Březen 2013
Stálé Okénko Seniorům 34
Najdete uvnitř:
-
Vydává
Kalendárium akcí SSS Dcery Marie Terezie Zjistili jsme… Kráska málem jeptiškou Zákon schválnosti Léčivé rostliny Senioři, nedejte se! (3. díl) Slovo na závěr
G-centrum Tábor,
Středisko sociálních služeb jako OBČASNÍK pro táborské seniory
V rukách držíte březnové vydání Stálého okénka seniorům, ve kterém se mimo jiné dozvíte bližší informace o akcích pořádaných Střediskem sociálních služeb. Termíny pravidelných, nepravidelných i mimořádných akcí můžete mimo jiné sledovat též v Novinách táborské radnice.
Krásné a sluncem prozářené jarní dny Vám přejí
PhDr. Jaroslava Kotalíková (ředitelka G – centra Tábor) a Mgr. Alena Kubíková Libuše Dědičová Markéta Blažková, DiS.
3
Kalendárium akcí Střediska sociálních služeb (SSS) pro seniory O mimořádných akcích (zájezd do divadla či setkání 80-ti a víceletých občanů) se dočtete včas na stránkách NOVINEK TÁBORSKÉ RADNICE AKADEMIE III. VĚKU: vždy od 13:00 hod. v prostorách táborské matriky 28.3.2013 Dr. Jan Kolář: Rada seniorů České republiky Dozvíte se o činnosti rady, působnosti, možnostech členství. 25.4.2013 Ing. Libuše Oulehlová: Ochrana spotřebitele a jeho práva 30.5.2013 Ing. Jiří Fišer: Na kole za krásami Kanady Pan Ing. Fišer, starosta našeho města, přijde mezi vás, aby se s vámi podělil o své zážitky z cest. 27.6.2013 Slavnostní zakončení Akademie III. věku s předáním Osvědčení absolventům, setkání s přednášejícími a představiteli uzavře 17. ročník tohoto pořadu pro seniory.
DISKUSNÍ POŘAD PRO SENIORY (a nejen pro ně): 9.4.2013 – Rehabilitační cvičení pro osoby v seniorském věku Rehabilitační pracovnice pohovoří o tématu s praktickými ukázkami. Vzhledem k omezené kapacitě tělocvičny je třeba se přihlásit předem na telefonním čísle 381 478 230. Sejdeme se ve 14:00 hodin v prostorách recepce G-centra Tábor. 14.5.2013 – Barbora Janatová: Tai-Ji Quan Seznámíte se s jedním z dalších druhů cvičení – je to styl čínského cvičení, o kterém jste již určitě slyšeli. Sejdeme se ve 14:00 hodin v atriu G-centra Tábor. 11.6.2013 – Fokus Tábor: prohlídka zařízení s ukázkami činnosti Zveme Vás též na posezení u kávy v místní kavárničce a v případě příznivého počasí i k opékání buřtů. Možnost dopravy autobusem č. 60, 61 směr Maredův vrch – zastávka Husova, poté kolem kolejí směrem ke Zdravotní škole. Sejdeme se ve 14:00 hodin ve Fokusu.
LITERÁRNĚ HUDEBNÍ PODVEČERY: vždy od 15:00 hod. v prostorách Městské knihovny v Táboře 18.3.2013 Zpívání v G-centru Tábor Zveme Vás na společné zpívání s obyvateli domova pro seniory. Akce se uskuteční mimořádně od 14:00 hod. v atriu G-centra Tábor.
4
DCERY MARIE TEREZIE MARIE KRISTINA Snad to bylo tím, že Marie Terezie byla až chorobně pověrčivá, snad skutečně bylo narození Marie Kristiny šťastným dílem osudu, ale faktem je, že právě tato dcera byla císařovniným miláčkem. Marie Kristina Josefa Johana Antonie, láskyplně nazývaná Mimi, se narodila 13. května 1742 jako páté dítě šťastných rodičů, kteří ji oba od útlého dětství zbožňovali. O jejím dětství však nemáme příliš zpráv. Je s největší mírou pravděpodobnosti jisté, že byla vychovávána ve stejném duchu jako všechny její sestry arcivévodkyně, byla pečlivě připravována na svou budoucí roli manželky a matky. Byla prý také velmi svéhlavá a paličatá. „Nebuďte přece stále umíněná a poslechněte všechno bez odmlouvání – a zůstanete vždycky moje Marie,“ nabádal svou dceru František Štěpán. To, že ji matka zcela zjevně preferovala, jí nevyneslo právě velkou oblibu u sourozenců. Nechávali ji stranou, nesvěřovali jí tajemství a s přibývajícím věkem rostla i vzájemná zášť. Její bratr Leopold si později zapsal „...všichni ji ve skutečnosti obecně nenávidí a obávají se jí, protože má zlý jazyk a všechno chodí vykládat císařovně. ...Kromě rodiny se plete do všech státních záležitostí a intrikuje nebo dělá zmatky.“ V roce 1760, kdy bylo Marii Kristině 18 let, se ve Vídni konala slavná událost – ženil se následník trůnu, svatba byla velkolepá a zúčastnila se jí pochopitelně celá rodina. Isabella Parmská byla krásná, chytrá a velmi nešťastná mladá žena, která však své pocity nespokojenosti s vlastním osudem nedávala najevo. Mohlo být jejich manželství šťastné? Nikoli, protože Isabella nenáviděla všechny muže, myslela si o nich, že jsou to jen neužitečná zvířata, trubci lidské společnosti, kteří nedělají nic jiného, než utlačují ženy. Zvláštní? Jistě, nikoho v té době by nenapadlo, že by mladičká žena císaře mohla milovat jinou ženu – Marii Kristinu. Jejich přátelství bylo i historiky dlouho považováno pouze za „dívčí horování“, skutečnost však byla mnohem složitější a vážnější. Sama ji napsala: „...nejmilejší poklade, chtěla jsem ti už psát, když přišla anglická komorná, ale kdo udrží oči otevřené před 7 hodinou... Ještě jednou líbám tvůj andělský zadeček.“ Mladé ženy se scházely o samotě, domlouvaly si tajné schůzky. Dopisů a lístečků se dochovalo dost, leč povětšinou jsou z pera Isabelly, zprávy z ruky Marie Kristiny neexistují. Snad krom jediného, v němž píše: „Dovol mi, abych ti řekla, že tvoje veliká touha po smrti je cit, který není na místě.“ A skutečně, 5
Isabella podlehla neštovicím v roce 1763, kdy krátce před tím porodila třetí dítě. Ani jedno nepřežilo více než pár dnů po porodu. Neměla vůli bojovat. Nevíme, co cítila Marie Kristina po její smrti, ale můžeme předpokládat, že její bolest byla stejně veliká jako Josefova, který napsal: „Ani nevím, jak mám se svým zármutkem a tísní dál žít.“ Pravdou je, že se můžeme pouze dohadovat, zda Marie Kristina také projevila lesbické sklony, či zda pouze podlehla dívčí touze poznávat nové, protože její láska, kdy si Alberta Saského doslova vydupala, přičemž jí hodně pomohla otcova smrt, neboť ten byl proti tomuto sňatku, svědčí o druhé možnosti. Dne 2. dubna 1766 byly slaveny zásnuby mladého páru a svatba proběhla o šest dní později. Novomanželé se nastěhovali do Prešpurku, kde byl Albert jmenován místodržícím. Pořádali zde slavnosti, hony, hojně podporovali umělce a často navštěvovali císařovnu. Jejich štěstí mělo dojít naplnění v roce 1767, kdy Mimi čekala své první dítě. Osud jim nepřál. Holčička krátce po narození zemřela, Mimi dostala horečku omladnic a několik dnů nato se Albert nakazil neštovicemi. Další děti již nikdy neměli. Šťastná léta, s podporou nejvyšší za zády, skončila roku 1780, kdy Marie Terezie zemřela a Josef II. dal své sestře najevo, že za jeho vlády takové výhody mít nebudou. Vyslal je do dnešní Belgie, kde se Albert stal místodržitelem se značně osekanými příjmy. Jejich funkce v Belgii byla pouze reprezentativní, konali návštěvy, přijímali hosty a nemohli nevidět, jak nutně země potřebuje reformy. Po necitlivých a tradici nerespektujících reformách se napětí v Belgii ještě zvětšilo, aby 30. května 1787 vypuklo povstání. Marie Kristina a Albert prohlásili císařská nařízení za zrušená, což dav uvítal s potěšením. Císařský komoří napsal do Vídně: „Arcivévodkyně prokázala při nejrůznějších příležitostech sílu a obdivuhodnou odvahu. ...Rychlým rozhodnutím získala obrovskou důvěru národa, který s obdivem pro ni a její povahu k ní chová dokonce úctu.“ Josef nechtěl slyšet, zkritizoval jednání své sestry a dokonce manžele obvinil ze zrady. Ani osobní návštěvou se jej nepodařilo přesvědčit o nemoudrosti jeho počínání. Belgie se později dobrovolně vzdala do rukou v té době povstalé Francie. Manželé se na čas ještě jednou vrátili, aby později prchli, tentokrát navždy. V roce 1797 se u Marie Kristiny projevily první příznaky vážné žaludeční poruchy, jejíž návaly se postupně vracely, aby 23. června 1797 vydechla naposledy. „Tak jsem po 33 letech šťastného manželství ztratil nejdokonalejší ženu, která kdy žila, mou nejdražší bytost na světě, milovaný zdroj veškerého mého štěstí.“
Mgr. Pavla Huřťáková
6
Zjistili jsme, pro Vás… Tato rubrika by Vám měla nabídnout nejrůznější zajímavosti, které jsme objevili v knihách, časopisech, na internetu…
Kráska málem jeptiškou Co je pro Američany slavná Julia Child, pro Francouze Auguste Escoffier a pro Angličany Delia Smith, tím je pro Čechy Magdalena Dobromila Rettigová. Zatímco v době obrození nás Palacký s Jungmannem národně budili plamennými projevy, Rettigová na to šla chytře a hlavně příjemněji – přes jídlo. Magdalena Dobromila Rettigová patřila mezi první česky píšící autorky. Přestože většina toho, co napsala, neměla výraznou literární kvalitu, mnoho spisovatelek ji i tak velmi obdivovalo, a to včetně Boženy Němcové. Trvalou slávu Magdaleně ale přinesla až její domácí kuchařka. „Třebaže mé nepatrné spisy nezůstaly ležet, přece jsem psala Kuchařku, neb, buď Bohu žel, že tomu tak, až potud více lidu se shání po dobrém a chutném obědě než po nejkrásnější básni,“ postěžovala si navzdory popularitě později. Domácí kuchařka aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské spatřila světlo světa v roce 1826 a radikálně změnila pohled žen na gastronomii. Hospodyňky totiž učila, aby jídlo bylo nejen chutné a oku lahodící, ale snažila se přimět i zkušené kuchařky, aby se odpoutaly od stereotypu a co nejvíc experimentovaly. Rettigová prý svou kuchařkou povýšila vaření nad rámec kulinářského díla „jako výraz osobitosti a české národní hrdosti“. Mnozí gastroodborníci ji tak považují za nejuznávanější kuchařku devatenáctého století, možná i české historie vůbec. Její manžel si ale i tak prý několikrát posteskl: „Kdybych tak dostal aspoň trochu kloudné polívky. Ale to panička ne, jen samé novoty, i z bramborové nati, pořád zkouší a vymýšlí.“ Svatba? Radši bych se vrhla ze skály Navzdory tomu, že se narodila a vyrůstala na Berounsku, Magdalena Dobromila Rettigová, tehdy ještě Magdalena Artmann, až do svých téměř 18 let neuměla ani slovo česky. Jak bylo tehdy u dětí panských úředníků obvyklé, nenavštěvovala školu, učila ji mimořádně přísná matka pouze doma, a to německy. Magdalena neměla příliš šťastné dětství. Otec, purkrabí na všeradickém panství, brzy zemřel, a tak se od osmi let prakticky starala o domácnost a pomáhala matce vydělávat na živobytí. „Od mého pátého roku nepletla pro mne ani oka, neboť mi k pátým narozeninám darovala šest párů nových punčoch, velké přadeno příze a jehlice se slovy: Co si napříště upleteš, budeš mít. Jsi už dost velká, abys mohla plést sama pro sebe,“ napsala později ve svém životopisu. 7
Lidé ji sice dnes znají především jako obtloustlou ženštinu, ale kdysi to prý byla pěkná žena s hustými havraními vlasy a velkýma tmavýma očima. Ale krása jí štěstí v lásce nepřinesla. Magdalena hodně četla Bibli, byla pobožná a prý přemýšlela i o tom, že by se stala jeptiškou a vstoupila do kláštera. To se ale nestalo, její život radikálně změnil muž. Se svým budoucím manželem Janem Sudipravem Rettigem, zapáleným českým buditelem (mimochodem právě on ji přivedl k českému jazyku a kvůli němu si přidala slovanské jméno Dobromila) se znala od svých 12 let. Vdala se za něho ve svých třiadvaceti. Manželství se soudním úředníkem rodina považovala za idylické (spíše tedy vedené jí než jejím Mladá Rettigová byla mužem), ovšem pozdější názory na manželství byly až půvabná a přitažlivá drastické. „Kdybych znovu byla dvacetileté děvče, žena raději bych se ze skály vrhla, než do manželství vešla,“ posteskla si prý kamarádce. A to přitom měla více než plodný vztah. Stala se vzornou matkou jedenácti dětí, z nichž se však dospělosti dožily jen tři. Nejstarší dcera se stala slavnou operní zpěvačkou, první syn tiskařem v Miláně a druhý učitelem. Rady mladým hospodyňkám Domácí kuchařku Rettigové neproslavily pouze recepty, ale i dobře míněné rady pra začínající hospodyňky a manželky. Dnešní dívky by z nich ale patrně měly nejen emancipační záchvat zuřivosti. „Mnohá dcera, marností a nectností matčinou nakažena, klesla v náruč nepravosti, kteráž by od ctnostné matky vedena byvší, muže byla oblažila a sama šťastna bývala. Manžel když v navyklou hodinu pořádný oběd nedostane, to časem k mrzutosti příležitost dává, ano někdy i škodu přináší,“ radila například Magdalena Dobromila Rettigová mladým kuchařinkám s tím, že „zvláště a především musí každá mladá hospodyňka na to doléhati, aby vše, co manžel její nenávidí, odstranila, a v tom sobě pouze libovala, co by jej těšilo a jemu se líbilo!“ 8
Nejslavnější česká kuchařka
Narodila se 31. 1. 1785 ve středočeských Všeradicích. Byla první českou spisovatelkou a správkyní první ryze české knihovny. Pojednává o ní životopisná divadelní hra Aloise Jiráska M. D. Rettigová Byla nadšenou mineraložkou, což byl koníček pro tehdejší ženu výstřední. Magdalena Dobromila Rettigová nevychovávala dívky pouze pomocí literatury, ale i prakticky. Začala zvát mladé dívky k sobě domů a učila je vařit podle svých receptů. Magdalena takto vyučila téměř 2000 dívek. Ke konci života působila až mravokárně. Přednášela o úpadku mravnosti a cudnosti, o touze po luxusu a špercích. Zemřela 5. 8. 1845.
Není divu, že řada kritiků její výchovné pasáže později vykládala jako zpátečnické. Revolucionář Julius Fučík například napsal, že „žena v podání Magdaleny Dobromily Rettigové není samostatná bytost lidských rozměrů, ale jen doplněk člověka-muže, bezprávý člověk bez vlastního života“. Paradoxně v této souvislosti bude znít, že k Rettigové se přitom hlásí feministky. To proto, že ve svých návodech prý nenapsala pouze, jakou roli má žena plnit ve své rodině, ale jejím cílem bylo i „vychovávati dívky k tomu, aby se byly schopny v životě a společnosti samy bezpečně orientovati.“ Vraž do toho 14 žloutků Faktem ale zůstává, že Domácí kuchařka nepopiratelně byla bestsellerem devatenáctého století a vycházela v rozličných úpravách ještě i na počátku století dvacátého. I dnes je o ni relativně velký zájem, především historická vydání se dlouho neohřejí v nabídce antikvariátů. Možná ani ne tak kvůli receptům a radám, ale pro pobavení díky prudérnímu slohu, ve kterém je sepsána. Bohužel legenda české kuchyně ale nemá v rámci gastronomie dnes moc zastánců. Kdybyste si chtěli totiž uvařit něco echt podle paní Magdaleny Dobromily, u plotny byste strávili nejspíš polovinu dne. Navíc recepty jsou finančně i kaloricky mimořádně náročné. Ve většině nechybí ono pověstné „vraž do toho 14 žloutků a přimíchej dva loty čerstvého másla“, a tak je vaření a la Rettigová především synonymem nezdravých a těžkých pokrmů. Je sice pravda, že její jídla téměř neobsahují čerstvou zeleninu ani ovoce, abychom ale byli skutečně spravedliví, musíme si uvědomit, že existence vitaminů se v těch časech zas až tak moc neřešila. Pokud tuto kuchařku dostane do ruky kreativní moderní žena, nebude rozhodně bezradná. Vrazí do moučníku polovinu vajec, ušetří libru másla, v jiném receptu například vynechá kventlík sádla, případně dá o žejdlík méně cukru, pinto nahradí vídeňským mázem a výsledkem mohou být ‚zdravé‘ light recepty. (časopis Ona Dnes č. 30/2012) 9
Zjistili jsme, pro Vás…
Zákon schválnosti Pokud se může něco pokazit, pokazí se to, a když se něco může stát více lidem, stane se to mně... Vítejte ve světě, který ovládají Murphyho zákony. Jsou trefné, a kdyby se člověku v některých chvílích nechtělo plakat, musel by se dokonalosti zákona schválnosti smát. Tři týdny se taháte s deštníkem, kamkoliv se hnete – co kdyby se na jasné letní obloze náhodou objevil mrak. Jakmile jednoho dne deštník pověsíte doma na věšák, získáváte záruku, že do několika hodin spadnou z nebe trakaře. Samozřejmě, že vás nejprudší déšť zastihne přesně mezi vaším domovem a kanceláří, aby nemělo cenu se vracet. Jestli chcete přivolat další období sucha, vraťte deštník do tašky. Zákon schválnosti funguje spolehlivě. Pupínek na obličeji vám vyraší přesně ve chvíli, kdy máte před sebou důležité rande. Benzin v autě dojde, když je nejbližší benzinka v nedohlednu, a u pokladny se vždy stoupnete do té nejpomalejší fronty. Svět zákona schválnosti trefně shrnují takzvané Murphyho zákony, z nichž první formuloval jistý Edward A. Murphy. Kapitán, který se podílel na pokusech amerického letectva. Do poznámek se zapsal třeba toto: „Pokud existuje nějaký způsob, jak to udělat špatně, najdu ho.“
Letící kamínek nikdy nemine přední sklo auta Také platí, že první hmyz, který se rozpleskne na čistě umytém předním skle auta, přistane přesně ve výši vašich očí. Když se vám při šití ztratí jehla, můžete obrátit pokoj vzhůru nohama, a neobjevíte ji. Zákeřně počká na chodidlo toho člena rodiny, který vám nejčastěji vyčítá, že si tu „zatracenou jehlu nikdy nepohlídáte“. Jeden z modifikovaných Murphyho zákonů nabádá: „Jestliže se pokoušíš zatlouct do zdi hřebík a on ti upadne na zem, neztrácej čas hledáním, nemáš šanci. Jednoduše si zuj botu a sundej ponožku, potom šlápni náhodně na jakékoliv místo pokoje bez ohledu na to, jak je velký. Hřebík najdeš tam.“ 10
Kdyby na posekané zahradě velikosti fotbalového hřiště seděla jediná včela na jediném květu § Murphyho zákony § jetele, trefíte ji. Šlápnete na ni bosou nohou, přestože Platí v dopravě, ve zdravotnictví, v běžném nikdy bez bot nechodíte, životě. Murphyho zákony pojmenované jenže zrovna teď vám drtil podle amerického inženýra shrnují pravidlo, patu kamínek a vy se snažíte že cokoliv můžete udělat špatně, tak to špatně taky uděláte. vystrnadit ho z boty. Nemusím už připomínat, že ☺ Jakmile se něco osvědčí, přestane se to vyrábět. nejspíš budete jediný alergik ve skupině lidí kolem vás, ☺ Když se vám konečně podaří udělat něco, z nichž nikdo nedostal žihadlo co jste si celý život přáli, nejraději byste dělali něco úplně jiného. dvacet let. Proč taky, když včelí jed snášejí dobře... ☺ Každý drát ustřižený na potřebnou délku je příliš krátký.
Čím dále jste od WC, tím víc se dítěti bude chtít na záchod Dá se to říct i jinak: šance, že se vašemu dítěti bude chtít na záchod těsně před odchodem z bytu, je přímo úměrná době, kterou jste strávili jeho oblékáním do x vrstev oblečení, násobená dobou strávenou zavazováním tkaniček, a samozřejmě dost závisí i na tom, jestli spěcháte. Největší scénu udělá váš jinak klidný potomek, když máte pracovní pohovor, na čas domluvenou návštěvu lékaře nebo spěcháte do divadla. Jakmile odcházíte ven bez něj máte na sobě ty nejkrásnější šaty, dítě vám je pozvrací přesně v okamžiku, kdy se s ním loučíte u dveří a dáváte mu poslední pusu na rozloučenou.
☺ Pravděpodobnost, že panty u domovních dveří budou skřípat, je přímo úměrná tomu, jak pozdě přijdete domů. ☺ Dopisní zákon: Chcete-li, aby vás ještě něco nového napadlo, vložte dopis do obálky a zalepte ji. ☺ Peníze nenadále spadlé z nebe obdržíte vždy současně s nečekanou složenkou na obnos ve stejné výši. ☺ V průběhu několika měsíců se vyskytnou pouze tři společenské události, které za něco stojí. Zákonitě pak všechny připadnou na týž večer. ☺ Kniha, za kterou jste dnes vydali horentních 800 korun, vyjde zítra brožovaná. ☺ Že je potravina zkažená, zjistíte teprve dvě hodiny poté, co jste ji požili. ☺ Zákon účesů: Čím příšerněji vás ostříhají, tím pomaleji to dorůstá. ☺ Šedesátidenní záruka vám zaručuje, že se výrobek pokazí 61. den po zakoupení. ☺ Čím déle čekáte v jedné frontě, tím vyšší je pravděpodobnost, že jste si spletli okénko. ☺ Vlak, který se marně snažíte dostihnout, má vždy alespoň třicet minut zpoždění. 11
Před pár dny jsme vyrazili s kamarádkou, její dcerou a synem na krátkou dovolenou. ačkoliv děti nebyly nemocné už pěkně dlouho, do poslední chvíle jsme netušily, jestli vůbec odjedeme – dvouletý chlapec dostal horečky. Teplota klesla den před odjezdem, riskly jsme to. První večer jsme uspaly děti, otevřely si víno – a holčička začala zvracet. Přesně podle zákona schválnosti: dítě se vám znovu pozvrací, až když zlikvidujete veškeré škody a převléknete jeho i postel. Třikrát za sebou. Následující dva dny se zdálo, že bude klid. Odvážně jsme proto doplnily zásoby na další pobyt a přesně ve chvíli, kdy jsme nákup dovlekly do chalupy a uložily, kam patří, chlapečkovi se vrátila teplota – a jelo se domů.
Cyklistický zákon: ať děláš, co děláš, vždycky je to do kopce a proti větru Na dopravní situace existuje celý seznam Murphyho zákonů. Jsou tři hodiny ráno, na ulicích je pusto a prázdno, vy přijíždíte ke křižovatce a v tu chvíli se objeví auto, kvůli kterému musíte zastavit a dát mu přednost. Zbytek cesty jiný vůz nepotkáte. Dvacet minut kroužíte kolem svého cílového bodu a nemůžete najít jediné volné místo na zaparkování. Konečně se uvolní jedno v té nejvzdálenější ulici, odkud musíte kvůli zpoždění běžet (nejlépe do kopce), abyste stihli schůzku. Při svém cvalu napočítáte pět volných míst. Poslední je přímo před místem vaší schůzky a právě do něj zajíždí člověk, s nímž se máte sejít. Víte, jak nejsnáz docílit nemuseli při průjezdu městem stát červenou? Stačí, aby člověk nutně vytáhnout cokoliv z kabelky nebo se
toho, abyste ani jednou na potřeboval napsat rychlou esemesku, napít.
A pokud se na výletě vydáte zkratkou, věřte tomu, že vámi vybraná zkratka bude nejdelší spojnicí mezi místem, kde stojíte, a kam chcete dojít. Jak už bylo řečeno ve Sněženkách a machrech: „Jedeme zkratkou, pánové. Je to sice dál, ale zato horší cestou.“ Policejní hlídku potkáte jen tehdy, když máte několik dní propadlou technickou, nesvítí vám přední světlo nebo jste z auta ztratili espézetku. A když jako řidička jdete vyřídit pokutu za špatné parkování na policii, obléknete sukni, nasadíte patřičně provinilý výraz, místo chápajícího strážníka bude na služebně sedět žena, kterou bolí zuby. 12
Před měsícem se mi rozbilo auto a vařilo při projíždění v dopravní zácpě – nikdy dřív jsem se nedostávala do kolon na D tak často jako teď, když jsem to nejméně potřebovala. Poprvé v páteční podvečerní špičce. podruhé jsem ‚chytře‘ počkala na osmou večer, nehoda se v mém směru stala v sedm a já jsem zase byla nucena poskakovat kolem uvařeného auta. Cestu do autoservisu jsem si naplánovala na třetí odpoledne, kdy bývá na dálnici poměrně klid. Pokud se nestane nehoda. Kdy jindy než ve dvě... Jeden z Murphyho zákonů praví, že kdyby na obrovském parkovišti zůstala pouze dvě auta, jedno z nich bude blokovat to druhé. A vzpomněla jsem si ještě na jednu dávnou bizarní nehodu. Z malé vesnice, kde máme známé, vyjížděl za tmy cyklista a vědom si toho, že nemá žádné světlo a mohl by se s někým u krajnice srazit, jel přesně uprostřed silnice. Nepočítal s tím, že z vesnice proti němu vyrazí jiný cyklista, který bude mít navlas stejný nápad.
Nejrychleji něco najdeme, začneme-li hledat něco jiného Klíče vždycky leží až na dně tašky. Až na situace, kdy hledáte cokoliv jiného – jakmile potřebujete flashdisk nebo lesk na rty, nejdřív na vás vyskočí klíče. A pak stojíte před domem, zuřivě hrabete mezi peněženkou a desítkami dalších nezbytností a klíče jsou ukryté pod podšívkou, do které se předtím dokázaly vměstnat dírou velikosti lentilky. Nemusím dodávat, že rychlost, s jakou kýžený svazek z tašky vydolujete, se odvíjí od toho, jak silný je liják na ulici. Také platí, že věc, kterou nutně potřebujete, máte vždy v jiné kabelce, v jiném bytě, v jiném autě... A jak bylo řečeno na začátku: to, co hledáte, najdete, až když hledat přestanete. prohrabujete psací stůl, v němž by se měl skrývat diplom z vysoké, a objevíte občanku, po níž jste vyhlásili pátrání v březnu a před týdnem vám konečně udělali novou. S diplomem se shledáte na podzim, až přijde čas na otázku, kde že vlastně zůstal ten papírový drak z loňska.
Máš-li obě ruce od šmíru, ihned tě začnou svědit oči Kdy je nejvíc pravděpodobné, že rybáři zabere ryba? Když se vzdálí od vody, aby si opodál zapálil cigaretu nebo zatelefonoval. Voda tekoucí ze sprchy se taky zastaví až v momentu, kdy nanesete na hlavu patřičné množství šamponu a pořádně ho napěníte. A pokud čekáte několik dní na řemeslníka, který vás stále odbývá, že nemá čas, objeví se, když balíte 13
děti na tábor, stůl je plný špinavého nádobí a nedojedených zbytků od snídaně, vy máte na sobě ten nejsepranější župan a na hlavě drn mastných vlasů. Vracíte se domů a už ode dveří slyšíte vyzvánění telefonu – je 99 procentní pravděpodobnost, že přestane zvonit ve chvíli, kdy si přiložíte sluchátko k uchu. Jestli se vám zcela náhodou a navzdory několika nárazům holeně do nábytku podaří hovor dostihnout, půjde o omyl.
Předmět spadne vždy tak, aby napáchal co nejvíc škody Na zeď v novém bytě přibijete pět poliček a spadne právě ta, která trefí televizi a při pádu rozbije nejoblíbenější vázu. Zde se mimo jiné projevuje pravidlo, že předměty se ničí přímo úměrně své ceně neboli otlučený porcelánový hrnek vám z ruky neupadne. Otevřená dóza s cukrem nebo solí se neporoučí k zemi předtím, než celou kuchyň vygruntujete. O krajíci chleba, který vždycky padne namazanou stranou dolů, jste slyšeli. Navíc ještě platí, že barva podlahové krytiny, na níž se chleba rozmázne, je ovlivněná tím, čím ho namažete. Světlý koberec přitahuje rybízovou marmeládu, tmavý zase rohlík se sýrem.
Největší úspěchy máte, když vás nikdo nevidí Couvání na parkovací místo u chodníku není vaší silnou stránkou a najednou se trefíte na centimetr přesně. S mírně znuděným výrazem, jako že tohle je normální výkon a v zimě se na parkovišti otáčíte zásadně přes ručku, vylezete ven, abyste spočítali obdivovatele. Nedívá se nikdo! Dokonce i ten pejskař je otočený na druhou stranu. Ovšem potupu o pár hodin později, kdy vám auto při parkování třikrát chcípne, si vychutnají všichni dělníci, kteří zateplují protější dům, a nešetří ‚vtipnými‘ postřehy k vašemu řidičskému umění. Zcela jistě nikdo neuvidí váš perfektně vydařený manévr na lyžích, ovšem když se rozplácnete, stane se to před restaurací v čase oběda. A nepočítejte s tím, že nejlepší svíčkovou svého života uvaříte, když se ohlásí na oběd tchyně. Zbývá pět řádků a mně se právě seknul počítač. I v případě psaní článků totiž platí, že automatické ukládání textu selže ve chvíli, kdy je článek zcela dopsaný. Vždyť co se může pokazit, pokazí se...
(časopis Ona Dnes č. 28/2012) 14
Další zajímavost – léčivé rostliny
Křen selský Lidové názvy Chřen Popis Křen je vytrvalá bylina s mohutným válcovitým kořenem. Z kořene vyrůstá růžice velkých listů, které jsou dlouze řapíkaté, kopinaté až protáhle vejčité, s vroubkovaným okrajem. Květní lodyhy bývají 1-2 metry vysoké, se střídavými listy. Nahoře jsou rozvětvené a zakončené hustými hrozny drobných vonných bílých květů. Plody jsou kulovité šešulky, v našich podmínkách se však zpravidla nevytvářejí a křen se rozmnožuje vegetativně pomocí podzemních výběžků nebo úlomků kořene. Výskyt Křen pochází z jihovýchodní Evropy, ale jako léčivá rostlina a kořenná zelenina se pěstuje odedávna, dnes prakticky v celé Evropě, rozšířil se i v Severní Americe a dalších oblastech. Setkáme se s ním ve většině venkovských zahrádek, ve velkém se pěstuje v polních kulturách, u nás zejména v Polabí, na Kutnohorsku a Čáslavsku. Na mnoha místech křen zplaněl a jeho porosty vypovídají o dřívějších osídleních. Vyskytuje se hlavně na březích vod, ve vlhkých houštinách a v hlubokých hlinitých půdách, např. v chmelnicích. Droga Kořen křenu selského. Pro léčebné i potravinářské účely se sbírá kořen zpravidla dvouletých rostlin. A to na podzim (září-listopad) a někdy také na jaře (březen-květen). Kořeny se vyryjí rýčem, opatrně očistí, aby se neotloukly a skladují se v chladu a vlhku, nejlépe ve sklepě v písku.
15
Chemické složení Nejdůležitější a také nenápadnější účinnou látkou křenu je thioglykosid . Při porušení pletiva (např. strouháním) se působením enzymu myrozinázy tento glykosid štěpí na cukr a izothiokyanáty, které se obecně nazývají hořčičné silice. Isothiokyanáty mají výrazné fytoncidní účinky. Významný je i vitamín C, jehož obsah je přinejmenším stejně vysoký jako u pomerančů a dvakrát vyšší než u citronů. Účinek a použití Jako léčivá rostlina je dnes křen používán pouze v lidovém léčitelství. V malých dávkách povzbuzuje křen chuť k jídlu a činnost trávicí soustavy, usnadňuje odkašlávání a má mírný močopudný účinek. Vyšší dávky mohou vyvolat překrvení a podráždění žaludeční sliznice. Křen působí preventivně proti bakteriálním, ale i některým chorobám způsobenými viry, houbami a prvoky. O fytoncidním účinku křene, se můžeme přesvědčit při nakládání červené řepy, k níž přikládáme plátky křenu nebo ustrouhaných jablek s křenem; v tomto složení podléhají méně plesnivění. Směs strouhaných jablek s křenem můžeme v uzavřených sklenicích dlouho skladovat. Obdobně dlouho lze uchovávat i šťávu vylisovanou z nastrouhaného křenu nebo směs strouhaného křenu s cukrem. V minulosti se používal křen zejména zevně. Přikládal se na omrzliny a klouby postižené revmatizmem a ještě v nedávné době se běžně používaly křenové placky (stejně se uplatňovaly i hořčičné placky). Přikládaly se zabalené na postižené místo, které se během krátké doby silně prokrvilo a revmatické bolesti polevily.
Kustovnice čínská Lidové názvy Bobule goji, wolfberry, západní pámelník Popis Kustovnice je keřovitá trvalka dorůstající výšky 1-3 metrů. Větve se snadno rozklánějí. Listy jsou kopinaté až vejčité a jsou na větvích jednotlivě nebo i ve svazečcích po třech. Květy mají nafialovělou barvu. Plodem je oválně protáhlá červená bobule, velká asi 2,5 centimetrů. Výskyt Kustovnice čínská je blízkou příbuznou kustovnice cizí (Lycium barbarum), která u nás roste v živých plotech, u železničních náspů nebo na 16
stráních jako plevel. Kustovnice čínská roste zejména v severní centrální a západní Číně - především díky jejímu průmyslovému pěstování v těchto lokalitách. Roste dobře na lehčích půdách i půdách chudých. Při dobrých půdních podmínkách a dostatku vláhy se velmi odvděčí velikostí plodů i jejich vyšším počtem. Droga Nejvíce se používají plody kustovnice, dále pak olej ze semen, sušené listy a kůra z kořenů. Plody se sklízí, když je ovoce zralé z 80-90 %. Vyvarujeme se sběru po dešti. Bobule potřebují šetrnou péči, aby nedošlo k jejich stlačení a poškození. Sušit můžeme přirozeně vzduchem nebo mechanickou dehydratací. Sušení vzduchem. Rozmístíme plody ve vrstvě 2 cm a plody během sušení neotáčíme, dokud nejsou suché. Mechanická dehydratace. K sušení použijeme proud horkého vzduchu. Sušárna je rozdělena do tří teplotních sekcí. V první sekci je teplota 40 – 50 °C a plody se tu nechávají 24 hodin. V druhé sekci je teplota 50 – 55 °Ckde plody zůstanou 36 – 48 hodin. Ve třetí sekci je teplota 55 – 65 °C a plody zde zůstanou 24 hodin. Potom plody vyjmeme ze sušárny a odstraníme stonky. Chemické složení Z nutričního hlediska je kustovnice pravděpodobně nejhodnotnějším ovocem na planetě. Obsahuje 18 druhů aminokyselin, 22 stopových prvků – např. zinek, železo, měď, vápník, selen, fosfor a germanium, které se v potravinách nachází jen velice zřídka a působí proti rakovinovým buňkám. Dále pak 11 minerálů v organické formě. Je nejbohatším zdrojem karotenoidů ze všech známých rostlin na Zemi. Celá skupina karotenoidů má vysokou schopnost vychytávat volné kyslíkové radikály. Mezi nejvýznamnější karotenoidy patří alfa a beta karoten, lutein, lykopen a zeaxanthin. Kustovnice čínská obsahuje zejména karotenoidy betain, provitamín A karoten, zeaxanthin a fysalen. Obsahuje mnohem více beta karotenu než mrkev. Nechybí zde ani vitamíny C, B1, B2, B6 a E, dále pak protizánětlivý beta sisterol a unikátní skupina lycium polysacharidů, které odstraňují volné radikály.
17
Účinek a použití Plody posilují ledviny a játra, podporují krvetvorbu, snižují krevní tlak, hladinu tuku i cukru v krvi. Dále se používají při plicní tuberkulóze, některých očních chorobách a jsou účinným prostředkem při ženské i mužské neplodnosti. Užíváním dochází i k omezení vzniku bolestí v kříži a kolenou, bolestí hlavy, hučení v uších a závratí. Také zlepšují pevnost šlach a nehtů. Podporují trávení, zlepšují činnost střev a pozitivně působí na menstruační cyklus. Mají antioxidační účinky - eliminují riziko poškození buněk volnými radikály a slunečním zářením, tím zpomalují stárnutí kůže a těla. Kůra z kořenů se používá při nachlazení, kašli, krvácení z nosu, diabetu, bolestech zad, bolest v krku, revmatismu, snižuje cholesterol, pomáhá při impotenci. Čaj ze sušených plodů a listí snižuje krevní tlak, snižuje obsah cholesterolu v krvi. Pravidelné použití zlepšuje funkci ledvin a jater. Olej ze semen je výborný na vysušenou pokožku, při svědění i jako antibiotikum. Číňané považují kustovnici také za silné afrodiziakum, které u mužů zvyšuje hladinu pohlavních hormonů v krvi.
(dle internetového zdroje M. Blažková)
Slova slavných: „Příteli pověz o všech svých myšlenkách a všech starostech. Věř jeho věrnosti: tak dosáhneš, že Ti bude věrný“ Seneca 18
Další zajímavost
Senioři, nedejte se! (3. díl)
PODNIKATELKA OD VEDLE Starší osamělý pár, manželé Ticháčkovi, se léta staral o děti v sousedství. Matka dětí, paní Skoupá, byla velmi zaměstnaná podnikatelka, jíž se výpomoc náhradní babičky velmi hodila. Jednoho dne paní Skoupá přišla k Ticháčkům se zajímavou nabídkou. Řekla jim, že jsou už staří a na svůj velký dům sami nestačí, natož na jeho opravy. Nabídla jim, že od nich dům odkoupí a nechá je v něm doživotně bydlet. Ticháčkovi souhlasili, jelikož k ní měli velikou důvěru a navíc jim prostředky z důchodu opravdu na provoz domu nestačily. Paní Skoupá pověřila svého advokáta, aby vybavil veškeré formality. Ticháčkovi podepsali smlouvu, kde kupní cena domu odpovídala přibližně třetině tržní ceny prázdného domu. Koneckonců, proč ne, když přece měli doživotně garantované bydlení. Jak šel čas, pan Ticháček zemřel a paní Ticháčková zůstala v domě sama. Po několika měsících za ní přišla nová majitelka domu paní Skoupá s tím, že to takto dál nejde, aby paní Ticháčková sama užívala tak velký dům. Do domu jí nastěhovala další nájemníky. Jelikož nájemníci byli poněkud hlučnější lidé, tak si původní majitelka domu začala stěžovat. Ke svému velkému překvapení se od paní Skoupé dozvěděla, že pokud se jí to nelíbí, tak se může odstěhovat, protože kupní smlouva na dům nic o doživotním užívání domu nehovoří. Osamělá, šokovaná paní Ticháčková tehdy poprvé vyhledala právní pomoc. Advokát jí s lítostí musel potvrdit, že žádné užívací právo k původně svému domu nemá. Příběh končí tím, že se paní Ticháčková musela odstěhovat do malého bytu na sídlišti, místo aby strávila stáří v prostředí, které celý život zná. Jaká poučení z tohoto příběhu vyplývají? Pokud nakládáte s majetkem významnější hodnoty nebo pokud si budete objednávat dražší službu (např. uzavíráte smlouvu o dílo na rekonstrukci domu), vždy záležitost konzultujte se svým právním zástupcem. Nechtějte ušetřit několik tisíc, když prodáváte dům za miliony. Nespoléhejte na to, že záležitosti řeší právník druhé strany. Ten totiž hájí především zájmy druhé strany.
19
Jako právního zástupce si zásadně volte advokáte nebo notáře. Jak advokáti, tak notáři podléhají přísným stavovským předpisům. Před získáním osvědčení k vykonávání praxe musí složit náročné zkoušky, což je garancí jejich odbornosti. Ze zákona jsou navíc pojištěni na škody, které by klientům mohli způsobit. Nenechte se při sepisování smluv zastupovat různými poradci, konzultanty či realitními makléři. Pokud si v rámci prodeje nemovitostí dohodnete úschovu peněz do doby provedení vkladu do katastru nemovitostí, vždy trvejte na notářské či advokátní úschově. Peníze svěřené do úschovy realitní kanceláři nemáte nijak zajištěné pro případ insolvence realitní kanceláře. Může se pak stát, že budete mít pouze nedobytnou pohledávku. Smlouvy, které se vztahují k nemovitostem, musí mít vždy písemnou formu. Pro převod vlastnictví, zřízení věcného břemene doživotního užívání či zřízení předkupního práva a věcně právními účinky je třeba zápisu tohoto práva do katastru nemovitostí. Ústní vedlejší ujednání při podpisu smlouvy nemají v těchto případech právní relevanci. Prohlášení jako: „Však já vás tady, babi, nechám bydlet, jak dlouho budete potřebovat. Však se známe.“ znějí pěkně, ale to je také vše. V těchto případech platí více než jindy stará latinská zásada Litera scripta manet, tedy volně přeloženo Co je psáno, to je dáno. Když probíráme na seminářích shora popsaný příběh, často se debata přesune k problematice převodů nemovitosti na děti a k problematice závěti. Jednoduché doporučení zní, sepište závěť formou notářského zápisu. Poplatek za sepsání závěti u notáře činí okolo dvou tisíc korun, přičemž tato forma závěti má řadu výhod. Notář vám při sepisování závěti vysvětlí problematiku dědických podílů ze zákona a problematiku neopomenutelných dědiců, čímž zabráníte případným budoucím soudním sporům, kde by se někteří opomenutí dědicové (děti) mohli domáhat neplatnosti závěti. Notář garantuje pravost vašeho podpisu i svobodu vaší vůle. V případě závěti sepsané u notáře formou notářského zápisu může těžko někdo namítat, že se nejedná o vlastnoruční podpis nebo že při sepisování závěti na vás byl činěn nátlak. Navíc získáváte jistotu, že se závěť neztratí. Závěti sepsané notářem jsou evidovány centrálním registrem a při projednávání dědictví se vždy zjišťuje, zda existuje závěť evidovaná v registru či nikoliv. U závěti zanechané doma se může stát, že ji nalezne jako první dědic, kterému nevyhovuje, a závěť zničí.
VŠAK SE, PANÍ, NA VŠEM DOMLUVÍME Manželé Dvořákovi bydleli na malé obci v domě, který měl šest bytů. Všichni uživatelé bytů byli jejich vrstevníci, nikomu nebylo méně než sedmdesát let. Byty dostali přidělené od továrny v padesátých letech, pak bytovka přešla na OPBH, později na obec a obec jim dům nakonec za výhodnou cenu na konci devadesátých let prodala. Protože se jim nechtělo 20
zakládat družstvo ani dělit dům na bytové jednotky, měli všichni dům v podílovém spoluvlastnictví. Paní Dvořáková před svým odchodem do penze dělal účetní, a proto se všichni dohodli, že se bude starat o hospodaření domu. Zřídila si bankovní účet, kam všichni posílali peníze na budoucí opravy Spoluvlastníci domu měli na účtu již naspořené nějaké peníze, a proto se rozhodli pro opravu fasády a oken, protože předchozí vlastníci domu samozřejmě do oprav nevložili od padesátých let ani korunu. Soused manželů Dvořákových, pan Růžička, občas zašel na pivo do místní restaurace Pod dubem, kde mezi řečí nadhodil, že hledají levnou stavební firmu. Kdosi mu poradil, ať se obrátí na stavitele Sivánka a dal mu na něj číslo. Pan Růžička předal druhý den paní Dvořákové kontakt. Pan Sivánek ihned ochotně reagoval na zavolání a domluvili si prohlídku domu. Přijel v pěkném černém luxusním voze s řidičem a byl ochota sama. Řidič se paní Dvořákové moc nelíbil, zdál se jí divný. Měl umaštěný mroží knír, tlusté břicho, vypadal jako bezdomovec, připaloval jednu cigaretu za druhou a házel jim okolo domu nedopalky. Stavitel Sivánek ale působil solidně. Na všechno říkal jen: „jistě, samozřejmě, není problém, však se, paní, na všem domluvíme.“ Opravu odhadl na půl milionu korun. Slíbil poslat návrh smlouvy a rozpočet. Nízkou cenu si podmínil platbou dopředu, prý tím získá slevu na materiál. Paní Dvořáková byla nadšená, že se oprava přesně vejde do naspořené částky. Měla totiž strach, že si budou muset půjčovat. Podepsala proto smlouvu, která byla na jednu stránku papíru formátu A4, a odeslala panu Sivánkovi na účet zálohu v hodnotě ceny díla. Za pár dní začala stavba. Kolem domu bylo postaveno lešení, byl navezen nějaký materiál a začaly se dít věci. Se zedníky se nešlo domluvit, protože hovořili všemi možnými jazyky, jen ne česky. Všude okolo domu byl hrozný nepořádek. Byla vybourávána některá okna, aniž by to bylo časově odsouhlaseno s uživateli bytu, a tak dále. Paní Dvořáková se snažila telefonicky urgovat nedostatky u pana Sivánka, ten jí však přestal brát telefon. Najednou zedníci zmizeli a stavba zůstala stát. Po pár dnech přijeli k domu zástupci firmy, co půjčuje lešení, a dožadovali se po paní Dvořákové úhrady nájemného za lešení. Paní Dvořáková samozřejmě odmítala cokoliv hradit, protože vše již zaplatila panu Sivánkovi. Firma si tedy lešení odvezla. Paní Dvořáková zkoušela panu Sivánkovi bezúspěšně volat, zkoušela mu psát, zkoušela ho i navštívit, ale vše bylo marné. Pak se od jeho sousedů dozvěděla, že odjel do zahraničí. Nejhorší však pro paní Dvořákovou bylo, že ji ostatní spoluvlastníci domu začali obviňovat, že jim zpronevěřila peníze a bez jejich souhlasu uzavřela smlouvu s pochybným stavitelem. Pan Růžička se samozřejmě tvářil, jako by se ho tento problém vůbec netýkal. Manželé Dvořákovi nakonec v zoufalství převedli svůj byt na děti, které se svého daly do společného fondu chybějícího půl milionu korun, a dům musel být opravován znovu.
21
Jaká poučení z tohoto příběhu vyplývají? Podílové spoluvlastnictví v případě bytového domu s více byty není ideální forma vlastnictví. Komplikují se tím rozhodovací procesy ve věci správy domu a vlastnické právo k bytu se složitě převádí, neboť se vlastně nepřevádí vlastnické právo ke konkrétnímu bytu, ale pouze spoluvlastnický podíl na celé budově. Pokud již někdo má bytový dům v této formě spoluvlastnictví, je vhodné, aby si spoluvlastníci písemně vymezili užívací práva k bytům a vzájemná práva a povinnosti. Pokud pak spoluvlastníci shromažďují prostředky na opravu na jednom bankovním účtu, mělo by mít k účtu přístup více osob a mělo by být jasně doložitelné, že se jedná o společné prostředky. V případě úmrtí spoluvlastníka pověřeného vedením účtu se totiž snadno může stát, že se ostatní spoluvlastníci ke společným prostředkům po dobu projednávání dědického řízení nedostanou a prostředky pak připadnou některému dědici. Pokud jste od ostatních spoluvlastníků pověřeni jednat ve věci správy domu, nechte si písemně potvrdit, že souhlasí se zásadními rozhodnutími. Smlouvu s panem Sivákem navíc neměla podepisovat paní Dvořáková sama, ale měli ji podepisovat všichni spoluvlastníci. Pokud si budete objednávat zásadnější opravy domu, konejte tak s rozmyslem. Stará pravda říká: „Laciné, dvakrát zaplacené.“ Nerozhodujte se jen podle ceny, ale chtějte znát i reference na stavební firmu. Zjistěte si, kde již stavěla. Nešetřete časem a raději se jeďte zeptat na realizované stavby, jak byli klienti s prací stavební firmy spokojeni. I v tomto případě platí stejné doporučení, jako bylo uvedeno u paní Ticháčkové na začátku této knihy. Když uzavíráte smlouvu s významnější hodnotou, raději si ji nechte zkontrolovat od profesionálního právníka. Smlouva o dílo by měla obsahovat přesný popis díla, nejlépe v podobě odkazu na konkrétní projekt a konkrétní položkový rozpočet, termíny započetí a dokončení díla, sankce za nedodržení termínu, platební podmínky, záruky a postup při reklamacích. Oprava fasády a výměna oken se rozhodně nedá právně kvalitně upravit na jednu stranu papíru formátu A4. Ve stavebnictví platí více než kde jinde pravidlo, že pravdu má ten, kdo drží měšec. Pokud pošlete firmě peníze dopředu, ztrácíte nejúčinnější nástroj motivace, jak ji donutit k provedení díla v požadovaném čase a kvalitě. Je možné dát malou zálohu na nákup materiálu, např. 10% z celkové ceny díla, a pak platit postupně po provedených etapách. Závěrečných 10% z ceny díla si ponechte jako zádržné a vyplaťte je například až po půl roce bezvadného fungování opravené budovy. V případě finančně náročnějších staveb je také dobré objednat si stavebního odborníka na technický dozor, který bude ve vašem zastoupení kontrolovat kvalitu prováděného díla. V právní praxi bohužel často narážíme na špatnou správu bytových domů. Většinou se ani nejedná o zlý úmysl pověřeného spoluvlastníka, představenstva bytového družstva či výboru společenství vlastníků bytových jednotek. Tato činnost nebývá nijak honorovaná a málokomu se 22
tuto funkci chce vykonávat. Lidé působící v těchto orgánech mají různé vzdělání a zkušenosti, málokdy se však sejde kombinace právníků, ekonomů či stavařů. Tuto funkci navíc lidé vykonávají na úkor volného času. Proto občas dochází k výběru dodavatelů či uzavírání smluv, které všechny uživatele bytů poškodí. Je třeba si uvědomit, že otázka zajištění bydlení patří k základním lidským prioritám, a podle toho k tomu přistupovat. U smluv týkající se bydlení není prostor pro lidovou tvořivost a amatérismus. Je lepší si pečlivě vybrat odborníka, kterého pověříte, aby se o potřeby domu staral s odbornou péčí.
(příručka Senioři, nedejte se!, autor: Zdeněk Dufek)
Slova slavných: „Nejvíce se raduje z bohatství ten, kdo po něm nejméně touží.“ „Láska je jediné bohatství, které se nedá ukrást.“ Seneca
23
Slovo na závěr
Tak jsme se dočkali – jaro je tady, zatím alespoň podle kalendáře. Těšíme se na příchod tepla, sluníčka, probouzení přírody. A než jaro vypukne v plné síle, snad Vám čekání zpříjemní nové číslo občasníku SOS, společně s našimi akcemi. Budeme se na Vás na akcích Střediska sociálních služeb těšit.
Nové číslo SOS vyjde v červnu 2013.
24
