SEBRANÉ SPISY
IGNÁTA HERRMANNA díl XIV.
PÁTÉ
PES
DEVÁTÉ.
v PRAZE. NAKLADATEL
F.
TOPI 1911.
KNIHKUPEC
IGNÁT HERRMANN:
Páté pres deváté TICET NEDLNÍCH POVÍDEK YPSILONOVÝCH (1892-1894)
DRUHÉ,
POZMNNÉ
VYDANÍ.
V PRAZE. NAKLADATEL
F.
TOPI 1911.
KNIHKUPEC
PRÁVO PEKLADU DO VŠECH JAZYKU A VŠECHNA PRÁVA VBEC VYHRAZUJE SI AUTOR.
Tiskem »Unieí v Praze,
KARLU ŠIMONOVI, starému píteli,
1868-?
knihkupci v Pnbrami,
vrnému druhu
z
mládí
'
"
NKOLIK DALŠÍCH FIGUREK Z GALERIE
I,
Herrmann, XIV
BODRÝCH PRAŽANV
:
Páté
pes
deváté.
Nár. Listy v dubnu 1893.
Dobrá
partie
ili
tchán, který to
nevezme do hrobu.
Prahou, hlavními jejími uHcemi, jdte po pravé a vracejte se po levé stran, a ne-li
Jdte
dm
každém dom, tedy aspo ob najdete takového rozšafného, moudrého, opatrného tatíka, jakého mám práv na mysH. Patí mu ten dm, snad jich má nkoHk, nebo má njaký veliký, rozsáhlý závod, nebo konen žije z úrok svého kapitálu. Uložil jej obezele, nestojí o reality. Ty nemže nosit v kapse, jsou vidt, je to všechno zapsáno v katastru, je s tím hrozná správa, emeslníci .na krku celý rok spraví-li stechu pokrýva, rozšlape ji nanovo kominík anebo klemv
bu
—
pí, který opravuje žlaby, ty zas utrhá zedník, má-li jen
nkde njakou
dirku zamazat, vítr
boí
komíny, nájemníci chtjí prý co chvíle kamna a nové malování do pokoj — a nad to vše je ta-
kovému majetníku nešastných realit na krku bez ustání berní ouad. Dan — dan, pirážky
—
!
—z
pirážky, poplatky na poplatky
pkné
radosti!
Ale
co
má
kdo
domu
výnosu
skoro celých padesát procent pohltí
jsou
erár, to
spoiteln,
ve
te
nikdo nevidí, z kapitálu se neplatí. Vynáší
po ertech málo,
také
ale není
prý
s
ním
tolik
zlosti.
Nevím, sám jsem nepokusil starostí ani s doani s kapitálem. Musím viti zkušenjším. prý to hrozný svízel v obou pípadech. Je Ani nevím, kterak mám pana tchána vlastn pedstavit. Snad k nmu dojdeme oklikou, jako
mem,
kteí
oni,
se s
mu do
smrti íkají
„tatínku"
a kteí
ním také seznamovali oklikou, skrze dcerušku. Chodí ty dcerušky Prahou, vídáte je. Mají
tváiky
jako porculánové panenky, na hlavikách
fantastické klobouky, šustí
hedvábím nebo
kládá v bohatých ásních plyš, rudý,
je
ob-
hndý, tma-
vozelený, s kovovým leskem. Za nepohody, za dešt nadzdvihují cudn vrchní šat a pod ním objevuje se spodnika brokátová, z „moárantiku" nebo konen z látky polohedvábné, s kolmými pruhy ernými a ohniv rudými. Tyto emrudé jsou nejsvdnjší, zatáí se vám nad nimi hlava, tušíte pod nimi neskonalé pvaby a asto spatíte nožku jako piškot, vzhru ladn soustrovanou a je-li nepohoda vtší, dopáno vám spatit kousek punošky, erné, ervené se žlutými, hndými, oranžovými, fialovými pruhy. Ach, jsou to výmysly na nás
bu
—
— i
slabé
muže
.
.
.
bu
13
Z tchto zjev vane asem nesmírná elegance, rozumí se nevyerpatelný vkus modistky a blahobyt onch, které tak svým samo sebou zevnjškem zraky vaše oslují. Nebo nemám na
—
—
onen pepych fórový, pedstíraný, jen pro urený, kolem nhož a pod nímž pak není nic, docela nic. A tedy tmto zjevm íká dobré partie, abych se vyjádil zcela urit.
mysli ulici již
se
Dobré
partie! Ku podivu, kterak má toto oznaení dvojí stránku. Ten líc je znám z ulice, z
—
ples, z divadla
rub
té
partie objevuje se
pozdji.
po prvé ve spolenost na korse, v divadle, na plese. Nespadla s nebe, rostla tu ped vámi, mezi vámi, ale kdo si všímal vytáhlé žabky, neurovnané dosud v plnou soumrnost a tvárHle, zjeví se taková dobrá partie
svt,
jejž
znamená
nost?
Až
kteréhosi jara objevila se skvoucí,
žová,
záící jako skvostná kvtina, jejíhož roz-
puku
pes
z
ta
r-
poupte nikdy nepostihnete. Vykvete vám Za poslední zimu vše na té dívce vy-
noc.
zrálo,
jako když
motýl
z kukly
vyletí.
Mladí muži mají v tch vcech bystrý enich. se otázka, polohlasn zazní
Tu a tam šeptne jméno známá
Ne
j
—
a
firma,
hle,
již
praktitjší a nejlépe
konce, uritou íslici,
Ticet,
doma. Známý dm, Pobrá partie!
jsou
známé jméno.
padesát,
zpravení jmenují
do-
na tom andlu
visí.
která
osmdesát
tisíc.
Dosud
zlatých.
14
AŽ budeme
ty
koruny
míti
doopravdy, bude to
dvojnásobná. zapoínají dostihy. Ideálních mladík, kteí touží po domácím krbu, vedle nhož je v ohni-
íslice
A
vzdorné pokladn padesát to
obchodníci, inženýi,
tisíc, je
Jsou doktoi, lékai
stále dosti.
stavitelé,
— a konen,
budiž svt spravedliv, je jim skuten teba penz. Nebo oné svrchu vylíené kvtin nedaí se ve skleníku studeném, té teba hejného tepla, pelivého ošetování, stále nových a nových obal a muž konen taky chce
—
v život
nco
svésti.
Chvost nápadník za ní po ulici, kruh zbožovatel a taneník na plesích, nekonená ada dychtivých
zrak v
divadle.
nejstatnjší postavy,
kdo
Kdo
se
z nich ze všech
umí
nejlépe dvoit,
komu kyne nejlepší kariéra? Kde blahobyt a všechna
bouk,
rafinovanost módozdbek, šperk, apartních kloúes a sluneník, kde jsou pístupny
všechny
taje
ních
pes
úbor,
léto
na
kosmetiky, ,ville
stárne tak rychle a
kde
jest
možný pobyt
;nebo v lázních,
pedasn
tam
neodkvétá.
v hedvábí a v aksamite, j^ko by
si
byl
se
ie-
A andl
vdom
výhody, nespchá do ydavek. lší ho ten dvr koitel a nápadník, chce ho užiti, vyerpati veškeré to dvoení do dna. Pak je vždycky asu dosti, aby podal kterémukoli z nespoetných
této
zbožovatel ržovou ruku. Nebo tyto dobré parti e nevdávají se z horoucí, planoucí lásky,
15
ze
zamilování.
Pravidlem
nikoli.
koncerty, divadla a cesty, villy a
asu
zání
dost.
Jako by
nkdy
plesy
JVlají
—
lázn tušily,
a
na uvá-
kterak to
dopadne. Ale
konen
chází. Vytrval a
— konen
pece k tomu do-
zvítzil obchodník,
inženýr, kandidát advokacie.
prmyslník,
Pedvedla
jej
v kte-
spoleenské zábav tatínkovi, jenž dosti vlídn podkoval za pozdrav mladého muže, byste se na nj podíval a pi píležitosti na nj vyptal. Zpráva o nápadníku znla pízniv. Dokonalý mladý muž, piinlivý, dobe vystudoval, zdá se, že má slušné vyjití, na všechen zpsob má rési
—
A
budoucnost.
což teprv, pijde-li
,,do rodiny".
Nu, starý pán neíká hned ano, ale neíká také ne. Však ono se všecko ,,vystíbí" povdl jinému starému pánu, dvrníku svému. Holka nemá naspch. Trvá to tedy ješt rok a konen dozraje vše k satku. Konen! Však se ženich nemohl dokati. Nejvyšší as, že to vše skoní. Nebo již nevdl, kudy kam.
—
Ml
ovšem obyejných není blížiti
ale
vyjití,
tak docela pro sebe, za
honba za dobrou partií nemohl se letos piv témž odvu, v jakém ji obletoval loni. okolností. Ale
laciná.
Jeho stevíce silo býti stále
K
této
nesmly
dívce
být spravované. Prádlo
mu-
bezvadné, garnitury knoflík v ná-
prsence a manšetách bylo nutno mniti dle barvy celého ,,karakteru" níky.
Klobouk
odvu, rovnž
tak hole a dešt-
za rok spoteboval tvero, patero.
:
1ti
Jen jednou nosil
než
ironickým
s
,,Fashionable" o
msíc
déle,
mu
dovoleno, a slena ekla
úsmvem
vy vypadáte njak staromódn!"
,,Ale
K
svj
módou
bylo
v-uli
ní pedplatil
polovici sedadla, k
v divadle tvrtku nebo
si
vli
ní musil se státi
lenem
bruslaského klubu, k vli ní šel za masopust do šesti ples, by mu byl stail jediný. Aby vidla, že je jí hoden, jezdil ve fiakru, nepromeškal ani jediný bazar na Žofín. Býval na dostihách a na závodech veslaských, bruslaských i byciklistských. V lét dojíždl návštvou na villu
a
jejích
rodi, ano nemohl
vybídla,
aby
navštívil
i
se vyhnouti,
v lázních.
když ho
Na
vše to
tolik neplatil
mu
kde byl úadníkem, nevydlal to jako
in-
nevynášel ústav,
je
mu mladý
jeho závod,
Tento pepych byl provozován v jediné nadji na dobrou partii. Dluhy nápadníkovy rostly
ženýr.
—
již
lítaly
svtem
peovati, aby v
as
j
jeho
smnky.
Jak
vyrážel klín klínem, aby za-
choval laspo zdání správnosti, aby ukryl
zraky nastávajícího tchána, na jakém to
kém lešeníku. Vytrhnouti nkde a ,,
musil
všechno se pod ním
jediný svor
A
zítilo.
ped
stojí vrat-
bylo by
—
po
partii".
Konen
však tedy odvedl vytouženou
partii
z kostela.
ped vnem. Možno
Byl dosti delikátní, že se na nic neptal svatbou, že nevyzvídal, jak bude
s
17
mu
statn, že tak inil z opatrnosti, aby
neuká-
dvée. S dobrými partiemi nelze zahrávati.
ali
mu
radostn oddechl, tchán po oddavkách vyzval do svého
Jak se
když
jej
pokoje.
A
ulehilo,
jak
nyní to pijde!
Nyní,
skuten
pan tchán
pipravoval se k ne-
hrnu takovému.,
Pokynul
zeti
na keslo, pistoupil ke své ohni-
vzdorné pokladn, otevel
—
papír
rzné
mladému
vyal odtud houfec
ji,
kmitaly se
zeti
úpisy, akcie,
státní
ped oima
hndá, ervená
barvy. Zelená, modrá,
—
svazky bankovek.
losy,
stojí, pane zeti," zapoal tchán. „Moje dcera dostane padesát tisíc dostane je -- možná, že šedesát, nestane-li se nám nco lidského. Ale to jsem chtl íci, pane zeti dostane je po mé smrti. Víte, dokud jsem živ, nechci se všeho zbavit. Do hrobu to s sebou nevezmu, zde to je a po to
„Jen abyste vidl, jak to
—
—
mn
Mám
ješt ostatní dti, postarám se o všechny, ale chci to mít v ruce. Vy mladí tu
zstane.
dostanete jednou po nás všechno
Mladému
kým
zeti jest,
a studeným. Hlava
jako by
mu
.
ho
poléval hor-
jde kolem, když vidí,
kterak strakaté papíry putují zase
skín, vem
." .
do nedobytné
snách odpovídá jen jedním
a jako ve
slo-
:
,,
sím l,
.
Prosím .
.
.
.
prosím
.
.
.
tatínku
.
.
.
."
Herrmann, XIV.: Páté pes deváté.
3
Pro-
Pan tchán zamkl zas opatrn své poklady, zatásl klikou wertheimky, a pak, obraceje s€ k
,,
to
to je
víte,
do
opt
tisícovku.
—
Tuhle, zetíku, je na vaši svatební cestu Užijte
míoje starost.
jí
ve zdraví
T^
niátc ženušku zdravou domu. nejlepší dobu. A až se vrátíte, ujednáme,
a pivezte
jak
ped nj
klade
zeti,
Itálie
si
vám budu pispívat na
mnoho potebovat
živobytí
—
však tak
nebudete. Jste mladý
lovk,
—
vám se máte zdravé ruce a ipernou hlavu povede dobe. No, jste tak spokojen?"
Ze jen pikyvuje, není mocen slova. Myslí na své dluhy a na další živobytí. Dnešní den byl posledním termínem, kterého mu vitelé dopáli. i
Cekali beztoho tak dlouho proto jen,
jim kynula ta dobrá partie
.
.
Pan tchán
.
dává tisícovku na svatební cestu
—
že
mu
však o
té
—
nevsta z té nezachová ani desítku, praskne celá. A pak mu bude pan tchán piplácet! na byt v nejlepším pípad zaplatí jej celý. Ale z eho on zaplatí své dluhy, kteréž dosahují už tisíc ? Ze svého výdlku ? Což staí-li z nho šatit ženu?
jist ví
i
—
te
Ale na všechny úvahy tchán domluvil
rukou motá
—
tisícovku, se
opaený vkládá
za rozšafným,
není asu.
Pan
ženich pijímá z jeho
do náprsní kapsy a ji obezelým tchánem do
salonu, mezi hosty, k mladé, vytoužené choti své,
kterou
mu
tolik
sok
závidí.
!
.
19
Nevsta mrskla okem po
ženichu, po otci
—
otec podíval se na ni mnohoslibným, skoro štd-
rým pohledem
—k
Už ji má dávno, poád jí
vali.
nevsta
ví,
co pánové vyjedná-
tnužíek, tu tisícovku. Ví
o
ní
matinka íkala:
,,Až se vdáš a až pijdete z kostela, dostane
tvj muž od tební cestu,
A
tatínka tisícovku,
kam
se
vám
dceruška nyní
a pojedete na sva-
zachce
." .
.
s otce na manžela záí v blaženém úsmvu a celý ten pohled jako by povídal ,,To máš tatínka, vi? Dal ti tisícovku na cestu! Ten [je štdrý!"
tak
radostn, oi
hledí
její
:
Ano,
dal
jemu
tisícovku,
z
To
je
tvrtiny spotebuje pro sebe.
níž
ona
ti
štdrý tchán
A až se vrátí z cesty, ekne mu dále tchán, mu ron vyplatí nkolik stovek na pilepšenou. A zklamaný ^e již nyní poítá, kolik si bude
že
musit
pivypjit
Od do
.
.
okamžiku, kdy mu dobrá ta partie padla od oné rozmluvy s drahým papínkem
klína,
mu v hlav jediná vta: Však já to s sebou do hrobu nevezmu! A jako se díve tásl na partii, jako poítal, zní
2lJ
kdy
ji
uvažuje nyní šastný ze:
uchvátí,
^Kdy
nadejde chvíle, která mi oteve zakletý ten poklad?"
má živobytí jako houžev a nedobytné pokladn, a co jeho tváe plné a ervené, aniž na nich pozo-
Ale pan tchán sedí na své
jsou
stále
rovati pibývající léta, vraští se
elo
líce
i
mla-
dého zet, vlasy idnou a prokvétají, tvá popelaví. Nebo po celý další život zápasí s nedostatkem kapitálu a fackuje tu svoji živnost ode <;ineška na zejtí, jí z ruky do úst, jak se íká. Pibývá dtí a starostí, šávy životní vysýchají, het se hrbí,
mrzutosti
vznikají
asem
a roztržky,
za-
kousne se do domácnosti „mladých" tíse a nedostatek, muž vysílá ženu k tchánu o pomoc, ale starý pán odpovídá stále stejn moude: i
„Dokáte se, dti ." hrobu nevezmu .
—
však já to
s
sebou do
.
Pravda, málokdo to vzal do hrobu. Ale když
konen ze
nad hrobem tchánovým, po dvacíti, ptadvacíti letech od onoho skvlého svatebního dne, je to také uinný staec, zchvácený zápasem o život, uštvaný v obran ped bankrotem, který mu za tu dobu nejednou hrozil, aniž se odvážil Isviti se rodin. Vždy vdl, jakou by dostal odpov. Konen ddí, ale zatím životní jeho energie jest vyerpána, zlomena. Ale starý
stojí
nkdy
do hrobu,
taky
ned na
ale ani
d
í.
svt
Nevzal to
sice
nic nezanechal.
21
Laen mamonu vždy hojnjšího prospekuloval jmní hloup za živa. A ztrmácenému zeti zbyla ze
všeho jen
vidl celý svt.
dobrá
partie, kterou
mu
zá-
Nár. Listy v
kvtnu
1893.
Praktický výletník ili
muž, který kupuje
A/í ^^ ^
ponkud
už sorty
panství.
vzácnjší. Poznal jsem ho
tch výprav loueno, že se tak
za se
panstvím týká.
druh
asem
—
pokud se Není však vy-
zatím jen v jediném exemplái rozhojní,
a
nestalo-li
již.
Není malý, není veliký. Nemžete ho vaditi ^ale na žádný zpsob neeknete
mezi bicháe, o
nm,
že jest ihubený. ,Nosí v
srstnatém
odvu
tom hndavém
svých devadesát kilogram a iní
ku podivu mrštn, je pohyblivý jako rtu. hlava jeho, obalená hustými ryšavými vlasy a rovnž takovými vousy, vrstajícími skoro až
to
A
do
oí
a vyrážejícími nosem
chuchvalci
toí se
—a
stále
i
tato hlava sedí
kolem do
kola,
ušima znanými na krátkém krku,
oi
stílejí
zvdav
nos jako by enichal. Je malý ten nos, trochu na stranu, jako by jej tvrce když byl s celou postavou hotov byl do té ervené tváe nakvap vmákl, aby se
a
pátrá ve všemi jsmry,
—
—
23
do práce
dal zas
podnikavý,
ekl,
jiné,
ale
nos pkný, abych tak
nelekavý a neostýchavý,
dkladnými pihami posetý. Šedivý bavlnný klobouk, takový
krás-
nými,
,,tíf ran-
o vský",*
vždy za zlatý a devadesát, který po každém zmoknutí mní svoji fasonu, až se zas vrátí v pvodní podobu, sedí nu vlasaté hlav pán Spíkalov vždy do týla, víc a více couvaje s ela, také pihovitého a pokrytého stále velikými krpjemi potu, které se rozlézají ve vodorovných vráskách jako ve žlabech a pak se spánk se vsakují do vous. Na i^ái není vidti pih,
ponvadž
jsou zakryty houštinami bujného plno-
za to na rukou pán Spíkalových, ovtralých a pece prsvitných, kvetou co nejkrásnji žlut, a brunátn, a dosahují zde
vousu,
ale
hnd
nejvtší velikosti. Naproti tomu nehty, široké a zarstající do bakulovitých,
prst,
kvetou
Cím íkají
palikovitých
na všech prstech. vlastn je pan Spíkal, nevím
konc
bíle,
dobe.
mu nkteí
pan inženýr, jiní pan stavitel, ješt jiní dokonce pan architekt. Na titule, jak známo, nejsme u nás skoupi. A radj výš než níž, myslíváme si. Nic to nestojí a nemže to uškodit.
Ale na všechen
*
Na poátku
zpsob nco
z
toho trojího
let devadesátých kvetl v Praze závod nkolika snad odbokami) „Auxtrois Francois U tí Franc", v nmž prodávány byly veškeré klobouky za jednotnou cenu 1 zl. 90 kr.
klobounický
—
(s
24
jest
pan Spíkal. celou
stavil
Nebo
ulici
je
o
nm
v Karlíne,
dom
chov
a nkolik blok Každého skoro dne doítáme
a tam pozemek, na
V
nmž
známo, že po-
pldruhé na Smína Vinohradech. se, že koupil tam
vystaví típatrový
jen
dob
do zavedení nového stavebního ádu; od tch však, co tento
ád
típatrových, stavjí se
Tomu prvnímu zemek" jen 26
ili
pipouští jen stavby
vesms
patru se
mezzanin,
odhaduje šíku
íká ovšem „zvýšený pí-
ponvadž do nho vede
Spíkal chodí, polyká ulic,
jakou by
oima domy,
mly po V jeho
poítá, co odpadne na chodníky.
nco
dom
— tyrpatráky.
schod.
Kudy pan
je
dm.
Praze staví typatrové. Típatrové se stavly
bouravého. Zavrtává se
oima do
regulaci,
pohledu každého
obstarožnjšího domu,
již jej v duchu trhá a v duchu „vyhání" do povtí nový objekt, patro nad patrem, okno vedle okna a tam nahoe
—
pod komínem by udlal atelier pro malíe. „A pak by to nco neslo!" promlouvá ksob, a levice jeho potrhává rozilen na metru, složeném a zastreném v náprsní kapse, jako by chtl mit. Nejradji by strhl celou Prahu a stavl by, stavl až do nebe, a pak by ji strhl zas a stavl by znova. Jemu hromady cihel, opuky, rumu, haldy písku a nádržky malty jsou nejlíbeznjší, nejpvabnjší pastvou oí, jemu nebetyná lešení jsou nejrozkošnjší procházkou. již
již
25
konen
Ale jeho
cké
jsem se nechtl ani tak píliš
touto stránkou
obírati
pán
Spíkalovou. Prakti-
nm
zamstnání neudolalo v
všechen
smysl pro pírodu, pro erstvý vzduch, pro zelený a divoký
les
park,
pro kvetoucí zahrady a pro
hladiny rybník.
Jsou nedle a svátky, kdy
si
pan Spíkal rád
vném
vyjede na venkov, aby pookál po
poly-
kání prachu na staveništích a po stálých zlostech se
svými dlníky, kteí prý ho do hrobu pivedou, pan Spíkal íká.
jak
„Ano, kdyby tch nebylo," volává, „to by se
nco
vydlalo! Ale kdyby
i
koukala z
— jim aby lovk vrazil! zadarmo — zadarmo — zadarmo!"
stovka
ji
Sám
neho se du
A
pan Spíkal si toto dení zadarmo oslasi na to methodu dost píjemnou. Stejn horliv jako te pan Spíkal v ouadních novinách vypsání exekuních dražeb na reality, jako sleduje ofertní zadávání staveb, stejn Vynašel
zuje.
horliv sleduje
hlavn ony, statky.
se
soukromé,
nabízejí
vyhledávaje
koupi velko-
ke
Má patrn
velkostatek,
te
inseráty
jimiž
a
pan Spíkal zálusk na njaký íká, že konen bude žebrat, jak
ze všeho nic nekouká.
A ím
vtší panství se nabízí, tím
je
mu
milejší.
—
Peliv
nesi pan Spíkal inserát vyízne na tom, že íslo asopisu není jeho, te v hostinci nebo v kavárn však dává po-
záleží
že je
mu
;
26
—
aby ho nikdo nevidl a peliv jej do tobolky. A když má po denní práci, zor,
okrasný
list
uloží
píše
majetníku, který velkostatek nabízí:
Vaše Blahorodí!
Doítám se, že hodláte prodati velkostatek svj Smržov (Malinov, Jahodov, Krnov, Bezov atd.), a ponvadž se již déle ohlížím po njakém takovém objektu, vtším a dobe zachovaném, dovolíte mn, abych se na majetek Vašeho Blahorodí píští
nedle
podíval.
Pijedu drahou tu a tu hodinu a rovn zajedu do Vašeho sídla. (Doufám, že njaký povoz na dráze seženu.) Prosím Vaše Blahorodí, abyste ráil pipraviti plány a katastrální nárys
—
zajisté ráíte mít vše pohotov, jakož budu pak prosit, co by musilo býti složeno hotov. Velký kapitál na hypotéce nerad bych ponechal a doufám, že není velká ada vitel. Prose, abyste laskav ráil oekávati, bych nejel nadarmo, trvám s dokonalou úctou i
m
Alexandr Spíkal, stavitel, majitel realit
a podnikatel staveb,
íslo
A pánu
druhý den ráno letí dopis poštou nebo správci velkostatku, který jest
bu na
prodej.
Pan Spíkal
je
výborný potá.
Ví,
jak
se
má uvést. Ví, co psobí. Kdo chce vc hned osobn prohlédnouti, má patrn chu kupovat.
!
27
Kdo chce hned prohh'žeti plány, rozumí vci. Kdo nechce mít píHš obtíženou hypotéku, má patrn peníze. A pan Spíkal se nikdy nemýh'. již obratem pošty dochází odpov: Velectný pane Oekávám Vaši návštvu. Povoz bude pipraven na nádraží. Podepsán majitel, editel nebo
A nkdy
bu
bu
správce.
Pan Spíkal draží.
se usmívá.
To vdl. Co pak
je
A
Povoz bude na nána takovém panství nežerou nadarmo.
povoz a o pár koní! Pan Spíkal býval kdysi u železnice. Inženýrem nebo ím, lhostejno. Ale má z tch dob známosti a je dosud v njakém spojení. Ví, o
ním
jak a co zaonait. Jede-li
nkam, má poád
volné
Dokonce snad má permanentku. jeho Aby také užila erstvého vzduchu cho, postará se pan Spíkal o druhý lístek na železnici pro ni a v nedli ráno vybere se, aby
jízdy.
i
kupoval velkostatek.
Na píslušné stanici oekává nkdy jen s koím, ale nkdy
manžely povoz, pijíždí
naproti
bu
majetník sám nebo nkterý jeho úadník. Pan Spíkal je vlídn uvítán, vstoupí s chotí do vozu a jedou pl hodiny, hodinu, dv hodiny. Pan Spíkal znalecky prohlíží krajinu, vyptává se na pomry, na pdy, na úrody, co se nejvíce lidí
—
pstuje, sto otázek
je-li
má
dost vody, dosti dlných na jazyku a chvílemi hledí
!
28
na ženu, co ona soudí o rzných tch vysvtleních. Panika pokyvuje hlavou a piln naslouchá. Pijeli na panství.
pobídnutí
za
aby
as marn
na
Pan Spíkal dkuje zatím chce radj prohlížet,
zámek,
neutekl.
Jedou tedy dále, po polích, po lukách, do lesij, kolem rybník vzduch je jako koení. Pan Spíkal ssaje ho plnými plícemi. Kon jedou
—
jako erti. Jaká rozkoš
Pan Spíkal vyptává se zase, zkoumá, peoceuje, pronáší, co by tu ješt mohlo býti, jaké podniky a závody by se mohly zíditi. Tak ubhnou dv ti hodiny. Povoz navrací se konen k zámku, k obydlí majitelovu, editelovu. Nu, rozumí se, že páni z Prahy notn vyhladovli, je pro pipraven výborný obd, hlíží,
n
s
vínem, se vším
možným
píslušenstvím.
Manželé Spíkalovi upejpají se. Jak že by k tomu pišli! Pojedou pímo na dráhu, tam poobdvají, a pak do Prahy. Ale kdo by je pustil! Tak lané, unavené! A vždy ješt nevidli park, zelináskou zahradu a stavení!
Nu, konen tedy svolují a zasedají k tabuli. Pan Spíkal se rozplývá chválou a poklonami hospodyni a její kuchyni málem by se podekl, že ješt iiikde tak nejedl, kde „kupoval" velkostatek, (ale vzpamatuje se v as. Pi dobré víno, po znamenitá káva erná.
—
obd
obd
29
,,Ale
a
te abychom
dokonili prohlídku!"
—
pan Spíkal vstává. Správce vede hosty do dvora, ukazuje ho-
spodáská
stavení, dobytek, fundus instruktus. Pak do zahrady, odtud do parku. Pan Spíkal je vším unesen. V parku zdrží se nejdéle. Tam také za nimi pinesou bílou kávu s dobrou buchtou, do
besídky, a ovoce, jak tuje.
ky
práv roní doba posky-
Jahody, tešn, jablka, maliny, hrozny, švest-
—
co
je.
Chýlí se k veeru, páni se vracejí, aby prohlédli
ješt bydlo panské. Hezký zámeek,
pkné
pokoje, rozkošná vyhlídka.
A
nyní tedy podmínky! Pan Spíkal vytáhl zápisník, objemný, veliký, a pán statku nebo jeho plnomocník diktuje. Peliv zapisuje pan Spíkal každou íslici plány prohlédl již díve iní poznámky,
—
—
vpisuje a vpisuje s pozorností a
bystrostí zkuše-
ného odborníka a
A konen
tedy ekne:
„Te
dom,
vašnosti, a všecko bedliv uvážím a rozpoítám. Doufám, že se domluvíme. Zejtra, pozejtí oznámím, jak jsem se rozhodl. Až dosud vše vyhovuje. Takhle jsem si to dávno pál." A pak se louí. Povoz je zase již pipraven, obyvatelé venkovského sídla se uctiv porouejí, paní Spíkalová dostala ohromnou kytici na cestu, manželé vstoupí do vozu, koí práskne do koní
jedu
mn
30
—
a pan Spíkal, stále se rozhlížeje po staveních
a pozemcích, kteréž „kupuje", odjíždí k nádraží.
Na
dvma
nádraží
odmuje
dvoudesetníky,
koího velikomysln
dá
okolkovati
volné
manžely vlak
dom,
si
jízdní lístky a za chvíli unáší
ku Praze.
„To byl dnes hezký den, vi, ženo?" propan Spíkal doma k manželce, když se po veei prochází v podvlékakách jídelnou, dokuuje vzácný doutník, jejž si pivezl nádavkem náší
z velkostatku.
,,To
byl
znamenitý výletek
poasí nám tak sloužilo „Hezky to bylo, hezky," odpovídá jeho .
,,
lovk
.
—
a
."
se zas trochu oberství
chof.
." .
.
A
spokojen oba manželé ulehají na lžka který by jinak stál aspo desítku, ale jejž si pan Spíkal poídil za tyry desetníky. Píše v pondlí nebo v úterý, píše ale že se mu ten velkostatek nehodí. Najde vždy njakou po
výletu,
—
záminku, pro se mu nehodí. A dojde-li ho tam odtud ješt njaké psaní, již na pan Spíkal ani neodpovídá. Tenhle velkostatek je „vyízen". A za nkolik nedl jede pan Spíkal jinam kupovat „objekt" se stejným výsledkem.
n
Nár. Listy v ervenci 1893.
Z
dopuštní božího panem domácím. (Dle živoucího modelu.)
^7 ááný ^-^
mistr nespadl s nebe, povídá staré
sloví.
nepadá
s
Je to pra vd,aj svtitá. nebe,
za
druhé
je
Pedn vbed nikdo známo, že každý
^vec a krejí, soustružník a pozamentýr,
postiha, klempí jaký mistr je, každý a
roky a
nkdo
trvalo ješt
i
emená
se
—
hodiná
zkrátka,
kde
aspo tyry rok, a pak mu
musil uit
ješt déle, rok za
hodnou
pí-
než byl mistrem.
chvíli,
Ale ani žádný hotový domácí pán nespadl s
nebe. Také
je
to
dost
tím
se
musí
umt
tžké umní, práv
být.
proto,
A nkdy že na to
nejsou žádné školy, žádné uení, žádné grémium. je také njaká mezera v zákonodárství a snad tomu nkdy dojde, že na domácích pánech se bude vyžadovati prkaz zpsobilosti. Jsou arci taky velmi dobí domácí pánové ,,od nátury", abych tak ekl. Nikdo jich k tomu nevedl, ale vzí to v samé pirozenosti. Je to
Tu
k
i
32
vloha od Pánaboha. Slušní, solidní, lidumilní mu-
nž
na
žové,
spolehnouti,
že
mže nájemník bezpen ho nevy povdí, .když se na
se
n
halama njaký Radji posavadnímu nájemníku sami tu padesátku pirazí, aby ho ušetili sthování. A vybíliti kuchy smí si kdy chce, a teba taky nová kamna postaviti. A je-li nájemník muž spolehlivý, dostane klí ode vrat, aby se nemusil stydti ped domovníkem, když se nkdy pes plnoc tlaí a padesátkou byt peplácí.
i
v
hospod zapomene.
Jsou takoví domácí.
Ale jsou zase domácí páni, kteí se jimi
njakým nepochopitelným nedopatením a z
tch
byl
v
vná mu
stali
osudu,
byl taky pan Maxmilián Tykón, kterýž
svém nepochybn pesvden,
že
prozetelnost stvoila nájemníky k vli
n-
nitru
a jeho proto jen,
aby dobré nájemníky vy-
chovával.
Pan Tykón pán.
Stal
také nespadl s nebe jako
domácí
na sklonku
života,
se jím' skoro až
píinou, že se nevydail. Nátura jeho byla zaschlá, již jieml schopnosti, aby se v nové povolání své vpravil. Starý dub neohneš, íká se. A pan Tykón byl takovým dubem. Byl to muž a vlastn mužík malé postavy, ml dlouhý trup a krátké, v kolenou sražené nohy, ist kupecké. Tak se druhdy kivívaly nohy taháním vozík, vným stáním v krám a veerní zmožen ostí a ospalostí. Kluk byl za celý den 'utahán jako koka, veer šla na nj a to snad bylo
um
33
odpoinek kynul až po jedenácté. I dímal ue, dímal, tlo tížilo nohy, nohy se v kolenou proza tyry, za pt let uení lamovaly dovnit dímota,
ale
Ospalost však byla nepemožitelná.
—
bývalo z nich krásné X. ,,Kniebohrer" íkali
ta-
kovým nohám kolegové Nmci. Takové nohy ml tedy pan Tykón. A ruce
ml
dlouhé jako
A
až po kolena.
gorilla, dosahovaly mu skoro na trupu nasazen byl hubený
krk a na tom krku sedla šišatá hlava, porostlá kueravými vlasy a ježatými vousy na tváích. Když jsem pana Tykóna poznal, byly ty kuery dávno šedivé a vousy také. Jen vousy kocouí, které mu vynívaly houštím z obou nozder, jen ty byly erný. A ty dodávaly jeho
vzezení
nco pímo
Pan Tykón býval
ertovského.
pvodním povoláním kuudlal nkdy ped ticeti
pec a íkali o
nm,
lety kotrmelec,
což znamenalo v kupecké
krtek. Vyrovnal se
krám
jeho
že
asi
dále visel
ei
ban-
ptadvacíti procenty a štít
Jen že to pak neznamenalo
s
na
nápisem M. Tykón. Tykón,
Maxmilián
Marie Tykón. Pak tedy vedl pan Tykón ješt njakých dvacet let obchod, „své ženy", naež jej dobe nýbrž
prodal a koupil ské.
To
novaní
Za jemníci, I.
si
dm
v ústrannjší
byl jeho starý sen. Ješt
praž-
ulici
po tomhle pa-
toužil.
pl
roku vysthovali se
kterak je
všemožn
Herrmann, Páté pes deváté.
mu
týral.
všichni ná-
Ale nevadilo 3
34
mu
to a
že
tam te nasadí, Povsil na lepenkovou tabulku, že tam
si
pan Ty kón
si
liboval ve své
koho bude
hospdce,
chtít.
dm
jsou byty k najmutí, a ekal.
ml
Pan Tykón
domu
nájemník z
„Te
je
mám
skoro radost, když poslední
vypáchl. z
domu, všechny,"
liboval
si
hled za posledním nábytkovým vozem, ,,a te si sem vezmu, koho uznám. Já se nedám sekýrovat! Já si nedám tím zaneádit! Já si ho nekoupil proto, abych z nho ml holubník! Já
—
^"
já
Já! To byla panu Tykónovi nejvznešenjší osoba na svt, nejmilejší pítel, nejneomylnjší instance.
Toto J á chodilo pak po prázdném dom, se svazkem klí, otvíralo prázdné byty a prochá-
mu jemu!
zelo se v nich s neskonalou zálibou. Ah, jak
dobe Tohle
bylo
!
všecko
mu
náleží
—
Jak by bylo dobe, kdyby tam nemusil nikoho
Poád by tím chodil, díval by se rozhánl by se rukama v pokojích. Ano, ale kdo by za nj platil dan! Kdo by mu zúrokoval kapitál, jejž do domu vrazil. Nejde to,
nechat bydlit. z oken,
nejde.
Jen že radost jeho bývala dost brzy pokalena.
Nebo
sotva do
nkterého bytu vešel, již se žral. do kuchyn a zahledl se do
Vstoupil tu
koutku u stropu. Pakáž nájemnická, povídám, pakáž!" vydí,,
35
mu
ralo se
hebík
pavuin! Kdo
chali
dveka?
njaká
Odplivl
je
sevených zub. „Co
ze
Jak to oadili nad plotnou
!
má
Takhle
a
si
je
šel
tu namlátili
Co
!
tu ne-
Já? Jsem
odklidit?
to odevzdají!"
do pokoje.
dál,
„No bodej, holota! Tuhle to práv vidt na zdi, na
stály postele
A
malování.
tamhle ten hebík, skoro u samého stropu!
tam mli co všet!
mu
jako by
dm
Na mou
duši,
patil. Rozmlátí to
— co
Co
každý dlá,
—
rozmlátí!
Koukejme, jak podlahu vyšlapali. V devácích po ní chodili, v devácích! K emu jsou na svt koberce? Takhle domácí pán aby jim je koupil domácí... Krást na n, ne? No, prohlédnu prohlédnu si ho, než do já si každého
—
—
—
domu
Vcházeli z
mn
vleze!"
nájemníci
nho, lepenková
do
domu
a vycházeli
tabulka visela tam
poád.
domu
Mezi šastnými smrtelníky, kteí do
pán Tykónova
zapadli,
pan hodiny
hledajíce byt, byl
i
úadník asekuraní. Vyšel za pl domu, všecek rudý, a zapínaje si kabát mumlal Fafek,
z
za-
:
„Majitel zince
.
.
toho
domu
A nco podobného ve
své
by
patil
do
blá-
."
ekl veer, když
se octl
spolenosti v hostinci.
„Tys hledal u Tykóna byt?" otázal Stonožka.
se pítel
36
„Hledal,
ale
To
nenašel.
jsou
podmínky
k zbláznní!"
„No?" „No! Pedn vždy o kvartále prvního dne msíce do dvanácti hodin poledne musí být zaplaceno nájemné. To by konen bylo v poádku, ale je 'to hloupá sekatura. Což když budu :na cestách po venkov? Za obchodem?" poznamenal
„Zaplatíš o den pozdji,"
„Ne," odpovídal Fafek,
výpov
hned odpoledne." o den díve." „To domácí nepijme. Musí ního do dvanácti hodin."
jemník ,,
kdosi.
už dostane ná-
,,to
Zaplatíš
tedy
se
platit
prv-
„To je bláznovství!" íkám já také. Dále. Ustíkne-li služka vody na schodech, je výpov. Nikdo nesmí mít ani psa, ani piano. S ímž arci pro svou osobu sou,,
hlasím.
deset
nikdo nesmí mít dti mladší než Nikdo nesmí mít podnájemníka
Ale
let!
—
dobe, o toho
nestojím*. Ale nikdo u sebe nesmí nikoho nechat pes noc! Ani píbuzného. Nikdo nesmí u sebe mít hosty pes desátou veerní!
A
nejlepší
desíti
Pál bych
—
všeho:
ze
hodin doma. To si
mluvit
s
tím
pece
nožka. s
býti
do
bláznovství, co?
podivínem domácím
ekl bych mu své mínní „Což jsi s ním nemluvil?" „Ne, jen
musí
nájemníci je
domovníkem."
" tázal
se
Sto-
37
„Ale
vždy tam
není žádný domovník/' volal
Stonožka.
„Kdo by je
k
prázdný
to
—
byl/'
zlobil
tam jediný
je
tomu divousu domácímu
poád
z
„To
hodí.
„Dm
Fafek.
se
lovk
—
a ten se
Domácí prý
je
Prahy!" on
jest
To
!
on sám
jest
\"
volal
Sto-
nožka.
Bylo tomu
Pan Ty kón
tak.
ve svém
hrál
dom
úlohu
bral
nejmenší byt pízemní, do zahrádky, a ne-
si
domovníka. Neml
daleko dveí pibil tabulku
s
dveích,
nápisem
rodiny, vy-
:
Domov-
dveí tam Tykón poítal takto: kdybych se dal hned poznati jako domácí pán, každý by nco jiného chtl, s lidmi je tžká e. Ale hlavní vc: kdyby vdli, že mluví s domácím, petvao-
ník. Nebyla n a
ale jiných
nebylo. Pan
by se všelijak a dobe bych je neprohlíd. Lépe poznám každého jako domovník. To si nikdo nedává tak pozor na ústa. vali
Bylo v tom kus staré mazanosti
pán
Tykó-
novy, ale bylo v tom také kus bláznovství. Jsou takoví podivínové.
,,To
že
by byl
domácí?"
volal
udivený
Fafek. ,,To
ho.
jest
on,"
potvrzoval
Stonožka,
,,znám
Starý divous!"
„Dobrá!"
jásal Fafek. ,,Zejtra
tam
pjdu
ješt
:
38
jednou
—
domácímu
ale
pak po
nm
vzkážu
nco pravému
\"
Skuten druhý den o poledni vešel Fafek do domu Tykónova optn. ,,Pane domovníku, okažte mi ješt ten byt. Snad bych jej pece vzal ..." Pan Tykón se podíval na Fafka zlostn a ekl: „U udlám,
A
nás se dvakrát neukazuje. Ale
vám
to
že byste byl první nájemník."
vedl Fafka nahoru.
Pan Fafek prohlížel byt, vytýkal rzné vady, a kdykoli chtl Tykón vyhrknouti, chlácholil jej pokaždé ,,No, vy za to nemžete, tatíku. Vy jste domovník. Váš není. No, a jaké tedy jsou
dm
podmínky?" Pan Tykón fun vypoítával: Žádné piano, žádné psy. Žádné dti pod deset let. Žádné podnájemníky. Nikoho pes noc. Žádné visity pes desátou hodinu. Žádné hádky a hluné rozmluvy. Celý musí mít jednoho doktora, aby sem nechodil každé chvíle jiný. Nikdo nesmí mít žádné zbran, aby se nestalo neštstí. Po osmé veer nesmí se už do sklepa. Na schodech nesmí se ulejvat vody Hebíky se ito je výpov. smjí zarážet, jen kam domácí dovolí. Dá-li si nkdo malovat, musí ukázat panu domácímu šablony, je-li s tím srozumn. Na podlahách musí být koberce, aby se neprošlapaly. Podlahy se
dm
—
39
—
nesmjí mejt
ani lakovat, jen voskovat celý musí mít jednoho leštioe. Okna se musí mejt každý týden, aby to zde nevypadalo jako v kasárnách. A domácí pán, kdy mu libo, má právo
dm
podívat se do bytu, zdali se vše zachovává
vypoítával,
.
pan Tykón své oba dol.
Litanie byla ješt delší, a co
podmínky
." .
sestupovali
Skonil teprve v prjezde. „To je všecko?" ptal se Fafek. „To je všecko a další, jak se ustanoví," odpovídal pan Tykón. „Každý to dostane na-
—
psané
.
.
."
„A pan domácí
tu
„Ne, ten tu není
.
„To ekl ..."
škoda
je
povídáte?"
není, ."
—
.
byl
mu
bych
íico
rád
„Co pak?" tázal se dychtiv pan Tykón. Pán Fafek sáhl do kapsy a mluvil:
— vy jste — vy mu to
domovník, vám
„Poslouchejte
do toho
nic není
vám
mezi
to
tyma oima
mžete
—
íci.
mu
vy
Povím také
io
eknte. Mezi ctyma oima to není žádná urážka. eknte panu domácímu Tykónovi, že takového morousa svt nevidl. Že myslím, že tak
je
blázen
—
jist pijde. to
a není-li ješt v blázinci,
eknte
mu, že
navštívím, až se vrátí.
a že bych já
je
mn
nemohu povdti pímo do oí, jej
a
že
mu
ho Že bych ho rád poznal
ukazoval jako divého
mám panoramu
líto,
tam
že
zvinec
—
ale
že
lovka,
a takové
víte,
zvíe
mn
A
tam chybí.
bych ukazoval také všecky nho vydrží. Tu máte
že
jeho nájemníky, kteí u
domovníku, a
na pivo,
Pi tch Ty kóno vy,
eknte mu
to."
slovech chopil se Fafek ruky
vtiskl
mu
do
ní
pán
tvrzlatník a rychle
odcházel.
Co s
Fafek mluvil, díval se na
vyvalenýma oima,
s
nj pan Tykón
poátku pitom, pak zuiv funl
a zuivji, otvíral ústa a zase polykal sliny,
nosem, a zcela bezdky sevel také dla, když tvrtní k.
ucítil
když Fafek vyšel ze vrat, rozbhl se pan Tykón, mrštil za ním tvrtzlatník a
Ale náhle
kiel zuiv: „Já nejsem
— vy jeden protivo — — vy ohavo nájemníku —
domovník
já
jsem pan Tykón sám
a
budu
vás žalovat
"
Fafek neohlížeje se kráel ulicí, jako by se ho to netýkalo. Pan Tykón dostal žloutenku, musil do Kantových Var, a když se vrátil, bylo jeho první, že vytoužený se vším všudy prodal. A te, když sedává ve své krm, íkává sousedm a žlu se mu pi tom vaí: bylo „Jo, já také chtl být domácím, ale škoda pro pakáž! Andl aby byl dopro
—
dm
—
mácím
m
—
n
!"
O
ervnu 1894 a v únoru
V^ár. £isty v
Z monolog pán
1895.
Troníkových.
(Václavské námstí. K osmé hodin veerní. Nebe jako šmolka, vzduch jako kišál a vlahý, což nesmírnou vzácností památného ubreeného jara 1894. Pan Matyáš Troniek ubírá se alejí [rozumíme bývalou alejí!] na dolejší ásti, míe vzhru k Museu. Pokuuje si labužn, tímaje
opatrn pnovou špiku; a nevšímaje hovoí k sob mezi jednotlivými bafy.)
Dnes a
jim
dokážeš,
nepjdeš
ke
,,
Matyáši,
mimojdcucích,
si
že
jsi
karakter,
korun''. Že se nedáš urážet
teba to byli samí koleKoukejme, koukejme, tak to jsou
a blázny ze sebe dlat, a
gové domai.
—
ty
kandelábry!
elektrit^ké
bylo
lovk
v novinách. rok
nkam
Zmní
No se
bodej, toho,
vždy
to
když takhle
nepijde. Vloni tu ješt nebyly';
když jsem zde šel posledn, byly tu jen ty jámy, do kterých stavli takové podzemní hradby,
mn
se zdá, že proti vplyvu plynu, protože
cátém
století
mají pijít njaké nové stromy a
dokonce snad kvtiny. nichž se
sem v dva-
Te
zapouštjí ty
jsou tu zase jámy, do
kandelábry.
Vida,
vida,
42
tuhle museli rozboit
kam
kanály,
i
aby mli
tu elek-
Teprva vloni ty kanály klenuli, pamatuju se na to. Tenkrát ovšem nevdli patrn, kudy to elektrické svtlo poženou, sice by byli ty kanály vedli trochu oklikou, aby je te nemuseli bourat. Inu, duch asu je hrozná vc, jak pokrauje. Jako tohle Václavské námstí. Poád se zvelebuje, poád je rozházené a rozkopané. Ti obchodníci to zde budou mít jednou triku
postavit.
zízené, paneku. Já vím, že za rok už bude ta elektina svítit, nepehnijou-li jim zatím ty pro-
vazy k Hle,
ní.
hle,
No
zapustí
oni je
Jde to do živého
se
pak nové, to se
do devných futrál. do živého!
dávají
—
ví.
—
Ke korun" dnes nejdeš, Matyáši. Ty nepotebuješ žádného dobírání. Dnes je hezky, pravda, sedlo by se tam v zahrádce, ale doma ,,
máš
také
sedneš
si
hezky. ven,
Máš
pošleš
ti si
pokoje,
máš
terásku,
pro pivo, naveeíš
m
se,
má pokouíš si. Žena bude mít radost, že doma. Nechtla mi vit, že pijdu a zstanu taky to mouzování nebude koukat. Už utší. Ped plnocí se lovk od „koruny" ne-
m
—
Takhle
dostane.
hlavou
a
beze
si
lehnu v jedenáct,
žlue.
Stará
vesta,
s
že
istou
ped
plnocí je spánek nejzdravjší. A to pivo koruny"? Už také není, jak bývalo. si ,,u mu je pije, Cafourkovi, kdo chce. Já ne. Mám doma hned vedle smíchovské, budu pít smíchovské. Dnes to zanu.
A
43
Tamhle je zas nové lešení na elekDvoje lešení na jediném Václavském námstí, pro Pánaboha, to už není jen elektrika, to ženou zrovna parou. Kdy pak to bývalo! ti Ajajaj
1
triku.
Pánbh
dme
pijdu-li
ví,
sem
zde mít nakrásn
i
až je
uleví,
za rok, lou-
tak
parní tramvaj. Pí-
To
šou o ní zas v novinách.
pipáhnou
zas tu
pak
se
tm
koním
k elektrické tramvaji
—
pojede to zrovna samo.
A
Ano, pan Cafourek u koruny" si hledá kteí by mu tam veeeli. Dává porce jako hostie, to je tak pro vegetariány nebo pro ,,
!
blázny,
Knajpiány,
ti
nesmjí mnoho
jíst.
za porci husy šedesát krejcar
pro
Krista
mám
a
A
Požádá on
Vždy mám
tedy vím, jak
Pána,
domácnost!
!
husy
je co chce, ve
si
ženu,
platí
—
všem
víc
než masa. Ale to je to, každý chce být za rok milionáem. tak utrácí kdo chce a si mže, já ne! Pro pána Jána za šedesát krejcar kostí
A
bychom
se
najedli
—
doma
oba,
já
i
žena.
(Pan Troníek došel k Museu, dává se na
právo sady Celakovského.)
To je tu zas papír od cerbulát! Ano, ondy nco v novinách, jako že by se na mly poídit koše, kam by se taková amba-
stálo
to
láž házela.
Jak je to v novinách, jist to nebude.
To
just
se
to
neudlá, aby se nereklo, že
se
konen
ta-
nechá dlat od novin
nátisk.
Ono
se
kovému novinái navrhuje za stolkem náramn krásn. (Posmšn.) „V Paíži to mají, v Berlín
44
tam a, tam to taky mají!" To se lehce Oni jinde mají ledacos, co my ne. To oni novinái dovedou, dlat návrhy. Ale z í kapsy to jde? Z naší. My domácí to zaplatíme! Hned nám vrazí magistrát njakou novou pirážku! Kose! A vždy aby u každého stál policajt! Vždy by je rozkradli a topili by nima! Ovšem by se mohly na noc nkam uklízet, ale pak aby zas na stavli magacíny! Pirážka na koše, pirážka na magacíny. ,Dát každému takovému novinái dm, ,aby z nho platil dan! To by hned pestal dlat návrhy a vidl by, že je to
to mají,
káže.
n
dobe. Koše!
takhle
Vida, to
už jsem v Žitné
táhlo do té Jené,
musí mít
lovk
sílu,
ke
,,
ulici.
Jako
korun".
chce-li
by
m
Je pravda,
provést svou. Ale
tam nepjdu, tedy tam nepjdu. No, kolem ert neveme. konen nkdo z nich vidí oknem, tím vtší bude mj triumf. Budou myslit, že zahnu do prjezdu, a
já si umínil, že
—
Am
m
já ne!
vera val, když pehodil a chtl vzít kartu nazpt. Vždy nehrajeme o duše! To byla huba, až jsem se stydl. Nkdo je v kartách hrozn rozilen, jak šesták prohrává. nehraje. Taky Václavíkovi nezapomenu, jak
jsem se ve filkách
A
jsem
tyáši,
si
vera
umínil, že s nimi víckrát nesednu.
Koukejme, Tn, Jená. Už jsem zde, Madrž se! Dlej, jako bys nevdl, kde „ko-
45
runa"
(Pan Troníek
mo
,,
s
vypjatýma prsoma kráí mi-
korunu".)
Hrom do \ždy
toho,
jsou dnes
dnes! Ale
to
dršky Matyáši,
nic,
je
pivo také.
jinde
je
vn!
bodej,
Inu
uzeným masem. Práv
s
dom A
že umíš dostáti slovu.
vidí,
že
Ani okem
bude, to vím.
Zrát je to
je.
nemrsknu.
tam
A
A
pjdeš. Cafourek
a
Václavík
žena
a
vidí,
hledá
si
tvrtého do filk. (Pan Troníek volnji a volnji kráí.) Ostatn se musím piznat, že mám také vadu, ze
jsem
vždy
trochu
navzájem je
ztrpovat.
mizerný, že Pospolitá,
bože,
ho nemáme
si
pospolitá
-
to
moje heslo!
Konen to
Mj
zprudka nakvašen.
je ten život tak
mrzelo,
leží.
To
já
Václavík to nemyslel vím.
Karta
je
Pak ho když leží,
zle.
karta,
jen ženské berou karty zpt.
taky nezstal nic dlužen, Václavíkovi.
A
On
já
mu
je jinak
dobrý chlap. Cafourek? Taky za pivo nemže sám ho nevaí. A horší tam není než jinde. Uznání lovk musí mít, náhled. Jinde se také s porcemi
—
A
hovado neroste. vždycky íkají uzenái, když chtjí služky maso libové a bez kostí Prasata bez kostí budou až od nového roku, panenko!
nepedají.
bez kostí žádné
Já vím, jak to
:
Anebo
:
,,To
si
,,
koupila tvaroh, dušinko, ten je
bez kostí." Hospodský sám
nemže
všecky kosti
.
46
to je svaté. Ostatn dneska uzeným masem, ty jsou bez kostí to fleklo pes nos To
sníst, s
jsou
drštky
m
A
dnes
pkn,
je tak
gusto posezení
.
že by v besídce bylo
.
(Snad ani nepozoroval pan Troníek, že se
pojednou zvolna obrátil a kráel Jenou ulicí zpt, vzhru.) Což, nahnáno oni mají! Je už k deváté, budou oni koukat po dveích, že nejdu. Hrome, k deváté, aby pak ani ty drštky nebyly! (Pan Troníek pidal do kroku.)
nebu
Matyáši, Trefí s
t
tak
umínný. svta neudoben
tvrdohlavý,
v noci šlak a odejdeš ze
Já vím, umínil jsem
nejlepšími kamarády.
si,
hospody nechám, ale mže to být bez hnvu. Pjdu kolem, kouknu se do okna, pozdravím vidí, že je pívtiv a pak jdu dom. se nehnvám. Stálo by za to, pro pehozenou kartu se hnvat! Mám si dát pozor. To ml že
A
—
Václavík také '
(Blíží
nozder
se
vni
pravdu.
dím
si
vítr
mu
vnáší
do
drštk.)
Staframentské
dom, eknu
„korun",
ke
.
žen,
.
.
dnes to voní! Jak pijdu musí dlat. Nahra-
zejtra je
to.
Koukejme, Václavík
—
ouhá
z okna.
(Pan Troníek smeká, kývá hlavou do okna^
tvá
se
mu
rozšiuje
Nazdar, nazdárek!
v
medový úsmv.)
!
47
—
Vida, Václavík, Šunda, Virt lové tam sedí ...
A
jedí drštky
.
.
jako ti krá-
.
(Pan Troníek náhle zahnul do prjezdu, temi kroky se octl u dveí, stiskl kliku, vstoupil.
A
než se dvée dovely, hlaholí
sboru: Sláva! Troníek
je
zde!
to z jídelny ve
Bude
partie!)
!
II.
(Ferdinandova tída. Ke dvanácté polední. Jasný únorový den, sluníko svítí na sníh, pt stup nad nulou, s okap tee. Pimrzlý a ušlapaný sníh na chodnících odvlhuje, všady se ozývá klapot, domovníci dloubají snhové škraloupy a metou o pekot; rozumí se, že pi tom klejí.)
To je morastu A bude teprva, pro Pána boha! Letos ho užijeme. To je snhu! Jen tak !
—
sluníkem pomalouku, pomalouku zvolna, jenom žádný déš do toho, pro rány boží To by byla zátopa! Bylo by to venkoncem jedno, ale stojím se svým domem také v inuns
tím
mn
daci.
Vlasy se
mn —
dvaasedmdesátý
ježí,
když vzpomenu na rok
a teprv na devadesátý! Vzal
dm
vodu ert, kdyby .mn byl tatínek nechal nkde na Píkopech nebo tuhle v té Ferdinandské. Ale v tom našem rejonu dole, hned je tu komise a hned nájemníky sthovat a hned je z pízemku strí všechny do prvního patra jako
mn
v roce devadesátém, když
z dolejška
m
i
s
mn
vrazili
—
hokynáe
jeho mobilárem do salonu! Šlak
moh' trefit! Celý koprním pi pomyšlení, by to mlo potkat ješt jednou. A nakrásn když voda opadla, hned se sthoval o ulici výš. že
m
!
49
mn
Že prý
snad se
Pl
léta
žump
nebude bydlet. No do toho nebude sthovat domácí pán jsem ml celý spodek prázdný, a toho v takové
koksu, co jsem
pi vysoušení
spálil,
a levit jsem
musel na inži, jen abych dostal partaje. (Jízliv.) to nemá dost, svtlo prý tam není, vzduch prý tam nemže, ale voda prý je tam hned. Jako bych si ji tam zavádl! Však si to tak pokaždé myslím, že tatínek dej mu Pánbh nebe! ale* když už ml ty peníze a kupoval realitu, aby nco zanechal, že ml jít nkam vejš. Jsem tam jako utopený a ješt ke všemu hrozí ta asanace. Až dojde na nás, uíznou pl fronty na tratuár. Ješt zapla bh, že to s ní tak nezenou. Nemají na to penz. Tak doufám, že tu asanaci šastn pekáme, oba, moje realita. já
Oken prý
—
—
mn
mn mn i
Troníek honem uskoí.) Zatracený Málem by mn byl tím kopáem nohu perazil. Ostatn mli mít ty chodníky dávno (Pan
chlap!
osekané.
ád
Tam
u nás
poád bhali
strážníci a po-
nás udávali, a vida, tuhle na Ferdinandské
bylo to do dneška a šlo to také. Pokali se jim to
samo odmoí. Ale
je to také
si,
chu,
až za-
^metat tyhle desítimetrové chodníky, když se po-
ád
hry
Tady aby mli domácí páni po Poád jen samá paráda, poád rozšiovat chodník^^ aby byla dost široká s
sype.
tech hausmistrech
!
volná pasáž, (posmšn) bodej, aby se ti darmošlapové mli kde roztahovat. sedí každý
a
A
I.
Herrmann, Páté pes deváté
^
doma
njaké práce
u
a
nepotebujeme pasáž!
Ale to všecko dlají censtvo
by
z nich,
mn jen
proklatí novinái! Ti
ti
nemají jiného na práci nežli štvát obe-
chlapi
jak
A
to odnese? iDomácí pán a hausmistr.
Icdo
a
poád
mlo
jak
vyslipovat,
být u nás. Jim
je
jinde
to
je to jedno.
a
Realitu
myslím, ,nemá žádný, nájem se z nich,
po kalafun, ale a do majetník a do
se zdá, vytahuje taky jako
poád do tch
mstské rady
—
jen široké ulice,
—a
doma
to nejvíc. Jen široké chodníky,
jenom
hodn
vzduchu v domech a kdo to
jdou na vzduch za bránu! odnese? My! To je dloubání, když si
—
nkde nkdo
udlá o njaké procento luftraumu mí! Zatracen — kam pak jsem to vlez! toho plné boty. To je morastu A chtl bych !
Mám viset,
že všechen tenhle sajrajt strí ty noviny zas na
mstskou radu! Že ano! Jako ty hromady snhu na Václavském námstí. Celou zimu je cpali tm pániim od msta pod nos. Co pak to mstská rada
má odnosit v kapsách ? To stojí peníze, takové uklíTo by bylo voz! A na jsou kanály? Až stee to do nich a poplave do eky
zení.
to roztaje,
samo, a je bez outrat. (Pan Troníek se pomalouku
octl
v Ovocné
ulici.)
Vida, vida, ani jsem
dm
si
nevším, jak tadyhle
Koukejme, to není špatná tam vzadu, to je místa. Tam prý bude nová tržnice. Taky taková moderní vc a bezten
fasáda.
zabednili.
A
—
51
Od jakživa sedly báby na trhu a bylo dobe. Ale najednou aby toho že zase z novin. Tržnice!
na
n
nepršelo!
prázdná, velké
pro
Ovšem!
msto
obecenstvo,
prý
a dohled
njakou
dyfterii
mít
má
být
A
váhy
na potraviny
Te
ert ví, co všecko ješt. Tuhle ondyno jsme mli v a
prý tržnici.
Ulice
má
je to
dom
—
a
samý dohled.
trochu neštovic
a hnedle byl plný
dm
okres-
doktor, a samá desinfekce a karanténa ^
ních
—
dti nesmly do škol haranti z celého domu vali celý den na dvoreku a na ulici zbláznil by se lovk. Dohled! A kdo nás to poád kunýruje? Noviny! (Pan Troníek je na Václavském- námstí.) Ano, to konen všechno by se sneslo. Ale co se nicko dje aby lovk útek. Už se
—
mn
—
nám
zaíná trochu mnoho roztahovat. Jako
to
co jsem tuhle etl, s tím
Vyšla
áká nová
pak honem asi
knížka,
estným mšanstvím. jak njaké písniky
—
— Písn otrok, mn se zdá, a
desetkrát
po sob. No,
a
si
hnedle
to kupuje,
kdo
bez toho a budu bez toho! Je to nejspíš zase narážka na nás, na domácí. Písn chce, já byl
—
budou nájemníci, ne? No dobe, v mstské rad to se ví, ti mladí aby se ten spisovatel udlal estným mšanem! Já ku, tohle aby tak vidl tatínek! Od tch mladých neekal jsem nikdy nic dobrého ti tam vbec budou dlat zteštnosti. Však se jim náš pan námstek pan doktor Khn
otrok ale
pišli
—
—
to
oni
si
—
52
Oupln
s ním souhlasím Rád bych vidl Ani chudým otcem ten písniká nikdy nebyl, jak jsem si dal íct. Ale oi jsem otvíral, když pan doktor Eiselt, náš bývalý pan námstek,
postavil.
!
ty zásluhy.
i
navrhnul hnedle druhého
No
mn
mšana,
a taky spiso-
Havrda nedlalo hoejc koželuh, že to ,byla finta, aby žádný poprask, že volíme takové estné mšany, jako toho Svatopluka echa, a tak pan doktor vatele.
Eiselt
slavem
pak
pišel hnedle
Vrchlickým.
to vysvtlil soused
druhým kandidátem,
s
A
faktum
zvolili
Jaro-
oba!
Jen
pánové s tímhle pozor! Takhle by se nám jich tam propašovalo Za chvilku bychom je tam mli všecky, ty spisovatele a redaktory. Je to te beztoho samý redaktor. Ano, jen z nich dlejte estné mšany! Jen z nich dlejte píslušníky Prahy! Budete to pak vidt o volbách, jak potáhnou na Prahu. Ale nejen to. Posud jsme je mli v hrsti, !
vbec ouady.
vlastn slavná vláda a
Je to bez-
toho samý pisthovalec z venkova, z pražských
synk a
se
málokdo zahodí, aby byl redaktorem
spisovatelem,
a jsou
tedy v Praze na
licenc,
pokud mají zachovalost. Stane se nco, vyvedou njakou kaku, má na ouad exekutivu, pošlou se jednoduše do svých domovských obcí a Praha se jim zakáže. A bude od nich pokoj. Ale nada už je odlejte z nich píslušník a tud ne vystrnadíme! A to ostatní! Dti! To by nám pipadlo hezkých bemen. Zas pak abychom
n
mšan
rozšiovali svatého Bartolomje!
53
dobe
dopadlo. Oba ti pánové že neod nich dost! mají takové zásluhy a podkovali se za estné má obec ke všemu blamáž. To mšanství. svt nevidl, vracet estné mšanství. Ale mají pánové na radnici výstrahu, aby tu Prahu poád tak nerozdávali, jak íká Šmíd.*
Ostatn
to
museli uznat
—
—
je to
Te
To
si
chválím
lecké
pana profesora
zas
pak se honem jmenuje
—
besed napovdl,
že
že
tm pánm by
se
— v
jak
Um-
mli varovat
takovými oslavami, jako bylo to album pro toho Svatopluka echa, a pak to ješt tisknou
s
ve Zlaté Praze! Poslal
ho tam pan dvorní rada
Randa, že to jako nedlá na Malé Stran ** dobe. Bodej by dlalo. A musíme mít takové opatrné
muže, aby zaali trochu žílu takovým elementm, když nemají míry. Ovšem, vlastn to nebyla Umlecká beseda, ta fiedlá nic, vlastn to byli ti zbrklí vejtvamíci. Malíi! No ano! Malíi! Bydlí taky moto pod stechou v šestém poschodí rová rána na domácí pány! Však se jim to zarazilo, povídal informátor vedle od adjunkt, hned se psalo Zlaté Praze a tomu echovi,* aby s tím albem nedlali žádné bazamáty. To by nám tak scházelo, aby pro nkolik obrázk byla mrzutost! se malujou jiné vci. si vezmou píInu mládež staf ramenská
—
A
!
* Leopold Šmíd, ských šantán.
**
mínno
lidový
pvec
tu místodržitelství.
A
a deklamátor z praž-
pana editele Myslbeka a z pana Brožíka. Taky dlávali vci taky, ale pisel vk a ouad a pišel rozum. A mají konexe. Jsou rádi vidni na visitách, to se ukázalo. Tak má naše representace vypadat! A na ty si nevzpomnli, aby jim dali estné mšanství, a pro ty by to bylo. Ti by nám nedlali o volbách žádné ekzaltace, ti by vdli, co to znamená. klad z
—
(Pan Troníek došel nahoru a díval
do Mariánské
Co pak
se to tamhle stalo? Je
—
A bodej dobe —
Itam
man
se po-
ulice.)
se tisknou
tam
strážník.
To
ty noviny.
to má být dohled. Jen aby Pánbh, aby to pec mlo njaký ouinek. ,na
je
dal
—
(Ozývá se hvízdání.) Ježíš Marjá tramvaj, by ,m byla málem (uhýbá se, padne do hromady erného snhu) hrom do toho, už jsem v tom Zatracené hospodáství te vypadám Je to pravda s tmi hromadami
——
ta
—
.
.
—
.
— — odvážet tadyhle koleje, tamhle kande-
!
má
se to
vozy jako blázen sem tam, kam pak se má. lovk uhnout! Nové kalhoty inu krucifix ^pandau to by se lovk stal málem radikálem lábr,
pi
—
—
!
takovéhle bezohlednosti na poplatníky
posluho, no nevidíte, jak se topím,
vytáhnout
Te
—
však
vám
vypadám, že by
ten
m
dm
.
.
aby
je
Hej,
m
nespadne
nikdo nepoznal
a žena doma, no!... ale rovnou jdu do novin,
.
pojte
.
.
—
tch
seezali na radnici, korpus delikty
55
mám pak si nehne
na to
—
(Pan
sob — musí se do nich, má dát líbit! A po dobrém to je svatá
vc
.
.
Troníek zloeí
.
jak
nezavený a
jde
A
po-
„do novin", postžovat si na hromady. sluhu posílá pro drožku, aby ho odvezla
i
—
musí kdo s nima nikdo
dom.)
Nár. Listy v lednu a v únoru 1894.
lovk
Byli jsme
práv
nálad
—
nervózní.
v nejlepším rozmaru
— nebo
když pítel Mikulka dopil a Ale hned potom, jako byl náhle rozpomenul, podíval se na tácek,
chcete-li:
postavil sklenici na tácek.
by
se
otoil
poítal, chopil se sklenice,
jej,
dnem vzhru, tvá se skoro
postavil
ji
jeho zvážnla a z úst vylinulo
zádumiv:
„Pane Pete!"
Pan Petr byl náš ,,platober". Ani jsme si hned nevšimli zvolání Mikulkova. Ostatn nehoelo. Pán Petr se nikdy neperazil. Pan Petr ml asu dost a myslil si, že mají hosti také dost asu. Kdo civí vbec v hospod, tomu ina plhodin nesejde. Snad jsme si pana Petra
tak
zkazili.
„u zlatého esa" sklenice, platit!"
Nebo
zkazil
nezaznívalo
Petr
nikdy
nás.
Tam
tískání
nikdy se neozývalo zuivé volání
na
platiti ,,
— nikdo se neomalen nedomáhal veee.
Pan Petr zvláštním výrazem tváe a celou osobností svojí
domohl
tého esa"
mimoádné
všech frekventant
se u
Nebyl
úcty.
již
,,
zla-
mladík!,
kueravé šediny pokrývaly jeho mohutnou lebku, míval kdysi vlastní hospodu, ale po nkterých nezdarech vrátil se do íšnického fraku a zstal mu vren. Vdli jsme, že býval sám patronem., a šetili jsme ho, jako všichni ostatní. Byl to sku-
ten
íšník úctyhodný. Za jiných okolností mohl snadno státi ministrem. Mže-li nkdy ministr vypadati jako sklepník, pro by nemohlo býti
se
naopak.
Avšak Mikulka
hovoru a dopadl pana pohledem, posunkem mírnou žájiž
rozhlížel se místností,
aby jej dostí k sob. pivolal. A když se pan Petr Petra,
lehounkými,
vými,
neúastnil
se
oima
kde by
i
konen
tichými
svými koléba-
kroky
pibatolil
—
(chodíval, jako by ml na podešvích oloupaná na tvrdo vaená vajíka) vidli jsme, že je
—
as
vložiti se
do vci.
,,No Mikulko, snad ,,Ba že,
bývalo.
Mám
už nepjdeš?"
a pjdu, pátelé.
Musím
být
Víte,
už není, co
hrozn opatrný na
své nervy.
šest plzní, dost."
„Ale Mikulko, ješt jednu! Netrhej spolenost!
To
je nekolegiální!"
„Ano, a ji
za
A
práce?
Kdo
k této námitce.
Vdli
jsme.
zítra skomírat,
co?
mne udlá?" Bývali jsme
nmi
práce" existuje naprosto jen v mozku Mikulkov, že je jakousi jeho utkvlou domnnkou. Nedlal totiž nic. Byl soukromníkem. Ddil že tato
ped
,,
lety.
jednoho
,,
A ped
ním
tím byl
sklenného
v bance, šéfem
šalování", zapažení. Takoví
obyejn také se prací nezmrzaí. Pes v Mikulkovi vznikla obava, aby se v bance neudel, a to práv ve chvíli, kdy mu zcela rozšéfové to
umn
zemel
strýc, kterýž jej
uinil universálním
ddicem. Tehda, když soud projednával pozstalost, poal se Mikulka pilnji obírati svými
A ponvadž každé takové projednávání aspo rok, ml dosti asu, aby se do tch nerv dokonale „zapracoval". Jakmile mu pak nervy.
trvá
ddictví bylo
ouedn
nervóza plnou silou
odevzdáno, propukla jeho Mikulka praštil službou
—
v bance.
„Mám se jim udít? Za tyryadvacet set? Ne! Odpoinu si na chvíli. Zotavím si trochu nervy. Pak zaneme znova. Chvála Bohu, ne-
mám
toho zapotebí, aby ze mne
udlali
in-
validu!"
Ta let.
odpoinku
chvíle
mluvil. Dobírati
ho
trvala
prozatím deset
Ale „v duchu" Mikulka stále pracoval, o práci
ztratili.
ml
A
jsme
on byl
si
ho nesmli. Byli bychom
tak
dobrouký,
tak tlustý,
takovou zásobu starých vtip, které
ped-
na nové, chvílemi na asové, když se hodilo. Poslouchávali jsme Jenom dv anekdoty lával
vdn.
ml
od nás naprosto zakázané.
O
tom Anglianu
59
havranem a o tom haliském židu, kterého vedou na šibenici. Však ho to nco nabolelo, byly to dv jeho anekdoty nejzamilovanjší. Myslím, že na .n Mikulka založí ve svém kšafte fundaci, dvojí stipendium jedno pro doživotního vypravovatele, druhé pro nejvdnjšího posluchae. Akademii založit nemže, tu už máme. s
;
kamarádi," povídal tedy Mikulka, drže
,,Jo,
na
ruku
aby mu ji neviditelné prsty aby se sama sebou nenaplnila, ,,ty
sklenici,
neobrátily a
Co bývalo, není. Hrozn se musím držet. Hrozn! Náramnou míru! Šest sklenic, dost. Ano, pívalo se! Také se spaním musím být opatrný. Ped plnocí do postele. Sic mám ráno hlavu ner\y.
jako pesej pací hodiny a v tle se
tese jako
do
konek
mn
všecko
Nic už nevydržím. Dostanu vám prst brnní, za ušima loupá,
sulc.
mn
m
kži otáejí s koínky, a nos jako bych ani neml. ich žádný. Jazyk mn zvrbovatí, na oi dostanu sklenný povlak, v uších jako by mn rostla mázdra a v hlav cítím jedno vlasy se
v
i
takové duté místo a tam to dlá: brm-brm, brm-
To
brm.
jsou nervy.
Nikdy jsem o nich nevdl."
Poslouchali jsme Mikulku
me ho vždycky
tak.
Nervy, to
mlky. Poslouchá-
jest
jeho zamilovaný
Nikdo nesmí" nic namítat. Vážn sedíme, hledíme na nj, slova od úst mu polykáme. Má to rád. Však víme, jak to vždycky skoní. „Ty nervy!" pokraoval Mikulka. „Svatý poobor.
koj
jsem
ml, vždycky. No
jo,
já
se
šetil.
Já
GO
nedlal dva bály za sebou.
nikdy
den. Také jsem
pi
za celou noc, dost. Ale doktory. Ti nastraší
všechno
povdt,
mnoho
tanci
co
máte
víte, to
lovka. Oni
vdí
Nejvejš
ob
Osm
piv
nepil.
ty zatracené
myslí, že
musí
a co je v knihách.
To
máte samý systém, samou metodu, samou soustavu, každý ákou jinou, a jak jednou víte o sou-
—
pry jste! Pry! Na to mže lovk stav umít. Podívejte se, te vlastn lidé umírají jenom na soustavy! Jeden na mikroby, druhý na bacily, tetí na mikrokosmus to je taky pkná i
—
mikrokosmus. Já ti nedle jsem s tím ležel. Jen tenhle
psina,
to
jednou mel,
elektrika
m
za-
chránila."
Z
nás nikdy nikdo ani
,,Víte,
je
a pak
ertovina.
To To
tyiceti
lety!
To
se v
lovku
se
proti
taky
ganglie.
To
je
nemoc devatenáctého století. Samý uzlík. Radí
nadlají uzlíky.
tomu studené lázn. Ale ert aby do Já
mám to,"
lez'.
tyhle
dostávají tak lidé mezi ticeti a
„Pedn
vody
okem nemrkne.
jsou
strach z mrtvice."
poznamenal tu docela vážn estný pedseda", socha Herkules, mrtvice, a pak maakr. Ten taky ádí ve vod. lovk tam vleze zcela zdráv, plave, plave najednou ho dole popadne maakr a je po om." Herkules ml své zvláštnosti. íkal ,,p o náš
,,
,,
—
—
om". ,,Go je to
ku Ika.
maakr?"
otázal se
dychtiv Mi-
Gl
Herkules protáhl obliej, který se pokryl výrazem nesmírn vážným, skoro úzkostlivým, na-
kolmo, a jako když hvízdne, protáhlo
špulil rty >e
jeho nosem ,Jó,
:
kdyby ono
A pi tom
co to
byl bledý. Herkules
Nkteí
kdy chtl.
nouti,
vdlo,
se
lidé
Te
,,
,,Maakr, to
vzduchu
\e
uml
si
zbledto.
Mikulka jako
takového!"
promluvil pítel Capingr, náš druh klas-
Vdl, na
sický.
nco
zas
Vidíte,
maakr!"
dovedou
,,Maakr, maakr," opakoval pro sebe.
je
Mikulku dostane. je
vbec
vod to, co v povtí m aten ty."
,ve f
,,No vidíte," prohodil Mikulka, zamýšleje
,Maakr a fysimatenty." Pak se podíval stranou a jak svém kolébání mihl kolem stolu pan skoro prosebn: ,,Tak tedy, pane Pete ješt
—
Když jsme chodu, hodil
se ve
dv
s
se
se.
práv
ve
Petr, pronesl
tu
jednu
." .
.
plnoci mli k od-
Mikulka dvanáct.
platil jich
a
ysi
A
zaplativ pro-
:
„Dneska jsem se trochu pozdržel. Ale na er-
m
jdu. To Rozumí se, nkdy, že ^e
nou se
trochu upokojí."
že jsme zdržíte
se zastavit, ani z nás
Práv
ho
neopustili.
pes
Nu, stane
desátou. Cas nedá
nikdo to neuml.
ve ti hodiny
pišla
do kavárny už
62
aby
tetí patrola,
kulka
platil
A
ti.
jsem se
sešel
jsme tedy a Mi-
se zavíralo. Šli
kávy
s
ním druhý den u
obda
v Besed, kde jsem chtl íci píteli Karpíškovi,
aby
se s prací píliš neukvapoval, že je na jeho
rukopis ješt
msíc asu. Mikuliko, dobe
asi
„No jak, „Co pak
spaní
—
ušlo
jste to.
se vyspal?"
Ale
ráno
ty
nervy, když jsem v deset vstával! Musil jsem zajít
si
na lahviku mlnického." „Plku? Celou?"
„Prosím
plku! To
vás,
je
nic.
To
nestojí
plku! To trochu spravilo. A te horká polévka! To je pravý regenerátor. Ale hovzí je tvrdé." za nahýbání.
Celou, to se
m
Bylo
tvrdé,
ale
sndl vepovou a dne lívance, sndl Jenom pivo tžkomysln, když ,,
a potom
A
pak a ponvadž byly toho
Mikulka
telecí, i
ví,
je
sndl.
lívance.
mn krájel
dnes nebere," povídal zákusek, hezký hýpan
ementálského.
Ml
na tácku ti árky.
Práv mu pan
Balda
stídal sklenice a když na tácek postavil plnou
a na kraj
umle
maloval
árku tvrtou, ekl Mi-
kulka se zabraujícím posunkem, jako by chtl odvrátit
njaké
„Ale to
hrozící neštstí
je
poslední,
pane Baldo,
víc
ne.
Dost."
„Tším
se
te dom,"
povídal pozdji, když
dopínal kožich, ,,Mám zatopeno, lehnu na ucho
03
a
dám
si
tak
pldruhé hodinky
pokoj.
To
je
zna-
A abych to dohonil. Máme veer žúrfix u Šmída,* zdržíme se." Doprovodili jsme ho kousek cesty, Mikulku
ný prostedek
proti rozilenosti.
drahého, zavalitého, erveného jak jablíko, celou
tu
spoustu masa a sádla, skoro petékající
7 kožichu,
a když jsme se louili, povídal
nám
bych byl docela jiný lovk, pro spolenost, pro svt, a víc práce by „Víte, kamarádi, já
se také udlalo. Ale ty
Já jsem
hned
pozoru.
Dobe
pry
nervy nemít, ty nervy nemít
—
•
hrozn
se
to napsal ten Talián
musím mít na Montezuma,**
že je tohle nervózní století. Je!"
A
pevným, pružným krokem ubíral pítel Mikulka k domovu.
se náš
nerx^ózní
*
tehdy
**
mínn
Šmídv
šantán „u zlatého soudku" v Ostrovní
ulici.
gazza.
tu vlaský
antropolog a léka Pavel Mante-
II.
„Nervy" ml ubohý Mikulka všude. V uších, zkrátka, v celém oích, v rukou, v nohou tle. Z posledního roku jeho bankovní služby, kdy na ty nervy pišel, vyprávly se o jeho utr-
—
v
vci velmi zajímavé. Za krátko
pení
všecky nervy Mikulkovy v evidenci
i
ml
totiž
veškerý kan-
celáský personál, od sluhy až do šéfa oddlení.
Jeho
šéf byl
lovk dobrosrdený
a vydržel vždy
nejdéle poslouchati stesky Mikulkovy. ,,
Vidíte,
kulka,
za
,,to
pane sekretái," pišel k
uchem, za
desetkrát
mám
uchem.
prstem, tedy se
uchem do hlavy
sekretá
,,Ale
pravým
máknu
za tím
A
nmu
jsou hrozné vci. Jako tadyhle na
pro
Když
mn
si
Mi-
hlav tam
zdá,
že
díru. Veritábl díru."
obyejn odpovídával pak oni se tam makaj', pane Mi-
kulko?" ,,No to je
se
práv
ta
nervóza!" odpovídával
m
musím. Nutká to, abych makal. Kdybych se nemakal, nevydržel bych
Mikulka plativ.
,,Já
65
to.
mn
Protože
v uchu zní poád takový vysoký na flautu. Tak se musím pomakat
tón, jako pískot
za
uchem
pestane.
a tón
ml
jako bych
pocit,
,,A
Ale
uchem
za
pak zas
je
ten
díru."
pane Mikulko, nemohli by se za levým uchem?" ekl dobro-
pak,
jak
makat nkdy
iiyslné sekretá.
„Tam nemám žádný
tón,"
odpovdl netrp-
liv Mikulka.
Sekretá hledl
chvíli
zpytav na Mikulku
,,Pane Mikulko, není ona tohle u
mýšlená ,,
a
konen:
otázal se
vc?
Ježíš
Netýrají oni se
Marjá,"
pronášel
nich do-
zbyten?" naíkavým hlasem
Mikulka, ,,kdo by radš byl zdráv než já! Snad
si
nco pedstírám ? 2e jsem bude nkdy moje smrt!"
nemyslí pan sekretá, že
simulant?
To
taky
pejde hlavu dravou?" ,,No a
bem je,
jich zas ten pocit, jako
by mli
„Pejde, ale to zase musím takhle jezdit kloupalce kolem do kola po temen, a pak
mn
jako by se ta díra za
uchem pomalu
zace-
lovala."
Soucitn a skoro starostliv zadíval
se
pan
sekretá na Mikulku a ekl dobrácky
„Oni jsou opravdu nervózní, pane Mikulko. Jsou."
„No bodej radostn, že I.
že jsem," volal Mikulka
mu
Herrinaiin. Páté
p
to s
nkdo ví. „A
deváté
vítzn,
jak jsem 5
!"
()G
„Mli by si vzít v let dovolenou, mli by na nkolik nedl ven z Prahy, do njaké lesnaté krajiny nebo na hory. Takhle do Tyrolska, eknme. To by jich zotavilo." Mikulka pohrdav se usmál. ,,Ano,
dostávám.
do Tyrolska,
To bych
se
tou almužnou, co zde
s
dostal
práv
až do Be-
nešova." ,,No,
o
co
kdyby
njakou podporu
'na,
tak
to
?
požádali správní radu
Dv stovky — stovku ?"
,,Už jste vidl njakou správní radu, která by nemocnému subalternímu * byla dala podporu na zotavení, pane sekretái?" ek' lítostn Mikulka. „Výpov |ano. Ale podporu Aby
—
se jim
Tu
.
.
.
!
zmenšily tantiémy!"
ml
Mikulka ovšem smutnou pravdu.
Jindy zase pišel 'Mikulka a podával sekretái tvrtku bílého papíru. ,,
a
Podívejte
se,
pane sekretái,
vidíte tu
nco?"
Sekretá se chopil papíru, prohlížel jej bedliv ekl: „Tuhle je njaká dírka jako od špendlíku." ,,No je
— —
od špendlíku „A te
potvrzoval Mikulka.
propíchl jsem
se skrz ni
ji,"
rate po-
dívat."
Sekretá se podíval a k Mikulkovi: *
podízenému
obrátil
se
pak tázav
67
„A co tedy?" „Nepecházejí vám oi?" „Nepecházejí."
„No mne
—
ne, proto že
nemáte nervy. Ale
Já vidím hroznou budoucnost pijdu o zrak. Dívám-li se takovou dírkou pt
nadlá
minut,
mohu
A
vám
ano.
pecházejí.
mn ped oima kol ádeku. To je hrozné
se
napsat ani
a
pak ne-
— hrozné.
žádná pomoc."
te
Ale
pan sekretá
pece však mírn ,,
Vdl
se
dohíval,
trochu
mluvil:
bych jim pomoc, pane Mikulko." ?"
„Nedívaj' oni se takovými dírkami, když pak
ped oima, vdí? Kdo
maj' kola
porouí, aby
má oi
tohle
si
pak jim k ertu
dlali takové optické aparáty?
brabenec nebo babouk,
ale
Na
lovk má
na vej hlídku okna." Mrzut,
že
mu
Mikulka ke svému
není
Krom nerv ml A
byl to
pomluv
zakusil
dek".
Na hlavn
mén ludku
ml
vru
na již
nj
Mikulka taky ,,svj žalu-
žaludek politováníhodný, co
od svého
žaludek v první
porozumno, odcházel
stolu.
nevdného
stžovával
pítel
tetin msíce. Cím
naíkal, a na sklonku
Mikulka
dále pak, tím
msíce o
ža-
skoro ani nemluvil. Po prvním, když
v kapse služné, zapadal
a pinášel
si
pána!
si
dnes
pl
do erného pivováru od Lufra, zítra
tuctu talián
68
dva uzené slaneky, pozejtí tvrt metru marinovaného úhoe, popozejtí cihlu harrachovského sýra. Radost byla podívati se na nj, s jakou Nejnajedenjší lidé dostávali hltavostí pojídal. z
nho
chu
novou
a hlad.
smákl zamaštný
Ale když dojedl,
obal a
pod stl, naež vyal z vesty krabiku, otevel, nabral nožem ádnou hromádku bílého prášku, jejž pak jako s hovýrazem
se zlostným
mrštil jím
kostí polykal.
„Co
užíváte?"
to
kdo ho tak
se ho,
ptal
vidl poprvé.
sodu
,,No
!
Bikarbonu
To
!
A
mhouil. polykám
mý. ,,Není
to
„Ani
zuiv
najíst se
bohái
hladem
ža-
neza-
Každé sousto
mu nkdy
ponkud mnoho,
staily by ti, když
Mikulka
let.
s
..."
„Ale píteli," namítl
cení
pt
to OTiin trvá
obavou
s
vc,
jediná
je
mne zachrauje. Mám hrozné obtíže ludkem — to se ,nedá vypsat! Oka bych
která
máš
šest
nkterý znátalián? Ne-
tak slabý žaludek?"
se podíval
na napomínatele.
nemám? Co? Jenom
se mají korej nit
v jídle?
ti
Mám
zatrapojit
?"
Avšak
ím
jídal Mikulka.
konen
dál do msíce, tím stídmji poPozdji pinášel už jen ti, dva a
jediného taliána, sýra za šestáek,
kousek jen jako na ukázku
;
úhoe
ideji a ideji obje-
69
vovala se krabika se sodou a když se chýlil ke konci,
A
,,
neužíval" Mikulka
ekl
kdysi
„Zdá
se,
mu
msíc
vbec.
pítel Urbanides
msíce je výbornou dietou To máš vždy po žaludením
že zbytek
pro tvj žaludek. kataru."
Od
ním Mikulka nemluvil. Byl jeho úhlavním nepítelem, kdo nevil v jeho neté
chvíle s
moci.
Konen dobrý sekretá pozbyl jednoho dne jeho dvry. Pišel k nmu Mikulka po takových hodech na poátku msíce a s utrápeným obliejem pronášel: i
„To je hrza, co zkouším, když se za as pozdržím pes desátou. To mám v tle jako mraveništ. A rate se podívat: když takhle pravou
nohou udlám desetkrát, zdevní dostanu do nho ke."
A vzhru
mn
palec a
Mikulka ohýbal v
ktku pravou
k holeni a zase
natahoval.
ji
nohu
Sekretá se díval na botu Mikulkovu a trpliv ekal.
„Vy nedostáváte takovou ke, pane tái?"
sekre-
tázal se Mikulka.
„Já ne," odpovídal sekretá zdlouhav. „Já t." totiž tohle udlám vždycky jen
devtkrá
Mikulka
pak
již
šel s
povzdechem k svému
stolu a
ani sekretái se svými útrapami se
oval. Rozdíralo
mu
srdce, že ani politování
nesvnedo-
70
chází.
Ale
te
už neohýbá nohu, ani se nedívá
špendlíkovou dírkou v papíe, ani se
uchem, ani
Te násívá
si
nemaká
nejezdí kloubem palce po
má „svoje nám o nich.
nervy" jen v theorii
m>
za
temen. a ped-
Tí
tenái. Nár. Listy v dubnu 7893.
I.
Dobrý známý.
Je tomu skoro trnáct jak
let,
pán Ottov
v tiskárn
sázela se moje první knížka. Nikdo neuví, zdlouhav mi tehdáž plynul as. Zoufalá doba,
než byl vysázen, zkorigován, zrevidován a vyjtištn
vnost
první arch, a
nen
hotov
i
k neprekání, než byl ko-
poslední, devátý.
konen
Ale
to
bylo a nastal pátek, kdy se knížka objevila „na trhu".
Bývá
to
pravideln pátek. Je
to tak
zvaný
knihkupecký den. Piznávám
upímn:
akoli jsem se toho když nastal, nebylo mi volno. Chránil jsem se vyjíti z domu a teprv k veeru vylezl jsem co nejopatrnji. Nebyl jsem si jist, zdali na mne nebudou prstem ukazovati a íkati Koukejte, to je on A ješt veer, když jsem se tak bázliv tel podle dom, stíraje s nich se
pátku nemohl dokati
—
!
:
omítku, jen chvílemi povznášeje
jsem ve
cítil,
mn:
že na Ježíš
mn
Marjá
utkvl
—
ní
oi
—
kdykoli
pohled, hrkalp
už to také
ví!
72
To
kletba zlého
je
svdomí. ^akové
inu
Tenkráte jsem
a
íká
pocítil,
tomu zlé
se
co
je
míti
to,
svdomí.
dále známo, že každého zloneodolateln na místo, kde svj zloin spáchal. Platí prý to hlavn o vrazích.
Je však
ince pudí
Bu
,také
,to
pesvdit,
se )chce
nadobro, zdali se to již
vyzrazeno.
již
zdali
ob
svoji
skolil
nehýbe; nebo zkoumá,
Bu
je-li
chce zahladiti svoje stopy,
aby bezpenji unikl ruce trestající spravedlnosti, nebo chce slyšet, co se o inu mluví, na koho uvaleno podezení, kterým smrem se dali stihatelé, aby mohl prchati smrem opaným ,
a tak dále.
Mne
to
A
pudilo k výkladní skíni
mého
jia-
stydl svta, chtl jsem se pece pesvditi, zdali se nerotí ped skladem kladatele.
lid,
jsem
se
zdali nereptá ^ zdali nevolají nejrozlícenjší
Na
vášnivci:
Totiž
néj,
na nj! Utlucme ho!
m.
Sklánl se veer, kde kdo a nebyl unaven denní klopotou, spchal staral se o to, zdali zas kdo spáchal nco nepkného. Však ^páchal-li, chytnou ho zítra policajti a zavrou a bude dobe. Ale
bylo iicho.
dom
—
Tak tedy já, nemoha odolati tomu pudu zloinc, došel jsem ke krámu svého nakladatele a po njakém otálení a okounni na chodníku vstoupil
jsem dovnit. Vstoupil jsem
—
nebo
73
mj
in
nebyl
pln dokonán. Ješt jsem nco
pinášel.
tomu trnáct let, mnoho pomelo, in mj jest promlen Je
nmu
k
c
lidí
—
od tch as dnes mohu
piznati.
výpravn svého nakladatele seznam svých známých. Nechtje, aby kniha moje zahynula v podzemních klenbách sešlostí vku, Nesl jsem
—
sepsal jsem adresy al,
\
o nichž jsem se domní-
lidí,
že jim nejsem tak docela lhostejným, a o nichž
vdl,
kdyby na knížku Vlastn však mne k této nekalé denunciaci navedl sám úetní mého nakladatele, dobrý pítel mj. A te odexzdával jsem svj adresá starému obchodvedou-
jsem
že
by
nezabilo,
je
ode mne vynaložili osm šesták.
címu. ,,Pane,
—
samé dobré adresy
to jsou
jim moji knihu na ukázku
šlete
polovina z nich uvázne
.
—
snad
." .
Obchodvedoucí pijal seznam, ponoil
nho,
etl, etl
—
a
po-
aspo
konen,
se
do
skládaje papír, tá-
zal se:
,,Jsou to s
,,
,,
skuten dobré
firmy? Neutee
nám
tím riikdo?"
Myslím, že
,ne,"
odpovídal jsem ostýchav.
Vybral jsem nejlepší dle svého soudu Následující ti
nakladatele výtisky
po
celé Praze.
dny
mé
.
.
roznášeli sluhové
."
mého
knihy dle udaných adres
74
Uplynul zati
se,
Ani jsem se neodvážil otá„jde". Bál jsem se,
asi rok.
moje kniha
kterak
m
byla sklíila. abych nedostal odpov, která by A tu jednoho dne, bloud Michalskou ulicí, potkal jsem
známou
postavu, sluhu z knihoskladu
pana Formáe, zdá se mi. od domu, etl nápisy na štítech, Chodil zkoumal ísla nad vraty a tváil se velmi mrzut. ,,Koho pak hledáte, pane Formái?" ptám se. „Ale tuhle njakého pana Švamberu," odpo-
mého
nakladatele,
dm
vídal posel.
„Nesu
mu úet
upomínáme — byl jsem u
za
njakou knihu
nho
—
jen jednou, a ted
." ne a ne vzpomenout Vyal úet z desk pod paždím, mrskl jsem .
do
nho okem
—
.
a zlé
svdomí
se
mn
ve
ozvalo.
—
„Prosíme, abyste ráil zapraviti za výtisk obnos 80 krejnapsán název m é knihy)
—
(tu byl
car. S veškerou úctou ..." Pan Švambera! Byl to jeden z onch tí set známých", jimž jsem dal zaslati svoji knihu. Byl to krejí. Šil mi ped asem, pokládal jsem ,,
jej
za
dobrého známého.
Hle,
kterak
mne
zklamal! Ješt nezaplatil.
Vdl
jsem pvšem dobe, kde bydlí,
la
vy-
pana Formáe, aby mne následoval. Dovedl jsem ho do domu, vystoupil jsem s ním až do druhého patra, okázal jsem mu dvée a pobídl jej tetí na právo „Jdte, pokám na vás," zde zval
jsem
—
—
:
75
Pozorujete? Zloince pudí to na místo, kde spáchal
mohl jsem
útem
drsný
vešel, já
y dom
slyšeti,
Formá se
s
nedýchaje,
ani
jako svrchu.
atd.,
Formá
zstal
pede dvemi,
bylo ticho,
co se uvnit mluví.
pozdravil uctiv a hned
,hlas
—
mrtvo
—
povdomý
hlas
potom ozval Švambe-
pán
rv: „Co dobrého, „Prosím,
love?"
tuhle
je
úet
za
njakou
knihu,
vašnosti."
„Za jakou knihu?" znl dále a drsnji hlas „Já o niem nevím." „Prosím, to je už pes rok," vysvtloval Formá. „Sám jsem ji sem tehdáž nesl." V pokoji rána. Pan Švambera udeil žehlikou na prkno žehlil práv. Jakou knihu?" mistr. „Jakživ jsem žádnou knihu neobjednal a nechtl." „No, prosím," odpovídal Formá omlouvav, .tuhle je úet! Vždy bychom neupomínali, kdyby
pán Švamberv.
—
hml
,,
,
tu kniha Stál
nebyla
."
.
.
jsem za
dvemi
ve trapných
pocitech
neml
jsem tolik síly, jabych utekl. Byl jsem jako pimrazen. A tušil jsem, že nadejdou horší
a
vci.
„Mord
set
element,
love,"
hml
Švambera jako boue, „povídám vám, že vím Já nic netu a o nic se neprosím !
omyl!"
pan
nic ne!
To
je
70
Nejspíše sáhl po útu,
jsem
slabikoval, co
již
díve
nebo hned potom
byl etl na ulici: " atd.
„Prosíme, abyste ráil
A když peslabikoval, ozval se nesmle hlas nešastného posla Formáe: „Prosím, vašnosti, snad o tom budou vdt sleny
——
„Matyld! Otylo!" ozvalo se burácivé
zvo-
lání mistrovo.
Ml dv Uily
sliné dcery, pan mistr Švambera.
na piano, nosily rukaviky
se francouzsky,
se šestnácti knoflíky, bývaly ve všech plesích
—
byla to zkrátka lepší rodina, rodina mistra Švam-
vznešené
takové
Jsou
bery.
krejovské rodiny
v Praze. Je to jakási šlechta.
Na
mistrovo skíply
zvolání
— dívky
dvée
pibhly
„Holky, pišla sem takováhle
Pomlka. Sleinky pana
papá
pišla,
druhé
papá?"
,,Co porouíš,
„No
kdesi
ze své komnaty.
áká
kniha?"
nahlížely nejspíše do útu.
.
.
Vždy
.
víš,
ta malá,
od
."
.
.
Hrkalo ve
mn.
Slena Matylda vykla mé
jméno. „Inu hrom do toho!" zazloeil mistr Švambera.
,,
Bodej
že!
A
kde pak je, mordie, ta kniha myslí, že ji dostává preaby ji platil..."
zatracená!
lovk
zentem,
a
te
Pode mnou co taková
kniha
se
chvla
zkusí.
kolena.
Ale
pro
To
je strašné,
myslel,
že
ji
77
dostává trojníku
prezentem ? dlužen A !
Vždy
mu
já
vždy mu
nezstal ani knih-
poslalo
ji
kupectví s, útem, ne já! ,,
Honem, najdte
Co pak Poád njaká
ji
tomu
fotrovi
žebrota ..."
mn
Stydla ve
V
a dejte
jsem blázen, abych knihy kupoval?
tuhle.
Formá
ji
krev. Jen
aby pi tom ubohý
nepišel k úrazu pokoji nastalo pobíhání, dusání ženských
nožek, vrzání dveí, a vše to pehlušily ti
mocné
rány žehlikou o prkno. „Koukejte, sakramente!" hluel mistr Švambera,
„pro vaši pitomou knížku mi vystydlo že-
lezo.
Pokejte, hned
ješt jednou
toho
bez smrti
.
.
nco
do
ji
dneška
A
dostanete.
takového mi a
opovažte se Byi jsem
nosit.
vydržím
to
tak
do
."
Pomlka, a pak
ev
mistrv stupoval: mi tu neciví! Kde by mohla být! Odstrte kanape tam jsou njaké staré papíry ..." Strkání, šoupání, rachot dva ti mohutné skoky, mistr patrn shlédl hledanou knihu a vrhl se
„Mordie, holky, hledejte!
A
—
—
na ni. ,,Himml laudon, tuhle je ten krám! Tak, ddku vemte si to a táhnte ..." Pomlka. Formá obracel knihu v rukou. „Ale, vašnosti, jak pak tohle mám vzít? Vždy je rozezaná, špinavá, tuhle schází zadní obálka
se
—
—
takové knihy se nevracejí ..."
„Kraje element!" zuil mistr Švambera.
pak
to
„Kdo
rozezal?"
„Papá,
já
.
ozval se hlas ulekané
."
.
sleny
Matyldy. „Zatracené žáby, jak se to
Nenavypjujete že
slíš,
Avanti,
fórverc! se
schodm. A
mžete
opovážit!
dost knih od hausmistr? My-
abych
blázním,
ddku,
Otevely ke
si
dvée ze
zaplatil
A
osm šesták?
ješt mi sem páchnte!"
—
jen
jsem uskoil
že
dveí vyletl fiešastný
posel
knihkupecký, všecek bledý, v rukou umolousanou,
roztepenou, potrhanou fnoji knihu bez obálky, pobryndanou kávou ;a rznými omákami a jemu pes hlavu vyletl ze dveí petržený a smakaný úet, a pak zapadly dvée s hrozným teskem. A ješt ze vnitku doléhal na chodbu a na schody zuící, zloeící hlas pana Švam-
—
bery,
mého dobrého známého Stydl jsem
máem
se
.
.
.
nehorázn ped pítelem For-
a velice ostýchav jsem ho poprosil, aby
píhod nezmioval. Dal jsem mu osm šesták a cigáro a ponechal jsem si osudný ten výtisk na památku.
se o této
V nejbližším plese byly sleny Svamberovy pedtanenicemi. Záily krásou a lahodou a zaslechl jsem, kterak se bavily s nkterými taneníky po francouzsku. Nebo bylo známo, že sleny Svamberovy se uí francouzsky, anglicky a vlasky, aby byly vychovány, jak se na takovou rodinu
79
sluší.
A
jejich
papá,
pan
Švambera, tpytil se
briliantovými knoflíky v náprsence a brilianty v prstenech. Byla to výborná, znamenitá firma
pražská!
Nár. Listy v dubnu 1894.
II-
Nobleman.
\T zácný
tená jiného rázu. A vbec výborný muž. Svým psobením, vrcholnou svojí in ností náleží letm sedmdesátým, osmdesátým minulého století. Tehdáž rostli takoví horlivci jako houby po dešti. Do verejška neznám, skoro ani netušen, a pojednou ho byla plná spolenost. Nkde ho zvolili do oprávní rady, nebo postavil v Praze nový dm, nebo byl celé tyry nedle kandidá1:em poslanectví práv do dne voleb, pi nichž slavn propadl a náhle, aniž se toho sám nadál, byl vadn v seznam „našich pedák". A rozumí se, že tedy taky všechno „podporoval". Aspo to sám o sob íkal. „Podporoval" divadlo, protože tam ml tvrtku sedadla. Pravda, nepedplatil si tu tvrtku z poteby dramatického požitku, jako spíše proto, aby se snadnji oženil. A oženil se skuten z divadla. Také „podporoval" výtvarné umní. ertv lovk, jaký on ml umrlí
^
— —
81
Nebo
nos a ich.
práv
kupoval
kteí se pak za krátký
as
výtvary
umlc,
rozžehnali se svtem.
A ponvadž
také u nás obraz mrtvého umlce mívá vtší cenu nežli živého, který „toho ješt kdo ví co nadlá", prodával náš „podporovatel" obrazy za babku získané po smrti jejich pvodc se
A konen
slušným profitem.
,,
podporoval"
Podporoval! Nebo literatura a podporovati tyto dva pojmy staly se u nás dobou a v ústech jistých lidí nerozlunými. literaturu.
—
tém
Však se
nco
nazloeil, co že se toho u nás na-
maže a on aby všecko
,,
podporoval".
pán
Ale
výborný, vážený, ctný. Všude byl ve výborech, tady
pedsedou, tam místopedsedou, a tomu ne. Máme štstí na takové univerduchy, kteí rozumjí všemu. Školám práv
rozuml nebo sální
tak jako záležitostem kanalisaním. Divadlu zrovna tak jako politice.
potebám
Obecním
umlc
záležitostem stejn jako
a literát.
Byl to notábl, jedním slovem.
muž
výtený
Tento
vznešenou svojí návštvou
nco
koupil
v
za
novinkách,
o knihách
tyry dle
dne
knihkupectví.
A
A
pak se hrabal duchaplné poznámky
šestáky.
pronášeje
již
jednoho
poctil jisté
názv. Což
teprv,
kdyby
se
do nich podíval
byl
Tu
šéf
závodu, vida výborného muže, který
tomu rozumí, odvážil
asem I.
zaslati
nco
Ilerrinann, Páté
,,k
se
otázky,
nahlédnutí"
pes deváté
zdali
sml
by
? í>
H2
,,No
pošlete,
pošlete/'
svolil
vznešen
vý-
borný muž. ,,Ale moude. Ne ty vci tch mladík, to je takové nezralé. To máme dávno za sebou, ti by ani nemli psát..." Šéf se uklonil.
„Bydlím
.
.
."
„O prosím," Známá adresa!"
perušil ho
šéf,
„vím, vašnosti.
A výtený podporovatel odcházel s úsmvem samolibým. Kdož by nevdl, kde on bydlí! mu
Posílali
novinky, jenom tedy autor zrapál. Posílali rok, a po novém roce poslali úet. Podporovatel nezaplatil. Po:ílali mu zase rok, ale již skrovnji. A zas úet. Muž zase lejších, jak
si
nezaplatil. Nu, tetí rok byl knihkupec opatrnjší a posílal velmi málo. Ale také po tetím novém roce zstal úet nepovšimnut.
Tedy
zarazily,
jak se íká.
podporovatel „výpis „Dovolili jsme
A
se
zásilky
pak zase za rok dostal
út"
s
upomínkou:
Vašnostem v letech 188* až 188* dodati knih dle pipojeného útu za 224 zl. Nezazlíte nám, osmlujeme-li se dnes požádati za vyrovnání tohoto našeho požadavku, nebo jsme knihy nakladatelm sami již dávno zaplatili. si
S veškerou, úctou knihkupectví X. X. Asi tak
na
—
znl zdvoilý
njž ovšem knihkupec penz.
dopis, provázející
nedostal
úd
odpovdi
83
A zas ubhl rok. Naež pak opt po novém kupecký
úetní,
pospv
roce starý knih-
svém
ve
,,
saldokont"
firm váženého podporovatele, vypsal úet pistoupil sním k principálovi
k
let
a
,,Což pak s tímhle, pane šéfe? Neplatí, šest ho upomínáme. Nemli bychom ho také hodit
advokátovi?"
,,Bh zachra!" svolal šéf. brou firmu! To bychom si pkn
,,
Takovou do-
rozlili ocet."
med," pronášel mrzut úetní. ,,Jaká pak dobrá firma, když neplatí. Takových dvacet, a mžeme to zavít. Já bych ža." loval. Po dobrém už nezaplatí ,,No, tohle taky není
.
.
,,No zaplatí, pane Sejku, zaplatí," šéf.
A
na
ložil ,,
útem,
zamyslil se nad
jejž
mu
konejšil
úetní po-
pult.
Zlaty oi," zabrumlal pan Sejek, když se
vracel k
svému
pultu,
,,
které
ho uvidí po dobrém
platit."
Séf chvilku pemýšlel, pak se chopil tvrtky papíru, psal, a dopsav položil to
úetního.
na isto a expedujte." oima koncept a ekl udiven st a prosím, on je nám dlužen
„Opište
Úetní ,,Ale
ped
to
pelétl
dv
tyryadvacet zlatých a ne stotyryadvacet ..." ,,Jen
Vrtl
to
vyite," perušil
sice
jej
šéf.
hlavou pan Sejek, ale pak opsal
koncept „starého" a expedoval.
8
4
Druhý den ráno
otvíral
,,
podporovatel"
lite-
ratury svoji korespondenci a z jedné obálky vytáhl dopis
znní
tohoto
„Vaše Blahorodí! Odkládajíce staré úetní knihy a salda
jíce
do nových,
shledali jsme,
není vyrovnán vážený Váš tých.
v obnose 124 zla-
nám nahrnulo práv množství
Jelikož se
plat a
úet
pevádže posud
výroní trh knihkupecký, kde musíme uhraditi své povinnosti naproti nakladatelm, osmlujeme se optn žádati za vyrovnání svrchu že
se
blíží
eeného útu
pr.
124
zl.
a nadjíce
se,
nás tentokráte neoslyšíte, trváme s veškerou
úctou za knihkupectví X. X.
Sejek, úetní."
na v
Vzácný podporovatel literatury zahledl pak sáhl po njakém fasciklu, hrabal
íslici,
nm
našel staré
chvíli,
na .n a zastril
díval se
Dva dny potom
úty knihkupcovy, je
se se
po-
zase.
vstoupil
do knihkupectví.
„Jako na smrt jsem zapomnl na váš úet, pane X., nehnwjte se. Ješt že jste mne nežalovali,"
tuhle,"
mám nkde
vytáhl t
knihkupcv. ,,
žertovn
volal
—
tento
A
již
tu
ode dveí. „Kde pak upomínku! Aha,
vaši
papír v kapse poslední dopis
položil jej
na
pult.
Prosím, prosím," uklánl se knihkupec,
nostina firma
.
.
."
,,vaš-
85
„No jako by
platit se
má," hlaholil vzácný zákazník,
sama sebe
tuhle jsou peníze tovat
.
.
,
„To je poádek. Tak, rate mi to laskav kvi-
káral.
—
a
."
—
A
124 zlatých. vysázel na pult Knihkupec pijal peníze, zapsal plat do pokladní knihy, potvrdil píjem, vymákl na list razítko závodní, složil jej a uctiv podával odbrateli.
„V poádku?"
tázal se tento.
„Prosím, vašnosti, v poádku. Dkuji."
A výtený
podporovatel odešel.
vc
Starý úetní díval se na ale
neíkal
nic.
Naež
jako vyjevený,
Šéf se usmíval.
za ti
dny
dostal vzácný odbratel a
podporovatel, literatury dopis tohoto znní: ,,Vaše Blahorodí!
Prosím
prominutí omylu,
za
vinou závodu.
zpsobeného
Pi pevádní požadavk
našich
do nových knih penesen byl na Vašnostin úet nemilým nedopatením obnos 124 zl. místo pravé íslice 224 zL, jak se pesvdíte sám ze všech pedešlých, jež Vám byly zasílány. Zbývá tedy ješt nedoplatek jednoho sta zlatých. Uvdomuje Vás o tom a prose za píležitostné vyrov-
út
nání, jakož
i
nadje s
se,
že
nám
nezazlíte,
trvám
veškerou úctou k dalším službám
X. X."
oddaný
66
Výtený odbratel sem o stl,
ale
praštil
„píležitostn"
sice
tímto
dopi-
zaplatil stovku, kte-
rou se [domníval míti v kapse. Nieuinil tak 'osobn,
nýbrž
zaslal
peníze svým sluhou.
noblesy poslal* po
nem
V
dsledku své
drazný vzkaz, ješt njakým škvá-
také velmi
aby se „budoucn neopovážili rem ho obtžovati". „Vidíte, že zaplatil," ekl šéf k svému úetnímu. ,,To je dobrá firma." „To je nóbl firma!" vykikl pan Sejek opovržliv. „S jakými fintami se te musí na lidi!"
A
odplivl.
„Vidíte, a bez mrzutosti, zcela hladce," dodal šéf,
naež
se zase zabral
do své
práce.
Nár. Listy v
zái
1894.
III.
„Karakter/'
jich více, podobných nobleman Je vatel" literatury, a skoro jenom
„podporoby se dal sestaviti pkný kabinet figur pro podívanou, figur jako živých, u nichž ,,je každý chloupek a každý vlas extra do vosku sázený", jak vykikují ped svými boudami majitelé rozliných panoptik a panoram. z nich
Nkdo
v zlatých mladých letech projevuje znané nadání k mecenášství a vzbuzuje nejkrásnjší nadje do budoucnosti. již
Takovým nadjným bibliomanem
byl Jaromír
Kobylka, kterýž se jednoho dne objevil, aniž
vdl
odkud pichází, aniž nejbližší jeho známí vdli, k emu &e vlastn pipravuje. Prohodil
kdo,
dnes
man
za hovoru, že je zapsán
právnické, ale
sluchaem
za týden ekl jinému,
filosofie,
a
zapomenuv
na fakult že je
nejspíše
i
na
poto.
88
prohlásil versitní
se jindy kandidátem lékaství. posluchárn vsak ho nespatil
V
uni-
nikdy
nikdo.
Ostatn Jaromír ^Kobylka
tak
mimochodem
že §tuduje vlastn ze zábavy a že se
pronášel,
v žádné otrocké povolání neuváže. Jakmile
vnuje prý
solvuje,
K tomu
veejnému
se
(ab-
životu.
vlastn nepoteboval žádné
fakulty,
nebo hned od prvního dne, kdy se objevil, nebylo lovka veejnjšího, pyla ho plná Praha. Nebylo
sklepníka,
který
trnácti dnech nepoznal
;
by ho byl v prvních nebylo spolkové schze,
aby tam Jaromír Kobylka byl chybl. Nalezl vždy nkoho, kdo jej uvedl jako hosta, a v každé schzi vyhledal si místo blízko funkcioná, horliv se vyptával na záležitosti spolkové, v levé jeho ruce stále byl zápisník, v pravé tužka, a
Kobylka pes tu
chvíli
nco
si
poznamenával.
„Hodí se mi
to pro lánek," podotýkal tak letmo a nedbale, když se mu nkdo díval pes
rameno, jak zapisuje.
Mlo Nikdo
do novin. do kterých, Jaromír Kobylka sám
to znamenati,
nevdl
že jako píše
a ve skutenosti nepsal nikam. Ale nezanedbal žádné píležitosti, aby svému okolí
to
neprozradil,
nedal na si
takto
ochotn jako
srozumnou, že „nkam píše". Dodával Jenu, jak íkáme; vdl dobe, kterak se otvírají
dvée lovku,
který pichází
píslušník „veejného mínní".
89
Ale jakživ nevracel ^e Jaromír Kobylka ke
svým zápiskm. Jenom
pronášel
tlachal, škrábal,
poznámky, aby se zdálo, že jest o všem dobe zpraven, a málo kdo se uml tak zpytav dívati pod skipcem, jako on. Chtl hráti roli, jak se íká, chtl býti pokládán za tak nedbale ;rzné
lovka,
který (má styky,
který studuje
a píše o nich. Jsou takoví amatéi. okoukali, vydávají se pak docela
uritých redakcí, ba mívají
i
A
smle
visitky s
pomry když
se
leny tímto svým za
samodílným karakterem. S neobyejnou virtuositou seznamoval
se Ja-
romír ^Kobylka se leny všech politických stran. S kýmkoli mluvil, každý jej pokládal za stoupence
svého vyznání.
„veejný
Ml Kobylka nesmírné vlohy pro
život". Slabostí jeho bylo, že rád
mlu-
víval o karakterech. Pronášel to slovo dvacetkráte
za veer.
Pro nco však zvlášt horoval. Pro literaturu. Nedal uniknouti žádné píležitosti, aby nepronesl
draznou
e
o významu a dležitosti
literatury.
Mluvil o všem, co se kde vyskytlo, a tváil se
lovk nesmírn setlý. Z jeho kapes vždy vynívaly nové knihy, které práv odnášel od svého knihkupce". ^Mluvil nadšen o zakládání knihoven v ohrožených krajích, doporuoval tomu onomu spis práv vydaný, a s líenou skromností poznamenával za rzných píležitostí: „Sám zanesu každou zlatku ke knihkupci. Nemám lepších pátel nad knihy a milejších oka-
jako
,,
90
mžik
nad ony, kdy se do nich ve svém tichém
pokojíku zahrabu ..."
Bylo tžko uhodnouti, kdy se do tch knih zahrabával. Našli jste ho den co den dopldne ve vinárn, od obda do veee vysedl v kavárn,
veery
trávil v hostincích, kde se pravideln dokával „posledního piva". Ale pravdpodobno bylo, že každou vlastní zlatku zanášel ke knihkupci, nebo bylo málo lidí, s nimiž obcoval, aby si nebyl jejich zlatkami a ptkami vypomáhal ve svých ostatních potebách. Málokdo ml píležitost nahlížeti do regál antikvá, kde se velmi zhusta objevovaly knihy, oznaené na obálce nebo na titulním list štampilkou Jaromíra Kobylky. Jaromír Kobylka
Ml
takové
mit
kauukové
razítko za zlatku, jímž
potiskoval každou knihu, kterou
A
nesl.
ty
knihy u
svdo-
dom
pi-
antikvá byly nejnovjšího
data, páchly ješt tiskaskou erní a byly skoro vždy nerozezány. Tajemství, kterak se mohou ísti knihy nerozezané. Kobylka nikomu neprozradil.
„Takových o
nm
nkdy
Nemíval
tená
kdyby
známí. ,,Ten
má
bylo!"
íkávali
všecko."
to dlouho, jak vidt.
Právními ma-
jetníky jeho ambulantní bibliotéky stávali se za
krátko antikvái
po
celé Praze.
Nic však netrvá na
Konen je
dosti
se
svt
vn.
zdálo Jaromíru
pipraven pro „veejný
Kobylkoví,
život", a z
tže
rz-
91
píin
ných
hodlal
v nkterém
šeností
už
Praze pod nohama. Od-
pálilo jej v
že zahájí innost a použije svých zku-
se,
mnoho
lidí,
venkovském
mst. Mebylo
mu
ochotn vypo-
kteí by
máhali zlatkou nebo
byli
ptkou „do zítka"
;
šeptal
jeden druhému, že ten zítek náleží daleké budoucnosti. Netrplivými stávali se také jeho kvar-
naléhavými mnozí íšníci, kteí kdysi na
týrští,
povel ,,pán
doktorv"
kde co bylo. Tak
snášeli,
Jaromír Kobylka, poznávaje, že
pou
lidé
mí
a
mí
chá-
jeho veejnou innost v Praze, chystal
Z dobrých píin nezmioval Pojednou se štítil okázalostí, nepál pohnutlivých scén louení a vyprovázení. se
vyraziti.
tom.
o
a
se si
Jenom jednu záležitost ješt chtl vyíditi vybral si k tomu mladého advokáta, který práv
otevel kancelá. Navštívil
okolk ,,
aktem.
Prosím vás, pane doktore, abyste mne zatuhle knihkupec Kocvera žaHrozí
mn
stoupil.
lobou
o zaplacení
knih,
ale
já
mu
nehodlám
."
platit
šel
ho jednoho rána a bez dlouhých
vytasil se s
.
.
Advokát nahlédl v upomínací dopis. Obnádluh Kobylkv okolo dvou set. ,,
Nemáte penz?"
tázal se advokát.
Domnívaje se, že snad bží o zálohu, spchal Kobylka s odpovdí Nebojte se, pane doktore, za njakých pár ,,
92
svj
nedl dostanu o nic
.
Totiž, já
pece,
Víte
vazný
mne
u
nepijdete
.
„Nerozumíte pro knihkupce?" ,,
podíl,
."
mn;
mu
že
táži
nehodlám dluhy
se,
penz
nemáte-li
pane doktore.
platit,
nezletilých
nejsou
zá-
."
.
.
,,Vy jste nezletilý?"
—
mn
ale „O, te už je ptadvacet let když jsem knihy odebíral, byl jsem neplnoletý a tedy nemusím platit... Prosím vás, vyšermujte to za mne, nerad bych se s ním špinil."
—
„Nemžete se sním jinak vyrovnat?" zkoumal ješt advokát mladého muže. „Nemžete mu aspo knihy vrátit, když nechcete platit?" Mladík se zasmál a ekl bez ostychu: „Ah, ty by pro
— ale
nemám
nj nemly žádné
z nich skoro nic,
ceny
te
podlil jsem jimi
antikváe ..." ,,A
nechcete se
s
ním vyrovnat
ani na
lhty?"
zpytoval advokát karaktemího mladíka dále.
to, tit,
„Na nic!" mávl Kobylka rukou. „Udlejte abych neplatil docela nic. Kdybych chtl pla!" nepoteboval bych k tomu advokáta .
.
.
Advokát skládal pomalu upomínací dopis knihkupcv, podal jej Kobylkoví a odstupuje od nho na krok a strkaje ruce do kapes, pronesl
odmen
9;í
,,
pane,
Lituji,
stojím. Radil
o takovéto
ale
bych vám, abyste
on ty knihy také musil zaplatit
záležitosti
—
zaplatil .
.
ne-
vždy
."
Jaromír Kobylka podíval se všecek udiven na advokáta, cházel z ,,To
porouel se mu rozpait a když vydomu, bruel k sob: bych byl osel, abych platil! To je divný
—
idvokát
vybíravý.
Pjdu
k jinému
." .
.
Podivnou náhodou ohlásil se isi po tech dnech u mladého advokáta knihkupec Kocvera. Prosím vás, zažalujte tohoto výte-
mn
,,
Nabral
níka.
knih
si
marné. Je toho na dopáti'al,
býti
dv
a všecko
st
upomínání
zlatých, a
te
jest
jsem se
milému dlužníku má za nedlouho
že
vyplacen mateský jeho podíl. Nerad bych,
abychom
A
tu
píležitost
promeškali."
knihkupec podal advokátovi výpis
útu
svého. ,,Ah,"
podivil
se
advokát,
„pan
Kobylka!
Ale upozoruji vás, pane, že ten proces prohrajete.
Pan
Kobylka byl neplnoletý, když u vás
dluh uinil."
Knihkupec Kocvera zasmál se pod zlatým kipcem. ,,Vím to, pane doktore, tehdáž byl skuten nezletilý. Ale mám od nho dokument, jímž svj dluh uznává, a to napsal, když mu dvacátý tvrtý rok vypršel. Pamatoval jsem na to v as takový panáek mi nepišel po prvé. ." Tuhle to máte
—
.
.
94
A
vytáhl dopis
pán Kobylkv,
jímž
pisatel
uznává knihkupcv požadavek a slibuje zaplatiti. „Vy jste opatrný pán," usmíval se advokát. ,Jsem, jsem," pisvdoval knihkupec, „a lovk musí být opatrný, když má initi s takovýmito karaktery. Ale milý pan
zapomnl kát;
nejspíše,
že
—
Kobylka je neopatrný mi takový dopis napsal."
„Zapomnl, zapomnl," pisvdoval advoanebo se domnívá, že to uznání nemá vý,,
znamu. Nu, pipomeneme
mu
je
.
.
.
snad za-
platí."
Zaplatil
pak
mu ped soudem a
skuten mladý
njakými útratami. A potom z Prahy
škoda, horlivého
výteník, když
byla situace objasnna,
,,
zmizel,
i
zapadl.
s
úroky
Je
podporovatele" literatury...
i
ho
Nár. Lisiy v listopadu 18Í4.
Dobrý Dotkávám ^ divými,
jej
tatík.
asem, dobrého toho muže
s
še-
ist ohomodrýma, nevinnýma, pímo dtskýma
lenou, s
lesklými
vlasy,
s
tváí
oima. na
Jeho tvá! Je tak svraštlá, že pi pohledu pokaždé mne napadá, kdyby se ta kže
ni
natáhla a vyhladila,
že
by
nouti ti takové oblieje.
nesetné
které
starosti,
již
se
jí
mohly potáh-
Ale ovšem, staroba a peletly nad hlavou
tohoto muže, víc a více se sklánjícího! ty vrásky,
životní
zkušenosti
jsou
ukládaly.
Málokdy jej vidím, pede mnou vynoí hrbící abych
To
hluboké a dlouhé, do nichž se všechny
unikl.
Již
zdravuje,
otazuje
víko", a
libuje
mne se, si,
se
náhle
se ta postava, je
pozd,
kdykoli
ale
zoil a kterak
že
s
již
mn
ním
to
pívtiv ,,
slouží
ješt
pozdra-
dopadá
„tak tak".
slov,
Musím vyslechnouti jeho nkolik pívtivých musím se mu vyzpovídati, jsem-li zdráv
96
ili
nic,
bych tak
a preoe
rád,
aby
nevidl.
Nebo
ho
se
A
ostýchám.
velice
muž na
mne se
ani
;zdá,
zapomnl. Arci, on je z njakého jiného svta. Utkal mne zas nedávno, když jsem bloudil
že starý ten
vše
Královskými Vinohrady a
nkdy
stával s
Kravín.
tží uríte nkdejší
A
tu
octl se
Zmizela její
v místech, kde
zahrada a
ta
pojednou on, bodrý
mj
starý
,,Vašnosti, taky koukáte, jak se to
zapoal
již
polohu.
známý.
zde
zm-
pozdravil. „Ano, ano. Kravín, kde je
když byl ho konec!
A
vím,
nilo,
.
jste
pravda?"
bývalo
to
zde tak
sem chodíval.
tak
hezké
lítostiv,
—
já
taky
." .
Ano, chodíval jsem tam, a v Kravín práv jsem ho poprvé vidl, tam jsem se s ním seznámil. A pipomenul staroch dobrácký chvíli velmi nepíjemnou, píinu, pro se ho
mn
tak stydím.
Ovšem, solidní, rodinný tená o tom neví Avšak našinec, který jest od pirozenosti všetekou, vlezl leckam a díval se na ledacos. A možno, že je více pamtník. A že nkterý z nich náhodou pete tyto ádky. tehda mly Je tomu již pes patnáct let divnou povst jisté pondlky" v Kravín. Rate býti bez obavy, neprozradím, koho všecko jsem tam vidl. Ale mnozí poživálkové, kteí pokaždé vyenichali kaviár, a byl v jakékoli form, byli pranic.
—
,,
97
pravidelnými frekventanty
prý se tam
zel
mnoho
onch pondlk.
Schá-
pražský polosvt a mluvilo se
o njakých orgiích.
,,
No, orgie v Praze bývaly vždy celkem ne\inné povahy a tak
„pondlky" kravínské byly
i
zveliovány jen ochotnou fantasií. Podíval jsem se na jeden a byl jsem hodn zklamán. Strašil
mn
v
hlav
pikantní
jsem na Closerie des
na Moulin
Rouge,
polosvt paížský, myslil na Jardin Mabille,
Lilas,
na sbírku
rozmanitostí Folies Bergéres
všemu tomu Kravín
proti I
musím
íci, že
jsem se
„lvic"
v divadle
— ale kam se ztrácel
se
svými pondlky!
upímn
nudil,
sed
pod košatými kaštany a naslouchaje inivé hudb ze sálu, kde se tanilo všemožné, jenom žádný kankán, a kde bylo prachu k zalknutí.
Byl jsem pisedl ke stolu, u diný host, pocucávající
zdlouhav
nhož
byl starý, šedivý pán. Pisedl jsem k
sln,
nebo mne
byl je-
ze sklenice, a to
nmu
úmy-
zajímalo: co tu pohledává tento
kmet? Jde také na „orgie"? Pi pondlcích scházelo se tam obecenstvo zvláštní. Starý pán brzy zapoal hovoit. A petrhl svoje slova jenom, když se chvílemi kmitla njaká ženská postava mezi stromy, rozpaená tancem, tonoucí v potu, hoící rozkoší valíku nebo kvapíku, a hledající svého rytíe, aby se napila. Byly to skuten samé pražské demimondky, ale tak zjevné, tak demasko-
dviv
mé, že nikterak nelákaly. I.
Herrmann, XIV.: Páté pes deváté.
7
98
mné
n
starý by na pán pohlížel okem znaleckým, zkoumavým, podezíval jsem ho. A pece to byl dle všeho tak
Skoro S€
zdálo, jako
dobrý, solidní kmet.
Ale když se podíval, vracel se zase svýma
mn
modrýma, dobráckýma oima ke
a hovoil
dále.
Tu jedné
chvíle
doznl valík v sále a z jeho taneník a tanenic. Vý-
nitra hrnula se spousta
a smáli se a
skali
rozpálené tváe.
otírali
Byla to jedna z prvních, která vybhla ze
Hezká dívka
sálu. její
rusovlasá,
celý její
ale
zjev,
gaminské poskoení a ulinické zajeení pro-
zrazovalo
nepochybn
její
„povolání".
Udeila
mlo
skotácky do boku jednoho z taneník, což býti
výrazem škádlení, a rozbhla Znal jsem
možný.
A
ji
dlouho
když jsem se
pánovi, vidl jsem,
libn,
že
se
z ulice,
man hledí
obrátil k
starému
jenom na
ni,
zá-
usmvav.
„Ah," mávl jsem rukou. „To nice.
do zahrady.
omyl byl ne-
Znám
opletaky s
ji
aspo
policií.
deset
Aby
ta
let
—
je stará
mla
zde scházela
uli-
mnohé
již .
.
."
Starý pán neodpovídal, jenom úsmv s jeho tváe zmizel. Ale upímn hledl na ženštinu, která rozhlédnuvši se zahradou míila te k našemu jstolu. 'Pibhla, zjmila mne velmi dvrným pohledem a skoila potom k starému pánovi
„Tatínku, napít!"
99
A piva
chopila jeho sklenice a
již se
do
zbytek
vlila
hrdla.
Jako by do mne nž vrazil. Horko se mi rozpo tvái a sedl jsem jak devný. Nebylo pochyby. Jak jsem se díval na její hlavu, vidl lilo
jsem týž tvar oblieje, tytéž
oi modré,
táž ústa,
jako u starého pána. Jeho dcera!
A nemyslil jsem jinak, nežli že starý pán musí vyskoit a vrhnouti se na mne, udeiti mne do tváe, rozbíti sklenici o hlavu.
mn
Avšak starý pán
mne
jako by
napomínal
ji
díval se
tu nebylo,
.
.
.
Jdi,
po hlav a
Pepiko, a neuže
si
procházej se po tanci."
Pohodila hlavou
št na mne
ji
dobrotiv:
„Jen se mi neuhej,
nemoc
láskypln na dceru,
pohladil
nezpsobn,
podívala se
zase tím drzým, zvoucím a
je-
zárove
slibujícím pohledem, a odskákala jako nezvedené
dít. Starý
potom
pán
.utkvl
hroznou
díval
se
oima
na
odpov
za
ní,
až
mn. ekal
zmizela,
jsem
a
te
na svá slova a upíral jsem oi
v nesmírných rozpacích na stl. Ale starý pán, jakoby nebyl prve ekl,
pronesl
mkce
slyšel, co jsem a zárove pyšn:
„Ach, to je dobrá holka! Ta mi nedlá žádných starostí! Ta na sebe dovede vydlat, co potebuje! A zdárná je. Ml jsem dtí pt tahle jediná zstala se mnou a živí m. A dobe
—
100
od
mám,
ní
daí
.
.
Skoro
bo
—
mne
tento
slyšel
dobe. Každé dít
tuze
nevy-
se
."
mrazilo po zádech,
projev
otcovské
když jsem
Ne-
spokojenosti.
jsem znal pramen výdlku této zdárné dcery a
nemohlo
pochybnosti
býti
o tom,
že
jej
zná taky otec její. A pece zas, když na mne dobrácké své oi upíral, kolísal jsem v tomto
svém pesvdení. Nevdl by skuten? Ale kterak by pak mohl snésti slova má, jež jsem o
ní byl pronesl
.
Oddechl jsem
.
.
?
si
z hloubi plic,
když po
chvíli
pomlky
jsem se dobrému tatíku porouel a odcházel od jeho stolu s vroucím páním, abych se s ním již nikdy nesetkal. trapné
Avšak starý pán skuten letech nyní, potkávaje
se
nehnval.
mne asem,
A
po
tak pátelsky,
dobrácky, uctiv pozdravuje, ruku podává a vyptává se na
mé
zdraví.
SVór. JCisty v
kvtnu
1894.
ped
lety
Udava, (Z kriminálních vzpomínek.)
Sestárli
sice
setkali v
oba
ti
pánové, kteí se
podivné, osudné situaci tam nahoe,
na Karlov námstí, v budov trestního soudu. Ale sestárli rozdíln. Pán Králík zase vypadá spokojen, skoro vesele, jako vypadával kdysi, než se to stalo, a nosívá plné ruce práce. Ni stopy na
nm
onch pti msíc,
které
si
odpykal v no-
v nmž vomstské vznici. Jen setká-li se s tuší pamtníka nebo svdka oné truchlivé aféry, pokryje se jeho tvá plachým výrazem a rumncem. Snaží se v takových okamžicích, aby ne-
nkým,
pozorován unikl, a není-li vyhnutí, pozdraví ostýchav, šeptem, a pak ubíhá, aby za nejbližším rohem zmizel. Ale kdo z jeho pátel a známých pipomínal by mu smutnou tu kampa! Byl pan Králík odjakživa tichý, snášelivý soused, ni-
komu
neublížil.
Kdo
jej
znal,
ml
upímné, sou-
102
se po známých a páco nejsrdenji. Však trvalo dlouho,
strastné úastenství s jeho
dlouhé tel,
dob
vrátil
byl uvítán
osudem, a když
v kruh svých
než se toho odvážil.
Také pana
he.
Krahulce
Tomu
potkávám.
odv
je
den ode dne a visí na jeho kostnaté postav jako na smetáku, pln záhyb a propadlin. Splasklo bicho pán Krahulcovo, kdysi vyzývav a blaho.Chátrá víc a více.
bytii vypjaté,
zúžila
jindy rovný hrbí
se,
se
Jeho
veteší
jeho ramena, a hbet
jako by den ode dne vtší
bemeno unášel. Zmizel zlatý, silný etz, blyskoped lety na širokých, pracích vestách —
tavší
zastavárna
která
Dlouhé
jej
pohltila!
licousy Krahulcovy,
nkdy
erné, na
nesmírn zakládal, když kráel v bezvadné uniform kteréhos ozbrojeného sboru, senichž
si
šedivly
mu
zcela,
peliv ob den
štm
a brada,
holíval,
kterou
až trnáctidenním.
holil.
A
již
není
—
k
tak
strni-
Kdež pak paráda!
lenem ozbrojeného jsboru, lenem nkdejší své spolenosti není
se tak úzkostliv
jindy
pokryta bývá nyní
Již
vbec
emu
by
proto neeše ani mo-
hutné kníry, šedivé do špinavé žluti, a nedbá nkdejšího úesu vlas svých, kteréž valn seídly. „Kakada" nad elem zmizela, slezla docela. Jeho líce, v ase slávy a blahobytu tak zdrav ervené, pokryly se chorobnou barvou, aniž žete rozeznati, jsou-li spíše popelavé nebo žluté. Jen jeho ostrý, zahnutý nos vyniká z oblieje
m-
103
stejn vyzývav a skoro hroziv.
oích
A
výraz zloby, pokoení a
leží
v zelenavých
—
Svj pád Rána,
pipravil
k níž
si
jiného. Zasáhla sice ale
pak se
sám.
rozpáhl,
se
dobe
zlého
komu se Ovšem se ho
domí. Ale také mstivosti. Než
mla
—
ví
sv-
pomstít? nenadal.
dopadnouti na to pan Králík
—
na svého pvodce.
vrátila
V celém vzezení pán Krahulcov je nco enichavého, nco hledajícího, pídícího se po ale snad už je naprosto neškodný. Politování hodný jest ovšem také. Snad ne pro
nem — sebe, ale strhl
pro
kterou
rodinu,
svoji
svým inem
do bídy. *
*
*
Pan Králík
i
pan Krahulec jsou krejí.
Kdysi míval pan Krahulec hezkou dílnu, nkolik dlník, slušný poet dobrých zákazníkv. A byl v K ské ulici samojediný krejí, což je skoro neuvitelné. Sám se této okolnosti dotýkal 3 jistým povzneseným rozmarem a v obvyklé své hospod íkával, kdykoli na to za hovoru udeeno:
—
,,Ano,
Zasmál
do mého rayonu se,
pohladil
si
jiný
levicí
si
netroufá!"
stídav
li-
cousy a dodával:
„Však by tam také neobstál!"
Což
byl naprostý
omyl
pán Krahulcv
nesmysl zárove. Mohou-li jinde v jediném býti
ti krejové,
pro by
a
dom
nebyli obstáli v celé
104
K — ské
dva? Ale pan Krahulec trpl njak
ulici
slavomamem.
Tu
náhle jednou, ve
lht
kvtnové,
zajel
K —ské ulice spediterský sthovací vz a vyklopil ped dvoupatrovým domem — ale hezky daleko od posa vadní ho bytu pán Krahulcova, asi o pt nebo šest dom — vyklopil tam hrodo
nábytku, v emž dva šicí stroje, a když pan Krahulec druhý den ped polednem vyšel do msta, stanul skoro ztrnulý a polykal pronikavýma oima štít nad vraty, zavšený patrn ped nkolika teprv hodinami, s nhož se mu
madu
vysmíval nápis:
Cyril Králík, krejí pro pány. Že vysmíval, zdálo se ovšem jen panu Krahulci. Nebo celý ten štít hledl do ulice dosti ostýchav, a nebyl ani nový. Lesklý povlak lakový byl již deštm omrskán. Znal Krahulec pana Králíka, kterýž byl posud bytoval na Starém mst. A od toho okamžiku ml v sob erva. Konkurent v ulici! Tedy pece nkdo se odvážil! Nebo pan Krahulec byl pesvden, že toto usazení druhého krejího v ulici jest úmyslné. Chce mu pokazit obchod chodil pan Krahulec astji ven, jako by hledal njakou náhodu. A potkal ji konen, pana
Te
Králíka
totiž.
Králík
sky
—
Asi za týden.
pozdravil
pátelsky, skoro
kamarád-
setkaná ho tšila. Ale Krahulec chladn,
105
odmen, nou
nevšímaje
podávané
si
pravice.
A
rov-
zahájil nepátelství.
„Poslouchejte, kolego," zapoal rohat,
mn
pak s€
sem
cpete?
To
v
již
celé
„pro Praze
nebylo místa?" Králík vyvalil oi.
„Jak
pane sousede
to,
že
lezete,
se
už
>mi
?"
.
sežrat jeden druhého? Vidl zde trochu daí, a už na mne
jste
na
ani
m
výšku b'?" ,,Ale
.
Máme
„Jak to! jste,
.
mne
sedl,
abyste mi kus práce
nenapadlo," bránil se Králík,
plný rozpak. „Hledal jsem jako blázen po celé
Praze byt
—u
než tohle a
vás
sežrat!
své a já
nás to zbourají
dkuju bohu. A
—a
Jsem rád, že jsem
konen
nenašel jsem
pak, pane Krahulce, živ!
Vy máte
také své."
„No rozumíme!" bodal pan
Krahulec, odstu-
Takhle mluví každý, než strí jiného do kapsy. Ale víte, pane kolego: uvidíme, puje od Králíka.
kdo
,,
koho!" nepozdraviv odcházel pan Krahulec. Ani nešlo panu Králíkovi do hlavy, kterak se ho Krahulec mže bát. A zkazilo mu nevlídné, ba nepátelské to pivítání rozmar na celý den a na nkolik dní dalších. Za krátko bylo zjevno, že pan Krahulec skuten chce dokazovat, kdo s koho. Nejprve obbylo ho pes pl domu jednal si nový štít a svítil, až oi pecházely. s
A
—
106
BLAŽEJ ^KRAíluLEC, Závod krejovský, založený
187*.
r.
Pak za nedlouho pipevnil po obou stranách vrat výkladní
skín
s
velikými skly, ve skíních
hotové šaty a látky na ukázku. Pák rozeslal po všech obyvatelích
K —ské
honosivé oznámky
ulice
svého závodu, dovolávaje se
„staré,
osvdené
povsti své dílny". Pak prohodil v novinách nco velikých insert, s nadpisem ,,Bez konkurence!" a s ernými rukami, kteréž upozorovaly na zá-
vrený ádek; IPiSr Jedin A tak dále.
v ísle
12!!
TIN
Pan Králík však sedl klidn dál ve druhém pate pátého nebo šestého domu a šil a šil. A jen asem donášel mu nkdo nkterý výrok pán Krahulcv, kteréž všechny vyznívaly v ten smysl, „že ho odtud vykouše". S poátku se pan Králík smával, pozdji, pece trochu rozmrzelý, ulevoval njakou perutou prpovídkou. Ale šil dále. si
A stalo se, že zapadl jednoho dne do téže hospody, kam chodíval již po nkolik let pan Krahulec.
Zase v tom
vždy
nebylo
aspo
úmyslu,
hospoda v blízkém okolí. Ale to dohívalo pana Krahulce, kterýž spatoval v návštvách Králíkových novou vyzýsotva;
to byla nejlepší
i
vavost.
— z
,,Co se žerete?" íkávali proti
vám
plného!"
je
oban.
mu
známí.
,,
Králík!
Sbírá po zrníku a vy
107
Nic naplat. Pan Krahulec byl už nadobro zaslepen
otráven. Namluvil
i
vil tomu. svat nevíme,
si,
že
ho chce Králík
Niemu
na
zniit, a
Jako vždy.
tak
jako tomu, co sami
svt
si
na-
mlouváme.
A pozd
jednoho veera, vlastn hezky ponkud pes míru rozjaen, prohodil nkolik slov, jakých se opatrní tu stalo se
v noci, že pan Králík,
Zapoal o politické situaci a zabroudo sféry velmi vysoké,, nade všechen
lidé chrání.
pak hospodský hovor povznesené. Stolovníci svedli hovor na jiné koleje, dopíjeli, platili, odcházeli. Snad nikdo si nepovšiml, že pan Krahulec, který také sedl v kout, vyal z kapsy tužku a papírek a nco napisoval. Pekal pana Králíka a když o chvíli pozdji odcházel z hospody, záily jeho zraky zlovstn. sil
i
A potom
njaký as
oba konkuPan Králík sedl tam bledý, chvjící se obžalovaný. Pan Krahulec pešlapoval v pedsíni, ekaje, až bude zavolán. Byl svdkem. A snažil se, aby si dodal vzezení co nejklidnjšího. A když konen byl zavolán a když po písaze vypovdl, co z úst Králíkových zaslechl skoro jako by nerad, ale urit a vždy s dodatkem ,,Jen co je svatá pravda!" byl osud pán Králíkv zpeetn. renti
za
v jednací
síni
setkali se
trestního soudu.
—
—
:
—
Pt msíc Jeden
žaláe. z
konkurent
byl zabit. Krahulec byl
108
pesvden,
že
pan
to
Ale
Králík.
byl
to
—
Krahulec sám.
Nebo
kraouko
za
proskoilo, že Králíka,
neudal nikdo jiný než Krahulec.
A
po odsouzení
Králíka zdálo se Krahulci, že spolenost hospod-
njak ídne. Nepicházeli ob-
ská u jeho stolu
—
a když opt pišli, sedl ten onen k onomu stolu. Bylo jich stále více, kdož opouštli stl díve nejhlunjší, a konen nesehnal pan Krahulec ani partii ,,maxla"
vyklí
,,
denní"
,
k tomu,
u svého stolu
a sedával
sám,
ostatními
nevší-
mán.
A
mu
náhle
nkteí
zá-
kazníci zaplatili, aniž upomínal. Zcela
strun
za-
platili,
podivil se dále, že
bez poznámky
—
a bez dalších objed-
návek.
,
Pak za žaláe,
pt msíc
vrátil
se
pan
,Králík
ze
pólo znien, ale za ti msíce další st-
výpov
od domácího, který mu šetrn oznámil, že by ho nevypovídal, kdyby se neobával, že by vypovdli tyi nájemníci jiní a nechce mít najednou poloprázdný dm. hoval se pan Krahulec. Dostal
—
Našel sice byt v nejbližší ale již
zákazníky, z nichž tili
ulici
rohem,
za
nikdy neshledal se pan Krahulec se svými
mnozí
—
ku podivu
—
obrá-
se ke Králíkovi.
A
šlo
k stupni.
to
A te
s
panem Krahulcem bídn, bídn živoí.
se
stupn
109
Vídám ho
A
jak na
žloutlý
nj
—
ale
jeho zraky se mi uhýbají.
hledím, na ten popelavý nebo na-
obliej,
s
oima
zapadlýma,
s
výrazem
mn celý
pokoení a zlého svdomí, splývá jeho zjev s jedinou pedstavou, s pedstavou volného, mstivého udavae. zloby,
zlo-
z RÚZtSÝCH KOGTU.
Nár. Listy v únoru 1892.
Historka štdroveerní.
Již adu
let sedal pan Václav Lunt na Štdrý veer sám a sám u stolu bíle posteného v kout blíže kamen v restauraci pán Kadeábkov, v restauraci neveliké, ale útulné, s dobrým plzeským pivem, v jedné z postrannjších pražských ulic. Toho veera býval jediným hostem pán Kadeábkovým. Kdokoli tam jindy chodil, každý byl pozván nkam do rodiny, nkdo jel i
na venkov, jen pan Lunt odmítal tvrdošijn trávil ten veer osamle,
každé pozvání pátel a
svém kout. Ba odmítal pozvání pán Kadeábkovo, aby stoloval s ním a jeho rodinou v prvém pate nad restaurací, kde prý by mu ve
i
bylo
veseleji. ,,
Dkuji, ote, dkuji," íkal pan Lunt. „Bylo
mn
by
ješt truchlivji
pi pohledu na rodinný
v etnjší
spolenosti,
kroužek, na radost dtí.
Takhle sedím sám, bavím se se svým já a nic mne nerozruší. Odvykl jsem tomu a znova nepivyknu. I.
Necht mne
dole,
za
Herrmann, XlV.: Páté pes deváté.
mým
stolem. 8
Pi-
114
padá mi, jako bych tam sedal se všemi svými drahými a páteH, kteí navždy opustili hody štdroveerní. A poítám, kolika Štdrých veer
sám
dokám ..."
se asi
Pan Lunt byl vydaený starý mládenec. Ml doma tžké album, v nmž bylo uloženo nkolik jeho starých lásek. Pi každé z nich sníval kdysi o rodinném krbu, vídal se v duchu manželem, ba vídal se v duchu obklopena jakýmisi malými lidikami, ale nedošlo k tomu.
sice také
i
—
mu
Zhatila se
a
kysl,
mu
zdálo, že s
el tedy do
nmž
konen
druhá, tetí
poslední,
—
toli-
na nic podobného. Již se tyicítkou na krku je pošetilostí
A každý Štdrý veer kráKadeábkova, k svému stolu,
myslit.
hostince
rozložil
niku doutník a
„svoje"
dv
vánoní
dárky.
láhve rýnského vína.
jedenácti pil pivo, od jedenácti víno.
mohl
—
sestárl, za-
nemyslil
již
na takové vci na
první,
láska
ká tá a tolikátá a
Bed-
Do
Pan Lunt
dopáti kouska pepychu. Byl sám, bez jiné, a editelem penžního závodu. Však si také povelel vždy dstojnou veei. Ale loni nesedl sám. Bylo po sedmé, pan Lunt pojedl již rybí si
o
starostí
polévky,
do
které
si
dával vait starého holuba,
aby byla silnjší a chutnjší, když staurace
hmotn
otevely a vešel
se dvée remuž vysoké,
ramenaté postavy. Pana Lunta pekvapila nenadálá tato návštva, že
mu
vypadlo brkové, smaltem pošité párátko,
115
byl pekvapen ješt více, když oekávaného hosta bysteji podíval.
ale
se
na ne-
„Kasteláne!" zvolal polohlasn. „Jsi ty to?"
„Tedy mi
dobrou maršrutu," mluvil pído rozmaru. „Našel jsem t! Ale zloeená vc, abych t tak nebyl nalezl a musil pak sedt nkde sám jako židovský cestující..."
nut
chozí,
A
dali
se
zamžený skipec, kráel k panu otena skla, podal panu Luntoví ruku, neohýbaje prst, a rychle ji z ruky Lunprotíraje
Luntoví, nasadil
tový vyvlékaje mluvil:
„T bh, spoleníkem
kamaráde! Dovolíš, abych
„S radostí," odpovídal pan Lunt, znal,
by
byl
byl
ti
?"
postihl
ale
kdo
v jeho hlase nevelikou
jej
ra-
dost nad vyrušením.
Nový host, pan Kastelán, svlékal se chvatn, pi tom rukama jako vtrný mlýn, povsil
házeje
kožich na
heb
a dopadl
tžce a
„No
u okna, pisouvl
si
a hospodo, tedy polévku
níka vstupujícího
hmotn
židli
široce na sedadlo.
práv
Pan Kastelán mluvil
!"
volal
kuchyn do
z
lokálu.
makaným basem svj
patrno, že se snaží vložiti ve
na íš-
a bylo
hlas co nejvíce
zvuku, hmotivosti, ráznosti.
Pan Lunt srkal polévku, nejevil
již
davost, jak
páral
nikdo
nikterak
sem
se
již
z nich
veliké
starý jeho
nový host Pan Lunt pekvapení ani zvv ryb,
nemluvil.
známý
zapadl.
Hle-
116
dl
si
svého a byl
že není Kastelánem vy-
rád,
rušován.
dost,
Jednu ryby
vc
tžce
pan Lunt. Polévky bylo
nesl
erné smažené, ale mrzelo neoekávaným soustolovníkem musí
také,
ho, že se s
i
hlemýž.
dlit o dvacet fašírovaných
Byla to
jeho obvyklá štdroveerní porce, na rychlo nedalo se jich více poídit. Takoví hlemýždi dají
radostn však byl pekvapen vzkazem
práce. Jak
pán Kadeábkovým, že, libo-li, mže pánm poslat pl kopy hlemýž, ponvadž si je dal dnes také udlat, to dost. A ponvadž se pan Ka'ai
neutrpl pan Lunt žádné
stelán spokojil s desíti,
újmy.
,
Když
konen nici,
sýrm, poal pan
se dostali k
Kastelán
rozvazovati, a když vypil tvrtou skle-
bylo zjevno, že se
mu
srdce otvírá k štdro-
veerní dvrnosti. ,,Nu
a Kasteláne,"
Lunt, ,,te jsi
t
povz, co
pt
dlal posledních
prohodil
sem let,
pan
náhle
tu
dnes zahnalo a co
t
co jsem
nevidl?"
„Co mne sem zahnalo!" mluvil pítel, mhoue oi a pronikav hled na pana Lunta. ,,Jsem starý ." Bez rodiny „Ale pokud vím, veeíval jsi vždy v
mládenec, jako ty
Ml
.
.
.
.
.
." známých „Ano, ano," mhouil oi pan Kastelán
dinách?
jsi
tolik
.
ro-
.
a po-
vznesl sklenici, z níž uinil hluboký doušek, jako
by chtl utopit njakou nemilou vzpomínku. Býjsem velice hledán k tabuli štdroveerní. Víš ,,
val
117
—
dobrým spoleníkem
byl jsem
mly
a
rády. Ale je konec, brachu.
paniky mne Nyní už tetí
rok kouji na Štdrý veer po hospodách. Nic netrvá na ,,A
svt
pro
jsi
vn
."
.
.
se vzdal svých rodin?" tázal se
pan Lunt. Pan Kastelán mávl rukou, jako by se a pak náhle vyrazil vriv:
,,Nechme toho! až ti
nkdy
jindy
—
bránil,
povím
."
to
.
.
Avšak pan Lunt nemusil ekati na jindy. se pekulila plnoc a když staí, tak posetkavší se pátelé prázdnili již nkolikátou íši rýnského, udeil pan Kastelán soudruha do ramene a zaal
Když divn
to povím. Musím to nkomu mi nejvhodnjší osoba. to víš, co všecko mže lovka potkati. Ano, dobe
tob
„Vidíš,
íci
—
—
chodíval jsem
si
to.
a ty
A
jsi
do rodin
—
—
ale
otrávil
jsem
." .
Kastelán
utichl
vasným slovem
a Lunt mlel.
Nechtl
zarazit probudivší se
ne-
dvrnost
pítelovu. Kastelán se napil a hledl chvíli pimhouenýma oima na pana Lunta, jako by zkoumal, je-li pece dosti bezpenou skrýší pro jeho tajemství.
A
pojednou zaal „Koukej, já
jsem
si
ji
desátkou
nemohl
ml
lásku.
vzít; byl
msín. No
jaké
No
bodej, tenkrát
jsem asistentem
ei,
s
pa-
potloukal jsem
118
po továrnách venku, trvalo to deset let, z lásky udlali inspektorem v Praze nebylo nic. Pak a jednoho dne je tomu te šest let ml jsem ízení u jednoho obchodníka, musil jsem k nmu, do bytu. Pijdu, vyizuji svoje záležitosti, a byl jsem pozván na ernou kávu. Bželo o veliký objekt porada trvala dlouho. Jdeme do salonu a tam prostírá na stl no byla to ona, moje stará láska, byla to jeho žena! To je hloupé, vi, jako z románu, ale nemohu ti pomoci. Já nic, ona nic. Ticho. Jako bychom se neznali. Ach, vypadala ti! Co mi bylo plátno, že jsem si te vydlával ti tisíce! Už ji ml se
m
—
—
—
—
on, starý macek, starší o ticet let než ona, a já
—
mi bží tlem ohe a mráz a mluvil ním o železe a o termínech a o procentech a o váze. Byl bych se pohlavkoval. No dobe, rozumíš. Záležitost nebyla jedinou návštvou vyízena, já musil pijít astji a rád, to víš a suma sumárum starý macek si oblíbil a najednou pozval na Štdrý veer. A za rok po druhé. A pak po tetí! Ale ten cítil,
jak
jsem
s
—
m
—
— —
tetí, ten
m
•
m
otrávil ..."
Pan Kastelán zahledl vyprázdnil, nalil ,,Po tetí,
po veei u a
šel si
—
—
sob
i
íše, zvedl
ji,
pokraoval macek spal vždycky
— starý — ale tenkrát mu
víš
stolu
do
se
píteli a
nebylo
dobe
lehnout na pohovku do vedlejšího pokoje,
a za chvíli chrupal jako parní
bylo šampaské, a ona
—
pila.
no,
co
— ti
Ped
tím
budu vy-
119
—
právt jako jí
oi
tak
již
ústa, a
líbal
hoely, a
jí
asto ped
—
krek
se smála a íkala
já
—
ruku,
a pak jsem
ji,
—
krek
ach, ten
pst!"
,,pst,
za
vzal
ji
tím, a líbal
a ona
ruiku
zvedala
výstražn a pi tom se jí odhrnoval rukávek, a tam byla pod pstí oika a ten macek vedle na chrupal, a kuchta šla jitní, a my byli sami
—
ach, Lunte, to
ti
Štdrý veer
byl
Pak jsem odešel, ani jsem dokal, spal dál a
— —
byl v
ráji a,
mn
Hrom do
a
Pan Kastelán
!
macka nejako bych
se starého
bylo,
toho!"
utel drsné kníry a
se napil,
mluvil dál: ,,
nkdy lovku
Lunte, ty nevíš, jak
boží hod jsem tam byl u obda. njak se zlým svdomím, a víš to
námi po prvé — tak divn — —
mezi
pipadal první
.
.
.
Ale macek
chvaloval, co vše se
jí
od
—
ale ten
Na
nestalo
se
verejšek
imi
Štdrý veer
neml
je.
jsem tam
Sel
tušení,
zase
ní dostal, a lichotil
jí,
to
byl
si
po-
a pak
ptal
„No, vidl pan Kastelán všechno, cos ty dostala? Ukaž mu ten náramek, ukaž ten kožíšek
—
ukaž
A
jej,
te, ve dne
.
.
."
ona pinesla vci, jako z donucení, a byla jí njak chvly, a položila to
pibledlá, a rty se
na stl, a ten tulipán
má
jemná, dej
poád do mne
mluvil: ,Ta
kožíšek, Kastelán ku, co, to je srs, teplá,
pusu za
drahá Ježíška!'
— — A
Poj
objal
ji
hebouká,
sem,
—
koiko, pede
nic se
120
mnou chvje
—
neostýchal .
.
a já
vidl,
kterak
on,
e
.
Brzy potom jsem zase musil na venkov, na panství, a byl jsem tam skoro rok, ale vrátil jsem se ped svatou Kateinou a vykonal jsem u nich obvyklou návštvu. Ale bylo tam podivn, tak jako zima ona hledla tak cize, skoro jako
m
by
mn
—
vypuzovala.
nho
pišla od
A
ped Štdrým dnem
týden
—
cedulka: P. T.
a tak dále
—
poctte nás na Štdrý veer Bžel jsem tam tetí den íci, že tedy pijdu. Dobrá, jdu! Ah, lovk je nkdy hloupý Starý macek nebyl doma, j'en ona. A pijala ti mráz mi šel po zádech. Jako by nco chtla íci a nemohla k tomu pijít. Ale najednou tak podivn, celá se tesouc, rty svírajíc a bráníc se plái zaala: „Pane Kasteláne, uite, vás žádám. Odepete mé.
!
m
.
.
—
—
o
mu muži štdroveerní návštvu!
eknte, Nemžete, jste pozván již jinam ale neodjete teba ven, rozstonejte se !" chote k nám nechápu, kte,,Ale Rženo," povídám já,
—
co chcete!
—
.
.
.
,,
"
rak
Neíkejte mi Rženo, pane!" Ale jak ti to Lekl jsem se a prosil boha, jen aby její starý nepišel. A ona dále: ,,Pane, pro,,
vyvzlykla
te
padám to
z
se
!
ped
vámi studem
Nechote okna! Nemohu íci.
na vás dívat
—
k
nám
!
—
ale
vedle vás sedt,
na Štdrý den
!
musím vám bych
Musila
skoit
nemohu
Mám
se
vnitru
121
—
erva, navždy
mn
nevíte, co
jsem zkusila
mne
.
.
.
ml
Byl
vám Pane, nechote a vy a já! tolik dvry k nám Vzpomínka na onen veer mne otravuje ke
tak laskav, zahrnul
—
—
dary,
—
k
!
—
jsem bídná, o nic
dohánjte mne k
lepší
vás,
zoufalství
Rženo," pokusil jsem malicherná, vzpomete
ped
ženo, a
ale ne-
se ješt jednou.
— Všenory, Roztokách — —
tím v
,,Ano, ale to
to,
"
„Ale, „Jste
vím
nebyl Štdrý veer,
—
RJaro-
nepamatuji Vše ostatní' je mi lhostejno si datum, nemyslím na to, takové výroní dny nadejdou a pominou, aniž o nich máme tušení, na ten ale Štdrý den loský Štdrý den nezapomenu do smrti to je datum, které se nezapomíná a cítím, jak mi bude letos
slave!
—
—
až
mne
zase zahrne
—
dary
—
budu vzpo-
a já
loský Štdrý veer
mínati na
hrozné
—
—
— —
ah, to je
!" .
.
.
Pan Kastelán vlil do sebe zuiv íši vína mlasknuv jazykem a pelamuje divoce viržinku, která hoela žlábkem, konil svoji zpov:
a
„Vidíš, Lunte, to se
mohlo
stát
mn,
mn!
No, nešel jsem tam, to se rozumí, a tomu jsou eknu ti [upímn, a já ti roky, a je konec nebo já mám také svoje já tu ženu qhápu a svdomí Štdré veery otráveny od té doby žere! Ach, tam bývalo útulno!" mne žere Bylo tentokráte ke tetí, když se staí známí po veei rozcházeli. Jazyk pán Kastelánv již
—
—
—
—
122
blábolil, s
a
když
se
etzového mostu
u
panem Luntem, povídal
jako otcovsky: „Vidíš
co jsem
ti
—
Lunte
—
ek'. Pamatuj
Kastelán
mkce,
tohle všecko
—
si
— jsou
na
si
louil
široce a
pamatuj,
svt
vci,
kde na datu nezáleží ale jsou vci, které se pamatuj si k Štdrému veeru nqhodí! Víš
—
"
to
A
pak se drápal chvíli v kapse kožichu a krejcar a podal jej výbrímu a mizel v noní mlze na most, a pan Lunt pohvizduje lehce a zase fun míil pes Nábeží k ulici Karvylovil
lov
.
.
.
Nár. Listy v prosinci 1893.
Martin Kropáek,
leštíc
podlah.
v
Ze
to
bylo jednou
vím, ale
také
ped
takhle
nepamatuji už,
bylo-li
svátky, to
ped
Vánocemi nebo Velikonocemi. Je tomu již hezkých nkolik let a ostatek na tom pranic nesejde. ne a tenái už dokonce ne. Zstala jen
Mn
mn
pkná vzpomínka, ale té si nemám nic moudejšího na
vážím. práci,
A ponvadž
povím
to
te-
nái.
>
Bylo to
ped
svátky a
uvádl jsem v poá-
dek svj domácí krb, tehdáž ješt skoro zánovní. Nevdli jsme, nepijdou-li o svátcích njací hosti,
a chtli jsme, aby to zas jednou vypadalo.
Jsem
lovk ukrutn
nádhery milovný a tak
jsem ponavrhl naší Bert, aby zas po
ase
vy-
podlahy veškerých našich komnat. (V elední její knížce bylo sice napsáno Ka-
drhla
i
enka
Kaabova, a to také bylo její pravé kestn jméno avšak ona ho „nechutnala" a pebimovala se vlastnorun na Bertu. Nehovl jsem sice ;
124
její pošetilé marnivosti, ale kdykoli jsem chtl udržeti v dobrém rozmaru, povzbuditi
této ji
k njaké pilné nebo
njak
oslovoval jsem
mimoádné
práci,
slovem,
vzdával jsem se své zásady a
navnaditi, ji
„Berto".
Pak udlala všecko.)
Když tedy naše Kaenka-Berta vydrhla podlahu
i
v
mé
„duševní díln", pohlížel jsem na
všecky ty suky, štrbiny a úžlabiny, které se do-
bou do mkkých prken byly vyšlapaly
zdobn
—
nevypadaly
pohlížel jsem na
po umytí v plné plastinosti stupující, a pronesl
a
jsem ke své
p.
píliš
n, nyní
prohloubenosti vychoti, kteráž
práv
vcházela a dva nováky na homolku na škubánky si
vyžadovala
ml tuto podlahu dát aby ty nerovnosti ponkud se zmírnily? A bude to vypadat mnohem elegantnji. A Kaenka se s tím nebude musit tak asto dít. A nebude se držet v podlaze takové vlhko, ilkusíme to nejdív tuhle, a když se vydaí, dám na,,
Nemyslíš, že bych
vyleštiti,
voskovat a vyleštit slíš?"
i
ostatní naše salony.
Co my>
Dvody moje mly dost pesvdující síly, manželka souhlasila. V otázkách podlahových, bílení kuchyn, vymetání kamen a tomu podobných vládne mezi námi ode dávna vzorná harmonie. Proež po obd, vybrav se o pl hodiny díve do pisárny, kde mi bylo denn cviiti se v, poetních úkolech, jimž jsem ve svých studiích na hradecké normálce nevnoval dosti pozornosti,
125
ehož
následkem
kovního editele, s
jsem to nepivedl ani na ban-
jsem se u domovnice
zastavil
uctivou otázkou, neví-li o
To
je jakési dosti
vzácné,
njakém
leštii podlah.
ídké emeslo,
a tajné
zárove. Výkladních skíní na píklad leštii podlah naprosto nemají. A v Podskalí jich vbec není nadpoet. Aspo tehdáž ne. Možno, že se pomry zmnily od té doby, co na nábeží Palackého stojí asi tyi nové inžáky s nóbl partajemi. se zdá, ,,Viksr?" povídá domovnice. „A
mn
že tamhle v
Koií
Koií
ulici
ulice náleží k
byl njaký."
nejhornatjším krajinám
v obor a psobnost spolku spolek tehda ješt netento eských turist. Ale vydal jsem se tam bez prvodce. existoval,
Prahy a spadá
jaksi
i
opatrn rozsedlinami a úžlabími skuten, kdesi uprosted nalezl jsem hokynáský krámek, na jehož dveí opažení Bral jsem se
Koií
ulice,
lpla malá,
a
zašlá,
oprýskaná tabulka
s
nápisem
Martin Kropáek, léští podlah, Zimmervixer.
Ponvadž
se
yyznám do
jisté
míry v obou
zemských jazycích, nebyl jsem v nijakých pochybnostech a vstoupil jsem do krámku, kde mne uvítala vážná matrona. „Prosím, pan Kropáek doma?" „Jo je! Co pak mu chtj?" „Chtl jsem se ho otázat, zdali by ml as a vyleštit podlahu?" mohl
mn
126
do
Matrona strila hlavu do dvíek, vedoucích 'emné místnstky, a zavolala do je-
jakési
skyn šetrn: Polez
„Starej!
ven."
Pan Kropáek vylezl. Byl to vzor starosvtského lovka, bodrého výrazu ve vrásitém oblieji.
Opakoval jsem mu svoji otázku. Pan Kropáek se podíval njak tázav (na svoji družku a ta nejspíš v jejích oích souhlas, odpovdl vlídn hlasem trochu kostrbatým ,,Pro pak bych nenaviksoval Naviksuju." Povdl jsem mfu svj byt a pan Kropáek ekl, že se na to koukne. Snad prý ráno. Což bylo milé. Jsem velmi rád osobn ouasten všech instalací, které se u mne provádjí. Ráno pan Kropáek pišel. Zatím bez náiní. Podívá prý se, co a jak. Koukal, koukal po podlaze, podupával na vynívající suky a prohodil: !
mn
„Tohle
mkká
je
podlaha."
„Mkká," pisvdil jsem. „Ty moc pijou," povídal rozvážn. „Musí
se
dát dobrý grunt."
„Dejte ho," pisvduji.
„A abysme ,,
Udlejte
to
udlali svtlé?" povídá
to dle
zas.
svého uznání a dle zásad
svého umní," odpovídal jsem. „Jen brzy, pokud je podlaha istá, aby se nezašlapala." „Zaneme dnes," ekl pan Kropáek. Což
127
m
trochu zarazilo. Chce-li dnes zaít, vypadá
to,
jako
hy
to
O emž se zcela jasného
mlo
nkolik dní
trvat.
mi v nejbližší budoucnosti dostalo pouení.
Pan Kropáek odešel pro barvy a
já
do
pi-
sárny. Navrátiv se v poledne, shledal jsem, kte-
pan Kropáek koní v kout
rak
tomu
„gruntýrování", jak
mé pracovny
íkal.
Hledl jsem na podlahu ponkud Vypadala, jako by na maloval oblaka,
ak
A
bylo nestejné.
to
ponkud kiklav
byla
starostliv.
pan Kropáek byl na-
ní
žlutá.
Vzpomnl
barva
jsem
si,
podobný odstín vídaJ v nodinách, kde mli malé dtiky. Nkdy na podlaze, nkdy jinde.
že jsem
Pronesl jsem kulére,
se
ale
taky o
jisté
pochybnosti nejen o této
tch
Pan Kropáek
oblacích.
zahledl na podlahu, elo jeho se
vyjasnilo se však zase a
„To stejn
s
jeho
se všecko vyrovná.
pije.
rt
Mkká
svraštilo,
splynulo:
podlaha ne-
Parkety by byly lepší."
S tím jsem v duchu souhlasil. Zatím pan Kropáek dokonil pn^ní nátr a poznamenav, že to nechá zaschnout a že odpoledne pijde, aby to „petáh" povrchu, odešel
k
jsem
pišel
,,
dom
až veer,
i
jsem,
za tmy,
nebo
skoro
za
pi svtle nebylo lze rozeznati, jak je petáhnuto". Ostatn až zejtra nastávala vc
noci,
to
obdu. Co vše dlal odpoledne, nevdl a
hlavní,
leštní.
Jen
jsem
uslyšel,
že
pan Kro-
128
páek
naídil, ,aby se na noc v pokoji
dobe
za-
pro zaschnutí.
topilo,
Ráno jsem ovšem vidl, co na podlaze piDruhý nátr. Ale pipadal-li první jako vtrem rozházená oblaka, zdála se mi nyní podlaha jako mramorová a sice velmi divoce mra-
mn
bylo.
morová.
I
I
vykával jsem v pochybách mistra Kro-
páka
a rozmaru 'nikterak mi nepidala poznámka
manželina, že jen
—
tak,
jsme
'snad
byla podlaha
že
to
radj mli nechat
aspo
stejná.
—
Upozornil jsem 'mistra leštie na rzné vrstvení barvy, jakož
i
když pišel na nepí-
jemnou její žlu. Hledl na své dílo jaksi rozpait, jak se mi zdálo, a po chvíli ekl: ,,No, vážnosti, tomu by se pomohlo, kdyby to mohlo být tmavší. To se všechno pikreje. Ale já chtl udlat pokoj veselý, vzal jsem na to svtlo."
)
„Miste, udlejte to tmavší. Tohle píchá tro-
chu do ,,To
oí si
a ta
teda
Kropáek,
vídal ,,
Položte
Martin
naež
ji,
nestejnost mne netší." musím pinést jiný hrnec," po-
miste," pobídl jsem ho.
Kropáek
zase mazal
pldruhého
dne,
ekl, že ,,už zejtra bude viksovat".
Podíval jsem vání" a mysl arci
položím tmavší barvu."
,,a
temnjší,
se
na dokonené ,,gruntýro-
má se jaksi zachmuila. Bylo mnohem temnjší, ba vypadalo
to to.
_J
by to namazal hovzí krví. Moje jindy pracovna zdála se mi te, jako by se
jako
vlídná
byla o loket propadla. ,,Milý miste," ekl jsem znepokojen, zstane? Takhle tmavorudé?"
—
,,Cha
to
,,to
tak
prokoukne, až na to pitlaím
kartele."
Bylo pátého dne, když konen mistr Martin Kropáek dohotovil svoji malbu. Díval jsem 3e na to se svšenou hlavou a spoinul jsem pak
vyítavým pohledem na panu Kropákovi, který nad §vým dílem se založenýma rukama, jako zhlížel. by se y
stál
nm
„Miste sousede," povídám, neuspokojil jste zcela. Doufal jsem, že to bude vypadat ji,,
mne nak
—
.
.
." .
Nebo podlaha
komnata moje vypadala te jako sklep temn a špinav rudá strašila pímo.
Pipadly mi bezdky ony ponuré sín na
pe-
starých hradech a zámcích, kde bývali páni
padáni a vraždni. ,Pomnl jsem, že na takovou
tmavou, zloinem dýšící podlahu
padený
a skolený yaldštýn,
klesl
taková
že
pe-
asi
podlaha
se na krále Dunkana v ložnici hradu Makbetova, do ,níž jej úkladný hostitel zavedl, že na takové podlaze pecházel v nepístupném žalái svém ,a trávil zoufalý život onen tajemný
rozzívla
vze I.
škraboškou mi pipadlo a již jsem se vmýšlel
se železnou
Vše
to
Herrmann, Páté pes deváté.
.
.
.
9
130
V stísnnost a ustrašenost, jaké budu podléhati v
erném
Xropáek
Ale Martin
jen a
veer
.tomto pokoji za
zdálo
stál
a za nocí.
spoko-
zcela
tu
že ,ho dovršené jeho dílo na-
se,
pluje zálibou. „Co pak jsem vám dlužen .
„Ctyry
zlaté
?" otázal jsem se.
odpovídal
padesát/'
Kropáek
bez ostychu a dodával: „To bylo náké barvy."
Zmocnila se ,mne nevýslovná vše
trpkost.
ješt ,tyry zlaté padesát krejcar!
Za
to
Ale co
by chtl pak za vyleštní žofínského sálu? A tu hudlaským již jsem ;se nezdržel a podráždn zpaškudním podlahy a neskromným požadav-
kem
Kropáka:
jeho, ptázal jsem se
miste, už
„P;oslyšte,
nco
jste
nkdy nkde
taky
viksoval?"
A
jsem,
myslil
že se touto jízlivou
ironií
odpovdl „No neviksoval. Já nejsem žádný vyKropáek
zalkne.
Ale
uený
viksr!"
zcela
klidn
všem ertm," rozkikl jsem se, kterak se mžete opovážit povsit si na krám tabulku! Což pak nejste vy Martin Kropáek?" ,,Ale
ke
,,
„Já
odpovídal klidn
vážnosti,"
ne,
mistr
Matj, Matj — Martin byl mne bydlel, ale ped msícem jsme
Kropáek. „Já jsem bratr
—
on u
ho pochovali
,
—
uhnal
si
z toho
posloužil. Já
tohle žádný
,to
te
za
kumšt není
nj vezmu ." .
.
prášení
pi
— tak jsem — mj bože,
viksování oubyt. ,No ale když pišli
131
„Ne, tohle ne!" Ani sám nechápu, že
se tehda
neudala v krva-
vém tom pokoji vražda. Poznamenávám na Jíonec, že jsem mistru Matji Kropákovi ,nedal žádného „Díkvzdání" a doporuení do novin. Ale podlahy jsem
byl
Ne
užil.
Dkladn Matj Kropáek
a ne
natíral
pibil.
m^
—
ji
vyšlapat.
jako by to
Nár. Listy v íjnu 1893.
V Dan ^
deští.
profesor Kížala ubíral se v hlubokém za-
myšlení Spálenou
ulicí
a
práv zatáel
clo
Purkyovy, když mu nad hlavou zadunlo. Byla to silná rána do jeho tvrdého klobouku, a
ulice
štstí, že ,,hlavokry'
pán
profesorv byl pevn
vražen do ela. Jinak by se byl skutálel té
ho
hlavy, a
víš-li,
se
za
ním
mu
na kterou stranu se
ká-li se
ulicemi nestydatý
vítr,
s
ctihodné
veer, nezamanulo, a vzte-
pak,
je-li
jako když se všichni
erti žení. Však se tak dost povážliv zakolísal
na obsažná lebce, která
již dávno se nehonosila zdobou vlasovou, že se pan profesor honem chytl za stechu a znova klobouk na hlavu
nejhustší
pchoval.
'
,
Zárove
však podíval se
zuiv
na nešiku,
jehož deštníku nárazem byl z vážného pemítání vyrušen, a
se
již
se jako dravci spár
—
lice
an poznal, záležeti
s
napáhla jeho levice a zaala do svrchníku mladíka, jemuž
kým
se to srazil
—
zdálo se ve-
na tom, aby co nejrychleji kolem
pana profesora proklouzl.
133
—
Mikulo to jste vy zteštnec!" hovoil profesor nevrle. ,,Hle,
se,
hle,
—
ten starý
„Podívejte
co vyvádíte! Jedete jako splašený a kdo
/dali jste
mn
mn
oko vypíchnout, kdyby
také
drátu
zloeeného vašeho
níže!
Pro
boudu?" Rate ,,
pak
odpustit,
zasáhl
byl
sebou
nosíte
tu
pane profesore," mluvil mla-
který v rozpacích
dík,
nad
vlastn
jste
konec
hrotitý
deštníku
ví,
mohl
neprorazil klobouk. Ale
zapomnl
pozdravit,
,,ale
prší ..." ,,Za
prvé máte choditi tak
moude,
abyste
nemusil nikoho prositi za odpuštní pro zbrklou srážku," hovoil pedanticky profesor,
vlastn neprší.
,,a
po druhé
Nebo tchto nkolik nepatrných
nemžete dvodn nazývati deštm], a krom je znaný vítr, tak že ani pršet nemže!" Aby pohnvaného profesora déle nedráždil,
kapek toho
zavel mladík deštník a hledl netrpliv do Spá-
kam zaboila ztepilá dívka, která dív podle nho, která však se od nho odtrhla v okamžiku, kdy byl panem profesorem popaden za kabát. Byl by ovšem bez okolk
lené ulice,
kráela
za
pádil zela
žala
ní,
avšak levá náprsnice svrchníku
v-
posud v hrsti profesorov. A profesor Kípokraoval nyní mrzut a kárav ,,
níku,
tsn
Neprší tedy a tím tohoto
chránidla
he,
ohrožujete klidné chodce.
pi rzných
že používaje dešt-
zchoulostivlých
píležitostech,
sosák,
ekl jsem vám všem že na
píklad
já
ze
134
zásady
nikdy deštníku nenosím zmokl jsem málokdy a nepatrn.
— V
a
vidíte,
nejhorším
pípad ukryjete se nkde na okamžik. Deštník pímo nebezpená, jak jste práv sám je vc i
dokázal,
nebo
konité a vynikající dráty
jeho
jako by byly vymyšleny na vy bodávání
oí
—
úraz pivodí nepohodlnou a odpornou nabuben inou. Uvažujte o tom Kam pak vlastn letíte, Mikulo?" a
dosti
ku podivu, že tak málo
se touto netvárnou,
—
!
—
Mikula
—
zdálo se
byí okamžik na roz-
pacích, ale náhle vyhrkl
„Jdu pro sestru do divadla." Stále drže levicí mladíka za kabát, sáhl pro-
fesor pravicí
po hodinkách a podíval
se
na
ci-
ferník.
,,Mohl jste
až
vyjíti
písn; „je neinn okount mluvil
.
teprv
za
pl
hodinu,
Mikulo,"
deváté. Budete kdesi
." .
Náhle se profesor rozpomenul. Vzpímil a promluvil ,,
Avšak, Mikulo,
vždy
vy
vbec nemáte po
osmé vycházetJ
Víte, že to studujícím
v této pohnuté
dob
Te a
se
písn:
." .
zakázáno
'
.
pohodil hlavou student, vypjal také prsa
odpovdl smle ,,Ano,
pane profesore, ale to platí pro gymnaode tí nedl zapsán na uni-
Já však jsem versit ..."
sisty.
135
Pan profesor Kížala pustil v tom okamžiku si na skipec (což vypadalo tak, jako by se chtl vzíti za nos), usmál se trochu rozpait a tónem zcela zmnným a skoro žertovným pronesl: kabát Mikulv, sáhl
„Koukejte, koukejte, Mikulo, jak
lovk
roztržit.
Ale
myslím! Vskutku, vy Mikulo, na zdar
—
oka!"
proto,
to
že
mže
na
vás
být stále
No dobe,
jste
na fakult.
ale
nevypíchnte
nikomu
'
Mikula vysekl poklonu a
již
se
hnal
ulicí
aby dohonil dívku, od níž byl tak neoekávan odtržen. A profesor Kížala vážn k Perštýnu,
kráel
hovoe
dále,
k
sob
v
myšlenkách
asi
takto
„Nepopíratelno, že Mikula je týmž starým zteštncem, jako býval na gymnasiu. Neml by nositi deštníku, neumje s ním zacházet. Zdá se mi dále býti pochybno, že jde pro sestru do divadla. Je píliš asn, a spíše pravdpodobno, že se honí za holkami, aby se jim mohl nabízeti s
deštníkem.
vztahovati
Djí
i
se takové vci.
Konen
však
veerního vycházení ml k universitánm. Medle je rozum-
by
je jisto, že
se zákaz
o
njší a usedlejší mladík, který se dal práv zapsati na universitu, než byl ped prázdninami? štstí pro nj, že nám již nepodléhá. Byl bych jej potáhl k zodpovídání do konference. Mládež musí býti držána na uzd!"
Ostatn
130
A
po nkolika krocích vzpomnl pan pro-
fesor zase na
hlasn ,,
déš
a
tentokráte myslil
již
polo-
hodn bruiv:
la
Nesmysl, že prší! Tomuto se íká krápání,
kteréž nestojí ani za otevení deštníku,
bychom
Avšak toto krápání dlouho nepotrvá a potrvati nemže, nebo když jsem dnes v poledne pohlédl na aneroid, shledal jsem, že rafie tíhne víc a více na právo, naznaovala již sedm
jej
i
nosili.
set padesát šest, a vybírá se tedy
S
touto
utšující
." .
.
myšlenkou vstoupil
pan
prchodního domu Mšanské besedy, vedoucího na Jungmannovu tídu, kam však se prozatím nedostal. Uinil jen tyry dlouhé kroky a vstoupil do pízemní restauraní místnosti, kde mu hned u dveí vysekl vrchní íšník pan Balda hlubokou poklonu a s vážným výrazem kterýž u tohoto ganymeda vždy peprofesor Kížala do
—
kvapuje a v dobrý rozmar pravicí za
naláduje
—
kynul
sklenné pažení.
„Já vím, já vím,"
pokyvoval pan profesor,
který se nerad dával upozorovati. „Já vím, kde sedí ..."
Totiž spolenstka,
s
níž
si
tu dal
dnes pan
profesor dostaveníko.
Kráel rozvážn místností, nehled v právo v levo, a zmizel za pepážkou.
137
Bylo po plnoci, když se spolenstka
pán
do pipraven domovník besední, mode uniformovaný, aby posledním hostm otevel vrata, která se o plnoci zamykají. profesorova
vzchopila a
prjezdu, kde
Dali
si
stál
vyšla
restaurace
z
již
otevít vrata nejbližší, do Vladislavské
a když vystoupili, otásli se v sychravém
ulice,
vzduchu.
Nebe bylo rala.
A ,,
zataženo, ani
hvzdika nemžou-
vítr fiel.
Nebýti toho vtru, myslil bych, že bude
znamenit
pršet,"
pronesl jeden
kolleg
z
pán
profesorových.
Nebude," namítl rozhodn profesor Kížala. Zkoumal jsem v poledne aneroid vystupoval." ,,
,,
Ale
—
„Ano, v poledne," znl první hlas. ,,Mj do veera mi znan klesl, o dvacet
také. mili-
metr." Pan Kížala potásl nebe, upjal kabát,
hlavou,
podíval se na
naež podával soustolovníkm
ruku.
„Nemáte první
hlas,
deštník,
„nechcete
—
kollego,"
mj?
se pak na Vino-
ozýval
Jdete až
já jsem tuhle za rohem doma..." Pan profesor Kížala zavrtl hlavou. „Ze zásady deštníku nenosím. Dkuji." „To je mi deštník milejší než taková mokrá
hrady
zásada!" dovolil nejmladší
len
si
zažertovati malý,
spolenosti.
tlustý
pán,
138
Profesor Kížala neuznal za dobré odpovdti na tento vodnatý vtip. Vyhrnul límec svrchi
kížem do rukáv a jechal ulicí vzhru, obešel masné krámy, peVodikovou ulicí do ulice Hopfenštokovy
níku, vrazil ruce
Vladislavskou razil
a
po nkolika zatákách
ocitl se
v
Žitné.
Stupal staten, ale nepohoda kvaila rychleji.
U Smeek
dopadly
mu
na klobouk první veliké
krpje, u Krakovské ulice seznal nepochybn, že poíná upímn pršet, ale když se octl na rozhraní Prahy a Vinohrad, zahrnul
pímo se,
že všechna ta
voda chce
se
zuivý,
vylejt
na pro-
mu
byla zá-
jehož zásada protideštníková
fesora, štitou
jej
vzteklý lijavec. Kolkolem bylo pusto, zdálo
pevelice chatrnou.
V
tom okamžiku práv došel k domu, jehož zapuštna a ped nimi klenul se prostorný portál jako kaplika. Skokem octl se v té kaplice, v suchu, sám ovšem již valn namoený. A nevrle hledl do dešt, do nhož plynové svítilny kaln blikaly. vrata byla hluboko
Nestál ani minutku, když se ozvaly od Prahy
míící rovnž k Vinoženština,,, osoba kvapící vzhru. Ladná postavika, s podkasanými vysoko suknmi, tepající zlostn tvrdými podpatky dlažbu, klobouek pikrytý šátkem. Již již by byla
spšné hradm. A již
drobné,
kroky,
se
objevila
—
pelétla mimo, ale náhle, zpozorovavši kapliku, jediný v té pustot útulek, rychlým obratem do
139
A
ní vklouzla.
nepozorujíc hned, že není sama,
jadrn zazloeila: ,,
'
Zatracené svinstvo!"
V podobné rozhoení
výraz
prominul by
situaci i
dám
ženština byla bez deštníku a skoro
dámy
promoklá. Však také rodin
podobný
se
Nebo
z nejlepší rodiny. již
na kži
z lepších a nejlepších
Arci ne ve spolenosti.
klejí.
A
ješt nepozorujíc, že není sama, chopila se sukní a zatepetala jimi vysoko, vytásajíc tak vodu, pokud se vytásti dala. A pi tom tepetání zakmitaly se pod
Profesor žlutá
suknmi
rudé, ohnivé
v stínu, ale na
stál
záe protjší plynové
punošky.
punochy
svítilny.
padala
Profesor v tom
okamžiku nehledl do dešt. Vytrásši sukénky spustila je a te sala s klobouku šátek, kterým rovnž zatepala. Byl nasáklý jako houba, a jak jím ženština zapráskala,
stíklo
nco krpjí do
bezdky,
vaje
tlail
se
oblieje profesorova. Cou-
tsnji do
šustem na sebe upozornil. ,,
ština
Ježíši
—
tu je ješt
kouta,
a
tím
'
nkdo!"
ulekla se žen-
a spustivši ruku se šátkem hledla pronikav
do kouta. Profesor v rozpacích smekl:
„Dobrý veer, sleno." Zdvoilý pozdrav, hluboký, zvuný úmrný, výrazný, teba již ptatyrycetiletý ej, zarostlý nose,
hndými
který se
zaleskl,
hlas,
obli-
vousy, a zlatý skipec na vše
to
pouilo ženštinu,
140
pobudou, nýbrž
Že se nesetkala s nijakým
se sluš-
ným mužem. „Má
pronesla rychle,
vašnosti/'
úcta,
,,taky
nemáte deštník? To je svinstvo! To je dopuštní! A já mám nové šaty!" snížila lítostiv hlas. Deštník jsem pjila jednomu dennímu hostu já jsem v obchod, ve vinárn u Slavík, snad rate znáti ten šel, ostatní se ješt zdrželi, a te zavírali jsme o celou hodinu pozdji jsem sama zmokla. lovk chce prokázat ochotu a pak se sám utopí! je to denní host ,,
—
—
—
—
—
—
A
nové šaty! Nebudou-li zkaženy! Rate vdt, vašnosti, kde to je u Slavík, je-liž pravda? ." vlastn je to už Skoápka Na Perštýn
—
.
.
„Bohužel, nevím," pronesl profesor, akoli
umioval, že nebude
byl
dky
si
Ale tak bez-
mluviti.
rnu to vyjelo.
Dívka mlela
chvíli, dívajíc se
jako by zkoumala, s
kým
Profesor hledl na dívka se živýma,
jest
ni
jí
na neznámého,
initi.
rovnž. Byla
to sliná
tmavýma oima, malého
nosíku,
pod ním ervené, plné, šavnaté rty, pod tmito bradika k ukousnutí. Z hndých vlas svítila rudá stužka jako ohe. ty
Spchem
a
deštm
byly
vlasy trochu pocuchány, líply se na spánky.
Profesor se
zadíval
na ty spánky a pipadalo
mu, že taková rozcuchanost
obyejn pvabná. Potom na ouško dívino
—
jest
po
pípad
se svezly jeho
ne-
zraky
ržové, prosvítavé ouško,
141
korálovou oikou ... A zase se vrátil na ty pocuchané vlasy na spánku, vlhké, lpící Jako by byla tušila, kudy profesor oima bloudí, zdvihla dívka ruku a uhlazovala si úes. Náhle však se obrátila k sousedu ,,Což vám, vašnosti, vám je hej, pánm! Na vás toho mnoho nezmokne! I te je vám hej!
s
.
Tamhle pár krok tam
žete
jít,
—
uschnete tam
Tam
chce dlouho.
mají
— —
oteveno
Demínova kavárna
je
si
— m-
prší jak
až do tí hodin
ekl profesor. kdo ho znal,
,,To je pravda,"
Neekl mnoho,
a
a pak
nkdy
.
tomu by Pan profeser vyhýbal se hovoru s neznámými. Skoro sám se divil, že z nho dívka aspo slovo odpovdi vypáí. Arci, byla to neobyejná situace, která sbližovala ponkud, se byl
ale
i
podivil.
hodina
a byla skoro
s
plnoci.
co já?" pokraovala dívka horliv, na-
,,Ale
klánjíc se k profesoru luzným poprsím. „Také
bych
nestála na dešti a v
tu
kavárny
nemohu
.
vdky ,,
zdi,
ale já
do
.
'„Ovšem, ovšem,"
na se ke
—
zim
."
pisvdoval
jako by couval
profesor, tisk-
ped
blížícími se
dívinými.
Aspo
skoro
sama tam nemohu," dodala dívka
hnviv,
,,když
pro
mne
bratr
nepišel."
Kížala hledl do dešt a hlavou kmitla myšlenka o postavení ženy ve spo-
'Profesor se
mu
lenosti.
Obíral
se
se
zálibou
tím
pedmtem.
142
[Dívka pehlížela
v
svj odv,
poádku, a pojednou
fesorovi
jakž .takž
je-li
rozhodn k pro-
:
„A mohlo
se obrátila
co tady, vašnosti, trvat
budeme
Pojme
hodinu!
stát!
To by
spolu do té De^
minky!" Skoro se ulekl profesor Kížala. Jaký to nápad On, profesor, vdovec, dbalý úzkostliv povsti své, do kavárny se sklepnicí! A hlas jeho znl skoro nevrle, když odpovídal: /Nechodím do kaváren, sleno, zejména !
i,
v noci ..." také ne, vašnosti
,,Já
— mám
se vyspala. Ale tohle je zcela jiný
—
co dlat, abych
pád
—
—
buto
zmoknu na anebo dom hadr, v lnových šatech bydlím až u Nuselských schod Pojte, vašnosti." „Sleno, nepjdu !" odpovídal profesor chraptiv a hledl do ulice, zda by neml uniknouti. Avšak nebe, jako by tušilo jeho úmysl a chtlo jej pekaziti, vylévalo nové spousty vody na zde hodinu civt
.
.
—
.
dlažbu. Jen se prášilo.
pivka postehla ve zvuku profesorov zdrási je po svém rozumu, pro-
hání, ale vykládajíc
nesla skoro uražena:
„Stydt za
to,
se
za
dve
mne
—
nemusíte,
vašnosti.
Já
žádná ulinice! Nemohu že nejsem z rodiny, abych jen chodila na
jsem slušné
procházku a do divadla. Musím se lépe být íšnicí a v solidnosti, než
živit.
—
A
je
143
vzdorn do ulice. by mlením její domnnku
jNedomluvila. Zadívala se
Profesor
že
cítil,
by
jen potvrdil a tím že
hodnu,
ale
—
„Je
to
várn. Je tam
ne-
za
vás
dom —
spchám
nedostanete, vasnosti," na-
a
dívka,
jedno,
promluvil.
I
"
dom
„Takhle se zase
—
prominete
nechci se zdržet
vázala
ublížil.
jí
sleno, nepokládám
„Mýlíte se
ješt trochu zde nebo
stojíte-li
aspo
teplo
podráždn. v ka-
sedíte-li
." .
.
Aby peal
Profesorovi už bylo horko dost. vše vyjednávání, uchýlil se ke
lži:
."
„Odpuste, sleno, byl jsem už v kavárn ,,To nic
nedlá,
„Už jsem
pil
mj vše,
.
.
bože, vypijete likér ..."
kávu
i
pro-
lhal
likér,"
fesor dále. ,,Ale
tak to necháte
vasnosti!"
stát,
hala dívka pibližujíc se k profesorovi,
pidávala vypiju
tepla.
sama
„Nebo
dáte
dva aje
pomá-
ímž mu
—
já
Kížala byl v nejvyšší nesnázi. S nebe se crkotem,
je
..."
dlažba
již
opláknuté kameny jako by se cenily
nad jeho rozpaky
—
lilo
byla umyta jako zrcadlo,
výsmvn
a tu ho neodbytné
dve
drží v kleštích. Již
poal vyjednávati sám
nen ^
dovede
ji
tam a
s
sebou. Nu, ko-
jDak odejde.
Co na tom
zlého? Ale pro boha živého, aby tam byli známí, aby ho tam dokonce spatil nkterý jeho žák!
A nevda, kudy
z
pasti,
uchýlil se
opt
ke
lži.
144
,,
—
pomáhal
Sleno/'
—
bych, ale
ale vydal
—
jsem bez krejcaru '„Ježíš
hned?"
úzkých,
pochopíte
Marjá, vašnosti
zvolala dívka
z
si
—
vítzn.
šel
„víte,
jsem se nadobro z
penz
." .
to jste
.
nemoh' íci
vám
,,Což pak
chci
být na obtíž?" 'A
vyhrnuvši vrchní sukni, sáhla do kapsy
ve spodnice a podávala profesorovi tobolku
„Mám vždycky njakou zlatku u sebe! Vždy pijdu na diškereci ... Tu máte, vemte ji k sosi Chci se a posedíme, až pestane pršet také jednou dát obsloužit ..." Profesorovi sklesly ruce. Ješt toto! Co te? A náhle byl rozhodnut. Vmákl klobouk na hlavu a výraziv ze sebe: Sleno, musím dom, dobrou noc!'^ vyítil se z kapliky a skokem
b—
.
.
.
,,
—
ubíhal
vzhru
ješt v
k
Havlíkov tíd.
zaslechl,
náramném
kterak dívka spráskla ruce a
podivení, ale
zárove skoro opo-
vržliv zvolala:
pána boha
,,Pro
—
to
jsem
jaktživa ne-
vidla!"
A a crkot
pak
slyšel jen plácání
potk
„To jsem
vedle
mu
a
——
také jakživ nevidl!" vrel k
ubíhaje a pidržuje
kama, aby
dešt, hvízdání vtru
chodník
si
límec svrchníku
sob,
obma
ru-
nezatékalo za krk.
I
-Druhý den škole s
novým
objevil
se
profesor
Kížala ve
deštníkem, ,,gIoriovým", za
njž
145
dal
celých šest zlatek.
Píchylná íšnice pipra-
ho o jednu ze skálopevných zásad, ale pomohla mu k deštníku. Za nic na svt neuchýlil by se pan profesor a by by nyní do prjezdu nebo pod portál
\ila
—
pršely trakae.
I.
Herrmann, Páté pes deváté,
10
Nár. Listy v dubnu 1893.
Záhadný muž. (Ze zkušenosti starého mládence.)
Te
^
zahrádka, o
to ,lnne
dom,
nco
vtší
než
dla,
jež
udržuje ve starém, skoro strašidelném
který stojí v tsné, truchlivé ulici
Nového
msta pražského. Bylo to jediné vnadidlo, které mne lákalo, když jsem ped nkolika lety hledal a najímal
„Malí
nový
byt.
bit hodící téš
pro svobodné páni"
oznamovala tehda cedulka na dom, u nhož jsem stanul po tínedlním hledání. Byl to nápis dosti záhadný, ale domníval jsem se
po
že mu rozumím. Tedy malý byt, který pípad hodí pro svobodné pány. Dobrá!
se,
Hledal jsem takový byt. Jsem svoboden a
salon nepotebuji. Hádal jsem je
byt samostatný,
íká, a to
mn
na
„vlastní
práv vyhovovalo.
mnoho
z cedulky, že to
zavití",
Ml
jsem
jak
se
práv
tak dost protivného života podnájemnického.
147
domu a vlezl jsem do douchodb pod schody, oznaené ta-
Vstoupil jsem do
pte
v tmavé
bulkou s nápisem Domovník. Byl to švec. Jak jsem ho spatil, uhodl jsem,
eené
že on jest pisatelem
cedulky na vratech
domu. „Podíval bych se na ten malý byt, miste," ekl jsem bodrému muži, slušn jej pozdraviv. 'Zatím se podíval on na mne. Zmil mne od hlavy po paty a zdálo se, že mu jsem vhod. Nebo naladil vrásitý a mrzutý svj obliej co nejpívtivji a ekl: '„To vím, to je hezký kvartýrek! Do zahrady! Posavad tam bydlel jeden pan doktor a nebyl by šel pry, kdyby ho nebyli pesadili. Je
od soudu." ,,
Okážete mi
miste?"
co,
jej,
„No bodej že okážu!" pisvdil velikomysln domovník. ,,Musí se to okázat. Kdo pak by najímal na slepo!"
Potom
hvízdl mistr do
njaké
díry ješt tem-
njší, v níž chrastil kdosi nádobím.
Znamenalo
Z oné temné
díry ozvalo
to
patrn, že odchází.
se
chraptivé:
visícího
Jo,
hebu
na
—
k východu
jo!
—
mistr se chopil
klíe,
na pažení dveí, pokynul mi
a stupali jsme do
schod.
Schody byly jako do kurníku, což nine však nepekvapilo. Sbhal jsem v posledních tech ne-
dlích
tolik
obratnosti
a
rozliných jistoty
jako
schod,
že
akrobat.
jsem
Ve
nabyl
druhém
148
pate pedešel mne domovník do úzké, nízké, tmavé chodbiky, vrazil do ehosi klí, klí zaskípl a pede mnou rozevely se dvée do malé, strašidelné kuchyky. Z té vstoupil jsem do pokojíku
nemnohem
vtšího,
dvma
s
nízkými
okénky.
Domovník rozevel jedno
mávnuv
nich a
z
rukou ven, zvolal: ,,To je vyhlídka, co, vážnosti?
Domovník nadsazoval. Nebyla nýbrž zahrad ka. ,,To není u
našeho domu,
tamhle k tomu protjšímu.
ta
Do
zahrady!"
to
zahrada,
zahrada patí
nemže
Ale nikdy
být zastavna. Tenhle dvoreek
je náš, ty ostatní
kolem jsou sousedních domiu A mezi nimi ta zahrada. Co, to je vzduchu, to je istého po^
vtí!" Nesdílel jsem pepjaté nadšení domovníkovo, ale
celkem se
o byt do ulice
mn s
bytek
vným
s
okolím
hmotem
tjšky na dohmat, které jsou každého našeho hnutí. Je
líbil.
vnou
mn
Nestojím
a kikem,
s pro-
kontrolou
milejší
bydleti
do dvor nebo dokonce zahrad, co nejdále od protjších oken. 'Smluvil jsem s i
posluhu, kterou
domovníkem nájemné, jakož
má
obstarávati jeho žena, na-
aby vše bylo ist umyto a vysmejeno, a oznámil jsem, kdy se pisthuji. A odcházel jsem se srdcem uleheným. Tínedlní putování po pražských bytech pro svobodné pány
ídil jsem,
149
Konen
bylo skoneno.
as, snad na nkolik
zas
odpoinu na njaký
let.
jKdyž jsem ten skvostný byt najímal, bylo hezky na podzim, a když jsem se pisthoval, byla zima pede dvemi. Nedivil jsem se nijak,
již
že zahrádka není zelená, ale šedivá a místy
hndá.
Nikde traviky, nikde lístku. Bylo tam nkolik kaštan, jejichž listy dávno roznesli podzimní vtrové, a dva ti jasany, na nichž se tetelilo nco zhndlých, zkomoutlých lupen. Bylo tam také jako holé trní, nevím jakých, nkolik
k—
—
jednom kout opírala se o zídku schátralá, zouspuchelá besídka se šindelovou stíškou a v
—
besídka,
falá
která
snad vídala lepší asy,
ale
která trávila nyní poslední chvíle života v trud-
ném
rozjímání, kdy asi už a v které peci dojdou
vného odpoinku
prostydlé, bolavé,
ervotoivé
sloupky a trámce, rozviklané laové míženi a zkornatlý šindelový kryt. Mám soucit a úastenství s takovýmito zjevy minulosti; zdá se mi,
její
že
umjí
jako
mly
cítit
a myslit, že mají své vzpomínky,
své mládí.
'
Brzy jsem zvdl, že ten protjší domek se zahrádkou náleží staré pann, a za nedlouho
150
Spatil jsem také majitelku. Procházela se jedinou
pšinkou zahrádeky a jící
se z
ervena-
sbírala kaštany,
rozpukaných, zhndlých, špinavých
to-
bolek.
Byla to dokonale stará panna,
šedesáti-
asi
mi nevýslovn tesklivo, když jsem zalétl o pl století do minulosti a pomyslil si, kterak tato sestárlá bytost tkávala zahrádkou jako svží dvátko, plné života a radosti, plné nadjí do budoucnosti. Nebo jsem zvdl, že Bylo
letá.
domku tom a že jej zdpo rodiích. A napadala mne divná myšlenka, že ta stará panna a stará ta besídka jsou vlastn sestrami. Skuten se mi také zdálo, že stará panmajitelka narodila se v
dila
na,
zastavujíc se
chvílemi u
—
devné
zíceniny,
hovoí k besídce a v tom vyprahlém schátralém dev to divn skípalo a stenalo, jako by besídka odpovídala. Byly práv tehda ty smutné, skuivé podzimní vtry.
'Pekal jsem zimu a tšil jsem zahrádka zazelená.
A
tu
jednoho
se v zahrádce
jakými
dne
asn
muž njaký,
z
se,
kterak se
jara
objevil
starý, shrbený, s
n-
v rukou. Pišel z rána a brzy za ním vyšla do zahrádky paní domácí. Chodili sem tam, umlouvali se o nem, muž nástroji
151
hrábl
do pdy, hrábl do
tu
zem
do
Nemohl jsem
a
po
vrátil
zahrádce posud aneb zase,
v
díval se
vše to sledovat, musil jsem
kanceláe. Ale když jsem se
muž
onde,
ní
a hrabal pak dále.
hrabal,
obd, zase
byl
chodil
tam zaryl také rýem, vytrhl ji onde a tak
tu
—
jakou kovinu tuto, vytrhl
do
nšlo
to dále.
Tajemná
innost vyhlédnuv
kterak nejvyšší jasan
z
okna,
spatil
rána jsem,
Byl podíznut. Skoro
leží.
O
Z
trvala ti dny.
tato
tvrtého dne,
mén! Do
mne bodlo
u srdce.
byl strom
rozezán, do veera díví odneseno. se, že bude náhradou vsazen
Ale
tšil
strom
poledne
jsem
jiný.
Pak jsem
V dubnu vily
strom
již
nespatil
mnohem pozdji
se,
zbylých
jasanech.
pustá, šedivá.
ten tajemný
muže
v zahrádce.
vyrazily na kaštanech pupence, roz-
Pda
vyskakovaly
Nikde traviky.
muž? Pro
listy
na
zahrádky však zstala
Pro
ji
pekopával
ryl?
zelen na stromech a pozdji na kíkách bylo vše. Pod nimi všady erno. A erná besídka. Táhnou se po ní sice tenká zstala ramínka psího vína, ale to nemá patrn koen. pupeneku. Ani lístku nikde nevyrazilo, ani Planá ta réva jest odumelá, snad již po léta. Šlahouny její dávno zernaly. A v té opuštné, šedavé zahrádce, pod stromy se skrovným, neduživým listovím, procházela Trochu
i
té
152
se
asem
paní
domácí,
panna,
stará
a
za
ní,
krokem stejn odmeným, valil se vždy pejsek, druhý a poslední len rodiny, bachratý, místy olysalý,
trudnomyslný.
Uplynul
rok, nastalo zase jaro.
Zase pišel do zahrádky shrbený ten staec
od loska,
s
njakou motykou
a hrabal, vybíral
ke
nco
z rozryté
a
rýem, kopal
pdy,
obhlížel
stromy, a než tak obešel celou zahrádku,
i
uplynuly zase ti dny. dne, vrátiv se
dom
A
veeru toho tetího
k
ješt za svtla, shledal jsem,
že poražen druhý jasan. Poražen, rozezán, od-
—
a krom tohp zchudla zahrádka o njaké kovisko.
nesen
Toho
mén
léta
než loni
bylo zeleného
—
listí
další
v zahrádce ješt
a dole ani traviky.
Ale ani letošní, ani ten loský poražený
ja-
san nenahražen jiným stromem. Truchliv trely pah^'ly
zniených
strom
žluté jejich maso, kde byl
a
pe
znenáhla
uíznut
zernalo '
Bydlím na šestý rok v onom byt s vyhlídkou „do zahrady". Každého jara pxnchází záhadný muž se svým zahradnickým náiním, každého jara ryje a pekopává, mlelivý, shrbený nad
153
prací svojí,
vybírá cosi
z
pdy, každého
jara
podezává nkterý odumelý nebo odumírající strom, zahrádka chudne a erná víc a více, besídka je vždy zhroucenjší.
po dva dny šourá se ubohou zahrádekou, krok za krokem,
Je zase jaro a již zase
muž
ten
kope a kope, ryje a
ryje,
klestí
a vyhazuje, ale
Pro
kope a ryje? Snad proto, aby hluboko zahrabal a navždy pochoval semínka, která man tam zanesl vítr odjinud? Nerozumím tomu, trím již na šestý rok ped nerozešitelnou záhadou. A jak hledím na zbývající ty ti stromy v za-
nic nezasívá, nic nesází.
hrádce,
poslední
ti
stromy,
vzmáhá
se
ob
pocit. Který z nich padne letos v neúprosného, záhadného muže? Tohoto mu-
tesklivý pile že,
mne
z
jehož poínání
zahradník nebo
nemohu uhodnouti,
deva?
Který to bude?
je-li
to
Nár. Listy v ervenci 1893.
Malíková finanní operace.
Dylo
v lét, za
^*—' zela
asného dopldne, a nadcház pedmstských arén
zkouška v jedné
po
památky a která do kterési kolny stavitelské, když musila ustoupiti regulanímu plánu, rostoucí inžák a projektovaným njakým budovám veejným, které se pak na jejím míst vy vršily. Kdybyste tuze peliv prohlíželi' pražských,
dávno
které
není
složila chatrné své
již
kosti
ad
lešení
na
rzných
staveništích, ješt byste poznali
nebožky arény, na hrubo sbité kramlemi. Druhdy chvla se ta prkna a ty sloupce hlaholem s jevišt a potleskem a voláním v hledišti te stenají pod kroeji zedník a podava, kteí na vyvážejí maltu a cihly. A kopozstatky
té
—
n
nen,
až schátrají ty zbytky docela, budou roz-
ezány a
rozštípány
v prach a popel. Tak
Ale své
tehdáž
mla
a
v
pecích
promní
se
je se vší slávou.
nebožka aréna
skuten
slavné dny, a jeden z nich byl pipravován
155
onoho dopldne, kdy se vše chystalo ke zkoušce nové sensaní frašky francouzské, zpracované ovšem dle dkladného njakého pekladu nmeckého. Tak se zpracovávalo tehdy a tak se zpracovává dnes. Pekládají se tak asem kusy z norského. Je znám výteník, který pekládá z ínštiny, z žaponského, ze sanskrtu, z perštiny a turetiny a vyrábí celé anthologie. Vzácný duch universální a nepotebuje k tomu skuten nic jiného než adu ervenavých sva-
—
i
i
—
zek
„Universálky".
V
orkestru
fraška se
zpvy
—
byla to sedl již kapelník pod vytaženou oponou pe-
—
šlapoval režisér, na jevišti a za kulisami
rojili
se
hnviv
pecházel editel. Hnviv proto, že po pedstaviteli hlavní úlohy nebylo posud ani vidu, ani slechu. Proklatý Houžvika!" volal editel již po desáté a vždy zuivji do jevišt, ,,kde zase chodí! Ale já vím, co to je! Vera vypáil desítku zálohy a to nepijde, pokud s ní nebude úinkující a v parteru
'
,,
hotov!"
A když proklínaný Houžvika pes všecko zloeení nepicházel, rozkázal editel, aby jeho nkdo ,,markýroval", aby se zkoušelo nho. A potom se obrátil k jednomu lenu
úlohu bez
svého podniku ,,A
vy,
pane Malíku,
podíváte se k
melou."
^
nmu
budete tak laskav
a
po zkoušce, kde jím erti
156
Pan Malík pokývl hlavou a když bylo po vydal se po pání editelov k Houžvikovi, aby se podíval, „kde jím ti erti zkoušce,
melou".
a
k Houžvikovi,
Šel
doma
smutku. Houžvika
ho u velikém
našel
uvítal
jej
domníval, že ho
se
A
nenajde; ale našel.
truchlivou
s
kráel pak
ped ním
Malík na prahu se
dvou
židlích
a
zarazil.
prkn
na
otevel
dvée
svtnice.
Uprosted pokoje na
ležela
tchyn Houžvikovy. Byla
tváí,
kuchy,
všecek rozrušen, bledý. Otevel Malíkoví
mrtvola
—
mrtvola
dlouho neduživá, trpla záduchou, nervózou a ješt nkolika jinými neduhy. Vera veer se její stav velice zhoršil, dnes ráno ji ranila mrtvice, je na prkn. Vše již
Houžvika v krátkosti vypovdl Malíkoví., „Potš t bh, kolego," jal se tšiti Malík. „Ale konen musíme tam všichni ." „Já vím, já vím," odpovídal ztrápený Hou-
to
'
—
.
žvika. „Uleví se nám, to vím. Ale
—
termín
Kde
to ,,
prý
ti
te
k tomu vemu!"
a tohle
vemu! Kde
Vera
Malík.
inži
—
to
dal
.
— máme — funus!
desítku ..."
starý
ekl
^
„Kde pak je desítka!" zvolal Houžvika. „Už v horoucím pekle. Byl jsem víc dlužen do apatyky!
A
tohle k
„Ale tohle
Malík
již
je
tomu...!"
mimoádný pípad,"
zase docela lhostejn.
jako stvoeno.
Komu
pak
se
„To z nás
je
mluvil
na zálohu
podaí, aby
157
poheb
strojil
dá..."
tchyni.
Pjdeš na
starého
on
a
'
,,Ale nemohu ani z domu," naíkal já Houžvika. „Žena bžela na zadusí já ekám
—
—
truhláe
a to
tohle
víš,
všecko
je
ho-
za
tové ..."
A ,,
Houžvika Malíku
vrhl na Malíka.
náhle se
Malíku,
jménem, ekni na píští pines mi je.
mu
to
— —a
zlatých
aby
—
mn —
jdi
." .
—
—
„No, ano ale on mi dobe on mi neuví ..." bránil se Malík. Houžvika skoil do kuchyn.
„Tu máš
—
tady
—
pinesl z tiskárny
Malík
mým
editeli,
že prosím,
msíc tyrycet
dal
k
jdi
již
legovi ruku a
je
—
parte
vezmi to
s
je
práv
—
nedá
je
kluk
sebou ..."
nic neíkal. Složil parte, podal košel.
(
Za tvrt hodiny byl u editele. Chudák Houžvika ovšem nemohl pijít," hlásil mu. „Má smrtelný pád v rodin. Jeho ." tchyn mrtvice Prosí o njaké peníze ,,
—
.
editel se na také ,,
k
náležel
.
.
nj
onm,
.
nedviv kteí
.
podíval. Malík
stále
potebovali.
Visel" u editele nepetržit.
„Poslouchejte, Malíku,
vidl
jste
ji?"
Malík neodvtil, nýbrž vytáhl z kapsy parte, rozložil
a
podal
nejdraznjší.
editeli.
To
byla
odpov
158
„Opravdu,
opravdu/'
mluvil
editel.
„No
snad se Houžvika zrestauruje, až se z toho vzpamatuje."
í
„Ale Houžvika prosí o zálohu, nemá na poheb. Aspo o ty ryet zlatých prosí."
editel Malík se Šel,
To
ml
také srdce a za okamžik odcházel
tymi
desítkami.
šel
a ty desítky ho pálily v kapse.
—
penz! Tak lehce starý ješt nikdy nedal zálohu. Kdyby tak byly jeho! ertv Houžvika! je
—
Pochovává tchyni a vyrazí tyrycet zlatých jedním slovem. Funus! Kdyby tak byly jeho, ty tyry desítky, myslil a Malík vždy úsilnji. Vytáhl je, díval se na zas je opatrn zastril. A co pak mže státi funus tolik penz? pemítal dále. A by stál, musí to Houžvika zaplatit všechno najednou? Musí vbec platit? Jsou nebožka zde tak všelijaké dobroinné spolky zstat nemže. A ostatn, což kdyby editel nebyl dal? Co by Houžvika dlal? Myšlenky IMalíkovy peskoily na jiné pole. ,,Vida, .Houžviku má radš než m! Týden mu íkám o zálohu je jako kámen. Prý chci poád. To je pravda, ale také potebuju. Takév také chtjí. na peí neroste. Však na A vida, Houžvika! Jen pošle parte a má to. nemoh' si Ovšem, já mu to dobe vyjednal vybrat nikoho lepšího, kdo by mu vyrazil zálohu. Ctyrycítka! A já nic. To je pak tžká kolegia-
n
i
—
—
mn
mn
—
159
Co pak
mám
dlat falešné peníze? To ." aby tak zaveli by S hlavou svšenou kráel Malík dále a rojily se mu v ní samé desítky. Náhle stanul. ,,No; a kdybych ty desítky nedal Houžvikovi, co, pane editeli! Tak by musil dostat jiné a tyhlety no ty by se zapoítaly mn. Ostatn lita!
já
m
se starý podíval,
.
.
!
—
—
funus
je
pozejtí
až
—
to
mohu
si
roz-
myslit ..."
S touto myšlenkou došel práv k domu, na
nmž
visel
lákavý
štít:
ml
poledne. Malík
Plzeská pivnice. Zvonili žíze vrazil do doká.
—
hlad a
hospody. Houžvika se
'
pl hodin, dobe naobdvaný a vypiv plzeskou, mnil pan Malík první ze
Po tetí
ty
desítek.
Pešlo poledne, odpoledne,
schýlilo se k šesté
—
hodin Houžvika ekal, ekal, a nedokal se. Pes tu chvíli picházel nkdo s útem, chtl peníze, Houžvika vymýšlel již tisícátou výmluvu Kivdil mu, to víme. rozbhl k arén. Již bylo po hrálo. Pibhl tam bez dechu
a proklínal editele.
Konen
se
arén
se
v
kase,
|
a zastal editele u okénka pokladny, poítajícího tržbu. „Ježíš Marjá,
zálohu nedáte? pacích
—
ješt
pane
Vždy
mn
mn
tak vy tu jsem v strašných roz-
editeli, já
ze všeho
ume
i
žena!"
160
editel ustrnul. „Co, vy nemáte peníze?"
bych
,,Kde
je
Vždy
vzal!
jsem
vás
pro-
co k
vám
sil. ,,
Malík vám nic nedal?"
„Nevidl jsem ho od odešel."
chvíle,
,
„On vám
mn
jste
nedal tyrycet zlatých?"
— nic — nic!"
„Nic
„Vy
té
je
volal zoufale
poslal?"
Houžvika.
\
—
—
„To se ví tyry desítky a vy je nemáte tak je Malík ? Inu pro Krista pána zpronevil! Je tu Malík?" zahml na nejbližšího .
.
—
.
biletáe.
I
„Nebyl tu, dnes nehraje," znla odpov. „Pro Krista pána tedy je roznáší po svt. ." A jako by nco bylo šeptalo V tom pohlédl editel do dálky, k arén blížil se od Prahy Malík. Ale také Malík zoil editele, spatil Houžviku a uhodl, bží. Nezastavil se však, neobrátil se na útk, nýbrž volným krokem blížil se k arén a když došel, vypadal jako smrt. Byl jako ustrašen, jako by ho bylo potkalo neobyejné neštstí chtl pro-
—
mn
.
.
o
—
mluvit,
ale
zdálo
se,
že
nemže
ze sebe slova
vypraviti.
„Kam
jste dal
tyrycet zlatých?" zvolal roz-
ilený editel.
A
tu
Malík,
jako
by
se
byl
vzpamatoval,
tžce, stísnným hlasem ze sebe vynutil:
Kil
—
hrozný malér, pane editeli hrozný Ješt nikdy se mi to nestalo. A zrovna když mám tolik penz a když na tuhle kollega eká. Já je ztratil, od bo,,To. je
malér.
—
—
žího poledne editel se
n
—
—
hledám..."
je
jenom na okamžik. Na se na Malíka, vidl mrskl okem po jeho
zarazil, ale
pouhopouhý okamžik. Podíval
nm
—
nový nákrník vzely v nových rukavicích
— v prstech
držel Malík britanika sotva zapálené
a editel
na rukou
—
rozuml. Znal své
A te
vyskoil
obma
líka
spšn
rukama a
t,
j
en
Ma-
volal:
celých tyrycet zlatých
d v ace
Malíka.
z pokladny, chopil se
není pravda. Malíku, vy
,,To
—
pedobe
znal
lidi,
—
neztratil
jste
vy jste ztratil jen
poloviku
— de
t
j
m tch
e s e
druhých dvacet...!" Na s
to nebyl
Malík pipraven.
do kapsy,
ceptu. Beze slova sáhl
otevel
ji
a vytáhl
dv
V tobolce ml stíbrák diteli.
,,Ale
fy
dv
ekl malomysln. „No, já vám editel a
A
A
rozhodnost,
jakou to editel pronesl, pipravila
a
si
zase
kteréž podal
druhé desítky nemohu je
z kon-
tobolku,
na
dv
outu
dv
jiné.
nkdo
najdu," odpovídal
desítky
,,Já
pošle,
najít,"
vám
Houžvikovi je
najdu.
Herrmann, Páté pes deváté.
—
až bude mít fu-
nus..." I.
e-
ješt hrst drobných, zlatek a
bodav, podávaje
pidávaje k nim vás
desítky,
jej
vyal
11
162
A
již
se
zase skoro
usmíval,
duchapítomností, jíž zachránil z onch, které Mah'k „ztratil".
M
potšen
aspo dv
svojí
desítky
Nár. Listy v listopadu 189S.
Zmeškaná
výstava.
Zvláštní vc, že pokud je lovk mlád, nevšímá si hrub, kterak lidé kolem nho mrou. Slýchá sice zvonit umírákem, vídá smutná oznámení v erných rámcích, potkává na ulicích pohební prvody ale všechny dojmy z tchto zjev plynoucí mizejí rychle. Jsem mlád, jdu dále, svt budu žít, žít se na mne znova smje
—
—
Ale pojednou
A
je
,
to mládí daleko
.
za
vámi.
v jistých dnech zdá se vám, jako byste slyšeli
zaklepání na dvée, kteréž se potom zvuku otevrou, a beze zvuku, beze šustu beze vstoupí jimi cosi studeného, neviditelného, a pi-
tajemné
padá vám, jako by toho byla plná svtnice. Jako by se na vás nco dívalo, bez oí a pece sterými od stropu. zraky, ze všech kout, z podlahy To -není žádná adní ,nebou soudní návštva. Pichází bez uniformy a bez kordu, bez chocholu a 'bez akt. A je-li truchlivý, mlhavý listopad a nejste-li v dobré ten kladný lidojed i
—
—
Kvl
kži, díváte se vyjevenými zraky na to studené, nmé, a teba jste seveli víka, neunikáte tm
oím,
kterých tu není.
Tato návštva
—
to
Revise. Nevkroila do
je
druhu
zvláštního
svtnice, je ve vás a vy-
stupuje z vás, aby vás obhlédla. Pronikáte svými
zraky
lebku a
její
vidíte,
kterak se v prázdné té
dutin pevaluje jediná myšlenka:
jsi
A má-
zralý?
dosti síly vzchopiti se a upíti zraky
te-li
na pí-
ustupuje studený host. Zmýlil se na oka-
šeru,
mžik Není
— vkroil
do jiných dveí. Však zas pijde!
to poslední listopad.
Zdálo se mi, že u mne byla tato Revise, v tchto dnech, za blikavého jitra. Zavanula stusvtnicí, když jsem odložil ranní list, v nmž oznamováno, že v jediný den skonaly ti známé, populární osoby pražské.* Nemíváte divný pocit, zapadne-li náhle nkolik lidí, s nimiž jste se asto setkávali, jako by nyní byla ada na vás? Vzí to v tžkém tlaku vzduchu uplakaného podzimu? Je to úinkem choroby? Je to záchvat hypo-
den
chondrie?
Bylo mi tsno, úzko, musil jsem ven. s
Ale málo jsem se obveselil. Ochotný pítel, nímž jsem se po nkolika krocích setkal, oznaI
* ve
stedu 22. listopadu 1893 zemeli: velkobchodaje Vilém Stank, hostinský na „Vikárce" Josef Wiirfel a hostinský v dom banky „Prahy" Ignác nik, importér
Jezdinský.
165
moval mi novinu že také paní Nany se rozžehnala se svtem, že práv vera vypustila duši. :
Z
vás ovšem nikdo neznal paní Nany.
Ta
populárním osobnostem. To byla skromná, chudá vdova, ale uinný andl istoty. nenáležela
Tam nom
k
dole bydlela, pod Vyšehradem, v jed-
dom
výstavnjších
z
isouké
v
Podskalí,
v malé,
kuchyce, nebo pokojík pronají-
své
mala svobodným
pánm. A
bylo zásluhou po-
sledního jejího nájemníka, dobrého známého, že
jsem se
s ní
Navštvoval jsem ho ve
seznámil.
všech stanicích jeho mládeneckého života a nej-
mi líbil útulný ten pokojík, jejž najal u paní Nany, pokojík s vyhlídkou na Vltavu, na Petín a Košíské vrchy, v právo na dóm svatovítský a v levo skoro až tam ke Zlíchovu. na vyhlídku a jako jsem šasten dole v tch rušných ulicích zlaté, milované Prahy, tak lépe se
Stu
šasten jsem, pezírám-li a vidím-li
pes
n kus
její
stechy a komíny
zeleného, kus nebe a
velebných vží. Ani by
mne
adu
nemusil zavít do
mne
žaláe, aby mi vzal svobodu. Pipravil by
m
kdo by uvznil do svtnice do úzkého dvora, s protjškem vysokých, šedivých zdí. o
ni,
I
chodil jsem
kochal jeho
bych na
asto ku
pknou
chvíli
píteli,
abych
se po-
vyhlídkou, a bylo mi, jako
uprchl z velikého msta.
A
neby-
doma pítele, sedlo se mi dobe v chyce paní Nany. Tak jí íkalo celé okolí, lo-li
i
kutak
166
podnájemník její. Málokdo znal její volával jméno po muži. Rád jsem jí naslouchával. Nebreptala, jako breptávají druhdy staré kvartýrské, Zalétala nejastji ve svoji minulost, ve své mládí, vyprávla
ji
i
plynn
svoje
píhody
a
píhody
své rodiny, zcela
asem vyzníval její hovor a úvahy pímo biblicky. Z celé její postavy išelo kus sta-
vymelé, a
rého svta. Byl jubilejní výstavní rok a návštvy moje
Vždy
v Podskalí byly arci idší, ba velmi ídké.
každá volná chvíle pudila nás všechny na stranu
opanou, na
výstavišt, v ten
svt pímo pohád-
kový, který se tehda Praze otevel. Tak jen málo-
kdy zamíil jsem ku píbytku paní Nany. Paní Nany mívala vždy plné ruce práce. Ne chudoba a nedostatek ledaeho, ale nepoádek a
neistota byly
nepítelkyní valy
její
jí
nelad a
skrovný
nesnesitelný.
Byla
neuklidu. Staré
byt, ale jak se
celým svým zevnjškem!
Snad
úhlavní
vci naplo-
smály na hosta se
kdys
ožení
ženu sebe bohatší a by ml služebnictva ad, nikdy již nebude oddychovati v domácnosti tak spoádané, nikdy nebude se kolem nho lesknouti vše tak, nikdy neulehne na pítel, ale
lžko
by
i
vzal
tak chutné, blostné, nikdy nebude píti nádob tak kišálov blysknavých, jako u paní Nany. Její kuchyské nádobí devné bylo vždy vydrhnuto do blosti, jako by bylo ze slonoviny. Mdné obrue džberu a putny na vodu tpytily z
167
Nebylo smítka v pokoji a v kuza oknem, nebylo pavuinky
se jako ze zlata.
chyce nebo saziky
na stnách, nebylo prášku na kachlích kamen a plotny.
Dívával jsem se na
její
ruce,
nejsou-li
krvavý stálým tím a neúnavným
dením
dním. Byly
byly,
upraco-
mla
býti
bílé
—
jenom tvrdý
a
cí-
vány.
domácnstka by
,,Vaše
také
výstav," prohodil jsem k ní kdysi.
by se u
—
ní zastavilo
mnoho paniek
manžel, kteí by na
se zalíbením
Paní ,,To
a se
Nany je
—
život
—
ani
a ješt více
." .
samolib. tu
to,"
skromn. „Kdybych toho nemla bych
na
Myslím, že
malý div hledli
ten
závistí.
se usmála
mj
,,
odpovdla
mít,
nechtla
na živu být."
A
hned pak byla duchem ve výstav. pkné, jak je v novinách? Jsou tam takové vci? Nevidlo se to ješt nikdy?" „Ne v Praze ne. Tu to máme po prvé." A paní Nany naslouchala pak našemu vy„Je to tak
—
pravování a
lícení,
mému
a
pítelovu,
jímž
si
doplovala zprávy novináské, které nkdy ítala, pokud jí as dovoloval. A naše vypravování patrn na ni psobilo živji, obraznji, než mrtvé tení. Její tvá se rozjasovala, její oi nabývaly lesku, a byly chvíle, kdy isem postehoval, že jí vlhnou. Oddychovala mocn a když jsme skonili svoji pednášku, pokyvovala hlavou a íkávala lítostiv:
168
^
toho se ml dokat .,Mj bože, mj bože Ten by se byl radoval a tšil z takové slávy a cti, jaké se Cechové domohli!"
nebožtík.
Rozumí tlem duší,
se,
vila
že byla paní
ale byl to
i
Nany
také
eškou
výraz skromnosti, že mlu-
o Ceších v tetí osob. Byla by se ostýchala
nebo
íci ,,m y",
usuzovala, že ona v
tom nemá
zásluhy pražádné, že ona se nesmí poítati k
kdož ten veejný
tm,
ídí a vedou, zkrátka, že náramný je rozdíl mezi ní, eškou, a mezi tmi ostatními Cechy, o nichž se mluví v novinách, v život, v politice. Vyplývalo to také z pocitu její osamocenosti. Kdož na ni poítá, na starou život
opuštnou vdovu? Cím ona mže prospti tm Cechm, tomu ešství? A proto íkala vždy ti Cechové" a marné byly výklady, že také ona je souástkou toho všeho, emu íkáme eské. ,,
„Kdež
To
pak, já
býval
její
nemohoucná
vývod.
Ale pokaždé, když byla ila
ji
stará ženština!"
e
„Však jen až budu mít po tam také podívám, za most, na se
o výstav, kon-
paní Nany:
tším
—
já
se
tším
!
chvíli,
to
Jen že
však se
eldorádo. Já
te
,
—
poád
plné ruce práce, a domácí páni také chtjí míti své,"
Paní
Nany
totiž
krom své domácnstky pi-
sluhovala u domácích
hospodyní.
pán, kde
byla poloviní
lf)í^
—
,,A také to pospravit na sebe musím, abych tam nedlala neest. Je tam poád samý svátek, jak je v novinách. Nu, jim požehnej a jenom nedej ohe a blesk. Je prý to všechno
bh
ze železa a ze
deva
Staly
pozdji
z nich
se
nenadálé
nedlích
lét srpnovém. se
A
uzdravovala a
— úadník velikého — odejeti z Prahy na
musil pítel
vodu
První bylo
n-
když po již
chodila,
obchodního záobchodní cestu. jeho oborem tentokráte delší
Cestování nebylo sice však musil
Ob
náhody.
Nany ochuravla. To
byla, že paní
ješt v plném kolika
..."
tyto
zastoupiti
—
onemocnlého soudruha.
náhody perušily moje návštvy.
i
v podzimku a peklopila se první když jsem dostal lístek, že se pítel vrátil. A tak jednoho dne, použiv prázdného odpldne, vybral jsem se k nmu. Byl doma sám. Bylo
polovice
„Kde .,
od z
již
íjna,
je
paní
Nany?"
táži se.
Nevím. Odešla díve, než jsem se a z kavárny. Teprv týden, co
obda
vrátil
mže
domu." Hovoili jsme, slunce
se schylovalo, a
nebylo
devné
schody zastenaly pod tžkými kroky. Brzy potom otevely se dvée a do kuchyky vstoupila paní Nany. Byla udýchána, ervená, a vypadala njak zaražená.
daleko do šera, když
;
Pozdravil jsem
ji
a hned jsem se
tázal:
170
„Z procházky,
z procházky, paní
Nany? Kde
chodila?"
jste
Paní Nany hledla na mne okamžik upen, pojednou zaškubalo jí to koutky úst, z oí jí vyhrkly slzy, a paní Nany, dopadajíc tžce na v nejvyšší
nejbližší židli, zvolala
„Vždy
oni to už zaveli, pane!
veli a nepustili to
lítosti:
mne tam! Všechno
Oni
to za-
pry!
je
Já
!"
nespatila
.
.
.
Nový výbuch pláe
udusil
Hledli jsme na sebe
s
další slova.
jí
pítelem,
nerozum-
jíce.
Paní
Nany
stkala
do
naež
šátku,
pozvedši
hlavu a seznavši, že nechápeme, dodávala:
„Výstavu zaveli
— mj
pane bože
—
a já
zmeškala!"
ji
Ano, paní Nany
Bylo
zmeškala.
ji
totiž
21. íjna.
*
Dlouho šlení,
se neupokojila paní
Tšili jsme
ji
stavu, v týchž *
a
Nany
že zmeškala výstavu, trudilo
Nechápala
ji
a
pomy-
pedlouho.
pozdji, že uvidí brzy jinou vý-
budovách, výstavu národopisnou.
pedn,
krom toho dodávala:
jaká že to '
bude
výstava,
171
„Ba ne, už neuvidím nic. Jsem na takové nieho se nedokám. Tak! nešastné planet !" ale tak jsem se na to tšila
—
—
.
A
.
.
skuten, ubohá paní Nany nedokala
se.
Nár. Listy v listopadu 7893.
Památky,
Vzpomínáim
s
úctou na mistra Karafiáta, dáv-
no zemelého, ostatn již za života zapadlého a zapomenutého. Zapadlého a zapomenutého vlastní skromností. Nebyl prost ctižádosti, avšak ta sahala jen po hranice jeho dílny. Mluviti pochybností o jeho umní, dotknouti ,se nešetrn jeho výrobku nesml [nikdo. Urazil ho na smrt, kdo se toho dopustil, a nikdy již nezískal jeho ;d úvry a pátelství. Ale po sláv veejné, po uznání svta mistr Karafiát nedychtil. s
Byl jsem tehdáž pomocníkem v galanterním
závod
mn prosti
vsí
T.,
šlechetných dvou
dva vzorové
vzácní rostli
muž, kteí než pouhými chefy. Byli nabubelosti a vypínavosti, byli to
bratí
byli spíše páteli
také
z
mialých,
zapomíniajících
závod
toho.
lidí,
vdomých si, že zaátk a
skrovných
Dv
léta prožitá
vyne-
v jejich
k nejlepším, nejjasnjším movšeho mého „servírování". Bohužel, je kryje dávno chladný hrob.
mentm
náležejí
i
73
Tehdáž seznámil jsem
pvodn
fiátem. Byl
kvt
a
láce
pdu
více
fotogrlafie
neztratil
ným Vcikám
K
s
mistrem
se.
ím
podervávaly
Vnoval
a pacoval pro
—
se
Kara-
ale roz-
portretistm. Tak tedy scházel
Karafiát, ale
vody.
se
malíem podobizen,
i
dále mistr
pak drob-
galanterní zá-
dokonalosti vyšinul 3e v miniatue, ze-
jména však v malbikách na hedvábí a na slonovin byl tém nedostižný. Nikdo lépe neopravil a neobnovil poškozený rokokový vjí, nikdo nevkouzlil na tabatry a bonboniei*y ze slonoviny
pvabnjších postaviek. Mistr Karafiát pracoval svým šttekem jako jehlou a asto sedával nad lupou na oku, jako rytec neb ho-
svojí prací s
diná. Prosedl jsem u
nho
celé hodiny, a
kterak všecek se soustedí v oku svém,
hled,
stále
na-
pínaném a namáhaném, pocioval jsem, kterak s každou tou malbikou odnášíme kus jeho zraku. Však slábl jeho zrak, slábl až vyhasl
—
A
snad bylo štstím pro starého mistra Karafiáta, že brzy potom vbec dokonal život. Ne-
bo
duševní jeho stav z bolesti 'nad ztrátou zraku
vzbuzoval nejvtší obavy.
Zstala po
nm
vdova, na štstí bezdtná,
Tu tam vypomohl jí mnohý píznivec nebožtíkv njakou zlatkou, ale cítili ale
také již
jsme
—
Karafiáta pasí
ku-li
letitá.
my
—
mladí pátelé že
pes všechny
ubohá vdova mnohdy s
nouzí.
Z
starého
s
vlastního svého
ty
zesnulého
píspvky
zá-
nedostatkem, ne-
výdlku nemohli
]7l
jsme
poskytovati štdré pomoci
jí
—
a nabíd-
nkolik šesták ostýchali jsme se. Byli jsme proti ní píliš mladí, pipadala nám velice dstojnou. Ale tu mli jsme jednoho dne šastný nápad. Vždy po mistru Karafiátovi jist nco zstalo! Malbiky, nártky, úryvky. Koupíme si každý nco. Je to nejslušnjší zpsob, jakým se jí mohou nabídnouti peníze. A budeme míti panouti
jí
mátku.
zámr
Oznámili jsme svj
ihned v malé ho-
spdce, kam zesnulý Karafiát pravideln zapadá val a kam jsme za ním docházeli (nebo
—
byl
výteným spoleníkem' a
ml nevyerpatelných
—
vzpomínek ze svého mládí) a celá spolenost bývalých jeho druh s úmyslem naším souhlasila. Hned nejbližší nedle vybralo se nás nkolik po obd, abychom paní navštívili. Ptali jsme se nejprve po obrázcích, po „malbikách", jak jsme ,,Ach, nic
vídala
po
lítostiv
nco
k tomu ani chuti.
ma. že
A
m
nezstalo, pranic," odpo-
vdova.
udlal, co musil, co
aby maloval
zvykli íkat.
byli
nm
ml
,!,Byl
chudák
objednáno.
když asu,
rád,
Neml Neml
pro zábavu, do zásoby.
Vždy
víte,
oi-
jak bylo s jeho
pro koho by to byl maloval! Nenadal tu zanech;ái a že iby se
Sklopili
jsme
Avšak pece ne. Náhle kdosi
smutn
po tom kdo
pídil
hlavy. Selhává
nám. i
z
nás pronesl
.
se, ." .
—
1
aspo
,,Ale snad zstaly? Každý mátku na nj
—
co byste
—
nám nco
prodejte
drobotiny
jiné
z nás rád by s
ml
po
7.")
nm
njakou
pa-
tím vším dlala
—
zaplatíme rádi jako jiný."
„Inu ovšem, ledacos ml/' pisvdovala vdova porozumvši nám. ,,Byl on takový paclí, ml tretek dost. Pokejte, okážu vám nco."
Nu, koist
nebyla
tehdáž
valná,
aspo nco odnášíme
jsme
se,
nco
zanecháváme. Vybrali jsme
že
a
si
ale
vdov
tšili
zase
starou taba-
trku, železný prsten, malované rohové pouzdro
na okuláry a podobné skvosty.
nemohl nikdo ale
Co jsme
potebovat njak
z nás
získali,
prakticky,
byla to památka. Vytasili
spdce
jsme
se s relikviemi
veer
v
ho-
a tšilo nás, že jsme vzbudili všeobecný
zájem. Také ostatní stolovníci prohlásili, že bu-
doucn
zas oni vdovu navštíví. Vybrali se k ní nedle následující a také tito pinesli zas hrst vciek. Jeden z nich byl šastnjší, než my všichni
ostatní.
Získal stínidlo na lampu,
pr-
a otepené, ale rozkošn ma-
svitné,
staré
sice
lované
prý
kdysi
ve
volné chvíli mistrem
Ka-
rafiátem.
Tetí nedle tel
—
Vdova
ale je
tito
navštívil vrátili
pozvala k
se
sob
vdovu tetí oddíl ctizatím s nepoízenou. na budoucí nedli.
prý ješt ledacos, ale kdesi na
Vyhledá
to,
snese dol, a pak
pd
a
Má
v truhle.
páni pijdou.
170
vdova Karafiátová rozložila ped nimi zase kupu rzné veteše. etízek hodinkový s njakým penízem, starou bambitku, pedpotopní tlakomr a prastarý drobnohled, jehož všecky Pišli,
a
souástky, krom skla a zrcadélka, byly ze a
deva
lepenky.
z
Tito tetí
sbírku
také
lidé
pinesli se svými památkami
píslušných
Ten
legend.
etízek
penízem nalezl prý nebožtík Karafiát po boji v roce osmatyrycátém na ulici pod barikádou.
s
Jeho majitel byl nejspíše zastelen, k etízku nikdo se nehlásil. Tu bambitku choval prý manžel její od svého mládí, kdy podstoupil souboj s
mladým
šlechticem
lenku. Šlechtic padl
bitky vysteleno. z ddictví
ným
po
pro zneuctnou svoji mi-
— od
doby nebylo z bamdrobnohled jsou prý Karafiátov, který byl výborté
Tlakomr
ddu
i
íoptikem a mechanikem.
Chbvali
jsme
peliv
památky
svoje
starém píteli a docházeli jsme ob kteráž vala
skíni
vždy ješt nco vyšukala Znenáhla byli bychom tím ;a
a
as ke vdov, nám prodá-
vyplnili velkou
imohlo z toho být malé museum. Ale
každý z nás to zavel do stolku a tšil
má nco po zvnlém is
neznámým penízem,
jaký to peníz.
se,
že
mistru.
Jenom hodiná Nekuta, tízek
po
který
si
evdl,
koupil
rád by byl
Tak jednoho dne zamíil
k
Je-
ronýmu .Kddovi, proslulému prý numismatiku v úzké ulice na Starém
mst,
který se zabýval
177
koupí a prodejem antikvit a který vzácnou sbírku mincí.
ml
pravd
v
Mj
„Tenhle peníz? božíku, to je starý známý. To je basilejský peníz, biskupský. Jak jste k nmu pišel?" „Koupil jsem ho po jednom starém malíi. památka."
Je to
„Vida
— vida,
náhoda! Práv
nedlemi jsem takový peníz tízkem,"
asi
prodal.
ped temi Ale
e-
s
mluvil vetešník.
mám
také etízek," poznamenal ostýchav ." Nekuta. „Tenhle ten patí k tomu ,
Já
—
.
A vyal
jej
z kapsy.
„Ale to
je
týž
—
týž
etízek,
.
jejž
jsem
„Takové vysoké, erné paní, s modrým závojem ..." Nekuta stál jako pod sprchou. „To bude mýlka, pane Koldo. Tenhle je ." z roku osmatyry itého, z jedné barikády „I toto, z barikády!" odporoval pan Kolda. „Já poznám svoje zboží a nemýlím se nikdy. Tenhle etízek jsem prodal, a starý drobnohled prodal!"
volal
vetešník.
.
a
barometr.
jiných
vcí
—
Ano
starou jezdeckou
—
také
—
pistoli té
samé
.
jsem
prodal,
a pak ješt
mnoho nko-
pistoli
paní,
byla
zde
likrát..."
Toho veera
zdrtil
nás pítel Nekuta odha-
lením tajemství památek po mistru Karafiátovi.
Jenom náš prvý oddíl pinesl vci
ten I.
po mistru
Karafiátovi.
Herrmann, Páté pes deváté.
Vše
pravé,
sku-
—
když
ostatní
12
178
vidla, Ž€ po
tom poptávka
—
kupovala opuštná
vdova u vetešníka. Bylo ujednáváno nkolika nejrozhoenjšími majiteli
hraj ou
,,
pjdou
památek", že
jí
strašlivé
sólo pro ten
ke
vdov
a
za-
prý neslýchaný
podvod. Ale na radu rozvážnjších upuštno od toho. Staré
—
vci
to byly
nepochybn, samý
brak,
a nebýti zvdavosti Nekutovy, nikdy bychom
nebyli
zvdli
o tajemství
relikvií.
„Myšlenka to dlá, pánové, myšlenka," povídal
tenkrát filosof
ped
tvrtstoletím,
jemuž však íci,
nebo
se
on
Krupika, kterýž kdysi, asi pipravoval se k doktorátu,
šastn si
vyhnul.
Krupika
posud nebyl koupil
to
mohl
pranic.
,,A
pan Nekuta vám vzal myšlenku. Ale co v tch vcech je, to v nich zstalo!" Poznamenávám, že zlobu pátel odnesl na konec ubohý Nekuta, který ostatním osudnou myšlenku". svojí zvdavostí vzal ,,
-.
Lisiy v prosinci 1893.
v
Štdrý veer manžel Pelikánových.
Nebyl do nehodil. s
jsem pi tom a také bych se tehdáž té
spolenosti
Ale
mladým vkem svým
mnohem pozdji
se
rok
je-
panem Pelikánem, býval jsem po
ho hostem o všech
byl
spátelil jsem
kolik
pan Pelikán,
svátcích, a kdysi
vzpomínkami do mladších let, vyprávl celou píhodu od zaátku do konce. Vyprányní samému zdá, vl tak podrobn, že se jako bych byl býval oitým svdkem, a vyprávl tak upímn, že všemu vím na slovo. Pan Pe-
vnoiv
se
mn
mn
likán byl tuším kancelistou
pi výpomocném
úad
vdl tedy, zemského soudu nebo tak ním, co znamená pravdu mluvit nebo lhát. Já sám nei
pidávám
nic,
docela nic
—
—
—
Nu, je tomu již aspo dvacet let. Ba že možno, že o njaký rok více. Nebo letos slavili Pelikánovi stíbrnou svatbu a tenkráte byli již dva ti roky spolu.
a
180
A tedy byl zase jednou Štdrý den. Bylo osm ráno, pan Pelikán se chystal do úadu. Tehda šel rád. Pracovalo se jen dopoledne
—
odpldne
mu
celé
Snhu
náleželo.
mráz byl jako sklo, noce. Takové starodávné.
Te
bláto, mlhy, plískanice, zkrátka
rozmazané.
Do snhu
bylo po ko-
byly to krásné vá-
lena,
svítilo
míváme
—
samé
vánoce
slunce,
jaksi
ale
nic
nehálo; spíše jako by chtlo mrazu pidati. Všechno se tpytilo, a pan Pelikán, když se byl
do svých zimních „pepit", oknem na to jiskení snhu
nacpal sele
a na komínech, ína ze svého bytu
Ale letovaly
díval 'na
stromcích a ííích.
do jedné
pece mu pes
se ve-
stechách Díval se
klášterní zahrady.
ten
lehounké mráky.
dobrý rozmar pokdyž se jich na-
A
shromáždilo, obrátil se pan Pelikán k choti, za-
mstnávající se u velikého valu trháním poslední noc
který
života svého
ztrávil
kapra,
v roz-
mrném
džberu s vodo.u, stojícím ve „frsláku", jak se tehda íkalo oné prostoe 'mezi dvojitými dvemi, kudy se vstupovalo do kuchyn. Nkde
tomu
íkají tak podnes.
„Rézinko
\"
„Noó...?" „To tak
zas dnes
'
máme
ten
Štdrý veer
tráviti
sami?"
„No a?" „Vidíš, Rézinko, to je
náramn
smutné. Nás
181
doma
bejvalo
okolo stolu vždycky dvanáct.
A
to
byla jen familie. Chasa sedla na sínci." ,,No
ekla trochu nevrle
bejvalo,"
bejvalo,
paní Terezie Pelikánová. ,,Nás bylo taky si
zpsob, když
to ,,
Vidíš,
to není.
Rézinko,"
No
pokraoval
mkce, „když tak na to myslím, ti léta sedáme tak samotni
aspo
jeden
bylo veseleji
není,
takový capart
že
Pelikán
my
už tuhle
Co
mn
— kdyby on byl — — jak by nám
." .
.
i
mn To
Tak
pan
Paní Pelikánová byla jako rak.
„Co
víc.
není!"
to
povídáš, Adolf!
to
by veseleji! Ale tohle jsou tlachy, víš! je zbytená! To já bych zrovna tak mohla íkat. A nezaínej s tím jdi. Jak zase na svátky! A jdi do ouadu všecko takhle nkdo ministruje, padá povídáš!
vím," bylo
Re
mn
—
mn
mn z
ruky!"
se dooblékl a táhl do ouadu. den o polednách nechodil Adolf Pelikán dom. Zašel si nkam na pesnídávku ili na vidlikovou" s [kolegyi z úadu, potom do
Pan Pelikán
Na Štdrý ,,
kavárny, a vracel se
A
dom
skoro
již
za šera.
když se dnes vrátil, pecházel svým bytem o dvou pokojích jako bludná ovce, jako by hledal verejší den. Paní Terezie nemluvila na nj, ostatn byla poád v kuchyni. ernou rybu udlala si již v poledne, nyní pipravovala smaženou, pak na ni ekalo nadívání hlemýž, pak lívaneky. Pan Pelikán nebyl velký ouadník.
182
paní
ale
mla njaké
Terezie
skuten
svátky musily být
mla
celý
msíc vait
jen
groše a
svátené.
vánoní
A by
i
pak
bramborovou polévku.
Pan Pelikán pecházel s rukama za zády a do kamen, v nichž praskal oheíi, tu do prádelníku, tu zas do zrcadla nad pohovkou, zadíval se tu
a zdálo se, že se
mu
Šeilo se víc a
Konen pan Pelikán
si
v
hlav nco
líhne.
více.
neznámá vc dolíhla se, odvahy dodal a vyšel do kuchyn.
domyslil,
,,Rézinko!"
„Noó?"
-
Koukej, když
,,
tak slavívali
—
já byl
my
na
'
vojn
veer v kantýn, bývalo nám
Co bych
nkdo
byl
a když jsme
všichni fajerverki
za to tehdy
kdybych
—
Štdrý
hrozn smutno. kdyby
dal,
aspo
m
byl
den byl mohl utéci z kasáren. A tak te na tu kanonýrskou melancholii zase vzpomínám a napadá
—
pozval,
v ten
m
—
kdybych ví, až co ty tomu ekneš rozbh' do ernínských kasáren a pozval si jednoho nebo dva kanonýry to se ví, šarže, fajerverkry aby k nám pišli. Vidíš, ryb je to se
tak se
—
—
houf — hlemejž dost, polévky pradlák, vanc pidláš o žejdlík, knedlík nadláš ze
tu
liber
—
co
lí-
tí
tomu íldš?"
Panika nechala
práce, stahula s
od tla rukama a s roztaženými se okamžik na muže a ekla:
oddálenýma
prsty,
dívala
i.s;í
,Je a
bude
vojáci!
—
Adolf
,,Ale
exekuci
vojsko do
domu
.
.
jako na
.
." .
.
Štdrý to
den, Rézinko.
dobrý skutek.
Kanonýi
jsou
A
Bude nám
veseleji
nejsou jen tak
to
A vemu
nejnoblejší kór.
šaržanty." ,,E
tak
pro
n
jdi!"
rozhodla
strun
pa-
nika.
Pan Pelikán skoil radostn do pokoje, hodil otoil šálu kolem krku, vrazil na hlavu klobouk ,a již byl ze dveí. Byl nesmírn potšen, že tak lehce, bez pemlouvání a bez debaty naklonil ženu svému návrhu. Ze Starého msta nahoru na Pohoelec není malý kousek cesty. Adolf Pelikán nebyl nejtení lovk, ale dobhl tam za ti tvrti hona sebe zimník,
diny.
vdl, kam
Jako vysloužilý ohnstrjce
se
do inspekní svtnice. Tam byl dstojník a ordonance. Ordonance byla blíže dveí, spustil tedy pan
obrátit;
Pelikán
pímo
na tuto:
,,Má úcta! Prosím, poteboval bych dnes dva
kanonýry, co
možná vtší
šarže
." .
.
Ordonance dívala se vyjeven na civilistu, ubhlého, udýchaného, zpoceného, který tu stál s vyvalenýma oima. ,,Cože
chcete?"
,,Dva pány kanonýry bych prosil ,,K
emu
„Prosím,
pak?" k
veei."
." .
.
1.S4
Pan Pelikán sotva dechu popadal
a jen
tak
ze sebe to vyrážel.
Te
vstal
oima
likána
dstojník, podíval se na pana Pe-
zahml:
hroznýše a
„Sakrmensky chlap, jaký pak kerej
útek z Kateržinek
vilist
na vachcimru!"
je
to
V
blásen,
vám dám vee-
Já žet kanonýržil Ordonanc, otvedou !
ten
ci-
nejvtší úzkosti ozval se v panu Peliká-
voják. Náhle srazil paty, posadil klobouk na hlavu, vypjal prsa, levice jeho jakoby byla pirostla na šev levé nohavice, pravice salutujíc sáhla k uchu a uvázla tam na steše klobouku, a pan Pelikán neohrožen
novi
starý
mluvil:
Poslušn prosím, pane poruíku, jsem vysloužilý ohnstrjce, mám plezuru od Hradce Králové a medailli, sedím doma sám se ženou ,,
a j€
nám smutno. Vzpomnl jsem
bejvalo
smutno
na
si,
jak
mn
Štdrý veer v kantýn a
abych si vyžádal dva pány na dnešní veei. Máme velikánského kapra, na erno a smaženého, máme dost knedlík a piva a prosil bych, aby ti dva proto jsem
pišel,
ohnstrjce
—
páni dostali je
hned
pes as teba do
rána.
A vezmu
s sebou."
Píravice spadla od klobouku dol a ulpla na švu pravé nohavice. Práv tak, jako to dlával pan Pelikán na vojn.
185
Vojenský postoj Pelikánv zaimponoval stojníkovi,
drazná jeho
ordonanci, aby se
slal
e
vše vysvtlila.
I
dpo-
podívala po kasárnách.
Bohužel, v tom okamžiku nebyl tam žádný
mimo
šaržant Slíbili
že
mu
službu
—
vše bylo ješt ve
mst.
mu, jakmile se nkdo vrátí z procházky, ho pošlou dom. Dva muže, rozumí se.
Pan Pelikán zanechal navštívenku a trochu nespokojen odcházel. Ah, má je vidt! Kdož ví, kde všichni chodí. A již by byl as. Ale pan Pelikán
ml
toho dne
štstí.
Sotva že
doma, zainely na chodb palaše a do kuchyn vstupovali dva ohnstrjci, chlapíci jako vybraní. V prvním okamžiku byli
byl asi tvrt hodiny
ponkud jich
rozpáiti, ale vidouce, jak je hostitel je-
píchodem
rozvázali a sedli
rozveselen, jak
nenucen
za
ochotn
je svléká,
stl jako staí známí.
a
pan nuditi tenáe líením veee, vždy pímo labužnicky si pochutnával na tomto popisu kterak se jeho hosti nemohli dojísti polévky, kterak se olizovali po hlemýždích, kterak nezbylo z erné a smažené ryby ani sousta, kterak zmizela ohromná pyramida knedlík
Nebudu
Pelikán
:
—
a paní Pelikánová
co se vypilo piva.
umla
Vždy
je
dlati knedlíky! znáte,
—
ty svátení
veee. A ohnstrjci pinesli s sebou, eho k takovým hostinám nejvíce teba: výborné, zdravé žaludky.
Ale když táhlo na jedenáctou, mrkla paní
]86
Pelikánová na mamžela, a když za ní vyšel do
kuchyn,
otázala se
ho vážn a písn:
„Poslouchej, Adolf, to zde
zanedbám
z-
kanonýi
ti
stanou ješt dlouho? Já chci na jitní, já
ne-
ji
\"
„No, Rézinko, víš," odpovídal pan Pelikán rozpait, vyhánt je nemohu to by bylo špatné uctní... Jak pak to udláme?"
—
,,
do kostela pmlada chci íci jako dít, a pak za svobodna, chodím te a to víš pjdu dnes. Nepjdou-li, zsta si tu s nimi ." ,,Ty
dlej, co chceš, ale já
si
—
jdu. Já chodila za
—
— .
„No
pak bych
ne, Rézinko, jak
Njak
samotnu!
t
mohl
.
pustit
udláme!"
to
Pan Pelikán ovšem sám
to neudlal. Šlo na
ím
více se blížila dva-
nj horko
vtší a vtší,
náctá, a vyvstaly
mu
na ele
krpje
potu, když
paní Terezie odešla do druhého pokoje a vrátila se za
chvíli
—
obleena.
„Tak Adolf, jdu do
pánm bou
kostela.
Koukej, aby tu
nic nescházelo."
,,
Rézinko,
.
.
."
volal
—
Rézinko pan Pelikán
pokej,
pjdu
,,To se rozumí, jemnostpaní, jak byste
sama!" vých,
hovoil
hlun
jeden
ohnstrjce Lorenc.
provodí
—
a
my
tu
pokáme, kamaráde?"
s
te-
vstávaje.
,,Pan
z hostí
mohla
Pelikáno-
manžel vás do-
na vás pokáme.
Vi,
že
187
—
páni
pVíte,
—
íkával pozdji pan Pelikán
nebylo vyhnutí. Musili jsme to tak udlat.
A konen šli
I
dobe
Lorenc
to ten
rozluštil."
tedy manželé Pelikánovi
—
pan Adolf
nerad, že musí z tepla, paní Terezie v obavách a také
již
nerada, že zanechává byt v cizích rukou,
nechtla couvnout. Pan Pelikán íkával, že
ale již
dlouho
ta jitní
náramn
trvala a že se
tšil
hrozn na teplý svj
tehda
pokoj, když z kostela vycházeli. Pišli
dom,
ke
dveím bytu, zaklepali, nikdo se neozval. Klepali draznji a draznji, nikdo neodmykal. V celém
dom
vládlo
hrobové.
ticho
Pan Pelikán roz-
tásal se zimou, paní Terezie tásla se zlostí a již
hnvivém
v
„Vidíš, Adolf
—
já
si
nedobe dopadne.
vojáky stalo,
pláe vyrážela
nabírání
ze sebe:
myslela, že to
s
tmi
Kriste Ježíši, co se to
co se stalo!"
Panu Pelikánovi bylo chvílemi, jako by ho ledové vody a zas jako by mu lil
namáel do
A
když ani hmotné zaucho ke klíové živého. Ozývalo nco byt dirce, se nco, ale zatím neživého, nýbrž tvrd spícího. Dlouhé, táhlé zvuky, te vrivé a te rezavé, vzestupující z hloubky do výše a zase klesající, za
adra žhavé
bušení
olovo.
nespomohlo, ozývá-li se v
troubivé a hvízdavé,
pitiskl
nkdy
svorn v divném souzvuku
prostupující se a zase ezající, utichající
te
znova a sesílen propukající a pak celý vše to dobyt strašidelným vrením naplující
a náhle
—
188
lehalo z pokoje kuchyní k uším a k uším paniky,
vzdorn
pán
Pelikánovým
plaící.
Nic nespomáhalo bušení a tískání, jímž ko-
nen a
zbouen celý dm. Hosti Pelikánovi spali mimo n nebylo tam nikoho, kdo by otevel.
Služky nemli.
,,Te
je
mi
to
už jedno,
íkával pan Pelikán po letech
jsme
konen
—
te
se
smju
ale tenkrát,
— —
když
museli od svého bytu odejít a ^hledat
mn
nocleh v Ungelte", tenkrát bylo jsem od ženy slyšel, neslyšel jsem od ,,
a pak nikdy víc.
zle.
té
Co
doby
Te
už se žena také nezlobí, když na to vzpomene. Nebo vidíte, pánové, každý dobrý skutek dojde odplaty já tomu vím. Koukejte, za dv léta už jsme nebyli tak opuštni, za dv léta jsme strojili maliký vánoní stromeek takovému malému capartu co mu bylo? nco pes rok. A já myslím, že jsme ho dostali proto, že jsem si vzpomnl na opuštné lidi, kteí nemli kam jít na Štdrý veer, a proto, že moje žena nezanedbala tu jitní. A pan Lorenc, starší z tch ohnstrjc, zstal nám pak dlouho dokamarádem. Byl u nás brým známým a
—
—
mn
celé
ty
svátky,
hned potom na Sylvestra a na
pak užl k nám chodíval jako dom. uml povídat! A žena se pi nm mohla uehtat! A když já musel nkam na komisi, moh'
nový
Co
rok, a
ten
jsem se spolehnout, že kamarád Lorenc ženu ne-
Kytiky jí nosil, na její svátek nikdy nezapomnl. Našemu Dolfíkovi šel za kmotra a
opustí.
189
když kluk vyrstal, sápal se jen po nm, jen po A kmotíek ho ml rád zrovna jako vlastního, modré s nebe by mu byl snesl. Nevydaí se vždycky takový pítel. Až ho pak peložili nkam do Polska a už jsme ho nikdy nevidli. Ale na ty krásné vánoce tehdáž do smrti neza-
nm
—
pomenu
." .
.
Mladý Dolfík Pelikánv stelcem.
Ml
to
njak
v krvi
pak taky dlopo milém tatíku.
stal se
—
Nár. Listy v
beznu
1894.
Ped
šestou túrou.
(Drobnstka
ze zmizelé krmy.)
tomu svých osmnáct,
J€ také any
šestnáct
chodíviaH v nedéH a
let,
tehda jsme
b svátcích na Hraddómu svato-
a popíjeU ve stínu velebného
vítského, ale nebylo to na Vikárce. Vikárka ne-
tšila se tehdy té proslulosti jako nyní, Vikárka
výhradn
byla neznáma, šosácká a ponechávána
neetné
spolenstce
denních
hostí.
Bujné
— se
veselí
zkostnatlých,
zatvrdlých
panovávalo tehdáž u
Máka
dosvdíte mi to, pánové, kdo z vás na to pamatuje. ^U Máka, v tom kout ped Vi-
již po léta vypíná budova jako zámek, budova probošství nebo eho, ze šamotových cihel, ve slohu tak zvaném windsorském, nemýlím-li se a možno, že se mýlím, nebo se ve stavitelství nevyznám. Tenkráte ovšem tam stával domek, nepatrný na pohled, a nikdo netušil ze stízlivého jeho zevnjšku, jak
kárkou, v míst, kde se
—
191
bývá v zádvoí, v nízké, dlouhé klenuté uzamístnosti, k níž piléhal malý pokojík pro veselo
,,
vené
spolenosti",
s
nímž zase sousedila kuchyn.
V tch
místnostech vévodil pan
stelník
a pozdji
krmá,
sice
Máek, bývalý
ko-
nepíliš družný a
rozmaruplný, ale trplivý dost.
O
onoho dlouhého
minulosti
se ledaco.
naproti
jedni,
pravili
bývala tajemná dílna dokazovali
vyprávlo
emuž
tvrdili
njakého
druzí,
alchymisty.
že to
A
zase
že tami v minulých stoletích obýval
jiní,
popraví.
mistr
My
my
se o to nepeli,
lm pvodn
sloužila tato
nurá, jejíž klenba
abychom
pocení,
již
neešili,
jakým úe-
místnost, za dne po-
od podlahy v polokruhu vypo týdenním lou Máka obveselili. Nebylo
picházeli jsme
stupovala, ale
to
,,sálu"
Bývaly prý to konírny císae Rudolfa,
se
nebylo to pohodlí, nebyla to kuchyn Mackova, co by nás tam bylo lákalo. Nebo
pivo,
pán
vše to nebylo
práv
první kvality, pokud se pa-
Máek sám
matuji. Ani pan
nebyl tím magnetem.
Byla to zvláštní, neobvyklá poloha a zastrenost
hospdky, co
jež nás vábila, to vše zvláštní a jediné,
nemlo
specialita,
zývali.
v celé Praze rovn, zkrátka, byla to ,,
Máek",
Jak jsme
oznamoval, že ,,
Budou
litovali,
má výpov,
m
nkoho"
a lítostiv dodával:
bourati!"
Tehdáž vyskytlo .,
krmu
prost nakdyž nám pan Máek
jak jsme
se
po prvé rení, že budou
bourati, a není tedy ani nový,
pvodní
192
výpravu je-li se o jistém zaschlém, na pohled že o
vtip,
nm
pergamenovém píslušníku pražském,
vydal magistrát rozkaz, ,,aby byl na jae zbourán".
Máka nám zbourali — a podobnou spolenost, jaká u nho se scházela, neuvidíte nikdy již
pohromad.
níci,
Sedávali tam páni pátei, kanov-
a okazovali jsme
vždy jednoho velebného
si
pána, že to je sekretá arcibiskupv. sedávali
poddstojníci
Hned
vedle
dlosteletí, ohnstrjci,
nkolika žlutými prýmky na rukávech. vážn rokovali o církevních záležitostech kostelníci chrám hradanských, nepekážejíce sousedním lokajm a komorníkm ze zámku, k nimž se družilo nco panských koí a portýr. Poblíže této vznešené spolenosti sedalo nkolik vyschlých, žlutých úadník pensist, pokuujících z dýmek a mleliv naslouchajících, opodál byla spolenstka mladých, silných ezník, jejichž nejbližšími sousedy byli jsme my, celé jedno družstvo sokolské. A pak tam byli chasníci krejovští a knihaští, a kožešníci, bývali tam lidé beze všeho uritého zamstnání a scházel se tam výkvt šiek rukavic. Nu bez dam by to
každý
s
Vedle tchto
bylo bývalo kusé.
Svorn
lenost pohromad,
sedávala tato pestrá spo-
nikdo
nikomu nepekážel,
druh druha nerušil. asto, asto se mi zasteskne po Mackovi. Byly to veselé doby, byli jsme mladí.
Nehodllám malovati obraz pestrého, bujného
193
u
Života
Máka, ješt bych
Snad
nedovedl.
to
jindy se o to pokusím. Zmizevší ta specialita za-
by si kousek zvnní. Všechna ta spolenost sedávala jen u stolu podél stn, prostedek zstával prá/dný. Byl to zárove tanení sál a tanilo se tam horliv každé nedle. Ah, vytanili jsme se tam tehdáž! Bez dekorace, bez taneních poádk, bez vstupného sloužila
—
jen za
njaký
ten šesták pianistovi.
Mli jsme tam Mezi
tolika
dvaty
své
,,
plameny", to
z\'lášt lahodila. A každá uritou pezdívku. Chodila tam
nám
ejnou to ve
oi
ležérností
se
rozumí.
vyskytlo se jich nkolik, kteráž
vynikala
,,
z nich ,,
mela
svoji
ržová", neoby-
noní
kajda", dívka
nim
volné blze, jedovatou zelení trhala
,,bráJová"
atd. atd.
Mlo práv
každé
dvátko jediné šaty, pezdívka jednou pilepená vystaila nám na celou zimu. Pojednou objevilo se nco nového. Dívka ztepilá, bujných, plných tvar, v živtku ern a rud žíhaném. Od prvního vystoupení svého
to
jmenovali jsme
ji
,,štráfo vanou".
Jakmile se pianista rozzuil na svém všichni jsme na ni útoili, ale nebylo tak
zmocniti se
jí.
Byla
pišla a
nadále
nástroji,
snadno
picházela
svým pozamentýrem a držela se ho. Avšak pojednou zaal s pozamentýrem o píze dívinu silné zápoliti mladý chlapík, pomocník brašnáský, kterému se prost íkalo ,,emená". Tento e-
se
mená I,
byl však víc bez práce než v práci.
Herrmann, Páté pes deváté,
13
Ale
194
chlapík výbojný. ert ví, chtla-li ,,štráfovaná" svého pirozeného, zákonného, pvodního nápad-
níka škádHt, nebo se
opravdov piklánla k e-
rovali jsme,
pi druhé neb tetí návštv pozože své taneky rovným dílem rozdává
obma
a pozamentýr
menái,
ale
—
žárlil.
Jaké to byly pohledy, jimiž
Ale ,,štráfovaná"
neobyejný a
mla
Ah, jak
emenáe
na svého prvodce patrn
tak silný vliv, že se neodvážil žádné
žádného kiklavého výjevu. Snad tušil, ve svém lokále netrpí. Vidouce tento tichý boj obou, již jsme se
násilnosti,
že
žárlil!
probodal!
i
Máek nco podobného
o ,,štráfovanou"
nom,
který lezl
eho emenáovo plésti.
neucházeli.
do
zelí,
Bylo
dost na jed-
nechtli jsme se do
ni-
Ale pozorovali jsme úspšné útoení
a soustrastn jsme hledli, kterak pozament\T zvolna zvolouka vypadává ze sedla. Zdálo se nám tak. Tanilo se zase jedné masopustu nedle a bylo ped tverylkou. Dív než se pozamentýr -nadál, zadal se emená se „štráfovanou" na tveí
rylku
—
a pozamentýr
zstal sedt. Byl
lichý,
žádného dvete, nebylo také protjšího páru. Tak zstal u svého piva, popíjel, a když nepil, zatínal zuby. A „štráfovaná" jako by nic nepozorovala. Jako by se nechumelilo. Toto byl starý zvyk u Máka: než se dal pianista do šesté túry, zvedl se a obešel s dvma talíi tanící páry. Byla to sice honetní spolenost, ale pianista se nespoléjhal, že by po kajiž
tu nebylo
195
dryle
dostal,
co
mu
vrcholem tanení zábavy a
ped
šestou túrou se
platilo.
Dámy
lilo se,
že každý „pán" dal šesták.
chtl
—
i
platit,
platil
Nkdy
byla
Kadryla
náleželo.
ne, to se ví, jen taneníci.
A
ustá-
Kdo by
nebyl
musil sednout. Ale to by byla ostuda
každý. se nalezl ochotník,
nistovi
a vybral
,,ped
A aby
se každý
pipravil,
který ulehil pia-
šestou
za
nj.
pianista
pra-
túrou"
volával
videln po páté túe a po kratiké pestávce
„Šestá túra!"
Naež
,,páni" zalovili ve
Té nedle jako by na
svých kapsách.
toto zvolání byl poza-
mentýr ekal. Jakmile zaznlo, vzchopil se, byl skokem u piana, chopil se talí, mezi nimiž ležel složený ubrousek, a
šel
vybírat.
ped každým párem, sal vrchní talí a nastavil spodní s ubrouskem pánovi". Ubrousek tam byl proto, aby peníze necvakaly. Byla to jistá šetrnost k taneníkm, když teba místo šestáku dávali drobných deset Poklonil
se
graciozn
,,
krejcar.
Hledli jsme s
upen
na vybírajícího a skoro
obavou. Culi jsme njaký jeho úklad, stracho-
vali
jsme
soka. Byl
se, aby snad neudeil talíem svého podráždn, zahanben, mohl býti scho-
pen všeho.
Konen své
tedy došel k poslednímu páru, ke
,,štráf ováné",
která
posud malou
levicí
držela
196
pravici
neník
emenáovu.
Ale
již
ji
pustila,
nebo
ta-
musil do kapsy pro peníze.
její
tymi ji skromn, do vnit. Mezi palcem a ostatními prsty vzel peníz. Bylo zejmo, že jej chce co nejšetrnji položiti na talí. Avšak pozamentýr, ertv chlap, snad že ml urité podezeiní. shlédl nco, snad že Zkrátka, tu nadzvedl prázdný talí a podstril svému soku talí s ubrouskem. Ale náhle tento utrhl a podstril prázdný a hodn nízko. V tom okamžiku již také se otevely prsty emenáovy, do hloubbi padal peníz a na talíi to s výše cvaklo, jako by tam hodil podkovu. Vytáhl ruku a natahoval
prsty ven, palcem
i
Ctyrák!
Pozamentýr obrátil
se
a
se
uklonil,
talí s ubrouskem,
vici
desetníky,
—
vidl
ani
brvou nehnuv,
vážn kráel stedem pár,
v
levici
druhý
—
talí,
na
nmž
hodn
na
nmž
se
v pra-
leskly
bílé
aby každý ervenal oteny
nízko, se
tyrák. ticho. Pozamentýr došel k pianu, pooba talíe a hlásil pianistovi hlun: Devt švihl (desetník), jeden ševcovský to-
Bylo stavil ,,
lar!
Tu
je
to!"
Tanenice
aby potlaily smích, ale Remená byl rudý jako krev. Jeho tanenice, ,,štráfovaná", zervenala rovnž a hledla se zaatými rty do podlahy. Byla to pro ni ostuda mla „tyrákového" již
snažily
se,
vyprskovaly v chechtot.
—
197
Ona,
kavalíra.
královna
všech,
jak
v-
byla
si
doma.
V tom místo,
emená
—
studen. Byl ztracen kadrylu jen tyrák!
šestá
dovedl ,,štráfovanou"
pozamentýrovi, podkovala
k
Již
skonena
prskotu. zaala a byla
když
a
túra,
mu
nuzák,
byl to
na
ledov,
ml
na
toho veera ozvalo se u rzných stolu
nkde posmšn: ,,tyrápezdívka mu zstala. Odvážil se
nkolikráte polohlasn,
kový" sice
ta
ješt jednou k „štráfované" pro taneek,
dostal
rem
—
—
Netanila však ani hnvala se na nj.
košem.
Ubohý emená
neobjevil se
s
již
ale
pozamentýu
Máka
—
dobro poražen. Pišel však pozamentýr a záil vítzstvím. Té druhé nedle postoupil nám velikomysln nkolik tanc na nás nežárlil. Byl si zcela bezpeen, byl zase pevn usazen. byl na
—
Svým
„inem"
stal
hrdinou a ,,štráfovaná"
se
uznávala prozatím jeho pevahu. ,,
Máka
zboili"
a
párek
I
nám
Potom zmizel
za krátko
na vždy.
Nár. Listy v dubnu 1894.
One
A
ni
pro
nevím,
ncdclc
jsem
-^^ pi generálním
si
konen
st,
již
se,
sta
uhlí
.
dlal árky, když jsem
uklízení házel
stranou desítky a
vém
.
dopisv. Po každém
stu starých
ti
.
list
v kamnech,
zernalo
—
to
do pece spouárku, pak
list
byla
vzplápolalo
sta.
tam
zkornoutilo
jaká z toho všeho
se,
Sto,
na
dv ea-
rozpadlo
byla nepatr-
ná hromádka popela! Byl to
práv
tístý a první dopis, jejž jsem
podržel déle v rukou. Tístýprvní
—
divná ná-
hoda. Sežloutlý,
spuchelý
oktáv, rezavé, vybledlé
písmo. ,,Milý
píteli!
Mileráda díky za Váš vzkaz a vyzvání do Šárky, bude-li hezky.
ráda budu
oekávati.
Doufám, Pavla
že bude, a mile-
pjde
také
a Pepi
Milerády se zouastníme. Když bude hezky velmi se tšíc Vaše oddaná
také.
Babeta Kornová."
199
Byl bez data tento
lístek,
jako vtšina žen-
ských dopis. Ale já doplovával dobné nedostatky a opatil jsem tento
lístek
na rubu
187*.
Bylo
to
njší
než
zde,
písmo
sárn bylo
stále
tak
Hle,
A
také
a rok výraz-
Nu, ovšem, v pierstvého dubnkového
Babetino. dost
psávají
rozedným, nkdy
bývají
po-
tenkráte
datem. Den, msíc mnohem ernjší a
dámy
inkoustu, kdežto
stem
svdomit
obyejn
inkou-
skoro jen vodou. Ne-
zaízeny.
již
devatenáct
let!
mn
písmo vyvolalo ve nou vzpomínku na okolnosti, souvisící rezavé
to
s
jas-
tímto
dopisem. Byla to krásná, teplá ervnová sobota,
když
mn
byly
ádky
kteráž slibovala stejn
Babetiny dodány, sobota,
krásnou nedli.
Tehdáž jsem se nepozastavil nad nesouvislým poátkem psaníka, ani nad nejasným pechodníkem na konci, ani nad patrnou chudostí výrazu, jíž nasvdovalo trojí opakování slovíka ,,mileráda". Vždy korespondence nebyla jejím oborem Babeta šila. A dobe šila. 2iv se pamatuji, jak tmavorudé šateky ladn piléhaly k úmrnému jejímu tílku, jak nebylo nikde záhybu, kterak živtek práv tak stail vdBabetiným, nad nimiž jsem vždy znova a znova zahoel. A šateky ty byly její prací, sama si je ušila. O, mla vkus, moje Babetka! Však vdla také, kterak tmavým jejím vlasm sluší ta trojice ohnivých karafiát, která byla
—
km
200
vždy na pravé stran v úes zatknuta. Opájela mne tch karafiát, k nimž vonti dovolovala, a vdouc, kterak miluji koenitou tu vni, nosívala druhdy kytiku karafiát na adrech. Také k tm jsem rád pivánl. Nebo Jak jsem se tehda tšil na nedli
vn
mn
i
!
nám
nastávalo znamenité dobrodružství.
pátelm Šimnkovi
a Donátovi.
Mn
Šimnek
a
zbož-
oval Pavlu a Donát Pepinu. My
byli v téže pisárn a Babeta, Pavla Pepa byly v jednom šití u staré sleny Macnerovy v Petrské tvrti. Bylo tedy zcela pochopitelno, že jsme se o dívky tak rozdlili. i
Chvli jsme milý
pítel
J.
J.
nedokavostí, jaký to bude
se
jsme velikou
Podnikali
zítek.
— B.
V.
vc. Tehda náš
otiskoval
práv
míru ukázky pekladu Murgerových
—
my
a
byli
v Lu-
,3ohém"
nadšeni lehkomyslným, rozpusti-
lým, rozkošn veselým tím životem bohémským. 'Kterak
hrdinm Murgerovým Kteobletováni pvabnými polehkovážných, upímných a dvivých
jsme závidli
rak jsme
stavami
byli
1
stále
Nic jiného jsem si tehda nepál než bydleti nkde na pd, nad okapem, a vysmí-
grisetek!
se
vati
bezstarostn
z
vikýe všemu tomu šo-
sáckému, zkoprnlému životu, ploužícímu se tž-
kopádn po zaprášené dlažb. Nebo usídliti se nkde na Novém svt hradanském, kde by nás
nikdo
tený
neznal
nový svt,
a
kde
bychom
zaídili
sku-
pro sebe a pro naše mladé
201
Do
pítelkyn.
abychom
na
ulice
Zlaté
zámr náš, domeek ve Hradanech, domeek jako se doby spadá
té
také
malý
takový
zakoupili
okéneky do
pustého, tichého, zádumivého Jeleního píkopu. Byl na prodej tehdáž takový roztomilý domeek, asi za ti stovky, pamatuji-li se dobe. Vše bylo ujednáno, již jsme mli plán, jak to všechno zídíme, vymaluje-
svta,
me
s
vyalounujeme, obrazy vyzdobíme, jak si dvée budeme dávati znamení, kdo práv pichází, mli jsme rozdleno, kdo kterou prostoru bude obývati. Všechno jsme mli jenom ty ti stovky ne. A jen pro tuto naa
klepáním na
i
—
peldžku
hodilou h'hí
se
mn
Než niknouti zvali
sešlo
s
koupi. Ale ty
konen pece nco
—
jsme
nastávalo
a to
dívky
jejichž srdcí
domeky
podnes.
Babetu,
jsme
Pjdeme
získali
jsme chtli podv nedli. Po-
zítra,
Pavlu
a Pepinu,
ve kterési tanení ho-
n
pro a s nimi daleko od Prado Šárky do Divoké Šárky, pro vtší romantinost a tam je vyastujeme. Rádn, štde vyastujeme, pokud jen bohémm možno. A my také pi tom dobe se pomjeme.
din.
hy, až
—
A
ta
nedle
Dopolední bala odbyli ^^^
—
nastala práci
my
již
v
konen. pisárn jsme tak hala-
tenkráte horovali pro ne-
dlní klid —^, jak padla dvanáctá, práskli jsme dvemi, spchali dom a zhltali jsme obd. Ne-
202
bo na hodinu s poledne bylo ustanoveno naše dostaveníko s dívkami. Dalo mi dost práce, než jsem se z domova njak vykroutil. Zpytovala maminka, kam tak spchám, dotazoval se starší bratr. No, rozumí se, že jsem o Babetce a o našem bohémském
—
projektu neekl slova ta by se byla na mne naekala! Byla tehda, zdá se mi, práv njaká stril historická vycházka Umlecké besedy jsem to na historickou vycházku a sjel jsem se
—
schod
bleskem.
A za pl hodiny kráelo nás tré most Františka Josefa a pes Letnou Nebylo nám
Každý
zle.
k
v kapse. Totiž z nás rytí. Naše dívky
žádných penz.
K emu pak?
Šárce.
ml
nás
z
pár pes zlatku
nemly
Je to málo, celé
ti zlatky?
Ah, krásné ty ervnové nedlní odpldne!
Kam t
zaváli všichni
vtrové
nem Leopoldem Šmídem
—
všechno
ale
je
to
!
Zapl
—
Pry
:
pry
i
bych' s paa
pry
je
bez písniky.
Ach, jak roztomilá byla Babeta, jak se rozplývala Pavla, kterak se rozhívala pod ervno-
vým sluncem
i
hémové jsme
byli
— — —
Pepina
my
a kterak
hloupí
.
.
.
ti bo-
Dobe,
že
dívky netly Murgera; jejich porovnání bylo by
pro
nás
A jsme
dopadlo po ertech
uvelebili
dorazili
ke
nelichotiv.
ertov mlýn, kam
jsme se v tetí hodin.
203
A
nyní
—
tanou
jsme se své milé povinnosti s nejlepší sme-
ujali
A
hostitelské.
rozproudí káva
se
hodn
kávy, a dost
A
tam bábovku.
vali
bábovky k
ní.
Mí-
jsme kávu.
pili
Nu, nebudu líit, kterak jsme po káv tpo stráních, lezli po skalách, kterak jsme hledali kvtinky v ubohém roští a proutí, jemuž kali
—
naše obraznost íkala lesíek
my
rozkošné, akoli
bylo to krásné,
neskonale
byli
—
hloupí.
A po hodin vzpomnly
si naše pítelkyn máslem a na doušek osvžujícího vrátili jsme se do ertova mlýna a po-
na chléb piva.
I
s
chleba
veleli
s
Proudilo
máslem.
se,
A
a
proudilo, a dívky jedly a pily,
až se hory zelenaly.
Skuten
to byl jediný pro-
ertova mlýna
stedek, aby se sežehnuté okolí
—
— Bh
My
už neúastnili se tchto
zazelenalo.
proudí pivo!
se
ví,
hod
bylo-li to tušení
chlebových
— jen
jsme omáeli jazyky v piv.
A
nové tkání, nové hledání kvtinek, kteA k šesté radily dobré dívky, abychom si nyní konen odpoali a tedy optný návrat do ertova mlýna.
rých daleko široko nebylo.
Tam
—
se již v kuchyni peklo a smažilo,
pravovaly
se
výletníkm veee.
Nosíky
piroz-
milých našich spolenic obracely se chvílemi ke a Pavla kuchyni, odkud páchla libá
pvabná blondýna
„Mže
se
tu
—
také
—
vn,
otázala
se
veeeti?"
náhle:
204
sem! Co jest? Ó, bylo dost; peené, ízky, kuata smažená kuata. smažená kuata! ŠestNu ovšem že tedy smažené kue! Tak jsem povelel já. Ale tu náhle zpozoroval jsem na tvái ŠiHej, sklepník
—
telecí
krát
mnkové
lehký
mráek
a
oi
jeho zetelné
vyzývaly, abych za ním odešel.
mné
pronášel ke Ježíš ,,
—
mne
za chalupou
slova:
tato
Marjá
A
šestkrát
kue! Kdo pak
to
zaplatí ?"
„No, my!" odpovídám. ,,A z eho?" lehl na mne kavým, tžkým pohledem.
Šimnek
proni-
pak nemáme peníze?" Neodpovídaje na tuto moji námitku, pednášel mné Šimnek tento ledový rozpoet: Šestkrát kávu s bábovkou po patnácti máš devadesát. Ti chleby s máslem po desíti, máš dohromady zlatý dvacet. Dva džbánky piva po ,,Co
,,
šestnácti
—
kue po
ptaticeti
náct,
máš
máš dva
zlatý
—
zlaté
padesát jen
pro
dva.
n —
šedesátsedm.
Tikrát zlatý pat-
K tomu
zas
aspo džbánek, máš dva zlaté osmdesátti. Nedej bh, aby ten lotr pinesl salát — sice jsme trop. A dá-li si nkterá etkviku — máme co dlat,
abychom
se
dostali
do Prahy.
Máme
ti
zlatky!"
Ano, pítel Šimnek byl odjakživa lepším než já. Vznášela se pede mnou strašná íslice 283 zbývá nárri sedmnáct krejcar!
potáem
—
205
sedmnáct krejcar nám nezbude." mlujako by etl moje myšlenky. Každá chleba k veei, je šest, zbude nám jedenáct krej,,Ani
vil
pítel,
,,
car !" pro pánaboha," šeptal jsem, „to aby-
,,Ale
chom
to
kue
trojí
jsem
,,Už
pro nás zarazili!"
zarazil!
Je
nám pijde
za chvilku
známý sklepník
to
íci ke stolu, že víc
kuat není než tikrát. A my nic jiného nechcem tedy nebudem jíst. A jak dámy dojedí, spakujem je a honem do Prahy!" ,,Ale já bych pece jedl te mám hroz-
—
—
ný hlad!"
bych taky jedl/' odpovídal Šimnek, tady nejsme ani v Káni, ani na pou§t;i u moe ,,Já
,,ale
abychom
oalilejského,
Až
jedli.
v Praze
zázran
se
a na-
napili
!" .
.
.
Tu dlouhou ceo hladu! Ani jsem v tu
Byla to truchlivá vyhlídka. stu
do Prahy o
chvíli
žízni a
kde
nepomýšlel,
že
to
budeme
v Praze
xeoeeti že
,,Ale
Tu hledem
se
—
na
pohled!
A
vzali tak málo penz bezmyšlenkov.
mne
Šimnek
pítel
ach, co bych za to dal,
momentku
jeho ten
jsme
ekl jsem
bou,"
jak
z toho
okamžiku
výrazn
mluvil!
pohled a peetl jsem ,,
Truhlíku
—
peníze nechali?"
což
si
!
pak jsme
podíval po-
kdybych
ml
Jaký to byl
Nebo
tato
s se-
já
etl
slova:
nkde njaké
206
Ne, opravdu jsme nenechali nikde
mli jsme každý než od šéfa jsme
vybrali
Vrátili
zlatku.
A
n
se
ke
stolu
a
po
a ,,
my
chvíli
vícero
porouíme?"
co že
svj výstup
si
Ne-
vera
conto prvního.
á
moval nám sklepník, že není než jtikrát;
nic.
jsme
tu
ozna-
kuatách
Sehrál
výbor-
Nechtli jsme nic. vzaly po otýpce et-
také.
Avšak dívky skuten si kviky již nám zbývalo jen pt krejcar. Od toho okamžiku hoela nám pda pod nohama. Ach, ano, dívky mly dobrá srdce, ale nemén dobré žaludky, a my málo penz. do Petrské tvrti byla kratší cesta pes most Františka Josefa, dali jsme se pes Kamenný, pes njž se neplatí, jak známo. Ano, ekne se krejcar; ale nám tehdy práv krejcar chybl nkdo z nás byl by musil zstat na
—
—
A
—
Letné.
—
když jsme poslední z dívek dovádli k domu, v nmž domovní vrata byla zavena. Po-
Bila desátá,
moji drahou Babetu bydlela, a hle,
sledních
nek a
A
pt
vtiskl
—
krejcar je
vyal
tuto
pítel
Šim-
domovníkovi.
když zapadla vrata, podívali jsme se všichni ti na sebe a Šimnek pronesl kvapn ,,Mohl by mít ermák ješt oteveno?" Totiž nás všech pítel Václav ermák, uzená, jenž nedávno ped tím otevel vlastní závod na Štpánské ulici.
207
Nikdo jieod povdl.
hu
Vdli
máme
jsme, co
do Štpánské. jsme a Tehdáž ješt nepoádávaly se závody v bale my bychom byli dostali nejprvnjší Obrátili
initi.
—
vnec, granátovou hvzdu, stíbrný kalich dává. Nebo po osmi minutách sedli jsme v jídeln pítele ermáka a kochali jsme se a labužili na nkolika „polácích", ostýkrájených na koláky, s octem a s cibulí chav žádali jsme ješt jedno vydání a pítel cenu,
a
co všechno se
;
ermák
nakrájel
Vzpomínám Dávno vyprchala
a
pinesl.
na tu nedli. úzkost a starost, jakou jsme pociovali, seznavše v Šárce trudný svj finanní stav. Zbyla jen vzpomínka na líbezné odpldne s
u
s
jistou
lítostí
damami a vzpomínka na velkolepou veei pítele ermáka. Sndli jsme tehdáž dvanáct
,,polák" a také pro pivo
A eeli
bylo to po
prvé,
nám ermák
poslal.
co jsme na dluh ve-
Nár. Listy v ervenci 1894.
,
Vzpomínky na
výstavu/
Tragikomédie o jediném jednání.
Místo dje:
mst
starého domu na Starém Pod tarasem nemén stará zahrada
Starý taras
pražském.
V kout zahrady altánek pro hudbu. K ve eru ervencového dne 1894, horko, až se slévá. Za
hostinská.
hrada nabita, v altánku se maká dvanáct muzikant Chvílemi hrají, když nehrají, pijí. Všichni jsou rudi jako zoun. Podsudní Vaourek s dvma svými sklep niky prodírá se mezi stoly a židlemi, obsluhuje hosty Taras není pro hosty. Je ve výši prvého patra, pi chází se na nj s pavlae, a náleží k bytu pana do mácího Bonifáce Požeráka. Smí tam jen nkolik zná mých pán Požerákových, denních hostí, a to proto, aby ml s kým hráti šestadvacet. V kout tarasu be-
i
sídka
verandika nebo
nco
takového,
OSOBY: Pan
Bonifác Požerák, domu
Pan
s
tím
Florian
soukromník a maj etnik
tarasem a zahradou. Sup, prostedkovatel
pjek
lidem,
kteí jsou tak hloupí, že nemohou trefiti do záložen, a také lidem, kterým by ani záložna nepjila. Sístká. Pan Klepeto, prostedkovatel koupí a pro-
Matj
deje realit. Také šístká. Pan Isidor Pazour, majetník ústavu pro opatování služeb. Šampión amatér šístká,
209
Vendelín Krystýnek,
bankovní úadník pod tibude mít pi nejbližší avanži. Slena Fanynka, dceruška pana Bonifáce Požeráka. Mšanskou školu má vybytu, chodí do piana a do zpvu. \'
o u
a
Tisíc
zlatých.
síc
podsudní.
r e k,
Páni
Sup
Požerák,
Klepeto
a
sedí
v
be-
Podsudní Vaourek, který musí domácím pánem za dobe, pináší sám každému již druhou sklenici.
sídce na tarase.
být
s
pivo,
Pan dívá
se
Požerák na
pivo
Poslouchejte,
první
mn
—
je
Ale
toíte
to
Tii
!
tm
muco do tch
nalejvejte
si
pllitru,
Vaourkovi):
k
nám nco
To
tm
trumpet vyfoukají!
svého
se
svtlu,
a
hejdo,
nebrala!
zikantm dole ho,
(chápe
proti
jedno,
nám tote
z
toho své-
zadního.
nm
Pan Sup: Z toho, co na kocour sedí! (ehtá
Pan
Klepeto: Ten
chudáek! loho už
erný
ten
se.)
nm
nesedí,
(ehtá
se ješt
na
už
hosti sndli.
víc.)
va
o u
r
e k
(smje
se
povinn
vtipu)
:
Vaš-
nosti ...
Požerák: Tak rejte nám. A nevidl
jdte, jste
kavko,
tam
a
necmí-
nkde pana
Pa-
zoura?
Vaourek:
Nevidl, pane domácí. ho shlíd, pošlete ho
Požerák: Kdybyste nahoru, a zanem í.
Herrmann, Páté pes deváté.
14
210
Vaourek
odejde.
Požerák:
Taky matyáš jeden, ten Paert ví, kudy honí svj
zour. Ví, že je partie, a
kadávr!
Te
sedíme na prázdno.
tu
Sup: Má zas njakou akcidenc nkde Klepeto: Mohli jsme zaít ve tech Po žera k: To já nerad. Dáme se do ho, a
.
.
.
.
to-
on pijde. Nejradš hraju kížem. se hrabe po schodech. Snad
Sup: Nco už
jde.
dvée
Všichni hledí na pavla, na niž ústí
od schod. Na pavla vystupuje Vendelín Krystýnek.
P
ože
K
r
y
r
s t
á k (pohrdliv) ý ne k
To
:
je
na
(vstoupil
bezák
ten
pešel,
taras,
do besídky. Uklání se, pozdravuje uctiv pana Požeráka) Moje úcta, vašnosti
vstoupil
:
P jete
ože
r
ák
:
Servus, mladíce
!
Poslyšte,
hra-
šístku ?
Kry stý ne k
(v
To
rozpacích):
nehraju,
vašnosti.
Po žera k: To jste u neumt šestadvacet.
banky? To Jaká pak
banka, riéra!
Hlete, moh'
nám
jste
Krystýnek: Už
to
se
kvartýrského, vašnosti, ale ješt
ne,
Po žera k
(mrzut): Tak
Krystýnku,
jdte
podívejte se pak
nepotácí
si
dol
ped dm,
pan Pazour.
A
si
je je
zastati
pkná to
uím doma si si
ka-
tvrtého.
od
netroufám.
sednte. Nebo
objednat pivo a
jestli
se
popílí.
tam
nkde
211
Krystýnek odejde.
Sup (dvrn pan
jako
panu
k
Krystýnek
mn
Požerákovi) se
zdá
dlá nadji na slenu Fanynku
co
:
tento,
Totiž že
si
?
Požerák: No dlá. Klepeto: Mi on tam pece nco ? Požerák: No pobere to jednou rukou, mu dávají, ale snad že to dotáhne vejš. Sup: Slena Fanynka nebude zlá partie. Klepeto: To si myslím Požerák: Víte, on práv není partie, ale
pozdj kdo
ví
takhle skrz
nj
co! Víte, je u banky
pece by moh'
že
—
myslím,
lovk
svých
Oni tam vdí, kdy co koupit, kdy co prodat, a je to solidní, žádné pár zlatých
risiko.
Mn
využitkovat.
už se to tahání
s
tmi kaventy
pro-
jsou
pec
tiví.
Klepeto: poslední.
Jak
e m
Sup: lo je Požerák: U se
by
nedržel
m
kavent
kaventi
to,
—
jsou
d e
r
?
Ti
první! Kdybych dlužníci t n
e k
í
ožebraili
Sup: To se rozumí! (Dvrn k í-^ožeráNo a co, pane domácí, tch patnáct set panu radovi Klinertovi? Udláme to? Požerák: Víte, s tmi ouadníky já si kovi.)
—
zadávám. lovk Je to samý dluh pak žalujete, chcete o ostatních vitelích neví jste až dvacátý! si zabavit gáži, a bác nerad
—
—
212
Sup: Ale jeho paní má! Požerák: A podpise ona taky? Sup: Podpise. Požerák: A co nabízí on Sup: Deset procent. Požerák: Což myslí, že kradu? Za procent tu
set si
eknem,
že
nejistotu? si
fleknem.
Patnáct,
A
víte,
ano
vbec
—
de-
pak
m
to
Pak má lovk za všecku dobrotu potahování se soudem. Vztek bych se! (Odplivne zuiv.) netší.
Páni Sup a Klepeto koli
pan Požerák
se
odmlí
se pokaždé, kdy-
zmíní o potahování se sou-
Te
dem. Sup supe. Klepeto pije. vystupuje nkdo na schody, tžkými kroky, vážn, velebn, jako provinciál nebo arcibiskup, a na pavlai objevil se pan Pazour. Pánm Supovi a Klepetovi pichází velice vhod, hovor se jinak zatoí.
Požerák: Že cepaný! z
dlouhé
jste
mládene zatraa musíme poslouchat muziku. Kde pak taky jdete,
umíme,
Tady chvíle
umíme,
chodil?
Pazour:
I,
ml
jsem komis na Vinohra-
dech. Otvírají tam novou
hospodu, dodal jsem šenkýi dv sklepnice, šel jsem se napit a vybrat od holek provisi. To víte, kdyby je zejtra vyhnal, nedostal bych nic. No a kde máte modlitby? (Podává všem ruku.)
213
Požerák Malá
chá):
s
(chápe
malou,
se
karet
velká
horliv
a
Všichni snímají. Pan Požerák se sejmul
nem Supem, pan Klepeto Sedají
kížem,
si
pan
Klepeto: Tak
Požerák
Pazour: Jak to Požerák: Jako sták,
A
bez
mae
nejsou
za pt.
s ipa-
panem Pazourem. první
karty
(Smje
neopustí!
hrajem
dlí.
Komu
tedy do toho!
Pánbh
v ruce šustí, toho
s
mí-
velkou
s
V mai A nezapomínat na vždycky.
za
še-
figury.
hádky.
Vendelín Krystýnek pichází udýchán a s
se.)
?
již
pavlae volá: Pana Pazoura nikde nevidt, vaš-
nosti
Požerák: No
ano, když nosíte
oi
v kapse.
Hlete ho! Zatím vám probh skrze nohy. Sup a Klepeto se smjí neomalen, Krystýnek se stydí. Z rozpaku jej vysvobozuje Vaourek,
který pináší
Pazoura,
s
dv
Krystýnek: abych
jednu
sklenice. Staví
ped
druhou neví kam.
pánm
Já
tuhle
do kouta na roh,
nepekážel.
Sedá v uctivé vzdálenosti mácího, aby se ho nedotkl.
pan domácí vyhrál
již
A
pana dochvíli, když
vedle
po
tetí šesták a
rozmarn
dodává si Krystýnek odvahy a zatím co pan Pazour dlí, táže se potichu Slena Fanynka není doma, vašnosti? Pan Požerák: Ješt nebude jela šttkou na Závist. Však ona pijde. se usmívá,
:
—
.
.
.
214
Páni hrají dále. Krystýnkovi byla by hroz-
n
kdyby chvílemi nehráli huPak naslouchá s blouznivým výrazem, a zas úkradmo pohlíží na pana Požeráka, vzácného otce své zbožované, a pemítá, jak to bude krásné, až ctihodnému tomuto muži bude íkati „tatínku". dlouhá v
debníci
chvíle,
zahrádce.
Znenáhla žába
se stmívá.
Požerák:
Pan být!
Krystýnek: sti
.
pinesla
bych
Já
už by lampu!
to
mela
tu
vašno-
opatil,
.
Požerák: kde co
nevíte,
Na pavla
Jak je!
byste
ji
Tu
jsem. vás,
Krystýnek
(Shlédne
pane
rozpa-
Krystýnka,
Krystýnku
se vzchopil,
.
.
ostýchav
Šastn jste se navrátila, sleno Pan Požerák: Tak honem, dej nám :
si
když
opatil,
dovolím na Závist!
schodech krky, cupavé, spšné, a na vyhrne slena Fanynka. Rukulíbám,
it.) Vítám
ruku
pak
Zas
se
tatínku!
pak
te
Ale
Aby nám
.
jí
líbá
.
lampu,
to povíte!
Slena Fanynka hopkuje do bytu, Krystýnek všecek zanícen dívá se za ní. Nej radji šel by
s ní,
Po
ale
netroufá
chvilce
si.
slena Fanny, odloživši klobouk,
pináší lampu. Postaví
ji
na stl a ptá se: Po-
rouíš ješt nco, tatínku?
!
!
215
e
Pan Požerák: veei. Sednte si tamhle do hry.
nám
tuze
Fanynka a Krystýnek sednou si co nejochottamhle" a do hry ani nepípnou. Jsou rádi,
nji že
Pozdji mi dáš
nic.
a nemluvte
,,
mohou
si
šeptati.
Karbaníci
náruživ
hrají
dál,
muzika dole
také.
Uplyne hodina.
Požerák: Udláme malou
Pan pánové.
veei!
Fanny,
Fanynka bžím,
A
pauziku,
(vytrhne ruku Krystýnkovi)
:
Už
tatínku.
pináší
vepoviny
s
Rozumí
po
se,
že
ádnou
chvíli
kyselým
porci
studené
kenem. pan
Požerák
nikomu
ani
sousta nenabídne. Pan Pazour vyndává z kapsy
dva poláky a patku chleba, pan Sup objednal u Vaourka švýcarský sýr, pan Klepeto kus domácí bachoice. Krystýnek se naveeel cestou u uzenáe. se dojídá pohledy na Fanynku
si
Te
a
hudbou
zu,
te
ze zahrádky.
zaínají
znova.
Mli
hudebníci také pau-
A
po prvních taktech
volá
Krystýnek:
Ježíši,
to
je
hezké!
mínky na výstavu!
Sup: Na jakou výstavu ? Krystýnek: No, na jubilejní Sup: A tak
Vzpo-
216
Hudba
hraje
práv
,/ro jsou
páni od fon-
No-
tány", Krystýnkovi jiskí zraky: Ach, tenhle
váek, ten byl na marše! lo byla krása, když to tam hráli veer u fontány! Nikdo mu neodpovídá. Krystýnek (šeptá Fanynce, která práv byla pišla s z kuchyn): Ach, sleno Fanynko, že jsme se tenkráte neznali, když byla výstava! Jaké bych to ml vzpomínky! Fanynka: Tenkrát jsem chodila ješt do
ním
školy.
Krystýnek: Ale do výstavy taky? Fanynka: To se ví, když nebyla škola. Krystýnek: S panem otcem ? Fanynka (zapýí se): Ne, s tetinkou. Kr y nosti,
s
že
t
ý n e k
také
si
(rozjaen k Požerákovi) rád
:
Vaš-
vzpomínáte na výstavu
?
Požerák má ohromné sousto vepoústech, žvýká a zuiv se dívá do mísy.
Pan viny v
Neodpovídá. je
Sup: pry a
Ale zas
copak výstava!
bude
Krystýnek Na
Necht
ji.
Už
jiná.
(roznícen):
Ale
taková
ne!
nezapomeneme do smrti! (K PožeráVite, vašnosti, veer v tch ochut-
tuhle
kovi.)
navárnách, když už bylo vše prohlédnuto, a když se
hrál
u fontány tenhle
že na to také
Požerák
Pan
nemluví. funí. .
Novákv
pochod
—
rosolu,
jí,
nezapomenete? nabírá
žlutého
.
!!
217
Klepeto: Pane dým jaké
Krystýnku, to se
vám
mla-
zdá všecko tak krásné. Je po vejstav a pak ei! (Mávne rukou, jako by cosi za-
iiánél.)
(neústupn) O ne, vašnosti že jste nikdy nebýval tak do-
Krystýnek Musíte
piznat,
er,
jako
rozrušen,
a tak
jat
:
tch krásných
za
když fontána metala
safírové,
ve-
smaragdové,
rubínové, topasové a stíbrné proudy vody, jak
jsme tam
nám
staré
sotva prsa staila,
Vite, ních dnech .
m
1
a d
.
Požerák
Pan plná
ústa,
e
í
konen Já
:
ji
odpovdti.
nevidl,
i
vašnosti
(s
Vy
úžasem):
jste
nevidl
?
Požerák
Pan já
nucen
zachrochtá
i
Krystýnek výstavu,
bilo. (K Poo tch slavnost-
srdce
jak
vašnosti, zvlášt
žerákovi.)
Má
klobouky v rukou a jak jsme pány, jak slzeli, a nám,
stávali s
Já vidl
zpívali.
(zachrochtá zlostnji)
Ne,
:
nebyl v Praze!
Krystýnek (jako prve) Po celý A to jste si nemohl njaký :
vašnosti?
ten as,
v-
den
novat a do Prahy zajeti?
Požerák (zuiv) Fanynka (šouchá tajn Pan ptá
mu)
:
:
Necht
toho, tatínek
Krystýnek já
nic
zlého ...
Ne,
nemohl
Krystýnka a
.
.
.
še-
o tom nerad mluví.
(také šeptem)
:
Ale bože,
vždy
!
218
pak, jako každý nešastník, když do zabedne, rád by vc vymluvil a zamotává se víc a více, zapone zase Krystýnek: Tovašnosti, já jen mluvím se svého stanovitiž, ska, to se ví. Já to vidl po prvé, ovšem, já vím, vy ráíte mít jiné zkušenosti, vy jste jist vidl vídeskou svtovou a snad také paíž-
Ale
neho
.
—
skou
Požerák
Pan žádnou
Ne,
(rozkacen):
já
nevidl
I
Krystýnek
—
(zmaten): Totiž ano
—
není
—
každý lovk milovník výstav ovšem pak cesta do Vídn nebo docela do Paíže to
stálo
jsme
ji
penz! Já jen mluvím o jubilejní, že mli v Praze, a že si toho každý mohl
Ale ovšem, uznávám, že to bylo hluzejména vy, který ráíte milovat zánestál jste o ty rozrušující výjevy. Ano, vy snad ráil být v lázních a já bych o tom
dopáti né,
.
.
.
a že
tiší,
jste
kdyby dole
nemluvil,
mínky.
když
to
Ale
já
Pan
nehráli ty Výstavní vzpo-
nadšen
jsem
o tom
slyším, a rád
Požerák
tejráte,
(praští
Krystýnku
udlal! Jdte výstavou
—
pro
svou
mluvívám
osobu, s lidmi,
— — —
kteí také byli
m
a
—
mn vy
—
!
vidlikou):
Vždy
Pro
pak
jsem vám nic ne-
na sklennou vy
—
horu se svojí vy jeden blumo .
.
.
V zaKrystýnek umlká, všecek zardlý. hrádce umlká také hudba, ale bezuzdný potlesk hostí
nutí
ji,
aby zaala znova. Krystýnek, ne-
!
219
chápaje, co pana
domácího
vda
tleská
kudy kam,
ro:zikije,
rozpak
z
také.
a
ne-
A
již
,,Když jdou páni od fontány..."
zas ozývá se: a
tak
Výborn! Výborn!
Krystýnek volá:
Pan Požerák (chápal se již karet, ale nyní, ervený jako krocan, udeil jimi): Tohle je k zbláznní! Ve vlastním dom! Vzchopil se náhle, až
padá
svoji
dom.
s tarasu
a
jeven
dívá
na ostatní
se
—
po Fanynce
A
vyvedl?
pan
bytu
prchá
Krystýnek
sídky,
po-
pekotil,
stolici
a nepozdraviv,
sklenici
z be-
všecek
vy-
ohlédne
šístkáe,
se
mne oka zástrkou. Co pak
ta
než se mohl
ozývá
se
herajn!
A
ptáti,
Fanny,
Požerák:
okna
z
vezmi
lampu Fanynka vzlyká zstali
potm.
bou zái na se
svtla
lampou.
s
z dolejška
vrhají
Páni sla-
taras.
Sup:
Pan
Ta
Jen
a odchází
I
ak to dorazme a
nám dnes
vydaila,
tahle
pojme
taky.
partie!
Všichni dopíjejí, odcházejí. Krystýnek zdrce-
ný za nimi. Pánové Sup a Klepeto jdou do zahrádky ješt na jednu, pan Pazour jde nkam jinam. Ale ped vraty vykal Krystýnka a
povídá
stavou,
mu
To
:
mladíku.
jste
Co
vás
to
si
to
zkecal
napadlo!
s
tou
vý-
Jak
pak
mohl pan Požerák na výstavu, když sedl na Pankráci!
Krystýnek
zkamení,
vyvaluje
oi.
.
220
Pan ale s
Pa'zour: No
abyste
penzi
to
jo,
to
já
vdl. On má
neroznáším, kšeftíky
takové
njaké podpisy na smntím do bryndy a pes celou
a odpisáhl
kách a dostal se
s
A
tohle
jubileum
Krystýnek (zdrcen): Tedy vše Pazour: ne, mládene, Vždy jako nic nevíte a on není tak
nebrete!
jubilejní
on
si
výstavu sedl.
na
nerad vzpomíná!
Pan
Až pijdete
za týden,
se nechumelilo. Totiž
Dobrou
ztraceno!
I
bude
—
kamaráde,
noc,
zas
vám
jestli
ale
sametový.
dobe, jako by to nevadí.
po druhé
tak
.
ne-
fantazírujte ...
A nkde
pan Pazour spchá, aby jinde
vynahradil.
si
zmaenou
partii
Nár. Listy v
ervnu
189S.
Osudné hodinky.
Nikdo
jsme v té zastrené nádvorní pisárn sedli, nepamatoval, že by nejstarší naši kolegové, pánové Kondrt a Fiala, byli k
sob
hezkou
z nás, jak
slova
adu
Oba hého na
ti
pronesli.
A
sedli jsme tam tak
let.
pánové,
svt
z
nebylo,
nichž jednoho zaizovali
pro druvšechno 3vé
jednání co nejúzkostlivji, aby se navzájem sebe
aby o sebe nezavadili. Pi posledním sthování závodu do nových místností, emuž bylo tenkráte již nkolik let, vybral si pan Kondrt pro svj stl místo u okna. Následkem toho uvelebil se pan Fiala se svým pultem v kout u dveí, kde bylo ostatn také okénko do dvora sousedního domu. Dobe dával Fiala tehdáž pozor, povsí-li si Kondrt svj kabát mezi ostatní, do spoleného šatníku. A když tak uinil, vzal pan Fiala kladivo, zarazil v kout vedle svého stolu hebík do zdi, a na ten povsil kabát. Od nedotkli,
222
onoho okamžiku visel Kondrtv kabát v šatníku, Fialv na hebíku v kout. ekl sice šéf nkolikráte panu Fialoví: ,,Pro pak
Tam
se
vám
,,Mn
si
ho nevšíte také do almary?
upráší!"
je to takhle
pírunjší,
vašnosti," od-
A
aby odpadla poznámka o uprášení kabátu, slepil dva archy velikého obalného papíru, hodn pevného, provlékl na jednom konci poutko z motouzu a touto feáclonou pak chránil kabát ped prachem. povídal
vždy stejn.
Fiala
Nikdy
nevstali
/ak teba náhodou
od svých stol souasn, aby pro Pánaboha! v chíizi
—
—
po pisárn do sebe nevrazili, odvem se oteli. Klidn vykával jeden, když druhý si po skonené denní práci ruce v umyvadle, se tam s ním nesešel. Pan Kondrt otíral si runíkem závodním, komisním", pan Fiala nášel vždy v pondlí vlastní svj runík, rýž pak celý týden visel pod kabátem a ,,
ne-
myl aby ruce
pikte-
pa-
pírem.
Co jsme se
byli
stali.
pamatovali, nestalo se nikdy, aby
opozdjli v pisárn tak, by
Kterýkoli
z nich
rnusil
tam sami
odejít
s
z-
ostatními,
aby nemusil dávat dobrou noc svému bdprci. A oba peovali, aby nevstoupili do pisárny, kdyby tam sedl jen jeden z nich. Pozdravit se nemohli, a nezdvoácky, bez pozdravu vejíti také nechtli.
:
223
však pece, že vešel ráno do piKondrt a zastal tam samotného panebo potkala-li nehoda podobná pana
Stalo-li se
sárny pan
na Fialu, Fialu,
pozdravil
,,Má
úcta,
Jako
by
vstupující:
pánové..."
jich
A kdo tam
tam sedlo
z nich
více.
sedl, zavrel u své-
již
ho stolu ,,Má
úcta,
pánové
Jako by jich
." .
.
nkolik vstupovalo.
Bylo zajímavo a komické zárove, sledovati, jakou oba nakládali
ti
popelaví kontoaristé vy-
vysušení,
péi, aby se vyhnuli nejnepatrnjšímu
vzájemnému, aby si nevstoupili do cenebo aby se dokonce nezdálo, že nkdo z nich iní pokus, aby s druhým navázal. Pro Pánaboha! Jen to ne! Pro pana Kondrta nebylo na svt pana Fialy pro tohoto dávno zmizel s povrchu pan Kondrt. S touž úzkostlivostí však stežili se, aby jeden druhého nstyku
sty,
—
jak
neurazil,
dem o nj kladná, Byli
slovem se nedotkl, ba ani pohle-
nezavadil.
nevyrovnatelná
odprci?
V
tom
zase
byla bezpí-
noblesa.
Byli soky, z nichž jeden dru-
hého chtl v závod a v úspších, v gáži a výhodách pedhoniti? Byli nepáteli? Nikdo nic nevdl. Nikdo nevdl, jak tato nevraživost \znikla, v em kotvila, zda jeden druhého kdysi smrteln urazil. Nic, nic.
:
:
224
AŽ po nkolika letech, když jsem v té pisárn už nesedl, pišel jsem vci na kloub. Díve byly marný všecky pokusy. Nikdo z nich nevytáhl slova. A jakmile jsi ped panem Kondrtem vyslovil jméno Fialovo, umlkl Kondrt a další slabiky jsi z nho nevypáil. Totéž dlo se
naopak pi všech pokusech s panem Fialou. Jen jednou ve slabé chvíli ekl pan Kondrt: ,,Mezi kolegama pokoj a dost!" A rovnž kdysi pronesl pan Fiala ,,Za námi konec ped námi hrob." i
—
To bylo ho nikdo
vše
nic
bylo tak tajuplné, že
la
kdy již jsem ním soudruhem nebyl a kdy jsem setkával
pronesl piva
kdysi
jazyk ,,Jo,
tu
v hostinci,
pan
Fiala,
rozpoutalo
Kondrt! Ten
A po ase
z to-
nevybral.
Ale po letech,
dav
si
ekl
závod-
na
procházce,
jemuž vtší množství
m
mn
tu
jejich
se s nimi stí-
v
jednou okradl...!" podobné chvíli pan
Kondrt: ,,Nechme ei, víme. Ale já mám presvdenost, jaký je Fiala nesvdomitý lovk! Ten chtl jednou napálit!" Což moji zvdavost jen podráždilo. Ne-
m
svdomitjších, vzornjších, než Kondrt a Fiala. A konen jsem co je navždy rozvedlo.
znalí jsem byli
lidí
pánové
vypátral,
:
225
Sahalo to skoro do jejich mladických udalo se to
ped
asi
roky.
dvacíti
Tenkráte ekl jednoho dne
svému
nejlepšímu
lovi,
mám
,,To
Kondrt k
Fia-
píteli
starost..."
„Co pak?" „Ale bude
A
—
let
optal' se
Fiala.
mého
svátek toho kluka,
mu
bratra
—
Jindry. Já vím on by chtl hodinky ale kde pak hodinky! Ze svého soléru nemohu nikomu kupovat pre-
nevím, co bych
—
dal.
ciózy."
A to Kondrt skuten nemohl. Živil matku, vdovu po poštovním konduktorovi, sestru, která málo pivydlala šitím rukavic, a bratra Jindru, A
který se uil knihaství.
ml
na to vše
Kondrt tyrycet zlatých ,,
dl
i
pro sebe
msín.
—
Hodinky? Ale staframente
já
v-
bych
vyhrkl Fiala.
radu,"
„No, jakou?" ,,Já
mám
,,A
vždy
Fiala ,,
Nemám
je
prodal ,,
1.
.
zaervenal.
lacino
Jenže
zajíce
bych jaksi
v
—
doma. Jsou v
—
zastáváme.
—
pkné
hodinky
—
let
úroky.
To
na vy-
nemám zbytených
poznamenal poval
." .
u vás nikdy žádných nevidl."
nich platím deset
placení také je
já
trochu
se
po ddekovi
Jsou z
hodinky
.
.
vám bych pece dív
.
víte,
Ale je
už
vám bych
dopál
." .
.
." vidl ostýchav Kondrt, aby neku-
je
rád
.
pytli.
Herrmann, Páté pes deváté.
15
.
226
vyplatím je/' ekl Fiala, odkud vyal tobolku a z té
peliv
barva a vzhled
n
na
lístku
podíval;
do
mou
a
smrti,
starou
byly
pošlete
lístek,
ekl Kondrt, jemuž
povdomý. „To bych pro n."
ujišoval Fiala.
,,Tuzc dobré," nosil
žlutý
složený a zastrený.
,,Aha, jsou v císaské!"
se
do
sahaje
,,No,
kapsy,
ml
ten
,,
všecko
Ddeek dobré.
je
Sa-
práci ..."
V poledne nalezl šéf na svém stolku uctivý dopis Fialv, jímž tento žádal za zálohu pti zlatých. Poteboval asi tolik. Na hodinky ml tyry zlaté ze zastavárny a už zase déle než na nich úroky.
rok
,,
pal
sluha
šel,
Kondrta do vedlejší svtniky, vykrabiku, otevel a podával ji píteli.
visely"
Séf dal zálohu a druhý den dopoledne ca-
Anton
Pinesl
al
je,
do
a
zastavárny
Fiala,
pro
jakmile šéf
hodinky.
nkam
ode-
zavolal
Kondrt
díval
se
na skvost a nebyl píliš
píjemn pekvapen.
Byly to bachraté „cibule", veténky, což nebylo ku podivu, když je nosil ddeek Fialv. Stíbrná jejich skoápka byla
zernalá dlouhým ležením v zastáváme,
celá oky-
ml
íslice a
ohromné arabské
sliená.
Ciferník
ruiky
hodin byly jako plácaky. Bylo to zkrátka
všecko z
módy
a jen
v
oích
byly rodinnou památkou, cenu.
Fialových,
mly pkný
jemuž
vzhled a
227
,Jsou njaké erné," ekl Kondrt po dlou-
hém
prohlížení.
„To námitku
se
kídou
vycídí," vyvracel horliv první
„Mám známého
hodináe." Jsou njak tuze veliké ." ekl dále Kondrt. „Tím lip! Je v nich spolehlivjší stroj," odFiala.
.
,
mlouval
„A
.
Fiala.
pjdou-li
jen
dobe,"
bylo
po-
další
myšlení
Kondrtovo. „Tyhle? Nikdy nebyly u stará, dobrá práce ..."
hodináe. To
je
—
„Stará je to je vidt," ekl Kondrt. Obracel hodinky, obracel, a ekl zas po del-
ším
uvažování: „Já
vám povím. Mám
mého hodináe, zeptám byste za n, chtl?"
také
ho
se
—
jednoho znáano, co pak
„No, co bych na vás chtl. Vyplatil jsem je,
devadesát osm krejcar jsem dal úrok, to
máte ptku
—
dáte mi za
n
sedm
zlatých
—
se
„To by ovšem nebylo mnoho optám toho známého hodináe,
tu
cenu mají
ale jestli
." .
.
pece jako
." .
„Ale ano,
.
zeptejte
se,"
pimlouval horliv
ocenní hodináovo dopadne zcela uspokojiv. „To jsou hodinky te už se taková práce nedlá ..." „To nedlá," pisvdil Kondrt. ,,Te se dlají takové bez klíku, s tou kulikou nahoe, Fiala,
jsa
jist,
co se otáí."
že
—
:
228
tomu nevím,"
Jenže
,
mn
ekl Fiala. „To se hodinky musejí
—
poláme, se zdá mít klíek ..." Když pišel pan Kondrt odpoledne do
brzy
pi-
vypadal hrozn rozpait. A do vtších rozpak uvádlo ho, že Fiala se neptal, nemluvil o hodinkách, nýbrž vykával, až zane
sárny,
ješt
pítel.
Tak tedy po dlouhém
Kondrt zaal.
otálení
Pistoupil ke stolu Fialovu, sáhl do kapsy,
ped Fialu opatrn krabiku s hodinkami a ekl co nejšetrnji „No, píteli, nebude z toho nic. Nehnvejte se. Povídal hodiná, že tu cenu nemají a položil
mn
vbec
že jsou
prý ten
Jen
Pan
bezcenné, co se stroje týká.
jaksi
má
,,gehajs"
Fiala
se
—
hodinky
„No že
tak
prý by
by
je
to
vouhle
vy
jste
váš
ten
pospíšil:
památené
jo,
bratr
—
svátek.
to je
jsou, ano, ale
nanejvýš cenu
mají si
námi
dobrá, stará práce ..."
tí zlatek
ekl
—
mn, a
to
ješt mohl nechat verk pro sebe, kdo
prodával ..."
„Dovolte," „ale
— -mezi
si
vám vlastn
já
njaký Ten tomu rozumí! To jsou památené
Ale ten hodiná
uvík.
má
když
pak
Vždy
„Ale jaké hnvání!
chtl vyhovt,
cenu stíbra..." ale
zarazil,
musí
e se
.
.
.
ekl být
Fiala
uvík
trochu
ten
No, nic nedlá,
podíval
—
podráždný,
hodiná, za takojá
vám
je okázal,
tak je zase zastavím
." .
.
.
229
,,To ,,to
,,
zase
je
bude
nejlíp
úrok
.
platil
poznamenal
.
,,No, byl byste je
devadesát
beztoho musil zúroit
sedl ke své práci a
ekl již
nemluvili. Jen se trochu mrzel v
mu
osm nových
Fiala.
„Ale až snad za msíc/'
Každý
Kondrt,
.
Ovšem jsem ."
odpovídal
zastavte/' ."
.
." .
.
Fiala.
o hodinkách
duchu Kondrt,
chtl vemluvit takový „cimbál", kdežto Fialu hntla myšlenka, že pítel o jeho rodinné památce tak nevážn mluví a dokonce snad ho má v podezení, že jej chtl ohnout. že
Ale
pítel
konen!
Zarazí
je
znova,
dostane
n
za
—
a hodiná a si íká co chce tyry zlatky Druhý den je nesl Anton zase do zastavárny, odkud však se vrátil s hroznou pro Fialu .
.
novinou. Dali
„Jak
mu jste
na hodinky jenom dva to
mohl
vzít?"
vyhrkl
zlaté.
Fiala
na
sluhu.
mám
dlat? Já se s ním pel byly díve a hádal, ^s tím cenitelem, že na tyry zlatky, ale on íkal, že jsou te za tyry abych si je vzal, zlatky dvoje takové hodinky ,,A
co
pak
n
—
Pej hrozn padly v kursu!" Pan Fiala zdevnl. Hledl na dv zlatky ped sebou, neve oím, a tásly se mu prsty,
nechci-li
peníze.
když zlatky do tobolky vkládal. A pak, ohlédnuv se ke stolu, u nhož sedl Kondrt, ekl trochu bodav:
230
,,
Tohle
bylo
drahé
Mám
na
podívání
dvou
hodinky,
—
ert ." abych je vyplácel Pan Kondrt pokládal to pímo za urážku a vrt sebou v rozpacích na židli, odpovdl: ,jNu, nemohu za to, pane Fialo! Vidíte, pane Kondrt.
mn
diferenci
napískal,
ml
zlatek
.
.
hodiná pece pravdu. Je to starý Ostatn mi je upímn líto, že jste na ." dostal jenom poloviku
že
step
n
.
.
ten
.
.
Toho dne spolu nikdo z obou nezaal
.
nemluvili a také zejtra
již
—
a pak nikdy mezi ni-
mi nepadlo slovo. Ale
s
píznakem
houževnatostí, jaká je
kaž-
dého zdánliv uraženého a domnle poškozeného, namluvil si každý z obou myšlenku naprosto bezdvodnou a malichernou. A v obou utkvla snad nadosmrti. Kondrt," íká si pan Fiala, „ten ,,Jo,
m
jednou okradl." „Ah, Fiala," ,,to
je
ozývá se v panu Kondrtovi, chtl jednesvdomitý lovk! Ten
m
nou napálit!"
A s
tímto
tím
dvacet
let
je
podezením
život.
pstují v
—
sob
a dvacet
let
a mazlí se otravují
si
Nár. Listy v
beznu
1893,
Pozdní probuzení.
l^
ulatá, veliká hlava, kulat)', veliký,
'-^ ekl rozlehlý obliej
;
ta
veliká
skoro bych hlava sedí
na silném, mohutném krku, ale pod tím vším krátké, tlusté tlo na krátkých nohou, cupajících drobnými kroky. Skoro si nelze pedstaviti
pívtivjší, vlídnjší, upímnjší tváe. Leží na
vždy peliv holené, tolik starosvtské dokolem úst krouží se laskavý, sousedský úsmv, a dvé modrých oí hledí tak bode, bezní,
broty,
starostn, sdíln do svta a utkvívá na vás tak
pátelsky, že byste starochovi
A
tínku! který
s
chutí ekli:
vypadá jako dobrák venkovský
ta-
tatík,
nabaživ se starostí a zaopativ rodinu, a
nemaje,
o
aby
ztrávil
tu
by dále peoval, zapadl do Prahy, zbytek
života.
Prahou již adu let a hledí na vše kolkolem s takovým úastenstvím, jako by se posud nebyl mohl do sytosti nadívat. Tu za-
Cupe
staví se
tak
ped
výkladní skíní a prohlíží
pozorn
232
vyložené tam již po tam stane ped njakým domem a jej zrakem od patníku až ke steše, k vikýi, ke komínu, jako by jej dnes nejnepatrnjší
drobnosti,
a sluncem
léta
vyrudlé,
mí
vidl po prvé. Zvdav se dívá za tramvají, za povozem, prohlíží pátrav mimojdoucí, chvílemi rozleje
úsmv
se
po
celé
jeho tvái, ruka po-
vznáší se a snímá na pozdrav klobouk, a v zái
slunce leskne se hlava jako stíbro.
zachoval
do
si
Ale není to tatík z venkova. žil
vtší
v Praze
Zdobu vlas
stáí.
života
díl
a
již
Staroch
mu
pro-
nkdejší
venkov pipadá jako sen. Vždy pouhý mladík, když jej strkali z mdo msta, od soudu k soudu, vždy už ani
jeho pobyt na byl tehdáž sta
skoro není pravda, že byl
nkdy
jen praktikan-
potom adu let adjunktem ... Je to zapomenuto, nebo pak následovala dlouhá doba, trvá kdy mu celý svt íkal ,,pane rado" tem,
—
to
již
skoro
uplynula,
co
vk. A
lidský se
„vrch
n
ada
let
s
i".
Natoužil se po vit,
zase
úadem a co mu radovi pidáno slvko
rozlouil
na cestu do pense k
již
ale
nm
dost,
pokud byl v
akti-
mu ho. Sám nepesvden, že konal
tehdáž nedostalo se
píin. Byl vždy co nejsvdomitji svoji povinnost, ale stále a stále pedhánli ho mladší a pan rada zchápal, z jakých
stával
pouhým
Není
sice
radou. již
v
mód
tak
íkati,
není
to
233
také
oufadní, oficiální název, ale
eknme
pes
oznaení: pan kriminální rada. už je hezkých nkolik let v pensi. Proto ho vídáte za všech dob denních v rzných pro
to vše
bližší
Te
Nemá ouadu,
ulicích pražských.
povinnosti, prá-
ale den má pece tolik hodin jako díve, pan rada musí je njak ubiti. Chodí, cupe.. tká, íi zdá se, jako by dohánl život. Však ho zmeškal hodný kus v té své šedivé ouadovn, ce,
a
mezi zaprášenými trestními rejstíky a spoustami
—
akt z vyšetování
kancelá
s
mu
níž
nací
byla
mu
celým svtem
ta
starými diumisty, kancelá, do
dozorci pivádli obvinné, jednoho po
druhém,
—
toval
dvma
sál,
temi
poád
on
kteréž
vyšetoval; a byl v
nmž
sedával
vyšetoval
—
mu svtem za
vyše-
ten jed-
zeleným
stolem,
pedseda nebo písedící sborového soudu, a zase pivádli dozorci obs
kolegy,
jako
žalované, jednoho po druhém, a on-
—
soudil
—
soudil a odsuzoval.
A
poád
soudil
tak to trvalo
A
nad tímto jeho ouadním hvzda, také ouadní, a on k ní vzhlížel celý život, dychtiv, namáhaje se a vystupuje na špiky, aby jí dosáhl a aby všecky ticet,
svtem
ctyrycet
ty její hroty
A
svítila
úadu,
let.
plála jediná
mu
pro sebe ulámal, jeden po druhém. z úadu dom, cestou do mu do sn v noci a tpytila se se probouzel. Byla mu ta hvzda
cestou
a svítila
nad ním, když dležitjší než celá ostatní slunená soustava, a jmenovala se Kariéra. Zákonník mluvil ve
!
234
soudcovská nezávislost. Spolenost opakovala každé chvíle: soudcovská nesvých písmenech
Kariéra.
Ale se
již
ve
octl
.
adu
je
.
svt
Nemá
jiném.
zmizely ty blesky a
hromy
a
stála
svítila
.
na pensi
let
ukonena, výše
Kariéra
život.
panem radou Ach kariéra
Ale nad
závislost.
hvzda
:
—
a dohání
to
nešlo,
již
koho
z jeho
a
te
soudit,
ruky, chodí
Prahou jako každý jiný invalida a dívá se zvdav a plný pekvapení na vci, kterých pro nho po lidský vk nebylo, dívá se na domy, které
tu
nho
pro
jindy
nestály,
dívá
se
na
díve nevšímal, nebo všecky ty lidi nemohl souditi. Byli to jen obyejní lidé, nebyli to obžalovaní, neml na žádného práva a nestáli mu za povšimnutí. Hledl na skoro kterých
lidi,
si
n
n
pohrdáním, nový všechen celé vzezení toho nevidl, s
—
ten ruch, jsou
msta. Kde v lesku
mlhavém
vše v
te
on, kriminální rada! Ale
té
to
jeho
je
mu
mu
nové ty tváe, díve bylo? Nikdy
hvzdy
ztrácelo se
pozadí.
Postihl jsem jen konec jeho dráhy
ouadní
Brzy pak byl dán do pense. Ale asem potkávám jej a vzpomínám na jedno takové setkání již tomu také nkolik let. Kráel proti mn, potájiž
byla hlava jeho pokryta stíbrem.
—
saje velikou svojí hlavou,
drýma oima pod zastavil
Také
s
hled dobráckýma mo-
okuláry, a když jsem
ho
došel,
mnou pívtiv, vlídn. obyejným lovkem možno mluviti, také se.
Mluvíval se
:
235
opovrhovanému novinái pan Již
I
stanul,
íkati kriminální
když uhasla hvzda!
po prvé jsem vidl tvá jeho
ale
zachmuenu. Po
prvé.
kdy nám Víde poslala prospšné, užitené,
Bylo to v dob, punktace,
svoje
mže
nepokazí.
nic
si
—
kamaráde,
rada:
krásné,
štdré punktace. A pan kriminální rada, zastaviv a stisknuv mi co nejpátelštji ruku, pronesl po krátkém pozdravu a obvyklém úvodu „Pozdravujte mi kolegy, kamaráde, všechny,
se
mám proti
tm nešastným
punktacím.
volit..."
Nco
jako radost
— zachvlo mnou Hle,
on „Zle,
rada,
—
vás rád. Ctu to všecko
,,
je
—
celým.
jen pište, pište
Nesmíme
naivní,
dobrácká radost
Nesmíme
povolit!
Pan kriminální rada! by s námi bylo," pokraoval pan
náš!
zle
kdybychom
Stále
povolili.
na to myslím,
už mám život za Víte, eho se obá-
Vy jste mlád, ale já nco jsem pemyslil vám? Že nám chtjí tmi punktacemi
stále.
sebou a
osud
po-
!
polabských
Slovanv
pipravit
." .
.
Skoro rozrušen kráel jsem
dále,
když jsem
ním rozlouil. Rozrušen, nebo pi posledních slovech pán radových zaleskly se mu v oích slzy. A kráeje nyní, zapomenuv na pravý úel cesty své, pemítal jsem o tch slovech, o tch volalo: Tedy snad pece slzách. A nco ve se s
mn
jednou v
každém
se to probudí, co ssál s mlé-
:
236
kem mateským, co rodného jazyka, co
mu
vnášel
jej
ovanovalo
do duše hlahol djin,
z
co
nj dýchalo z eských, skromných tch barák, co vonlo z eských luh, ševelilo z esna
—
kých les, co huelo z eských ek, ale na na vše plak a pro celý skoro život zapomnl, nemaje zrak pro nic jiného než pro svoji hvzdu
Kariéru. Na ni jedinou stále je upínal. Ale hvzda jeho zapadla mu na vždy. A te, kdy již nebylo teba tch pohled vzhrui k ní a kdy nebylo teba žádných ohled, jak budou posuzovati
skutky jeho, kdož
se v
,hm vdomí
dém
nad ním, probudilo koneiné v kaž-
stáli
jiné.
Snad
náhle
jsem
se to
probudí!
Avšak
—
hoce
procitl
z to-
hoto pemítání. Zalétl jsem do minulosti, o celé
kdy pan sedal za zeleným stolem,
skoro tvrt síle,
dne
se
bystrá,
octl
století,
politický
nadšená,
rada,
ješt v jaré
ped nímž
provinilec,
hlava
jednoho mladá,
nespokojená se stavem vcí a
obžalovaná z velezrády.
A
tehdáž pan rada, jako
porad soudu o
trestu pro mladého toho nadšence a bojovníka za svobodu lidu a
písedící, v
sebeurení národa, pronesl pohrávaje pérem
s
mrazivým klidem,
„Návrhu ju smrt provazem Žije
stal
\"
posud tehdejší ten mladý nadšenec,*
* Muž ten, kdysi pro velezrádu souzený se pozdji ministrem.
a
je
žaláovaný,
237
zdárným synem svého národa, je z nejneohroženjších posl jeho a v zákonodárném sboru ví-
deském zahmívají výmluvná jeho slova v sluch odprc. A onomu, jenž tomuto muži navrhoval kdysi trest smrti, vytryskly po celém tvrtstoletí slzy
ale
nad osudem polabských Slovanv! Snad se to v každém jednou probudí,
nkdy pozd,
píliš
pozd!
—
Nár. Listy v lednu 1894.
„Pán
Vnáší
z obecenstva."
dob, kdy
utšen
tak
rozkvetlo spol-
káství a spolování všeho druhu, kdy záko-
nem
jsou naízena a zavedena spoleenstva
eme-
kdy se znenáhla vracíme k zízení cechovnímu není pochyby, že v mnohých smrech velice zdravému pocítili snad mnozí jednotlivci nedostatku asem velmi citelného. Já ho pociuji už po delší dobu, ano, abych upímn mluvil, zabývám se tím po adu let. Je to mezera, která náleží k nejdravjším, a je na ase, aby tato šklebící se mezera byla vyplnna, ucpána, zapchována. Dkladn a do-
slná a ^živnostenská,
—
—
konale.
!r !'i^i ešení pokusiti by Je se mlo všemi silami vážené obecenstvo samo, nebo se jedná o jeho representanta. Míním ,,pána !
;
to
záležitost,
o
i
^
i
'
I
jejíž
z obecenstva".
Nemohlo
zajisté ujíti
pozornosti obecenstva,
zejména a hlavn onoho, kteréž chodí na rzné neveejné produkce, že za jistých okolností,
a
239
bývá na programu uveden, vystupuje ,,pán z obeNkdy to bývá „mladý pán z obe-
censtva". censtva".
Sedíte v cirku, zašli jste
si
na kouzelné ped-
njakého svtoznámého „profesora maovšeného ády a nejto váného diamanty, hledáte pro svoji znudnost léku v divadlech rozmanitostí. Všimli jste si snad, že chce-li Hloupý August v cirku provésti njakou bájenou pito-
stavení gie",
hledá k ní
most,
,,pána
obecenstva"
z
v
;
di-
vadle rozmanitostí potýkají se dva „svtoví, nedostižní
zápase,
v
siláci"
který
je
komediantském, pedstíraném vypoítán na obecenstvo nej-
naivnjší a jemuž by vili krom toho snad jen lidojedi z
nejtemnjší Afriky.
Obyejn
se zápasí
o cenu nkolika set zlatek nebo korun, kterých
však nevidl a taky po zápase neuvidí ani žený, i
pemo-
teba soudc, obecenstva", teba
vítz. Ale k zápasu je
laini
hledá se porota z ,,pán z
neml o Na zvýšení
nikdo z nich
zápase a jeho pravidlech
ani pontí.
efektu a rozilení
na konci zápasu, kdy už jeden ze silák se
obma
platí!
To
rameny" zemi: byl uskok!"
,,To
neplatí,
ve ,,
dotkl
to
To vou pravideln
se
ne-
„pá-
nové z obecenstva", umístní na galerii. Produkuje se profesor magie" a potebuje na jevišti nkoho, komu by z uší nebo z nosu tahal zlatníky, koho by posadil na židli, v níž je zabodnuta jehla, nebo komu by nalil za krk nebo do pro všeobecnou veselost. rukávu konev vody ,,
—
240
Mohl by
tomu
k
ak šprýmovnjší si
nkterého svého sluhu, jest, vypjí-li
vzíti
a efektiuplnjší
,,pána z obeoensva".
zvdav
Dívali jste se jist také
—
kdykoli
—
by byl v rozpacích pronesl svoje skromné: Prosil bych njakého pána z obecenstva..." Dívali jste se, kdo se pan profesor
magie', jako
,,
vzchopí.
Bute
bez
starosti.
Tenhle pán z obecenstva
skoro vždycky sedí vzadu.
Tam
se zdvihne
n-
namnoze velmi pochybná, a plouhavým krokem kráí ulikou mezi stoly, a tak trochu ostýchav vystoupí konen na pódium.
jaká postava,
Nkdy
je
to
„mladý pán
mohli všimnouti
jste si
již
obecenstva",
z
pi vstupu do
že kdesi vzadu v sloupení sedí politování
umounný
a
tu
divadla,
hodný
chlapec, pravideln v zablácených bo-
tách, v krátkých
^
otepených kalhotách,
—
s
rukama
na kolenou makající ^keopatrn školák vit ošumlý klobouek a ekající vyjeven, až s jevišt zazní vyzvání: „Prosil bych njakého pána z obecenstva, teba njakého mladého pána.
." .
A tu tedy ubohý mladý pán se vzchopí a klopytav, bázliv, jako by se strachoval, že každým okamžikem
neupevnný kryt proumlci arodji, aby si dal nosu zlatníky, aby makal v hedvábném šlápne na
padišt, prodírá se k tepatí z
papíe hodinky, kterých tam
není,
aby
si
dal
241
do ruky
vtlaiti
pedmát,
galvanický proud
—
z
nhož
náhle bodne
jej
atd. atd.
Jste bystro zraí dost a tušili jste, že tito pánové z obecenstva" nejsou vlastn pány z obecenstva. 2e jsou objednáni, pro toho Hloupého Augusta, pro toho siláka, který si na prsou nebo na hlav dává rozbíjeti žulové schody a ,,
i
i
trotoární desky, rozbité
slepené,
dávno
ped
tím a
dobe
pro toho profesora magie, který po-
i
tebuje njakého media. A snad nkomu z vás pipadlo, že, když už proslulý podnikatel si vybírá a objednává tyto representanty obecenstva, pokládaje vás stále za tak hloupé, že víte, že jsou to ,,páni z obecenstva" postarati
o
jejich
zevnjšek,
ml by je prádlem, ml by
a uesati,
liti
istým aby
si
uiniti
umyli ruce
dámy,
které
—
—
ml
obstojn
ml by
by je
obléci,
se také
dát oho-
zejména
jim pipraviti umyvadlo,
což by také
nkdy mohly
pedstavují živé obrazy.
Avšak, vážení pánové, marn ekám po léta nápravu v píin tchto ochotných, dobrovolných" funkcioná. Jsou vtšinou poád stejn ,,
umazaní, neesaní a nemytí, a dlají váženému
obecenstvu ostudu.
Myslím, že mluvím ze srdcí všech, pronesu-li
skromný návrh, který mne dávno lehtá, ano který mne pímo svrbí. Záležitost ,,pán z obecenstva" nevolá, ale takka ve po náprav. A náprava je velesnadna. Navrhuji, aby se utvoil spolek, „spoI.
Herrmann, Páté pes deváté.
16
242
lek
pán
vezmou
O
stanovy nebude
zle;
podklad a zpracují se njaké
sta-
z obecenstva".
se za
novy amatérské. Materiálu
máme
dosti.
Máme
dost pán, kterým nehoví žádný z posavadních spolk. A mohou to být práv pánové z „pednjších rodin" ano musili by býti, lákalo by to. Takoví, kteí niemu jinému nerozumjí, nic jiného neumjí. Podmínkou pijetí a „vystou-
—
pení" kompletní
erný odv, istá
a manšety. Stejnokrojem na všechen
a klak,
pi vystoupení
bílé
košile,
límec
zpsob
frak
rukaviky, v knoflí-
kové dirce bílá kamelie, za vestou rudý šáteek hedvábný. lenství takovéhoto spolku a psobení
nm
pesn dle stanov mohlo by býti životním úkolem mnoha nadjných a zejména mladých pán z obecenstva", kteí posud žádného životního úkolu nemají. Zábava pi pedstavení podobných podnik nabyla by neobyejného kenu", zajímavosti, pikantnosti. Pedstavte si Hloupého Augusta, obklopeného nkolika takovými mladými pány z obecenstva, s bílými kameliemi! Ohromné! Obecenstvo by mlo v manéži a na pódiu dstojnou representaci. Mohl by se zíditi také championát „pán z obecenstva", bylo by závodní vystupování o oeny. Ani nechci dále malovati, co vše by se mohlo z podobného spolku
v
,,
,,
vyvinouti.
Rozumí
se,
že
takovýto
ist
elitní
musil by míti protektora. Myslím, že ani napovídati,
kdo by
ml
spolek
nemusím
býti protektorem tohoto
243
sdružení. Va
1
í
r,
A
nerozumí-li
Chodíme vždycky tektorství
umí
pece nkdo:
nuže, ka-
pánové, njaký náš kavalír. a
kavalírm o toto proestné pedsednictví. Nikdo neroz-
lépe našim
kavalírská krev.
ke
potebám
Od
a našim
jakživa.
A
zájmm,
spolku tak
než
ist
humánnímu, tak ušlechtilé cíle sledujícímu neodepel by nkterý z našich kavalír posvcení svým úastenstvím. Ml by teba název ,,velmistra pán z obecenstva". Ba lehtá mne na jazyku urité jméno, ale nepovím ho prozatím. Abych nic nezkazil.
:
Nár. Listy v íjnu 1894.
Mj IVÍepjujte
dlužník.
knih, pátelé drazí!
^ ^
Nedomýšlím
nco
nového.
že bych
se,
že
Zajisté,
jste
vám
byl poradil
tuto
radu
aspo
jednou v život slyšeli, aspo jednou tli. Avšak dobrá vc mže býti opakována, proež já volám k vám z hloubi duse: nepjujte knih! Nic nemá v oích bližního tak malou cenu i
—
ale co
pravím
bezcenné, jako stolku, v
!
—
oích
nic není v jeho
kniha.
cizí
Spatil
knihovn, na pplioe,
vzal
tak
ji
u vás na
ji
jako leda-
byle do rukou a otázal se nedbale: Již jste to
etl? úklad
Netušíte
Ano. ,,Ah
váš host mile
ji
a
odpovíte
— bute tak laskav, již
horlivji.
petu
neprozeteln
pjte
„Hned vám
ji
již
jinému,
sami vypjili
ji,"
mluví
vrátím, jak-
." .
.
Nenapadne vás hned výmluva, bili
mi
nemžete a že
ji
že jste
musíte
vrátit
—
slí-
ji
se vylhati, že jste
si
vždy
ji
je
245
na kniz€ vaše razítko nebo váš podpis, dlouhým rozmýšlením byste snad hosta, svého urazili, a tak mimovoln vám vyklouzne z úst: „Nu ano, vemte si ji, ale prosím, abyste co nejdíve..." ,,Inu,
to
Ješt na
jste
rozumí!"
se
ujišuje
horliv
vás
host.
jste se
mu
jste prsty levice
jste
oima
vati,
co
s
ní
na vnování, pemítli
rychle všechny
etli,
jste ji
a skoro se
známému
si
její
pelétli
lišty,
chtli zapamato-
vám
lepí
kniha na
podáváte. Tušíte, že se
louíte na dlouho.
Na dlouho? V kladli
Teba
devadesáti
pípadech
ze sta
nadobro. Pjujíce ji, jako byste do hrobu. Vícekráte se s ní neshledáte.
louíte se ji
vzali z ruky, podívali
obsah, jako byste
když
ruce,
šetrn
pípad
ji
po
titul,
to
s ní
byl
nejlepší
váš
pítel,
jemuž
jste
ji
odevzdali.
Proež
opakuji co nejdraznji
:
nepjujte
knih.
Jsou ovšem estné výjimky. Váš
domovník,
jeho syn anebo dcera, váš krejí správká, chudý student ze sousedstva, švadlena z podzemí nebo
—
donášeka novin ano, tenái jediní jako by mli
ze tvrtého patra, vaše
takovíto a jen
tito
vdomí, že pjená kniha náleží pjovateli. Tito vypjovatelé petou knihu velmi brzy, s díkem pinášejí a skromn žádají o jinou. Málokdy ji však vrací knihu, kdo náleží k tak zvané spolenosti.
Ano,
ím
,,
lepší"
pednjší místo zaujímá
24 G
V této ,Jepší" spolenosti, tím kládá
s
cizí
bezohledneji na-
knihou.
Odmítnete snad nkdy dost rozhodn prosbu nkterého z onch dobrák, kteí by jist knihu navrátili; avšak naproti tomu z pílišné zdvoilosti ji
,,
a úslužnosti,
lepšímu"
a
lovku,
se vaše nitro vzpírá,
abyste
ji
nikdy
pjíte
již nespatili.
Radím vám, abyste každému takovému dobrodinci, který se pokouší koistiti z vaší knihovny,
odpovdli rate
si
docela prost:
Lituji,
ale
nepjuji,
koupiti.
Jakže? Že byste slyšeli povdomou odpov? Nic nevadí, aspo zachráníte svj poklad, jejž
po
léta
je znám, odpovdi vypjených. Že nemají,
shromažujete. Však
onch milovník
knih
aby za knihy vyhazovali. Ano, za knihu se vyhazuje! Ješt jsem neslyšel od tchto mecenáš, kteí tvoí smetanu" spolenosti, aby si stžovali, co že je stojí do roka trafika, týdenní prohry v tarokách, útrata v plzeských pivnicích, kytiky a kytice, diamantové prsteny, nejrznjší módní trety, mnohý neplodný koníek ale ten knihkupec, který si jednoho dne vypsal z adresáe adresu nkterého z tchto notábl, aby se pokusil rozšíiti kruh ,,
—
svých odbratel, a poslal mu z cista jasná první knihu na ukázku, to jest chlap nestydatý! Což myslí, že
on sbírá peníze na
Nu, odpovíte mi te, že
ulicích ? si
takovíto lidé
v-
bec knih nevypjují, že jich netou, a tu se pod-
247
dávám. Ano, mnohdy sám,
etzy,
lidí,
sed v adou
nebo
hostinci
tžkými místa mstských rad,
v ni
zaujímajících
lidí s
správních rad, editel, podnikatel, spekulant,
hovoících o spoustách dom, házejících tisíci, rozhodujících o potebách veejnosti, odhlasovávajících dležitá usnesení: pelétal jsem ty tváe pátrav a zamstnával jsem se myšlenkou kdo z vás asi ví, co se nejnovji píše a tiskne? Zdali :
ad
mále pontí o desíti, pti
cíti,
let
lidí,
kteí za posledních dva-
(že
by vdli o zjevech ze
verejška, naprosto se nedomnívejte!) vystoupili lna šiti
e-
kolbišt literární a kteí se také pokoušeli
otázky spolenosti, vpravujíce svoje názory
ve formu nejrznjší, odívajíce je
rouchem
verše,
úprav záspoívají vážná pouení?
podávajíce svoje myšlenky v
prosy,
bavy, na jejímž
dn
Tato moje bilance, toto hádání dopadalo vždy velmi a
cítil
smutn, když jsem
hlav poslední, pstujeme si den toto i ono duševní
došel k
jsem, jak nesmírnou lež
ode dne, namlouvajíce dílo dojde
ocenní
,,ve
si,
že
vrstvách nejširších". Jaký
to sebeklam, vrstvy nejširší!
Mj že také
bože,
kam jsem
se
to
dostal!
nemám žádné metody! Vždy
Vidím,
jsem
ml
na mysli svého dlužníka.
Obávám
se,
že
svdomitý lovk,
mne pivede do hrobu
tento
kterýž zná své povinnosti.
Prohešil jsem se také kdysi proti své zá-
!
248
—
sad a pjil
nepromokavá! -jsem mu knihu. Zasmál se na ni tak milostn, když ji u mne spatil, a sáhl po ní tak mkkým, hladkým, úlisným pohybem, který jest vlastností jen šelem koko vitých. Jako by mne sametem hladil.
ji
—
pak zásada
která
„Ach, vy
máte! Tak dávno
ji
pjíte mi
A
rty se
je
ji,
mu
peju íst
si
pravda-li?"
špoulily tak labužn, jako nad
nejlákavjší lahdkou.
Neodolal jsem.
„Nu, nebude-li ji
totiž
eho
to
dlouho
trvat
— sám jsem
ješt nedoetl. Ale dal jsem se
jiného, tedy
bych pokal, až
ji
te do npetete..."
„O prosím, pospíším si." Jeho ruka chopila se knihy a pevn ji obemkla. Bylo mi náhle neho tak líto, ale sám jsem
nevdl, eho. Nyní
to vím.
Minul msíc, minul tvrtrok. Nevidl jsem svého dlužníka. Až kdysi v parteru Národního divadla dotkla se ,,Vašnosti,
mne mkká
nehnváte
se
ruka.
na
mne,
jsem
že
posud vaším dlužníkem?" Obrátil jsem
se,
mj
bože, on
„O, prosím," lhal jsem zdvoile. ,,Již
en!
list
se
neohnul.
jsem vás hledal a nemohl jsem se tkati..."
vdPoád
jsem peetl a velmi jsem vám byl
Je neporušena, ani
s
vámi
se-
:
249
Podivná vc! Mohl mi ji prost pinésti nebo jsem se ze svta. Což ji poád"
poslati. Neztratil
jí
,,
pi sob, aby
nosil
mn
ji
na potkání dal? Dnes
nemá!
také
„Smím
vás navštívit, abych
„Ó, prosím, kdykoli Bavil
mne pak po
ji
vrátil?"
vám bude
libo."
celý veer, šeptaje sladce
pedstavení loue
jako milenec, a po
uctiv
se
dodával
„Tedy snad zejtra, dovolíte-li." Dobe, že ekl snad. Nebo jsem ho pak
pl
zase
mohl
aniž jsem
nevidl,
léta
se
jeho bytu
dopídit.
Ale chytil
Bžel
ke
mn
mne zas jednou v hrozném lijáku. pes cestu a vyklepával mi svj
deštník za krk. ,,Pro
pána boha,
Jist se už zlobíte
Tuty dny vám
—
jen
vám
ji
ji
—
vašnosti,
pinesu.
Mám
m
ji
nehnvejte se. stále na oích
donést..."
Ale tak tedy ke všem Držel
jsem váš dlužník.
ale prosím,
v dešti
pl
ertm
!
hodiny, vyptávaje se
na vše možné a nemožné, aby mi co nejvíc pozornosti prokázal, a pak
promoklého mne
opustil.
Ješt se ohlédl, ješt se na mne omlouvav usmál. Uplynulo zas pl roku. Byla njaká národní slavnost, na které jako aranžér se pyšnil výborskou kokardou. Stál jsem ve shluku obecenstva, když jste!
blesklo
mu
v oích.
mne zoil Ach!
tu
250
A a
ke
zdí
nohama,
mn
mne
nesetných klestil
konen
si
diváku,
mn
ke
rukama
pracuje
Prodral se
cestu.
po znaných obtížích a líbezn
oslovil:
jednou vidím! Poád jsem vaším dlužníkem. Dva msíce jsem ji nosil dnes u sebe, doufaje, že se s vámi setkám ,,Vašnosti, že vás zase
—
ovšem jsem Ale
kážela.
ji
musel
——
Ovšem
že bývám.
„Nuže,
s
nedle
aby
odložit,
býváte
mn
nepe-
tu
doma odpldne?"
vás
navštívím
neho
udejte hodinu, abych vás z
Byl jsem tak hloupý, že jsem
.
.
.
mi
Jen
nevytrhl..."
skuten ekl
njakou hodinu. Kolik
hodin
od
uplynulo
té
Dn,
doby!
msíc! Ale knihu nemám. Za to tím astji vidím jej, svého dlužníka. je Cekám, až na Václavském spustí elektrika tam také, popadne mne za rameno, omlouvá se, nedl,
—
že pinese. Jedu po tramvaji, náhle nkdo piskoí, aby zmírav sladkým hlasem omluvil. Spse chám ,za pítelem, jehož jsem dlouho nevidl, slibuje,
mn
chci s
ním promluvit
vzácný známý, který
by mne tuto vzal
s
—
mn
cestu
že
lituje,
potkal, jinak že
zastoupí
neml
mj
tušení, že
by byl svat knihu
sebou.
Tak mne pronásleduje tento vzácný tená po pt let, a nelze unika mj dlužník po ti nouti mu. Ostýchám se íci mu, aby si knihu
—
I
!
251
ke všem ertm nechal, aby mne ušetil svým omlouváním, že už o knihu nestojím, že sestárla, že jsem ji dávno doetl jinde, že jsem si koupil jiný výtisk on je tak šetrný, tak uctivý, tak
—
pln
vdomím
proniknut
dlužníka.
aby tento mj dlužník nikdy neletl v balon s panem Vandasem. Nebo spatit mne skoí mi jist na hlavu a myslím, že bych pak neml ani asu, abych jeho poslední omluvu vyslechl. Jen
prosím
boha,
—
—
Nepjujte Vím,
jak
knihovn sám
pravím vám
knih,
tžko
—
ti
se
vracejí.
vypjené
a co nejhoršího, již ani
nevím,
Mám
ve
knihy, deset
komu
své let,
náležejí...
z nAlrdy sychravé.
íNár. JCisty
v beznu 1893.
Pátelství a povolání.
P
okoj, v
A
nmž
odpoíval
Vratislav Stonek, dý-
chal zvláštním ovzduším.
Rozliné
vn pro-
stupovaly se v malé té prostoe, jako by spolu zá-
žádná z nich nepekonávala nadobro Nebylo teba ani ichu znan bystrého, by rozeznal a uril zápachy vycházející z rozmanitých tch lahví a lahviek, krabic a kelímk, porznu rozestavených na stole uprosted svtnice, na zaveném umyvadelním stole mezi dvemi a kamny, a na malém, noním stolku tsn u lžpolily, ale
Ostatních.
ka,
na
nmž
ležel Vratislav.
Byly to smutné, tžké
vn
a zápachy. Bys do tsné té komnatky vstoupil za iré tmy, byly by v tob vzbudily pedstavu jedinou a neomylnou, pedstavu lékárny. A byly silny a mnohé pronikavé, všechny podléhaly jistému zápachu i výparu, jejž jsi postehoval spíše pudem než smyslem ichovým. A tato divná, nejtžší ze všech vznášela se nad horkým lži
byl
a
vn
254
kem
a odtud šíila se dále, na dél na ší, naplujíc pokoj, vnikajíc do každé štrbiny a trhliny ve zdech ve strop a. vyrážejíc ti vstíc, jakmile i
i
jsi
dvée
otevel.
Vše bylo
stále
peliv
uzavíráno,
ob
okna,
ucpány dlouhými proužky hndé, stoené, klížené bavlny, dvée, ped nimiž v pokoji postavena byla španlská stna, aby píliš dotrn nevnikl z vní do vytápné prostory studený vzduch. Vystupovalo sice v prvních dnech beznových slunce výš a výše, ale pres to mrzlo venku a ulevil-li mráz, bylo mu skuliny byly
jejichž
i
v patách sychravé poasí, až kosti lámalo.
Tak uzavírala pelivá ošetovatelka Vratislavova trudné to zákoutí co nejúzkostHvji, jako ze
strachu,
aby
nevniklo
Ale to hrozné bylo tu
již.
sem cosi hrozného. Vetelo se nevidno
sedlo na všem, na jsi pohlédl, lplo na podlaze a vznášelo se nad hlavou, dusilo dýchání a sousteovalo se kol úzkého lžka, na nmž odpoíval vyhublý, sesláblý, ochablý Vratislav. Byl to strašný host, jenž se sem vtáhl otvorem klíovým a štrbinou mezi prahem' a veejemi a nehybn se usadil na všem, co bylo ve spojení s osobou nešastného trpitele. A z oí a neslyšeno, ale
tohoto
hosta,
která se
vám
jen
jjste
jen
tušili,
z
z
úst
posunk,
jeho,
kteréž
vaše obraznost malovala, vyznívala je-
diná, podivná,
telná:
které
nemohla pohybovati, bezezvuká
e,
Neodejdu odtud než
s
nade vše srozuminím a v nm!
255
S ním, siubohým, nešastným, trplivým Vra-
Byla
tislavem.
zde zahostila...
to smrt^ která se
Dokonával. ba déle. Ale tehdáž, ped rokem, chodil ješt. Šoural se ulicemi a vycházel
Dokonával
již rok,
a
za nepohody,
i
vtru,
chránil
mu
chladna
lékai domlouvali, aby se a
Ale
dešt.
Vratislav,
dokud mohl, utíkal z tsného svého pokojíku. Nebylo divu. Tmi úzkými dvma okénky vidl na samé stechy a stíšky devník, skladm a kdo ví jakých jiných stavbiek, vecpaných do nkolika tich dvork, a kde konily tyto stechy, šindelové a hákové, tam vystupovaly nad nimi nahé, slepé,
oprýskané zadní zdi
dom
nejbližší ulice,
zdi vysoké, provlhlé, zernalé, a tak blízké, jako
by
mohl rukou dosáhnouti. Ale
jich
zdálo.
A
blízek
tchto posledních byt
to se jen
úzkých tch dvork vystupovaly vzhru odporné zápachy, které pipomínaly Vratislavovi puch krypt a hrob. Byl tak z hlubokých,
lidské
tlesnosti!
Dlažba tsných, erných, odporných, jako
inem
dýšících
slizká,
v
tch prostranstvíek
hlubších ástech leskly se
míže nad stokou vždy nebo stoka nemla odpadu. liižiny,
A nemohl z
nho
bylo-li vyjíti,
nkdy
divná jakási
hlubn, a zdávalo
jej
se
olovné
byla zatopena
ka-
—
na chvíli okno, aby
zamotávala se
moc
zlo-
vždy
Vratislavovi tak nevolno, že
a otevel-li
vyhlédl,
byla
mu
hlava a po-
stahovala dol, do té pro-
mu, že
slyší
praskot lebky,
!!
256
tíštící
sie
o kulaté kameny erné dlažby;, a pak V takových okamžicích Vra-
shroucení celého tla.
náhle od okna .odstupoval a rychle je za-
tislav víral.
chvíli tam hledt a nebyl by snad podivnému tomu nutkání... Ale te ležel již celé msíce a tušil jen, jak
Ješt
odolal
tam venku, na život,
jak lidé
ulicích
a námstích,
panuje ilý
chodí a bhají, pozdravují se a
hovoí, smjí se a louí zase slovy ,,na shledanou", kterak si z plných plic zdrav odkašlávají a kterak vypouštjí z doutník mohutné kotoue dýmu. Vse to pipadalo mu nyní jako dávný sen, který se mu nkdy zdával a na njž nemže zapomenouti. Jak rád by nyní byl kouil
Tak mocná byla ta žádost, že se mu nozdry plnily tabákovým dýmem ml halucinaci ichovou. A co tam venku hluel a bouil^ a kvapil neustávající ten život velikého msta, hledl Vratislav stále a stále :na malovanou ržici ve stedu stropu, tak špinav žlutou a již neúplnou. Kolik let již uplynulo ode chvíle, co tu posledn ply
—
barvy malíovy, smíchané se zahnívajícím klihem
Ze všech pátel, kteí nemocného, zvolna umírajícího Vratislava Stonka navštvovali a v jeho
opuštnosti tšívali, nejastji
picházel
Matyáš
Suk, nejvrnjší, nejoddanjší pítel Vratislavv.
Byl starší Stonka, ale snášeli se vždy jako brati. Matyáš Suk byl .novináský zpravodaj, z té staré gardy, která povolání
svému pinášela
celé tlo,
257
Ml
celou duši.
pípadné jméno; bylo nco
su-
kovitého v jeho povaze, ale bylo to tak jadrné a
zdravé jako lesní strom, rozšiující pryskyi-
nou vni;
každé jeho drsné slovo zasluhovalo upímn bylo mí-
ihned stisknutí jeho ruky, jak
nno. Nebylo
nic
úmyslného v jeho výrazech,
nm
hledaného v jeho posuncích, nebylo v petváky za mák. Byl z nejpoctivjších, nejpoestnjších lidí své doby, neúmorný, neúnavný nic
k úpadu, každou ivou,
každým dechem oddaný
Tento Matyáš Suk nežil život žil život novináského reportéra. svj vlastní Pro jeho zábavu, pro jeho zotavu nezbývalo nikdy povinnosti.
své
—
chvíle.
List,
jemuž
sloužil,
šlenkou a poslední.
Byl
to
byl
první jeho
drahokam v
my-
lidské
podob. Dovedl však pece urvati chvíli svému tkavému, Všudybylskému povolání, a každou takovouto chvíli vnoval chorému píteli Vratislavovi. Vlekl pak své unavené nohy do tetího patra
domu, v
nevlídného
nmž
Vratislav
bydlel,
a
dvemi v tu smsici zápach výpar chorého, šetrn vytásal
vstupoval nízkými lékárnických
u dveí z
ský
—
a
odvu
svého chladný vzduch venkova již na schodech
po špikách
blížil
se k posteli,
muenník. Všechno zde
ten
—
doutník odkládal
na níž odpoíval
rvalo
mu
srdce
—
ty pracné, domíravé výdechy nemocného zraovaly ho jako dýky, ale Suk spchával k Vra-
tislavovi I.
se
zimniným chvatem, aby ješt
Herrmann: Páté pes deváté. XIV.
17
jeho
:
258
Života
aby
^užil,
s
ním promluvil,
dsila ho myšlenka, že by
jej
nkdy
potšil, a
pišel
pozd.
posud nikdy nevyslovil slovo smrt, umení; dsil se toho zjevu, pomyšlení na rozlouení, konec nebo Vratislav byl pesvden, že je pak skuten konec. Všichni pátelé znali jeho mínní o tch vcech. Ale dnes, když už se Sukem chvíli rozmlouVratislav
—
pozvedl se náhle namáhav, posouvl pracn
val,
ml
tlo k poduškám, aby zvykle rychle a ile:
—
,,Suku
až umru
hlavu výše, a ekl ne-
—
—
vi
napíšeš
ty
o rhn nekrolog? Vi, že to udláš?" Suk byl nesmírn pekvapen tímto páním, že nemohl hned odpovdti. Ale za okamžik, nut se
úsmvu,
k
,,Ale
—
—
Vratislave
\" nápady Nemluv," perušil
—
prhlednou ruku.
vím
mn
—
ale slib
to.
Tob
udláš to nejlépe vi, udláš to. ..?" Pronášel to vše
s
jaké
jej Vratislav,
,,
hublou, žlutou,
— njší —
zpsobem
odporujícím
pronesl
Htino
—
jakousi
máš
to
zvedaje vy-
—
já „Já vím to bude nejsnad-
znáš
m
nejdéle
dtskou neústup-
a doléhavostí, jako nemocní mluvívají. Suk nepisvdoval a neml také slov, aby odporoval. Hledl dnes poprvé jak vyjevený na nemocného
ností
by teprv dnes vidl sedti na píšeru smrti. A dnes poprvé byl
pítele, jako tu žlutou
když opustiv nemocného
octl
se
nm rád,
na chladném
259
vzduchu. Klopýtal se
schod
mu
a srdce
usedalo.
Nekrolog! Kolik už jich napsal! Avšak o Vratislavu A tato myšlenka, trudná a tžká jak olovo, !
skoro
srážela jej
s
tch píkrých schod.
Ale když pak se octl na se víc
a více domu, v
hající
na
hlav
v jeho tati
koist,
nmž
rozptylovala
o tom, co vše o Vratislavu
udlal, jaký
mocnjší všech
ítíže
poal pemížil,
co
význam pro spolenost, pro
ži-
umní. Vzestupovalo v
pro
vot,
ml
ta smrt,
znenáhla
se
v prsou a znenáhla
i
a vzdaloval
ulici
sedla
ostatních,
vdomí
ví,
nm
jak
pomyšlení
povinnosti, po-
A
kráeje zvolna, s hlavou sklonnou, k cíli svému, stylisoval v duchu zprávu o úmrtí Vrativolání.
zase je odvrhoval,
hledal slova a
Stonka,
slava
A když dokonil když ješt jednou zra-
hledaje lepších, pípadnjších. a v
duchu teku
kem
uinil, a
pelétl tuto neviditelnou svoji práci
mu
velo
zaštkal.
náhle prsa
to
Co
iní?
to
i
Vždy
—
se-
hrdlo a Suk byl by Vratislav ješt žije!
A veer
toho dne, když pišel se svými zprávami do redakce a odevzdával papíry tužkou popsané redaktorovi, pravil tento polohlasn, šetrn, vzhlédaje k
nmu
soucitn:
—
—
eká vás ješt nco Suku umel máme tu ped plhodinou zprávu, Vratislav Stonek ... Vy jste ho znal, byl to váš ,,Kollego
pítel líp,
— napište
co a jak.
." .
mu
krátký nekrolog
—
—
víte nej-
260
,,Vra
— ti— slav
Sto
— nek?"
mu nkdo nohy
mu, jako by
vyrážel Suk. Bylo
Hledl
podrážel.
na redaktora, snímal okuláry a vytíral je- a znova je sázel na nos, a pak se podepel pravicí o stolek redaktorv; a hledl na nj tup, ulekán, a opakoval zdlouha: ,,
Vratislav Stonek? Je to jisté?"
,,
Bohužel, bohužel...
Byla tu jeho hospo-
—
dyn. Jdte, kollego, jdte napište pomoc, musíme tam všichni..."
Jaká
to.
Beze slova svlékl Suk zimník, povsil jej, kráel jako v závrati do vedlejší pracovny, usedl ku prázdnému stolu, rozízl nkolik arch papíru na tvrtky, zapálil vyhaslý doutník a psal.
—
oima
suchýma, kolem nichž však ho pálilo a svíralo, psal, tžce oddychuje, ale psal rychle a postihl mnohou vtu ze svého dopoPsal s
duchu cestou spl k závrku, tím boumu hru, již již tryskalo to z oí,
ledního konceptu, jejž skládal v
po
ulici.
dmula
livji
a
Ale
ím se
dále
když uinil poslední teku,
ádky
hlavu a náhle ronily se
sotva popsaný a
rozmáely
tu
nad tmi slzy na papír
sklonil
mu
jednotlivá
slova
k nerozeznání, k nepetení.
Skoro ani nepozoroval, tiše
bolestí
pemožen,
jak
v trepkách se pišoural metér z tiskárny, od-
al mu popsané
tvrtky, posypal je pískem, jejž
smetl na podlahu, a jak byl pišel, tak
tiše
odešel.
Suk zvedl se tžce a nepozdraviv, nepromluviv, vyšel do hovorny, oblékl zimník, chopil
se
klobouku a
holi a
šoulavými kroky odcházel
Maje oi plné horkých, hokých slz, míil Suk ku proklatému tomu domu, aby posledn navštívil pítele Vratislava, již mrtvého, vychladlého. Vykonal svoji povinnost, nyní konen náleží mu chvíle a mže jít, aby se rozz
redakce.
louil
s
pítelem
...
u
Nár. Listy v íjnu 1893.
Píse podzimní. (Úryvek z „Nezaslaných dopis".)
„ Opt zaznívá, ta huivá, skuivá, studená píse podzimu dobývá se za soumraku do mých oken, vniká všemi skulinami do mého
—
staromládeneckého píbytku, hvízdá komínem níž a níže,
pojednou vítí
se
mn
ke
odchlíplými
dvíkami kamen, vystydlých, dávno nevytápných
—
plná svtnice. Krouží mi kolem na elo a mne mrazí, mrazí, mrazí! Pichází s každým podzimkem a je vždy uší,
a už
líbá
jest
jí
m
—
vždy studenjší. teba že s nastávajícím soumrakem prchám smutného svého, osamlého obydlí, spchaje
truchlivjší,
A
ze
do rušných zbylých
—
ulic
mn
a vyhledávaje
pátel, abych
s
nkoho
ním
z
strávil
mála
veer
pece neunikáim tajemné, neústupné písni Zalomcuje pak v erné noci, když jsem se navrátil,
silou
zdvojenou vetchými,
cími okny, zahání
mn
té.
byl
nepilehaji-
spánek, a já naslouchám
2(53
— naslouchám
a vzpomínám. Mládí uprchlo, štstí moje zemelo, jen tato píse vždy vrn se navrací. Jen ona zbyla z minulosti a vzpomínky, které s sebou pináší. Zdali Ty ji slyšíš a zda Ty vzpomínáš, Amálko drahá?
mn
i
i
Pamatuješ-li, kterak jsme
spolen,
vali
tulíce
se
pak povzdychali: Konec
Zdá
a že
vrací z
se mi, že léto
nhož
pikvaí
A
dlouhý,
žiji
,není
návratu
tvrdá,
Ty,
k
kdysi naslouchá-
jí
sob, a kterak jsme
léta
—
konec
bývalo,
že se
léta! již
nena-
nekonený podzim k slunci
—
a
—
nmž
po
umrtvující zima.
Amálko? Vzpomínáš?
Vzpomínáš, Amálko, jaká
tesklivost nás
pod-
maovala, když zaduly první chladné vtry, šumjíce a huíce v korunách strom a prodírajíce se hustými kovinami? Rvouce sežloutlé listí a postýlajíc jím steziky širé zahrady,
s
nichž první
dešt poínajícího podzimu splachovaly sek, že víc a více
V
tklivých,
mn —
vystupovala
lítostných
žlutý pí-
erná zem?
vzpomínkách
—
oživují
a vždy mocnji ony okamžiky;, kdy za pozdních odpldn nedlních spchávala
se
Jsi
k
opuštné besídce na samém konci
vaší
zahrady, zvedajíc šateky své, abys jich neumá-
ela ve vlhké tráv, peskakujíc drobné kalužiny
:
26
a
po špikách obcházejíc vtší, až
dospla
jsi
našeho útulku, a udýchaná, spchem a mn, radostí zardlá, klesala jsi mi v náru altánu,
—
který jsem
již
netrpliv oekával.
Bylo Ti tehda sedmnáct let. Vrací se Ti kdy v mysli ržový ten sedmnáctý rok?
Vzpomínám,
n-
kterak jsem kdysi ítal povídky
pro mládež, pod jejichž titulem býval pídavek
Z
šeré minulosti.
A
zdá se mi, že také všechny
ty naše krásné chvíle náležejí šeré,
pedávné mi-
Ale jsou okamžiky, kdy mi pipadá, že
nulosti.
udalo se ped týdnem, vera; že neuschly posud na mých rtech vášnivé, horké Tvoje polibky, a že zejtra i pozejtí objevíš se mi v plném
vše
blesku své krásy, svžesti a pružnosti.
Pro mne nestárneš,
Amálko drahá.
Znám
jedinou dobu Tvého života. Tvé mládí. Hledím
na
Tvj
obrázek, který mi zbyl z
ných, blouznivých léta
—
posud písmo písmo
dn.
Nic na
onch
nm
šast-
nezmnila
— pro mne kráíš životem v plném pvabu svého Jen na rubu podobizny — drobné, chvatné Tvého vnování a podpisu — stále
T
tak vidím
jara.
jen
toto
i
byl bych dobou vybledá, žloutne, vyprchává. je sám zniil nesetnými polibky od onch dob?
A stále tkví na rubu Tvé podobizny: Tvá vrná, oddaná, milá... Písmo zstalo a kde
—
jsi
Ty?
!
265
Skoro, se usmívám, když vzpomínám na drobné naše lsti, které jsme vymýšleli, abychom se mohli scházeti. Kterak se zdála vzdálená Tvj rodný myslivna a obydlí Tvé ode mlýna, v nmž jsem já u strýce trávíval prázdniny, a kterak oba ty domy ješt více od-
—
—
dm
dalovalo staré nepátelství rodin je obývajících.
Kterak cize
T
jsi
umla na mne ped lidmi,
pozdravoval
hledti, když jsem
zdánliv
spoleenské zdvoilosti, kterak sotva pohodila a 'hrd dále kráela.
ped
,,Pro
rozumným
\"
naduta jako
—
námi
její
smekáš,
otec
m
—
ped
strýc.
konec
hlavou
vyžletem
ne-
práv
tak
,,Je
je
navždy mezi
nezahazuj se!"
„Ale
strýce,"
nkolik nedl
hnvu,
ní
plísníval
pouhé
z jsi
odpovídal jsem,
vám samým
které
,,
trávím
tu
neznám píin vašeho
prázdnin,
jsou nejasný, co
—
mn
ale nechci do polesného a jeho rodiny ona, nechci naduta nezdvoákem. zdáti Je-li
opláceti
více
ji
stejnou
mrou. Moje
uctivá
se jí
pozornost
pokouje než nevsímavost."
A Tvj
když jsem ho pozdravil, zaa jak vrel vždy jen mrzut dobrý den!" utíkal potom, aby snad nezaslechl další njaké otec,
—
,,
slovo
Kterak
starochm vašeho.
jsme v
se
úkrytu
pak
nevázan
starého,
smáli
tm
míjeného altánu
26G
ství,
Nebo teba je rozluovalo dávné nepátelnco ty dva domy pojilo. Dv ty širé, husté
zahrady, které sousedily. Stojí
Svatyn
posud
Vidím
Amálko?
starý ten altán, drahá
našich rozkošných
schzek?
loprchalou, trouchnivou
jej, s
stechou
šindelovou, na níž na hrotu se vypínial a skí-
pav po vtru se na
poátku
otáel kohoutek, jehož vrzotu jsme tak asto
lený hustou clonou
byl
i
za
lekali.
plané révy
nejparnjšího
léta
Vidím
—
milý
jej,
jaký v chlad
!
zaha-
nm Stoje
tém
v kout vaší zahrady, u samého plotu zahrady strýcovy, byl dávno opuštn, celou vaší rodinou jako v klatbu dán. Nikdo tam nezabloudil, aby se nepiblížil sadu nenávidného mlynáe, do nhož neml vniknouti hlas obyvatel myslivny, iz nhož neml zase pelétnouti zvuk nikoho z mlynáových. I pouhých tch zvuk navzájem sie štítili, prchali ped nimi na obou stranách, jako by jimi mohli býti poskvrnni.
Vzpomínáš, Amálko drahá, jak jsme tam býšastni, nevyrušováni ? Kterak dmysln jsem v plot Tvého otce vyviklal tityoe, abych mohl vnikati do zahrady a do altánu? Kterak jsem je po každém dostaveníku dlouhými, volvali
jisti,
nými heby zdánliv náš,
u
kterak
nho
jsi
zas
mne ku
posledn
líbala,
pipevoval? Vzpomítomu provázela,
plotu
a když jsem se protáhl
a otvor zahradil, ješt skulinami mezi koly a la-
267
tmi ruku
k políbení
mn
podávala a moji pra-
tiskla?
vici
Tvj vycházel do obory a když sedl na potoce nade mlýnem, lov ryby, ubíral jsem se klidn se svými knihami do zahrady, chtje studovati. Ah, kterak dobrá aby tam za mnou neteta zakazovala dtem, páchly, aby mne ve studiích nerušili. A nepeKdyž
otec
mj
strýc
etl jsem za celé prázdniny ani stránky.
horliv do otevené knihy, pokud
Hled
mne mohli
ze
mlýna vidti, jakmile jsem zaboil v husté stromoví a koví, kvapil jsem k svému otvoru, kterýž mne uvádl 'do ráje. Již jsem mrštil knihami do
— naslouchal
každému šustu a pak octl jsem se v zahrad vaší a nkotam v tom kout bylo lika kroky v altán. I kolkolem husto, neprhledno. A jedva dýchaje napínal jsem sluch zrak, kdy zachrupají Tvoje kroky, kdy v nejbližší zátoce objeví se Tvj
trávy, uvolnil koly
—
i
šat.
Ah,
konen, konen!
Tys vycházela zase do svého sadu s runí prací,
s
vyšíváním,
Tvoje matika, že
s
hákováním. Nedivila
nemžeš
být
s
prací
se
vn
hotova? Nikdy jí nepipadlo podívati se, jak daleko jsi pokroila? Byla churava, mla starost
o domácnost,
dom ani
—
zcela
bezpen
vracela
jsi
se
rámem, s vložkami, na nichž nepibylo stehu, ani oka. s
Ach, milý altáne, starých,
co
slastí
skrývalo
er\^otoivých tvých stnách!
se
ve
Co polibk
26 <S
V
tob
domelo na
vzplálo a
vroucích slov v
nm
našich rtech
!
Co
bylo zašeptánoi, z nichž ani
nevyznlo pes chatrný tvj práh! VzpoAmálko drahá, na ty polibky a šepoty?
jediné
mínáš,
Zstalo Ti kousek onoho blaha pro celý další jako jest jedinou památkou šastného, kouzelného mládí a jedinou bolestn blaživou myšlenkou pro celou zbývající budoucnost?
mn
život,
Avšak, Svezli
žel,
úrodu do
víru ozývaly se
—
také tenkráte mívalo léto konec. istodol, mlýn vesele klapal, v rehoukavé výstely, otec Tvj vra-
cíval se s bohajtou koistí
Zavály
-
a
vtry.
nám pukalo
Listí
srdce.
zahradách
v
—
ídly koviny, schzky naše chýlily se ke konci. Po-
žloutlo, i
chladné
—
vítr
minulo, co
je
orvával,
koruny ídly
nám umožovala
bujná,
neprozírná
zele. Zaznívala z daleka a víc a více se
blížila
píse podzimu! Ješt týden, ješt nkolik
dn
— pak spadlo
ob zahrady. Nahá ramena podzimní vzduch a již vystupovala zeteln erná stecha altánu, viditelná z oken myslivny. Znenáhla bylo nebezpeno blíPak stásl vítr listí s kovin, žiti se k nmu. listí
a prhledný byly
strom
trela v
—
i
Zbrunátnlo a zhndlo, opadalo proídlo lupení plané révy do besídky, z myslivny ze mlýna bylo vidti byly odhaleny všechny cesty ku plotu a k al-
víc
a více
vystupoval altán.
—
i
—
i
i
:
2(ji>
tánu,
za
které
léta
se
zdály
neproniknutelnými
chodbami.
Mn
—
Prahy Tob dlouhá, smutná zima na pokraji hlubokého lesa.
do
návrat
nastával
Zase potkávali jsme se jen
ped
lidmi,
ce-
stou k vesnici, ke kostelu, zase uctiv jsem po-
zdravoval a Tys se
chladn dkovala, jako bychom
neznali.
Vzpomínáš na poslední naši schzku valtán? Vzpomínáš na ivou píse, v níž a
Tvoje
lítostivé
Nezapomenu
onoho podzimu skuse mé tžké vzdechy
první mísily
stkáni? nikdy, kterak jsem Ti ukrádal
poslední polibky, kterak z
oí Tvých
na rozpá-
lenou moji tvá kanuly stydnoucí slzy a kterak
jsem chvjícími se rty pronášel bezpotukráte
Nezapome, nezapome, Amálko drahá! Vzpomínáš? Podzim hude mi truchlivou, dlouhou, muivou svoji melodii. Já vzpomínám.
Slíbila
jsi,
že budeš psáti.
Nabádal jsem
Zapomnla jsi na do ústavu, nikoli do mého bytu, jsem vdl, pro tak iním. k
opatrnosti.
Jsou divné náhody, vratné.
T
moji radu. Piš žádal jsem, aniž
nepedvídané
a
neod-
270
Churavl jsem nco dní venku u rodi, kam jsem od strýce na zbytek prázdnin zajel, do Prahy,
a vrátiv se
nového
mu
dailo se
ním
to s
vdovy Ne-
nalezl jsem u staré
spolubydlitele. Byl to
—
Tvj
na universit ve Vídni
bratr.
—
zkusil
otec v Praze.
by nad námi osud byl
Jako
postavil
do-
dozorce. Již jsem nebyl sám se svými
hlížitele,
—
zdálo se mi, jako by mne Tvj Nebylo mezi námi nepátelství nezddili jsme ho po starých ale nebylo také
vzpomínkami
—
bratr pronikal.
—
'
pátelství.
Tys
Šastn
psala.
Tvj
první
dopis,
i
dostal jsem
druhý, a
A chvl
sám do rukou jsem
líbal
je
—
a
bude dále. Nemohl jsem Ti naznaiti, abys zmnila adresu do ústavu, nesml jsem Ti psáti. Nad Tebou líbám posud.
bdl
Vždy
otec.
jsem
jaká to
jak
se,
—
událost
dopis do
opuštné myslivny! Listonoš na samo.t! Z daho vidti a všichni obyvatelé
leka
mu
hledí
mohl
A listonoš,
s
nedokavostí z
nich psaní
psáti?
psala
jsi
po
Tehda
tetí.
nezastal
mne
nebyl jsem doma.
týrská a položila na
Tvj
komu
hádajíce,
Prostedníka jsme nemli. Kterak jsem
pináší. Ti
naproti,
bratr
poštovního, prozradilo
—
mj
díve než
Dopis pijala kvarstl. A když se vrátil
já
—
všiml
si
razítka
zvdav pihlédl blíže — Tvoje písmo mu ostatek. Uloupil dopis, aniž jsem
271
to
tušil
-^ a zradil nás nesmiitelnému
Tvému
otci.
Vše bylo vyzrazeno díve, než jsem byl hotov se svojí pípravou pro život, než jsem mohl jako svéprávný a samostatný lovk pedstoupiti ped rodie Tvé a vyžádati, vyprositi, vyžebrati nebo konen vybojovati si pro
—
—
— A pak T vli, pes Tvé spatil jsem T A
T
—
celý život
ydali,
Amálko
vzpírání
a
drahá,
zoufalství
proti
—
a
Tvé ne-
již.
tch krástch polibk všech a pí-
ze všeho toho luzného sna, z
ných, letních
dn,
ze
touhy a nadjí do budoucnosti zbyl mi Tvj obrázek s drobným písmem Tvého vnování, Tvoje ádky a dlouhá, zmíravá a se vracející píse podzimní..." sah,
ze
vší
té
vn
TRI
HISTORKY MALOMSTSKÉ.
Nár. Listy v únoru 1894.
Sibínky pana kontrolora Havránka. ke dvanácté hodin, když pan uitel Ka-
Bylo
beš se vracel ze své obvyklé procházky, od nádraží,
které
bylo na dvacet,
ptadvacet
mi-
msteka V. Byl jasný, studený únorový den, vítr fiel adou holých topol, vroubících silnici, kol do kola bylo vysoko snhu vy'r nut od
aí
ježdnou, vera ješt ernou
silnici
kryl
erstvý
poprašek.
Pan však je si
uši.
uitel
uitel
noil
vytahoval,
„Zazobával se
mu
íkal.
Od msteka zavalitá
liká,
do kap^es, chvílemi do dlaní a zahíval do nich vítr," jak pan
ruce
dýchal
picházela proti
nmu
neve-
postava, za kterouž poklusával
sil-
ný výrostek, nesoucí cestovní kožich a kožešinový vak na nohy. Kabelu cestovní nesla si postava sama. Uitel vytáhl z kapsy pravici, pidržel ji stíškou nad oima a hledl byste do dálky. tlustá
I.
Herrmann: Páté pes deváté. XIV.
18
:
274
,
na
—
/Koukejme
— —
kam
—
kontrolor
k
msteku
,;Hele,
setkali
uitel
,,Pán uitel!
braš-
odpov. V
pli
oba.
se
pan kontrolor na železnici?"
hele,
mu
zastou|pil
—
žene?"
se
Nemusil dlouho ekati na oesty
kožich
cestu.
—
nazdárek!" volal kontrolor
„No na železnici, bodej že." „Kam pak, kam?" Pan kontrolor místo odpovdi obrátil
zastavuje se.
k výrostkovi a poVelel
se
mu
t
dohoním. Ostatn je asu dost. Skoro pl hodiny ješt. A tu .máš' sho v ekárn kožich a pytel a dosko mi k mejtu pro cigára. Ctyry po pti tam jiných
naped, Mates,
,,'Bž
já
—
—
nemají.
Samým spchem lovk
pomene
..."
na všecko za-
Výrostek popadl neohrabanou rukou dvacetník a klopýtal til
se
ále
k nádraží.
Te
íkontrolor k uiteli a rozesmál
msíní
plnou svojí
teprv!
se
obrá-
na
nj''
tváí.
„Kam! To
byste neek', co?" tento ..." „No, kde bych mohl nebylo Kontrolor se mimodk obrátil, široko daleko lovka, a polohlasn, jakoby mu
—
a
svoval
tajemství,
,,Jedu
uiteli:
na šibinky!" na šibinky!"
„Mordie,
kam pak?"
ekl k
zvolal
uitel.
„A
:
275
pomlel
Kontrolor rácky
a
ekl pak náhle
tve-
:
„Do Prahy!"
—
,,I hrome!" zadivil se uitel. Koukejme !" do Prahy. To vám závidím. Do Prahy Vidíte patnáct let vám na to stu. Ale na pražské, to se ví. Moh' bych také do Hradce, nebo do Pardubic, nebo konen do ,,
.
.
—
,,
Chrudim
— n
.
—
m
ale to
tak neláká.
Ty pražské
Patnáct
pražské bych rád vidl.
let se
bych být
se prosekal teba palisádami. Víte, to musí ukrutn náramná vc. Pokaždé jsou toho
plné noviny, jak to tam bylo, co tam bylo, to
na
chystám, pokaždé mi to zvrtlo. Ale tentokrát
vám mám vždycky
takové trhání post
a
festm
a vztek jako vž, že jsem zase zmeškal. Letos se
mn
nejezdí
—
Pan hrab trochu stn hony nejsou práce
—
to hodilo,
—
—
editel to zaonail
vám závidím uitel. „No
,,To
koval
—
Kontrolor se ,,A
—
— a
lišá,cky
bodej bych
mn
hosti
neshoí
jedu!"
vám
to
závidím," opa-
pjdete v maškae?" usmál.
To
nešel!
se ví!
To
je to
Junda nejvtší! To už jsem vyídil všdcko písebn! U pítele!" A nakloniv se k uiteli, dodal skoro šeptem ,,Za m a n d a r n a jdu To je originál, co ? Za mandarina To jist nikoho nenapadne. Kollega z Prahy na to poslal obrázek nóbl to bude. Takový kvtovaný salup, brejle s nohlavní.
i
!
!
mn
—
A 276
sem, dlouhánské kníry, na hlavu holou paruku
—
copem, do ruky sluneník od Staka mandarin jako veritábl kinézr. Možná až jak bude dám se v tom v neodli fotografovat Na památku." ,,ÍMordie, mordie!" rozpaloval se uitel, s
dlouháiuským
—
—
—
„hned bych jel s vámi. To já taky ješt nevidl." „No, jete!" nutil kontrolor. ,,Máte sobotu škola žádná, zejtra nedle." ,,!No, nedle, ale kostel!" namítal uitel. kdyby nebyl to by mohlo stát desítku."
—
i
,,
m
—
Kontrolor vypískl.
„Ano rycítku
desítku
Ale
!
nemám asu ší
!
a —
M
—
nazbyt. Pelicháme, kamaráide, mlad-
Tiebudem ..." „lAle to
jišoval
si
,,No,
'
nám pak budete tepal
budu-li!"
Ježíš Marjá, ,,
Dobrou
uitel.
povídat, co?"
za-
uitel referát.
vákem. „To pivezu vci
—
bude stát aspo tya už taky vidt
to
chci to
aby
mn
zábavu,
Kontrolor potásl
.
.
okazo-
kontrolor
Ale
.
te
nazdárek
tak ujel vlak!"
pane kontrolore!" pál mu rukou, vykroil a
pidal do kroku. Jeho kulatá postava se menšila Uitel za ním chvíli hledl a obrátiv
víc a více. se
zase k
„Inu
zmoí jel
..."
—
msteku, zahuel
—
tihle panští
k
sob:
mají asy. Práce je ne-
ženu a dti nemá
—
to já
bych taky
277
V pondlí veer sešla se všechna honorace msteka ,,u slona" — oekáviali pana kontrolora, tšili se jia ústní zprávy. Co bylo o šibinkách v novinách,
Konen
peetl
si
už každý.
otevely dvée a vstoupil pan
se
kontrolor Havránek. ,,Aáááh!
pojte, stará ,,Dív
pan
Báleník
nco do
slavný
—
—
sebe a pak ze sebe!" volal
,,Tak
poád
Tak pojte
povídejte!"
v^ojno,
kontrolor.
zde!
je
nco
krmái
pikantního,
ješt jsem trochu jako vyku-
chaný."
Nikdy veera. slyšet.
toho
(nebyl tak rychle obsloužen, jako
Nebo Krcmá Kropá chtl také nco A nikdy nechutnaly kyselé plíky panu
kontrolorovi jako toho veera.
Byl hotov, skoro najednou do sebe zvrátil první sklenici, labužnicky utel ústa a pak s ne-
zakrytou povznešeností pelétl zraky spolenost,
chtl tam byl!"
jakoby
,,Tak
dlouho ,,
suje
\c
mluvte,
vyhrkl
lo!"
íci:
sám
,,Inu
chudáci
—
ale
já
pane kontrolore, jaké to bykrmá, když mu pestávka
trvala.
í
Ohromn náramné!" huhal
špiku doutníku. za podívanou.
,,Mordie,
V pt
kontrolor uku-
pánové,
stojí
nou ke kolegovi, tam už byla celá moje No, pokejte až dostanu fotografie
—
ta
jsem byl v Praze, rov-
.
larva. ." .
''y
znl
jste
lom
se
dal
hlas.
,A
to
m
jak
se
ví,
že
dal.
po jedenácté
Hned šel
vstal,
v nedHi
rártl
jsem po ot
k fotografovi. Budete koukat." ,,*No,
2i?"
hodil
„Inu, povídám,
otázku uitel K^beš.
výborn! Kolega
poslal pro pak pro pivo bylo vám ukrutné horko. Mezitím jsem se strojil. Do sedmi jsem se strojil ba že, do sedmi. Na pl osmou byl koár. Ale do Sokolny jsem se dostal v pl deváté. To je o život. Voz
horkou kávu, abych
—
se zahál,
mn
—
ady. Schody samá chvoj, samý tábor nahoe u vchodu asi tyi rytíi, nebo panoši, nebo Apolóni i co to bylo výboi, co vybírají vstupenky. Zimník do šatny, tO' se ví. Bájelná zaízenost! Pak do sálu. Ale o nep'|ijdiete do sálu, nýbrž na galerii. Jdu, koukám\ takový ochotný kap'ucín mi okáže schody. Pánové, výborná vc! Takové úzké schody jednou stranou dol, kížem zas nahoru, uprosted potkáváte krásné dámy, míhá se to inu, ohromn náramné. Já dol, to se rozumí. Poád dol. To je vám nkolik pater. Ale te bych vám pál vidt to dole víte! No (to 'nejak u vlaku, všude policajti, nikdo nes,mí z
No
a vešli jsme.
—
—
—
—
—
—
mže
v Paíži tak vypadat. Namakáno maškar kolem stol, na lavicích, na almárkách o pivo zle, o jídlo zle Babylon Já hned ku prameni! Do zadu, kde byly sudy. Koukám
—
—
!
—
279
Ježíš
na
—
Maria
šibinkách
tady bratranec ze Slaného. Taky Ale
!
on
je
vlastn
dávno
už
v Praze. Tak jsme sedli, pánové, piva bylo dost, já
dal sklepníkovi
si
nás
tvrtou jako
pak
—
všímal!
Já
druhou,
první,
pánové, moje sklenice, to
vné
—
hned naped tvrtník
svtlo. Jídla dobrá
—
vám bylo rvaka
ale ta
—
o n. S nojuzí jsem dostal telecí kýtu pozdji ízky pak šunku pak už
—
jen
salámy
ten
tetí,
—
pak byly
." .
.
„Pane kontrolor, prý tam dlal Mošna pktié výstupy?" ozval se tu adjunkt Slavíek.
„Mošna? Toho jsem nevidl. To vám chumel
—
„Ale
plnoní prvod
byl asi krásný, pane
kontrolore," vmísil se pokladník záložny " rek. ,,Ten tah rytí
„Vidíte
tí
—
byl
chumel!"
—
to já ani nekoukal.
tch tam vbec
bylo!
Samý
Macou-
Inu tah ryrytí!
A
l^y:
sleinky!" zamrkal kontrolor. „Víte, jen tak trochu známosti mít v Pl-aze, to bych se byl uchytil! Ale zle nám nebylo, a bratranci. Byli
mn
jsme už hezky vyhladovlí, když se volalo kolem ;do kola: Krupovka, krupovka! Já na bratrance: Co to? Inu polév^ka, víte, gei^l. Ti šálky jsem vypil, s citronem a pak jsem ješt
—
—
To už bylo trochu pozdji. Ani jsem nekoukal na hodiny. Najednou se vám to zane prázdnit, já koukám, co to, bratranec
sehnal porci šunky.
:
280
piQvídá
te
Hochu, musime taky hledt tento
:
ernou
kávu,
nosili
No
kávu.
.
.
.
A
—
to
.
málo.
je
Ale
pak na mne tak pišla dímota
mn
vám
v'ím,
když jsme
A dom, „No se
ídící
trochu
to
plete,
do
lezli
ke kolegovi.
a
te
jak to skonilo.
se
Jen
že bylo svtlo.
fiakru,
To
ken.
pívo
—
si
ml
kávu. Ale pak zase pivo. Poítám-H, že jsem
dvacet sklenic
Ale
jsem
dal
se to spalo!"
a jaký byl ten turnaj o plnoci?" ptal uitel Mikyška.
„Turnaj? To
nevidl.
j|á
To
vám všecko
se
nedalo pehlédnout." ,,'Ale
miusel
tjo
být efekt, když pišlo
ržových
dvacet ženských doimin,
a bílých.
tch To
byly dámy od divadla." Pan kontrolor te neodpovdl. Hledl roce na mluvího.
t)'rý
„Vy
jste
„Taky nebylo
si
jste
s inimi
nezata^nil ?"
už vidli tancovat
hnouti."
domino jako domino!"
,,No,
mli
Tam
.na stolech ?
„Ale pane 'kontrolore, taková domina
trolor.
ši-
,,A
já
mezi
ohromn
Te
je
vbec
seboiu
jsme se se
." .
.
durdil se kon-
nevidl, ta domina.
jednoho
erta
a
My
náramn
bavili."
ozval basový hlas vrchnostenského
kasíra
„Poslouchejte
sibinkách?"
—
byl jste
vy opravdu
na
281
zvyjevil
kontroloj-
Pian
obliej.
,,No dovolte! Tuhle tento pestrý lístek
—
tuhle
ji
—
rychle vytrhl
ze záprsí, barvotiskovou vstupenku
máte.
A
pro boha vás prosím, kde
prvodu a o tom o tom výstupu a o tch dominech vzali? já tam byl a nevím to!" Hluný ev zahml hospodou ,,u slona". ve ,,Ke všem ertm, je to v novinách všech !" ozýyaly |se hlasy. „Tohle jsme vdli už vera! My ekah, kdo ví co nám ješt popak vy
jste
to
všecko o tom
turnaji a
Dy
—
víte!" ,,
se
Pánové," ozval se kniha Rambousek, který
byl v
msteku
usadil
z Plrahy,
„vc
se
vy|-
rovnou cestou dol k ,,Pijáristm", jak já vyrozumívám, a tam zstal do ránia. Já ty lokály znám já tam a o šibinkách cviíval. To je šatna Sokol se tomu íká ,,u Pijárist". On vlastn pan kon-
svtluje tak:
pan kontrolor
šel
—
—
!"
šibinky nevidl Po tomto vysvtlení hrozným evem otásala se okna. Jenom pan Havránek se nesmál.
trolor
.
.
.
Pan konolor Havránek se rozlouil toho veera velmi nemilostiv s celou spoleností a trnáct dní nešel ke „slonu".
Ubhlo nkolik let, ale kdo si z udlat smrtelného nepítele, nesmí
nho
nechce
se
odvážit
282
otázky:
,,
Nepojedete zas
letos
na šibiiiky, pane
kontrolore?"
A
slíbenou podobiznu mandarinskou nikdo
nikdy nespatil.
Nár. Listy v ervenci 1893.
Byl hloupý?
Uži
na
je
pravd
bozi pan president Vejr
vlastn Weyrr, jak
se podepisoval, je
—
tam
také družka jeho života, paní Adolf ína Vejrová
rozená von Kauteczki; jejich neprovdané a siln sestárlé
dv
dcery,
sleny Adolfina a Regina,
padly v njaké ústranné
ného platu
z milosti, a
také, kterak víc
jeho služby jak vyprší
zátiší,
kde
za-
žily ze skrov-
pan rada Bambula hledí
a více se pibližuje tyicátý rok
— a nemže se ho ani dokat. Nebo — íkává — praští službou a pjde
na odpoinek.
pídavky a ty jsem sám a odpoinout, pokud
,,Vem ert všechny aktivitu ostatní s
calapatiny
—
íkává
tou pensí vystaím a chci
mne vbec
Má ani
si
—
í
já
tší svt..."
pravdu. Za aktivní pídavek nekoupí
si
kus mládí, ani kus njaké zvláštní rozkoše,
mládeneckým jeho požadavkm staí ta pense do sytá a tak to vzal všechno ert!
—
284
Ale
hem
asi
déle
—
ped
— a ba
tvrtstoletím
svt nehledl
takto na
mno-
je to
a za nic ne^
chtl zstati mládencem. Nu, tehda byl jiným chlapíkem a slena Regina Vejrova byla jako kvt. Tenkráte ustanovili
—
jej z
Prahy do krajského
msta byl panem adjunktem. „Máme tu nového adjunkta/' povídal jenoho odpldne krupa Havránek obchodmíku se stižným zbožím Klapkoví, když mu podával obvyklý šupeek po obd. Oba byli sousedy a oba mli svoje krámy skoro u samého krajského soudu. Pan Havránek blíže než pan Klapka, proto také díve o všem vdl, co se U; soudu pihodilb. Pesadili ho sem z Prahy; tuze nóbl a tuze parádný pán." ,,
„ÍMladý?" otázal se pan Klapka, vtahuje šnu-
pec noizdrami. ,JN'0
)
mladýj
ani ne ticet.
—
dv;ma
pec
ádn
je
—
adjunkt
."
snad
•
.
i
„Svobodný:?" kaje
vždy
tázal se dále
ušu-
pan Klapka,
^rsty pravice na nos, aby v
nm ^
upevnil.
svobodný, povídali, a také tak vypadá," odpovídal Havránek. ,,Prý
,,To je
dobe. Vždycky sem mají dávat svo-
bodné," ekl spokojen pan Klapka.
Pan Klapka poteboval hned adjunkt.
ml
totiž
celou
ti
sbírku
Byl by svobodných
dcery.
285
,,lMn
je
to jedno/'
poznamenal suše
a hledí
nosti
ml
s
si
Ha;-
rozumu a zku&e^
vránek. „Staí a ženatí mají víc jen svého ..."
Pan Havránek byl již siln pes padesát, mladou ženu, kolem ticítky, a tak ledaco
povídalo.
Jemu docela
nic nezáleželo
na svo-
bodných.
Co ekl Havránek o parádnictví pán Bambulov tak man, bez úmyslu, stalo se za kratiko' nezbytným pívlastkem adjunktovým, jemu skoro na píhanu a hned potom obecným poekadlem. „Ten chodí jako Bambula
..."
Pemrštn, nápadn, kiklav
—
Hodn ml-li to
'
vystrojen.
pravdy na tom bylo. Pan Bambula již
od nátury i chtl-H
okázati, že
pišel z hlavního mista a jak tam se chodí, nosil
se
jako pravý dandy.
Cylindr jak zrcadlo a se širokou stechou, vykrojený, nebo
—
—
jak v krajském
,,vyšvajfnutý", volnou
mitu, fialovou vestu
francouzské
s
bundu
z
tžkým etízkem
pantalony
mst
hndého
divokého
íkali aksa-
u hodinek,
skotského
vzorku, dole úzké a nad botami nakrené, botky
Podpatky byly od soustružníka, vysoké dva staré palce, že by mu pod chodidlem bylo probhlo kot, a botky tak úzké a krátké, že pouhým pohledem zabolely každého vlastní kuí oka. Pan na z ruské lakýrky. Ale jaké botky!
jak
n
286
adjunkt snad nositi
ok
—
mohl
takové botky.
Nosil
Bylo
neml žádných kuích
—
skipec
jich tenkrát
co na oi, zavišoval
si
byJo také nápadné.
a to
kdo již poteboval nzoela ádné, obyiejné oku-
poídku
a
láry.
P^n Bambula
pohrdav
to
získalo.
jaksi
samotásky, vypadalo
a furiantsky,
a pátel mu to neZdálo se všem ostat-
Zvlášt v
žil
úad
ním, že se njak nad
ne.
n
vyvyšuje.
on poleví," povídal starší pan adjunkt Pilous k panu sekretái Gruntovi, ,,až se tu trochu uleží. INovota je novota a na takové im^po,,ÍNo,
nás nechytí."
serie
Pan adjunkt Pilous íkal imposerie a mínil tím
A
imposantnosti.
slova
,,
as
ví,
jak
si
imposerie" užíval jako s
to
zkroutil.
pí hanou.
„iNechaj ho," odpovídal sekretá Grunt, „nechaj
To pozdj
ho.
teprv
Mj
lovk svt krát-
jsou ty mladé vejstelky a vidí, že je
—
na ledacos ve
Bože tohle my máme za sebou." A máchl rukou, jako by zahánl mouchu, a zaboil se zase do svých akt. ("Nebyl Bambula na nové štaci ješt ani dýa msíce, když jednoho dne adjunkt Pilous, sotva vešel do kanceláe, svlékl kabát a chvatn obléknuv jiný, odený, kanceláský, sipchal do sousední svtnice, kde úadoval pan sekretá. „Ale tenhle Bambula je hloupý, pane sekretá!" huhal mu do ucha. ký.
287
pak vyved?" otoil
,,Co
Grunt na své
se
židli.
—
Hloupost vjyvádí, hloupost! Povážej jdu vera na veer alejí k vodárn, kus cesty pede mnou šly sleinky pana presidenta. Najednou, ani jsem nevidl, kde se vzal, tady pan Bambula, náramný komplement slenám, zastavil je po,,
—
vídám, zastavil
—
koukal jako blázen
já
nco povídal, pak šly dál On s nima! A mluvil a poád
U
moh.
povtí
v
jak
ale
kroutil
vtrný mlýn
—
se
—
paní presidentová. Myslil jsem
noc,
te
líbá
ruku to
dostaneš.
—
On
tak bylo
a ruce
proti sle-
si:
dobrou
vysekne komplement
nima
a jd!e; s
že jsem
k smíchu,
nazpt do msta. Pane
všem a
se
—
nimal
s
roztrhat se
vodárny pes most picházela
nám
Mn
on
se
jí,
dál! obrátil
sekretá, povážej, on
—
a presidentovy holky ..."
Pan sekretá na a ekl: brejle
„To
óelo,
je
se díval
na adjunkta, vysouvl pak se rozesmál
mrkal, mrkal
moc! To
je
—
tuze
moc! To
je
tuze
mnoho moc!" .,No,
hloupé
je to,"
horliv pikládal Pilous.
„Tuze hloupé. To chce takhle uhnat zetm presidenta se rozumí
—
protekce! Ale
—
.
te
už to
kariéru.
To
by byla neyde. Kvalifikace musí to
rozhodovat!"
Bylo zcela srozum iteln o, lous tak dohívá.
Tak trochu
pro
se
závisti,
adjunkt Pitrochu
ne-
288
marnivosti vlastní on m,á kvalifikaci. pak Bambula! „No, snad to nikam vážn necílí," poznamenal te pan sekretá. ,/Ale pane sekretá, cílí cílí. Vidt ho mli. A dy už jméno Bambula! Je hloupý hloupý je. Ale ten vyhazov bych rád vidl, až na to padne pan president! Ten bych rád vidl. Ano, major kdyby takhle pišel! Obršt! To ano!" „Takový jakýsi oví obliej má," ekl pan Mnoho ono toho v není. Ta pasekretá. vmživosti,
;
Kam
—
nm
,,
ráda
—
—
to je vše ..."
Panu Pilousovi
,1
'
mlo
se dostati
neobyejného
zadostuinní. Adjunkt Bambula nebylo o tom pochybInosti dvoil se zcela pravideln dcei presidentov, a všeobecný úžas zvyšovalo, že; si vybral mladší, slenu Reginu, asi tak osmnáctiletou. Konen o tom zvdl pan president sám, anevdl-li o tom již díve rozhodl se kobo nen, že to petrhne. U president byl velký dm, paní presidentová nemohla zapomenouti, že je irodem ,,von" a že kdysi nco pinesla. Doery se pipravovaly pro jiné panstvo. A tak jednoho dne dal si president zavolat Bambulu do svého kanceláe a ekl mu dosti elegantn sice, ale také dosti urit, že pozoruje, že pan adjunkt si poíná tak a tak, že to však
—
—
i
—
není v jeho
—
—
pán
presidentových
že ho sice tší, že pan adjunkt jeho
—
intencích,
rbdin pro-
289
má
kazuje takovou pozornost, že však
mi
jiné
— —
zámry
a že tedy prosí,
a tak dále.
Pan adjunkt
vaený
'
nkdo
od pana presidenta jalío dvée nedoveny| i po-
vyšel
tehda
rak. Byly-li
slouchal-li
—
za nimi,
dne vdl kollega vyhazov už tu jest
zkrátka, ješt toho
Bambulu v pan
slušnými
to
má
nepovídal
Pilous, že ten
a nelenil oznámiti to s
poznámkami panu
,,No,
slena-
se
aby pan adjunkt
že je hloupý?
jsem,
pí-
sekretái.
Te
..."
,,lnu,
konejšiv,
vdí," odpovídal sekretá shovívav a ,,
píjemná
vc
tohle není.
Já.
to
nepeju
nikomu. lovk se mže pekvapit, ale konen na kriminál to není, dvoit se teba slen presidentovic. Takové pády já už vidl a dbbei to dopadlo. Konen ani pan pre|sident není žádný Pánbh. Trochu na to šel pan Bambula zhurta i
—
zhurta..."
Pan Bambula byl po této událositi ješt uzavenjší a stranil se ješt pelivji spolenosti, pokud mohl. Pozdravoval stále uctiv sleny pre^ sidentovy, ale již se k nim nepibližoval.
Ubhlo nkolik msíc
a tu se udalo
co zpsobilo znanou sensíaci láích a co neobyejným úžasem plana
adjunkta (Pilousa
—
ve vŠech
nco, kance-
naplnilo zejména
ovsiem' také
ziávistí.
Pan Bambula byl pozván do rodiny presidentovy. I.
Slavil se
Herrmann: Páté pes deváté. XIV.
tam
ní
svátek, 19
— 290
—
pozváni dva nebo ti radové
byli
a pan ad-
junkt. Již
druhý den vyšly 'uritjší podrobnosti na
iVeee ku pípitkm
jevo.
byla
znamenitá.
Pilo
se
víno
'
bylo šampaské! Pan Bambula sesleny Reginy! Slena Regi)na hr^,la na piano a pan Bambula byl vybíd^iut, abyj vybral, co má hráti! Pan Bambula pipíjel rodin pán presidentov Potom sám zpíval A stržil náramný potlesk! A pan president v nesmírném' rozjaení poklepal Bambuloví na rameno! Ale prý tak docela kamarádsky! Pan Pilous byl jako vyjevený. To je bájený obrat! A nevda, co by sám o této neslýchané, kromobyejné události soudil, spchal za tepla zase k panu sekretái. ,,Pane sekretá, co tomuhle íkaj?" „Jsou pípady," odpovídal pan Grunt. ,Jsou pípady! Konen žádný lovk není k zahození. Snad pan Bambula bude nkdy také radou. Znali Obsta? Neznali. Taky to byl jen adjunkt, a pak byl radou. A taky ml dceru presidentovu .. Vidj, on pan Bambula pece není tak hloupý ..." Se sklopenou hlavou odcházel pan Pilous do svého pokoje. To se vci divn obracejí. Nebyla to poslední návštva Bambulová u president. Již za msíc byl tam po druhé, pak za trnáct ,dní po tetí a konen docházel tam každé nedle. Záminkou hostitel byl
dl
vedle
—
i
!
!
—
.
—
291
/pv
a pak malá partie taroková, k níž pan president zvával ješt jiné dva pány. O známosti ne-
penesl nikdo ani
nemohlo
slova, ale vše to
nic
jiného znamenat.
Jednoho dne roznemohl se pan Pilous. Roznemohl se tuze nevasn. Vyšetoval pilnou n^ nebyl s ní hotov. Pan president pojakou vc slal si pro akta a když je prohlédl, povolal k sopana Bambulu. ^a,
b
Pan Bambula shrnoval
sident vVelací
atd.
Spchal
„Pane kollego adjunkt
pijde
Pilouis
—
— musíte to
když pan pre-
vstoupil pr^v,
spoustu s
—
tím
vysvdení,
protokol,
njak
a byl
rozilen.
Ml
to pan kdo ví, kdy dodlat. Dejte se do toho ..."
tohle
ulehl
spchá.
—
nám
Adjunkt se pbklonil a listiny odnesl, jak je pan president smvnal a motouzem ovázal. Hned piotom vidl pan Bambula oknem, kterak president
kvapn
vychází z budovy a
míí
Nebylo ješt poledne, Bambula líku akt motouz a prohlížel je.
k domovu. svlékl s ba-
Tu mezi ohmatanými, otepenými z
nichž nkteré byly už sežloutlé,
nebo pátým (archem
nalezl
asi
zcela
listinami,
za tvrtým,
erstvý,
bílý
—
dopis z Prahy. Podíval se na podpis bylo to velmi veliké zvíe, známé jméno, pítel
dvojlist,
pán
presjdentv a povždy
mluvci.
jeho
mocný pí-
292
Pan Bambula
jal
se ísti.
„^ilý píteli!
—
Tentokráte
nedá
zdá se mi
—
se to udržet a setrváš^li,
Chápu Tvé
je vše
marno,
nedá se
to také
—
je nanejvýš rady než tuto: njaká nemoc najdeš ji, razstn(š se. Pak lázn požádáš o delší dovolenou. Tvj ne^
Utajit.
—
kritické
ale
—
—
duh
vytváflí
kterak
jiné
nebezpený, kritibude naprosto nemožno.
se jako velmi
cký, setrvati v
Zadáš do
postavení
nevím
úad
výs(lužby.
možno
Je
to
jediný prostedek,
vyváznouti. Nevidím jiného
chodišt. Jednej opatrn a
—
vý'-
rychle.
Tvj Pán Bambula doetl, vložil dopis do akt, obezele složil, jak mUj byla odevzdána, vlsouvl je do motouzu a položil balík na klraj která zase
stolu.
Naež
se zamyslil.
Po obd schváln se pan Bambula opozdil. Když vešel do kanceláe, byla akta p;ry. Teiprv po chvíli je pan president sám pinášel a zkou-
mav
pohlédl na adjunkta.
chtl cosi podrobnji prohlédnouti," ekl Bambuloví. ,,Už jste se do toho ,,
Ješt
jsem
díval?" ,,
te
Rate prominouti
— neml jsem asu. Prá\
jsem to chtl otevít
"
293
—
nevadí
,,iN€vadí,
Zde
hrozn
tak
to
nehoí.
to máte. Servus."
Po
odchodu
nebylo tam
V
presidentov
peHv
adjunkt akta a
je probíral.
rozevel pan Dopisu z Pl*ahy
již.
•
následujících dnech obíral se pan
—
bula tímto pidileným vyšetováním
nmuž
k
jiným,
základem byl
mu
Bamia ješt
dopis,
jejž'
peetl.
Nikdo na Vyšetoval
nm
tajin,
nezpozoroval
vyšetoval
vyšetil.
,a
Vyšetil, že pain president
smnek,
žen. Spousta
finanní
záležitost,
srovnávala
vým, a
a
po krk zadlu-
toho ješt jakási
postavením
vyjd-li na jevo,
která,
jie
ale vedle
velmi choulostivá, která se ne-
úadem
s
nejmenšího.
mže
presidento-
panu, pre-
sidentovi zlomiti krk. Jedinou záchranou a „est-
ným" vyváznutím
je tu odstoupení do výslužby. pánové „nahoe" nejspíše zaoi. Jinak by dali pana presidenta sami nepedcházelo-li by v takovémto do pense,
V tom mhouí
pipadle
pípad
disciplinární vyšetování, jehož výsledku
a
nemohl nikdo dohlédnouti. Pan adjunkt byl nyní
nedle v kana nemohl vynebo tem pozváním' do odiny Ipáti i
byl prací zanesen
celái,
tak
hovti
dvma
celé
—
presidentovy.
Pojednou president ochuravl. Léka poradil
vzdálené lázn. Jela tam celá rodina. StaV ne-
mocného
se
nelepšil,
zprávy z lázní byly
vždy
294
povážlivjší.
P'o
tyech msících
zotavoval
se
nembhl
se vrátiti v
tž-
znenáhla pan president,
ale
zodpovdný úad svj, neml-li
ký a
životem. Zadal do výslužby
to zaplatiti
— vyhovili mu velmi
ochotn.
Do bývalého Siídla nevrátil mu teba klidu a velikého
prý
vbec. Bylo šeteni. Pestho-
se již
vání nábytku obstarala paní presidentová sama.
úad pana adjunkta Bambulu, poho o radu a pispní v té vci, mluvila
Navštívila v
žádala
ním velmi pívtiv, poznamenala, jak se Re)po celou tu dobu stýskalo, že ho cekali 'do lázní, že doufali v jeho návštvu Pan adjunkt se dvorn uklánl, slíbil radu po^ s
gince
— — — i
moc, ekl, že
se
mu
také zastesklo, ale že ipovin-
—
úední nedopouštly, aby se vzdálil a teba jenom na den A když byla paní
nosti
— —
Vejrová se vším hotova, vyprovodil na nádraží a vzkázal uctivé poruení
ji
dvorn celé
ro-
din.
To
bylo vše.
Odchodem pán presidentovým
byla perušena známost žil
se nikterak
ných dopis
Konen
ji
pán
obnoviti,
a
bydlišt rodiny
z
Bambulová. Nesnadostal nkolik nž-
pán
presidentovy.
pan Bambula a zkomponoval sám dopis poslední to, a potom nedostal již ani ádky.
peliv
A
sedl
—
a piln
—
když pak o pravých píinách,
—
po ase bylo šeptáno pro pan president šel do
:
:
295
pense,
prohodil pan sekretá Grunt k adjunktu
Pilousovi
,,Koukaj
se,
pane adjunkt, ten Bambula
to
petrhl v pravý as. Vida, pece není tak hloupý, jak jsme
si
mysleli.
Ten
by
si
byl
zasmolil
kariéru ..."
Pan Pilous hodil hlavou, piodíval se na sekre^ táe stranou a ekl ,,To by byl! Ale nco nejde do hlavy. vyenichal! Nikdo nic on to asi nevdl. Jen Jak Bambula ml vítr. Práv on!" i
|
mn
Národní Listy v dubnu 1894.
To
Ku
—
podivu
to utíká!
ku podivu! Totiž ku podivu,
rzné vzpomínky budí. Zdá se, že navždy zapomenuto, pochováno, jako zahrabáno dvacet sáh pod zemí navždy, jak se
je to
—
navždy.
Vždy
koHk
to uplynulo let? poítáte
si.
A až
vá$ mráz pochází, když se dopoítáváte, že presl
dvacet
—
pes
ticet. Kterak vás 'os|ud zatím pro-
pohlavkoval životem! nulo.
A
jste
byli
Jenom než
ve škole
to
uení mi-
nebo na emesle.
Vzpomínáte si, kterak vás dvanáctileté mrzelo, že nejste už dvacet? Kterak závistiv jste pohlíželi na jinochy, jimž nadcházel odvod, ponvadž mohli choditi do taneních hodin, ponvadž beztrestn se onohli procházeti s doutníkem a niVáo už jich nesfnl seknouti za ucho, a ponvadžl tu a tam dokonce se mohli pitoiti k dvátku, pošeptati mu nco a doprovoditi je dom? Ko-
nen
vám
je
tch
dvacet a tu vidouce, že
poád
297
ješt skoro nic neznamenáte, toužíte po ticítce. Bohužel, ticítka pikvaí neoekávan brzy, i
pehoupne se nad vámi, a pak to jde jako útokem do tyrycítky, do padesátky. A pojednou máte za sebou již hrozui dlouhou miVzpomínáte na ledaco, a hle, je tomu dvacet je tomu ticet let. Ježíši, Je-
vidíte, že
nulost.
patnáct,
—
žíši,
to to utíká!
jste
se poprvé,
jste
toho, lUebo jste byli nechání, a už
\
Co všechno
skoro zdálo, že
a že
vám o
vájs
zatím
jste
prožili!
—
nmž
druhým
tošním
umiujete, že se. Máte dti
—
s cesty
sie
všemu nebezpeenství
O
všechno štstí miinulo.
si
Zamilovali
po desáté; nechali
mívají
vám unikli
Náhle
ne.
njaké poup, Zdailo se,
rarach políkl v cestu erstvé
oženili jste
za
jste
podruhé
je utrhnete.
— nkdy
pichází jedno
loské co dlat, aby
se le-
uhnuly. Šedivíte, doprovázíte
a-
du pátel ke hrobu, sami již teskn hledíte, kterak se blížíte k tm vrátkm, jež vedou ze svta.
Kam
se
dje taková pitomá
stará, která
ve shluku stíhajících se
nových
—
událost z mládí, pra-
už není pravdivá,
vcí
nebo vám dalších,
utonula
nových a
na dobro utonula.
Až najednou
se
vám na potkanou vyhoupne
oí
—
zamnete si elo, v mozku pojednou se vám rozkísne by se vám jinak nea již jste polapili, o bylo zazdálo. Celá historie vystoupne ped vámi, postavika, podívá se na vás dvé
—
em
298
jakoby
se byla udala
vera, jako
živý,
samohybný
obrázek.
jsem se nedávno s takovou postavlastn s nádhernou, imposantní postavou, když jsem zase na chvíli zaskoil v malé Setkal
—
vikou,
msto,
mi kdysi jediné bylo totožné s pojmem domova. Nechápal jsem tenkráte, kterak ješt nkde jinde mže býti lovk doma. D o-
ma
které
—
to bylo
u nás,
pouhým
jsem tam
již
práv
jen
u nás.
A
hle,
cizincem. Staí strýcové a
známí sousedé, kteí tak souviseli s celou nkdejvšichni vymeli. Spolupedstavou domova a kdo z nich zstal, žáci rozptýlili se po svt podoba jeho dávno již se mi nesrovnává s onou',
—
ší
která sedávala ve
po
století
—
škamn.
Padají hradby, tísnivší
volný dech a rozkvt obce otcovské
—
marn
bych se kdysi namáhal vymalovati svým
dtem,
jak to tam vypadávalo, když se tatík je-
jich
a
bos
a
bez
epice proháníval
„keslích".
po bancích '
Tak tedy kráím od B;ílé vže, odkud jsem iped ticeti lety díval na vražednou bitvu na Chlumu, zamyšlen, a pece sleduje stíbrné nitky babího léta. Díval jsem se za lehkým, vratkým tím pedivem', jak v istém podzim-
tém
)se
kamsi do neuritá, a zaklovalo v prsou. mi nco neskonale lítostného Ano, práv tak, jako hravými vtry zmítáno, mládí. Kam? Ah, bab^ léto se nám uprchlo ale mládí na vždy to tam. zase vrátí
ním vzduchu
ulétá
v
dáli,
i
—
I
299
,,
Zdvihni hlavu," povelelo ml tu
Zdvihl jsem, a proti
nika. tkalo,
cosi.
mn A
Neznámá panika. abych pozdravil.
kráela krásná papece mne cosi nu-
Tém
bezdky jsem
tak
uinil.
S poátku udivena vzhlédla ke
mn,
popatila bysteji, vlídn podkovala a
A
s ní
zárove
rové, kteí
stanuli
,;Poznal jste
mkkým,
rozkošní ti ženští
m,
tvo-
!
pane Y. ?" pronesla panika
líbezným hlasem.
,,Zdá se
jsem,
i
provázeli.
ji
ale již
— stanula.
mi,
že
ano,
úsiln vzpomínaje,
rozpacích,
milostivá," ,,ale
odpovídal
jsem ve velikých
mám-li ..."
m
Nu, mne nepekvapovalo, že poznala. nenarostly, moudeji nevypadám. Jen trochu vtší. A vlídná panika napomáhala: ,,Ano, moje nynjší jméno snad neznáte. Ale rodem jsem L .... a, pamatujete se,' jak jsme spolu hrávali, když jste bydleli u zeleného stromu?" Dvaaticet rok ubhlo od té doby, ale tu rázem se mi vynoil celý obrázek. Náhle vidl jsem sebe, kluka malého, bosého, tkajícího po nevelikém plácku Janském kíž na kíž, od ,,ze^ leného stromu" k domu Prašingrovu, od podkovy" k podloubí, na nž se vystupovalo po n-
Vousy
mn
,
—
,,
kolika schodech, tu k štátvi Jana tu ke kasinu.
Nepomuckého,
Zase jsem se v duchu ocitoval
ped
kovárnou pana Štolby, otylého, širokoplecího pa-
300
nco
na Štolby, jehož dílna mi pipadala jako
úžasem pohlížel, kterak pod stíškou na silném koženém páse vytahovali divoké hebce do výše, aby je mohli okovati. Man pohlédl jsem na nejmladší dcerušku vzhlížející, asi desítiletou. t)aniky, ostýchav kde jsem
pekelného,
Skuten, minulost tvarech.
To
s
se vrací, v jiných,
Andula, jak jbem s ní
ona,
jest
dvma
obnovených'
roky skotaíval. Celý mamin-
iped
ticeti
in
práv takto vypadala malá Ovšem neobjevovala se tenbyl obchodv podobném úboru. Otec L
obrázek.
Tak
—
ta rozpustilá Anidula.
kráte ník,
.
snad zámožný
ml
Janského plácku vyrazily z
sice, ale šetrný.
^
.
svj obcho,
domu, aby
zouti botky.
.
Tam na
blízku
a když dti
musily
poulinikovaly,
si
také malá
Andula pobíhala bosá,
Vždy
v krátkých sukénkách', a právala se s námi.
dv
mne. myšlenka! Starší! Nikoli, je posud mladár svží, tak plná, tvá její jak aksamitová, její erné oi posud stejn ohnivé, její byla jen o
léta starší
Fuj, ošklivá
ouška
—
ach,
ta
malá,
drobná
Málem bych
j
skotaivé, a pamatuješ se na
tuješ,
jak jsme
když
konen pece
hrávali jsi
mla
to,
dít
mne? Pama-
hubiku? A
jsi
se
jak
jsi
dala?
Ach, všemu konec! To nesl as. Stojí
i
na zástavy? Jak dáti
celá
1
byl zvolal: Andulo, tys
zlaté,
vzpírala,
A
ouška,!
postava tak pružná.
pede mnou
dvrné
tykání od-
lepá, elegantní
dáma
301
-
milostivá paní.
dcery,
pvabné,
A
asi
dívám
se
na
šestnáctiletou
její starší
)dv
a osmnáctile-
Pro jsem o hubiky! Slovo dalo slovo, postál jsem s panikou chvilku. Zn^te ty všední hovory: co dláte, jak se máte. Nu, zvdl jsem za chv/li, kdy a za koho se vdala, kde bydlí a tak d^le. A piidala tou, a
také
s
jímá
mne
vámi
^
povzdechem
závistivé
nelmohl
:
Zalichotil
—
pomyšlení:
hráti
,,Ach, stárneme, stárneme."
jsem
jí,
že
tomu není
tak.
Nikoli,
pravdu jsem mluvij. Kdybych jí z dtství neJDamatoval, o deset let mén bych jí hádal. T^k se zachovala. Tu se objevil na tvái náhle jakoby stál paniky úsmv tveraivý pede mnou malý ten divoch z minulých let. A ekla: Pamatujete, jaký jsem byla ert? Kterak jsem vám kdysi zpsobila bolest? O, to jste jinezalichotil
—
,,
st zapomnl
..."
Zadíval jsem se na ni a trající
—
poal erpati
v chá'-
své pamti, a tu zas jako bleskehi náhle
náhle
' ^
'
i
Ó
paniko neprozetelná Co jste mi to vzpomnla! Hle, celá scéna pede mnou, jako živá. Hromada písku pod štátví Jana Nepomu!
ckého. erstvého, vlhkého, v jakém jsme se tak rádi hrabali.
A
nás dtí se tam; slezlo jako much'.
Byl jsem tam také, byla tam
hrdinou z
—
pinesl jsem z
tuhého papíru, jaké
mn
i
Andula.
A
já byl
domova malé vážky vždy maminka vyrá-
302
blá. Plnil jsem misky pískem, zase vysejpal
—
nikomu na
jsem jej a bych nebyl vá-
vážil
svtle
žek pjil.
,
„Jdi p'ry!
Dít
To
jsou moje!"
je nepející,
co chce o
,,
Není
neochotné, neužilé.
sobetjšího tvora nad dít andílcích", v
—a
dtech
to erti!
mluví kdo
si
Pkní
zašitých.
,
[
a
Ani Andule jsem vážek nepjil, jsem ji míval rád. A snad práv piroto. Škádlil jsem ji. Avšak Andula byla divoch. Vzdorná, nevázaná, výbojná. A tu náhle, když jsem zase vážky naplnil pískem, až byly nit na petržení, zvozlostn:
lala
„Tak
si je nech!" udeila mi do obou misek z dola. V okamžiku se Janským pláckem rozlehl hrbzný ev. !
A
A,ndula
Já to val.
do oí kdosi
—
oi
m na
Doma
—
vidl
a
„Kdo ,,
všechen
mne voucího dom. Jeel nože
a nádavkem
lestí
vrazila
písek iže
[mi
vylupuje. Mladší bratík a jiná kama-
rádka odvádli jako by
mn
byl jsem slep a zdálo se mi,
mn oi ti
Andula
i
bral,
hodb
jsem,
jsem jeel 'bo-
ze vzteku.
hned vymyli oi,
ale já
ješt ne-
byly jako krev.
to
udlal?"
L.,"
A ponvadž
žaloval jsem.
Andula vyvedla
již nkolik takových kousk, usouzeno, že to nemá zstati bez trestu. Souhlasil jsem ze srdce, nebo jsem sám
"
3on
byl
pekroil práh otcovských
sotva jsem jeící
bit,
ilveí.
A
tak tetka jedna se vzchopila, sebrala
uvaného, moki'ého, lovat.
Byl
otec
L.
s
oima
v
králiíma, a
rodin hrozný
mne,
šla ža-
a
radikál
dlal krátké procesy. Došli jsme k nim, vstouubohá Andiula choulila se v kout u okna pili,
—
co
tušila již,
ád
jí
ješt nevida,
soucitu.
A
V
nastává.
neml
tom okamžiklu, po-
jsem
s ní
za
ani
vyslechnuv otec Andulin, co se
a podívav se
na mne, chopil
mák stalo,
se silné metly
—
a následovala ukrutná exekuce. Ale tu pak jsem
skuten
malé kamarádky.
litoval
vzpomnl na
celou tu dávnou jakým jsem pohlížel na paniku, vyrozumla asi, že mi tanou na mysli všechny podrobnosti, a její líce zahoely Rázeirn
událost.
A
jsem
z výraz;u
mého,
s
rumncem. i
,,Ah,
pane Y.," pronesla rozpait, „na
se již nepamatujete.
Byla jsem zlá
dém.
—
Vždy
hrozn
V každém lovku A práv proto, že
—
to
jaká to jsou
léta.
m uitele. V
kaž^-
zlá."
je
kus
moje rostenka snažila se umleti, co byla sama tak neprozeteln vyvolala, nedal mi ert povohti. [
„O nezapomnl ka
vrn
to oživila.
jseni,
Vidím
milostivá. zase,
Vaše zmín-
jak sedíme na
vy y krátkých sukénkách, já s vážkami. Šastné 'doby A jak jste mi je vyrazila, ano
písku,
—— '
!
304
,,
Dvata, mžete
nika dcerušky.
upímn:
Rcete
žaloval ?
Dti
za vámi."
odpustila jste
mi
jsou tak necitelný
pan otec písný!
váš
naped/' pobídla pa-
jít
Pjdeme
kterak jsem šel žalovat, milostivá paní.
,,A
pil
,,
že jsem
již, .
vás
Ktei-ak
."
.
Kterak byl
.
tehdy ucho-
' i
.
.
,,A vy jste zstal zlý po dnes!" durdila panika, ervená jako krev. ,,Ach tatínek
se
dávno mrtev. Utíká
už
—
ani
utíká.
to,
Vse
pravda ..."
je
není
to ,
paniku
ona skoro na mne pohlédla, když jsem zaal o jiném. A jak upímn mi podala ruku, když jsem doprovodil ke kostelu as ní se louil. Však ji jsem
Netrápil
dále
a
vdn i
já pohlížel
jsem za ní njak teskliv.
uplynulo, než z ví,
kdy
A staré
ji
,ní
iasiu
A
kdož
vyrostla tato dáma.
zas uvidím, a zdali ješft kdjy?
jak se vzdalovala, vracel jsem
historce.
vzpomín,a
Co
A te
teprv
i
k své
se
dopodrobna
jsem
jakou rezavou, nesnesitelnou
bolest
po 5sem tehda vytrpl. Podráždná rohovka vypláknutí písku dlouho ješt bolela, jako rozdrásaná, a z oí tekly potoky slz, vyplavujíce jei
št
jednotlivá zrnka. Bolely
rovnž, když jsem dti. Jako slepého
divná!
^se
mne
oi zavené
a bolely
pokusil otevíti je a
vedla tetka. Ale
vc
hle-
po-
Když otecL., drsný, neúprosný muž, chobezové metly a levicí nešastné An^
pil se pravicí
dlky, v krátkých sukénkách, a když
mu
i
krát-
!
.
305
kc ty suken ky pekážely a bezohledný otec jedi-
ným rozmachem pekážku odstranil, ubohé dít pes tvrdé koleno pehnul a za utrpení bezdn mi zpsobené krut ji tiestal pede mnou a tetkou, abychom vidli, že skuten dostává
—
—
tu jsem íi4hle ustal breet a vyvalil jsem oi. V tom okamžiku necítil jsem žádné bolesti a již zcela dobe a všechno jsem vidl Ponuklo mne cosi, abych se obrátil, pohlédl ke chrámu. Panika, kteráž byla postála na kamenném prahu kostelním a za mnou se dívala, lychle se otoila a zmizela mi nadobro. .
Utíká
1.
to,
utíká
.
.
.
.
Herrmaiin: Páté pres deváté .XIV.
20
Páté pres deváté vydáno poprvé vydání
znan pozmnn. Nov
figurek z galerie Bodrých
Mj
r.
1895.
Obsah tohoto druhého Nkolik dalších
vložen jest oddíl prvý,
Pražanv (krom
Dobre'ho tatika
z
vydání
Mj
—
sysel Vypuštny jsou povídky (kterýž byl pojat do 19. svazeku Topiova Oseni: Tobiáškv štdrý den a nkolik žertovných povídek o zvíátkách), dále jfá na tebe skoím
prvého),
a
rta
dlužník.
.
Hastroš a
Konen
.
.
dostává, kteréž byly pojaty do X. svazku Sebr. sp
mých Rodiny a rodinky; dále Blínový kvt, Vzpomínka dušiková Návštva a Pedasn, kteréž pojaty byly do XIII. svazku Sebr. sp Ženitba pán Karafiátova a jiné povidky staromládenecké; ko nen vypuštny Z oboru veejného zdravotnictví a Pan pes, kteréž budou
vadny
ty
povídek podo svazku historek ze života kanceláského. U názvy: Zmeškaná výstava, Pozdní probuzení. Píse podzimm a Šibinky pana kontrolora Havránka (pvodn Opoždná návštva.
zmnny
se to v každém Probudí, Podzimní píse. Pan kontrolor Havránek na šibinkách).
Snad
OBSAH, Nkolik
dalších figurek z galerie
Dobrá partie hrobu
Bodrých Pražanv.
ili tchán, který to
nevezme do
Praktický výletník ili muž, který kupuje panství Z dopuštní božího panem domácím ....
Z
monolog páné Troníkových
lovk
22 31 41
nervózní
56
Tí tenái: Dobrý známý II. Nobleman
71
I.
III.
„Karakter^^
Dobrý
tatík
Udava
Z
11
rzných
80 87
95 101
koutu.
Historka štdroveerní Martin Kropáek, lešti podlah
113
V
132
dešti
123
Záhadný muž
146
Malíková finanní operace
154
Zmeškaná výstava Památky Štdrý veer manžel Pelikánových
Ped
.
, !
•
.
.
.
."
198 221
231 .
.
238
•
dlužník
Za nálady
....
208
Pozdní probuzení ^^Pán z obecenstva^^
179
190
Oné nedle Vzpomínky na výstavu^^ Osudné hodinky ....
244
sychravé.
Pátelství a povolání
.
.
.
Píse podzimní Ti
172
.....
šestou túrou
,,
Mj
163
253 262
historky malomstské.
Šibinky pana kontrolora Havránka Byl hloupý?
273 283
To
296
to utíká
!
/-'
3iND9r:2
21 :t. nov
PLEASE
CARDS OR
PG 5038 EA5 1905 dil
FROM
THIS
OF TORONTO
Herrinaim, Ignát
Sebrané spisy
U
»i.
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
z\m
POCKET
LIBRARY
