eská knihovna
zábavy a pouení. Vydává
Ústední spolek eských professor. Poádá
JAN SATRANSKÝ.
íslo
28.
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ SEPSAL
ADOLF ERNÝ, LEKTOR LUŽICKÉ SRBŠTINY NA
NAKLADATEL
J.
ESKÉ
UNIVERSIT.
OTTO V PRAZE.
Lužice A
LuziCtí Srbové. SEPSAL
ADOLF ^ERNt, LEKTOR LUŽICKÉ SRBSTINY NA ESKÉ UNIVERSIT.
VYDAL
J.
OTTO V
PRAZE.
VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA.
LIBRARY 752760 UNIVERSITY OF TORONTO
Tiskem »Unie« v Praze-
/|
PAMÁTCE PÁTEL
Ad.
MIKUWSE
ANDRÍCKÉHO
erný: Lužice
a
a
Lužití Srbové.
JAKUBA ClSlNSKÉHO.
7
Pedmluva. Ze všech slovanských národ (krom Polák) jsou nám Lužití Srbové zempisn, jazykem i historickými vztahy nejbližší. Od severních hranic eských, z pohraniní stanice Georgswalde (ve výbžku Rumburském), vlastn ze spojené esko- saské stanice Georgswalde-Hrabaice (Ebersbach) dojedeme sotva za ^^ hodiny do Lubije na pomezí jazykového území lužickosrbského dlí tedy na této trati naši zemi od území lužickosrbského pouhých 15 kilometr. Jazyk lužickosrbský, najm hornolužický, jest eštin ješt bližší než jazyk polský a knihy lužickosrbské snadnji jest nám ísti než polské, ponvadž Lužití Srbové užívají vlastn pravopisu eského. Konen djiny pivedly nás s Lužiany do styku nejužšího: bylaf obojí Lužice spojena se zemmi koruny eské pod eskými králi po nkolik staletí, ba formáln náleží ke korun eské dosud císa rakouský jakožto král eský podnes užívá titulu markrabte hornolužického a dolnolužického. A ješt nco: Lužití Srbové žijí i mezi námi katolití Hornolužiané mají v Praze na Malé Stran svj seminá, t. j. ústav, v nmž spolen bydlí mladíci z Lužice, studující zde na gymnasiu nebo na fakult
—
—
—
—
bohoslovecké.
Mli bychom tedy již z tchto píin znáti Lužické Srby ze všech Slovan nejlépe, ba mli bychom s nimi udržovati nejužší a nejživjší styky. Mlo by zejména také naše studentstvo voliti si Lužici za cíl svých prázdninových cest, mlo by, pokud studuje v Praze, vyhle-
PEDMLUVA.
8
dávati styky se soudruhy z »lužického semináe*, melo
—
vše to bylo by ísti lužickosrbské knihy a asopisy by mu nejsnadnjším a nejvhodnjším úvodem ke studiu a poznávání dalších slovanských jazyk, literatur a ná-
rod. Pohíchu nejsou
tyto naše
styky
s
Lužickými Srby
není naše znalost jejich života tak jasná a hluboká, jak by mla být. Ba setkáváme se u nás dosud mnohde s prapodivnými pedstavami o Lužických s naprostou nevdomostí o nich. Z tch Srbech, až
tak živé,
ani
i
píin vydávám
tento spis, který
má
býti
pírukou
všech našich vdomostí o Lužici a Lužických Srbech. Vznikl z mých etných pedbžných prací a zejména z mých statí v Ottov Slovníku Nauném a jest jaksi
pedchdcem mých obsáhlejších soustavných dl o pedmte (djin lužického probuzení, djin lužické
tomto litera-
lužického národopisu atd.). Prameny zde uvádím nejdležitjší a nejpístupnjší; podrobnou literaturu jen pro vdecké studium uvedl jsem v Ottov Slovníku Natury,
uném.*) Pál bych
si,
aby
této
píruky
bylo
hojn užíváno,
aby po ní sahali mnozí, kteí by zatoužiH seznámiti se s Lužickými Srby a jejich zemí a to nejen duševn, etbou, ale i pímo, zájezdem do Lužice. Pál bych si, aby tato knížka stala se základem a pomckou užších a živjších styk eskolužických, které by mohly prospti obma stranám. Cech uvidí, jak se pi život drží nárdek mnohem menší národa eského a v pomrech mnohem nepíznivjších a bude z toho erpat posilu ve svém zápase o samostatný kulturní rozvoj. Lužický Srb bude vtší mrou ješt posílen ve svém podobném,
—
—
v Ottové Slovníku Nauném bylo rzným v literaturách slovanských i doma. vlastenec hornolužický M. Andricki v úmyslu zpracovati je lužlckosrbsky a vydati je jako >Vlastivdu lužickou*, ale pedasná smrt pekazila mu provedení díla tohoto i mnohých *)
Z mých
statí
zpsobem erpáno
ml
jiných.
Zvnlý
PEDMLUVA.
mnohem nerovnjším
9
zápase, když uvidí, že vtší a
sil-
njší bratr z rodiny slovanské na nj nezapomíná. Cech však i negativn erpati pouení ze života lužickosrbského, když si pipomene, že tento nepatrný slovanský ostrvek v Nmecku jest jediným zbytkem nkdejšího Polabského Slovanstva, jehož kmenové sídleli od hranic eských až k moi Baltickému, od sídel polských až za Sálu a k Labi, a to k celému toku labskému skoro až k jeho ústí Nuže, poznávejme se, abychom se vzájemn povzbuzovali a posilovali k práci, která jest kouzelnou studán-
mže
.
kou
.
.
života.
V
Praze, v lednu 1911.
A.
a
//
ást
prvá.
Lužice. I.
Jméno LuŽÍCB
Jméno zemé.
(latinsky
Lusatia, nmecky Lau-
sitz) je tvarem podstatné jméno zdrobnlé, vzniklé bud ze slova »}:uh« (íug) nebo ^Juža* (naše louže); znamená tedy zemi luh neb >íuží< (bahnisk, jezer atd.). Sku-
ten zem,
jíž
pvodn
toto
jméno
náleželo, byla v mi-
nulosti plna bažin, tní, jezer a jezírek, jak o
etná
tom
svdí
místní jména, jako Lug, Luh, Lužnica, Jzor, Ja-
zorce, Jazorki, Jazory, Zaíuž, Mokré, MokroAv a pod.
—
a
jak jest patrno z takovéhož, dosud zbývajícího rázu krajinného v t. zv. dolnolužických Blotech (esky Blatech) a siln rybninatých ástech Dolní Lužice a pruské Lužice Horní.
Pvodn
náleželo toto jméno pouze krajin nad stední Sprévou, obydlené kmenem Luzianú a kryjící se s celou pozdjší Dolní Lužicí až na západ k ernému Halštrovu. Pipomíná se po prvé u »zempisce bavorského* (neznámého spisovatele latinského rukopisu z let asi 866 až 890, jenž se nachází v král. ústední knihovn v Mnichov), který zaznamenává: Lunsizi, civitates XXX. V pozdjších kronikách a listinách vyskytuje se jméno této župy v tvarech: Lusizi, Lužici, Luizizi (u nmeckého biskupa a kronikáe Dithmara ili Thietmara r. 963 a 1005), Lunsinzani (u nm. mnicha a kro-
ADOLF ERNÝ:
12
nikáe Regina r. 963), Lusici, Lucizi (v listinách císae Otty I. 965 a 967), Lusice (v listin císae Otty II. 973) atd. Pozdji, a to již velmi záhy, rozšíeno toto jnnéno na kraje (župy) sousedních kmenv, totiž na župy: i 1. Golešinc (jak lze vyložiti jméno Golensizi u zempisce bavorského) pi íce Golešin na pomezí Lutic; 2. Nizovcú neb Nišicú, i snad Nisovc (jak lze vyložiti jména kronik a listin: Nice, Niiti; u Šaíaíka Nisa) mezi ekami Sprévou a Nisou kolem nynjšího Lubina a Luborazu, tedy východn od Golešinc; 3. jejich severovýchodních soused Sluhjan neb Siupjanú (v listinách Selpuli, Selpoli) mezi Sprévou a Odrou pi íce Slub (pítoku Odry; podle Bogusawského Síupa, nm. Schlubbe), 4. íiupjan neb Lupogiavcú (u zempisce bavorského L u p i g I a a) pi íce Lnhé, pítoku Nisy, na jih od Slubjan; 5. jižních jejich soused Zarovanú (u Dithmara Zara, v pozdjší listin Z a rove) v okolí msta Žarova (nm. Sorau) mezi Nisou a Bobrou, Trébovlanú 6. konen Trebovan (Trjebovanú) neb fTrjebovlanú), v eské form Trebovan (Trebouane, jak stojí v zakládací listin biskupství pražského u eského kronikáe Kosmy), jež mžeme s Safaíkem položiti do okolí msta Tebulí (lužicky Trbule neb Trjebule, nmecky Triebel) v Dolní Lužici, tedy jižn od Šafaík a s ním Bogusíawski poítají ke Žarovan. kmenm (a župám) lužickým i Luhušany (u kroniká Adama Bremského a Helmolda Liubuzzi, Leubuzi), kteí sedli mezi Sprévou a Odrou severn od Slubjan a jejichž hlavním hradem byl Lubuš nad Odrou; ale o tch dokázal Muka, že podle jazyka náleželi k Lu-
—
ticm. Ve
—
XIV. XVI. vztaženo jméno Lužice i na Milansko se župou Záhvozdem (lužicky Z a g ó z d, v listinách Z a g o s t), i rozeznávána od té doby podle toku eky Sprévy LuŽÍCO Dolní (latinsky Lusatia inferior, nmecky Niederlausi tz), to jest pvodní století
13
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
vlastní Lužice (se 7 župami), a LuŽÍCe Horní (Lusatia superior, Oberlausitz), t. j. Milansko se Záhvozdem. Hranice obojí Lužice v tomto jejím pvodním rozmru byly asi: na jihu hranice eské, na východ eky Kvíza neb Gvizda (nmecky Queis) a Bobr, na severu Odra od ústí Bobru až asi jižn od nynjšího Frankfurtu, odtud ára na západ ke Sprév, pak Spréva až k ústí íky Golešiny a odtud ára až skoro k ústí erného Halšlrova do Labe, na západ pak Haištrov a pítok jeho Plounice, vlastn Plznice (lužicky Pol'nica, vlastn Potznica, nmecky Pulsnitz), ili západní hranice íše Boleslava Chrabrého dle míru budyšínského (1018). Rozhraní mezi obma Lužicemi, které ovšem podléhalo rozliným zmnám, jde (smrem od západu k východu) po ece HaUlrov od ústí Plznice pímou arou pes soutok Malé a Velké Sprévy u Spreje (nm. Spreewiiz) a pes Nisu severn od Mužakova ke Gvizd. Politicky náleží nyní Lužice Sasku a Prusku, mezi nž rozdlena od kongresu vídeského r. 1815 tak, ž(3 Pruska patí celá Dolní Lužice a severní ást Lužice Horní, Sasku pak pouze ást bývalé Horní Lužice, vnit hranic saských. Celá Lužice rozpadá se tedy nyní na tri ásti, kteréž od jihu k severu jsou: 1. saská Horní
Lužice,
Lu
ž
2.
pruská Horní Lužice
a
3.
Dolní
ice.*)
Horopis
II.
a vodopís.
Celá Dolní Lužice Lužice Horní náleží k *)
Co
faika
— —
tu
Povaha
polovina
a severní
povdno, openo
p.„
a krajiny.
(pruská ást)
nížin Severonmecké, jest o
(Slovanské Starožitnosti, 1837,
.
pdy
—
.,.
„..
.
jižní
badání Pavla Jos. Ša907 a násl.), Viléma
«tr.
,^^,.
„
—
-",•
•
—»-
Bofjuslawského a Horníkovy knihy Historija serbskeho národa (Budyšín 1884) a práce Jos. Kalouska Ti historické
mapy k djinám eským (Praha Ad. erný: Lužice a Lužití Srbové.
18S5)
3
ADOLF EKNÝ;
14
pak
(.'^aská)
polovina Horní Lužice k soustavo íJudoUke,
horám Lužickým v nejširším smyslu, k nimž pipoítává vysoina Horní Lužice a v echách hor-
a to k se
natá krajina
mezi skalami
Dínskými,
horní Jizerou a
krkonošským pohoím Jizerským. Pi podrobnjším rozvržení tohoto území pipadne hornatá ást Lužice pra-
kopin
Rumburské,
v níž však se vyskytuje bohatými ložisky hndého nhlí a etné i útvar tetihorní s ojedinlé kužely ediové. V jižní ásti této hornaliny, jež se sklání k severovýchodu, tvoí pánev žitavská rozsáhlou kotlinu. Nejvyšší hora jest na jihu Falkenberg horní
Sokolník, 606 m), dále sluší jmenovati Kotmar (583 m), Ojbín u Žitavy (519 m), ediovou Landskrone u Zhoelce (429 m). V sev. ásti této hornatiny vzniká polokruh Lužických hor ve smyslu nejužším (na rozdíl od t. zv. hor Lužických v echách); Lužití Srbové nazývají tak polokruh hor, jenž objímá nynjší slovanskou Horní Lužici na jihu a na západ celkem asi od msta Lubije až skoro k Zlému Komorovu (nm. Senftenberg) v Dolní Lužici. Tento polokruh lesnatých vrch stal se nyní pirozenou hranicí živlu lužickosrbského. vynikají (od východu k západu): Lubijska V hora (446 m), Bó,h, Bóh (558 iii) a pilehlá skupina, v níž jednotlivé vrcholy mají názvy Hromad nik, Prašica (n. špatn Frageberg), Žmorc
(luž.
nm
BJy
orny
j., dále Lubin (Thronberg, lužický Blaník), Mnišonc (Monchswalderberg), P i ch o w, K (j š t e r s k a hora (Klosterberg), Palowska hora (Pohlaer Berg), Butrowa hora (Butterberg), vesms na jihu; na záp. H. Lužice pokraují nižší chlumy, z nichž nejsevernjší, jímž celé pásmo se zakonuje, nazývá se Košynska hora (Koschenberg, 182 m). Ta leží již v Dolní Lužici poblíž Zlého Komorová (u Košyny). Z nížiny dolnolužické vyniká na jihu pásmo nízkých chlum, vlnící se podél rozhraní obou Lužic od Halštrova až k Bobru, z nichž dosahají: (Brautberg) u Chlumce (Gollmitz) v okr. lukovském 176, By (dl. Bycyn, Ochsenberge)
a
1
Newsta
in
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Komorová rovnž 176, Spilzberg mezi SpróNisou 183, RLlckenberg u Žarova 229 m; výška
V záp. okolí
vou a
ledy stoupá od záp. k vých. Pahorkatina ta má v nmeckých atlantech jméno Lausitzer Grenzwall; mohli bychom ji
nazvati
pahorkatinou Hornolužicko-dolno-
lužickou. (Lužití Srbové
pro celek této pahorkatiny
nemají zvláštního názvu.) Lužice má sklon od jihu k severu a pak k severozápadu, kterýmž smrem celkem tekou také hlavní eky lužické: erný Halštrov, Spréva, Nisa a Bobr. Halštrovem a Sprévou náleží Lužice k úvodí Labe a tudíž k oblasti Severního moe, Nisou a Bobrem k úvodí Odry a tedy k oblasti moe I^altického, Samým stedem Lužice protéká Spréva (luž. Šprcwj a), vznikající na pomezí esko-saském mezi Kotmarem a Gersdorfem; hlav. pramen jest na farní louce u Starého Gersdorfu v echách. V hornatjší ásti Lužice vine se romantickými údolími, u Budysína proryla si hluboké koryto v žulových skalách, naež vstupujíc do nížin dlí se u Dolní Hrky (Delnja Horka) ve dva proudy, Velkou (západní) a Malou Sprévu, které se u Spreje na rozhraní Horní a Dolní Lužice zase spojují. Severn od Chotbuze obrací se Spréva náhle na záp. (až k Lubovu) a u vsi Prjawozu poíná se dliti v nesetná ramena, kteráž zejména mezi hlavním lokem a severním ramenem Mutnicí tvoí sí pehuslou. Krajina tato nazývá se dolnolužicky Bio ta (nm. Spreewald) *) -a rozpadá se mstem Lubovem na divoejší horní a stízlivjší dolní Blola. Horní, vlastní Biota leží z valné ásti ješt v slovanském, dolní však již v ponmeném území. Dležitjší pítoky Sprévy jsou: Lubata, splývající s Malou Sprévou pod Huinou (v saské IL Lužici), a Bílý Šepc (luž. a Šepc, nm. Schops), vpadající do Malé Sprévy pod vsí
orny
erný
*)
U
nás
mnohdy zbylen
se
užívá tohoto
Bly
nmeckého
názvu z neznalosti lužickosrbského, poctiv slovanského jména. Užívejme dsledné názvu BTota — vždy máme také svá
eská
Blata!
I
ADOLF
1()
Sprjowje, a
wozu
Obr.
—
1.
Maíksa
EHNÝ
(Malze), ústící se do Sprévy u Prja-
vesms na pravém behu.
Z dolnolužickýcb
Blot:
erný
Hal širo
v
Vodní rameno v Ledech.'
(Gorny Halštrow, nm. Schwarze Elster) pramení na Živin Kameni (luž. Žiwiny Kamje, nm. Sibyllenstein) u Poízn'ce (Pulsnilz) v saské Horní Lužici, orijímá
s
prav^
•'
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
u Koéiny (v pruské H. Lužici) Bílý
Hal širo
17
Woolznica). Nisa v,
u
ernici, s leva pak Plznici (P (Zhoelecká, luž. Nysa mísio Niž a, Ni za) vzniká v h. Jizerských u Friedrichswaldu v Cechách, dotýká se jen na dvou místech (u Mužakowa a Rogowa) nynjšího území lužickosrbského a vpadá do Odry pod Oubinem. Bobr levý pítok Kviz a (luž. Kwisa, lépe Gwi zda) i jeho má své vrchovisko v echách (v Krkonoších u Žaclére), protéká krajem již ponmeným a ústí do Odry u Krosna. V celé jižní ásti prus. Horní Lužice mezi Halštrovem a Nisou je hojnost rybník, dále jsou vtší rybníky v Dolní Lužici v ol
—
—
mstm
18
ADOI
Obr.
2.
Z dolnolažických
Mužakowska liodin,
aniž
I"
holá, v
pijdeme na
mená vbec lakovou
ÍKPNÝ
Bíot:
níž
Lávka v Bórkovecli.
mžeme
jíti
teba
kolik
lidské obydlí. Slovo »hola« zna-
lesnatou step
(nebo
mže
známe-
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
19
Proto saští Hornolažiané, kteí doma nemají, íkají obyvatelm na horách lesnatých krajin pruské Horní Lužice a Lužice Dolní ho len jo, t. j. »holané«, stepáci (sing. ho lan), kdežto naopak v pruské Lužici íká se saským Hornolužianm polenjo, t. j. »polané«, obyvatelé krajiny polnaté (sing.
prost
nati
les —
les).
polán). Dolní Lužice
a ve
—
krom
stední
její
—
až
ásti
na Biota
pece
jest
a tedy hustota obyvatelstva o
—
má podobný
pda
nco
ráz,
trochu úrodnjší
vtší, než v pruské
Horní Lužici a v její Mužakovské holi. Té se nejvíce podobá severovýchodní cíp Dolní Lužice, vyplnný písitou stepí a lesem. Zcela odchylný ráz naproti tomu má severozápadní cíp slovanského území dolnolužického, totiž vzpomenutá již Btota. Jak již jméno naznauje, je to krajina vlhká, moálovitá, s hojností vod. Spréva se tu v písité rovin dlí v množství ramen (z nichž nejvtší, jak eeno, jest Mutnica), pijímá spoustu potok a tím petvouje celou krajinu v peetná souostroví. Ramena vodní obrostlá jsou po bezích olšemi, vrbami, duby atd., tak že krajina má ráz jediného listnatého lesa, protékaného spoustou potok a íek. Odtud nmecké její jméno »Spreewald« (Sprévský les). Je to krajinásky nejzajímavjší a nejoriginálnjší kout Lužice. Projížka na lehkém lunu pod hustými, vysokými, zelenými klenbami dolnolužických Biot náleží k nejkrásnjším požitkm cestovním. Pravá Bíota sahají ve smru západním ode vsi Bórkow (luž. Bórkowy, nm. Burg) až k mstu Lubovu (luž. Lubiiov^, nm. Lubbenau), a jsou v nich na té cest ješt vsi Lipe (ti Lipje) a Ledy; rozšiují se na severu k Dubu (krm a mlýnu) a na jihu ke Stadovu.*) Pírodní krásy lákají sem v posledních desítiletích množství výletník z Berlína, za *) Blola v širším slova smyslu sahají až na východ k Smogorovu,Werbnu, Bram, Popojcm a Kéišovu a obsahují krom nahoe jmenovaných ješt vsi Boholce, Myšyn, Bohow. íJíM-nu, Díugi, Nabožkojce a Sušow. .
20
ADOLF ERNÝ:
—
nimiž pitáhlo hojnost podnikatelv a tylo živly pisply valné k ponmení této zajímavé krajiny, v níž
o N O o
o'
o cr
se Dolnolužiané do posledních dob udrželi v nejistší pvodnosti. Ješt na map Mukov byla celá horní Bíota
r.UŽlCE A
až skoro k
LUŽrTÍ SRBOVÉ.
21
—
bránám Lubova v území lužickosrbském
nyní jest slovanský jen ješt východní konec Bíot s Bokovy a Stadovem atd. Píroda uruje zdejšímu obyvatelstvu zvláštní zpsob života, který také pispívá k svérázu krajiny. Obyvatelstvo nuceno jest živiti se z velké ásti rybástvím, kdežto polní hospodáství jen málo prospívá; kvete hlavn zelináství. Ze vsí mají Bórkowy ráz rozptýlenosti. Veškera doprava ve vlastních BJotech dje se po lunech, jimiž vládnou ženy a dívky tak dobe jako muži: na lunech svezou si svoji úrodu pod stechu, na lunech ubírají se v nedli do Bórkow do kostela, na lunu veze si ženich nevstu, ba i poslední cestu po smrti konají na lunu. Spojení pro pší umožují etné devné lávky a mstky tvaru obloukovilého, kteréž spolu s luny, oživujícími vodní ramena, znamenit pispívají k malebnosti blatské krajiny.
Ponvadž voda
jest v
v celém život zdejšího obyvatelstva
pírod
zdejší
živlem
a
tak rozho-
zvlášt siln vyvinul její (ny ku s) a jeho žena jsou pedmtem nejvtší ásti zdejších bájí, jak o tom více povím pozdji v oddílu o lidových bájích a povstech.*)
dujícím, kult
není
divu,
— a tak vodník
III.
že se tu
Velikost, politické rozdlení, místopis.
mí
Celá Lužice (i s územím ponmeným) asi 12.702 km^^ z ehož pipadá na Horní Lužici 5863 km^ a na Dolní (7 okres) 6839 knt^, Saska Horní Lužice 2469 km^^ pruská 3394 kni^. Obyvatelstva má saská Hor. Lužice 426.420, pruská 317.787, Dolní Lužice 496.420, celá Lužice tedy 1,240.862. Hustota obyvatelstva tedy jest: v saské Horní Lužici 172'7 na 1 km^, v pruské 93-6 a v Dolní Lužici 72-5. VtUna obyvatel-
mí
stva náleží národnosti
nmecké
a jen menšina
lužicko-
*) K bližšímu poznání lužické krajiny ti mé »Lužické )brázky« (Praha 1890) a v nich zejnaéna rty >Hola< a
mj
>Bíota«, dále cestopisný (ve Svtozoru XXXI.,
lík fu
lánek
j>U
180G-97)
1
u
ž
i
c
k ý ch k a
t
o-
22
ADOLF ÍKRNÝ:
srbské; o Lom
viz
podrobn
území liižickosrbském.
jazykovém Dle vyznání náboženského jsou níže v kapilolo o
hlavn evangelíci vyznání augsburského katolík jest v obou Lužicích jen 76 224, z nichž asi 15.000 Lužických Srb. Saska Horní Lužice rozdlena je administrativn hejtmanství (Amtshauptmannschaftenj: 1. budy4 na šínské s msty a msteky Budyšínem, Biskupicemi
obyvatelé Lužice (luthoráni);
(luž.
Biskopicy,
giswalde);
2,
nm.
Bischoíswerda) a
lubijské
s
msty
Srachovem
(.Schir-
Lubijem (Lobauj, Bernar-
dicemi (Bjenadžicy, Bjarnacicy, n. Bernstadt), Novosolcem (Nowosolc, nm. Neusalza) a Wósporkem (Weissenberg); 3. kamenecké s msty Kamencem (Kamjeúc, nm. Kamenz), Kinšpurkem (Kinspórk, nm. Kónigsbriick), Plznicí (Poíznica, nm. Pulsnitz) a Halštrovem (nm. Elstra) a 4. žitavské s msty Žitavou (Žitawa, nm. Zittau) a Ostrovcem (Wóstrowc, nm. Ostritz). Ze všech tch mst leží v lužickosrbském území a ten nyní vlastn již na pouze Budysín a Wóspork pi pruské pomezí lužickosrbského živlu. Wóspork jest menší venkovské msto hranici na íce Lubat bez zvláštního významu; poátkem minulého století bylo vtšinou srbské, nyní jest již skoro zcela nmecké (podle ú. statistiky z r. 1900 má z 1254 ob. jen 95 Luž. Srb). B u d y š n *) (luž. B u d y š i n) jest nejen hlavním stem saské Horní Lužice, ale vbec stediskem všeho života lužickosrbského. Má nyní 26.024 obyv. (podle sítání r. 1900), z nichž jen asi '/^ jest národnosti lužickosrbské (podle úední statistiky ješt mén, totiž 3925 Luž. Srb); ale již pedmstí Židow (nm. Seidau) má vtšinu lužickosrbskou s mstem úpln souvisící (podle úední statistiky z r. 1900 tvoí zde Srbové asi polovinu obyvatelstva, napoteno jich zde 1494 ze 3068
—
—
—
m-
í
—
—
Nmecky nyní Bautzen, ale až do r. 1868 užívalo jména Budissin. Tehdy úedn zavedeno jméno v Bautzen ze zkomoleniny »Baudissin, Baudsen«, z obecné mluvy .
se
i
*)
nmin
nmecké.
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
M^^^^^^^B^H
i l^BÉÍí^^^^^^^^H
23
-o
o
o
-O PQ
24
ADOLF ÓKKNÝ:
vesms lužickosrbské. Méeto le/í velmi malebné nad Správou, která si zde proryla hluboké koryto ve skalách. Vzhled Budyšína od strany reky jest velice starobylý; nejkrásnjší pohled na msto otvírá se oku s Ilrodžiška nad Židovem, a to od evangelického hbitova, na nmž odpoívá lužický buditel Jan Arnošt Smole. Odtud spatujeme hlavn budyšínský hrad Ortenburg (nyní sídlo královských úaduj, založený již r. 958 a do nynjška dochovaný v podob, jaké po nkolikerém zpustošení nabyl do r. 1648. Vedle Ortenburgu poutá naši pozornost malebná zícenina kláštera a gothického
obyv.j a okolí jesl
sv. Mikuláše, v níž má nyní útulek katolický hbitov, v mluv srbského lidu zvaný ^Mikíawšk* (t. j. Mikulášek) podle kapliky sv. Mikuláše. Zde odpoívá jiný velký buditel lužický, Michal Hórnik. Kdo pijede do Budyšína, nech neopomene navštíviti tento poetický hbitvek. Nedaleko >Mikl'awška« jest starobylé dkanství (luž. »tachantstwo«), sídlo to samostatné kapitoly i konsistoe katolické, a snmovna lužických stav. Za lužickou snmovnou pijdeme k brán hradu Ortenburgu, na níž nás pekvapí zajímavý gothický pomník uherského krále Matyáše Korvína, odprce Jiího z Podbrad. Pomník má letopoet 1486. Na doby eské pipomíná pomník Rudolfa II. na t. zv. » bohaté vži« (luž, » bohatá \vža«, nm. Reichenthurm, pvodn vlastn »Reichenbacher Thurm«, tedy »Rychbašská vž«) uvnit msta. .Z jiných památnoslí budyšínských zasluhuje pozornosti gothický dóm sv. Petra, stavba z 13. stol.; chrám jest od r. 1583 uvnit meži rozdlen na dv ásti: pro katolíky a evangelíky. Bohoslužby, konané stídav, jsou v nmecké. Lužití Srbové vyznání ímskokatolického mají v Budyšín kostel Panny Marie, evangelíci pak kostel sv. Michala. Oba ty kostelíky shromažují ve svátení dny množství srbského lidu z okolí, tak že v tyto dny, jakož i o trzích nabývá Budyšín slovanštjšího rázu. Jinak o pítomnosti srbského živlu svdí v samém stedu msta nádherný národní lužickosrbský (Serbski dom),
kostela
i
nm
dm
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ
Obr.
5.
>Serbski
dom«
v Budyšíné.
25
2í)
V
AhOI.I-
nmž
jest lužickosrbská
KKNÝ: Marka
kiiilitiskárna
SiiiolcTa,
knihkupectvím a expedicí lužickosrbských asojejí spolkový sál a n;irodopisné a historické museunn lužickosrbské. Velmi zajímavé historické památky (zejména také z doby eské) chová také mstské museum. Veejné knihovny na radnici a v Gcrsdorfském dom chovají také vzácné staré tisky lužickosrbské, ba i staré rukopisy eské. Školy
spojená
pis,
s
dále knihovna Matice Srbské,
—
gymnasium, reálka, škola obchodní, rolnická, zahradnická, jsou dva uitelské ústavy, evangelický a katolický nmecké, jen na gymnasiu a obou uitelských semináích jsou pro lužickosrbské žáky nepovinné hodiny luž. srbštiny. Nejnovji zasazují se lužickosrbšlí pedáci o to, aby také na reálce a rolnické škole byla zavedena lužická srbština jako nepovinný pedmt pro chovance národnosti lužicko-
—
srbské.
V
mst
prmysl
kvete
ský, koželužský a
i
j.)
(soukenický,
punochá-
obchod, ale jest z nejvtší ásti
v rukou nmeckých.*)
Pruská Horní Lužice pidlena
jest
k
provincii
v ní k vládnímu obvodu (Regierungabezirk) lehnickému; rozdlena jest na tyi okresy ili kraje (Kreise): 1. vojerecký (luž Wojerowski), v nmž jsou msta Wojerecy (Hoyerswerda), Kulow (Wittichenau) a Rólany (Ruhland); 2. rozborský s msty Rozborkem. (luž. Rozbórk, nm. Rothenburg), Mužakovem (Muskau) Nízkou (luž. Nizka, nm, Nieske); 3. zhoelecký s m. slezské
a
Zhoelcem
(luž.
(Reichenbach);
Zhorjelc, 4.
pak
ba, nm. Lauban)
nm.
lubásky
a Lesnou
a
Górlitz) s
Rychbachem
Lubánm (Lunm. Marklissa).
m.
(Lsna,
Ze všech tch okres obývají Lužití Srbové nyní ješt jen v okr. vojereckém a rozborském. Uvnit srbského území jsou jen msta Wojerecy a Kulow, na sa-
mém *)
rozhraní srbského živlu
Podrobnosti v
leží
Mužakov
mém lánku »Budvšín«
ro. XXVI. (1891—92),
str.
513, 519, 534," 547.
—
ale
i
ta
ve Svtozoru
27
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
nmecké. Kulow (2087 ob. 1905), msteko na ece Halštrov neda-
mají obyvatelstvo vtšinou
podle sít. r. leko saské hranice,
má
menšinu, ba [lodle
Muky tvoí
ješt nejznanjší srbskou zde Srbové dokonce polovinu obyvatelstva. Nmeckou ást obyvatelstva tvoí rolníci a obchodníci doúedníci, kupci a emeslníci bytkem jsou Srbové. V 18. stol. byl Kulow zcela srbský, podobn jako Wóspork, teprve od doby panství pruského (od kongresu vídeského 1815) se silnji ponmoval. z nich
—
V
kostele káže se srbsky a
nmecky. Kulow
jest jediná
katolicko-srbská osada v pruské Horní Lužici; farnost kulowská, ponvadž krom msta k ní náleží 11 okolKulow jest msto ních vsí, jest ze tí tvrlin srbská. pipomínat se jako hrad již v 8. stol. velmi staré ale nynjší ráz jeho není starobylý. Jen zbytky hradeb se zachovaly. Nmecké jeho jméno Witlgenau, pozdji Wittichenau pichází teprve v 13. stol; dáno mu bylo Ve Woje recích, ležících po biskupu Witegovi. od Kulowa na sever rovnž pi v nevelké vzdálenosti ece Halštrov, jest srbská menšina již mnohem nepatrnjší (Muka r. 'l884 uvádí ze 2685 obyv. 682 Srby; podle sítání z roku 1905 mají Wojerecy 5136 obyv.). Evangelický kostel je však srbskonmecký, ponvadž
—
—
—
krom
3
vsí (také
pedmstí je k nmu pifaeno 13 2 pedmstí jsou z vtšiny srbská),
srbskýclí
—
kow
Muža-
(4077 ob. podle sítání z r. 1905) jest lázeské místo na ece Nise (rašelinné lázn, minerální voda) s nádherným, ohromným (pes 4000 jiter) divokým parkem zámeckým, jehož velkou ozdobou jest eka Nisa, klikatící se jeho houštinami a palouky. Zámek položen jest v velice malebn. Msto bylo vždy nmetjší než Kulow a Wojerecy; nyní má jen nepatrnou srbskou menšinu (kterou Muka poátkem let osmdesátých odhadoval na 600 osob). Byl zde však do nedávná vedle nmeckého i srbsko-nmecký (nmecko-srbský) evangelický ale asi ped kostel pro 13 vtšinou srbských vsí 3 lety po náhlé smrti mladého srbského faráe Jurka
nm
—
28
ERNÝ
ADOLF
byly zde lužickosrbski; bohoísiužby násiilii poLlaeny do-
sazením
nmeckého
pastora.
Dolní Lužice pidlena jest k provincii branil)orské a v ní k vládnímu obvodu frankfurlskému; má 9 okres ili kraj: l.chotbuzský s msty Chotbuzí (horno-
nm. Cottbus) a Pickalavský s msty Kalavou
srb.
Khocebuz, dolnosrb Chósebuz,
nm
(Picií,*)
nm.
Peitzj; 2.
Dowkom**) (n. Drebkau), Lubovem***] (Lubnow, n.Lubbenau), Komorovém (Zíy Komorovv% n.Senftenberg) a Vtošovem (nm. Vetschau); 3. hrádecký (nm.
Kalau),
mstem Hrádkem
s
(hornosrbsky Hródk, dolnosrbsky Spremberg): 4. žarovský s msty Žárovém Sorau), Gasyneni (dolnosrb. Gasyn, n. Gassen), Brody Pforten) a Tebnlemi (Tebule, n. Triebel); 5. g u-
Grodk, (n.
(n.
n.
binský
s
msty Gubinem
(n.
Guben)
a
Píbehem lubinský
Psibeg, nm. Fiirstenberg); 6. m. Lubinem (Lubben), Brylandem (Friedland) a Luborazem (Lieberose); 7. lukovský s m. Lukovem (-Lukow, nm. Luckau), Dobroluhem (Dobry i^^ug, Dobroíug,
(dolnosrb. s
n.
Dobrilugk),
Grabinem
lišyn, hornoluž. Holišin,
(Finstervvalde),
nm.
Golssen),
Golišínem (Gó-
Gostkovem (Góst-
kow, též Kóstkow, n. Kirchhain) a Hradištm (dolnosrb. Grožišo, hornosrb. Hrodžišéo, n. Sonnenwalde); 8. bezkovský s m. Bezkovem (dolnosrb. Bozkow n. Beskow) a 9. storkovský s m. Slorkovem (ds. i nm. Storkow, starosrbsky Barcow) a Srbským Bukovcem (Serbski Bukojc,
a pvodn
Wendisch Buchholz).
Poslední 2 kraje, dolnolužické, nepoítají se však nyní v politickém ohledu k Dolní Lužici (nenáležejí také k vládnímu obvodu frankfurtskému, jako ostatní okresy, nýbrž k poslupimskému a byly dokonce spojeny v jeden kraj bezkovskostorkovský s krajským úadem v Bezkov), i uvádívá n.
— se
obyejn
v Dolní Lužici jen 7 okres.
Podle výkladu Mukova nyní muž. formy Picií. **) Cti: Drjouk. ***J Starší tvar Lubiuov. *)
užívá
pvodn
—
vlastn Picno;
ale lid
29
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Z již
mst
jen
dolnolužickýcli leží nyní uvnil srbského kraje
Chotbuz
znmené), Pic
toho se na
(a
i
a
Grodk
(ten
jz.
dotýká území valn
podle Šwely nyní také
na rozhraní jazykovém), na pomezí nmeckosrbském Wtošow a Zly Komorow. Všecka jsou nmecká a psobí zhoubným vlivem germanisaním na okolí. Zejména silnou tvrzí nmeckou jest Chotbuz, msto na Sprév s 46.270 obyv. (r. 1905), nkolikanásobná železniní kižovatka a tím stedisko ilého obchodu. Jako krajské a úedmsto sousleduje množství nmeckých nictva. Veliký ruch prmyslový jmenovit také uinil Chotbuz ohniskem nmectví: jesti Chotbuz stediskem prmyslu celého vládního obvodu frankfurtského, má 29 velkých a 50 menších továren na sukno, prádelen
již
úad
a tkalcoven a
krom
toho
i
adu
továren jiných.
Pi-
pomeneme-li k tomu, že v okolí jsou hndouhelné doly (v Rogeiici), doplníme si obraz nebezpeenství, jímž je z tohoto msta ohrožován slovanský ráz zbývajícího ješt dolnosrbského území. Pes to žije ve ješt dosti Srb,*) ale málo usedlík (tch poítal Muka na 250 rodin, jak pipouštl málo uvdomlých), hlavn dlník a služebných (jichž Muka poítal kolem 3000). Pro Srby ve mst a v pifaených 10 vsích je zde do-
mst
a—
—
sud lužickosrbský evangelický kostel, i zapestí se v nedli a ve svátek chotébuzské ulice množstvím dolnolužických ženských kroj. V letech 1849 1888 vyuovalo
—
na gymnasiu chotbuzském mimoádn i dolnolužické srbštin. Stediskem dolnosrbského národního života jako jest Budyšín hornosrbského Chotbuz nikdy nese
—
—
byla.
Píinou
toho,
krom
neprozíravosti dolnolužických
vlastenc, byla jist i vtší nmeckost Chotbuze proti Budyšínu. Proto slovanského cestovatele mnohem více láká Budyšín než Chotbuz. Ani zevnjším vzhledem
Chotbuz
nevábí; je sice
Podle úední Lužití Srbovo.
*) 7-13
Ad^
erný
:
Luzi.ce a
msto
statistiky z
Lužití SrbQ.vé.
r.
staré
1900
(pipomíná byli
ze 39.322
4j
se již
ohw.
AUOLK ERNÝ:
30
1156 [)()do jinéíiern (joblevissij, ale zájmy lovúruí a Podobné obchodní dávno setely jeho starobylý ráz. menší Grodk (11.188 ob. r. 1905) na Sprévé jest msto siln tovární a dlní (n;\ blízku hndouhelné doly). I zde kvete prmysl soukenický (40 továrenj. Zachoval zámek a zbytky opevnní, jinak má si starý vévodský bydlí velmi málo ráz msta po výtce továrního. V od 1874 jo do r. není srbský, Srb. Ani ev. kostel Grodku pifaeno 8 vsí, z nichž aspo 3 jsou ješt srbské. Vedle Chotbuze psobí Grodk nejzhoubnji k ponmení Zíy Komorow nebo prost K.o moDolní Lužice. ro w (6904 obyv. r. 1905) na Halštrov má také továrny (sklárny, vápenky, cihelny atd.) a hndouhelné doly (i v okolí), i psobí v posledních desetiletích podobn zhoubným vlivem germanisaním, jako Grodk. Škol srbských tam nikdy nebylo, srbského ev. duchovv pifaených vsích jest ního není již od r. 1878, Msteko (2819 obyv. ješt mnoho Srb. r. 1905) nad íkou Ksišowkou*) na prahu dolnolužických Blot má také továrny (na hosp. stroje, na pytlovinu a r.
—
i
mst
a
—
a
—
prádelny),
ale
Wtošov
nepsobí
tak
germanisan
jako
msta
Západní okolí je sice již dávno nmecké, ale je dosud na východ jsou dosud ryze srbské vsi. Pro ve Wtošov nmecko-srbský ev. kostel. Škola jako ve všech ostatních mstech jest jen nmecká.**) Usedlých Picií (lépe Picno, 2791 obyv. Srb zde skoro není. na íce Maikse v severovýchodním cípu slor. 1905) vanské Dolní Lužice leží ješt uprosted ryze srbského pedešlá.
n
—
Je to také msto tovární (soukenictví, prádelna vlny atd.), ale okolní, od msta dosti vzdálené vsi dosud jeho germanisanímu vlivu vzdorují. Proto je zde krom nmecké ev. farní osady pro msto také srbsko-nmecká farnost pro okolní vsi s vlastním ev. srbským faráem. kraje.
*)
Analogickým (Hórnikovým) pravopisem KiŠowka.
Ottv Slovník uvádí, že jest v **)
mst
Nauný i
(pfi
hesle
srbská škola.
Velschau) omylem
LUŽICE A LUŽITÍ SKBOVÉ.
Také v
mst
samém mšanstvo
bydlí dosti
31
Srb, hlavn srbské e-
ode dávna nmecké, a ve svátek oživne msto srbskými vesniany, ledi, ale
jest
podobn
tuje okolí ev. kostela
zajímavý,
V
nedli
i
pestrý
poskyobraz
národopisný, jako v Bórkovech na prahu Blot.*)
IV.
Doba nejstarší.
a)
Kdy
Djiny Lužice.
byla Lužice slovanskými
kmeny
osazena, nedo-
vedeme íci; žádných historických dokladv o tom nemáme. Ale v VI. stol. již se pipomínají jako zde usedlí (u Vibia Sequestra). Dle mínní nkterých novjších badatel slovanských byla však Lužice osídlena slovanským obyvatelstvem od pradávna, aspo od I. stol. po Kr., podobn jako ostatní kraje baltických Slovan.**) Starému
slovanskému osídlení nasvdují také prastaré názvy
vesms pvodu nmeckých názv není, ty
které jsou
pické,
slarých
zdji pekládáním vanských.
a
W. Bogusíawski zejména
Lužici,
vznikaly teprve po-
pekrucováním pvodních jmen
Lugii jsou slovanští Lužané, jejichž vlastní
slovanského,
to-
kdežto
míní,
slo-
že Strabonovi
ást bydlela
také ve
Butonech a Ptolemaeoslovanské Budyšany, v jejichž
v Strabonových
vých Batinech pak vidí území byl hrad Budyšín, který se po prvé pipomíná za Karla Velikého. Také Šafaík již pipouštl, že v kra*) Jak již eeno, doplkem této kapitoly jest kapitola o jazykovém území lužickosrbském ve druhé ásti knihy.
Slovanský Svét« (Praha 1909) polabských praví: »Slopy historické sledovati mžeme (s reservou) jen do I. stol. po Kr., ale ten, kdo pijímá slovanskost t. zv. žárových hrob hižickoslezských, sledovati je mže zde nejmén 1000 let ped Kr. Tento výklad není však než hypolhesovi archaeologickou, pi niž je pouze to jisté, že pedhistorické žárové hroby mezi na
**) Prof. L. Niederle v díle str. 65. o rozšíení Slovan
Vislou a nežli
Labem
náleží
Germánm.«
*
Slovanm mnohem pravdPpodohnji
ADOLF
32
ERNÝ
Lugiv žilo pod panujícími kmeny nmeckými keltskými pvodní obyvatelstvo slovanské. jícli
a
Slovanští obyvatelé Lužice, podobné jako o&talní Slované polabští a eští, rozpadali se v jednotlivé kmeny
náelníky. Kolem narození Kristova dostali polabskými kmeny slovanskými pod panství markomanského krále Marobuda, které trvalo do r. líi po Kr., jak o tom vypravuje Strabo, jenž mezi podmannými kmeny jmenuje také » velký národ Lugiv« a Budyšany (Butones). Konec panství Marobudovu uinil Katvalda (Gatuaída), rovnž pvodu markomanského, jenž díve ped Marobudem utekl ke Gotm, kdežto W. BogusJawski vykládá, že k Budyšanm. Dále snad se Lužice týká zpráva Tacitova o vpádu Ligiv (Lugiv) i do zem kvádského krále Vannia roku 51 po Kr.; W. Boguslawski pímo mluví o vpádu bojovník lužických. s
vlastními
se s jinými
b)
Doba samostatnosti Od
V VL
století
V
r.
a
boj
zaneodvislost.
531- -1032.
ocinjeme
se
již
na pevnjší
pd
hi-
dob pádem Durynk
(531) rozšíili Franpanství k až Sále, i nastává od ece kové a Sašové své té události Slovanm na východ eky Sály a tedy i slovanským obyvatelm Lužice 4001etá doba boj za neodvislost. Osudy Srb mezi Šálou a Labem od té doby rozhodují také o osudech slovanského obyvatelstva Lužice. U Srb pipomíná se za dob Samových kníže D e rvan (u Fredegara »Dervanus, dux gentis Surbiorum*), jenž se dal v ochranu Samovu. Ale po smrti Samov vrátili se Srbové zase k pvodní rozdrobenosti, v jaké storické.
té
doba Karla Velikého. Za výprav voj Karlových proti Cechm vpadl r. 805 jeden oddíl také do zem srbských Gloma, zpustošil ji a podmanil si knížete jejich Semil a (v pramenech Semela). Následujícího roku vzbouili se sice Srbové proti cizímu panství, ale byli poraženi v bitv u Hvernafelda (poblíž nynjší Gery), kdež padl i kníže jejich je zastihla
B3
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVB.
Mi
duch
pramenech Miliduoch, Ludoch). Vojska Karlova vtrhla pak do zem MiJanv, dobyla hlavního jejich hradu Budyšína a spálila jej. li
Ludvíka Pobožného,
Za
nm
(v
politiku
jenž vedl proti Slova-
celkem mírnou, pipomíná se L u d o v
í
t,
nejspíše kníže lužický, který válil s císaem.
Ludvíka Nmce,
Za
Srbm^
dali
se
Lužiané
Velkomoravské. Za mezi
jenž podnikal nájezdy proti
a
Milané v ochranu
tohoto
spojení teprve
íše
šíilo se
kesanství
vydatnji; jest nepochybno, že Methodj i této ásti svého arcibiskupství vnoval píslušnou péi, nemáme historických doklad, že by tu byl sám pobyl. Vliv slovanských vrozvst lze však doložili z lužickosrbských církevních výrazv, které se tvorbou podobají staroeským a starobulharským, nikoli však nmeckým (isc kesan, mša atd.). oistec, Zajímavo jest, že v ponmeném okolí Zhoelce zachovala se povst o sv. Cyrillu, jenž prý pobyl v tamním okolí v Konigshainu a Javorníku (Jauernik). Spojení s íší Velkomoravskou netrvalo však dlouho, jako první jednota s Cechy za Sama; po ztroskotání íše Moravské r. 907 zstaveni opt samým sob v obran proti západním nimi
a
=
ki,
sousedm. Veliký nepítel povstal polabským
Slovanm
a tedy
obyvatelm Lužice v Jindichu Ptáníkovi. Od r. 921 plenil kraje Slovan braniborských, Srb, Lužianv Milan, jež všecky zavázal k poplatkm. Moc i
i
svoji
proti
Lužianm
sesílil
založením
hradu
Míšn
a
zízením marky Míšeské (928). Za nástupce jeho Otty L vpadl známý markrab Gero i do Lužice a do Milanska, ponvadž Lužiané a
Milané odpadli tehdáž k Meislavovi
I.
Tu po prvé
pozorujeme zájmy polské o Lužici, které však tentokrát (963) byly zmaeny a nadvládí nmecké nad Lužicí a Milanskem upevnno. Kesanství za obnovené vlády
nmecké
v Lužici ani v ostatních
podmanných
krajích
34
ADOLF ÍKHNV:
slovanských nobvdilu, ani když Otta založil v Magdoburco íkolu, v níž by ho knéží uili jazyku slovanskómu. Tak podlo zprávy Dtmarovy, když moziborský biskup Hozo uil Slovany » Kyrie eleison«, pekrucovali ta nesrozumitelná slova a zpívali »u kri olša« (v koví olšej. Zatím blížil se konec prvé pevnjší moci nmecké v Lužici a v Milansku, o nž se zaali zajímati panovZájmy níci polští, Meislav I. a Boleslav Chrabrý. Meislavovy kižovaly se však se zájmy Boleslava H, eského, i nemohl Meislav upevniti své vlády v Lužici. Z toho koistil markrab, E k h ar d, porazil Lužiany a podmanil si r. 990 i Milansko, dosud svobodné, zaež jbdržel od Otty III. marku Míšeskou. Tak zstalo až do smrti Otty III. Po smrti Ottov Boleslav Chrabrý vlrhl do Lužice, dobyl Budyšína a pronikl i do r. 1002 Míšn. Od zvoleného práv Jindicha II. dosáhl uznání svých nárok na Lužici a Milansko, ale záhy, zejména když Boleslav vtrhl do Cech, nastalo mezi obma zjevné nepátelství. Boleslavovi bylo bojovati o Lužici a Milan-
sko ve tech vojnách, v
1015
— 1018,
1.
1003—1005, 1007—1013
a
prospch jeho mírem budyšínským r. 1018. Jím uznána Lužice s Milanskem až k ernému Halštrovu a Plznici za ást íše Boleslavovy, a krom toho dostal Boleslav od Jindicha II. 300 ozbrojenc na výpravu do Ruska. Po smrti Boleslava jež skonily ve
Chrabrého (1025) panoval v Lužicích syn jeho Meislav II., avšak jen do r. 1032. Markrabata východní a míšeský poali se zase starati o zem lužické, pozdji sám Konrád II. podnikl dv výpravy proti Meislavovi, který konen byl pinucen odstoupiti Milansko markrabti míšeskémi} Ekhardovi II. a Lužici markr. východnímu Ditrichovi; pouze nejsevernjší cíp Lužice, kraj Lubušan, zstal pi Polsku až do XIII. stol. Pamt polského panování jist se v lidu dlouho zachovala; polský král dosud se jmenuje v starobylých písních lidových. Za dob polských boj o Lužici vyvinul se tu zvláštn vojenský stav, tak zv. j>wicazové« (bud má zastaralý vý-
'^^
LUŽrcE A i.užiri skbové.
znám vítzové, bud pochází od koene vykládá Šafaík), c)
kteí
konali
»vét«,
»viU, jak
válenou
službu
Doba rozdlení pod rzná
cizí
komo
panství
1033—1373.
V tchto asech pomalu zanikl název Milansko a nho poalo se pro sev. ást užívati jména Bu-
místo
dyšínsko
neb marka Budyšínská, pro jihových. pak Z ago z d nebo pozdji marka Zhoelecká. Ale i tato jména pomalu mizejí (od XIII. stol.), ustálil se do XVI. stol. pro bývalé Milansko název Horní Lu/ice, kdežto bývalá vlastní Lužice nazvána Lužicí Dolní. Politické pomry nezstaly dlouho v podob, jaké nabyly roku 1032. Poláci pirozen nemohli se rychle i
tomu spadají v ony doby zájmy eské o ni. Vratislav II. obsadil roku 1076 Zhoelec a Budyšín i dostal od Jindicha IV. (za pomoc válenou) v léno celé Milany. V krátce na to však dostal Milansko V i p r e ch t z Groje, pojav za manželku Juditu, dceru Vratislavovu; jen Zagozd zstal pi Cechách (až do XIV. stol.). Na to s nelibostí pohlížel Jinspáteliti se ztrátou Lužice, k i
dich
V.,
jenž
také
konen odal
Viprechtovi
panství
nad Milanskem a odevzdal je Hoyerovi z Mansleldu. Když pak byl Hoyer zabit synem Viprechtovým v bitv roku 1115, nastalo v Milansku bezvládí práv v pohnuté dob bouí Srb zálabských, Lutic a Obotrit (1110 1118). Nmci dopouštli se na podmanných Slovanech mnohých bezpráví, nastalo kvašení lidu velmi povážlivé, znaené vypálenými hrady, kláštery i chrámy a provázené veškerými hrzami lidové vzpourynátru náboženského. Slované zatoužili po návratu k po-
—
i
hanství a mstili se
satelm nové
krut
cizím vnucovatelm, nikoli hla-
Lužiané tehdy se navrák pohanství, o tom nemáme spolehlivých zpráv; dle nkterých týká se zpráva pozdjšího kronikáe Botha o pohanské modle Flins, nov postavené, okolí budyšínvíry.
Zdali také
tili
ského, ale není pro to
vrohodného dokladu.
ADOLF ÍERNÝ:
3fi
Lužice sly v dobách tch a v následujících z ruky do ruky. Albrecht pronásleduje povstalce slovanské vnikl i do Dolní Lužice a podmanil si ji; avšak r. 1131 dostala se mladšímu' synu Viprechtovu
Medvd
Jindichu zGroje. Viprecht
Po ukonení povstání
dostal
Groje
ztracenou Horní Lužici, v níž Jinpo jeho smrti vládl syn jeho Viprecht a po zase
z
nm
dich. Po smrti Jindichov r. 1135 podmanil si markrab míšeský Konrád z Wettina ob Lužice, avšak již rok na to eský kníže Sobslav obsadil Budyšíntak že Konrádovi zstala jen Dolní Ludoby náležela Horní Lužice jako léno íše nmecké k echám až do r. 1254 a Dolní Lužice nástupcm Konráda Wettinského do r. 1304, nikoli však nepetržit. Naopak byly zem lužické stálým pedmtem nekonených intrik, sporv a nájezd, asto nevdlo se, komu náležejí, váleno o n, bývaly odstupovány, dávány vnem i v zástavu, dleny, drobeny a zase spojovány, že není možno v krátkém pehledu historickém stopovati všecky ty zmny, v nichž dosud zstává mnoho sporného a nevyjasnného. Když se Vladislav H. eský nepohodl s císaem nmeckým, vtrhl r. 1147 markrab míšeský Konrád do Horní Lužice, obsadil ji (až na Žitavsko) a podržel až do své smrti 1157. Vladislav se sice s císaem smíil, ale Lužice nazpt nezískal až po výprav proti Milánu. Králové eští nevnovali Lužici mnoho pée, zejména poslední Pemyslovci považovali ji za vedlejší zemi, kterou lze po libosti odstupovati, dcerám za vno dávati a dliti. V první polovici XIIL stol. drželi ást Horní Lužice knížata slezští, druhou ást s Rolany a Kamencem odstoupil Václav L kolem r. 1244 markrabti braniborskému Ottovi IH., nejspíše jako záruku za
sko a Zagozd, žice.
Od
té
vno
dcery
jisto
jest,
své Boženy.
A
podrobnosti jsou nejasný, po smrti Václava I. panovali Braniborští v záp. ásti Horní Lužice a za nedlouho dostali i vých. ást s Budyšíncm, Zhoelcem, Lubánm i Lubijem (1254). že
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOV.
'^7
lenom Žitavsko zstalo pi echách. Fo smrti Olty lil., jenž si získal píjmí Pobožného (založil klášter františkán v Budyšín, nadal bohat klášter Mariin Dol a pod-
Hvzdy), rozdlil 1268 o Horní Lužici
založení Mariiny
poroval
na sjezde v
Plavn
r.
se
rod jeho
tak, že
Zho-
elecko se Zhoelcem, Lubánm, Schonberkem, Rozborkem, Landskronou a polovicí Vojerec dostala linie Salzwedelská (potomci Ottovi), Budyšínsko pak s Budyšínem, Lubijem, Njesvaidlem, Kjnšpurkem a druhou polovicí Stendalská (Jan lí., syn bratra Ottova Jana I.). Rozhraním byly eky Lubata a Malá Spréva. V ásti budyšínské po smrti Ottov vládli synové Jana I., Vojerec
linie
Jan
Elektor,
II.
Pfeile)
a
Konrád,
syn jeho i
krále
IV.
až do
nazvaný mit dem 1304. V ásti zhoelecké
(pozd. r.
Otto V. Dlouhý, uchvatitel mlaeského Václava II., a po nm (1304)
panoval syn Olty distvého
Otto IIl.
Herman
Dlouhý (do
r.
celou Dolní Lužici od markrabat
borsku
samém
zatím vládl
1307),
který
získal
míšeských. V Brani-
Valdemar,
který po smrti
bezdtného Jana, zvaného Illustris (1317), syna Hermanova, spojil pod svým panstvím ob Lužice. Dolní Lužice mla podobn pestré osudy, jako Horní. Markrabí míšeský Konrád I. odstoupil ji synu svému ti chov i, který se stal spojencem pán nmeckých proti Jindichu Lvovi. Následkem toho byl (na popud Jindicha Lva) vpád pohanských Luticv a Obotritv do Dolní Lužice roku 1180, kterou zpustošili až ke Gubinu. Dtichovi podailo se sice udržeti si vládu v Dolní Lužici, ale záhy povstalo vlád markrabí míšeských nebezpeí na východ, se strany knížat polskoslezských, kteí se nezíkali svých dávných nárok na Lužici. Za druhého nástupce Dtichova, Konráda II., vtrhl do Dolní Lužice kníže velkopolský Vladislav Uzkonohý, zaež Konrád odpovdl vtržením do Lubušska, náležejícího Polákm. Vladislav, který pichvátal na obranu Lubuše, byl sice poražen, ale Lubušsko si pece zachránil. V témž ase (1210 1235) mísil se do vlády
D
—
^^
ADOLF RRNÝ:
V Dolní Lužici slezský kníže .Jindich JJradalý. l^o jeho smrti markrab míšeský Jindich Jasný dobyl zase zpt Dolní Lužici, která však dlouho již v držení rodu Wettinského nezstala. Diezmann, jenž se domohl vlády po Jindichu Jasném (| 1288), prodal Lunejprve arcibiskupu magdeburskému Hurchardovi žici (1301) a pozdji (1304) markrabatm braniborským, Ottovi a Hermanovi, držitelm Horní Lužice (naped Grodk, Chotbuz a Lubin, za pl roku pak i ostatek). Lužice nezstaly dlouho spojeny pod panstvím braniborským. Hned po smrti Valdemarov r. 1319 obsadil Jan Lucemburský Budyšínsko, kdežto východní ást Horní Lužice se Zhoelcem, Lubánm a Žitavou zastavil Jindichovi, pánu na Javoru a Píbehu (Fiirstenberg), jenž podržel i nkteré ásti Dolní Lužice. Avšak již r. 1329 vykoupil Zhoelec a slavil vjezd do Budyšína na znamení, že Lužice spojuje se s Cechy na asy. R. 1337 uzavel smlouvu s Jindichem, že zbývající ásti Lužice, které Jindich ješt držel, v pípad, že by zemel bez ddic, pipadnou korun eské, což se stalo r. 1346. Jan Lucemburský (vedle Rudolfa Saského, Boleslava Svídnického, Jindicha Javorského, vdovy po Bedichu Míšeském a j.) ucházel se po smrti Valdemarov také
Ob
vné
o Dolní Lužici, ale císa Ludvík IV. Bavor dal s
Braniborskem
synu
svému
ji r.
1324
Ludvíku Branibor-
skému. Proli nmu vystoupil V a d e m a r neznámého pvodu,
roku 1348 samozvanec vydávající se za markrabte Valdemara, který prý nezahynul, ale dle rozkazu papežova za pokání svých hích 28 let v dalekých krajinách pebýval. Získal si spojenství mnoha pán, dobyl ady mst, mezi nimi i Berlína, a byl i Karlem IV. 1
uznán za
markrabte
Dolní Lužice,
kterou
braniborského, když se odekl Karel pivtlil k echám (1348).
Ale r. 1350 podailo se Ludvíku Braniborskému odvrátiti Karla od Lživaldemara; Karel propjil Ludvíkovi Dolní Lužici, zaež se Ludvík odekl všech práv na Lužici
39
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Hned rok na to postoupil Ludvík Dolní Lužici svým bratrm, Ludvíkovi ímskému a Ottovi, Boleslav Svídnický) r. 1363 za jistou kteí (a s nimi ílorní.
i
Karlem smlouvu, dle níž po jejich Braniborská (a s ní tedy i Dolní LuKdyž však žice) pipadnouti Karlovu synu Václavovi. Ludvík ímský r. 1370 zemel, zrušil Gito smlouvu a vystoupil zjevn proti Karlovi. Ale ten vytrhl do Braniborska a pinutil jej, že odstoupil eské korun Branibory i s Lužicí za uritou výplatu. Tak spojena r. 1373 obojí Lužice trvale s korunou eskou. Do tchto dob po krátkém spojení s Polskem spadá do XllI. stol. byl npoátek ponmování Lužice, velmi nepatrný, o emž lze na lužické Srby vliv mecký Prvý souditi i ze zakládání kostel pomrn pozdního. kostel v Lužici byl prý vystavn biskupem Bennem asi r. 1076 v Hodžiji; dkanský chrám sv. Petra v Budynáhradu uzaveli smrti
s
mla marka
a
šín založen
byl teprve
r.
1213 sedmnáctým biskupem
míšeským Brunem II. Teprv ve XIII. stol. poíná silnjší proud nmeckých kolonist z Míšn po > Královské cest* do Lužice, jímž ponmena msta a krajiny horod Cech a do té doby jen velmi ídce zalidnné. Do konce XIII. stol. odtrženi byli lužití Srbové od Cech pruhem nmeckým, jenž se od tch dob rozšioval do Lužice do Cech. Krom toho poaly v té dob pecházeti velké usedlosti z rukou srbských v majetek nmeckých pánv a srbští zemanští rodové se ponmovali. Tak se od tch dob (z ásti od XII., ale hlavn od XIII. století) pipomíná již mnoho nmeckých nebo znmených panských rod v Lužici, nazývaných dle sídel a statk von Kamenz, v. Kottwitz, v. Pannenaté, dlící Lužici
i
witz,
v.
Teichnitz, v. Nostitz,
v.
Kittlitz
se v XIII. stol. zvláštní stav lužických
I
vyvinul
zeman,
z nichž
a
j.
nkteí
soustedili ve svých rukou velké majetky, zvané »Herrschaften« povstala tak panství Wojerecy, Kamjeiíc. ;
Njeswaidlo, Mužakow a množství jiných, pi nichž byly zvláštní sondy patrimoniální. Zemské soudy byly ni
ADOLF erný:
4-0
inocké,
vedle
ale
srbské vesniany,
zmnami
lými
byly
nich
pi nichž
rijzných
i.
selský
stále
I)
o
a
1)
kou Za
vtší.
I
i)ro
Neustá-
získával stav panský,
nmeku
cZ)
>l.«andgerichle«
se jednalo srbsky.
vlád
upadal v porobu »wicaze« (nyní již po páni svou moc. stav
zv.
ale
na bývalé
»Lehmann«) rozšiovali
spojení obojí Lužice s k o r u n — 1635 (v Horní Lužici od r.
1373
Jana Lucemburského rytístva založen byl svazek
krále
o u C e s1319).
potlaení šesti mst: pro
loupežného Budyšína, Kamence, Lubije, Zhoelce, Žitavy a Lubán, jež král Jan obdail rozlinými piivilegiemi, zavedl v nich magdeburské právo a dal jim všeliké výhody tržní. Tím povstalo
mocné
Šestimstí
(hexapolis,
Sechsstádte,
1346) na úkor srbského venkova; v zemi nevládli eští úedníci na prospch srbského lidu, ale nmetí páni a mšané na prospch svj. Ani panování Karla IV, nemlo v té píin pro Lužici významu. Ve Zlaté bulle sice se praví, že se mají synové král eských, markrabí braniborských atd. od sedmého roku mimo lalin a vlaštin uiti také »jazyku slovanskému*, aby se stali zpsobilými vykonávati spravedlivou vládu nad svými poddanými; i jiná poddaným píznivá naízení Karel vydal, ale to vše nemlo valného vlivu. Nmci znevažovali
a
byli nuceni, dále své srbské poddané, srbská národnost byla stále ješt silná, ponechati jim aspo vesnické soudy (das wendische Landgericht), pi nichž jednalo se ješt v XV. i XVI. století
a utiskovali
ponvadž
srbsky.
A
roku 1356 na generálním snmu stav eských, moravských, slezských a lužických bylo ustanoveno, že mají všechny tyto zem tvoiti pro vždy nerozluný celek eské koruny, pece Karel sám ped svou smrtí tuto nerozdílnost porušil, rozdliv zem koruny eské mezi své syny (1377). Zhoelecko s východní ástí Dolní Lužice dostal Jan, zvaný odtud vévodou Zhoeleckým
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
(kdežto stavové Zhoelecká se od stenthumslandsehaft),
Václav
Budyšínsko
té s
doby nazývají
41
Fiir-
ostatní ástí Lužice
Tím zahájena rada nových politických zmn a obrat v Lužici, které ovšem nebyly zemi na prospch. Po smrti Jana Zhoeleckého (1396) spojena pak
IV.
celá Lužice v rukou Václavových a tedy pímo eskou; chtél ji sice Václav r. 1397 odekorunou s vzdati Joštovi Moravskému, ale po nové jeho zrad
zase
úmluvu
již
uinnou
zrušil.
ped
1377 od poátku panování eského) spravoval úedník, zemský správce, eený >fojt« (promarchio, Landvogt). Domácí starosti nedovolovaly Václavovi, aby se pevnou rukou ujal vlády v Lužici, vzrostly v té zemi nepoádky valn; tak pipomíná se v tch dobách násilník Hanuš Chotbuzský, jenž r. 1401 pitáhl ped Hudyšín, poplenil okolí, spálil 22 vsi a s bohatou koistí beztrestn odtáhl, I v l>udyšín samém panovaly rozepe mezi mšany, tak že r. 1408 sám král Václav IV. pijel, aby zjednal pokoj. Lužici od té doby (jako již
r.
i
Zatím pomalu blížila se doba bouí husitských, jež zasáhly také do Lužice. Lid srbský choval se k husitskému hnutí úpln netené. R. 1420 vyzval Sigmund lužické Sestimstí, aby pisplo branným lidem k pokoení husit; msta sice uposlechla, ale po 14 nedlích zanechala dalšího zbrojení. Teprve r. 1426 poslala vojsko pod vedením Hanuše Koldického na pomoc proti Cechm; v bitv u Ústí byly však lužické voje doista poteny a rozprášeny. Následujícího roku vtrhli husité do Lužice, porazili Nmce u Žitavy, dobyli Lubán a zpustošivše okolí Zhoelce odtáhli dále do Slezska. Budyšínští mšané na pekot sesilovali opevnní svého msta, ponvadž tušili, že husité pitáhnou ztrestat lužických
mst
za jejich spojenectví se Sigmundem. Ale zamstnáni, a tak teprve r. 1429 pi-
husité byli jinde
Prokop Veliký ped Budyšín, kde z toho nastalo velké zdšení; husité však se náhle obrátili prcti Ka-
táhl
ADOLF EKNÝ:
4-2
jolioz ve tyech dnech dobyli; pi té výprav nedaleký klášter iMariinu Hvzdu, jehož abatyše pomáhala Budyšínu poddaným lidem pi opevování msta. Po dobytí Kamence vrátili se husité k Budyšínu odtáhli a poali jej obléhati, avšak na prosbu a obrátili se do Dolní LiUžice, kdež si vynutili poddání mést Lukova, Kalavy a Drjovka, kdežto Grodk, od rrieiici,
zniili
mšan
m-
šan
Odtud se do Braniborska, dobyli Gubina a opuštný,
spálili.
pes Chotbuz
obrátili spálili
jej,
naež, pro-
niknuvše až ke Krosnu, vrátili se pres Žahá, Lubá a Žitavu do Cech. Po tetí pitáhli husité do Lužice r. 1431, ale v menším potu; pitrhli zase k Budyšínu, avšak z neznámé píiny obrátili se náhle proti Lubiji, jehož dobyli, potom zapálili Lubá a pokoušeli se marn o dobytí Zhoelce, naež se vrátili zpt k Lubiji, kdež se utáboili. Báze ped husity a jejich dalšími nájezdy pinutila msta Budyšín a Žitavu, že si od husit vykoupili mír, za njž Budyšín zaplatil 300 kop míšeských groš. Po celou dobu válek husitských vládl v Lužici Sigmund jako ve vlastní zemi, ba r. 1429 zastavil Dolní Lužici fojtu
Hanuši Polenskému. V
tu
dobu spa-
nové zájmy kuríiršt saských a braniborských o Lužici, jež nezstaly bez výsledku. R. 1445 prodal Hanuš Polenský kurfirštovi braniborskému Bedichovi Lubin s ástí Chotbuzska, ba synové jeho pozdji dali mu v zástavu celou Dolní Lužici. Takovéto hospodáství zadalo tžkou ránu panování eskému v Dolní Lužici. Jií Podbradský musil zbraní si vynutiti uznání v Lužici a hájiti práv koruny eské k této zemi, což se mu podailo jen ásten. Mírem gubinským (1462) vrácena sice Dolní Lužice k echám, ale ochuzená o Chotbuz a
dají
Pic
120 vesnicemi, kteréž kraje potom navždy inily hluboký braniborský záez do eské Dolní Lužice. Po vyrovnání sporu o Dolní Lužici teprve dal si Jií holdovati od stav lužických v Budyšín. Blahu zem se však vnovati nemohl pro nepátelství papežovo a (Picno) se
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Matyáše Korvína,
jenž
pijal od
43
papeže Pavla
11.
nabízenou korunu eskou proti Jiímu. Papežský legat ve Vratislavi, biskup Rudolf z Riiderheimu, snažil se k odpadnutí od Jiího, ale nedailo se i Lužici pimeti mu s poátku. Jen nkteí páni se Zdekem ze ŠternKnží však šmahem hlásali berka odpadli od krále. Jiímu. Konen i msta proi s kazatelen odboj proti hlásila se proti králi, i byl zvolen syn Zdekv Jaroslav ze Šternberka za námstka lužického, kdežto ojt Beneš z Kolovrat, vrný králi, dobrovoln ustoupil a z Lužice se vzdálil. V záí r. 1467 lužické Sestimstí vystoupilo zjevn nepátelsky, válen proti Jiímu. Štstí pálo stran Matyášov, jenž v ervnu r. 1469 pijímal hold posl lužických. Brzy potom (1471) zemel Jií Podbradský a nástupce jeho Vladislav lí. po nkolikaletém válení uzavel r. 1478 s Matyášem mír v Olomouci, jímž zstala Lužice s Moravou a Slezskem Matyášovi s podmínkou, že po jeho smrti pipadnou zase korun eské. Socha Matyášova nad branou budyšínského hradu Ortenburku, jejž tento král znova vystavl a opevnil, dosud svdí o tomto vítzství jeho dlouholetých pikl proti
Jiímu
Nmetí nho znané milosti
a Vladislavovi.
kávali od
páni a
msta
lužická
oe-
pro sebe, ale zmýlili se: naopak ke stlaení píliš Proto lužití stavové s ra-
snaha Matyášova smovala vzrostlé moci panstva a mst. dostí pijali zprávu o smrti Matyášov (1490), obsadili hned hrad Ortenburg a chystali se k volb fojta; le Vladislav 11. dal jim oznámiti, že fojta jmenovali jest
právem eského
krále,
i
ustanovil pro ten
úad Sigmunda
Wartenberka. Další panování Vladislavovo i syna jeho Ludvíka v Lužici bylo pokojné, ale slovanskému obyvatelstvu Lužice nepineslo valného prospchu. Fojtové již od Matyášových sice krotili svévoli pánv a vypínavost mst, ale žádný z nich nepomysHl na mravní a hospodáské povznesení srbského lidu. Když pak smrtí Ludvíkovou r. 1526 sestoupil s trnu eského poslední král slovanského rodu, zmizela poslední nadje, že by z
as
ii
ADOí.F CERNY;
kdy slovanská národnost v Lužicích zo spojení mohla získati.
s
Cechy
Ponrnování slovanského
obyvatelstva Lužice dalo XVÍ. stol. cím dál uvdoméloji, Srbm bylo vstupování do cech emeslnických a do mšanstva takka zamezeno. V listech uennických byla po dlouhé asy formule, že dotyný >uenník jest z dobrého nmeckého rodu a nikoli národnosti srbské <. Pod vládou braniborskou na Chotbuzsku nebylo lépe; do cechu nesml býti pijat syn Lužiana nebo Lužianky, teprve r. 1525 pieno bylo právo vstupování do cechu aspo synm se od
s Nmcem. R. 1550 stžovali tehdejšímu fojtu (Slikovi), že jich Nmci nepipouštjí k provozování em.esel, naež fojt vzal je v ochranu výrokem, jenž byl jen zostením podobného rozkazu, vydaného již ped 3 lety. Ješt híe bylo na vsích, kde lid úpl v nejhrubším poddanství nmeckých pán. Docházelo i k selským bouím, jako roku 1548 v Dolní Lužici proti Frant. z Minkvic nebo r. 1566 na Zhoelecku, které však bývaly surov potla-
z manželství
si
Lužianky
Srbové lukovští
ovány. Za Ludvíka poala do Lužice
vnikati
reformace,
byla do pol. XVI. stol. v celé Lužici hlavn nátlakem vrchností provedena; jen malá ást Horní Lužice zstala i
vrna
kázal v ducha Bosák, r. 1520 v Budestecích, po vystoupil pro nové uení Michal Arnold (1525) v Budyšín. Nejpozdji byla pijata reformace v Hušce a Kotecích (1578). Vlivem prvního samostatného dkana budyšínské kapitoly, Jana Leisentritta (od 1559), rodem z Olomouce, šíení reformace zastaveno; církvi katolické zstala však vrna jen malá ást okolí Budyšína (na záp.) a poddaných klášter Mariiny Hvzdy, Mariina Dolu, v Nové Cali (Neuzelle) a Lubáni. Vtšinu zbylých katolík tvoili lužití Srbové, což jist sluší piísti tomu, že Leisentritt uml esky a polsky. Lužití Srbové rozdleni od té doby vyznáním na dvé katolictví.
První,
jenž
v Lužici
Lutherov, byl františkán Pavel,
nm
eený
45
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
od té pod jednou
doby vtšinu,
»podpodjadynscy) menjanscy« (t. j. katolíci, šinu národa. Retormace uškodila lužickosrbské národnosti tím, že kostel stal se pi nedostatku srbských knží prostedkem germanisaním, kdežto na druhé stran vyvolala první poátky národní literatury.*) strany;
»lutherscy<
Ferdinand
I.
tvoili
sesílil
moc
—
šlechty lužické proti
m-
zejména moc Sestistm, mstí utrpla za nho velkou pohromu. R. 1547 mla lužická msta vyslati vojsko k sesílení císaských voj proti kurfirštu saskému, ale msta usnesla se podržeti svoje posádky doma k vlastní obran. Tím vyvolala proti sob hnv cisav a nic nepomohlo, ani když Sestimstí pozdji pece vojsko své k císaským poslalo. Zástupci mst povoláni do Prahy k zodpovídání a konen jim jimž
odal
peteno sedm
vyšší soudnictví;
trestních
lánk,
jimiž
odata
mstm
svobody i statky, pikázáno vydání všecka zbraní a všech poteb válených, dále poklad chrámových, konen krom pivní dan uložena jim vysoká vrácena sice pokuta. Na další prosby nkterá privilegia za vysoké výkupné (Budyšín a Zhoeleo na p. zaplatily po 1500 dukátech), ale bývalé moci již msta nenabyla. Za nástupc Ferdinandových, privilegia,
mšan
Maximiliána se v Lužici
vyznání;
II.,
mstm
Rudolfa II. a Matyáše, neslaly zmny krom uznání svobody obou
pronikavé
mimo
píšt budou
to
dal Rudolf
II.
lužické šlecht
lužití fojtové z ní vybíráni.
Válka ticetiletá zasáhla rozhodujícím
osud
Lužice.
Jan Jií
I.,
kuríiršt saský,
—
slib,
zpsobem
a
i
že
do
protestant,
na stranu odbojných pán eských proti Ferdinandu II, nýbrž pidržel se tohoto, oekávaje od nho za to náhrady v Lužici, na niž jako potomek bývalých markrabat míšeských z rodu Wettinského inil si nároky. Když se v záí roku 1620 konal snm stav nepostavil
) O
se
tom všem podrobnji
viz
v
národnosti a literatury lužickosrbské v Ad.
erný: Lužice
a
Lužití Srbové,
kapitolách o djinách II. ásti knihy.
5
ADOLF RRNÝ:
46
lužických v Budyšín, tázal se jich Jan Jií, koiio uznati za králo, zdali
Na zprávu
Bedicha Falckého i
clitéjí
Ferdi-
pichvátal oddíl vojska Bedipod hejtmanem Hanušem obsadil Budyšín a hájil ho po celý msíc Karnickým, proti Sasm; konené však byl Karnický pinucrn se svým vojskem msto opustili, vyjednav si prve svobodný odchod. Po porážce Cech na Bílé Hoe vyslali stavové lužití poselství k Janu Jiímu s prosbou, aby je s Ferdinandem smíil. Jan Jií rád to slíbil, ponvadž se mu nanda.
chova, jež
leželo
o tom
u
Žitavy,
tím sama nabízela píležitost k zasažení v záležitosti lužické. Lužici samu podržel si jako zástavu za vydání
válená a 13. ervence 1621 pijal v Kamenci od lužických stav písahu poslušnosti. Když pozdji žádal šest milion zl. válené náhrady, obdržel Lužici v zástavu pímo od Ferdinanda roku 1624. Po vítzství Gustava Adolfa nad Tillym u Breilenfeldu r. 1631 donucen byl Jan Jií ke spolku s Gustavem Adolfem i vyslal své let vojsko do ech. Po událostech následujících mírem Pražským dne 30. kvtna 1635 odstoupena obojí Lužice (ovšem bez Chotbuzska) jako ddiné léno koruny eské Janu Jiímu s podmínkou, že po vymení panujícího rodu saského spadne zase ke korun eské. Tím odtržena Lužice od koruny eské, s níž byla celá spojena 262 léta, Horní pak 326 let.
ty
e)
Doba panování saského r.
1635 až
a
pruského od
na naše dny.
Lužice odevzdány byly roku 1636 komisam Jana Jiího, který však teprve následujícího roku pijal hold stav lužických. Až do konce války ticetileté vytrpla zem ješt mnoho od Švéd, s nimiž byl Jan Jií, kdysi jejich spojenec, nyní v nepátelství. Závtí (z r. 1652) Jan Jií zase Lužici rozdlil, tak že po jeho smrti r. 1656 nastoupil v Horní Lužici syn jeho, kurfiršt saský Jan Jií II. (1656 80), kdežto Dolní Lužice pipadla mladšímu bratru jeho Kristiánu I., vévodovi meziborskému,
—
LUŽICE A LUŽlxí SKBOVÉ
47
jenž tu vládl pod svrchovaností kurOrála saského (1656 až 1691). Po vládli v Dolní Lužici pod svrchovaností kurfiršt saských Kristián 11. (1691 94), Moric
nm
— Jindich (1731 — 38).
Vilém (1694— 1731) a Po smrti .Jindichov spojena opt obojí Lužice v rukou kurfiršl saských. ást Dolní Lužice ovšem náležela k Braniborsku, a to (krom drobnjších majetk) Chotbuzsko od r. 1445, Picií (Picno) od r. 1448 (trvale od r. 1462), Žemr a Bobersberg od r. 1482, panství Sosny (Zossen) od r. 1490, Bezkov a Storkov od r. 1575. V této braniborské ásti vládli od války ticetileté až do kongressu vídeského kurfirštové Jií Vilém (1618 40), Bedich Vilém (Velký, 1640—88) a Bedich III., jako král I (1688, resp. 1701 13), dále králové Bedich Vilém I. (1713
—
—
Bedich
(1740—86), Bod i ch Vi lém II. Vilém IIL (1797—1840). Kurfirštové saští v témž období po .Janu Jiím II. byli: Jan Jií III. (1680—91), Jan Jií IV. (1691—94), Bedaž 1740),
(1786
U.
— 97) a Bedich
ich August
I.
(1694
— 1733,
jako polský král Au-
Bedich August II. (1733—1763), Bedich Kristián (1763), princ X ave r (administrátorem 1763 — 68) a král Bedich August Sprave-
gust
II.
Silný),
I.
(1768—1827). Úpadek lidu byl po
dlivý^
ticetileté válce
veliký,
i
není
novou vlast; ves Chvalim v Poznasku založena byla v tch dobách vy-
divu, že
opouštl rodné
sthovalci
vsi a hledal
dolnolužickými
snad
z
si
okolí
Žarova.
Ale
nmetí
zemane zchudli a propouštli pak jednotlivé sedláky za výkupné z poddanství. Tak pibyli od té doby k »vicazm« (Lehnleute), vší poroby piostým, poddaným dkanství, klášter i mst, a k podda-
i
mnozí
ným zemanv nnci
a nižšího duchovenstva
ješt
t.
zv. chrá-
(»škitancy«, Schutzvcrwandte), jichž pedkové se poddanstva vykoupili a dali se dobrovoln v ochranu nkterého pána. Jinak se stavové nestarali o lid zubožený dlouhými válkami; místo aby peovali o povznesení rolnictva a emesel neb o zaopatení duchovních z
^8
ADOLF ERNÝ:
pastý, znalých jazyka
—
lidu vydávali na svých snzákazy a pedpisy, týkající se lidového krojo, úesu, nošení hoh', zábav lidových a pod., které smovaly jen k tomu, aby z ochuzeného lidu vymakán byl ješt njaký groš pokutami za nedodržování malicherných tchto pedpis. V lidu utlaovaném a v temnotách udržovaném šíila se germanisace pi nedostatku srbských duchovních mrou úžasnou do pol. XVIII. stol. ponmilo ^e pes 50 farních osad v okolí Bezkova a Storkova v Dolní Lužici. Zde byly vbec pomry horší než v Horní Lužici. Bedich Vilém L vydal adu ostrých naízení proti srbskému jazyku, jimiž nfiích
n(jjmalichernO'jši
;
chrám a vnucována za nj nmjednoho naízení býti podmínkou uzavírání satk. Za nástupce jeho, Bedicha IL, ulevilo se sice zase lidu srbskému v Dolní Lužici, ponvadž panovník tento pro svoji zahraniní politiku nemohl se vnovati pokraování v germanisaních snahách svého vyhánn
ze škol
ina, jež
mla
i
dle
z
i
pedchdce, ale tím nebylo ponmování Lužice zastaveno. Do konce století X\/^III. ponmeno na severu, západ východ dolnolužického území 11 mst, tak že na východ ztratil slovanský živel v Lužici spojení s Poi
láky.
—
napoleonských válkách obdržel král saský Bedich L Spravedlivý mírem tylžským (1 807) Chotbuzsko s nkterými enklávami, celkem as 18 tv. mil se 33.000 obyv., tak že celá Lužice byla zase spojena pod jedinou vládou. To však netrvalo dlouho. Již r. 1813 prohlásil Bliicher zase Chotbuzsko za majetek pruský a roku 1815 na kongresse vídeském vzata Sasku celá Dolní Lužice a víc než polovice Horní (celkem 125 tv. mil.) zase pipojilo Dolní Lužici k Brai pidlena Prusku, jež niborsku a svoji ást Horní Lužice k Slezsku. Sasku zbylo jen 39 tv. mil. z Horní Lužice. Od té doby splývají djiny Lužice úpln s djinami Saska a Pruska. Uvedeme tu pouze postupné zrušení poddanství a udlení konstituce, což v Prusku provedeno do r. 1825,
V
August
49
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
V Sasku do r, 1831. Od tch dob datuje se také národní probuzení lužických Srb, o emž bude na svém míst obšírnji promluveno.*) V pohnutých dobách v 1. 1848 a 1849 zachovali Srbové v Sasku vrnost rodin královské, nepostavivše se na síranu nmeckých hberál; podobn bylo i v pruské Lužici. Tehdejší saský snm sta-
vl
se netoliko proti
rodin královské,
ale
i
proti zvlášt-
právm
ním
Horní Lužice. Srbové postavili se tu na stranu lužických stav, kteí se zastávali lužické ústavy. K upevnní samostatné lužické ústavy rozmnožen r. 1848 poet venkovských (a tedy i srbských) poslanc do lužického snmu, což bylo také pozdji vládou (1849 a 1858) stvrzeno.**)
Doplnkl. Státoprávní
a
jiné právní prameny.
Základní prameny práv Lužice jsou: 1.
Smlouva stavv hornolužický ch s Lucemburským ze dne 30. srp.
lem Janem jíž
se pro
mocnjší ochranu práv svých jemu poddávají.
Za stát ze dné
to obdrželi stavové Budyšínska od krále Jana
dne
krá1319,
31.
srpna 1319
kvtna
a stavové
maje-
Zhoelecká od koruny
1329, že nemají nikdy již eské býti odcizováni. Podobné majestáty stavm a stm, spojené s potvrzením všech dosavadních práv a výsad, vydávány byly od pozdjších král eských po 19.
m-
i
jejich nastolení. 2.
Diplom pivtlení
(Diploma incorporationis),
vydaný Karlem IV. z moci císaské 9. íjna Í355 a schválený na íš. snme kuríiršt a knížat v Norimberce
Djiny národnosti lužickosrb-
Viz kapitolu v druhé ásti knihy.
*)
ské
**) Hlavní novjší díla o déjinách Lužice jsou: Wilhelm Bogiisiawski >Rys dziejów serbol'užyckicli« (Petrohrad 1861); Wilh. Boguslmvski a Míchal Horník »Hi5toiija serbskelio naroda« (Budyšín 1884); K. A. Jen »Stawizny serbskeje a narodnosce« (asopis Macicy Serbskeje 1849—54). Z nich také zde erpáno.
re
ADOLF ERNÝ;
&0
(potvrzený íš.
kancldem Gerlachem, arcibiskupem mo-
huským, dne
13. pros.
1355), jínnž
se
krom
všech
Budyšínsko a Zhoelecko privtlují asy ke korun eské a všichni nástupci Karna lovi na trn eském se zavazují, že pivtlených zemí od koruny Geské nijakým zpsobem odcizovati nebudou. do i. XXV. Zlaté bully U.slanovení o tom pojata IV. z r. 1356. císae Karla 3. Diplom Václava IV. z r. 1411, jímž se Dolní asy ke korun eské nerozlun priLužice na
knížectví slezských
i
vné
i
vné
vtluje. 4.
Odevzdací recess
ze dne 30. kvtna 1635,
výsledek míru pražského, jímž
se
obojí Lužice
postu-
puje kurfirštu saskému Janu Jiímu a jeho potomkm jakožto ddiné léno koruny eské s podmínkou, že po
vymení rodu saského
z linie
Albertovy po
mei má
ko-
runa eská právo výkupu tch zemí za 72 tuny zlata, kdežto (kdyby v tom pípad tohoto práva neužila) mají po vymení téhož rodu po preslici ob ty zem bezplatn spadnouti nazpt ke korun eské. Krom toho vyhradil si Ferdinand II. pro sebe a své potomky právo užívání erbu markrabství Lužického a právo vrchního dozoru nad katolickým duchovenstvem. Na druhé stran Jan Jií za sebe i za své nástupce se zavázal uznávati krále eské za vrchní tenní pány obou Lužic (pro supremis dominis directis). titulu a
18. kvtna 1815 saský Bedich August odstoupil království Pruskému celou Dolní Lužici a z Horní Lužice vymíniv si celé Zhoelecko a vtší ást Budyšínska pouze právo užívání titulu markrabte hornolužického. Pi tom vzdal se císa František I. vrchního lenního panství v ásti odstoupené Prusku, kdežto v saské ásti Horní Lužice si je i na pišle vyhradil. Ale právo návratu Lužice po vymení panujících rod v Prusku i v Sasku zstalo i na dále korun eské vyhrazeno; po vymení saského rodu královského má koruna eská 5.
Akta vídeská ze dne
(i. 18.), jíž
král
I-UŽICK A
LUŽITÍ SRBOVÉ.
právo výkupu saské ásti Horní Lužice, po kého panovnického rodu má pruská Horní pipadnouti bezplatn korun eské.
Deklarace ze dne
51
vymení i
prusDolní Lužice
kvtna
1845, v níž znova uznána platnost míru pražského (1635) o pomru nynjší saské Horní Lužice ke korun eské. Deklarace tato vydána byla na protest rakouské vlády proti nkterým lánkm nové ústavy saské z r. 1831. Císa 6.
Obr.
Znak Horní
tí.
Lužice.
25.
Obr.
rakouský, jakožto král eský,
7.
Znak Dolní Lužice.
dosud užívá
titulu
mark-
rabte obou Lužic. Stavové lužití
mnohých
privilegií,
a král.
dan
i
Šlechta
i
msta, zejména Šestimstí,
získaných bhem asu od markrabat zejména byla osvobozena od nucené
od služby vojenské
vírala o záležitostech
jmenovati
privilejí
požívali
mimo
Lužici a radila se
i
uza-
zemských na snmích. Z mstských právo mstského pokrají hann-
sluší
nhož
nikdo nesml provozovati jistých emesel v obvodu jedné míle od msta bez povolení rady meile^
dle
mstské.
Doplnk Lužice
mly
2.
Znak obou Lužic.
nejprve v X.
veného býka v stíbrném
poli.
stol.
spolený znak: er-
Viprecht z
Groje pijal
ADOLF ERNÝ:
52
dosavadní znak msta Badyšína pro celé Budysínsko; po pipojení Zhoelecká užívalo se téhož znaku pro celou Horní Lužici. Odtud stal se pvodní znak lužický znakem dolnolužickým, kdežto Horní Lužice mla ve znaku zlatou ze o trojím cimbuí a s ernými zedními pruhy v modrém poli. V recessu z r. 1635 vyniínila si koruna Geská podržení obou znak, jichž dosud užívá. Od r. 1815 obojího znaku užívá také Prusko, hornolužického pak Sasko pro svou ást Horní Lužice.*)
Doplnk
3.
Djiny zemésprávy.
Správu Lužice vedli nejvyšší úedníci (zástupci) marka stavové lužití, hlavn po usneseních snmovních. Pro zástupce markrabte ustálil se v Horní Lužici od r. 1319 a v Do'ní od r. 1373 titul zemský správce neb f oj t (Landvogt, promarchio, hornolužicky »krajny
rabte
*
bohot«).
Pvodn
býval pro obojí Lužici spolený správce
od roku 1509 pipomíná se zvláštní správce v Dolní (který r. 1666 dostal jméno Oberamtsprasident) a zvláštní v Horní Lužici (od r. 1777 Oberamtsverwalter). Tento nejvyšší úedník zemský býval jmenován od markrabte po návrhu stav a ml nejvyšší administrativní moc v Lužici. Druhý, revnž markrabtem jmei soudní novaný úedník, zemský hejtman (Landeshauptmann, vicarius perpetuus nebo praefectus camerae et fisci), byl zástupcem správce, ústav atd. Jemu k ruce pidán byl a teprve
komorní prokurátor, dvorský sudí (Hofrichter), jmenovaný správcem, krom toho pak pro každý kraj (tedy pro Budyšín, Zhoelec, Lukov, Gubin, Lubin, Kalavu a nkdy Ghotbuz) zvláštní hejtman (Aratshaupt-
mann, 1.
praeses).
Stavové pak volili pro každý kraj dva
tores *)
curiae
sob
tyto
zástupce a úedníky:
starosty (Landesalteste, senaprovincialis), kteí mimo jiné s pedsedy
A. Haupt, Von den
Wappen
lausitz v j>Neues Laus. Magazin«,
XL.
der Ober- und Nieder-
53
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
snmv
a
hejtmanem
zízence a
3.
manský
tvoili
soud,
(Landesbestallter, internuncius,
2.
zvláštního
zídka orato),
syn dik a.
Ústava i snmovní ád dotvoily se v XVI. století. vyizoval zemské záležitosti, povoloval a rozvrhoval dan, ml moc zákonodárnou i schvaloval neb zavrhoval zákony markrabtem pedložené. Smmy, odbývané v jednom z krajských mst, byly a) velké (Bewilligungslandtage), které se scházely vždy po pti letech, na které panovník posílal dva komisary s návrhy a žádal za povolení dan na 5 let; b) obyejné odbývané nkolikráte do roka, tak že (willkiirliche), v Horní Lužici byly ti a vedle nich ješt zvláštní porady stav kraje Ztioreleckého. Na snmícb zasedali stavové z kraj a mst (von Land und Stadten), a to páni, praeláti, rytíi a zástupci uritých mst. Lužití páni byli: v Horní Lužici držitelé panství Kinspórku (Konigsbriick), Vojerec, Mužakova a Židžina (Seidenberg), v Dolní Lužici pak Hradišt, Hrádku, Barše, Žarova, Lubova, Luboraze, Lutole (Leuthen v kraji lubinském), Drjonova (Drehna), Dobroluhu, Brod, Brylandu (Friedland), Tupce (Straupitz) i Amplic (Amplitz). Praeláti byli: v Horní Lužici dkan budyšínský, kláštery Mariina Hvzda a Mariin Dol (zastoupené každý svým fojtem) a pevor kláštera v Lubáni; v Dolní Lužici pedstavený kláštera Nové Cali a heermistr johannitského ádu v Sonnenburce (jakožto majitel Brylandu a Senkojc, nm. Schenkendorf). Rytíi
Snm
držitelé
byli
ddiných
manství.
V
kurii
mst
zasedali
zástupci hornolužického Šestimstí Žitavy,
mst
Lubán, Kamence
a
(Budyšína, Zhoelce, Lubije) a dolnolužických
Lukova, Gubina, Lubina a Kalavy.
Tato ústava a snmovní ád podržely platnost do 1815, kdy nastaly veliké zmny. Pi rozdlení a pivtlování Lužice po kongresse vídeiském*) poínalo si r.
)
Viz
oddíl
místopis.
Velikost,
politické
rozdlení,
64
ADOLF ERNÝ:
mnohem bezohlednéji vrh stavv o platnosti lužické
Prusko
než Sasko, nedbajíc náúslavy a o zízení zvláštní provincie Lužice. Dovoleno jen odbývati výroní snmy, pro Dolní Lužici v Lubin, pro Horní ve Zhoelci (zvané Provinziallandtng der Gorlilzer Fiirstentumslandschaft), každý pod pedsednictvím zem. starosty (od stavv voleného a králem potvrzeného), i usnášeti se na nich o jmní, spravovaném stavy, o stavovských ústavech a nadacích, o umoení dluhv atd. Jinak vysílají Horní a Dolní Lužice poslance jednak do pruského snmu, jednak do íš. rady, volené dle platných pro království Pruské a pro celou íši. Saska Lužice uhájila si více starých ústavních práv. S poátku po kongresse vídeském platily tu zákony aaské teprve po schválení na snme stavovském, který se konal jako díve v Budyšín pod pedsednictvím starostovým. Ale od r. 1821 voláni byli již zástupci stav na saský poradní snm do Drážan. Když 4. záí 1831 dána konstituce, zaala vláda se stavy lužickými vyjed-
ád
návání, jichž výsledkem byl
dne 17.
t.
zv.
»Provinzialstatut«
ze
1834, kterýž jest modifikací zvláštní ústavy lužické. Jím na as nezkrácené platnosti nové saské ústavy suspendována zvláštní ústava lužická až na vytené v ntn body. Dležitjší ustanovení tohoto zákona, od stav vypracovaného, jsou: stavové lužití jsou opt z kraje a ze Gtymstí (zbytku bývalého Šestimstí). Ke stavm z kraje patí: majetníci staropanství (Standesherrschafl) Kinspórku (Kónigsbriick) a Rybarjec (Reibersdorf), dkan exemptní kapitoly budyšínské, dva patronové (oba vyznání evangelického) klášter Mariiny Hvzdy a Manina Dolu, dále (ehož za staré ústavy lužické nebývalo) dva zástupcové venkovských mst (Plznice, Kinspórku, Halštrova, Wósporku, Bjenadžic a Wóstrowce) a zástupcové rolnictva i prmyslnictva na saském snme. Stavové ze Gtymstí jsou: po jednom mstském radním z Budyšína, Žitavy, Lubije a Kamence, po jednom šanu z obecních starších, zástupci rolnictva a prmyslu list.
m-
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
na saském
snmu
z
tchto
mst
smjí odbývati bez
a jejich
-
5o
píslušenství.
každoron
ti ádné snmy*) a vedle toho i mimoádné, ale s povolením vlády. Stavové volí si úedníky pro zemské vnitní záležitosti, mají vliv na jmenování královského »amtshauptmanna* tím, že pedkládají králi 3 kandidáty ze svého stedu, podávají návrhy a svolují ke zmnám lužické ústavy. Úedníci zemští jsou: starosta, pedseda provincie i snmu, hlava stavv z kraje i rytístva, a zízenec, námstek starostv, sekretá snmu. V jmenovaném zákon též výslovn potvrzen dosavadní stav církevních pomr, tedy i další trvání obou klášter, saská ústava kláštery a ády zapovídá. Zákon tento v nktez r. 1834 zstal v celku dosud nezmnn, rých vcech s povolením stavv uinny ústupky na Tito stavové
povolení
i
a
a
prospch
centralisace.
Zbytky samostatné lužické ústavy byly r. 1848 ohroženy útokem nmeckých demokrat, ale tehdejší lužický starosta von Thiela je obhájil, poukazuje zejména také na pomr ke korun eské. Aby ústavu lužickou upevnil, navrhl na druhém snme r. 1848 rozmnožení živl ústav píznivých, totiž zástupc venkova. I pijat návrh na zavedení tetí kurie s 50 poslanci, volenými na 3, od r. 1858 pak na 6 let (z nich 8 jest voleno z 54 vesnic, které kdysi náležely pod vrchnost Gtymstí, 42 pak ze 409 vesnic, naleževších kdysi zemanstvu; tím dostalo se do snmu více poslanc srbského pvodu); krom toho rozmnoženi zástupcové venkovských mst na 6, t. j. z každého po jednom. Tyto doplky provinciálního statutu z r. 1834 potvrzeny byly vládou 16. ervna 1849 a 16. února 1858. Pod správou rozšíeného snmu jest dležitá Stavovská banka, jež vznikla z Hypotení banky pro saskou *) Ve skutenosti se však obyejné odbývají jen dva: jarní kolem Valpurgy a podzimní kolem Alžbty (Walpurgis- a Eii-
sabethlandtag\
ADOLF ERNÝ:
66
Horní Lužici, založené r. 1844. R. 1848 usnesl se snm, aby celé spolené jméní lužické (té doby 542.600 tolar, z ehož patilo 310.600 zemanstvu, 132.000 venkovským obcím a 100.000 tolar všem stavm spolené) zstalo pohromad a banka aby se rozšíila. Usnesení toto potvrzeno vládou r. 1850. Avšak již r. 1857 statuty banky a celý ústav dostal jméno Stavovská opt
zmnny
banka saského markrabství Hornolužického. Povolením vlády (1850 a 1861) dostala banka právo vydali za 1 milí. tolar bankovek. editelství banky, která velmi vydatn psobí na prospch zem, stojí pod dozorem lužického snmu.*) do Drážan volí saská Lužice Na saský 12 poslanc (4 za msta a 8 za venkov), a to dle saské ústavy z r. 1868 a dle volebního ádu z r. 1908 pímými volbami (od r. 1897 do 1908 nepímými prostednictvím velitel, volených dle pruské soustavy). Z 8 poslanc za venkov pipadají nyní na Lužické Srby 2, a
snm
Poslancem za 5. volební 5. a 8. volební okres. okres po úmrtí Jana Augusta Zoby (zemel 7. led. 1911) jest Arnošt Bart, kupec a rolník z Brzynky. V 8. volebním okrese jest již od roku 1885 poslancem Michal Kokla, statká z Khróscic.**) to za
Do íšské rady od r. 1871 nimi žádný.
Rovnž
z
pímých
do Berlína vysílá saská Lužice
voleb ti poslance; Srb není mezi
za pruskou Lužici, Horní
kém snme
nhož
—
i
Dolní, není v prus-
nepímými
a ústními volbami za volební okres chotbuzsko-hrádecko-kalavský 2 poslanci a za okres rozborsko-vojerecký 1) ani v íšské rad poslanc srbského rodu.
—
*)
Tyto ti
v Riegrové **)
(do
Také
se
volí
doplky podány podle lánku Mich. Hórnika
»Nauném
Slovníku<.
v lubijském
volebním okrese bylo by jednou možno
proraziti srbského kandidáta.
57
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
ást
druhá.
Lužití Srbové. I.
Jméno
Lužití Srbové sami Serbja, t. j. Srbové
Serske (Serbske),
národa.
íkají v Horní Lužici pouze (sing. S e r b), v Dolní Lužici
si
»Serske luže« (Srbští lidé). *Sym odpoví Hornolužian, ptáte-li se ho po jeho národnosti >som serski,« odpoví v tom pípad Dolnolužian. Lužickosrbský národ jest jim prost Serbstwo (»Hišce Serbstwo njezhubjene«, zaíná národní hymna) a vlasti své, pokud jest obydlena Srbstvem, íkají prost Se r b y (»W Serbach sym, haj v Serbach doma«, praví básník: V srbské Lužici, ano, v srbské Lužici jsem doma), serbski kraj, t.
j.
Serb,«
—
—
jejich jest
serbska
e rserbskawótina. Lužití (dolnoluž.
Srb
Gesky na rozdíl od jižních
Srbové, nkdy pro Nmci mají pro (z
latinského jména
—
krátkost
Lužické Veneti,
-
i
L
u ž
Srby
Venedi,
serska rc).
píšeme i a n
jméno jímž
—
é.
Wend
o
n
staí ímští
nazývali rzné na p. Tacitus, Plinius kmeny keltské a slovanské, zejména baltické Slovany v Germanii), Lausitzische Wenden*) neb S o r~ ben, Sorben wenden; jejich odtud nazývají »wendische« neb »sorbenwendische Sprache«.
spisovatelé
e
*)
Podobn
ších dobách).
jako pro Slovince >Winden« (zejména v star-
^^
ADOLF
(^ERNÝ:
Jméno Serbja, Srbové
po Srbech Labem mezi zhruba v užším smyslu, obývaváích kraje a Šálou, tedy na západ od Milan a kmen lužických. Pozdji vztaženo jméno Srbv na Milany a Lužiany, jejichž potomci nyní již se nazývají jen Srby, kdežlo jméno Milanv upadlo úpln v zapomenutí a jméno Lužian zachovalo se jen v literatue aneb jen ve s[)0jení se jménem Srb (Lužiski Serb, Lužiscy Serbja Lužický Srb, Lužití Srbové). jest dédictvím
i
—
Djiny národnosti.
II.
Doba Srbové Polabští v A.
stará. širším smyslu slova sedli
na území, ohranieném na severu arou od horního toku a Fuldy v nynjším Hessku pes ústí Sály do Labe po jižní hranici marky Braniborské k Dambn fDubí, nm. Dahme) na ece téhož jména, odtud pes Želm (Baruth) a Sosny (Zossen) ke Kopjeniku (Kopenick,
Vry
exclus.) a dále
pes Píbor
(Fiirstenwalde) k
Hursi
(dolno-
Hurse, nm. Aurilh) na Ode, na východ ekami Odrou, Bobrem a Kvisou (Gvizdou), na jihu horami eskými až do okolí Brodu (Furth) a Ghamu na eznu (Regen) v Horní Falci. Západní hranice ztrácí se v území luž.
nmeckém
a nelze
urit
ji
a souvisle
stanoviti.
Dlili
etné drobné kmeny, které pozdji shrnovány ve ti kmeny hlavní: 1. Lužiany (viz ást I. Lužice,
se v
kap.
1.),
2.
M
i 1
ším smyslu. Mezi tmito
kmen
ších
nich k jihu
ma
dole
a n y
a 3.
S
r
b y Polabské v už-
vlastními Srby uvádí se
a žup:
Labi
ada drobnj-
Glomai
Nišané po
(též)
a
na západ od Míšn, od horní škudici, od G!o-
Nižané, Žitici
a
Srbišci
na pravém behu Labe v okolí Srbišt, nm. Zerbst), mezi stokem Sály a Labe Z i r m u n t i, k jihu od Žitic na Muld Susli, ješt jižnji (kolem Lipska) Pii sni, u Sály k jihu od Žirmunt Nudici a Neletíc i,
(tito
59
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
od nich k východu Koledici a dolní Škudici. Odtud k jihu v koule mezi Horní Šálou a horami Kruš-
Srbsko
8 župami). Nynjší slovanští obyvatelé Lužice dosud sami sebe, jak eeno, nazývají »Serbja« (sing. »Serb«, dolnoluž. »Serske«, sing. svoji »serbska r«, ba i vlasti své v rz»Serski«) a ných reních íkají »Serby« (w Serbach, do Serbow). Mezi Srby nebylo až do Ví. stol. živlu nmeckého, byli samostatní, žili po staroslovanském zpsobu v rodech se spoleným jmním. Rozdíl v jmní nebylo, e ch o vé (jejich jméno však teprv znenáhla povstávali pozdji vymizelo a zachovalo se jen v názvech polohopisných j>!chi«, »lški« a snad v nkterých jménech místních: Lska, Lskej, a ješt záj. Lšska vvjes)
nými byla
krajina
(s
e
1
t.
možnjší knj
ezové
Ped
(páni).
stykem
s
Nmci
ne-
bylo mezi nimi ani poddaných a nevolníkv; teprve po-
zdji s
m
lení
uvádjí
o r d
y).
se
»chlapi«
>smordi<
a
Jako všude jinde, povstali
i
h í o p y a mezi Srby vo(k
(starosta, župan, podobn dležité úady daly se na
starostové, župani a knížata
wjech). valných
Volby a
shromáždních
lidu,
t.
zv.
srov. polské »wiec«; staroslovanský
Nmc
»
vcích*
(w
koen »vt«,
c o,
»vit<).
Kesanství pijímali od s nechutí, až za dob Gyrillových a Methodjových poalo mezi nimi úspšnji zapouštti koeny, jak povdno již v djinách Lužice (str. 33.). Ale ješt dlouho potom asté boue svdily o životnosti náboženství pohanského a ovšem i o snaze 1110 18 po svržení cizího jha. Poslední povstání v rozšíilo se takka na všecky kraje Polabských Slovan. Podle pozdního záznamu (z r. 1492) brunšvického kronikáe Konráda Botha postavili si prý tehdy Srbové kdeci na Sprév modlu, jíž dává jméno F 1 n s, »po-
—
1.
i
nvadž
na kameni oblázkovém*
(wente he stod (pozdjší) kronikái nmetí líí a zobrazují modlu v podob vousatého starce neb kostlivce se lvem na ramenou a pochodní v ruce; z toho snažili se nkteí jméno modly vykládati metastála
upp eynem
flynssteyne).
On
i
jiní
60
ADOLF CERNY:
—
Lvinc (Vlinc, Vlins Flins). Výklad popis náleží do íše fantasie. Jméno jest pozdní, ni mecké, patrné smyšlené, rovnž jako popis modly a celá zpráva o ní. Oznauje .'^e sic nedaleko í^udysína (u vsi Hownjowa) nad Sprévou skalisko jakožto místo, na nmž modla stávala, ale je to zase jen povst, vzniklá z pozdjších kronik a historií (na ty prameny sluší odkázali i lidový název skály »pola piboha«, t. j. »u modly<). Také jinak o náboženství Srb Polabských nevíme nic souditi jen ze zpráv o mybezpeného. Mžeme o thologii a božištích jejich severnjších sousedv. Ani ze jmen liižických hor ernoboha a Bloboha nelze nic pro bájesloví polabsko-srbské odvozovati, ponvadž jsou to pozdní výmysly a pojmenování ze 17, a 18. stol.*) Vida nezdary nmeckých vrozvst, Otto I. založil v Magdeburce školu, v níž by nmetí knží se uili jazyku slovanskému S lepším úspchem dojista kázali evangelium knží polští za vlády Boleslava Chrabrého a Meislava II. v Lužici (1018 — 32). V té dob byla zem mezi Šálou a Labem ješt úpln srbská, jen hrady na obou tch ekách drželi Nmci. Ale vlivem duchovní i svtské nmecké vrchnosti poali se již tehdy zámožnjší zemane odnárodovati; slovanská jména srbských zemanských rodin stále mizejí, ješt hluboko ve století XIIL se vyskytujíc Ve století XL jsou ješt velmi bžná; tak na p. v listin z r. 1071 o statk mezi svob. mužem Borem rodu slovanského (Bor natione Slavus) a biskupstvím míšeským jmenují se srbští svdkové Zvslav, Bohbor, Zdislav, Pibyslav, Methesí
ze
slova
nm
a
výmn
.
.
.
zi bor, Nazivoj, Kos, Borislav atd. (v listin s latinskými ablativními koncovkami: Zuezlauo, Boliboro, Zidezlauo,
Pribizlauo, Mizboro, Nazivog, Coso, Borislauo). Ale vlastní *) Dokázal to J. A. Jen v asopise Maclcy Serbskeje 1910 a 1911. ernoboh míval ped koncem 18. stol. srbská jména Pra^iwa (Prašivvica, odtud pozdjší Prašica), Kaka, nm. slul Schleifberg; Bloboh slul n6m. Beiersdorfer Berg ;luž. podle toho Bejerowska hora r.
.
61
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
synové Borovi již mají jména nmecká Wichard a Luther. V dobách velikého povstání Slovan po. XIÍ. stol. vyistily se od Mmcii i kraje Srb Polabských, ale po pekonání jeho nastal teprve pravý proud pisthovalecký. Nmetí páni, biskupové a opati zvali kolonisty nmecké, slovanské vsi poaly pijímati nmecké právo a zakládány i ryze nmecké osady, hlavn vysthovalci z Flander. Nejdíve tak ponmen kraj podél Muldy, tedy sted území Srb Polabských.*) Záhy poali Nmci v nov založených i v srbských mstech odstrkovati Srby od mšanských a jiných práv, tak že Srbové asto houfn se vysthovávaii a zakládali nové osady. Tak vznikla rada vsí, jimž na rozdíl od pvodních, stejnojmených osad dáván pívlastek »Wendisch« (Wendisch-Sornow, Wendisch-Buchholz atd.). Mezi Srby a Nmci vyvinulo se takové nepátelství, že ve sbírce zákon ze stol. XIII., zvané »Sachsen-Spiegel«, nacházíme i ustanovení, že »Srb proti Nmci a naopak nesmí ped soudem svditi, ponvadž jest známo, že každá strana ke škod druhé byla by s to jakoukoli nepravdu odpisáhnouti«. Až do XIII. stol. mívali Srbové u soud tlumoníka. R. 1293 Bernard II. Anhaltský a opat nienburský odstranili srbštinu ze soud svých území,
naež pomalu odstraiíována všude. Roku 1327 Bedich, v Altenhrab altenburský, pímo zakázal srbskou
e
bursku a zamezil Srbm zastávání jakéhokoli úadu. v okolí Lipska, sto V témž ase zakázána srbská let pozdji (1427) vylouena i ze soud v Míšni. Srbové pomalu zapomínali svoji mateštinu, mluvili jakousi smsí
e
srbštiny a
nminy
a idli neustále.**)
Po
pijetí refor-
*) Byl to podobný stav, jako nyní v ruském Polsku a jižním Rusku, kde také je spousta nmeckých kolonií, jazykovýcli ostrov uprosted slovanského kraje. Jaké je v tom nebezpeenství pro budoucnost tchto slovanských zemí, ukazují djiny germanisace Slovan Polabských. **) eský bratr Jan Blahoslav v Grammatice eské (1571), mluv proti vnášení nmeckých slov do eštiny, di: »Až snad se pihodí takovým echm, jako pedešlých
Ad. erný: Lužice a Lužití Srbové.
(j
ADOLF ÍKRNÝ:
f>2
mace pokraovala germanisace kvapem válce mizejí
Srb mezi 1032 Nmc vbec
poslední stopy
i
—
po SOleté Šálou a Labem.
V Lužici do r. nebylo. Teprve po odtržení Lužice od Polska poali se sem sthovali, ale vliv jejich na Lužiany nebyl asi znaný, což patrno z pozdního vzniku kostel. Prvý kostel v Lužicích vyi stavn by] podle podání teprve r. 1076 míšeským biskupem Bennonem; byl to kostel sv. Petra a Pavla v Hodžiji (v nynjší saské H. Lužici), a biskup prý v kázával tak dobe srbsky, že lid mu rozuml a rád jej poslouchal. R. 1213 Bruno IL, 17. biskup míšeský,
nm
chrám
založil
nmž mli
sv.
dkanstvím v Budyšín, pi Srbové vzdlávati na knze. Zalím
Petra
se rození
s
germanisace pokroila ponenáhlu od Labe
Když po.
století XIII.
nmetí
osadníci
mezi Sálou a Labem, poali se sthovati
i
do Lužice.
rozmnožili i
se
za Labe do
zemany nmeckými, kteí tam zatím nabyli pdy. Tak ponmen i sám Budyšín, Zhoelec a jiná msta. Vyznamenáváni zvláštní pízní od nmeckých od nm.eckých vlád markvrchností a v Dolní Lužici
Lužice, jsouce voláni
i
rabí východních a braniborských, nabyli záhy pevahy nad obyvatelstvem pvodním. Zvláštní pozornost vno-
vk Srbm,sob
tak že již ani esky, ani nmecky, ani Jatín zpletli i zmátli aby jim toliko ti rozod nich pfodí.* (Vydání Ig. Hradila a Jos.
mfuví, než tak
umli, kteíž
e,
se Jireka, Víde 1857, str. 232.) Blahoslav vbec na nkolika místech uvádí tehdejší polabskou srbštinu za píklad zkaženosti jazyka. Tak na p., mluv o zachování staroeského imperfecta »bše< a lituje, že vyšlo z obyeje, praví: nkterým nevyšfo, a to tm, kterýmž se nezdá, bychom my pknji a víastnji nežli oni muvili, jako Charvátm, a ji-
>A
ným, až
itmSrbm,
nosti v
ei
Bosanm
jichž diaiektu neb
obyej-
posmívají
se Cechové...* (str. 58.). Nebo jinde vytýká: »Hned, nkteí mají v obyeji íkati hnedky, jiní šerednji hnedka, jiní drobet po srbs ku ješt r;e.« (Str. 270.) Nebo: >Tehdyto, tak.vélo, lépe péknji hnedko bez pídavku íci tehdy, takové: kteí pidávají to, kazí e.
štinu, více se k jice
.
.
«
(270
)
.
Srbm
nežli k
eskému zpsobu
nakionu-
^3
U'ŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
vali bohatství
hornatých krajin na ponaezí eskéna, slo-
vanským rohiickým obyvatelstvem velmi ídce obydlených, tak že za nkolik desítiletí (do konce XIII. stol.) krajiny tyto úpln obsadili. Tím zpsobem Srbové Lužití
odtrženi
od
Cech
již
ve XIII. století
nmeckým
pohraniným pruhem, který se stále rozšioval. Tím živel nmecký v Lužici valn zmohutnl. Soudy mstské byly jen nmecké, pro Srby však bylo nutno zíditi zvláštní soudy {Landgerichte), pi nichž se jednalo srbsky. Takový soud byl v Hodžiji pro 24 biskupství.
vsí,
Podobn pi zemském soud
poddaných míš. v
Budyšín
byl
srbský odbor, eený »das wendische Landgericht*-, skládající se ze soudce, jmenovaného zemským fojtem, a 2 ddiných písedících (*starost«). Tak bylo i ve Zhoelci. Krom soud zemských byly nmecké soudy patrimonální, z jejichž pravomoci byli vyati »\vicazové<; (viz nahoe Djiny Lužice, sir. 34.), držící se srbské národnosti; ale za neblahých dob, kdy pstní právo nabylo pevahy nade vším právem jiným, páni vztáhli svou moc i na bývalé »wicaze« a soudili je asto svými soudy. Spojení Lužice se zemmi koruny eské (1319 až 1635) padlo do doby, kdy již Nmci byli vládci zem a Srbové poddanými a sluhy. O duševní jejich poteby nestaral se nikdo. Ponvadž však stále ješt nerozumli, bylo nutno ponechati jim zvláštní jejich
vrn
nmin
soudy, které na Budyšínsku i Zhoelecká zachovaly se ješt po celé XV. a XVI. stol. Úinnými stedisky germanisace byly bohaté kláštery a hojn nadané kostely s nm, knžími a mnichy. Starší naízení biskupa Brunona II., »aby duchovní znali srbskou a lidu kázali v jazyce jemu srozumitelném^-, bylo dávno zapomenulo; i není divu, že obecný lid srbský ve XIV. a XV. stol. byl v hlubokém duševním úpadku. Jak byl ve svých duševních potebách opuštn, patrno na p. z naízení biskupa míšeského Jana VI. ze Salhausen (srb. ZaJuž), aby » každý fará, jenž má ve své osad Srby a pi tom srbsky nerozumí a neumí, Opatil si zástupce, kaplana, jenž
e
ADOLF ERNÝ:
64
by jazykem órbským dobe vládl a mohl v ném lidu kázati« (1496). Duševní pokleslost tehdejšího lidu srbského dobe illustruje lhostejnost jeho v dobách vpád husitských do Lužice; lid tehdy nejevil pražádné úasti ni v hnutí husitském, ni v
Za takového
stavu
obran nmecké. vcí poala do Lužice
reformace. Uzemí srbské
vnikati
bylo sice již tehdy
znan
zúženo, ale pece, zejména v Dolní Lužici, sahalo daleko za nynjší národnostní hranici. Ješt okolo r. 1550 byla krom mst celá D, Lužice srbská, t. j.
—
krom
—
chotbuzského
okr.
a
hrádeckého
(Grodk) také okres ž a r o v s k ý (nm. Sorau), 1 u b i ns k ý (Liibben) a kalavský (Kalau), dále skoro celý okr. g u b i n s k ý krom cípu severn od Píbehu (Fíir-
Ode, nejmén 4
stenberg) na
z
okr.
bezkovsko-storkov-
totiž ást jižn od áry Miu Frankfurtu, Písky (Markgrafpieske), Friedersdorf a Parsk (Konigs-Wusterhausen), konen z lukovského okresu (Luckau) nejmén Ys? totiž osady vých. od áry Gólišyn (Golssen), Lukow (Luckau), Grožišco (Sonnenwalde), Lug (Lugau) a Nm, Žarnov (Deutsch-Sorno); k tomu ze sousední provincie S a s k é všecky osady až k Dobrému Luhu (dolnoluž. Dobry Lug, nm. Dobrilugk), Lubuši (Hohenleipisch), Vls k é
h o
loraz
ptiny,
(Miillrose)
Wódranm (Ortrand); konen ze (Mittelmark) nejspíše všecky osady Gólišyna pes Želm (Baruth) a Chudovinu
kovu (Elsterwerda)
a
Stední Marky k
áe
od
(Mittenwalde) k Parsku.
V
Horní Lužici
není ta-
nynjší hranici národnostní; na záp. zasahovala oblast srbská až k Plznici (luž. Poíznica), dále k jihu šla do záp. okolí Halštrova (nm. Elstra) a k Biskupicm (Bischofswerda), odtud jižní hranice šla celkem jen nepatrn jižnji, než nynjší, na jihovýchod bylo okolí Lubije ješt srbské, odtud pokraovala hranice k severu pes Mrjow (Melaune), Džže, Jzor (See) a Dube do Pribuzu (Priebuz), kde bylo ješt mnoho vsí
kových rozdíl
srbských.
proti
F.UŽICE A
B.
65
LUŽITÍ SRBOVÉ.
Od reformace do konce
XVIII.
stolejtí.
Reformace poala do Lužice vnikati za krále Ludvíka Jagellovce. Budyšínský františkán Pavel (e. Bosák) první se odvážil r. 1520 v Budestecích kázati v duchu
Lutherov. Do roku 1578 byla reformace v celé Lužici provedena, tak že jen skrovná ást Srb hornolužických zstala vrna katolictví, kdežto vtšina jich a všichni Dolnolužiané pijali nové uení. Síení jeh:> podporovali nm. zemane. Srbové s poátku nebyli novému uení naklonni, teprve potom, když kázání poala se díti jazykem srbským, pestupovali rychleji k lutheránství. V prvních desítiletích nového uení evangelití Srbové mli nedostatek kazatel srbských; za celou dobu od 1521 40 pestoupilo k protestanlství pouze 11 kator. lických duchovních srbských. Z té píiny v té dob ev. fará znaný poet lidí nestunacházíme v dovaných, písa, zvoník i emeslník. Z té píiny koi lužití stavové poali se starati o duchovní po-
—
úad
nen
teby Srb. V
1538 a 1551 vyzvali Srby k posílání na studie a slibovali jim propuštní z poddanství. Ba vznikla i myšlenka založiti pro Srby vyšší školu (gymnasium). Msto Lubij poskytlo pro ni opuštný františkánský klášter a kus lesa na vydržování. Stavové vypravili již r. 1570 v té píin do Prahy poselstvo k cis. MaxJmiliánovi II., ale prve než mohlo poselstvo cíle svého dosáhnouti, shoel Lubij a založení školy odloženo navždy. Jediným výsledkem tchto usilování bylo, že Srbové smli nyní vstupovati do nmeckých škol a gymnasií (zejména v Budyšín, Zhoelci a Chotbuzi) a že pro lužicko-srbské jinochy byla zízena 2 bezplatná místa pi knížecí škole (gymn.) míšeské. 1-.
syn
V duchu nového uení poali
se evangelití
duchovní
pokoušeti o peklady Písma a katechismu na jazyk lužickosrbský, a tak s reformací spojeny jsou prvopoátky literatury luž -srbské. První známý spis jest Jakubicv
dolnolužický peklad Nového zákona z
r.
1548, který však
66
ADOLF ÍRKNÝ:
zstal v rukopise; první liSloná kniha jest rovnž dolnolužická, Mollerv kancionál a peklad Lutherova katechibmu (v
Budyšín
1574); hornolužický peklad tohoto kate-
r.
chismu od Warichia vyšel teprve r. 1597. Po vydání katechismu Tharaeova v dolnoluž. náeí storkovském (1610) a Martinova hornoluž. pekladu 7 kajících žalm (1627) nastala pestávka, trvající v H. Lužici do posl. desítiletí stol. XVII. v Dolní až do porátku stol. XVIII. Byla to doba úpadkn národa lužicko-srbského, kdy vše,
obecn oekáváno
jeho konené vyhynutí. Reformace zdánliv prospla jazyku srbskému, vyvolavši první poátky literatury, ale jinak nepochybn uspíšila germanisaci; nedostatek srbských kazatel a pozdji pímé vnucování kázání nhieckých, vše to ve spojení s neustá-
vajícími ústrky
pohrdáním
vi
srbské národnosti a
s
nezmenšeným
srbskými sedláky* (wendische Bauersleute) že Srbové pozbývali vdomí národního, pokládati poali nminu za cosi vznešenjšího a stáže vali se zralejšími k ponmení. dolnolužické a dv hornolužické knížeT-ky, vydané za celé století, nemohly staiti, aby neškodnými uinily všecky zhoubné vlivy valící se germanisace. K tomu pistoupily hrzy SOleté války, které lid i z otiny vyhánly; Srbové v strašné bíd nemohli posílati syn na studie, i nastal ješt vtší nedostatek srbských duchovních, zejména v D. Lužici. Tak se stalo, že do pol. XVII. stol. ponmilo se 22 srbských vesnic v okolí Gubina na severovýchod D. Lužice a do pol. XVIII. stol. v okolí Storkova a Bezkova, tedy na dolnolužickém severozápad, pes 50 srbských farních osad po dvoustoletém germanisaním úsilí kazila se od nmecké evangelické církve. Srbská nejen ve výrazech a slohov, nýbrž i ve výslovnosti; zkažení jazyka pronikalo i do náboženských spis, které poaly v druhé pol. XVII. stol. (v Hor. Luž.) a na poátku XVIII. (v Dol. Luž.) zase vycházeti, Srbové tak »
pisplo k tomu,
Dv
—
dalece již pozbyli nížení, jež jim
e
vdomí
zpsobovali
národního, že ani necítili po-
Nmci
kažením a
ponmo-
1
67
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
váním
jejich
píjmení. Tak úsilím
sluší uvésti ostrá naízení
1731 a 1735, namíená
nmeckých
Bedicha Viléma
I.
vlád (zde
z let
proti lužické srbštin),
1714,
nmecké
církve a od po. XVIII. stol i nmecké školy, úpadkem jazyka a národního ducha vzmáhala se germanisace úžasn: do polovice století XVIII. ponmilo se v D. Lužici na západ ješt okolí Grožišca a Grabina, na východ pokraovala germanisace do okolí Gubina a Brod; v Horní Lužici germanisace nejvíce srbské pdy urvala v okolí Pibuzu na východ a Rolan na západ, dále v okolí Halštrova a Biskupic, nkolik vsí na jihu Gernoboha, v okolí Lubije a pi východní hranici. Tiše, nepozorovan dokonalo se ponmení dobré polovice srbského území v obou Lužicích. Ale zdá se, že žalostný stav národnosti lužicko-srbské pece neušel pozornosti domácích duchovních, nebo práv v této nejkrititjší dob aspo v Horní Lužici poínají se evang. uderly, Matj, duchovní Bran cel, Brling, Rad ca a j. chápati péra a vydávati náboženské spisy pro lid jazykem srbským. Z nich nejelnjší, Michal Brancel (Frencel), poslovanštil i pravopis srbských knih, piblíživ jej více eskému, než první spisovatelé lužití. Svj peklad bible srovnával s eským a polským prav, že Srbové Lužití jsou haluzí velkého slovanského plemene, k nmuž náležejí echové, Poláci, Rusové a Jihoslované. Zatím vystoupili i první spisovatelé na stran katolické, Ticin a Swtlik. Také Ticin uil, že srbská je sestra eštiny, z jedné matky s ní vzešlá, proež sluší ji psáti eským pravopisem. Pohíchu nenásledovali všichni spisovatelé zásad Brancelových a Ticinových, zejména Brling poal uiti, že je teba piblížiti srbský pravopis nmeckému; ba sám Brancel pozdji upustil od svého lepšího pravopisu a pijal Brlingv. Ponvadž pak katol. Srbové pidrželi se slovanštjšího pravopisu Ticinova, pipojila se k dosavadním dlidlm, jazykovému (nebo tehdy byla již ob hlavní náeí velmi od sebe vzdálena), náboženskému a politic-
e
ADOLF erný:
68
kému, ješt roztržka v literatue, která nabyla významu hlavn v dobách pozdjších, kdy jazykem srbským f)ojiné spisy, než jen spisy náboženské. aly vyciiázeti i
V
Lužici v pol. XVJI.
Dol.
stol.
sepsal
Jan Choj-
obšírné dílo mluvnicko-slovnikáské o náeí dolnolužickém i nkteré spisy náboženské, ale nic nevyšlo
nan
l)a drobnjší spisy se dokonce ztratily. A zase nebylo nikoho, kdo by Dolnoluž. Srbm napsal a vydal potebné knihy náboženské a jimi zachoval jim vdomí samostatnosti srbského jazyka, pece ped sto lety první lužicko-srbské spisy vbec byly psány a tištny náeím dolnolužickým. Dkazem žalostného úpadku Dolnoluž. Srb jest i to, že konen rozený Nmec Bohumil Fabricius na poátku XVIÍI. stol. poal vydávati dolnolužické nábožné spisy, mezi nimi i peklad Nového zákona. Toho asu, vidouce nedostatek srbských duchovních nejvtší nebezpeenství pro srbskou národnost, a v bratí Martin a Jií Simonové z Cemjeric, oba katolití knží, umínili si založiti v Praze (k jejíž arcidiecési katolická Lužice náležela) srbský seminá neb konvikt pro srbské jinochy, studující na gymnasiu a pak na knžství. Než k provedení úmyslu došlo, zemel Martin Šimon jako senior kapitoly budyšínské, avšak bratr jeho Jií, kaplan u karmelitánek v Praze, opravdu myšlenku uskutenil, koupiv koncem r. 1704 kus zahrady na Malé stran nedaleko Karlova mostu a vystavv na dm, který byl r. 1706 zapsán do zemských desek na jméno kapitoly budyšínské. Pozdji Jií Simon pikoupil ješt sousední pozemek, vystavl nový, vtší a tak
tiskem,
a
nm
nm
dm —
vznikl
srbský (lužický) seminá na Malé
stran
v Lužické ul., z nhož dosud vycházejí knží katolickým Srbm. Z nho vyšli zejména ó s k i a pilný M. a í d a, kteí opatovali
a vlastenci
biskup
W
W
XVIIL vku, podobn psobil na poátku
katolické Srby náboženskými spisy v 2. pol.
aTecelin Mt, stol.
XIX.
který
69
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Podobný význam pro evangelické Hornolužiany
mlo
Hornolužickosrbské kazatelské spolenosti pi universit v Lipsku (1716) a podobného spolku ve Vitemberce (1749). Lipská spolenost sice pozdji poala pijímati Nmce za leny založen
a vypustila
pi
byl
i
pívlastek
takka
ní
»
srbská*
jméno
»Sorabija«. Vitemberský
srbský
ovšem
V obou
spolcích
zanikl
svého názvu,
ze
stále srbský odbor,
ale
jemuž pozdji dáno kazatelský
spolek
zrušením university (1814). pstovali studium rod-
se
srbští studenti
srbskému kazatelství, i vyšla z jejich stedu ada náboženských spisovalel evangelických Srb: Langa, Bohmer, Ast, Šeného jazyka,
ra
pipravujíce
Mje, ŠoHa
ch,
O
srbské
k
j.
duchovenstvo
míry postaráno,
Konen
a
se
bylo
aspo
tedy
ale o školu srbskou
do
jisté
nestaral se nikdo.
Kašpar z Gersdorfu r. 1740 zadva uitelské semináe (práeparandy);
ložil
hrab
K u k š a Ú i ch o c í ch. Po jeho smrti však r. 1751 peložen první do Nízké, již tehdy dávno germanisované, druhý do nmecké osady ochranovské (a v srbské Lužici) Malého Vlkova (Maíy Wjelkow) a v obou pestalo se uiti srbsky. Proto založil podobnou školu pro Srby Adolf z ve Velkém Vlkov (Wulki Wjelkow). V tchto školách kandidáti uitelství aspo srbskou nezapomnli, a také v 2. pol. XVIII. stol. dva z nich vystoupili jako srbští spisovatelé: Gdan a Haupt. Dolní Lužice pohížena byla v úplný spánek; ve Vitemberce studovali sice také nkteí Dolnolužiané a v
1
i
—
Bolov
e
byli
i
z nich
leny srbského kazatelského
spolku, ale ani jeden
neujal se práce na záchranu
toho,
co srbského
ješt v Dolní Lužici zbylo. Potebné náboženské spisy Dolnolužickým Srbm vydávali v 2. pol. XVIII. století zase Nmci: Will, Hauptmann dokonce nici
Haupt mann sepsal velmi
a
Schindler;
dobrou (nm.) mluv-
dolnolužické srbštiny.
Škodliv psobila sedmiletá
válka, která zarazila roz-
ADOLF EKNÝ:
70
chudiké literatury a postupu germanisace pispla hlavn ješt vtším zubožoním srbského lidu. Ten sice byl opaten nejnutnjšími knihami v Horní Lužici voj
—
—
na vzdlání jeho a uvdomní spisy nikdo ze vzdlaných Srb nepomýšlel. eský lid ml své kroniky, které v dobách nejhorších zachovávaly mu vdomí národní^ ale Srbové Lužití nemli, z eho by se pouili o své národní minulosti, Poo kráse a cen svého jazyka. Vynikající Srbové nich, Langa, psali sice hiaj. storické, národopisné a podobné spisy a lánky, avšak nmecky. Byli pesvdeni, že srbská národnost jest na na vymení shasnutí, srbská sám Hóranski ve svém dojemném (anonymním) spisku j-Gedancken eines Ober-Lausitzer Wenden« pichází k závru, že » konen zbývající ješt malý zbytek Srb ponenáhlu docela se i v Nmce obrátí*. Tak opuštn ode všech, i od svých vzdlaných syn, lid srbskou víc a více kazil nba i sám jazyk tištných meckými výrazy a obraty knih víc a více se hemží germanismy a nesrbskými vazbami i reními. Za tch okolností není divu, že germanisaní dílo se dailo, jsouc provozováno hlavn ponmováním kostel podle staršího receptu Bedicha Viléma I.: zavádlo se totiž stídav kázání nmecké se srbským, naež postupn se pecházelo ke kázání pouze nmeckému. Povstným germanisátorem byl zvlášt lubovský
náboženskými, jiného obsahu
ale
i
e
—
—
pastor
J.
konce
G.
Hellwig.
—
—
Hóranski
A
tak
XVIIL století zase
e
srbská oblast do se
zúžila,
a
to
vesms
tehdy se ponmilo, co ješt zbývalo v okolí Kalavy, Lukova a Lubina na západ, Brylandu (Friedland), Luborazu a Gubina na severu. Brod (Pforten), Baršce (Forst), Trbulí a Žarova na východ. V Horní Lužici pomocí kostela a školy ponmovaly se farní osady Cybalin, Kóziy a Jzor na východe a V^^ulki Bukow na západ; z nich záhy propadla germanisaci osada Cybalin, kdežto ostatní z nich má ješt Muka na sv map v pohraniním pásu nmecko-srbském. v Dolní Lužici:
I
I.UŽICE
A
LUŽITÍ
71
SRBO^'É.
Pipojením celé Dolní Lužice a vtší ásti Horní pomry ješt se zhoršily, vydána hlavn LuVíme, jaká naízení žice Dolní na pospas germanisaci. prolisrbská tam vydával Bedich Vilém L (viz nahoe a duch tch naízení kapitolu Djiny Lužice str. 48.) vládl tam neustále; vždy ješt roku 1820 vláda pímo k Prusku
i
—
srbská
zakázala
kázání v Kozlech
(v okr.
kalavském),
osad, kterou ješt Muka našel nezcela ponmenou.
C Doba probuzení V
dob
této
okolo
zovati na blízký zánik vují se
Horní Lužici.
v
I8O1), kdy vše zdálo se ukaostrvku lužicko-srbského, obje-
r.
první zásvity národního probuzení.
tím Michal Bran cel píslušnost Srb k veliké rodin
ped
Sice již sto
vdom
poukazoval na slovanské, což mohlo se státi seménkem uvdomní národního, kdyby býval Brancel v tom duchu rozvinul njakou innost; ale zlet
stalo
pi pouhém ojedinlém Veliký r. 1697 ubíral se
projevu.
(Když
car
totiž
Lužicí, podal mu Brancel latinským a srbským pípisem, v jej vítal jako » velikého cara a knížete mnoha million poddaných, kteí mluví naší srbskou ili sarmatskou eí«.) Po válce sedmileté probudil se ilejší ruch v srbském kazatelském spolku lipském, ale ani z nho nevzešlo vzkíšení národa lužicko-srbského. Marn Jurij M e schopnost a chválu* v »rytíské písni* zpíval » Srbské nikdo té neužíval k probouzení a uvdomování myslí lužických. Teprve poátkem XIX. století nastalo Prostý muž z lidu, tesa vlastní probuzenské svítání. Jan D e j k a, vydává v 1. 1809—12 první lužicko-srbský asopis >Serbski a Kurr«, v nmž promlouvá k lidu srbskému takovým zpsobem, jakým k dosud nemluvil nikdo. Uvádí mu na mysl jeho píslušnost k rodin slovanské, horlí na lhostejnost, ba nevážnost k mateštin u Srb samých, na nmecké školy v srbském kraji, budí Srby z otrlosti a povzbuzuje k odhodlanému hájení a užívání jazyka srbského. Zdá se, že již
Petr
své spisy
nmž
s
j
—
ei
ei
Powda
nmu
ADOLF ERNÝ:
T2
probuzenských nnlo pvod svj v echách, jisto aspo jest, že Dejka navštívil Prahu. V téže dob Handrij Lubj cnski vzbudil k novénnu životu, vlastn znova založil srbský kazatelský spolek v Lipsku, uil soudruhy, že Srbové nikterak nejsou ve není jen »selská<, že jsou svt opuštni, že jejich Slované a že na tom základ jest možno opravili a zdokonaliti zanedbanou dosud lužicko-srbskou. Proto poal sestavovati slovník a mluvnici (k jichž vydání však nedošlo), opravoval bibli a vydával rozmanité spisy pro lid. Vrným jeho soudruhem byl Adolf K I i n, který pozdji jako praktický právník a vlivný muž v život veejném nejednou vystoupil ve prospch srbského jazyka, srbského školství a vbec svým vlivem nejednu dobrou službu prokázal srbské vci v dob skuteného národního probuzení. V letech 20tých minulého století pisel na universitu lipskou Handrij Z e j 1 e a již zde poal psáti první pokusy básnické. Zapisoval je do psaného asopisu lipských student srbských (»Serbska Nowina«), odkud mnohé z nich v opisech rozšíily se po Lužici a konaly zde národní poslání ukazujíce, jaké vci lze psáti zapomínaným a povrhovaným jazykem srbským. Palacký, Kucharski a Milutinovi, kteí tehdy pobývali v Lipsku, posilovali plamínek národního a slovanského toto první zavanuti nnyšlenek
e
e
vdomí
mladého poety lužickosrbského a jeho Zejle nesešel již s nastoupené cesty lužic-
v duši
soudruh.
spisovatele a buditele svou nmeckou mluvnicí hornolužické srbštiny dal zejména mladšímu pokolení píruní knihu, jaké se již dávno nedostávalo, nebo od vydání mluvnice Matjovy uplynulo pes sto let. Na stran katolické psobil vzpomenutý již Tecelin M t, vydávaje nábožné knížky pro lid a školu. Zatím rostlo a pipravovalo se k práci nové pokolení, jehož piinním mla Srbm Lužickým teprve vzejíti skutená doba probuzení. V Lipsku evangelití studenti horlivji a horlivji pstovali svou mateštinu; v Praze pod vlivem eského probuzení a eské litera-
kého
;
I
73
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
pipravoval se k vlasteneckému dílu pro srbskou Lužici Jan Petr Jórdan; v Budyšín shromáždil Jan Ernst S m o 1 e í srbské gymnasisty ke studiu mateštiny,
tury
ímž
vlastním zakladatelem spolku lužicko-srbských gymnasisl budyšínských, který po jeho odchodu se
stal
piinním
A.
Mosaka Kiosopólského
r.
1839
formáln se ustavil pode jménem >Societas slavica Budissina«. Ped tím r. 1838 založil Smole ve Vratislavi spolek lužických student odborem srbským. Úsilí mládeže v tchto sdruženích, k nimž záhy se pipojil i spolek srbských kandidát uitelství v Budyšín, sledovali nkteí starší Srbové &
Lubjenski) a Nmci s nedvrou neb útrpností nevíce, že by z toho mohlo co vážného vzejíti, a jsouce pesvdeni o brzkém konci lužicko-srbské národnosti. Mladí však nedali se ve svém poínání mýliti; zejména Smole ve Vratislavi pod blahodárným vlivem Purkyo(i
vým
veškerým posvcením a úsilím k velikému dílu buditelskému. Také jiní echové a Slované psobili osobními písemnými styky na tehdejší mládež lužickou, zejména Šafaík, Kollár, Doucha, Štúr, Maciejowski, Zmorski, Hilferding, Sreznvskij aj. Krom vliv slovanských, najm eských, hlavním uitelem mladého pokolení byl lid, jeho svérázný život a jeho duševní plody. Již Zejle v letech 20tých chodil mezi lid, uil se od nho písním, sám tvoil ,v jejich duchu a napomínal mladé studující pokolení v dopisech, psaných do Lipska, ke sbírání lidových písní a povstí. To vskutku v letech 30tých a poátkem 40tých inili J. P. J ó r d a n a J. E. Smole; tento již . 1841 a 1843 vydal svou monumentální sbírku písní lidových, zárove pak »Malého Srba« (1841) a »Nmecko-srbský slovník* (1843), první hornolužický slovník od dob Swtlikových. R. 1841 také Jórdan zahájil lužicko-srbskou innost literární vydáním nkolika srbských písní a gramatiky podle soustavy Dobrovského; krom toho poal r. 1842 vydávati zábavný a pouný týdenník »Jutniku«, a Gelakovského pipravoval
se
s
i
71
ADOI.f"
cerny:
první lužicko-srbský asopis od dob Dejkova
»
Vypráve
kurýra«. Když »Jutnika« po pl lét zanikla, Smole /ejlea, aby vydával »Týdenní Noviny« (»Tydženska Nowina*), Jíjrdan pak zahájil pro intelligenci vydávání »Srbské Jitenky« (»Serbska Julnika*), která byla «'i
pim4
prvým
pokusem lužické Tak poátek let
revue.
40tých
lým
ohlásil se
ruchem
nebýva-
literárním,
který obrátil pozornost na
Srby Lužické ve
svt slo-
vanském a doma zpsobil utšené zvlnní myslí na mrtvé takka hladin života
národního.
literárními
pena pda
iny
Tmito byla zky-
pro další
p-
sobení buditelské, jehož duší byl Smole; kolem
nho krom
Zejlea
kupili
se Buk, Pful, KJosopólski,
Imiš,
Wanak,
Domaška,
Wjela, Kulman, Muink a j. Vydatným prostedObr. 8. Jan Ernst Smole. kem buditelským byly »Týd. Noviny*, které se již udržely a byly prostedníkem mezi lidem a jeho vdci. V lidu pak byla pda k duševnímu a národnímu probuzení pipravena zrušením poddanství (r. 1820 v Lužici pruské, r. 1831 v saské). V dob, když mladé pokolení pipravovalo se k tmto inm, dr. Adolf Klin r. 1833—1834 odrazil útoky na srbský jazyk ve školách; jeho zásluhou pojato bylo do školního zákona saského z r. 1835 ustanovení (§ 28), jímž se Srbm dovoluje užívání jejich mateštiny pi vyuování tení a náboženství ve školách obecných. Klinovi svrih také mladí vlastenci
Nmc
I
75
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
lužití získání
úedního potvrzení »M atice
Srbské*
,
po vzoru Matice eské navrhl Smole ve schzi mladých Srb a jich pátel po velikonocích r. 1845 v Budyšín. Byvše povzbuzeni ješt Palackým, který tehdy práv v Budyšín pobýval, mladí nadšenci chopili se krásné myšlenky s veškerým úsilím; ješt téhož roku odevzdány stanovy, Smoleem vypracované, dru Klinovi, který je (1846) podal krajské direkci budyšínské. Zatím v íjnu 1845 mladj*stvý uitel a hudební skladatel Karel Aug. Kocor uspoádal v Budyšín první »spwans w j e d ž e li « o této pvecké slavnosti po prvé s k i se zpívala Kocorova píse na slova Zejleova »Trac dyrbi Serbstwo, zawostac*, která od té doby se stala
jejíž
založení
;
Pvecké slavnosti potom se každoron Budyšín neb jiných místech H. Lužice) prostedkem buditelským. Také choi staly se vydatným vanci pražského semináe založih si roku 1846 spolek »Serbowku«. Vrcholným bodem probuzenských snah v letech 40tých bylo uskutenní » Matice Srbské*; v únoru hymnou
národní.
opakovaly
(v
1847 došlo povolení vládní vující valná
hromada,
»Matice« dr. A. Klin.
a 7.
dubna konala
se usta-
na níž zvolen prvním pedsedou
*Maica Serbska*
vytkla
si
onoho dne tyto hlavní úkoly: zdokonalili, ustáliti a rozšíiti nový, spolený pravopis srbský, dbáti vbec o ijazyka, vydávati zábavné pouné vdecký *Gasopis Macicy Serb-
stotu a zušlechtní
knížky
pro
lid,
i
skeje«, srbsko-nmecký a nmecko-sibský slovník a jiné spisy nauné. Hned r. 1847 » Matice « zahájila vydávání spis pro lid tymi kázáními zvnlého pastora Lubjenského, r. 1848 vydala vedle tí populárních knížek dležitý spis vlastivdný »Serbske Horné í:^užicy«, krom toho redakcí J. E. Smolea prvý sešit »asopisu«. Založení >Matice« mlo pro Srby Hornolužické ohromný význam, zejména když piinním vojereckého superintendenta Kubice (Kubica) dovoleno i pruským Srbm k ní pistupovati; Matice stala se ohniskem, z nhož šíilo se uvdomní národní do všech konin území lu-
ADOLF ERNÝ:
76
»Hi'owne zhromadžizny* matiní, konané vždy ve stedu po velikonocích, staly se od té doby výroními svátky národními. Všeobecné hnutí r. 1848 nezstalo bez vlivu ani na Srby Lužické. Demokratické hnutí v Nmecku i slovanský ruch v Rakousku byly proudy, jež zasáhly do Lužice a zstavily zde stopy. Jórdan úastnil se slovanského sjezdu v Praze, jehož manifest k národm evropským rozhodn se ujal Srb Lužických a protestoval proti ponmování jich. Doma v Lužici Smoler ipern užil zrušení privilegia nmeckých novin k podávání politických zpráv, ujal se sám redakce >Týd. Novin* a zmnil je v dobrý list politický, »Tydženske« ili pozdji »Serbske Nowiny«. Nmetí demokraté mli za jisté, že Srbové Lužití k nim se pipojí, ale ti nedali se získati pro nmecké hnutí a stáli na stran královské. Dne 26. ervence 1848 podala 16lenná deputace Srb Lužických pedsedovi saského ministerstva památnou petici, vypracovanou výborem vlastenc za pedsednictví Imišova a opatenou 5000 podpisy. Srbové požadovali rovné právo srbského jazyka s nmeckým ve škožicko-srbskóho.
i
lách, kostelích, ped úady a soudy. Vdcové jejich, jsouce plni nadjí, poali zakládali srbské spolky, v nichž se petásaly záležitosti národní: v Budyšín založeno »Serbske reúske towarstwo« (srb. enický spolek), na venkov vznikaly spolky rolnické (>Serbske burské towarstwa«). V kvtnu 1849 propuklo v Drážanech povstání, k nmuž se i vojsko pidalo; pouze pluk, v sloužili Srbové, zachoval vrnost rodu královskému a doprovodil krále do pevnosti Kónigsteinu. Po utišení povstání vzala vláda v úvahu srbskou petici; vyízení ze dne 28. srpna 1849 sice znan zklamalo oekávání Srb, ale pece poskytlo jim aspo nkterá prospšná ustanovení, na p. že v obecných školách, kde jsou srbské dti, má se vyuovati srbskému tení a také nábo-
nmž
ženství na
školní
to
základ srbského jazykn, kdežto dosud zákon pouze dovoloval; že
pro Srhy Lužické evan-
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
gelického se 4krát
i
Drážan
katolického vyznání z
ron
konati srbské bohoslužby; že
^^
a okolí mají
pi soudech
úadech, kde toho teba, mají
býti písežní tlumoníci zavedena lužická srbština jako nepovinný pedmt na gymnasiu budyšínském (Smole jmenován prvním uitelem), na evang. uitelském ústav zemských stav lužických, jakož i v nov založeném katolickém seminái uitelském. Na dkaz vdnosti královské za vrnost v letech 1848 49 pikázán r. 1851 tehdejší korunní princ Albert vojenskou službou do Budyšína, aby se tu nauil srbsky (Smole byl jeho uitelem). Vše to povzneslo dvru vlastenc a národní vdomí a
dále
srbští;
—
doba politické reakce v letech óOtých nebyla s to zadržeti rozvoj probuzení lužického. Ochladu sice nkteí dosavadní spolupracovníci, ale na
lidu tak, že ani
etní jiní, Jen, Duman, Rostok, zejména pak Michal Hórnik. Srbští duchovní a uitelé, pokud to bylo možno v mezích zákon saských a pruských, stáH na stráži práv jazyka srbského, lužické spolky, pokud nebyly zakázány, srbské asopisy
jejich místo nastupovali
Fiedle
atd.,
vdomí srbského lidu. Tak národních povinností zachována v Horní Lužici oblast srbská neztenená jediný farní kostel v Dubci (v pruské H. L.), dávno ostatn nanmený, odpadl od kraje srbského, ale 6 srbských jeho vsí pifaeno k RychwaJdu a tak zachováno národnosti srbské. Zvláš potšitelným zjevem onch dob jest pilnutí uitelstva k národní vci srbské. Uitelstvo po píklad Kocorov poádalo i na venkov srbské koncerty, úastnilo se innosti spolkové a spolupsobilo zejména pi spisování potebných školních knih srbských. Na innost » Matice Srbské* politická reakce nemla vlivu, rovnž tak dovoleno další trvání budyšínské Besedy a spolk náboženských (»missionských«), pveckých a hospodáských, z nichž poslední však mly ráz více nmecký než srbský. K *Matici« pidružily se od roku 1863 dva dlea knihy udržovaly národní
vrným plnním
;
Ad.
erný: Lužice
a
Lužití Srbové.
7
ADOLF ERNÝ:
78
Žité literární
spolky, kteréž
pevzaly ást
jejího
úkolu:
»Serbske lutherske knihowne towarstwo« a »Towastwo swjateju Gyrilla a Me-
katolické
thodija*. První velmi ile ských spis pro evangelický
vydávání nábožendruhé hlavní péi v-
se ujalo lid,
novalo vydávání asopisu (»Katholski Posoí«) pro katolické Srby. Evang. Srbové mli svj náboženský asopis již od let 40tých (»Missionske Powse*. po nich »Zerniku« a pak »Missionského Posla*). Tolo rozmnožení lužického asopisectva, vydávání lidového kalendáe a
zejména založení belletristického msíníku >Lužiana« M. Horníkem valn pisplo k povznesení duševního života luž.-srbského. Vše to bylo umožnno tím, že Jan Arn. Smole (1850) zahájil innost nakladatelskou; otevení srbského a slovanského knihkupectví, k nmuž Smole spojil se s Pjechem r. 1863, uinilo dokonce na njaký as z Budyšína literární stedisko širšího významu slovanského. Smole a Hórnik vbec stavli literární a národní život lužický na základ slovanský; významné jsou v té píin pravidelné a pelivé slovanské rozhledy v Lužianu«, jakož i styky obou vlastenc s vynikajícími Slovany, z nichž Wilhelm Bogusiawski r. 1861 vydává po polsku djiny lužickosrbské (»Rys dziejów serboíužyckich*), Smole po Jordánovi pevzal r. 1848 >Slavische Jahrbiicher*, penesl je do Budyšína a po jejich zániku (1849) po krátké pestávce vydával »Zeitschrift fíir slavische Literatur, Kunst und Wissenschaft« (1862
vdom
až 1864) a »Centralblatter
Bibliographie« (1865
— 68),
fíir
slavische Literatur
und
tak že Budyšín tehdy náležel
k ohniskm slovanské vzájemnosti. R. 1867 Smole odebral se s drem P. Dumanem za Srby Lužické na slovanský sjezd do Moskvy, zaež se na Lužiany vrhl chauvinistický tisk nmecký, hledaje od té doby v každém projevu národního živola »panslavismus«. Tehdy a po vydání Boeckhovy knihy »Der Deutschen Volkszahl und Sprachgebiet* (1869) Nmci také psali o brzkém vyhy-
79
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
n
Srb
nutí
Lužických, což však jim nevadilo stále na tiskem i na schzích. Srbové však jim mužn
útoiti
zejména Smoie v » Srbských Novinách « a v »Lužianu«, poslanec Kek na snmu saském, ímiš v saské zemské synode atd. Koncem let 60tých nastal píznivý obrat pro srbské spolky, když Srbové ve válkách roku 1864 a 1866 za všecka píkoí znova osvdili svou loyálnost; povoloshromáždní lidu, jako na p. v Khrósicích vána 69. ada nových spolk na venkov, v letech 1867
odpovídali,
i
—
pveckých družstev, besed, jednot atd. vznikla v letech 70tých. Do let šedesátých spadá také poátek lužickosrbského divadla. Dne 2. íjna 1862 hrán v budyšínské Bes^ed
Jana esly
Klicperv »Rohovín Ctverrohý« v peklade
—
a to bylo první ochotnické divadelní
stavení v srbské Lužici. delní
ochotnictví
V djinách
Od
doby rozšíilo se diva-
té
zejména po
ped-
venkov v
»Matice Srbské* nastává
saské Lužici.
nová doba od
»Mainy
dom<, navrhozakoupení vlastního domu; vaný již od roku 1856, Smoie uskutenil roku 1873; byv povolán (koncem 1872) za pedsedu »Matice«, koupro ni, doufaje v brzké pil na vlastní risiko vhodný jeho vyplacení ze sbírek a zejména pomocí ostatních Slovan, zvlášt Rus. Odebral se také hned do Ruska, ale došel tam jen zklamání; nkteí ruští bohái sice slíbili pjiti »Matici« peníze, ale jediný (Bašmakov) dostál slibu, a ješt by se bývala tato pjka pozdji málem stala » Matici* osudnou. R. 1875 založil si Smoie v dom, jejž » Matice « následujícího roku formáln od nho pevzala, vlastní knihtiskárnu, což byl pro Srby podnik velikého významu. V tch dobách, po smrti národního pvce Ondeje Zejlea, vstupuje na kolbišt literární a národní nové pokolení, jehož prvním inem jest užší sdružení všech studujících srbských. R. 1875
dm
konána první
»skhadžowanka serbskeje studo-
waceje míodžiny«, spolk
valná
schze
všech stud. lužických. Takové skhadžowanky konají se od té t.
j.
ADOLF ERNÝ:
80
doby každoron poátkem srpna, a to vždy v jiném míst na pomezí národnostním neb vbec v míst ohroženém. Hned roku 1876 poala mladá družina vydávati vlastní
list
literární,
»Lípu Srbskou «,
v
vystupují
níž
Muka, Bart-Óišinski, Bjedrich, Libš, Skala, Holan a j., vesms jména, která — až na nepatrné výjimky
—
již
z
veejného
a literárního života lužicko-
srbského nezmizela.
Ve školství srbském v Sasku v letech 70tých a nezmnilo; novým školním zákonem z r. 1873 obnovena byla celkem starší ustanovení, jen zvtšena ponkud práva místních školních výbor. Za to následujících nic se
v pruské H. Lužici, kde v letech 60tých lehnická správa vydala nkterá naízení píznivá Srbm, nastalo v letech 70tých zhoršení. Pvodcem nových naízení, srbskému jazyku nepátelských, byl povstný lehnický šk. rada Bock. Srbština vylouena ze škol naprosto, jen pi náboženství dovoleno u nejmenších dítek bráti na pomoc jejich mateštinu. Lid byl tím tak roztrpen, že na p. r. 1883 vysthovalo se proto 25 Srb z farní osady slepjanské do Serbina v Americe. R. 1880 podána piinním slepjanského pastora Wjelana hromadná petice srbského lidu pruské H. Lužice k ministerstvu, aby pi obsazování míst uitelských bylo hledno na žadatele srbského pvodu a v obecných školách, aby se srbsky vyuovalo aspo náboženství, tení, psaní a zpvu. Odbyla celkem odmítavá; pomry se zlepšily teprve v letech 90tých, kdy r. 1891 vydáno vynesení lehnické král. správy, jímž pipuštn do srbských škol H. Lužice vyuovací jazyk lužický (vyjímaje poty). Ale po tomto vynesení závisí vše na uitelích a inspektorech, ponvadž srbština jest jím do škol pouze pipuštna, nikoli povinn zavedena. Ponvadž stední školy jsou pouze nmecké, sluší velikou dležitost piítati srb. homiletickému seminái prázdninovému, jenž byl pro evang. theology r. 1877 saským ministerstvem povolen na žádost pastora
pov
i
81
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
H.
J.
Imise. Tento vlastenec
až do své smrti (1897) na své fae v Hodžiji vyuoval o prázd-
Obr.
9.
H.
J.
Imiš.
ninách evang. srbské theology srbštin a uvádl je v praxi kazatelskou v tomto jazyce. Od smrti Imišovy penesen srbský theol. seminá prázdninový do Hrodžišce k pastoru O. Mrozakovi. Koncem let 70tých a poátkem 80tých octla se » Matice « u velikém nebezpeenství úmrtím budyšínského m-
nhož
šana Forstera
(od
dm koupen)
úpadkem Rusa
a
byl
Bašmakova, kteí jí prostednictvím Smoleovým poskytli pjky na Matiní dm. První nebezpeenství zažehnáno na as pjkou Živnostenské banky v Praze, ale vyvstalo znova, když banka po 3 letech pjku vypovdla. Smole byl tehdy práv v Rusku, a ponvadž také již churavl, vzdal se písemn pedsednictví »Malice«, na nž za nho povolán M. Hórnik. Nebezpeenství od »Matice« podailo se pozdji odvrátiti, ale Smole úplného zažehnání nebezpeenství a obratu k lepšímu již se nedokal; zemel roku 1884, zstaví v redakci » Srbských Novin« a srbskou knihtiskárnu synu svému Markovi Smolerovi. Na podnt Poláka Alfonsa Parczewského psobilo již od r. 1880 »Towastwo Pomocy za studowacych S erb o\v«, spolek to ku pod-
poe
studujících
Srb, který
došel
znané pízn doma
p. statkáka Marie Wjelová odkázala »Towast\vu« 6000 marek, summu na srbské pomry znamenitou) i u ostatních Slovan, zejména Polák, ech a Rus. (na
Pro studující Srby založil u »Matice« stipendium i polský romanopisec J. I. Kraszewski s výslovným urením »za nejlepší pokrok v lužické srbštin*. Studentstvo pro;í
82
ADOLF ERNÝ:
snahy a stupe svého národního smýšlení vydáním sebraných spis Zejleových redakcí dra Arn. Muky, jenž ujal se vydávání belletrislického mésí-
jevilo své
i
Obr. 10. Michaf Horník.
niku »Lužice«, povstalého slouením »Lípy Srbské« s bývalým »Lužianem<. Osmdesátá léta XIX. stol. vbec se vyznamenávají živým ruchem v literatue. Krom spis Zejleových vyšla znamenitá Mukova » Statistika Serbow«,
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
83
která teprve poskytla dokonalý obraz srbské vlasti a ná-
k Dolní Lužici, Hórnik zpracoval Bogusíawského djiny (»Historija serbskeho naroda«), tak že mládeži a lidu po prvé se dostalo historie vlastního národa, vyšlo nkolik skvlých básnických sbírek Jakuba Cišinského, poal vycházeti Hórnikv a Lusanského klassický peklad Nového zákona, vyšly erného »Mythiske bytosce*, sborníky lidových písní, nov sebraných Mukou, Kubou a erným, jimiž znova obrácen zetel k pokladm lidové tvorby, zkvétal ^asopis Macicy Serbskeje«, zkvétala »iUŽica«, založen hospodáský list (>Serbski ležit
obrátila
zetel
atd. Však také Nmci, žárliv stehouce každé hnutí v Lužici, znova a s vtší ješt silou vrhli se na lužická snažení, vzavše si k tomu záminkou petici pruských Srb hornolužických k ministerstvu vyuování a poslední ruskou cestu Smoleovu. Na útoky ty výborn odpovdl Imiš nmeckou brožurou »Der Panslavismus*, v níž nejen vylíil srbské snahy a pomry v pravém
Hospoda*)
svtle, ale také
ped svtem
odhalil
germanisaní innost
Nmc,
zejména v pruské Lužici. národního života zemel náhle 1894 Hórnik, pokládaný za duši veškerého žití srbr. ského. Krátce ped ním a po odešlo i nkolik jiných starších vlastenc (Pful, Jen, ímišová, Imiš a j.), za to však vstoupilo v ady národních pracovník nkolik mladších, tch, kteí v letech 1886—87 vydávali »Lužického Srba*, i mladších ješt bratí Šewikové, oba Nowakové, Žur, ilý Mikiawš Andricki aj. Pedsedou > Matice Srbské « zvolen Kalich a po Lusanski, ale duševní vdcovství pešlo pirozen na Arnošta Muku, který od té doby rediguje » asopis Maé. Serb.c. Jeho iniciativou a vedením Srbové úastnili se výstavy drážanské r. 1896, pi emž byl horlivým Mukovým spolupracovníkem A. S o m m e r. Lužickosrbský pavillon této výstavy stal se základem národopis-
V nadjném rozmachu
nm
:
nm
historického musea lužickosrbského,
ného
a
kteréž
oteveno
r.
1900 v Matiním
dom
(uspoádáno
ADOLF ERNÝ:
Hi
Šewikem;. »Malice« pední zásluhou dra Arn.
Jak.
Muky
hlavní úsilí obrátila
d-
ke zbudování nového stojného domu, k nénfiuž základní kámen položen 21. dub. 1897.
K
uskute-
nní
stavby došlo po výstav drážanské, a roku
1900 dostavna a úelu svému odevzdána polovice domu; druhá polovice byla dokonena r. 1904 a 26. záí t. r. Serbski dom nazván) v Budyšín slavnostním zpsobem oteven. V nachází se srbská knih(jak
definitivn
nm
Obr. 11. Arnošt Muka.
a knihkupectví, bohatá knihovna matiní,
tiskárna
srbské
museum
a divadelní).
ohniska,
*
a
sál
zasedací
(zárove sí koncertní
Tím Srbové Lužití mají
Matice «,
i
viditelné
krom
centrum.
Tak
duševního vstoupili
Hornolužití Srbové na poátku stol. XX. do nového období národního života. Tužby a cíle dlouhých let dosaženo, uvolnny síly národní, aby se mohly obrátiti i k jiným, dležitým stránkám národního života. Na rzné tyto poteby národní i na rzné bolesti lužickosrbského národního života zvlášt horliv, mužn a žhav ukazovali již od let devadesátých dva mužové: katolický knz a básník Jakub Cišinski a mladistvý MikJawš Andricki, rovnž katol. knz, redaktor » Lužice « a krátký as i » Katolického Posla «. Andricki byl smlým prkopníkem myšlenek pokrokových, skvlým, ohnivým slovem tepal v »Lužici« národní nedostatky srbské, zvlášt vlažnost srbského vzdlanstva, zejména evang. uitelstva, a psobil živým slovem na schzích i
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
'
85
pi spolkových slavnostech. Nové, živjší vzplanutí spolkového života hornolužického v letech devadesátých stol. XÍX. a desátých stol. XX. jest z nejvtší ásti jeho zásluhou. Podobn psobil Cišinski svými vlasteneckými básnmi a sbírkami básnickými, pozdji i píležitostnými a
lánky, úvahami a poznámkami v » Lužici*, jejíž redakci r. 1904 po Andrickém pevzal, jakož ohnivými emi pi rzných veejných i soukromjších píležitostech. Jak patrno, oba tito mužové, vkem od sebe rozdílní, mli vzájemn na sebe znaný vliv, oba psobili podobným zpsobem budilelským, by jej vtlovali každý v jinou formu žel, že oba záhy a skoro zárove odešli: Andricki r. 1908, Cišinski 1909. Odešli práv v dob velmi vážné, kdy bylo výsledky úedního sítání z r. 1900 odhaleno další zužování i
a
—
lužickosrbského území v Horní Lužici saské. Teba tato statistika byla nespolehlivá, pece na mnohých místech projevuje smutnou pravdu. Ztraceny nkteré
další
vsi u
— a objevilo
se,
Lubije a u Horního Újezda (Wujezd) že nákaza
germanisaní poíná vnikati
po tratích železniních od jihu a jihozápadu ryzím dosud krajem srbským k Budyšínu. ta mla by vzburcovati mysli všeho vzdlaného Srbstva, mla by se provésti revise národnostní hranice lužickosrbské, jako ji provedl v letech osmdesátých Muka a ml by se na takto získaném základ obrátit pilný zetel k obhájeni lužickosrbského území v rozsahu dosavadním. Práci tuto aspo z ásti konají asopisy, spolky a mladší pracovníci, kteí se v posledním desítiletí ujali díla národního: Fr. Král, nyní redaktor »Lužice« a dtského asopisu »Raj« (založeného r. 1907), M. Nawka, J. Bryl, Cyr. a j. Obrácen (zásluhou posledního) zejména také zetel na otázky národohospodáské, pedevším na nebezpeenství, jež hrozí lužickosrbské národnosti pecházením pdy do rukou nmeckých, zvlášt do rukou podnikatel dolování na hndé uhlí. Toto nebezpeenství ohrožuje zejména západní ást pruské Horní
Vc
—
Wjeka
ADOLF ERNÝ:
86
Lužice, kde na uhlí a
kde
lid,
mnohých místech objevena nová ložiska omámen zdánliv skvlými nabídkami,
tam pekotn prodává pdu nmeckým tžaským spoleenstvm (tak na p, v Mortkov nedaleko .azu). V tomto nebezpeenství mladí lužilí vlastenci pouují tu 2
aby se nevzdával pdy, aby, nelze-li jinak a není-li možno založiti vlastní tžarské podniky, pronajímal jen právo k dolování. Správné pi tom ukazují na neblahé následky, jež by houfné prodávání pozemk pivodilo:
lid,
proletarisaci
ení
pvodn
rolnického obyvatelstva a
ponm-
kraje.
Jsou ovšem i mnohá jiná nebezpeenství, k jichž odstranní nutno pracovati. Jedním z nich jest nedostatek intelligentních žen. Srbské vesnianky jsou pirozenými ochránkynmi srbskosti lužického venkova o ženách
—
nelze to íci. Uvdomlé vzdlané Srbky spoetl by na prstech. Mnoho viny zde mají muži. Lukyne, a žití vzdlanci nerozpakují se bráti si za ženy tak setkáváme se s velmi astým zjevem, že dti srbských intelligent, ba i známých vlastenc vychovány jsou nmecky. Lužití vzdlanci omlouvají své satky sNmkynmi nedostatkem zámožnjšího srbského mšanstva. To jest ovšem osudná okolnost, že všecka msta uprosted srbské Lužice jsou od pradávna nmecká, tak že lužickosrbské menšiny v nich mizejí i íselným pomrem k nmeckým vtšinám, i skuteným podléháním živlu nmeckému. Uvdomlí vzdlanci mohli by si ovšem voliti své družky ze srbských statk, pozvedati úrove vzdlání selských dívek á initi z nich matky píští srbale to dje se zídka. Skoro z praské intelligence vidla iní tak jen venkovští uitelé, a tak zbývají jen nkteré staré rodiny pastorské, v nichž vyrstají vzdlané dívky lužickosrbské. Z takové rodiny vyšla vzácná vlastenka, zvnlá paní Milá Imišová, jež mla ve smru národním po adu let znaný vliv na úastníky z intelligence
Nm
—
—
evang. homiletického lání
semináe hodžijského.
žen v duchu národním
mla
Pée
o
by býti jednou
vzdz nej-
I
87
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
bližších úloh lužických snah.
V malých pomrech lužicko-
srbských docela by stail skrovný soukromý díví pensionát v Budyšín, proti nmuž by vláda nemohla nieho namítati a který by pec ml pro celý život lužickosrbský význam ohromný. To poznání také již v Lužici proniká a úkol ten chystá se provésti pední vlastenec lu-
—
žickosrbský.*) Dílu buditelskému v poslední
dob bezdn
prospli
odprci lužickosrbských národních snah a odrodilci. Stalo
i
se to roku
1910 pi volbách
do saského
snmu
ním
v
8.
voleb-
okrese, kde proti M, Ko-
ktovi kandidován
Nmec Bruhl.
Kokla v užší volb zvítzil. Volební zápas ídilo nedávno ped tím založené
»Wjesne wól-
bne towastwo «
,
první to ryze
politický spolek v srbské Lu-
Rozruch, jejž zpsobil volební zápas, vzmocnil národní uvdomní na lužickém venkov a otevel oi mnohým, kteí dosud spali anebo byli lhostejni. Také v lužickém žici.
Obr.
asopisectv více a otevenji palivých otázkách, i lužické
se
ruch, který se ukázal již tím,
že k
12.
nyní
Milá Imišová.
píše o
rzných
jeví
ilejší
dosavadním
dvma
studentstvo
piuznává pojena ješt tetí, vánoní. ím dál všeobecnji se nutná poteba politického denníku lužickosrbského, ponvadž dosavadní týdenník (Serbske Nowiny) nestaí paralysovati zhoubný vliv nmeckých denník, jimiž jest lužický venkov zaplaven.
výroním »skhadžowankám«,
*)
Srv.
mj
*Ceška€, 1907),
lánek »Ženv
jarní a letní (hlavní),
v srbské
Lužici*
(v
kalendái
88
ADOLF ERNÝ:
Tak ujasují se nové cíle, rozšiuje se a prohlubuje program národní práce a v tom mohl by býti zárodek nového života, bude-li dostatek horlivých a opravdových pracovník.
—
D.
Procitnutí
a
další život
v
Dolní Lužici.
V Dolní Lužici vždy byl útisk vtší než v Horní. Neštstím Srb Dolnolužických bylo vzdálení v jazyce, které pešlo i do literatury v samých poátcích, tak že se vyvíjely vedle sebe rovnobžn dva spisovné jazyky. K tomu pistoupilo trvalé odlouení politické, které na slovanskost Dolní Lužice mnohem zhoiAnji psobilo, než na srbskost pruské Lužice Horní. Tak vyvíjely se osudy Srb Dolnolužických zcela odlouen od osud Lužice Horní, což zejména patrn vystupuje ve stol. XIX. i
vedle probuzení hornolužického. Buditelé hornolužití sic dobe chápali nebezpeenství, tkvící v té odlouenosti, snažili se pipoutati duševn Srby Dolnolužické k Hornolužickým, ale snahy jejich nedocházely porozumní v Dolní Lužici i nevedly k žádoucímu cíli.
i
Úpadek
Srb
Dolnolužických na po. století XIX. že se o probuzení nikomu nesnilo. Poddanství sice r. 1820 zrušeno, ale poddanství ducha trvalo dále. Ve školách uilo se stále nmecky, a i tam, kde aspo u nejmenších dtí pibírána na pomoc srbština, upouštlo se od toho. Nejhe bylo v okolí Komorová, Drjowku, Lubova a Grodku, kde se snad nikdy srbsky Podobn srbská kázání nahrazována v mnoneuilo. hých osadách postupn nmeckými. To nebylo jen vinou
byl
tak
žalostný,
—
nmeckých fará,
ale
i
nkterých ponmenou; dolno-
mládež totiž obyejn nechodila na studie do Lipska, kdež se shromažovala evangelická mládež hornolužická, nýbrž do Berlína a Halle, i napájela se tu pouze duchem nmeckým. A tak spojeným germanisaním úsilím školy a církve ponmily se v 1. pol. XÍX. stol. nkteré další osady v okresu kalavském (zejména Pricy, Klsiša až na jednu ves, Rdo), lukovském (Zaígosc)
lužická
89
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOV.
a žarovském (Rjašcari);
r.
1848 bylo v Dolní Lužici
jen 36 srb. kazatel v 33 kostelích. V Horní Lužici od po. XIX. stol. jevily bylo, t£vk že knihy lidu
potebné vydával
zásvity
se
probuzení, v Dolní jako by srbské intelligence
vbec
Nmec
již
ne-
Schin-
dler. Teprve r. 1848 ohlásil se obrat k lepšímu objevením prvního a jediného dolnolužického asopisu: toho roku fará Nowka poal vydávati »Bramborski serbski casnik«. Ale Hst nedocházel pízn u lidu; bojoval sic proti
nmeckým demokratm,
ale
zájm
dolno-
nehledl; není tedy divu, že již pl lét obnovil jej fará Pank, po Po zašel. r. 1852 nmž od r. 1867 jej rediguje uitel K. Šwela. R. 1849 po píklad hornolužických student založil J. B. Ts-
lužického Srbstva
si
na na gymnasiu chotbuzském stud. spolek »Lužici« (»Lužyca«); pímý popud k tomu dal K. A. Jen, pozdjší literární historik hornolužický, tehdy student evangelické
v
theologie
Lip-
když na své prázdninové cest pišel do D. Lužice. R. 1850 vzniklo sku,
»S er
bsk
e
t
o
w
a r
i
š-
stwo Doíojcneje Luzy c e«, ale po vydání agitaní brožurky a 3 kníže-
ek
zaniklo;
protektorát
Werdecku niu nesvdil. To byly první, velmi nesmlé a chudiké pokusy budilelské! Po za-
pána
z
niknutí
»
Srbského
tova-
ryšstva« nastala podobná
prázdnota v duševním život dolnolužickém, jako ped r. 1848. Zbyl pouze »Gasnik« a živoil v onch smutných dobách, kdy sa-
Obr.
13. J. B.
Tešnar.
ADOLF ERNÝ;
90
mi
duševní vfidcové
ne-
chovali nadjí v budouc-
Vlastn krom tch, kteí seskupili kolem »Casnika« (Šwela, M. Grys, Pank, Kopf) a jinak velmi nepatrnou innost vyvíjeli, byl pouze Tešna inným pojitelem prvých záblesk probuzení let padesátých a projev nového života dolnolužického v letech 70lých a SOlých. Jeho knihy (nové vydání nost.
Obr.
14.
Hendrich Jordán.
Fabriciova pekladu Nového zákona, duchovní zpvníky, modlitby, kázání atd.) docházely obliby u lidu a na vývoj spisovné mly blahodárný vliv, zavádjíce zlepšený pra-
ei
oišujíce
ji
od germanism
vopis.
Teprve ok. r. 1880 poal život. Dolnolužickým Srbm v Hornolužianu Hendrichu sbírati lidové písn, pohádky pil v » asopisu Mac. Serb.«
v D. Lužici buditi nový pibyl horlivý pracovník
se
Jordánovi, a povsti,
r.
dolnolužický
který poal 1878 vystou-
básník Máto
Kósyk,
jehož idyllické epos »Serbska swažba v Bío(1880) došlo rozšíení i v lidu, ped ním r. 1877 uveejnil rovnž v »Gas. M. S.« Nmec Sauerwein cyklus dolnosrbských písní v duchu lidovém. Uveejováním dolnolužických prací v hornolužických asopisech tach«
(»as. Maicy Serbskeje«, »Lužianu«) projevuje se sblížení obou srbských vtví. K užšímu a významnjšímu ješl sblížení došlo r. 1880, kdy k návrhu Poláka Alf. Par-
czewského, horlivého a zasloužilého Srbofila, založen »DolnoJužyski wotrd (odbor) Mašice Serb-
91
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
skeje*, který psobí samostatn, ale zprávy o své innosti každoron podává na valné hromad »Matice Srbské* v Budyšín. Hned prvního roku pihlásilo se k této dolnolužické »Matiei« pes 200 len, ale popularita její nevzrostla tak, jak
poátku
s
se zdálo.
Pes
však
to
p-
blahodárn vydáváním spis pro lid, jichž do r. 1904 sama svým nákladem vydala 32. Dležitým podnikem bylo vydávání lidového kalendáe (po návrhu A. Parczewského) v letech 1880 85 a 1887, i jest želeti, že od té doby dolnoluž. >Wotrd« upustil od vydávání sobí
—
»Pratyje«. Ztrátou pro národní život v Dolní Lužici byl
odchod Kósykv do Ameriky, který pekvapil v dob svrchovaného nedostatku srbských duchovních.
i
Bylo
1884 podle Mukovy
»Statistiky« v Dolní srbských duchovních v 17 kostelích, než r. 1848! Ponvadž dolnoluž. srbtehdy ješt 42, nedostávalo se 28 srb. místo nich psobili Nmci. Nic nespomohla petice superintendenta Pánka, podaná r. 1881 král. konsistoi v Berlín a žádající, aby v srbských osadách dosazováni byli srbští duchovní. Když fará r.
pouze 18 tedy o 18 mén ských osad bylo duchovních a Lužici
—
chotbuzský Broniš žitosti
na
4.
r.
1884
provinciální
interpelloval v léto
synod
v Berlín,
zále-
dostalo se
mu odpovdi vyhýbavé a planých slib. V ponmování srbských far se pokraovalo a pokrauje; r. 1902 mlo již jen 13 osad srbské duchovní, nyní dokonce jen 9! V tom jest patrný systém srbští duchovní se ze srbských osad co možná odstraují a dosazují se nmetí. Ovšem zavedení nmeckých kázání neznamená vždy ponmení, tak na p. v Liškov káže se nmecky :
již
a
20
pece
pozdji
let,
v
jsou
—
Rogov dokonce pes 100
ob
let
(od
r.
1795),
podnes ryze srbské. Ale díve i kostela má vždy vliv na ponmení
vsi
ponmení
osady.
Pomocníkem kostela v ponmování Lužice jest škola nmecká. V Prusku není pevného zákona školního; ministr kultu
vydává pouze ze své moci naízení pro
celek,
92
ADOLF správy
ERNÝ
okruhy. Fro Dolnolužické Srby není dosud žádného takového naízení, i záleží užívání srbštiny ve škole na uiteli a a jednotlivé
místním
i
okresním
se jen ve školách
s
pro
inspektoru.
Roku 1884 vyuovalo
14 farních osad do
mlo
jisté
míry srbsky,
nmecké; všecky ásteným srbským vyuováním byly v okrese
ostatních
školy
své
(Regierurig)
28 osad
školy
zcela
chotbuzském, v ostatních 4 okresích vyuovalo se pouze nmecky. Proto chápeme, pro Jordán r. 1883 vydal srbskou »Gy tanku* pro dosplé. K ponmovacímu vlivu kostela a školy pistupuje hospodáská závislost na Nmcích: množství velkých statk mezi Komorovém, Vtošovem, Chotbuzí a Grodkem a etné továrny v posledních tech mste'ch psobí zhoubn na závislý, chudý lid srbský. Za tchto neblahých okolností a vliv propadly do konce XIX. stol. germanisaci vsi v okolí Drjowku na sev.-vých, až k Chotbuzi, dále nkolik osad v sev. okolí
Komorová
a v okolí
Lubova,
konen
5 osad
pi
Od té doby pokroila germanisace ješt dále v území mezi Chotbuzí, Komorovém a Grodkem. Ve všech tchto osadách již jen starší generace mluví srbsky. V neutšených tchto dobách pihlásil se nový initel k dílu národnímu: studentstvo. R. 1891 založili si »Zwstk« (Svaz) dolnolužického studentstva po píklad soudruh hornolužických, i úastnili se po nkolik let
vých. hranici národnostní v okolí Baršce.
»skhadžowanek« studentstva hornoluž. Vliv tohoto sblížení mládeže obou vtví lužických byl blahodárný. Dolnolužití gymnasisté v Chotbuzi a kandidáti uitelství v Staré Darbni soukrom pstovali svou mateštinu, když nepovinné vyuování lužitin na gymnasiu chotbuzském (zavedené r. 1855) bylo r. 1888 zrušeno. »Zwéstk« odvážil se i vydávání dolnoluž. spis: vydal sešitek »Kósykových básní (1893), v 1. 1894 99 vydával zaniklý kalendá a r. 1901 vydal »Arije«. Od r. 1893 studentstvo poádalo na vsích srbské hudební a pvecké veery. Z mladé generace také vskutku vyšel mladý muž in,
—
^B
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
který mimo jiné vydal dolnolužickou mluv(jazykem nmeckým) pro praktickou potebu, knihu nanejvýš nutnou. Pipojil se svou prací k starším vlastencm, dosud psobícím, z nichž na pedním míst G.
Šwela,
nici
Jordán
Krušv^ica. Koncem r. 1904 ev. (Bieger) poal vydávati dávno potebný fará B. náboženský asopis »Wosadnik« pro osadu piceskou a janšojskou«, pi emž byl jeho spolupracovníkem fará Ržo (z mladšího pokolení); od po. r. 1905 vydával stáli
H.
Bga
a
G. Š\v'ela také pro osadu chotbuzskou. (Na nj, jak se zdá, pechází po Jordánovi, který 1910 zemel, národní vedení v Dolní Lužici.) Nyní, když peložen do Nmec a Šwela do H. Lužice, jest redaktorem »Wosadnika« uitel a té doby jediný dolnolužický básník F. Rocha. asopis není již vydáván pro jednotlivé osady, nýbrž pro celou Dolní Lužici vbec. To jest jist pokrok, ale by zárove vnitní obsah listu býti pizpsoben živým potebám národním, což i pi náboženském jeho cíli bylo by možno. Soustední duševního života Dolní Lužice v Chotbuzi, soustavná akce v lidu k posílání syn na studie, organisace studující mládeže po vzoru hornolužickém, založení feriálních kurs srbských pro kandidáty theologie rovnž po píklad podobných kurs hornolužických, obrození »Casnika« v duchu národním a zvtšení jeho objemu, obnovení a nepetržité vydávání srbského kalendáe, zakládání srbských spolk na venkov to byly by nejbližší, nezbytné úkoly intelligence dolnolužické. Bohužel z toho všeho v posledních letech nevykonáno skoro nic. Spíše, než další povznesení, lze pozorovati v posledních letech ochabnutí národního ducha dolnolužického. Studenti dolnolužití neúastní se »skhadžowanek« hornolužické mládeže, neposílají na zprávy o své innosti, která asi není žádná, nebo i srbské hodiny na uitelském ústav v Staré Darbni od r. 1906 zanikly; i dolnolužická Matice podává na valných hromadách Matice Srbské v Budyšín jen chudiké a pojej
Bga
ml
—
n
Ad.
Cemý: Lužice
a Lužití Srbové.
8
94
ADOLF RRNÝ:
všechné zprávy o své psobnosti, utuchly i zprávy o srbských pveckých a deklamaních veerech. Mladý G. Swela peložen do pruské Horní Lužice (do Wochoz), II. Jordán zemel (1910) a nových pracovník nevidt. dál více vyniká osudná chyba, že buditelé dolnolužití nedovedli z dolnolužického odboru matiního vytvoiti živé stedisko národního života dolnolužického že vbec neuinili z Chotbuze podobné ohnisko národního ruchu v Dolní Lužici, jakým jest Budyšín v Lužici Horní. Tak celý národní život dolnolužický záleží na jednollivcíeb odejdoQ-li mimo Dolní Lužici nebo na vnost, je otesena a na adu let ohrožena celá vc dolnolužická. Doufejme, že i nynjší ochabnutí národního života v Dolní Lužici jest jen lakovým kritickým mezidobím, jež budo vystídáno zase dobou živjšího ruchu a práce. Ale nový, uvdomlý ruch nesml by dát dlouho na sebe ekat nebo po ztrátách dolnolužickosrbského území na konci XIX. a na poátku XX. století jest doba nynj>í pro další osud vtve dolnolužické nesmírn vážná. Pracovníci dolnolužití mli by zejména veškero úsilí obrátili k zachování srbských vsí ve východním okolí Grodka nebo ponmení jich znamenalo by odtržení Dolní Lužice od Horní pruhem nmeckým, který by národní postavení srbské Dolní Lužice nesmírn oslabil.*)
—
ím
—
—
— —
*) Hlavní prameny pro déjiny lužickosrbské národnosti jsou K. A. Jene »Stawizny serbskeje a narodnosce« a W. BogiislawsJfého a M. Hórnika »Historija serbskeho národa*, uvedené již pi djinách Lužice. Hranici bývalého území Srb Polabských vdecky stanovil Arn. Muka v práci »Die Grenzen des sorbischen Sprachgebiets in alter Zeit« (Archiv
re
ftlr
slav. Philologie
kova
XXVL). Dležitým pramenem
^Statistika Serbow*.
je také Mil-
Z novjších lužickosrb.ských prací
jsou dležitý Mukovy »Zapiski Macicy Serbskeje w Budyšinje 1847— 97«, Mích. Šewika i-Stawizny serbskeho studentstwa* a Arn. Muky »Pinoški k stawiznam pestron Delnjeje Lužicy* (Budyšín 1910). Starší i novjší otázky^ a momeniy dj-n lužickosrbské národnosti zpracoval Ad. erný v tchto pracích: »0 germanisaci a nynjším stavu Srb Dolnolužických* (Alhenaeum IV.), >Matice Srbská (í:,užica
1892—4)
nmenych
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
III.
Území,
95
statistika.
Nynjší území a poet Srb Lužických udati pesn Úedních statistik nelze bráti za podklad; neuvdonnlost lidu, vliv nmeckých velkostatká a nájemc statk, nm. fará, uitel a všelikých úedník, vše nelze.
to
zpsobilo, že mnoho
Nmce neb aspo Arn. Muky z let
Srb
Lužických zapsáno jest za
Srbo-Nmce. Výborná statistika dra 1880 (pro Dolní Lužici) a 1884 (pro
Horní Lužici) i národopisná mapa jeho nyní již nemají úplné platnosti, ponvadž pomry od té doby se zmnily. Vždy však jest Mukova »Statistika« hlavním základem k poznání aspo pibližn správnému, ponvadž postupuje ves ode vsi se všemožnou podrobností a se zetelem k nejrznjším a okolnostem. Podle Muky let 80tých šla hranice ryze srbského území takto: na od Žuric v saské H. L. k severu kolem Kašec, Jawory, Panic, Milocic, Njebjelic, Nm. Pazlic, ornowa a Bié k Wysoké, dále pes hranici sasko-pruskou k Cikecm, pak pes hranici dolnolužickou kolem Brzku a Wórlice k Rpišu, dále kolem Sedlišce, Ran, Suchého Gózdu k Bíobošojcm, odtud ke Giškojcm, kolem Radowašojc k amorojcm, kolem Huštan k mstu Wtošovu, odtud pes Wóškalawu, Bobolce a Ledy smrem severním k sprévskému ramenu Mutnici; zde poíná hranice severní, která jde až ke vsi Sejnejd; východní hranice jde odtud k jihu kolem Drejc k ece Nise u vsi Rogova, dále kolem Husoké, Gózdu, Dabravy, pes Smržov, kolem M. Kólsku,
pomr
pomrm
poátkem
západ
Žwinku, Jemjelice pes hranici Dol. Lužice, pak kolem Branojc u Mužakova ke Skjarbišecm, odtud pímou arou k Novému Luholni, dále kolem Hóznice, pres Khoím Siseje,
v Budyšín« (Slovanský Sborník IV.), »Rzné listy o Lužici* (v Praze 1894), >K budyšínské slavnosti* (Slovanský Pehled
^Matice Dolnolužická* (Slovanský Pehled Vlil.) a j. Swela psal »0 srbské národnosti v Dolní Lužici« (Slovanský Pehled IV.), Jar. Lisec >0 národním obrozeni Lužických VIJ.),^
G.
Srbfi*
k
(Kvty, 1886).
ADOLF ERNÝ:
96
k saské hranici u Malecic, dále kolem Nosadic, Jamy a Luchova k Starému Lubiji; odtud jde jižní hranice pres Dažink, na jihu od vrchu ernoboha k Bohovvu, kolem Bjcdruska pes Warnocicy, Demjany, Novou Ves, Tumicy, Slachow a Ledžborcy k Žuricm. Uzemí toto prostírá se mezi 51^6' a 51<^58' s. š. a 31^35' a 32^30' v. d. (od Ferraj; jde pravé pes msto Chotbuz. Za touto spatujeme na map Mukov ješt pechodný, mén široký pás nmecko-srbský, znamenající území,
poledník
32*^
hranicí více
kde srbský živel byl již poátkem let 80tých ve znané menšin a na vymení. V území srbském tvoí nmecké ostrovy msta Budyšín (Bautzen), a Wóspork (Weissenberg) v saské H. Lužici, Kulow (Wittichenau), Wojerecy (Hoyerswerda) a Mužakow (Muskau) v pruské H. Lužici, Grodk (Spremberg) s okolím (v nmž jsou vsi Slomjeií, Šenki, Rajc a Kochanojce), Ziy Komorow (Senftenberg), Drjowk (Drebkau), Chóšebuz (hornol. Khocebuz, n. Cottvsi Žandow, Robus) s pedmstími a okolím (v gec a Knorawa) a Picri (Peitz); krom toho jest nmeckým ostrovem ochranovská osada Maiy Wjelkow severn od Budyšína v saské H. Lužici. V tomto území
nm
srbském
i
srbsko-nmeckém
napoetl
Muka:
v Horní Lužici saské 66.354 Lužické Srby, v pruské H. Lužici 37.303 a v Dolní Lužici 72.410, celkem tedy srbské Horní a Dolní 166.067 Srh Luických. Lužice (v Nmecku i v Americe a Austrálii) poítal 7402 Srby Hornolužické, Dolnolužických 3500, dohromady tedy 10.902 Srby Lužické. Ve vlasti i mimo vlast bylo tedy podle Muky poátkem let 80tých všech Srb Hornolužických 101.059, všech Dolnolužian 75.910, Lužickosrbských farSrb Lužických vbec 176.969. ních osad tehdy podle Muky bylo v H. Lužici saské 33 se 37 kostely a 410 vesnicemi, v pruské H. Lužici 30 s 31 kostely a 161 vesnicemi, v D. Lužici pak 42 s 62 kostely a 192 vesnicemi; celkem tedy v srbské Lužici bylo 105 srb. osad se 130 kostely a 763 vesnicemi. Tak vypadala spolehliv.i a úpln vrohodná statistika
Vn
— :
97
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Srb
Lužických na poátku let 80tých. Jinak statistika úední; podle ní bylo Srb Lužických:*) (Viz tab. na str.
násl.)
Z
1905 máme ísla jen
Pruska, a to ješt jen pro celé vládní obvody, nikoli pro jednotlivé okresy, tak r,
mi
že se
z
pístupné
mn
z
vládní statistiky**) nepodailo
ísla pouze pro Lužici. Proto zde k srovnání pipojuji statistiku z let 1900 a 1905 podle vládních ob-
zjistit
vod: 1905
1900
Ve vládním obvodu lehnickém »
V
.
.
26.663
frankfurtském 37.217
»
celém Prusku
69.712
ubylo
76 26.587 36.666 551 67.838 1874
Hned první úhrnný poet Srb v obou Lužicích podle úední statistiky jest znan nižší než poet, k nmuž Muka došel po více než 30 letech: podle úední statistiky bylo roku 1849 v obou Lužicích 140.010 Srbv, kdežto let
Muka
jich v Horní
i
Dolní Lužici ješt
poátkem
osmdesátých napoetl 166.067. Jsou tedy ísla úední nemžeme ani posledních vždy píliš nízká,
statistiky
i
výsledk úední
statistiky bráti za obraz
skutených po-
mr. jisto, že Srb Lužických v posledním ubylo a ubývalo jich jist i v desítiletích pedcházejících, nemáme pro to spolehlivého mítka. Podle úední statistiky pibývalo Srb v Sasku do r. 1861,
Tolik
jest
dvacetiletí
a
R. 1890 a 1905 se v Sasku nesítalo podle národnosti, (a vbec od r. 1861—1890) zase v Prusku. Ve vládní statistice saské pruské iní se rozdíl mezi mateskou s>srbskou« a »némecko-srbskou«; rozumí se, že ti, kdož piznali mateštiny srbskou a nmeckou jsou Srbové, svedení k takovému piznáni úedním pouením nebo rozliným nátlakem. Proto zde takového rozdílu neiníme. Starší ísla statistických tabulek mám z knihy Rich. Andree s-AVendische Wanderstudien«, novjší z úedních pramen pruských a saských. (V Oltov Slovníku Nau. ve sloupci za r. 1900 jsou odchylky, ponvadž jsem tehdy mohl užiti jen ísel z »Lužice« 1903.) **) Preussische Statistik 206, I. *)
r.
1880
eí
i
dv
—
bu
—
—
ADOLF ERNÝ;
98
<
•<
<
<j
O 2-
<í
<5
Dolní
5:^
okr
^'
c c
^
'
)-s
.
N<
P
< N» ^t-^Dr" c fn O o ^-
d"
1
,
vL^r c o
< O
.
.
1
<í
P cn
(7
ffi
•
53
.
o
C!«
.
"-í
•
^^^
p
C*5 1
1
1
1
co LO Ci
o
i
1
1
!
1
1
lO 05 Oi
00 o o >—
a>^
1
1
1
1
1
h-»
00 1
1
1
h-k h-1 1
OS
^ O o c
t*^'
tí>'
1
<»>
K-»
CD
1
1
1
1
1
00
00
•<)
ÍD
Oi 00
«-l
CJi
•^ 05
00 00 to Ol 00
t¥*-
1—
1 1
rf^
tí«-
CD ro
Ort
t—
-4
w^ 00
o 03 o
rtx
t—
-^
00 )».
CD
<1 cc
)-k
00
.
CTI 1
1
00
h-
H-i
03 05
00 oo
h-
rf^
o> C
1
Oi o
lO 00
4»-
»^ o\ 1
1
to to
1
1 1
00 co to
1
tfc^
OJ LC IC -J
oc
1—'
o
»t=='
00 «J h—
00 to 00 oo rfi^
CTI
Ol
00 CD o« Ol
(^ 03 05
H-*
00 03 ^^
co
1—
00 óo
1
1
1
1
I
00
o co
to
O)
io o Oi
t—
o
§g o
Cfi
00
00 1
CD
1
CD
to 1— 1—
O) -o IC 1-^
1
,
1
o O)
c« -1
Oi
I—"
1—
t—
to
00
CD
Ol CD <í
co o
1
1—
lO o cn ^ 05
*»•
o o CD
•" to 00 03 to
!
^ o ^ CD
1
1
99
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
od té doby pozorujeme ponenáhlé ubývání (od 1861 do 1900 podle této statistiky ubylo 6946 Srb) *) Do r. 1858 pibývalo i Srb v pruské Horní Lužici, ale od té doby statistika ukazuje ubývání do r. 1890, naež zase malý pírijstek do r. 1900 (tak že od r. 1858 až 1900 by bylo ubylo jen 6682 Srb). V Dolní Lužici pibývalo Srb do r. 1858, od té doby úední statistika podává obraz rychlého ubývání, jen od r. 1890 1900 byl malý pírstek; úbytek od r. 1858 do 1900 by byl 39.247 Srb. Pokládáme-li však íslo 76.428 z r. 1858 za omyl a vezmeme-li íslo z r. 1849, bylo by od té doby do r. 1900, tedy za pl století, ubylo 23.616 Srb Dolnolužických. Pihlížíme-li k celkovým výsledkm, bylo by podle úední statistiky od r. 1849 do r. 1900 v obou kdežto r.
—
Srb
Lužických, u srovnání s Mukovou statistikou však byl by úbytek od r. 1849 do 1900 v obou Lužicích 59.448 Srb Že však ísla vládní statistiky nejsou správná, ukazuje sama tato statistika v jiném oboru, totiž v oboru školství, jak dokázali na základ podrobné pruské statistiky Alf. Parczewski a A. Bohá lze tedy správnji o síle lužickosrbského živlu soudili z výsledk školské statistiky, než ze statistiky Lužicích ubylo 33.391
!
—
mateské ei obyvatelstva vbec. Ve skutenosti mžeme poítati,
že od vydání
Mu-
ubylo asi 20.000 Srb Lužických, tak že Lužických ve vlasti r. 1900 mžeme odhadnouti asi na 146.067, všech Srb Lužických ve vlasti mimo vlast (i za moem) asi na 56.969.
kovy
statistiky
všech
Srb i
1
Tento odhad potvrzuje školská statistika, na jejímž základ A. Bohá vypoetl, že všech Lužických Srb v N-
mecku
bylo asi 142.680.**)
*) R. 1861 bylo v Sasku vbec 53.955 Luž. Srb, r. 1867 jen 51.895, r. 1875: 50.737, r. 1880 trochu více: 51.410, r. 1885 opét méné: 49.916 a r. 1900 jen 47.009. Avšak ani tento poet Lužických Srbu v Sasku podle úední statistiky nesklesl ješt na poet z r. 1832. **) L. Niederle ve svém x-Slovanském Svétc odhaduje poet Luž. Srb v Nmecku asi na 150.000, což by odpovídalo
již
ADOLF ERNÝ:
100
Úbytek týká se hlavn Dolní Lužice, kde již na niapce A. erného z roka 1894*) naznaeno jest znaíné území v okoh' Drowka, jež propadlo germanisaci. Že tato ást Dolní Lužice a ješt ást další rychle se po-
nmí,
bylo patrno
dáváme, že
již
starší generace.
dále a také na
na
r.
již
statistiky,
v níž shle-
1880 mluvila zde srbsky vtšinou jen r. 1902 posunul hranici tu ješl
východ
dobu byla
tehdejší
Mukovy
Šwela
Komorová stanovena nabyla
z
již
platnosti.
konstatoval postup germanisace; tato
hranice v okolí Grodka a
píliš pesimisticky, ale do I
mžeme
zmny
hranice
olnolužické naznaiti takto: Zlého Komorová kolem ponmených srjeva a Prožyma po hranici dolnolužické Terpu, odtud kolem srbské Dnbrawy
nynjška
národopisné na
západ
od
vsí Žarnova, Za-
k srbskému ješt ke Grodku, dále pes ponmené Chójany a z polovice ješt srbské vsi Bukow, Bukojc a Velké i Malé Dobryiíe k srbským Harnišojcm, odtud konen pes Gólink a Kibuš k ponmenému Rogeci; od nmeckého ostrova chotbuzského, naznaeného na map Mukov, a to od starých Strobic, dosud vtšinou srbských, jde nyní hranice dolnolužic-
kého území k západu kolem ponmeného Hajnku a srb. Kokrova k ponmeným Naserícím, na severo-západ k tošovu, dále kolem srb. Raduše pes srbský mlýn Dub k ponmené Bílé Hrce (Ba Górka), za níž splývá s hranicí Mukovou; na východ od Nisy u Rogova hranici ponmené vsi Husoka, Gózd, znaí zmnnou Dubrawa, Jaty, Smaržow, M. Kólsk a s polovice ješt
W-
srbské vsi Bóšojce a Šisej.
Nejlépe
zachovává
se srbská
Horní Lužici (zejména o
tom
svdí
statistika
v
národnost v pruské vojereckém), jak zvlášt školská. Vládní
okrese
úední statistika, zde od r. 1890 do r. 1905 dokonce zaznamei
iiašemu íslu pro obojí Lužici (zvýšenému o v ostatním Nmecku). *)
Ve varšavské >Wisle«.
poet
Luž.
Srb
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
nává pírstek 381 Srb. Zde tedy
zmny
101
hranice ná-
znané. Na jihovýchod má nyní
nejsou tak než 50% Srb osada Kišov. Nco v neprospch Srbstva se zmnilo i u Mužakova: nmeckou vtšinu mají nyní Kobjelin, Brunojcy, Wska a Kij, asi Krom s polovice srbské jsou ješté Krušwica a Hora. toho vznikl tam nmecký ostrvek nová BJa Woda, místo tovární (stará B. W. si zachovala srbský ráz). Bohužel hrozí velké nebezpeí západnímu pomezí, celému širokému pruhu na západ od Wojerec, kde, jak již v djinách národnosti naznaeno, snaží se spolenosti pro dorodnostní
již
mén
lování
hndého
Statistiky se zde
a
uhlí
Od dob Mukovy Tornow, Hóznja, ikecy
skoupiti celé kraje.
ponmily
Lipoj,
Nmješk.
Znan
horší jsou
pomry
v
saské Horní Lužici,
kde se dlouho zdálo, že jest zde národnost lužickosrbská nejlépe zajištna, ponvadž je zde ruch národní nejiAle poslední úední statistika z r. 1900 dsivým ukazovala ustupování srbské jazykové hranice, ba i vznikání nmeckých ostrov uvnit srbského území. Nejsou-li ve skutenosti ztraceny všecky vsi, u nichž úední statistika shledala poklesnutí srbského živlu pod lejší.
zpsobem
domácími samým A. Mukou), že nmeckou vtšinu
507o obyvatelstva, znalci
pomr
(i
jest
jisto
a doznáváno
i
mají nyní pi hranici národnostní tyto vsi s dosavadními srbskými vtšinami: pi západní hranici Lska, Bía, Kidoí, Nmske Pazlicy, pi jižní hranici Horni Wujezd, erwjene Noslicy, Huška, Drjein, Supow a pi východní hranici Wólešnica, Luwoicy a Maleicy k nim tedy nyní ustoupila mez území srbského. Nedaleko této hranice však vznikly i ostrovy s nmeckými vtšinami: Skaskov na sevrozápad a Hodžij, Hnašecy, Dobruša a Budestecy jimiž se rozšíil dosavadní nesrbský ostrvek Hajnický*) pi jižní hranici. A to jest
—
—
—
*) V Hajnicich je spousta eských a úady pi sítání lidu poítaly za Nmce; to tedy nmecký ostrvek není.
polských
dlník,
jež
ve skutenosti vlastn
ADOLF ERNÝ:
102
Tyto
—
i jiné ohrožené obce, nyní uvádí nmecké vtukazují, že germanisace tlní se do území srbšiny ského hlavn podél železniních tratí od Biskopic a Wjeleéina k samému Budyšínu.*)
nejpovážlivjší.
v nichž
—
vládní
Vyznáním evangelíci
(e
— Dolnolužiané
ostrovy
statistika
jsou
již
Lužití
wangelscy),
Srbové
z
nejvtší
ásti
a to luteráni (lutherscy)
všichni. Jen nepatrná
ást Srb Horno-
lužických hlásí se k vyznání ímsko-katolickému (katholscy, jak se sami nazývají, kdežto evangelíci
jim íkají
podjanscy,
t.
j.
pod jednou; naopak
srbští
evangelíkm íkají také podwobiscy, t. j.pod Muka napoetl katolických Srb 11.933, nynjší obojí). jejich poet tžko jest udati, ponvadž saská statistika pi náboženství nezjišuje zárove národnost; jen se zetelem na vzrst obyvatelstva vbec lze jejich nynjší poet odhadnouti asi na 15.000. Katolíci obývají hlavn v Sasku (a to pedevším pi západní hranici, dílem i severn od Budyšína a ve 3 vsích v jižním jeho okolí), katolíci
kde mají 7 farních osad: budyšínskou venkovskou osadu (s 10 pifaenými vesnicemi), radwoskou (9 vsí), ba-
coskou
(4 vsi), khróscickou (24 vsi), ralbickou (9 vsí), wotrowskou (5 vsí) a njebjelickou (3 vsi). V Prusku
osada kulovská (venkovská, 11 vsí); ovšem sluší pipoísti i Srby v k níž patí Kulov, kteí náležejí k mstské farnosti. Katolické území jest nejryzejší kraj srbský v saské Horní Lužici, což vyplývá i z úední statistiky a názorn i z mapky statistického úadu saského. Katolické vsi (Wotrow, Jawora, Miiocicy, Njebjelicy) na západ tvoí ostrou hranici ryze srbského území (90 IOO^q Srb) proti území ponmjest jediná katotolickosrbská
mst
*) Okolnosti tyto zjistil jsem na základ zpráv pp. G. Šwely, evang. faráe ve Wocbozách, prof. Dra Arnošta Muky, J. Dobruckého, archidiakona ve Vojerecích, M. Handrika, ev. faráe v Slepém a M. Urbana, ev. faráe na odpoinku v Khróslav.
—
103
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
enému,
(Pskecy, Róžant, Smjervykazují mnohem vyšší procento srbského obyvatelstva (90 lOO^oi jedin Pskecy náležejí 85 ke skupin s 90"/q), než sousední vsi evangelické. Ani úední statistika nedovedla nikde v souvislém území katolických Srb vykázati ústup srbského živlu (krom další severnjší vsi
i
Šunow)
džaca,
—
ba mnohde, zejména v dležité klášterem Mariinou Hvzdou ohrožené pohraniní posici, totiž v Panicích, konstatovala postup jeho. Dokonce i v dávno ponmených vsích Špitálu a Ježov u Kamence (které má již Muka v území ponmeném) statistika stále ješt uvádí srbskou menšinu. Stavedle projev národního života ukatistika tedy zuje urit, že katolití Srbové mnohem lépe odolávají
nepatrného a
kolísání*),
nmeckým
—
—
vlivm germanisaním, než Srbové Mimo
vlast (totiž
mimo
souvislé
evangelití.
území lužickosrbské)
podle úední statistiky z r. 1900 v Sasku 4147 Srb Lužických, v celém Prusku 5832 (r. 1905 4585), v ostatních zemích nmeckých 91, tedy celkem 10.070. žilo
3500 Srb Lužických v AmeSthování Srb za moe poalo z píin náboženských r. 1849 do Austrálie a v letech 1854 55 do Ameriky. Srbové australští nikdy netvoili
Krom toho ítá Muka
rice a Austrálii.
—
a
samostatných obcí, jinak s vlastí stále udržují styky. Za to v Americe usadili se Srbové hned s poátku (potem 530) pohromad v Texasu. Další vysthovalci rozmnožili zde pvodní poet Srb tak, že tu vzniklo 5 srbských osad: Serbin v hrp.bství (county) Bastorp, Giddingswenden v hrabství Lee, West Yewa v hrabství Austin, Warda v hrabství Fayette a Burleson v hrabství stejnojmenném. Všecky osady mají vlastní kostely, ale jen ve 3 z nich jsou srbští kazatelé a tedy srbské boho-
*)
Jediné v nepatrném
se 32 obyv.
míst Novém Mstku
zaznamenává ústup, a
panského dvora.
ten
(u Wotrova) ješt spadá na úet
ADOLF
101
služby (v Serbin, jest
i
West
ERNÝ
Yew
a Burlesoné).
V Serbin
srbská škola.*) IV.
Jazyk.
Jazyk lužickosrbský náleží ke skupin jazyk západoslovannkých, jsa celkem bližší eštin než polštin. Dlí se ve dv hlavní náeí, jež ob se stala spisovnými jazyky; v srbštinu hornolužickou (bližší eštin) a dolnolužickou (bližší polštin). Rozdlení toto jeví se již v nejstarších písemných památkách, jež také ukazují, že tehdy ob lužické srbštiny byly si bhžší než nyní. Tato blízkost byla arci ješt vtší v dobách dávnjších. Z tch dob ovšem nemáme písemných památek, i mžeme o hláskoslovné povaze tehdejší srbštiny souditi jen z místních jmen v nmeckém znní, v se nám hlásky dochovaly ve stavu pvodním, kdežto ve znní srbském podžilehly týmž zmnám, jimž podléhaly postupem asu voucím jazyce lužickosrbském. Podle toho v obou hlavních náeích bylo v XIII. XV. stol. prvotné g (které se zachovalo v nynjším jazyce jen v dolnolužitin, kdežlo v hornolužitin pešlo v h)^ nepokažené c (nyní dolnoluž. c), nezmkené d!, t (nyní hornoluž. dé^ c, dolnoluž. 0', s) a skupiny kr, pr, tr (nyní dílem kš, jpš, tš
nmž
'j
—
*) Nejdležitéjši prameny a práce o jazykovém rozšíení a statistice Lužických Srb jsou: E. Jahiih a /. »Serbske Horné Lužicy (Budyšin 1847), E. Muka »Statistika Serbow* (Bud. 1884 86), A. Farcsewski »Serbja w Pruskej 1. 1890« (Gasop. Mac. Serb. 1899), G. Šwela po lienju luda »0 sjbské národnosti v Dolní Lužici« (Slovan. Pehled IV.), A. erný ^Národopisná mapa Dolní Lužice« (tamtéž), A. Bo»Volné kapitoly ze statistiky Slovanstva. II. Srbové Lužiti« (Slovan. Pehled XII.), S. Klima j-O jediném slovanském národ evangelickém« (Kalich I.), dále úední prameny nmecké statistiky (Preussische Statistik, Zeitschrift des konigl. sáchsischen statistischen Landesamts). toho viz lánek »Lužice v Americe« (v knize >Rzné listy o Lužici«). Z národopisných map Lužice uvádím zde jen Mukovii v ^Statistice Serbovv« (i o sob vydanou) a svoje mapky v »Slovan. Pehled« IV. (ke lánku Šwelovu) a v »Ottov Slovníku Naunémo: XXIII.
Kuank
w
—
há
Krom
mj
105
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
neb ks, ps, té), konen náslovné samohlásky bez pídechu. Starohornolužické Gora (nm. Guhra), nyní hluž. Hora, dluž. Góra {Góry, Górki); starodolnoluž. Corna (nm. Zschorna), nyní dluž. Carna, podobná hluž. jména Cornecy, Cornjow atd.; staré hlnž. Dvin (nm. Diiben), nyní hluž. Déwin, dluž. Zwin', slaré Chotbuz (Cottbus), nyní dluž. Chósehuz, hluž. Khocebuz; staré Krišov (nm. Krischa, Krischow), nyní hluž. Kišow (ti Kšišov)^ dluž. Ksišow; staré Prilug, Príiug (nm. Preilack), nyní dluž. Psitiig, Pšihik, hluž. PUtih; staré Stradow (nm. Tradow, Strado, Stradow), nyní hluž. Tradow, dluž. Stšadow (Stradow); staré Ostrov (nm. Ostro), Olešníca (Oelsnitz), Olšinka (Oelsnig), nyní hluž. \Votron\ dluž. Wótšorv, hluž. Wolešnica, dluž. Wólšynka. Hlavní rozdíly obou náeí, jevící se vtšinou již v nejstarších literárních památkách, jsou: staroslovanskou nosovku e zastupuje v hornolužitin 'a{ja)^ v dolnoluž. dluž. e: hluž. jádro, jazyk, hladac, swjaty, wjazac jdro, jézyk, gldas, sívty, rvzas (esky: jádro, jazyk, hledti, svatý, vázati). Staroslovanská skupina trTit (trt) jeví se zpravidla (ri po retnicích a hrdelnicích) v horno-
—
lužitin v podob tort, trt, v dolnolužitin iart, tjart: hluž. hor^oh, mjerznyc; khort, hordy dluž. hartog, chart, gjardy (esky: mrznouti; chrt, marzntis; brloh,
—
hrdý). Staroslovanská skupina tht
(tjt)
jeví se v horno-
lužitin v podob toH (jen zcela zídka tjelt), v dolnolužitin tait [tjait], tlid, nkdy tolt, tjelt (tjeU)'. hluž.
wo^ma, kolhasa^ dolh; olm\ mjelec
—
dluž.
waima,
dhig; coin; tíye/ccis (esky: vlna, klobása, dluh; lun; mleti). Mkké e pechází v dolnolužitin obyejn v pízvuné slabice a ped tvrdými souhláskami v ^a{ja): dluž. jazor, mjasec; lagnus se, rjaknus
kjciibas,
—
jzor^ msac, lehny so, rjeknyc (esky: jezero, msíc; lehnouti si, eknouti). Hornolužická srbština má
hluž.
více
mkkých
podobn
a
mén
tvrdých souhlásek než dolnolužická.
jsou v hluž, srbštin absolutn mkké, jako v eštin, kdežto v dluž. jsou absolutn
Souhlásky
š, z,
100
ADOLF
tvrdé,
—
podobn
jako
ERNÝ
v polštirié:
hluž. šija. žito, cisty
pvodn
cysty. Tvrdé povahy nabyly tylo souhlásky v dolnolužilino nejspíše ve slol. XIII. —XV., v téže dob, kdy pešlo dolnoluž. c v c (hluž.
as
dluž. šyja, éyto, cysty,
—
dluž.
štin, jakož
i
cas;
srovnej
v polštin
v dolnolužitin vyvinuly
t.
podobný pechod zv.
v polab-
»niazurzerjie«) a
mkké
souhl. s
v hornolužitin vzniklo c a dz (hluž. cína^
—
kdy
se
a é^ kdežto cenk% ini,
swce; dzd, dzco, w hrodze diuž. srna, sank% cynis, IV swese; zd^ ziše, w groze, esky: tma, tenký, initi, ve svt; dd, dít, v hrad; ale po sykavkách jako v hornolužitin: jsc, w lišce, w gózdze, esky: jísti, v list, v hvozd). Hrdelnice g ch zachovala dolnolužitina v pvodní podob, v hornolužitin však již ve XV. g pešlo v h (jen v ídkých pípadech stol. XIII. slyšíme v hornoluž. g, jako: gigotac, gmejna, gramny) a od konce stol. XVII., patrn vlivem nminy, zmnilo se náslovní ch v kh: dluž. gnzdo, drugi^ hog — blaž. hluž. hnzdo, druhi^ bóh; dluž. chmel, pšichadas khmjel^ pikhadéec; ale dluž. hucho, diichotvny hluž. wucho (es. ucho), duchowny. V dolnolužitin souhláska h objevuje se jako nádech slov, poínajících pvodn samohláskou (krom toho jen v ídkých pípa-
w
Si
—
—
—
dech jiných, jako /^am^jas, /^e/a), -kdežto v hornolužitin hluž. v tch pípadech pedsouvá se w: dluž. hucho wucho. Palatalisace souhlásky r ve skupinách kr, pr, tr jde v dolnolužitin dále, než v hornolužitin; kdežto v hornolužitin mní se pouze zmkené r v 5 (v písm r), po pípad v sj (ve skup. t: to, ti tsjo)^ v dolnozmkené i tvrdé r lužitin palatalisuje se každé, po k, p, í, pi emž zmkené r pechází v s, tvrdé dluž. v š: hluž. kvtvy, peciwo (ti: kšiwy, pšeciwo hluž. kraj, wutroha (es. kéiwy, pšesiwo (es. proti); dluž. kšaj, hufšoba, kšuty. Ale i v dolnosrdce), krutý lužitin, podobn jako v hornolužitin, zstává r nezmnno á) v tch pípadech, kde pvodn nestály souhlásky k r. p r, f r tsné za sebou, nýbrž teprve po-
—
a
—
—
107
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
zdejším vývojem (ztrátou pvodní polohlásky b neb medo bezprostedního styku se dostaly: dolnoluž. 2)ras (es. práti), prdny (. první), kron^a^ ijvose. strohluž. prac, prni, kruwa, strona; h) v nkterých na slovech, napodobujících zvuky: dluž. kakofas, krakotas, trantawa: c) v nkterých slovech cizího pvodu: tathesí)
—
patkowas
dluž.
es.
kázati).
—
—
V
nm.
predigen,
tvarosloví jsou jen rozdíly
nepatrné,
hluž,
xwclowac
(z
a ty ješt nemají všeobecné platnosti, ponvadž zdánliv odchylné pravidelnosti jednoho náeí lze z druhého doložiti v podeích nebo jako starší formu. Jediným skuteným rozdílem jest supinum, picházející pouze v dolnolužitin. Spolenou charakteristikou obou náeí proti polštin jest
nedostatek nosové k,
proti
tek
polosamohláskového
(slabikotvorného)
pechod
dále
praslov. skupiny
eštin nedosta-
tort (starosl.
—
I
a r,
tra) jako pol. gród,
v polštin v trot (dluž. grod, hluž. hród es. Jtrad) a praslov skupiny tolt jako v polštin v ttot (luž. ioh pol. éioh, . žlab), proti obma zachovalé dvojné íslo (duál) u všech sklonných ástek ei, pak u slovesa jednoduchý minulý as, a to imperfektum i aorist, tento skoro jen u sloves pedložkových. zvuk jest v obou náeích jako v eštin na první slabice, ale v dolnolužitin (i v pomezním pásu podením mezi hornolužitinou a dolnolužitinou) vystupuje krom toho ve slovech trojslabiných a víceslabiných
—
Pí
ješt pízvuk vedlejší, vznikající protáhlým a zpvavým pronášením pedposlední slabiky, jenž pipomíná pízvuk polský a jest dojista nábhem k nmu, tak že v této píin lužická srbština jest mostem mezi eši
tinou
a
polštinou.
Dlouhých samohlásek,
jako
eština, lužická srbština vbec nemá; jen pízvuné slabiky v rzných pípadech vyslovují se protáhle, a to zase v jednotlivých dialektech rozmanit. hlavní náeí lužicko-srbská rozpadají se v etná
Ob
podeí
a
rznoeí. V hornolužické
srbštin Jórdan
108
ADOLF EHNÝ;
a Smoler
rozeznávali 4 dialekty:
kamenecký
(cíli
uvádl ješt drobn všecky ler
budyšínský,
katolický) a holanský; dialekt
pomezný
dialekty
lužické
nho
krom
lubijský,
toho Smo-
Po-
a Pful vojerecký.
Muka; podle srb slina ve 3 dia-
studoval
rozpadá se hornolužická lekty, každý se temi odstíny: 1. Dialekt východní (na východ od áry Wulki Dažyn, Hrodžišco, Kltno. Wochozy) se temi odstíny od jihu k severu: a) lubij-
khoJmským a c) dubeekým (Dube). — Dialekt stední ili budyšínský, který se stal
ským, 2.
b)
základem nynjší spisovné hornolužitiny, opt se temi odstíny od jihu k severu: a) ským v užším smyslu a c)
lekt západní neb
horským,
b)
ho lánským.
budyšín-
—
3.
Dia-
kamenecký
(na západ od áry Poaplicy, Dobranecy, Nuknica, Dobrošecy, Trupin, Rachlow, Bórk, Sprejcy) rovnž se temi odstíny od jihu k se-
tuchoským,
jehož nkteré zvláštnosti se zachovávají v knihách pro kat. hd, veru:
a)
b)
katolickým,
vojerecký m. V dolnolužické srbštin Muka
a c)
hlavní dialekty:
1.
rozeznává dva
Ghotbuzsko-hrádecký
(Grodk),
který se stal spisovným, se dvma rznoeími; v západním (na západ od áry Dubrawa, Bukow, Dobrye,
Chotbuz, Pic, PiJuk) jsou patrný ti odstíny, od jihu k severu: západní hrádecký, západní chotbuzský a západní
piceský.
blatský
—
2.
Lubovsko-lubinský
ili
se mluví v BJotech dolnolužicneb skoro vyhynulé dolnolužické dialekty jsou: žarovský na východ, kalavský na západ, bezkovsko-storkovský na se vero- západe a gubinský na severo- východn (podnes zachovalý v Rogov, jediné dosud srbské vsi gubinského okresu). Krom dialekt hornolužických a dolnolužických Muka rozeznává ješt dialekt pomezný, tvoící pechod od hornolužitiny k dolnolužitin a dlící se ve 2 hlavní vtve: 1. Mužakovský dialekt (ve farnosti mužakovgké a vsích Jabíoci, Jemjelici a Kromole) a 2. vlastní po-
ckých.
—
dialekt,
jímž
Vyhynulé
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
mezný dialekt lem Slepého), ským.
b)
lOi)
temi odstíny: a) východním (kostedním a c) západním neb komorovse
K oznaení lužicko-srbskýcli hlásek užívá se v nynjším spoleném pravopise tchto písmen: pro samohlásky a,
e,
v níž vtšinou
na konci
(znaí zvláštní hlásku mezi »i« a »e«, pevládá i-i*, kdežto »ec jen slabounce
zazní),
i,
o,
ó (zní
—
jako »u«
následujícím
s
slaboukým »o«: bóh bu^h), tf, y (zvláštní temný zvuk, jako polské y, pecházející nkdy ve výslovnosti skoro v temné e); pro souhlásky >, />', c, , c (vyslovuje se jako polské »«, nkdy skoro jako »«), d, clv,f, (/, h,
hornolužitin skoro vše-
ch, j, k, f (vyslovuje ^e v
obecn jako
—
jenom
v sev.-vých. cípu hornolužické oblasti vy-
neslabikotvorné »u*: polny, bloto, dal pouny, buoto, dau, v dolnolužitin vtšinou jako pol-
ské
í;
naopak jako hornolužické 1 vyslovuje se z dolnolaž. dialekt ásten v chotbuzském podeí v užším smyslu a v podeí hrádeckém, pak ve stedním a západním dialektu pomezném), /, m, )u, n, n^ p, p, 1', , í' (v dolnoluž. nejnovji podle výslovuje
se
jako
polské
/,
»s« neb >š«), s, pouze pro hornolužitinu
slovnosti
dz,
s,
z.
b,
árkou na dle
t,
w,
lý,
z, z,;
krom
toho
pouze pro dolnolužitinu
Zmkování
v dolnolužitin
hláskách
š,
M,
f,
g,
souhlásek oznauje se nyní árkou, jen ped »a«, »o«, »u« po souk, m, p, w písmenem j v hornolužitin
—
konci slabik (cyrkew, kón, cišce), jinak popipojeným j {cyrkivje, konja^ cišcerja).
výslovnosti Nejstarší
vbec
písemnou památkou lužické srbštiny písežná formule srbských
jest hornolužická
mšan
budyšínských z 2. pol. XV. stol. (z doby Jiího Podbrad), chovaná v mstském museu v Budyšín. První literární rukopisná památka lužicko-srbská náleží dolnolužitin; je to peklad Nového zákona, jejž r. 1548 dokonil Mikuláš Jakubi ca (rukopis chová se v král. z
bibliotéce v Berlín). Ail.
íMiiý: Lužice
Peklad psán
a T.užilí Srliovó.
jest
v
náeí
žarov9
110
ADOLF ERNÝ:
ském, nyní vyhynulém (ada zachovala pouze v pomezném
uence
slov, která
do nynjška se
podeí mužakovském,
za-
domnnce, že Nový zákon Jakubicv náleží tomuto podeí); etné bohemismy*) ukazují, že Jakubica pi své práci užíval eského pekladu vedla nkteré
k mylné
Písma, z pravopisu jeho pak jest patrno, že i k polštin pihlížel. Pravopis jeho jest velmi nejednotný a kolísavý, pece však vyniká nad pravopis prvých tištných knih dolnolužických i hornolužických. vykazuje zajímavé starobylé tvary; dativ sing. podstatných jmen muž. na -oji (ze staršího -owi, nyní dl. -oju, hl. -ej), dat. plur. na -om (nyní -ani). (Vdecký rozbor od Leskiena viz v »Arch. f. slav. Philologie« 1876 a od Muky v »asop. Macicy Serbskeje« LXIL, 1909.) I druhá nejstarší rukopisná literární památka lužickosrbská náleží dolnolužilin: je to žaltá od neznámého pekladatele, chovaný ve vévodské knihovn ve Wolfenbuttelu a zvaný podle toho
e
žaltáem wolfenbUttel s kým.
Psán jest nejspíše ve vyhynulém podeí lukovském, tedy v nejzápadnjším podeí dolnolužickém. Také pravopis tohoto rukopisu jest mnohem lepší, než pravopis lužickýeh prvotisk. Ze starobylých tvar má na p. imperativ (2. os. sing.) es. sud), u.Jakubice nepicházející. Vznik na -i (suži žaltáe klade se do doby málo pozdjší, než jest rok dokonení Nového zákona Jakubicova, totiž do doby po 1557. (Popis a rozbor podal Alf. Parczewski v asor. pise Macicy Serbskeje 1907.) Také nejstarší známý tisk srbský jest dolnolužický, totiž zpvník a katechismus Albina M o 1 e r a, psaný dialektem lubnovsko-lubinským a vytištný r. 1574 v Budyšín (na dlouhou dobu jediný exemplá byl v t, zv. Pannachov knihovn u ev. kostela sv. Michala v Budyšín, ale ztratil se; nyní má jediný exemplá Arn. Muka z pozstalosti Tešnarovy). Proti Jakubicovu stojí pravopis Mollerv níže, nevšímaje si mkkosti hlásek, ba ani
—
1
*)
Více v pravopise než v
ei.
IH
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
jinak zvuku hlásek nevystihuje. První hornoluž. tištnou
knihou jest peklad malého katechismu Lutherova od Václava Warichia (srb. Wawrika) z r. 1597; psán jest lubijským podeím i má také ješt starší píponu dat.
krom
toho starobylou píponu gen. duál. -owH (nyní -oiv) a neprehlasované tvary déaše, pacel srb. Ponia pod. (Jediný exemplá v Pannachov knihovn v J^udyšín.) chov plur.
'Om^
—
—
Ani u nho, ani u Ondeje Tary (Andreas Tharaeus vydal r. 1610 dolnoluž. katechismus v dialektu bezkovsko-storkovském; jediný exemplá chová se v PannaMartina (Gr. chov knih. v Budyšín), ani u Martini r. 1627 vydal 7 kajících žalm v lubijském pod-
ehoe
eí) nemže
býti
ei
o pravopise,
ízeném njakými
pevnými pravidly. Rovnž tak v rukopisné dolnolužické mluvnici Jana Gh oj na na z r. 1650 (pv. rukopis se nezachoval, starý opis nachází se v gymn. knihovn chotbuzské, novjší v matiní knih. v Budyšín) panbje naprostá nestálost a neuritost v oznaování dolnosrbských hlásek. Teprve ev. pastor Michal Frencel (Brancel) r. 1670, vydávaje evangelia sv. Matouše a Marka
podeím
budyšínským,
sestavil
žický na základ eského val
písmen a spežek
^,
q
pravopis hornolu-
a polského (rr=:
)
;
a b^,
Brancol psal
c,
již uží5,
f
(§)
zaal užívati é. Podobného pravopisu, 5, ], ale ješt bližšího eskému, užíval i jesuita Jakub Ticin, který r. 1679 vydal latinsky první mluvniku hornolužickou, založenou na podeí katolickém. V mluvnice této má vokativ sing. podstatných jmen žen. ješt píponu -o (nyní -a), krom toho v dative, lok. a instr. dvojného ísla jmen podstatných, pídavných a námstek pichází -'iiia místo nynjšího -maj (zemjaHkoma, liihynia, jima). Katolití Srbové setrvali pi Ticinov pravopisu, ale evangelíci záhy opustili píbuzný pravopis Brancelv a pijali neslovanský, na nmeckém zalomísto
{3
a
žený pravopis, r.
jejž navrhl Zachariáš
Brling
(Bierling)
1689 v knize »Didascalia seu orthographia Vandalica*.
112
ADOLF ERNÝ:
Brancel k naléhání Bérlingovn a nm. stav lužiczejména též k domluvám nakladatelky srbského Nového zákona, Kateiny z Gerádoríu, ustoupil pozdji od svého slovansko-srbského pravopisu a pijal nmeckosrbský Brlingv (], ^, 5 místo slovanských písmen z, s, c, dále ie místo ). Tak vznikla na škodu srbské lite ratury a národnosti nová roztržka rozdvojení v hornolužickém pravopise, které trvá podnes. Evangelický pravopis ješt více ponmil Jurij (G. Matthaei) ve své lužické mluvnici r. 1721, také na stran katolické
Sám
kých,
—
Matj
Jií H. Swtlik odchýlil se ponkud od pravopisu Ticinova (psal na p. c^ místo c, C^ místo Ticinova , nynjšího c). Pravopisu toho pozdji užíval Tecelin Mt, i nazývali jej nkteí myln Tecelinovým. Kolem r. 1765 pokusil se oba pravopisy sjednotiti Prokop Hanka, piblíživ se ponkud pravopisu evangelickému (zejm. v »Paceských knihách «), ale zstalo pi pokusu. Oba pravopisy trvaly vedle sebe dále a dále upadaly s úpadkem jazyka. Teprve na poátku XIX. stol. poali jazyk i pravopis opravovati Ondej Lubjenski a Ondej Zejle. Ale rozhodný obrat k lepšímu nastal teprve koncem let 30týcn a poátkem 40tých vystoupením Jana Petra Jordána se strany katolické a Jana Arnošta
m
S o 1 e r a s evangelické. Správnou cestu nastoupil Jórdan ve své mluvnici a ješt více v » Srbské Jutnice«; jemu se blížil Smole ve svém pravopise, sestaveném téhož asu. Záhy oba se dohodli o stejném zpsobu psaní, Nový spojejž pozdji pijala také »Maica Serbska*. eského a pravopis, sestavený analogicky podle lený polského nazvaný proto analogickým, vyložili v »asopise Ma. Serb.«, Smole v i. >Serbski Abejcej< a dr. Pful v rozprav »Hornjolužiski serbski prawopis z króti
kim
ryninym pehladom«.
Pful
vbec smrodatn
za-
v rozvoj spisovného jazyka hornolužickébo (svou mluvnicí a slovníkem). Dalši návrhy ke zdokonalení nového pravopisu podali Jakub Buk a zejména MichaJ' Hórnikj který ^e po celý život potom piioval o zdo-
sáhl
US
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
konalení, ustálení a sjednocení lužického pravopisu. 'Analogický pravopis užívá písma latinského, ale vedle nho zstaly ve spisech pro lid oba pravopisy ve fraktue,
katolický a evangelický. Aby dosáhl pechodu ke konenému skutenému sjednocení v pravopise, Hórnik opravil
katolický
pravopis,
piblíživ
jej
znamenit k
analo-
návrh tohoto nového pravopisu pro lid podal v »Lužianu«, v život pak jej uvedl r. 1863 1861 r. v »Katolickém Poslu«. Bylo nyní jen teba, aby tytéž opravy provedli i evangelíci, aby dále ob strany ponenáhlu lidové tenástvo zvykaly latince, aby konen k ní mohly pejiti úpln. Pohíchu nezdailo se, k emu Hórnik smoval. Evangelíci nepijali jeho oprav lidového pravopisu, a tak zstává až do nynjška vlastn trojí pravopis hornolužický: katolický a evangelický ve fraktue (švabachu), jimiž se tisknou asopisy a knihy pro lid, vedle nich pak spolený, analogický pravopis v latince, jímž se vydávají vdecké a belletristické asopisy a knihy pro vzdlance. Úplné sjednocení však iest již jen otázkou asu. Na stran katolické znamenitou službu žádoucímu sjednocení prokázali Hórnik a Lusanski vydáním pekladu Nového zákona pravopisem analogickým, pozdji uitelé katolití, kteí r. 1900 v nové ítance pro elementární tídu lidový pravopis katolický uvedli v úplný souhlas s analogickým, konen asopisy »Katholski Posoi:« a »Raj«, které v nejnovjší dob tisknou gickému;
se již veskrze latinkou. Katolíci tedy
pijmou
analogický
všeobecn, naež i evangelíci srbští, hlavn také vítzstvím latinky v nmecké moderní škole, budou pirozen nuceni rovnž jej pipravopis v latince
zajisté
již
jmouti.
V Dolní Lužici teprve Gottlieb Fabricius r. 1709 pedmluv k svému pekladu Nového zákona stanovil uritjší pravidla dolnolužického pravopisu, dsledn již v
oznaoval jotování
(ale na samohláskách, nikoli na souhláskách, vyjímaje n: tvá, nyní wa, TÍa), ale neinil ješt rozdílu mezi i a y, mezi Z a - i nerozlišoval
m—
114?
ADOLF ERNÝ:
mkkosti sykavek:
=
=
.s é i ž, )C^ .% cjf^=c i c. ^ Nástupci jeho zase pravopis kazili pibíráním némeckých živl. Fabriciv pravopis ponkud ješt opravil Haupti
mann
(v oznaovaní mkkých hlásek) ve své výborné mluvnici dolnolužické (1761). Rozhodným pokrokem jest pravopis (J. F. Fryco), jehož užil r. 179H v peklade Starého zákona; Fryco již rozeznává - a /,
Frycv
i
a
y
(jež píše
u),
cs
a
š,
é
a.
a
oznauje r ve sku-
nm
k, pí% f sprežkou fd). Po však S c h n dler psal zase úpln zmateným pravopisem, i v pravopise ostatních spisovatel až do Zwahra panuje zase úplná libovle. Teprve Zvirahr ve svém slovníku r. 1847 se zase vrátil k Frycovu pravopisu, jejž uvedl v latinku pinách
a zlepšil
vypuštním nmeckých znaek
ležitým užíváním
i
i
a,
o,
U,
a ná-
a y. Ale hlavní zásluhu o upravení i vyištní jazyka samého Té doby k vyjasnní otázek dolno-
a ustálení dolnoluž. pravopisu
má luž.
J.
B.
Tešna.
jazyka
i
pravopisu
již
znan
pispívali Hornoluži-
ané, zejména v »Gas. Ma. Serb.«
M. Hórnik, který nabádal ke sblížení obou náeí. Na základ jeho rozpravy také pozdji Tešna pijalo, k jehož oznavytrvale
ování díve
nepihlížel.
v »Gasniku« zase
ponkud
Pohíchu pozdji
K.
Šwela
odstoupil od pravopisu Teš-
narova, ale to již nezadrželo všeobecného vítzství jednotného dolnolažického pravopisu, které musilo pijíti po vydání znamenité dolnolužické mluvnice A. Muky (1891). Pevná pravidla dolnolužického pravopisu na základ vdecké práce Mukovy, jen nco málo ve srozumní s Mukou pozmnná se zetelem na dolnolužické tenástvo a spisovatelstvo, sestavil nejnovji G. Swela (syn redaktora ^Gasnika«) a podal je veejnosti v »Gas. Mac. Serb.« i ve zvláštním otisku (Dolnoserbski pšawopis) r. 1903. Pipojuji zde nkolik ukázek jazyka, a to nynjší spisovné hornolužitiny i dolnolužitiny. Podávám ukázky v jednotném pravopise t. zv. analogickém (vpísm latinském) a na konec i drobné ukázky pravopis lidových (v písm nmeckém ili švabachu).
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Hornolužický
Wóte twoje
naš,
injeno;
sy
kiž
prirldž^)
w k
ot(^enáš.
twoje
budž
swjecene^)
njebjesach,
nam
116
kralestwo;
twoja
jako na njebju, tak iez'') na zemi. Naš všdny khlb daj nam dzens a wodaj nam naše winy, jako tež my wodawamy našim winikam; a njewjedz nas do spytowanja, ale wumóž nas wot zíeho*). (Dodatek u evangelík: Pelož^) twoje je kralestwo a móc a esc
wola so stan,
ha
do wénosce.) Amen. (Hamje.) ^)
pšidž.
V 3)
otenáši katolických Srb *swjatosene«. ti: tejž. *) Cti: ziíeho. &) Cti: pšetojž.
^)
Cti:
Dolnolužický otenáš. Wósc
naš, kenž sy
na
iiebju,
huswšone
buži twojo
m;
psiž k nam twojo kralejstwo; twoja wola se sta, ako na ebju, tak tež na zemi. Naš wšdny klb daj nam žins a wodaj nam naše winy, ako my wodawamy našym winikam; a ew'ež nas do spytowaa, ale humož nas wót zlego. Pseto twojo jo kralejstwo a móc a cesc do niníernosci. Amen.
Národní hymna
»
Ješt Srbstvo neztraceno«.
(Hornolužicky.)
Hišée Serbstwo njezhubjene, swój škit we nas ma;
nowy duch wšo wosiabnjene sylnje pozbha: Bóh je z námi, wjedže nas, njepecel so hižo hori^), Serbja, Serbja wostanu, Serbja dobudu^).
Jeno zlós so na nas mri^), by nas póžrjeía*), njech pak zawistna so šcri^),
ADOLF ERNÝ:
11^'
njech so pislodza'^;;
Bóh
je z
námi
.
.
.
ald.
Zaspanc žadyn pokh\valepski') Serba njezluda^), swobodny duch rjeri§i^) serbski kidia rozšrja:
Bóh jez námi
.
.
.
ald.
Serbow khwalbu^^), serbske slowo
pemoc
njeskazy^^),
Serbstwo rozšrja so
w
z
nowoh'^^)
krasnej Lužicy:
Bóh
je
z
námi
.
.
.
atd.
Serbska KUo nowe mjena
wšdnje
zapisa^^;
Lužica njej' pewinjena^*) a so njepodda:
Bóh
je z
námi
.
.
.
ald.
Handrij Zejle, ^) Nepítel se již rozpaluje. *Njepeel« ti: njepšeeJ. Srbové zvítzí. ^—6) Jenom zloba na nás míí, by nás pohltila, nech však závistivá se šklebí (zuby cení), nech nám na cti utrhá. Pislodža, ti: pšisííbdža. 7_8^ Žádný ospalec (zpáteník) lichotný Srba neobloudí. ^) Krásnjší; rjany krásný, hezký. ^^) Chválu. ^) Pesila neznií. ^^) Srbstvo rozšiuje se znova. »Z nowoh'« ti: z novo. ^^) Denn zapisuje.
2)
=
^•)
Pemožena.
Wótinska esé. (Hornolužicky.)
Nas málo tak hdyž^j z
hdže hdyž
telko strachow^) wšudže,
nutka^) do nas ryje, brac a štó nam khribjet kryje, hdyž mrje jich telko w zymnym ludže^)?!
mjeow spi,
a
wonka
so a z
—
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
117
w
Serb w kamjenjach mohí sta(; a khodžic ze sylzami so dawno hižo myje hdžež wotrodžencej leži so a tyje.
—
A
kajki
kónc
w
tyin
bdnym boj
rudze*),
budže?
Hdyž wójnske njewjedro najhórje hriina, w pedku sta na stráži
najwjelša esc, tam ze rjódku,
My rjódka jow sta a to,
w
kotrejž jedyn za sto waži.
srny,
zbytk
z
bojow drobay.
—W
boj
trac za kreNv**) a brózdu swoju,
Serbja, esc, kiž za
hwzdami
pfima^).
Jakub
(Z knihy i>\Vysk a slysk«.)
Cišinski.
1) Ponvadž níže podávám básnický peklad celé znlky, pipojuji zde jen nkolik poznámek. »Strach« zde ^^ nebezpeenství; jinak rr: strach, báze, úzkost, ds. >Strachow«, ti; slrachou (jako ve východoeském náeí lev — len); >w« na konci slov a slabik se te jako neslabikotvorné »u« (tedy dauno. s pedchozí samohláskou jako dvojhláska): dawno *) »H< ped souz bojow z bojou, jow jou (zde). dže, mohl hláskou se nete, tedy: hdyž dyž, hdže venku, mou, hdžež džejž, hrima rima. — ^) Wonka vn nutka (ti nutska) =: vnit. ^) Doslova: Když spí, když umírá jich tolik v chladném (pro národ) lidu. ^) Doslova: Srb v kamenech by mohl stát a chodit v rud (v rudách). zde, sta Jow (jou) státi, tra trvati, krew ti krej. ^) Doslovn: jež po hvzdách sahá.
—
—
—
'^,
=
—
—
;
—
—
=
—
—
=
—
—
=
Vlastenecká est. Nás málo tak a tolik nebezpeí, když vnjší vrah i vnitní do nás ryje kde mee brát a kdo nám záda skryje, když tolik spí nás, tolik zmírá v kei?!
—
Srb v kamenech tkví, jímž se jemu a slzami už od dávna se myje
—
co odpadlík jen válí se a tyje. O, jaký konec v
bdnO
této
sei?
—
vdí,
ADOLF ERNÝ:
lJ-8
Když boje bou se nejlít(?ji vzmáhá, est nejvtší je pední býti stráží, hlouku, v kterém jeden za
stát v
My hlouek Zde
jsme, jenž z dávna zbyl tu v
vytrvati za krev, brázdu svoji
to, Srbi, est, jež ke
Z
J.
sto váží.
hvzdám
až sahá
I
Gišinského >Výboru básní« od Ad. erného.'^')
Mój wóscojski^) kraj. (Dolnolužicky.)
Wš,
mój
mam
wóscojski? Žož sprocniwy^j a spokojný na pólo sgo^) rolnika, žo^)
žož žaržy^)
kraj
mudry gospoda
na pord^) a na pobožnosc, a znata jo jog' psijaznosc'^).
Wéš, žo mój kraj mam wóscojski? Žož Sprewja z towzynt^) rukami se žiwno z razom zblužijo a pón zas svirój pus póznajo; žož cesne
žowa
te pyšiiejše
wjastuju,
na nagldu^).
Wš,
žo mój kraj Žož Biota stoje w
we kotrychž
mam
wóscojski?
kšasnosci-^^),
ptaški spiwaju
a zwjaseliju hutšobu-^^).
Tam
mój luby-^^) dom, tam moja zemja, tam mój jo
Wš
aj,
aj,
kraj.
nt-^^) mój kraj, ten wóscojski Žož bchu^*) moje kolebki? Mój kraj jo siawna Lužyca, ")
boji.
—
Svtová knihovna .
?
509. (V Praze 1906.)
119
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
kenž^^) SJowjanstwa jo wótnožka.
Bog žognuj
cely serbski kraj
a šcituj^^) jen a hoplwaj^^)! »)
ubírá
—
Otcovský.
—
se).
pívtivost.
^)
—
')
-
Kde.
—
Máto Košyk.
— Táhne — A známa jest — Kde Spréva
Unavený.
^)
^) Poádek. Drží. ^) Tisíc (lépe: tysac).
')
')
'^)
(jde,
jeho v ti-
ramenech divn pojednou zbloudí a potom zase svoji cestu pozná; kde poestné dívky veslují, nejkrásnjší vzhlesíci
—
— —
-
—
i^) i») ^'^) ") Srdce. Milý. V kráse. Nyní. ") Byly (imperfectum); zde vlastn: byla (moje kolébka). i7j >«) Zaštiuj. 15) Jež. Ochrauj.
dem.
—
— —
Ukázka evangelického lidového pravopisu hornolužického. (1.
a
3.
hymny
sloka
§ifcí)qe
(Serbfímo njefíjubjcnc, Xdt \m^ ma;
feíUDJ
fc^fit
iiotDlj
bitc)
@aípaii^
@áer6a
\uof3ia6njcnc
\v\á)o
po)b()a
fetjínje
Ješt Srbstvo neztraceno<.)
»
.
.
.
pofíjtuaíefft
^abljit
njefluba,
6tDoDobnt) bud)
vjeiífcíji
rošidjrja
ffcljibía
.
crbffi
:
.
Ukázka katolického lidového pravopisu horn olužického. (Tytéž sloky.)
§i)djce ^erbfítro iije^íjubjcnc, \xoq\
)d)ttt
notpt)
budj
ft)ínie
po^bélja
3íiípanc
Šerba
ma,
tDe na^5
luoííabnjcuc
^ni|cí)o .
.
la\)\]\\
.
pof)ti)aíeíífí
njqíiiba,
fttjobobnlj
bud) rÍGfdit
fjdjibía ro5Íd)ria
.
.
.
(erbífi
ADOLF ERNÝ:
120
Ukázka dolno (1.
I
už ick ého lidového pravopisu.
sloka
pisn »Mój wóácoiski
ÍBíd}, ^0 mój
305
fraj
mam
kraj«.)
ítióící)^ojíi v
ípro^nimt) a ipofojnij
na póío jcíjgúo roínifa: 505 gar^l; mubrl) gófpobar na pórb a na pobof^x\o\í^,
a fiiata jo jog' pf(^ijafno)q.*j
v. Literatura.
Vznik a rozvoj literatury lužickosrbské úzce souvisí osudy ei a národnosti srbské, i vznikají psobením rozdlení politického vlastn dv literatury vedle sebe, hornolužická a dolnolužická, a vývoj jejich utváí se obou vtví rozdleného náo sob podle djinných roda. V prvních stoletích v Horní i Dolní Lužici pihlíželo se jen k tomu, aby lid ml potebné knihy náboženské v jazyce srbském, a jen z této poteby vyplynulo také studium jazyka; teprve v XIX. stol. s probouzes
bh
') Z rozsáhlé literatury o jazyce lužickosrbském uvádím zde jen díla nejdležitjší. Hlavním dílem o dolnolužitin a nejvtším vdeckým dílem o lužické srbštin vbec jest Arnošta Muky »Historische und vergleichende Laut- und Formenlehre der Niedersorbischen (Niederlausitzisch-Wendischen) Sprache* (Lipsko, 1891). Týž uenec pipravuje velký slovník dolnolužický. Dosavadní J. G. Zwahra »Nieclerlausitz-wendisch-deutsches Handworterbuch« (Grodk, 1847) jest dávno rozebrán. Hlavní díla o hornolužitin: B. Pful: Lužiski serbski síownik* (Budyšín, 1866), týš: »Laut- und Formenlehre der oberlausitzisch-wendischen Sprache« (Bud. 1867), Jií Libš(G. Liebsch): »Syntax der wendischen Sprache in det OberlausUz* (Bud. 1884), dále etné rozpravy M. Horníka a^. ilfii^ v asopise Macicy Serbskeje atd. Mluvnice novjší pro praktickou potebu jsou: G^. Král: »Grammatik der wendischen Sprache in der Oberlausitz« (Bud., 1895), G^. 5c/tweZa(Š\vela); »Lehrbuch der Niederwendischen Sprache* (Chotbuz, 1905 Mluvnici a slovník pro Cechy pipravuje spisoa 1911). vatel této knihy.
K.
—
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
jícím se i
duchem národním
na jiná pole,
i
obrátili
vyvíjejí se
121
se lužití spisovatelé
ponenáhlu také jiná odvtví
literární.
A) Hornolužická. 1.
Doba všední poteby.
I^iteraturu
lužicko-
vbec
v život vyvolala náboženská reíormace záhy zaala se v obou Lužicích šíiti. se sice srbský katechismus z konce XV. stol., vydaný prý z naízení míšeského biskupa Jana VI. ze Salhausen (1487 1518), ale ten se nezachoval ani v jediném exemplái. Píinou toho, že dívjší knží nezstavili peklad perikop z bible ni církevních modliteb, hledali sluší snad v blízkosti staré srbštiny se starou eštinou; knží asi užívali k církevní poteb knih essrbskou
nmecká, Pipomíná
která
—
kých, jejichž texty tli pi bohoslužb pímo srbsky. To reformací se zmnilo, ponvadž authentické náboženské
pro evangelíky byly nmecké, i byli srbští duchovní nuceni poizovati si peklady nmeckých pedloh, berouce pi tom ovšem na pomoc knihy eské (o emž texty
svdí
pravopis a nkteré
bohemismy
semných památkách srbských). První rukopisné
i
tištné,
vznikly v Dolní
v nejstarších píliterární
Lužici:
památky,
Jakubicv
peklad Nového zákona z r. 1548 (rukopis), Žaltá wolfenbiitelský z doby po r. 1557 (rukop.) a MoUerv zpvník a peklad Lutherova katechismu, vydaný r. 1574. Teprve r. 1597 vydal hornolužický peklad tohoto Malého katechismu Lutherova hodžijský fará Václav Warichius (VVawrik), po nmž teprve r. 1627 poršický fará Martini vydal peklad sedmi KajicicJt žalm
eho
soubžným textem nmeckým. Ticetiletou válkou perušen rozvoj mladého písemnictví hornolužického, i poíná teprv zase inností Michala Frencela (Brancela, se
1628—1706), ev. faráe v Budestecích, jenž r. 1670 vydal peklad Evangelií sv. Matouše a Marka, r. 1688 Kasání (Postwitzischer Tauslein), r. 1693 Apoštolský katechismtts (listy sv. Pavla k Kím. a Galatským), r. 1703
ADOLF ERNÝ
122
Praetoriem a Radcou peklad žalm Davidových, konen r. 1706 první úplný hornoluž. peklad Nového zákona. Povzbuzeni jeho inností píisobili vedle nho koncem XVII. a po. XVIII. stol. ješt Praetorius, ve spojení
s
uderly, kteí,
Kriiger,
podporováni
Matj
jako
(Mathaei)
Brancel
a
lužickými
Fiadca, ev.
stavy,
spolenou prací vydali r. 1693 Lutherúv malý katechismus (pravopisem Brlingovým, srv. výše str. 111.), r. 1695 perikopy (evangelia a epištoly) a r. 1696 Evang. kostelní agendu. Koncem stol. XVÍI. poal psobiti také syn Brancelv, Abraham Frencel (1656 1740], jehož innost však mla jen nepímo vliv na rozvoj lužické
—
literatury,
ponvadž
spisy jeho psány jsou
vesms
jen rukopisy
latinsky (Z)e originihus linguae Sorabicac, Historia populi et rituuni Lusatiae Superioris, Lexicon harmonico-etymologicum Slavicum a j.); ale jeho poukazování na píbuznost Srb Lužických s ostatními Slovany nezstalo jist bez vlivu na srbské vzdlance, v emž tkví jeho význam pro Srby Lužické. Ani literární innost Michala Frencel a mladšího (1667 až 1752) nemla vlivu na rozvoj lužické literatury, ponvadž psal latinsky. Záhy po Michalu Brancelovi poali také katolití duchovní vnovati se studiu jazyka srbského a vydávání
potebných knih pro své osadníky. Nejdíve r. 1679 jesuita Xaver Jakub Ticin (f 1693) vydal v Praze první mluvnici hornolužickou, Principia linguae Vendicae, v níž užil pravopisu, založeného na pravopise
eském
(viz
nemáme.
—
výše
str.
111.); srbských knih od
nho
však
Prvním spisovatelem hornolužických knih pro katolíky byl Jurij Hawštyn Swtlik (nebo, jak vytištno na jeho slovníku, Sv\7Ótlik, 1650 1729), který vydal r. 1690 Perikopy [Swjate scenja atd.) a r. 1696
—
kostelní zpvník [Serhske katholske krluše); krom toho peložil v 1. 1688 1707 celou bibli (rukopis v dkanské knihovn v Bud.) a vydal prvý slovník hornolužický Vpcahularium latin o-serhicmu (1721).
první
—
123
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Na stran
Matj
(Matthaei, 1721 {Wendi-
evangelické vydal Jurij
—
1652 1732) hornolužickou mluvnici r. sche Grammatica), kteráž uzavírá radu prací z doby Frencel, vnovaných studiu jazyka hornolužického, k nimž náleží i mluvnice a slovník (obé v rukopise) Jana Bedicha Schmutze. Matj tvoí pechod k druhé skupin spisovatel, kteí psali náboženské knihy pro hornoluž. evangelíky; vydal zejména r. 1719 peklad Ježíše 1733)i Janem WaSiracha as Janem Astem (1655 werem (1672 1728) první evang. Zpvník r. 1710, pozdji mnohokrát znova vydávaný a novými písnmi rozmnožovaný. Velmi pilní spisovatelé, resp. pekladatelé náb. spis té doby byli Jurij Dum iš (1679 1753), Jan ar (Bohmer, 1704— 1747), Khryša Faber (1682 -1748),
—
—
JanLanga(1669— 1727), Matj Langa, Jokuš, Bma a Wawer
Bm
okus (1668— 1735)aj. vnovali se zejména pekládání knih Starého zákona, i vydali r. 1728 po prvé celou Biblí v jazyce hornolužickém (pak 1742, 1797, 10. vyd. 1893). Pro katolíky vydal P. F. Kowaf (Schmidt, t 1737) r. 1737 modlitební knihu Winca Jziisoiva., Anton Kilián (1683 1759) školní slabiká roku 1735 {Serhske kafhohke ABC-kniškí) a Mércin Golian (1692 1759) adu spis pro lid o vcech víry. Na rozvoj hornoluž. písemnictví blahodárn psobilo založení kazatelských spolk srbských v Lipsku (1716) a Witemberce (1749), jakož i srbského semináe pro J
—
—
—
katolíky v Praze (1700, resp. 1728, viz str. 68.). valých chovanc tohoto semináe biskup Jakub
Z bý-
Wóski
—
(1692 1771) vydal r. 1750 nové Srvjate scenja spolu s katechismem a r. 17 d9 Biblické rlejUry, Micha Walda (1721 1794) pak adu modl. knížek a zpvník, zejména oblíbenou modl. knihu Jezu sowaWinca r. 17 8b a objemný kancionál Spnvawa Jéznsowa Winca r. 1787. Krom tchto spisovatel psobil na stran katolické v 2. pol. XVIII. stol. Prokop Hanek a (1731 1789), jenž v knize BncJwivna brónjenija r. 1765 uinil pokus o sblížení Hornolužických Srb v pravopise, avšak
—
—
ADOLF ERNÝ:
124
marn:
katolití
nkteré
zvláštnosti
knží
vykládali
rnu ve
zlé,
že pijal
pravopisu knih evan|:,^Glickýcli, propak vbec na jeho projev nereagovali. O vážnosti jeho snah o zvelebení srbského jazyka svdí jeho rukopisy Grammatica linfjuae serhicae a Vocahiilarkim germano-serhicitm (prvý v knihovn budyšínského dkanství, druhý v knihovn kláštera Mar. Hwzdy). U evangelík k uvedeným spisovatelm prvních desítiletí XVIII. stol. pibyli pastorové Jan Pjech (1707 až 1741), Matj Šoita (1691-1773), Hodan Šrach (1724—1773), Jurij Mjeii (Mohn, 1727—1785), Salomon Frencel (syn Mich. F. mladšího), J. G. Kuhn (rodem Nmec, což prozrazuje jeho bídná srbština, 1706 1763) a j., dále uitelé llandrij (1728 až 1783) a Michal Haupt (1750—1799) a gymn. uitestantští spisovatelé
i
—
tel
Jan
Gdan
Hóranski
(f
1799). Z etných náboženských
peklad Lutherovy Domácí po1751, jejž poídili Langa, Bma, Srach a Mjeií, a téhož roku vydaný Šoitv peklad Riegerovy Postilly {Biegerowa wiala wufrohna postUla), dále
spis
jejich sluší uvésti
stillíj
z
r.
jednotlivá
Lišky Do poesie,
kladm
a
kasáni od Mjea, Ponicha, í^ a hody, nový kancionál od Šracha (1759) atd. j.,
2, pol. XVÍII. stol. spadají první poátky lužické ovšem poátky velmi chudé (nepihlížíme-li k pe-
zpracováním kostelních písní, jimiž by se prvopoátky lužicko-srbské poesie posunuly již do posledního desítiletí stol. XVII.); od r. 1753 totiž poínají se a
básn {Pi
pewinjenjti Budyšina z Wíiienoerkom teho knjeza Petra J)ejka)
objevovati a
zmínný
píležitostné
již
njeswaidelský pastor
v soukromí píše
tyni
Jurij
pízvuným hexametrem
re
Mje
(Móhn) kr-
»rycerski
Serskeje zamoécnje a khwalba k chvále pekládá kusy z Klopsrb. jazyka a srb. spisovatel stockova Mesiáše; ale tiskem vydává ukázky jeho veršovaných prací r. 1806 teprve syn jeho Aug. Theod. Rudolf Mjeri (1767—1841), do Zejlera pokládaný za nejlepšího brzikého básníka. Píležitostné básn psali luš<
i
125
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Michal
také a
Hilbjenc,
Ruska,
Handrij
Jurij
Rak
jiní.
Ke konci XVÍH. stol. uinn také první pokus o vydávání srbského asopisu; r. 1790 Jan Aug. Jánka a Korla Bohakhwal Šrach vydali v Budyšín Pismo, pokus o zábavn-pouný asopis, který však zanikl hned 1. íslem, byv zakázán. Pedchdcem jeho byly rukopisné Lipské Nowizny a Schifkizny srbského spolku kazatelského v Lipsku, jichž však napsána jen
Msane
2 ísla,
vyplnná zprávami
politickými.
Tehdy, jako ped stoletím Frencelové a spisovatelé prvých lužických mluvnic a slovník, nkteí srbští a nmetí spisovatelé obraceli širší pozornost k Srbm Lužickým pracemi nmeckými a latinskými o lužickosrbské minulosti, o srbském jazyku, srbských obyejích atd. Sem náleží zajímavá brošurka Jiího Kórnera Phllologisch-kritische Ahhandlung von der ^vendischen Sprache nnd ihreni Niitzen in den Wissenschaften (1766), folkloristické
dležitá kniha sitzer
aHóranského, Knautha Derer Oberlau-
lánky Ponicha
Nmce
Chr.
Sorhenivenden iimstdndlkhe Klychengesciiichte
(1767), spisy a rozpravy jiného a
j.
Dojemn psobí anonymn
Hóranského
Nmce, r.
K.
G.Antona
1782 vydaná brošurka
eínes Ober-Lmisifzer Wenden uber das Schicksal seiner Nazion, v níž se obrazí tehdejší úpadek lužickosrbské národnosti a malomyslnost
Gedanken
nejlepších a nejvzdlanjších jejích
syn.
Doba probuzení. Zcela jinak mluvil ke svým rodákm prostý muž z lidu, tesaský mistr Jan Dejka 2.
(1779
— 1853), který
r.
1809
založil první lužicko-srbský
nm
msíník
Serbskí Poivdar a Kurr'^ v oste káral národní lhostejnost a napomínal k hájení práv mateského jazyka proti jakémukoli násilí, pipomínaje Srbm jejich píslušnost k veliké rodin slovanské. Jsou to myšlenky probuzenské, nikdy ped tím s takovou silou nevyslovené, i lze právem vystoupení Dejkovo pokládati za poátek národního prol)uzení hornoasopis,
Ad.
erný: Lužice
a Lužiétí Srbovo.
10
ADOLF ERNÝ:
126
které ovšem zpsobilo obrat v Pohíchu psobení Dejkova listu netrvalo dlouho lužického,
i
byl zakázán (tehdy
ml
literatue.
—
r.
1812
více posrbšténý název
SerIjoivjenikinowinynoše). Jako básník písní vojenských a jiných
básní
A.T.Rudolf
píležitostných
Mje.
též pastor Handrij
pedchdc blížiti
se
liší
již
Píležitostné
Lubjenski
slynul
básn (1
790
vzpomenutý již písn psal
a jiné
— 1840);
od svých
pi-
se tím, že ve svých písních se snažil
duchu písn
ímž
tvoí pechod k Zejtoho vydal adu náboženských
lidové,
leovi a jeho dob. Krom knížek pro lid a sepsal i lužicko-nmecký slovník a hornolužickou mluvnici, které však zstaly netištny. Na stran katolické té doby jediný Tecelin (1759 až 1835) vydával náboženské spisy pro lid. Tu z nenadání vystoupil první skutený básník hornolužický, Handrij Zej le, který již na gymnasiu bndyšínském poal psáti lužické verše, hlavn však od píchodu do Lipska r. 1825. K literárnímu dílu Ondej Zejle (1804— 1872) pipravil se dokonale nejen studiem
Mt
spis srbských, ale hlavn pilným rozborem živé mluvy v lidových písstarších
•
/
^^^^^^K^^^^^^l ^^^^^^^m^^^^^B
pohádkách horliv sbíral. Láska k srbskému lidu a jeho životu, láska k prosté pírod, v níž lid ten žije, strádá a raduje se, zbožnost,
ních, píslovích, atd., jež
rovnž píznaným rysem povahy srbského která jest lidu,
vedle toho však
bopecházející
drý humor, druhdy v satiru tot hlavní prvky Zejleových písní. Byl Zej le po výtce lyrik, lyrismus pevládá i
—
Obr. 15. Handrij Zejle.
i
I
127
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
V jeho básních epických, i v jeho pokusech dramatických. Básnickou innost jeho lze rokem 1844 rozdhti na dv doby; od té doby, po seznámení s Kocorem, odvažoval se vtších skladeb, které však nejsou vlastn niím jiným, než cykly písní, slouených spolenou základní myšlenkou. To platí zejména také o jeho nejvtším díle lyrickém, Poasech^ které mu dobylo v Lužici nejvtší slávy (psal je v 1. 1845 až 1860). Výborné ohlasy lidových písní, ballady a romance, humoristicko-satirické cykly Hans a Cmjehj a ivostf, hórskich spivoic a ada roztomilých písní milostných i žertovných, které jej podivuhodn sbližují s Burnsem, jsou další hlavní body jeho básnické tvorby. Zejleovy básn až do let 40tých šíily se pouze letáky neb opisy, ale pece plnily své poslání v inlelligentním dorostu i v lidu, který si mnohé oblíbil tak, že je pijal za své. Teprve od roku 1842 zaaly se šíiti také tiskem, a to hlavn v asopisech. Jest zajisté píznakem všeobecné mdloby lužického života na po. XIX. sloL, že ani tak životné skladby, jako písn Zejleovy, nevycházely tiskem. Sebrané jeho spisy vyšly až koncem XIX. stol.*) Krom básnických prací vydal také nmeckou mluvnici hornolužickou (1830) a vnoval se i innosti novináské (redigoval >Tydženske No\viny« a »Missionske powjesce*, jak již pipomenuto v djinách národnosti). Teprve 4. desítiletí min. vku po pípravném kvašení let 30tých pivedlo v národní život i literaturu žádoucí ruch. Bylo patrno, jak do Lužice vane zdravý proud erstvého vzduchu z Cech, pímo i oklikou pes
Wnc
Wuha
Gelakovský bezprostedn pjména oznasobili na mladého Jana E. Smolea. ují poátek onoho památného desítiletí: Smole (na stran
Vratislav,
kdež
Purkyn
a
Dv
*)
Výbor jeho písní v eském pebásnéní vydal Ad.
erný
svtové poesie« . 37 (Praha, 189-4). Tam také úvodu) a pozdji v Slovanském Pehledu ro. III. (v lánku
v >Sborníku (v
>Sto
let
lužiskosrbské
poesie«)
drobný rozbor jeho poesie a
podal jeho životopis a po-
literární práce
vbec.
ADOLF ERNÝ:
128
evangelické) a Jórdan Jórdan (1818 — 1891)
(na stran katolické). náleží
vbec
Jan
Ptr
k nejzajímavjším
postavám literatury lužické; nadšený a ohnivý, pravá povaha revoluní, má ve svém literárním charakteru
mnoho podobnosti
se
Smoleem: vnuje pozornost
rodním písním, jazyku srbskému literaturám
vbec. R. 1841 vydal
i
slovanským
ná-
eem
a
sešitek nár. písní Serh-
ske psniki a hornolužickou mluvnici, r. 1844 uinil s Pfulem pokus vdecky založeného srbského slovníku. R. 1842 založil týdenní list, zvaný Juhiika^ v nmž prakticky užil svého zlepšeného pravopisu (v písm nmeckém). Proti Dejkovu msíníku byl pokrok i v tom, že Jórdan ml již spolupracovníky; psalif do »Jutniky« Zejle, Smole , Pful, Ktosopólski, Buk, Melda, Domaška a Cyž. Bohužel však list Jordánv se neudržel (vycházel jen pl léta). Se zánikem jeho spojen jest dležitý moment literární historie lužické, boj o pravopis, jenž ml v Lužici jiné pozadí, než podobné boje u nás a také jiný výsledek a jiné následky. Otázka literární dostala v Lužici podklad náboženského stranictví, a tím byl také zpeetn osud jednotného pravopisu. Zlepšený pravopis Jordánv nelíbil se evangelickým pastorm, i založili proti Jutnice nový list, jmenovaný »Tydžeska Nowina« a tištný starým, nedostateným pravopisem evangelickým. Jórdan, roztrpen nezdarem své myšlenky, odešel do Lipska a poal zde vydávati obnoveným pravopisem v latince jakousi lužickou revue, » Srbskou Jitenku « [Serhska Jidifika), která však druhým íslem zanikla. Nebylo tolik srbské intelligence, která by chápala pokrokové snahy Jordánovy a mohla udržeti list. Jórdan pak ješt vydává v Lipsku Slavische Jahrbúdfer, jež však r. 1848 odevzdává Smolerovi a odchází do Prahy. Vlastní duší hornolužického probuzení a osobností,
sousteovala celá tehdejší literatura lužická, byl Jan Ernst Smole (1816-1884), jak bylo vylíeno již v djinách národnosti lužické. Literární innost
kolem
níž se
I
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
129
roku 1S41 vydáním rozmluv nmecko-srbských Mahj Serh a prvého (hornolužického) díki veliké sbírky lidových písní, nazvané Psnikí hor}iych a dlných zahájil
IjUŽiskicJi Serhoic, v níž užívá již zlepši-ného, poslovan-
štného pravopisu. Je to úhelný kámen lužické liteRoku 1843 vyšel díl druhý, dolnolužický, a ratury. Némsko-serbski stowfiik, r. 1846 vydal s J. A. Warkem peklad Fr. L. Gelakovského >Ohlasu písní ruských* {WotMós psni rusk i ch), ]imž ukázal, jak ušlechvýrazu jest lužickosrbská schopna. Té doby také již Smole podtilého
e
kroky k zalo> Matice Srbské* po
nikl první
žení
vzoru Matice
eské
podobných
ných
slovanských
(viz
a
ji-
spolk výše v
djinách národnosti str. 73., 75.). Hned r. 1847 vyšla první knížka matiní, *S/7/H
prclowanja H. Luhjenskeho, roku 1848 poíná redakcí Smoleovou vycházeti vdecký asopis Macicy Serbskeje (redakcí Smoleovou 1848—1852, Bukovou 1853 až 1867, Horníkovou 1868 1894,
—
Obr. 16. K. B. Pul.
odtud Mukovou), téhož roku vychází nákladem » Matice « bibliografický spis E. B.
—
Jakuba
dležitý statistický a (18Ó0 až 1854) a J.
Kucanka (1818 1898) Serbske Home Luzicy a jiné knížky pro lid, Smole ujímá se redakce > Týdenní No\viny«, kterou mní v list politický, nesoucí od r. 1 849 název Tydzenske Nowiny a od r. 1854 Serbske No n'i)iy,YYdává »Slavische Jahrbiicher-^ (1852 1858), potom >Zeitschrift fur slav. Literatur, Kunst und Wissenschaft« i
—
ADOLF ERNÝ:
130
—
(1862 1865) a »Centralblatt lir slavische Literatur a tak so z Budynnd Bibliographiec (1865--1868) šína pojednou stává nejen literární stedisko hornolužické, ale
—
vbec
dležité
literární
ohnisko slovanské.
Kolem Smolea
skupila se od samého založení »Madružina mužv, kteí s ním usilovali o zvelebení lužicko-srbské literatury ve všech smrech. Pedevším byl to Kescan B. Pful (1825 1889), který svými spisy filologickými položil vdecký základ spisovné hornolužitin. Zejména sluší uvésti jeho díla: líonijohišiska serhska rynica. I. Zyakosioiv (Gas. Mac. Serb. 1861), -Ejušiski serbski sioivnik (1866), sestavený za spolupracovnictví M. Hórnika a H. Zejlea, a Laut- nnd Forlice«
—
menlehre
der
Sprachr asopisu* byl vnoval pedebibliografii. Z el-
oherlaítsitzisch-ivendisrlten
(1867). Jiný, velmi pilný spolupracovník Korla Aug. (1828 1895), který se
vším
—
Jen historii ei
ných jeho
a literatury srbské a
uveejnných
prací,
skoro
»
vesms
v Gasop.
Mac. Srb., zvláštní dležitost mají: Staivlzuy serhskejc a narodnosce (1849 54), Krótkl preldad zhromadneho pismowstwa evangelskich Serhow (v Jakubov knize »Serbske Horné Lužicy*, s adou pozdjších
re
—
doplkv
a bibliografických pehled v asop. Ma. Serb.), Spisoívarjo JtornjoiuziskicJi evangelskich Serhow wot
ha
1800 (1875), Zemrjeci spisowarjo hornjo1597 hižlskich evangelskich Serhow wot 1800 77 (1877).
—
stran katolické (1836—1909), který vydal
Bibliografickou a biografickou
konal
Handrij
Duman
práci na
zejména Pismowstwo katholskich Serho)c (1869, doplky r. 1873, 1874, 1889), množství náboženských i zábavných spis pro lid a byl i belletristicky inný, Z katolické strany vyšel také o emž bude níže e. Buk jenž redigoval »asopis Mac. Jakub (1825 95), Serb.« v 1. 1853 67 a uložil v zejména s^/r^ sr6ských písloví, vydané také o sob (1858 a 1862). Hojné doplky k tmto sbírkám písloví, etné doplky k slovníku lužiekému a sbírky polohopisných, rodových a
—
—
—
nm
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
krestných jmen podával Jan
131
Wjela, básnickým pseudo-
—
nymem Radyserb
(1822 1907). Z jeho sbírek pozdji knižn vydány: Pishiva a prishicne hrónka (1902), Mftaforiske hrona (1905) a Serbske rostlin fike
—
Krom
nich v první dob rozmachu (1910). hornoluž. literatury pihlásili se vážnými pracemi v »as. Mad. Serb.* Jul. Ed. Wjelan (1817 92; podal zvlášt
mjena
—
práci o
mužakovském podeí), pírodopisec
—
a
pedevším
botanik Michaí Ros tok (1821 93; sbíral také polohopisná jména), jenž budoval základy k vytvoení pírodo-
—
pisného názvosloví, H. J. Imiš (1819 97; popsal obyeje wóslineckých Srb pi narození a smrti a podal píspvky k srbské synonymice) a dr. Petr D man
(1839
— 1907;
u
psal o geologickém útvaru okolí budyšín-
ského).
Hlavním však spolupracovníkem Smoleovým v díle probuzenském a pozdji ddicem jeho vdího úkolu stal se Michal Hór nik (1833 94), odchovanec pražského lužického semináe katolického, podobn jako Buk, oba Dumanové, Kuank a j. Jako již ped ním Smoler, tak i Hórnik snažil se lužickému probuzení a písemnictví i
—
dáti široký základ slovanský.
Rada jeho
prací jazyko-
zpytných v »Gas. Ma. Serb.« oznauje novou dobu studia jazykozpytného v Lužici; tyto práce, jakož i veškerá ostatní jeho vynikající psobnost literární, iní jej jedním z hlavních tvrc spisovného jazyka lužickosrbského, jejž pivedl k té dokonalosti a ryzosti, jaké se podivujeme v posledních jeho pracích. Badání jazyková pirozené jej vedla i k pracím literárn-historickým a k lužickému folklóru, který, až na sbírání písloví, byl od vydání sbírky Smoleovy opuštn; Hórnik obrátil zase pozornost k plodm lidové duše a k životu lidovému vbec i zahájil druhou dobu lužické folkloristiky. Jeho innost zahajuje nové období i v djinách lužického asopisectva. Založil r. 1858 pi » Srbských Novinách « Smolerových Pidawk^ první belle-
Msany
tristický
list
lužicko- srbský
ve vlastním
slova
smyslu.
132
Z
ADOLF
nho
1866
se Lušian, kterýž po celá dvé archivem krásné literatury hornolužické redigoval do r. 1863, od 1864 65 Smoler,
1860 vyvinul
r.
byl
desítiletí
(Hórnik
ERNÝ
—
jej
— 73
Hórnik
Fiedler,
založil
Kathoski
r.
list
uvedl v život
lid
Krom
Smoler).
náboženský
nmž
v katolický
PosO'f,
pravopis pro
naež opt
1861
pro
toho
katolíky,
svj opravený
a jejž redigoval do
r.
1871,
1877 po J. í.usanském a 1881 po M. Rólovi (1882 až 1903 J. Skala, r. 1904 M. Andricki, od konce 1904 M. Žur, 1907 J. Žur, 1907 1908 Jak. Šewik, po opt J. Žur a od r. 1910 J. Delek). asopis vydáván nákladem >Tovírast\va swjateju Cyrilla a Methoda«, založeného r. 1862. Téhož roku založen podobný spolek evang., »Serbskelutherskeknihowne pak
r.
—
towastwo«,
nm
ile
vydávání nábož. spis pro lid, nebo asopisy náboženské evangelití Srbové Lužití již mli. V 1. 1844 49 vydával Zejler ve Wojerecích Missionske j^owjesce, od r. 1849 až 1852 H. J. Imiš vydával Zemiku (v Budyšín, pozdji ve Wojerecích), r. 1854 založil Rychtá asopis Missionski Fosol (ve Wojerecích), který vychází posud. Krom všech tchto asopis sluší jmenovati Kuankovu Jtitnikii (1848 50), urenou pro katolíky, kteráž byla novinami, belletristickým a náboženským listem zárove a politický týdeník radikálnjšího smru Serhski No)i'inka, jejž r. 1848 vydávali J. Wjela a J. Bartko. které velmi
se
ujalo
—
—
—
—
první »Jutniky« a »Tydžeských No\vin« kolem Zejlera první lužickou družinu básnickou, k níž náleželi Jan Wjela, K. B. Pful, J. B Mu-
Založení
seskupilo
ink,
Mich. místo náleží
Domaška J.W jelo v
a K. i
Kul man. Z
(pseud. Jan
nich
pední
Rady ser b),
epi-
gonu Zejleovu a vedle nho nejplodnjšímu lužickosrbskému veršovci. Se Zejlerem jej sbližuje snaha po lidovosti, ale na rozdíl od nho jest Radyserb- Wjela pevahou balladista, vbec epik {Jank a Hanka 1880^ WohracUenka 1893 9r>). Napsal také libreto Smjertnica (vyšlo 1910), které však trpí podobnými vadami,
—
I
I
183
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
jako
maška
pevahou písn
psal
moristické
a
povídky pro blíží
on
satirické; lid.
nm
dramatinosti v
Zejleova;
libreta
njíbožné, i
Významem
Kulman
není.
Do-
verše hu-
Miiink a Pful psali také literárním žádný z nich ne-
se Zejleovi.
Založení »Matice«
»Jutniky«,
pveckých
vše to ve spojení s
a
jejího
»
slavností,
úinkem
asopisu*, Kuéankovy pražské >Serbowky«,
literárních
skutk
z 1. pol.
40Lých povolalo do života druhou básnickou skupinu lužickou, k níž náležejí s cvang-elické sírany Ilerta Wié a z e c, samouk Petr M l'ó n k, Jul. Ed. Jan j elán, Bartko a J. E. Wanak, s katolické Jakub Buk, Miklawš Cyž a Mik. Jacslawk. Nejzajímavjší hlavou télo družiny jest Htrta Wiéazova (Wiazec), která svoje práce podpisovala vždy prost Herta(l<S19 85). Je to vlastn posud jediná lužická poetka, o níž lze vážn mluviti, básnická povaha velmi sonsilivní, tíhnoucí k reflexi, ba až k mystice; lilerárn psobila však velmi let
W
—
básn a rly sebral a vydal lí)01 Ad. erný. vystoupení Hertina pocházejí také pokusy básní vlasteneckých Emilie Imišové (1S27 roz. Pfuí)5), lovy; tiskem však vyšly tepive pozdji, nkteré v Gasop. Mac. Serb. 1878, sebrané pak jako pídavek sbírky krátce. Její
Z
let
—
Wallarovy »Za dušu a wutrobu* (1897). Velmi plodným veršovcem byl samouk Mlóiik (1805 87), ale v rázovitou postavu básnickou nevyspl. Wjelan hlavn pekládal (z poesie jihosrbské, žalmy), ale zstavil i nkolik dobrých ballad. Vlasteneckou lyriku psal J. Buk a M. Jacslawk (1827 62), balladické pokusy zstavil
—
—
Milawš Cyž (1825—53). V » Msíním Pídavku « a »Lužianu« vedle poet vystoupila nová družina básnická, k níž
starších náleželi
Duman,
Michal Hór nik, Handrij Jurij Wawrik a Ján Úsla, z evangelík Korla Aug. Fiedle. Hórnik psal básn vlastenecké, zdailé ballady z
katolík
romance v duchu národním a bitké epigrammy a nápisy vlastenecké, krom toho hojn pekládal, pedevším
a
134
ADOLF ERNÝ:
Z poesie slovanské.
hlavn
ski) psal
H.
v
1.
Uucnian (pseudonym W(jlšin61 básn vlastenecké, bal-
1858
—
básn didaktické a nábožné, rozmarné a satirické popvky epigrammy. Pozdjším letm (1896) náleží jeho polodramatická báse WofféaH^ nejobsáhlejší lady a legendy,
i
balladická skladba
koncepcí, formou než skladby jeho pedv lužické ballad. Pozdním letm jeho života náležejí také jeho divadelní hry lidové, neinící zvláštních nárok literárních {Zloté Jirody 1897, Bozi návod to
i
výrazem
stojí
lužické poesie;
mnohem
výše,
chdc 1901).
Fiedle
ale psal
ného
i
básn
(*
1835)
pevahou intimní erotik, etné básn obsahu nábož-
jest
vlastenecké,
Petro vi). Zajímavý
zjev jest Jan plodný básník v 1. 1862—72. Od básní pešel k náladám z pírody a k erotice, v níž jsou patrný stopy vlivu Heineova a Hálkova. Hlavní význam jeho však spoívá v epice; po dobrých ballad a romancí napsal rozsáhlejší lyrickoatd, (pseud. K.
esla
(*
1840), velmi vlasteneckých
ad
epickou, historickou
báse Král Pihyslaw
(1868), která
vysoko vyniká ze soudobé produkce. Krom tchto básníkv objevila se v »Lužianu« v letech 60tých a po. 70týeh ada nových veršovc, z nichž však žádný nedopracoval se významnjšího místa v lužické poesii; z nich vtší innost vyvinuU H. ŠaJa a K. H. z jehož prací zasluhují pozornosti popisné básn z pírody. a v nej3. Doba nová. R. 1872 zemel Zejler bližší dob po jeho smrti objevuje se nové hnutí v lužické poesii a literatue vbec, dere se na povrch nový, mladý proud, který vynesl nové pokusy asopisecké na osvžení lužického písemnictví a dal poesii lužické samostatného nástupce Zejlerova, Jakuba Barta-Cišinského. Vystupují v >Lužianu« noví, mladí lidé, jimž záhy dosavadní msíník nedostauje. Zakládají každoroní »skhadžowanky« lužické studující mládeže a na druhé z nich r. 1876 usnášejí se o založení listu mladé generace. Tak vznikla Lipa Serbska (1876 81), redigovaná s poátku E. Mukou, pozdji J. Bartem-Gišinským, z níž
Wako,
—
—
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
135
zavanul do Lužice erstvý, osvžující vzduch, obdobný do jisté míry obratu v letech 40tých; jen že tentokrát nový ruch povahu ist literární proti buditelskéniu rázu hnutí let 40tých. Starším zdála se »Lípa« trochu revoluní, píliš sebevdomou, ba i nesrbskou. Ale co so jim v »Líp« zdálo býti cizím, mlo koeny své v Ce-
ml
eská mla
Rozvíjející se poesie
chách.
hlavy — na nejnadanjší
z nich, J.
na mladé Bárta, zejména mladý vliv
tehdy ješt zjev eské poesie. Vrchlický. Mladí však prese všecky výtky starých vytrvali, >Lužian« poal upadati a r. 1882 splynul s » Lípou « v nový list Litzicu, jejíž redakci pevzal Muka; tím pešlo vedení v belletrii úpln
do rukou nového pokolení.
K této mladé družin náleželi belletristé J. BartCišinski, Ernst Muka, Michaí Goch, Jakub Skala, iMichal Bjedrich (Wjelemr), Mikíawš Bjedrich, Jan Král a J. A. Kaple. Z nich mnozí umlkli neb pešli k jiným odvtvím literatury; tak Skala (* 1851) v-
Muka
noval se literatue náboženské a jazykozpytu a národopisu. Tento však prokázal lužické poesii vynikající službu vydáním sébraiiých spis Handrija Zejlea
W
(1883—91). Záhy zemel Michal' B j e d r i ch - j e I e m r (1855 1876), skutený talent básnický, pozdní byronista, v nmž však sílu vzpoury ochromuje vdomí tlesné slabosti a bezmoci; po marných vzletech a pokusech o rozbití pout uchyluje se k elegii a oddává so tiché melancholii a resignaci. Bratr jeho Mikawš Bj edrich (* 1859) zaal verši, ale záhy pešel k prose, zejména k humoresce. Poátkem let 80tých však se odmlel. K nim se v »Lužici^ pipojil Jan Walt ar (W alte r, *1860), pvodem Nmec, spisovatel básní vlasteneckých, nábožných a mystických Za dušu a ivutrobu (1897). Pozdji vystoupil v »Lužici« povídkami i verši (pod pseudonymem Dušan) také rodilý Slovák z Mo-
—
šovc Jan Dobrucký
(* 1854). Nejvíce ze všech vynikl Jakub
známjší
pseudonymem
C
i
š
i
Bart (1856—1909), nsk Kniha sonettow i
;
136
ADOLF ERNÝ:
(1884) získala mu rázem první místo v poesii lužickosrbské. Byly ío nebývalé zvuky v Inžické literatue, pekvapující obsahem i vybroušenou, skvlou formou. Mistrovské ovládání formy prokázal také následující sbírkou Formy (1888), za níž šly Píroda a ivutroha (1889), Serbske zynki (1897), Ze šiwjenja (1899), Krew a kraj (1900), Z kidlom worjohkini (1904), Z jtiskom wóiHnskini (1904), Wyskadysk (1905), Za cichim (1906), Serbske ivohrazki (1908) a posmrtná kniha Sivétto z wyšiny (1911). Knižn dosud nebyly vydány další básnické cykly Z tvoUnachom, hwzdam a peklady Z skich lyrow. Gišinski jest lyrik rázu hlavn reflexivního, v posledním desítiletí jeho života víc a více ozývala se u nho struna satirická. Obsahem valnou vtšinu jeho prací tvoí lyrika vlastenecká, ím dále ohnivjší a pádnjší, dále nálady z pírody i erotika,
K
v posledních básních
i
my-
náboženské pemíLidovému duchu blíží
stika a tání.
svých balladách a romancích, jinak je zpsob jeho psaní ist individuální, spjící za cíli jinými, než mli na mysli napodobitelé Zejišinleovi. Básnická také ského je zcela jiná, Zejlerova než básnická a jeho epigon. To vše také bylo píinou výtek se ve
vdom
e
e
nenárodnosti,
jež
skému inny, /^i
Obr.
m 17.
T u r^-xuJakub Cíšinski. 1
vem. ,
drama
Vydal
\t
Na
i
Gišin-
a
nepráveršované
^^
,,.,,
Hrodztsku
(1880), jedinou to dosud literární ceny. Z doby
dramatickou práci lužicko-srbskou
137
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
prvních básnických pokus vyniká idyllické epos Naivoenja, psané hexametrem, ale jen z ásti uveejnné. Z té doby pochází také povídka Narodoivc a ivotrodéenc (v »Líp Srbské^-). V letech 1904 a 1905 napsal dvé i
studie o novjší lužicko-srbské literatue (jedna vyšla ve
»Sborniku po slavjanovédniju* I. v Petrohrad, druhá v » Letopisu Matice Srbské « v Novém Sad). Nová generace však vydala i vdecké pracovníky, z nichž první místo náleží Arnoštu Muko v i (* 1854), vynikajícímu jazykozpytci slovanskému a ethnografu. Jeho Statistika SerJ)Oiv (1884 86) a zmínná již historická mluvnice dolnohižická {HistoriscJie uíicl vergieichende Laiit- nud Formenlehre der Niedersorhischen Sprache J891), jeho etné sbírky lidových písní, rozpravy filologické a literárn historické v »Gas. Ma. Serb.<, jehož redakci pevzal po smrti llórnikov r. 1894, uinily jej známým po všem svt slovanském. Pevzav duševní vedení života lužického v letech 90tých, pipojil se k velikým svým pedchdcm, Smoleovi a Hórnikovi, s nimiž tvoí trojici stožár lužické lodi. Vedle nho z mladších vnoval se domácímu jazykozpytu Jurij Libš (* 1857), který sepsal první skladbu jaz. hornolužického (1884); praktickou mluvnici hornolužickou (1895) vydal Jurij Král. Ze staršího pokolení vynikající innost v letech 70tých a 80tých vyvíjel Michal Hór nik. Dležitost má jeho Jlistorija sorhskeho národa (1884, zpracování polského díla W. Bogusíawského); ryzostí jazyka pak i pro slovanského filologa mají vynikající cenu jeho Biblijske staivizny a klassický peklad Nov. zákona {Nowii Zákon, 1896) pro katolíky, poízený spolu s pozdjším biskupem Jiím 1. us ansk ým (1839 až 1905), spisovatelem etných spis náboženských a djin lužického semináe v Praze. Vedle H. Dumana, K. A. Jene, M. Rostoka a jiných starších spolupracovník »Gasopisu Ma. Serb.« sluší uvésti zejména Jana Wjelu (Radyserba), který ve své starosti krom belletrie vnoval se hlavn slovnikáství a píslovnictví; výsledkem
—
—
—
138
ADOLF BRNÝ:
hlavn kniha Pislowa a pisiowne hornjoiušiskich Serbow (1902). literárním pracovníkm luž. pipojili se
této jeho práce jest
—
hrónka a wusiowa K vdeckým
a
v letech SOlých Cechové Ludvík Kuba a Adolf erný. První vydal sbírku Hdových písní (1887), druhý krom tí sbírek lidových písní vydal spis Mythiske hytosce
iušiskicJt
Serbow (1893
a literárn-historické
i
— 98)
slal
a jiné práce ethnografické
se|také belletristou hornolužickým (zejména etnými peklady z eské poesie).
Podobn
jako v
letecli
70tých vystoupila i v letech 80tých mladá družina literární,
jež
založila
si
Lužiski Serh (1895—96), asopis Byl
to
lid
a studenty,
redigoval
Mikíawš
vlastní
list.
pro srbský jejž
Žur.
Trvání
jeho bylo píliš krátké, tak že se nemohl zakotviti hloubji v lidu i literatue. Zají-
mavo
jest,
že byl vlastn
orgánem pražské
>'Serbo\v-
ky«;
evangelití studenti úastnili se teprve v nObr. 18. M. Andricki. kolika posledních íslech, kdy se stal spoluredaktorem J. Gól. V poesii »Lužického Srba« udával tón Jakub (* 1867), jenž
Šewik
však záhy se odmlel. Povídkami z lidového života zásobil »Lužického Srba« J. Nowak-Kašeanski. Krátce po zaniknutí »Lužického Srba« vystoupil v »Katohckém Poslu « Jurij Winger (* 1872), dobrý povídká, pozdji i cestopisec a pekladatel ze slovanských hteratur. Vynikl zvlášt v povídce historické, na níž jest patrný vliv studia V. Beneše-Tebízského. Ze-
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
jména
uvésti povídky
sluší
primicija
w
Hronow
139
(1893) a Poslednja
Tuchorjii (1894).
Po zaniknutí »Lužického Srba« jest zase jediným asopisem »Lužica«, v níž v letech 90tých velmi ile a byste pracoval Mikíawš Andricki (1870 belletristickým
až 1908), spoluredaktor (a ve skutenosti redaktor) její
1896
— 1904.
Hlavním jeho oborem byla publicistika, jak bylo již eeno v djinách národnosti; krom toho psal i drobnjší rty bellctristické, pekládal, zejména divadelní hry (mezi nimi Jiráskovo drama Gero, 1906), a napsal i studii o C.išinském (1906). Po Andrickém pevzal redakci »í:južice< Jakub Cišinski (s ním byl do r. 1907 jako redaktor stále ješt uvádn Muka), za nhož, podobn jako za Andrického, vyznamenávala se »Lužica« rozhodným vystupováním ve vcech nái*odních. Také ostejší tón kritický se v ní ozýval. Od smrti Cišinského jest jmenován jako odpovdný redaktor Marko Smole, ale skuteným redaktorem jest Fr. Král (* 1886). »Lužica« vede si stále živ, zejména v projednávání vcí národních, a vynáší i jménu nových pracovník. Ale ješt nyní dominuje zde stále Cišinski pozstalými básnmi a básnickými peklady. od
r.
»Serbske Nowiny* vycházejí pi stejném programmu i rozsahu od r. 1884 redakcí Marka Smolera (* 1857), syna velikého buditele lužického, M. Smole koná ve
svém list nemalou práci belletristickou nesetnými peklady povídek a novel (hlavn z eštiny a ruštiny). V » Srbských Novinách « v prvních letech XX. stol. poal uveejovati básn v antických rozmrech starší evangelický spisovatel náboženský, Matj Urban (* 1846). R. 1905 vydal sbírku jich Wótinske hrona, blížící se svými thematy vlasteneckým básním Cišinského. Po ní následovala sbírka vlasteneckých sonet Wokewne woi
nješko (1907) a náboženská báse nebo vlastn kruh básní, psaných antickými rozmry a opvujících utrpení a oslavení
Kristovo:
Stawizna
cei-pjenja
a prekras-
ADOLF ERNÝ:
140
njenja našeho
Knjeza a Zhóžníka Jezom Khrysta
(1908).
Od
1891 vychází pi » Srbských Novinách « jako samostatná píloha náboženský týdeník Pomhaj Bóh r.
Góle
J. (v prvých 2 letech také F. Selly a Lenika) a K. A. Fiedlera; krom toho vycházel jako samostatná píloha »Srbských Novin« od r. 1881 Serhski Hospoda, jenž se od r. 1883 tiskl pi stejném obsahu zvláš v pravopisu evangelickém a zvláš v kajej dlouhá léta tolickém. Založil jej M. Ilórnik, po
redakcí
P.
(od 1882) redigoval G.
potom Jak.
Ku bas,
po
Nowak-llorj anski
nm nm
K.
Wjerika, pe-
a po nkolikaleté
SJodek
a M. Nawka. V posledních letech stávce J. vycházel již jen v pravopisu katolickém a koncem r. 1910 byl zastaven (splynul s »Kat. Poslem*). V »Gas. Macicy Serbskeje« pibyli v posledním desíti(lánky historické), letí noví spolupracovníci Marcin Matj Ilandrik (národopisné a jazykozpytné studie a materiály z okolí Slepého), Jurij Pilk (etné rozpravy historické), Bogumii (G.) Š\vela (jazykozpytné práce o dolnolužitin). Jakub Nowak, Jakub Šewik, Jan Gyž (pisp, literárn hist.), M. Andricki (studie o Ci(sbírky folkloristické), Jan Kišinském), Mjertyn (studie o mythologii), Polák Alfons žan, Jan Aug.
Ren
Mo
Jen
Paeze w ski historické
i
(studie
jazykové),
statistické,
Rus
historické, literárn-
F r a n c e v (korespondence). F. Tajrych a j.
VÍ.
echové Jos. Karásek a V druhé polovin let desátých XX.
stol. vzniká také asopisectvo pro dti a vbec se rozvíjí literatura pro mládež. Do té doby nebylo asopisu pro mládež krom nkolika ísel asopisu Njebjeska Zahrodka (1888), a lo ješt byl podnik cizí (byl vydáván asi ve 13 eech zárove). R. 1906 zaal Fr. Král (pseud. Rachlowc) vydávati tvrtletní dtské pílohy ke » Katolickému Poslu « {Raj) a k » Srbským Novinám « (Zahrodka). »Raj« potom vydáván byl a konen vychází trnáctidenn písmem latinským, kdežto »Zahrodka« se neroz-
msín
141
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Neblahá roztržka v pravopise a nepochopitelná kon-
vijí.
servativnost evangelík, kteí jinde jsou hlasateli pokroku,
kdežto v Lužici
tvrdošíjn
meckém
pravopise,
vydal
1911 pro dti
r.
vyšel
i
bený G.
škodí i
ulpívají i
zde.
n-
na zastaralém
ilý redaktor »Ráje«
kalendáík Nadéja.
K.
1910
pkn
vypravený, illustracenii Preissigovými ozdopeklad Karafiátových »Brouk« {Brunki) od první to knížka svého druhu v lužicko-
Wjeky,
srbské literatue.
Oba kalendáe pro lid, evangelický Pedéenak Krajan, vycházejí dosud pravidelné.
a ka-
tolický
Jak patrno, literatura hornolužická rozvila se za polet znamenit. Rozkvt její oznauje nejlépe asopisectva od Dej ková » Vypráve a Kurýra* soudobých asopis hornolužických, ve až k oznaují postup jména Smole, Pful, Hórnik, Muka, v belletrii pedevším jména Zejle a išinski. Ale v belletrii skoro po dv desítiletí od zániku »Lužického Srba« paod družiny, seskupené kolem tohoto novala stagnace listu, nevyskytlo se mladé hnutí, které by vyneslo nové
sledních sto
rozvoj
vd
ad
—
síly.
Stál tu jediný, silný Gišinski, vedle
staiký Radyserb-Wjela
a
vystoupil
nhož
rovnž
se ozýval starší
již
pracovník M. Urban. Za tch okolností psobila smrt Jakuba Cišinského tím více jako úder hromový. Vyslovovány i pessimistické obavy, že tento nejskvlejší dosud zjev lužickosrbské poesie byl zárove posledním básníkem lužickosrbským vbec. Ale nebylo by to ani pirozeno, kdyby ze semene jím zasetého nemlo nic nového vzklíit. V posledních letech, ješt za života Cišinského, ozývala se v »Lužici« nesmle nová jména básnická: Michal' Nawka, Jan Gyž, po smrti Cišinského Józef Nowak, Józef Jakub aš a kos odvahou a vervou Jan Skala, pi jehož pružných verších a poeticky zachycovaných náladách pírodních bezdky tane otázka: Snad ten pináší zase jiskru boží a jest povolán, aby znova vznítil plamen lužické poesie? Z ostatních M. Nawka pokouší se i na poli drobno-
—
nen
Ad.
erný: Lužice a Lnžití
Srbové.
H
ADOLF ERNÝ:
142
kresby novellistické a pekládá (peložil Gogolova »Hevisorj<\ krom noho vystoupil delší povídkou PawO'!' Domaš (vlastním jménem Mi kiawš Hajná), piln pekládá Jan Bryl (Serbin) a píše s Nawkou, Wjekou a j. i rzné lánky. Pipojíme-li k nim F. Krale, remáme pojednou novou, daktora »Lužice« a »Ráje« literární, tak oekávanou. Kde družinu dlouho mladou jsou nová poupata, jest nadje na kvty a plody. Nová družina má pipravenjší pdu pod nohama, než mli pedchdcové, mže tedy pracovati smleji, více do hloubky i do šíky. Jen má-li dosti vnitní síly a talentu. kéž nás nesklame. Jsme na prahu doby nových nadjí
—
—
B. Dolnolužická. 1.
Doba
a luž.-srbskou
zákona
vbec
jest
(viz str. 109.) z
luž. -srbský
památkou dolnoluž. Jakubicv peklad Nového 1548. Také první známý tisk
stará. První r.
literární
Zpvník a Lupeklade Albina Mollera
náleží dolnolužitin,
je
to
therúv malý katechis'inus v (asi 1542 až asi 1626) z r. 1574. Následoval r. 1610 katechismus Enchiridion Vandalictim, jejž vydal On-
dej Tara (Tharaeus).
Jak patrno, také literatura vyvolána potebou náboženskou, jíž výhradn sloužila až do stol. XIX. Pi tom ovšem pirozen byli spisovatelé dolnolužití jako hornolužití vedeni k badání jazykovému; tak již r. 1650 Jan Chojnan (kolem 1600 1664), pokusil se o mluvnici dolnolužickou Linguae Vandalicae conatus, která však nikdy nebyla tištna, ale asto opisována. Tiskem od Tharaeova katechismu nic dolnoluž. nevyšlo (nepihlížíme-li k malému Ahecedái z r. 1671) až do psobení Bohumila Fabricia, rozeného Nmce, jenž r. 1706 vydal dolnolužická
byla
—
Lutherv malý katechismus
a vida, kterak dychtiv byla knížka pijata, založil ve vsi svého psobení (v Koeni u Chotbuze) vlastní knihtiskárnu, v níž vytiskl
peklad Nového zákona
r.
1709 a pozdji ješt
r.
1728
143
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Po
nm
polovin XVIIÍ. století vydánáboženské spisy (katechisvali my) Abraham (1670—1732), Krysa Gabriel Fabricius (f 1757) a Bohuvr L. Lehmann. Ve druhé pol. XVIII. století psobili v dolnolužické literatue ti Nmci: Jan L. Wille vydal r. 1753 Knihy žalm, r. 1760 Kancionál; r. 1754 a 1769 Jesusa Siracha, Hauptmann Boh. Jan (1703—1768) vydal r. 1761 velmi dobrou Dolnolušickou mluvnici a 1769 Luhnowa 1741.
v prvé
Dolnolužickým
Srbm
Kežk
ski sarski
samhuch
(kancionál);
dler (1758—1841) vydal
konen
Jan
S.
Schin-
1791 Biblickou djepravu. Vedle nich pouze dva Dolnolužiané koncem XVIII. stol. vnovali se literárním potebám dolnolužického lidu: Jan Bjedrich Fryco (1747 1819), který peložil Starý zákon (1797), a bratr jeho Pomhajbóh Khrystalub Fryco (1744 1815), vydavatel Lulherova Katechismu (1774), modliteb (Bjatowarske knigiy 1797) a j. Na poátku XIX. stol. oba peklady Písma, Frycv a Fabriciv, znova r.
—
—
ei
vydal Schindler, ale pokazil mnoho dobrého v a pravopise Frycov. Krom toho vyšla v 1. 1824 1829 trojdílná Schindlerova postilla (Patkaske knigly). Jinak nikdo se v první polovici XIX. stol. nestaral o duševní potravu lidu dolnolužického; jediný D. B. Gíowa (Kopf asi 1787 1865) vydával mu náboženské knížky (zejména Serhske spiwaske knigly, 1806) a píležitostné zpvy a písn, psané bídným jazykem i pravopisem. Pece však rozcházely se v mnoha tisících výtisk mezi vesnickým lidem, který dychtiv sahal po každém tištném slov srbském. K literatue dolnoluž. sice náleží 2. díl Sbírky písni, ale vzácné dílo to nemlo vlivu na lid; pi vydávání písní dolnoluž.
—
—
Smolaovy
byli
—
Broniš (1788 1881), Broniš, Jan Post a Komor.
Smoleovi nápomocni K.
V.
bratr jeho Jind. Aug. Dolnolužické písn sbíral také Bohakhwal M ar kus, ale ty vyšly teprve znan pozdji, již po smrti sbratelov (v »Casop. M. S.*, 1881, vyd. Hórnik). Ani Dolnolužický slovník, jejž sepsal J. G. Zwahr a jejž vydal syn jeho
H*
ADOLF ERNÝ:
teprve r. 1847, neml pi své neúplnosti a nedokonalosti valného vlivu na rozvoj chudiké literatury dolnolužické. 2. Doba nová. Teprve od r. 1848 vlivem nár. hnutí v H. Lužici nastává jakýsi obrat k živjšímu ruchu i v literatue dolnolnž. Toho roku pastor Máto Nowka (f 1862 neb 1863) založil skrovniký týdenník Bramhorski serbski Casnik, jenž však již r. 1852 pestal na pl roku vycházeti; pak ujal se redakce pastor Kito Pank (1808—1895), naež od roku 1864 jej rediguje uitel Kito Šwela (* 1836). Jsou to jediné týdenní noviny dolnolužické vlivu nepatrného, jež psobily leda tím, že byly psány dolnolužicky. » Braniborského c v bylo vždy více než » srbského*, proež zcela správn od r. 1885 jeho titul v »Bramborski Gasnik*. Krom »Casmku« jisté oživení dolnolužické literatury pivésti slibovalo založení »Serského towarišstwa Doojcneje Lužyce* r. 1850; ale po vydání agitaní brošurky a dvou knížek pro lid obsahu zábavného, peložených z nminy, innost spolková utuchla. A tak krom >Casniku« vycházely zas jen tu a tam spisy pro náboženskou potebu lidu piinním Šwely, Grysa(f 1878), Pánka, Kop fa, Tešnaa, Haussiga, P. Broniše, Kita Albína (f 1888) a Šadowa; vedle nich lze jmenovati pouze Dalejovu (K. Ch. Dalej, nm. Dahle, f 1892) strunou Dolnoluickou mluvnici, nm. sepsanou ku poteb srbských žák gymnasia chotbuzského. Dležitost má nové vydání Nového zákona z let 1860 péí J. B. Tešnaa a hlavn vydání celé bible péí pastora K. Haussiga (1821 až 1870) a jeho spolupracovník Albína, Sadová, Broniše, Pánka a Tešnaa. Nejvtší innost vyvíjel Jan Bje(1829 98), jenž zahájil své psobení drich pekladem nmeckého traktátu proti opilství Z kjarchoba domoj, naež se vnoval vydání Nového zákona a úastnil se vydání celé bible. Dvojí vydání Willova
nm
zmnn
—
Tešna
kancionálu (1860 a 1866) pod srbským názvem Serske
duchowne kjarlišow
kjarliše,
pro
školy
dále
Wósoméaset
(1869),
sbírka
pv.
duchownych kázání Ten
I
I
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
knz
mój pastý (1869, 4. vyd. 1901) a Nowe hjatowarske knighj to další hlavní body jeho innosti. jo
—
mají knihy Tešnarovy dležitost snahou po istot jazyka a ustálení pravopisu. Do této doby spadají skrovné poátky dolnolužické
Pro
literatura dolnolužickou
Prvním básníkem dolnoluž. byl Kito B. Stempel (asi 1787 1867), jenž peložil Faedrusowe basnickí (v »Gas. M. S.« i v otisku r. 1854). Peklad Theokrita zstal pouze v rukopise, tak jako vtšinou i jeho pvodní, široké básn epické, z nichž jedna dokonce se ztratila; jen v *Lužia64 tištny jsou nu« 1861 nkteré ukázky z básn Te belletrie.
—
—
tsi rychle tšubale: zuk, Tžkopádné gios a rc. verše jeho mají cenu spíše než literární. filologickou Nkolik slabých básniek napsal Hendrich (1833—1884; pseud. Bu-
Kopf
kowinski) do »južiana« a Mjertyn Grys (f 1878) do »as, Ma. Serb.«; Grys
krom toho vydal sbírku ná-
Obr. 19. M. Kósyk.
božných i svtských písní, peložených i pvodních, literárn bezcenných (Spiwana mtodym i starým, 1867). Teprve vystoupením e vang. duchovního M. Kósyka(*l 853) v »Gas.
Ma.
Serb.«
1878 objevuje
lužické vážnjší talent básnický.
se v literatue dolno-
Od velých
elegií vla-
steneckých pešel k písním a balladám v duchu národním, kterýž obrat konen vynesl dolnolužické literatue
rozmrnjší idyllu Serbska swaéba w Biotach (1880), psanou hexametrem. Po ní následovala historicko-epická báse Péerada markgrofy Gera (»as. M. S.«, 1882)
ADOLF ERNÝ:
146
a drobnjší básn v »lL,užici«, kleré však po odchodu básníkov do Ameriky slále idly, až konen básník odmlel se úpln. ást jeho sebraných básní vydalo dolnolužické studen Isvo 1893 {Zhrka dolnoserbskich psnow). Ped ním r. 1877 vydal Nmec Jií Sauer-
wein (1831
— 1904)
hrstku písní, snažících se zalíbiti vkusu lidovému, Serhske stucki (v » asopise Maicy Serbskeje« i zvláš); budí však zájem více svým pvodem, než cenou literární. Sauerwein totiž mluvil a psal celou spoustou jazyk, na p. i litevsky, i jazyky východními, ale jazyk a kraj i lid dolnolužický si oblíbil obzvlášt, tak že i za jeho práva lámal kopí. Proti útonmecké žurnalistiky na Srby vydal brošurku Noch etwus mehr Licht in der sehr triíhen Sache des wendischen Panslavisínus (1885) a proti ponmování srbských dtí školou brošurku Leše-Woda abo Hucha mimo ptoda (1885). V letech devadesátých minulého století, když se Kósyk již odmloval, poal v »Casniku«, v »Pratyjic i »Lužici« vystupovati uitel Fryco Rocha-Tuaski (* 1863), který jest nyní, když Kósyk se již neozývá, jediným básníkem dolnolužickým. Básnickou individualitou, která by dovedla vznésti dolnolužickou poesii k absolutním výšinám umní, není ani on, alo má lehký verš, jímž dovede vysloviti i velejší city vlastenecké, i prostinké látky z všedního života, blízké lidovému cítní. Verše jeho nyní pravideln vycházejí krom »Casnika« také v »Lužici«; vtší ukázku pinesl r. 1898 i » asopis Maicy Serbskeje* {Wnašk dolnoserbskich ps-
km
now).
Kolem
r.
1880, kdy Kósyk
vystoupil,
vbec poal
živjší ruch v dolnolužické lileratue, podnícený zejména založením dolnolužického odboru > Matice Srbské*.
také
—
Duší tohoto odboru byl Hendrich Jordán (1841 1910), pvodem Hornolužian, který v matiních knihách vydal adu povídkových a vzdlávacích spis pro lid (Bogumit, To som cyni^ za tebe, Jaden zen w Kapernmime a j.) ad. On také pispíval pracemi z dolnoluž. folklóru
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
a slovnikáství
hiziske ludowe
do »as. Maé. Serb.« hajki,
1876
— 79).
f
zejména Delnjo-
V
vydávaných dolnolužickým odborem,
lid,
14-7
publikacích
krom
pro
Jordána
Tešna, Rocha, Krušwica, Ladko, k, Haussig, Ržo, Koíožej, Nyka, Šwela, P. Broniš, G. Broniš a j. spolupracovali
Koe
V jazykozpylu dolnolužickém
pracovali Hornolužiané
Hór nik (rozpravami v »as, Muka, který vydal zmínnou již
M. S.«) a zejména E. mluvnici dolnona základ jeho lužickou. Po prací Dolnolužian G. Swela (* 1873) ujal se zejména otázky pravopisné a vydal pravidla sjednoceného a ustáleného dolnoiuž. pravopisu [Dolnoserbskí pšawopis, 1903). Velmi prospšnou práci, zejména pro inteligentní dorost, vykonal také svou praktickou mluvnicí a cviebnicí dolnolužickou {Lehrhiích der niedenveridischen Sprache^ 1905 a 1911). Do starších roník »Cas. M. S. « slovnikáskými pracemi (krom H. Jordána) pispívali Dolnolužiané K. W. Broniš a J. B. Nyka, do novjších krom Nyky pracemi jazykozpytnými a folkloristickými G. Šwela, G. Bolte a M. M.
histor.
nm
Mó.
asopisectvo dolnolužické zastupoval do
Bramborski Casnlk. Vycházel boženský redakcí
sice v
1.
r.
1870
1904 jen
— 71
ná-
msíník Missionske powsci a roku 1890 Broniše týdeník pro lid a zejména pro
G.
mládež Serhska Jmtšoba, ale oba zanikly. Teprve koncem r. 1904 poal ev. fará B. Bieger vydávati náboženský msíník Wosadnik, jenž dosud vychází redakcí F. Rochy (více o »Wosadniku« na str. 93.).*) Hlavními prameny djin lužickosrbské literatury jsou a Dnmanovy, vzpomenuté v této kapitole. Soustavný pehled podán v díle A. N. Pypina a V. D. Spa*)
práce
sovie
Jenovy
slavjanskich literatur* (díl II., 2. vyd. 18B1, 1880 — 82). Kromé toho viz moje práce: »0 nynjší luž. literatne« (Rzné listy o Lužici, 1894), 3>Sto let lužického asopisectva* (Kvéty; 1899); »Slo let lužickosrbské poesie* (Slovan. Pehled III.), »J. Cišinski a nová doba horno»Istorija
eský peklad Kotíkv
148
ADOLF ERNÝ:
VI.
Umní
Umní,
výtvarná
hudba, divadlo.
zastoupena jsou u
Srb
Lužic-
kých jediným jménem; byl to Hendrich Theodor Wj(íla (nmecky Wehle, 1778 1805), oblíbený u dvora cara
—
Alexandra
I.
Maloval krajiny kavkazské, perské stepi atd.
Šastnjší jsou Srbové Lužití v hudb, v níž vynikli hlavn tri skladatelé: Korla August Kocor (1822 až 1904), Bjarnat Krawc 1861) a Jurij Pilk
(* (*
1858). První
nikl
z
nich vy-
etnými písnmi,
danými
v
sklá-
duchu národ-
ním; cykly takových písní jsou i vtší jeho skladby oratorické(» Nalco « » Podlco«, »Zn«, >Nazyma«, »Zyma«, »Kwas«), ba i opera » Jakub a Khata* (vše na texty Zejleovy). O proniknutí jeho skladeb ,
duchem lidové písn svdí znárodnní etných jeho písní. Modern vzdlaný skladatel jest Krawc; ím jest Gišinski sii,
Ubr. 2U. K. A. Kocor.
a
také
erpají
Krawc hudb Také on jest skla-
tím jest
srbské.
ty,
srbské poe-
datelem etných z národní písn, náležejí
písní, ale
náladou
lužické poesie* (Slov. Pehl. IX.), výroní pehledy lužickosrbské literatury v ronících Slovanského Pehledu, >První lužický asopis a jeho redaktor* (Zlatá Praha V.), »Michal Hórnik* (Slovanský Sborník, 1887), »Vlastní životopis J. A. Smolea« (Slovanský Pehled XII.), »Lužické spisovatelky* (Lumír, 1894), >Herta Wicazec« (Budyšín, 1901), »Stawizny basnistwa íužiskich Serbow« I. (Bud., 1910) a j.
149
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
provedením hudb moderní. To zejména platí o jeho delikátních skladbách symfonických (»Pri Lubaéec a j.).
i
Moderní,
náladový
velice
skladatel
jest
i
Pilk
(pseud.
Pawoí Hodžijski), jehož zpracování nár. písní jsou znamenitá. Z vtších jeho skladeb zasluhuje býti uvedena opera »Smjertnica«. Mladší jejich epigoni (Síodek, Frejšlak) nevyspli ješt v hudební individuality. (O
hudb
v oddílu:
lidové a hudebních nástrojích
Umní
Divadlo njaké
bude
e
níže
lidové.)
v srbské Lužici jest dosud jen ochotnické,
scén nemže
ei.
První divadlo srbským jazykem bylo hráno 2. íjna r. 1862 v budyšínské srbské Besed. K pedstavení tomu zvolen Klicperv » Rohovin tyrrohý« v peklade J. Csly (»Rohowin Štyriroha«). Ód té doby ada vesnických spolk hlavn v saské H. Lužici pstuje horliv také divadlo; i studentstvo o svých skhadžowankách poádává divadelní pedstavení. Reperloir lužický jest ovšem lidový; skládá se skoro šmahem z peklad a zpracování divadelních her cizích, vtšinou eských (KHcperových, Pflegrových, Stroupežnického, Koldy Malínského, Jiráskových a j.), též polských (Baíuckélio, Fredry), ruských (Gogola) a nmeckých. Pináší je »Serbska džiwadowa zbrka* (dosud 17 ísel), kterou vydává od r. 1880 Arn. Muka o
(s
stálé
býti
ním po njaký as i Gišinski a Andricki). Krom ní i » DžiwadJowa zbrka « Marka Smolera (dosud 4 .).
jest
mimo tyto sbírky, tak že divadelní hry vyšly všech divadelních her vydáno dosud 40. Cizí hry pekládali a zpracovávali J. Úsla, A. Muka, J. Bart-Oišinski, M. Žur, J. Winger, M. Andricki. M. Hajná, M. Nawka, Jediným pvodním F. Kral-Rachlowc, M. Kokla a j. dílem dramatickým urité ceny literární jest Jakuba Cišinského historická truchlohra »Na Hrodžišku*. Jinak jest i nkolik pvodních her lidových, zvlášt žert a frašek, od H. Dumana, M. Andrického, M. Hajný a j. Nkteré
Opera srbská
i
(a
jich jest
nkolik od Kocora, Krawce
ADOLF ERNÝ:
150
1 a Pilka na libretta Zejlerova, Cišinského a
Dumanova)
dosud provedena nebyla.*)
VIL Život spolkový.
Doplkem
k oddílu o djin:ích lužickosrbské národ-
podávám pehled ruchu spolkového, ponvadž v nm obráží síla národního uvdomní a životnosti vtve
nosti se
lužickosrbské. stojí spolky k vydávání knih, nejpednjší místo zaujímá Macica Serhska v Budyšinje, zárove jediná uená spolenost Južickosrbská. Vydává vdecký » asopis Maicy Serbskeje*,
Na prvním míst
z nichž zase
samostatné
vdecké
publikace a spisy pro lid. Její výroní shiowna zhromadžizna* (valná hromada) koná se pravideln ve stedu povelikononí a jest pedním národním svátkem lužickým. Tento den, steda po velikonocích, jest vbec dnem pehledu národní práce; na nj
kladou své výroní schze i jiné kulturní spolky, zejména svaz spolk studentských, i sjíždí se v tu dobu srbské vzdlanstvo i probudilejší rolnictvo ze všech konc Lužice do Budyšína, radí se, beseduje a vším tím posiluje a
rozohuje k
další práci.
Pi
Matici jest
ada
pra-
odbor^ které se scházejí a o své innosti refehlavn po vánocích; nyní jest jich 9, totiž: odbor
covních rují
azykozpytný, historicko-archaeologický, národopisný, umlecký, belletristický (a zárove divadelní), hudební, paedagogický, pírod o-
j
zpytný
a
národ o.hospodáský.
—
K
Matici Srb-
ské pojí se jako samostatný odbor Matice Dolnoluzická, který se stará o vydávání lidových spis dolnolužických.
— Vedle Matice psobí v Horní Lužici Serbske hitherske
knihowne towastwo^
mj
*) Srov. v knize >Rzné
jež
vydává náboženské knihy pro
lánek »Lužické divadlo listy
o Lužici«.
a
pvecké
slavnosti*
161
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVB.
evangelíky, a podobné katolické rilla
Towastwo
swjateju Cy-
a Methodija.
K tmto spolkm dležitostí svou se druží Towastwo pomocy za stuclowacych Šerbow, poskytující stipendia
i
menší podpory srbským
studujícím.
studentstvo a jeho zájmy nejnovji (od
r.
O
srbské
1910) se stará
Towastwo starých knjezow serbskeje studowamtodéiny, t. j. spolek bývalých len lužickosrbského studentského svazu. Má peovati o udržování studentských spolk a o zachování neb zizování hodin jazyka srbského pi stedních školách. také ceje
Velmi významné
jest
Swobodne zjednocenstwo ka-
tholskich fviierjow serbskeje Lužicy (Volné sdružení katolických srbské Lužice), mající na zeteli zájmy uitelstva i obecného školství lužickosrbského
uitel
osadách. (Že se tu sdružili uitelé jen jednoho vyznání, vysvtluje se tím, že obecné školství v katolických
v Sasku jest konfesijní.)
V
dob
poslední
spolek,
totiž
(1909) vznikl také první politický Wjesne wólbne towastwo. Psobil vý-
posledních volbách do saského snmu a zado jiných dležitých otázek národních. R. 1910 na p. svolal adu veejných schzí proti zkracování beztoho skrovných práv srbského jazyka v obecné škole. Pijaté resoluce protestovaly zejména proti poínání budyšínského okr. inspektora školního rady Bacha.
born pi sahuje
i
Velký význam mají v Lužici spolky studentské, více neb mén, podle toho, kde, v ktejichž je ada rých mstech a ústavech práv lužickosrbská mládež studuje. Nejstarší jsou: Sorabicum v Lipsku pro srbské posluchae tamjší university, Serbowka v Praze pro theology i gymnasisly, kteí zde studují (v dívjších dobách i pro netheology, ale nyní správa pražského semináe takové studenty do ústavu nepipouští, ímž ve skutenosti nejsou pipuštni ani do Serbowky) a So-
—
152
ADOLF ERNÝ:
cietas slavica Budissinensis pro budyšínské gymnasisty.
K nim
Wtada^ spolek chovanc katolického uitelského ústavu v Budyšín, Swohoda, spolek chovanc evangelického semináe uitelského v témž mst, a Syrotka^ spolek srbských studujících na gymnasiu v Doupov, v uzaveném území v Cechách. (Vznik tohoto spolku je spojen se snahami saské vlády a nmeckých biskup drážanských po odstranní srbského semináe z Prahy; se pojí
dosud studovali všichni gymnasisté, posílaní do Cech, na pražském nmeckém gymnasiu malostranském nyní od r. 1909 ást jich, z nižších tíd, jest odkázána do
—
Doupova.) Dolnolužické spolky »Zwstk« a »towarišstwo« dolnolužických srbských chovanc uitelského semináe v Staré Darbni již po adu let nedávají známky života, proež jich zde k nynjším spolkm nepoítáme. Všecky studentské spolky spojeny jsou ve svaz se zvláštními stanovami, jemuž se podle jeho populárního výroního sjezdu íká skhadéowanka. Svaz má nyní tri sjezdy: letní o velkých prázdninách (híowna skhadžowanka
serbskeje studowaceje míodžiny), velikononí (naltnja vánoní i zimní v dob
dob skhadžowanka) a od r. 1910 (hodowna skhadžowanka). jarní v
Mimo skhadžowanku stojí inné pražské Luzisko-serbske towastwo Adolf erný, které nyní již není ryze studentským spolkem,
a
bylo založeno lužickosrbskými stuvystoupivšími denty, z pražského semináe (lépe eeno pinucenými k vystoupení proto, že po absolvování gymnasia nevstoupili na theologii); nyní také již to není spolek pouze srbský, nýbrž esko-lužický a se pomalu ve spolek srbofil. Ze studentských spolk pedního místa si dobyla »Serbowka« celou svou inností od svého založení. V rukopisných ronících prací jejích lenv uloženo jest množství prvotin pozdjších pedních spisovatelv a vlastenc lužickosrbských. Vybrané práce také vydala tiskem ve 4 svazcích svých »Jubilejních spis «. Svaz všech studentských spolk podnikl svým nákladem vydání Sebraných spis Ondeje Zejlera. Jinak
pemuje
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
psobí svaz probuzensky
153
poádá své sjezdy po íužickém venkov, a to každého roku jinde a hlavn v místech ohrožených. Spolek » Adolf erný* vydal »Branki<, peklad Karafiátových » Brouk*. Jinak všecky studentské spolky založeny jsou k tomu, aby se jejich lenové v spolených hodinách vzdlávali v mateštin a i jinak, spoleným studiem domácích djin, literatury, etbou a pod. rozvíjeli své národní uvdomní. Zkrátka, nahrazují si spolenou soukromou pílí, co jim cizí škola nepodává. tím,
že
Zábavn pouných spolk jest znaný poet: Bjesada v Budyšín, nejstarší ze všech, ale v posledních letech pohíchu málo inný, katolická Jednota, rovnž v Budyšín, Serhske towastwo za Khwaéicy a wokolnosc (s odborem divadelním a pveckým, což skoro o všech zábavn-pouných spolcích lužickosrbských), podobné Serhske towastwo v Bukecích, Serbska Lipa v Rakecích, Jutnica v Njeswaidle, Lubin v Budestecích, Serbosiaw v Khróséicích (x> serhske mužské towastwo*), Klinka, volné sdružení selských synk v Khróséicích, Towastwa knjeznow (spolky díplatí
Radworu a Ralbicích, Cornobóh a Jednota v Drážanech, katolické besedy {Katholske bjesady) v Staré
vek) v
Jaseci,
Kukov
(v posledních
letech znova posrbštná),
Radwou, Ralbicích a pvecké spolky (Serbske spwaske towastwa) v Khróséicích (Jednota), Radworu {MePanicích (Lipa Serbska), Ralbicích [Lilija), Bav Kulov (Bratrowstwo) a v Slepém (oba poslední v pruské H. Lužici). Vtšina tchto spolk vyvíjí velmi živou innost, zejména v posledních letech; znamením vzestupu spolkového života jsou i sjezdy srbských spolk, poádané od r. 1909. Zdá se, že povedou k dávno zamýšlenému svazu lužickosrbských spolk.
ja)^
éoni,
Takový dležitý svaz utvoila ada
spolk.
Je to
Towastwo
hospodáský ch
serbskich
nými spolky v Khróséicích, Ralbicích,
burow s poboMalém Wjelkov,
ADOLF ERNÝ:
164
Blecích, Bukecích, Poršicích
a
v
Hodžiji.
Vedle nich
jsou samoitatné rolnické spolky {burské towarstwa) v Rakecích, Šešov, Bukecích, Wojerecích, v Stróži, Wochozích (Towastwo serbskich hospodajow) a v Slepém (poslední tyi v pruské H. Lužici). K nim se druží spolek k [)OJišování dobytka v Ralbicích a velarský spolek Serbska polnica v Khróséicích.
Sem
hodí se pipojiti hospodáské
itelny cích,
záložny
a
spo-
{nalutowafnje) v Radwou, Róžanté, Khróséi-
Wotrow,
a Malešecích.
Hodžiji, Baconi, Malém Wjelkov, Zari Také svaz tchto záložen se pipravuje.
Ve Velké Dubraw
na podporu nemocných; v Džiwocicích náboženské Serbske evangelske-lutherske missionske towastwo*) je spolek
Celkem tedy mají Lužití Srbové nyní (pokud lze 66 spolk a družstev; z nich jsou literární 4 (poítáme-li samostatn i Dolnolužickou Matici), mezi nimiž 2 náboženské (jsou tedy náboženské celkem 3),
zjistit)
uitelský 1, obecn kulturní 1, politický 1, studentských 7 (i se spolkem »A. Gerný«), zábavn-pouné 24 (mezi nimi ryze pveckých 7), hospodáských 16, podprné 2, pojišovací 1, záložen 9. Podle náeí jost jen 1 dolnolužický (nepoítáme-li neinné 2 spolky studentské), ostatní hornolužické. Z hornolužických pipadá na pruskou ást Horní Lužice 6, na saskou Horní Lužici 52, mimo Lužici má sídlo 7 spolk. Od prvního pehledu lužickosrbských spolk, jejž jsem podal v L ro. Slovanského Pehledu, piibylo 13 spolk.
—
VIIL Školství.
Jak
již
eeno,
národního školství obecného ani vyš-
šího v Lužici není; srbský jazyk jest v lidových školách
*)
Jsou v srbském kraji
ale ty jsou
nmecké duchem
i
i
spolky vojenských vysloužilc,
psobením.
155
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
pouze ponioeným, stední školy jsou vbec jen nmecké. Pece však ve smru národním jsou v Sasku mnohem lepší pomry než v Prusku.
V Sasku již školní zákon z r. 1835 pihlížel nkud k mateskému jazyku lužickosrbských dtí:
po-
dovoloval uiti náboženství také srbsky (školy obecné jsou totiž konfessijní). R. 1848 podali Lužití Srbové k saskému ministerstvu petici, jejíž hlavní body žádaly ve vcech školských: 1. rovné právo srbštiny s jazykem
nmeckým
ve školách srbských, tedy zavedení škol utranmeckých; 2, zavedení srbštiny jako
kvistických místo
zvláštního pedmtu vyuovacího na gymnasiu a uitelském ústav, pro chovance uitelského ústavu pak zavedení hospitací na nkteré srbské obecné škole. Jak patrno, byly požadavky srbské petice velice skromné proto ani ty v celém rozsahu nesplnny; kdo málo žádá, dostává ješt mén, ne-li nic. R. 1849 vláda ustanovila, že se má v elementárních srbských školách vyuovati náboženství na základ mateského jazyka dítek, krom toho pak i srbskému tení. Tak zní v podstat i nový zákon školní z 26. dubna r. 1873. Dle nho vyuuje se i
—
náboženství
srbsky
tam,
kde jsou srbské bohoslužby;
pi tom však má se pihlížeti k tomu, aby dti dovedly nmecky povdti. Podle slovného znní zákona vše i
jest
vlastn
i
v náboženství lužická srbština jen jazy-
kem pomocným. tení a srbsky.
dospli k
a psaní
Ve všem ostatním
nmin.*) Tu
záleží
poátku nmecky se co možno nejdíve mnoho na uiteli a míst-
uí má
se s
»Den Kindern wendíscher Nation *) § 12. odst. 4. zní: sowohl das deutsche, als das weiidische Le=en zu lehren. Es ist darauf zu halten, dass sie Sicherheit und Gewandtheit im schrifUichen wie im mdndliclipn Gebrauche der deutschen Sprache erlangen. In don oberen Klassen ist in allen Fáchern in deutscher Sprache zu unterrichten. Nur der Religionsunterist
richt ist unter Mitanvv^endung ihrer Multersprache zu ertheilen, so lange regelmássiger, wendíscher Gottesdienst fur die Ge-
meinde abgehalten wird.
166
ADOLF ERNÝ:
ním školním vládní
kdežto
dozorci, jímž jest z pravidla íará; okresní,
inspektor
pihlíží jen
k
nmeckým výsledkm,
srbskému jazyku vnuje pozornost jen mu, že jest píliš pstován.
—
zdá-li se
V pruské
Lužici,
hlavn
dolní, jsou
pomry
tehdy, lužic-
kého školství mnohem nepíznivjší; souvisí to dílem s neblahými pomry lužického kostela v tchto ástech
pirozen nmeosada nmeckého i
Lužice. Konfessijní školy lužické jsou tjší
i
srbštjší podle toho,
má-li
srbského faráe, a v té píin jsou pomry zvlášt v Dolní Lužici smutné. Vláda pak stojí tu ode dávna píke proti srbské Popelce. Již Bedich Vilém 1. vydal (ovšem jen pro Ghotbuzsko, ponvadž v ostatní Lužici vládli kurfirštové saští) dva germanisaní patenty v 1. 1714 a 1735, dotýkající se krut i lužické školy. Jak již na
svém míst eeno, není posud
v
Prusku obecných
zá-
kladních zákon školních; školství ízeno jest naízeními ministerskými a výnosy vládních dozorstev (Regierung), platnými pouze v píslušných okresích vládních. Za dob školního rady Stolzenburga vydána lehnickou správou nkterá vynesení, pihlížející s jistou spravedlností i k potebám srbských dtí pruské Horní Lužice. Od r. 1874 však nastala tu nová doba útisku tím bezohlednjšího, jenž nepovolil, pokud neodstoupil pvodce jeho, školní rada Bock, zapísáhlý nepítel Srbstva. V listopadu 1891 konen dovolila lehnická správa užívání srbštiny (ovšem jako jazyka pomocného), ve všech pedmtech krom jen kdyby pot. Dovolení na papíe by tu bylo také byla dobrá vle u nmeckých a nmících inspektor, ba i uitel! Frankfurtská královská správa nevydala posud žádného výnosu, hledícího k potebám dolnolužických škol, jako by ani Srb v Dolní Lužici nebylo. I vypadá to v dolnolužických školách v národním ohledu žalostn. Podle Muko vy » Statistiky* bylo roku 1884 v Dolní Lužici 58 farních osad se školami zcela nmeckými, kdežto jen ve 14 osadách užíváno pi vyuování ásten také srbštiny! A tch 14 osad náleží
—
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
vesms
k
chotbuzskému;
okresu
se
v
solva
7
tyech
v ostatních
Srbskému tení
okresích je srbština ze škol vylouena.
vyuuje
157
osadách okresu
—
chotbuzského,
srbskému psaní nikde! Z té píiny, že se dolnoludít vtšinou nenauí ve škole srbsky ísti, vydal H. Jordán (nákladem Alf. Parczewského) Cytanku pro žické
samouky
r.
1883.
ítanky jsou: abecedá dolnolužický 1735 [Serbske katJwlske ABC-kniški, po druhé 1780) a Šera chovy Hornotušiske šnlkniški (pro evangelíky) 1770, pozdji 1778 a 1803. V dob probuzení vyšly: Kornigova ítanka pro evangelické školy Lazowarske knižki za serbsku Nejstarší lužické
1671, hornolužický
mlodéinii
Kiliánv
1842, jež však
nevešla
skoro
v užívání, a
Schneiderova ítanka pro katolické školy 1 847 Knizki k prnjam' lazuwanju w serskim^ nmskim a iaconskim pismje (srbským písmem rozumí
se katolický pra-
Ta byla 1866 naPrnja ítanka za
vopis, latinským pravopis analogický).
hrazena Horníkovou ítankou serbske katholske wuernje, jíž se užívalo až do let osmdesátých. R. 1883 vydána pod týmž názvem ítanka Braunerova za spolupracovnictví Horníkova. Místo ní r. 1
903 zavedena
Symankóva Prnja
školy dostaly
gelické
teprve
r.
1872
Htanka. Evan-
piinním
Matice
Srbské ítanky Bartkovy (I. a II.), jichž se, arci v novjším zpracování, užívá dosud. Jinak jsou rzná vydání
katechismu (pro katolíky nyní od F. Rzaka, pro evangelíky od J. Jakuba) a biblické djepravy (pro evang. nyní od Matek a) pro lužické školy, z nichž jmenovati sluší Horníkovy Bíblijske staivízny 1891, sepsané klassickou srbštinou. Péí Matice vydán i školní zpvník Spwna raclosc (srbsko-nmecký). V letech šedesátých vyšly pro srbské školy pruské Horní Lužice školní knihy, a to 2 stupn ítanky, 2 katechismy, biblické djiny a první úvod do nminy. Za doby Bokovy však i
zakázány. Také dolnolnžické školy dostaly koncem let šedesátých (1867) ítanku Schreiblese-Fihel fiir deufschAd.
erný: Lužice
a Lužití Srbové.
12
ADOLF ERNÝ;
158
wendische Schtilen pro elementární tídu od
F.
Boj
ta,
a
v ní bylo více nminy než srbšliny; od tch dob však ^nová nevydána. Jinak jsou vydání katechismu i
[Dr.mertyn Lutherusowy mwty Katechismus) lických
déjin
{Bibliske
huUcowana
a
bib-
ze starego Testa-
menta od H. Jordána) pro školní potebu. Srbskému tení v nemnohých školách uí se dti na vyšších stupních z bible a kostelních zpvník. Kandidáti uitelství ze saské Lužice vzdlávají se na ústavech uitelských (evangelickém a katolickém) v Budyšín i na uitelském ústav (evangelickém) v Lubiji, z pruských Lužic pak na ústav v Staré Darbni (Alt-Dobern). Srbské chovance evang. ústavu budyšínského vyuuje mateské jejich uitel Polán, chovance katolického ústavu fará M. Žur, budyšínské
nmeckých
2
ei
gymnasisty
ev.
fará
z
Bukec
G.
Mjewa.
Piinním
>Towarstwa starých knjezo\v« mají býti zavedeny holužické srbštiny také na budyšínské reálce i na
diny
škole rolnické.
To vše, co lze o lužickém školství povdti. Nejlépe v národním ohledu jsou opateny dti katolických škol, kde psobí horliví uitelé, kteí si také založili vlastní uitelskou jednotu. Na evangelických školách jest vedle dobrých vlastenc mnoho vlažných Srb, ba i odp. dlík, pracujících proti vlastnímu národu. V dolnolužických školách jest nkolik ušlechtilých vlastenc (mezi nimi básník Rocha), ale jest jich málo.*) IX. Lid. 1.
Povaha tlesná
a
duševní.
Srbové Lužití jsou Hd zdravý, otužilý, postavy vysoké, ne hrmotné, nýbrž spíše ztepilé; to platí zejména .
*) Srv.
Slovníku
mé lánky
>Lužickosrbské školství< v Struném a »Lužická škola* v knize Rzné
Paedagogickém
listy o Lužici.
159
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
prmrn
O Hornolužianech, kdežto Dolnolužiané jsou postavy menší, za to ple jejich jest jemnjší, zejména v Bio tch, kde ženy vynikají krásou. Vhisy jsou vt-
šinou tmavé, si
oi hndé. Vousy muži
skoro bez výjimky
hoh'.
Jako pední duševní vlastnost Srb Lužických nmecké prameny, zejména starší, vytýkají uzavenost a nedvivost k cizincm; novjší spisovatelé nm. (Schón, MiJller a j.) sami vysvtlují, že tuto nedvivost vyp-
odvký
stoval
cincm
útlak
nmecký. K nedvivosti
pojí se osobní hrdost,
vi Nmcm
i
pánm,
proti ci-
což obé jest Srbm štítem štítem poestnosti. Ji-
dvatm
nak jost Srb pímý, bez fal-e a Isli. Vrchnosti duchovní svtské jest oddán ncobmezenou vrností, loyálnost jeho jest nezkazitelná; jsa konservalivní v celém život, v život politickém. Srbští jest konservativní zejména vojáci byli r. 1849 jedinou oporou saské dynastie, srbHí volii jsou vždy spolehlivou podporou stran konservativních. Smry radikální a pokrokové nemly dosud do Lužice pístupu. Konservativnost lidu je také jednou z píin dosud trvající nesjednocenosti v pravopise hornolužickém. Tyto vlastnosti vysvtlují z ásti houževnatost, s jakou Srbové Lužití po vky odpírají germanisaci. Srb nepohlíží na Nmce vzhru, naopak má vdomí jisté pevahy nad ním; nenávisti národnostní však nezná. íká: každý Srb i
i
umí srbsky nmecky, ale Nmec jen nmecky. Má tedy sám jisté uvdomní národní, nepihlížíme-li k tomu, jehož nabyl vlivem literatury a národní práce. Má sám i
i
jisté
vdomí
slovanské, jehož nabyl
pímým
stykem
s ji-
nými Slovany; charakteristický jest výrok prostého Srba ze zapadlé vesniky: Poláci, Rusové, Cechové mluví. také srbsky, jen že eí trochu obrácenou. svoji (pokud na nj nemla demoralisující vliv germanisace) miluje, jako miluje svoje pole, svou ddinu, svj kraj. Jsou i píklady, že se ada rodin vysthovala jen pro germanisaní útisk. Jinak Srba Lužického vyznauje hluboká nábožnost. Jediné vtší hnutí vysthovalecké kolem pol.
e
ADOLF ERNÝ:
160
mlo píiny
náboženské Jest zbožný až k bináboženská nesnášelivost jest ho daleka. Vyznání svému jest vren nezlomn, pestoupení k jinému vyznání neb smíšený satek pokládá se za nejvtší neštstí, ale pi tom ob vyznání v Horní Lužici stol.
XIX.
gotnosti,
ale
(Dolní jest veskrz
evangelická)
vedle
žijí
sebe
v nej-
vzornjší snášelivosti a svornosti; pezdívek pro jinovrce v jazyce lidu srbského není. Lid mluví o božím slunéku, boží
bouce, božím obilíku bože
wjedro,
žita),
pozdravuje
duševn etné píklady. prostý sedlák Jan Gelanski (f 1767),
proklínání však naprosto nezná. byslrý;
písmák
síónko, bože njese jen božím jménem,
atd. (bože
a literát
Jest hloubavý,
samouk
jsou
V XVIII. stoh žil který se sám nauil (ovšem v rzném stupni) 38 eem. Z jiných vyniká písmák Jan Nepila a básník samouk
Míók;*) není ísla »Srbckých Novin«, v nmž by nebylo píležitostného veršování (ke krtinám, svatb, jubileu, úmrtí atd.) od njakého vesnického samouka. VšePetr
obecná mravnost jest na vysokém stupni, o emž svdí minimální poet zloin. Na pomr obou pohlaví Srbové Lužití pohlížejí mnohem liberálnji, než by bylo lze mají náboženství i ády oekávali pi vlivu, jejž na spoleenské. Poet dtí svobodných dívek totiž jest povysoký, za to manželská nevra jest naprosto neznáma. Sociální postavení dítek nemanželských jest však v Lužici mnohem lepší, než kdekoliv jinde, ba možno mluviti i o nepedpojatosti k dtem nemanželským. Srb jest krajn piinlivý a v práci vytrvalý. základním Žebrák mezi nimi takka naprosto není. založením duševním jest vážný, mnohdy až k hloubaMivosti, jest pi tom pece bodrý a veselý i družný.
]
n
mrn
A
zpv, hudbu a tanec, rád beseduje, má humor i vtip. Rád jde do »kormy«, ale pijákem není; alkoholismus rozluje
šíen *)
jest
Viz
jenom v krajinách továrních (zejména uGrodka),
mj
lánek v Kvtech roku 1894 »Lužití
pévci
z lidu*.
\
161
LUŽICE A LUŽiCtÍ SRBOVÉ.
a
ne tak, jako u jiných národ. Také pohostinství jesl
v Lužici
domovem. Ves, obydli.
2.
Lužickosrbská ves (wjes) bývá zpravidla utvoena selských dvor, tsn k sob svých obytných stavení obrácených se družících a štíty do návsi i k široké cest, jež celou ddinou probíhá. Uprosted vsi stává kostel {cyrkew), obklíený hbitovem, poblíž nho fara, škola a po pípad panský dvr (knješi dwór). K nim na ob strany podél cesty pojí se statky (kiibto) sedlák (btir): celoláník (Jenik) a plláník [poUenk), usedlosti zahradník {sahrodnik) a chalupník (khška). Nejbohatší vsi nacházíme v saské Lurovinách pruské žici, nejchudší v písených, lesnatých H. Lužice a na severu Lužice Dolní.
dvma soubžnými adami
V
chudších ddinách, nejastji na severu D. Lužice, nacházíme starší typ obydlí, v nmž pod jednou stechou pipojeny jsou k vlastnímu obydlí též chlévy a stodola. Jinak obydlí s nkolika hospodáskými staveními {djrór), ohrazený na otevených stranách tvoí plotem plakovým nebo deskovým (z prken svisle neb
dvr
vodorovn vzniknjí
Rzným
sbitých).
rzné typy
dvora:
umístním
stodoly a stájí
a) zadní stranu dvora tvoí
stodola (bróšnja, dolnoluž. hrozná), položená proti vjezdu,
jednu ske.
bonou
stranu tvoí obydlí (hornol. khža, domdijmske^ dolnol. wjaza, spa, t. j. jspa), druhou
chlévy
(hl.
spojené po
hródé,
pípad
posunuta jest
pad
bu
bu
jest
dl.
s
groz, v pomezném náeí výmnkem {wumnk); b)
chlew), stodola
v tom pístran ohranien plotem, klna (kólnja) neb písteší
ze dvora na konec zahrady;
dvr
zde místo stodoly
na
této
stojí
dlání ezanky (rzanca, rzanja); c) stodola jest vjezdu jako v pípad prvním, na jedné boné stran dvora jest obydlí s chlévy, na druhé pouze plot: d) stodol?, takovéhoto dvoru posunuta jeet na konec zak
proti
ADOLF ERNÝ:
162
hrady jako v pípad druhém; e) jednu stranu tvoí druhou chlévy se stodolou, na strané proti vjezdu pipojuje se pímo ke dvoru zahrada. V každém z téch pípad vjíždí se do dvora vraty {wrotá), nebo zvláštním stavením, kterému se íká pod kólnju (v D. Lužici a v pásu pomezném na severu Horní Lužice). V obou pípadech vedle vrat pro povozy bývají ješt dvíka (durika^ dl. éuká). Za stodolou poíná ovocná zahroda (dl. *zagroda« neb •bgiminoo^^ patrn odtud, že v ní za starodávna bývalo humno i mlat pod širým nebem), v níž zhusta stává pec (dolnoluž. pjac, péc, v pechodních podeích do hornolužitiny pjekanja): obydlí,
bu
v nkterých koninách D. Lužice mívají peci adou na široké návsi ped jednotlivými dvory. Podobn, jako chlebová pec, bývá druhdy oddlen i sklep {piwnica,
pinca). Vedle vjezdu do dvora ped prelím obytného stavení jest zahrádka zelináská a kvtinová (hl. za-
hrodka, dl. jest kvtnice zagrodka, zelnice gumnyško). V ní anebo na protjší stran mezi chlévy (po pípad výmnkem) a plotem je studnja, z níž v Dolní Lužici voda erpá se váhou, jak se v Cechách íká (dolnoluž. zwód, zwyd).
Selská stavení
v lužicko-srbských vsích jsou dvoHorní Lužici, pevládají jího zpsobu: na t. z v. tykowane khe, t. j. stavby hrazdné (lepenicové), pi nichž kostra ze svislých, vodorovných a šikmých trám vyplnna jest cihlami na pomezí sasko-pruském stavení toho druhu již mizejí a místo r,ieh nastupují bolowane khze, totiž chaty pouze devné (bola kláda). Spolené Nejnovjší stavení jsou ovšem zdná. vlastnosti lužickosrbských obydlí jsou: a) Obytné stavení (kha, domske, dl. wjaza, jšpa) vždy jest štítem a okny svtnice, tedy užší stranou (prelím), obráceno do návsi neb k hlavní cest, h) Mezi prelím a návsí jest kvtinová a zelináská zahrádka, c) Delší strana se vchojihu, v saské
—
—
—
do dvora, d) Sí {khza, dl. wjazo?) stavením; druhdy bývá píní stnou rozd-
dem obrácena jde
napí
=
jest
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
163
léna na dv ásti, z nichž pední se íká khza (dluž. wjaža)^ zadní kuchinja, ktichnja. e) Chlév (pro krávy v ÍI. L. hródšj v Dolní groé, v pomezném náeí chle^v; praseí a husí chlívek jmenuje se hl. khlw, dl. chlw) nachází se skoro šmahem pod jednou stechou s oby-
nejastji hned vedle sín; zídka mezi síní a chlévem bývá komora neb malá svtnice {mcUa jstwa). Jen
dlím,
nejzámožnjších statcích bývají chlévy a stáje z ásti neb zcela oddleny od obydh'. f) V chudších usedlostech bývá krom chléva i stodola {hróšnja, brošná) pod jednou stechou s obydlím. Je to patrn nejstarší typ, vzniklý rozdlováním z prvotního, nerozdleného obydlí, g) Stecha (tcJia) kryta jest slámou, jen u novjších stavení šindelem nebo bidlicí; úhel pi hebenu stechy jest více mén pravý, h) Lužická khza jest pravideln pízemní; jen v zámožnjších, hrazdných statcích saské H. Lužice shledáváme poschodí, t. zv. horný stof. Devné chaty v
staršího
pvodu
podkrovní
nemívají poschodí; mívají nanejvýš jen
svtniky neb komrky
(hluž.
najstwa, dluž.
najs2)a).
Podle vnitního rozdlení lze rozeznati dva hlavní typy lužicko-srbské chaty. Prvních 7 práv podaných vlastností obydlí dává obraz obecnjšího typu, rozšíeného bud všeobecn nebo pevládající mrou po celé Lužici. Pihlížíme-li k obydlí chudších jako k íorm starší, prvotnjší, bylo by ideální schéma obecnjšího typu srbského obydlí toto: jizba (hl. jstwa, á\. jspa) sí chlév stodola. Druhý, vzácnjší typ pichází jen v nejsevernjší ásti D. Lužice (na p. v Bórkovech a Janšojcích). Charakteristikou jeho jest výstupek na prelní stran, jenž obsahuje komrku, ímž stavení nabývá zvláštního rázu; krom toho pi tomto typu bývají pod jednou stechou s obydlím i chlévy a stodola, t. j. typ tento pichází jen pi zámožných, chudších usedlostech. Jiné charakterislikon jest vchod komorou do svtnice, tak že ve skutenosti má tento typ 2 vchody: hlavní, bezprostední v delší stran (ze dvora do sín) '
—
—
—
mén
ADOLF ERNÝ;
164
prelní stran
zahrádky komorou). Kojsou znakeníi tohoto typu 2 vchody do sín, tedy s obou delších stran chaty; lze tedy jednmi dvemi do sín vejíti a druhými vyjíti, ehož u prvního typu není. Schéma druhého typu by tedy bylo: komora (výstupek), svtnice, sí (po pípad rozdlená v sífi a kuchynij, a vedlejší
v
ize
nen
chlév, stodola.
Z rázovitých sluší pedevším
vnjších ozdob
lužickosrbské khéže
uvésti t. zv. sto^. Jsou to devné sloupy (druhdy ozdobn tesané a ezané) a oblouky, piléhající na prelí a pomáhající nésti lomenici; nkdy staví se >stoÍ« i k boní stn do dvora. Setkáváme se s ním v saské H. Lužici a v pilehlé jižní ásti pruské H. Lužice, a to i v krajinách ponmených. Lomenice (sivisle, plur.) bývá nejastji jednoduchá, ze svislý(;h prken sbitá, nkdy i ozdobnjší. Charakteristickou ozdobou dolnoluž. stavení je hornolužicky t. z v. kiina (dolnolužického názvu jsem nezjistil); jsou to skížené, penívající konce krajních latí stechy, piíznuté bud v podobu zobáku neb ptaí hlavy, spirály a pod. Chlévy mívají po celé délce malebnou pavláéku (gank), na niž se vystupuje po žebíku a z níž se vchází pod stechu, kde se chová seno a sláma a kde spávají pacholci.
Vnitní zaízení
bývá podobné našemu: ve svtnici v kout proti dveím (zpravidla v kout mezi okny do zahrádky a oknem do dvora) stojí velký stl {hlido), podél stn, sbíhajících se v kout za stolem, lavice (larvy, l;awM)\ u stolu bývá ješt volná lavice (jíž se nkdy íká hlidko) a stolice (stólc, stolek). V kout nad stolem visívá kíž a obrázky svatých. V protjším rohu (vedle dveí) stává misník [polca.^ dl. pólica, nkdy také špiška), jenž jindy bývá v khži. V druhém rohu vedle dveí
ohromná kamna (kachle, dl. kameny) z kachli nejastji zelených, bu plochých, bud miskovit vyhloubených. Ve tvrtém rohu stojí široké lože [l^ozo.^ dl. postoJ, ostola). V kamnech topí se zvení, ze sín, která tudy stojí
1^5
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
když není píní stnou rozdlena v sí a kuchyj; zatápí se tam pod komínem na ohništi {wohnišco, dolnoluž. hognišco, nkde též pjacyk), na nž se dvouuché hrnce pistavují na tínožky devslouží
za
kuchy
(i
nými vidlicemi {kachloíve widlicij). Jindy nalézá se pjecak (dolnoluž. pjacyk) ve svtnici vedle kamen (ve výklenku, spojeném s komínem), a vaí se jídlo na nm; v zim se vaí na ohništi, ústícím do sín, ímž se zá-
rove vytápjí kamna. Na »pjecaku« svítívalo se také louí, proto se mu nkde íká dluž. »swsnik*. Prázdné míslo za kamny nazývá se hela (t. j. peklo); v D.Lužici bývá hela tak široká, že kamna vlastn stojí ve dvou tetinách stny, oddlující svtnici od sín; asto bývá tato dolnolužická hela ástenou stnou oddlena od ostatní svtnice. Jindy dokonce zde vzniká komrka {h\. jstwina komorka). Podezdívka kamen zhusta vystupuje tak, že na ní lze sedti, jako na lavici; v tom pípad jmenuje se miika (t. j. zídka); jindy zastupuje ji prostá lawka. V kamnech je zazdn kachlenk (kamnovec) a krom nho friiha, v níž se pee. Nad kamny u stropu bývá zavšena šerdé (neb 2 3) ili hrjada^ na níž se vší
—
šatstvo a prádlo.
U
lože stává kolébka; v Dolní Lužici
u na severu pruské H. Lužice ji zastupuje primitivní plachta, zavšená od stropu íiumpažta {nmpala): (na »žerdži«), neb plachetka na tech tykách, nahoe svázaných a snadno penosných. Takovouto penosnou humpaíu brávají s sebou matky i na pole. Státi a cho-
bu
diti
uí se dít v bhadle [stojcuca). V síni vedle pjecaka bývá zdná
skrýše na popel [popjefoiva btida, popjeiowa dzra). V H. Lužici vedle pjecaka býv.í také chlebová pec (pec); astji však v Dolní Lužici pravidlem jest od hlavního stavení
—
—
bu
oddlena. V tom pípad stojí pjekarnja v zahrad, bu ped obydlím na návsi. V zadní stn sín bývá vchod do sklepa (pinca, á\. piivnica), není-li rovnž od hlavního stavení oddlena. V síni stojí též kantor, t. j. almara na šatstvo, nejastji malovaná. Ze sín vedou
ADOLF ERNÝ:
166
schody (skhó) na pdu (iuhja, hornja hibja); ást její nad svtnicí jmenuje se v pomezním náeí najspa (dl. bývá nkdy pepážkou od pdy oddlena a najspa)^ v skutenou svtniku upravena. Zde neb v komoe (jindy ve svlnici) stává malovaná Iruhla (truhla^ truhlica)^ v níž dívky a ženy chovají své šaty a prádlo.*) i
i
3.
Kroje.
Lidové kroje ženské zachovaly se podnes na vtší ásti území srbského, hlavn v sev. polovici D. Lužice, ve vtší ásti pruské H. Lužice a u katol. Hornolužian. Hornoluž. evangelicky v Sasku odložily svj národní kroj již kolem pol. XIX. stol. Muži jen tu a tam ješt nosí zbytky bývalého lidového kroje: dlouhý kabát z režného plátna (hlavn v D. Lužici) a ješt delší, modrý, soukenný sosák (suknja) s etnými mosaznými knoflíky (tu a tam v pruské H. Lužici, zejména v okolí Mužakova), v zim bílý oví košiich; krátké koženky a jiné ásti bývalého mužského kroje již vymizely.
Ženské kroje lze rozdliti na dv hlavní skupiny. Ve skupin hornolužické rozeznává se kroj katolický, bývalý kroj evangeliek v saské Lužici a kroje pruské dvma hlavními typy, západním (wojerec-
H. Lužice se
kým)
a
východním
(v
nmž
zase
lze
rozeznati odstín
mužakovský). Ve skupin dolnolužické lišily se kroje jižní, nyní vymizelé (v okolí Komorová), od kroj severních, dosud zachovalých v okr. chotbuzském. Ve všech krojích pozorovati lze etné odstíny (tak že podle jednotlivých odchylek poznávaly se neb dosud se poznávají Lužianky rzných farností), pouze kroj katolický jest nerozdílný na celém území katolických
jižní a severní,
*) O hornolužických obydlích psal již J. E. Smoler ve své sbírce písní. O lužických obydlích vbec vydal jsem podrobnou studii s>Wobydlenje íužiskich Stírbow« (Budyšin, 1889; ped tím polsky ve varšavské »Wisle* 1889),
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
167
Obr. 21. Svatební prvod z hornoluž. Khelna (katol.). nevsta se ženichem, 2 stonky, 4 družiky, ostat, svatebané.)
(Bráška,
168
ADOLF ERNÝ:
Srb. Celkovým charakterem kroj katolický jest nejvážnjší; ím dále k severu pibývá v krojích pestrosti. Základní barva obyejného katolického kroje, všedního {šorca)
i
sváteního, jest erná.
i
široká,
celou
sukni
erná
tém
jest
dlouhá
sukn
zakrývající zástra
(šorctich), erný jest živtek {štaU) bez rukáv, u dívího kroje vpedu s napodobeným zeleným šnrováním, erný jest epeek {hawha ili mca), tkanicemi pod bradou zavázaný, erné jsou na nm i široké stuhy,
vzadu na dv veliké smyky zadrhnuté a dlouhými konci po zádech splývající. Za tkanici epeku se zastrkuje pestrý podbradek (sekla). Takový jest kroj díví. Vdané ženy nosí místo štaítu se šnrováním živtek (rovnž bez rukáv) s knoflíky; krom toho oznaují vdanou ženu úzké bílé proužky epeku {pc)^ jež na skráních zpod erné hawby vykukují.*) Nedlní kroj liší se od všedního jen erným kabátcem {pjezl)^ jenž se obléká pes živtek; podobá se našim špenzrm, maje šsky kraounké a rukávy u ramene naduté (vatou vycpané) a k psti zúžené. Krom toho v nedli do kostela pehazují si velký erný šátek [ruhisko)^ jenž se vpedu váže na hrubý uzel velkých konc. Jen ženské, které jdou ke zpovdi a ke stolu Pán, mají šátek bílý, pod bradou sešpendlený {plachcika), v nmž iní dojem
pes hlavu
jeptišek. jest kroj
Celkem
jest
slavnostní:
nedlní kroj pochmurný. nevstin a zejména
kroj
Veselejší
kroj
dru-
žiky.
Odznakem
katolické srbské nevsty jest pokrývka Borta bývala rozšíena po celé H. Lužici, nosívaly ji také družiky a vbec dívky pi rzných slavnostních píležitostech; borta nevstina však lišila se jistými znaky (^hlavn zelenou barvou stuh) od borty družiek. Nyní zachovala se borta takka výlun jen
hlavy, borta.
*)
Není
to
obyejn
snad skutený spodní epeek, nýbrž pouze
krajkové proužky, na spodní stran hawby pišité. Ale jméno naznauje, že jsou asi zbytkem spodního epeku, který se snad nosil za starodávna. bílé,
169
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOvá.
V kroji katolické
nevsty (krom toho
jen v kroji ne-
vsty a družiek z okolí Wojerec a Kltna v pruské H. Lužici). Podoba její jest prastará, i nejstarší popisy a zobrazení její hodí se na nynjší tvar. Základní forma její jest vysoká, zkomolená homole, zrobená z erného sametu; dole vzadu jest borta otevena a opatena šnrováním. Na hlavu pipevuje se zelenými stužkami, propletenými úesem a šnrováním na zadní ásti borty. Tato úprava jmenuje se Madzenje, Na pipevní se slhornik^ kruhovitá to, zlatistá ozdoba se 12 pivšenými hvzdikami. Nad slbornikem nachází se širší, zelená stuha, na dv smyky zavázaná a pes slbornik voln na šíji a záda spadající. Otevený vrch borty zdobí routový vínek, pikrášlený umlými kvtinami a perlikami. Na adrech nevstiných skvjí se etné perel (sklenných) a nkolik ad velkých, stíbrných mincí. Tato ozdoba z mincí {šnóra) i zlatých, starožitných jest ddiná a nosí ji také družiky. Jinak má nevsta erný pjezl, dlouhou ernou sukni, již zakrývá blostná zástra; opásána jest hedvábnou bílou stuhou, naped zavázanou. Na krku má vyšívaný tylový, bílý šátek. Družika {družka) nosí také ozdobu z perel a »šnóru«, na hlav však má hawhu obvyklého tvaru, jen že se stuhami ržovými (v dob smutku zelenými). Místo pjezlu nosí družky štait (ale mže býti i družka v košuše, pjezlu); paže kryjí dlouhé rukávy košile, kdežto t. j.
n
šry
pi obyejném kroji nosí se rukávy krátké. Stuhy kolem pasu jsou ržové (pi smutku zelené). V témž kroji
—
jdou dívky
i
za kmotry.
Vdané kmotry
peek
s
a starosvatky
(slonki) nosí
erný e-
ernou krajkou {cankata mca).
Zcela podobné, jako nyní katolické >sl:onki« nebo kmotry, chodily kdysi evangelické Hornolužianky v Sasku pi slavnostních píležitostech, jen místo erného pjezlu nosily svtlebarevný, šedý neb hndý (nikdy vsak ne ervený). Družiky nosily bílý epeek s širo-
kým krajkovým límcem (kidlata kapaje
jinak šly
bud
ADOLF ERNÝ:
170
V modrém pjezlu, neb v šnrovace, lak že jen bílé, sdrhnulé a nadmuté rukávce košile zakrývaly liorní ásl paže. Ozdob z korál a peníz na adrech nenosily. Za to
družiky na
západ pruské
H.
Lužice
(v okolí
Obr. 22. Uprosted Dolnolužianka z Popojc v obvyklém kroji svátením, v zadu dv katol. družiky hornoluž., v pedu dívka v bývalém kroji evang. družiky z okoli Budyšína.
Wojerec) nosí na celých prsou bohatou ozdobu z perliek a korálk a na hlav nízkou bortu. Charakteristické u w^ojereckých družiek (a tamního ženského slavnostního kroje
vbec) jsou
také pestré
vlnné rukávy,
dole
široké širší, jež se na vlekají a pipevují pod krátké, rukávce košile {kitelk); zástra jest bílá, vyšívaná. Na pruské H. Lužice v jižní ásti (v Kletv ý ch o d
1
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
ném
a okolí) strojí se
zvláštních barevných
rukávy
bílé košile;
plachetku. Jinak
Obr. 23.
171
družiky podobn, jen že místo
rukáv
nevsta
mají paže zakryty dlouhými toho zahaluje se v bílou
krom
píznakem
tohoto kroje (ve svátek) jest
Družiky (»družki«)
z
okolí Wojerec v pruské
Horní Lužici.
epeek
(hawha)
krajkami po obou stranách oblieje, se svtlobarevnou hedvábnou stuhou, zavázanou pod bradou na smyku, a s pestrým (pi smutku bílým), úzkým hantem nad elem, jenž se vzadu svazuje a jehož dlouhé konce splývají k šíji a po zádech. V se v. ásti východní H. Lužice pruské poínají sukn krátké, které jsou
s
píznakem kroj dolnolužických. Vtší ást tchto
172
ADOLF ERNÝ:
kroj, hlavn ve farnosti slepjanské (Slep o), vyznauje barevný (v dob postu pedvelkononího modrý) epeek s uzounkou krajkou (bílou neb barevnou) kolem oblieje a malou smykou (sekla) pod bradou. Dívky nosí šn-
Obr. 25. Dívka
Obr. 24. Nevsta a ženich ze Slepého v pruské H. Lužici.
z
Wuskidze
v pruské Horní Lužici ve
svátením
kroji.
rovaku, do kostela ženy i dívky oblékají modrou jupku, ozdobenou ovím kožíškem na okraji rukáv. Sukn jsou
obyejn
krátké,
zelené a pruhované, zástra široká,
s ti-
cestu do kostela pro pípad dešt sebou velký, bílý šátek z domácího, hrubého plátna, jejž nesou svinutý pod paží (proež sluje pocZpak). Nelze íci, že by tento kroj byl pvabný. Hezím
štnými vzory; na berou
s
\Ó
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
jej iní svátení hawba dívek, vyznaující se vyšívanými kídly vzadu. Pvabnjší jest sousední kroj mužakovsk v (na p. z Wuskidže, viz obr. 25.), jejž charakterisuje ha\vl)a s širokou, varhánkovanou krajkou kolem oblieje.
O O) "ca
o
o c
"o
> "cd
-ca
N
^; co CM
O
Vliv
tchto kroj patrný
jest
ješt na jihovýchod
Dolní Lužice, kdežto vymizelý kroj jihozápadní (komorovský) tvoí pechod k vlastním krojm dolnolužickým; svátení jeho epec má již široký, tuhý, varhánDolnolukovitý límec jako na severu Dolní Lužice. žický kroj, jaký se dosud všeobecn nosí v okolí Chot-
—
Ad.
erný: Ln/ice
a
Lužití Srbové.
I,*]
j
174
ADOLF ERNÝ:
I
buze, Picne ;i v B-lolech, vyznaují; se lilavn krátkými, pestrobarevnými, hojnými a íirokými snknmi (jako n Plze-
aek) a originální pokrývkou hlavy. Všedné totiž v nedli odpoledne nosí Dolnolužianky na hlav peumle vázaný šátek (lapá), obyejn vlnný, pestrobarevný hedvábný, v cípech barevným vys tásnmi, nkdy šíváním zdobený, v dob smutku bílý, škrobený. Lapá vázána je tak, že dva cípy po obou stranách hlavy daleko odstávají (íká se jim rogi., i. j rohy), zadní, široký cíp visí pes šíji ke hbetu. Do kostela nosí ženy v Bl'otech (zejm. v Bórkovech) s bílým, velnii širokým, tuhým, varhánkovitým límcem (canki) se dvma rovnž i
i
mcu
tuhými, bílými
smykami
(ušlagi) vzadu;
»mcac sama
pokrývka hlavy) ovinuta jest pestrým (pi smutku bílým) šátkem. Podobné formy, ale nádhernjšího provedení jest hupaci dolnolužické nevsty. Hupacj vlastní
(totiž
(hopac) ovinut jest místo šátku širokou stuhou, era bíle kvtovanaopak zelenou kvtovanou); stuha
nou,
zelen
nou
(aneb
a
ern
pipevnna
jest špendlíky nai luhou papírovou kostru. Vpe-j du nad elem jest hupac ozdoben zeleným vncem, splete-j
ným
z
Icných
ním
Obr. 27. Dolnolužická nevsta z Popojc.
umlých kvtin i
jest
a ze-l
bílých perliek. Z;
pišpendlen rnalýj
routový tvnk (vínek); vzadu vroubí hupac rženec perel. Pod bradou jest k tuhému límci pipevnn hufvezk, bílá, hedvábná stuha se zelenými]
kvty, zavázaná na smyku.
T75
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Podobný hupac no^í také svobodné dívky, jsou-li družikami neb kmotrami. Nevsta liší se od nich ernou jopkou (kabátcem) s dlouhými rukávy; když kráí k oltái, má pes hupac a pes obliej mychac (pijvodn dmychac, závoj), v rukou nese až po zem dlouhý saut (šátek).
^
.:Cíí-j
-.-fóv-
Obr. 28. Úplný a poloviní smulík v (pru3.
Kllném
Horní Lu.ice).
kroj smutení (hluž. šarotvarska drasta, dl. za^owaúska drasfwa) v D. Lužici a v pruské M. Lužici. Za rakví totiž jdou ženy celé zahaleny v bílé, Zvláštní
jest
veliké plachty (hl.
jdou takto
neobyejn lého.
za
clna pktchta)\
rakví všecky ženy,
vzrušujícím, v
II.
v D. Lužici (v Bíotech)
což
Lužici jen
psobí dojmem píbuzné zeme-
Takto chodí po dobu hlubokého smutku,
t.
j.
po
ADOLF ERNÝ:
Í7fi
do koslola. Jlozoznává se úplný srnulek msíc, (za bližší píbuzné) a poloviní íza vzdálenjší); pi úplném smutku zahaluje bílá plachta celou postavu ženy, od temene až takka po okraj sukn, pi poloviním jest celý
i
plachetka menší.
V^
Bórkovech v dolnoluž. Blatech skládá
smutení zahalení ze dvou ástí: jednou se za haluje sukn, druhá se pehazuje pes hlavu a Iiorní ást tla. V nkterých ástech 11. Lužice (na p. v Kleinem) nosí ženy pi poloviním smutku pes elo bílý pásek [piatk); pi úplném smutku díve v nkterých se bílé
vsích nosily se 2 takové pásky
ženy po
c.^lou
pes elo. Tohoto pásku
dobu smutku neodkládají.
Všeobecným znakem kroj lužickosrbských jest chudoba vyšívání. Vyšívána bývnjí jen dýnka epcij katolického kroje, kídla sváteních epc slepjanských, bílé zástry a šátky kroje wojereckého i bývalého evangelického v Sasku a komorovského v D. Lužici, modré zástry vyšívané bílou pízí, konen tu a lam lapy dolnolužické.
Na nohou
nosí se dlouhé,
ervené neb
bílé
punochy
[štrynipy) a kožené neb i sametové stevíce {rije, stupnje^ dl. creje^ cejki)] po dome a do práce muži i ženy nosí s
kožené
fofle
nebo drjewjcnicu (devné plstné biincle;
(pantofle)
koženým nártem). V zim
nkde
(v Dol. Luž.) pletou
4.
nosívají se i
stevíce ze slámy.*)
Zamstnání.
Srbové Lužití jsou národ rolnický, jen malá menšina se vnuje také jiným zamstnáním. Nejzámožnjší
*)
Hlavní prameny luž.-srbské jsou:
J.
E.
Smole, Ps-
niki; E. Muka, Statistika. V eském jazyce: A. erný, Svatba u Lužických Srb (1893); U luž. katolík ()>Sytozor« XXXI.); Národop. výstava luž.-srbská v Drážanech (("leský Lid« VI.); téhož referáty o drážanské výstav v »Nár. Listech « 189f) (. 178, 185, 187, 188, 195, ISOj 197) ald.
f
•'''7
LUŽÍCE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
hurjo [bur, majetník celého lánu), jsou na jilm, v úrodné saské H. Lužici. Zde také nejedno rfjccrkKbh) (rylíský statek, Uittorgul) a ricene kuhfo (leriní slatek, Lehngut) zstalo v rukou srbských. Vlastník pololánu sluje poUcnk., ješt mén polností má zalirodnik, nejmén khžnik (chalupník). Polnoslí vbec nemají (nýl)rž pi chat jen zahradu) khškar (domkár) a bitda (baráník). Na polích pstují krom obilí (pšenica^ roška^ jemjeú, rvotus) hojn pohanku [hejduška, zejména v severnjších, mén úrodných krajinách), brambory [hémij, [hroch, soki)^ vikev ktilki^ neple), dále hrách a (tvoka)y epu {rpa), mrkev {morchcj, \. j. morcheVv), sedláci,
oku
zelí
(kal),
boby,
salát
(solotej,
t.
j.
dýn
šoloteiv),
(dynja), tykve (b(mja\ jetel (džecel) atd. Hojn pstuje se len (lan) pro domácí potebu. Na znaném stupni
sadaství (zejména na jihu, na pr. v okolí Hudestec). V^elmi rozvinut jest chov koní, dobytka a drbeže. V dolnoluž. Biotech ovšem jest domovem rybáství, které jinde V (pi Sprév) se provozuje (rybak, ryba). pruské Hor. Lužici a na severovýchod Dolní Lužice setkáváme se
jest
i
s vyvinutým rybnikástvím (/m/, dl. gat, rybník). K povznesení svého stavu a k hájení jeho zájm mají srbští rolníci etné rolnické spolky [burské fowarsfica), jež v saské H. Lužici (kde jich jest nejvíce) spojeny jsou i
v
»Zjednoceiíst\vo serbskich burskich towar-
st\Yow«, etné jsou
i rolnické záložny systému Raiííeisenova [nahifoirarnje). Až do konce r. 1910 vycházel také rolnický list »Serbski Hospoda*. Chudší obyvatelé pracují jako dlníci polní a hospodáští, nkde, ale skrovnou mrou, jako dlníci tovární, nebo se vnují emeslu, nejradji tesaství
bu
i
[cesia)
neb zednictví [miirjer, ínuler). Ale i jiná emesla vsích i v mstech svého kraje provozují: kováství
doma na
koláství [icojiiar, kohdžej), truhláslví [bliday fijšer), ševcovství (seicc), krejovství a švadlenství [krawc, šwala)^ hrníství [horner\ tu a lam (v lesnatých krajinách prus. Lužice) i uhlíství [wuhle). Ženy
[koivar),
178
ADOLF BKNÝ:
dosud v pruské Lužici vtšinou samy spádají len pro domácí potebu na kolovratech (kohvrof). Prástvy panují dosud ve vtší ásti prus. Lužice; prádlo brávají s sebou i na pastvu, kde pedou na veteno s kliborjj (peslice k opásání devným obloukem kolem životaj. Také tkaní zde až do nedávná obstarávaly ženy samy, ba nkde se tká domácn dosud (na p. modré, saniodílné sukn šicahlcij na Mužakovsku). Také stuhy si ženy tkávaly a nkde (kolem Wojerec, Kulowa) dosud si tkají samy na runích stávcích (run krosnika). Tu a tam objevuje se mezi Srby i tkadlec ze emesla (fkalc). Z jiných emesel vyvinulo se domácí hodináství v Sedlišcu v D. Lužici (u Komorová); devným hodinám zde robeným obecn se íká serbske zegdrjr. Ze živností provozují eznictví [rznik). krmáství {kormar) i kramáství a kupectví (klamar^ pektipc). Jen tu a tam jsou mezi nimi jako krmái a kramái usazeni Nmci (žid mezi nimi není). Povozníci ve
tém
mstech (hlavn v Budyšín) jsou skoro napoád Njakého domácího, typicky srbského prmyslu
Srbové. není.
syny své na studie, urují je pedevším poa uitelskému, aby mohli psobiti doma, v Lužici. Ale jest ada srbských léka, právník, professor atr]., z nichž ovšem jen malá ást mže zstati Dávají-li
volání
knžskému
i
ve
vlasti.
5.
Na lužickém venkov
Stra v a. jídá
se
ptkrát denn.
asn
sncianje, k nmuž se jídá zawjercena muka (polévka z mouky) neb jiná polévka, nebo brambory a chléb (po pípad se sýrem), k emuž v novjší dob pistoupila káva [kofej). Pozdji ráno jest podobné druhé sndanje, v poledne wobjed {brambory, zelenina, luštniny a pod,, jen ve svátek také maso), odpoledne srvaina a veer po práci wjeeý (brambory). ráno,
ped
prací jest
prnje
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
17!>
Z oblíbených národních jídel uvádíme: huslší mounou polévku z mléka, t. zv. ivósniuš, jahelník [tv nilór/f žemlovou bábu [w mlócy caHu), pohankové j(ihiu), krupky {hejchtšiie kriipij)^ jené kroupy {jené krupy), dolnolužické bundele (jáhly se slaninou, olejem, cibulí a pepem, zavíjené do zelného lupene a vaené ve vod nebo mléce); polévky pivnou (piicon'a poleicka), mlénou {w mlócy 2^-\ ^ podmásh' [hnfankoicap.)^ bozinkovou (hozankoiva p.), jaternicovou [ko^hasowa p.). Oblíbená jest vepovitia; jídá se ovar ipoUik)^ vaené vepové s tmavou omákou [s)viujace mjaso .r
ornej
jtišku),
vepová peené {sivinjaca pjeen)
se
sušeným ovocem (sušenki, pjeenkl)^ jaternice (kolhasy) kyselým zelím {kisaly ka^) nebo s vaenou cibulí icybla). Hoiciaze nijaso jídá se se svtlou omákou [swtla Jaška), s hustou pohankou (Jiusta liejduškct), s hustými kroupami [hiiste jené krupy), bramborovou kaší [folene kidkí)^ opíkanými krájenými brambory ikut
i
omákou [hruna jnška), dále okruží s bílou nakyslou omákou (krjósk z hélej kisalej j\isku\ s níž nebo se zapraženou omákou (pražena zaicjerena muka) se také jídá telecí maso (elace mjaso); dále játra na másle nebo na slanin {ic hute nebo iv tunje pjeene játra), uzené maso (sašene sivinjace nijaso) se zelím, brukví [kulaiva. kalirpa) a pod., skopjaca pjeen, peená husa, holub, kue atd. {hnsyca, hofU, ktirjo). Vejce požívají se vaená na tvrdo [ivohli jeja, woble jeja), míchaná, peená; oblíbené jsou okurky {kórki), hlávkový salát (solotej) se smetanou nebo s olejem i slaninou, Jiróch, (soki), epa (rpa), nakládané brusinky (prusnicy), samosydk (ssedhí mléko), atd.*)
oka
*) Srv.
SmoleVy Psniki.
I
ADOLK ERNÝ:
NO
6.
Zvyky
Rodina, obec. V
a
o h y
e
j e.
rodin víe podrobeno jest hospodái (hospoda)] ve vtších hospodástvích nazývá se vskutku pánem [knjes). Nedosplé dli pomáhají v hospodáství hlavn pi pastv, dosplé pracují podle ustanovení hospodáova nebo hospodyn stejn ele s hoss eledí [eledá). Ke stolu zasedá rodina podáem spolen. Pomr k výmnkái (wumnka) jest zpravidla pkný, ale i zde vyskytují se pípady neuta)
luž.-srbskó
i
šené,
na
nž
poukazuje písloví:
Výmnek
nevdku dávkou nejkyselejší. O vcech obecních radí se hromada
(dl.
dávati jest
gromada),
kterou svolává šoita (pedstavený) a jíž se úastní všichni hospodái. Nkdo (v Kulovské osad) odbývají se také výroní všeobecné hromady, t. zv. wrcy'^) po tech králích (viz níže: výroní obyeje). Svolávání hromady dalo se kdysi a dílem dosud se dje posíláním obecního (rychtáského) práva, jemuž se íká heja nebo kokula (dluž. délka, gmejnski klapac). Kokula, t. j. zakivené devo, již patrn vymizela. V užívání jest dosud gmejnska heja^ j. devná palice, která se s pipevnným oznámením od domu, a to po vsi na právo. »hromady« posílá Gmejnska heja chodí (heja khodáí) dosud v záp. polovici pruské H. Lužice, pak v okolí Wóslinku a v severnjších katol. vesnicích Lužice saské. V mužakovském okolí posílá se místo ní délka, malá devná deska, na niž se obecní vyhlášky pilepují. Také v Dolní Lužici t.
dm
ve vsích v okolí
Nmci
tam
Dowka
íkají kladivo vité beji »delka«
»Delka geht um«).**) h) Narození, život dtský. Lože rodiky {njedéelniine iozo) zakryto jest bílými plachtami [njedzelske ruby nebo prost njedzele), zavšenými bud na » nebesích*, je-li postel s nebesy, neb od stropu na tykách, jež otec zvláš k tomu úelu v lese opatil. Po narození (i
*)
íkají:
Zapomenutím zkaženo ze staiosrbského wc, wco. -4. erný. Heja (>Rzné listy o Luž.«y
**) Srv.
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
1^1
dcka báby z
pozorovávaly nebeská znamení a vstily nich budoucnost. Také den a hodina narození rozho-
dují o budoucnosti
nemluvnte. Dti, narozené
v
nedli
(njedéelske cléci), jsou štastné, také více vidí, než ostatní lidé
—
plnoní
jsou widžerjo, jasnovidci. Také
hodina
neb poslední noc v roce dávají dtem v té chvíli zrozeným tuto arovnou moc a sílu všteckou. Proli zlé moci má šestinedlka pod hlavou modlitby, jež pozdji dává dcku do kolébky, krom toho do 6 nedl po celé noci svítí. V té dob, a zejména do ktu a úvodu, nesmí matka dít ani ve dne opustiti, sic by jí bylo vymnno za >pemnka«. Pohlédne-li v té dob na dít cizí lovk, má díve íci: »Bóh luby Knjez je prjedy widzal« (milý Pánbh t díve vidl) aneb »Bóh zwarnuj tebje« (Bh t opatrujj. Kdo pijde po narození dcka návštvou, místo pozdravu peje rodim: »Daj Bóh zbože wašemu synkej (wašej džowicy), zo by strowy a erstwy narostí«, a šestinedlce, »aby šestinedlí šastn dokonila*. Kmotry zve bába, a to nejmén ti, mezi nimi vždy jednu kmotru svobodnou. Je-li kmotrv a kmoter více, jest jich vždy lichý poet: dvátko má vtšinu kmoter, chlapec kmotrv. Kmotrovství nikdo neodepe, sic by záhy umel. Dít ko ktu nese nejmladší kmotra Y slavnostním kroji, v ruce s kytikou, v níž nesmí chybti rozmarina, louíc se s matkou slovy: » Pohanka Pi ktu drží bjerjemy, kescijanka zaso pinjesemy.«
e
holika
nejmladší
kmotra,
chlapce
nejmladší
kmotr.
Když bylo dít svcenou vodou [krctiska icoda) poktno, navléknou mu kestní košilku ikestnika) s vyšitým kížkem na prsou; ke konci obadu vkládají kmoti a kmotry ktnci do peinky wjazanje. zabalené v kmotrovském listu (keúski list) a pevázané na kíž ervenou vlnou neb hedvábím. Pi tom pihlíží se k tomu, aby v balíku byly peníze rzného druhu; k nim se chlapekovi pidává devatero zrní, dvátku lnné semeno a jehla s nití; u katolík krom toho nesmi scházeti swjecafko (svatý obrázek). Pi návratu z kosiela druhdy
ADOLF ERNÝ
í^y
zatafiiije kmotrám cestu podobn, jako pi svathé. odevzdá jiná kmotra matce nemluvátko se slovy: srny brali, kescijanka srny zaso domoj pi» Pohanka njesli.« K obadu ktu pojí se mnoho povr. Na pr. [)láe-li dít pi ktu, záhy ume (jinde: bude hezky zpívati); ped píchodem kmotr položí ^e na práh sekera
mládež IJoin.i
a ko:sl proti uarování atd. Po návratu s novoktncern ozdobí se bílé závsy matina lože: nahoe uprosted,
závsy dlí, pipevní se kestnika a rubi.ško jímž bylo dít zabaleno, po stranách povsí se šátky darované od kmotr, níže na mlsech pipevní s(; stužky, jimiž byla kestní peinka ozdobena, i ervené nitky, jimiž bylo wjazanje zavázáno, u katolíkv i swjeéatka z kmotrovských dar do vínku. Nyní poíná domácí slavnost, kcisna [kcízny)^ která nkdy trvá 2 dni. až Zhusta však se krtiny oslavují až po šestinedlí, ba i po delší dob (teba po roce). V tom pípad podá se kmotrm po ktu jen malé oberstvení. Jsou- li krtiny až po 6 nedlích, picházejí kmotry do té doby na pacei'k% t. j. pinášejí kmotenci darem šrku kde
se
(šátek),
i
'r>
ervených koralv a njakou ást odvu.
jiné
—
V
Do
dárky, šesti
dob
matce pak
obyejn
nedl nesmí matka vy-
každé nedle, když sezvánjí do kostela, oblee matka dítko jako ke ktu (i do »kestniky«) a teprve, když minula doba služeb božích, zase je pevlee a povsí kestniku na njedéelske nthy. Po 6 nedlích, nkdy již po 4 (nikdy však díve) jde matka s díttem po prvé do kostela [déerzi prni keinšikhód). Ped odchodem pomodlí se Otenáš u svého lože a odprosí všecky domácí, jako by šla ke zpovdi; po návratu ješt jednou se pomodlí »do rubo\v« (do závs) svého lože, naež se ruby odstraní. Byla-li malka po prvé v kostele již po 4 nedlích, položí si zabalené ruby do hlav postele, kdež zstanou do skonených 6 nedl; do té doby také matka jako šestinedlka v poledne a veer, když se zvoní k modlitb, nikdy není mimo svtnici, nýbrž modlí se u svého lože. kroiti ze dvora.
té
183
LUŽíCK A ÍITŽITÍ SRBOVÉ.
Dti pokládá Lužianka za boží požehnání; kolik délí matka porodila, o tolik stup se piblížila k nebi (totéž se íká o kmotrovsíví). Dti vychovávají se peOliv, ale písn, v tradicích zddných po praotcích a prarnatekmotrové a kmotry úastní se vychování svých I kmotencíiv. Po celý dtský vk (u evang. až do konfirmace) obdarovávají o velikonocích (na zelený tvrtek: (luwac zeleného šUcórtka) kmoti své kmotence. Z her nejobvyklejší jest hra na schovfivanou (so l'hoivac) a na honnou a chytanou (.90 fojte). Hra na ích.
honnou objevuje se v rzných podobách ptaki píedawac (kupec kupuje ptáka, kupec uletí, než kupec zaplatí, naež jej
a variacích:
který
však
honí),
plat
mic
(dti v ad, držíce se za ruce, pedstavují plátno, na jednom konci ady je tkadlec, na druhém zlodj mu bere plátno; tkadlec jej honí), ivjelk a kurjatka (hossvolává kuátka dom, vlk jo chytá), kóki Jio(koka honí myš, která se utíká do kruhu dtí), dyp, dyp knjezí hroch (naše: trhám, trhám lusky .),
podyn nló
.
.
so k štomikctm rvuhhotvaó (naše hra na škatule), khiidii hcihn lojic (hra na slepou bábu). Hoši na pastv rádi se
kížkují (so uHipiinotvcíc), tlukou jáhly (jcúily toic: dva hoši, zády k sob obrácení, vyzdvihují se stídav na zádech), tahají kocoura [kocora ahac: dva hoši kleíce proti sob petahují se svázaným provazem, jejž si byli oba vložili na šíji), chléb válejí [khlh walec: pevracejí se v kozelci sedíce), stavjí se na hlavu [na hlowje stac)j metají kotrmelce (.so ijrez hloivu nijetac), kolem sv. Jana lezou na máji (na žerdé lzc) atd. Na 1. kvtna neb na Jana Kt. dti skáí pes šibeniky z vrbového proutí {šibjenki skakac)., ý^^Y ^^^^^ po jedné noze a posouvají kamének v míži, na zemi nakreslené (paradiz). Dívky rády lapají kaménky (dl. karhencoivas), vyhazují
a chytají
oechové skoápky (pankowac),
velkonocích koulí vajíky boby, knoflíky a pod, do
o
dlk
(dl.
(ivcdkanje),
jindy
hoši
házejí
Ijanikon-ac). j-honí svini*
raiHpii gnas, tsínka gónis: hoši
stojí v
kruhu každý
ADOLF CEKNY
IH-I-
u dolíku, chlapec uprosted kruhu snaží se velinali kouli neb kulatý kámen a pod. do nkterého dlku, emuž brání) atd. Spolené hry jsou: hiiblinkowane hádání o knoflíku v psti uzavené), ptaki zhndoicaó (dti zvedají ruce pi vyslovení ptaího jména), hoši raj hrac (do zem zarazí se prut s 15 postranními haluzkami, krátce piíznutými; hrá hodí nožem,
ostatní (dl.,
padne-li
mu
poznamenanou
stranou vzhru,
—
povsí
si
»kwaklku<; kdo na nejnižší haluzku ohnuté dívko se svou kwaklkou dostane se nejdíve nahoru, jest v ráji), zahrodku sudzic (hra slovní, v otázkách a odpovdech, oblíbená i u dosplých dívek) atd. Dti, zvi, chlapci, robí si i adu hraek, zejména šipH (malé šípy) z dívka s pérem v rozštpu, jimiž se šipkuje (hází rukou), prok (prak), chytanku (dl.) neb funkaicu (hazeku, t. j. rozštpené devo s kamenem v rozštpu). Mok (šíp, jenž se vysteluje z luku), piikaivii (bouchaku z bezové vtviky, zbavené duše), sykawu (stíkaku rovnž z bezové vtviky), harcaivii neh pišcalkii (píšalku z vrbového prutu), íkajejíž otloukání provázejí rznými íkadly atd. del vbec lužické dti umjí množství; oblíbená jsou zejména také íkadla k rychlému vyslovování, z nichž dl. íkadlo kopa snopow pó jsy lesí spojeno jest s hrou na pletenec.*)
—
c)
rostlá
Vk
jinošský
a náležející
již
a panensky. Mládež škole odk eledi neb pracující spolen
eledí v dom otcovském, tvoí zvláštní obec v obci. Zejména spoleenský život dívek pojat jest v pesné, tradiní ády, které se zachovávají zejména ješt v pruské Lužici (H. i Dolní). Dívky jedné ddiny pojí v pevné, organisované tleso zpv, píse. Dívky totiž volí si ze svéno stedu nejlepší zpvaku za kantorku, která ídí hromadný zpv dvat (na pástkách, na návsi ve svátení odpoledne, o svatbách atd.). Vdá-li se kantorka, s
*) Srv.
Smolerovy Pésniki.
Í.UŽICE A
Í85
LUŽIÍTÍ SRBOVÉ.
nastává nová volba, nebo odslupiijící kantorka sama jmenuje svou náslupkyni. Ve vlších vsícli bývá kantorek tolik, kolik pásteven. Milou zábavu poskytují mládeži obojího pohlaví pástky
psza), které dosud pes rzné zákazy úad Abr. Frencel pipomíniá zákaz pástek z r. 1677,
[píiza, (již
dl.
mnoho zla a nekázanosti«) zachovaly se zejména v mnohých odlehlých ddinách D. Lužice a prus. Lužice Horní. V saské úpln vymizely. Doba domácích pástev trvala od sv. Burk^ponvadž dje
se v nich zhusta
harda (11. íjna) do popelení stedy s pestávkou v ase vánoním (totiž od pedveera štdrého dne, nkde již od pedveera sv. Tomáše, do sv. tí král). Spolené pástvy poínají o nco pozdji, obyejn s napadnutím prvního snhu, tedy kolem sv. Martina; konají se stídav každého roku ujiné hospodyn. Na prástvách jest nejúrodnjší pole národní písn, pohádek, povstí a bájí.
K pástvám
pojí
se
báje o
worawách,
které trestá valy
—
pradleny za pekroení doby pástvy (od 7 10 hod.), a g rab ech, lesních to mužích s koskýma nohama, kteí picházívali do pástev na tácky. Žertovným zpsobem pipomíná se na prástvách jiná bájená bytost, drmotka i »drmotawka« (též »drmak« neb » Herman «), kterou pedstavuje nkterá z dívek, aby zahnala zmáhající se dímotu pradlen. Veselo jest, když jsou pítomni hoši, kteí pedem si vyžádali od dívek dovolení, aby je smli v liritý veer vyastovati pivem a s>palencem« (koalkou). Ureného veera so hotuje píaza, t. j. odbývá se pi pástv veselá zábava dlouho do noci; »paza so hotuje « asi tikrát za dobu pástev. Krom toho poádají se pravideln ješt dva zábavní veery: t. zv. dopaloivak neb doiamotvak (dl. lamcih') i dofha nóc, poslední veer ped vánocemi, o nmž odbývá se soud nad lenochy a ospalci i nad zbytky nesepedeného lnu a na popelenou stedu zakahinje pazy (zapíchnutí pástvy), o nmž pazn, pestavená plným kuželem, odsouzena jest k probodnutí. Na » dlouhou noc« pamatují
—
1^6
ADOLF ERNÝ:
dívky, když
o
veer pod oknu
ped
íírn
kolhnsij
nkdo
ve vsi
zaljíjí:
bfonaó (vzdychni o
lu
chodí
jitrnice);
vyprošené takto »ko'l'basy« uscliovají se v komín až do dlouhé noci. Vesele tráví se také pedposlední veer ped oslátky, zvaný (v okolí Slepého) arny ivjeor neb cazowjeor. Tu opét jsou hoi pítomni a mládež navzájem se maluje v oblieji saz(!ini; odtud jméno veera. Z pfazy vznikají a poádají se jiné zábavy mládeže, o nichž bude níže pi výronícli obyejích [bože džco, vodní starego a miodego^ kón^ baou). Jiným místem zábav mhideže jest »korma«. v níž zase vládnou hoši. Zde pi rijzných výroních a slavnostních píležitostech shromažuje se mládež k tanci [k rejam). Kdysi jako všeobecný národní lanec byla po celé Lužici rozšíena serbska reja, která jest nyní v lidu omezena již jen na vsi katolické a okolí Slepého, kde se dosud užívá lidových hudebních nástroj (viz níže: jinak v novjší dob taní ji také inlelligence hudba) srbská na svých plesech. Koch, jenž zaplatil muzikantm, »má reju«, t. j. zahajuje tanec; zatleská na své dve, podá mu piva, naež dívka za zpvu ostatních sama ped ním taní. Po chvíli zatleská hoch, uchopí dívku kol pasu a taní s ní srbskou rej, což jest ostatním znamením k tanci. Serbska reja jest tykrokový tanec místní v taklu títvrtním; na první dobu pipadnou dva rychlejší kroky, na druhé dv po jednom volnjším; taneníci otáejí se stále na témž míst. Po chvíli ustanou, uiní nkolik krok do pedu a nazpt na pvodní místo, naež znova taní rej. Krom srbské reje mívali dojista Srbové Lužití adu drobných tanc mladšího pvodu, o nichž však z dívjších dob nemáme zpráv. Teprve ve své druhé sbírce lužicko-srbských písní popsal jsem 9 lidových tanc z pruské H. Lužice a z Lužice Dolní; jsou to (vtšinou podle zaátku písní): Moja Maka, Kleskata reja (pipomínající . strašáka). Pólski šyd, Ja hibkti z Bageúca, Do Drjowa, Ach rozmilona liibka moja, SliizUa Jiolka, Skiwkojc
e
;
mam
i
:
187
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
mama, Stup
dalej.
emž
obyeji, o
Mnoho zábav spojeno
povím
s
vyreními
níže.*)
Svatba. Satky
uzavírají se spíše s praktickými než z lásky. Proto ženich volí si obyejn nevstu z mísia aneb aspo z nejbližšího okolí (písloví: ženu si ber ze sousedství, kmotry zvi z daleka). První nabídku iní jinoch vyhlédnuté dívce prostednictvím hrášky (tlampae), jenž vyzví vše potebné. V píznivém pípad uiní mládenec návštvu s bráškou v své vyvolené; takové návštvy se opakují, ženich chodí na wuhlady (dl. na Imcildy). Následuje návštva ronevstiných u rodi ženichových, naež po smluvení podmínek slaví se zasnoubení {slnb, dl. zlnh)^ obyejn v sobotu veer neb v nedli, pi emž bráška obadným zpsobem mladé lidi zasnubuje delší eí, protkanou citáty a pirovnáními z Písma. Když byly pípravy k svatb (hl. kwas, dl. sivaéha) vykonány, na-
d)
zeteli
dom
di
stává
na
která
z
kivas prošenje (zvaní na svatbu), kteréž obstarává v Horní Lužici bráška, v Dolní a na pomezí obou Lužic, kdež není llampa z povolání, dva svobodní družbové (z nichž první se \\^z<^v(\ pódnizha, pobrafš neb íveliki družba, druhý maiy družba, psidrtizba neb prost družba). Ozdoben kyticemi, fábory a šátky, v ruce s vysokou holí bráška obchází (v Dolní Lužici družbové zvou komo) svatební hosty a zve je dlouhou eí. Ped svatbou vymní si snoubenci dary, nkdy také den ped svatbou pesthuje se výbava nevstina do nového domova, pi emž pomáhají sousedky; dl.
nich
práci
tu
ídí, jmenuje
gfažníca\ v nevstin
dom
zatím
se hl. Jifadžerka, vijí
dvata
s
ne-
vstou vneky. Hlavní osoby pi svatb
krom
ženicha [naicožoíja,
*) Krom Smolerových Psniek viz mé studie a erl> »Pástvy na Lužici « (Kalendá Zlaté Prahy 1894), »Lužická
korma« (Hzné liýra
XL)
a
j.
listy o Lužici).
»Lužické kanlorky<
(hoic-k;'i
ADOLF EkNÝ:
ifi^
rodi jsou: bráška pódružba), (družba, svatové (sivaty), shmki (starosvatky) a drnki. Kroje, pokud se zachovaly, byly popsány; také ženich, jako nevsta, má stuhy (u vneku na klobouku a u náprsní kytice) jen v barv zelené. Svatové, svodl.
naívošen\ nevešly (njewpsta) n
bodní hoši, bývají v H. Lužici dva {swat a towaš), v Dolní ti {iveliki družba, psidruzha a swak neb towaris)^ rovnž na pomezí obou Lužic {družba a dwaj zagólcaj). Pi velikých svatbách dolnoluž. bývá i více svat, pódružba, družba, X)šidružba, foivariš, swato; pódružba
mže
býti toliko jeden,
než po jednom.
stonka
(t.
obyejn
mže
svat
ku pomoci
jest v
býti
kmotra neb
nevstu místo matky doprovází do
má také svoji stonku. V Dolní Lužici obyejn matka sama doprovází dceru
více
Horní Lužici
ponvadž nevstu
»zasíonjaca žona«,
j.
ritou svojí zaslání),
která
ostatních
Nevst
starší
auto-
píbuzná,
kostela. Ženich
není síonky, zde
k oddavkám; ve voze nevstin však usedá babka (ínaznica), stará píbuzná, kteráž ani pi obadech nevstina vozu neopouští. Nevstu provázejí družki, dv, tyi i více. V Dolní Lužici družiky mají zvláštní jména, podobn jako svatové: první slov towariška (neb dv towarišcé), druhá (neb druhé dv) swaska [swascé). Pi vtších svatbách bývá více stup družiek: s pódružbou jde 2) ó družka, s družbou družka, s pšidružbou psidružka, s towarišem towariška, se svatem swaska. V den svatby sejdou se hosté ženichovi v jeho rodi
ném dom, bed), naež
posilní se
snídaním
(dl.
hohedk,
mahj
ho-
eí
bráška delší z domu žoJinuje a za ženicha všecky odprošuje (dl. mate rcótpšosowane). V nezatím družiky strojí nevstu, sedící na vstin díži (v okolí Slepého dokonce stojící v díži); matka vkládá jí do stevíce tolar, po pípad do druhého po zrnku ode všech polních plodin; jindy bére si nevsta do kapsy chléb a sl, do stevíc í>dorant« (Achillea ptarmica L.) a »koprik« (Anethum graveolens L.). Ženich
dom
se
svaty
pi vtších svatbách
v Dolní Lužici a v okolí
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVé.
189^
Slepého jedou pro nevstu komo, ozbrojeni holemi s fábory (kdysi šavlemi). Je-li ženich z jiné vsi, zatáhnou mu ženy a dti rodné vsi nevstiny cestu i nepustí ho do vsi bez výkupného. Když pijede ženich se svými hostmi do dvora nevstina, zahrají >herci« (muzikanti) svatební píse (na p. >Jzdžili hólcy su, hanjeli .«), .
svatebané zárove stoupí bráška k domovním dveím, kterou
všichni
zpívají.
.
Potom pi-
ale ty jsou
zameny;
na tetí zaklepání ozve se otec nevstin a po obšírném výkladu bráškov oteve. Bráška nyní žádá matku o vydání nevsty, ale ta dlouho se vymlouvá a vytáí, až konen vyzve brášku, aby si nevstu sám vyhledal; když ji konen bráška po dlouhém hledání našel, »žohnuje« ji z domu. Jindy žádá matka za nevstu výkupného plný stl tolar, naež bráška položí po tolaru do prosted stolu a na všecky tyi rohy. teprve
nevstu pro ženicha koupil, pivedou mu s hrncem na zádech, potom mladou dívku a konen nevstu. Potom družki pipí-
Když
.
takto
nejprve
zastenou babu
nají ženichovi a
Lužici
nkdy
svatm
také
družiky, naež
si
jej
a první z nich podala
svatební kytice a šátky.
ženich
koupil
V
družiky ozdobily šátkem a
mu
Dolní
nevstu od první
sklenici piva,
kyticí
pikrytou talí-
vínkem a šátkem od nevsty. Na otázku, co mu je z toho všeho nejmilejší, odpovdl: »0d srdce rád všecko pijímám, ale nejmilejší jest mi moje nevsta.* Když odevzdal dolnolužický družba nevstu ženichovi, má t. zv. tvótpšosowane na f/woe (odprošovací na dvoe) ili welike wótpšosowaúc. Nyní nastupují cestu do »cyrkwje« (kostela) na vyzdobených vozech, v Dolní Lužici asto (kdysi zpravidla) muži na koních. Naped jede vz s hudebníky, za ním vz nevsty, kterou provázejí její svatové, družiky a sionka; ve 3. voze jede ženich se svými družikami a
kem
s
e
síonkou, v posledním voze ostatní hosté.
obyejn krom ke svatb. Pede Ad.
erný: Lu/ioc
U
katol.
Srb
družek a tíonek žádná ženská nejede všemi vozy jede bráška komo; ne-li, a Lužili Srbové.
\\
jdH "" "''
ADOLF ERNÝ:
190
jede na voze nevstin j. l^o církevním obadu obejdou stonky s družkami kolem novomanžel, naež všichni Cestou do kostela jdou kolem oUáe skládat ofru. i z kostela hrají hudebníci kwasne pezpola (svatební písn pes pole), pi emž v H. Lužici svatebané zpívají. Hoši pi tom stílejí, stonka rozhazuje mezi lid ko-
—
láe, nevsta a družiky cukrovinky, oíšky, nkdy drobné peníze K jízd do kostela a k obadu pojí se mnohé povry, na p. nkde nevsta nese tajn pod paží krajíi
ek
chlebo,
jejž
pi
svatební
hostin nepozorovan
že-
nichu do jídla nadrobí, aby si pojistila vládu nad ním; ve svatebním prvodu nesmí býti blouše, znamenalo by to smrt; nevsta nesmí se ohlížeti, znamenalo by to, že se dívá po jiném, t. j. že bude brzy vdovou; déš na cest do kostela je zlým znamením, na cest z kostela požehnáním; v kostele mají nevsta a ženich státi tak
tsn mezi
vedle sebe, aby se dotýkali, by zlá
n
vstoupiti
(neb aby vzájemná
moc nemohla
jejich náklonnost
Pi
návratu z kostela ženy a dti V Dolní Lužici odbýván potom až asi do let 60tých ped kostelem na návsi t. zv. nevstin tanec. Podobn ped dvorem svatebního domu neb na dvoe taní se dosud v mnohých krajinách njetaní tvscinska reja, již zahajuje první svat, po s nevstou všichni, vyjímaje ženicha, klerý sedí sám ve svtnici a nesmí tanci pihlížeti. První cesta nevstina jest nyní do chléva, kdež pevrhne konev vody, aby jí krávy vždy hojn dojily, dá kravám sena a nkdy i nkterou podojí atd. Když vyjde z chléva a podá hostm a divákm krajá s pivem, má bráška šohnowanje z rowanja (vítání od oddavek) ili žoJínorvanjc do kicas'iieho (lomu a za kwasne blido, naež uvádí novomanžely a svatebany k hostin. Nevstu a ženicha posadí za esfne hlido ili njewscinske hlido (estný, nevstin stl) v kout proti dveím {njewscinski kut). Hostí bývá mnoho, mnohdy 100 200. Ped novomanžely stojí po hoící svíce, í díve dohoí, ten díve ume; netrvala navždy) aid.
zatahují
svatebanm
cestu.
nmž
w-
—
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ!.
vesta
dostává
skrojek z prvního
191
bochníku chleba, jejž
polom pelivé chová, ponvadž je dobrý v dtských nemocech atd. Pi hostin (ivnU woojed, dl. weliki hobed) podává se chléb s máslem a sýrem, tifkanc (veliký kolá, rozkrájený na Iírohé díly), pivná polévka, hovzí maso s kenem, vepová, skopová neb husí peené, orna flinka z vepové neb husí krve, sušených hrušek a vepového neb husího masa, jahelník (w mlócy jalthj) neb krupii z jnškn (pohanková krmé s omákou) a koibaski (jiirniky). Pi tom pije se »brune« (hndé) pivo a »palenc«, hrají a zpívají se svatební písn, jež pjí diváci pak bráška vede veselé okny, ped phvnc re. Novomanželé nesmjí po as hostiny od stolu povstati, mají co nejmén jísti a nevsta co nejmén mluviti. Po hostin následuje v Dolní Lužici prodávání nevstina stevíce a ženichova klobouku, všeobecn pak ceremoniální i
nakhiflowíUijr
ili
skladoiuanje (odevzdávání bráška vyzývá krátkou
dárk
nmuž
novomanželm), eí a ke konci dkuje delším proslovením. Nkde potom družiky a svatové navzájem dávají si dary, ale žertovné. Potom celý prvod svateban odebere se k tanci, ale zase bez ženicha. Nevsta po nkolika tancích obejde kolem tanení sín a louí se s mládenci podáním ruky, naež v prvodu svat odejde. Pozd v noci, když novok
i
manželé mají se odebrati na
lože, odehrá se lí(mý boj nevstu a ženicha, jež družiky a mládenci nechtjí vydati ženám a mužm. Konen ženatí zvítzí a ženy nevstu oepí (épcoícac), t.j. odejmou jí »borlu- neb »hupac-'»
o
epekem,
jaký mají síonky (v Dolní Lužici bílou »lapou»). V Horní Lužici polom nevsta se zavázanýma oima jde se svým vnekem do stedu dívek: které jej vloží na hlavu, ta se nejdíve vdá: v Dolní Lužici žena, která nevst vínek odebrala, hodí jej družikám, která jej chytne, bude první nevstou. Potom vylíí význam chvíle a s nevstinou bráška krátkou stonkou odvede novomanžely do ložnice. Druhého dne a nahradí
ji
eí
ráno
hudebníci »budža
njewstu*,
naež
se
pokrauje
ADOLF ERNÝ:
l^í^
V
hodech a lancích. Nyní trvávají svatby dva až ti
ale
díve
Na
slavívaly se až
i
dni,
týden.
konci svatebních radovánek, když jest výbava má bráška (družba) wiišohnowanje z kwas-
naložena,
neho domu vsta louí
ili po dolnoluž. s
rodii
a
dohru noc, naež
se ne-
provázena písnmi domova vezme s sebou sle-
sourozenci,
svých družek. Na cestu z pici, kterou pustí v novém dvoe: z toho, setrvá-li slepice hned na dvoe i poplaší-li se a vzlétne na sousední dvr, soudí se o stálosti nevstina štstí manželského. Vstupujíc do svého nového domu, podává tomu, kdo jí prvn vyjde vstíc, kousek chleba. První nedli po svatb slaví se nilody kivas (dl. mloda swaéba ili perxmé, t. j. perwy pus, první cesta). Novomanželé jdou se svými píbuznými, slonkami, družkami a svaty do kostela, naež se vrátí k spolenému obdu, který asto konívá tancem.*)
Nemoc
a smrt. V nemoci Srbové Lužití ponejradji sami domácími, tradiními prostedky, pi nichž povra zhusta má vynikající úlohu. V každé vsi bývala njaká mndra ili zelowa zóna, dl. zelowa haha {zelhaha), která znala léivé byliny (zela) a umla zaíkávati a zažehnávati {zaprajec, zohnowa, dl. (juslowas), miti nemocného atd. Mnoho bylo i lidových ranhoji a léka {^rtinar, pytav), zejména mezi ováky a rasy {wower, drá), kteí pipravovali masti (alba), náplasti (bjentuch^ plestr), rovnali {rHna) údy atd. Jinak i každý Srb sám znal rzné ustálené prostedky a léky, zaíkávání {zaprajenje, dl. zagrono) atd. U vtšiny nemocí prostý lid spatoval vliv njaké mythické bytosti (personifikace choroby) nebo udlání {nainjenje) od zlých lidí, arodj a arodjnic {kuztar, khodot, dl. chódof kiizlahiia, khodojta, dl. cJtóe)
máhají
si
{mi)
bu
—
*) Krom díla Smolerova srovnej moji podrobnou studii »Svatha u Lužických Srb<^ (Praha 1893).
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
dota), a jon u
nkterých chorob
—
1!);í
zejména u zranní
—
vidl píinu pirozenou.
V
lidových receptech, zaíkacích formulích, povrách jmenují se na p. tyto nemoci, vady a poranní: štawpa (píchání*), žoitanm (dl. olsica, žolšelina^ žloutenka), stróšcle (dl. zlkaúe neb lilk^ nemoc z uleknutí, z nhož prý vzniká veliká ást chorob), staujenjc i stae, též nadostace (dl. iiagld, t. j. uknutí, též prý zídlo vtšiny nemocí), boša ruka (mrtvice), wíc (dl. tergane^ dna, pakostnice, suché lámání), wiwy, ndlišéa (kee), waka (tasemnice), ivosypica (dl. wóspice, osypky), zabri) neb zahr (dtská nemoc: houby, osatina v ústech), ivujdnicij (dtská nemoc), wil (chorobné splštní vlas, polsky: koítun, koldun), hikawka (škytavka), phi (dl. pgl, pihy), hrodawki (dl. brodajce^ bradavice), kurjace ivoka (dl. kokosy ne risi, kuí oka), ivclice (svrab), zrostk (výrstek, zduenina a pod.), kula ald.
zaceklina (oteklina), piidie (puchý), brjód, (ved), dl. reginy (kee, padoucnice, fantas v howrjód (boule),
rece) ald. Z lék a léivých bylin nejastji se uvádjí: Upowe kcenje (1. kvt), bozankowe kcenje (bezový kvt), stróza^ve zelo, stróželinowe zelo (Scabiosa succisa, ertkus, jindy Centaurea scabiosa, akánek), swtlik (s, lékaský), hermanik (hemánek), kosvadlo (kostival), rozkobnik, rozkhodnik (rozchodník), rozraz (dl. žele ze-
wes búloscow,
rozrazil),
bulica (ernobýl),
lenk
(Antir-
rhinum Linaria, kvtel, len matky boží), polon (pelunk), lané syntjo (lnné sím), piwon, plwonja (pivoka), Jíchtowa rpa (lilek obecný), dl. reginowe žele (potmchu), wicoiva rpa (posed bílý), zymne wohnjowe
runace zelo (arnika) atd. Trhání tchto a jiných léivých bylin doporuuje se zvlášt na Walporu (dl. Hopargu, t. j. Valpurgu), na Jana Kt. v poledne neb na hod boží velikononí ped slunce výcho-
zelo (toten), itjemdre n.
*)
Štapac neb kafaó
= píchati.
^
ADOLF ERNÝ:
í>^
/ povr, vládnoucích v lidovém lékarslví lužickéin, budiž uvedeno na p. piítání léivé moci vcem po zemelých (na p. ivotemrty n. namréty klu, t. j. klí po zemelém, pomáhá prý pi dtských nemocech), vdern.
cem ze brbitova (úštpkm z krížíí) a j. Na smrt pohlíží Srb s klidem; za neštstí pokládal by smrt bez zaopatení svátostmi umírajících, smrt samu nápis na kíž náhrobní však nikoli; jsou pípady, že i
Cítí-li Srb blížiti se hodinku, asto sám požádá, aby byl položen na erstvou slámu, na níž se leheji umírá. Tžko se
obstarávají
si
starší
lidé
za
živa.
poslední
umírá pi západu slunce. Také lidé s tžkým híchem dlouho umírají. Kdo nemže nikterak zemíti, vynesen na hnj zeme. Také se povídá o studánkách, z nichž voda {smjertna ivoda) ulehovala smrt. Když nastane umírání, pooteve se okénko, aby duše mohla odletti; jindy otvírá se až po smrti. Pi umírajícím kleí všichni domácí v tiché modlitb, když posledn vydechl, modlí se
spolen »Wóte
Zemel- li hospodá, oznámí se smrt jeho hned dobytku a velám. Mrtvolu {celo) umyje céloíva šona,
hnj
naš«.
naež
se
sláma
z
pod mrtvoly vynese na
a voda po umytí nebožtíka vylije do
koví
— nikdy
sic by skot onemocnl; na hnoji a v koví ptáek peletli a uiniti neškodnými. Mrtvola
do chléva,
mže
je
prkno a pikryje prostradlem (sntjertny rub); v nkterých vsích v Dolní Lužici bývá ve vsi jen jedna srkertna dla*) (neb nkolik), která se pjuje. Úmrtí oznamuje sousedm cJowa žona, bud posílá se po vsi se zprávou od pedstaveného gmejnska heja, nkde pak (v okolí Kulowa a Wojerec) erná palice, zvaná orny kij neb smjertna heja; na rozdíl od obecní heje jde smjertna heja po vsi na levo. Kdo nyní pijde navštívit smutku, prve než na koho pohlédne a pozdraví, jde pímo k nebožtíka a klee se u nho pose nyní položí na
bu
dm
modlí,
*)
naež peje domácím: Deska.
/
>Troštuj was
Bóh we wašej
LUŽICE A LUŽlrí SRBOVÉ.
Pokud
zrudobje.<
zstavena
o
mrtvola v
jest
samot;
v
dom,
noci sedí u ní
195
nikdy nesmí býti
clowa
žona.
v dom smutku, ale u nejdo tetího souseda) konají se všecky
celou tu dobu také nejen bližších
soused
potichu,
práce
(až
od
Po
i
hmolných
nemlátí se nepracuje se po tu dobu ani
(díví se neštípe,
prací
atd.).
vbec
se
upouští
Zemel-li hospodá,
poli. Veer ped pohbem (nkde každý veer do pohbu) svtí se
v
dom
smutku
piistij
s
potahem na
wjeor: sejdou
se všichni sou-
každé rodiny ve vsi aspo po jednom lenu, a trvají pospolu ve zpvu úmrtních a jiných nábožných písní hluboko do noci, asto (v léí) až do svítání. v bílý, plátný Mrtvola do rakve [kaše) obléká se rubáš (kitel neb smjertnica, dl. stíle rtu i ca) neb prost zahaluje v bílé plátno; nkde oblékají v bílou smjertnicu jen svobodné a dti, kdežto starší lidé dostávají do rakve erný kroj. Do rakve dávají mrtvole kancionál a modlitby {spicarske a inodlerske)^ ženám šátek do ruky: nkde dávají do rakve jehlu s nití, mýdlo a hadík, dále brejle, nosil- li je nebožtík, mužm i bitvu. Hrob po starém obyeji vtšinou dosud kopou vesnití muži po poádku {po rjadu), zaež se nkde platí do obecní pokladny uritý poplatek; po Novém roce za to všichni muži spolen pijí [porjathie phvo). Svobodným a dtem kopou hrob, vyzvánjí atd. svobodní. Dít do roka staré obyejn nese ke hrobu jeho starší kmotr. Nektátka nkde pochovávají veer. Též samovrahy pochovávají veer a mnohdy s projevy neúcty (na p. nkde nevezou rakev na hbitov vraty, nýbrž ji podávají pes zcd). K pohbu [poJtrjeh^ khoicanje^ dl. zakop)Owane) sejdou se píbuzní ve svtnici, ostatní pewoclierjo na dvoe. Když se rakev vynáší z domu, schýlí se na prahu tikrát k zemi. Ped tím dá se všemu dobytku píce. aby sedé,
t.
j.
z
bu
pi pohbu hospodáe oznámí hospodáe Je-li poheb do jiné neležel,
a
odnášejí.
se vsi,
skotu,
že
naloží se
rakev na rblowany (ebinový) neb deskotvany (fasukový) vz a pikryje bílou plachtou (nkdy obecní, u ped-
ADOLF ERNÝ;
lí>n
uschovanou). V Dolní Lužici nOkde s sobou brávají hned také prostý, devný kíž náhrobní. Na hranicích obce zastaví prvod obyejn pi malé vyvýšenin, kterou nazývají morwa kupka neb smjertna horka, a pomodlí se Otenáš, naež se zde s vozu shodí jedna ebina (rhl). Ta zde zstane, dokud se nerozpadne a nezeth', tak že nkde vznikají celé hromady rozpadáva-
staveného
jících se
ebin. (Rovnž
pišel-li
nkdo nešastným zp-
sobem, vraždou a pod. o život, kladou Srbové na to místo, kdykoli jdou kolem, vtviku, tak že se jich asem navrší celá hromada). Na rakev do hrobu házejí pozstalí i úastníci pohbu po tech hrstech hlíny; teprve když byl hrob úpln zasypán, odebere se prvod do kostela a po skonených zádušních obadech vrátí se pozstalí ješt k hrobu, u nhož se kleíce pomodlí. Po návratu modlí se znova na míst, kde rakev stála, naež bývá úastníkm poskytnuto pohoštní (di. góscina). O smuteních krojích byla na str. 175. Smutek {arowanje, dl. zahwane) rodi po dtech a naopak trvá rok, po otci nkde rok a 4 nedle; po sourozencích 18 nedl, po jiných píbuzných tvrt léta. Hluboký smutek trvá 4 nedle, a po ten as zstávají vci nebožtíkovy nedotknuty; teprve po té dob pozstalí o se dlí. Ženy, jimž zemely rodie, nkde i po uplynutí doby smutení zachovávají smutek tím zpsobem, že o vánocích, velikonocích a letnicích jdou do kostela ern. Nkde i po duchovním chodí osadnice do kostela ve smutku po 4 nedle.
dom
e
n
/")
pojí
Výroní obyeje
se
povry. Výroní obyeje
a
vtšinou k dobám a svátkm roku církevního.
Advent
(hl.
též
pikhad,
á\.
psicJtod) jako u nás jest
dobou nadílení dtem. Na sv. Barboru za soumraku veerního házejí rodie dvemi do svtnice oechy, jablka a pod.;
íká
se:
Barbora
tnjece (B. hází).
Na
sv.
x\íi-
kuláše se dtem nadluje (vtšinou perník atd.): Sivjattj Mikfawš wohradza. V kteroukoli nedli adventní tu a tam ješt chodí hoze dzco
{h.
dáéatko,
dl.
h.
ziéetko),
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
nž
obyejn na pástv oblee pes svj odv mužskou za
se
l'>7
strojí
jodna z pradlen;
košili,
vyzdobenou služ-
epeek
ozdobí si zeleným vínkem (umlým) a zaste se závojem. S metlou a zvonkem v jedné ruce, v druhé se šátkem, do nhož jí rodie dávají dárky pro od domu, provázena ostatními pástevdítky, chodí niccmi. Vstoupivši do svtnice ptá se: »Su tu žane dobré džiV* naež po kladné odpovdi rodi dít po dítti se modlí neb íká biblické prpovdi. Na konci bože udílí dtem dárky. Nkde chodí s božím díttem riimprich [riimpodich, patrn nm. Knecht Ruprechf), výrostek, piodný obráceným kožichem, aby nahnal strachu nezvedeným dtem. Vlastní doba vánoní trvá od božíbo hodu (resp. štdrého dne) do tí král; jest plná kouzelné a vštecké moci, která podle povry lidu nkterých krajin Lužice rozšiuje se i na 9 dní ped božím hodem. (Vánoce slují hl. Jiocly, dl. gódij\ štdrý den neb veer hl. patorzíca^ pateršica, Sicaíua, dl. gwzdka, Sivacjjna, stref y žen; noc ze štdrého dne na boží hod hoža nóc; boží hod hl. hodoivnika, dl. hósy ée, gódoivnica.) Na štdrý den ráno u katolík jdou všichni domácí (i ele) až na jednoho neb dva na jiitnje (roráte), naež se mlátí až do 11 hodin. Potom jest snídan a obd najednou {wohjed)] obyejn však jí se až na veer {sivaina a veee zárove). K této hostin, spolené pro rodinu i ele, pipravuje desatero jídel, nebo (u chudších) aspo jídlo, se skládající se z 9 souástí, na p. vepoviny, prosa, vody, epy, pšeniné mouky a hrozinek, soli, mrkve, cibule, K štdrodennímu obdu, resp. veei zvou se vely a ovocné stromy; zárove dá se dobytku a drbeži nasype se do kruhu, utvoeného ze etzu, neb do obrue (ale nevolá se). V ten den pekou se také v Horní Lužici liodowne koiaki n. Jiodoicne wosnški (podlouhlé peivo, uprosted vtlaené), v Dolní Lužici mazance. Také kravám pee se wosušk ze zbytk chlebového tsta a otrubu, k emuž se pidilvá andlíka ( jandírlske zclo^ kami,
dm
džo
bu
i
1^8
ADOLF ERNÝ:
Archangelica
ofíicinalis),
esnek
a svj^^cená voda;
kousek
peiva dává se dol)ytkn každého jitra po celé vánoní období. Když se prostírá na stl o štdrý den, khidoii se pod ubrus na kíž dv hrsti slámy; z télo slámy po veei ováže se každý ovocný strom temi slámkami, aby hojn nesl. Ta doba jest vbec asem vštby a symbolického psobení na budoucnost, k ní pojí se zejména mnoho povr hospodáských. Tak na p. pi obd (veei) dívky mlí a po jídle jdou házet košata na stromy: spadne-li košt, zstane dve svobodno, tohoto
zstane-li na strom a ukazuje držadlem ze dvora, vdá do roka, ukazuje-li ze dvora pometlem, zeme; se nebo tesou plotem dvora, v nmž zemel hospodá kde se ozve pes, tam jest jejich ženich; nebo odkrývají 3 talíe, z nichž pod jedním jest routa (svatba), pod druhým hlína (smrt), pod tetím nic (žádná zmna), atd. Pi štdrodenním olDd (veei) hospodá rozdlí jablko všem u stolu, aby po celý rok nezabloudili; když se vrátí z plnoní, dupe na práh chléva, aby toho roku arodjnice dobytku neuškodily; vodu z hrneka do hrneka a soudí z toho o úrod obilí; do dvanácti misek z cibule nasype sl a v které se [ es noc rozplyne, ten msíc v roce bude mokrý, v které nic, suchý, atd. Boža nóc jest vbec plna kouzelné moci; té noci ve 12 hod. kvete kapra (paproc), ale kvt hned opadá kdo si té chvíle dá napadat kapradího kvtu do ste-
dve
—
mí
—
bude rozumti všem zvíatm. V boží noci strojí dob rodie dtem vánoní stromek (hodowny štomik), pod njž kladou jim dárky. Boží hod vánoní (hodowníka), jako každý svátení hod, jest šastný den; dti toho dne zrozené budou vždy šastny. Také toho dne má býti k obdu devatero jídel nebo krm z devatera souástí; co od jídla odpadne, nesmíš zvednouti, sic bys dostal vedy. V kostele odf^vzdávají hospodái a hospodyn dary pro duchovního. Z poasí dvanácti dní období vánoního soudí se na poasí dvavíce,
také v novjší
nácti
msíc.
LUŽICE A LUŽíTÍ SRBOVR.
l-'í'
noc, jost noc novoPodobn, jako štdrý dcii roní a sám nový rok (ítotue léto) dolíon kouzelnou, vbec na budoucplnou vštby a vlivu na osud lidský nost. V novoroní noci slévají dívky olovo; ze zvuk, ;i
i
i
na kižovatkách, soudí o udázvuk od konví neb okov znamená ohe, od prken neb vbec deva smrt, hvízdot krádež a pod. Také na nový rok. lehneš- li si po odzvonní ke mši na rozcestí, mžeš ze zaslechnutých zvuk souditi o budoucnosti. Kdo na nový rok hodn skáe a bhá, bude po celý rok ilý; kdo má na nový rok k obdu jahelník [ív ndócy jaJdy), bude míti po celý rok dostatek penz. Veer ped novým rokem neb ráno na nový rok pekou se noive ltka z pšeniné mouky, totiž drobné peivo rozliné podoby; nowe ltka v podob domácích zvíat pekou se pro dobytek, ltka rzných podob pro dti pro dosplou mládež. Dti donášejí nowe ltka darem svým kmotrm, zaež zase od nich dostanou njaký novoroní dárek. Na nový rok také dívky svým inilým posílají nowe ltko, totiž jablka, oe-
jež zaslechne poslouchající
lostech
nastávajícího roku:
i
chy,
peivo
Také na ilrak
atd.
ti krále
(ti: tsjódrak),
peivo tótech cípech. den »li králové«, zpívajíce píse peklo se
jakási
to
zvláštní
hvzda
o
Kdysi chodívali v ten tech mudrcích od východu, která se však nezachovala, tak jako hra sama vymizela. V úterý po tech králích v Kulowské osad odbývají se t. zv. tvércy [irécy), t. j. všeobecné, výroní obecné hromady. Dopoledne již scháza uplynulý rok. Pozejí se obané ke zkoumání tom každý má právo pednésti vše, co proti kterémukoli sousedu má. Odpoledne sejdou se v krm, kde vypijí sud piva na obecní útraty; veer pijdou také hospodyn, pinesou chléb, krmáka dá cukr, muži pivo pipravuje se (Irjehjcnjo, t, j. sladká pivná polévka s nadrobeným chlebem. Po veei skoní den tancem. Ve tvrtek ped vánocemi nebo ped Novým rokem pradleny v Dolní Lužici » vodily starého « (starego), ve o
út
i
ADOLK EKNÝ:
'^^)<^
tvrtek po víínocích neb v prvých dnech po Novém roce »fnladého« {miodego) t. na oznaení odj. patrn chodu starého roku a píchodu nového vodí nejprve staenu s hrbem a berlí a starce se Inem na hlav, spadajícím vzadu po šíji, pozdji pak mladý párek, ustrojený v kroj nevsty a ženicha, za nimiž kráí družba. Pi tom pejí šastného nového roku a za to sbírají jitrnice, vejce, slaninu atd. k dobrému veeru. Tím vlastn poínají masopustu maškarády (masopust hl. póst-
—
—
í
nicy^
dl.
zápust).
Tak nkterého veera pivádjí
hoši
do »pazy« kon {kón), t. j. hocha, jenž pedstavuje jezdce s konm (u nás klibna), jindy zase hacona (ápa). V dívjších asech (dokud to nebylo úady zakázáno) ke konci masopustu sestupovali se vesnití mládenci (a s nimi nkdy i mladí hospodái) v masopustní bratrstvo (hl. kolhasnicy)^ pestrojovali se za medvdy, kon, kominíky atd. a chodih s hudebníky po vsi dvr ode dvora, provádli asto i rozpustilé žerty, vyprošovali si (neb pímo brali) jitrnice, slaninu atd., po pípad peníze a zvali dvata na veerní zábavu do krmy. i Zde zvoleny tócka (výepník) nalévá spoleníkm i hostem pivo ze džbánu, pivázaného na dlouhé stuze od
V
poslední veer basnik« na stolice po stropu.
jezdí nejvtipnjší stole,
kolem
nhož
eník sedí
z »koÍ-
dvata,
žertovným zpsobem od nich vymáhá penžité píspvky na spolené pivo. V Dolní Lužici a v pilehlé pomezní ásti Horní Lužice takovým masopustním prvodm se íkalo campor {campe}% ccmiprowas; též jednotliví úastníci jsou camponj, campery). Nkde ^camperovaly« dti, t. j. chodily po vsi s dlouhými pruty, ozdobenými stužkami, a v každém dvoru zpívaly píse, napomínající k pokání a k obrácení k bohu; za to dostávalo se jim drobných dárkv. a
V dob postu
dvata
evangelických ddin každé nedle odpoledne na návsi nábožné písn. K období velikononímu pojí se dosud mnoho obyejv. a povr, které je oznaují jako radostnou slavnost jarní. zpívají
20Í
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Na smrtnou nedoli (snijertnica) vesnická mládež lijžická vyhánla smiL [ivuhnare smjerce) za asv slámy zhotovila mládež ze a hadr loutku, A. Frencela kt(4-ou na dlouhé žerdi pede všemi neslo silné dve, ;
»Lec horje,
kdežto druzí po loutce házeli, zpívajíce:
lec
horje, jarabate woko; paTi dole, paii déle, jarabate \voko!«
»smrt« do vody nebo za hranice obce, vznikaly boje s mládeží obce sousední. Jinde mladí, staí vynášeli ze vsi víchy slámy, jež na obecním pomezí na mísl, kde se pohební prvody zavracejíce se volali: »Smjeré srny wuhnali, stavují, spálili lco zaso piwjedžemy !« Sledy toho obyeje zachovaly se až do století XIX. V okolí G rod ku dli a výrostkové nastavli na vozíek haluzky jehlinatých stromv, ozdobené pentlikami, jezdili s nimi dvr ode dvora se
Za z
vsí
hodili
ehož asto
;
zvláštními íkadly a písnmi, sbírajíce za to d;irky,
naež
haluzkami (jemuž íkali chospálili, bucF uvrhli do vody. Jakýmsi zbytkem da) vynášení smrti byl snad dolnolužický obyej nošení starego, t. j. vynášení ze stodoly na dvr posledního snopu, koncem zimy vymláceného, svázaného v mužskou podobu a ozdobeného barevnými stužkami a hadíky. K velikonocm samým (hl. jíitry, dl. jafšu, v pomez. táhli
za ves a zde vozík
s
bu
i
—
uÁ. jasfry) pi[)ínají se pod. obyeje a povry jako u nás. Na kvtnou nedli (bolmonka^ boliownika) zastrkují se svcené koiky do polí a koiky samy (micki) dávají dobytku do pití; na zeleni/ šficórfk v následujících dnech vaí se Jnfrownr Jejka (velikononí vajíka), tu a tam prostou kresbou zdobená neb nápisem, vtšinou jen prost obarvená; na veliký pátek [cichi pjatk^ též se
wiilki p.,
i
dl.
sichy
ptk
atd.)
ped
slunce
východem
oznaují dvée chlév kížky; noc s bílé soboty (^)iarfrowna n.jtitrowna sobota) na boží hod (jutvownika^ dl. jatšownica) tráví dvata na návsi, chodíce statek ode statku a zpívajíce nábožné písn (v Blotech zpívají na lodích), v dívjších dobách té noci hoši stíleli; o plnoci nabírá se »jutro\vna woda<, nebo v tu dobu
;
ADOLF ERNÝ:
^<'>'^
jesL vSecka
[)rý
jící
moc; jako
lak
i
voda svcená a v i^)lskij.
liiisku
má léivou a lu
lam
a
i
a
omlazu-
v (cechách,
v Lu//ci jcsl ol)yojoni vz;»jcnmó oblévání
»
veliko-
noní vodou«;
na bozi hod mládož hraje o vajíka (zvlášlní lira, zvaná walkanjr), z ehož se vyvinula zvlášlní lidová slavnosl v Jhidyšíno, koulení vajíek s vysoké slrán nad Sprévou za úasti záslnp mládeže obecenslva; odpoledne v kalolickvch vesnicícli konají se jízdní processí (kizcrjo) z jedné farní vsi do druhé. První máj s pedcházející nocí f poj a k u b s ko u i
—
1
i
i
kalendáe Valpurginou, hl. Wa^pora^ dl. Jíopargá) má v lidové pove obyejích podobný význam, jako u nás. Té noci slelují se arodjnice na horách i provádjí mnoho zla; aby neoarovaly dobytek, teba jest ped slunce západem chlévy uzavíti a dvée poznamenati kížky atd. Veer za tmy tu a tam jako u nás »pálí arodjnice« [kuziarnie n. khodojtij palic). Ped (podle ev.
i
1.
kvtnem, nyní však obyejn
až o
1
e
t
n
i
c
í
ch {srvjatki},
na návsi vysokou máji {meja, dl. též Sívéfkowny honí), která za tance a radovánek skácí se až v den nanebevstoupení Pán, po pípad na Jana Kt. nkde zastrkují k 1. máji na hnojišt mejki (bezové vtviky) za každého lena rodiny atd. Jarní slavnosti koní se svátkem Jana Ktitele {Jana Kenika), k nmuž pipíná se nejvíce povr a obyej. V pedveer (v noci) Jana Ktitele pálívaly se ohn, jež mládež, kvítím ozdobená, peskakovala. Toho dne (neb vbec v svatojanském období) jezdíval Jan, mladík, všecek ovšený vnci a kvítím, s maskou z bezové kry na oblieji; za vsí strhly jej ženy a dívky s koné a rozdlily se o jeho kvty, jimž piítána kouzelná moc. V dob svatojanské (devt dní ped Janem a devt po nm) vbec mají rostliny zvlášlní moc, proež v té dob sbírají se léivé a kouzelné byliny; nejvtší moc mají rostliny v poledne na sv. Jana, kdy také se otvírá zem (hory) tam, kde jsou poklady. Ke konci žní slaví se domkhowanka (obžinky), zvláš slaví
hoši
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
2í)3
veselým svátkem vsak bývá po žních kcrmtíša (posvík níž se pekou velké koláe (tijkaucy) a kteráž se slaví hostinou a tancem obyejn po 3 dni.*) ceni),
m
(j) Podání o y I h i c k ý ch bytost o ch. V ústech a myslích lidu lužickosrbského podnes zachovaly se etné
povsti
a
pedstavy
o
rzných
bytostech
kteréž podle víry lidové oživují okolí
mythických,
lovka
a
rzným
zpsobem
vykonávají vliv na jeho osud. Tak dosud mnoho se bájí o knhoUikii^ domácím to duchu, jejž mže lovk získati ke svým službám a jenž se velmi blíží našemu šotku i hospodáíku. Podobné vh\stnosti má zmíj {á\. plon)^ který se rovná eskému plívníku. Zajímavé bytosti lužického bájesloví jsou hl. bože sedleško •d dluž. hoša ''tosc (pvodn »božy í^1'osc«), které vstí smrt neb vbec neštstí; bože sedleško ukazuje se v podob bílého, plaícího dítte, a na otázky, pro pláe, dává tajemné odpovdi; boža 'íosc jest bytost totožná, jen '\
podob bíle odné ženy s bledýnii S podáním o praobyvatelích Lužice sloueny jsou j)ovsti o hitcích (hitki), trpasliích bytostech, píbuzs našimi diných jinak s kuboléiky a plonem, jakož výtni lidmi (divoženkami atd.). »í.utki« bývají asto uvá-
že se také zjevuje v vlasy.
i
dni
ve styk se spícími rytíi {^lijucy rtjccrjo), o nichž so bájí (podobn jako u nás o rytíích Blanických), že Vve spánku vykávají svého budoucího úkolu v hoe Lu-
tinu neb v jiných horách lužických (ve Wósmužowé h., v Kaponici), i konen v hoe Plonick, kteráž prý jest v echách (patrn Blaník). Vypráví se též o obích {hohr)^ praobyvatelích naší zem; pvodní charakter obr jako daemon pírody (les, hor. mraen) v lužickosrbském podání až na nepatrné stopy vymizel. Za to zacho*) Krom díla Smoleova (»Psniki«) a spisuv uvedených následujícím oddíle srv. moje feuilletony v »Nár. Listech* 1896: Velikonoce u Lužických Srb (. 94), Noc Valpurgina v Lužici (. r21), Letnice v Lužici (. 158), Jana Ktitele v Lužici (. 189) a j.
pi
204
ADOLF ERNÝ:
se znjímavé povésti o (jrfihech, lesních to mužských daemonech, píbuzných s fauny a sylvány, a rzných jiných lesních bytostech a divých lidech. Tak podle dolnolužické povsti žijí v lesích diví lidé šrawy^ podle hornoluž. povsti loví v lesích za poledne neb o plnoci pi úplku déiwica, krásná to lesní paní (panna); též déiwja zóna (divá žena) jest známa jako bytost lesní, která se však již sbližuje s daemony polními. V dob polední obchází v polích pHjJohhiica (dl. pscz])OÍnica), jež vraždí opozdilce, kteí jí nedovedou na její otázky odpovídati nebo po celou hodinu o jednom a témž pedmte povídati (obyejn o lnu); podobná bytost jest serpownica, kteráž se však mijže zjeviti v kterékoli dob denní. Podobn jako pipoMnica v poledne, chodí veer po západu smérkmva nebo též
valy
hrunad^o. Nejpvodnjší ráz polního daemona ze všech tchto bytostí má serpownica. Lesní ženy, spíbuznné s daemony vichru, jsou ivoraivy, pekvapující opozdilé pradleny. K tmto bytostem úzce se pojí sia šona, jíž ze slovanského bájesloví nejvíce se blíží maloruské zJydni a polské boginki, mamuny. Zía žona pináší neštstí a bídu, kde se usídlí, a nelze se jí zbavili, dokud neodejde sama. Sem také sluší zaaditi tajemnou bytost, která podvrhuje dti; takový pcínnk (pemnné dít) je ohyzdné, pihlouplé dít, jehož daemonická povaha projevuje se za nepítomnosti lidí, i má v lužických povstech vbec podobné rysy, jako eský všlík. Zde jest tlesná a duševní nedostatenost ubohých dtí vysvtlena psobením daemona podobn (jak jsme výše již pipomenuli) vbec se pipoítávají nemoci p-
—
sobení zlých bytostí. Zvláštní zmínky tu zasluhují reginy, ženští daemonové, jimž se piítá padoucnice, fantas horená, zuení opilc a pod. Zejména došel v lidové víe zosobnní mor (^mór, mrtwa)^ kterýž pichází nej-
aslji v podob ženy; ochranným prostedkem proti morové rán jest oborání ddiny pluhem, do nhož jsou zapraženy nahé dívky, neb opatení nového ohn tením
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
205
dvou dev. Smrt pedstavují si Srbové Lužití jako bílou ženu [smjerc, dl. stíters), zídka v podob muže; kde má nkdo v krátce (do 3 dn) zemíti, tam se ukazuje smjertnica. Rzná rení a povry ukazují i na zosobování tles nebeských, ale urité njaké podání o tch personifikacích se nezachovalo (leda o slunci v pohádce Pan Hibšyk). Také z povstí o daemonech mraen pozstaly jen temné zbytky. Za to dosud se bájí o bytostech zpsobujících vítr a vichr (wU% wtrec hólcy^ wichor). Za vichru zjevují se také Dyterhjernat (patrn z nmeckého Dietrich von Bern, Dietrich Bernard) a nócny hajnik (dl. nócny jciga), diví to lovci, o nichž se bájí patrn pod vlivem povstí nmeckých. Rzné svtelné zjevy v pírod daly podnt ke vzniku povstí o bludikách (bhtchiiki^ dl. bitid atd.) a ohnivých mužích (dl. vykíis)a. [wohnjowy miiz). Ve vod sídlí wódny wóclna šona (ál.nyksoivka), o nichž se vypravuje spousta podobných povstí jako o našem vodníku; též ert (dl. cart) má v lužickosrbských povstech podobné rysy, jako v povstech našich. Místo slova ert íká se euíemisticky také dunclyr (patrn z nm. Donner), což Smole ml neprávem za jméno zvláštní bytosti. Ve stycích s ertem jsou arodjn'ci a arodjnice: knzhirnia neb khodojta {khodota, dl. chódota) a kuzlar (dl. cJiódot, gusioivar), kteí všelikým zpsobem lidem škodí, zejména
mn
oarováním
me,
krav, jimž berou mléko. Khodotja
která
jinak
má jméno rnórmva;
v
íká
se též
povstech
o tomto zosobnní noní záduchy nacházíme rozvinutí voln z tla prvotního názoru o duši lovka, která podoby, zejména a pijímati i rzné snu) vycházeti (ve také zvíecí. Báje toho druhu tvoí pechod k povstem o vlkodlacích, jež se v skrovných zbytcích zachovaly také u Srb Lužických; v Dolní Lužici se totiž bájí, že nkterý lovk (muž) jest wjelkoraz^ t. j. že se
mže
mže
v polední hodin promniti ve vlka. Povsti o upírech, mrtvých, vycházejících z hrobu ssát lidem krev, t. j. zstavily v Lužici jen nepatrné stopy v nkterých poAd.
erný: Lnžice
a
Lužití Srbové.
15
^_
^^
^06
ADOLF ERNÝ;
vrách; lužickosrbský název pro upíra
se
vbec
neza-
choval.*)
h)
umní
Umní
lidové.
1.
Textilní
lidové nedosahuje u Lužických
kého stupn, na jaký na
pr.
vysply
šivky, krajky a ke^ramika, huculské
a
plastické
Srb
toho vysoeskoslovenské vý-
pedmty
vyezávané,
vybíjené a mosazné atd. Výšivek v nynjších lužických krojích skoro není; ve wojereckých a bývalých
komorovských krojích, jakož v bývalém evangelickém budyšínském bylo vyšívání ješt nejvíce, a to bílého (zástry, šátky). Také tmavomodré zástry, vyšívané bílou pízí, se vyskytují. Pestré vyšívání omezuje se na katolických evangelických líornolužiadýnka nek (pokud u tchto ovšem se kroj vbec zachoval), tu a tam na »lapy« dolnolužické, na krídlaté nedlní »hawby« mužakovsko-slepjanského kroje a na svatební runíky z týchž konin. Hornolužické »hawby« mívají na dýiiku obyejn stylisovanou kytici (nebo jen kvt), provedenou hedvábím, vlnou neb i drobnými korálky na erné pd. Kídla mužakovsko-slepjanské svátení »hawby« zdobena i
kroji
epek
i
kížkovým vyšíváním. Rovnž tak vyšívány jsou svatební runíky »brašk«, na nichž kížkovým stehem, nejastji vlnou neb ervenou pízí, vyšily jsou píné pásy, kvítky, ptáci, jeleni i postavy lidské. Tkalcovství omezovalo se na zhotovování hrubého i tenšího plátna a barevných látek na sukn. Krom toho sluší uvésti tkaní hedvábných, kvtovaných stuh na domácích stávcích {run krosnika) v okolí Kulowa a Wojerec. bývají
—
—
Hrníství
bývalo v Lužici dosti vyvinuto; hlavní byla Kamjenc, Halštrow, Biskopicy, Budyšín,
sídla jeho
Mužakow dávno ského
a
j.,
nehledíme-li k jiným
sídlm v
krajinách
ponmených. Lužického a vtšinou lužickosrbpvodu jsou kamenné, krátkokrké hndé džbánky
)
Soustavné dílo o luž. bájeslovi jest Ad. erného Mythiske bytosce íužiskich Serbovv (Budyšín, 1893— 9-^), kde též
podrobné uvedena
literatura.
207
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
vtviek, úponk, lístk a kvol) na drsné (ryhované) pd; zvláštním píznakem jejich bývají kuliky na konci vtviek a úponk. Pocházejí hlavn z Mužakova v pruské Horní Lužici, ale v saské s
plastickou výzdobou (z
i
Velmi zajímavé jsou mísy, zdobené
Lužici -e vyiábly.
velkými, pestrými vrž' nýítii
kvty
(obyejn okrovými
a zelenými),
(pripon)ína jícími do jisté míry
smle
zv. ke-
t.
ramiku habanskou), jakož i podobn zdobené džbánky, které byly robeny asi v Lužici saské. Zde na Budyšínsku jsou také hojn n^zšííeny mísy a talíe, zdcbené jednobarevnými, obyejn modrými kresbami dom a
mst;
lid
však jim íká »žilavské mísy«, i není zjištno, Maz krajiny budyšínské nebo žitavské. a truhly, prozrazující ve form i vý-
—
pocházejí-li
lované skín zdob obyejn vlivy i
zpsobem malby barokní, blíží se vkusnosii našim severoeským. Výzdoba kvtinová pei
rovnž zhusta picházejí zobrazem' staveb, Lidové ez by vy-kytnjí se na židl.ch, kolovratech, peslicích a kuželech, mandlovakách a pod,
vl.ídá,
mst
ale
a pod.
—
ale jsou vtšinou nebohaté a noirohou se ovšem ani zdalika rovnali vyezávaným p-edmlm huculským neb jilioslovan^kým. Kraslice {pisane, jtifrowne jejka), pokud ješt se vyskytují, mívají jen chudé bílé orna-
—
menty
r.a
pd
ervené, hndé,
fialové
i
zelené.
iMíslo
ozdob oblíbeny jsou nápisv, prpovdi nábožné, miidroi žertovné, horjo dótka, na pr.: Wr, hdyž so boža prawica njej' krotka (doslova: když se t hoe dolýlxá, boží pravice není krátká. Voln: Když je nouze nejvyšší, pomoc boží nejbližší). Nebo: Zo by rozomk njemí kuši, hdyž wua, woti wuši (abys nernl ruzum kusý, když t uí, otev uši). 2. Plody duševního lidového zachovaly
slovné
V,
e
e
umní
(pohádky,
povsti)
Krom tradiní mžeme ukázati
písm ák
-sam ou
k
se hojné a originální.
i
literatury lidové
na
v dobách dívjších Není snad ísla »Srbských Novin «, v njakého píležilo-iného veršování (ví^^^ínnn
nmž
etné zjevy i
novjších.
by nebylo nábožn^^h^)
ADOLF KRNÝ:
208
obsahu) nkterého samouka vesnického. Nejvíce z nich vynikl Pélr Miórik z Žien v saské Horní Lužici, jehož »Khrluše a spwy* z let 1848 78 vydal J. E. Srnoler (Budyšín, 1879); velmi zajímavým zjevem je také Hans Nepila z Rovného u Slepého v pruské Horní Lužici (f 1856), pvodce etných, velmi originálních spis nábožného, vzpomínkového a kronikáského obsahu, z nichž však se zachovalo jen nkolik rukopisných knih, kdežto vtšina setlela se svým prostým pvodcem v hrob (srv. hínky Handrika-Slepjanského v >Ois. Ma. Serb.*, o 189G, 1898-1900).
—
nm Z
tradiní literatury pomrn nejmén se zapohádek (basniki), z ehož však nelze sou-
chovalo diti
o
záleží
chudob
tohoto obora duševní tvorby lidu;
prost v tom, že
pohádkám
píina
nevnovali Zvláštní skupinu mezi po-
starší
dosti pozornosti.
pozorovatelé
hádkanii tvoí dosti etné legendy {bcunziki). Více jest zapsáno rzných povstí (místních, o pokladech a pod.), zvláštní pozornost pak vnována byla pišlo ví m, v jichž etných sbírkách uložena jest filosofie lidu. Nejvíce však sebráno jest písní, jichž hojnost dosud žije v pamti a ústech lidu, tak že sbírky jich došly rozmnožení ješt v dobách novjších. Povaha textové stránky písní vyniká jasn již ve sbírce Smoleov, jejíž nejvtší ást tvoí ballady a romance, zhustu znané obšírné, jimž lid sám íká pczpólna, ponvadž se obyejn zpvají venku pi polní
práci
Jim se
neb na pastv.
tické a žertovné
popvky
i
blíží
hrónka,
ero-
kratší romance, zpívané o ta-
neních veerech v pestávkách, když taneník dává pipjeti své tanenici.
popvky obsahu
eené
K
tanci
milostného
i
samému
zpívají se krátké
žertovného,
asto až dra-
Wtišenjenja jsou romance neb i krátké popvky, v nichž se jmenují uritá jména dívky a mládence, milé a milého, kteí tím zpsobem se v písni »wuženja< (za sebe dostanou); zpívají se pi spolených besedách mládeže, zvlášt na páslkách. Samostatnou skupinu tvoí kwasne spwy (svatební písn), stického,
reje (tance).
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
209
vtšinou rovnž mají ráz romancí. Originální jsou stonanja, totiž písn, zpívané pradlenami pod okny statku, které
v
nmž
se zabíjelo (srv. výše život mládeže, sir. 186). Hoj-
nou skupinu
ivori
pokrluški^
t. j.
legendy, nábožné
písn
epického obsahu. Jsou však i lidové krhiše*) nábožné písn, které se zpívají v kostele. Jak palmo, epický živel v lužickosrbských písních pevládá. Obsahem jsou milostné, žertovné a nábožné; pí^ní vojenských není, a kieré jsou, poukazují na asy velmi dávné. Vbec lužickosrbské písn i textem i ob>ahem vtšinou jsou pvodu velmi starého (hlavn epické). Jedna [)íse pipomíná dávné doby historické: »Serhja so do Nnicow hotowachu, síowcka pak nmski njemóžachu; swojo sej .< koniki sedíowachu, swoje sej wotrohi pipinachu V jiných vzpomíná se na Prahu a echy. Nápvy písní lužickosrbských jsou krátké, z valné ásti v starých tóninách; na závru, vyznívajícím melancholicky, zpváci se zálibou prodlévají. Pi zpvu lid nápv zhusta mní rznými variacemi, tak že zaznamenati melodii v úplné vrnosti jest nkdy takka nemožno.
tém
.
.
hudbou, zejména
Valná ást písní bývala provázena
ovšem písn tanení, pak »hrónka« a písn svatební. Pi takovém inslrumentálníin doprovodu zajímavý jsou variace, jež herc (hudebník)
zejména na dudech na zá-
zajíklad pvodní melodie vyluzuje. Existuje vsak mavý pechod od prvotního úkolu hudebních nástroj (podporování zpvu) k hudb samostatné; jsou to etné reje (tance), k nimž není slov, a kwasne pezpola, i
t.
j.
svatební
pochody.
Národní
nástroje,
na
nichž
srbská hudha vznikla, jsou: tíslruné Jtusle n(íb drobounké híisltki, rovnž tíslruné, tarokmva ili serbska pišel, druh to oboe, konen dvojí dudy, kosmatý kozot a menší dudy z vydlané kže bez srsti, t. zv. mchawa. Nyní však nikde se již lidová hudba v tomto tato
*)
JTerhí staženo
z
eckého kyrie eleison podobné jako
staroeské krleš, možná
i
pod vlivem
této
staroeské staženiny.
ADOLF ERNÝ:
210
Tarakawa vymizela úpln
složení nástroj neprovozuje.
a všude ji nahradil klarinet; velké husle zachovaly le jon v katolických vesnicích, a i zde mizejí; dudy a husliky zstaly v užívání jen v okolí Slepélio i Mužakowa a také jsou na vymizení. Jak patrno, zachovaly se siaro-
bylé národní nástroje pouze tam, kde se udržela
i
»serb-
ska reja«.*)
Závrená
X.
úvahy.
—
—
jak již v djinách národnosti uvedeno 1782 vyšla v Budysín skrovná brožurka »Gedancken eincs R.
Ober-Lausilzer Wenden íibor das Schicksaal seiiicr Nazion«, klerou anonymn vydal nepochybn Jan llóranski, uený Hornolužický Srb, který také srbsky cítil, ale nadjí v budoucnost lužickosrbskou nechoval. Výslednice brožurky jest velmi nesimišlická. >Není tomu tak d.ouho,« uvažuje spii^ovalel
»co v Horní Lužici nkolik
Hlavní sbírky písní lužickosrh. j-:oii / E. Smole. Póshorných deinycli í:,ii?isich Serhow (I8H 43); H. Jordán, DelnOfužiske ludowe psnje (1875'; E. Muka, D^^lnjoíiižiske Ind. psnje I-JlI (1877 s doplkem 18^0, 1882. Is.sg), NanJHzne lud. f)snie I— IV il>75, 8.3, 89, 94). H>rnjoseib. jud psnje I- V (1872, 73, 88, 8!i, 94); M. Uórnik-B'. Markus, Delnjo-erhske ludowe ésnje (l!'82); Liicl. Kuba, N"wa zbfrka melodiji k hornjoiužiskim psnjam (1887). Písník lužické (V. kniha ^Slovanstva ve svých zpv»^<*l «); Adolf eru, Národn híosv užiskoberhskich pésni (1888). Druha zhrkH lužiskoserbskich zhika narodn\ch hfosow (1888), •)
:
nif'ki
i
—
|
,
pósni (IS94).
Tea
O
A erný, hlavn a
legendy
lužick«'srbské lidové v
uvedených
sbírali
»P=nckAch«)
z
hudb
-sbírka' h.
doinácidi
psali L.
Kuba
a
Pohádky, povsti
í'"lkloriá'
hlavn Hmole
H. Jordán, Najijenše ludowe bajki (lb7^\ krom nich Duman, Muka, ŠoJla, Pul a j. (po asopisech); vlší sonbortié sbírky není. Z nmeckých sbírek mají dležitost hlavti knihy K Hanpta a W. v. Schulenhurga. Knižní sbírky písloví: Jak'. Huk, 600 S''rbski
a
LUŽIGB A LUŽITÍ SRBOVÉ.
lužickosrbských farností docela se
žeme snadno
usouditi,
malý zbytek Lužických v
že
ponmilo;
m-
z toho pozstávající ješt ponenáhlu úpln se obrátí
konen
Srb
211
i
Nmce.
Tato myšlenka tolikrát byla od té doby pronesena, Lužití Srbové pochováváni, že pomalu stala se utkvlým nutným závrkem každého uvažování o stavu tolikrát byli
národnosti lužickosrbské.
Ba
našli se
i
nmetí
statisti-
kteí zdánliv vdeckým zpsobem vypoítávali, kolik Lužických Srb ron se ponmí a za jak dlouhou, vlastn králkou dobu Lužití Srbové nadobro vyhynou. Tak r. 1S83 Fahlisch vypoítával, že poet Lužických Srb v Prasku ron nejmén o 1000 klesne, tak že za 30 50 let Lužití Srbové v Prusku úplné kové,
—
vymizí a ztratí se v
A
hle,
moi nmeckém. minulo od vydání palet od peda Lužití Srbové jsou zde dosud! k tomu, aby si svou
sto let a tvrtstoletí
mátné brošurky Hóranského, takka ticet
povdi Fahlischovy
—
uvdomle
A
nejen to, pracují národnost zachovali a pední mužové jejich (aspo v Horní Lužici) pohlížejí do budoucnosti zcela jinak, než koncem XVIIl. slol. Hóranski. Slyšme, jak roku 1884 velký buditel hornolužický Michal Hórnik v závrené kapitole »Hislorije Serbskeho Naroda« odpovídal na rzné pedpovdi o rychlém ponmení Lužických Srb: »Mnoho set let již pedpovídají Srbm ponmení a v novjších dobách objevují se takoví falešní proroci astji. Jedni praví: Srbové ztratí svou národnost, ponvadž procentov více pibývá, než Srb, ale nesrovnávají nmecké vsi se srbskými, nýbrž mstské obyvatelstvo s vesnickým... Druzí míní: Povinná návštva nmeckých škol ponmí Srby; ale takové školy máme již od r. 1835. Opt jiní povídají: Železnice do-
—
Nmc
pomohou
orermanisaci; ale železnice protínají naši zemi 1846. Ješt jiným jest všeobecná vojenská povinnost znamením jistého ponmení; tu však máme v Prusku již od r. 1813 a v Sasku od r. 1849. Nkomu
již
od
r.
2^2
ADOLF ERNÝ;
I zdá se
zákon o svobodném
stedkem germanisaním lého
Nmce
sthování píhodným proale zhusla dli pisthovaNejvíce pak se domnívají
—
posrbšují.
se
když praví: srbšlina zanikne, ponvadž noní vhodná k rozšiování novodobé vzdlanosti. Rozum a
triumfovati,
paedagogika však uí, že se lidu intellektuální a morální vzdlanost nejkratší cestou vštpuje jeho maleršlinou.
A
také vyšší vzdlání lze rozšiovati
eí
lužickosrbskou,
jako každou jinou.
To zcela
jiná
e,
než malomyslný závrek brošurky
pedního Lužického Srba plná pevné
z
stol. A slova ta, napsal Hórnik již jako
konce 18.
víry v síly národní,
na niv národní; tedy tím více a mohou nám byli mítkem, jak ohromn vzrostlo národní uvdomní lužickosrbské za
muž
padesátiletý, po ticetileté innosti
váží
sto let. Místo odumírání nastal rozkvt národní myšlenky lužickosrbské a všeho národního života lužickosrbského. Za tch sto let povstala celá literatura ve dvou hlavních náeích, hornolužickém a dolnolužickém. V poesii
prý národ dv vynikající hlavy básnické, Ondeje Zejlea a Jakuba Cišinského, a vedle nich celou adu zajímavých zjev: delikátní básníku Hertu Wiazec, epika Jana Gslu, pczJního byronistu Bjedricha-Wjelemra, dolnoluž. idyllistu M. Kósyka atd. A zajímavo, jak tito lidé, pokud byli opravdu silnými individualitami, rostli ve své v národní síly. Tak Zejler r. 1828 napsal báse »Bože sedleško«, plnou beznadje. Dobrý duch »bože sedleško«, který podle lidových bájí svým pláem vštívá neštstí, plakal na hoe Žmórci. A když se lesové a krahujci sedleska zeptali, pro pláe, odpovdlo: vydal tento
umírající
dve
»Já
kížem
prošlo zas a zas
kraj srbský v
ší
i
dál,
já v bílý rubáš vidlo se halit srbský lid, a všecky zvony slyšelo
«
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
jsem umírákem
213
bít.
Stromové, spte tichým snem, a krahuje, jdi spát:
nad
m
osudem
lidu toho
necht vyplakat!*
pozdji, r. 1842, víry, plnou vdomí vlastní
Zejle hymnu, plnou
napsal
Ale
síly
Zde musí Srbstvo
—
»Trac dyrbi Serbí«tvo
pevn
voln
a srbský prapor
stát
vlát,
hor našich pokud vrcholy se budou v údol zelenat a na kameni kámen lam se bude zvedat k výšinám, a pokud Spréva huící
poplyne v naší Lužici.
Podobná
V
pemna
nm*,
v
nmž
v rozlíceném
se
stala
u Jakuba Cišinského.
r.
moi
bratím, tedy k
i
1884 nacházíme sonet > Slovapozoruje nárdek svj jako malý lun
první knize jeho z
a v obav o nám Cechm:
Na pomoc, kdož
jeho osud volá k jižním
chová lidské city, smrtonosných vln kdo slyší píval lítý díve než muž poslední v tom lunu zhyne Jak
zcela
jinak
v srdci
zní
jeho, jež slyšíme na pr.
—
mužné tóny posledních sbírek v sonetu » Konec trplivosti
i
(Kónc scepnosce):
Bu to
trpliv,
by
bili
í
v
tebe suky
—
stálá rada Srbu v jeho strázn: volám rázn, dím však, že to hanba já že zhynou tak i zbylé naše pluky!
—
ADOLF ERNÝ:
^14-
Co
srbské,
a nic
s\ou
srbským bu, díml Napnout luky!
vzíli
si
e
nedoj z rabské kázné,
mluv nahlas, všudo, bez
a chalu, pluh
si
vší
bázné
nedej vyrvat z ruky!
Lid dlouho tichý stál, co jiný sklízel, a dosti dlouho za blázna jej mli
—
a tak náš
domov po kuse kus
Ted konec! Lid
a
—
mizel.
v práva svoje vstoupí!
Kivd netrpli bud ted zákon celý! V tvá tepat dávají se jenom hloupí!
A
co napsal v »Lužici« 1903 mladší druh nadšený a ohnivý, ale pi tom kritický a opravdový Mikíawš Andricki, když byly uveejnny žalostné pro Srbstvo výsledky úední statistiky pruské slyšme,
Cišinského.
i
saské:
»Také já... v tvrdé škole našeho národního bytu dávno jsem se odnauil všelikému romantismu: proto dobe vím ze zkušenosti a v slzách zarmoucených jaké rány našemu dárodu zasarodi jsem to etl ale takové zuje smutný školský syslém v Prusku
—
—
,
^
—
Proto si Lužica um nila, že celou tu vážnou vc rozebere dopodrobna. Vážná vc to jest, vždy bží o naše bytí a nebytí. Gi snad chceme se vzdáti? Je to dost, že naší matei jdeme na ,pusty wjeor',**) dstojn ji do hrobu pipravujíce? Ne,
desettisíce,*) to je
pes
píliš!
nikdy! Poznejme se a vyvome z poznání potebné dsledky! Snad seznáme, že je také v nás vina, a pedevším v nás! Ne, nebudeme šíti rubáše: poznejme se, popatme do oí nahé pravd! Nebo jedin pravda nás Skutk je teba, vysvobodí a dovede k skutkm. Srbstvo aby nebylo ztraceno.*
—
—
*)
**)
Mini úbytek Lužických Srbu proti Mukové
Pedveer pohbu;
srov. výše, str. 195.
5>Statistice«.
215
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
pesvdení
Podobné
nyní
všeobecn zavládlo
—
lte
jen asové rubriky nynjší »Lužice« a srovnejte podobnými rubr.kami starších roník a asopis. Kde díve byly vyslovovány jen stesky na útlak, jen tam dnes ozývají elegické vzdechy a zbožná pání se mužná slova národního sebevdomí, nebojácná odhalování domácích škdc srbské vci, tam dnes vyslovují
je s
—
podnty
se živé
A na
národ
k práci.
tchto statených buditel že by
vymení?
muže vzácné
Národ, a
který
ml
být
rzných oborech rozliných smiech projevuje
klerý
v
vydal
v
svou životnost? Jména jako Jin Arnošt Smolen, Kristián Pful, Michal Hórnik, Arnošt Muka budou vždy ozdobou slovanské filologie Hornolužický pírodník Michal Roslok docházel
odborník. Hudební skladatel Karel August Kocor potšoval své rodáky po celé plstoletí svými zpvnými výtvory, o moderních skladaelích Bjarnatu Krawcovi a Pavlu Pilkovi-tlodžijském vyslovuji se nmetí kritikové s uznáním. A jméno ušlechtilého i mecenáše lužickosrbského, kanovníka a bývalého f;iráe wolrowského Jakuba Herrmanna (* 1836) sluší vdc^n uznání
i
postaviti
u cizích
vedle
Literatura
mecenáš
nejskvlejších lužickosrbská,
jak
slovanských.*)
jsme vidli, rozkvetla
netušené, což nejlépe jest patrno na asopiseclv. Jak víme, mnjí Lužití Srbové nyní 10 asopis, 8 horno-
lužických
Srb
jest
a 2 dolnolužické.
(zhruba)
takka pouze
—
asi
rolnický,
Povážíme-li,
150.000 a že s
intulligencí
je
jen
že Lužických to
nárdek
velmi
neet-
uznáme, že poet lužických asopis jest velmi (poet dolnolužických jest ovšem nedostatený). I poet pedplatitel jest znaný vbec poet odbratel srbských spis. »Serbske Noi winy« tisknou se ve 4000 výlisk, kalendá >Pedže-
nou
slušný, zvlášt hornolužických
*)
že po
Z etných jeho vlasteneckvch
adu
let
hradil veškerý náklad
—
in
pipomínáme
na vydávání
jen,
>I:*užice<.
216
ADOLF ERNÝ:
nak« (pro evangelíky) v 6000 výt., evangelické náboženské asopisy »Mii'SÍonski PosoJ'« ve 2300 výt., >Pomhaj Bóh« v 1300 výt., »Katholski Poso* a kalendá »Krajan« pro katolíky po 1000 výtiscích atd. Jinýníi mítkem národního uvdomní mohou býti spolky, jak jsme ukázali v VII. oddíh. Radostným i
úkazem
jest
úast lidu
v život spolkovém, neboE
66 lužických snad
jsou
intelligence
ne-
spolkij
jen
—
stediska
naopak
m
valná vtšina jich jsou ténaskrze spolky lidové.
A
s
jakou zálibou a roz-
koší lid pstuje
zpv
i
di-
ve svých vesnických spolcích! Mli byste slyšet pvecké výkony na p. radwoské »Meje« nebo vidt ochotnické divadlo na p. v Khwaicích Kde isou ty doby, kdy intellivadlo
!
genti
patili
lužití
s
úsmvem
na poínání Jana
Obr. 29. Jakub Herrmann.
který Arnošta Smolea, v letech padesátých zakládal první spolky! Anebo doby, kdy v letech šedesátých psalo se v lužických asopisech o prvním lužickém divadelním pedstavení jako Dnes život spolo nevídaném a neoekávaném zázraku !
kový jest jednou z hlavních vzpružin národního života na Lužici. Však také v lidu patrný jest vzrst národního proti desítiletím minulým, nekuli proti dobám kolem r. 1800. Tehdy byl lid k svému osudu národnímu úpln apathický. Lpl pouze na dávných zvycích a držel se jazyka svých otc jen z pirozené kon-
uvdomní
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
217
servalivnosti a setrvanosti. Ovšem v jádru byl ryze srbský -- ale neuvdomle; nkde na duše jeho dímala láska k rodnému jazyku a všemu domácímu ale neprobuzená. Podobal se oné staen, kterou jsem asi ped 20 lety pivedl v údiv svým lužickosrbským pozdravem. Bylo to v okolí mužakovském, tedy na pomezí národnostním, na samém severovýchod pruské Horní Lužice. »Pomagaj Bog,« pozdravuji staenku malou, shrbenou, všecku shroucenou, že by ji svázal do uzlíku. »Bog žkuj,< odpovdla mi udiven v podeí, blížícím se již dolnolužitin, a zastavila se. >Což vy jste Srb, takový pán?< ptá se mne tesoucím se hlasem. »Ovšem,« odpovídám, »u nás je vecko srbské. >Mj bože!« povídá staenka pólo v plái a chápe se mojí ruky. »Tož ledy ta naše švarná pece ne-
dn
—
—
e
zahyne?
.
.
.«
Takovým pedstavuji si lid srbský ped sto vyznám, že znaná ást jeho, zejména
bec, ba
lety
v-
v Dolní
nkterých ástech pruské Horní Lužice, je takovou dosud. Snáší trpliv své utlaování národní, a jen pi zvláštním, jako by jinak ani nemohlo být hlubokém otesu duševním uvdomuje si, že jest mu nade vše drahým to, co mu berou, a že by byl šasten, kdyby mu dali dále žíti s tím, co po otcích zddil. Lužici a v
—
Ale z valné ásti,
zejména v Horní Lužici, nynjší
lid jest jiný. Ví, že je srbský a slovanský, ví, že má právo lakovým setrvati a také to chce. Zas se mi vybavuje vzpomínka. O slavnostním shromáždní Matice po otevení Srbského domu nejvtší dojem uinila na rolníka Krony. Ryzí srbšlinou a velmi tempemne odposlouchanou, sloramentn promluvil ne snad ženou z vlasteneckých frází, slyšených pi rzných písvou, ležitostech od z intelligence, nýbrž pilulkou pro ta byla trpkou samorostlou, jadrnou. onu ást srbské intelligence, která ne-li pímým odpadlictvím, tedy svou vlažností, lhostejností nebo aspo pohodlností a leností nejvíce škodí národní vci lužickosrbské.
—
e
e
—
eník
e
e
216
ADOLF KKNÝ:
» Obracím se k vám, vzdlaní páni Srbové,* lak asi mluvil o'^nivý sedlák, >abysle nezapomínali svého poslání v lidu. Bute tím, lidu býti máte, jeho otci a ne, jako tak zhusta bývá, jeho uspávai a uiteli a hubileli. Lid ná-, jemuž se otvírají oi, nyní na vás volá: Konejte svou povinnost!*
ím
—
Jaký
to
ohromný
rozdíl
proti
staence mužakovské.
neskládá se jen z takových Ovšem vím, že Kron, vím, že mnohde ješt spí a podléhá vlivm cizím, že nebezpeenství pro národnost lužickou jest stále veliké, ba na mnohých stranách dsivé, že mají dosud a snad ješt budou míti vtlké a citelné ztráty jile tolik vidím, že pokrok v národním uvdomní jest nepopiratelný a veliký (aspo v Horní Lužici). Dnes na p. lid sám volá po lužickosrbském denníku, jako se stalo 1910 na valné hromad Towastwa serbskich burow, r. dnes schvaluje rázné a rozhodné resoluce a protesty, kde díve nanejvýš podával skromné petice, jako v otázce školské atd. lid
lu/.ický
—
Takový národ, by sebe nepatrnjší potem a osídleným územím, který se mže vykázati takovými sedláky jako Krona, takovými projevy životnosti, jaké spatujeme v lužickém asopisectv, v život spolkovém a zejména studentském, takuvými energickými vdími hlavami, jako jest Muka a jako byli s ním do nedávná
—
Andricki a Cišinski takový národ vru není zralý k smrti. Vidíme projevy schopnosti, chuti, vle i síly života. Lužický kmen (aspo podle projev hornolužických) ješt má sílu k životu a také ješt chce žít.
—
Je to nárdek, který si pln zasluhuje názvu národa jen stateného. Jsou to aaši severní ernohorci že ješt více obdivu a úcty hodní. Jižní ernohorci bránili se fysickou silou proti fysické síle ve svých pirozených hradbách severní ernohorci v Lužici brání
—
—
se
v
pátel
nejotevenjším poli proti nesmírnému pívalu nei nepátelských okolností, pronikajících celý /ivot
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
jejich,
2^1V>
brání se ne v jednotlivých bitkách, ale neustálo, zítra, po celý život celého etézu pokolení.
vera, dnes,
—
v úct ped takovým národem ale nejen to: podat mu pomocnou ruku, kde jen možno. Ovšem, Lužití Srbové nyní vdí, že pedevším sami, vlastní silou mohou si pomoci, že nebude-li té síly v nich samých, žádná moc na svt nemže jich zaa toto poznání jest nejcennjším ziskem [)ráce chránit národních buditel posledních desítiletí. Také nehni: v Budyšín na vlastní vystavli si na pr. národní risiko, když poznali, že pi spoléhání na sbírky ve Sloa vanstv nedokali by se ho snad ani za sto let již pomýšlejí na srbskou banku a jiné podniky, jimiž by upevnili své postavení. Ale tím není eeno, že by a že bychom my, kteí jsme pomoci nepotebovali jim zempisn, djinami i jazykem ze slovanské rodiny nejbližší, nemli povinnost pomáhati jim. Je tu Matice Srbská, která stále ješt má velké starosti se Srbským domem a má ped sebou i jiné velké úkoly, je zde Towastwo Pomocy za studowacych Serbow, jsou tu literární podniky a asopisy lažické, které potebují podpory. Nuže, bume si té povinnosti vdomi a nezapomínejm.e na ni. Sklonit
se
—
dm
—
—
220
ADOLF
ERNÝ
ást
tetí.
Praktické pokyny. I.
Rozvrh cesty po Lužici.
K
poznání srbské Lužice bylo by ovšem teba delale není-li to možno, hlavn na venkov staí i týden neb nkolik dní k tomu, abychom si utvoili obraz kraje, lidu a života lužického. Spojení s Lužicí máme dobré: z Prahy bud do Drážan a odtud do Budyšína, bud do Georgswalde-Hrabacic (Ebersbach) a odtud do Budyšína pes Wjelecin (Wilthen) nebo pes Lubij (Lóbau). Z východních ech jede se pes Liberec na Žitavu a odtud pes Wjelecin nebo Lubij do Budyšína. Také v Lužici samé jest nyní více železniních spojení než bylo ješt ped nkolika lety. K železnicím, naznaeným na mé v Ottov Slovníku Nauném (totiž k tratím Drážany-Biskopicy-Budyšin-Lubij-Zhoelec, Budyšin-Wjelein a Budyšin-Rakecy v saské H. Lužici, k píní trati Rolany-Wojerecy-Nizka v pruské Hor. Lužici a k dolnolužickým tratím, sbíhajícím se do ohniska chotbuzského od Zhoelce pes Slopo a Grodk, od Berlína pes Lubin a Wtošow, od Zlého Komorowa pes Dowk, od Kalawy, od Picne, od Gubina a od Baršce), pibylo ješt dal-í spojení z Rakec pes Kulow do Wojerec a odtud dále pes dolnolužický Prožym do stanice Wiki na trati Zíy Komorow-Chotbuz, odboka od Pro-
—
šího pobyta
map
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
žyma do Grodka
a
odboka
z
Radwoía
221
preh VVóspork
do Lubije.
nm. Lužice zasluhují shlédnutí Žitava (kde odpoM. Andricki), Ochranov (Herrenhut) a Zhoelec (GorNávštvu srbské Lužice bylo by lze zaíditi takto:
Z
ívá lilz).
První den: Prohlídka Budyšína. Hned u
nádraží
dobrý »hótel Gude«, jehož majetník jest Luž. Srb; jiný dobrý hotel nvnil msta, ^Bierpalustc na rohu MoUkovy a Soukenické ul. (Tuchmachergasse), je také v srbských rukou (majetník Rachlowc). Na lohu Lubinských píkop a Vnjší lubinské tídy (»Lauengraben« a >Áusscre Lauenstrasse«) jest »Serbski dom«, v nmž jest Smoleova knihtiskárna s knihkupectvím; majetník tiskárny a zárove redaktor »Srbskýeh Novin « r;id hostm ukáže srbské asopisy a novjší srbské knihy. Poradí jim také, jak shlédnouti lužickosrbské museum v témž dom, po pípad i maliní knihovnu. Správce musea u. M. VVjejest
rab bydlí v Srbském
dom. Knihovníkem
je starý vlas-
dom
básník K. A. Fiedle. V jest kavárna a restaurace (nájemcem jest Lužický Srb Hajnca; srbská obsluha; možno dostati i nocleh), kde se scházívají Srbové. Odtud do mstského musea a kolem radnice ke hlavnínau chrámu sv. Petra. Za ním jest katolická fara, v níž zemel nezapomenutelný Michal Hórnik; nyní sídlí tam fará a kanovník M. Žur. O nco dále v sousedství jest residence seniora kapitoly budyšínské monsig. Jakuba Skaly, za ní starobylé dkanství (luž. tachantslwo), v nmž bydlí nynjší redaktor Katolického Posla, kaplan J. Deleiík. zasluOdtud jest nedaleko ke hradu Ortenburgu, v huje pozornosti apelaní sí s krásným stropem, na nmž jost v reliéfech pedstavena lužická historie; eského návštvníka budou zajímati reliéfy eských král. Nad hradní branou jest vzpomenutý již holdovací pomník iMatyáše Korvína, pkná práce sochaská, ale nepkná urážka Cech eský lev pedstaven tu jest, jak se svíjí pod nohou Matyášovou. Od hradu prijedme starou branou ke hbitovu Mikulášskému (Miklawšk) v klín tenec,
nmž
—
Ad.
erný: Lužice
a
Lužiti Srbové.
1
(',
ADOLF ERNÝ;
ŽÍÍ2
zícenin gotického kostela téhož jména. Zde odpoívá Micha Hórnik, bývalý jeho kaplan a spisovatel M. Kola, eský knz F'r. Píhonský (bývalý praeses pražského lužického semináe, známý pívrženec Bolzanv) a j. Od hbitova dol po schodech, pes Sprévu na Židov a zde na Hrodžiško (nmecky zkomolen Proilschenberg), odkud od ev. hbitova jest nejkrásnjší, vskutku arovný pohled na Budyšín, Na hbitov odpoívá Jan Arnošt Smole. Odtud dále proti toku Sprévy a pes most pod starou vodárnou zpt do Budyšína, vzhru po schodech k evang. srbskému kostelu sv. Michala. Odtud do úzkých uliek starého Budyšína, z nichž kolem radnice do Bohaté ulice (Reichengasse), zakonené starobylou jest socha Runa stran do námstí vží, na níž dolfa II. Nedaleko odtud (pes námstí) jest katolický srbský kostelík P. Marie, jímž mžeme ukoniti prohlídku starého Budyšína. Na veer mžeme si do hostince »liša jáma* (Fuchsbau), jehož majetník je Luž. Srb Ditrich, nebo do restaurace v Srbském dom smluviti schzku s nkterými budyšínskými vlastenci, z nichž ješt uvádím uitele J. Rjeku, ilého hudebního dirigenta srbskokatolické » Jednoty «. (Bližší podrobnobti v mém' lánku »Budyšín« ve Svtozoru ro. XXVI., 1891 92). Druhý den: výlet do katolické ásti Horní do Lužice. (nm. Storcha), a) dobré 2 hod. cesty; uitel Symank ochotn ukáže vnitek pkného gotického kostelíka s postranním oltáem slovanských apoštol. Odtud hodina cesty do Khrósic (Crostwitz), nejvtší katolické vsi srbské, sídla poslance a statkáe M. Kokly; naduitel P. Hila rád vás k zavede. Vyjdete-li ráno, asi o páté z Budyšína, podaí se vám (nebude-li doba prázdnin, kteréž trvají 3 nedle kolem 1. srpna) ješt stihnouti dti ve škole. Do veera mžete se vrátili do Budyšína. Nebo h) povozem (na celý den za 9 10 marek) do evang. vsi Hodžije (nm. Goda), kde jest pastorem pedseda matiní J. Križan a kde jsou pohbeni H. J. Imiš a
—
—
—
Bu
nmu
pšky
Bacon
asn
—
j
i
|
i
^'2^
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Odtud do
Milá Imišová.
Worklec
Baéon
a
Khrósic,
dále
rodišt Komikova. Rodný jeho domek (proti byv. zátnku lirabat Sloliborg-StoUberg, premnOnému nyní v nemocnici) oznaen jest pamtní de?kou. Bydlí v synovec IJórnikv, majelník pkného soukromého musea. Ve Work lecích nyní tráví na odpoinku mecenáš kanovník J. Herrmann. Odtud do
do
(Riickelwitz),
nm
(Kloster Marienslern),
Klóátra
Kukow
(n.
k
nmuž tsn
piléhají
Kuckau, rodišt Cišinského a Tecelinovo,
jehož pomník stojí ped jeho rodným domkem) a Pan(Panschwitz), poslední srbské vesnice zde na západ. Uitelem je zde hud. skladatel J. Síodek. Podle asu zájezd do Wotrowa (Ostro), kde jest pochován básník J. Bart-Cišinski. Podveer návrat do Bndyšína (v pímé ;íe po silnici asi 4 hod. pšky). Nebo ko(l^adibor), býc) vlakem ráno do valého psobiH Dumanova (nyní je zde faráem spisovatel J. Nowak-Horjanski, uiteli sj)isovatel M. Nawka a bratr zvnlého Andrického, Jan). S tímto výletem aspo do jedné katolické vsi možno spojiti buiF návštvu evang. theologického semináe prázdninového u pastora
icy
nen
Radwoa
Miózaka v Hrodžišci (Groditz, vlakem z Radwoa), nebo další výlet do pruské Lužice, Kulowa (VVitlichenau) a Wojerec (Hoyerswerda). V tom pípad z Radwoa dále (anebo hned z Budysína pímo) vlakem do Njeswaidía (Neschwitz), kde jest pastorem básník pšky pes poulnické místo Róžant J. WaJla, odtud (Rosenthal) a í'jazk (Liske) do Ralbic (Ralbicy, nm. Ralbitz), bývalého psobišt M. Andrického (nyní tam jsou dobí Srbové fará a kaplan Jastové a uitel Jurij Cunnewitz), Šewik); dále do Konjec (Konjecy, kde jest uitelem spisovatel M. Hajná, naež pres Ko-
nm
cinu
(Kotten) do
Kulowa. V Kulow
jest kalol.
kap-
lanem vždy njaký Polák z pruského Slezska (nyní V. Otremba), ve Wojerecích jest nyní evang. o rchi diákonem spisovatel J. Dobrucký, rodem blovák. Trefí don Bud* a) výlet do evangelických vsí a na :
2-4r
Al>01.F
ERNý:
horu Gorny Bóh (podnildi-li j^me pedešlého dne výlel do katolické Lužice pešky neb povozem). Vlakem do Pomorc (n. Poaimrilz), pšky do B u k e c (n. Ilochkirch, zde Daun 1758 porazil vojsko Bedicha II.), psobišt
Mjewy (zde navblíviti také rolníka Keka a í^ahodu), a odlud na horu
vlastence pastora G.
Kronu
a
uitele
Gernobóh s vyhlídl
—
(Gross
Postwilz),
kdysi
psobišt
Mich.
Frencla,
nyní
dobrého vlastence pastora Domašky (na hbilov pomník srb. dobrodince J. M. Budaa, zemelého 1789, který již tehdy své jmní odkázal srbské chudin). V nedalekých Haj ni cích (Hainilz) psobí mnoho eského dlnictva. Odlud vlakem do Budyšína a po pípad ješt téhož dne do Zhoelce nebo do Wojerec. Nebo 6) Z Wojerec, kam jsme byli pedešlého dne dospli vlapšky kem z Badwoa neb oklikou pes Róžant atd., pes Kin ajch t (Kuhnicht), Bórk (Burk), Nowe (Neusladt), Muikecy (Mulkwitz) a Rowne (Rohne) do Slepého (Slepo, n. S^hloife), psobišt ev. faráe a spisovatele M. Handrika. Poznáme tak zajímavou ást ryze srbského, lesnatého kraje, ve Slepém mžeme uslyšeli hru na husliky a dudy. Nebo c) z Wojerec vlakem do Lazu (Laz, n. Lohsa), kde jist pochován básník Handrij Zejler (pastor Krygar ukáže vám hrob jeho), odlud pšky do Wochoz (Nochten) v Mužakovské >holi
vdom
bu
bu Msto
—
225
LUŽICE A LUŽrTÍ SRBOVÉ.
Klosterkirche), pi nmž jedním z duchovních Srb J. Riese (Ržo) dále vlakem do Kósobuze (Knnnersdorf bei KoUbus), cdlud p-ky do Pop oje, psobišt zvnlého dolnolužického vdce uilele,H. Jordána (nyní rovnž Srba Rubena), dále pes Werbno (Werben, rodišt básníka M. Kósyka, psobišt uitele Ladka a faráe Krušwice) do Bórkow (Burg) na pokraj dolnohížických Bot. V Bórkovech [)enocovali v hostinci Krygaov (Kriiger an der MUhle); za mé doby hostinská byla Lužianka, hostinský Nmec, ale píznivý Srbm, kolportoval na p. dolnojužické noviny. Nyní má hostinec syn, který jest již Srb a má také Srbku za
(nmecky
—
je
Tam
také vám poradí, kterého »C()tnika« (lunne) na zítek najali. Také hostinec »Sch\varzer Adler* má Srb (rovnž Kryga). Radín), abyste hledli do Bórkow doraziti v sobotu veer. potom shlédnete divadlo, Pátý den v nedli
ženu.
by^te
si
—
—
na nž nezapomenete: Dolnolužianky, scházej cí se ve svých rozmanitých a pestrých krojích do kostela. Vstupte v kostele na kr a uzíte nezapomenutelný obraz. A potom rychle na lun a do Bíot. Ve-la obratn s vámi popluje pes Lip'e (Leipe) a Ledy (Lehde), po pípad poboními, malebnými rameny pes výletní hostince Dub (KanomUhle) aWotšowsku (Eiche), Kanowy (Llibbenau), kdež se vaše cesta [o Lužici do skoní. Ta!o plavba bude druhý nezapomenulelný požitek toho dne. Kdybyste nechtli až do Lubova, najmte si veslae aspoí na nkolik hodin, pak se s ním vrate do Bórkow a hlerfie do veera ješt doraziti do
míy
Lubova
Wtošowa
(Vetschau),
by
nejbližší
—
stanice
železniní,
pes
My syn
—
Kdo jsou dobré 2 bodiny cesty. tžší zavazadla, nech 4. dne jede ze Slepého do Lubova, zde si najme lun do Bórkow a odtud
(Míischen)
-
ale
to
ml
pímo
rovnž po vod do Lubova. A pozdravujte ode mne Lužici!*)
zase druhého dne se vrátí
Tedy šastnou
cestu!
*) Kapitolka tato vznikla z návrhu ptidenního výletu do Také Lužice, jejž jsem podal v »asopise Turist* 1896.
—
226
ADOLF BRNÝ:
Knihy
II.
a Jiné
pomcky
ke studiu.
Mluvnice, skladby. Georg Král: Grammalik der Wendischen Sprac+ie in der Oberlausitz. Budyšín 1895.
nmecká adresa M. Schmaler, Cena 4 marky. G Schwela: Lehrbuch
(Nakladatel
Bautzen).
M.
Smoler,
—
der Niederwendiscben Sprache. I. Grammatik. II. Ubungsbuch. Chotbuz 1905 a 1911. (Nákl. vlast. Adresa: Pastor G. Schwola, Nochlen b. Boxberg O. L., Prusko.) Cena každého díla 2 marky 80 pfen. G. Liebscb: Syntax der wendichen Sprache in der Oberlausilz. Budyšín 1884. (Nákl. M. Hórnika. Prodává spolek Cyrilometodjský. Adresa: Kanovník M. Žur-Sauer, Bautzen.) Lužickou mluvnici pro Cechy pipraCna 3 marky. vuji sám. Slovník. Dr. K . Pful: Lužiski serbski síownik. (Lužicko nmecký.) Budyšín 1866. (Nákl. Matice Srbské. Dost; ti lze v knihkupectví Smoleov.) 9 marek, pro Dolnolužického slovníku nyní leny Matice 5 mk.
—
—
—
není; pipravuje jej dr. Muka. a eskolužický pipravuji sám.
Mapa.
Dr.
E.
Muka:
—
Slovník lužiekoeský
Serbski zemjepisny síownik
nadrobnej ethnograíi^kej khartu serbskeju Lužicow. Budyšín 1895. (Nákl. vlast. Adresa: Prof. dr. E. Muka, Kreiborg, Sasko.) 2 markv. z
2. vyd.
Djiny.
Hórnik:
Djiny
literatury.
W. Bogusíawski
a
Budyšín 1884. (Nákladem M. Hórnika. Objednávky nyní vyizuje kanovPypin a S p aník M. Zu v Budyšín.) 4 marky. sowi: Stawizny íužisko-serbskeje literatury. eložl Budyšín 1881. (Objednávl^y vyizuje M. J. E. Smolo. Smoler.) 25 pfen. Adolferný: Slawizny basnislwa hornjoíužiskich Serbow. Budyšín 1910. Nákl. Matice Srbské.) 2 marky.
M.
Hislorija seibskeho národa.
—
1
—
spolek >A. Cernýc vydal struný návrh crsty po Lužici (za 10 hal.): Vzhru do Lužice! (Sestavil J. V.)
227
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
eské
spisy o Liiici od autora této knihy: Lužické Praha 1890. (F. Šimáek.) 1 K. Rzné listy o Lužici. (Matice Lidu 1894.) Rozebráno. Svatba u Lužických Srbfi. Praha 1893. (Nákl. vlast.) 1 K. Handrij Zejle: Výbor písní. Sborníku svtové poesie . 37. V Praze 1894. (J. Otto.) 120 K. Jak. Gišinski: Výbor básní. Svtové knihovny . 509. (J. Otto.) 20 h.
— —
obrázky.
—
—
III.
Lužickosrbské asopisy.
A. Hornolužické.
asopis Macicy Serbskeje.
1.
níže IV.)
V knihkupeckém
Lužica.
2.
(Pro leny; viz roník za 5 marek.
prodeji
msíník. 4 koruny ron. Max Klenke, Kamenz, Bau-
Beiletristický
(Adressa: Buchbindermeister tzenerstrasse 30. Sasko.)
Serbske Nowiny.
3.
letn
1
mk. 5
pf.
Politický týdenník.
tvrt-
(M. Schmaler, Bautzen.)
Pomhaj Bóh.
Náboženský týdenník pro evangelíky. 2 mky. 20 pf. (Adresa táž.) 5. Zahrodka. Bezplatná tvrlletní píloha prodli k Srbským Novinám. 6. Katholski Posoí. Náboženský týdenník. 4 mky. 60 pf. ron. (Pfarrer Can. N. Sauer, Bautzen.) 7. Raj. trnáctidennik pro dli. 1 mk. 30 pf. ron. (Zeitschrift »Raj< Kamenz, Sasko, Nordstr. 4."-) 8. Missionski Posoí. Nábožensky msíník pro 1*20 mk. (Pastor J. Kižan, Goda b. evangelíky. 4.
Ron
Ron
Bautzen, Sasko.)
B. Dolnoluzické, 9.
4 mky.
Bramborski Gasnik. Politický týdenník. ron. (Kantor Ch. Schwela, Schorbus b. Leu-
then, Bez. Frankfurt 10.
ron.
a.
O.,
Prusko.)
Wo sad nik. Náboženský msíník evang. (Lehrer Fr. Rocha,
Niederlausitz. Prusko.)
Tauer
b.
Peitz,
1'20 mk.
Kr. Cottbos,
ADOLF ERNÝ
228
ve
(•asopis Maéicy Sorbskoje* pro Srby Dolnolužické.j
a
í.užica* jsou
záro-
i
IV.
Spolky.
Uvádím jen nejdležitjší, bud význam zasluhují podpory, bud
Im, kdož
prospjí
že pro svijj všeobecný že
rzným zpsobem
zatouží Lužické Srby
poznati.
blíže
Budyšín. Roní píspvek 4 marky, za nž dostávají lenové » asopis Macicy Serbjiné spisy. (Pihlášky a píspvky nejlépe adreskeje* sovati: Prof. Dr. E. Muka, Freiberg, Sasko.) Mašica Serbska (dolnolužická) v Chotbuzi. Roní
Macica Serbska
v
i
píspvek 1 marka. (Adresa pokladníkova: Kantor Werben im Spreewald, Prusko. Adresa správce
Lattke,
skladu matiních spis: Lehrer H. Jordán, Gulben bei Golkwitz. Kr. Cottbus, Niederlausitz, Prusko.)
Towarstwo Pomocy
za studowacych Serbow.
Roní píspvek
1 marka. (Adresa pokladníkova: BiirgerschuUehrer E. Polán, Bautzen, Schulstr, 4., Sasko.)
Doplky Str.
12.
a opravy.
—
Lup
místo Lubé. ád. 16. nahoe ti Lupogíawce kladl J. Lelewel k ece Lup, piteku Nisy; s ním tak uinil Šafaík a po i W. Bogusfawski. Vskutku jest pítok Nisy, zvaný v nynjší Lubst, a ten mínil Lelewel, jak patrno z mapy, pipojené k jeiio spisu »Narody na ziemiacli síowiaiískich«. Ale jména Lubst nelze vykládati Lupa; novji se vykládalo Lubosna neb Lubostna (tak na map Mukové i na mé mapce), nejnovji však Muka
nm
nmin
v listinách znéní Lubbus, podle néhož tedy se jmenoval Lubuša.*) Padá-li výklad Lupa za nmecké Lubst, je zvikláno Lelewelovo umístní našel
pítok ten
i
*)
Pinoški k stawiznara
žicy, 71.
penmenych
sten Pdnjeje Lu-
229
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Lupogfawc Šafaíkv výklad jejich jména v Lupjany. Z té pfiiny laké nelze jith s jistotou zaaditi mezi kmeny lužické. Str. 14, Ad. 13. dole: Prašica jest jen název jednoho boku Cornoboha. Viz poznámku na str. 60. » 69. fád. 4. dole ti WUle místo Will. » 8:<. rád. 11. dole ti Dowku místo Drjowku. » 120. rád. i. a <S. nahoe ti ieg místo ;oj. » 122. ád. 5. nahoe ti Matthaei m. Malhaei. * 132. ád. 8. dole zájmeno Domaška vlož do závorky (pseud. i
Šyman). ád. 3. dole pipoj: V poslední dole objevil se v 5>Luži(i« jako povídká i Jan Laras (* 1845), kdysi pe-
>
135.
>
152. rád. 4.
žalm
kladatel
(1872).
nahoe: Spolek Syrotka zatím
mžeme
ád.
zanikl.
—
Za
pipojiti nové Serbske towarstwo y>Hanúrij Zejle< v Lazu v pruské Hor. Lužici, tak že celkový poet spolk 66 zstává.
to
na
str.
153.
H,
dole
Zábavné-pouných z
spol. jest nyní 25, studentských 6; hornolužických spolk pipadá na pruskou ást 7. Také ve Velkýcl) Zdzare>h v pruské H. Lužici má
—
býti v nejbližší
dob
založeno j-Serbske towastwoc.
Toto spolkové hnutí jest potšitelným dkazem šítio národního ruchu v Horní Lužici.
K národopisné
map: Pi
tak
živéj-
malém mítku mohl
jsem na m:ip naznaovati jen území vtšinou srbské (t. j. v nmž jest aspoi pes 507., L. Srb) a menšinou srbské (kde jt!st mén než 50% Srb). K jiným stupi^m srb.^kosli nemohl a také pi nedostatku podrobné, spolehlivé jsem pihlížeti statistiky je to nemožno. Nkde, kde jest ješt pes 50% Srb, nejmladší pokolení již nemluví srbsky. V takových vsích jsou Srb')vé vlastn na vymení. To platí zejména o vsích ve východním okolí Grodkii, tak že jest nejvtší nebezpeenství, že za nkolik desítiletí se ponmí a oddlí srbskou Dolní Lužici od Horní nmeckým prlivem.
—
—
Na konec srden dkuji píteli prof. Dru ArnoStu Mukovi za vydatnou pomoc pi korektue, za nejedno vítané za nejedím informaci. Za rzné informace jsem také pp. G. Šwelovi, J. Dobruckému, M. Handrikovi, M. Urbanovi a F, Královi.
upozornni
i
díky zavázán
(Dotištno poátkem února 1912.)
ADOLF ERNÝ:
230
Ukazatel. Albert princ 77.
Albin K. Albrecht
144.
Medvd
36
Amerití Luž. Srbové Andricki M. 8 láO,
14VÍ,
i,
80, 103. 84, 138, 139.
214, 221.
Anton K. G. 125. Arnold Michal 44. Ast J. (i9, 123 August I. Spravedlivý 48.
baéon 200. Bach insp.
151.
65.
Bor
79, 81. 22. II. 48.
Brancel, viz Frencel. 156.
Benno
bisk. 39, 62. Bf^gar, viz Bieger. Béloboh 60.
Béíy Bóh (Béloboh)
14. 60.
Béma
69,
J.
123,
bráška 187 si. Brauner 157. Broniš G. 147. Broniš J. A. 143. Broniš K. W. 143. 147. Broniš P. 91, 144, 147.
brunadío 204. Brunno II. bisk. Bryl
124.
Brling
Gasnik
89, 144, 147.
Beneš Tebízský V. 138.
(Bohmer)
19, 21.
Bosák, viz Pavel. boža 'osc 203. bože džéco 196. bože sedleško 203. Bramborski Serbski
Bašmakov
Bedich Bedich August 50. Bedich Falcký 46. Bedich Vilém I. 48,
77.
60.
Bórkowy
Bart Arnošt 56. Bart J., viz Gišinski. B.rtko J. 132, 133, 157.
Bautzen
bfudniki 2U5. Bock insp. 80, 157. Bogusíawski W. 78, 1B7. bohoslužby srb. v Drážd. Bojt F. 158. Boleslav Chrabrý 84. Bolov Adolf z 69. Bolte G. 147.
Baíucki M. 149.
banka stavovská bannmeile 51. Barbory sv. 196.
Bieger (Rgar) B. 93, 147. BjedrichiMich.(Wjelemr)135. Biedrich Mikíawš 135. Bjesada v Budyš. 77, 1.53. Blahoslav J. o h srbšlin 6L Blaník 203. Blota 15, 19, 159, 177.
(Bierling) Z. 67, 111.
J.
Buda
39, 62.
(Serbin) 85, 142. J. M. 224.
231
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Budyšané ál, 32. Budyšin (Baulzen) 22, 31, 62. Buk J. 112. 12 \ 130, 138. Bukowinski, viz Kopf H. blJr^ke
tuwasiwa
76, 153, 154.
dít, viz dtský. Ditrich, markr. vých. 34. divadlo 79, ,U9. Dobrucký J. 135.
Doinofužyski
Wotrd
90.
Butoiies 31, 32.
Domaš
Butrowa hord
Domaška M. 128, 132, 133, 229. donikhowanka 202. Doucha F. 'i3. Drážany, srb. bohoslužby 77.
Byin
14.
(Bycyn) 14.
campor
200.
Cartowy gat
drmotka
17.
Catualda 32.
viz Hajná.
i\,
185.
Cyri.rsv. 33.
druži('kal69, 170, 171, 175,188. H. (VVólšinski) IcO, 133, 13 1, 149.
Cyž Jan 140, 141. Cyž Mik. 128, 133.
díim národní 24, 79, 81, 84.
cazowjeor
Duman
186.
Duman
arodjnic páleni 202. asopis Maicy Serbskeje
75, 83, 129, 140. Celakovský F. L. 73, 127, 129. opení 19 Cernoboh 60 (viz orny Bóh). Torný A 83, 1H3, 138. v Adolf, spolek 152, 153. ert 205.
P. 78, 131.
Dumiš J. 123. dundyr 205. Dušan, viz Dobrucký. Dyt'rbjernat 205. džiwica 04. džiw^ja
žona 204.
1
Ekhard
34.
er
ítanky školní 157. roch-M. 135. ornica 17. orny Bóh (ernoboh)
uderly
Csla
J.
13^
134, 149. (Bart) 83, 84. 85,
išinski J. 134-136, 139,139,147,149,
Daloj K. Ch. 144. Deika J. 71, 1.5. dolka 180 (viz též beja).
dt^ká
37. literatura 140.
détský život 1^0 si. dialekty 108, 131.
Diezmann
88,
(G.)
68,
Ferdinand I. 4-^. Ferdinand II. 45, 50'. Fiedie K. A. 133, 134, íilipojakubská noc 202.
113,
140.
Flins 35. 59. fojt 41, 52.
Francev
213, 223.
Dervan 32. Dt-ich (míšeský)
123.
Boh.
Fabricius Khr. Gabr. 143. 14, 60.
67, 122.
79,
Faber Kh. Fal.ricius 142.
VI. 140.
František I. 50. Fredro Alex. 149. Freišlak 149. Frencel Abr. 122. Frencel Mích. 67, 71. 111, 121, Frencel Mich. mladší 122. Frencel Salom. 12 i.
Fryco J. F. (Biedr.) 114, 143. Fryco Pomhajbóh Khrystalub 143.
ADOLF ERNÝ;
232
G5dan
H.
Gelanski
Cí),
Hóranski
124.
160. germanisace Lužice, poátky 39, 62; v XVI. stol. áiJ.
v XVII. a XVllI. v XVIII. stol. 48,
stol.
66
70,
71
z klášteru 63; reformací 66 g. Dolní Lužice 48, 8S, 92,
církevní 91; g. Horní Lužice 77, 85; g. Srbu Polabských 60, 61; g. Záhvozdu 39, 63. 33.
J.
70, 12'f, 125, 310. 77, 78, 81, 82.
Hórnik M. 24,
83, 112, 113, 114, r^l, 132. 133, 137, 140, 14 V, 148, 157,
211, 221.
Hoyer z JMansfeldu hraky, viz hry.
35.
hranice lužickosrbského území, viz území.
Hromadnik
14.
hry, hraky 183, 202. husité 41.
Gero
Gersdorf Kašpar
Glonnai
z 69.
58.
Gowa
D. B. 143, 144 (viz též Kopf). Gogol 142, 149. Gól J. 138, 140. Golešinci 12.
Golian M. 12:^. graby 185, 204. 30.
Grys M. 144, 145. 17.
Hajná M.
142, 149.
haj nik nócny 205.
Halštrow
Hanka Handrik
16.
P. 112, 123. M. 140.
Hanuš Chotbuzský Hanuš Polenský 42. Haupt M. 69, 124.
Hauptmann
J.
29, 42, 47, 48. 47.
Chvalim Imiš H.
J.
81,83,131. Pfulova) 86,
76, 79,
Imišová M.
(E.
87, 133.
Grodk (Spremberg)
Gwizda
Chojnan J. 68, lil, 142. Cholbuz. Chósebuz (Cottbus)
41.
Boh. 69, 114,
143.
Haussig K. 144, 147. heja li O, 194.
Herman Dlouhý Herrmann Jakub
37. 215.
Hilbjenc M. 125. Hilferding 73. Hodžij (Góda)39,62,63,80,81. Hodžijski P., viz Pilk. holá 18. holan, holenjo 19.
Jacsawk
M. 133.
Jakub E. B. 129. Jakub J. 157. Jakubaš J. 141. Jakubica M. 65, 109, 121. Jan IL Elektor 37. Jan Illustris 37. Jan Jií L 45, 46, 50. Jan Jií II 46. Jan Lucemburský 38, 40, 49. Jan VI. ze Salhausen 63, 121. Jan Zhoelecký 40. Jana Ktitele 202. Jánka J. A. 125.
Jen K. A. 89, 130, 140. jídla 178 si., 191 Jindich 11. 34; V. 35. Jindich Bradatý 38. Jindich z Groje 36. Jindich Jasný 38. Jindich PtáOník 33. Jirásek AI. 139, 149.
Jií Podébradský Jokuš M. 123.
42.
28B
LUŽiCÉ A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Jordán H.
90, 93, 94, 146, 157,
158.
Jórdíin
J.
P. 73, 76, 11?, 128. 73. 128;
Julnika (Jordánova) (Kucankova) 132.
Kaka
00.
kalendáe
78, 91,
141, 215.
kantorky 184.
Kaple
A. 135.
J.
Kaponica 203. Karaíi:U
J.
lU.
Karásek
Jos. 140. Karel IV. 38, 49. Karel Veliký 32.
Kašpar z Gersdorfu 69. Katholski Posoí 78, lb2, 140, 216.
Kollár J. 73. Koložej 147. Komor 14 i
KomorowZly(Senltenberg)30.
ko
200.
kongres Vídeský 48, 50.
Konrád Konrád Konrád
I.
z
36, 37. 37.
(niíšeriský)
34;
11,
míšeský
Weltina
36.
konstituce 48, 49. Kopf D. B. (Gíowa) 143. 144. Kopf ilendrich (Bukowinski) 145.
KóíTk
147. J25. Koiriig 157. Kósyk M. 90, 92, 145.
Kórner
J.
Košynska hora
Kowa
14.
P. F. 123.
katolíci 102. Kat-valda 32.
Král Fr. (Rachlowc) 85, 139,
kazatelská spol. v Lipsku 09;
Král Jan 135.
140, 142. 149.
ve Vitemberce G9.
keramika
Kek,
Í206.
posl. 79.
Král Jurij 137. kraslice i07.
Kraszewski
J. I. 81. 148, 149. kest, krtiny 181, 182.
Krawc
krluš 209. kermiíša 203.
B.
khíopy (chlapi) 59. khodojta 205.
kesanství do Lužice
Kilián A. 123, 157. Klicpera V. K. 79, 149. Klin A. 72, 74, 75. Klóšt^•rska hora 14. kmotra, kmotro vství 109, 175, 181.
Kristián Kristián
Knaulh Ch. 125. Knežk A. 143,
Kruger J. Kh. 1-22. Krušwica 93, 147.
knihkupectví srb, 78. knihtiskárna srb. 79. knjezové 59.
Kuba
Kocor K. A. Kokla M 56, kokula 180.
75, 148, 149. 149.
33, 59;
první kostely 62. 46. 47. Kižan J. 140. kižerjo 202. I.
II.
kroje 166 si., 206. Krona 2l7.
L. 83, 138.
Kubaš G.
140.
Kubica. superint. 75. ku holci k 203. Kuiiank J. 129, 132. Kiihn J. G. 124
koíbasnicy 186, 200.
Kucharski And rzej 72.
Kolda Malínský 149.
Kulman K. 132, 133. Kulow (Wittichtnau)
Koledici 59.
27.
ADOLF ERNÝ:
234
kuzlania
Maéiny dom,
201.
Kvíza, Kwisa 17.
Magdiburská
Ladko 147. Lahoda Jurij J.
Laras
J.
124.
Maiksa
Martini
si.
125.
Melda 123 Msane Pismo 125. Msany PriJawk 131.
203.
Liibata 15. Lubij (Lóbau)
2i',
Lubijska hora
i4.
I,
65.
1
12, 126, 129.
Lubušané 12, 34. Ludovít H3. Ludvik Braniborský Ltidvík
Mf^t
203.
Lubjenski H. 72,
Ludvík, král
eský
Nmec
Lužané
J.
38. 43,
Milutinovi
12, 228.
83, 113, 137.
31.
78, 132. 11.
Lužiske serbske towastwo >Ad. Gerný« 152. Lužiíki Sorb (asop.) 83, 138.
Lužyca
(spol.) 89.
Maciejowski W. A.
Maica Serbska
72, 112.
S. 72.
Missioske Powsce
81,
147.
Mission^ki Po>oí 78, 13i, 216.
Míše, Míšeská marka 33. Mjni Móhn^A. T. R 124, 126. Mie (Mohn) Jur. 69, 124.
Miewa G. 15S. Míók P. 133, 160,
208.
Mnišonc 14. Móhn, viz Mje. Moiler A. 66, 110, 142. M. 1 U), 1 17. mor, morová žena 204.
Mo
mórawa
73.
75, 79, 83; 84, 90, 129, 150.
12, 33, 34.
Miliduch 33. mír Pražský 46, 50, 51. Missi mske Powése 7<, 132.
33
Lužiané, kmen
(i8.
35.
Lužica 82, 84, 85, 135, 139.
Lužian
recelin
Michal Arnold 44. Mikiawšk 24. Mikuláše sv. 196.
Milané, Milansko
Ludvík ímský 39. Lugiové 31. 32 Ltipjané, Lupogíavci Liísan-ski lulki 203.
6/, 112, 122, 123. 157. Matice, viz Maica. Malthaei G , viz Matj J. Míityáš Korvín 24, 43, 221. Meislav I. 34; II. 34. J.
Matek
Liška P. B. 124.
1
réd.
Matj
Lipa Serbska 80, 134. Lipské Nowizny a Schitkizny
Lubin
12L
66, 111,
Masica, viz Dolnolužyski wot192,
letnice 202. Libš J. 187.
s
eh.
masopust 200.
Leisentritt J. 44. lékaství lidové léky,
í
1^'.
Markus B. 14J. Marobud 32.
lechové 59.
193
.íkola 30, 60.
Mariina Hwí^zda 37, 42.
GU, 70, 123, 124. 229. (wicaz) 40.
lehmann
ná-
niá)e (meja) 202.
landgericht 40, 63.
Langa
dum
viz
rodní.
205.
Mosak Kfosopólski Mrozak O.
81.
A. 73.
236
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
Muink
panský stav
B. 132, 133.
J.
39.
Muka Arnošt
Parczewski A. 81,90, 91, 140,
mra
Pavel Bosák 44, 65.
museum národní 83. Mužakow (Muskau) 27.
peivo (výroní)
Mužakowska holá
Petr Veliký 71.
82, 83, 84, 95, 114, 129, 135, 137, 147, 149. 205.
1.Ó7.
petice
18.
Srb
r.
197, 199. 1848. 76.
Ptrovi
Nadžja, kalend.
K., viz Fiedle. Pfleger Moravský G. 149. Pful K. B. 112, 1-8, 129,130, 132, 133.
141.
nábytek malovaný 207. narození 180. nástroje hudební 2C9 si. Nawka M. 85, 140, 141,
14-9.
(Peitz) 28, 30, 42,
47.
Neletici 58.
nemoci 192
Pilk J. (P. Hodzijski) 140, 148, 149, 150. písmáci 207; viz též Míók, Nepila, písn lidové 128, 129, 131, 138, 2U8 si., 210.
si.
Nepila J. 160, 208. nev^sta 168, 174, 188
ewésta
Pichow 14. Pic, Picno
si.
14.
Nisa (Nysa, Niža) 12, Nišané 58.
17.
Nížící, Nižovci 12.
Pjech J. 78, 124. Plísni 58. plon (zmij) 203.
Njebjeáka Zahrodka 140. Nowak Jakub Hor)anski 140.
pohádky
Niža, viz Nisa. Nižané (srbský
kmen)
58.
Nowak Jakub Kašeanski Nowak Józef 141. Nowka M. 89. 144. nový rok
138.
B. 147.
J.
poheb pokrmy
208, 2l0. 195. li8 sL, 191, 197,
nykus, nyksowka 21, 205.
obi
polednice
204-.
Pomhaj Bóh
obžinky 202. Ortenburg 24. Ottol. 33; 111.34, 36,37; IV. V. 37. Otto Braniborský 39.
P.ilacký F. 72.
Pank K.
fey,
S.
B.
70,
125.
si.
Palowska hora
luž. 31.
216.
Ponich (Pannách)
203.
obydlí 161
(Plznice)
13, 17.
Polsko v písních
obec 180.
19'J.
polán, polenjo 19.
Polán 158. Poínica, Poíznica
199.
Nudici 58.
Nyka
poddanství 47, zrušeno 48, 49.
14.
91, 144.
Pannách, viz Ponich.
poslanci luž. 56. Post J. 143. posvícení 203. Praetoiius P. M. 122. Praha v písních 2>i9. pfástvy (p-aza) 1-5, 208, 209. Prašica, Prašiwa, Prašiwica 14, bO.
pravopis
67, 109, 111, 112, 113, 114, 123, 128, 129.
ADOLF ERNÝ:
286
pemnk
Serbska Hulšoba 147. Sorbska JutniOka 74, 128. Serbske Nowiny 76, 129, 139,
181, 204. 222.
Píhonský Fr
ponm.
píjmoní
67.
pipoídriica 204.
písaha
srb. z
písloví
180,
XV. í:-51,
140, 215. st.
109.
138,
208,
pst
41. 73, 127.
wjeor
195.
1-5.
serpovvnica 204. Schindler J. S. 69, 89. 114, 143.
Rak J. 125. rp.formace 44, 64, 65, 121. rpginy 201?.
Ren
Sdíiitz J. B. 12b.
177.
skhadzowanka
79, 87, 152.
Síodek J. 140, 149. sonka 169, 188.
93, 147.
rodina 180. F.
Kowa.
Skala Jan 141. Skala J.ikub 135.
F. 157.
Rocha
P. F., viz
Schneider F. Ió7.
M. 140.
Rzak
Ržo
Schmidt
viz tance.
emesla
132, 150.
Powda
Radca M. 67, 122. Radyserb, viz Wjela J. Rachlowc, viz Král F. Haj b5, 140.
rej a,
7cS,
Serbski dorn. viz dum n<árodní. Soibski Hospoda 83. 140. Serbski Novvinka 132. Scrbski a Kurr 71,
.íOO.
pusty
lowastwo
Serbske rúeske tow. 76. Serbske (Serske) lowarišslwo Doíojcneje Lužyce 89, 144.
210.
Prokop Veliký Purkynó J. E.
lulhorske knihowiie
Serbske
Slubjan^, Síupjané 12.
(Tuartski) 93, 146,
147. rolnictví 176. Rostok M. 131, 215. Rudolf 11. 24, 45. rnmprich 197. Ruska H. 123.
smrkawa
204.
smjertnica
2(.5.
Smole
J.
E.
smordy
59.
24, 73, 76, 77. 78, 79, 81, 112, 127, 128, 143, 148. 222. Smole i\I.'81, 139, 149. si., 205; vyhánní 201; smrtná nedlo 201. smutek, smutení kroje 175.
smít Í94 Sachsen-Spiegel o zášti mecko-srbské 61.
Samo
né-
33.
Sauervvein Jií 90, 146. sedleško 20^.
Semel, Semil 32. seminá homiletický evang. 80. seminá lužický v Praze 68. semináe uitelské 69, 77, 92, 93 158. Serbin (v* Americe) 80, 103. Serbin, viz Bryl Jan. 75, 151, 352.
Serbowka
196.
snmy
53, 54, 55. 36.
Sobslav kníže
Socielas slavica Budissinensis 73, 152.
Sokoluik 14.
Sommer
A. 83.
Sorabicum, Sorabija 69, 151, soud zemský 89; soudy palrimonialní39; soudy vesnické (Landgerichte) 40, 63.
237
LUŽICE A LUŽiCTÍ SRBOVÉ.
spéwanske swjedženje
Štdrý den, veer
75.
spolky 76, 77, 79, 87, 150
si..
ŠAÍ^ela G. (B.j 93, 94, 114, 140,
216, '228, 229.
spoitelny 164. Spréva 15.
147.
Šwela K.
Šyman,
Srbišci 58. Srbové Polabští 58. Srbsko (Polab.) 59.
Sreznvskij
I.
I.
Symank
B. 89,
J.
íiO,
114, 144,
147.
Tharaeus A.
66, 111, 142.
Ticin X. J. 67, 111, 122. tkalcovství 206. Towastwo sw. Cyrilla a Methoda 78, 132, 151. Towastwo Pomocy 81, 161. Towastwo serb. burow 153; towastwa burské 76, 153, 154.
157.
knjezow
starvch
KS. Trbované, Trbovlané tí král sv. 199. 151,
12.
trpaslíci 203.
144.
Šafaík P. J. Š .ía H. 134. Šepc 16.
Tuaski, viz Rocha F. Tydžeska Nowina, Tydžeiiske Nowiny 74, 76, 129.
73.
Šrach Šrach
H. 69, 124, 157. K. B. 126. šrawy 204. šesti mésti 40, 41, 43, 45, 51, 53. Šewik Jak. 83, 138, 140.
Šewik
-
M. 83. áimon M. a J. 68. škitancy 47. škola Magdeburská 34, v Lubiji srbská 65.
uitelstvo 77, též
semináe
168; viz uitelské,
151,
upír 205.
Urban M. ústava
139.
luž. 49,
52
si.
území srbské v nejstarší 60;
štii. 77, 92, 93, 158. Škudici 58, 59. Šofta M. 69, 124.
erný: Lužice a Lužiti
dob
dob
reformace 64; v XIX. stol. 95 si.; 1902,
58;
v
100; 1911, 101.
školství obecné 74, 76. 80, 88, 154 si., v Dol. Luž.'91, 92. školství stední 65; vyu. srb-
Ad.
Tešna
Towastwo
151.
Syrotka 162, 229.
šadow
Domaška M.
tance 186, 208, 209. Tara, viz Tharaeus.
zjednoéestwo
wuerjow
kath.
89, 144, 147.
viz
tábory (shromáždní lidu) 79. Tajrych F. MO.
73.
starosta 50, 63. stavitelství, viz obydlí. Stempel K. B. 145. strava 17tí si. Stroupežnický L. 149. studentstvo 68, 69, 72. 73, 79, 81,87,88,89,151, 229; dolnoluž. 92, 93. Susli 68. svatba 187 si., 208. Swtlik J. H. h7, 112, 122. Swoboda (spol.) 152.
Swobodne
197.
Štúr Lj. 73.
Václav
I.
36; IV. 41, 50.
Valdemar Braniborský Samozvanec 38. Vannius 82. vánoce 197.
Srbové.
17
37;
1
ADOLF ERNÝ
238
velikonoce 201. Viprecht z Groje 35, H'!, 51. vítr v bájesl. 205. Vladislav II. 36, 43. Vladislav Úzkonohý B7. vlkodlak 206.
Wjeka
K. 140. (kníže) 59.
wjech
Wjesne wólbne towastwo
87,
151.
wódny muž, wódna žona
205;
viz též nykus.
vodník 205.
wohnjowy muž
Vratislav II. 35. Vratislavský spolek luž. 73. Vrchlický J. 135.
Wojerecy (Hoyerswerda)
27.
wolfenbnttelský
110,
vysthovalci 103. výšivky 206. vyznání nábož. 102.
Wólšinski, viz
Wada
M. 68, 123.
Waípora
202. 135. J. E. 133. Warichius Václ. 66, 111. 121. J. A. 129. K. H. 134. Wawer J. 123. Wawrik J. 133. 59. wrcy (wcy) 180, 199. Werdeck 89.
Waíla Wanak
205. žaltáf
121.
Duman
H.
worawy
185, 204. Wosadnik 93, 147. Wóski J. 68, 123. Wósmužowa h. 203.
Wóspork (Weissenberg)
22.
J.
Wako Wako
Zahrodka 140. Záhvozd 12. záložny 154.
zamstnání 176
si.
Zejle H.
wco
72, 73, 75, 112, 126, 128, 135, 212, 213, 224. zemspráva 52.
Wtošow
zmij (plon) 203. Zmorski R. 73.
(Vetschau) 30.
wtrec hólcy
205.
zla
žona 204.
znak
51.
Wiéazec Herla 133, 148. wiéazowé 34, 40, 47, 63.
Zoba J. A. 56. Zwahr J. G. 114,
Wille
L. 69, 143. Winger J. 138, 149. Wjela H. T. 148.
Zwstk
Wjela
ženy 86, 87. ženy divé, zla
J.
J.
(Radyserb) 131, 132,
137.
Wjelan
E. 80, 131, 133. Wjelemér, viz Bjedrich Michal. wjelkoraz 205. J.
Wjelkow Maíy 69. Wjelowa M. 81.'
Wjeka
C. 85, 141.
Žarované
^
ž.
143.
92. 12.
ž.
204; vodní
205.
Žirmunti 58. Žitici 58.
živnosti 178.
Žmorc
.
14.
župan 59. Žur M. 138,
149, 158.
LUŽICE A LUŽITÍ SRBOVÉ.
OBSAH. Strana
Ped ml u Vil
7
ást 1.
Jméno
prvá: Lužice.
zem
11
U. Horopis a vodopis III. Velikost, politicko rozdlení, místopis IV. Djiny Lužice: a) Doba nejstarší b) Doba samostatnosti a boj za neodvislost. Od r. 531 až 1032 c) Doba rozdlení pod rzná cizí panství. iC>33— 1373 Doba spojeni obojí Lužice s korunou eskou 1373 až 1636 (v Horní Lužici od r. 1319) e) Doba panování saského a pruského od r. 1635 až .
.
13 21 31
32 35
)
na naše dny
Doplnk Doplnk Doplnk
2.
Státoprávní a jiné prameny Znak obou Lužic
3.
Djiny zemsprávy
1.
ást I.
II.
IV.
46 49 51
52
druhá: Lužltí Srbové.
Jméno národa Djiny národnosti: A. Doba stará ...
57
58 reformace do konce XVIIl. stol 65 C. Doba probuzení v Horní Lužici 71 D. Procitnutí a další život v Dolní Lužici 88 Uzemí, statistika 95 Jazyk 106 Ukázky jazyka: Otenáš hornoluž. a dolnoiuž 115 Národní hymna »lešt Srbstvo neztraceno* (H. Zejler) 116 Jakub Cišinski: Wótinska esé 116 Máto Kósyk: Mój wóscojski kraj .118 Ukázky evang. a katol. lidového pravopisu hornoluž. 119 Ukázka dolnolužického lidového pravopisu 120 B.
III.
40
Od
.
540
ADOLF ERNÝ: LUŽlCB A LUŽITÍ SRBOVÉ.
V. Literatura:
A. Hornolužická: 1. Doba všední poteby 2. Doba probuzení 3.
121
125 134
Doba nová
B. Dolnolužická: 1.
2.
Doba stará Doba nová
VI. Umní, hudba, divadlo Vlí. Život spolkový
.
Vlil. Školství IX. Lid: 1.
Povaha tlesná a duševní
2.
Ves, obydlí
3.
Kroje
4.
Zamstnání
5.
Strava
6.
Zvyky a obyeje: a) Rodina, obec b) Narození, život
Vk
IIL IV.
.18)
jinošský a panenský
f)
g)
Podání o mythických bytostech
208
h)
Umní
.
,
1.
lidové: Textilní a plastické
2.
Plody duševního
206 207 210
umní
Závrené úvahy
ást I.
180
dtský
Nemoc a smrt Výroní obyeje a povry
e)
II.
168 161 in6 176 178
184 187 192 196
c)
d) Svatba
X.
142 144 148 150 154
tetí: Praktické pokyny.
Rozvrh cesty po Lužici Knihy a jiné pomcky ke studiu Lužické asopisy Spolky
Doplky
a
opravy
219 226 227 228 228, 240
.
Ukazatel
230
Píloha: Mapka:
Lužití Srbové v Horní a Dolní Lužici. 29 vyobrazení v textu.
Foenámka 2 marky.
k
str.
226: »Historija serb. nar.*
stojí
pro studena
«1If
.<&
v,
!> Tb*
z^*^.—
'^
^
.s /'
-N
^
c6
3
T3
03
o
^^
JAN 2 2
DD 491 L35C4
196^
Cern^, Adolf Ltóice a luzicti Srbové
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
