Filozofický bulletin Nová Akropolis
Page 1 of 7
Myšlenka na tento měsíc: „Život je dlouhý dost, když víš, jak ho prožít. Život pak měříme skutky, a ne časem.” Seneca
MINULÁ ČÍSLA BULLETINU
NOVINKA!
Úvodník Milí čtenáři, před pár týdny jsme oslavili 28. výročí Nové Akropolis v České republice a 20. výročí naší školy v Brně. V tomto měsíci vychází náš 50. elektronický bulletin a pořádáme akce k připomenutí Platonovy Akademie, která byla založena před 2400 lety. Někteří lidé říkají, že nemají rádi výročí, nechtějí slavit ani své narozeniny, neboť rostoucí čísla velmi jasně a nekompromisně ukazují, kolik let je za námi. Ale jsou to pouze ubíhající roky, které se hromadí? Pokud byly naplněny užitečnou a smysluplnou prací, pokud jsme kolem sebe měli přátele a ty, které máme rádi, a sdíleli s nimi zkušenosti, pokud jsme se poučili i z bolestných událostí a dokázali se jako fénix zrodit z vlastního popela, pokud jsme odhalili nějakou vlastní chybu a pokusili se ji napravit... tak to byla plodná léta a my, aniž si to někdy uvědomujeme, sklízíme jejich plody. Úvodní citát v nás může probouzet touhu vykonat velké a mimořádné skutky, nebo snad i vyvolá zklamání, že jsme takové dosud neuskutečnili. Někdy je ale mnohem důležitější dennodenně vytrvat, plnit své drobné povinnosti, co nejlépe vykonávat své malé práce, protože na nich často závisejí další, které s nimi dohromady vytvářejí to velké a mimořádné dílo.
Jedná se o jedinečnou tetralogii, která je dosud jediným komplexním dílem o Platonově životě a filozofii v českém jazyce. Autor nám zanechal nejen velmi čtivý text, ale i dílo, které poskytuje řadu odkazů do knih samotného Platona. KDE HLEDAT INSPIRACI?
Mgr. Ivana Hurytová
Podobenství: Mistr Ťi a růžové keře Mistr Ťi pěstoval ve své zahradě růžové keře. Proslulé byly svou krásou a mistr Ťi nesčetněkrát použil ve svých poučeních tu trny, tu květy, aby přiblížil svým učedníkům moudrost, kterou získal od svých učitelů. Když květy dosáhly největší krásy, mistr je stříhal a kladl na oltář. Jedné noci se však zvedl vítr, propukla bouře, nebe bylo ozářeno blesky a vzduch najednou nasycen zvuky hromů. Ráno pospíchal za mistrem Ťi jeho učedník Wang. „Mistře, mistře!” volal zdálky: „Stalo se něco strašného!” Klidným pohledem spočinul mistr Ťi na Wangovi a zeptal se ho: „Pověz Wangu, co narušilo tvůj klid? Co zapříčinilo, že chvátáš chodbami chrámu ticha a zadýchaně stojíš tam, kde mělo by panovat rozjímání?” „Mistře, omlouvám se, že jsem vás vyrušil.” Wang se hluboce uklonil. „Ale jde o vaše růžové keře! Noční bouře je zcela zničila, vítr strhal listí a déšť ubil stonky do země! Celá ta nádhera – a již nikdy neozdobí oltář,” bědoval a naříkal Wang. Mistr Ťi chvíli pokyvoval hlavou, a pak vstal a pokynul Wangovi, aby ho následoval. Přišli do zahrady a tam mistr uznal pravdivost Wangových slov – bouře zničila květy růží, vítr strhal jejich listí a déšť ubil stonky do země. Mistr se sklonil k zemi a zkušeným pohledem poznal, že jen málo růží znova vykvete. Obrátil se k Wangovi, a když spatřil nelíčený zármutek na tváři svého učedníka, vlídně se pousmál: „Proč naříkáš, Wangu? Růže znova vyrostou a při dobré péči zahradu opět obnovíme.” „Já vím, mistře, ale tolik práce přišlo nazmar! A kolik úsilí bude stát, než bude zahrada
http://www.akropolis.cz/bulletin/050/bulletin_Nova_Akropolis.html
Anubis s váhou Tento reliéf, pocházející z Aniho papyru, zachycuje detail z tzv. Vážení duše, kterého se duše účastní po smrti. Při Vážení duše, jak je Egypťany nazýván tzv. poslední soud, jsou zváženy všechny skutky člověka, dobré i zlé. Bůh Anubis, který obsluhuje váhy, je průvodcem duše po smrti. Aniho papyrus byl nalezen v Thébách a nyní se nachází v Britském muzeu. PROGRAM AKTIVIT: OD 15. ŘÍJNA DO 14. LISTOPADU
13.10.2013
Filozofický bulletin Nová Akropolis
Page 2 of 7
taková jako dříve.”
„Jistě, Wangu,” přikývl mistr „vypěstovat tyto růže vyžadovalo péči, ale stejně jako všechny věci ve světě hmoty, ani zahrady nejsou trvalé, byť oplývají sebekrásnějšími květy. Naše výtvory v tomto světě jsou jako hrady z písku – můžeme strávit hodiny při jejich stavbě, ale stačí vlna a dílo je zničeno, nebo písek uschne a rozfouká ho vítr, rozšlape jiný člověk, nebo zvěř. Není však důvod naříkat, Wangu, ani přestat se svým dílem, je třeba se poučit z chyb, pokud se dílo nezdařilo naším přičiněním a přijmout osud, pokud zasáhl on. Navíc není rána osudu, ze které bychom si nemohli vzít ponaučení. Tak například tato růžová zahrada poučila hned dva: Wanga o tom, že žádné úsilí není ztraceno a Ťi pochopil, že příště má vysadit své křehké květy na lépe chráněném místě.”
ANGKOR VAT Přednáška s videoprojekcí • Nejvýznamnější chrámový komplex Kambodži • Posvátná architektura - odraz nebe na zemi • Dávná civilizace Khmerů
Ze života filozofů: Epikuros Narodil se v roce 341 př. n. l. na ostrově Samos, kam se jeho otec přistěhoval z Athén. V roce 323 př. n. l. zemřel Alexandr Veliký, což mělo za následek vypuzení Řeků z tohoto ostrova. Epikuros odchází i s rodinou do Malé Asie. V roce 311 př. n. l. Tam zakládá filozofickou školu ve městech Mytiléna a Lampsakos. Díky tomu se velmi proslavil a mohl se později vrátit do Athén, kde působil jako již známý filozof. Školu založil v domě se zahradou, podle níž byli jeho následovníci známi jako „filozofové ze Zahrady”. Toto město již neopustil až do své smrti v roce 270 př. n. l. Byl osobou vybraného chování, střídmých návyků a laskavého a trpělivého charakteru. V Zahradě se žilo velmi skromně, většinou z příspěvků nejmajetnějších žáků. Co Epikuros odmítal, byly praktiky lidového čarování a pověrčivost lidí, jež považoval za nedůstojné bohů. Jeho filozofie byla ovlivněna Demokritovou atomistickou teorií, účastnil se přednášek platonika Pamfila a démokritovce Nausifana. Říká se, že byl jedním z nejplodnějších spisovatelů starověku, ale dochovaly se pouze zlomky jeho rozsáhlého díla. Hlavním pramenem jsou pro nás tři dopisy (Hérodotovi, Pýthokleovi a Menoikeovi) a soupis čtyřiceti hlavních ctností v Životech Diogena Laertského a části Epikurovy stati O Přírodě.
RICHARD WAGNER Přednáška u příležitosti 200. výročí narození; s hudbou a videoprojekcí • Život a dílo velkého skladatele • Hudba jako univerzální jazyk • Symbolický význam mýtů
Jeho učení lze rozdělit do tří částí: 1. Kanonické (učení o poznání). Omezuje se na teorii poznání, zakládající se na přirozenosti, klidu, pravdy a následně štěstí. 2. Fyzikální: úplné studium přírody a jejího vnějšího projevu. „Není důležité přesně poznat svět, nýbrž umět jej vysvětlit dostatečně k tomu, aby v nás nevyvolával strach”. Pokud jde o bohy, nepopírá jejich existenci, říká, že nezpůsobují člověku zlo ani dobro. Člověk uctívá bohy, protože obdivuje jejich dokonalosti, a nikoli proto, že by se jich bál. Cílem je, přestat se bát neznámých sil. 3. Etické: zabývá se tím, co je třeba udělat a čemu je zapotřebí se vyhnout. To se zakládá především na ctnosti rozvahy. Klidné tělo umožňuje člověku získat klidnou duši, která tak může dosáhnout moudrosti. „Pro lidi je přirozené hledat slast a vyhýbat se nepříjemnostem; dobrý či ctnostný život proto spočívá ve vyhledávání slasti a vyhýbání se strázni.”
FILOZOFIE A PSYCHOLOGIE VÝCHODU A ZÁPADU Filozofie pro život – kurz • Kurz zahrnuje 14 přednášek, které budou probíhat jednou týdně.
Například nadměrné požitkářství v jídle tak vede k poruchám trávení, zatímco prostá
http://www.akropolis.cz/bulletin/050/bulletin_Nova_Akropolis.html
13.10.2013
Filozofický bulletin Nová Akropolis
Page 3 of 7
strava se vyhýbá jak hladu, tak i nadměrnému přejídání. Vyhledávání slasti lze tedy lépe charakterizovat jako vyhýbání se strázni. Cílem je udržet si nad vlastním blahem co možná největší kontrolu. Nemusíme se ho zříci, ale měli bychom o něm uvažovat a posoudit, zda je pro nás prospěšné či naopak. A dokázat tak kráčet zlatou střední cestou. K tomu nám pomůže již zmíněná ctnost – rozvaha.
Existují však dva druhy slasti: nehybná (nepřítomnost bolesti) a jiná, založená na pohybu (potěšení a radost). Štěstí spočívá v nehybné slasti, ve stavu „netrpět a neznepokojovat se”. Je to ataraxie (nepřítomnost nepokoje) a aponía (nepřítomnost bolesti). Epikuros říká, že „vrcholem slasti je prosté a čiré zničení bolesti.” „Kdybychom hned pocítili, že blahobyt světa je cílem člověka, nikdy bychom nechtěli mluvit o potěšení ze smyslnosti ani z nestřídmosti, jak si myslí někteří lidé, kteří neznají naše učení nebo ho vysvětlují překrouceně. Blahobyt tak, jak ho my chápeme, spočívá ve zdraví těla a v trvalém klidu duše. Rozvážný člověk ví, kdy je zapotřebí obětovat současné potěšení pro budoucí blahobyt a v klidu duše hledá opravdové štěstí, které mu emoce smyslů upírají.” Epikuros, který byl v určitém smyslu pokračovatelem Aristippova hédonistického učení, nebyl vždy dobře pochopeným filozofem, jednak ze strany svých vlastních současníků, tak i v pozdějších interpretacích. I mezi jeho žáky se vyskytovaly protikladné názory: někteří ho zapudili, jiní ho velebili. Jisté je, že Epikuros nikdy nenechal lhostejným toho, kdo ho poznal. Kateřina Blahutová
S úsměvem jde všechno lépe... Jak jde život... Mládí Muž přichází do fitness centra a ptá se instruktora: „Ke kterému stroji mám jít, abych přitahoval ženy?” „K bankomatu, ten je vepředu.”
Zralý věk Proč se muž dívá na nahrávku své svatby pozpátku? Hudebníci mu vracejí peníze a nevěsta se vrací k rodičům.
Stáří Starší pán měl léta problémy se sluchem. Nakonec navštívil lékaře, kterému se podařilo mu sluch zcela navrátit. Po měsíci přišel na kontrolu a doktor se ho zeptal: „Sluch nyní máte téměř dokonalý, vaše rodina je určitě šťastná?” „Ani jsem jim to neřekl. Jen tak sedím a poslouchám, o čem se baví. A už třikrát jsem změnil závěť…”
Pověry, další výplod krize? Budeme-li ve slovníku hledat krátký a výstižný význam slova pověra, nalezneme
http://www.akropolis.cz/bulletin/050/bulletin_Nova_Akropolis.html
13.10.2013
Filozofický bulletin Nová Akropolis
Page 4 of 7
vysvětlení jako: „představy cizí náboženské víře a protichůdné rozumu.” Pověry se nám tedy především jeví jako zavrženíhodné, jako něco vlastního nevědomým lidem, jež neznají náboženské předpisy – kterého náboženství? – a dopouštějí se omylů vzhledem k tomu, co stanovuje ta či ona forma víry. Nebo se jedná o nevědomost, která vede do takové krajnosti, že odporuje racionální logice, což znamená věřit v něco, co nelze vysvětlit. A přesto, navzdory své nelogičnosti a absurditě pověry kvetou všude. Některé mají typický lokální charakter, jiné se šíří, až dosáhnou tak širokého pole působnosti, že se stávají mezinárodními. Nikdo s nimi veřejně nesouhlasí, ani se k nim nehlásí, ale... nikdo se jich nedokáže zbavit, jako by se jednalo o atavistickou sílu, která dokáže lapit i toho nejrozumnějšího člověka. Jejich nejpříznivější kultivační půdou jsou období krize, všeobecného zmatku, neustálých změn, které nevedou k vytouženým řešením, období úpadku idejí a hodnot. Něco velmi podobného době, v níž žijeme.
Mnozí otevřeně mluví o faktu, že naše civilizace opět vytváří modality nového středověku. Mnozí jsou znepokojeni nejistou budoucností s nejasnými vyhlídkami. Mnozí po hlásání osvobození od všech pout uložených společností dnes postrádají ty lidské a morální hodnoty, které dávaly životu smysl a hloubku. Krize – a to nejen hospodářská – všechno ničí a nejistota nutí k nevědomému hledání jakéhokoli útočiště, i kdyby mělo vypadat nedůstojně a iracionálně. Co dělat, když se náboženstvím již nedaří dávat odpovědi na palčivé vnitřní obavy, které sužují lidi? Co dělat, když se filozofie a věda pro většinu lidí staly spletitými uzly myšlenek a slov, které nelze okamžitě prakticky aplikovat? Čím méně víry, tím více pověr. Čím více prázdného mudrování, tím více pověr. Čím více krizí a civilizačních trhlin, tím více pověr. Prostá důvěřivost nahrazuje ony jiné formy poznání a cítění, víry a předvídání, které se již neprojevují. Záliba v podivném a tajuplném už není metafyzickým a subtilním projevem ducha, nýbrž odrazem toho podivného a tajuplného, jako výsledku světa všeobecně.
Když se ztrácí opravdové poznání Pokud civilizace postupuje s pohledem zaměřeným pouze kupředu, pokud si váží jen současnosti a své objevy prezentuje jako absolutní novinku pohrdaje minulostí a tradicemi, její základy snadno zeslábnou a sama sebe odsoudí k tomu, že se stane tak prchavou, jako je současnost, tak nejistou, jako je iluze budoucnosti. Za takových okolností se podceňují znalosti našich předků, upírá se jim schopnost racionálního, vědeckého, uměleckého či metafyzického poznání a jsou odsunuti do stavu dětského breptání, na něž je lépe zapomenout před oltářem vítaného nekonečného pokroku. Moudrost minulosti mizí v dálce, ztrácí obrysy. Z toho, co bylo zásadami iniciace a magie – v širším smyslu magie, jako Magna Scientia, velká věda – zůstaly pouhé matné vzpomínky, zbytky, které postrádají soudržnost a zachovaly se v lidových přesvědčeních, která nepřetržitě opakují věci, kterým již nerozumí, přestože je s nevysvětlitelnou účinností respektují.
To, co ve své době bylo vědou a uměním, je dnes mrtvolou, která přežívá v podobě pověr, čímž ještě více ztratilo svou celistvost a ponořilo se do oblasti nepravděpodobného a absurdního. Neexistuje však náhrada; neexistují jiné vědy a jiná umění, která by zmírnila naléhavé
http://www.akropolis.cz/bulletin/050/bulletin_Nova_Akropolis.html
13.10.2013
Filozofický bulletin Nová Akropolis
Page 5 of 7
hrůzy lidstva; neexistují ani bohové, kteří by dali odpovědi na nemoce, bídu, stáří, smrt... Nelze se divit, že se za těchto okolností lidé obrací k věšteckým praktikám, v nichž hledají utišující lék pro svou přetrvávající nejistotu. Spokojí se s drobečky, které kdysi byly chlebem, neboť hlad nevyžaduje velké argumenty. Připomeňme si, že v antice věštecké umění nebylo pouhým hádáním toho, co se stane, nýbrž souhrnem vzorců a procesů pro poznání budoucnosti na základě minulosti a současnosti, zkrátka inteligentně aplikovaná zkušenost. Avšak to, co byly vědy, se dnes zredukovalo na pověry, a s výjimkou několika málo lidí se většina shoduje na pochybné kvalitě astrologie, věštění z ruky, z tváře, na základě snů, prostřednictvím různých prvků přírody a řady dalších podobných praktik, i když si všichni věřit přejí, protože potřebují věřit svým prognostikům. Téměř nikdo to otevřeně nepřipouští, ale každý má svou vlastní modlu, svůj amulet, svůj talisman pro štěstí, který, přestože nebyl vyroben dle správných pravidel ze starodávných dob, má hodnotu víry, jež se do něj vkládá. Všichni touží zažehnat zlo, bolest, ochránit se před nemocemi, nehodami, nevysvětlitelnými a neovladatelnými věcmi.
Nic nového pod sluncem Fenomén pověry není nový. Vždy existoval, dokonce i v dobách největšího civilizačního rozkvětu, ale ne jako protiklad náboženství či vědecko-filozofického uvažování, nýbrž jako zvláštní způsob vysvětlení životních událostí. Velká Iniciační Mystéria nikdy nebyla pochopitelná pro všechny, a dokonce to nebyla ani mystéria náboženská. A proto vždy existovali tací, kteří se spokojili s vírou ve fakta systematicky se opakující jako odpověď na určité podněty nebo následující faktory. Bez mnoha vysvětlení a s mnoha ctěnými důkazy.
Pověry současnosti se příliš neliší od pověr jiných dob, přestože nabývají obměněných a zdánlivě nových podob. Dokáží snad dnes všichni pochopit, z čeho se skládá Vesmír, co se nachází uvnitř Slunce a planet, jaký je smysl života, důvod existence a smrti? Stačí snad složité vědecké debaty k tomu, aby vysvětlily všechna tajemství, která unikají chápání většiny lidí? Ne. Proto i nadále existují pověry a pověrčiví lidé, spíše lehkověrní než věřící, neboť se nesnaží ani nedokáží prohloubit své poznatky. Jako vždy se hledání a získávání odpovědí ubírá dvěma možnými cestami: blahodárné přesvědčování a adaptace prvků ve prospěch lidí nebo násilný útok na mystéria. Jedna cesta bílá a druhá černá. Nesmí nás překvapovat, že v našem historickém okamžiku je cítit zvláštní zálibu v násilném a hrůzném, v nízkém čarodějnictví, v „satanismu” chápaném jako spojenectví s perverzními a zlými. Takové je ovzduší, které všeobecně vdechujeme, a bohužel se též přenáší i na pověry. Různé druhy pověr Obecně se fyzické nedostatky považovaly za stigmata a vykládaly se jako odraz nedůstojné nebo potrestané duše. A tak se v úvahu bral tvar či deformace hlavy jako nejposvátnější části těla. Analyzovaly se zuby, oči, uši, vlasy... Též tělo jako celek mělo svou důležitost, disproporce končetin, hrb, způsob pohybu, zda chůze začínala pravou či levou nohou... Všechny nemoci nejsou zapříčiněny špatnou funkcí organismu nebo vlivem vlastní psychy či mysli. Existují nemoci nebo neštěstí vyvolané kouzly, zlými prokletími, černou magií. A proto je tedy nutné obrátit se ke kouzlům a k formulím, které umožní zneškodnit tato neštěstí. Existuje množství receptů, jak léčit tyto choroby, receptů, které možná obsahují zbytky opravdového poznání, přestože dnes se mohou zdát jako nesmysly (a na dovršení všeho dokonce přinášejí výsledky...), neboť v průběhu času a díky nevědomosti byly znetvořeny. Existují formule na lásku, bohatství, dlouhý život, blahobyt, proti uhranutí a mnoha dalším věcem, které souvisejí se strachem, ctižádostí, s nejistotou a neuspokojenými přáními. Nechybí vzývání v nesrozumitelných jazycích, aby se získala přízeň duchů a božstev, dokonce i démonů. Vše je dovoleno, aby se získalo to, po čem se touží, i když se na oplátku musí ublížit ostatním. A právě to je velké nebezpečí pověr: nevědomost, slabost a pasivní lehkověrnost jsou úrodnou půdou pro ty, kdo umí využít okolností ve vlastní prospěch a zneužívá lidi jako
http://www.akropolis.cz/bulletin/050/bulletin_Nova_Akropolis.html
13.10.2013
Filozofický bulletin Nová Akropolis
Page 6 of 7
nevědomé loutky.
Kdo ještě ani jednou nenarazil na předměty nebo činy přinášející štěstí nebo smůlu? Existují šťastná čísla, dobré dny, dárky nebo předměty, které přinášejí štěstí. A naopak též existují špatné dny, zakázaná čísla, zvířata či lidé, kteří se k nám nesmí přiblížit, neviditelné bytosti, které se skrývají ve věcech... Rozbité zrcadlo děsí a nikdo by vědomě neprošel pod žebříkem. Existují hotely, které nemají 13. patro a letecké linky, které přeskakují tuto řadu sedadel... Existují rostliny, které uzdravují, a jiné, které mají zhoubný a nenapravitelný dopad. Měsíc působí na lidi a jeho paprsky mohou dle okamžiku být dobré nebo špatné... Celá příroda je plná významů, jak pro velkého mudrce, tak i pro pověrčivého člověka. Oba mají pravdu, jen ten první ví, o co se opřít, a ten druhý kráčí cestou slepý. Forma víry nebo slabost? Obojí. Pověrčivost je jistou formou víry, která nahrazuje jiné, jež ztrácejí obsah, ale pořád více upadá, až se dostane do podřadných a iracionálních bludných situací. Je to slabost způsobená nedostatkem opravdového poznání, která hledá nadpřirozená vysvětlení a mimořádné schopnosti, v nichž mohou existovat přírodní zákony a schopnosti vlastní Životu při jeho velmi bohatém projevu. Co učinit s pověrami? Odsuzovat je? Zakazovat je? Odmítat je? Je zřejmé, že ty, které se stávají přečiny, musí být zastaveny a omezeny prostředky, které v dnešní ještě napůl zdravé společnosti máme. Co se týká ostatních, zakázat je nebo odsoudit znamená je posílit. Nejlepší je obrátit se ke kořenům, nalézt důvod tolika zdánlivých nerozumností, obnovit staré poznatky, které platí i dnes, a navrátit člověku jeho místo ve světě. Ujistit ho o jeho racionálních, senzibilních, pararacionálních a intuitivních schopnostech za pomoci vědy, metafyziky, umění a filozofie, které se obohacují tradicí a otevírají nesčetné možnosti rozvoje a evoluce. Připustit, že nejsme majiteli veškeré moudrosti, ale že to není nepřekonatelná překážka a že jsme schopni ji překonat: je třeba umět rozlišit mezi tím, co víme, a tím, co ještě nevíme, aniž by budoucnost, jež má být dobyta, nebo zapomenutá minulost musely být ukryty za smutnou, groteskní, pokřivenou nebo stěží zábavnou maskou pověrčivosti. Prof. Delia Steinberg Guzmán
Věděli jste, že… …v dnešní Kambodži se nachází nejrozsáhlejší chrámový komplex na světě Angkor Vat, který je srovnáván se stavbami starověkého Řecka a Říma. …dnešní Kambodžané odvozují svůj původ od hinduistického národa Khmerů. Ti vládli na velkém území v jihovýchodní Asii zhruba půl tisíciletí. Khmerské impérium vzkvétalo od 9. do 14. století a pokrývalo území dnešní Kambodže a části jižního Vietnamu, Laosu i Thajska. Jeho zakladatel král Džajavarman, který vládl v letech 802–850, sjednotil všechen khmerský lid, prohlásil se ze dévarádžu, krále-boha, a tím zajišťoval spojení mezi lidem a duchy. Zahájil dlouhou tradici budování chrámů, v níž pokračovali i další khmerští panovníci. …za krále Súrjavarmana II. (1113-1150) byl postaven nejskvostnější ze všech chrámů – Angkor Vat. Od svého založení byl významným náboženským centrem, názorným příkladem khmerské architektury, stal se symbolem Kambodže, což dokazuje jeho zobrazení na státní vlajce. Věže chrámu zdobí velká terasovitá pyramida vypínající se k nebesům. Stavba symbolizuje mýtickou horu Meru, na níž podle hinduistické legendy sídlí bohové. Přestože khmerské hinduistické chrámy jsou obvykle zasvěceny Šivovi, král si zvolil boha Višnua. Na rozdíl od většiny chrámů, které jsou orientovány na východ, je Angor Vat obrácen k západu, Višnuovu směru. Chrám byl dokončen až po Súrjavarmanově smrti a sloužil snad i jako jeho hrobka, což naznačují reliéfy na zdech, které se čtou proti směru hodinových ručiček. Po několika letech, v roce 1177 vyplenili khmerské hlavní město Čamové z dolního Annánu (dnešní střední Vietnam). Khmerská říše byla později obnovena za krále Džajavarmana VII.(1181-1218), který založil severněji nové město Angkor Thom. V průběhu 14. - 15. století byl chrám upraven podle potřeb théravadového buddhismu, kterému slouží až do současnosti.
http://www.akropolis.cz/bulletin/050/bulletin_Nova_Akropolis.html
13.10.2013
Filozofický bulletin Nová Akropolis
Page 7 of 7
…po architektonické stránce je Angkor Vat považován za nejvyváženější ze všech khmerských chrámů. Khmerové neznali klenbu, a nemohli tedy zastřešit rozsáhlejší plochy. Vystavěli proto mnohočetné kaple se stupňovitými střechami a spojili věže s galeriemi kolem ústřední věže. Od země se postupně zvedaly tři chrámové terasy, díky nimž byl chrám výše než okolní město. Byl tvořen četnými chodbami s balustrádami a pavilony, lomenými oblouky, věžemi v podobě ozubených květů lotosů. Interiér byl bohatě zdobený basreliéfy, které znázorňovaly různá božstva z indických eposů. Chrámový komplex představoval hinduistický vesmír a samotný chrám znázorňoval pět vrcholů či věží, posvátné hory Meru, jež podle legendy spojuje nebesa a zemi. Hradby a obrovský příkop v okolí měly připomínat šest soustředných kruhů souše a sedm moří, které obklopují horu, střed světa. …chrám byl zmíněn v západní literatuře až v 19. století díky francouzskému cestovateli Henri Mouhotovi, který se stal v roce 1860 objevitelem tohoto obrovského monumentu zaniklé civilizace – ruin Angkoru, dávného khmerského hlavního města. Od roku 1992 je Angkor Vat součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Pod dohledem této organizace zde započal archeologický průzkum, konzervace a restaurování zdejších památek, které poskytují mnoho cenných informací o každodenním životě v dávné Kambodži.
Lidská duše z pohledu Platonovy filozofie Zkoumáme-li, co je to lidská duše, musíme nejprve znát odpověď na otázku, co je to člověk. Obecné vědění o člověku nám přinášejí staré tradice, které vycházejí z opakovaně potvrzované zkušenosti. A jak píše František Novotný ve svém monumentálním díle O Platonovi, touto zkušeností je smrt. Protože smrt umožňuje lidem pochopit rozdíl mezi tím, co je živé, a tím, co je mrtvé. Mrtvé tělo se nehýbe, nevidí ani necítí. To, co dělá člověka, který se hýbe, vidí a cítí, živým, bylo u Řeků nazýváno psýché, duše. Živý člověk má tedy tělo a duši a mrtvému zbývá jen tělo. KDO JE ČLOVĚK Každodenně v běžné komunikaci mluvíme sami o sobě v první osobě: já chci, já slyším, já půjdu, já sám atd. Málokdy se však pozastavíme nad tím, co znamená „já sám”. Kdo je člověk „sám”? Právě na tuto otázku můžeme najít odpověď v dialogu Alkibiadés, kde docházíme ke zjištění, že „člověk sám” není tělo, ale není to ani spojení těla a duše, nýbrž jen samotná duše. Protože tím, kdo řídí tělo a vládne mu, je duše.
„Tedy ten, kdo nám přikazuje poznati sama sebe, nám poroučí nabýti poznání o duši... Kdo tedy poznává něco z toho, co náleží tělu, zná své věci, ale ne sama sebe... Tedy také kdo zase pečuje o tělo, pečuje bezpochyby o své věci, a ne sám o sebe... A kdo o peníze, nepečuje ani o sebe ani o své věci, nýbrž o něco ještě vzdálenějšího, než jsou jeho věci.” (Alkibiadés, 130e–131c) více >>> Elektronický bulletin naleznete také na www.akropolis.cz. Pokud již nechcete dostávat tento bulletin, odepište prosím na tento e-mail a v předmětu uveďte "STOPINFO".
http://www.akropolis.cz/bulletin/050/bulletin_Nova_Akropolis.html
13.10.2013