10/09
zpravodaj ks hradec králové
www.kshk.cz
říjen 2009
584 slova na říjen
KDE JSI? Když někde zaslechnu otázku z nadpisu, začne mi v hlavě hrát stejnojmenný diskotékový hit Dalibora Jandy z konce osmdesátých let. Vzpomínáte na to chraplákem zpívané: Kde jsi? Kde jsi? … Volám telefonem, kam se dá. Kdo tě blízko chce mít jako já? Čekám tě, kde jsi? Kde jsi? Kde jsi? To je také úplně první otázka, která v Bibli zazní od Boha. Tu uslyšeli [Adam a Eva] hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“ (Genesis 3,8-9) Bůh prochází zahradou a volá na Adama s Evou, kteří se schovávají ve křoví. V těch dvou slovíčkách „Kde jsi?“ je mnohem víc, než se na první pohled zdá. Boží cit: Chybíš mi. Měli bychom být spolu, ale ty tu nejsi. Kde jsi? Boží rozhořčení: Někde jsi měl být, někde jsem tě čekal, ale ty´s nedorazil. Tak kde jsi? A také Boží „provokace“: Pořádně se rozhlédni kolem sebe a sám si odpověz na otázku, kde to jsi a jestli bys neměl být jinde. Zkusme hledat odpovědi na tyhle Boží otázky nejen v souvislosti s duchovním stavem našeho srdce, ale také v kontextu toho, proč (ne)chodíme v neděli na shromáždění (i když tyto dvě věci mohou tvořit spojité nádoby). Je to jednak o fyzické přítomnosti, ale také o tom, zda jsme duchem přítomní, zatímco naše tělo sedí v „kostelní lavici“. Zkrátka – zapřemýšlej, prosím,
jestli zrovna ty Bohu nějak nechybíš na místě, kde si s tebou chce dát v neděli schůzku… O tom, že „syndromem prázdných židlí“, trpěly různé církve v různých časech, napovídá i příběh jedno z největších kazatelů všech dob - Charlese H. Spurgeona (pokud je vám vyprávění povědomé, vězte, že se před rokem objevilo na stránkách Mozaiky): „Modlitební setkání a přednáška jako obvykle ve středu večer v přednáškové místnosti. Drazí bratři, naléhám na vás všechny, abyste chodili na setkání, která jsou v průběhu týdne. 'Nezapomínejte na společné setkávání.'“ Někteří z „drahých bratří“ se chovali takto: Bratr (A) myslel, že bude pršet, a usoudil, že jeho rodina včetně jeho samotného samozřejmě, raději zůstane doma. Ve čtvrtek večer pršelo celkem hod-
ně a ten stejný bratr si najal bryčku a vzal celou svou rodinu do Hudební akademie, aby si poslechl přednášku M. Agassize na téma „Humří inteligence.“ Bratr (B) si řekl, že je příliš unavený na to, aby šel, tedy zůstal doma a pracoval na sáních, které slíbil udělat Billymu. Sestra (C) se bála, že je chodník příliš kluzký. Bylo by pro ni příliš nebezpečné jít ven. Příštího rána jsem ji viděl na ulici, jak si „utahaná“ jde vyzvednout svůj starý klobouček. Přes boty měla přetažený starý pár punčoch. Tři čtvrtiny členů zůstaly doma. Bůh byl na modlitebním setkání. Pastor tam byl. A těm, co přišli, Bůh požehnal. Lidé, kteří zůstali doma, byli zastoupeni prázdnými místy. Prázdným místům Bůh nežehná. Je možné, že při svém hledání odpovědi na Boží „Kde jsi?“ narazíš na to, že zkrátka potřebuješ změnit myšlení, čemuž se jednoduše říká pokání. A také je možné, že máš pocit, že chyba je někde jinde, třeba v tom, že je potřeba na shromáždění něco změnit. Pak si o tom promluv se mnou nebo s některým ze starších. Nemyslete si, já si často kladu otázku, jestli „syndrom prázdných židlí“ nezpůsobuji já tím, že dělám, něco blbě. Ať je to, jak chce, mám pocit, že Bohu na jeho otázky dlužíme pořádné odpovědi. Co kdybychom je začali hledat víc, než kdy jindy?! V Kristu váš Jakub Limr
NEPŘEHLÉDNĚTE: V neděli 1. listopadu bude shromáždění mimořádně ráno od 10:00hod.
zpověď
JANA ŠVAJDLEROVÁ ZPOVÍDÁ OLGU DAŠKOVOU Jak jsi našla Ježíše ( nebo On tebe ) a jak jsi našla cestu do Mozaiky? Cestička to byla opravdu dlouhá. Asi v šestnácti letech jsem si uvědomila svůj ateismus a trochu jsem záviděla věřícím spolužákům, že mají „něco“ lepšího než já. V sedmnácti jsem po větším zdravotním kolapsu poprvé otevřela Bibli a zkusila navštívit kostel, ale odradil mě náboženský formalismus a zjevný rozpor mezi vyznáním a životní praxí. To byl asi hlavní důvod, proč jsem naplno prožila dva roky jako jogín a makrobiotik, dva roky u adventistů a dva roky studia esoteriky a duchovní vědy. Neptejte se mě, jak tohle jde dohromady :-) Teprve potom jsem došla k závěru, že se potřebuji narodit znovu. Jelikož i tohle jsem vzala vážně, následovalo studium teologie a dvanáct let v Jednotě bratrské. Když se sbor v Rychnově ocitnul uprostřed další hluboké krize, navštívila jsem se značným pocitem viny KSHK a zjistila jsem, že jsem tu doma. Škoda, že to nešlo před dvaceti lety . :-) Jak vnímáš sama sebe - jaká jsi, nebo nejsi? Otázka, na kterou je těžké stručně odpovědět. :-) Moje síla i slabina je nejspíš v tom, že beru život hodně vážně a přemýšlím o něm do hloubky. Z toho pramení většina mých úspěchů a průšvihů i jejich velikost. Moje vrozená touha přijít až k jádru věci a smysluplně jej vyjádřit mě často stála víc sil, než mi má chatrná tělesná schránka mohla dát, a tak se zrodila i moje další oboustranně použitelná schopnost - hodně pevná vůle. Když přidáte ještě značnou dávku emocí a sklon vyjádřit je muzikou nebo i jinak, vznikne obrázek někoho, kdo by se mi mohl hodně podobat. Co máš/děláš opravdu ráda? Opravdu ráda mám důvěrné sdílení s lidmi, kteří od života očekávají víc než plné bříško či peněženku. Opravdu ráda tvořím cokoli dobrého s lidmi, kteří se nebojí otevřít a vydat ze sebe to nejlepší. (Jistě mi rozumíte, že nemám na mysli profesionalitu. :- ) A opravdu ráda se ponořím do kvalitní muziky, která mi na chvilku dopřeje tu rozkoš zapomenout na sebe i na pozemské bytí a zmizet v jiné dimenzi. Mohu -li tam někoho vzít s sebou, jsem přímo na vrcholu blaha. Co fakt nesnášíš? Arogantní samolibou žvanivost, náboženské pokrytectví se sklonem k fanatismu, falešné proroky s otupělým svědomím a polovičatost s laciností.
Čím jsi chtěla být jako malá? No, jasně, že princeznou ! :-) Táta mi v tom hodně pomáhal, protože se snažil získat informace o rodokmenu hraběte Trčky z Valdštejna a doložit tak svůj šlechtický původ. (Pozn. za svobodna jsem byla Trčková.) S nástupem do školy mi přibylo rozumu, a tak jsem chtěla být lékařkou. Samozřejmě po tatínkovi. Ale láska k historii ve mně zůstala, a tak jsem nakonec přeci jen dosáhla vzdělání princezen - hra na hudební nástroje a znalost cizích jazyků. Čím bys chtěla být teď? Kdybych si mohla znova vybrat zaměstnání, asi bych směřovala mnohem víc k cizím jazykům než k muzice. Vyhnula bych se odpoledním směnám v hudebce a trémě, která mě pronásledovala hůř než hradní strašidla. Čím bys rozhodně být nechtěla nebo nemohla? Nechtěla ani nemohla bych být řidičkou autobusu. I když třeba by se to dalo použít k masové evangalizaci hříšníků. Po pěti minutách jízdy by nepochybně došli k závěru, že se za moment ocitnou na onom světě. :-) Je něco, co bys ve svém životě za nic na světě nevyměnila? Svoje tři zatím malé kluky a touhu důvěrně poznávat skutečnou Boží dobrotu. A naopak, je něco, co bys ráda vrátila nebo udělala jinak či vynechala? Jo, ale to je oblast zpovědi, která se sem pro přílišnou důvěrnost nevejde. ;-) Oblast, ve které jen tiše žasnu nad Boží dobrotou, s jakou citlivostí a vynalézavostí mě umí tahat ven z průšvihu. Co je pro tebe nejcennější z té veliké škály toho, čím pro nás Bůh je? To bývalo v různých obdobích různé. V současnosti si asi nejvíc vážím chvil, kdy Ho můžu poznávat jako důvěrného přítele, který mě umí podržet, když si naprosto nevím rady a jsem se svými silami v koncích. K čemu se cítíš Bohem povolaná, obdarovaná? Svoje Boží povolání vidím hlavně v roli mámy. Co se týče obdarování a života ve sboru, táhlo mě to vždycky nejvíc k oblasti přímluvy a chvály, i když mi není cizí ani služba dětem nebo pomoc s čímkoli (kromě řízení auta a práce na počítači :-)
Co vidíš v našem sboru za přednosti a co naopak za bolesti ? K velké přednosti našeho sboru určitě patří jednotné staršovstvo a upřímné vztahy mezi vedoucími a i jinak aktivními členy. Jako bolestivou a ohroženou oblast považuji uzavřené kroužky a osamělé novočleny. Bylo by bezva, kdyby dobře fungující mikrospolečensví v našem sboru častěji cítila tu Boží neodolatelnou touhu o kousek se rozrůst. Oblíbený způsob trávení volna: jednoznačně v přírodě, úplně jedno jestli na zasněžené pláni nebo u rozbouřeného moře, nejčastěji v lese Oblíbená květina: každá s radostí darovaná, ale nejvíc asi růže b v lese a na louce cokoli v zrzavém kožíšku, jinak delfíni a velcí psi ( nejspíš kvůli tomu, že mě mockrát překvapili, jak skvěle se obejdou beze slov ) Oblíbené pití: červené džusy Oblíbený typ humoru: nealko s hlubším dnem a čistým složením ;-) Oblíbené odvětví kultury: všechno, co nějakým kulturním způsobem vyjadřuje Boží tvůrčí rozmanitost v našem člověčím světě Oblíbený biblický verš: je jich moc… Foto: Martin Vlk
pastýřský list
KDO MNĚ POMŮŽE? ..Ale uslyšela o něm žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha; hned přišla a padla k jeho nohám. Ta žena byla Řekyně, rodem Syrofeničanka, a prosila ho, aby toho démona z její dcery vyhnal. Říkal jí: „Nech nejprve nasytit děti. Není správné vzít chléb dětem a hodit jej psům“. Ona však odpověděla a řekla mu: „Pane, i psi pod stolem jedí z drobtů po dětech.“ Řekl jí: „Kvůli tomuto slovu jdi domů; ten démon z tvé dcery vyšel.“ Marek 7,25-29
je více zázračných uzdravení tam, kde je bídná lékařská péče a kde je jasné, že jiná pomoc už není.
V něčem je podobná setníkovi, který se necítí hoden, aby Ježíš vešel do jeho domu a přitom nepochybuje, že Ježíš může jeho otroka uzdravit. Pro postoj pokory a víry, která se projevila v tom, jak s Pánem Ježíšem mluvili, zakusili lidem jim blízcí nadpřirozené uzdravení.
Běžně nepíši na pokračování. Když jsem ale psal minule o víře, tak jsem si dodatečně uvědomil, že jsou ještě další aspekty víry, které jsem nezmínil, a tak bych rád k tématu ještě něco dodal. Otec hluchoněmého chlapce i matka této dcery, o jejíž nemoci nám chybí nějaké další podrobnosti, měli něco společného. Zoufalství nad stavem svého dítěte a nad tím, že není nikdo, kdo by mu pomohl. Jsem přesvědčen, že už zkoušeli kde co. Stav se neměnil. Ježíš se jeví jako poslední možnost. Jestli nepomůže on, tak už asi nikdo. Mám dojem, že to je důležitý aspekt víry. Ježíš není jedna z možností. Když nevyjde on, tak zkusíme něco jiného. Uvědomuji si, že se tak někdy modlím. Buď bolavý zub uzdraví přímo Ježíš a nebo méně příjemnou cestou zubař. To nepíši proti lékařům. Naopak – schopnosti lékařů jsou Božím darem a bojujeme proti stejnému nepříteli. Takže když jsi nemocný, není špatné jít k lékaři. Jen upozorňuji, že pokud se modlím a říkám si: „Když nepomůže Ježíš, tak pomůže někdo nebo něco jiného,“ něco to s mou vírou dělá. Mimo jiné možná i proto
věřím, že on má veškerou moc a může udělat cokoli, za co ho prosíme, neznamená, že si začneme myslet, že on to udělat musí nebo že ho dokonce k jednání můžeme přinutit. On může všechno a nemusí nic. Pokud ho ale dobře známe, víme, že chce dát dobré dary svým dětem a dokonce i štěňatům. Tímto postojem je nám žena příkladem.
Žena přichází k Pánu Ježíši s velkou pokorou, padá před ním na zem a prosí o pomoc. Odpověď nás myslím překvapuje. Je odmítavá až urážlivá. Která matka by snesla, kdyby její dítě bylo srovnáváno se psem. A proto je pro mne odpověď ženy ještě překvapivější než odpověď Pána Ježíše. Ona se neurazí, přijme toto srovnání a dále prosí. Nečiní si žádný nárok na pomoc. Vyjadřuje jen prostou víru, že Pán Ježíš má moc její dceru vysvobodit. Kolik pokory a kolik víry musela tato pohanská žena mít. Někdy po Ježíši něco chceme a nejenom že považujeme za samozřejmé, že to udělá, ale ještě přesně víme, jak by to měl udělat. Tato žena se naprosto pokoří. K víře patří pokora a absence nároku. Bůh nám nic nedluží a vše je jeho milost. To, že
Není mně jasné, jak mohli Syrofeničanka a onen setník tak dobře Pána Ježíše znát. Byli to pohané. Neměli přístup k Božímu slovu jako my a nemohli mít obecenství s Duchem svatým, které Bůh umožňuje ve své milosti nám. Přesto byla jejich víra tak silná, že ji Pán Ježíš poctil. O setníkovi říká v Matoušově evangeliu v osmé kapitole, že takovou víru nenalezl ani v Izraeli. Znovu zde můžeme vidět, že víra není nějaký výkon, že by si dotyční něco “vyvěřili“. Je to jejich postoj k Pánu Ježíši a to, jak ho znají. Jako absolutního Pána, skrze kterého byly stvořeny nebesa i zem i jako milujícího Boha, kterého zajímá každý člověk. A jako k takovému k němu i přistupují. Nalezne Bůh takovou víru ve tvém sboru? Lubomír Ondráček Autor je pastorem KS Praha. Převzato se svolením ze Sborového dopisu KS Praha. Ilustrační foto: Sheila V.
udělejte si čas
KAFÍČKOVÉ POSEZENÍ S BOWLINGEM Sobota 31. října od 15:00 hod. v Asportu v Malšovicích (k dispozici dětský koutek). Možná vás neláká přímo bowling, tak si s námi přijďte vypít šálek kávy nebo můžete fandit, ale přijďte! Na akci je potřeba se předem přihlásit - sledujte nedělní oznámení.
VEČER MODLITEB A CHVAL Swaté wětry společně se skupinou Grace (sbor CASD Trinity HK) plánují na některou listopadovou sobotu společný večer chval od 18. hod. Přesný termín bude upřesněn v průběhu října. FOTOSHOW S VYPRÁVĚNÍM „Ráj Kanárských ostrovů - Tenerife“ s fotografem Petrem Hápem (CB HK) a posezením s občerstvením - Medium přízemí, č.10 v pátek 27. listopadu od 18:30 hod.
HOSTÉ NA SHROMÁŽDĚNÍ • 22. listopadu – Roger Harsch • 6. prosince – Marek Prosner SPECIÁLNÍ VÁNOČNÍ BOHOSLUŽBA V neděli 20. prosince oslavíme Vánoce bohoslužbou spojenou se „štědrovečerní“ večeří a také soutěží o nej vánoční cukroví. V průběhu listopadu si budete moci rezervovat místo u svátečního stolu.
jak jsem to prožil
POHLEDNICE Z KRÁLOVSKÝCH OSTROVŮ Právě sedím na letišti East Middlands a chystám se po pěti dnech zpátky domů. Byla to moje nejkratší návštěva Anglie a kromě pastorálky Ground Level (síť anglických společenství, které jsme jako KSHK jako jediný zahraniční sbor součástí) jsem tu měl jediný cíl: načerpat od Boha. Povedlo se? Věřím, že ano, i když to se ukáže nejspíš až v těch prvních dnech na domácí půdě a minimálně první říjnovou neděli. Rozhodně na spoustu otázek, které se mi honily hlavou, jsem v Penistonu a okolí dostal od Boha odpověď. Pastorálka GL byla tentokrát rozdělená na dvě části. V té první zazněla klasická kázání. Jedno o tom, jak je potřeba, abychom jako pastoři rozuměli lidem, kteří nepracují na plný úvazek v církvi jako my, a co proto můžeme udělat. Druhé kázání proběhlo videoformou. Stuart Bell, vedoucí Ground Level, a tak své slovo předtočil. Ústředním tématem jeho kázání byl život. Život, jehož středobodem je Kristus, a život, který naplňuje Duch svatý. Bylo hodně zajímavé, jak Stuart mapoval osobu a charakter Ducha svatého v jedné jediné biblické knize, a to v listu Efeským.
Tony Phelps-Jones (vpravo), jeden z vedoucích CP
v oblasti sexuality. Zatímco tuhle problematiku má v Česku skvěle zmáknutou ACET, v těch ostatních bychom organizaci podobnou CARE potřebovali v Čechách jako sůl.
Jako poslední byla na programu prezentace další křesťanské organizace: Causeway Prospects (CP). Ta se zaměřuje na zvláštní oblast evangelizace – pomáhá najít Boha Druhou část pastorálky tvořily dvě prezenlidem s různým druhem postižení. Na brittace. Nejprve jsme vyslechli povídání o ským ostrovech má na sto osmdesát skupibritské mezidenominační organizaci CARE, nek, které vždy fungují ve spojení která se svým zaměřením podobá Evanges nějakým místním sborem. Celé tohle likální aliance, ale řekl bych, že ji povídání bylo prošpikováno spousto úžasv ledasčems doplňuje. Sleduje například ných svědectvích o postižených lidech a zákony o eutanázii, umělém přerušení jejich vztahu s Bohem. Jen namátkou: těhotenství nebo o nakládání s embryi. Debie – mírně mentálně postižená paní, Jejím cílem nejsou ani tak protesty, jako kterou na skupinku pozvala kamarádka. spíš poukázat na celou věc z křesťanské Před svou první návštěvou prohlásila, že (nebojím se říct z Boží) perspektivy, a tak věřit v Boha je naprostá blbost a že nechánejen mluví s poslanci, ale třeba nabízejí pe, kdo může v dnešní době věřit. Na skupomoc maminkám, které se rozhodli, že pince se jí ale moc líbilo, a tak přišla znovu svoje dítě nechtějí a půjdou na potrat. Jako a pak zase. Asi na čtvrté skupince celá příklad další oblasti zájmu organizace CAvyjevená vyprávěla, jak jí v pět ráno vzbudil RE bych uvedl vzdělávání teenagerů Bůh a řekl jí jedinou větu: „Debie, miluju tě!“ Ještě ten den pozvala Debie Ježíše do svého srdce. Nebo Tony, kluk něco přes dvacet. Diagnóza: Downův syndrom. Jeho kamarád (jméno jsem, žel, zapomněl) – muž bez jakéhokoli postižení – se ocitl v nemocnici. Tony mu svědčil o Ježíši a přinesl mu Bibli. Kamarád nechtěl Tonyho zklamat, a tak se pustil do čtení. Bůh se skrze svoje Dům Dyfriga a Sheily Hughsových, u kterých v Anglii bydlívám slovo dotkl takovým
způsobem, že vydal svůj život Ježíši. Jak moc to bylo důležité, se ukázalo za tři dny, kdy tenhle kamarád v nemocnici zemřel… Pátek jsem trávil s Bavisterovým, hlavně s Dennisem, s nímž jsem makal na přípravách Potenciálu (o Potenciálu viz samostatný článek v této Mozaice). Takovou třešničkou mého pobytu v Anglii byla sobota. Na několik hodin jsem vyrazil na penistonská vřesoviště, abych byl o samotě s Bohem. Poskakoval jsem po skaliskách a užíval si jeden z nejfantastičtějších chrámů ze všech. Fakticky jsem prožíval jak „všechno stvoření chválí Hospodina“. Tak jsem se z plných plic přidal. Moc nevím, jak popsat ten čas, kdy jsem se chvílemi modlil, chvílemi jsem mlčel a naslouchal Božím odpovědím a často jsem se jen tak s Bohem držel „za ruku“. Ve finále cesty jsem vytáhl z batůžku Bibli a posadil se s ní pod stromy… Ten anglický čas nějak tentokrát utekl rychle a bez větších potíží. Pokud tedy nepočítám letištní příhodu o tom, kterak se mi děravou kapsou dostalo do podšívky kalhot několik mincí a já je zamčený na toaletě krkolomně lovil, aby mě nezadrželi security. Při průchodu bezpečnostním rámem bych totiž začal pípat a kdo ví, jak by to dopadlo v zemi, kde se musí kontrolou procházet bez bot. Ale konec dobrý, všechno dobré – mince jsem vylovil a koupil si za ně brambůrky s octem. A za chvíli už budu nastupovat do letadla. Už se na vás všechny tam doma moc těším! Jakub Limr
JESUS BREAK Mezi dvěma stovkami návštěvníků druhého ročníku hip-hopového festivalu Jesus break (11. do 13. září, Králíky) bylo i několik dorosťáků z našeho sboru. Velký dík patří týmu dorosťáckých vedoucích v čele s Davidem Halbrštátem! Jak se celá akce líbila, můžete odtušit z fotografií vpravo. V pátek večer proběhl v Sokolovně příjezd a registrace účastníků a večer od 20 h bylo úvodní setkání, na kterém se představili tito účinkující festivalu: Z raperů to byli Mehmed, G.O.D., Adrem, Oliwer, Timmy, Dusty a brejkaři z Foundation of Wessani. Žánr beat boxu zastupoval místní Beatjay. Dále se představili registrovaní návštěvníci festivalu: skupina mládeže z Liberce, účastníci z Mladkova, skupina z Hradce Králové, z Ústí nad Orlicí, z Rychnova nad Kněžnou, z Pardubic, z Opavy, také asi dvacet teenagerů z Králík a Červené Vody a další jednotlivci. Přespolní účastníci přespávali v tělocvičnách ZŠ. Během večera byla otevřena festivalová čajovna s deskovými hrami. V sobotu se k vystupujícím přidali brejkaři z Concrete Safari a raperka Pozdní Pitva. Na králickém náměstí proběhla od 10:30 a od 14:00 vystoupení mladých účinkujících ve stylu break dance, rap, beat box a nově také street dance, které skvěle moderoval Mehmed, JCS a Dan Dostrašil, zakladatel Jesus breaku z Ústí nad Orlicí. Vystoupení bylo okořeněno tanečním vystoupením street dance skupin Joy dance a Street steps (nově vzniklá králicko-červenovodská taneční skupina). Odpoledne vystoupilo také několik kluků z Výchovného ústavu Králíky, kteří předvedli beat box (napodobování hudby ústy do mikrofonu) a break dance. Sobotní hlavní večer se konal od 20 hodin v Bowling Stock Králíky na letním parketu. Kromě výše popsaných vystupujících vystoupil také raper K-4, který posluchače nadchnul melodickým rapem zpívaným ve francouzštině. Večerní hlavní vystoupení bylo velmi pestré a trvalo přes 3 hodiny. V neděli byl festival zakončen neformální bohoslužbou pro mládež, kde 4 písně zahrálo trio G.O.D., jeden rap předvedl K-4. Následovalo „křeslo pro hosta“ pro K-4 a G.O.D., kdy diváci kladli dotazy těmto účinkujícím. Na závěr vystoupil s multimediálním slovem pro mládež Mgr. Martin Vlasák, odborný lektor a pracovník s mládeží z Rychnova nad Kněžnou. Celý festival pořádala Jednota bratrská Králíky.
ze života sboru & církve
JESUS BREAK ´09 OBRAZEM Foto: David Halbrštát
program dorostu
ze života sboru
DOROSTL NÁM DOROST Rád bych vám představil, jak bude vypadat letošní služba pro velké děti, které už skoro nejsou dětmi. Minulý rok nám děti z besídky odrostly o obrovský skok. Některé trochu, některé opravdu hodně. Stáli jsme nyní před těžkým rozhodováním. Je evidentní, že ti starší už potřebují něco jiného a každý rozumný člověk uzná, že by to chtělo tři úrovně (malou a velkou besídku a nově dorost program. Vážně jsme o tom uvažovali, ale stály proti nám dvě věci. Minulý rok nás na ně bylo 2 a ¾ (letos 2). Přišly nové posily, ale dvě nezávislé služby každou neděli z toho neuděláme. Věkové složení dětí nám to ale také neusnadňuje a dělící čára by vytvořila střední skupinu o velikosti pouze 2-4 děti. Nakonec jsme se rozhodli stávající skupinu „velké besídky“ posunout (obsahově i vnímáním od okolí) do „dorostu“. Než popíšu program, rád bych stručně představil nové členy našeho týmu. Jsou to dva mladé manželské páry: Matěj Mejstřík – student ekonomie a cestovního ruchu a horolezec - a Lenka Mesjtříková – učitelka v mateřské školce a horolezec. Lukáš Vízek – učitel na střední škole, fyzika a zeměpis - a Zuzka Vízková – učitelka na střední škole, čeština a výtvarná výchova. Jsou to moc milí a ochotní lidé. Mám z toho moc velkou radost, že s nimi budu moct pracovat. A teď už k nedělním programům: 1) Zdá se nám, že si děcka potřebují zvykat (zvláště ty starší) na to „být na bohoslužbě“ a proto chceme zhruba 1x měsíčně být pouze na shromáždění. Plánujeme to po domluvě s Jakubem a on si na takové neděle bude chystat kázání plné ilustrací apod. Ještě chceme vyzkoušet, jestli budou děcka stát o to mít svůj kout (židle s rezervačkou), kde bychom byli s nimi – skloubit to, že jsou spolu s vrstevníky, ale přitom za přítomnosti vedoucích. Když by se vám jako rodičům zdálo, že byste raději, aby byli s vámi a tohle je od vás odvádí, tak tenhle „pokus“ zrušíme. Tato část programu je o vedení dětí k dospělosti v oblasti víry. My se budeme snažit jakkoliv pomoct, ale myslím si, že tohle je oblast převážně rodičovská. Proto bysme neradi jakkoliv „překáželi“, ale ve spolupráci s vámi pomohli.
2) Jedna neděle v měsíci bude postavená na promítnutí pořadu EXIT316. Po promítání následuje povídání, vlastní svědectví a konkrétní modlitby. O tyto neděli se budou starat Matěj a Lenka Mejstříkovi. Oni se pokusí zohlednit také to, že některé děti jsou o dost mladší. Vzhledem k tomu, že to bude pokaždé o promítání, tak budou většinou chodit k Mejstříkovým domů (bydlí 3 minuty od KD Médium). Domácího prostředí využijí také k tomu, že si budou moct dát pohodlně občerstvení.
27.9. Rady z.ď./biblická (David / Adam) 4.10. GameArt (Vízkovi) 11.10. dorost je na shromáždění 18.10. EXIT (Mejstříkovi) 25.10. Rady z.ď./biblická (David / Adam) 1.11. dorost je na shromáždění 8.11. GameArt (Vízkovi) 15.11. EXIT (Mejstříkovi) 22.11. víkendovka (hrad) (na shromáždění se vrátit asi nestihneme)
3) Další z nedělí bude specifická v tom, že bude rozdělená na starší a mladší dorost. Uvádím rozdělení podle věku, ale ne každé dítě je podobně sociálně vyspělé. Budeme se snažit reagovat individuálně.
29.11. 5. neděle v měsíci - výlet malé besídky a dorostu
a. Větší dorosťáky (12 let a více) budu mít já (David Halbrštát) a program bude postavený na knížce „Rady zkušeného ďábla“ (C.S.Lewis). Připravím vždy nějaký výtah z jedné kapitoly, budeme o tom mluvit a modlit se za daný typ pokušení v našich životech. Ještě bych k tomu chtěl dětem poskytnout možnost anonymních dotazů – jakou formou, to se ještě uvidí.
20.12. Rady z.ď./biblická (David / Adam)
b. Menší dorosťáci (9-11 let) bude mít Adam Starý a program bude podobný vyučovacím nedělím z minulého roku. Uvidíme jak bude možné, aby to tematicky navazovalo na téma starších. 4) Další neděle by se dala nazvat GameArt. Bude to umělecká kreativita, písničky, hudba, akční hry a pohyb. To budou mít na starosti Lukáš a Zuzka Vízkovi. Střídání programů nebude mít pravidelnost, jako že každou druhou neděli v měsíci je to a to. Budeme to sestavovat podle různých potřeb a možností. Program bude k dispozici na www.kshk.cz a v tištěné Mozaice. Jedna věc je nedělní program. Druhá věc je to, že bychom rádi podnikli během roku několik víkendových akcí. Děcka v tomhle věku prahnou po zážitcích. Chtějí slyšet naše svědectví, svědectví jiných slavných i neznámých lidí. Potřebují vidět, že je Bůh živý – ne jen slyšet. Věřím tomu, že když v poskytování zážitků nebudeme aktivní, tak v tom bude aktivní někdo jiný - ďábel. A to je naše motivace (spolu s vámi rodiči) – být u jejich „zážitkové brány“ jako první. Jejich potřeba má větší kapacitu než jeden nebo dva lidi. Chceme poskytnout, co půjde. Vím, že se stává, že děti se v určitém věku trochu uzavírají rodičům. Nikdy nechceme být zdí mezi vámi, ale vždy po-
6.12. EXIT (Mejstříkovi) 13.12. GameArt (Vízkovi)
27.12. dorost je na shromáždění VÍKENDOVKY Listopad
(20. - 22. 11.) - hrad
Únor
(12. - 14. 02.) - chata
mocnou objížďkou míst, kde nejde jet. Když byste někdy měli dojem, že můžeme pomoci nějak konkrétně, tak o tom mluvme. „Bože, dej prosím milost, dej prosím moudrost, citlivost. Otevírej prosím srdce našich dětí pro sebe, pro naše rodiny! Bože prosím zachraň ty děti!“ Budeme se snažit plánovat hodně dopředu a při plánování brát v potaz vaše potřeby využívat prodloužené víkendy a prázdniny a nebýt s tím v konfliktu. Připravte se prosím ale také na to, že se budete podílet na financování takových akcí. 12. - 13. září jsme byli na křesťanském Hip-hop festivalu „Jesus Break“. Hodně jsem si od toho pro děcka sliboval a musím říct, že to moje očekávání ještě předčilo. Sice tam byly asi nejmladší, ale viděl jsem tam, jak to k nim mluvilo. Zakončené to bylo bohoslužbou, kde se dozvěděly něco ze životů těch kdo tam vystupovali, viděli je i vést tzv. „normální chvály“ a slyšely tam moc dobré slovo pro mladé, kteří mají tendenci hledat „spasení“ jenom ve stylu života. Těším se na tenhle rok. Mám trochu strach ale i odvahu současně. Vnímáte to taky? Prosím, modlete se víc za svoje děti… mluvím tím i k sobě. David Halbrštát
ze života sboru
POLIBKY LÉTA Proč uprostřed studeného října nezavzpomínat na léto?! Navíc tyhle polibky léta nejsou ledasjaké, jsou to první manželská políbení. Letos v srpnu se totiž odehrály hned dvě svatby párů z KS Mozaika. První srpnový den si řekli své „ano“ Zuzka a Lukáš Vízkovi (z jejich svatby jsou první dvě foto) a o týden později vstoupili do manželství Květa a Martin Prokejnovi (druhá série foto).
ze života sboru
POTENCIÁL - NOVÝ KŘESŤANSKÝ STUDIJNÍ KURZ Čas od času se ozývají hlasy, že ve sboru chybí biblické hodiny či jiné formy vyučování. Nejen pro ty, kteří je v KSHK postrádají, máme dobrou zprávu. Finišujeme s přípravami studijního kurzu, který se rozběhne v lednu 2010 a bude pokračovat po celý nový rok. Samostatnou pozvánku na kurz najdete vloženou do této Mozaiky. Až si ji pročtete, pusťte se do dalších informacích o Potenciálu, které najdete zde. Již více jak 20 let spolupracuji s českou Církví a od samého začátku až do teď ve mně hoří dvě velké touhy: být tím, který
povzbuzuje, a tím, který pomáhá v různých sborech a denominacích vytvářet vedoucí. Řekl bych, že obě touhy logicky vyplývají z mé dlouholeté práce církevního vedoucího u nás doma ve Velké Británii. Tam jsem právě došel k jednomu takovému poznání když jsem se tak ve svém domovském sboru koukal kolem sebe, zjistil jsem, že mnozí z těch, kteří ve sboru dělají velký kus práce, neměli nikdy možnost nějakého školení a výcviku a také do budoucna pro ně není moc možností pro osobní růst. Nikdy totiž nepůjdou na biblickou školu a pastor na něj z kapacitních důvodu nemá
tolik času, aby se jim osobně věnoval. Já sám jsem mohl jako pastor sboru poslat některé na roční kurz. Věřím, že se mnohým díky tomu změnil život. Bylo úžasné vidět, jak se vrátili s novou vizí pro svůj život a s velkou touhou Bohu sloužit. Jeden z nich teď káže a je ve vedení sboru (a stále v něm hoří touha sloužit ve střední Evropě). Díky tomu, že jsem osobně viděl, jak člověka změní možnost se vzdělávat v Božích věcech, začal jsem přemýšlet nad tím, co potřebují lidé v Čechách. Jak by tady mohl
fungovat podobný kurz jako máme v Anglii s pravidelným měsíčním setkáváním na jeden den či dokonce na víkend. A co kdyby byl k dispozici tým opravdu dobrých vyučujících. Kdybyste jako studenti tohoto kurzu měli prostor věnovat se určitým tématům také samostatně a klidně jako zdroj informací použít přítomné vyučující. A kdybyste mezi jednotlivými setkáními měli možnost si sami doma vyhledávat a studovat dle pokynů a pomoci vyučujícího týmu. Právě na základě tohoto modelu vznikl Potenciál. V průběhu minulého roku jsem nad zkušenostmi lidí z mého sboru hodně přemýšlel a pokusil jsem se vytvořit podobný kurz tady v Čechách, ale tak, aby co nejlépe naplnil potřebu české Církve. A myslím, že mám představu, jak by to mělo vypadat. Samozřejmě musím říci, že je to jen díky práci Ducha Svatého. Velmi citelně vnímám jeho vedení ve všech přípravách. Věřím, že Potenciál jako celkový projekt je ve své podstatě velmi unikátní. Proč si to myslím? Jsou zde tři specifika, která ho oddělují od ostatních vzdělávacích projektů. To první můžeme najít hned v samotném jménu – potenciál. Upřímně věříme, že v každém člověku v našich sborech je obrovský potenciál a Bohem daný duchovní dar. A to je potřeba rozvíjet. Také proto, aby Církev jako taková naplnila Ježíšovo pově-
ření z Matouše 28,19-20. Naší touhou je, aby se ve vás uvolnila moc, odvaha, smělost a radost, která ve vás už je, ale zatím často ve skryté formě. Pro nás je klíčové udělat maximum pro to, aby každý mohl dorůst do podoby, kterou Bůh pro něj od samého počátku zamýšlel. A to vede k druhému specifiku – z Bible se můžeme dozvědět, že naše obdarování je velmi speciální a individuální. V této úvaze můžeme jít ještě dál a říci, že my potřebujeme dary toho druhého. V průběhu kurzu bude každý povzbuzován k tomu, aby nám svým obdarováním sloužil. A třetím specifikem, který dělá Potenciál novým a jiným, je společný projekt. Ve skupinkách skládajících se z asi pěti studentů se bude v průběhu celého kurzu společně pracovat na nějakém projektu. Díky tomu budete prohlubovat své zkušenosti a schopnosti pro týmovou práci. Na programu je toho samozřejmě mnohem víc. Také bychom se chtěli soustředit na rozvoj vaší lásky k Božímu slovu a schopnosti přecházet z teorie do praxe. Chtěli bychom vám pomoci v osobním odděleném čase stráveným nad Písmem. Plánujeme vyučovat klíčové křesťanské doktríny, což má absolventy kurzu inspirovat k vlastnímu hledání v Bibli. A nejen to. Doufáme, že teorii vyslechnutou na kurzu budete poté apliko-
vat ve svém vlastním životě a ve vztahu s Bohem i jeho lidem kolem sebe. I proto bychom rádi, abyste se přidali... Dennis Bavister
Přidám ještě pár osobních poznámek • Určitě vás chci povzbudit k přemýšlení a k modlitbám, jestli toho není kurz právě pro vás. • Jsem moc rád, že naše pozvání přijet a vyučovat přijali jak čeští služebníci (např. Lubomír Ondráček), tak naši sourozenci z Velké Británie (jejich víc, ale určitě chci vypíchnout vzácnou příležitost mít v Hradci Rachel Hicksonovou). • Možná jste se zalekli ceny kurzu. Přijde nám důležité, aby každý z nás do svého - i křesťanského - vzdělávání a růstu investoval. Určitě ale nechceme, aby peníze byly překážkou. Pokud vám tahle oblast dělá starosti, ozvěte se. • Přihlásit se můžete osobně u mne nebo přes webové stránky Potenciálu www.potencial.estranky.cz. • A nakonec - jakékoli otázky vám moc rád zodpovím. Jakub Limr
vyučování
PROROCTVÍ – CO JEŠTĚ NEBYLO ŘEČENO? Máme tu poslední zamyšlení nad prorockým darem. V prvních částech jsme se věnovali účelu proroctví, zjistili jsme z jakých částí se proces prorokování skládá, jak prakticky prorokovat, jak ne a jak nakládat s proroctvím. Dnes se již budeme věnovat spíše okrajovým, ale stejně důležitým tématům a zodpovíme pár dotazů. PROROK VE STARÉM ZÁKONĚ „VERSUS“ NOVOZÁKONNÍ PROROK
Být křesťanem v dnešní době to se vyznačuje určitými specifiky. Být novozákonním prorokem je také trochu odlišné od funkce proroka ve Starém Zákoně. Asi nejdůležitějším poznatkem, který mi stále pomáhá získat na proroctví pravdivý pohled je, že už neplatí - já prorok versus svět/okolí. Dnešní prorok je součástí Církve. Bible dokonce označuje roli proroka a prorocké pomazání jedním ze základních kámenů Církve (Ef 2,20).Tím nastavuji zrcadlo všem vám, kteří v prorocké službě sloužíte, či jste povolání být prorokem. NIKDY se nemůžete odtrhovat od Církve. Jste její součástí. Váš postoj by měl být charakteristický věrností a láskyplným přístupem k vedení sboru a sounáležitostí s bratry a sestrami sborové rodiny. Otázka: kdo je to vlastně křesťanský prorok? Je to ten, kdo prorokuje, kdykoli se na někoho podívá? Nebo ten, komu se každý večer zdají prorocké sny? Asi to někoho šokuje, ale prorokem je pouze ten, kdo je
Prorok Izajáš podle představ renesančního malíře Fra Bartolomea
Bohem povolán a Církví (rozuměj vedením sboru) ustanoven jako prorok. Prorokem je ten, kdo buduje Církev a produkuje učedníky. Jak říká list Efeským 4,12: „prorok byl povolán, aby připravil svaté k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti.“ Prorokovým cílem není prorokování. Naopak. Často se stává, že Bůh mu často proroctví vůbec nedává. Jeho úkol je opravdu úplně jiný. Prorok často figuruje ve vedení sborů právě pro to, že u něj nejde primárně o prorokování. Podílí se na vyučování a vedení prorocky obdarovaných lidí ve službě Ježíši. Pokud se tvá služba vyznačuje častými prorockými slovy, neznamená to, že jsi prorok. Znamená to, že jsi prorocky obdarovaný. Nic víc, nic míň. A také se musím přiznat, že to ve mně hodně vře, když slyším, jak lidé nesprávně označují prorocky obdarované lidi jako proroky. To je špatně. Prorokem jsi pouze tehdy, když tě Bůh povolá. Je to povolání, ne až tak obdarování! Druhým krokem pak je rozpoznání a ustanovení Církví. Pro časové rozlišení: Boží povolání člověk může zažít hned po obrácení, nebo až po několika letech křesťanského života. Církevní rozpoznání a ustanovení nastává povětšinou po desítkách letech zrání, umírání sobě sama a vedení jiným zralým křesťanem, který je na cestě s Kristem dál. Pak teprve Bůh může vést vedení sboru k veřejnému ustanovení do prorockého úřadu - a teprve tehdy jsi prorokem. Dalším zásadním rozdílem mezi prorokem ze SZ a prorokem dnes je jeho pracovní náplň. Když ve Starém zákoně povstal prorok, lidé, králové, národy k němu chodili pro radu, pro vedení, pro zjevení Boží vůle. Kdyby se to stalo dnes, označila bych to za fatální error (chybu) v jeho službě. Novozákonní prorok už nemá za cíl zjevovat Boží vůli. Boží vůle je nám zjevovaná skrze Ducha Svatého v nás, skrze Božího Ducha v nás. Ten jediný nás vede a mluví k nám.O Ježíši se říká, že zná naše jméno, že on je ten dobrý Pastýř, který nás vede a chrání. Celý Nový zákon je o našem osobním vztahu s ním. A žádný pastor, prorok, nebo jiný člověk, nesmí být prostředníkem mezi Bohem a námi. Prorokova role je pouze v potvrzování věcí, o kterých s námi Bůh sám mluví. Rada pro prorocky obdarované lidi: když za vámi někdo přijde a bude žádat o prorocký vhled, ubezpečte se, že
on sám se za to již nějaký čas modlil. Pokud řekne, že ne, pošlete ho se modlit. Pokud řekne, že ano, ale Bůh mu nic neříká, modlete se za něj, aby se mu otevřely oči a on sám slyšel a viděl, co Bůh říká. A teprve možnost C je správně :) Když se za to modlil, něco vnímá a potřebuje pouze potvrdit a prohloubit pochopení dané záležitosti, tehdy je ten správný moment pro vás. Těch rozdílů mezi prorokem SZ a NZ je samozřejmě více, ale chtěla jsem otevřít dvě oblasti, které považuji za hodně důležité. Taková douška k roli proroka. Jsem vděčná za verše z 1. Korintským 13,1-13. Být prorokem je velká věc. Je to velká zodpovědnost. Člověk na tom taky může docela ulítnout. Pavel tady říká, že i kdyby prorokoval úžasné věci, rozuměl všem tajemstvím a mluvil jazyky andělů, není nic. Pokud nemiluji, je to o ničem. Až budeme stát tváří v tvář Ježíši, myslím, že se nebude ptát, jak moc jsem prorokovala, jak moc jsem uzdravovala, ale jak moc jsem MILOVALA. Vždyť to bylo to nejdůležitější, co nás tady na Zemi učil – milovat – milovat Boha a lidi kolem sebe. A tak si odvážím říci, že my určitě máme udělat maximum pro naplnění našeho povolání pro život, ale na cestě nesmíme ztratit vědomí důvodu, proč to všechno děláme. Ne pro naší slávu, ale pro Jeho. Ne pro naše království a mega sbor, ale pro lidi, aby Boha mohli poznat a milovat ho víc a víc. PROROCKÉ TÝMY/PROROCKÁ SPOLUPRÁCE Celý Nový zákon je protknutý provázaností obdarování. O službě jednoho druhému. Také v 1.listu Korintským 14,26-29 můžeme vidět, že je normální se navzájem svými dary doplňovat. Když jsem byla v Kanadě, byla v mnoha sborech rozšířená spolupráce prorocky obdarovaných lidí. Tato spolupráce většinou probíhala ve dvou formách. První, více sborová, byla vytvoření prorocké presbyterie, skupiny prorocky obdarované skupiny, která byla vedením sboru uznaná a zaštiťovaná. V praxi se tato skupina vždy hodinu před shromážděním, nebo v jiný pravidelný čas, setkávala a lidé, kteří měli zájem o prorocké slovo mohli přijít a toto slovo získat. Samozřejmě zde platila určitá pravidla, ať už přítomnost někoho z vedení sboru, nahrávání slova s následným rozsuzováním a podobně. Tato spolupráce měla velmi pozitivní dopad na sloužící i přijímající. Sloužící
se mohli navzájem inspirovat a povzbuzovat, učit se od sebe navzájem. Přijímající často dostali povzbuzení a potvrzení do svých osobních problémů spojené s vyučováním v rozsuzování slova. Mně osobně mnohá slova změnila život a mnohé se už stalo. Zajímavé bylo vidět, jak opravdu přesná slova jsem dostávala od lidí, kteří byli ve své službě teprve na začátku. Tato forma spolupráce pomáhala všem se ve svém daru posunovat a učit se opravdu kvalitně předávat Boží vnuknutí. Druhá forma spolupráce je více mimo sborová, kdy skupiny vyjíždějí na různé misijní výjezdy a modlí se a prorokují v různým městech (Skutky 11,27). Možná by stálo za uvážení porozhlédnout se kolem sebe a najít si někoho, s kým svůj dar budu moci tříbit. Kdo mi pomůže se posunout. Procvičovat se. Růst. Usilovat o to, abych svůj dar nezakopala. OTÁZKY A ODPOVĚDI Asi před rokem jsem dostal prorocké slovo. Zatím to nevypadá, že by se něco mělo z toho slova naplnit. Udělal jsem něco špatně já, nebo to bylo falešné proroctví? Těžko říct. Asi je důležité si uvědomit pár věcí: Když jsi slovo přijímal, vnímal jsi potvrzení Ducha Svatého, že je
to slovo od Něj? Potvrdilo ti to tvé okolí? Řekla bych, že je taky velmi podstatné si proroctví psát a vracet se k nim. Modlit se za ně a naslouchat, jak o nich Bůh dál mluví. Asi bych ti nepřála, aby se tvé proroctví naplnilo až po x letech, tak jako Abrahamovi narození Izáka :), ale je pravda, že pokud se proroctví netýká jen tebe, příprava nějaký čas zabere. U proroctví platí jednoduchá návaznost – moment přijmutí proroctví -› proměna tvého srdce a okolností -› naplnění proroctví. Bez určitých změn nedojde k naplnění. A tak – dějí se kolem tebe či v tobě změny, které ukazují, že by se slovo mohlo naplnit? Třeba i protichůdné? Také se mi často stalo, že až po čase jsem zjistila, že mnohé se naplnilo, ale jinak. Měj oči i srdce otevřené. Pořád nerozumím jedné věci. Jak je možné, že se stane, že někdo veřejně prorokuje před shromážděním velkého počtu lidí a slovo je očividně o Boha a přitom vím, že ten člověk v jedné oblasti průkazně žije v hříchu? To je taky těžká otázka. Za Boha mluvit nemohu. Přece jenom je to Bůh. Koho on si použije, je jeho věc. Otázka je možná spíše na reakci vedení sboru. To totiž představuje určitý filtr, co do sboru přijde a co ne. Každé vedení sboru by mělo mít ujasněné, jakým způsobem a kdy nechá své ovečky sloužit. Jak
velkou míru vlivu komu dá. Jakým způsobem vytvoří atmosféru pro možné pochybení a slabosti. Každopádně by mu mělo jít o pěstování lidského charakteru a růstu ovoce Ducha Svatého v každém člověku. Možná i více, než o prostor pro dary. Jakmile nemá služebník v pořádku základní hodnoty a svůj život, neměl by se mu dávat prostor velkého vlivu. I kdyby jeho dar vykazoval určitou aktivitu. Ještě nedávno mi skoro pořád přicházela nějaká prorocká slova. Teď najednou nic. Co se děje?! Bůh, ač o sobě říká, že se nemění a je stále stejný, pracuje v obdobích, kontrastech, v „přílivech a odlivech“. Jsou chvíle, kdy se zaměří na rozvoj tvého daru. A pak zase na růst tvého charakteru. Jsou období, kdy tě vyvádí ven mezi lidi, do světla ´reflektorů´ a pak jsou chvíle, kdy tě chce mít jen pro sebe a kdy tě vede do svého Slova. To, co se děje, je v pořádku a bude se ti to stávat často. Jsou chvíle, kdy bychom měli do služby vejít a jsou chvíle, kdy bychom měli ze služby odejít. Cílem našeho života je Ježíš. Ne nějaká aktivita. A kam on jde, my musíme za ním. Kamila Soukupová
ze života sboru
OZVĚNY SBOROVÝCH MODLITEBNÍCH Pravidelná modlitební setkávání určitě nemají být světem, který je sám pro sebe. Je důležité, aby fungovalo spojení se sborem, za který se tam především modlíme. Proto se začnou v Mozaice objevovat zprávy, které budou přinášet ozvěnu dění, prorockých slov a modlitebních témat ze setkávání v týdnu. Od začátku letošního roku se scházíme k pravidelným modlitebním na popud Božího varování pro náš sbor a v těchto dnech dozrává jedno z očekávaného ovoce a dostává svou konkrétní podobu. Je jím modlitebně prorocká služba – tým modlitebníků, kteří budou stát na našich hradbách. Pro tuto službu jsem dne 17.9.09 přijala tato slova: „Kvůli Sionu nezůstanu mlčet, kvůli Jeruzalému neutiším se, dokud jeho spravedlnost nevzejde jak rozbřesk a jeho spása nevzplane jako pochodeň. Národy spatří tvoji spravedlnost i všichni králové slávu tvou a tehdy dostaneš nové jméno, jež ti Hospodinova ústa vyberou. V Hospodinově ruce
budeš slavnou korunou, v dlani svého Boha královskou čelenkou. Už nikdy ti nebudou říkat Opuštěná, tvoji zem nebudou nazývat Pustinou. Budou ti říkat Oblíbená a tvoji zem nazvou Provdanou – ano, Hospodin se bude v tobě kochat, tvá země znovu bude manželkou! Jako se mládenec žení s pannou, tak se tvůj Stavitel ožení s tebou; ženichovo štěstí nad nevěstou zakusí tvůj Bůh nad tebou! Jeruzaléme, na tvých zdech jsem ustanovil strážné, kteří celý den a celou noc nikdy neztichnou. Vy, kdo Hospodina upomínáte, nedopřávejte si pokoje a ani jemu pokoj nedejte, dokud neobnoví Jeruzalém a dokud nezpůsobí, aby byl slavný na zemi. Hospodin přísahal svou pravicí, svou mocnou paží přísahal: Už nikdy nedám tvé obilí tvým nepřátelům sníst; už nikdy nevypijí cizinci víno, s nímž ses tak namáhal. Ženci budou jíst obilí a chválit Hospodina, česáči budou víno pít na mých svatých nádvořích. Projděte, projděte branami, připravte cestu pro můj lid! Budujte, budujte silnici, vyberte kamení, zvedněte korouhev pro národy! Hle, Hospodin nechá provolat do všech konců světa:
„Řekněte Dceři sionské – hle, tvůj Spasitel už jde! Hle, jeho odplata jde s ním, jeho odměna ho předchází!“ Tvé syny nazvou: Svatý lid, Vykoupení Hospodinovi, a tebe nazvou: Vyhledávané, Město, jež není opuštěné.“ Izajáš 62 (Bible 21) I my – naše společenství – jsme Hospodinovým lidem, Jeho milovaným vyvoleným městem. To společenství, to jsi Ty i já, bratr, sestra vedle mě, vedle Tebe... Záleží na každém z nás. Toužím, aby naše společenství bylo slavnou korunou a královskou čelenkou v ruce Boží, aby naše spravedlnost a spása upoutaly jako rozbřesk a pochodeň, aby z nás Bůh prožíval štěstí jako ženich ze své nevěsty. Aby Boží slávu toho všeho vidělo naše okolí… Jana Švajdlerová
abyste byli v obraze Část ovoce ze setkání staršovstva můžete vidět v tomto vydání Mozaiky na dvou zvláštních místech. Jednak jste určitě nepřehlédli přílohu s infografikou k našemu rozdělení kompetencí. A pak na 3. straně v rubrice „Udělejte si čas“ najdete plánované akce. Mezi nimi chybí Café 3:16, které bylo na programu už v říjnu, kdy se vzhledem ke změnám v Médiu nepodařilo zrealizovat. Uděláme maximum proto, aby mohlo proběhnout v listopadu. Plánované akce souvisí s celkovou vizí neformálních sborových akcí, které mají za úkol podporovat vznik a rozvoj hlubších sborových vztahů na bázi pestré škály různě zaměřených aktivit, ve kterých se můžete takzvaně „najít“, ať už patříte do jakékoli věkové kategorie. Akce poklidné v kruhu milých přátel, s občerstvením a povídáním, aktivity lehce pohybové až výrazně sportovní nebo třebas kulturně laděné... Prostě čas k pohlazení duše a prostor pro poznávání druhým nebo i sebesama :) Těšíme na společný zajímavě prožitý čas,
na který samozřejmě můžete přivézt i své věřící či hledající přátele a blízké. Uskutečnit plejádu neformálních akcí ale také není v silách jediné osoby - proto se nebojte a svými nápady přispějte i vy k širší nabídce. Stačí kontaktovat Ivana Růžičku a domluvit pár podrobností. Zorganizovat takovou aktivitu nemusí být totiž vůbec náročné, ale radost z ní mohou mít mnozí. Z úplně jiného soudku, a to modlitebního. Sborová modlitební setkání mají od října jiný rytmus a de facto i novou podobu. K modlitbám se budeme scházet v pondělí a v pátek, přičemž pondělní modlitební budou o setkání formujícího se týmu přímluvců – strážců na hradbách; páteční pak modlitební otevřené pro všechny se širším záběrem, osobními modlitbami atp. (podobně, jak tomu donedávna v úterky). Co se pondělků týče, určitě nejde o to vytvořit nějaký exkluzivní klub. Protože ale půjde o modlitby daleko víc cílené s přesahem do duchovního boje, vyhlížíme lidi, kteří mají pro přímluvu a duchovní zápas na modlitbách obdarování. Některé
humor
jsme už oslovili, ale možná máte pocit, že do tohoto formujícího se týmu patříte i vy, nebo byste se rádi do modliteb zapojili, ale pátky vám nevyhovují. Pak nám to určitě dejte vědět! S modlitebně-prorockou oblastí souvisí také informace z modlitebních setkání, které se budou za pomoci Jany Švajdlerové objevovat měsíc co měsíc v Mozaice. Jana také bude sbírat prorocká slova na shromáždění, abychom je mohli uceleněji sledovat, vracet se k nim, modlit se za ně atp. Tady máme prosbu: pokud na shromáždění budete vyřizovat nějaké slovo, dejte je po bohoslužbě v písemné podobě Janě. Na závěr ještě zmiňme, že v průběhu září vstoupili do sboru manželé Vízkovi Zuzka a Lukáš, manželé Prokejnovi - Květa a Martin; a Honza Vlastník. K 30. září 2009 má sbor KSHK 64 dospělé členy. Starší sboru
střípky Zamyšlení Charlese R. Swindolla Bylo jaro, ale chtěl jsem, aby bylo léto - s jeho dlouhými teplými dny a možností být hodně venku. Bylo léto, ale já jsem chtěl, aby byl podzim - s jeho pestrým listím a chladným průzračným vzduchem. Byl podzim, ale já jsem chtěl, aby byla zima - s jejím krásným sněhem a radostnými Vánocemi. Byla zima, ale já jsem chtěl, aby bylo jaro - s jeho probouzející se přírodou a teplem.
...a hned poté se objevil pojišťovák nabízející životní pojištění.
Byl jsem dítě, ale chtěl jsem být dospělý - užívat si svobody a mít úctu. Bylo mi dvacet, ale já jsem chtěl, aby mi bylo třicet - být zralý a zkušený. Bylo mi čtyřicet, a já jsem chtěl, aby mi bylo dvacet - být mladý a bez starostí.
MF D en Top-t é sk egypt rány
Hele, lásko, tvoje fotka je v novinách!
NES
Byl jsem v důchodu, ale chtěl jsem, aby mi bylo čtyřicet - s bystrou myslí a bez bolestí stáří. Život mi uplynul, a já jsem nepochopil, co vlastně chci.
