No title

Projekt Podpora přírodovědného a technického vzdělávání na středních školách v Jihomoravském kraji CZ 1.07/1.1.00/44.0006

Výukové materiály projektu

Obsah: 1

TÉMA: FAUNA A FLORA ÚDOLÍ DYJE .............................................................................. 4 Návaznost na předmět ZŠ:

2

Přírodopis

TÉMA: EKOLOGICKÁ VALENCE ..................................................................................... 13 Návaznost na předmět ZŠ:

3

Přírodopis

TÉMA: PŮDA .............................................................................................................. 20 Návaznost na předmět ZŠ:

4

Přírodopis

TÉMA: SUROVINY V PEKAŘSTVÍ .................................................................................. 25 Návaznost na předmět ZŠ:

5

Chemie, Svět práce

TÉMA: VODA V PŘÍRODĚ ............................................................................................. 32 Návaznost na předmět ZŠ:

6

Přírodopis, Chemie

TÉMA: CUKRY V ZAHRADĚ .......................................................................................... 38 Návaznost na předmět ZŠ:

7

Přírodopis

TÉMA: ODPADY A ČLOVĚK .......................................................................................... 40 Návaznost na předmět ZŠ: zdraví, Přírodopis

8

Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět: Výchova k občanství, Výchova ke

TÉMA: RYCHLOST CHEMICKÉ REAKCE ......................................................................... 47 Návaznost na předmět ZŠ:

9

Chemie

TÉMA: ZALAMINOVANÁ KRÁSA PŘÍRODY.................................................................... 58 Návaznost na předmět ZŠ:

10

TÉMA: POZNÁVEJ PŘÍRODU A OCHRAŇUJ JI ............................................................... 75

Návaznost na předmět ZŠ: 11

Přírodopis, Člověk a jeho svět

TÉMA: POKOŽKA ROSTLIN .......................................................................................... 94


Přírodopis , Člověk a jeho svět

TÉMA: PODZIMNÍ DEKORACE .................................................................................... 90


Biologie

TÉMA: MYSLIVEC NENÍ JEN LOVEC ............................................................................... 80


Přírodopis

Přírodopis

TÉMA: POZNÁVÁME NAŠE ROSTLINY......................................................................... 97

Návaznost na předmět ZŠ: Přírodopis, Člověk a jeho svět 15

TÉMA: ROZMNOŽOVÁNÍ ROSTLIN ............................................................................105

Návaznost na předmět ZŠ:

Přírodopis

2

16

TÉMA: VYZDOBÍME SI BYT ROSTLINAMI .....................................................................109


TÉMA: ANATOMIE KAPRA...........................................................................................113


Fyzika, Pracovní činnosti

TÉMA: TECHNICKÉ KRESLENÍ .......................................................................................189

Návaznost na předmět ZŠ: Geometrie 26


TÉMA: JEDNODUCHÉ OPRAVÁRENSKÉ ČINNOSTI – OPRAVY........................................186


Fyzika, chemie, praktické vyučování

TÉMA: JEDNODUCHÉ OPRAVÁRENSKÉ ČINNOSTI – KOVÁNÍ ........................................178


Fyzika

TÉMA: SVAŘOVÁNÍ KOVŮ...........................................................................................160



TÉMA: JEDNODUCHÉ OPRAVÁRENSKÉ ČINNOSTI – DIAGNOSTIKA ................................153


Fyzika, praktické vyučování

TÉMA: PRÁCE S PLECHY ..............................................................................................145


Přírodopis

TÉMA: NÝTOVÁNÍ A ŘEZÁNÍ ZÁVITŮ ...........................................................................132


Přírodopis

TÉMA: ZÁKLADY PITEVNÍ PRÁCE .................................................................................126



Pracovní vyučování, Fyzika, Člověk a svět práce, Matematika,

TÉMA: JÁ VĚC, ČÍM TI BUDU UŽITEČNÁ .......................................................................196


Pracovní vyučování, Fyzika, Člověk a svět práce

PREZENTACE CUKRY V ZAHRADĚ ....................................................................................................................202 KAPROVITÉ RYBY.......................................................................................................................208 MYSLIVOST ...............................................................................................................................221 ODPADY A ČLOVĚK ....................................................................................................................231 POKOŽKA ROSTLIN ....................................................................................................................242 POZNÁVÁME NAŠE ROSTLINY ....................................................................................................246 ROZMNOŽOVÁNÍ ROSTLIN.........................................................................................................249

3

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Znojmo, Dvořákova 19

Výukový materiál KA č. 2 Zvýšení kvality žáků oboru přírodovědné lyceum

1

TÉMA:

FAUNA A FLORA ÚDOLÍ DYJE


Přírodopis

Cíl práce:

Poznávání rostlin a živočichů

Metody práce:

Výklad, vlastní poznávání rostlin

Pracoviště:

Příroda jako odborná učebna

Časový rozsah:

3 hodiny

Pomůcky a materiál:

atlas rostlin, fotoaparát, psací potřeby, zápisník

Pracovní postup:

výklad, vlastní poznávání a fotodokumentace

Bezpečnost práce:

vhodná obuv a oblečení, poučení o nebezpečí pádu, neházet kameny

STRUKTURA TÉMATU 1. Výklad Rostliny Nižší rostliny (nekvetoucí) Představitelé – řasy, lišejníky, játrovky, mechy, kapraďorosty, přesličky – nejčastěji se množí výtrusy neboli sporami. Nahosemenné – chybí pestík a květní obaly. Nejčastějšími představiteli jsou stálezelené jehličnany, bývají jednodomé, na jedné rostlině je samčí i samičí květenství. Vyšší rostliny (kvetoucí) Označují se jako krytosemenné, tvoří druhově nejbohatší skupinu, vývojově jsou nejdokonalejší. Tvoří květy, semena jsou kryta v plodech. Zahrnují byliny i dřeviny. Rozdělení krytosemenných rostlin Jednoděložné: vzcházejí jednou dělohou, cévní svazky rozptýlené, kořeny svazčité, listy přisedlé, žilnatina souběžná Dvouděložné: vzcházejí dvě dělohy, cévní svazky uspořádány v kruhu, převažuje hlavní 4

kořen, listy řapíkaté, žilnatina dlanitá nebo zpeřená (větví se) Cykly rostlin: letničky, dvouletky, trvalky Přenos semen: vzduchem, vodou, organismy včetně člověka Nejčastější vývojové fáze rostlin: klíčení, vzcházení, prodlužovací růst, kvetení, zrání semen Závěr: Všechny rostliny mají chlorofyl, z hlediska výživy jsou autotrofní organismy.

Živočichové Bezobratlí: hmyz, plži, mlži Obratlovci: ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci Podmínky života Závěr: Vztahy mezi rostlinami a živočichy – potravní řetězce. Všichni živočichové jsou heterotrofní organismy.

2. Praktické pozorování U rostlin je pozorování jednodušší, protože se nepohybují. U živočichů je pozorování složitější, protože se mnohdy ukrývají nebo migrují.

Praktické ukázky jsou součástí příloh: č. 1 Rostliny č. 2 Živočichové V přílohách jsou použity vlastní fotografie.

5

Příloha č. 1 Rostliny

Zlatice převislá

Magnolie Soulangeana

Trnovník akát

Dub zimní 6

Kuklík městský

Divizna malokvětá

Tařice skalní, Levandule lékařská 7

Koniklec německý

Zběhovec ženevský

Orsej jarní

Papratka samičí

Plicník lékařský

Sasanka hajní, Dymnivka dutá

8

Buk lesní

Violka Rivinova

Jaterník podléška

Podbílek šupinatý

9

Příloha č. 2 Živočichové

Ještěrka zelená

Slepýš křehký

Modrásek obecný

Ruměnice pospolná

Skokan zelený

Babočka admirál

10

Jírovec maďal – květenství + zlatohlávek zlatý

Užovka stromová

11

Drozd zpěvný

Kachna divoká

12



2

TÉMA:

EKOLOGICKÁ VALENCE


Přírodopis

Cíl práce:

Poznávání schopností organizmu snášet určitý faktor prostředí

Metody práce:

Výklad, rozhovor, praktické cvičení v přírodě

Pracoviště:

Učebna, příroda

Časový rozsah:

1 hodina v učebně, 2 hodiny v přírodě


psací potřeby, zápisník, atlas rostlin, fotoaparát

Pracovní postup:

uveden v struktuře tématu

Bezpečnost práce:

použití vhodného oblečení a obuvi,

poučení o chování v terénu – nebezpečí pádu, neházení kamení do údolí

STRUKTURA TÉMATU 1. Přednáška a) Charakteristika valence – schopnost organizmu snášet určitý faktor prostředí b) Abiotické faktory (neživé) – teplo, světlo, voda, vzduch, živiny a pH c) Organizmy s úzkou valencí – tařice skalní, netřesk, vřes, divizna, ryby, žáby, hadi s širokou valencí – pes, velbloud, buk, člověk e) Stres pro organizmy – v případě, že se organizmus dostane do hodnot, kdy je vystaven mimořádným podmínkám f) Limitující faktory – rozhodují o přežití a množení organizmů na stanovišti (pokles nebo nárůst kvantity faktoru g) Optimum faktorů – intenzita faktoru vhodná pro optimální vývoj organizmu h) Sukcese v přírodě – přizpůsobení organizmu podmínkám, migrace nebo náhrada jiným organizmem

13

2. Biologická vycházka – praktická ukázka ekologické valence v přírodě Živočichové ve vodě, ve vzduchu, na zemi – viz fotografická příloha č. 1 (vlastní fotografie)

Rostliny - viz fotografická příloha č. 2 (vlastní fotografie) stínomilné x slunomilné chladnomilné x teplomilné (zmrzání, jarovizace) suché x vlhké stanoviště: rozdělení rostlin dle nároku na vodu:    

hydrofyty – rostliny žijící ve vodě (lekníny) hygrofyty – rostliny vlhkomilné a mokřadní (rákosy, blatouchy) mezofyty – rostliny se středními nároky na teplotu a srážky (většina rostlin) xerofyty – rostliny na suchých a teplých stanovištích, mají nízký výpar (kaktusy, sukulenty)

14

Fotografická příloha č. 1 Živočichové

Ještěrka obecná

Mravenec lesní 15

Okáč pýrový

Hlemýžď zahradní

16

Chrobák lesní

Mlok skvrnitý

17

Fotografická příloha č. 2 Rostliny

Rozchodník prudký

Ploník obecný

18

Lišejník zeměpisný

Netýkavka malokvětá

19



3

TÉMA:

PŮDA


Přírodopis

Cíl práce:

Zjišťování vlastností půdy

Metody práce:

Výklad, odběry vzorků a jejich rozbor

Pracoviště:

Laboratoř, pozemky školy

Časový rozsah:

3 hodiny


Rýč, sondovací tyč, síta, kyselin chlorovodíková, kádinka, třecí miska a tlouk, destilovaná voda, indikátorový papírek, váhy, misky, různé půdní vzorky, filtrační papír, skleněný nálevka, zkumavka

Pracovní postup:

Výklad, půdní sonda, půdní odběr, ukázky půdního profilu, určování vlastností půdy (podíl jemnozemě a skeletu), stanovování uhličitanů a pH půdy

Bezpečnost práce:

bezpečnost práce s nářadím a sondovací tyčí, nepotřísnit se kyselinou

STRUKTURA TÉMATU 1. Výklad o půdě Vznik půdy: zvětráváním hornin a půdotvorným procesem Činitelé ovlivňující vznik půdy: a) abiotičtí: klimatické podmínky (teplota a její střídání, srážky a obsah vody v půdě) složení půdního vzduchu b) biotičtí: půdní mikroorganismy, vegetační pokryv, vyšší živočichové a antropogenní vlivy člověka Kvalita půdy je ovlivňována množstvím humusu. Jedná se o různé zbytky odumřelých rostlin a živočichů v různém stupni rozkladu a syntézy. Jeho množství můžeme ovlivňovat zapravováním posklizňových zbytků, zeleným hnojením a statkovými hnojivy. 20

Půda je disperzním systémem; složení pevné, kapalné a plynné fáze; půdní voda a vzduch; Rozdíl mezi půdním druhem a typem.

2. Půdní sonda – práce žáků v terénu Žáci vykopou otevřenou jámu – sondu k přímému posouzení půdního profilu. Můžeme pozorovat různé půdní horizonty, podle toho, jak se půda vyvíjela. Jsou odlišně zbarveny. Podle jejich mocnosti můžeme usuzovat různé půdní vlastnosti. V praxi se provádí do hloubky 1,2 m.

3. Odběr půdního vzorku sondovací tyčí – práce žáků v terénu Provádíme v orné půdě, loukách, vinicích nebo sadech. Hloubka je závislá na délce vyměnitelného hrotu. Odběr vyzkouší všichni žáci. Smícháním jednotlivých odběrových vzorků se získává průměrný vzorek, který slouží ke zjišťování půdních vlastností a chemickým rozborům půdy.

21

Práce žáků v terénu

Sondovací tyč pro odběry půdních vzorků

22

4. Ukázky půdního profilu Provede vyučující a zaměří se především na nejčastější půdní typy vyskytující se v nížinách: černozem, hnědozem, hnědá půda.

Černozem

Hnědozem

Hnědá půda

5. Určování vlastností různých půdních vzorků – práce žáků v laboratoři Žáci zhodnotí barvu, určí půdní druh hmatem. Odváží si 250 g půdního vzorku, pomocí síta o velikosti ok 2 mm provedou přesátí. V procentech vyčíslí podíl jemnozemě a půdního skeletu. Určí půdní druh – lehká, střední nebo těžká půda.

6. Orientační stanovování uhličitanů v půdě – práce žáků v laboratoři Žáci odeberou lžičku jemnozemě, přelijí 10% kyselinou chlorovodíkovou a podle délky šumění v sekundách stanovují množství uhličitanů v půdě. Hodnocení kvalitativní zkoušky

23

- šumění sotva znatelné, krátce trvající, nebo žádné

- obsah uhličitanů do 0,3 %,

- šumění silnější, krátce trvající

- obsah uhličitanů od 0,3 do 2,0 %,

- šumění silné, déle trvající

- obsah uhličitanů nad 2,0 %.

7. Chemická reakce půdy – práce žáků v laboratoři Žáci odváží 20 g jemnozemě vlastního vzorku půdy, přelijí 50 ml destilované vody. Po deseti minutách třepání v kádince vzorek zfiltrují a pH-papírky měří orientační pH půdy. Výsledky vyhodnotí.

8. Zdroje Literatura: Pěstování rostlin I., vydavatelství Credit, Praha 1999, ISBN 80-902295-7-3 Cvičení z nauky o prostředí rostlin, Krištín a kolektiv, SZN 1988

24



4

TÉMA:

SUROVINY V PEKAŘSTVÍ


Chemie, Svět práce

Cíl práce:

Poznávání obilek a jejich vlastností, zjišťování kvality mouky

Metody práce:

Výklad učitele, samostatná práce žáků – pozorování a nákres, smyslové posuzování, laboratorní práce

Pracoviště:

laboratoř chemie

Časový rozsah:

3 hodiny


vzorky obilek a mlynářských výrobků, laboratorní váhy, roztok kuchyňské soli, kádinky, umyvadla, misky na vzorky

Pracovní postup:

1. výklad 2. práce žáků – nákres složení obilky, popis různých druhů obilek 3. práce žáků – poznávání jednotlivých druhů výrobků mlynářského průmyslu, smyslové posouzení 4. práce žáků – stanovování mokrého lepku a hodnocení kvality mouky podle obsahu lepku

Organizace práce:

žáci pracují ve dvojicích

Bezpečnost práce:

bezpečné chování v laboratoři chemie

STRUKTURA TÉMATU 1. Výklad učitele Původ obilovin: Vznik obilnin – trávy Důvody pěstování obilnin – velká trvanlivost, dlouhodobé uchovávání Popis různých druhů obilek podle tvaru, barvy, velikosti a pluchatosti Anatomická stavba obilek:

25

endosperm - 85 % hmotnosti obilky, obsahuje škroby a bílkoviny klíček – důležitý pro nový život rostliny, jeho obsah v různých obilkách je odlišný obaly – zaujímají asi 10 % hmotnosti zrna, po rozemletí zrna se označují jako otruby Chemické složení zrna: voda – v suchém zrnu do 14 % cukry – jsou nejdůležitější skupinou zásobních látek škroby – jsou nejdůležitější složkou, ovlivňují jakost chleba i pečiva (barva kůrky a střída) bílkoviny – nejdůležitější je lepek, nerozpouští se ve vodě, ovlivňuje kvalitu výrobku (tažnost, pružnost a bobtnání) tuky, minerály, enzymy, barviva a vitamíny – obsaženy ve velmi malém množství

Zdroj: Zpracování zemědělských produktů, VŠZ Brno 1993, Prof. Ing. Ivo Ingr, DrSc. a kol., ISBN 80-7157-058-3 Složení obilky

Zdroj: www:vlastovicka.cz/cz/pekarina/detail/od-obilky-k-mouce-aneb-jak-vznika-mouka…

26

2. Pracovní list pro žáky č. 1 – Nákres složení obilky a popis různých druhů obilek podle tvaru, barvy, velikosti a pluchatosti Nákres složení obilky:

Popište základní druhy a nákres obilek: druh

tvar

barva

velikost

pšenice

žito

ječmen

oves

kukuřice

pohanka

27

pluchatost

3. Pracovní list č. 2 - Poznávání jednotlivých druhů výrobků mlynářského průmyslu, smyslové posouzení Mouky a odpadní produkty Pšeničná mouka hladká

zrnitost

vůně

barva

Pšeničná mouka polohrubá

Pšeničná hrubá krupice

Pšeničné klíčky

Pšeničné otruby

Žitná mouka tmavá chlebová

Bezlepková mouka

Celozrnná mouka žitná

Kukuřičná mouka polohrubá

28

poznámka

4. Postup stanovování obsahu lepku u různých druhů mouk a hodnocení kvality mouky podle jeho obsahu Postup práce: 1) Odvážíme 10 g mouky předloženého vzorku. 2) Smícháme s 5 ml roztoku 2 % kuchyňské soli. 3) Uhněteme kuličku a necháme asi 30 minut odležet pod kádinkou, aby neoschla. 4) Propíráme kuličku v tenkém proudu vody (asi 10 minut), až odtéká voda nezkalená škrobem. (lze použít důkaz škrobu roztokem jodu) 5) Lepek necháme mírně osušit a zvážíme ho. 6) Jeho množství z 10 gramů mouky vyjádříme v procentech. 7) Zhodnotíme obsah lepku v mouce podle přiložené tabulky.

Vzorek mouky: …………………………………………………………………………………………………………………………….

Zjištění množství mokrého lepku ve vzorku mouky: v gramech ………………………………………………………………… v procentech…………………………………………………………….

Tabulka pro hodnocení: Obsah lepku v procentech

Kvalita mouky

Nad 40%

Výborná

35% - 40%

Velmi dobrá

30% - 35%

Dobrá

20% - 30%

Střední

Nižší než 20%

Špatná

Celkové hodnocení předloženého vzorku mouky: ……………………………………………………………………………….

29

FOTODOKUMENTACE

Smyslové posuzování různých druhů mouk, foto autor

Hnětení kuličky těsta při stanovení mokrého lepku, foto autor

30

Vymývání škrobu z kuličky při stanovení mokrého lepku, foto autor

31



5

TÉMA:

VODA V PŘÍRODĚ


Přírodopis, Chemie

Cíl práce:

prohloubení znalostí o vodě

Metody práce:

výklad s řízeným rozhovorem, samostatná práce, písemný test

Pracoviště:

učebna

Časový rozsah:

hodina výklad, 2 hodiny samostatná práce a test


psací potřeby, kreslící potřeby, papír A 3, zkumavky se vzorky znečištění

Pracovní postup:

Bezpečnost práce:

neochutnávat vzorky znečištění, hodnotit pouze vizuálně a čichově

STRUKTURA TÉMATU 1. Přednáška na téma Voda v přírodě – vyučující Charakteristika vody Je nejdůležitější a nejrozšířenější sloučeninou na Zemi, je nepostradatelná pro život, je složkou životního prostředí a součástí všech živých organismů. Označujeme ji jako hydrosféru. Rozšíření Zaujímá asi 75% povrchu planety: slaná voda tvoří 97% (oceány, moře) a sladká voda 3% (ledovce 2%; řeky, jezera, přírodní a umělé nádrže 1%). Voda se nachází ve všech skupenstvích – plynné, kapalné a pevné. Bod tání je 0⁰ C, bod varu je 100⁰ C. Podle obsahu nečistot dělíme vodu: pitná (získáváme v úpravně vod), užitková a odpadní (upravujeme v čistírně odpadních vod).

32

Druhy vod Dělíme podle obsahu minerálních látek: slaná, sladká, minerální a destilovaná. Tvrdost vody je způsobena rozpuštěnými solemi vápníku, hořčíku, sírany, dusičnany a dalšími. Dusičnany v pitné vodě působí negativně na lidský organismus (norma uvádí 15mg/l pro kojence a 50mg/l pro ostatní osoby). Druhy znečištění vod: Dělíme na mechanické, chemické a biologické. Voda v ovzduší Je označována jako atmosférická, je součástí koloběhu vody v přírodě (malý a velký koloběh). Vyskytuje se zde ve formě vodních par. Vodní páry se do vzduchu dostávají vypařováním vodní hladiny, z půdy, z rostlin z těl živočichů. Vodní páry obsažené ve vzduchu jsou podmínkou pro vznik oblačnosti a srážek. Kondenzace vodních par Klesne-li teplota vzduchu pod rosný bod a jsou-li přítomny pevné částečky (prach) dochází ke kondenzaci (vysrážení) vodních par. Oblak je zkondenzovaná vodní pára obsažená v atmosféře. Vysrážení vodních kapiček - na zemi (předměty) – rosa, šedý mráz. Nízké vrstvy ovzduší – mlha, vyšší vrstvy ovzduší – oblaka. Druhy srážek - déšť, sníh, kroupy Vznikají v oblacích, ze kterých vypadávají, jestliže vodní kapky nebo krystalky ledu dosáhly patřičné hmotnosti (déšť – kapky 0,5 – 7 mm, sníh – krystalky ledu ve formě vloček, kroupy – led Ø 5 – 50 mm i větší). Měření srážek Dešťové se měří přímo – mm (1 mm = 1 l/m2 = 10 m3 vody/ha) Sníh – nechá se roztát a měří se jako déšť. Srážkoměr (ombrometr) měří kapalné i pevné srážky (měří se v 7 00) Ombrograf - zapisuje množství srážek (ne za mrazu) Sněhová lať

V půdě Volná se nachází v půdních pórech, je rostlinami využitelná. Jsou póry menší než 0,2 mm, nazývají se kapilární, voda jimi vzlíná na povrch a vypařuje se do ovzduší. Tento děj nazýváme evaporace. Nekapilární póry jsou větší než 0,2 mm, voda se jimi vsakuje do půdy, označujeme ji jako gravitační

33

vodu. Tvoří prameny a podzemní jezera. Vázaná voda je rostlinami nevyužitelná a je vázaná v minerálech a horninách. Voda v rostlinách a živých organismech Zelené části rostlin mají v těle 80% i více vody. Část vody je využívaná pro růst a vývoj rostliny a část vody se vypařuje listy do ovzduší – tento děj nazýváme transpirace. V tělech živočichů obsah vody kolísá podle jejich přírodních podmínek – 60 až 75%. Část vody je z těla vylučována potem a odpadními látkami.

34

2. Nákres koloběhu vody v přírodě – práce žáků Žáci nakreslí malý a velký koloběh vody v přírodě.

3. Ukázka znečištění vody a určování znečištění – práce žáků Každá skupina žáků dostane sadu zkumavek s různými druhy znečištění. Určují způsob znečištění – mechanické, chemické a biologické.

35

4. Test – práce žáků 1. Dochází při koloběhu vody v přírodě ke změnám jejího skupenství? a) ano

b) ne

2. Nejvíce srážek dopadá na Zemi v případě, že bude tlak: a) nízký

b) střední

c) vysoký

3. Které faktory nám ovlivní množství srážek: a) vzdálenost od moře

ano

ne

b) nadmořská výška

ano

ne

c) zalesněná krajina

ano

ne

d) poloha vzhledem k pohoří

ano

ne

e) velké vodní plochy

ano

ne

4. V jaké oblasti v České republice bývá za rok nejvíce srážek? a) Znojemsko

c) Krkonoše

b) Břeclavsko

d) Brněnsko

5. Slané vody je na planetě Zemi asi: a) 73 %

b) 85 %

c) 97 %

6. Sladké vody je na planetě Zemi asi: a) 3 %

b) 15 %

c) 27 %

7. Jak se vodní pára dostává do ovzduší? a) dýcháním živočichů

c) výparem z vody

b) výparem z půdy

d) výparem z rostlin

8. Pojem „evaporace“ představuje: a) výpar vody z rostliny

c) výpar vody z půdy

b) výpar vody z těl živočichů 9. Pojem „transpirace“ představuje: a) výpar vody z rostliny

c) výpar vody z půdy

b) výpar vody z těl živočichů 10. Voda je pro živočichy nenahraditelná. Kolik vody obsahuje lidské tělo? 36

a) 30 % - 40 %

b) 60 % - 70 %

c) 80 % - 90 %

11. Všechny rostliny potřebují vodu. Kolik vody obsahuje hlávkový salát? a) 90 %

b) 80 %

c) 70 %

12. Která rostlina má na vodu nejvyšší nároky? a) kaktus

b) pšenice

c) kukuřice

d) blatouch

e) divizna

13. Má vliv obsah vodní páry v ovzduší na skladování brambor? a) ano

b) ne

14. Jak bude vypadat sůl ve slánce ve vlhkém prostředí? a) bude sypká

b) úplně se rozteče

c) nebude sypká

15. Na 1m2 půdy spadlo 10 litrů srážkové vody. Kolik m3 vody spadlo na 1 ha? a) 1

b) 10

c) 100

d) 1 000

5. Výsledky testu 1. a; 2.a; 3.a,b,c,d,e; 4.c; 5.c; 6.a; 7.a,b,c,d; 8.c; 9.a; 10.b; 11.a; 12.d; 13.a; 14.c; 15.c

6. Použitá literatura Pěstování rostlin I., vydavatelství Credit, Praha 1999, ISBN 80-902295-7-3

37



6

TÉMA:

CUKRY V ZAHRADĚ


Přírodopis

Cíl práce:

Stanovit obsah cukrů v různých částech rostlin

Metody práce:

Prezentace a rozhovor, praktické zjišťování obsahu cukru

Pracoviště:

učebna

Časový rozsah:

3 hodiny


psací potřeby, zápisník, vzorky rostlin, refraktometr, nůž, lisovací hlavice

Pracovní postup:

teoretická část – cukry v zahradě – prezentace praktická část – zjišťování obsahu cukru a porovnávání v různých zásobních orgánech

Bezpečnost práce:

poučení o zacházení s nožem

STRUKTURA TÉMATU 1. Prezentace Vznik cukrů

Ukládání cukru v rostlině

Charakteristika a význam pro člověka

Výroba škrobu z brambor

Rozdělení cukrů

Výroba cukru z cukrové řepy

Jednoduché cukry – monosacharidy

Umělá a přírodní sladidla

Složené cukry – disacharidy

Zdravotní rizika

Složité cukry – polysacharidy

Vlastní prezentace Cukry v zahradě viz. Prezentace

38

2. Praktické zjišťování obsahu cukru Skupinu žáků rozdělíme podle počtu refraktometrů. Z jednotlivých předložených vzorků uřízneme kousek a z něj získáme několik kapek šťávy buď pouze vymačkáním, nebo s použitím lisovací hlavice. Vzorky nakapeme na refraktometr a uzavřeme ho. Vlastní měření zjišťujeme na jeho stupnici pohledem do světelného zdroje. Po každém měření optický hranol opláchneme a osušíme. Změřené hodnoty zapíšeme do tabulky. Cukernatost u jednotlivých vzorků porovnáme.

Ruční refraktometry a lisovací hlavice s odběrnými pomůckami pro stanovování obsahu cukru

39


Výukový materiál KA č. 2 Zvýšení kvality žáků oboru Přírodovědné lyceum

7

TÉMA:

ODPADY A ČLOVĚK

Návaznost na předmět ZŠ: ke zdraví, Přírodopis

Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět: Výchova k občanství, Výchova

Cíl práce:

seznámení s problematikou odpadů a jejich třídění, možnosti jejich opětovného použití a vytvoření plakátu na téma „Třiďte odpad“.

Metody práce:

Powerpointová prezentace, samostatná skupinová práce žáků, řízená diskuze, vyhodnocení

Pracoviště:

učebna

Časový rozsah:

3 hodiny

Pomůcky a materiál: Základní psací potřeby: tužka, pastelky, fixy, nůžky, lepidlo, pravítko, event. kružítko 1. Část: PowerPointová prezentace „Odpady a člověk“ - viz. Prezentace 2. Část: „Třídění odpadů“ obrázky barevných kontejnerů či popelnic, které se používají na sběr odpadu v dané obci a obrázky různých odpadů, které patří do příslušných nádob. Ke každé nádobě maximálně 5 různých obrázků či fotografií použitých věci/odpadů. Soubor obrázků nádob na tříděný odpad doplnit štítkem s označením „sběrný dvůr“. Pro každou pracovní skupinu je potřeba stejný soubor těchto materiálů. Pro získání obrazového materiálu lze využít internetové stránky: www.tonda-obal.cz: http://www.ucitele.tonda-obal.cz/obrazky-a-fotky/. 3. Část: Tvorba plakátu na téma „Proč třídit odpad“ Pro každou skupinu výkres o velikosti požadovaného plakátu (doporučuje se formát A2), obrázky odpadů, použitých věcí, nádob na tříděný odpad, výstřižků z časopisů, novin a internetu v dostatečném množství, které jsou k dispozici na společném místě, odkud si je žáci mohou vzít. Není třeba, aby obrázky byly ve stejných sadách v počtu pracovních skupin. Pro získání obrazového materiálu lze využít internetové stránky: www.tonda-obal.cz: http://www.ucitele.tonda-obal.cz/obrazky-a-fotky/. 4. Část: Představení jednotlivých plakátů a vyhodnocení nejlepšího plakátu- tabulka pro hodnocení plakátu jednotlivými skupinami žáků.

40

Pracovní postup: 1. První část prezentace „Odpady a člověk“ – snímek č. 1 až 19 2. „Třídění odpadů“ -Samostatná skupinová práce žáků – cca 10 min. pracovní skupina žáků si na horní část lavice do řady vedle sebe položí obrázky sběrných nádob na odpad (minimálně: černý, žlutý, modrý, bílý a zelený, hnědý event. oranžový kontejner). Je vhodné doplnit červený na drobný elektrotechnický odpad a odpad na použité oblečení a štítek sběrný dvůr. Ze sady obrázků žáci vybírají obrázky jednotlivých příkladů odpadu a přiřadí je ke konkrétní sběrové nádobě nebo štítku sběrný dvůr do sloupce pod obrázek. 3. Společné vyhodnocení správnosti roztřídění odpadů. Žáci za pomoci vyučujícího zdůvodní, který odpad a proč patří do dané nádoby. 4. Druhá část prezentace „Odpady a člověk“ – snímek č. 20 až 44 5. Druhá samostatná práce žáků. Na snímku č. 45 použité prezentace je zadání pro tvorbu plakátu. 6. Na závěr druhé samostatné práce jednotlivé skupiny vysvětlí, co chtěly plakátem sdělit svým spolužákům. Ostatní skupiny vždy po představení ohodnotí plakát body v rozsahu 1 až 5 (nejlepší hodnocení je 5 bodů). Učitel do vyhodnocující tabulky zapíše jednotlivé počty bodů a po ukončení představení plakátů body pro jednotlivé skupiny sečte a vyhlásí vítěze. 7. Nakonec učitel vyhodnotí nejlepší plakát z jeho hlediska a svůj postoj žákům vysvětlí. 8. Celkové zhodnocení jednotlivých aktivit žáků. 9. Obrazová dokumentace ze skupinových aktivit žáků – Příloha č.1 Bezpečnost práce:

nevyžaduje žádné speciální opatření

41

Příloha č. 1 ODPADY A ČLOVĚK – Obr.č.1 Třídění odpadů

Obr.č.2 Třídění odpadů

42

Obr.č.3 Plakát a jeho autoři

Obr.č.4 Plakát a jeho autoři

43

Obr.č.5 Tvorba plakátu utoři

Obr.č.6 Plakát a jeho autorky

44

Obr.č.7 Tvorba plakátu

Obr.č.8 Tvorba plakátu

45

ZDROJE Obrázek č. 1 a č. 2 Třídění odpadů – autorka Obrázek č. 3 a č.4 Plakát a jeho autoři – autorka Obrázek č. 5, č.7 a č.8 Tvorba plakátu – autorka Obrázek č. 6 Plakát a jeho autorky – autorka

46



8

TÉMA:

RYCHLOST CHEMICKÉ REAKCE


Chemie

Cíl práce:

Ověřit chemickým pokusem závislost rychlosti chemické reakce na teplotě a na koncentraci reaktantů

Metody práce:

žákovský pokus

Pracoviště:

chemická laboratoř

Časový rozsah:

3 hodiny

Pomůcky a materiál: Chemikálie: 1. Roztok KMnO4 o koncentraci 0,04 mol/dm3: KMnO4 – 6,32 g KMnO4 rozpustit v odměrné baňce o objemu 1000 ml v destilované vodě, doplnit po rysku a promíchat. Roztok naplnit do 250 ml Erlenmayerovy baňky se zábrusovým hrdlem se sklopnou pipetou (špačkem) o objemu 10 ml. Spotřeba roztoku pro jednu skupinu: 60 ml. 2. Roztok (COOH)2 o koncentraci 0,5 mol/dm3: 63,0 g dihydrátu kyseliny šťavelové rozpustit v odměrné baňce o objemu 1000 ml v destilované vodě, doplnit po rysku a promíchat. Roztok naplnit do zásobní lahvičky o objemu 100 ml. Spotřeba roztoku pro jednu skupinu: 72 ml 3. Roztok 25 % (hmotn.) H2SO4 250 ml 96 % H2SO4 (ρ=1,83 g/ml) postupně za stálého chlazení ředit v 1420 ml destilované vody. Roztok naplnit do pístoventilového dávkovače (maximální dávkovací objem 5 až 20 ml). Spotřeba roztoku pro jednu skupinu: 150 ml. 4. destilovaná voda. Spotřeba pro 1 skupinu: 930 ml Laboratorní sklo pro každou skupinu: kádinky o objemu 1000 ml, 600 ml a 250 ml; odměrný válec o objemu 250 ml, plynový kahan, síťka a laboratorní třínožka nebo elektrický vařič, teploměr s rozsahem do 100 oC, skleněná tyčinka, hodinky se stopkami. Pracovní list – příloha č.1 Obrazová dokumentace – příloha č.2 47

Pracovní postup: 1. Proškolení bezpečnosti práce a chování v chemické laboratoři 2. Předat žákům pracovní list 3. Základní zopakování znalostí z chemické kinetiky – co je rychlost chemické reakce a základní faktory, které ji ovlivňují (teplota, koncentrace reaktantů a přítomnost katalyzátoru) – žáci si je zapíšou do pracovních listů. 4. Seznámit žáky s připravenými pomůckami, pojmenovat je a vysvětlit žákům používání pístoventilového dávkovače, dávkování roztoku sklopnou pipetou a odměřování roztoku v odměrném válci (upozornit na polohu menisku hladiny). Žáci si použité pomůcky a laboratorní sklo zaznamenají samostatně do svého pracovního listu. 5. Vysvětlit postup a pokus č. 1 provést po jednotlivých krocích společně. Žáci začnou stopovat čas reakce v okamžiku, jakmile začnou přilévat roztok manganistanu draselného ke kyselině šťavelové s kyselinou sírovou. (jeden žák dávkuje roztok manganistanu draselného, druhý obsluhuje hodiny se stopkami). Žákům je potřeba ukázat, jakého odbarvení reakční směs dosáhne, tudíž kdy zastaví čas na stopkách. Další pokusy žáci mohou za soustavné kontroly vyučujícího provádět samostatně. Roztok v pokusu č. 1 neohříváme, ale jeho teplotu musíme změřit a zapsat do pracovního listu. Roztoky reaktantů i pomocných činidel by měly být vytemperovány všechny na stejnou teplotu. To je důležité především u pokusů č. 4 až 6, aby se vyloučil vliv teploty na rychlost chemické reakce. U pokusů č. .4 až 6 se přidaným konkrétním množstvím destilované vody ředí reaktant kyselina šťavelová – její koncentrace po zředění jsou uvedeny na posledním řádku tabulky v pracovním listu. 6. Po ukončení praktické části žáci do závěru zformulují odpověď na zadaný úkol do pracovního listu. Je důležité, aby se formulace týkaly rychlosti chemické reakce nikoliv délky času potřebného na reakci. Bezpečnost práce: 1. Základní pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v chemické laboratoři 2. Používat pracovní bavlněný plášť jako ochrannou pracovní pomůcku, při přípravě pracovních roztoků ochranné brýle či štít a gumové rukavice. 3. Práce s roztokem kyseliny šťavelové o koncentraci 0,5 mol/dm3, kyseliny sírové o koncentraci (hmotn.) 25 %, a manganistanu draselného o koncentraci 0,5 mol/dm3.

48

Příloha č. 1

RYCHLOST CHEMICKÉ REAKCE Rychlost chemické reakce nám zjednodušeně udává rychlost, s jakou ubývají reaktanty, nebo rychlost, s jakou přibývají produkty chemické reakce Faktory, které ovlivňují rychlost chemické reakce: 1. 2. 3. Úkol: Vyhodnoťte závislost rychlosti chemické reakce na teplotě a na koncentraci reaktantů Chemikálie: 1. Manganistan draselný KMnO4 2. Kyselina šťavelová (COOH)2 3. Kyselina sírová H2SO4 4. destilovaná voda H2O Pomůcky:

Postup: Závislost na teplotě reaktantů 1 2 3 600 600 600

Závislost na koncentraci reaktantů 4 5 6 250 250 250

Pokus č. Objem kádinky v ml CHEMIKÁLIE H2SO4 v ml 25 25 25 25 25 (COOH)2 v ml 12 12 12 12 12 H2O v ml 250 250 250 60 Teplota – uveďte vždy místnosti 40 60 místnosti místnosti konkrétní hodnotu ve oC Zapište do tabulky skutečnou teplotu reaktantů ve oC KMnO4 v ml 10 10 10 10 10 Čas začněte měřit okamžitě, jakmile přidáte KMnO4 Čas do odbarvení v s Koncentrace (COOH)2 v mol/dm3

0,5

Závěr:

49

0,083

25 12 120 místnosti

10

0,045

Příloha č. 2 OBRAZOVÁ DOKUMENTACE

Obr.č.1 Sklopná pipeta s odměřeným manganistanem draselným

Obr.č.2 Dávkování manganistanu draselného sklopnou pipetou 50

Obr.č.3 Dávkování kyseliny sírové pístoventilovým dávkovačem

Obr. č.4 Odměřování roztoku kyseliny šťavelové odměrným válcem

51

Obr.č.5 Odměřování destilované vody v odměrném válci

Obr. č.6 Doplnění odměřovaného objemu destilované vody střičkou

52

Obr.č.7 Měření teploty reakční směsi

Obr.č.8 Skupinová spolupráce žáků při odměřování roztoků 53

Obr.č.9 Zbarvení reakční směsi na počátku chemické reakce

Obr.č.10 Změna zbarvení reakční směsi v průběhu chemické reakce 54

Obr.č.11 Změna zbarvení reakční směsi v průběhu chemické reakce

Obr.č.12 Změna zbarvení reakční směsi v průběhu chemické reakce 55

Obr.č.13 Ukončení měření času v okamžiku odbarvení reakční směsi

56

Použité zdroje: Obr.č.1 Sklopná pipeta s odměřeným manganistanem draselným - autor Obr.č2 Dávkování manganistanu draselného sklopnou pipetou- autor Obr.č.3 Dávkování kyseliny sírové pístoventilovým dávkovačem - autor Obr. č.4 Odměřování roztoku kyseliny šťavelové odměrným válcem - autor Obr.č.5 Odměřování destilované vody v odměrném válci - autor Obr. č.6 Doplnění odměřovaného objemu destilované vody střičkou - - autor Obr.č.7 Měření teploty reakční směsi - autor Obr.č.8 Skupinová spolupráce žáků při odměřování roztoků - autor Obr.č.9 Zbarvení reakční směsi na počátku chemické reakce - autor Obr.č.10 Změna zbarvení reakční směsi v průběhu chemické reakce - autor Obr.č.11 Změna zbarvení reakční směsi v průběhu chemické reakce - autor Obr.č.12 Změna zbarvení reakční směsi v průběhu chemické reakce - autor Obr.č.13 Ukončení měření času v okamžiku odbarvení reakční směsi - autor

57



9

TÉMA:

ZALAMINOVANÁ KRÁSA PŘÍRODY


Přírodopis

Cíl práce:

Praktické využití preparovaných rostlin v moderním floristickém zpracování

Metody práce: 1) úvodní seznámení s možnostmi preparace rostlin, výklad s prezentací (použití ICT) 2) názorná ukázka techniky laminování rostlin vyučujícím 3) praktická činnost žáků – vytvoření vlastního výrobku technikou laminování Pracoviště:

učebna školy

Časový rozsah:

3 hod

Pomůcky a materiál: 1) laminátor (běžný kancelářský typ) 2) laminovaný materiál : - lisovaný rostlinný materiál (květy, listy) - doplňkový materiál (peříčka, kokosové, lurexové a kovové vlákno) 3) ostatní pomůcky:

- laminovací folie, kancelářský papír, fixy, nůžky, pinzeta, barevné lepidlo se třpytkami

Pracovní postup: 1) výklad o technikách preparace rostlin -

sušení přirozeným teplem sušení umělým teplem sušení chemickými činidly preparace glycerinem skeletování lisování barvení, zlacení

-

58

bělení laminování voskování kandování sublimační sušení (kryosikace) stabilizované rostliny

Sušení přirozeným teplem Je nejjednodušším způsobem uchování rostlin. Můžeme jej rozdělit na sušení zavěšené ve svazcích květy dolů, sušení volně položených rostlin a sušení ve váze. Sušení rostlin zavěšených ve svazcích je klasický způsob sušení rostlin. Rostliny zbavíme listů – buď úplně, nebo částečně, upravíme z nich přiměřeně velké svazky, aby kolem mohl proudit vzduch, stáhneme gumičkou a zavěsíme na šňůry nebo napjaté dráty do tmavého, suchého a dobře větratelného prostředí. Květiny s hodně krátkými stonky můžeme před sušením nadrátkovat. Vhodné je to i u květin, u kterých sbíráme pouze jednotlivé květy, například u slaměnky. Ve vodorovné poloze velmi dobře schnou traviny, houby i větvičky. Listy se při tom většinou svraští, ale zachovají si, na rozdíl od sušení ve váze či zavěšené, nejen svou barvu i tvar. Rostliny rozložíme na lepenku, noviny nebo na prkennou podlahu tak, aby kolem nich mohl dobře proudit vzduch. Ve váze můžeme sušit rostliny ve vzpřímené poloze dvěma způsoby. Vysoké traviny a květenství, například pampová tráva, orobinec, květenství cibule a česneku, merlík, paznehtník či blahovičník, sušíme bez vody, naopak květy hortenzií, akácií, ostrožek či šateru, lépe vysychají, když stojí ve váze s asi 50 mm vody. Trochu vody rostliny vsáknou, zbytek se vypaří (zhruba za 2 až 3 týdny) a celá rostlina postupně uschne. Výhodou sušení ve váze je, že rostliny si ponechají svůj přirozený tvar. Popínavé rostliny, například chmel nebo plamének s atraktivními plody, rychle usychají, jestliže je po uříznutí navineme na tyčku.

59

Sušení umělým teplem Tento způsob sušení je vhodný především k sušení ovoce, například křížaly jablek a švestek, plátků pomerančů a ostatních citrusových plodů, nebo zeleniny – mrkev, ředkev, celer, červená řepa a mnoho dalších. Ve velkovýrobě se používají specializované sušárny s řízenou teplotou a vlhkostí, v drobném nebo amatérském prostředí lze využít domácí sušičky ovoce a zeleniny. Sušení chemikáliemi Mezi tyto metody patří sušení v silikagelu, boraxu, práškovém kamenci nebo pracím prášku. Toto jsou vše hydroskopické látky, které poutají molekuly vody a tím rostlinu vysušují. Celé rostliny se zasypou a po 5 až 10 dnech je proces vysušování ukončen. Rostliny se vyjmou, štětečkem opatrně očistí a dále uchovávají v krabicích do dalšího použití. Můžeme též použít křemičitý písek, který zahříváme na slunci nebo v mikrovlnné troubě. Sušíme tak květy narcisů, macešek, rhododendronů nebo orchidejí. Jako vhodné květy pro sušení v chemikáliích se osvědčily fuchsie, pelargonie, kopretinky, gazánie a chryzantémy, dále také karafiát, gerbera nebo růže. U boraxu se lepších výsledků dosahuje, pokud se použije směs boraxu a kukuřičné mouky v poměru 1:1. Tato směs je nelepivá, lehká, dobře se odstraňuje ze sušených květů.

Preparace glycerínem Při tomto způsobu konzervace rostlin nemůžeme hovořit o sušení, neboť rostliny se nevysuší, voda je v jejich pletivech nahrazena glycerínem. Glycerol neboli glycerín je olejovitá čirá tekutina, která rostlinám uchovává pružnost. Rostliny se namáčí do roztoku glycerínu a vody v poměru 1:2 nebo 1:3. Voda musí být téměř vařící, aby došlo ke vzniku emulze. Pak se roztok zchladí, stonky silnějších rostlin se podélně naříznou, aby se zvětšila sací plocha, a ponoří se do nádoby s roztokem asi 100 až 150 mm hluboko. Umístí se na světlé, nikoliv slunečné, místo a nechá se 2 až 3 týdny vsakovat. Při tomto způsobu může dojít ke změně barvy, proto je možné současně s preparací glycerínem i barvit, přidáním barviva do roztoku. Podle některých autorů je pro zvýraznění barvy možné před samotnou preparací ponořit rostliny na 20 sekund do 5% roztoku kyseliny sírové, opláchnout a teprve poté ponořit do glycerínu. Abychom zamezili výskytu plísní, je vhodné rostliny ošetřit kyselinou octovou nebo fungicidem. Aby byly rostliny preparované tímto způsobem opět ohebné, můžeme je ponořit do koncentrovaného glycerínového roztoku nebo je tímto roztokem postříkat. Tento způsob je vhodný pro preparaci větviček jehličnanů, stálezelených dřevin a listnáčů s tuhými kožovitými listy, například buku, šácholanu, liliovníku, ale také skleníkových rostlin například fikus, kořenokvětka, břečťan nebo prodarovec.

60

Pěknou barvu si často uchovávají i pupeny a plody, například cesmíny. Vhodné jsou i kapradiny. Příliš se neosvědčují opadavé druhy dřevin, i když důvodem opadu jejich listů může být pozdní sběr výhonů.

Skeletování Je velice starý způsob, pochází z Číny a je založen na preparaci cévních svazků. Používá se u květů, listů nebo plodů. Používají se tuhé či kožovité listy nebo plody, které mají hustou a pevnou nervaturu – magnolie, fikusu, mochyně nebo břečťanu. Rostlinný materiál se vaří v roztoku vody, sody a hašeného vápna (1 litr vody, 100 g sody, 50 g hašeného vápna). Po oddělení měkkých částí pletiv, až zůstává pouhá síť nervatury, opatrně vyjmeme rostlinu z roztoku a získaný skelet můžeme dále barvit, bělit nebo laminovat. Doba varu kolísá od 20 min až po 90 min v závislosti na tuhosti listů.

Lisování Jedná se spíše o doplňkovou metodu ve vazačství. Z lisovaných květin lze sestavit zajímavé koláže nebo lepené obrazy.

61

Barvení, zlacení Některé rostliny, u kterých nám z jakéhokoliv důvodu nevyhovuje jejich přirozená barva po usušení, můžeme upravit barvením. Můžeme je v barvě buď namáčet, nebo použít barevný sprej. Při namáčení je možno použít anilínové, textilní nebo tónovací barvy. Také potravinářské barvy, barvy na vajíčka, mořidla na dřevo nebo jiné. Je vhodné před barvením většího množství rostlin nevyzkoušenou barvou předem odzkoušet výsledek na malém vzorku rostlin. Přímo k barvení rostlin je určená vodou ředitelná barva Flowerpaint. K barvení můžeme použít také barvy ve spreji. Stejným způsobem je možno před Vánocemi provést zlacení, stříbření nebo nástřik bronzovou barvou. Tímto způsobem, kromě květin nebo větviček můžeme upravit také šišky, ořechy či tropické plody. Bělení Bělení je odbarvování rostlin. Nejpřirozeněji probíhá v přírodě – bělení sluncem. V praxi tento proces urychlujeme pomocí chemických přípravků – chlornanu sodného – Sava, buď v čisté, nebo zředěné formě 1:1 (1 díl Sava:1 dílu vody), 1:2 nebo 2:1. Proces bělení trvá různě dlouhou dobu a má různou intenzitu podle druhů rostlin a jejich částí. K dokonalému vybělení (křídově bílého odstínu) při použití Sava také nedochází z důvodu slabé koncentrace chlornanu sodného – 4,7 %. Použít lze také 29 – 33 % roztok peroxidu vodíku (H2 O2). Další možností je chlorové vápno nebo chlorová voda – je to více pracný a zdlouhavý způsob. V praxi nepoužívaným způsobem je bělení silným solným roztokem, protože jeho výsledek je nepřesvědčivý.

Laminování Jedná se o novou metodu, kdy se dobře vysušené vylisované rostliny, květy, listy, skeletované listy, také peříčka, barevné a zlaté nitě, drátky a ostatní vhodné doplňky zatavují do tenké speciální laminovací fólie za pomoci laminovacího stroje. Lze použít pouze u plochého rostlinného materiálu. S materiálem přírodního charakteru je třeba dbát na jeho důkladné vysušení a vylisování. Pokud by materiál obsahoval zbytky vody, došlo by po zalaminování k jejímu uvolňování. Vznikaly by nežádoucí vzduchové bubliny, folie by se začala kroutit, materiál by mohl začít černat nebo by se mohly objevit plísně. Touto metodou lze zhotovit koláže, které jsou dekorativní v celku nebo jednotlivé díly rozstříhat a použít do aranžmá. Voskování

62

Je to metoda, kdy se celé rostliny zalévají voskem a poté vykrajují. Vosk je možno nanášet také štětcem na papír (pauzovací nebo pergamenový), na něj rozložit rostliny, položit druhou vrstvu papíru a zažehlit. Jinou metodou je takzvané jínění. Je to postřik roztaveným voskem jednotlivých rostlin nebo celého aranžmá. Roztavený vosk se natáhne do stříkačky a ještě horký se rozprašuje.

Kandování Tato metoda je z doby, kdy čerstvé květiny nebyly běžně dostupné během celého roku. Je to namáčení celých květů nebo plodů, například hroznů, do bílku s vodou a následné prosypávání cukrem. Tento postup se několikrát opakuje. Velmi hezky tak vypadají květy macešek, fialek, růží, heřmánku nebo lístky meduňky či máty. Takto konzervované květy vydrží několik měsíců, vypadají velmi dekorativně a hodí se především do romantických aranžmá v interiérech z doby rokoka, empíru, biedermeieru a novostylů z 2. poloviny 19. století. Kandování je hodně podobné metodě glazování. Oba tyto způsoby se také používají při úpravě jedlých květů, které mají další využití při dekoraci sladkých pokrmů, koktejlů, salátů, ledových kostek, ochucených másel a octů.

Sublimační sušení (kryosikace) Tento způsob je založen na vymražování vody z rostlin při velmi nízké teplotě (-25 °C), nízkém tlaku pod 620 pascalů, poté se teplota zvýší. Voda se v rostlinách přemění přímo v páru. Rostliny si zachovávají svoji barvu, tvar a dokonce i vůni. Tento způsob je velmi šetrný, bohužel také finančně náročný. Poprvé byl použit v padesátých letech 20. století při výrobě odlehčených potravin pro kosmonauty. Stabilizované rostliny Stabilizování květin i celých rostlin je technika známá v Kolumbii a Ekvadoru již déle než třicet let. Stabilizování znamená nasáknutí roztoku na bázi glycerínu a dalších látek do rostlin. Na rozdíl od pouze čisté preparace glycerínem, kdy se mění barva rostlin a tato metoda je vhodná pouze pro listy a zeleň vyjma květů, lze stabilizaci použít pro květy a ostatní rostliny v jejich nezměněné podobě. Takto ošetřené květy vydrží pět let, doplňková zeleň 10 let a jehličnaté a listnaté větvičky dokonce 15 let. Aranžmá z těchto rostlin působí velmi přirozeně, je možné je použít do místností s nedostatkem světla, zakouřených prostor a také samozřejmě do velkolepých historických aranžmá. Touto technikou upravené rostliny nebývají napadány hmyzem ani plísněmi, pouze je musíme chránit před kontaktem s vodou. V praxi to znamená nekombinovat je v aranžmá s živými rostlinami, kde je voda nezbytná. Ideální prostředí je pro ně teplota 5 až 30 °C a vlhkost vzduchu okolo 60 %.

63

Sušení umělým teplem (foto autor)

Sušení chemickými činidly (foto autor)

Sušení chemickými činidly (foto autor)

Výsledek sušení chemickými činidly (foto autor)

Rostliny preparované glycerinem (foto autor)

Preparace glycerinem (foto autor)

64

Rostliny preparované glycerinem (foto autor)

Skeletování (foto autor)

Skeletování (foto autor)

Výsledek preparace listů skeletováním (foto autor)

S

Bělení (foto autor)

Bělení (foto autor)

65

Barvení (foto autor)

Barvení (foto autor)

Kandování (foto autor)


Kandování (foto autor) Kandování (foto autor)

66


67

Použití kandovaného materiálu ve floristice (foto autor)

Použití sušeného materiálu ve floristice (foto autor)

68

Technika laminování (foto autor)

69

2) praktické předvedení -

návrh obrazce dle vlastní fantazie v návaznosti na roční dobu a příležitost (Vánoce, Velikonoce, Svátek matek apod.)

-

vytvoření obrazce na celou plochu laminovací folie nebo dle podložené šablony

-

podložení folie kancelářským papírem a zalaminování

-

obkreslení požadovaného tvaru dle šablony a vystřižení

-

zvýraznění kontur fixem a dotvoření celého výrobku barevným lepidlem se třpytkami

Bezpečnost práce: dodržování běžných bezpečnostních předpisů ve třídě, pozor při práci s nůžkami, dozor pedagoga při práci žáků s laminátorem

70

Praktická cvičení žáků v rámci projektu – technika laminování rostlin

71

72

73

74



10 TÉMA:

POZNÁVEJ PŘÍRODU A OCHRAŇUJ JI


Biologie

Cíl práce:

Seznámení s ochranou přírody v ČR

Metody práce:

odborný výklad, poznávání rostlin a živočichů NP Podyjí, samostatná práce žáků

Pracoviště:

odborná učebna

Časová rozsah:

3 hodiny

Pomůcky a materiál: psací potřeby, pastelky, lepidlo, nůžky, výkresy o formátu požadovaného plakátu (např. A2), atlasy rostlin, živočichů, mapy ČR a NP Podyjí, vystříhané obrázky z odborných přírodovědných časopisů, publikace „Přírodovědné zajímavosti Znojemska“ (ISBN:97880-86974-040-0, autoři: Vladimír Antonín a kol., vydalo Jihomoravské muzeum ve Znojmě), „Za rostlinami na Znojemsku“ (autoři Ladislav Fiala, Hana Vymazalová, (ISBN 978-80-7323-245-0, vydalo nakladatelství SURSUM, 2012), popř. jiné odborné publikace, rostlinný materiál pro určování rostlin. Pracovní postup: 1. Seznámení s obsahem naučného programu. Žáci byli seznámeni s pracovním postupem tříhodinové dotace výukového programu. 2. Vysvětlení a připomenutí základnich pojmů –Přírodopis, biologie, ekologie, environmentalistika-význam slova Přírodopis je souborné označení pro skupinu věd, které přímo zkoumají živou a neživou přírodu. Je podřazený termínu přírodověda. Přírodopis zahrnuje biologii, botaniku, zoologii, ekologii a ostatní přírodní vědy. Biologie je vědní obor zabývající se organismy a vším co s nimi souvisí – od chemických dějů až po celé ekosystémy a jejich vzájemné vztahy i vztahy k životnímu prostředí. Ekologie – pojem toho slova pochází z 19. století, kdy v roce 1866 ho poprvé použil a definoval německý biolog Ernst Haeckel. Předmětem zkoumaní ekologie jsou ekosystémy a procesy, které v přírodě probíhají. Mezioborovou disciplínou je ekologie člověka, která se snaží definovat vztah mezi člověkem a životním prostředím, určit jak by se měl člověk v přírodě chovat, aby bylo jeho životní prostředí zachováno a zlepšováno, aby člověku umožnilo kvalitní život. Environmentalistika je obor, který využívá poznatků vědních oborů ekologie, chemie, fyzika, ekonomie. Zkoumá vzájemné působení člověka a ekosystému, zabývá se prevencí 75

znečisťovaní životního prostředí, zahrnuje též ochranu přírody a péči o zdraví lidské populace. 3. Zdůraznění důležitosti ochrany přírody, zřizování národních parků, chráněných krajinných oblastí. S růstem lidské populace se zvyšoval tlak na přírodní prostředí a docházelo k ohrožení řady druhu rostlin, živočichů či území. To vedlo ke snaze tyto druhy a území chránit před zničením. Postupně se rodily první seznamy chráněních organizmů v podobě „červených knih“. Podobně vznikala i chráněná území různých velikostí. Nejstarší chráněná území u nás jsou jihočeské pralesy Hojná Voda a Žofínský prales v Novohradských horách vyhlášené v roce 1838. Ohrožení přírody dospělo v poslední době do takového stupně, že nestačí pouze ochrana druhů a území, ale i složek životního prostředí – vody, půdy a vzduchu. Úkolem ochrany přírody je zajišťovat obnovu a udržení přírodní rovnováhy v krajině. Ochrana přírody je zakotvená v zákonech a vyhláškách a při zakládaní úřadu a institucí, které dohlíží na ochranu přírody. V České republice jsou v současnosti čtyři národní parky, 25 chráněných krajinných oblastí a 8 biosférických rezervací vyhlášených UNESCO. 4.

Příroda ČR-rozmanitost přírody, práce s mapou ČR. ,,My Češi sice nemáme moře, ale naše krajina patří k těm nejrozmanitějším v celé Evropě. Obujte trekové boty a vydejte se poznávat krásy české a moravské přírody.“ Geologie ČR – povrch ČR je různorodý – roviny, pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny a velehornatiny. Patří ke dvěma geomorfologickým provinciím: Českému masivu a Západním Karpatům. Hydrologie ČR – českým území prochází hlavní evropské rozvodí, které vychází z vrcholu Králického Sněžníku. Voda z území ČR je odváděna 3 úmořími – Labe se svým přítokem Vltavou do Severního moře, Morava a Dyje do Černého moře, Odra do Baltského moře. Nejmohutnější řekou je Labe, která pramení v Krkonoších. Nejdelší řekou je Vltava, která vzniká na Šumavě soutokem Teplé a Studené Vltavy. Fauna a flora – svoji polohou ve střední Evropě převládá na našem území středoevropská biota. Území ČR leží v mírném teplotním pásmu a spadá do pásma listnatých opadavých lesů, kde s přibývající nadmořskou výškou se zvyšuje podíl jehličnatých lesů. Rozhodujícím faktorem pro skladbu fauny a flory je nadmořská výška. Žákům byla k dispozici nástěnná mapa ČR, kde si vyhledávali jednotlivé hory, řeky, nížiny, národní parky a chráněné krajinné oblasti.

5. Význam NP – Civilizace je stále expanzivnější a to má za následek ničení přírodního bohatství. Z toho pramení chránit přirozená území před civilizací. Vysvětlení pojmu „národní park“ – Je to rozsáhlé území o výměře nad 1 000 hektarů, jehož značnou část zaujímají přírodní nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy. Ochrana přírody je v nich nadřazená nad ostatní činnosti, má vědecký a výchovný význam. V ČR jsou 4 národní parky – Krkonošský národní park 76

Národní park Šumava Národní park Podyjí Národní park České Švýcarsko Pozornost žáků byla zaměřena na Národní park Podyjí. 6. Práce s klíčem k určování rostlin na příkladech živých rostlin. Žákům byly k dispozici ukázky jarních rostlin, které se vyskytují na území Znojemska. Některé jarní rostliny poznali žáci sami, méně známé určovali podle přiložených klíčů a atlasů rostlin. 7. Samostatná práce – tvorba upoutávek, plakátů či informačních tabulí. Žáci mají možnost vyjádřit kresbou, popisem, lepením obrázků či kombinací těchto metod jedno z nabízených témat: a) krajina Podyjí b) květena a zvířena NP Podyjí c) sadovnická úprava vaší obce či města d) moje představa zahrady e) můj oblíbený ekosystém 8. Vyhodnocení práce – žáci si podle svých představ a předložených materiálů vytvořili plakáty, o kterých následně podali výklad. Většinou si volili obrázky svých vlastních nebo myšlených zahrad, rostliny a zvířata, které mají rádi a jsou součástí jejich života.

77

Obrazová příloha: ukázky vytvořených plakátů na daná témata. Autor fotografií: Ing. Marie Kukačková

78

79



11 TÉMA:

MYSLIVEC NENÍ JEN LOVEC


Přírodopis , Člověk a jeho svět

Cíl práce:

Získat základní informace o myslivosti, seznámit se s druhy zvěře, s prací myslivce v průběhu roku, s mysliveckou mluvou a tradicemi. Naučit se poznávat plemena mysliveckých psů a osvojit si základy výcviku psa.

Metody práce:

prezentace, hudební ukázky, křížovka, pracovní listy, film

Pracoviště:

Učebna

Časový rozsah:

3 hodiny


PowerPointová prezentace, CD ZUŠ Potštát, ukázky loveckých trofejí, pracovní listy

Pracovní postup:

Blok aktivit byl rozdělen na šest částí:

1. část: Myslivecká výchova – prezentace obr. č. 1-10 , test z myslivecké mluvy, hudební ukázky mysliveckých povelů při honech 2. část: Myslivecká zoologie – prezentace obr.č. 11-29, druhy zvěře, test na poznávání stop zvěře , test ze zoologie 3. část: Myslivecká péče a chov zvěře – prezentace obr.č.30 , křížovka 4. část: Lov a zužitkování zvěře – prezentace obr.č. 31-35 , druhy lovu, myslivecké právo, ukázky trofejí, jejich úprava 5. část: Střelectví – prezentace obr.č. 36-41 6. část: Myslivecká kynologie – prezentace loveckých psů obr.č. 42-50, skupiny loveckých psů, film Výcvik psa

Bezpečnost práce:

Aktivita nevyžaduje žádná speciální bezpečnostní opatření

Přílohy: 80

Příloha č.1 – Myslivecká mluva Štěpánek, Z. a kol.OMS Praha 3, PENZUM, Základy znalostí z myslivosti DRUCKVO – TISK 2001 Příloha č.2 – Stopy zvěře http://www.myslivost.cz Příloha č.3 – Křížovka Příloha č.2 – Malá myslivost 12/2013, Pravidelná příloha časopisu Myslivost/ Stráž myslivosti Příloha č.4 - Shozy zvěře Pracovní list Malé myslivosti 2/2014, Pravidelná příloha časopisu Myslivost/Stráž myslivosti

81

Příloha č. 1

MYSLIVECKÁ MLUVA

Barva ___________________________________________ Bachyně _________________________________________ Bakadla _________________________________________ Čárovat _________________________________________ Černá __________________________________________ Čiplenka ________________________________________ Drobná _________________________________________ Hájení __________________________________________ Holá ___________________________________________ Hubertka ________________________________________ Kaliště _________________________________________ Kaňkování ______________________________________ Lýčí ___________________________________________ Nástřel _________________________________________ Paruka _________________________________________ Škodná _________________________________________ Tok ____________________________________________ Trofej ___________________________________________ Úlomek _________________________________________ Vytloukat ________________________________________ Záraz ___________________________________________ Zhasnout ________________________________________

82

MYSLIVECKÁ MLUVA Správné odpovědi

Barva - krev veškeré zvěře a loveckých Bachyně - silná samice prasete divokého Bakadla - oči zvěře zaječí Čárovat – liška klade stopy v přímé řadě jednu za druhou Černá –prase divoké obojího pohlaví a stáří Čiplenka –samičí mládě zvěře srnčí, dančí, jelení Drobná – zvěř malá srstnatá i pernatá Hájení – šetření, ochrana zvěře Holá – samice a mláďata zvěře parohaté, nemají parohy Hubertka – zvápenatělá chrupavka v srdci spárkaté zvěře Kaliště – bažinaté místo, kde se zvěř jelení a černá brodí, chladí - kaliští Kaňkování – samice šelem psovitých, kočkovitých a lasicovitých v době páření vylučují páchnoucí látku Lýčí – drsná kůže, kterou jsou povlečeny parohy v době vývinu Nástřel – barva, srst, kost na místě, kde stála zvěř v době, kdy byla střelena Paruka – zrůdný výrůstek na hlavě jelena, srnce Škodná – zvěř dravá a zvěř myslivosti škodící Tok – čas páření pernaté zvěře Trofej – čás úlovku, kterou si lovec nechává jako upomínku ( lebka s parohy, rohy..) Úlomek – ulomená větvička na klobouku úspěšného lovce Vytloukat – zdrhování lýčí ze zralých parohů Zhasnout – střelená zvěř zhasne, přestala-li žít

83

Příloha č. 2 Stopy zvěře

Na obrázku je stopa č.1. Je to stopa: a) lišky b) psa c) rysa

Na obrázku je stopa č.2. Je to stopa: a) jelena b) laně c) muflonky

Na obrázku je stopa č.3. Je to stopa: a) zajíce b) ondatry c) rysa

Na obrázku je stopa č. 4. Je to stopa: 84

a) ohaře b) jezevčíka c) lišky

Na obrázku je stopa č.5. Je to stopa: a)a) jelena b) bachyně c) daněly

Na obrázku je stopa č.6. Je to stopa: a) ondatry b) veverky c) ježka

Na obrázku je stopa č.7. Je to stopa: a) ondatry b) veverky c) ježka

85

Na obrázku je stopa č. 8. Je to stopa: a) laně b) daněly c) bachyně

Na obrázku je stopa č.9. Je to stopa: a) jelena b) laně c) koloucha

Na obrázku je stopa č.10. Je to stopa: a) kňoura b) bachyně c) selete

Výsledky: 1b, 2a, 3a, 4c, 5c, 6c, 7a, 8c, 9c, 10c

86

Příloha č.3 KŘÍŽOVKA

Výsledky: 1- pramen, 2 – říjiště, 3-houser, 4-štětka, 5-ozobí, 6-muflonka, 7-holec, 8-vábič,9- kniha, 10-vřeštidlo, 11-lyra, 12-jesle, 13- hledí, 14- jehněda, 15-divočák, 16-vývrat,17- sedlo, 18-smečka Tajenka – místo flinty seno vem

87

Příloha č. 4 – SHOZY ZVĚŘE

88

SHOZY ZVĚŘE – správné odpovědi

srnec

daněk

Jelen evropský

muflon

Jelen sika

Výsady koruny – h, pečeť – b, očník – d, rýhování – i, perlení – c, nadočník – e, lodyha – g, růže – a, opěrák – f

Srnec – 3, daněk – 5, jelen evropský – 2, muflon – 1, jelen sika - 4

89



12 TÉMA:

PODZIMNÍ DEKORACE



Cíl práce:

Poznávání vazačského materiálu rostlinného, pomocného, doplňků. Naučit se vyrábět dekorace z podzimního rostlinného materiálu technikou lepení.

Metody práce:

Popis, výklad, samostatná práce ve skupinách

Pracoviště:

Učebna

Časový rozsah:

3 hodiny


Rostlinný materiál – Podzimní plody (žaludy, kaštany, okrasná jablka, lískové ořechy, vlašské ořechy, šípky), kávová zrna, výhony okrasných dřevin, břečťan, mahonie, šišky, hlemýždí ulity, listy opadavých dřevin. Pomocný materiál – polystyrenová podložka tvaru kruhu nebo koule, tavná pistole, nůž, nůžky

Pracovní postup: 1. část – Základní informace o floristice, rozdělení vazačského materiálu, ukázky rostlinného materiálu spojené s jeho poznáváním 2. část – V samostatná práci žáci ve dvojicích zhotovovali technikou lepení pomocí tavné pistole dekorace s podzimní tématikou 3. část – zhodnocení jednotlivých výrobků a návrhy na možnost jejich použití k výzdobě interiérů i venkovních částí budov Bezpečnost práce:

práce s tavnou pistolí - nebezpečí popálení, možnost poranění zahradnickým nožem nebo nůžkami. Opatrnost vyžaduje i práce s rostlinným materiálem, zvláště s větvičkami trnitých dřevin.

90

Příloha č 1: Tavná pistole – fotografie č.1 Autorka foto Ing. Marie Kukačková

Příloha č.2 - Podzimní dekorace – práce žáků Fotografie č. 2-5 autorka foto Ing. Marie Kukačková

91

Fotografie č.2

Fotografie č. 3

Fotografie č. 4

92

Fotografie č. 5

93



13 TÉMA:

POKOŽKA ROSTLIN


Přírodopis

Cíl práce:

Pochopit význam pokožky pro rostlinu, seznámit se se stavbou a funkcí útvarů, které se na pokožce rostlin nacházejí, naučit se připravovat nativní preparáty, pracovat s mikroskopem a kreslit a popisovat pozorované objekty

Metody práce:

Výklad, řízený rozhovor, příprava preparátu, práce s mikroskopem, tvorba žákovského protokolu z praktického cvičení

Pracoviště:

Odborná učebna

Časový rozsah:

3 hodiny


Prezentace PowerPoint - téma: Pokožka rostlin mikroskopy, podložní a krycí skla, voda, žiletka, pinzeta, kapátko rostlinný materiál: Chlorophytum commosum, Eleagnus angustifolia Pelargonium znale, Stachys lanata, papír, tužka, pero

Pracovní postup: 1. část : PowerPointová prezentace obr. č. 1-7 , výklad na téma „Význam a složení pokožky rostlin , útvary, které se na pokožce nachází 2. část: Popis mikroskopu – části mikroskopu a jejich funkce, prezentace obr. č. 8 3. část: Příprava preparátů, postup při práci s mikroskopem, pozorování objektu při malém a větším zvětšení 4. část: Postup při nákresu a popisu preparátu do žákovského protokolu Prezentace obr. č. 9 5. část: Samostatná práce žáků při přípravě, pozorování a nákresu následujících preparátů: a) Pokožkové buňky s průduchy u rostliny Chlorophytum commosum prezentace obr.č. 10 b) Krycí trichomy na listech rostliny Eleagnus angustifolia 94

prezentace obr. č. 11 c) Žláznatý trichom na pokožce rostliny Pelargonium znale prezentace obr.č. 12 d) Mrtvé trichomy na listech rostliny Stachys lanata prezentace obr. č. 13 Příloha: Fotografie č. 1-3 z biologické učebny - samostatná práce žáků (vlastní zdroj)

Fotografie č.1

95

Fotografie č.2

Fotografie č.3

Bezpečnost práce: Možnost poranění při práci se sklem, žiletkou, preparační jehlou. Nebezpečí popálení při manipulaci s lampou u mikroskopů. 96



14 TÉMA:

POZNÁVÁME NAŠE ROSTLINY



Cíl práce:

Seznámit žáky se základním systematickým tříděním rostlin

Metody práce:

Power pointová prezentace – Systematická botanika, zahradní slohy Test – poznávání rostlin podle listů a plodů Určování dřevin – práce ve skupinách Přírodopisná vycházka zaměřená na zahradní slohy a poznávání rostlin v přírodě

Pracoviště:

Učebna Jubilejní park, Znojmo

Časový rozsah:

3 hodiny


PowerPointová prezentace s názvem Systematická botanika (viz. Prezentace), zahradní slohy, Jubilejní park ve Znojmě

Pracovní postup:

Blok aktivit žáků byl rozdělen na tři části:

1. část: Práce v učebně – prezentace „Systematická botanika, zahradní slohy“ 2. část: Samostatná práce žáků – test (příloha č.1), poznávání přírodnin, typické rozlišovací zaky rostlin – kůra, tvar listů, utváření květů… 3. část: Přírodopisná vycházka zaměřená na zahradní slohy a poznávání rostlin v Jubilejním parku Bezpečnost práce:

Práce v učebně nevyžaduje žádná zvláštní bezpečnostní opatření. Při přírodopisné vycházce je třeba dbát bezpečnostních zásad při pohybu žáků na ulici a zvláště při přecházení vozovky, při poznávání rostlin možnost kontaktu s trnitými a jedovatými rostlinami

97

Foto č. 1 – Pravidelná vodní plocha v Jubilejním parku

Foto č. 2 Pamětní deska v Jubilejním parku

98

Foto č.3 Tvarované dřeviny v Jubilejním parku

Foto č.4 Tvarovaný a volně rostoucí živý plot

99

Foto č.5 Cesta v Jubilejním parku lemovaná šeříky

Foto č.6 Kvetoucí pěnišníky v Jubilejním parku Foto 1 - 6 autor M. Eliášková

100

Test č. 1 -Přiřaď plody ke správným stromům B

1

LÍPA

A

KAŠTAN

2

OŘEŠÁK

3

C

DUB

4

BUK

5

D

F E

BŘÍZA

6

TOPOL

7

H G

VRBA

8

JAVOR

9

OLŠE

J

10

I 101

Test č.2 Přiřaď listy ke správným stromům. LÍPA

1 A

KAŠTAN

2 B

OŘEŠÁK

3 C

DUB

4

D

BUK

5

BŘÍZA

6

E

G F

TOPOL

7

H

VRBA

8

JAVOR

9

OLŠE

I

J 10

102

Test č.3-Přiřaď plody ke správným listům

1

A

A

B

2

B B B B

C 3

4

D C

E C

5

F E

6

G

7 8

H

I 10 9

103

J

Výsledky testů: Test č. 1 1-D, 2-I, 3-F, 4-A, 5-C, 6-G, 7-E, 8-J, 9-H, 10-B

Test č. 2 1-H, 2-I, 3-B, 4-A, 5-D, 6-G, 7-F, 8-J, 9-E, 10-C

Test č. 3 1-A, 2-I, 3-E, 4-H, 5-C, 6-B, 7-G, 8- D, 9-F, 10-J

104



15 TÉMA:

ROZMNOŽOVÁNÍ ROSTLIN


Přírodopis

Cíl práce:

Poznat způsoby rozmnožování rostlin, naučit se pracovat s mikroskopem a připravovat nativní preparáty. V praxi určit možnosti rozmnožování konkrétních druhů rostlin rostoucích ve volné přírodě i ve skleníku

Metody práce:

PowerPointová prezentace, nácvik přípravy nativních preparátů, práce s mikroskopem, naučná vycházka na školní pozemek a do skleníku

Pracoviště:

učebna, školní pozemek, skleník

Časový rozsah:

3 hodiny


PowerPointová prezentace na téma Rozmnožování rostlin (viz. Prezentace), mikroskopy, podložní a krycí skla, voda, žiletka, pinzeta, kapátko, rostlinný materiál – výtrusy kapradin, mechové rostlinky, pylová zrna

Pracovní postup: 1. část – způsoby rozmnožování rostlin -PowerPointová prezentace 2. část – mikroskopování – popis mikroskopu, práce s mikroskopem zhotovení nativního preparátu, vypracování žákovského protokolu, preparáty – výtrusy kapradin, pylová zrna, průřez semeníkem gametofyt a sporofyt u kapradin 3. část – návštěva školního pozemku a skleníku se zaměřením na výběr způsobu rozmnožování u konkrétních druhů venkovních a skleníkových květin

Bezpečnost práce:

Možnost poranění při práci se sklem, žiletkou, preparační jehlou. Nebezpečí popálení při manipulaci s lampou u mikroskopů. 105

Příloha č. 1 – Stavba mikroskopu

Příloha č. 2: Fotografie č. 1- 4, autorka M.Eliášková

Foto č. 1 Skleníky k rozmnožování a pěstování rostlin 106

Foto č. 2 Porost kal- množení dělením trsů

Foto č. 3 SALVIA SPLENDENS – rostliny množené generativně

107

Foto č. 4 Okrasné dřeviny – množení dřevitými řízky

108



16 TÉMA:

VYZDOBÍME SI BYT ROSTLINAMI



Cíl práce:

Seznámit se se základy floristiky, vazačskými pomůckami, vhodným rostlinným materiálem a vyzkoušet si prakticky základními vazačské techniky

Metody práce:

Rozhovor, výklad, poznávání rostlin, samostatná práce žáků, hodnocení jednotlivých výrobků žáků

Pracoviště:

Vazárna

Časový rozsah:

3 hodiny


Rostlinný materiál – větvičky jehličnanů, stálezelených dřevin, opadavých keřů, listy rostlin, šišky, řezané květiny Pomocný materiál – podložky, drát, florex, plastové misky, nůžky, nože, Doplňky – svíčky, stuhy,

Pracovní postup:

Blok aktivit žáků byl rozdělen na tři části:

1. část - Základní informace o floristice: Základy estetiky – bod na ploše, těžiště, linie, plocha, barva, kontrast, tvar, struktura Pomůcky, dekorační materiál – nářadí, vázací materiál, pásky pro začišťování, fixační materiál, barvy, spreje, aranžovací hmoty, drát Techniky a styly – vkládání do vázy, vázání, vypichování, lepení, navazování, navlékání Tématická floristika - svatební, smuteční, dušičková, adventní, vánoční, velikonoční, příležitostná 2. část – ukázky rostlinného matriálu, jejich určování, možnost využití ve vazačství 3. část – V části zaměřené na samostatnou práci žáci zhotovovali: Adventní věnec: Žáci pracovali ve dvoučlenných skupinách, 109

Na tělo kladeného věnce použili polystyrénovou podložku, kterou obložili větvičkami jehličnanů. Ke zdobení využili adventní svíce, šišky, větvičky stálezelených rostlin, plody a ozdobné stuhy. Vypichovanou misku: Žáci pracovali samostatně. Pro vypichovanou misku použili plastové krabičky nebo keramické květináče vyplněné namočeným florexem. Z rostlinného materiálu používali větvičky stálezelených i opadavých dřevin, listy pokojových rostlin, větvičky kvetoucích keřů, řezané květiny. Tvar aranžmá – nepravidelný trojúhelník - kulatý 4. část - Na závěr byly zhotovené výrobky zhodnoceny, zdůrazněny klady i nedostatky jednotlivých aranžmá s ohledem na zásady floristiky Bezpečnost práce:

Žáci používali nože, zahradnické nůžky, drát, rostliny s trny. Při práci s těmito pomůckami a materiálem by si mohli způsobit zranění.

Příloha: fotografie č. 1-4 autorka

Foto č.1

Práce žáků při tvorbě adventního věnce

110

Foto č.2

Práce žáků při tvorbě adventního věnce

Foto č. 3 Vazačské práce žáků – Vypichovaná miska a adventní věnec

111

Foto č. 4

Vazačská práce žáků – Adventní věnec

112



17 TÉMA:

ANATOMIE KAPRA


Přírodopis

Cíl práce:

Praktické seznámení s anatomií kapra, zlepšení motoriky rukou a seznámení se s praktickým způsobem poznávání anatomie.

Metody práce:

Odborný výklad, demonstrační pitva vyučujícím, řízená diskuze, samostatná práce žáků

Pracoviště:

Laboratoř biologie

Časový rozsah:

3 hodiny


prezentace v PowerPointu– viz. Prezentace

Základní soubor pitevních nástrojů, pomůcek a chemikálií: skalpel, nůžky, pinzety, peany, preparační jehly, lancety, sondy, pilku, pitevní desky, Petriho misky, preparační lupu, mikroskop a potřeby pro mikroskopování

Obr. č.1 Pitevní souprava – foto autor

113

Postup práce: 1. Teoretická příprava – prezentace v PowerPointu–viz příloha č.1 „Kaprovité ryby“ Morfologie a anatomie kapra a poznávání kaprovitých ryb. 2. Usmrcení ryby Provede vyučující těsně před pitvou. Tampóny namočené v chloroformu (éteru) vložíme do ústní dutiny a pod skřele ryby. Usmrcení urychlíme vložením objektu do nádoby na usmrcování s těsnícím víkem. Můžeme použít igelitový sáček. Obecné zásady pitevní práce: Základní pracovní metodou poznání stavby těla a vnitřních orgánů živočichů je pitva. Pitvě nutně předchází teoretická průprava, v níž se seznámíme se základními nástroji, pomůckami, potřebami a zásadami pitvy. Zásady pitvy Pitváme vždy v bílém plášti a pokud možno i v tenkých gumových rukavicích (chirurgických). Před pitvou připravíme pracoviště, včetně potřebného počtu nástrojů. Pitváme podle předlohy v učebnici (Jiří Bumerl a kol.; BIOLOGIE 2 pro střední odborné školy; Praha 1997; ISBN: 80-85937-751). Při práci udržujeme na pitevním stole průběžně čistotu a pořádek. Dokumentace a kreslení Postupujeme metodicky. Každý odkrytý orgán pozorujeme nejprve v jeho původním uložení. U drobných orgánů pracujeme s lupou a v případě potřeby pitváme přímo pod preparační lupou. O svém postupu vedeme záznam v pitevním protokolu. Pitvané orgány kreslíme. Kresby jsou jednoduché, vystihující podstatu objektu bez stínování a šrafování. U malých orgánů kresbu zvětšujeme, ale vždy v poměrném měřítku. 3. Morfologický popis ryby Vyučující popíše členění těla, tvar těla a jeho funkce, pokryv těla a jeho význam, smyslové orgány ryby, jejich srovnání a odlišnosti s jinými obratlovci. 4. Anatomie ryby Vyučující provede odstranění boční stěny trupu, srovnání odhalených vnitřních orgánů a jejich uspořádání jednotlivých orgánových soustav. 5. Popis tvaru a funkce vypreparovaných orgánů Viz obrazová příloha č. 2. Žáci v průběhu pitvy doplňují popis v pracovním listu „Anatomie kapra“ – příloha č. 3. 114

6. Oddělení a otevření lebky, vyjmutí mozku Ostrým dlátem odstraníme část lebky mezi očima, odškrábneme rosolovitou hmotu pod ní a od zádní části nadzvedneme a vyjmeme mozek.

Bezpečnost práce:      

Doporučují se ochranný bílý bavlněný plášť a chirurgické rukavice pro žáky, kteří se aktivně budou podílet na pitevní práci Žáci jsou seznámeni s řádem odborné pracovny a jsou povinni se jím řídit. Poučení o zacházení s pitevní soupravou. Pitevní práci provádí examinátor, ve vybraných případech mohou provádět jednoduché úkony žáci pod vedením a dohledem učitele. Žáci se řídí pokyny učitele. Při pitevní práci je zakázána konzumace potravin a pití.

Obr.č.2 Popis těla kapra, foto Ing. Marie Kukačková

115

Obr.č.3 Preparace orgánů kapra, foto Ing. Marie Kukačková

Obr.č.4 Pitva kapra –práce žáků pod dozorem pedagoga, foto Ing. Marie Kukačková

116

Obr.č.5 Prohlížení vnitřních orgánů kapra, foto Ing. Marie Kukačková

Obr.č.6 Žáci zkouší poznávání orgánů, foto Ing. Marie Kukačková

117

Obr.č.7 Pozorování šupiny kapra pod mikroskopem, foto Ing. Marie Kukačková

118

PŘÍLOHA č.2

obrazová dokumentace ANATOMIE KAPRA , foto autor

119

12,

120

121

122

123

Příloha č. 3

PRACOVNÍ LIST „ANATOMIE KAPRA“

124

125



18 TÉMA:

ZÁKLADY PITEVNÍ PRÁCE


Přírodopis

Cíl práce:

Praktické seznámení s anatomií kapra a složením ptačího vejce, zlepšení motoriky rukou a seznámení se s praktickým způsobem poznávání anatomie.

Metody práce:

Odborný výklad, demonstrační pitva vyučujícím, řízená diskuze, samostatná práce žáků

Pracoviště:

Laboratoř biologie

Časový rozsah:

3 hodiny

Pomůcky a materiál: Základní soubor pitevních nástrojů, pomůcek a chemikálií: skalpel, nůžky, pinzety, peany, preparační jehly, lancety, sondy, pilku, pitevní desky, Petriho misky, preparační lupu, mikroskop a potřeby pro mikroskopování

Obr. č.1 Pitevní souprava – foto autor

126

Pracovní postup: Zásady pitvy Pitváme vždy v bílém plášti a pokud možno i v tenkých gumových rukavicích (chirurgických). Před pitvou připravíme pracoviště, včetně potřebného počtu nástrojů. Pitváme podle předlohy v učebnici (Jiří Bumerl a kol.; BIOLOGIE 2 pro střední odborné školy; Praha 1997; ISBN: 80-85937-751). Při práci udržujeme na pitevním stole průběžně čistotu a pořádek. Dokumentace a kreslení Postupujeme metodicky. Každý odkrytý orgán pozorujeme nejprve v jeho původním uložení. U drobných orgánů pracujeme s lupou a v případě potřeby pitváme přímo pod preparační lupou. O svém postupu vedeme záznam v pitevním protokolu. Pitvané orgány kreslíme. Kresby jsou jednoduché, vystihující podstatu objektu bez stínování a šrafování. U malých orgánů kresbu zvětšujeme, ale vždy v poměrném měřítku. 1. Anatomie kapra – viz výukový materiál „Anatomie kapra“ 2. Anatomie ptačího vejce – pitva vejce Pomůcky: slepičí vejce, preparační jehly, chirurgické zahnuté nůžky, miska Preparační jehlou nebo hrotem nůžek provrtejte malý otvor na tupém konci vajíčka. Do otvoru vsuňte hrot nůžek a opatrně stříhejte skořápku po delším obvodu vajíčka, které držíte v dlani. Odstřihnutou svrchní část skořápky oddělte a pozorujte odkryté vejce (obr. 94). Úlohy při pozorování:     

Srovnejte otevřené vajíčko s nákresem v učebnici. Všimněte si obou papírovitých blan. Jakou funkci má vzduchová bublina ve vajíčku? (slouží k dýchání zárodku) Najděte zárodečný terčík. Jakou má funkci? (zárodečný terčík = oplozená vaječná buňka) Nakreslete schéma stavby vajíčka do pracovního sešitu a u obrázku doplňte místo čísla popis.

127

Bezpečnost práce:     

Žáci jsou seznámeni s řádem odborné pracovny a jsou povinni se jím řídit. Poučení o zacházení s pitevní soupravou. Pitevní práci provádí examinátor, ve vybraných případech mohou provádět jednoduché úkony žáci pod vedením a dohledem učitele. Žáci se řídí pokyny učitele. Při pitevní práci je zakázána konzumace potravin a pití.

128

Obrazová příloha (foto autor):

Obr. č. 2 Vejce před pitvou s vyznačenou středovou rovinou pro otevření

Obr. č. 3 Vypitvané vejce

129

Obr. č. 4 Vzduchová bublina mezi dvěma papírovými blanami

Obr. č.5 Zárodečný terčík

130

Obr. č. 6 Chaláza (poutko žloutkové koule)

131


Výukový materiál KA č. 1 Technické vzdělávání v oboru Opravář zemědělských strojů

19 TÉMA:

NÝTOVÁNÍ A ŘEZÁNÍ ZÁVITŮ


Fyzika, praktické vyučování

Cíl práce: Kognitivní cíle: Žáci definují pracovní operace nýtování a řezání závitů Psychomotorické cíle: Žáci si vyzkouší používání stolní vrtačky, použijí nýtovací kleště, zkusí za pomocí nýtovacího nářadí zanýtovat nýt s půlkulatou hlavou a vyřezat závit jak vnější, tak vnitřní. Afektivní cíle: Žáci si vytvářejí pocit odpovědnosti za provedenou práci svoji i práci celé skupiny. Metody práce:

výklad, instruktáž, praktické cvičení

Pracoviště:

SOŠ a SOU Dvořákova 21 – Odloučené pracoviště Hakenova - dílna č. 6 – 1. ročník

Časový rozsah:

3 hod.

Pomůcky a materiál: pásovina 35x5, vrták Ø4,2; Ø5,2; Ø6,8; Ø8,5; Ø10,2, záhlubník, závitník sadový M8, M10, M12, kruhové závitové čelisti M8, M10, M12, nýtovací kleště, nýtovací nářadí, kladivo, nýty trhací Ø 3, 4, vrtačky, nýt s půlkulatou hlavou Ø5, olej řezný, kulatina Ø8, Ø10, Ø12, vrtačky stolní Bezpečnost práce: -

ostré hrany – nebezpečí pořezání, kladivo – nebezpečí klepnutí, vrtačka – upnuté rukávy, pokrývka hlavy, rotující části, nebezpečí pořezání (špony).

Instruktáž Vrtání: Nástroj pro vrtání je vrták, který vykonává dva pohyby – točivý kolem své osy a přímočarý ve směru své osy. Přímočarý pohyb se nazývá posuv. Rozdělení vrtáků: -

Kopinatý – nejstarší vrták, který se dnes používá jen na díry do Ø 0,8 mm Šroubovitý – dnes všeobecně nejpoužívanější má na svém těle dvě šroubovité drážky Dělový – používá se na dlouhé a přesné díry.

132

Rozdělení vrtaček: Ruční a) svidřík – používá se na díry do Ø 2mm b) kolovrátek – vrtání měkčích materiálů a srážení hran v dírách c) vrtačky s ozubeným převodem – lze vrtat díry do Ø 10 mm

Elektrické ruční – vyrábějí se pro vrtání děr až do Ø 25 mm v plné oceli. Vřeteno je poháněno přes ozubený převod vestavěným elektromotorem, díky čemuž se může dělník soustředit na vedení nástroje.

133

Pneumatické ruční – podobají se vrtačkám elektrickým, používají se v závodech s rozvodem tlakového vzduchu Strojní vrtačky – strojních vrtaček je mnoho druhů, které se liší zejména konstrukcí, pracovním rozsahem a počtem vřeten Stolní vrtačky – pro vrtání děr do Ø 20 mm, používá se regulace otáček a ruční posuv

Sloupové vrtačky – mají prodloužený sloup s otočným stolem, obvykle se vybavují strojním posuvem. Otočením stolu se dají obroubky upínat přímo na základové desce

134

Stojanové vrtačky – jsou podstatně tužší stroje a jsou určeny pro velké výkony Příprava k vrtání Podle průměru a hloubky díry se zvolí vrták, který má označení průměru vyraženo na stopce, není-li čitelné, změří se průměr posuvným měřítkem nad výběhem drážek (nikoli na fazetkách). Vrták nesmí být příliš krátký, aby drážky mohly bezpečně odvádět třísky, ani zbytečně dlouhý, protože se pak větším chvěním snadněji otupuje, popřípadě láme.

Nýtování Nýtování je nerozebíratelné spojování dvou nebo několika strojních součástí nýty nebo čepy. Nýt svírá spojené součásti tak, že tření mezi nimi a hlavami nýtů zabraňuje jejich vzájemnému posunutí Rozdělení nýtů: a) plné nýty – jsou z měkké oceli, mědi, mosazi nebo hliníku, používá se jich obvykle ke spojování kovových součástí, přenášejí-li nějaké síly, vrtáme tři základní druhy – s půlkulatou, zápustnou a čočkovitou hlavou b) duté nýty – jsou přizpůsobeny některým speciálním požadavkům, používány například k spojování materiálů kovových s nekovovými

135

c) trhací nýty – jednoduché spojení méně namáhaných součástí, vhodné v méně přístupných místech a ke spojování plechů K ručnímu nýtování je potřeba používat speciální nástroje: a) podpěrný hlavičkář – podepírá hlavu nýtu, b) zatahovák – nástroj na zatahování nýtů do díry, c) kladivo – musí mít váhu přiměřenou velikosti nýtu, d) závěrný hlavičkář – je nástroj na konečné přitažení a utváření závěrné hlavy,

e) trhací kleště (pouze pro použití trhacích nýtů).

Řezání závitů Závity – navineme-li nakloněnou přímku kolem válce, vznikne šroubovice, jestliže kolem ní vyřízneme drážku, vznikne šroubovitý výstupek, který se spolu s drážkou nazývá závit

136

Rozdělení závitů podle tvaru: a) ostrý a. Metrický b. Whitworthův b) lichoběžníkový rovnoramenný c) lichoběžníkový nerovnoramenný d) oblý Ruční řezání vnitřních závitů – používá se závitník a) sadový – jsou tři v sadě a. předřezávací – 1 čárka¨ b. řezací – 2 čárky c. dokončovací b) maticový – vhodný na průchozí díry – všechny tři předřezávací, řezací a dokončovací jsou na jednom kuželu Do upnutého materiálu s předem předvrtanou dírou kolmo nasadíme závitník s jednou čárkou, namažeme řezným olejem a za pomocí vratidla otáčíme, přičemž zároveň tlačíme s osou závitníku. Jakmile se řezný kužel v díře zachytí, vtahuje se do ní nástroj při otáčení již sám. Po odtržení třísek je potřeba otočit závitníkem zpět, aby se třísky ulomily a vypadly z díry. Tento postup použijeme i se závitníkem řezacím a dokončovacím. Pracovní postup: Nýtování: - vyvrtání předem orýsovaného materiálu,

137

- odjehlení otvorů, - pomocí nýtovacího nářadí zanýtování nýtu s půlkulatou hlavou,

- za pomocí nýtovacích kleští zanýtování dvou kusů trhacích nýtů,

138

- kontrola pevnosti a funkčnosti spoje.

Řezání závitů: - vyvrtání předem orýsovaného materiálu,

- zahloubení otvorů, 139

- vyřezání závitů M8, M10, M12,

- vyřezání vnějších závitů na předem připravenou kulatinu závity M8, M10, M12,

140

- našroubování vnějších závitů do vnitřních, - kontrola přesnosti, funkčnosti a kvality práce.

Nářadí k řezání závitů:

141

Nářadí a výsledek práce:

142

143

144



20 TÉMA:

PRÁCE S PLECHY



Cíl práce:

Žák definuje pracovní operace, používané při výrobě plechové krabičky Praktické vyzkoušení drobné klempířské práce s využitím znalostí z předmětů ZŠ – fyziky, chemie a praktického vyučování Žák si vytváří pocit odpovědnosti za odvedenou práci, jak samostatnou, tak i práci ve skupině

Metody práce:


Pracoviště:

Odloučené pracoviště SOŠ a SOU Dvořákova, Hakenova ul. 19 - dílna č. 6 – 1. ročník

Časový rozsah:

3 hod.


pájedlo 220V, pájka Sn, Pb, Sb,, pájecí kapalina, pozinkovaný plech 0,55, nůžky na plech, ruční ohýbačka, kladivo, pilníky, gumová palička

Bezpečnost práce: -

ostré hrany – nebezpeční pořezání, teplota pájedla – popáleniny, nůžky na plech – nebezpečí střihnutí nebo cvaknutí kůže, ohýbačka plechu – nebezpečí uskřípnutí, ruční nářadí – nebezpečí klepnutí, říznutí, střihnutí

Instruktáž Stříhání kovů: Stříhání je beztřískové dělení materiálu, při kterém vznikají z obou stran do materiálu klíny – nože. Rozdělení nůžek: Ruční – stříhání plechů do tloušťky ocel 1mm, měď 1,2 mm, hliník 2,5 mm Strojní – stříhání plechů větších rozměrů. 145

Ohýbání plechů: Ohýbání je tvářecí pochod, při němž se mění tvar materiálu, změna tvoru jeho osy. Plech a páskový materiál menších rozměrů lze ohýbat ve svěráku, do jehož čelistí se podle potřeby vkládají různé vložky, přes které se dřevěnou (gumovou) paličkou, lehkými údery poklepává na místo ohybu tak, aby ohyb byl přesný. Velký objem a mnoho druhů ohýbacích prací daly popud ke vzniku četných strojů pro účely kusové, sériové i hromadné výroby. Mezi univerzálními stroji jsou zvlášť důležité ohýbačky, jejichž pohyblivá ohýbací čelist ohýbá plech do tvaru určeného vyměnitelnou tvarovou lištou na horní příčce.

146

Pájení: Je způsob spojování součástí roztaveným pomocným materiálem tzv. pájkou s nižší teplotou tavení, než mají spojované součásti, které se při tom neroztaví. Podle teploty tavení pájky máme pájení: -

měkké do cca 400 °C tvrdé do cca 400 °C

Měkké pájení Tavidlo Tavidlo pro měkké pájení nám zajišťuje potřebnou čistotu povrchu materiálu, abychom dosáhli dobrou „smáčlivost“ roztavenou pájkou. Jako tavidlo používáme pájecí kapalinu.

Pájky Pájka je přídavný materiál, který vyplňuje mezeru mezi materiály a spojuje je. Pro měkké pájení používáme cínové pájky, tzn. slitiny Sn, Pb, Sb, Zn Pájedlo je elektrické nářadí pro tavení kovů při spojování součástek měkkým pájením. Při pájení se kovové součástky nejdříve zahřejí pájedlem a přidáním roztavené pájky se spojí.

147

Pracovní postup: -

vystříhání předem narýsovaného rozvinutého tvaru krabičky,

148

-

odjehlení a vyrovnání vysříhaného tvaru, naohýbání krabičky na ohýbačce za pomocí přípravku,

149

-

kontrola a vyrovnání naohýbané krabičky, spájení krabičky, opláchnutí vodou,

-

začištění pájených spojů, kontrola provedené práce a hodnocení.

150

Výsledek práce:

151

152



21 TÉMA:

JEDNODUCHÉ OPRAVÁRENSKÉ ČINNOSTI – DIAGNOSTIKA


Fyzika

Cíl práce:

Opakování znalostí získaných na ŽŠ Rozvíjení zájmu o praktické technické znalosti v oboru elektrotechniky Zvýšení motivace pokračovat ve vzdělávání v technických oborech středoškolského vzdělávání

Metody práce:

Instruktáž, Diskuze, Praktické cvičení, Skupinová a kooperativní výuka,

Pracoviště:

Učebna I. Patro OP Hakenova

Časová rozsah:

4. hodiny


Modely elektrických zařízení (Alternátor, Dynamo, Cívka zapalování), Stavebnice slaboproudých elektrických obvodů,

Pracovní postup: 1. Materiály v elektrotechnice 2. Ohmům zákon v praxi 3. Zdroje a spotřebiče el. proudu 4. Praktické cvičení 5. Model elektroinstalace (cvičení, ukázky)

Bezpečnost práce: Bezpečnost při přesunuv objektu OP Hakenova

153

1. Materiály v elektrotechnice - vodiče - polovodiče - izolanty 2. Ohmům zákon v praxi

Elektrické veličiny Název

značka

jednotka

běžná hodnota

Elektrický proud

I

A

mA – kA

Napětí

U

V

V - kV

Odpor

R

Ω

Ωm - Ω

Výkon

P

W

W - kW

Kapacita

C

A.h

Vztahy mezi veličinami:

I=

U R

U=I.R

W=U.I

Aktivní zdroje el. Proudu -

dynamo…....... zdroj stejnosměrného proudu (foto autor)

154

Pasivní zdroje el. Proudu -

galvanický článek

-

salmiakový článek

155

-

akumulátor

Spotřebiče el. Proudu -

žárovka

-

žehlička (foto: autor)

el.motor

156

Praktická cvičení se stavebnicí – Elektronik (foto: autor)

157

Praktická ukázka práce s didaktickou pomůckou – Panel zapojení elektroinstalace Zetor (foto: autor)

158

Pracovní list - Výpočet doby svitu žárovek nebo funkce spotřebiče s určitou kapacitou zdroje. Zadání: Vypočtěte dobu svitu žárovky o výkonu 60W, připojené k akumulátoru o kapacitě 50A.h a napětí 12V, který je zcela nabit a jestliže pomineme odpor vodiče a jeho vlastní spotřebu.

Výpočet: Co víme? Žárovka

60W

Akumulátor

50A.h 12V

W=U.I

Watt =

Voltampér

1. Dosadíme 60W = 12 . I 2. Upravíme a vypočtem proud

60 I = 12

I = 5A

3. Vypočtem dobu svitu 50A.h : 5A = 10h

Odpvěď: Doba svitu žárovky bude 10 hodin.

159



22 TÉMA:

SVAŘOVÁNÍ KOVŮ



Cíl práce: -

opakování a další rozvíjení znalostí a dovedností získaných na zš. získání zájmu o technické obory, získání přehledu na trhu práce s technickým vzděláním a uplatnění na trhu práce. zvýšení zájmu o rozšíření vzdělání v technických oborech – svařování kovů.

Metody práce:


Pracoviště:

SOŠ a SOU Dvořákova 21 – Odloučené pracoviště Hakenova

Časový rozsah:

3 hod.


Ochranný filtr zraku – svařovací brýle, ochranné rukávy, svařovací zástěra , ochranné návleky na nohy

Bezpečnost práce: -

ostré hrany – nebezpečí pořezání, kladivo – nebezpečí klepnutí, vrtačka – upnuté rukávy, pokrývka hlavy, rotující části, nebezpečí pořezání (špony).

Instruktáž: -

svarový spoj a jeho vznik krystalizace kovů atomové mřížky kovů vlastnosti kovů v různém prostředí

160

Ukázka různých svařovacích zdrojů (foto: autor):

Svařování plamenem

Svařování obalenou elektrod - MMA

161

Svařování netavící se elektrodou v ochranném plynu -TIG Ukázka svařovacích metod (foto: autor): Svařování obalenou elektrod - MMA

162

Svařování netavící se elektrodou v ochranném plynu – TIG (foto: autor)

Svařování plamenem (foto: autor)

163

Poukázání na doprovodné jevy při svařování (foto: autor): -

Tepelná roztažnost Tepelná vodivost Změna vlastností kovů po vytvoření svaru Změna struktury kovů po vytvoření svarového spoje

164

PRAKTICKÉ ZAPOJENÍ ŽÁKŮ: -

Nahřátí materiálu – oceli Natavení materiálu – oceli Vytvoření návarové housenky Vytvoření svarového spoje Bezpečnost při svařování a používání ochranných pracovních pomůcek

Ochranný filtr zraku – svařovací brýle (foto: autor) ochranné rukávy svařovací zástěra ochranné návleky na nohy SVAŘOVÁNÍ KOVŮ – pracovní list 1. Zařaď jednotlivé vlastnosti kovů do správných skupin.

165

FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI – ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… CHEMICKÉ VLASTNOSTI – ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… MECHANICKÉ VLASTNOSTI ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… TACHNOLOGICKÉ VLASTNOSTI ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… obrábění, pevnost, chování kovů ve vlhkém prostředí, působení kyselin a plynů, vodivost tepla, působení magnetu, barva, hustota, pružnost, kování, lesk, slévání, tvrdost, svařování, působení agresivního prostředí, houževnatost, chová materiálu při zpracování na výrobek, vodivost elektrického proudu, odolnost proti korozi

2. Kde se mohou uplatnit pracovníci se vzděláním ohledně svařování? ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………

http://www.lubkar.cz/sites/default/files/svareni.png

166

http://gaf.cz/wp-content/gallery/vyroba-svareni-cnc-robot-kuka/p8231444.jpg

http://www.cz.all.biz/img/cz/service_catalog/264.jpeg

http://www.svarforum.cz/forum/uploads/thumbs/1072_dscn1179res.jpg 3. Která chemický prvek nejvíce ovlivňuje svařitelnost ocelí? ……………………………………………………………………………………………

4. Napiš správní název svařovacích zdrojů.

167

………………………………………………………………………………………………..

…………………………………………………………………………………...

168

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..

5. Napiš správní název svařovacích metod.

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

169

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………

6. Co udělá ocelová kulička po ohřátí na 400 stupňů Celsia?

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………

170

7. Popiš jednotlivé ochranné pracovní pomůcky pro svařování, pokud znáš ještě jiné ochranné pomůcky pro svařování – uveď je. …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………………

171

SVAŘOVÁNÍ KOVŮ – pracovní list (řešení 1. Zařaď jednotlivé vlastnosti kovů do správných skupin.

FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI - vodivost elektrického proudu, vodivost tepla, působení magnetu, barva, lesk, hustota ……………………………………………………………………………………………………………… CHEMICKÉ VLASTNOSTI - chování kovů ve vlhkém prostředí, působení kyselin a plynů, odolnost proti korozi, působení agresivního prostředí ……………………………………………………………………………………………………………… MECHANICKÉ VLASTNOSTI - pevnost, tvrdost, pružnost, houževnatost ……………………………………………………………………………………………………………… TACHNOLOGICKÉ VLASTNOSTI - chová materiálu při zpracování na výrobek, svařování, kování, obrábění, slévání ……………………………………………………………………………………………………………… obrábění, pevnost, chování kovů ve vlhkém prostředí, působení kyselin a plynů, vodivost tepla, působení magnetu, barva, hustota, pružnost, kování, lesk, slévání, tvrdost, svařování, působení agresivního prostředí, houževnatost, chová materiálu při zpracování na výrobek, vodivost elektrického proudu, odolnost proti korozi

2. Kde se mohou uplatnit pracovníci se vzděláním ohledně svařování? ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………

http://www.lubkar.cz/sites/default/files/svareni.png

172

http://gaf.cz/wp-content/gallery/vyroba-svareni-cnc-robot-kuka/p8231444.jpg

http://www.cz.all.biz/img/cz/service_catalog/264.jpeg

http://www.svarforum.cz/forum/uploads/thumbs/1072_dscn1179res.jpg 3. Která chemický prvek nejvíce ovlivňuje svařitelnost ocelí? - uhlík …………………………………………………………………………………………… 4. Přiřaď správní název svařovacích zdrojů.

173

………………………………………………………………………………………………..Svařování plamenem

…………………………………………………………………………………... Svařování obalenou elektrod - MMA

174

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………….. Svařování netavící se elektrodou v ochranném plynu -TIG

5. Přiřaď správní název svařovacích metod.

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………. Svařování obalenou elektrod - MMA

175

……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………. Svařování netavící se elektrodou v ochranném plynu – TIG

…………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Svařování plamenem

176

6. Co udělá ocelová kulička po ohřátí na 400 stupňů Celsia? …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

7. Popiš jednotlivé ochranné pracovní pomůcky pro svařování, pokud znáš ještě jiné ochranné pomůcky pro svařování – uveď je. …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………………

177



23 TÉMA:

JEDNODUCHÉ OPRAVÁRENSKÉ ČINNOSTI – KOVÁNÍ



Cíl práce:

Seznámení žáků s teoretickými znalostmi pro oblast kování a získání praktických dovedností při práci s kovem

Metody práce:

Vysvětlování, diskuse, instruktáž, řešení problémů, nácvik dovedností a samostatná práce

Pracoviště:

Odloučené pracoviště Hakenova, učebna OV, dílny, kovárna

Časový rozsah:

4 vyučovací hodiny


Vybavení kovárny-kovadlina, kladiva, kleště, výheň, materiál na kování

Pracovní postup:

1. Připravit materiál a vložit pomocí kleští do výhně 2. Nahřát materiál na kovací teplotu 3. Nacvičit základní kovářské práce (prodlužování, pěchování, rozšiřování, ohýbání) 4. Volným kováním zhotovovat jednoduché výkovky (čtyřhranná špice, skoba, kovaný hřebík)

Bezpečnost práce:

Používat koženou zástěru, ohřívaný materiál držet kleštěmi, dávat pozor na žhavé jiskry a okuje, kontrola nasazení kladiv, nebezpečí vymrštění kladiva o kovadlinu, neohrožovat spolužáky žhavými kusy.

Časový harmonogram aktivity: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

BOZP a PO při práci v opravárenské dílně 15 min První pomoc při úrazech 15 min Prezentace oboru Opravář zemědělských strojů 15 min Teorie kovářských prací, nahřívání materiálu 15 min. Prohlídka pracovišť OP Hakenova 10 min Ukázka ohřevu materiálu, odhad teploty podle barvy, ukázka základních kovářských prací, ukázka zhotovení jednoduchých výkovků 45 min 7. Nácvik kovářských dovedností a zhotovování jednoduchých výkovků 45 min 8. Vyhodnoceni aktivity 20 min 178

Obsahová část přípravy na výuku: Tabulka pro odhad teploty materiálu dle barvy: Odhad teploty zpracovávaného materiálu je základem úspěchu jak při vlastním kování, tak při následných operacích, jako je kalení a popouštění. Přesné měření optickými nebo elektronickými přístroji je pro nás asi nedostupné. K hrubému odhadu teploty poslouží následující teplotní tabulky. Teploty ohřevu 1250 - 1350°C

bílá

1150 - 1250°C

světle žlutá

1050 - 1150°C

tmavě žlutá

880 - 1050°C

žlutočervená

830 - 880°C

světle červená

800 - 830°C

světle třešňově červená

780 - 800°C

třešňově červená

750 - 780°C

tmavě třešňově červená

650 - 750°C

tmavě červená

580 - 650°C

hnědočervená

520 - 580°C

černohnědá

Kovací teploty Nejvyšší teplota ohřevu nesmí překročit určitou výši, aby se ocel nepřehřála, nebo nespálila. Kovací teploty volíme podle druhu oceli v rozmezí uvedeném v následující tabulce. Teplotu pro kování volíme co nejvyšší, aby přetvárný odpor oceli byl co nejmenší. Na vysokou teplotu neohříváme ocel zbytečně dlouho, aby se nezvyšoval opal oceli. Při kování za nízkých teplot dochází k jejímu zpevňování (stlačování zrn - krystalů ze kterých je ocel složena). Při zpevňování ale ocel křehne, proto kování za nízkých teplot nese s sebou i riziko popraskéní, odštípnutí, nebo vzniku trhlin, zvláště pak u ocelí s vyším obsahem uhlíku a legovaných nástrojových ocelí. Toto deformační zpevnění je možno odstranit žíháním (350 - 450°C), při kterém dochází k rekrystalizaci oceli a jejímu opětovnému změknutí. Technologický postup záleží na účelu k jakému je výrobek určen. 179

Uhlíková ocel do 0,2% C

1280 až 800°C


1250 až 800°C


1190 až 800°C

Uhlíková ocel do 1% C

1100 až 800°C

Uhlíková ocel nad 1,2% C

1050 až 800°C

Slitinová chromová nebo chromnilková ocel

1250 až 850°C

Rychlořezná ocel

1200 až 900°C

Ocel s vysokým obsahem chromu (14% Cr)

1110 až 750°C

Nerezevějící ocel 18/8

1150 až 900°C

Manganová ocel (12% Mn)

950 až 850°C

(podle F. Drastíka, Volné ruční kování)

Základní kovářské práce 1. Kování Úder kladiva na kovaný materiál způsobí (obecně) jeho deformaci. Kinetická energie kladiva je při úderu pohlcena a mění se na deformační energii . Úder kladiva způsobí změnu profilu kovaného materiálu (ostatně to je účelem), materiál je deformován směrem do délky i do šířky (první obrázek). V závislosti na velikosti kladiva a síle úderu (energii) se bude měnit i velikost způsobené deformace. Slabé údery stačí pohltit vrchní vrstva materiálu, proto bude docházet k deformaci (rozšíření) hlavně v oblasti horní a dolní plochy. Výsledný průřez bude konkávní (prohnutý dovnitř). Při úderu velké síly (energie) dojde k deformaci v celém objemu. a dojde k rozšíření ve střední části. Výsledný průřez bude konvexní (vypouklý)

Obdobně se bude chovat i čelo kovaného profilu, pokud údery povedeme ze všech čtyř stran (otáčením o 90° po každém úderu). Při slabých úderech bude čelo konkávní, nejlépe je to vidět při 180

kování tyče velkého průřezu malým kladivem, kdy energie kladiva je vzhledem k objemu kovaného materiálu malá. Při silných úderech bude čelo konvexní, nejlépe je to vidět na kování hrotu, nebo ostří (viz fotografie ostří)

2. Ohýbání, stáčení, skružování. Při ohnutí plného čtvercového (obdélníkového) profilu dochází na vnitřní straně ohybu ke stlačování a na vnější straně k natahování materiálu. Pokud ohneme tyč do oblouku s vnitřním poloměrem r1, bude vnější poloměr r2 větší než r1 o sílu ohýbaného materiálu. Ze vzorce pro obvod kružnice by bylo možno vypočítat, o kolik by se vnější strana tyče musela natáhnout.

Protože ohřáté železo je za teploty tváření plastické, bude doprovázet ohyb i deformační změna průřezu. Původně čtvercový průřez se mění na lichoběžníkový a zmenšuje se síla materiálu v místě ohybu. Jedná-li se o plochý profil, dojde ještě k jeho prohnutí směrem ven. Čím menší je poloměr ohybu, tím relativně větší bude deformace průřezu, čím nižší teplota, tím větší deformace.

181

3. Pěchování Pěchování je při kterém je materiál, obvykle tyčového tvaru, kován nebo stlačován ve směru své nejdelší osy. Touto šroubovanou věta chci vyjádřit to, že údery kladiva jsou vedeny proti čelu tyče. Stejně jako v případě kování (bod 1) závisí výsledek na síle úderu. Slabé údery pohltí vrchní vrstva pěchovaného materiálu, silné údery jdou "více do hloubky". Deformace jsou opět patrné z obrázků.

4. Sekání, prosekávání, probíjení Dělení materiálu a vytváření otvorů kovářským způsobem je většinou bezztrátové, to znamená, že prakticky veškerá materiál výrobku zůstává i po operaci jeho součástí (při probíjení větších otvorů malá část materiálu přece jen odpadá). Bezztrátové dělní a děrování je doprovázeno deformací okolí, nebo celého výrobku vlivem tvaru použitého nástroje. Sekáč žene materiál v jednom směru, zešikmené ostří sekáče neoddělí materiál komým řezem, jako pila, ale výsledný sek má šikmé hrany. Kulatý průbojník žene materiál všemi směry. Ve většině případů je deformace žádoucí a má i dekorativní charakter. Tam, kde má po sekání a děrování zůstat původní průřez je nutno materiál překovat (po děrování s vloženým trnem).

Ve většině případů je deformace žádoucí, dělá kovaný výrobek kovaným. Znalost odezvy materiálu na úder kladivem ale dovolí zvolit takový postup a nástroje, které pomohou vytvarovat materiál do konečné podoby.

182

Nářadí a pomůcky: (foto: autor) Kovadlina:

Speciální kladiva:

Zápustky:

183

Kladiva:

Kovářské kleště:

184

Kontrolní otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Napiš, jaké jsou základní pomůcky pro kovářské práce. Vyjmenuj, jaké základní pracovní operace provádí kovář. Jak se ohřeje ocel na kovací teplotu? Co je to kování? Jakou barvu má ocel, když ji ohřejeme na kovací teplotu? Přibližně kolik stupňů má ocel, která má po vytažení z výhně žlutou barvu. Jak se jmenuje podložka , na kterou pokládáme ohřátou ocel.

Řešení 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Výheň, kladiva, kleště, kovadlina Prodlužování, pěchování, rozšiřování, ohýbání, sekání Ocel vložíme do výhně, doprostřed ohně, kde je nejvyšší žár Tváření kovů za tepla působením vnější síly Světle žlutá barva 1100 -1200 stupňů Kovadlina

185



24 TÉMA:

JEDNODUCHÉ OPRAVÁRENSKÉ ČINNOSTI – OPRAVY



Cíl práce:

Seznámení žáků s teoretickými znalostmi pro jednoduché opravárenské činnosti a nácvik dovedností při opravě motorového vozidla a jeho údržbě

Metody práce:

Vysvětlování, diskuse, instruktáž, řešení problémů, nácvik dovedností a samostatná práce

Pracoviště:

Odloučené pracoviště Hakenova, učebna OV, dílny, dílna oprav

Časová rozsah:

4 vyučovací hodiny


Traktor, osobní automobil, sada klíčů, stranový zvedák, měrky na ventily, motorový olej, filtr oleje

Pracovní postup:

1. Připravit vozidlo 2. Zajistit vozidlo proti pohybu 3. Seřízení ventilové vůle 4, Výměna motorového oleje

Bezpečnost práce:

Nepoužívat poškozené nářadí, zajistit vozidlo proti pohybu, použít podpěrné zařízení, pořádek na pracovišti, pracovní kázeň

Časový harmonogram aktivity: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

BOZP a PO při práci v opravárenské dílně 15 min První pomoc při úrazech 15 min Prezentace oboru Opravář zemědělských strojů 15 min Teorie seřízení ventilové vůle, výměny oleje 15 min. Prohlídka pracovišť OP Hakenova 10 min Ukázka seřízení ventilové vůle u traktoru, ukázka výměny motorového oleje u osobního automobilu 45 min 7. Nácvik dovedností – seřízení ventilů, výměna oleje 45 min 8. Vyhodnoceni aktivity 20 min

186

Obsahová část přípravy na výuku: Seřízení ventilové vůle na traktoru Zetor 7011 Pomůcky: spárové měrky, očkový klíč 17, plochý šroubovák, nástrčný klíč pro otáčení motorem.

Důvod seřízení- nastavení vůle mezi dosedací plochou vahadel a dosedací plochou dříku ventilu. Seřízení je nutné pro optimální výkon motoru a aby se ventily nepodpalovaly. Nesprávná ventilová vůle způsobuje: zvýšení spotřeby paliva a snížení výkonu motoru. Malá ventilová vůle-opalování sedel ventilů, motor se špatně roztáčí Velká ventilová vůle- vytloukání sedel a ventilů, hlučný chod.

Předpoklady pro seřízení -

Otáčet motorem do prava Studený motor Nastavovat vůli 0,30mm Pořadí zapalování u čtyřválce 1342 Najít polohu střídání ventilů

Střídání ventilů Oba ventily na hlavě se hýbou. Výfukový ventil se uzavírá-jde na horu. Sací ventil se otevírá a jde směrem dolů. V tento moment jsou ventily na protilehlém - seřizovaném válci uzavřeny.

Seřízení vůle Seřízení na 1 V – nastavit střídání na 4V Seřízení na 3 V – nastavit střídání na 2V Seřízení na 4 V – nastavit střídání na 1 V Seřízení na 2 V nastavit střídání na 3V

187

Kontrolní otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

V jakém pořadí zapaluje čtyřválcový motor Co způsobuje velká ventilová vůle? Co způsobuje malá ventilová vůle? Jakou hodnotu má ventilová vůle u traktoru Zetor 7011? Co jeto střídání ventilů? Popiš na stavení ventilové vůle u čtyřválcového motoru.

Řešení 1. 2. 3. 4. 5. 6.

1-3-4-2 Vytloukání sedel a ventilů, hlučný chod motoru Opalování sedel ventilů, motor se špatně roztáčí, nižší výkon 0,30mm Výfukový ventil se uzavírá-jde na horu, sací ventil se otevírá a jde směrem dolů Seřízení na 1 V – nastavit střídání na 4V Seřízení na 3 V – nastavit střídání na 2V Seřízení na 4 V – nastavit střídání na 1 V Seřízení na 2 V nastavit střídání na 3V

188



25 TÉMA:

TECHNICKÉ KRESLENÍ


Pracovní vyučování, Fyzika, Člověk a svět práce, Matematika, Geometrie

Cíl práce:

Prohloubení znalostí žáků v technickém vzdělávání, zlepšení představivosti, vytvoření technického výkresu konkrétního polystyrénového modelu

Metody práce:

Výklad: teoretická příprava. Samostatná práce – příprava vlastního modelu dle svého návrhu a následně jeho přenesení na výkres

Pracoviště:

učebna

Časový rozsah:

3 hodiny


obyčejná tužka tvrdost 3, guma, kružítko, rovné a trojúhelníkové pravítko s ryskou, špendlíky s hlavičkou, různé tvary bloků z polystyrénu, výkres (příloha č. 4)

Pracovní postup: 1. Učitel předvede žákům zhotovený polystyrénový model (příklad v příloze č. 1) 2. Na tabuli vytvoří k příslušnému modelu: nárys, bokorys a půdorys (viz příloha č. 2) (V příloze č. 3 je ukázka dalšího modelu „B“ a jeho výkresu) 3. Vyučující rozdá žákům připravené bloky z polystyrénu a špendlíky 4. Žáci si vyrobí svůj polystyrénový model a konzultují s vyučujícím složitost jeho kreslení 5. Po odsouhlasení svého návrhu polystyrénového modelu učitelem, si žáci vezmou čistý výkres (příloha č. 4) a začnou samostatně kreslit model do výkresu 6. Pro snadnější pochopení ponechá učitel svůj model na stole a jeho nákres ze tří pohledů na tabuli, aby žáci měli možnost porovnat správnost postupu při kreslení svého modelu 7. Po zvládnutí prvotní jednoduché práce s nákresem, vyzve vyučující žáky ke zhotovení dalšího modelu se složitější stavbou bloků - žáci potom pokračují v práci v souladu s předchozím postupem od bodu č. 4 8. Po ukončení prací, učitel konzultuje se žáky problematičnost a složitost jednotlivých kroků Bezpečnost práce:

bez specifických požadavků 189

Teoretická příprava technického kreslení Technické kreslení slouží k zobrazování různých technických součástí (strojů, nářadí), zařízení, budov apod. Výsledkem technického kreslení je výkresová dokumentace příslušného objektu. Tzv. technický výkres je základní dorozumívací prostředek, který příslušný pracovník musí umět přečíst a dokáže podle něj vytvořit příslušný objekt, i když ho ve skutečnosti nikdy neviděl. Výkres se často používá při sériové výrobě, kde se podle něj vyrábí velké množství objektů, které musí být všechny stejné, např. ve strojírenství, dřevozpracujícím průmyslu, výrobě plastů atd. K vytvoření technického výkresu je potřeba mnoha znalostí a dovedností. Správně vytvořené výkresové dokumentaci porozumí odborníci z celého světa nezávisle na jazykových schopnostech. Technický výkres obsahuje pohledy na daný objekt ze všech stran tak, aby si pracovník udělal představu o celkovém vzhledu. Často se zobrazují i tzv. řezy výrobkem. Nejčastěji se zobrazuje model v tzv. pravoúhlém promítání, tzn. že se provádí ve třech pohledech: Pohled zepředu = nárys (čelní průmět na stěnu, která je kolmá na podložku) Pohled shora = půdorys (promítneme si pohled shora na vodorovnou podložku, na které předmět leží) Pohled z boku = bokorys může být buď zleva nebo zprava (levý bok při čelním pohledu = levý boční průmět na stěnu, která je kolmá k čelní stěně a současně vodorovné podložce). Průměty si musí vzájemně rozměrově i prostorově odpovídat.

Měřítka výkresů: Výkresy předmětů kreslíme obvykle v tzv. měřítku, tj. v určitém poměru ke skutečné velikosti předmětu. Měřítko je vždy nutno uvést v rámci popisu daného výkresu. U strojových součástí se snažíme, aby měřítko bylo 1:1 tzn., že rozměry na výkresu jsou stejné jako u kresleného modelu. Může však být zmenšené (např. 1:20 = 1 mm na výkresu je 20 mm na skutečném modelu) ale i zvětšené (např. 20:1 = 20 mm na výkresu odpovídá 1 mm na skutečném modelu).

190

Příloha č. 1 skutečný polystyrénový model (foto Ing Marie Kukačková)

191

Příloha č. 2 Model z přílohy č.1 překreslený do nárysu, bokorysu a půdorysu

nárys –pohled zepředu

bokorys –z boku,

půdorys –pohled shora

192

Příloha č. 3 Zhotovený model „B“

foto modelu „B“ – Ing. Marie Kukačková

193

Příloha č.3 – nárys, bokorys a půdorys modelu „B“

Nárys

bokorys

Půdorys

194

Příloha č. 4

Nárys

Bokorys

Půdorys

195



26 TÉMA:

JÁ VĚC, ČÍM TI BUDU UŽITEČNÁ


Pracovní vyučování, Fyzika, Člověk a svět práce

Cíl práce:

Prohloubení znalostí žáků v technickém vzdělávání, seznámení žáků s předměty, které lze objevit v domácí dílně

Metody práce:

samostatná práce: určování technických předmětů, jejich popis a přiřazení k řemeslným oborům, řízená diskuze

Pracoviště:

učebna

Časový rozsah:

3 hodiny


psací potřeby, pracovní list (příloha č. 1), technické pomůcky a nářadí (pro uvedený časový rozsah lze připravit cca 30 pracovních pomůcek a zařízení)

Pracovní postup: 1. Vyučující si připraví určitý počet technických pomůcek, nářadí apod., označí je pořadovým číslem a k tomuto souboru vytvoří příslušný pracovní list, kdy k danému předmětu bude příslušet stejné pořadové číslo, které bude obsahovat řadu otázek, které žák při jeho prohlížení vyplní. Ukázka příslušných předmětů a k nim vytvořenému souboru otázek je uvedena v příloze. 2. Každý žák, eventuálně dvojice žáků, obdrží pracovní list, se kterým postupně obejde všechny připravené předměty a na základě svých dosavadních znalostí, zkušeností či představivosti vyplní připravené otázky nebo zaškrtne jednu z nabízených možných odpovědí 3. Jakmile žáci ukončí samostatnou práci, učitel s nimi provede řízenou diskuzi, kdy postupně uvede správné odpovědi a diskutuje o tom, co žáky vedlo k jejich nesprávným odpovědím Bezpečnost práce:

Základní pravidla dodržování bezpečnosti v učebně

196

Ukázka pracovního listu Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Znojmo, Dvořákova 19 Já věc, čím ti budu užitečná ------------------------------------------------------------------------------------------------Na stolech jsou připraveny různé věci, pomůcky a nářadí. Vaším úkolem je rozpoznat, k čemu věc pod určitým pořadovým číslem slouží nebo jak ji lze v běžném životě použít či k čemu by mohla být v životě užitečná. Číslo věci odpovídá otázkám v pracovním listu pod příslušným pořadovým číslem. Zapište svou nejlepší odpověď nebo v případě možností tří varianty odpovědí, zakroužkujte jednu správnou.

Příklady položených otázek? 1. Tyto čtyři věci nám slouží k vytvoření ……… 2. Napiš, kde jsi již podobnou věc viděl a k čemu slouží ….. 3. V jakém oboru se používá toto nářadí ……………………………..….. a k čemu konkrétně slouží …… 4. Pojmenuj toto nářadí, které slouží k úpravě kovů. Znáš ještě jinou podobnou věc ? ……….

5. Toto zařízení nám pomáhá v …………

6. Pomůcka slouží jen k jedné pracovní operaci …….

7. Touto pomůckou mohu provádět ………

8. Zařízení má ostrý břit a slouží v oboru : a) silničář na odstranění bílé čáry na silnici b) stolař a truhlář c) sadař jako pomůcka při roubování 9. S touto soupravou mohu provádět … 10. K měření čeho slouží tato pomůcka 197

11. Před sebou vidíš věc, která slouží ke spojování, urči, co se dá spojit … 12. S tímto nářadím lze a) šroubovat vruty do dřeva b) vytvářet otvory do trámů pro čep, dlab c) odstranit starý nátěr na okně

13. Víš, jak se jmenuje tato univerzální pomůcka a k čemu slouží

198

Ukázka 6 obrázků konkrétních věcí s příklady otázek a příslušnými odpověďmi:

1. Pojmenuj nářadí a uveď, co lze s touto soupravou provádět

obr. 1

(správná odpověď- malířská souprava pro nátěry, lakování barvou –lazurování- malování malých stěn, nát 6ěr plotu, apod.

2. Tyto čtyři věci nám slouží k vytvoření ………obr.2 (správná odpověď – k vytvoření otvorů do papírového těsnění, používají je automechanici, opraváři zemědělských strojů, instalatéři )

3. Jak se jmenuje toto nářadí a k čemu slouží ……….obr.3 . (správná odpověď – tato technická pomůcka / vratidlo pro závitník a závitové očko, sada závitníků/ slouží k vytvoření závitu na dřík / závitové očko/ a závitu do díry / závitník /

4. Železná věc slouží

obr.4

a) k rozbíjení ořechů b) jako ukázka hromady železa o hmotnosti 1 kg c) jako závaží pro domácí vážení na váze tzv. „decimálka“ (správná odpověď: c)

5. Pojmenuj pomůcku, která je důležitá z hlediska bezpečnosti práce a uveď, při jakých činnostech se používá …obr.5 ( správná odpověď –ochranné pracovní brýle chrání oči při vrtání, broušení, soustružení, otryskávání vzduchovou pistolí )

6. Pojmenuj pomůcku u uveď, co nám pomáhá přesně změřit nebo určit ..obr. 6 ( správná odpověď – zámečnický stavitelný úhelník- měří úhly, přeměřujeme narýsované úhly, rýsovací jehlou rýsujeme přenesený úhel na plech)

199

Fotografie 6 předmětů Obr. č.1 Malířská sada

Obr. č.3 Nářadí pro řezání závitů

Obr.č.2 Sada nářadí pro vytvoření otvorů

v těsnění

Obr. č. 4 Závaží pro decimální váhu vnitřních a vnějších

200

Obr. č. 5 Ochranné pracovní brýle

Obr. č. 6 Zámečnický stavitelný úhelník

201

Cukry v zahradě

202

203

204

205

206

207

Kaprovité ryby

208

209

210

211

212

213

214

215

216

217

218

219

220

Myslivost

221

222

223

224

225

226

227

228

229

230

Odpady a člověk

231

232

233

234

235

236

237

238

239

240

241

Pokožka rostlin

242

243

244

245

Poznáváme naše rostliny

246

247

248

Rozmnožování rostlin

249

250

251

252

253

No title

Recommend Documents