No title

číslo 1 (17)

ročník 5

březen 2013 http://www.obec-hlina.cz

Společnými fotografiemi z let 1923 a 1947 si připomínáme 100. výročí založení Orla na Hlíně

2

Hlínské rozhledy, číslo 1 (17), ročník 5

proměny obce aneb Hlína včera a dnes

Špidleny, 1938.

Špidleny, 2013.

3

Hlínské rozhledy, březen 2013

V

ážení a milí čtenáři a čtenářky, sníh ještě místy neslezl z promrzlé země a na naše dušičky již potichounku klepe jaro. Pokud jsou za vámi nějaké ty chřipky a nachlazení, které jste s úspěchem zažehnali, pak už vás může zaskočit jenom blažená jarní únava. Podobný stav ale právě teď prožívá i příroda. Země je chladná, bláto a zbytky sněhu čvachtají pod nohama, ale jak veselé, laskavé a plné pohody je všechno kolem! Vzduch je tak jasný a průzračný a první jarní paprsky sluníčka jsou neskutečně hřejivé, vábivé a dovedou nás nabýt velkou dávkou optimismu. Stromy jsou holé, ale už žijí, dýchají a postupně začíná ožívat les prvními jarními kvítky. A tak nebuďte „bledulovití“, jako jedni z prvních kvetoucích poslů jara, bledule jarní. Bledule totiž po ránu, po chladné noci leží téměř bezvládně na zemi. Leží, jako by pospávaly, dřímaly a odpočívaly. Ale jenom se dopoledne oteplí, hnedle zvedají své květy a čiperně stojí. Jarní nálada byla i v naší redakci zpravodaje. A protože se kvapem blíží Velikonoce, zařadili jsme pro vás i nějaké recepty na velikonočně prostřený stůl. Přečtěte si příspěvek čtenářky o cvičení maminek s dětmi, zhodnoťte uskutečněné akce na Hlíně a zavzpomínejte na ně při pohledu na spoustu pěkných fotografií. Nebo se vydejte propátrat názvosloví hlínských lesů podle Dušana Adama z Ivančic a zavzpomínejte na sté výročí jednoty Orel v naší obci. Krásné jarní počteníčko a hodně veselosti a spousty kytiček a sluníčka Vám do následujících dní přeje za redakční tým Kamila Veselá

Z OBSAHU: 3 Úvodní slovo 4 Slovo starosty 6 Informace OÚ 7 Události v obci 20 Kalendář připravovaných akcí 20 Společenská rubrika 21 Cvičení dětí s rodiči – 2. část 22 Historické okénko 33 Hlína v geografickém názvosloví 4 43 Povídání o rodinných svátcích 7 52 Recepty aneb dobroty pro vás 55 Za hranicemi obce 56 Stoletý kalendář 2 57 Závěrečné slovo 58 Hlína a nejbližší okolí na starých pohlednicích

Doteky obce

4

Vážení spoluobčané, tři měsíce uplynuly, Vy máte před sebou další vydání Hlínských rozhledů a já se opět pokusím Vám přiblížit dění na obecním úřadě a v zastupitelstvu obce. A začal bych rozborem hospodaření v loňském roce, tedy v roce 2012. Příjmy rozpočtu byly ve výši 2 890 481 Kč. Převážnou část těchto příjmů tvoří daňové příjmy, které byly 2 552 576 Kč, dále přijaté dotace 103 481 Kč a nedaňové příjmy ve výši 234 805 Kč. Nedaňové příjmy tvoří příjem z provozu rozhledny 164 300 Kč a příjmy z pronájmu nemovitostí, pozemků a z činnosti místní zprávy. Výdajová část rozpočtu byla celkem 2 362 820 Kč. Jednotlivé výdaje podle paragrafů tvořily: - pozemní komunikace – opravy místních komunikací po celé obci – 110 820 Kč, - vodovody a kanalizace – projektová příprava a vyřízení stavebního povolení na akci prodloužení vodovodu a dešťové kanalizace v Křenové – celkem 100 724 Kč, - zabezpečení školní docházky – neinvestiční náklady pro město Ivančice a obec Neslovice za náklady spojené s chodem ZŠ Neslovice a ZŠ TGM Ivančice, kam děti z obce docházejí do školy – celkem 109 709 Kč, - zachování a obnova hodnot místní kultury – to jsou výdaje na provoz rozhledny, opravu sochy Panny Marie a další – celkem 281 417 Kč, - tělovýchovná činnost a využití volného času dětí a mládeže – 23 200 Kč, - veřejné osvětlení v obci – 49 688 Kč,


- sběr a odvoz veškerého odpadu – popelnice, kontejnery, elektro odpad, nebezpečný odpad – celkem 241 000 Kč, - péče o vzhled obce – to jsou práce a materiál spojené s údržbou veřejných prostranství v obci – 54 512 Kč, - požární ochrana – finance vkládané do materiálního zabezpečení zásahové jednotky obce, prevence požární ochrany v obci – 92 944 Kč, - činnost místní správy – záležitosti týkající se chodu obce a obecního úřadu – celkem 660 067 Kč, - odměny zastupitelům obce – 349 597 Kč. Celkové výdaje v roce 2012 byly ve výši 2 362 820 Kč. To je výčet některých větších výdajů v uplynulém roce. Obec také poskytla dva dary a to 30 000 Kč spol. organizaci SDH Hlína na pořádání divadel v přírodě a 20 000 Kč farnosti Neslovice na pořízení zvonů pro místní kostel. Dar pro SDH Hlína na divadelní představení obec získala z dotace, o kterou požádala prostřednictvím Mikroregionu nadaci ČEZ. Jak je z výše uvedeného vidět, na konci roku obec vzhledem k neuskutečnění některých plánovaných akcí skončila s přebytkem ve výši 527 660 Kč, které budou převedeny do rozpočtu v následujícím roce. Na běžném účtu obce bylo na konci roku 1 573 314 Kč. Tolik k hospodaření v loňském roce. Na prosincovém veřejném zasedání byl zastupitelstvem schválen rozpočet na rok 2013. Sestaven je vyrovnaný a předpokládá, že budeme hospodařit v tomto roce s částkou 2 783 300 Kč. Příjem tvoří pře-


devším přerozdělené příjmy z daní. Výdaje jsou rozděleny na jednotlivé paragrafy rozpočtové skladby a zohledňují akce, které pro tento rok zastupitelstvo hodlá realizovat. Jedná se o: - realizaci akce vodovod a dešťová kanalizace v Křenové – 500 000 Kč, - oprava sochy sv. Panny Marie – 200 000 Kč, - zakoupení automobilu pro hasiče – 250 000 Kč, - a z těch větších ještě řešení energetické úspory na budově obecního úřadu – 300 000 Kč. Ostatní výdaje jsou rozděleny na potřeby pro zabezpečení chodu obce. Trochu více bych se zmínil o zateplení budovy obecního úřadu. Ze zákona musí každá veřejná budova vlastnit od 1. července takzvaný energetický štítek, který určuje jak energeticky náročné e ekonomické je vytápění budovy. Pro tyto případy potom byly vyhlášeny různé podpůrné programy na dotace při řešení co nejnižší energetické náročnosti veřejných budov ve vlastnictví obcí. V současné době jsme již vstoupili do jednání s agenturami, které se touto problematikou zabývají. Proběhla jednání jejichž výsledkem zatím je, že by se měla vyměnit okna a provést zateplení stěn a stropů budovy. Dále se ještě vyhodnocuje, který zdroj vytápění pro budovu bude nejvýhodnější. Po zpracování podáme žádost o dotaci z fondu k této problematice vyhlášenému – zde je možno získat až 90 % dotace na realizaci akce. Příjem žádostí je v období březen až červen a tak uvidíme, zda se nám podaří toto realizovat. V každém případě je však nutné vytápění na obecním úřadě řešit, protože při současných cenách elektrické energie jsou náklady velmi vysoké. Tolik tedy ke schválenému rozpočtu a plánovaným akcím v letošním roce. V uplynulém období proběhlo ještě jed-

5

no veřejné zasedání zastupitelstva, to druhé bylo 28. ledna a zastupitelstvo na něm schválilo vstup obce Hlína do Místní akční skupiny (dále jen MAS) s názvem Brána Brněnska. Jedná se o občanské sdružení obcí, měst, společenských a příspěvkových organizací, podnikatelů a společností, které v okolí města Brna působí. Obec Hlína svým souhlasem poskytla území obce k působení této MAS a připojila se tak k ostatním obcím Mikroregionu Ivančicka, který tam také jako celek vstoupil. Proč jsme se tak rozhodli a co z toho pro nás vyplývá? Odpověď je vcelku jednoduchá. V současnosti se zdá, že tyto skupiny budou jednou z možností jak získávat finanční prostředky z různých fondů jednodušší administrativní cestou. Toto sdružení také vypracuje dlouhodobý strategický plán rozvoje území na kterém působí v oblastech energetiky, životního prostředí, turistiky, společenského života atd. a který napomůže k realizaci zamýšlených akcí jednotlivým obcím. V závěru svého sdělení bych Vás ještě informoval, že obec zakoupila pro potřeby požární ochrany a zásahové jednotky obce dodávkový již používaný automobil značky RENAULT v ceně 235 000 Kč. K tomuto kroku zastupitelstvo přistoupilo vzhledem k již dosluhujícímu současnému vozidlu značky AVIA, které pro svůj zastaralý stav již pro tyto účely není vhodný a jeho údržba je čím dál více finančně náročnější. Hasiči nyní pracují na přestavbě vozidla pro účely použití v požární ochraně. V dnešním povídání jsem se více věnoval číslům hospodaření, což pro Vás zřejmě nebude tak záživné povídání, ale v současnosti z mého pohledu žádné důležitější témata nenacházím. Tak snad příště již budeme znát více informací o plánovaných akcích a já Vám je budu moci sdělit.

Miloš Dostalý

6


Informace obecního úřadu Platba poplatků za svoz odpadu a za psy za rok 2013 Dle obecně závazné vyhlášky obce Hlína č. 4/2004 - zaplatit poplatek ze psů,

- sazba poplatku činí za kalendářní rok a za jednoho psa 70 Kč (sazba poplatku ze psa, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmů, anebo poživatel sirotčího důchodu činí 50 Kč), - u druhého a každého dalšího psa staršího 3 měsíců se sazba poplatku stanovená touto vyhláškou zvyšuje o 50%, - poplatek je splatný jednorázově, a to nejpozději do 31. března příslušného kalendářního roku.

Dle obecně závazné vyhlášky obce Hlína č. 1/2012

- zaplatit poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, - sazba poplatku činí 500 Kč (úleva ve výši 200 Kč z ročního poplatku platného pro příslušný kalendářní rok se poskytuje fyzické osobě, která má v obci trvalý pobyt a která v příslušném kalendářním roce je mladší než 18 roků nebo v tomto roce dosáhne věku 18 let), - poplatek se platí obci, na jejímž území má fyzická osoba trvalý pobyt nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo sloužící k individuální rekreaci, - výše poplatků se pro rok 2013 nezmění, změnou je pouze prodloužená splatnost poplatků a to nejpozději do konce června.


Andělé na Hlíně

7

Prosincový průvod andlíků a čertíků opět procházel podvečerní Hlínou. Někteří andílci a čertíci se nesli, někteří se vezli v kočárku, ale většina šla po svých. S sebou měli lucerničky a svítící pochodně a za zvuku hudby prošel průvod téměř celou obcí. V pohostinství paní Koudelné pak na malé andílky a čertíky čekalo překvapení, nadílka Mikuláše, čertů a anděla. Nechyběla ani kniha hříchů a samozřejmě sladké balíčky pro všechny hodné děti. Úsměvy a rozzářené oči všech dětí svědčily o tom, že to byla opravdu dobrá zábava.

Andělé na Hlíně, 7. prosince 2012.

8

Andělé na Hlíně, 7. prosince 2012.



Adventní koncert

9

Adventní koncerty v hlínském kostele sv. Kunhuty se staly již tradiční záležitostí a velmi dobře navštěvovanou akcí nejen místními občany. Nejinak tomu bylo i v neděli 9. prosince 2012, kdy se místní kostel zaplnil návštěvníky a všichni se společně zaposlouchali do skladeb v podání žáků a učitelů Základní umělecké školy z Oslavan.

Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 9. prosince 2012.

10


Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 9. prosince 2012.


Vítání občánků

11

V sobotu 15. prosince 2012 se na Obecním úřadě Hlína konala velmi příjemná akce, již druhé Vítání občánků. A vítala se celkem tři miminka, občánci naší obce Hlína. Nejprve přítomné děti a rodiče přivítala místostarosta paní Jana Vašulínová a představila nové občánky Aničku Dostalou, Matyáše Řezáče a Martina Zoufalého. Pak měl úvodní proslov pan starosta Miloš Dostalý. Rodiče a jejich potomci obdrželi pamětní knížku, finanční dar a také hračku.

Vítání občánků v prostorách OÚ Hlína, 15. prosince 2012.

12

Vítání občánků v prostorách OÚ Hlína, 15. prosince 2012.


13


Anna Dostalá s rodiči, 15. 12. 2012.

Matyáš Řezáč s rodiči, 15. 12. 2012.

Martin Zoufalý s rodiči, 15. 12. 2012.

14

Štědrovečerní zpívání u kostela


Štědrovečerní odpoledne znamená pro Hlínské nejen příprava štědrovečerní večeře a všeho dalšího pro příchod nadělujícího Ježíška, ale také je to setkání na návsi u kostela, kde si společně všichni zazpívají krásné vánoční písně a koledy a popřejí si krásné Vánoce. I 24. prosince 2012 se sešlo hodně hlínských občanů a společně strávili příjemné chvíle s hudbou.

Štědrovečerní zpívání u kostela, 24. prosince 2012.


První Tříkrálový koncert v kostele sv. Kunhuty

15

V sobotu 5. ledna 2013 v podvečerních hodinách se v hlínském kostele uskutečnil první Tříkrálový koncert. Příjemné odpoledne s hudbou Pěveckého sboru Blahoslava Hajnce nadchnula hodně hlínských občanů i návštěvníků z okolí.

Tříkrálový koncert na Hlíně, kostel sv. Kunhuty, 5. ledna 2013.

16


Tříkrálová sbírka na Hlíně

V neděli 6. ledna 2013 vyrazily do ulic Hlíny dvě skupiny tříkrálových koledníků, které vždy tvořili dva dospělí a tři děti. Celkem v naší obci vybrali částku 8 918 Kč. Poděkování patří všem dobrým lidem, kteří přispěli finančně na správnou věc a také všem nadšeným koledníkům, kteří oddaně obcházeli dům od domu se svým poselstvím.

Veronika Nesvačilová, Tereza Hanušová, Nela Nosková, Ondřej Hanuš, Zuzana Nosková, Lucie Chaloupková, 6. ledna 2013.


Masopustní veselí ovládnul smutek

17

Masopustní veselice na Hlíně má tři fáze. Nejprve obchází masky celou obec, veselí se a tancují. Pak se koná v místním pohostinství zábavné odpoledne her a písniček pro nejmenší masky, děti, které nadšeně soutěží a tancují. A v podvečer se zase při zábavě s tancem a hudbou pobaví dospělí a dospívající. Vzhledem k tomu, že v sobotu v ranních hodinách nás navždy a hlavně velmi předčasně opustila paní Radka Havlíková, upustilo se od masopustního veselí, byla zrušena obchůzka obce a také večerní zábava. Uskutečnilo se pouze odpoledne pro děti v místní hospůdce. Desítka dětí v maskách pohádkových postav a zvířátek tancovala na disko hudbu, hrála hry a za vše dostávaly sladké odměny.

Masopustní rej masek, 2. února 2013.

18


Masopustní rej masek, 2. února 2013.

První letošní BABINEC

Páteční podvečer 15. února 2013 se tradičně na Obecním úřadu Hlína uskutečnil první BABINEC letošního roku. Poseděly jsme, poklábosily, popily dobrou kávičku nebo čajík a samozřejmě jsme si i zamlsaly na dobrém zákusku. Také jsme si připomněly a zavzpomínaly na naši, bohužel už nežijící, kamarádku Radku Havlíkovou. Čas utekl jako voda a my jsme zjistily, že je čas ukončit naše sezení a odebrat se domů. _______________

BABINEC se vydal do kina

Text Marie Čechová

Ženy a dívky žijí kulturou a tak se společně autobusem vypravily dne 28. února 2013 do kina v Ivančicích na novou komedii Zdeňka Trošky Babovřesky.


19

Velmi milou pozorností pro naše starší spoluobčany bývá blahopřání představitelů obecního úřadu při příležitosti dožitého významného životního jubilea. Příkladem je blahopřání pana starosty Miloše Dostalého a paní místostarostky paní Jany Vašulínové k sedmdesátým pátým narozeninám jedné z našich spoluobčanek. Za tuto pozornost jim patří upřímné poděkování. Jaroslav Vašulín ml.

Stateční

Očanské sdružení Za mezilidské vztahy podporuje skupinu mladých lidí z Dolních Kounic a okolí, kteří se rozhodli společně, aktivně a smysluplně trávit svůj volný čas. V minulém roce předvedli muzikál Zazděná jeptiška a jak to bylo dál, letos chtějí nacvičit muzikál nový. Prozatím má tato akce pracovní název: Stateční. Tématicky by měl muzikál vtipnou i vážnou formou ukázat některé historické osobnosti. Nácvik sice začal již na podzim 2012, některé herecké, pěvecké a taneční role však ještě nejsou obsazeny. Je-li vám 10–26 let, baví vás tancovat, hrát nebo zpívat a chtěli byste to zkusit, máte možnost. Účast je dobrovolná a i v průběhu nácviku může být ukončena, pokud by vás to nebavilo. Také není nutné se registrovat za člena sdružení a ani platit jakékoliv členské příspěvky. Těšíme se i na ty, kteří se chtějí nejprve jen podívat a pak se teprve rozhodnout. Informace a případné odpovědi na dotazy můžete získat na [email protected] nebo 736 603 123. Dagmar Schweizer za občanské sdružení Za meziliské vztahy

20


Březen 2013

• Sobota 16. března 2013 – 7. ročník koštu slivovice a jiných pálenek v 19.00 hod. na Hlíně. Příjemný podvečer s občerstvením a hudbou při kterém můžete otestovat soutěžní vzorky pálenek a také přinést svůj vzorek pálenky do soutěže. _______________

Květen 2013

• Neděle 12. května 2013– Oslava svátku Dne matek od 15.00 hodin v pohostinství paní Koudelné na Hlíně. Zveme nejen všechny ženy maminky k příjemnému posezení s programem, které připravily místní děti. Pro maminky je zajištěno i malé občerstvení a dáreček. _______________

Červen 2013

• Neděle 2. června 2013 – Den dětí u rozhledny. Od 13.00 hodin bude již po čtvrté probíhat zábavný program pro děti a jejich rodiče u rozhledny Vladimíra Menšíka. • Sobota 8. června 2013 – Soutěž hasičů v obci Hlína. Tradiční závody sborů požárních družstev dobrovolných hasičů na Hlíně u kostela od 14.00 hodin. Přijďte povzbudit hlínská družstva hasičů a hasiček!

V dubnu 2013 oslaví významné životní jubileum paní Františka Kratochvílová, v polovině měsíce června pak oslaví polokulaté výročí narozenin pan František Modrijan. Všem oslavencům přejeme hlavně pevné zdraví, štěstí, pohodu, lásku, životní optimismus a nadhled, radost a příjemné chvíle strávené v kruhu přátel a rodiny. Radostné zprávy oslav životních jubileji bohužel někdy střídají i ty smutné zprávy, o smrti našich blízkých. Dne 2. února 2013 zemřela po dlouhé nemoci ve věku nedožitých 42 let paní Radka Havlíková. Rodině, přátelům a všem, kteří s paní Radkou prožívali veselé i smutné chvilky života, vyslovujeme upřímnou soustrast.

21


Cvičení dětí s rodiči (2. část)

Milé maminky, babičky, tatínci a dědečci, v předešlém čísle Hlínských rozhledů byl uveřejněn rozhovor se mnou, jako s hlavní vedoucí cvičení dětí, který ve výsledku vyzněl jako anonymní a strohý. Proto bych to ráda touto cestou trochu napravila a napsala tak k našemu cvičení pár slov navíc. Naše obec je sice malá, ale v poslední době vyhledávaná lokalita pro bydlení mladých lidí a rodin. Díky tomu, ale ne jen proto, se v obci narodí každý rok nějaké miminko. V roce 2011 to bylo dokonce 7 dětí, mezi nimi bylo i to moje. Během doby, kdy Toník vyrůstal, jsem si stále více uvědomovala, že ač je obec velmi činorodá, postrádám zde nějaké sportovní aktivity pro ty nejmenší. Proto jsem se tak trochu na popud Aničky rozhodla založit „Cvičení dětí s rodiči na Hlíně“, které je určeno všem dětem od 6 mě- Eva Hlavoňová se synem Antonínem, 2011. síců a těm, které se rády hýbou a také si rády zařádí. I přes počáteční neúspěch se cvičení rozběhlo a po půl roce svého chodu jej navštěvuje v průměru 6 dětí v doprovodu svých rodičů. V tomto cvičení si děti zazpívají a zatancují u písniček, zacvičí u říkanek a na nářadí a pohrají si s různými pomůckami. Představivost dospělých a hlavně dětí je neuvěřitelná a tak provádíme nepřeberné množství cviků a pohybových aktivit na různých částech nábytku a věcech, které jsou nám k dispozici. Vše se děje samozřejmě s ohledem na maximální bezpečnost všech zúčastněných, kterou střeží mnoho párů očí. Pokud bude cvičení takto i nadále úspěšné, zakoupíme za finanční podpory obce nějaké „opravdové“ cvičební pomůcky, abychom nemuseli neustále improvizovat a aby cvičení bylo se vším všudy opravdovým cvičením. Během hodiny plné různých aktivit se děti učí nejen klasické dětské písničky a říkanky, ale také rozvíjí své motorické schopnosti, posilují psychickou a fyzickou zdatnost, učí se pracovat v kolektivu či pravidla slušného chování. Do cvičení chodí ne/pravidelně 7 rodin. Budeme velmi rádi, když se naše řady rozšíří o další cvičence, bez rozdílu věku. Menší děti se vydovádí se svými stářníky a větší mohou pomoci při sestavování cviků a jejich vedení. Neostýchejte se, najděte si chvilku třeba ve čtvrtek v 16:30 hod. a přijďte mezi nás, neboť: „Pohyb je prostředkem seznamování se s prostředím, prvním učením, jak ovládnout své tělo, jak si poradit se svým okolím a tím nabýt potřebné zkušenosti. Pohyb je prostředek, jak vyjádřit sebe sama a komunikovat s ostatními. Je také prostředkem získávání sebevědomí, hodnocení sebe samého, vzájemného srovnávání, pomáhání si, soupeření a spolupráce.“ Dvořáková H., (2001): Sportujeme s nejmenšími dětmi. Eva Hlavoňová – hlavní vedoucí Cvičení dětí s rodiči na Hlíně

22


Hlína a nejbližší okolí na stránkách dobového tisku Denní zprávy

Obec Hlína blíž Ivančic zaslala petici přímo k Jeho Veličenstvu, aby změnu volebního řádu markrabství Moravského a přímé Hlavička deníku Moravská orlice, č. 33, volby do říšské rady neráčil schváliti. Josef Vašulín, starosta vydaného v Brně v neděli 9. února 1873. Moravská orlice, číslo 33, ročník II (XI), 9. února 1873, str. 2. _______________

Koncerty a zábavy

[Z Turistické jednoty pro Moravu.] První letošní výlet koná se v neděli 10. tm. na Hlínu a do Ivančic. Odjezd vlakem 12 hod. 15 min. v poledne do Tečic – pochodem do Hlíny (kvetoucí sady třešňové a daleký roz- Hlavička deníku Lidové noviny, č. 104, hled) a do Ivančic. Návrat o 9. hod. 3 min. vydaného v Brně ve čtvrtek 7. května 1903. večer. Schůzka před 12. hod. polední na státním nádraží. Vede J. Wagner. Lidové noviny, číslo 104, ročník XI, 7. května 1903, str. 5. _______________

Turistika a alpism

Rozhledna na Hlíně u Ivančic již stojí. Vyhlídky z různých míst a návrší nad Hlínou soustředěny jsou tu na jednom a to nejvyšším bodě, na rozhledně, odkud otevírá se zrakům našim čarokrásné panorama. Mnoho nedočkavých turistů z okolí, z Brna, ba i z Vídně častěji zavítalo na Hlínu, by tu se zájmem sledovali stavbu neveliké, ale přece účelně pořízené rozhledny. Návštěvníci zvláště se těší na květen, neboť v měsíci tomto bude kus Japonska přeneseno kol Hlíny: třešňové a jabloňové sady zdobí skoro celý měsíc tento pěkný horský kout. Útulná světnička v přízemí rozhledny, dva znovu zřízené hostince a několik letních bytů jsou dostatečnou zárukou pro pohodlí každého turisty. 1. květen bude na Hlíně dostaveníčkem celého okolí a zvláště turistů z Brna; pořádá tento den ivančický Turistický odbor velikou lidovou slavnost otevření rozhledny. Národní politika, příloha k číslu 115, 27. dubna 1910, str. 2. _______________


Před 100 lety byl na Hlíně založen Orel aneb několik útržků z historie Jednoty

23

Prvopočátky Orla jako organizace lze spatřovat v založení tělocvičného odboru při Jednotě katolických tovaryšů v Praze v roce 1896. Postupně se situace začala vyhrocovat i na Moravě, v letech 1902–1909 i tam začaly vznikat samostatné katolické tělovýchovné odbory, které se přičleňovaly ke Křesťanskosociální odborové centrále dělnické. Do roku 1909 jich už bylo přes 150. Rozhodnutí ustavit vlastní organizaci padlo v roce 1908 na V. křesťanskosociálním sjezdu v Brně, kdy bylo tělocvičným odborům dáno řádné jednotné organizační zřízení. Oficiální vyhlášení založení nové organizace a přijetí jména Orel (po vzoru tělovýchovných organizací slovinských) se pak uskutečnilo na Manifestačním sjezdu katolíků v Olomouci 31. května 1909. Byl zvolen odlišný jednotný kroj a ve své době revolučně bylo rozhodnuto o možnosti začlenění žen a dívek. První zemský slet Orla byl uspořádán 9. září 1909 ve Vyškově. V roce 1911 pak podle nových stanov byla zvolena první Ústřední rada orelská v čele s profesorem Janem Šrámkem. Pod jeho vedením se časem Orel rozrostl tak, že v roce 1933 bylo v ČSR evidováno 1215 jednot se 120 000 členů. V nedalekých Ivančicích byla založena Jednota orelská na ustavující schůzi dne 9. června 1912. Již 2. července 1913 bylo vydáno stavební povolení na stavbu Orlovny a 21. června 1914 byla tato Orlovna slavnostně vysvěcena. Ivančická Orlovna byla první vlastní tělocvična na Brněnsku. V roce 1913 byla založena Jednota Orla na Hlíně. S příchodem těžké válečné doby došlo k přerušení činnosti Orla. V průběhu roku 1919 začalo docházet k obnovování činnosti jednotlivých jednot. Členové ivančického Orla měli bohatý rozsah činnosti. Vzdělavatelé a náčelníci jednotlivých skupin si doplňovali kvalifikaci, vedli pravidelná cvičení i v okolních jednotách - nejčastěji na Hlíně, v Čučicích, Mohelně, Rapoticích, Trboušanech, Oslavanech a Dolních Kounicích. Hlavním zdrojem příjmů jednot bylo pořádání divadel a zábav pro veřejnost. Z výtěžků se pořizovaly nové kroje, cvičební nářadí, knihy. Při oslavách 10. výročí založení ivančické orelské jednoty v roce 1922 se zúčastnily všechny okolní jednoty s prapory. Taktéž se všechny jednoty v roce 1922 zúčastnily mohutného vystoupení orlů na orelském sletu v Brně s velkým zastoupením spřátelených organizací z celé Evropy i z Ame-

24


riky. V r. 1924 byl ustaven v Ivančicích hudební kroužek vedený p. Střechou, který byl zdobou jubilejní slavnosti ochotnického spolku Tyl v Zastávce u Brna, setkání divadelníků na Hlíně a župních akademií. I přes obtížné roky hospodářské krize jednoty úspěšně rozvíjely svoji činnost až do mobilizace v roce 1938, kdy postupně řada cvičitelů i členů byla povolána na vojnu a pak díky událostem II. světové války byla činnost Orla opět přerušena. Před přerušením činnosti provozovala na Hlíně především v zimním období a na jaře orelská Jednota ochotnická divadla společně s hasičským sborem a místní jednotou republikánského dorostu. Kdysi význačná tradice divadel v přírodě v době květu třešní zvolna upadala. Po válce se podařilo v roce 1946 činnost Orla na Hlíně opět obnovit, zdaleka ale ne již v tak velkém rozsahu jako v meziválečném období. 17. června 1947 uspořádal Orel na Hlíně veřejné cvičení na cvičišti mezi č. p. 1 a 2 s velkou účastí veřejnosti a okolních jednot. Nadějný vývoj činnosti byl potom přerušen únorovými událostmi, na Hlíně již činnost Orla nebyla obnovena. Podívejme se, jaké informace, i když pouze útržkového charakteru o činnosti orelské Jednoty na Hlíně se dají vyčíst ve starých ročnících časopisu Orel – Ústředního listu československého Orelstva: 7. ledna 1921 proběhla valná hromada Orla na Hlíně. 24. dubna 1921 se konala zábava pořádaná Orlem na Hlíně. 4. září 1921 pořádala orelská Jednota na Hlíně veřejné cvičení. během roku 1921 V závodech o upisování a splácení garančního fondu se Orel na Hlíně umístil v kategorii 500–1 000 K spolu s mnohem většími jednotami, jako např. Boskovice, Velká Bíteš, Veverská Bítýška, Mohelno, Oslavany, Slavkov, Tišnov, Jindřichův Hradec, Český Krumlov, Pardubice,... 6. listopadu 1921 se konala členská schůze Orla na Hlíně. 27. prosince 1921 uspořádal Orel na Hlíně besídku. 14. ledna 1922 se uskutečnila valná hromada Orla na Hlíně. 12. února 1922 pořádal Orel na Hlíně divadelní představení. Rozestavný štafetový běh župy Sušilovy konal se v neděli 22. května 1921. Byl to druhý pokus toho druhu v župě, tentokráte v rozměrech daleko větších než 24. dubna. Tentokráte činila dráha celkem 251 kilometrů a proběhnouti jí mělo 494 běžců. K tomu nutno připočísti okolo 100 náčelníků Jednot, okrsků a cvičitelů, kteří měli běh připraviti, takže celý podnik zmobilisovati měl 600 členů župy, k odpoledním okrskovým zkouškám pak veškeré členstvo župy. Štafetový běh konal se pěti směry z Brna až na periferie župy. I. trať zabírala jednoty: V. Brno I., IV. (Komín), V. (Jundrov) a Žebětín. II. trať šla z V. Brna I, do

25


Jednoty VI. (Husovice), VII. (Maloměřice). X. (Obřany), Bilovic, Ubců a Proseče. III. trať šla z V. Brna I. do Jednoty II. (Židenice), Líšně, Velatic, Tvarožné, Pozořic, Koválovic, Holubic, Blažovic, Jiříkovic a skončila v Praci. IV. trať šla z V. Brna IX. (studenti, Nová ul.) do Šlapanic, Kobelnic, Sokolnic, Telnice, Újezda, Hostěrádek-Rešova, Šaratic, Nesvačilky, Moutnic, Těšan, Šitbořic, Borkovan, Bošovic a přes Dambořice do Žarošic. V. trať byla vlastně kombinací pěti tratí, ve které se hlavní trať štěpila. Postup běhu na této trati byl tento: trať V. a) šla z V. Brna III. (Staré Brno) přes V. Brno VIII. (Bohonice), Bosonohy, Troubsko, Střelice, Nebovidy, Ořechov, Tikovice, Prštice, Silůvky, Hlínu, Ivančice, Oslavany do Čučic; trať V. b) odštěpila se v Ivančicích a vedla přes Budkovice, Dobřínsko, Rakšice, Vedrovice a Bohutice do Něm. Kynic; trať V. c) odštěpila se v Silůvkách a šla přes M. Bránice, Trboušany, Dol. Kounice, Mělčany, Syrovice, Rajhrad, Opatovice, Blučinu, Hrušovany, Hunkovice, Žabčice, Přísnotice a Nosislav do V. Němčic; zde se opět rozštěpila na trať V. d) (V. Němčice, Uherčice, Vranovice, Ivaň) a trať V. e): V. Němčice, Křepice, Nikolčice, Polehradice, Klobouky, Krumvíř. Obraz běhu a výsledek podává následující přehled (počátek o 5. hod. ráno): Trať

Délka km

Počet běžců

Stanovený čas doběhu hod.

Skutečný čas doběhu hod.

I.

14,0

28

6:24

6:05

II.

17,5

35

6:30

?*)

III.

28,0

52

7:48

7:01

IV.

56,5

111

10:30

9:45

V. a)

42,0

84

9:12

7:38

V. b)

26,0

52

10:48

9:30

V. c)

37,0

73

11:00

?**)

V. d)

11,0

20

12:15

10:00

V. e)

19,0

39

1:12

12:20

251

494

Výsledek běhu ukazuje, že běželo se rychleji, než bylo rozpočteno. Běh byl porušen na třech místech: na II. trati, kde Ubce a Proseč nebyly zavčas uvědoměny (instrukce dány v týdnu před během), pak na IV. trati, kde použito z části jízdy na kole, a konečně na trati V. d), kde štafeta dorazila o 2 hodiny dříve; byla převezena na kole, když přerušen řetěz běžců. Neporušeným řetězem běžců proběhla štafeta na trati V., kde proběhnuto za hodinu 15,9 km. Na ostatních tratích běželi běžci rychlostí 13–14 km za hodinu. Celkový výsledek možno tedy nazvati uspokojivým. Příští běh bude uspořádán na podzim v jiném zase rozsahu a uspořádání.

26


Tradice divadla na Hlíně od roku 1970 Čtvrtým dílem o tradici divadla v přírodě na Hlíně je po roční přestávce divadelní hra se zpěvy o třech dějstvích s názvem „Sládci“.

Rok 1975

Sládci

Hru napsal v roce 1863 Karel Jaromír Erben jako jediné dílo tohoto žánru. Této dramatické hříčce Erbenově nutno přiznat scénickou pohotovost a obratné vedení dialogů. Hudební doprovod Josefa Vorla znamenitě podepřel úsměvný ráz „Sládků“. Erben zde popisuje typicky český život pivovarský a maloměstský. Hru upravil Jan Tureček Jizerský. Původní písně Josefa Vorla upravil Fráňa Herman. Jak už název napovídá, děj veselohry Sládci se odehrává v pivovaru, čemuž odpovídá i divadelní scéna. Hlavních hrdinů je několik a zápletky se točí kolem nechtěných námluv a lásky. Jak už to bývá, všechno nakonec dobře dopadne. Scénu tvoří pivovarský dvůr, vzadu vysoká zeď, uprostřed zdi dveře na ulici. Vlevo sládkův byt, vpravo pivovar. V pravém popředí, kudy se vchází do zahrady, strom a pod ním lavička. Jarní podvečer. Sbor mládenců, panen a sladovnických. Všichni drží v rukou plné korbílky a zpívají. Vojtěška, dcera sládka, a Jaroš, pivovarský podstarší, se milují. Jaroš vinou soudních sporů zchudlý, nechce o Vojtěšku požádat dříve, dokud opět nenabude jmění. Sládek této lásce přeje, kdežto sládková chystá pro Vojtěšku bohatého, ale starého obročního Zapita. Dohazovačka klevetami zviklá Jarošovu důvěru k Vojtěšce, která přijme Zapitův snubní prsten v domněnce, že je od Jaroše. Dochází k rozchodu a Zapito žádá o Vojtěščinu ruku. Jarošův strýc Zábranský za pomoci rázné Kačky a jejího komického milence Kubíka vtipným řešením situaci napraví. Vojtěška se s Jarošem smíří, sládková pozná, že ne v bohatství, nýbrž v poctivé práci a lásce je štěstí, kdežto Zapito místo Vojtěšky uloví jako nevěstu dohazovačku Marjánku. Hra končí známou písní „Kde je sládek, tam je mládek“. Ve veselohře se hrály a zpívaly písně: všichni Kdyby nebylo pana starého … Jaroš, Vojtěška Po třikrát žežulka zakukala … Kubík Když jsem vandroval, muzika hrála … Kubík, Kačka Otče, otče, otče náš, má panenko, co děláš … Zábranský Že peníze světem vládnou, staré přísloví … Vojtěška Jak se ten měsíček za lesíčkem bělá … Jaroš Vy hvězdičky jste maličký … Kubík Káčo, Káčo, Kačenko … Kačka Rozhněvala se Káča na Kubu … Kubík, Kačka Když tě vidím má panenko vedle sebe seděti … Kubík, Kačka Není větší potěšení nad tu českou písničku … Zábranský Proč se upejpáte plaché dívčiny …

27


Zábranský Vojtěška Jaroš Vojtěška sbor Jaroš Vojtěška Zábranský Kubík Kačka Obroční Zábranský Kubík, Kačka Zábranský všichni

Když přichází deset roků … Leť, poslíčku, jako pták k potěšení mému … Cožpak vy se domníváte, že já hoře mám … Lásko, moje lásko, proč jsem tě ztratila … Nevdávej se má panenko, až ti bude sto let … Ať je tak nebo tak, přec nějak bude … Můj milý si myslí, že budu plakat … Žádnej neví, co je láska, kdo ji nezkusí … Já ne, to ty, zouvalas mi boty … U našeho chlíva vrabec sobě zpívá … Já bych se rád ženil, žádná mne nechce … Na dvoře v Táboře u sedláka … Vystavím ti skrovnou chaloupku … V lásce jako v gramatice sloveso má časy … Kde je sládek, tam je mládek … Jozef Sliacky, 2013

< Plakát zvoucí na divadelní představení „Sládci“, sehrané 20. 7. 1975 na Hlíně. Formát 423 × 597 mm, modrý tisk na bílém papíru.

28


1975

Sládci Divadelní hra se zpěvy o třech dějstvích

Napsal: Karel Jaromír Erben Upravil: Jan Tureček Jizerský Písně složili: Karel Hrnčíř, Jiří Balda Hudbu složil: Josef Vorel Hudbu upravil: Fráňo Herman Osoby a obsazení: Sládek ………………………………………………………………. Josef Vaňura Sládková ………………………………………………………… Karla Vaňurová Vojtěška, jejich dcera ………………………………………… Milana Dujsíková Zábranský, starousedlý soused ………………………………….... Alois Fiala, st. Jaroš, podstarší, jeho synovec ……………………………………… Jozef Sliacky Kašpar Zapito, obroční ……………………………………………… Jan Vašulín Marjánka, dohazovačka ……………………………………….. Jindra Dujsíková Kubík, kočí ……………………………………………………. Miloš Dostalý, st. Kačka, služební děvče ……………………………………………. Zdena Fialová Chasa ……………….. Marie Vašulínová, Marie Procházková, Alois Fiala, ml., Jana Nesvačilová, Jaromír Kocáb, Libor Čech, Naďa Kratochvílová, Zdeněk Fiala, Ivan Bořil, Miloš Dostalý, ml., Ladislav Vašulín, ml., Pavel Fiala Nápověda: Antonín Čech Režie: Alois Fiala, st. Zpěvy nacvičil: Vilém Neužil Hudební doprovod: hudba ČSPO Ivančice vedená Jaromírem Glöcknerem Vstupné 10 Kčs, děti 5 Kčs

Sládci, na scéně u chalupy sládka jsou herci a mnohočlenná chasa, 1975. stojící zleva: Jozef Sliacky, Milana Dujsíková, Karla Vaňurová, Jan Vašulín, Jindra Dujsíková, Josef Vaňura, Alois Fiala st., Antonín Čech, Zdena Fialová, Miloš Dostalý st. chasa zleva: Marie Vašulínová, Marie Procházková, Alois Fiala ml., Jana Nesvačilová, Jaromír Kocáb, Libor Čech, Naďa Kratochvílová, Zdeněk Fiala, Ivan Bořil, Miloš Dostalý ml., Vladislav Vašulín ml., Pavel Fiala.

Hlínské rozhledy, březen 2013 29

30


Výpis ze školních kronik obce Hlína Školní rok 1915/1916 – pokračování

Značná péče věnována podpoře vlasteneckých spolků, hlavně peněžními sbírkami. Rakouskému Červenému kříži, jeho odborům bylo odvedeno za celý rok 39,50 K. V týdnu Červeného kříže od 1. 5. do 7. 5. vykonána sbírka všeobecná působením správy školy a za součinnosti školních dítek, jež vynesla 29,24 K, jež jsou v celkovém obnosu započítány. Při 5. dětském dni dne 2. 12. 1915 vybráno a věnováno České zemské komisi v Brně 4,06 K. Výnos sbírek v celém školním okrese Brno venkov činil 4 564,07 K z čehož na soudní okres Brno připadá 3 719,02 na s. okres Ivančice 845,05 K. Jedličkovu ústavu pro zmrzačené a válečné invalidy v Praze zasláno 3,06 K. Za odznaky vlasteneckého spolku Kriegspatentschaft ve Chroust obecný Vídni získáno 7,06 K rozprodáním mezi žactvo. Akci ve prospěch zbudování náhradní ponorky věnováno (Melolontha melolontha) v červenci 4,12 K. Dne 2. 10. 1915 pořádána vlastenecká válečná sbírka vlny a kaučuku a na konci května 1916 sbírka cínu a olova, jež měla výsledek nepříznivý, poněvadž takových předmětů v osadě nebylo. Sbírání chroustů bylo školou podporováno a sebráno jich na 20 l, ač se jich málo vyskytovalo. Nařízení veškerého ministerstva zaveden byl na dobu od 1. 5. 1916 do 30. 9. 1916 tzv. letní čas. Obecenstvo bylo na tuto novotu upozorněno a vybídnuto, aby veškeré hodiny byly dne 30. 4. 1916 v 11 hod. před půlnocí o 1 hod. posunuty a v tomto stavu ponechány až do konce září 1916.

Odznak pro válečné přispěvatele Kriegspatenschaft (válečné kmotrovství), 25 × 39 mm, 1915.

Odznak pro válečné přispěvatele Kriegspatenschaft (válečné kmotrovství), 20 × 28 mm, 1916.


31

C. K. školní rada vybídla správu školy ke sbírce duběnek na tříslovinu za účasti školních dítek. Týž úřad školní zdůraznil přípisem ze dne 28. 3. 1916 snahy o šetření při spotřebě potravin.

Školní rok 1916/1917

V těžkém ovzduší válečném zahájen byl též tento rok. Válka nebyla skončena, nýbrž byla ještě rozšířena. Dne 21. 11. skonal stařičký náš mocnář J. V. císař a král František Josef I . panovník, jež je nazýván knížetem míru, nebylo dočkáno dočkati se chvíle, kdy splní se krásná slova naší hymny: „Slunce tvé nechť v míru svítí na Rakousko blažené!“ „Jsem unavený,“ praví a uléhá na lůžko, které se stává lůžkem smrtelným. Nad rakví milovaného vládce v bolu stojí všichni národové říše, zdrceni dojmem této ztráty. V každé sebemenší vísce nejen ve městech zavlály smuteční prapory a z nich šířil se smutek celou krajinou – ponechány byly do pohřbu Jeho veličenstva, jenž konal se 30. listopadu. Ve všech chrámech byly slouženy smuteční bohoslužby. Žákům byla oznámena tato truchlivá zpráva a vděčně bylo vzpomenuto všeho, co pro nás vznešený zesnulý vykonal. Dle nařízení bylo vyučování na den přerušeno. Válečné události působí i na školství. Také zdejší škola prožívá změny, jež pohnutá doba dnešní s sebou přináší. František Josef I. (18. srpna 1830–21. listopadu 1916). Výpomocný správce školy, který v předcházejícím roce zde působil, Alexandr Červenka, nastoupil 28. srpna 1916 vojenskou službu, jako jednoroční dobrovolník. Ježto správce školy Engelbert Nezval dlí rovněž při vojsku a nikdo zatím na zdejší školu přidělen nebyl, nebylo v září vyučováno. Zlatý 4 dukát s podobiznou Františka Josefa I., 1915.

32


Začátek školního roku byl teprve 1. října do kteréhož dne zde byla ustanovena Marie Kružíková definitivní učitelka ad personam v Neslovicích a svěřena jí byla dočasně správa školy. Pro nedostatek bytu a stravy nebydlela jmenovaná na Hlíně nýbrž v Neslovicích a docházela na Hlínu třikráte týdně, v úterý, ve čtvrtek a v sobotu, jak bylo úředně dovoleno. V pondělí bylo vyučováno náboženstvím a ve středu ručním pracem. Učitelkou ženských ručních prací ustanovena byla učitelka Vincencie Vincourová z Ivančic a vyučuje v Němčicích a v Ledkovicích. Návštěva školy nebyla tak pilná jako v době míru. Roční procento omluv 15,6, neomluveno 0,1. Nebylo však proti rodičům zakročeno, protože byla patrna dobrá vůle, okolnosti byly však mnohdy mocnější. Letošní zima byla neobyčejně krutá. Silné mrazy trvaly bez přestávky dva měsíce. Největší mráz byl 9. 2. kdy teplota klesla na minus 21 stupňů. I v ostatních dnech se počet stupňů zimy o mnoho nezmenšil. Děti bývaly nedostatečně oblečeny, zvláště pak chatrně obuty. Kožená obuv stává se pro svou drahotu (botky pro větší žáky za 60 K) chudším lidem nepřístupnou, uchýlili se tedy k dřevákům, jejich klapot ve škole není již zvláštností. To vše mělo vliv na zdraví žáků. Po celou zimu trval mezi nimi silný kašel a v únoru rozšířil se zánět příušních žláz. Na jaře pak byla horší návštěva proto, že dospělejší žáci musili pomáhati rodičům při polních pracích. Zima byla nejen krutá, ale i velice dlouhá. Ještě na Bílou sobotu, kdy se koná slavnost vzkříšení za jarní nálady, napadlo množství sněhu, ačkoliv bylo již 7. dubna. Tím se jarní práce značně zpozdily. Sotva tedy bylo možno na pole vyjíti, kdy pro nedostatek dospělých pomáhati museli žáci při pracích polních.

Speciální pohlednice vydaná k pohřbu Františka Josefa I.

Pozn.: Doslovný opis ze školních kronik obce Hlína.

33


Malý seriál o zeměpisných jménech Hlíny uzavíráme dokončením studie o pomístních názvech. Minule jsme se věnovali polím, loukám a pastvinám, tentokrát zavítáme do lesů.

Díl 4.

Pomístní názvy Hlíny – lesy

Úvodem

Lesy se staly předmětem daňové rekognoskace, a tím i podrobného vyměřování a mapování, až jako poslední při srovnání se zástavbou a plužinou. Často tím utrpěla přesnost výměry lesních pozemků. Na prvním místě totiž stála pole a jejich evidence. Na les zůstalo to, co zbylo do výměry katastrálního území, která byla závazná. Zpravidla rozsáhlé lesní pozemky ve své výměře „unesly“ geometrické nepřesnosti nashromážděné v plužině, které se v ní rozplynuly. Tak jako plužina má i les své části, a to i přes zcela odlišnou pozemkovou strukturu. Pro lesní území je charakteristická kompaktní držba. Typické jsou velké pozemky v majetku jednoho vlastníka na rozdíl od mozaikovité struktury a vlastnické roztříštěnosti plužiny. Pozemková trať v lese tak může být uskupením několika málo pozemků nebo dokonce pozemkem jediným (v mapě jedna parcela). Zdálo by se tedy, že soubor pomístních jmen pro lesy bude o poznání chudší než pro pole. Ukážeme si, že to tak nemusí být.

Hlinské lesy ve starých katastrech

Lesy jsou skutečnou doménou hlinského katastrálního území. Zabírají v současnosti kolem 640 ha, což činí dobré 3/4 obecní rozlohy. V minulosti tomu bylo zhruba stejně, příp. o něco méně.

Tab. 1: Lesní trati na Hlíně ve stabilním katastru (1825). Číslo trati

Název trati

III. Wesela Hora

Výměra lesa [ha] 177

Výměra plužiny [ha]

Výměra celkem [ha]

9

186

VI. Dobry drva

262

2

264

VII. Zagiežek

171

46

217

610

57

667

celkem

34


V našem rozboru se znovu odrazíme od stabilního katastru – prvního směrodatného záznamu o umístění a velikosti pozemků, resp. pozemkových tratí. Mapa stabilního katastru z roku 1825 ukazuje tři hlavní lesní trati na Hlíně, a to Veselou horu (Wesela Hora), Dobrá drva (Dobry Drva) a Zajíček (Zagiežek) (viz tab. č. 1). Jelikož Veselá hora a Zajíček jsou tratě jak lesní, tak i polní, objasnili jsme si jejich pojmenování už v minulém díle seriálu (viz HR č. 4/2012). Zbývají tedy Dobrá drva. Je zajímavé, že se krásný archaický tvar „drva“ nepřizpůsobil současné češtině. Vypovídá v pozitivním smyslu o kvalitě lesního komplexu mezi prštickou silnicí a starou Brněnkou. Přesahuje i do sousedního (prštického) území. Za slovo „drva“ můžeme dosadit jak stromy, tak i les, tzn. Dobré stromy či Dobrý les. Inu, přírodní podmínky této části Hlínské vrchoviny lesům svědčily už v minulosti. Tak jako v pojednání o pomístních názvech plužiny se ani tentokrát nespokojíme s poměrně jednoduchým členěním ve stabilním katastru a nahlédneme do jeho předchůdce, katastru josefínského. Připomeňme, že v tomto dokumentu je k dispozici pouze soupis tratí s výměrami a několika dalšími charakteristikami, nikoliv mapa. Hlinský operát josefínského katastru je vztažen k datu 29. 2. 1788. Lesy jsou nejprve zmíněny v samotném závěru soupisu všech tratí (viz tab. č. 2) pod názvem Obrigkeitliche Waldungen (úřední lesy) a číslem XVI. Tab. 2: Lesní trati na Hlíně podle josefínského katastru (z hlavního soupisu půdy). Číslo trati

Název trati/komplexu tratí

Výměra Přepočet Výměra Výměra Přepočet *gsáhy *[ha] **jitra **gsáhy **[ha]

950/1 Spor und Zagiczek

208319

74,94

130

319

75,03

951/2 Weiβwaβer Piβek und Deputat

210437

75,70

131

837

75,96

952/3 Hliner Kirchen Wald Zadussny Rolly na Pisku

11919

4,29

7

719

4,48

953/4 Gutte Holtz abgebrente Maaβ und Blatina

471400

169,59

294

1000

169,85

954/5 Prodan

22765

8,19

14

365

8,29

celkem

924840

332,71

578

40

333,61

*) měřeno přísežnými měřiči (durch die Ingenieurs) **) měřeno sedláky (durch die Bauern)

Pod číslem 950/1 nacházíme značnou část trati Zajíček a také odděleně vedený Špýr (Spor). Tím se rozumí les proti Zajíčku západně od silnice do Kounic, později nazývaný Kroužek. Jazykověda praví, že původ je ve slovese spüren – stopovati, číhati a místo tak lze označit za Čihadlo (jako třeba v katastru Radostic nebo Lhánic). Zdali se jedná o číhání na pocestné, formany či prostě na ptáky a zvěř, nevíme. Od věci by nebyl ani výklad ze slova die Spur – stopa, kolej a souvislost se soustavou opuštěných úvozů. Ty jsou reliktem po staré dobytčí cestě z Hustopečí do Polné (o ní někdy příště).

35


Pod číslem 951/2 jsou opět lesy ze Zajíčka. V první řadě je to Bílá voda (Weiβwaβer), což je západní část porostu Líchy (viz dále). Písek (Piβek) se zřejmě nacházel v tomto prostoru a dále směrem k Silůvkám (zde dodnes toponymum Písek), přičemž pojmenování patrně souvisí s povahou lesní půdy. Pod číslem 952/3 je zmíněn Zádušní les v Zajíčku, který později bezpečně evidujeme těsně vedle prštické silnice naproti obrázku. Výnos se záduší přispíval k financování oprav a údržby kostela a také liturgických úkonů. Dost možná, že tento pruh půdy byl v minulosti polem (Rolly). Pod číslem 953/4 přecházíme do Dobrých drv. Kromě vlastního názvu Dobrá drva (Gutte Holtz – viz výše) se uvádí Blatiny (Blatina), tj. pozdější název porostu severně od Špidlen s významem často zamokřené, blátivé či vlhké půdy. Zajímavá je prostřední část výrazu abgebrente Maas, což s obtížemi překládáme jako Spálená míra nebo Spálený porost. S ohledem na dodnes užívaný název lesa Spálené seno v sousedním prštickém území, můžeme umístit uvedený porost právě někam k Myslivcově louce. Kdo ví, třeba současné Spálené seno vzniklo právě zkomolením původní Spálené míry. Pod číslem 954/5 shledáváme les s názvem Prodan, tedy zřejmě Prodaný. Nabízí se nejjednodušší možnost, tedy že jde o dříve odkoupený les, jemuž se vžil název dle původu získání. Anebo naopak, v době zápisu do katastru šlo o les nedávno prodaný jinému subjektu. Pokud bychom připustili zkomolení výrazu nebo archaismus němčiny, mohlo by se jednat o tzv. obročí, tj. fond (majetek) sloužící pro osobní příjem místního duchovního. V němčině se termín obročí uvádí jako Pfründe, Präbende příp. Pröven. Kde se tento porost nacházel ovšem nelze říci. Tab. 3: Lesní trati na Hlíně podle josefínského katastru (ze speciálního soupisu lesů). Číslo trati

Název trati/komplexu tratí

Výměra jitra

Výměra gsáhy

Přepočet [ha]

950 Obrigkeitlicher Wald Sporr, und Zagicžek

130

319

75,03

951 Obrigkeitlicher Weiswasser, Piβsek, und Deputat Wald

131

837

75,96

952 Hliner Kirchenwaldl za dussny roly na Piβskau 953 Obrigkeitlicher guteholz, abgebrente Maas, und Blatina Wald

7

719

4,48

294

1000

169,85

954 Obrigkeitlicher Wald Prodage

14

365

8,29

955 Obrigkeitlicher Wald Piβek, und Okruhlik

97

308

56,03

956 Obrigkeitlicher Wald Hardelin

10

1282

6,56

957 Obrig: Wald Skalka

64

620

37,23

9

1318

6,00

191

1258

110,73

3

637

2,12

955

663

552,27

958 Hliner Kirchenwaldl za Dussny na Hogtach 959 Obrigkeitl: Gutte Holz, horny Secz und Cuganka 960 Pfarren Waldl celkem

36


V josefínském katastru je lesům Hlíny věnována samostatná část s názvem „Beilaage Für WalderträgnuSse Fassion für die Gemeinde Hlina“, tj. volně přeloženo Příloha daňového přiznání (fase) z hlínských lesů (viz tab. č. 3). Prvních pět položek (čísla 950–954) se de facto shoduje se soupisem hlavním. Mírné odchylky najdeme v zápisu jmen, zatímco výměra je zcela shodná (srov. tab. č. 2 a č. 3). Pod topografickým číslem 955 jsou zapsány lesy Písek (Piβek) a Okrouhlík (Okruhlik). Prvně jmenovaný už byl zmíněn (viz 951/2). Spojení s porostem Okrouhlík (viz níže) napovídá, že se tentokrát jedná o pás lesa uprostřed území mezi Šatavou a prštickou silnicí, táhnoucí se až k hranicím katastru Prštic (trať Písek pokračuje i na něm). Okrouhlík převzal jméno podle terénního tvaru výrazné a pravidelné okrouhlé vyvýšeniny nad údolíčkem Šatavy a dvou jejích pravostranných přítoků. Pod topografickým číslem 956 je veden malý porost Hardalín (Hardelin). Měli bychom jej hledat někde v prostoru U trojáku či sousední Zlaté jámy (Tetčice). V každém případě nese název Hardalín lesní trať v tetčickém katastrálním území mezi zdrojnicemi Brahovického potoka. Původ je nepochybně v osobním jménu člověka (patrně sedláka), které se objevuje jako vlastník více pozemků v okolí. Pod topografickým číslem 957 hledáme les Skalku, který je nejspíše porostem v Zajíčku naproti Kroužku, tedy východně kounické silnice. Později je místo totiž nazýváno Ve skále. Pod topografickým číslem 958 stojí v zápise Hlinský kostelní (zádušní) lesík s neidentifikovatelným přívlastkem „na Hogtach“. Jedná se patrně o druhou část zádušního lesa v Zajíčku (viz 952/3). Pod topografickým číslem 959 nacházíme oříšek v podobě spojení jmen Dobrá dřeva (Gutte Holz), Horní seč (horny Secz) a Čaganka (Cuganka). Podle značné výměry a dosavadní absence kteréhokoliv lesa z Veselé hory musí jít o les právě ve Veselé hoře. Proto svědčí přítomnost termínu Čaganka (později také Čakanka). Její pojmenování znamená dobývání dříví – klád, tyčí (čakanů, čaganů) na výrobu plotů, žebříků apod. Matoucí jsou již vícekrát zmíněná Dobrá drva, která sem místně nepřísluší. A porost Horní seč zatím neumíme lokalizovat, nicméně „horní“ napovídá o poloze spíše k obci Hlíně nebo ke Kopaninám. Pod topografickým číslem 960 nacházíme v seznamu nejmenší les zvaný Farní lesík (Pfarren Waldl). Autorovi není známo kde ležel. Je možné, že územně náležel k oběma jmenovaným zádušním lesům (viz 952/3 a 958). Tolik vypovídá o hlinských lesích josefínský katastr, tedy alespoň pokud se autorovi podařilo přečíst a dedukovat.

Hlinské lesy na porostní mapě z roku 1915

Lesní hospodářství vyžaduje poměrně důkladnou evidenci lesa spojenou mj. s detailním rozčleněním. Přirozenými dělícími liniemi jsou vodní toky a údolní síť vůbec (údolnice), dále hřbetnice a hranice lesa jako kultury. Uměle vytvořenými liniemi rozdělení lesa jsou hranice správní (katastrů, panství, honiteb apod.), lesní pozemní komunikace (cesty, lesní chodníky, odvozní linky apod.), obory či jiná ohrazení. V polovině 18. století přibyly v rámci budování tzv. staťové soustavy lesa také lesní průseky, vedené v pravoúhlé


37

osnově bez ohledu na terénní poměry. V době industriální přibyly ještě průseky nad nebo pod inženýrskými sítěmi (elektrovody, plynovody aj.) coby jejich ochranná pásma. Pokud všechny tyto (a některé další) linie naklademe nad sebe, získáme složitou mozaiku, kterou správci lesa využili k jeho rozdělení na elementární prostorové jednotky. Tyto jednotky byly a jsou identifikovány alfanumerickým kódem. Často se přidává i jméno podle místní tradice a zvyklostí. Většinou bylo pojmenování snadné. Pokud ale zdroj chyběl, muselo se improvizovat a někdy i trošku vymýšlet.

Obr. 1: Výřez rukopisné porostní mapy hlinského revíru (1915).

Je velké štěstí, že se pro Hlínu dochovala mapa obecního revíru z roku 1915 (viz obr. č. 1). Na tomto místě autor upřímně děkuje panu Jiřímu Vačkařovi ze Silůvek, který jako profesionál bděl nad hlinskými a bučínskými lesy téměř půlstoletí. Je tak bezpochyby odborníkem nejpovolanějším jak v topografii hlinských lesů, tak i toponymii, která nás v této chvíli zajímá přednostně. J. Vačkař autorovi uvedenou porostní mapu nejen ochotně zapůjčil, ale i podal zasvěcený komentář, včetně všech souvislostí a podrobné analýzy mnohdy nečitelných partií mapy. Archivní mapa byla transformovaná a hranice porostů z ní překresleny s výsledkem na obr. č. 2 až 4, tedy opět podle hlavních lesních tratí Veselé hory, Dobrých drv a Zajíčka. Dlužno podotknout, že zobrazené hranice porostů se kryjí s tehdejšími topografickými liniemi (např. původní cesta do Prštic), takže ne vždy dobře sedí nad mapou současnou. Na mapách sledujeme celou řadu známých a dodnes užívaných pomístních jmen a některá již zapomenutá. Většinu názvů lesa netřeba vysvětlovat, některé už byly zmíněny v souvislosti se starými katastry, u některých se zastavíme nyní. Pro pořádek uvádíme před jménem porostu i příslušnost k lesní trati. Veselá hora – (2) Untern Ort Lze přeložit jako les Pode vsí, což velmi dobře koresponduje se jménem polní trati dodnes užívaným. Z minulého dílu seriálu připomeňme, že vlastní ves byla registrována jako Ortsplatz, tedy místní území. Veselá hora – (11) U hrušky Tato trať se později objevuje také pod jménem U Brněnky. Porost totiž z obou stran obepíná linii prastaré cesty Znojmo – Ivančice – Brno. Stop po ní se zde dochovalo značné množství. Dobrá drva – (19) U Trojáku Ještě dnes leží u nejsevernějšího bodu hlinského katastru torzo statného buku, na kte-

38


Obr. 2: Lesní porosty v hlinské trati Veselá hora podle porostní mapy z roku 1915 (podklad © ČÚZK).


39

rém donedávna visel cyrilometodějský obrázek. Buk byl sice rozvětvený, nicméně původ jména Troják se váže na trojmezí, tj. styk hranic katastrů Hlíny, Tetčic a Prštic v tomto místě. Dobrá drva – (27) U Mackovy žumpy Nevíme bohužel, kdo byl pan Macek, ovšem slovo žumpa upozorňuje na přítomnost pramene, louže nebo studánky. Nepřekvapí, že byl odtud v prvních letech 20. století vyveden vodovod do zbrusu nové špidlenské hájenky a porostu se začalo pracovně říkat U vodovodu. Dobrá drva – (28) Beim Äsungsplatz Překlad německého pojmenování byl nejlépe vyzněl jako U pastviska. Zdrojová mapa skutečně v části porostu eviduje obdélníkovou pastvinu. Dobrá drva – (29) Kirschenwald Název napovídá o výskytu třešně ptačí v tomto porostu. Může jít i o chybu písaře a v případě Kirchenwaldu by šlo o další část kostelního majetku (viz mapa č. 2). Později se lokalita uvádí pod názvem U potoka. Zajíček – (37) U ouvaru Literatura praví, že ouvarem (houvarem, hóvarem, vejvarem) se rozuměla mokřina v poli. Dost možná, že v minulých dobách byla tato část odlesněna, podobně jako v případě Pastviska (28). Zajíček – (38) Kozí horky Podobně jako v případě Untern Ort se jedná o druhotné použití názvu polní trati, resp. obydlené části Hlíny. Územní návaznost velmi dobře odpovídá. Zajíček – (39) U turistické pěšiny Jak patrno, cesta z Hlíny Kozími horkami a Zajíčkem do Silůvek sloužila nejen obecnému lidu k cestě na vlak, ale i raným turistům! Lze usuzovat, že výletníci přijížděli právě vlakem z Brna a vystupovali právě v Silůvkách. Takže dnešní modrá turistická značka vlastně není nic nového pod sluncem… Zajíček – (41) Líchy Jako lícha se dříve označoval pruh pole, jehož šířka byla daná rozhozem obilí při setí. Znovu se tak setkáváme s možností dřívějšího odlesnění lokality (viz U ouvaru (37), Beim Äsungsplatz (28)). Navíc Líchy ve variantách Horní, Dolní a Honzovy registrujeme přímo v sousedících silůvských lesích a jako Velké Líchy zčásti i na Hlíně. Že by v Zajíčku směrem k Silůvkám byla dříve samá pole? Zajíček – (42) U Tuřanky Tuřankou se označovala cesta na slavnou katolickou pouť do Tuřan u Brna. Odbočuje ze silnice u kříže V Kounických a sestupuje do údolí, aby se spojila s cestami ze Zajíčka a od hřiště s pokračováním do Silůvek. Bezpochyby sloužila poutníkům přicházejícím ze západního směru, kteří tudy měli kratší cestu než přes Kývalku nebo přes Ivančice.

40


Obr. 3: Lesní porosty v hlinské trati Dobrá drva podle porostní mapy z roku 1915 (podklad © ČÚZK).

Zajíček – (43) U foroty Pravděpodobně zde bývala pravidelná skládka dřeva s dobrou možností odvozu. Nabízí se horní (jižní) okraj porostu na kontaktu s cestou Tuřankou a v zápětí i se silnicí (Hlína, Kounice). Zajíček – (44) V třísloví Tříslo bylo nenahraditelnou surovinou pro činění kůží s cílem přeměny této přírodniny v useň. Zdrojem byla kůra stromů, především mladých dubů o určité úzce vymezené tloušťce. Sloupaná kůra se sušila buď přímo na místě sloupnutí, nebo až po odvezení z lesa. Právě porost V třísloví byl jedním ze zdrojů v hlinských lesích. Dlužno dodat, že před stoletím sahaly lesy hlinského revíru i vně katastrálního území Hlíny. Podle porostní mapy to byly porosty (včetně čísel): Kajmonka (52), Reisch (53), Beim Wächter haus (54), Babí hora (55) v k.ú. Silůvky; U dráhy (56), Obere špír (57), Bukovina (58), U Martalu (59), Komořina (60) v k.ú. Moravské Bránice; Hardalín (61) v k.ú. Tetčice.


Obr. 4: Lesní porosty v hlinské trati Zajíček podle porostní mapy z roku 1915 (podklad © ČÚZK).

41

42


Závěr

Archivní prameny nám podávají výpověď o pojmenování lesů na Hlíně v různé intenzitě a kvalitě. Oproti současnosti poskytují mnohem bohatší materiál. Celkově lze říci, že v nashromážděných dokumentech spatřujeme několik hlavních skupin pomístních jmen lesních porostů. 1. Původ jména má přímou souvislost s lesem a jeho pěstováním: Dobrá drva, Horní seč, Čaganka, V dubinách, Ve stojáku, V habrovině, U hrušky, U dubů, U staré školky, V otýpkách, Obůrka, Na lipáku, U jedle, U foroty, V třísloví apod. 2. Původ jména je topografický; informuje o umístění porostu (kde se nachází, poblíž čeho se nachází): Veselá hora, Kozí horky, U hájenky, U lomů, U trojáku, Nad myslivcovou loukou, U luk, Beim Äsungsplatz, U obrázku, U turistické pěšiny, U Tuřanky, Na Kounicku, U Mackovy žumpy apod. 3. Původ jména souvisí s přírodními podmínkami místa: Bílá voda, Písek, Skalka, Ve stráni, Blatiny, Okrouhlík, Kaliště, U ouvaru, V širokém žlebu, Na skále apod. 4. Původ jména se váže na osobu (majitele, nájemce, ať už aktuálního nebo dřívějšího): Hardalín, U Poláka, U Kozáka, Bakalář. 5. Původ jména souvislí s vlastnickými poměry a uživatelskými právy: Kostelní les, Zádušní les, Farní lesík, Prodaný/Obročí. Lokalizace lesních tratí a porostů i hledání významu starých toponym je poutavá práce, komplikovaná užíváním archaismů, dobových německých názvů i pozdějších germanizmů. Setkáváme se s dávno zapomenutými reáliemi a také chybami kresličů či nedůsledností písařů. Přes všechna úskalí může výsledek přinést čtenáři zajímavé informace o blízkém okolí ze vzdálené minulosti.

Použitá literatura Císařský otisk mapy stabilního katastru obce Hlína. © ČÚZK Fassiens Buch der Gemeinde Hlina. MZA, fond D6, kniha J 997. © Moravský zemský archiv Brno. Hlina 1915. In Libochowitz im October 1915. Ges. Joh. Rabas, gräfl. Geometer. Rukopisná porostní mapa revíru Hlína. Měřítko 1 : 5 760, zmenšeno. Ze soukromého archivu Jiřího Vačkaře, Silůvky. Jelínková J. (2009): Pomístní jména na katastru obce Budkov (okr. Třebíč). Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka. 78 s. Mapový podklad: http://geoportal.cuzk.cz/WMS_ZM10_PUB © ČÚZK Pleskalová J. (1973): Mikrotoponymie na Ivančicku: příspěvek ke studiu pomístních jmen na Moravě s bibliografií moravské toponomastiky v letech 1918–1970. Disertační práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně, Filozofická fakulta. 300 s.

Dušan ADAM, Ivančice


43

Malé povídání o rodinných svátcích a oslavách Část sedmá: Před svatbou PŘED SVATBOU

Dnes se to zdá jednoduché. Dva lidé se zamilují, chtějí spolu založit rodinu, a domluví se na svatbě. Rodičů se někdy na názor ani neptají, natož aby čekali na jejich souhlas. Neřeší věno, nezabývají se tím, jestli se k sobě hodí z hlediska společenského postavení, většinou se nestarají o mínění širokého příbuzenstva a sousedů. Se zásnubami se nezdržují. V minulosti se tyto kroky před svatbou přeskočit nedaly a mnohé z nich se v nějaké podobě dodržují dodnes. Záleží na tradicích rodiny, na náboženské víře, na zvyklostech v každé zemi.

VÝBĚR PARTNERA

Mladí lidé si často stěžují, že mají málo možností najít si partnera. V minulosti tento problém neznali, protože partnera jim přidělili rodiče. Výběr býval poměrně úzký, což bylo dáno zažitými zvyklostmi a konvencemi.

Povinnost versus láska V primitivních společnostech byly nevěsty majetkem. Mohly být koupeny, uneseny i vyměněny. Postupem času se metody stávaly civilizovanějšími, alespoň na první pohled. V naprosté většině zemí hledali partnera pro děti jejich rodiče. Bylo to celkem logické, šlo přece o pokračování rodu a o majetek, který se dědil. Většinou nebylo přípustné, aby partneři pocházeli každý z jiné společenské vrstvy, zvláště pokud by rozdíl mezi nimi byl příliš velký. Neexistovalo, aby se římský občan oženil s otrokyní nebo syn feudála s dívkou z poddanské vesnice. V Indii museli (a často to platí i dnes) oba pocházet ze stelné kasty; provdat se do nižší kasty by pro dívky bylo horší než smrt. Dodržovalo se také přísné pravidlo, že budoucí manželé musí být stejného náboženského vyznání. Pokud nebyli, musel jeden z nich (většinou žena) přestoupit na víru partnera. V případě, že byl partner a společnost tolerantní a žena si mohla svou víru podržet, uzavřeli před svatbou smlouvu, podle níž děti budou vychovány striktně v manželově víře. U některých náboženství to platí dodnes a duchovní hlasitě připomínají zákaz sňatku Rytířská láska (podle rukopisu Codex Manesse s jinověrcem. z poloviny 14. století).

44


Válka růží Aristokratické rody feudální Evropy vybíraly životní partnery pro své dospívající potomky především na základě majetkových a politických zájmů. Hledaly se děti z bohatých a vlivných rodin, ale současně se dbalo na to, aby byla naděje, že novomanželé budou mít děti, hlavně syny. Proto se kromě majetku také koumalo, jak nevěsta vypadá zda má dostatečně široké boky (tehdy záruka plodností) Do volby partnera zasahovali také panovníci kteří své šlechtické družině udělovali se svatbou souhlas, Zvláště pečlivě zvažovali, když měli souhlasit se sňatkem dítěte z rodiny, jež byla byť jen vzdáleně spřízněná s královským rodem, protože takovému dítěti kolovala podle dobových představ v žilách královská krev a jeho potomci by mohli v budoucnu vznášet nároky na trůn. V 15. století vypukla v Anglii známé Válka růží, kdy proti sobě bojovaly o trůn rody Yorků a Lancasterů, neboť jejich příslušníci měli v sobě něco málo z krve vymřelého královského rodu Plantagenetů. Třicet let trvala tato válka, během níž zemřely stovky rytířů. Vítězem se nakonec stal Jindřich VII. zrodu Tudorů, který založil novou dynastii.

Boje o souhlas Pro měšťanské a venkovské rodiny byla pravidla volnější, ale ani tak rodiny nemohly rozhodovat samy. V případě poddaných musela svatbu schválit vrchnost — majitel panství, k němuž vesnice nebo poddanské městečko patřily. U královských měst to bylo jednodušší. Původně schvaloval sňatky královský rychtář, od počátku 15. století měli čeští a moravští měšťané právo ženit své děti svobodně. Pokud by ovšem vybrali partnera, který by se městské radě nelíbil (například pro jinou víru nebo špatnou pověst), mohl mít jejich syn nebo zeť v budoucnu problémy například se získáním místa konšela i jiného významného úřadu. Když šlo o sirotka, do výběru partnera mluvili ti, kteří spravovali jeho majetek. Mohla to být vrchnost či městská rada. Přesto si mohli mladí lidé vybrat partnera podle svého srdce. Když se líbil i rodičům, bylo všechno v pořádku. Když ne, docházelo ke konfliktům, jejichž vítěz byl většinou předem jasný a láska musela ustoupit rodičovské autoritě. Našly se i povahy, které dokázaly vzdorovat, a patřily nejen chlapcům, ale i dívkám. Po celý středověk se vedly spory o to, jestli mohou mládenci a dívky mluvit do výběru svého životního partnera, anebo nad nimi mají absolutní moc otcové a poručníci. Změnu přinesla až renesance, kdy vyšlo několik ediktů upravujících věk, od něhož si mohou mladí lidé hledat své manžele či manželky sami. Například francouzský král Jindřich II. v roce 1557 toto právo udělil „chlapcům“ od 30 a dívkám od 25 let. Ještě v první polovině 20. století u nás bohatí rodiče bránili svým synům vzít si chudou dívku. Konec tomu učinilo období socialismu, kdy zmizely viditelné majetkové rozdíly a převládlo rovnostářství. V západoevropských zemích se ohled na původ snoubenců občas bere dodnes. Tajné sňatky V době vrcholného středověku začala církev prosazovat nové pravidlo, že k uzavření


45

sňatku stačí pouze souhlas obou partnerů. Mnozí lidé toho využili, a tak se stávalo, že děti utíkaly z domova. Záhy se ukázalo, že podobný systém přináší problémy. Sňatky uzavírané bez vědomí a souhlasu rodičů začala společnost odsuzovat. Velký odpor k nim měli především zklamaní rodiče, kterým jejich děti překazily plány na výhodný sňatek. Začal boj o to, aby církev povolovala jen svatby veřejné, konané v kostele, za přítomnosti rodičů a svědků. Nakonec se podařilo tento požadavek prosadit, ale tajné sňatky se úplně vymýtit nedaly. Jedním z nejznámějších je příběh Abélarda a Heloisy. Pierre Abélard byl francouzský učenec, nazývaný otcem racionalismu, který dával přednost rozumu před vírou. Na přelomu 10. o 11. století, kdy působil na pařížské univerzitě, stal se soukromým učitelem krásné šestnáctileté Heloisy. Zamilovali se do sebe a prožili vášnivý vztah, který završili tajným sňatkem. Když se to dozvěděla Heloisina šlechtická rodina, nechal její rozzuřený strýc Abélarda chytit a vykastrovat. Církev Abélardovi pokrokové názory a mravnostní poklesky neodpustila a všechny jeho spisy prohlásila za kacířské. Oba milenci skončili v klášterech a svou lásku si připomínali alespoň v milostných dopisech. Pohřbeni jsou vedle sebe ve francouzském Paracletu v Champagni. Někteří mladí muži se stále bouřili a dávali přednost krásné nevěstě před bohatou dědičkou vybranou rodiči. V době renesance vznikl příběh o Romeovi a Julii, jejichž láska se vzepřela nenávisti obou rodin a byla završena tajným sňatkem. V Shakespearově hře je oddával kněz, což dokazuje, že ne všichni církevní preláti doďržovali zákaz sňatků bez souhlasu rodičů. Utajené svatby byly z církevního hlediska definitivně zakázány na Tridentském koncilu v polovině 16. století. V Anglii, kde byly tajné svatby zakázány až v polovině 18. století, následovala v případě odhalení deportace do zámořských trestaneckých kolonií. Podobný zákaz neplatil ve Skotsku, kde se proto rozvinula čilá „svatební turistika“.

Sňatky z rozumu Majetek a peníze hrály při uzavírání sňatků téměř vždy hlavní roli, časem se ale honba za bohatstvím začala přímo přehánět. Někteří rodiče vybírali manžela už pro malé holčičky, aby dosáhli co nejvyššího postavení na společenském žebříčku nebo zajistili tučný majetek. Do této kategorie sňatků z rozumu patřily i snahy bohatých měšťanů, kteří toužili po spojení se šlechtickým rodem. Tak se „pozlacovaly erby“ při svatbách s dětmi zchudlých, ale urozených šlechticů. Mnohem horší než pro chlapce byla honba za majetkem pro dívky, které musely přinést co nejvyšší věno, jinak měly cestu k oltáři uzavřenou. Rodina s několika dcerami se dostávala často do zoufalé situace. Buď musela na věno všem dcerám ušetřit, nebo byly některé z nich odsouzeny k řeholnímu životu nebo k posluhování v rodině své šťastnější, vdané sestry. Čím větší věno dala rodina dohromady, tím lepšího ženicha získala. O lásce či alespoň sympatii mezi snoubenci nemohla být v takových případech vůbec řeč. Honba za výhodnými sňatky vyústila v odpor mnoha zámožných dívek ke vdavkám a vedla ke krizi celé řady manželství uzavřených jen kvůli penězům. Mnozí manželé k sobě nenašli cestu a žili odděleně ve vlastních komnatách nebo ve vlastních palácích, a jen

46


občas se navštěvovali. Nejvíc zpráv o podobných manželstvích se zachovalo z Francie 17. a 18. století, ale známe je i z prostředí barokních Čech. Dalším důsledkem sňatků mezi navzájem cizími lidmi byl panický strach mnohých žen z intimního života se svým manželem. Právě proto se začaly tehdy nosit místo volných a vzdušných nočních úborů dlouhé bílé košile, upnuté až ke krku. Některé měly na patřičných místech prostřižené otvory, aby se žena nemusela vůbec svlékat. Noční košile se rozšířily z měst i na venkov, ale tam šlo spíše o módu a touhu napodobovat „lepší“ společnost. Manželský život na venkově neprobíhal většinou tak odtažitě jako v zámožnějších vrstvách. Lidé tu měli k sobě blíž a svoboda při výběru partnera byla větší. Proto se venkov v očích vyšších vrstev stal světem romantické lásky a štěstí. Mnozí mladíci se tam snažili najít zdravou a plodnou manželku. Promítlo se to i do „pastýřské“ kultury, která se objevovala v námětech obrazů, soch i v literatuře. Vztahy mezi lidmi na venkově nebyly tolik pokřivené penězi, proto považovala vyšší společnost venkovskou lásku za čistou a upřímnou a snažila se ji napodobovat, což ve výsledku přispělo k částečnému omezení sňatků uzavíraných výhradně pro majetek.

Sňatky z lásky Už v renesanční společnosti se objevoval názor, že láska je pro manželství důležitá, anebo přinejmenším není zbytečná. Převzali jej i někteří pokrokoví filozofové, učenci a politici. Ti moudřejší vyčítali rodičům, že děti nutí do vztahů proti jejich vůli (např. kardinál Richelieu v 17. stol.). Takových hlasů však nebylo mnoho a prosazovaly se pomalu. Stále bylo víc těch, kteří lásku v manželství odmítali a tvrdili, že nemá žádný smysl a může vést jen k hříchu. Tak se rodilo pokrytectví, neboť mladí lidé po lásce toužili, ale nespojovali ji s manželstvím. Za společensky neúnosné se totiž považovalo, aby láska vznikla už před svatbou. Ještě v 18. století panoval v šlechtických a měšťanských rodinách předsudek, že svatba z lásky je něco ostudného, co se hodí pro chudinu, ale ne pro ně. V dobré společnosti měla láska vzniknout až po svatbě. A tak přáním mnoha dívek ze zámožných rodin bylo, aby se vůbec vdaly a aby s nimi manžel zacházel slušně. Teprve s příchodem 19. století se ve větší míře začala ve společnosti prosazovat idea sňatků z lásky. I zde, jako v mnoha sférách duchovního života, ovlivnila názor vyšší společnosti literatura. Zatímco v renesanci vznikaly jen frašky o podváděných manželích ve stylu Boccaciova Dekameronu a v baroku moralistní díla o tom, že manželka má poslouchat církev, rodiče a manžela, počátek 19. století přinesl zcela nový fenomén — literární problém lásky v manželství. Průlomovým se stalo Goethovo Utrpení mladého Werthera, stejně jako romány sester Bronteových a Jane Austenové o nešťastných manželstvích anglických dívek. Generačním dílem pro mladou českou společnost se stal Máchův Máj, výmluvným literárním obrazem je i divadelní hra Josefa Kajetána Tyla Tvrdohlavá žena o zámožné majitelce hostince, která odmítá dát svou dceru chudému učiteli a povolí až po zásahu Rýbrcoula. To vše přispívalo k formování názoru společnosti na to, zda láska k manželství patří či nikoli. Noční košile.


47

Přesto ještě v první polovině 20. století bylo běžné, že někteří rodiče vybírali svým dětem partnery, anebo se k nim alespoň vyjadřovali. Konzervativní tradice se v životě společnosti jen těžko překonávají. Nejznámější moderní skandál při výběru partnera z lásky způsobil anglický král Eduard VIII. Pouhý měsíc po svém nástupu na trůn v roce 1936 požádal o ruku svou přítelkyni, rozvedenou Američanku Wallis Simpsonovou. Tím vyvolal v konzervativní anglické společnosti obrovský odpor. I zde hrálo roli pokrytectví—pokud by si ji ponechal jako tajnou milenku, společnost by mu nic nevytýkala, ale za šokující považovala, že si ji chtěl vzít za manželku. Eduard se vzepřel tradičnímu názoru, že láska k manželství nepatří a aby mohl žít s ženou, kterou miloval, raději se vzdal trůnu.

Bez partnera Dnes si neumíme představit, jak mnoho mladých lidí nemělo v minulosti šanci na založení rodiny. Důvodem byl, jak jinak, majetek. Kdo nezdědil rodinný dům nebo neměl dost peněz na pořízení nového a neměl ani dostatečný příjem, aby uživil ženu a děti, nesměl se oženit. Proto se často mohl oženit jen nejstarší (nebo naopak nejmladší) syn, který zdědil dům, hospodářství, dílnu či panství. Ostatní sourozenci bývali jen „vypláceni“. Pokud mladší bratr nezískal podíl z majetku, nebo bylo „vyplacení“ tak nízké, že se za něj nemohl vyučit, pak mu zbývalo jediné. Zůstat svobodným a najít si jiný způsob života. Mohl se stát mnichem v klášteře, žoldnéřem, čeledínem, podruhem. Ženy na tom byly ještě hůř, protože si na rozdíl od mužů nemohly žádné peníze počestným způsobem vydělat. Ty, které neměly věno, málokdy našly ženicha. Zůstaly svobodné a staly se starými pannami (pokud mohly zůstat doma), nebo jeptiškami, služebnicemi, děvečkami, v horším případě prostitutkami. V 17. a 18. století byla u nás takto z rodinného života vyřazena asi třetina žen, které nikdy nenašly manžela a neměly rodinu. A to bylo obrovské množství. Nerovné páry Vstup do manželství nebyl snadnou záležitostí ani pro řemeslníky. Tovaryš se oženit nemohl, rodinu směl mít jen jeho mistr. Každý tovaryš toužil stát se mistrem, jenže to nebylo jednoduché a většině se to nikdy nepodařilo. Cechovní předpisy omezovaly počet mistrů ve městě, proto jedinou možností byl sňatek s vdovou po zemřelém mistrovi. Tahle možnost připadala v úvahu v případě, že zemřelý mistr neměl syna, protože ten se obvykle u otce vyučil a přebíral dílnu i místo v cechu. Pokud řemeslnický mistr dědice neměl, byla vdova ráda, když se mohla vdát za tovaryše, aby zachovala dílnu (sama ji vlastnit nemohla). Občas vznikala paradoxní situace opakovaných nerovných sňatků. Na začátku stál mladý a chudý tovaryš, který se oženil se stárnoucí vdovou po svém mistrovi. Svou ženu obvykle přežil, a když ovdověl, oženil se podruhé s mladou dívkou. Ta většinou svého muže přežila a po jeho smrti, aby dílnu zachovala, sama se podruhé vdala za mladšího tovaryše. K podobným situacím docházelo i na venkově. Čeledín se nemohl oženit, protože neměl své vlastní hospodářství; jen ti šťastnější se přiženili k nějaké ovdovělé selce.

48


PŘEDMANŽELSKÉ VZTAHY

Říká se, že milostné vztahy svobodných chlapců a dívek byly v katolických zemích přísně trestány. Ale byly zákazy skutečně tak nepřekročitelné?

Panenství Ve starém Egyptě ani v antickém světě nebyli svobodní lidé omezováni. Nikdo se nepozastavoval nad tím, že muž před svatbou vystřídal několik milenek. Starověké národy spatřovaly v lásce cosi čistého, co spojovaly s božskou silou přírody. Z té doby se dochovala řada lyrických milostných písní, které patří ke zlatému fondu světové literatury. Po moralizování v nich nenajdeme ani stopy. Stejné to bylo u starých Slovanů a v celé předkřesťanské Evropě. Teprve katolická církev zavedla nový typ morálky, který zakazoval předmanželské vztahy a označoval je za smilstvo, tedy těžký hřích. Pomalu, ale stále silněji se upevňoval názor, že nevěsta má vstupovat do manželství jako panna. Došlo to tak daleko, že se bezúhonnost mladých žen dokonce zkoumala a ověřovala, ať už prohlížením prostěradla po svatební noci nebo ještě horšími potupnými způsoby. Důvod mýtu „neposkvrněného panenství“ vycházel z textů evangelia, podle nichž Ježíšova matka Marie porodila svého syna Krista neposkvrněná tělesným hříchem (tedy zůstala pannou). Naproti tornu pramáti Eva u Stromu poznání zhřešila, přišla o panenství, a proto byli lidé vyhnáni z Ráje. Na rozdíl od starověkých civilizací se panenství začalo považovat za vyšší a Bohem jedině milovaný stav ženského bytí. Panenství je dodnes v mnoha zemích spjato nejen s osobní, ale především s rodinnou ctí a jeho ztráta se považuje za velkou hanbu všech příbuzných. To platí o některých katolických (Španělsko, Itálie, Jižní Amerika), ale především islámských zemích. Tresty pro dívku, která přijde o panenství, bývají někdy nesmírně kruté. Aby se rodina od takové hanby očistila, často provinilou dívku zabijí (obvykle ukamenují nebo ubičují). Teorie a praxe Křesťanská církev panenství prosazovala jako základní princip ženské morálky. Jak se ale lišila teorie od praxe? Sex byl pro mladé lidi vždycky přitažlivý a touha vítězila nad strachem z hříchu a obavou před trestem. Svou roli hrála i možnost vzájemného setkávání. Ta byla od středověku nesrovnatelně větší na venkově a v prostředí prostých obyvatel měst. Příležitostí byly oslavy slunovratu, masopust či velikonoční hodování, a především vesnické přástky, při nichž se scházela mládež a jejich zábava podle zpráv mravokárců často přecházela v „ne- pravosti“. Urozené mladé dívky byly naproti tornu pečlivě střeženě a svobodní rytíři neměli Šanci se k nim ani přiblížit. Zároveň po staletí panovalo moudré přesvědčení, že by se lidé měli ještě před svatbou dobře poznat. Dokonce i přesvědčený katolík Thomas More (v 16. stol. popravený Tudorovcem Jindřichem VIII.) navrhoval, aby se nevěsta a ženich navzájem alespoň viděli v rouše Adamově. V západní Evropě existoval zvyk, že si snoubenci směli lehnout do společné postele, ale v šatech, dívka často navlečená do úzké sukně, někdy dokonce se svázanýma nohama, mezi pár ještě pro jistotu nastlali podušku, položili meč nebo prkno. Mnohem užitečnější z hlediska poznávání snoubenců byla tradice soužití na zkoušku, ať už několik dnů (v Japonsku) nebo měsíců (v Jižní Americe).


49

V historii se setkáváme i s doporučením mladíkům, aby si svou budoucí manželku předem vyzkoušeli a ověřili si, že nebude problém mít s ní děti. Zprávy z etnografických výzkumů v Čechách a na Moravě v 19. století uvádějí, že naprostá většina venkovských nevěst ztratila své panenství už před svatbou. Nebyly za to nijak odsuzovány, pokud neotěhotněly. Ještě výraznější odmítání předmanželské „čistoty“ bylo zaznamenáno u východních Slovanů (v Rusku, Srbsku, Makedonii, na Ukrajině apod.). Tam často pojem panenství ani neznali, dokonce s nadšením vítali i těhotnou nevěstu, která tak podala už před svatbou důkaz své plodnosti. V těchto oblastech ovšem nebyli lidé katolíky a tamní pravoslavná církev byla benevolentnější.

VĚŠTĚNÍ

I když věštby nejspíš nikomu skutečného partnera nezajistily, existovalo jich tolik, že je nelze opomenout. Vycházely z víry, že budoucnost je možné předpovědět, nebo dokonce ovlivnit, a to zejména v některé dny v roce.

Hra s osudem Věštění byla dívčí specialita, jen občas se účastnili i chlapci. Svatba byla pro každou dívku velmi důležitým životním mezníkem a smyslem života, žádná nechtěla zůstat „na ocet“. Kdysi se jednalo o vážně míněný zájem o běh osudu, časem se z toho stala spíše hra a zábava, i když v koutku duše určitě hlodala zvědavost. Vychytralé dívky se nespoléhaly jen na věštbu a podváděly, aby jim bylo magické znamení příznivě nakloněné. Adventní věštění z jablek a svíček. Když například pokládaly společně na lopatu kousky chleba a sledovaly, čí kousek sežere pes první, aby zjistily, která se nejdřív vdá, byl občas některý kousek tajně předem namočený do sádla, aby psa přilákal. U nás se nejvíc těchto zvyků soustřeďovalo na svatojánskou noc a do období adventu, jinde navíc ještě na předvečer Halloweenu (keltského Nového roku a našich Dušiček) a svátku Sv. Valentina. Svatojánská noc Čarovná svatojánská noc předchází svátku Jana Křtitele a je plná zázraků. Lidé zapalovali obřadní ohně, hledali poklady, sbírali léčivé byliny a věštili. 24. června je totiž dnem letního slunovratu, odpradávna spojovaným s magií a kouzly. Z bylin nasbíraných v noci nebo časně ráno (říkalo se jim svatojánské koření) se nejen připravovaly léčivé odvary a kouzelné nápoje, ale také z nich dívky pletly věnečky. Házely je do vody a věřily, že jim Sv. Jan Křtitel ukáže tvář budoucího ženicha. Dívka, jejíž věneček plul nejrychleji, se měla

50


nejdříve vdát. Někde je házely pozpátku na strom a záleželo na tom, který se nejdříve zachytil. Věneček z devatera bylin, vložený o svatojánské noci pod hlavu, přinesl ve snu podobu ženicha. Důležité bylo, aby se dívka při jejich trhání nesmála, nemluvila a neohlížela. Oněch devět rostlin nemělo závazné složení, rozhodoval jen jejich počet (kopretina, šípková růže, chrpa, rozchodník, netřesk, mateřídouška, fialka, zvonek, dobromysl, jitrocel, žebříček a další). Někde to bylo snazší, stačilo vložit pod polštář kousek sena z první fůry přivezené do vesnice. Hezký zvyk, který dnes známe jako dětskou hru, bylo trhání okvětních lístků kopretiny se slovy: chalupa, zahrada, statek, mlýn. Které vyšlo na poslední lístek, ukázalo, do jaké rodiny se děvče vdá. Místo našich domácích bylin se v jiných zemích používal například břečťan, rozmarýn, myrta nebo cesmína, tedy místní rostliny, které byly součástí lidových tradic.

Advent Adventní svátky, počínaje sv. Ondřejem přes Sv. Barboru až ke Stědrému dni, představovaly mnoho příležitostí pro hádání budoucnosti včetně předpovídání svatby a ženicha. Radu zvyků známe z území celých Čech, Moravy a Slezska, jiné se omezily jen na některé regiony. Jejich stáří je těžké odhadnout. I když nejstarší doklady pocházejí z doby renesance, budou určitě z mnohem dávnějších dob. Některé už zapadly, jiné jsou oblíbené dodnes. Většinou si na ně vzpomeneme na Stědrý den, v minulosti se provozovaly po celé vánoční období. Uveďme ty nejznámější. Barborky Třešňové větvičky, utržené v den sv. Barbory (4. prosince), se dávaly do vody na teplé místo (na venkově nejčastěji do chléva). Pokud rozkvetly na Štědrý den, znamenaly štěstí, lásku a příslib svatby. Jeden kvítek, ukrytý za šněrovačkou, mohl přivábit vyhlédnutého chlapce. Někdy měly jednotlivé větvičky jména několika chlapců a záleželo na tom, která první rozkvetla. Někde věřili, že dívce, která už není panna, barborky nevykvetou. Proto dívky nařezané větvičky raději schovávaly před nepovolanýma očima, hlavně před rodiči. Dnes se kromě třešní používají větičky dalších ovocných stromů a okrasných keřů (zlatice, jasmín, kdoule apod.). Olovo Z tvarů olova, litého do vody bylo možné uhodnout povolání ženicha. Odlitek mohl připomínat třeba kosu, kovářské kladivo, verpánek, sekyru nebo jiný nástroj. Ve Slezsku bylo zvykem lít olovo přes velký klíč. Předměty Mezi předměty ukrytými pod hrnky býval vždycky také prsten. Kdo jej našel, měl svatbu jistou. Podobně mohl být symbol svatby ukrytý vjídle nebo zapečený například ve vánočce. Obraz Děvčata se snažila spatřit obraz svého nastávajícího na hladině vody ve studni nebo v kamnovci (velká nádoba na teplou vodu na peci), ale také v zrcadle či v komíně.


51

Střevíc Pokud střevíc nebo pantofel, hozený za záda přes hlavu, ukazoval špičkou ke dveřím, měla jeho majitelka do roka opustit dům jako vdaná žena. Jablko Rozkrojené jablko s hvězdičkou uvnitř znamená obecně štěstí v novém roce a lze ho použíti pro chystané manželství. Slupka, oloupaná vjednom dlouhém pásu a hozená do výšky může po dopadu vytvořit iniciálu jména partnera nebo partnerky (tento zvyk byl velmi rozšířený v Americe, kde se v předvečer Halloweenu konaly loupací večírky). Ozvěna z kurníku O půlnoci dívky klepaly na kurník. Pokud se jako první ozval kohout, byla svatba do roka, pokud slepice, bylo na vdavky ještě dost času. Někde to však bylo jinak. Kvokání slepice znamenalo svatbu, hlas kohouta ztrátu panenství. Pes rozhodčím Zatřásla-li dívka stromkem, keřem (nejčastěji se uvádí bez) nebo plotem a zaštěkal-li v té chvíli ve vesnici pes, věděla, odkud má očekávat ženicha. Třísky Třísky na podpal bylo ve venkovských světnicích vždycky dost. Rozházené po podlaze se řadily do párů, a pokud jedna zbyla, zůstala dívka svobodná. Nebo nabrala hrst třísek (případně loučí): sudý počet znamenal, že si vezme mládence, lichý předpovídal vdovce. Rovná tříska, vytažená poslepu z hromady, znamenala zdravého a hezkého muže, křivá ošklivého nebo mrzáka. Skořápky Chlapci i dívky pouštěli na vodu ve velké míse hořící svíčky upevněné v ořechových skořápkách. Sledovali pak, které lodičky se k sobě přiblíží a tvoří pár, případně čí plamínek déle vydrží. Papírky Jména chlapců, napsaná na papírkách se vložila do čtyř knedlíků, pátý zůstal prázdný. Knedlíky se daly vařit a první, který se mořil na hladinu, se rozkrojil. Buď v něm bylo jméno budoucího ženicha, nebo nic. Někde si dívky papírky se jmény vkládaly pod polštář a ráno namátkou rozbalily jeden z nich. Mrtvá žába Z mrtvé žáby, vložené do mraveniště, se po čase vyhrabaly zbylé kosti a z nich se věštilo. Pokud například dívka našla kůstku v podobě háčku, měla nápadníky přitahovat, pokud lopatky, bylo to spíš naopak. Zdroj: Vondrušková, A. (2010): Rodinné svátky a oslavy, Albatros, edice OKO, 340 stran. ISBN: 978-80-00-02318-2

52


RECEPTY aneb dobroty pro vás Fazolová polévka z lusků

Ingredience: 200–300 g zelených fazolových lusků, 1 cibule, 200–250 g uzeného masa (nebo klobásy), 1 lžíce tuku (olej, máslo, sádlo), 2–3 stroužky česneku, 1,5–2 l vody, 2 vrchovaté lžíce polohrubé mouky, 100 ml smetany ke šlehání, sůl. Postup: Lusky nakrájíme na 2–3 cm dlouhé kousky. Na rozpáleném tuku zpěníme pokrájenou cibuli, přidáme lusky a na kostičky pokrájené maso. Krátce společně osmažíme. Zalijeme vodou, osolíme, přidáme nastrouhaný nebo nadrobno nakrájený česnek a uvaříme doměkka. V půl hrnku vody rozkvedláme mouku a vlijeme do polévky. Znovu důkladně povaříme. Chvíli před koncem varu přilijeme smetanu a necháme ještě chvilku pomalu probublat. _______________

Jemná sekaná pečeně

Ingredience: 500–600 g mletého masa (směs vepřového a hovězího), 2 rohlíky, 1 cibule, 1 stroužek česneku, 2 lžíce oleje, 1 vajíčko, 4 snítky zelené petrželky, 0,5 lžičky sušené majoránky, 50 g plátků slaniny, 1 lžička soli. Postup: Z rohlíků odkrojíme tvrdé patky, rohlíky překrojíme na ploviny, naskládáme do vhodné misky a zalijeme vodou. Necháme zcela nasáknout (10–15 minut). Cibuli i česnek oloupeme a nasekáme nadrobno. Na jedné lžíci oleje osmahneme cibuli do změknutí, přidáme česnek a ještě chvíli podusíme. Odstavíme a necháme vychladnout. Rohlíky vyjmeme z vody a vyždímáme, aby z nich už žádná voda nevytékala. Na prkénku je nasekáme nadrobno. K masu přidáme posekané rohlíky, majoránku, vejce, posekanou petrželku, zchladlou cibuli s česnekem a osolíme. Důkladně promícháme. Propracovanou směs vezmeme celou do dlaní a z výšky 30 cm ji upustíme zpátky do misky. Zopakujeme to 5–10 ×. Zbytkem oleje vytřeme dno pekáčku (nahradila jsem papírem na pečení) a z masové směsi v něm vytvarujeme šišku. Lépe to jde navlhčenýma rukama. Hřbet šišky poklademe plátky slaniny a pekáč vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C. Pečeme asi 45 minut, během pečení přeléváme vypečeným tukem. Podáváme teplé s bramborovou kaší a zeleninovým salátem nebo studené s chlebem a kyselou okurkou. _______________

Rohlíky a housky

Ingredience: 300 ml vody, 300 ml mléka, 100 ml oleje, 1 lžíce soli, 1 lžička cukru, 1 kg hladké mouky, 40 g čerstvého droždí. na potření: 1 vejce, 50 ml osolené vody.


53

Postup: Z uvedených surovin zpracujeme vláčné těsto, ručně nebo v domácí pekárně. Necháme nakynout. Nakynuté těsto rozdělíme na 28 kousků a necháme dalších 15 minut kynout. Z každého kousku vytvoříme rohlík (návod na motání rohlíků zde) nebo zformujeme housku. Skládáme je na plech vyložený papírem na pečení. Na plechu necháme ještě asi 20 minut kynout, pak potřeme vejcem rozšlehaným se slanou vodou a vložíme do trouby vyhřáté na 220 °C. Pečeme do zezlátnutí (12–15 minut). _______________

Jogurtový sýr

Ingredience: 3 velké kelímky kvalitního bílého jogurtu (použila jsem choceňský smetanový á 380 g), 200 g zakysané smetany, 200 ml smetany ke šlehání, špetka soli. Postup: Ve větší míse smícháme všechno dohromady. Hustý cedník vyložíme čistým plátnem, položíme na misku a jogurtovou hmotu do něj nalijeme. Miska pod cedníkem musí být dostatečně hluboká, aby tekutina, která bude z jogurtu odkapávat, zůstala dole a cedníku se nedotýkala. Hmotu v cedníku překryjeme kouskem plátna a celé uložíme do ledničky na 24 hodin. Potom z cedníku vyklopíme krásný jemný sýr (chutí hodně podobný Lučině), který hned můžeme konzumovat s pečivem, případně ho lze ochutit (česnekem, bylinkami, ...) či použít k přípravě pomazánky. Sýr skladujeme v ledničce v uzavřené dóze. _______________

Beránek z pomazánkového másla

Ingredience: 200 g mletého cukru, 1 pomazánkové máslo, 2 vejce, 4 lžíce mléka, 200 g polohrubé mouky, 1/2 prášku do pečiva. Postup: Společně ušleháme cukr, pomazánkové máslo, žloutky a mléko. Přidáme mouku s práškem do pečiva a sníh z bílků. Ve vymazané a vysypané formě pečeme zvolna asi 30 minut. _______________

Kokosový beránek

Ingredience: 180 g hery, 220 g moučkového cukru, 4 vejce, 200 g polohrubé mouky, 1/2 prášku do pečiva, 80 g kokosu, tuk a hrubá mouka na vymazání a vysypání formy. Postup: Změklý tuk ušleháme společně s cukrem a celými vejci. Po částech vmícháme mouku smíchanou s práškem do pečiva a kokosem. Těsto urovnáme do vymazané a vysypané formy a ve vyhřáté troubě upečeme dorůžova (200 °C asi 45 minut). _______________

54


Špenátová nádivka

Ingredience: 450 g mraženého špenátu, 4 rohlíky, 4 vejce, půl hrnku mléka nebo smetany, 1 cibule, 150 zauzené slaniny (použila jsem farmářskou, může být anglická), 1–2 lžíce strouhanky, sůl, mletý pepř, 3–4 stroužky česneku, muškátový oříšek, 1–2 lžíce oleje. Postup: 2 vejce uvaříme natvrdo a necháme vychladnout. Cibuli pokrájíme nadrobno, slaninu na kostičky libovolné velikosti, uvařená vejce na čtvrtky. Rohlíky nakrájíme na kostičky do mísy. V mléce nebo smetaně rozšleháme dva syrové žloutky a tímto zalijeme rohlíky. Necháme vsáknout. Na rozpáleném oleji orestujeme společně cibuli se slaninou. Až cibulka začne růžovět, přidáme rozmražený špenát a za stálého míchání krátce podusíme. Odstavíme, osolíme, okořeníme prolisovaným česnekem, pepřem a muškátovým oříškem. Necháme zchladnout. Nasáknuté rohlíky smícháme se špenátovou směsí a vmícháme sníh ušlehaný ze dvou bílků a špetky soli. Je-li těsto příliš řídké, přimícháme trochu strouhanky. Formu vymažeme sádlem a vysypeme hrubou moukou. Na dno dáme trochu špenátové hmoty, vmáčkneme čtyři čtvrtky uvařeného vejce. Zakryjeme dalším těstem, vmáčkneme zbylé kousky vejce a přikryjeme zbytkem hmoty. Vložíme do trouby vyhřáté na 190 °C a upečeme (cca 40 minut, zkoušíme špejlí). Upečenou nádivku vyklopíme, krájíme až po vychladnutí. Můžeme podávat jako přílohu k masu, ale je výborná i samotná. _______________

Velikonoční masový chlebíček

Ingredience: těsto: 200 g polohrubé mouky, sůl, 100 g másla nebo hery, 2 lžíce mléka, 1 vejce. náplň: 300 g mletého masa - vepřové s hovězím napůl, 1 vejce, sůl, mletý pepř, majoránka, 2 stroužky česneku, 1 rohlík, 80 g šunkového salámu, 1 barevná paprika (nebo dvě půlky různých barev), zelená petrželka. Postup: Maso osolíme a okořeníme. Rohlík pokrájíme na kousky, navlhčíme mlékem a společně s vejcem přimícháme k masu. Česnek rozmačkáme, petrželku posekáme nadrobno a všechno promícháme s masem. Těsto zpracujeme rukama na vále. Přibližně třetinu oddělíme. Větší část rozválíme na obdélník, kterým vyložíme vymazanou a vysypanou formu na srnčí hřbet. Do takto připravené formy urovnáme zhruba polovinu náplně. Na ni naskládáme kolečka salámu a na proužky pokrájené papriky. Přikryjeme zbytkem masové směsi. Zbytek těsta rozválíme na obdélník, kterým přikryjeme náplň ve formě. Vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C a upečeme dozlatova, asi hodinu Zdroj: http://www.mamincinyrecepty.cz


55

• sobota 23. března 2013 – Josefská zábava s Dolňáky, Dolní Kounice. • neděle 24. března 2013 – Květná neděle, křížová cesta ke kapli sv. Antonína, Dolní Kounice. • sobota 6. dubna 2013 – Otevření kláštera Rosa Coeli, Dolní Kounice. • sobota 6. dubna 2013 – Narozeniny Stromokruhu Evropy, Okrašlovací spolek Ivančice. • sobota 20. dubna 2013 – Hasičský den, Dolní Kounice. • sobota 20. dubna–neděle 21. dubna 2013 – Mezinárodní prodejní výstava minerálů, drahých kamenů a šperků, Oslavany. • středa 1. května 2013 – Odemykání cyklostezek a den otevřených dveří na oslavanském zámku, Oslavany. • sobota 4. května 2013 – Soutěž zásahových jednotek, Neslovice. • sobota 4. května 2013 – Svatogothardské vinařské slavnosti, Dolní Kounice. • sobota 11. května 2013 – Otevírání vanecké cyklostezky pod Kumánem, Ivančice. • pátek 17. května–sobota 18. května 2013 – Slavnosti chřestu, Ivančice. • pátek 24. května 2013 – Noc kostelů, Ivančice. • pátek 24. května–sobota 25. května 2013– Celostátní přehlídka volnočasových aktivit „Bambiriáda“, Ivančice. • sobota 15. června 2013 – Běh naděje, Padochov. • sobota 16. června 2013 – Pouť sv. Antonína Paduánského, Dolní Kounice.

Panorama ivančického viaduktu, 2011.

56


Březen Martius

má 31 dní

• Marec • March • Der März • • Marzo m • Marzo • Marzec • март •

Počasí dle stoletého kalendáře: Na začátku ráno studeno, večer obleva, dne 8. a 9. déšť smíšený se sněhem, od 10. do 21. studeno. Od 22. ráno obyčejně mrzne, za dne jest však ponejvíce hezky a příjemno. Dne přibývá o 1 hodinu 52 minuty. Délka dne je 11 hodin 1 minuta až 12 hodin 53 minut. Zahrádkář: Čím více se jaro blíží, tím více práce má zahrádkář. V březnu je nejpříhodnější doba k jarnímu sázení a šlechtění stromů a keřů. Hnojíme ovocné stromy a keře podle rozvrhu na více let účinného. Sbítáme hnízda housenek.

Duben Aprilis

má 30 dní

• Apríl • April • Der April • • Abril m • Aprile • Kwiecień • апрель •

Počasí dle stoletého kalendáře: Až do 10. mrzne, na to mírné počasí až do 23., pak opět mráz a drsné počasí až do 29., kdy bude hezky a příjemno. Dne přibývá o 1 hodinu 44 minut. Délka dne je 12 hodin 57 minut až 14 hodin 41 minut. Zahrádkář: Jaro přejímá vládu po nevlídné zimě. Práce zahradní jsou v plném proudu. Zelinářské oddělení vyžaduje v tomto měsíci nejvíce práce. Kypří půdu, uhrabuje a dělá záhonky.

Květen Majus

má 31 dní

• Máj • May • Der Mai • • Mayo m • Maggio • Maj • май •

Počasí dle stoletého kalendáře: Dne 3. počínají bouřky, brzy pak následuje opět pošmourné a studené počasí, které trvá až do 8., na to 3 dni opět mírno, dne 11. opět mrzne, v noci led, zůstane studeno do 20., na to hezky a teplo, dne 30. mrzne. Dne přibývá o 1 hodinu 19 minut. Délka dne je 14 hodin 45 minut až 16 hodin 4 minuty. Zahrádkář: V květnu nabývá zahrádka milého vzhledu. Zahrádkář doplňuje a opravuje, aby celkový obraz zahrádky pro běžící rok byl úplný a krásný.


57

ZÁVĚREČNÉ SLOVO

M

ilí čtenáři a čtenářky,

každý z nás ví, že nejvýznamnějším pokrmem velikonočním byly bezesporu vejce. A to již od dob pohanských, neboť jako zárodek života nejvýmluvněji hlásají slavné vzkříšení celé přírody. Také k vejcím pojila se celá řada pověr. Tak. např. na Boží hod si má celá rodina rozdělit a spolu sníst jedno společné vajíčko, aby se celý rok držela pohromadě. Když pak někdo během roku zabloudí a vzpomene si, s kým vajíčko pojedl, prý vyjde z veškerého nebezpečenství. Hlavní úloha vejcím však připadá až na velikonoční pondělí. Skoro všude se totiž dává pomlázka v pondělí, když chlapci vyhánějí, ať již mrskáním nebo poléváním, z děvčat lenost. Za tuto podivnou pozornost jsou odměňováni vejci, která bývají doma barvena nejrůznějšími přírodními nebo kupovanými barvami. Nejoblíbenější byly bezesporu červená vajíčka. V červené barvě, barvě srdce skrývá se totiž i symbol lásky. Proto také dar červeného vejce znamená vlastně vyznání lásky. Věříme, že jsme trošku velikonoční nadílky v podobě dostatku informací poskytnuli i my vám, a že jste si zde každý našli alespoň kousek zajímavého čtení. Tak tedy nabarvěte vajíčka a podarujte všechny muže, chlapce a kluky, kteří přijdou k vám s pomlázkou. A my vám všem přejeme pohodové svátky jara a bohatou pomlázku. Užívejte si jarní přírodu a nenechte si zkazit náladu špatným a vrtkavým počasím. Na samý závěr posíláme opět báseň oblíbeného Jana Skácela:

Ráno, pokud jsou všechny stromy ještě obvázané a věci nedotknuty, mezi dvěma topoly anděl se vznáší, v letu dospává. V trhlinách spánku zpívá. Kdo první na ulici vyjde, tím zpěvem raněn bývá, snad něco tuší, ale nezahlédne. Je zeleno a to je vše, co zbylo z anděla.

Krásné Velikonoce přeje redakční tým – Kamila Veselá, Gábina Nosková a Radek Neužil.

HLÍNSKÉ ROZHLEDY, číslo 1 (17), ročník 5, březen 2013. • Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200 výtisků. • Vydává Obec Hlína, IČO 00488135, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205, e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ • Redakční rada ve složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). • Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). • Jazyková korektura: Jana Neužilová (Silůvky). • Tisk: Tiskárna 7 s. r. o., Dolní Kounice. • Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 20. května 2013 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: Hlinaci@seznam. cz. • Registrováno pod číslem MK ČR E 19360. • Toto číslo vychází 15. března 2013.

58


Odbor „Orla“ Hlina 26 Silně poškozená fotografická pohlednice zachycuje skupinu prvních členů Orla na Hlíně v roce 1913. Jedná se o další ukázku malosériové výroby fotopohledů na polokartonových fotopapírech pohlednicového formátu s předtištěnými adresními linkami. Odbor Orla na Hlíně byl založen v roce 1913, tedy v roce, kdy začal vycházet měsíčník Orel a samotná organizace Orel měla v tomto roce pohé 4 roky od svého založení. V roce 1909 byl založen Orel v Uherském Hradišti, Holešově, u Olomouce v Hejčíně a Bohuňovicích, na Valašsku ve Valašském Meziříčí, na Vsetíně, ve Vizovicích a Valašských Kloboukách, na Lašsku ve Frýdlantě a v Novém Jičíně. V roce 1909 bylo na Moravě založeno 34 křesťansko-sociálních tělocvičných odborů „Orel“. Pozdrav z Padochova 27 Tříokénkovou pohlednici Padochova vydal v roce 1913 Em. Kostelecký z Padochova a zpracoval fotografický závod Jana Tichého v Miroslavi. Fotograf Jan Tichý (Hans Tichy) působil celý život v Miroslavi, na počátku (před rokem 1905) zkoušel i jiná místa (Moravský Krumlov, Židlochovice). Byl německé národnosti a za první republiky zastával funkci miroslavského starosty. Na prvním obrázku je zachycena nejstarší hospoda v Padochově, ještě s poctivým ledařským sklepem, v pozadí je vidět hasičské skladiště. Dobrovolný sbor hasičský byl v obci založen v roce 1904. Ke slavnostmímu otevření hasičského skladiště došlo 24. srpna 1910. Na druhém obrázku je zobrazena jáma „Františka“. Již roku 1760 bylo nalezeno v Padochově u Mašinky uhlí a roku 1763 zavedeno dobývání ledku. Důl Pomník 53 horníkům zabitých při Františka byl zaražen v roce 1848. V roce 1860 po vý- výbuchu třaskavých plynů na dolu buchu plynů zemřelo 53 horníků, jímž byl postaven Františka 8. června 1860. Jednalo se o největší důlní neštěstí v historii na oslavanském hřbitově krásný pomník. celého revíru. Poslední obrázek zobrazuje budovu dvoutřídní školy č. p. 42, postavenou v roce 1883 stavitelem Josefem Kočím z Ivančic, v této době ji navštěvovalo 114 žáků. V roce 1913 byla škola elektrifikována.

Společná fotografie občánků se svými rodiči, 15. prosince 2012. zleva: Martin Zoufalý ml., Monika Zoufalá, Martin Zoufalý, Anna Dostalá, Ilona Dostalá, Martin Dostalý, Matyáš Řezáč, Soňa Hanělová, Stanislav Řezáč.

Hlínské rozhledy, březen 2013 59

Odbor „Orla“ Hlina, vydala orelská Jednota na Hlíně, formát 136 × 84 mm, 1913.

Pozdrav z Padochova, vydal Em. Kostelecký, zpracoval fotografický ústav Jana Tichého, Miroslav, formát 138 × 88 mm, 1913.

No title

Recommend Documents