Švn.rxovopŘtzNÁNÍ
pane,že pan arcivévodabyljako Ťešeto. VystĚíleldo něho všechnypatrony''
(r 45).
(Psaní a písemnosti v Haškově textu)
Je možnémluvit o psaní' respektive o psaníchve Šuejhoui, o Švejkové psaní a o švejkovskémpsaní. To jsou ovšemrriznévěci. První kategorie obsahujevšechnypísemnostiv Haškovětextu:.plakáty,noviny,názvy hospod, mapy, dokumenty, dopisy, podpisy, nadpisy, zápisy,pŤedpisy,ale také literární citáty, eventuálně i písně(ty jsou velmi četné). Ajsou takémnohé pŤftlady, kteréjsou na hranici mezi písemnou a hovorovou Ťečí, jako právě písně. obsah tétokategorie závisí na definici písma a pŤístupuk němu, tedy co se jím rozumí.Jestliže člověkpovažujepísemnost- psaní - písmo _ écritureza určit princip odkládání v;Íznamučivyznamovéhoodkládání, pak cel;f textje obrovská inscenace takovéhoprincipu' A]e nehledě k takoqfm globálním otázkám, mriŽemekonstatovat,že seve Suejkoul lyskytují funkcionálně a tematicky druhy psaní,o kte4fch se jako o zvláštníkategorii v bádání o Šuejhouianebo vribec o Haškovědíleještěnemluvilo a nepsalo' Druhá kategorie' Švejkovopsaní,je v určitémsmyslu subkategorií první kategorie: obsahuje totiž psaní,která vytváŤísám Švejk,napŤftlad pŤi. znáni,které dalo mémureferátu název, nebo psaní na bí|ézdiškolní světnice na konci tŤetíhodílu: ,'Zdespal Josef Svejk z Prahy...''(II 203) atd. Avšak i v tom pŤípadělze definovat tuto kategorii z globálnějšíhohlediska. ŠvejkstáIe čtea vytváŤí tím texty - napŤíkladjeho nesčíslnéhistorky z novin, z knih, dokonce ze spisri sv. Augustina. I tato kategorie tedy m že sloužitjako definice celéhotextu - Haškriv text jako sborník Švejkov1fch psaní.A Švejkovapsaníjsouv tomto smyslujevy švejkovského psaní,tedy takovéhopsaní,kterése vyskytuje podle švejkovského principu. AIe jakf je tento princip? Jak psaní švejkuje? V tak krátkém referátě není moŽnévypoŤádat se s tak poměrně sloŽit1fmtématem _ avšakje možnéformu\ovatotázky; a nejdrileŽitějšízní:jak máme čístSuejka. Nebo pŤesněji:jak máme čístčtenív Haškově textu. Anebo ještě pŤesněji:jsme vribec schopni čístŠvejkovočtenía Švejkovo psaní,a jak nám to pomáhá pŤičtenítextu jako celku? A máme čístŠvejkovo psaní a čteníšvejkovsk3Ímzp sobem? Jde mi tedy o precizování role psaní v Haškově textu, zejménaz hlediska oficiálníhoa neoficiálníhojazyka, a v5,.rrrkujiproto rovnou se svou tezi, žetotižnení možnoklást .'psaní'. na roveĎ ,'oficiálnosti'.,aspoĎ nikoli ve všedním,nesémiotickém,politickérn smyslu slova. Říkám to pohlížejena Hašk v text jako na text, ve kterém sejazyková válka vede ne najedné, nybržna dvou činěkolika frontách, a celá ta válkaje hrou s oficiálností.Ale tato moje teze o pochybnéa podezŤeléoficiálnosti psaníve Suejhouise dot;iká instrumentalizace psaní v literárním textu obecně. Hovorová varianta jazyka není automaticky pťrvodnější, pŤirozenější nebo prvotnější.A tematizací psaní text aspoĎ potenciálně inscenuje vlastní čtenínebo pTocesčteníobecně,jak se to jeví
HOLT MEYER
.'Ten hejtman vyšel ven a hned mu napaŤil kasárníka. Von vzal flintu a bouch ho pŤímodo srdce. Kulka vyletěla panu hejtmanovi ze zad aještě udělala škoduv kmceláŤi. Rozbila flašku inkoustu a ten polil iední akta'' (I 45t'l
Mrižeme čísttoto místo ze drulrékapitoly prvního díl,uosud dobréhouojá'ka Šuejhajako klíčke čtenítextu jako celku? Hovoí-li se o Hďkově textu, zdrirazĎuje se častojeho spontánnost, tedy implicite i jeho rjstnost'2PŤitomse častozaměĎujeprocestvrirčís literární metodou,jednáním postav a jin mi rovněmi textu. Vzniká častopolomystické sjednoceníHaška, píšícího v lokálu U českékoruny, se Švejkem,bavícím se s Bretschneiderem v hospodě pana Palivce. Z tohoto hlediska je Hašek pábícímdemiurgem, kter;f skoro nepotŤebujepero, papír a inkoust, a Švejkje pitom;fm, ale rovněžstoprocentně ťrstnímvariantem Haška.3 A]e mně nejde o konkrétníproces psaní, tzn. je riplně jedno, diktovalJi Hašek celou knihu. Suejh je pŤestopsan;f a je zároveř také psaní. Skoro nikdy se nemluví a nepíšeo roli písemnostive Suejkoui. Tím méněpozorujíčtenáŤi,žepsaní v Haškově textu má rriznéaspekty akaždy z nichž má globální v y znampro analyzu Šuejha. Psaní ve psaníj sou často nepozorovaná, ale rovněžčastojsouindexem druhu textu, kte4fje obsahuje či píše. Na začátku bylo psaní,respektive byla psaní.Paní Mtillerovámázptávy o tom' že,,námzabili Ferdinanda,,z četbynovin: ..Novinypíšou,milost-
.
Všechny citace jsou podle dvousvazkového vydání z roku 1959 (nak]adatelství Naše vojsko). '
''HaŠekpsal Rudl.o Pytlík píševe svéKn jze o SuejŘoui{1983): Švejkanaprostospotámě. spoléhajezcela na svou obrovskou tvrirčía fantastickou pŤedstavivost.S udivujícípohotovostí vybírá z obrovskéhorezeruoáru poznatkťra postŤehrivŽdy právě ty, které v danéchvíli nejvíce potňebova],'(s.85). 3 Pytlik pís" dál: '.PŤipsaní Hašek neuŽíva]téměňžádn;fchmateriálri ani pňedběžnfch poznámek a náčrtri' Jedin m vodítkem mu byly staré rakouské kalendáňe, které mu zasílal nakladatel Synek' ostatn fakta a dokumenty, tvoŤící d ležitépásmo vyprávění ve Šuejkoui, cituje většinouzpaměti. (..')Nejčastějipr1fHašek rozložilmapu haličskéhobojiště,to tehdy, kdyŽ potňebovalpŤesněurčit směr Švejkovaputováni', (tamtéž,s. 87).
630
631 L"-
Švn.rxovopŘIzNÁNÍ
pane, žepan arcivévodabyljako Ťešeto. VystŤíleldo něho všechnypatrony.' (I 45). Je možnémluvit o psaní, respektive o psaních ve Šuejkoui,o Švejkově psaní a o švejkovskémpsaní. To jsou ovšem rrizné věci' První kategorie obsahuje všechnypísemnosti v Haškově textu:-p1akáty,noviny, názvy hospod, mapy, dokumenty' dopisy, podpisy, nadpisy, zápisy, pŤedpisy,a]e také Ajsou takémnohé literární citáty, eventuálně i písně(ty jsou velmi četné). jako právě pÍftlady,kteréjsou na hranici mezi písemnoua hovorovouŤečí, písně. obsah této kategorie závisí na definici písma a pŤístupuk němu, tedy co se jím rozumí.JestliŽe člověkpovažujepísemnost- psaní - písmo _ écritureza určit princip odkládání vyznamu čiv;Íznamového odkládání' pak cel1ftextje obrovská inscenace takovéhoprincipu. A]e nehledě k takovfm globálním otázkám, mrižemekonstatovat, žeseve Suejhoulvyskytují funkcionrí]něa tematicky druhy psaní,o kte4fch se jako o zvláštníkategorii v bádání o Šuejhouianebov bec o Haškovědíleještěnemluvilo a nepsalo. Druhá kategorie, Svejkovo psaní,je v určitémsmyslu subkategorií první kategorie: obsahuje totiž psaní, která vytváŤí sám Švejk,napŤíklad pŤiznárlí,které dalo mému referátu název, nebo psaní na bílézdi školnísvětnice na konci tŤetíhodílu: ''Zde spal Josef Švejkz Prahy.'.,'(II 203) atd. Avšak i v tom pŤípadělze definovat tuto kategorii z globálnějšíhohlediska. Švejk stále čtea vytváŤí tím texty - napŤíkladjeho nesčíslnéhistorky z novin, z knih, dokonce ze spisri sv. Augustina. I tato kategorie tedy múže sloužitjako definice celéhotextu _ Haškriv textjako sborník Svejkoq/ch psaní.A Švejkovapsaníjsouv tomto smyslujevy švejkovského psaní,tedy takového psaní, které se vyskytuje podle švejkovskéhoprincipu. Ale jak;f je tento princip? Jak psaní švejkuje? V tak krátkém referátě není možnévypoŤádat se s tak poměrně složizní:jak t1fmtématem_ avšakje možnéformulovat otázky; a nejd ležitější máme čístŠuejha.Nebo pŤesněji:jak máme čístčtenív Haškově textu' Anebo ještě pŤesněji:jsme vribec schopni čístŠvejkovočtenía Švejkovo psaní,a jak nám to pomáhá pŤičtenítexLujako celku? A máme čístSvejkovo psaní a čteníšvejkovsk1fmzprisobem? Jde mi tedy o precizování role psaní v Haškově textu, zejména z hlediska oficiálního a neoficiálního jazyka, a vyrrrkuji proto rovnou se svou tezí,žetotižnení možnok]ást ''psaní'' na roveů'.oficiálnosti',,aspoĎ nikoli ve všedním,nesémiotickém,politickérn smyslu slova. Říkám to pohlížejena Haškriv text jako na text' ve kterém se jazyková válka vede ne na jedné,nybržna dvou činěkolika frontách, a celá ta válka je hrou s oficiálností.Ale tato moje teze o pochybnéa po. dezŤeléoficiálnosti psaní ve Suejkoui se dot;íkáinstrumentalizace psaní v literárním textu obecně. Hovorová varianta jazyka není automaticky p vodnější,pŤirozenější nebo prvotnější.A tematizací psaní text aspoĎ potenciálně inscenuje vlastní čtenínebo proces čteníobecně,jak se to jeví
(Psaní a písemnosti v Haškově textu) HOLT MEYER
''Ten hejtman vyšel ven a hned mu napaŤil kasárníka. Von vza] flintu a bouch ho pŤímodo srdce. Kulka vyletěIa panu hejtmanovi ze zad aještě uděIala škoduv kance]á.ňi.Rozbila flašku inkoustu a ten polil riŤedníakta'' (I 45).l
MriŽeme čísttoto místo ze drulrékapitoly prvního díl:uosud dobréhouojd,ka Šuejkajako klíčke čtenítextu jako celku? HovoŤí.lise o Haškově textu, zdrirazĎuje se častojehospontánnost, tedy implicite i jeho ristnost.2PŤitomse častozaměíuje procestvrirčís literární metodou,jednáním postav a jin1fmi rirovněmi textu. Vzniká častopolomysv lokálu U českékoruny, se Švejkem,bavítické sjednoceníHaška, píšícího cím se s Bretschneiderem v hospodě pana Palivce. Z tohoto hlediska je Hašek pábícímdemiurgem, kter;í skoro nepotŤebujepero, papír a inkoust' a Švejkje pitom m, ale rovněŽ stoprocentně ristním variantem Haška.3 Ale mně nejde o konkrétníproces psaní, tzn. je riplně jedno, diktoval.li Hašek celou knihu' Suejh je pŤestopsany a je zároveĎ také psaní. Skoro nikdy se nemluví a nepíšeo roli písemnostive Suejhoui. Ttm méněpozorujíčtenáŤi,žepsaní v Haškově textu má rriznéaspekty akaždj, z nichi má globálníqf znam pro ana|yzu Šuejha. Ps aní ve ps aníj sou často nepozoŤovaná,ale rovněžčastojsouindexem drrrhu textu, kte4fje obsahuje či píše. Na začátkubylo psaní,respektive byla psaní.Paní Miillerová má zprá''Noviny píšou,milostvy o tom, Že.nám zabili Ferdinanďa,,z četbynovin:
1 Všechny citace jsou podle dvousvazkového vydání z roku 1959 (nakladatelství NaŠe vojsko). .'Hašekpsal Švejkanaprosto spotámé, 'Rud].o Pytlik piševe svéKnizeoŠueloul (1983): spoléhajezcela na svou obrovskou tvrirčía fantastickou pŤedstavivost.S udivujícípohotovostí lrybírá z obrovskéhorezelvoáru poznatk a postŤehrivždy právě ty, které v danéchvíIinejvice potŤeboval''(s. 85). .'PŤipsaní Hašek neužívaltéměňžádn;fch materiálri ani pňedběžn;fch Pytlik píš.dál. Jedin m vodítkem mu byly staré rakouské kalendáŤe, které mu zasílal poznámek a náčrtri. d leŽitépásmo vyprávéni ve Šuejkoui, nakladatel Synek.ostatní fakta a dokumenty, tvoŤící cituje většinou zpaměti. (...)Nejčastěji pr;f Hašek rozložil mapu haličskéhobojiště, to tehdy, kdyŽ potŤebovalpÍesněurčit směr Švejkovaputováni.' (tamtéž,s. 87). '
630
631
L--
z hlediska organizujícíinstance textu (kterou někteŤíčtenáŤiještězaměĎují s autorem). To znamená, Že psaní ve psaní hraje spíšsubverzívní,nikoliv oficiální roli v určit1/chliterárních dílech.A to zase nikoli ve smyslu satiry nebo parodie, nybtž jako pŤedvedenídriležitév]astnosti písma obecně. Vraťme se k místu, které jsem citoval na začátku: Svejkovu historku o inkoustu rozlitémna riŤedníaktaje moŽnovykládatjako atentát na oficiálnost. Ale je taky možnénahlíŽet tento inkoust jako alegorii psaní ue psaní, n'a psaní a nad psaním, ovšemtakyjako psaní doslova pod psa. Máme totiŽ psa na začátkuslova psanía na začátkuHaškova textu právě ve smyslu psanípod psa: .'.'.živil se prodejempsri, oškliqfch nečistokrevn1fchoblud, kte4Ím padělal rodokmeny.'(I 43)' Není náhodou, Že to jsou první dva vfskyty psaní v textu. MriŽeme je čístjako celek. Sám Švejk vyrábí quasioficiální dokumenty - pro psy. Tato psí psaní pod psa stírají hranici mezi člověkema zvíŤetemaďávají zvíÍatrimfalešnouidentitu, jak si druh pseudonymu čiquasijména'Psaníjako pseudonym psa _ to je funk. ce písma v osudech dobrého uojáha Suejka. Právě takové písmo anebo písmov tomto smyslu je osud Švejkai osud podle Švejkovamínění.Švejk píšea pŤedepisujefalešnájména- ijako lékaŤpŤedpisujelékyijako Ťed. ník vyr.ábípŤedpisy'Dává arcivévodovi Františkovi novou identitu - a to identitu toho FrantiŠka.kter5i ''sbíráty psí hovínka''tI 43). Člověk'jehož psaní nebo podpis mrižeznamenat rozdíl mezi Životem a smrtí, se promění ve sběratele v kalri - pŤesně tak, jak rakouská byrokracie sbírá riŤední akta. Psaní vyniká pod psy, kterym Švejkpadělá rodokmeny' Pes je pod. pisovatel. Stejná figura se opakuje a komplikuje v obrazu císaŤev Palivcově hospodě. Zde obraz zmize| proto, Že na něho mouchy ,'sraly',,respektive psaly' A coje obvykle napsáno na takovémportrétu?CísaŤovojméno. A právě ten doslova posran;fa zmizel;Íportrétje pro Bretschneideracorpus delicti proti Palivcovi' A později zmizí sám Bretschneider v žaludcích(tj. in corporls) vlastních psri, prodan}íchmu Švejkem.Už vidíme,Že psaní v Haškově textu je v napjaté ekonomické, mocenské a sémiotickékonfiguraci, ve které nelze najít ani náznak schematizace, a to pŤedevšímz toho d vodu, žeHaškovainscenacečtení,psanía vribec znakri obsahujeurčitéschéma, relativizuje je a tím zprisobemje dekonstruuje. Znakem tohoto procesu ve Švejkovije pes, kter1f z jeho strany funguje jako index prvenství psaní pŤedsubjektem a jeho ristnímslovem.Jde tedy spíšeo sémiotickoučidiskursivní než o morální degradaci individua. Inkoust, kter1fpoleje riŤedníakta ve druhém qfskytu psaní v Haškově textu po popisu Švejkoq,ichpadělkri psích rodokmenri, je moŽnévykládat podle téhožmodelu. Kulka, instrument násilí, kter je užzbrocenhejtmanovou krví, rozbije láhev - mimochodem klasickou metaforu dichotomie
632
obsahu-formy _ avytváíí novénesmyslné psaní na nesmysln;fch psaních a proměníje v absurdní palimpsest. Inkoust se vyskytuje v textu ještě několikrát. NapŤftlad v následující kapitole. .'Muž inteligentního vzezŤení,,veŠvejkově ža|áŤnikobce Ťíká: .'Kousl jsem jednoho soudníholékaŤepŤikomisi do nohy,vypil jsem inkoust z kalamáŤe a vydělal jsem se, pánové,pŤedcelou komisí do kouta'. (I 63). Tady se stírá ještějednou hranice mezi člověkema psem (.'kousl...do nohy.,) a kombinací světa zvíŤats inkoustem, tj' psaním, je zdrirazněn fakt, Že inkoust je z kalamáŤe (mriŽemeJi realizovat tuto metonymii). V tom pŤípaděnečtemeŠvejkovuhistorku, n;ibržrepliku postavy, která explicite mluví o vlastní proměně ve zvíŤe.Švejkovskástrategie je poněkud jiná a Svejk sám tu fungujejako polovědom1f,tedy pololidsk a polozvíŤecí psací stroj. Mluvili jsme užo několika hranicích ve Šuejkoui:mezi člověkemazvíÍetem, mezi písemnou a hovorovou tečía mezi oficiálností a neoficiálností, Je velmi nebezpečné schematicky a ideologicky pŤedpokládatjednoduchou analogiijako základní princip těchto linií. Zdáse naopak, Že si tyto linie odporují,že pŤinejmenším nejsou symetrické.Všimněme si pŤitomještě jiné opozice,která hraje du]ežitouroli v Haškově textu: opozicemezi spisovnou a hovorovouvariantoujazyka - tj. mezi spisovnou a obecnou,respektive hovorovoučeštinou-, která zde nehraje stejnou rolijako opozicemezi písemnou a hovorovou Ťečí, tj. mezi podpisem čičtenímpísemn;fchartefakt a replikami postav či polopostav v narativním smyslu. Uvědomme si také,žese častovyskytuje opozice mezirŮznlminárodními jazyky (hlavně mezi němčinou a češtinou),takže mrižemedospět k závěru, žev Haškově textu máme co činits velk1fonqÍpraskem v sémiotickémsmyslu, s nárazem rrizn1fchsignifikantních konfigurací. Neffkám komunikativních systém , poněvadžnejde ani o komunikaci, ani o systém,nlbrž o nesmysl a sémiotickou anarchii. KaŽdá dualistická opozice má svou funkci v reprezentaci anarchie čiv anarchistické reprezentaci, ve kterése relativizuj e apozblvá platnosti. Švejkanelze čístdualisticky. A]e síťodumírajícíchopozic, jako je hynoucí byrokratick;/ královsk;f a císaňsk stát, ještě existuje v odumírajícímstavu. Zďá se,žeinterference mezi spisovnou a hovorovou variantou češtinyvíce méně rizce souvisí s rozdílem mezi oficiá]nostía neoficiďností. Když napŤftlad Švejkcituje slova profesora, užíváspisovnou variantu ',ostrov,.,ďe v téževětěttžívái obecnou variantu "vostrov": ,,.,.Když tenkrát ta sopka Mont-Pellé zničila cely ostrov Martinique, jeden profesor psal v Národní politice, Že už ďávno upozorĎoval čtenáŤe na velkou skvrnu na slunci. A vona ta Národní politika v časnedošlana ten vostrov, a tak si to tam na tom vostrově vodskákal|" (I L73-174). Anebo užívá spisovnou slovesnou formu ve větě, ve které má,'ukázat na mapě,
633
z hlediska organizujícíinstance textu (kterou někteŤíčtenáŤiještězaměĎují s autorem). To znamená, Že psaní ve psaní hraje spíšsubverzívní,nikoliv oficiální ro]i v určitfch literárních dílech.A to zase nikoli ve smyslu satiry nebo parodie, nlbtž jako pŤedvedenídriležitévlastnosti písma obecně. Vraťme se k místu, které jsem citoval na začátku: Švejkovuhistorku o inkoustu rozlitém na riŤedníaktaje moŽno vykládatjako atentát na oficiálnost. Aleje taky moŽnénahlíŽet tento inkoustjako alegorii psaní ue psaní, na psaní a nad psanftn, ovšemtaky jako psaní doslova pod psa. Máme totiž psa na začátku slova psaní a na začátku Haškova textu právě ve smyslu psaní pod psa: .'...živil se prodejempsri, oškliqfch nečistokrevn ch oblud, kterlm padělal rodokmeny.'(I 43)' Není náhodou, žeto jsou první dva vfskyty psaní v textu. MtiŽeme je čístjako celek. Sám Švejk vyrábí quasioficiální dokumenty - pro psy. Tato psí psaní pod psa stírají hranici mezi člověkema zvíŤetema dávají zvíŤatrimfalešnouidentitu, jakfsi druh pseudonymu čiquasijména.Psaníjako pseudonym psa - to je funkce písma v osudech dobrého vojdka Šuejka' Právě takové písmo anebo písmo v tomto smyslu je osud Švejkai osud podle Švejkovamínění.Švejk píšea pŤedepisujefalešnájména- ijako lékaŤpŤedpisujelékyijako riŤedník vyrábí pŤedpisy.Dává arcivévodovi Františkovi novou identitu - a to '.sbíráty psí hovínka,' (I 43). Člověk, jebož identitu toho Františka, kte4f psaní nebo podpis mrižeznamenat rozdíImezi Životem a smrtí, se promění ve sběratele vfkalri - pŤesně tak, jak rakouská byrokracie sbírá riŤední akta. Psaní vyniká pod psy, kter m Svejk padělá rodokmeny. Pes je podpisovatel. Stejná figura se opakuje a komplikuje v obrazu císaŤev Palivcově hospodě. Zde obrazzmizelproto, žena něho mouchy ''sraly.', respektive psaly. A co je obvykle napsáno na takovém portrétu? CísaŤovojméno. A právě ten doslova posran1fa zmize|j,portrétje pro Bretschneideta corpus delicti proti Palivcovi. A později zmizí'sám Bretschneider v žaludcích(tj, in corporjs) vlastních psr!,prodanych mu Švejkem.Už vidíme,Že psaní v Haškově textu je v napjaté ekonomické, mocenské a sémiotickékonfiguraci, ve které nelze najít ani náznak schematizace, a to pŤedevšímz toho drivodu, Že Haškova inscenace čtení,psaní a v bec znakri obsahuje určitéschéma, relativizuje je a tím zp sobemje dekonstruuje. Znakem tohoto procesu ve Švejkovije pes, kte4f z jeho strany funguje jako index prwenstvípsaní pŤedsubjektem a jeho ristním slovem. Jde tedy spíšeo sémiotickou čidiskursivní než o morální degradaci individua. Inkoust, kterf poleje riŤedníakta ve druhém vfskytu psaní v Haškově textu po popisu Švejkov ch padělkri psích rodokmenri, je možnévykládat podle téhožmodelu. Kulka, instrument násilí, kter"f je uŽ zbrocen hejtmanovou krví, rozbije láhev - mimochodem klasickou metaforu dichotomie
632
obsahu.formy - a vytváĚí novénesmyslné psaní na nesmysln ch psaních a promění je v absurdní palimpsest. Inkoust se vyskytuje v textuještě několikrát. NapŤíklad v následující kapitole. ,'Muž inteligentního vzezŤení,,veŠvejkově Ža|áŤnikobce ffká: .'Kousl jsem jednoho soudníholékďe pŤikomisi do nohy,vypil jsem inkoust z kalamáŤe a vydělal jsem se, pánové,pŤedcelou komisí do kouta'. (I 63). Tady se stírá ještějednou hranice mezi člověkema psem (.'kousl...do nohy..) a kombinací světa zvíŤats inkoustem, tj' psaním, je zd razněn fakt, Že inkoust je z kalamáŤe (mrižeme-li realizovat tuto metonymii). V tom pŤípaděnečtemeŠvejkovuhistorku, n;fbržrepliku postavy',která explicite mluví o vlastní proměně ve zvíŤe.Švejkovská strategie je poněkud jiná a Švejksám tu fungujejako polovědom;f,tedy pololidsk a polozvíŤecí psací stroj. Mluvili jsme užo několika hranicích ve Šuejkoui:mezi člověkema zvíÍetem, mezi písemnou a hovorovou ŤeÓíamezi oficiálností a neoficiálností' Je velmi nebezpečné schematicky a ideologicky pŤedpokládatjednoduchou analogiijako základní princip těchto linií. Zdáse naopak, Že si tyto linie odporují, že pŤinejmenšímnejsou symetrické. Všimněme si pŤitom ještě jiné opozice,která hraje duležitouroli v Haškově textu: opozicemezi spisovnou a hovorovou variantou jazyka - tj. mezi spisovnou a obecnou,respektive hovorovou češtinou-, která zde nehraje stejnou rolijako opozice mezi písemnou a hovorovou Ťečí, tj. mezi podpisem čičtenímpísemn ch artefaktri a replikami postav či polopostav v narativním smyslu. Uvědomme si také,žese častovyskytuje opozice mezi rrizn;imi národními jazyky (hlavně mezi němčinou a češtinou),takže mrižemedospět k závěru, žev Haškově textu máme co činits velk m qÍpraskem v sémiotickémsmyslu, s nárazem rrizn ch signifikantních konfigurací. NeŤíkámkomunikativních systémri, poněvadžnejde ani o komunikaci, ani o systém,n brž o nesmysl a sémiotickou anarchii. Kažďá dualistická opozice má svou funkci v reprezentaci anarchie čiv anarchistické reprezentaci, ve které se relativizuje apozblvá platnosti. Švejkanelze čístdualisticky' Ale síťodumírajícíchopozic, jako je hynoucí byrokratickf královskf a císaŤsk stát, ještě existuje v odumírajícímstavu. Zďá se,Že interference mezi spisovnou a hovorovou variantou češtinyvíce méně rizce souvisí s rozdflem mezi oficiálností a neoficiálností. Když napŤftlad Švejkcituje slova profesora, užíváspisovnou variantu '.ostrov'.,alev téževětéuŽíváiobecnou variantu "vostrov": ''... Když tenkrát ta sopka Mont.Pellé zničila celf ostrov Martinique, jeden profesor psal v Národní politice, že lž d'ávno upozorĎoval čtenáŤe na velkou skvrnu na s]unci. A vona ta Národní politika v časnedošla na ten vostrov, a tak si to tam na tom vostrově vodskákali" (I I7 3-174). Anebo užívá spisovnou slovesnou formu ve větě, ve které má,,ukázat na mapě,
633
kudy (...)šeldo těch Budějovic,':,'Já si ta místa všechnanepamatuji'. (I 263)' ale v následujícívětě, když se ho ptají,pročnemá žádnédokumenty, Ťíká: .'Poněvadžnic nepotŤebuju.''PŤestožev prvním pŤípadějeŠvejkkonfrontován s písmemve formě mapy a ve druhémjde o to, žepsaní neexistují, není žáďná univerzální korelace mezi písmem a spisovnou češtinou.Role psaní v Haškově textuje specifická a zvláštní. I písemná i hovorová Ťeč jsou pozice dynamické mocenskékonfigurace, čidokonce diskursivní formace, kterou z dualistickéhohlediska není možnépopsat. V dějinách recepce Haškova textu pŤedpokládalijedni čtenáŤi,žeŠvejk je určit1imdruhem lidovépostavy,jiní tétotezi odporovali. obě pozice defi''pŤirozen nují Švejkaz realistického hlediska v rámci dualistické opozice , '.umělá, písemná oficiálnost čielita.'.A]e Haškriv text nelze tistní lid'' versus čístani podle realistického kÓdu, ani podle leninského čibachtinskéhokulturního dualismu. Proběhl téžspor o tom, patÍí-liŠvejkrivjazyk k lidoqim variantám češtiny. Švejkrivjazyk neníjazykem lidu. Švejktotiž není lidovou postavou - pokud vribec chceme užívattěchto kategorií 19., respektive tota]itárního 20. století.Švejkvšak není lidovou postavou proto,ženenílidov _ at iiz to má znamenat cokoliv _ nlbrž proto, Že nepŤedstavujevribec žádnou postavu. Není totiŽ ripln m subjektem. Švejknení nositelem žádnfch hodnot, ani pozitivních, ani negativních. Jeho pozice nevyjadŤuje deformaci pŤirozeného,jednoduchého,ujaŤmenéhočlověka.NeboťnevytváŤí.liautor a oficiální, opozici mezi okŤídlenou,ale nelogickou hovorovou lidovou Ťečí jeďnoznačnou a logickou Ťečí spisovnou - tedy opozici, ktetá vyplyvá ze stejně zastaraléhojako mylnéhoqikladu Rousseauova -, vybváŤítím specifikum svéhopŤístupuke psaní. Aje to pŤedevšímtatojeho pozice, kterou se jeho zprisob psaní (a jeho psaní ve psaní - teďy otázka, na niž se mrij referát snaŽínalézt odpověd) odlišuje od sociálně angažovanéliteratury 19. a raného 20. století. Proto nesmím ečístŠuejkaočimaMarxe, Bachtina nebo falešně chápanéhoRousseaua,nfbrŽočima Nietzscheho a Foucaulta'4 T\rtotezi jemožné chápat jak v duchovědném,v analytickém, tak i v biografickém smyslu. oproti pŤístupumarxistick ch literárních věd k Haškovu textu |ze Ťíci, že osudy dobréhouojd,ka Šuejkajsoučistěbiograficky postmarxistick;fm čipostbolševistick m psaním, pŤesnětak, jako když Nietzsche chce odložit ''vědecad acta idealistickou filozofii a její dědictví, to znamená skončit s ''vrile k moci'..Foucau]t, navazlk1im člověkem'.a odvodit ',vrili k pravdě', z jícína tuto linii, analyzuje právě ty instituce, kte4fmi rakousky stát Švejka
provádí: klinikou, blázincem, vězením. Máme ještě armádu a kostel, tedy pŤesněty kolektivníjevy, které Freud, jin velk diskursivní postideďistick;i myslitel, popisuje ve svékulturologické studii Mo ssenpsychologieund Ich-analyse (Psychologie masy a ana|j,za Já) jako nejdriležitějšíprojev organizovan;fch mas. Jde tu tedy o diskursivní policii čio vyloučenítěch diskursri' které se neričastnímoci. Takové policii Švejk podepíšepŤiznání. Švejkje částímoci. Nezastupuje vznešen1f,pŤirozen1flid, n;fbržpokračuje, tedy píšedál texty moci a mocenskéhodiskursu. To je smysl a nesmysl Svejkova pŤiznání,jímŽvícenežplní pŤání,která vričiněmu vznášístátní moc. V této konfiguraci se nalézajípsaní a písemnosti v Haškově textu. ČteníHaškova textu, které se soustŤed'ujena čteníčteníanebo čtení psaní,ukazlje na texty čipasážetextri,ježdohromady uvolĎujícestu písma prostŤednictvímHaškova textu a dokazují, Že Haškriv text má podstatn;f vztah k avantgardě, a to k pozdní, diskursivní avantgardě' Podtitul méhoreferátu zněl privodně '.písemné dokumenty'.,ale rozhodl jsem se pro pŤesnějšínázev, tedy písemnosti a psaní. PíšeJi Foucault na začátkuArcheologie uědomí,žemu jde spíšeo monumenty neŽ o dokumenty, a píše-li,žetyto monumenty j sou enoncé,tedy v1fpovědiv určitémmocenském diskursu, pŤipisuje písmu podobnou funkci - pŤesnějiŤečenoroli v divadelním smyslu - jakou hraje ve Švejkovi.Zatimco Michail Bulgakov inscenuje toto ve svépostmarxistickéhŤe Psí srdce na ruské scéně,Hašek psí psaní inscenuje v českémpísemnictví. jsem zvolil proto, ŽeŠvejkrivpodpis pŤiznání.' Titul referátu ''Švejkovo pod vlastním pŤiznánímje možnépovažovatza programovépoužitía inscenaci signifikantní strategie celéknihy, která ovšem není dokončena.A]e fragmentárnost patff takéke strategii pouŽitía inscenace písmav osudech dobréhouojá'kaŠvejka.K inscenaci signifikantní strategie patŤímimocho. dem i inscenace ideologie,která lylučuje každ;/ideologickf pŤístupk textu. PŤečtěmesi teď ŠvejkovopŤiznání.Ale teprve po jiné pasáŽi ze stejnékapitoly, krátce pŤedpŤiznáním: '.to .'DŤív,.'pokračoval Švejk, bejvávalo horší.čettjsem kdysijednu knihu, Že obžalovaní museli chodit po rozŽhavenémŽe|ezeapitroztavené olovo, aby se poznalo,jestlije nevinkdyž se nechGl pŤiznat, nej. Nebo mu dali nohy do španělsk boty a natáhli ho na žebŤík, nebo mu prílili boky hasičskou pochodní,jako to udělďi svatému Janu Nepomuckému. Ten prej Ťval pŤitom,jako když ho na noŽe bere, a nepiestal, dokud ho neshodili z Eliš. čina mostu v nepromokav:im pytli.'(I 58-59).
lt
a ''Švejkovapostava se lynoňuje za samé propasti nihilismu.'(J. Chalupeck;f Podivnj Hašek, čuská literatura 1991' s' 37)'
634
It
A teď samo pŤiznání: Švejk se opět ocitl pŤedprínem zločirrnéhotypu, kte4f beze všech rivodri se ho zeptď twdě a neodvratně:
635
kudy (...)šeldo těch Budějovic'': ''Já si ta místa všechnanepamatuji'. (I 263), ale v následujícívětě, kdyŽ se ho ptají, pročnemá Žádnédokumenty, Ťíká: ,'Poněvadžnic nepotŤebuju.''PŤestožev prvním pŤípaděje Švejkkonfrontován s písmemve formě mapy a ve druhémjde o to, žepsaní neexistují, není žáďná univerzďní korelace mezi písmem a spisovnou češtinou.Role psaní v Haškově textu je specifická a zvláštní. I písemná i hovorová Ťeč jsou pozice dynamické mocenskékonfigurace, čidokonce diskursivní formace, kterou z dualistickéhohlediska není moŽnépopsat. V dějinách recepce Haškova textu pŤedpokládalijedni čtenáŤi,žeŠvejk je určit m druhem lidové postavy,jiní tétotezi odporovali. obě pozice definují Švejkaz realistického hlediska v rámci dualistické opozice ''pŤirozen;Í, ristní lid'' versus .'umělá, písemná oficiálnost čielita''. Ale Haškriv text nelze čístani podle realistického kÓdu, ani podle leninského čibachtinskéhokulturního duďismu' Proběhl téžspor o tom, patÍíJi Švejkrivjazyk k lidov1fmvariantám češtiny. Švejkrivjazyk neníjazykem lidu. ŠvejktotiŽ není lidovou postavou - pokud vribec chceme uŽívattěchto kategorií 19., respektive totalitárního 20. století.Švejkvšak není lidovou postavou proto, ženenílidov}i - ať iiz proto, Že nepŤedstavuje vribec žádnou to má znamenat cokoliv _ nlb postavu. Není totiž riplnfm subjektem. Švejknení nositelem žádn ch hodnot, ani pozitivních, ani negativních. Jeho pozice nevyjadŤuje deformaci pŤirozeného,jednoduchého,ujaŤmenéhočlověka.Neboťnevy'tváŤí-liautor a oficiální, opozici mezi okŤídlenou,ale nelogickou hovorovou lidovou Ťečí jednoznačnou a logickou Ťečí spisovnou - tedy opozici, která vypl vá ze tím specistejně zastaraléhojako mylnéhoqfkladu Rousseauova _, vytvríŤí fikum svéhopiístupu ke psaní. Aje to pŤedevšímtatojeho pozice, kterou se jeho zprisob psaní (a jeho psaní ve psaní - tedy otázka, na niŽ se mrij referát snažína|éztodpověd')odlišuje od sociálně angažovanéliteratury 19. a raného 20. stoletÍ. Proto nesmímeiíst ŠuejkaočimaMarxe, Bachtina nebo falešně chápanéhoRousseaua,nlbržočima Nietzscheho a Foucaulta.a T\rtotezi je možné chápat jak v duchovědném,v anal5rtickém,tak i v biografickém smyslu. oproti pŤístupumarxistick;fch literárních věd k Haškovu textu |ze Ťíci, Že osudy dobréhouojdka Šuejkajsoučistěbiograficky postmarxistick;im čipostbolševistick m psaním, pŤesnětak, jako kdyŽ Nietzsche chce odložit .,vědecad acta idealistickou filozofii a její dědictví, to znamená skončit s k1im člověkem.'a odvodit .'vrili k pravdě.' z ,'vrilek moci',.Foucault, navazujícína tuto linii, analyzuje právě ty instituce, kter1/mirakousk;ístát Švejka
a ,.Švejkovapostava se lynoŤuje za samé propasti nihilismu,'(J. Chalupeck;f: Podivny IJaše}.,Česká'literatura 1991' s. 37).
634
provádí: klinikou, blázincem, vězením. Máme ještě armádu a kostel, tedy pŤesněty kolektivníjevy, které Freud, jin;f velk1f diskursivní postidealistick myslitel, popisuje ve svékulturologické studii Mo ssenpsychologieund Ich.analyse (Psychologie masy a ala|j,za Já) jako nejdriležitějšíprojev organizovan;fch mas. Jde tu tedy o diskursivní policii čio vyloučenítěch diskursri, které se neričastnímoci. Takové policii Švejk podepíšepfiznání. Švejkje částímoci. Nezastupuje vznešen;f,pŤirozen;flid, n;fbrŽpokračuje, tedy píšedál texty moci a mocenskéhodiskursu. To je smysl a nesmysl ŠvejkovapŤiznání,jím žvice nežplní pŤání,která vričiněmu vznášístátní moc. V tétokonfiguraci se nalézajípsaní a písemnostiv Haškově textu. ČteníHaškova textu, které se soustŤed'ujena čteníčteníanebo čtení psaní,ukazuje na texty čipasáŽe textri,ježdohromady uvolĎujícestu písma prostŤednictvímHaškova textu a dokazují, Že Haškriv text má podstatn;Í vztah k avantgardě, a to k pozdní, diskursivní avantgardě. Podtitul méhoreferátu zněl privodně ''písemnédokumenty.',ale rozhodl jsem se pro pŤesnějšínázev, tedy písemnosti a psaní' Píše-liFoucault na zač,átkuArcheologieuědomí,žemu jde spíšeo monumenty nežo dokumenty' a píše-li,žetyúomonumenty jso.u enoncé,tedy vypovědi v určitémmocenském diskursu, pŤipisuje písmu podobnou funkci _ pŤesnějiŤečenoroli v divadelním smyslu _ jakou hraje ve Švejkovi.ZatímcoMichail Bulgakov inscenuje toto ve svépostmarxistickéhŤe Psí srdce na ruské scéně,Hašek psí psaní inscenuje v českémpísemnictví' jsem zvolil ptoto,žeŠvejkrivpodpis pŤiznání.' Titul referátu '.Švejkovo pod vlastním pŤiznánímje možnépovaŽovatza programovépouŽitía inscenaci signifikantní strategie celéknihy, která ovšem není dokončena.Ale fragmentárnost patŤítakéke strategii pouŽitía inscenace písmav osud,ech dobréhouojá,haŠuejka.K inscenaci signifikantní strategie patŤímimochodem i inscenace ideologie,která vylučujekažd ideologick pŤístupk textu. PŤečtěmesi teď ŠvejkovopŤiznání.Ale teprve po jiné pasážize stejnékapitoly, krátce pňed pŤiznáním: ,'DŤíq.'pokračoval Švejk,''tobejvávďo horší'Četljsemkdysijednu knihu, ŽeobŽďovaní museli chodit po rozžhavenémŽe|ezeapítroztavené olovo, aby se poznalo,jestlije nevinnej. Nebo mu dali nohy do španělsk boty a natáhli ho na žebŤík, když se nechtěl pŤiznat' nebo mu pálili boky hasičskou pochodní,jako to uděIali svatému Janu Nepomuckému. Tbn prej Ťvď pŤitom,jako když ho na noŽe bere, a nepŤestal, dokud ho neshodili z Eliščina mostu v nepromokaqy'm pytli.'(I 58-59).
It
A ted'samo pŤiznání: Švejkse opět ocitl pŤedprínemzločirurého typu, kterj'beze všech vodrt se ho zeptal twdě a neodvratně:
635
.,PÍiznáváte se ke všemu?', Švejk upŤel své dobré, modré oči na neríprosnéhočlověka a Ťekl měkce: .'Jestli si pŤejou,vašnosti, abych se pŤiznď, tak se pňiznám, mně to nemriŽe škodit. Jestli 'Švejku,nepŤiznávejte se k ničemu',budu se vykrucovat do roztrhání těla.'' a]e Ťeknou: Pňísnf pán psal něco na aktech, a podávaje Švejkovi péro,vyzval ho, aby to podepsal: A Švejk podepsal udríníBretschneiderovo i tento dodatek: Vše vfše ukázaná obvinění proti mně zakládají se na pravdě. Josef Šuejk Když podepsal, obrátil se k pŤísnémupánovi: ''Mrím ještě něco podepsat? Nebo rnám pÍijít aŽ ráno?.. (I 59-60)
T}to pasáže následují těsně za sebou. Zkusme je čístjedním dechem. Čten፠Foucaulta si nevyhnutelně pŤi čtenítěchto vět pŤipomene jeho V první pasáži z^á:rnéptáce Hlídat a trestat anebo Šílenstuía společnosÍ. hovoŤíŠvejko mučitelsk1fchmetodách, kter ch koncem 18. století, začát. kem tzv. moderní společnosti,již nebylo uŽíváno.A ve druhé se ŠvejkpŤiznává a plní tak pŤánístŤedověkfch mučitel . V první pasáži Švejkčte,ve druhépíše'V tom smyslujest tedy literární postavou - je to on, kdo inscenuje produkci a recepci textu. A]e jakého textu! Začali jsme otázkou jak máme čístŠvejkovočtenía Švejkovopsaní. otázku je však možnéformulovat ještějinak: K čemupŤesněse ŠvejkpŤiznává? Ptají se ho, pŤiznává-li se ke všemu. A on se skutečně pÍiznáváke všemu a současněse nepŤiznává k ničemu' PŤiznání a obviněníjsou čistou písemnou rétorikou. A Švejkjako podpisovatel tohoto psaníje funkcí, pozicí, '.V1fšeukázaná obvinění proti mně za]
''Tbje vidět podle protokolu, kterjjste podepsal TYochu později se rada ptá: (...),nedělali na vás nějakf nátlak na policii?', Švejkodpovídá: .'Ale kdepak, vašnosti. Jájsem sejich optal, jestli to mám podepsat, a když ňekli, abych to podepsď, tak jsem jich uposlecti. PŤecese rebudu pr t s nimi kuúli ulastnímupodpsu. fim bych si rozhodně neposloužil. PoŤádek musí bejt,' (I 62).
636
T}to pasáŽe si zdánlivě odporují. Užívá se dokonce podobnéslovesné podoby v opačnémsmyslu: Zapírat svojejménoby bylo hanbou, nebude se prÓ.t se státní mocí kvrili vlastnímu podpisu. ZapÍít jménoznamenalo by zapírat sebe a svoji identitu (i ve smyslu .'špatn m praním nechat zajít'. i,,zbít, ztlouci'.).Kde je rozdí|mezi prvním a druh1fmpŤípadem?V psaní. Svejkriv podpis,to psanípod psa a pod psem, ta špinavávěc, která se nedá prát, musí byt pozicí určitéhomocenskéhopoŤá,dku. Sylvie Richterová píše:,,Zák|adníprincip Švejkovajednání vribec spo. čívá,jak bylo mnohokrát Ťečeno,v doslovném uplatřování a provádění pokyn , rozkazli, pravidel - tedy v aplikaci klišéchování ajednání. Švejk jedná vždy ve shodě s tím, co dan kontext pŤedpokládá jako správnou reakci.,.sTo je velice správné a vede nás to k hlubšímuzkoumání textu. Richterová zde v podstatě zaujímá nietzscheovskou pozici' PíšeJi o univerzální blbosti v textu, čtetext spíšz hlediska Foucaultova: blbost nebo šíIenstvíjsou tak univerzální, žeexistujíjenom mocenskéstruktury, v rámci nichžjedna silná blbost se naz'llvá rozum a vylučujeslabou blbost, která není ani vznešená, ani eticky v1fše,n1fbržse naprosto rovná šílenství. Na pŤíkladěinscenace a instrumenta|izace psaní se rozvirají jiné ar. gumentativní linie. Sám text inscenuje vlastní čtení- ale méněve smyslu ozvláštnění než ve smyslu diskursivní formace, která se skládá právé z dopisri, novin, plakátri' právních a riŤedníchdokument , podpisri a nadpisri. Švejkpíše,Švejkčte,ale sámje i psan;/',i psaní.Richterová píše,Že máme Švejka'.povaŽovatza svéráznytyp románové postavy situovanf ve qfvoji románu do okamžiku, kdy je realistick nebo psychologick hrdina pŤekonán a kdy se pozornost soustŤed'ujena roztŤíštění subjektujako psychologickéjednotkya kdyvystupuje do popŤedíjakonositel neboprostŤedník funkcí jazyka.,,6 Naši tezi bychom mohli podpoŤitčetnfmi pŤftlady psaní a čtenív osudech dobréhouojdkaŠuejka'jakož i vjin;fch Haškov ch spisech,napŤíklad ve Světě zvíÍat,v textech Strany mírnéhopokroku u mezích zákona1 av povídkách o žurnalismu, ale nemáme zde dostatek prostoru. Říkám jen, žetematická nebo funkcionální typologie psaní ve sU ejkoui má určitéhranice, neboťinscenace psaní v Haškově textu lrykazuje pŤekvapujícístrate-
5 S. Richterová: JasnozŤiv1fgénius ajeho slep prorok (Hašktiv Dobrf voják Švejkl,rn Sloua a ticho, Praha 1991, s. 133. 6 Tamtéž,s. 126. Srov téžJ. ChalupeckÝ (cit' dílo,s. 36): '.Švejksám je pňedevším(..') ňeč.Ne románov1ícharakter.'' 7
Srov. L. Merhaut: Cesty stylizace, Praha 19g4, s.20O-2I7.
637
,,PŤiznáváte se ke všemu?,' Švejk upŤel své dobré,modré očina neriprosného člověka a Ťekl měkce: ..Jestli si pŤejou,vašnosti, abych se pŤiznď, tak se pŤiznám, mně to nemriŽe škodit. Jestli 'Švejku,nepŤiznávejte se k ničemu',budu se vykrucovat do roztrhání těla.'. ale Ťeknou: PŤísnf pán psal něco na aktech, a podávaje Švejkovi péro,vyzvď ho, aby to podepsal: A Švejk podepsal udání Bretschneiderovo i tento dodatek: Vše vfše ukázaná obvinění proti mně zakládají se na pravdě. Josef Šuejk Když podepsal, obrátil se k pňísnémupánovi: ''Mám ještě něco podepsat? Nebo mám pňijít až ráno?.' (I 59-60)
T!.to pasáŽe následují těsně za sebou. Zkusme je čístjedním dechem. Čten፠Foucaulta si nevyhnutelně pŤi čtenítěchto vět pŤipomenejeho V první pasáži ptáce Hlídat d trestat anebo sílenství a společnosÍ. zrnáloné hovoŤíŠvejko mučitelsk;fchmetodách, kte4fch koncem L8. sto|etí,zaiátkem tzv. moderní společnosti,již nebylo užíváno.A ve druhé se ŠvejkpŤiznává a plní tak pŤánístŤedověkfch mučitelri. V první pasáži Švejkčte,ve druhépíše.V tom smyslujest tedy literární postavou - je to on, kdo inscenuje produkci a recepci textu. A]e jakého textu! Začali jsme otázkolljak máme čístŠvejkovočtenía Švejkovopsaní. otázku je však možnéformulovat ještějinak: K čemupŤesněse ŠvejkpŤiznává? Ptají se ho, pŤiznává-li se ke všemu.A on se skutečně píiznáváke všemu a současněse nepŤiznává k ničemu.PŤiznání a obviněníjsou čistou písemnou rétorikou. A Švejkjako podpisovatel tohoto psaníje funkcí, pozicí, '.V;fšeukázaná obviněníproti mně zakláčidokonce kapitolou tétorétoriky. ''na pravdě.', neboévHaškově textu neexistuje objektivní dají se.' skutečně pravda v tom smyslu, žeŠvejkjakosubjekt neexistuje. Pravdaje radikálně perspektivní, je produktem vrile k moci. obvinění se na ničemnezakládají. A Švejk se pŤiznává i v tom smyslu, že sqfm podpisem prozrazuje svou pravou identitu, která žádnou identitou není. .'ten pan Švejk'': V následující kapitole se soudní rada ptá Švejka,jeJi on ',Já myslím,,.odpověděl Švejk,''žejím musím bejt, poněvadž i mrij tatínek byl Švejk a maminka paní Švejková.Já nemohu udělat takovou hanbu, abych zapíral suojejmino,,
(r 62).
Tlochu později se rada ptá: ''Toje vidět podle protokolu, kte4fjste podepsal (..'), nedělali na vás nějakf nátlak na policii?'. Švejkodpovídá: '.Ale kdepak, vašnosti. Jájsem sejich optď,jestli to mám podepsat, a když Ťekli' abych to podepsď, tak jsem jich uposlechl . PŤecese npbudu pr t s nimi kutili ulastnímupodpisu. Tím bych si rozhodně neposloužil. PoŤádek musí bejt.'(I 62).
636
tt
I
T
T I
t
r'ii
l
l
T}.bopasážesi zdánlivě odporují.UŽívá se dokonce podobnéslovesné podoby v opačnémsmyslu: Zapírat svoje jméno by bylo hanbou, nebude se prdÍ se státní mocí kv li vlastnímu podpisu. Zapíít jménoznamenalo by zapírat sebe a svoji identitu (i ve smyslu '.špatn;fmpraním nechat zajít.' i,,zbít,ztlouci'').Kde je rozdíl mezi prvním a druh;fm pŤípadem?V psaní. Svejkriv podpis,to psanípod psa a pod psem, ta špinavá věc, která se nedá prát, musí byt pozicí určitéhomocenskéhopoÍá,dhu. Sylvie Richterová píše:,'Základníprincip Švejkovajednání vribec spočívá'jak bylo mnohokrát Ťečeno,v doslovném uplatřování a provádění pokynri, rozkazl3, pravidel - tedy v aplikaci klišéchování a jednání. Švejk jedná vŽdy ve shodě s tím, co dan;f kontext pŤedpokládá jako správnou reakci.'.sTo je velice správné a vede nás to k hlubšímuzkoumání textu. Richterová zde v podstatě zaujímá nietzscheovskou pozici. PíšeJi o univerzální blbosti v textu, čtetext spíšz hlediska Foucaultova: blbost nebo šílenstvíjsou tak univerzální, žeexistujíjenom mocenskéstruktury, v rámcr nichžjedna silná blbost se naz5ívározum a vylučujeslabou blbost, která není ani vznešená, ani eticky v1fše,n;fbržse naprosto rovná šílenství. Na pŤíkladěinscenace a instrumenta|izace psaní se rozvírajíjiné argumentativní linie. Sám text inscenuje vlastní čtení- ale méněve smyslu ozvláštnění nežve smyslu diskursivní formace, která se skládá právé z dopisri, novin, plakátri, právních a Ťedníchdokumentri, podpisri a nadpisri. Švejkpíše,Švejkčte,ale sámje i psan , i psaní.Richterová píše,Že máme Švejka',považovatza svéráznytyp románové postavy situovanf ve qivoji románu do okamžiku, kdy je realistick;f nebo psychologick hrdina pŤekonána kdy se pozornostsoustŤed'uje na roztŤíštění subjektujako psychologickéjednotkya kdy vystupuje do popŤedíjakonositel nebo prostŤed. ník funkcí jazyka.,,6 Naši tezi bychom mohli podpoŤitčetn:ÍmipŤftlady psaní a čtenívosudech dobréhouojÓka Šuejka'jakož i vjinfch Háskovych spisech, napŤftlad ve Světě zvíŤat,v textech Strany rnírnéhopokroku u mezíchzdkona7 av povídkách o žurnalismu, ale nemáme zde dostatek prostoru. Říkám jen, žetematická nebo funkcionální typologie psaní ve Šuejkouimá určitéhranice, neboťinscenacepsanív Haškovětextu vykazuje pŤekvapující strate-
" S. Richterová: JasnozŤivj génius a jeho slepf prorok (Haškriv Dobrf voják Švejk),in Sloua a ticho, Praha 1991, s. 133. 6 TamtéŽ,s. 126. Srov téžJ. Chalupeck;i (cit. dílo,s. 36): ..Švejksám je pŤedevším 1...,1 ňeč.Ne románov charakter.,. 7
Sror. L. Merhaut: Cesty stylizace,Praha 1994, s.2OO-217.
637
čnsxÁ A RUSKÁ LITERATURÁ. 20. sToLETÍ
gickoujednotu. ZvláštnípŤípadpŤedstavujíovšempísně,kteréjsou nejen polopísemnéa poloristní, n;fbržjsou i zvláštním typem masové kultury, o které by bylo možnénapsat samostatn článek. Formuloval jsem otázku. Doufám, Žejejíformulace obsahova|azačátekodpovědi,a to tak, jak Svejkovo pŤiznáníinscenuje podstatnou nicotu obvinění.
(Parďely
a konÍrontace)
OLEG MALEVIČ
NepŤečetljsem ani celou českou literaturu 20. století, natož celou literaturu ruskou, a do své smrti už je sotva pŤečtu.Proto mi jde jen o vystopování někter;fch - snad základních - tendencí. Něco k tomuto tématu jsem již Ťekl ve sv ch pŤedešl ch pracích'l odkazuji na ně a budu se snažit co nejméně opakovat sám sebe. Kladu si za rikol spíš nastolovat otázky než na ně odpovídat. Jsme dnes ve zvláštní duchovní a vědecké situaci, která pŤipomíná jednak dobu restaurace a krize racionalismu v první tŤetině minulého století, jednak dobu krize pozitivismu na pŤelomu 19. a 20, století. Strukturďismus a sémiotika zttácejí svévedoucí postavení v duchovědních oborech. Humanitní vědy znovu musí počítat s potŤebami srdce, s intuicí a vírou. NemriŽeme ignorovat žáďnj, z možn;fch pŤístupti k látce. Mrižeme však vyzkoušet jejich nosnost v Ťešenízvolené problematiky. Za qfchodisko pro porovnání literatur dvou rrizn ch zemí bylo by logické zvolit faktory konstantní, totiž zeměpisné a časoprostorové. R. Jakobson ',Československ;f zdrirazĎoval: národní celek, stejně jako celek rusk;Í, zahrnuje dvě rivodí:je tojednak rivodí severozápadních vnitŤních moŤí - Severního a Baltického' jednak iivodí jihov chodních vnitŤních moŤí - Černého a Kaspického. Poloha po obou stranách tozvodí činí kulturní život obou ritvarri - jak československého, tak ruského - pŤístupn m dvěma mohutn m protilehl m vlivrim, severozápadnímu a jihoqfchodnímu. (...) Postavení národního a státního celku mezi dvěma protilehl1imi gravitačními stŤedy zachraĎuje tento ce]ek pŤed okrajovou, trpnou, jednostrannou závislostí na gravitačním stŤedu, neboťtento národní a státní celek nejen gravituje
l
o' Malevič: Jan Neruda i F. M. Eostojevskij, in: ČešsĚo-ruskijei slouacko.russkije Iiteraturnyje otnošenija, Moskva 1968' s. 300-322, 440-453; Vladislau Vančura, Leningrad 1973;Karel čapek, 2' dopl. vyd., Moskva 1989; JosefHora i Boris Pasternak (s E. V. Pasternakem), Voprosy literatury 1979' č.7' s. 177.187;V poiskach korněj, Voprosy literatury |98|, ě' 11, s. 68-75;Rozhovor s olegem Malevičem(J' ort),Letokruhy 1982' s.265-281;o národní osobitosti česképr6zy, Literární měsíčník1986, č.1' s. 108-112; Literární snění F. X' Šaldy ''rasskaz',,'.novella',v češskoj a V. G. Bělinského,Česká'Iiteratura 1986,s.307-323;''Povesť'., terminologičeskoj interpretaciji, Litteraria humanitas 2, Genologické studie, Brno 1993, s'315-322; o někotorych žanrovych osobennosťachčešskogoromana 20ych-30ych godov )o(. veka v svete ooetiki R. Jakobsona (v tisku).
638
639
