No title

číslo 1 (29)

ročník 8

březen 2016 http://www.obec-hlina.cz

Hlína v jarním probouzení, květen 2013.

Pohled na Hlínu od významného brněnského kinoamatéra Františka Pozdíška, začátek 40. let 20. století. František Pozdíšek začal fotit a filmovat již v roce 1930 a to dokonce ve spolupráci s dalším tehdejším začátečníkem, který se jmenoval Otakar Vávra...

2 Hlínské rozhledy, číslo 1 (29), ročník 8

3

Hlínské rozhledy, březen 2016

V

ážené čtenářky a čtenáři Rozhledů, vítáme vás nad stránkami jarního obecního zpravodaje. Letošní zima je na ústupu (pakliže vlastně pořádně byla) a venku je už cítit jarem vonící vzduch. Velikonoce jsou opravdu brzy a tak je nejvyšší čas uplést pomlázky z vrbových proutků. Vrby jsou již pod mízou a málokdo ví, že vlastně vrba, jako rod, je zastoupena téměř po celé Zemi. Podle botaniků absentuje pouze v Austrálii a Pacifiku, jinak ji najdeme všude. Máme vrbu převislou, tzv. smuteční, vysoko v horách zase vrbu plazivou, síťovanou, u téměř každého rybníku najdeme vrbu popelavou. A co teprve naše kočičky, jak jim lidově říkáme! Nedělají vám už okrasu ve váze třeba v kuchyni? Tak to je taky vrba, vrba obecná. Naši předkové ji skvostně pojmenovávali slůvky jako vetla, rokyta nebo jíva. Vrba se po mnoha tisíciletí využívá jako zdroj měkkého, pórovitého, nekvalitního dřeva. Její listy i mladé výhonky slouží někde jako potrava pro dobytek, zejména ovce a soby. Ohebné, různobarevné proutí se používá k výrobě ošatek, košů i rozličného nábytku a dříve se vrbové kůry užívalo i k vydělávání kůží. Vrba je velmi významnou medonosnou rostlinou vykvétající brzy zjara. Pro snadné zakořeňování větví a keřovitý vzrůst se vrby používají ke stabilizaci břehů vodních toků a nádrží. Velikonoce jsou za dveřmi, tak nezapomeňte, pánové, uplést pomlázku a vy, dámy, zase řádně obarvit vajíčka a nachystat barevné pentle. Jaro je tady a s ním i spousta krásných tradic, které stojí za to, uchovat i pro další generace. Krásné svátky jara a bohatou pomlázku přeje za redakci Hlínských rozhledů Kamila Veselá

Z OBSAHU: 3 Úvodní slovo 4 Slovo starosty 6 Informace OÚ 6 Víte, že? 7 Události v obci 19 Kalendář připravovaných akcí 19 Společenská rubrika 20 Historické okénko 29 Hlínské cesty – cesta bránická 37 Povídání o bylinkách 40 Recepty 44 Za hranicemi obce 45 Závěrečné slovo 46 Hlína a nejbližší okolí na starých pohlednicích

DOTEKY OBCE

4

Vážení spoluobčané, v rukou máte první letošní vydání Hlínského zpravodaje, a já se v následujících řádcích budu opět snažit přiblížit vám dění na obecním úřadě, případně okomentovat co nového se událo a co připravujeme. V úvodu zmíním, že v prosinci byl na veřejném zasedání schválen rozpočet na rok 2016 a tím i schváleny všechny plánované akce na letošní rok. Jedná se o úpravu okolí rozhledny, snad výstavbu chodníku kolem hlavní komunikace, rekonstrukci veřejného osvětlení, oprava fasády na hasičce a další drobné akce. Finanční prostředky na to máme a tak bude již záležet jen na tom, jak rychle se podaří vyřídit potřebná povolení. Pracuje se na tom. Nyní některé akce rozeberu. Začnu úpravou okolí rozhledny. Na tuto akci jsme požádali o dotaci z programu MŽP, byli jsme úspěšní a na projekt, který řeší prostory kolem rozhledny, jsme získali 300 000 Kč. V následujících měsících tedy bude provedena úprava terénu a výsadba zeleně, dosazení mobiliáře, umístění několika herních prvků pro děti a oplocení tohoto prostranství. Vše by mělo být hotovo a proúčtováno do konce listopadu letošního roku. Výstavba chodníku a tedy zvýšení bezpečnosti chodců kolem komunikace 395/2 procházející obcí je ve stádiu projektových příprav. Proběhlo geometrické zaměření umístění chodníku a probíhají jednání se zástupci SÚS JMK o podmínkách vybudování. Také na tuto akci bychom chtěli

Hlínské rozhledy, číslo 1 (29), ročník 8

požádat o dotaci z některého vypsaného programu a realizace snad koncem roku. Veřejné osvětlení v obci je již zastaralé a řekněme za současných podmínek i neekonomické. A tak i zde se vypracovává projekt na celkovou rekonstrukci, která bude probíhat po etapách a první na řadu přijde osvětlení kolem hlavní komunikace. I zde se pokusíme získat podporu z některého vypsaného dotačního programu. Tolik k plánovaným akcím v oblasti výstavby a zlepšení pobytu v obci. V další části několik slov k územnímu plánu a výstavbě kanalizace. Pořízení nového územního plánu je dlouhodobá záležitost a my se v současné době nacházíme obrazně řečeno v druhé polovině časového úseku. Vaše podané připomínky ke zveřejněnému návrhu byly vyhodnoceny a ty uznané zapracovány do návrhu. Nový návrh bude v nejbližší době zveřejněn a bude také stanoven termín veřejného projednávání. Již nyní však mohu sdělit, že projednávání se uskuteční na obecním úřadě v zasedací místnosti za účasti autorky návrhu ing. arch. Jenčkové a zástupce pořizovatele plánu a mělo by to být některý následující pátek v podvečer. O termínu budete včas prostřednictvím vývěsek, internetu a rozhlasu informováni. V přípravě na budování kanalizace v obci jsme také od minulého vydání rozhledů poměrně výrazně pokročili. Především je vypracován projekt pro územní rozhodnutí a probíhá projednávání různých detailů, jak kterou část obce řešit.


Vězte, že to pro projektanty není věc jednoduchá. Naše obec je co se týče terénu velmi členitá a co se týče šířky ulic a komunikací to také není žádná sláva. A tak se navrhuje kanalizace jednak spádová a jednak tlaková a obě dohromady zabezpečí odvod odpadních vod do čističky na „Podevsí“. Předpokládá se umístění asi pěti přečerpávacích stanic na území obce. Aby mohl být celý projekt dokončen, bude nyní nutné zapojit i vás všechny. Jde o to, že některé domy mají možnost připojit se na kanalizační řád dvěma možnými způsoby. Projektanti potřebují toto znát. V nejbližší době tedy obdrží každá domácnost situační nákres své nemovitosti a budete požádáni o schématické zakreslení budoucí možné přípojky na kanalizaci, protože jen Vy nejlépe víte jak technicky co nejsnadněji Váš dům připojit. V této části ještě dodám, že do kanalizace se může odvádět pouze odpadní voda z domu, v žádném případě tam nemůže být zaústěna voda dešťová. Ale to Vám bude v přiloženém letáčku vysvětleno. Jenom na tuto skutečnost upozorňuji. Dále každá nemovitost v obci obdrží formulář závazné objednávky zhotovení projektu přípojky. Vysvětlím i tuto záležitost. Zastupitelstvo obce získalo nabídku společnosti, která kanalizaci projektuje, na zhotovení projektů pro územní rozhodnutí a stavební povolení přípojek jednotlivých domů v obci. Vedení obce tuto nabídku zvážilo, zjistilo všechny možné postupy a možnosti a zastupitelstvo obce na veřejném zasedání v únoru rozhodlo, že obec vám v

5

těchto záležitostech bude nápomocna a zájemcům za poplatek pomůže s vybavením povolení přípojky. Co to tedy znamená? Obec uzavře smlouvu se společností AGEPOL na projektování přípojek nemovitostí v rozsahu potřebných pro územní rozhodnutí a podá hromadnou žádost na stavební úřad. Veškeré zhotovené projekty a povolení budou předány na obecní úřad a vy si je potom od obce odkoupíte. Domnívám se, že tento návrh je pro vás občany velmi výhodný, protože získáte bez zařizování do rukou kompletní dokumentaci za rozumnou cenu 3 000 Kč za jednu přípojku. Je to nabídka obce a bude záležet jen na Vás, jak ji využijete. Projektovat se bude samozřejmě jenom těm, co si to závazně objednají. Tolik jenom ve stručnosti nástin toho co nás v této akci čeká. Jistě bude svolána ještě upřesňující schůzka s projektanty, kde podáme bližší informace. A proč již nyní řešíme přípojky? Ač se to zdá málo pravděpodobné, může se stát, že již příští rok bude akce zahájena, tak ať jsme na to připraveni. Z toho co jsem výše uvedl je vidět, že probíhá spousta jednání, konzultací a stále je co řešit. Máme toho poměrně dost pro tento rok naplánováno a snad se to i podaří realizovat. Mohl bych ještě psát o fasádě hasičky, nákupu pozemku, na kterém se hraje divadlo, o sportovním hřišti za obecním úřadem, o nových webových stránkách obce, ale to snad zase v příštím vydání rozhledů. Miloš Dostalý

6


INFORMACE OBECNÍHO ÚŘADU

Informace o změně místního poplatku

V roce 2016 dojde ke změně místního poplatku za provoz systému komunálních odpadů, dle dodatku č. 1 k obecně závazné vyhlášce obce Hlína č. 1/2012, schválené na veřejném zasedání č. 9/2015 ze dne 18. 12. 2015. 450 Kč / dospělá osoba na rok 250 Kč / dítě na rok Platbu můžete provést hotově v úředních hodinách na obecním úřadě Hlína nebo na účet vedený u KB 14824641/0100.

Víte, že...

od 1. ledna 2016 by chodci měli povinně používat alespoň jeden reflexní prvek na oděvu, pokud jdou za snížené viditelnosti po vozovce bez veřejného osvětlení? Za porušení povinnosti hrozí pokuta až dva tisíce korun „na místě“, tedy v takzvaném blokovém řízení. Úřad ve správním řízení by pak mohl uložit pokutu 1 500 až 2 500 Kč. Chodec je povinen mít na sobě reflexní prvky umístěné tak, aby byly viditelné pro ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Pouze však v případě, že se pohybuje za snížené viditelnosti po krajnici nebo po okraji vozovky v místě, kde není veřejné osvětlení nebo kde veřejné osvětlení nesvítí. Sníženou viditelností se vedle noci rozumí zejména také mlha, hustý déšť, soumrak nebo rozbřesk. Optimální je podle ministerstva užití reflexního pásku, a to na ruce nebo na noze chodce (ideálně na obou místech) směřující do vozovky. Počet usmrcených chodců v Česku sice klesá (v roce 2013 jich na silnicích zemřelo 134), mezi státy Evropské unie ale Česká republika zaujímá stále jedno z nejhorších umístění. Reflexní materiál je v noci vidět na trojnásobně větší vzdálenost než světlé oblečení a více než na desetinásobně větší vzdálenost než oblečení tmavé. Zdroj:www.zpravy.aktualne.cz


Průvod andělů na Hlíně

7

V sobotu 5. prosince 2015 se na Hlíně konala velmi příjemná akce a to průvod andílků a čertíků. O půl páté odpoledne se před budovou obecního úřadu shromáždil zástup několika desítek andělů, andílků, čertíků i dalších lidiček bez těchto pěkných masek, kteří společně v průvodu s mnoha světýlky v lucerničkách vyrazili k procházce naší obcí. Za zvuku vánočních písniček z místního rozhlasu prošly téměř celou obec a poté dorazili zpět na obecní úřad, kde každé z dětí dostalo lampión štěstí, na který si mohly napsat své přání ježíškovi. Společně jsme si potom lampióny za obecním úřadem vypustili. Hra světel na noční obloze byla pro děti kouzelným zážitkem. Poté Mikuláš s andělem a čerty postupně navštívili všechny děti doma a předali jim balíček sladkostí od obecního úřadu.

Průvod andílků a čertíků obcí Hlína, 5. prosince 2016.

8

Průvod andílků a čertíků obcí Hlína, 5. prosince 2016.



Adventní koncert

9

V neděli 13. prosince 2015 se konal v kostele sv. Kunhuty desátý ročník adventního koncertu. Lavice místního kostela byly opět zaplněny lidmi, aby se společně mohli zaposlouchat do příjemných melodií a písní, které na Hlínu opět přijeli zazpívat a zahrát žáci a učitelé ze Základní umělecké školy Oslavany. Úvodním slovem všechny přítomné přivítal pan farář Paleček a všem krásné Vánoce popřála paní Gábina Nosková. Pak se kostelem rozléhala téměř hodinu příjemná a krásná hudba se zpěvem.

Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 13. prosince 2015.

10


Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 13. prosince 2015.


Zpívání u kostela

11

Na Štědrý den odpoledne se již stalo tradicí zajít k místnímu kostelu svaté Kunhuty a společně si se sousedy a přáteli zazpívat vánoční písně a koledy. Nejinak tomu bylo i 24. rosince 2015, kdy si většina hlinských přišla zazpívat a popřát vzájemně krásné vánoční svátky.

Štědrodenní zpívání u kostela, 24. prosince 2015.

12

Štědrodenní zpívání u kostela, 24. prosince 2015.



Výšlap

13

1. ledna 2016 si po silvestrovských oslavách, jak je již několik let zvykem, vyšli hlinští k pomníčku, kde tragicky zahynul 15. března 1965 npor. letectva Rostislav Minsk z 20. stíhacího a bombardovacího leteckého pluku Náměšť nad Oslavou, ve věku 25 let.

Novoroční výšlap, 1. ledna 2016.

14


Tříkrálový koncert a sbírka

V neděli 3. ledna 2016 proběhlo v kostele svaté Kunhuty požehnání tříkrálovým koledníkům, kteří ihned po mši svaté vyrazili do ulic Hlíny. Celkem v naší obci vybrali částku 14 379 Kč. Poděkování patří všem lidem, kteří přispěli na správnou věc a také všem koledníkům, kteří ve velké zimě obcházeli dům od domu. V ten samý den se konal odpoledne v 15.00 hod. v kostele svaté Kunhuty již tradiční tříkrálový koncert na kterém nám zpříjemnil odpoledne pěvecký sbor Blahoslava Hajnce.

Tříkrálový koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 3. ledna 2016.


Tříkrálový koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 3. ledna 2016.

15

16

BABINEC


Spolek BABINEC se sešel poprvé v tomto roce v páteční podvečer dne 27. ledna 2016 na Obecním úřadě, kde se uskutečnila přednáška „Občanské sdružení Vodící pes“. Přednášku vedla paní Veronika Höklová se svou dcerou a psem Brendou. Jejich snahou bylo informovat veřejnost o problematice handicapovaných. Všichni někdy potřebujeme pomoc, a proto bylo jejich cílem ukázat nám, že pes není jenom kompenzační pomůckou, která se naučí povely, ale také kamarád, přítel, který nezná odpověď “ne” a dokáže těmto lidem otevřít cestu do společnosti. Dozvěděly jsme se, jak probíhá její výchova a výcvik. Některé ženy si dokonce vyzkoušely, jak se takový pes vodí a jaká je jeho povelová technika. Zároveň jsme měly možnost uvědomit si vlastní schopnosti, síly i možnosti, na co všechno stačíme. Přednáška byla velmi zajímavá a každá žena odcházela domů s pocitem „zdravého člověka“. „Je možné se vcítit do nevidomého, ale jen zdravý člověk si nese představu světa, umí si představit barvy, umí se orientovat, má představu o věcech, na které si může sáhnout“. Přednáška byla hrazena z Nadačního fondu SVĚTLUŠKA.

Přednáška „Občanské sdružení Vodící pes“, 27. ledna 2016.


Masopustní rej masek

17

Masopustní veselí ovládlo v sobotu 30. ledna 2016 po poledni naši obec. Asi 25 masek se postupně sešlo u místního pohostinství paní Koudelné a společně za doprovodu harmonikáře se vydalo na průvod obcí. K vidění byly různé masky např. dědeček hříbeček z pohádky Mrazík, a různá zvířátka jako je holub, vlk a koza, svářeči, mimoni rodina Flinstoneova a jiné. Masky prošly celou obcí, tancovaly, zpívaly a dováděly, v některých domech byly i pohoštěny. Večer se pak v pohostinství paní Koudelné konala masopustní zábava.

Masopustní rej masek, 30. ledna 2016.

18

Masopustní rej masek, 30. ledna 2016.



19

Květen 2016

• Neděle 8. května 2016 – Oslava svátku Dne matek od 15.00 hodin v pohostinství paní Koudelné na Hlíně. Zveme nejen všechny ženy maminky k příjemnému posezení s programem, které připravily místní děti. Pro maminky je zajištěno i malé občerstvení a dáreček. _______________

Červen 2016

• Sobota 4. června 2016 – Den dětí u rozhledny. Od 14.00 hodin bude již po páté probíhat zábavný program pro děti a jejich rodiče u rozhledny Vladimíra Menšíka. • Sobota 11. června 2016 – Soutěž hasičů v obci Hlína. Tradiční závody sborů požárních družstev dobrovolných hasičů na Hlíně u kostela od 13.00 hodin. Přijďte povzbudit hlínská družstva hasičů a hasiček!

V měsíci březnu oslaví své životní jubileum pan Miroslav Horka, v dubnu paní Marie Konečná a v květnu pan Libor Čech. Všem oslavencům přejeme hlavně pevné zdraví, štěstí, pohodu, lásku, životní optimismus a příjemné chvíle strávené v kruhu přátel a rodiny. V prosinci 2015 se na Hlíně narodila holčička Anetka Sedláková, šťastným rodičům blahopřejeme.

20


Výpis ze školních kronik obce Hlína Školní rok 1933/1934

Počátkem školního roku navštěvuje zdejší školu celkem 49 žáků (24 chlapců a 25 děvčat). Do měšťanských škol v Ivančicích a v Brně dochází 13 žáků z Hlíny (9 chlapců a 4 děvčata). Střední školy, reálné gymnásium v Ivančicích navštěvují 2 chlapci. Okresní školní inspektor navštívil školu dne 23. října 1933 dopoledne. Při této příležitosti pozván byl také starosta obce a předseda místní školní rady, aby se přesvědčili, že učebna školní nedostačuje pro dnešní počet žactva. V případě nutnosti zřízení pobočky příštím školním rokem, byla by zatím prozatímně umístěna tato pobočka v hasičském skladišti. Přítomné zástupce obce a místní školní rady vyzval okresní inspektor, aby pomýšlili o stavbě nové budovy školní, jelikož dosavadní je naprosto nevhodná. Kandidáti IV. ročníku státního mužského ústavu učitelského vedené ředitelem ústavu Dr. Višínky hospitovali na zdejší škole při vyučování. Školní rok 1933–1934 ukončen 28. června dopoledne. Ze zdejší školy odcházejí žáci: do reálného gymnasia v Ivančicích: Vykoukal Julius, Průšová Milada, do měšťanské školy v Brně na Křenové: Soukup Jan a Soukupová Vlasta. Do ivančických měšťanských škol nepřihlásil se nikdo, ačkoli obec přispěla k úhradě nákladů na žáky těchto škol z naší obce částkou Kč 600. _______________

Školní rok 1934/1935

Byl zahájen výjimečně 3. září. Na jeho počátku navštěvuje zdejší školu 50 žáků (26 chlapců, 24 děvčat) z nich je: V I. oddělení 7 chlapců a 3 děvčata tj. 10 žáků V II. oddělení 8 chlapců a 10 děvčata tj. 18 žáků V III. oddělení 9 chlapců a 7 děvčata tj. 16 žáků V IV. oddělení 2 chlapců a 4 děvčata tj. 6 žáků Do měšťanských škol v Ivančicích a v Brně dochází nebo dojíždí 7 chlapců a 5 děvčat. Střední školy, reálné gymnasium v Ivančicích navštěvují 2 chlapci a 1 dívka. Celkem školou povinných dětí je ve školním obvodě 35 chlapců a 30 děvčat, tedy 65 žáků. 85. narozeniny p. presidenta T. G. Masaryka oslaveny 6. března dopoledne radiovým poslechem proslovu p. ministra školství a národní osvěty Dr. Krčmáře, poslechem, vysí-


21

láním z rodiště presidenta z Hodonína a z pracovny presidentovy na pražském Hradě. Škola a její žactvo uspořádalo i veřejnou oslavu v neděli 10. března, na níž proslov proslovil správce školy a v programu dalším byly recitace žactva a klavírní hudba. K oslavě sešlo se velké množství občanstva, takže malá školní místnost je nemohla pojmouti. Jako každoročně v době květu třešní, tak i letos v neděli 5. května pořádalo ředitelství státních drah zvláštní zájezd na Hlínu k rozhledně, jehož se účastnilo 400 lidí. Za týden na to 12. května uspořádal odbor Klubu československých turistů u rozhledny slavnost květů na níž bylo na 700 účastníků. Školní rok 1934–1935 zakončen 28. června se 48 žáky. Propouštěcí vysvědčení vydáno: Ondráčkovi Josefovi, Hlavoňové Františce, Průšové Marii, kteří dosáhli během šk. roku 14 let a 8 roků navštěvovali obecnou školu. Do měšťanských škol po dokonaném pátém roce odcházejí: Vašulín Oldřich (Brno), Sedláček Stanislav (Brno), Duda Rudolf (Ivančice), Šťastný Miroslav (Ivančice), Soukup Josef (Brno), Hlavoň Josef (Ivančice), Bajerová Marie (Brno), Cepková Věra (Brno). V červnu opravena střecha školní budovy nákladem Kč 200, jelikož po několik roků byly v ní četné otvory, jimiž voda za dešťů stékala na půdu a ničila tak stropy a krovy. Při zápisu nepřijímáni žáci, kteří nedovršili 6 roků pro naprostý nedostatek místa v učebně, jež vyhovuje plochou a vzdušností nejvýše 35 žákům, ačkoli v posledních rocích ji navštěvovalo 47 až 50 žáků, kteří stísnění v naprosto nevhodných lavicích nemohli se zdarem konati zvláště písemné práce a kresliti. Veškerá snaha správy školy o pořízení nové, vhodnější budovy školní naráží však na naprosté nepochopení ze strany obce, obecního zastupitelstva a občanstva v obci, kteří ve škole vidí pouze břemeno v obci, na níž neradi přispívají, jak je zřejmé každoročně při projednávání školního rozpočtu, jenž je však naprosto minimální a nedostačující Kč 3 000 proti 25 000 obecního rozpočtu, tedy méně než osmina, ačkoli mnohé obce připívají i třetinou na školu ze svého rozpočtu. Pozn.: Doslovný opis ze školních kronik obce Hlína.

22


Tradice divadla na Hlíně od roku 1970 Šestnáctým dílem o tradici divadla v přírodě na Hlíně je muzikál o dvou dějstvích napsaný na základě divadelní hry Jaroslava Vrchlického a zfilmovaný v roce 1973 režisérem Zdeňkem Podskalským s názvem „Noc na Karlštejně“.

Rok 2007

Noc na Karlštejně

Texty písní napsal Jiří Štaidl. Hudbu složil Karel Svoboda. Nocí na Karlštejně začíná na Hlíně éra muzikálů a hudebních pohádek. Na hrad Karlštejn, vybudovaný císařem Karlem IV., nesmí vstoupit žádná žena, včetně jeho manželky, císařovny Alžběty. Tento příkaz měl posloužit k tomu, aby se císař mohl v klidu věnovat mužským – panovnickým záležitostem. Tento zákaz však byl jedné noci porušen hned dvakrát. Na hradě se ocitly dvě ženy – první byla Alena, neteř purkrabího (správce hradu), která se se svým otcem, když byl opilý, vsadila o to, že si bude moci vzít za muže císařského šenka Peška, pokud stráví noc na Karlštejně a při tom ji nikdo nechytí. Druhou ženou byla sama císařovna, které se po muži, jehož milovala, natolik stýskalo, že nebrala jeho zákaz na vědomí a místo na svůj hrad Karlík se potají vydala na Karlštejn. První kdo se o císařovně přítomnosti dověděl, byl arcibiskup Arnošt. Ten se císařovně rozhodl pomoci a převlékl ji do oděvu šenka Peška. V tomto přestrojení měla strávit noc v předpokojí císaře a pokud by bylo třeba být mu k službám. Arcibiskup Arnošt přesvědčil šenka Peška, aby předstíral, že je nemocný a vůbec nevycházel ze svého pokoje. To, že Pešek nesmí ze svého pokoje, se nelíbilo jeho nastávající Aleně, a tak mu dělala různé naschvály, bavila se s ostatními muži a s ním sotva prohodila pár slov. Na hradě, kromě nezvaných hostů, byli i hosté zvaní – s diplomatickým posláním vévoda Štěpán Bavorský a cyperský král Petr, kterému se nezamlouval zákon zakazující na hradě přítomnost žen. Oba vážení hosté si ale Aleny všimnou a začínají po ní pátrat. Štěpán Bavorský má noční slyšení u císaře. Přitom si všimne, že v jeho předpokoji hlídá žena. Je to císařovna, která podle dohody s arcibiskupem Arnoštem hlídá císařův pokoj, v převlečení za Peška. Štěpán, který netuší, že na hradě je více žen, než jen jedna, si císařovnu poplete s Alenou. Král Petr se s ní pustí do boje, císařovna ho přemůže a zlomí mu meč. Císař Karel ji okamžitě pozná, jelikož jen jediná žena, která umí lámat meče je jeho manželka (císařovna Eliška Pomořanská). Když je císařovnino tajemství odhaleno, řekne arcibiskup císaři pravdu. Císařští manželé se dohodnou, že ještě tu noc tajně opustí Karlštejn. To se jim však nepodaří, protože Štěpán spolu s Petrem vyvolají poplach, že se na hradě ukrývá žena. Všichni okamžitě onu ženu hledají. Štěpán Alenu nalezne na strážnici a dají se do souboje. Karel IV. však zastaví nejen souboj ale i celé prohledávání hradu. Císařovna se mezitím převlékne do svých šatů a tajně opustí hrad. Záhy se brána hradu otevírá a císařovna předstírá, že jen náhodou dorazila místo na svůj hrad Karlík na Karlštejn. Karel IV. zruší svůj zákaz týkající se přítomnosti žen na Karlštejně a od té chvíle jsou

23


ženy na hradě vítány stejně tak jak muži. Muzikál se hrál na Hlíně 6. července a 3. srpna jako denní, 1. srpna a 12. září jako večerní představení. 20. října v Bučovicích na ochotnickém festivalu Miroslava Doležala. V muzikálu se hrály písně: Petr, Štěpán, sbor Petr, král cyperský Císařovna Alena, Pešek, Petr, Štěpán Petr, Štěpán Pešek, Petr, Štěpán Sbor Purkrabí Čeněk, Petr Alena, sbor Štěpán, sbor Císařovna

Muži nejlíp sluší sólo, v bitvě jako u plotny … Do věží … Lásko má, já stůňu … Hádejme, kdo nejvíc v lásce pravdu má … Kdypak tetřevi hon s lovci prohrají … Včera zvečera mor a cholera … Jede král, jede král … Když mám tekutou révu … Hoja hoj, hoja hoj v králi máme zastání … Ať jde o pannu nebo o paní … Lásko má, já stůňu … Jozef Sliacky, 2016

Plakát na reprízy muzikálu Noc na Karlštejně, sehrané na Hlíně 1. a 3. srpna 2008.

24


2008

Noc na Karlštejně Muzikál o dvou dějstvích

Napsal: Příběh muzikálu napsaný na základě divadelní hry Jaroslava Vrchlického Hudbu složil: Karel Svoboda Osoby a obsazení: Karel IV., císař římský a král český …………………………………... Aleš Musil Eliška Pomořanská, císařovna, jeho žena ……………………. Gabriela Nosková Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský ……………………………. Milan Hošek Petr, král cyperský a jeruzalemský ………………………………… Jozef Sliacky Štěpán, vévoda bavorský ………………………………………. Vladimír Šnyrch Ofka, hofmystrině ………………………………………………... Ilona Putnová Čeněk z Wartenberka, purkrabí na Karlštejně …………………. Martin Dostalý Alena, jeho neteř ……………………………………………. Milana Pulgretová Pešek Hlavně, šenk císařův …………………………………... Vlastislav Bouška velitel zbrojnošů …………………………………………………… Jakub Havlík zbrojnoši, rytíři ……………………………….. Tomáš Hošek, Milan Hošek ml., Klára Dujsíková, Hana Bažantová pážata …………………………………... Milana Šmídová, Kristýna Pulgretová kůň …………………………………………………. Jiří Nosek, Zbyněk Nazarej

Režie: Jozef Sliacky Nápověda: Věra Hošková Inspicient: Helga Pacholíková Scéna: Milana Pulgretová a Milan Hošek Orchestrální zpracování: Jaroslav Beer

Noc na Karlštejně, společné foto herců na jevišti divadla, 2008. stojící zleva: Jiří Jelínek, Pavel Dočkal, Martin Dostalý, Jakub Havlík, Milan Hošek mladší, Helga Pacholíková, Vlastislav Bouška, Vladimír Šnyrch, Jozef Sliacky, Milan Hošek starší spodní řada: Aleš Musil, Gabriela Nosková, Zbyněk Nazarej, Jiří Nosek, Hana Bažantová, Tomáš Hošek, Milana Pulgretová, Klára Dujsíková, Milana Šmídová, Ilona Putnová, Kristýna Pulgretová, Věra Hošková

Hlínské rozhledy, březen 2016 25

26

Muzikál Noc na Karlštejně, 2008.

Muzikál Noc na Karlštejně, 2008.



Plakát na muzikál Noc na Karlštejně, sehraný na Hlíně 6. července 2008.

27

28


Účastnický certifikát udělený městem Bučovice Divadelnímu kroužku na Hlíně za účast na II. ročníku festivalu ochotnických divadel konaného ve dnech 19.–26. října 2008 v Bučovicích.

Čestné uznání Ministerstva pro místní rozvoj obci Hlína „za ojedinělé ochotnické divadlo v přírodě“.


29

Čas pokročil, přehoupl se do dalšího roku a naše putování po hlínských cestách se opět pootočilo směrem k jihu. Tentokrát z Hlíny sestoupíme do Bránic a nebudeme dále připomínat, že jsou to ty Moravské, dříve též České. Nakonec, cesta z Hlíny do Nových (Německých), vždycky vedla přes Moravské.

Díl 5.

Cesta bránická

Bránice jsou položené jen pár metrů nad levým břehem řeky Jihlavy právě tak, aby na obydlí a zahrady nedosáhly ničivé povodně. Leží na řece níž než Ivančice, a tak jsou nejníže položeným sousedem Hlíny. Teoreticky by to mělo být do Bránic nejvíc z kopečka. Uvidíme, jaká je délka a sklon cesty a jestli cesta měla nějaké historické varianty. Začít bychom měli ale znovu u silnice.

Úvod – silnice: krátká a umělá

Silniční spojení Hlíny s Bránicemi má mezi ostatními sousedy jeden primát. Je nejpřímější ze všech, nebo chcete-li, nejméně se odchyluje od přímé spojnice. To je sice pěkné, ale zatím nevíme, jak to bude vycházet se spádem. Jestli na to konto není příliš příkrá. Všichni víme, že z Hlíny dolů nejprve musíme využít úsek kounické silnice a od křižovatky pod Kroužkem odbočit doprava a pokračovat po silnici Silůvky – Bránice (II/395). I když jsme tohle spojení rozebírali v souvislosti se Silůvkami (HR 4/2015) i Pršticemi (HR 3/2015), nebude na škodu si základní informace zopakovat. Nejprve byla postavena silnice od Hlíny do Prštic a dál až do Šlapanic (1866–1868), poté silnice nivou řeky Jihlavy z Ivančic přes Bránice do Kounic (1871–1873). Spojka obou starších silnic mezi Bránicemi a Pršticemi (rozcestím) přišla na řadu jako poslední v roce 1888, resp. 1901. Dostáváme se ke druhému primátu bránické silnice, totiž že byla z největší části budovaná jako úplně nová, umělá. Platí to za prvé pro strmý úsek v Kroužku, který nahradil již existující pěšinu či širší chodník, aby vzniklo solidní spojení do Kounic. Je s podivem, že toto prudké klesání nebylo nahrazeno dvojící serpentin, jak bylo v moderní minulosti obvyklé (Ivančice na Polánku, Řeznovice na Polánku, Oslavany na Ketkovice, Ivančice na Neslovice apod.). Ne jinak tomu bylo na spodním úseku od křižovatky pod Kroužkem po Bránice (silnice II/152 a současně II/395). Zde nebyl ani tak problém v prudkém svahu, ale v kličkování mezi stržemi. První krok v novém uspořádání údolíčka k Silůvkám učinila stavba hrušovanské železnice (1870). Těleso dráhy bylo v úseku mezi oběma přejezdy vloženo do staré hluboké erozní rýhy. Zasypáním a vůbec kultivací obou větví strže vznikly příznivé podmínky pro stavbu silnice, která lemuje trať právě v linii,

30


kterou využíváme dodnes. Znamenala zánik staré cesty i změnu tvaru křižovatky pod Kroužkem (obr. 1 vlevo). Zcela nové bylo i trasování silnice od bránického přejezdu do Bránic, který už stavbaři vsadili do dvou zatáček (nad hřbitovem). Ke sjezdu do Bránic se ještě podrobněji vrátíme.

Obr. 1: Vlevo: proměna křižovatky pod Kroužkem na prolnutí současné topografické mapy a archivní mapy z roku 1839. Vpravo: někdejší větvení cest Na Kounické (dříve Za silnicí) na mapě stabilního katastru (1825) – kříž Dostalých ve své současné poloze.

Cesta přes Špír

O staré cestě z Hlíny do Bránic, která předcházela silnici, nevíme nic z literatury. Jen studiem starých map, sledováním stop v terénu a logikou nacházíme řešení. Cestu přes Špír může označit za „horní“, protože sleduje terénní vyvýšeniny téměř po celé trase. Připomeňme, že jako Špír si naši předkové pojmenovali jak lesy (dříve pastviny a pole) ve svahu do údolí Bukoviny, tak pás polí na hřbetu Hlína – Bránice a na východ od něj. Neuškodí malé jazykové ohlédnutí. Špír není výjimečné jméno polní trati. Hned např. v Ivančicích máme Dolní, Prostřední a Horní Špýry. Odborný výklad ukazuje na německé Gespier, tj. „tyčí“, tedy např. pozemky obehnané plůtkem z tyčoviny. Druhá možnost je přehodnocení slova spüren, tj. stopovat, číhat např. na zvěř ptáky apod. My přidáme ještě třetí variantu, která vychází z významu německého slova Spur, tj. stopa nebo kolej. Víme, že naše horní cesta vedla v koleji a v úvoze, tedy ve stopě. Cesta z Hlíny je nejprve společná se silnicí do Kounic, tj. starou dobytčí cestou. Asi 0,1 km před křížem Dostalých Na Kounické se bránická cesta oddělila doprava, tj. jižním směrem. Hned po dalších 0,1 km cestu překřížila jiná cesta, později jen pěšina (obr. 1 vpravo). Je to cesta z Ivančic, která Na Kounické navázala na Tuřanku. To už vstupujeme do akátového lesíku, nástupce bývalých hlínských polí. Starou cestu můžeme ve skrumáži mělkých erozních rýh tipovat jen těžko. Po 0,2 km mírného sestupu lesíkem z něj cesta vystupovala na úzký krček pole, které o kousek dál vybíhá k západu ve tvaru velkého háku. Tady ještě před kolektivizací zemědělství začínala strž, která je pro nás důležitá. Velmi dávno to mohla být spojka s cestou údolím Bukovinky, takže jsme na bývalém rozcestí.


31

Obr. 2: Stará cesta přes Špír v různých podobách: opuštěný úvoz a pěšina v koleji (vlevo) a funkční nezpevněná cesta (vpravo).

Naše horní cesta vede dál po poli a níže před sebou už vidíme okraj lesa. Vkročíme-li do lesa, dostaneme se do bránického katastrálního území. Tady už jsme operovali při ohledávání hlínské hranice, takže nás nepřekvapí několik starých hranečníků. Dva z nich jsou umístěny v počátku monumentální erozní rýhy, kterou nazýváme Hledíkova zmola. Hrana pravého břehu zmoly je opět katastrální hranicí mezi Hlínou a Bránicemi a my ji po očku budeme sledovat. Ploché rozvodí v lese je zatím beze stop (kromě pěšiny) po staré cestě. Mine ale 50 m a už vidíme začátek úvozu, který se váže na začátek svahu směrem dolů. Dalších 0,2 km klesáme obloukem po opuštěné lesní cestě ve staré vyjeté koleji a vroubíme prastarý úvoz po pravé straně. I po levé straně se stáčí terénní deprese, ovšem ta je modelovaná erozí. Není vyloučeno, že kdysi byla první variantou této cesty, než se stala neschůdnou (obr. 2 vlevo). Svah se zplošťuje a už vidíme okraj lesa. Před námi je úzké pole (80 m) a po jeho přechodu jsme opět v lese. Pohledem doleva si kontrolujeme Hledíkovu zmolu, která se postupně odklání od našeho směru. My před vstupem do lesa po levé straně vidíme začátek další strže. Kdo ví, zdali i tato nebyla původní bránickou cestou. Postupně se mírně zahlubuje a lze v ní vidět více větví. My ale kráčíme po využívané lesní cestě, která kopíruje strž, takže o jejím průběhu máme i nadále přehled. Jdeme přibližně po vrstevnici a obkružujeme oblý kopec s nejvyšší kótou 355 m n.m. (obr. 2 vpravo). Cesta nás přivede až na okraj lesa, kde ji musíme opustit, protože stará cesta šla přímo rovně po poli. Na dohled je horní výběžek dlouhé zmoly, táhnoucí se od silnice až sem nahoru. Tento výběžek naše cesta mírně protínala. Ovšem to ještě zmola nebyla hluboká a místo náletu se zde tvrdě hospodařilo na polích, pastvinách a také vinohradech. Naše bránická cesta ve velmi mírném spádu dále klesala 0,8 km jako polní. Z archivních map víme, že byla úvozová a že byla lemovaná stromovím (náletem) a keři. Při klesání se přibližujeme železniční trati a po levé ruce už také vidíme bránický přejezd se silnicí. Už stojíme u velmi zajímavého místa na trase. Starý úvoz bránické cesty v roce 1870 přeťal zářez železnice. Vznikla tedy jakási křižovatka dopravních zářezů (obr. 3 vpravo). Aby toho nebylo málo, tak stejná situace nastala o 0,1 km blíž k přejezdu. Tam nová železnice přerušila starý úvoz z Bránic do Silůvek, který vedl asi 50 nad budoucí silnicí. V obou případech se jedná o jediné terénní stopy po starých cestách v polích, které neskončily pod

32


pásy buldozerů. Na křížení hlínsko-bránického úvozu a železničního zářezu bezpochyby docházelo ke splavu dešťové vody a hlíny na trať. Proto byl vybudován propustek pod tratí, aby vodu z polí odvedl do polí mezi železnicí a Bránicemi. Za železnicí pokračujeme po poli a navigačním bodem je pro nás nedaleká špice akátového lesíka vybíhající do pole (obr. 3 vlevo). V tomto místě stoupá z Bránic (dnes rozšířený) úvoz a v tomto místě stával kříž. Stál nad větvením dvou úvozů – cesty na Hlínu a cesty do Silůvek, o které jsme se zmínili v souvislosti s přerušením traťovým zářezem. Kříž na rozcestí se sice nedochoval, ale o jeho pohnuté historii podrobně hovoří kronika obce Moravské Bránice. Předkládáme nezkrácený záznam z roku 1967, ke kterému se váže fotografie (obr. 2 uprostřed). Znovuzbudování kříže v trati „Šutrovka“ Od nepaměti stával v trati „Šutrovka“ dřevěný kříž. Mnozí občané Bránic, kteří se do obce přistěhovali ani o existenci tohoto kříže nevěděli. O historii tohoto kříže kolovalo několik pověstí. Jednu z nich vyprávěl někdejší starosta obce p. Josef Jaroš. Snad prý ji slýchával v mládí od své matky. V místech, kde stával dřevěný kříž, vedla kdysi cesta – polní „vejvoz“ směrem na Silůvky. Touto cestou přiváželi rolníci z Vysočiny „kůlí“ do vesnice na Pohořelicku a pod Palavou, kde se pěstovala vinná réva. Jednoho dne se stalo, že vozku, který přijížděl směrem od Silůvek, zastihla ve „vejvozu“ silná průtrž mračen. Vozka se rozhodl, že koně zastaví a počká, až bouře přejde. Ale hlubokým úvozem se přihnala velká voda, koně se začali plašit, vozka byl stržen pod kola a snad zahynul i s koňmi. Na paměť tragédie byl prý tam postaven kříž, který v pozdějších letech byl několikrát měněn. Pokud sahá paměť lidí, byl tam i postaven kříž z někdejšího hřbitova od požární zbrojnice. (Poznámka kronikáře: Toto vyprávění slyšel od p. Josefa Jaroše p. Vladimír Jiřikovský, který kronikáře informoval.) Stalo se, že při jarním vypalování trávy ohořela i spodní část kříže, čímž se stabilita kříže značně porušila a při závanu silnějšího větru byl kříž povalen. To se stalo v roce 1967. Ještě téhož roku rozhodl předseda místního JZD s. Jaromír Helar, aby kříž byl v těchto místech znovu obnoven a dal příkaz Václavu Padělkovi, koláři místního JZD a Františku Schořovi, aby zhotovili nový, dubový kříž. Oba jmenovaní kříž zbudovali, nový kříž je 5,60 m vysoký, tmavohnědě natřený. Nový kříž však nebyl postaven na původním místě, ale byl posunut

Obr. 3: Vlevo: Původní rozcestí s křížem na Šutrovce (pohled od Hlíny). Uprostřed: Šutrovka v roce 1952, rozcestí s křížem v pravé části horizontu (pohled do bránické sokolovny – foto archiv obce M. Bránice). Vpravo: úvoz hlínské cesty přetíná železniční zářez (pohled shora od Hlíny).


33

asi 100 m jižněji, snad proto, aby nebránil kultivaci pozemku. Výkop jámy provedl Štěpán Zoufalý, na místo jej dopravil traťmistr Alois Ondrůj. Kříž byl znovu postaven 14. 12. 1967 za pomoci následujících občanů: Jar. Helara, Boh. Havlína, Karla Ambrože, Vojtěcha Kvasničky, Josefa Fišera, Frant. Schoře a Aloise Ondrůje. Plechovou tabulku s nápisem: Tento kříž obnoven LP 1967 – zhorovil Karel Chrást. V průsečíku ramen kříže nese kříž křesťanský emblem – srdce s trnovou korunou, zakoupený p. Jos. Trenzem, rod. Padělkovou a snad i jinými občany. O květinovou výzdobu se s nevšední péčí stará Josef Trenz a J. Beránek, který v okolí kříže vysázel malé lípy. Vedle kříže zbudovali posledně jmenovaní lavičku, která poskytuje klidné posezení a pěkný výhled na část Bránic, zejména na pracoviště panelárny. Tolik k místu vypovídají bránické prameny. Díky archivním mapám můžeme zrekonstruovat i průběh cest od kříže na Šutrovce k obci. Tento prostor doznal za poslední dvě století obrovských změn. Příčinou byl silný sprašový pokryv, který vyplňuje v různé mocnosti celý areál severně obce spolu s usazeninami písků. Spraš i písky byly těženy, byly erodovány dešti, tajícím sněhem i větrem na obnažených stěnách. Následkem přírodního zvětrávání i těžby musely být i cílem zemních úprav z důvodu značné nestability. Připomeňme ražbu traťového zářezu a nedlouhé fungování železniční vlečky k pískovně a následovníka v podobě průmyslového areálů panelárny. Jedním z úplně prvních zásahů byla stavba nového bránického hřbitova roku 1870. Západní polovinou hřbitova procházela cesta (ještě společná pro Hlínu i Silůvky), která musel být posunuta a dost možná už zatočena do serpentiny, třebaže silnice byla (do)budována až roku 1901. Nad serpentinou vedla stará cesta o cca 10 metrů výše nad silnicí. Na úrovni fotbalového hřiště ústí do silnice úvoz polní cesty. To je spojka do starého úvozu, který se dochoval a přivedl nás až na původní místo kříže na Šutrovce. Vrátili jsme se tedy do míst, kde jsme přerušili popis cesty úryvkem z kroniky.

Obr. 4: Obě cesty z Hlíny mezi stržemi severně Bránic na archivní mapě z roku 1839. Pro snazší orientaci jsou vkresleny tyto objekty: CŠ – cesta přes Špír, CB – cesta údolím Bukoviny, S – silnice do Silůvek, Ž – železnice, P – první železniční přejezd, H – (nový) bránický hřbitov, R – bránický rybník na Bukovině.

34


Silnice si vyžádala značné terénní úpravy ve svahu nad strží potoka Losarky. Ve 20. století se po přesunutí hřbitova a postavení silnice začali v severní části bránic usazovat i lidé a postupně kolonizovali serpentiny a obě ulice kolem potoka Bukovina až k viaduktu. Následovala cihelna, vlečka k pískovně a posledním krokem byla výstavba panelárny a vyrovnání plochy pro fotbalové hřiště. Při stavebním ruchu na této lokalitě doznaly sprašové a pískové skrývky nepřehledných tvarů. Jen s obtížemi v nich čteme další pozůstatky po hlínské a silůvecké cestě, které ke kříži přicházely z jihozápadu. Bezpečně víme, že přímo nad hřbitovem byl obrovský vějíř strží (obr. 4) a je dost možné, že původní cesta stoupala přímým směrem ke kříži na Šutrovce. Časem ale eroze znemožnila průchod přímé trasy, a tak se cesta posunovala východním směrem až do polohy nad silnicí. Cesta od hřbitova do vesnice pokračovala podle potoka Bukovina, stejně jako dnešní silnice. Dostali jsme se až na práh Bránic, kterým je pro nás severní vstup na bývalou náves, tj. současná silniční odbočka na Kounice.

Cesta údolím Bukoviny

Druhou variantu cesty z Hlíny do Bránic můžeme označit za „dolní“. To proto, že využívá malebného údolí potoka Bukoviny. Abychom byli přesní, cesta velmi důsledně sledovala celý tok Bukoviny od pramene až k ústí, včetně podzemních úseků (obr. 5). Protože jsme exkurzi po potůčku Bukovině věnovali celý jeden díl seriálu Hlínské vody (HR 3/2014), vyzdvihneme jen nejdůležitější partie toku a tím i cesty. Hned na začátku cesty je potíž. Pramenná strž Bukoviny za posledními domy uličky pod dědinou je prudká a umožňuje sestup jen pěšímu. Bývalou pěšinu od Křenové až dolů k polím pěkně a podrobně popsal J. Vašulín ve své monografii. Až se svahem v lese dostaneme na okraj pole, máme vyhráno. Terén je mírný a voda potůčku mizí v podzemí. Dříve potok tekl po povrchu, ale zřejmě převážnou část roku umožňoval cestu v bezprostřední blízkosti bře-

Obr. 5: Cesta údolím Bukoviny v příčné ose leteckého snímku z roku 1953 (vlevo lesy na Bukovině, vpravo les Špír a silnice z Hlíny do Kounic).


35

hu. Po necelých 0,1 km z pravé strany přicházela cesta z Martálů (od Ivančic), v kolmém směru cestu překřížila a vystoupala lesem Špír až na rozcestí u kříže Na Kounické. Tudy chodili ivančičtí poutníci, aby se připojili na cestu Tuřanku. Touto cestou mohl přijet i hlínský vozka poté, co sjel Křenovou ulicí pod ves a objel Starou horu. Jestli ale sedláci tuto okliku podstoupili a cestovali takto do Bránic, nevíme. Pravděpodobnější je, že na polích Bukovinky cestu zkrátil a jel přímo údolím (obr. 6). My pokračujeme mírným klesáním po poli (dříve pěšině), sledujeme spádnici a tušíme pod sebou protékat skromné vody Bukoviny. Teprve po 0,5 km vkročíme na polní cestu, která přichází z pravé strany, tj. z Martálů a od Ivančic. Tuto starou cestu už neopustíme. Ta se postupně zahlubuje do spraše, o které jsme psali výše, v souvislosti s Bránicemi. Po 0,6 km na cestě přichází z levé strany stromoví, vroubící hlubokou rýhu. To zřejmě byla dříve cesta, která sloužila jako spojka mezi horní a touto dolní cestou do Bránic. Bizarní terén sprašových nánosů umožnil hluboké zaříznutí naší cesty a pozorujeme mnoho bočních strží a roklí, zejména z levé strany, od Špíru. Cesta nás dovede až k prvním bránickým domům a tunelu pod viaduktem. Za tratí cesta vedla po pravém břehu potoka a s horní cestou se setkala u sochy sv. Jana Nepomuckého pod novým hřbitovem.

Obr. 6: Trasy cest mezi Hlínou a M. Bránicemi.

36


Tab. 1: Srovnání parametrů tras Hlína – M. Bránice. Trasa

Délka [km]

Průměrný sklon [%]

Celkové stoupání [m]

Celkové klesání [m]

Přímá spojnice

3,4

6,5

112

330

Cesta přes Špír

3,9

5,7

30

251

Cesta údolím Bukoviny

3,8

5,9

30

250

Cesta spojkou Špír-Buk.

4,0

5,5

48

269

Cesta oklikou Pode vsí

5,0

4,5

44

264

Silnice

4,1

5,3

28

248

Rozdíl nadmořských výšek Hlíny (432 m n.m.) a Moravských Bránic (210 m n.m.) činí 222 m.

Závěr

Historický exkurs na cestě mezi Hlínou a Bránicemi nám ukázal dosud nejmenší odchýlení od přímého spojení Hlíny se sousední obcí. Z tohoto faktu a z terénních předpokladů vyplývá i malý počet variant cest, které byly zjištěny dvě. Na ně před stoletím navázala silnice, která zřejmě hned po svém zbudování převzala hlavní úlohu. Stala se jedinou spojnicí a obě staré cesty odsunula do pozice místních polních cest. Časem byly cesty přerušeny rozoráním a dnes k jejich rekonstrukci potřebujeme archivní dokumenty. Je pravděpodobné, že lidé používali cesty pro běžný kontakt mezi Hlínou a Bránicemi a také pro přepravu obilí do bránických mlýnů (Procházkova a Babákova). Samozřejmé bylo používání cest (zejména dolní) pro přístup k polím, sadům, na pastviska a do lesa. Vstup obou cest do Bránic odhalil velkou proměnu severních svahů nad obcí od rozrytých strží až po rekultivované ploché stupně, které umožnily rozšíření zástavby i průmyslu. Nová silnice na tom měla nemalý podíl. Dušan ADAM, Ivančice Autor děkuje kronikářce obce M. Bránice paní Janě Černé za excerpci textu z kroniky a poskytnutí archivní fotografie a panu Stanislavu Liškutínovi z M. Bránic za důležité dobové informace. Použitá literatura Geoportál Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního © ČÚZK, http://geoportal.cuzk.cz. Historická ortofotomapa ČR – Národní inventarizace kontaminovaných míst, http://kontaminace. cenia.cz. Kronika obce Moravské Bránice. První kniha, léta 1882–1969, http://www.moravskebranice.cz. Mapa stabilního katastru obce Hlína z roku 1825 © ČÚZK. Pleskalová J. (1973): Mikrotoponymie na Ivančicku: příspěvek ke studiu pomístních jmen na Moravě s bibliografií moravské toponomastiky v letech 1918–1970. Disertační práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně, Filozofická fakulta. 300 s. Vašulín J. (2007): Hlína – od minulosti k současnosti. Hlína 2007. S. 81-82. Walter V. (2005): Mapa Brna a okolí 1 : 14 400 z roku 1839. (Umgebung von Brünn) CD-ROM.


37

Povídání o bylinkách KONTRYHEL OBECNÝ

Kontryhel obecný je vytrvalá léčivá bylina, která kvete od května do září. Je rozšířena od nížin do hor, na loukách, pastvinách, u cest či u potoků. Vyskytuje se téměř po celé Evropě. Sbírá se nať a listy, které obsahují nejvíce léčivých látek – třísloviny, silice, hořčiny, vitamin C a další. Kontryhel je považován za zdroj tzv. fytohormonů. Fytohormony jsou rostlinné hormony, které dokáží v lidském těle stimulovat procesy řízené vlastními, lidskými hormony. Díky tomu působí blahodárně na zdraví žen. Dříve se kontryhel používal na různé neduhy – přes průjmy, až po plicní tuberkulózy. Kontryhel se také používal zevně, jako odvar k omývání špatně se hojících ran, ekzémů, vředů nebo při zánětech ústní dutiny. Je taktéž znám jeho účinek proti cukrovce a obezitě. Německý název kontryhele Frauenmantel znamená v překladu ženský plášť. Což nám hned napovídá, že se jedná především o „ženskou“ bylinu. Od počátků křesťanství je zasvěcena Panně Marii. Středověcí alchymisté mu přikládali velký význam. Ti při hledání zlata a „kamene mudrců“ používali tzv. nebeskou rosu, kapky vody nápadně se třpytící na listech kontryhele. Kontryhelový čaj léčí mnohé potíže spojené s menstruačním cyklem ženy. Snižuje bolestivost menstruace a zmírňuje nadměrné krvácení, zároveň při dlouhodobém a pravidelném užívání dokáže upravit nepravidelnost menstruačního cyklu. Léčitelé a odborníci na fytoterapii předepisují kúry založené na užívání kontryhelového čaje také ženám, které mají problémy s otěhotněním. Schopností kontryhele tlumit krvácení, posilovat děložní svalstvo a tlumit křečovité stahy svalstva se využívá také u těhotných žen, a to v případě, že hrozí potrat plodu, zejména v posledních 3 měsících těhotenství. Pro tento účel je však vhodná konzultace

38


odborníka a jeho následný dohled. I po porodu je kontryhel přínosem pro matku. Napomáhá zpětnému zpevnění děložního svalstva a jeho navrácení do původní formy a zastavuje poporodní krvácení. Ženy trpící kvasinkovými infekcemi také ocení jeho léčivé vlastnosti. Používá se k výplachům pochvy a sedacím koupelím při tzv. bílém výtoku, který je projevem mykotické infekce rodidel, pomáhá ničit původce infekce a tlumí průvodní svědění. V tomto případě se doporučuje užívat i vnitřně po celou dobu léčby. Protizánětlivých účinků kontryhele se využívá i v případě občasných a chronických zánětů vaječníků, vnitřně ve formě čaje a ve formě sedácích koupelí, buď samotný, nebo v kombinaci s jinými bylinami. V období klimakteria je kontryhel opět velmi prospěšným doplňkem prevence a léčby nepříjemných průvodních potíží. Tlumí projevy hormonálních výkyvů při přechodu, působí ve všech výše zmíněných případech, jako je bolestivost menstruace a nadměrné krvácení. Dále pak příznivě působí na psychiku ženy, ovlivněnou hormonálními změnami, umírňuje symptomy jako pocení, tzv. navály, nervozita, nespavost, úzkost apod. Velkou výhodou této byliny je, že i při dlouholetém a pravidelném užívání nejsou známy žádné výrazné vedlejší účinky, všeobecná zdravotní rizika, či kontraindikace. _______________

LIBEČEK

Libeček je silným aromatickým kořením, ale i velice prospěšnou bylinou. Všechny jeho části mají výrazné léčivé účinky, a to jak pro ženy, tak pro muže. Libeček lékařský je trvalka, která při dobrých podmínkách dorůstá až 2 metrů do výšky a během několika let se mohutně rozroste. Má rád vlhčí zkypřené půdy a slunce nebo polostín. Rozmnožuje se jednoduše semeny, pokud nebudeme pravidelně každý rok jeho plody odstraňovat před dozráním, časem by se nám mohl po zahradě rozšířit až příliš. Tradice pěstování libečku je v Evropě velká, dříve byl často k nalezení i v klášterních bylinných zahradách, kde ho používali jak na výrobu bylinných likérů, jako koření, ale i jako lék. Jeho chuť je výrazná


39

a léčivé účinky velice prospěšné. Jednou z velmi prospěšných vlastností libečku je příznivý vliv na naše zažívání. Zlepšuje trávení a stimuluje produkci trávících šťáv. Může pomoci lidem trpícím nechutenstvím, nedostatečností žaludku a žlučníku, pocitem plnosti po jídle a celkově pomalým zažíváním. Je také účinným pomocníkem při plynatosti, za tímto účelem můžeme přidávat jeho listy či semena do pokrmů, nebo si po jídle připravit slabší čaj z listů a semen, popřípadě kořene. Čaj z libečku má výrazně močopudné a tím také čistící účinky. Naše tělo zbavuje usazených toxických látek, čistí krev a je prospěšný pro jedince trpící kloubními potížemi, jako je revma, artróza nebo dna. Za tímto účelem můžeme použít všechny části rostliny, ale nejvýraznější účinek má v tomto případě kořen. Krátkým povařením sušeného kořene si připravíme čaj, který pijeme několikrát denně. Kořen se dá ale konzumovat začerstva, stačí když ho oloupeme a vaříme jako zeleninu, např. v polévce. Detoxikační působení se může projevit i lehce zvýšením pocením po jeho konzumaci, kdy z těla odcházejí škodlivé látky. Často se přidává do bylinných směsí proti potížím s močením, ledvinami a prostatou. Těhotné ženy by se mu však měly raději vyhnout. Pro vnější účely se libeček používá spíše výjimečně, a to jeho silný odvar, který se přidává do koupele jako deodorant. Někteří léčitelé ale koupele s přídavkem odvaru doporučují i lidem trpícím výše jmenovanými kloubními potížemi. Chuť libečku, především jeho listů, je často přirovnávána k chuti maggi, proto se mu také někdy říká „rostlina maggi“. Nejvýrazněji je prý tato chuť cítit, když si na chleba se sýrem položíme několik čerstvých listů. Čerstvé i sušené listy jsou skvělým kořením na dochucení polévek a omáček, do pomazánek, masových pokrmů, nebo luštěnin, hodí se i do salátů nebo např. na vařené brambory či bramborovou kaši.. Jeho aroma je výrazné, takže ho do pokrmů přidáváme poměrně málo. Oddenky libečku a jeho oloupaný čerstvý kořen se dají upravovat jako zelenina, nejlépe pokrájené a přidané do polévky. Plody - semena libečku mají o něco sladší chuť než listy. Používají se jak k dochucování jídla, tak na výrobu bylinných likérů, kterým dodávají nasládle kořenitou chuť. Vhodné jsou i do salátů nebo na vařené brambory, v některých krajích se používají i jako koření k dochucení masa. Své tradiční uplatnění semena nacházejí i jako ingredience na výrobu parfémů. Všechny části rostliny se dají sušit pro další uskladnění. Listy a oddenky můžeme navíc zmrazit pro pozdější použití. Sušené listy skladujeme v tmavé nádobě, aby si zachovaly zelenou barvu. Libeček je kořením, kterému mnozí z nás přicházejí na chuť až s přibývajícím věkem. Ti, kdo si jeho výrazné aroma nakonec oblíbí, v něm pak najdou skvělého pomocníka nejen v kuchyni, ale i pro své zdraví. Zdroj: www.wikipedie.cz, www.bylinky.eu, www.zena.centrum.cz

40


RECEPTY aneb dobroty pro vás

Plecko z jednoho hrnce

Ingredience: 1 kg vepřové plece cca 1 kg zelí 1 velká cibule 6 stroužků česneku 3 lžíce mleté sladké papriky 1 chilli paprička 2 plechovky rajčat (á 400 g) 1,5 l kuřecího vývaru olej sůl mletý pepř 350 g dlouhozrnné rýže Postup: Omyté a osušené maso nakrájíme na kostky. Zelí nakrouháme na hrubší proužky, cibuli posekáme na kostičky a česnek na plátky. Na troše oleje opečeme maso za občasného zamíchání dohněda, opepříme, osolíme, pak vyjmeme z hrnce. Do výpeku nasypeme cibuli a orestujeme do změknutí. Přidáme česnek, papriku, posekanou chilli papričku, stále mícháme. Až se česnek rozvoní, přidáme rozmačkaná rajčata a asi polovinu vývaru. Promícháme a do tohoto základu vložíme opečené maso. Pod pokličkou dusíme do změknutí, asi 45 minut. Až je maso měkké, vmícháme zelí, propláchnutou rýži a zbytek vývaru. Znovu přikryjeme a dusíme do změknutí rýže (cca 20–25 minut). Hotový pokrm promícháme a podle potřeby dosolíme či dopepříme. _______________ Kokrháče Ingredience: těsto: 260 ml mléka 2 lžíce cukru 30 g čerstvého droždí 30 g másla 2 žloutky 500 g hladké mouky 1 lžíce citronové kůry špetka soli dále: 220 g změklého másla 1 vejce na potření drobenka: 100 g hrubé mouky


41

80 g másla 60 g krystalového cukru

Postup: Do mírně ohřátého mléka nasypeme cukr, rozdrobíme droždí a počkáme až vzejde. Pak přisypeme mouku se solí a citronovou kůrou. Přidáme žloutky, rozpuštěné vlahé máslo a vypracujeme měkké hladké těsto. Přikryjeme utěrkou a necháme 50–60 minut kynout. Nakynuté těsto rozválíme na pomoučeném vále na obdélník o tloušťce asi 1 cm. Celý ho vydatně potřeme změklým máslem. Podélně přeložíme na třetiny. Polovinu vzniklého pásu potřeme opět máslem a přeložíme na poloviny. Poskládané těsto uložíme na tácek, zabalíme do fólie nebo sáčku a dáme na půl hodiny do ledničky. Po půl hodině celý postup znovu zopakujeme a opět uložíme na půl hodiny do ledničky. Zatímco těsto kyne v ledničce, můžeme připravit drobenku promnutím všech surovin. Těsto z ledničky položíme na vál a rozkrojíme na poloviny. Postupně každou polovinu rozválíme opět na tloušťku cca 1 cm a rádýlkem rozkrájíme na přibližně stejně velké kousky. Z jedné strany rozkrájíme na proužky. Kousky přeneseme na plech s papírem na pečení, potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme drobenkou. Na plechu necháme asi 15 minut dokynout. Pak vložíme do trouby vyhřáté na 190– 200 °C a upečeme dozlatova (asi 15 minut). Před podáváním pocukrujeme. _______________

Kuřecí paličky s cizrnou

Ingredience: 4 kuřecí spodní stehna 3 lžíce oleje sůl mletý pepř 2 plechovky cizrny (á 400 g) 1 cibule 3 stroužky česneku 1 pórek 3 lžíce rajčatového protlaku 1 lžička kari 1 lžička mleté sladké papriky 300 ml drůbežího vývaru 1 chilli paprička petrželová nať

42


Postup: Stehna osolíme a opepříme. Na rozpáleném oleji opečeme ze všech stran dozlatova. Vyjmeme z kastrolu a udržujeme v teple. Do výpeku nasypeme nadrobno pokrájené cibuli a česnek. Za stálého míchání restujeme. Jakmile česnek začne vonět, přidáme nadrobno nakrájený pórek, protlak, kari a mletou papriku. Stále mícháme. Až protlak trochu ztmavne, přilijeme vývar a přisypeme scezenou cizrnu. Promícháme, přidáme opečená stehna, přikryjeme pokličkou a vložíme do trouby vyhřáté na 220 °C. Pečeme 30 minut. Před podáváním pokrm posypeme najemno posekanou chilli papričkou a petrželkou. _______________

Kakaové palačinky s tvarohem

Ingredience: těsto: 600 ml mléka špetka soli 4 vejce 30 g rozpuštěného másla 180 g hladké mouky 60 g moučkového cukru 5 lžic kakaa náplň: 500 g tvarohu 1 kelímek zakysané smetany moučkový cukr podle chuti (6–7 lžic) mléko podle potřeby tuk na smažení Postup: Mléko osolíme, přidáme celá vejce, rozpuštěné máslo, cukr, mouku, kakao a ruční metličkou vymícháme hladké těsto. Necháme asi hodinu odpočinout v ledničce. Tvaroh, smetanu a cukr promícháme, podle potřeby zředíme mlékem. Pánev potřenou tukem rozpálíme, naběračkou nalijeme těsto a na středním plameni smažíme tenké palačinky. _______________

Červené kuře

Ingredience: 1 kuře sůl marináda: 3 lžíce másla 1 lžíce medu 2 lžíce tmavé sojové omáčky 100–150 g rajského protlaku 1 lžička soli 1 lžička chilli 0,5 lžičky skořice


43

Postup: Omyté a osušené kuře naporcujeme a ze všech stran lehce osolíme. Naskládáme do máslem vytřeného pekáče. Máslo rozpustíme a vmícháme med, protlak, sůl, chilli i skořici. Důkladně promícháme. Marinádou potřeme kuře v pekáči. Podlijeme troškou vody (cca 150 ml) a přiklopíme pokličkou. Vložíme do trouby vyhřáté na 210 °C a pečeme do změknutí asi hodinu. Občas můžeme přelít výpekem, případně podle potřeby podlít horkou vodou. Posledních 10 minut pečeme odkryté. Podáváme s rýží. _______________

Křupavý salát z červené řepy

Ingredience: 300 g červené řepy 300 g jablek 1 citron špetka soli špetka mletého pepře 4 lžíce olivového oleje 100–150 g balkánského sýra Postup: Z citronu vymačkáme šťávu, přidáme k ní olej, osolíme a vidličkou rozšleháme. Syrovou řepu i jablka oloupeme a nakrájíme na nudličky. Zlehka promícháme, zalijeme zálivkou, posypeme rozdrobeným sýrem a všechno lehce popepříme (není nutné). Na závěr můžeme posypat zelenými bylinkami (máta, bazalka, petrželka, ...). _______________

Kuře v rýži na leču

Ingredience: 1 kuře grilovací koření olej 1 sklenice zeleninového leča (330 g) 2 cibule 1 hrnek rýže 1 a 3/4 hrnku vody sůl kari mletá paprika Postup: Omyté a osušené kuře naporcujeme na menší kousky (8–10). Každý kousek potřeme olejem, osolíme a okořeníme. Necháme uležet v ledničce do druhého dne. Pekáč vytřeme olejem. Dno pokryjeme pokrájenou cibulí. Na cibuli rozložíme kousky masa a přelijeme je lečem. Všechno zasypeme propláchnutou rýží, osolíme, poprášíme mletou paprikou a kari. Zalijeme vodou a vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C. Pečeme asi 45 minut.

44


• neděle 20. března 2016 – Květná neděle, křížová cesta ke kapli sv. Antonína, Dolní Kounice. • sobota 26. března 2016 – Turnaj v pingpongu, Mělčany, TJ Sokol. • pátek 1. dubna 2016 – Aprílové Permonium, Oslavany, areál Kukla. • neděle 10. dubna 2016 – Jarní otvírání ivančických řek, posezení U Šneka (Měsíční houpačka), Ivančice. • sobota 16. dubna–neděle 17. dubna 2016 – Mezinárodní prodejní výstava minerálů, drahých kamenů a šperků, Oslavany. • sobota 23. dubna 2016 – Železný Kačer, Mělčany. • pátek 29. dubna 2016 – Mezinárodní den tance aneb Roztančete Horizont, Ivančice. • neděle 1. května 2016 – Odemykání cyklostezek a den otevřených dveří na oslavanském zámku, Oslavany. • středa 4. května–pondělí 30. května 2016 – Výstava 95 let skautingu, Ivančice, knihovna. • sobota 7. května 2016 – Svatogothardské vinařské slavnosti, Dolní Kounice. • neděle 8. května 2016 – Dolnokounická 25 - turistický pochod, Dolní Kounice, TJ Vodní sporty. • pátek 13.–neděle 15. května 2016 – Trampská nota, Padochov. • sobota 14. května 2016 – O putovní proudnici – 45. ročník soutěže, Dolní Kounice. • pátek 20. května–neděle 22. května 2016 – Slavnosti chřestu, Ivančice. • sobota 28. května 2016 – Dětský den a Závody malotraktorů, Nová Ves. • pátek 10. června 2016 – Pouťová zábava, Dolní Kounice, fotbalové hřiště. • sobota 11. června 2016 – Běh naděje, Padochov. • neděle 12. června 2016 – Pouť sv. Antonína Paduánského, Dolní Kounice.

Pohled na kapli sv. Jakuba nad Ivančicemi z rozhledny Vladimíra Menšíka na Hlíně, 13. prosince 2015.


45

ZÁVĚREČNÉ SLOVO

M

ilí čtenáři a čtenářky, náš život se pořád točí okolo počasí. Povídáme si o počasí, nadáváme na ně, čekáme na lepší počasí, omlouváme své nálady počasím a svému psovi třeba řekneme, že je venku škaredé počasí, a to jen proto, že se nám s ním nechce jít na procházku. Nedávno se mi do rukou dostal novinový článek z října roku 1943, který popisuje vliv velkoměsta na člověka a počasí. Cituji: Velkoměstský člověk je odlišný od venkovana v mnoha směrech. Má delší lebku, protože rychleji roste a dosahuje větší tělesné výšky než venkovan. Vlasy a oči velkoměšťáka jsou tmavší, což je asi následek silnějšího rasového míšení. Velkoměstské dítě trpí častěji nemocemi nakažlivými, což je následek těsného soužití velkého počtu lidí, hluku a chvatu velkoměsta a nedostatku slunce. Působení velkoměsta na počasí se projevuje v několika jevech: zde jsou slabší větry, protože vítr naráží na překážky vysokých domů, je zde vyšší teplota vzduchu vlivem topení, rozpalování dlažby sluncem apod. Velmi nepříznivý zjev je množství prachu, který prosycuje velkoměstský vzduch, absorbuje asi 20 % slunečního záření a olupuje tak velkoměšťáka o blahodárné sluneční paprsky…. Přemýšlím nad tím, jak by autor tohoto článku asi hodnotil situaci na venkově a ve velkoměstě dnes… Kdyby žil, určitě by se hrozil nad naším shonem, hlukem, spěchem, dravostí, nesnášenlivostí, neklidem a spoustou dalších věcí, které jsme si sami přichystali a stále chystáme. Buďte tedy rádi, alespoň někteří z vás, že bydlíte na onom venkově, kde je přece jenom trošičku lépe. I když velkoměšťák, by třeba nesouhlasil… Přejeme vám krásné, klidné a hodně sluníčkové svátky jara a hodně veselou náladu! Kamila Veselá, Gábina Nosková a Radek Neužil Na závěr básničku od Jana Skácela, tentokrát z jeho sbírky pro děti: O Výrovi Každé zvířátko má práci, zbytečně čas neutrácí. Zeptejte se třeba výra, pročpak oči nepřivírá. Význam výra velmi tkví v tom, že výrá na větvi. Neboť ze všech možných zvířat Dovede výr nejvíc výrat. Výrá výr a výrá moc, nevadí mu, že je noc. Oči ve tmě přivírat nehodí se pro výra. HLÍNSKÉ ROZHLEDY, číslo 1 (29), ročník 8, březen 2016. • Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200 výtisků. • Vydává Obec Hlína, IČO 00488135, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205, e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ • Redakční rada ve složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). • Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). • Jazyková korektura: Jana Neužilová (Silůvky). • Tisk: Tiskárna 7 s. r. o., Dolní Kounice. • Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 20. května 2016 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: [email protected]. • Registrováno pod číslem MK ČR E 19360. • Periodický tisk územního samosprávního celku. Toto číslo vychází 15. března 2016.

46


Aussichtswarte auf der Hlina bei Eibenschitz Jedná se o tutéž světlotiskovou pohlednici, kterou jsme si již představili v barevné i černobílé variantě (HR 2(6), červen 2010 a HR 3(19), září 2013). Nyní však varianta určená pro německy mluvící turisty s německým doplňujícím textem. Pohlednici vydal v roce 1910 František Dvořáček v Ivančicích.

50

Pozdrav z Prštic 51 Dvouokénková pohlednice Prštic vydána kolem roku 1915 neznámým vydavatelem. V horním okénku je zachycen vjezd do obce od Radostic s několika budovami. Vlevo bývalá panská stodola, později sokolovna. Vpravo skupina hospodářských budov patřících k zámku zvaná Babylon. V těchto místech se v současnosti nachází budova prštické sportovní haly. Spodní okénko zachycuje pohled na náves se starou hospodou, školou a v pozadí je vidět zvonička sv. Cytila a Metoděje postavená obcí Prštice v roce 1894. Obecní hostinec s kovárnou byl postaven v roce 1852. V roce 1910 budovu zakoupil Jan Mikulášek ze Silůvek a tehdejší obecní výbor si v hospodě vyhradil místnost na schůze. Budova byla v polovině 90. let 20. století zbourána. V místě dnešní školní budovy byla původně přízemní škola postavená z vepřovic v roce 1862 na místě staré panské bednárny. Současná budova školy byla postavena v roce 1887 nákladem 16 000 zlatých. Po vykopání základů se objevila voda a podklad se musel zpevnit trámy za dalších 2 000 zlatých. Se stavbou školy se začalo 1. května 1887 a téhož roku 29. září byla stavba ukončena. 2. září 1887 započalo vyučování. Tedy za pouhých pět měsíců. Ve 2. světové válce byla budova poškozena. její celková přestavba proběhla v roce 1975. ____________________

Na posledních stranách zpravodajů jsme si postupně představili již 25 starých pohlednic obce Hlína a jejich různých tiskových variant. Pokud máte někdo doma nějaké další pohlednice Hlíny, které zde ještě nebyly uvedeny, máme zájem o jejich krátkodobé zapůjčení za účelem naskenování.


Tříkrálová sbírka, koledníci před kostelem sv. Kunhuty na Hlíně, 3. ledna 2016.

Tříkrálový koncert, kostel sv. Kunhuty na Hlíně, 3. ledna 2016.

47

Pozdrav z Prštic, neznámý vydavatel, formát 86 × 141 mm, kolem roku 1915.

Aussichtswarte auf der Hlina bei Eibenschitz, vydal František Dvořáček, Ivančice, formát 91 × 136 mm, 1910.

No title

Recommend Documents