opičovusbirku Duch a svět e Nováka' otázky literární ou knilnvnu (1914-1921),
POEZIE
|oedicích'a|e častoi mimo erovou,Vojtěcha Preissiga, Di.irinka'FrantiškaKob|ihu
SITUACE V pozadíbásnickétvorby na počátkustoletízůstávátradičnítyp poezie 19. století,kterýještě nestavěl do protikladu zájmy individua a zájmy národního společenství,ale naopak je harmonizova|. Uživa| tradičních ustálených forem, pravidelné strofické stavby, pravidelného'rýmovanéhoverše,prokazoval uŽ velkou kultivovanost básnickéhojazyka' a dokonce sklon k virtuozitě, k poetičnostiuhlazenéa mnohdy literarně odvozené. Do popředí se však už prosadil typ poezie modemí, která se odpoutávala od tradičníhospolečensky sluŽebního pojetítvorby a učinila středem svéhozájmu individualitu básníkovu,většinoupostavenouproti společnosti. Tento typ moderni poezie chtě| být svéprávnouoblastíuměleckétvorby, ačv praxi se nemohl a nakonec ani nechtěl yyyázat z naléhavých společenskýchotázek doby a tíhl k radikálním proudům myšlenkovým i sociálním.Modernost tohoto typu poezie se projevila hlavně v zámérnédestrukci dosavadních básnických konvencí atradičníchforem, v užitívolnéhoverše,v oživeníjazykazezdrojil mluvenéřečii z |exika modernícivilizace, v novémetaforičnostiobohacenéuvolněnou fantazti' v zvukové výraznosti verše.Tento nový typ'jakjej vypěstoval symbolistický a dekadentnísměr, podstatněproměnil strukturu česképoezie na přelomu století a byl pro nastupujícímladou generaci básnickou jednak východiskem, jednak podnětem, aby si uvědomila svou odlišnost, aby navinata bezprostřednějšíspojení se životem a aby odmítala dekadentní sklony k samoúčelnému kultu krásy i k umělé stylizaci výrazové.Tento nový lyrický typjde směrem k nové prostotě, k no' vé konkrétnosti a k celkovému zŽivotnění poezie a navazuje přitom i na staršítradice' na tradici písňovou především.
STARŠÍ GENERAČNÍ vnsrvy Na počátkusto|etíse na básnické tvorbě podí|íněko|ik generačních vrstev. Nejstaršíjde až ke generaci jména generace |umirovskéa ruchovské (J. Vrchlický' májovců (Adolf Heyduk) a obsahuje nejzvučnější J. V. S|ádek' J. Zeyer, S. Čech' E. Krásnohorská), ale takécelou řadu jmen o něco mladšíchbásníků,kteří šli ve stopách mistrůa byli označovánijako jejich epigoni (A' E. Mužík' B. Kaminský, A' Klášterský' J' Borecký, J. Kvapil, J. Rokyta a další).Lze mluvit o doznívánístaršíhotypu poezie z l9. sto|etí,i když pro pruměr tehdejšíspolečnosti zůstával tento typ reprezentativní. I do tétostaršípoezie padal ozvuk soudobých sociá|nícha po|itických zápasů.Aktuá|ní sociální otázky zaznívajivskladbáchsvAToPLUKAČECHA(1846-1908) Sníh(|9oo)aSekiči(1904);vtorzua|egorické básně Srep (1908) můžemesledovat odraz revolučnívlny vycházejícíz Ruska. Dělníkje viděnjako naděje budoucnostiv poezii JosEFA VÁCLAVA SLÁDKA (l845-1912), kteráje jinak soustředěnak teskným reflexím nad koncem života, nad osudem člověka (V zimním slunci, |897, Písně smuteční,|90l' Za soumraku, 190.|,Nové Selsképísně, 1909' Léthéa jiné bdsně,1909). Atmosféru roku 1905 vyjádřila sbírka epigona
35
V knize Ještějednou se vn statně v rozšíř.vyd. 1912)do ky. V básních typu Kdo vdm v symbolický obraz, jehož k a světlatohoto snovéhosymb a sugestivnost,takézvuková t ně působíve smys|u verlain duše,vniterný proces i se svý jednou se vrálíme se setkáv
lumírovsképoetiky JANA ROKYTY (1864-1952) Hradby padají (l906). Politický zápas národní znovu obnovuje přitažlivost tradičníchmotivů husitských u Jana Rokyty a Augustina Eugena Mužíka a akcentuje starý vlastenecký patos u ANToNÍNA KLÁŠTERSKÉHo (l8ó6_1938 Z česbýchžatmů,1911). Dobově pÍíznačné tendence moderní poezie k subjektivizaci našly výraz i v tvorbě této staršígenerační (1853_1912), která VRCHLICKEHO vrstvy. Nebyla jim příliš vzdálena ani pozdní lyrika JARoSLAVA prochází pokračujícímpÍocesemzvniternění a zintimnění, zejménave sbírkách Já nechal světjít kolem (1902), Duše mimóza (1903)' Prchavé iluze a věčnépravdy (1904), KoráIovéostrovy (1908), Zavtitéstezlcy(1908)' Skrytézdroje (1908)' Meč Damoklův(posmrtně1913);tato tvorba sbližujeVrchlickéhos vitalismem nejmladší geneÍace,ze1ménave sbírce Strom života (1909). Pronikání symbolisticko.dekadentní básnickéstrukturydo staršílumírovskébásnickénormy dokládá i tvor(1869-1951; Btísníkůvkancionál, 1905); v souvislé linii ukazuje tento ba JARoMÍRA BoRECKÉHo (190.7) vývojový pohyb soubor Básní JAROSLAVA KVAPILA (1868_1950)'kde se zároveň dekadentnífáze jeví jako překonaná. Lumírovskou a symbolistickou poetiku spojoval ve své tvorbě také této iyriky už představitel Katotické moderny a její vůdčíbásník SIGISMUND BoUŠKA' (186,|_1942),
krajinomalba se symbolistick Údolí novéhokrtilovsní (|90( ké vize revolučníproměny sp se rovněž uplatňuje symbol' pomsty, spravedlivéodplaty s
ké oslavy lidské činorodost se zástupy pracujících.Sovův Poezie So ský..(F. X. Šatda). a skepse a takémezi póly osa přecházi z hymnického stylu V Dobrodružstvíodvahy l 1905 i jinde) i patetickým v a k tyranii; Sova zde všakupl a vizí odpovídal volný veršs a složitých větných celků,k,
Svérázněnavazuje na Sládkovu básnickou aktualizaci tradičnílidové písně tvorba moravských básníků oNDŘEJE PŘIKRYLA (1862-1936), který důsledněužívalhanáckéhonářečía zdůrazňovalnárodopisné znaky (Hanóclq pěsničke,1900, Novy hanticlcypěsničke,190l ad.)' a tvorba FRANTIŠKA sERAFÍNsKÉHo někdy satiricky vyhrocené PROCHÁZKY (1861-1939), jenŽ svým imitacímlidových písnídával vlastenecké, poslání (Písničlq, 1'898, Nejnovější písničlcy,I9ol, Hratlčansképísničlq, 1903, Semenec' 790.7, Písničlcy kovářova sylra, 1908 ad.). Procházka takéreprezentujeojedinělépokusy o udrženíepickétradice v tehdejší česképoezii (Krtil Ječmínet,1906).
KoNTINUITA PoEZIE DEVADESÁTÝCH LET
hymn dostaIdo abstraktnější princip, volný verš a patos pravidelný tvar a takéintim jsou blízkélyrice Tomanově Ve srovnání se Sovovým prvky zřetelně různorodé, ap (1868_1929)'jež svými vrch
V česképoezii na přelomu stoletíkulminoval symbolismus' Jeho vzestup představujebásnická sbírka ANT9NÍNA soVY (18ó4-1928) Vybouřenésmutkyz roku l897. Reprezentujenový typ lyrické básně, který emocionálníkvality slova a huužívásymbolickéhovyjádřeni, rozviji metaforua uplatňujebohatě odstíněné debnísugestivnostverše.Vykrystalizovaly tu smutky i vzpoury moderníduše;byla to ,,dušeplná protiv, duše udýchaná a horečnáa současněskeptická a zÍazená. (F. X. Šalda).Bolestnévnitřní napětívyjadřuje rozpor mezi básníkovouhumanistickou touhou po svobodnémživotěharmonicky rozvinutéhočlověka,po štěstí.po
ajednotnějšía bylo vedeno a po sbírkách Větry od pólů (I sbírka,která se podle svědect veršepředstavovaly typ poez šely ucelený básnický model patos tohoto poznání i vůli č duchovními silami vesmíru optimistickémupojetíčlov pesimi stického,nedůvěřivéh vyššíhoživota a od pojetíbo člověk se svým zrozením.Bi touha a pojetí vyššíhovykt (Šalda)'Březinovi prorocl, ,
tvůrčímuplatnění'a mezi nepřátelskou společenskourealitou,která ho obklopuje, svírá, dusí a proti níŽ se pokoušívéstzatímosamělou revoltu. Ladění tétolyriky je tragické.Nevyplývá jen z osobníchŽivoÍnichzáŽitků' kterédávají veršůmnaléhavý citový přízvuk a nejednou ÁzbezprostÍední zpovědi, nýbrž vyjadřuje také objektivnírozpory doby, tragiku evropskéspolečnostina křižovatcestaréa novédoby. Právě takovémuzobecňovánívýznamu básně napomáhajísymbolickéobrazy' kterése častoopakují.Tak se nejednouobjevqje symbol orlů (například v básni Ještějsou orli v bahně Evropy). Symbolem ,,pohořísnů..znázorňuje básník pIostoÍ svých meditací,svésamoty, kam se uchyluje z nepřátelskéhosvěta.Pro tuto lyriku je charakteristickývnitřní neklid a stálý rozpor. Najedné straněorlí vzlet, odváŽná výzvak revoltě, na druhéstraněmdloba, zoufalství. Síla se srážíse slabostí.A sloh tomu odpovídáčastýmkontrastnímstřídánímpatetickéhoproudu výmluvnosti, nedokončenýchnápovědí a improvizací, střídánímvznešenéhogesta a střízlivévěcnosti. Výraz tétopoezie je neharmonický,využíváspíšedisonancí,umělecký tvarje rozrušenvnitřním významovým napětím,vedle revolpravidelnépísňovéformy se objevuje nepravidelný,vnitřníemocionálnísilou nebo patosemspolečenské ty lrnaný proud volných veršů,kterým se tato moderníbásnická tvorba nejvícvzdaluje předcházejícímutypu poezie lumírovské.
lidského typu, který ukazuje
36 ^L----.
ký zápasnárodníznovu obno. ena Mužíka a akcentuje staqy' .'almů' |911). V tvorbě tétostaršígenerační tcKÉHo (l853_1912), která d nechal světjít kolem (1902), (1908)' ZavtÍtéstezky (19o8), ickéhos vitalismem nejmladší lásnické normy dokládá i tvor. souvislélinii ukazuje tento de se zároveňdekadentnífáze spojoval ve své tvorbě také 86'7-1942). i tvorba moravských básníků ii a zdtrazťtoval národopisné ANTIŠKA SERAFÍNsKÉHo ké'někdy satiricky vyhrocené 03, Semenec,|901, Písničky 'Ženíepickétradice v tehdejší
p představujebásnická sbírka :novýtyp lyrickébásně' kteý rrocioná|ní kvality slova a hu. plná protiv.duše lyla to ..duše nitřnínapětívyjadřuje rozpor linutého člověka,po štěstí,po ]uje,svírá,dusí a proti nížse jenz osobníchŽivotnichzážitzpovědi,nýbrŽ vyjadřuje také i doby.Právě takovémuzobeclak se nejednouobjevuje symmů.. znázorňujebásník prostor rikuje charakteristickývnitřní uhéstraněmdloba' zoufalství. prouduvýmluvnosti. letického |évěcnosti.Výraz tétopoezie ; významovýmnapětím,vedle i,,-,, revol|bopatosemspolečenské předcházejícímu typu |zdaluje
I
V knize Ještějednou se vrdtíme (vyšla poprvé roku 1900 jako oddíl sbírky Údolí novéhokrrilovsrví, samostatněv rozšíř.vyd. l9l2) dospěl do krystalicképodoby českýbásnický symbolismus v oblasti milostnélyriky. V básních typu Kdo vdm tak zcuchal tmavévlasy jsou subjektivní prožitek a citová zkušenost převedeny v symbolický obraz, jehoŽ konkrétnísmyslová podoba žije zároveň svým samostatnýmzpůsobem.Barvy a světla tohoto snovéhosymbolickéhoobrazu evokujísmysIovépředstavy,majíimpresionistickounáladovost a sugestivnost,takézvuková stránka veršea slov (monotónnírytmus, eufonický s|ed hlásek) sama emocionálně působíve smyslu verlainovskéhudebně |aděnépoetiky. V symbolickédějové metafoře se skrývá drama duše,vniterný proces i se svým naznačovanýmtajemstvíma s nedohlédnutýmihlubinami. V |yrice knihy Ještě jednou se vrátíme se setkávajía někdy prolínajíbezprostředníimpresionistický záznam dojmů a náladová krajinomalba se symbolistickým zobecněnímživotníhopocitu melancholicky hořké filozofie lásky. Sbírky Údolí novéhokrálovsní (,|9OO)a Dobrodružsníodvahy ( l 906) rozvíjejíjiný typ symbo|isticképoezie: básnické vize revolučníproměny společenského řádu, osvobozeníčlověkaZ pout útiskua budoucísbratřenílidí. Tu se rovněŽ uplatňuje symbol, má však častoblížk alegorii a k utopickým vizím. Jsou to obrazy nenávistné pomsty, spravedlivéodplaty starémunespravedlivémuřádu nebo prorockévidiny lepšíbudoucnosti a hymnické oslavy lidské činorodostia heroismu. Postupně tu sílíko|ektivnívědomí,básník splývá ve své představě se zástupy pracujících.Sovův symbolismus byl oprávněněoznačenjakosociálnía Sovajako básník ,,společenský.. (F. X. Šalda).Poezie Sovova osciluje mezi protikladnými póly vzpoury, aktivity, víry a deprese,smutku a skepse a takémezi póly osamocenéhoindividua utíkajícího do samoty a mezi lidským společenstvím; často plecbázi z hymnickéhostylu v invektivy. V Dobrodružstvíodvahy stál Sova blízko mladšímanarchistickýmbásníkůmi tematikou (v Epilogu roku 1905 i jinde) i patetickým výrazem své nesmiřitelnosti s měšéáckouspolečností,své nenávisti k mocným a k tyranii; Sova zde všakup|atnilvětšímírurétoriky.Patetickémua řečnickémuslohu těchto sociálníchrevo|t a vizí odpovídalvolný veršsvou neomezenouprostorou,svou intonačnívariabilitou, svou možnostívelkých a složitých větných celků, kde je dost místa pro hromaděníobrazů.Tento Sovův sociální symbolismus se dostal do abstraktnější hymnicképolohy v knihách kipasy a osurly(l9l0) a Žně (1913). Dynamický stavební princip, volný verš a patos sbližují Sovu s Theerem a Neumannem, zaÍimco písňová zkratka, klidný, pravidelný tvar a takéintimita všedníchcitových dramat a hořkých dezi|uzi v Lyrice ldslcya života (1907) jsou blízkélyrice Tomanově a Šrámkově.Sovovy podněty vývoji česképoezie jdou obojím směrem. Ve srovnáníse Sovovým dílem'jež mělo několik odlišnýchslohových a žánrovýchpoloh, spojujícněkdy prvky zřetelně různorodé, a proměňovalo se ve značnýchvývojových výkyvech, dí|ooToKARA BŘEZINY (1868-l929), jež svými vrcholnými a zároveň poslednímisbírkamispadá do přelomu století,bylo ucelenější ajednotnějšía bylo vedeno architektonickýmzáměrem.Jako by vyčerpalvšechnysvémožnosti,autor v něm po sbírkách Větry od pólů ( 1897)' Staviteléchrámu ( l 899) a Ruce (I90|) nepokračovala poslednízamýšlená sbírka'která se podle svědectvíJakuba Demla měla jmenovat Země,zista|a jen rukopisným torzem. Březinovy veršepředstavovalytyp poezie inspirovanémyšlenkou,výpravou za poznánim tajemstvíživoÍaa světa. Přiná. šelyucelený básnický mode|kosmu a řádu, který jím vládne a který dává smysl Životu a lidskéexistenci. Mají patos tohoto poznáníi vů|ičlověkaspolutvořit tento řád. Patos |idskéaktivity, kteráje ve shodě s tajemnými duchovními silami vesmíru'je vyjádřen knihou Staviteléchrámu. Až sem, k tomuto kladnému,aktivnímu, optimistickémupojetí člověka a jeho úlohy ve světě dospěl Březinův myslitelský vývoj od původního pesimistického,nedůvěřivéhoa asketickéhovztahu k životu,od extatickéhopojetísmrti jako začátkunového, vyššíhoživotaa od pojetíbolesti jako stimulu lidskéosobnostia jako vykoupeníZ tajemnéviny' již si přináší člověk se svým zrozením.Březina tedy promýšlíosud člověkana tétozemi, nikolijen svůjosud osobní;jeho touha a pojetí vyššíhovykupitelskéholidství nebyly individualistické' nýbrž hned od počátku hromadné (Šalda).Březinovi proroci' ,,staviteléchrámu.., ,,slepci..vidící duchovním zrakem, jsou symbolem vyššího lidskéhotypu' který ukazuje cestu nevidoucíma zotročeným.Březinův světje řízen metafyzickým řádem a je
I
37
vybudován na filozofických základech idealistických (a pojmenován mnohdy pojmy z oblasti náboženské). Zároveřl jeho tvůrčípojetí člověka, kult činu i láska k zástupům nejbědnějších,těch, jeŽ nazýval básník otroky, sbližovaly Březinu s generací,která milovala život a usilovala změnit svět v lepší,spravedlivější. A zejménaposlednísbírkaRuce' která už nezpívájen mýtus lidské duše,ale hymnus celéhoživota (,,sladko je žiti!,.)'vrací se k zemi a k lidem a chce být výrazemjejich bratrskésolidarity,jejich kolektivního díla. Březinova poezie přinášela obrodné impulsy básnické fantazii. Jeho symboly a metafory spojovaly nepředvídaným' překvapujícím způsobem abstraktnímyšlenku s konkrétnípředstavou. Jeho básnické obrazy
na z dekadentníchliterárních sl forma ztuhla do příliš studené měla málo Životnídynamiky, ale také svou umělostí byl Ka odkaz parnasistického pojetí a Na její linii navazovalajen
uvedla sbírkou Svět smutných a bezprostředněji vyjadřovat sr generace, do jejíchŽ anarchist
ve svémzřetézenia širokémproudu vyznačujímnožstvísimultánníchdějů,šířkuzornéhobásníkovapole, jež obsáhlo svět hmotný i duchovní. Útočí na všechnysmysly vnímatele,na zrak především,vyvolávají v něm silné pohybové,dynamické představy (slovesa vyjadřujícídění,pohyb). Nápadný je na Březinově slovníku podíl slov z náboženskéoblasti i z katolickéhorituálu a dualistickékontrasty pozemskéhoa duchovního;ale
Do novéhostoletívšaknep proudy těchto |et, zejménapt
zároveň pronikají do obrazů pojmy z oblasti vědy a moderního poznání světa. Předevšim dává Březina svými obrazy celémusvémubásnickémukosmu antropomorfickýcharakter,oživujejej obrazy lidsképráce, lidských zápasů,bolestíi nadějí. Březinova poezie rozšířilabásnický slovníko novévrstvy, o slova vznešená,souvisícís náboženskýmrituálem, s mystickým nazíráním,ale takés výtěŽky přírodovědnéhopronikání do makrokosmu i mikrokosmu, obohatilajej cizími slovy, exoticky znějícímizejménav rýmech, rozšířilaškálujeho barevných a světelných
Zejména Macharova lyrika ve básníkova předchozího obdob ná|ady z cesty. Naproti tomu sbírky Tristium Vindobona I-X demokracií. Golgata obsahuje Go|gata Však[akézahajujer portrétysilných osobnostíz přt kých portrétůrozvinul pak Ma Svědomim věktů(V uiři helénsl
odstínůa kombinací,uvedla nezvyklé synestezie,rozvedla větnou skladbu do monumentálnírozlohy, jež si uchovává jasnou logiku' Poezie Březinova stojídůsledněna bázi symbolismu. Symbolickou platnostmajínejenjednotlivémetafory, ale i větší obrazné celky, a symbolický význam má i báseň jako celek' Přitom má básnický obraz natolik vlastnísmyslovou konkrétnosta emocionálnípůsobivost,Že se svým způsobemosamostatňuje,někdy i odpoutává od významovéhovýchodiska autorova. Ve vrcholných knihách Březinovy lyrikyje původnípravidelný alexandrinnahrazenvolným veršem.Ten má značný rozsah, zprvu je nerýmovaný, v posledních dvou knihách se objevuje i jeho varianta s rýmem. (Rým bývá díky užitým mnohoslabičnýmslovůmajejich nepřízvučnýms|abikám rozplývavý, melodický -
Apoštolové,19||., oni, |921: t lidstva od nejstarších dob ažp svazky, V záři helénskéhoslr považujícíantiku za vrchol dě
teprve ve francouzské buržoaz čímvíce se pak cyklus blíŽil s obraz doby se rozplýval v tříš Podobně slábne i uměleck satirický protějšekGolgaty, sl starým Macharovým protivní vybočuje z procesu. v němŽ st
jde častoo gramatickýrým, tvořený koncovkami slovesnýchparticipiínebo verbálníchsubstantiv.)Monotónní rytmus verše, zdiraznéný závěrečnou klauzulí, je nejednou oživován vnitřním rýmem' neobvyklou rytmizací řeči, napětím,kterédo něj vnášejíčastéexklamace a otázky' Slavnostní ráz rytmuje v souladu se slavnostním vznešenýmslohem. Významným estetickým činitelemBřezinovy poezie byla zvuková výstavba. V dopise Anně PammrovéBřezina píšeo hudbě:,'...je integrujícíčástíméhodíla,bojuje svou sonornísugescípro mou myšlenkua mluví, kde myšlenkauŽ nemůže'.. Hudebnísugestivnosta symbolický způsobobraznéhopojmenováníbyly nejvýraznějšíznaky, kterými působila i na mladou generaci poezie KARLA HLAVÁČKA (1874-1898). K vyjádření hořkého životního zklamání a pocitu mamosti i k vyslovení zoufalévýzvy k revoltě využil symbolickéhoobrazu ajiné časoprostorové reality, než jakou mu nabízely jeho doba a zemé.Ye Mstivé kantiléně(1898) užil jako symbolu historických motivů vzpoury holandských geusůproti španělskémoci. Vyjadřoval jimi vztah ke svédobě, k soudobéspolečnosti,jimi
POEZIE, REVOLTY
Moderní poezie vyrůstalaz vztahu k nim svou lidskou indir pro revoltu básníkaproti vládnr perspektivu. Vyčerpal se ve sv( se dostalo před problém,jak ol
vyslovoval i buřičský postoj' kter.ýbyl vlastnímladšígeneracianarchistů.H|aváčkovapoezie byla ovšemzároveň zatiŽena pocitem dekadence, mdloby, bezmoci, mamosti' pocitem, kteý byl sice - podle Ša|dovýchslov blízký 'pbohé, zoufalé našímodemí duši.. a byl výrazem ,,bezúspěšné a rozprášenérevo|ty.., ale vyvěral do značnémíry takéz osobních dispozic básníkových' Ve srovnání se sbírkou Pozdě k ránu nebudila už Mstivá kantiléna takový dojem dekorativnosti' virtuozity a antikvářských zá|ib, její stylizací zřejměji prosvítal obsah mučivého,hluboce prožitéhovztahu k životu, obsah lidského i společenského osudu. Naproti tomu dekadentní poezie JIŘIHo KARÁSKA ZE LVoVIc, která se hlásila do novéhostoletí (Sexusnecans, Í891:'Hovory se smrtí,1904;Sodoma, |905; ostrov vyhnanců,l9l2)' byla daleko víc odvoze-
v českémoderně ztrácí postupr vlivem rostoucího revolučníh subjektivníchdojmů'ná|ada lir Neznamená to. Že by se zmenš prožitkuje nová poezie nemys
38 -
lojmy z oblasti náboženské). oh, těch. jež nazýval básník svět v lepší,spravedlivější. mnusceléhoŽivota (,,sladko :y'jejich kolektivního díla. tboly a metafory spojovaly itavou'Jeho básnickéobrazy Lzornéhobásníkovapole' jež lředevším, vyvolávají v něm ný je na Březinově slovníku rzemského a duchovního;ale edevším dává Březina svými obrazylidsképráce, lidských ruvisícís náboženskýmrituámakrokosmu i mikrokosmu, jeho barevných a světelných nonumentální rozlohy.jež si ajínejenjednotlivé metafory, t má básnický obraz natolik samostatňuje,někdy i odpouahrazenvolným veršem.Ten uje i jeho varianta s rýmem' m rozp|ývavý,melodickýúních substantiv. ) Monotónní neobvyklou ýmem, rytmizací uje v souladuse slavnostním zvuková výstavba. V dopise vou sonornísugescípro mou znější znaky' kterými působila hořkéhoživotníhozk|amání r ajinéčasoprostorové reality, symbolu historických motivů jimi Ě, k soudobéspolečnosti, rvapoeziebyla ovšemzároveň ' - podle Šaldovýchs|ov šenérevolty.., ale vyvěral do dě k ránu nebudila už Mstivá iz.aci zÍýměji prosvítal obsah udu. á se hlásila do novéhostoletí 9I2),byl'adaleko víc odvoze-
na z dekadentníchliterárníchstylizacíajednostranněsoustředěnák psychickémusvětu výlučnéhojedince.Její forma ztuhla do přílišstudenéa staticképravidelnosti,tíhlak tvarovékultivovanosti, uměřenosti a kráse, ale měla málo životnídynamiky, málo přirozenéspontánnosti.Svou elegancí,zjemnělým smyslem pro odstín, ale takésvou umělostíbyl Karáskovi blízký EMANUEL LEŠEHRAD (1877-1955). Tato poezie udržovala odkaz parnasistickéhopojetí a kult tradičníchforem i v novédobě' Na její linii navazovala jemná, hudebněkomponovaná lyrika JANA oPoLsKÉHo (l875-|942), která se uvedla sbírkouSvět smutných(l899)' ale doved|auŽrozeznit i vzrušenýtón společenské obžaloby a revolty a bezprostřednějivyjadřovat subjektivníprožitek.To už se dálo v kontextu básnickétvorby nastupujícímladé generace'do jejíchŽ anarchistickýchčasopisůopolský taképřispíval. Do novéhosto|etívšaknepřecháze|az devadesátýchlet jen symbolistická a dekadentnílyrika, nýbrži další proudy těchto let, zejménapak realistická (1864-1942). tvorba JosEFA svAToPLUKA MACHARA Zejména Macharova lyrika ve sbirce Výlet na Krym (1900) bezprostředně navazuje na prozaizující tendence básníkova předchozíhoobdobí svým realisticky střízlivým, takřka deníkovým rázem, jimž podává přírodní náIady z cesty. Naproti tomu ve sbírceGolgata (l901) Machar odkazuje ke své deziluzívnípolitické lyrice sbírkyTristium Vindobona I-XX, kterou stupňujev naprostýrozchod s nacionalismema ve sblížení se sociální demokracií.Golgata obsahuje i subjektivnílyriku, která rovněž navazuje na ranéobdobí básníkovy tvorby. Golgata všaktakézahajujenovou etapu v básníkovětvorbě.Představujeji historickápoezie, psychologické portrétysilných osobnostíz přelomu antiky a křesťanství. Úsi|í podat obraz doby prostřednictvímpsychologických portrétů rozvinul pak Machar, podobnějako už před ním V. Hugo a J. Vrchlický, v celý cyklus nazvaný Svědomínlvěbťt(V zóři helénskéhoslunce, |906; Jed z Judey, 1906; Barbaři, 1911;.PohansW platneny, 191I; Apoštolové,|9|1; on| |92|; on' 192|; Krůčkydějin, 1926: Kam to spěje?,1926)' který měl zachytit vývoj lidstva od nejstarších dob až po současnost. Zv|áštnipostavenív tomto cyklu zaujímajípředevšímprvní dva svazky, V záři helénskéhoslunce a Jed z Judey, neboťv nich je u|oženaMacharova koncepce historie, považujícíantiku za vrchol dějinnéhovývoje, který zničilo křeséanství a k němužse lidstvo znovu přiblíŽilo teprve ve francouzské buržoazni revo|uci (oni, on). Také po umě|eckéstránce stojí první dvě knihy nejvýše; čímvíce se pak cyklus blíŽil současnosti,tím Víceupada|do monotónnosti, portrétyztráce|y na výraznosti, obraz doby se rozplýval V tříštijednot|ivých, vzájemně nesouvisejícíchzáběrů. Podobně slábne i umělecký význam ostatní Macharovy básnické tvorby a jen sbírka Satiricon (1904)' satirický protějšekGolgaty, svou útočností a břitkostí navazujícína hav|íčkovskoutradici a namířená proti starým Macharovým protivníkům,nacionalismu, klerikalismu a literárnímukonzervativismu, do jisté míry vybočujez procesu' v němž se váha Macharovy tvorby přesunuje do prózy'
POEZIE REVOLTY Moderní poezie vyrůstalaz procesu, v němŽ si básník uvědomoval na pozadíspo|ečenskýchrozporůa ve vztahu k nim svou 1idskouindividualitu. Původníindividua|ismusZnamena|historicky podmíněnévýchodisko pro revoltu básníkaproti vládnoucímuspolečenskému řádu, nemohl všakuŽ dát tétorevoltě širšíspolečenskou perspektivu.Vyčerpal se ve svémvzdornémgestu.Moderní umění'vyjadřujícítuto vzpouru individua, znovu se dostalo před problém'jak obnovit narušenoujednotu jedince a spo|ečnosti.zatiÍnco individualistický pól v českémoderně ztrácí postupněsvou přitďlivou sílu' sílípřitažlivostpó|u kolektivistického.Děje se tak pod v]ivem rostoucíhorevolučníhonapětía mohutnějícíhodělnickéhohnutí. Lyrika přestává být zrcadlem jen subjektivníchdojmů,nálad a |idskéintimity, vyjadřuje vztah básníkak životu,k vnějšírealitě'je objektivnější' Neznamená to, žeby se zmenšovalči ochaboval výraz osobníhoprožitku.Naopak, bez silnéhosubjektivního proŽitkuje nová poezie nemyslitelná ajeho upřímný a častotemperamentnívýrazdodávájí osobitou bezpro-
39
střednost.Ale nejde tu už o psychologickou sebeanalýzunebo smyslový impresionismus.Jde tu o vášnivě proŽitý vztah k realitě společenské. V souvislosti s touto tendencí,kterou můŽemezobecnitjako dobovou, příznačnoupro začátek20. století' je vysvětlitelný i PETR BEZRUČ (1867-1958)' Vřazuje se sem patosemsvérevolty, kteráje namířenaproti útiskujak sociálnímu,tak i národnostnímu,a svýmjedinečnýmztotožněnímtradičníotázky národnís novou otázkou sociální předznamenává nové století.A tím, že poezii tvoříjenjako výraz svéhonejhlubšíhoa nejintenzivnějšíhoosobníhoprožitku,že se odvracíod kultu krásy a od literárníhosvěta k osudovým a osobně prožívaným oÍinkám životní reality, vyznačuje Bezruč novou cestu mladé básnické tvorbě' JedinečnostBezručových Slezských písni (časopiseckyroku l 899, knižně jako Slezskéčislo 1903, s vlastním titulem aŽ |909) spočíváv autorově ztotožněníbásnickéhosubjektu s mytickým bardem,který mluví za slezský lid jako jeden z utiskovaných a ubíjených.Sebestylizacev proletáře,který se ze svézoufaléletargie probouzík revoltě,umožnilaBezručovinejen objevně,z novéhozornéhoúhluodhalit hlubokésociální rozpo. ry ' nýbrŽ i promluvit s neobvyklým patosem' který má mohutnostvášnivéhoosobníhozaujetíi sugestivnost kolektivníhohnutí.Jedinečnásyntézasubjektivníhovzrušeného sebevyjádřenís objektivnímzobrazenímkrajové skutečnostitvoří vysoké básnickékvality Bezručovadíla i jeho historický přínos českéi světovépoezil,. Slezsképísněmajíširokýrejstříkemocionálníhopůsobení: od hluboce Iidskéhosoucítěnís proletářskoubídou, s tragikou osudůindividuá|ních(MaryčkaMagdónova) i osudůkolektivních(70.u0), přes hořkévýčitkyvyosÍřenéaŽ k sarkasmu (Praga caput regni),k nenávistnýmhrozbám a revoltujícímvýzvám (ostrava, Kovkop)' Také Žánrově jsou Slezsképísně vnitřně velmi rozrůzněné. Vedle balady, stavěnév pevnémtvaru a s objektivním nadhledem,stojísymbolické vize s volně rytmovaným proudem fantazijníchpředstav' a hned zase lyrická zpověď milostnéhorozčarování:později pak k tomu přistupujíi písně vytvořenéna tradičnílidové osnově. V jedinečnésyntézese tu spojuje linie realistická se symbolistickou. Realistická přináší přesnou kresbu prostředí'proletářských typůz Beskyd i z ostravskýchhutía dolů,témaspolečenskýchkonfliktůa politických invektiv nejen proti Vídni a německým uhlobaronům,ale i proti českéměšéáckéPraze. Má svézdroje kromě životnízkušenostiautorovy takév tvorbě Macharově (politická satira,tendencek epickékresbě postav, příběhů,konfrontacesoučasnostis antikou,faktura veršes daktylotrochejskýmrytmem)' Druhý tvůrčí princip symbolistický či mytizačnívede Bezruče k stá|émupromítánívlastních záŽitktl i konkrétníchjedinečných příběhůdo obecnějšívýznamovéroviny, k přetvářeníbásnickéhosubjektuv barda,v mytický ,,škaredýzjev.., ke stylizaci v monumentálnísymbolickou postavu kovkopa, který se zdvihá k revoltě, k odplatě. Zobecnění jedinečnýchjevů v jevy kolektivní'jednotlivcova nebo osobníhopříběhuv osud národníči sociálníprostupuje celou Bezručovou sbírkou. Na rozdíl od Sovových Dobyvatelůa od Březinových Prorokůjsou Bezručovy jak ve své obrazovépodobě' tak ve svém významu. symboly konkrétnější, historicky a sociálně určenější Bezručůvnázor na svět ajeho tvůrčípostoj je orientován zájmy životnimi a společenskými.Ijeho osobní citová zpověď dostává v rámci sbírky společenskýaspekt a nadosobnífunkčnívýznam. Specifické estetickékvality nabyly Bezručovy Slezské písně jazykovými prvky svéráznéhoslezského nářečí,uplatněnými jak v slovníku' tak v některých zvláštnostechhláskoslovných i tvaroslovných, někdy i v rytmickéosnově. Tyto krajovéprvky, podobnějako i celá krajová osobitostbásníkovy inspirace a tematiky' byly ovšemuplatněnyjen v rámci spisovnéhojazykového materiálu a v strukturnímcelku národní,tradicí kultivovanéa modernísvětovou poezií inspirovanéliteratury' Bezručovodílo souvisí se všemi složkamia tendencemisoudobéholiterárníhokontextu.Přece je však pro jedinečnost,s jakou spojuje prvky a znaky protichůdné (lidovost s kultivovaností,tradičnípravidelnou formu s moderníuvolněnostía dynamikou, individualismus s kolektivismem,subjektivnívyjádřenís mýtem),Bezruč těžko zařaditelný a jakoby osamocen' Tvorba mladébásnickégeneracebyla předznamenánadřívějšímdílemjejíhovůdceSTANISLAVA KosT. KY NEUMANNA, zejménav motivech revolty první sbirky Nemesis bonorum custos... (1895)' v prudkém
40
vzdoru knihy Jsem apoštolnt a Satanovy slávy mezi ruimi (1 symbolistické a dekadentní.J
sudkůa volně rozvíjejícímsv mohla rust v nových intencí Sen o zastupu zoufajících vzpoury proti Bohu, proti ide: k životu a která z alegorickt výzbroje anarchismu. Tt a šeraideálem přírodnísíly a ného světa, pozemskéhoště lds ek. Zde uŽ je předznamená
ším a konečně i nové poje v nesvobodnédobě. Zároveň ho patosu. Básník chce reali Takéjeden z nejvýraznějš
(18.7.7_|952)prošelve svém a expresivnostíažsiláckou, alt k bezprostřednějšímuvyjádřet Titul jeho básnicképrvotinyŽ a kráse. Šrámkovapoezie.;es a citovým, ďe zároveň je také i rozumovou analýzou' skepsí v expresivním výrazu. Ale u
sugestivnímu neŽ mnohoÍnlu Silně expresivni výraz, vz kově. Bezprostředníspojen V několika případechpsal te
mezinárodní anarchistickorÉ hese emocionalitaagitačních tvi obraz, který uŽ nesl pečeť silně citových představ revo nadneseným výrazem a sym motivy vyděděncůa tuláků' Tato náznakovost a neurč nahrazena konkrétnostíživo svů zkonkrétňujea oprošťuje ňuje jeho rysy plebejské.So což však neznamenalooslab písněnebo najejí havlíčkov satirické grotesky a parodie, antimilitaristicképoezie byl Mladá lyrika FRANTIŠI inspirace.Je dokonce zpově kterénasbíralautor za svých
)sionismus.Jde tu o vášnivě lčnoupro začátek20. století, volty,která je namířena proti íičníotázky národní s novou 'razsvéhonejhlubšího a nej' světak osudovým a osobně rickétvorbě. .'oSlezskéčislo 1903, s vlast;kým bardem, který mluví za erýse ze svézoufaléletargie halithlubokésociální rozpolobníhozaujetíi sugestivnost bjektivnímzobrazenímkrajo. 'řínosčeské i světovépoezii. oucítění s proletářskoubídou, )00)'přes hořkévýčitkyvyos"tvýzvám (o s trava, K ovkop). tvěnév pevnémtvaru a s obzijníchpředstav,a hned zase vytvořenéna tradičnílidové ' Realistická přinášípřesnou nlečenských konfliktůa poli. těšťácké Praze. Má svézdroje dencek epickékresbě postav, ytmem). princip Druhý tvůrčí jedinečných ú i konkrétních
vzdoru knihy Jsem apoštol novéhožití... (1896)' v rouhačskýchgestech Apostrof hrdych a vdšnivých (1896) a Satanovy slávy mezi ruimi (1897). Tyto první Neumannovy knihy z let devadesátých měly ještě výrazné rysy symbolistickéa dekadentní.Jeho renesanční představy o člověku svobodném'zbavenémvšech pout a před' sudkůa volně rozvíjejícímsvétvůrčí schopnosti,se musely zbavit svých dekadentníchstylizací a teprve pak mohla růstv nových intencíchNeumannova nová básnická tvorba. Sen o lástupu zoufajících a jiné bósně (1903) staví ve své titulní skladbě ještě na symbolické vtzt obraz vzpoury proti Bohu, proti idealistickým iluzím a předsudkům,ale myšlenka,která vede lidi od prázdnéhonebe k životu a která z alegoricképostavy Satana dělá symbol ,,poznání,pravdy a svět|a..,patři uŽ do ideové výzbroje anarchismu. Také báseň Jarní apostrofa slunce nahradila dekadentníestetický ideál zemdlení a šeraideálem přírodnísíly a slunečníhojasu.Novou estetiku, vyznávajici hodnoty prostéhoživota a hmo! ného světa, pozemského štěstí,všedníchdnů a obyčejných |ldi' zak|ádá Neumannova báseřl Strdň chudých Ltisek.Zdeužje předznamenánnový vztah ke skutečnosti'novévědomísympatiek těm nejprostšíma nejchudším a konečně i nové pojetí lásky jako jediného projevu volnosti a jediného štěstí'jež zbývá člověku v nesvobodnédobě. Zároveň se Neumannůvslovník zbavuje knižníhocharakterua volný veršdeklamátorského patosu. Básník chce realitu světa vyslovit co moŽná bezprostředně. Takéjeden z nejvýraznějšíchreprezentantůmladégeneracenastupujícís revolučnímihesly FRÁŇA ŠRÁMEK (187.l_1952) prošel ve svém vývoji ranou fázi dekadentní,která poznamenala jeho slovník módní vý|učností a expresivnostíaŽ siláckou, ale rychle se zbavuje předevšímmdlobných nálad a knižně odvozených výrazúa miÍi k bezprostřednějšímuvyjádření vlastních prožitkůi životníchproblémů.Vztah k životu neníještějednoznačný. Titul jeho básnicképrvotiny Života bído,přec tě mrÍmrdd (1905) prozrazujerozpomý vztah ke světu, k jeho bídě a kráse. Šrámkovapoezie je sice vzněcována předevšímmladým okouzlením ze Života, okouzlením smyslovým a citovým, ale zároveň je taképrovokována zklamáním, rozčarovánímze ŽivoÍniskutečnosti,a tedy inspirována i rozumovou analýzou, skepsí.Dramata mladých citových vztahůdávají tétopísňovélyrice napětí,kterése odráží v expresivním výrazu. Ale uŽ i zde se projevuje základní směřování k prostému výrazu, spíšzkratkovitému,
době'tak ve svém významu. společenskými. I jeho osobní
sugestivnímunežmnohomluvnému,spíšintimně laděnémunežkřiklavému. Silně expresivnívýraz, vzpurný patos a mnohoznačnýsymbol najdeme v paralelnípísňovétvorbě Šrám. kově' Bezprostředni spojenís anarchismema anarchistickýmtiskem ved|o Šrámkak Žánru politické písně. V několika případechpsal texty na nápěvy internacionálníchrevolučníchpísní,například Velkou stávku na mezinárodní anarchistickou hymnu nebo Havířskou na nápěv ruské Dubinušky. V prvém případě byla emocionalitaagitačníchhesel a výzev posílenakolektivnímzpěvem. V druhémpůsobilbásnický metaforický obraz, který už nesl pečeť tvůrčí individuality. Ve vlastníbásnickétvorbě Šrámekvycháze| ze subjektivních, silně citových představ revolty, ze svéhom|adéhoradikálního hněvu nebo marnéhovzteku a navozoval je nadneseným výrazem a symbolem. PÍiznačnéjsoupro Šrámkasymbolické motivy psa, krve a její barvy,
význam' prvky svéráznéhoslezského nýchi tvaroslovných,někdy básníkovyinspiracea tematikturním celkunárodní,tradicí
motivy vyděděncůa tuláků. Modry a rudý (1906) o vojáčcích.. Tato náznakovost a neurčitostbyla pak v antimilitaristickéknize ,,veršů nahrazenakonkrétnostíživotníempirie autorovy. Zpřesnil se takéspolečenskýcíl poezie. Tato nová tvorba zkonkrétňujea oprošťuje svůjslovní výraz, připodobňujejej lidovémupostoji, hovorovémujazykl azd,irazňuje jeho rysy plebejské.Souvisí to ovšem s vnitřním ZtotoŽňovánímautorova postoje s postojem lidovým,
da.v mytický.'škaredý zjev... revoltě. k odplatě.Zobecnění národníčisociálníprostupuje 'ýchProrokůjsou Bezručovy
lo kontextu.Přece je však pro pravidelnou formu [í'tradiční nívyjádřenís mýtem).Bezruč [udce STANISLAVA KOSTIcustos.,,(1895)'v prudkém
cožvšakneznamenalooslabeníosobně zaujatého,citovéhopřízvuku.Některéveršenavazujína tradice lidové písněnebo najejí havlíčkovské zpracování.Proto takéjakozpívanépísnězlidověly. Některéveršejdoucestou satirickégrotesky a parodie' která už nemá daleko k Haškovu švejkovskémutypu. Společenskýúčinektéto antimilitaristicképoezie byl bezprostřední. Mladá lyrika FRANTIŠKA GELLNERA (1881-1914) prozrazuje bezprostředně subjektivní zdroj své inspirace.Je dokonce zpovědí tak otevřenou a upřímnou,Že nezakrývá a neidealizuje ani ty osobní záŽitky' kterénasbíralautor Za svých nočníchvídeňskýchtoulek a kterénebyly ve shodě s převládajícímimaloměšťác-
4l
Už v prvotní lyrice Gellnert a hospodskéhoživota,konfron a obraty, někdy i s nádechemvt tu' V politické satiře se tentov;
kými představami o spořádanémživotěa morálce. Ge|lner provokoval měšťákacíIevědomě,byla to součást jeho anarchistickévzpoury proti šosáckékonvenci, proti morálnímupokrytectví.Zámérnézesiloval cynismus svých zpovědí ,,zkaženého hocha..,''zhýraléhojinocha...Stal se básníkemsmutnéerotiky se zcela odhalenou sexualitou. Gel|nerovy knihy Po nds ať přijde potopa (190|) a Radosti života (|903) jsou zpovědí o bohém-
obracelbezprostředněk lidové jež na toto publikum působily Komickému účinkusloužíi ra Havlíčka,Nerudy a Machara z V blízkosti Františka Gellr ',st ka (ako jeden z účastníků čátkustoletíJosEF MACH (1
skémživotě,hýřivém rozhazovánímladých sil a bouřlivémtemperamentu,ale takésvědectvím,Že za cynickým, provokativním gestem se ukrývá bolestně zraněnésrdce, nesplněná nebo zmarnělá touha po lásce, hořké poznáni v|astníchslabostía ošklivosti světa.Tento deziluzívnívztah k rea|itěbyl ovšemdán životnízkušeností,která Gellnera už od dětstvíučila citlivě reagovatna křivdy a ukázala mu rub moderníhovelkoměstského Života, aťšlo o Vídeň, Prahu nebo Paříž'kde strávil s přestávkou roku 1909 létal905-19l1. Deziluzívnípo-, hled byl dán takéracioná|nímzaměřenímGellnerovy bytosti,jeho pronikavým analytickým rozumem, kterého používalbásník i proti sobě, proti svým slabostem,a který dával jeho veršůmosobitý vtip a častoironický význam. Gellner pojmenovával pravými jmény věci, kterébyly tabu pro společnosti pro básnickou tvorbu.
Do domácího prostředí patřil dlouhý pobyt ve Spojenýchst (Na obou polokoulích,1918;t (Výbor z jeho díla vyšel s symbolisticko-dekadentní poe neŽfrázi nebo pózu.. (Šalda
Tak otevřel poezii pouličníerotice, zhnuseným náladám po prohýřených nocích,věcem všedním,spojeným s modernícivilizací. Sám se hlásí k zásluze, žeprvní uvedl do našípoezie slovajako pivo' viržinka,aeroplány, zástavní lístky atd. Toto zkonkrétněníbylo tak důsledné.že z Gellnerovy tvorby zmize|y téměř metafory, symboly, přirovnání a opisy. Zjednodušila se syntaktická výstavba a připodobnila se hovorovémujazyku. Z jeho slovníku byly důsledněodstraněnyi všechnypoetismy atakécizi slova' tolik oblíbenáu symbolistů
konvencím. Lyrickou zpověd genera S neobyčejnouintenzitou po Pofuidky krue ( 1898)' jejížslt ideálem života zdravého,silr protiklad k šosáckémudomá životnímkladu, po svobodn
a dekadentů.Slovo Gellnerovo vždy bezprostředněpojmenovává věci i niternéstavy. V prvních dvou sbírkách prochází tón Gellnerovy lyriky ještě citelnými výkyvy od ostréinvektivy ke skleslémelancholii. Převládá ovšemhořká ironie. Nespokojenostse sebou samým,přesněji se způsobemživo. ta' jejž sám později označil za nerozumný,je ukryta i za gestem okázaléhoflegmatika, i za silným slovem rouhačskéhoskeptika a anarchistickéhobuř.iče'(Básnický autoportrétpoda| FrantišekGellner v básni Frances. co Farniente.)V posledníknize Novéverše,kterouještěpřipravil, ale už nestačilvydat (vyšlaaž v roce 1919, po jeho předčasné tragickésmrti na haličskéfrontě roku 1914),se obraz světa i výraz stávajíobjektivnějšími' ztráceji výsměšnéa provokatívnípřízvuky. Vnitřní svět umělcův se zharmonizoval a da| víc příležitosti moudrémuhumoru a lidskémusoucitu' Tradičnípravidelnáveršováformaje adekvátnítétonenápadné,prosté,
proti vládnoucímu společen v oblasti milostně intimní.e plebejskou hrdostí'V letech tickém hnutí' liší se od nich rozpory člověka a stálé napě Lyrická individualita Ton záŽitktl, jednak kultivovaný
nerudovsky laděnélyrice' Ale satiricky útočnáčástGellnerovy veršované tvorby pokračujeaždo koncejeho života.Po návratu z Pařížeroku l91 1 a po zakotvenív brněnskéredakci Lidových novin věnuje hodně pozornosti tvorbě psanéna okraj dní, na okraj domácích a mezinárodníchpolitických událostí. Má své zřetelnéspolečensképoslání' Agituje pro demokratická práva, pro politickou aktivitu lidových mas. Adresně napadá politickéstrany' vtipně odhaluje volební hry, útočíproti militarismu. Nejčastějise ocitá na mušcetétopolitické satiry k|erikalismus a sociá|ně demokratičtívůdcové.Tato politicky angažovanápoezie neníuŽ vedena ani teorií,ani praÉ anarchismu (ehož iluze Gellnerova skepsesama brzy demaskovala),ale prostým demokratickýmsmyslem a poctilidovému vým občanskýmsvědomímGellnerovým. Je to ovšempoezie psaná pro noviny a určenánejširšímu publiku. Jejíjádro tvoří obvykle příběh nebo situace.Její stavbaje přehledná' pevná. Mívá výraznou pointu, nejednou v podobě sentence překračujícíkonkrétni podnět a dobovou omezenost. Hlavní prostředek' jak zaujmout čtenáře'je vtip, nejednou podporovaný komickým účinkemvětnéhopřesahu, vynalézavýmirýmy a častoi autorovými kresbami vsunutými přímo do textu.Ge|lnerova grafická tvorba má plynulost a ku|tivo. vanost secesnílinie a promyšlenýrozvrh černobílýchploch, kompozice je uzavřená a přehledná,obdobnějako stavbastrof i ce|ébásně' silná expresivnosta karikaturnístylizacekresby postav nikdy nepřekračujeestetickou míru' Už toto uŽitíkresbyjako součástitextu a pak některéobraty a celkovépísňové|aděnípoukazujína to, Že mezi podněty tohoto novéhobásnickéhožánruGellnerova by|a i kramářská píseň.Podobně i politický kuplet zpívanýpo praŽských šantánechtédoby dal půdorysa nejedenze svých výrazových prostředkůmnohým veršůmtohoto druhu.
smys|ovostíse uplatňujei hl Toman se sférou společensk ale jako postupné vrstvení soustředěnouzkratku tohotoI
přírody nebo lidských drama znamovou platnost sYmbolic pohled na moderníevropské básně, jako napÍik|adHadi p
ních vrstvách soudobéevrop Tu je v podobě moderníhoÍ anarchistickou tuláckou voln manova lyrika do tvarovépl
klid a vyrovnanost uměleck onálního obsahu. Jde obvykl
42 .----
cílevědomě.byla to součást Zámérnězesiloval cynismus i erotiky se zcela odhalenou )03)jsou zpovědí o bohémrkésvědectvím.Že za cyrucarně|átouha po lásce. hořké lvšemdán životnízkušenosmoderníhovelkoměstského l905-|9| |. Deziluzívnípotlytickýmrozumem' kterého sobitý vtip a častoironický losti pro básnickoutvorbu. ' věcemvšedním. spojeným iako pivo, viržinka.aeroplá.byzmizely téměřmetafory. lila se hovorovémujazyku. tolik oblíbenáu symbolistů stavy. kyvy od ostréinvektivy ke ' přesnějise způsobemživo;matika'i za silným slovem šekCel|ner v básni Francesvydat(vyšlaažv roce l9l9. ýrazstávajíobjektivnějšími, zoval a da| víc příležitosti /átnítétonenápadné.prosté. ehoživota.Po návratu z Papozornostitvorbě psanéna etelnéspolečenské poslání. radápolitickéstrany.vtipně olitickésatiry klerikalismus naani teorií,ani praxí anartkratickýmsmyslem a poctiurčenánejširšímu lidovému vná.Mívá výraznoupointu. ost. Hlavní prostředek,jak Íesahu, vynalézavýmirýmy rrbamá plynu|ost a kultivoá a přehledná'obdobnějako kdy nepřekračujeestetickou rovéladěnípoukazujína to, :ň.Podobněi politickýkuplovýchprostředkůmnohým
Už v prvotnílyrice Ge||nerově byly prvky písňovýchžánrůpěstovaných v šantánech.Motivy z kavárenského a hospodskéhoživota, konfrontace maloměšťáckyspořádanéhoa bohémskéhoživota. stejně jako lidové výrazy a obraty, někdy i s nádechem vulgarity, byly tam však zpracovány v jiném, yátžném a umělecky náročnémkontextu. V politické satiře se tento vztah k modemímu městskémufolklóru a ke kupletu proměňoval tím, že se Gellner obracel bezprostředněk lidovému publiku, a Že tedy pouŽívalk upoutáníjeho pozomosti výrazových prostředků, jež na toto publikum působily. Zesměšňoval vznešenéautority i politickou demagogii taképrostředky parodie' Komickému účinkusloužíi rafinovaná a vtipná práce s rýmem a přesahem. Ge|lner rozvíjel tradici, jeŽ šla od Havlíčka,Nerudy a Machara a navazovala na Heinricha Heina' oblíbenéhobásníka tétogenerace. V blízkosti FrantiškaGel|nera fiako jeho přítel z gymnaziálnich studiív M|adéBoles|avi) a Jaroslava Haška (akojeden z účastníků,,strany mírnéhopokroku v mezích zákona,,)objevil se v anarchistickévlně na počátkustoletíJosEFMACH(l883-l951)'Byltakéspoluzakladate|emsdružením|adýchspisovatelů Syrinx. Do domácího prostředípatřil Josef Mach jen sbírkouRobituon Krusoe (1909). Pak jej od domova oddělil dlouhý pobyt ve Spojených státechamerických spojenýse zásIužnouvlasteneckoučinnostív krajanskémtisku (Na obou polokoulích, 1918; Americké veršez doby vólečné,1924), a létav diplomatických službách v Římě. (Výbor z jeho díla vyšel s názvem Bdsně' 1933.) Mach patřil k proudu, ,.který úmyslně rozrušoval poezii. byl antipoetický,měl raději brutálnost,všednost,pustotui hrubost a sprostotu symbolisticko-dekadentní neŽfrázi nebo pózu..(Šalda).Ve svých amerických veršíchvlasteneckýchse však nevyhnul ani on literárním konvencím. Lyrickou zpověď generačníhoživotního pocitu a postoje vyslovil KAREL TOMAN (18,77_1946). S neobyčejnouintenzitou postihl lačnou touhu generace po svobodnéma plném životě. od své prvotiny Pofuidky krve (|898), jejížsloh a výraz jsou ještědo značnémíry závislé na symbo|ismu a dekadenci,jde za ideálem Života zdravého,silného' vášnivě proŽitého.UŽ tím vytváří protiklad k dekadentníestetice a také protiklad k šosáckémudomácímu prostředí,k morálnímu pokrytectví,k falešným předsudkům.Touha po Životnímkladu, po svobodnémvyŽití smyslůa citu, se už od knihy Torzo života(1902) spojuje s odporem proti vládnoucímu společenskému řádu. Revolta proti němu se neodehrává jen v rovině politické, častěji v oblasti milostně intimní, erotické.Má anarchistický ráz zdtlrazněnímindividuální volnosti a také svou plebejskou hrdostí.V letech, kdy sejeho generační druhovébezprostředněangažovaliv politickémanarchistickém hnutí' liší se od nich Toman tím, že intenzivněji než oni prožíváa ve své |yrice vyjadřuje niterné rozpory člověka a stálénapětímezi k|adnými a zápornými silami života. Lyrická individualita Tomanova se vyhraňujejednak bezprostřednímvyjádřením smyslových a citových záŽirki' jednak kultivovaným tvárným úsilím o vyvážený a uzavřený umělecký tvar. Rovnoměrně se smyslovostíse uplatňuje i hluboképromýšleníosudových otázek životních.Sféru intimních záŽitkÍlspojuje Toman se sférouspolečenskou,motivy milostnése sociálními.Tvůrčíproces probíhá ne jako imp|ovizace, ale iako postupnévrstvení, prohlubování a zobecňování osobního prožitku. Báseň pak podává jakousi soustředěnouzkratku tohoto básnickéhopoznání'zkratku napovídající Tomanovy básnickéobrazy a sugerující. přírody nebo lidských dramat se přitom stávajímnohovýznamnými'mají vedle svéhopříméhovýznamu i významovou platnost symbolickou. Tak ve sbírceMelancholická pouť (1906), v česképoezii poprvéotvírající pohled na moderníevropskémetropole a výstižnězachycujícíjejich neklidnou atmostéru,přerůstajíněkteré básně,jako napříkladHadi poledne, v symbolickou básnickou zkratku revolučníhopohybu v spodníchsociálních vrstvách soudobéevropskéspolečnosti;podobně i ve|ká báseň Tuldci ze sbirky Slunečníhodiny ( | 9l 3). Tu je v podobě moderníhomýtu zobecněn odvěký sen člověkao svobodě' jejŽ se jedni pokoušejíuskutečnit anarchistickoutuláckou volností,druzírevolučnímčinempro sociální spravedlnost.V tétosbírcedozrává Tomanova lyrika do tvarovéprostoty (vesměs písňovéformy) a zároveň do významovéhloubky. Harmonický klid a vyrovnanost uměleckéhotvaru netlumí,ale spíšumocňuje dramatickénapětímyšlenkovéhoa emocionálníhoobsahu.Jde obvykle o jakousi vzpomínkovoureprodukci osudových křižovatekživotaa smrti, o za-
43
myšlení nad bludnými stopami lidských cest. stálé napětíje také mezi pravidenou stavbou strofickou, navazujícína písňovoutradici, a mezi volným veršema nepravidelnoudynamikou větnéi rytmickévýstavby. Jazyk se už zcela očistilod všíumělosti, odvozenostia dekorativnosti,je přirozený,bohatěrozehrává druhotné emocionální významy slov a v lyrické atmosféřespojuje různéstylovéi lexikální vrstvy. obrazotvornost básníkovai jeho slovesnéumění čerpajize zdrojůlidové národní tradice. Se svou generacía s jejím buřičstvímbyl VIKToR DYK (1877-1931) spojen svým ',duchem,který neguje...Tato skeptická a kritická stránka Dykova pronikavéhointelektubyla zvlášénápadná vjeho mládí. Tehdy u něho převládá duch negace, vzpoury' pocit marnosti,vědomí generaceoklamané,opuštěné, kterou nazývá generacíZtracenců.Silněji však nežjeho druzi prožíváDyk rozpor snu a skutečnosti,touhy a deziluze. Sám v sobě si nese stálý konflikt víry v absolutníhodnoty a nedůvěryv jejich uskutečnění, nadšené citovéoddanosti i analytického,skeptickéhorozumu. Sám sebe charakterizujetěmito paradoxy. Je romantikem, neboťve stálémkonfliktu snu a skutečnosti,krásnéiluze a pochybnéživotnípraxe, dává přednost donkichotskéiluzi, má rád rytířskégesto nadosobníslužby ideálu' je básníkemheroismu a jeho patosu' Právě tímtoideďismem se odlišuje od materialistickéhomyšlenísvých anarchistickýchvrstevníkůa od jejich pozemsképředstavy lidskéhoblaha a sociální spravedlnosti.Také s nimi jen načasvyznáva| sympatie k dělnickémuhnutí,a pak se zásadně odloučil od jejich názorů.Jeho odlišnostpočínalav tom, že už v mládí prožívalintenzivněji než jeho druzi otázku národnostní.Bylo to podmíněnotím,ženedalekojeho rodiště(Pšovkau Mělníka) probíhala národnostníhranice a že s mladým zaujetímsledoval zápas omladiny o dosaženínárodní svobody. Toto vlasteneckécítěníbylo pak znovu probuzeno a posílenoprosincovými bouřemi v roce 1897 a od tédoby Dyk věrně sledoval ideu národnísvobody a národnívelikosti a cti a učinilz ní poslézei ústřednímyšlenkua inspiraci svépoezie. Dlouho jej provázelo přátelstvíse StanislavemK. Neumannema s Karlem Tomanem, s nimiž začínalsvou literární činnost. Publikovat začaljižjako student,ve Světozoru v roce 1896, pod pseudonymemViktor Souček.A tomuto jménu- tedy sobě - ironicky věnoval svou první lyrickou knížkuA porta itferi (1897)' v nížse představil jako iluzionista a melancholický snílek,lačnýbouře' boje a lásky, nesmířlivýk nízkostia všednosti,osamělý. Romantická jsou i jeho bojovná a pohrdavá gesta.Ironický přízvuk má titu| druhéknihy Síla života( 1899)' neboév paradoxnímkontrastubásník vidí,jak ,,velikébolesti,veliká hesla vyvětrávají..'jak se národnípolitika potácí od frází k prodejnosti.Třetí sbirka MarnosÍ' (1900) už svým titulem napovídáživotnípocit mladého Dyka, který se tu sám představuje:,,Tak uprostřed své generacestojím:/ duch, který neguje!..Typ hrdého individualismu povýšenéhonad měšťáckýprůměrmá literárníinspiraci v okruhu Moderní revue' kam Dyk taképřispíval. Avšak u Dyka je pocit marnosti spojen se situacínárodníhoživota a poznamenán tragickým stínemBílé hory. Tvůrčíindividualita už si zde našlasvůj osobitý výraz' své vlastníumělecképrostředky' plný zámlk a nápovědí, svou poetiku. Stavba Dykových veršůjepravidelná,sevřená,sloh zkratkovitý' úsečný' slovo častobřitce kritické,se silným citovým přízvukem,lyricky sugestivní.Charakteristickápro intelektuální jsou rýmy' které pointa. Zvlášťvynalézavé ráz jeho inspirace i pro jeho promyšlenoukompozici je závérečná zdůrazňujívýznamovou stránku slov. od roku l897, kdy Dyka vzrušil oŽivený rňrodnostníboj, se i básníkovatvorba bezprostředněpřimyká k politickému životu. Jeho kritika slabostíčesképolitiky a vlasteneckéhofrazérstvíje satirická. Generační duch negacese projevujeprávě v hořkémvýsměchuobrácenémproti vlastnímudomácímuprostředí.Ale v pozadíje vírav ideál morálně silného,zdravéhonároda' který si svou svobodu a svá stará práva vybojuje. Satiry a sarkasmy (1905) směřovaly svým kritickým hrotem do literárního života a přinesly řadu vtipných příslušnost.Trvá však stále napětímezi veršovanýchkarikatur bez ohledu na umělecký směr nebo generační básníkovouvůlí,jít v řadách svéholidu..a mezi pocitem osamocení'Druhá kniha satiricképolitické poezie Pofuidlcyz našívesnice (1910) mířila proti lhostejnostik otázce národnísamostatnosti.Prolog charakterizuje typickou dykovskou zkratkou dobovou situaci: ,,Únava na nitrech |eŽí|l A touhy bezmocné,plané./ Korum.
44
povaná srdce / a duše korumpt
ironizuje básník českouprovln výzvy k heroismu, k boji, k ví Pro dobu probuzených nadě řeni,kterým Dyk dodatečněsp obecným tématemje vzpoura(
apoznáni marnosti tétovzpour individualistickéhosebeuskute a zrady , vzpoury a její tragiky 1
děje a v lyrické sugesci navoz a skutečnosti.Nad sobecképoj obrysově naznačeny,ve skladb ztčnérozloŽen v menší'lyrick. vádí motiv dobyvatelskýchhrd
ního poselství,kterémusíosan velkéhonadosobníhoúkolu'je ku. Proti těmto skladbám je Z
sedláka' který chce vzdorovat t V jejím utrpenívšak poznává t s vlastní slabostínebo s osud 1yrickým,který taképřispívák velkétouhy a marnéhozápas tvoÍbou dramatickou (Zmoud
Dykovy tvůrčíi lidské osobn
LYRTKA NEJPROSTI
V době, kdy se ukázaly a v bezprostřednímstyku s pří shoduje Neumann se Šrámk vyznáváni Životníhokladu a. splynutí člověka s přirozený 2. rozšiŤ.vyd. t922)' Je to poe mují v romantické představy i ního světa. vciéujese do niten lásky. Zachycuje svými zcitli
však radostně.Bezprostředn i větnou stavbu a zvýrazř,nje přijala a ocenila mladá gener NEUMANNOY A Kniha It a programového přimknutí k
výraznějšíprvky intelektuál básníkova sebepoznánía náz a harmonie mezi pudovou,sn
denou stavbou strofickou, větnéi rytmickévýstavby. bohatěrozehrává druhotné lní vrstvy. obrazotvornost lvým ,,duchem,který negupadnávjeho mládí.Tehdy é,opuštěné' kterou nazývá )sti,touhy a deziluze. Sám rí,nadšené citovéoddanos' Je romantikem,neboťve Íednost donkichotskéiluzi, lu. Právě tímtoidealismem jejich pozemsképředstavy k dělnickémuhnutí, a pak lí prožívalintenzivněji než iovkau Mělníka)probíhala :nínárodnísvobody. Toto oce 1897 a od tédoby Dyk ústřední myšlenkua inspiKarlem Tomanem,s nimiŽ 1 Viktor Souček.A tomuto (l897)' v nížse představil kosti a všednosti'osamělý. éknihy Sila života (|899), ají..'jak se národnípolitika vídáživotnípocit mladého
povaná srdce / a duše korumpované...Hálkovským titulem knihy i symbolickým názvem vesnice Altdorfu ironizuje básník českouprovincionální idylu' českýpolitický Kocourkov, al,elŽ zde vyslovuje svépatetické výzvy k heroismu, k boji' k víře a věrnosti. Pro dobu probuzených nadějí, revolt a takétragickýchdezi|uzi a porážekje pÍiznačnýnázev Buřiči a smí ření, kterým Dyk dodatečněspojil řadu svých básnických děl vesměs epickéhocharakteru.Jejich společným obecným tématemje vzpoura člověka proti řádu světa, proti slabosti cizí i vlastní' proti osudu i proti smrti; a poznání marnosti tétovzpoury. Ve skladbě Tři z knihy Buřiči (1903) konfrontují se tři příběhy bezohledně (1906) symbo1izujev romantickémpříběhulásky individualistickéhosebeuskutečnění. Mild sedmi loupežníků azrady, vzpoury ajejí tragiky básníkůvideál prudkého,volnéhoživota,a v neurčitýchoblysech baladického děje a v lyrické sugesci navozuje představy tragickéhozápasu člověka o svobodu a trvaléhorozporu touhy jedince klade otázku viny a trestu.Děje i postavy jsou jen a skutečnosti.Nad sobecképojetísebeuskutečnění obrysově naznačeny, ve skladbě dominuje živel lyrický a emocionálně umocňuje příběh' který je takékompozičnéroz|oženv menší,lyricky laděné a formově uzavřené ce|ky' Giuseppe Moro (191 1) znovu epicky rozvádí motiv dobyvatelskýchhrdinských činůa tragickéviny, která provázi výpravu za slávou. i motiv nadosobníhoposelství,kterémusíosamocenýpoutníkdonéstdo svédomoviny. I zde je příběh symbolický a myšlenka náznavelkéhonadosobníhoúkolu,jehož tíhapřekračujelidské síly, ztlstáváv podobě tajemného,neurčitého ku. Proti těmto skladbám jeZdpas Jiřího Macků (l916) zakotven ve všednírealitě. Je to příběh stárnoucího sedláka' který chce vzdorovat smrti, ubránit statekpro svůjrod' a proto k sobě sobecky připoutá m|adou ženu. tragicképojetízápasu člověka V jejím utrpenívšak poznává svou vinu. Pro všechnytyto skladby je spo|ečné s vlastníslabostínebo s osudovou silou. Všechny skladby - byév různémíře - jsou prostoupeny Živlem lyrickým, který taképřispívák navozenísymbolickéhovýznamu příběhu.Tyto opakujícíse romantickémotivy velké touhy a marnéhozápasu, heroickévzpoury a smířenís tragikou osudu spojují Dykovu poezii s jeho tvorbou dramatickou (Zmoudření dona Quijota) a prozaickou (Krysař) a vyznačují základní problematiku Dykovy tvůrčí i lidské osobnosti.
LYRIKA NEJPRoSTŠÍcH HoDNoT ŽrvorR V době, kdy se ukázaly anarchistickérevolučnínaděje jako iluze, básníci začali hledat hodnoty Života v bezprostřednímstyku s přírodou, v smyslovémprožitku,v pozemskérealitě. Není náhodné,že se v tom shoduje Neumann se Šrámkem,že se postoj vzpoury a negace i u Tomana a Gellnera proměňuje v oddané vyznáváni životníhokladu a v soulad člověka s přírodou.Nejvroucnějšílyrický výraz tohoto harmonického splynutí člověka s přirozenými zákony země přinesta nová tvorba FRÁNI ŠRÁMKA, jeho Spltw (1916, 2' rozšiÍ'vyd' 1922),Je to poezie Íozezpivanýchsmyslů,erotickéhookouzlení,pudových tužeb,kterése sublia hlučnéhoměsta do přírodmují v romanticképředstavy a milostnésny. Básníkova fantazteutíkáz nečistého ního světa,vciéujese do niterných procesůdospívání,vytváří a šíříatmosférudůvěry,radostnéodevzdanosti, lásky. Zachycuje svými zcitlivělými smysly i melancholický smutek,který provází touhu a opojení.Yyznivá slovní výraz však radostně.Bezprostřednívýraz subjektivníemocionality uvolňuje stavbu básně, oprošéuje i větnou stavbu a zvýrazíuje melodičnostverše.Radostný akord života,který zněl v Šrámkovělyrické písni, přijala a ocenila mladá generaceza vá|ky i po ní. NEUMANNOY A Kniha lesů,vod a strtiní(1914) byla výsledkem hlubšíproměny autorovavztahu k Životu a programovéhopřimknutík přírodě.Proti zcela spontánnímu'smyslovémua citovémuŠrámkovuSplavu má výraznějšíprvky intelektuální'Není jen poezií smyslovéhovnímánípřírody nebo splývání s ní, je poezií básníkovasebepoznánía názorovéhozráni. Je to návrat intelektuála k přírodě' nalezeni duševnírovnováhy a harmonie mezi pudovou, smyslovou a intelektuálnístránkoulidskébytosti. Protoje bezprostřednísmyslový
^<
prožitek přírodního dění a přírodní krásy provázen a někdy přímo prostoupen úvahou nad vztahy člověka k přírodě a k městskécivilizaci, nad otázkami jeho svobodnéhobytí' Znéji tu tóny životníplnosti a přímo smyslovéhoopojení,tóny hymnické,vzrušenéapostrofy ,,vejménuživotai radosti i krásy..' ajindy zase tóny klidného štěstí,harmonickévyrovnanosti, někdy i melancholickéhozamyšlení.Rytmická stavba veršováje sice bohatě odstíněna,podobně jako náladové Zabarveníbásni a slovni výraz, většinou však převládá pravidelná stavba veršová a strofická, logicky rozvijená myšlenka s ideovou pointou' přirozená stavba vět a lexikální materiál plný konkrét a blízký hovorové řeči. Také básnické pojmenování je vzdáleno dřívější stylizovanosti,exkluzivitě a dekorativnosti.V tom je Neumannova kniha důslednýmoproštěnímod symbolistickéa dekadentnípoetiky a prvním významným krokem k civilismu, jehožprogramovérozvinutípředstavuje jeho dalšísbírkaNové zpěvy. ŠrámkůvSplav a Neumannova Kniha lesů,vod a stránídovršujíodklon česképoezie od symbolistického vizionářství, zahájený už Neumannovou Strání chudých lásek. V souvislosti s eÍotickým a smyslovým obrozením a sblíženíms přírodou, kterédaly vznik Knize ]esů'vod a strání'vznikaly v letech l91G-1914 verše' kteréměly podle Neumannova záměru vytvořit knihu s nézvemProstékytice, ale vyšly teprve v roce l918 ve sbírce nazvanéHorbý van ajiné bósně. Ještěpředtím však vydal básnikBohyně, světice, ženy(19l5)' které mají rovněž erotickou tematiku, ale jsou jiného žánru:jsou epické.Zájem o hlubšípoznáni sexuality' ženina postaveni ve společnosti,historickéa sociální podmíněnostia proměny milostných vztahů,který se projevil už v anarchistickýchpočátcíchNeumannovy publicistiky, vedl básníkak pokusu o napsárríjakýchsi zlomků epopeje člověka v zrcadle erotických vztahů a ženských osudů.Tento objektivizační směr byl podporován i situacíbásníka,který se chtěl vymanit z přílišnésubjektivitysymbolismu a dekadence'Autor sám posuzoval výsledek svépráce velmi střízlivějako ,,malénejasnétorzo..,jako ,,přechodnívěc v přechodnídobě...Horkým vanem se vrátil znovu k subjektivněprožívané erotice a se spontánníotevřenostívyslovil smyslovéokouz]ení a opojeni tělesnou láskou. V cyklu Třešňoý sníh (z roku 19l l' knižně publikovaný však až později v Knize erotiky) je milostná tematika stylizována v duchu křehké japonské lyriky a kresby v tvar harmonicky vyváŽený,v lehké,vzdušnénáčrtysjednoduchými liniemi. Japonský styl, v tédobě módní, odpovídalsecesní kresbě, k nížměl Neumann bezprostřední a dokonce tvůrčívztah' I jiní básníci šli tímto směrem. JIŘÍ MAHEN (1882-1939) přesunul svou poezii z tematiky společenské, revolučník tematice intimní' milostné (Balady, 1908), ovšem ponechával i tétosvé intimní citové zpovědi bolestnénapětísložitédušemoderníhointelektuála,její skepsei jejích exaltací'V Mahenových Baladách šlo o lyrický Žánr francouzskébalady villonskéa v souvis|ostis jejím pevným stavebnýmřádem lze připomenout dobovou secesnízálibu ve stylizovanémtvaÍu. Citovou prostotu, bezelstnou upřímnost,radostný i odpovědný poměr k světu, k lidem, k rodné Zemi přinesla do česképoezie v jinošské podobě sbírka PETRA KŘIČKY (1884_1949) Šípkovýkeř (|9|6). Vyznačovala se pňrozeným a důvěrným vztahem k rodnému kraji Českomoravskévysočiny a k věcem všedníhodne, měla i přirozený azdravý smysl morálnía hluboký fond citový. Básník v ní ukazoval pokornou s tragickým osudem lidu lásku k zemi i lidem, úsměvnost,která nevylučovalavážnézamyšlenía účastenství za války. Toto hluboké lidské vcítění charakterizuje především slavná báseň jeho první sbirky Medynia Glogowska, vedle Šrámkových veršůz fronty nejpůsobivějšílyrický výraz frontovýchzážitkil českéhočlověka z první světovéválky. 3 DEMLA Vášnivý prožitek Života a něžný cit pro krásu přírody charakterizoval básníka JAKUBA (1878-1961); projevil se předevšímv básníchv próze Moji přtitelé(1913)' zasvěcenýchkvětinám, tvoří však základ ostatního díla Demlova i tam, kde se k těmto radostným a s básnickou naivitou vysloveným citům družíprožiteksmrti a nicoty, v prózách Hrad smrti (|912),Tanec smrti (1914) a v básních v próze Miriam (191ó). Toto dualistickévidění světa odpovídá katolickémunázoru Demlovu; ten dává podobu i Demlově bojovnépolemičnosti,v nížfrantiškánskoupokoru střídáhněvivá nenávist' svárlivost a egocentrická pýcha.
46
Tyto vlastnosti se promítďy do D svou básnickou tvorbu, své glosy Lidová prostota, programový t SEFA HoLÉHo (1874-1928)' alt které ho spojují s přítelem viktor skladbě o vnitřním rozvratu a Živr V poezii sbirek Pamdtník a Skoka
Adatnovskélesy (1905)' Mračna( rozenost, bezprostřednost a lidov Podobnou tendenci k lidové 1 1965), ale hodnotu jeho.díla bát polemický sklon publicisty. Svou néhoživota. K básnickému dílu a rovými kresbami.
PoEzIE pŘE,ovÁmČ
Nové podněty dalo česképoe chem na rok t9]4. Mělo dvě tvi Theera a Stanislava K. Neumant i civilistickým tendencímnovéh poezie, předevšímjejí rytmické OTAKARA THEERA (188
ideálu a dostupujícíněkdy ažk otto Gulon vydal veršea próz' dualistickým a aristokÍatickým knihy Výpravy k Já (1900).Zdt Analytický ironický rozum zatl ce, ale poslézevždy ústicíve sn rozumu a horkých smyslů v ro Theer v tomto sváfu nakonec i
vůle,jež směřujíjen k požitku mu Znamená absolutno věčn Íacionalismus, který je zdrojem vzruchu a dramatického napět Stále víc se uplatňují v Thet Bergsona' jeho důraz na živo poznání, nežjaké můžedát in sbližoval se snahami mladégel
ru mladépoezie v březnu 1913 bitějšímpřínosemTheerovým přísný útvar alexandrinu volr kladené céZnÍy,konečněse vš Verš členil podle vnitřní potře
ýahounad vztahy č|ověka ry životníplnosti a přímo i krásy..,ajindy zase tóny ytmická stavba veršováje ;, většinouvšak převládá ntou,přirozená stavba vět cváníje vzdá|eno dřívější n oproštěním od symbolisnovérozvinutípředstavuje roezie od symbolistického lkým a smyslovým obrozel |etech1910-l9l4 verše' ' vyšly teprvev roce l9l8 světice,ieny (1915)'které poznáni sexuality, Ženina h vztahů,který se projevil l napsáníjakýchsi zlomků ačnísměr byl podporován )nce.Autor sám posuzoval přechodnidobě...Horkým 'slovil smyslovéokouzlení Lývšak ažpozději v Knize resby v tvar harmonicky i módní'odpovídalsecesní :ii z tematikyspolečenské, 'véintimnícitovézpovědi MahenovýchBaladách š1o ím řádem lze připomenout u' k lidem' k rodnézemi 949) Šípkovýkeř (|916). lskévysočinyakvěcem ríkv ní ukazoval pokornou í s tragickýmosudemlidu :ho první sbirky Medynia člověka :h zážitkůčeského sníka JAKUBA DEMLA :nýchkvětinám, tvoří však aivitou vysloveným citům v básních v próze Miriam l dává podobu i Demlově /ost a egocentrickápýcha.
Tyto vlastnosti se promítalydo Demlových sborníkůŠtepzie(26 svazkůz|et L9|.7-194l), do nichž ukládal svou básnickou tvorbu, své glosy k politickémua kulturnímuŽivotu i svou korespondenci. Lidová prostota,programový básnický primitivismus s rysy venkovanstvívyznačujísvéráznostpoezie Jo. SEFA HoLÉHo (|874_|928), a|e rovněžsilně se v ní uplatňujíznaky osamocenéhobuřičstvía hořké skepse, kterého spojují s přítelemViktorem Dykem. Holý se pokoušeljít po vlastníchcestách v náročnébásnické skladbě o vnitřním rozvratu a životnímztroskotánívenkovskéhointeligenta Vašíček Nejlů (2 sv.'1899' l90l). V poezii sbirek Pamdtník a Skokády (1897, nové vyd. l 908 s názvem Skokidy), Satyry (|903), Elegie (1903), Adamovské/esy(1905)'Mračna(l908)ad.spojovalsvácitovávyznániisvůjsociálnízájemsesnahouopfirozenost,bezprostřednosta lidovost výrazu. Podobnou tendenci k lidové prostotěa k bezprostřednostilze sledovat i u KARLA HoRKÉHo (l879_ 1965)' ale hodnotu jeho.díla básnickéhoa dramatickéhoovlivnil improvizačníchvat a sentimentálnínebo polemický sklon publicisty. Svou kritičností,nejednousatiricky ostřenou,Horký podnětnězasahoval do veřej. néhoživota'K básnickémudí|uanarchistickégeneracese připojujíPaličovyslolq ( l 905)' doprovázenéGellnerovými kresbami.
P}EZIE, PŘEDVÁLEČNÉ MoDERNY Nové podněty dalo česképoezii předválečné úsilío moderníumění,jež se představilo veřejnosti Almanachentna rok 1914. Mělo dvě tvůrčí individuality v oblasti básnickétvorby i teoretickéhoprogramu: otakara Theera a Stanislava K' Neumanna.Byli protipóly svými světovými názory i svým vztahem k demokratickým i civilistickým tendencímnovéhoumění.Přesto je spojujíněkteréprincipy' jež přinášelystrukturálníproměnu poezie, předevšímjejí rytmické výstavby. OTAKARA THEERA (1880-l9l7) charakterizujípevná vůle' kázeň podřizujícíse služběnadosobnímu ideáiu a dostupujícíněkdy aŽ k askezi, touha po činua zápasu. KdyŽzačina| publikovat (pod pseudonymem otto Gulon vydal veršea prózy Hóje, kde se tančí'|897), vyznfual hédonicképojetílásky a ženy. Individualistickým a aristokratickýmgestem provázený postoj pronik| programově- jak už naznačujetitul - do knihy Výpravy k Jó (1900). Zde se už taképlně projevil intelekt iako hlavní tvůrčísíla Theerovy osobnosti' Analytický ironický rozum zatlačujecit do pozadí.Jeho partneremi protivníkemje smyslovost, lačnáv erotice, ale poslézevždy ústícive smutek z dezi|uze.Při citovévyprahlosti sráŽíse pak tento dvojí svět chladného rozumu a horkých smyslů v rozporech,jež jsou fi|ozoficky formulovatelnéjako dualismus hmoty a ducha. Theer v tomto sváru nakonec idealisticky vyznává sílu ducha, hrdě povznesenéhonad nízkéformy životní vůle,jeŽ směřujíjen k požitku,ducha schopnéhounéstbřímě samoty a odříkánía splývajícíhos bohem, ktený mu znamená absolutno věčnéduchovní tvořivosti. V knize Úzkosti a naděje (l9ll) se stále prostupují racionalismus,kterýje zdrojem niternéhodramatu,a smyslová obraznost,která vytváří obrazy plnébouřlivého vzruchu a dramatickéhonapětí' Stále víc se uplatňujív Theerově básnickémsvětě iracionálníživly. Velký podnět mu dává filozofie Henri Bergsona, jeho důraz na životnídynamismus, na Životní energii a na intuici jako na pravdivějšízpůsob poznáni, nežjaké můžedát intelekt' Theer se přiklání k vitalismu, k prostéživotnírealitě. Těmito rysy se sbližovalse snahami mladégeneraceo novémoderníumění.Stal sejejím teoretickýmmluvčím(úvodk večeru mladépoezie v březnu l913, stať. Dvě generace;účastna Almanachu na rok l9l4). Nejcennějšíma nejosobitějšímpřínosemTheerovým pro novou poezii bylajeho teoretickáobhajobavolnéhoverše.Nejprve prolomil přísný útvar alexandrinu volnějšímpouŽitím cézury,pak mu dodal pružnosti zavedením dalšílibovolně kladenécézury'konečněse všakrozešels pravidelnou metrikou vůbeca zavrh| pravidelný početstop ve verši. Verš členilpodle vnitřní potřeby, podle myšlenkovýchúseků.Zák,ladnistavebníjednotkoumu byl celý verš.
47
Na víceslabičné slovo se díva|jako na jedinou stopu, vedlejšípřízvuky nerespektoval.Volným veršemse Theer sbližovalse St. K. Neumannem a s novou generací,kteréby| blízký takétím, Že viděl vývoj moderní poezie na cestěod záporu ke kladu, od dekadentnímdloby k energii, od náladovéhoimpresionismu k vyjádření dynamicképodstaty světa. Byl s mladými zajedno i v odporu k symbolismu a k staticképoezii dekadentních básníkůz okruhu Moderní revue. Ale přece jen se výrazně od nich odlišoval svým kultem heroismu, titanismem,metafyzickým absolutismem,důrazemna niternost(proti jejich objektivismu), tragismem (proti jejich optimismu). V básnické sbirce Všemu nav7dory (1916) vyhranil se básníkův profil novými rysy radikálního nacionalismu,aktivním vlastenectvímv letech války' romantickýmtitanismem.Některébásně,jako například Mé Čechy, se staly výrazem jeho důvěrnéhosžitís rodnou zemí. Básníkova obraznost tu znova prokáza|a plnou smyslovost a konkrétnost. Z básníkůAlmanachu na rok 1914 byl Theerovi poměrně nejblížeoToKAR FISCHER svým dualistickým zvýrazňovánímpříkréhoprotikladu ducha a hmoty. Fischerova lyrická tvorba tohoto obdobímá znaky stálých niternýchrozporůa úsilío jejich překonánía zharmonizování.Ve sbírkáchKrálovsní světa (1911)' ozdřená okna (1915),Hořící keř (l9l 8) převládá typ reflexivnílyriky. Tehdy uplatňovanývolný veršFischer později nahradil klasickými útvary veršovými.PřekladatelskémistrovstvíFischerovo se uplatnilo v tétodobě vedle překladůz Kleista na básnicky zabarvenémfilozofickémtextu Nietzschova dílaTak pravil Zarathustra( 19 14). (1880_1944) ve své K Theerovu pólu uvnitř skupiny Almanachu se přikláněl JAN Z WoJKowICZ ,1914, (Poezie, meditativníkultivované|yrice 1900' Meditace, 1906, Sny a touhy, Bolesti života, 1915, Tmy a světla,1918)' která zůstalapoznamenánasvým původemz dekadentníhookruhu Moderní revue. v impre. Poezie RICHARDA WEINERA (l884-1937)' pařížského dopisovateleLidových novin, začína]a sionistickélyrice, jež zachytila ovzdušíPařiže a vyjádřila jemnou senzibilitu básníkaa jeho pokornou lásku k věcem (Ptdk, |913' Usměvavéodříkání,1914, Rozcestí'l9l8)' Postupněse stala výrazem vnitřních rozporu a pocitůodcizení.Jako básníkse v Almanachu na rok l914 představili KAREL ČAPEK (1890-1938),jak doložilyjeho posmrtně vydanéVzrušené tance (1946),avšakvynikajícíbásnickékvality slova a veršeuplatnil předevšímv překladech z modernífrancouzsképoezie,kteréměly neobyčejnývýznam pro vývoj česképoezie po první světovéválce. Tvůrčíminiciátorem př@válečnécivilistické modernyby| STANISLAV K. NEUMANN. Ve svébásnické tvorbě nejpodnětněji i nejúspěšnějirealizoval program moderního umění' spjatéhos realitou technické civi|izace,jež by novým výrazem i novou formou odpovídalodynamickémurytmu 20. století'Neumannovy Novézpěvy vyšly sice knižně až v roce 1918, a|e svým vznikemjsou spojeny už s lety 19|1-1914. TematickénovátorstvíNových zpěvůpřineslo do česképoezie svět technickécivilizace, vynálezů,strojů, moderních komunikačních prostředků (Zpěvy drdtů,Zpěvy z lomozu). Vznikla poezie slavící tvořivou práci člověkana tétoZemi, dílojeho rukou a jeho intelektu.Nové zpěvy jsou nadšenouapostrofourozmachu |idské vynalézavostia energie.Mají mnohomluvný patos a hromaděnímobrazůa obsáhlou enumeracíusilují vyjádřit rozlohy skutečnosti.Spojenípoezie s věcmi všedníhodne proměňujenejenjejí téma'nýbrži slovník. úchvatné Do lyriky vstupujínová slova z ob|astitechniky, občanského životai z hovorovéhojazyka. Rušíse dosavadní rozdíl mezi vznešenýma všedním,mezi poetickým a nepoetickým' Vzniká nová estetika civilismu. Poezie se zpředmětňuje'chce vyjádřit krásu a účelnost věcí' dynamiku světa,nikoli subjektivníná|ady' city a osudy. Básnický svět Nových zpěvů neobsahujevšakjen techniku a civi|izaci, nýbržzahrnuje taképřírodu' někdy jako kontrastk městskémulomozu, jako harmonický svět, v němžčlověk nacházísvou ztracenoupřirozenost a věčnýřád života(napříkladbáseň Selka). V některýchbásníchse tento svět přírody a svět strojovécivilizace prostupují.V básni Dub, která byla otištěnauž v Almanachu na rok 1914, rozviji Neumann novou tvůrčí metodu' jež zobrazuje skutečnostz mnoha stran, z mnoha pohledůa přitom simultánně, a nikoli jako statický jev, nýbržjako děj, jako dynamický proces růstu,nekonečného životníhoproudu. Bergsonovsképojetídyna.
48
mického životního principu dalo chůdnýchsil' aby se opojilajeho mu proudu obrazů překážela prav verše,někdy ještě s pravidelnou je stavbavětná, kumulujícíčasto1 ho tématu.
Dynamický princip uplatnil Í a venkovskéhoŽivota a subjekti a spojujítento zdánlivě klidný a l vyhýbá nebezpečíjednostranné nejednou vytýkán; neztráce| ze z
nův,který se dostal do polemick tauraci), byl blízký mladégener poezie (volný verš,volný proud
Na vitalistickou a civi|izačn p (1915),současněse všaksnaží poetiku,' vytvořit objektivaci, a
oBNovENÉvĚpovt
Na počátkudruhéhodesetile sounáležitostis národním celke nál.oda o samostatnost.o svob( 1914-19l8. Tento silný společ ANToNÍN sovA' v jehoŽ tvot představy lepšíbudoucnosti (Zr
typ poezie zobrazrtjici realitu vj kého významu (napříkladbáse
Se Sovou se setkává básník, t poetiku nejmladšípředválečné domova, je lyrickou vizí rodné společnémtematickémzákladt básníka opět jiného typu' nežl činnostpublicistickou a redaktt Jako výraz vzrušenéhovlasten |yriky (Mému dítěti, 1909; Kn vizionářský patos některýchjr
symboliku let devadesátých.B zcivilnělým a zkonkrétnělým uveřejňovaná v časopisech. U dvou básníkůgeneracebr
hou tematickou změnu vyvola: od postoje negujícíhoskeptik
Ioval. Vo|ným veršemse r' ževiděl vývoj moderní impresionismuk vyjáďestaticképoezii dekadenr rl svým kultem heroismu, ivismu),tragismem(proti tovými rysy radikálního terébásně,jako například Lznosttu znova prokázala CHER svým dualistickým l obdobímá znaky stálých ;tvísyěta (|911), oaiřerui lolný veršFischer později p|atnilov tétodobě vedle pravil Zarathustra(1914). IcZ (1880-1944)ve své Bolesti života,1915, Tmy r Moderní revue. h novin' začinalav impreka a jeho pokornou lásku ,ýrazemvnitřních rozporu IAPEK (1890-1938),jak ality slova a veršeuplatnil tm pro vývoj české poezie ]MANN. Ve svébásnické 'éhos realitou technické 20. století.Neumannovy i l e t y1 9 1 1 - 1 9 1 4 . vi|izace,vynálezů,strojů, lzie slavícítvořivou práci lostrofourozmachuIidské enumeracíusilujívyjádřit jejítéma'nýbrži slovník. jazyka.Rušíse dosavadní estetikacivilismu. Poezie :ivnínálady,city a osudy. rnuje taképřírodu, někdy Vouztracenoupřirozenost l a svět strojovécivilizace eumannnovou tvůrčí meně, a nikoli jako statický iergsonovské pojetídyna-
mického životníhoprincipu dalo podněty básníkově fantazii, aby viděla svět jako dění' jako střetnutí protichůdnýchsil' aby se opojila jeho mnohotvárností,aby se odvážilanových metafor. Bohatémuadynamickému proudu obrazůpřekáželapravidelná forma veršováa pevný rytmický řád. Proto Neumann užívávolného verše,někdy ještě s pravidelnou stavbou strofickou, někdy s nepravidelným rozčleněním.Bohatě rozvinutá je stavba větná, kumulující častoparalelní větnécelky jako prostředek k mnohonásobnémuvyjádření zik|adni. ho tématu. Dynamický princip uplatnil st. K. Neumann i v oddílu Zpěvů z ticha, kÍerý uvádí motivy přírodního a venkovskéhoživota a subjektivníprožitky a zamyšlení.I tam vnášejíbásníkovy metafory napětía pohyb a spojujítento zdánlivě klidný a tichý svět s bouřlivým světem modernícivilizace. Neumannůvcivi|ismus se vyhýbá nebezpečíjednostrannéhoobdivu k strojovétechnickécivilizaci, i když mu byl jeho protivníky nejednou vytýkán; nezÍráce|zezÍetele ideál všestranněrozvinuté lidské osobnosti. Demokratismus Neumannův,který se dostal do polemického konfliktu s Theerovým aristokratickým gestem (báseň Jarní neděIe v restauraci),byl blízký m|adégeneracistejnějako avantgardníduch Nových zpěvů,kterézměnily strukturučeské poezie (volný verš,volný proud obrazůa představ)' Na vitalistickou a civilizačnínotu navazuje JoSEF HORA (l89l_1945) ve své knižní prvotinéBósně (1915)' současněse však snažípřekonatjak úzkounoetickou základnu vitalismu, tak tendencekjednostranné objektivaci, a vytvořit poetiku, v nížjsou subjektivníi objektivnísložka v rovnováze.
oBNoVENÉvĚoouÍ NÁnooNÍ Na počátkudruhéhodesetiletínovéhostoletízačínána básníkypůsobitjakoinspiračnísílavědomí osudové sounáleŽitostis národnímcelkem, vědomí domova a historickékontinuity národníhoživota.Politický zápas národa o samostatnost,o svobodu, vstupoval do nové fáze,která se stalakritickou v letech světovéválky vrstvách. 1914-1918. Tento silný společenskýpodnět se projevil v česképoezii ve všechjejíchgeneračních ANTONÍN sovA, v jehoŽ tvorbě postupněsílily motivy vlasteneckýchtradic, historickévědomí a toužebné představy lepšíbudoucno sÍi(Zipasy a osudy, Žně1, pišeza války Zpěvy domova ( 1918). Uplatňuje přitom jak typ poezie zobrazujici realitu v její konkrétníhistorické podobě, tak typ vyjadřujici fantazijni vidiny symbolic. kého významu (například báseň Zpěv domova). Se Sovou se setkává básník,který v protikladuk symbolisticképoezii devadesátýchlet spoluvytvářel novou poetiku nejmladšípředválečné moderny,OTAKAR THEER. Jeho báseí Mé Čechy,obdobnějako Sovův Zpěv je domova, lyrickou vizí rodnézemě. Je však o patrný rozdíl předmětnější.Ke srovnání nabízíse na tomto společnémtematickém základě i stejnojmenná báseň Mé Čeclry ANToNÍNA MACKA (1872_1923), tedy básníkaopět jiného typu, neŽ byli Sova a Theer' Antonín Macek spojoval svou literárnítvorbu (stejnějako poslání. činnostpublicistickou a redaktorskou)s dělnickým hnutímajeho poezie měla cílevědoméspolečenské jehož verších reflexivní výraz vzrušeného vlasteneckého užíval ve svých Jako citu uplatnil hymnický sloh, |yrtky (Mélnudítěti, 1909; Kniha o róji, |913). Verš a jazyk Mackův ukazují k staršípoetice lumírovské, vizionářský patos některých jeho básní a motivy revolučníchPrvních májů připomínajíutopickou sociální symboliku |et devadesátých.Biblické prvky odlišujíMacka od vrstevnickégenerace,která už mluvila jiným' zcivilnělým a Zkonkrétnělýmjazykem. Naproti tomu sbližovala básníka s touto generacísatirická tvorba uveřejňovaná v časopisech. U dvou básníkůgeneracebuřičůměla inspiracedomova a národníchtradic hlubšízdroj a neznamenalapou. se přechodu hou tematickouzměnu vyvolanou válečnousituací.U Viktora Dyka byla důsledkemdovršujícího od postoje negujícíhoskeptika a kritika na stanovisko heroickéaktivity a víry v duchovní poslání národa.
49
U KarlaTomanabylapříznakemnalezenévnitřnírovnovábyabezpečnéhozakotvenívodvěkémřádupřírody' v lidové moudrosti a v kolektivnosti národníhoosudu, VIKTOR DYK je v knize Lehkéa těžkékrolq (19l5)' která obsahovala veršez let 1909_1915 a stala se první částíjeho válečnétetralogie,stále básníkem,který pozoruje,soudía odmítá.Dívá se na jevy současného národníhoživota,chladně analyzuje národnícharakter.Podobnějako v Satirách a sarkasmecha v Pohádkách z našívesnice je tu Dyk básníkem politickým. Ale jeho vidění národníhoživota se neomezujena konkrétní jevy dennípoliticképraxe, má hlubšípsychologické,etickéa fi1ozofickédimenze,zřetelnějšíaspekthistorický i obecně lidský. Učastbásníkova lidskéhosubjektuje v tétopoezii ve|mi výrazná, činiz ni zároveň lyrickou zpověď a dává ji lyrické kvality. Právě v první knize válečnýchveršůDyk znovu formuluje svůjvztah k lidu i funkci básníkajako toho, kdo nepopřává druhým klidu, budíje z pohodlnéotupělosti,odmítánízkosta volá do boje. o druhésbírceveršůzvá|ky nazvanéAnebo(1918) sám autor napsal:',Byly-li Lehkéa těŽkékroky knihou nadějí,kniha Anebo už svým názvem znamená spor víry a hořkosti' lásky a vzteku. Také Aneboje dokument dobový, místy až deník,zachycujícírmut i pohodu téžkýchchvil. Silněji však nežv Lehkých a těžkýchkro' cích je dán výraz bezmocnémuvzteku a hanbě prvých válečnýchdob a sneseny tam krutéobžalobyjiných a neméněkrutésebeobža1oby... Zvlášévýraznáje tato kritická analýzamorální slabosti a sobeckéhopojeti života v cyklu Promenády Diogenovy (z|et1914-1915).Zde se uplatnilo Dykovo umění objektivníkresby lidských a společenskýchtypů' uměni typizujícía satiricky útočné zkratky. V oddíluAnebo dochází k obratu, kterýje naznačenverši ,,Já byl jsem smutný,/smutný nechci být......Dyk překonává pocit hořkosti, rozhoduje svévnitřní dilema mezi negacía kladem, mezi vyčítavoukritikou a vírou,ve prospěchdůvěryve velikost národa, v jeho poslání,v jeho schopnostbýt velkým. Chce svými verši,'potěšitsmutné,vzpřímit slabé./ A pro. mluviti za němé...Proces tohoto postupnéhoodosobnění,tohoto splynutí s národnímcelkem, dostupuje až národního mesianismu (To je ta vyvolená země1' Třetí kniha okno (1921) vyslovila básníkovu bojovou odhodlanost,která dozrála ve vězení praŽského policejníhoředitelstvía v posádkovémvězenívídeňskémv roce l91ó. Naděje užvyjasnila pohled do budoucna a veršezdvíhá nový patos, patos víry ve vítězství.Emocionálně působiváje sama myšlenkavyslovující naději národa, posvěcenou odkazem celých generacía padlých hrdinů.Dykovy veršejí vtiskují vzrušující rytmický chod, básníkovo naléhavéslovo dává jí patetický přízvuk, oživujeji dramatickénapětíprudkých kontrastů,lyrických náznaků a zám1k, prudce ji osvětluje pointa básně. Například monumentální patos básně Země mluví,která vyslovuje m.yšlenkuosudovéhosepětíjednotlivce s rodnou zemí,postulátvěrnosti a heroickéoběti, by nebyl tak účinný. řtJyby se Dykovi nepodařilokoncentrovatvýznam do výraznésymbolickézkrat. ky posledníhodvouverší: opustíš-li mne opustíš-limne -
nezahynu. zahyneš.
Ani z poslední knihy válečnétetralogie s názvem Poslední rok (1922), která uŽ vzrušeně komentovala i příchod vítězství,nevymizelo napětívelkéhozápasu a velkéhomorálníhozáyazku. Ani ve chvíli slaveného vítězstvírrepřestávábásník myslet na budoucnost, nazápas, který teprve nastává, a Znovu burcuje svědomí ale klade si nejnáročnější' národa. Básník romantickétouhy, básník, který se nikdy neuspokojískutečností, absolutní ci|e, začiná znova svůj zápas o česta velikost. V symbo|ickém obrazu rodného venkova a obrody života v přírodě vyjádřil svou úzkost,bolest a víru vá. lečnýchlet KAREL TOMAN. Jeho Měsíce (l918) ukazujímaximální soustředěnosta promyšlenostcelékoncepce i kompozice sbírky' přesnou funkčnost každéhoobrazu i každéhoslova. Toman spojuje konkrétní, smyslový obraz přírody v jejíchčtyřechročníchproměnáchs aktuálnímvýznamemspolečenským.Symbolický význam umocňuje lyrickou působivost obrazů přírodníhoa lidového bytí a nejednou se otevřeně projevi v zá.
50
věrečnésentenci. Sám metafori mýtus o životě, o věčnémkolobr rice se složitějšívýznamovou v předcházely Veršerodinnéa jin' rodinných radostí.Avšak ani tu nou dobou a v parabolách s 1 kolektivní naději. Tomanova lyt pevnou formou, jejimž prazáklt Vývojový pohyb, který ved
a který pak znovu přivedl básní V jeho počátcíchbyly symboli( činu. Vzrušená zpověď mladé revolučního roku 1905. Balady do niternéhocitovéhoživotajed rafinovaně virtuózní formě. Na tíhu doby. Avšak i tu Maheno měl tragickou perspektivu, zdv napětí.
v odvěkémřádu přírody' let 1909-1915a stalase vá se na jevy současného 'rkasmecha v Pohádkách neomezujena konkrétní :telněj šíaspekthistorický ini z ni zároveň lyrickou rmulujesvůjvztah k lidu sti, odmítánízkosta volá hkéa těŽkékroky knihou IakéAneboje dokument l Lehkých a těžkýchkro. m krutéobžalobyjiných sti a sobeckéhopojeti žiěníobjektivníkresby lidAnebo docházi k obratu' pocit hořkosti,rozhoduje ch důvěryve velikost ná. :' vzpřímitslabé./ A pro. ím celkem, dostupujeaž
věrečnésentenci. Sám metaforický půdorys i charakter básně navozuje mnohovýznamovost. Básník vytváří mýtus o životě,o věčnémkoloběhu přírody,o člověku' Oživátu tradice nerudovská a sládkovská, avšakv ly. ríce se složitější významovou výstavbou' s volnějšístavbou veršovoua s bohatšíobrazotvorností.Měsícům předcházely Verše rodinné a jiné (1918), kterévyladily básníkůvsvět do jasu a harmonie, zvláště v motivech rodinných radostí.Avšak ani tu nezůstávályrika Tomanova jen v intimníchpolohách, ale rezonuje se vzrušenou dobou a v parabolách s přírodními motivy (I dechlo jaro v srdce mé, Radostný podzim) vyslovuje kolektivnínaději.Tomanova lyrika vyjadřuje bohatýdynamický děj myšlenkovýa citový uměřenou, stavebně pevnou formou, jejimŽ prazákladem byla lyrická píseň. Vývojový pohyb, který vedl českoupoezii od anarchistickérevolty k oceněníkladů života a daru země a který pak znovu přivedl básníkyke společenství s lidem, ize sledovati v básnickémdíleJIŘÍHO MAHENA. Vjeho počátcíchbyly symbolickénápovědi žiznivétouhy po životě,po svobodě, po odvážnémrouhačském činu. Vzrušená zpověď mladéhobuřiče mísila lásku s nenávistí.Mahenovy Plamínky (1907) nesou stopy revolučníhoroku 1905. BaLady (1908) potom odvedly Mahenovu poez|i z tétorevolučníspolečenské fronty do niternéhocitovéhoživotajedincea prověřily kultivovanostvýrazových prostředkůbásníkovýchna ustálené, rafinovaně virtuózní formě. Na lyrických knihách z válečných|eÍDuha (1916) a Tichésrclce (1917) je citlÍ tíhu doby. Avšak i tu Mahenova nezdolná energie a jeho činorodýneklid i touha po heroickémosudu, byé měl tragickou perspektivu,zdvíhá tuto poeziiz polohy smutku, skepse a chaosu adává ji znovu dramatické napětí.
'ála ve vězenípražského asnilapohled do budoucma myšlenkavyslovující :ršejí vtiskujívzrušující matickénapětíprudkých Lonumentální patosbásně rostulát věrnosti a heroic'ýraznésymbolickézkrat.
tŽ vzrušeněkomentovala . Ani ve chvili slaveného l znovu burcuje svědomí le klade si nejnáročnější' l úzkost,bolest a víru vá. a promyšlenost celékon. .oman spojujekonkrétní' rolečenským. Symbolický l se otevřeně projevi v zá-
51
