No title

Zane Grey: Dobrodružství v džungli • Ilustrace Zdeněk Burian • Svazek doplněni. částí kresleného seriálu Kapi­ tán Nemo na motivy románu J. M. Trosky • Ilustrace Miloš Novák • Dálky- řada dobrodružné četby 1991 • Vy­ dalo vydavatelství Magnet-Press, Vladislavova 26, 113 66 Praha I • Adresa redakce: Dálky, Jungmannova 24, 113 66 Praha I • Telefon 26 06 51/421 • Šéfredaktor Jiří Stegbauer • Výhradní práva na veškeré ilustrace Zdeňka Buriana (s výjimkou děl vědecky spojených s prehistorií) jsou smluvně zadána, bližší informace v redakci Dálky • Tisk Jihočeské tisk<írny, a. s., Ceské Budějovice, provoz I • Nezávazná doporuče mí spotřebitelská cena 12 Kčs ke dni vydání

N ev zdám

se, Santa Roso!

/1/

nesjedu na kanoi nebo na člunu, dokud ne­ poznám, jaká tajemství ukrývají její břehy. Svúj sen jsem však mohl uskutečnit až po letech. Rozjel jsem se nejdříve do Tam­ pica, které se stávalo v zimních měsících střediskem sportovct1. Širokou řeku Panuco

Po letech opět v Tampicu • Hledá se zkušený mozo a dobrý člun • Noc v džungli • Nepokořené vodopády • Útoky klíšťat a manévry mravendt

zaplnily od Tam use až po La Barru čluny, je­ jichž osádky sváděly boje se stř1břitým krá­ lem ryb. I já byl oslněn perleťovým třpytem tarponů, kteří se vymršťovali vysoko nad hla­

dinu. I já svíral udici do posledních sil. A po­

tom jsem vyměnil rybářský prut za ručnici, neboť lov zvěře na březích řeky Panuco byl

Má cesta Mexickou centrální drahou trvala tenkrát už několik dní. Za okny vlaku

stejně strhující jako lov ryb.

ubíhala prašná, šedavá poušť s kaktusy pra­

Přitom jsem se neust<íle poptával po ně­

podivných tvarů, na skalnatých vršcích čněly

jakém společníkovi na výpravu po Santa

kostely, v osadách se hemžili domorodci. Za

Rose.

městem Cardenas, dva tisíce pět set metrů

Tampico nabízelo každému dostatek vzrušu­

nad mořem, vedla z kamenité pustiny klikat<Í

jících zážitků- a já vlastně nemohl vyprávět

Nikdo neprojevil nejmenší zájem.

cesta k svěžímu kraji s farmami a lesy. Vlak

o Santa Rose naprosto nic. Tušil jsem jenom,

sjížděl serpentinami a tunely do hlubokého

že se území mezi Vallesem a osadou Panuco

kaňonu. Na okamžik se přede mnou rozevřel

ještě nikdy nedotkla lidská noha, a umínil

pohled

jsem si, že má noha se ho dotknout musí.

na

Micaské

vodopády.

Byl

to

opravdu jen pouhý okamžik, ale já si v něm

Potřeboval jsem bezpodmínečně dob­

uvědomil, že tyhle vodopády zastínily krásu

rou kanoi nebo člun. Na vodách kolem Tam­

všech, které jsem kdy předtím viděl. Průrvou

pica jsem však nenašel jediný, který by

mezi zalesněnými svahy se řítila do hluboké

odpovídal mým představám. Měly dlouhé,

propasti nezkrotná řeka. První vodopád, do

úzké a ladné tvary, hbily se mi. Daly se dobře

běla zpěněný, padal do tmavé tůně, a za ním

ovládat v mělkých zátočinách, pro divoké

se hrnula kaskáda dalších, nazelenalých i bí­

vody však byly těžké a nemotorné. Prohlédl

lých, malých i velkých. Vzápětí vlak pohltila

jsem jich nejméně sto, ale žádný se mi ne­

džungle.

zamlouval. Kolik dravých proudů jsem už

Za Vallesem jsme přejeli most, pod

sjížděl! A proto jsem dobře věděl, po čem

nímž plynula má krásná řeka. Očarovala mě

pátrám a co najít musím.

na první pohled. Nikdo nevěděl, kde pra­

Když jsem se rozhodl, že si raději dám

mení, kam plyne. Domorodci ji pojmenovali

vhodný člun postavit, přivedla mi náhoda do

Santa Rosa. Z větví cypřišů na jejích březích

cesty mladého Američana. Pro svůj vzhled

vlály závoje lišejníkŮ, nad její průzračnou

i sebejisté chování se ten štíhlý chlapec zdál

vodou se míhali černí ptáci s bi1ou kresbou na

mnohem starší. Jmenoval se George Allen,

křídlech. Okouzleným pohledem jsem pro­

pracoval už několik let v kanceláři železniční

vázel jejich let, dokud mi nezmizeli v stinné

společnosti a právě mu začínala dovolená.

zátočině.

Dali jsme se do řeči, já mu vylíčil, jaký člun

Od toho dne mi Santa Rosa nedopřála

hledám, a on mě ujistil, že právě o takovém

klidný spánek. Roznítila v mém srdci touhu

ví. Vedl mě k průplavu úzkými u!i'čkami,

po dobrodružství v končinách, které znala

které lemovaly obi1ené kamenné domy se

jen ona, ptáci a zvěř. Přísahal jsem si, že se

střechami z hnědých tašek a se železnými

k ní jednou vrátím a neopustím ji, dokud ji

mřížemi v oknech. Vstoupili jsme do ohrady,

3

denně. Byl to trojnásobek běžné mzdy náde­

kde se supové, kozy a vepři tahali o jakousi mršinu. U přístaviště ukázal Allen na dlouhý,

níka, a Pepe div nespadl ze zábradlí, na němž

lehký člun s plochým dnem. Nasedl jsem, od­

seděl. Překotně začal kývat hlavou a s rozzá­

strčil člun od břehu a vesloval průplavem,

řenou tváří mával pažemi:

abych vyzkoušel, jak se otáčí a couvá. Přímo

"Sí, seňor, sí!"

jsem si hvízdal nadšením. Majitel mě ani ne­

Můj šestý smysl, který mi nejednou po­

musel přesvědčovat o přednostech svého pla­

mohl při výběru společníků na mých dobro­

vidla, bez váhání jsem je pronajal za jedno

družných výpravách, mi napovídal, že se ani

peso denně.

tentokrát nezmýlím. Dal jsem Pepemu ně­ jaké peníze, aby si koupil šaty a boty, a do­

Mladého Allena má plavba po Santa

mluvil jsem se s ním, že zítra za mnou přijde

Rose velmi zaujala.

do hotelu.

"Poslyšte . . . Což kdybyste mě tak vzal s sebou?" zeptal se nenadále. Jeho oči se na

"Řekl bych, " prorokova! George Allen,

mě dívaly s nadějí, a přitom tak vesele, že

"že milý Pepe ještě dnes propije ty peníze

jsem okamžitě přikývl. Nakoupili jsme po­

v kořalce, a vy ho budete zítra marně vyhlí­

krývky, kus plachtoviny, nádobí a zásoby po­

žet. "

travin na tři neděle a šli jsme se poohlédnout

Známí Američané v Tampicu smýšleli

po nějakém veslaři. Každý mozo- mexický

o naší výpravě s pořádnou dávkou pochyb­

nádeník - byl pln ochoty. Jakmile jsme je

ností. Zprvu ani nechtěli uvěřit, pak se divili

však seznámili se svým plánem, začali bědo­

a upřímně mě od mé cesty zrazovali. Předhá­

vat. - Tam mě nikdo nedostane, jsou tam

něli se v líčení hrůz, které na nás v džungli

tygři! Za nic na světě, bojím se jabalí! A já

čekají- klíšťata, aligátoři, hadi, tygři a jagu­

aligátorů!- volal jeden přes druhého. Jako

áři, jabalí, zimnice, močály, bažiny, písčité

všichni domorodci měli prostě i oni strach

mělčiny a nezkrotné proudy.

z velkých skvrnitých jaguárů a z divokých

"Je to bláznivý nápad!" vedl svou můj

prasat- jabalí, žijících v džungli.

bodrý hoteliér. "Do čeho se to ženete? Vždyť

Konečně jsme objevili mládence, kte­

ani neznáte c11 své cesty! Tady máte loviště

rému říkali Pepe. Zdálo se, že se nijak zvlášť

na dosah, řeka je plná tarponů, v lagunách

po práci neshání, přestože na první pohled žil

hnízdí milióny divokých kachen a husí, vše­

nuzně. George Allen mou domněnku po­

chno na dosah!Jestli chcete ulovit tygra nebo

tvrdil. Pepe sice patřil k nejlepším veslařům

jabalí, zajedte si někam na ranč, kde mají

v okolí, propadl prý však caně, silné kořalce,

smečky loveckých psů, s nimi se nemusíte

které tu holdovala většina domorodců. Byl

bát ničeho! Riskujete svůj život, a navíc - ti

bos, na sobě měl bavlněnou košili a roztrhané

vaši společníci!Jeden sotva odrostl krátkým

kalhoty, na hlavě staré sombrero. Všiml jsem

kalhotám, druhý je ochmelka, ten nemá

si jeho svalnaté šíje, mohutných ramen

všech pět pohromadě! Uteče vám, až ho bu­

a paží, dokonale vypracovaných dlouhole­

dete nejvíc potřebovat! Pustťe ten nápad

tým

z hlavy!"

veslováním.

Jeho

pobledlý

obličej,

kalný pohled a roztržité chování však ve mně

Čím naléhavěji mě zrazovali, tím víc

probouzely pochybnosti, zda je Pepe vůbec

jsem se těšil na Santa Rosu. Ani Allenovo

schopen obstát na tak náročné plavbě, která

černé proroctví se nenaplnilo. Příští den se

nás čeká. Kdo však může odhadnout, co vězí

v hotelu objevil Pepe a vypadal neobyčejně

v lidském nitru! V sklíčené tváři toho člo­

spořádaně: hladce oholen, nové sombrero,

věka se zrcadlilo tolik beznaděje, že jsem

bi1á bavlněná košile, červený opasek, modré

přímo cítil touhu podat mu pomocnou ruku.

kalhoty. Nesl si raneček, pár bot a dlouhou

Popleskal jsem ho po rameni a zeptal se,

mačetu. Přistoupil k nám s náramnou důstoj­

chce-li si po tři týdny vydělávat tři pesa

ností, která neunikla ani mně, ani poblíž sto4

jícím mozům. Byl naprosto střízlivý, a tak

málem vstávaly vlasy hrůzou, a Pepemu se

jsem mu s důvěrou svěřil několik pochůzek,

z tváří vytratila všechna barva. Nebudu zapí­

a požádal ho, aby sbalil naše věci a odvezl je

rat, i ve mně se zachvěl pořádný strach.

odpoledne na nádraží. Vlak odjížděl v pět ho­

Později se ukázalo, že největším problé­

din. Dorazili jsme s Allenem k nádraží

mem bude doprava člunu a zavazadel k řece.

v době, kdy se mozové vracívali z lovu tar­

Za prvé se zdálo nemožné sehnat ve Vallesu

ponů. Nástupiště bylo plné nádražních no­

jediný povoz, a za druhé nevedla k řece

sičů. Vyhledali jsme mezi nimi Pepeho, hlí­

žádná cesta. Opět nás zachránil Pepe. Od­

dal tam naše zavazadla.· Jeho druzi měli

kudsi přivedl domorodce, který byl ochoten

o něm doposud - ať právem, či neprávem

dopravit všechna zavazadla i člun k řece.

- nevalné mínění, zvykli si přehlížet ho. Ale

Vlastnil podivné vozidlo na vysokých ko­

dnes? Pepe zařídil odeslání člunu a teď tu

lech, k němuž byly připřaženy tři malé,

opatruje drahé zbraně, nejlepší rybářské ná­

ospalé muly. Jedno peso za dopravu se mu

činí, hromadu zavazadel, zásoby potravin.

zdálo přijatelné. Na nádraží ho však obklo­

Pepe střeží majetek, který v očích prostých

pili sousedé, a on nám přišel oznámit, že bo­

Mexičanů představuje celé jmění. Mozové

hužel v cestě pokračovat nebude. Marně

procházejí kolen něho a nemohou ho nevidět.

jsme ho přemlouvali. Zatvrzele vrtěl hlavou,

Je to slavný okamžik v jeho životě. Jak málo

důvody svého náhlého rozhodnutí nám od­

někdy stačí člověku, aby se v něm rozsvítila

mítl sdělit. Bylo mi však hned jasné, oč se

naděje a začala klíčit sebeúcta! Pepe najed­

jedná, a nabídl jsem mu pět pesos. Ta částka

nou překypuje životními silami a tváří se tak

ho podle mého názoru mohla ohromit, tolik

blaženě, že se musím přemáhat, abych se ne­

peněz si určitě nevydělal ani za pět měsíců.

smál. Běda každému povaleči, běda zlodějíč­

On však odolal. Uvědomoval si, že je v celé

kovi, který by se třeba jen malíčkem dotkl

osadě jediný, kdo nám může věci odvézt,

našich věcí!

a nechtěl zbůhdarma promrhat štěstí, které se na něj nečekaně usmálo.

Z Tampica jsme vyjeli opravdu přesně v pět a do Vallesu dorazili kolem desáté.

"Deset pesos!"

V malé stanici, postavené z kamenů, rozprá­

Spokojeně přikývl. Naložili jsme člun

věly živě hloučky domorodců s ohromnými

na vozík, pevně ho přivázali a naskládali na

sombrery na hlavách. Když jsme sháněli

něj všechna zavazadla. Malé muly táhly

nocleh, poznali jsme, že je cizinec v osadě

těžký náklad s překvapující lehkostí. Než

velkou vzácností. Snad bychom museli pře­

jsme vstoupili do džungle, ohlédl jsem se

nocovat na nástupišti, kdyby Pepe nenašel

k nádraží. Stál tam shluk pestře oděných

nedaleko nádraží rozlehlý a zchátralý dům.

domorodců, sledovali nás a rozčileně po­

Děrami v doškové střeše se dral dovnitř mě­

křikovali.

síční svit a ráno zas slunce. Po snídani jsme

Náš průvodce klidně zajel na úzkou

se vydali do Vallesu. Osadu tvořila široká

stezku, a ta se za námi ihned zavřela. Další

cesta, po každé straně řady dřevěných nebo

cestu jsme si museli klestit rukama. Kolem

kamenných domů a pár chalup z kůlů, se stře­

nás se splétaly koruny stromů, ve větvích po­

chami z palmového listí. Kolem byla roz­

letovali nádherně zbarvení ptáci. Asi po ho­

troušena obdělaná políčka, a za nimi začínala

dině jsme došli na mýtinu, kde stálo několik

neproniknutelná džungle.

chatrčí z palmového listí. Zaslechl jsem zvuk

Pepe se hned začal domorodců vyptá­

jakéhosi stroje, a pak se mezi stromy objevila

vat, a tak jsme se zakrátko dozvěděli, že ně­

trať. Domyslil jsem si, že jsme u pumpy pod

kolik kilometrů za Vallesem jsou peřeje,

železniční stanicí, k mostu už nemohlo být

které nikoho nepustí dál. O horním toku a

daleko. Vlastník podivného vozidla sehnal

o jabalí toho navykládali tolik, že Georgovi

u pumpy šest mužů, vzali člun na ramena

5

a nesli jej po trati. Tam uvedli v údiv dva Me­

který mě vždycky dojímal svým zvláštním,

xičany, kteří bezesporu viděli člun poprvé ve

hlubokým tónem. Čas od času přejel po

svém životě. Byl jsem si jist, že se na Santa

mostě

vlak,

čas od

času zahrčel motor

Rosu ještě nikdo s člunem nevypravil- a bla­

pumpy, přečerpávající vodu. Na mostě se ob­

žilo mě to.

čas zastavil nějaký domorodec a pozoroval nás s nelíčeným zájmem.

Zastavili jsme se až na zarostlém břehu pod mohutnými cypřiši. Větvemi problesko­

Kvečeru se zvedl nad řekou prudký vítr.

vala hladina Santa Rosy. Houští zašustilo,

Ob<íval jsem se bouřky, ale Pepe mi vysvětlil,

ptáci poplašeně vzlétali pod oblaka. U mých

že takový vítr je v této krajině běžný. Opřel

nohou se třpytila má řeka, o níž jsem léta snil.

se do vrb, pocuchal lišejnfky na cypřiších

Muži spustili člun na její hladinu a vraceli se

a utichl tak náhle, jako se zvedl. Horko zmi­

pro zavazadla. A já zatím vzpomínal na ten

zelo s ním.

dávný den, kdy jsem uviděl Santa Rosu po­

Začali jsme s přípravou večeře. Trval

prvé. Nad hlavou mi prolétla velká, černá

jsem na tom, že musíme všechnu vodu k pití

kachna s bilou kresbou na křídlech. I tako­

převářet. Já a Pepe jsme se starali o oheň,

vého ptáka jsem tu tenkrát zahlédl. Neza­

George seděl na kameni a pozoroval ptáky.

pomněl jsem na ten okamžik ani po tolika

Upekli jsme si ulovenou kachnu a přímo krá­

letech.

lovsky jsme si pochutnali. Na mostě se opět shromáždil hlouček domorodců, nespustili

Bylo krátce po poledni, ale zdálo se, že

z nás oči.

slunce každou chvíli zapadne za vysoké, modravé vrcholky hor. Pepe zmizel v křovi­

Náhle se nečekaně setmělo. Ulehli jsme

nách se svou dlouhou mačetou, aby nasekal

do stanu bez postranních dilů a hned usnuli.

dříví na oheň. Já s Georgem jsme natáhli pro­

V noci jsem několikrát procitl a s neklidným

vaz mezi dva stromy a přehodili přes něj kus

převalováním

plachtoviny,

jejíž okraje jsme připevnili

místo. V polospánku ke mně doléhal nepře­

kolfky k zemi. Stan jsme totiž v Tampicu ne­

tržitý bzukot hmyzu. Za svítání jsem zaslechl

sehnali, vzali jsme tedy zavděk stanem vy­

divný

robeným po domácku.

tetřeva.

zvuk,

marně

podobal

hledal

se

to

nejměkčí

silnému

tokání

Když se Pepe vrátil do tábora, shrbený

Pepe zabručel něco jako faisán real. Vy­

pod nákladem dříví, vzlétlo ze zátoky hejno

světlil mi, že se takhle ozývá černý pták po­

narudlých kachen a sneslo se u protějšího

dobný krocanu. Má prý také zlaté peří a umí

břehu. George ihned vytáhl z hromady zava­

běhat rychle jako jelen.

zadel pušku, nabil ji a zamířil. Jednu kachnu

zvláštnfho ptáka tak barvitě, že jsem okam­

Popsal mi toho

Pepe skočil do

žitě zatoužil spatřit ho na vlastní oči. Vyšel

člunu, aby je pronásledoval. George běžel po

jsem ze stanu, ale pták se už neozval. Zato

břehu a nešetřil střelivem. Kachny letěly nad

z druhého břehu zaznělo pronikavě:

postřelil,

ostatní uletěly.

"Čik- e- lok- i! Čik- e -lok- i! "

řekou a ztratily se mi z očí až v jejím záhybu. Pepe a Allen se po čase vrátili sice s jedinou

"Čikeloki," usmíval se na mě Pepe.

kachnou, ale s takovou, jakou jsem nikdy

A George, barbar jeden, mě poučil: "Domorodci tak nazývají jeden druh

předtím neviděl. Pepe spadl do vody, George byl zmáčený po kolena. Oba však zářili spo­

bažantů.

kojeností a já měl dobrý pocit, že jsem při

dušený."

Tenhle je moc dobrý, zejména

Čikeloki zatím dozpívali svůj mohutný

volbě svých druhů nechybil. Po třetí hodině dosáhlo vedro vrcholu.

sborový pozdrav časnému ránu. Vycházející

Všude vládlo ospalé ticho, odpolední siestě

slunce rozehnalo mlhy nad řekou a probudilo

se oddával i hmyz. Po obloze nepřelétl jediný

další ptáky. Většinu těch hlasů a hlásků jsem

pták. Slyšel jsem jen tklivý zpěv hrdličky,

neznal, tím víc mě potěšil milý zpěv !in-

6

dušky , kře pe lčino počítání a IIbe zný try le k

te dy z člu nu a tlači li je j pře d se bou.S ve rvou

vlhovce . Tu ranní pohodu však brzo pokazilo

jsme jím rozráže li krátké pe ře je tak ry chle ,

ry čné vře štění a še le st tisícLI kříde l.

je li jsme ostrůvky zarostlé vrbami, vy soké

"Papoušci!

jako by chom ve slovali ve stojaté vodě. Mí­

Vždy ť jsou to samí pa­

bře hy zvolna odplavované vodou, ře čiště

poušci!" vy křikl jse m ohrome ně.

plná balvanLI. Zastavili jsme se až pře d skal­

vami, " utrousil zne chuce ně Ge orge , "těšte se

kot.Strmým svahe m se řítil dolů pru h vody ,

"To jsou zatím je n ti s če rve nými hla­

natou z<ítočinou , odkud se ozýval te mný hu ­

je ště na žlutohlavce !"

a nám ne zbývalo, ne ž pře náše t člun po bře hu.

Ne dali na se be dlou ho če kat. Pře křiko­

Dřina to by la pořádná, z ato za vodopáde m

vali se , je če li, hvízdali, až uši zaléhaly .Dá­

nás če kal dlouhý, klidný úse k ře ky . O bjal nás

vali nám svým křike m naje vo, jak jim tu pře ­

chladivý stín, obdivovali jsme rozmanité

kážíme . Pe pe to vy jádřil výstižně:

bílé, še dé a modré kachny , krope naté vo­

"Nadávají nám, nadávají . . .!"

lavky , bukače s pu rpu rovým hřbe te m a bě­

Papouščí vřava dosáhla vrcholu, a pak

lostným pe řím na prsou . Ne báli se nás, do­

se náhle všude rozhostilo ticho. K mému

ce la pokojně se děli na větvích stromů nízko

nal jim patrně pracovní de n. By l ne jvy šší čas,

Ge orge ustavičně mířil a střl1e l. Ne vadilo mi

údivu skončil i konce rt ostatních ptáků. Začí­

nad ře kou . Všude kole m se vznáše li ptáci.

aby chom se do práce pustili i my .

to, on totiž málokdy něco trefil.

Uklidili jsme t ábořiště a začali skládat

Tajuplná krása džungle a život na bře ­

věci do člunu. Ne by lo to snadné, ne směly

zích Santa Rosy mě uchvátily . Své pušky

pře káže t a přitom by měly být vždy cky po

jse m se ani ne dotkl.Raději jse m obdivoval

ruce . Navíc jsme je muse li rozložit tak, aby

jasnou vodu, popínavé rostliny , květy lián,

se rovnováha člunu ne porušila. Podařilo se

obrovské ce bie s še davými kme ny , porostlé

nám to, a já by l nadmíru spokoje n, kdy ž jse m

chomáči aloí.Hladina Santa Rosy se třpy tila

se je ště je dnou ujistil, že člun ne ní ani s po­ sádkou

pře tíže ný.

Dohodli

jsme

se ,

jako drahokam.Z opoje ní mě vy trhl až Pe pe .

že

"Čike loki, čike loki!" ukazoval na ptáky

ne jdřív vy pluje me na výzku mnou výpravu

s dlouhými ocasy . Ge orge dvakrát chvatně

proti proudu Santa Rosy a že se pokusíme do­

vy stře lil ze své še stnáctky , kte rá už le dacos

stat co ne jblíž k těm nádhe rným Micaským

pamatovala. Zasáh l te ntokrát tři. By li oli­

vodopádům.

vově ze le ní a navíc- slibovali dobrou ve če ři,

Pe pe se chopil ve se l. Že le zná kon­

jak pozname nal samozře jmě Ge orge .

"Pat o re al!Pato re al!" u pozorň oval zas

strukce mostu zakrátko zmize la v první záto­

vzru še ně Pe pe .

čině. Doufal jse m, že nás če ká plavba ve stínu, ale pře počítal jse m se . Narazili jsme na

Nízko nad ře kou se vznáše lo pár če r­

mělčinu s kame nitými pe ře je mi, vy le zli jsme

ných ptáků, ve likých jako husa.Podle širo-

7

kých křídel s bi1ou kresbou jsem v nich po­

kových vodopádů.Přešel jsem mýtinu a dal

znal právě ty, kteří mi při prvním pohledu na

se pěšinami křovinatým,

uschlým lesem.

Teprve když jsem narazil na stopy lesního

Santa Rosu navždycky utkvěli v paměti.

Pepe poháněl člun téměř neslyšně, mezi

požáru, pochopil jsem, proč v této části

z listí orchidejí se vynořila úzká, zašpičatělá

jsem si už z tábořiště vyhlédl, nebyl tak

džungle nezpívá jediný pták. Kopec, který

stromy poletovali ptáci nevídaně krásní,

blízko, jak jsem se domníval. Přesto jsem se

hadí hlava. Vzal jsem do ruky ručnici, ale

vyšplhal vzhůru strmým a kamenitým sva­

vzápětí jsem ji položil zpátky. Ke stři1ení se

hem, div jsem se přitom nezalkl vedrem. Za

ještě naskytne při1 ežitostí víc než dost a mně

svou vytrvalost jsem však byl bohatě odmě­

se nechtělo rušit to velké ticho. O bčas jsme

něn. Micaské vodopády se přede mnou třpy­

zaslechli tlumený dusot běžících zvířat, než

tily jako řada drahocenných vějí'řů, spjatých

jsme však dorazili k napajedlu, zbyl po nich

stř1b rným pásem. Stál jsem tam, němý a oča­

leda obláček prachu. Pepe zavesloval blíž ke

rovaný tou krásou, a nepohnul se, dokud

břehu. Zahlédli jsme snad třicet mývalů s dlouhými,

slunce nezapadlo ve zlatém klínu hor.

bi1e kroužkovanými ocasy.

Jedno z mláďat - nenaučilo se možná ještě

V táboře jsem však ze svého omámení

ani bát, ani utík at - jen taktak uniklo snědé

rychle vystřízlivěl. Pepe si prohlédl drobné černé skvrnky, jimiž byla má košile do­

ruce, kterou po něm z člunu natáhl Pepe.

slova poseta, a s potutelným usměvem po­

Spleť kořenů a rostlin na březích nám bránila

znamenal:

podívat se alespoň koutkem oka do nitra džungle.

"Pinilius!"

Ten pěkný kus hluboké řeky, kterým

"Uhm, klíšťata, " porozuměl jsem.

Bylo je vidět jenom docela zblízka.Setřást se

jsme zrovna projeli, končil zvonivými peře­

nedala, sbí'ral jsem pracně jedno po druhém.

jemi. Než jsme je zvládli, překvapil nás ali­

Překvapilo mě, jak se George i Pepe mým

gátor, dlouhý nejméně dva a půl metru. Pepe

počí'náním baví.

mu zasadil ránu veslem a my se od toho set­

kání začali chovat nanejvýš ostražitě. K na­

"Nechci vám kazit radost, " řekl jsem

šemu zděšení následovaly po zvonivých pe­

jim klidně, " ale mně klfš ťata vůbec nevadí." Pepe

řejích pochopitelně zase peřeje, a po nich

cosi

pochybovačně

zabručel

ještě peřeje, už jsem je ani nepočítal. Ko­

a George mi vyhrožoval:

už dlouho ohlašoval mohutným burácením.

paty!"

lana člun vytáhli nahoru, tam nám však bez­

byly jich tu milióny. Několik těch garrapat,

"To si povíme, až si tě najdou garra­

nečně jsme doklopýtali k vodopádu, který se

Pečlivě jsem prozkoumal celé okolí,

S vynaložením posledních sil jsme pomocí nadějně uzavřela cestu kaskáda vodopádů

velkých asi jako nehet u malíčku, navštívilo

dalších.

i mě, ale žádné se ještě nezakouslo. Pepe

Vystoupil jsem na břeh. Přede mnou se

i George neměli takové štěstí jako já, jak bylo patrno z jejich častých výkřiků. Než nanosili

rozevřel kraj palmových hájů a širých rovin.

a nasekali dříví, byli tou protivnou havětí do­

Modravé hory se zdály na dosah. Viděl jsem

slova prolezlí. Posadili se a chovali se dost

i Micaské vodopády. Snad by se nám přece

podivně. Kouřili a bránili se těm potvorám

jen podařilo dorazit k nim do večera, byla by

žárem z cigarety. Zarazilo mě, že klíšťata pá­

to však cesta tak vysilující, že jsem raději ten

lili přímo na své kůži.

nápad ani nahlas nevyslovil.

"Co to, ksakru, děláte? " "Vidfš přece, pálíme klfšťata!" utrhl se

Utábořili jsme se na travnaté rovince nad mírně zpěněnou tůní. George a Pepe při­

na mě George.

pravovali večeři, a já zamířil pěšky proti

Brzo jsem pochopil. Khsťata byla pevně

vodě, abych si udělal pár snímků těch pohád8

přisáta na jejich kůži. Kdy ž přidrželi žhavý

ležel v cestě, a tak mravenci pochodovali

konec cigarety asi čtvrt palce nad nimi, za­

přes něj.Jakmile se pohnul, kousli ho. Šik

praskalo to - a by lo po klfš těti.

mravenců by l asi stopu široký a černý jako uhel. Postupoval ukázněně a poměrně ry chle.

"Tak se mi zdá, hoši, " smál jsem se jim,

"než zlikvidujete jedno, zakousne se do vás

Přesto trvalo skoro hodinu, než naším sta­ nem prošli.

nejmíň šest dalších!"

"O n tě smích přejde, " potřásl George

"Já to věděl, " zíval George, který se

snad ani pořádně neprobudil. "Pěkně nám to

chmurně hlavou, "za pár dní budeš pálit kl!S­

začíná!"

ťata s námi!"

Ta představa se mi zrovna nezamlou­

vala. Kdy ž jsem si všiml, jak se tráva pod na­ ším přístřeškem tím hmy zem hemží, začal

jsem přemýšlet, co podniknout. Pod blízkou

proudu /2/ ztracené řeky Po

palmou ležela spousta spadaných listů, su­

chých jako troud. Zapálil jsem je a vláčel po trávě. Planuly žárem pochodní. Zakrátko ne­ by lo kolem našeho tábora ani jediné klfš tě, tedy ani pinilius, ani garrapata. A my se u ohně a při dobrém jídle cítili

Georgův zápas s obří rybou • Za námi vodopády, před námi peřeje • Pepe s ma­ četou honí iguanu

přímo báječně. Pod námi zpěněná tůň, nad ní zpívající vodopády,

na obzoru

modravé

hory . Sotva se setmělo, zachumlali jsem se do pokrývek a rázem usnuli. Kolem půlnoci mě vy burcoval ze slad­

Kdy ž jsme se probudili, slunce už pěkně

kého spánku pronikavý výkřik. Měsíc svítil

připalovalo. Nad horským hřebenem se roz­

jasně, by lo vidět jako za bílého dne. Vy skočil

plývala smetanově žlutá mlha a všude kolem

jsem a s revolverem běžel ven, kde povy ko­

nás vy váděli papoušci.

pal Pepe. Mlátil kolem sebe rukama a s vy ­

Připravoval jsem člun na cestu. George

třeštěnýma očima hleděl na zem.

odběhl kousek výš proti proudu, kde včera

"Podívejte, podívejte, vidíte? "

večer nalíčil na tarpony nejméně půl libry

Na zemi se vlnil zástup čern ých mravenců.

kachníh o masa. Najednou sly ším Pepeho

Měl namířeno přímo k našemu stanu.Pepe

9

křik a mocn é šplou chán í.O točím se a vidím

z d
voda kole m vlasce prozrazovala, že se chy tla

le m n ichž se zběsile točila voda, ne pochy bo­

Ge orge , jak vší silou svírá u dici.Rozvířen á

mohl proje t.V ce stě n ám le že ly balvan y , ko­

pořádn á ry ba. A ta pořádn á ry ba táhla n aše ho

val jse m však an i n a chvi1i, že proplu je me

milého Ge orge do vody . "Povol vlase c, Ge orgi!" řvu n a n ěj.

každého stře tnu tí, a taky se podle toho tvářili.

hladce . Ge orge a Pe pe se n aproti tomu le kali

Kone čn ě - i já se přizn ávám, že jse m se asi

Ale on mě vůbe c ne vn ímal.Místo aby

dvaknít pořádn ě zapotil, kdy ž jse m se vy hý­

povolil vlase c, volal n a pomoc Pe pe ho. Ne ž

bal potopen ým stromům, pře s kte ré se voda hrnu la jako ďáble m pose dlá.

ten k n ěmu doběhl, stál u ž Ge orge po kolen a

ve vodě. O ba táhli a táhli- vtom voda mocn ě zavířila, vlase c povolil, ry ba ho sama pře tr­

Na kon ci pe ře jí n ás če kaly

hla. Prohlíže l jse m potom tu u dici, a ke

krátké,

přímo rozdivoče lé vln y . Člun se pře s n ě hn al

svému úžasu jse m zjistil, že je úpln ě ohn u tá.

s poskakován ím, voda se rozstřfkla do vše ch

An i Pe pe ne měl zdán í, jaká ry ba zde jších vod

stran . Pře sto n amočila jen plachtovin u , pře­

hozen ou pře s opěradlo zadn í se dačky . Pe pe

by mohla mít takovou snu .

"Ta u dice je n a tarpon y !Chy t il jse m n a

mě přímo vy zn amen al svou n adšen ou po­

n i n e je dn oho klacka, " opakoval kole m clo­

chvalou , by l prý by ze mne gran de mozo!

kola Ge orge , "a žádn ý, říkám vám, žádn ý ne ­

A Ge orge? Ge orge Allen prohlásil, že sjíždět pe ře je dokáže jen pravý mu ž.

dokázal u dici zn ičit!" "Ge orgi, " u klidň oval jse m ho, "rád

Několik men ších pe ře jí jsme

hravě

by ch tu zůstal, aby sis to s n í je ště je dn ou roz­

zvládli, a zastavili se až n a začátku úzké sou ­

dal, ale mu síme u ž vy razit. Kdoví, co n ás

těsky , která n ám dala pěkn ě zabrat u ž při

je ště dne ska če ká!"

ce stě proti prou du .Shora vy padala jako ide ­

Kdy ž jsme n ase dli do člunu , dalo mi

áln í te rén pro kan oisty .L ákala mě, ale pak

dost práce vy světlit Pe pe mu , že v tak siln ém

jse m se rozpomenu l n a vlny čty ři stopy vy ­

prou du chci řídit člu n sám. S lítostí jse m se

soké, kte ré če kají n a důvěřivce až n a samém

tak s Micaskými vodopády .Pak jsme se s dů­

čátku ce sty ne hazardoval a raději še třil sily .

je ště chvil i díval proti prou du ře ky a lou čil se

kon ci. Rozu m mi radil, aby ch hne d n a za­

věrou a s ve lkými n aděje mi ode vzdali San ta

Brodili jsme se te dy a člun táhli lan e m.

tve mi cy přišů, ověn čen ými střtb roše dými li­

ne ju žším místě, v ne jostře jším záhy bu , jse m

Rose a ne chali se un áše t do ne zn áma.Pod vě­

Do půlky pe ře jí to by lo dobré. Na je jich

še jníky , jsme si připadali jako v pohádce .

n azn ačil Pe pe mu , že má lan o trochu povolit.

U pe ře jí, kte ré n ám San ta Rosa n abídla

On mi však dobře ne rozu měl a u dělal pravý

ze svých bohatých zásob, se chy stali Pe pe

opak.Člun se n atočil, div že mě ne přimáčkl

a Ge orge z člunu vy se dn ou t a pře brodit se ,

ke bře hu , a prou d zlověstn ě zaútočil n a záď.

jako jsme to děl
Zn ovu jse m křikl n a Pe pe ho, ten však ve

proplou t be z obtíží, ne boť ne patří zrovn a

Ge orge pu stil lan o a popadl ru čn ici.

Skoro mi ne věřili, že těmito pe ře je mi dokážu

zmatku přitahoval víc a víc. Ke vše mu je ště

k těm, kte ré by mi mohly n ahn at strach.

"Srnci,

srnci!"

jásal.

Nabil

pu šku

a vy stře lil dolů po ře ce , kde stálo n a skalisku

Dvěma záběry ve se l jse m člun otočil zádí po

prou du . Na prvn í vlny jsme n arazili tak

n ěkolik srn ců. Ku lky zahvízdly , zary ly se do

pru dce , až voda vy soko vy střík la a pěkn ě oba

stromli, srn ci zmize li. Mne zatím tlačil člun

mláden ce skropila. Pe pe ce lý ten sje zd siln ě

víc a víc ke bře hu a začala se do n ěj hrn ou t

prožíval, rozčile n ě mával ru kama a křiče l. An i odvážn ý Ge orge se ne tvářil zrovn a

voda.

hrdin sky . Já však měl, ostatn ě jako vždy ,

Ge orgi, ře kn i mu to špan ělsky !"

"Povol lan o, Pe pe ,

z plavby pe ře je mi ohromn ý požite k. Už

povol! Proboha,

Ge orge n ěco vy křikl, a Pe pe pu stil lan o 10

do ře ky . Nic le pšího ne mohl u dělat.

"Tak náramné štěs tí to zase neby lo, "

"Chy ťte příď, pozor, ať se člu n nes točí

vrče l Ge orge . O te vře l s vůj kufřík a ode ­

po prou du ," s naži l jse m se zach ráni t, co

vzdaně vysy pal na ze m mokré ob le če ní.Při

se dá.

pohle du

Příď se však po prou du s toči la dřív, ne ž

zaúpěl.

se k ní Ge orge dos tal - a já by l bezmocný.

na

promáče nou

zás obu

cigare t

Přes to se k nám chovala Santa Ros a mi­

Člu n mě tis kl tak, že jse m se ne mohl ani po­

los rdně. Z člu nu se opravdu ne ztratilo vůbe c

chy til lano.Te n se okamži tě vrh l do prou du ,

ce nnější věci , ne propus tily ani kapku vody .

h nou t. Křiče l jse m znovu na Pe pe ho, aby

nic. Ple chovky , v nich ž js me měli u lože ny

u chopi l lano, klopýtl a s padl do vody .Člu n se

I s tře li vo zůs talo su ché.

otoči l a vy trhl se mi z ru kou . Vy le zl jse m na

Je n moje au tomatická wi nch cs trovka

bře h a s tíh al jse m ho. S ros tou cí ry chlos tí

a Parke rova hame rles ka se poř ádně napi ly .

proje l zatáčkou a řítil se dolů.

Rozeb ral jse m je a je dnotlivé s ou čás tky usu ­

Pe pe ho neby lo vidět.

ši l na s lu nci. Pe pe rozkhídal kole m dokola

"Co kdy ž se topí . . . , " ozval se úzkos t­

vše chno os tatní a vy li l vodu ze člu nu .Slu nce

livý Ge orgův h las . Mále m jse m se začal

pře žeh lilo naše s vršky s vým mocným žáre m

b át, ale vtom se Pe pe ob je vil nad h ladinou .

a my u ž za hodi nu mohli pokračovat v ces tě,

Prou d s ním be zohle dně s mýkal, on však

jako by se nic nes talo. Na klidné vodě mě u vesel vys třídal Pe pe .

pe vně s víral lano ve s vé si lné ru ce . Na zá­ chranu člu nu by lo pozdě. Obeplu l s kalní vý­

Plu li js me pod kle nb ou , u tkanou z pře vis lých

b ěže k a b lízko b řehu se potopil. Nad vodou

vy čníval je n ku fřík s fotoaparáte m a s filmy .

b ambu s ů a kve tou cích lián.Te ntokrát jse m . si �šak neu žíval toh o krás ného, ve lkého ti­

Spole čnými s ilami js me vy táhli člu n na b řeh .

ch a jako vče ra. Džu nglí třes kaly výs tře ly

z Ge orgovy ru čni ce ,vodní ptactvo poplaše ně

Měli js me štěs tí, ch lapci ," odde chl jse m

s i, kdy ž jse m s e podíval ď o člu nu , "mohli

a ne lib ozvu čně kři če lo. Měl jse m s ice po ru ce ob ě s vé ru čni ce ,a navíc i nab itou ku lov­

js me při jít o vše chno, ale - jak se zdá - ne ­

ztrátilo se vůbe c ni c!"

nici,ne chal jse m je však na pokoji .K b laže né

ll

spokojenosti mi stačilo fotografovat a pozo­

ponořil svou snědou nohu do vody i Pepe,

rovat život mezi bambusovníky. Santa Rosa a džungle na jejích březích

nabízely rozmanitou podívanou, tolik zvuků,

a mocným kopnutím odrazil od skalnatého dna svůj konec člunu.Uvědomil jsem si, že

jsme právě objevili nový, alespoň mně dosud

tolik barev! Ani jsem se nenadál - a konej­ šivá plavba v klidné vodě končila. Hrozivé

hučení dávalo výstrahu, byl čas vystřídat Pe­

peha u vesel. Sjeli jsme pár krátkých peřejí

a dorazili ke kamenitým splavům. Vody v nich bylo pomálu, skoro jsem se bál, aby­ chom neuvízli na nějakém balvanu. Raději

jsme proto z člunu vysedli a vedli ho vodou.

Užuž jsme chtěli zas nasednout, když jsem spatřil na břehu nějaké zvíře. Vyhřívalo se na

neznámý způsob plavby po proudu.Rybami se tu Santa Rosa jen hemžila, často proplou­ valy těsně kolem našich nohou.

Dlouhý úsek řeky, který se nám zdál

zpočátku zábavný, nás začal ubíjet svou jed­ notvárností. Trýznil nás nesnesitelný slu­

neční žár, neustále jsme se oplachovali, voda se z nás okamžitě vypařovala a v obláčcích

stoupala vzhůru.Sužovala nás ukrutná žízeň. Pepe si nabral vodu z řeky do dlaní,a George,

kládě a vypadalo jako aligátor.

jenž sebekázní zrovna nepřekypoval, by byl

a ohlížel se po mačetě. Šlo o druh ještěrky, byla několik stop

konec jsme vymačkali do pohárku šťávu

dlouhá, měla modročerný hřbet a tupou, za­

vody a vypili s rozkoší všechno do poslední

"!guana! lguana!"

radoval se Pepe

učinil totéž,kdybych ho však nezadržel.Na­ z citronů, rozředili ji zbytkem převařené

kulacenou hlavu.

kapky. Upřímně jsme se těšili na chladivý stín džungle.

"Nestři1ejte, chytím ji!" šeptal vzrušeně

Pepe a brodil se opatrně ke břehu. Zvíře po­

"Srnec, podívejte, srnec ...," ukazoval

jednou zvedlo hlavu, sesmeklo se z klády

ke břehu Pepe.

iguana vyhlížela nemotorně, dokázala přinu­

vylekal, uskočil až do vody, a pak se dal na

a prchalo. A Pepe s mačetou za ním. Ačkoli

Stál tam, krásný a statný, náhle se však

tit krátké nožky k rychlému běhu. Pepe ji tak­

útěk vzhůru roklí mezi skalami. Odjistil jsem

řka dohonil, usekl jí kus ocasu a zvíře zvýšilo

winchestrovku.Byl přes dvě stě metrů da­

tempo. Oba se nám ztratili z očí,Pepe však

leko, já však po něm přesto vystřelil, aniž

zakrátko ten nerovný boj vzdal a vrátil se.

jsem zalícil.Dostřel jsem odhadl dobře, ne­

Sotva dechu popadal,byl samé klíště,a navíc

patrný kousek od prchajícího zvířete se zvedl

ho mrzelo,že nedokázal ulovit ještěrku,která

prach. Stiskl jsem spoušť po druhé, po třetí.

prý báječně chutná.

Mířil jsem těsně před něj. Padl, začal se kutá­

Zanedlouho jsme podpluli náš starý

let a s temným žuchnutím se zhroutil na

známý železniční most - a za ním nás vítala

skálu. Sjeli jsme níž a přitáhli člun ke břehu.

pravá divoká džungle.Santa Rosa se rozšířila

Pepe nadšením povykoval, jaký jsem složil

a plynula rychle po hladkém kamení. V širo­

kapitální kus, mně se však, abych mluvil

kých trhlinách jejfho dna se ukrývaly ryby.

pravdu, tak kapitální nezdál. Kulka mu pro­

Propluli jsme zákrutou mezi kopci, když nás

létla krkem a plecí, jedinou kostičku neměl

mělká, hladina se mírně čeřila. Občas jsme

dem nejméně poškozená, naložili ji do člunu a pokračovali v plavbě.Nad zbytky srnce už

začal unášet dravý proud. Voda tu byla

zlomenou.Odřízli jsme kýtu, která byla pá­

uvízli na skalnatém dně,museli jsme slézt do vody a člun odstrkovat.Když jsme asi po de­

kroužili supové.Bůhví, kde se tu vzali, roz­

šetřit silami. Sedl jsem si na příď a spustil

zčistajasna z modré oblohy.

nily svůj směr a bylo třeba člun do nich navá­

změna. Skaliska byla stále nižší a nižší, a za

sáté vysedali, napadlo mě, že bychom měli

hodně se neslétli z okolí řeky. Snesli se

nohy do vody. Úzké průjezdy neustále mě­

Za další zátočinou nás čekala vítaná

dět. Zvládl jsem to pouhým kopnutím. Často

nimi bujela džungle. Poskytovala velkou 12

žlutošedá, místy až bělavá srst byla tmavě

úlevu našim unaveným očím.Začal se zvedat

pruhovaná a skvrnitá. Pepe měl co dělat, aby

večerní větřík. Vystoupili jsme a postavili na

ho unesl.

břehu tábor.

George se ke mně obrátil:

"Podle toho, co řfká Pepe, by tu měly žít

ještě dva nebo tři druhy šelem.Bezpochyby

Boj s peřejemi

na ně taky narazíme. Pěkný pár takových ko­

/3/

žíšků není k zahození!" Do tábora jsme se vrátili skoro za tmy. Večeři jsme sice poněkud připálili, ale chut­ nala nám. Byli jsme vyhladovělí, uondaní,

Tváří tvář tygří šelmě • Santa Rosa ohla­ šuje nebezpečí • Když džungle spí • Pro­ roctví George Allena

ale s tímto dnem nadmíru spokojení. Seděli jsme kolem ohně, vykládali, poslouchali tře­

petánfkřídel vodních ptáků a nepřetržité bzu­ čení hmyzu v džungli. Pepe stáhl šelmu s neobyčejnou zruč­ ností, já pak kožešinu napjal na rám z větví

Podařilo se nám naštěstí vyhledat trav­

a nasolil ji.Obával jsem se, že nebude zrovna snadné ji ve zdejším horkém podnebí ucho­

naté místo, kde se soustředilo poměrně málo klíšťat. Ten večer jsem si však přiznal, ač

vat. Potom jsme se uložili k spánku a ke štěstí

velmi, velmi nerad, že mi tenhle drzý hmyz

nám stačilo, že nás chladí lehký vánek a že

nahání čím dál větší hrůzu. Pepe se vydal na

nás neobtěžují moskyti.

stráň pro dříví, slyšeli jsme rány jeho mačety.

Probudil jsem se krátce po východu

A najednou se všude rozhostilo ticho, jež

slunce. Pepe i George spali tak tvrdě, že jsem

vzápětí prořízl výkřik. Ihned jsme se rozběhli s puškami za Pepem. Prodírali jsme se houš­

neměl to srdce budit je. Všude kolem koncer­

nože brali. Do džungle prchala šedá, temně

návštěvou nepoctili.Když jsem se myl, uvi­

tovali ptáci, papouškové nás tentokrát svou

tinou a volali na něj. Pepe řval, jako by ho na

děl jsem na druhém břehu řeky stádo srnců,

pruhovaná zvířata.

kteří se přišli k mělčině napít. Běžel jsem pro

"Tygři!" ječel už i George.

pušku, ale omylem jsem sebral Georgovu

Naznaeil jsem jim, aby ztichli. Plížil

dvaatřicítku. Mfřil jsem přesně, kulka však

jsem se ostražitě kupředu, oni za mnou. Brzo

dopadla asi čtyři metry před vůdce stáda.

jsme narazili na vyšlapané cestičky. Sledo­

Srnci se ztratili v hustém vrboví. Pepe vysko­

vali jsme jednu z nich a snažili se přitom ne­

čil ze svého lože rovnýma nohama, z pokrý­

působit ten nejmenší hluk.Začínalo se lehce stmívat,

nebylo

by

dobré

zacházet

vek se vykulil i rozespalý George. Požádal

do

jsem je, aby připravili snídani, a sám jsem se

džungle při1iš daleko. Zastavili jsme se a na­ slouchali. Kus od nás zapraskaly suché

vydal nahoru do stráně.

a vydali se proto zpátky do tábora. Za chvíli

okolí a rozhlédnout se po kraji. Nahoru bych

Chtěl jsem trochu prozkoumat nejbližší

větvičky. Tygra jsme však už nezahlédli,

se byl dostal hravě,

nás zarazil zvuk plíživých kroků. Žasl jsem

nebýt trávy, křoví,

stromů a uschlých větví, obalených klíšťaty,

nad odvahou té šelmy, musela nás slyšet, a přece se neskryla, jenom se přikrčila na

jichž jsem se bál dotknout.Od poloviny však

jsem. Její tělo sebou křečovitě trhlo, napjalo

vystoupil bez obtíží.

kali, ale tygr se už nepohnul. Byl podstatně

a já měl rozhled do daleka, do široka. Ten di­

byla stráň úplně holá a na její vrcholek jsem

stezce sotva deset metrů od nás. Vystřelil

Nejvíc mě zajímal jih. Mlha se zvedla

se a zůstalo nehybně ležet. Chvíli jsme če­

voký kraj vypadal úplně jinak, než jak jsem si

větší než ti, které jsem doposud viděl. Jeho 13

z nich si ještě neuvědomoval nebezpečí, na

jej představoval. Viděl jsem našedlou, roz­

lehlou džungli. Podél břehu Santa Rosy se

něž varovný hlas řeky upozorňoval. Pluli

táhl zelený pruh cypřišů, palem a bambusov­

jsme však divočinou a z divočiny vede jediná

ném horizontu horský hřbet. Santa Rosa se

řeky sjedeme jen při obzvláštní opatrnosti

cesta- cesta vpřed. Věděl jsem,že další úsek

níků. Asi deset mil odtud se zvedal v zamlže­

a zručnosti v ovládání člunu. Současně jsem

ztrácela v tmavé, bohaté zeleni, ale jinak,

si však byl plně vědom toho, že přehnaná

kam jenom oko dohlédlo, všude šedozelená tropická divočina. Zdálo se mi, že v dálce

opatrnost někdy škodí víc než špetka lehko­

cela jist. Do tábořiště jsem se vracel s poci­

představuje odvaha a přesný odhad, která

myslnosti.

hučí vodopád, ale nebyl jsem si tím tak do­

Ideální

rozpoložení

kanoisty

cesta peřejemi je ta pravá.

tem, že nás čeká nesnadná a namáhavá cesta. Tušil jsem nebezpečí, které nás na ní může

Klidná hladina řeky se začala čeřit.

potkat, ta předtucha však měla pro mne vzru­

Břehy se snižovaly, a dfky tomu jsme k nim

šující půvab.

mohli kdykoli přirazit. Hukot měl dvě tó­

Při další plavbě zasedl k veslům Pepe. George, plný energie, netrpělivě vyhlížel cíl,

niny, jednu slabší, takovou dutou, ta zněla zblízka, druhá, mocná a dunivá z dálky.

na němž by si vyzkoušel svůj střelecký um.

Poklidná řeka nás vnesla do stinného koryta.

U prvnfho skalnatého výběžku jsme

vystoupili z člunu a plošinou brzo došli k vo­

Bylo tak úzké, že se větve rozložitých cy­

dopádu. Nepůsobil nijak mohutně, zdálo se,

přišů z obou břehů dotýkaly a splétaly. Žilo

že přechod by nemusel být obtížný, snad by

tu neobyčejné množství ptákti, od kropena­

stačilo přenést jen zásoby a výstroj. Ale pod

metru, až po malinké, žluté ptáčky, které

pocházel ten znepokojující hukot.

tých

jeřábů,

vysokých

přes

půldruhého

vodopádem se voda vařil a až do běla, odtud

bylo sotva vidět. George propadl své vášni

Oddechli jsme si, když jsme měli přená­

a pálil jednu ránu za druhou.Ulovil několik

šení věcí z člunu za sebou. Přechod sice ne­

čikeloki a dvě kachny. Ze stromu na strom

trval dlouho, ale chůze po rozpukané skále

přeskakovaly krotké, černé veverky.Ostatně

nebyla zrovna nejpříjemnější. Pepe dokonce

upadl a rozbil při pádu bednu,taky já jsem se

žádné ze zvířat, která jsme v tomto stinném

trochu potloukl. Pod vodopádem byl široký

zákoutí potkali, nedávalo najevo strach. Bylo

stupeň, přes nějž se přelévala voda asi stopu

nám jasné, že se ještě nikdy nesetkala se

hluboká.Tam jsem opustil George a Pepeho,

střelnou zbraní.

a vrátil se pro člun. Vyvezl jsem ho na řeku,

Náhle k nám zanesl mírný větřík, který

obrátil ho zádí k vodopádu, opřel se o špici

vál proti proudu, temný hukot valících se

a prudce ho odstrčil. Pepe jej zachytil a vy­

vod. Sevřela mě skutečná bázeň. Dobře jsem věděl, co hukot ohlašuje, byl mi náramně po­

vezl k plošině, kam jsme nanosili věci.

napřed,

peřeje, které nás čekaly. Vypadaly náročně

Vydal jsem se dál po břehu obhlédnout

vědomý. Dobrý kanoista pozná sluchem už jaké peřeje ho čekají. Ten po­

a napovídaly, že budou vyžadovat nejvyšší

chmurný hukot, spíš dunění, rázem zaplašil

opatrnost, chci-li je zdolat bez nehody. Kdy­

pohodu, kterou v mé duši probudili krásní

bych měl záruku, že si budu moci okamžitě

ptáci pod klenbou cedrů.

dokoupit zničenou výzbroj a seženu pomoc

"Nezdá se ti, že má ta řeka najednou ně­

při opravě lodi, pustil bych se do takových

jaký divný zvuk?" zpozorněl George.

peřejí s náramnou chutí.Přecházel jsem na­

"Nezdá, Georgi, " povzdechl jsem si,

horu dolů a zkoumal je víc, než bylo nutné.

"nezdá se mi to, bohužel!"

Nakonec jsem odhodlaně uchopil vesla a ob­

Ukládal jsem pušky do pouzder, Pepe

rátil člun zádí po proudu. Ten byl uprostřed

bezstarostně vesloval, George pokrčil ra­

řečiště velmi silný, snažil jsem se mu vy-

meny a pokračoval ve střelbě. Ani jeden 14

hnout, za chvi1i mě však přes všechno mé

člunu vodu, já odpočíval a přemýšlel o pře­

úsilí přemohl. Člun se hnal vpřed a hladce

vratné změně, která se udála v mé duši. Do­

sjížděl k zpěněným vlnám. Nastal kritický

pustil jsem se mnoha chyb, projeli jsme pe­

okamžik. Hned první velká vlna napadla člun

řeje jen díky nenadálému štěstí. Bez proži­

Řízení se mi vymklo z rukou, každou chvi1i

a bez úžasných náhod, bez nebezpečí a ne­

s takovou dravostí, že mis přímo zaplavila. jsme narazili na kámen. Člun se často a tvr­

tého strachu, bez perné dřiny, bez omylů

obyčejné přízně osudu bych v sobě nenašel

došíjně stavěl šikmo proti proudu.Pepe sice

dost odvahy a jistoty, že dovedu výpravu do

rychlým pohybem vesla nejednou zabnínil

konce. Právě tohle jsem potřeboval prožít.

srážce s balvanem, zato mé veslo sjelo něko­

Pepe i George mi začali slepě důvěřovat.

likrát po vodě naprázdno, právě když bylo

Snad je ani nenapadlo,jak je naše výprava ve

třeba silného z<íbčru. Občas jsme projeli

skutečnosti nebezpečmí a já se rozhodl, že

mezi dvěma balvany, které byly tak blízko

jim nebudu zbytečně ubírat odvahy.

u sebe, že jsme museli vesla zdvJ11at nad

Brzy jsme se vydali na cestu. Nepřekva­

hlavu. V dalším úseku řeka svou rychlost

pilo mě už, když se za příŠtí zátočinou ozval

nezmírnila, ale nebezpečná místa s kameny,

další temný hukot. Nepocítil jsem jako kdy­

s peřejemi a s velkými vlnami se už vyskyto­

koli předtím prvotní zamrazení, netrýznila

včas člun seřídit. Břehy Santa Rosy mi splývaly v jedno­

ani sebedůvěra. Mezi cypřiši se objevily

litý celek, který se hned přibližoval, hned

dlouhý, mělký spád. Pepe a George si vzali

skalních výběžků, které citelně zužovaly

nám podrážela nohy a byla stále hlubší.

vala ojediněle, takže jsem vždycky stačil

mě nejmenší pochybnost, neopouštěla mě

skalní stěny, na zač<ítku úzkého údolí pak

vzdaloval. S úspěchem jsme objeli několik

na starost záď, já příď člunu. Prudká voda

říční koryto a tvořily záludné zákruty.Napě­

Chlapci nasedli do člunu, já ještě nějakou

tím jsme ani nedýchali a mlčky čekali, jaká

chvi1i držel špici, pak jsem učinil totéž. Po

past je nalíčena za nimi. Kolikrát nás proud

veslech jsem sáhl právě včas, abych silným

hnal přímo proti skalní stěně, Pepemu se

záběrem srovnal člun před nájezdem do vln.

však vždycky podařilo odrazit člun veslem.

Záď do nich narazila tak zběsile, že jsme byli

Mnohokrát málem spadl do vody, a proto

v okamžiku promočení. Z hukotu, syčení

jsem mu radil, aby při takovém zákroku ne­

a oslepující vodní třiště jsme vjeli do tišiny se

vstával. Za jednou dlouhou peřejí, kdy si

spodními víry.

s naším člunem svévolně pohrával proud,

Nikdy dříve jsem nepoznal tak dlouhé

Pepe na mé rady zapomněl a vztyčil se.

sjezdy v rychlých peřejích jako na Santa

Přímo v cestě nám stál obrovský balvan.

Rose. V jednom z nich vehnal proud náš člun

Opřel jsem rychle vesla o vodu a Pepe byl vymrštěn

z

člunu, doslova katapultován.

Snažil jsem se mu pomoci,Pepe se však sil­

mezi dva obrovské kameny. V mžiku jsme sjeli dolů jako blesk,a dostali se do vln,které si s námi pohazovaly jako s papírovou lodič­

nému proudu vzepřel a vylezl na břeh dřív,

kou. Jejich burácení mě ohlušilo, vodní

než jsem se k němu dostal.

sprška oslepila. Než jsem se stačil vzpamato­

Ty nekonečné, hrozivé peřeje byly za

vat, unášely nás docela drobné, poskakující

námi!George i já jsme nebyli zm<íčeni o nic

vlnky k dalšímu poklidného úseku řeky.

méně než Pepe, který se vykoupal.V člunu

Podobným způsobem jsme překonali

st<ílo na tři palce vody, ale zavazadla uchrá­

řadu peřejí, které se střídaly s mírnými vo­

nila naše plachtovina. Najednou mim to vše­ clmo přišlo k smíchu. Byl jsem šťasten.Už

dami. Poddávat se však pohodě a klidu mezi

vůbec ničeho, co nás na výpravě ještě může

V zelenavých vodách, kde balvany rozčesá­

jednotlivými sjezdy, na to mím nezbyl čas.

jsem se nebál žádných peřejí, nebál jsem se

valy peřeje, jsme měli plné ruce práce. Ne-

potkat.Zatímco Pepe s Georgem vylévali ze 15

peřeje. Za nimi jsme po dlouhé době našli

jednou jsem si uvědomil, že jsem peřeje přes­

stojaté vody. Kdesi před námi vyletělo hejno

tal počítat. Naposled mi utkvěla v paměti de­

vítka - a my byli od těch devátých už pěkně

divokých husí a vydalo se po proudu. Vrátili

daleko. Dojížděli jsme ke skalisku.Rozdělo­

jsme se a sledovali rameno levé. Řečiště se

valo řeku na dvě ramena, a my uvažovali,

lehce svažovalo. To bylo pro nás rozhodující, i kdybychom nebrali v úvahu, že je v něm víc

kterým z nich se dát. To

skalisko

pravděpodobně

vody. Kam jsme dohlédli, všude se valil ši­

tvořilo

roký proud, klouzající po nízkých stupních.

ostrov. Přirazili jsme k němu.Bylo porostlé palmami, a slunce se do vyprahlé skály opí­

Voda z nich padala obloukem, kterým se

nezažili ani v džungli. I palmy tu žloutly

tovalo báječnou zábavu. Většinou jsme se­

dalo bezpečně projet, dokonce nám to posky­

ralo takovou silou, že jsme podobné vedro

děli na člunu s nohama spuštěnýma do vody.

a usychaly.Rozhlíželi jsme se po té vyprahlé života,

Klouzaly po hladké skále nebo se odrážely

Prohlédli jsme si nejdříve pravé ra­

Jakmile jsme připluli k vhodnému stupni,

divočině,

která

nejevila

známky

ode dna a pomáhaly udržovat správný směr.

a sestupovali po kamenitém svahu.

seskočil jsem z přídě, zastavil člun, natočil

meno.Mezi ostrými kameny vířily zpěněné

jej zádí dopředu, rychle do něj naskočil- a už

jsme si to hnali pěkně dolů. Takových přírod­ ních prahů jsme sjeli bez obtíží a v dobré ná­ ladě celou řadu. Než jsme se nadáli, octli jsme se v hlubokém, tichém toku s bambuso­ vými pruty na březích a s třepením lišejníků nad hlavou.

Džungle spala. Nikde ani živáčka.Pře­

sedl jsem na zadní sedadlo a konečně si do­ přál trošky odpočinku v příjemném chládku. Pepe vesloval zvolna, patrně i on cítil únavu, George spal. Hleděl jsem zamyšleně na vy­

soké břehy plné keřů s velikými listy a omamně vonícími květy.Za nimi stály mo­

hutné stromy. Bezpochyby jsme projížděli nejkrásnější částí řeky od počátku naší plavby. Těšil jsem se z chladivého stínu pod

rozložitými cypřiši, rozevláté lišejníky ti­

chounce šuměly, pod korunami palem ospale bzučel hmyz.Džungle odpočívala.

"Santa Maria!" vytrhl mě z blahodár­

ného klidu Pepeho znělý hlas.

Byl-li totiž Pepe něčím nanejvýš rozči­ len, dovolával se ochrany všech svatých, nejčastěji se však obracel na Pannu Marii.

Rázem jsem se probral ze snění. Člun uvízl v bahně, rameno řeky končilo. Urazili jsme

snad tolik mil jenom proto, abychom se do­

stali do téhle slepé uličky? Podíval jsem se na vysoký, nažloutlý, pustý a zvětralý břeh, a teprve pak jsem pochopil, že tudy cesta ne16

vede. George procitl, protřel si oči, sáhl po

"Pepe, prosekej cestu, musíme vědět,

cigaretě a zamručel:

kam ta voda teče!"

věci. Budeme se muset vrátit!"

hlava nehlava. Teprve teď jsem ji patřičně

"Co jsem povídal? Čekají nás pěkné

Pepe se oháněl dlouhou čepelí mačety

ocenil.Projížděli jsme zeleným tunelem a na

jeho konci jsme místo vysokých břehů spat­ řili rovinu s hustým lesním porostem,kterou vedlo úzké, hluboké řečišrě.

Ostrov cypřišů

"Co tomu říkáte?" zeptal jsem se,ale na

/4/

odpověď nečekal.Přesto George i Pepe dá­

vali průchod svému překvapení mnoha rozči­ lenými poznámkami. Brzo však zmlkli. V džungli vládlo tísnivé ticho a začalo půso­

Ve slepé uličce? • Tunel v džungli • Hadí králOJ:_ství • Georgova průzkumná výprava • Rev jaguára

bit i na nás. Všude kolem se rozprostíralo podivné šero.Když se náhodou podařilo slu­

nečnímu paprsku prorazit hustou klenbu stromů,podobal se kopí z ryzího zlata.Občas jsme zahlédli palmu nebo bambusovníky, s lišejníky jsme se nesetkali.Údolí,jímž jsme

Pepe se tvářil nevesele, byl si vědom všech obtíží,které přináší cesta proti proudu.

I mně trvalo chvili, než mě přešla rozmrze­

proplouvali, bylo temné a studené. Páchla tu

taková

zvláštní

ztuchlina, která se

šíří

v území vodních rostlin. Koryto se už zúžilo natolik, že se nedalo

lost. Pak jsem začal přemýšlet,kam se mohlo podít tolik vody. Že by se řeka ztrácela v pod­

dál veslovat. Na štěstí se proud stále zrychlo­

zemí? To však bylo nepravděpodobné. Při­

val. V okamžiku jsme se octli na protáhlé

kláněl jsem se nakonec spfš k nápadu, že

mýtině, do níž se silně opíralo slunce. Člun

jsme cestou přehlédli nějaké další rameno.

zůstal stát na mechem zarostlých stupních,

Požádal jsem Pepeho, aby vesloval

po nichž se neslyšně valila voda. Po ráji ptac­

těsně u břehu, který jsem dále považoval za

tva jsme přicestovali do ráje hadů. Slunili se

břeh ostrova. Pluli jsme zvolna pod bam­ busy, a George co chvili velel:

jeden vedle druhého po obou březích.

"Sehněte se!"

Někdy jsme si dokonce museli do člunu

lehnout, po druhé bychom byli vůbec nepro­ jeli,kdyby nám Pepe neprosekal cestu mače­

tou. Vyplašili jsme spoustu vodních ptáků,

rušit se nedali jenom bukači s šedou náprsen­

kou a modrým hřbetem.

"Slyším proudit vodu," zaradoval jsem

se a vyzval Pepeho, aby přestal veslovat. "Tady, vidíte ten proud?" V cestě nám bránila vysoká stěna z širo­ kolistých popínavých rostlin, a byla tak hustá, že skrze ni nebylo vidět. Za touhle

vzrostlou oponou se musí skrývat hledané ra­ meno!Pepe do ní zabořil veslo a na nic pev­ ného nenarazil. Ožil jsem.

17

"Hrome," ocenil hada George, a už se natahoval po ručnici. Pepe něco drmolil, ne­ rozuměl jsem mu ani slovo. I kdyby nebyl v jeho tváři takový děs, poznal bych, že vy­ kládá o nějakém hrozném a neznámém ne­ bezpečí. Před výpravou nás také varovalo mnoho zkušených lidí právě před takovými dlouhými silnými hady.

Zamířil jsem a dvakrát vystřelil. Nebylo

snadné zasáhnout ci1, který se volně kolébá. Had na té větvi odpočíval neobvyklým způ­

sobem.Kroutil se,kýval se a nespouštěl z nás svůj zlověstný pohled. Selhaly mi nervy

a vystřelil jsem dřív, než bylo třeba. Kulka zasáhla tělo. Plaz sjel na zem. Pepemu bylo vidět už jen paty,George

"To si tedy dáme, přátelé, až se tu

vzal nohy na ramena a já se v panice dal taky

začneme brodit," prohodil jsem.

na

Pepe jenom nevrle zabručel, on se totiž

zbabělý útěk. Kdoví, kiun

bychom

prchali, kdyby nás byl had pronásledoval!

Pepe hadů náramně bál. Konečně - ani

Pak jsem se nad tím zamyslel a napadlo mě,

George k nim nepociťoval zvlášť velkou

že byl možná stejně vyděšený jako my.

lásku.Jakmile je zahlédl, začal po nich zu­

Když jsem se blížil k člunu, skákali tam

řivě střl1et ze své dvaadvacítky. Ani na mně

už mí přátelé a plašili dlouhými větvemi a ná­

nepůsobil tento druh plazů příjemně, byli

ramným halekáním hnědá háďata, která se

krátcí, tlustí, kalně hnědí, a patrně patřili

plazila po mokrých stupních pryč. Spustili

k hadům vodním. Ta protáhlá mýtina mě přitahovala. Za­

jsme člun na první schod. Byly to vlastně

vstoupil do lesa a hned po několika krocích

po němž by se dalo jít jen stěží. Kdybych se

skály, porostlé hustým, kluzkým mechem,

čal jsem si ji podrobně prohlížet. Potom jsem

na vlastní oči nepřesvědčil, nevěřil bych, že

uslyšel hučení vodopádu. Mezi stromy se za­

se po nich může valit voda tak neslyšně.Pře­

leskla hladina řeky.

prava člunu by konečně nemusela být tak slo­

"Je to dobré, přátelé," zavolal jsem,"vi­

dím Santa Rosu!

žitá,kdyby se ve vodě nehemžilo tolik háďat.

Pepe byl samozřejmě bos a strávil spoustu

rázně a chopil se přídě. "Držte se!"

"Do práce, chlapci," rozhodl jsem se

S chutí jsme přenášeli věci za vodopád.

Události, které následovaly, se zcela

času zkoumáním pěšiny,kterou jsme prošla­

vymkly mému chápání. Člun se dal do po­

pali v kapradí, aby náhodou nešlápl na hada. jak vyřešit přepravu člunu,když Pepe vyrazil

hybu a strhl nás s sebou. Řada úderů, úplný gejzír, náraz - a v mžiku bylo hned několik

slyšet až do Vallesu. Vyplašil snad celou

snazší sjezd, jaký jsme si mohli přát.

Poslední cesta už byla za námi a já přemýšlel,

stupňů za námi.Byl to ten nejrychlejší a nej­

takový zoufalý výkřik, že ho muselo být

"Prima!!" zajásal George a stíral si bláto z obličeje.

džungli, papoušci se dali do skřehotání, a k nim se přidávali i ostatní ptáci.

Souhlasil jsem,ale pak jsem suše dodal:

Třesoucí se prst vyděšeného Pepeho

ukazoval do větví stromu na kraji mýtiny.

Visel tam tmavý had, silný jako lidská noha. Vyděsil jsem se natolik, že jsem si nevšiml

"Jenomže teď by člun potřeboval pár křidý­ lek, nevím, co si bez nich počneme!" Čekal nás velmi dlouhý, velmi úzký a velmi příkrý úsek, jímž se zběsile valila

jeho délky. Větev, na niž se zavěsil, byla

voda. Na konci byl rozříznutý obrovským

nejméně deset stop nad zemí. 18

V posledn{m okamžiku se polekal, sklou zl

balvanem, ten balvan byl obrostlý mechem a vůbec se mi nelíb il. Poslal jsem Pepeho

a upadl.Člu n se řítil přímo na něj,zachytil ho

dolů, aby se snažil zabránit prvnímu nárazu ,

naš těstí tupou zád{ a vyhodil do vzdu chu.

a George jsem vyzval, aby mi š el pomoci.

Pepe se ladně přenesl přes balvan a skončil

Pomalu, pomalou čku jsme posu novali

ve vodě.Člun proklou zl přes kámen bez po­

zádi, já u přídě, se vší opat rností postrku jeme

a George se drápali na břeh. První vypadal

člun.Ten se nám vš ak vysmekl a letěl jako

jako právě vylovená myš , dru hého by člověk

člu n po st upni, na němž vězel. George na

splaš ený přímo dolů. George u klouzl,u padl,

tíží, dost al se na klidnou vodu a přistál. Pepe

pro samé bláto nepoznal.

já svíral lano od přídě.Zpomalit let člu nu se mi vš ak nepodařilo.T aké George se činil,jak mohl, u dělal pár mocných skoků, najednou mu nohy vyletěly nad hlavu , vznesl se a závi­

děn{hodným saltem žbluňkl do vody. Nemohl jsem se u držet smíchy, vtom mi vš ak vnikla do úst t ak nechut ná voda,že jsem

se div neu du sil. Smích mě rázem přeš el, měl jsem najednou dojem, že mám obě ru ce vy­ kloubené v ramenou . Pustil jsem lano. Prou d si mě podal a válel po těch mechových pol­ š tářích, nakonec mě přit iskl ke kameni, a já

tam trčel, prot íral si oči a vykaš lával vodu.

Člun letěl jako š íp přímo k balvanu, kde na něj čekal Pepe s rozpřaženýma rukama.

Natáhli jsme se vedle sebe do trávy a za­

čali se smát . Hadi a háďata byli asi zvědaví,

co se tu děje, a slézali se k nám ze vš ech stran.

Raději jsme vš echno co nejrychleji naložili do člu nu a vydali se na další plavbu. Po stinné džungli nás přiv{tala Sant a Rosa,zalitá sluncem. S vytří beným smyslem pro humor měla pro nás připraveny další tak silné pe­

řeje, až se nám z nich zatajil dech. Slu nce si vš ak na nás vyt áhlo svou roz­

žhavenou žehličku a brzo nás úplně vysuš ilo.

Z řeky stou pala pára.Santa Rosa nám pak na­

bfdla odpočinek na své klidné hladině. Opět se nad námi objímaly dlouhé paže cypřiš ů,

západní vítr povíval fábory liš ejnfk ů, a vodní

19

ptactvo s e tvářilo, jako bychom tu n ebyli. Za

prvn í

zátočin ou

n ás

překvapil

os trov, n a jedn é jeho s tran ě bylo úzké, s tinn é ramen o, n a druhé š iroká mělčin a. Cypřiš e u horn íh o kon ce os trova n epropus tily an i jeden s lun ečn í paprs ek.Půda pod n imi byla rovn á, s uch<í, poros tlá n ízkou travou. Ten yardů,

z

os trov měřil přibližn ě dvě s tě jedn oho kon ce n a druhý js me pro

hus té vrboví n edohlédli. Prokles tili js me s i ces tu, a doš li k mělčin ě, pln é vodn ích ros tlin . Na s kaln atém břehu s pali ptáci. Náš příchod je vyruš il, rozkřičeli s e a mávali křídly, n ě­

kteří s e rozlétli po okolí. Neobjevili js me tu

jedin é klfš tě.

"Báječn é, s kvělé, ohromn é!" pochvalo­

vali js me s i jeden přes druhého. "Tady zůs ta­

n eme n ěkolik dn í!"

Vyn es li js me ze člun u vš echn y věci a začali s tavět s tan . Pod jedn ím cedrem js me

n aš li n aplaven é dříví, an i palivo js me tedy n emus eli s hán ět. Pepe s e hn ed pus til do lou­

pán í brambor, George s puš kou zmizel n ěkde

n a druhém kon ci os trova, a já s e uvelebil pod cypřiš em.

n ěžn ý hlas

dvou hrdliček. Jeden

roveň melodický projev js em čas to s lýchával při s jížděn í řek, byl krásn ý, ale n evýs lovn ě

s mutn ý. V os palém tichu poledn í džun gle zn ěl jis tě už dávn o předtím, n ež přiš el n a s vět prvn í člověk ...

Když js em s e probral z dřímoty, padl

můj pohled n a George. Byl do půli těla vy­

s vJ ečen ý a s n es mírn ě vážn ou tváří pálil klíš ­

ťata. Pepe mu ochotn ě pomáhal, jak js em vš ak vyrozuměl z jejich pozn ámek, v tomto zápas e krutě prohrávali.

"Ale, ale, Georgi, " zeptal js em s e po­

tměš ile, " kolik js i n ám přin es l těch roztomi­ lých klíšťátek?Bylo jich tam hodn ě?" "Hodn ě?" vztekal s e, "n ejmíň pět mi­

lión ů! Au, Pepe, zab ho! Tady a tuhle, au! Copak n evidíš, vždyť je větš í n ež pěťák!" Za n ějaký čas s e uklidn il. "Tam vám je zvěře!Hejn a těch čern obí­

lých kachen ... To budou as i ty pižmové!" Pokrčil js em ramen y:

"To n evím, ale proč bychom jim tak

kon ečn ě n emohli

Prás k! Prás k! Burácela Georgova ruč­

docela

zblízka, druhý z dálky. Jejich pron ikavý a zá­

řík at ... Kachn y

piž­

mové."

n ice. Nás ledovalo mohutn é třepotán í křídel,

hejn o kachen odlétalo proti proudu, za n imi

s e vzn es lo i hejn o čírek. Papouš ci ve větvích s e dali do křiku.Viděl js em George, jak s e s klán í k hladin ě řeky pro tři kachn y, vida,

ten tokrát mířil dobře!Přebrodil s e n a druhý

George s e n adechl a rozjařen ě po­

kračoval:

" Spous ta vyš lapan ých s tezek, s topy š e­ lem, davy divokých krocan ů! Předs tavte s i, on i vůbec n eodletěli, utíkali!Přátelé, objevil js em ráj zvířat!"

břeh, a rozhlížel s e. Volal js em n a n ěj, ať

George js em s i zamiloval, hleděl bu­

s e n ikam daleko n epouš tí, ale on mě už

doucn os ti vs tříc s určitou odevzdan os tí a zá­

n evn ímal.

roveň s optimis mem. Občas s ice předpovídal

krývku a blažen ě vychutn ával ten úžasn ý

n ěco krásn ého přihodí a těš il s e n a to.

Přehodil js em přes s ebe lehkou při­

čern ě, ale přitom věřil a dychtivě čekal, že s e

klid. Odjakživa js em rád lehával a díval s e

"Vydáme s e n a lov, Georgi? Klíš ťata

k obloze, jež s e modrala mezi š irokými lis ty

vem čert!"

s ykomory, drobn ými lís tky bříz n ebo jehlice­

Sn ažil js em s e vzchopit, ale zakrátko

mi s os en . V tomto kraji byla vš ak klen ba

mě zas přemohla os palos t. Než js em ji s e­

úpln ě jin á. Mezi s tř1b rn ými třásn ěmi liš ejn í­

třás l, chytal už George ryby, okouzlen ý tím,

ků js em oblohu s otva zahlédl. Vys oko ve vět­

kolik jich vys kakuje n ad hladin u. Před chv1l í

vích vis el hlavou dolů papouš ek s červen ou

ješ tě plyn ula řeka pokojn ě, ale teď s e v n í do­

hlavou, o kous ek dál podřimovali dalš í dva.

s lova předváděli robalové a ryby, které js em

vln ila od břehu ke břehu. Doléhal ke mn ě

ať js me s e sn ažili s ebev íc. L ákali js me je n a

San ta R os a malátn ě š uměla a jemn ě s e

viděl poprvé v životě. Žádn á vš ak n ezabrala,

20

"Tedy k nejlepším rybářům zrovna ne­

mušku, na těsto, na barbony,které jsme s se­

bou vezli pro tarpony, lákali jsme je marně

patříš , milý G eorgi, " neodpust il jsem si jízli­

i na nejrůznější druhy masa. Bylo to k zbláz­

vou poznámku.

nění.Kolem nás moře ryb a nezabrala ani je­

diná!Vystřelil jsem po jedné štíh lé a dlouhé,

která svou širokou tlamou připomínala šti ku,

"Za to může ten prut . Tyhlety ze štípa­

ného bambusu nevydrží vůbec nic! " bránil se rozmrzele.

a zkusili jsme ji použít jako návnadu.Ani pak

žádná ryba nezabrala. To mi pořádně zkazilo

Ve čtyři hodiny jsme zasedli k večeři.

náladu. Šel jsem na druhý konec ostrova

Měl jsem v ústech tak vyprahlo, jako bych

s prutem na mřenky. Ani s tím jsem neuspěl.

jedl bobule tomelu. S pitnou vodou to začí­

Obrátil jsem na mělčině ještě několik bal­

nalo být na pováženou. Dvakrát denně jsem

nesl jsem je G eorgovi, aby je vyzkoušel.

kaem, cukrem a s kondenzovaným mlékem.

vanů a našel tam plže velké jako škeble. Do­

převařoval hrnec vody, a smíchal ji s ka­

Sotva dopadla jeho návnada do vody,

Pepe a G eorge, i když jsem je stále varoval, pili vodu nepřevařenou.Otevřeli jsme si také

ucítil, že něco zabralo.Trhl prutem a zasekl

konzervu se zeleninou a ovocem, nic nám ne­

rybu, která prut ohnula do oblouku. Chtěl

chybělo. Ovšem, stalo se už téměř pravid­

jsem mu pomoci,ale neměl zájem, a táhl sám

vší silou. Krásná, dlouhá smaragdová ryba

lem, že jsme byli právě při jídle vyrušeni.

zasvítila nad hladinou, rozvíř ila ji a přelo­

Podél břehu plulo hejno pižmových kachen

mila mou udici na dva kusy. Byl to jeden

a G eorge po nich začal okamžitě stři1 et. Ne­

z mých nejobhb enějších prut ů, který mi do­

zasáhl však žádnou. Za chv!l i zas let ěli nad ostr ovem jeřábi a volavky, za nimi čírky

bře slouži l už řadu let, a já se na jeho po­

zůstatky díval s lítostí.Zato G eorge se tvářil

a ploskonožky. To už jsem nevydržel ani já

dopáleně.

a šel jsem si pro svou hamerlesku.Byla to

21

nád herná ručnice, určená na stři1ení holubLt .

P ro naši výpravu byla při1iš cenná, přest o

přít oky, široko d aleko se nevyskytoval j e­ d iný pramen. P roto zvěř, kt erá v t ěchto mís­

jsem j i s sebou vezl pro jej í d ostat ečně velký

tech žila,nemělajinou možnost než za večer­

d ostř el. Můj posled ní lov ptactva v Mex iku

níh o chlád ku uhasit svou žízeň v řece. Od na­

skončil totiž nezd aremj en proto,že jsem měl

šeho tábora bylo vid ět temný břeh i písečné

P epe v klid u doj íd al svou večeř i, my

v němž bychom se spolehlivě mohli skrýt i za

s Georg em sed ěli na břehu a vyhlíželi kachny. Georgovi sice ručnice několikrát

d enníh o světla. Uhasili j sme oheň a posad ili

selhala, větš inu kachen minul, a ty, které se

zrak, nastražili uši.

pouze lehkou ručnici.

nánosy na d ruhé st raně. Cypř iše vrhaly stín,

mu pod ař ilo pře ce jen zasáhnout,

se na silné, pokř ivené kořeny.Zbystř ili j sme

přišly

pouze o p<ír píre k.Zato mně se d ař ilo. Zjistil j sem, že tmím opravd u d obré náboje a že st re­ fím pt<í ka i na vzd álenost sed md esát i met rů.

Malé hněd é kachny i čírky pad aly střemhlav k zemi,j ako by narazily na kamennou stěnu. se

říká

ploskonožky.

Zasaženy

vod u v místa, kd e j sme se skrývali. Strach

d ůklad ně napila a vracela se d o d žungle.

R ychle splynula s čem ou nocí. Sem tamj sme

j eště zaslechli t iché šplouchání, d upot st at ­

v prud kém let u klesaly kolmo d olů, přesně

ných kopyt. I třepotání kříd el ust alo.

t ak, j ak to potěší srd ce každ ého střelce. Na­

Tiché zašept ání okamžitě upoutalo mou

opak š pat ně střelená kachna d okáže člověku

pozom ost.

lov pěk ně znechutit. Kd yž j sem j ich složil

" Santa Maria, j abalí!"

šest, rozhod l jsem se, že t o stačí. Ale vzápětí

Napínal j sem zrak, ale nemohl j sem ro­

se Pepe zad íval d olů po řece.

zeznat , kd e končí břeh a začíná řeka, ačkoli

"P ato real!" Nad

st rnula, napřímila slechy a d ívala se přes

j sem však na nich nepozoroval. Zvířata se

Stře lil j sem ješ tě pár kachen chocholatých, kterým

Čím víc houstla tma, t ím víc př icházelo žíznivé zvěře. P atrně nás zvětř ila, nej prve

nešlo o víc než o d eset met rů.Zat ojsemj asně

stromy mířily tři velké černé

slyšel praskot větví a šustot list í. Upout al mě

kachny přímo k nám.Znovu jsem pozd vihl

však ješ tě jiný zvuk, téměř nesly šný. Př irov­

ručnici, vsunul d o ní d vě patrony a čekal. Na

nal bych jej k tichému lij áku. P ostupně si1il, začal se pod obat ostrému klepání na kameny

d ruhém konci ostrova zahnuly d oleva,j enje­ j ich vůd ce let ěl d ál, rychlý j ako šíp. Vzal

a zároveň mírnému šplouchání vod y. Stád o

j sem si ho na mušku a sled oval.Kd yž mě mí­

j el, zamířil j sem kousek př ed něj a vystřelil. Nad nesl se do výše, pak se téměř zastavil,

jabalí se přišlo napít . Chvi1emi se ve t mě za­

leskl nazelenalý tř pyt kančích očí. P ůsobilo

to až d ěsivě.

trochu poklesl, narovnal se však, a pokračo­

Zničehonic prořízlo ticho pronikavé

val v let u. Náboj e nebyly d ost atečně silné, aby ho zabily.

kvi1ení, skoro lid ské. P oznal jsem j e oka­

"Na tyhle velké kachny bud eme potře­

kugara z R ockies, ale jaké si zvláštní pod bar­

mžitě. P ard ál!Jeho hlas měl j iný tón než hlas

bovat silněj ší broky. A na d ivoké krocany

vení prozrazovalo, že j sou to příb uzná zví­

zrovna tak!" mínil George.

řat a. Aťj sem v t íživém tichu napínal uši sebe­

srnce, " uklid nil jsem ho. "P ojďm e se po­

se j abalí i všechna ost atní zvěř vypař ila.

"Mám všechny d ruhy náboj ů, i na

víc, nezaslechl jsem už naprost o nic,j ako by

ohléd nout po těch krocanech!"

Zd álo se mi, že tomu bezbřehému tichu ne­

P epe zavrtěl hlavou. Chceme-J i prý vi­

bud e nikd y konec. D žungle však znovu ožila.

d ět v tuhle hod inu něj akou zvěř, pak j e lepš í

Vod a zašplouchala, vět ve zapraskaly. Něj a­

pít. Jen d omluvil, obj evilo se stád o srnců.

Zvěř prchala. Zd ruhého břehu bylo slyšet po­

zůst at v táboře a čekat ,až se přij d e k řece na­

ká šelma ze sebe vyrazila příŠ erný skřek.

V téhle vyschlé d žungli neměla řeka žád né

d ivné silné zachrčení, boj ovné a výstražné.

22

N ad s tromy s e zvol na p ozvedal plášť

"Tyg re! Santa M aria!"

noci,jas nilo s e.M ezi vě tvemi nízko nad b ře­

P epe s e roztřás l a drž el s e mě obě ma ru­

hem vyplul bt1 ý tropický měs íc.Jeho chvě ­

kama. Chrapot s e ozval znovu, b líž a hlas i ­

jivá záře zaháněl a s tíny nad zčeřenou hladi­

tě ji. Nepos louchalo s e to zrovna příjemně , podob alo s e to vzteklému vrčení. Raději

nou. Řeka s e p romě nil a ve s tříb rnou s tuhu.

Os trov vyp adal krás nější,ale také os amě lejší a nes kutečný. P omyšlení,ž e jej b udu mus et

js em s i připravil ručnici. "Je to tyg r!" šeptal Georg e. "Už js em h o jednou potkal,naštěs tí z dálky." Tentokrát s e

b rzo opus tit, mě zab olel o. M us ím s e vrátit k lidem, patřím k nim.A tě m je dopřáno ž ít

Svůj příchod do us ínajícfh o kraje hned

v panens ké přírodě jen ve s nech a v krad­

- jag uár. Zavládlo zvláštní ticho. Jakob y s e

b yla pouhým l oveckým dob rodružs tvím, ale

tedy P epe nemýl il.

mých, prchavých okamž icích. M á výprava

nato ohlás il mocným řevem král dž ung le v ně m ještě

já s i právě teď hlub oce uvě domoval ,ž e dfk y

chvě la ozvě na všech hlasů

jí mohu pochopit mnohá tajems tví, jež pří­

dž ung le.M ož ná, ž e se to zdálo jenom mně .

roda před člově kem ukryla.

V té chvt1 i js em pochopil, proč mě v civilizo­

Se s mutkem js em mys lel na to, kolik je ve s vě tě ztracených řek a krajin, které nikdy

vaném s vě tě us tavičně zneklidňuje podivný

s tes k po divoké přírodě .Je to velká touha po

nesp atřím. Všude však s vítí jedno s l unce,

návratu k ně které z dřívě jších forem ž ivota,

všude vane vftr a padá déšť.M yriády ž ivých

přes vě dčení dnešního člověka, ž eje mnohem

tvorů zápas í a hynou, a jejich ž ivot s e

šťas tně jší divoch, který ž ije ve s vě tě s mys lo­

pozvolna promě ňuje jako ž ivot člově ka.

vých vjemů .

23

I v jeho světě se století za stoletím, rok po roce, den po dni, každým okamžikem ode­

"Tygre!Grande!"' "Nepochybuji, že je pořádně velký, "

hrávají dramata. Vě čná příroda se řídí odvě­ kým zákonem .. .

souhlasil jsem s ním, " ale my toho jaguára

dostaneme,Pepe!Nalíčíme kus zvěře, a ve­ čer si na něj počkáme!"

K našemu překvapení se před námi roz­

ráji zvířat a lovců

V

prostírala táhlá, poměrně rovná krajina.Po­

/5/

krýval ji nízký porost, sem tam na nějakém tom nevysokém pahorku rostla palma a v do­

lících trsy bambusů . Teprve za touhle rovi­ nou se temněla hustá džungle. Vydali jsme se nazdařbů h po jedné z cest. Na sto kroků od

nás se páslo stádo srn ců , ve vysoké trávě

kletba • Krocaní závody • P,apouščí Uprk před jabalí • Léčka na jaguára

a křovinách je nebylo skoro vidět. George nedočkavě vytrhl Pepemu z ruky kulovnici. "Miř hodně nízko, Georgi!" nemohl

jsem si odpustit radu.

Stiskl spoušť. Jeden srnec padl, ale já si

Chladný vánek rozptýlil mlhu nad ře­ kou. Kupila se v něžné obláčky, za nimiž rů ­

byl jist, že to nebyl v žádném případě ten, na

žověl sluneční svit. Pepe rozdělával oheň,

něhož jsem pohledem ukazoval, ani ten, na

hořící dřevo vonělo. Vzduch byl nabit ptačím

něhož George mířil. Srnci s e rozutekli a my

poušků, jedno po druhém se snášelo do větví

Pepe důležitě odnesl toho nevelkého, asi tři­

zpěvem. Nad ostrovem kroužilo hejno pa­

cypřišů , až se pod nimi ohýbaly.

"Perokýta," usmíval se Pepe na další

se prodírali křovím ke Georgově kořisti.

cetikilogramového srnce na stezku, a vrátil se k nám.Na první pohled na něm bylo znát,

jak si považ uje svého povýšení, už nebyl po­

hejna nad našimi hlavami. Papoušci letěli vy­

uhým mozo, vždyť byl pověřen podáváním

soko, kr oužili a skřehotali,ale na stromy ne­ sedali. Naposled se přihnalo mračno leskle zelených a žlutých.

"Žlutohlaví," namáhal se překřičet je

zbraní a sklízením úlovků !

A my šli dál s dobrým pocitem, že je

všude habaděj zvěře,ať se vrtneme kamkoli.

George, " velcí žlutohlaví, ti se naučí i mlu­

Hned v prvním dolíku byla spousta čikeloki.

vit!Hrome, to jich ale je!" Snídali jsme v nepředstavitelném rá­

Tady jsem viděl poprvé letět toho krásného ptáka ve volné krajině. Rychlost jeho letu mě

musu. Nad našimi hlavami vytrvale poleto­

ohromila. Vyrazil prudce z trsů bambusu,jen párkrát mávl křídly, a už se vznášel na ob­

vali papoušci, kteří se tvářili dost nepřátel­

loze. George vystřelil dvakrát, nezasáhl ani

sky, asi nás chtěli odtud vypudit svým nesne­

sitelným řevem.

jednou. Dopouštěl se stále téže chyby jako každý začátečník,

Mlha se zvedla, zazářilo slunce. Pa­

stři1el ukvapeně. Pepe

vyhnal velkého kohouta čikeloki z křoví

poušci se konečně rozhodli, že nás alespoň

a my získali přímo nádherný terč. Kohout se

pro dnešek opustí.

Vyrazili jsme na lov. Břeh za mělčinou,

nesl tak rovně, že jsem neodolal, namířil na

kde jsme přistáli, byl písčitý, a našli jsme

něj a držel na mušce, dokud nezmizel z do­

hledu. Druhého jsem složil dobře mířenou

v něm množství stop, dokonce i jaguáří,větší než moje roztažená ruka. Pepe, jenž nás do­

ranou. Stři1et na čikeloki se mi však jevilo

provázel coby nosič pušek a úlovků , stopu

dosti bezduché, poskytovali tak snadn terč!

y

dlouho, dlouho zkoumal,a pak nám s vykule­

George se ukázal jako lovec neklidný a zuřivý. Nepadalo v úvahu lovit ve dvou, po-

nýma očima oznámil:

24

řád se mi někde ztrácel. Byl však zvídavý,

bystrý, a jeho odvaha neznala hrani c.Zato

Pepe se držel stále se mnou. Měl oči všude. Ale já dokázal odhadnout, c o náš čeká i bez

Pomaloučku jsme se sunuli vpřed.Bylo slyšet zvláštní,

tiché bubnování. Zvěř tu

v nízké trávě vyšlapala všemi směry cestičky skoro až na holou zem.Na jedné z nich se mí­

haly bronzové skvrny.A já si teprve teď uvě­

jeho přehnané opatrnosti.

domil, že bubnování způsobily rychle se mí­

Tentokrát se George zatoulal kdoví kam

hající krocaní nožky.

a nadlouho. Konečně jsem zaslechl jeho

"Střílejte!" naléhal Pepe.

hvízdnutí, chvíli jsem ho hledal oči ma, skrý­

val se v blízkém křoví a mával na nás. Uka­

O djistil jsem a namíři l na ptáka, který se

zoval významně před sebe, pak se sehnul

právě objevil.Běžel však takovým tempem,

a plížil se křovisky. Za chvi1i se před ním

že jsem vystřelit nestači l. Vtom vyrazili

zvedlo hejno kachen pi žmových, kousek po­

z křoví dva další, podobní blesku. Vystřelil

k obloze dva velcí, šedí ptáci. Poznal jsem je

Kdyby mi byl předtím někdo řekl, že mi nu

husy!Užuž jsem se chtěl za ním vydat, když

m u byl vysmál. Ale stalo se.

k nízkému křoví.

George.

poletělo, a zase zamíř ilo k zemi.Náhle vzlétli

jsem bez mfření, ale nesložil ani jednoho.

v okamžiku, kdy George vystřelil. Divoké

krocana z dvaceti metrů, pohrdavě bych se

mě Pepe posunkem zarazil. Pokýval hlavou

"Hej, slyšíS , krocani !" zavolal jsem na

Rozběhl se ihned k nám.V křoví to za-

"Krocaní !"

25

už s eděl v člunu a George do něj právě lezl.

hučelo a vylétl odtamtud jako dělová koule hnědý pták. Konečně, konečně js em viděl na

"Vy js te mě prohnali!" s ípal js em.

"Zbláznili js te s e, vždyť js em žádné jabalí

vlas tní oči letět krocana! Nás ledovalo další

neviděl!"

zahučení v křovinách a kolem nás s e pře­

hnala druhá dělová koule.Hleděl js em za ní

"Neviděl,

neviděl!"

poškleboval s e

a uznal, že divoký krocan létá rychleji a ele­

George. "Ale já je viděl a vypálil na ně,

gantněji než mi'1 j obhb ený jeřábek.

já os el!"

P nís k! P rás k! štěkala Georgova puška. M<ílem js em vykřikl nadšením, před námi

"A co? "

"A co? A co? " opičil s e po mně George.

uhánělo jako o závod šes t krocanů a vznes li

A začal mi vykládat, že to s ice nemůže tvrdit

nes poutanos t a ušlechtilá odvaha mě okouz­

doporučuje s e co nejrychleji zmizet. P epe s e­

s e všichni najednou. Rychlý pohyb křídel,

s jis totou, ale když prý raněný jabalí kvikne,

lily natolik,

děl ve člunu jako přibitý, a rozhodně odmít al

že js em je jednou provždy

dojít pro s rnčí, které zůs talo ležet na s tezce.

korunoval na krále ptáků.

Vraceli js me s e mělčinou nazpátek a zahlédli

Když křoví znovu zašus tilo, měl js em

aligátora, nebyl od nás dál než pět metrů.

už ručnici připravenou.Mířil js em přes ně na

Kdybych George nezarazil,

hnědé tělo, které vzlétalo. Výs třel, a krocan

byl by zas

s e zřítil k zemi.Ve vzduchu pak ještě chvi1i

plýtval s třelivem.

ces tičce s křídly široce rozepjatými.

vení a značně rozmrzelí.K náladě nám nepři­

Do tábora js me doklopýtali značně una­

kroužilo bronzové peří. Našel js em ho na

dalo zjištění, že js me s krz nas krz prolezlí

" Něco tak krás ného js em ještě neulovil, chlapci," řekl js em tiše a překypoval hrdos tí. Ale P epe neměl pro můj úlovek pocho­

klíš ťaty. P o vzoru s vých přátel js em s vlékl oblečení a pověs il je nad oheň. Kolem kot­

níků mě zdobily rudé náramky z piniliů, o pa­

pení. Vytřeštěně zíral na nízká zelená křo­

žích nemluvím. Garrapaty js em s hazoval

vis ka. George pozvedl ručnici a vys třelil.

jednu po druhé a překvapilo mě, jak to jde

Ozval s e kvikot.

s nadno. Vtom js em pocítil boles t tak proni­

"Jabalí!Jabalí!" rozkřičel s e P epe.

Já je ze s vého mís ta ani vidět nemohl. Teprve podle kopýtek a vznášejícíh o s e pra­

kavou, až js em pos kočil, jako by do mně někdo zavrtal rozžhavený drát.

P epe s e zašklebil a George moudře

chu js em s e dohadoval, kde ti P epeho jabalí

pokýval hlavou:

as i js ou. P epe však už pádil k řece a George

"Už je to tak, konečně s e do tebe

hned za ním.

zakous la gmTapata. Užiješ s i!"

"Jabalí, jabalí!" propadli oba neuvěři­

George jich měl na s obě nejméně s to.

telné panice.

Jednu po druhé s paloval cigaretou.P epe měl

po těle mračna piniliů, ale garrapaty s e mu

Nemám ve zvyku utíkat před nebezpe­

vyhnuly. Velkorys e mi s očis tou pomáhal.

čím, dokud je nes patřím na vlas tní oči. Když js em viděl oba mládence tak bezhlavě prchat,

Obratně pracoval s e s vou cigaretou, havěť

o těch divokých vepřích za his torky, vyrazil

odpovědět na otázku, co bolí víc, jes tli pálení

a když js em s i vzpomněl, co js em kdy s lyšel

pras kala a odpadávala. Nedokázal bych však

cigarety nebo kous nutí garrapaty. Nakonec

js em takovým s printem, že bych mus el zlo­

mě P epe zbavil i piniliů a natřel celého kořal­

mit s větový rekord, nevláčet ovšem s s ebou

kou. P álila jako vitriol, bál js em s e, aby mi

těžkého krocana a ručnici. Za nic na s větě

ten nátěr nerozleptal kůži. KHšťata však do

bych s e nevzdal ani jednoho z těch dvou po­

jednoho zmizela a pálení za chvili us talo.

kladů, i kdyby vepři vypadali s ebehrozivěji.

Toho dne js me s e už z tábora nevzdálili.

Na břehu řeky js em s e zas tavil celý zchvá­

K večeři js me s i dopřáli hory mas a, ochutnal

cený,s pocitem s tudu s ám před s ebou. P epe

26

- prásk! A hned po to m dum! du m! du m!

jsem o d každého dru hu kous ek. Nako nec jsem mu sel u znat, že nejchutnější ze všech je

z bro ko vnice.

mo hl přijít na to , co mi připo mímí, do ku d s e

"Tamhle . . . po zo r!"

veným pepřem.

vým pláštěm ro zvíf ila písek a pro letěla nad

"M áme ho .. .!" vítězně vo lal Geo rge.

maso kro caní.M ělo vynikající chuť a já ne­

Vystřelil jsem do tmy. Ku lka s o celo ­

Pepe nezmínil, že s e divo cí kro cani živí čer­

břehem. Šelma se přede mnou mihla tak

Aligáto r, jeho ž jsme zahlédli při ná ­

rychle, že js em ji so tva zahlédl. Přesto jsem

vratu do tábo ra, s e slu nil celé o dpo ledne na

za ní po slal ještě něko lik výstřelů. Ro zléhaly

mělčině.Po jeho kůži jsem to užil a teď se na­

skytla při1 ežito st získat ji, o do lal jsem však.

se do daleka, do širo ka.

Před západ em slu nce se Pepe přece jen o d­ ho dlal, vypravil se na dru hý břeh a přivlekl

zastřeleného srnce na mělčinu .Sou mrak nás

zastihl po ho dlně u sazené za balvany.Já byl

Střetnutí /6/ s králem džungle

jen pár yardů o d nástrahy.

První zvířata se přišla k řece napít téměř

za tmy.Měsíc zakr yly mraky. Naši nástrahu

jsem už neviděl.Po dlo uhém čekání něco ne­

daleko zapras kalo . Pak se o zývalo lehké škrabání či skřípo t. Tmou

šlehl záblesk

Jaguár č i pardál? • Sám v džungli • Nesmrtelní tyrani • Boj na život a na smrt • Hostina pro garrapaty

Když výstřely do zněly, nastalo ko lem

hro bo vé ticho . Nezapraskala ani větvička,

nezaskřípalo ani zrnko písku, napro sto nic nepro zrazo valo , že v blízko sti ležel raněný

nebo už do ko návající jaguár. Geo rge a Pepe

se však dušo vali, že viděli dva tygry a jed­ no ho z nich prý Geo rge do zajista zasáhl.

Ráno si Geo rge stěžo val, že mu není do ­

bře. Po dle mého názo ru se přejedl čerstvého masa, příště se bu de muset tro chu kro tit. Na výpravu do džu ngle jsem se vydal sám. S rnčí, nastražené na druhém břehu , zmizelo .

V písku jsem objevil spo ustu sto p, ale ani jedny nepatřily jagu áro vi. Pro zkou mal jsem je, vypadalo to , že je tam zanechal pardál. Šel

jsem po nich strmou stezko u , ku dy srnčí

chvi1i nesl, chvi1i vlekl. Nako nec mi však zmizely. Po kračo val

js em

v

cestě

k o kraji

džu ngle. Ko lem po leto valy hrdličky, kdesi v dálce se vznášely kachny pižmo vé, kou sek po po létly a zase us edly.Opako valo se to ně-

27

h avěť mě neust ále znepo ko jo vala, svědilo

koli krát za sebo u.Trvalo dlo uho , než jsem se

mě c elé tělo , v jedno m kuse jsem se oš íval.

do vtípil. Na ro vi ně se pat rně páslo velké

Nako nec jsem si o devzdaně vzdych l, ať

h ejno , a zadní kach ny takřka pravidelně pře­ létávaly p řed ty přední. Vyplašil jsem něko ­

si klfšťat a vyvádějí, jak je jim libo ! Pro šel

prol<í klin, z aro stlýc h bambusem, a několikrát

bo u uviděl st ádo srnc ů. Kus, na kt erý jsem

jsem srdnat ě nízkým křo vím a blízko před se­

lik kroc anů a p<ít ral po jabalí.Táhlo mě to do

namířil, padl na bo k, o st at ní se ro zutekli. Pře­

jsem m<í lem o dbo čil z c esty.Jakmile jsem si vš ak vzpo mněl na klfšťata, h ned jsem si to

svědčil jsem se, co do káže kulka ráže 0,35 1

s měkkým hro tem. Zasáhnu-li to uto kulko u

ro zmyslel.Na kraji džungle jsem narazil na

.třeba i jag uára, nemá naději. Zkušení lo vc i mě před výpravo u upo zo rnili na dvě důležité

ste zku se sto pami t yg ra.S esto upi l jsem po ní do ú dolí. Po d trsem bambuso výc h prut ů se

věc i, na něž si právě při lo vu jag uára musím

v<ílcla h ro mada ko stí. Nepoch ybo val jsem,

dávat po zo r:

že jso u to zbytky ho sti n krále džungle. Ne­

na jeho

zuři vo u ag resivitu

a neo byčejno u ho uževnato st . Obo u těc hto

ro stly t am žádné stro my, země po d bambusy

vlast no stí si lo vec na zvěři nejvíc e c ení.

byla udupaná. Do husté, li st naté džungle

Odtáhl jsem srnc e do do líku po d bam­

vedla stezka. Ro zho dl jsem se, že tu nalíčím

busem, stáhl ho a vyřízl kýtu.Po návratu do

kus z věřiny a na sklo nku o dpoledne si zde počíh ám. Nejdříve jsem si však musel ten

tábo ra se mi ulevilo , když jsem se přesvědčil,

ruc e až po zápěst í jsem měl samé klfště.Ta

mi trvalo dlo uho , než jsem se zbavil piniliů.

že na so bě nemám žádné g arrapaty. Zato

kus zvěři ny o patřit. Nebylo to ni jak snadné,

28

"Pepe, " za jíma l jsem se, "ja ký je ro zdi1 mezi piniliem a ga rra patou?" "Velké klfšt ě je mat ka těch ma lých, "

a ko lem páté jsem na vlékl svůj pet ro lejo vý o děv. Byl těžký a nepro dyšný. Když za vál ho rký večerní vít r, stéka ly mi po ruko u pra ­

mínky pot u a smáčely pušku.Petro lej, jímž

po učil mě. Ta dy na ho ře je klfš ťat po měrně málo ,

jsem chtěl klfš ťa ta o dra dit, půso bil hůř než je­

da leko ho rší je to na březích Pa nuca , tam jich člo věk na jde nejméně milión na čtverečním sáhu. Spo dní stra na li st ů i ka ždé st éblo trávy se klíš ťat y úplně červena jí. Ty pa k ro sto u

po dle to ho , ja ko u ma jí mo žno st přisát se

k nějakému zvfřet i . Nesa jf-li krev, nero sto u.

jich ko usnut í. Do pro lákliny s ba mbusem jsem se do vlékl z po sledních sil. S úlevo u

jsem sho dil ka bát, lezlo po něm víc klfš ťat než kdyko li předtím. Zro vna ta k na do lním o kra ji ka lhot. Střása l jsem je se zo ufa lým

po znáním, že petro lej jim chutná víc než

Zdálo se mi, že jso u nesmrt elná. Pinili us vy­

li dská krev.

piniliů, a u o bo u se pro jevují dvě zvláštno sti,

ho do vní síně krále džungle.Srnec ležel ta m,

ro st e v ga rra pat u, ga rra pa ta zplo dí sto tisíc

Z úkr ytu jsem do bře viděl na st ezku i do ka m jsem ho ráno po lo žil, a si třicet metrů o de

první velice pro tivná, druhá velice víta ná: le­ zo u stále vzhůru a v obdo bí let ních dešťů mi zí z po vrchu zemského .

S klfš ťaty jsem si doo pravdy užil, přesně

ta k, ja k to předpo vfda l Geo rge.Ča sto jsem se za býva l vymýšlením o bra nných pro st ředků.

mne. Bylo to po měrně blízko , kdybych se

však vzdálil třeba jen o ko usek, už bych na

o bě místa nedo hlédl.

A tak jsem seděl po d ba mbuso vnfky, na

ko leno u pušku, na zemi u levé ruky záso bník

Tento krát jsem vyduma l, že pot řu svůj lo ­ vecký ka bát petro lejem.Ty po tvůrky budo u znechucené, da jí po ko j a budu se mo ci neru­

s pa tro na mi. Umínil jsem si, že toto místo

neo pustím, do kud nezvít ězím. K a ždý do brý lo vec, který se vypra ví na nebezpečný lo v,

šeně věno va t lo vu. Odpo číva l jsem a čeka l,

pro mýšlí všechny po dro bno sti předem. Měl

až ro zžha vená sluneční pec tro chu zchla dne,

jsem deset si lných nábo jů, kt eré jsem byl

29

scho pen vystřílet během deseti vteřin. Navíc

no u. Tento krát kulka pro letěla tělem,až z něj

třeba dva jaguáry najedno u. To jsem si samo ­

vem vyr azil pro ti mně. Můj výstřel ho sr azil

mě o vládal nadě jný po cit, že do kážu zdo lat

létaly chlupy.S hr ůzyplným, chr aplavým ře­

zřejmě myslel předtím, než se mi do stalo té

k zemi.Myslil jsem,že je s ním ko nec,ale o n

cti setk at se s jedním o so bně. Slunce zapadalo , vítr se utišil.Po dve­

ro zvířil listí a prach.Vystřelil jsem ještě dva­

sebo u stále házel a zmítal, až všude ko lem

černí chládek mi přinesl nesmírno u úlevu.

Mírný vítr vál naštěstí tako vým směr em, že

kr át, přiznávám, tro chu uspěchaně, nebo ť

jsem si byl příliš jistý - a málem jsem

mi nehro zilo nebezpečí. Přiblíží-li se jaguár

ho minul.

neo byče jně so ustředěný, naslo uchal jsem tak

ník a natáhl pušku. Přesto že byl těžce raněn,

stezko u z džungle, nezvětří mě. Byl jsem

Ve dvo u vteřinách jsem vyměnil záso b­

napjatě,až jsem ztr ácel scho pno st co ko li sly­

šet.L istí šelestilo , hmyz bzučel.Čekal jsem, že se o zvo u ptáci, že uvidím zástupy zvěře,

snad i stádo jabalí. Po kud tudy nějaké zvíře

sebr al ještě síl y k nádher nému sko ku,kterým

se ke mně přiblížil na sedm metrů.Když do ­

padl,pro hnal jsem mu zno vu kulku tělem,ale o n vstal. Těžce dýchal, z tlamy mu prýštila

pro běhlo ,mé po zo rno sti však uniklo . Ho dinu

po zá padu slunce začalo být čekání ú mo rné.

kr ev,ještě se ale vzmo hl na zařvání a na další

sko k pro ti mně. Na o kamžik jsem pro padl

panice.Puška se mi v r uce zachvěla, po cítil

Mé so ustředění citelně o chabo valo , musel

jsem nevo lno st.Ale rychle jsem se vzpama"

jsem se nějak ro zptýlit. Začal jsem po čítat

to val, pro to že mi šlo o živo t. Když o pět sko ­

trsy bambuso vých pr utů, po d nimiž it! žel na­

čil, vystřelil jsem, a pak ještě dvakrát,

stražený srnec.Když jsem byl malý, přemýš­

vždycky když do padl. Vztyčil se tři metr y

lel jsem, z čeho se asi vyr ábějí ty dlo uhé ry­

přede mno u v celé své výši. Zakrvácený

bářské pr uty. Tady jsem jich v jediném tr su

a chro ptící vypadal ve své zuřivo sti děsivě.

napo čítal sto sedmdesát. Ro stly vzpřímeně

A já zno vu střelil přímo mezi přední tlapy,

do výše něko lika yardů a pak se lo mily do o b­

které pro ti mně vztaho val.

lo uků,pěkně žluté s černými ko línky. Zro vna

Pak se zmítal v do l íku a já myslel,že zá­

jsem o bdivo val jejich kr ásu, když mě zarazil

pasí se smrtí. Byl přede mno u skryt křo visky.

divný zvuk, jako by nějaké zvíře hlasitě vy­

Po chvíl i se zklidnil a já po dle vlnící se trávy

dechlo . O stražitě jsem se ro zhlédl ko lem sebe, tro chu se nadzvedl a natáhl krk. Za­

po znal, že se plazí k džungli. Sedl jsem si,

no u hlavo u. Srnce si přidr žo val přední tla­

vždycky tro chu práce,i když jsem byl klidný,

abych vyměnil další záso bník. Dalo mi to

slechl jsem vr čení a spatřil jaguár a se vztyče­

ale teď jsem měl ke klidu daleko .Jaguár se

po u. Byl napro sto klidný.O patrně jsem sáhl

plazil dál a já o bdivo val jeho vůli žít. Musel

po pušce. Nespo uštěl jsem z to ho nádher ­ ného zvířete po hled. Bylo žlutavě bi1é s tma­

být pro stři1ený skrz naskrz.

kých, silných no hách. Ze všeho nejvíc mě

pušku. Nestři1 el jsem po pr vé na velko u

Ko nečně jsem ro ztřesenými pr sty nabil

vými skvrnami, nevyso ké, zavalité, na kr át­

šelmu či r aněné zvíře, kter é se mstí lo vci.

překvapila jeho o bro vská hlava. S hro zivým vr čením ro zevřel čelisti

Přesto jsem pro žíval něco napro sto nezná­

jsem. Ne ukvapeně, ale také ne zro vna po ­

se v jedné chvíli do stal tak blízko ke mně, že

mého . Nemo hl jsem se vzpamato vat. Jaguár

a zasvítily dlo uhé, žluté tesáky. Vystřelil

mi svo u kr ví po třísnil o bličej. Ucítil jsem do ­

malu.Slyšel jsem zřetelně, jak kulka nar azila

ko nce i závan vzduchu, který zvíře ro zvfřilo

do jeho těla, jako bych ho udeřil ho lí. Viděl jsem, jak se z jeho

mo hutno u tlapo u.

ko žichu zako uřilo .

Vymr štil se do výše a zařval,po těle mi pře­

Nako nec jsem se přece jen vzpamato ­

běhl mr áz.Napětím jsem ani nedýchal. Když

val. To ho nádherného skvrnitého jaguára

musím do stat!Vsto upil jsem do džungle.Její

do padl na zem, stiskl jsem spo ušť ještě jed-

30

trapičů spotřebovali těch cigaret pět.

okraj se podobal plotu z h ustých křovisek.Za

Potom mě Pepe natř el kořalkou caňa.

nimi začínal les s řídkým porostem.Údolí se

Byl jsem v jednom oh ni, ale pomoh lo to.

zužovalo do těsné rokle. J aguára jsem nevi­

Ovládly mě pocity člověka, kteréh o zbičo­

děl, slyšel jsem však, jak se vleče křovinami

vali, stáh li z kůže a posypali h orkým pope­

a láme mladé větvičky a stromky.Pak jsem

lem. Pepe mě bodře utěšoval, že dí ky caně za

objevil krvavou stopu a vydal se po ní.Postu­

ch vi1i neucítím nejmenší bolest, ale ta ch vi1e

poval jsem v souladu s poh yby raněné šelmy.

se mi zdála nekonečně

Křoví bylo h usté a trnité. Kabát zůstal pod

se mi usínalo . . .

bambusy, kde jsem na jaguára číh al, takže

dlouh á. Špatně

košile byla rozedrána na cáry. Nezbývalo než posledním výstřelem skončit utrpení toh o uboh éh o zvířete. Vytrvale jsem se dr al vpřed. Má

prozíravost

však

slábla.

Nad

džunglí se začal snášet soumrak, nastává noc

a já se musím vrátit za světla, abych vůbec našel cestu, jež mě sem př ivedla.V paži jsem

Jaguár /7/ George Allena

cítil silnou bolest a zděsil se, kolik garrapatů se do ní zakouslo. Raději se vrátím a po jaguárovi se podí­

Dva přátelé na lovu • Jaguár v řece • Zaseknutá patrona • Pepe se diví

vám zítra. Klíšťata se dala do práce, jejich bo­ dání mě mučilo, svírala mě tíseň a nemoh l

jsem se ubránit truch livé myšlence, že už je na návrat pozdě. Rozběh l jsem se. Stopa mi

George stále ještě nebyl ve své kůži.

zmizela, zdržel jsem se jejím h ledáním. Na každém kroku se na mě přisávaly další garra­

Mrzutě se potloukal po ostrově a ch oval se

odstranil z cesty a už se na mou ruku čile stě­

se nebyl dobře vyspal.

platné. A přece jenom se mi podařilo ne­

h o povzbuzoval. "Nepoddávej se špatné ná­

tak protivně, že bych se stěží ovládl, kdybych

paty. Sáh l jsem na such ou větev, abych ji

"Vzmuž se, milý Georgi, " laskavě jsem

h ovali piniliové. Setřepávání nebylo nic

ladě. Jděte si s Pepem zastři1et, podívej, z na­

možné; prodral jsem se spletí džungle a za tmy dorazil ke břeh u.Utíkal jsem po něm do­

šich zásob stř eliva neubylo skoro nic! "

která přišla pít. Přebrodil jsem nejužší místo

zasekl se jako ryba.

a George vyskočili od oh ně úlekem, kdybych nebyl obalen garrapatami a pinilii, snad by

vrátil s prázdnou . ..

George se ch ytil na udičku mých slov,

slova jako splašený, bezoh ledně plašil zvěř,

"Myslíš? Rozh odně bych se z lovu ne­

mělčiny a letěl přes ostrov jako ŠI1 ený.Pepe

"

"To víš, příteli, že ne!" povzbuzoval

jsem h o. "Jenom dej pozor, abys nepotkal ja­

mě i objímali. A já byl na dně.

guára! Ten tě vyleká tak, že se nás budeš do

V boji s klfšťaty zocelený Pepe na mně

konce výpravy držet za ručičku!"

vylil vědro studené vody.Potom mě vyzval,

"To si tedy myslíš ty!" čertil se George.

abych ukázal, která klíšťata se zakousla nej­ h louběji. Já však jednotlivá kousnutí nero­

"No dobrá, a teď se dívej!"

cit, že je klíšťata žerou za živa. Přesto jsem se

na co dívat. George se předváděl jedna ra­

řilo rozpoznat, kde je bolest nejžh avější.

i do vody. Hledal aligátora, pak lovil ryby.

Opravdu jsem se měl po celé dopoledne

zeznával, pálilo mě celé tělo a měl jsem po­

dost. Stři1el na všech ny strany, do vzduch u

ze všech sil soustředil a opravdu se mi poda­

A pak mi h ořící konce cigaret začaly propa­

Něco mu občas zabralo, ale nech ytil nic. Konečně jsem dostal nápad, jak se aspoň na

lovat kůži. Pepe a George na zničení mých

31

nějaký čas zbavit svého ne klidného, hluč­

Sle doval jse m člun, plující po proudu.

ného příte le .

Pe pe ne ve sloval, díval se upře ně do husté

"Půjč si mou hame rle sku, Ge orgi , a za­

trávy na bře hu. Marně jse m tam očima hle dal

jeďte s Pe pe m kus podél bře hu, " navrhl jse m

Ge orge . Čas plynul, člun unáše la voda, a já

mu. "K dyž bude te š ikovní, byl by v tom če rt,

věděl, že se děje něco ne obvyklého.Pe pe byl

aby se v<í m ne podaři lo něco ulovit!"

ode mne vzdále ný asi dvace t me trů. Zavolal

Oběma se můj návrh zamlouval. Na­

jse m na něj, dočkal se odpovědi, ale moc se

s toupili d o č lunu, užuž chtěli odrazit, vtom se

toho ste jně ne dozvěděl. Prý je tam nějaké

vš ak Ge orge vráti l na bře h. Vzal si ješ tě

ve lké zvíře . A hne d nato se ozval sám

Ge orge:

puš ku, zkontroloval, je -li nabitá, a na plni l si kaps y patronami .

"Pozor tam na ostrově! Stříl ím!"

"Ne měl bych si vzít taky kulovni ci ?"

Ani mi to ne muse l oznamovat, kulky

hvízdaly, až jse m se bál vystrčit hlavu. Při pa­

uvažoval nahlas. "Člověk nikdy ne ví, co ho

dalo mi, že si hraje me na Indiány.

v té z atr ace né džungli potká." Potom kone čně

nastoupil

do člunu

"Ohromné, Ge orgi, ohromné!" posmí­

a Pe pe z ačal zvolna ve slovat proti proudu.

val jse m se . "Mi ř rovnou na mě! Co tam

"B udte opatrní, chlapci , " dal jse m jim

máš ?"

s se bou na ce stu tu ne obyče jně vzácnou radu,

Na bře hu se mihlo něco žlutého. Mohl

a těš il se , jak si zdřímnu. Ne vím, za jak

to být pardál, mohl to být i jaguár. S chladnou

dlouho mne cosi probudilo. Násle doval vý­

hlavou jse m uvažoval o situaci , kte rá nastala.

kři k a s oučasně výstře l z kulovni ce . Asi dvě

Za křovím jse m zahlédl Ge orgovu bíl ou

stě me trů nade mnou se na ře ce pohupoval

koš ili.

člun. B yl v něm je nom Pe pe . Střídavě bral do

"Vrať se , Ge orgi!Musíš mít kole m se be

ruky ve slo a ručnici. Něco rozči le ně volal ke

prostor! Slyš íš mě?" Ale kde pak Ge orge,

bře hu na Ge orge , ale toho ne bylo vidět.

ne vnímal mě!

"He j, Pe pe, co tam vyvádíte ?" Pře ­

Vyskoči l jse m z úkrytu za ce dre m· a po­

kvapilo mě, že mi ne odpověděl.

kle kl u vody s připrave nou puš kou.

"Pe pe, " te ď už jse m přímo řval, "slyš íš, kde je Ge orge?" Odpověď

přiš la

okamži tě:

"Tygre ! Tygre !"

vyvolával v člunu

Pe pe v panickém strachu.

duni vý

Ge orge zmize l v křoví. Zahlédl jse m

výstře l z Ge orgovy dvaatřicítky. K ole m mne

vlnící trávu a v ní dlouhé tělo še lmy. Stříle l

zahvízdala kulka.Narazila do větve nad mou

jse m okamži tě. Také Ge orge zamí'řil, ale ne ž

hlavou a pokračovala v le tu.Raději jse m se

stačil vystře lit, vymrš tilo se to dlouhé, vy­

hlavu. Ge orge zře jmě střílí svým osvědče ­

Voda se rozvfřila a nad hladinou ře ky se vy­

schoval za kme n cypřiše a opatrně vystrčil

záblé zvfře a skočilo přímo z bře hu do vody.

ným způsobe m po če rných ve ve rkách ne bo

nořila žlutá hlava. Tvoři la s člune m takřka

po pa pouš cích. Je nomže - proč by to Pe pe ho

přímku. Pe pe vyděšeně mával dvouhlav­

tak rozruš ilo? Navíc mi zmize l z dohle du,

ňovkou.

a když jse m ho znovu spatřil, neš lo rozpo­

"Stříle j, Pe pe, stříle j!"

znat, zda ve sluje po proudu či proti němu.

Pe pe dost dobře ne věděl, jak se má

Ge orgova dvaatři cítka se ozvala ješ tě dva­

puš ka drže t, natož jak se z ní střílí. Pře sto

krát. Obě kulky se zaryly do protějš íh o

vš ak přitiskl pažbu pod bradu a zamířil.

bře hu. Pro vše chny případy jse m vsunul zá­

Stiskl obě spouš tě. Zpětný náraz ho povalil,

s obnfk do automati cké puš ky a odjisti l ji.

Pe pe dopadl zády na hladinu, je ho bosé nohy

V mysli mi vytanula Ge or gova slova: "Člo­

se na chvíli zachyti ly na boku lodi, a pak už

věk nikdy ne ví, co ho může v té zatrace né

sklouzl do vody ce lý. Zbraň padla zpátky do

džungli potkat. "

člunu.

32

Prou d h o u náše l ke bře hu , kde se zachytil

Jagu ár k němu mířil a já se ne odvážil

vystře lit. Kde , k če rtu , vězí Ge orge ? Ko­

v křovinách.

děl s ru čnicí. Zákon schválnosti pracoval

nám!"

ne čně jse m ho u viděl v křoví,kde něco vyvá­

"Klid, Ge orgi, " zavolal jse m."Neu te če

ne omylně, pu ška vypověděla slu žbu .Zatím

"Ty ne, ty ne stříle j!To je můj jagu ár!"

se na dru hé straně člu nu obje vila Pe pe ho

vyváděl Ge orge jako smyslú zbave ný.

hlava.Jagu ár plaval pár me trů od něho. Cítil

"Dobrá,Ge orgi,je nom klid.Tak stříl e j! "

jse m, jak mi vlasy vstávají hrůzou .Pe pe se

Posle chl mě. Stři1e l, ale ne mířil. Na

zachytil člu nu v okamžiku , kdy podjížděl

bře hu se zavlnila tráva.

nízké větve .Hbitě skočil dovnitř.

"Máš ho pře d se bou, Ge org i!"

"Chytni ve slo, Pe pe, drž jagu ára ve

Nato Ge orge zmize l, aniž jse m postře h!

vodě!"

kam. Jagu ár taky .Pe pe se skočil ze stromu na

Pe pe však pře běhl člu n a vymrštil se na

bře h a staral se o člu n.

je dnu z větví. Jagu ár zatím doplaval až ke

Vzal jse m si love cký oble k, a Pe pe mě

člu nu . MI1il jse m na něj. Věte v se pod vahou

pře ve zl na dru hý bře h. Stopu jagu ára jse m

Pe pe ho těla ohnu la a zakryla mi člu n i zvíře .

naše l a sle doval ji podél křovin, na rovině se

Polévalo mě horko i chlad.A ke vše mu začal

mi ztratil a.Ge orge stál ne dale ko, ble dý, roz­

Ge orge za náramného pokřiku stříle t.

ru še ný, zklamaný. A zu řil.

"Ty idiote !" nadával jse m mu , "poto­

"Dostal bych ho,jak je Bůh nade mnou !

pfš člu n!"

V té zatrace né pu šce se mi zase kla patrona!

On však stál na bře hu a pálil je dnu ránu

Mu síme ho najíť . Rozstříle l jse m ho na

za dru hou .Kulky naráže ly do dře va, Ge orge

cu cky! Vsadím se , že jse m ho zasáhl ne j­

snad ani je dnou jagu ára ne zasáhl. Zatím se

méně de se tkrát !"

Pe pe šplhal po větvi dál, odle hčil ji tak, že se

Pátrali jsme po něm asi hodinu , ale

zve dla z vody a já kone čně spatři l člu n.

33

marně. Geo rgo vi kro k za kro ke m ubývalo

Zápas s krokodýly

naděje , jeho zklamání vzrůs talo . K o ne čně

/8/

jse m ho př iměl k návratu do tábo ra. Ve člunu js me našli deset děr o d kule k.

Vetřelec • Georgovi je nanic • Nešetrné hry Santa Rosy • Krokodýl Goliáš

"Po díve jme , Geo rgi , jaký ty js i ná­

ramný s třele c!Člun jsi te dy vyřídil úplně!"

Přiře zával jse m kolíky k ucpání děr o d

kule k. Geo rge však byl myšle nkami jinde .

"Mus ím ti po vědět, jak to bylo .. .Za­

V no ci mě trápily těžké s ny.Pro bo uze l

jeli js me tamh le za te n z
při raz íme

ke

jse m se děsem a trvalo dos t dlo uh o , ne ž jse m

břeh u, hle dám ji

přes vědčil s ám se be , že n a mně neho dují žá­

v křo ví. Naje dno u vi dím pěši nu a na pěšině

dná dravá zvířata.Byla hlubo ká no c, měs íc

jagmira! Vyděs i l mě tak, že jse m zapo mněl

s tál nízko nad o bzo re m. Na s amé m po čátku

na p uš ku. On se taky le kl a uh ání pryč.Měl

us ínání mě vyrušil zvuk- jako by zarach o ti l

jse m oh rom né štěs tí, taky se na mě mohl

ple cho vý h rne k. Pos adi l jse m se a naslo u­

vrh no ut . . . Začal jse m s tři1et . On se ztratil

ch al. V táboře hos po dařil ve třele c. Zatřás l

v křo ví. Vto m s lyším tvé vo lání . . . Musel

jse m Pe pe m, a te n o kamžitě vyběh l ze s tanu,

jse m ho zas áh no ut, viděl js i pře ce, jak vys ko ­

dřív ne ž já.

čil! K dyby ne šlo Pe pe mu o ži vo t, s mích y

"Santa Maria!"

bych se ne udržel, jak ho ta tvá h ame rleska

Jak je z námo , Pe pe s vými zo ufalými

ko pla do vo dy. Pane bo že , vše cko se to událo

výkřiky ne še třil, přes to pro mě po každé byly

tak ne uvěři te lně rychle ! Pe pe se vyho upl do

si gnále m, že bude násle do vat nějaká po ­

člunu jak čis to kre vná o pice !Nikdy ne po ch o ­

h ro ma. Bys tře jse m vytáhl zpo d po krývky

pím, jak nám mohl te n jaguár unikno ut, pro č

ručni ci. Geo rge můj poh yb zaznamenal i ve

jsi ho neslo ži l ty? "

s pánku a vymršti l se tak prudce , že s vo u tvr­

"Vfš , Geo rgi , měl jse m k to mu dva do ­

do u le bko u narazi l do mé h lavy, až mi pře d

cela do bré důvo dy.Měl jse m co dělat, abych

o čima tančily h vězdičky. Zve nčí sem do léh al

se vyh nul tvým kulkám - a za druh é, přímo

jakýsi šus to t. Pe pe s tál pře d s tane m, lo mi l ru­

js i mi vyh ro žo val, abych se o tvého jaguára

kama nad hlavo u.

nes taral!"

"Santa Maria!"

Upřímně se divil:

"Ali gáto r!"

"Vážně? Že bych byl tako vý zlý? "

vyde chl jse m dřív,

ne ž

mohl Pe pe zno vu o te vřít ús ta k dalšímu bě­

A pak do dal je ště s mířlivě:

do vání.

"Byl to ale pěkný mace k, co? Ani jse m

"Sí, s í, seňo r, " při takal a jeho moh utné

s i h o nes tačil v to m zmatku pořádně pro ­

ruce se třás ly. K dyž se tro ch u uklidni l, vyprá­

"Neře kl bych , že to byl zro vna nějaký

věl, že viděl aligáto ra je no m pár me trů od na­ šeho s tanu, Santa Maria!Aligátoři jso u li do ­

hlédno ut!"

o br, " po krčil jse m rame ny. "To te n můj vče ­

žro uti , a pro to zůs tane Pe pe až do rána na

re jší jaguár, byl je ště je dno u tak velký. "

s tráži. Mys lel jse m s i, že přeh ání jako všich ni

Pe pe mlčel, se děl na břeh u, ko uřil.Za­

do mo ro dci, ale pro ti to mu, aby hlídal, jse m

dumaně s i proh lížel utrpěné poh mo žděniny.

pro jis to tu nic ne namítal.

Ale pak se z ničehož nic dal do bre be ntění.

Ráno jse m s i prohlížel s vé tělo a byl

Několi krát jse m zazname nal v jeho dlo uh é

velmi pře kvape ný. Dík y klfš ťatům a cigare ­

měl ani slo vo , věděl jse m, co říká.

ného divo ch a. Mé tělo bylo pose to s to vkami

tám se ze mne s tal nádhe rný exemplář te to va­

ře či výraz muy malo .I když jse m mu ne ro zu­

s kvrn, někte rými o d ko us nutí, jinými o d po ­

Pe pe nám naznačo val, že js me s vá­

te ční lo vci.

pále ní. Ne cítil jse m však ne jme nší boles t, ani

34

Vylez li js me n a s kálu a z jis tili, že n ejen om

s věděn í. Věděl js em, že z a to vděčím jen a jen

n elz e tu dy člun přen és t, ale že je také vylou­

Pepeho šikovn os ti a koř alce can ě.

čen o s e kolem s kaln atého výběžku př ebrodit.

Sn ažil js em s e probu dit Geor ge, ale ten

n evs tával.Jeho tvář byla přepadlá a s mu tn á. "Je mi z le," pos těžoval s i.

mimoř ádn ě s iln ý.Dohodli js me s e,že pojedu s ám, a chlapci s e docela rádi vydali po

Věděl js em dobř e, co zn amen á n emoc

n ebo úr az ve výpravě. George bolely vše­

břehu řeky.

chn y kos ti, hlava mu třeštila, jedn a křeč s tří­

Brodil js em se s člu n em až do oka­

dala dru hou . Jaz yk byl žlu tě potažen, George

mžiku , kdy jej u chopil prou d.Člun se hn al

z vracel. Pepe cos i vys lovil,zn ělo to jako "co­

z ádí n apř ed,já s e vyšvihl n a příď,a u ž js me s e

len tu rus " .

ř ítili po s kluz avce dolů. Člun s e z atočil dřív, n ež js em s e dos tal k ves lům, tím však má

"Co to je?" zeptal js em s e. "Tropická horečka," z ašeptal s labým

s můla n ekon čila. Těs n ě n ad hladin ou s e s klá­

hlas em George. "Už js em ji jedn ou měl!" Vypadal

opravdu

n ez dr avě.

V úz kém korytu n ebylo víc n ež s todvacet cen timetrů hlou bky, z ato prou d s e tam hn al

n ěly us chlé větve mohu tn ého s tromu .Sehn u l

Vybral

js em s e,aby m ě n es hodily d o vody, př es to mi

js em z lékárn ičky vhodn é léky. Georgovi s e

jedn a odřela z áda, z akles la s e z a můj opas ek

po n ich u lehčilo a klidn ě usnu l. Pepe s e vydal

a vyz dvihla mě do vz du chu . Zachytil js em s e prvn íh o předmětu , který mi př išel pod ru ku ,

pro můj petr olejový kabát, který js em z an e­ chal u bambu s ů, a já z atím vážil všechn a pro

byla to bedn a s bramborami. Nemohl js em s e

a proti. Ať js em roz ebíral n aši s itu aci z které­

koli s trán ky, vždycky js em dos pěl k z ávěru , že s e mus íme co n ejrychleji dos tat z džun gle

jí však držet do n ekon ečn a.Co kdyby mi člun

u jel a z an echal mě tak n abodnu tého n a větvi

ven . Vracet se n emůžeme, pus tíme s e tedy

s bedn ou brambor v ru ce?Chytil js em s e tedy raději bortu , člun s e však povážlivě n ahnu ! ,

bylo by to sn adn é an i kdyby byl George

falý z e s vé bez mocn os ti. Když js em s e u ž

dál po řece a bu deme s poléhat n a štěs tí. Ne­

proto js em s e ihn ed z as pus til, n es mírně z ou ­

úpln ě z dráv. Začal js em s e dívat n a s vět čer­

s miřoval s tím, že mi člun u jede, větev s e

n ěji,n ež bylo nu tn é.

s pras kotem z lomila. Já dopadl n a z áď, přidr ­ žel s e a projel korytem s koro bez obtíží.

Pepe přišel s kabátem a s celou s bírkou

klíšťat. Hlás il, že v dolíku ,kde z ůs taly z bytky

Dokon ce js em s e dos tal i k ves lům. P epe

srn ce, objevil jagu áří s topy. Kdybych s e n e­

s Georgem pochodovali po břehu , a když

mus el s tarat o Georga, vydal bych s e z a

n as tu povali do člunu , tvářili s e n admíru s pokojen ě.

s ou mraku n a čekan ou . Večer s e u ž n aštěs tí dařilo Georgovi mn ohem lépe. Rán o s e mohl

"Js em moc rád, že u ž to mám za s ebou ,

pos tavit n a n ohy, cítil s e však ještě velmi

pán ové," oddechl js em s i.

s labý a malátn ý. Roz hodl js em, že bu deme

"Co js em povídal,Pepe?To bu de z as e

pokračovat v ces tě, a George i Pepe mi mu ­

s eli shb it, že s e r aději u ž n ikdy n en apijí n e­

řečí!" z amrkal George n a Pepeho, a z jeho hlasu z azn ěl z as , bohu díky, ten s tarý po-

n a s lun ci. Sbohem cypřišový os trove, s bo­

n ás San ta Ros a z avalila prou dy, do n ichž

s měváček.

převařen é vody. Projeli js me s tinn ým r amen em a octli s e

Ještě js em s e an i n evz pamatoval, a u ž

hem!V té chvO i js em n elitoval, že ho opou š­

js em s e mus el pus tit s odvahou lidí,kteř í byli

víc n emocen . Věděl js em však,že s e k divoké

u ž n a n ic jin ého, n ež jak s e z n í dos tat ven .

vržen i do lůn a n ejdravější přírody a n emys lí

tíme, všichn i js me byli un aven i, George n a­

Čekal n ás s pád,kde řeka pokles la hn ed o n ě­

krás e os trova bu du ve s vých vz pomín kách

n eu s tále vracet.

kolik s top. Na takovém ús eku js em jako vždy

žili, n ám San ta Ros a n as tražila z as peřeje.

ochotn ě pos lechl, ale Pepe s e r oz hodl pr o

pobídl hochy, aby šli raději po břehu . George

Pod s kaln atou s trán í, kam js em s e blí­

35

brouzdán í, voda se zdála poměrn ě mělká.

byla p o celou dobu sjízdn á, n emuseli jsme se

by mě už n ikdy žádn ý výkřik n ašeho milého

jsme určitě urazili n ejvíc kilometrů od po­

Do té doby jsem si přece jen myslel, že

Pepeho n eměl vyvést z míry. Mýlil j sem se. To, co ze sebe vydal ten tokrát, mi málem za­

stavilo srdce. Ručn ici jsem držel dřív, n ež

tedy zdržovat přen ášen ím člun u. Toho dn e čátku n ašf výpravy.

Poledn í výheň jsme sn ášeli dokon ce velmi dobře, byli jsme totiž n eustále mokří.

jsem se ohlédl. Pepe se pomalu sun ul ku­

Za soumraku jsme se utábořili pod velkou

n ěl. Pod ním plulo n ěco dlouhého a temn ého,

spící se zachumlali do pokrývek. Rán o jsme

předu, přitom však vypadal, jako by zkame­

co n a vodě vytvořilo siln ou brázdu.Stál n a hřbetě aligátora. Chtěl se zachrán it skokem

n a vyvýšen ý kámen , odrazil se však tak prudce, že přeletěl a spadl do vody. Na břeh se vyhrabal s n euvěřiteln ou mrštn ostí a rozči­

skálou, rozdělali oheň , n ajedli se a n apolo vyrazili dřív, n ež se n ad řekou začala zvedat

mlha. Chtěli jsme překon at rekord předcho­

zíh o dn e, do cesty se n ám však od samého počátku stavěly překážky.Nejdřív to byl n ej­ vyšší vodopád, který jsme n a n aší výpravě

len ě kolem sebe plival. Po tom aligátorovi

míjeli, pak díry v člun u, hluboké a krátké

likrát mrskl, rozvfřil kolem sebe bláto a po­

vír. Roztočil n ás s n áramn ou chutí a my se

js em vystřl1el celý zásobn fk, on sebou n ěko­ n ořil se do tůn ě.

Divoké proudy, kterými n ás San ta Rosa

proudy, úžin y s běsn ícími vln ami a n akon ec

z n ěj dlouho n emohli vymotat.Pepe však za­

chytil lasem větev a člun přitáhl. Kolem po­

řy ch­

ledn e n a n ás číh al spád, který kon čil v hlu­

n e. V pomalejších úsecích jsme pluli rychlo­

zádí n apřed. Možn á zapracovala ún ava,

častovala, n ás pohán ěly s tak děsivou

lostí, že j sem n evěděl, mám-li se radovat či s tí šest až deset kilometrů za hodin u. Řeka

36

boké tůn i. Hoši už byli n a břehu, já stočil člun

možn á lehkovážn ost, n ajedn ou jsem se octl

v blízko sti kamene,skrytého po d vo do u.Záď

Nikde ani květina, po pínavé ro stliny nebo

člunu se hnala přímo na něj. K mému údivu

stinné záko utí. Nad stro my létali supo vé,

byl náraz kupo divu měkký. Balvan je pěkně

kteří ho do vali na zdechlém do bytku, zápach

po ro stlý mechem, po chvalo val jsem si spo ­

hnijícího masa byl nesnesitelný. Někter á zví­

ko jeně.Nato se člun začal kymácet, jeho záď se po zvedla, vzedmula se o bro vská vlna, a po to m i rána. Člun o dletěl str ano u, a já spat­

ko lem zdivo čelých býků a krav s širo ce po sa­

řil třímetro vé ro zzuřené zvfře. Spalo na bal­

zenými ro hy, ko lem po divných do bytčat,

vanu a já je vyrušil. Pro hlížel jsem si je pěkně

o nichž Pepe pro hlásil, že zeŠ!1 ela, když jim

zblízka a učinil o bjev.

klfš ťata vlezla do uší. Chtěl jsem výstřelem

"Hej,Georgi, vždyť je to kro ko dýl!Má

uko nčit jejich utrpení, ale Geor go va před­

špičato u a úzko u tlamu.Je to kro ko dýl!"

náška o mex ických záko nech mi to zne­

"Řekl bych, že na to m ani tak mo c nezá­

mo žnila. Z to ho příšer ného zápachu a z té po dí­

leží, " o dpo věděl mi tro chu mdle George. "A já si zas myslím, že na to m mo c zá­

vané mi bylo zle. Geo rge se natáhl na plach­

leží! Aligáto ří tlama je širo ká a zao kro uh­

to vinu do stínu, kter é vrhalo něko lik palmo ­

lená! Něco ti po vím .. . "

vých listů, a Pepe mlčky veslo val.Z dlo uhé

Nenechal mě však do mluvit.

chvile, a taky s nadějí, že se mi po daří získat

"Po slyš, člun je plný vo dy. Má úplně

nějako u kůži, jsem začal střJ1 et po kro ko dý­

ro zsekaný bo k!"

lech. George se r ázem pro br al ze své malát­

Vylo žili jsme tedy zavazadla, vylili

no sti.Na dvo umetro vého kro ko dýla jsme na­

z člunu vo du, ro zebrali jednu z beden, aby­

razili snad každých sto metr ů.Ty velké jako

cho m měli pr kna na o pr avu, a dali jsme po ­

kláda jsme měli málo kdy na do střel, k men­

ško zený člun do po řádku.

ším jsme se však do stali do st často . Geo rge

Santa Ro sa se umo udřila, nadále se

vyplýtval spo ustu kulek, většina se ale zaryla

k nám cho vala mírně a laskavě. Z o str ůvků

do břehu, cil nezasáhla jediná.

klo uzali do vo dy kro ko dýlo vé.Příkré, bah­

"Geo rgi, pušku máš nabito u, ale zdá se

nité břehy byly ro zbrázděny širo kými stez­

mi, že ti nějak zanáší," po smíval jsem se.

kami.

Georgo va střelba můj výro k jen po ­

"Pepe řf ká, " překládal mi Geo rge něja­

tvr dila, chlapec minul cil i ze vzdáleno sti

ko u delší Pepeho řeč, pro to že se v jeho hat­

něko lika metrů. Vztekle mr štil svo u staro u

matilce lépe vyznal,"říká,že ty stezky vyšla­

puško u do

pal do bytek, řfká, že na březích Panuca pr ý

to

úplně vy­

Já se však po ko ušel o štěstí dál. Ze

V kraji prý je všeo becně známo , že r an­

středu řeky jsem bedlivě po zoroval břeh. Po

čero vé státu Tamaulipas vůbec nevědí, ko lik

neúspěšném lo vu na jaguára jsem neměl ke

do bytka mají. Šel jsem se na břeh přesvědčit

své auto matické pušce důvěr u. Teď se mi na­

na vlastní o či,Pepe měl pravdu.

skytla mo žno st přesvědčit se, co do káže.

"To znamená, že by někde blízko měla

Střelil jsem asi šest kro ko dýlů, ale ti sklo uzli

být řeka Panuco ,Pepe," řekl jsem. sabe?"

vo dy. Pepeho

vedlo z míry.

po bf há spo usta zdivo čelého do bytka. "

"Q uién

řata zapadla do bahna a umír ala zaživa, sží­ r ána mo uchami, trápena hladem.Pluli jsme

do vo dy dřív,než jsem se k nim do stal. Ur čitě to nezavinila puška,někteří z nich byli přímo

o dpo věděl ro zvážně

ve dví.

a po krčil r ameny. Kdo vt?

Pak jsme jedno stádo skutečně viděli, běželo po břehu vzhůru, a za nfm se zvedala

"Vidíš tamhleto ho , zajedin e k němu

blíž," po bízel Geo rge,"určitě ho do staneme,

o blaka prachu. Vzhled krajiny se změnil.

má daleko k vo dě!"

so ké, po křivené stro my, o balené lišejníky.

se po stavil na kr átké no hy,jeho o cas se o píral

Břehy se přestaly zelenat, ro stly na nich vy­

37

Pepe zamířil blízko ke břehu. Kro ko dýl

o zem.Rozevřel oh romn é čelisti, sn ad úža­

Klek l jsem n a k olen o a zamfřil. Dvě

sem, sn ad aby n ás zast raši l. St řelil js em h o

rán y splyn uly v jedn u.Kláda ožila.

přímo do h rdla. Zazmítal se, pak se sk ut álel

"Rych le k n ěmu, Pepe! "

do vody, převráti l se n a záda.Noh y mu t rčely

Krok odýl rozevřel zubaté čelisti sn ad

vzhů ru, při pomín al obrovit ou žábu.

met r dlouh é a zas je sk lapl, až to cvak lo. Oca­

Pepe párk rát pohnul vesly. Natáh l jsem

sem, oh ebn ým jak o vrbový prut, mlátil do

mě h rozivé sk eln é oči - a já h o bezděk y zas

Vystřelil jsem ještě dvak rát do jeh o moh ut­

s e a ch yti l zvfře za jedn u n oh u.Hleděly n a

břeh u, jak se vš ak zdálo, t ělem h ýbat n emoh l.

pust il. Klesl do h loubky, k am jsme n edosáh li

n éh o t rupu.Dun i vé rán y měly tak ovou sí1 u,

"To by tak h rálo, abych om n edost ali ani

se vymrš ti l, obrát il n a h řbet a sk louzl n a

an i veslem.

že by prorazily díru v bok u lodi. Krok odýl mělčin u.

jedn oh o, " rozh orlil se George. Byl možn á

n emocn ý tělesn ě; ale jeh o duch sálal en ergi í.

"To je ale n etvor! "

"P<í<í áni, podívejt e t amh le! To je sn ad

Klidn ě jsem asi z pěti met rů vpálil do

k l<ída, i n a k rok odýla se mi to zdá n ěja­

k rok odýla dalšf čtyři rán y. Kaln ou vodu

k é velik é. "

zbarvila k rev.Bil ocasem tak rych le, až oči

Nebylo by t o poprvé, co se n ám n epoda­

přech ázely. Pok ropi la n ás

řilo rozezn at k rok odýla od n aplaven é k lády.

spršk a

vody

a bahn a. Vysk očili jsme s Georgem n a břeh

Na n ízk ém břeh u se povalovalo n ěco dlou­

a pobi11 ali zmaten ě sem a t am. Svfral jsem

h éh o a strašn ě zablácen éh o. Bylo třeba se

pušk u, ale už jsem do n í n eměl n áboje. Zvfře

p řesvědčit, co to je, viděli jsme už n ejmén ě

leželo n a bok u,

t ucet k lád, kt eré n áh le ožily a sk louzly

moh utn é n oh y bičovaly

vodu. Pomalu se propadalo do h loubk y.

do vody.

Osvít il mě n ápad. "Pepe, laso, ch yť h o lasem!"

"Přidrž člun, Pepe, vystřelím a uvi­

díme!"

Smyčk a zach yti la jedn u k rok odýlí n oh u

-

38

a pevně se kolem ní u tá hla. Byl nejvyšš í čas.

bené mu y malo, mu y malo!

nou t. Krokodýl se vš ak nehnu l ani o píď.

řila za ním hlu bokou brá zdu . Najednou laso

Běželi jsem k Pepemu a pomá hali mu tá h­

zamířilo š ikmo dolů, zá ď člu nu se začala

"Zaberme, hoš i, " povzbu zoval jsem je i sebe, "kdo s koho!"

zvedat a příď potá pět. Krokodýl ji stahoval

do hlu biny.

L aso vš ak povolilo. Pepe ležel na dně

"Mačetu , Pepe, přesekni lano!"

člu nu , já v bahně. Jediný George se lasa ne­

pustil. Klesl na kolena, ale držel. Uvá zal jsem konec lasa k přídi.

Pepe v rozruš ení š mát ral pod sedadlem,

po stranác h člu nu - mačet a nikde. V p oslední c hvi1 i jsem se přihnal na příd' s nožem v ruc e

"Koli krá t jste předpovídali , že si u ži­

a přeřízl lano v okamžiku, kdy se do člu nu

jeme, teď nast ala ta pravá c hvi1 e!"

začala hrnout voda.Příď vyskoči la do výš e,

George taktak stačil naskočit do člu nu .

jako by byla z korku .

Krokodýl měl tu hý kořínek, tá hl ná s do

Pot om jsme na břehu odpočívali, vyná ­

středu řeky a po prou du dolů. "Jedeme do Panuc a!"

Před přídí člu nu se zvedala voda a t vo­

já sal George.

"Vidfš , Pepe, jakého máš koně!"

Pepe však jeho dobrou ná ladu nesdí­

š eli zavazadla a vylévali z člu nu vodu . "Grande!" oc enil Pepe dodat ečně kro­ kodýla."Grande!"

"Ano, Pepe byl veliký," sou hlasi l jsem

lel. S volá val opět na pomoc vš ec hny své

suš e "až moc !"

svaté a pronáš el t aké na náš vru b své oblí-

39

sela prodírat úzkým korytem do velké zpě­

zajetí /9/ divokých kanců

V

něné tůně.Ideální místo pro tábořiště! Stan jsme postavit nemohli, do skály se nedaly zatlouci kolík y. Položili jsme plach­ tovinu na zem. Ve skále jsme objevili pramí­ nek chutné vody a mohli se konečně dosyta

Kam se ztratil Pepe? • Další ze série výkři­ k ti • Kam se ztratil George? • Schová­ vaná na stromech

napít. Pepe vyrazil s mačetou na dříví.

O chvíl i později, když jsem rozkládal na plachtovinu pokrývky, upozornil mě George,

že slyší v lese nějaký křik. Vzal pušku, vydal se za Pepem a já pokračoval v práci na Veslařské

zkušenosti Pepeho,

tábořišti .

který

Pak se ozvaly další výkřiky. Všechno

dlouhá léta pracoval jako mozo, jehož si nají­

napovídalo tomu, že je vydává nejen Pepe,

mají lovci tarponů, nám přišly nejednou

vhod.

Pepe vesloval za

ale i George.

nejúmornější ho

vedra, a skvěle si poradil s mělčinami, na

"Co se zas k čertu děje!" zaklel jsem,

nich ž jsme občas uvízli.

vzal pušku, zasunul zásobník, a do kapes na­

Balvany a peřeje patřily nenávratně mi­

pěchoval ještě další, a taky krabičku patron.

nulosti. Zato nastaly potíže s hledáním vhod­

Po setkání s jaguárem jsem došel k názoru, že

ného tábořiště.Bahnité, přfkré břehy a lesy

budu s sebou vždycky nosit dostatek střeliva.

z amořené klíšťaty nenabízely ani tu nejmenší

Vyběhl jsem nahoru na svah, vešel do lesa

bouzela naději, vzápětí nás zkrušilo zkla­

druhého, takže jsem jim nerozuměl ani slova.

m ož nost k odpočinku. Ka�dá zátočina pro­

a volal na chlapce. Křičeli na mne jeden přes

Jmí ní. J edinou útěchou bylo pomyšlení, že se

L es nebyl hustý, jeho mýtiny porůstalo křoví,

blížíme k CI1 i. Přece jsme však objevili pís­

vysoká tráva a nízké palmy.

činu, byla čistá a suchá, na jejím okr aji řeka

"H ej, chlapci, kde jste?"

naplavila hromadu dříví. Děkujeme za ty

"Jabalí, vrať se, jabalí nás zahnali na

dary, Santa Roso! Pepe upekl kachnu, ale

strom!" - "Santa Maria, jabalí, utí kejte!"

rýže. Kakao jsme vypili s přemáháním. Ne­

konale.

tále promítal před očima: kalná zelená voda,

a domýšlivý, na jejich varování jsem nedbal.

George neměl chuť na maso a mně stačila hrst

Tentokní t jsem oběma rozu měl do­

mohl jsem se zbavit obrazu, který se mi neus­

Byl jsem však tenkrát trochu ješitný

umírající krokodýl a břehy, na nichž dokoná­

Běžel jsem dál, chvi1 emi se zastavoval, roz­

val ubohý dobytek.

hlížel se a naslouchal. Nebylo mi jasné, proč

Druhý den jsme se s Pepem u vesel stří­

šel Pepe tak daleko na dříví, tím spíš, když

dali a kvečeru měli za sebou asi padesát kilo­

všude kolem bylo jen syrové dřevo. Obešel

metrů, většinou proti větru. Řeka se úžila

jsem několi k uschlých, zažloutlých palem,

a zahlédl bílou košili. George se vyšplhal na

a nabývala podoby té čarovné Santa Rosy,

malý strom asi třži metry od země, Pepe trů­

jež kolébala náš člun v prvních dnech vý­

nil ve větvích cebie. Stál jsem asi šedesát

pravy. Vysoké břehy lemovaly krásné temné

metrů od nich.

lesy, obrostlé stř1b řitými lišejníky tak hustě,

"Uháněj, ty jeden indi áne, vem nohy na

jako by před námi chtěly skrýt nějaké ta­

ramena!" řval na mne George. Také Pepe mě

jemství.

zapřísahal, abych pádil pryč, je-li mi život

Slunce zlatilo vrcholky obrovských ce­

milý a jako vždy vyšperkoval svůj dlouhý

bií, a my po dvou dnech spatřili opět skalnaté

proslov, jemuž jsem rozuměl jen částečně,

břehy. Nízký travnatý výběžek vyčníval té­

častým Santa Maria. Nebyl jsem v posled-

měř až k protějšímu břehu, takže se řeka mu40

ních dnech prá vě dobře naložen, a jejich po­

v houš tí to zarachoti lo. Zneklidněl jsem .

vyk m ě patřič ně popudil.

Zvedla se oblaka prachu a ze vš ech st ran t o

není!" odpověděl jsem jim p odrážděně.

i v křovinách se mi11ala š edá zvířata. Stři1 el

"Co t ak vyvádíte? Vždyť nikde n i c

n a m ě zač alo vrč et, ječ et, kvič et. V t rávě

Nato se George hysteri cky zasm ál.

jsem po ni ch, ale sotva padlojedno, objevi lo

"Jen poč kej, až tě zvětří!Pod nám i jsou

se n a jeho m ístě druhé, byla to snad ti síci­

ti síce jabalí, přím o pod námi ! Poslechni si !"

hlavá sai'í .Vzdal jsem se a uháněl, jako bych

Ulom i l větev, strhal z ní li st í a hodi l ji dolů. Ozval se dupot, š ustot , praskání. Stál jsem docela blízko, ale nezaznam enal, že by

m ěl v patách ti síc ďáblů.

Vtom jsem zakopl, udělal několik pře­

m et ů, ale puš ku z ruky nepusti l. Přestože

se tu něco pohybovalo.Suchá tráva a křoviny

jsem utíkal jakojelen,byla m i zakrátko jabalí

mi sahaly až do pasu, pát ral jsem v nich, ale

v pat ách. Vyš vi hl jsem se na si lnou vět ev,

kde ni c,t u nic.

kt erá m i nabídla pom oc, t ak svi žným vzepře­

"Vi dím, že chcet e tam nahoře přenoco­

ním , za něž bych se nem usel stydět ani v č a­

vat ," uš klib l jsem se posm ěš ně. "My neslezem e,

sech vrcholu své sportovní éry.

dokud neodejdou,"

Seděl jsem obkročm o na t é m ilosrdné

prohlásil pevně George,"a radím ti, je- li ti ži­

větvi a prudce oddychoval.Povážli vě se po­

vot m il ý ...

hupovala nad st ádem t ěch hnědoš edých po­

"

"Dobrá, když se tak bojíte . . . já je za­

tvor s ostrým č eni chem a nanejvýš nevlíd­

ženu!" A protože nem ám od slov daleko k č i­ nům , vystří1el jsem z aut om ati cké puš ky celou dávku do houš tí pod George.

ným pohledem .

Vi děljsem m ezi nim i m ladí ky i staříky,

vši chni se hrozi vě ježi li a cenili své t esáky v oč ekávání, že jim spadnu přím o na rypáky.

Větš í poš eti losti se snad žádný lovec

Bláhově jsem se radoval z pom yslného bez-

ni kdy nedopusti l. Sot va dozněl y výstřely,

41

se ani hnout! Zažeňte ty bestie, jinak je se

pečí. Nabíjel jsem ručnici a stři1el zuřivě po těch n ejzuřivějších. Dvaná cti ranami jsem

mnou konec!"

zbývalo mi sotva pad esá t ná bojů, a jich byly

větev,na niž bych mohl přeskočit. V nejhor­

jich zabil tucet, neved lo to však k ničemu,

stovky. Navíc se hlaveň ručnice rozžhavila

Marně jsem hled al alespoň očima jinou

ším hod ím d olů pušku, opatrně se postavím

a p�í lila mě d o d laní. Uslyšel jsem Georgovo

a ve skoku se chytím přímo kmene. Prá vě

volá ní a od pověd ěl na něj d osti krotce:

kd yž jsem se k tomu připravoval, zaslechl

"Ne, Georgi, nic se mi nestalo, jenom

jsem praskot v křoviná ch a Pepeho vá lečný

jsem vylezl na strom. Co vy? "

pokř ik. Běžel přímo ke mně a má val ohrom­

"Kanci zmizeli, i Pepe si myslí, že mů­

nou pochod ní.

žeme slézt. Jd eme za tebou!"

"Pepe,"

"Rad ěji počkejte!" snažil js em se je za­

zhrozil

jsem se, "pod pá lfš

celý les!"

držet. Pokoušel jsem se usad it trochu pohod l­

Pomyšlení na lesní požá r mě d ěsilo

něji a prohléd nout si své žalářník y. Větev

mnohem víc než jabalí. Ale i oni silně zne­

pod e mnou však výstražně zapraskala a za­

klid něli a začali po sobě šlapat. Kd yž se

čala se pomalu od lupovat od kmene. Sebene­

k nim přiblížil Pepe se svou pochod ní z d lou­

patrnějším pohybem se trhlina zvětšovala.

hých palmových listů,d ali se d o jed noho na

"Hoši, " volal jsem o pomoc, "nemohu

zběsilý úprk lesem.

42

ponů, ať je to tak nebo tak, v každé m případě

Santa Roso, /1 0/ na shledanou !

máme už nejhorš í za s ebou, přátelé !" George s e probudil svě ží a rados tně s e kolem s ebe rozhlížel.

Vys okým břehem

v edla pěš ina, na jejímž konci js me zahlé dli v elkou chatu.Vys toupili js me z člunu.

Tarponi ukazují cestu • Jak daleko je Panuco? • Noc nad Santa Rosou • Zkla­ mání za každou zatáčkou • Konečně! • Rozloučení

Na v elké m pros trans tv í s tálo ně kolik

dalš ích chat s rozkv etlými zahradami. Na pa­

louku s i hrály nahé dě ti s papoušky a s ocho­ čenými zv ířaty.P epe hned oslov il dvě přívě­ tivé ženy a dozvě děl s e, že do os ady P anuco bychom mohli doplout as i tak za dv a dny

a dvě noci. Nedokázaly nám v š ak pově dě t,

P ři v ečeři s e na nás v rhlo mračno čer­ ných mos kytů. P epe s e jich bál s koro v íc než hadů, a proto házel do ohně s yrové dřív í a ze­ lené lis tí, aby v ydatně čoudil. Byli to v elcí

mos kyti s čern ým tělem a s íťov anými křídly.

Vlezli js me s i pod pokrýv ky, ale ta havěť bo­ les tivě bodala i s krze ně . Mus eli js me s edě t

kolik je to kilometrů,a budeme-li nuceni celé dv a dny a dvě noci v eslov at. Nabídly nám

pohoš tě ní, teplé mlé ko a slepičí polév ku s rýží.Chtěli js me jim zaplatit, ale ony daly přednos t dárkům.Pepe i George s e dobře ba­ v ili, byli by tu i přenocov ali, ale já nalé hal,

nebo s tát v čmoudu, který v yráběl P epe, oka

abychom radě ji pokračov ali v ces tě. Nako­

kolem uš í do sv ítání.

ně jš í, a než nas tal čas k táboření,měli js me za s ebou pě tadv acet kilometrů.

js me nezamhouřili,krv ežízniv ci nám bzučeli Byli js me vš ichni tři přepadlí a unav ení,

George s e s otv a držel na nohou. I P epe s e chov al jako mátoha, a co hůř, ztratil chuť

nec přece jen uznali, že můj náv rh je rozum­

Stmív alo s e.Kam js me dohlé dli,vš ude kolem nás jen úzké , přík ré a bahnité břehy.

v ili Georgov i na plachtov ině lůžko a on za

Vybídl js em chlapce,aby s e uložili v e člunu, a s edl js em k v es lům. Radě ji pods toupím

chvi1 i tv rdě us nul.Já a P epe js me s e s třídali u v es el.

plav bu, než nocleh v bahně.

k jídlu. Mlčky js me v s toupili do člunu, upra­

možná

nebezpečnou

a

obtížnou

noční

Temná tropická noc na řece půs obila

Pluli js me v e s tínu cypřiš ů, na bahni­

obzvláš tním kouzlem. Kolem přídi tiš e š u­

tých březích s e v yhřív ali krokodýlové. Tu a tam s e přišel k řece napít v yzáblý dobytek. Na pís čitých březích pak přibýv alo kachen

a hus , jednou js me v yplaš ili i s tádo krocanú . P o poledni js me minuli chatu z bam­

měla v oda a má v es la s e do ní neslyš ně bo­

řila. Říční břehy s e ztrácely v tmách, nade

mnou s e blyš tě ly hvě zdy. Kolem mne tančily

svě tluš ky a v jejich záři s e noc zdála ješ tě čer­ ně jš í. Vě řil js em, že mě š těs tí neopus tí a že

bus ů s e s třechou z palmového lis tí.Kolem ní pobí halo ně kolik nahých Indiánů čile jako křepelky. Z chaty v yhlé dla černá, rozcu­

zvládnu plav bu i v té neproniknutelné tmě .

Ně kolikrát js em narazil n a potopenou kládu nebo uv ázl na mě lčině , ale pomalu mě začaly

chaná hlav a, hned v š ak zmizela.Chat js me pak v idě li v íc,dokonce i jednu v ýs tav ně jš í na

opouš tě t obav y, které mě zprv u tís nily.

pila řeka, která s e vlév ala do Santa Ros y.

v ln a čarov ný měs íc, z pola s krytý za mraky.

v ys oké s kále.Za jednou zátokou nás překv a­ Byla dv akrát tak š iroká a rychlá. "Tamaulipas ,"

P epe.

promluv il

Silně js em v nímal zv uky a v ůně , chlad

A žabí zpěv . Ty v elké žáby džungle mají

konečně

s nad v hrdle s amé zlato. Nejdřív s e ozv e lí­

bezný hlas jedné , v zápě tí jí odpov ídá z dálky

"Mohl by to být taky počátek řeky Pa­

druhá s ytým. zv učným tenor em, pak její

nuco, " uv ažov al js em. "Žije tu množs tv í tar-

slábnoucí v olání dlouze doznív á. V kalné m 43

svítání h vězdy postupně mizely. Bolela mě

rode i řekli, že jsme v osadě Panuco, byl jsem

záda, ruce jsem necítil. Jasnilo se. Mlh y se

celý bez sebe. Těšil jsem se, že přijdeme do

převalovaly a zvedaly, narůžovělé slunce

městečka, kde nám nabídnou alespoň pitnou

ještě podřimovalo. Rozezpívali se ptáci.

vodu a kde seženeme nějaký motorový člun,

Dopoledne jsem prospal.V esloval Pepe

a mně se zdálo, že přece jen troch u pookřál. Kolem nás projela dlouh á, z kmene vydla­ baná kanoe, v níž seděli dva domorodci. Ujistili nás, že do osady Panuco musíme do­

který by nás dovezl do Tampica. Šplh ali jsme

zasmušile do kopce a nikomu z nás nebylo do řeči. Panuco však bylo výstavnější, než jak

se nám zdálo při poh ledu z člunu.V poh odl­

jet nejdéle za dva dny. Řeka tu byla širší, na

ném a čistém h ostinci jsme se velmi dobře

jejích mělčinách byl poh yblivý písek. Ne­

najedli a napili,a ke všemu ještě odtud vyjíž­

strkovat vesly na větší h loubku. V yčerpalo

h odin dal na cestu do T ampica.

moh li jsme se proto brodit a museli se od­

děl povoz do Tamosu k vlaku, který se v pět

nás to. Potkali jsme ještě několik kanoí, Panuco je odtud strašně daleko a že nás čeká

nastoupili do povozu se šesti zapřaženými mulami.Nevraceli jsem se zrovna jako vítě­

perná cesta. Jiní zas naopak tvrdili, že osadu

uvidíme h ned za první zátočinou, ale kterou

zové,sotva jsme noh y vlekli.Čím víc jsme se

z mnoh a považovali za první, nám neprozra­ dili.Měli opravdu podivný smysl pro h umor. Na pustém břeh u jsme povečeřeli, pár h odin

však vzdalovali od osady Panuco, tím nalé­ h avěji ve mně zrála touh a vrátit se k Santa Rose ještě jednou. George Allen by jistě ne­

spali a za soumraku opět vypluli.

byl proti.Jako bych h o viděl: zadumaně sedí

V esloval jsem,co mi síly stačily,ale na­

na židli železničníh o úředník a a sní o životě na ostrově cypřišů. Svým přátelům barvitě

konec jsem přece jen musel Pepeh o probudit. Sotva se ch opil vesel,

Najali jsme moza, který nám odveze

člun po vodě,a my s nejnutnějšími zavazadly

a všich ni domorodci se sh odovali v tom, že

uleh l jsem celý

líčí své lovecké úspěch y a po každé zastřelí o jednoh o jaguára víc, o tři krokodýly víc,

provlh lý na záď, a ve ch vi1 i usnul. Den po dni jsme h ůře snášeli sluneční

skolí několik jabalí a uloví rybu pětkrát tak

výh eň, den po dni rostla naše únava a rovné

velkou jako tm· pon. A Pepe? Bezpoch yby by­

ch om se ani nemoh li džunglí prodírat bez

úseky řeky nám připadaly stále delší. Také domorodci, jich ž jsme se vyptávali, věděli

jeh o Santa Marií, jak by nám ch yběly vzácné

h lasy mě skličovaly. Za soumraku jsme za­

ství v tomto kraji!Až Pepe troch u pookřeje,

o osadě Panuco stále méně.Nařík avé h rdliččí

poznatky zkušenéh o moza, který žije od dět­

začne se těšit z pěknéh o výdělku, a všech ny

stavili na písčině, natáh li se na proh řátý písek

a bez jídla v okamžiku usnuli.

šelmy, jabalí a h adi budou patřit minulosti,

Den poté se zas opakoval známý kolo­

která vybledne. Byl jsem přesvědčen, že

běh .Probuzení plné naděje a víry,že za příš tí

i Pepe se dá za několik let přemluvit k nové

zatáčkou spatříme Panuco, pak zatáčka za

výpravě.

zatáčkou a zklamání, která jsme snášeli h ů ř

Když jsem se blížili k Tamosu, zapa­

a h ůř. Poh led n a vodní h ladinu, n a rozbah ­

dalo slunce. Pod růžovým a zlatým nebem se

něné břeh y a špinavý skot nás přiváděl má­

vznášela h ejna plameňáků . Přinášeli nám po­

lem k šílenství.

slední pozdravy od řeky, ztracené v džungli.

V poledne jsme nečekaně narazili na ně­

Na sh ledanou, Santa Roso. Na sh le­

kolik slaměných ch atrčí. Když nám domo-

danou .. .

KONEC

44

Kreslený seriál podle románu J. M. Trosky

I . část Příloha svazku Zane Grey : Dobrodružství v džungli

© J . M . Troska-dědicové © Scénář: Svatopluk H rnčíř © I l u strace: M i l oš Novák-dědicové © Magnet-Press 1 99 1

Světová veřejnost ne- ,..-�----""'--, věděla, že pustý zaled­ něný ostrov začal žít. Osídlenci Vulkanu to zá­ měrně tajili. celého Iniciátorem podniku byl český inže­ nýr Pavel Holan, který před lety z nezničitelné hmoty- holanitu sestrojil podmořskou gondolu. Potápěl se s ní do oce- .. ánů, zkoumal život pod hladinou a vysloužil si ti­ tul - vládce mořských hlubin. Pocítil však také, co je to lidská závist, a za to, že nechtěl, aby hola­ nit posloužil válce, má­ lem zaplatil životem. Proto byl nyní opatrný. Když se po letech Holan vrátil domů, sezná- ...:: = =� ==� ;:;: mil se s Arnoštem Fari- .... nem, vynálezcem pa­ prsků života a smrti. In­ ženýr Farin, aby lidstvo varoval před hrozbou války, těmito paprsky do měsíčního povrchu vy­ ryl nápis PAX- mír. Holan s Farinem uza­ vřeli přátelství a založili společný podnik, ve kterém jejich objevy byly ;::: �-��----=:---.� využity. Pavla však ne­ ustále lákal oceán. Vy­ projektoval tedy velkou ponorku, která by pokra­ čovala v průzkumu moř­ ských hlubin. Ale pro­ tože'ji nemohl sestrojit ve vnitrozemí, hledal vhodnou, dobře utaje­ nou základnu. Spolu se svými spolupracovníky se nakonec rozhodl pro Antarktidu, kam je do­ pravil nový typ letadla slovenského konstruk­ téra Juraje Kmitka. Brzy potom k sopečnému ostrovu dorazila i loď s jednotlivými díly a práce na podmořském člunu se rozeběhla.

l::: : � :; �:r"�-��=;:���;:;;;�;;;; ; =;,;;,;:;;;;:�

:; =

��� �

���!!��������

�������;::�=��

Tu noc obyvatelé základny neusnuli. Mnohokrát se domnívali, že už slyší volání svých přátel, ale vždy se ukázalo, že šlo jen o vytí vichřice. Když ho­ diny naznačily, že je ráno, byla stále ještě tma a dveře nešly otevřít, protože kolem srubů se na­ kupily ohromné závěje. Uběhl druhý a třetí den, ale smršf neustávala. Devět dní byli polárníci uvěz­ něni ve srubech. Co se zatím s Farinem a Rogerem stalo? Teď už je vyloučeno, aby byli naživu ... De­ sátý den vichřice ustala. Muži vylezli ze svých příbytků okénky ve střeše. ·

PŘÁTELÉ, NEMĚJTE O NÁS STA­ ROST. JSME V BEZPEČÍ. STALI JSME SE HOSTY NEJMOCNĚJŠÍ BYTOSTI SVĚTA. NEČEKEJTE NA NÁS A VYDEJTE SE NA PRŮZKUM­ NOU PLAVBU. NEHLEDEJTE NÁS, NEVOLEJTE. NENAŠLI BYSTE NÁS, NEDOVOLALI BYSTE SE. MÁME ZDE VELKOU PŘÍLEŽITOST A SET­ KÁME SE, AŽ TO BUDE TŘEBA. VÍME O KAŽDÉM VAŠEM KROKU. POZDRAVUJTE NAŠE RODINY. FARIN A ROGER.

12.1.1929 Už několik dní slyším podivné zvuky, vycházející z propasti ... Zpočátku jsem myslel, že jde o halucinace způsobené horečkou, a tak jsem o tom nepsal. Jenom jsem se divil, nervy jsem měl přece vždycky v pořádku. Ale teď mám dojem, že to není mámení ... 14.1.1929 Zase! Zní to z hloubky, zvuk se blíží, pak ustane. Po několika hodinách začne hřmot naopak blízko a ztrácí se v hlubině. Je to ostrý svist mísící se s podivným vrčením.Trochu to připomíná zvuk letadla, ale to je nemožné, kde by se v propasti vzalo. Není to ohlas mého letadla? Co když mi jeho zvuk dosud zní v uších? 17.1.1929 Tři dny byl klid.Zato dnes! Přihnalo se to mnohem blíž než jindy a bylo to tak silné, že se chodba chvěla.Svět mě zná, ví, že nejsem baba.Před osmnácti lety jsem byl u jižního pólu, pak jsem přele­ těl severní točnu, hodně jsem toho prožil ...Teď jsem zase tady dole, ostatní nešťastníci zahynuli v moři, jenom já se zachránil.Přestože jsem se octl na ztraceném, zapomenutém místě, nevzdal jsem se naděje ...Ale teď? Vždyf snad šílím ... Poslední zápisy píši anglicky. Má mateřská řeč není �větová a já tu po sobě musím zanechat svědectví. Představte si - v p r o p a s t i j s o u L I D E ! Viděl jsem je! Zvuky vydává jakási zdviž či podobný dopravní prostředek, který vyváží lidi z hlu­ bin do vyšších pater.Jsou tu asi doly.Ale co je to za lidi? pnes vystoupili a rozešli se do nejvyš­ ších štol. Slyšel jsem dokonce rachot z jejich pracovišf. Sel jsem k propasti a v jakési záři jsem zahlédl plošinu zdviže. Je tam dosud, asi v hloubce dvaceti metrů. Z kožešin zhotovím lano a spustím se dolů. Na plošině počkám, až se budou z práce vracet.Snad tedy budu z této pustiny vysvobozen. Pro jistotu však zde nechávám zápisník. Věřím, že se dostane do rukou lidí. Bude informovat vědu o zajímavém objevu a podá důkaz, že je dosud živ - Roald Amundsen.

Farin s Rogerem mlčky hleděli do tváře podivuhod-rrT--r--�r---:::=::::----, ného muže, který v nitru Země vybudoval ne­ uvěřitelnou říši. Z celé postavy kapitána Nema vyza­ řovala energie, velebnost, ale také výstraha. Je to bůh, génius,nebo ďábel? "Sedněte si," řekl stařec přísně. Muži poslušně usedli do křesel. "Vy jste Francouzi?" "Já ano. Roger,profesor geologie z Paříže." "lnžen�r Farin z Prahy," dodal Arnošt. "Tedy Cech," poznamenal kapitán Nemo. Farin vytřeštil oči.Nemo tu větu vyslovil č e s k y. "čemu se divíte?Mluvím téměř všemi jazyky světa. Jste první Čech v mé říši. Francouzů je tu víc." "Jak jste mohl tušit, že jsem Francouz?" zeptal se Roger. "Slyšel jsem vás. Mluvili jste francouzsky. o vás od první chvíle." "Jsme obklopeni zázraky,pane ..." "Neříkejte mi pane.Jsem prostě- Nemo." "1 to vaše jméno je pro nás záhadou," řekl Roger vzrušeně. "V latině znamená ..." "Nikdo.Ano,jsem NIKDO." "Dovolil byste nám několik otázek?" osmělil se ze­ ptat Farin. Nemův němý pohled naznačil: Odpovím, budu-li chtít. "Byli jsme do vašeho obdivuhodného podzemí dopraveni násilím," začal Farin."Přesto vám děkujeme. Zachránil jste nás před jistou smrtí.Přepadla nás po­ lární bouře ... "Vím," přerušil ho Nemo. "Viděl jsem vás i slyšel. Znám celou vaši výpravu na ostrově Vulkanos." Po těchto slovech, která řekl francouzsky, začal Nemo mluvit česky: "0 vás, inženýre, jsem se zvlášf zajímal. Byl jsem svědkem vašeho experimentu s polární září.Pro mne takové paprsky nejsou novinkou,ale je vidět, že jste vynikajícím odborníkem. Také jsem je používal1 ale pak jsem přešel k jiným,dokonalejším prostředkum." "Tam v jeskyni," využil Farin Nemovy odmlky, "jsme nalezli Amundsenovy zápisky.Podle nich ..." "Ano,je zde," vpadl do otázky Nemo. "Daleko?" "Ve středu Grónska." "Jak se tam dostal?" "Moje říše je všude pod zemským povrchem.Táhne se od pólu k pólu." "Kde jsme teď?" Nemo vstal a kráčel do vedlejší místnosti.Oba muži ho následovali. Octli se ve velké okrouhlé prostoře a za chvíli stáli na ochozu, který se vinul kolem ohromné koule, v níž s úžasem poznali glóbus - gi­ gantický glóbus. Kapitán Nemo stiskl tlačítko na desce u zábradlí ochozu a ten s nimi začal zvolna stoupat.Stanuli nad severním pólem. Oba muže jímala závraf. Bylo jim, jako kdyby se vznášeli v ohromné výši nad ledovými r pláněmi.Pak začal ochoz poněkud klesat.Ale co to? Mohutný ledovec se láme a tříští.A teď jsou nad oceá­ nem, který se vlní ... Dole pod rovníkem kouří sopka ... "Proboha,vždyf glóbus je živý!" děsí se Farin. "Uklidněte se.Je to docela prosté.Jde o jakousi do­ konalou plastickou televizi.Za sto let ji budete mít i na Zemi," vysvětloval klidně Nemo. Ochoz minul část africké pevniny a stanul nad In­ dickým oceánem.

�������!.���� f

"

:;;;;:;;;:���==:=:=��=�===

�����::;;:::;::;-;;;;-:;=;;,:;;f. : ;=::;;;;;:;: ; :;:�

Kapitán Nemo se na chvíli odmlčel.Na temném po- r-------�r.:z;:::-::r:::-:':":":�._--, zadí ostře vynikl jeho bledý obličej s orlím nosem a temnýma očima, orámovaný dlouhými bílými vlasy a plnovousem. Zdálo se, že prožívá bolestnou vzpo­ mínku. "Do podzemí jsem se uchýlil před světem, který ne­ ustále připravoval války," začal opět vyprávět tichým hlasem."Ale utíkal jsem tam i pro osobní neštěstí.V té době mi zemřela žena Nelly. Dala mi sice dcerku, ale sama odešla. To je však dávno.Dcera se provdala za syna bývalého kormidelníka Nautilu.Je ředitelem do­ pravy.Dnes už i on má velkou dceru.Je to tedy moje vnučka.Také se jmenuje Nelly." "S ní jsme se setkali," vzpomněl si RoQer. "Promiňte," ozval se Farin, "ale jaky má život? f V podzemí ... Je tu jako v žaláři." "Počkejte," přerušil ho ostře Nemo, "vy jste po­ zemšťan a mou říši znáte velice málo.Všem mým spo­ lupracovníkům,kteří dříve byli nahoře, se zde žije líp. Dokazuje to jejich zdravotní stav.Neznáme slovo ne­ moc a hranice stáří je velice posunuta. Nelly je tady dobře. A až se na povrchu Země změní život a lidé si budou rozumět,sám ji tam pošlu.Zatím po tom ani ne­ touží." "Proč však dovolíte, aby lidé válčili?" zeptal se Fa­ rin. "Vždyf byste tomu snadno mohl zabránit." "Když byla poslední světová válka, tak jsem ještě nebyl dostatečně připraven a zařízen. Ale teď už bych mohl zasáhnout a utočníka zničit. Dokáži cokoliv, můžu část Země změnit v moře a naopak - dno oce­ ánu dokáži zvednout nad hladinu. Mohl bych i k naší planetě přitáhnout jiné nebeské těleso a pak je rozbít, nebo jím roztříštit zeměkouli.Jsem Nemo- Nikdo,ale vládnu všem živlům." Farin s Ro�erem ohromeně hleděli na vládce neuvěřitelně Silné podzemní říše. Vždyf všemocný bůh podzemí by snadno mohl zničit lidstvo! "Ne,nebojte se o náš svět," pousmál se Nemo, jako kdyby vycítil, na co hosté myslí. "Nikd).' nebudu sám útočit. Chci mít klid a jsem mírumilovný člověk. Kdyby však někdo chtěl nových technických vymože­ ností využít k válce, pak bych zasáhl. A to nebezpečí �=�=::::;;;;:::=;:;::�:::��=�==� je zde.Vzpomeňme například na Nobela.Vynalezl dy­ namit a chtěl jím ulehčit práci v dolech. Ale válečný běs se dynamitu zmocnil.Vaše paprsky, inženýre Fa­ rine, jsou v podobném nebezpečí. Věřte, že vaše místo by mělo být zde,v mé říši.Je mocná, mám tu asi milión spolupracovníků - lidí. Jsou dokonale zabez­ pečeni, mám pro ně plantáže obilí a ovoce, farmy do­ bytka a drůbeže, mám pro ně nejrůznější továrny. Vsichni lidé jsou tu řídícími pracovníky. Na ostatní práce mám roboty. Tahle miliardová armáda robotů by se v případě nebezpečí mohla změnit ve vojenskou armádu.Na můj povel by okamžitě propluli hlubinami oceánů, vynořili se na pobřeží a zaplavili všechny pevniny, Byla by to armáda nezranitelná, která není závislá na zásobování.Rušitele světového míru bych velice brzy zneškodnil." Kapitán Nemo, jehož velebný vzhled opět dostával hrozivý výraz, se odmlčel. "Zda se, že jsem vám toho řekl už dost," ozval se po chvíli klidně. "Během svého eobytu v podzemí jsem ještě nepronesl tak dlouhou reč. Nevím, jaký jste si o mně udělali úsudek, ale kdybyste se rozhodli zůstat v Nemově říši, tak vězte,že jejím posláním je bdít nad mírem světa."

s�;��====;r:;;;;,�;����

Holanův podmořský člun mířil k severu. Jeho prvním úkolem byl průzkum Atlantského oceánu v místech, kde podle názoru některých vědců kdysi mohla být bájná Atlantida. Po rozloučení s Nautilem číslo dvě rozhovor Farina s kapitánem pokračoval. "Udivila vás houbová plantáž?" pousmál se Nemo. "Snažíme se zkrátka pěstovat vše, co je na Zemi.A aby to stálo za to,pokoušíme se vypěstovat plody větších rozměrů." "Ale jak to dokážete?V podzemí přece ..." "Biochemie to dokáže a naše energie. Odborníci dokáží připravit jakoukoliv půdu, potřebnou vý­ živu,vláhu,teplo i světlo." "Nejvíc mě udivuje vaše podzemní slunce," nechápavě potřásl hlavou Farin. "Tušil jsem, že vás to bude zajímat," s porozuměním přikývl Nemo. "Připomíná vám paprsky ži­ vota, vicfte? Tedy stručně. Sluncí jsme si vytvořili mnoho, ale žádné není žhavou koulí, jako to, které se vznáší nad Zemí. Jde o jak�si centra zvláštní energie. Mají různá skupenství a podle toho je rozli­ šujeme jmény. Na něco stačí Eós, k jiným účelům slouží Hélios. Energii soustředěnou v těchto zdro­ jích podle potřeby ovlivňujeme a ona nám také podle potřeby slouží. Získáváme z ní vše - energii potřebnou k pohybu, k přenášení zvuku a obrazu. Ale pochopitelně má i všechny vlastnosti sluneč­ ního záření. Jak jsem již podotkl, těchto sluncí si mohu vytvořit jakékoliv množství. Lze je zvětšovat, zmenšovat,přemisfovat.A snad nemusím dodávat,že každé osvětlovací těleso je malým sluncem." "Co myslíte," zamyslel se Farin, "jak by dopadl souboj vašeho slunce s mými paprsky smrti?" "Nebál bych se ho." "Rozrušil jsem i polární zář." "To je něco jiného," mávl rukou Nemo. "Polární zář nemá v sobě naši energii." . "Rozumějte mi," vysvětloval Farin. "Nechci s vámi soutěžit a byl bych rád, kdyby váš Eós byl nezni­ čitelný. Napadá mě jen, co by se stalo, kdyby někdo jiný takové paprsky smrti vynalezl a chtěl je proti vašim zdrojům použít." "Zajímavá úvaha. A protože se soutěže ani souboje nebojím, tak ... Jenomže v podzemí by zkouška mohla mít nebezpečné následky." "Zkusíme to nahoře, na zemském povrchu." "Tam se mi nechce," svraštil Nemo čelo."Padesát let jsem nahoře nebyl." Farin už nedoufal,že kapitána přemluví,ale stařec se náhle rozhodl: "Dobrá,jedeme nahoru." Vstoupili do kovové kabiny a zdviž s nimi letěla vzhůru.Pocit tíhy Farina tiskl do sedadla. "Není to příjemný pocit, že?" poznamenal Nemo. "Ale výstup by jinak trval příliš dlouho. Vždyf je to nahoru pět set kilometrů!" Náhle měl Farin dojem,že je nadlehčován,a po několika vteřinách se kabina zastavila. "Jsme nahoře," řekl Nemo. Jak dlouho jízda trvala?Půl hodiny? Je vůbec taková rychlost u zdviže možná? "Pohybovali jsem se vzduchoprázdným prostorem," odpověděl Nemo stručně na zvědavé otázky. Farin údivem vrtěl hlavou.Nemo v podzemí dokáže vytvořit prostředí,které existuje ve vesmíru. Dvířka kabiny se otevřela. Muži vešli do chodby vytesané ve skále. Zdála se slepá, ale když přicházeli na konec,kamenný blok před nimi klesl tiše dolů.Východ na zemský povrch byl otevřený. Octli se v kráteru vy­ haslé sopky. Farin se nadechl pozemského ovzduší,pohlédl do nádherné modře oblohy a rozběhl se k vrcholu kráteru ...

Podmořský objev zaujal především profesora pří­ Charniho. rodních věd S údivem hleděl na pozoru­ hodné stavby, které nazna­ čovaly, že obyvatelé poto­ peného města byli výbor­ nými staviteli a sochaři. Jde však skutečně o legendární Atlantidu? Profesoru Charnimu se vybavily všechny pověsti i dohady učencu. Většina z nich tvrdí, že tajuplná říše byla uprostřed Atlantského oceánu, mezi západním po­ břežím Afriky a Střední Amerikou, další se domní- I vají, že existovala ve Stře- .., dozemním moři. Podle řec­ kého filozofa Platóna byla před tísiciletími rájem a střediskem civilizace. Ale zničehonic nadešel den zkázy. Atlantida se roztřásla mohutným zemětřesením. Celá pohoří mizela, nížiny se naopak zvedaly a vzed­ muté vlny oceánu se hnaly na pevninu.Atlantida zažila potopu světa. Jen okrajové ostruvky po ní zůstaly. Dnes se jim říká Kapverd­ ské, Azorské a Kanárské ostrovy ... Byla to strašná Pozměnila katastrofa. vzhled zemského povrchu a celá planeta se prý vychý­ lila ze své osy ... Charni byl čím dál víc pře­ svědčen, že se octli v poto­ pené Atlantidě. Dohady vědců o místě zaniklé říše se konečně upřesnily a ob­ jev obrovského meteoritu navíc naznačil, že zemětře­ sení bylo vyvoláno jeho pá­ dem. Meteorit nepochybně velkou část pevniny zničil, ale toto město jen mi­ losrdně přikryl.Stal se tedy obrovitým náhrobním ka­ menem. Výprava doufala, že v této "hrobce", kam je světelný průvodce kapitána Nema zavedl, Baudina nalezne. Při pátrání je zaujala velká a neobvyklá socha pravě­ kého ještěra ...

-;;;;i�������

Dokončení v příštím svazku

Máte rádi př1běhy plné napětí, romantiky, dobrodružství a odvahy? čtěte další svazky edice DÁLKY! V nejbližší době se můžete těšit na tyto tituly:

Karel May: JEDNOOKÝ JOE, ilustrace Zdeněk Burian Povídka, v níž proslulý zálesák OId Firehand spolu s náčelníkem Siouxů pronásleduje zločince, který zákeřně oloupil a zavraždil starého zlatokopa.Druhá napínavá povídka MUŽ ZE STAKED PLAIN po­ chází také z pera Karla Maye a svazek ukončuje závěrečná část kresleného seriálu KAPITÁN NEMO.

Eduard Fiker: STRÁŽ NA PSÍ SKÁLE, ilustrace Gustav Krum Eduard Fiker patří mezi naše nejčtenější a nejobhbenější autory detektivních románů. V tomto dl1e obdivuhodně skloubil detektivní iánr s dobrodružným westernem, výborně napsanou "kovbojkou". A tak se čtenáři stanou účastníky souboje drsných mužů v sedle ve věci vraždy rančera Parishe a pátrání po skutečném vrrih�·vi.

James Oliver Curwood: PSANCI Z BOBŘÍ ZÁTOKY, ilustrace Zdeněk Burian V drsné kanadské divočině se snadno přestoupí zákon. Nešťastnou náhodou se to přihodí i otci čtrnáctiletého Petra. Prchá tedy a na odlehlých místech se skrývá. Petr, který do té doby muže kanadské policie obdivoval, je teď spolu se svou kamarádkou nenávidí. A když se po letech vyčerpaný otec vrací, střetává se s policisty i Petr. Na daleký sever pak odcházejí dva psanci. Tam pokračuje jejich nebezpečná cesta za spravedlností . ..

Nenechte si ujít naše svazky, které za pouhých 12 Kčs a s krásnými ilustracemi udělají radost dětem i dospělým. Žádejte DÁLKY ve stáncích PNS, v prodejnách knihkupectví a u kolportérů! Tituly, které již vyšly:

Karel May: OHNIVÁ PUŠKA (s přl 1ohou kreslených seriálů- Srub U zlatého klíče aj.), cena 14 Kčs Francis Bret Harte: TAJEMSTVÍ UMRLČÍ ROKLE, cena 12 Kčs Jaroslav Moravec: KLEKÍ PETRA, BÍLÝ OTEC APAČŮ, cena 1 2 Kčs Mimo edici:

Jack London: MEZI PIRÁTY (svazek doplňuje povídka J.Moravce UPRCHLÍCI Z CLINTONU), cena 1 5 Kčs

A kde naše svazky zaručeně seženete? V následujících knihkupectvích: Praha I, Palackého 9- majitel Jaromír Hatle (též zásilková služba) Praha 5, Štefánikova 4 1 (Arbesovo knihkupectví)- vedoucí Vratislav Ebr (též zásilková služba) Praha 7, Strossmayerovo nám. I -vedoucí Václav Hájek Další adresy budeme postupně otiskovat- knihkupci, ozvěte se! Těm knihkupcům, kteří si snad ještě naši edici neobjednali, doporučujeme, aby se obrátili na oddělení odbytu vydavatelství Magnet-Press, Jungmannova 24, 113 66 Praha 1. Možnost až 25% rabatu. Vy, milí čtenáři, kteří máte zájem o pravidelné zasJ1ání svazků na svou adresu, zajistěte si objednávku na adrese: vydavatelství Magnet-Press, administrace, Jungmannova 24, 113 66 Praha I. Při hromadné objednávce vás čeká sleva až o 15 %ceny.

Neváhejte! S edicí DÁLKY se otvírá svět dobrodružství!