No title

Drazí Farníci, Farnice a Farničata…

…před několika dny, přesně 13. března, uplynul rok od zvolení papeže Františka na Petrův stolec. Když se divám na ten rok zpětně, pak to byl rok velice intenzivní jak v životě biskupa Říma, tak i celé Církve, ale i těch, kteří Církev ne vždy příznivým okem pozorují. A já jsem za ten rok vděčný i Hospodinu i papeži Františkovi… Vděčný jsem za už slavné “buona sera”, které zaznělo z jeho úst hned po zvolení a také za programovou adhortaci “Evangelii gaudium - Radost evangelia”, o jejíž seznámení se s ní papež usilovně prosí, přičemž ví, že takové dokumenty jsou čteny jen rychle, povrchně, anebo nejsou čteny vůbec. Jsem vděčný za to, že nahlas mluví o tom, o čem všichni víme, ale nemluvíme, protože jsme naučení, že o některých věcech se prostě nemluví. A právě zde najdeme (v “Evangelii gaudium”) větu, že některé zvyky Církve, někdy i hodně zakořeněné v dějinách, s plynoucím časem přestaly být nápomocné hlásání Evangelia a také, že některé církevní normy, které kdysi byly přínosné, dnes už ztratily svoji výchovnou sílu. Vděčný jsem také za jeho spontánnost, která (pravděpodobně) způsobila to, že nejsou publikovány jeho improvizované (ačkoli promyšlené) výpovědi a každodenní homilie,

nejsou tištěny doslova, ale pouze “referovány” v “Ľ Osservatore Romano”. Vděčný jsem i za svobodné rozhovory, namísto proslovů, např. během setkání s vyššími představenými mužských řeholí. Místo proslovu se jednalo o hodinový rozhovor s vysvětlením, že tolik času měl, před návštěvou zubaře. Podobně proběhlo i setkání s českými biskupy během návštěvy “Ad limina apostolorum”. Vděčný jsem za to, jaké chce pro Církev biskupy. Mluvil o tom během setkání (21. 06. 2013) s apoštolskými nuncii, kteří, kromě jiných úkolů, také vyhledávají vhodné kandidáty k biskupskému svěcení: biskupové “mají být pastýři, kteří jsou blízko lidí, otci a bratry, mají být tiší, trpěliví, milosrdní; mají milovat vnitřní ubohost jako svobodu pro Pána i vnější jako prostotu a jednoduchost života, nemohou mít mentalitu “knížat”; také, aby nebyli ambiciózní a neusilovali o biskupství (…); ať milují jednu místní Církev a nehledají jinou – to se nazývá cizoložství. Ať jsou schopní pečovat o svěřený jim ovčinec, to znamená, ať mají pečlivě na zřeteli vše, co udržuje jeho jednotu.” Vděčný jsem za to, že v poselství na dobu postní napsal o povinnosti rozdělit se o to, co máme s potřebnými, zvláště za tyto dvě věty: “Nesmíme zapomenout, že oprav-

731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 1 - [email protected] [email protected]

dová ubohost bolí. Zřeknutí se čehokoli by bylo bezvýznamné, kdyby nemělo kající ráz. Moji nedůvěru vzbuzuje almužna, která nebolí”. Kdo z nás neměl pokušení konat dobré skutky, jejichž náročnost sami pak v podstatě necítíme? Vděčný jsem papeži Františkovi za to, že v rozhovoru s Ferruccio de Bortoli jasně stanovil, co je manželství a co manželstvím není a přitom klidným způsobem mluví o nutnosti právnických regulací postavení různých typů mezilidských vztahů. Vděčný jsem za to, že chce, aby během nejbližší Synody biskupů byly řešeny záležitosti, které, zdálo se, jsou jednou provždy vyřešeny - a ve skutečnosti nejsou: církevní status lidí rozvedených a také antikoncepce (o té sám řekl: “Není to otázka změny doktrí-

ny, ale nutné je jít do hloubky. Je nutné, aby v pastorační práci byl brán zřetel na situaci a možnosti konkrétních osob”). A nejvíce jsem vděčný za to, v čem je všechno, také to, co jsem doposud napsal, obsaženo, tedy za to, že sází na unášející krásu Evangelia. Neboť Církev papeže Františka je tu proto, aby tuto krásu ukazovala. Církev očištěná z jakéhosi předvádění se, z prázdných slov a gest, osvobozená od pýchy a přetvářky. Církev ve starých, rozšlapaných botách, které ale dobře znají pokřivené stezky dnešního, mnohdy bídného a ztraceného, člověka.

Przemek

Informace pro posluchače rádia Proglas Milí farníci, jelikož jsem od ledna letošního roku převzala službu KAPRa (společenství Kamarádů PRoglasu), chtěla bych Vás informovat o některých důležitých informacích. Jak rádio Proglas naladit: - na klasickém rádiu na frekvenci (pro naši oblast) 93,3 MHz Praděd - na každé televizi s přijímačem DVB-T (pomocí set-top boxu) po celé ČR - pomocí satelitu DVB-S Astra 3B - 23,5° E: Střední Evropa - na internetu na stránkách www.play.cz/radio-proglas Jako KAPR je mým úkolem a službou distribuovat k Vám - členům a přátelům Proglasu zpravodaj rádia a případně vybírat dobrovolné příspěvky na provoz rádia. Možnost, jak přispět na provoz rádia: 1) Osobním darem na jejich účet č. 4200042422/6800, jako variabilní symbol uvádějte VŽDY Vaše členské číslo. 2) Hromadným darem, který budu odesílat 4x ročně (vždy ke konci března, června, září a prosince) s přesným rozpisem jednotlivých dárců. Příspěvky mi můžete odevzdávat kdykoli, vždy ale potřebuji vědět jméno a příjmení každého dárce jednotlivě a také jeho bydliště, popř. zda je či není členem klubu rádia Proglas. Pokud se chcete stát členem klubu rádia Proglas, stačí vyplnit jednoduchou přihlášku, kterou Vám na požádání ráda poskytnu. Zároveň chci upozornit a tlumočím informaci rádia, že vybírám pouze příspěvky na rádio Proglas a nikoli pro televizi Tv NOE. Dary určené televizi Noe prosím posílejte výhradně na účty Telepace. Děkuji tímto moc za pochopení.

Marcela Vehovská, Polní 4/2, 747 23 Bolatice tel. 608 542 632, e-mail: [email protected]


První diecézní setkání hnutí Modlitby matek V sobotu 8. března se naše společenství „Modlitby matek“ zúčastnilo prvního diecézního setkání hnutí Modlitby matek, které se konalo v novém kostele Svatého Ducha v Ostravě – Zábřehu. Chrám byl plný maminek, jak mladých, které mnohé měly své maličké děti sebou, tak maminek středního věku a taky maminek a babiček zralého věku. Setkání bylo zahájeno mší svatou, kterou celebroval náš biskup Mons. František Václav Lobkowicz. S ním sloužilo mši svatou dalších osm kněží. V kázání se otec biskup věnoval roli matky od porození dítěte, kdy zažívá po bolestech velkou radost, přes starosti s vývojem dítěte, prožívání jeho nemocí, ale zároveň prožívání vděku Bohu za velký dar být matkou, následně začátky ve škole, pozorování dítěte s obavami, zda výuku zvládne, přes pubertu, studia a vypuštění z rodinného hnízda. Poté zdůraznil, jak je důležité být duchovně nablízku své dospělé dcery nebo syna, avšak nepřekážet, ale být připravena pomáhat a vždy je doprovázet modlitbou. Matkou žena zůstane až do smrti. Po mši svaté mohly maminky, které cítily, že se mají svěřit ostatním se svým zážitkem Boží milosti ve svém životě souvisejícím s účastí ve společenství Modlitby matek, vyjádřit své svědectví do mikrofonu. Po chvíli ticha našlo postupně odvahu asi deset maminek a bez přípravy na toto vystoupení se podělilo o zážitek s Boží láskou, dobrotou a pomocí v těžkých chvílích svého života. Jejich svědectví byla hluboká, často jsme měly v očích slzy, když jsme slyšely, jaké zázraky se někdy v rodině odehrály, a byly jsme vděčné za to, že můžeme být součástí společenství matek. Každé svědectví bylo zajímavé, uvedu jen některé z nich. Mladá maminka tří malých dětí, se kterými je na mateřské dovolené, se svěřila, jak jí pomáhá scházení se s ostatními maminkami a společná modlitba za děti, odevzdávání starostí Bohu, protože ve své nynější funkci uklízečky, ošetřovatelky, pradleny, kuchařky, vychovatelky, se cítí osamocená. Vystoupila tam i maminka, která měla tři vlastní děti, a která si s manželem ještě dvě děti adoptovala. Svěřila se s tím, jak těžké bylo pro ni období prožívání puberty u adoptivních dětí, kdy tyto děti hledaly „viníka“, proč zrovna ony nežijí s vlastními rodiči, a paradoxně ho našly v adoptivních rodičích. Svěřila se, jak jí těžký kříž pomáhalo nést svou modlitbou společenství matek. Starší maminka svědčila o své vytrvalosti v modlitbě i o vytrvalosti společné modlitby matek. Má dva dospělé syny, kteří se jí vysmívají za její víru v Boha, myslí si a dávají jí najevo, že je naivní, hloupá, nevzdělaná. Společenství matek jí společnou modlitbou o navrácení víry v Boha pro její syny pomáhá nevzdávat se, stejně jako se nevzdávala svatá Monika v modlitbě za svého syna Augustina. Následovala adorace před Nejsvětější svátostí oltářní, při níž probíhala společná modlitba, stejná jako ta, kterou se modlíme na našem setkání. V závěru jsme každá samostatně mohla odevzdat do košíčku, umístěném před vystaveným Pánem Ježíšem, lístečky se jmény svých dětí, ale i ostatních, na kterých nám záleží, a v krátké tiché modlitbě jsme je mohly svěřit do Ježíšova Srdce. Na závěr bylo pro nás připravené bohaté občerstvení ve společenském sále v suterénu kostela. Připravily ho jak místní maminky, tak i maminky, které na setkání dojely. Rovněž jsme si mohly zakoupit knihy a DVD týkající se hnutí Modlitby matek. Během celého setkání jsme prožívaly krásné chvíle naplněné radostí, že můžeme patřit do hnutí Modlitby matek, ve kterém si navzájem pomáháme v modlitbě s důvěrou odevzdávat své děti do rukou Božích.

Za společenství Modlitby matek Edita Moravcová 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 3 - [email protected] [email protected]

Učme se odpočívat... Často pociťujeme únavu, kterou nám přináší věk, práce, napětí, špatné zdraví, někdy i méně příznivé počasí, důvodů se najde vždy více než dost. Stěžujeme si na tento nechtěný stav a nevíme si s ním rady. Buď únavě bez odporu podléháme, nebo naopak s únavou bojujeme, často se dokážeme i obviňovat, že jsme únavě podlehli. Podléhal jí i náš Spasitel Ježíš Kristus. V Písmu svatém čteme, že nám byl ve všem podobný, kromě hříchu. Evangelisté se často zmiňují o tom, že se Ježíš po dni plném námahy uchyloval do samoty, na osamělé místo a tam rozmlouval se svým nebeským Otcem a modlil se. On také měl pochopení pro únavu svých učedníků, kteří se vrátili z první apoštolské cesty, na kterou je poslal. Svatý Marek nám o tom vypráví: "I sešli se apoštolové k Ježíšovi a vyprávěli mu všechno, co činili a čemu učili. On jim řekl: "Pojďte stranou na osamělé místo a trochu si odpočiňte!" Bylo totiž mnoho těch, kteří přicházeli a odcházeli, takže sami neměli ani kdy se najíst." /Mk 6,30-31/ Bezpochyby poslechli a v Ježíšově přítomnosti se z únavy vzpamatovali a nabrali opět nových sil. Návštěva v domě Lazarově byla pro Ježíše příležitost k odpočinku. Zde dík starostlivé péči Marty a Marie odpočíval, rozmlouval se svými přáteli. O Lazarovi se v tomto úryvku nehovoří, dozvídáme se z něho o počínání dvou sester Marie a Marty. Mistrným způsobem a ve zkratce nám přibližuje povahu jedné i druhé. Před Martou stojí náročný úkol, připravit pohoštění pro všechny. Je to nenadálá situace a Marta trochu podléhá panice, najednou je toho na ni mnoho. Velmi ji záleží na tom, aby své hosty dobře pohostila. Zjistí mezitím, že ta, která by jí měla pomáhat, se usadila u Mistrových nohou a oddaně mu naslouchá. Marta je tímto sestřiným chováním dotčená. Jde řešit situaci nezdvořile vůči hostu Ježíšovi. Nekárá Marii, ale obrací se s výtkou na Ježíše: "Řekni přece Marii, ať mi pomůže!" Marta se zmýlila, když očekávala, že se Ježíš postaví na její stranu. Jeho odpověď zní sice jako chvála, ale v Ježíšových slovech je znát i jemná výčitka: "Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se o mnoho věcí! Ale jen málo je zapotřebí, nebo jen jednoho. Marie si totiž vybrala nejlepší úděl, a ten jí nebude odňat!" / Lk 10,38-42/ Tato událost je pro nás jakýmsi připomenutím, že je třeba respektovat i skutečnost, že je třeba i odpočívat, nezaměstnávat se pouze vnějšími starostmi. Marta nevnímala Mistrovu potřebu odpočinku, jeho únavu a navíc po něm vyžaduje jeho zásah do provozu domácnosti. Je to pro nás obrazem naší starostlivosti, někdy i dokonce přehnané péče o věci všední, hmotné. Jako ona se dáváme strhnout často jen zdánlivě naléhavou prací, starostmi, stále musíme být v akci, být činní. Jako bychom měli strach, že podlehneme únavě, že to či ono nezvládneme, nedokončíme započatou práci. Hlásí-li se ale únava, pak je opravdu zapotřebí zvolnit tempo a na chvíli se zastavit, dopřát odpočinek nejen znaveným údům, ale také dopřát svému srdci chvíli ticha a pokoje třeba k modlitbě. Stejně jako Marie prožít u nohou Mistrových šťastné chvíle rozjímání. Rovnováha Svatý Antonín z pouště odpočíval se svými učedníky před chatrčí, když šel kolem lovec. Překvapilo ho, že je Antonín tak uvolněný, a protože situace nesplňovala jeho představu o tom, co by měl svatý mnich dělat, vyjádřil svoji nelibost. Antonín mu řekl: "Napni svůj luk a vystřel šíp." Lovec tak učinil. "Napni jej znovu a vystřel další šíp," pokračoval Antonín. A lovec to ještě mnohokrát zopakoval. Nakonec se ohradil: "Otče Antoníne, když budu luk pořád napínat, tak praskne!" "A tak je tomu i s mnichy," odpověděl Antonín. "Kdybychom přehnali jistou míru, zničilo by nás to. Proto je správně si čas od času odpočinout." (Brian Cavanaugh - Malé příběhy) Několik rad, jak prožíval volný čas, jak se zotavit.... Aby se člověk opravdu celkově zotavil, je dobré dát odpočinout nejen tělu, ale umožnit zotavení a pokoj i duši.Tělo si dobře odpočine a zotaví se v přírodě, psychika v prostředí, kde jsme přijímáni a milováni a skrze odpuštění. 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 4 - [email protected] [email protected]

Duše v modlitbě - v setkání s Bohem, který je zdroj a původce všeho dobrého... Sám Ježíš se často odebíral na "opuštěné místo" do přírody, aby se zotavil. Neboj se proto s ním vyjít ani ty! Najdi si klidné místo v přírodě, v zahradě, v parku, v lese, u potoka, nebo u moře. Můžeš se procházet, sedět, či si lehnout. Pokud to pro tebe není možné, vezmi si nějakou pokojovou rostlinu a zadívej se na ni, "zamiluj se" do ní. Nech se naplňovat rytmem přírody, rytmem deště, rytmem bublajícího potoka, rytmem rostoucích květin, rytmem putujícího slunce. Uvolněně naslouchej zvukům a tichu přírody. Pozoruj větve stromu, žasni nad leskem kapek rosy... Zůstávej v klidu tak dlouho, dokud toto vše do sebe nepojmeš, pak začni ve svém srdci děkovat Bohu za vše, co jsi objevil. Tak v přírodě zakusíš blízkost Toho, který toto vše utvořil. Jen v Jeho blízkosti si můžeš opravdu odpočinout a zotavit se.

Zotavení duše Duše člověka je nejvíce znavená skrze konflikty s lidmi z našeho okolí. Člověk dá nejvíce odpočinout své duši tím, že se s druhými smíří. Zlo ohrožuje pokoj a život. Dobrota a láska naproti tomu vytvářejí pokoj a radost ze života. Věci, které nás ze strany druhých ohrožují, nevyřešíme tím, že druhé budeme nenávidět, nýbrž tím, že je budeme v moci Božího Ducha milovat. Toto je také tajemství Ježíšovo. Jen tak najdeme pokoj a zotavení. Neboj se odpouštět z celého srdce, jen tak překonáš každou nenávist a všechny blokády. Člověk byl Bohem obdarován nesmrtelnou duší. Takto je podoben Bohu. Takto má člověk i možnost přímého kontaktu s Bohem. Nejjistější zotavení pro člověka je tedy v Bohu, původci veškeré síly... Předstup v tichu před Boha, uvolni se a promlouvej v hloubi svého bytí: "Pohleď, Bože, zde jsem." Promlouvej takto tak dlouho, až se zcela zotavíš. Takto k němu můžeš promlouvat kdykoliv a kdekoliv... Pak mlč a v pokoji mu naslouchej. Když cítíš, že jsi v nitru svého bytí připraven dále komunikovat s Bohem, pak se modli: "Můj dobrý Otče, jsem tvé dítě. Ty mě miluješ a jsi všemocný." Nech tyto věty znít ve svém srdci, než si uvědomíš, že v Bohu je tvoje pravá jistota, která je pramenem tvého zotavení. Neboj se takto s Bohem komunikovat každý den, nebo raději několikrát denně.

Praktické podněty jak odpočívat 1/ Vymez si každý den nějaký čas na svého koníčka, který uvolňuje a uklidňuje. 2/ Vyjdi si častěji do přírody. Věnuj čas prohlížení květin a přivoň si k nim. Sleduj a poslouchej vlny na vodách jezera. Podívej se i vzhůru a obdivuj hvězdy. 3/ Přečti si svou oblíbenou knihu či báseň. 4/ Zamýšlej se nad svou poslední těžkostí, krizí a najdi v ní nějakou pozitivní stránku. 5/ Vzpomeň si na své oblíbené vtipy a směj se! / Podle J. Powella - Štěstí začíná uvnitř/

Závěrečná modlitba Pane Ježíši, Ty nás nevoláš jen ke službě a činnosti, ale voláš nás i k odpočinku. Zvláště v našem věku cítíme, jak je odpočinek potřebný. Dej, ať nechceme všechno zvládnout vlastními silami, ať sami na sebe neklademe požadavky, které budou nad naše síly. Pane, dej, ať umíme ustoupit a ať si umíme odpočinout u Tebe. Ať nedáváme naší práci přednost před vztahy k druhým. Dej, ať umíme přijímat, že na vše nestačíme a ať se dokážeme vzdát svých představ. Spíše ať nasloucháme Tvému hlasu a ať u Tebe často hledáme odpočinek. Chceme všechno dělat s Tebou. Chceme s Tebou usínat, i se s Tebou probouzet. Chceme s Tebou udělat každý krok. Chceme být v Tvé přítomnosti už na zemi, abychom v ní mohli být plně jednou v nebi. Za společenství La vie Montante Amen.

Magda Jurášková 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 5 - [email protected] [email protected]

Exodus (2. kniha Mojžíšova) Kniha Exodus, druhá kniha Pentateuchu a zároveň i Starého zákona, se hebrejsky jmenuje Šemot, "jména". Obsahově vypovídá o odchodu Izraelitů z Egypta a o začátku jejich putování pouští na cestě, která směřovala do zaslíbené země. Knihu Exodus můžeme rozdělit na dvě části. V první části (v kapitolách 1–18) se dozvídáme o útisku Izraelitů v Egyptě, o jejich vysvobození Hospodinem prostřednictvím Mojžíše za pomoci desíti egyptských ran, o přechodu Rudým mořem a o první části putování pouští. Zde se můžeme dočíst ty velmi známé příběhy o Mojžíšově narození, o tom, jak byl vložen do rákosového košíku a vyloven faraonovou dcerou, o snaze Mojžíše přesvědčit faraona, aby propustil izraelský lid, o desíti egyptských ranách, kterými Bůh stíhal Egypt za držení Izraelitů v otroctví, o pesachové večeři (s ustanovením svátku Pesach neboli Velikonoc), pobití všech prvorozených v zemi a vyjití z Egypta a také o přechodu Rudého moře suchou nohou. V první části putování pouští směrem k hoře Sinaj se vypráví o zázračném seslání many a křepelek nebo o vytrysknutí vody ze skály pro žíznící a reptající lid. V druhé části (v kapitolách 19–40) se dovídáme o pobytu Izraelců pod horou Sinaj a o zákonech, které tam Izrael obdržel. Stěžejní událostí druhé části Exodu je tedy smlouva na Sinaji (Desatero). Je to právě zde, kde pod dojmem velkých Božích zásahů přijímá lid Hospodinovu svrchovanost a zavazuje se Jej ctít jako svého jediného Boha. V tomto smyslu je to právě to místo, kde „vzniká“ vyvolený Boží národ, neboť právě tady se z něj stává Boží lid. Kromě toho to bylo zde, tady Izrael dostal zákon, který řídil a stále řídí jeho každodenní život. Vyprávění o událostech pod horou Sinaj obsahuje také známou epizodu o nevěře Izraelitů, kdy si Izraelité pod vedením Árona ulili zlaté tele a klaněli se mu jako svému Bohu. Exodus končí vyprávěním o vybudování přenosné svatyně podle Božích příkazů. Přečtěme si o povolání Mojžíše (Ex 3,1-12) a zamysleme se, v čem spočívá Mojžíšovo povolání. Proč se Mojžíš setkává s Bohem právě v poušti? 2. kniha Mojžíšova, 3, 10-12: „Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta." Ale Mojžíš Bohu namítal: "Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?" Odpověděl: "Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře." Mojžíš žije do té doby docela obyčejný život. Teď však do jeho všednosti zasahuje Bůh se svým povoláním a volá ho k úkolu, který se však Mojžíšovi zdá nepřekonatelně těžký. Vždyť dobře zná všechny své nedokonalosti a slabosti. "Kdo jsem já, abych šel…" Zkrátka si nevěří a má z Božího úkolu strach. Tento pocit se týká často i nás, když stojíme tváří tvář tomu, k čemu nás Bůh zve. Mojžíš tuto svoji obavu předkládá v modlitbě Bohu a on na ni reaguje - a reaguje velmi zajímavým způsobem. Neříká: „Mojžíši, podívej se na sebe, jak jsi dobrý, to určitě zvládneš." Tak bychom Mojžíše povzbuzovali asi my. Hospodin říká: „Já budu s tebou!" Ano, Boží povolání může být opravdu obtížné a naše síly opravdu chabé, ale nemusíme se bát, protože Hospodin za námi stojí a je s námi. Putování pouští či přebývání na poušti je symbolem proměny a očisty. Je zde vždy naděje, že když Bůh chce, může i z pouště učinit úrodnou zem. Poušť je místem proměny a očisty. 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 6 - [email protected] [email protected]

Bůh na poušti člověka vychovává a promlouvá k němu. Mojžíš se v pouštním tichu a samotě věnuje své rodině a stádu ovcí svého tchána. Má jistě mnoho času a klidu na přemýšlení. Z tohoto dlouhého mezidobí se nám o Mojžíšovi nedochovala žádná podrobnější zpráva. Můžeme si tedy představit, že vedl obyčejný život spořádaného otce rodiny a poklidného kočujícího pastevce ovcí. To nabízelo mnoho prostoru pro vnitřní rozvinutí a upevnění duševního a duchovního života. Snad bychom sem mohli položit hlavní smysl tohoto dlouhého čekání na Boží poslání, ke kterému byl Mojžíš vyvolen. 40 let tichého a osamoceného života před setkáním s Bohem, který jej posílá k plnění velikého úkolu, se stává pevným údobím, kterým Bible zdůrazňuje nutnost dlouhé a tiše soustředěné přípravy před každým zjevením Boha člověku, či před velkým posláním, který Bůh člověku svěřuje. Pro srovnání se můžeme zamyslet nad 40 denním pobytem Ježíše Krista na judské poušti, kde se Ježíš připravoval na vítězné utkání s Božím nepřítelem a na přijetí Otcova poslání k naplnění Boží spásy mezi lidmi. A pak se to stalo… Jednoho dne se Mojžíš setkává s neobvyklým úkazem. Spatřuje hořící keř, který není strávený ohněm. Při snaze o bližší prozkoumání zvláštního jevu, je zadržen hlasem, který jej z hořícího keře zadržuje. Mojžíš je osloven svým jménem a vyzván k uctivému odstupu. Nositel tajemného hlasu se identifikuje jako Bůh Mojžíšových otců, tedy jako Bůh jeho rodného národa a tím i Bůh jeho samého. Hospodin hovoří se soucitem a účastí o ponižujícím utrpení Mojžíšova národa uprostřed pohanské země. Dozrál čas, aby byl potupný osud Božího lidu změněn ke svobodnému a důstojnému životu ve svém vlastním domově a k nerušenému prožívání své služby pravému a jedinému Bohu. Mojžíš je vyvolen jako nástroj k tomuto velkolepému Božímu dílu. Přečtěme si a zamysleme se nad Ex 32,1-35. Kde se setkáváme s alternativou: Bůh nebo zlaté tele? Můžeme ji najít i v dnešním životě nebo se jedná o přežitek? Mojžíš rozmlouvá na hoře Sinaj s Bohem. Lid, který se nemůže dočkat Mojžíšova příchodu, si zhotovuje ze zlata symbol Boha – zlaté tele, kterému se klaní a prohlašuje ho za Boha Izraele. Ulil si zlaté tele. To je široce rozšířený symbol, kterému rozumí i ten, kdo v životě nevzal Písmo do ruky. Klanět se zlatému teleti - to se používá pro ty, kterým se stalo tím nejdůležitějším v životě bohatství. Patrně k tomu svádí materiál, který byl k ulití použit. Za tímto symbolem můžeme chápat i další modly, kterým se klaní mnozí lidé i v dnešní době - síle, slávě, mamonu, moci. Lid nechtěl Hospodina vyšachovat, nahradit Ho sochou. Chtěl jenom trochu jistoty. Nebo spíš velkou dávku jistoty. Někdy si děláme legraci z pohanů, jak se klaní modlám. Sochám. Zvířatům. I Izraelcům bylo v tehdejší době jasné, že je to symbol jejich Boha, který prodlévá v nebesích. Vždyť čteme, že se klaněli býčkovi a volali - ty jsi ten, který nás vyvedl z Egypta. Slavili Hospodinovu slavnost. Izraelci neříkali - radši tele, radši kus zlata než Hospodina. Oni tančili kolem té sochy a volali sláva Hospodinu, sláva našemu Bohu. Co si o tom myslet? Že ten příběh se mnohem více týká nás, lidí víry, že bychom měli zpozornět, protože je možné provolávat slávu Hospodinu a přitom docela dobře křepčit kolem zlatého telete. Je to možná méně srozumitelné než taková ta klasická ateistická představa zlatého býčka jako symbolu ďábelského mamonu, ale o to víc bychom si měli dávat pozor, jestli na tom nejsme podobně. S přáním krásných a požehnaných dnů naplněných Slovem Božím!

Andrea Pavlíková 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 7 - [email protected] [email protected]

Den, kdy zaplakalo nebe „Koho chcete, abych propustil?“ vykřikne Pilát směrem k přihlížejícím zástupům poté, co uzavře rozmluvu s Ježíšem, o němž se říkalo, že je Božím synem. Takový nesmysl! Lidé okolo mne hlasitě dávají najevo své emoce a žádají smrt pro Ježíše Nazaretského. V jejich projevech je naprostá nenávist. „Co jim ten člověk udělal?“ pomyslím si. Všude znějí zlostné výkřiky: „Barabáše! Barabáše!...“ Volají jméno jakéhosi Barabáše, jako by jej důvěrně znali. Mlčím. Neznám ani jednoho, tak co bych o nich měl rozhodovat! „A co ty?“ vyhrkne znenadání kdosi vedle mě: „Koho ty chceš, aby místodržící propustil?“ Zarazím se. Když v očích toho člověka spatřím naprostý chlad, zlobu a zášť, zčistajasna vyslovím: „Barabáše!“ Volají tak přece všichni! Z nenávisti. A já? Ze strachu z té jejich nenávisti, ale také z nich samotných. Pilát poté cosi prohlásí, odvrátí hlavu a umyje si ruce. ...Jsem blízko, abych všechno viděl a slyšel. Daleko, abych v té chvíli pochopil. Ukřižování. Nejpotupnější trest doby. Trest, který Římané vyměřují těm nejhorším zločincům a živlům a s oblibou jej praktikují zvláště v okupovaných částech svého impéria. Ježíš při pronášení verdiktu mlčí. Je trpělivý, ale chvěje se, smířený, ale má i strach, zrazený, ale nemá v sobě nenávist, opuštěný, ale není prostoupen neláskou. Pozvedne hlavu a zahledí se k místu, kde stojím. Jeho pohled v sobě skrývá nesmírnou bolest, zklamání, nikoli výčitky. „Kdo je ten člověk?“ zeptá se můj vnitřní hlas mne samotného. Zachvěji se a netuším, že to chvění si už budu pamatovat celý život. Mnozí okolo mne Pilátův verdikt s úlevou slaví jako vítězství. Je rozhodnuto. A rozhodl jsem tak i já... Ani nevím, jak se ocitnu v průvodu, který směřuje ven z města. V průvodu, který doprovází odsouzeného k místu jeho smrti.

Ten vleče na rameni dlouhý těžký kříž, z ran na hlavě mu stékají krůpěje krve a jeho šat je na několika místech roztržen. Musí velmi trpět! „Tak ať,“ utnu v sobě ozývající se hlas svědomí, „mě se to přece netýká!“ Pád. Vojáci surově zvedají ze země chvějící se Ježíšovo tělo a bezohledně ho nutí, aby šel dál. Jejich lhostejnost je očividná, tvrdost přímo děsivá. „Pouze plní rozkazy,“ ospravedlním si v duchu jejich činy. Tu si povšimnu klečící ženy, jež hořce pláče a rozpíná své ruce, jako by chtěla někoho obejmout. „To je jeho matka!“ pronese kdosi za mnou. Ustaraně a bezradně hledí na Ježíše a on na ni. Vymění si pohled plný utrpení, pohled, v němž se odráží nezměrné množství lásky, která oběma dodává útěchu. Co říci v tak těžké chvíli, kdy slova jsou zbytečná? Na Ježíši je znát vyčerpání. A k tomu to nesnesitelné horko! Vojáci se mezi sebou dohadují a pak kohosi oslovují, aby odsouzenci pomohl nést kříž. Ten zprvu váhá, avšak vojáci ho k poslušnosti donutí. Pohled do Ježíšovy tváře všechno změní a z váhajícího je rázem někdo, kdo kříž na svých ramenou pomáhá nést s radostí. „Co se to tam stalo?“ divím se. Hořkost a zatrpklost žádná! Jen nesmírná ochota nést kříž! „Zvládl bych to také?“ ptám se sám sebe. A rázem jakoby se někdo zeptal mne: „A co ty? Máš někoho, kdo tobě pomůže nést tíhu kříže, kdo tě neopustí v nouzi?“ Další žena. Jako jediná přichází k Ježíši a podává mu roušku k otření potu z tváře. Několik lidí udiveně hledí na její odvahu. A pak ona sama s úžasem pohlíží na svoji roušku. Prodírám se blíže, abych viděl, a to, co spatřím, nedokážu pochopit - obraz jeho tváře. Nesmírně tu ženu obdivuji. Nebojí se vystoupit z davu, nebojí se být jiná!


Zubožený Ježíš slábne stále více, třese se a síly ho opouštějí. Podruhé padá. Leží na zaprášené dlažbě a na něm přetěžký kříž. Na okamžik pozvedá hlavu a mlčky se rozhlíží. Poté zrak upře jedním směrem. Vždyť hledí na mne! Prosebně. Chce snad pomoci? Ustrašeně couvnu o pár kroků a nedbale odvrátím hlavu. Typické gesto, které člověk udělá, když si myslí, že se ho něco netýká. „Co chceš?“ ohradí se cosi ve mně. Tu spatřím to největší vzepětí sil. Ježíš vstává, bez pomoci. Bere kříž a vydává se na další cestu. U bran Jeruzaléma stojí ženy se svými dětmi a soucitně nad Ježíšem pláčou. On je tiše konejší slovy, která v tu chvíli málokdo pochopí. Neujde ani pár kroků a opět upadne. Vysílením omdlévá. Místo vstřícného gesta sklízí posměch, místo pomocné ruky potupu, místo úcty zahanbení a ponížení. Leží na zemi a nikdo nevěří, že tentokrát ještě vstane. Z tváře mi stékají krůpěje potu, cítím nezměrnou úzkost a strach, srdce buší na poplach, všechno se ve mně svírá a směřuje... K čemu? To přesně nevím, ale vím, že se najednou o toho člověka bojím. Musím něco udělat, jinak tady zemře! „Jestli mu pomůžeš, ničeho tím nedosáhneš. Stejně zemře!“ vysloví kdosi jízlivě a s posměchem, jako by četl mé myšlenky. Zapomenu na okolní svět a prodírám se k odsouzenému. Slyším, jak tentýž hlas volá: „Jsi blázen!“ Nedbám těch slov. „Jak jsem jen mohl být tak slepý a lhostejný?“ začnu se obviňovat a každý krok blíže k Ježíši s sebou přináší další vnitřní výtku. V okamžiku vidím všechno jasně a v rychlé retrospektivě se mi promítne celý dosavadní život! Skláním se nad Ježíšem, z něhož i přes očividné útrapy vyzařuje pokoj, a chci mu pomoci vstát. Nehledím na nic a na nikoho. Poprvé v životě zklamu svou pýchu, sobeckost, bezectnost, bídnost. Roztřesenou rukou se jemně dotknu jeho zkrvavené tváře. Najednou jsem svědkem toho nejsilnějšího činu na

světě. Potřetí vstává a snaží se pokračovat v cestě. Chvíli ohromeně stojím a hledím za ním. Nechápu. Jak se vyrovnat s pocitem, kdy člověk nechá za sebou kus sebe a jiný kus člověka jde dál? Následující události mají rychlý spád. Golgota, rány kladiva, utrpení, nářek, vztyčení kříže, tma. Na tváři mnohých vojáků je vidět pocit vítězství a potěšení z dobře odvedené práce. Možná je Pilát nebo i samotný římský císař odmění. Ježíš visí na kříži, ruce a nohy má probodnuté, hlavu skloněnou. Trpí. Pod křížem stojí jeho matka, přetéká zoufalstvím a žalem jí puká srdce. Bolestně vzpíná ruce. Jak strastiplná chvíle pro matku, která ztrácí svého drahého, jediného syna! Mám pocit, že jsem právě zaslechl plakat nebesa. Stojím mlčky a rukou se nejistě dotýkám kříže. Jako bych se chtěl přesvědčit, zda je skutečný, zda to všechno není jenom zlý sen. Ježíš sténá bolestí. Přesto pozvedne hlavu a upřeně se mi zahledí do očí. Potřetí. Hledím na něj a po chvíli propuknu v usedavý pláč plný zoufalství. „Byl jsi mi tak blízko,“ slyším sám sebe říkat a nový nával slz se mi dere do očí. „Kdo jsou oni, že rozhodují o tvém životě? A kdo jsem já? Jak jsi zranitelný, všemi opuštěný! Za co ti vlastně berou život? Za co tě nenávidí? Za co jsem tě nenáviděl i já? Co jsi mi udělal tak zlého?“ V obličeji umírajícího je znát ukrutná bolest. Stále mi hledí do očí a já cítím, jak se mi otevírá srdce. Ani nepostřehnu, když do mne jeden z vojáků surově strčí. „Odpusť mi, jestli můžeš!“ zvolám prosebně, padnu na kolena a svou plačící tvář skryji v dlaních. „Už dávno jsem ti odpustil!“ slyším tichý hlas z kříže, při kterém zamrazí. Tři hodiny utrpení jsou ukončeny smrtí. Dokonáno jest! Mnozí se až nyní začínají ptát: „Kdo byl ten člověk?“ Setník vedle mne rozechvěle hledí na kříž a prohlásí: „Ten člověk byl opravdu synem Božím!“ „Ano, to


byl,“ stvrzuji jeho slova. „Nikdo jiný by totiž nedokázal udělat to, co on udělal se mnou.“ V podvečer snímají z kříže Ježíšovo mrtvé tělo, loučí se s ním a ukládají ho do hrobu. Je to pohled, který rve srdce. Když vojáci k vstupu do hrobu valí těžký kámen a podrážděně se dohadují o rozpisu hlídek, napadá mne: „Čeho se tak bojí?“ Hlouček Ježíšových nejbližších odchází od hrobu. Zamyšleně kráčím za nimi. Konec, mohlo by se zdát. Dochází mi, že i já jsem rozhodl o jeho osudu, že i já jsem ho zradil, zranil, zapřel, že i já jsem někdo, kdo jeho kříž učinil těžším. A on? On mne navzdory tomu všemu zahrnul láskou a odpuštěním!

Co je to za lásku, která odpouští tomu, kdo ji zklamal, zranil, kdo způsobil její rány? Může to být jiná láska, než láska Boží? Hlavou se mi honí všechny události uplynulého dne. Odněkud z hloubi mého nitra vyvěrá spousta otázek, na které se v této chvíli marně snažím najít odpověď. Proč až smrt ukáže, jakou cenu měl něčí život? Zastavím se a ještě jednou se zadívám směrem ke hrobu. Vojáci o něčem živě diskutují a smějí se. A mi rázem připadá, že jsem se vydal cestou, která nekončí...

Pavlína Řehánková

ZAMYŠLENÍ NAD KŘÍŽOVOU CESTOU (žáci 6. ročníku) PILÁT ODSOUDIL JEŽÍŠE Pilát Ježíše odsoudil. Kolikrát mě někdo odsuzoval, třeba ve fotbale? Myslím, že Ježíš to snesl lépe než já, i když to měl určitě těžší. (J. Š.)

JEŽÍŠ PŘIJÍMÁ TĚŽKÝ KŘÍŽ Ježíš byl dobrý a odvážný, vzal na sebe hříchy ostatních. V dnešním světě málokdy někdo vezme něčí vinu na sebe. Ježíš nás učí tomu, že máme obhajovat přátele, a že se nemáme bát naší viny. (J. Sch.)

JEŽÍŠOVY PÁDY POD KŘÍŽEM Když se nám něco stane, jsme sraženi na kolena, nemáme to vzdávat. Ježíš nám dává příklad. Sám třikrát upadl, ale vždy se postavil. Také my to nemáme vzdávat, 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 10 - [email protected] [email protected]

když se nám něco nepovede, něco zkazíme… Důležité je vstát a pokračovat. Je to jako ve sportu. I když někteří sportovci spadnou, nevzdají to. Postaví se a pokračují, i když ví, že nebudou na prvních místech. Také my se máme takto chovat v běžném životě. (Š. P.)

JEŽÍŠ POTKÁVÁ MATKU Maminku má každý z nás. Určitě si pamatujeme, jak se o nás starala, když nás něco bolelo, když jsme měli problémy, jak nám pomáhala a povzbuzovala nás. Maria přišla povzbudit Ježíše na jeho poslední cestě. Bolest obou musela být veliká… (J. K.)

ŠIMON POMÁHÁ JEŽÍŠI NÉST KŘÍŽ Šimon pomohl z přinucení. Pomáháme i my z přinucení? Je to nespravedlivé? (I. H.)

VERONIKA PODALA JEŽÍŠI ROUŠKU K UTŘENÍ Veronika prokázala odvahu. Obětovat se a nebát se je někdy těžké. Prokázal jsi i ty někdy odvahu? (V. M.)

JEŽÍŠ UTĚŠUJE PLAČÍCÍ ŽENY Potěšila jsem někdy někoho? Ano, třeba tím, když jsem dala dárek, který ten dotyčný nečekal. A co ty? (V. H.)

JEŽÍŠE SVLÉKAJÍ ZE ŠATŮ Už je to tady, berou ti i to poslední, co jsi měl své – oděv. Přinutili tě stydět se, ponížili tě. Pomoz nám neponižovat druhé a nauč nás nebýt sprostí. (J. K.)

JEŽÍŠE PŘIBÍJEJÍ NA KŘÍŽ Ježíše přibili na kříž. Byla to práce vojáků, i když nemuseli. Prožil utrpení, tak jako někdy my. Když vám někdo vezme nejmilejší věc, taky jste smutní a trpíte. (D. V.)

JEŽÍŠ UMÍRÁ NA KŘÍŽI Smrt hodně bolí. Když někomu odejde někdo blízký, vždy trpí. Stejně trpěli Ježíšovi učedníci. (T. P.)

JEŽÍŠE SUNDALI Z KŘÍŽE A POLOŽILI NA KLÍN MATKY Pro rodiče je velmi těžká smrt dítěte. A co je těžké pro mě? Někdy třeba návštěva zubaře… (P. J.)

JEŽÍŠE ULOŽILI DO HROBU Zdá se, že všechno skončilo…Ale i beznadějné věci jdou nějak napravit. (J. M.)

Jana Kubatková 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 11 - [email protected] [email protected]

Bohoslužebné předměty Měla by církev při liturgii prezentovat chudobu, nebo bychom měli při slavení nejsvětější oběti dávat Bohu to nejkrásnější? Jaké posvátné nádoby by měly být při liturgii používány? V souladu s konstitucí Sacrosanctum Concilium byla církev vždy přítelkyní krásných umění a zvláště výtvory sakrálního umění považovala za odlesk nekonečné Boží krásy. Církvi šlo vždy o to, aby věci patřící k bohoslužbě byly skutečně důstojné, vkusné a krásné, a aby byly znamením a symbolem vyšších skutečností. I když v podrobnějších Všeobecných pokynech k Římskému misálu je uvedeno, že vybavení kostela má přispívat spíše k jeho vznešené prostotě než k okázalosti. Neznamená to ale, že by měly být předměty používané při liturgii ubohé. Eucharistická liturgie by tedy měla být nejen „platná“, ale také krásná, můžeme říct neokázale krásná. Mezi věcmi potřebnými ke slavení mše zasluhují zvláštní úcty posvátné nádoby, především kalich a patena (případně obětní miska), neboť v nich se víno a chléb obětuje, proměňuje a přijímá. Mimo kalich a patenu řadíme mezi posvátné nádoby také obětní misku, ciborium, lunulu, monstranci či pyxidu. Všeobecně se nepochybuje o tom, že již v počátcích církve užívali apoštolové pro eucharistické účely nejdrahocennější nádoby, které si mohli opatřit. Dokonce i za dob největšího pronásledování křesťané používali pro mši kalichy zlaté a stříbrné.

Představme si krátce, jakých posvátných nádob se při liturgii používá: Kalich - zlacená nádoba na víno ke konsekraci. Obětní miska - miska, ve které se proměňují hostie. Patena - tácek či miska na hostie. - Kalichová patena - se používá místo misky, při mši tehdy, když se nekonsekrují malé hostie, ale pouze velká. - Patena k přijímání - se drží pod proměněnou hostií (Tělem Páně) podávanou věřícímu, aby se zabránilo případnému upadnutí hostie či jejích částeček (partikulí) na podlahu a tím jejich znesvěcení. Ciborium - nádoba pro uchovávání svatého přijímání pod způsobou chleba. Monstrance - schránka na velkou proměněnou hostii; používá se k vystavování a k žehnání Nejsvětější svátostí; obsahuje lunulu, do které se Eucharistie upevňuje. Pyxida - schránka, ve které se uchovává velká proměněná hostie do monstrance. Lunula (Melchizedech) – půlměsíc, který slouží jako držáček na velkou Hostii (v monstranci nebo v pyxidě). Ve Všeobecném úvodu k římskému misálu je doporučeno, aby byly posvátné nádoby zhotoveny z ušlechtilého kovu. Jsou-li zhotoveny z kovu, který oxiduje, nebo je méně 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 12 - [email protected] [email protected]

ušlechtilý než zlato, mají se zpravidla uvnitř pozlatit. Podle uvážení biskupské konference, potvrzeného Apoštolským stolcem, mohou se posvátné nádoby zhotovovat také z jiných pevných materiálů, které jsou podle obecného úsudku v jednotlivých krajinách pokládány za ušlechtilé, např. z ebenu nebo z jiných tvrdých dřev, jen když odpovídají posvátnosti použití. V takovém případě má vždy přednost materiál, který se snadno netříští a nepodléhá zkáze. Platí to pro všechny nádoby určené pro uchovávání hostií, jako jsou patena, ciborium, monstrance a podobné. V naší farnosti používáme především pozlacené posvátné nádoby. V některých společenstvích se v postním období používá hliněných nádob pro zdůraznění výjimečnosti tohoto období. Jako při výstavbě kostelů, tak i pro veškeré bohoslužebné předměty církev připouští využít umění každého kraje a přijímá úpravy, které odpovídají duchu a tradicím jednotlivých národů, jen když to dobře vyhovuje účelu, k němuž jsou tyto předměty určeny. Ale také zde je třeba pečlivě dbát na ušlechtilou prostotu, která se nejlépe snoubí s pravým uměním. Je úkolem umělcovým dát posvátným nádobám takový tvar, který by odpovídal zvyklostem jednotlivých zemí; ovšem tak, aby byly vhodné k liturgickému použití, k němuž jsou určeny, a zřetelně se lišily od těch, které jsou určeny k běžnému dennímu užívání. Na základě Všeobecného úvodu k římskému misálu, Katolického týdeníku a zdrojů z internetu.

Za společenství podávajících svaté přijímání Jan Pavlík

NEBE V době postní se připravujeme na svátky našeho vykoupení – na Velikonoce. Těšíme se, že nám Ježíš znovu otevře nebe, které nám svým rozhodnutím pro hřích zavřeli Adam s Evou. Co to ale to nebe je? Co je pro nás zemí zaslíbenou? Na to jsem se zeptala žáků čtvrtých ročníků a tady máte některé jejich odpovědi:  Jak si představuji nebe? Je velké, a když tam vejdu, je tam nebeská brána. Bude tam trůn a sedí na něm Bůh. (I. J.)  V nebi je velká brána a vždy když někdo zemře, tak tam půjde. Mají tam postele z mraků. A králem je tam pro ně Bůh. (I. V.)  Zaslíbená země je pro mě nebe. Nebe je hodně velké. Je tam hodně svatých lidí. A jednou se tam objevíme i my. (J. V.)  Jak si představuji nebe? Nebe je velké, je v něm brána a za ní je Bůh. Jsou tam velké mraky. A je tam hodně duší a apoštolové. Hodně vzpomínek a příběhy a radost i smutek. Modlí se tam a mají se rádi! (T. H.)  Zaslíbená země je pro mě i pro tebe. Je tam Bůh, který má na starosti celé nebe. Aby se všichni měli rádi, a aby tam nebyla žádná čertovská lumpárna. (T. B.)  Zaslíbená země je pro mě nebe, je bílé a žije tam Bůh. (E. T.) 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 13 - [email protected] [email protected]

 Jak si představuji nebe? Budeme tam se všemi blízkými a bude mi tam hezky. Je to bílé místo s oblaky. (E. V.)  Nebe si představuji tak, že jsou všude mraky, jsme vedle slunce a umíme létat. (T. U.)  Zaslíbená země je pro mě nebe, velké město s luxusně vybavenými domy. (M. S.)  Jak si představujete nebe? Plno mraků, zlatá brána, plno duší, hodně andělů a za velkou zlatou branou Bůh a Ježíš. (A. F.)  Jak si představuji zemi zaslíbenou: když zemřu, tak si to představuji tak, že uvidím tunel a na konci budou všichni blízcí, kteří zemřeli a ponesou mě do nebe. Tam bude Bůh a zeptá se mě, jestli na něj věřím a já řeknu ano. A stane se ze mě anděl. (N. K.)

Jana Kubatková

VELIKONOČNÍ SLAVNOSTI V NAŠÍ FARNOSTI 18:00

mše svatá (v sobotu)

KVĚTNÁ NEDĚLE

08:30

památka slavného Kristova vjezdu do Jeruzaléma

slavná mše svatá s požehnáním ratolestí (začátek u kříže na starém hřbitově)

14:30

recitovaná mše svatá s požehnáním ratolestí

15:15

Křížová cesta vedená mládeží naší farnosti

09:30

Missa Chrismatis s požehnáním olejů a obnovou kněžských závazků - v katedrále Božského Spasitele v Moravské Ostravě

13.04.

17.04.

ZELENÝ ČTVRTEK památka ustanovení svátosti Eucharistie a kněžství

18:00 do 20:30

mše svatá na památku Poslední večeře Páně s umýváním nohou možnost adorace Krista v Eucharistii v Getsemanské zahradě

18.04.

15:00

Křížová cesta a uctívání ostatků Sv. Kříže

VELKÝ PÁTEK

18:00

liturgie Umučení Páně

památka umučení Páně (den přísného půstu)

do 20:30 08:30

19.04.

BÍLÁ SOBOTA

20.04.

NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ 21.04.

Velikonoční pondělí

09:00 - 19:30 20:00 od 08:00

možnost tiché adorace u Hrobu Páně společná modlitba Ranních chval možnost tiché adorace u Hrobu Páně liturgie Paschální vigilie s žeháním nového ohně a obnovou křtu (přineste si, prosím, svíce) možnost tiché adorace Krista v Eucharistii

08:30

slavná mše svatá s eucharistickým průvodem a požehnáním velikonočních pokrmů

14:30

mše svatá (zpívaná)

08:30

mše svatá


Setkávání farních společenství: Schola: ...................................... každá sobota v 13:00 hod. Ministranti: ................................... pátek 11.04. v 16:30 hod. Podávající sv. přijímání: .......... sobota 12.04. v 19:15 hod. Společenství matek: .. čtvrtek 10.04. a 24.04. v 19:00 hod. Společenství seniorů „La vie Montante“: .. středa 23.04. v 16:00 hod. Katecheze pro dospělé: ........... čtvrtek 03.04. v 19:00 hod. Farní klubko dětí: ..... neděle 13.04. a 27.04. ve 13:00 hod.

Návštěvy nemocných: pátek 04.04.

ul. Družstevní, Sokolovská, Nádražní, Zahradní, Jasanová, 1. Máje, Hornická.

pátek 02.05.

ul. Příkopní, Luční, Slunečná, Lesní, Sadová, Svobody, Hlučínská, Ratibořská.

Od 31.03. platí letní pořad bohoslužeb, tedy večerní bohoslužby budou v 18:00 hod. a úřední hodiny budou v úterý a čtvrtek od 16:00 do 17:00 hod. Křížové cesty - budou v našem kostele o pátcích v 17:30 hod. - ty budou vedeny společenstvími, fungujícími v naší farnosti a také o nedělích ve 13:45 hod. s pašijovým kázáním a uctíváním ostatků Svatého Kříže.

Předvelikonoční zpovídáni:  úterý 08.04.

od 15:00 do 17:45 hod.

 středa 09.04.

od 6:00 do 6:25 a od 7:00 do 10:00 hod.

 čtvrtek 10.04.

od 15:00 do 17:50 hod.

 pátek 11.04.

od 15:00 do 17:50 hod.

O Květné neděli a během Paschálního Tridua se zpovídat nebude.

Adorace, pobožnosti: 1. čtvrtek v měsíci – 3. dubna, bezprostředně po večerní mši svaté eucharistická pobožnost za nová kněžská, řeholní a misijní povolání se svátostným požehnáním. 1. pátek v měsíci – 4. dubna, adorace tichá a možnost sv. zpovědi od 17:00 do 17:45 hod. Adorace ukončena společnou modlitbou litanií k Nejsv. Srdci Ježíšovu se sv. požehnáním. Po mši sv. možnost tiché adorace až do 20:00 hod. 3. pátek v měsíci – 18. dubna, pobožnost k Božímu Milosrdenství bude bezprostředně po Liturgii Umučení Páně u oltáře Hrobu Páně.

Ostatní události: Svaté přijímání pod obojí způsobou: sobota 05.04. a neděle 06.04. Měsíční sbírka farnosti na opravy: sobota 12.04. a neděle 13.04. Mše svatá na Borové: čtvrtek 24.04. v 18:00 hod.


Út St Čt Pá So Ne

01.04. 02.04. 03.04. 04.04. 05.04. 06.04.

18:00 06:30 18:00 18:00 18:00 08:30 14:30 -

za + Marii Švanovou, sestry a za živou rodinu za + Richarda Kupku, rodiče a manžele Gvoždíkovy za + Marii Koubovou k 1. výročí úmrtí za + Adélu Čížovou k 1. výročí úmrtí za + Jana Mrovce, manželku, dvě dcery a čtyři zetě za + Alfréda Šoltyse k nedožitým 70. narozeninám a za + rodiče za + Františka Maňáska


08.04. 09.04. 10.04. 11.04. 12.04. 13.04.

18:00 06:30 18:00 18:00 18:00 08:30 14:30 -

za + Josefa Dudu k 1. výročí úmrtí za naše farní společenství za + Štefana Jentkiho k 1. výročí úmrtí za + Amálii Paškovou, manžela, syna a zetě za + manžele Stuchlíkovy, pět synů a pět dcer za + Anežku Schwarzovou, manžela a rodiče za + rodiče a živé rodiny


15.04. 16.04. 17.04. 18.04. 19.04. 20.04.

18:00 06:30 18:00 18:00 20:00 08:30 14:30 -

za + Alberta Lišku, manželku, dceru, zetě a za + Františka Černotu za naše farní společenství za kněze, kteří působili v naší farnosti Liturgie Umučení Páně za dobrodince naší farnosti za + Josefa Slivku a rodiče z obou stran za + Pavla Langra a rodiče z obou stran

Po Út St Čt

21.04. 22.04. 23.04. 24.04.

08:30 18:00 06:30 18:00 -

Pá 25.04.

18:00 -

So 26.04. Ne 27.04.

18:00 08:30 14:30 -

za + Františku Baránkovou a manžela za + Ursulu Hluchníkovou a rodiče z obou stran za naše farní společenství /na Borové/ za + Jana Janeckého k nedožitým 80. narozeninám a rodiče z obou stran na poděkování za nedožitých 85 let života, za + rodiče a sourozence a za živou rodinu za + Pavla Paveru a rodiče z obou stran za + Martu Šoltýsovou, manžela, zetě a rodiče z obou stran za padlé a nezvěstné vojáky

Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.

Vydává:

Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23 Bolatice

Šéfredaktorka:

Mgr. Lucie Plačková

Uzávěrka příštího čísla:

13. 04. 2014

Edice:

Marek Blokeš

Příští číslo:

27. 04. 2014

Evidenční číslo: MK ČR E 14902

Náklad:

800 výtisků


No title

Recommend Documents