Trvale udržitelný život v životě B oh uslava R ey nk a Ž ivo t m alíře a b ásn íka B o h u slava R eyn ka b yl p ro stý a o b yčejn ý, zřejm ě u n ikl p o zo rn o sti většin ě lid í. P řevážn o u část svéh o živo ta strávil n a statku svých ro d ičů v P etrko vě, o žen il se, m ěl jed n u m an želku , d va syn y. C elý živo t ve d n e sp ravo val d ů m , staral se o zvířata, p ásl o vce, d o jil ko zy a v n o ci sed ěl v tich ém o sam ěn í a p sal své b ásn ě, m od lil se, ryl své g rafiky. P o o třesech z u d álo stí o b o u světo vých válek a zestátn ěn í ro d in n éh o statku jeh o tvo rb a p o tem n ěla, ab y se výsled kem jeh o vn itřn ích záp asů a p o ch yb o ván í n ako n ec vžd y stala vn itřn í o so b n í vyro vn an o st. C elý svět je m o žn o ch áp at z jeh o zd án livě jed n o d u ch ých a o b yčejn ých veršů , složitý živo t p ro téká jeh o zah rad o u , d vo rem a stro ze zařízen ým i ch o d b am i p etrko vskéh o statku . Tich á p o ko ra, ro zjím án í, m o d litb a. Je "b lázn em ve své vsi", ví o to m , a to je p o d statn é - n ech ce b ýt jin ak. S ylvie G erm ain ten to stav n azvala "p o u tn íkem ve svém p říb ytku ." Em an u el Lévin as tvrd í, že "laten tn í zro zen í světa se d ěje z p říb ytku ." V d o b ě n eu stáléh o zrych len í, všu d yp říto m n é m o b ility a celo p lan etárn ích p řesu n ů lid í a zb o ží je to jen těžko p o ch o p iteln ý jev. Ž ivo t zcela zako řen ěn ý v m ístě, p o b yt u tkan ý z vn ím án í světla čaru jícíh o n álad y n a p ro stých ch o d b ách , p átrající "v d o b ách u b o h o sti p o ro zp týlen ých p ozů statcích B o ží n ád h ery", d o které se vejd e čerstvě n ap ad en ý sn íh , vířivá ro zm lu va živlů , p ro ch ázky p o o p u štěn ých stezkách . B o h u slav R eyn ek u n iká u b íjející všed n o sti, ale n e tak, že h led á ro zp týlen í ve stále n o vých a in ten zivn ějších su p er, h yp er a m eg a zážitcích . N ao p ak, sm rteln o u n u d u p o ráží o ko u zlen ým vn ím án ím n ád h ery věcí, lid í a tvo rů , všeh o co u tváří jeh o d o m o v. R eyn ek říká:"Ještě jed en d iv sto jí za p o všim n u tí: o n a taju p ln á, tich o u n ká p íseň , jíž n a seb e vo lají a o d p o víd ají si n eb e a zem ě." D o stro ze zařízen éh o p říb ytku vsto u p il celý vesm ír. Ž ivo t ro zp týlen ý ve výh led ech z o kn a, v škráb án í ryd la d o ko vo vé d esky, v m ih o tavých stín ech , ve zvu cích ze d vo ra, ve skříp án í b ran ky, v o vci vstu p u jící d o d o m u , ve stálých p ro m ěn ách krajin y. B o h u slav R eyn ek v ro ce 1951 p íše: "D o jen ím ko z se p o ezii n ezp ro n evěřu jem e - to co p ři d o jen í p o ciťu jem e, je n ep o ch yb n ě velm i d ávn éh o , tém ěř ritu áln íh o p ů vo d u . P o ko rn ě se sh ýb n o u t k čekajícím u zvířeti, o p řít se m u čelem o b řich o . Z leh ka se d o tkn o u t stru ku … " Trvale u d ržiteln ý živo t se n ach ází v m n o h a d o ku m en tech , které b yly d o ko n ce p řijaty i n a n ejvyšších p o litických p o stech . Jd e o so u stavu m yšlen ek, které vzn ikly n a p ů d ě O S N , o rg an izace, která jako b y p o d tíh o u jin éh o ko n cep tu , p o d ivn éh o ko n cep tu m o žn o sti p reven tivn ích ú d erů , p o zb ývá sm ysl. N ejd e an i tak o ko n ec její p o třeb n o sti, jako sp íše o n esch o p n o st rázn ě se p o stavit a vzd o ro vat m o ci. V e válce v Iráku B u sh o va ad m in istrativa p řevzala celo u řad u h esel velm i se b lížících p o jm ů m p o u žívan ých v kn ih ách o trvale u d ržiteln ém živo tě: trvalá svo b o d a, zách ran n á m ise, h u m an itárn í p o m o c, n eko n ečn á d em o kracie, su p erd em o kracie… P řito m jaksi o krajo vě zab íjela.
Š im o n P án ek, zaklad atel sp o lečn o sti Č lo věk v tísn i, se vyjad řu je v to m sm yslu , že ch arita je n o rm áln í b yzn ys. P o u ko n čen í válečn é o p erace v Iráku n a o tázku , kd e b y d ále m ěla p řijít n a řad u vo jen ská akce, říká: "B ylo b y skvělé, kd yb y se to u d ělalo v S evern í K o reji… " K d o je v tísn i? Č lo věk? S p o lečn o st? S vět? Š im o n P án ek? O p ravd u zn am en á, že "p o ku d se m á ve světě n ěco d ít, je n u tn é p řijm o u t čas o d času o d p o věd n o st" a zah ájit válečn ý ko n flikt p ro ti tyran ů m ? N eštěstí, ještě více m rtvo l, větší h u m an itárn í o rg an izace, větší b yzn ys? Jaký slo vn ík p ro ti těm to šílen ým výklad ů m světa n yn í p o staví zastán ci trvale u d ržiteln éh o živo ta? V yp ad á to, že TU Ž je ú sp ěšn á ko n cep ce, která již d o sáh la řad y n ap ro sto ko n krétn ích ú sp ěch ů n a celé řad ě m íst n aší Z em ě. V m n o h a m ěstech se p ln í A g en d a 21 a aktivity zlep šu jící stav živo tn íh o p ro střed í se d o stávají d o řad y m ístn ích a reg io n áln ích ro zvo jo vých ko n cep cí. P řesto m ám sm íšen é p o city z to h o to ú sp ěch u . Z d á se, že se tak p ro jevu jí aktivity, které ex istu jí n ezávisle n a těch to p oliticky p řijatých d o ku m en tech . Jen jso u sh o ra jaksi více zaštítěn y. To je ale n ed ělá lep ším i. M ám p o cit, že m ezi d o ku m en ty o trvalé u d ržiteln o sti a ko n krétn ím i lid ským i o su d y zeje o h ro m n á p ro p ast. Jen stěží lze p řelo u skat su ch é výčty p om ěrn ě sam o zřejm ých p ravid el n a lep ší svět, m yšlen o p ro střed n ictvím lep ších a p o u čen ých lid í. P ro čítat tyto d o ku m en ty je tak slo žité jako listo ván í p rávn ím i n o rm am i. Z d á se m i, že p o ku d ko n cep t trvale u d ržiteln éh o živo ta n ep ro sto u p í jistý d ru h p o etiky a im ag in ace b lízký B o h u slavu R eyn ko vi a lid em jeh o ražen í, n em ů že b ýt sku tečn ě m ín ěn ým p o ku sem a n áp ravu věcí lid ských . P ro b lém je o to slo žitější, že se zd á, jako b y TU Ž v so u časn ém civilizačn ím ru ch u n em ěl většin ě lid í co n ab íd n o u t. Ted y p o ku d b u d e m yšlen vážn ě ve sm yslu o d kazu Jo sefa V avro u ška, jd e zn ačn ě p ro ti p o p távce, která je každ o u h o d in u m n oh a vyso ce vzd ělan ým i m an ažery n eu stále zd o ko n alován a ke stále větším u u sp o ko jo ván í p o třeb , výb ěru zb o ží, teku tém u d esig n u . R eyn ko vo d ětské o ko u zlen í p ad ajícím listem , o kou zlen í, které o d n ím á zcela o b yčejn ým věcem jejich šeď a p rů m ěrn o st, se d n es jeví sp íše sm ěšn ým . N avzd o ry m o žn ém u n ep o ch o p en í R eyn ek ve svém o sam ěn í p íše, že ve m ěstě "těla se n ezab íjejí, ale u b íjejí se d u še a většin a jich o to m vů b ec n eví". D o d ejm e, že n aše civilizace u b íjí i tělo , zap o m ín ám e n a to, jaké to je zkyp řit Z em i, zasít a starat se o to , co vzejd e, n evím e, co to zn am en á, kd yž R im b au d říká: "U ž o sm d n í jsem si ro zd íral své b o ty o kam en í cest." Z tratili jsm e cit p ro tělesn é vn ím án í p říro d y, zvětšil se n ám m o zek a o tu p ily sm ysly. S lo vy p ísn ičkáře V áclava K ou b ka: p o čítám e kro ky a n evn ím ám e h vězd y. D o m n ívám se, že p o ku d n eb u d e ko n cep t trvale u d ržiteln éh o živo ta u ch o p en více p o eticky a p ro sto u p en im ag in ací, zů stan e trčet n a recyklo van ých p ap írech v d řevěn ých zásu vkách sto lů . O p ráším e je čas o d času n a velkých kon feren cích s vše zah rn u jícím i vizem i a veg etarián sko u stravo u , vize p ak b u d o u n ásled n ě u šlap án y v každ o d en n ím živo tě p rů m ěrn o stí, p řitakán ím m o ci, jak říkal filo so f K arel K o sík:
ch o zen ím p án ů m p ro p ivo . O b ávám se však, že p o ku d b y se p o d ařilo p řib lížit TU Ž těm to ro zm ěrů m p řiro zen o sti, ztratil b y o n u všeo b ecn ou p řijateln o st a p o liticko u p od p o ru . Z tratil b y se u vn itř kru h u , který je o b klo p en o b ru čí n ašeh o sad o -m aso světa. Tam n a h ran icích se stále n ěco d ěje a kd yb y b yl klid , n ějaký ten p o p rask sn ad n o vyro b ím e. R eyn ek žil se svo u ro d in o u , h o lu b y, o vcem i a ko zam i n a jakém si o sam o cen ém o strů vku , který jen sp o rad icky n avštívili p řátelé n ejb ližší. N en í však sám . Je m n o h o p o d o b n ých o su d ů a p řito m každ ý ú p ln ě jin ý. Jsou p o d o b n é sn ad p rávě o n ím p o staven ím m im o h lavn í p ro u d y d ěn í. V ikto r M u n k p o zážitcích z ko n cen tračn ích táb o rů m alu je své jed n od u ch é p o stavy a o b ličeje, ve kterých se zračí ú d iv n ad tím co m ů že p řin ést svět, a p řito m p o tom všem zazn í jeh o m yšlen ka že "všed n í m ů že b ýt jen lid ský p o h led ". P ísn ičkář O ld řich Jan o ta h raje ro k za ro kem lid em . D aleko více n ež p o čet d iváků jej zajím á p ro sto r, ve kterém h raje, a to co v n ěm vzn iká. V jed n o m svém b ásn ickém tex tu v ú d ěsn é zim ě p o kácel stro m . N a jaře se s výčitkam i stále vrací k to m u d n u a "m lh a m u d o tváří p ad á, n eb o ť tem n ý stín s n ím v ú n o ru p o kácel akát." S o ch ař Jan K řížek o b d ivo val arch aické u m ěn í. N ejvětší rad o st m ěl, kd yž arch eo lo g o vé n a jed n é fran co u zské ků ln ě n ašli jeh o sku lp tu ry a vyd ávali je za p reh isto rické p ráce. K řížko vi žili v n ap ro sté b íd ě, n a m além p ro sto ru K řížek tvo řil a kvů li h lín ě celo u řad u svých d ěl ro zb il. R o zb íjel to , co v "jin ém světě" m o h l p ro d at. Tvo řil jen tak. P o sled n ích 23 let zd án livě n ed ělal n ic. O n však b yl sp o ko jen s tím , že si d o kázal ko n ečn o u p o d o b u svéh o zám ěru p řed stavit. M u ž, který zau jal P ab la P icassa a A n d réh o B reto n a, vystavo val s A lb ertem G iaco m ettim , n ikd y n em ěl vlastn í ateliér. N ako n ec p o stavil m alý d řevěn ý d o m ek a v n u zn ých p o m ěrech zů stal se svou žen o u v o d lo u čen í o d u m ěleckéh o světa, p řesto šťastn ý (?). P ěstoval včely, p ro d ával m ed . K d yž se h o Jiřin a K řížko vá zep tala, p roč je ve všem jin ý n ež o statn í lid é, o d p o věd ěl jí: "Jso u lid é, kteří žijí b ez id eálů . Těch je n ejvíc. D ru zí, jich ž je o m n o h o m íň , žijí id eály. Třetí, kterých je jen o m m aličko, žijí své id eály. K n im p atřím já." M n o zí lid é, sn ažící se o n ezávislo u cestu světem , často ztratí o rien taci. N ep od aří se jim n alézt klid vyzařu jící z tvo rb y a d o m u B o h u slava R eyn ka, klid , který vych ázel z jeh o víry. H rd in o vé film u "Lesn í ch o d ci" Ivan a V o jn ára jso u lid é, kteří se o d lišu jí o d d avu . Ž ijí id eály, to u ží p o n ěčem jin ém , ale n ed aří se jim u stát své to u h y ve světě, který o d jejich p řed stav u tíká p ryč, systém je siln ější. A tak n ako n ec tito lid é d o žívají své živo ty v p o d ivn ém o sam ocen í, zcela o d lišn ém o d p o b ýván í R eyn ko va. O n i zů stávají v jakési b íd ě n a sm u tn ých p eriferiích lid ských o su d ů . Je m n o h o p o d o b n ých o su d ů lid í, kteří d o káží jit skrytě p ro ti h lavn ím p ro u d ů m . Jejich p o d o b n o st je u kryta kd esi u vn itř jejich těl, jso u sp jati jakým si o ko u zlen ím světem , im ag in ací, věd o u cí d ětin sko stí. B yl to K arel K o sík p o sed ávající p o b líž svých rů ží.
D o d n es si p am atu ji n a to jak jsem vystou p al N eru d o vo u u licí (u licí ktero u Jan otů v Fran tík, o zářen ý slu n cem , m rakem zastín ěn ý, sp ad an ým listím p lu žil) h led al jeh o zvo n ek, jak se o zval p řívětivý h las, který m n e vp o u štěl d o d o m u , sch ázel jsem d o lů d o jeh o b ytu , ab ych vešel d o m ístn o stí, ze kterých b yly vid ět střech y staré P rah y. B yt, kn ih y, žid le, starý p sací stro j a ro zh ázen é p ap íry, křesla, to všech n o d ých alo s člo věkem , který ten to p ro sto r o b ýval. V racíval jsem se tam p ro ro zh o vo r, b yly to m o je svátečn í d n y. P o jeh o o d ch o d u p o řád vn ím ám jeh o tvář, slyším jeh o h las… Trvale u d ržiteln ý živo t b u d e trvalým ko n cep tem , p o ku d d o káže vzd o ro vat m o ci, p řib líží se všed n ím u živo tu , d o m o vů m a d vo rů m , sp lyn e s krajin o u … a více n ež p ro klam ován b u d e v skrytu a b ez vítězství tvo řit živo t lid í. B u d e stále sm ěřo vat p ro ti h lavn ím u p ro u d u , vířit n aši p o h o d ln o st, a p řito m se vyh ýb at ex trém ů m . M ám p o cit, že jeh o p ro sazen í v so u časn ém světě b y m o h lo p arad o x n ě zn am en at jeh o vyšu m ěn í d o ztracen a, tak jak se to již stalo m n o h a jin ým id eálů m v kratičké h isto rii lid stva. O sah ávám e v rych lo sti stále lesklejší a b arevn ější p o vrch y, n en í čas d o stat se p o d n ě. P o d p o vrch em n a n ás číh á n ejasn o st, n eu rčito st, p řílišn á m yšlen ko vá ro zm an ito st. U tíkám e zp ět k p o vrch ů m . Tam u m ím e všech n o zm ěřit, seřad it, zaškatu lko vat, o vlád n o u t, … to p řin áší u sp o ko jen í. V šech n o , co zn ám e, m ám e p řesn ě vyjád řen o , system aticky u tříd ěn o . I eko systém n ám p o m áh á p o ch o p it slo vy jed n é en cyklo p ed ie "jak p říro d a fu n g u je". A le eko systém je jen m yšlen ý, n ic tako véh o ve sku tečn osti n eex istu je, p říro d a d ělá všech n o m o žn é, ale n efu n g u je. Je m o žn á b lížeji světu p řech o d ů , tvo řivo sti a ch ao su , n ež jsm e o ch o tn i si p řip u stit. N ep řib ližu je se tom u to p o h led u sp íše jazyk b ásn íků , n ež jazyk věd eckých sp isů a jazyk m ezin áro d n ích ko n feren cí o trvale u d ržiteln ém živo tě? Jak to ale sd ělit v d o b ě, kd y je vše m im o -m ěřiteln é p o važo ván o za n aivn í, ro m an tické, b láb o l. P říro d u se n eh o d í ch rán it jen tak, že se n ám líb í. M u sím e ji p řece ch rán it p ro n ěco sro zu m iteln ě d efin o vateln éh o . Ž ád n ý jed n o tlivý živo t n en í trvale u d ržiteln ý, p řesto kytky n ad h ro b ko u B o h u slava R eyn ka a S u zan n e R en au d svěd čí o to m , že ještě stále kom u n iku jí se světem . To jso u p o d le m n e živo ty a o su d y lid í, n a kterých je m o žn o p o stavit ko n cep t trvale u d ržiteln éh o živo ta. U ved l jsem jen n ěkteré, n avíc ty, kterým se p řece jen p o d ařilo p ro sm ekn o u ti d o o b ecn éh o p o věd o m í lid í. Je však sp o u sta jin ých , které n ikd o n ezn á, kteří žijí v skrytu a tich o sti, p ro to že to vyp ad á, jako b y n em ěli so u časn ém u světu co n ab íd n o u t, jako b y n ežili, n estali se to tiž číslem , p o lo žko u p o jišťo vacích a kred itn ích karet, n em ají trvalo u svo b o d u a d o kon alo u id eu , o svo u svo b o d u a své n ejisté id eje však n ep řetržitě u silu jí. S kro m n o st, m lčen livo st, ro zvážn o st, p ln ý p ro žitek všed n ích věcí … vlastn o sti u d u san é rytm em d o b y. P řesto , ku p o d ivu , se p o d o b n é p o stavy n eu stále o b jevu jí, stále ex istu jí. V to m sp atřu ji m lh avo u n ad ěji n a trvale u d ržiteln o u b u d o u cn o st. B o h u slav R eyn ek p íše Jaku b u D em lo vi v ro ce 1929: "… C ítím ve V ašem srd ci co si všem u n avzd o ry zach rán ěn éh o ,
co si, čem u b ych n ejrad ěj řekl "b lažen o st O čistce", p ři čem ž d ů raz je n a b lažen o sti. Ještě trp ím e, ale n ech ť, jsm e jisti, u ž n ap ro sto jisti sp áso u , a p ro to v o h n i b o lesti n áleží zp ívat a rad o vat se." M ich al B arto š P řed n esen o 24.4.2003 n a ko n feren ci "Jo h an n esb u rg + 1 - sm ěřo ván í k trvale u d ržiteln ém u ro zvo ji", v rám ci p ro g ram u Eko lo g ických d n ů O lo m o u c 2003, d ro b n ě u p raven o 3.5.2003. R eferá t vy volal tich o, až p osléze v "k uloá rech " řadu reak cí. - Zpěvné a radostné spříznění. R ad o val jsem se také. To vše je sam ozřejm ě su b jektivn í. - P rý šlo o pěk nou m editaci. M ed itace to b ýt m o h la, ale m yšlen a n eb yla jako n ěco o krajo véh o k h lavn ím referátů m , jako o d p o čin ek a relax ace. B yla m ín ěn a jako jád ro ko n cep tu TU Ž . - A no, to je ten rozm ěr, na k terý b ych om nem ěli v TU Ž zapom ínat. Ted y p o tvrzen í to h o , že u ž jsm e zap om n ěli? - Tich o zů stalo a stalo se m rtvým u těch , k terým , přizná vá m se k tom u , řík á m "tech nolog ové TU Ž ". P řed evším jejich u ším b yl referát věn o ván . P ou žitá literatu ra: - S ylvie G erm ain : B o h u slav R eyn ek v P etrko vě. H avlíčků v B ro d , Literárn í čajo vn a S u zan n e R en au d 2000. V yd .1., s. 125. - B o h u slav R eyn ek: O stn y v závo ji. P rah a-Lito m yšl, P aseka 2002. V yd .1., s.128. - B o h u slav R eyn ek: Jasn ý p rsten . S vitavy-Ř ím , Trin itas 1999. V yd .1, s.50. - O ld řich Jan o ta: Ty tex ty. B rn o , A rtfo ru m 1991. V vd .1.,s.152. - Š im o n P án ek: C h arita je n o rm áln i b yzn ys. R o zh o vo r M F D n es, 3.5.2003. - A n n a P ravd o vá: "Já jsem o tevřel n o vo u cestu , p o m n ě p řijd o u d alší, kteří ji ro zšíří a p o ved o u d ál". P rah a 2000, R evo lver R evu e č. 43, s. 135-146. - Jaro m ír Z em in a: Jan K řížek. P rah a 2000, R evo lver R evu e č. 43, s. 146-149. - V ikto r M u n k: "V šed n í m ů že b ýt jen n áš p o h led ". P o zn ám ky a výb o r z d en íku V ikto ra M u n ka (M arek V ajch r). P rah a 2000, R evo lver R evu e č. 43, s. 248-265 - A rn o P ařík: V ikto r M u n k. P rah a 2000, R evo lver R evu e č. 43, s. 207-232.
