FRANTIŠEK XAVER ŠnI-on
(Jd devadesátýchlet 19. stoletíse na formováníčeskéliterárníkultury podílelaliterárníkritika mnohem aktivněji' než tomu bylo v letech předcházejících'Mezi těmi, kdo vtiskli kritice nové funkce, kdo jí dali metodu i patos,kdo z ní učinili prostředektvůrčí inspirace,příslušelovedoucímístoFrantiškuXaveru Šaldovi. Ačkoli ve svémdíle obsáhl všechnyliterámí druhy, poezii, prózu, drama i publicistiku, stala se kritika hlavnímnástrojemi formoujeho celoživotnítvůrčí aktivity' Svým pojetímuměleckétvorby, pojetímkritiky, svými kritickými konkretizacemi významných zjevůčeské i světové1iteratury,svým smyslem pro novétvůrčí výboje přicházejících talentů i uměleckých směru, autoritou svého rozhledu a soudu vytvářel objektivně příznivé klima pro tvorbu náročnýchuměleckých ambicí.Upevnil v obecnémpovědomípředstavuvetkéhokulturního a etickéhoposláníumění' V tvorbě nových hodnot spatřoval podstatua smysl lidskéaktivity ajiž tím vč|eňoval umění a literaturu do širšíchsouvislostíspolečenské tvůrčičinnosti.Jeho kritika, nezávislá svým indivi. jeho dualistickým východiskem a přitom podmíněná stá|ou obhajobou principu života spolu s úběžníkem tvůrčíhorozvoje k svobodě stále ,,vyššía širší.., objímá postupně celou oblast společenského dění včetně politiky' stává se ',národníautokritikou..,prostředkemk sebereflexidějinnéhopos|áníindividua, národa i celé lidské společnosti.
v LETECH DEVADESÁTÝCH F. X. Šaldavstoupil do literatury v devadesátýchletech v souvislosti s prosazovánímmoderníchuměleckých směrů.Přišel do Prahy na akademickégymnázium z venkova' Narodil se 22. prosince l867 v Liberci, dětstvíprožil v Čáslavi.Z východočeské tradice písmácképocházel jeho rod po matce a tuhou' přísnoukázeň v rodině udrŽovaljeho otec' úředník'Mladý Šaldase už v pražskémstudentskémprostředísetkal s J. S. Macharem. Zprvu obdivovatel Vrchlického, byl rychle zaujat modernimi uměleckými směry, kteréšly Evropou ze západnich kulturních center, zejména z Francie, a které odpovídaly zneklidněné psychice a vzrušené senzibilitě mladé generace i otřesu jeji víry v dosavadnímravní a společenskýřád. Mladý Šaldanejdříve publikoval verše vycházejícíz parnasistnítradice (od roku 1885, předevšímv Lumíru a v ČeskéThalii). Později chtě| vyjádřit složitou,skepsía nejistotaminahlodanoupsychiku svégenerace,která si začalauvědomovat rozpor individua a společenskýchkonvencí, prózou. Jeho povídkaAnalýza,kterábyla otištěnaroku 1890 v moravskémčasopisuVesna, vyvolala kritickou odezvu a uvedla tak Ša|dudo zásadníholiteráměteoretickéhospoÍus převtádajícístaršígeneracía s tradičníestetikou.Sám Šaldacharakterizovalpozději Analýzu jako ,,impresionistickysymbolickou povídku..,,,kteráse obracela, v protivě k natura|ismua realismu tehdy v|ádnoucímu,od jevového zevnějškuk studiu nitra a jeho chorobných stavů,jež se snaŽila vystihnout do nejpodrobnějšícha nejpodivnějšíchzáchvěvů až na hranici šílenství, a za tím účelemznásilňovala částečně i jazykové zvyklosti: šlojí o šílenství, vyslovit nevyslovite1né... Více neŽ o děj a o vztah člověkak společnosti šlo v ní o analýzu citových a nervových stavůmoderníhointelektuála'V polemice s rea|istickýmČasemzačal
96
si však Šaldateoreticky forn Syntetism v noyém wnění, v proudů, V syntetismu, vybu tvůrčimuindividuu modemí sky metafyzický (symbolist
syntetism v novémumě zahajujeŠa|dovupravidelno nutí neuměleckéhotypu lite umění.Do Literárních|istů Druhou jeho kritickou tribu (v letech 1893-1895)a kde z Rozhledů, podmíněnémI osobně také Pe|clovým ne1 Lumíru (l888-1900). Kror
uplatnění svého typu kritik. Šalda nechtěl být soust uměleckédílo jen příležito a prokázal její tvůrčíschopr
mu o poznání specifické ho individu podmiňoval tvůrčí Taina o vědecký výklad ut poznal, že Tainův přístup
osobnosti. A tak se opřel t vědeckékrit ilq, Spisovatelé vědecký výklad uměleckýc zejména ty teze, kterézdůr se stává reprezentantemná] soustavu metodických post - a to nejednou vcítěním
a odtud pak vycházel při ho dynamický pohyb a promě o Johna Ruskina, anglické Generačníspor Českér moderního umění.Velmi o
myšlenkovounepůvodnos formálnost, která se podle r generačnípolemice dal Ša Antonína Klášterskéhoa ne Šaldaodsoudil honosnost,r lidové písně, o imitaci jeji
a cítění.Kritický byl Šald všem' kteří šli ve vyšlapa patosu, nebo se naopak tvá který neodpovídaljejich vn
a konvenčn nepůvodnímu
si všakŠaldateoreticky formulovat problematikumoderníhoumění.Výsledkem těchto úvahbyla obsáhlá staé Syntetism y noyém umění, v níž se Šdda pokusil vyrovnat se s hlavními tendencemi moderních evropských proudů.v syntetismu,vybudovanémna intuitivně konkrétnímnaziráni, hledá Ša|davýchodisko umožňující tvůrčímu individuu modernídoby spojit v uměleckéjednotěpól analyticko-sociální(naturalistický)a nábožensky metafyzický (symbolistický).
' literárníkritika mnohem nové funkce' kdo jí dali lrantiškuXaveru Šaldovi' tiku, stalase kritika hlavby' pojetímkritiky' svými :m pro novétvůrčí výboje váře| objektivně příznivé lstavu velkéhokulturního i aktivityajiž tím včleňo.a,nezávislá svým indivijeho spolu s úběžníkem lolečenskéhodění včetně rí individua.národai celé
láním moderníchumělec. prosince 1867 v Liberci, ce a tuhou,přisnou kázeň rostředísetkal s J. s. Masměry,kteréšly Evropou 'ěnépsychice a vzrušené íd. Mladý Šaldanejdříve ,umíruavČeskéThalii). rce, která si začalauvědo2, která byla otištěnaroku l zásadníholiterárněteoreterizova|později Ana|ýzu rralismua realismutehdy se snažilavystihnout do em znásilňovalačástečně ltah člověkak společnosti realistickýmČasemzačal
Syntetism v novém umění, uveřejněný v moravskýchLiterárnich listech na přelomu roku 1891 a |892, zahajujeŠa|dovupravidelnou kritickou činnost. Mě|aformuobsáhlýchstudií;bylaprostředkemkodmít. nutí neuměleckéhotypu literatury a cestou k postiženíhodnot schopných vytyčovatperspektivu modernímu umění.Do Literárních listů přispíval Šaldas menšímiči většímipřestávkami až do konce |et devadesátých. Druhou jeho kritickou tribunou těchto let byly Pe|clovy Rozhledy, kde se uplatnil takéjako divadelní kritik (v letech 1893-1895) a kde byl takéroku l895 uveřejněn zajeho účasti maniftst Českémoderny. Po odchodu z Rozhledů' podmíněnémkompromisy Rozhledů se staršígenerací,rozpadem Českémoderny a u Šaldy osobně také Pelclovým nepříznivým vztahem k Masarykovi, psa| Ša|dado Času, Naší doby a později do Lumíru (1888-1900). Kromě Literárních listů nenalézalvšak v těchto časopisechdostatek podmínek pro uplatněnísvéhotypu kritiky. Šaldanechtěl být soustavným recenzentem,chtěl být kritikem příležitostným,tj. takovým, jemuž je uměleckédílojen příležitostí, aby vyslovil svůjnázor na hodnoty umění i života,aby vyjádřil svou osobnost a prokázal její tvůrčí schopnost.Šaldaodmítatutilitaristicképojetíkritiky ve smyslu národně výchovném,šlo mu o poznáníspecifickéhodnoty umělecké'Kritiku pak chápal jako samostatnýžánrumělecký a její metodu podmiňoval tvůrčí individualitou kritikovou. zprvu usiloval o zvědečtěníkritiky a přijímal snahu Hippolyta Taina o vědecký výklad uměleckéhodíla na základě jeho historickéa sociální podmíněnosti.Avšak brzy poznal, že Tainův přístup se plodně uplatní jen při výkladu geneze di|a, ale že nepostihuje úlohu tvůrčí osobnosti. A tak se opřel o vědeckou kritiku Emila Hennequina,jehož k nám sám uváděl (překlad Studie vědeckékritilq' Spisovateléve Francii zdomócnělí' |896). Zjeho estopsychologie, která usiIovala o všestranný vědecký výklad uměleckých jevů' včetněaspektůsociologických, psychologických i estetických, vyzdvihl zejménaty teze, kterézdůrazňovalyv umění úlohu velké individuality, která k sobě pozdvihuje masy ajež se stává reprezentantemnároda tím, že si ji narod vybere za vzor. Šaldasi nevypracoval jako kritik pevnou soustavu metodických postupůani nebyl kritikem normativníma dogmatickým. Snažil se předevšímpoznat - a to nejednou vcítěním,intuitivně - jedinečnostdí|a'jeho organismus,individua|itu tvůrčíhosubjektu, a odtud pak vycházel při hodnocení.Místo estetickéhonormativníhosystémudával mu kritériasám život,jeho dynamický pohyb a proměna. V tom se opíra|o francouzskéhofilozofa a estetika J. . M. Guyaua, a zejména o Johna Ruskina, anglickéhoteoretika moderníhoužitéhoumění. Generačníspor Českémoderny byl Šaldovi příIežitostí probojovat některéobecné zásady a postu|áty moderníhoumění. Velmi ostrépodoby nabyl Šaldůvspor s lumírovci' Na Vrchlickém kritizoval neúprosně myš1enkovounepůvodnost'eklekticism' vnějškovouhonosnost,prázdnou virtuozitu, parnasistickouustrnuIou formálnost, která se podle něho zvláště zřetelně projevila v překladech Baudelairovy poezie. Příčinuk ostré generačnípolemice dal ŠaldoviVrchlický tím, Že přátelsky přecenil svéhoepigona a pruměrnéhoveršovce AntonínaKlášterskéhoa nedocenil talentovaného průkopníkamoderníčeské1yriky Antonína Sovu. a tvůrčího Šaldaodsoudil honosnost,rétorikua myšlenkovoumě|kostSvatopluka Čecha.Sládkovo úsi1ío využitítradice lidové písně,o imitaci jejích forem neodpovídalopodle Šaldovapřesvědčenímodernímuzpůsobu myšlení a cítění.Kritický byl Šaldazprvu i k Zeyerovi.Zv|ášténeúprosnýa někdy i ironický postoj zauja| Šaldavůči všem, kteří šli ve vyšlapaných stopách oficiá|ně uznávaných básníků' zneužiyali sentimentu, vlasteneckého patosu,nebo se naopak tvářili hlubokomyslně' koketovali s náboŽenskoumystikou, popřípaděužívalis|ohu, který neodpovídaljejich vnitřnímu za|oženi.v tomto smyslu vedl Ša|dazásadní boj proti všemu zastaralému, nepůvodnímua konvenčnímu,co bránilo rozvoii novéhoumění a tvůrčích individualit.
91
Také proti převládajícím formám českéhorealismu vystupoval kriticky. Tak například Raisovým dílům vytýkal popisnost,,jevový realismus..'který se zajimá jen o vnějšícharakteristikupostav, má sklon k figurkaření,národnícharaktervidí ve vnějškovésvéráznostivenkovskéhozpůsobuživota,popřípaděv idealizované minulosti. Výchovné poslání a historickou didaktičnostbez vyššíuměleckéfunkce a bez hlubšípsychologie kriticky posuzoval u Aloise Jiráska. A nejednou právě uměleckým dílůms vlasteneckou tendencívytýkď sentimentalitu,naivní idealizování, nedostatečnýsmysl pro složitějšípsychologii moderníhočlověka a pro autonomníuměleckéhodnoty. Neznamená to však,že Šaldanenašelpochopenípro takovévyjádření vlastedobě a Iiterárnímu neckéhopostoje,kterébylo svědectvímúsilío novou vyššíuměleckou úroveň,odpovídající vývoji. Vysoce ocenil hluboko proŽitý patos Nerudových Zpěvů pátečníchi kritickou otevřenostMacharovy sbírkyTristium Vindobona I.XX. Dovedl ocenit prvníumělecky zralá dílaViléma Mrštíka.odmítavě hodnotil dílo M. A. Šimáčkai jeho redakčnípraxi ve Světozoru. Pozitivní hodnoty moderníliterárnítvorby vytvářeli podle Šaldovamíněnív letechdevadesátýchpředevším básníci J. S. Machar, A. Sova a o. Březina. Ti představovali vyhraněné,jedinečnétvůrčíosobnosti' které vyjadřovaly svým dí|empředevšímsebe, svéautentickévnímánía vidění světa,svou senzibilitu, myslitelskou odvahu, a právě skrze toto sebevyjadřovánítakéduševnístavy, úzkosti a naděje své geneÍacea své doby. Machar, ačkoliv naváza| na staršítradici česképoezie, předevšímna Nerudu, negoval ve svémdíle vše, co bylo v lumírovskémobdobí prázdnou uměleckou fikcí, a svémuvztahu k národnímuosudu i svémupohledu na dějiny vtiskl ráz novémoderníupřímnosti,uměleckézralosti i výrazovéúspornosti.Naproti tomu udivovali Sova i Březina svou uměleckou koncepcí,svou schopnostívytvářet nový typ poezie symbolistické,tj. poezie, která pracovala s rafinovanějšívýznamovou výstavbou'objevovalaza vnějšímijevy hlubšívýznamy a souvisfantalosti, odkrývala bohatšíodstínysmyslových dojmůa duševníchstavů,pracovala s volnějšía odvážnější zii (zejménav metafoře) a rozehrála s velkou ku|tivovanostíemocionální zvukové kvality slova. Sova by| Šaldoviblízký svou senzitivností,impresionistickýmslohem,hlubocelidským a sociálně konkrétnímsoucitem, ve společenskýchzápasech.Jeho symbolismus nazval Šaldaetickým. otakar Březina imponoval aktivníúčastí Šaldovináročnoumyslitelskou koncepcí,kosmickým rozhledem,duchovníhloubkou, dokonalostíumělecké práce,její stavebností,vnitřním zápasem,jímžpřekonáva| svůjpůvodnípesimismus a osamocenía dospíval k optimistickému,kladnémupojetíčlověka,ke kolektivní, chórické poezii. Ani na Sovovi ani na Březinovi neoceňoval Šaldajen umě|ecký program, kterým uváděli českoupoezii do kontaktu s modemí poezií světovou. Symbolismus u jiných' méněpůvodníchdomácíchbásníkůhodnotil Šaldavelmi kriticky a českádekadencenenalezlau něho kladnou odezvu, ačkolivbyl jeden z prvních,který k nám zasvěceně uváděl velké jevy francouzskédekadence.Mezi Šaldoua Moderní revuí vzniklo trvalé napětí,kterénabývalo občaspřímo osobníhozabarvení.I u H|aváčka,kteréhovysoce ocenil, Šaldakriticky konstatovalúzkéhranicejeho talentu a umělostjeho sty|u.Při kritickémhodnoceníJiřího Karáska ze Lvovic jako reprezentantačeskéškoly dekadentnímluvil všakužpřímo o odvozenosti,vyumělkovanosti a nedostatku tvůrčísíly českédekadence.
BoJE o ZÍTř€ K
rozšiřovat sféru života.Životní v souladu s podněty Friedricha - do středu Ša|dovakritickéh a sí|y..má být podle Šaldovyir
a etiku. V nových názorech utr z teoretiků současnéhoumění, Kniha esejů Boje o zítřek umění.Významné místov nízl
francouzskémusochaři Rodinc dále obecněji zaměřené eseje l důraz kladl Šalda na smyslo principy umělecké tvorby a u Bojů o zítřek je bezprostředn
nekonečně vic než estetickou patosem, uměním novéhoživ nichž chce zhnísti život a zfo Šďdovi je sám umělecký tv
poznáním skutečnosti.Jeho te umělce: 'Jím vzniká každý det něho - nové, mladé,čerstvé užasle a svatě, jako by právě v' směru rozšiřoval prostor esteti eseje Alej snu a meditace ku dojmy, nazory' city' pojetí' vý V eseji nazvanémNovd krt krásu, ale víc života.intenziv osobnost, individualita autoro jedinečnátvůrčíosobnost a v Šaldabudovat svou estetiku r mezi pravdou a krásou. mezi nové umění míříprávě k živc chce ovládnouti životnía sp působiti i na genezi nového i Už z tétoformulace vyplý utnění pak Šaldadospívá k nr samo o sobě a samo pro set slouŽit a Že jest tím větší'čír
V životě i díle F. X. Šaldyjejistým předělem vážnéonemocněnív letectr l899-1900, po němžse Šaldavraci do kulturního života jako výtvamý kritik a redaktor Volných stněrů(v |etech l90l-1907)' Rozšiřuje takto svůj zájem o umění, uvědomuje si samy zaklady tvůrčíhočinu i společenskounosnost jeho poslání. Zatimco v devadesátých letech vystupoval předevšímjako generačníkritik, podřizující svou individualifu neustá|ému hledaní nové tváře modemího umění, zdůrazňuje nyní ještě víc neŽ dříve osobnost kritika' kter.ý se
ovšem nikdy tuto sluŽbu net vnějších znacich nebo v utvrz cílům,v tvůrčímpřekonáván je u Šaldydynamické,princi V Bojích o zítřek Šaldal patosem a inspirací. Kritika j danou metodou, ale je intuiti
prostřednictvím svého výkladu a soudu uměleckých děl stává sám tvůrcem uměleckých hodnot schopných
k umění' krajní vnímavost,t
98
pffklad Raisovým dílům rstav,má sk|on k figurkapopřípaděv idealizované a bez hlubšípsychologie neckou tendencí vytýkal noderníhočlověkaa pro , takovévyjádření vlasteídajícidobě a literárnímu )u otevřenostMacharovy rštíka. odmítavěhodnotil především r devadesátých létvůrčí osobnosti,které Lsenzibilitu,myslitelskou ;végeneracea své doby. lval ve svémdíle vše, co u osudui svémupoh|edu i. Naprotitomu udivovali symbolistické'tj. poezie, významy a souvish|ubší llnějšía odvážnějšífantai kvality slova. Sova byl soucitem, ilněkonkrétním )takarBřezina imponoval cu, dokonalostíumělecké is a osamocenía dospíval im uváděli českoupoezii lmácíchbásníkůhodnotil ryl jeden z prvních.který lemírevuí vzniklo trvalé oce ocenil, Šaldakriticky JiříhoKaráska ze Lvovic nělkovanostia nedostatku
)0, po němžse Šaldavrací 907). Rozšiřuje takto svůj lst jeho poslání. Zatimco r individualitu neustálému sobnost kritika, kter.ý se :ckých hodnot schopných
rozšiřovat sféruživota.Životní síla, pňrozenájednota tvůrčího čtověkaa životaje nyní postavena - mimo jiné v souladu s podněty Friedricha Nietzsche, jehož stati ze Soumraku model a z Radostnévědy v tédobě překládal - do středu Šaldovakritického patosu. ,,Princip života,jeho mystéria' rytmické nekonečnostia intuitivné krásy
a síly..má být podle Šďdovy interpretaceestetických nazoru Camilla Mauclaira principem obrozujícímestetiku a etiku. V nových názorecb utvrzuje Šaldui modemí francouzskévýtvaméumění, zvláště Cézannea Gauguin, z teoretikůsoučasného umění,zejménatakzvanéhoaplikovanéhoumění,anglický estetikJohn Ruskin. Kniha esejůBoje o zítřek (l905) je prvním, do jisté míry soustavným souhrnem Šaldovýchnázorů na umění.Významnémístov ní zaujímajíesejeo výtvarnémumění(napňklad esej Géniovamateřštirn,věnovaný francouzskémusochaři Rodinovi, esejNdsilníksna, věnovaný severskémuexpresionistoviEdvardu Munchovi, dále obecněji zaměřené eseje Hrdinný zrak, Etika dnešníobrody aplikovaného umění atd.); svědčío tom, jaký důraz kladl Šaldana smyslovou stránku umění a jak právě na výtvarnémumění si ozřejmoval základni principy uměleckétvorby a uměleckéhovnímání.Stejně významným a mnohokrát zdůrazněnýmprincipem Bojů o zítřekje bezprostřednívztah umění k životu,nadřazenostživotanad krásou: ,,KaŽdénové uměníjest nekonečně yic neŽ estetickou teorii a 1eji rea|izaci - jest soudem Života a světa, novým etosem a novým patosem,uměním novéhoživota i novéhoumírání.Přinášínový typ senzibility a kultury, přinášívzory, dle nichŽ chce zhnísti život a zformovati |idstvo... Šďdovi je sám umělecký tvůrčíakt spojen s bezprostřednímprožitkemživota' s bezprostředním(intuitivním)
poznáním skutečnosti.Jeho tehdejšízájem o výtvamé umění je zřetelný i tam, kde charakterizuje tvůrčíčin umělce:,'Jímvzniká každýden celý svět znovu: vidí věci' jak jich neviděl nikdo před ním a nevidí nikdo vedle něho - nové,mladé,čerstvé, včerazrozené,právě vystoupléz|ázné krásy a slávy. Vidí každýden věci stejně uŽasle a svatě,jako by právě vyšlo první slunce po stvořenísvěta a prvně polilo jeho i jejich tvď... Šaldav tomto směru rozšiřoval prostor estetičnaa umění i na věci všední,každodenní,dosud z umění vy|učované.Podlejeho eseje Alej snu a meditace ku hrobu Jana Nerudy spočívalbásnický přínos Nerudův v tom, že ,,dobyl poezii dojmy, nazory' city' pojetí' výrazy a slova, kterébyly pokládány za utonulé azÍracenév blátě dní a všednosti... V eseji nazvanémNovti krtisa: její geneze a chnrakter uvádí Šaldaznovu svou představu, žeumění nehledá krásu, ale víc života,intenzivnějšíprožitekživota.Proto je mu základní podmínkouuměleckétvorby tvůrčí osobnost,individualita autorova.Kritériem,kterézůstalov systémuŠaldovýchměřítekna prvním místě,byla jedinečnátvůrčí osobnost a vnitřní pravdivostjejího výrazu v uměleckémdíle. V tehdejšífázi svého vývoje Šaldabudoval svou estetiku na jednotě umění a Života a prohlašoval,že,,mizi rozpor mezi snem a životem, mezi pravdou a krásou' mezi nebem a zemi, mezi poezii a zdravím, mezi fantazii a logikou... Pod|e Šaldy novéumění míříprávě k životu,,,toužípo tom, Zmocniti se nejen estetickékontemplace a obraznosti, nýbrž chce ovládnouti životnía spo|ečenskoupraxi, reformovati organismus ..' a určujícnové dráhy senzibilitě působitii na genezi novéhočinu... UŽzÍéto formu|ace vyplývá uznání společenskéfunkce umění. V eseji Etika dnešníobrody aplikovaného uměnípak Šaldadospívák názoru: .,Teprvednešekzvolna dopracovává se pochopení,žeumění nemá smysl samo o sobě a samo pro sebe, že má úče|a smysl v životě...Teprve dnešekchápe, že umění má a musí sloužita žejest tím větší,čímúplněji a dokonaleji sloužía čímvětšímua životnějšímu celku slouží...Šalda ovšem nikdy tuto službu nechápal ve smyslu úzce uti|itárním,proto takéi národnost v umění neviděl ve vnějšíchznacich nebo v utvrzovánístavu,kterýjest, nýbrŽve směřováník budoucnosti,k vyššímhumanitním cílům,v tvůrčímpřekonávání minulého (v eseji Problém ndrodnosti v uměnfl. Celé pojetíumění a kultury je u Šaldydynamické,princip novosti je hybnou silou Šďdovy estetiky' V Bojích o zítřek Šaldanejúplnějia nejvýrazněji vyslovil své pojetí kritiky. Učini| tak y eseji Kritika patosem a inspirací, Kritika je mu niko|i profesí, nýbrž posláním. Přístup kritikův k dílu není určován předem danou metodou, aleje intuitivní,rozhodujícíjeosobnost kritikova. Předpokládájeho osobní,prožitý poměr k umění,krajní vnímavost,citlivost, poctivý charakter,tvůrčíschopnosti. Kritiku chápe Šaldajako tvorbu:
99
''Kritik tvoří stejnějako básník nebo jiný umělec. Rozdíl mezi nimi je jen látkový. Básník tvoří předem ze Žiyota a z přírody' kritik předem z umění a kultury... Kritik podle Šaldydociťujea domýšlíuměleckédílo. Šaldasi vytvaří nová hodnotící kritéria. V eseji Spisovatel, umělec, básníkk|ade v kategorizaci rozličných typů uměleckých tvůrcůnejvýše,,básníka...
formovat své vlastni vnitřní osobnostem. Máchovi, Němcr geniátní osobnost romantick( mechanismu... V Němcové ol lidství médiem svéhocitu, svr modifikována a doplněna,jt
DUŠEA DÍLo
V březinovskéstudii slďova cesty za poznáním a vzestul rozborem Březinovy metafo svých kritických začátcích(J.
Tím, že zdůrazňoval vztah umění k životu, shodova| se Šalda na počátku sto|etí s m|adou začinajici generací,která spojovala svou tvorbu bezprostředněse subjektivnímprožitkemŽiyotaa se zápasem o přeměnu ce|éhospolečenského řádu. Životnost a bezprostřednost,kteráje opakem umělosti, oceňoval Šaldana Petru Bezručovi jako nejšťastnější reakci proti artismu tehdejšípoezie' Přitom ale v polemice s Josefem Holým a Viktorem Dykem zdůraznil' Že Bezruč není ,,barbar.., nýbrž ,,umělec, celý a dokonalý... V generaci anarchistickýchbuřičůbyl Šaldovinejbližšísvým |yrickým typem Kare| Toman; nalezl pro něho i z pozdějšího odstupu mnoho slov vznáni. S porozuměnímsledoval renesanční tendence u Neumanna i jeho obrodu v ,,básníka'který se vrací k citovémuprimitivismu a zpívá slávu a krásu všechprostých,sladkých a odvěkých sil a divadel přírodních..'Přesto všakŠaldanikdy s touto nastupujícímladou generacívnitřně nesplynul a měl kjednotlivýmjejím představitelůmřadu výhrad,předevšímproto' ženenaplňovalijeho představutvůrčího činu a absolutníbásnickéhodnoty. Měl nedůvěruk programníesteticenastupujícípředválečnémoderny, k jejímu civilismu (St. K. Neumann, bratří Čapkové). Po obdobíBojů o zítřek,po opuštěníredakceVolných směru působilŠaldav časopisech'kterésám redigoval nebo spoluredigova|,vNovině (1908_1912)'České kultuře(|9|2_1914)a Kmeni (19l7-l9l9). Tam také soustředil kolem sebe řadu básníků,prozaikůa kritiků' kteří mu byli blízcíjižz|et devadesátých(A. Sova)' kteří kladli obdobně jako Šaldadůrazna tvůrčí úsi|ív národnímživotě (J. Vodak, Z. Nejedlý) nebo kteří se buď zcela, nebo načasztotožňovalis Šaldovýmprincipem tvorby (R. Svobodová, B. Benešová).Na místo démonickýcha iracionálních sil životníchvyzdvihoval nyní Šaldasložkuvolní, uvědomělou tvorbu, vědomí formovékázně, vývojové kontinuity, tradice.v tomto smyslu se pokusil o souvislý výklad dějinnéhovývoje (l909). V procesu vzniku moderní české národní literatury ajeho smyslu v přednášceModerní literatura česktÍ literatury rozlišoval Šaldajednotlivé formy, jimiž se v umění organizuje život. Nad formy epigonskénebo inspirovanétoliko životnípotřebou stavěl organický růstformovéhodnoty,kdy z podstatyautorovy osobnosti se vytváří ',nový umělecký zákon... Šaldova kniha Duše a díIo (19|3) shrnuje studie, kterése snažívyst,ihnout zrod a Íyp takto pojatétvůrčí individuatity. Kniha nechtěla být jenom souboremkritických studií,ale zátoveťlliterámí historií,zaměřenou na poznání hodnot, ,,hodnottvůrčích, hodnot jedinečných,nikdy se neopakujících... ,,Snažiljsem se všude jak je ne jejich determinuje prazkušenostem básníkůa ukázati, svých tvůrců sestoupiti k duševním prostředí,četba'doba, společnost,prameny látkové a jinaké poznáváni vnějškové,nýbrž vnitřní dílo jejich duše,její dramatickénapětí,její dramatický var a svár, a podruhéa později jejich dílo vnější'to jest zase jen historie jejich vlastníduše.Touto dramatickou koncepcídobral jsem se i doufám novéhopojetíromantismu jako útvarustylotvorného.V jeho absolutnímstylu, v obraze, který neopisuje ani nepřipomíná skutečnosti jevové'nýbrŽ nahrazujeji a znovaji vytváří vlastnímiprostředkyidealizace rytmickéa melodickoharmonické jako samostatnýsvět, svéprávnýa svézákonný,nalezl jsem naplněnísaméhojeho tvůrčího postu|átu,tvůrčí překlenutíjeho základníhodramatickéhorozporu; a on dal mi jedinečnětvůrčí kritérionk hodnoceníněko|ika hlavních figur tétoknihy, v němž vidím konečnýcíl usilování historického'.. Takto daným kritériem posuzoval Šatdanejen osobnosti tradičněspjatés romantismem (Rousseau, Mácha), ale i jiné zjevy literatury l9. a počátku20. století'Vždy šlo ojejich většíči menšíindividuální schopnost trans-
100
T. Nováková, R. Svobodová 19. století (G. Flaubert, E. Zt básníkovyosobnosti,uměnír prukopníktohoto kritického: Šďdovo pojetí literámí t Šaldabyl spjat četnýmikon v duchovědnéorientacihled U Šaldy se tento kontakt prc
náboŽenskéfilozoťy, o franc Diltheyově, popřípaděk ide Zároveň se proměňuje i Š nosti pro tvořivou individua nosti, aristokratismu a jinýc
odlišovat se, opravdu záruk uvědomí tento odklon od t přítomnosti.Šaldovise tent
a předsudek. Napsal: ,,opra dosahují. Touží vyjít ze s jazykem.kte1 nadosobních. I davům,jimiŽ bylo tak dlo Toto vědomí se stupňuje subjektivismu:,,Pokudumě velmi pomíjivéhoa plytké strádá a trpí.Teprve ve chví kdy se objektivizuje z lásky
počínávyslovovati trvalost pojme sebejako částvyšší sebe a ničímvíce, stává se
Program individualismu schopen naplnit Šaldovupot ti. Projevilo se to nejzřeteln vnitřní zkušenosti.která je azároveň lišíod poznrínívě umění schopno vytvářet pro a daly jim hodnotu a smys
ý. Básník tvoří předem ze a domýšlíuměleckédílo. v kategorizaci roz1ičných
toletí s mladou začinajici ta a se zápasem o přeměnu i, oceňoval Šaldana Petru rlemice s Josefem Holým a dokonalý... V generaci llezl pro něho i z pozdějšíNeumannai jeho obrodu tých' sladkýcha odvěkých tcí vnitřně nesplynul a měl 'hopředstavutvůrčího činu vá|ečné moderny'k jejímu iopisech,kterésám redigoni (1911_1919).Tam také lt devadesátých(A. Sova)' Z' Nejedlý) nebo kteří se i, B. Benešová).Na místo 'ědoměloutvorbu,vědomí ý výklad dějinnéhovývoje cesuvzniku moderníčeské Íadformy epigonskénebo )dstatyautorovyosobnosti d a typ takto pojatétvůrčí terárníhistorií, zaměřenou h... ''Snažiljsem se všude determinuje je ne jejich i' nýbržvnitřni dílo jejich tojest zasejen Jílovnější' novéhopojetíromantismu i nepřipomínáskutečnosti <éa melodickoharmonické postulátu, tvůrčí tvůrčího irion k hodnoceníněko|ika ismem(Rousseau'Mácha)' dividuá|níschopnosttrans.
formovat své vlastní vnitřní dění' svou ',duši..do stylu díla. Nejvýznamnější sfudie patří velkým českým osobnostem' Máchovi, Němcové a Šaldovýmsoučasníkům' Sovovi a Březinovi' V Máchovi neviděl Šďda ien geniální osobnost romantického typu' ale dovedl odhalit jeho jedinečnost právě v jeho ,,stylově obrazivém mechanismu...V Němcové objevil typ básnífty, jeŽpoznává svět a vyjadřrrje svůj sen o čistéma svobodném lidství médiemsvéhocitu, svéhosrdce. Sovu charakterizovala studie, která byla v pozdějšíchpracích ještědále modifikovana a doplněna, jako ,,senzitiva a vizionáře.. a citlivě postihovala typ symbolistického básníka' V březinovské studii slďovď Šaldaproces integrace básníkovy osobnosti a oceňoval zápasivý charakter jeho cesty Za poznáním a vzestupnou linii jeho kladného a harmonizátorskéhovztahu k životu, a to vnímavým rozborem Březinovy metafory, jeho slohu. V několika studiích se vracel k zjevům, s nimiž se vypořádával ve svých kritických začátcích(J. Vrchlický, S. Čech),hodnotil pffnos svých vrstevníkůdo česképrózy (V' Mrštík, T. Nováková, R. Svobodová).Zcizich zjevůsi všímalvedle Rousseauapředevšímvelkých osobnostíliterafury 19. století(G. Flaubert,E.Zo|a, J.- K. Huysmans,H. Ibsen).V celéknize se uplatnilo Šaldovoumění pofirénr básníkovy osobnosti, umění vystihnout její jedinďnost, a to netoliko biografickou metodou,jížužil francouzský prukopník tohoto kritického žánru Sainte-Beuve, nýbrž takéanalýzou stylu a určenímtvůrčíhotypu básníkova. Šaldovo pojetí literární historie a jeho literáměvědné teze nebyly jen záIežltostíjeho osobního vývoje. Šaldabyl spjat četnýmikontakty se soudobými tendencemiceloevropsképrotipozitivistickéopozice, která v duchovědnéorientaci hledala východisko zideové i metodologickékrize,jeŽvyznačovalakonec 19. století. U Šaldy se tento kontakt projevil zájmem o dánského náboŽenskéhomyslitele Sórena Kierkegaarda, o ruské náboženskéfilozofy, o francouzské katolíky a tradicionalisty a taképříklonem k německéestetice' především Diltheyově, popřípaděk idealistické,dualisticky za|oŽenéesteticeBenedettaCroce. Zároveí se proměňujei Šaldovopojetíspolečenského posláníumění.Svůj postulát životnísíly a plnévolnosti pro tvořivou individualitu doplňuje nyní i postulátemnadosobníslužby.V roce 1911 ve stati o populdrnosti, aristokratismu a jiných věcech pekelnýclr kladl si Šaldaotázku, zda je aristokratická výlučnost, snaha odlišovatse. opravdu zárukou básnické hodnoty, zda umělec můževyslovit svůj vnitřní svět jen pokud si uvědomí tento odklon od normálu a pokud jej co možná stupňuje a tím se vymyká širšímupochopení přítomnosti.Šaldovise tento požadavekaristokratickévýlučnostia odlišnostiod mas nyní jevil jako dogma a předsudek.Napsal: ,,opravdovíbásníci modernídávno toužípo umění neosobníma největšíz nich ho již dosahují. Touží vyjít ze svého já, uniknout jeho neplodnému trudu; touží učiniti se orgánem hodnot nadosobních,jazykem, který by vyslovil všecko,co neartikulovanézmitá se posud v davech, zápasic o výraz. I davům,jimiž bylo tak dlouho opovrhováno, dostává se zvolna spravedlnosti.,. Toto vědomíse stupňujeza světovéválky. V roce 1917 Šaldav Kmeni už programově usiluje o překonání subjektivismu:,,Pokud umění nepodává více neŽ pouhý a prostý výraz jednotlivéhojá, nemůžebýti nežněco velmi pomíjivéhoa plytkého:nepodává vpravdě vice než pocity a dojmy mžikovéjevovosti' jimiŽ člověk strádá a trpí.Teprve ve chvíli, kdy pojímácosi nad sebou,cosi, čehochce býti jen projevem,funkci, orgánem, kdy se objektivizujez lásky, víry, úcty' kdy dává se dobrovolně do služby z entuziasmu k čemusivyššímu, počínávyslovovati trvalost, klad, jistotu, stálost.Teprve od chvíle, kdy já se samo učlenía organizuje, kdy pojme sebejako částvyššíhoútvaru,kdy povzneslo se nad prostou sobeckoupudovost býti pouhým projevem sebe a ničímvíce, stává se tradičnímnebo kulturním auŽivá výhod vyššícha trvalejšíchcelků životných... Program individualismu' který byl kdysi rozhodujícímpro vystoupenígeneracelet devadesátých'nebyljiž schopennaplnit Ša|dovupotřebu najítintegrujícísílu,která by překonalakritický rozpor individua a společnosti. Projevilo se to nejzřete|nějiv Šaldověknize Uměnía náboženswíz roku l9l4. Šaldasi všímalpředevším vnitřní zkušenosti,kteráje zdrojem zvláštníhopřístupuumění i náboženstvíke skutečnosti'kteráje spojuje azároveťl lišíod poznání vědeckého.Toužil po tom, aby uvnitř doby prostoupenéskepsí a stálou změnou bylo uměníschopno vytvářet pro moderníhočlověkaněkolikjistot' kteréby vtisklyjedinci i společnostiurčitýsměr a daly jim hodnotu a smysl.
101
PÍiznačnýpro tehdejšíŠaldovohledání nadosobníchhodnot ajistot byl i jeho příkton k venkovu, hledání základní jistoty člověka ve vztahu k zemi, k půdě.Jádro národního života spatřoval ve venkově a v jeho tradici. Tato tendence se projevila výrazně na sklonku světovéválky i jeho spoluprací s agrámím deníkem Venkov. Vystoupila však do popředí i v Šaldovětvorbě umělecké,v niž po sbírceŽivot ironicbj ajiné povídlql (|912) představuje největšíepický rozmach Šaldůvromán Loutlq a děltlíci boží(191,7).ve složitéskladbě několika lidských osudůchtěl demonstrovatplatnost vyššíhoduchovníhomravníhořádu' k jehož naplněnísměřují ti z jeho hrdinů,kteří překonávajísobecképožitkďství,duch individualistickévzpoury a svéosamocenía hledají pravdu v Bohu a v pevnémzakořeněnív rodnézemi, v národnímspolečenství.
V LETECH PoVÁLEČNÝCH Světová válka a poválečnálétavytvoři|a podle Šaldypodmínkyk tomu, aby se uměnízačlenilodo širšího společenského úsilísměřujícíhok emancipacijedince i celých sociálníchskupin. Za vá|ky hledal Šaldav duchu svéhohumanismu bezpečnouoporu v národnímkolektivu a tradici národníkultury' po váIce, podnícen revolučnívlnou, sbliŽuje se s těmi, kteří zdůrazňovalispolečenskoufunkci umění ve smyslu jeho spojení s problematikouaktuálníchspolečenskýchrozporů.Myšlenka sociá1níspravedlnostistalase podle něho i vůdčí ideou novéhoumění. Šaldatuto ideu nevyslovujejen ve svémkritickém a publicistickémdíle' ale i vlastníuměleckou tvorbou. Reagoval-li na válečnou situaci románem o mravní obrodě individua, dává v poválečnýchletech přednost styku s ko|ektivem, s publikem. dramatu,zřejmě proto, že divadlo mělo možnostbezprostřednějšího ',Dramatická báseň,,Zóstupy (1921), jež měla být, jak říká dedikace otakaru Březinovi, ,,přes všechnu tradičnostpísnísociálni naděje..,vyjadřovala Šaldovuvíru v revolučnísíly lidu. Dramatický konflikt hry se individua a lidovéhokolektivu, na tragickéneschopnostihlavníhohrdiny Lazara zak|ádá na vztahu tvůrčího být zároveň vůdčímduchem kolektivu i jeho součástí,neztratit jeho důvěru. Drama zůstalo ve sféře autorových filozofujících úvah a v abstraktnídialektice myšlenek.Tomu odpovídal i patetický jazyk hry' Drama Dítě (1923) umisťuje děj, na rozdíl od předcházejícíhry, do konkrétníchpodmínek současné společnosti'Je rovněŽ konfliktem individualistického,sobeckéhopojetíživota,jak je reprezentujeměšťanská rodina, a nesobeckélásky k člověku,již představujes|užebnádívka a syn, který se vymkl Z pokryteckéa bezohlednémorálky svého rodnéhoprostředí.Srážka tu probíhá v rovině etické a bez spojení s kolektivním hnutím;svým akcentoviínímlidovosti se však hra dostala do b|ízkostiproletářskéhoumění.V době nástupu poetistickéhokultu Života pokusil se Šalda vyslovit svůj princip života, stále se obrozujícího vitální bezprostřednostía nikdy nedosycenéholáskou, v komedii Tažentproti smrti (1926). Jako kritik pochopil Šaldavelmi brzy, ko|ik novéhopřinášelamladá generace,pÍicházejicis programem proletářskéhoumění,jež podle něho otvíralotvorbě novou perspektivu.Bylo to ve shodě se Ša|dovýmipožadavky nadosobníhokolektivníhopatosu uměleckétvorby,její služebnostiživotua sociálnímnadějím1idových mas. Šalda,ačse nehlásil k marxismu a stále se snaži|zůstatnad politickými stranami,sledoval se sympatiemi revolučnízaměřenímladých. o jejich komunismu mínil, že ,,sjednotiljejich já; on je odvrátil od sebeanalýzy, z anarchie...V sociální revolučnostitakéshledával společnýzáklad obou veon je vyléčilze seberoztříštění, doucích proudů nové uměleckétvorby: proletářskéhoumění i poetismu. Dialektickou jednotu obou směru objasnil a přitom oba citlivě diferencoval ve dvou přednáškácha statíchvydaných souborně s názvem o nejmladšípoezii české (1928)' Na proletářsképoezii si Šaldacenil ,,vůlik nadosobnímu,k objektivismu,vůli néstia sloužiti..,zživotnění poezie a zrušeníindividualistickéhoprokletí.V díle Jiřího Wolkra navícvyzdvihoval radostnost,smys|ovost, přirozenou družnost;naléza|1e v jeho obraznosti,v názornosti a |idovésdělnostijeho obrazů.Zd.ťrazřlova|
r02
spontánnosta organičnosttoho zaměřením tohoto básníka prc sledoval pak i další Horuv vý. plynoucím časema nad existen smyslovost, intenzivní vnímán jeho proletářských veršů'''hla ,,přínosupřímnosti..do proletá Šaldavnímavě rozpoznal v poetismu o poezii jako ''volnét jako tezi, že poetismus je umět návrat k původní podstatě po{
o nejmladšípoezii české,hodt v ýrazným uplatněnímfantazie Dospíval tehdy k představě bl! formy. Vystihoval tímpotřebu k sobě poetismus představy I
slepené;činícelý svět proudnj tuhélinie. Kdo by v tom nev skladbu vesmíru hmotného? Přitom však Šalda neab podmíněnost,omezenost'a m osud poetismu1 napsal:,,Příští budou působit v jiné formě d
k poetismu a k pozdějšímusur tak surrealistickýdůrazna iri stavy. VždyťŠaldasám vyzdl patosu a heroismu, zatímcosu podvědomých představ a tuž Tyto rysy Šaldakriticky p
a neúnavnou obrazotvornost. dového pojetí člověka,rozkc sama od sebe a sama na sot rozehrává na čemkoliv...Krit
jeho přesvědčenío básníkov S velkým porozuměnímsl ru. Jeho tvárnéúsilí,staveb popisnosti, popřípaděk tvár
ŠaloÚv ZÁPISNÍ
Ve dvacátých letech nem Českékultury a který redigc krátký časdo časopisuKritilt Šaldadůsledněhájil) opustil
íklonk venkovu, hledání le venkově a v jeho tradi'rámímdeníkemVenkov. cbj,a jiné povídlcy(1912) ) s|oŽité skladbě několika jehožnaplněnísměřují ti a svéosamocenía hledají
spontánnosta organičnosttohoto dí|a.Hluboké Šaldovozaujetípro Josefa Horu bylo dáno váůnýmetickým zaměřením tohoto básníka proletářsképoezie. M|uvil o ,,písmáckém.. pojetí socialismu a se sympatiemi sledoval pak i dalšíHorův vývoj ,,směremk duchovosti..,jeho |yrické vyjádření metafyzickéúzkosti nad plynoucímčasema nad existenciálnímiotázkami |idskéhobytí. Nikdy však neopomněl vyzdvihnout Horovu smyslovost, intenzivní vnímáníhmotnéhosvěta. Také u Jaroslava Seiferta vítal bezprostřednosta názornost jeho proletářských veršů,,,hlad zdravéhožaludku po štěstí,po požitku, po radosti...Pokládal jeho dílo za ,,přínosupřímnosti..do proletářsképoezie, oceňova|je jako odmítnutíabstraktníchideologických schémat. Šaldavnímavě rozpoznal vývojovou zákonitost avantgardníhoproudu revolučníliteratury. Základni Íezi poetismuo poezii jako ,,volnéa čistéhře obraznosti,nezatižené obsahy ani didaktickými, ani citovými.., stejně jako tezi, žepoetismusje umění žit a uŽivat,schopnostdát se rozechvívatpocity' přijímal s pochopenímjako
měnízačlenilodo širšího ' války hleda| Ša|dav dultury, po válce, podnícen í ve smyslu jeho spojení ita|ase podle něho i vůdčí astníuměleckoutvorbou. álečnýchletech přednost ivem, s publikem. 3řezinovi,,,přesvšechnu ramatickýkonflikt hry se 'i hlavníhohrdiny Lazara Drama zůstalo ve sféře lal i patetický jazyk hry. tích podmínek současné e reprezentujeměšéanská 'ymkl z pokryteckéa bezoz spojenís kolektivním r umění.V době nástupu se obrozujícíhovitální
D. přicházejícís programem ;hoděse Šaldovýmipožaciálnímnadějímlidových Li,sledovalse sympatiemi : ďvrátil od sebeanalýzy, společnýzáklad obou ve:kou jednotu obou směru
návrat k původní podstatě poezie' Ve stati Dva představitelé poetismu (|925), která byla pojata do knihy o nejmladšípoezii české,hodnotil významný podnět,jaký poetismusdával novémubásnickémuvývoji svým výrazným uplatněnímfantazie a důrazemna imaginaci. Právě tuto tvůrčí fantazii oceňoval Šaldau Nezvala' Dospíval tehdy k představěblízképoetistům,že zákonem vývoje moderníhouměníje stále většíuvolňování formy. Vystihoval tímpotřebu poezie vyjádřit životv jeho ustavičné proměně:,'Metodou čistěasociativni váže jako rozdruŽuje představy logikou nebo historickou konvencí k sobě poetismus představy nejvzdálenější, slepené;činícelý svět proudným, tekutým' parnatýma duhovitým. Mění jej ve féeriibez pevnéhotvaru a bez tuhélinie. Kdo by v tom neviděl obdobu ke způsobu,jakým pojímá moderníťyzika nebo moderní chemie skladbu vesmíruhmotného?.. Přitom však Šalda neabsolutizoval poetismus jako jedinou možnou cestu, viděl jeho historickou podmíněnost'omezenost' a mluvil s kritickou skepsío jeho možnostecha budoucnosti. Ve stati o poetismu napsal:,,Příští osud poetismu bude asi jako osud všechhnutíduchovních:ztrati svéjméno, ale podnět a díla budou působitv jiné formě dál, a možná teprve nyní jak náležíintenzivně...Postupemlet byl Šaldůvvztah k poetismua k pozdějšímusurrealismukritičtější. Šaldovise jeviljednostrannýmjak poetistický senzualismus, tak surrealistickýdůraz na iracionální složky lidské psychiky' na podvědomí,na sen, na psychopatologické stavy. VŽdyťŠaldasám vyzdvihoval na lidskéosobnostipředevšímznaky uvědoměléaktivity, vůle,mravního patosua heroismu, zatimco surrealismusviděl člověkajako nepřetrŽitýproud smyslových a citových prožitků' podvědomých představ a tužeb,a zanedbával právě vědomou a volní stránku lidské aktivity' Tyto rysy Šaldakriticky postihoval u VítězslavaNezvala' i když měl ve|képochopeníprojeho smyslovost a neúnavnouobrazotvornost.Nezvalovu Janovi ve smutku vytk| jednostrannosta pasivnost smyslovéhoa pudovéhopojetíč|ověka,rozkošnický egocentrismus.Soudil' že se Nezvalova obraznost ,,zažehávelmi často sama od sebe a sama na sobě.. a že se Nezval ''opíjíprostě funkcí obraznosti' jejím mechanismem, který rozehrává na čemkoliv...Kriticky se Ša|davyslovil i ke společenskyangažované tvorbě Nezva|ově, přičemŽ jeho přesvědčenío básníkově talentu zůstávalomimo jakoukoliv pochybnost. prozatérskýzjev českéavantgardyVladislava VančuS velkým porozuměnímsledoval Šaldanejvýraznější ru. Jeho tvárnéúsilí,stavebnoulogiku a uměleckou kázeň stavěl do protikladu k rea|istickéa naturalistické popisnosti' popřípaděk tvárnéneohraničenostiprózy impresionistické.
Š,A.I-oÚvZÁPISNÍK
ouborně s názvemo nejisti a sloužiti.,'zživotnéni tl radostnost, smyslovost, eho obrazů.Zdir azňoval
Ve dvacátých letech neměl Šaldatrvalou časopiseckoutribunu. Po Kmeni, jejž považovalza pokračování (19l7-t9l9), a po Tribuně (19|9_|923) přispíval Českékultury a který redigoval v prvníchdvou ročnících krátký časdo časopisuKritika (l924), ale pro rozpory s redaktoremR' I' Malým (ve věci demokratismu,který Šaldadůsledněhájil) opustil list spolu s o' Fischerem,F. GÓtzem a J. Bartošem.Dále je jméno Šaldovospjato
r03
s časopisemTvorba, vydávaným jako ''list pro kritiku a umění..nakladatelstvímSymposion od roku 1925, od druhéhoročníkunakladatelstvímR. Rejmana jako,,list pro literární,politickou auměleckou kritiku... Pň jeho redigováníse sešelŠaldas B. Mathesiem a J. Fučíkem,který převzal redakci Tvorby roku 1928. Šalda pak u nakladatele otty Girgala začal vydávat nový časopis,jehož obsah sám vyplňova|. Šaldůvzópisník (1928_|937) byl pak až do konce kritikova života zrcadlem autorových názorů'jeho veřejnéaktivity' jeho širokétvůrčípůsobnosti. Vlastní tvorba zaujímáv Šaldovězápisníkustálémísto.S jistou pravidelnostítam otiskoval verše,většinou básnickéreflexe symbolistickéhocharakteru' Poezie Šaldovabyla později shrnutado knihy Nova et yetera (posmrtně l938); obsahuje nejen veršez obdobíZápisníku, ale ijeho staršítvorbu básnickou i sbírku Srron bolesti, vydanou v roce 1920 pod dojmem úmrtíRůženySvobodové.Povídková tvorba Šaldovasi udržuje kontinuitu s tvorbou předválečnou'V souboruDřevoryty staréa nové(l935) se projevi|adávná autorovasnaha o zachycenívyhrocených konfliktních situacív životěčlověka'kdy se rozhodujeo jeho osudu. Její novost je v jazykově expresivnírovině vypravěčského stylu' TÍebaŽepřevážnou většinu v Šaldově zápisníku tvoří literárněkritické stati a tecenze, je poměrně hodně místavěnováno i otázkám veřejným, politickým a kulturními problematiceduchovníorientacenárodníhoŽivota. Šaldase tu projevujejako myslitel, který si všímájednakvýznamnýchfilozofických podnětůa osobností svédoby (tak se například vyrovnává s T. G. Masarykem' E. Rádlem, vrací se ke Kierkegaardovi, Pascalovi, Nietzschovi, Dostojevskému,Bergsonovi), jednak se zamýšlínad některými základními otázkami soudobé společnostia lidskékultury. Mnohé z těchto statímajíkonkrétníhistoricképozadí.Do tétooblasti patří napříkladčlánky PoslánívzděIancťt(1928)'Svatostživotavnitřnihoapolitickédušekupectví(|929),osmyslkultu. ry (1930)' Slůvkoo nacionalismu a internacionalismu(|930), Sttit střílející(1930)' Krize inteLigence(|931), Demokracie macešska (1932)' Problém němeclqý(1932), Povinnost intelektutÍlů(l933)' Militarism a pacffism (1933). Češsnía Evropa (1935), Uměleckj tvorba a stdt (1936) atd. Kromě toho zasahova| Šaldakriticky i polemicky do veřejnéhoživota řadou glos, invektiv a polemik, někdy i veršem (Košúty).Jeho obzor byl široký a nevyhýbal se žádnému,ani sebetíživějšímu aktuálnímu problému.V politickém směru Šaldadůsledněhájil demokracii, a to i proti vládnoucímu režimu. Zásady demokracieuplatňoval i vůčisocialistickémusvětu,odmítalmoskevskésoudníprocesy za stalinskééry'Šaldo. vo místo v politickém zápase by|o zřetelně na levici, i kdyŽ chtěl stát nezávisle nad politickými stranami. Polemicky se střetával s Ferdinandem Peroutkou,odmítalČapkovuloajálníobhajobu vládnoucíhořádu, jeho relativismus a pragmatismus.Stavěl se proti nekulturnostia proti nastupujícímu fašismu.V jeho polemických glosách však nejsou vzácné ani kritiky názorůjeho politických přátel. Šaldase snaŽil udržetsi postavení nezávisléhointelektuála. Takév obdobíZápisníku se projevujíŠaldovysympatiek projevůmspiritualismui k různýmnáboŽenským proudůmv evropskékultuře. Šaldak nám napříkladuvádě| - i když kriticky a bez snahy o absolutizování jeho příkladu - teorii francouzskéhoduchovníhoHenri Bremonda o ,,čisté poezii,.,teorii, která sbližovala lyriku s náboženstvím;angaŽoval se při oŽivenízájmu o baroko a jeho tradice. Podporoval ve své kritické činnostitendenceněkterýchbásníkůke,,zduchovnění... odpovídalo tojeho snazenevyhýbatse Žádnýmnovým podnětům,uznávat uměleckéhodnoty bezzÍete|ek tomu, sjakou ideo|ogiíbývají spojovány. Šaldapotíral v myšlení,kultuře i uměleckétvorbě nepůvodnost,povrchnost,průměrnost,snahu o laciný efekt, demagogii, frázi. Postulátem talentu,odpovědnosti a charakternostipůsobilpozitivně na rozvoj českékultury i českého myšlenív mezivá|ečném období' Pokud jde o kritické sledovánísoučasné literárni tvorby, přinesl Šaldůvzápisník řadu většíchsouborných statí'jeŽ jsou syntézouŠaldových názorů a zároveň přehledem soudobéprodukce. Patří sem Krtisnti literatura českjvprvnímdesetiletírepublilq(1929)'Zalchymiemodernípoefie(1931)' Průřezčóstídnešníhoromdnu českého(1932)' o dnešnímpoložení norby básnické (1933)' Pohled na naši nejnovějšíprodukci lyrickou
104
(1933)' Nejnovější krdsruÍp,
z jednotlivých uměleckých c jejich tvůrce a zároveň je sr
neprováděl systematicky a ! podnícenéhoaktuální potřeb Vedle těchto rozsáhlejších s konvenčnírecenzentskou sc néhopohledu, který si udržo statným kladům či záporum r
hranila Šaldovakritická met hledu zvýšila přesnost a váhí měl svou významovou přes sledovaly teoretickýproblém
hněvu nebo ironie. Šaldovysympatie se přik osobnosti' kteří pociťovalibo cestu k vyjádření .,metafyzi poezii, jeho spiritualistickésk tickou cestu zajevovostí věcí ní pro tragický pocit života'k Závada. oceňoval na nich pr zickéjistoty vyzdvihoval i r
Březinovy, všímajesi zárove souvislosti Šaldahovořil o ., vyvozoval z francouzskýchl Próze Šaldapřisuzoval v víceméněuŽitková,bude vá
zatímco ,,poezie byla vždyc vnějšek - nepopisovat sku románu spočívalona rozdíl , rozeznáyat. pevnou půdu pot skutečnostipo všechstránká ho díla nedostatekpravdivos vedl k ',vnitřnípravdě..,k po dující považoval ,'Životnípi
zkratku". V době, kdy se mluvilo nepřestával Šaldauznávatjet odklon od románu psycholog nosti v její mnohostrannost o pevný epický tvar, o stave umělecké formy, neboťty brl micky proměnlivou skutečn Tvorbu Ivana Olbrachta e suzoval Annu proletářkuj akc
rsionod roku 1925, ileckou kritiku... Při ly roku 1928. Šalda nl. Šaldůvuipisník :řejnéaktivity, jeho oval verše,většinou rthy Nova et vetera ckou i sbírku Srron LŠaldovasi udržuje dávná autorova snao osudu.Jejínovost :,je poměrně hodně entacenárodníhožipodnětůa osobností gaardovi,Pascalovi, i otázkami soudobé o oblasti patří napff929), O smysl kultut inteligence (1931), [ilitarism a pacifism invektiv a polemik, vějšímuaktuálnímu ímurežimu.Zásady stalinské éry'Šaldoolitickými stranami. Ldnoucíhořádu' jeho V jeho polemických udržetsi postavení izným náboženským rhy o absolutizování crii, která sbližovala .oval ve svékritické latse žádnýmnovým ovány. Šaldapotíral ný efekt, demagogii, kékultury i českého t většíchsouborných lm KrásruÍliteratura .stí dnešníhoromdnu šíprodukci lyrickou
(1933)' Nejnovějši krásntÍ próza česki (|934)' Hromtidka modemí českébeletrie (1935) apod. Yycházeje z jednotlivých uměleckých děl, Šaldav těchto statíchcharakterizoval několika vybranými znaky osobnost jejich tvůrce a zároveň je srovnáním zaÍazova|do kontextu probíhajícíholiterárního vývoje. Analýzu díla neprováděl systematicky a stereotypně' ale vycházel z nejpříznačnějšíhoznaku nebo z vlastního zájmu, podnícenéhoaktuální potřebou, problémem doby nebo literárního žánru. Vedle těchto rozsáhlejšíchstudií psal Šaldado Zápisníku krátkékritické recenze, v nichŽ opět nepostupoval s konvenčnírecenzentskousoustavností, nýbržosvětloval a hodnoti1dílo zjednoho, někdy ovšemijednostrannéhopohledu, který si udržovalsubjektivitukritikova postřehua názoru, který vždy podnětněukazoval k podstatnýmkladům či záporum díla' popřípaděodhaloval možnostiautorovatalentu.V období Zápisníku se vyhranila Šaldova kritická metoda včetněhodnotícíchkritérií a přitom se na základě bohatézkušenosti a rozhledu zvýšila přesnost a váhajeho soudu. Zhutněl, zjasněl a oprostil se i jeho styl. Ijeho metaforický výraz měl svou významovou přesnost. Názornost a konkrétnostcharakterizujeŠaldovykritické stati i tam, kde jeho sledovaly teoretickýproblém.V polemikách a glosách zvětšovalse ovšemi podíljeho subjektivníúčasti' hněvu nebo ironie. Šaldovysympatie se přikláněly k básníkům,kteří směřovali k základním otázkám |idskéhobytí, lidské osobnosti,kteří pociťovalibolestně rozpory svédoby i rozpory vlastníhonitra. Šaldacitlivě vykládal Horovu cestu k vyjádření ,,metafyzickéhoděsu snovosti lidské existence..,růstrozporu snu a skutečnostiv Horově poezii' jeho spiritualistickésklony' U FrantiškaHalase oceňoval ,,hlubší vnitřníponor..,jeho hloubavou a skep. tickou cestu za jevovostívěcí,jeho tíhnutí,,do prázdnaa v bod katastroťálního zoufalství...Měl plnépochopepoezie Halas ajeho někteřívrstevníci,napříkladVilém ní pro tragický pocit života,který přinášeldo současné Závada. oceňoval na nich právě úsilío překonánívnitřníchrozporůa osamocení.Duchovní zápas o metafyzickéjistoty vyzdvihoval i u Jana Zahradnička;jeho náboženskyexaltovanou lyriku přiřadil k typu lyriky Březinovy, všímajesi zároveň rozdílu,který podle něho spočívalve většímíře Březinovy pozemskosti' V této souvislosti Šaldahovořil o ,,ryzípoezii,,ve smyslu Bremondova pojetínebo o absolutní|yrice,jejiŽ představu vyvozoval z francouzských básníkůStéphanaMallarméa,Paula Valéryho i Paula Claudela. Próze Šaldapřisuzoval v hierarchii uměleckých žánrůmísto zapoezii, neboťpodle něho,'bude vŽdycky viceméněužitková, bude vázána mnohem víc na společnosti na poznání a reprodukci skutečnostijevové.., zatiÍnco,,poeziebyla vždycky nesena touhou vytvářet si svou skutečnost,svou vnitřní jistotu promítat ve vnějšek- nepopisovat skutečnostjevovou' ani ji neopisovaÍ,.(1934). Tak například svéprávnépostavení románu spočívalona rozdíl od poezie v požadavku,,,aby orientoval svéhočtenářev životě a aby ho naučil rozeznáyat pevnou půdu pod nohama od třasaviska bahenního...Šaldažádal na autorovi znalost zobrazené skutečnostipo všechstránkách a tomu odpovídající věrojatnýobraz života.V tomto smyslu odhalil u nejednoho díla nedostatekpravdivosti. chtěl ovšemod románu, aby nepodával pouze pravdujevovou' nýbržaby do. vedl k ,,vnitřnípravdě..'k podstatěskutečnosti.Šaldaměřil prózu kritériemuměleckéhotvaru, avšak zarozhodujícípovažoval ,,Životnípatos.. díIa,jeho ,'schopnostpodati naléhavýobraz života,jeho zveličenínebo zkratku". V době, kdy se mluvilo o krizi románu nebo kdy se proti románu zdůrazňovala perspektiva reportáŽe, nepřestávalŠaldauznávatjeho význam, hodnoty a možnosti.Charakterizovalovšemvývoj soudobéprózyjako odklon od románu psychologického,individualistickéhoa intimníhosměremk polyfonnímuzachycenískutečnosti vjejí mnohostrannosti'Proto uznával oprávněnostsnah o uvolněnírománovéformy. Oceňoval sice úsilí o pevný epický tvar, o stavebnost, ale odmítal dogmaticképředstavy o žánrovéčistotěa neměnných zákonech umělecké formy' neboťty bránily rozvoji románu ajeho snaze vypořádat se s mnohotvárnou, složitou a dynamicky proměnlivou skutečností moderníhosvěta' Tvorbu lvana olbrachta a Marie Majerovéhodnotil Šaldakritériinikoli společenskými.Tak napříkladpo' dějůs individuálními suzoval Annu proletářkujako neještěorganickésjednoceníkolektivistických revolučních
105
osudy a psychologií postav. Nikolu Šuhajeloupežníkaocenil jako básnickou baladu, jejíž hlavní hrdina představujepodle Šaldy,,trpnýa mstný odboj,.lidu tehdejšíPodkarpatskéRusi. Majerová byla Šaldovi,,dcera země, přisátá ke skutečnostijevové, básnífta značnésíly smyslové a názorové..;téžu Přehrady a Sirény
voji lidské společnosti.Do n zovanými portrétyklasiků 1 Sovy ocitají se ve středujel
zdůrazňovaltuto přírodníživočišnoupozemskost a smyslovost. Šaldaviděl v dvacátých letech vývoj prózy jako pohyb od psychologickéintimity k objektivní realitě a k vystiženíjejímnohostrannosti.Realistickémurománu třicátých let připisuje snahuzachytit spíšeskutečnost věcí a poměrůnežnáladovénitrojedincovo. Postulátem,,sociálnépříznačnostia historickétypičnosti..soudil prozaickédí|ojak Benjamina Kličky' tak i Karla Nového.Románu Chceme žitvytýka|,že společenskýsyžet
BoženaBenešová,Jan Herbe místo přednáška Mdcha snw népróze Mdchově ze stejné díla, 1938). Šaldase v nich 1 dových stylových ana|ýzách Historickébyly takéŠal básníků,,čili příspěvek k té tohoto uměleckéhotypu' I kt
traktuje ,'staroumetodou analyticképsychologie individuálné...Jako jeden z nejlepšíchmoderníchrománů českýchocenil Šaldanedokončenýromán JaroslavaKratochvílaPrameny,neboévelkéspolečenské děnínebylo v něm zobrazenojen soukromým příběhema psychologiíjedince, nýbržširokýmpohledemdo společenského celku a do přírodníhoprostředís vystiženímdějinnéhovývojovéhopohybu. Na obranu Haškovýchosudů dobréhovojáka Švejkavystoupil v polemice s JaroslavemDurychem: ,,Švejk je svéhodruhu pomník a dokonce pomník hanby - jenŽe ne hanby českéholidu, nýbržtěch, kteříjej tak ponížilia potupili tím,že mu vzali všechnumožnostobrany čestné a slušné,aŽ se musil bránit tak, jak se právě brání Švejk...',Ale přes její komiku je Švejkkniha k smrti smutná: neboťjednotlivec bojuje tu s ohromnou mocí' nad niž není větší,s válkou, boj na život a na smrt a boj jen pro to holé živobytí(vždyťvíc, chudák' nemá!);a bojuje zbraněmi podlými' zákeřnými, kterých si nevybral,kterému byly vnuceny, bojuje,jako bojují vždycky - otroci... Později sice Šaldazapochyboval o básnickévelikosti postavy Švejkovy,ale to proto, Že znovu stavěl i v próze na přední místo svůj starý postulát velkéhomravníhoheroismu. Problematický byl Šaldůvpoměr ke Karlu Čapkovi. Byl předznamenánpolemickými spory při nástupu Čapkovy generacev Almanachu na rok 19l4. Ve dvacátých letech se vyhrotil v zásadní názorový konflikt, v němž Šaldatvrdě soudil Čapkův,,sociálnídefétismus.., který podle Šaldy,,končíse strachempřed každou novotou' hrůzou z každérevolty... U románovétrilogie Čapkovy se Šaldůvsoud mění; oceňuje básnickou hodnotu,již dosud Čapkovi upíral:,,Básnickou zásluhou Čapkovouje pak, jaké velkémnožstvívnitřníchnití a spojůobjevil mezi člověkemjedníma lidmi ostatními,kolik cestičeka stezičekprošlapalod člověkak člo. věku. U Čapkaneníto filozofická teze, u něhoje to život viděný okem velmi laskavým, velmi bystrým a pozorným, kteréjen chvílemi bývá zastřeno něčím,co bys mohl nazvat melancholiívědoucího... Ani tam, kde Šaldauznávalumělecké hodnoty, nedal si jimi zcela zastřítideologickou problematiku díla. Například na Durychově Bloudění oceňoval sugestívníbarokně kontrastnípojetísvěta, zároveň však odmítl dějinnou scho|astikuv závérurománu; celkově v něm viděl ,,uměníuzavřenéa minulostnéve všem všudy, při všem svém žáru a při všísvé síle... Šaldaneabsolutizova|Žádnýz proudůmoderníprózy. Ponechával vývoji co nejširší perspektivu'u každého směru si však uvědomoval meze jeho moŽností.z tohoto hlediska je příznačnýjeho boj proti netvůrčímu opakovánínebo rozmělňovánívyčerpanýchpostupů,pochybnostivyslovenéprotijednoznačnému subjektivismu stejnějako proti ,,prostoduchému realismu jevovému... f)ramatu věnoval Ša|dav Zápisníku - na rozdíl od poezie - mnohem méněpozornosti. Výraznějšíje jen jeho sympatizujícízájem o avantgardníprogram osvobozenéhodivadla, hlavně o jeho bezprostředníživý kontakt s publikem. V knižně vydané staÍio našíntodenú kultuře divadeLně dramatické (1937) zabýval se v historickémpřehledu právě funkcí dramatua divadla v českémnárodnímživotě'sledoval vzájemnévztahy činitelůvytvářejícíchdivadelní kulturu: dramatiků,herců,obecenstva,kritiky Šalda,který byl od roku 19l8 profesoremrománských literaturna filozofické fakultě Univerzity Kar|ovy, působilna rozvoj literárnívědy ve směru zahájenémDušía dílem,tedy předevšímliterárněkritickýma literiirněhistorickým portrétema esejem.V letech třicátých se snažilstále soustavnějipostihnoutjednak strukturní charakterautorovadíla'jednakjeho historicky podmíněnýpřínosk rozvoji tvůrčí lidskéosobnostia tím k roz-
106
Mistrovství1 dy biogra|ické. literatury.Dovedl v nich Pot ších,knižně vydaných slavn nostDantova(1921),tak o P
lovi, Goethovi. Nietzschov vistické literární vědě měl i k-ritika,jemužjde o poznání a jeŽ ztlstávaji Živé. Šaldase znovu zamýšle o tzv. nesmrtelnosti díIa btjs pomíjivost hodnot, ale i na
vystihoval i zákonitost,sjal. vátorstvíjsou v dialektické rozvíjeníhodnot se opíráo li K podobným obecným otá v novétvorbě btisnické(I93 jež byly otištěny v Zápisn
historickéa zcela konkrétn AŽ do posledníchlet sv( osobnosti, která je schopna
přimět k sebeuvědomění'un a cíle v procesu vznikání l profesionální potřeby literá člověka a světa staly se pro
se dotýkal podstatnýchvěc
S p i s y : S p i s yF . X . Š a l d trichu(13sv.);SoubordílaFX doslo řovskýa Felix Vodička, Ludmila Lantová,Zina Troc Chudoba);o umění(l955' usp Macek); o předpokladecha pc (1986,výborz heselF. X. Šal (1987,2 sv., usp.EmanuelM
lu baladu,jejíž hlavní hrdina Majerovábyla Šaldovi,,dcera lvé..: téŽu Přehrady a Sirény é intimityk objektivní realitě snahuzachytitspíšeskutečnost i a historické typičnosti..soudil tvytýkal'Že společenský syžet : nejlepších moderníchrománů rťvelkéspolečenské děnínebylo ýmpohledemdo společenského s Jaroslavem Durychem: ',Švejk lidu.nýbrŽtěch' kteříjej tak posemusilbránit tak,jak se právě dnotlivec bojuje tu s ohromnou iléživobytí(vždyévíc, chudák, bylyvnuceny.bojuje.jako bojupostavyŠVejkovy,ale to proto, Íhoheroismu. polemickýmispory při nástupu til v zásadní názorovýkonÍ.|ikt, se strachempřed každou ,končí soudměníloceňuje básnickou kévelkémnožství vnitřních nití ičekprošlapal od člověkak člolaskavým. ve|mibystrýma po. ;holiívědoucího... ideologickou problematikudíla. ljetísvěta,zároveň však odmítl éa minulostné ve všcm všudy. )nejširší perspektivu,u každého řný jeho boj proti netvůrčímu rotijednoznačnému subjektivispozornosti.Výraznějšíje méně lavněo jeho bezprostředníživý (l937) zabýval se Idramatické votě'sledovalvzájemnévztahy t. :kéfakultěUniverzity Karlovy, 'ším literárněkritickýma literárlji postihnoutjednak strukturní rčílidskéosobnostia tímk roz.
L
voji lidskéspolečnosti'Do minulosti českéliteraturyse vrátil něko|ika důkladnýmia přitom Živými a aktualizovanými portrétyklasiků 19. a20. století'Vedle nových portrétů Nerudy, Němcové, Vrchlického' Zeyera, Sovy ocitají se ve středu jeho pozornosti i A. V. Šmilovský,Vítězslav Hálek, Jakub Arbes, Antal Stašek, BoženaBenešová,Jan Herben. Viktor Dyk, Karel Hlaváček.Pro svůjmetodologický postup zaujímázv|áštní místopřednáškaMácln snivec i buřič (1936), vykládajícíMáchu jako tvůrcemodernílyriky' a studie o krcÍstú próze Máchově ze stejnéhoroku (uveřejněná však aŽ posmrtně ve sborníkuTorzo a tajemstvíMáchova díla, l 938). Šaldase v nich přibližuje k metodám pražskéhostrukturalismu,jehoŽ stoupenci spatřovali v Šaldových stylových ana|ýzáchpředznamenánísvých vlastníchteoretickýchtezí. Historickébyly takéŠaldovyvýklady francouzskýchtakzvaných prokletých básníků(Několik ,,proklerých btÍsttíků,, čili příspěvek k tématu:Básník a společnost,l930), kterépřinášely sociologický výklad geneze tohoto uměleckéhotypu. I knižně vydaný portrétJ. A. Rinlbaud, božskýrošt'ák(l930) držíse historickémeto. dy biografické.Mistrovství prokázal Šaldave svých příležitostnýchprojevecho velkých osobnostechsvětové literatury.Dovedl v nich poutavě oživit geniálníosobnost a historický smysl jejího díla.To platíjak o dřívějších,knižně vydaných slavnostníchpřednáškáchGéniusSlutkespearův rt jelto tvorba (|9|6), Bástúcká osobnost Dalúov0(192I)' tak o portrétechotištěnýchv Zápisníku a věnovanýchRabelaisovi, Constantovi, Stendhalovi' Goethovi.Nietzschovi,Dostojevskému, Péguymu'Marcelu Schwobovi.Romainu Rollandovi. K poziti. vistickéliterární vědě měl Šaldavelmi kritické výhrady a sám nezapřel ani ve svých historických studiích kritika, jemužjde o poznáníživéhozápasu,jímŽ se utváří velká tvůrčí osobnost,a o hodnoty,jež dílo přineslo a jež zůstávají živé. Šaldase znovu zamýšlelnad otázkou hodnoty uměleckéhodíla' její tfvaléplatnosti. Ve vynikajícístudii () ízv'nesmrtelnostidíla bdsnického(1928) skepticky analyzoval otázku takzvanévěčnéhodnoty a ukázal na pomíjivosthodnot, ale i na schopnost regencracea aktualizacc díla v novém historickémkontextu. Přitom vystihoval i zákonitost, sjakou novéhodnoty popírajístaré,udržujíkontinuitu a zároveňji ruší.Tradice a no. pohled na dějinný proces Vznikáni,zanikáni a oŽiveníi nového vátorstvíjsouv dialektickéjednotě'Šaldův rozvíjeníhodnot se opíráo lidskou podmíněnostumění.to znamenái podmíněnosthistorickou a společenskou. K podobným obecným otázkám dospívalo mys|itelskéúsi|íŠaldovoi ve statíchProblémy liclu a lidovosti v rtovétvorbě bdsrtické(|932)' Btísníka společnost( l933)' Několik nt,-šlenek na ténn básníka politika ( l933)' jeŽ byly otištěny v Zápisníku. Jsou příspěvkem k některým základním problémůmestetickým a při své historickéa zcela konkrétníargumentacidospívajík významným teoretickým zobecněním. národnímživotěposlání Až do posledníchlet svéhoživota(zemřel 4. dubna I937) plnil Šaldav českém je schopna nastavovat národnímukulturnímu dění i celé společnostizrcad|o, která ji umí osobnosti,která přimět k sebeuvědomění,umíji bránit před sebeuspokojením a vytvářet takto přcdpoklady pro náročnépotřeby procesu vznikání kulturnícha společenských hodnot.Funkce Šaldovykritiky podstatněpřerostla a cíle v profesionálnípotřeby literární a uměleckékritiky. Umění a literatura při svém celostním vztahu k realitě Jeho soud člověkaa světastaly se pro Šalduvýchodiskempro postihováníproblematikymoderníspolečnosti. podstatných věcí národa i lidstva. se dotýkal člověka,
unii(5 sv.);DíloF. X. Šaldyl925'l94l v Aventinua lVtclanSpisy: SpisyF. X. Šaldy|9|2-|9|.Iv Českógrafické t r i c h u ( , l 3 s v . ) ; S o u b o r d í l a F . X .|Š 9 4a7l d_y| 9 6 3 v M e l a n t r i c h u a Č e s k o s l o v e n s k é n l s p i s o v a t e l i ( 2 2 s v . ; r e d a k řovskýa F-elixVodička. doslovya komentářeFelix Vodička.RudolfHavel'KarelDvořák' EmanuelMacek,o|dňch Krá|ík' Ludmila Lantová,Zina Trochová,Josef Čermák).- Výbory: Výbor z kriticképrózy (1939,usp. a úvodFrantišek Perspektivy dálek(l967' usp'a dos|ovEmanuel Chudoba)lo umění(I955,usp.Ludnri|aLantová,doslovF.elixVodička); slovníknaučný Šaldův Macek);o předpokladcch a povazetvorby(l978,usp.BohurnilSvozil,doslovLudvíkSvoboda): Z období Zápisníku (l986,výborz heselF. X. Saldyv ottověslovníku naučném l 894_l908,usp.a úvodMilan Blahynka); (1987.2sv.,usp.EmanuelMacek).
101
Korespondence: VzájemnédopisyotokaraBřezinyaF.X.Šaldy(1939,ed.EmanuelChalupný);Přátelstvízkonce století(1939, Zdence Braunerové,ed. Vladimír Hellrnut-Brauner);F. X. Šalda- Miloš Marten ( l94l, ed. Emanuel Chalupný); Listy o poezii a kritice (l945' s FrantiškemChudobou, ed. Bohdan Chudoba, doslov FrantišekChudoba); Z dopisů Josefu Horovi (l947, usp. Jiří Pistorius);F. X. ŠaldaJosefuPojarovi (l948); Dám listu nejlepší,co mám (l966' s otokarem Fischerem, ed. Emanuel Macek); Dopisy Simonettě Buonaccini (l967, ed. Karel Svátek, úvod oleg Sus, doslov Marie Křížková);F' X. Šalda- Antonín Sova: Dopisy (1967, ed. Josef Zika); Tíživásamota ( l 969, s RůženouSvobodovou, usp.
STANISLA
Jarmila Mourková, JaromírLoužil a Jan Wagner); F. X. Šalda:Dopisy (Literámí archiv 3-4, l969, s RůženouSvobodovou, Vilémem Mrštíkem, Josefem Svatoplukem Macharem' otokarem Šimkem,Marií Hennerovou, Boženou Benešovou, Žofií Podhoreckou, otokarem Fischerem, Jakubem Demlem' Lvem Blatným, Františkem Halasem, Josefem Knapem; tamtéŽ Emanuel Macek: Soupis uveřejněnékorespondenceF. X. Šaldy);Listy F. X. Šaldya Zdeňka Nejedléhoz|et 19|0_|932 (|974, ed, Václav Pekrírek);Lumír Kuchař: Šaldovylisty ,,Elišce Přemyslovně..(Sbomík prací FFBU l983, s Eliškou Česnekovou)' Vzpomínkyadokumenty:
K a r e l S e z i m a :Z m é h o Ž i v o t a | - I V ( l 9 4 6 - 4 9 ) ; V í t ě z s l a v N e z v a l : Z m é h o ž i v o t a ( l 9 5 9 ) ; Edmond Konrád: Nač vzpomenu (1967); FrantišekSkácelík: Krásná setkání(1970); Bohumír Lifka: Nade mnou zadrhl se tragický uze| (|97.l); Běta Turečková.Čambalová:Můj přítel F' X. Šalda(ostravský kulturní měsíčník1977); Artur Závodský: F. X. Šďda přednáší(Universitas 77 ' |977);Bedřich Fučík:Sedmero zastavení(Mnichov l 98 1); Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa (1982); František Václav Krejčí:Konec století(l989). Soupis díla: Jiří Pistorius: Bibliografie díla F. X. Šaldy(1948); Emanuel Macek in Česká bibliografie I (l959). S o u p i s p o z ů s t a l o s t i : J a r m i l a M o u r k o v á i n L i t e r á m ía r c h i v P N P l 9 6 3 . Knižní monografie: E m a n u e l R á d l : Š a l d o v af i l o z o f i e ( l 9 l 8 ) ; F . X . Š a l d o v ik p a d e s á t i n á m( l 9 l 8 , s b o m í k , u s p . Rudolf Ina Malý a Ferdinand Pujman); F. X. Šaldovik 22. prosinci l 932 (sbomík,usp. Josef Hora); otokar Fischer: Ša|do. (l936); Františekcótz: F. X. Šalda(1937); Na paměťF. X. Šaldy(l938, sbomík, usp. Bohumír LiÍka); Ludvík vo češství Svoboda: Studie o F. X. Šaldovi(l941), F. X. Šalda(1967);Jaroslav B. Svrček:F. X. Šaldyboje a zápasy o výtvaméumění (l947); F. X. Šaldal867_l937_l967 (1968, sbomík,red. Felix Vodička,Ludvík Svoboda, Jiří Brabec, FrantišekKautman); FrantišekKautman: F. X. Šaldaa F. M. Dostojevskij (l9ó8); Ladislav Štoll:občan F. X. Šalda(l977); Nora Dolanská: Novinář FrantišekXaver Šalda( l 987); FrantišekBuriánek: Kritik F. X. Šalda( l 987); Českáliteratura l 987, č.5-6 (sbomik z konference ke l20. výročínarozenía 50. výročíúmrtíF. X. Šaldy). Studieastati včasopisech'sbomícíchatd.:JanMukařovský:Šaldovadramatičnost(ListyprouměníakÍitiku1937); Miroslav Rutte: Bojovník o zítřek, in Mohyly s vavřínem (1939); Václav Čemý: Šaldůvkritický debut a povaha Šaldova vztahu k Francii (Kritický měsíčníkl 940); Ludvík Svoboda: F. X' Šaldaa divadlo (Kritický měsíčníkl 940); FrantišekGótZ: F' X. Šalda(sbomík o českou literámí kritiku, l940); Jan Mukařovský: K desátémuvýročíúmrtíF. X. Šaldy(otázky divadla a filmu l946); oldřich Králík: o metodu Šaldovýchpolemik (Vyšehrad |94.1):Y ác|avČerný:Šaldovoevropanství (Kňtický měsíčník1947):lan Mukařovský in Kapitoly z česképoetiky I (l948); FrantišekČemý:o dramatechF. X. Šaldy (Českáliteratura l957); Alexander Matuška: Doslov in F. X. Šalda:Magický básnik K. H. Mácha (l958), in Pro a proti (l959); FrantišekHalas in Magická moc poezie (1959);Jiří Brabec: Šaldovavůlek integraci(orientace l967); Jan Lopatka: Poznámky k aktuálnosti Šaldovakritického postoje (sbomík Podoby' l9ó7); Jan Cigánek: Náboženský aspekt Šaldova antropologismu (Estetika 1967); Ladislav Novomeský in Časová nečasovost(l967); Jarmila Mourková: Etické aspekty Šaldovakritického postoje (Českáliteratura |968): FeliX Vodička: Formování Šaldovakritickéhotypu (Struktura vývoje, l969); Ludmila Lantová in Hledání hodnot (l9ó9); Radko Pytlík: Šaldovopojetísyntézyv letech devadesátých (Česká literatura1977); Eva Taxová: Ke genezi Šaldovyesejistickémetody (Českáliteratura l 980), Specifická variantaeseje v Šaldových Bojích o zítřek (Česká literatura l98l); Luboš Hlaváček:Šaldaa výtvarná estetika (Estetika l987); FrantišekValouch: F. X. Šalda- básník (Česká literatura 1988).
Stanislav Kostka Neumt jako výrazná kulturněpolitic leckým řešením,osobnost'k' hým vývojem a v jistém sn věku. kdy iniciativně otvír
dekadentníškole devadesátý jet ce člověkaa společnosti. hledal Neumann nejen cestu
k smyslové bezprostředno modelnou, zejménas civilil Neumannovým prostřednic nova poválečná koncepce p výzev.. poezie,,revolučních od dvacátých let vedl k pol
gramem socialistickéhorea
POEZIE VZDORU ,
Stanislav Kostka Neuma r v Zemskémsněmu a říšské sv dětském V Neumannově tismus. Matka a její svět ot
zemře| brzo v Neumannovč kách rodnéhostatkuza olši ději proslavenáo|šanskávi UŽ za sLudiína gymnáz ruch, který na přelomu osm tické studentskéhnutí.Neu hektografovanéčasopisy'V
píáte| ze staročeskéstrany pokrokového hnutí, k jeht sociálními poŽadavkya sbl m l á d e ž eo m l a d i n a s e N
v Čechách.Zde se poprvét
108
