M qll§
NESKENONU
PRO SKAUTY A WOODCRAFTERY
.
,,HranaáY' G. Washington
Yryryryryry
. S Mamuty za
mamuty
. Sibiřští lovci .
i]
._1
ffi
:'r.,
Srdce Taxmenů tluče pro písně s Westernovou romantikou (1) i pro styl ,,military country" Q) W Zakladatel kapety Jaroslav Čvaněara (3) W Mezi příznivce skupiny a věrné posluchače jejich melodií patřil také Jaroslav FoglarJestřáb a ělenové jeho skautské ffi
,,Dvojky" (a).
Foto: Dušan DOSTÁL a archiv
oBsAH
Tábory Midewiwinu
str.3
eskenonu byl,o 3. záíi 35 |et. Z hlediska lidského života to neníjistě mnoho, ale obnovuje-li se po celou tu dobu chlapecká parta, která je schopná po několik generací
dodržovat původnípravidla hry, uchovávat si s malými obměnami svou filosofii a tradice, není to určitě málo. Někdy můžečlověk za 35 let svého života udělat více, než má za sebou osmdesátiletý staíec. ZáIeží na tom jak žije a jak prospěšný je svému okolí. Můželimít oprávněný pocit,že ho lidé mají rádi a dokonce chápoujeho dílo, nemůžesi snad přát více. Jdeli o chlapecké výchovné společenstvíje důležitéjací byli ajsou hoši, kteří jím prošli a procházejí. Někdo byl v oddíle jen pár měsíců,že si ho kroniky sotva povšimly, jiný pobyl rok, mnozí šest, ale i deset let.Zďá1o by se, že mohou odcházet téměř supermani, ale život není matematika, Víceletý pobyt v oddíle samozřejmě automaticky neznamená dokonalejší přípravu pro svět dospělých, Recepty na soužití s ženami skautský oddíl například zrovnanedává. Nestačí jen umět se k dívkám chovat ohleduplně a rytířsky, když to ostatně dnes vůbec nevyžadují. Tady se však Baden-Powellovo hnutí raději držítradice, jako církev celibátu. Je to problém. Nejsem také zastáncem koedukace ajsem proto rád, že Neskenon vždy byl a zůstal chlapeckým oddílem. To ovšem neznamenalo, že by se po celá léta nekamarádil například s Dívkami táborového ohně, které v současné generaci zastoupila děvčata z kmene Tussilago. Připomínka vyššíhověku je jistě potvrzením ,,životnosti" daného subjektu. V případě Neskenonu to může potvrdit asi 500 hochů, kteří se stali v průběhu let členy jeho pěti klanů Modré želvy, Černéhomedvěda, Bílého jestřába, Hnědého bobra a Hbitých úhořů, To oni psali přepestrou historii blízkých i dalekých cest, výprav zapoznáváním přírody, romatického snění při velké hře na irokézské indiány, chvil u ohýnků i sněmovních ohňů na Onondagu, množství her, lakrosu i tradičních akcí, klubovních schůzek klanů i celého kmene, vyprávění, napětí, triumfy orlích per a pocty lesní moudrosti a ruzných zkoušek osobních zralostí, vigilií a především pak velkého a nekončícíhokamarádství. A proto takékažďý z nich pociťuje při vysloveníjména Neskenon zvláštnízachvénímysli a zrychlí se mu tep srdce, ať je tramp, skaut, woodcrafter, indián či tábomík, protože všemi těmi jsme byli. A všichni také vědí, že kdysi dávno zapálili oheň v Dlouhém domu, jenž dosud plane k slávě Neskenonu. Milují z፠jeho plamenů, romantické písně a podmanivé melodie kytar, širaky a modravé nebe nad hlavou. Přátelé, bratři, radujte se všichni s námi kdojste Neskenon znali, nebo jen cosi o něm zaslechli. Tvrdím, že je to dobrá parta, jinak by přece nemohla vydržet oněch pětatřicet let. Ostatně, přijďte se na ně podívat 13, listopadu 2000 do divadla Jiřího Grossmannav Praze na Václavském nám. Od 19.oo hod tu Neskenonci maji sraz. Přijďte si s námi poslechnout country kapelu Taxmeni a v předsálí divadla si prohlédnoutjejich fotovýstavu a sbírku neskenonské literatury, Vstupenky dostanete v redakci Wampumu Neskenonu a v pokladně divadla, l4 dní před stanoveným datem. Bývalé a současné členy Neskenonu i všechny jeho pííznivcezv e
Ivan Hiawatha
MAKÁSEK
Hraničář George Washington str. 4
z dlouhého domu
Neskenonu
str.6
Roucha lesní moudrosti str. 7
Jak lrokézovéIovili str. 10
Lakros
str. 11
S Mamuty za mamuty str. 14
sibiřští lovci
str. 16
Midewiwin 4. část
str. 18
lndiánům v Brazílii hrozí smft
str. 19
Vrtačka na
korálky
Severní Čejeni Povídání o
stanech
str.21
str.24 str. 26
WAMPUM NESKENONU
1
B i ba9ed "B
se
nýi něi
to daleko a nedoručili byste zprávu věas, vezměte alespoň tužku a papír a napište nám!
Dvojice cestovatelů Jiří Hanze|ka a Miroslav Zikmund a polárník Jan Eskymo We|zl se stali vítězi čtenářské ankety časopisu Dobrodruh o největšího českého dobrodruha 20. století. Na dalších místech byli horolezec Miroslav Smíd, polárník Miroslav Jakeš a cyklista cestovatel Vítězslav Dostál. Desítku jmen doplň_ují horolezec Josef Rakoncaj, cestovatel Leoš Ši-
mánek, námořní jachtaři Richard Konkolski a Rudolf Krautschneider a polárnk Jaroslav
Pavlíček.Ankety se podle tiskové zprávy účastnilo 460 respondentů uvedeného časopisu.
ze i v parku Dolnopočernického zámku s lakotsla/m obřadnkem Michaelem Two Feathers, kteni do Prahy přijel přednášet a diskutovat o ťadičníi současnélakotské (siouxské) kultuře. Jako mladík se v roce 1969 účastnilindiánského obsazení tehdy opuštěného ostrova Al-
catraz v saníraciském zálivu (nedlouho před tím byla totiž na Alcatrazu zrušena federálnívěznice). Tato akce byla důležitápro jeho životníorientaci. Od té doby se intenzivně věnuje svému hlavnímu úkolu - předat lidem (bez ohledu na jejich národnost či barvu pleti) - vše dobré, co vyp|Yvá z tradičníspirituality jeho kmene. Mezi Lakoty zastává r4iznamné funkce spojené s obřadem prérijních indiánů - Tancem Slunce. Akci připravila Linhartova nadace (Komunikační prostor Skolská 28).
Druhý týden pravěkých technologií v Ar-
Od 16. do 27. srpna se na Starém Městě pražskémv Galerii Jaroslava Frágnera kona-
la výstava
cheoparku
fotografií Zdeňka Thomy pod
Troji
názvem lndonéský Borobudur, klenot jihovýchodní Asie. Uspořádala |i Nusantara - společnost přátel lndonésie za podpory velvyslanectví lndonéské republiky
v
se
v
Praze-
uskutečnil pražskébotanické
zahradě ve dnech 12.
až 17. září v rámci akce Praha - evropské město
kultury roku 2000. Protagonisty tohoto festiva-
Ve dnech 17, až 20, srpna měli zqemci
možnost setkat se v Náprstkově muzeu v Pra-
lu
experimentální archeologie byli skupiny
-
proíesioná|ové i amateři, kteří i jednotlivci v rámci Ceské republiky se jakýmko|iv způso-
bem zabývqí experimentální a replikací pravěkých činností.
archeologií
10.-12. listopadu 2000 se v Ceských Budějovicích koná Celostátní velká výměna zkušenostíCVVZ. Na loňské setkání v Mostě při|elo kolem 500 lidí LetošníCVVZ má na starosti vIadimír kubálz Tábornické unie
13. listopadu t. r. mají sraz v pražskémdivad|e Jiřího Grossmanna všechny generace NESKENONU, bliva|ého 3 skautského oddi lu v Praze, dnes kmene Ligy lesní moudrosti. Up|ynulo již víc než 35 Iet od chvíle, co jej náš šéfredaktor založil. Neskenoncům přtjdou zahrát TAXMENI Jaroslava Čvančarya jistě tu bude co k vidění. Jste zváni i Vy!
Liga lesní moudrosti má své vlastní inter-
netové stránky. Kdo má přístup k této bleskurychle se rozvíjejícíob|asti komunikace a inŤormací, může se o woodcraftu dozvědět více na adrese: www.woodcraft.cz
pozvánka sběratelům 21. ííjna2000 se uskuteční jubilejní
,10.
Setkání skautských sběratelů a příznivců dobrodružnéliteratury, časopisů,odznaků, po-
a
hIedů dalšího sběratelského materiálu v_gymnáziu na Sladkovském nám. v Praze 3
(Zižkovská reálka) Ve stejnou dobu tu proběhne i 4. roč. Literárního dne Wampumu, ktenj, představí aktuální produkci eca 27 nakladatelství knih pro skauty, woodcraftery, trampy a celý lesní národ. ZačáIek burzy i LDW od
9.0o
hodin
Hygiena na táborech
Tábory v původním a pravém smysiu s c,,a často zápasí s ustanovenirni vlh|ašky prc i
gienických směrnic
V
souóasnosti už je
schváIen návrh nového zákona o zdravi, do kterého se dostaly někleré íormulace z nově připravených hygienických směrnic. Tím pádem se dostáváme do situace, že na táborech budeme překračovat nikoliv vyhlášku, ale přímo zákon. a tím se budeme vystavovat možným nás|edkům. Na podzim loňského roku vznikla petice zaúpravu směrnic ve prospěch k|asických táborů na zelené louce. V součas-
nosti probíhají usilovná jednání
s
tvúrci
noqich směrnic. Chcete se vyjádřlt pcdpořit
zástupce dětských sdružení či jenc- s edovat průběh jednání nebo si přečíst na. s,něrnic a uiňatky zákona? Podívejte s= -- aCresu: www.adam.czlplus.
-
2
WAMPUM NESKENONU
Tábor NESKENON postavil svůj 35, letní tábor
na starém tábofišti u Trnového Štěpánova na VlaŠimsku a to v červenci od 2, do 23, 7. Účastnilo se 20 lidi (12 bojovníků, 8 členůnáčelnictva), Náčelník Shagwates se neočekávaně na závěrečnémsněmu vzdal vedení kmene, v jehož čele stál tři roky. Nový náčelník nemohl být zvolen, neboť nikdo nekandidoval a tak na opět zvoleného degandawídu Akatewítu přešla starost, spolu s náčelnictvem, zajistit dalšíchod Neskenonu. A to je závazek jistě nemalý, i když je Akatewíta (Petr Makásek) ve kmeni již více než 10 let. Kolik má v téměř i9 letech zkušeností se ještě ukáže. Oporou mu budou šaman Hotwenak a podnáčelníci Kyp, Mlčim a Skokan. Během tábořeni vyrazlly klany nejen na tradiČníputovánÍ, ale došlo i k bratrskému setkání s kmenem příbramských Mohawků, které vede bývalý třetí náčelník Neskenonu Šakoh.Kmeny se sešly na Blanici, u Kamberka veZlaíých Horách, která tu vytváří krásné prutočné jezero (Skane a bojovníci se osobně poznali. Pomoh mužstvech. setkání se účastnilšaman
,,narušoval" soukromí neskenonského
7 tohoto čísla,
čERoKÍJovÉtábořili
v počtu 20 bojovníkůa tří členůnáčelnictva v Albrechticích od 1, do 22.'l .YedlnáčellíkZajic. uLanškrounanalevómbřehuMoravskéSázavy,
Skauti
Skautslaý oddíl Neskenon působí od roku 1965. Chlapci si v něm ,,hrají" na
ameřické indiány Ligy lrokézů - Neskenonu (Velkého Míru).
Wampum znamená perličkový pás, kterým indiáni potvrzovali smlouvy. Neskenon zasílá Wampumem své
poselství současné skautské a Woodcrafterské generaci.
MAZASKAZI WANČA (ZlatálíIie)
měla skautský tábor opět v Nové Senince u Starého Města pod Kralickým Sněžníkem, od 5. do 22.'7.Yedlanáčelní Tornádo s degandawídou Myškou a čtyřmi staršími děvčaty. Celkem pájelo 28 skautek.
oswEco postavilo svá týpí tam co loni Tussilago, tedy v západních Čechách u obce Hošťka v okrese Tachov. Tábořit vyjelo 18 lidí pod náčelníkem Wentasahem, 12 bojovníkůa šest starších kmenové rady. Do programu Si tentokíát mimo jiné _ objednali tzv, Astrobus, což jsou lidé z petřínské |,1vézdfuny, kteří s dalekohledy objíždějítábory a povídajío hvězdičkách, souhvězdích a astronomii vůbec. 5ACAGAWEA, dívčískautský oddíl z Mělníka s 11 Veverkami a 9 Poštolkami,
náČelnicí Mackem, degandawídou Permoničkou, podnáčelnicí Okeyou přemístily na období od 14.'7 . do 4. 8. svá týpí k obci Kunemi]y u Světlé nad Sázavou. Styčným bodem programu byla táborová hra na téma Postup časem. s
3. skautský oddíl ŠAVANI zeZábíeha na Moravě vyrazili letošního 2. července na 13. kmenový tábor do štírů,17 km od Zábřeha, v počtu 29 bodovaných bojovníkůa 5 lidí vedení náčelník Mičkinikwa, podnáčelníci Skaniatario a další.Pozvali sem mnoho osobností, které se měly S osazenstvem podělit o své znalosti, chystalo se i budování mnoha zajímavých táborových staveb, měl probíhat i ohnivecký kurz, v plánu byla robinsonáda a super zaíizená kuchyně,
Dívčíwoodcrafterský kmen TUSSILAGO tábořil u obce Losiny u Kácova od
10. do 30. 7.
Z šestnácti zúčastněnýchbylo 12 bodovaných a náčelnice Olowan Tate, šamanka Wičanhpi a podnáčelnice pecka a Awačin. Tábor byl čirou náhodou na stejné louce jako tábor Naděje z Nového Boru. Jaké bylo jejich soužití, si můžeteještě nechat vyprávět. Docela by nás zajímalo, zdalycházel také kmenový časopis Mondamin i v terénu.
NESKENONU čnsopls pRo sKAuTI
WOODCRAFTERY A TRAMPY šéíredaktor:
RNDr. lvan Makásek - Hiawatha redakčníkruh: Jiří Cervinka - Brko Josef BIáha - Řešetlák Michael Antony - Tony Lívia savelková MUDr. Boman Sp|ítek - Sakoh Martin Sorm - ltazipa lng. Petr Náhlík - Vokogn linoryty: Ladislav Rusek - Saman grafická úprava: Elena Saltuariová
Adresa redakce: NlKA, Praha,l0, 100 00 te|.:6731 0100, íax: 67122833
N4ŽP, Vršovická 65,
e-mail:
[email protected]
inzerce, reklamy:
Mgr. ondřej Můller, tel.: 67122707
Předplatné: A. L. L. production
O Box 732,
1 1 1 21 Praha 1 Tel. aíax:6631 1438 SR: L. K. Permanent s. r. o , p p 4 834 14 Bratislava 34
P.
Vydává: Občanské sdružení NlKA Tiskne: JDS, U pekáren 1, 102 00 Praha 1O-Hostivař Bez jazykové úpravy Vychází4-6x ročně, cena lnfisku: 20 Kč, 21 Sk, roční předpIatné (včetně poštovného) činí120 Kč, Podáváni novinových zásilek povoleno Reditelstvím poštovnípřepravy Praha, ,l 1 379/1 994 ze dne 20, čeruna 994 či. 'a poštou. Ústí n. L. Českou OZSeC
P-347l9821,1.1998
íeg. zn. MK ČR 631
1
WAMPUM NESKENONU 3
,ii
til.sil
l
Od chvíle, kdy běloši p
stóly zóimy Angli v Evropě, co
onglických kolonií pobřeží, zotímco Fr řeky Ohio, které spoiovolo ieiich severní , kolonii'Konodu s jižni Lousionou.' Snožili se proto zoiistit tuto linii systémem pevností. ností. AngliČoné Angličonéspotřovoli v údolí Ohio oblekt svétro dolšíliokolonizočního pronikóní směrem rem no zópod zopcld,, coz což se llm zdólo zcelio při rozené.
,
r
lroce
t 7_50
lllvána znrá
l kt..ou i p hingtonové, vysílá na druhou stranu Alleghan své počinout a teprve následujícĎo dne došlo k oficiá]rúmu setkání a předání Dinwiddjho ]isfu. Písemní dokumcnt uvedomoral velirele pel,nosú Lr BoeuiJacquesse Legardeura de Saint-Piene, o anglickích ná-
po\,ědí tedy Washington zamíňl zpět na qýchod \izhledem k rryčerparrostijízdních a nákladních zvířat ponechal karar anu na starost tlumočníkovi Vanbraa-
avyzývaljej k urychlenému odchodu Tímto aktem vstoupil George Washington na politickou scénu Virginie a Ameriky. Narodil se
chodu ve sr,ém den_í}
rocích na území,na něnú stojí jeho pelnost. couzských vojsk vyjednávat prosřednictvím Zmoc-
1 přišli dinném vroce
ci Jeho sedmičlemou skupinu provázel Christopher _. Gist, tlumočníka další čtyři osoby zmiňované v dennícíchú ové. vřsiňané zamířilik Vnamáňavémpochodu s srubu obchodníka a Fraziera v ústíŽelvího potoka počátk-u cesty je provázelo špatné Od Fraziera zamíři] Dinwiddieho emisar po (Ingstownu), kde zůstal . kteií sice tradičnědáva ichzboží. nicméně část jich byla ovlivněna Francouzů, Získal od nich jedn niiní Francouzů, jednak stopaře
aaž
:il Prornrzlé a promočené poutríky pňjai Prun.ooriTi' prosince ráno s překvapujicí vlídností Nechali.je od-
4
WAMPUM NESKENONU
kého 1658
jeho
ři] nicméně
nosti, což v miličních místoguvernér s důleži§lm posláním k Francouzům V prosinci l753 však budoucnost majora r,řeinské milice byla zcela nejasná a s nek]idem ďekál,al francouzskou odpověd, I zkušenějšíGist pozoror aJ množstvíkanoí na břehu ře§, kde ství materiá]u ke stavbě da]ších indiánských plavidel. Bylo zřejmé, že tu na pfiští rok chystají velkou výpravu. sti s odpovědí na list nijak nespěchal, do ří dnů a po tu dobu věnoval více pozomosti washingtono\Tím indiánům a jasně usilopomocí val alkoholu a ruzných dalu a darku o jejich sympatie. Se zdvořilým oznámením, kterého se emisar konečně dočkal, nemotrt být spokojen A úspěch to také nebyl. Pouze guvemér v Montrealu, kterého Legaudeur údajně dal vyrozumět, moh] rozhodnout, zůstanouJi francouzské sí]y na sÝých pozicích. S touto od-
sl
moli a pokračor,ď r, cestě p욧, doproviázen pouze Gistem Budoucí a.rrrerický prezident o tomto po-
jstlte
lou, ale nebylo tomu tak, led sahaL nanejl,yš padestít ntetrů od břehů. Nebylo jiné ujchodisko neipřekročit řeku navolu, ktery jsme začali stavět, i kdyžjsme ktomu měIi j en j e dn u ubo hou s eke r u, a do končili j s me ho
prcílě při zcíparlu slunce. Byla
to celodenní prdte. Potom jsme se lrydali pře,l řeku, aLe dříy než jsme se dostali do poklviny toku, uví7lijsme v ledu nkouj.m způ-
sobem, že jsme se bcíli okamiitého potopení voru, což
by znamerullo ruíškonec. ZnpíchL jsem syé odrdžecí b id Lo rl pokus il j s e m,, e vor zastov ií, ne ! l e d o d ej de S il ný proud však narcíiel na tyč tak diyoce, že mne strhl do vody hluboke deset stop. Naštěstí jsent se zachytil jednoho 7 lanenů voru a tím jsem se :acltrtínil. Přes všechnu naši nrjmahu se nám nepodttřilo yor na dru-
hý břeh dnstat, ale museli jsme lyužít blízkého ostrova a s vorem na něm přisttit. Mrzlo tolih že panu Gistoýi zlnrzly všechny prsty rn ruku a některé na nohou, navodě se vynořil tak silný led, že jsme po něm ruíno přešli, a tak se už bez potíú dostali z ostrova." Christopher Gist si však setkání se sďílejícím indiánem zapamatova| docelajinak, ve svém deníku si ke dni 27. ptosince zapsal: ,,Vstdvali jsme časně ráno a končili kokm dtllhé, Dosnli jsme se do osad,y Mufting Town na jihouj,chodním brodu Bobříha ponka. Tady jsme potkali indid:na, a jd myslel, že jsem ho viděI u Francouze Joncaireho ve VenangL při našícestě do francouuké pevnosti. Ten chlapík mne oslovil mým indiánslcj,m jménem a 7dálo se, že mě rád vidí. Indfuin pak nesl Washingtonův ruiklad až k zasněžené lučině, kde se zastavil a otočil se . Major ho viděl zamířit pušku proti ruím a lystřelir " Důvod tohoto jednání si Gist nedovedl lysvět|it. Dvojice pak pokračovala v cestě a 30 prosince se mohla v poměmém bezpďí Frazierova srubu po několika dnech zase Kidně lryspat. Dopřiála si kratšího odpďinku, strávila fu dvě noci ajeden den, což uvítal jak Washington, tak Gist, z jehož deníku jsou patrné obar,y ze slabší §izické kondice jeho poďstatrě mladšíhospolďníka. Do Williamsburgu se vníťlDinwidieho emisar 16. ledna 1754. Na z,íkladě Washing-
tonova l,yprávění si pak místo nevyhnutelnost války a vyslal j k soutoku Allegheny a Monongahely 250 miliciok ochraně hranic pevnosl itiánwilliamTrenton s tím. že jej posílí vojenské síly koloŇ. Ty však odmítly posrymout pořebnó finance, takže za Alleghanské hory q,razil pouze řísetčlennýoddíl virginie pod vedením plukovnfta Joshua Fry, jehož zástupcem byl George Washington. Získat mužswo a důstojníky však představovalo
vel§
problém. Do služby vstupovali věši-
noujen špatně obutí a odění chudáci, pro něž představovai i jinak bídný žold přece jen pravidelný příjem. Washington musel nejdříve najít zpusob, jak budoucí vojátry co nejrychleji obléknout a lyshojil Přesvědčoval obchodnítry, aby bojoraíkum za zálmy Virginie vyšli vsďíc cenami svého zboží,případně po-
čkali s placením. Zánrkou tu byly peníze přis]íbené sněmem kolonie Dokázal připravit svoji slarpinu dříve než Fry a 2. dubna zave]el k odchodu směrem ke stanici Ohijské spolďnosti na Wi]l's Creeku. Ve Winches[u nakolonu měly čekatpovozy, ale nďekaly a takje museli důstojníci zabavovat místnímlidem se slibem je wátit či zaplatit po skončenítařní. Vozy byly ve velmi špatnémstaw a vojáci je museli stále opravovat. Dvě stovky voját
kteró měl bránit. Tam zanechal jen čtyřicet mužů a praporčíka Warda, aby pokračovali v započatémdíle, a sám zbaběle uprchl Wardovi muži skutečně pracovali, ale jen do chvíle (17. dubna), kdy objevili daleko na Allegheny velkou skupinu kanoí. Francouzi, Kalaďalé a indifui přirazili ke břehu nedaleko rozestavěného srubu ajen z části postavěné palisády a nehledě na svou obrovskou přesilu, kdyproti č§řiceti Virgiňanům sálopfinejmenším 500 Francouzů ajejich spojenců, zarrířili na nedokončenou pevrrůstku dělo Kupodiw pak nechali Wardor,u skupinu odejít. Pojejich odchodu Francouzi dosavadní dflo zboňli a začali se stavbou většípevnosti vlastní. Vřgiňané považovali akci Francouzů za počátek oteťeného nepřátelsM aWashirrgton dostal rozkaz přemístit své síly k malé britské obchodní stanici na jednom z levých přítoku Monongahely, Tady, asi 100 lon od pobořeného díla Trento{ch milicionářů měl qrčkat příchodu důkladně r,ryzbrojených posil. Jeho mužstvo mělo v darrém čase pfipravit schůdnou cestu pro armádu lryzbrojenou děly a odpovídajícím trénem. Bylo tedy nuírérrymýtit úzhý pruh lesa, upravit brody na potocích. Během čtrrrácti dnů dokáza| Was-
hington zle$it pruchodnmt asi třetiny celé íasy a přtkonat hlavní hřeben Alleghanstcých hor. Zapla-
til však za tento úspěch vysokou cenu. Částjeho mu-
žůpřestala dřina se sekerami, pilami, lopatami a laumpáči bavit. Sloužilijako dobrovolníci a nehodlali trávit další horloý měsíc namáhavou prací v divočině, kde na-
víc kždým dnem narůstalo nebezpďí nájezdu nepřátelsk}ch indianů. Sbalili si proprie§l a ležení opustili.
Ponechali tak Wshingtona a jeho sto padesát mužů80 km od francouzské pevnosti s řil
Coulonem de Jumonvil]e, Mď rozkaz prozkoumat stezkl až ke břebeni Alleghan. Pochodující Francouzi však neunikli pozornosti indiánů sympatizujících i rrad.ále s Angličany, proto náčelnft Senelnr Tarračaísan,kterému Angličané řikali Poloviční knál, ryslal k Washingtonovi pos|a se zprávou, že Francouzi přďIi říčku Youghiogany a míří ke vzůíIenémutáboru Angličanůna Great Meadows Zkrátko náčelnftolu zprar,r.l potwdil Gist, jenž si lybudoval srub nedaleko hřebene Alleghan a právě k němu za Gistovi nepřítomnosti Jumonville pfitrábl, což Gistovi oznárnili ildiáni hlídajícíjehomajetek. Ale s konďnou plahostí Washingtona přesvědčil až sám
Tanačaísan, ldery dojeho leženídorazil. Ten s určitostí oznámil, že našel stopu dvou mužůvedoucí k hustému lesu, kde našli Frzncouzi nepochybně ú1o1.t. Senekové pak spolu s Virgiňarry deštivou nocí dospěli kjejich úkrytu-ke vchodu do skalníjeskyně, kde se slcyla celá Jumonvillova slarpina. V knítkémsfiefuiutí dosáhli Virgiňanéjasného víčzstvíO pruběhu snážky však exisfirje řada protichůdných svědecM. Všechny zdroje se však shodují, že Vřgiňané zabili hned na pďáŘu sržky fi,arrcouzského ve]itele, což poznrrmenalo celý pruběh sřetnutí. Washington o tom napsal bratrovi: ,,...pod mým vedením zustalo sotva 40 lidí a deset či dvaluict indfuinů, dostíhli jsme nicméně ujaamneho vííěatví.Bitva tnlalrl kolem řinicti minut, s ostrou střelbou, dolald se Francouzi nesesypali ct twzclčali utíkat. BJlo ubito ]2 Francouzů, mpzi nimi Jumonvilte, jejich velitet. a 2l jsme jich zajali... Čekime však, že ntis kttžóm okamžikem napatlne větší síLa, ale polald se zpozdí o jediný den, budeme na ně připravení Už jsme rybudovali 7ríkopy a stavíme paliscid4 s níž sna.d budem dnes hrltovi . Naštěstí jsem unikl jaMmukoli zranění, ačklLi pravé křídlo, kde jsem striL, bylo v1stmerc plné nepftítelsU paLbě. Prdvětady jsme zíratť li mšeho mnvého i zralěné. Slyšel jsem hvízdat kullq avěř mi, je to dost vzrušujícízlluk." Klasickí literatura však uvádí číslahochu odlšně. Francouzi vúpěíioznačllj, srižku za promyšlenou waždu, a řada současní<ů ji považovala za počátek skutečné vállry. Vážnost situace si uvědomoval i Washington, ktmý poslal do pevnůstky na Will's Creeku nalébavou žádost o posily. Naneštěstí však ve srubu virginské Ohij ské společnosti ležel pluk. Fry s r,ysokou horečkou neschopen pohybu a předsunutá skupina tedy musela spoléhatjen sama na sebe. Tři dny pracovali na mělhých okopech a bariérách zpevněných kulatinou, až lybudovali lehké opevnění nazvané FORT NECESSITY. IGátce po jejím dokončení, dorazil 6. června Gist se zprávou o Fryově úmrtí,následovaný zbytkem virginského regimentu,jehož velení přešlo na George Washington4 i když jen dďasně. V této chvílemi disponoval asi 300 muži, posílenými několika dedalších sítkami Seneků náče]nfta Tanďadsana. dnech pfišel ještě malý oddíl provinčních vojáki z Jžjednotka kap Muse dovlekla do ní Karoliny a další pevnůsŘry asi devět tehloých otlíčilrychděl. Dorazila i jedna setnina královslrych vojáků pod velením kap. Mackaye, která sice n}šila početní sílu skupiny, pňnesla však sebou zničujícípruek nesouladu. Star,ý pocit nadřazenosti klálovských oddílůnad provinčními. Napjaá atrnosféra se promítla i do vztahů mezi Washingtonem a Mackayem, což bojeschopnost posádky tiibora faldicky snižovalo. Svědčío tom Washingtonův dopis, ktet] odeslal jř několik hodin po jejich pfichodupřímo Dinwiddiemu:,,...protože jsou najati králem, pohLížejíra sebe jako nn zýkištnítěleso, nechějí se k ruím přičIenit a plnit povinnosi společně, dÉídokonce vlasmí hlídlg a utdbořili se zykišť." Krá]ovští dokonce pomoc pň lrylepšování opevnění podmiňovali vysolqími finančními odměnami.
V
Ještě dříve než mohla odpověď vůbec dojít, rozho-
dl seWashington po čtyřech dnech ,,nesouátí" s kálovslo.frni k odchodu a převedl své vojtáky ke Gistově srubu, kde začal hloubit svoje nové zákopy. Když přišIy Francouzům na Ohiu posily a v jejich áboře byly patrné přípra\y k expedici, jejímžcílem mohla byftjedině Fort Necessity a Washingtonův tábor u Gisto-
vých srubů, zvíĚzil přecejen rozum a pud sebezáchorry. Ze společného jednání vzešlo rozhodnutí o společnéobraně ve Foí Necessity. Ale atrnosféra se nij ak nezlepšila a své si přidaly nemoce a lryčerpání mnoha mužů. Washington dokonce uvažoval o úsfupu na základnu ve will's creeku. V pevnosti Duquesne skutďně probíhaly horečné přípralry k odvefiré výpravě, jejímž vedenímbyl pověřen Jumonvilleův braú Coulon de Villiers, klmý přirozeně vzplanul touhou po pomstě. Tresttou expedici wofiIo asi 500 Francouzů a Kanaďanů a pďetné skupitty Ottawů, Nipissingu a Huronů. Dne 1. čewence dosábla flotila kanoí plujícíproti proudu Monongahelyústípotoka, v němž lrystavělavřginskáOhijská společnostsvoje skladiště vpodoběbytelného srubu. Francouzi tu ponechali silnou strž na ochranu sl}ch r,ytažených plavidel na břeh , V opuštěném Washingtonově táboře u Gistových srubů se schovali před silným deštěm, ale protože se počasí nelepšilo, i pokračovali 3. července v cestě. Narazili nadez,ertéra z Washingtonova ležení,a tenjim prozradil přesnou polohu tábora. Podplukovníka sice irrformovali spřátelení indiárri o koloně téměř tisícovky mužů, ale ten je tentolaát nedokáza] pfimět k \T/lepšení zakopů a palebných postavení. Kolem jedenácté hodiny pak reagoval na další zprálu o bezprosřední blízkosti nepřítele nepochopitelným manévrem. Washington opustii leŽení, aby Čelil útočnftům,kleří se již objevili na okaji lesa, navolném terénu před okopy. Frarrcouzi a indiárri zaujali postavení v Kovinách a mezi stromy, přičemž ryužili dvou nízkých pahorků ovládajících celý oteřený prostor. Odtud pak odstřelovali bez jakýchkoli problémů Virgiňany hledající úlcy v ziákopech a za nasypanými valy. Ti odpovídali na fiancouzskou pa]bu a s rostoucí obavou sledova]i klesající ziisoby kulí a prachu. Kolem osmé hodiny vďer, pŤekvapila Washingtona nabídka k jednání. Dostal ji už v kritickém okanžiku, kdy už někteří obranci neměli žádnou munici. Obezřetný Washington však rryzw odmítl, povžoval jiíonžza pokus nepfitele zjistit během jednání stav jeho mužů a obrany wbec. Netušil, že problémy má už i francouzská přesila. Také tady ubýva,lo sťeliva a hlavně bojechtivosti indiánslrych spojenců. Devíťhodinová srrážka neodpovídala jejich válďniclqrm z\yk]ostem. Indiani zpravidla útďili za úsvitu, a polard nedosá}rli úspěchu překvapivým náporem, bojišĚ opoušĚli, aby podnikli nor.1l pokus následující den. V pozdním odpoledni indifui dokonce srl.fon francouzsl§m patronům oznámi]i odchod během následujícího riárra. Také proto Coulon de Villien svou nabídku opakoval a pozval Washingtonova emisara k jednání do svého tábora. Vybral si Jacob Vanbraama, původem Holandan4 kter,ý jej doprovázel před nedívnem do pevnosti l-e Boeuf jako tlumočnft ftalcouzštiny.
Po několikahodinovém jednání mohl Vanbraam s kapifulačními
pŤedat Washingtonovi dokument
podmínkami. A ty také za neustáIého deště v mihotavém světle svíčkyz francouzskóho textu překládal. Po zapracování některych změn obě stany dohodu kolem půhoci podepsaly - včetně pasáže, která vzbudila po zveřdnění Francouzi velhý roauch v anglicklch koloniích. Kromě velmi výhodných podmínek odchodu Washingtonových mužů z Fort Necessity - odcházeli se svými osobními zbraněmi a jedním malým děIem za dunění bubnů - obsahoval dokument i příslib
propuštění zajatcu z Jumonvillor.y skupiny. Spomá pasaž však hovořila o zawaždění Jumonvi]Ia, což všichni virginští důstojnícijednající o podmínkách kapitulacepopírali a twdili, že náwhhovofi] o zabití. hý se poručíkVanbraam dopustil pň překláďíní podvodu, aby zaručil shodu a podpis dokumentu oběma stranami. Nehledě na tuto skvmu na štíĚ,skončila srážka pro slabší stranu s velrni dobr,ým wýsledkem. Časně ráno 4. července 1754 opustil \ďashington sVirgiňanytíbor, anř mohl trršit že stejný den o 22 |et později se stanejedním z největších dnů v americké historii, z
knihy Josefa Opatrného Válka Mohykánů
(upraverc redakcí)
WAMPUM
NESKENONU 5
" NESKENoNU
"]j, iil 'i, ;ii 'rli i,i l]1 iii i], i; ,rji, iji _ili 1j],,,ij,,
Něco málo o n᧠Kmen Neskenon se již od svého vzniku 3. září 1965 ztotožňuje s ideou života amerických lesních indiánů a to konkrétně lrokézů. Ti žili v oblasti jižnéjezera Onario. Náš kmen prošel v průběhu své činnosli mnoha podobami Byl založen jako 3 oddíl Psohlavců, dlouho mě| skautskou tradici, pár let (konkrétně za druhého náčelníkaOwíga) jsme byli oddílem vodáckým. Nyní jsme se opět přiklonili ke kmeni indiánskému. Táboříme v týpí, i když to je obydlítypické pro prérijníindiány. Ke stavbě tradičníchirokézkých dlouhých domů, několik desítek metrů dlouhých a výšky asi 3 m, jsme se dosud neodvážili. Svou činnostínegujeme výrok: ,,Mrlvý indián, dobnl,indián" a snaŽÍme se vychovat kluky s citem pro přírodní krásy, kamarádství a poznáním moudrosti primitivnějších národů. Vítáme, že indiáni žili na vysokém stupni demokracie, kterou se od nich američtí kolonisté učili. Degandawída-Akatewíta Bratře, jestli jste vy bílí7avraždili Syna Velkého Ducha, my Inditíni jsme s tím neměli nic společnéhoa nebyla to naše zrjležitost, kdyby přišel mezi ntís, byli bychom s ním dobře ztlchtízeli. Za ten zločin budete muset zaplatií samt. Rudd Vesta, Senekol,é
poúoeNÍ o neskenonslrych klanech
čóst uplotňovo hro no sk větší
Tam-Tarn,í"í,Háťf::, Eldc, 4L [€
skoutským
l^LD ?aJ.íL>
4
>u uÝý
systém, kteryi
mokrocii se stolo příslovečnou o mnohé oddíly inspirovolo.
umět ve všem zastoupit owačiru, ale hlavně mají přímou starost o to, aby noví hoši zapustili ve kmeni dobré kořeny.
Deeandarvida ,!;atp*rta, ,- '* 't
J'1
'
saman
'l
,Hotuenak , l-i4 t e
ltL
Pozvánka současným členůmNeskenonu na zahájení 35. období ěinnosti, psaná jejich tajným písmem.
,,tot rod o
vést tzv. rora měl a tak nešlo
rvy". Ostatně šestý irokézský kmen Tusca-
ka, Velké Zelvy,MaléŽelvy či Žlutého Vlka čného.A intuice ho nezklamala. kromě čer-
úgon
olověných duší,2.
ů 23.7 .
Steině ioko se koždý ród vrocíme domů, tok i kmen Neskenon si letos k rol storé znómé místo, kde se iiž před '[m protóhló louko u Pekelského osmi le|y potoko Stěpónovo.
letním tób nedo
n o
.n
ičníhopokřiku užívajíklany Velkého Míru při sněmovh posvátné štítyklanů, zpěvy klanů a zasedají kolem čníchmístech.
',líĚ;llf íiJ 7 nich p|ejáda
WAMPUM NESKENONU
Stavba tábora, již tradičně prověřující vytrvalost a placovitost všechjeho členů, byla letos odlehčena o dělaní týpiovek (stanových tyčí),které byly k dispozici již na místě. Proto jsme se obešli bez obvyklé podpory bývalých členůa zahajovací oheřl zaplál jlž po třech dnech pracovního úsilí.Díky prostoru, jež louka poskytovala, obsahovalo naše ,,základní vybavení" komě čtyř stanů,
kuchyně, latriny a ostatních nezbytností a ]akrosové.
i
dvě sportovní hřiště
-
volejbalové
Tábor začal v celé své programové šířce a délce. Hodně se hrál lakros, fotba], přehazovaná, také jsme stihli naše sportoviště rozšířit o softballový čtverec.
sněmovní, ale časem se rozšířila do celého kmene jako praktické a líbivé rekvizity. A co víc, po vzniku sdruženíMidewiwinu, i do spřátelených oddílů a kmenů. Dnes mluvíme spíše o táborovém rouchu, nebo.jen rouchu. Užívajíse tři druhy střihů, které se od průkopnických dob prakticky nezměnily. Představíme vám postupně některá roucha slavných bojovníků Neskenonu zlet1971-76 a období 1989-94 (viz 3. str obálky), možná4istíte, že jsou i neuvěřitelným záznamem jeho historie,
Ro V 2. Stezce Neskenonu, kteró vyšlo no podzim 1971, píšeHiowotho poprvé o sněmovním obřodním rouchu, iok se o něm dověděl v setonovské literotuře o z knihy onglického skouto J. G, Cone - ,,Woodcroft woy". Publikoce poprvé vyšlo roku l940, on měl k dispozici 7 , vydóní dotovoné rokem l 954. E.
T
Seton o táborovém rouchu píše, že je to něco, cokaždý můžemít
Roucho Syna Večernice Přední část (A)
Osseova roucha zdobí velký osobní totem Večernice Dalšísymboly jsou znamením různých přírodních živlů větru, slunce, hor, mraků V indiánské mythologii jsou to její pomocníci.
AY
\--/
-
Zadní části (B) dominuje dvanáctiramenný woodcrafterský křížsymbolizující 12 zákonů lesní moud-
- červené(mohlo by být oranžovéčižlulé.záležínabakladu roucha). Nad ním vidíte (-áJ šťa na ,,křídlech" roucha sym\
rosti v barvě ohně
\7 /
z1
+,§ db
db
Pod křížem, ve spodní části, je znak wagameda, což značí,že Osseo patřil mezi ale ve dvou již dříve stanova-
:,T[:li *?5i;: !lii; 8J'i
Jestřábové bílou a červenou
a klan Hnědého Bobra baruu hnědou a žlutou.
Vzor na lemovce pak ivoří původní indiánské symboly dobře známé
sněmovních ohních, proto byla zpočátku označována za obřadní, nebo
ohnivce Neskenonu. (Syn Večernice byl
jedním z jeho prvních ohnivců a toto roucho zhotoviI z chlapců jako první!) Při spodním okraji jsou umístěny tři týpiové piktogramy, neboť majitel roucha se účasř nil - v době, kdy jej začal používat - tří táboa rů v týpí s Neskenonem. Týpíčkanemusí v určitésymbolické barvě, která je spíševolena podle estetického cítění.Je tomu tak i V tomto případě Osseo-Syn Večernice působil v klanu Bílého Jestřába (|ako jeho staršíbratr Óingašgug-Velký had), proto je lemovka roucha v barvě bíléa červené se vzorem hvězdy Možno doložit, že v oddílovémživotě Neskenonu se jím skutečně stal. Vyrostl z něj velmi slušný a schopný člověk. Vystudoval konzeruatoř a dosud se snad živíhrou
být
.c\.
'lll lll d
fló{ _ll lvll
:ď
na housle.
Některé trochu zaskočila, či by se dalo říci překvapila pointa táborové hry, kterou byl bezesporu zajímavý útěk německého zajlaíce z olověných dolů na Sibiři, provázený úryvky z knihy Kam až mě nohy donesou, Kluci tedy celou dobu střádali těžce vydělané rubly, aby mohli podplatit zkorumpovaného úředníka, ktený jim na samém konci vydal zásoby potřebné k úspěšnémuútěku. Snad ani nemusím dodávaI,že jimi byla odměna, jež nepaři nikam jinam než do hladového žaludku. Dalšími zábavnými kousky činnosti bylo dostatek her, lahůdkyjako např. Barskydy, večerníposezení u ohňů se zpěvem a kytarou (popř. brumlí a bubnem), ale také nočnínaštěstí jen cvičný poplach, hlídání a společné vaŤeni. Zde na tomto místě musím uvést, že co se týká kuchyně, kterou zajišťovali ři mladšíčlenovévedení spolu s klany, těžko bych hledal néjaké závažnéjšínedostatky. Každá zastávka u naší,,lesní" kuchyně se pro mne stala během tábora vyhledávanou relaxací. I přes menšípočet účastníků, než na ktený jsme zvykli (l9 lidí celkem), byla práce v kuchyni i při jiných činnostech dobře zvládnutá. Ještě než nám neúprosný čas rozdělil našich 22 dnů vejpůI, hoši se vydali na samostatné vícedenní putování pod vedením svých owachiru, při kterém tři (z celkového počtu třech) klany stihly navštívitnedaleký tábor spřátelených kmenů pražskéhoTussilaga a oddílu Naděje z Nového Boru. Hned po návratu nás všechny čekala velice příjemná očista potní lázní INITI, pak hned ,,návštěvák", tudížsetkání s rodiči, na-
cpání si pupků a samozřejmě fotbalové utkání
Neskenon versus rodiče. Zápas se trochu protáhl, ale ani přesto se nám opět nepodařilo zvrátit kýženévítězství na naši stranu, a takjsme s výsledkem 12:13 odešli odpočívat a loučit se, Nebylo by to úplně vše, kdybych nezmínil akci, která se všem vryla do paměti jako jeden z nejvýraznéjšich bodů. Tou bylo přátelské setkaní s oddílem Mohawků z Příbrami a následný lakrosový zápas. Členové obou kmenů se viděli víceméněpoprvé a šlo tedy o,,počátečníkoníakt", Jež byl pro oba zajímavou zkušeností. Při zmíněném setkání, ale po nějaký čas i v samotném táboře, u všeho asistovala k obecné potěše všech filmovaných televizní kamera obsluhovaná studenty pátého ročníkupražské FAMU, kteíinaíáčelibliženeurčený dokument o osobě zakladatele našeho oddílu - Hiawathy. Tábor se nachýlil ke konci, konal se 91. slavnostní sněm kmene, na kterém došlo, troufám si říci, k důležitézměně ve kmenovém životě. Opustil jsem své vyhřáté náčelnické křeslo, abych uvolnil prostor dalšímmyšlenkám a lidem, kteří jsou srostlí z kmenovou činností a budou je prosazovat. S táborem, ktený jsme společně s celým vedením dotahli do šťastného konce, jsem spokojen a loučim se s Vámi se všemi pozornými čtenáň se smutnou myšlenkou na to, že toto je pravděpodobně poslední članek o konání tábora Neskenonu, ktený si ode mne kdy přečtete. S pozdravem mějte se pěkně
SHAGWATES
WAMPUM
NESKENONU 7
Sagamorské roucho Velkého losa Roucho má žlutou barvu, o které Seton píše, že ji také na svém rouchu používal.V naší symbolice je barvou slunce. l lemovku zvolil Heraka-Velký los se vzorem slunce na jejím hnědé n podkladě. Má je rád. Hnědo-žlutá lel movka hlásá příslušnost ke klanu Hnědého Bobra.
"I Přední části (A)
_ dominuje sagamorský
štít majitele, pod ním osobní piktogram a ještě n! ze.symboly.stromů prozrazují, že se zřejmě nejšťastnělším cítípod stromy volné přírody.
Zadní část (B) jejich em-
sné vzpo-
DCSTAV I-III4
íí33,x,I3-
i:Ť,:-i:P
Owačirskéroucho §fladytaki P_o|menování rouchu dává totem náčelníka rodu
přední strany (A).
Už 9yTb lené. věda, ,F
\--l
,í
-
owačiry - uprostřed
symbolem n ohoto symbolu je ckým našem případě
indiánský barvy zéého Med-
a vedl. Tolemem
aJ_ } *.- ň
é,
" 1
pá. Vo
-.i.!
za- F".i" |--"-\ [ wo-zq v o!-n-z--,.i
A2
D
é,
D
A} _
r-
Ň/}
LJ
Sl-"-; i]- ..to lér{-r,i.h,-.,-,.i
n"-"_-,--ii
L.L
3nlh \-l xi
tt
,x
,x
Ň.
,X,
,r
)U
Ň
,X
,[-
,,hlavou" umístil Wadytaka svůj osobnítotem. atečný ve smyslu udalný, protó můžeužívat ymbolu pro silné srdce (červený střed, bílér
divou, a tak na něm eíektně vynikají symetrické při horním okraji a symboly Zemé v bárvě žluté aji.
Zadní strana (B)
Uprostřed znak 1. stupně lesnímoudrosti v Neskenonu - RANGEH Uživatel tohoto roucha vykonal 12významných činůa splnil tak podmínky pro dvanáct orlích per ze čtyř světel lesní moudrosti. A rovněž splnil dvě-jeho mistrovství. symboly orlích per v horníčásti roucha hlásají touhu po vědí stopy - vyznačenéjiným symbolem - nema-
Samostatn úspěch
jíjiný vliznam
Na své roucho použil Wadytaka lemovku s huronským vzorem v baruách
klanu-černéačeruené.
WAMPUM NESKENONU
-jc-}
^í,-
x(
,^.
Pod jméno ho styl nými k Roucho symboly ž a modré p
l;-"],'j"" FJ. ^ "-L po_3,_v-i m-, sr' c 2.a-91a^-Ýl
cta
Křik u stájí přetrh sen horizont v dálce rozsvítil den dupá čerstvej pár koní zapřáhnout k vozu v okamžení. Hef: Tak vstávej už cestu máš před sebou dostavník nečeká lidíjen pár a vak poštovní před námi pouť daleká slunce žár nebo déšť s vichřicí nevadí ani sníh dojet musí a nezastaví ani v bouřích písečných
Na kozlíku přirostlej do očíširák naraženej Málomluvnej kočídál snad jezdí už co svět světem stál Ref: Ted'osud náš tenhle chlap v rukou má puškou svou ohlídá hřebeny skal kde zradačíhá a všem už sil když ubejvá práská bič ve skalách ozvěnou loukotí rachot zní dostavník zas tak jako dřív mračna prachu rozhání.
t \\
Nl
\\\
Na mém nose přistál žalud s přesností tre-
a popořádku. Bylo rozhodnuto, dnešníKsigudanova soutěž bude o dubech.
ptal, jestlipak už mne napadlo, o čem bude
Dubové listy Pravda je, že dubové listy nemají vždy typickýtvar našich dubů Dokonce najih od nás ve Středomoří rostou duby stálezelené. Vy-
íy profesionálního hráče šipek. Zároveň se přiřítil Ksigudan a s nevinným čumákem se
povídání pro kamarády z Wampumu Neskenonu. Mával přitom packou plnou dubot4í,ch listů nejrůznějšího tvaru. ,,Dub, to je panečku strom! O tom jsme měli napsat už dávno, vždyťmožná ani naši kamarádi nevědí, jak rozdílnéduby rostou po celém světě, co po celé světě, i u nás a v nedalekých zemích. Možná si myslí, že by je snadno poznali podle listů, ale to vůbec tak nenil" Ksigudanův vodopád slov nešel zastavit a jen stěží jsem ho přesvědčil, aby mi všechno pověděl pomalu
brali jsme ukázky čtyř listů dubot4ich stromů, z nichž dva můžetenajít u nás, zazbylými je třeba se vydat do okolí Středozemního moře.
Na obrázku vpravo dole je ten nejznámější a poznáte jej jistě snadno podle pozvolného zužování čepele listu k řapíku. Dalšídub vlevo dole je domovem v Severní Americe, ale roste i u nás a na podzim je nápadný svými
.
červeně zbarvenými listy s hlubokými zu-
batými laloky. Vlevo nahoře je list jednoho ze stálezelených dubů s eliptickými tuhými kožovitými listy proměnlivého tvaru, někdy i s trnitým okrajem. A konečně poslední list vpravo
nahoře patří středomořskému dubu známému především svojí tlustou, poněkud houbo-
vitou kůrou, která se dodnes zpracovává a mnohostranně využívá. Také tento dub ie stálezelený.
1. Jak se duby jmenují Vašímúkolem je napsat, jak se tyto duby
jmenují. Nápovědu najdete v malém písmenkovém bludišti. Ovšem pozor, čtyři očíslované cestičky s písmeny se rozvětvujía všelijak křižuií,takžese snadno můžete vydat špat-
ným směrem.
A jen čtyři názvy
stromů podle Ksigudano{ch listů jsou správné. Nebude to jistě těžký úkol, když mi Ksigudan dovolil
že začáIky cestiček (označenéčísly)jsou vždy na listu
prozradit,
odpovída|ícího dubu. 2. Nakresli dubový list
Jistě znáš také několik druhů dubu. Jeden má listy s okrouhlými laloky, ;iný se špičatýmia ještě iiný má mladé listy i číškyžaludů pokryté chloupky Nakresli a pošli list svého oblÉ beného dubu.
Soutěž
Soutěž
Soutěž pro všechny
Na dopisy s kresbou či správnými názvy čIyř dubů čekáme s Ksigudanem asi do poloviny ří.jna. Do losování o hezkou knížkubude zařazen každý dopis se správnou odpovědí nebo kresbičkou Bude-li v dopise obojí, bude většíinadě-
je na výhru.
Ksigudanovi přátelé
Správné odpovědi oproti minulému číslu Wampumu Neskenonu přibyly, a tak se Ksigudan tentokrát při losování tvářil spokojeně. Všichni poznali jelena, kunu i jestřába a dokonce i chybějícího jezevce, Už ne všichni si všimli, že druhové jmého všech čtyř Ksigudanových
přátel je stejné
-
Sou těž jelen lesní, kuna lesní, jestřáb
lesnía jezevec lesní. Posledním úkolem bylo vy-
právět o setkání s některyím z nich. Vybrali jsme příběh Martiny Janečkové z Vlčína,které také posíláme knihu.
Výherci zéísla212000 Kuna Byly prázdniny a my jsme se s mojí sestrou
rozhodly projet na kolech, Jely jsme na její oblí bené místo za vedlejší vesnicí k hájence a odtud k lesním školkám, Je tu posed, z néhož je krásný rozhled na krajinu. Když jsme se dostatečně pokochaly, vracely jsme se domů, Za hájenkou jsme pomalu stoupaly do kopce. Už jsme byly
Soutěž
skoro nahoře, Ale co to? u silnice stálo auto
a u něho pán s paní. Ale to hlavnípřišlo, tedy spí še přiběhlo za chvíli, Přes silnici si to mašírovala kuna, Myslely jsme, že patří k nim, ale vzápěti nás dorazila otázka: ,,Ta je vaše?" Co jsme mohly říct? Jen jsme zakývaly hlavou že ne a jely dál. Nikdy jsem o tom dřív nepřemýšlela - ochočit si lesního tvora - jednou je lesní a tak se neslušího někde zavírat a tím trápit, Jedinou w!,jimkou je snad mládě bez rodičů,které by samo těžko přežilo. Myslím ale úplně malé, sotva narozené tvory, staršíuž životem jdou sami, Martina Janečková Z Ksigudanova povídání vybral
Jiří ČEBVlNKA
WAMPUM
NESKENONU 9
sevel ř
Unadilla a také na ky Btack. Mohawkové opuštěti Mohawské údolía lovili u anna a také v okolíjezerá Champlain a častokrát přecházeli Lov se vedle válečnictvía účastiv kmenové či konfederační radě těšil velké prestiži. Odchod do lesa znamenal riskování živoía a setkání s nadbytostmi. Lovci používali pasti, ale nejd luk a šíp(v 17. století natrazený střelnou později tomahawk), přenosný rám a podpů n
p p n
Existuje několik nespolehlivých výročních statistik o množství ulove-
Obch denním lanďany oděv
-j
ry,jejichž lov
b1,1
nenáročnějšíve srovnání se zimním lovem vysoké.
S rozvojem obchodu l,pruběhu 18. století se indiánští lovci Štávali závislejšími na evropskÝch výrobcích. Je]ení kůžese staly cennější v ob-
chodu s anglickými kolonisty. Protože se snížilomnožitvílovné zvěře šinami druhé polo-
ztrácel tvořenémuži spíše pro spol
ezněkolika
než pro vy-
přecpávali bobňm masem V pruběhu jamího hnízdění holubů stěhovavých byl nadbrtek holoubat a tuku Jedlo se všechno, včetně vniřností. Irokézor,é : ttučky pro malé savce a oka. Ta se používalanejdříve i na tetřevy a krocany. Železné pasti by-
znali na lybéžnéaž r,druh
století.
ou
st
o
10
wAMpUM NESKENoNU
h, se
olovu, přez poznatků
Lívia šAvELKovÁ
o
I
o
ll
P
'o
S
Mistrovství republiky se uskutečnilo v krósném prostředí vesn ického fotbolového hřiště Koloděiích. Díky tomu, že se turnoie zúčostnilitokřko domócí Flomes, mělo celó okce dokonce i skromnou divóckou kulisu zíod ieiich rodinných příslušníků o znómých. Počosíbylo, přes všechny nepříznivé prognózy všech meteorologů, pěkné o kromě několiko deštbuich přehóněk svítilo no účostníky příiemnésluníčko. Bohužel ne všichni přistoupili k tomuto turnaji jako k vyvrcholení y dva že skoro účas-
' Šestzbývaj pině byli jasný žujívysokou ú mistrovství a ien úroveň cel
na hlande edělají . Je to
pí ne-
in. V prvnískustabilně si udrprobojovali na že chtějí hrát o bronzové medaile. Třetím ve skupině A bylo Gusano Oro, druholigoui tým, kteryí si vy
ze,Hrálji současně s my G. ORO a tým G, začali s lakrosem pře
drama, dvakrát vyhráli jasným rozdílem a vzh|edem k tomu, že nemohli v semiíinále narazit na svoji nočnímůru Gorby, viděli se již ve finále, O druhé místo se rozpoutal veliký boj A byl to zápas dvou rozdílných poločasů.Flames, povzbuzovaní přítomnými diváky, vtrhli na hřiště a brzy si vybojovali jasný náskok. V poločase vedli ltomu, že by se Gusano Oro moho tři góly a iobraz hry se stalo. Uspokojení nebo unavelo vrátit do zápasu. im do sítě padá jeden gól za druní Flames se le, asi by hým aniž sami dávají soupeři. Kdyby se
n Ale nestačili
hrál o také
želi, se prodlužovalo. Flames nakonec vítězství své dva Gusano Bojo ve skupině B porazilo zbývajícísoupeře o šest íozpoutal ivrdý boj, Ale o si nedokázal vypracovat bu vyrovnaný a snad jen střelám z dálky) dokázali vé B.A.X, Zápas o 5. místo si zahráli Gusano Oro a B.A.X., dva týmy, které ve skupině prohrály jen o gól. A ten jeden jediný gól rozhodl i tento
Skupina A
SABREs
sABREs FLAMEs
FLAMEs
GUsA}l0 0B0
17:10
18:10
87
10:17
GUSANo 0R0
10:18
7:8
HlGHLANDER
0:10 K
0:í0 K
Skupina B
KANGABOOs GUSANo ROJ(
KANGAROOS
13:19
GUSANo ROJo
19:13
B.A.x.
11:.12
18:12
Lc GoRBY
0:10 K
0:10 K
0:10
HlGHLANDER
K 10:0 K 10:0 K 10:0
K
body
pořadí
4
1
2
2,
0
3.
neklasiíikováni Lc GORBY 'l0:0 K
body
pořadí
12:11
2
2,
18:12
10:0 K
4
1
10:0 K
0
3.
B.A.x.
0:10K
neklasiíikováni
WAMPUM NESKENoNU 11
MÁtÝPRŮVODCE
TuRlsncKÝM
A VODÁCKÝM
V,rBAVENíM
. Vychází každý rok na jaře . Přehledyvždy cca l00 typů rtanů, batohů, bund turistíckých a WW íodívčetněinfoceny . Nová kapitola o cyk|oturirtice
zápas. Zápas
byl oba mi
ně se budou lem v poslední
Vyrovnaný, bylo na co koukat. V příštísezó: at v první lize a je tomu dobře. Nákonec gói
Gusano Oro 1 4:'l 3. Semiíinálové zápasy byly pravděpodobně jenom na rozehrání, protože oba favorité si pohlídali jasné vítězství.
semiíinále
Sabres x Kangaroos Gusano Rojo x Flames
13: 7 'l7:10
Ke koupí ve lpořtovnich prodejnách a nejen vnich: PRAM
ZÍPADNÍ ěCHY
AlPlNú5 Prafi: APPU 5roRT
CA?,
tlMAN 5PORT Pfzeí
MolM
p]žeÁ
S|KYŤA Ptzeň
BM Jpofl,Y
^QUA HG 5PoRT
JPoRT"NA&ŘŤÁKU, ,poRTsaH!r'ÁRZKopř
HUM]
lN6
íVAN PRÉJJ
ÁLP|NU5 Pardlbic<
KíWl KivlsPoRT
MOlRA VRCHLÁBÍ
LEEDÁ-5PoRT n4AP]J
MolM
Gusano Rojo Sabres Kangaroos Flames Gusano Oro B.A.x.
[1oNj IPORT NAMcHE
Lebhbd
5PINDL 5PoRTVRCHtÁsl TECHNóLIN Lmníce n
PRoFlPLÁJT
PRospoBí
1tžrvíuonnvn 8E5KYD sPO*TZJín GREEN 5HOP Brno
w!ý3
5Kí
žEEtÝ
lPoRT
srŘroxí čecgr Bl5POŘT-NAIťTýrec o § HANlBAt rPORr Poděbr§d} HOMLJPORT Klrdno HU[4í ouTDooR Dobřř
lpoRTctlKYR4 Ml Bole JlzNl cEcHY AFÁRJ íábor
ÁLPiNU5 RYMŘUV
C.
audějwke
ŘAj Pirek
GUMOTfX Bierlav GEl{-{lA 8rrc HUDY JPORT žlin JlfiUl-G]NKGO Brno
HUMl 8rno I(UDRNA Brno VODA( JPORT BRNO ToP špoRTžrcjňo TRÉKJPORT Bíec]av
§EVERN|
MoMvA
A[Pl sPORŤ Příbor BoARD §HoP Ho8A ólom HORTEZJPOŘí Olmouc NA^.4ATt
8c treffiá{ p.8
cEsíoVNl l(ÁNCELARE ADVENfuM; ALpY; CKPoZNÁNí; CKJ!ýĚTOBžŇíK Hoj,IELLlN6 lNTERN^T]oNAL
NoRvr'AY
KUDRM; §EN cÉJloVŤÝÍsPorEčNosT PůJčovNY A oPRÁVNY ÁBc 5PoRt BlspoRT; ltcHNoLEN PÉNZloN DÁVID; PENzloN MÁRKÉIA;
Álttuálni člán*y, přehledové tabully, výrobky, drtebári íirem, baar, poradnu a další najdete na;
12
wAMpUM NESKENoNU
P
ÁLPIN 5PORTleplice ALPJNU5 Líberec
,PoRT vRlovlcE TE§TUDo §FonT \VÁRMPEAÚE
Buratino
jKř
sEVÉRNÍČECHY
NEoMl
1. 2. 3. 4. 5. 6.
MolM
!AG[ÁJPORŤJiún
KRoNoJ
Konečné pořadí
VYCHODNl CECHY
]8 5PORT KÁÁ4ZlK 5PoRŤ
5|KYT^
o zF
Klosické kulisy o rekvizity mnoho chlopeckých snů - romontiko omerického lópodu, indlóni no příběhy knížek, ole o z desítek ďořičkých filmových westernů z bohotého orchívu někdeišího
o
mi. noučil prvníkytorové okordy, to bylo dětsVí Joroslovo Cvončory. Když se pak sedmnáctiletý mladík v polovině 60, let na jedné poloilegální večernípromítačce v aule pražskétechniky poznal s Josefem Simkem a následně i s Honzou Vyčítalem a prvním blue-
grassovým šlechticem českécountry music_a průna pětistrunné banjo Marko Čermákem, čili triem zakládajících členůkapely Greenhorns, Čvančarovaživotní pouť nabrala výrazně muzikální směr a stala se i synonymem existence dalšílegendy domácí hudební scény ve stylu country & western - skupiny TAXMENI. Ačkoliv se oficiálrrí zrod Taxmenů datuje až v zílii |97O. kdy se Jaroslav Čvančarawátil z vojenské služby, už v sestavě přímých předchůdců skupině The Frontiers (následně přejmenované na The Plainsmen) a vojenské kapele Stonewall-Jackson, která se probojovala ť do finálejednoho z prv-
řopníkem hry
ních ročníkůPorty v Ústí nad Labem
-
získával
a obrušoval Své první countryové ostruhy. Pomalu
také stoupal po schůdcích virtuozily pětistrunného
banjisty, po vzoíu svého přítele a učitele Marko Čermáka. Verva a entuziasmus, s nimiž se Jarda jako kapelník vrhl společně s kytaristy Josefem Blažejovským a Lubošem Bergem, houslistou Janem ,,Bolestínem" Novákem a kontíabasistou Milošem Petrlíkem do víru countrlového muzicírování, si bezesporu v ničem nezadaly s někdejším nástupem Greenhorns. Nebylo proto divu, že záhy - přestože Honza Vyčítala spol., ale i konkurenční Rangers prožívaliv té době už svou ,,zlatou éru" - začala instrumentální, vokální i autorská úroveň písniček Taxmenů srovnávat kok se špičkou žánru Prvotní koketování Taxmenů s muzikou na pomezí amerického písničkfiskéhofolku (neplóst si s kvílivě depresivním fenoménem českéhofolku, kter,ý se jako žfut začalprofilovat na prknech Porty v polovině 70, let a vzdor své rozporuphé melodičnosti a nadmíru Často bezduše filozofujícím textům je dodnes něktenými pseudoodbomílgr ztoíožílován ve společný žanrov.ý celek s country) a bluegrassu postupem času vykrystalizovalo v jasnější orientaci kapely na tradiční apozději modemí country Tematicky se tvorba Taxmenů pohybovala v mantinelech od příběhůz dob osidlování amerického Západu až po ,§ěžné" sentimenty života druhé poloviny 20 století, přesto bylo ďejmé, že taxmenská srdce výrazně tíhnou ke k]asickému pojetí counfiy music. hávě toto expresivní jádro a náboj pomohly překonat Taxmenům i jisté období koncerlní i umělecké stagnace v 80. letech. KdyŽ se pak na Sk]onku této dekády vráťli Taxmeni opět aktivně na scénu, pňrresli s sebou také - do té doby u nás, ale ani ve světě nevyprofilovaný - prvek, kter} výrazně obohatil tematickou šířiC&W, žv. military-country.
Zveme Vós no vellcý iubileiní koncert k 30, úročískupinyTAXltlEN!
čtvrtek, 14, zóří2000 od l7 hodin Plochodróžní stodion No Morkótě, Proho ó . Břevnov Tříhodinový rnOrOton hudby o zóbovy| Účost i bývolých členůkopelyl Vstupenky o dolšíiníormoce Agenturo HB, Terronskó
No příprově se
m
/2, Proho ó,
te| :
3]l7220
pOdíleiíNodočníÍond ]orosIovo Fogloro o noklodolelství 0STROV
Militarl-country je specifickým tematickým Stylem country & western music, podobně jako napí. ryzi Cowboy Songs či tzv. Tluck-DrivingSongs, čili příběhy řidičů ná{
vení kapely v této oblasti, nezůsti4vají Taxmeni jen na této parketě, ale opět výrazně se vracejí k tematickým i hudebním kořenům této muzik1 a v symbióze s její modemí tváří rozšiřují její dimenze. Příkla-
dem toho je poslední taxmenskó album Desperádos, ale také muzika jedné ze skladeb nedávného XIII. všesokolskéhosletu, na němž právě díky Taxmenům popr-vé v historii Sokola zněla counřy... Zazmilkll ovšem stojí také skutečnost, že členovékapely mají takó blízko i ke skautingu, woodcraftu, ochraně přírody a ideálům lesní moudrostí, což dokumentovali nejednou speciálními benefičními koncet§ Taxmeni tedy letos, přesněji řečeno právě v těchto dnech, slaví řicátiny. AIe jaké by to byly narozeniny bez pořádné oslavy v kruhu tak početnétisícové rodiny kapelních příznivců a přátel, jimiž se
mohou Taxmeni pochlubit? A proto si jistě všichni milovníci krásných písničeka šťavnaté country music dají společně s kapelou dostaveníčkove čtvrtek 14 záňí 2000 na plochodrážním stadionu Na Markétě v Praze 6, kde se uskuteční výročníkoncert Taxmenů doplněný bohatým a pestrym nehudebním programem. Vedle westernové i military show (na Markótu by měl dorazit zbnrsu nový dostavník Wells Fargo westemmana Jindřicha Bílka, v režii leteckých modelářů se uskuteční imitace nejslavnějších leteckých bitev atd.) je v programu plánována i autogramiáda členůskupiny ajejího kapelníka jako autora vyčerpávajících taxmenských memoárů (viz. recenze na straně 25). Nebudou chybět také ukázky indii{nských a woodcrafterských aktivit kolem našeho časopisu Wampum Neskenonu, stejně jako lakrosová exhibice v její klasické indiánské i nejmodemější sportovní podobě. Takže i vás, všechny čtenáře, zveme na pražskou Markétu, kde se stůI s bohatým narozeninovým menu Taxmenů prostíráužvI'7 hodin ajednotlivé chody budou servírovárry až téměř do půlnoci.
Slavomil
JANOV
WAMPUM NESKENoNU 13
DOBRODRUŽSTVÍ ČnSU
§Mam
Prožili iste iiž někdy dobrodru žnou pouť čose m? Prózdninovó cesto Momutů zo kresbomi v prověkých ieskyních Froncie, o ne]en zo nimi, se od zočótku do konce dooprovdy podobolo nopínovému putovóní čosem. Pokusíme se přiblížit olespoň pór zóžilků z pestré mozoiky podivuhodné cesty. Měli jsme za sebou již několik středověkých památek, když jsme vstoupili do první jeskyně našícesty. Po několika desítkách metrů chodby se ze tmy vynoři|a stěna plná kreseb provedených jednoduchou černou linkou. Mezi zubry a jeleny se objevuje i první mamut na našícestě.Splývauý háv čar navozuje dojem huňaté srsti, jednoduchá kresba udivuje promyšleným využitím povrchu stěny jeskyně. Kolem bohatá krápníková r4izdoba, na stěnách i na stropě desítky kreseb i rytin. O chvíli později hledíme s obdivem na stopu pravěkého chlapce či děvčete, uchovanou po tisícileti v blátě jeskyně Příroda si zahrála na
14
wAMpUM NEsKENoNu
milovníka záhad a nánosy hlíny uzavřely vchod nedlouho po vytvoření kreseb. Od té doby sem nikdo nevstoupil, takže stopy bosé
nohy jsou opravdu pravěké. Největší úctu však právem vzbuzuje pár grošovatých koní v dolní části hlavního sálu jeskyně. Z kousku
Jeskyně Pech-Merle Ipeč-merlJ byla objevena roku ]922 a kresby uvnitř vznikaly
přibližně
v
období magdalénienu, asi
17 000 let před našímletopočtem. Nachtízí se
zhruba
j0
km východně od města Cahors.
Přírodajeskyni uzavřela zhruba ]0 000 let
rovné stěny hledí monumentální koňský pár
př.n.l. a od té doby do ní nikdo nevkročil.
-
Procházíme ulicemi města Les Eyzies, které by se dalo pojmenovat hlavním městem ev-
a jen těžko uvěřit, že od jeho vzniku uplynuly tisíce let. Kresby nesmějí být dlouho osvětleny a tak musíme dál. Ceká nás ještě jeden div
kořen dubu silný jako dětská ruka se pustil odvážně do hlubiny a kromě čtyř metrů skály nad jeskyní prostoupil i osm metrů výšky jeskyně, aby vrostl do jeskynního dna. Jeskynní svět je plný dobrodružství, stačíjen pustit uzdu fantazie.
ropského pravěku. Nikde nenajdete místo bohatšína zvučná jména známá z učebnic děje-
pisu: Cro-Magnon, Mousterien,
Lascaux,
Rouffignac, Cap Blanc a mnoho dalších. Vcházíme právě pod převis Pataud, írancouzsky ab-
ri, kde se podařilo při vykopávkách zachytit vÉ ce než deset kulturních vrstev v rozpětí deseti tisíc let. Bylo tu nalezeno obrovské množství kamenných násřojů a úlomkůkostí, i když byla odkryta pouze nepatrná část pokladů, v peč-
livě zachovaných profilech jsou nádherně vidět jednotlivé vrstvy plné kostí, pazourků a zbytků ohnišť.Mezi tím bloky zříceného vápence, kte-
n/ uchoval stopy pravěku do dnešních dnů.
Překvapila nás rychlá eroze vápencouj,ch skal, které pouze vlivem občas zamrzqící dešťové vody narušujícískalníblok, ustoupily za třicet tisíciletídobnich pět až deset metrů. Před námi je názorná učebnice pravěku tak, |ak ji tu zanechali lovci tábořící pravidelně pod skalním převrsem.
Les Eyzies [lez ezí], město y údolířek1l v polovině vzddlenosti mezi městy Bergerac a Brive. Je zde světozntímé muz,eum a řada pamdtných arche-
vézére,zhruba
l
ologicbých nalezišt'. Abri Pataud [abri pató] bylo obývtíno mnohokrót v období 33 000 18 000 let př.n.l. Při ndvštěvě je přímo v terénu vidět etrcheologicbý profil nalezeného osídleníod aurignacienu až po soIutrén.
Podezřele zvédavíjsme museli připadat
průvodcům archeoparku Beynac, kam jsme přijeli původně na dvě hodiny a zůstali téměř
dvojnásobnou dobu. V archeoparku totiž předvádějí pravěké techniky podobné těm,
které zkoušejíMamuti. V každéexpozici ožila jiná část našívýpravy (Mamuti jsou rozděleni a specializováni na jednotlivé obory) a dotazy na detaily nebraly konce Raději jsme vysvětlili jak se věci mají, a když se tamníodborníci dozvěděli, že se zabýváme experimentální ar-
cheologií, začala výměna zkušeností. Odiížděli jsme s mnoha podněty, s darovanými vzorky pazourků a s pocitem, že bychom klidně zůstali dva dny.
Archeopark Bel,nl. [bejnak] je nevelké, ale velice zajímavéexperimenttílní centtum, které je přes rok oteyřeno pouze pro školy a pro objednané skupiny, o prdzdninách je oíevřeno pro veřejnost. K vidění jsou tu prakticlq všechny základní výrobní postupy pravěku včetně prakticbj,ch ukdzek. Beynac je asi 20 km JV od lrs Eyzies. ]
l:iLri
kn p1,1 [,ircli,illrL;
Vstoupili jsme do jedné z nejznámějších a nejkrásněji vyzdobených jeskyň pravěku, s nížmůžesoupeřit snad jedině španělská Altamira Ačkolijde pouze o kopii, protože originální jeskyně je pro veřejnost kvůli ochraně pravěkých kreseb již od roku ,1963 uzavřena, je zálem návštěvníků obrovský. Škoda,že při prohlídkách, jdoucích těsně za sebou, není příliš místo pro vychutnání neopakovatelné t4ízdoby skupina za skupinou s úctou hledí na kresby v sá|e býků (největší nakreslený býk měří 5,4 m), kde kresby tvoří na světlé a poměrně rovné části stropu podél stěn pů-
sobiinj, monument pravěkého umění. Je opravdu čemu se obdivovat, stejně jako
v chodbě za sálem, kde stěny i strop zdobí ba-
revné kresby s kombinacemi oranžové, červené a černébarvy. Jeslqně Inscavtx I lttsl
času se vynořují překrásné rytiny a kresby
mamutů, nosorožců,koní a dalšíchpravěkých zvířat. Ticho a pohoda dobře rozvržené pro-
hlídky činíz jeskyně Rouffignac vrchol naší cesty, přestože zdejšírytiny a kresby se zdaleka nerovnají qizdobě v Lascaux. Pro Mamuty je však podstatná skutečnost, že v této jeskyni je zobrazeno celkem 157 mamutů, víc než polovina všech známých vyobrazení mamutů na světě. Vzájemně se zdravíme zdvi-
ženými choboty, obdivujeme nádhernou rytinu ,,Stařešina", kresbu ,,Setkání stád" i další světoznámé rouffignacké mamuty a současně vnímáme i mistrné využití reliéíujeskyně Rouffignac [rufiňak] je jedna zmáIa jeskyní s pravělqmi kresbami, které byly zruímy odjakživa. Přesto syět o nddhemých dí-
lech dcívných umělců nevěděl, protože místnílidé netušili o co jde a odborníci si kreseb nevšimli. Celd jeslcyně je totiž počmdrand podpisy a daty novodobých ruívštěvníků.Až v roce 1956 si odborníci všimli prvního mamuta. Od té doby se každým rokem zvyšuje počet zaxnamenaných kreseb, jak se je daří na deseti kilometrech chodeb postupně nalézat. Jeslqně je opět nedaleko Les Eyzies, ale není v údolířeky. R+i
tIc"
'.", Zcela nechtěně jsme na závěr cesty pod-
,
nikli i pozoruhodný experiment. Při prohlídce
slavného skaliska solutré se dvě účastnice zájezdu tak zabraly do debaty, že se totálně ztratily Při rozsáhlé pátrací akci jsme použili vysoko čnícískalní vrchol jako řídícístanoviš-
tě. Po zdárném
nalezeníazcelenívýpravy pří-
tomní archeologové potvrdilí, že pozorovací a řídícííunkce skaliska je i v pravěku daleko pravděpodobnější, než původnídomněnka, že při lovu byli koně natlačeni na šikmo stoupající skalisko tak, že v tísni padali na druhé strmé straně dolů pravěkým lovcům rovnou k obědu Tak se vysvětloval neuvěřitelný počet kostí divokých koní nalezený při vykopávkách,
Solutré je eponymní archeologická loka-
lita. Eponymní znamenrj, že zde byl při
vykoptílkích popr,vé popscín a také pojmenovdn kultumí okruh - solutrén. Bylo na-
lezeno neuvěřitelné množstvíkostÍ, podle některj,ch odhadů až 100 0o0 ulovených koní. Výrazné stoupající skalisko je opravdu monumenttílní přírodní únar.
Nechce se věřit, že to vše a ještě mnohem
víc isme stihli za pouhých deset dní. Cesta skončila a zůstávají vzpomínky. Budou vždy spojeny s nevšedním bohatstvím francouzského pravěkého umění a zároveň s neopa-
kovatelnými společnými zážitky Mamutů a jejich přátel.
Jiří ČERVlNKA
Foto Jiří Červinka a archiv WAMPUM NESKENoNU 15
když vě
tvoří Ru osady a
.
obyvatel
prasta4í
je pastevectví sobů a sním spojení kočovní Něnci, Samové, severní Chantové, Jakuti,
*
Evenkové, Čukčovéa další. Své významné postavení si však v ekonomice něktenl,ch zdejších etnik udržel také lov a rybolov. Ziví se jím například Mansové, žijící na levých přítocích Obu, východní Chantové, sousedé a blízcí příbuzní Mansů, lesní Něnci, obývajícípravý břeh Obu, Selkupové a Ketové západně od Jeniseje a mnozí další až po Eskymáky u Beringovy úžíny.A právě život sibiřského lovce bych vám rád přiblížil... Mezi korunami stromů na východě začalo nebe pozvolna šedivět. Matné, žlutavésvětlo přináší do tiché zimnítajgy nový den. Na malé mýtině mezi kmeny zasněžených sosen stojí několik kuželovitých stanů - čumů.Nad jedním z nich se vlníproužek namodralého dýmu. M|adá žena oděná v dlouhém sobím kožichu a vysokých kožešinových botách setřásla nově napadaný sníh ležícína stanu a tiše do něj vklouzla. v konvici zavěšenénad ohněm už vře voda. Vhodila do ní hrst čaje a pohlédla ke
stěně. Na lůžkuzesobích kožešinse posadi|a mužská postava - její manžel vstává na lov. Na nohy si natáhl vysoké boty podobné ženi-
ným Dosahují až na stehna a koženým ře-
mínkem se přivazují k opasku. Přes hlavu si ob|ékl kožich s kapucí a přišitými rukavicemi Rychle posnídal kus solené ryby s chlebem, Je třeba pospíchat, zdejšízimní den trvá jen několik málo hodin. Venku panuje třeskutý mráz, Lovec si přes první kožich obléká ještě druhý, ale s chlupy vně. Přes rameno si navyklým pohybem přehodil kulovnici a vykročil z čumu. V patách mu vyběhl malý bílý pes se zahnutým ocasem a delší hustou srstí. Muž si na nohy připevnil široké dlouhé lyže se skluznicí podlepenou kožešinou.Do jedné ruky uchopil dlouhou hůl a druhou si přes hrud' upevnil popruh nevelkých saní, které za sebou
povleče. Rychlým krokem zamířil mezi stromy Kolem se rozhostilo ticho zimního lesa. Slyšet je jen šustot sněhu pod skluznicemi a oddychování psa pobíhajícíhookolo.
Asi po hodině se les rozestoupil. Objevila se rozlehlá bělostná pláň. Lovec se zastavil u malé ohrádky z větví, která
-
označovala past
železa na lišku. První z řady nakladených podél jeho lovecké stezky. Byla prázdná.
Koncem hole, rozšiřujícím se v jakousi malou lopatku, odhrabal napadaný sníh. U dalšíjiž byl úspěšnější.Úlovek vyprostil z čelistíauložil ho na saně. Právě se chtěl vydat na další
Sibiř _ nedozírnó
lesích třeskuté zimní mrozy nod ledovou pustinou. Je to kroi protiklodů, s místy tokřko nedotkn utou d ivoči nou, steině tok ioko zničenými těžbou dřevo či ropy.
16
wAMpUM NESKENoNu
cestu, když tu spatřil mohutnou stopu protínajícíbílou rovinu a mizícívnedalekém porostu, Pes vzrušeně vyštěkl. Lovec u ní poklekl a podrobně ji zkoumal Asi půl hodiny stará. Los, mladý býk. Věděl, že v táboře již není mnoho čerstvého masa. Rychle se otočil, Popruh saníodhodil do sněhu avyrazil k domovu. Zastavil se ažmezi stany. Sejmul lyže, Uchopil jednu do ruky a holí do ní několikrát udeřil. Z čumůpo chvilce vyšlo několik mužů.Byl mezi nimi ijeho bratr a švagr. Zamířil ke svým příbuzným
a několika slovy jim vyložil plán lovu. Zanedlouho byla trojice na cestě.
Došli ke stopě. Štvanicezačala. Do čela se postavil lovcův mladší bratr, aby prošlapával cestu Poslední šel švagr, který za sebou táhl saně se suchými oděvy, zásobou sušeného masa a skrovnou tábornickou vlibavou. Soumrak však padá na kraj, blížíse noc Stopa je stále čerstvější,ale den končí.Muži zastavili u mohutné závěje a chystají se přenocovat. Lyžemi hloubí do sněhu jámu. Rozdělali malý oheň, Stěny ze sněhu trochu natají, opět zmrznou a tím se zpevní. Na zem rozestýlají chvojí, Nic dalšího nenítřeba. Dvojiié sobí kožichy poskytnou dostatečnou ochranu před chladem. Vaří se čaj, trocha sušeného masa. Tajgu ovládla noc V dáli zavyl vlk. Už za ranního šera jsou lovci opět na nohou. Los přes noc také neběžel. Ložnístopu našli nedaleko. Ještě o pronásledovatelích neví. Muži zrychlujítempo. Znenadánívedou-
stanich dřevěných Ty sestávají z masivniho kmínku, lÓery zviře při|ákané návnadou uvolní, a je jím zabito Změnu doznaly i zbraně. Na místo dlouhých luků používanýchještě ve 20 a 30, |etech se střfli ma|orážkami a brokovnicemi. Pro účel|ovu z jedoucího skútru se použivají i pušky s upi|ovanou h|avní a zkrácenou pažbou. Loví se hlavně kožešinovázvěř: veverky (až 500 na skupinu lovců za sezónu), hranostajové, lišky, vydry atd Na jaře a na podzim probíhají hony na jarní ptaclvo. Občas je třeba zastře|it i medvěda ohrožujícíhosobí stádo. Kolem strženéhosoba se postaví ohrada z větví Do jediného otvoru se umístí smyčka z pevného provazu, Pokud se do ní medvěd zachytí, zahájí lovci ukrytí nedaleko palbu. Kožešiny jdou na prodej a za získanéíinanční prostředky Něnci nakupují v tajze nedostupné potraviny jako třeba mouku, cukr, čaj i do
a dalšípotřeby. Za toto zbožíplalí pouze polovinu ceny, protože zbytek je doplácen těžaři ropy, kteří tak ,,platí" za využilírodového územík těžbě. V éře komunizmu byli Něnci nuceni vstoupit
do kolchozu ,,Rudý čum". Z rodových táborů se tak oficiálně staly lovecké brigády, Děti musely chodit do škol a žítvelkou část roku v in-
ternátech. Tím ovšem ztrácely kontakt se svým prostředím - tajgou. Hůře se v něm orientovaly a dostatečně se nenaučily, jak v něm přežít. Po pádu bolševickévlády došlo k určitému uvolněni, avšak zesílila hrozba ekologickjé devastace zdejších lesů těžbou ropy. Zdáse, že je jen oiázkou času, kdy tato kultura lesních lovců podlehne vlivu svých ruských sousedů a ztratí svou podobu r4iměnou za pohodlnější život,,civilizovaného člověka"
Tomáš BOUKAL
cí uhýbá od stopy. Ukáže na neda|eké návrší Ostatní jen přikyvují Vědí, kudy |os půjde, znají jeho zvyky. Nadcházejí mu Uknivají se v podrostu. Před nimi se otevírá úzkéúdolí, Čekají.Nemýlili se Nádherný býk. Výstře| Tábor zvučíveselím Všichni se sešli v jednom ze stanů Hodují a nas|ouchajívzrušujícímu vyprávění úspěšných lovců. Noc a zlí du-
chové opět vládnou nad tajgou. V čumu je však útulno a masa je dostatek. Je třeba dodat, že popsaný |ov je na rozhraní minulosti a současnosti. Z našich terénních výzkumů u lesních Něnců, Jamalo-něněckého autonomniho okruhu vyplývá zvyšujícíse vliv civilizace a jejích vymožeností. Jistě, stále vycházejí do tajgy lovci na lyžícha se psy, zároveň však někteří z njch vyjíždéjí za zv éříi na sněžných skútrech Zvěř se |ovíjak do koupených železných pastí, tak
WAMPUM NESKENoNU 17
Zdá se proto, že Čerokíjové(později pak Šavani) v té době byli, spolu s pražskou Konestogou, nejzdatnějšími zastánci Midewiwinu. Ohnivecký systém a stezka orlích per Neskenonu byly tehdy pro místnímoravské prosředí tak trochu něčímnoyým. Zatímco pražský Neskenon sám se stále po-
hyboval v tradičnímpřátelství oddílůjemu blízkých svou starší psohlaveckou historií, ale s odlišným zaměřením, např. skautská Pětka či dívčí Sedmička - Dívky táborového ohně. Ty neměly potřebu vstupovat do Midé ani měnit styl své čin-
nosti. A Neskenon to od nich ani neočekáva], Stará prále]Ství však nezrezavěla, Šíiení a propracovávání nového společenství Midé proto leželo mimo Neskenon, i když se jeho myšlenka zrodila v něm, V té době byl náčelníkem Neskenonu Kanozewa (vigilie r. 19'77), degandawídou Sa}rwa (vigilie r. 1980) a šamanem Itazipa (vigilie r. 1983). Kmen měl 32 bojovníků a 5 členůnáčelnictva. Na 57. sněmu byl pasován jeho 50 sagamorem Wuneston-Bílý medvěd. Ajak na tom byli Čerokíjové?Tehdyje vedl náče]níkTakatoka (vigilie r. 1983), funkci degandawídy zastával Ajagů (vigilie r. 1983) a od 14. sněmu převzal náčelnické křes]o Iseahwa-Mladý jelen (vigilie r. 1982), jenž vedl kmen již v roce i983 Wagamed Mičkinikwa (vigilie r. l982) měl na slarosti ohnivce a to nejen u Čerojkíjů.ale i ve kmeni Zaby Sněmy měli ještě nějaký čas společné 27 bojovníkůtvořilojeho čtyři klany.
Dobré vztahy s Čerokíjimělo i Soewahovo pražskéOswego. V létě v šestaosmdesátém tábořily oba oddíly u Horních Studének. Zde došlo na památnou 48 hodin trvající bitvu o štítJelenů z Oswega. Ale nepředbíhejme!
4. ěású
Snad pro předtáborové zaneprázdnéni se schůzka
nakonec nekona]a a absenci osobní komunikace se tentokíát pokusi] řešit,,sluŽební list'' Šamana Lelašikaha z 9. června, Dovídáme se, že byl konečně
po několika letech úprav realizován tisk původni
ho neskenonského Zápisníku orlích per. Nákladem kmene Sihasapa vyšlo prvních 200 ks a část objed-
návek měla být vyíizena na ohlašované schůzce. (Počítalo se s dotiskem.) Ještě před začátkem prázdnin měla být k disposici dokonalejší verze
20. dubna 1985 se koná na brdských Manádách
Ciksikovy
pátý výročníporadní oheň Midewiwinu. Za Ne-
Jích per, dekretech OP, o připravované příručce
.. rr oodcrafterských rouchách, dotisku Indiánské:tr tÝpí i Posunkové mluvy. Rozděleny byly úkoly ,;ednorlivých kmenů pro podzimní Indiánskó velké
:rr l režii Konestogy. přítomní také
:i.'emž se nelibi .-..
na ro čiksika
'lek není zaznamenáno). Huroni ani kmen Meheln. \ ou a Pandou Končických, ne-
n:ají rJ u pracují capka ot,stojn
vce a proto nejsou splněná pe-
ga. Ve vrhu oštěpem byl nejlepší zábřehský
kinikwa, v lukosřelbě ossweb
z
Miči
Neskenonu Není
o ani celkového vítěze her. ani popuohwy. V 6. Stezce Neskenonu se píše. skončili kluci Velkého Míru druzí. kromě Neskenonu se na hrách účastnilo osu.eso. Sihasapa, Čerokí,Tussilago, Konestoga a RS Kňsťákovci. Jak opravdu zasáh]a idea Midé prál,ě Krisťákovce mi není známo (že na hrách měli na starosti přípravu umerangem moc ne-
al čerokíjů ř_ekne),
kého Zábřeha příklad táboře věčnéhoohně
u Písařova. klery méIi s oddílem
Záby. jsou zázna-
záhodno. Kfisťákovci, kteří
ký kmen pod ve necítíani potřebu t. Přestojim šance
diček. O měsíc později pořádá zase Mičkinikwa výstavu kronik všech tří oddílů. O jistém vlivu svědčíi abso]vované vigilie: v evidenčním žebříčku Midewiwinu z roku 1987, kde pod č. 61, 65,61 a 68 ťigutujívigilislé 7 oddílu ŽABY Cvrček.
Telki]ai-Hnědá lasička, Anowaha-Malá že]va a ToSawi-Stříbrný nůž,
18
WAMpUM NESKENoNU
brožury Indiánské týpí Příručka
o rouchách se odkládá a jsou především vyzváni Neskenonci, aby jako jejich nejstaíšíuživate]ó si
se vyhrál Neskenon, indiánskou házenou Konesto-
od Krisťákovců, ani od Huronů a Meherinu. Hovořilo se o vydání a disřibuci Zápisníku or-
l
Neskenonu v Chopinově ul. u Riegrových sadů.
lndióni mě vždycky foscinovoli, už joko kluko, pozděii ioko skcufského vůdce o woodcroftero.
pa) Písmák poznamenává, že se nedostavil nikdo
6
rada Midewiwinu, která se měla konat dubna 1986 v klubovně Čerokíjův Zábřehu se nesešla a na návrh šamana Itazipy byl učiněn pokus o přeloženína 19. červen do pražského sídla 1
vzali publikaci na Starost V rámci hodnocení celoročníčinnnosti vyzval konestogský šaman k zamyšlenínejen nad vlastním kmenem, provokujíc otázkou: Co jste udělali pro ostatní kmeny? Bylo by přece zbytečné, aby s typickými potížemi rustu objevovali jinde již objevené a dobře zvládnutnó. Píočopakovat stejné chyby? Stále více vidí okolo lidi, kteří se plahočí se Stejnými problémy, dělají stejné věci, kteró za rohem už vymysleli jiní. Proč patrioticky lpět na
,,svých" kmenových věcech jenom proto, aby neslyjméno ambiciózního autora, třeba na zápisníku OP, který byl už dávno vymyšlen. V 1istu Lelašikaha ještě stálo, že kmen Oswego vyzva] ostatní k nové soutěži - Tábornický čtyřboj. Šloo hodnocení jednotlivců a možnos[ jejich srovnání na mezikmenové úrovni. Mě]a se rozeběhnout již na nadcházejících táborech
ho roku neda]eko od sebe poblíž Horních Studének. Otevřeme kroniky, abychom se něco více dověděli o tamní ohromné bitvě, která tu vzplanula mezi oběma kmeny. Trvala prý celých 48 hodin dva dny a dvě noci Oba jejich tábory se staly na čas pevnostmi. !
Uprostřed každého zaboden oštěp, za jehož únos bylo l0 bodů. Unesené štítyklanů byly ceněny
5 body. Mezi Písařovem a Studónkami vznikla
třetí pevnost. Zakaždou hodinujejího držení byl jeden bod. Začátekhry vypukl o půlnoci. Přes den se bojovalo šiškami, v noci se strhávaly stužky Z ramene.
Celý den vojska opevňovala tábory. Bojovníci stavěli pavézy, napínali poplašné dráty, budovali
pozorovatelnu, sbírali zásoby šišek, probíhala strategická příprava mužstva. Přesně v 0 00 hod l,áIka začala. Speciální komando Čerokíjůse vrátilo neúspěšné.Pevnost již obsadilo Oswego. Za rannill'o rozbřesku píicházi první útok. Takřka současná ofenzíva na tábol a na pevnost byla tak nečekaná, že Čerokíjovézískali jak kopí, tak i pevnost, Po obědě útočínepřítel na jejich tábor bez valného výsledku, k večeru se však vrací hrstka obránců pevnosti, kde padli do
posledního muže, Oplácejí nočnímvýpadem, ač s vetkými zírátami, přinášejí si štítjednoho Z klanů Oswega. Nad ránem píicházeji však Čerokíjové o kopí při sólovém nájezdu Hombrého. Druhou
likviduje zesílená hlídka díky poplašnému systému. Druhý den ráno získali Čerokíjové só1o akci
další štít, odvetný útok na pevnost se však nedaří Odpoledne jde všechno mužstvo do rázného útoku, Znovu dobývají pevnost. A další vlnou se podařilo dobýt i tábor Oswega, které pfichází o kopí a ieden štít. Oswego se ovšem nevzdává, mobilizujejednotky a znow dobývá pevnost. Večer se nese v taktické obraně obou táboru, o půlnoci válka končíOswego dostává zpět s\,uj štít,Čerokíjovó získávají 10 kilogramů korálků na indiánské r,ryrobky, Nad tábory zavládne velkó ticho míru po lyčetpávajícímboji, III. Ve|kých her Midewiwinu, které se konají 4. a 5. října 1986 ,,v kraji Cerokíjů", se již neú-
častnil zakládající kmen Konestoga. oslabi]
v předcházejícím podzimu odchodem
se
někter,ých
bojovníkůza Akwiahem do Sihasapy natolik, že
během jara šestaosmdesátého musí spojit své síly s Oswegem.
Na slavnostním nástupu stojí 130 bojovnftů chlapců i dívek, zaseje tu čas výročního přátelského měření sil. V lakrosu vítězíČerokíjové,2.Neskenon, 3. Oswego. V navlékání korálků mají primát Čerokíjové,2. Žáby,3. Tussilago, Muh-mohwu vyhrává Kavalo z Žab. Indiánská házená je koňstí Čerokíjů,kteró následují Žáby a Tussilago.
Celkově vítězípořádající Čerokíjovó, 2. Ne-
skenon, 3. Žaay, +. Oswego, 5. Sihasapa, 6. Tussi lago.
O tři týdny později, na XVII. sněmu Cerokíjů, (vedl šaman Tokeíto), odstupuje náčelník Iseahwa. Novým degandawídou je zvolen Mičkinikwa a protože nový náčelníkzvolen není, ujímá se degandawída vedení kmene. Stalo se na tábořišti V Liščíchdoupatech za účastil7 bojovníků. Koncem ledna 1987 se zástupci tří zábřehských
oddílůrozjeli do Prahy na Letnou, aby se podíva-
li na Zimú turnaj v_lakrosu. Na 18 Sněmu Cerokíjů(2I 3. 1981) žáda|o 22 bojovníkůo udělení poct, bylo uděleno celkem
435 orlích per, 18 mistrovstVí a 12 hodností lesní moudrosti Jako hosté tu byli zástupci Setonovců, Žab, Tussilaga, Oswega a Hochů od Bobří řeky, celkem 46 lidí,
S příchodem Mičkinikwi do vedení oddílu se
zvýšil důraz Čerokíjůna indiánskou činnost, Začalo vzkvétat ohnivectví, rozjel se wagamedský kurz i pro Žáby, které - mimochodem - na společný letní tábor Horského lva přijely s vlastno-
ručně ušitými týpími. Mičkunikwa získal dva nové wagamedy - Tiskemanise a Četana. Owačira Pstruhů Vanai se ve svých 13 letech stal nejmladšímsachemem v republice V oddíle pracovaly 3 družiny a 4 klany starších: Modrá Želva, Ušavan, Monotawan a Veteran Green, jejichž řízením byl pověřen bývalý náčelník Iseahwa. pokračovdní příště
rozl Vy V roce 1982 obdržela brazilská vláda a její těžebníspolečnost CVRD víc než 900 milionů US dolarů od Světové banky a Evropské unie na podporu Iěžby železné rudy V horách Carajás. Jednou z podmínek půjčkyod Světové banky byla demarkace všech indiánských územív oblasti. Ohraničení indiánských oblastí, které požaduje i brazilská ústava, je stěžejnípodmínkou pro ochranu územía s ním i kullury a často i životůlndiánů, Do dnešní doby však nenív oblasti Carajás ve státě Maranhao ohraničeno a uznáno území,kde žije část velmi zranitelné indiánské skupiny Awá, a to přesto, že půjčkaje čerpána. lndiánů Awá, kteří patří k posledním brazilským lovcům a sběíačům,je dnes celkem asi 400, o polovinu méně, než před padesáti lety. Z nich je asi 150 ,,nekontaktovaných", tedy takových, kteří nemají žádné kontakty s neindiánskou populací, a jsou tudíž velmi zranitelní vůčinemocem, pokud se s nimi setkají. Např V prosinci 1998 zemřelo Šestlidí ze skupiny nekontaktovaných Awá, pravděpodobně po iníekci od většinové populace. Rada kontaktovaných Awázažila masakry, při nichž zahynulo mnoho 1ejich příbuzných.
Demarkaci územívMaranhao brání předevšímzá|my místních politiků a obchodníků,
z nichž někteří vlastní půdu na území, patřícímu Awá Je tu proto i tlak na zmenšeníplochy, určenék demarkaci, což by mimo jiné znamenalo přerušení kontaktu s dvěma oblastmi na seveí a na jih od ní (Alto Turiacu a Carú), kde žijídalšílndiáni skupiny Awá. Organizace Survival se obrací na všechny, kterym není osud lndiánů lhostejný, aby napsali krátký a zdvořilý dopis brazilskému presidentovi (i česky) azdfuaznili v něm, že - územía životy lndiánů Awá, nejzranitelnější indiánské skupiny v Maranhao, jsou
ohroženy vinou liknavosti brazilské vlády, která dosud nezajistila ohraničení a uznání
jejich území,ačkoliv ji k tomu zavazuje ústaVa,
- je třeba ihned ohraničiI územílndiánů Awá v Maranh ao v původnímrozsahu 247 Iisíc hektarů tak, aby navazovalo na indiánská územíseverněa jižně od něj. Adresa:
Presidente F. H. Cardoso Presidente da Bepública palácio do planalto praca dos Tres poderes
701 50-900
Brasilia DF
Brazílie
Návrh znění dopisu:
Your Excellency, l am writing in connection with the situation of the Awá lndians in the Brazilian state of Maranhao. Although demarcation of their lands has been a condition of a world Bank loan to your country, and although it is a right guaranteed by the Constítution of Brazil, the land of these lndians has not yet been demarcatetd, The undemarcated land of the Awá, who are the most vulnerable lndian group in the state of Maranhao, is being invaded by outsiders, who have brought infection and have even massacred numerous lndians, Please use your influence to make sure all of the lands of the Awá (247 000 hectares) are demarcated and that they are contiguous with the lndian territories to the South and North (Carú and Alto Turiacu). Thank you for reading my letter. l am looking fonuard to your reply. Sincerely yours, (podpis, datum)
survivalrtx
' O' Nad,aJoHANlSovÁ podle materiálů Survival, viz
též www. survival-internationa1.org
WAMPUM NESKENoNU 19
§tnmt §mehni! Dub ve všenorech
vě tudy vedla ve dvanáctém stoletíjedna z prvních královských cest z Prahy na jih.
udolí Berounky si
oblíbili
a kromě bezpočtu chatových ly letnívily a víkendová síd]a. jichž katastru dub vyrostl. Pů
nku, rost-
:';;
\ Udolí
cími zal _
ku
) }-
\\
t,
20
WAMpUM NESKENoNU
Brd
pozvánka na cestu po ně ku
zvyšují-
výbéz
eme na
stranu přes trať. Přímo za zastávkou začíná kolmá, mírně stoupajícícesta mezi ploty vilových zahrad. Na konci přímé uličky na nás čeká první poklad našícesty - sám staletý dub, Po teto působive návštěvi se nemusímé obávat, že býchom měli málo dalšíchzajimavostí. Naopak, dnešní procházka jimi přímo hýří. Dáme se cestou doprava a za chvíli jsme
odné místo je skryto v iu ožívákouzelná iahr u pohody, klidu a skalnič
mý9h. o^sobností, jmenujme alespoň Karla Čapka. Zahrada patřila rodině Stivínových, odtud jméno Stivínka. Po dobu temna se o za-
'-
hradu starala Akademie věd, nyní zde vládne přívětivá paní Stivínová a v zahradě ráda přivítá každého opravdového mi]ovníka vzácných rostlin. Návrat podél toku Všenorského potoka zpět k železničnízastávce je příjemnou procházkou a před odjezdem můžemeještě zamávat letitému dubu, abychom učinili zadost našíneměňné zásadě: potkáš-li starý strom, smekni, Text i kresba Jiří ČERV|NKA
PRIMITIVN
Tento typ vrtačky se vyvinul z nástroje používané
řemeslníci"*;:il""lf"T",l",1';i;:J:,HiiŘ%
druhá ruka je tedy volná pr
Budete-li používatpouze.jednu velikost hrotu, připevněte hrot přímo do dříku Dřík pak pevně oviňte drátem (viz obr 5).
2.
Příčnérameno
-->
otvor o málo většího průměru
než je průměr dříku.
Při Vrtání nejprve namotejte
provázek na střední osu pomocí ,l). příčnéhoramene (viz obr. poté zatlačte na rameno směrem do|ů, provázek roztočí osu vrtačky, brzy se začne namotávat v opačném směru a rukojeť opět
Nelze použít
vrták se závitem, neboť tento typ vrtačky pracuje na základě
obrušování a nikoli vrtání Při správném nabroušení hrotu (viz obr 6) bude vrtačka pracovat při rotaci oběma
Vystoupá Vzhůru, pak znovu zatlačte
Mezi příčnýmramenem
a válcem by v okamžiku, kdy je rameno v nejnižšípoloze, mělo být minimá|ně 5 cm.
smery.
Disk s tvrdého dřeva asi 10 cm
Disk musí být bezpečně připevněn ke dříku. Je-li disk dřevěný, můžebýt
v průměru
přilepen
o
c
\o
u
a)
4. K připevnění upínacíhopouzdra obruste dřík pouzdra tak, aby přesně zapadal do mosazné trubičky, Navrtejte trubičku a dřík a zaíixujte hřebíkem nebo drátem. Poté opracujte dřevěnou osu tak, aby zapadala do horního konce mosazné trubičky, a připevněte probitím nebo provrtáním a zaíixováním hřebíčkem.
mosazná trubička dlouhá asi 5 cm ----z----->
Hrot by mě| být vyroben z kvalitní oceli. vhodné pro jeho vlirobu jsou například pletací nebo látací jehlice. Rozžhavte konec jehlice do ruda a kladivem zploštěte Poté naostřete (viz obr. 6)
Nakonec znovu rozžhavte a ponořte do studené vody k zaka|ení.
N
§ §
c)
N
r<
*q)
(D
,(§
(§
Q)
Uplnacl
pouzdro
o_
,š §
_
s a o
,a
t
o-
WAMPUM NESKENoNU 21
Jsou ještě místa, kde řád, Přírody d,osud xítězínad, zhoubným ulinem postupu,jící ciailizace. Na.zaali jsme je Zelená Země a na stránkách Wampumu Neskenonu chceme Pomáhat Při hledání cesty. Čímaíce Zelených Zemí butle, tím uětší nailěji na záchranu Přírod,Y máme do bud,oucna. Každý z nás můžepřispět suým díIem, jednou z cest je i hleclání Zelené Země a každ,óm z nús. Chceme PoŽád,at o sPolupráci uŠechny skauty, trampy a woodcraftery. Pomozte nám hledat a chránit Zelenou Zem. Důležitá.je každá d,robnost, která mŮŽe pomoci ostatním najít aklstní cestu. Á my budeme tyto drobnosti, nápa,d,y a náměty PřináŠet pro aŠechny,kteří se uydali rul cestu cl. hled,a,jí Zelenou Zem ae srém okolí i a sobě sa,mém, Velké a pestré je bohatství přírody a právě pestrost je důležitá pro zachování života ě. V Zelené Zemi postupně nejrůznějšíprostředí, abyvšímatsi, poznávat a samÓzřejmě i chránit každou z nepřeberných forem nějších
na nav cho živo ,,státních cí druhy VosyČi s
lně
žiji
včely,
,málo-
kdy si uvědomujeme výjimečnost jejich po-
Spolitosti.
statisícová města
V
zivotv kolonii Zaěátek stavby sršního hnízda. Tipni si kde ie na obrázku sršeň obecná, piíořítka velká a žahalka obrovská? Všechny tři druhy dosahuií valikasíi kolem 4 cm.
§§D §^
a,
d 5''l
Mravenci jsou žijícímhmyzem. A
zvlášť neovlivňují
hodně zanedbatelní. Například v brazilských
deštných pralesích tvoří mravenci slušnou armádu. Dokážeš si tipnout, v jakém poměru je
suchá hmotnost všech tamních mravenců
k téžehmotnosti
všech suchozemských
obratlovců ve stejné oblasti, tedy savců, ptáků plazů a obojživelníků dohromady? Zkus to a pak si na konci dvojstrany najdi odpověd'. Velmi váženía u nás chránění jsou mravenci rodu Formica, kteří vytvářeií mravenčí
kupy. Nejznámější je mravenec lesní, kteryi se v době krmení plodu živípřevážně masitou stravou (jinak se spokojí se sladkými šťáVami či semeny) a zahubívelké množství lesních škůdců,Ve velkém mraveništi můžebýt několik desítek i stovek tisíc dělnic, udává se až milion jedinců a to už je panečku nějaké ,,město". Rozdělenína dělnice a okřídlené potomstvo předurčenék svatebním letům vzniká při oplozenívajíček a krmenílarev. Zatím-
.=--
Hnízdo čmeláka skalníha s matkou a dělnicí. V ótévřených buňkáéh je laruá a kukla.
a ten teprve změř).
svatebni den
Jednou jsme při táboření zažili mravenčí svatební den. Kolem oběda jsme si všimli, že nad vrcholem našeho Zubříka poletuje stále se zvětšujícívelké hejno ,,okřídlených" mravenců. Brzy začali mravenci padat na plachIu Zubříka Pokusili jsme se je přesvědčit,
22 wnvputrl NESKENoNU
l..
)1)
aby změnili stanoviště a přiIožili jsme na
oheň vlhké seno. Hustý dým sice zahnal mravence výš, ale místo se jim zalíbilo nato|ik, že neod|etěli. Stále více jich padalo na plachtu, klouzali a kutále|i se dolů jako v nějakém po-
divném zábavním parku V zoufalství jsme rozprostřeli náhradní plachIy Zubříka a padajícímravence do nich zachytávali a odnáše|i stranou. Nic nepomáhalo, kolem stanu se začala tvořit někoIik centimetrů silná vrstva mravenců. Nechalijsme marné práce a obdivovali nádherné okamžiky mravenčího rojení Do svého stanu jsme se mohli vrátit teprve
který nese, táhne či vláčínějaký rozmérný předmět Pozoruj chvíli, jak bojuje se svým břemenem a potom najdi v okolí rozměrově a váhově stejné břemeno (všechno měř od oka, rozhodně neber mravenci jeho náklad, abys ho změřil). Vezmi ho domů a změř jeho rozméry zkus ho i zvážit. Představ si, jak velký náklad bys musel nést, abys v poměru ke své výšce nesl stejně jako malý mravenec. Můžešzkusit vypočítat, jaké rozměry by takové břemeno mělo. A nám napiš, jak velké břemeno nesl mravenec v Iv é zelené zemi.
čmehčíhnizdo
druhý den
Hra na silrika Podívej se pozorně kolem mraveniště na zem a jistě po chvíli zpozoruješ mravence,
Kupa mravence lesního je dokonale zateplená a odvětrávaná stavba. Nahoře na větvičce jsou okřídlen í svatebčanépřed rojením, vlevo samička vpravo sameček, :|^
i ,t'
7L
|.,l
Dalším pospolitě žijicímhmyzem jsou čme-
láci, Každéjaro začinajísamičky čmeláka
skalního budovat hnízdo v přirozených i umělých dutinách či ve štěrbinách skal a budov. Matka se stará o první vajíčkaa larvičky, zahřívá je a přikrmuje První vylíhnutéma|ičké dělnice se postupně začínajío matku starat, kolonie vzrůstá, sílía panuje v ní vyvážená dělba práce. V hnizdě bývá kolem 300 čmeláků a na rozdíl od mravenců existuje pouze jednu sezónu. Zimu přečkajíjen oplozené samičky, které na jaře začínajísbudováním no-
vého hnízda. Popu|aci čmeláků lze s úspěchem podpořit i přípravou malého umělého úlu, kam na jaře vypustíš samičku hledající hnízdo O správném postupu je ale třeba předem si přečístpříslušnou literaturu Někdy nabídnutou budku objeví a obsadí samička sama
Sršeň je rodu ženského
z
velké a hlučnésršně
lllqvu lllu4tr uyt lltru§4ptrullu J§uu však vzácné případy, proiože sršně jsou vysloveně pokojní tvoro-
to
vé. Podobně jako u čmeláka
udržuje rod přezimujicí matka Na jaře staví hnizdo z papírové hmoty, kterou získává z rozžvýkaného dřeva smíchaného se sli-
l
nami. Na obrázku je rozestavěné hnízdo s prvními vajíčky,hotové mivá asi pět plástů a průměr 20 cm, ale některé dosahuje i půl metru a můžemii patnáct plástů. Na vrcholu sezóny můžepočet sršní v takovém velkém hnízdě dosáhnout až 5000 jedinců. Na obrázku je připraven malý kviz, jsou tu tři zástupci hmyzí říšeLidé si je někdy pletou a považujíomylem za sršně někoho jiného Dokážeš poznat, kdo z nich je doopravdy sršeň obecná, kdo pilořitka velká a kdo vzácná žahalka obrovská? VyIuštění je na konci dvoustrany.
V/robci papííu Sršně i vosy dokážíze dřeva vyrobit lehkou nadýcha-
nou a dobře izolujícíhmotu podobnou papíru. Je velmi
podobného vzhledu jako ruční papír, kteni si snadno ze starého papíru můžešvyrobit
sám. Vyrob vlastnoručně papír, pošli nám ukázku a napiš jaký postup při výrobě
ručního papíru jsi zvolil.
klub zelenézemé V Ze|ené Zemi najdeš náměty na vVpravy přír.odou pro všechny kamarády, kteří
za
chtějí lépe poznat přírodu i sebe. Členství
v Ktubu je symbolické a přo ty, kdo nám o plnění úkolů napĚí |e připravena odměna, kniha s podpisém autora.
Ifuižníprémie Pokračuje hra o knihu s podpisem Mi]oslava Nevrlého Neiktásnější sbírka. Získá.ji ten, kdo první dosáhne třináct bodů, za kaž-
dý úkol lze získat nejvíce dva body, Hťa o tuto ptémii z:apočala v čísle1/2000. Stav bodováníje nás|edující Zatím vede Petr Slavík z Hradce Králové, těsně za ním jsou společně bratíi kvétoňovi z Brna a Monika Drobná
z
Prahy a také Káňats z Velešína. Komu z nich připadne kniha s podpisem Miroslava Nevrlého?
Náměty tohoto čísla 1. Najdi mravenčíkupu a co
2 3
nejopattněji změř jeji 4išku.
Jak velké břemeno nesl mravenec v fué zelené zemi. pošli nám ukázku vlastnoručně vyrobeného papíru.
Vyluštění a dopisy WN 2/2000 Podle námétů z minulého ólsla jste pozorovali řadu ptačíchletců od ronisů či datla až po krkavce, čápa, káni, nebo motáka Také máme v redakci několik krásných pírek sojky, kalouse ušatého, slípky zetenonohé a také káné Nejzajímavějšíbyly příběhy o letu ze hry s fantazií. Pro představu přinášíme alespoň jeden. ,,Odlepuji se od země, pomalu stoupám, zakroužím, zamávám kfídly a naberu jižní směr- Za chvíli je pode mnou Dunaj. Dávám se pťoti přoudu, náciherný pohled je na Alpy, které se ty.čívlevo. Přeléíám Rýn, už jsem nad Francií, vinice, krásné záml
za
to,'
Pepík
,g)
o Y U)
m
o ,-c
Í! .6
E
o F 6
o \l
ú m 6 c
E
WN 3/2000
Deštný pra|es. V povodí Amazonky tvoří suchá hmotnost mravenců čtyřnásobek suché hmotnosti všech ostatních suchozemských obratlovců Najdeš sršeň? Zleva je obrázek hojné pi1ořitky velké, uprostřed je žahalka obrovská, ta ale ži]e ve Středomoří a jen vzáeně na jihu Slovenska a vplavo sršeň abecná
WAMPUM NESKENoNU23
o
i= ,=
6 o 5 c 6
]o
o
á-6s
ffiwffi{ffie
horečkou a nemocemi. Nemohli lovit, nebylo
ffi§ffiY*ff
ani co, hladověli! Dál už nemohli. Když je
správce rezeNace Miles odmítl propustit, aby se mohli vrátit zpět na sever, ani jim neumožnil kontakt s Washingtonem, rozhodli se náčelníciSeverních Čejenů,že opustí rezervaci o své vůli a odvedou zbytky svého lidu do kraje otců a dědů. Nikdo je nebral vážně. Už proto, že každémuz úředníkůpřipadalo nemožné, aby nemocnía neustálým hladověním zde-
cimovaní lidé podnikli cestu dlouhou 1500 mil Stalo se však a po jejich stopách vyslali z Fort Rena oddíl vojska, aby je přivedl zpět. Nakonec se stíhání tří stovek zbědovaných indiánů zúčastnilo1 2 000 vojáků vyzbrojených houínicemi, puškami, vojáků dobře živených avzá-
Ma!ý lexikon indiánských kmenů Severní Ameriky lndiáni vlastním jménem Dzitsista, byli jedním z nejdůležitějších prérijních kmenů Jméno, pod kterým je známe, vzniklo ze siouxského názvu Saiena, t.j. "mluvící podivnou řeii", jejich název znamená "velký (nebo štíhlý)
národ". Francouzská zkomolenina siouxského názvu, často zaznamenaná v historii, byla Chiens (psi). ,1_700
V roce sídlili ještě v Minnesotě, na horním toku Cervené řeky, odkud byli vypuzeni
Siouxy. V nových sídlech změnili svůj životní styl. Dříve usedlí zemědělci a hrnčíři se tam stali lovci bizonů a bojovníky. Válčili s Mandany nebo s Kiowy, Pawníji, Hidatsy nebo s bělochy. Cejeni nejdříve zesílili spojením se záhadným prérijním kmenem Sutayi, ale v roce
1849 snížilajejich stavy epidemie cholery.
S bělochy sice uzavřeli mír, ale vůbec je
ne-
šetřili při tříleté válce, která vznikla r. ,l837 mezi Čejeny a Arapahy na jedné a mezi Kiowy a Komanči na straně druhé. Cejeni se účastnili všech r4iznamných bojů s bílým mužem. Pomáhali náčelníkuOglalů Rudnému oblakovi i Sedícímu býkovi u Little Big Hornu v roce 1876. Tam je vedli náčelníci Malý vlk a Tupý nůž.Jejich družiny byly posledními ze Severních Čejenů,které o dva roky později přešly pod správu JižníchČejenůa Arapahů v Okla-
homě. Jejich původnímdomovem byly Black
Hills ve Wyomingu, žili tam od nepaměti a ob-
čas podnikali 4ipravy na planiny v Montaně
a Severní Dakotě, kde lovili bůvoly. Vždycky
se však vrátili do sul,ch domovů v horách. Byli posledními ze všech Čejenů,kteryich se dotkla civilizace. Ve svých horách a svěžímúrodném Powder Riveru měli vše, co potřebovali, a běloši byli na míle daleko. Ostatně HarneySanbornská smlouva z roku 1865 tuto zemi Cejenům, Siouxům a Arapahům garantovala. Běloši však později od dohody ustoupili hnáni touhou po dobytkářském kraji. Tupý nůžse s4imi lidmi bojoval déle než většina jiných kmenů. Boj trval až do jara 1877 ,kdy se vzdali generálu Mackenziemu a jeho oddílům. Řekli jim, že musí odejít na jih do Oklahomy - indiánského teritoria. ne, JižníchČejenů, pokolení. V rezerva lingtonu to vydrželi něco přes rok. Zvyklí na suché planiny a severní kopce, v nížinách zamořených maláriemi padali jako mouchy koseni
24
WAMPUM NESKENoNU
Severní Čejeni jemně provázených telegrafním spo,jením. Po masakru ve Fort Robisonu přesto část Čejenů dosáhla svého cíle! Zprávu o tom obdržel i Velký bílý otec ve Washingtonu. Byl už devatenáctým Ve|kým otcem a jmenoval se Rutheford Birchard Hayes, kteni,ve výročnímposelství v roce 1877 řekl: "Mnoho, ne-li většina našich válek s indiány měla původ v nedodržení slibů a nespravedlnostech z našístrany." Přesto se na příběh 300 ztýraných Iidí rychle mělo zapomenout. Výždyť žádný odpovědný úředník ani žádný úřad nebyl pohnán k od-
povědnosti. Díky Howardu Fastovi a jeho knize The Last Frontier, která vyšla i v českém překladu pod názvem
"Pochod Čejenů"
v roce 1996, se tak přece jen nestalo. l vy se můžete s touto skutečnou historickou epopejí pronásledované skupiny zoufalých, ale rozhodně k smrti statečných lidí seznámit. Kniha byla také zíilmována, íilm běžel v našítelevizi. Zatímco JižníČejeni v roce 1903 svou rezervaci v Oklahomě prodali a stali se občany Unie, Severní Čejeni, zvaní Omisis, uchovávají si svou indiánskou svébytnost dodnes.
Prapor se symbolem Ranní hvězdy užívajíod roku 1964.
Grafický symbol Ranní hvězdy - Wohehiw, nejjasnějšíhvězdy ranního nebe, užívátento prérijní kmen již po dlouhý čas. Byl malován při tancích a náboženských obřadech známých jako Tanec Slunce. Jejívýznam byl pak umocněn faktem, že jeden z nejpřednějších čejenských pohlavárů na konci 1 9. století Tupý nůž(Dull Kniíe) se rovněž nazýval Ranní hvězdou aužívaltohoto symbolu kmene. Jak jsme již výše uvedli, Ranníhvězda (Tupý nůž) spolu s Malým vlkem je odvedli do jejich sou-
časnéhodomova v Montaně, poblíž tvrze Belknap. Tak se stal Wohehiw nadějí i zárukou budoucnosti. HlAWATHA
Do HnHoVnv
Do HnHoVnv
-
Do HnlHovnv
- R€C€nz€
B€Ccnz€
-
ny, kde kdo se jich bál i děti dětí! Ale tentokrát do-
šla Vlastovi trpělivost. Byl by jistě dostal od rváčůz Hitlerjugend nakládačku, ale pomoc přišla od nepříliš oblíbenéhoArnolda. Rázem se staljiným člověkem. Příběh mě potěšil pro svůj veliký lidský rozměr na obou stranách, Ani stani,nacista se za svého kluka nemstil. Nejen, že jsem se z dalšíchkapitol o Lize lesní
moudrosti nic nedověděl, ale rozvleklé rodinné vyprávěnípřecházející do líčenílesních brigád, které Jan Simsa organizoval pro evangelickou mláde;_YMCY, připomíná spíše činnost neoblíbeného CSM. Dojem si asi už nespravíte ani přečtením připo.ieného fejetonu Ludvíka Vaculíka Pokus o jiný žánr, kenl, napsal po Simsově zatčení.
-
Jan Simsa vystudoval teologickou
íakuliu
a stal se evangelickým kazatelem v Pardubicích, Praze - Vinohradech, Klášteře n Dědinou a Pro-
setíně. V roce 1 973 mu stání úřady zakázaly vy-
Jan Simsa
Bitky Jana Šimsy V evangelickém nakladatelství EMAN (Heršpice u Slavkova) vyšla na jaře t. r. od J Simsy kni žečkavzpomínek na jeho dět_ská |éta a dospívání s názvem B|TKY JANA S|MSY Narodil se v Praze roku 1929 a vyrostl v pražsktl,ch Nus|ich, kde také s kamarádem Jiřím Gojdou založili Liščíkmen Lesní Moudrosti (dle zakládající Iistiny se tak stalo 25 září 1943), protože byli přesvědčení, že zdravého, čistéholidství mohou dojíti pouze čistým životem v Přírodě. Proto si vzali za vzor představitele pravé Lesní moudrosti,,Indiána"
konávat duchovenské povolání Pracoval jako dělník. Boku 1978 byl odsouzen k osmiměsíčnímu trestu za údqné napadení veřejného činitele (při domovní proh|ídce bránil svou ženu). Zabyval se myšlenkovým odkazem K H Borovského, T, G. Masaryka, J. L. Hromádky, E Rád|a a B. Komárkové. Uvádí se, že od konce 50. let spoluvytvářel myšlenkový kvas v teologickém hnutí Nové orientace. Patřil k qirazným brněnským signatářům CharIy 77, Po převratu mj redigoval Křesťanskou revui, kam dosud ob-ihmcas pnsplva.
V této listině dále stojí: ,,C_hceme následovati sto-
pu velkého myslitele - Cerného V|ka. Chceme zachovati seifórtův odkaz Lesní moudrosti v Čechách. Bereme si za příklad Henry D Thoreauův čistý život v Přírodě. Chceme odstranit bídu a nezdravost z českémládeže. Nechceme dělat rozdílůmezi lidmi Nechceme hledět na majetek, vzdělání, národnost a předky, nýbž na způsob života a čistotu myšleníduše a srdce Chceme, aby všichni lidé žili šťastně a měli stejnou radost zPřírody a ze života." Asi se budete divit kam na tyto vzletné myšlenky k|uci chodili, ale prozradím Vám, že Janův otec byl ve své době náče|níkem Ligy lesní moudrosti duch woodcraftu stále přeblival nejen i v jeho rodině, ale i jejím okolí. A tak nebylo nic_ divného, že vědě|i, kdo se skryí,vá za jménem Cerný Vlk By| jím - jak asi víte americký spisovate|, malíř a vychovatel E. T Seton. Ale oni už také věděli - v době, kdy většina našich woodcrafterů o tom neměla ani tušení, že zakladatel čs. Lesní Moudrosti prof Mi|oš Seiíen zemřel. Jinak by čtrnáctiIe§i Jan nepsal o jeho odkazu. Ano. v rodině Jaroslava Šimsy se to už muselo vědět proí. seifeÉ-woowotanna zemřel v Bechyni v listopadu 1942 Ale pojd'me ke knížce,po které jsem sáh| až dychtivě, protože lecos vím právě o Jenově otci (woodcrafteři mu říkali Sůva) a očekával jsem proto podrobnosti o kmenech Lesní Moudrosti po válce, nejméně pak o Liščímkmeni, o kterém isem již jako student zachytil zmínky, při stopování činnost LLM. Dočkal jsem se však jistého zklamání, Z deviti popsaných bitek mě os|ovily pouze dvě Hned ta první- Bitka u ústíBažantího potoka (z tehdejšího pražského předměstí v Hostivaři), protože ta půvabným způsobem popisuje výpravu zmíněného Liščíhokmene a jeho střetnutí s místními domorodci A pak - Bitka na dvoře Reíormy popis rvačky českéhokluka Vlasty se dvěma Němci ve dvoře domu, kde Simsovi bydleli. Byli z prověřené nacistické rodi-
-
statuje u dalšífotky z roku 1963, u Hochů od Bobří řeky, se naučil první akordy na kytaru. Z odrostlých členůFoglarova oddílu vznikla trampská osada Zlatý Horizont. Ve druhé polovině 60. let s nimi Jáčekzačaltrampovat také Jez-
dili hlavně do brdských lesů a také hojně navště-
vovali Greenhorny, kteří tehdy provozovali tzv. trampský Camp Club V sále Hajnovka na Vinohradské třídě existoval i Jamboree Club, kde byli hlavními protagonisty Strings of Tennessee, Mustangové, ale potkali jste tu i trio KTO a také Rangers v jejich původní nejsilnější sestavě. Cte se to báječně, hlavně člověku, ktený měl podobné zájmy a tu dobu žil také. Protože je Cvančara dobryí vypravěč a dobn_i historik, myslím si však, že si dobře počtou i podstatně mladšíse zájmem o věc. Skupina Taxmeni byla založena na podzim 1970 a už za čtvrt roku poté poprvé veřejně vysioupila. V počátečnímobdobí se pohybovala na pomezí folku a bluegrassu. V této hudební oblasti vyhrála několik soutěží a festiva|ů. Získali iZlatou Portu,,Za dlouholetý přínos v oblasti české country hudby." V roce 1979 však přerušili činnost a prakticky zača|i opět vystupovat až v druhé polovině osmdesátých let. Změnila se samozřejmě členská sestava a Taxmeni se z původního tradičníhosměru a akustického zvuku propracovali k modernějšímu pojetí, založenému na razantní rytmice a již zmíněnéoriginalitě. Po listopadu 1989 vydali celou řadu gramoíonoqich desek a kompakních disků, z nichž největšíúspěch zaznamenali s trilogiíCALAMlTY JANE. Právě zde se uvedli a posléze proslavili r4írazem a stylem nazvaným military-country. Jejich repertoár je skutečně bohahl, a pestni V písničkách, např. z války Severu proti Jihu (např. česlqi text slavné píisně Buráky napsal Jiří Fallada) zhudebňujípříběhy o odvaze, chlapské cti a morálních principech V jejich textech se setkáme nejen s klasickými westerno4ími tématy, ale i s osudy vojáků druhé světové války (o čs letcích v Bitvě o Anglii),
nebo
i ilegálním působení skautské organizace
v třetím
-
skautská
protikomunistickém - odboji ( píseň Lilie hudba Josef Sklenář, text Mirek Rob)
-
Slávek Janov charaklerizuje písně Taxmenů témito slovy: ,,...To jsou příběhy drsné, něžné, bojovné i romantické. Jsou pozitivní - vlastenecké - nebojme se toho slova. Nechybí v nich hrdinové, ale ani obyčejný člověk, kterli toužídostat se o stupínek uýš, Nechybí v nich hezké že-
a
-
B€c€nz€
Jaroslav Čvančara
ny, příroda, láska, toulavé boty, prašné cesty, ani sk|enice piva s čepicípěny. Prostě jsou to příběhy,,country". Příběhy o životě, o takovém, jaký je. Chceme-li za třicetiletím Taxmenů, popsaném v této knize, udělat symbolickou muzikologickou tečku, pak nám snad nejlépe posloužítoto konstatování: stejně jako vavřiny z přehlídek, festiva|ů a prodeje desek, můžeTaxmeny těšit vý-
TAXME1{l
aneb Hledání Gountíy gtálu souhlasím s tvrzením editora slávka Janova,
kteryi připravil knihu k vydání a doplnil úvahou za
Akademii Country Music, že tři desetiletí Tax-
menů popsaná v této knize jsou současně i obrazem našídoby. Byt'v zrcadle nastaveném v nekonvenčním úh|u pohledu. Ale takhle nekonvenční už Taxmeni jsou. l svým průkopnictvím tzv, českémilitary-country. Mě - jako bývalého člena Foglarova oddí|u samozřejmě zaujala Čvančarova zmínka, že on k Hochům od Bobří řeky přišel v roce 1960 Já byl členem v letech 1957-58 a tak jsme se tu minuIi. Ovšem jeho foto s Jestřábem z letního tábora 1961 na S|ovensku (bylo to na Zelené říčce), strana 11, je úžasné.Jak Jáček (lak mu v oddíle říkali a mezi přáteli je jím stále) sám kon-
-
sledek nedávného průzkumu českéAkademie
Country Music. Na otázku, kteří tři interpreti nebo kapely představují v historii naší country scény absolutní špičku,se jméno Taxmenů objevilo ve společnosti Michala Tučného a Greenhorns nejčastěji! A hlas lidu se příliš nemýlí. Taxmeni mají za sebou na 1 500 vystoupení a několikrál vystupovali i v zahraničí, V rámci oslav 50 výročívylodění spojenců v Normandii, účinkovaliv roce 1 994 jako jediná česká kapela. Taxmeni působídynamicky, .iejich vystoupení majíspád a naplněné sá|y se staly bezmála pravidlem. Jejich kapelníkovi k vydané jisté íormě autobiograíie límto blahopřejeme a čtenářům vzkazujeme, že investici do jejich knihoven můžeme jen a jen doporučitl -ihmKniha stojí299
Kč.
WAMPUM NESKENoNU 25
zimní s širokými límci u tropika a rukávovými vchody a dále stany určenépro horolezce. Vznosné jsou křivky geodetických stanů, u kteryich se pruty konstrukce nekřížívjednom bodu. Jejich vtihodou je větší vnitřní prostor a větší pevnost konstrukce, která se kři žíve více bodech, ovšem i tady je vše vykoupeno vyššícenou.
Stany ,l i
s R S n
iětšina čt imálo sta či v týpí.
stan. Puták v Roháěích, přechod
putování přírodními parky všechno cesty, kde se bez stanu ké příbytky jsou dnes na takové výpravy
n
velikost a konstrukce stanu
První otázkou při volbě nového stanu je velikost. Malé stany pro jednoho aždvanocležníky (šířka cca do 120 cm) jsou určeny samotářům a horolezcům, kIeřívážíkaždé deko. S plným vybavením Ministan
(rakvička) :3 fl:ffij"s?j3:ť:§.§'r13:iťT..};j]
i tři nocležníky(šířka 130-160 cm) Pro tři obyvatele s bagážíse doporučuje alespoň 190 cm prostoru na šířku. Stany mají dvě vrstvy, vnitřní prodyšnou a nepromokavé tropiko. Jednovrstvé
stany bud' nechrání spolehlivě
kopule
geodetický
proti
dešti (ty levnější) nebo mají své speciální určení(ty dražší). Konstruktéři dnešních lehkých turistických stanů ze syntetických materiálů opustili již klasická ,,A" se dvěma svislými tyčkami a přešli na kopule s obdélníkovým půdorysem a dvěma hlavními pruty vypnutými do oblouku, které se křižují v jednom bodu ve vrcholu stanu. Tyto stany zjevně postupné víIézínad šestiúhelníkový,mi stany se třemi hlavními pruty. Důvody jsou uvedeny v následujícím odstavci. Ma-
teriálem jsou nylonové, polyesterové a polyamidové tkaniny s různými zátěry. Pro méně náročnépodmínky jsou určeny tunelové stany, jejichž rnýhodou
je lepší využitíprostoru a nerrlihodou
nutnost kotvení. v nabídce stále zůstávají i bavlněná áčka pro ctitele přírodní klasiky a pro dlouhodobé pobyty.
tunelový
Prostoř pro věci a pro vaření Velice důležitýmfaktorem pro cesto-
vání se stanem je úložnýprostor a prostor pro vaření. K tomu sloužíkrytá apsida (tvořená pouze tkaninou) nebo předsíňka (s vlastní konstrukcí). Do-
poručujeme věnovat předsíňce při výběru zvláštní pozornost Zatímco základní nároky většina dneš-
ních stanů splňuje,
kombinovaný
konstrukce
předsíní bývá různá. Jde o to, aby
u stanu byl dostatečný prostor pro špi-
navé boty, batohy, jídlo a vlastní vaře-
nív případě nepříznivého počasí. To je jedním z důvodů určitéhoústupu šestiúhelníkovýchstanů, u ktenich jsou možnosti Vytvoření takového úložnéhoprostoru slo-
žitější,než u obdélníkových půdorysů.
Speciální stany
V jiné cenové relaci se pohybují speciální stany, například
26
wAMpUM NESKENoNu
Důležitédoplňky Při uýběru doporučujeme zqímaI se o nepropustnost podlážky, ,1,10 o podlepení všech švů,o výšku stanu, kdy zhruba cm postačí pouze na posazení a zhruba 130 cm i na pokleknutí při oblékání. Samozřejmě je dobré zvážiI, zda celková hmotnost stanu odpovídá vybavení, protože každý přepych něco váží.Mnohé cestovatele zajímajítaké stany se dvěma protileh|ými vchody, kdy lze správný vchod vybrat podle směru větru a druhý použítjako úložnýprostor,
Novinky a současný trend
Nejnovější modely přinášejí podlepená očka pro uchycení konstrukce, možnost kvalitnější duralové konstrukce, stále kvalitnější materiály a také příjemné drobnosti jako je očko pro zavěšení baterky u stropu či látková síťka na drobnosti a sušenívěcí ve vrcholu stanu. Mezi novinkami pro sezónu 2000 se v tuzemsku objevilo hned několik norrlich geodetických stanů. Z domácích výrobců rozšířilafirma Jurek řadu Dome a firma Hannah uvedla model Expedition. Novinkou ze zahraniční provenience je zimní stan Nashoba firmy Coleman, Vše nasvědčuje stoupajícímu zájmu o tyto náročnější stany V zahraničíse objevují variabilní stany s několika rozdílnými doplňky podle náročnosti připravované akce, Vlivoj spěje kupředu velice rychle a prakticky každý rok se objevuje nějaká íuturistická novinka. Z poslední doby jsou to například jednovrstvé stany, u ktenl,ch se vnitřní povrch podobá jakémusi ,,íroté"bránicímu kondenzaci vzdušnévlhkosti. Příjemnénoci v dalekých zemích přeje Wampum Neskenonu a Jiří CERV|NKA ve spolupráci s redakcí www.MalyPruvodce.cz
4,,úíía
trampský hit století 1. Hosa na kolejích / Wabi Daněk
2 3
Vlajka / bratři Kordové /Skoupý Bedna od whisky / Miki Byvola
Do ankety došlo 3037 lístků a navrženo bylo celkem 396 písní.
-
Vše, co chcete poslat do této rubriky vtipy, zprávy, básně, povídky atd. zasílejte na adresu: AVALON, Komořanská 87/,l3, 1 43 00 Praha 4.
x z,h Depeše z
í listárný
x
Kalifornie
Drahý Medvěde, Posíláte Wampum Neskenonu do Států? A nebo máte spojení s někým v USA, kdo by ho zde prodával?
Vítězslav Adam San Jose, California, USA Filosof ,,Filda" Neskenon |966-69
Nazdar Fildo!
Člověčejd bych Tě nepoznal, bývals přece na svůj věk tak povídavý a ted' mi napíšešpo tolika letech dvě tti7avé věty. Rrid bych věděl, a jistě nejenjd, minimdlně všichni Neskenonci Tvé oddílové generace, co děIdš, jak žiješ,čímse živíš,co v Tobě z těch našich slavných let zůstalo, atd., atd. Jestli rozumí Tvoji potomci česlty, rddi zašleme číslana ukdzku a v případě, že je Wampum Neskenonu z.aujme, domluvíme se na předplatném, které na naše poměry vůbec není drahé ( ]20 Kč), ale poštoýné za ocedn jej asi dost prodraží.Myslím si, že by sis sdm početl. WN vyddvdm devdrj rok, vedle ekologického magazínu NIKA, který vychtízí
už2] let.
Ještě k Tvému dotazu: WN zasíItíme Setonově dceři Dee Barberové do Santa Fe (Seton Villa7e) a ptir číseldo kanadské Manitoby - Errolu Breadinovi do Astinu, Dr. Emilovi Kučerovi (skautskému bratrovi z pražské Dakoty) do Edmontonu, Ví o nrís i Zdeněk Fischera z Britské Kolumbie (do Čech se vrací každé4 rolq a při své letošníčerlnovéndvštěvě v praze se v redakci stavil) a také manželéFederselovi 7 osady wampum ve Winnipegu. Jiří Federsel tu byl před dvěma lety. Filclo, kdybys chtěl ve StdtechWN šířitmezi našimi emigranty, byli bychom jenom rdli. Loni měIi v Britské Kolumbii svůj světový potlach naši trampové. ByIo jich tam několik tisíc. A ještě něco, můžešndm do Wampumu také něco napsat. Jo, a 13. listopadu 2000 si udělej čas, všichni Neskenonci mají sra7v Pra7e, v divadle Jiřího Grossmanna. Slaví svých 35 let! Dej vědět, ddm Ti lupen strdnou, nebo bys chtěl rezervoyat víc? Ivan Makdsek
Roucho Tg€ameda
Tokehis§
Přední straně (obr, vlevo) dominuje - jak vidíte - totem Modré Želvy Lemo-
vání s huronským vzorem v modrožlutémprovedení dokládá, že roucho patřilo bojovníkovi z tohoto rodu. Při jeho horním okraji jsou symboly orlích per, úplně dole excentíicky v pravé části je znak |esní moudrosti (bůvolí íohy se tvarem trochu nepovedly. Nápaditější se jeVí U tohoto roucha zadní strana (obr, vpravo). Jeho horní polovinu vyplňuje vellqí Dakotský kříž Čtyř Větrů (každý má svůj symbol), užívaný při zahajování sněmu kmene. Naznačuje, že Tokehiska patřil mezi aktivní ohnivce Neskenonu. Jiné symboly ohnivců totiž roucho neobsahuje a je pravděpodobné, že v době, kdy si je vytvořil ještě wagamedem (ohnivcem 2 stupně), nebyl.
Zajímavě vypadají dva - vedle sebe umístěné - indiánské symboly pro bdělost. Zře]mě si této vlastnosti majiteI považoval. Ostatně dvakrát zesílená bdě-
lost můžetaké znamenat až ostražitost a tu každý bojovník v divočině musel
v sobě pěstovat. Tedy, asi šlo o íormu jistého předsevzetí směřujícího ke zdo-
konalení osobnosti. Devíti týpíčkamaby se asi pochlubil každý rád, kdyby by| abso|ventem devíti táborů jako Tokehiska. Takor4í signál sám o sobě už znamená velmi mnoho. Zelené znamenají asi tábory letní a bílézimní. Neníz nich však patrné, že jeho vůbec prvním táborem byl tábor zimní - Tří světů, u pošumavského Makarova, Zastáva| i mnohé r4íznamné funkce, např. byl owačirou klanu Modré Želvy,ikdyž přiše| do rodu Onondago. Tato íakta se však ze symbolů na rouchu již nedozvíte. Tokehiska chodi| do kmene v letech 1 988-93
Roucho sachema Kivendoty Přední strana (obr. vlevo): Všechny použitésymboly (lesní moudrost, Dvanáctiramenný zákon Ohně, or|í pera) zdůrazňují woodcrafterský směr skautingu, včetně korunky pro šlechticlqí,stupeň sachema, kterého Kivendota dosáhl Zadní strana (obr, vpravo): Jestliže přední strana vyladřovala vztah nositele k hnutí, zadní strana roucha je vyloženě osobní Nahoře, uprostřed, vidíte červený štíts osobním znakem. Šedá vlčístopa chce říci, že začínalv oddíle Šedých Vlků (to měl ještě skautskou přezdívku Tarpan, jehož podkůvku se šípem užíval jako osobní podpisovou značku), než přiše| do Neskenonu, kde byl přijat ,l koncem roku 978 do rodu Bílých Jestřábů, l když pak p|nil svou skautskou s|užbu v klanu Modré Že|vy a pak i mezi Hnědými Bobry, cítil se blít nadále Jestřábem, proto i červenélemování roucha s bílými symboly hvězd a srdcí Od osobního štítujde středem řada pěti symbolů páteře až k do|nímu okraji roucha. To je ve|mi výmluvné, Kivendota chtěl mít rovnou páteř a blh v životě férovlim chlapem. A pokud vím, to zatím
plní!
_ihm_
#
w#ea l!z Vlce
..l;r
'
Obchodní iednoto 3 Nódrožní l059 5l 2 5l Lomnice n/Popelkou českó republiko tel.: +42O 431 ó3 2214 fox: +420 431 ó3 2203 mobil: +420 6027ó3207 e-moil: v. hovro nek@tech nolen. cz
Jedna ze vzpomínkových momentek na Fíldu z doby, kdy skautoval v Neskenonu: na podzimní výpravu do Brd v roce 1968 se Filosof (na snímku první zprava) vydal po boku Medvěda (s kytarou), za ním vykukuiícího Jívy a dále Zdeňka, Lišáka a Heraky. Na jméno posledního skautíka na této brdské stezce už bohužel - za ta léta - usedl prach zapomnění.
E8,,ll,ň2éréěi:.ffi O Zájemci o knihu Libora Pechy Woodcraft (recenzi jsme přinesli ve WN č. 1/1999) si ji mohou za \^f,hodnou cenu 100 Kč - včetně poštovného - objednat telefonicky na čísle06021 686725 nebo na adrese Agentura Wester Man, Božetická 6/3397, 143 00 Praha 12-Modřany
28
WAMPUM NESKENoNU
TEcHNoLEN, TEcHNlcKY TExTlL. A.s.
fu**
* &EEB$§ TEEPEE
#s,s €& &§ +s
m
ww
ď#
]BB9Kč a5m s liningem 85óó Kč a6m s liningem l0899 Kč
DAKOTA a 2,5
a7m
s
liningem 13464 Kč
^
v
Roucho wagameda Neskenonu Tokehisky z rodu Modré Žetvy Roucho sachema Kivendoty z rodu Bílého Jestřába
l{fií§Li Jftt'i tjtr§ň
\,fi0; " D, t"ltŤii,iĚ iL p{
jť,ll
BO pg'!
N;s
(iĚň.=F,E-
l
§§.ť§,Etií xřl€hi
si
t
*nT !fiafir.{lř .ii
):
.;filjs|*
tl
,i,,
.1]
l, ,,
J,
] ,l.
}iůťj!:4*§+
liL
tn: _ .',. ,. l,,t"i"-!ň ai i:
l
il§
,l
ff
;í,_
i;
i\tl
i_.j
"
:_ "
!iiŘT|'L
Fi
ň '!iTEl,t}_
tl
fi li a]
L i]
i\"
iltiiá
řj;i
j1]
i.
ij,
3ýij;ii! i i:*L*;.
,ť§
j ,li_
i, i;:
..riliil}".i:
|il'j
sB,---,-: Tl'
,Ě,p 11:i
řr'-i]
:
l,
j§ř1 ":.itři
,
.j
