PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA VII. volební období
305/0 Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Zástupce předkladatele: min. spravedlnosti Doručeno poslancům: 3. září 2014 v 23:57
Vládní návrh ZÁKON ze dne
2014,
kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení Čl. I Zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb. a zákona č. 193/2012 Sb., se mění takto: 1.
V nadpisu části první se slova „, VĚCÍ A JINÝCH MAJETKOVÝCH HODNOT“ nahrazují slovy „A VĚCÍ“.
2.
Za nadpis části první se vkládá označení a nadpis nové hlavy I, které znějí: „HLAVA I Obecná ustanovení“.
3.
§ 1 zní: „§ 1
(1) Tento zákon stanoví postup při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku nebo jeho určené části pro účely výkonu trestu nebo uspokojení nároku poškozeného v trestním řízení a při správě takového majetku, jakož i při správě věcí a náhradních hodnot vydaných, odňatých nebo jinak zajištěných v trestním řízení (dále jen „majetek“). (2) Podle tohoto zákona se postupuje i při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku vydaného v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních pro účely uvedené v odstavci 1 a při správě majetku zajištěného podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. (3) Podle tohoto zákona se nepostupuje při správě věcí, které orgán činný v trestním řízení převzal do úschovy za účelem provedení důkazu. (4) Správou se pro účely tohoto zákona rozumí i prodej.
1
(5) Podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání, návrhu na zabrání věci nebo návrhu na zabrání náhradní hodnoty podle trestního řádu přechází příslušnost ke správě zajištěného majetku na soud. Státní zástupce předá spolu s obžalobou nebo návrhem uvedeným ve větě první soudu všechny doklady o úkonech učiněných při správě zajištěného majetku v přípravném řízení. (6) Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu se obdobně užijí na postup státního zástupce. Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu při správě zajištěného majetku se obdobně užijí také na postup policejního orgánu, který o zajištění majetku rozhodl, vyzval k vydání věci nebo vydal příkaz k odnětí věci podle trestního řádu; před rozhodnutím o prodeji zajištěného majetku je policejní orgán povinen informovat státního zástupce o tom, že tento majetek má být prodán, s výjimkou případu, kdy má být prodána věc podléhající rychlé zkáze. O úkonech, jimiž se zasahuje do základních práv a svobod a o kterých podle trestního řádu rozhoduje v přípravném řízení soudce, rozhoduje podle tohoto zákona soudce na návrh státního zástupce. (7) Ustanovení tohoto zákona, v nichž se hovoří o obviněném, se obdobně užijí i na jinou osobu, jíž byl zajištěn majetek v trestním řízení. (8) Nestanoví-li tento zákon jinak, soud postupuje při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku a při správě zajištěného majetku podle trestního řádu.“. Poznámky pod čarou č. 1 až 1e se zrušují. 4.
Za § 1 se vkládá označení a nadpis nové hlavy II, které znějí: „HLAVA II Výkon rozhodnutí o zajištění majetku“.
5.
Pod označení § 2 se vkládá nadpis „Obecná opatření“.
6.
V § 2 odstavec 2 zní:
„(2) Soud, který rozhodl o zajištění, o tomto rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva se zajištěným majetkem nakládat. Bylo-li zajištěno majetkové právo, soud doručí usnesení o zajištění také dlužníkovi obviněného a uloží mu, aby odpovídající plnění odevzdal do jeho úschovy nebo na jiné jím určené místo. Složením předmětu plnění do úschovy nebo na jiné určené místo dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění splní.“. 7.
V § 2 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3) Soud, který rozhodl o zajištění, o této skutečnosti bezodkladně vyrozumí orgán, který podle zvláštních právních předpisů vede evidenci majetku, který byl zajištěn, a současně jej vyzve, aby, pokud zjistí, že se s majetkem, který byl zajištěn, nakládá tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámil. Byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práva k nemovitosti do katastru nemovitostí na základě právního jednání, kterým obviněný nakládá s nemovitostí, před vydáním usnesení o jejím zajištění
2
a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění. (4) Je-li k převodu nebo ke zřízení práva k zajištěnému majetku nutný zápis do evidence vedené podle zvláštních právních předpisů, lze po vyrozumění provedeném podle odstavce 3 takový zápis provést jen s předchozím souhlasem soudu, který o zajištění rozhodl; v případě zápisu práva k zajištěné nemovitosti do katastru nemovitostí podle katastrálního zákona se tento souhlas vyžaduje pouze v případě, že je zápis prováděn na základě právního jednání, kterým obviněný nakládá s nemovitostí.“. 8.
Pod označení § 3 se vkládá nadpis „Vyloučení věcí“.
9.
V § 3 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:
„f) zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která slouží obviněnému jako jeho společník.“. 10.
V § 3 odstavec 2 zní:
„(2) Z výkonu rozhodnutí o zajištění jsou dále vyloučeny peněžité dávky pro osoby se zdravotním postižením a příspěvek na péči, dávky pomoci v hmotné nouzi a z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče, a dále do výše základní částky, která nesmí být sražena z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu a) pohledávky obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního vztahu nebo vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu, b) pohledávky obviněného na výplatu výživného, c) pohledávky na výplatu dávek nemocenského a důchodového pojištění a d) dávky státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vypláceny jednorázově.“. Poznámka pod čarou č. 2a se zrušuje. 11.
V § 3 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Z výkonu rozhodnutí o zajištění majetku pro účely uspokojení nároku poškozeného podle trestního řádu jsou vyloučeny také další věci nepodléhající výkonu soudního rozhodnutí podle občanského soudního řádu.“. 12.
Pod označení § 4 se vkládá nadpis „Vyloučení věcí na návrh dotčené osoby“.
13.
V § 4 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „, která má odkladný účinek“.
3
14.
V § 5 odst. 2 písm. a) se za slovo „vztahu“ vkládají slova „nebo vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu“.
15.
V § 5 se odstavce 5 a 6 včetně poznámky pod čarou č. 2 zrušují.
16.
V § 6 odst. 7 se slova „v případě potřeby“ nahrazují slovy „podle možností“.
17.
V § 6 odst. 9 se slova „podle zvláštního právního předpisu3) nebo podle zvláštního právního předpisu rozhodne o jejich odnětí4)“ nahrazují slovy „nebo rozhodne o jejich odnětí podle trestního řádu“.
Poznámky pod čarou č. 3 a 4 se zrušují. 18.
Nadpis § 7 zní:
„Zjišťování cenných papírů, zaknihovaných prostředků a jiných nehmotných věcí“. 19.
cenných
papírů,
peněžních
V § 7 odstavec 1 zní:
„(1) Zaknihované cenné papíry soud sepíše poté, kdy se dozví, že tyto zaknihované cenné papíry jsou pro obviněného evidovány v příslušné evidenci podle zvláštních právních předpisů; v případě potřeby nebo v pochybnostech si vyžádá zprávu od orgánu nebo osoby oprávněné vést takovou evidenci. Po sepsání zaknihovaných cenných papírů soud orgánu nebo osobě oprávněné k vedení příslušné evidence podle zvláštních právních předpisů sdělí, které zaknihované cenné papíry obviněného byly sepsány, datum jejich sepsání a vydá příkaz k zajištění práva nakládat se sepsanými zaknihovanými cennými papíry.“. 20.
V § 7 odst. 3 a 4 se slovo „listinné“ zrušuje.
21.
V § 7 odst. 3 se slova „; vždy se složí“ nahrazují slovy „a složí se“.
22.
V § 7 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „nebo na jiné soudem určené místo; ustanovení § 2 odst. 2 věta třetí se užije obdobně“.
23.
V § 7 odst. 5 se slova „a jiné majetkové hodnoty“ nahrazují slovy „, zaknihované cenné papíry a jiné nehmotné věci“ a slova „zvláštního právního předpisu5)“ se nahrazují slovy „trestního řádu“.
Poznámka pod čarou č. 5 se zrušuje.
4
24.
V § 8 odst. 1 větě první se slova „ověří to u příslušného katastrálního úřadu“ nahrazují slovy „ověří tuto skutečnost v katastru nemovitostí prostřednictvím dálkového přístupu“.
25.
V § 8 odst. 1 se věta třetí včetně poznámky pod čarou č. 6 zrušuje.
26.
V § 8 odst. 3 se věta první nahrazuje větou „Soud vyrozumí o usnesení o zajištění nemovitosti finanční úřad a obecní úřad, v jejichž obvodu se zajištěná nemovitost nachází, a usnesení vyvěsí na úřední desce soudu.“.
27.
Za § 8 se vkládá označení a nadpis nové hlavy III, které znějí: „HLAVA III Správa zajištěného majetku“.
28.
Pod nadpis hlavy III se vkládá nový § 8a, který včetně nadpisu zní: „§ 8a Účel správy a odpovědnost správce
(1) Majetek zajištěný v trestním řízení se spravuje podle tohoto zákona, pokud je zapotřebí právně jednat nebo činit potřebné úkony, aby nedošlo bezdůvodně k snížení hodnoty zajištěného majetku nebo k jeho zmenšení, popřípadě aby se majetek očekávaným způsobem zvýšil. (2) Pro dosažení účelu správy správce vykonává v potřebném rozsahu práva a povinnosti spojené se zajištěným majetkem, jejichž výkon mu přiznává tento zákon, nebo jejichž výkon byl obviněnému zakázán soudem. Správce vykonává jednotlivá práva a povinnosti podle povahy zajištěného majetku a práv s ním spojených v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy a v souladu s pověřením nebo smlouvou o správě; přitom postupuje řádně a svědomitě. (3) Nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak, odpovídá správce za škodu způsobenou při výkonu správy jím nebo osobami, které použil k plnění svých úkolů, tomu, komu byla způsobena v souvislosti s výkonem této činnosti; této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. (4) Správce je povinen mít po dobu výkonu správy uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem správy; to neplatí, odpovídá-li za jeho činnost stát podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Smlouva musí pokrývat odpovědnost správce za škodu, která je způsobena jeho konáním nebo opomenutím při výkonu funkce správce nebo v souvislosti s ní nebo konáním nebo opomenutím jeho zaměstnanců při výkonu jeho funkce, pokud ke konání nebo opomenutí došlo v době trvání pojištění. Tuto smlouvu je správce povinen uzavřít nejpozději do 5 dnů poté, co byl pověřen správou nebo s ním byla sjednána smlouva o správě, a neprodleně 5
po jejím uzavření doložit tuto skutečnost tomu, kdo jej pověřil výkonem správy, nebo s ním sjednal smlouvu o správě. (5) Limit pojistného plnění sjednaný ve smlouvě o pojištění odpovědnosti uvedené v odstavci 4 musí činit minimálně 1 000 000 Kč pro jednu pojistnou událost; pro správce, který na základě zajištěných práv k podílu vykonává funkci člena statutárního orgánu v obchodní korporaci, jejíž roční úhrn čistého obratu podle zákona o účetnictví za poslední účetní období předcházející pověření správou dosáhl alespoň částku 100 000 000 Kč, anebo který zaměstnává nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru, musí činit limit pojistného plnění minimálně 10 000 000 Kč pro jednu pojistnou událost.“. 29.
V nadpisu § 9 se slovo „Správa“ nahrazuje slovem „Správce“.
30.
V § 9 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slovo „rozhodl“ vkládají slova „nebo na který přešla příslušnost ke správě podle § 1 odst. 5“.
31.
V § 9 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Byla-li zajištěna práva související s podílem v obchodní korporaci, jež umožňují podílet se na řízení obchodní korporace, a je-li zapotřebí vykonávat správu podílu v obchodní korporaci (dále jen „správa podílu“), soud uvedený v odstavci 1 pověří správou podílu osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, které bylo vydáno zvláštní povolení podle zákona o insolvenčních správcích; nelze-li takto postupovat, pověří správou podílu jiného insolvenčního správce. Pokud zvláštní právní předpis váže vlastnictví podílu nebo výkon funkce statutárního orgánu v obchodní korporaci na splnění určitých zvláštních podmínek, tyto podmínky nemusí být u správce podílu splněny; pokud však některý z insolvenčních správců tyto podmínky splňuje, soud jej ustanoví správcem podílu přednostně. Insolvenční správce může pověření ke správě podílu odmítnout jen z důležitých důvodů, které posoudí soud uvedený v odstavci 1. Soud uvedený v odstavci 1 nepověří správou podílu insolvenčního správce, jestliže má důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti.“. Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují jako odstavce 3 až 6. 32.
V § 9 odstavce 3 a 4 znějí:
„(3) Správu zajištěných a) věcí, o nichž je důvodné podezření, že byly získány v souvislosti s porušením celních předpisů nebo právních předpisů upravujících správu spotřebních daní, vykonává Generální ředitelství cel, b) radioaktivních odpadů a zdrojů ionizujícího záření vykonává Správa úložišť radioaktivních odpadů, c) jedinců (exemplářů) rostlin a živočichů, které lze odebrat podle jiného právního předpisu, vykonává Ministerstvo životního prostředí, d) zbraní, střeliva, munice a výbušnin, návykových látek a prekursorů, včetně zařízení k jejich výrobě, přípravků obsahujících návykové látky a jiných nebezpečných látek vykonává krajské ředitelství policie, v jehož územním obvodu se nachází sídlo soudu, který vede trestní řízení.
6
(4) Nemůže-li ten, kdo má podle odstavce 1 správu zajištěného majetku vykonávat, zajistit výkon správy sám, zajistí jej podle povahy zajištěného majetku a) na základě pověření prostřednictvím organizační složky státu nebo státní organizace příslušné hospodařit s určitým majetkem státu, nebo b) na základě smlouvy prostřednictvím jiné osoby podnikající v určité oblasti nebo dostatečně odborně způsobilé k výkonu správy daného majetku, a to za sjednanou úplatu, případně bezúplatně.“. 33.
V § 9 odst. 5 větě první se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“ a část věty za středníkem včetně středníku se zrušuje.
34.
V § 9 odst. 5 se za větu první vkládají věty „Smlouva může být uzavřena i pro výkon dílčího právního jednání nebo úkonu spojeného se zajištěným majetkem. Je-li předmětem smlouvy výkon správy spočívající v prodeji zajištěného majetku, musí v ní být i ujednání o způsobu stanovení kupní ceny a o postupu při prodeji.“.
35.
V § 9 odstavec 6 zní:
„(6) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo soudní exekutor neprodleně vyrozumí soud uvedený v odstavci 1 o postupu podle odstavce 4 písm. a); zajištěný majetek může předat ke správě smluvnímu správci podle odstavce 4 písm. b) jen po předchozím souhlasu tohoto soudu.“. 36.
V § 9 se doplňují odstavce 7 a 8, které znějí:
„(7) Pověření ke správě zajištěného majetku je opatření, jež musí mít písemnou formu a obsahovat zejména označení orgánu, který pověření vydal, označení pověřeného správce a vymezení práv a povinností spojených s výkonem správy. V pověření nebo v připojených listinách je zapotřebí náležitě a nezaměnitelně určit zajištěný majetek, kterého se pověření týká. Pověření může být vydáno i pro výkon dílčího právního jednání nebo úkonu spojeného se zajištěným majetkem. Pověření se nevydává ke správě majetku uvedeného v odstavci 3. Orgán uvedený v odstavci 1 může pověření kdykoli písemně zrušit a za podmínek stanovených tímto zákonem pověřit jiného správce, uzavřít smlouvu o správě, nebo zajištěný majetek spravovat sám. (8) O pověření ke správě zajištěného majetku podle odstavce 1 písm. b) a odstavce 2 se vyrozumí osoba, jíž byl zajištěn majetek; o pověření správou podílu se vyrozumí také tato obchodní korporace. O zrušení pověření, pověření jiného správce a o uzavření smlouvy o správě se vyrozumí osoby, které byly vyrozuměny o pověření ke správě zajištěného majetku podle věty první.“.
7
37.
§ 10 včetně nadpisu zní: „§ 10 Práva a povinnosti správce
(1) Správce je povinen právně jednat za účelem zabránění snížení hodnoty nebo zmenšení zajištěného majetku, zejména a) včas uplatňovat nárok na náhradu škody a na vydání předmětu bezdůvodného obohacení, b) průběžně sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky k zajištěnému majetku, včas uplatňovat a vymáhat práva, která jinak přísluší vlastníku nebo majiteli zajištěného majetku, případně jiné osobě oprávněné s majetkem nakládat, a zamezovat promlčení nebo zániku těchto práv, nebo c) dovolávat se neplatnosti právního jednání učiněného obviněným v rozporu se zákazy, jež mu byly uloženy rozhodnutím o zajištění majetku podle trestního řádu. (2) Movité věci, jež byly obviněným vydány nebo mu byly odňaty, je správce povinen rovněž řádně zabezpečit a chránit před znehodnocením, zejména před jejich poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, a provést potřebné úkony směřující k uchování hodnoty věci. (3) Správce činí za účelem ochrany zajištěného majetku v soudním, správním nebo jiném řízení všechny úkony, které je jinak oprávněn činit jeho vlastník nebo majitel, případně jiná osoba oprávněná s majetkem nakládat. (4) Správce vede zajištěný majetek průkazným a přehledným způsobem v evidenci, a to až do doby konečného naložení s majetkem; zajištěný majetek není předmětem účetnictví a inventarizace. (5) Jiné povinnosti související se zajištěným majetkem než uvedené v odstavcích 1 až 4 správce nevykonává. Jiná práva související se zajištěným majetkem vykonává správce za účelem ochrany zajištěného majetku pouze v rozsahu, v jakém byla zakázána obviněnému soudem podle trestního řádu. Správce není oprávněn zajištěný majetek využívat, pronajmout, zatížit nebo převést na jinou osobu. (6) Pro účely řádného výkonu správy zajištěného majetku je správce oprávněn činit všechny potřebné úkony, zejména je oprávněn nahlížet do účetních záznamů, smluv a dalších písemností týkajících se zajištěného majetku a vstupovat na místa, kde se nacházejí; obviněný, jakož i jiné osoby, vůči nimž je úkon prováděn, jsou povinni správci poskytnout veškerou potřebnou součinnost. Pokud osoby uvedené ve větě první bez dostatečné omluvy neuposlechnou příkazu nebo nevyhoví výzvě správce a neposkytnou mu potřebnou součinnost, může jim soud uložit pořádkovou pokutu do 50 000 Kč; neuposlechne-li takového příkazu nebo výzvy osoba, která jedná za právnickou osobu, může být právnické osobě, kterou zastupuje, uložena pořádková pokuta do 500 000 Kč; o tom je třeba tyto osoby předem poučit. Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek; na rozhodování o stížnosti se obdobně užije § 146a trestního řádu.“. Poznámky pod čarou č. 7 až 9 se zrušují.
8
38.
Za § 10 se vkládají nové § 10a a 10b, které včetně nadpisů znějí: „§ 10a Správa podílu
(1) Správce pověřený správou podílu podle § 9 odst. 2 vstupuje do zajištěných práv společníka obchodní společnosti nebo člena družstva a vykonává je v potřebném rozsahu v souladu s tímto zákonem a zákonem o obchodních korporacích. (2) Je-li pro dosažení účelu správy zapotřebí vyměnit jednoho nebo více členů statutárního orgánu obchodní korporace a zajištěná práva takový postup správci umožňují, správce svolá nejvyšší orgán obchodní korporace a jeho prostřednictvím dosáhne jejich odvolání a nechá se místo nich zvolit členem statutárního orgánu; ustanovení zákona o obchodních korporacích o bezúhonnosti člena orgánu obchodní korporace a jejím prokazování, o počtu členů statutárního orgánu obchodní korporace a o minimálních lhůtách pro oznámení termínu jednání nejvyššího orgánu obchodní korporace se nepoužijí. (3) Na výzvu soudu je správce povinen mu předložit v jím stanovené přiměřené lhůtě zprávu o své činnosti při výkonu správy podílu; takovou zprávu je správce povinen předložit soudu vždy do 15 dnů poté, co zaniklo nebo bylo zrušeno jeho pověření ke správě podílu. (4) Pověření správce ke správě podílu zaniká a) zánikem jeho práva vykonávat o insolvenčních správcích,
činnost insolvenčního správce podle zákona
b) zrušením jeho povolení nebo zvláštního povolení podle zákona o insolvenčních správcích, c) zánikem obchodní korporace bez univerzálního právního nástupce, nebo d) jeho smrtí. (5) Ustanovením odstavce 4 není dotčeno oprávnění soudu zrušit pověření správce z jiných důvodů. (6) Pokud správce podílu vykonává v době zániku nebo zrušení pověření funkci člena orgánu obchodní korporace, tato funkce zaniká ke dni zániku nebo zrušení pověření; pověřil-li však soud správou podílu podle tohoto zákona nového správce do 14 dnů poté, co bylo zrušeno nebo zaniklo pověření dosavadního správce, přechází na nového správce tato funkce ke dni jeho pověření správou. Právní jednání učiněná dosavadním správcem ve funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace v době mezi zrušením nebo zánikem jeho pověření a okamžikem, kdy se o zrušení nebo zániku pověření dozví, zůstávají platná, pokud je schválí nový statutární orgán. Dosavadní správce je povinen poskytnout novému správci, likvidátorovi nebo insolvenčnímu správci na jejich žádost potřebnou součinnost, zejména je informovat o jím učiněných právních jednáních. § 10b Odměna správce podílu (1) Správce pověřený správou podílu podle § 9 odst. 2 má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. (2) Odměna správce, který na základě zajištěných práv k podílu vykonává funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace, a náhrada jeho hotových výdajů se hradí z majetku obchodní korporace. Nedostačuje-li majetek obchodní korporace zcela nebo zčásti k úhradě odměny správce a k náhradě jeho hotových výdajů, hradí je stát. Odměnu správce, který 9
vykonává správu podílu a není členem jejího statutárního orgánu, a náhradu jeho hotových výdajů hradí stát. (3) Soud rozhodne na návrh správce o výši jeho odměny a v případě, že hotové výdaje hradí stát, také o výši náhrady jeho hotových výdajů; návrh správce musí obsahovat vyúčtování odměny a hotových výdajů, přičemž navrhovanou výši náhrady hotových výdajů je správce povinen prokazatelně doložit a odůvodnit jejich účelnost a důvodnost. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. (4) Při stanovení výše odměny správce soud vychází ze skutečnosti, zda správce vykonává v obchodní korporaci funkci člena statutárního orgánu, a z výše obratu obchodní korporace. Nelze-li výši odměny správce stanovit podle těchto kritérií, přihlédne soud při stanovení její výše k délce doby výkonu správy, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti správce a vykonává-li správce v obchodní korporaci funkci člena statutárního orgánu, přihlédne soud také k výši odměny ostatních členů statutárního orgánu nebo, není-li takových členů statutárního orgánu, přihlédne k výši odměny bývalých členů statutárního orgánu. (5) V případech, kdy odměnu a náhradu hotových výdajů správce hradí stát, vyplatí je soud z prostředků státního rozpočtu. (6) Soud může v průběhu výkonu správy podílu rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a náhrady hotových výdajů správci, a to i opakovaně. (7) Způsob stanovení odměny a hotových výdajů správce pověřeného správou podílu, nejvyšší přípustnou výši odměny a hotových výdajů hrazenou státem a způsob jejich výplaty stanoví prováděcí právní předpis.“. 39.
§ 11 a 12 včetně nadpisů znějí: „§ 11 Náklady správy
Náklady nutné pro řádný výkon správy zajištěného majetku hradí soud z prostředků státního rozpočtu. § 12 Prodej zajištěného majetku (1) Soud může rozhodnout o prodeji zajištěného majetku s předchozím souhlasem obviněného; souhlas k prodeji může být udělen písemně nebo ústně do protokolu. Obviněný se v takovém případě může závazně vyjádřit k nejnižší ceně, za kterou lze majetek prodat; o tomto právu musí být poučen. (2) Bez souhlasu uvedeného v odstavci 1 může soud rozhodnout o prodeji zajištěného majetku, lze-li důvodně předpokládat, že a) podlehne rychlé zkáze nebo jiné těžko odvratitelné škodě, b) bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, zejména jde-li o motorová vozidla a elektrozařízení, c) s výkonem správy budou spojeny nepřiměřené náklady, nebo d) výkon správy bude vyžadovat zvláštní podmínky nakládání nebo zvláštní odbornou způsobilost, které lze zajistit jen s nepřiměřenými obtížemi.
10
(3) V případě splnění podmínek stanovených tímto zákonem je pověřený nebo smluvní správce povinen navrhnout soudu prodej zajištěného majetku; o takovém návrhu soud rozhodne neprodleně po jeho obdržení. (4) Při stanovení kupní ceny a při prodeji postupuje a) soud přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících prodej věcí při soudním výkonu rozhodnutí, b) jiný orgán činný v trestním řízení, územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, organizační složka státu nebo státní organizace přiměřeně podle zvláštních právních předpisů, jimiž se řídí hospodaření s majetkem státu, c) exekutor přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících exekuci, d) správce pověřený správou podílu přiměřeně podle zákona o veřejných dražbách, e) smluvní správce způsobem dohodnutým ve smlouvě. (5) Peněžní částka získaná prodejem se složí do úschovy soudu. (6) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 písm. b) až d) je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Na rozhodování o stížnosti proti usnesení podle odstavce 2 písm. c) nebo d) se obdobně užije § 146a trestního řádu.“. 40.
Za § 12 se vkládá označení a nadpis nové hlavy IV, které znějí: „HLAVA IV Závěrečné ustanovení“
41.
Pod nadpis hlavy IV se vkládá nový § 12a, který zní: „§ 12a Ministerstvo spravedlnosti vydá vyhlášku k provedení § 10b odst. 7.“. Čl. II Přechodné ustanovení
Ustanovení tohoto zákona o pojištění odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem správy, se nepoužijí na smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST DRUHÁ Změna trestního řádu Čl. III Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., 11
zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/199l Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 43/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 273/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č.141/2014 Sb. a zákona č…/2014 Sb., se mění takto: 1.
V § 42 odst. 1 a § 349b se slova „nebo jiná majetková hodnota“ zrušují.
2.
V § 42 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4) Byla-li zabrána nebo má-li podle návrhu být zabrána věc, která je součástí majetku svěřenského nebo podílového fondu, má v trestním řízení postavení zúčastněné osoby svěřenský správce nebo obhospodařovatel podílového fondu.“. 3.
V § 47 odst. 1 se slova „Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno“ nahrazují slovy „Byla-li poškozenému způsobena trestným činem škoda nebo nemajetková újma, nebo získal-li obviněný takovým trestným činem na jeho úkor bezdůvodné obohacení“.
12
4.
V § 47 se na konci odstavce 1 doplňují věty „Zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.“.
5.
V § 47 odstavec 4 zní:
„(4) Soud a v přípravném řízení státní zástupce v usnesení o zajištění zakáže obviněnému, aby majetek uvedený v rozhodnutí o zajištění a případně též majetek, který bude při výkonu takového rozhodnutí sepsán, po oznámení usnesení převedl na jiného nebo jej zatížil anebo aby jej záměrně poškozoval nebo ničil. Dále mu uloží, aby předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení a u následně sepsaného majetku v jimi stanovené lhůtě sdělil, zda a kdo má k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ním nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení o zajištění nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěným majetkem, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a druhé je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba obviněného poučit.“. 6.
V § 47 se odstavce 5 a 6 zrušují.
Dosavadní odstavce 7 až 10 se označují jako odstavce 5 až 8. 7.
V § 47 odst. 5 se za slova „výkonu rozhodnutí“ vkládají slova „, exekuce nebo insolvenčního řízení“.
8.
V § 48 odst. 2 se věta druhá zrušuje.
9.
V § 48 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku. (4) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění; o této žádosti soud a v přípravném řízení státní zástupce, který o ní rozhoduje, vyrozumí poškozeného, jehož nárok byl zajištěn. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí.“. 10.
V § 49 se slova „vynětí ze zajištění“ nahrazují slovy „povolení provedení úkonu“.
13
11.
Za § 49 se vkládá nový § 49a, který zní: „§ 49a
Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze v přípravném řízení jeho nárok až do jeho pravděpodobné výše nebo rozsahu zajistit již před zahájením trestního stíhání na majetku osoby podezřelé ze spáchání trestného činu; ustanovení § 47 až 49 se přitom užijí přiměřeně.“. 12.
V části první v nadpisu hlavy čtvrté se slova „, VĚCÍ A JINÝCH MAJETKOVÝCH HODNOT“ nahrazují slovy „A VĚCÍ“.
13.
V části první hlavě čtvrté nadpis oddílu čtvrtého zní: „Zajištění věcí“.
14.
V § 78 odst. 1 se za slovo „sebe“ vkládá slovo „hmotnou“.
15.
V § 78 se doplňují odstavce 4 až 8, které znějí:
„(4) Byla-li vydána hmotná věc, s níž jsou spojena práva, jež je třeba zajistit, postupuje se při jejich zajištění přiměřeně podle § 79e. (5) Osoba, která hmotnou věc vydala, nesmí po dobu zajištění takovou věc převést na jinou osobu nebo ji zatížit. Právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. O tom je třeba tuto osobu poučit. (6) Orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 3 uloží osobě, která hmotnou věc vydala, aby mu v jím stanovené lhůtě sdělila, zda a kdo má k vydané věci předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66); o zajištění hmotné věci následně vyrozumí osoby a orgány, o nichž se dozví, že mají k takové věci předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s ní nakládat. O zajištění věci dále bezodkladně vyrozumí orgán, který podle jiných právních předpisů vede evidenci takových věcí. (7) Postup při správě zajištěných hmotných věcí stanoví zvláštní právní předpis. (8) Odstavce 4 až 7 se neužijí na hmotné věci, které orgán činný v trestním řízení převzal do úschovy pouze za účelem provedení důkazu.“. 16.
V § 79 odst. 1 se za slovo „Nebude-li“ vkládá slovo „hmotná“.
17.
V § 79 odst. 2 se za slova „vydal, odnětí“ vkládá slovo „hmotné“.
14
18.
V § 79 odst. 4 se za slovo „odnětí“ vkládá slovo „hmotné“.
19.
V § 79 odst. 5 se za slovo „odňaté“ vkládá slovo „hmotné“.
20.
V § 79 odst. 6 se za slovo „která“ vkládá slovo „hmotnou“ a za slovo „byla“ se vkládá slovo „hmotná“.
21.
V § 79 se na konci textu odstavce 6 doplňují slova „a písemné poučení o tom, že vydanou nebo odňatou hmotnou věc nesmí převést na někoho jiného nebo ji zatížit, přičemž právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné“.
22.
V § 79 se doplňuje odstavec 7, který zní:
„(7) Na odňatou hmotnou věc, která nebyla orgánem činným v trestním řízení převzata do úschovy za účelem provedení důkazu, se přiměřeně užije § 78 odst. 4 až 8.“. 23.
V § 79a odst. 2 se slova „bankovní spojení, kterým se rozumí číslo účtu a kód banky, a dále“ nahrazují slovy „číslo účtu a“.
24.
V § 79a odst. 2 se za větu pátou vkládá věta „Právní jednání učiněné v rozporu se zákazem uvedeným v rozhodnutí je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba majitele účtu poučit.“.
25.
V § 79a odst. 2 větě sedmé se za slovo „rozhodnutí“ vkládají slova „, exekuce nebo insolvenčního řízení“.
26.
V § 79a odst. 2 větě osmé se za slova „výkonu rozhodnutí“ vkládají slova „, exekuce nebo insolvenčního řízení“ a za slovo „prováděn“ se vkládají slova „nebo je-li s těmito peněžními prostředky v exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno“.
27.
V § 79a se na konci textu odstavce 5 doplňují slova „, jež má, pokud jde o zrušení zajištění nebo jeho omezení, odkladný účinek“.
28.
V § 79a se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6) Postup při správě zajištěných peněžních prostředků na účtu u banky stanoví zvláštní právní předpis.“.
15
29.
V § 79b se za slovo „příspěvkem“ vkládají slova „, blokaci peněžních prostředků doplňkového penzijního spoření“.
30.
V § 79b se slova „Na postup při rozhodování o zajištění a na zrušení nebo omezení zajištění“ nahrazují slovem „Jinak“.
31.
V § 79c odstavec 1 zní:
„(1) Rozhodne-li předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce o zajištění zaknihovaných cenných papírů, orgán nebo osoba oprávněná k vedení příslušné evidence podle jiných právních předpisů zajistí právo majitele nakládat s těmito zaknihovanými cennými papíry; náleží-li toto právo jiné oprávněné osobě, zajistí je této osobě.“. 32.
V § 79c odstavce 3 a 4 znějí:
„(3) V usnesení o zajištění zaknihovaných cenných papírů se tomu, komu byly zaknihované cenné papíry zajištěny, zakáže, aby po oznámení usnesení zaknihované cenné papíry převedl na někoho jiného nebo je zatížil, a uloží se mu, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k zaknihovaným cenným papírům předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s nimi nakládat, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, může podle povahy a okolností trestného činu, pro který se vede trestní stíhání, v rozhodnutí o zajištění nebo i v dodatečném rozhodnutí zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnými zaknihovanými cennými papíry, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých; při jejich zajištění postupuje přiměřeně podle § 79e. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a druhé je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba toho, komu byly zaknihované cenné papíry zajištěny, poučit. (4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěným zaknihovaným cenným papírům předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s nimi nakládat.“. 33.
V § 79c se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5) Na důvody rozhodnutí o zajištění zaknihovaných cenných papírů, na postup při rozhodování o zajištění, na nakládání se zajištěnými peněžními prostředky v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení a na zrušení nebo omezení zajištění se přiměřeně užije ustanovení § 79a.“. Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6. 34.
V § 79d odstavec 2 zní:
„(2) V usnesení o zajištění nemovitosti se tomu, komu byla nemovitost zajištěna, zakáže, aby po oznámení usnesení nemovitost převedl na jiného nebo ji zatížil anebo aby ji záměrně poškozoval nebo ničil, a uloží se mu, aby orgánu činnému v trestním řízení, který 16
rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba toho, komu byla nemovitost zajištěna, poučit. Opis usnesení o zajištění zašle orgán uvedený v odstavci 1 příslušnému katastrálnímu úřadu a zároveň jej vyzve, aby, pokud zjistí, že je se zajištěnou nemovitostí nakládáno tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu jejího zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámil. Státní zástupce zašle příslušnému katastrálnímu úřadu opis rozhodnutí o zrušení zajištění nemovitosti podle odstavce 1.“. 35.
V § 79d odst. 3 se slova „vlastníka nemovitosti“ nahrazují slovy „toho, komu byla nemovitost zajištěna,“ a slova „Vlastník nemovitosti“ se nahrazují slovy „Ten, komu byla nemovitost zajištěna,“.
36.
V § 79d odst. 4 se věta první nahrazuje větou „Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěné nemovitosti předkupní, nájemní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s ní nakládat; dále o něm vyrozumí finanční úřad a obecní úřad, v jejichž obvodu se zajištěná nemovitost nachází.“.
37.
V § 79d odstavec 5 zní:
„(5) Zápis vlastnického nebo jiného práva k zajištěné nemovitosti na základě právního jednání, kterým ten, komu byla nemovitost zajištěna, nakládá s nemovitostí, lze po vyrozumění příslušného katastrálního úřadu podle odstavce 2 povolit jen s předchozím souhlasem orgánu, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1. Byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práva k nemovitosti do katastru nemovitostí na základě právního jednání, kterým ten, komu je následně nemovitost zajištěna, nakládá s nemovitostí, před vydáním usnesení o jejím zajištění a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění.“. 38.
V § 79d odst. 6 se za slova „výkonu rozhodnutí“ vkládají slova „, exekuce nebo insolvenčního řízení“ a za slovo „prováděn“ se vkládají slova „nebo je-li s takovou nemovitostí v exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno“.
39.
V § 79d odst. 8 se slova „Vlastník nemovitosti, která byla zajištěna“ nahrazují slovy „Ten, komu byla nemovitost zajištěna“ a slova „ji vlastník nemovitosti, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat“ se nahrazují slovy „být podána opakovaně, neuvádí-li se v ní nové důvody,“.
17
40.
V nadpisu § 79e a v § 79e odst. 1, 7 a 8 se slova „jiné majetkové hodnoty“ nahrazují slovy „nehmotné věci“.
41.
V § 79e odst. 1 větě první se slova „majetková hodnota“ nahrazují slovy „nehmotná věc“, slovo „79d“ se nahrazuje slovem „79c“ a slova „majetkové hodnoty“ se nahrazují slovy „nehmotné věci“.
42.
V § 79e odstavec 2 zní:
„(2) V usnesení o zajištění nehmotné věci se tomu, komu byla nehmotná věc zajištěna, zakáže, aby ji po oznámení usnesení převedl na jiného nebo ji zatížil. Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení o zajištění nehmotné věci nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnou nehmotnou věcí, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a druhé je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba toho, komu byla nehmotná věc zajištěna, poučit.“.
43.
V § 79e se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Tomu, komu byla nehmotná věc zajištěna, se dále uloží, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k nehmotné věci předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). V usnesení se ten, komu byla nehmotná věc zajištěna, vyzve také k vydání všech listin, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva k zajištěné nehmotné věci, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66 a 79). Tyto listiny se sepíší a složí do úschovy orgánu činného v trestním řízení, který rozhodl o zajištění.“. Dosavadní odstavce 3 až 8 se označují jako odstavce 4 až 9. 44.
V § 79e odstavce 4 a 5 znějí:
„(4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěné nehmotné věci předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s ní nakládat. Usnesení o zajištění rovněž oznámí tomu, kdo má poskytnout odpovídající plnění, a uloží mu, aby složil předmět plnění do jeho úschovy nebo na jiné jím určené místo. Složením předmětu plnění do úschovy nebo na jiné určené místo dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění splní. Usnesení o zajištění nehmotné věci se dlužníku oznámí dříve, než tomu, komu byla nehmotná věc zajištěna, je-li dlužník znám. Usnesení o zajištění podílu v obchodní korporaci se oznámí také obchodní korporaci. (5) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto rozhodnutí vyrozumí bezodkladně orgán, který podle jiných právních předpisů vede evidenci nehmotné věci, která byla zajištěna, a zároveň jej vyzve, aby, pokud zjistí, že je se zajištěnou nehmotnou
18
věcí nakládáno tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu jejího zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámil.“. 45.
V § 79e odst. 6 větě první a v § 79e odst. 7 se slova „jiné majetkové hodnotě“ nahrazují slovy „nehmotné věci“.
46.
V § 79e odst. 6 se věta druhá nahrazuje větou „Se zajištěnou nehmotnou věcí lze v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s takovou nehmotnou věcí v exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno k uspokojení pohledávky státu.“.
47.
V § 79f se slova „jinou majetkovou hodnotu“ nahrazují slovy „nehmotnou věc“.
48.
V § 79f se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce povolit na návrh osoby, jíž byla náhradní hodnota zajištěna, provedení úkonu, který se týká zajištěné náhradní hodnoty. Proti takovému rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“. 49.
Za § 79f se vkládá nový § 79g, který zní: „§ 79g
Důvod zajištění věci lze v průběhu trestního řízení změnit rozhodnutím, proti kterému je přípustná stížnost.“. 50.
V nadpisu nad § 80 se slova „a jinou majetkovou hodnotou“ zrušují.
51.
V § 81a se slova „jiné majetkové hodnoty“ nahrazují slovy „jiných nehmotných věcí“.
52.
V nadpisu § 146a se za slovo „osob“ vkládá slovo „, věcí“.
53.
V § 146a odst. 1 písm. c) se za slovo „příspěvkem“ vkládají slova „, blokaci peněžních prostředků doplňkového penzijního spoření“.
54.
V § 146a odst. 1 písm. d) se číslo „4“ nahrazuje číslem „5“.
19
55.
V § 146a odst. 1 písmeno f) zní:
„ f) zajistil nehmotnou věc, rozhodl o omezení zajištění nehmotné věci, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79e odst. 1 a 8),“. 56.
V § 146a odst. 1 písm. g) se za slovo „hodnoty“ vkládají slova „, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní hodnoty“.
57.
V § 146a odst. 1 písmena h) až j) znějí:
„h) změnil důvod zajištění věci (§ 79g), i) zajistil majetek pro účely zajištění nároku poškozeného nebo rozhodl o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 47, § 48 odst. 2 až 4 a § 49a), j) zajistil majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu nebo trestu propadnutí majetku, rozhodl o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 344a, 344b, 347 a 349),“. 58.
V § 146a odst. 2 se slova „§ 79c odst. 4, § 79d odst. 1 a 7, § 79e odst. 1 a 7“ nahrazují slovy „§ 79c odst. 2, 3 a 5, § 79d odst. 1 a 7, § 79e odst. 1, 2 a 8, § 79f odst. 2 nebo § 79g“.
59.
V nadpisu nad § 239 a v nadpisu § 349b se slova „nebo jiné majetkové hodnoty“ zrušují.
60.
V § 239 odst. 1 a 2, § 314e odst. 2 písm. f), § 349b větě první a druhé a v § 358 se slova „nebo jiné majetkové hodnoty“ zrušují.
61.
V § 343 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Bylo-li nařízeno vymáhání peněžitého trestu, jehož výkon je zajištěn na majetku odsouzeného, na jeho úhradu se přednostně užije zajištěný majetek.“. Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4. 62.
V § 344 odst. 3 se za slovo „zmařen“ vkládají slova „, zejména nelze-li peněžitý trest uhradit z majetku zajištěného pro účely jeho výkonu“.
20
63.
Za § 344 se vkládají nové § 344a a 344b, které včetně nadpisu znějí: „Zajištění výkonu peněžitého trestu § 344a
(1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení peněžitého trestu, může soud a v přípravném řízení státní zástupce zajistit určenou část majetku obviněného. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění. (2) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost. (3) Na rozhodování o zajištění výkonu peněžitého trestu a postup při zajištění se jinak užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně. § 344b (1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo omezí, pomine-li důvod, pro který byla určená část majetku zajištěna, nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno. (2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku. (3) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí soud a v přípravném řízení státní zástupce neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. (4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení zajištění, odkladný účinek.“. 64.
V § 347 se slova „, a je obava, že výkon tohoto trestu bude zmařen nebo ztížen“ zrušují.
65.
V § 347 větě první a větě druhé se za slova „majetek obviněného“ vkládají slova „nebo jeho určenou část“.
66.
V § 347 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „K zajištění nelze užít majetek, který je podle zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.“.
67.
V § 348 odstavec 1 zní:
„(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného nebo jeho určenou část, včetně plodů a užitků, které z nich plynou. Zajištění celého majetku se vztahuje i na majetek, který obviněný nabude po zajištění.“.
21
68.
V § 348 odst. 2 se slova „podle odstavce 1“ zrušují a slova „až 10“ se nahrazují slovy „až 6 a § 47 odst. 8 obdobně“.
69.
§ 349 zní: „§ 349
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo omezí, pomine-li důvod, pro který byly majetek nebo jeho určená část zajištěny, nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno. (2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku. (3) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí soud a v přípravném řízení státní zástupce neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. (4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení zajištění, odkladný účinek.“. ČÁST TŘETÍ Změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže Čl. IV Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 301/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 45/2013 Sb. a zákona č…/2014 Sb., se mění takto: 1.
V § 21 odst. 1 a 2, § 24 odst. 1 písm. d), § 35 odst. 5 a § 88a odst. 3 písm. b) a d) se slova „nebo jiné majetkové hodnoty“ zrušují.
2.
V § 88a odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „majetku, věcí nebo jiných majetkových hodnot“ nahrazují slovy „majetku nebo věcí“. ČÁST ČTVRTÁ Změna trestního zákoníku
Čl. V Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 360/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 399/2012, zákona č. 494/2012 Sb., zákona
22
č. 105/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákona č. 259/2013 Sb. a zákona č. 141/2014 Sb., se mění takto: 1.
V § 43 odst. 2, § 45 odst. 1, § 52 odst. 1 písm. f), § 70 odst. 2 až 4, § 71 odst. 1 větě první a druhé, § 71 odst. 2, § 72, § 98 odst. 1, § 101 odst. 1 úvodní části ustanovení, § 101 odst. 2 úvodní části ustanovení, § 101 odst. 2 písm. b) a c), § 101 odst. 3, § 101 odst. 4 úvodní části ustanovení, § 101 odst. 5, § 102, § 104 odst. 2, § 105 odst. 1 písm. e), § 135, § 152 odst. 1, § 153 odst. 1, § 156 odst. 1, § 157 odst. 1, § 183 odst. 1 a 2, § 189 odst. 1, § 190 odst. 2, § 191 odst. 1 a 2 závěrečné části ustanovení, § 192 odst. 3, § 205 odst. 1 závěrečné části ustanovení, § 206 odst. 1, § 209 odst. 1, § 210 odst. 1 závěrečné části ustanovení, § 214 odst. 1 závěrečné části ustanovení, § 215 odst. 1, § 216 odst. 1 písm. a) a b), § 216 závěrečné části ustanovení, § 217 odst. 1, § 228 odst. 1, § 229, § 230 odst. 1, § 230 odst. 2 závěrečné části ustanovení, § 230 odst. 3 úvodní části ustanovení, § 231 odst. 1 závěrečné části ustanovení, § 231 odst. 2 úvodní části ustanovení, § 232 odst. 1 závěrečné části ustanovení, § 232 odst. 2, § 234 odst. 1, § 235, § 236 odst. 1, § 239 odst. 1, § 245 odst. 1, § 246 odst. 1, § 248 odst. 1 závěrečné části ustanovení, § 248 odst. 3 úvodní části ustanovení, § 253 odst. 1, § 260 odst. 1, § 261 odst. 1, § 268 odst. 1 a 3 úvodní části ustanovení, § 269 odst. 1 a 2 úvodní části ustanovení, § 270 odst. 1 a 2 úvodní části ustanovení, § 271 odst. 1, § 279 odst. 1, § 284 odst. 1 a 2, § 285 odst. 1 a 2, § 286 odst. 1, § 297 odst. 1, § 298a odst. 1, § 299 odst. 1 a 3 úvodní části ustanovení, § 300 a 301, § 302 odst. 1 závěrečné části ustanovení, § 303 odst. 1, § 304 odst. 1 a 2 úvodní části ustanovení, § 305 odst. 1, § 306 odst. 1, § 307 odst. 1, § 336 závěrečné části ustanovení, § 338 odst. 1, § 342 odst. 1, § 393 odst. 2 a v § 398 odst. 2 se slova „nebo jiné majetkové hodnoty“ zrušují.
2.
V nadpisu § 70, v nadpisu § 72 a v nadpisu § 101 se slova „nebo jiné majetkové hodnoty“ zrušují.
3.
V § 70 odstavec 1 zní:
„(1) Soud uloží trest propadnutí věci, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj.“. 4.
V § 70 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Soud může uložit trest propadnutí věci,
a)
které bylo užito k spáchání trestného činu nebo která byla k spáchání trestného činu určena, nebo
b) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc uvedenou v odstavci 1, pokud hodnota věci uvedené v odstavci 1 není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná.“. Dosavadní odstavce 2 až 5 se označují jako odstavce 3 až 6.
23
5.
V § 70 odst. 3, § 71 odst. 1 větě první, § 101 odst. 2 písm. b) a c), odst. 3 a odst. 4 písm. a), § 206 odst. 1, § 214 odst. 1 písm. a) a b), § 215 odst. 1, § 216 odst. 1 písm. b), § 219 odst. 1, § 337 odst. 3 písm. a) a § 414 odst. 1 písm. a) se slova „nebo jinou majetkovou hodnotu“ zrušují.
6.
V § 70 odst. 4 se slova „nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v odstavcích 1 a 2“ nahrazují slovy „uvedenou v odstavci 2“.
7.
V § 70 odst. 6, § 71 odst. 2, § 101 odst. 1 úvodní části ustanovení, § 101 odst. 2 písm. a) až c), § 104 odst. 1 a § 135 se slova „nebo jiná majetková hodnota“ zrušují.
8.
V § 71 odst. 1 se slova „odst. 1 a 2“ zrušují.
9.
V § 71 odst. 2 a v § 101 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „odst. 1“ zrušují.
10.
V § 101 odst. 2 písm. b) a c) se za slovo „pachatelem“ vkládají slova „nebo je-li součástí majetku svěřenského fondu nebo podílového fondu a byla-li nabyta“.
11.
V § 101 odst. 4 písm. d) se slova „nebo jinou majetkovou hodnotou“ zrušují.
12.
V § 102 se slova „náleží věc nebo jiná majetková hodnota, která“ zrušují, za slovo „zabrána“ se vkládá slovo „věc“ a číslo „4“ se nahrazuje číslem „5“.
13.
V § 104 odst. 2 se slova „§ 70 odst. 4“ nahrazují slovy „§ 70 odst. 5“.
14.
V nadpisu § 134 a v nadpisu § 135 se slova „a jiná majetková hodnota“ zrušují.
15.
V § 134 odst. 1 se čárka za slovem „zvířata“ nahrazuje slovem „a“ a slova „, peněžní prostředky na účtu a na cenné papíry“ se zrušují.
16.
V § 134 se odstavec 2 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.
17.
V § 137 se věta třetí zrušuje.
24
18.
V nadpisu § 138 se slova „a jiné majetkové hodnoty“ zrušují.
19.
V § 138 odst. 2 se čárka za slovem „prostředí“ nahrazuje slovem „a“ a slova „a jiné majetkové hodnoty“ se zrušují.
20.
V § 214 odst. 2 písm. a), § 214 odst. 3 písm. b) a c), § 214 odst. 4 písm. a), § 215 odst. 3 písm. a), § 216 odst. 1 závěrečné části ustanovení, § 216 odst. 2 písm. a), § 216 odst. 3 písm. b) a c), § 216 odst. 4 písm. b) a v § 217 odst. 3 písm. a) se slova „nebo jiné majetkové hodnotě“ zrušují. ČÁST PÁTÁ Změna zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim Čl. VI
Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 105/2013 Sb. a zákona č. 141/2014 Sb., se mění takto: 1.
V § 15 odst. 1 písm. d), odst. 2 a 3, § 19 a v § 26 se slova „nebo jiné majetkové hodnoty“ zrušují.
2.
V nadpisu § 19 a v nadpisu § 26 se slova „nebo jiné majetkové hodnoty“ zrušují.
3.
V § 26 se slova „nebo jinou majetkovou hodnotou“ zrušují.
4.
V § 30 odst. 1 se slova „policejní orgán“ nahrazují slovy „orgán činný v trestním řízení, který trestní stíhání zahájil,“.
5.
V § 33 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 2 až 6. 6.
V § 33 odstavec 2 zní:
„(2) Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh dotčené právnické osoby povolit provedení úkonu, který se týká majetku, na nějž se vztahuje zajišťovací opatření podle odstavce 1. Nevyhoví-li státní zástupce návrhu právnické osoby podle věty první, je povinen jej nejpozději do 5 pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí dotčenou právnickou osobu.“.
25
7.
V § 33 odst. 3 se slova „Zajišťovací opatření se“ nahrazují slovy „Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajišťovací opatření“.
8.
V § 33 odstavec 5 zní:
„(5) Právnická osoba, které bylo uloženo zajišťovací opatření podle odstavce 1, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti se musí neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji právnická osoba, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Nevyhoví-li takové žádosti v přípravném řízení státní zástupce, je povinen ji nejpozději do 5 pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí dotčenou právnickou osobu.“. 9.
V § 33 odst. 6 se číslo „6“ nahrazuje číslem „5“ a číslo „3“ se nahrazuje číslem „2“. ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních Čl. VII
Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění zákona č…/2014 Sb., se mění takto: 1.
V § 11 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „; v takovém případě se při správě placení nákladů postupuje podle daňového řádu“.
2.
V § 68 větě první se slova „, jiná majetková hodnota“ zrušují.
3.
V § 107 odst. 1 písm. e) se slova „, jiných majetkových hodnot“ zrušují.
4.
V § 120 odst. 2, § 121 odst. 3, § 178 odst. 2, § 278 odst. 1 písm. a) a b), § 286 odst. 1, § 292 odst. 1 písm. b) a c) a v § 293 odst. 2 písm. b) a c) se slova „nebo jiné majetkové hodnoty“ zrušují.
5.
V § 132 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Při správě placení nákladů se postupuje podle daňového řádu.“.
6.
V § 178 odst. 2 se slova „, věc nebo jinou majetkovou hodnotu“ nahrazují slovy „nebo věc“.
26
7.
V § 226 odst. 1 písmeno a) zní:
„a) věc, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že je určena ke spáchání trestného činu nebo byla k jeho spáchání užita nebo je výnosem z trestného činu,“.
8.
V § 233 odst. 7 se na konci textu věty první doplňují slova „; o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce rozhoduje soud uvedený v § 146a odst. 1 trestního řádu“.
9.
V části páté v nadpisu hlavy VII se slova „, VĚCÍ NEBO JINÝCH MAJETKOVÝCH HODNOT“ nahrazují slovy „NEBO VĚCÍ“.
10.
V části páté hlavě VII v nadpisu dílu 1 a v nadpisu dílu 2 se slova „, věcí nebo jiných majetkových hodnot“ nahrazují slovy „nebo věcí“.
11.
V § 278 odst. 1 písm. a) se slova „nebo jinou majetkovou hodnotu“ zrušují.
12.
V § 290 odst. 3 se slova „ nebo jiná majetková hodnota“ zrušují.
13.
V § 293 odst. 2 písm. a) se slova „nebo jiných majetkových hodnot“ zrušují. ČÁST SEDMÁ Změna katastrálního zákona Čl. VIII Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), se mění takto:
1.
V § 22 odst. 1 se za slovo „soudu“ vkládají slova „, státního zástupce, policejního orgánu“.
2.
V § 27 se za slovo „soudu“ vkládají slova „, státního zástupce, policejního orgánu“. ČÁST OSMÁ ÚČINNOST Čl. IX
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.
27
DŮVODOVÁ ZPRÁVA Obecná část A. Závěrečná zpráva o hodnocení dopadů regulace (RIA) SHRNUTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY RIA 1. Základní identifikační údaje Název návrhu zákona: Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Zpracovatel / zástupce předkladatele: Ministerstvo spravedlnosti
Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte 1. leden 2015
Implementace práva EU: Ne (pokud zvolíte Ano): - uveďte termín stanovený pro implementaci: - uveďte, zda jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU?: 2. Cíl návrhu zákona Návrh zákona se předkládá za účelem splnění úkolů vyplývajících z vládou schválené Strategie vlády v boji s korupcí na období let 2013 a 2014 (usnesení č. 39 dne 16. ledna 2013) a Koncepce boje proti organizovanému zločinu na období let 2011-2014 (usnesení č. 598 ze dne 10. srpna 2011), reaguje na praktické poznatky aplikační praxe a odstraňuje určité výkladové nejasnosti a zákonné překážky bránící efektivnímu zajištění a odčerpání majetku pachatelům trestné činnosti. Návrh zákona vychází ze závěrů vládou schválené Analýzy zefektivnění správy zajištěného majetku a prodeje zajištěného majetku. Hlavní cíle navrhované právní úpravy lze shrnout následovně:
jednoznačně koncipovat správu zajištěného majetku, zefektivnit ji a snížit její finanční náročnost,
zlepšit postavení obětí trestné činnosti při zajišťování jejich majetkoprávních nároků v trestním řízení,
rozšířit možnosti efektivního zajištění a odčerpání majetku osobě, proti níž se vede trestní řízení.
3. Agregované dopady návrhu zákona 3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ano Počáteční jednorázové náklady – 100 000 Kč Opakující se roční náklady – 6 000 000 Kč Podrobněji viz část 3 RIA 3.2 Dopady na podnikatelské subjekty: Ano Navrhovaná právní úprava má dopady na podnikatelské prostředí, pokud jde o nově navrženou právní úpravu správy podílu v obchodní korporaci, vzhledem k tomu, že však účelem takové správy je zabránit vyvádění majetku z obchodní korporace a jejímu vytunelování ze strany osob napojených na trestnou činnost, jsou tyto dopady pozitivní. Podrobněji viz část D důvodové zprávy. 3.3 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje) Ne 3.4 Sociální dopady: Ano 3.5 Dopady na životní prostředí: Ne
28
1. Důvod předložení a cíle 1.1. Název Zákon, kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 1.2. Definice problému Vláda svým usnesením č. 39 dne 16. ledna 2013 schválila koncepční materiál „Strategie vlády v boji s korupcí na období let 2013 a 2014“. V tomto materiálu bylo mimo jiné uloženo ministru spravedlnosti, aby vládě předložil na základě předchozí vládou schválené analýzy zefektivnění správy zajištěného majetku a zjednodušení jeho prodeje zpracované Ministerstvem vnitra návrh novely zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Cílem předmětné novely je zejména zefektivnit správu majetku zajištěného v trestním řízení, zjednodušit její náročnost a snížit náklady s ní spojené. Analýzu zefektivnění správy zajištěného majetku a zjednodušení prodeje zajištěného majetku schválila vláda dne 12. června 2013 usnesením č. 451, přičemž z jejích závěrů předkládaný návrh vychází. V návaznosti na výše uvedené materiály by navržená právní úprava měla řešit následující problematické oblasti na poli správy zajištěného majetku:
Rozšíření možností prodeje zajištěného majetku (tj. transformace zajištěného majetku na zajištěné peněžní prostředky) - stávající právní úprava není jednoznačně formulována a v praxi činí určité výkladové obtíže, což vede k minimální aplikaci zákonných ustanovení o prodeji zajištěného majetku (u věcí větší hodnoty jde o jednotky případů ročně).
Koncepce správy zajištěných nemovitostí - stávající právní úprava ukládá orgánu činnému v trestním řízení nebo jím pověřenému správci povinnost vykonávat správu nemovitosti, nicméně neobsahuje žádné ustanovení o právech správce potřebných pro řádný výkon takové faktické správy, zejména oprávnění ke vstupu do příslušné nemovitosti nebo k zásahům do užívacích, nájemních či jiných práv souvisejících se zajištěnou nemovitostí; tento stav vede k výkladovým nejasnostem ohledně rozsahu a způsobu výkonu správy nemovitostí.
Koncepce správy podílů v obchodních korporacích - stejně jako v případě nemovitostí současná právní úprava ukládá státu vykonávat jejich správu, ovšem pro tyto účely neobsahuje dostatečné právní nástroje.
Stejně tak vládní materiál „Koncepce boje proti organizovanému zločinu na období let 20112014“ schválený usnesením vlády č. 598 ze dne 10. srpna 2011 obsahuje tematicky obdobný úkol a ukládá ministrovi spravedlnosti, aby ve spolupráci s ministrem vnitra předložil novelizaci legislativní úpravy správy zajištěného majetku, snížil její administrativní náročnost, změnil financování správy a posílil možnosti prodeje takového majetku za účelem úspor. V citované protikorupční strategii vlády je dále obsažen úkol, který ukládá ministru spravedlnosti předložit vládě novelu trestního zákoníku zavádějící obligatorní propadnutí zajištěného výnosu. Úkol zajistit v právní úpravě obligatorní propadání výnosu z trestné činnosti byl pro Českou republiku formulován rovněž jako jedno z doporučení v Závěrečné hodnotící zprávě 5. kola evaluací EU zaměřeného na řešení finanční kriminality a na finanční šetření.
29
Obligatorní propadnutí výnosů z trestné činnosti pachateli je v zahraničních právních úpravách obvyklé a odpovídá potřebě důsledně odčerpat pachateli zisky z trestné činnosti. Předmětný návrh zákona se tak soustředí na výše uvedené oblasti správy a příslušná zákonná ustanovení novelizuje tak, aby umožnil zefektivnění správy zajištěného majetku a snížení její finanční náročnosti, přičemž tato ustanovení zpřesňuje a doplňuje tak, aby byly odstraněny výkladové nejasnosti, které vznikají při jejich aplikaci. Zároveň jsou novelizovány některé další související zákony za účelem provázání příslušné právní úpravy, zlepšení postavení obětí trestné činnosti při zajišťování jejich majetkoprávních nároků v trestním řízení a rozšíření možnosti efektivně zajistit a odčerpat majetek pachateli trestné činnosti, jakož i jiným osobám podílejícím se na trestné činnosti.
1.3. Popis existujícího právního stavu v dané oblasti Na základě praktických poznatků aplikační praxe, zejména policejních orgánů, státních zástupců a pracovníků Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „ÚZSVM“), byla identifikována problematická místa stávající právní úpravy, jež ztěžují efektivní výkon zajištění majetku v trestním řízení a jeho správy. Jako hlavní nedostatky stávající právní úpravy bránící efektivnímu zajištění majetku v trestním řízení, jeho správě a následnému odčerpání byly označeny zejména následující: 1) Úzce a nejednoznačně vymezené podmínky prodeje zajištěného majetku. 2) Absence oprávnění správce zajištěného majetku a nejasná koncepce správy jednotlivých typů majetku. 3) Úzce definované podmínky zajištění nároku poškozeného na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. 4) Absence možnosti zajistit pouze část majetku pro účely výkonu trestu propadnutí majetku. 5) Absence možnosti zajistit majetek pro účely výkonu peněžitého trestu. 6) Fakultativní odčerpávání výnosů z trestné činnosti. K uvedené problematice byla vytvořena pracovní skupina složená ze zástupců Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva vnitra, Policie ČR, státních zastupitelství a ÚZSVM, v jejímž rámci byla prodiskutována možná řešení a při zvážení všech přínosů a záporů bylo zvoleno nejvhodnější z nich. Ad 1) Úzce a nejednoznačně vymezené podmínky prodeje zajištěného majetku Podle stávající právní úpravy je možné zajištěný majetek prodat se souhlasem obviněného nebo jiné osoby, jejíž majetek byl v trestním řízení zajištěn (tzv. zúčastněné osoby), přičemž tato osoba musí stanovit nejnižší cenu, za kterou může být zajištěný majetek prodán. Této možnosti není příliš využíváno, neboť obviněný či zúčastněná osoba s prodejem souhlasí poměrně zřídka, a pokud souhlasí, mnohdy mají nerealistická očekávání ohledně výše prodejní ceny, kterou stanoví nepřiměřeně vysokou, takže k prodeji nedojde. Tuto možnost rovněž nelze využít v řízení proti uprchlému. Podstatnější je proto úprava prodeje zajištěného majetku bez souhlasu obviněného nebo zúčastněné osoby, kdy je možné zajištěný majetek prodat v případě, že -
hrozí nebezpečí zkázy majetku nebo jiné těžko odvratitelné škody (např. jde o rychle se kazící potraviny či jiné komodity),
-
obviněný či zúčastněná osoba uprchli nebo se skrývají,
-
majetek ztrácí přes řádný výkon správy výrazným způsobem svoji cenu.
30
První důvod se týká jen specifického typu věcí a dosud podle získaných informací nebyl využit. Pokud jde o druhý důvod, v praxi je sporné, zda je takovýto důvod sám o sobě dostačující k tomu, aby došlo k prodeji majetku, přičemž převažují spíše názory, že musí být splněny ještě další podmínky, aby bylo důvodné přistoupit k prodeji, tj. zejména musí být splněna podmínka, že nedosažitelnost dotčené osoby, jejíž majetek byl zajištěn, brání řádnému výkonu správy takového majetku. Jako potenciálně nejvíce využitelný se jeví být důvod poslední, nicméně rozšíření jeho aplikace brání kromě obvyklých nelegislativních důvodů, jimiž je určitá neochota či obava orgánů činných v trestním řízení prodávat zajištěný majetek a zasahovat tak do práv obviněného či zúčastněné osoby, zejména nejasnosti týkající se výkladu pojmu „výrazná ztráta ceny“. Tento pojem dosud nebyl uspokojivě a jednoznačně vymezen a názory na jeho vymezení co do jeho obsahu a délky období, ve kterém by mělo k takovému poklesu ceny dojít, se liší (v praxi se dokonce vyskytly i názory, že musí jít o více než padesátiprocentní pokles ceny majetku a že k němu musí skutečně dojít)1. Vzhledem k uvedenému byl v minulých letech realizován poměrně malý počet prodejů movitých věcí – v letech 2011 až 2012 bylo prodáno pouze 11 motorových vozidel (hrubým odhadem lze vyčíslit, že za tuto dobu Policie ČR zajistila 3 000 vozidel) a 81 mobilních telefonů - viz následující tabulka (zdroj ÚZSVM): Pracoviště
Název
Prodej zajištěného majetku v letech 2011-2012 Nabídková cena
Prodejní cena
ÚP hl.m. Praha
Celkem ÚP Ostrava OOP FrýdekMístek
Motorové vozidlo AMG Hummer 5GRGN23U Motorové vozidlo Lincoln Navigator 5.5 5LMPU 28L Motorové vozidlo Mercedes Benz E320 CDI 3 motorová vozidla
Motorové vozidlo Audi Q7 Motorové vozidlo Audi A6 Motorové vozidlo BMW 318 Motorové vozidlo Land Rover Freelander Celkem 4 motorová vozidla ÚP Ústí nad Labem OOP Motorové vozidlo Toyota RAV 4 Litoměřice Motorové vozidlo Peugeot 206 Motorové vozidlo Volvo Motocykl Honda SC 59 CBR OOP Chomutov 75 ks mobilních telefonů zn. Gulyás 6 ks mobilních telefonů zn. Guliás Celkem 4 motorová vozidla 81 mobilních telefonů ÚP Hradec Králové Celkem 0 ÚP Brno Celkem 0 1
143 500,00
373 500,00
108 400,00
110 000,00
133 000,00
135 300,00 618 800,00
280 000,00 92 000,00 38 000,00 45 000,00
306 500,00 92 000,00 39 132,00 55 000,00 492 632,00
63 510,00 19 620,00 60 980,00 76 000,00 105 400,00 15 600,00
64 000,00 21 021,00 61 234,00 117 600,00 126 000,00 16 000,00 263 855,00 142 000,00
Podrobněji se vymezením tohoto pojmu zabývá monografie Novotná, R., Horáček, P., Plicnerová, K. Správa zajištěných věcí a jiných majetkových hodnot podle zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, str. 87 a násl.. Praha: Scientia, s.r.o., 2009, ISBN 978-80-86960-53-1.
31
ÚP Střední Čechy Celkem 0 ÚP Plzeň Celkem 0 ÚP České Budějovice Celkem 0
Pro srovnání je přitom níže uveden počet motorových vozidel jednotlivých kategorií, jež byly pro účely trestního řízení zajištěny v roce 2012: zajištěná četnost hodnota v Kč odčerpáno 105 72 613 454 50 390 413 22 21 080 391 11 755 000 26 12 765 830 4 445 530 1 296 317 959 888 121 264 282 80 10 185 842 2 552 828
název nákladní automobily traktory účelová vozidla osobní a užitkové automobily přívěsy, návěsy motocykly, mopedy, tříkolky (s motorovým pohonem), skútry součástky a náhradní díly motorových vozidel jízdní kola, ruční vozíky, koloběžky, tříkolky (bez motorového pohonu) a součástky ostatní Celkem
171 1 033
6 852 256 15 820 699
3 778 616 8 901 716
892 568 4 193
5 734 396 5 052 629 468 065 385
3 134 730 1 737 750 207 960 865
Z uvedeného zřetelně vyplývá velmi nízké procento případů, kdy dojde k prodeji zajištěných motorových vozidel. Stávající podmínky prodeje také nijak nezohledňují skutečnost, že správa určitého typu majetku s sebou může přinášet náklady, které i několikanásobně převýší hodnotu takového majetku, nebo vyžaduje natolik specifické podmínky nakládání či odbornou způsobilost, že je lze zajistit jen za cenu nepřiměřených obtíží. Osoba, jíž byl majetek zajištěn, přitom není nijak motivována k udělení souhlasu s prodejem, neboť ví, že o majetek pravděpodobně přijde a nemá tak zájem o jeho další osud. Stávající právní úprava také není zcela jednoznačná, pokud jde o otázku, zda proti rozhodnutí o prodeji je nebo není přípustná stížnost, a kdo a jakým způsobem má prodej realizovat. Samotné ustanovení § 12 zákona č. 279/2003 Sb. upravující prodej opravný prostředek nepřipouští, nicméně § 1 odst. 7 tohoto zákona připouští subsidiární aplikaci trestního řádu, který v § 141 odst. 2 připouští stížnost proti každému rozhodnutí policejního orgánu, zatímco proti usnesení soudu a státního zástupce je stížnost přípustná jen, pokud to zákon výslovně stanoví. Z toho by bylo možné dovodit, že proti rozhodnutí policejního orgánu o prodeji je opravný prostředek přípustný, zatímco proti rozhodnutí státního zástupce a soudu přípustný není. Na druhou stranu ustanovení § 1 odst. 7 zákona č. 279/2003 Sb. umožňuje subsidiární aplikaci trestního řádu jen v oblasti „výkonu rozhodnutí o zajištění“ a nikoli též v oblasti „správy zajištěného majetku“, z čehož by bylo možné dovodit, že opravný prostředek není přípustný v žádném případě. Taková omezená aplikace § 1 odst. 7 zákona č. 279/2003 Sb. by však vedla k úplné absenci procesních pravidel v oblasti správy zajištěného majetku. Pokud jde o to, kdo a jakým způsobem má realizovat prodej majetku, o kterém bylo rozhodnuto příslušným orgánem činným v trestním řízení, je jednak sporné, zda prodej zajištěného majetku lze považovat za úkon správy a prodej může realizovat i pověřený či smluvní správce, či nikoli, a jednak není výslovně řešeno, podle jakých právních předpisů má být při prodeji postupováno. V praxi se dovozuje, že prodej je úkonem správy a může jej realizovat buď příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo i jiný správce, přičemž postupují analogicky podle právních předpisů, jež prodej upravují a kterými se při své obvyklé činnosti 32
řídí. Podle povahy správce se tak při prodeji postupuje buď podle občanského soudního řádu, podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích nebo podle exekučního řádu. Ad 2) Absence oprávnění správce zajištěného majetku a nejasná koncepce správy jednotlivých typů majetku Stávající právní úprava obsažená v trestním řádu a zákonu č. 279/2003 Sb. není zcela jednoznačná v tom smyslu, zda zajištěný majetek musí být spravován, a zejména v tom, jaký je rozsah správy. Trestní řád totiž v příslušných ustanoveních upravujících zajištění majetku pouze stanoví, že postup při správě se řídí zákonem o výkonu zajištění majetku. Z toho je někdy dovozováno, že je pouze na vůli orgánu činného v trestním řízení, který o zajištění rozhodl, zda bude zajištěný majetek spravovat či nikoli, a jen v případě, že se rozhodne, že jej bude spravovat, pak bude postupovat podle zákona č. 279/2003 Sb. Na druhé straně lze tuto úpravu vykládat tak, že orgán činný v trestním řízení je povinen zajištěný majetek spravovat vždy, neboť zákon č. 279/2003 Sb. stanoví, že „vykonává správu po dobu zajištění“, nikoli že „správu může vykonávat“. Pokud jde o rozsah správy, ve stávající právní úpravě jsou vymezeny převážně povinnosti správce zajištěného majetku, a to obecně bez rozlišení podle typu spravovaného majetku, přičemž správce nemá možnost úvahy, ale tyto povinnosti má ve všech případech správy. Základní výčet povinností je uveden v § 10 odst. 1 zákona č. 279/2003 Sb., podle kterého je správce povinen zajištěný majetek: -
řádně ochraňovat a pečovat o jeho zachování,
-
účelně a hospodárně využívat tak, aby nedocházelo k jeho poškozování nebo nedůvodnému snižování jeho rozsahu, hodnoty nebo výnosů z něho,
-
chránit před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím,
-
vést v operativní evidenci způsobem a za podmínek upravených zvláštním právním předpisem až do doby konečného naložení s majetkem a v případě exekutora vést v exekučním rejstříku,
-
chránit před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat nárok na náhradu škody a na vydání předmětu bezdůvodného obohacení,
-
chránit tím, že průběžně sleduje, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zejména včasným uplatněním a vymáháním práv, která jinak přísluší vlastníku, věřiteli nebo majiteli cenných papírů, zamezovat promlčení nebo zániku těchto práv.
Podle § 10 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb. je správce oprávněn činit v souvislosti se zajištěným majetkem ve správním nebo jiném řízení všechny úkony, které jinak může činit jeho vlastník. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb. správce není oprávněn uzavřít jako pronajímatel smlouvu o poskytnutí věci za úplatu do užívání spojenou se smlouvou o následném převodu vlastnictví této věci, uzavřít smlouvu o prodeji podniku nebo jeho organizační složky, zřídit k zajištěnému majetku zástavní právo nebo zatížit nemovitost věcným břemenem. Další dílčí povinnosti a oprávnění správců zajištěného majetku vyplývají rovněž z ostatních ustanovení zákona č. 279/2003 Sb. upravujících správu zajištěného majetku (§ 9 až 12), přehled těch hlavních povinností, resp. oprávnění správce je však uveden v § 10 zákona č. 279/2003 Sb. Nelze přehlédnout, že některé z uvedených povinností jsou koncipovány tak, že jsou „šité na míru“ zejména správě movitých věcí, které má správce fyzicky v dispozici, nicméně pro 33
některé jiné typy majetkových hodnot již tak příhodné nejsou. Pochybnosti vzbuzuje zejména povinnost účelně a hospodárně majetek využívat tak, aby nedocházelo k jeho poškozování nebo nedůvodnému snižování jeho rozsahu, hodnoty nebo výnosů z něho, neboť tato povinnost v sobě implikuje, že na správce přejde správa zajištěného majetku v plném rozsahu, tj. se všemi právy a povinnostmi, a on pak bude moci např. pronajímat zajištěné nemovitosti, využívat zajištěná vozidla k jízdě, obchodovat s cennými papíry apod., což však neodpovídá koncepci zajištění majetku v trestním řízení, podle níž práva k zajištěnému majetku nepřecházejí v plném rozsahu na správce (stejně jako povinnosti), ale zůstávají tomu, jehož majetek byl zajištěn, přičemž jsou pouze omezena v nezbytném rozsahu tak, aby bylo zabráněno zmaření účelu zajištění, zejména pokud jde o oprávnění majetek převést na někoho jiného nebo jej zatížit. Kromě toho těmto povinnostem neodpovídá rozsah oprávnění správce, jež k výkonu takových povinností potřebuje, což je markantní zejména v případě zajištěných nemovitostí a podílů v obchodních korporacích. V případě správy nemovitostí se střetávají dva právní názory, kdy podle prvního z nich je třeba potřebná oprávnění správce, zejména právo vstupovat do zajištěné nemovitosti, dovodit z povinností, jež jsou správci uloženy a které nemůže vykonávat bez potřebných oprávnění. Podle tohoto názoru je tak správce nemovitosti povinen vykonávat její faktickou správu, zjednat si do ní vstup a provést tam úkony potřebné k uchování její hodnoty (zabezpečení, nutné opravy atd.). Podle druhého v praxi převládajícího názoru postačí administrativní zajištění nemovitosti (omezení převodů vlastnického práva a zřízení služebností formou poznámky v katastru nemovitostí) a případné činění potřebných právních jednání v soudním řízení za účelem ochrany zajištěné nemovitosti (zejména žaloby na neplatnost právních jednání) a faktickou správu nelze vykonávat s ohledem na absentující oprávnění správce a s ohledem na skutečnost, že vlastník nemovitosti nebyl zbaven všech svých práv a povinností k této nemovitosti (pouze mu byla některá jeho práva omezena). Uvedený názor se opírá o čl. 2 Ústavy ČR, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, čl. 12 Listiny základních práv a svobod upravující ochranu obydlí, o zásadu zdrženlivosti a přiměřenosti upravenou trestním řádem a o celkovou koncepci zajištění majetku v trestním řízení. Nutno ovšem uvést, že nekompromisní znění § 10 zákona č. 279/2003 Sb. uplatnění tohoto názoru ztěžuje a je třeba se opírat o celkový smysl a účel příslušných institutů. Určitý rozpor koncepce správy, kdy správce je na jedné straně povinen řádně pečovat o zajištěnou nemovitost, ale na straně druhé k tomu nemá potřebná oprávnění, nepřispívá k právní jistotě a v praxi vede k uplatnění různých způsobů správy od pouhého administrativního zajištění, přes namátkovou kontrolu nemovitosti zvenčí až po provádění úkonů uvnitř nemovitosti. Takový stav jistě není uspokojivý. Další aplikační problémy vyvstávají v případě správy zajištěného podílu v obchodních korporacích, kdy faktickému výkonu správy brání obdobné překážky jako v případě nemovitostí, tj. neexistence oprávnění správce vyžadovat účetnictví příslušné obchodní společnosti či družstva, oprávnění vstupovat do sídla společnosti či družstva apod. Na rozdíl od nemovitostí dává trestní řád v případě zajištění podílů v obchodních korporacích prostor pro příslušný orgán činný v trestním řízení, aby v usnesení o zajištění mohl omezit i další práva majitelů podílů, je-li to potřebné pro účely zajištění, tj. je zde určitá možnost přenést na správce více práv, potažmo povinností, než u nemovitostí. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že výkon těchto nemajetkových práv (tj. nejen výkon majetkových práv, ale i práv osobnostních, např. hlasovacího práva) i v tomto případě naráží na nedostatek výslovných oprávnění správce a na neprovázanost úpravy s civilně-právní úpravou, kromě toho je velmi obtížné podle stávající právní úpravy získat vhodnou a dostatečně kvalifikovanou osobu správce, jež by tato práva spojená s podílem vykonávala – takovou činnost by v podstatě mohl vykonávat pouze smluvní správce, neboť zákonem předvídaní
34
správci nejsou k této činnosti dostatečně kvalifikováni, resp. nejde o běžnou součást jejich činnosti. Úprava obsažená v § 10 zákona č. 279/2003 Sb. rovněž není vhodná pro zajištěné peněžní prostředky na účtu, byť je poměrně zřejmé, že spravovat peněžní prostředky v bezhotovostní podobě není potřebné a postačí jejich „zmrazení“ na účtu zabraňující jejich zcizení. Ad 3) Úzce definované podmínky zajištění nároku poškozeného na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení Podle stávající právní úpravy (§ 47 trestního řádu) lze majetkové nároky poškozeného v trestním řízení zajistit až ve fázi po zahájení trestního stíhání (tj. na majetku obviněného) a pouze v případě, že je dána důvodná obava, že uspokojení takových nároků bude mařeno nebo ztěžováno. Oproti tomu výnosy a nástroje z trestné činnosti, jakož i náhradní hodnotu za ně, lze pro účely trestního řízení zajistit již ve fázi před zahájením trestního stíhání (viz § 79a až 79f trestního řádu), a to přitom nejen osobě, proti níž se vede trestní řízení, ale i osobě třetí, tzv. zúčastněné osobě. Přitom je zřejmé, že právě na začátku trestního řízení je největší šance dohledat a zajistit majetek osoby, proti níž se vede trestní řízení, neboť mnohdy tato osoba ještě nestihne zmařit zajištění, a s postupem času tato šance rapidně klesá. Stejně tak není vždy snadné prokázat onu „důvodnou obavu“, byť je zřejmé, že poškozenému majetkový nárok vznikl. Poškozený je tak, pokud jde o jeho majetkové nároky, do určité míry znevýhodněn, i když by zajištění uspokojení nároků poškozeného a jeho satisfakce měly být jedním z významných cílů trestního řízení. Ad 4) Absence možnosti zajistit pouze část majetku pro účely výkonu trestu propadnutí majetku Byť § 66 trestního zákoníku umožňuje vedle trestu propadnutí celého majetku uložit i propadnutí jen jeho vymezené části, právní úprava zajištění majetku pro účely výkonu tohoto trestu tomu neodpovídá, neboť § 347 a násl. trestního řádu umožňuje zajistit pouze celý majetek obviněného a nikoli jen jeho určitou část. Mnohdy je tak zbytečně po dlouhou dobu zajištěn celý majetek obviněného, byť by postačilo zajištění jen určité části majetku, kromě toho do zajištění spadají i věci bezcenné či malé hodnoty nebo věci, jejichž správa je nákladná a obtížná, a zbytečně tak dochází k nárůstu nákladů státu, neboť orgány činné v trestním řízení jsou podle stávající právní úpravy v podstatě povinny zajistit všechen majetek obviněného, o kterém se dozvědí. Taková právní úprava pak vede v některých případech k zbytečnému nadměrnému omezení práv obviněného a naopak v některých případech k zbytečným vysokým nákladům státu na správu zajištěného majetku (a to i např. na likvidaci bezcenných věcí). Ad 5) Absence možnosti zajistit majetek pro účely výkonu peněžitého trestu Stávající právní úprava neumožňuje zajistit majetek obviněného pro účely zajištění výkonu peněžitého trestu, i když je zřejmé, že v konečné fázi trestního řízení, kdy je peněžitý trest vymáhán, je poměrně malá šance, že dojde k jeho úspěšnému vymožení, neboť obviněný měl dostatek času na to, aby svůj majetek převedl na jiné osoby nebo jej schoval, spotřeboval či jinak zmařil úspěšné vymožení tohoto trestu. Ad 6) Fakultativní propadnutí výnosů z trestné činnosti Podle stávající právní úpravy je do určité míry ponecháno na zvážení soudu, zda uloží pachateli, který trestnou činností získal majetkový prospěch, trest propadnutí věci nebo jiné
35
majetkové hodnoty postihující takový neoprávněný majetkový prospěch. Přitom je zřejmé, že svou povahou jde spíše o opatření než o trest, neboť pachatel není postihován na jeho majetku, ale pouze je mu odňato to, co neoprávněně získal trestnou činností. Proto v řadě států není odčerpání výnosů z trestné činnosti koncipováno jako trest a jde o obligatorně ukládané opatření. Jak se uvádí v protikorupční strategii, fakultativní ukládání trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty pachateli, pokud jde o jím nabyté výnosy, není optimální, neboť soudy v některých případech prokazatelně identifikované výnosy z trestné činnosti buď opominou svým rozhodnutím odčerpat, nebo uložení takového trestu výslovně odmítnou s argumentací, že pokud výnos propadne státu, nezbude již odsouzenému nic, čím by v případném navazujícím občanskoprávním řízení mohl odškodnit oběť. Z přímých výnosů z trestné činnosti však oběť podle stávající právní úpravy odškodnit nelze, neboť pachateli k výnosu nevzniká vlastnické právo a nejde tedy o jeho majetek (jiná je situace u věcí či hodnot, které pachatel nabyl za přímé výnosy). Pokud pachatel trestným činem získá majetek, který náleží někomu jinému, tento majetek nepropadá státu, ale již v přípravném řízení se vrací poškozenému vlastníkovi. Pokud se však týká náhrady škody způsobené poškozenému trestným činem, lze ji uhradit pouze z legálního majetku pachatele, nikoli z majetku, jehož vlastníkem není, neboť v takovém případě by náhrada škody pro pachatele nepředstavovala žádnou újmu (platil by z cizího). Z toho důvodu nelze uvedenou argumentaci soudů bez dalšího přijmout. Naopak je žádoucí do právní úpravy promítnout kategorický přístup, podle kterého každý identifikovaný přímý výnos z trestné činnosti je pachatelem držen protiprávně a jako takový musí být odčerpán, pokud jej nelze vrátit poškozenému2. Ze statistických údajů vyplývá, že k odčerpání zajištěného majetku v trestním řízení dojde v průměru přibližně v 10 % případů (podrobněji viz odůvodnění k finančním dopadům). 1.4. Identifikace dotčených subjektů orgány činné v trestním řízení, ÚZSVM, exekutoři, organizační složky státu a státní organizace příslušné hospodařit s určitým majetkem, osoby podnikající v určité oblasti nebo dostatečně odborně způsobilé k výkonu správy daného majetku smluvně pověřené správou majetku, insolvenční správci, osoby, jimž byl zajištěn majetek v trestním řízení, poškození 1.5. Popis cílového stavu Jak již bylo uvedeno výše, hlavním cílem předmětného návrhu zákona je
2
jednoznačně koncipovat správu zajištěného majetku, zefektivnit ji a snížit její finanční náročnost
zlepšit postavení obětí trestné činnosti při zajišťování jejich majetkoprávních nároků v trestním řízení
Navíc v případě, že by byl schválen aktuálně připravovaný zákon o využití peněžních prostředků pocházejících z majetkových sankcí uložených v trestním řízení, který počítá s využitím peněžních prostředků získaných z uložených majetkových trestů a ochranných opatření k uspokojení nároků poškozených, přispěla by úprava obligatorního odčerpávání výnosů z trestné činnosti i k zlepšení postavení poškozených v oblasti uspokojování jejich majetkových nároků.
36
rozšířit možnosti efektivního zajištění a odčerpání majetku osobě, proti níž se vede trestní řízení. Na základě vyhodnocení zkušeností praxe a závěrů pracovní skupiny zřízené k tomuto účelu a podle požadavků obsažených ve výše citovaných vládních materiálech se za účelem dosažení vytyčených cílů navrhují zejména změny v následujících oblastech: Prodej zajištěného majetku Podmínky prodeje zajištěného majetku bez souhlasu osoby, jejíž majetek je zajištěn v trestním řízení, budou rozšířeny tak, aby umožnily prodej majetku, u něhož je obvyklé, že ztrácí rychle na tržní hodnotě (přičemž v zákoně bude výslovně příkladmo uvedeno, že jde zejména o motorová vozidla a elektrozařízení), jakož i majetku, jehož správa je spojena s nepřiměřenými obtížemi či náklady. Oproti tomu nebude nově možné majetek prodat pouze z důvodu, že osoba, jíž byl majetek zajištěn, uprchla nebo se skrývá. Dále bude jednoznačně řešena otázka přípustnosti opravného prostředku proti rozhodnutí o prodeji zajištěného majetku a bude výslovně upraven způsob prodeje. V této souvislosti lze zmínit Bílou knihu o osvědčených postupech při navracení výnosů z trestné činnosti (White Paper on Best Practices in Asset Recovery), jež na základě zkušeností jednotlivých států obsahuje soubor obecných doporučených postupů mimo jiné i při správě zajištěného majetku, přičemž prodej zajištěného majetku se souhlasem osoby, jíž byl zajištěn, nebo i bez takového souhlasu, pokud majetek rychle ztrácí na hodnotě, je uveden jako nejlepší doporučený postup správy. Kromě toho v aktuálně přijaté směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. 4. 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské Unii se výslovně předpokládá, že členské státy přijmou nezbytná opatření, například zavedením centralizovaných úřadů, specializovaných úřadů nebo obdobných mechanismů, aby byla zajištěna odpovídající správa zajištěného majetku, přičemž členské státy musí zajistit, aby v případě potřeby bylo možné zajištěný majetek prodat nebo převést jeho vlastnictví.
Správa nemovitostí zajištěných v trestním řízení Po vyhodnocení všech kladů a záporů faktické správy nemovitostí přijala pracovní skupina závěr, že výkon faktické správy je značně nákladný a náročný, přičemž nepřiměřeně zatíží jak správce, tak i orgán činný v trestním řízení povolaný primárně k plnění jiných úkonů. Náklady na takovou správu v plném rozsahu (včetně oprav nemovitostí a placení poplatků s ní spojených) jsou mnohdy vysoké (jsou známy i případy, kdy si náklady jen na zabezpečení objektu a udržování provozu nemovitosti vyžádaly desítky tisíc Kč měsíčně) a mnohdy mohou převýšit i její hodnotu. Účelu zajištění lze přitom v případě nemovitostí poměrně efektivně dosáhnout pouhým administrativním zajištěním a případným vykonáním potřebných právních jednání v soudním či jiném řízení. Taková koncepce navíc přispívá i k šetření práv osoby, jíž byla nemovitost zajištěna, neboť minimalizuje zásah do jejích práv spojených s vlastnictvím a užíváním nemovitosti. Vzhledem k tomu se navrhuje nemovitosti fakticky nespravovat (což odpovídá i zahraničním zkušenostem). Koncepce správy zajištěného majetku a práva a povinnosti správce Navrhuje se jednoznačně vymezit práva a povinnosti správce zajištěného majetku s tím, že tato práva a povinnosti budou vykonávána v rozsahu potřebném pro zajištění řádného výkonu správy podle povahy zajištěného majetku. Správa podílů v obchodních korporacích S ohledem na specifičnost činnosti při správě podílu v obchodní korporaci se navrhuje koncepce, při níž by primárně byla vždy zajištěna majetková práva spojená s podílem, právo podíl převést nebo zcizit a práva umožňující ukončit účast v obchodní korporaci (přičemž by mohl být povolen výkon konkrétního práva se souhlasem příslušného 37
orgánu činného v trestním řízení). V případě, že by hrozilo vyvedení majetku z obchodní korporace a tím i ztráta hodnoty podílu, by byla zajištěna i další nemajetková práva spojená s podílem a správou podílu by byl pověřen správce, který by vstoupil do zajištěných práv majitele podílu a vykonával je v souladu s příslušnými civilními předpisy, přičemž by mohl dosáhnout i výměny členů statutárního orgánu. Navrhuje se, aby v takovém případě byl pověřen správou zvláštní insolvenční správce, který kromě působení jako insolvenční správce může působit též např. jako likvidátor, správce závodu, nucený správce, a jeví se tak být nejvhodnějším subjektem pro tuto činnost (nebude-li to možné, pak bude pověřen jiný insolvenční správce). Odměna za správu podílu bude upravena prováděcí vyhláškou a správce bude mít povinnost pojistit si odpovědnost za škodu či újmu způsobenou při výkonu správy, přičemž minimální limit pojistného plnění rovněž stanoví prováděcí vyhláška.
Podmínky zajištění nároku poškozeného na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení Navrhuje se rozšířit podmínky zajištění nároku poškozeného tak, aby bylo možné zajistit majetkoprávní nároky poškozeného i ve fázi před zahájením trestního stíhání na majetku podezřelého, pokud je dána důvodná obava, že uspokojení těchto nároků bude mařeno nebo ztěžováno. Tato důvodná obava naopak již nebude vyžadována při zajištění nároků poškozených po zahájení trestního stíhání. Taková úprava přispěje k zlepšení postavení poškozeného v trestním řízení. Zajištění majetku obviněného pro účely výkonu trestu propadnutí majetku Cílem navržené změny je umožnit, aby mohla být obviněnému zajištěna pouze určitá část jeho majetku pro účely výkonu trestu propadnutí majetku, nikoli pouze celý majetek jako je tomu podle stávající právní úpravy. Tím budou jednak šetřena práva obviněného a jednak dojde k určité úspoře nákladů spojených se správou určitého typu majetku (jakož i nákladů na likvidaci propadlých bezcenných věcí). Zajištění majetku obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu Možnost zajistit majetek obviněného již v průběhu trestního řízení pro účely výkonu peněžitého trestu by měla zlepšit vymahatelnost tohoto trestu a zefektivnit jeho výkon. Propadnutí věci Ve vztahu k přímým výnosům z trestné činnosti nabytým pachatelem se navrhuje tento trest koncipovat jako obligatorní, což by mělo vést k důslednému odčerpání přímých výnosů z trestné činnosti ve všech případech, kdy jsou takové výnosy zjištěny a zajištěny a nejsou vráceny jejich vlastníkovi. 1.6. Zhodnocení rizika V případě nečinnosti bude zachován současný stav, tj. v praxi budou přetrvávat výkladové nejasnosti ohledně správy zajištěného majetku, stát bude vynakládat zbytečné náklady na správu zajištěného majetku a orgány aplikační praxe budou vystaveny riziku, že se v důsledku nesprávného postupu způsobeného nejasností a neprovázaností stávající právní úpravy vystaví odpovědnosti za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Stejně tak bude omezena možnost efektivně zajistit a odčerpat majetek obviněného ve prospěch poškozeného či státu a ztížit mu tak do budoucna páchání trestné činnosti důsledným naplněním zásady, že „páchat trestnou činnost se nevyplácí“.
38
2. Návrh variant řešení a vyhodnocení jejich nákladů a přínosů Prodej zajištěného majetku Varianty: Varianta 0 Ponechání současného stavu. Varianta 1 Rozšíření podmínek prodeje zajištěného majetku a zpřesnění právní úpravy jeho prodeje. Varianta 2 Upřednostnění prodeje před správou ve všech případech s tím, že spravovat se budou pouze neprodejné věci a věci, jejichž povaha prodej neumožňuje. Vyhodnocení: Varianta 0 I nadále budou přetrvávat výkladové nejasnosti ohledně způsobu prodeje a otázky přípustnosti opravného prostředku proti rozhodnutí o prodeji - podrobněji viz bod 1. 3. Vzhledem k poměrně úzce vymezeným podmínkám budou prodeje i nadále uskutečňovány jen ve velmi malém počtu případů a budou přetrvávat zbytečně vysoké náklady na správu zajištěného majetku, zejména na údržbu zajištěných motorových vozidel, přičemž tato motorová vozidla budou nadále ztrácet na hodnotě. Varianta 1 Dojde k odstranění negativ spojených se stávající právní úpravou, jak byla popsána v bodu 1.3. Nová právní úprava by měla v praxi vést k zvýšení počtu prodejů zejména motorových vozidel, elektroniky a elektrospotřebičů, což je nejobvyklejší druh věcí ztrácejících rychle na tržní hodnotě. Transformací zajištěného majetku na peněžité prostředky formou prodeje dojde k výraznému snížení nákladů na správu, neboť odpadnou náklady spojené se skladováním a údržbou zajištěného majetku. Orgány činné v trestním řízení, jakož i další správci, budou oproštěny od administrativních úkonů, jež si správa vyžaduje. Tato varianta je výhodná i pro osobu, jíž byl zajištěn majetek, který je předmětem prodeje, neboť zpeněžení majetku, který rychle ztrácí na hodnotě, je i v zájmu jeho vlastníka, neboť umožňuje uchovat hodnotu majetku. Ačkoli v případě prodeje majetku z důvodu „rychlé ztráty na hodnotě“ jde o dispozici, která ve svém důsledku ruší původní vlastnické právo k zajištěné věci a zbavuje tak vlastníka jeho vlastnictví věci in natura, není tato změna vlastníka primárním účelem, ale je odvozena z povinnosti zajistit náležitou správu majetku a zabránit snížení hodnoty spravovaného majetku. Prodej zajištěného majetku je způsob, jak zachovat hodnotu zajištěného majetku pomocí jeho transformace z věci hmotné do jiné formy hodnoty – do obecného hodnotového ekvivalentu – peněžních prostředků, které se následně složí do úschovy ve prospěch vlastníka, a tím je zachována hodnota majetku, byť za cenu změny jeho formy. Nejde tu tedy o zbavení vlastnictví, ale o transformaci hodnoty majetku téhož vlastníka z jedné formy do formy jiné. I zahraniční zkušenosti a příklady dobré praxe označují prodej majetku ztrácejícího rychle na hodnotě za příklad dobré správy, který umožňuje uchovat jeho hodnotu. Při dodržení zákonných podmínek prodeje by tak tato varianta neměla zvyšovat riziko vzniku odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť prodej majetku rychle ztrácejícího na hodnotě je dispozicí ve prospěch všech (primárním zásahem do práv obviněného či jiné osoby je samotné zajištění majetku, prodej naopak slouží k uchování hodnoty majetku). Naopak pokud by k prodeji majetku tohoto typu nedošlo a zajištění by bylo po nějaké době zrušeno, vlastníkovi by mnohdy byl vrácen znehodnocený majetek (téměř vrak vozidla či zastaralý nepoužitelný počítač) a v tomto případě by se naopak mohl domáhat náhrady vzniklé škody. 39
Varianta 2 Předmětná varianta by znamenala neúměrný zásah do práv osoby, jejíž majetek byl zajištěn, neboť by došlo i k prodeji majetku, jehož povaha nevyžaduje prodej za účelem uchování jeho hodnoty, přičemž by se mohlo jednat o specifický majetek, který má pro danou osobu nejen tržní hodnotu, ale i hodnotu citovou (tzv. cena obliby - pretium affectionis). Tato varianta by tak byla v rozporu se zásadou přiměřenosti a vedla by ke zbytečným a neúměrným zásahům do ústavně chráněného vlastnického práva, proto ji nelze doporučit. Závěr: Doporučuje se přijmout variantu 1. Správa nemovitostí zajištěných v trestním řízení Varianty: Varianta 0 Ponechání současného stavu. Varianta 1 Omezení správy nemovitostí na výkon právních jednání potřebných k ochraně nemovitosti. Varianta 2 Plná správa nemovitostí. Vyhodnocení: Varianta 0 I nadále budou přetrvávat výkladové nejasnosti ohledně rozsahu správy nemovitostí, přičemž správci budou narážet na nejasnou koncepci správy a na nedostatek oprávnění potřebných k faktické správě nemovitostí. Při pouhém administrativním zajištění nemovitostí v katastru nemovitostí budou orgány činné v trestním řízení čelit riziku, že se vlastník nemovitosti bude domáhat aktivní správy podle zákona č. 279/2003 Sb., který je nyní koncipován tak, že by podle něj měla být vykonávána plná správa, a bude orgány činné v trestním řízení žalovat za nesprávný postup, v jehož důsledku došlo ke škodám na nemovitosti. V případě výkonu plné správy pak budou správci čelit tomu, že nemají dostatek oprávnění k výkonu správy, např. ke vstupu do zajištěné nemovitosti, kromě toho v případě, že je nemovitost užívána osobou, jíž byla zajištěna (ať již k trvalému bydlení nebo k rekreačním účelům), by správci nadměrně zasahovali do jejích práv spojených se zajištěnou nemovitostí. Varianta 1 Dojde k odstranění všech negativ spojených se stávající právní úpravou, jak byla popsána v bodu 1.3. Tím, že se podle nové právní úpravy nemovitosti zajištěné v trestním řízení fakticky nebudou spravovat, bude najisto postaveno, že u nich postačí jejich administrativní zajištění v katastru nemovitostí a případné provedení potřebných právních jednání v soudním či jiném řízení (zejména žaloba na neplatnost právního jednání učiněného v rozporu se zákazem obsaženým v usnesení o zajištění nemovitosti). Přitom dojde k významné úspoře nákladů, jež by jinak musely být vynaloženy na faktickou správu nemovitostí (platby oprav a údržby, platby na zabezpečení a provoz nemovitosti). U této varianty je postaveno najisto, že vlastníkovi nemovitosti jsou omezena pouze určitá práva spojená s nemovitostí (právo převést ji na někoho jiného nebo ji zatížit či činit úkony směřující k jejímu znehodnocení), ale užívací právo a jiná práva a povinnosti spojené s takovou nemovitostí mu zůstávají zachovány. Tato varianta je nejvýhodnější i pro osobu, jíž byla nemovitost zajištěna, neboť šetří její práva a umožňuje jí plně užívat zajištěnou nemovitost, není zbavena všech svých práv a povinností spojených se zajištěnou nemovitostí, ale pouze jsou jí omezena některá práva spojená s vlastnictvím nemovitosti, což je v souladu s čl. 12 Listiny základních práv 40
a svobod upravujícím ochranu obydlí, a se zásadou zdrženlivosti a přiměřenosti upravenou trestním řádem. Uvedená varianta rovněž odpovídá zahraničním zkušenostem, které administrativní zajištění nemovitosti považují za dostačující a odpovídající opatření k dosažení sledovaného účelu. Tato varianta je nejvýhodnější i z pohledu vzniku případné odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup při výkonu správy, neboť administrativní zajištění nemovitosti minimalizuje zásahy do práv osoby, jíž byla nemovitost zajištěna, kdy jí nijak nebrání v užívání, pronájmu a v jiném faktickém nakládání s nemovitostí a zároveň při ní nedochází k faktickým zásahům do nemovitosti ze strany správce, a to i proti vůli nebo bez vědomí jejího vlastníka (údržba, opravy). K této variantě se ostatně v převažující míře přiklonila i stávající praxe, přičemž z informací poskytnutých odborem odškodňování Ministerstva spravedlnosti vyplývá, že v posledních letech nebyly zaznamenány případy, kdy by byla žádána a přiznána náhrada škody za nesprávný úřední postup při správě nemovitostí (což může být dáno právě přístupem správců, kteří volí variantu minimálních faktických zásahů při správě nemovitostí a omezují se na administrativní zajištění, byť takový postup zcela neodpovídá zákonné dikci). Varianta 2 Daná varianta by znamenala určitý odklon od dosavadní koncepce zajištění, s níž je spojeno jen omezení určitých práv osoby, jejíž majetek je zajištěn, a nikoli úplné odnětí těchto práv. Tato varianta by znamenala přechod všech práv a povinností spojených se zajištěnou nemovitostí na správce, který by nadále odpovídal za provedení všech právních jednání i faktických úkonů spojených s nemovitostí, jež jsou nezbytné k zajištění řádné správy nemovitosti a k uchování její hodnoty. Tato varianta je v některých případech spojena se značnými náklady, které mohou převýšit hodnotu zajištěné nemovitosti, znamená vstup do existujících nájemních vztahů a nepřiměřené narušení práv vlastníka nemovitosti, zejména práva na nedotknutelnost obydlí, neboť vlastník či jiné osoby mu blízké mohou v takové nemovitosti trvale bydlet a tímto způsobem správy by jim bylo významně narušeno užívací právo a jiná práva spojená s nemovitostí (správce by měl oprávnění vstupovat do obydlené nemovitosti a činit tam zásahy, jež by považoval za potřebné k řádnému výkonu správy, např. určité opravy a údržbu). Uvedená varianta tak není v souladu se zásadou šetření práv osob zúčastněných na trestním řízení. Závěr: Doporučuje se přijmout variantu 1. Koncepce správy zajištěného majetku a práva a povinnosti správce Varianty: Varianta 0 Ponechání současného stavu. Varianta 1 Jasné vymezení práv a povinností správce a jejich rozlišení podle povahy zajištěného majetku. Varianta 2 Opuštění faktické správy zajištěného majetku a ponechání pouhého administrativního zajištění podle trestního řádu. Vyhodnocení: Varianta 0 I nadále budou přetrvávat výkladové nejasnosti ohledně rozsahu správy, přičemž správci budou narážet na nejasnou koncepci správy a na nedostatek oprávnění potřebných k faktické 41
správě zajištěného majetku. Při pouhém administrativním zajištění majetku bez výkonu faktické správy budou orgány činné v trestním řízení čelit riziku, že se osoba, jejíž majetek byl zajištěn, bude domáhat aktivní správy podle zákona č. 279/2003 Sb. a bude orgány činné v trestním řízení žalovat za nesprávný postup, v jehož důsledku došlo ke škodám na zajištěném majetku. Varianta 1 Navrhuje se jednoznačně vymezit práva a povinnosti správce zajištěného majetku s tím, že tato práva a povinnosti budou vykonávána v rozsahu potřebném pro zajištění řádného výkonu správy podle povahy zajištěného majetku, tj. rozsah těchto práv a povinností se bude lišit podle toho, zda jde o movité věci, které má správce fyzicky k dispozici, nebo o jiný majetek. Nemovitosti a peněžní prostředky na účtu nebudou fakticky spravovány vůbec. Tím bude ošetřeno, že fakticky budou spravovány pouze movité věci fyzicky odebrané obviněnému či jiné osobě, jejichž povaha vyžaduje provedení určitých faktických úkonů za účelem zabránění ztráty na hodnotě (ztrátou na hodnotě se přitom nerozumí běžné opotřebení majetku). U jiného majetku v závislosti na jeho typu a okolnostech postačí buď pouze administrativní zajištění, nebo budou aktivně vykonávána určitá práva s takovým majetkem spojená (např. nemajetková práva spojená s podílem, právo vymáhat v soudním řízení nezaplacenou pohledávku). Varianta 2 Tato varianta by znamenala návrat do stavu před přijetím zákona č. 279/2003 Sb., kdy by žádný majetek nebyl fakticky spravován. Taková úprava by byla proti moderním trendům a proti koncepcím postupně přijímaným i v jiných státech, kdy se přistupuje u některých typů majetku k faktické správě, neboť se ukazuje, že některé typy majetku takovou správu vyžadují, jinak dochází k jejich znehodnocování. Typicky taková potřeba vyvstává u movitých věcí (např. u motorových vozidel, uměleckých děl), které jsou odňaty z dispozice vlastníka a je tedy třeba zajistit bezpečné uložení a zabezpečení těchto věcí, jakož i v některých případech jejich běžnou údržbu, pokud nelze přistoupit k jejich prodeji. Dále je v některých případech zapotřebí vykonávat práva spojená s podílem v obchodní korporaci, jakož i jiná práva, např. vymáhat nezaplacenou pohledávku v soudním řízení či žalovat na náhradu škody způsobené na majetku, tj. vykonávat tzv. právní servis. Rezignace na tuto potřebu by vedla k oprávněným žalobám ze strany osob, jimž byly tyto věci zajištěny, na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Závěr: Doporučuje se přijmout variantu 1. Správa podílů v obchodních korporacích Varianty: Varianta 0 Ponechání současného stavu. Varianta 1 Vymezení principů správy podílu v obchodní korporaci a určení osob, které vykonávají správu podílu v obchodní korporaci. Varianta 2 Zajištění pouze majetkových práv spojených s podílem a práva jej převést či zatížit a rezignace na aktivní výkon správy podílu v obchodní korporaci.
42
Vyhodnocení: Varianta 0 I nadále budou přetrvávat výkladové nejasnosti ohledně rozsahu správy podílu v obchodní korporaci, přičemž správci budou narážet na nejasnou koncepci správy a na nedostatek oprávnění potřebných k výkonu práv spojených s podílem a na neprovázanost s civilními předpisy. Při pouhém administrativním zajištění podílu pak budou orgány činné v trestním řízení čelit riziku, že dojde k vyvedení majetku z obchodní korporace a tím ke ztrátě hodnoty zajištěného podílu a zmaření účelu zajištění, nebo že se např. poškozený, jehož nárok byl na podílu zajištěn, bude domáhat aktivní správy podle zákona č. 279/2003 Sb. a bude orgány činné v trestním řízení nebo pověřeného správce žalovat za nesprávný postup, v jehož důsledku došlo ke škodám na zajištěném majetku. I nadále nebude k dispozici dostatečně odborně způsobilá osoba, jež by mohla takovou činnost vykonávat. Varianta 1 Uvedená varianta váže potřebu správy na okolnosti a rozsah zajištěných práv spojených s podílem v obchodní korporaci. V zásadě ve standardních situacích postačí zajištění majetkových a dispozičních práv spojených s podílem, nicméně pokud by z velikosti podílu a z okolností vyplynula potřeba zajistit a vykonávat i další nemajetková práva spojená s podílem (tj. zejména hrozilo - li by vyvedení majetku z obchodní korporace), došlo by k jejich zajištění a správou by v takovém případě byl pověřen zvláštní insolvenční správce, který by za svou činnost dostal odměnu upravenou prováděcí vyhláškou a měl by povinně pojištěnou odpovědnost za škodu nebo újmu způsobenou při výkonu správy podílu. Je-li to třeba k zabránění vyvedení majetku z obchodní korporace a umožňují-li to správci zajištěná práva (zejména hlasovací právo), nechá se zvolit členem statutárního orgánu a vykonává jeho činnost. Další možností je v takovém případě přistoupit k prodeji podílu ve veřejné dražbě. Taková koncepce se blíží i propracovanějším právním úpravám správy zajištěného majetku v jiných státech. Např. ve Španělsku poměrně často zajišťují podíly v obchodních korporacích, přičemž v takovém případě soudce jmenuje správcem odborníka pro danou oblast („judicial manager“), např. účetního, ekonoma, daňového inspektora nebo jinou osobu se zkušenostmi v oblasti, ve které obchodní korporace vykonává svou činnost. Správce je placen z majetku obchodní korporace (s výjimkou daňového inspektora, který je státním úředníkem), přičemž výši jeho odměny schvaluje soud, a cílem jeho činnosti je zajistit běžný chod obchodní korporace. Při své činnosti se řídí civilními předpisy, stejně jako při případném prodeji podílu. Podle srbské právní úpravy lze v odůvodněných případech pověřit správou podílu v obchodní korporaci na základě smlouvy určitou fyzickou nebo právnickou osobu. Stejně tak v Německu v případě, že hrozí nebezpečí vyvedení majetku z obchodní korporace, má soud možnost jmenovat určitou osobu do jejího řízení. Obdobnou úpravu má i Belgie, nicméně používá ji pouze v případě, že zajistí majetek obchodní korporace jako takové. Varianta 2 Obdobnou úpravu mají některé cizí státy, jež nemají vyspělou legislativu v oblasti správy majetku zajištěného v trestním řízení. Uvedená varianta by sice znamenala nejmenší zásah do práv osoby, jíž byl podíl v obchodní korporaci zajištěn, nicméně ani pro ni by nemusela být vždy nejvýhodnější, neboť pokud by tato osoba byla ve vazbě a neměla by žádnou osobu, které by mohla svěřit výkon nemajetkových práv spojených s podílem, pak by taková práva nikdo nevykonával a mohlo by to mít vliv na prosperitu obchodní korporace, zejména v případě, kdy byl takové osobě zajištěn většinový podíl a je zároveň i statutárním orgánem obchodní korporace (typicky jednočlenná společnost s ručením omezeným). Tato varianta by
43
však zejména účinně nebránila možnému vyvedení majetku z obchodní korporace (pokud by majitel podílu byl zároveň členem statutárního orgánu nebo by na něj byl napojen) a tím ztrátě hodnoty zajištěného podílu a nenaplňovala by tak dostatečně smysl a účel zajištění (což ostatně potvrzují stávající poznatky aplikační praxe, neboť v praxi již nastaly případy, kdy majitel podílu v obchodní korporaci, u něhož byla zajištěna pouze majetková práva, úspěšně vyvedl majetek z obchodní korporace). Závěr: Doporučuje se přijmout variantu 1.
Podmínky zajištění nároku poškozeného na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení Varianty: Varianta 0 Ponechání současného stavu. Varianta 1 Rozšíření podmínek zajištění majetkových nároků poškozeného v trestním řízení tak, že tyto majetkové nároky lze zajistit i před zahájením trestního stíhání za podmínky, že je dána důvodná obava, že uspokojení těchto nároků bude mařeno nebo ztěžováno. Po zahájení trestního stíhání již taková důvodná obava nebude muset být prokazována. Varianta 2 Rozšíření podmínek zajištění majetkových nároků poškozeného v trestním řízení tak, že tyto majetkové nároky lze zajistit i před zahájením trestního stíhání, přičemž důvodná obava, že uspokojení těchto nároků bude mařeno nebo ztěžováno, nemusí být prokazována v žádné fázi trestního řízení. Vyhodnocení: Varianta 0 Poškozený bude i nadále znevýhodněn, pokud jde o jeho možnost úspěšně dosáhnout uspokojení jeho majetkových nároků jejich zajištěním před zahájením trestního stíhání. Možnost zajistit jeho majetkové nároky až vůči obviněnému po zahájení trestního stíhání poskytuje obviněnému dostatečný časový prostor ke zmaření uspokojení těchto nároků převodem majetku na jiné osoby, jeho ukrytím či provedením jiných úkonů směřujících k zbavení se majetku. Stejně tak povinnost orgánů činných v trestním řízení prokázat, že existuje důvodná obava, že bez zajištění by došlo k ohrožení uspokojení majetkových nároků poškozeného, ztěžuje efektivní zajištění nároků poškozeného, neboť v některých případech je k naplnění takové důvodné obavy požadováno, aby bylo prokázáno, že obviněný již učinil určité úkony směřující k zmaření těchto nároků. Tato varianta je tak pro poškozeného nejméně příznivá a je v rozporu s posledními mezinárodními i vnitrostátními trendy v oblasti trestního práva, kdy je opouštěno tradiční vnímání trestního procesu jako výhradního vztahu mezi státem a pachatelem a stále více jsou zdůrazňována práva a postavení poškozeného v trestním řízení a je kladen důraz na to, aby trestní řízení vedlo nejen k odhalení a účinnému potrestání pachatele trestného činu, ale i k satisfakci poškozeného. Uvedená varianta je naopak nejpříznivější pro podezřelého a obviněného, neboť podmínky pro zásah do jeho majetkových práv jsou nejvíce striktní, je však třeba vzít v úvahu, že v daném případě proti sobě stojí dvě skupiny práv – právo podezřelého, resp. obviněného, na ochranu jeho majetku a právo poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem anebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného takovým trestným činem. Podle našeho názoru je legitimní v tomto případě upřednostnit práva poškozeného na úkor práv podezřelého, resp. obviněného. Uvedená varianta je pro stát 44
nejvýhodnější z pohledu případné odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť nejvíce omezuje okruh případů, v nichž by taková případná škoda mohla vzniknout, to však neznamená, že jde o variantu nejspravedlivější nebo nejlepší z pohledu sledovaných cílů. Podle statistických údajů Policie ČR byla v roce 2013 u nově zahájených trestních věcí celkem způsobena škoda ve výši cca 32,8 mld. Kč a do současnosti se podařilo zajistit majetek ve výši 4,9 mld. Kč (tj. přibližně 15 %), přičemž jde o majetek zajištěný podle všech zajišťovacích institutů obsažených v trestním řádu (nikoli jen z důvodu zajištění nároku poškozeného podle § 47 tr. ř.). Z těchto údajů vyplývá, že zajištěný majetek zdaleka nedostačuje k úhradě škody způsobené trestnou činností a je tak důvodné úsilí o zlepšení možnosti poškozených své majetkové nároky uspokojit cestou rozšíření podmínek pro zajištění jejich majetkových nároků. (158/ 3 T Ř od 1.1. do 31.12.2013)
protokol [- útva r]
KŘP Hl. m. Prahy KŘP Středočeského kraje KŘP Jihočeského kraje KŘP Plzeňského kraje KŘP Ústeckého kraje KŘP Královéhradeckého kraje KŘP Jihomoravského kraje KŘP Moravskoslezského kraje KŘP Olomouckého kraje KŘP Zlínského kraje KŘP kraje Vysočina KŘP Pardubického kraje KŘP Libereckého kraje KŘP Karlovarského kraje NPC ÚOKFK ÚOOZ průměr kraje Celkem
souhrnné hodnoty [Kč]
škoda
za jiště no
zruše no za jiště ní
odče rpá no
pomě r škoda / za jiště no
5 610 596 716
314 624 473
48 543 716
10 545 333
5,6%
2 202 723 359
229 557 801
21 501 509
6 652 204
10,4%
635 072 195
120 623 608
5 219 566
642 005
19,0%
433 905 162
78 517 706
18 447 688
212 953
18,1%
1 288 120 467
77 307 652
13 757 835
3 956 157
6,0%
550 953 275
44 762 695
4 463 020
389 197
8,1%
2 670 087 682
56 192 309
8 584 774
1 237 550
2,1%
1 365 254 676
113 423 657
33 076 600
3 733 548
8,3%
426 634 206
38 121 292
6 737 427
444 034
8,9%
742 354 908
11 357 058
1 610 768
1 399 957
1,5%
489 209 382
37 806 724
2 917 205
92 130
7,7%
352 189 308
43 568 324
7 334 204
110 174
12,4%
671 260 848
37 238 030
4 903 828
655 930
5,5%
298 668 341
43 916 707
7 614 784
8 084 992
14,7%
0
0
0
0
0,0%
14 070 181 572
3 415 489 290
0
53 353 057
24,3%
1 000 000 000
269 652 024
0
6 500 000
1 266 930 752 32 807 212 097
89 072 717 4 932 159 350
13 193 780 184 712 924
2 725 440 98 009 221
27,0% 7,0% 15,0%
Varianta 1 Navrhuje se rozšířit podmínky zajištění nároku poškozeného tak, aby bylo možné zajistit majetkoprávní nároky poškozeného i ve fázi před zahájením trestního stíhání na majetku podezřelého, tj. v rané fázi trestního řízení, kdy ještě tato osoba nestihla majetek převést na jiné osoby či učinit jiné úkony směřující k zbavení se majetku, ovšem pouze za podmínky, že je dána důvodná obava, že uspokojení tohoto nároku bude mařeno nebo ztěžováno. Prokázání této důvodné obavy naopak již nebude vyžadováno při zajištění nároku poškozeného po zahájení trestního stíhání. Taková úprava přispěje k zlepšení postavení poškozeného v trestním řízení. Navržená varianta znamená oproti variantě 0 větší zásah do práv podezřelého a obviněného, neboť rozšiřuje podmínky pro zajištění jeho majetku. Ve fázi před zahájením trestního stíhání je nicméně toto rozšíření částečně vyváženo omezující podmínkou, že zajištění majetku vyžaduje důvodná obava, jež musí být prokázána, že uspokojení majetkových nároků bude ze strany podezřelého mařeno nebo ztěžováno, tj. musí existovat důkazy o tom, že podezřelý zamýšlí majetek ukrýt, zcizit nebo jinak znemožnit jeho zajištění, nebo že tak již začal činit. Ze statistických údajů Policie ČR vyplývá, že počet zajištění nároku poškozeného podle § 47 tr. ř. je v porovnání s jinými tituly zajištění poměrně nízký - 113 případů za rok 2013 v rámci celé ČR, přičemž byl zajištěn majetek v celkové hodnotě cca 352 000 000 Kč (v roce 2012 to bylo dokonce jen 55 případů a byl zajištěn majetek v hodnotě 81 000 000 Kč). To je zřejmě dáno i tím, že o zajištění v přípravném řízení z tohoto důvodu rozhoduje pouze státní zástupce (zatímco o zajištění podle § 78 až 79f tr.ř.
45
může rozhodnout i policejní orgán) na návrh poškozeného, přičemž je na jeho úvaze, zda tak s ohledem na všechny okolnosti nárok poškozeného zajistí či nikoli, tj. není povinen návrhu vždy vyhovět. S ohledem na zásadu zdrženlivosti a přiměřenosti, jež platí v trestním řízení, a na zákonnou omezující podmínku, jež se uplatní pro zajištění ve fázi před zahájením trestního stíhání, nelze předpokládat masový nárůst počtu zajištění nároku poškozeného, zvýšení počtu případů lze odhadovat nejvýše o třetinu. Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že ve stávající praxi je absence možnosti zajistit nárok poškozeného před zahájením trestního stíhání v některých případech obcházena tak, že je majetek podezřelého zajištěn před zahájením trestního stíhání podle zajišťovacích institutů uvedených v § 78 až 79f tr.ř., jež takový postup umožňují, a po zahájení trestního stíhání je pak přezajištěn podle § 47 tr. ř., tj. stejně tak k zajištění majetku, který je následně využit k uspokojení nároku poškozeného, před zahájením trestního stíhání dochází, navíc způsobem, který zákon nepředpokládá. Podrobný přehled zajištěného majetku a finančních prostředků za období od 1.1.2013 do 31.12.2013 v rámci celé Policie České republiky Kraj KŘP Hl. m. Prahy KŘP Středočeského kraje KŘP Jihočeského kraje KŘP Plzeňského kraje KŘP Ústeckého kraje KŘP Královéhradeckého kraje KŘP Jihomoravského kraje KŘP Moravskoslezského kraje KŘP Olomouckého kraje KŘP Zlínského kraje KŘP kraje Vysočina KŘP Pardubického kraje KŘP Libereckého kraje KŘP Karlovarského kraje NPC ÚOKFK ÚOOZ Celkem Kraj KŘP Hl. m. Prahy KŘP Středočeského kraje KŘP Jihočeského kraje KŘP Plzeňského kraje KŘP Ústeckého kraje KŘP Královéhradeckého kraje KŘP Jihomoravského kraje KŘP Moravskoslezského kraje KŘP Olomouckého kraje KŘP Zlínského kraje KŘP kraje Vysočina KŘP Pardubického kraje KŘP Libereckého kraje KŘP Karlovarského kraje NPC ÚOKFK ÚOOZ Celkem
§ 78 TŘ tis. Kč četnost 179 723,0 6644 54 294,0 5169 96 185,4 2271 53 598,0 2849 41 800,0 3417 30 109,3 1143 25 525,1 2007 57 003,5 5238 25 081,4 1834 15 881,3 461 30 310,0 1494 17 244,4 1670 8 866,3 966 20 854,6 3444 16 500,0 80 45 251,3 30 259 304,6 80 977 532,2
38 797
§ 47 TŘ tis. Kč četnost 6 900,0 2 1 294,5 2 311,8 1 24 680,0 11 13 122,0 16 1 233,5 6 1 595,0 3
28 241,2 500,0
460 036,3
2998
§ 347 TŘ tis. Kč četnost 3,6 2 45,1
3 701 144,5 § 427
tis. Kč
54 1 113
535
§ 79b TŘ tis. Kč četnost 198,2 2 2,0 1 500,0 1
48,7 13,0 7,8
3
17 1
54,7
6
217 863,5 6 500,0
2 2
224 466,9
15
24 460,0 92 572,0
460,0
4
740,0
2
1 500,0
8
1 030,0
2
400,0
4
6 688,2
2
120,0
14
120,0
§ 441 TŘ tis. Kč četnost 153,4 2
9,0
3 112,0 65 000,0
§ 79c TŘ tis. Kč četnost
1 2 7
769,7
§ 441a TŘ tis. Kč četnost 800,0 1 1 987,5 4 750,0 2
četnost
16 1
271 171,5 2 800,0 351 849,5
§ 79 TŘ § 79a TŘ tis. Kč četnost tis. Kč četnost 2 330,8 254 54 803,5 107 7 705,3 431 29 027,2 48 162,5 62 1 272,4 4 40 340,0 749 7 922,6 9 8 365,4 318 3 589,4 15 4 637,7 221 3 394,8 17 341,6 76 13 425,2 26 11 148,5 298 7 479,7 28 388,3 80 1 683,2 21 1 603,0 9 24 667,0 40 2 598,0 3 3 049,4 5 212,3 111 3 275,7 22 66 717,3 106 19 210,1 26 5 634,6 110 826,9 9 3 672,0 35 45 282,3 24 3 527 274,5 155 258 896,7 111 242,9 3
1
1
1 067 394,6
§ 460a,f TŘ tis. Kč četnost 2,2 2
188
§ 430 TŘ tis. Kč četnost
904,0
132,0
2
11
2 411,9 14 355,7
29
294,4
15
906,2
4
2 411,9
4 4
§ 79e TŘ tis. Kč četnost 296,3 4 1,1 4 10 000,0 2 0,0 0 1 290,0 74
§ 79f TŘ tis. Kč četnost 27 098,0 45 3 263,9 12 42 175,2 6 2 324,1 3 28 253,0 27 48 553,4 38 35 140,0 46 23 645,0 19 5 720,0 5 13 058,5 11 10 208,1 11 83 619,8 99 481,0 2 675,4 4
6 821,2
32
800,0
1
5 138,5
5
185,7 1 040,0
1 1 006 622,3 1 23 221,2
25 572,8
124
jiné ustanov. TŘ tis. Kč četnost 32 165,8 934 42 323,5 2368 11 281,3 554 10 939,1 1234 11 921,5 368 1 410,1 124 10 570,0 184 11 587,9 899 2 820,3 226 52,9 17 3 557,8 423 33 631,8 1219 13 920,8 666 6 808,9 255
2
2 20
§ 79d TŘ tis. Kč četnost 218 111,3 26 127 220,5 13 36 935,2 2 7 400,0 3 33 368,0 19 21 001,4 17 42 470,0 7 28 448,5 20 6 134,3 5 900,0 1 18 090,0 12 24 240,0 7 32 775,3 4 9 000,0 7 4 400,0 3 276 848,3 28 180 051,8 14
391,3 10 118,2 203 501,2
1 354 058,9
jiné ustanov. (např. tis. Kč četnost 11 777,4 1230 13 287,8 453 2 550,7 637 21 338,0 386 16 808,6 893 671,8 211 2 150,0 266 9 099,7 731 940,6 343 404,9 184 247,7 116 3 437,4 317 457,8 163 2 139,5 341
3 13 9487
85 311,9
6271
257 39 624 celkem tis. Kč 534 363,5 280 407,3 202 169,6 168 550,8 159 881,9 111 060,7 134 461,9 220 981,8 42 768,1 87 108,8 68 561,0 166 823,4 142 428,6 51 533,1 24 572,0 5 397 578,9 769 047,3 8 562 299
Navržená varianta rovněž oproti variantě 0 může vést ke zvýšení počtu případů, kdy by mohla vzniknout odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb. Z údajů poskytnutých odborem odškodňování Ministerstva spravedlnosti a z níže uvedených příkladů rozhodovací praxe soudů nicméně vyplývá, že k náhradám škody z důvodu nezákonného zajištění majetku v trestním řízení v praxi prakticky nedochází. Z níže uvedených statistických údajů Policie ČR vyplývá, že v roce 2013 se podařilo zajistit majetek v celkové hodnotě 8 511 347 791 Kč (jde o zajištění podle všech zajišťovacích institutů v trestním řádu, nikoli pouze o zajištění nároku poškozeného podle § 47. tr.ř.), z toho bylo zrušeno zajištění u majetku v hodnotě 476 166 208 Kč, což představuje 5, 59 % podíl. Důvody zrušení zajištění nejsou podrobněji známy, lze však předpokládat, že přibližně u těchto 6% procent případů by teoreticky bylo možné žádat o náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím o zajištění majetku. S ohledem na výše uvedené počty zajištění nároku poškozeného podle § 47 tr. ř. lze odhadnout, že při schválení této navržené varianty by mohlo dojít zhruba o procentní nárůst počtu těchto případů, tj. na 7 %.
46
Přehled zajištěného majetku a fin. prostředků za období od 1.1.2013 do 31.12.2013
KŘP Hl. m. Prahy KŘP Středočeského kraje KŘP Jihočeského kraje KŘP Plzeňského kraje KŘP Ústeckého kraje KŘP Královéhradeckého kraje KŘP Jihomoravského kraje KŘP Moravskoslezského kraje KŘP Olomouckého kraje KŘP Zlínského kraje KŘP kraje Vysočina KŘP Pardubického kraje KŘP Libereckého kraje KŘP Karlovarského kraje NPC ÚOKFK ÚOOZ
zajištěno zrušeno zajištění odčerpáno 530 330 016 71 335 836 53 337 686 253 364 429 6 681 444 24 817 532 201 810 338 643 303 5 759 213 167 617 359 240 791 26 980 574 143 332 017 3 832 247 15 173 536 110 954 016 388 197 5 158 342 141 105 406 2 181 881 9 251 584 219 383 643 5 882 798 101 950 254 43 063 278 451 034 7 496 489 87 036 690 1 569 747 1 640 737 67 523 271 2 073 066 3 089 719 164 343 318 930 891 9 127 369 140 373 561 664 030 5 455 191 49 912 220 8 157 662 7 670 033 24 572 000 5 397 578 930 363 030 211 0 769 047 299 8 103 070 26 500
zůstatek po zrušení zrušení zajištění v odčerpané zajištění procentech hodnoty 458 994 180 13,45% 11,62% 246 682 985 2,64% 10,06% 201 167 035 0,32% 2,86% 167 376 568 0,14% 16,12% 139 499 770 2,67% 10,88% 110 565 819 0,35% 4,67% 138 923 525 1,55% 6,66% 213 500 845 2,68% 47,75% 42 612 244 1,05% 17,59% 85 466 943 1,80% 1,92% 65 450 205 3,07% 4,72% 163 412 427 0,57% 5,59% 139 709 531 0,47% 3,90% 41 754 558 16,34% 18,37% 24 572 000 5 034 548 719 6,73% 0,00% 760 944 229 1,05%
Celkem
8 511 347 791
8 035 181 583
Kraj
476 166 208
276 934 759
5,59%
3,45%
Ze statistických údajů sledovaných odborem odškodňování Ministerstva spravedlnosti vyplývá, že v roce 2013 bylo z celkového počtu 2045 řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. vedeno 1016 z důvodu nezákonného trestního stíhání. V těchto řízeních bylo vyplaceno 40 431 495,21 Kč jako náhrada nákladů trestního řízení, 7 900 432, 57 Kč jako náhrada ušlého zisku a 445 065, 2 Kč jako náhrada majetkové škody. Podle informací získaných od odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti však uvedené částky nebyly vyplaceny v souvislosti s nezákonným zajištěním majetku, ale zejména jako náhrada nákladů nezákonně vedeného trestního řízení a v důsledku nezákonné vazby, trestu a ochranného opatření. Nároky na náhradu škody se tradičně týkají ušlého výdělku obviněného po dobu výkonu nezákonné vazby, trestu nebo ochranného opatření, nákladů vynaložených na obhajobu obviněného, který byl posléze obžaloby zproštěn anebo proti němu bylo trestní stíhání zastaveno, méně pak za věcnou škodu a zcela výjimečně za škodu na zdraví. K přiznávání náhrady škody z důvodu nezákonného zajištění majetku pro účely trestního řízení (porušujícím čl. 11 Listiny základních práv a svobod) v praxi prakticky nedochází, o čemž svědčí i rozhodovací praxe soudů. Uvést lze zejména usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 479/2007), kterým Nejvyšší soud rozhodoval o případu, kdy žalobkyně žádala po státu náhradu škody (sestávající z nákladů vynaložených na zaplacení smluvní pokuty, náhrady škody nákladů rozhodčího řízení společnosti Z. E. L., dále z nákladů právního zastoupení a ušlého zisku), která jí měla vzniknout mimo jiné v důsledku zajištění všech peněžních prostředků na účtu žalobkyně na základě rozhodnutí Policie ČR. Zajištění peněžních prostředků bylo následně zrušeno z důvodu, že trestní stíhání žalobkyně skončilo rozhodnutím vyšetřovatele o odložení věci, neboť nešlo o podezření ze spáchání trestného činu a nebyl prokázán úmysl dosáhnout legalizace výnosu z trestné činnosti. Nejvyšší soud žalobkyni náhradu škody nepřiznal a tento postup odůvodnil následovně: „Z této úpravy je zřejmé, že ustanovení § 79a trestního řádu zakládá orgánům činným v trestním řízení právo zajistit peněžní prostředky, je-li toho třeba pro zjištění, zda nedošlo ke spáchání trestného činu. Jde tedy o zákonem stanovený prostředek, který má umožnit prověření, zda nedošlo k trestné činnosti, a zároveň zabránit odčerpání finančních prostředků osobami oprávněnými jimi nakládat, to vše zpravidla v krátkých časových lhůtách za podmínek neodkladného úkonu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, s. 617-618, bod 8). S použitím tohoto prostředku, který kromě jiného slouží i k naplnění účelu zákona směřujícího k potírání legalizace výnosů trestné
47
činnosti, není spojena odpovědnost státu za škodu, nejde-li o rozhodnutí nezákonné. Nezákonnost lze ovšem spatřovat pouze v tom, že je toto rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno, např. proto, že nebyly dány podmínky pro jeho vydání, nikoliv v tom, že po provedení příslušného šetření odpadly důvody pro další zadržení věcí a že je rozhodnutí zrušeno postupem, který předpokládá ustanovení § 79a odst. 3 trestního řádu, jak tomu bylo ostatně i v posuzované věci.“ Pokud tedy orgány činné v trestním řízení při rozhodování o zajištění dodrží podmínky stanovené trestním řádem, pak by nemělo při schválení této varianty dojít k výraznému zvýšení počtu případů, kdy je možné žádat náhradu škody postupem podle zákona č. 82/1998 Sb. z důvodu zajištění majetku. Varianta 2 Předmětná varianta se od varianty 1 liší pouze v tom směru, že ještě více rozšiřuje podmínky pro zajištění majetkových nároků poškozeného na majetku podezřelého před zahájením trestního stíhání, neboť dokonce ani pro tento případ nevyžaduje existenci důvodné obavy, že uspokojení takového majetkového nároku bude mařeno nebo ztěžováno. Důvodem pro zajištění majetku by tak byl pouze vznik škody nebo újmy nebo získání bezdůvodného obohacení v důsledku trestné činnosti. Tato varianta se s ohledem na ranou fázi trestního řízení, v níž k zajištění majetku dochází, a na penzum informací o spáchaném trestném činu a jeho pachateli (jde pouze o důvodná podezření) jeví být již příliš invazivní vůči podezřelému, neboť výrazným způsobem zasahuje do jeho práva ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod, aniž by takový postup vyžadovala neodkladnost situace nebo jiné závažné důvody. Vzniká tak u ní riziko, že by mohla být shledána za rozpornou s ústavním pořádkem. Závěr: Doporučuje se přijmout variantu 1. Zajištění majetku obviněného pro účely výkonu trestu propadnutí majetku Varianty: Varianta 0 Ponechání současného stavu. Varianta 1 Umožnění zajištění pouze určené části majetku pro účely výkonu trestu propadnutí majetku. Varianta 2 Zajištění majetku pro účely výkonu trestu propadnutí majetku by bylo navázáno až na fázi, kdy je již nepravomocně vysloven trest propadnutí majetku. Vyhodnocení: Varianta 0 Při ponechání stávající právní úpravy nebudou odstraněna negativa popsaná v části 1.3, tj. v řadě případů bude zbytečně po dlouhou dobu zajištěn celý majetek obviněného, byť by postačilo zajištění jen určené části jeho majetku, kromě toho budou zajištění podléhat i věci bezcenné či malé hodnoty nebo věci, jejichž správa je nákladná a obtížná, a zbytečně tak bude docházet k nárůstu nákladů státu, neboť orgány činné v trestním řízení jsou podle stávající právní úpravy v podstatě povinny zajistit všechen majetek obviněného, o kterém se dozvědí. Taková právní úprava vede v některých případech k zbytečnému nadměrnému omezení práv obviněného a naopak v některých případech ke zbytečným vysokým nákladům státu na správu zajištěného majetku (a to i např. na likvidaci bezcenných věcí). Uvedená varianta rovněž zvyšuje riziko vzniku odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. 48
Varianta 1 Navržená právní úprava umožňuje zajištění pouze určené části majetku obviněného pro účely výkonu trestu propadnutí majetku, nikoli pouze celého jeho majetku, jako je tomu podle stávající právní úpravy. Tím budou jednak více šetřena práva obviněného a jednak dojde k určité úspoře nákladů spojených se správou určitého typu majetku (jakož i nákladů na likvidaci propadlých bezcenných věcí), neboť orgány činné v trestním řízení budou moci zvážit, který majetek z dohledaného majetku zajistí, přičemž upřednostní ten, s jehož zajištěním a správou je nejméně nákladů (zejména peněžní prostředky na účtu a nemovitosti). Taková procesní úprava více koresponduje s hmotněprávní úpravou, která vedle propadnutí celého majetku pachatele trestné činnosti umožňuje i propadnutí pouze určené části majetku. Varianta 2 Tato varianta by sice znamenala nejmenší zásah do práv obviněného, nicméně navázání možnosti zajistit majetek pro účely trestu propadnutí majetku až na finální fázi trestního řízení, tj. až na vynesení odsuzujícího rozsudku ukládajícího tento trest, by značně ohrozilo účel tohoto zajištění, neboť je zřejmé, že obviněný by měl velký prostor pro zmaření zajištění majetku, neboť by věděl, že se proti němu vede trestní řízení za trestný čin, u něhož mu hrozí uložení trestu propadnutí majetku, a mohl by tak majetek bez sankce ukrýt, převést na jiného či jinak zmařit zajištění. Praktické zkušenosti ukazují, že majetek je zapotřebí zajistit co nejdříve, jinak před soudem stojí obvinění, kteří „nemají prakticky nic“ (všechen majetek je formálně vlastněn jejich příbuznými a právnickými osobami, v nichž figurují). Uvedená varianta by tak byla z pohledu dosažení účelu trestního řízení krokem zpět oproti stávající právní úpravě a do značné míry by znemožnila efektivní výkon uloženého trestu propadnutí majetku, který by byl pro pachatele trestné činnosti citelný a výchovný, neboť by bylo jasně deklarováno, že páchat trestnou činnost se nevyplácí. Kromě toho je pro účely tohoto trestu nezbytné již v odsuzujícím rozsudku vymezit, který majetek propadá, neboť okamžikem právní moci odsuzujícího rozsudku se tento majetek stává vlastnictvím státu. Po nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku nemá žádný orgán veřejné moci pravomoc propadlý majetek teprve dohledávat a zjišťovat, co vlastně státu propadlo. Proto je nezbytné, aby byl takový majetek identifikován a zajištěn ještě před nepravomocným uložením trestu propadnutí majetku. Závěr: Doporučuje se přijmout variantu 1. Zajištění majetku obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu Varianty: Varianta 0 Ponechání současného stavu. Varianta 1 Umožnění zajištění majetku obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu. Varianta 2 Zajištění majetku pro účely výkonu peněžitého trestu navázat až na fázi, kdy je již nepravomocně vysloven peněžitý trest.
49
Vyhodnocení: Varianta 0 I nadále budou přetrvávat nedostatky stávající právní úpravy popsané v bodu 1.3, tj. absence uvedeného zajišťovacího institutu pro účely výkonu tohoto trestu, byť pro jiné majetkové tresty takové zajištění možné je, ztíží vymahatelnost peněžitého trestu, neboť obviněný má dostatečný prostor k tomu, aby svůj majetek v průběhu trestního řízení převedl na jiné osoby nebo jej schoval, spotřeboval či jinak zmařil jeho úspěšné vymožení. Ani hrozba náhradním trestem odnětí svobody při nezaplacení peněžitého trestu mnohdy není pro pachatele dostatečně odrazující. Varianta 1 Navržená právní úprava umožňuje zajistit majetek obviněného již v průběhu trestního řízení pro účely výkonu peněžitého trestu, což by mělo zlepšit vymahatelnost tohoto trestu a zefektivnit jeho výkon. Je třeba uvést, že podle stávající právní úpravy je možné zajistit majetek pro účely trestu propadnutí majetku i pro účely trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, takže peněžitý trest je jediným majetkovým trestem, pro jehož účely takové zajištění možné není. Údaje z oblasti vymáhání peněžitého trestu přitom dokládají, že vymahatelnost uložených peněžitých trestů je velmi nízká a pro stát tak jde spíše o administrativní zátěž. Z pohledu obviněného tato varianta více zasahuje do jeho práv než varianta 0, je však zapotřebí vzít v úvahu legitimní cíl sledovaný takovým zásahem do práv obviněného, kterým je zajištění efektivního výkonu uloženého peněžitého trestu. Varianta 2 Tato varianta by sice znamenala menší zásah do práv obviněného než varianta 1, nicméně navázání možnosti zajistit majetek pro účely peněžitého trestu až na finální fázi trestního řízení, tj. až na vynesení odsuzujícího rozsudku ukládajícího tento trest, by značně ohrozilo účel tohoto zajištění, neboť je zřejmé, že obviněný by měl velký prostor pro zmaření zajištění majetku, neboť by věděl, že se proti němu vede trestní řízení za trestný čin, u něhož mu hrozí uložení peněžitého trestu, a mohl by tak majetek bez sankce ukrýt, převést na jiného či jinak zmařit zajištění. Praktické zkušenosti ukazují, že majetek je zapotřebí zajistit co nejdříve, jinak před soudem stojí obvinění, kteří „nemají prakticky nic“ (všechen majetek je formálně vlastněn jejich příbuznými a právnickými osobami, v nichž figurují). Tomu ostatně nasvědčují i poznatky při vymáhání peněžitých trestů uložených podle stávající právní úpravy, jež zajištění výkonu peněžitého trestu neumožňuje. Uvedená varianta by oproti stávající právní úpravě nepřinesla výrazné zlepšení, pokud jde o zajištění efektivního výkonu peněžitého trestu, který by byl pro pachatele trestné činnosti citelný a výchovný, neboť by bylo jasně deklarováno, že páchat trestnou činnost se nevyplácí. Závěr: Doporučuje se přijmout variantu 1. Trest propadnutí věci Varianty: Varianta 0 Ponechání současného stavu. Varianta 1 Zavedení obligatorního propadnutí věcí, které jsou přímým výnosem z trestné činnosti (tj. byly získány trestným činem nebo jako odměna za něj) a náleží pachateli. Varianta 2 Uložení povinnosti soudům vždy odůvodnit, z jakých důvodů neuložily trest propadnutí věci. 50
Vyhodnocení: Varianta 0 I nadále budou přetrvávat nedostatky stávající právní úpravy popsané v bodu 1.3, tj. fakultativní ukládání tohoto druhu trestu povede k tomu, že tento trest nebude v některých případech uložen, byť budou v daném trestním řízení zjištěny, vyhledány a zajištěny prokazatelné výnosy z trestné činnosti. Varianta 1 Navržená právní úprava zavede obligatorní odčerpání přímých výnosů z trestné činnosti pachateli, čímž dojde k zefektivnění odčerpání neoprávněného prospěchu osobám páchajícím opakovaně trestnou činnost za účelem dosažení zisku. Přitom bude zajištěno, aby nebyla zkrácena práva poškozených v případech, kdy to přichází v úvahu, tj. obligatorní odčerpání se nevztahuje na věci, které pachatel nabyl za přímé výnosy, kde je i nadále ponecháno na úvaze soudu, zda je odčerpá, nebo zda jejich prostřednictvím lze uspokojit nároky poškozeného. Navržená varianta by neměla znamenat větší zásah do práv odsouzeného, neboť v případě přímých výnosů je odsouzenému pouze odčerpáno to, co získal trestnou činností a co tedy nebylo součástí jeho majetku, ve své podstatě tak nejde o trest, neboť v tomto případě v sobě nezahrnuje sankční prvek. Pokud by soudy důsledně postupovaly podle stávající právní úpravy, pak by přímé výnosy měly být odsouzenému odčerpány vždy již podle stávající právní úpravy. Varianta 2 Podle této varianty by zákon ukládal soudům povinnost vždy odůvodnit, proč v daném případě neuložily trest propadnutí věci, čímž by mělo být zajištěno, že jej neopomenou uložit. Tato varianta by byla v rozporu se stávajícími zásadami trestního řízení, kdy soud v rámci volného uvážení při splnění zákonných podmínek ukládá určitý trest na základě individuálního posouzení okolností případu a v odůvodnění rozsudku pak uvádí, z jakých důvodů tento trest ukládá (nikoli proč některý trest neukládá). Podle navržené varianty by soudy byly nuceny odůvodňovat, proč určitý trest neuložily, a to i v případě, kdy uložení takového trestu vůbec nepřichází v úvahu, což by vedlo jednak ke zbytečné administrativní zátěži, jednak by to bylo matoucí z pohledu odsouzeného. Kromě toho některá zjednodušená rozhodnutí v trestním řízení odůvodnění vůbec neobsahují (např. trestní příkaz). Navržená varianta by navíc stejně nezaručila, že soudy uloží trest propadnutí věci vždy, kdy mají, neboť zákon by jim neukládal povinnost tento trest uložit a pouze proti odůvodnění rozhodnutí nelze podat opravný prostředek, tudíž by stejně nebylo možné se pouze na základě vadného odůvodnění domáhat uložení tohoto trestu. Závěr: Doporučuje se přijmout variantu 1. 3. Vyhodnocení nákladů a přínosů S přijetím navrhovaných variant by měly být spojeny spíše pozitivní dopady na státní rozpočet, neboť jejich přijetí by mělo vést k snížení nákladů vydávaných státem na správu majetku zajištěného v trestním řízení a na vymáhání peněžitých trestů a k nárůstu příjmů státního rozpočtu v důsledku zvýšení počtu uložených peněžitých trestů a trestů propadnutí věci. Úspora se předpokládá především v oblasti nákladů spojených s parkováním a údržbou motorových vozidel (které by se snížily v případě rozšíření počtu případů jejich prodeje), nákladů spojených se správou nemovitostí a nákladů spojených se správou některých specifických věcí (např. letadel, závodních koní). Významnější finanční dopady na státní
51
rozpočet bude mít pouze navržená právní úprava správy podílu v obchodní korporaci, neboť správci podílu bude placena odměna a náhrada hotových výdajů určená prováděcím právním předpisem. Terminologické změny provedené v trestněprávních předpisech v návaznosti na nový občanský zákoník s sebou přinášejí potřebu terminologicky změnit vzory příslušných písemností a provést drobné úpravy v názvech jednotlivých zajišťovacích institutů v užívaných elektronických formulářích, metodice a statistice zajištěného majetku v trestním řízení. Jedná se o dílčí úpravy, přičemž náklady s nimi spojené lze pokrýt v rámci stávajících rozpočtových prostředků vyčleněných na obdobné případy – lze očekávat, že úpravy příslušných aplikací si vyžádají nejvýše 3 člověko - dny pro úpravu systémů v justici a 3 člověko - dny pro úpravu systémů v policii, tj. cca 50 000 Kč pro každou rozpočtovou kapitolu příslušných resortů (MS a MV). Navržená právní úprava je přínosná i pro poškozeného, neboť posiluje jeho práva v trestním řízení a zlepšuje vymahatelnost jeho majetkových nároků, ale i pro obviněného, neboť důsledněji implementuje zásadu přiměřenosti a zdrženlivosti a dbá na šetření jeho práv. Konkrétně lze k jednotlivým variantám uvést následující: Prodej zajištěného majetku S navrženou variantou by měly být spojeny pozitivní dopady na státní rozpočet spočívající jednak v odpadnutí některých nákladů na správu zajištěného majetku, který by bylo možné prodat (zejména motorová vozidla a elektrozařízení, závodní koně) – tj. hlavně náklady na parkovné v komerčních skladech, náklady na údržbu motorových vozidel a na péči o zvířata - jednak v uchování hodnoty zajištěného majetku, který by v případě, že by nebyl prodán, dále ztrácel na hodnotě (zejména motorová vozidla a elektrozařízení). Pokud jde o motorová vozidla, podstatná část motorových vozidel je deponována u Policie ČR, přičemž tato vozidla jsou parkována buď ve vlastních skladech, nebo jsou využívána komerční parkoviště. Níže jsou příkladmo uvedeny náklady, jež vynakládají krajská ředitelství Policie ČR na zajištěná motorová vozidla ve vybraných krajích: Liberecký kraj Je uzavřena jedna smlouva s odtahovou službou, která má zároveň i parkovací prostory. Krátkodobé parkovné (do 30 dní) stojí 50 - 80 Kč za den a jedno vozidlo, dlouhodobé parkovné stojí 30 Kč za den a vozidlo. Paušálně jsou stanovené stropy parkovného. Cena je pouze za parkování, není v tom zahrnuta žádná údržba vozidel. Dlouhodobě je takto parkováno v průměru 10 - 12 aut za jeden územní odbor (tj. 4x), krátkodobě cca 5 - 6 aut. Náklady s tím spojené lze vyčíslit na max. na 3 360 Kč na den, tj. 1 226 400 Kč ročně. Moravskoslezský kraj V letech 2010 až 2012 náklady spojené s parkovným vycházejí na cca na 2 500 000 Kč ročně za celý kraj. Smlouvy uzavírají jednotlivé územní odbory samy. Většinou jde o paušální platby za parkování - v průměru do 30 vozidel za den. V Moravskoslezském kraji je celkem šest územních odborů, z toho čtyři mají smluvené paušální platby, dva platí sazby parkovného za vozidlo a den. Olomoucký kraj Jsou uzavřeny smlouvy se třemi partnery - Spemax, Auto Ondruš a PVK. Se Spemaxem je sjednána paušální platba 75 000 Kč bez DPH měsíčně (do 40 vozidel), s PVK je sjednána paušální platba 34 500 Kč bez DPH měsíčně (do 30 vozidel). Parkovné vozidel nad stanovené počty se doplácí podle ceníku. Celkem za uskladnění, odtahy a vyproštění vozidel uhradilo Krajské ředitelství Policie ČR za rok 2013 k 8. 11. 2013 částku 2 171 771,80 Kč.
52
Z uvedených údajů lze dovodit, že v rámci jednoho krajského ředitelství Policie ČR se náklady spojené se zajištěnými motorovými vozidly pohybují kolem 2 000 000 Kč ročně, tj. při počtu 14 krajských ředitelství jde o náklady ve výši 28 000 000 Kč ročně. K obdobné částce lze dojít, i pokud se vynásobí počet vozidel zajištěných za rok 2012 (viz tabulka na straně 5, v úvahu jsou brána pouze vozidla, jež vyžadují parkování) průměrnou cenou parkovného na komerčním parkovišti (tj. 1620 vozidel krát 50 Kč), což činí náklady ve výši 81 000 Kč denně, tj. 29 565 000 Kč ročně. Pokud jde o motorová vozidla deponovaná u územních pracovišť ÚZSVM, z jimi poskytnutých podkladů nelze přesně zjistit jejich počet, neboť evidují zajištěný majetek v členění nemovitosti, pozemky, movité věci, cenné papíry, majetkové účasti a ostatní majetek, jde však o menší počty, než je tomu u Policie ČR. Územním pracovištím ÚZSVM nevznikají přímé náklady spojené s uskladněním motorových vozidel, neboť využívají vlastní sklady (nicméně obecně vynakládají náklady na údržbu, ostrahu a provoz těchto skladů). V souvislosti se zajištěnými motorovými vozidly jsou tak vynakládány náklady zejména na jejich odtahy a údržbu, přičemž na základě poskytnutých údajů lze odhadnout, že tyto náklady ročně za jedno motorové vozidlo činí přibližně 3 500 Kč, přičemž celkové náklady na údržbu zajištěných motorových vozidel činily v roce 2010 cca 160 000 Kč, v roce 2011 cca 195 000 Kč a v roce 2012 cca 660 000 Kč. K tomu je zapotřebí připočítat náklady za odtahy vozidel, jež činily např. pro Územní pracoviště hl. m. Praha v roce 2011 50 789 Kč a v roce 2012 98 898 Kč (při počtu 8 územních pracovišť ÚZSVM tak lze počítat s částkou cca 400 000 Kč). Lze tedy odhadnout, že v průměru se roční náklady na zajištěná motorová vozidla deponovaná u všech územních pracovišť ÚZSVM pohybují kolem 738 339 Kč ročně. V případě prodeje zajištěných vozidel by většina výše uvedených nákladů odpadla (s výjimkou nákladů na odtah vozidla), tj. mohlo by dojít k roční úspoře kolem 28 000 000 Kč. Pokud jde o elektrozařízení (zejména mobilní telefony, počítačová technika, televize), s jejich správou nejsou spojeny významné náklady, neboť se pouze uskladňují s využitím vlastních skladovacích kapacit příslušných organizačních složek státu. Nelze však pominout úbytek příjmů státu způsobený jejich rapidní ztrátou na hodnotě, k níž dojde v průběhu zajištění (k tomu viz dále). Pokud jde o živá zvířata, přesné náklady spojené s péčí o ně nelze z údajů poskytnutých ÚZSVM zjistit, nicméně jde o jednotky případů (cca 2 -3 ročně), kdy z hlediska nákladů se jeví být nejvýznamnější náklady na závodní koně, kdy náklady na správu za jednoho koně činí ročně cca 100 000 Kč (kolem 8 000 měsíčně stojí ustájení koně plus náklady na krmivo, očkování, okování a odčervení). Tyto náklady by v případě prodeje koňů odpadly a mohlo by tak dojít k úspoře v rámci stovek tisíců Kč ročně. Pokud jde o úbytek potenciálních příjmů státního rozpočtu v důsledku ztráty na hodnotě zajištěného majetku (který by následně měl připadnout státu na základě uložených trestních sankcí), z policejních statistik za rok 2012 vyplývá, že z majetku, u něhož přichází v úvahu prodej z důvodu rychlé ztráty na hodnotě, byly největší majetkové hodnoty zajištěny na osobních a užitkových vozidlech, a to ve výši cca 318 000 000 Kč (četnost 1 296 případů zajištění ročně – viz tabulka na str. 5, nejedná se o přesný počet vozidel, ale počet vozidel bude velmi podobný, spíše vyšší). Druhou kategorií dopravních prostředků, kde se podařilo zajistit největší majetkové hodnoty je kategorie nákladních automobilů – zajištěn majetek ve výši cca 73 000 000 Kč (četnost 105 případů zajištění ročně - viz tabulka na str. 5). Další kategorie jako jsou přívěsy, traktory, jízdní kola a zajištěné součástky motorových vozidel generují již menší hodnoty zajištěného majetku. Z níže uvedeného součtu dvou kategorií motorových vozidel (nákladní a osobní vozidla) lze zjistit, že v rámci Krajských ředitelství Policie ČR byl v roce 2012 zajištěn majetek ve výši
53
390 000 000 Kč. Při předpokladu (nelze statisticky zjistit), že tato vozidla jsou určitou dobu zajištěna a spravována na parkovištích Policie ČR a ÚZSVM, dojde k poklesu jejich hodnoty (za předpokladu, že se bude jednat o novější vozidla) ročně nejméně o 30 % na ceně, tj. v daném případě o 117 000 000 Kč ročně. Uvedenou částku lze snížit zhruba na polovinu s ohledem na možné faktory (cena starších vozidel již tak rapidně neklesá, trestní řízení může trvat méně než jeden rok, u některých vozidel dochází k jejich vrácení původnímu majiteli již v přípravném řízení atd.) takže stávající úbytek státních příjmů lze vyčíslit zhruba na 60 000 000 Kč ročně. Kromě toho lze předpokládat, že množství zajištěného majetku bude na základě trendu posledních dvou let spíše narůstat a s tím i množství zajištěných motorových vozidel. Z výše uvedených údajů je zřejmé, že navrhovaná varianta, která umožní efektivnější a jednoduší prodej zajištěného majetku, je ekonomicky výhodnější nejen pro stát a poškozeného, ale i pro osoby, jimž byla motorová vozidla zajištěna. Tento fakt je doložen i zahraničními zkušenostmi, jež dokládají, že po několika letech skladování se z motorových vozidel stávají nepoužitelné vraky, a je tak přistupováno k okamžitému prodeji motorových vozidel a elektroniky cestou dražby. Pokud jde o náklady spojené s prodejem, k jejichž nárůstu dojde v důsledku předpokládaného zvýšení počtu prodejů, přímým nákladem prodeje jsou pouze náklady za inzerci (cca 200 Kč), neboť ostatní náklady (za ocenění – cca 5 000 Kč za jedno vozidlo - a odtah na místo prodeje) jsou náklady, které by stát stejně musel v některé z fází vynaložit i bez prodeje. U prodávaného majetku je nicméně zapotřebí počítat s tím, že dojde k dílčímu přesunu úhrady nákladů na ocenění takového majetku z rozpočtové kapitoly Ministerstva financí do rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti. Správa nemovitostí zajištěných v trestním řízení Úsporu by mělo představovat i opuštění koncepce faktické správy nemovitosti, neboť v minulosti byly na faktickou správu nemovitostí vynakládány poměrně vysoké částky (na ostrahu, údržbu, opravy, i kolem 30 000 Kč měsíčně3). Z údajů poskytnutých ÚZSVM vyplývá, že v roce 2010 měla územní pracoviště celkem ve správě 272 nemovitostí, v roce 2011 629 nemovitostí a v roce 2012 333 nemovitostí. Při výkonu faktické správy (tj. včetně údržby, oprav, ostrahy apod.) by náklady na správu nemovitostí mohly odhadem ročně činit až kolem 40 až 50 000 000 Kč ročně (v průměru 411 spravovaných nemovitostí při odhadovaných průměrných měsíčních nákladech kolem 10 000 Kč na jednu nemovitost). Jak již však bylo řečeno, v posledních letech byla koncepce výkonu faktické správy nemovitostí opuštěna a náklady spojené s výkonem správy nemovitostí již státu nevznikají, přetrvává však riziko možných žalob na náhradu škody, kdy se vlastník nemovitosti bude domáhat náhrady škody, jež mu vznikla v důsledku absence výkonu faktické správy. Koncepce správy zajištěného majetku a práva a povinnosti správce Pokud jde o navrženou variantu, není spojena s přímými ekonomickými dopady, její přínos spočívá zejména v posílení právní jistoty adresátů normy. Nepřímé ekonomické dopady jsou pak spojeny s tím, že lze očekávat, že v důsledku nové přesnější právní úpravy dojde k snížení rizika, že bude stát žalován za nesprávný úřední postup, v jehož důsledku došlo ke škodám na zajištěném majetku.
3
Správa podílů v obchodních korporacích
V posledních letech byla koncepce výkonu faktické správy opuštěna na základě nového postoje a metodiky ÚZSVM, podle níž k tomu územní pracoviště ÚZSVM nemají dostatečná zákonná oprávnění, nicméně nelze přehlédnout, že tento postup není přesně v souladu s dikcí zákona.
.
54
Tato varianta je spojena s určitými negativními dopady na státní rozpočet, neboť navržená právní úprava předpokládá, že správci podílu bude vyplácena odměna a náhrada hotových výdajů podle prováděcí vyhlášky (podrobné vyčíslení finančních dopadů bude provedeno v rámci odůvodnění předmětné vyhlášky). Výše finančních dopadů je závislá na počtu případů, kdy bude zapotřebí vykonávat správu podílu, na rozsahu výkonu správy (výkon funkce člena statutárního orgánu či nikoli), na velikosti obratu obchodní korporace a na výši jejího majetku. Negativní dopady na státní rozpočet jsou však maximálně zmírněny jednak navrženým stropem výše odměny a náhrady hotových výdajů hrazených státem 4 a jednak navrženým způsobem jejich úhrady (který odpovídá i vybraným zahraničním právním úpravám), podle něhož je odměna a náhrada hotových výdajů správce primárně hrazena z majetku obchodní korporace a stát ji hradí pouze v případě, že ji z takového majetku nelze uhradit3) (v takovém případě lze nicméně předpokládat, že správa potrvá pouze několik měsíců, neboť poté se obchodní korporace dostane do úpadku), nebo v případě, že správce nevykonává funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace, ale vykonává pouze nemajetková práva majitele podílu (což by mělo být minimum případů). Z údajů poskytnutých ÚOKFK vyplývá, že zajištění jiné majetkové hodnoty bylo v letech 2009 a 2010 realizováno pouze v několika případech (rok 2009 – 9 případů, zajištěn majetek ve výši 4 500 000 Kč a v roce 2010 – 7 případů, zajištěn majetek ve výši 16 500 000 Kč). Od roku 2011 dochází k nárůstu četnosti využití zajištění podle ustanovení § 79e tr. ř., nicméně tento vzestupný trend může být částečně způsoben novým způsobem vykazování zajištěných hodnot, kdy v letech 2009 a 2010 byl statisticky vykazován konkrétní zajišťovací institut v trestní věci pouze jednou, ale od roku 2011 může být vykázán zajišťovací institut v jedné kauze vícekrát (případy, kdy jsou prováděna zajištění s delším časovým odstupem). Zároveň od roku 2011 dochází k nárůstu množství zajištěného majetku, které koresponduje s celkově zvyšující se aktivitou Policie ČR v oblasti zajišťování výnosů z trestné činnosti (rok 2011 – 24 rozhodnutí, 69 500 000 Kč). Do současnosti se zatím podařilo zajistit podle ustanovení § 79e tr. ř. největší množství majetkových hodnot v roce 2012 (celkem zajištěn majetek ve výši 426 500 000 Kč), přičemž četnost vydaných rozhodnutí je stejná jako v roce 2011. V roce 2013 dochází sice k razantnímu nárůstu četnosti vydaných rozhodnutí podle ustanovení § 79e tr. ř. (124), nicméně z velké části se nejedná o zajištění obchodních podílů, ale o zajištění jiných typů majetkových hodnot (zejména pohledávky, směnky). Z poskytnutých údajů vyplývá, že v roce 2013 byl zajištěn obchodní podíl 21 krát v celkové zajištěné hodnotě 46 200 000 Kč. Lze tedy uzavřít, že byť využití zajištění podle ustanovení § 79e tr. ř. má vzestupný trend, nejedná se o velké množství případů (do roku 2013 se pohybovala četnost pod deset případů). Přesný počet případů, kdy vznikne potřeba pověřit správou podílu správce, nicméně nelze zjistit, neboť je závislý na předem nezjistitelných faktorech (velikost podílu, okolnosti případu, hrozba vyvedení majetku), lze nicméně odhadnout, že k pověření správou podílu dojde nanejvýše v polovině případů, tj. kolem 8 až 10 případů ročně. Pokud by měly být vyčísleny náklady státu spojené se správou podílů, lze si modelově představit dvě nejvíce finančně náročné situace: 1) Ve všech 10 případech bude správce většinového podílu vykonávat funkci člena statutárního orgánu, obchodní korporace nemá dostatečný majetek k úhradě jeho odměny a jde o obchodní korporaci s ročním obratem přesahujícím 1 000 000 000 Kč. Lze předpokládat, že v takovém případě potrvá správa podílu v obchodní korporaci v průměru 6 měsíců, neboť poté se obchodní korporace, jež nemá ani na úhradu odměny správce, zákonitě musí dostat do úpadku. Podle předpokládané prováděcí vyhlášky by tak stát vyplatil na odměně a náhradě hotových výdajů správců celkem 6 000 000 Kč (tj. 50 000 4
Uvedené principy odpovídají i principům pro určení výše odměny a náhrady hotových výdajů např. nucených správců vybraných poskytovatelů služeb na kapitálovém trhu nebo insolvenčních správců.
55
Kč měsíční odměna + 50 000 Kč měsíční náhrada hotových výdajů krát šest měsíců krát deset případů). 2) Ve všech 10 případech bude správce pověřen výkonem nemajetkových práv spojených s většinovým podílem, aniž by vykonával funkci člena statutárního orgánu, jde o obchodní korporaci s ročním obratem přesahujícím 1 000 000 000 Kč a správa potrvá 4 roky. Podle předpokládané prováděcí vyhlášky by tak stát vyplatil na odměně a náhradě hotových výdajů správců celkem 14 400 000 Kč (tj. 20 000 Kč měsíční odměna + 10 000 Kč měsíční náhrada hotových výdajů krát 48 měsíců krát 10 případů). Státu by tak vznikly roční nejvyšší předpokládané finanční náklady spojené se správou podílů v trestním řízení ve výši 6 000 000 Kč. Při zachování počtu předpokládaných zajištění podílu jsou uvedené náklady spojeny s nejnákladnějšími variantami správy podílu, neboť nelze předpokládat, že nastanou všechny výše předpokládané skutečnosti (zejména že půjde o obchodní korporaci s nejvyšším předpokládaným obratem, která by zároveň neměla na úhradu odměny správce, nebo že by ve všech případech byl zajištěn většinový podíl v obchodní korporaci s tak vysokým obratem či trestní řízení trvalo 4 roky). Kromě toho je třeba vzít v úvahu, že uvedené finanční dopady budou zmírněny uchováním hodnoty podílu, jenž následně v některých případech připadne státu. Náklady spojené se správou podílu v obchodních korporacích ponese Ministerstvo vnitra (v případě, že podíl v přípravném řízení zajistí policejní orgán) a Ministerstvo spravedlnosti (v případě, že podíl zajistí v přípravném řízení státní zástupce, a během řízení před soudem soud). Ministerstvo spravedlnosti ani Ministerstvo vnitra nejsou schopny zajistit požadované finanční prostředky v rámci svých rozpočtových kapitol s ohledem na potřebu využití těchto finančních prostředků na jiné účely, na které byly vyčleněny, vzhledem k trvalému nárůstu agend a v návaznosti na neustálý růst cen energií, paliv, vody, tepla, spotřebního materiálu, potravin a nakupovaných služeb. Uvedené náklady by měly být částečně vyváženy skutečností, že státu v některých případech připadne příslušný podíl v obchodní korporaci, jehož hodnota bude díky správě uchována.
Podmínky zajištění nároku poškozeného na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení Navržená varianta má pozitivní dopady na poškozeného, neboť posiluje jeho práva v trestním řízení a zlepšuje vymahatelnost jeho majetkových nároků. U této varianty se nepředpokládají významné finanční dopady na státní rozpočet, nanejvýše může dojít k určitému nárůstu administrativních nákladů v důsledku zvýšení počtu zajištění nároku poškozeného s ohledem na příznivější podmínky pro aplikaci tohoto institutu. Zajištění majetku obviněného pro účely výkonu trestu propadnutí majetku Navržená varianta má pozitivní dopady pro obviněného, neboť v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti umožňuje zajistit pouze část jeho majetku namísto celého jeho majetku. Tato nová možnost by měla mít pozitivní dopady i z hlediska nákladů vynakládaných na správu zajištěného majetku, neboť orgánům činným v trestním řízení umožňuje zajistit pouze ten majetek, který je jednak hodnotný a jednak nejsou s jeho správou spojeny nepřiměřené náklady. Pozitivní dopady na státní rozpočet spočívající v úspoře určitých nákladů na správu či následně na péči o majetek, který propadl státu, však nelze s ohledem na počet proměnných vyčíslit. Zajištění majetku obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu Z výkazů justičních pohledávek vyplývají následující údaje týkající se vymahatelnosti peněžitých trestů:
56
Na základě zákona č. 41/2009 Sb. bylo znovu zavedeno pravidlo, podle kterého v případě nezaplacení peněžitého trestu následuje vymáhání pohledávky. Teprve pokud se vymáhání ukáže jako neúspěšné, je nařízen náhradní výkon trestu odnětí svobody. Během I. pololetí 2013 byly všemi soudy předepsány pohledávky tohoto typu v hodnotě 60 300 000 Kč. Z celkového objemu peněžitých trestů byly platbami zlikvidovány pohledávky v částce 46 200 000 Kč a odpisy pohledávky v částce 7 400 000 Kč. K 30. 6. 2013 jsou všemi soudy evidovány dosud neuhrazené pohledávky v celkové částce 90 800 000 Kč. Vymahatelnost u tohoto druhu pohledávek v daném období dosahovala 32%. Na celkovém objemu všech vymáhaných daňových pohledávek se peněžité tresty podílejí z 2,6%. Platby
Nesplacené pohledávky
Rok 2011
34,9
46,6
Rok 2012
41,9
73,6
Rok 2013
46,2
90,8
(v mil. Kč)
Navržená varianta by měla včasným zajištěním majetku pro účely tohoto trestu již v přípravném řízení zlepšit jeho vymahatelnost a zvýšit počet ukládaných peněžitých trestů, neboť podmínkou pro jejich uložení je mimo jiné skutečnost, že to umožňují majetkové poměry obviněného, přičemž lze odhadovat, že v obou případech by mohlo dojít k nárůstu až o 10 %. Počet zajištění nelze přesně zjistit, neboť není dopředu znám a nelze ani zjistit, v jakém počtu případů takové zajištění umožní majetkové poměry obviněného. Trest propadnutí věci Navržená varianta by měla vést ke zvýšení počtu ukládaných trestů propadnutí věci a tím i k zvýšení příjmů státního rozpočtu o propadlý majetek. Ze statistických údajů poskytnutých Policií ČR za jednotlivá krajská ředitelství Policie ČR pro léta 2011 a 2012 lze vysledovat, v jakém procentu případů dochází k odčerpání majetku zajištěného v trestním řízení. V první tabulce jsou uvedeny informace týkající se zajištěného majetku v rámci krajských ředitelství Policie ČR, který orgány činné v trestním řízení celkově zajistily v roce 2011. Z níže uvedené tabulky je patrné, že v roce 2011 byl zajištěn majetek v rámci KŘP ve výši 2 828 000 000 Kč, z toho byl vrácen majetek ve výši 367 000 000 Kč (13 % z celkového zajištěného majetku) a do současnosti u takto zajištěných hodnot došlo k odčerpání majetku ve výši 245 000 000 Kč, což je cca 10 % ze zajištěného majetku (po odečtení vráceného majetku). Zatím u 987 700 000 Kč není rozhodnuto a trestní řízení v těchto věcech stále běží (80,3 % z celkového zajištěného majetku).
57
ETŘ 0000 - KŘP Hl. m. Prahy 0100 - KŘP Středočeského kraje 0200 - KŘP Jihočeského kraje 0300 - KŘP Plzeňského kraje 0400 - KŘP Ústeckého kraje 0500 - KŘP Královéhradeckého kraje 0600 - KŘP Jihomoravského kraje 0700 - KŘP Moravskoslezského kraje 1400 - KŘP Olomouckého kraje 1500 - KŘP Zlínského kraje 1600 - KŘP kraje Vysočina 1700 - KŘP Pardubického kraje 1800 - KŘP Libereckého kraje 1900 - KŘP Karlovarského kraje Celkem
škoda zajištěno odčerpáno 2 392 117 165 1 251 476 994 78 300 382 115 099 610 87 985 782 25 300 766 497 041 544 626 236 466 34 130 032 29 175 401 21 252 422 2 594 794 181 243 175 106 595 484 13 047 628 187 616 542 67 411 287 3 342 338 368 515 343 184 238 085 27 468 240 348 521 683 80 350 730 12 987 942 55 646 850 33 760 050 6 714 164 172 544 360 142 479 208 11 048 014 40 925 952 25 383 183 3 868 644 65 709 583 55 207 372 11 717 195 44 070 506 133 165 961 9 622 897 41 444 304 12 619 970 4 990 421 4 539 672 018 2 828 162 994 245 133 457
vráceno 25 143 402 7 484 133 252 188 327 549 158 2 235 633 120 010 18 518 069 1 436 969 351 101 57 681 723 117 836 523 956 272 581 541 212 367 164 110
Druhá tabulka obsahuje případy v rámci KŘP, kde došlo k zajištění v roce 2012 a dané trestní věci již byly ukončeny: Název KŘP 0000 - KŘP Hl. m. Prahy 0100 - KŘP Středočeského kraje 0200 - KŘP Jihočeského kraje 0300 - KŘP Plzeňského kraje 0400 - KŘP Ústeckého kraje 0500 - KŘP Královéhradeckého kraje 0600 - KŘP Jihomoravského kraje 0700 - KŘP Moravskoslezského kraje 1400 - KŘP Olomouckého kraje 1500 - KŘP Zlínského kraje 1600 - KŘP kraje Vysočina 1700 - KŘP Pardubického kraje 1800 - KŘP Libereckého kraje 1900 - KŘP Karlovarského kraje Celkem
škoda
zajištěno
805 928 128 327 678 832 91 676 295 84 697 435 375 946 943 567 109 104 28 506 307 21 184 372 140 072 931 103 051 272 183 296 745 42 462 715 347 229 706 95 819 318 348 054 708 79 144 603 42 951 310 32 146 674 172 544 360 142 444 208 40 925 952 23 583 314 45 879 183 23 295 937 29 158 520 25 859 921 36 949 635 10 679 970 2 689 120 723 1 579 157 675
odčerpano 78 213 452 24 958 836 34 130 032 2 526 794 12 014 268 2 992 338 20 605 780 12 987 942 6 713 870 11 048 014 3 868 644 9 159 295 9 622 897 4 990 421 233 832 583
zrušeno zajištění 24 793 397 6 684 133 252 188 327 549 158 2 210 183 120 010 10 535 469 1 436 969 351 101 57 681 723 117 836 523 956 272 581 141 212 357 606 055
Z uvedených statistických údajů lze konstatovat, že do současnosti byl z celkově zajištěného majetku u KŘP u trestních spisů, kde došlo k zajištění v roce 2012 a jsou již ukončené, k odčerpání majetku ve výši 233 800 000 Kč, což vůči zajištěnému majetku (po odečtení hodnoty majetku, u něhož bylo zrušeno zajištění) představuje 19 %. Zrušeno bylo zajištění majetku ve výši 357 000 000 Kč, což je 22,7 % celkového zajištěného objemu. Ohledně zbylého zajištěného majetku nebylo v době vykazování statistických údajů ještě rozhodnuto, tj. trestní věci, v nichž došlo k zajištění majetku, ještě nebyly ukončeny. Z uvedených statistických údajů lze odhadnout, že míra odčerpání majetku zajištěného v trestním řízení je poměrně nízká (okolo 20 až 30 %), byť je třeba vzít v úvahu skutečnost, že některý majetek je vracen již v průběhu trestního řízení a některý majetek nemůže být odčerpán, protože jsou na něm zajištěny nároky poškozených, jakož i skutečnost, že v době vykazování statistických údajů ještě nebylo rozhodnuto o veškerém zajištěném majetku. Nicméně povinné odčerpávání tzv. přímých výnosů z trestné činnosti (tj. majetku získaného trestnou činností nebo jako odměna za něj - podle navrženého § 70 odst. 1 tr. zák.) by mělo zlepšit stávající situaci a zvýšit příjmy státního rozpočtu v těch případech, kdy soudy opomenou tento trest uložit nebo jej neuloží, aniž by pro to byl dán důvod. Lze odhadnout,
58
že by mohlo dojít k zvýšení počtu takto ukládaných trestů až o 10 %, hodnotu takto propadlého majetku nicméně nelze vyčíslit, neboť není dopředu známa. 4. Implementace doporučené varianty a vynucování Za implementaci a vynucování nové právní úpravy ve vztahu k Policii ČR bude odpovědné Ministerstvo vnitra, ve vztahu k státním zastupitelstvím, soudům, exekutorům a insolvenčním správcům bude odpovědné Ministerstvo spravedlnosti a ve vztahu k územním pracovištím ÚZSVM tento Úřad. 5. Přezkum účinnosti regulace Přezkum účinnosti novely trestního řádu a zákona č. 279/2003 Sb. budou v praxi průběžně provádět policejní orgány, státní zastupitelství, soudy a ÚZSVM. 6. Konzultace a zdroje dat K uvedené problematice byla vytvořena pracovní skupina složená ze zástupců Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva vnitra, Policie ČR, státních zastupitelství a ÚZSVM. Při zpracování návrhu zákona bylo vycházeno zejména z praktických poznatků a zkušeností státních zastupitelství, Policie ČR a ÚZSVM, jež jsou klíčovými subjekty na tomto poli a jež rovněž poskytly potřebné údaje. V rámci jednání uvedené pracovní skupiny bylo dosaženo shody ohledně nejvhodnějšího řešení každého z identifikovaných problémů a výsledky jednání této pracovní skupiny jsou promítnuty do předmětného návrhu zákona. Část návrhu zákona, jež se týká problematiky zajištění a správy podílu v obchodní korporaci, byla rovněž zaslána k předběžným připomínkám 12 vybraným insolvenčním správcům se zvláštním povolením, jejichž dílčí připomínky byly v návrhu částečně zohledněny. Dále bylo čerpáno z dostupné judikatury a z citované publikace Novotná, R., Horáček, P., Plicnerová, K. Správa zajištěných věcí a jiných majetkových hodnot podle zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, Praha: Scientia, s.r.o., 2009, ISBN 978-80-86960-53-1. B. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou ESLP Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a má pozitivní dopady na oblast ochrany soukromí a nedotknutelnosti obydlí (čl. 7 a 12 Listiny), neboť jasně vylučuje jakékoli zásahy správce zajištěné nemovitosti do užívacích práv vlastníka takové nemovitosti a jiných osob po dobu jejího zajištění. Pokud jde o zavedení obligatorního odčerpání výnosů z trestné činnosti, tato úprava je ústavně konformní, neboť výnosy z trestné činnosti nejsou ve vlastnictví pachatele trestné činnosti a proto se na ně nevztahuje ochrana ve smyslu čl. 11 Listiny. Pokud jde o rozšíření možností zajištění „legálního“ majetku pachatele pro uspokojení nároků poškozeného či pro účely výkonu majetkových trestů, lze poukázat na usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 174/04 ze dne 9. února 2005, ve kterém Ústavní soud mimo jiné uvedl: „Ustanovení § 347 tr. řádu tak při respektování účelu i přiměřenosti zásahu státu tvoří ústavně konformní výluku z ochrany vlastnictví. Tímto účelem je legitimní zájem státu na vynutitelnosti případného budoucího trestu (majetkového postihu) pachatele závažné trestné činnosti, který je součástí obecného zájmu na ochraně společnosti před pachateli trestných činů; časové omezení užívání majetku naplňuje požadavek přiměřenosti.“
59
V usnesení III. ÚS 435/04 Ústavní soud k zajištění nároku poškozeného podle § 47 tr. ř. uvedl: „Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného z pohledu ústavního rámce kladeny, lze zformulovat podle přesvědčení Ústavního soudu do následujících tezí: musejí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR), být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR) a nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), což znamená, že dovozené závěry o naplnění podmínek uvedených v § 47 odst. 1, 2 tr. řádu nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici. Jinými slovy vyjádřeno, posouzení vlastních podmínek pro vydání rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného je především věcí příslušných orgánů veřejné moci (státního zástupce a obecného soudu), Ústavní soud je jen oprávněn se přesvědčit, zda jsou vůbec důvodně předpokládány, přičemž pro svou povahu nemusí být prokázány "nepochybně“.“ K problematice zajištění majetku v trestním řízení Ústavní soud dále uvedl, že takové zajištění je institutem, který napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské, kriminality, jehož podstatou je nikoliv odejmutí těchto prostředků majiteli, ale omezení dispozičního práva. Jedná se zde o omezení vlastnického práva dotčených subjektů, avšak v rámci výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností. Ústavní soud ve své judikatuře připomíná, že základní právo na ochranu majetku zaručené článkem 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) není absolutní a stát do něj může za podmínek stanovených těmito články zasáhnout. Test ústavnosti zásahu státu do práva na ochranu majetku spočívá v posouzení, zda se v konkrétním případě jednalo o majetek, zda zásah byl uskutečněn na základě zákona, byl nezbytný v demokratické společnosti a sledoval legitimní cíl (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3690/12). Samotnou správou zajištěného majetku se Ústavní soud dosud nezabýval. Pokud jde o prodej zajištěného majetku bez souhlasu osoby, jíž byl zajištěn, jde sice o zásah do ústavně chráněného vlastnického práva, jde však o zásah, který s sebou pro vlastníka nenese negativní důsledky, naopak jde o zásah, který je činěn i v jeho prospěch, neboť vede k uchování hodnoty zajištěného majetku a brání jeho znehodnocování. Prodej majetku bez souhlasu jeho vlastníka je totiž podmíněn originálním a zcela nepopiratelným zásahem do vlastnického práva, kterým je samotné zajištění majetku doprovázené u movitých věcí i faktickým odnětím věci z dispozice vlastníka, přičemž zajištěný majetek postupem času ztrácí na hodnotě, což je markantní zejména u motorových vozidel a elektrospotřebičů. K prodeji navíc nedochází plošně, ale pouze při splnění vymezených zákonných podmínek. Samotný prodej zajištěného majetku nezpůsobuje bez dalšího jeho neústavnost, neboť teprve prokazatelný zásah, jehož důsledek je pro vlastnické právo negativní, je spojen s ústavní ochranou. Z právních předpisů Evropské unie se problematikou zajištění a konfiskace majetku v trestním řízení zabývají zejména následující rámcová rozhodnutí: -
rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii,
-
rámcové rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut,
60
-
rámcové rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci,
-
rámcové rozhodnutí Rady č. 2001/500/SVV ze dne 26. června 2001 o praní špinavých peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní. Předmětná rámcová rozhodnutí sice přímo neupravují problematiku obsaženou v návrhu zákona, neboť se primárně týkají mezinárodní justiční spolupráce v oblasti zajištění a konfiskace majetku v trestních věcech, úprava obsažená v návrhu nicméně jednoznačně přispěje k jejich účinnější aplikaci. Problematikou zajištění a konfiskace majetku v trestním řízení se zabývá rovněž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. 4. 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské Unii. V době přípravy tohoto návrhu byla uvedená směrnice sjednávána a nebyla ještě známa její konečná podoba, proto není transponována v tomto návrhu, ale bude transponována do následné novely trestněprávních předpisů, protože se převážně zabývá oblastí konfiskace majetku (kterou se tato novela zabývá pouze okrajově) a zajištění majetku a jeho správou se zabývá pouze dílčím způsobem, konkrétně v čl. 7, 8 a 10. V článku 7 je stanovena povinnost členských států EU zakotvit ve svých právních řádech příslušná zajišťovací opatření umožňující zajistit majetek, který má být předmětem konfiskace podle uvedené směrnice. Zajišťovací instituty jsou v trestním řádu dostatečně upraveny, k jejich rozšíření patrně dojde v návaznosti na směrnicí předpokládané tzv. rozšířené konfiskační pravomoci, jež umožňují postihnout i majetek, u něhož není nade vší pochybnost prokázáno, že byl získán trestnou činností (taková úprava by však byla patrně obsažena v samostatném zákoně a nikoli v trestním řádu). Článek 8 zaručuje osobám dotčeným zajištěním právo na účinnou právní ochranu a na informace, dále se v něm uvádí, že zajišťovací opatření musí trvat pouze po dobu nezbytně nutnou. Požadavky obsažené v tomto článku jsou víceméně splněny již ve stávající právní úpravě, dílčí doplnění si v tomto směru patrně vyžádá úprava zajištění hmotných movitých věcí. Článek 10 pak stanoví, že členské státy mají přijmout nezbytná opatření, např. zřízením ústředních úřadů, soustavy specializovaných úřadů či obdobných mechanismů, aby zajistily řádnou správu zajištěného majetku, přičemž tato opatření mají zahrnovat i možnost prodeje nebo převedení majetku. Navržená právní úprava je v souladu s tímto článkem, neboť rozšiřuje podmínky prodeje zajištěného majetku, přičemž již ve stávající právní úpravě je zakotvena možnost orgánů činných v trestním řízení pověřit správou jiný subjekt specializovaný na péči o daný typ majetku (nicméně nadále bude pokračováno v úsilí soustředit celou agendu správy zajištěného majetku, včetně jejího financování, na subjekt odlišný od orgánů činných v trestním řízení, aby byly od této agendy co nejvíce odbřemeněny). Lze tedy uzavřít, že navržená úprava je s citovanou směrnicí v souladu a v některých směrech již naplňuje její požadavky. Navržené právní úpravy se dále dotýkají články 17 a 49 Listiny základních práv Evropské unie. Navržená právní úprava dále upravuje problematiku, kterou řeší směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2007/36/ES ze dne 11. července 2007, o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi, jež v čl. 5 odst. 1 ukládá členským státům zajistit, aby akciová společnost s kótovanými akciemi uveřejnila oznámení o konání valné hromady nejpozději dvacátý první den přede dnem konání valné hromady. Navržená právní úprava sice v § 10a zákona č. 279/2003 Sb. vylučuje užití příslušného ustanovení zákona o obchodních korporacích o min. lhůtě pro uveřejnění pozvánky na valnou hromadu akciové společnosti (§ 406 ZOK) v případě, že takovou valnou hromadu svolává správce podílu zajištěného v takové akciové společnosti pro účely trestního řízení, v tomto případě se však nejedná o porušení předmětné směrnice, a to z následujících důvodů: 61
-
předmětná směrnice ukládá příslušnou povinnost akciové společnosti v intencích soukromého práva (jde o směrnici upravující oblast práva soukromého, nikoli oblast práva veřejného, je tedy dán jiný první základ), v daném případě však valnou hromadu svolává správce ustanovený orgánem veřejné moci z veřejnoprávních důvodů na základě zvláštního zákona, jde tedy o specifický režim s veřejnoprávními prvky,
-
cílem předmětné směrnice je zajistit ochranu práv minoritních akcionářů a umožnit jim řádnou přípravu na hlasování na valné hromadě, v daném případě je však jediným cílem valné hromady vyměnit členy statutárního orgánu, u nichž je dáno důvodné podezření, že předmětnou společnost vytunelují – rychlé svolání valné hromady je tak v zájmu všech akcionářů, aby bylo zabráněno poklesu hodnoty jejich akcií, správce je navíc vždy v postavení většinového akcionáře, takže nemůže být přehlasován a tudíž reálně nemůže dojít k ohrožení práv minoritních akcionářů,
-
pro všechny další valné hromady se již uplatní běžný soukromoprávní režim, kde mohou všichni akcionáři plně uplatnit svá práva. Problematika obsažená v návrhu není předmětem obecných právních zásad EU, ani judikatury ESD. Oblasti zajištění a konfiskace majetku v trestním řízení se také dotýká řada mezinárodních smluv, jež upravují zejména otázky poskytování justiční spolupráce při zajištění a následném odčerpání majetku, typicky výnosů a nástrojů trestné činnosti. Jde zejména o následující mnohostranné úmluvy: -
Úmluva Organizace spojených národů proti nedovolenému s omamnými a psychotropními látkami (č. 462/1991 Sb.),
obchodu
-
Úmluva o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích (č. 25/2000 Sb. m. s.),
-
Trestněprávní úmluva o korupci (č. 70/2002 Sb. m. s.),
-
Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu (č. 33/1997 Sb.),
-
Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu (č. 18/2006 Sb. m. s., č. 9/2010 Sb. m. s.).
Navržená právní úprava s nimi není v rozporu. Česká republika má také uzavřenou řadu dvoustranných mezinárodních smluv, které se týkají vzájemného poskytování justiční spolupráce, tyto smlouvy však problematiku obsaženou v návrhu přímo neupravují. Problematika zajištění majetku v trestním řízení je z pohledu Úmluvy relevantní zejména ve vztahu k článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, podle něhož má „každá fyzická nebo právnická osoba právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.“ Pokud jde o zajištění, jde bezesporu o opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, nicméně takový zásah je možný, pokud je činěn na základě zákona, je nezbytný v demokratické společnosti a sleduje legitimní cíl. Zajištění proto musí být ospravedlněno z hlediska třetí věty čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, který přiznává státu právo upravovat užívání majetku pomocí „zákonů“, přičemž zásah do základního práva na pokojné užívání majetku může být ospravedlněn, když se prokáže, že byl proveden
62
ve „veřejném zájmu“ a „za podmínek, které stanoví zákon“ (srov. usn. ÚS Sp.zn. IV. ÚS 3690/12). Podmínky zajištění jsou upraveny přímo v trestním řádu, přičemž existenci veřejného zájmu lze spatřovat ve skutečnosti, že zajištění je činěno v rámci probíhajícího trestního řízení o trestném činu, přičemž boj se zločinem je nepochybně ve veřejném zájmu. Každý zásah do práva na ochranu majetku musí splňovat i kritérium přiměřenosti, dle něhož musí příslušné opatření zajistit „spravedlivou rovnováhu“ mezi požadavky obecného zájmu společnosti a požadavky ochrany základních práv jednotlivce, přičemž požadovaná rovnováha není dána, pokud dotčená osoba nese zvláštní a nadměrné břemeno (viz např. rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 9. 1982 ve věci Sporrong a Lönnroth proti Švédsku, odst. 26 - 28). Otázku proporcionality (přiměřenosti) zajištění je třeba posuzovat vždy v konkrétním případě, zda jde o opatření nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak, a to ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení. Přitom je přirozené, že rozhodování o zajištění nemůže spočívat na principu jistoty bez důvodných pochybností, jak tomu má být u rozhodnutí meritorních. Judikatura ESLP se přímo nedotýká správy zajištěného majetku, ale otázkou zajištění se zabývá kromě přiměřenosti a odůvodněnosti zásahu do práva na ochranu majetku z toho pohledu, zda délka zajištění není nepřiměřeně dlouhá. V rozsudku Forminster Enterprises Limited proti České republice (stížnost č. 38238/04) ze dne 10. března 2011 (týkal se případu, kdy byly stěžovatelce zajištěny cenné papíry ve formě zaknihovaných akcií, přičemž její právo s nimi nakládat jí bylo v důsledku délky trvání trestního řízení pozastaveno po dobu delší než jedenáct let) ESLP uznává, že je důležité, aby podezření ze spáchání tak závažných hospodářských trestných činů jako v projednávaném případě mohlo být řádně vyšetřeno v zájmu důkladného posouzení těchto trestných činů a náležitého uzavření řízení, nicméně s přihlédnutím k délce zajištění stěžovatelčiných akcií a jejich značné hodnotě dospěl k závěru, že v tomto případě nebylo dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi obecným zájmem společnosti a zájmy stěžovatelky, která byla nucena nést v důsledku trvajícího zajištění nepřiměřené břemeno. Konstatoval proto porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, který zaručuje právo na pokojné užívání majetku. V rozsudku Benet Czech spol. s.r.o. proti České republice (stížnost č. 31555/05) ze dne 21. října 2010 naopak ESLP judikoval, že s ohledem na složitost a rozsah vyšetřování nebyla délka vyšetřování vedeného proti panu B., který měl těsné vazby na stěžovatelskou společnost, a tím pádem i doba zajištění finančních prostředků stěžovatelské společnosti, zjevně nepřiměřená (šlo o dobu delší než 3 roky), a tudíž nedošlo k porušení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Stejně tak v rozsudku BENet Praha spol. s.r.o. proti České republice (stížnost č. 33908/04) ze dne 24. února 2011 ESLP shledal, že zajištění majetku společnosti pro podezření, že je výnosem z trestné činnosti jejího bývalého manažera, nepředstavovalo nepřiměřený zásah do práva na pokojné užívání majetku ve smyslu Úmluvy. Kromě článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě by jako relevantní k problematice zajištění majetku v trestním řízení mohl být posuzován i článek 6 Úmluvy, který zaručuje právo na spravedlivý proces. Čl. 6 Úmluvy představuje minimální standard procesní ochrany, který musí smluvní státy zaručit každému, kdo podléhá jejich jurisdikci. Speciálně v trestním řízení pak čl. 6 Úmluvy zajišťuje základní procesní práva těm osobám, vůči kterým je trestní řízení vedeno, tedy osobám obviněným z trestné činnosti. Judikatura ESLP se s ohledem na možné porušení čl. 6 Úmluvy dotýká problematiky zajištění majetku v trestním řízení spíše okrajově, přičemž relevantní případy se týkají okolností, jež jsou posuzovány při rozhodování o zrušení zajištění. V rozsudku Mathony proti Lucembursku (stížnost č. 15048/03) ze dne 15. 2. 2007 ESLP dovodil porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť
63
se soudci v dané věci nezabývali otázkou zrušení zajištění ve vztahu k zajištěné věci samotné, ale vzali v potaz jednak závažnost skutku vytýkaného obviněnému (řízení vozidla v době platnosti soudního zákazu této činnosti), jednak jednání obviněného (soudci přihlédli k jeho „soudní minulosti“ a také nevhodnému chování během silniční kontroly), přičemž zamítnutí návrhu na zrušení zajištění pak soudci odůvodnili nutností zajistit bezpečnost silničního provozu a zabránit obviněnému v recidivě. Naopak v rozhodnutí Revoldini a další proti Lucembursku (stížnost č. 50595/99) ze dne 18. 1. 2001 ESLP námitku porušení čl. 6 odst. 1 zamítl jako zjevně neopodstatněnou, když zohlednil, že soudci při rozhodování o žádosti o vrácení zajištěného majetku nemuseli řešit otázku, zda zde existuje dostatečně silné podezření o vině. Na rozdíl od věci Mathony se soudci nezabývali návrhem ve světle chování obviněných, ale pouze s ohledem na věc samotnou, přičemž návrh na vrácení zamítli za účelem zachování možnosti výkonu případného rozhodnutí o propadnutí věci.5 Vzhledem k zásadám deklarovaným v čl. 6 Úmluvy lze konstatovat, že se navrhovaná úprava tohoto článku dotýká pouze v obecném smyslu, tj. že i při aplikaci tohoto institutu musejí být dodrženy obecné záruky obsažené v článku 6 Úmluvy. Institut zajištění majetku má ze své povahy blíže k již zmíněnému článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, neboť tento článek se přímo dotýká práva užívat majetek a možných omezení takového práva. Pokud navrhovaná úprava cílí na jednoznačné koncipování správy zajištěného majetku, zefektivnění a snížení finanční náročnosti správy zajištěného majetku, zlepšení postavení obětí trestné činnosti při zajišťování jejich majetkoprávních nároků v trestním řízení či zefektivnění zajištění, nelze mít za to, že by mohlo samotnými těmito změnami dojít k porušení práva na spravedlivý proces či principu presumpce neviny deklarovaného v čl. 6 odst. 2 či minimálních práv obviněného definovaných v odst. 3 téhož článku, k porušení může dojít pouze při nesprávné aplikaci navržených změn. Lze tedy uzavřít, že navržená úprava jako taková není v rozporu s dosavadní judikaturou ESLP a bude záležet na aplikační praxi, zda dodrží mantinely touto judikaturou vymezené. C. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace Navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední, ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro něj odlišné podmínky. D. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, dopadů na podnikatelské prostředí, sociálních dopadů a dopadů na životní prostředí Navrhovaná právní úprava se specificky nedotýká ochrany soukromí a osobních údajů a je v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovaná právní úprava má dopady na podnikatelské prostředí, pokud jde o nově navrženou právní úpravu správy podílu v obchodní korporaci, vzhledem k tomu, že však účelem takové správy je zabránit vyvádění majetku z obchodní korporace a jejímu vytunelování ze strany osob napojených na trestnou činnost, jsou tyto dopady pozitivní. Navržená úprava (resp. návazné prováděcí předpisy) sice s sebou přináší finanční dopady spojené s úhradou odměny a hotových výdajů správce podílu v obchodní korporaci, který je zároveň členem statutárního orgánu takové korporace, nicméně obdobné náklady by
5
Srov. Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání, str. 680. Praha : C. H. Beck, 2012.
64
obchodní korporace musela hradit i v případě, že by činnost statutárního orgánu vykonávala původní osoba, jíž správce nahradil. Navrhovaná právní úprava rozšiřující podmínky zajištění nároku poškozeného je spojena s pozitivními sociálními dopady pro poškozeného, neboť by měla přispět k zvýšení vymahatelnosti jeho majetkových nároků. Navrhovaná právní úprava rozšiřující podmínky zajištění nároku poškozeného a zavádějící možnost zajistit výkon peněžitého trestu je spojena s negativními sociálními dopady pro obviněného a podezřelého, neboť zajištění je zásahem do majetkové sféry obviněného (podezřelého) a omezení možnosti nakládat se zajištěným majetkem může mít vliv na zhoršení majetkových poměrů obviněného (podezřelého). Navrhovaná právní úprava nemá vliv na životní prostředí. E. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu ke korupčnímu riziku - CIA (Corrupt Impact Assessment) Navrhovaná zpřesňuje stávající právní úpravu a vede tak k posílení právní jistoty, což by mělo vést spíše ke snížení korupčního rizika. Pouze u navržené právní úpravy rozšiřující možnost zajistit nárok poškozeného i před zahájením trestního stíhání lze spatřovat určité korupční riziko v tom, že by to mohlo vést ke zvýšení počtu podávání šikanózních trestních oznámení zejména v oblasti obchodních vztahů s cílem co nejvíce poškodit konkurenta, což by mohlo být spojeno i s vyšším úsilím o zkorumpování orgánů činných v trestním řízení. K tomu je však třeba uvést, že korupčnímu riziku čelí orgány činné v trestním řízení obecně, zejména u zájmových nebo politických kauz, a toto riziko pro ně není nové, je přítomno i při účinnosti stávající právní úpravy (byť s rozšířením podmínek zajištění nároku poškozeného může být spojeno zvýšení počtu případů, kdy může být takto nezákonně intervenováno). Prostředky ochrany proti tomuto riziku jsou tudíž obsaženy již ve stávající právní úpravě. Předně jsou to zákonné požadavky a postupy při výběru osoby státního zástupce a soudce, u nichž jsou kladeny zvýšené nároky na jejich morální integritu a osobnostní záruky. Dále jsou to pak určité mechanismy kontroly, jež spočívají zejména ve výkonu dozoru státního zástupce nad zákonností postupu policejního orgánu a ve výkonu dohledu vyššího státního zastupitelství nad nižším státním zastupitelstvím, jakož i v systému opravných prostředků – proti usnesení o zajištění nároku poškozeného lze podat řádný opravný prostředek - stížnost, případně by bylo možné proti takovému usnesení brojit i prostřednictvím mimořádného opravného prostředku - stížnosti pro porušení zákona, k jejímuž podání může dát obviněný či podezřelý podnět. Kromě těchto procesních pojistek se čelí tomuto riziku i hrozbou trestního stíhání toho, kdo úplatek nabídl, poskytl nebo slíbil, jakož i toho, kdo si dal úplatek slíbit nebo jej přijal. Je-li pachatelem trestného činu přijetí úplatku úřední osoba, jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, kde hrozí trest odnětí svobody ve výši tři léta až deset let (v případě, kdy byl tento trestný čin spáchán v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, je dána trestní sazba pět až dvanáct let). V případě podplacení je rovněž skutečnost, že byl tento trestný čin spáchán vůči úřední osobě, okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby (pachateli v tomto případě hrozí podle § 332 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody ve výši jeden až šest let). I. Obecná kritéria hodnocení korupčních rizik 1. Přiměřenost Návrh zákona byl připraven v rámci mezioborově složené pracovní skupiny za účasti zástupců Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra, Policie ČR, státních zástupců a zástupců ÚZSVM, kteří jsou klíčovými zástupci aplikační praxe. Návrh zákona tak vychází
65
z praktických poznatků a zkušeností zástupců justice a správců zajištěného majetku a jeho cílem je odstranění výkladových nejasností stávající právní úpravy, její zpřesnění a zefektivnění a snížení nákladnosti správy zajištěného majetku, což odpovídá i úkolu obsaženému v koncepčním vládním materiálu „Strategie vlády v boji s korupcí na období let 2013 a 2014“, kterým bylo ministru spravedlnosti uloženo, aby vládě předložil na základě předchozí vládou schválené analýzy zefektivnění správy zajištěného majetku a zjednodušení jeho prodeje zpracované Ministerstvem vnitra návrh novely zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Stejně tak vládní materiál „Koncepce boje proti organizovanému zločinu na období let 20112014“, schválený usnesením vlády č. 598 ze dne 10. srpna 2011, obsahuje tematicky obdobný úkol a ukládá ministrovi spravedlnosti, aby ve spolupráci s ministrem vnitra předložil novelizaci legislativní úpravy správy zajištěného majetku, snížil její administrativní náročnost, změnil financování správy a posílil možnosti prodeje takového majetku za účelem úspor. Navržená právní úprava rovněž zavádí obligatorní propadnutí výnosů pachateli trestné činnosti, což odpovídá úkolu obsaženému v citované protikorupční strategii vlády. Úkol zajistit v právní úpravě obligatorní propadání výnosu z trestné činnosti byl pro Českou republiku formulován rovněž jako jedno z doporučení v Závěrečné hodnotící zprávě 5. kola evaluací EU zaměřeného na řešení finanční kriminality a na finanční šetření. Daná novela tak přímo naplňuje cíle protikorupční strategie vlády. Rozsah návrhu je přiměřený množině vztahů, které má upravovat. Novela přináší rozšíření kompetencí orgánů činných v trestním řízení v oblasti zajištění majetku osoby, proti níž se trestní řízení vede, což však sleduje legitimní cíle, a to jednak s ohledem na potřebu zlepšit vymahatelnost majetkových nároků oběti trestného činu, jednak za účelem důsledného naplnění zásady, že „trestná činnost se nevyplácí“ a zajištění dostatečného postihu pachatele trestné činnosti, který jej má odvrátit od dalšího páchání trestné činnosti. Nic se přitom nemění na všech zásadách trestního řízení, jež je třeba důsledně aplikovat, zejména na zásadě přiměřenosti a zdrženlivosti při zásazích do práv osob zúčastněných na trestním řízení a plného šetření jejich práv. 2. Efektivita Jedním z hlavních cílů návrhu zákona je zvýšení efektivity v oblasti zajištění a odčerpávání majetku v trestním řízení a zejména v oblasti správy takto zajištěného majetku. Návrh zákona vychází z praktických poznatků aplikační praxe a byl připraven za součinnosti orgánů aplikujících právo, a proto lze očekávat, že dojde k plné implementaci právních norem obsažených v tomto návrhu. Změna a zpřesnění výše uvedených zákonných ustanovení a rozšíření stávajících a zavedení nových zajišťovacích institutů do trestního řádu by mělo vytvořit podmínky pro úspěšné vynucování všech dotčených právních předpisů. Nová ustanovení by měla orgánům aplikační praxe usnadnit naplňování jak příslušných hmotněprávních, tak i procesních norem. 3. Odpovědnost V případě zajištění majetku se procesně postupuje podle trestního řádu, který je základním procesním předpisem trestního práva procesního a jako takový vždy přesně stanoví, který orgán nese odpovědnost za konkrétní rozhodnutí. V případě správy majetku zajištěného v trestním řízení určuje orgány povolané k jednotlivým rozhodnutím a jiným úkonům zákon č. 279/2003 Sb., přičemž v případě, že tento zákon určité otázky neupravuje, užije se podpůrně trestní řád. Zásady, na kterých je trestní řád vystavěn a které zůstávají zachovány i v předkládaném návrhu, zabezpečují rozdělení pravomocí mezi jednotlivé orgány činné
66
v trestním řízení. Toto rozdělení není neúčelné a vždy je možné určit osobu, která dané rozhodnutí učinila. Návrh zákona stávající právní úpravu nemění, pokud jde o orgány, jež jsou příslušné k přijetí jednotlivých rozhodnutí, a u nově navržených institutů zachovává koncepci odpovídající obdobným institutům existujícím ve stávající právní úpravě. 4. Opravné prostředky Právní normy obsažené v předkládaném návrhu poskytují možnost uplatnění opravného prostředku proti rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení, s výjimkou případů, kdy připuštění opravného prostředku není možné s ohledem na povahu věci. Poučení o opravném prostředku je součástí příslušného rozhodnutí. 5. Kontrolní mechanismy Návrh zákona nevytváří žádnou novou organizační strukturu, která by vyžadovala vytvoření nových kontrolních mechanismů. Kontrola je zajištěna systémem řádných a mimořádných opravných prostředků, formou dozoru státního zástupce nad zákonností postupu policejního orgánu a formou dohledu vyššího státního zastupitelství nad nižším státním zastupitelstvím. Vedle toho se uplatní i principy odpovědnosti podle služebního předpisu dle § 5 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, pro policejní orgány a principy odpovědnosti za kárná provinění u státních zástupců a soudců.
Zvláštní část K části první – změna zákona o výkonu zajištění věcí a majetku v trestním řízení K bodu 1 (nadpis části první) V návaznosti na terminologické změny provedené v trestním řádu za účelem sladění pojmů s novým občanským zákoníkem, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“, se upravuje nadpis části první. K bodům 2, 4, 27 a 40 (označení a nadpisy nových hlav I až IV) Za účelem větší přehlednosti a jasného oddělení obecných ustanovení, ustanovení týkajících se výkonu rozhodnutí o zajištění majetku v trestním řízení, ustanovení týkajících se správy majetku zajištěného v trestním řízení a závěrečných ustanovení se navrhuje rozčlenit zákon na hlavy. K bodu 3 (§ 1) K odstavcům 1 až 3 Navrhuje se zpřesnit vymezení rozsahu působnosti zákona. Ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí o zajištění majetku (§ 2 až 8) se užijí pouze na případy, kdy je v trestním řízení zajištěn legální majetek osoby, proti níž se řízení vede, a tento majetek se pak dohledává a dozajišťuje postupem podle zákona č. 279/2003 Sb. Jde o zajištění z důvodu, že jsou zajišťovány majetkoprávní nároky poškozeného nebo je majetek zajištěn pro účely výkonu určitého majetkového trestu (propadnutí majetku a peněžitý trest), a to bez ohledu na to, zda jde o zajištění v trestním řízení vedeném proti fyzické osobě nebo proti právnické osobě (v souladu s § 1 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim se pro účely jiných právních předpisů trestním řízením rozumí i řízení vedené proti právnické osobě podle citovaného zákona), a na to, zda se toto trestní řízení vede v České republice nebo v cizím státě, který Českou republiku požádal o zajištění v rámci mezinárodní justiční spolupráce. 67
Oproti tomu ustanovení o správě zajištěného majetku (§ 9 až 12) se užijí na všechen majetek zajištěný v trestním řízení nebo v rámci mezinárodní justiční spolupráce (s výjimkou majetku výslovně vyloučeného), bez ohledu na titul jeho zajištění (tj. kromě výše uváděného majetku půjde i o výnosy a nástroje trestné činnosti a náhradní hodnoty za ně). Z působnosti ustanovení upravujících správu zajištěného majetku jsou vyloučeny výslovně věci, které slouží dokazování, neboť povaha těchto věcí nevyžaduje, ba v některých případech dokonce vylučuje, jejich faktickou správu ve smyslu tohoto zákona. Za účelem zjednodušení terminologie se zavádí legislativní zkratka „majetek“, která v sobě zahrnuje jak majetek ve smyslu souhrnu všech věcí, nebo jeho část, tak i jednotlivé zajištěné věci, popř. náhradní hodnoty. Pojem „jiná majetková hodnota“, dříve vymezený v § 134 odst. 2 tr. zák. jako majetkové právo nebo jiná penězi ocenitelná hodnota, která není věcí a nevztahují se na ni ustanovení o věcech podle odstavce 1, se opouští v návaznosti na nový občanský zákoník, který již tento pojem neužívá (nově jde o věci nehmotné). K odstavci 4 Navržená úprava staví najisto, že pro účely tohoto zákona se prodej považuje za úkon správy, byť specifický, a nejde o další samostatnou fázi následující po zajištění či správě. K odstavci 5 Stávající právní úprava se doplňuje o další případ zákonného přechodu správy na soud, a to o případ, kdy je soudu podán samostatný návrh na zabrání věci nebo náhradní hodnoty podle § 178 odst. 2 tr. ř. ve spojení s ustanoveními § 101 až 103 tr. zák. Zároveň se zpřesňuje, že se soudu předají doklady o úkonech při správě učiněných v přípravném řízení jak státním zástupcem, tak i policejním orgánem. Odkaz na poznámku pod čarou se nahrazuje přímým odkazem na trestní řád. K odstavci 6 Podle stávající právní úpravy se ke všem úkonům prováděným policejním orgánem v oblasti správy vyžaduje předchozí souhlas státního zástupce. Taková úprava se jeví být zatěžující a nadbytečná, neboť jde zejména o schvalování proplácení faktur za správu zajištěného majetku, kdy rozpočtovou odpovědnost nese policejní orgán a nikoli státní zástupce a v praxi pak dochází k značnému zpožďování plateb, neboť pověřený správce zajištěného majetku, který např. ještě o správě uzavřel smlouvu se smluvním správcem, předloží fakturu účtovanou smluvním správcem policejnímu orgánu k odsouhlasení a ten ji pak musí dále předložit ještě dozorovému státnímu zástupci, jenž přitom s platbami nemá nic společného. Vzhledem k uvedenému se navrhuje požadavek na takový předchozí souhlas státního zástupce vypustit. Jediným z pohledu státního zástupce významným úkonem správy je prodej zajištěného majetku, proto se stanoví, že o takovém prodeji musí policejní orgán státního zástupce v dostatečném předstihu informovat, aby tento mohl posoudit vhodnost prodeje z pohledu aktuálního stavu trestního řízení (důkazní situace, povaha zajištěného majetku a účel zajištění, dotčené osoby atd.) a v případě, že by s prodejem nesouhlasil, aby mohl využít svých dozorových oprávnění, jež má k dispozici podle trestního řádu. Uvedená informační povinnost policejního orgánu se netýká věcí rychle podléhajících zkáze, jež s ohledem na svou povahu musí být urychleně prodány bez dalšího. Jinak se přebírá dosavadní právní úprava beze změny. K odstavci 7 Analogické užití ustanovení o obviněném i na jiné osoby je při předpokládaném umožnění zajištění nároků poškozeného i před zahájením trestního stíhání na majetku osoby podezřelé ze spáchání trestného činu zapotřebí připustit nejen u ustanovení upravujících správu
68
zajištěného majetku, ale i u ustanovení upravujících výkon rozhodnutí o zajištění majetku. Ustanovení o správě zajištěného majetku se pak kromě obviněného a osoby podezřelé ze spáchání trestné činnosti vztahují i na zúčastněné osoby. Dosavadní odstavec 6 stanovící pravidlo, že věci, jež se podle zákona č. 279/2003 Sb. skládají do úschovy, se vždy složí do soudní úschovy (konkrétně jde o § 2 odst. 2 - předmět plnění, který je součástí zajištěného majetku, pokud bylo dlužníkovi uloženo, aby jej do úschovy složil, § 7 odst. 2 - cizozemské peníze, jiné devizové hodnoty nebo vyšší částka peněz v korunách českých, než která je ze zajištění vyloučena, § 7 odst. 3 - vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva, § 12 - peněžní prostředky získané z prodeje zajištěného majetku), se navrhuje vypustit, neboť se v praxi ukázalo být nevhodné zejména pro fázi přípravného řízení, kdy se taková věc dostává fyzicky do soudní úschovy, ačkoli trestní řízení v této fázi vede policejní orgán nebo státní zástupce, který také ohledně zajištěné věci činí všechny úkony. Kromě toho na soud spolu s úschovou věci přechází povinnosti správce. Důsledně se proto navrhuje dodržovat princip, že věc má v úschově ten orgán činný v trestním řízení, který ji zajistil, pokud ji zákonným způsobem nepředal jinému správci nebo pokud správa nepřešla na soud spolu s obžalobou či jiným návrhem. K odstavci 8 Odkaz na poznámku pod čarou se nahrazuje přímým odkazem na trestní řád a jasně se stanoví, že trestní řád se užije podpůrně jak při výkonu rozhodnutí o zajištění, tak i při správě majetku zajištěného v trestním řízení. K bodům 5, 8 a 12 (nadpisy § 2, 3 a 4) Za účelem jednotnosti se doplňují nadpisy k těm paragrafům hlavy první zákona č. 279/2003 Sb., které je dosud neměly. K bodu 6 (§ 2 odst. 2) Příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, který zajistil majetek, se za účelem zajištění jejich informovanosti stanoví povinnost vyrozumět o zajištění osoby, o nichž je mu známo, že mají k zajištěnému majetku určitá práva, jakož i osoby a orgány, o nichž je mu známo, že vedou řízení, pro jehož účely bylo omezeno právo osoby, vůči níž usnesení o zajištění směřuje, nakládat s takovým majetkem (např. exekutor, insolvenční správce, civilní soud). Po vzoru úpravy obsažené v § 79e tr. ř. se navrhuje výslovně stanovit, že v případě složení předmětu plnění do úschovy příslušného orgánu činného v trestním řízení nebo na jiné jím určené místo zanikne dlužníkův závazek v rozsahu poskytnutého plnění – jde tedy o specifický způsob zániku závazku. Úschovou se rozumí podle fáze trestního řízení buď soudní úschova (podle § 352 o. s. ř.) nebo úschova u příslušného státního zastupitelství (viz výkladové pravidlo uvedené v § 1 odst. 5 větě první zákona č. 279/2003 Sb.). K bodu 7 (§ 2 odst. 3 a 4) Z důvodu vhodnějšího systematického uspořádání se dosavadní úprava obsažená v § 5 odst. 5 a 6 navrhuje přesunout do § 2 (pro nástroje a výnosy z trestné činnosti a náhradní hodnoty za ně je obdobná úprava obsažena v příslušných ustanoveních trestního řádu). Kromě toho se navrhuje vypustit obecná informační povinnost ÚZSVM ve vztahu k zajištěnému majetku, neboť v případě, že není pověřen správou takového majetku, nemá vůči němu žádná specifická oprávnění ani povinnosti a nemá tak potřebné nástroje, jejichž prostřednictvím by tuto informační povinnost plnil.
69
Dále se v návaznosti na nový katastrální zákon a NOZ upravuje ustanovení o ztrátě účinků návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí podaného před vydáním usnesení o zajištění dotčené nemovitosti v tom smyslu, že takový návrh ztrácí účinky pouze v tom případě, kdy je návrh podáván na základě právního jednání obviněného s nemovitostí podléhající zajištění v trestním řízení. Toto ustanovení tak již nebude dopadat na návrhy na vklad práva do katastru nemovitostí v případech, kdy je zapisováno právo již vzniklé a zápis do katastru nemovitostí má v tomto případě pouze deklaratorní účinky, například na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci. V takovém případě skutečnost, že je nemovitost následně zajištěna, nemůže bránit provedení zápisu do katastru nemovitostí, neboť k přechodu či vzniku práva k nemovitosti již došlo v době před zajištěním. Obdobným způsobem a ze stejných důvodů se upravuje i ustanovení vyžadující předchozí souhlas orgánů činných v trestním řízení s provedením zápisu práva k zajištěné nemovitosti do katastru nemovitostí. K bodům 9 a 10 (§ 3 odst. 1 a 2) Terminologie užitá v písmenu a) se přizpůsobuje terminologii užívané v novém zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Ustanovení o movitých věcech, jež jsou vyloučeny z výkonu rozhodnutí o zajištění z důvodu ponechání nezbytného minima obviněnému a osobám na něm závislým, se aktualizuje v návaznosti na občanskoprávní úpravu věcí nepodléhajících výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu (exekuci), neboť není dán důvod pro rozdílnou právní úpravu. Terminologie se dále přizpůsobuje změnám, jež nastaly v oblasti předpisů upravujících sociální problematiku. Nově se tak stanoví, že z výkonu rozhodnutí o zajištění v trestním řízení jsou vyloučena domácí zvířata, jež primárně nejsou určena k hospodářským účelům, ale k účelům společenským (pes, kočka aj.). Navržená právní úprava v návětí § 3 odst. 2 opouští pojem „dávky sociální péče“, který již v platných právních předpisech sociální legislativy není používán, neboť tyto dávky byly nahrazeny dávkami pro osoby se zdravotním postižením podle zákona č. 329/2011 Sb. a příspěvkem na péči. Dále se z výkonu rozhodnutí o zajištění vedle jednorázově vyplácených dávek státní sociální podpory vylučují jednorázové dávky pěstounské péče. Tato úprava navazuje na novelizaci § 299 odst. 1 občanského soudního řádu, která byla s účinností od 1. ledna 2013 provedena zákonem č. 401/2012 Sb. (část třetí) a podle které je možné provádět výkon rozhodnutí rovněž srážkami z dávek státní sociální podpory a dávek pěstounské péče, které nejsou vypláceny jednorázově. Navržená změna reflektuje skutečnost, že zmíněným zákonem č. 401/2012 Sb. došlo k vynětí dávek pěstounské péče z okruhu dávek státní sociální podpory podle zákona č. 117/1995 Sb. a k novému zakotvení jejich úpravy v části páté zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (§ 47e a násl.). Stejně tak pro opakovaně vyplácené dávky pěstounské péče (příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměna pěstouna) musí platit stejné omezení ohledně jejich zajištění jako pro opakující se dávky státní sociální podpory (s výjimkou příspěvku na bydlení), tj. že opakující se dávky je možné zajistit pouze do výše základní částky, která nesmí být povinnému sražena z měsíční mzdy (tzv. nezabavitelná částka) podle § 278 občanského soudního řádu. K bodu 11 (§ 3 odst. 3) Pro případy zajištění za účelem uspokojení majetkových nároků poškozeného se navrhuje vyloučit z výkonu rozhodnutí o zajištění také další majetek, který nepodléhá výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, neboť jde o soukromoprávní
70
pohledávky, jež jsou exekučně vymáhány, a není důvodné zajistit majetek, který by následně nemohl být exekuován. K bodu 13 (§ 4 odst. 3) Napravuje se legislativní pochybení a stížnosti proti rozhodnutí o vynětí majetku ze zajištění podle zákona č. 279/2003 Sb. se stejně jako v obdobných případech podle trestního řádu přiznává odkladný účinek. K bodu 14 [§ 5 odst. 2 písm. a)] Terminologie v daném ustanovení se dává do souladu s terminologií užitou v § 3 a uvedené ustanovení se rozšiřuje tak, aby v sobě zahrnovalo nejen pracovněprávní vztahy, ale i vztahy jim obdobné, např. služební poměry. K bodu 15 (§ 5 odst. 5 a 6) Z důvodu vhodnějšího systematického uspořádání se dosavadní úpravu obsaženou v § 5 odst. 5 a 6 navrhuje přesunout do § 2. Kromě toho se navrhuje vypustit obecná informační povinnost ÚZSVM ve vztahu k zajištěnému majetku, neboť v případě, že není pověřen správou takového majetku, nemá vůči němu žádná specifická oprávnění ani povinnosti a nemá tak potřebné nástroje, jejichž prostřednictvím by tuto informační povinnost plnil. K bodu 16 (§ 6 odst. 7) Ustanovení se analogicky k případům odnětí věci podle trestního řádu (§ 79 odst. 4 tr.ř.) zpřesňuje v tom směru, že nezúčastněnou osobu je třeba přibrat k provedení soupisu movitých věcí, pokud je to možné, nikoli pokud je to potřeba, neboť není zcela jasné, kdy taková potřeba nastává. K bodu 17 (§ 6 odst. 9) Odkaz na poznámku pod čarou se nahrazuje přímým odkazem na trestní řád. K bodu 18 (nadpis § 7) Navržená úprava reaguje na novou terminologii v novém občanském zákoníku, který důsledně rozlišuje mezi cenným papírem a zaknihovaným cenným papírem a opouští pojem „jiná majetková hodnota“. K bodu 19 (§ 7 odst. 1) Příslušné ustanovení upravující zajištění zaknihovaných cenných papírů se aktualizuje v návaznosti na zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož oprávnění vést evidenci investičních nástrojů přešlo ze Střediska cenných papírů na centrální depozitář cenných papírů (viz § 200 odst. 10 a § 202 citovaného zákona) a další osoby uvedené v citovaném zákoně. Evidence zaknihovaných cenných papírů může být navíc vedena i podle jiných právních předpisů než podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, např. evidenci dluhových cenných papírů vede, resp. může vést, Česká národní banka podle § 33 odst. 2 zákona č. 6/1993 Sb., evidenci státních dluhopisů vede, resp. může vést, Ministerstvo financí podle § 35 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2000 Sb. S ohledem na diverzitu úprav evidencí zaknihovaných cenných papírů a subjektů oprávněných k jejich vedení se volí obecnější formulace, jakým způsobem má být provedeno zajištění, než podle stávající právní úpravy, neboť ne vždy zajištění spočívá v registraci pozastavení výkonu práva se sepsanými cennými papíry nakládat. Jinak se přebírá dosavadní právní úprava.
71
K bodu 20 (§ 7 odst. 3 a 4) V návaznosti na novou terminologii občanského zákoníku již není třeba uvádět, že se jedná o „listinné“ cenné papíry, neboť pokud není výslovně stanoveno, že jde o „zaknihované cenné papíry“, jde o listinné cenné papíry vždy. K bodu 21 (§ 7 odst. 3) Formulace o složení do úschovy soudu se přizpůsobuje formulacím obsaženým v jiných ustanoveních tak, aby nenavozovala dojem, že snad má jít výlučně o úschovu soudu podle § 352 os.ř., neboť v přípravném řízení jde o úschovu státním zastupitelstvím (viz výkladové pravidlo obsažené v § 1 odst. 5). K bodu 22 (§ 7 odst. 4) Ustanovení upravující režim nakládání se zajištěnými listinnými cennými papíry a jinými listinami, s jejichž předložením je spojeno uplatnění majetkového práva, se sjednocuje s obecným ustanovením § 2 odst. 2 upravujícím obecně nakládání s pohledávkami. K bodu 23 (§ 7 odst. 5) Navržená úprava reaguje na novou terminologii v novém občanském zákoníku, který důsledně rozlišuje mezi cenným papírem a zaknihovaným cenným papírem a opouští pojem „jiná majetková hodnota“. Odkaz na poznámku pod čarou se nahrazuje přímým odkazem na trestní řád. K bodu 24 (§ 8 odst. 1 věta první) Navržené ustanovení zohledňuje skutečnost, že orgány činné v trestním řízení již mají zřízen bezplatný dálkový přístup do katastru nemovitostí, a proto není důvod, aby si skutečnosti dostupné v katastru nemovitostí ověřovaly u katastrálního úřadu. K bodu 25 (§ 8 odst. 1 věta třetí) Uvedenou větu se navrhuje zrušit bez náhrady jednak pro její nadbytečnost (příslušnou úpravu obsahují katastrální předpisy), jednak pro její nepřesnost (katastrální úřad nezapisuje do katastru obsah sdělení soudu, ale to, že nemovitost byla zajištěna v trestním řízení). K bodu 26 (§ 8 odst. 3) Navrhuje se vypustit povinnost vyrozumět o zajištění nemovitosti osoby, o nichž je orgánu činnému v trestním řízení známo, že mají k nemovitosti určitá práva, s ohledem na zařazení této povinnosti do obecného ustanovení § 2. Dále se navrhuje vypustit povinnost orgánů činných v trestním řízení doručit usnesení o zajištění nemovitosti finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu má osoba, jíž byla nemovitost zajištěna, trvalý nebo jiný pobyt, neboť není zřejmé, k čemu má taková informační povinnost sloužit, když povinnosti spojené s danou nemovitostí mají být plněny typicky u úřadů, v jejichž obvodu se nemovitost nachází, a nikoli u úřadů příslušných podle místa pobytu povinné osoby. Pouze za účelem vzájemné informovanosti státních orgánů se tak navrhuje zachovat informační povinnost o zajištění nemovitosti vůči finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu se zajištěná nemovitost nachází, aby o této skutečnosti byly zpraveny, a v případě, že by pro nesplnění některé povinnosti vlastníka nemovitosti měla být vedena exekuce na tuto nemovitost, byl vyžádán potřebný souhlas příslušného orgánu činného v trestním řízení (přitom se již striktně nepožaduje, aby těmto orgánům byl zaslán opis usnesení, postačí vyrozumění). Je třeba zdůraznit, že na správce zajištěné nemovitosti nepřecházejí povinnosti jejího vlastníka, zajištěním se jejímu vlastníkovi omezují pouze
72
některá práva, jejichž využití by vedlo k zmaření zajištění (zejména oprávnění ji zatížit nebo převést na jinou osobu), jeho povinnosti k nemovitosti mu však zůstávají zachovány, tj. zejména povinnost platit daň a poplatky s ní spojené. Zajištění nemovitosti v katastru nemovitostí přitom účelně brání převodu vlastnického práva k zajištěné nemovitosti nebo zřízení služebnosti k ní a příslušný katastrální úřad má podle § 2 odst. 3 povinnost informovat orgán činný v trestním řízení, pokud jsou činěny úkony vedoucí k zmaření účelu zajištění. K bodu 28 (§ 8a) Navrhuje se doplnit obecné ustanovení, jež vymezuje podmínky, při jejichž splnění je zapotřebí majetek zajištěný v trestním řízení aktivně spravovat podle tohoto zákona, a jež rámcově vymezuje postavení správce a rozsah jeho činnosti. Ke správě podle tohoto zákona je zapotřebí přikročit pouze tehdy, jestliže nepostačí administrativní zajištění podle trestního řádu a za účelem zabránění snížení hodnoty zajištěného majetku nebo jeho zmenšení anebo za účelem jeho očekávaného zvýšení je třeba provést některý úkon správy (tak např. v případě peněžních prostředků na účtu postačí jejich zajištění příslušnou bankou, stejně tak v případě pohledávky postačí její zajištění podle trestního řádu a ke správě je třeba přikročit pouze v případě, že dlužník řádně a včas neplní na místo určené orgánem činným v trestním řízení a je zapotřebí plnění na dlužníkovi vymoci, stejně tak u nemovitostí postačí jejich administrativní zajištění v katastru nemovitostí a z úkonů správy by v úvahu přicházelo pouze zahájení soudních či jiných řízení, např. pokud by vlastník v rozporu se zákazem převedl nemovitost na jinou osobu a katastrální úřad by mu takový postup v rozporu se zákonem umožnil). Snížením hodnoty zajištěného majetku se přitom nerozumí běžné opotřebení způsobené jeho užíváním, ale jde o výraznější pokles na jeho hodnotě. Ke zmenšení zajištěného majetku pak může dojít např. v případě jeho zcizení v rozporu se zákazem uvedeným v usnesení o zajištění. K očekávanému zvýšení majetku pak má dojít např. v případě uhrazení pohledávky. Správce přitom využívá pouze ty nástroje, které mu pro daný typ majetku tento zákon přiznává, tj. i pokud se vlastník nemovitosti o tuto nemovitost řádně nestará a tato chátrá, správce není povolán k výkonu faktické správy takové nemovitosti a neprovádí na ní opravy, nebo pokud v důsledku vývoje na kapitálovém trhu klesá hodnota zajištěných cenných papírů, správce neprovádí spekulace a neprodává zajištěné cenné papíry (takový prodej by přicházel v úvahu snad jedině v případě, kdy by došlo k významné krizi na kapitálovém trhu a hodnota cenných papírů by se rapidně propadala). Při správě tak správce vykonává pouze práva a povinnosti, jež mu přiznává tento zákon, nebo do nichž vstoupil v rozsahu, v jakém byl jejich výkon zakázán osobě, jíž byl majetek zajištěn (pokud nepostačí zákaz výkonu těchto práv a je zapotřebí, aby je správce vykonával namísto dotčené osoby – může jít např. o výkon nemajetkových práv spojených s podílem v obchodní korporaci). Správce přitom činí ta právní jednání, popř. u hmotných movitých věcí i faktické úkony, jež je zapotřebí činit u daného typu majetku za dané situace (např. vymáhá pohledávku, žaluje na neplatnost právního jednání, kterým byl zajištěný majetek zcizen, skladuje, zabezpečuje a vykonává údržbu vydaných nebo odňatých hmotných movitých věcí, jejichž povaha údržbu vyžaduje, vykonává práva k podílu společníka obchodní společnosti). Při správě se správce řídí tímto zákonem a případně jinými předpisy týkajícími se zajištěného majetku (např. zákonem o obchodních korporacích v případě výkonu práv majitele podílu v obchodní korporaci). Pověřený správce se řídí též pověřením ke správě a smluvní správce smlouvou. Správce je povinen při správě postupovat řádně a svědomitě, podle svých sil, znalostí a schopností. Dále jsou v tomto ustanovení obsažena pravidla týkající se odpovědnosti za nemajetkovou újmu nebo škodu způsobenou při výkonu správy. Pokud takovou nemajetkovou újmu nebo
73
škodu způsobí svým nesprávným postupem orgán činný v trestním řízení, územní pracoviště ÚZSVM nebo organizační složka státu či státní organizace příslušná hospodařit s určitým majetkem státu, bude se odpovědnost řídit zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., notářích a jejich činnosti (notářský řád). S ohledem na skutečnost, že správu majetku zajištěného v trestním řízení mohou vykonávat i soukromé osoby, je zapotřebí upravit pravidla pro jejich odpovědnost. Při konstruování odpovědnosti se navrhuje vycházet z úpravy odpovědnosti v nejvíce podobných případech, tj. zejména z konstrukce odpovědnosti insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka reorganizací, případně též z odpovědnosti exekutora při výkonu exekuční činnosti a odpovědnosti nuceného správce a likvidátora. Správce je povinen při výkonu své funkce postupovat řádně a svědomitě. Pokud tuto povinnost poruší, odpovídá za škodu či jinou újmu, kterou způsobil tím, že při výkonu správy porušil zákonem uložené povinnosti; za způsobenou škodu či nemajetkovou újmu odpovídá i v případě, že ji způsobily osoby, které k výkonu správy použil. Odpovědnosti za škodu či nemajetkovou újmu se správce zprostí, pokud prokáže, že jí nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat. Uvedená konstrukce odpovědnosti se uplatní pouze v případě, že není dána zvláštní odpovědnost podle jiných právních předpisů. Tak např. insolvenční správce, který na základě zajištěných práv k podílu v obchodní korporaci docílí odvolání dosavadních členů statutárního orgánu a vykonává funkci statutárního orgánu obchodní korporace, nese odpovědnost statutárního orgánu podle občanského zákoníku, tj. má povinnost postupovat s péčí řádného hospodáře, tj. jednat odpovědně a svědomitě a pečovat o zajištěný majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek. Postup s péčí řádného hospodáře však nepožaduje, aby byl člen statutárního orgánu vybaven odbornými znalostmi, které souvisejí s uvedenou funkcí ve statutárním orgánu, ale k jeho odpovědnosti postačí základní znalosti umožňující rozeznat hrozící škodu a zabránit jejímu způsobení na spravovaném majetku6. Statutární orgán je povinen jednat loajálně, v zájmu obchodní korporace. Při porušení těchto povinností nastupuje odpovědnost za způsobenou škodu či újmu podle občanskoprávních předpisů. Správce, který je soukromou osobou, nicméně v každém případě nese vlastní odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu správy v důsledku porušení svých povinností, proto se mu stanoví povinnost mít po dobu výkonu správy pojištěnou odpovědnost za škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu správy (smlouvu o pojištění je povinen uzavřít do 5 dnů od pověření správou nebo od sjednání smlouvy o výkonu správy a na výzvu tuto smlouvu orgánu činnému v trestním řízení, popř. ÚZSVM či exekutorovi, doložit), přičemž zákon stanoví minimální limit, který musí pojistné plnění sjednané v pojistné smlouvě dosahovat. Minimální limit pojistného plnění je pak zvýšen pro správce zajištěného podílu v obchodní korporaci, který vykonává funkci člena statutárního orgánu v takové korporaci a tato korporace má zákonem stanovený roční obrat nebo počet zaměstnanců. V tomto případě stát neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinnosti správce, ale nese samostatnou majetkovou odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem při výběru
6
Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR 5 Tdo 1143/2005 ze dne 23. listopadu 2005 představenstvo akciové společnosti, stejně jako jiné obdobné orgány, při svém rozhodování musí zohlednit celou řadu různých okolností. Za běžného stavu věcí tedy nelze požadovat stoprocentní správnost a bezchybnost jakéhokoli rozhodnutí. Z tohoto pohledu je tedy zapotřebí chápat i pojem péče řádného hospodáře, kdy v rámci podnikatelské činnosti v zájmu dosažení zisku je zapotřebí činit i rozhodnutí, která sebou nesou i jistou míru podnikatelského rizika.
74
takové osoby s ohledem na její odborné schopnosti, znalosti a způsobilost plnit řádně svěřené úkoly, popř. při zanedbání jiných svých povinností, a to podle zákona č. 82/1998 Sb. K bodu 29 (nadpis § 9) Nadpis § 9 se upravuje v návaznosti na nadpis nové hlavy III. K bodu 30 (§ 9 odst. 1) V předmětném ustanovení se v zájmu posílení právní jistoty navrhuje výslovně upravit to, co je nyní dovozováno systematickým výkladem, tj. že ke správě je příslušný v zásadě orgán činný v trestním řízení, který majetek zajistil, nicméně zároveň je třeba respektovat rozdělení trestního řízení na fázi přípravného řízení a řízení před soudem, kdy ve fázi soudního řízení je ke správě příslušný soud. Vymezení příslušnosti ke správě zajištěného majetku se tak uvádí do souladu s § 1 odst. 5 upravujícím přechod příslušnosti ke správě v návaznosti na role orgánů činných v trestním řízení v průběhu trestního řízení, tj. správu majetku zajištěného v trestním řízení vykonává během přípravného řízení policejní orgán nebo státní zástupce, který rozhodl o zajištění či vyzval k vydání věci nebo vydal příkaz k jejímu odnětí, přičemž podáním obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu přechází správa majetku zajištěného v trestním řízení na soud. Vzhledem k vyskytujícím se postupům v praxi, jež nemají oporu v zákoně, kdy soudy odmítají fakticky přebírat zajištěný majetek a v některých případech dokonce hradit náklady spojené se správou majetku zajištěného v přípravném řízení, je třeba zdůraznit, že v soudním řízení je ke správě majetku zajištěného v trestním řízení zásadně příslušný soud, který řízení vede (bez ohledu na to, zda byl majetek zajištěn v přípravném řízení nebo až v řízení před soudem), který je povinen hradit náklady správy a tento majetek také fakticky do správy od policejního orgánu či státního zástupce převzít, pokud tento majetek nebyl předán do správy pověřenému nebo smluvnímu správci, nebo jej nespravuje zvláštní správce podle § 9 odst. 2, anebo se soud se státním zástupcem či policejním orgánem nedohodne jinak (tj. že majetek bude ponechán na místě, kde se nachází a soud bude pouze hradit náklady s tím spojené, přičemž ovšem samozřejmě nese za správu odpovědnost – takový postup lze s ohledem na omezené skladovací možnosti soudu jen doporučit zejména u motorových vozidel – samozřejmě bude záležet na volné skladovací kapacitě příslušných policejních orgánů). K bodu 31 (§ 9 odst. 2) V tomto ustanovení se stanoví zvláštní příslušnost správce k výkonu nemajetkových práv spojených s podílem v obchodní korporaci, jež umožňují podílet se na řízení obchodní korporace podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), tj. v případě obchodní společnosti půjde zejména o právo svolat valnou hromadu (§ 183 a 187 odst. 2 ZOK) a hlasovat na valné hromadě i mimo ni (§ 175, § 353 a § 418 ZOK), a v případě družstva o právo účastnit se řízení a rozhodování družstva (§ 575 a § 755 ZOK), především účastnit se a hlasovat na členské schůzi (§ 635 a 650 ZOK) i mimo ni (§ 652 ZOK). S ohledem na skutečnost, že výkon těchto práv může ovlivnit chod obchodní korporace, ba jejich prostřednictvím může správce docílit výměny členů statutárního orgánu a sám vykonávat činnost statutárního orgánu, je zapotřebí, aby tato práva vykonávala osoba k tomu dostatečně odborně způsobilá, s potřebnými znalostmi a zkušenostmi. Jako nejvhodnější osoba se jeví být osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců, jíž bylo vydáno zvláštní povolení podle § 6 odst. 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dříve tzv. zvláštní insolvenční správce - může působit kromě činnosti při řešení úpadku reorganizací také jako likvidátor, nucený správce, správce závodu apod.). Vzhledem k tomu, že těchto osob je aktuálně jen několik desítek, je zapotřebí upravit postup
75
pro případ, kdy nebude možné z kapacitních důvodů jmenovat správcem podílu insolvenčního správce se zvláštním povolením. V takovém případě se jmenuje správcem jiný insolvenční správce. S ohledem na to, že jiné zákony mohou stanovit určitá omezení, pokud jde o osoby, jež mohou být vlastníkem podílu v obchodní korporaci nebo členem jejího statutárního orgánu, výslovně se stanoví, že tyto podmínky nemusí správce podílu splňovat, aby nedošlo v některých případech k znemožnění výkonu správy podílu, nicméně pokud některý insolvenční správce tyto podmínky splňuje, měl by být správou pověřen přednostně. Jde přitom o určitá specifická ustanovení jiných zákonů, nikoli o obecné předpoklady typu dostatečného věku, svéprávnosti, bezúhonnosti apod., neboť splnění těchto podmínek je dostatečně upraveno zákonem o insolvenčních správcích. Např. jde o ustanovení § 15 odst. 2 zákona o advokacii, podle kterého statutárním orgánem (nebo jeho členem) advokátní obchodní společnosti může být pouze advokát, který je společníkem společnosti (v případě veřejné obchodní společnosti to vyplývá z ustanovení § 106 odst. 2 ZOK). Pověření správou podílu může insolvenční správce odmítnout jen z vážných důvodů, např. z důvodu vážných zdravotních nebo osobních problémů nebo z důvodu možné podjatosti v řízení. O těchto důvodech je insolvenční správce povinen orgán činný v trestním řízení informovat neprodleně poté, co se dozví o tom, že má být nebo byl pověřen správou, přitom musí tyto důvody dostatečně konkretizovat, aby orgán činný v trestním řízení mohl posoudit důvodnost takového odmítnutí. Důvodem pro odmítnutí funkce správce podílu může být případně i prohlášení insolvenčního správce o jeho plné vytíženosti v insolvenčních řízeních či jiných funkcích, jež může vykonávat. Nelze vyloučit, že osoba, jež má být pověřena správou podílu, může být předpojatá pro poměr k věci nebo osobám, případně může být dán důvod k pochybnostem o její nepředpojatosti. Takovou skutečnost může oznámit správce, osoba, jíž byl podíl zajištěn, obchodní korporace či jiná osoba, nebo ji může zjistit sám orgán činný v trestním řízení. Pokud námitku o podjatosti osoby správce uplatňuje jiná osoba, vyžádá si orgán činný v trestním řízení zpravidla vyjádření správce. Shledá-li orgán činný v trestním řízení, že pochybnosti o nepodjatosti správce jsou důvodné, nepověří jej výkonem správy. Jestliže orgán činný v trestním řízení zjistí důvody podjatosti správce v průběhu výkonu správy, zruší mu pověření správou a neprodleně pověří jiného správce, aby nedošlo k ohrožení činnosti obchodní korporace. K bodu 32 (§ 9 odst. 3 a 4) K odstavci 3 Zvláštní příslušnost určitých organizačních složek státu ke správě vymezeného druhu majetku v § 9 odst. 3 je upravena v návaznosti na § 11 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, v němž jsou uvedeny organizační složky státu, které mají výlučnou působnost nakládat s takovým druhem majetku ve vlastnictví státu. Zatímco však § 11 zákona č. 219/2000 Sb. byl od roku 2003 několikrát novelizován, § 9 odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb. zůstal beze změny. Proto je zapotřebí uvést tato ustanovení do souladu v těch případech, kdy je to důvodné a možné. Ustanovení § 9 odst. 3 upravuje případy, kdy je příslušnost ke správě stanovena přímo zákonem, tj. zvláštní správci uvedení v tomto ustanovení nejsou orgánem činným v trestním řízení správou pověřováni, ale tato povinnost jim vyplývá přímo ze zákona, neboť povaha věci vyžaduje specifický způsob správy. Při správě pak tento zvláštní správce postupuje v souladu s předpisy upravujícími jeho činnost. Orgán činný v trestním řízení v takovém případě zajistí předání věci zvláštnímu správci.
76
K písmenu a) Navržená změna reaguje na novelu provedenou zákonem č. 407/2012 Sb. (účinná k 1. 1. 2013), jež změnila zákon o spotřebních daních a některé další zákony, mimo jiné zákon č. 219/2000 Sb., v němž nově stanovila příslušnost Generálního ředitelství cel k hospodaření s majetkem státu, který byl získán v souvislosti s porušením právních předpisů upravujících správu spotřebních daní anebo na základě těchto předpisů. K písmenu b) Reaguje se na změnu ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, k níž dochází v návaznosti na nový atomový zákon, který byl předložen do legislativního procesu. V novelizovaném § 11 odst. 1 písm. b) citovaného zákona se v návaznosti na atomový zákon rozšiřuje předmět hospodaření Správy úložišť radioaktivního odpadu jako organizační složky státu o nakládání (včetně vlastnictví) se zdroji ionizujícího záření, s nimiž není nakládáno v souladu se zákonem. V návaznosti na uvedenou změnu je zapotřebí odpovídajícím způsobem rozšířit předmět činnosti Správy úložišť radioaktivního odpadu i ohledně majetku zajištěného v trestním řízení. Dále se upravuje užitá terminologie v návaznosti na definice pojmů v zákonu č. 18/1997 Sb. (atomový zákon) a obdobně znějících definic v nově navrženém atomovém zákonu, podle něhož je radioaktivní látka podmnožinou zdrojů ionizujícího záření, a proto není terminologicky správné uvádět oba tyto pojmy vedle sebe. K písmenu c) Předmětné ustanovení určující příslušnost ke správě zajištěných neznačených cigaret bylo shodné s ustanovením § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 219/2000 Sb. do 31. 12. 2003, kterým se zakládala příslušnost Státní zemědělské a potravinářské inspekce nebo České obchodní inspekce k hospodaření s propadlými nebo zabranými cigaretami, které nebyly označeny v souladu s § 4 zákona č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících. Zákon č. 354/2003 Sb. svěřil s účinností od 1. 1. 2004 hospodaření s propadlými nebo zabranými neznačenými tabákovými výrobky celním orgánům. Zákon č. 217/2005 Sb. s účinností k 1. 7. 2005 ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 219/2000 Sb. zrušil a nadále již není upravena zvláštní příslušnost k hospodaření s takovými tabákovými výrobky. Vzhledem k uvedenému se navrhuje z § 9 písmeno c) vypustit. K nově označenému písmenu c) Dikce předmětného ustanovení se upravuje tak, aby zohledňovala fázi, ve které se s majetkem nakládá, tj. že jde teprve o zajištěný majetek a nikoli již o majetek propadlý státu. K nově označenému písmenu d) V návaznosti na zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, bylo s účinností k 1. 1. 2009 novelizováno ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 219/2000 Sb. tak, že podle aktuálního znění tohoto ustanovení již není k hospodaření se zbraněmi, střelivem a výbušninami příslušné Ministerstvo vnitra, ale krajské ředitelství Policie ČR, v jehož působnosti se nachází sídlo orgánu, jenž o propadnutí nebo zabrání rozhodl; není-li takového orgánu, přísluší tomu krajskému ředitelství Policie ČR, v jehož územní působnosti se věc nachází. Ve fázi probíhajícího trestního řízení se jako nejvhodnější
77
jeví navázat příslušnost ke správě zajištěného majetku na územní obvod orgánu činného v trestním řízení, který aktuálně vede trestní řízení. Dále je reagováno na plánovanou novelu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a některých dalších zákonů (bývalý sněmovní tisk č. 934), která svěřuje hospodaření s návykovými látkami a prekursory, včetně zařízení k jejich výrobě, a s přípravky obsahujícími návykové látky a jinými nebezpečnými látkami propadlými nebo zabranými v trestním řízení příslušnému krajskému ředitelství Policie ČR. K odstavci 4 Z praktických zkušeností vyplynulo, že je žádoucí zařadit mezi subjekty, jež je možné bezúplatně pověřit výkonem správy zajištěného majetku, také státní organizace příslušné hospodařit s majetkem státu, tj. pouze ty státní organizace, které jsou vymezeny v § 54 odst. 1 větě první a druhé zákona č. 219/2000 Sb., např. státní příspěvkové organizace, státní fondy a státní podniky v režimu zákona č. 111/1990 Sb. Jako příklad lze uvést Národní galerii, kterou je vhodné pověřit správou uměleckých děl, neboť je schopna zajistit potřebné podmínky pro jejich skladování a zabezpečení (vhodné klimatické podmínky, větrání, zabezpečení atd.). U státních organizací ve smyslu § 54 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 219/2000 Sb. se předpokládá stejný režim jako u organizačních složek státu příslušných hospodařit s majetkem státu – tj. správu vykonávají bezúplatně [srov. znění § 9 odst. 3 písm. a) a písm. b)] na základě pověření, přičemž případné náklady se správou spojené jsou pak hrazeny orgány činnými v trestním řízení. Pověření má formu přípisu. Uvedené ustanovení nepředpokládá, že by podle něj bylo možné pověřit správou státní organizace, na které se zákon č. 219/2000 Sb. nevztahuje, tj. ty, které mají „právo hospodařit“ s majetkem státu a jsou uvedeny v § 54 odst. 1 větě čtvrté a páté zákona č. 219/2000 Sb., zejm. tedy státní podniky v režimu zákona č. 77/1997 Sb., státní organizace, které se tímto zákonem řídí, a Budějovický Budvar, národní podnik. Dále se ustanovení upravuje formulačně tak, aby bylo zřejmé, že organizační složka státu či státní organizace vykonává správu na základě pověření, zatímco smluvní správce se nepověřuje, ale správu vykonává na základě smlouvy. Organizační složka či státní organizace vykonává správu bezúplatně, smluvní správce ji vykonává za sjednanou úplatu, přičemž lze dojednat, že ji bude vykonávat i bezúplatně, pokud by k tomu byl některý subjekt ochoten. K bodům 33 a 34 (§ 9 odst. 5) S ohledem na skutečnost, že smluvní správce nese samostatnou odpovědnost za výkon správy, je obligatorní náležitostí smlouvy o správě ujednání o odpovědnosti správce za škodu způsobenou při výkonu správy (a to v souladu s § 8a). Zatímco v případech, kdy správu vykonává jiný než smluvní správce, se při stanovení kupní ceny a při prodeji samotném postupuje podle právních předpisů, jež při prodeji tento správce obvykle užívá, u smluvního správce není vždy zřejmé, jak bude kupní cena stanovena a jakým způsobem bude k prodeji přistoupeno, proto se navrhuje stanovit jako povinnou náležitost smlouvy o prodeji zajištěného majetku rovněž ujednání o způsobu určení kupní ceny a o postupu při prodeji. Dále se staví najisto, že smlouvu o správě lze uzavřít i pro výkon dílčího právního jednání či úkonu, např. za účelem zajištění běžné údržby motorových vozidel nebo prodeje zajištěného majetku. 78
K bodu 35 (§ 9 odst. 6) Vzhledem k tomu, že originálním správcem zajištěného majetku je vždy orgán činný v trestním řízení, který také nese za tento majetek odpovědnost, navrhuje se doplnit do tohoto ustanovení povinnost ÚZSVM a soudního exekutora pověřených výkonem správy zajištěného majetku informovat orgán činný v trestním řízení také o tom, že správou zajištěného majetku pověřili jinou organizační složku státu nebo státní organizaci. Dále se toto ustanovení upravuje tak, aby příslušný orgán činný v trestním řízení již neuděloval souhlas se samotným uzavřením smlouvy o správě zajištěného majetku, ale až s předáním konkrétní věci do správy smluvnímu správci. Uvedené reaguje na skutečnost, že smluvní správce je vybírán v rámci řízení o veřejných zakázkách a s vítězem je uzavřena obecná smlouva o správě daného typu majetku, resp. o provedení určitých úkonů správy, na dobu neurčitou až do vyčerpání hodnoty veřejné zakázky, takže není prakticky možné uzavírat smlouvu na každou konkrétní zajištěnou věc. Pokud orgán činný v trestním řízení neudělí souhlas se správou zajištěného majetku podle dané smlouvy, nelze již uzavřenou smlouvu měnit či dokonce rušit a uzavřít ji s jiným subjektem. Jedinou možností tak je, že daný majetek, ohledně něhož nebyl souhlas k smluvní správě udělen, nebude smluvně spravován. K bodu 36 (§ 9 odst. 7 a 8) S ohledem na skutečnost, že pověření ke správě slouží pověřenému správci spolu s usnesením o zajištění majetku jako doklad prokazující jeho oprávnění ke správě zajištěného majetku, navrhuje se přímo zákonem stanovit alespoň minimální náležitosti, jež musí splňovat. Jednotlivá práva a povinnosti správce přitom nemusí být v pověření jednotlivě vyjmenována, postačí pouze rámcové vymezení rozsahu správy, vždy však musí být tento rozsah jasný a určitý. Kromě pověření správce správou v plném rozsahu (tj. v rozsahu práv zajištěných v usnesení a práv a povinností podle tohoto zákona) lze správce pověřit i výkonem pouze dílčího právního jednání nebo úkonu správy (např. zastupováním v řízení před soudem, prodejem zajištěného majetku, provedením údržby motorového vozidla). Pověření má formu opatření, nikoli rozhodnutí. Zdůrazňuje se, že orgánu činnému v trestním řízení jako originálnímu správci zajištěného majetku náleží právo zvolit si nejvhodnější způsob správy zajištěného majetku s ohledem na jeho povahu (při respektování zákonných podmínek). Územní pracoviště ÚZSVM a soudní exekutor tak mohou činit pouze v rozsahu, v jakém jim to umožňuje zákon (tj. pokud zruší pověření, mohou pověřit jiného správce nebo s ním uzavřít smlouvu o správě jen při splnění zákonných podmínek). Dále se výslovně zdůrazňuje, že pověření ke správě zajištěného majetku orgán činný v trestním řízení nevydává v případě, že je příslušnost ke správě stanovena přímo zákonem, tj. v případech uvedených v odstavci 3, kdy povaha věci vyžaduje správu zvláštním správcem určeným přímo ze zákona. Při správě pak tento zvláštní správce postupuje v souladu s předpisy upravujícími jeho činnost. V případě, že je správou pověřen soukromý subjekt, se nově orgánu, který vydal pověření, stanoví povinnost vyrozumět o takovém pověření osobu, jíž byl zajištěn majetek, který má být spravován na základě pověření. V případě, že je správce pověřen správou podílu v obchodní korporaci, se o pověření vyrozumí také obchodní korporace (podle trestního řádu se obchodní korporaci doručuje i usnesení o zajištění podílu). Z vyrozumění by mělo být patrné, kdo je správou pověřen a v jakém rozsahu. Tyto osoby se vyrozumí i o zrušení pověření a o jiném způsobu správy.
79
K bodu 37 (§ 10) Jak již bylo uvedeno v obecné části, předmětné ustanovení vymezující práva a povinnosti správce je zapotřebí upravit tak, aby jednak jasně odráželo postavení správce vůči zajištěnému majetku a jednak rozlišovalo práva a povinnosti při správě podle typu majetku. Správcem se přitom alternativně rozumí: -
příslušný orgán činný v trestním řízení uvedený v § 9 odst. 1,
-
pověřené územní pracoviště ÚZSVM nebo pověřený soudní exekutor uvedený v § 9 odst. 1,
-
insolvenční správce uvedený v § 9 odst. 2,
-
pověřená organizační složka státu nebo státní organizace příslušná hospodařit s určitým majetkem uvedená v § 9 odst. 4,
-
smluvně pověřená osoba podnikající v určité oblasti nebo dostatečně odborně způsobilá k výkonu správy daného majetku (tzv. smluvní správce, práva a povinnosti vykonává v rozsahu upraveném ve smlouvě).
Zvláštní správce, jehož příslušnost k specifickým typům věcí je založena § 9 odst. 3, se při správě řídí přednostně příslušnými zvláštními předpisy upravujícími nakládání s takovými věcmi. Zákon č. 279/2003 Sb. nepředpokládá provádění plné správy správcem zajištěného majetku, nepřecházejí na něj všechna práva a povinnosti spojené se zajištěným majetkem jako je tomu např. u insolvenčního správce, ale hlavním cílem správy je zajistit prostřednictvím provedení potřebných právních jednání, aby nedošlo ke snížení hodnoty zajištěného majetku či k jeho zmenšení, nebo aby naopak došlo k jeho očekávanému zvýšení (určitou výjimku tvoří hmotné movité věci fakticky převzaté do správy, u nichž je rozsah povinností správce větší - viz dále). Správce nevstupuje plně do postavení osoby, jíž byl majetek zajištěn, ale vykonává správu pouze v tom rozsahu, v jakém nemůže jednat dotčená osoba. Do určité míry se jeho postavení blíží postavení správce závodu7, s výjimkou fakticky převzatých movitých věcí, kde vykonává tzv. plnou správu. Ustanoveními zákona č. 279/2003 Sb. se řídí v zásadě správa veškerého majetku zajištěného v trestním řízení nebo na základě mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních, s výjimkou věcí sloužících v trestním řízení jako důkaz, jež jsou v úschově příslušného orgánu činného v trestním řízení. Je však zřejmé, že rozsah práv a povinností správce nebude shodný u všech typů majetku, ale bude se lišit podle povahy zajištěných věcí. Práva a povinnosti správce budou zásadně odlišné u hmotných movitých věcí, které byly fakticky odebrány z dispozice dotčené osoby, a u nemovitostí a nehmotných věcí, u nichž dotčené osobě zůstávají zachována její práva a povinnosti k nim se vztahující, nicméně usnesením 7
Smyslem správy závodu je zajistit provozování prodávaného závodu tak, aby nedošlo bezdůvodně ke zmenšení jeho majetku, případně aby se majetek závodu očekávaným způsobem zvýšil. Za tím účelem je správce oprávněn informovat peněžní ústav o tom, že povinný může nakládat s prostředky na svém účtu, které se týkají provozování závodu, jen s jeho souhlasem, dále informovat katastrální úřad, že povinný nesmí bez jeho souhlasu nemovitost, jež je součástí závodu, převést na jiného, zatížit ji či jinak s ní nakládat a podle okolností vyzvat dlužníky povinného, aby plnili na účet povinného, který za tím účelem zřídil správce. Splnění dluhu je správce oprávněn v případě, že dlužníci povinného nerespektují jeho pokyny, jménem povinného vymáhat. Správce je též oprávněn provést jménem povinného úkony k odvrácení hrozící škody na majetku, neučiní-li to povinný. Nesouhlas správce s úkonem povinného lze nahradit rozhodnutím soudu, proti němuž není přípustné odvolání. Správce je vybaven i oprávněním zastupovat povinného ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají závodu.
80
o zajištění jsou práva omezena v potřebném rozsahu tak, aby tato osoba nemohla provést právní jednání směřující k zmaření či ztížení účelu zajištění (převod vlastnictví na jinou osobu, zřízení služebnosti atd.). Smyslem správy každopádně není úsilí o zhodnocení věci (např. prováděním burzovních spekulací), ani úplatné využívání zajištěné věci (užívací práva zůstávají vlastníkovi zachována, formou zajištění pohledávky lze však zajistit příjmy plynoucí dotčené osobě z úplatného užívání majetku). K odstavci 1 V tomto ustanovení jsou vymezeny obecné povinnosti správce vůči všem typům majetku s tím, že příslušná právní jednání samozřejmě činí v případech, kdy je jich zapotřebí. Je zřejmé, že např. u zajištěných peněžních prostředků na účtu je již pouhý akt jejich zajištění dostatečným úkonem a není zapotřebí činit jakékoli další úkony snad jedině s výjimkou případu, kdy by peněžní ústav nedopatřením peněžní prostředky řádně a včas nezajistil a osoba, jíž měly být zajištěny, je v rozporu se zákazem v usnesení o zajištění převedla z účtu jinam. Naopak v případě zajištěné pohledávky je zapotřebí sledovat, zda dlužník řádně a včas splní svou povinnost a v případě, že tak neučiní, je třeba zahájit soudní řízení za účelem jejího vymožení. S výjimkou odebraných hmotných movitých věcí (viz dále k odstavci 2) se úkony správce vůči zajištěnému majetku omezují na činění právních jednání směřujících k ochraně majetku před snížením jeho hodnoty, resp. na právní jednání zabraňující tomu, aby došlo k zmenšení zajištěného majetku či nedošlo k jeho očekávanému zvětšení. Správce tak zejména v potřebném rozsahu právně jedná za účelem vymožení majetkových práv spojených se zajištěným majetkem (např. právo na směnečný peníz, právo na výplatu dividendy, právo na smluvní peněžité plnění – právo na úhradu dluhu, úhradu ceny díla, úhradu nájemného), uplatňuje nárok na náhradu škody a na vydání předmětu bezdůvodného obohacení a dovolává se neplatnosti právního jednání učiněného osobou, jíž byl majetek zajištěn, v rozporu se zákazy, jež jí byly uloženy rozhodnutím o zajištění majetku podle trestního řádu (právní napadení smluv uzavřených o prodeji, darování či zatížení zajištěného majetku). K odstavci 2 Ve vztahu k hmotným movitým věcem, jež byly odňaty z dispozice osoby, jíž byly zajištěny, se kromě tzv. právní ochrany uplatní i některé další povinnosti správce, zejména povinnost tyto věci řádně zabezpečit a skladovat a chránit je před neodbornou manipulací a úmyslnými zásahy ze strany třetích osob, ale i před nepříznivým působením klimatických podmínek (poškozením, ztrátou, odcizením či zničením), neboť v tomto případě tyto povinnosti nemůže plnit osoba, jíž byly věci odňaty, a je tak odpovědností správce zajištěné věci chránit. Vůči těmto věcem správce provádí i nezbytné faktické úkony směřující k tomu, aby nedošlo k znehodnocení věci, např. provádí běžnou údržbu zajištěných motorových vozidel, zajišťuje krmení pro zajištěná živá zvířata apod. Jak již bylo uvedeno, správce však není oprávněn tyto věci využívat (ať již úplatně nebo bezúplatně pro vnitřní potřeby, např. jezdit v zajištěných vozidlech při plnění úkolů) a nepřecházejí na něj ani poplatkové a jiné povinnosti s těmito věcmi spojené (např. platba povinného ručení u vozidel). K odstavci 3 V řízeních směřujících k ochraně zajištěného majetku přecházejí procesní práva a povinnosti jinak náležející vlastníkovi nebo majiteli takového majetku na správce, v jiných řízeních však tato práva a povinnosti zůstávají zachována vlastníkovi nebo majiteli (např. daňové řízení, správní řízení vedená z důvodu nesplnění některé povinnosti k zajištěnému majetku). Pro případy, kdy zajištěný majetek nemá vlastníka (majetek ve svěřenském fondu), nebo takový vlastník ze zákona nemá oprávnění s majetkem nakládat (majetek v podílovém
81
fondu), se stanoví, že správce má v řízenío takovém majetku stejné postavení jako osoba oprávněná s tímto majetkem nakládat (svěřenský správce, obhospodařovatel podílového fondu). Pověřený správce nově již nepotřebuje k činění potřebných jednání v soudním, správním či jiném řízení předchozí souhlas příslušného orgánu činného v trestním řízení, neboť smysl takového speciálního souhlasu není zřejmý, protože součástí správy zajištěného majetku je nepochybně i právní ochrana zajištěných věcí, přičemž pověřený správce vykonává správu v rozsahu stanoveném zákonem (popř. i pověřením či smlouvou). Požadavek souhlasu k zahájení řízení směřujícího k ochraně zajištěného majetku se tak jeví být nadbytečný, neboť je odpovědností správce, aby dostál své povinnosti, že nedojde k bezdůvodnému snížení hodnoty zajištěného majetku, přičemž způsob, jakým této povinnosti dostojí, je plně v jeho pravomoci a odpovědnosti. Vzhledem k tomu, že prodej zajištěného majetku je v zákonem předvídaných případech nejefektivnějším způsobem, jak zachovat hodnotu zajištěného majetku, nově se pověřenému správci stanoví povinnost navrhnout příslušnému orgánu činnému v trestním řízení takový prodej, má-li za to, že jsou splněny potřebné podmínky. K odstavci 4 Navrhuje se nově upravit evidenční povinnost vůči zajištěnému majetku v tom smyslu, že již není stanoven povinný způsob evidence takového majetku a správci zajištěného majetku se ponechává na úvaze, jakým způsobem bude zajištěný majetek evidovat, zvolený způsob nicméně musí být dostatečně průkazný a přehledný. Přitom lze předpokládat, že správce využije postupů, které již má při své činnosti zavedeny, vždy je však zapotřebí důsledně odlišit majetek evidovaný podle tohoto zákona a majetek vedený v účetnictví či v evidenci podle jiných právních předpisů. Zároveň se výslovně stanoví, že zajištěný majetek se nevede v účetnictví, ani se na něj nevztahuje inventarizační povinnost. K odstavci 5 Dané ustanovení odráží zásadu, že správce nemůže vykonávat více práv ani povinností, než kolik mu přiznává zákon nebo kolik na něj přešlo v důsledku znemožnění jejich výkonu osobě, jejíž majetek byl zajištěn. Zásadně platí, že správce vykonává práva a povinnosti k zajištěnému majetku v rozsahu uvedeném v odstavcích 1 až 4. Další povinnosti nad rámec uvedených správce nevykonává, další práva může vykonávat pouze v případě, že orgán činný v trestním řízení považuje za potřebné pro účely řádného zajištění majetku omezit nebo zakázat výkon některých dalších práv dotčené osoby nad obvyklý rámec a uvede tak při zajištění, popř. i dodatečně (typicky to přichází v úvahu v případě zajištění nehmotné věci, např. může jít o nemajetková práva spojená s podílem v obchodní korporaci). Pouze v takovém případě pak správce vstupuje do těchto práv v rozsahu jejich zákazu nebo omezení a je-li toho zapotřebí k zabránění snížení hodnoty zajištěného majetku, aktivně je vykonává. Správce vykonává pouze práva potřebná k řádnému výkonu správy, v žádném případě na něj nepřechází např. právo vlastníka zajištěný majetek zcizit, zničit, poškodit nebo zatížit. Stejně tak správce není oprávněn zajištěný majetek užívat, a to ani bezúplatně. K odstavci 6 Správci zajištěného majetku se za účelem umožnění řádného výkonu správy přiznávají potřebná oprávnění, přičemž dotčené osoby jsou povinny mu poskytnout veškerou potřebnou součinnost. Zároveň se stanoví sankce pro případ neposkytnutí potřebné součinnosti, kterou je pořádková pokuta, jejíž výše odpovídá výši pořádkové pokuty, kterou lze uložit v trestním řízení fyzické nebo právnické osobě podle trestního řádua zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Při ukládání pořádkové pokuty se postupuje podle
82
trestního řádu, jenž je podle § 1 odst. 8 tohoto zákona subsidiárně použitelný na otázky tímto zákonem neupravené. K bodu 38 (§ 10a a § 10b) K § 10a K odstavcům 1 a 2 S ohledem na specifičnost správy podílu v obchodní korporaci se do tohoto zákona navrhuje včlenit zvláštní ustanovení upravující některé další otázky nad rámec obecných ustanovení o správě, jež se samozřejmě užijí i na správce podílu. Postavení správce podílu v obchodní korporaci se odvíjí od velikosti tohoto podílu a od rozsahu zajištěných práv k podílu. Jak již bylo uvedeno, orgán činný v trestním řízení pověří správou podílu insolvenčního správce pouze v těch případech, kdy k uchování hodnoty podílu nepostačí zajištění odpovídajících práv k podílu a je zapotřebí jejich aktivní výkon. Zejména půjde o situace, kdy je majitel podílu zároveň členem statutárního orgánu, nebo je napojen na některého z členů statutárního orgánu, a je dáno riziko, že dojde k vyvedení majetku z obchodní korporace a tím ke snížení či ztrátě hodnoty zajištěného podílu. V takovém případě je pak nezbytné, aby správce využil nástrojů, jež mu dává ZOK, a docílil s využitím hlasovacích práv odvolání dotčených osob z funkce a nechal se do funkce člena statutárního orgánu jmenovat místo nich. Takový postup je samozřejmě možný pouze v případě, že správce disponuje většinou hlasovacích práv a nebrání tomu jiné překážky (např. není-li volba členů statutárního orgánu svěřena kontrolnímu orgánu). Potřeba pověřit správou podílu insolvenčního správce však může vyvstat i tehdy, když nebude zapotřebí zasahovat do činnosti statutárního orgánu, ale s ohledem na možná rizika nebude možné ponechat majiteli většinového podílu v obchodní korporaci výkon jeho nemajetkových práv k podílu, zejména hlasovacích práv, neboť jejich prostřednictvím by mohl snadno dosáhnout změny stavu a zmařit účel zajištění (v tomto případě je třeba vždy hodnotit, zda je skutečně dána důvodná obava, že majitel podílu bude svým jednáním usilovat o snížení hodnoty podílu, např. i s ohledem na hrozící trest, charakter jeho trestné činnosti aj.). Vzhledem k tomu, že poznatky o možném napojení společníka či člena družstva na statutární orgán obchodní korporace nebo o možném riziku, že využije svých práv k vyvedení majetku z obchodní korporace, disponuje orgán činný v trestním řízení, je zapotřebí, aby pověřeného správce informoval o těchto poznatcích, aby tento mohl vyhodnotit, jakým způsobem je třeba správu vykonávat. Pokud by správce nemohl zabránit vyvádění majetku z korporace výše uvedeným způsobem nebo by se takový postup nejevil být vhodný, přichází v úvahu prodej zajištěného podílu v důsledku hrozby rychlé ztráty na hodnotě. Vždy však platí, že správce podílu v obchodní korporaci je oprávněn činit pouze to, co mu umožňují zajištěná práva k podílu. Jeho postavení je odlišné od postavení např. nuceného správce, insolvenčního správce při řešení úpadku reorganizací nebo od postavení likvidátora obchodní korporace, neboť správce podle tohoto zákona není mocensky dosazen do obchodního vedení (řízení) obchodní korporace, ale pouze vstupuje do zajištěných práv vážících se k podílu. Může tak činit pouze to, co mu umožňují zajištěná práva k podílu, tj. je do značné míry v obdobném postavení jako společník či člen družstva, jemuž byl podíl zajištěn, byť s určitými odchylkami. Při své činnosti pak postupuje kromě tohoto zákona podle ZOK. Pokud by správce prostřednictvím výkonu zajištěných práv k podílu nebyl schopen zabránit výrazné ztrátě na hodnotě podílu (tj. zejména pokud by byl majetek vyváděn z obchodní korporace), má možnost navrhnout příslušnému orgánu činnému v trestním řízení prodej podílu a pak prodej realizovat formou veřejné dražby (podrobněji viz § 12).
83
Zároveň je však třeba upravit určité odchylky vyplývající ze skutečnosti, že správce je do postavení společníka či člena družstva ustanoven z moci veřejné a neuplatní se tak příslušné soukromoprávní mechanismy. Správce např. nebude v souladu se ZOK dokládat svou bezúhonnost, neboť podmínka bezúhonnosti je u něj zkoumána v rámci předpokladů pro udělení povolení k činnosti insolvenčního správce. Dále je zapotřebí správci přiznat právo svolat jednání nejvyššího orgánu, přičemž se vylučují příslušná ustanovení ZOK (§ 184 odst. 1, § 406 odst. 1 a § 636 odst. 1 ZOK) upravující minimální lhůty pro oznámení termínu jednání nejvyššího orgánu obchodní korporace (valná hromada, členská schůze), neboť za účelem zabránění vyvedení majetku z obchodní korporace a snížení hodnoty zajištěného podílu je nezbytné jednat neprodleně a docílit výměny člena (členů) statutárních orgánů. Jak již bylo uvedeno v obecné části důvodové zprávy, takový postup není na újmu práv menšinových společníků, neboť chrání i jejich zájmy. Vzhledem k tomu, že nelze vyloučit situaci, že všechny dosavadní členy statutárního orgánu obchodní korporace nahradí pouze jeden správce, je třeba vyloučit použitelnost ustanovení zákona o obchodních korporacích o minimálním počtu členů statutárního orgánu, např. § 439 zákona o obchodních korporacích. K odstavci 3 S ohledem na to, že originálním správcem zajištěného majetku je orgán činný v trestním řízení, který také rozhoduje o odměně správce, má možnost si v případě potřeby vyžádat zprávu o činnosti pověřeného správce podílu. Taková zpráva mu může sloužit i jako podklad pro to, zda ponechá správce v jeho funkci či jej vymění. Správce má ze zákona povinnost takovou zprávu předložit orgánu činnému v trestním řízení vždy ve stanovené lhůtě po zrušení nebo zániku pověření. K odstavcům 4 a 5 Uvedené ustanovení vymezuje případy, kdy zaniká ze zákona pověření správou podílu, neboť další výkon správy je s ohledem na důvod zániku pověření buď nemožný, nebo nežádoucí nebo již není zapotřebí. Tím není dotčeno právo, resp. povinnost, soudu zrušit pověření správou i v jiných případech, např. není-li spokojen s činností správce, vzniknou-li důvodné pochyby o jeho nepodjatosti, nebo dojde-li k zrušení zajištění podílu. K odstavci 6 S ohledem na to, že správce podílu v obchodní korporaci může v době zániku či zrušení pověření vykonávat funkci ve statutárním, popř. jiném, orgánu obchodní korporace, je třeba upravit zánik této funkce přímo ze zákona, neboť soukromoprávní mechanismy ukončení výkonu této funkce nejsou vyhovující. Zároveň se správci stanoví povinnost poskytnout potřebnou součinnost v zákoně uvedeným osobám za účelem zajištění jejich informovanosti. Pro případ, že by orgán činný v trestním řízení zrušil správci pověření nebo toto pověření zaniklo, ale potřeba výkonu správy by trvala, je povinen neprodleně (nejpozději do 14 dnů od nastalé skutečnosti) pověřit správou nového správce, přičemž se stanoví, že na takového správce ze zákona přechází funkce člena orgánu, kterou vykonával předchozí správce, aby bylo zabráněno nežádoucím prodlevám, jež by nastaly, než by nový správce byl zvolen do této funkce. Zároveň se nastavuje mechanismus, aby jednání v mezidobí učiněná původním správcem mohla zůstat v platnosti.
84
K § 10b K odstavcům 1 a 2 S ohledem na skutečnost, že správu podílu v obchodní korporaci vykonává soukromá osoba (insolvenční správce), je zapotřebí upravit základní zásady pro stanovení jeho odměny a náhrady hotových výdajů. Vychází se z koncepce, že odměnu a náhradu hotových výdajů správce, který vykonává práva společníka či člena družstva, hradí stát, nicméně pokud správce vykonává funkci statutárního orgánu obchodní korporace, hradí mu odměnu a hotové výdaje příslušná obchodní korporace, neboť správce vykonává činnost, kterou by jinak vykonávala jiná soukromá osoba placená touto korporací, přičemž důvodem pro výkon této funkce správcem je hrozba, že by mohlo dojít k vyvedení majetku z obchodní korporace a statutární orgán by jednal v rozporu s požadavkem na péči řádného hospodáře. Správce tak ve funkci působí ve prospěch obchodní korporace. Pouze v případě, kdy by majetek obchodní korporace nedostačoval k úhradě odměny a náhrady hotových výdajů správce, by je hradil rovněž stát, a to v rozsahu stanovém prováděcí vyhláškou. K odstavci 3 Výši odměny správce stanoví příslušný orgán činný v trestním řízení usnesením v souladu s pravidly obsaženými v zákoně a prováděcí vyhlášce, a to jak v případě, kdy odměnu hradí stát, tak i v případě, že ji hradí obchodní korporace. Příslušný orgán činný v trestním řízení tak učiní na základě návrhu správce. O výši náhrady hotových výdajů správce orgán činný v trestním řízení rozhoduje pouze v případě, že je hradí stát. Hradí-li hotové výdaje obchodní korporace, vyplatí je v souladu s pravidly obsaženými v prováděcí vyhlášce a v souladu s pravidly uplatňujícími se v této obchodní korporaci, nejsou-li v rozporu s vyhláškou (v tomto případě se uplatní kontrolní mechanismy fungující v dané obchodní korporaci). Hotové výdaje jsou nezbytné výdaje vydávané správcem, jež nelze zahrnout pod jiné formy výdajů. Mezi hotové výdaje není možno účtovat takové položky, jako jsou výdaje na vedení kanceláře správce, na úhradu nákladů na jeho zaměstnance apod. Hotovými výdaji jsou typicky cestovní výlohy správce v souvislosti se správou podílu, poštovné, náklady na telefony apod. Proti rozhodnutí o výši odměny a náhrady hotových výdajů správce je přípustná stížnost s odkladným účinkem (kromě správce ji může podat i obchodní korporace). K odstavci 4 V uvedeném ustanovení jsou vymezena kritéria, jakými se bude soud řídit při stanovení výše odměny správce podílu, přičemž podrobnosti bude upravovat prováděcí vyhláška (viz odstavec 7). Výše odměny by měla být odvozena jednak od skutečnosti, zda správce vykonává v obchodné korporaci funkci člena statutárního orgánu či nikoli (neboť rozsah a náročnost jeho činnosti jsou v kladném případě nesrovnatelně větší než v případě, kdy vykonává pouze práva majitele podílu), a jednak od výše obratu obchodní korporace. Provázání výše odměny správce podílu s ročním obratem obchodní korporace je využíváno i při určení odměny insolvenčního správce při reorganizaci podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž navázání výše odměny na obrat korporace poměrně věrohodně vypovídá o objemu podnikatelských aktivit korporace a může tak být zásadním vodítkem pro stanovení náročnosti správy, a tedy i odpovídající odměny správce za jím vykonávanou činnost. Pokud uvedená kritéria nelze použít, např. protože daná obchodní korporace nevykonává podnikatelskou činnost a nemá obrat (např. bytové družstvo), stanoví výši odměny správce
85
soud podle předpokládané délky doby výkonu správy a rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti správce. Pokud správce v obchodní korporaci vykonává funkci člena statutárního orgánu, přihlédne soud také k výši odměny ostatních členů statutárního orgánu nebo bývalých členů statutárního orgánu. K odstavci 5 Výslovně se uvádí, kdo je plátcem odměny a náhrady hotových výdajů za stát. K odstavci 6 V tomto ustanovení je upravena možnost správce požádat o čerpání zálohy na jeho odměnu nebo náhradu hotových výdajů, což bude relevantní zejména v případě, kdy je hradí stát, který tak činí až po skončení výkonu správy podílu. K odstavci 7 V uvedeném ustanovení je upraven okruh otázek, jež by měl řešit prováděcí právní předpis vyhláška Ministerstva spravedlnosti (viz zmocňovací ustanovení v § 12a). K bodu 39 (§ 11 a 12) K § 11 Ustanovení o úhradě nákladů na správu se zpřesňuje v tom smyslu, že jde o náklady, jež jsou vynaloženy na řádný výkon správy ve smyslu § 10, neboť původní dikce hovořící o „nákladech nutných k uchování zajištěného majetku ve stavu, v jakém byl v době jeho zajištění, které by jinak musel vynaložit obviněný,“ evokuje dojem, jako by bylo povinností správce učinit vše, aby majetek vůbec neztratil na hodnotě, což není možné už jen vzhledem k běžnému opotřebení majetku, a kromě toho u jiného majetku než movitých věcí správce majetek fakticky nespravuje a tudíž nemůže odpovídat za jeho faktický stav. Dále se odstraňuje dosavadní konstrukce přednostní úhrady nákladů z výnosů a přírůstků zajištěného majetku, neboť v praxi se tak stejně neděje, protože správci zajištěného majetku nemají rozpočtově umožněno úhradu tímto způsobem provést. K § 12 Cílem navrženého ustanovení je rozšířit podmínky prodeje zajištěného majetku (viz obecná část důvodové zprávy), odstranit stávající výkladové nejasnosti a zpřesnit pravidla prodeje. Soud rozhodne o prodeji zajištěného majetku na návrh pověřeného nebo smluvního správce, na návrh obviněného nebo jiné osoby, která má na prodeji zájem, nebo i bez takového návrhu, má-li za to, že jsou splněny podmínky pro prodej. K odstavci 1 Navržené ustanovení upravující možnost prodeje zajištěného majetku se souhlasem osoby, jíž byl zajištěn, se přebírá beze změny z dosavadní právní úpravy. K odstavci 2 V tomto ustanovení se navrhuje oproti dosavadní právní úpravě rozšířit podmínky prodeje zajištěného majetku bez souhlasu osoby, jíž byl zajištěn, jsou-li pro takový postup dány určité objektivní důvody. Podle dosavadní právní úpravy lze zajištěný majetek bez souhlasu dotčené osoby prodat pouze, pokud -
hrozí nebezpečí zkázy majetku nebo jiné těžko odvratitelné škody (např. jde o rychle se kazící potraviny či jiné komodity),
86
-
obviněný či zúčastněná osoba uprchli nebo se skrývají,
- majetek ztrácí přes řádný výkon správy výrazným způsobem svoji cenu. První důvod se týká jen specifického velmi omezeného okruhu věcí (zejména rychle se kazící potraviny) a dosud podle dostupných informací nebyl využit. Tento důvod se navrhuje převzít do nové právní úpravy. Pokud jde o druhý důvod, v praxi je sporné, zda je takovýto důvod sám o sobě dostačující k tomu, aby došlo k prodeji majetku, přičemž převažují spíše názory, že musí být splněny ještě další podmínky, aby bylo důvodné přistoupit k prodeji, tj. zejména musí být splněna podmínka, že nedosažitelnost dotčené osoby, jejíž majetek byl zajištěn, brání řádnému výkonu správy takového majetku. Uvedený důvod byl koncipován zejména s ohledem na opuštěné nemovitosti, které nebylo možno řádně spravovat - vzhledem k tomu, že v tomto návrhu se koncepce plné správy nemovitosti opouští, není již tento důvod prodeje relevantní, a proto již v nově navržené právní úpravě není obsažen. Většímu využití posledního důvodu prodeje brání nejasnosti týkající se výkladu pojmu „výrazná ztráta ceny“. Tento pojem dosud nebyl uspokojivě a jednoznačně vymezen a názory na jeho vymezení co do jeho obsahu a délky období, ve kterém by mělo k takovému poklesu ceny dojít, se liší (v praxi se vyskytly i názory, že musí jít o více než padesátiprocentní pokles ceny majetku a že k němu musí skutečně dojít). Proto navržená právní úprava tento pojem opouští a jako rozhodné hledisko volí hledisko časové, tj. že lze předpokládat, že zajištěný majetek bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, což typicky nastává v případě běžných motorových vozidel a elektrozařízení (elektrospotřebičů), které jsou v zákoně příkladmo uvedeny. Motorová vozidla jsou definována v § 2 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, jako nekolejová vozidla poháněná vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus. Samozřejmě se mají na mysli běžná motorová vozidla, zejména nová, nikoli vozidla např. s historickou hodnotou. Elektrozařízení jsou definována v § 37g zákona č. 186/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, a zjednodušeně řečeno mezi ně spadá „vše, co lze zapojit do elektrické zásuvky nebo funguje na baterie“. Citovaný zákon elektrozařízení dělí do následujících deseti kategorií: velké domácí spotřebiče, malé domácí spotřebiče, zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, spotřebitelské zařízení a solární panely, osvětlovací zařízení, elektrické a elektronické nástroje (s výjimkou velkých stacionárních průmyslových nástrojů), hračky, vybavení pro volný čas a sporty, lékařské přístroje, přístroje pro monitorování a kontrolu a výdejní automaty. U zajištěného majetku bude tento důvod prodeje využitelný zejména u běžných motorových vozidel a dále u mobilních telefonů, počítačů a hudebních přehrávačů, jež bývají nejčastěji zajišťovanými elektrozařízeními. Nepředpokládá se, že by z tohoto důvodu byly běžně prodávány investiční nástroje, neboť úlohou správce není provádět nějaké spekulace s investičními nástroji a prodávat je v návaznosti na výkyvy na kapitálovém trhu. I když se hodnota investičního nástroje v návaznosti na výkyvy na trhu může v čase měnit, nejde o případy naplňující pojem „rychlé ztráty na hodnotě“. K prodeji investičních nástrojů z tohoto důvodu by snad mohlo dojít jedině za situace, kdy by došlo k významné krizi na kapitálovém trhu a hodnota zajištěných investičních nástrojů by se zcela rapidně propadala. Z uvedeného důvodu by mohlo dojít také k prodeji podílu v obchodní korporaci, pokud by úmyslně docházelo k vyvádění majetku z obchodní korporace a správce podílu by takovému jednání nebyl schopen zabránit. V takovém případě je třeba při prodeji podílu respektovat ustanovení jiných zákonů omezujících převoditelnost podílu (např. podíl v advokátní korporaci je podílem s omezenou převoditelností – viz § 15 odst. 1 zákona o advokacii). 87
Dosavadní podmínky prodeje nijak nezohledňují skutečnost, že správa určitého typu majetku s sebou může přinášet náklady, které i několikanásobně převýší hodnotu takového majetku, nebo vyžaduje natolik specifické podmínky nakládání či odbornou způsobilost, že je lze zajistit jen za cenu nepřiměřených obtíží (např. zajištění závodních koní, letadla, pohonných hmot, lihu). Osoba, jíž byl majetek zajištěn, přitom není nijak motivována k udělení souhlasu s prodejem, neboť ví, že o majetek pravděpodobně přijde a nemá tak zájem o jeho další osud. Proto se nově navrhuje umožnit prodej zajištěného majetku také v těchto případech. K odstavci 3 Vzhledem k tomu, že ten, kdo vykonává aktuálně správu zajištěného majetku, je schopen nejlépe posoudit, zda jsou dány podmínky pro prodej zajištěného majetku, stanoví se mu povinnost v případě, že má za to, že jsou splněny, navrhnout příslušnému orgánu činnému v trestním řízení jeho prodej. Orgán činný v trestním řízení je povinen o takovém návrhu neprodleně rozhodnout a v případě, že mu nevyhoví, musí v odůvodnění usnesení uvést skutečnosti, pro které tak učinil. K odstavci 4 Za účelem odstranění výkladových nejasností se výslovně stanoví, podle kterých právních předpisů správce postupuje při prodeji zajištěného majetku. Soud postupuje podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem věcí. Ostatní orgány činné v trestním řízení, územní pracoviště ÚZSVM, organizační složky státu a státní organizace postupují podle právních předpisů, jimiž se řídí hospodaření s majetkem státu, přičemž tyto předpisy použijí přiměřeně, pokud jde o stanovení kupní ceny a postup při prodeji. Primárně budou postupovat podle zákona č. 219/2000 Sb., popř. pak podle jiných právních předpisů upravujících speciální postupy, jež se mohou týkat některých organizačních složek státu nebo státních organizací, nebo vybraného majetku státu, s nímž hospodaří. V případě, že prodej realizuje organizační složka státu, vystupuje při prodeji na straně prodávajícího vždy jménem České republiky. Pokud by však prodej realizovala státní organizace příslušná k hospodaření s určitým majetkem, vystupovala by při prodeji vlastním jménem. Exekutor postupuje při prodeji přiměřeně podle exekučního řádu. U správce podílu v obchodní korporaci se považuje za nejvhodnější, aby při prodeji podílu postupoval podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejné dražbě, ve znění pozdějších předpisů, neboť to je jeden ze způsobů, kterým zpeněžuje majetkovou podstatu podle insolvenčního zákona, a jde tak o způsob mu známý a transparentní (jak již bylo uvedeno, při dražbě je třeba respektovat zákonná ustanovení o omezené převoditelnosti podílu, např. omezení uvedené v zákoně o advokacii). V případě smluvního správce je třeba způsob prodeje dohodnout ve smlouvě. K odstavci 5 Z dosavadní právní úpravy se přebírá ustanovení o tom, že peněžní částka získaná prodejem se složí do úschovy, na rozdíl od ní se již však nemusí jednat pouze o soudní úschovu, ale peněžní částka je složena do úschovy toho orgánu činného v trestním řízení, který je aktuálně příslušný ke správě. K odstavci 6 Oproti dosavadní právní úpravě, která výslovně neupravuje přípustnost opravného prostředku proti rozhodnutí o prodeji, se navrhuje připustit stížnost s odkladným účinkem proti rozhodnutí o prodeji se souhlasem osoby, jíž byl majetek zajištěn, a proti rozhodnutí o prodeji z důvodů, že s výkonem správy jsou spojeny nepřiměřené náklady, nebo výkon správy
88
vyžaduje zvláštní podmínky nakládání nebo zvláštní odbornou způsobilost, které lze zajistit jen s nepřiměřenými obtížemi, přičemž v tomto případě rozhoduje o stížnosti vždy soud. Pokud jde o důvod prodeje, že majetek bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, připouští se rovněž opravný prostředek v podobě stížnosti s odkladným účinkem (s ohledem na potřebu rychle jednat je nicméně namístě připustit o tohoto rozhodnutí fikci doručení), neboť při prodeji zajištěného majetku z tohoto důvodu je třeba zvážit i povahu majetku a vztah osoby, jejíž majetek byl zajištěn, k takovému majetku, tj. jistě je na místě jiný postup u standardního vozidla, které rychle ztrácí na hodnotě a je snadno nahraditelné, a jiný u vzácného veteránu, který naopak nahraditelný zpravidla není a pro svého vlastníka má i jinou než tržní hodnotu. K rozhodování o stížnosti nicméně není v tomto případě v přípravném řízení dána příslušnost soudu, a to z následujících důvodů: Ačkoli v případě prodeje majetku z důvodu „rychlé ztráty na hodnotě“ jde o dispozici, která ve svém důsledku ruší původní vlastnické právo k zajištěné věci a zbavuje tak vlastníka jeho vlastnictví věci in natura, není tato změna vlastníka primárním účelem, ale je odvozena z povinnosti zajistit náležitou správu majetku a zabránit snížení hodnoty spravovaného majetku. Prodej zajištěného majetku je tedy jedním ze způsobů, jak zachovat hodnotu zajištěného majetku pomocí jeho transformace z věci hmotné do jiné formy hodnoty – do obecného hodnotového ekvivalentu – peněžních prostředků, které se následně složí do úschovy ve prospěch vlastníka, a tím je zachována hodnota majetku, byť za cenu změnu jeho formy. Nejde tu tedy o zbavení vlastnictví, ale o transformaci hodnoty majetku téhož vlastníka z jedné formy do formy jiné. Prodej zajištěného majetku z důvodu rychlé ztráty na hodnotě je tak jednáním vynuceným okolnostmi daného konkrétního případu, který činí správce majetku za účelem splnění povinností řádné správy majetku ve smyslu § 10 zákona č. 279/2003 Sb., kdy by jinak hrozilo nebezpečí, že za znehodnocení majetku ponese odpovědnost stát8. Proti rozhodnutí o prodeji z důvodu nebezpečí, že majetek podlehne rychlé zkáze, se pak opravný prostředek nepřipouští vůbec, neboť s ohledem na riziko velmi rychlého znehodnocení zajištěného majetku je třeba jednat neprodleně a kromě toho jde o rozhodnutí, které jako takové nepředstavuje zásah do práv osoby, jíž byl majetek zajištěn (takovým zásahem je rozhodnutí o zajištění), ale jde o rozhodnutí v její prospěch, neboť umožňuje uchovat hodnotu zajištěného majetku a zabránit jeho znehodnocení. Uvedený důvod prodeje je ostatně téměř totožný s důvodem prodeje uvedeným v § 80 odst. 2 tr. ř. umožňujícím věc prodat v případě nebezpečí, že se zkazí, kdy trestní řád stížnost proti takovému rozhodnutí rovněž nepřipouští. K bodu 41 (§ 12a) Do zákona č. 279/2003 Sb. se doplňuje zmocňovací ustanovení pro Ministerstvo spravedlnosti k provedení § 10b odst. 7. K článku II – přechodné ustanovení V článku II je upraveno přechodné ustanovení, jež reaguje na skutečnost, že subjekty, s nimiž jsou podle stávající právní úpravy uzavřeny smlouvy o správě (typicky jde o smlouvy o údržbě motorových vozidel a o ustájení a péči o zvířata), jsou vybírány v zadávacím řízení podle zákona o veřejných zakázkách, a smlouvy jsou pak s nimi uzavírány rámcově na dobu do vyčerpání hodnoty zakázky (v současné době jde cca o 9 smluv). Tyto rámcové smlouvy mají specifická ustanovení týkající se odpovědnosti za způsobenou škodu nebo újmu a o jejím pojištění. Navrhuje se proto vztáhnout nové požadavky týkající 8 )
V podrobnostech viz Vondruška, F., Trešlová, L. Nad vybranými otázkami zajištění majetku a jeho správy. Státní zastupitelství č. 4/2008, s. 30.
89
se pojištění odpovědnosti za škodu nebo újmu způsobenou při výkonu správy až na nově uzavírané smlouvy. K části druhé – změna trestního řádu K bodu 1 (§ 42 odst. 1 a § 349b) Terminologie se přizpůsobuje novému občanskému zákoníku, který již neužívá pojem „jiná majetková hodnota“, ale podřazuje tuto kategorii pod pojem věc, konkrétně věc nehmotnou. K bodu 2 (§ 42 odst. 4) Navržená změna reflektuje určité specifické případy, kdy práva nakládat s majetkem náležejí jiné osobě než jeho vlastníkovi. Takovým případem je institut svěřenského fondu v novém občanském zákoníku. Podstatou svěřenského fondu je, že jeho zakladatel vyčlení ze svého majetku určitou část a svěří ji nějakému účelu, přičemž tím vzniká oddělené vlastnictví a původní vlastník nemá žádná vlastnická práva k majetku v takovém fondu. Tato práva vykonává svěřenský správce, ale ani on není vlastníkem svěřenského fondu, tudíž jde o jakýsi účelově určený vyčleněný majetek, který nevlastní žádná osoba, pouze je stanoven určitý správce, který vykonává všechna práva a povinnosti spojené se správou majetku v takovém fondu. Svou povahou se svěřenský fond přibližuje nadaci, odlišuje se od ní však zejména nedostatkem právní osobnosti, dočasným trváním, větší variabilitou účelu a absencí veřejnoprávního dohledu. Svěřenský fond se také častěji zřizuje pouze na omezenou dobu. S ohledem na specifickou konstrukci svěřenského fondu, který není právnickou osobou a majetek v tomto fondu zároveň nemá žádného vlastníka, je zapotřebí umožnit, aby mohlo dojít k zajištění, správě a odčerpání majetku v takovém fondu v případě, že slouží k praní špinavých peněz (k čemuž jeho povaha přímo vybízí) a plyne do něj majetek mající původ v trestné činnosti. Za tímto účelem je třeba doplnit ustanovení o zúčastněné osobě v tom smyslu, že práva a povinnosti zúčastněné osoby v trestním řízení vykonává svěřenský správce, což odpovídá i konstrukci v občanskoprávním řízení, v němž je svěřenský správce nositelem procesních práv a povinností ve věcech týkajících se svěřenského fondu, který spravuje. Dalším, byť trochu odlišným případem, pak je majetek v podílovém fondu, který podle zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, obhospodařuje investiční společnost svým jménem na účet podílníků, přičemž z právních jednání učiněných v souvislosti s obhospodařováním majetku v podílovém fondu je oprávněna a zavázána investiční společnost. Podílníkům majetek sice náleží, ale nemohou s ním nakládat. Zákon o investičních společnostech a fondech pak stanoví, že pokud jiný právní předpis nebo právní jednání vyžadují údaj o osobě vlastníka, nahradí se údaje o všech podílnících názvem podílového fondu a údaji o jeho obhospodařovateli. S ohledem na specifičnost uvedených fondů se navrhuje v trestním řízení přiznat postavení zúčastněné osoby se všemi jejími procesními právy a povinnostmi svěřenskému správci a obhospodařovateli podílového fondu. V případě majetku v podílovém fondu vlastníci sice formálně existují, ve vztahu k uvedenému majetku však mají v podstatě obdobné postavení jako např. akcionáři k majetku v akciové společnosti. Pokud tedy bude v trestním řízení rozhodnuto o zajištění či zabrání majetku ve svěřenském fondu nebo v podílovém fondu z důvodu podezření, že se jedná o nástroj nebo výnos z trestné činnosti (popř. jako náhradní hodnota), v rozhodnutí se uvede, které věci podléhají zajištění nebo zabrání, a uvede se označení svěřenského fondu nebo podílového fondu a osoba svěřenského správce či obhospodařovatele podílového fondu. Toto usnesení se doručí svěřenskému správci nebo obhospodařovateli podílového fondu, který může využít všech opravných prostředků a jiných nástrojů, jež zákon přiznává zúčastněné osobě.
90
K bodu 3 (§ 47 odst. 1 věta první) Podle stávající právní úpravy lze majetkové nároky poškozeného v trestním řízení zajistit až ve fázi po zahájení trestního stíhání (tj. na majetku obviněného) a pouze v případě, že je dána důvodná obava, že uspokojení takových nároků bude mařeno nebo ztěžováno. Požadavek na prokázání „důvodné obavy“ limituje možnosti zajištění majetku pro tyto účely, neboť není vždy snadné takovou důvodnou obavu doložit, byť je zřejmé, že poškozenému majetkový nárok vznikl. V praxi je navíc mnohdy k naplnění takové důvodné obavy požadováno, aby se obviněný již dopustil úkonů směřujících k zmaření zajištění, což opět snižuje úspěšnost vymožení nároků poškozeného. Poškozený je tak, pokud jde o jeho majetkové nároky, do určité míry znevýhodněn, i když by zajištění uspokojení nároků poškozeného a jeho satisfakce měly být jedním z významných cílů trestního řízení. Navrhuje se proto upravit podmínky zajištění nároku poškozeného tak, že k zajištění nároků poškozeného již nadále nebude vyžadováno prokázání důvodné obavy, že uspokojení tohoto nároku bude mařeno nebo ztěžováno, ale postačí skutečnost, že trestným činem byla poškozenému způsobena škoda nebo nemajetková újma nebo se pachatel na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Taková úprava přispěje k zlepšení postavení poškozeného v trestním řízení. K bodu 4 (§ 47 odst. 1 - doplněné věty) Dosavadní ustanovení o tom, že zajistit lze v trestním řízení pouze nárok poškozeného v tomto řízení uplatnitelný (tj. pouze nárok poškozeného, který je subjektem adhezního řízení a jako takový má majetkový nárok proti obviněnému, o kterém dosud nebylo rozhodnuto v jiném řízení), obsažené v odstavci 5 se přesouvá do odstavce 1 k podmínkám zajištění nároku poškozeného. Dále se uvádí, že k zajištění nemůže být užit majetek, který nepodléhá výkonu rozhodnutí o zajištění podle § 3 zákona č. 279/2003 Sb. K bodu 5 (§ 47 odst. 4) Navrhuje se zpřesnit a doplnit obsah usnesení o zajištění v tom smyslu, že se obviněnému zakazuje převést zajištěný majetek na jinou osobu nebo jej zatížit, přičemž kromě v zákoně vyjmenovaných jednání může příslušný orgán činný v trestním řízení výslovně omezit obviněnému i některá další práva, pokud by podle jeho názoru jejich výkon ohrozil účel zajištění, a to i dodatečně, vyvstane-li taková potřeba, např. na návrh pověřeného správce. Při zajištění těchto dalších práv se postupuje obdobně podle § 79e tr. ř. (k omezení výkonu dalších práv viz odůvodnění k § 79e tr. ř.). Výslovně se též stanoví, že právní jednání učiněné v rozporu se zákazy obsaženými v usnesení o zajištění nebo v dodatečném usnesení je neplatné, přičemž jde o neplatnost absolutní. K takové neplatnosti přihlédne trestní soud i bez návrhu. Kromě toho se v průběhu trestního řízení může takové neplatnosti dovolávat u civilního soudu buď přímo příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo - což je vhodnější - na základě pověření podle zákona č. 279/2003 Sb. příslušné územní pracoviště ÚZSVM, jehož pracovníci mají s výkonem takové agendy zkušenosti (včasné dovolání se neplatnosti příslušného právního jednání má význam ve vztahu k dalším případným převodům vlastnického práva k zajištěnému majetku zejména s ohledem na nová ustanovení občanského zákoníku o nabytí od nevlastníka - § 1109 až 1113 OZ). Dále se obviněnému nově ukládá povinnost uvést kromě osob majících k zajištěnému majetku předkupní, nájemní nebo jiné právo, také jiná omezení vztahující se k zajištěnému majetku - např. že je na něj vedena exekuce, nebo byl zahrnut do soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení, což zajišťuje informační provázanost v rámci příslušných řízení.
91
K bodu 6 (§ 47 odst. 5 a 6) Odstavec 5 se navrhuje zrušit s ohledem na jeho duplicitu k ustanovení § 3 zákona č. 279/2003 Sb., jež bylo odpovídajícím způsobem doplněno. Zároveň byl doplněn odkaz na § 3 zákona č. 279/2003 Sb. do § 47 odst. 1 tr. ř. Odstavec 6 se navrhuje zrušit s ohledem na novou úpravu neplatnosti právních jednání učiněných v rozporu se zákazy obsaženými v usnesení o zajištění v odstavci 4. K bodu 7 (§ 47 nově označený odst. 5) Za účelem odstranění případných výkladových nejasností, pokud jde o rozsah pojmu „výkon rozhodnutí“, a za účelem provázání úpravy s insolvenčním zákonem a občanským soudním řádem, se do příslušného ustanovení výslovně doplňuje, že také v rámci insolvenčního a exekučního řízení lze se zajištěným majetkem nakládat pouze s předchozím souhlasem soudu nebo státního zástupce (podle fáze trestního řízení). Uvedená právní úprava brání vyvedení majetku ze zajištění formou uplatnění fingovaných pohledávek ze strany třetích osob jednajících po domluvě s obviněným. Předmětná právní úprava navazuje na příslušná ustanovení insolvenčního zákona (§ 283 odst. 3 ve spojení s § 227), občanského soudního řádu (§ 265 odst. 2) a exekučního řádu (§ 47 odst. 3). Smyslem a cílem této právní úpravy je zabránit vyvádění majetku zajištěného pro účely trestního řízení ze zajištění s využitím civilních nástrojů, zejména uplatněním fingovaných pohledávek ze strany třetích osob spjatých s osobou, jíž byl majetek v trestním řízení zajištěn. Úkolem příslušného orgánu činného v trestním řízení při zvažování udělení souhlasu s uvolněním zajištěného majetku pro účely insolvenčního řízení, exekuce nebo výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu tak není zvažovat okolnosti rozhodné pro tato řízení (např. dosažení co nejvýhodnějšího uspokojení věřitelů, resp. co nejlepšího výsledku zpeněžení), ale vyhodnocení rizik z pohledu trestního řízení, tj. zejména skutečnosti, zda v insolvenčním nebo exekučním řízení či v rámci výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu není dáno riziko uplatnění fingované pohledávky (např. zda v těchto řízeních nevystupuje osoba, o níž jsou poznatky, že je ve spojení s osobou, jejíž majetek byl zajištěn v trestním řízení). Tato právní úprava tedy nepředpokládá a ani nepožaduje, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajišťoval co nejúspěšnější uspokojení soukromoprávní pohledávky poškozeného v jiných řízeních, a neupřednostňuje poškozeného před jinými věřiteli, ale jejím cílem je, aby nedošlo k zmaření účelu zajištění v trestním řízení, ať už jde o zajištění nároku poškozeného nebo o zajištění pro jiné účely. K bodu 8 (§ 48 odst. 2 věta druhá) Ustanovení týkající se vynětí věci ze zajištění z důvodu, že vlastníkem takové věci je jiná osoba než obviněný, se navrhuje zrušit pro jeho duplicitu s § 4 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb. K bodu 9 (§ 48 odst. 3 a 4) Obviněnému se přiznává právo žádat z důležitých důvodů o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, např. v případě obviněné právnické osoby o provedení platby zaměstnancům. Samozřejmě je zapotřebí vyhodnotit, zda takový úkon není fingovaný a nemá jím dojít k vyvedení majetku ze zajištění. Po vzoru právní úpravy zajištění nástrojů a výnosů z trestné činnosti (§ 78 až 79f tr. ř.) se dále navrhuje přiznat obviněnému právo žádat o zrušení či omezení zajištění, přičemž jako pojistka proti podávání nedůvodných žádostí za účelem průtahu řízení se stanoví, že takovou žádost, pokud se v ní neuvádějí nové důvody, může obviněný podat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí o předchozí žádosti.
92
K bodu 10 (§ 49) Navržená změna zohledňuje novou možnost obviněného žádat o povolení provedení úkonu se zajištěným majetkem s tím, že stanoví, že proti takovému rozhodnutí je přípustná stížnost s odkladným účinkem. Zároveň se vypouští ustanovení o opravném prostředku proti vynětí ze zajištění, neboť režim vynětí věci ze zajištění je nadále upraven pouze v zákoně č. 279/2003 Sb. K bodu 11 (§ 49a) Podle stávající právní úpravy lze majetkové nároky poškozeného v trestním řízení zajistit až ve fázi po zahájení trestního stíhání (tj. na majetku obviněného). Oproti tomu výnosy a nástroje z trestné činnosti, jakož i náhradní hodnotu za ně, lze pro účely trestního řízení zajistit již ve fázi před zahájením trestního stíhání (viz § 79a až 79f tr. ř.), a to přitom nejen osobě, proti níž se vede trestní řízení, ale i osobě třetí, tzv. zúčastněné osobě. Přitom je zřejmé, že právě na začátku trestního řízení je největší šance dohledat a zajistit majetek osoby, proti níž se vede trestní řízení, neboť mnohdy tato osoba ještě nestihne zmařit zajištění, a s postupem času tato šance rapidně klesá. Poškozený je tak, pokud jde o jeho majetkové nároky, do určité míry znevýhodněn, i když by zajištění uspokojení nároků poškozeného a jeho satisfakce měly být jedním z významných cílů trestního řízení. Navrhuje se proto rozšířit podmínky zajištění nároku poškozeného tak, aby bylo možné v trestním řízení zajistit majetkoprávní nároky poškozeného i ve fázi před zahájením trestního stíhání na majetku podezřelého (podezřelým se v tomto případě má na mysli osoba, o níž existují určité poznatky nasvědčující tomu, že jde o osobu, která spáchala trestný čin - míra tohoto podezření je nicméně menší, než je uvedeno v § 160 odst. 1 tr. ř., tj. dosud nelze bezodkladně přistoupit k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání - na druhé straně nelze za podezřelého považovat jakoukoli osobu, která podala vysvětlení podle § 158 tr. ř. nebo jsou ohledně ní činěny jiné úkony v prověřování). S ohledem na skutečnost, že zajištění představuje výrazný zásah do vlastnického práva osoby v rané fázi řízení se však pro tuto fázi řízení jako nezbytná podmínka zajištění vyžaduje existence důvodné obavy, že uspokojení nároku poškozeného bude mařeno nebo ztěžováno. Taková úprava přispěje k zlepšení postavení poškozeného v trestním řízení a bude tím odbourána i praxe, kdy je majetek zajištěný před zahájením trestního stíhání jako náhradní hodnota podle § 79f tr. ř. po zahájení trestního stíhání přezajišťován podle 47 tr. ř. K bodům 12 a 13 (nadpis hlavy čtvrté v části první, nadpis oddílu čtvrtého v části první hlavě čtvrté) Nadpisy se přizpůsobují novému občanskému zákoníku, který již neužívá pojem „jiná majetková hodnota“, ale podřazuje tuto kategorii pod pojem věc, konkrétně věc nehmotnou. K bodu 14 (§ 78 odst. 1) V návaznosti na novou terminologii v občanském zákoníku se zpřesňuje, že institut vydání věci se týká pouze věcí hmotných, a to navíc jen movitých, neboť pro nemovitosti a věci nehmotné je upraven specifický postup při jejich zajištění v § 79d a 79e tr. ř.
93
K bodům 15, 21 a 22 (§ 78 odst. 4 až 8 a § 79 odst. 6 a 7) K § 78 odst. 4 a § 79 odst. 7 S ohledem na skutečnost, že s vydanou nebo odňatou věcí mohou být spojena určitá práva, u nichž může vyvstat potřeba jejich zajištění (typicky u listinných cenných papírů), výslovně se stanoví, že při zajištění těchto práv se postupuje podle § 79e tr. ř. K § 78 odst. 5 a § 79 odst. 6 S ohledem na právní úpravu obsaženou v § 1099 nového občanského zákoníku, podle níž se převádí vlastnické právo k movitým věcem již účinností smlouvy, nikoli až předáním věci, je zapotřebí i do ustanovení o vydání a odnětí věci zakotvit povinnost osoby, která věc vydala nebo které byla odňata, zdržet se právních jednání ohrožujících zajištění věci, a to pod sankcí absolutní neplatnosti jednání provedených v rozporu s tímto zákazem. O tom musí být tato osoba písemně poučena. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy, kdy vlastnické právo přecházelo až faktickým předáním věci, totiž nelze do budoucna vyloučit, aby dotčená osoba smluvně převedla zajištěnou movitou věc na jinou osobu, popř. ji zatížila, i v době, kdy taková věc bude fakticky v úschově příslušného orgánu činného v trestním řízení či u pověřeného správce. K neplatnosti jednání přihlédne trestní soud i bez návrhu. Kromě toho se v průběhu trestního řízení může neplatnosti jednání dovolávat buď přímo příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo - což je vhodnější - na základě pověření podle zákona č. 279/2003 Sb. příslušné územní pracoviště ÚZSVM, jehož pracovníci mají s výkonem takové agendy zkušenosti. V návaznosti na novou terminologii v občanském zákoníku se dále zpřesňuje, že instituty vydání a odnětí věci se týkají pouze věcí hmotných, a to navíc jen movitých, neboť pro nemovitosti a věci nehmotné je upraven specifický postup při jejich zajištění v § 79d a 79e tr. ř. K § 78 odst. 6 až 8 a § 79 odst. 7 Navržená úprava reaguje na skutečnost, že byť jsou podle uvedených ustanovení zajišťovány zejména důkazy, se kterými je specificky nakládáno a nevztahují se na ně ustanovení zákona č. 279/2003 Sb., zároveň jsou podle nich zajišťovány i věci, ohledně nichž může být uložen trest propadnutí věci, nebo ochranné opatření zabrání věci. U těchto typů věcí není dán věcný důvod, aby s nimi bylo v rámci výkonu zajištění nakládáno odlišně než s movitými věcmi zajištěnými pro účely uvedené v § 47 a 347 tr. ř., proto se navrhuje po vzoru zákona č. 279/2003 Sb. převzít ustanovení upravující informační povinnost vůči orgánu, který vede evidenci daného typu věci, jež byla zajištěna, a dále se výslovně stanoví, že na správu těchto věcí se užijí příslušná ustanovení zákona č. 279/2003 Sb. (s výjimkou věcí převzatých do úschovy orgánu činného v trestním řízení za účelem provedení důkazu). Dále se osobě, která vydala movitou věc, nově ukládá povinnost uvést kromě osob majících k vydané věci předkupní, nájemní nebo jiné právo, také jiná omezení vztahující se k této věci - např. že na ni bude vedena exekuce, nebo byla zahrnuta do soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení, což zajišťuje informační provázanost v rámci příslušných řízení. V návaznosti na novou terminologii v občanském zákoníku se dále zpřesňuje, že instituty vydání a odnětí věci se týkají pouze věcí hmotných, a to navíc jen movitých, neboť pro nemovitosti a věci nehmotné je upraven specifický postup při jejich zajištění v § 79d a 79e tr. ř.
94
K bodům 16 až 20 (§ 79 odst. 1 až 6) V návaznosti na novou terminologii v občanském zákoníku se zpřesňuje, že institut odnětí věci se týká pouze věcí hmotných, a to navíc jen movitých, neboť pro nemovitosti a věci nehmotné je upraven specifický postup při jejich zajištění v § 79d a 79e tr. ř. K bodu 23 (§ 79a odst. 2 věta druhá) Jde o zpřesnění terminologie v návaznosti na skutečnost, že pojem „bankovní spojení“, který byl užíván ve vyhlášce č. 62/2004 Sb., již neodpovídá platné právní úpravě, neboť předmětná vyhláška byla zrušena vyhláškou č. 169/2011 Sb. a tento pojem již v bankovních předpisech užíván není. Pojem „číslo účtu“ v sobě přitom zahrnuje i kód banky. K bodu 24 (§ 79a odst. 2 věta šestá) Nově se výslovně stanoví, že právní jednání učiněné v rozporu se zákazem obsaženým v usnesení o zajištění je neplatné, přičemž jde o neplatnost absolutní. K takové neplatnosti přihlédne trestní soud i bez návrhu. Kromě toho se v průběhu trestního řízení může takové neplatnosti dovolávat u civilního soudu buď přímo příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo - což je vhodnější - na základě pověření podle zákona č. 279/2003 Sb. příslušné územní pracoviště ÚZSVM, jehož pracovníci mají s výkonem takové agendy zkušenosti. K bodům 25 a 26 (§ 79a odst. 2 věta sedmá a osmá) Za účelem odstranění případných výkladových nejasností, pokud jde o rozsah pojmu „výkon rozhodnutí“, a za účelem provázání úpravy s insolvenčním zákonem a občanským soudním řádem, se výslovně doplňuje, že také v rámci insolvenčního a exekučního řízení má být na úhradu pohledávek v nich řešených přednostně užito majetku nedotčeného zajištěním a že i v jejich rámci lze se zajištěnými peněžními prostředky na účtu nakládat pouze s předchozím souhlasem předsedy senátu nebo státního zástupce (podle fáze trestního řízení). Uvedená právní úprava brání vyvedení majetku ze zajištění formou uplatnění fingovaných pohledávek ze strany třetích osob jednajících po domluvě s osobou, jejíž majetek byl zajištěn. K bodu 27 (§ 79a odst. 5) V souladu s jinými zajišťovacími instituty zpřesňuje, že stížnost proti rozhodnutím, kterými se zajištěné peněžní prostředky uvolňují ze zajištění, má odkladný účinek, aby nedošlo ke zmaření účelu zajištění. Na rozhodování o takové stížnosti se užije režim § 146a tr. ř. K bodu 28 (§ 79a odst. 6) Byť u zajištěných peněžních prostředků na účtu nebude zpravidla přicházet v úvahu, že by byly spravovány, neboť postačí jejich blokace na účtu, přesto výjimečně nelze vyloučit postup podle zákona č. 279/2003 Sb., a to v případě, kdy by ten, komu byly peněžní prostředky zajištěny, tyto peněžní prostředky v rozporu se zákazem zcizil, a bylo by zapotřebí dovolat se neplatnosti takového jednání. Pro tento případ se jeví být žádoucí připustit možnost, aby se neplatnosti takového jednání dovolával Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a byl pověřen provedením tohoto dílčího úkonu ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 279/2003 Sb. Z tohoto důvodu je i do tohoto ustanovení doplněn odkaz na zákon č. 279/2003 Sb. K bodu 29 (§ 79b věta první) Do příslušného zajišťovacího institutu se navrhuje doplnit možnost blokovat kromě prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem také prostředky doplňkového penzijního spoření podle zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů, neboť doplňkové penzijní spoření je produktem, který se svou
95
podstatou od penzijního připojištění neliší. Jedná se rovněž o produkt umožňující dobrovolné spoření na stáří, který je podporován státem, a je konstruován na obdobných principech jako penzijní připojištění. Není proto důvod, aby s ním bylo z trestněprávního hlediska zacházeno jinak. K bodu 30 (§ 79b věta druhá) Navrhuje se zpřesnit stávající odkaz na § 79a tr. ř., který nezahrnuje všechnu problematiku, jíž je třeba analogicky řešit podle § 79a tr. ř. K bodu 31 (§ 79c odst. 1) Příslušné ustanovení upravující zajištění zaknihovaných cenných papírů se aktualizuje v návaznosti na zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož oprávnění vést evidenci investičních nástrojů přešlo ze Střediska cenných papírů na centrální depozitář cenných papírů (viz § 200 odst. 10 a § 202 citovaného zákona) a další osoby uvedené v citovaném zákoně. Evidence zaknihovaných cenných papírů může být navíc vedena i podle jiných právních předpisů než podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu, např. evidenci dluhových cenných papírů vede, resp. může vést, Česká národní banka podle § 33 odst. 2 zákona č. 6/1993 Sb., evidenci státních dluhopisů vede, resp. může vést, Ministerstvo financí podle § 35 odst. 1 písm. d) zákona č. 218/2000 Sb. Ustanovení pak reaguje na skutečnost, že v určitých případech vykonává práva k zaknihovaným cenným papírům jiná osoba než majitel a výslovně této osobě přiznává postavení srovnatelné s postavením osoby, jíž byly zajištěny zaknihované cenné papíry (tj. postavení zúčastněné osoby, v podrobnostech viz odůvodnění k § 42 tr. ř.). Tak např. pokud by zaknihované cenné papíry byly součástí majetku ve svěřenském fondu, tento majetek nemá vlastníka a vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává svěřenský správce. Stejně tak majetek v podílovém fondu sice náleží všem vlastníkům podílových listů, nicméně tito nejsou oprávněni s takovým majetkem nakládat a toto oprávnění vykonává obhospodařovatel svým jménem na účet podílníků. Podílníci tak mají v podstatě stejné postavení jako např. akcionáři v akciové společnosti, s tím rozdílem, že majetek v podílovém fondu nenáleží investiční společnosti, která fond obhospodařuje, ale v pravém slova smyslu nejsou plnohodnotnými spoluvlastníky takového majetku ani samotní podílníci. K bodu 32 (§ 79c odst. 3 a 4) Navrhuje se zpřesnit a doplnit obsah usnesení o zajištění zaknihovaných cenných papírů v tom smyslu, že se dotčené osobě zakazuje je převést na jinou osobu nebo je zatížit, přičemž kromě v zákoně vyjmenovaných jednání může příslušný orgán činný v trestním řízení výslovně omezit takové osobě i některá další práva, pokud by podle jeho názoru jejich výkon ohrozil účel zajištění, a to i dodatečně, vyvstane-li taková potřeba, např. na návrh pověřeného správce. Zároveň se stanoví, že při zajištění těchto dalších práv se postupuje podle § 79e tr. ř. (k omezení výkonu dalších práv viz odůvodnění k § 79e tr. ř.). Výslovně se též stanoví, že právní jednání učiněné v rozporu se zákazy obsaženými v usnesení o zajištění nebo v dodatečném usnesení je neplatné, přičemž jde o neplatnost absolutní. K takové neplatnosti přihlédne trestní soud i bez návrhu. Kromě toho se v průběhu trestního řízení může takové neplatnosti dovolávat u civilního soudu buď přímo příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo - což je vhodnější - na základě pověření podle zákona č. 279/2003 Sb. příslušné územní pracoviště ÚZSVM, jehož pracovníci mají s výkonem takové agendy zkušenosti (včasné dovolání se neplatnosti příslušného právního jednání má význam ve vztahu k dalším případným převodům vlastnického práva k zajištěným
96
zaknihovaným cenným papírům zejména s ohledem na nová ustanovení občanského zákoníku o nabytí od nevlastníka - § 1109 až 1113 OZ). Dále se osobě, jíž byly zajištěny zaknihované cenné papíry, ukládá povinnost uvést osoby, jež mají k těmto papírům práva, a uvést jiná omezení vztahující se k nakládání s nimi - např. že je na ně vedena exekuce, nebo byly zahrnuty do soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení, což zajišťuje informační provázanost v rámci příslušných řízení (byť jsou takové informace zpravidla zjistitelné z příslušné evidence, nelze vyloučit, že v ní nedopatřením nebudou uvedeny). Příslušnému orgánu činnému v trestním řízení se dále za účelem zajištění jejich informovanosti a posílení právní jistoty stanoví povinnost vyrozumět o zajištění zaknihovaných cenných papírů osoby, o nichž je mu známo, že k nim mají určitá práva, nebo orgány a osoby, o nichž je mu známo, že vedou řízení, pro jehož účely bylo omezeno právo osoby, vůči níž usnesení o zajištění směřuje, s nimi nakládat (např. exekutor, insolvenční správce, civilní soud). K bodu 33 (§ 79c odst. 5) Nahrazuje se stávající odkaz na § 79a tr. ř., který je nepřesný, neboť nezahrnuje všechnu problematiku, jíž je třeba analogicky řešit podle § 79a tr.ř. K bodu 34 (§ 79d odst. 2) Navrhuje se zpřesnit a doplnit obsah usnesení o zajištění nemovitosti v tom smyslu, že se dotčené osobě zakazuje nemovitost převést na jinou osobu nebo ji zatížit a záměrně činit faktické úkony směřující k jejímu poškození nebo zničení. Na rozdíl od jiných typů majetku se v tomto případě nepředpokládá možnost zajistit další práva související s nemovitostí, neboť při absenci výkonu faktické správy je dostačující zajistit výše uvedená práva a nejeví se být potřebné zajišťovat nějaká další. Výslovně se též stanoví, že právní jednání učiněné v rozporu se zákazy obsaženými v usnesení o zajištění nebo v dodatečném usnesení je neplatné, přičemž jde o neplatnost absolutní. K takové neplatnosti přihlédne trestní soud i bez návrhu. Kromě toho se v průběhu trestního řízení může takové neplatnosti dovolávat u civilního soudu buď přímo příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo - což je vhodnější - na základě pověření podle zákona č. 279/2003 Sb. příslušné územní pracoviště ÚZSVM, jehož pracovníci mají s výkonem takové agendy zkušenosti (včasné dovolání se neplatnosti příslušného právního jednání má význam ve vztahu k dalším případným převodům vlastnického práva k zajištěné nemovitosti zejména s ohledem na nová ustanovení občanského zákoníku o nabytí od nevlastníka - § 1109 až 1113 OZ). Dále se osobě, jíž byla zajištěna nemovitost, nově ukládá povinnost uvést kromě osob majících k nemovitosti předkupní, nájemní nebo jiné právo, také jiná omezení vztahující se k zajištěné nemovitosti - např. že je na ni vedena exekuce, nebo byla zahrnuta do soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení, což zajišťuje informační provázanost v rámci příslušných řízení (byť by takové skutečnosti měly být zjistitelné z katastru nemovitostí, nelze vyloučit, že v něm nebudou nedopatřením uvedeny). Katastrálnímu úřadu se shodně s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb. (jež se týká pouze nemovitosti zajištěné podle § 47, 344a a 347 tr. ř., popř. v rámci mezinárodní justiční spolupráce z týchž důvodů) ukládá povinnost vyrozumět orgán činný v trestním řízení o každé skutečnosti, o níž se dozví a jež má vliv na zajištění nemovitosti (např. že došlo k deklaratornímu zápisu vlastnického práva jiné osoby k zajištěné nemovitosti). V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku je třeba uvést, že ustanovením § 79d tr. ř. se bude řídit i zajištění práva stavby, neboť podle § 1242 NOZ je právo stavby věcí nemovitou (nikoli věcí nehmotnou) a stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí, přičemž
97
rovněž podléhá ustanovení o věcech nemovitých. nemovitostí.
Právo stavby se zapisuje do katastru
K bodům 35 a 39 (§ 79d odst. 3 a 8) Jedná se o terminologické změny, které reflektují skutečnost, že osoba, která získala zajišťovanou nemovitost trestnou činností, není jejím vlastníkem, neboť v souladu s občanskoprávními předpisy nelze vlastnické právo nabýt trestnou činností. Kromě toho může být zajištěna i nemovitost, jež nemá vlastníka, ale ze zákona přísluší právo s ní nakládat určité osobě (např. svěřenský správce, obhospodařovatel podílového fondu). K bodu 36 (§ 79d odst. 4 věta první) Příslušnému orgánu činnému v trestním řízení se za účelem zajištění jejich informovanosti stanoví povinnost vyrozumět o zajištění nemovitosti osoby, o nichž je mu známo, že mají k takové nemovitosti určitá práva, nebo osoby a orgány, o nichž je mu známo, že vedou řízení, ve kterém bylo omezeno právo osoby, vůči níž usnesení o zajištění směřuje, nakládat se zajištěnou nemovitostí (např. exekutor, insolvenční správce, civilní soud). Stejně jako v zákoně č. 279/2003 Sb. se navrhuje vypustit povinnost orgánů činných v trestním řízení doručit usnesení o zajištění nemovitosti finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu má osoba, jíž byla nemovitost zajištěna, trvalý nebo jiný pobyt, neboť není zřejmé, k čemu má taková informační povinnost sloužit. Zajištěním nemovitosti se jejímu vlastníkovi omezují pouze některá práva, jejichž využití by vedlo k zmaření zajištění (zejména oprávnění ji zatížit nebo převést na jinou osobu), jeho povinnosti k nemovitosti mu však zůstávají zachovány, tj. zejména povinnost platit daň a poplatky s ní spojené. Zajištění nemovitosti v katastru nemovitostí přitom účelně brání převodu vlastnického práva k zajištěné nemovitosti nebo zřízení věcného břemene k ní, přičemž katastrální úřad může provést vklad vlastnického nebo jiného práva k zajištěné nemovitosti jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení. Dále se již striktně nestanoví, že je obecnímu úřadu a finančnímu úřadu, v jejichž obvodu se nachází zajištěná nemovitost, zapotřebí doručit opis usnesení, ale postačí je o této skutečnosti vyrozumět. K bodu 37 (§ 79d odst. 5) V návaznosti na nový katastrální zákon a NOZ se ustanovení vyžadující předchozí souhlas orgánů činných v trestním řízení s provedením zápisu práva k zajištěné nemovitosti do katastru nemovitostí zpřesňuje v tom smyslu, že takový souhlas je vyžadován pouze v případě, kdy je zápis činěn na základě právního jednání osoby, jíž byla nemovitost zajištěna, s takovou nemovitostí. Naopak se takový souhlas nevyžaduje pro případy, kdy je zápis činěn z jiného důvodu, typicky je-li zapisováno právo na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci právo a zápis do katastru nemovitostí má v tomto případě pouze deklaratorní účinky. V takovém případě skutečnost, že je nemovitost zajištěna, nemůže bránit provedení zápisu do katastru nemovitostí, neboť k přechodu či vzniku práva k nemovitosti již došlo v době před zajištěním. Obdobným způsobem se ze stejných důvodů upravuje i ustanovení o ztrátě účinků návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí podaného před vydáním usnesení o zajištění dotčené nemovitosti. K bodu 38 (§ 79d odst. 6 věta druhá) Za účelem odstranění případných výkladových nejasností, pokud jde o rozsah pojmu „výkon rozhodnutí“, a za účelem provázání úpravy s insolvenčním zákonem a občanským soudním řádem, se výslovně doplňuje, že také v rámci insolvenčního a exekučního řízení lze se zajištěnou nemovitostí nakládat pouze s předchozím souhlasem předsedy senátu nebo státního zástupce (podle fáze trestního řízení). Uvedená právní úprava brání vyvedení majetku
98
ze zajištění formou uplatnění fingovaných pohledávek ze strany třetích osob jednajících po domluvě s osobou, jejíž majetek byl zajištěn. K bodům 40 a 41 (nadpis § 79e, § 79e odst. 1, odst. 7 a odst. 8) Terminologie institutu zajištění jiné majetkové hodnoty se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné. K bodu 42 (§ 79e odst. 2) Navrhuje se zpřesnit obsah usnesení o zajištění nehmotné věci v tom smyslu, že se dotčené osobě zakazuje činit právní jednání směřující k zmaření nebo ztížení účelu zajištění, přičemž kromě v zákoně výslovně vyjmenovaných jednání (zákaz převodu a zatížení), může příslušný orgán činný v trestním řízení výslovně omezit takové osobě i některá další práva, pokud by podle jeho názoru jejich výkon ohrozil účel zajištění. Taková práva může zajistit buď přímo v usnesení o zajištění, nebo dodatečně, např. na návrh pověřeného správce, který zjistí při výkonu své činnosti takovou potřebu. Uvedené ustanovení je použitelné zejména při zajištění pohledávek vzniklých z nejrůznějších právních titulů, kdy postačí zajistit příslušné majetkové právo a pouze v případě, že ze strany dlužníka nebude včas a řádně plněno, je pak žádoucí pověřit příslušné územní pracoviště ÚZSVM, aby adekvátní plnění vymohlo soudní cestou. V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku je třeba uvést, že zajištění práva stavby se bude řídit § 79d tr. ř., nikoli § 79e tr. ř., neboť podle § 1242 NOZ je právo stavby věcí nemovitou (nikoli věcí nehmotnou) a stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí, přičemž rovněž podléhá ustanovení o věcech nemovitých. Právo stavby se zapisuje do katastru nemovitostí. Dále bude toto ustanovení využitelné při zajišťování práv spojených s podílem v obchodní korporaci v návaznosti na ZOK. Pokud jde o podíl v obchodní korporaci, vždy se tedy zajistí právo převést podíl na jinou osobu nebo jej zatížit (§ 32, § 207 a § 600 ZOK). Dále je třeba vždy zajistit majetková práva s podílem spojená, tj. právo na podíl na zisku (§ 34, § 161, § 348 a § 586 ZOK), právo na vypořádací podíl (§ 36, § 623 a § 748 ZOK) a právo na podíl na likvidačním zůstatku (§ 37 ZOK). Vzhledem k tomu, že tato práva v době zajištění nemusí ještě reálně existovat, zákon výslovně stanoví, že je lze zajistit i do budoucna pro případ jejich vzniku. Při zvažování zajištění dalších (tzv. nemajetkových a ostatních) práv k podílu a rozsahu takového zajištění by měl orgán činný v trestním řízení vycházet ze všech známých skutečností a důsledně hodnotit, zda je skutečně nezbytné zajišťovat i tato jiná práva spojená s podílem, neboť v případě většinových podílů zajištění takových práv může vést i k nezbytnosti zasahovat do řízení obchodní korporace, což znamená podstatný zásah do jejího chodu. Na druhou stranu, je-li zajišťován většinový podíl v obchodní korporaci a orgán činný v trestním řízení má poznatky, že majitel podílu je napojen na členy statutárního orgánu nebo jiné osoby řídící obchodní korporaci a je tak dáno riziko, že majetek obchodní korporace bude vyveden a tím dojde k snížení nebo k úplné ztrátě hodnoty zajištěného podílu, bylo by v rozporu se smyslem a účelem zajištění na takovou situaci nereagovat zajištěním dalších práv majiteli většinového podílu. V případě obchodní společnosti půjde zejména o právo svolat valnou hromadu (§ 183 a § 187 odst. 2 ZOK) a hlasovat na valné hromadě i mimo ni (§ 175, § 353 a § 418 ZOK), popř. též i o právo dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady (§ 191 a § 428 ZOK), pokud by bylo třeba zpětně napadat již přijaté usnesení valné hromady. V případě družstva pak půjde o právo účastnit se řízení a rozhodování družstva (§ 575 a § 755 ZOK), především účastnit se a hlasovat na členské schůzi (§ 635 a 650 ZOK) i mimo ni (§ 652 ZOK) a případně o právo dovolávat se neplatnosti usnesení členské schůze pro rozpor
99
s právními předpisy nebo stanovami (§ 663 ZOK). Pokud jsou zajištěna jiná než majetková práva spojená s podílem a je zapotřebí zajistit jejich aktivní výkon (tj. nestačí pouze zakázat jejich výkon majiteli podílu), postupuje pak orgán činný v trestním řízení podle zákona č. 279/2003 Sb., tj. v souladu s tímto zákonem pověří správou podílu příslušného insolvenčního správce, který se ujme správy v rozsahu zajištěných práv. Pokud jde o tato jiná práva k podílu v obchodní korporaci, jde zejména o následující práva: Práva společníků/akcionářů: -
právo na informace (SRO - § 155 a násl. ZOK) a vysvětlení (AS - § 357 a násl. ZOK)
-
právo podat společnickou žalobu (domáhat se za společnost náhrady újmy proti jednateli nebo splnění jeho případné povinnosti plynoucí z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK a v těchto řízeních společnost zastupovat - § 157 ZOK)
-
právo kvalifikovaného akcionáře podat akcionářskou žalobu (za společnost se domáhat náhrady újmy proti členu představenstva nebo dozorčí rady, nebo splnění jejich případné povinnosti plynoucí z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK, anebo splacení emisního kursu proti akcionáři, který je v prodlení s jeho splácením, a v tomto řízení společnost zastupovat - § 371 ZOK)
-
právo podílet se na řízení společnosti (SRO - § 167 ZOK), především právo hlasovat na valné hromadě (AS - § 353 ZOK) i mimo valnou hromadu (SRO - § 175 ZOK, AS § 418 ZOK) a právo uplatňovat návrhy a protinávrhy (AS - § 361 a § 369 ZOK)
-
právo svolat valnou hromadu (SRO - § 183 ZOK, § 187 odst. 2 ZOK),
-
právo kvalifikovaného (AS - § 368 ZOK)
-
právo kvalifikovaného společníka žádat jednatele, aby svolal valnou hromadu (SRO - § 187 ZOK) či stejné právo kvalifikovaného akcionáře (AS - § 366 ZOK)
-
právo dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady (SRO - § 191 ZOK, AS - § 428 ZOK)
-
právo vystoupit ze společnosti (SRO - § 164 a 202 ZOK)
-
právo ukončit účast společníka dohodou (SRO - § 203 ZOK)
-
předkupní právo k prodávanému uvolněnému obchodnímu podílu (SRO - § 213 ZOK)
-
přednostní právo k účasti na zvýšení základního kapitálu převzetím vkladové povinnosti a právo takového práva se vzdát (SRO - § 220 a § 221 ZOK, AS - § 484 a § 490 ZOK)
-
právo uzavřít dohodu společníků o zrušení společnosti (SRO - § 241 odst. 1 ZOK)
-
právo domáhat se zrušení společnosti u soudu (SRO - § 241 ZOK)
-
právo na nucený přechod účastnických cenných papírů (squeeze out, AS - § 375 ZOK) a tomu odpovídající právo vytlačených akcionářů na přiměřené protiplnění (AS - § 376 ZOK)
-
právo vzdát se práva na včasné a řádné svolání valné hromady (SRO § 184/3)
-
právo seznámit se se zprávou o vztazích (§ 84 ZOK)
-
právo navrhnout soudu aby pro účely přezkoumání zprávy o vztazích jmenoval znalce (§85 a násl. ZOK)
akcionáře
žádat
100
soud
o
svolání
valné
hromady
-
právo požadovat, aby ovládající osoba odkoupila podíl společníka (§ 89 ZOK)
-
právo žádat výměnu akcií (AS - § 543 ZOK)
práva členů družstva: -
právo volit a být volen do orgánů družstva (§ 575 ZOK)
-
právo účastnit se řízení a rozhodování družstva (§ 575 a § 755 ZOK), především účastnit se a hlasovat na členské schůzi (§ 635 a 650 ZOK) i mimo ni (§ 652 ZOK)
-
právo dovolávat se neplatnosti usnesení členské schůze pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (§ 663 ZOK)
-
právo dovolávat se neplatnosti usnesení shromáždění delegátů pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (§ 702 ZOK)
-
právo podílet se na výhodách poskytovaných družstvem (§ 575 ZOK)
-
právo podat členskou žalobu (domáhat se za družstvo náhrady újmy proti členovi orgánu družstva nebo splnění jejich případné povinnosti plynoucí z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK - § 584 ZOK)
-
právo disponovat s podílem (§ 599 a násl. ZOK)
-
právo na vypořádací podíl (§ 623 a § 748 ZOK)
-
právo vystoupit z družstva (§ 612 ZOK)
-
právo uzavřít smlouvu o nájmu družstevního bytu (bytové družstvo - § 742 ZOK)
U této skupiny práv musí orgán činný v trestním řízení s ohledem na okolnosti zvážit, zda je třeba je pro dosažení účelu zajištění zajistit či nikoli, přitom má i možnost tato práva zajistit a povolovat jejich výkon na základě žádosti majitele podle odstavce 8. Pokud bude orgán činný v trestním řízení pověřovat správou podílu insolvenčního správce, pak je třeba zajistit všechna nemajetková práva, jež správce potřebuje k výkonu správy (tj. v podstatě všechna výše uvedená, až na případná předkupní a přednostní práva a popř. právo na informace). Pokud jde o právo vystoupit z obchodní korporace nebo v ní jinak ukončit svou účast, jako nejvhodnější se jeví výkon těchto práv zajistit, s tím, že může být v konkrétním případě povolen podle odstavce 8, nehrozí-li nebezpečí, že takovým postupem dojde ke zmaření účelu zajištění (pak musí být zajištěna adekvátní hodnota podílu v peněžních prostředcích). Zajištění těchto dalších práv k podílu bude přicházet v úvahu zejména v případě, kdy majitel zajištěného většinového podílu (nebo majitelé zajištěných podílů, jež dohromady tvoří většinu) bude zároveň statutárním orgánem obchodní korporace, nebo bude existovat důvodné podezření o jeho napojení na členy statutárního orgánu a bude tak zapotřebí zasáhnout do řízení obchodní korporace a vyměnit členy statutárního orgánu. Nelze však vyloučit potřebu zajistit tato další práva i v případě, že nebude prokázáno napojení majitele většinového podílu na statutární orgán, a to pokud by s ohledem na charakter spáchané trestné činnosti nebo na jiné okolnosti bylo zapotřebí zajistit, aby prostřednictvím práv, jimiž majitel zajištěného podílu disponuje, tento neovlivnil chod korporace ve svůj prospěch a nezmařil tak účel zajištění. V takovém případě nebude nutné měnit členy statutárního orgánu obchodní korporace, ale správce bude pouze v potřebném rozsahu vykonávat zajištěná práva namísto majitele podílu. Při zajištění minoritních podílů, kdy prostřednictvím těchto podílů při standardní situaci nelze významně ovlivňovat řízení obchodní korporace, by v zásadě mělo postačovat zajištění 101
majetkových práv spojených s podílem, dispozičních práv majitele podílu s tímto podílem, včetně práva zastavit podíl, a případně též práva vystoupit z korporace či v ní jinak ukončit účast (v režimu odstavce 8). Oproti tomu povinnosti spojené s podílem v obchodní korporaci zůstávají majiteli podílu a nejsou předmětem zajištění a správy. Jde zejména o následující povinnosti: povinnosti společníků/akcionářů: -
vkladová povinnost (§ 150 a 344ZOK)
-
povinnost uhradit společnosti úrok z prodlení při prodlení se splácením peněžitého vkladu (§ 151 a 344 odst. 2 ZOK)
-
příplatková povinnost (§ 162 ZOK)
-
povinnost odevzdat kmenový list (§ 152 ZOK)
povinnosti členů družstva: -
dodržovat stanovy (§ 575 ZOK)
-
dodržovat rozhodnutí orgánů družstva (§ 575 ZOK)
-
vkladová povinnost (§ 563 ZOK)
- přispět na úhradu ztráty družstva (§ 587 ZOK) V usnesení o zajištění vždy musí být jednoznačně vymezeno, která práva spojená s podílem jsou jeho majiteli zajištěna (lze tak učinit i formou negativního výčtu, tj. „všechna práva spojená s podílem, s výjimkou…“), neboť od toho se odvíjí i rozsah činnosti insolvenčního správce, je-li pověřen správou podílu. Stejně tak vůči majiteli podílu musí být postaveno najisto, jaká práva spojená s podílem nemůže vykonávat, přičemž je žádoucí jej poučit i o možnosti postupu podle odstavce 8, který v rozsahu, v jakém není ohrožen účel zajištění, umožňuje majiteli podílu provést určitá potřebná právní jednání. Výslovně se též stanoví, že právní jednání učiněné v rozporu se zákazy obsaženými v usnesení o zajištění nebo i v dodatečném usnesení je neplatné, přičemž jde o neplatnost absolutní. K takové neplatnosti přihlédne trestní soud i bez návrhu. Kromě toho se v průběhu trestního řízení může takové neplatnosti dovolávat u civilního soudu buď přímo příslušný orgán činný v trestním řízení, nebo - což je vhodnější - na základě pověření podle zákona č. 279/2003 Sb. příslušné územní pracoviště ÚZSVM, jehož pracovníci mají s výkonem takové agendy zkušenosti (včasné dovolání se neplatnosti příslušného právního jednání má význam ve vztahu k dalším případným převodům vlastnického práva k zajištěné nehmotné věci zejména s ohledem na nová ustanovení občanského zákoníku o nabytí od nevlastníka - § 1109 až 1113 OZ). K bodu 43 (§ 79e odst. 3) Ze systematických důvodů se další povinnosti, jež jsou usnesením o zajištění nehmotné věci ukládány dotčené osobě, vyčleňují do samostatného odstavce, přičemž oproti stávající právní úpravě jsou doplněny o povinnost osoby, jíž byla nehmotná věc zajištěna, označit osoby, které mají poskytnout určitá plnění vztahující se k zajištěné nehmotné věci (pohledávce, podílu v obchodní společnosti apod.). Označení těchto osob je důležité z toho důvodu, aby příslušný orgán činný v trestním řízení mohl následně vyzvat tyto osoby, aby příslušné plnění odevzdaly jemu namísto osoby, jíž byla nehmotná věc zajištěna. Dále se osobě, jíž byla zajištěna nehmotná věc, ukládá povinnost uvést jiná omezení vztahující se k zajištěné nehmotné věci - např. že je na ni vedena exekuce, nebo byla zahrnuta do soupisu majetkové
102
podstaty v insolvenčním řízení, což zajišťuje informační provázanost v rámci příslušných řízení. K bodu 44 (§ 79e odst. 4 a 5) K odstavci 4 Příslušnému orgánu činnému v trestním řízení se za účelem zajištění jejich informovanosti stanoví povinnost vyrozumět o zajištění nehmotné věci osoby, o nichž je mu známo, že mají k takové věci určitá práva, nebo osoby a orgány, o nichž je mu známo, že vedou řízení, v němž bylo omezeno právo osoby, vůči níž usnesení o zajištění směřuje, nakládat s takovou nehmotnou věcí (např. exekutor, insolvenční správce, civilní soud). Dále orgán činný v trestním řízení oznámí usnesení o zajištění nehmotné věci osobám, jež jsou povinny poskytnout určitá plnění spojená se zajištěnou nehmotnou věcí a vyzve je, aby plnění složily jemu do úschovy nebo na jiné určené místo (např. pověřenému správci). V odstavci 4 jsou také provedeny terminologické změny, které reflektují skutečnost, že osoba, která získala zajišťovanou nehmotnou věc trestnou činností, není jejím majitelem, neboť v souladu s občanskoprávními předpisy nelze vlastnické právo nabýt trestnou činností. Kromě toho může být zajištěna i nehmotná věc, jež nemá vlastníka, ale ze zákona přísluší právo s ní nakládat určité osobě (svěřenský správce, obhospodařovatel podílového fondu). Předmětné ustanovení dále reaguje na skutečnost, že v době oznamování usnesení zpravidla příslušný orgán činný v trestním řízení nebude znát všechny dlužníky osoby, jíž byla zajištěna nehmotná věc (dozví se o nich až na základě sdělení osoby, vůči níž usnesení o zajištění směřuje, na jeho výzvu), a proto může usnesení o zajištění nehmotné věci přednostně oznámit jen těm dlužníkům, o nichž ví. Vzhledem k tomu, že informace o zajištění podílu v obchodní korporaci je významnou informací pro tuto obchodní korporaci, výslovně se uvádí, že orgán činný v trestním řízení oznámí usnesení o zajištění podílu i obchodní korporaci, v níž byl podíl zajištěn. K odstavci 5 Navrhuje se vypustit informační povinnost orgánů činných v trestním řízení o zajištění nehmotné věci vůči územnímu pracovišti ÚZSVM, v jehož obvodu má majitel nehmotné věci trvalý nebo jiný pobyt, neboť není zřejmé, k čemu má taková informace sloužit. V případě, že ÚZSVM není pověřen správou zajištěné nehmotné věci, nemá k ní žádný vztah, ani oprávnění, jež by mohl vykonávat. Jinak se přebírá dosavadní právní úprava. K bodu 45 (§ 79e odst. 6 věta první a odst. 7) Terminologie se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné. K bodu 46 (§ 79e odst. 6 věta druhá) Za účelem odstranění případných výkladových nejasností, pokud jde o rozsah pojmu „výkon rozhodnutí“, a za účelem provázání úpravy s insolvenčním zákonem a občanským soudním řádem, se výslovně doplňuje, že také v rámci insolvenčního a exekučního řízení lze se zajištěnou nehmotnou věcí nakládat pouze s předchozím souhlasem předsedy senátu nebo státního zástupce (podle fáze trestního řízení). Uvedená právní úprava brání vyvedení majetku ze zajištění formou uplatnění fingovaných pohledávek ze strany třetích osob jednajících po domluvě s osobou, jejíž majetek byl zajištěn.
103
K bodům 47, 50 a 51 (§ 79f, 80 a 81a) Terminologie se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité. K bodu 48 (§ 79f odst. 2) S ohledem na skutečnost, že náhradní hodnota již není nástrojem nebo výnosem z trestné činnosti, ale ekvivalentní hodnotou za ně, přiznává se osobě, jíž byla náhradní hodnota zajištěna, právo žádat z důležitých důvodů o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní hodnoty, např. v případě obviněné právnické osoby o provedení platby zaměstnancům. Mělo by jít spíše o výjimečný postup odůvodněný např. humanitárními důvody. Samozřejmě je zapotřebí vyhodnotit, zda takový úkon není fingovaný a nemá jím dojít k vyvedení majetku ze zajištění. Proti rozhodnutí o povolení provedení úkonu je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. K bodu 49 (§ 79g) Za účelem odstranění výkladových nejasností se výslovně upravuje, že v průběhu trestního řízení lze změnit důvod zajištění věci usnesením, přičemž proti takovému usnesení lze podat stížnost bez odkladného účinku. Tato úprava tak umožňuje přezajištění majetku např. pro účely zajištění majetkového nároku poškozeného. K bodu 52 (nadpis § 146a) Terminologie se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité, a pojem „majetek“ jako souhrn věcí. K bodu 53 [§ 146a odst. 1 písm. c)] Navržená úprava reaguje na novou možnost rozhodnout o zajištění doplňkového penzijního spoření podle § 79b tr. ř. a upravuje příslušnost k rozhodování o stížnosti proti takovému rozhodnutí. K bodu 54 [§ 146a odst. 1 písm. d)] V návaznosti na změnu systematiky § 79c se opravuje odkaz na toto ustanovení. K bodu 55 [§ 146a odst. 1 písm. f)] Provádějí se terminologické změny v návaznosti na terminologické změny institutu zajištění nehmotné věci. K bodu 56 [§ 146a odst. 1 písm. g)] V návaznosti na novou úpravu obsaženou v § 79f odst. 2 tr. ř., která přiznává tomu, komu byla zajištěna náhradní hodnota, právo žádat o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní hodnoty, se (obdobně jako při rozhodování o žádosti o zrušení nebo omezení zajištění) upravuje příslušnost soudu k rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce, kterým nepovolil provedení požadovaného úkonu. K bodu 57 [§ 146a odst. 1 písm. h) až j)] S ohledem na skutečnost, že úprava mezinárodní justiční spolupráce dosud obsažená v hlavě XXV. trestního řádu byla vyčleněna do samostatného zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je třeba úpravu nedopatřením dosud obsaženou v písmenu h) ustanovení přesunout do citovaného zákona.
104
V novém písmenu h) je pak v návaznosti na novou úpravu v § 79g tr. ř. upravena příslušnost soudu k rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce, kterým změnil důvod zajištění. V návaznosti na novou úpravu obsaženou v § 48 odst. 3 a 4 tr. ř., která přiznává obviněnému právo žádat o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku a žádat o zrušení či omezení zajištění pro účely uspokojení nároku poškozeného, se (obdobně jako v jiných případech rozhodování o žádosti o zrušení nebo omezení zajištění) upravuje v písmenu i) příslušnost soudu k rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce, kterým nepovolil provedení požadovaného úkonu nebo nevyhověl žádosti obviněného o zrušení nebo omezení zajištění. Dále se reaguje na možnost zajistit majetek pro účely zajištění nároku poškozeného i před zahájením trestního stíhání na majetku osoby podezřelé, kdy je zapotřebí poskytnout podezřelému stejné právní nástroje obrany jako obviněnému. V návaznosti na novou úpravu zajištění pro účely výkonu peněžitého trestu (§ 344a tr. ř.) a novou úpravu, která přiznává obviněnému právo žádat o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku a žádat o zrušení nebo omezení zajištění pro účely výkonu peněžitého trestu a trestu propadnutí majetku (§ 344b tr. ř. a § 349 tr. ř.) se stejně jako v jiných obdobných případech upravuje v písmenu j) příslušnost soudu k rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce, kterým zajistil majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu, nepovolil provedení požadovaného úkonu, rozhodl o omezení zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění. K bodu 58 (§ 146a odst. 2) Jedná se o legislativně technickou opravu odkazů v návaznosti na navržené změny příslušných zajišťovacích institutů. K bodům 59 a 60 [§ 239, § 314e odst. 2 písm. f), § 349b a § 358] Terminologie se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité. K bodům 61 a 62 (§ 343 odst. 2 a § 344 odst. 3) Novou úpravu umožňující zajistit majetek obviněného již v průběhu trestního řízení pro účely výkonu peněžitého trestu je zapotřebí promítnout také do fáze výkonu peněžitého trestu, resp. jeho vymáhání. K bodu 63 (§ 344a a § 344b) K § 344a Dosavadní právní úprava neumožňuje zajistit majetek obviněného pro účely zajištění výkonu peněžitého trestu, i když je zřejmé, že v konečné fázi trestního řízení, kdy je peněžitý trest vymáhán, je poměrně malá šance, že dojde k jeho úspěšnému vymožení, neboť obviněný měl dostatek času na to, aby svůj majetek převedl na jiné osoby nebo jej schoval, spotřeboval či jinak zmařil úspěšné vymožení tohoto trestu. O tom ostatně svědčí nízká vymahatelnost uložených peněžitých trestů. Navržená právní úprava umožňuje zajistit majetek obviněného již v průběhu trestního řízení pro účely výkonu peněžitého trestu, což by mělo zlepšit vymahatelnost tohoto trestu a zefektivnit jeho výkon. Je třeba uvést, že podle stávající právní úpravy je možné zajistit
105
majetek pro účely trestu propadnutí majetku i pro účely trestu propadnutí věci, takže peněžitý trest je jediným majetkovým trestem, pro jehož účely takové zajištění možné není. Při stanovení rozsahu zajištění je třeba vycházet zejména z povahy a závažnosti trestného činu, okolností jeho spáchání a poměrů obviněného. Dále se uvádí, že k zajištění nemůže být užit majetek, který nepodléhá výkonu rozhodnutí o zajištění podle § 3 zákona č. 279/2003 Sb. K § 344b Po vzoru zajištění majetku z jiných důvodů se upravuje rozhodování o zrušení a omezení zajištění pro účely výkonu peněžitého trestu. Obviněnému se přiznává právo žádat z důležitých důvodů o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, např. v případě obviněné právnické osoby o provedení platby zaměstnancům. Samozřejmě je zapotřebí vyhodnotit, zda takový úkon není fingovaný a nemá jím dojít k vyvedení majetku ze zajištění. Obviněnému se dále přiznává právo žádat o zrušení či omezení zajištění, přičemž jako pojistka proti podávání nedůvodných žádostí za účelem průtahu řízení se stanoví, že takovou žádost, pokud se v ní neuvádějí nové důvody, může obviněný podat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí o předchozí žádosti. K bodu 64 (§ 347 věta první) Stejně jako u zajištění majetku pro účely uspokojení nároku poškozeného podle § 47 tr. ř. se navrhuje vypustit omezující podmínku zajištění výkonu trestu propadnutí majetku spočívající v nutnosti prokázat obavu, že výkon trestu bude zmařen nebo ztížen. Požadavek na prokázání takové obavy limituje možnosti zajištění majetku pro tento účel, neboť není vždy snadné takovou obavu doložit, byť lze s ohledem na povahu a závažnost trestného činu, okolnosti jeho spáchání a poměry obviněného očekávat uložení trestu propadnutí majetku. V praxi je navíc mnohdy k naplnění takové obavy požadováno, aby se obviněný již dopustil úkonů směřujících k zmaření zajištění, což opět snižuje úspěšnost výkonu tohoto trestu. K bodu 65 (§ 347 věta první a druhá) Byť § 66 tr. zák. umožňuje vedle trestu propadnutí celého majetku uložit i propadnutí jen jeho vymezené části, právní úprava zajištění majetku pro účely výkonu tohoto trestu tomu neodpovídá, neboť § 347 tr. ř. umožňuje zajistit pouze celý majetek obviněného a nikoli jen jeho určitou část. Mnohdy je tak zbytečně po dlouhou dobu zajištěn celý majetek obviněného, byť by postačilo zajištění jen určité části majetku, kromě toho do zajištění spadají i věci bezcenné či malé hodnoty nebo věci, jejichž správa je nákladná a obtížná, a zbytečně tak dochází k nárůstu nákladů státu, neboť orgány činné v trestním řízení jsou podle stávající právní úpravy v podstatě povinny zajistit všechen majetek obviněného, o kterém se dozvědí. Taková právní úprava pak vede v některých případech k zbytečnému nadměrnému omezení práv obviněného a naopak v některých případech k zbytečným vysokým nákladům státu na správu zajištěného majetku (a to i např. na likvidaci bezcenných věcí). Cílem navržené změny je tak umožnit, aby mohla být obviněnému zajištěna pouze určitá část jeho majetku pro účely výkonu trestu propadnutí majetku, nikoli pouze celý majetek jako je tomu podle stávající právní úpravy. Tím budou jednak šetřena práva obviněného a jednak dojde k určité úspoře nákladů spojených se správou určitého typu majetku (jakož i nákladů na likvidaci propadlých bezcenných věcí).
106
K bodu 66 (§ 347 odst. 1 poslední věta) S ohledem na změny provedené v § 348 odst. 1 tr. ř. se výslovně uvádí, že k zajištění nemůže být užit majetek, který nepodléhá výkonu rozhodnutí o zajištění podle § 3 zákona č. 279/2003 Sb. K bodu 67 (§ 348 odst. 1) Dikce předmětného ustanovení se upravuje v návaznosti na novou možnost zajistit pouze určenou část majetku, terminologicky se též přizpůsobuje novému občanskému zákoníku. Dále se vypouští ustanovení o věcech, na které se zajištění nevztahuje, z důvodu jeho duplicity s ustanovením § 3 zákona č. 279/2003 Sb., jež bylo odpovídajícím způsobem aktualizováno. Zároveň byl doplněn odkaz na ustanovení § 3 zákona č. 279/2003 Sb. do § 347 odst. 1 tr. ř. K bodu 68 (§ 348 odst. 2) Aktualizuje se odkaz na § 47 tr. ř. s ohledem na změny v něm provedené. K bodu 69 (§ 349) Zrušení a omezení zajištění z úřední povinnosti i na žádost se sjednocuje s úpravou této problematiky u jiných typů zajištění. Obviněnému se přiznává právo žádat o zrušení či omezení zajištění, přičemž jako pojistka proti podávání nedůvodných žádostí za účelem průtahu řízení se stanoví, že takovou žádost, pokud se v ní neuvádějí nové důvody, může obviněný podat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí o předchozí žádosti. Obviněnému se dále přiznává právo žádat z důležitých důvodů o povolení provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, např. v případě obviněné právnické osoby o provedení platby zaměstnancům. Samozřejmě je zapotřebí vyhodnotit, zda takový úkon není fingovaný a nemá jím dojít k vyvedení majetku ze zajištění. K části třetí – změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže Aktualizují se názvy trestního opatření propadnutí věci a ochranného opatření zabrání věci v návaznosti na terminologické změny provedené v trestním zákoníku za účelem sladění pojmů s novým občanským zákoníkem, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“. K části čtvrté – změna trestního zákoníku K bodům 1 a 2 (terminologické změny) Terminologie v trestním zákoníku se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité. K bodům 3 a 4 (§ 70 odst. 1 a 2) Ve vztahu k přímým výnosům z trestné činnosti získaným pachatelem se navrhuje trest propadnutí věci koncipovat jako obligatorní, což by mělo vést k důslednému odčerpání výnosů z trestné činnosti ve všech případech, kdy jsou takové výnosy zjištěny a zajištěny a nelze je vrátit jejich vlastníkovi ani se na nich nemůže hojit poškozený (tj. nepostupuje se podle § 80 či 81 tr. ř., ani nejde o věci, vůči nimž by byl uplatněn nárok na vydání bezdůvodného obohacení). Navržená úprava koresponduje i s vybranými zahraničními právními úpravami, které mají odčerpání výnosů pachateli trestného činu koncipováno jako obligatorní. Koncepční východiska navržené úpravy jsou podrobně popsána v obecné části důvodové zprávy, na kterou lze odkázat.
107
Povinné ukládání trestu propadnutí věci není novinkou, neboť s takovou koncepcí se počítá již ve stávajícím § 70 odst. 3 tr. zák. ve vztahu k věcem, které pachatel drží v rozporu s právními předpisy (např. nelegální zbraně). K bodům 5 a 7 (terminologické změny) Terminologie v trestním zákoníku se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité. K bodu 6 (§ 70 odst. 4) S ohledem na změnu systematiky ustanovení § 70 tr. zák. se upravuje odkaz (přímé výnosy z trestné činnosti nabyté pachatelem propadají obligatorně bez ohledu na to, zda jsou drženy v rozporu s právními předpisy či nikoli). K bodům 8 a 9, 12 a 13 (§ 71 odst. 1 a 2, § 101 odst. 1, § 102 a § 104 odst. 2) Jde o úpravu odkazů v návaznosti na změnu systematiky § 70 tr. zák. K bodům 10 a 12 (§ 101 odst. 2 a § 102) Ustanovení upravující ochranné opatření zabrání věci a ustanovení upravující zabrání náhradní hodnoty se navrhují doplnit tak, aby bylo možné zabrat i věci, jež jsou součástí majetku svěřenského fondu a jsou nástrojem nebo výnosem z trestné činnosti nebo náhradní hodnotou za ně. Taková úprava je nezbytná, aby bylo zabráněno praní špinavých peněz prostřednictvím svěřenských fondů. V rozhodnutí o zabrání majetku ve svěřenském fondu se uvede, které věci podléhají zabrání, a uvede se označení svěřenského fondu a osoba svěřenského správce. Opravný prostředek proti takovému rozhodnutí má právo podat svěřenský správce, který je v postavení zúčastněné osoby. Dalším, byť trochu odlišným případem pak je majetek v podílovém fondu, který podle zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, obhospodařuje investiční společnost svým jménem na účet podílníků, přičemž z právních jednání učiněných v souvislosti s obhospodařováním majetku v podílovém fondu je oprávněna a zavázána investiční společnost. Podílníkům majetek sice náleží, ale nemohou s ním nakládat. Zákon o investičních společnostech a investičních fondech pak stanoví, že pokud jiný právní předpis nebo právní jednání vyžadují údaj o osobě vlastníka, nahradí se údaje o všech podílnících názvem podílového fondu a údaji o jeho obhospodařovateli. V tomto případě tak není zapotřebí přímo doplňovat ustanovení § 101 odst. 2 upravující zabrání majetku osobám odlišným od pachatele, neboť na rozdíl od svěřenského fondu má majetek v podílovém fondu vlastníky, kterými je nabyt, a to vlastníky podílových listů daného fondu. Proto postačuje pouze úprava § 102 a navazující procesní úprava, která přiznává postavení zúčastněné osoby obhospodařovateli podílového fondu (srov. odůvodnění k § 42 tr. ř.). Usnesení o zabrání věci je pak koncipováno obdobně jako v případě majetku ve svěřenském fondu, tj. uvede se v něm věc, jež podléhá zabrání, označení podílového fondu a údaje o jeho obhospodařovateli. K bodu 11 (§ 101 odst. 4) Terminologie v daném ustanovení se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité.
108
K bodům 14 a 17 až 19 (nadpisy § 134, 135 a 138, § 137 věta třetí a § 138 odst. 2) Terminologie v trestním zákoníku se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité. K bodům 15 a 16 (§ 134 odst. 1 a 2) Výkladové ustanovení trestního zákoníku zabývající se vymezením pojmů „věc“ a „jiná majetková hodnota“ je zapotřebí aktualizovat v návaznosti na nové vymezení pojmu „věc“ v občanském zákoníku s tím, že pro účely trestněprávních předpisů zůstávají zachovány určité odchylky. Předně již není zapotřebí uvádět, že ustanovení o věcech se vztahuje i na peněžní prostředky na účtu a na cenné papíry, neboť podle občanského zákoníku (§ 489 až 544) jsou považovány za věc. Dále není zapotřebí vymezovat pojem „jiná majetková hodnota“, neboť občanský zákoník tento pojem opustil a nově spadají tyto hodnoty do kategorie věcí nehmotných (§ 496 odst. 2 NOZ - „nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty“). Oproti občanskému zákoníku však zůstávají odchylky v tom směru, že ustanovení o věcech se i nadále užijí na živá zvířata a oddělené zpracované části lidského těla, neplyne-li z konkrétních ustanovení něco jiného. Beze změny zůstává zachováno i ustanovení o ovladatelné přírodní síle, neboť občanský zákoník považuje za věc v právním slova smyslu pouze ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, což je užší vymezení. K bodu 20 (terminologické změny) Terminologie v trestním zákoníku se přizpůsobuje nové terminologii v občanském zákoníku, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“ a nově užívá pouze pojem „věc“, přičemž věci dělí podle povahy na hmotné a nehmotné a movité či nemovité. K části páté - změna zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim K bodům 1 až 3 (§ 15, 19 a 26) Aktualizují se názvy trestu propadnutí věci a ochranného opatření zabrání věci v návaznosti na terminologické změny provedené v trestním zákoníku za účelem sladění pojmů s novým občanským zákoníkem, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“. K bodu 4 (§ 30 odst. 1) Navržená změna má za cíl napravit legislativní pochybení, neboť zahajovat trestní stíhání nemusí jen policejní orgán, ale i státní zástupce, který podle § 174 odst. 2 písm. c) trestního řádu nebo podle § 10 odst. 2 jednacího řádu státního zastupitelství koná vyšetřování, popřípadě i kapitán lodi podle § 161 odst. 6 trestního řádu. K bodům 5 a 9 (§ 33 dosavadní odst. 2 a nově označený odst. 6) Vzhledem k zavedení nového zajišťovacího institutu do trestního řádu, který umožňuje zajistit majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu, již není důvod, aby zákon o trestní odpovědnosti právnických osob upravoval obdobný institut omezující nakládání s majetkem právnické osoby pro účely zajištění výkonu peněžitého trestu, neboť tento zákon obsahuje pouze odchylky od procesní úpravy obsažené v trestním řádu, která se jinak subsidiárně užije i na právnické osoby. Proto se navrhuje tento zajišťovací institut ze zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim vypustit pro nadbytečnost.
109
K bodům 6, 7 a 8 (§ 33 nové odst. 2, 3 a 5) Navržená úprava vychází z toho, že je plně na místě, aby v přípravném řízení namísto soudce povoloval provedení úkonu, který se týká majetku, na nějž se vztahuje zajišťovací opatření podle ustanovení § 33 odst. 1, státní zástupce, neboť v tomto případě nedochází k zásahu do práv právnické osoby, ale naopak, omezuje se již uložené zajišťovací opatření. Pokud by státní zástupce nevyhověl návrhu, věc bude předložena k rozhodnutí soudci (jedná se o obdobný režim jako u § 73b odst. 2 tr. ř.). Podle stávající právní úpravy musí i o omezení či zrušení zajišťovacího opatření v přípravném řízení rozhodnout soudce. Taková úprava je zbytečně zatěžující, a proto se navrhuje, aby v takovém případě (tedy při rozhodování z vlastního podnětu - je třeba odlišit od postupu podle § 33 odst. 5) rozhodoval v přípravném řízení státní zástupce. Pokud je v přípravném řízení rozhodováno o žádosti právnické osoby o zrušení nebo omezení zajištění, může státní zástupce takové žádosti vyhovět. Pokud by státní zástupce žádosti nevyhověl, věc bude předložena k rozhodnutí soudci (srov. již uváděný § 73b odst. 2 tr. ř.). Délku lhůty, po jejímž uplynutí může právnická osoba opětovně žádat o zrušení nebo omezení zajišťovacích opatření, se navrhuje přizpůsobit délkám lhůt stanoveným pro stejné účely u zajišťovacích institutů obsažených v trestním řádu, tj. prodloužit ji na 30 dnů. K části šesté – změna zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních K bodům 1 a 5 (§ 11 odst. 4 a § 132 odst. 4) Po vzoru trestního řádu, v němž byl sjednocen postup při správě placení pohledávek vzniklých v trestním řízení, se navrhuje i v případě vymáhání nákladů vzniklých při provádění úkonů mezinárodní justiční spolupráce, pokud má povinnost tyto náklady uhradit osoba, vůči níž úkon směřuje, postupovat podle daňového řádu, kdy lze mimo jiné aplikovat princip procesního režimu dělené správy, upraveného v § 161 a násl. daňového řádu. Pohledávky vzniklé z neuhrazených nákladů tak získají z hlediska vybírání a vymáhání povahu daňových pohledávek. Uvedený režim je třeba upravit přímo v zákoně o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, neboť byť je řízení podle tohoto zákona považováno za trestní řízení, ustanovení § 152a tr.ř. upravující režim správy placení nákladů trestního řízení odkazuje výslovně pouze na pohledávky vzniklé z neuhrazených nákladů uvedených v § 152 odst. 1 tr. ř., kam nelze všechny náklady mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních podřadit. K bodům 2 až 4, 6, 7 a 9 až 13 (terminologické změny) Aktualizuje se terminologie institutů upravujících zajištění, propadnutí a zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty v návaznosti na terminologické změny provedené v trestním zákoníku a trestním řádu za účelem sladění pojmů s novým občanským zákoníkem, který opouští pojem „jiná majetková hodnota“. K bodu 8 (§ 233 odst. 7) V návaznosti na vypuštění úpravy obsažené v § 146a odst. 1 písm. h) tr. ř., která stanovila příslušnost soudu k rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce, který vydal příkaz k zajištění majetku v jiném členském státě EU, rozhodl o uznání příkazu k zajištění majetku nacházejícího se na území České republiky, anebo rozhodl o omezení takového zajištění, je zapotřebí tuto úpravu včlenit do zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, kam věcně náleží. S ohledem na § 227 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (ZMJS) je příslušnost k rozhodování o stížnosti proti příkazům k zajištění vydaným státními zástupci a proti rozhodnutí o omezení zajištění určena podle § 146a odst. 1 tr. ř., proto je třeba
110
v ZMJS speciálně upravit pouze příslušnost soudu k rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění vydaného jiným členským státem EU (§ 233 odst. 7 ZMJS). K části sedmé - změna katastrálního zákona Do katastrálního zákona se navrhuje výslovně doplnit, že katastrální úřad zapíše a vymaže poznámku také na základě rozhodnutí policejního orgánu nebo státního zástupce, neboť zejména ti v trestním řízení rozhodují o zajištění nemovitosti, přičemž je nelze podřadit mezi osoby či orgány uvedené v § 22 a 27 katastrálního zákona, a jen velmi obtížně by je bylo možno podřadit pod „osoby, v jejichž prospěch má být poznámka zapsána či v jejichž zájmu má být vymazána“. K části osmé – účinnost Datum nabytí účinnosti je stanoveno s ohledem na potřebu, aby navržená úprava byla aplikovatelná co nejdříve, nicméně se zachováním minimální legisvakační doby.
V Praze dne 3. září 2014
Mgr. Bohuslav Sobotka, v.r. předseda vlády
Prof. JUDr. Helena Válková, CSc., v.r. ministryně spravedlnosti
111
VYZNAČENÍ ZMĚN Platné znění zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
ČÁST PRVNÍ VÝKON ROZHODNUTÍ O ZAJIŠTĚNÍ MAJETKU A SPRÁVA ZAJIŠTĚNÉHO MAJETKU, VĚCÍ A JINÝCH MAJETKOVÝCH HODNOT A VĚCÍ HLAVA I Obecná ustanovení §1 Obecná ustanovení (1) Tento zákon stanoví postup při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku nebo jeho určené části1) (dále jen „majetek“) a při jeho správě . (2) Ustanovení tohoto zákona o správě zajištěného majetku se obdobně užijí na správu zaknihovaných cenných papírů1a), nemovitosti1b) a jiné majetkové hodnoty1c), o jejichž zajištění bylo rozhodnuto v trestním řízení, a při správě věcí1d) vydaných či odňatých v trestním řízení; to neplatí, převzal-li orgán činný v trestním řízení jednotlivou věc do úschovy za účelem provedení důkazu. (3) Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu se obdobně užijí na postup státního zástupce. Ustanovení tohoto zákona o správě zajištěného majetku se obdobně užijí také na postup policejního orgánu, který o zajištění majetku rozhodl, vyzval k vydání věci nebo vydal příkaz k odnětí věci podle zvláštního právního předpisu1e); policejní orgán potřebuje ke všem rozhodnutím nebo opatřením týkajícím se správy zajištěného majetku předchozí souhlas státního zástupce. O úkonech, jimiž se zasahuje do základních práv a svobod a o kterých podle zvláštního právního předpisu1e) rozhoduje v přípravném řízení soudce, rozhoduje podle tohoto zákona soudce na návrh státního zástupce. (4) Podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu nebo návrhu na potrestání podle zvláštního právního předpisu1e) přechází správa zajištěného majetku na soud. Státní zástupce předá spolu s obžalobou, návrhem na schválení dohody o vině a trestu nebo návrhem na potrestání soudu všechny doklady o úkonech jím učiněných při správě zajištěného majetku. (5) Ustanovení tohoto zákona o správě zajištěného majetku, v nichž se hovoří o obviněném, se obdobně užijí i na jinou osobu, jejíž majetek byl zajištěn v trestním řízení. (6) Zajištěné věci, které se podle tohoto zákona skládají do úschovy, skládají se vždy do úschovy soudu. (7) Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku podle zvláštního právního předpisu1e). --------------1) § 47, 347 a 441 trestního řádu. 1
1a) § 79c a 79f trestního řádu. 1b) § 79d a 79f trestního řádu. 1c) § 79e a 79f trestního řádu. 1d) § 78, 79 a 79f trestního řádu. 1e) Trestní řád. §1 (1) Tento zákon stanoví postup při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku nebo jeho určené části pro účely výkonu trestu nebo uspokojení nároku poškozeného v trestním řízení a při správě takového majetku, jakož i při správě věcí a náhradních hodnot vydaných, odňatých nebo jinak zajištěných v trestním řízení (dále jen „majetek“). (2) Podle tohoto zákona se postupuje i při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku vydaného v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních pro účely uvedené v odstavci 1 a při správě majetku zajištěného podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. (3) Podle tohoto zákona se nepostupuje při správě věcí, které orgán činný v trestním řízení převzal do úschovy za účelem provedení důkazu. (4) Správou se pro účely tohoto zákona rozumí i prodej. (5) Podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání, návrhu na zabrání věci nebo návrhu na zabrání náhradní hodnoty podle trestního řádu přechází příslušnost ke správě zajištěného majetku na soud. Státní zástupce předá spolu s obžalobou nebo návrhem uvedeným ve větě první soudu všechny doklady o úkonech učiněných při správě zajištěného majetku v přípravném řízení. (6) Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu se obdobně užijí na postup státního zástupce. Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu při správě zajištěného majetku se obdobně užijí také na postup policejního orgánu, který o zajištění majetku rozhodl, vyzval k vydání věci nebo vydal příkaz k odnětí věci podle trestního řádu; před rozhodnutím o prodeji zajištěného majetku je policejní orgán povinen informovat státního zástupce o tom, že tento majetek má být prodán, s výjimkou případu, kdy má být prodána věc podléhající rychlé zkáze. O úkonech, jimiž se zasahuje do základních práv a svobod a o kterých podle trestního řádu rozhoduje v přípravném řízení soudce, rozhoduje podle tohoto zákona soudce na návrh státního zástupce. (7) Ustanovení tohoto zákona, v nichž se hovoří o obviněném, se obdobně užijí i na jinou osobu, jíž byl zajištěn majetek v trestním řízení. (8) Nestanoví-li tento zákon jinak, soud postupuje při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku a při správě zajištěného majetku podle trestního řádu. HLAVA II Výkon rozhodnutí o zajištění majetku §2 Obecná opatření (1) Soud, který rozhodl o zajištění majetku (dále jen „zajištění“), učiní všechny úkony nezbytné k výkonu takového rozhodnutí, a to i před nabytím jeho právní moci. (2) Usnesení o zajištění oznámí soud rovněž dlužníku obviněného a uloží mu, aby místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy soudu nebo na soudem určené místo. 2
(2) Soud, který rozhodl o zajištění, o tomto rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva se zajištěným majetkem nakládat. Bylo-li zajištěno majetkové právo, soud doručí usnesení o zajištění také dlužníkovi obviněného a uloží mu, aby odpovídající plnění odevzdal do jeho úschovy nebo na jiné jím určené místo. Složením předmětu plnění do úschovy nebo na jiné určené místo dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění splní. (3) Soud, který rozhodl o zajištění, o této skutečnosti bezodkladně vyrozumí orgán, který podle zvláštních právních předpisů vede evidenci majetku, který byl zajištěn, a současně jej vyzve, aby, pokud zjistí, že se s majetkem, který byl zajištěn, nakládá tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámil. Byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práva k nemovitosti do katastru nemovitostí na základě právního jednání, kterým obviněný nakládá s nemovitostí, před vydáním usnesení o jejím zajištění a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění. (4) Je-li k převodu nebo ke zřízení práva k zajištěnému majetku nutný zápis do evidence vedené podle zvláštních právních předpisů, lze po vyrozumění provedeném podle odstavce 3 takový zápis provést jen s předchozím souhlasem soudu, který o zajištění rozhodl; v případě zápisu práva k zajištěné nemovitosti do katastru nemovitostí podle katastrálního zákona se tento souhlas vyžaduje pouze v případě, že je zápis prováděn na základě právního jednání, kterým obviněný nakládá s nemovitostí. §3 Vyloučení věcí (1) Z výkonu rozhodnutí o zajištění jsou vyloučeny věci ve vlastnictví obviněného, které jsou nezbytné k uspokojování životních potřeb obviněného a jeho rodiny nebo k plnění jeho pracovních úkolů, jakož i jiné věci, jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy; vyloučeny jsou zejména a) běžné oděvní součásti, b) obvyklé vybavení domácnosti, c) snubní prsten a předměty obdobné povahy, d) zdravotnické potřeby a jiné věci, které obviněný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě, e) hotové peníze do částky dvojnásobku životního minima stanovené podle zvláštního právního předpisu na osobu obviněného., f) zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která slouží obviněnému jako jeho společník. (2) Zajištění nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi a z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky státní sociální podpory vyplácené obviněnému podle zvláštního zákona jednorázově, a dále a) pohledávky obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního nebo obdobného poměru, b) pohledávky obviněného na výplatu výživného, c) pohledávky na výplatu dávek nemocenského a důchodového pojištění a 3
d) dávky státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově do výše součtu měsíčních odůvodněných nákladů na bydlení stanovených zvláštním právním předpisem2a) prokázaných obviněným a částky životního minima stanovené podle zvláštních právních předpisů na osobu obviněného a osoby, o jejichž výchovu a výživu je obviněný povinen pečovat, pokud nemají vlastní zdroj příjmů. (2) Z výkonu rozhodnutí o zajištění jsou dále vyloučeny peněžité dávky pro osoby se zdravotním postižením a příspěvek na péči, dávky pomoci v hmotné nouzi a z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče, a dále do výše základní částky, která nesmí být sražena z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu a) pohledávky obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního vztahu nebo vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu, b) pohledávky obviněného na výplatu výživného, c) pohledávky na výplatu dávek nemocenského a důchodového pojištění a d) dávky státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vypláceny jednorázově. (3) Z výkonu rozhodnutí o zajištění majetku pro účely uspokojení nároku poškozeného podle trestního řádu jsou vyloučeny také další věci nepodléhající výkonu soudního rozhodnutí podle občanského soudního řádu. ------------2a) § 34 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb. , o pomoci v hmotné nouzi. §4 Vyloučení věcí na návrh dotčené osoby (1) Soud rozhodne na návrh obviněného nebo osoby, o jejíž výživu a výchovu je obviněný povinen pečovat, zda se ze zajištění vyloučí i jiné věci, než které byly vyloučeny podle § 3 odst. 1. (2) Na návrh osoby, která namítá své vlastnické právo k věcem, které byly zajištěny, rozhodne soud o vyloučení takových věcí ze zajištění, jestliže nezjistí skutečnosti, které by důvodnost takového návrhu vážně zpochybňovaly. Nebrání-li tomu důležité důvody, rozhodne soud o návrhu na vyloučení věcí ze zajištění do 10 dnů ode dne jeho doručení. (3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. §5 Zjišťování majetku podléhajícího zajištění (1) Ke zjištění rozsahu, obsahu a umístění majetku obviněného může soud vyslechnout obviněného nebo jinou osobu, která má v řízení postavení svědka. Před zahájením výslechu soud obviněného nebo jinou osobu poučí o jejich právech včetně práva odepřít výpověď. (2) Soud obviněného nebo jinou osobu vyzve, aby v prohlášení o majetku uvedli zejména a) plátce odměny z pracovněprávního vztahu nebo vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu a výši této odměny, b) peněžní ústavy, u nichž má obviněný účty, jejich čísla a výši finančních prostředků na nich vedených, c) dlužníky, u nichž má obviněný pohledávky, jejich výši a lhůtu splatnosti, 4
d) movité věci a nemovitosti ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví obviněného a kde se nacházejí, e) další majetková práva obviněného. (3) O prohlášení o majetku sepíše soud protokol, jehož přílohou je seznam majetku předložený obviněným nebo jinou osobou. (4) Soud vyzve obviněného nebo jinou osobu k novému prohlášení o majetku, pokud zjistí, že se majetkové poměry obviněného změnily. (5) Soud, který rozhodl o zajištění, bezodkladně o tom vyrozumí orgán, který podle zvláštních právních předpisů2) vede evidenci vlastníků nebo držitelů majetku, který byl zajištěn, a územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu má obviněný trvalý nebo jiný pobyt nebo sídlo; pokud má obviněný takový pobyt nebo sídlo v cizině, vyrozumí o zajištění územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu se majetek, který byl zajištěn, nachází. Soud současně tyto orgány vyzve, aby, pokud zjistí, že se s majetkem, který byl zajištěn, nakládá tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámily. (6) Je-li k převodu nebo k zřízení práva k zajištěnému majetku nutný zápis do evidence vedené podle zvláštních právních předpisů, lze po vyrozumění provedeném podle odstavce 5 takový zápis provést jen s předchozím souhlasem soudu, který o zajištění rozhodl. Byl-li podle zvláštního právního předpisu podán návrh na vklad práva týkajícího se nemovitosti před vydáním usnesení o jejím zajištění a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění. ------------------2) Například zákon č. 265/1992 Sb. , o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. §6 Zjišťování movitých věcí (1) Soud je oprávněn ke zjištění movitých věcí pro účely výkonu rozhodnutí o zajištění nařídit osobní prohlídku obviněného a prohlídku bytu nebo jiných prostor sloužících k bydlení nebo prostor k nim náležejících (dále jen „obydlí“) a jiných prostor a pozemků, kde lze předpokládat, že má obviněný svůj majetek; tyto prohlídky vykoná orgán, který je nařídil, nebo policejní orgán. (2) Obviněný je povinen zpřístupnit orgánu provádějícímu prohlídku všechna místa, kde se jeho movité věci nacházejí. Pokud tuto povinnost nesplní, je ten, kdo provádí prohlídku, oprávněn zjednat si do těchto míst přístup. (3) Každý, v jehož objektu se nachází obydlí, jiné prostory a pozemky obviněného nebo v jehož objektu se nacházejí věci v majetku obviněného, je povinen orgánu provádějícímu prohlídku tato místa zpřístupnit. Pokud tuto povinnost nesplní, je ten, kdo provádí prohlídku, oprávněn zjednat si do těchto míst přístup.
5
(4) Ten, kdo provádí prohlídku podle odstavců 1 až 3, sepíše movité věci, jichž se zajištění týká, a nejsou-li movité věci zjištěné při prohlídce uvedeny v rozhodnutí o zajištění majetku, sepíše ty z nich, které nejsou podle tohoto zákona ze zajištění vyloučeny. (5) Pokud má obviněný právo na vydání nebo dodání movitých věcí, odevzdají se tyto věci soudu nebo na jeho pokyn tomu, kdo je pověřen správou zajištěného majetku. (6) Každý, kdo má u sebe movité věci z majetku obviněného, je poté, co se o rozhodnutí o zajištění majetku dověděl, povinen bezodkladně o tom uvědomit soud nebo toho, kdo byl pověřen správou zajištěného majetku. (7) Ten, kdo provádí prohlídku podle odstavců 1 až 3, přibere v případě potřeby podle možností k provedení soupisu movitých věcí nezúčastněnou osobu, zpravidla zástupce orgánu obce. (8) Soud vyrozumí o tom, které movité věci byly do soupisu zařazeny, obviněného a jeho manžela, popřípadě osobu blízkou obviněnému. (9) Hrozí-li nebezpečí, že s jednotlivými zjištěnými movitými věcmi vyšší hodnoty nebo jejich souborem bude nakládáno tak, že může být zmařen nebo ztížen účel zajištění, soud vyzve toho, kdo má takovou věc nebo soubor takových věcí u sebe, k jejich vydání podle zvláštního právního předpisu3) nebo podle zvláštního právního předpisu rozhodne o jejich odnětí.4) nebo rozhodne o jejich odnětí podle trestního řádu. (10) Soud doručí pravomocné usnesení o zajištění osobám, o nichž je mu známo, že mají k věci předkupní nebo jiné právo, a vyvěsí je na úřední desce soudu. ---------3) § 78 trestního řádu . 4) § 79 trestního řádu . §7 Zjišťování cenných papírů, peněžních prostředků a jiných majetkových hodnot Zjišťování cenných papírů, zaknihovaných cenných papírů, peněžních prostředků a jiných nehmotných věcí (1) Zaknihované cenné papíry soud sepíše poté, kdy se dozví, že tyto cenné papíry jsou pro obviněného evidovány u Střediska cenných papírů, právnické osoby oprávněné k vedení části evidence a k výkonu ostatních činností Střediska cenných papírů podle zvláštního právního předpisu nebo u České národní banky V případě potřeby nebo v pochybnostech si soud vyžádá od Střediska cenných papírů, právnické osoby oprávněné k vedení části evidence a k výkonu ostatních činností Střediska cenných papírů podle zvláštního právního předpisu nebo od České národní banky zprávu. Po sepsání cenných papírů soud Středisku cenných papírů, právnické osobě oprávněné k vedení části evidence a k výkonu ostatních činností Střediska cenných papírů podle zvláštního právního předpisu nebo České národní bance sdělí, které zaknihované cenné papíry obviněného byly sepsány, datum jejich sepsání a vydá příkaz k registraci pozastavení výkonu práva se sepsanými cennými papíry nakládat. (1) Zaknihované cenné papíry soud sepíše poté, kdy se dozví, že tyto zaknihované cenné papíry jsou pro obviněného evidovány v příslušné evidenci podle zvláštních právních předpisů; v případě potřeby nebo v pochybnostech si vyžádá zprávu od orgánu nebo osoby oprávněné vést takovou evidenci. Po sepsání zaknihovaných cenných papírů soud orgánu nebo osobě oprávněné k vedení příslušné evidence podle zvláštních právních předpisů sdělí, které zaknihované cenné papíry obviněného byly sepsány, 6
datum jejich sepsání a vydá příkaz k zajištění práva nakládat se sepsanými zaknihovanými cennými papíry. (2) Byly-li při postupu podle tohoto zákona nalezeny cizozemské peníze, jiné devizové hodnoty nebo vyšší částka peněz v korunách českých, než která je ze zajištění vyloučena, složí se do úschovy soudu. (3) Vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva, se sepíší obdobně jako jiné věci podle tohoto zákona; vždy se složí a složí se do úschovy soudu. (4) Jde-li o vkladní listy, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo o jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva, soud podle jejich povahy vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající plnění odevzdal soudu nebo na jiné soudem určené místo; ustanovení § 2 odst. 2 věta třetí se užije obdobně. (5) Nelze-li peněžní prostředky na účtu, cenné papíry a jiné majetkové hodnoty, zaknihované cenné papíry a jiné nehmotné věci náležitě zajistit podle odstavců 1 až 4, soud provede jejich zajištění podle zvláštního právního předpisu5) trestního řádu. -----------------5) § 79a až 79c a § 79e trestního řádu. §8 Zjišťování nemovitostí (1) Jakmile se soud dozví, že obviněný je vlastníkem nemovitosti, na kterou se má vztahovat nebo vztahuje zajištění, ověří to u příslušného katastrálního úřadu ověří tuto skutečnost v katastru nemovitostí prostřednictvím dálkového přístupu. Opis usnesení o zajištění soud zašle příslušnému katastrálnímu úřadu, a pokud to není zřejmé z usnesení, oznámí mu jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum narození a trvalý nebo jiný pobyt, nebo je-li jím právnická osoba, její název, sídlo a identifikační číslo osoby obviněného, a pokud zajištění nepostihuje veškerý majetek obviněného, označí nemovitost, jíž se zajištění týká. Katastrální úřad zapíše obsah sdělení soudu do své evidence vedené podle zvláštního právního předpisu.6) (2) Soud v případě nutnosti provede ohledání nemovitosti a jejího příslušenství; o době a místě ohledání uvědomí obviněného nebo osobu, která s ním žije ve společné domácnosti, a dále osobu, o níž je známo, že má k nemovitosti práva. Obviněný nebo osoba s ním žijící ve společné domácnosti, a dále osoba, o níž je známo, že má k nemovitosti práva, jsou povinni prohlídku nemovitosti a jejího příslušenství umožnit. (3) Soud doručí pravomocné usnesení o zajištění osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní, nájemní nebo jiné právo; dále je doručí finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu se nemovitost nachází a v jejichž obvodu má obviněný trvalý nebo jiný pobyt nebo sídlo, a vyvěsí je na úřední desce soudu. Soud vyrozumí o usnesení o zajištění nemovitosti finanční úřad a obecní úřad, v jejichž obvodu se zajištěná nemovitost nachází, a usnesení vyvěsí na úřední desce soudu. O nabytí právní moci tohoto usnesení soud vyrozumí příslušný katastrální úřad. -----------6) Zákon č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7
HLAVA III Správa zajištěného majetku § 8a Účel správy a odpovědnost správce (1) Majetek zajištěný v trestním řízení se spravuje podle tohoto zákona, pokud je zapotřebí právně jednat nebo činit potřebné úkony, aby nedošlo bezdůvodně k snížení hodnoty zajištěného majetku nebo k jeho zmenšení, popřípadě aby se majetek očekávaným způsobem zvýšil. (2) Pro dosažení účelu správy správce vykonává v potřebném rozsahu práva a povinnosti spojené se zajištěným majetkem, jejichž výkon mu přiznává tento zákon, nebo jejichž výkon byl obviněnému zakázán soudem. Správce vykonává jednotlivá práva a povinnosti podle povahy zajištěného majetku a práv s ním spojených v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy a v souladu s pověřením nebo smlouvou o správě; přitom postupuje řádně a svědomitě. (3) Nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak, odpovídá správce za škodu způsobenou při výkonu správy jím nebo osobami, které použil k plnění svých úkolů, tomu, komu byla způsobena v souvislosti s výkonem této činnosti; této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. (4) Správce je povinen mít po dobu výkonu správy uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem správy; to neplatí, odpovídá-li za jeho činnost stát podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Smlouva musí pokrývat odpovědnost správce za škodu, která je způsobena jeho konáním nebo opomenutím při výkonu funkce správce nebo v souvislosti s ní nebo konáním nebo opomenutím jeho zaměstnanců při výkonu jeho funkce, pokud ke konání nebo opomenutí došlo v době trvání pojištění. Tuto smlouvu je správce povinen uzavřít nejpozději do 5 dnů poté, co byl pověřen správou nebo s ním byla sjednána smlouva o správě, a neprodleně po jejím uzavření doložit tuto skutečnost tomu, kdo jej pověřil výkonem správy, nebo s ním sjednal smlouvu o správě. (5) Limit pojistného plnění sjednaný ve smlouvě o pojištění odpovědnosti uvedené v odstavci 4 musí činit minimálně 1 000 000 Kč pro jednu pojistnou událost; pro správce, který na základě zajištěných práv k podílu vykonává funkci člena statutárního orgánu v obchodní korporaci, jejíž roční úhrn čistého obratu podle zákona o účetnictví za poslední účetní období předcházející pověření správou dosáhl alespoň částku 100 000 000 Kč, anebo který zaměstnává nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru, musí činit limit pojistného plnění minimálně 10 000 000 Kč pro jednu pojistnou událost. §9 Správa Správce zajištěného majetku (1) Není-li dále uvedeno jinak, podle povahy a rozsahu věcí a práv, které tvoří zajištěný majetek, vykonává jeho správu po dobu zajištění buď soud, který o zajištění v prvním stupni rozhodl nebo na který přešla příslušnost ke správě podle § 1 odst. 5, nebo na základě jeho pověření 8
a) územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, nebo b) soudní exekutor, v jejichž obvodu se zajištěný majetek nachází; jestliže se zajištěný majetek nachází v obvodech dvou nebo více územních pracovišť Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo dvou nebo více územních pracovišť soudních exekutorů, může soud výkonem správy pověřit každé z těchto pracovišť. (2) Byla-li zajištěna práva související s podílem v obchodní korporaci, jež umožňují podílet se na řízení obchodní korporace, a je-li zapotřebí vykonávat správu podílu v obchodní korporaci (dále jen „správa podílu“), soud uvedený v odstavci 1 pověří správou podílu osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců, které bylo vydáno zvláštní povolení podle zákona o insolvenčních správcích; nelze-li takto postupovat, pověří správou podílu jiného insolvenčního správce. Pokud zvláštní právní předpis váže vlastnictví podílu nebo výkon funkce statutárního orgánu v obchodní korporaci na splnění určitých zvláštních podmínek, tyto podmínky nemusí být u správce podílu splněny; pokud však některý z insolvenčních správců tyto podmínky splňuje, soud jej ustanoví správcem podílu přednostně. Insolvenční správce může pověření ke správě podílu odmítnout jen z důležitých důvodů, které posoudí soud uvedený v odstavci 1. Soud uvedený v odstavci 1 nepověří správou podílu insolvenčního správce, jestliže má důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti. (2) (3) Správa zajištěných a) věcí, o nichž je důvodné podezření, že byly získány v souvislosti s porušením celně právních předpisů, přísluší Generálnímu ředitelství cel, b) radioaktivních látek a radioaktivních odpadů přísluší Správě úložišť radioaktivních odpadů, c) cigaret, které nejsou značeny podle zvláštního právního předpisu, přísluší Státní zemědělské a potravinářské inspekci nebo České obchodní inspekci, d) c) jedinců (exemplářů) rostlin a živočichů odebraných podle zvláštních právních předpisů, přísluší Ministerstvu životního prostředí, e) zbraní, střeliva a výbušnin přísluší Ministerstvu vnitra. (3) (4) Nemůže-li ten, kdo má podle odstavce 1 správu zajištěného majetku vykonávat, zajistit výkon správy sám, pověří podle povahy zajištěného majetku výkonem jeho správy a) organizační složku státu nebo státní organizaci příslušnou hospodařit s určitým majetkem státu, nebo b) na základě smlouvy a za úplatu jinou osobu podnikající v určité oblasti nebo dostatečně odborně způsobilou k výkonu správy daného majetku. (3) Správu zajištěných a) věcí, o nichž je důvodné podezření, že byly získány v souvislosti s porušením celních předpisů nebo právních předpisů upravujících správu spotřebních daní, vykonává Generální ředitelství cel, b) radioaktivních odpadů a zdrojů ionizujícího záření vykonává Správa úložišť radioaktivních odpadů, c) jedinců (exemplářů) rostlin a živočichů, které lze odebrat podle jiného právního předpisu, vykonává Ministerstvo životního prostředí, d) zbraní, střeliva, munice a výbušnin, návykových látek a prekursorů, včetně zařízení k jejich výrobě, přípravků obsahujících návykové látky a jiných nebezpečných látek 9
vykonává krajské ředitelství policie, v jehož územním obvodu se nachází sídlo soudu, který vede trestní řízení. (4) Nemůže-li ten, kdo má podle odstavce 1 správu zajištěného majetku vykonávat, zajistit výkon správy sám, zajistí jej podle povahy zajištěného majetku a) na základě pověření prostřednictvím organizační složky státu nebo státní organizace příslušné hospodařit s určitým majetkem státu, nebo b) na základě smlouvy prostřednictvím jiné osoby podnikající v určité oblasti nebo dostatečně odborně způsobilé k výkonu správy daného majetku, a to za sjednanou úplatu, případně bezúplatně. (4) (5) Obsahem smlouvy podle odstavce 3 4 písm. b) musí být i ujednání o odpovědnosti za škodu způsobenou na zajištěném majetku v době výkonu jeho správy, jinak je smlouva neplatná; tímto ujednáním se stát nemůže zprostit odpovědnosti za škodu vůči obviněnému. Smlouva může být uzavřena i pro výkon dílčího právního jednání nebo úkonu spojeného se zajištěným majetkem. Je-li předmětem smlouvy výkon správy spočívající v prodeji zajištěného majetku, musí v ní být i ujednání o způsobu stanovení kupní ceny a o postupu při prodeji. Úplatu za výkon správy hradí soud z prostředků státního rozpočtu. (5) (6) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a soudní exekutor mohou smlouvu podle odstavce 3 písm. b) uzavřít jen po předchozím souhlasu soudu. (6) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo soudní exekutor neprodleně vyrozumí soud uvedený v odstavci 1 o postupu podle odstavce 4 písm. a); zajištěný majetek může předat ke správě smluvnímu správci podle odstavce 4 písm. b) jen po předchozím souhlasu tohoto soudu. (7) Pověření ke správě zajištěného majetku je opatření, jež musí mít písemnou formu a obsahovat zejména označení orgánu, který pověření vydal, označení pověřeného správce a vymezení práv a povinností spojených s výkonem správy. V pověření nebo v připojených listinách je zapotřebí náležitě a nezaměnitelně určit zajištěný majetek, kterého se pověření týká. Pověření může být vydáno i pro výkon dílčího právního jednání nebo úkonu spojeného se zajištěným majetkem. Pověření se nevydává ke správě majetku uvedeného v odstavci 3. Orgán uvedený v odstavci 1 může pověření kdykoli písemně zrušit a za podmínek stanovených tímto zákonem pověřit jiného správce, uzavřít smlouvu o správě, nebo zajištěný majetek spravovat sám. (8) O pověření ke správě zajištěného majetku podle odstavce 1 písm. b) a odstavce 2 se vyrozumí osoba, jíž byl zajištěn majetek; o pověření správou podílu se vyrozumí také tato obchodní korporace. O zrušení pověření, pověření jiného správce a o uzavření smlouvy o správě se vyrozumí osoby, které byly vyrozuměny o pověření ke správě zajištěného majetku podle věty první. § 10 (1) Ten, kdo vykonává správu zajištěného majetku, je povinen tento majetek a) řádně ochraňovat a pečovat o jeho zachování, b) účelně a hospodárně využívat tak, aby nedocházelo k jeho poškozování nebo nedůvodnému snižování jeho rozsahu, hodnoty nebo výnosů z něho, c) chránit před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, 10
d) vést v operativní evidenci7) způsobem a za podmínek upravených zvláštním právním předpisem8) až do doby konečného naložení s majetkem a v případě exekutora vést v evidenci podle zvláštního právního předpisu9), e) chránit před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat nárok na náhradu škody a na vydání předmětu bezdůvodného obohacení, f) chránit tím, že průběžně sleduje, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zejména včasným uplatněním a vymáháním práv, která jinak přísluší vlastníku, věřiteli nebo majiteli cenných papírů, zamezovat promlčení nebo zániku těchto práv. (2) Ten, kdo vykonává správu zajištěného majetku, činí po předchozím souhlasu soudu v souvislosti s tímto majetkem ve správním nebo jiném řízení všechny úkony, které jinak může činit jeho vlastník. (3) Ten, kdo vykonává správu zajištěného majetku, není oprávněn a) uzavřít jako pronajímatel smlouvu o poskytnutí věci za úplatu do užívání spojenou se smlouvou o následném převodu vlastnictví této věci, b) uzavřít smlouvu o prodeji podniku nebo jeho organizační složky, c) zřídit k zajištěnému majetku zástavní právo, d) zatížit nemovitost věcným břemenem. --------7) § 15 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 202/2002 Sb. 8) Vyhláška č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu. 9) § 76a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. § 10 Práva a povinnosti správce (1) Správce je povinen právně jednat za účelem zabránění snížení hodnoty nebo zmenšení zajištěného majetku, zejména a) včas uplatňovat nárok na náhradu škody a na vydání předmětu bezdůvodného obohacení, b) průběžně sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky k zajištěnému majetku, včas uplatňovat a vymáhat práva, která jinak přísluší vlastníku nebo majiteli zajištěného majetku, případně jiné osobě oprávněné s majetkem nakládat, a zamezovat promlčení nebo zániku těchto práv, nebo c) dovolávat se neplatnosti právního jednání učiněného obviněným v rozporu se zákazy, jež mu byly uloženy rozhodnutím o zajištění majetku podle trestního řádu. (2) Movité věci, jež byly obviněným vydány nebo mu byly odňaty, je správce povinen rovněž řádně zabezpečit a chránit před znehodnocením, zejména před jejich poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, a provést potřebné úkony směřující k uchování hodnoty věci.
11
(3) Správce činí za účelem ochrany zajištěného majetku v soudním, správním nebo jiném řízení všechny úkony, které je jinak oprávněn činit jeho vlastník nebo majitel, případně jiná osoba oprávněná s majetkem nakládat. (4) Správce vede zajištěný majetek průkazným a přehledným způsobem v evidenci, a to až do doby konečného naložení s majetkem; zajištěný majetek není předmětem účetnictví a inventarizace. (5) Jiné povinnosti související se zajištěným majetkem než uvedené v odstavcích 1 až 4 správce nevykonává. Jiná práva související se zajištěným majetkem vykonává správce za účelem ochrany zajištěného majetku pouze v rozsahu, v jakém byla zakázána obviněnému soudem podle trestního řádu. Správce není oprávněn zajištěný majetek využívat, pronajmout, zatížit nebo převést na jinou osobu. (6) Pro účely řádného výkonu správy zajištěného majetku je správce oprávněn činit všechny potřebné úkony, zejména je oprávněn nahlížet do účetních záznamů, smluv a dalších písemností týkajících se zajištěného majetku a vstupovat na místa, kde se nacházejí; obviněný, jakož i jiné osoby, vůči nimž je úkon prováděn, jsou povinni správci poskytnout veškerou potřebnou součinnost. Pokud osoby uvedené ve větě první bez dostatečné omluvy neuposlechnou příkazu nebo nevyhoví výzvě správce a neposkytnou mu potřebnou součinnost, může jim soud uložit pořádkovou pokutu do 50 000 Kč; neuposlechne-li takového příkazu nebo výzvy osoba, která jedná za právnickou osobu, může být právnické osobě, kterou zastupuje, uložena pořádková pokuta do 500 000 Kč; o tom je třeba tyto osoby předem poučit. Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek; na rozhodování o stížnosti se obdobně užije § 146a trestního řádu. § 10a Správa podílu (1) Správce pověřený správou podílu podle § 9 odst. 2 vstupuje do zajištěných práv společníka obchodní společnosti nebo člena družstva a vykonává je v potřebném rozsahu v souladu s tímto zákonem a zákonem o obchodních korporacích. (2) Je-li pro dosažení účelu správy zapotřebí vyměnit jednoho nebo více členů statutárního orgánu obchodní korporace a zajištěná práva takový postup správci umožňují, správce svolá nejvyšší orgán obchodní korporace a jeho prostřednictvím dosáhne jejich odvolání a nechá se místo nich zvolit členem statutárního orgánu; ustanovení zákona o obchodních korporacích o bezúhonnosti člena orgánu obchodní korporace a jejím prokazování, o počtu členů statutárního orgánu obchodní korporace a o minimálních lhůtách pro oznámení termínu jednání nejvyššího orgánu obchodní korporace se nepoužijí. (3) Na výzvu soudu je správce povinen mu předložit v jím stanovené přiměřené lhůtě zprávu o své činnosti při výkonu správy podílu; takovou zprávu je správce povinen předložit soudu vždy do 15 dnů poté, co zaniklo nebo bylo zrušeno jeho pověření ke správě podílu. (4) Pověření správce ke správě podílu zaniká a) zánikem jeho práva vykonávat činnost insolvenčního správce podle zákona o insolvenčních správcích,
12
b) zrušením jeho povolení nebo zvláštního povolení podle zákona o insolvenčních správcích, c) zánikem obchodní korporace bez univerzálního právního nástupce, nebo d) jeho smrtí. (5) Ustanovením odstavce 4 není dotčeno oprávnění soudu zrušit pověření správce z jiných důvodů. (6) Pokud správce podílu vykonává v době zániku nebo zrušení pověření funkci člena orgánu obchodní korporace, tato funkce zaniká ke dni zániku nebo zrušení pověření; pověřil-li však soud správou podílu podle tohoto zákona nového správce do 14 dnů poté, co bylo zrušeno nebo zaniklo pověření dosavadního správce, přechází na nového správce tato funkce ke dni jeho pověření správou. Právní jednání učiněná dosavadním správcem ve funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace v době mezi zrušením nebo zánikem jeho pověření a okamžikem, kdy se o zrušení nebo zániku pověření dozví, zůstávají platná, pokud je schválí nový statutární orgán. Dosavadní správce je povinen poskytnout novému správci, likvidátorovi nebo insolvenčnímu správci na jejich žádost potřebnou součinnost, zejména je informovat o jím učiněných právních jednáních. § 10b Odměna správce podílu (1) Správce pověřený správou podílu podle § 9 odst. 2 má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. (2) Odměna správce, který na základě zajištěných práv k podílu vykonává funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace, a náhrada jeho hotových výdajů se hradí z majetku obchodní korporace. Nedostačuje-li majetek obchodní korporace zcela nebo zčásti k úhradě odměny správce a k náhradě jeho hotových výdajů, hradí je stát. Odměnu správce, který vykonává správu podílu a není členem jejího statutárního orgánu, a náhradu jeho hotových výdajů hradí stát. (3) Soud rozhodne na návrh správce o výši jeho odměny a v případě, že hotové výdaje hradí stát, také o výši náhrady jeho hotových výdajů; návrh správce musí obsahovat vyúčtování odměny a hotových výdajů, přičemž navrhovanou výši náhrady hotových výdajů je správce povinen prokazatelně doložit a odůvodnit jejich účelnost a důvodnost. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. (4) Při stanovení výše odměny správce soud vychází ze skutečnosti, zda správce vykonává v obchodní korporaci funkci člena statutárního orgánu, a z výše obratu obchodní korporace. Nelze-li výši odměny správce stanovit podle těchto kritérií, přihlédne soud při stanovení její výše k délce doby výkonu správy, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti správce a vykonává-li správce v obchodní korporaci funkci člena statutárního orgánu, přihlédne soud také k výši odměny ostatních členů statutárního orgánu nebo, není-li takových členů statutárního orgánu, přihlédne k výši odměny bývalých členů statutárního orgánu. (5) V případech, kdy odměnu a náhradu hotových výdajů správce hradí stát, vyplatí je soud z prostředků státního rozpočtu. (6) Soud může v průběhu výkonu správy podílu rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a náhrady hotových výdajů správci, a to i opakovaně. 13
(7) Způsob stanovení odměny a hotových výdajů správce pověřeného správou podílu, nejvyšší přípustnou výši odměny a hotových výdajů hrazenou státem a způsob jejich výplaty stanoví prováděcí právní předpis. § 11 Náklady nutné k uchování zajištěného majetku ve stavu, v jakém byl v době jeho zajištění, které by jinak musel vynaložit obviněný, se hradí především z výnosů a přírůstků zajištěného majetku; nelze-li takto úhradu nákladů zajistit, hradí je soud z prostředků státního rozpočtu. § 12 (1) Soud může rozhodnout o prodeji zajištěného majetku s předchozím souhlasem obviněného; peněžní částka získaná prodejem se uloží do úschovy soudu. (2) Souhlas k prodeji podle odstavce 1 může obviněný udělit písemně nebo ústně do protokolu; obviněný se musí závazně vyjádřit k nejnižší ceně, za kterou lze majetek prodat. Souhlas obviněného není nutný v případě, že a) hrozí nebezpečí zkázy majetku nebo jiné těžko odvratitelné škody, b) majetek ztrácí přes řádný výkon jeho správy výrazným způsobem svoji cenu, c) uprchl nebo se skrývá. § 11 Náklady správy Náklady nutné pro řádný výkon správy zajištěného majetku hradí soud z prostředků státního rozpočtu. § 12 Prodej zajištěného majetku (1) Soud může rozhodnout o prodeji zajištěného majetku s předchozím souhlasem obviněného; souhlas k prodeji může být udělen písemně nebo ústně do protokolu. Obviněný se v takovém případě může závazně vyjádřit k nejnižší ceně, za kterou lze majetek prodat; o tomto právu musí být poučen. (2) Bez souhlasu uvedeného v odstavci 1 může soud rozhodnout o prodeji zajištěného majetku, lze-li důvodně předpokládat, že a) podlehne rychlé zkáze nebo jiné těžko odvratitelné škodě, b) bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, zejména jde-li o motorová vozidla a elektrozařízení, c) s výkonem správy budou spojeny nepřiměřené náklady, nebo d) výkon správy bude vyžadovat zvláštní podmínky nakládání nebo zvláštní odbornou způsobilost, které lze zajistit jen s nepřiměřenými obtížemi. (3) V případě splnění podmínek stanovených tímto zákonem je pověřený nebo smluvní správce povinen navrhnout soudu prodej zajištěného majetku; o takovém návrhu soud rozhodne neprodleně po jeho obdržení. (4) Při stanovení kupní ceny a při prodeji postupuje a) soud přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících prodej věcí při soudním výkonu rozhodnutí, 14
b) jiný orgán činný v trestním řízení, územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, organizační složka státu nebo státní organizace přiměřeně podle zvláštních právních předpisů, jimiž se řídí hospodaření s majetkem státu, c) exekutor přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících exekuci, d) správce pověřený správou podílu přiměřeně podle zákona o veřejných dražbách, e) smluvní správce způsobem dohodnutým ve smlouvě. (5) Peněžní částka získaná prodejem se složí do úschovy soudu. (6) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 písm. b) až d) je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Na rozhodování o stížnosti proti usnesení podle odstavce 2 písm. c) nebo d) se obdobně užije § 146a trestního řádu. HLAVA IV Závěrečné ustanovení § 12a Ministerstvo spravedlnosti vydá vyhlášku k provedení § 10b odst. 7. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) Zúčastněná osoba § 42 (1) Tomu, jehož věc nebo jiná majetková hodnota byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána (zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil; může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy, nahlížet do spisů (§ 65) a podávat v případech tímto zákonem stanovených opravné prostředky. (2) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o jejích právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění. (3) Je-li zúčastněná osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo je-li její způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce. (4) Byla-li zabrána nebo má-li podle návrhu být zabrána věc, která je součástí majetku svěřenského nebo podílového fondu, má v trestním řízení postavení zúčastněné osoby svěřenský správce nebo obhospodařovatel podílového fondu. Zajištění nároku poškozeného § 47 (1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno Byla-li poškozenému způsobena trestným činem škoda nebo nemajetková újma, nebo získal-li obviněný takovým trestným činem na jeho úkor bezdůvodné obohacení, lze nárok až do pravděpodobné výše škody nebo nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného rozsahu bezdůvodného 15
obohacení zajistit na majetku obviněného. Zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění. (2) O zajištění podle odstavce 1 rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném řízení může státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení. (3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovitosti nebo má některou movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného pobytu, uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, kde taková věc je. (4) V usnesení o zajištění majetku zakáže soud a v přípravném řízení státní zástupce obviněnému, aby nakládal s věcmi, které jsou uvedeny v usnesení o zajištění, nebo které při výkonu takového rozhodnutí budou sepsány; dále obviněnému zakáže, aby po oznámení usnesení majetek převedl na někoho jiného nebo ho zatížil a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k majetku předkupní nebo jiné právo, s poučením, že jinak obviněný odpovídá za škodu tím způsobenou. (4) Soud a v přípravném řízení státní zástupce v usnesení o zajištění zakáže obviněnému, aby majetek uvedený v rozhodnutí o zajištění a případně též majetek, který bude při výkonu takového rozhodnutí sepsán, po oznámení usnesení převedl na jiného nebo jej zatížil anebo aby jej záměrně poškozoval nebo ničil. Dále mu uloží, aby předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení a u následně sepsaného majetku v jimi stanovené lhůtě sdělil, zda a kdo má k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ním nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení o zajištění nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěným majetkem, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a druhé je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba obviněného poučit. (5) Zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nároku nemůže být použito věcí, které nelze podle občanskoprávních předpisů postihnout výkonem soudního rozhodnutí. Zajištění nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi a z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky státní sociální podpory vyplácené obviněnému podle zvláštního zákona jednorázově, a dále a) pohledávky obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního nebo obdobného poměru, b) pohledávky obviněného na výplatu výživného, c) pohledávky na výplatu dávek nemocenského a důchodového pojištění a d) dávky státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově do výše součtu měsíčních odůvodněných nákladů na bydlení stanovených zvláštním právním předpisem prokázaných obviněným a částky životního minima stanovené podle zvláštních právních předpisů na osobu obviněného a osoby, o jejichž výchovu a výživu je obviněný povinen pečovat, pokud nemají vlastní zdroj příjmů. 16
(6) Pokud trvá zajištění, jsou neúčinné veškeré právní úkony obviněného, které se týkají zajištěného majetku, s výjimkou úkonů směřujících k odvrácení bezprostředně hrozící škody. (7) (5) S majetkem obviněného, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění podle odstavců 1 a 2, lze v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce. (8) (6) Práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle zvláštního právního předpisu. (9) (7) Poškozený musí být o zajištění jeho nároku vždy vyrozuměn s upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší. (10) (8) Výkon rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného a postup při správě zajištěného majetku stanoví zvláštní právní předpis. § 47a (1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce upustí od provedení zajišťovacích úkonů nebo zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho souhlasem jiná osoba složí na účet soudu u peněžního ústavu peněžitou jistotu ve výši odpovídající pravděpodobnému nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení; jiná osoba musí být seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, které vedly nebo by mohly vést k zajištění. Byla-li složena peněžitá jistota nižší, soud a v přípravném řízení státní zástupce provede zajišťovací úkony na majetku obviněného v rozsahu, v jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení není zajištěn peněžitou jistotou. (2) Peněžitou jistotu podle odstavce 1 soud a v přípravném řízení státní zástupce zruší nebo omezí, jestliže pominuly důvody pro zajištění nároku poškozeného nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení poškozenému v trestním řízení nelze přiznat nebo je podstatně nižší. (3) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá jistota podle odstavce 1 do právní moci odsuzujícího rozsudku. Byl-li takovým rozsudkem přiznán poškozenému nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, uhradí ji soud z peněžité jistoty. (4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. § 48 (1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno, b) bylo-li trestní stíhání pravomocně zastaveno nebo skončilo-li pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nebo c) uplynuly-li čtyři měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení, jímž byla věc postoupena jinému orgánu. (2) Zajištění je třeba omezit, ukáže-li se, že ho není třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno. Jestliže byly zajištěním postiženy věci náležející jiné osobě než obviněnému, vyjmou se ze zajištění. 17
(3) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku. (4) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění; o této žádosti soud a v přípravném řízení státní zástupce, který o ní rozhoduje, vyrozumí poškozeného, jehož nárok byl zajištěn. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí. § 49 Proti rozhodnutí podle § 47 a 48 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o zrušení zajištění, jeho omezení nebo vynětí ze zajištění povolení provedení úkonu, odkladný účinek. § 49a Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze v přípravném řízení jeho nárok až do jeho pravděpodobné výše nebo rozsahu zajistit již před zahájením trestního stíhání na majetku osoby podezřelé ze spáchání trestného činu; ustanovení § 47 až 49 se přitom užijí přiměřeně. HLAVA ČTVRTÁ PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ A ZAJIŠTĚNÍ OSOB, VĚCÍ A JINÝCH MAJETKOVÝCH HODNOT A VĚCÍ ODDÍL ČTVRTÝ Vydání a odnětí věci, zajištění peněžních prostředků na účtu, zaknihovaných cenných papírů, nemovitosti a jiné majetkové hodnoty Zajištění věcí § 78 Povinnost k vydání věci (1) Kdo má u sebe hmotnou věc důležitou pro trestní řízení, předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat. upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, nevyhovění (§ 66).
je povinen ji na vyzvání nutno pro účely trestního Při vyzvání je třeba ho jakož i na jiné následky
(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu, jejíž obsah se týká okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění povinnosti zachovat věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti mlčenlivosti (§ 99). (3) Vyzvat k vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. (4) Byla-li vydána hmotná věc, s níž jsou spojena práva, jež je třeba zajistit, postupuje se při jejich zajištění přiměřeně podle § 79e. (5) Osoba, která hmotnou věc vydala, nesmí po dobu zajištění takovou věc převést na jinou osobu nebo ji zatížit. Právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. O tom je třeba tuto osobu poučit. 18
(6) Orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 3 uloží osobě, která hmotnou věc vydala, aby mu v jím stanovené lhůtě sdělila, zda a kdo má k vydané věci předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66); o zajištění hmotné věci následně vyrozumí osoby a orgány, o nichž se dozví, že mají k takové věci předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s ní nakládat. O zajištění věci dále bezodkladně vyrozumí orgán, který podle jiných právních předpisů vede evidenci takových věcí. (7) Postup při správě zajištěných hmotných věcí stanoví zvláštní právní předpis. (8) Odstavce 4 až 7 se neužijí na hmotné věci, které orgán činný v trestním řízení převzal do úschovy pouze za účelem provedení důkazu. § 79 Odnětí věci (1) Nebude-li hmotná věc důležitá pro trestní řízení na vyzvání vydána tím, kdo ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v přípravném řízení na příkaz státního zástupce nebo policejního orgánu odňata. Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce. (2) Nevykoná-li orgán, který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí hmotné věci sám, provede je na podkladě příkazu policejní orgán. (3) Bez předchozího souhlasu uvedeného v odstavci 1 může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu. (4) K odnětí hmotné věci se podle možnosti přibere osoba, která není na věci zúčastněna. (5) Protokol o vydání a odnětí věci musí obsahovat též dostatečně přesný popis vydané nebo odňaté hmotné věci, který by umožnil určit její totožnost. (6) Osobě, která hmotnou věc vydala nebo jí byla hmotná věc odňata, vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo opis protokolu a písemné poučení o tom, že vydanou nebo odňatou hmotnou věc nesmí převést na někoho jiného nebo ji zatížit, přičemž právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné. (7) Na odňatou hmotnou věc, která nebyla orgánem činným v trestním řízení převzata do úschovy za účelem provedení důkazu, se přiměřeně užije § 78 odst. 4 až 8. § 79a Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu a případně též peněžních prostředků dodatečně došlých na účet, vztahuje-li se důvod zajištění i na ně, včetně jejich příslušenství. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. (2) Rozhodnutí podle odstavce 1 musí být doručeno bance, která vede účet a poté, co banka zajištění provedla, i majiteli účtu. V rozhodnutí se uvede bankovní spojení, kterým se 19
rozumí číslo účtu a kód banky, a dále číslo účtu a peněžní částka v příslušné měně, na kterou se zajištění vztahuje. Zajištění se vztahuje na peněžní prostředky, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo bance doručeno rozhodnutí, až do výše částky uvedené v rozhodnutí o zajištění a jejího příslušenství. Převyšuje-li částka uvedená v rozhodnutí zůstatek peněžních prostředků na účtu, vztahuje se zajištění i na peněžní prostředky, které na účet dodatečně došly, a to do výše částky uvedené v rozhodnutí, včetně jejího příslušenství. Nestanoví-li orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 jinak, zakáže se okamžikem doručení rozhodnutí jakákoliv dispozice s peněžními prostředky, které se na účtu nacházejí, až do výše zajištění, s výjimkou výkonu rozhodnutí. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazem uvedeným v rozhodnutí je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba majitele účtu poučit. Na úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu soudního nebo správního rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení, se přednostně použijí peněžní prostředky nedotčené rozhodnutím o zajištění. S peněžními prostředky, na které se vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s těmito peněžními prostředky v exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno k uspokojení pohledávky státu. (3) Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního řízení již není třeba, nebo zajištění není třeba ve stanovené výši, orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 zajištění zruší nebo je omezí. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění je třeba doručit bance a majiteli účtu. (4) Majitel účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji majitel účtu, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí třiceti dnů od právní moci rozhodnutí. (5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o zrušení zajištění nebo jeho omezení, odkladný účinek. (6) Postup při správě zajištěných peněžních prostředků na účtu u banky stanoví zvláštní právní předpis. § 79b Z důvodů, pro které lze zajistit peněžní prostředky na účtu u banky, lze rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu u spořitelního a úvěrního družstva nebo jiných subjektů, které vedou účet pro jiného, blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem, blokaci peněžních prostředků doplňkového penzijního spoření, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního pronájmu. Na postup při rozhodování o zajištění a na zrušení nebo omezení zajištění Jinak se přiměřeně užije ustanovení § 79a. § 79c Zajištění zaknihovaných cenných papírů (1) Rozhodne-li předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce o zajištění zaknihovaných cenných papírů, osoba oprávněná k vedení evidence investičních nástrojů podle zvláštního zákona nebo Česká národní banka zřídí jejich majiteli zvláštní účet, na kterém tyto cenné papíry vede. 20
(1) Rozhodne-li předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce o zajištění zaknihovaných cenných papírů, orgán nebo osoba oprávněná k vedení příslušné evidence podle jiných právních předpisů zajistí právo majitele nakládat s těmito zaknihovanými cennými papíry; náleží-li toto právo jiné oprávněné osobě, zajistí je této osobě. (2) V naléhavých případech, které nesnesou odkladu, může o zajištění zaknihovaných cenných papírů rozhodnout též policejní orgán. Do 48 hodin je povinen své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. (3) Okamžikem doručení rozhodnutí o zajištění se zakazuje nakládání s cennými papíry, na které se zajištění vztahuje. Orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavcích 1 a 2 může podle povahy a okolností trestného činu, pro který se vede trestní stíhání, v rozhodnutí stanovit, že v důsledku zajištění zaknihovaných cenných papírů nelze vykonávat i další práva. (4) Na důvody rozhodnutí o zajištění zaknihovaných cenných papírů, na postup při rozhodování o zajištění a na zrušení nebo omezení zajištění se přiměřeně užije ustanovení § 79a. (3) V usnesení o zajištění zaknihovaných cenných papírů se tomu, komu byly zaknihované cenné papíry zajištěny, zakáže, aby po oznámení usnesení zaknihované cenné papíry převedl na někoho jiného nebo je zatížil, a uloží se mu, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k zaknihovaným cenným papírům předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s nimi nakládat, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, může podle povahy a okolností trestného činu, pro který se vede trestní stíhání, v rozhodnutí o zajištění nebo i v dodatečném rozhodnutí zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnými zaknihovanými cennými papíry, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých; při jejich zajištění postupuje přiměřeně podle § 79e. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a druhé je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba toho, komu byly zaknihované cenné papíry zajištěny, poučit. (4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěným zaknihovaným cenným papírům předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s nimi nakládat. (5) Na důvody rozhodnutí o zajištění zaknihovaných cenných papírů, na postup při rozhodování o zajištění, na nakládání se zajištěnými peněžními prostředky v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení a na zrušení nebo omezení zajištění se přiměřeně užije ustanovení § 79a. (5) (6) Postup při správě zajištěných zaknihovaných cenných papírů stanoví zvláštní právní předpis. § 79d Zajištění nemovitosti (1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že nemovitost je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové nemovitosti. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých 21
případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění nemovitosti je přípustná stížnost. (2) V usnesení o zajištění nemovitosti se zakáže vlastníkovi nemovitosti, aby nakládal s nemovitostí uvedenou v usnesení; zejména se mu zakáže, aby po oznámení usnesení nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji zatížil a uloží se mu, aby předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní nebo jiné právo, s poučením, že jinak vlastník nemovitosti odpovídá za škodu tím způsobenou. Opis usnesení o zajištění zašle orgán uvedený v odstavci 1 příslušnému katastrálnímu úřadu. Státní zástupce zašle příslušnému katastrálnímu úřadu opis rozhodnutí o zrušení zajištění nemovitosti podle odstavce 1. (2) V usnesení o zajištění nemovitosti se tomu, komu byla nemovitost zajištěna, zakáže, aby po oznámení usnesení nemovitost převedl na jiného nebo ji zatížil anebo aby ji záměrně poškozoval nebo ničil, a uloží se mu, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba toho, komu byla nemovitost zajištěna, poučit. Opis usnesení o zajištění zašle orgán uvedený v odstavci 1 příslušnému katastrálnímu úřadu a zároveň jej vyzve, aby, pokud zjistí, že je se zajištěnou nemovitostí nakládáno tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu jejího zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámil. Státní zástupce zašle příslušnému katastrálnímu úřadu opis rozhodnutí o zrušení zajištění nemovitosti podle odstavce 1. (3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem policejní orgán provede v případě nutnosti ohledání nemovitosti a jejího příslušenství; o době a místě ohledání uvědomí vlastníka nemovitosti toho, komu byla nemovitost zajištěna, nebo osobu, která s ním žije ve společné domácnosti, a dále osobu, o níž je známo, že má k nemovitosti práva. Vlastník nemovitosti Ten, komu byla nemovitost zajištěna, nebo osoba s ním žijící ve společné domácnosti, a dále osoba, o níž je známo, že má k nemovitosti práva, jsou povinni prohlídku nemovitosti a jejího příslušenství umožnit. (4) Pravomocné usnesení o zajištění nemovitosti doručí orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní, nájemní nebo jiné právo; dále je doručí finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu se nemovitost nachází a v jejichž obvodu má vlastník nemovitosti trvalý nebo jiný pobyt. Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěné nemovitosti předkupní, nájemní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s ní nakládat; dále o něm vyrozumí finanční úřad a obecní úřad, v jejichž obvodu se zajištěná nemovitost nachází. Rozhodl-li o zajištění nemovitosti předseda senátu, pravomocné usnesení o zajištění nemovitosti se vyvěsí na úřední desce soudu, v přípravném řízení se vhodným způsobem uveřejní u příslušného státního zastupitelství. O nabytí právní moci tohoto usnesení vyrozumí orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1, příslušný katastrální úřad. (5) Vklad vlastnického nebo jiného práva k zajištěné nemovitosti podle zvláštního právního předpisu lze po vyrozumění příslušného katastrálního úřadu podle odstavce 2 provést jen s předchozím souhlasem orgánu, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1. Návrh na vklad práva týkajícího se zajištěné nemovitosti podaný podle zvláštního právního předpisu 22
před vydáním usnesení o jejím zajištění, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, pozbývá své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o zajištění této nemovitosti. (5) Zápis vlastnického nebo jiného práva k zajištěné nemovitosti na základě právního jednání, kterým ten, komu byla nemovitost zajištěna, nakládá s nemovitostí, lze po vyrozumění příslušného katastrálního úřadu podle odstavce 2 povolit jen s předchozím souhlasem orgánu, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1. Byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práva k nemovitosti do katastru nemovitostí na základě právního jednání, kterým ten, komu je následně nemovitost zajištěna, nakládá s nemovitostí, před vydáním usnesení o jejím zajištění a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění. (6) Práva třetích osob k zajištěné nemovitosti lze uplatnit podle zvláštního právního předpisu. Se zajištěnou nemovitostí lze v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu soudce a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s takovou nemovitostí v exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno k uspokojení pohledávky státu. (7) Jestliže zajištění nemovitosti pro účely trestního řízení již není nutné, nebo zajištění nemovitosti není nutné ve stanoveném rozsahu, orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 zajištění zruší nebo je omezí. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Proti rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. (8) Vlastník nemovitosti, která byla zajištěna Ten, komu byla nemovitost zajištěna, má právo kdykoli žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu bezodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji vlastník nemovitosti, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat být podána opakovaně, neuvádí-li se v ní nové důvody, až po uplynutí třiceti dnů od právní moci rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost. (9) Postup při správě zajištěné nemovitosti stanoví zvláštní právní předpis. § 79e Zajištění jiné majetkové hodnoty nehmotné věci (1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jiná majetková hodnota nehmotná věc, než která je uvedena v § 79a až 79d 79c, je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové majetkové hodnoty nehmotné věci. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění jiné majetkové hodnoty nehmotné věci je přípustná stížnost. (2) V usnesení o zajištění jiné majetkové hodnoty se zakáže jejímu majiteli, aby nakládal s majetkovou hodnotou uvedenou v usnesení a aby po oznámení usnesení převedl jinou majetkovou hodnotu na někoho jiného nebo ji zatížil. V usnesení o zajištění jiné majetkové hodnoty lze omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnou majetkovou hodnotou, 23
je-li to zapotřebí pro účely zajištění. Dále se majiteli jiné majetkové hodnoty uloží, aby předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k jiné majetkové hodnotě předkupní nebo jiné právo, s poučením, že jinak majitel jiné majetkové hodnoty odpovídá za škodu tím způsobenou. V usnesení o zajištění jiné majetkové hodnoty se její majitel vyzve k vydání všech listin, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva k zajištěné jiné majetkové hodnotě, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66 a 79). Tyto listiny se sepíší a složí do úschovy soudu. (2) V usnesení o zajištění nehmotné věci se tomu, komu byla nehmotná věc zajištěna, zakáže, aby ji po oznámení usnesení převedl na jiného nebo ji zatížil. Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení o zajištění nehmotné věci nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnou nehmotnou věcí, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a druhé je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba toho, komu byla nehmotná věc zajištěna, poučit. (3) Tomu, komu byla nehmotná věc zajištěna, se dále uloží, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k nehmotné věci předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). V usnesení se ten, komu byla nehmotná věc zajištěna, vyzve také k vydání všech listin, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva k zajištěné nehmotné věci, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66 a 79). Tyto listiny se sepíší a složí do úschovy orgánu činného v trestním řízení, který rozhodl o zajištění. (3)(4) Usnesení o zajištění jiné majetkové hodnoty oznámí orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1, rovněž dlužníku majitele jiné majetkové hodnoty a uloží mu, aby místo plnění majiteli jiné majetkové hodnoty složil předmět plnění do úschovy soudu nebo na místo určené orgánem činným v trestním řízení uvedeným v odstavci 1. Složením předmětu plnění do úschovy soudu nebo na určené místo dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění splní. Usnesení o zajištění jiné majetkové hodnoty se dlužníku oznámí dříve než jejímu majiteli. (4)(5) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1, vyrozumí o tomto rozhodnutí bezodkladně orgán, který podle zvláštních právních předpisů vede evidenci vlastníků nebo držitelů jiné majetkové hodnoty, která byla zajištěna, a územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu má majitel jiné majetkové hodnoty trvalý nebo jiný pobyt; pokud má majitel jiné majetkové hodnoty takový pobyt v cizině, vyrozumí o zajištění jiné majetkové hodnoty územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu se zajištěná jiná majetková hodnota nachází. Příslušný orgán činný v trestním řízení zároveň tyto orgány vyzve, aby, pokud zjistí, že se se zajištěnou jinou majetkovou hodnotou nakládá tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu jejího zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámily. (4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěné nehmotné věci předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s ní nakládat. Usnesení o zajištění rovněž oznámí tomu, kdo má poskytnout odpovídající plnění, a uloží mu, aby složil předmět plnění do jeho úschovy nebo na jiné jím určené 24
místo. Složením předmětu plnění do úschovy nebo na jiné určené místo dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění splní. Usnesení o zajištění nehmotné věci se dlužníku oznámí dříve, než tomu, komu byla nehmotná věc zajištěna, je-li dlužník znám. Usnesení o zajištění podílu v obchodní korporaci se oznámí také obchodní korporaci. (5) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto rozhodnutí vyrozumí bezodkladně orgán, který podle jiných právních předpisů vede evidenci nehmotné věci, která byla zajištěna, a zároveň jej vyzve, aby, pokud zjistí, že je se zajištěnou nehmotnou věcí nakládáno tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu jejího zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámil. (5) (6) Je-li k převodu nebo k zřízení práva k zajištěné jiné majetkové hodnotě nehmotné věci nutný zápis do evidence vedené podle zvláštních právních předpisů, lze po vyrozumění provedeném podle odstavce 4 takový zápis provést jen s předchozím souhlasem orgánu, který o zajištění podle odstavce 1 rozhodl. Se zajištěnou jinou majetkovou hodnotou lze v rámci výkonu rozhodnutí nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn k uspokojení pohledávky státu. Se zajištěnou nehmotnou věcí lze v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s takovou nehmotnou věcí v exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno k uspokojení pohledávky státu. (6) (7) Práva třetích osob k zajištěné jiné majetkové hodnotě nehmotné věci lze uplatnit podle zvláštního právního předpisu. (7) (8) Na zrušení nebo omezení zajištění jiné majetkové hodnoty nehmotné věci se obdobně užije § 79d odst. 7 a 8. (8) (9) Postup při správě zajištěné jiné majetkové hodnoty nehmotné věci stanoví zvláštní právní předpis. § 79f Zajištění náhradní hodnoty (1) Nelze-li dosáhnout vydání nebo odnětí věci (§ 78 a 79) nebo nelze-li zajistit peněžní prostředky na účtu (§ 79a a 79b), zaknihované cenné papíry (§ 79c), nemovitost (§ 79d) nebo jinou majetkovou hodnotu nehmotnou věc (§ 79e), které jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může být místo nich zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, jejich hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení upravujících jejich vydání, odnětí nebo zajištění (§ 78 až 79e). (2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce povolit na návrh osoby, jíž byla náhradní hodnota zajištěna, provedení úkonu, který se týká zajištěné náhradní hodnoty. Proti takovému rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. § 79g Důvod zajištění věci lze v průběhu trestního řízení změnit rozhodnutím, proti kterému je přípustná stížnost.
25
Vrácení a další nakládání s věcí a jinou majetkovou hodnotou § 80 (1) Není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí. (2) Je-li nebezpečí, že se věc, která nemohla být vrácena nebo vydána podle odstavce 1, zkazí, prodá se a částka za ni stržená se uloží do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisů o soudním prodeji zabavených movitých věcí. (3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Proti rozhodnutí o vrácení a vydání věci, jakož i o uložení do úschovy, je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. § 81a Na postup při vrácení peněžních prostředků na účtu, zaknihovaných cenných papírů, nemovitosti a jiné majetkové hodnoty jiných nehmotných věcí, které byly zajištěny podle § 79a až 79e a při dalším nakládání s nimi, jakož i na postup při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79f, a při dalším nakládání s ní, se přiměřeně užijí § 80 a 81. § 146a Rozhodování o stížnosti proti rozhodnutím o zajištění osob, věcí a majetku a o uložení pořádkové pokuty (1) O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce a) rozhodl o vazbě, nejde-li o rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby bez přijetí některého opatření nahrazujícího vazbu, b) rozhodl o žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, o uložení předběžného opatření (§ 88m odst. 2), o tom, že se nepovolí setkání obviněného s poškozeným, osobou mu blízkou nebo jinou osobou (§ 88d odst. 2), nebo o žádosti o zrušení předběžného opatření (§ 88n odst. 3), c) zajistil peněžní prostředky na účtu u banky, nebo u spořitelního a úvěrního družstva nebo jiné instituce, která vede účet pro jiného, rozhodl o blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem, blokaci peněžních prostředků doplňkového penzijního spoření, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního pronájmu, rozhodl o omezení takového zajištění nebo blokace, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění nebo blokace (§ 79a odst. 1, 3, 4 a § 79b), d) zajistil zaknihované cenné papíry, rozhodl o omezení takového zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení zajištění zaknihovaných cenných papírů (§ 79c odst. 4 5), e) zajistil nemovitost, rozhodl o omezení zajištění nemovitosti, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79d odst. 1, 7 a 8), 26
f) zajistil jinou majetkovou hodnotu, rozhodl o omezení zajištění jiné majetkové hodnoty, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79e odst. 1 a 7), f) zajistil nehmotnou věc, rozhodl o omezení zajištění nehmotné věci, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79e odst. 1 a 8), g) zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní hodnoty, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní hodnoty, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79f), h) vydal příkaz k zajištění majetku v jiném členském státě Evropské unie, rozhodl o uznání příkazu k zajištění majetku nacházejícího se na území České republiky, anebo rozhodl o omezení takového zajištění (§ 460b, 460f a § 460h odst. 2), i) zajistil majetek obviněného k zajištění nároku poškozeného nebo rozhodl o omezení zajištění (§ 47 a § 48 odst. 2), j) zajistil majetek obviněného (§ 347), h) změnil důvod zajištění věci (§ 79g), i) zajistil majetek pro účely zajištění nároku poškozeného nebo rozhodl o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 47, § 48 odst. 2 až 4 a § 49a), j) zajistil majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu nebo trestu propadnutí majetku, rozhodl o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 344a, 344b, 347 a 349), k) rozhodl o uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1) nebo l) rozhodl o zničení věci ohrožující bezpečnost lidí nebo majetku (§ 81b odst. 1), rozhoduje zpravidla do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal. (2) O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu podle § 66 odst. 1, § 79a odst. 1 a 3, § 79b, § 79c odst. 4, § 79d odst. 1 a 7, § 79e odst. 1 a 7 § 79c odst. 2, 3 a 5, § 79d odst. 1 a 7, § 79e odst. 1, 2 a 8, § 79f odst. 2 nebo § 79g rozhoduje ve lhůtě uvedené v odstavci 1 soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Věc předkládá soudu k rozhodnutí státní zástupce. Ochranné léčení, zabezpečovací detence a zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty § 239 (1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení, o zabezpečovací detenci nebo o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty vyhradil podle § 230 odst. 2, může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní zástupce. (2) Proti rozhodnutí o ochranném léčení, o zabezpečovací detenci a o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
27
§ 314e (1) Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. (2) Trestním příkazem lze uložit a) trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu, b) domácí vězení do jednoho roku, c) trest obecně prospěšných prací, d) trest zákazu činnosti do pěti let, e) peněžitý trest, f) trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, g) vyhoštění do pěti let, h) zákaz pobytu do pěti let, i) trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce do pěti let. (3) Trest obecně prospěšných prací může být trestním příkazem uložen pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu a o zdravotní způsobilosti obviněného, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu. Trest obecně prospěšných prací je ukládán s přihlédnutím k této zprávě. (4) Trest domácího vězení může být trestním příkazem uložen pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu. Trest domácího vězení je ukládán s přihlédnutím k této zprávě. (5) Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok. (6) Trestní příkaz nelze vydat a) v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, b) jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření, c) jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem. (7) Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Výkon peněžitého trestu § 341 Jakmile se stal vykonatelným rozsudek, podle něhož je odsouzený povinen zaplatit peněžitý trest, vyzve předseda senátu odsouzeného, aby jej zaplatil do patnácti dnů, a upozorní ho, že jinak bude zaplacení vymáháno.
28
§ 342 (1) Na žádost odsouzeného může předseda senátu z důležitých důvodů a) odložit výkon peněžitého trestu, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, nebo b) povolit splácení peněžitého trestu po částkách tak, aby byl celý zaplacen nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci. (2) Pominou-li důvody, pro které byl výkon peněžitého trestu odložen, nebo nedodržuje-li odsouzený bez závažného důvodu splátky, může předseda senátu povolení odkladu nebo splátek odvolat. § 343 (1) Předseda senátu nařídí, aby peněžitý trest byl vymáhán, nezaplatí-li jej odsouzený a) do patnácti dnů poté, co byl k zaplacení vyzván, b) do patnácti dnů poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž povolený odklad nebo povolené splácení byly odvolány, nebo c) do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen. (2) Bylo-li nařízeno vymáhání peněžitého trestu, jehož výkon je zajištěn na majetku odsouzeného, na jeho úhradu se přednostně užije zajištěný majetek. (2) (3) Peněžitý trest smí být vymáhán, jen pokud tím nebude zmařeno uspokojení přiznaného nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Nepřikročí-li poškozený k vymáhání svého nároku do tří měsíců ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl peněžitý trest uložen, může být peněžitý trest vymáhán bez ohledu na nárok poškozeného. (3) (4) Při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového řádu. § 344 (1) Soud upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku, jestliže se odsouzený v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit nebo by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat. (2) O přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest domácího vězení nebo v trest obecně prospěšných prací rozhodne předseda senátu ve veřejném zasedání. (3) Nebyl-li peněžitý trest zaplacen, nepřichází-li v úvahu postup podle odstavce 1 nebo 2 nebo § 342 odst. 1 a je-li zjevné, že by výkon tohoto trestu mohl být zmařen, zejména nelzeli peněžitý trest uhradit z majetku zajištěného pro účely jeho výkonu, nařídí soud výkon náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části; přitom rozhodne o způsobu výkonu náhradního trestu. (4) Odsouzený může kdykoliv odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho poměrné části tím, že trest peněžitý nebo jeho poměrnou část zaplatí. O tom, jakou část náhradního trestu je třeba vykonat, rozhodne předseda senátu. (5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
29
Zajištění výkonu peněžitého trestu § 344a (1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení peněžitého trestu, může soud a v přípravném řízení státní zástupce zajistit určenou část majetku obviněného. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění. (2) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost. (3) Na rozhodování o zajištění výkonu peněžitého trestu a postup při zajištění se jinak užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně. § 344b (1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo omezí, pomine-li důvod, pro který byla určená část majetku zajištěna, nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno. (2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku. (3) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí soud a v přípravném řízení státní zástupce neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. (4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení zajištění, odkladný účinek. Zajištění výkonu trestu propadnutí majetku § 347 (1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který vzhledem k povaze a závažnosti činu a poměrům obviněného třeba očekávat uložení trestu propadnutí majetku, a je obava, že výkon tohoto trestu bude zmařen nebo ztížen, může soud a v přípravném řízení státní zástupce majetek obviněného nebo jeho určenou část zajistit. Soud zajistí majetek obviněného nebo jeho určenou část vždy, uložil-li trest propadnutí majetku rozsudkem, který dosud nenabyl právní moci. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění. (2) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost. § 348 (1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného, přírůstky a výtěžky, které ze zajištěného majetku plynou, jakož i majetek, kterého obviněný nabude po zajištění. Nevztahuje se však na prostředky a věci, na které se podle zákona nevztahuje propadnutí majetku.
30
(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného nebo jeho určenou část, včetně plodů a užitků, které z nich plynou. Zajištění celého majetku se vztahuje i na majetek, který obviněný nabude po zajištění. (2) Na rozhodování o zajištění majetku podle odstavce 1 a postup při zajištění se jinak užije § 47 odst. 4 až 10 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně. § 349 Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší zajištění, pomine-li důvod, pro který byl majetek zajištěn. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. § 349 (1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo omezí, pomine-li důvod, pro který byly majetek nebo jeho určená část zajištěny, nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno. (2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku. (3) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí soud a v přípravném řízení státní zástupce neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. (4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení zajištění, odkladný účinek. § 349b Výkon trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo výkon propadnutí náhradní hodnoty Opis rozsudku, jímž byl vysloven trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, nebo jímž bylo vysloveno propadnutí náhradní hodnoty, zašle předseda senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu. Byla-li věc nebo jiná majetková hodnota, na kterou se vztahuje trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty anebo na kterou se vztahuje vyslovení propadnutí náhradní hodnoty, zajištěna, učiní předseda senátu opatření, aby bylo takové organizační složce svěřeno nakládání s ní, pokud taková organizační složka doposud správu zajištěné věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo náhradní hodnoty nevykonává. § 358 Na výkon zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo zabrání náhradní hodnoty se přiměřeně užije § 349b.
31
Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže § 21 Druhy ochranných opatření (1) Ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení8), zabezpečovací detence8a), zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty9) a ochranná výchova. Jejich účelem je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před pácháním provinění mladistvými. (2) Ochrannou výchovu lze uložit pouze podle tohoto zákona, ochranné léčení, zabezpečovací detence a zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty se ukládají podle trestního zákoníku10). -----------8) § 99 trestního zákoníku. 8a) § 100 trestního zákoníku. 9) § 101 až 104 trestního zákoníku. 10) § 99 až 104 trestního zákoníku. § 24 Druhy trestních opatření (1) Za spáchané provinění může soud pro mládež mladistvému uložit pouze tato trestní opatření: a) obecně prospěšné práce, b) peněžité opatření, c) peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, d) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, e) zákaz činnosti, f) vyhoštění, g) domácí vězení, h) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, i) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení), j) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, k) odnětí svobody nepodmíněné. (2) Trestní opatření uložené podle tohoto zákona v návaznosti na trestní zákoník musí vzhledem k okolnostem případu a osobě i poměrům mladistvého napomáhat k vytváření vhodných podmínek pro další vývoj mladistvého; výkonem trestního opatření nesmí být ponížena lidská důstojnost. § 35 Zahlazení odsouzení (1) Na mladistvého, kterému bylo uloženo nebo rozhodnutím prezidenta republiky zmírněno nebo prominuto trestní opatření odnětí svobody v délce nepřevyšující jeden rok, se 32
hledí jako by nebyl odsouzen, jakmile bylo vykonáno nebo bylo od výkonu takového trestního opatření nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno. (2) O tom, zda se zahlazuje odsouzení mladistvého k odnětí svobody, na které se nevztahuje odstavec 1, rozhodne soud pro mládež, přihlížeje k jeho chování ve výkonu odnětí svobody, po výkonu tohoto trestního opatření. Bylo-li trestní opatření odnětí svobody podle rozhodnutí prezidenta republiky zmírněno, soud pro mládež takto postupuje poté, co byl mladistvý po výkonu zmírněného odnětí svobody propuštěn na svobodu. (3) Vyslovil-li soud pro mládež, že se mladistvý podmíněně propuštěný z výkonu trestního opatření odnětí svobody osvědčil, hledí se na něho, jako by nebyl odsouzen. (4) Na mladistvého, kterému bylo uloženo peněžité opatření, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile bylo vykonáno nebo bylo od výkonu tohoto trestního opatření nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno. (5) Na mladistvého, kterému bylo uloženo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile nabyl právní moci rozsudek, jímž bylo toto trestní opatření uloženo. (6) Na mladistvého, kterému bylo uloženo trestní opatření domácího vězení nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile bylo takové trestní opatření vykonáno nebo bylo od výkonu trestního opatření nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno. (7) Na mladistvého, kterému bylo uloženo trestní opatření vyhoštění, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile uplyne doba, na kterou bylo uloženo. § 88a (1) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému náhradní opatření za vazbu, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy IV dílů 2 a 3 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí státního zástupce nebo soudu, kterým bylo rozhodnuto o ponechání obviněného mladistvého na svobodě nebo o jeho propuštění z vazby za současného nahrazení vazby zárukou, slibem, dohledem probačního úředníka nebo předběžným opatřením podle trestního řádu nebo jeho umístěním v péči důvěryhodné osoby podle tohoto zákona. (2) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy VI dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo uloženo peněžité opatření, nebo kterým byl nařízen podmíněně odložený výkon peněžitého opatření anebo kterým bylo rozhodnuto o povinnosti odsouzeného mladistvého k náhradě nákladů trestního řízení ve prospěch státu, jakož i rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, kterým byla mladistvému v trestním řízení uložena pořádková pokuta. (3) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkových hodnot majetku nebo věcí, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy VII dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo uloženo a) trestní opatření propadnutí majetku, 33
b) trestní opatření propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, c) propadnutí náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti, d) ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, nebo e) zabrání náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti. (4) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému sankci spojenou se zbavením osobní svobody, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy VIII dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo uloženo trestní opatření nepodmíněného odnětí svobody nebo bylo rozhodnuto o výkonu jeho zbytku, včetně případů, kdy bylo rozhodnuto o výkonu podmíněně odloženého trestního opatření odnětí svobody, o výkonu náhradního trestního opatření odnětí svobody za nevykonané trestní opatření domácího vězení nebo peněžité trestní opatření, nebo kterým bylo na nepodmíněné odnětí svobody přeměněno trestní opatření obecně prospěšných prací, nebo kterým byla uložena zabezpečovací detence, ústavní ochranné léčení nebo ochranná výchova. (5) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému sankci nespojenou se zbavením osobní svobody, dohled nebo omezení anebo povinnosti, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy IX dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí soudu, kterým byl mladistvému, vůči němuž bylo podmíněně upuštěno od uložení trestního opatření, jemuž byl podmíněně odložen výkon trestního opatření odnětí svobody nebo který byl podmíněně propuštěn z výkonu trestního opatření odnětí svobody, uložen dohled probačního úředníka, povinnost podrobit se probačnímu programu, výchovná povinnost nebo výchovné omezení, a pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo mladistvému uloženo trestní opatření domácího vězení, obecně prospěšných prací, zákazu činnosti, zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce nebo ambulantní ochranné léčení. (6) Při výkonu rozhodnutí jiného členského státu směřujícího vůči mladistvému, jež bylo uznáno postupem podle části páté hlav IV, VI, VIII a IX zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, se postupuje podle tohoto zákona a podle trestního řádu. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník § 43 Úhrnný a souhrnný trest (1) Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů 34
pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný. (2) Soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. (3) Odsuzujícím rozsudkem podle odstavce 2 se rozumí i rozsudek, kterým bylo za podmínek § 48 odst. 1 podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. (4) Ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nebo jestliže byl dřívější odsuzující rozsudek vydán soudem jiného členského státu Evropské unie. § 45 Ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu (1) Odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 116), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci, zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. V rámci společného trestu za pokračování v trestném činu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. (2) Ustanovení § 43 a 44 se obdobně užijí v případě, kdy je současně ukládán trest za více trestných činů. (3) Ustanovení o společném trestu za pokračování v trestném činu se užije i tehdy, je-li dřívější odsouzení takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. (4) Ustanovení o společném trestu za pokračování v trestném činu se neužije, jestliže byl dřívější odsuzující rozsudek vydán soudem jiného členského státu Evropské unie.
35
§ 52 Druhy trestů (1) Za spáchané trestné činy může soud uložit tresty a) odnětí svobody, b) domácí vězení, c) obecně prospěšné práce, d) propadnutí majetku, e) peněžitý trest, f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, g) zákaz činnosti, h) zákaz pobytu, i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, k) ztrátu vojenské hodnosti, l) vyhoštění. (2) Trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak, a) nepodmíněný trest odnětí svobody, b) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. (3) Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest (§ 54). § 70 Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (1) Soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a) které bylo užito k spáchání trestného činu, b) která byla k spáchání trestného činu určena, c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo d) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná. (1) Soud uloží trest propadnutí věci, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj. (2) Soud může uložit trest propadnutí věci, a) které bylo užito k spáchání trestného činu nebo která byla k spáchání trestného činu určena, nebo b) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc uvedenou v odstavci 1, pokud hodnota věci uvedené v odstavci 1 není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná. 36
(2) (3) Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit, jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli. (3) (4) Drží-li pachatel v rozporu s jiným právním předpisem věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v odstavcích 1 a 2 uvedenou v odstavci 2, ve vztahu k níž je možno uložit propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, uloží mu soud vždy i tento trest. (4) (5) Před právní mocí rozhodnutí platí zákaz zcizení propadlé věci nebo jiné majetkové hodnoty, který zahrnuje i zákaz jiných dispozic směřujících ke zmaření trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. (5) (6) Propadlá věc nebo jiná majetková hodnota připadá státu. § 71 Propadnutí náhradní hodnoty (1) Jestliže pachatel věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou soud mohl prohlásit za propadlou podle § 70 odst. 1 a 2, před uložením trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její propadnutí zmaří, může mu soud uložit propadnutí náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci nebo jiné majetkové hodnoty. Hodnotu věci nebo jiné majetkové hodnoty, kterou soud mohl prohlásit za propadlou, může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. (2) Je-li věc nebo jiná majetková hodnota, byť i jen zčásti, znehodnocena, učiněna neupotřebitelnou nebo odstraněna, může soud uložit propadnutí náhradní hodnoty vedle propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle § 70 odst. 1. (3) Propadlá náhradní hodnota připadá státu. § 72 Samostatný trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit jako trest samostatný pouze v případě, že trestní zákon uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. § 98 Druhy ochranných opatření (1) Ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova. (2) Ukládání ochranné výchovy upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže. (3) Ochranné léčení nelze uložit vedle zabezpečovací detence. § 101 Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (1) Nebyl-li uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené v § 70 odst. 1, může soud uložit, že se taková věc nebo jiná majetková hodnota zabírá, 37
a) náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit, b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud upustil, nebo c) ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu. (2) Bez podmínek odstavce 1 může soud uložit zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty pouze v případě, že je, byť nikoli bezprostředním, výnosem trestného činu, zejména a) byla-li věc nebo jiná majetková hodnota získána trestným činem nebo jako odměna za něj a nenáleží-li pachateli, b) byla-li věc nebo jiná majetková hodnota nabyta jinou osobou než pachatelem nebo je-li součástí majetku svěřenského fondu nebo podílového fondu a byla-li nabyta, byť jen zčásti, za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná, nebo c) byla-li věc nebo jiná majetková hodnota nabyta jinou osobou než pachatelem nebo je-li součástí majetku svěřenského fondu nebo podílového fondu a byla-li nabyta, byť jen zčásti, za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná. (3) Drží-li pachatel nebo jiná osoba v rozporu s jiným právním předpisem věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v odstavci 1 nebo 2, ve vztahu k níž je možno uložit zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, uloží mu soud vždy toto ochranné opatření. (4) Soud může místo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty uložit povinnost a) pozměnit věc nebo jinou majetkovou hodnotu tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu, b) odstranit určité zařízení, c) odstranit její označení nebo provést její změnu, nebo d) omezit dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu. (5) Nebude-li povinnost stanovená podle odstavce 4 ve stanovené lhůtě splněna, rozhodne soud o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. § 102 Zabrání náhradní hodnoty Jestliže ten, komu náleží věc nebo jiná majetková hodnota, která by mohla být zabrána věc podle § 101 odst. 1 nebo 2, ji před rozhodnutím o zabrání zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její zabrání zmaří, anebo jestliže zmaří trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty jednáním porušujícím zákaz podle § 70 odst. 4 5, popřípadě zmaří zabrání věci nebo 38
jiné majetkové hodnoty jednáním porušujícím zákaz podle § 104 odst. 2, může mu soud uložit zabrání náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci nebo jiné majetkové hodnoty. Hodnotu věci nebo jiné majetkové hodnoty, jejíž zabrání mohl soud uložit, může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. § 104 Účinek zabrání (1) Zabraná věc nebo jiná majetková hodnota, zabraná náhradní hodnota, zabraný spis nebo zařízení připadá státu. (2) Ustanovení § 70 odst. 4 § 70 odst. 5 se přiměřeně užije pro uložení zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a pro uložení povinnosti podle § 101 odst. 4; zákaz zcizení zde platí až do splnění povinnosti podle § 101 odst. 4, a nebyla-li tato povinnost splněna, až do právní moci rozhodnutí o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 101 odst. 5). § 105 Podmínky zahlazení odsouzení (1) Soud zahladí odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu anebo po promlčení jeho výkonu řádný život nepřetržitě po dobu nejméně a) patnácti let, jde-li o odsouzení k výjimečnému trestu, b) deseti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu pět let, c) pěti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu jeden rok, d) tří let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu jeden rok nebo k trestu vyhoštění, e) jednoho roku, jde-li o odsouzení k trestu domácího vězení, k trestu propadnutí majetku, k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, k trestu zákazu pobytu, k trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce nebo k peněžitému trestu za úmyslný trestný čin. (2) Jde-li o odsouzení k ztrátě čestných titulů nebo vyznamenání nebo k ztrátě vojenské hodnosti, řídí se doba uvedená v odstavci 1 podle délky trestu odnětí svobody, vedle něhož byl uvedený trest uložen. (3) Jestliže odsouzený prokázal po výkonu nebo prominutí trestu anebo promlčení jeho výkonu svým velmi dobrým chováním, že se napravil, může soud s přihlédnutím k zájmům chráněným trestním zákonem zahladit odsouzení na žádost odsouzeného nebo toho, kdo je oprávněn nabídnout záruku za dovršení nápravy odsouzeného, i před uplynutím doby uvedené v odstavci 1. (4) Doba uvedená v odstavci 1 se v případě, že se u podmíněně propuštěného má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy odsouzený byl podmíněně propuštěn, řídí délkou skutečného výkonu trestu; v případě, že trest byl zmírněn rozhodnutím prezidenta České republiky, řídí se délkou trestu takto zmírněného. (5) Bylo-li pachateli uloženo více trestů vedle sebe, nelze odsouzení zahladit, pokud neuplyne doba pro zahlazení toho trestu, k jehož zahlazení tento zákon stanoví dobu nejdelší.
39
(6) Ustanovení odstavce 5 se užije přiměřeně též na případ, kdy pachateli bylo uloženo vedle sebe více trestů, u kterých může podle tohoto zákona nastat účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. (7) I v případě, že uplynula doba uvedená v odstavci 1, odsouzení nelze zahladit, nebyloli dosud vykonáno nebo jinak ukončeno uložené ochranné opatření; toto ustanovení se přiměřeně použije i tam, kde trestní zákon stanoví, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. § 134 Věc a jiná majetková hodnota (1) Věcí se rozumí i ovladatelná přírodní síla. Ustanovení o věcech se vztahují i na živá zvířata, a zpracované oddělené části lidského těla, peněžní prostředky na účtu a na cenné papíry, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného. (2) Jinou majetkovou hodnotou se rozumí majetkové právo nebo jiná penězi ocenitelná hodnota, která není věcí a nevztahují se na ni ustanovení o věcech podle odstavce 1. § 135 Věc a jiná majetková hodnota náležející pachateli Věc nebo jiná majetková hodnota náleží pachateli, jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nebo majitel nakládá, aniž je oprávněný vlastník, majitel nebo držitel takové věci nebo jiné majetkové hodnoty znám. § 137 Stanovení výše škody Při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav. Přiměřeně se postupuje při stanovení výše škody na jiné majetkové hodnotě. § 138 Hranice výše škody, prospěchu, nákladů k odstranění poškození životního prostředí a hodnoty věci a jiné majetkové hodnoty (1) Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč. (2) Částek uvedených v odstavci 1 se užije obdobně pro určení výše prospěchu, nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí, a hodnoty věci a jiné majetkové hodnoty.
40
§ 152 Šíření nakažlivé lidské nemoci (1) Kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, c) poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo d) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. (3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob. (5) Příprava je trestná. § 153 Šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti (1) Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, b) poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. (3) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) těžkou újmu na zdraví. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3 proto, že hrubě porušil zákony na ochranu veřejného zdraví. (5) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil předpisy na ochranu veřejného zdraví.
41
§ 156 Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty (1) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, c) poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo d) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. (3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob. (5) Příprava je trestná. § 157 Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti (1) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří z nedbalosti potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, b) poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) těžkou újmu na zdraví. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3 písm. a) proto, že hrubě porušil hygienické nebo jiné zákony týkající se takových potravin nebo předmětů. (5) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil hygienické nebo jiné zákony týkající se takových potravin nebo předmětů. 42
§ 183 Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (1) Kdo neoprávněně poruší tajemství listiny nebo jiné písemnosti, fotografie, filmu nebo jiného záznamu, počítačových dat anebo jiného dokumentu uchovávaného v soukromí jiného tím, že je zveřejní, zpřístupní třetí osobě nebo je jiným způsobem použije, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový nebo jiný prospěch, způsobit jinému škodu nebo jinou vážnou újmu, anebo ohrozit jeho společenskou vážnost. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin vůči jinému pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, c) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo d) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. § 189 Kuplířství (1) Kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo b) jako člen organizované skupiny. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví. (4) Odnětím svobody na osm až patnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
43
§ 190 Prostituce ohrožující mravní vývoj dětí (1) Kdo provozuje prostituci v blízkosti školy, školského nebo jiného obdobného zařízení nebo místa, které je vyhrazeno nebo určeno pro pobyt nebo návštěvu dětí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Kdo organizuje, střeží nebo jiným způsobem zajišťuje provozování prostituce v blízkosti školy, školského nebo jiného obdobného zařízení nebo místa, které je vyhrazeno nebo určeno pro pobyt nebo návštěvu dětí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a) nejméně na dvou takových místech, nebo b) opětovně. § 191 Šíření pornografie (1) Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, v němž se projevuje násilí či neúcta k člověku, nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo písemné, fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo a) nabízí, přenechává nebo zpřístupňuje dítěti, nebo b) na místě, které je dětem přístupné, vystavuje nebo jinak zpřístupňuje, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a) jako člen organizované skupiny, b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo c) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a) jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo b) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
44
§ 192 Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (1) Kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. (2) Stejně bude potrestán ten, kdo prostřednictvím informační nebo komunikační technologie získá přístup k dětské pornografii. (3) Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, anebo kdo kořistí z takového pornografického díla, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (4) Odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3 a) jako člen organizované skupiny, b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo c) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (5) Odnětím svobody na tři léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3 a) jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo b) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. § 205 Krádež (1) Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, b) čin spáchá vloupáním, c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
45
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). (6) Příprava je trestná. § 206 Zpronevěra (1) Kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 větší škodu. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo d) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). (6) Příprava je trestná. § 209 Podvod (1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou,
46
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 větší škodu. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo d) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). (6) Příprava je trestná. § 210 Pojistný podvod (1) Kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a) v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, b) v souvislosti s likvidací pojistné události, nebo c) při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch vyvolá nebo předstírá událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, nebo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. (4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu. (5) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo 47
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (6) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). (7) Příprava je trestná. § 214 Podílnictví (1) Kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá a) věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou, nebo jako odměna za něj, nebo b) věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla opatřena za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v písmenu a), bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta, peněžitým trestem, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty; spáchá-li však čin ve vztahu k věci, která pochází z trestného činu, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě, která má větší hodnotu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného větší prospěch. (3) Odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě pocházející ze zvlášť závažného zločinu, c) spáchá-li takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě, která má značnou hodnotu, nebo d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (4) Odnětím svobody na tři léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě, která má hodnotu velkého rozsahu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
48
§ 215 Podílnictví z nedbalosti (1) Kdo ukryje nebo na sebe nebo jiného převede z nedbalosti věc nebo jinou majetkovou hodnotu nikoli malé hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou, nebo jako odměna za něj, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě pocházející ze zvlášť závažného zločinu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. § 216 Legalizace výnosů z trestné činnosti (1) Kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu a) věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj, nebo b) věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla opatřena za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v písmenu a), nebo kdo jinému spáchání takového činu umožní, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta, peněžitým trestem, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty; spáchá-li však takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě, která pochází z trestného činu, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě ve větší hodnotě, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného větší prospěch. (3) Odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě pocházející ze zvlášť závažného zločinu, c) spáchá-li takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě ve značné hodnotě, 49
d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo e) zneužije-li ke spáchání takového činu svého postavení v zaměstnání nebo své funkce. (4) Odnětím svobody na tři léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, b) spáchá-li takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě v hodnotě velkého rozsahu, nebo c) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. § 217 Legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti (1) Kdo jinému z nedbalosti umožní zastřít původ nebo zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty ve větší hodnotě, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě pocházející ze zvlášť závažného zločinu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. § 219 Zatajení věci (1) Kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. § 228 Poškození cizí věci (1) Kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. 50
(2) Stejně bude potrestán, kdo poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 na věci svědka, znalce nebo tlumočníka pro výkon jejich povinnosti, b) spáchá-li takový čin na věci jiného pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, c) spáchá-li takový čin na věci, která požívá ochrany podle jiného právního předpisu, nebo d) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (4) Odnětím svobody na dvě léta až šest let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu. § 229 Zneužívání vlastnictví Kdo poškodí důležitý zájem kulturní, vědecký, na ochraně přírody, krajiny nebo životního prostředí, chráněný jiným právním předpisem, tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou nebo zašantročí vlastní věc větší hodnoty, která požívá ochrany podle jiného právního předpisu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. § 230 Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací (1) Kdo překoná bezpečnostní opatření, a tím neoprávněně získá přístup k počítačovému systému nebo k jeho části, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo získá přístup k počítačovému systému nebo k nosiči informací a a) neoprávněně užije data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací, b) data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací neoprávněně vymaže nebo jinak zničí, poškodí, změní, potlačí, sníží jejich kvalitu nebo je učiní neupotřebitelnými, c) padělá nebo pozmění data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací tak, aby byla považována za pravá nebo podle nich bylo jednáno tak, jako by to byla data pravá, bez ohledu na to, zda jsou tato data přímo čitelná a srozumitelná, nebo d) neoprávněně vloží data do počítačového systému nebo na nosič informací nebo učiní jiný zásah do programového nebo technického vybavení počítače nebo jiného technického zařízení pro zpracování dat, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 51
a) v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo b) v úmyslu neoprávněně omezit funkčnost počítačového systému nebo jiného technického zařízení pro zpracování dat. (4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) způsobí-li takovým činem značnou škodu, c) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo e) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podnikatelem. (5) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. § 231 Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (1) Kdo v úmyslu spáchat trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. b), c) nebo trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, 2 vyrobí, uvede do oběhu, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak zpřístupní, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává a) zařízení nebo jeho součást, postup, nástroj nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k neoprávněnému přístupu do sítě elektronických komunikací, k počítačovému systému nebo k jeho části, nebo b) počítačové heslo, přístupový kód, data, postup nebo jakýkoli jiný podobný prostředek, pomocí něhož lze získat přístup k počítačovému systému nebo jeho části, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
52
§ 232 Poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti (1) Kdo z hrubé nedbalosti porušením povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona nebo smluvně převzaté a) data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací zničí, poškodí, pozmění nebo učiní neupotřebitelnými, nebo b) učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače nebo jiného technického zařízení pro zpracování dat, a tím způsobí na cizím majetku značnou škodu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. § 234 Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku (1) Kdo sobě nebo jinému bez souhlasu oprávněného držitele opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává platební prostředek jiného, zejména nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména nebo čísla, elektronické peníze, příkaz k zúčtování, cestovní šek nebo záruční šekovou kartu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo sobě nebo jinému opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává padělaný nebo pozměněný platební prostředek, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. (3) Kdo padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný, nebo kdo padělaný nebo pozměněný platební prostředek použije jako pravý nebo platný, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let. (4) Odnětím svobody na pět až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1, 2 nebo 3 jako člen organizované skupiny, nebo b) spáchá-li takový čin ve značném rozsahu. (5) Odnětím svobody na osm až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1, 2 nebo 3 jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo b) spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu. (6) Příprava je trestná.
53
§ 235 Udávání padělaných a pozměněných peněz Kdo padělané nebo pozměněné peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, udá jako pravé, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. § 236 Výroba a držení padělatelského náčiní (1) Kdo vyrobí, nabízí, prodá, zprostředkuje nebo jinak zpřístupní, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává nástroj, zařízení nebo jeho součást, postup, pomůcku nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění peněz nebo prvků sloužících k ochraně peněz proti padělání anebo vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění platebních prostředků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 při výkonu svého povolání. § 239 Ohrožování oběhu tuzemských peněz (1) Kdo neoprávněně vyrobí nebo vydá náhražky tuzemských peněz, nebo kdo takové náhražky neoprávněně dává do oběhu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo a) bez zákonného důvodu odmítá tuzemské peníze, nebo b) poškozuje tuzemské peníze. § 245 Padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti (1) Kdo padělá nebo pozmění nálepky, kontrolní pásky nebo jiné předměty k označení zboží pro daňové účely anebo předměty vydávané orgánem veřejné moci nebo jím zmocněnou právnickou osobou jako doklad o splnění poplatkové povinnosti v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo takové nálepky, pásky nebo předměty uvádí do oběhu nebo jich užije jako pravých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, 54
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. § 246 Padělání a pozměnění známek (1) Kdo padělá nebo pozmění poštovní nebo kolkové známky v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo kdo takové známky úmyslně uvádí do oběhu nebo jich užije jako pravých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. § 248 Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (1) Kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že se při účasti v hospodářské soutěži dopustí a) klamavé reklamy, b) klamavého označování zboží a služeb, c) vyvolávání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklamy, h) porušování obchodního tajemství, nebo i) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán,
55
kdo v rozporu s jiným právním předpisem na ochranu hospodářské soutěže se svým konkurentem uzavře dohodu o určení ceny, dohodu o rozdělení trhu nebo jinou dohodu narušující hospodářskou soutěž, kdo v rozporu s jiným právním předpisem o veřejných zakázkách poruší závažným způsobem závazná pravidla zadávacího řízení, nebo kdo v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost osob oprávněných k podnikání na finančním trhu, činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, penzijního připojištění a pojišťovnictví, obhospodařování a administraci investičních fondů nebo zahraničních investičních fondů, poruší závažným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, služby nebo jiné činnosti, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin opětovně, c) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo c) způsobí-li takovým činem jinému úpadek. § 253 Poškozování spotřebitele (1) Kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli nepatrnou tím, že poškozuje spotřebitele zejména tím, že je šidí na jakosti, množství nebo hmotnosti zboží, nebo kdo uvede ve větším rozsahu na trh výrobky, práce nebo služby a zatají přitom jejich podstatné vady, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody až na pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo c) byl-li pro takový čin v posledních pěti letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin propuštěn.
56
(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. § 260 Poškození finančních zájmů Evropské unie (1) Kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo takové doklady nebo údaje zatají, a tím umožní nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo neoprávněně zkrátí nebo použije finanční prostředky, které tvoří příjmy nebo výdaje souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy Evropské unie, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu. § 261 Porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou (1) Kdo podstatně ohrozí obecný zájem tím, že poruší zákaz, omezení nebo jinou důležitou povinnost stanovenou pro dovoz, vývoz nebo průvoz zboží, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami, b) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo c) způsobí-li nebo zvýší takovým činem nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat v zájmových chovech, hospodářských zvířat nebo volně žijících zvířat nebo nakažlivé nemoci nebo škůdce užitkových rostlin. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu, nebo
57
b) způsobí-li nebo zvýší takovým činem nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé lidské nemoci. § 268 Porušení práv k ochranné známce a jiným označením (1) Kdo uvede do oběhu výrobky nebo poskytuje služby neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nabízí, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává, anebo takovou službu nabídne nebo zprostředkuje, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo pro dosažení hospodářského prospěchu neoprávněně užívá obchodní firmu nebo jakékoliv označení s ní zaměnitelné nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně opatřené označením původu nebo zeměpisným označením anebo takovým označením s ním zaměnitelným nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nebo služby nabídne, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo b) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. (4) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu. § 269 Porušení chráněných průmyslových práv (1) Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do práv k chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, užitnému vzoru nebo topografii polovodičového výrobku, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) vykazuje-li čin uvedený v odstavci 1 znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. (3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu. 58
§ 270 Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (1) Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) vykazuje-li čin uvedený v odstavci 1 znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo způsobí-li tím jinému značnou škodu, nebo c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. (3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li tím jinému škodu velkého rozsahu, nebo b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu. § 271 Padělání a napodobení díla výtvarného umění (1) Kdo padělá výtvarné autorské dílo nebo napodobí výtvarný projev jiného autora v úmyslu, aby nové dílo bylo považováno za původní dílo takového autora, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. (3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu. § 279 Nedovolené ozbrojování (1) Kdo bez povolení vyrobí, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává střelnou zbraň nebo její hlavní části nebo díly nebo ve větším množství střelivo nebo zakázaný doplněk zbraně, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, 59
kdo uvede do střelbyschopného stavu znehodnocenou zbraň nebo na ní provede konstrukční změny směřující k jejímu uvedení do střelbyschopného stavu nebo na zbrani provede konstrukční změny směřující ke zvýšení její účinnosti, nebo kdo padělá, pozmění, zahlazuje nebo odstraňuje jedinečné označení střelné zbraně, které umožňuje její identifikaci. (3) Kdo bez povolení a) vyrobí, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává výbušninu v množství větším než malém, zbraň hromadně účinnou nebo součástky, jichž je k užití takové zbraně nezbytně třeba, nebo b) hromadí, vyrábí nebo sobě nebo jinému opatřuje zbraně nebo ve značném množství střelivo, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 3 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin ve větším rozsahu, nebo c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. § 284 Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu (1) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC), bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává jinou omamnou nebo psychotropní látku než uvedenou v odstavci 1 nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve větším rozsahu. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve značném rozsahu. § 285 Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku (1) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém houbu nebo jinou rostlinu než uvedenou v odstavci 1 obsahující omamnou nebo psychotropní látku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. 60
(3) Odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve větším rozsahu. (4) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve značném rozsahu. § 286 Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu (1) Kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu, bude potrestán odnětím svobody až na pět let, peněžitým trestem, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin ve značném rozsahu, c) spáchá-li takový čin ve větším rozsahu vůči dítěti, nebo d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. § 297 Neoprávněné vypuštění znečišťujících látek (1) Kdo v rozporu s mezinárodní smlouvou, byť i z nedbalosti, vypustí nebo, ač je k tomu povinen, nezabrání vypuštění ropné, jedovaté kapalné nebo jiné obdobné znečišťující látky z lodi nebo jiného námořního plavidla, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) jako člen organizované skupiny, nebo b) opětovně. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 a) těžkou újmu na zdraví, b) závažné a rozsáhlé poškození jakosti vody, živočišných nebo rostlinných druhů nebo jejich částí, nebo c) poškození životního prostředí, k jehož odstranění je třeba vynaložit náklady ve velkém rozsahu. (4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
61
§ 298a Neoprávněná výroba a jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu (1) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem v nikoli malém rozsahu vyrobí, doveze, vyveze, uvede na trh látku poškozující ozonovou vrstvu nebo s ní jinak nakládá, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až na tři léta bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 opětovně, b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo c) spáchá takový čin ve značném rozsahu. § 299 Neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami (1) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem usmrtí, zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář chráněného druhu a spáchá takový čin na více než dvaceti pěti kusech živočichů, rostlin nebo exemplářů, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo v rozporu s jiným právním předpisem usmrtí, zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince silně nebo kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo c) způsobí-li takovým činem dlouhodobé nebo nevratné poškození populace volně žijícího živočicha nebo planě rostoucí rostliny nebo místní populace nebo biotopu zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo c) způsobí-li takovým činem dlouhodobé nebo nevratné poškození místní populace nebo biotopu kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny.
62
§ 300 Neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti Kdo z hrubé nedbalosti poruší jiný právní předpis tím, že usmrtí, zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, opakovaně doveze, vyveze nebo proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje nebo sobě nebo jinému opatří jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář chráněného druhu ve větším rozsahu než dvaceti pěti kusů nebo jedince kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. § 301 Poškození chráněných částí přírody Kdo, byť i z hrubé nedbalosti, poruší jiný právní předpis tím, že poškodí nebo zničí památný strom, významný krajinný prvek, jeskyni, zvláště chráněné území, evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast tak, že tím zanikne nebo je značně oslaben důvod pro ochranu takové části přírody, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. § 302 Týrání zvířat (1) Kdo týrá zvíře a) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo b) surovým nebo trýznivým způsobem veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, a) byl-li za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, nebo b) způsobí-li týranému zvířeti takovým činem trvalé následky na zdraví nebo smrt. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na větším počtu zvířat. § 303 Zanedbání péče o zvíře z nedbalosti (1) Kdo z hrubé nedbalosti zanedbá potřebnou péči o zvíře, které vlastní nebo o něž je povinen se z jiného důvodu starat, a způsobí mu tím trvalé následky na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nebo trvalé následky na zdraví většímu počtu zvířat. 63
§ 304 Pytláctví (1) Kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo přechovává neoprávněně ulovenou zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného větší prospěch, c) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost chránit životní prostředí, d) spáchá-li takový čin zvlášť zavrženíhodným způsobem, hromadně účinným způsobem nebo v době hájení, nebo e) byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. § 305 Neoprávněná výroba, držení a jiné nakládání s léčivy a jinými látkami ovlivňujícími užitkovost hospodářských zvířat (1) Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak opatří nebo přechovává látku s thyreostatickými, gestagenními, androgenními, estrogenními nebo jinými hormonálními účinky, beta-agonisty nebo jinou látku určenou ke stimulaci užitkovosti hospodářských zvířat nebo přípravek obsahující takovou látku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo v rozporu s jiným právním předpisem používá léčiva za účelem zvýšení užitkovosti hospodářských zvířat nebo je za tím účelem vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak opatří nebo přechovává. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a) jako člen organizované skupiny, b) opětovně, c) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo d) ve značném rozsahu. (4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a) jako člen organizované skupiny působící ve více státech, b) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo c) ve velkém rozsahu. 64
§ 306 Šíření nakažlivé nemoci zvířat (1) Kdo, byť i z nedbalosti, způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat v zájmových chovech, hospodářských zvířat nebo volně žijících zvířat, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 rozšíření takové nemoci. § 307 Šíření nakažlivé nemoci a škůdce užitkových rostlin (1) Kdo, byť i z nedbalosti, způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci nebo škůdce užitkových rostlin, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 rozšíření takové nemoci nebo takového škůdce. § 336 Pohrdání soudem Kdo opakovaně a) závažným způsobem ruší jednání soudu, b) při takovém jednání se k soudu chová urážlivě nebo soud znevažuje, nebo c) bez dostatečné omluvy neuposlechne příkaz nebo výzvu soudu anebo jednání soudu zmaří, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. § 337 Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (1) Kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že a) vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl, b) zdržuje se na území České republiky, ačkoli mu byl uložen trest vyhoštění nebo bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, c) bez povolení a bez vážného důvodu se zdržuje v místě nebo obvodě, na které se vztahuje trest zákazu pobytu, nebo nedodržuje omezení, která mu byla soudem uložena v souvislosti s výkonem tohoto trestu, d) porušuje zákaz pobytu uložený podle jiného právního předpisu, e) navštíví akci, na kterou se vztahuje trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nebo se dopustí jiného závažného jednání, aby zmařil účel tohoto trestu, 65
f) bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu, g) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu, h) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel vazby, i) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel zabezpečovací detence, nebo j) dopustí se závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel ochranného léčení nebo ochranné výchovy, které byly uloženy soudem, nebo jinak, zejména útěkem z ústavu, pomocí při útěku, výkon takových rozhodnutí podstatně ztěžuje, anebo maří dohled uložený při ukončení ochranného léčení, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Stejně bude potrestán, kdo se dopustí závažného nebo opakovaného jednání, aby zmařil vykázání provedené podle jiného právního předpisu nebo rozhodnutí o předběžném opatření soudu, kterým se ukládá povinnost dočasně opustit společné obydlí a jeho bezprostřední okolí a zdržet se vstupu do něj nebo povinnost zdržet se styku s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním. (3) Kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že a) zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc nebo jinou majetkovou hodnotu, které se takové rozhodnutí týká, nebo b) uprchne stráži, z vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo peněžitým trestem. (4) Kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, včetně úpravy styku s dítětem, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody, nebo kdo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci týkajícího se výchovy nezletilých dětí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. § 338 Osvobození vězně (1) Kdo osvobodí vězně nebo chovance ve výkonu zabezpečovací detence, jeho útěk organizuje, navádí ho k útěku nebo jeho útěk připravuje, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) se zbraní, nebo b) jako úřední osoba.
66
§ 342 Neoprávněné zaměstnávání cizinců (1) Kdo soustavně, opakovaně, za zvlášť vykořisťujících pracovních podmínek nebo ve větším rozsahu neoprávněně zaměstná nebo zprostředkuje zaměstnání cizince, který se zdržuje neoprávněně na území České republiky nebo nemá platné povolení k zaměstnání, pokud je podle jiného právního předpisu vyžadováno, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo zákazem činnosti. (2) Stejně bude potrestán, kdo zaměstná nebo zprostředkuje zaměstnání cizince, který je dítětem a zdržuje se neoprávněně na území České republiky nebo nemá platné povolení k zaměstnání podle jiného právního předpisu. (3) Odnětím svobody až na jeden rok bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a) jako člen organizované skupiny, b) za úplatu, nebo c) opětovně. (4) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (5) Odnětím svobody na jeden rok až pět let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. § 393 Porušení služební povinnosti vojáka (1) Kdo ke škodě ozbrojených sil nesplněním uložené služební povinnosti podle svého služebního zařazení, byť i z nedbalosti, podstatně sníží použitelnost vojenského materiálu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Kdo bez oprávnění užije vojenský materiál větší hodnoty k účelu, pro který není určen, nebo k takovému užití dá souhlas, nebo kdo zneužije nebo umožní zneužití podřízených k úkolům nad rámec služebních povinností, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 2 sobě nebo jinému značný prospěch, nebo b) způsobí-li úmyslně spáchaným činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 snížení bojeschopnosti ozbrojených sil nebo značnou škodu. (4) Odnětím svobody na osm až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li úmyslně čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu nebo za bojové situace, nebo 67
b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu. (5) Příprava je trestná. § 398 Porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru (1) Kdo ke škodě bezpečnostního sboru nesplněním uložené služební povinnosti, byť i z nedbalosti, podstatně sníží použitelnost výzbroje, výstroje nebo jiných věcných prostředků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Kdo bez oprávnění užije věcného prostředku větší hodnoty uvedeného v odstavci 1 k účelu, pro který není určen, nebo k takovému užití dá souhlas, nebo kdo zneužije nebo umožní zneužití podřízených nebo nižších k mimoslužebním úkonům, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 2 sobě nebo jinému značný prospěch, nebo b) způsobí-li úmyslně spáchaným činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu. (4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li úmyslně spáchaným činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu. (5) Příprava je trestná. § 414 Plenění v prostoru válečných operací (1) Kdo v prostoru válečných operací, na bojišti, v místech postižených válečnými operacemi, ozbrojeným konfliktem nebo na obsazeném území a) okrádá padlé nebo si jinak přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, nebo b) svévolně cizí majetek ničí, poškozuje, odnímá, zatajuje nebo zneužívá, bude potrestán odnětím svobody na osm až dvacet let nebo výjimečným trestem. (2) Příprava je trestná. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim § 15 Druhy trestů a ochranných opatření (1) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit pouze tyto tresty a) zrušení právnické osoby, b) propadnutí majetku, c) peněžitý trest, d) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, 68
e) zákaz činnosti, f) zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, g) zákaz přijímání dotací a subvencí, h) uveřejnění rozsudku. (2) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit jako ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. (3) Právnické osobě lze uložit tresty a ochranná opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 samostatně nebo vedle sebe. Nelze však uložit peněžitý trest vedle propadnutí majetku a trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty vedle zabrání téže věci nebo jiné majetkové hodnoty. § 19 Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Soud může uložit právnické osobě trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, včetně propadnutí náhradní hodnoty, za podmínek stanovených trestním zákoníkem. § 26 Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty Soud může uložit právnické osobě ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, včetně zabrání náhradní hodnoty nebo zabrání spisů a zařízení, nebo namísto zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty uložit pozměnění věci nebo jiné majetkové hodnoty, odstranění určitého zařízení, označení nebo provedení jiné změny nebo omezení dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou za podmínek stanovených trestním zákoníkem. § 30 Vyrozumění o zahájení a skončení trestního stíhání (1) O zahájení trestního stíhání proti právnické osobě vyrozumí policejní orgán orgán činný v trestním řízení, který trestní stíhání zahájil, příslušný orgán veřejné moci nebo osobu, které podle jiných právních předpisů vedou obchodní rejstřík nebo jiný zákonem určený rejstřík, registr nebo evidenci, orgán udělující licenci nebo povolení k činnosti této právnické osobě a orgán odpovědný za dozor nad takovou právnickou osobou. Tyto orgány nebo osoby vyrozumí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce také o pravomocném skončení věci. (2) Je-li k zániku nebo přeměně právnické osoby nutný zápis do zákonem určeného rejstříku, registru nebo evidence, vyrozumí předseda senátu orgán veřejné moci, který vede takový rejstřík, registr nebo evidenci, o skončení vykonávacího řízení. § 33 Zajišťovací opatření (1) Hrozí-li důvodná obava, že obviněná právnická osoba bude postupovat způsobem uvedeným v § 67 písm. c) trestního řádu, může již v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu obviněné právnické osobě dočasně pozastavit výkon jednoho nebo více předmětů činnosti nebo uložit omezení nakládání 69
s majetkem této právnické osoby; přitom přihlédne i k důsledkům, které může mít uložení zajišťovacího opatření na třetí osoby. (2) Předseda senátu a v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce může obviněné právnické osobě uložit omezení nakládání s jejím majetkem, je-li stíhána pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k povaze a závažnosti činu a poměrům právnické osoby očekávat uložení peněžitého trestu, a je-li obava, že výkon tohoto trestu bude zmařen nebo ztížen. (3) (2) Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení soudce na návrh dotčené právnické osoby povolit provedení úkonu, který se týká majetku, na nějž se vztahují zajišťovací opatření podle odstavce 1 nebo 2. (2) Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh dotčené právnické osoby povolit provedení úkonu, který se týká majetku, na nějž se vztahuje zajišťovací opatření podle odstavce 1. Nevyhoví-li státní zástupce návrhu právnické osoby podle věty první, je povinen jej nejpozději do 5 pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí dotčenou právnickou osobu. (4) (3) Zajišťovací opatření se Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajišťovací opatření zruší nebo omezí, jestliže již není pro účely řízení třeba nebo není třeba ve stanoveném rozsahu. (5) (4) Rozhodnutí podle odstavce 1, kterým byl právnické osobě dočasně pozastaven výkon jednoho nebo více předmětů činnosti, jakož i rozhodnutí o zrušení nebo omezení tohoto zajišťovacího opatření, se zašlou bez zbytečného odkladu orgánu udělujícímu povolení nebo jiné oprávnění k činnosti obviněné právnické osobě a v případě právnické osoby uvedené v § 17 odst. 4 také České národní bance. (6) (5) Právnická osoba, které bylo uloženo zajišťovací opatření podle odstavce 1 nebo 2, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti se musí neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji právnická osoba, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí. (5) Právnická osoba, které bylo uloženo zajišťovací opatření podle odstavce 1, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti se musí neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji právnická osoba, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Nevyhovíli takové žádosti v přípravném řízení státní zástupce, je povinen ji nejpozději do 5 pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí dotčenou právnickou osobu. (7) (6) Proti rozhodnutím uvedeným v odstavcích 1 až 6 5 je přípustná stížnost, jež má v případě rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajišťovacího opatření nebo povolení úkonu podle odstavce 3 2 odkladný účinek.
70
Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních § 11 Náklady mezinárodní justiční spolupráce (1) Náklady vzniklé orgánům České republiky při provádění úkonů mezinárodní justiční spolupráce nese Česká republika. (2) Pokud mezinárodní smlouva umožňuje úhradu nákladů uvedených v odstavci 1 nebo jejich části cizím státem, nebo je-li to ve vzájemných vztazích mezi Českou republikou a cizím státem v rámci mezinárodní justiční spolupráce obvyklé, předloží justiční orgán ministerstvu vyčíslení těchto nákladů a jejich odůvodnění, jakož i další potřebné údaje za účelem uplatnění jejich úhrady u cizího státu. Ministerstvo na základě vyčíslení požádá cizí stát o úhradu vzniklých nákladů, s výjimkou případů, kdy uplatnění jejich úhrady považuje za neúčelné nebo z jiných důvodů nevhodné. (3) Náklady vzniklé cizímu státu na základě žádosti justičního orgánu o mezinárodní justiční spolupráci, jejichž úhradu cizí stát uplatnil v souladu s mezinárodní smlouvou nebo i bez takové mezinárodní smlouvy, je-li to ve vzájemných vztazích mezi Českou republikou a cizím státem v rámci mezinárodní justiční spolupráce obvyklé, uhradí Česká republika. Náklady, které vznikly cizímu státu při průvozu osoby nebo věci jeho územím z jiného státu do České republiky na základě žádosti justičního orgánu, jejichž úhradu tento stát žádá, uhradí Česká republika. Úhradu nákladů provede ministerstvo. (4) Ustanoveními odstavců 1 až 3 není dotčeno oprávnění požadovat úhradu nákladů po odsouzeném; v takovém případě se při správě placení nákladů postupuje podle daňového řádu. § 68 V případě, že byla na žádost cizozemského orgánu zajištěna věc, jiná majetková hodnota nebo majetek, justiční orgán ověří u tohoto orgánu, zda důvod zajištění trvá. Pokud tento orgán na opakované dotazy v přiměřené době nereaguje, má se za to, že důvod zajištění pominul. § 107 Žádost o převzetí trestního řízení (1) Žádost o převzetí trestního řízení obsahuje zejména a) označení justičního orgánu, který o převzetí trestního řízení žádá, a datum sepsání žádosti, b) údaje o osobě, proti níž je vedeno trestní řízení, c) popis skutku, jeho právní kvalifikaci s doslovným zněním ustanovení trestního zákona, včetně ustanovení o promlčení, a popřípadě ustanovení jiných právních předpisů, d) důvody, pro které je žádáno o převzetí trestního řízení, včetně důvodů, pro které lze předpokládat, že účelu trestního řízení bude v cizím státu dosaženo lépe než na území České republiky, e) údaje o trvání omezení osobní svobody a o zajištění věcí, jiných majetkových hodnot a majetku,
71
f) požadavek, aby cizí stát podal informaci o pravomocném rozhodnutí učiněném v řízení, které převzal, a popřípadě předal originál nebo ověřenou kopii takového rozhodnutí, g) požadavek na vrácení věcného důkazu, pokud je k žádosti připojen a je zapotřebí v České republice. (2) K žádosti se připojí ověřená kopie nebo originál trestního spisu nebo jeho podstatné části. Věcné důkazy se připojí, pokud je to s ohledem na jejich povahu možné, jinak se připojí jejich seznam a popis, včetně označení jejich vztahu k trestnímu řízení. (3) Na žádost cizozemského orgánu poskytne státní zástupce a po podání obžaloby soud dodatkové informace a doplnění potřebná pro účely rozhodnutí o žádosti o převzetí trestního řízení. § 120 Podmínky uznání (1) Cizozemské rozhodnutí lze na území České republiky uznat, jestliže a) tak stanoví mezinárodní smlouva nebo je zaručena vzájemnost, b) bylo vydáno v souvislosti se skutkem, který by naplňoval znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, c) bylo vydáno v řízení, které odpovídalo závazkům vyplývajícím pro Českou republiku z mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, d) skutek, jehož se rozhodnutí týká, nemá výlučně politický nebo vojenský charakter, e) výkon trestu by nebyl podle právního řádu České republiky promlčen, f) v České republice nebylo vedeno trestní stíhání proti téže osobě pro týž skutek, které skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo pravomocným zastavením trestního stíhání anebo jiným rozhodnutím se stejným účinkem, ledaže takové rozhodnutí bylo zrušeno, g) na území České republiky nebylo pravomocně uznáno jiné cizozemské rozhodnutí vůči téže osobě pro týž skutek, h) osoba, vůči níž cizozemské rozhodnutí směřuje, by byla podle právního řádu České republiky vzhledem ke svému věku trestně odpovědná, i) osoba, vůči níž cizozemské rozhodnutí směřuje, je občanem České republiky a j) osoba, vůči níž cizozemské rozhodnutí směřuje, nepožívá výsad a imunit, pro které je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. (2) Ustanovení odstavce 1 písm. i) se neužije, jde-li o uznání cizozemského rozhodnutí ukládajícího trest zákazu činnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty anebo ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. Toto ustanovení se neužije také tehdy, jde-li o převzetí výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody uloženého cizozemským rozhodnutím a bylo-li rozhodnuto o nepřípustnosti vydání dotčené osoby z důvodu uvedeného v § 91 odst. 1 písm. b), c), k), o) nebo p), rozhodl-li ministr spravedlnosti, že její vydání nepovolí, nebo bylo-li rozhodnuto o jejím nepředání do jiného členského státu z důvodu uvedeného v § 205 odst. 2 písm. g), l) nebo m) nebo do Islandské republiky (dále jen „Island“) anebo do Norského království (dále jen „Norsko“) z obdobných důvodů. 72
(3) Jde-li o uznání a výkon cizozemského rozhodnutí týkajícího se občana České republiky, lze takové rozhodnutí uznat s jeho souhlasem i bez splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a). (4) Jde-li o převzetí občana České republiky k výkonu cizozemského rozhodnutí ukládajícího nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody do České republiky, lze cizozemské rozhodnutí uznat s jeho souhlasem z humanitárních důvodů i bez splnění podmínek uvedených v odstavci 1 písm. b) až h). (5) Vznikne-li při postupu podle tohoto dílu pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je osoba, vůči níž cizozemské rozhodnutí směřuje, vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, rozhodne o tom na návrh této osoby, státního zástupce, soudu nebo ministerstva Nejvyšší soud. § 121 (1) Řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí se zahajuje podáním návrhu ministerstva na uznání a výkon cizozemského rozhodnutí nebo postoupením žádosti cizího státu o vzetí osoby, vůči níž cizozemské rozhodnutí směřuje, do vazby soudu. Ministerstvo je oprávněno v souvislosti s takovým řízením opatřit nezbytné podklady, zejména si vyžádat potřebné zprávy od jiných orgánů veřejné moci. Ministerstvo může vzít návrh zpět do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetím návrhu je řízení ukončeno. (2) Je-li uznání cizozemského rozhodnutí podmíněno souhlasem osoby, vůči níž cizozemské rozhodnutí směřuje a která se nachází ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody v cizím státu, může ministerstvo o jeho opatření požádat příslušný zastupitelský úřad České republiky v cizím státu. Nachází-li se osoba, vůči níž cizozemské rozhodnutí směřuje, na území České republiky, může ministerstvo požádat o opatření jejího souhlasu okresní soud, v jehož obvodu má tato osoba trvalý pobyt nebo se zdržuje. Orgán opatřující souhlas osobu, vůči níž cizozemské rozhodnutí směřuje, před vyslovením souhlasu poučí o jeho významu a následcích spojených s jeho udělením. Souhlas nelze vzít zpět. (3) Soudem příslušným k řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí je krajský soud, v jehož obvodu má nebo měla poslední trvalý pobyt nebo se zdržuje osoba, vůči níž cizozemské rozhodnutí směřuje. Týká-li se cizozemské rozhodnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu se nachází. Nelze-li určit takový soud, je k řízení příslušný Krajský soud v Praze. (4) Je-li dána příslušnost několika krajských soudů, koná řízení ten z nich, u něhož ministerstvo podalo návrh na uznání a výkon cizozemského rozhodnutí. (5) Ke změně skutečností rozhodných pro určení místní příslušnosti krajského soudu nastalé po zahájení řízení se nepřihlíží. (6) Ustanoveními odstavců 3 až 5 není dotčena zvláštní příslušnost soudu ve vykonávacím řízení podle hlavy dvacáté první trestního řádu. § 132 Náklady převzetí (1) Náklady převzetí osoby z cizího státu nese Česká republika. 73
(2) Osoba, která byla se svým souhlasem převzata z cizího státu k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého uznaným cizozemským rozhodnutím, je povinna nahradit České republice paušální částkou náklady, které v souvislosti s jejím převzetím vynaložila. (3) Paušální částku uvedenou v odstavci 2 stanoví ministerstvo vyhláškou. (4) O povinnosti k náhradě nákladů rozhodne předseda senátu po předání osoby na území České republiky. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Při správě placení nákladů se postupuje podle daňového řádu. § 178 Převzetí výkonu rozhodnutí týkajícího se majetku (1) Jde-li o výkon rozhodnutí mezinárodního soudu uvedeného v § 145 odst. 1 písm. a) nebo b), kterým byl uložen peněžitý trest, připadá částka, která byla výkonem jeho rozhodnutí získána, mezinárodnímu soudu a soud ji převede mezinárodnímu soudu nebo tomu, koho mezinárodní soud určí, na jimi stanovený účet. (2) Jde-li o výkon rozhodnutí mezinárodního soudu uvedeného v § 145 odst. 1 písm. a) nebo b), kterým byl uložen trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, organizační složka státu, které podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích přísluší hospodaření s majetkem České republiky, majetek, věc nebo jinou majetkovou hodnotu nebo věc, která byla výkonem rozhodnutí získána, prodá a částku získanou prodejem převede mezinárodnímu soudu nebo tomu, koho mezinárodní soud určí, na jimi stanovený účet. Jde-li o věc, která je součástí národního kulturního pokladu České republiky nebo jiného státu, nebo nelze-li majetek, věc nebo jinou majetkovou hodnotu nebo věc vzhledem k jejich povaze nebo z jiných důvodů prodat, konzultuje soud další postup s mezinárodním soudem. (3) Splácení peněžitého trestu ve splátkách lze povolit nebo od jeho výkonu upustit pouze se souhlasem mezinárodního soudu. § 226 Působnost (1) Ustanovení této hlavy se užijí na a) movitou věc, peněžní prostředky na účtu, zaknihovaný cenný papír, nemovitost nebo jinou majetkovou hodnotu, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo byly k jeho spáchání užity nebo jsou výnosem z trestného činu, a) věc, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že je určena ke spáchání trestného činu nebo byla k jeho spáchání užita nebo je výnosem z trestného činu, b) náhradní hodnotu, nebo c) důkazní prostředek podle § 112 trestního řádu (dále jen „důkazní prostředek“), mají-li být zajištěny v jiném členském státu na základě příkazu k zajištění vydaného justičním orgánem nebo mají-li být zajištěny v České republice na základě příkazu k zajištění vydaného justičním orgánem jiného členského státu v trestním řízení pro účely propadnutí nebo zabrání anebo dokazování. (2) Podle této hlavy se postupuje, pokud jiný členský stát uplatňuje právní předpisy k provedení příslušného právního předpisu Evropské unie13). 74
-----------13) Rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii. § 233 Uznání a výkon příkazu k zajištění (1) Justiční orgán neprodleně rozhodnutím uzná příkaz k zajištění, nebrání-li tomu některý z důvodů uvedených v odstavci 4 nebo 6, a ihned zajistí výkon tohoto rozhodnutí postupem podle hlavy čtvrté oddílu čtvrtého trestního řádu, ledaže rozhodne o odkladu výkonu rozhodnutí, nebo výkon rozhodnutí nelze provést, neboť hodnota nebo důkazní prostředek, které jsou předmětem zajištění, se ztratily, byly zničeny nebo je není možné nalézt na místě uvedeném v osvědčení nebo proto, že místo, kde se měly nacházet, nebylo v osvědčení označeno dostatečně přesně. (2) Při výkonu rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění důkazního prostředku je třeba se řídit formálními náležitostmi a postupy, které justiční orgán jiného členského státu uvedl v osvědčení, nejsou-li v rozporu se základními právními zásadami České republiky. (3) Prohlídky podle hlavy čtvrté oddílu pátého trestního řádu lze při výkonu příkazu k zajištění vydaného justičním orgánem jiného členského státu provést pouze za podmínky, že skutek by byl trestným činem i podle práva České republiky. (4) Justiční orgán neprodleně rozhodnutím neuzná příkaz k zajištění, pokud a)
skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky a nejde o jednání uvedená v § 234; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze příkaz k zajištění vydaný justičním orgánem jiného členského státu neuznat pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků nebo cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel nebo měny jako právní předpisy daného členského státu,
b)
jeho uznání a výkon by byly v rozporu s překážkou věci pravomocně rozhodnuté,
c)
zajištění brání výsada nebo imunita podle zákona nebo mezinárodního práva, pro kterou je osoba vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení,
d)
příkaz k zajištění nebyl vydán v trestním řízení v jiném členském státu, nebo
e)
hodnota, která je předmětem zajištění, nepodléhá podle jiných právních předpisů propadnutí nebo zabrání.
(5) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je osoba, vůči níž příkaz k zajištění směřuje, vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, rozhodne o tom na návrh této osoby nebo justičního orgánu Nejvyšší soud. (6) Justiční orgán dále nemusí rozhodnutím uznat příkaz k zajištění, pokud k tomuto příkazu není připojeno osvědčení na stanoveném formuláři14), toto osvědčení je zjevně neúplné, neodpovídá obsahu příkazu nebo není přeložené do českého jazyka nebo jiného jazyka, ve kterém lze osvědčení podle prohlášení České republiky15), přijmout. Justiční orgán neprodleně, před rozhodnutím o neuznání vyzve justiční orgán jiného členského státu, aby mu ve lhůtě jím stanovené zaslal osvědčení, jeho opravené znění nebo překlad osvědčení do příslušného jazyka. Zároveň jej upozorní, že pokud tak neučiní ve stanovené lhůtě, aniž by uvedl podstatné důvody, pro které tak nemohl učinit, neuzná příkaz. 75
(7) Proti rozhodnutí, kterým se příkaz k zajištění uznává, je přípustná stížnost; o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce rozhoduje soud uvedený v § 146a odst. 1 trestního řádu. Stížností nelze napadnout důvody, pro které byl příkaz vydán. (8) Justiční orgán neprodleně informuje justiční orgán jiného členského státu o uznání nebo neuznání příkazu, o zajištění výkonu rozhodnutí nebo o skutečnostech bránících provedení výkonu rozhodnutí, o podání stížnosti proti rozhodnutí, že se příkaz k zajištění uznává, a o výsledku řízení o této stížnosti. (9) Při vyřízení žádosti o předání zajištěného důkazního prostředku do jiného členského státu postupuje justiční orgán přiměřeně podle § 67 odst. 1 a 3. -----------------Článek 9 odst. 3 Rámcového rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii. HLAVA VII UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ UKLÁDAJÍCÍHO PROPADNUTÍ NEBO ZABRÁNÍ MAJETKU, VĚCÍ NEBO JINÝCH MAJETKOVÝCH HODNOT NEBO VĚCÍ Díl 1 Uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkových hodnot nebo věcí § 278 (1) Podle tohoto dílu se postupuje při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí soudu jiného členského státu vydaného v trestním řízení, kterým bylo uloženo a) propadnutí nebo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, jež byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, anebo byla, byť jen zčásti, nabyta za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem nebo za odměnu za něj, anebo je náhradní hodnotou za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou soud může prohlásit za propadlou nebo zabranou, nebo b) propadnutí nebo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla určena nebo užita ke spáchání trestného činu. (2) Podle tohoto dílu se postupuje také při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí soudu jiného členského státu vydaného v trestním řízení, kterým bylo uloženo propadnutí majetku pachateli odsouzenému za jednání naplňující znaky trestného činu teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku) nebo teroru (§ 312 trestního zákoníku) anebo za jednání spáchaná v rámci organizované zločinecké skupiny spočívající v a) padělání měny nebo platebních prostředků, b) legalizaci výnosů z trestné činnosti a podílnictví, c) obchodu s lidmi, d) napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice, nedovolené přepravě přes území státu a při nedovoleném pobytu, 76
e) pohlavním zneužívání dětí a dětské pornografii, f) nedovoleném obchodu s omamnými a psychotropními látkami, pokud těmito jednáními pachatel získal nebo se snažil získat majetkový prospěch a za tato jednání lze podle právního řádu členského státu, jehož soud rozhodnutí vydal, uložit nepodmíněný trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 5 let; u jednání uvedeného v písmenu b) postačí horní hranice trestní sazby nejméně 4 roky25). (3) Podle tohoto dílu se postupuje také při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí soudu jiného členského státu vydaného v trestním řízení ukládajícího propadnutí nebo zabrání majetku neuvedeného v odstavcích 1 a 2, pokud by bylo možné vyslovit propadnutí takového majetku v trestním řízení i podle právního řádu České republiky. (4) Podle tohoto dílu se postupuje, pokud jiný členský stát uplatňuje právní předpisy k provedení příslušného právního předpisu Evropské unie26). ----------25) Články 2 a 3 rámcového rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti. 26) Rámcové rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci. § 286 Souběh rozhodnutí jiných členských států (1) Vede-li samosoudce souběžně řízení o uznání a výkonu dvou nebo více rozhodnutí jiných členských států ukládajících propadnutí nebo zabrání téže věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo ukládajících propadnutí nebo zabrání peněžité částky téže osoby, jejíž majetek není dostatečný k výkonu všech rozhodnutí jiných členských států, posoudí podmínky pro uznání a výkon ohledně všech takových rozhodnutí. Jsou-li tyto podmínky splněny u více takových rozhodnutí, rozhodne o určení, které z nich uzná a vykoná, současně určené rozhodnutí uzná a rozhodne o jeho výkonu. Přitom zváží všechny rozhodné okolnosti, jež jsou mu známy, zejména práva poškozených, závažnost a místo spáchání trestných činů, data vydání a doručení rozhodnutí jiných členských států, jakož i to, zda dotčený majetek byl zajištěn v některém z trestních řízení, pro jejichž účely má majetek propadnout nebo být zabrán. (2) O svém rozhodnutí samosoudce vyrozumí příslušné orgány všech dotčených jiných členských států. § 290 Sdílení propadlého a zabraného majetku s jiným členským státem (1) Propadly-li nebo byly-li zabrány na základě uznaného rozhodnutí jiného členského státu peněžní prostředky v částce do 10 000 EUR, tato částka zůstává České republice. (2) Propadly-li nebo byly-li zabrány na základě uznaného rozhodnutí jiného členského státu peněžní prostředky v částce vyšší než 10 000 EUR, polovina této částky zůstává České republice a polovina připadá jinému členskému státu, který vydal rozhodnutí, jež bylo uznáno a vykonáno. (3) Věc nebo jiná majetková hodnota neuvedená v odstavcích 1 a 2, která propadla nebo byla zabrána na základě uznaného rozhodnutí jiného členského státu, se prodá, pokud
77
není součástí národního kulturního pokladu České republiky nebo jiného státu. Ohledně částky získané prodejem se postupuje obdobně podle odstavců 1 a 2. (4) Pokud majetek nelze vzhledem k jeho povaze nebo z jiných důvodů prodat, zůstává České republice. S věcí, která je kulturním statkem jiného členského státu, se naloží podle zákona o navrácení nezákonně vyvezených kulturních statků. (5) Ustanovení odstavců 1 až 4 a § 291 se užijí, nedohodne-li se Česká republika s jiným členským státem ohledně sdílení majetku nebo úhrady nákladů řízení jinak. K uzavření dohody je příslušné Ministerstvo financí; návrh na uzavření takové dohody mu může podat soud, který rozhodl o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu v prvním stupni. Na žádost poskytne soud Ministerstvu financí potřebnou součinnost pro účely uzavření dohody. (6) S propadlým nebo zabraným majetkem, který je předmětem sdílení, nakládá, zejména jej zasílá příslušnému orgánu jiného členského státu, organizační složka státu, které podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích přísluší hospodaření s majetkem České republiky. Díl 2 Zajištění výkonu rozhodnutí ukládajícího propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkových hodnot nebo věcí v jiném členském státu § 292 (1) Podle tohoto dílu lze zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu pravomocné rozhodnutí soudu, kterým a) byl uložen trest propadnutí majetku, b) byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo propadnutí náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti, nebo c) bylo vysloveno zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo zabrání náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti. (2) Podle tohoto dílu se postupuje, pokud jiný členský stát uplatňuje právní předpisy k provedení příslušného právního předpisu Evropské unie25). § 293 Zaslání rozhodnutí k uznání a výkonu (1) Je-li to zapotřebí pro zajištění řádného výkonu rozhodnutí, může soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, zaslat toto rozhodnutí příslušnému orgánu jiného členského státu za účelem jeho uznání a výkonu, pokud lze důvodně předpokládat, že osoba, jejíž majetek podléhá propadnutí nebo zabrání, má v tomto státu majetek, jehož se rozhodnutí týká. Není-li známo, ve kterém členském státu má dotčená osoba majetek, lze rozhodnutí zaslat do členského státu, ve kterém má obvyklé bydliště nebo v případě právnické osoby sídlo. (2) Soud může rozhodnutí zaslat do více členských států, pokud takové rozhodnutí ukládá propadnutí nebo zabrání a) věcí nebo jiných majetkových hodnot, o nichž lze důvodně předpokládat, že se nacházejí ve více členských státech, 78
b) věci nebo jiné majetkové hodnoty, o které se vede soudní řízení ve více státech, c) věci nebo jiné majetkové hodnoty, o které lze důvodně předpokládat, že se nachází v jednom z více členských států, nebo d) peněžních prostředků a peněžní prostředky v příslušné výši nebyly pro tyto účely v jiném členském státu zajištěny. (3) Rozhodnutí zašle soud příslušnému orgánu jiného členského státu spolu s osvědčením na stanoveném formuláři27) přeloženým do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků tohoto členského státu nebo do jazyka, v němž tento členský stát osvědčení podle svého prohlášení28) přijímá. Soud zároveň uvede, jaké organizační složce státu, které podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích přísluší hospodaření s majetkem České republiky, má být předána část sdíleného majetku, bude-li rozhodnutí v jiném členském státu uznáno a vykonáno. Zasílá-li soud rozhodnutí za účelem jeho uznání a výkonu do více členských států, vyrozumí o této skutečnosti všechny dotčené státy. (4) Zaslání rozhodnutí do jiného členského státu nebrání výkonu takového rozhodnutí v České republice. (5) Ministerstvo poskytne na žádost soudu součinnost při zjištění potřebných informací, zejména při zjištění příslušného orgánu jiného členského státu, kterému má být zasláno rozhodnutí, nebo při ověření podmínek stanovených právním řádem tohoto členského státu pro uznání a výkon takového rozhodnutí. (6) Pro účely podávání zpráv orgánům Evropské unie a usnadňování spolupráce s jinými členskými státy poskytne soud ministerstvu na jeho žádost potřebné informace, zejména o počtu rozhodnutí zaslaných do jiných členských států k uznání a výkonu a o výsledku řízení o uznání a výkonu těchto rozhodnutí v jiných členských státech. --------27) Příloha rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci. 28) Článek 19 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci. Zákon č. 256/2013 Sb., katastrální zákon Poznámka § 22 (1) Poznámku zapíše katastrální úřad na základě rozhodnutí nebo oznámení soudu, státního zástupce, policejního orgánu, správce daně, správce obchodního závodu, vyvlastňovacího úřadu, pozemkového úřadu, soudního exekutora, dražebníka, insolvenčního správce či k doloženému návrhu toho, v jehož prospěch má být poznámka zapsána. (2) Pokud se poznámka zapisuje na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci, nemusí být toto rozhodnutí opatřeno doložkou právní moci ani doložkou vykonatelnosti.
79
§ 27 Poznámku vymaže katastrální úřad na základě rozhodnutí nebo oznámení soudu, státního zástupce, policejního orgánu, správce daně, vyvlastňovacího úřadu, soudního exekutora, insolvenčního správce, dražebníka nebo k doloženému návrhu toho, v jehož zájmu má být poznámka vymazána, pokud důvody pro její vyznačení pominuly.
80
Návrh VYHLÁŠKA ze dne … 2014, o odměně správce pověřeného správou podílu v obchodní korporaci a o náhradě jeho hotových výdajů Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 10b odst. 7 a § 12a zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů: §1 Předmět a rozsah úpravy Tato vyhláška upravuje způsob stanovení odměny a hotových výdajů správce pověřeného správou podílu v obchodní korporaci zajištěného v trestním řízení podle zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení (dále jen „správce“), jejich nejvyšší přípustnou výši a způsob jejich výplaty. §2 Odměna správce (1) Správci, který v obchodní korporaci vykonává funkci člena statutárního orgánu, náleží za výkon správy podílu v obchodní korporaci v prvním roce po vydání pověření ke správě podílu měsíční odměna, která je stanovena z dvanáctinásobku průměrného měsíčního obratu obchodní společnosti za poslední účetní období předcházející vydání pověření ke správě podílu, a v následujících letech trvání správy podílu odměna, která je stanovena z dvanáctinásobku průměrného měsíčního obratu za účetní období předchozího roku trvání správy podílu, a to ve výši: a) 22 000 Kč, jestliže hodnota obratu obchodní korporace je v rozmezí 0 až 100 000 000 Kč včetně, b) 55 000 Kč, jestliže hodnota obratu obchodní korporace je v rozmezí 100 000 000 Kč až 250 000 000 Kč včetně, c) 110 000 Kč, jestliže hodnota obratu obchodní korporace je v rozmezí 250 000 000 Kč až 500 000 000 Kč včetně, d) 166 000 Kč, jestliže hodnota obratu obchodní korporace je v rozmezí 500 000 000 Kč až 750 000 000 Kč včetně, e) 221 000 Kč, jestliže hodnota obratu obchodní korporace je v rozmezí 750 000 000 Kč až 1 000 000 000 Kč včetně, f) 277 000 Kč, jestliže hodnota obratu obchodní korporace přesahuje 1 000 000 000 Kč. (2) V případě, že správce v obchodní korporaci nevykonává funkci člena statutárního orgánu, náleží mu měsíční odměna ve výši 30 % výše odměny stanovené podle odstavce 1, nejvýše však ve výši 20 000 Kč.
1
§3 Náhrada hotových výdajů správce (1) Správci náleží náhrada hotových výdajů účelně a důvodně vynaložených v souvislosti s prováděním správy podílu v obchodní korporaci, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. (2) Výše náhrady cestovních výdajů se řídí zákoníkem práce. §4 Úhrada odměny a náhrady hotových výdajů správce státem (1) Nedostačuje-li majetek obchodní korporace zcela nebo zčásti k úhradě odměny správce podle § 2 odst. 1, hradí tuto odměnu správci stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z majetku obchodní korporace, nejvýše však ve výši 50 000 Kč měsíčně. (2) Nedostačuje-li majetek obchodní korporace zcela nebo zčásti k úhradě hotových výdajů správce uvedeného v § 2 odst. 1, hradí je správci stát v rozsahu, v jakém nemohou být uhrazeny z majetku obchodní korporace, nejvýše však ve výši 50 000 Kč měsíčně. (3) Odměnu správce podle § 2 odst. 2 hradí stát. (4) Hotové výdaje správce uvedeného v § 2 odst. 2 hradí stát, nejvýše však do výše 10 000 Kč měsíčně. §5 (1) Odměna a náhrada hotových výdajů správce je splatná pozadu za kalendářní měsíc, a to do dvacátého pátého dne následujícího kalendářního měsíce. Pokud byl správce pověřen výkonem správy nebo bylo jeho pověření ke správě zrušeno či zaniklo v průběhu kalendářního měsíce, náleží mu poměrná část odměny odpovídající počtu pracovních dnů, během nichž byl pověřen výkonem správy. (2) V případech, kdy odměnu a náhradu hotových výdajů správce hradí stát, jsou splatné do dvacátého pátého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy bylo zrušeno nebo zaniklo pověření správce k výkonu správy. §6 Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem po jejím vyhlášení.
Ministryně: prof. JUDr. Helena Válková, CSc. v. r.
2