+
Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí učitelů praktického vyučování a odborného výcviku Projekt ESF CZ.1.07/1.3.08/02.0003
Rétorika Studijní opora pro účastníky projektu
Pavla Sovová, Ph.D. Katedra pedagogiky FPE ZČU, 2011
1
Obsah Vážení přátelé, ............................................................................................... 3 1. Zahajujeme…............................................................................................ 4 2. Hlavní sdělení ........................................................................................... 5 2.1.
Učitel jako řečník ......................................................................................................... 5
2.2.
Umění řečnictví ............................................................................................................ 7
2.3.
Naslouchání ............................................................................................................... 10
2.3.1.
Nasloucháme druhým ................................................................................................... 10
2.3.2.
Nasloucháme sobě ?...................................................................................................... 11
2.4.
Proč mluvit aneb smysl, účel našeho projevu ........................................................... 12
2.5.
Kompozice projevu .................................................................................................... 13
2.6.
Příprava projevu ........................................................................................................ 16
2.7.
Předpoklady dobrého přednesu ................................................................................ 17
2.7.1.
Aktivní sdělné čtení textu .............................................................................................. 17
2.7.2.
Jak tvoříme hlas a artikulaci .......................................................................................... 19
3. Uzavíráme, zakončujeme… ......................................................................22 Literatura a zdroje .........................................................................................23 Příloha č. 1: Hodnocení projevu.....................................................................25 Příloha č. 2: Příklad tématu rozepsaného francouzskou metodou .................27
2
Vážení přátelé, čeká nás společná práce v oblasti rétoriky. Ve starém Řecku slovo „rhétor“ označovalo zprvu mistra slova, později toho, kdo učil druhé umění mluvit. Umění rétoriky lze v současnosti chápat jako dovednost komunikovat a jednat s lidmi – tato dovednost je pro učitelské povolání velmi důležitá. Otázky komunikace jsou proto v rámci studia na FPE řešeny i v jiných pedagogických a psychologických disciplínách. Kromě nároku na dialogické pojetí pedagogického procesu nás potkávají také situace, ve kterých potřebujeme souvisleji veřejně promluvit, např. prezentovat, obhájit, zhodnotit projekt, představit školu, obor apod. Z těchto důvodů se v předmětu Rétorika budeme orientovat na přípravu celistvějšího projevu. Pojetí výuky vychází z konceptu vysokoškolského studenta jako partnera. Rozhodně studenta nepokládám za klienta, kterému jsou „dodávány“ informace a dovednosti. Student spoluvytváří vzdělávací proces a má svůj podíl zodpovědnosti. (viz KPS/MHAS, str. 25) Ve studijní opoře najdete vybrané základní informace, poznatky a doporučení, odkazy na různé publikace i na další studijní opory dalších předmětů. Chtěla bych zdůraznit, že mluvní projev je živý proces, proto předložené poznatky neberte dogmaticky. Mají Vám být oporou a pomocí, nikoliv předepsaným ideálem. Více si řekneme v jednotlivých lekcích (text je nutno chápat jako doplnění kontaktní výuky). Těším se na osobní setkání. Pavla Sovová
3
1. Zahajujeme… … nebo-li si řekneme, o čem bude řeč. Dle školních znalostí je to úvod - část, kdy chceme posluchače upoutat, motivovat, nalákat, připravit, popř. nastínit problematiku, vyjmenovat témata, vytyčit cíle. V tomto textu bude řeč o řeči, o našem vyjadřování, o tom, jak se nám daří komunikovat atd. Hlouběji se zaměříme na to, jak si připravit vlastní projev – cca na 8 minut (což je dobrá časová dotace dejme tomu na obhajobu bakalářské práce). I když nám půjde o náš aktivní proslov, o to, jak budeme mluvit, přesto si záhy po úvodních informacích o pedagogické komunikaci a o umění řečnickém probereme problematiku naslouchání. Dále se budeme zabývat tím, co je pro zdařilý projev potřebné: formulovat a uvědomit si smysl, účel sdělení. Ujasníme-li si, CO chceme říci, hledáme příhodné způsoby JAK projev realizovat. Pomůže nám kompozice projevu. Je však velmi důležitý i přednes našeho připraveného sdělení. Vzhledem k nárokům učitelské profese je ve studijní opoře věnována poměrně velká pozornost také hlasu a artikulaci.
Velký úkol A: dle své volby prostudujte nějakou publikaci, zabývající se rétorikou či komunikativními dovednostmi.
4
2. Hlavní sdělení 2.1.
Učitel jako řečník
Pedagogika reflektuje stav světa, člověka i školských systémů a přemýšlí o cílech vzdělání, o obsahu učiva, o postavení žáka. Hledá to nejlepší – pro žáka, pro učitele – pro člověka, pro společnost (viz KPG/Základy pedagogiky). Pedagogická komunikace (dle Pedagogického slovníku, 2003) je „zvláštní případ sociální komunikace. Je zaměřena na dosažení pedagogických cílů, mívá vymezen obsah, sociální role účastníků, stanovena či dohodnuta komunikační pravidla. … Má aspekty intencionální, kognitivní, motivační, regulační; studují se její aspekty obsahové, procesuální, produktové.“1 I pedagogická komunikace se proměňuje vlivem současných technologií, které nabízí pro vzdělávání škálu možností. Naštěstí: „ … se nepředpokládá, že vzdělání bude čistě elearningem, ale naopak e-learningová část doplní tradiční vzdělávání (blended learning).“2 Z hlediska ideálu všestranně rozvinuté osobnosti, rovnováhy těla a ducha je zřejmé, že čas strávený vsedě u počítače nás – i pokud ten čas strávíme aktivním studiem - rozvíjí jednostranně. Mezilidská interakce „po síti“ fascinuje svou nezávislostí na prostoru, ale je to komunikace pouze prostřednictvím symbolu – napsaného slova. Tradiční vzdělávání je osobní setkání učitelů a žáků, používá se termín kontaktní výuka, face to face. Za podstatnou dimenzi pedagogického procesu lze pokládat také rozvoj vnitřního světa člověka, který se „ven“ projevuje jednáním, našimi gesty, mimikou, řečí, hlasem; schopností být koncentrován - nejen na obrazovku počítače, ale také na druhého člověka, který není přesně naprogramovaný. Proto zřejmě kromě výše zmíněného „nástupu moderních technologií“ vnímáme ve vzdělávání také trend ke komunikativní pedagogice - studující, žák je chápán jako aktivní tvůrce sebe sama v interakci a komunikaci s druhými, hovoří se o pedagogice prožitkové, 1 2
Průcha, Walterová, Mareš: Pedagogický slovník. Praha:Portál 2003 Ludvík Eger:Nové strategie vzdělávání a ICT. In: Učitelské listy č. 1, září 2005, str. 3-4
5
orientované na žáka. Význam má partnerský, otevřený, obousměrný vztah spolupráce. (Vališová, 2007) Člověk potřebuje ke svému zdravému vývoji a učení druhé lidi, vztahy. „Učitel by si měl uvědomovat, že úspěšnost pedagogického procesu/komunikace/mluvy je z velké části ovlivněna vzájemným vztahem mluvčího/učitele a posluchače/žáka.“ (Šlédrová, In Vyskočil 2005, str. 58) Jak je obecně známo, L. S. Vygotsky byl přesvědčen, že plný kognitivní rozvoj vyžaduje sociální interakci a dodnes je inspirativní jeho pojem dynamického hodnotícího prostředí. Při učení je nutný vztah k druhým realizovaný aktivní tvořivou bezprostřední komunikací. Tu zkusme chápat jako proces, ve kterém dochází k rozvoji všech zúčastněných osob, k jejich učení, k rozšíření jejich vědomí. Belz, Siegrist (2001) uvádějí: „Komunikativnost znamená připravenost a schopnost jedince vědomě a harmonicky komunikovat, tzn. vypovídat o sobě ostatním co nejjasněji a nejsrozumitelněji, vědomě ostatním naslouchat, umět rozlišit podstatné od nepodstatného, být vstřícný k potřebám jiných a úzkostlivě dbát neverbálních signálů.“ (Belz, Siegrist, 2001) Pokud prohlubujeme své schopnosti veřejného projevu, rozvíjíme a kultivujeme dovednosti, které jsou podstatnou součástí profesních kompetencí učitele: -
„Jasně a komplexně vysvětlit koncept Utřídit sdělení, aby byla jasná a přesvědčivá Rozvinout logické, emocionální a etické výzvy pro podporu svých argumentů Komunikovat důvěryhodně Zdokonalit naslouchání a předat dovednosti“ (DeVito, 2001, str. 279)
Jste spokojeni se svými dovednostmi řečového vyjádření v pedagogické komunikaci?
Co vše sdělujete žákům mluvenou formou, co písemnou formou?
Ovlivňují vztahy a sociální klima Vaši řeč? Jak?
6
2.2.
Umění řečnictví
Základem slova „rétorika“ je řecký výraz RHÉSIS – tj. řeč. Jak jsem se zmínila v úvodu, ve starém Řecku slovo rhétor označovalo mistra slova. (Kohout, 2000, str. 15) Řeč můžeme mj. definovat jako artikulované zvuky vyjadřující obsah našeho vědomí. (Tušl, Roubínek, Engelová, 1983, str. 7) Mluvená řeč je jednoduchá, názorná a redundantní (= informace jsou častěji opakovány). Myslete na to při přípravě vyučování: Všechny ústně předávané informace mají být jednoduché, názorné a redundantní. (Berger, Fuchs, 2009, str. 73)
Podle Aristotela jsou pro řečnictví důležité 3 nauky:
NATURA – příroda, předpoklady dané přírodou: znělý hlas, vzhled, bystrost ducha…Ale(!): 95% lidí má předpoklady stát se dobrými řečníky! Napište alespoň čtyři své dobré předpoklady k tomu, že se stanete dobrým řečníkem:
………………………………………………………………………………………………………
.
ARS et DOCTRINA – umění a věda – teorie. Rétorika má zákonitosti, které popisuje teorie. Rétorika je i uměním – má umělecké aspekty, čerpá ze zkušeností dramatické kultury (hlas, mimika, gesta, čas, prostor, záměr).
Umíte nějakou báseň? Vyprávíte vtipy, příběhy? Znáte přísloví, citáty?
7
EXERCITÁTIO – dobrými řečníky se stáváme cvičením, reflektovanou praxí (tj. pojmenovat si příčiny úspěchu i neúspěchu) Kdy jste naposledy veřejně promluvili? Co byste na svém projevu ocenili, co byste chtěli změnit (viz Příloha Hodnocení projevu)?
Aristoteles poukazuje také na aspekty osobnosti řečníka. Přeformulujte tyto důležité principy vlastními slovy: Pathos - jde o vnitřní angažovanost řečníka a jeho schopnost působit na city lidí ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………….. Logos – rozvinutý rozum, moudrost, schopnost vést posluchače logicky problémem. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………….. Ethos – řečník má zodpovědnost, je důležitá jeho věrohodnost – soulad osobnosti s idejemi a mravními zásadami ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………..
8
Dodnes jsou platné následující elementy klasické rétoriky (více kapitola 2.6.): 1. Invence: shromáždění materiálů, informací, poznatků
Co chceme říci - informace, poznatky, myšlenky
Proč sdělujeme – účel projevu, smysl, argumenty, vysvětlení
2. Organizace: logické uspořádání projevu, vytřídění informací
JAK si sestavíme kompozici projevu
3. Styl: je určen cílem, účelem vystoupení, typem posluchačů 4. Přednes: se týká toho, JAK promluvu, sdělení realizujeme. JAK projev řekneme, souvisí se stylem a přednesem
5. Zapamatování: doporučeno úvod se naučit zpaměti (pomáhá získat jistotu a soustředit se na komunikaci) (srov. Kohout, 2000, str. 22-24)
9
Mluvit se učíme od narození (z jistého hlediska se to učíme už v prenatálním věku). Pokud by se nám v tomto směru nikdo nevěnoval (jako se to stalo např. „vlčím dětem“), mluvit bychom neuměli. Ontogeneze lidské řeči je nedílně spjata se socializací, od narození jsem součástí nějaké sociální skupiny (viz KPS/SOC) Mluvit umíme, což neznamená, že vývoj našeho vyjadřování je uzavřen. Jako v každé jiné oblasti, i v řečnictví se lze zdokonalovat.
Víte, kdy byla rétorika neoddělitelnou součástí univerzitního vzdělání?
2.3. Naslouchání 2.3.1. Nasloucháme druhým Ceníme si schopnosti, umění mluvit – ale velkým umem je také umění mlčet a naslouchat. Umíte naslouchat? Máme dvě uši a jedna ústa. Možná nás tento matematický poměr k něčemu vyzývá. Díky tomu, že jsme od útlého věku (dokonce docela pěknou dobu před narozením) naslouchali, poslouchali (a poslech napodobovali), naučili jsme se mateřskou řeč. I teď, když chceme pokročit v umění svého vyjadřování, nám mohou uši velmi pomoci. Naslouchání je důležitý předpoklad efektivní komunikace3. Je to zdánlivě jednoduché: zvládnout naslouchat druhému a ještě navíc naslouchat i sobě, vnímat svůj rej myšlenek a ještě druhému odpovídat (srov. pojem Interpersonální percepce, KPS/SOC). Během kontaktní výuky si zkusíme cvičení, která názorně ukážou, že tato „sociální kondice“ není tak prostá a samozřejmá, jak se to jeví z pouhého popisu. Na cvičení se můžete trochu připravit realizací následujícího námětu:
3
Efektivní komunikace – viz. NOVÁČKOVÁ a kol.: Respektovat a být respektován. 10
Malý úkol a): Poslouchejte, jak kdo mluví. Jak se mluvčímu daří vyjádřit, co chce. Jak mluví politik, moderátor, jak mluví řemeslník? Od řemeslníka se možná naučíme mluvit více – jeho řeč o práci je konkrétní, spjatá se zkušeností – pravděpodobně bude mluvit srozumitelně a bude užívat přirozené větné důrazy. Poslouchejte rozpačité dospívající, jak mluví někteří nedbale atd. A pochopitelně politiky – ti jsou také nesmírně pouční (doporučuji pořad FOKUS ČT24 z 1. 10. 2011 – díl Politik očima psychologů a politologů, lze shlédnout na internetu)
2.3.2. Nasloucháme sobě ? V nás samých je často hlasů několik; znáte to, jak se nám myšlenky honí hlavou (někdy k sobě promluvíme i nahlas, což je naprosto normální a přirozené!): „měl bych tohle, ale nechce se mi,“ „… ale jdi něco dělat“, „na těch prázdninách ale bylo fajn…“, „..musím zalít kytky…“, „..co se zas děje ?“ atd., atd.
Prý se nám denně prožene 25 000 myšlenek hlavou. Kdo všechno v nás mluví? Způsob, jak mluvíme uvnitř sebe k sobě a se sebou samými, souvisí s naším sebepojetím (viz KPS/MHAS, str. 6). V naší kultuře nevěnujeme příliš mnoho času tomu, abychom vnímali, co se opravdu v nás samotných děje – psychicky i somaticky. Určitou formu odpovědi přináší různé modely lidské psychiky (Freud, Jung, aj.). Náš vnitřní svět je rozmanitý a pestrý. V učebnicích psychologie je jednou ze základních pouček, že řeč souvisí s myšlením. Ale: myslíme jen ve slovech? Gardner (1999) předkládá koncept sedmi různých typů inteligencí. Jsou vymezeny takto: verbální, matematicko-logická, hudební, vizuálně prostorová, kinestetická, intrapersonální, interpersonální. Jinak asi přemýšlí choreograf, jinak skladatel apod. V naší disciplíně se budeme pochopitelně věnovat slovům. Ale jejich síle a naplněnosti může hodně pomoci naše představivost – bez ohledu na to, který typ představivosti je nám nejbližší.
11
Malý úkol b): Naše vnitřní řeč není totožná s řečí vnější, ale přeci jen jisté souvislosti musí obě mít. (viz. KPS/ZAPS, str. 9 – 10, str. 19). Zkuste si někdy (lepší by bylo vícekrát) zapsat volný tok svých myšlenek. Nebo záměrně k sobě mluvte nahlas.
2.4. Proč mluvit aneb smysl, účel našeho projevu Pokud jsme realizovali úkol a) z kapitoly 2.3.1., můžeme si na základě svého „pozorování ušima“ uvědomit, proč zpravidla lidé mluví. K „vydání hlásku“ je třeba mít důvod, motiv, chuť, potřebu. I když mluvíme „jen tak“, něco sledujeme, např. chceme aspoň být s někým v kontaktu. Pro veřejnější projev máme zpravidla potřebu mluvit o něčem. Velmi důležité je uvědomit si: CO chceme říci a zároveň s touto otázkou řešit i PROČ to chceme říci, čeho bychom rádi svou promluvou dosáhli - formulovat si cíl (koneckonců k takovému postupu jsme vedeni i v pedagogice - viz disciplína Základy pedagogiky). Jsou uváděny tyto dva hlavní typy projevu: informační a přesvědčovací. Můžeme si pomoci otázkami: Co chci, aby se posluchači dozvěděli? Proč se to mají dozvědět?
Co mají udělat? Proč to mají udělat?
12
2.5. Kompozice projevu
Upoutat pozornost, navázat vztah, získat důvěru.
Základní strukturu nastiňuje schéma na obrázku č. 1.
Úvod – „řekněte, co řeknete“ Představit cíl, téma a sebe (TVKP: Téma, Význam, Kompetence, Představení) -Přímé konstatování (začít vhodnou otázkou) -Nepřímé sdělení. -Živý příklad,srovnání -Statistika. -Příběh
Udržovat kontakt s posluchači, jejich pozornost. Ověřovat si, zda rozumějí a sledují, co sdělujete.
-používejte příklady -vytvářejte v mysli posluchačů obrazy -vyprávějte pro ilustraci příběhy a zkušenosti -poskytujte důkazy podporující vaše argumenty -shrnujte přednášenou látku -propojujte, uvádějte souvislosti
Hlavní část – „řekněte, co chcete říci“ Hlavní body, co musím, co potřebuji sdělit abych byl pochopen, (Rozvinutí myšlenek, uvedených v úvodu)
Závěr – „řekněte, co jste řekli“ Přehled, zopakování hlavních myšlenek, zakončení (poslední možnost předat a zdůraznit hlavní myšlenky a body) ) Vydržet s energií, závěr živý, ale zakončující.
13
Další struktury projevů – specifické:
Stanovisko/ Návrh
Myslím si to a to, navrhuji, chtěl bych, aby se udělalo Důvod: Myslím si to z tohoto důvodu Příklad: Tak to je v praxi Stanovisko/ Návrh: Právě proto zastávám toto stanovisko Proto chci, navrhuji, aby se udělalo, abyste udělali…
Časová posloupnost
Minulost
Budoucnost
Současnost
Chceme přednést návrh
Problém
Příčina
Řešení
14
Akce
Chceme přesvědčit
Návrh
Pozitivní důsledky návrhu přínos
Příští konkrétní kroky
Negativní důsledky Situace – jak vypadají fakta
Prezentace alternativ řešení SITUACE
Alternativa č.1
Alternativa č.2
Alternativa č.3
POROVNÁNÍ KLADŮ A ZÁPORŮ, ROZLIŠOVACÍ KRITÉRIA -
Situace Podstatné vlastnosti alternativ DOPORUČENÍ DALŠÍCH KONKRÉTNÍCH KROKŮ Porovnání kladů a záporů, rozlišovacé kritéria Doporučení dalších konkrétních kroků
Další inspiraci naleznete v Příloze č. 2
15
2.6. Příprava projevu Podle DeVita (1999) můžeme při přípravě projevu postupovat v 10 krocích.
Volba tématu a cíle (účelu) Analýza publika (komu sdělujeme?)
Formulace hlavní myšlenky, vymezit základní body Prozkoumání tématu
Rozvinout základní body
Uspořádat si materiál k projevu
Stylizovat svou řeč
Sestavit závěr a úvod
Znovu projev prozkoumat a zhodnotit
Realizace projevu
16
2.7. Předpoklady dobrého přednesu 2.7.1. Aktivní sdělné čtení textu V základní škole zvládneme všichni techniku čtení – naučíme se spojit písmena s hláskami, se ozvučit naučíme grafickou podobu slova. Bohužel, tím výuka zpravidla končí. Pouhé ozvučování grafického záznamu však nestačí. Dovednost aktivně, smysluplně s d ě l i t zapsané myšlenky nepatří k výbavě absolventů našich škol – někdy dokonce i mnohý herecký profesionál nevystupuje v této oblasti jako garant kvality. Jako vysvětlení se nabízí inflace slov v současném světě, „vyprázdněnost“ mluveného a koneckonců i psaného slova, zrychlování doby a času atd.
..Slyšeli jste pojem čtenářská gramotnost? Souvisí nějak s oborem, kterému vyučujete?
..Daří se Vám udržet pozornost posluchačů, pokud jim čtete?
Daří se Vám udržet posluchačskou pozornost, pokud řečník své sdělení čte?
Sdělně číst text znamená přiblížit v danou chvíli náš mluvní projev přirozené řeči, užít věcně správně důrazy, sdělovat po myšlenkách – správně frázovat, poslouchat se, říkat text jako by myšlenky právě vznikaly. Pro většinu lidí to znamená nezvyklou disciplínu myšlenkové aktivity a rozvíjení schopnosti vnímat text hlouběji a celistvě. Je nezbytné v okamžiku pochopení významu vytvářet si na základě psaného slova vnitřní představy a tyto pak „oblékat“ do autorem určených slov. Pro takové čtení je potřeba být velmi aktivní – psychicky, tělově a hlasově.
17
Obr. 1 : Proces aktivního čtení
Představa
Čtený text
Psaný text
Aktivní sdělné čtení textu lze vymezit jako samostatnou dovednost, kterou lze dobrým výcvikem získat. Časové možnosti našeho kurzu jsou ale omezené. Na základě zkušeností mohu doporučit: je přínosné napsat si projev jako „slohové cvičení“ do vět. Student si ujasní myšlenky, strukturu, hledá vhodné výrazy. Při vlastní prezentaci se pak osvědčuje opírat se o heslovitou osnovu, věty tvořit „na place“. Naše řeč bude živější a kontaktnější, i když se někdy přeřekneme, hledáme slova apod. Jak bylo uvedeno v kap. 2.2 „ústně předávané informace mají být jednoduché, názorné a redundantní“
18
2.7.2. Jak tvoříme hlas a artikulaci Hlas a výslovnost můžeme chápat jako předpoklady dobrého přednesu. Hlas vytváříme na základě nervových impulsů, svou úlohu zde má mozek a nervová soustava. V samotném počátku lidského života je hlasové vyjádření neuvědomělé, ale již tehdy navozuje interakci s dalšími lidmi. S celkovým rozvojem komunikace se v souladu s typem a charakterem osobnosti rozvíjí i hlasová mohoucnost4 a řečové dovednosti. Fyziologie hlasotvorby najdeme v řadě publikací. Popis je většinou směřován ke stavbě a funkci dechového, hlasového a artikulačního ústrojí. Pokusme se popsat komplexní psychosomatický proces, jehož výsledkem je jedinečný lidský projev – hlas a řeč. Libuše Válková (2007, str. 32) cituje doc. MUDr. Sedláčkovou, foniatričku pražského klinického pracoviště ORL: „Hlasový projev vzniká na základě složité reflexní činnosti řízené k souhře nervovou soustavou. Probíhá na třech úrovních 1. kortikální (korové), kde probíhají vědomé procesy tvoření tónu 2.subkortikální (podkorové), kde se uskutečňuje automatizovaná neurosvalová činnost; je centrem emocí, výrazu 3. na úrovni nervového ovládání přímo v hrtanu“.
Na počátku je potřeba něco sdělit, vyjádřit. Bez tohoto podnětu „hlas nemá život“ (Linklater. 2005, str. 22). Potřeba se v našem organismu realizuje elektrickými impulsy, které páteří dojdou k nervovým zakončením, jež řídí svalstvo řečových orgánů. Naše hlasové vyjádření může mít formu řeči, kdy podnět ke vzniku bude mít spíše racionální základ Impuls, (záměr) aktivizuje a koordinuje naše psychosomatické funkční zapojení: přednostně dýchání, hlasotvornost a artikulaci. Takto získaná kvalita psychosomaticky získané energie probouzí u každého jedince funkční zapojení (vzorec, dynamický stereotyp). Příklad: Potkáme někoho, s kým udržujeme neutrální až lhostejný vztah. Je naší společenskou povinností onoho člověka pozdravit. Základní podnět k pozdravu však bude malý a nevýrazný. Reakce v našem dechovém a hlasovém ústrojí též. (srov. Linklater, 2005, str. 22) Naprosto jinou situaci prožíváme, pokud se setkáme s milovanou osobou. Naše vnitřní vzrušení se zřetelně promítne do slov pozdravu. Nervová zakončení solární pleteně zalije teplo, bránice se zaktivizuje, dech se nám prohloubí, žebra rozšíří, hlas se rezonančně obohatí. 4
Vydáváme-li hlas, „rozpohybujeme“ mnoho částí našeho organismu. Dle odborníků však mluvíme nefyziologicky, tj.
nezapojujeme potřebná ústrojí v té míře, jak je nám přírodou nabídnuto. Současná odborná literatura označuje tento fenomén jako hlasovou fonastenii (viz Válková, 2007)).
19
Kristin Linklater (2005) zdůrazňuje, že tyto zjednodušující popisy nemohou vystihnout složitou skutečnost. Existuje nekonečná mnohotvárnost vnějších stimulů a vnitřních reakcí. K vnitřním reakcím také patří ty, které náš hlasový projev kontrolují a funkčně usměrňují. Zásadní role zde připadá sluchu. S hlasovým vyjadřováním jsou nedílně spjaty také gesta a mimika, jejich společným základem je dech. Coblenzer a Muhar (2001, str. 3) připomínají latinské úsloví „Alicin personam gerere“5. Mimika a gesta významně spoluvytvářejí osobnost člověka. „Původ slova „persona“ od „personam“ (prozvučovat, proznívat) zdůrazňuje význam hlasu. Na každé formě našeho projevu se tedy podílí hlas a pohyb. Hlas potřebuje dech a pohyb potřebuje také dech. Tento dech však nemůže plynout samovolně. … mezi hlasem, pohybem (zde tedy gesty a mimikou) a dechem vždy vzniká nějaký vztah.“ (Coblenzer, Muhar, 2001, str. 3) Vraťme se k hlasovému impulsu (podnětu hlasově se projevit). Impuls vyvolá v našem těle reakci, v prvé řadě dechovou. To znamená, že se dají do koordinovaného pohybu četné svaly trupu, žebra se rozšíří, bránice vyrovná, žaludek sníží, vnitřnosti musí poněkud změnit svou polohu, aby vytvořily místo pro rozepjaté plíce. To vše se děje proto, aby se dech dostal až do plicních sklípků a pak se vydal na zpáteční cestu. Současně s dechovým procesem dochází k pohybu i v oblasti hrtanu. Zmíněný impuls aktivuje i svalstvo hrtanu, hlasivky se připraví, aby pro výdechový proud nabídly dostatek odporu k oscilaci. Pokud je tlak dechu měkký, hlasivky relativně uvolněné, vzniklé kmitání je pomalé a zvuk má nízké frekvence. Silnější tlak dechu nachází silnější odpor více napjatých hlasivek, což vede k vyšším frekvencím. Tento jev můžeme přednostně sledovat u vyšších tónů. Vztah fonace a dechu je zásadní. Koordinace činnosti hlasivek a dechu rozhoduje o kvalitě hlasu. „Hlasivky a bránice tak pracují ve vzájemné podmíněnosti. Nasazení tónu je třeba pojímat jako dotyk, pocit vzlétnutí, nikoliv tlačení dechu do přepjatých hlasivek či proudění šustícího vzduchu v nedomknutých hlasivkách.“ (Tichá, 2004, str. 13) Nakonec se v našem zjednodušujícím popisu věnujme artikulaci. Předpokládejme zdravý hlas, který je formován ve slova díky artikulačním oblastem (oba rty, zuby, špička, střed a kořen jazyka, horní a dolní čelist, tvrdé patro, měkké patro s čípkem). Artikulace je spjata s naším řečovým vyjádřením, s přesným vyjádřením myšlenky. Přesnost myšlení se odráží také v tom, jak „ekonomicky“ jsou tvořena slova. Sovová (2009) složitý proces shrnuje do schématu – viz obr. č. 2. 5
Česky: „jednat jako nějaká osoba, hrát něčí roli, někoho představovat“
20
Obr. č. 2 : Aspekty ovlivňující hlas
Dýchání
Mozkový impuls, představa, myšlenka, sdělení Vůle ke sdělení
Artikulace Osobnostní struktura Fonace
Podhrtanový prostor, hrudní rezonance
Hlasový projev
Tvarování nadhrtanových dutin, hlavová rezonance
Emoce, psychosomatické cítění
Vegetativní tělesné funkce Mimika a gestika
Kontrola hlasu sluchovými a svalovými vjemy
Komunikační situace: velikost prostoru, partner (partneři, publikum), zaměření komunikace (osobní, veřejná)
21
3. Uzavíráme, zakončujeme… … nebo-li si můžeme říci, o čem byla řeč. Dle školních znalostí je to závěr - část, kdy lze naposledy zdůraznit hlavní „poselství“ naší promluvy. Můžeme také vytvořit prostor pro dotazy a shrnout až po případné diskusi. V tomto textu jsem se snažila shromáždit informace a poznatky, které dle mých dosavadních zkušeností mohou být užitečné pro rozvoj řečnických dovedností studentů pedagogických oborů. Připomínám, že text je doplňkem společné práce v přímé kontaktní výuce. Na závěr Vás čeká…
Velký úkol B: připravit si projev v časovém rozsahu 6-8 minut. Bude mě zajímat, v čem Vám pomohla(y) prostudovaná kniha(y), zda a v čem Vám byl nápomocen tento text. Vítám jakékoliv připomínky pro další vývoj studijní opory.
22
Literatura a zdroje BĚLOHRADSKÝ, V.: Přirozený svět jako politický problém. Praha : Československý spisovatel, 1991. ISBN 80-202-0279-X BELZ, H., SIEGRIST, M.: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení.Praha: Portál, 2001, ISBN 80-7178-479-6 BERGER, E., FUCHS, H. Učíme děti učit se. Plzeň : Fraus, 2009. ISBN 978-80-7238-854-7 COBLENZER, H, MUHAR, F. Dech a hlas: návod k dobré mluvě. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2001. 125 s. ISBN 80-85883-82-1. DeVITO, J.A.: Základy mezilidské komunikace. Praha : Grada Publishing 2001, ISBN 80-7169-988-8 FRYNTOVÁ, V. O podstatě přednesu. In Vyskočil a kol.: Řeč, mluva, hlas. Sborník ze semináře. Praha: AMU 2006 GARDNER, H.: Dimenze myšlení. Praha : Portál 1999. ISBN 80-7178-279-3 HEIRHOLD E. Rétorika a prezentace. Praha : Grada,2005. ISBN 80-247-0782-9 KHAN-PANI Ph. Mluvte k věci. Brno : ERA. 2002. ISBN 80-86517-23-3 KOHOUT, J.:Rétorika. Umění mluvit a jednat s lidmi.Praha 2000. ISBN 80-7261-002-3 LINKLATER, K. Die persönliche Stimme entwickeln. Ein ganzheitliches Übungsprogramm zur Befreiung der Stimme. 3. Auflage. München: Verlag. ISBN 3-497-01743-4. SOVOVÁ, P.: Hlas jako psychosomatická disciplína. Dizertační práce, KATaP DAMU, Praha, 2009 ŠLÉDROVÁ, J.: Několik poznámek k mluvě ve škole. In Vyskočil: Hlas, mluva , řeč. Sborník ze semináře. AMU Praha, 2005 PAOLO, F.: Umění veřejně vystoupit. Frýdek-Místek: Alpress 1997 TICHÁ, A. Hlasová výchova v dětském sboru prostřednictvím her a motivací. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2004. 95 s. ISBN 80-7068-168-1. TUŠL, ROUBÍNEK, ENGELOVÁ: Řečnické umění aneb mluvíš, mluví, mluvíme. Krajské kulturní středisko Plzeň, 1983.
23
VALENTA J. Učíme (se) komunikovat. AISIS, 2005. ISBN 80-239-4514-9 VALIŠOVÁ A., KASÍKOVÁ H. a kol. Pedagogika pro učitele, Grada, Praha, 2007. ISBN 078-80-2471734-0 VÁLKOVÁ, L., VYSKOČILOVÁ, E. Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2007. ISBN 80-7331-034-1.
Další zdroje: Učební texty vzdělávacího cyklu Via aperta (projekt Rozvoj osobnostních kompetencí, podpořený ESF a státním rozpočtem České republiky) DDM Rokycany, 2008 Studijní opory vzdělávacího projektu Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí učitelů praktického vyučování a odborného výcviku (projekt podpořený ESF a státním rozpočtem České republiky)FPE ZČU 2010 Prezentační seminář Zity Henselové (duben, 2006)
24
Příloha č. 1: Hodnocení projevu
Doporučuji jako inspiraci Test rétorické sebereflexe (Kohout, 2000, str. 135). Zde zařazujeme podněty pro hodnocení projevu z publikace Učíme děti učit se (BERGER, E., FUCHS, H., 2009)
Obsah projevu -
Obsah byl věcně správný. V obsahu byly chyby. Obsah byl srozumitelný. Následující body byly příliš komplikované:…. Referující provedl dobrou rešerši (viz 1. element klasické rétoriky - invence) Referující dokázal odpovědět na otázky publika. Chyběly tyto důležité části obsahu: … Obsah byl logicky strukturován. Nebylo možné vysledovat logickou strukturu.
Prezentace -
Prezentace měla jasné členění. Prezentace neměla jasné členění. Můj zájem vzbudilo … Zcela upřímně – téma mě nenadchlo, protože … Vizualizace byla přehledná. Chyběla vizualizace. Referující dobře zvolil média, protože … Referující špatně zvolil média, protože … Referující dobře udržoval oční kontakt s publikem. Referující udržoval jednostranný oční kontakt s … Referující neudržoval oční kontakt s publikem. Referujícímu bylo dobře rozumět i v poslední řadě.
25
Další charakteristiky -
Referující mluvil příliš tiše. Obsah byl z jazykového hlediska dobře formulován. Obsah byl z jazykového hlediska komplikovaný nebo nesrozumitelný. Referující dokázal jednoduše vysvětlit cizí slova. Referující nevysvětlil resp. nevysvětlil srozumitelně cizí slova. Referující dodržel určený čas. Referující mluvil kratší dobu než určený čas. Referující překročil určený čas. Mluvčí mluvil spatra. Mluvčí referát četl. Mluvčí částečně mluvil spatra a některé části četl.
26
Příloha č. 2: Příklad tématu rozepsaného francouzskou metodou Anna Piskáčková
„Má papírová kniha budoucnost?“ Úvod: a) vymezení problému: konkurence papírové knihy – moderní média jako film, televize nebo počítače b) otázky rozepisující téma: Co může dnes lidem nabídnout papírová kniha oproti moderním médiím? Jaké jsou její výhody a v čem naopak pokulhává za moderními médii? Jak se snaží naše společnost podpořit čtení knich. c) plán projevu, studie se bude skládat ze tří následujících částí: - přínos a výhody papírové knihy - nevýhody knihy oproti moderním médiím - zájem o knihy u veřejnosti
Stať: a) první část - papírová kniha už tisíc let přechovává informace o naší civilizaci, zvlášť od doby rozvoje knihtisku pomáhá rozšiřovat lidskou vzdělanost - papírovou knihu si můžeme brát všude s sebou, tištěné písmo je pro oči příjemnější a méně únavné než obrazovka počítače, kniha také může být vizuálně uměleckým dílem - pokud knihu využíváme při odborné činnosti, jedná se o ověřený zdroj informací, snadno dohledáme autora textu oproti například internetovým zdrojům
Přechod ke druhé části statě: Vidíme, že kniha nabízela a stále nabízí čtenářům mnoho nezaměnitelných výhod. Jisté výhody ale mají nová média, která v dnešní době knize konkurují. Teď se budeme zabývat vlastnostmi médií, na které kniha nestačí.
b) druhá část - Pro někoho, kdo na čtení není zvyklý, může být četba velmi těžkou činností a i zdatní čtenáři na ní potřebují dost času. Mnohem snadnější a rychlejší je shlédnout příběh knihy ve formě filmového zpracování. - Díky moderním médiím máme snadný přístup k všemožným informacím z pohodlí domova. Knihu naproti tomu musíme koupit nebo si ji vypůjčit, což nás stojí čas a peníze. 27
-
Kniha podléhá mechanickému opotřebení, může třeba shořet nebo se rozmočit, postupem času se rozpadá. Elektronické informace médií můžeme naproti tomu přechovávat v neporušeném stavu, jak dlouho se nám zlíbí.
Přechod ke třetí části statě: Shrnuli jsme si výhody i pole, na kterém není papírová kniha schopná postavit se moderním médiím, teď se budeme zabývat skutečným úspěchem a neúspěchem knih u veřejnosti.
c) třetí část - Čtenářská gramotnost v dnešní době klesá, což není dobrá zpráva pro budoucnost knih. - Veřejnost si je vědoma toho, jaké kulturní dědictví knihy představují, proto existují různé programy podporující čtenářství. - Veřejnost se nechává zlákat moderními tituly jako například „Harry Potter“ a četbě papírové knihy před filmovým zpracováním neodolá.
Závěr: a) Zakončení a názor autora: Myslím, že papírové knihy, i když jsou dnes stále dražší, nejsou přežitky pro intelektuály. Kniha nepopiratelně hraje dál svou důležitou roli a to nejen jako věrohodné a snadno použitelné médium při vzdělávání a akademických disciplinách, ale stále se těší oblibě i jako zábava. b) Zodpovězení otázek: I když po nás četba vyžaduje na rozdíl od méně náročného zhlédnutí filmu, aktivní energii, stále nám nabízí mnoho lákadel a výhod i pro dnešní časově vytížené publikum. Čtení kvalitní knihy je všeobecně rozvíjející činností. Je daleko víc obohacující než například pasivní sledování filmů. Jak jsme zjistili, i společnost se snaží podporovat čtenářství papírových knih. Konec tohoto média tedy snad zatím nehrozí. c) Rozšíření, prognóza do budoucna: Kniha už zdatně odolala vzniku filmu, televize a nyní čelí zatím nejhoršímu nepříteli – internetu a počítači. I tato média se však už naučila spolupracovat – např.: na googlu je možné sehnat elektronickou verzi nějaké knihy, což slouží k snadné distribuci obsahu knih a k jeho zachování. Papírová kniha má však své kouzlo a bylo by škoda o něj přijít. Nezbývá tedy než popřát knize, aby přetrvala i pro další generace.
28
