Zpevník Veselá 2001
ZpEvník
Veselá 2001 Výbìr písní a grafická úprava: Stanislava Bartoová (c) 2001
Jméno : . . . . . . . . . . . . . .
Bedna od whisky AC AE 1. Dneska u mi fóry òák nejdou pøes pysky, AC AE Astojím s dlouhou kravatou na bednì od whisky. AC AE Stojím s dlouhým obojkem jak stájovej pinè, AC AE Atu kravatu co nosím mi navlík soudce Lynè. A D E A Ref.: Tak kopni do tý bedny, a panstvo neèeká, A D E A jsou dlouhý schody do nebe a treka daleká A D E A do nebeskýho báru, já sucho v krku mám, A D E Atak kopni do tý bedny, a na cestu se dám. 2. Mít tak vechny bedny od whisky vypitý, postavil bych malej dùm na louce ukrytý. Postavil bych malej dùm a z okna koukal ven a chlastal bych tam s Billem a chlastal bych tam jen. 3. Kdyby si se, hochu, jen poøád nechtìl prát, nemusel si dneska na týhle bednì stát. Moh´si nìkde v suchu tu svoji whisky pít, nemusel si, hochu, na krku laso mít. 4. A kopne do tý bedny, jak se to dìlává, do krku mi zùstane jen dírka mròavá. Jenom dírka mròavá a k smrti jenom krok, má to smutnej konec a whisky ani lok.
Zelené plánì AD- AE 1. Tam, kde zem duní kopyty stád, ADC G znám plno vùní, co dejchám je tak rád, F G7 C A7 èpí tam pot koní a voní tymián, DG7 C E kouø obzor cloní, jak dolinou je hnán. AD- A- E ARád iju na ní, tý pláni zelený. 2. Tam, kde mlejn s pilou proud øeky hnal, já mìl svou milou a moc jsem o ni stál. A pøilo psaní, a na ni neèekám, prý k èemu lhaní a tak jsem zùstal sám. Sám, znenadání, v tý pláni zelený. F G7 C Ref.: Dál èistím chlív a lovím v oøeí, F G7 C jenom jako døív mì ití netìí. ADKdy hlídám stáj a slyím vítr dout, AD- H7 E prosím, a jí poví, e mám v srdci troud. 3. Kdo ví, a se doví, z tìch vìtrnejch stran, dál, e jen pro ni tu voní tymián, vlak hned ten ranní ji u nás vyloí a ona astná se k spánku uloí sem, do mejch dlaní v tý pláni zelený.
Ref.: . . . tak kopni do tý bedny! (po kadé sloce refrém)
2
31
Zahrada ticha
Bláznova ukolébavka (Oveèka)
D E1. Je tam brána zdobená, cestu otevírá, C G D zahrada zelená vechno pøipomíná. D EJako dým závojù mlhou upøedených, C G D vstupuje do ticha cestou vyvolených.
D A G D 1.Má má oveèko dávno spát i píseò ptákù konèí. D A G D Kvùli nám pøestal vítr vát, jen mùra zírá zvenèí. A G Já znám její zá, tak vyhledej skrý, A G A zas má bílej plá a v oknì je møí.
2. Je to bøezový háj, je to borový les, je to anglický park, je to hluboký vøes. Je to samota dnù, kde jsi pomalu zrál, v zahradì zelený, kde sis na dìtství hrál.
D A Ref.: Má má oveèko dávno spát G E a mùe høát, ty mì mùe høát. D G D G Vdy pøijdou se ptát, zítra zas pøijdou se ptát, D G D jestli ty v mých pøedstavách u mizí.
3. Jako dým závojù mlhou upøedených, tam venku za branou leí studený sníh. Zpoèátku uslyí vítr a ptaèí hlas, v zahradì zelený pøijdou do ticha zas. 4. Svìtlo pøipomíná rána sluneèních dnù, v zahradì zelený, v zahradì beze snù. Uprostøed závratí sluncem prosvícených, vstupuje do ticha cestou vyvolených . . .
30
2. Má má oveèko dávno spát, dnes máme pùlnoc temnou. Ráno budou nám blátnù lát, e ráda snídá se mnou. Proè mìl bych jim lhát, e jsem tady sám, kdy tebe mám rád, kdy tebe tu mám. Ref.:
3
Èernovláska D G 1. Èernovlásko, proèpak nic tì netìí, A D s nudou vstává s povzdechem jde spát, D G stíny v tváøi tìko nìco vyøeí, A D tvoje vrásky vùbec nemám rád. D G D Ref.: Èernovlásko, ty má oèi stvoøené k úsmìvùm, A D proè se neusmívá, mraèí se na mìsíc. G D Èernovlásko, ty má oèi stvoøené k úsmìvùm, A D kdy se do zpìvu dá tak ti to sluí víc. 2. Èernovlásko, nevzdaluje se od lidí mnoho ztrácí, ten kdo zùstal sám rozesmátou kadý rád tì uvidí no a já ti píseò zazpívám.
Vítr to ví (Míle a míle) D G D H1. Míle a míle jsou cest, které znám, D G A jdou trávou i úboèím skal. D G D HJdou cesty zpátky a jdou cesty tam D G A a já na vech s vámi jsem stál. D G D HProè ale blátem nás kázali vést D G A a pínou si tøísnili at? G A D HRef.: To ví snad jen dé a vítr kolem nás G A7 D ten vítr co zaèal právì vát. 2. Míle a míle se táhnou tìch cest, a dál po nich zástupy jdou. Køíe jsou bílé a lampièky hvìzd jen váhavì svítí tmou. Bùh ví, co rùí, je dál mohly kvést, spí v hlínì tìch práchnivejch blat! Ref.:
Ref.:
3. Dejte mi stéblo a já budu rád, i stéblo je záchranný pás. Dejte mi flétnu a já budu hrát a zpívat a ptát se vás: Proè jen se úèel tak rád mìní v biè a proè, e se má èlovìk bát? Ref.: 4
29
Veselá statistika C A1. Je statisticky dokázáno, C Ae ve Veselé kadé ráno, vyrojí se mnoho dìti, a slunce svítí, mraky letí.
Dajána G E- C D7 1. Lidé o ní øíkají, e je v lásce nestálá, G E- C D7 ona zatím potají jediného v mysli má . G EC D7 Na toho, kdo klid jí vzal, dnem i nocí èeká dál, G E- C D7 G krásná, bláhová Dajána.
F G Ref.: Poslouchejte písnièku, C Ajá mám vere v malíèku, F G buïme poøád v pohodì, F C vichni spolu ve shodì.
2. Ten, kdo klid jí navdy vzal, odeel si bùhví kam, Dajána má v srdci al, ije marným vzpomínkám, pøedstírá-li ve dne smích, pláèe v nocích bezesných, krásná, bláhová Dajána.
2. Kdy rosa nohu ráno smáèí, ten vá úsmìv to nám staèí. Vdy za rok jsme tu jenom jednou a k ránu hvìzdy vdycky zblednou.
3. Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout, sny, je voní skoøicí, sny, je nelze obejmout, sama bude vìènì snít, nenalezne nikdy klid, krásná, bláhová Dajána.
Ref.: 3. A kdy náhodou se vechno mraèí, tak zavøi oèi a to staèí a nálada se sama vrátí a chmury z tváøe se ti ztratí. Ref.: 4. V lese, kdy se mlhy zvednou, tak ohlédnem se jetì jednou a vzpomínky co v sobì máme, tak do pøítì si uchováme. Ref.: 28
5
Dej mi víc své lásky EG 1. Vymyslel jsem spoustu nápadù, aú, ED H7 co podporujou dobrou náladu, aú, Ehodit klíèe do kanálu, A Asjet po zadku holou skálu, EH7 Ev noci chodit strait do hradu. 2. Dám si dvoje housle pod bradu, aú, v bílé plachtì chodím pozadu, aú, úplnì melancholicky s citem pro vìc jako vdycky vyrábím tu hradní záhadu. D7 G H7 Ref.: Má drahá dej mi víc, má drahá dej mi víc, EC G D7 má drahá dej mi víc své lásky, aú, G H7 já nechci skoro nic, já nechci skoro nic, EC G D7 já chci jen pohladit tvé vlásky, aú.
Valèíèek C G7 Ref.:Tuhle písnièku chtìl bych ti lásko dát, C a ti kadej den pøipomíná F C toho kdo je tvùj, èí ty jsi a kdo má rád, G C a ti kadej den pøipomíná. 1. Kluka jako ty hledám u spoustu let, takový troku trhlý mí já. Dej mi ruku, pojï, pùjdeme lapat ná svìt, i kdy obrovskou práci to dá. Ref.: 2. Fakt mi nevadí, e nos jak bambulku má, ani já nejsem ádnej ideál. Hlavnì co uvnitø nosí a co ukrývá, to je pouto, co vede nás dál. Ref.:
3. Nejlepí z tìch divnejch nápadù, aú, mi dokonale zvednul náladu, aú, natrhám ti sedmikrásky, tebe celou s tvými vlásky zamknu si na sedm západù, aú ...
6
27
Svìtluky
Frankie Dlouhán
D H1. Po stonku trávy míøí k nám EA7 svìtluka, ne, nech ji být, D Hten její nìkde èeká sám, EA kdy dotkne se jí, tøeba nebude ho chtít.
C F C 1. Kolik je smutného, kdy mraky èerné jdou G7 F C lidem nad hlavou, smutnou dálavou, F C já slyel pøíbìh, který velkou pravdu mìl, G7 F C za èas odletìl, kadý zapomnìl.
G F#Ref.: Zkus se dotknou mì a potom zkusím to já, HE7 kolik nìhy nosí lidská dlaò. D HJá nevím, ale mnì se zdá, e záøí, EA7 D E- A7 D E- A D jak ze svìtluek celá stráò.
G Ref.: Mìl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán, F C po státech toulal se jen sám F C G7 a e byl veselej, tak kadej mìl ho rád, F7 C Atam ruce k dílu mlèky pøiloí a zase jede dál F G a kadej, kdo s ním chvilku byl, F G C tak dlouho se pak smál.
2. Nìco duní, neboj, klid, to jen ve skalách tu bloudí vlak. Svìtel oken dlouhá nit, dotkne se nás, zmizí pak. Ref.: 3. Po stonku trávy míøí k nám, svìtluák ne nech ho být, unavený chce být sám, dìlal svìtýlka a teï chce snít. Ref.:
2. Tam, kde byl pláè, tam Frankie hezkou píseò mìl, slzy nemìl rád, chtìl se jenom smát. A kdy pak veèer ranèe tie usínaj, Frankùv zpìv jde dál, nocí s písní dál. Ref.: 3. Tak Frankieho vám jednou nali, pøestal ít, jeho srdce spí, tie, smutnì spí. Bùhví jak, za co, tenhle smíek konec mìl, faráø píseò pìl, umíráèek znìl. Ref.:
26
7
Gobelín ED H1. Z cimbuøí znìl mùj táhlý tón, ED kdy mùj pán slavnì z bran vyjel ven, ED H7 ta trubka èi trouba, to jsem já, ne on, ED Evdy on na hon vyrazil si jen. 2. Kdy na trofej èíhal v doubravì, kolem toulavý trubadúr el, mìl pod paí loutnu, kuklu na hlavì, a mùj hlas pìknì v ústrety mu znìl. G D R1: Nìnì v komnatách dámy ho vítaly, AEaby na sladkou loutnu jim hrál, G D H7 spolu gobelin tkali, mùj pán, ten lovil dál, ED Ekluk-vykuk v kukle se jen smál. AG E3. Truvéra loutna sladká jsem, AG trouba hlásná, ta netuí nic, AG E e mùj pán té dámì zlíbal roucha lem, AG Aje pravdy jenom polovic.
8
Stánky D G 1. U stánkù na levnou krásu D Gpostávaj a smìjou se èasu D A D s cigaretou a holkou, co nemá kam jít. 2. Sklenièek pár a pár tahù z trávy, uteèe den, jak veèerní zprávy, neumìj ít a bouøej se a neposlouchaj. G Ref.: Jen zahlídli svìt, A maj na dui vrásky, D Gtak málo je, málo je lásky, D A D ztracená víra, hrozny z vinic neposbírá. 3. U stánkù na levnou krásu postávaj a ze slov a hlasù poznávám, jak málo jsme jim staèili dát. Ref.: 2x
25
Skládanka G AG 1. Tak od dneka vím, jak zavírá oèi, kdy pusu ti dávám, AG jak otáèí hlavu, vechno u ví, to co bych chtìl. D7 Snad se mi zdá nebo nechápu nic, G C snad jsem jen blázen co chtìl bych víc, G AD ty mùj vánku skládanko hezká z kouzelnejch chvil. 2. Do závìsù nutí se den a my máme pùlnoc cítím tvùj dech a trochu se bráním hladit tì víc. Poprvé blízko, blízko tì mám a tvoje tváø je plná stop mých, zaènu se bát jestli to moje rád ti neublíí.
4. Spí ne íp z toulce toulavá píseò ze srdce zasáhne laò, ten, kdo ví, jak tkát, nit s nití protkává, útok je nebezpeèná zbraò. C G R2: A e láska i les mají temný klín, DAje tu paroí, truvér i laò, C G E a tak bude ten gobelin navdy zdobit síò, AG Avýjev èi historická daò,
3. A u se mi stýská, pitomej èas, u musí jít, uklidím okurky, poltáøe, naposledy pusu ti dávám, ruce si chvíli nebudu mýt, pel z tvojí kùe nechci si vzít, tak zase zítra ty mùj vánkù milovaný.
R3: Dam dava dam dáva dam dava dam dam dam dam dava dam dáva dam dam dam dava dam dáva dam dava dam dam dam dam vadam dava dam dava dam.
4. Tak od dneka vím, jak zavírá oèi, kdy pusu ti dávám, jak otáèí hlavu, vechno u ví, to co bych chtìl. Snad se mi zdá nebo nechápu nic, snad jsem jen blázen co chtìl bych víc, ty mùj vánku, skládanko hezká z kouzelnejch chvil
G AR2: . . . . pojï, popatø a pomodli se zaò ...
G milovaná.
24
9
Ho ho Watanay D C D 1. Spinkej mùj malièký, má v oèích hvìzdièky, C G D dám ti je do vlasù, tak usínej, tak usínej. D C Ref.: Hó, hó, Watanay, hó, hó, Watanay, C G D hó, hó, Watanay, Kiokéna, Kiokéna. 2. Sladkou vùni neseti noèní motýl s perletí, vánek co ho kolíbá, jak usíná, jak usíná. Ref.: 3. V lukách to zavoní, rád jezdí na koni, má barvu havraní, jak uhání, jak uhání. Ref.: 4. V dlani motýl usíná, hvìzdièka u zhasíná, vánek co ji k tobì nes, a do létá ti odlétá. Ref.:
10
Rukávy ED C H7 1. Lásko tajená, lásko bez jména, den co den krade spánek mùj, ED C H7 Edlouho vím, e tì ráda mám, ale touhu svou pøed tebou skrývám. G D C H7 Vím, vím, e jsem troufalá, pane vysnìný, pane vzdálený, G D C H7 Evím, vím, e jsem troufalá, ale pøísahám, e se mi líbí. 2. Dívko nesmìlá, proè bys nesmìla zítra se mnou si schùzku dát, v lesním zákoutí ústa ztichnou ti, víno nám rozpaky zkrátí. Má láska je tajnou hrou, paní vysnìná, paní vzdálená, má láska je høínou hrou, pøi ní rukávy zbarví se trávou. 3. Ty mì, mùj pane, málo zná, já doufala, e mi jméno dá, chvíle v náruèí, to mnì nestaèí, poøád to jsou jenom chvíle. Vím, vím, o co chtìl si hrát, ty´s chtìl ublíit a já milovat, vím, vím, o co chtìl si hrát, vak mé rukávy zùstanou bílé. 4. Já tì, paní má, málo znal, místo k oltáøi jsem tì k lùku zval, já líèil pastièku na chtivou elmièku, laò ale nebudu støílet. Vím, vím, to se mùe stát, nìkdy ublíit je té milovat, vím, a vdy budu vzpomínat na tvé rukávy jako sníh bílé.
23
Ptáèata G 1. Na kolejích stála a za uchem kvìt, vlasy trávou zavázaný, C G s kytarou na zádech, strun u jen pìt, D7 G hezký oèi uplakaný. 2. Oputìnejch ptáèat plnej je svìt, hnízda hledaj, neví co dál. Vylápli jsme ránem a v nedìli zpìt, za týden jsem u trati stál. C G Ref.: Ví, hoky tìí to maj, AG ví, holky tìí to maj. 3. Øíkal jsem jí tístko zatoulaný, vdycky smála se a zaèala hrát, o potocích, trávì a o znameních, co lidi umìj ze zloby dát. Ref.:
Chvilku poslouchej A on: Chvilku poslouchej lásko má . . . G D A ona: Kdo mì volá, nejsem tuím dívka správná. Kdo svá ústa tak blízko má. G D A on: Já tì volám, já tì ruím, lásko dávná. E Ref.: (oba) Proto /: odpus mi, lásko má D snad se ti pouze zdá, A E e tì volám :/. . . oujé . . . ona: Já tì poslouchám, lásko má . . . on: . . . jak jen zaèít, èlovìk váhá, léta plynou. Pak se rozhodne spí to vzdá. ona: Nìkdy staèí, lásko drahá, øíct mám jinou . . . Ref.: (oba) Proto /: zapomeò, lásko má zapomeò døív ne já, kdo tì volá :/ . . . oujé . . . oba: Sbohem, zapomeò, lásko má . . . (pískání . . .) Ref.: (3x)
22
11
Johanka
Povídej
EDA1. S hlavou sklonìnou lidí zástup se tu dívá EDG Anebe nad hlavou slyí dìtskej pláè, EDAjenom s vírou svou stojí dívka plavá, bílá, EDG Aohìò nad sebou, jenom s pravdou dál.
C G C 1. Povídej, jestli tì má hodnì rád, víc, ne já, G C jestli, kdy veèer jde spát, ti polibek dá, EF tak jako já, to u je dávno, C G7 C tak povídej, hej povídej.
E7 ARef.: Hej, mui, pøidej, ohìò spí, E7 Avdy páni se nudí jen, E7 F a plameny nesou zprávu zlou, C G Ajak skonèil soudnej den s Johankou.
2. Povídej, nechal tì být, vdy mìl tì tak rád, nebo´s ho nechala jít, kdy el s jinou spát, tak jako mì, to u je dávno, tak povídej, hej povídej.
2. Dík svùj dal ti král, celá Francie si zpívá, to se osud smál, smutek utíká, s naí Johankou ke tìstí se zemì dívá, vítr zprávu vál, e se dýchat dá. Ref.: 3. S hlavou sklonìnou lidí zástup se tu dívá, nebe nad hlavou, slyí dìtskej pláè. Popel s vánkem ví, co se v dívèím srdci skrývá, hra se zastaví, jiná zaèíná. Ref.: Hej, mui, pøidej, oheò spí, vdy páni se nudí jen, a plameny nesou zprávu zlou, jak skonèil soudnej den . . .
12
E- C D Ref.: Povídej, jestli se ti po mnì stýská, F C kdy veèer jde spát, D jestli kdy venku se blýská, F C nepøestala ses bát. 3. Povídej, ne já se nevrátím, jdi domù spát. Svou lásku ti vyplatím, víc nemùu dát, jak jsem dal døív, to u je dávno, tak povídej, hej povídej. EF C Povídej, povídej, povídej.
21
Panenka
Kytky
A D A D 1. Co skrývá za víèky a plameny svíèky, A E snad houf bílých holubic nebo jen al? D A D A Tak skonèil ten prvý den, zmáèený krví, E A ani pouovou panenku nezanechal.
C AF G 1. Øekni, kde ty kytky jsou, co se s nima mohlo stát. C AF G Øekni, kde ty kytky jsou, kde mohou být? C AF G Dívky je tu bìhem dne otrhaly do jedné F C F G C /: kdo to kdy pochopí :/
D A E D A E Ref.: Otevøi oèi, ty uspìchaná, dámo uplakaná, D A D A E A otevøi oèi, ta hloupá noc konèí a mír je mezi náma.
2. Øekni, kde ty dívky jsou, co se s nima mohlo stát, øekni, kde ty dívky jsou, kde mohou být? Mui si je vyhlédli, s sebou domù odvedli, /: kdo to kdy pochopí :/
2. U si oblékni aty i øetízek zlatý a umyj se, pùjdeme na karneval. A na bílou kùi ti napíu tuí, e dámou jsi byla a zùstává dál.
3. Øekni, kde ti mui jsou, co se s nima mohlo stát, øekni, kde ti mui jsou, kde jen mohou být? Mui v plné polní jdou, do války je zase zvou, /: kdo to kdy pochopí :/
Ref.:
4. A kde jsou ti vojáci, co se s nima mohlo stát, a kde jsou ti vojáci, kde jen mohou být? Øada hrobù v zákrytu, meluzína kvílí tu, /: kdo to kdy pochopí :/ 5. Øekni, kde ty hroby jsou, co se s nima mohlo stát, øekni, kde ty hroby jsou, kde mohou být? Co tu kytek rozkvétá, od jara a do léta, /: kdo to kdy pochopí :/
20
13
Loï John B. E 1. U vyplouvá loï John B., u vyplouvá loï John B., H7 okamik malý jen, ne poplujem dál. E E7 A ATak nechte mì plout, tak nechte mì plout, E H7 E sil u málo mám, tak nechte mì plout. 2. Nejdøív jsem se napil, na zdraví vem pøipil, vím, e cesta má konec u má. Tak nechte mì plout, tak nechte mì plout, sil u málo mám, tak nechte mì plout. 3. Sklenici svou dopil, zakrátko u mne byl, okovy na ruce dal a pistole vzal. erif John Stone (dan stoun), erif John Stone, moji svobodu vzal erif John Stone.
Osamìlý mìsto (Tereza) G C D G 1. Ten den, co vítr listí z mìsta svál, C D Emùj díp se vracel jakoby se bál, C D G a asfaltový moøe odliv má C D E a stáj, e svýho konì nepozná. G D Ref.: Øekni, kolik je na svìtì, kolik je takovejch mìst. AEØekni, kdo by se vracel, kdy vude je tisíce cest. G D Tenkrát, kdy jsi mi, Terezo, øekla, e ráda mì má, AEtenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibkù dá D G naposled, naposled. 2. Já z dálky vidìl mìsto v slunci stát a dál jsem se jen shrùzou musel ptát, proè vítr mlátí spoustou okenic, proè jsou v ulicích auta, jinak nic? 3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut zaznívá odnìkud nìnej tón flaut. A v závìji starýho papíru válej se èerný klapky z klavírù. 4. Tak loudám se tím hrozným mìstem sám a vím, e Terezu u nepotkám. Jen já tu zùstal s prázdnou ulicí a osamìlý mìsto mlèící. (po kadé sloce refrém)
14
19
Ne jdou malí oddíláci na kutì 1.Kdy jde malý Pavel spát, Pavel spát, Pavel spát, s kytarou se mazlí rád, mazlí rád, mazlí rád. Pohladí ji po krèku, po krèku, po krèku, lásku on má v malíèku, v levém malíèku. Ref.: Prosím vás, buïte tak hodné,
Montgomery D G E1. Dé ti holka smáèel vlasy, A7 D A7 z tvých oèí zbyl prázdnej kruh. D G EKde jsou zbytky tvojí krásy, A7 D A7 to ví dneska jenom Bùh. Ref.: Z celé jiní eskadrony nezbyl ani jeden mu. V Montgomery bijou zvony, dé ti smývá ze rtù rù.
nerute je, není to vhodné. Nechejte je v klidu spát,
2. Na kopeèku v prachu cesty leí i tvùj generál. V ruce átek od nevìsty, ale ruka leí dál.
oni musí brzy vstát. 2. Kdy jde malý Roman spát, . . . na své dìti myslí rád, . . . pøipije jim na zdraví, . . . brzy se vak unaví, brzy unaví.
Ref.:
3. Kdy jde malá Stáòa spát, . . . fotbálek si musí dát, . . . nacvièí si penalty, . . . u lanaøí ji ze Sparty, pravda ze Sparty.
3. Tváø má zedivìlou strachem, zbylo v ní pár tìkých chvil. Prouek krve stéká prachem, vlasy lepí jako jíl.
4. Kdy jde malý Michal spát, . . . tak si kníra èee rád, . . . vdycky ho vak rozcuchá, pláèe kadá ropucha, kadá ropucha.
Ref.:
5. Kdy jde malý Pepa spát, . . . poøádek si dìlá rád, . . . smetákem se ohání, . . . a Lord mu tam zaclání, velmi zaclání. 18
4. Dé ti eptá jeho jméno, eptá ho i listoví. Lásku mìl rád, víc ne ivot, to ti nikdy nepoví. Ref.: (po kadé sloce refrém)
15
Náhrobní kámen G EG A 1. Kdy pùjde po cestì, kde rùe vadnou, G C G kde rostou stromy bez listí, EG A tak vyjde na místo, kde tvý slzy spadnou G C G na hrob co nikdo neèistí. 2. Jen starej rozbitej náhrobní kámen øekne ti, kdo nemoh u dál. Tak sepni ruce svý a zaeptej ámen, a jsi tulák nebo král. Recitativ: Døív dìvèe chodilo s kyticí rùí, rozdávat lidem tìstí a svùj smích. Oèi jí maloval sám Bùh èernou tuí, pod jejím krokem tál sníh.
3. Vem lidem dávala náruèí plnou, sázela kytky podél cest. Jednou vak zmizela a jako kdy utne, pøestaly rùe náhle kvést. 4. Pak jsem ji uvidìl, ubohou vílu, na zvadlých kvìtech vìènì snít. Vem lidem rozdala svou lásku a sílu, e sama dál nemohla ít. 5. Tak jsem jí postavil náhrobní kámen a èerstvé rùe jsem tam dal. Pak jsem se pomodlil a zaeptal ámen a svoji píseò jsem jí hrál.
Na pøedmìstí stával dùm D A D A D 1. Na pøedmìstí stával dùm, malý chlapec si tam hrával. D A D A D Drak co vzlítal k oblakùm, vechna tajná pøání znával. D A G D A G Draci toti vdycky ví to, co je klukùm nejvíc líto, D A D kdy musí jít veèer spát. 2. Jako víno dozrává, jako v moøích vlny hasnou, vzpomínka mi zùstává, na tu smutnou zemi krásnou. Na rybáøské staré sítì, na draka a malé dítì, které nemá si s kým hrát. 3. Na provázku slunce mìl, oblohou se za ním vznáel. Jako vánek el kam chtìl, smutné lampy lidem zháel. Pohádkovou dýchal vùní mluvil øeèí horských tùní, prùzraènou jak dìtský smích. 4. Bílý koník bìel dál zasnìenou bílou plání, na dlani sníh dìtství tál, i kdy padal bez ustání. Den zaèíná tichou flétnou, chvíli pøedtím neli vzlétnou, hejna ptákù ve vìtvích. 5. Na pøedmìstí stával dùm, malý Luèín si tam hrával . . . opakuje se 1. sloka
16
17
