PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA VI. volební období
733/0 Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Zástupce předkladatele: ministr financí Doručeno poslancům: 27. června 2012 v 14:29
Vládní návrh ZÁKON ze dne … 2012, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona o dani z přidané hodnoty Čl. I Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., ustanovení zákona č. 370/2011 Sb. účinných od 1. ledna 2012, zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb. a zákona č. .../2012 Sb., se mění takto: 1.
Na konci poznámky pod čarou č. 1 se doplňuje věta „Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace.“.
2.
§ 2 včetně nadpisu zní: „§ 2 Předmět daně (1) Předmětem daně je
a) dodání zboží, převod nemovitosti nebo přechod nemovitosti (dále jen „převod nemovitosti") za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku, b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku, c) pořízení
-21.
zboží z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, 2. nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani, d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku. CELEX: 32006L0112
(2) Zdanitelné plnění je plnění, které a) je předmětem daně a b) není osvobozené od daně.“. 3.
Za § 2 se vkládají nové § 2a a 2b, které včetně nadpisů znějí: „§ 2a Vynětí z předmětu daně
(1) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží a) by v tuzemsku bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10, nebo b) je v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží předmětem daně s použitím 1. zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi, 2. přechodného režimu pro použité dopravní prostředky, nebo 3. zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou. (2) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud a) celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 326 000 Kč a b) pořízení zboží je uskutečněno 1. osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, 2. osvobozenou osobou, která není plátcem, 3. osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, 4. osobou povinnou k dani, na kterou se v jiném členském státě vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce, nebo 5. právnickou osobou nepovinnou k dani. (3) Do celkové hodnoty pořízeného zboží podle odstavce 2 písm. a) se nezahrnuje hodnota pořízeného a) nového dopravního prostředku, b) zboží, které je předmětem spotřební daně, c) zboží uvedeného v odstavci 1. (4) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně, a pořízení nového dopravního prostředku. CELEX: 32006L0112
-3§ 2b Volba předmětu daně Osoba, která uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu, které není předmětem daně podle § 2a odst. 2, se může rozhodnout, že toto pořízení je předmětem daně. Na pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné touto osobou do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla, se nevztahuje § 2a odst. 2.“. CELEX: 32006L0112
4.
V § 3 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b) členským státem členský stát Evropské unie,“ CELEX: 32006L0112
Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena c) a d). 5.
V § 4 odst. 1 písm. h), § 5a odst. 1, § 7a odst. 3, § 10k, § 66 odst. 2 písm. b), § 67 odst. 1, § 82 odst. 1, § 82a odst. 1 písm. a), § 82a odst. 4, § 93a odst. 2 a v § 101 odst. 7 se slova „, místo podnikání“ zrušují.
6.
V § 4 odst. 1 písmena i) až k) znějí:
„i) místem pobytu 1. adresa fyzické osoby vedená v základním registru obyvatel nebo v jiné obdobné evidenci, nemá-li ji 2. adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně, a nemá-li ani tu, 3. místo, kde se fyzická osoba obvykle zdržuje z důvodu osobních nebo profesních vazeb; má-li tato osoba profesní vazby v jiné zemi, než ve které má své osobní vazby, je místo, kde se obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami, j) sídlem u osoby povinné k dani adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu, k) provozovnou organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje,“. 7.
V § 4 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena n) a o), která znějí:
„n) osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která 1. nemá sídlo v tuzemsku, 2. uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a 3. v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní, CELEX: 32008L0008
-4o) osvobozenou osobou osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem.“. 8.
V § 4 odst. 3 písmeno a) zní:
„a) dopravním prostředkem vozidlo, jiný prostředek nebo zařízení, které jsou určené k přepravě osob nebo věcí z jednoho místa na jiné a které jsou obvykle konstruované pro použití k přepravě a mohou k ní být skutečně použity; za dopravní prostředek se nepovažuje vozidlo, které je trvale znehybněno, ani kontejner,“. 9.
V § 4 odst. 3 písm. d) bodě 2 se slovo „nebo“ zrušuje.
10.
V § 4 odst. 3 písm. d) se na konci bodu 3 doplňuje slovo „nebo“.
11.
V § 4 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena i) až k), která znějí:
„i) vkladem podniku vklad podniku nebo části podniku, tvořící organizační složku podniku, j) dodáním zboží s instalací nebo montáží dodání zboží spojené s instalací nebo montáží osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou, k) dodáním zboží soustavami nebo sítěmi dodání 1. plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropského společenství anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, 2. elektřiny, tepla nebo chladu sítěmi.“. 12.
V § 4 odstavec 4 zní:
„(4) Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, a to a) kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, nebo b) poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou; přepočet mezi měnami jinými než euro se provede za použití směnného kurzu každé z těchto měn vůči euru.“. CELEX: 32006L0112, 32010L0045
13.
Za § 4 se vkládá nový § 4a, který včetně nadpisu zní: „§ 4a Obrat
(1) Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně, včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží, převod nemovitosti a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za a) zdanitelné plnění, b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo
-5c) plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně. (2) Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku. CELEX: 32006L0112
(3) Do obratu osoby povinné k dani, která uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, se zahrnuje obrat dosahovaný a) touto osobou samostatně mimo sdružení a b) společně všemi účastníky sdružení v rámci sdružení.“. 14.
V § 5a odst. 1 se slova „, místem podnikání“ zrušují.
15.
V § 5b odst. 1 a v § 83 odst. 3 se slova „nebo místem podnikání“ zrušují.
16.
Nad § 6 se vkládá nadpis, který zní: „Plátci“.
17.
§ 6 zní: „§ 6
(1) Plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. (2) Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 je plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve.“. CELEX: 32006L0112
18.
Za § 6 se vkládají nové § 6a až 6i, které včetně nadpisu znějí: „§ 6a Osoba povinná k dani, která
a)
uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, je plátcem ode dne, kdy se stal plátcem kterýkoli z ostatních účastníků sdružení, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve, b) uzavře smlouvu o sdružení nebo jinou obdobnou smlouvu s plátcem ke společnému uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne uzavření této smlouvy.
-6§ 6b (1) Osoba povinná k dani je plátcem ode dne nabytí majetku, pokud nabývá tento majetek a)
pro účely uskutečňování ekonomických činností na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby, nebo b) od plátce na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladem podniku. (2) Osoba povinná k dani je plátcem ode dne zápisu přeměny obchodní společnosti nebo družstva do obchodního rejstříku, pokud na ni při této přeměně přechází nebo je převáděno jmění zanikající nebo rozdělované společnosti nebo družstva, které byly plátcem. (3) Právnická osoba, která při změně právní formy na jinou formu nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejích společníků, nepřestává být plátcem. § 6c (1) Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, nebo která uskutečňuje zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, a to prostřednictvím své provozovny umístěné mimo tuzemsko, je plátcem ode dne poskytnutí těchto služeb nebo dodání tohoto zboží. (2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto zdanitelného plnění. (3) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, není osvobozenou osobou a uskuteční dodání zboží do jiného členského státu, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska touto osobou, pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, a to osobě, pro kterou je pořízení zboží v jiném členském státě předmětem daně, je plátcem ode dne dodání tohoto zboží. CELEX: 32006L0112
§ 6d Osoba povinná k dani, která je členem skupiny a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku svou částí umístěnou mimo tuzemsko, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto plnění. § 6e (1) Osoba povinná k dani, která jako oprávněná osoba pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, je plátcem ode dne následujícího po dni úmrtí plátce. (2) Při ukončení dědického řízení je dědic, kterému je majetek vydán a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, plátcem ode dne následujícího po dni vydání majetku.
-7(3) Pokračováním v uskutečňování ekonomických činností se pro účely tohoto zákona rozumí pokračování v podnikání na základě živnostenského nebo jiného oprávnění nebo pokračování v jiných ekonomických činnostech. § 6f (1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována. (2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, je plátcem ode dne oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována. CELEX: 32006L0112
Identifikované osoby § 6g Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani jsou identifikovanými osobami, pokud v tuzemsku pořizují zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu, ode dne prvního pořízení tohoto zboží. CELEX: 32006L0112
§ 6h Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o a) poskytnutí služby, b) dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi. CELEX: 32006L0112
§ 6i Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně.“. CELEX: 32006L0112
19.
V § 7 odstavec 3 zní:
„(3) Při dodání zboží s instalací nebo montáží se za místo plnění považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno.“. CELEX: 32006L0112
-820.
V § 7a odstavec 1 zní:
„(1) Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi obchodníkovi je místo, kde má tento obchodník sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno.“. CELEX: 32009L0162
21.
V § 7a odst. 3 se slova „plynu, elektřiny, tepla nebo chladu“ nahrazují slovem „zboží“ a slova „, nebo nemá-li takové sídlo či provozovnu, místo, kde má místo pobytu“ se zrušují.
22.
§ 8 včetně nadpisu zní: „§ 8 Místo plnění při zasílání zboží
(1) Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. (2) Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází v době, kdy jeho odeslání nebo přeprava začíná, pokud a) zasílané zboží není předmětem spotřební daně a b) celková hodnota zboží, které osoba povinná k dani zaslala do členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 1. 1 140 000 Kč, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska, nebo 2. částku stanovenou jiným členským státem, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu. (3) Osoba povinná k dani, která zboží zasílá, se může v případě splnění podmínek podle odstavce 2 rozhodnout, že místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě je povinna tak postupovat do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla. (4) Zasíláním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží mezi členskými státy, pokud a) zboží je odesláno nebo přepraveno z členského státu jiného než členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy 1. osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo 2. jí zmocněnou třetí osobou, b) zboží je dodáno osobě, pro kterou pořízení zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží není předmětem daně, a c) se nejedná o dodání 1. nového dopravního prostředku, 2. zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, jejichž dodání je předmětem zvláštního režimu.
-9(5) Podmínka podle odstavce 4 písm. a) se považuje za splněnou, je-li zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovezeno osobou, která zboží dodává, do členského státu jiného než členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě se za členský stát zahájení odeslání nebo přepravy zboží považuje členský stát dovozu zboží.“. CELEX: 32006L0112
23.
V § 9 odst. 1 a 2, § 46 odst. 1 písm. a) a c), § 46 odst. 2 písm. a) a c), § 80 odst. 6 písm. a), § 81 odst. 3, § 81 odst. 5 písm. a) a c), § 82a odst. 5 písm. b), c) a i) bodě 2, § 83 odst. 3, § 84 odst. 3 písm. a), § 85 odst. 10 písm. a), § 86 odst. 8 písm. a) a v § 89 odst. 4 se slova „nebo místo podnikání“ zrušují.
24.
V § 9 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Za tuto provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.“.
25.
V § 9 odst. 3 písm. b) se slova „osoba identifikovaná k dani nebo“ zrušují a za slovo „je“ se vkládají slova „identifikovanou osobou nebo“.
26.
§ 10d včetně nadpisu zní: „§ 10d Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku
(1) Místem plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde osoba, které je služba poskytnuta, dopravní prostředek skutečně fyzicky přebírá. Krátkodobým nájmem dopravního prostředku se rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní. (2) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu dopravního prostředku osobě nepovinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo pobytu. (3) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu rekreační lodi osobě nepovinné k dani je místo, kde tato osoba loď skutečně fyzicky přebírá za podmínky, že osoba, která službu poskytuje, má v tomto místě sídlo nebo provozovnu, je-li služba poskytnuta prostřednictvím provozovny. (4) Je-li místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku stanoveno podle odstavců 1 až 3 a) v tuzemsku a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází ve třetí zemi, za místo plnění se považuje třetí země, b) ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko.“. CELEX: 32008L0008
- 10 27.
Poznámka pod čarou č. 7e zní:
„7e) Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty.“. 28.
§ 10j se včetně nadpisu zrušuje.
29.
V § 11 odst. 4 se slova „podle § 17“ zrušují.
30.
V části první hlavě II se nadpis dílu 3 nahrazuje nadpisem „Vymezení plnění“.
31.
V § 13 odst. 4 písm. f), § 13 odst. 8 písm. a), § 14 odst. 3 písm. e), § 14 odst. 5 písm. a) a v § 78c odst. 1 písm. b) se slova „nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku“ zrušují.
32.
V § 13 odst. 7 písmena a) a b) znějí: „a) dodání zboží s instalací nebo montáží, b) zasílání zboží,“.
33.
V § 13 odst. 7 písm. i), § 24 odst. 4 a v § 24a odst. 4 se slova „plynu, elektřiny, tepla nebo chladu“ nahrazují slovem „zboží“.
34.
V § 16 odstavce 1 až 3 znějí:
„(1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z tohoto jiného členského státu do tuzemska nebo do jiného členského státu a) osobou, která uskutečňuje dodání zboží, b) pořizovatelem, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu, nebo c) zmocněnou třetí osobou. (2) Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje a) b) c) d)
dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání zboží soustavami nebo sítěmi, zasílání zboží, přemístění obchodního majetku z jiného členského státu do tuzemska pro účely uvedené v § 13 odst. 7, e) nabytí vratného obalu za úplatu.
- 11 (3) Pokud je zboží pořízeno právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn touto osobou do jiného členského státu, než ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava zboží, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz zboží uskutečněn právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, do tuzemska, má tato osoba nárok na vrácení zaplacené daně při dovozu zboží, pokud prokáže, že pořízení tohoto zboží bylo předmětem daně v členském státě, ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava tohoto zboží. Při vracení daně se postupuje přiměřeně podle § 82 až 82b.“. CELEX: 32006L0112
35.
V § 16 odst. 4 a 5 písm. c) se za slovo „státě,“ vkládají slova „která není osvobozenou osobou a“.
36.
V § 16 odst. 5 písm. c) se slova „ani místo podnikání“ zrušují.
37.
V § 16 se odstavce 6 a 7 zrušují.
38.
V § 17 odst. 2 se slova „členském státě, ze kterého je zboží“ nahrazují slovy „jiném členském státě, která není osvobozenou osobou, a zboží je ze státu, ve kterém je tato osoba registrovaná k dani,“.
39.
V § 17 odst. 4 se za slovo „kupující,“ vkládají slova „která není osvobozenou osobou a“.
40.
V § 17 odst. 6 písm. a) se slova „osobou identifikovanou k dani“ nahrazují slovy „identifikovanou osobou“.
41.
V § 17 odst. 6 písm. d), § 42 odst. 3 písm. b), § 43 odst. 1 a 2 a v § 83 odst. 1 se slova ,,osoba identifikovaná k dani“ nahrazují slovy ,,identifikovaná osoba“.
42.
V § 17 odst. 6 písm. e), § 17 odst. 8, § 82a odst. 1 písm. b), § 83 odst. 1, § 92a odst. 1 a v § 102 odst. 1 písm. d) se slova „a zaplatit“ zrušují.
43.
V § 17 odst. 6 písm. e), § 17 odst. 8, § 82a odst. 1 písm. b) a v § 83 odst. 1 se slova „podle § 108“ zrušují.
- 12 44.
V § 17 odst. 7 úvodní části ustanovení se slova „osobou identifikovanou k dani v tuzemsku“ nahrazují slovy „identifikovanou osobou“.
45.
§ 18 se včetně nadpisu zrušuje.
46.
V § 19 se doplňuje odstavec 8, který zní:
„(8) Při dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu musí být na daňovém dokladu uveden údaj, že se jedná o nový dopravní prostředek, a údaje tuto skutečnost potvrzující.“. CELEX: 32006L0112
47.
V § 21 se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavce 3 až 11 se označují jako odstavce 2 až 10.
48.
V § 21 odst. 5 písm. e) a f) se slova „odstavce 4“ nahrazuje slovy „odstavce 3“.
49.
V § 21 odst. 8 se číslo „ 6“ nahrazuje číslem „5“.
50.
V § 21 odst. 10 se slova „3 až 10“ nahrazují slovy „2 až 9“.
51.
V § 23 se doplňuje odstavec 7, který zní:
„(7) Plátce splnil povinnost přiznat daň při dovozu zboží, pokud daň zaplatil celnímu úřadu v souladu s tímto zákonem jako osoba povinná zaplatit daň.“.
52.
Nadpis § 24 se nahrazuje nadpisem „Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku“.
53.
V § 24 odstavec 1 zní:
„(1) Povinnost přiznat daň při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě, kterým je služba poskytnuta, ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve.“. CELEX: 32006L0112
54.
V § 24 odst. 2 a v § 24a odst. 2 se číslo „5“ nahrazuje číslem „4“ a slova „6 až 10“ se nahrazují slovy „5 až 9“.
- 13 55.
V § 24 odstavec 3 zní:
„(3) Pokud je osobou neusazenou v tuzemsku poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 po dobu delší než 12 kalendářních měsíců a během této doby nedojde k poskytnutí úplaty, považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.“. CELEX: 32010L0045
56.
V § 24a odstavec 1 zní:
„(1) Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko vzniká ke dni uskutečnění plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, a) plátci povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění, b) identifikované osobě povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je osvobozené od daně.“. CELEX: 32006L0112
57.
V § 24a odst. 3 se slova „podle odstavce 1, u níž má plátce“ nahrazují slovy „s místem plnění mimo tuzemsko podle § 9 odst. 1, u níž mají plátce nebo identifikovaná osoba“.
58.
V § 25 odst. 1 se slova ,,osobě identifikované k dani“ nahrazují slovy ,,identifikované osobě“.
59.
V části první hlavě II díl 5 včetně nadpisů zní: „Díl 5 Daňové doklady Oddíl 1 Obecná ustanovení o daňových dokladech § 26 Daňový doklad (1) Daňovým dokladem je písemnost, která splňuje podmínky stanovené v tomto zákoně. (2) Daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu.
(3) Daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje. (4) Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje. CELEX: 32006L0112, 32010L0045
- 14 Oddíl 2 Vystavování daňových dokladů § 27 Určení pravidel pro vystavování daňových dokladů (1) Vystavování daňových dokladů při dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění. (2) Vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud je místo plnění a) v členském státě jiném, než ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, a pokud osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, a tato osoba nebyla zmocněna k vystavení daňového dokladu, nebo b) ve třetí zemi. CELEX: 32010L0045
§ 28 Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku (1) Plátce je povinen vystavit daňový doklad v případě a) dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, b) zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, c) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, d) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, nebo e) uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13 odst. 4 písm. c) až e), nebo podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3 písm. c) až e). (2) Osoba povinná k dani je povinna vystavit daňový doklad v případě a) uskutečnění plnění pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud jde o 1. poskytnutí služby, 2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi, b) poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo c) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty. (3) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění.
- 15 (4) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém a) se uskutečnilo dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, b) se uskutečnilo poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, c) se uskutečnilo poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo d) byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění podle písmen b) nebo c) vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty. (5) Osoba povinná k dani může k vystavení daňového dokladu písemně zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem. CELEX: 32010L0045
Oddíl 3 Náležitosti daňových dokladů § 29 Náležitosti daňového dokladu (1) Daňový doklad musí obsahovat tyto údaje: a) b) c) d) e) f) g) h)
označení osoby, která uskutečňuje plnění, daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, evidenční číslo daňového dokladu, rozsah a předmět plnění, den vystavení daňového dokladu, den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu, i) jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, j) základ daně, k) sazbu daně, l) výši daně; tato daň se uvádí v české měně. (2) Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje: a) odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno, je-li plnění osvobozeno od daně, b) „vystaveno zákazníkem“, je-li osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu, c) „daň odvede zákazník“, je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno.
- 16 (3) Daňový doklad nemusí obsahovat tyto údaje: a) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, není-li jí přiděleno, b) rozsah plnění a jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, pokud vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, c) sazbu daně a výši daně, 1. jedná-li se o plnění osvobozené od daně, nebo 2. je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. (4) Označením se pro účely daňových dokladů rozumí a) obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, b) dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu a c) sídlo. CELEX: 32006L0112, 32010L0045
§ 29a Náležitosti daňového dokladu skupiny (1) Pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného skupinou, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, která uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, který uskutečňuje plnění. (2) Pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného pro skupinu, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, pro kterou se uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, pro kterého se uskutečňuje plnění. Oddíl 4 Zjednodušený daňový doklad § 30 Vystavování zjednodušeného daňového dokladu (1) Daňový doklad lze vystavit jako zjednodušený daňový doklad, pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč. (2) Daňový doklad nelze vystavit jako zjednodušený daňový doklad v případě a) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, b) zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, c) uskutečnění plnění, u něhož je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo CELEX: 32010L0045
d) prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele. § 30a Náležitosti zjednodušeného daňového dokladu (1) Zjednodušený daňový doklad nemusí obsahovat
- 17 a) b) c) d) e)
označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, základ daně, výši daně.
(2) Neobsahuje-li zjednodušený daňový doklad výši daně, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem. CELEX: 32010L0045
Oddíl 5 Zvláštní daňové doklady § 31 Splátkový kalendář Splátkový kalendář je daňovým dokladem, pokud a) obsahuje náležitosti daňového dokladu a b) tvoří součást nájemní smlouvy nebo smlouvy o nájmu podniku nebo je na něj v těchto smlouvách výslovně odkazováno. § 31a Platební kalendář (1) Platební kalendář je daňovým dokladem, pokud a) obsahuje náležitosti daňového dokladu, b) osoba, pro niž je uskutečňováno zdanitelné plnění, poskytuje úplatu před uskutečněním zdanitelného plnění a c) je na něm uveden rozpis plateb na předem stanovené období. (2) Platební kalendář nemusí obsahovat den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty. § 31b Souhrnný daňový doklad (1) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje několik samostatných plnění pro stejnou osobu, může vystavit za těchto několik samostatných plnění souhrnný daňový doklad. (2) Souhrnný daňový doklad se vystavuje do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém a) se uskutečnilo první plnění uvedené na tomto souhrnném daňovém dokladu, nebo b) byla přijata první úplata uvedená na tomto souhrnném daňovém dokladu, pokud vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty. (3) Údaje společné pro všechna samostatná plnění mohou být na souhrnném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou. (4) Pro každé samostatné plnění musí být zvlášť uvedeny tyto údaje: a) den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, podle toho, který nastane dříve,
- 18 b) c) d) e)
jednotková cena bez daně a sleva, není-li obsažena v jednotkové ceně, základ daně, sazba daně a výše daně.
CELEX: 32010L0045
§ 32 Doklad o použití (1) Doklad o použití je daňový doklad vystavený v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. a), b), f) a g) nebo podle § 14 odst. 3 písm. a) a b). (2) V dokladu o použití se namísto rozsahu a předmětu plnění uvede sdělení o účelu použití. Oddíl 6 Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží § 33 Daňový doklad při dovozu (1) Za daňový doklad při dovozu zboží do tuzemska se považuje a) rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vznikla daňová povinnost, nebo b) jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena. (2) Za daňový doklad při vrácení zboží zpět do tuzemska se považuje rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena. § 33a Daňový doklad při vývozu Za daňový doklad při vývozu zboží se považuje a) rozhodnutí celního úřadu o vývozu zboží do třetí země, kterým je celním úřadem potvrzen výstup zboží z území Evropského společenství, nebo b) rozhodnutí celního úřadu o umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. Oddíl 7 Zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů § 34 (1) U daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce lhůty stanovené pro jeho uchovávání zajištěna a) věrohodnost jeho původu, b) neporušenost jeho obsahu a c) jeho čitelnost. (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí
- 19 a) věrohodností původu skutečnost, že je zaručena totožnost osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila, b) neporušeností obsahu skutečnost, že obsah daňového dokladu požadovaný podle tohoto zákona nebyl změněn, c) čitelností skutečnost, že je možné se seznámit s obsahem daňového dokladu přímo nebo prostřednictvím technického zařízení. (3) Zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu lze dosáhnout prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním. (4) Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu lze vedle kontrolních mechanismů procesů zajistit také a) uznávaným elektronickým podpisem, b) uznávanou elektronickou značkou, nebo c) elektronickou výměnou informací (EDI)21), jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost obsahu. CELEX: 32010L0045
Oddíl 8 Uchovávání daňových dokladů § 35 Obecné ustanovení o uchovávání daňových dokladů (1) Povinnost uchovávat daňové doklady má uchovatel, kterým je osoba povinná k dani, která a) daňový doklad vystavila nebo jejímž jménem byl daňový doklad vystaven, pokud jde o daňové doklady za uskutečněná plnění, nebo b) má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a která je plátcem nebo identifikovanou osobou, pokud jde o daňové doklady za všechna plnění přijatá v souvislosti se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku. (2) Daňové doklady se uchovávají po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. (3) Uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovávat daňové doklady v tuzemsku. To neplatí, pokud je uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup. (4) Pokud má uchovatel sídlo nebo provozovnou v tuzemsku, je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v tuzemsku. (5) Uchovatel je povinen na žádost správce daně zajistit český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce. CELEX: 32006L0112, 32010L0045
§ 35a Elektronické uchovávání daňových dokladů
- 20 (1) Daňový doklad lze převést z listinné podoby do elektronické a naopak. (2) Daňový doklad lze uchovávat elektronicky prostřednictvím elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat. (3) Při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických prostředků musí být rovněž elektronicky uchovávána data zaručující věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu. (4) Pokud uchovatel uchovává daňové doklady prostřednictvím elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k uchovávaným datům, je povinen zajistit pro správce daně bezodkladně přístup k těmto dokladům, možnost stahovat je a používat je, pokud jde o a) daňové doklady uchovávané osobou povinnou k dani, která má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, nebo b) daňové doklady za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku uchovávané osobou povinnou k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku.“. CELEX: 32006L0112, 32010L0045
60.
V § 36 odst. 5 se slova „§ 28 odst. 2 písm. l)“ nahrazují slovy „§ 37 odst. 1“.
61.
V § 36 odst. 10 se slova „§ 29“ nahrazují slovy „§ 32“.
62.
V § 37 odst. 2 se slova „uvede způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l)“ nahrazují slovy „může zaokrouhlit podle odstavce 1“.
63.
V § 38 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží se pro přepočet cizí měny na českou měnu použije kurz stanovený podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících clo.“. CELEX: 32006L0112
64.
V § 41 odst. 4 se za slovo „volného“ vkládá slovo „daňového“.
65.
V § 42 odst. 1 písm. b) se za slovo „daně“ vkládají slova „podle § 36 a 36a“.
66.
V § 42 odst. 2, § 43 odst. 1 a 2, § 89 odst. 12, § 90 odst. 13 a v § 92a odst. 5 se slova „daňové účely“ nahrazují slovy „účely daně z přidané hodnoty“.
67.
V § 42 odst. 3 písm. c) se slova „daňové evidenci“ nahrazují slovy „evidenci pro účely daně z přidané hodnoty“.
- 21 68.
V § 42 odstavec 4 zní:
„(4) V případě opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního zdanitelného plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz uplatněný u původního zdanitelného plnění. V případě opravy základu daně a výše daně podle § 42 odst. 1 písm. b), kdy je zároveň vystaven opravný daňový doklad podle § 45 odst. 4, lze použít i kurz platný první pracovní den kalendářního roku, ve kterém vznikl důvod opravy.“.
69.
V § 42 odst. 6 se slova „podle odstavce 1 písm. d)“ nahrazují slovy „, pokud nedojde k dodání zboží nebo převodu nemovitosti podle § 13 odst. 3 písm. d),“.
70.
V § 42 odstavec 7 zní:
„(7) Při pořízení zboží z jiného členského státu, dodání zboží do jiného členského státu, poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku, poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, režimu přenesení daňové povinnosti a při dovozu a vývozu zboží, se oprava základu daně provede obdobně podle odstavců 1 až 6.“. 71.
V § 43 odst. 5 se slova „povinná přiznat daň podle § 108 odst. 1 písm. k)“ nahrazují slovy „, která není plátcem a jíž vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na vystaveném dokladu,“.
72.
V § 44 odst. 1 písm. a) se slova „způsobu řešení úpadku“ nahrazují slovy „prohlášení konkursu na majetek dlužníka“.
73.
V § 44 odst. 1 písm. c) úvodní části ustanovení se za slovo „nejsou“ vkládají slova „a ani v době vzniku pohledávky nebyli“.
74.
V § 44 odst. 4 písm. b) se slovo „evidence“ nahrazuje slovem „přehledu“.
75.
V § 45 odst. 1 písm. j) se slovo „úplatou“ nahrazuje slovy „částkou, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem“.
76.
V § 45 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2) Pokud byl původní daňový doklad vystaven jako zjednodušený daňový doklad, nemusí opravný daňový doklad obsahovat náležitosti podle odstavce 1 písm. c), d), h) a i). CELEX: 32010L0045
(3) Při opravě základu daně podle § 42 odst. 7 nemusí opravný daňový doklad obsahovat náležitosti podle odstavce 1 písm. i) a j).“.
- 22 Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 4 až 6.
77.
V § 45 odstavec 5 zní:
„(5) Opravný daňový doklad v případě opravy základu daně a výše daně u předplacených telekomunikačních služeb, pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň, použita na úhradu jiného plnění, obsahuje a) b) c) d) e) f)
označení plátce, který uskutečňuje plnění, daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění, evidenční číslo opravného daňového dokladu, důvod opravy, předmět plnění, na které byla úplata původně přijata, celkovou výši úplat použitých na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně nebo plnění, které není předmětem daně, a tomu odpovídající výši daně.“.
78.
V § 45 odst. 6 se číslo „3“ nahrazuje číslem „5“.
79.
V § 51 odst. 1 písmeno a) zní:
„a) základní poštovní služby a dodání poštovních známek (§ 52),“. CELEX: 32006L0112
80.
V § 51 odst. 1 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:
„d) penzijní činnosti (§ 54a),“. CELEX: 32006L0112
Dosavadní písmena d) až l) se označují jako písmena e) až m).
81.
V § 51 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 42.“.
82.
§ 52 včetně nadpisu zní: „§ 52 Základní poštovní služby a dodání poštovních známek
(1) Základní poštovní službou se pro účely tohoto zákona rozumí základní služba podle zákona upravujícího poštovní služby poskytovaná držitelem poštovní licence obsažená v této licenci. (2) Dodáním poštovních známek se pro účely tohoto zákona rozumí dodání poštovních známek platných pro použití v rámci poštovních služeb v tuzemsku nebo dodání dalších
- 23 obdobných cenin s tím, že částka za tato dodání nepřevyšuje nominální hodnotu nebo částku podle poštovních ceníků.“. CELEX: 32006L0112
Poznámka pod čarou č. 28 se zrušuje.
83.
V § 54 odst. 1 písmeno v) zní:
„v) obhospodařování investičního fondu, podílového fondu, důchodového účastnického fondu, transformovaného fondu nebo obdobných zahraničních fondů,“.
fondu,
CELEX: 32006L0112
Poznámka pod čarou č. 37 se zrušuje. 84.
Za § 54 se vkládá nový § 54a, který včetně nadpisu zní: „§ 54a Penzijní činnosti Penzijními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí
a) poskytování důchodového spoření podle zákona upravujícího důchodové spoření, b) poskytování doplňkového penzijního spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření, c) poskytování penzijního připojištění podle zákona upravujícího penzijní připojištění, d) zprostředkování důchodového spoření, doplňkového penzijního spoření nebo penzijního připojištění.“. CELEX: 32006L0112
85.
§ 55 včetně nadpisu zní: „§ 55 Pojišťovací činnosti Pojišťovacími činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí
a) poskytování pojištění, b) poskytování zajištění, c) zprostředkování pojištění nebo zajištění podle zákona upravujícího zprostředkování pojištění nebo zajištění.“. CELEX: 32006L0112
86.
V § 56 odst. 1 se slovo „tří“ nahrazuje číslem „5“ a na konci odstavce 1 se doplňují věty „Plátce se může rozhodnout, že i po uplynutí této lhůty uplatní daň. Pokud plátce přijal před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které mu nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36.“.
CELEX: 32006L0112
- 24 87.
V § 61 písm. g) se slova „která nejsou předmětem daně“ nahrazují slovy „při jejichž uskutečňování nejsou osobou povinnou k dani“.
88.
V § 62 odst. 2 se slova „§ 75 odst. 2“ nahrazují slovy „§ 72 odst. 4“.
89.
§ 65 včetně nadpisu zní: „§ 65 Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu
Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud a) dodání takového zboží plátcem v tuzemsku by bylo osvobozeno od daně, b) dovoz takového zboží by byl osvobozen od daně, nebo c) pořizovatel má nárok na vrácení daně na vstupu podle § 82a až 83, s výjimkou nároku na vrácení daně v poměrné výši.“. CELEX: 32006L0112
90.
V § 66 odst. 4 větě druhé se slova „§ 30 odst. 4 písm. a) a § 30 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 33a písm. a)“.
91.
V § 66 odst. 5 se v druhé větě slova „§ 30 odst. 4 písm. b) a § 30 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 33a písm. b)“.
92.
V § 68 odstavce 5 a 6 znějí:
„(5) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 2, která bezprostředně souvisí s námořními loděmi uvedenými v odstavci 2 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem. (6) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 3, která bezprostředně souvisí s letadly uvedenými v odstavci 3 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem. Za službu, která bezprostředně souvisí s letadly, se nepovažuje ubytování cestujících z důvodu zpoždění v letecké dopravě, pronájem salónku a kancelářských prostor na letišti, odbavení cestujících, odbavení nákladu a pošty.“. CELEX: 32006L0112
93.
V § 68 odstavec 8 zní:
„(8) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby diplomatické misi56), konzulárnímu úřadu57), zvláštní misi, zastupitelství mezinárodní organizace a jejich členům a úředníkům, a to v mezích a za podmínek upravených v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla nebo v jiných právních předpisech. Od daně s nárokem na odpočet daně
- 25 je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby subjektům Evropské unie se sídlem v jiném členském státě, a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu, v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Osvobození od daně se uplatní, pouze pokud plátce uskutečňující tato dodání nebo poskytnutí prokáže nárok na osvobození těchto dodání nebo poskytnutí osvědčením o osvobození od daně potvrzeným příslušným orgánem členského státu, na jehož území je sídlo těchto misí, úřadů, organizací anebo subjektů. Rozsah a podmínky, za kterých jsou diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace, jejich členové nebo úředníci anebo subjekty Evropské unie oprávněni od plátce pořizovat zboží nebo službu s osvobozením od daně, se řídí principem vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, rozsahem a podmínkami stanovenými v § 80.“. CELEX: 32009L0162
94.
V § 68 odst. 9 větě první se slova „v protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů“ nahrazují slovy „v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla, v jiných právních předpisech nebo v protokolu a v dohodách o jeho provádění“.
CELEX: 32009L0162
95.
V § 68 odst. 9 větě druhé se slova „nebo subjekty Evropské unie“ zrušují a za slovo „úředníci“ se vkládají slova „anebo subjekty Evropské unie“.
CELEX: 32009L0162
96.
V § 71g odst. 2 písm. a) se slova „nebo daňové identifikační číslo svého daňového zástupce“ zrušují.
97.
V § 73 odst. 3 se věta poslední nahrazuje větou „Po uplynutí této lhůty je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, pokud
a) mu vznikla povinnost tuto daň přiznat, nebo b) toto zdanitelné plnění použije pro účely plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).“. 98.
V § 73 odst. 7 se slova „za sdružení podle § 100 odst. 3“ nahrazují slovy „pro účely daně z přidané hodnoty za sdružení“.
99.
V § 76 odst. 2 se slova „součin obou příslušných koeficientů“ nahrazují slovy „namísto částky daně na vstupu částka odpočtu daně v poměrné výši stanovená postupem podle § 75“.
100. V § 76 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které zní: „c) plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).“.
- 26 101. V § 76 odst. 10 se slova „uskutečnění plnění“ nahrazují slovy „pořízení tohoto majetku“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Obdobně plátce postupuje i v případě uplatnění odpočtu daně u každého jednotlivého přijatého plnění, které se stalo součástí pořízeného dlouhodobého majetku.“.
102. § 77 včetně nadpisu zní: „§ 77 Vyrovnání odpočtu daně (1) Původní odpočet daně uplatněný u obchodního majetku před jeho použitím, s výjimkou dlouhodobého majetku, podléhá vyrovnání, pokud ve lhůtě pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 73 odst. 3 plátce tento majetek použije v rámci svých ekonomických činností pro jiné účely, než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně. (2) Použitím pro jiné účely se rozumí případy, kdy plátce uplatnil původní odpočet daně v a) plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v krácené výši nebo nárok na odpočet daně nemá, nebo b) krácené výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši. (3) Původní odpočet daně uplatněný u staveb, bytů a nebytových prostor, které nejsou dlouhodobým majetkem, podléhá vyrovnání rovněž po uplynutí lhůty podle § 73 odst. 3, jsouli splněny ostatní podmínky podle odstavce 1. (4) Částka vyrovnání odpočtu daně se vypočte jako rozdíl mezi výší nároku na odpočet daně k okamžiku použití majetku a výší původního uplatněného odpočtu daně. Je-li vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn vyrovnání provést, je-li záporná, je plátce povinen vyrovnání provést. (5) Vyrovnání odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byl obchodní majetek použit a ve kterém nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést toto vyrovnání.“. CELEX: 32006L0112
103. V § 78a odst. 4 se slova „před datem“ nahrazují slovy „přede dnem“. 104. V § 78c odst. 1 písm. a) se slova „zvláštního právního předpisu63)“ nahrazují slovy „zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby“. Poznámka pod čarou č. 63 se zrušuje. 105. V § 78c odst. 1 písm. c) se slova „podle zvláštního právního předpisu64)“ zrušují. Poznámka pod čarou č. 64 se zrušuje.
- 27 106. V § 78c odst. 1 písm. d) se slova „osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu k pokračování v živnosti“ nahrazují slovy „oprávněnou osobou k pokračování v uskutečňování ekonomických činností“.
107. V § 78c odst. 1 písm. e) se slovo „živnosti“ nahrazuje slovy „uskutečňování ekonomických činností“.
108. § 79 zní: „§ 79 (1) Osoba povinná k dani má nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění pořízeného v období 12 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stala plátcem, pokud toto plnění je k tomuto dni součástí jejího obchodního majetku. (2) Nárok na odpočet daně podle odstavce 1 se uplatní způsobem, v rozsahu a za podmínek stanovených v § 72 až 78d. Pro výpočet částky nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2. (3) Nárok na odpočet daně podle odstavců 1 a 2 lze uplatnit za zdaňovací období, do něhož spadá den, kdy se osoba povinná k dani stala plátcem.“.
109. Za § 79 se vkládají nové § 79a až 79c, které znějí: „§ 79a (1) Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. (2) Částka snížení nároku na odpočet daně u nedokončeného majetku, u úplat za zdanitelná plnění, která se do dne předcházejícího dni zrušení registrace neuskutečnila, a u zásob se určí ve výši uplatněného odpočtu daně. Pro výpočet částky snížení nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2. (3) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně u a) majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby, b) majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku, c) majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva, d) majetku spravovaného plátcem jako oprávněnou osobou k pokračování v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, e) majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci při skončení dědického řízení. (4) Plátce je povinen provést snížení odpočtu daně podle odstavců 1 až 3 za poslední zdaňovací období registrace.
- 28 § 79b (1) Při zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce, je jeho právní nástupce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který byl ke dni zrušení registrace obchodním majetkem plátce a u kterého tento plátce uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. (2) Odstavec 1 se nepoužije, pokud oprávněná osoba pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne úmrtí plátce. (3) Ke dni vydání majetku dědici, popřípadě správci dědictví, který nepokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, je oprávněná osoba, která pokračovala v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, povinna postupovat u vydaného majetku podle odstavce 1. (4) Odstavec 3 se nepoužije, pokud je majetek vydán dědici, který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne vydání majetku. § 79c Při zrušení registrace nevzniká povinnost snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně nebo jeho část, a to a) při zrušení obchodní společnosti nebo družstva bez likvidace, b) v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí podnikatelskou činnost tak, že celý svůj obchodní majetek vloží do právnické osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a jejíž je jediným zakladatelem, c) při zrušení registrace právnické osoby, 1. která byla plátcem 2. která byla založena jedinou fyzickou osobou a 3. v jejíž činnosti pokračuje tato fyzická osoba jako podnikatel, d) při sloučení, splynutí nebo rozdělení státního podniku, jestliže je plátcem, e) při přeměně osoby, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže je plátcem, nebo f) při zrušení registrace skupiny a zániku členství člena skupiny.“. 110. V § 80 odst. 1 písm. d) se slova „nebo subjektu Evropské unie“ zrušují.
111. V § 80 odst. 1 se na konci písmene f) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které zní: „g) subjekt Evropské unie.“. CELEX: 32009L0162
112. V § 80 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „nákupu“ nahrazuje slovem „pořízení“.
113. V § 80 odst. 2 písm. b) a e) se slovo „nákupem“ nahrazuje slovem „pořízením“.
- 29 114. V § 80 odstavec 3 zní: „(3) Nárok na vrácení daně se uplatní podáním a) daňového přiznání k uplatnění nároku na vrácení daně pro osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až f) s tím, že toto přiznání nelze podat elektronicky, nebo b) žádosti o vrácení daně pro osoby uvedené v odstavci 1 písm. g).“. 115. V § 80 odst. 4 se věta druhá zrušuje.
116. V § 80 odst. 5 a 9 se za slova „až c)“ vkládají slova „a g)“.
117. V § 80 odst. 6 se za slovo „prokazuje“ vkládají slova „kopií technického průkazu při pořízení osobního automobilu a“.
118. V § 80 odst. 6 písm. h), § 81 odst. 5 písm. h), § 84 odst. 3 písm. g), § 85 odst. 10 písm. h) a v § 86 odst. 8 písm. h) se slova „§ 28 odst. 2 písm. l)“ nahrazují slovy „§ 37 odst. 1“.
119. V § 80 odstavce 7 a 8 znějí: „(7) Do maximální výše daně, která se vrací osobě požívající výsad a imunit, se započítává daň, která by byla vypočtena, pokud by plnění poskytnuté pro tuto osobu nebylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 9. (8) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 je pro účely vracení daně daňovým subjektem.“. 120. V § 80 se na konci odstavce 9 doplňuje věta „Daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně se podávají jednou za zdaňovací období, a to nejdříve první den následujícího zdaňovacího období a nejpozději do 31. ledna následujícího po roce, za které se podávají daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně.“.
121. V § 80 odst. 10 úvodní části ustanovení se za slova „daňové přiznání“ vkládají slova „nebo žádost o vrácení daně“.
122. V § 80 odst. 10 písmeno c) zní: „c) subjekt Evropské unie se sídlem v tuzemsku podává žádost o vrácení daně místně příslušnému správci daně podle svého sídla v tuzemsku; pokud tato osoba nemá sídlo v tuzemsku, podává žádost o vrácení daně prostřednictvím Generálního finančního ředitelství, a správcem daně je místně příslušný Finanční úřad pro hlavní město Prahu,“.
- 30 123. V § 80 odst. 11 se věta druhá a třetí zrušují.
124. V § 80 odstavec 13 zní: „(13) Rozsah výsad vztahujících se k pořízení osobních automobilů v tuzemsku, u nichž byla vrácena daň, a k pořízení osobních automobilů z jiných členských států osvobozených od daně, včetně množstevních limitů pro osobní automobily a lhůty, po kterou nesmí být tyto osobní automobily pronajaty, zapůjčeny, zastaveny, zcizeny nebo zničeny, se řídí principem vzájemnosti a přiznává se maximálně v takové míře, v jaké se přiznává české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu. Podmínkou pro uplatnění nároku na vrácení daně při pořízení osobních automobilů v tuzemsku, nebo z jiného členského státu je přidělení diplomatické registrační značky podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel.“. CELEX: 32006L0112
125. V § 80 odst. 14 úvodní části ustanovení se za slovo „limity“ vkládají slova „a lhůty“ a slovo „nakoupeného“ se nahrazuje slovem „pořízeného“.
126. V § 80 odst. 14 písm. a) až c) se slovo „nakoupit“ nahrazuje slovem „pořídit“.
127. V § 80 odst. 14 písmena d) a e) znějí: „d) daň se vrací u pořízeného osobního automobilu v tuzemsku nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně za podmínky, že 1. bude přidělena diplomatická registrační značka podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel a 2. ve lhůtě 24 měsíců ode dne registrace osobního automobilu nebude pronajat, zapůjčen, zastaven, zcizen, zničen nebo vyřazen podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel, e) pokud dojde k porušení podmínek stanovených v písmenu d), musí osoba požívající výsad a imunit 1. při vrácení daně vrátit neoprávněně vyplacenou částku správci daně, nebo 2. při osvobození od daně podat daňové přiznání s tím, že toto přiznání nelze podat elektronicky, do 25 dnů ode dne, kdy k takovému porušení došlo,“. CELEX: 32006L0112
128. V § 80 se na konci odstavce 14 doplňují písmena f) až i), která znějí: „f) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) postupuje podle písmena e), odpovídá výše neoprávněně vyplacené částky nebo výše daně poměrné části daně připadající na zbývající období z 24 měsíční lhůty, g) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) předčasně ukončí svůj služební pobyt v tuzemsku, postupuje podle písmena e) s tím, že výše daně odpovídá poměrné části daně připadající na zbývající období 24 měsíční lhůty, h) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) ukončí svůj služební pobyt v tuzemsku do 6 měsíců ode dne přidělení diplomatické registrační značky takového
- 31 -
i)
automobilu, postupuje podle písmena e) s tím, že výše neoprávněně vyplacené částky nebo výše daně odpovídá celé dani, osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) nemusí postupovat podle písmen e) až g) za podmínky, že osobní automobil převede na jinou osobu požívající výsad a imunit.“.
CELEX: 32006L0112
129. V § 80 se odstavce 15 až 19 zrušují.
130. V § 81 odstavec 7 zní: „(7) Žadatel, který není plátcem, je pro účely vracení daně daňovým subjektem.“. 131. V § 82 odst. 1 se slova „4 nebo 5, má nárok na vrácení daně pouze v poměrné výši“ nahrazují slovy „6, má nárok na vrácení daně v částečné výši“.
132. V § 82 odstavec 2 zní: „(2) Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím. Oprávnění k přístupu na elektronický portál přidělí místně příslušný správce daně do 15 dnů ode dne obdržení žádosti o přidělení oprávnění k přístupu podané ve formátu a struktuře zveřejněné Generálním finančním ředitelstvím a podepsané uznávaným elektronickým podpisem.“. 133. V § 82 odst. 4 se slova „§ 76“ nahrazují slovy „§ 72 odst. 6“.
134. V § 82b odst. 10 se slovo „vrácené“ nahrazuje slovem „vyplacené“.
135. V § 83 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova „s tím, že tuto žádost nelze podat elektronicky“.
136. V § 83 odstavec 6 zní: „(6) Zahraniční osoba je pro účely vracení daně daňovým subjektem.“. 137. V § 85 odst. 1 až 3 a 6 se slova „s místem plnění v tuzemsku“ zrušují.
138. V § 85 odst. 9 písm. c) se slova „§ 26“ nahrazují slovy „§ 28“.
- 32 139. V § 86 odst. 5 se za slova „Ministerstvem financí“ vkládají slova „s tím, že tuto žádost nelze podat elektronicky,“.
140. V § 86 odstavec 6 zní: „(6) Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou pro účely vracení daně daňovým subjektem bez povinnosti se registrovat.“. 141. V § 86 odst. 10 se slova „tuto daň“ nahrazují slovy „neoprávněně vyplacenou částku“.
142. V § 87 odst. 6 písm. a) se slova „místo podnikání“ nahrazují slovy „sídlo“.
143. V § 87 odst. 6 písmeno f) zní: „f) potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek,“. 144. V § 87 se na konci odstavce 6 doplňuje písmeno g), které zní: „g) potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v tuzemsku nedoplatek na zdravotním pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále.“. 145. V § 87 odst. 12 se slova „popřípadě místa podnikání,“ zrušují.
146. V § 88 odst. 1 se slova „v tuzemsku osobou povinnou přiznat a zaplatit daň s výjimkou § 108 odst. 1 písm. h) a povinnost přiznat a zaplatit daň nemá ani v jiném členském státě“ nahrazují slovy „povinna přiznat daň v tuzemsku ani v jiném členském státě z jiných plnění než z poskytnutí elektronické služby podle zvláštního režimu“.
147. V § 88 se za odstavec 9 vkládá nový odstavec 10, který zní: „(10) Pokud jsou při poskytnutí elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu použity jiné měny než euro, použije evidovaná osoba pro účely odstavce 9 směnný kurz Evropské centrální banky zveřejněný a) ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo b) k nejbližšímu následujícímu dni, pokud ke dni vzniku povinnosti přiznat daň není kurz zveřejněn.“. CELEX: 32006L0112
Dosavadní odstavce 10 až 13 se označují jako odstavce 11 až 14.
- 33 148. V § 89 odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „tohoto zákona“ nahrazují slovy „zvláštního režimu pro cestovní službu“.
149. V § 89 odstavec 9 zní: „(9) Při poskytnutí cestovní služby musí být na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim – cestovní služba“. Při poskytnutí cestovní služby nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky.“. CELEX: 32010L0045
150. V § 90 odstavec 2 zní: „(2) Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropského společenství a) osobou nepovinnou k dani, b) osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, c) osvobozenou osobou, která není plátcem, d) jinou osobou povinnou k dani, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně podle § 62 nebo obdobně podle platného předpisu jiného členského státu, nebo e) jiným obchodníkem, pokud byl při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem použit zvláštní režim.“. CELEX: 32006L0112
151. V § 90 odstavec 14 zní: „(14) Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, musí být na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim – použité zboží“, „zvláštní režim – umělecká díla“ nebo „zvláštní režim – sběratelské předměty a starožitnosti“. Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky, s výjimkou dokladu o prodeji osobního automobilu pro osobu se zdravotním postižením.“. CELEX: 32006L0112, 32010L0045
152. V § 90 odst. 15 písm. c) se slova „dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla“ nahrazují slovy „dodala osoba povinná k dani, která není obchodníkem, byla-li při dodání touto osobou povinnou k dani“.
153. V § 92a se odstavec 2 zrušuje. Dosavadní odstavce 3 až 6 se označují jako odstavce 2 až 5. 154. V § 92a odst. 2 se slova „na obdrženém daňovém dokladu výši daně podle § 28 odst. 2 písm. l)“ nahrazují slovy „výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty“.
- 34 155. V § 92a odst. 3 a 4 se slova „za každé zdaňovací období evidenci pro daňové účely, ve které je povinen uvést“ nahrazují slovy „v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období“.
156. V § 92a se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Režim přenesení daňové povinnosti v případě, že plátce, který poskytnul zdanitelné plnění, nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, nelze použít do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce.“. 157. V § 92d se slova „jiného právního předpisu76)“ nahrazují slovy „zákona upravujícího podmínky obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů“.
158. V § 92e se za slova „poskytnutí stavebních“ vkládají slova „nebo montážních“.
159. V § 92e se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Pokud plátce, který uskuteční v souvislosti s poskytnutím stavebních nebo montážních prací podle odstavce 1 zdanitelné plnění související s těmito pracemi, použije k tomuto zdanitelnému plnění režim přenesení daňové povinnosti a plátce, pro kterého byly tyto práce poskytnuty, doplní v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty výši daně, má se za to, že toto zdanitelné plnění režimu přenesení daňové povinnosti podléhá.“.
160. Za § 92e se vkládají nové § 92f a 92g, které včetně nadpisů znějí: „§ 92f Předmět závazného posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti Předmětem závazného posouzení je určení, zda určité zboží je zbožím, u jehož dodání se použije režim přenesení daňové povinnosti podle § 92c. § 92g Žádost o závazné posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti (1) Generální finanční ředitelství vydá na žádost osoby povinné k dani rozhodnutí o závazném posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti. (2) V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení osoba povinná k dani uvede a) popis zboží, jehož se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést pouze jeden druh zboží, b) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.“.
- 35 161. V nadpise § 93 se slova „při dovozu a vývozu zboží“ zrušují.
162. V § 93 se slova „Při správě daně celními úřady při dovozu a vývozu zboží se postupuje“ nahrazují slovy „Celní úřady vykonávají správu daně“.
163. V § 93a odstavec 1 zní: „(1) Místně příslušný skupině je správce daně, který je místně příslušný jejímu zastupujícímu členovi.“. 164. V § 93a odst. 3 se slova „se stane plátcem podle § 94 odst. 20“ nahrazují slovy „je plátcem podle § 6d“.
165. § 94 včetně nadpisu zní: „§ 94 Povinná registrace plátce (1) Osoba povinná k dani uvedená v § 6 je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat. (2) Plátce uvedený v § 6a až 6e je povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stal plátcem.“.
166. Za § 94 se vkládá nový § 94a, který včetně nadpisu zní: „§ 94a Dobrovolná registrace plátce (1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, může podat přihlášku k registraci. (2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, může podat přihlášku k registraci. (3) Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 nebo 2 může podat přihlášku k registraci nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy jí byla zrušena registrace plátce z důvodu závažného porušení povinností vztahujících se ke správě daně.“.
167. § 95 včetně nadpisu zní: „§ 95
- 36 Informační povinnost účastníka sdružení Pokud se osoba povinná k dani, která je účastníkem sdružení, stane plátcem, je o tom povinna informovat ostatní účastníky sdružení do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala plátcem.“. 168. § 96 až 99 včetně nadpisů znějí: „§ 96 Povinný registrační údaj (1) V přihlášce k registraci plátce je osoba povinná k dani povinna uvést také čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb, pokud jsou používány pro ekonomickou činnost. (2) Osoba povinná k dani je oprávněna určit, která čísla účtů podle odstavce 1 budou zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup. § 97 Registrace identifikované osoby Identifikovaná osoba je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala identifikovanou osobou. CELEX: 32006L0112
§ 98 Zveřejnění údajů z registru plátců a identifikovaných osob Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje z registru plátců a identifikovaných osob, a to a) daňové identifikační číslo plátce nebo identifikované osoby, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, c) sídlo plátce nebo identifikované osoby a d) číslo účtu určené v přihlášce k registraci plátce ke zveřejnění nebo údaj, že žádné takové číslo účtu nebylo určeno. § 99 Zdaňovací období (1) Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc. (2) Zdaňovacím obdobím plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, je kalendářní čtvrtletí.“.
169. Za § 99 se vkládají nové § 99a a 99b, které včetně nadpisů znějí:
- 37 „§ 99a Změna zdaňovacího období (1) Plátce se může rozhodnout, že jeho zdaňovacím obdobím pro příslušný kalendářní rok je kalendářní čtvrtletí, pokud a) b) c) d)
jeho obrat za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl 10 000 000 Kč, není nespolehlivým plátcem, není skupinou a změnu zdaňovacího období oznámí správci daně do konce měsíce ledna příslušného kalendářního roku.
(2) Plátce nemusí změnu zdaňovacího období podle odstavce 1 oznámit správci daně, pokud v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce bylo jeho zdaňovacím obdobím kalendářní čtvrtletí. (3) Změnu zdaňovacího období podle odstavce 1 nelze učinit pro kalendářní rok, v němž byl plátce registrován, ani pro bezprostředně následující kalendářní rok. Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně na žádost plátce podanou do konce měsíce října roku, v němž byl plátce registrován, rozhodnout, že změnu zdaňovacího období lze učinit pro bezprostředně následující kalendářní rok; takto podaná žádost se považuje za oznámení podle odstavce 1 písm. d). (4) Obrat se pro účely změny zdaňovacího období stanoví a) při fúzi obchodních společností nebo družstev jako součet obratů obchodních společností nebo družstev zúčastněných na fúzi, b) při rozdělení obchodních společností nebo družstev 1. rozštěpením jako součet obratu zanikající obchodní společnosti nebo družstva připadající na nástupnickou obchodní společnost nebo družstvo a obratu této nástupnické obchodní společnosti nebo družstva, 2. odštěpením jako součet obratu vyčleněné části rozdělované obchodní společnosti nebo družstva připadající na nástupnickou obchodní společnost nebo družstvo a obratu této nástupnické obchodní společnosti nebo družstva, c) při převodu jmění na společníka jako součet obratu obchodní společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu společníka, na nějž se převádí jmění této společnosti. § 99b Zdaňovací období v insolvenci (1) Probíhající zdaňovací období končí dnem, který předchází dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Následující zdaňovací období počíná dnem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce. Pro období po skončení měsíce, ve kterém nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, do skončení insolvenčního řízení, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. (2) Probíhající zdaňovací období končí dnem, ve kterém bylo skončeno insolvenční řízení. Následující zdaňovací období počíná dnem následujícím po skončení insolvenčního řízení a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce. Pro období po skončení měsíce, ve kterém bylo skončeno insolvenční řízení, do konce kalendářního roku je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.
- 38 (3) Plátce nemůže změnit zdaňovací období pro kalendářní rok bezprostředně následující po kalendářním roce, ve kterém došlo ke skončení insolvenčního řízení. (4) Probíhající zdaňovací období skupiny končí dnem, který předchází dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku člena skupiny. Následující zdaňovací období skupiny a plátce, jehož členství ve skupině zaniklo v souvislosti s insolvenčním řízením, počíná dnem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce.“.
170. § 100 včetně nadpisu zní: „§ 100 Evidence pro účely daně z přidané hodnoty (1) Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty veškeré údaje vztahující se k jejich daňovým povinnostem, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání nebo souhrnného hlášení. (2) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, také daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, s výjimkou plnění, u nichž byly vystaveny zjednodušené daňové doklady. (3) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty přehled a) uskutečněných plnění, která jsou osvobozena od daně nebo nejsou předmětem daně, b) obchodního majetku. (4) Plátci, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, jsou povinni vést evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Tuto evidenci vede za sdružení určený účastník sdružení, který za sdružení plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní jednotlivé účastníky. (5) V evidenci pro účely daně z přidané hodnoty vede člen skupiny odděleně plnění, která uskutečnil pro ostatní členy skupiny.“.
171. Za § 100 se vkládá nový § 100a, který včetně nadpisu zní: „§ 100a Zvláštní ustanovení o evidenci pro účely daně z přidané hodnoty (1) Plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují zboží z jiného členského státu, jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty hodnotu pořízeného zboží v členění na pořízení zboží z jednotlivých členských států. (2) Věřitel je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty přehled oprav pro daňové účely podle § 44 tyto údaje: a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení dlužníka,
- 39 b) c) d) e)
daňové identifikační číslo dlužníka, evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu, evidenční číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst. 1 a výši opravy daně na výstupu.
(3) Osoba, která uskutečňuje zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu, je povinna vést evidenci o hodnotě zaslaného zboží, popřípadě o volbě podle § 8 odst. 3, v členění podle jednotlivých členských států.“.
172. V § 101 odst. 3 se slova „osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po zemřelém plátci v živnosti“ nahrazují slovy „oprávněná osoba pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci“ a slova „osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, která pokračovala po zemřelém plátci v živnosti“ nahrazují slovy „oprávněná osoba, která pokračovala v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci“.
173. V § 101 odst. 5 se slova „daňové účely za sdružení podle § 100 odst. 3“ nahrazují slovy „účely daně z přidané hodnoty za sdružení“.
174. V § 101 odst. 6 se slova „Osoba identifikovaná k dani“ nahrazují slovy „Identifikovaná osoba“.
175. V § 101 odst. 8 se věta první nahrazuje větou „Osoba, která není plátcem a jíž vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, je povinna podat daňové přiznání do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila.“.
176. V § 102 odst. 1 písm. c) se slova „v třístranném obchodu podle § 17“ nahrazují slovy „při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu“.
177. V § 102 odst. 1 písm. d) se slova „služeb osvobozených“ nahrazují slovy „poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno“. CELEX: 32008L0008, 32008L0117
178. V § 102 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Identifikovaná osoba je povinna podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnila poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby, a to ve lhůtě do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plnění uskutečněno.“. CELEX: 32008L0008, 32008L0117
Dosavadní odstavce 2 až 8 se označují jako odstavce 3 až 9.
- 40 179. V § 102 odst. 7 se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“ a číslo „4“ číslem „5“.
180. V § 102 odst. 8 se slova „, který podal souhrnné hlášení, zjistí, že uvedl chybné údaje, je povinen“ nahrazují slovy „nebo identifikovaná osoba, kteří podali souhrnné hlášení, zjistí, že uvedli chybné údaje, jsou povinni“ a číslo „2“ se nahrazuje číslem „3“. CELEX: 32008L0008, 32008L0117
181. V § 104 odst. 4 se slova „osobu identifikovanou k dani“ nahrazují slovy ,,identifikovanou osobu“.
182. § 106 a 106a včetně nadpisů znějí: „§ 106 Zrušení registrace plátce z moci úřední (1) Správce daně zruší registraci plátce, pokud plátce a) přestal uskutečňovat ekonomické činnosti, b) neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců plnění v rámci ekonomické činnosti, nebo c) uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. (2) Správce daně zruší registraci plátce, a) který závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně, a b) současně 1. jeho obrat nepřesáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců 1 000 000 Kč, 2. za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců neuskutečnil zdanitelné plnění, pokud se jedná o plátce, který nemá v tuzemsku sídlo, nebo 3. je skupinou. (3) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 má odkladný účinek. (4) Správce daně zruší registraci plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, pokud tento plátce v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce neuskutečnil v tuzemsku a) zdanitelné plnění a b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. (5) Správce daně zruší registraci plátce ke dni předcházejícímu dni vzniku jeho členství ve skupině. (6) Plátce přestává být plátcem dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace. (7) Skupině lze zrušit registraci podle odstavce 1 nebo 2 pouze k poslednímu dni kalendářního roku. Skupina přestává být plátcem dnem zrušení registrace. Člen skupiny je
- 41 plátcem ode dne následujícího po dni, kdy skupina přestala být plátcem nebo zaniklo jeho členství ve skupině.
§ 106a Nespolehlivý plátce (1) Poruší-li plátce závažným způsobem své povinnosti vztahující se ke správě daně, správce daně rozhodne, že tento plátce je nespolehlivým plátcem. (2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 lze podat do 15 dnů a má odkladný účinek. (3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně odkladný účinek vyloučit. (4) Plátce může požádat správce daně o vydání rozhodnutí, že není nespolehlivým plátcem; žádost může podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, a) že je nespolehlivým plátcem, nebo b) kterým správce daně zamítl žádost o vydání rozhodnutí, že není nespolehlivým plátcem. (5) Správce daně na žádost nespolehlivého plátce rozhodne, že není nespolehlivým plátcem, pokud plátce po dobu 1 roku závažným způsobem neporušuje své povinnosti vztahující se ke správě daně. (6) Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že plátce a) je nespolehlivým plátcem, b) není nespolehlivým plátcem.“. 183. Za § 106a se vkládají nové § 106b až 106f, které včetně nadpisů znějí: „§ 106b Zrušení registrace plátce na žádost (1) O zrušení registrace může plátce, který má sídlo v tuzemsku a který není skupinou, požádat, pokud splňuje tyto podmínky: a) uplynul 1 rok ode dne, kdy se stal plátcem a tento plátce 1. nedosáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců obratu většího než 1 000 000 Kč, nebo 2. uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, nebo b) přestal uskutečňovat ekonomické činnosti. (2) O zrušení registrace může plátce, který nemá sídlo v tuzemsku, požádat, pokud splňuje tyto podmínky: a) za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců v tuzemsku neuskutečnil zdanitelné plnění nebo dodání zboží do jiného členského státu osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo
- 42 b) přestal v tuzemsku uskutečňovat ekonomické činnosti. (3) O zrušení registrace může plátce podle § 6b nebo § 6e požádat, pokud a) uplynuly 3 měsíce ode dne, kdy se stal plátcem, a b) jeho obrat nepřesáhl za 3 bezprostředně předcházející po sobě jdoucí kalendářní měsíce 250 000 Kč. § 106c Zrušení registrace účastníka sdružení na žádost (1) O zrušení registrace může plátce podnikající na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy požádat jednotlivě pouze a) při vystoupení nebo vyloučení ze sdružení, pokud splňuje podmínky pro zrušení registrace plátce, nebo b) po vypořádání majetku, pokud přestal uskutečňovat ekonomické činnosti. (2) O zrušení registrace mohou při rozpuštění sdružení požádat všichni účastníci sdružení až po vypořádání majetku. (3) Obrat účastníka sdružení se pro účely zrušení registrace stanoví jako součet obratu a) tohoto účastníka dosahovaný mimo sdružení a b) dosahovaného společně všemi účastníky sdružení připadajícího na tohoto účastníka; obrat připadající na každého účastníka sdružení je stejný, není-li smlouvou o sdružení nebo jinou obdobnou smlouvou určeno jinak. § 106d Společná ustanovení o zrušení registrace na žádost (1) Správce daně zruší registraci plátce, který žádá o zrušení registrace, pokud tento plátce prokáže, že splňuje podmínky pro zrušení registrace. (2) Proti rozhodnutí, kterým je zrušena registrace na žádost plátce, nelze uplatnit opravné prostředky. (3) Plátce přestává být plátcem dnem oznámení rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace. (4) Plátce, kterému byla na žádost zrušena registrace, se stává identifikovanou osobou dnem následujícím po dni, kdy přestal být plátcem, pokud a) nesplňuje podmínky pro zrušení registrace identifikované osoby, nebo b) v žádosti o zrušení registrace uvedl, že se chce stát identifikovanou osobou. § 106e Zrušení registrace skupiny (1) Správce daně zruší registraci skupiny k poslednímu dni příslušného kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného kalendářního roku a) skupina podá žádost o zrušení registrace, nebo
- 43 b) správce daně zjistí, že žádný z členů skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině. (2) Skupina přestává být plátcem dnem zrušení registrace. (3) Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy skupina přestala být plátcem. § 106f Zánik členství člena skupiny (1) Správce daně zruší členství člena skupiny k poslednímu dni příslušného kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného kalendářního roku a) skupina podá žádost o vystoupení člena skupiny, nebo b) správce daně zjistí, že člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině. (2) Žádost o vystoupení člena ze skupiny, který přistoupil do skupiny podle § 95a odst. 4, může skupina podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy se stal členem skupiny. (3) Pokud bylo vydáno rozhodnutí o úpadku člena skupiny, zaniká jeho členství dnem, kdy nastaly účinky tohoto rozhodnutí. (4) V případě zániku členství zastupujícího člena ve skupině jsou členové skupiny povinni zvolit nového zastupujícího člena do 15 dnů ode dne zániku jeho členství ve skupině. Pokud tak neučiní, ustanoví zastupujícího člena správce daně rozhodnutím.“.
184. § 107 včetně nadpisu zní: „§ 107 Zrušení registrace identifikované osoby z moci úřední (1) Správce daně může zrušit registraci identifikované osoby, pokud jí ve 2 bezprostředně předcházejících kalendářních letech nevznikla povinnost přiznat daň. (2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 má odkladný účinek. (3) Identifikovaná osoba přestává být identifikovanou osobou dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je jí zrušena registrace. (4) Správce daně zruší registraci identifikované osoby ke dni předcházejícímu dni, kdy se stala plátcem.“.
185. Za § 107 se vkládá nový § 107a, který včetně nadpisu zní: „§ 107a Zrušení registrace identifikované osoby na žádost
- 44 (1) Identifikovaná osoba může požádat o zrušení registrace, pokud splňuje tyto podmínky: a) za 6 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců jí nevznikla povinnost 1. přiznat daň z přijatých služeb, 2. přiznat daň z přijatého dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi, 3. přiznat daň z pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, nebo 4. podat souhrnné hlášení, b) v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 1. nepořídila zboží, s výjimkou nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, jehož celková hodnota bez daně překročila 326 000 Kč, a 2. neučinila rozhodnutí podle § 2a odst. 5, nebo c) přestala uskutečňovat ekonomické činnosti. (2) Správce daně zruší registraci identifikované osoby, která žádá o zrušení registrace, pokud tato identifikovaná osoba prokáže, že splňuje podmínky pro zrušení registrace. (3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 nelze uplatnit opravné prostředky. (4) Identifikovaná osoba přestává být identifikovanou osobou dnem oznámení rozhodnutí, kterým je jí zrušena registrace.“.
186. § 108 včetně nadpisu zní: „§ 108 Osoby povinné přiznat nebo zaplatit daň (1) Přiznat daň jsou povinni a) plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží, poskytnutí služby nebo převod nemovitosti s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, b) plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují v tuzemsku zboží z jiného členského státu, c) plátce nebo identifikovaná osoba, kterým je osobou neusazenou v tuzemsku poskytnuto plnění s místem plnění v tuzemsku, pokud se jedná o 1. poskytnutí služby podle § 9 až 10d a § 10k, 2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi, d) kupující, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, kterému je dodáváno zboží zjednodušeným postupem uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu, CELEX: 32008L0008, 32006L0112
e) plátce, na jehož účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká daňová povinnost podle § 23 odst. 1 písm. a) až c) a § 23 odst. 5,
- 45 f)
zahraniční osoba povinná k dani, která poskytuje elektronické služby podle zvláštního režimu a zvolila si tuzemsko jako stát identifikace, g) plátce, kterému je poskytnuto plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, h) osoba, která pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu podle § 19 odst. 6, i) osoba, která vystaví doklad, na kterém uvede daň. (2) Zaplatit daň jsou povinni a) osoba, která není plátcem, na jejíž účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká daňová povinnost podle § 23 odst. 1 písm. a) až c) a § 23 odst. 6, b) osoba, u které vzniká daňová povinnost podle § 23 odst. 1 písm. d) až h), c) osoba, na jejíž účet je zboží vráceno ze svobodného pásma nebo svobodného skladu zpět do tuzemska podle § 20. (3) Osoba povinná přiznat nebo zaplatit daň je daňovým subjektem. (4) Osoba určená k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zaplatit daň na osobní daňový účet plátce ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se tento prodej uskutečnil. Současně je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného plnění. Za zaplacení daně odpovídají plátce a tato osoba společně a nerozdílně.“.
187. Za § 108 se vkládá nový § 108a, který včetně nadpisu zní: „§ 108a Ručení oprávněného příjemce (1) Oprávněný příjemce, kterému vznikla povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit v souvislosti s přijetím vybraných výrobků z jiného členského státu, ručí za nezaplacenou daň z dodání tohoto zboží třetí osobě osobou, která toto zboží pořídila z jiného členského státu, ledaže prokáže, že přijal veškerá opatření, která od něj mohou být rozumně požadována, aby ověřil, že daň bude osobou, která toto zboží pořídila, řádně zaplacena. (2) Oprávněný příjemce ručí za nezaplacenou daň pouze do výše daně vypočtené ze základu daně odpovídajícího ceně obvyklé včetně spotřební daně. (3) Správce daně může oprávněného příjemce vyzvat k prokázání, že přijal veškerá opatření podle odstavce 1.“.
188. Nadpis § 109 se nahrazuje nadpisem „Ručení příjemce zdanitelného plnění“.
189. V § 109 odst. 2 písm. a) se slovo „nebo“ zrušuje.
190. V § 109 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno c), které zní:
- 46 „c) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup.“. 191. V § 109 se doplňuje odstavec 3, který zní: „(3) Příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem.“.
192. Příloha č. 3 zní: „Příloha č. 3 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam plnění, při jejichž provádění se subjekty, které vykonávají veřejnou správu, považují za osoby povinné k dani 1.
Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny.
2.
Dodání nového zboží vyrobeného za účelem prodeje.
3.
Služby telekomunikační.
4.
Přeprava osobní a nákladní.
5.
Skladování, přístavní a letištní služby.
6.
Služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby.
7.
Služby reklamních agentur.
8
Služby pořádání výstav, veletrhů a kongresů.
9.
Provozování prodejen pro zaměstnance, kantýn, závodních a podobných jídelen.
10. Služby provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání jiné než osvobozené od daně podle § 53. 11. Plnění uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem týkající se dodání zemědělských a potravinářských výrobků podle předpisů platných pro činnost tohoto fondu.“. CELEX: 32006L0112
193. V příloze č. 5 se za položku „4707 Sběrový papír, kartón nebo lepenka (odpad a výmět)“ vkládají položky, které znějí: „5003 00 00 Hedvábný odpad (včetně zámotků nevhodných ke smotávání, niťového odpadu a rozvlákněného materiálu) 5103 00 00 Odpad z vlny nebo jemných nebo hrubých zvířecích chlupů (včetně niťového odpadu avšak kromě rozvlákněného materiálu) 5103 20 00 Ostatní odpad z vlny nebo jemných zvířecích chlupů 5103 30 00 Odpad z hrubých zvířecích chlupů
- 47 5202 00 00 Bavlněný odpad (včetně niťového odpadu a rozvlákněného materiálu) 5202 10 00 Niťový odpad 5505 00 00 Odpad z chemických vláken (včetně výčesků, niťového odpadu a rozvlákněného materiálu)“. Čl. II Přechodná ustanovení 1.
Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností s tím souvisejících se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak.
2.
U převodu staveb, bytů a nebytových prostor nabytých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije lhůta uvedená v § 56 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
3.
U převodu staveb, bytů a nebytových prostor nabytých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se plátce může rozhodnout, že uplatní daň z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4.
Osoba povinná k dani, která nesplnila povinnost se registrovat podle § 95 odst. 1 nebo § 95 odst. 2 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stává plátcem a je povinna do 15 dnů od tohoto dne podat přihlášku k registraci. Správce daně stanoví daň z přidané hodnoty náhradním způsobem podle § 98 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
5.
Osoba identifikovaná k dani podle § 96 odst. 1 až 3 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stává identifikovanou osobou.
6.
Osoba povinná k dani, která se stala plátcem od 1. dubna 2011 podle § 94 odst. 6 až 11 nebo § 94 odst. 15 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může požádat o zrušení registrace do uplynutí 3 kalendářních měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
7.
Osoba povinná k dani, která byla ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona plátcem, je povinna oznámit správci daně do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona údaje uvedené v § 96 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud tato osoba nesplní tuto povinnost, má se za to, že určila ke zveřejnění všechny účty, které správce daně vede na základě její registrační povinnosti.
8.
Správce daně zveřejní údaj podle § 98 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém nabyl účinnosti tento zákon. Přede dnem zveřejnění tohoto údaje se nepoužije § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
9.
Plátce registrovaný v roce 2012, který splňuje podmínky uvedené v § 99a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a jehož zdaňovacím obdobím pro rok 2012 bylo kalendářní čtvrtletí, se může rozhodnout, že jeho zdaňovací období pro rok 2013 je kalendářní čtvrtletí.
- 48 ČÁST DRUHÁ Změna zákona o správních poplatcích Čl. III Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2001 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 344/2011 Sb., zákona č. 349/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 37/2012 Sb. a zákona č. .../2012 Sb., se mění takto: 1.
V položce 1 bodu 1 písmeno r) zní:
„r) o vydání rozhodnutí o závazném posouzení podle daňového řádu 2.
10 000 Kč“.
V položce 1 bodu 1 se písmena s) až w) zrušují. ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů Čl. IV V zákoně č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, se část sedmá včetně nadpisů zrušuje. ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o dani z přidané hodnoty
- 49 Čl. V Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., ustanovení zákona č. 370/2011 Sb. účinných od 1. ledna 2012, zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb. a zákona č. .../2012 Sb., se mění takto: 1.
V § 84 odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „, na kterém musí uvést“ nahrazují slovy „ve 2 vyhotoveních s tím, že na prvním uvede údaj „VAT REFUND“ a na druhém údaj „COPY“; doklad o prodeji zboží musí dále obsahovat“.
2.
V § 84 odst. 3 písm. d) se slovo „daňového“ zrušuje.
3.
V § 84 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní:
„i) jméno a příjmení a místo pobytu zahraniční fyzické osoby, která toto zboží vyveze.“. 4.
V § 84 odst. 5 písmena b) a c) znějí:
„b) výstup zboží z území Evropského společenství je potvrzen celním úřadem, c) zahraniční fyzická osoba předloží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží vystavené plátcem, které se váže k vyváženému zboží, potvrzené celním úřadem.“. 5.
V § 84 odstavec 6 zní:
„(6) Celní úřad na prvním vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrdí a) výstup zboží z území Evropského společenství uvedením dne tohoto výstupu a b) splnění podmínek podle odstavce 2, pokud údaje na tomto dokladu odpovídají zboží, které zahraniční fyzická osoba celnímu úřadu předložila.“. 6.
V § 84 odst. 7 úvodní části ustanovení se za slovo „zmocní,“ vkládají slova „pokud splní nárok na vrácení daně podle odstavce 5 písm. a) nebo nárok nezanikl podle odstavce 9,“.
7.
V § 84 odst. 7 písm. a) se slova „doklad o prodeji zboží a tiskopis o vývozu zboží potvrzený“ nahrazují slovy „první vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrzené“.
- 50 8.
V § 84 odst. 7 písm. b) se slova „doklad o prodeji zboží a potvrzený tiskopis o vývozu zboží“ nahrazují slovy „první vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrzené“.
9.
V § 84 odst. 8 se slova „ Potvrzený tiskopis o vývozu zboží“ nahrazují slovy „Potvrzené první vyhotovení dokladu o prodeji zboží“ a slova „§ 27 odst. 1“ se nahrazují slovy „§ 35 odst. 2 a § 35a“.
10.
V § 84 odst. 9 se slova „doklady uvedené v odstavci 7“ nahrazují slovy „první vyhotovení dokladu o prodeji zboží“. ČÁST PÁTÁ Změna zákona o dani z přidané hodnoty Čl. VI
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb. a zákona č. .../2012 Sb., se mění takto:
1.
V § 92a odst. 5 se slova „předložit správci daně“ nahrazují slovy „podat správci daně elektronicky na elektronickou adresu zveřejněnou správcem daně“ a slova „4 nebo 5“ se nahrazují slovy „3 nebo 4“.
2.
V § 101 odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Plátce je povinen podat daňové přiznání, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost.“ a věta druhá se zrušuje.
3.
Za § 101 se vkládá nový § 101a, který včetně nadpisu zní: „§ 101a Povinná elektronická forma podání
(1) Plátce je povinen podat elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně a) daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, b) hlášení,
- 51 c) přílohy k daňovému přiznání, dodatečnému daňovému přiznání nebo hlášení. (2) Přihláška k registraci a oznámení o změně registračních údajů se podává pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně; to neplatí pro identifikované osoby. (3) Fyzická osoba není povinna postupovat podle odstavce 1 nebo 2, pokud a) její obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců nepřesáhne 6 000 000 Kč; pokud fyzická osoba tento obrat překročí, vzniká jí povinnost činit podání podle odstavce 1 za zdaňovací období následující po zdaňovacím období, v němž došlo k překročení obratu, a trvá nejméně po dobu 6 kalendářních měsíců, a b) nemá zákonem stanovenou povinnost činit podání elektronicky.“. ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o dani z přidané hodnoty Čl. VII Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb. a zákona č. .../2012 Sb., se mění takto: 1.
V § 6 odst. 1, § 106 odst. 2 písm. b) bodě 1 a v § 106b odst. 1 písm. a) bodě 1 se částka „1 000 000 Kč“ nahrazuje částkou „750 000 Kč“.
2.
V § 87 odst. 6 se na konci písmene f) čárka nahrazuje tečkou a písmeno g) se zrušuje.
ČÁST SEDMÁ ÚČINNOST Čl. VIII Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2013, s výjimkou a) části čtvrté, která nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2013, b) části páté, která nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014, a c) části šesté, která nabývá účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů.
- 52 -
DŮVODOVÁ ZPRÁVA Obecná část Zhodnocení platného právního stavu Daň z přidané hodnoty patří bezpochyby k významným nástrojům veřejných financí po celém světě. Tato nepřímá univerzální daň tvoří jeden ze základních pilířů daňové soustavy, a to zejména díky výnosům z ní plynoucích do veřejných rozpočtů. Její důležitost podtrhává i vysoká harmonizace této daně na úrovni Evropské unie. Daň z přidané hodnoty je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, který je účinný od 1. května 2004 a byl v průběhu své existence několikrát novelizován. Oblast daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) je v rámci Evropské unie výrazně harmonizována, proto celá řada ustanovení nachází svůj předobraz v unijní legislativě, která je pro členské státy Evropské unie závazná. V současné době je základním předpisem pro oblast DPH směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006, tzv. Recast, která platí od 1. ledna 2007. Důvodem přijetí směrnice Recast byla snaha o nahrazení značně novelizované a roztříštěné úpravy, jejímž hlavním prvkem byla směrnice Rady 77/388/EHS (tzv. Šestá směrnice), novou a jednotnou úpravou. DPH je příjmem veřejných rozpočtů. Těmito veřejnými rozpočty jsou státní rozpočet, rozpočty krajů a rozpočty obcí. Příjmy státního rozpočtu upravuje § 6 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Příjmy rozpočtů obcí a krajů upravuje § 7 a 8 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Současná právní úprava nemá dopad na rovnost mužů a žen. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy Mezi hlavní změny zákona o DPH, které jsou obsahem části první navrhované právní úpravy, patří: 1. zásadní změny v pravidlech fakturace, vystavení a uchování dokladů, zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě, nové definování věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti, přičemž tyto vlastnosti musí být zajištěny po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, a to bez ohledu na to, zda jde o daňový doklad v listinné nebo elektronické podobě, Tato zásadní změna vyplývá ze směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace. 2. změny při určení místa plnění při poskytnutí služby, které vyplývají ze směrnice Rady 2008/8/ES a z nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, které specifikuje pravidla pro uplatnění daně a zpřesňuje některé formulace, 3. změny v definici plátců a identifikovaných osob a navazující změny v registraci a zrušení registrace těchto osob (vč. zrušení výpočtu daně náhradním způsobem při nesplnění registrační povinnosti apod.),
- 53 4. ostatní změny předloženého návrhu související s doladěním stávajících ustanovení platného zákona o DPH na uvedené změny nebo se zpřesněním textu v návaznosti na platné znění směrnic, a to: a)
vymezení některých dalších základních pojmů (osoby povinné k dani neusazené v tuzemsku, osvobozené osoby, sídla, místa pobytu),
b)
umožnění volby pro plátce uplatnit DPH na výstupu při převodu nemovitosti i po zákonem stanovené lhůtě (se současným prodloužením této lhůty ze tří na pět let),
c)
změny v osvobození poskytování pojištění a zajištění, které se nově vztahuje pouze na skutečné poskytnutí pojištění,
d)
změny v nároku na osvobození od daně a vracení daně u členů subjektu Evropské unie a u vybraných osob požívajících výsad a imunit,
e)
zavedení možnosti pro osoby povinné k dani požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti,
f)
změny v části správy daně, které jsou navrhovány z důvodů boje s daňovými úniky u DPH, tj. zejména zavedení povinnosti podat daňové přiznání elektronicky, doplnění povinnosti vést evidenci údajů pro daňové účely, úpravu zdaňovacího období u nově registrovaných plátců (povinně po stanovenou dobu měsíční zdaňovací období) a pravidel pro změnu zdaňovacího období, stanovení důvodů a postupů pro zrušení registrace plátce správcem daně při závažném porušení povinností plátce vůči správě daní, zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce, vč. zveřejnění těchto osob a s tím, že příjemce plnění bude ručit za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, pokud je v okamžiku uskutečnění plnění o poskytovateli zveřejněna skutečnost, že je nespolehlivým plátcem.
g)
změna přílohy č. 3, kde je uvedeno dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých se stát, jeho organizační složky, kraje, obce a další vymezené subjekty považují vždy za osobu povinnou k dani.
Po vnějším připomínkovém řízení byly dodatečně do návrhu zákona zapracovány některé změny, které se týkají oblasti správy daně. Důvodem pro zapracování těchto změn byly návrhy, které vzešly z jednání se správou daně, s podnikatelskými subjekty, např. v rámci pravidelných jednání stálé meziresortní pracovní komise k obchodování s pohonnými hmotami a které Ministerstvo financí a Česká daňová správa považuje za další vhodné nástroje pro daňovou správu v boji s daňovými úniky. Jedná se o: – zavedení povinnosti pro daňové subjekty uvádět v přihlášce k registraci své účty používané pro ekonomickou činnost s tím, že použití jiných účtů než těchto účtů bude nově důvodem pro ručení příjemcem plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, – stanovení povinnosti ručení za DPH pro oprávněného příjemce a provozovatele daňového skladu v souvislosti se vznikem povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň, – zajištění větší právní jistoty při aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti při poskytnutí stavebních nebo montážních prací.
- 54 -
5. změny reagující na zkušenosti z praxe, ze správy daně a také legislativně technické změny. V části druhé navrhované právní úpravy je uvedena změna v zákonu o správních poplatcích z důvodu zpoplatnění žádosti o závazném posouzení. V části třetí navrhované právní úpravy je uvedena změna zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů z důvodu zrušení části sedmé zákona o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů. V části čtvrté jsou změny v uplatnění nároku na vrácení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží (zrušení tiskopisu), V části páté jsou obsahem změn návrhu povinnosti činit formalizované podání vůči správci daně elektronickou formou. V části šesté navrhované právní úpravy je v návaznosti na část třetí uvedena změna zákona č. 235/2004 Sb., o změně zákona o dani z přidané hodnoty z důvodu snížení obratu z 1 mil. Kč na 750 tis.Kč. V části sedmé jsou uvedeny účinnosti jednotlivých částí zákona. Jednotlivé změny jsou podrobně odůvodněny ve zvláštní části důvodové zprávy. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy Navrhovaná právní úprava vyplývá především z povinnosti transpozice předpisů Evropské unie, tj. směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace a směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby. Dále se jedná o změny vyplývající z nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, které specifikuje pravidla pro uplatnění daně a zpřesňuje některé formulace. Dále návrh zákona upřesňuje pravidla týkající se definování a registrace plátce daně z přidané hodnoty a identifikované osoby. Zásadní změna v návrhu novely je ve vazbě splnění podmínek, za kterých se osoby povinné k dani stávají plátci, na registraci jako administrativní úkon. Plátcem je i nadále především osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku po překročení stanoveného obratu 1 mil. Kč (jen do účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., pak 750 tis.Kč ) za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Stávající systém, za kterého se osoby povinné k dani stávají plátci daně, byl vázán především na registraci jako rozhodující úkon pro práva a povinnosti plátců. Podle daňového řádu je nyní registrace otázkou pouze evidenční, nikoliv rozhodující pro plnění povinností plátce. V souvislosti se snížením hranice obratu, tj. kdy vzniká plátci povinnost registrace osoby povinné k dani, je nutné upozornit, že snížení obratu pro povinnou registraci k dani z přidané hodnoty z 1 mil. Kč na 750 tis.Kč není nový prvek, se kterým by přicházela tato novela zákona o dani z přidané hodnoty. Snížení obratu z 1 mil. Kč na 750 000 Kč je již uvedeno v zákoně č. 458/2011 Sb., důvody, proč je tato změna znovu součástí návrhu novely zákona o DPH jsou podrobně vysvětleny v komentáři k části třetí a páté návrhu zákona. Další podstatnou změnou je také zavedení nového institutu, a to identifikovaných osob. Těmi budou jak dosavadní osoby identifikované k dani (pro účely uplatnění daně na výstupu při pořízení zboží z jiného členského státu), tak osoby povinné k dani, které se nestanou plátci z důvodu překročení obratu, ale identifikovanými osobami budou z důvodu překročení limitu pro pořízení zboží z jiného členského státu nebo
- 55 pořízení zboží podléhajícího spotřební dani, přijetí služby od osoby registrované v jiném členském státě (ale jen povinné k dani) nebo od zahraniční osoby. Identifikovaná osoba bude mít povinnost přiznávat DPH při pořízení zboží a přijetí služeb u přeshraničních transakcí. Nadále však bude při uskutečňování tuzemských plnění v postavení osoby osvobozené od uplatňování daně (vzhledem k nepřekročení obratu).
Na vymezení těchto osob navazují změny související s jejich registrací, zrušením registrace a dalšími povinnostmi a právy. Cílem navržené změny v registraci je především zjednodušení stávajícího systému, jak pro osoby povinné k dani, tak pro správce daně. Změny v osvobození poskytování pojištění a zajištění, které se nově vztahuje pouze na skutečné poskytnutí pojištění, jsou provedeny proto, aby toto osvobození lépe odráželo znění příslušného ustanovení směrnice o DPH (čl. 135 odst. 1 písm. a)) a vymezení tohoto ustanovení ustálenou judikaturou Soudního dvora EU. Změny v části správy daně např. úprava zdaňovacího období, doplnění povinnosti vést evidenci údajů pro daňové účely, zavedení povinnosti pro daňové subjekty uvádět v přihlášce k registraci své účty používané pro ekonomickou činnost s tím, že použití jiných účtů než těchto účtů bude nově důvodem pro ručení příjemcem plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, úpravy pravidel pro zrušení registrace plátce správcem daně při závažném porušení povinností plátce, zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce vč. zveřejnění těchto osob a stanovení povinnosti ručení za DPH pro oprávněného příjemce a provozovatele daňového skladu v souvislosti se vznikem povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň, povinnost činit podání (daňová přiznání, přílohy, přihlášky k registraci atd.) elektronicky, jsou provedeny z důvodu efektivnějšího boje proti daňovým únikům. Nezbytnost ostatních změn v zákoně vyplývá z požadavků na doplnění, upřesnění, popř. zjednodušení textu některých ustanovení zákona, které vyplývají z praxe jak daňových subjektů, tak správců daně. Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem Základní meze pro uplatňování daňových zákonů stanoví Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Dle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných zákonem stanovených povinných dávek (v tom rámci i zákonem stanoveného povinného pojištění), jakož i peněžitých sankcí, se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, např. v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/02, Pl. ÚS 12/03 či Pl. ÚS 7/03 (sv. 34, s. 184, č. 512/2004 Sb.). Z této judikatury vyplývá, že: 1. Z ústavního principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy), jakož i z ústavního vymezení zákonodárné moci (čl. 15 odst. 1 Ústavy), plyne pro zákonodárce široký prostor pro rozhodování o předmětu, míře a rozsahu daní, poplatků a peněžitých sankcí. Zákonodárce přitom nese za důsledky tohoto rozhodování politickou odpovědnost.
- 56 2. Ústavní přezkum daní, poplatků a peněžitých sankcí zahrnuje posouzení z pohledu dodržení kautel plynoucích z ústavního principu rovnosti, a to jak neakcesorické (čl. 1 Listiny), tj. plynoucí z požadavku vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv, tak i akcesorické v rozsahu vymezeném v čl. 3 odst. 1 Listiny. K principu rovnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře uvádí, že se nejedná o kategorii absolutní, nýbrž relativní (srov. Pl. ÚS 22/92). 3. Je-li předmětem posouzení ústavnost akcesorické nerovnosti vzhledem k vyloučení majetkové diskriminace, případně toliko posouzení skutečnosti nepředstavuje-li DPH, poplatek nebo jiná peněžitá sankce případný zásah do práva vlastnického (čl. 11 Listiny), je takový přezkum omezen na případy, v nichž hranice veřejnoprávního povinného peněžitého plnění jednotlivce státu, vůči majetkovému substrátu jednotlivce, nabývá škrtícího (rdousícího) působení. Jinými slovy k škrtícímu (rdousícímu) působení dochází, má-li posuzovaná DPH, poplatek nebo peněžitá sankce ve svých důsledcích konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce. V případě navrhované právní úpravy jsou splněna výše uvedená ústavní hlediska pro ukládání povinných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů, neboť 1. zákonodárce využívá širokého prostoru pro rozhodování o míře a rozsahu daně z přidané hodnoty, 2. z hlediska neakcesorické a akcesorické rovnosti nedochází ke svévolnému odlišování daňových subjektů, neboť okruh navrhovaných změn nečiní rozdíly mezi subjekty, na něž se vztahuje, 3. z hlediska vyloučení majetkové diskriminace, resp. z hlediska posouzení skutečnosti, nepředstavuje-li DPH případný zásah do práva vlastnického, se nejedná o případ, kdy je možné hovořit vůči majetkovému substrátu jednotlivce o škrtícím (rdousícím) působení či o konfiskačních dopadech na jednotlivce. Navrhovaná právní úprava je tak z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu vztahující se k této problematice. Soulad navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána Na oblast daně z přidané hodnoty se nevztahují zvláštní mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu. Navržená právní úprava proto není v rozporu s mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Soulad navrhovaného řešení se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii DPH je v rámci Evropské unie vysoce harmonizována a členské státy jsou povinny uplatňovat tuto daň ve smyslu směrnice Rady 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen „Směrnice“), a dalších souvisejících právních předpisů Evropské unie. Navržené změny zákona o dani z přidané hodnoty se týkají zejména fakturace a místa plnění. Dále také definice plátců a identifikovaných osob a navazujících změn v registraci a zrušení registrace těchto osob a doladění stávajících ustanovení platného zákona na platné
- 57 znění předpisů EU vztahujících se k oblasti DPH. Jedná se o směrnice Rady 2010/45/EU a 2008/8/ES a dále o prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011. Návrhu zákona se dotýkají řízení o porušení Smlouvy (podle čl. 258 Smlouvy o fungování EU) vedené proti České republice, a to č. 2008/2146, týkající se členství ve skupině pro účely DPH, a č. 2009/2242, týkající se uplatňování snížené sazby DPH u zdravotnických prostředků. V návrhu není zohledněno řízení č. 2008/2146, které je v současné době ve fázi žaloby u Soudního dvora EU (ve věci C-109/11 Evropská komise proti České republice). Komise namítá, že české právní předpisy týkající se DPH jsou v rozporu s články 9 a 11 směrnice o DPH, protože umožňují, aby se členem skupiny pro účely DPH stala osoba nepovinná k dani. Česká republika se s námitkami Komise neztotožňuje. Řízení v obdobné věci je vedeno ze strany Komise rovněž vůči některým dalším členským státům (žaloby u Soudního dvora EU ve věcech C-65/11, C-74/11, C-85/11, C-86/11 a C-95/11). Pokud se jedná o řízení č. 2009/2242, které je v současné době ve fázi formálního upozornění v řízení o porušení Smlouvy, není nutné v návrhu toto zohlednit. Komise upozornila Českou republiku na skutečnost, že sníženou sazbu daně lze na základě Přílohy III bodu 4 směrnice o DPH, uplatnit pouze u těch zdravotnických prostředků, které jsou obvykle určeny k léčení zdravotního postižení nebo ke zmírnění jeho důsledků a jsou určeny pro výlučnou osobní potřebu zdravotně postižených. Podle přílohy č. 1 k zákonu o DPH uplatňuje Česká republika sníženou sazbu daně u zdravotnických prostředků, které jsou vymezeny příliš široce a zahrnují i zdravotnické prostředky, které neslouží pouze osobní potřebě zdravotně postižených osob např. rentgenové přístroje. Proto Česká republika mimo jiné provedla změny zákonem č. 370/2011 Sb., kde je zavedena jednotná sazba daně ve výši 17,5% a současně je také zrušena příloha č. 1 k zákonu o DPH od 1. ledna 2013. Rozpor ve vymezení rozsahu „zdravotnických prostředků“ by byl tímto vyřešen. Pokud budou vývojem legislativních změn ponechány obě sazby daně a i přílohy č.1 a č. 2 k zákonu o DPH, budou zdravotnické prostředky vymezeny v souladu řízení o porušení přístupové smlouvy a to zúžením zdravotnických prostředků v příloze č. 1 k zákonu o DPH v nejbližší připravované novele zákona o DPH.
- 58 Navrhovaná úprava zákona daně z přidané hodnoty je plně slučitelná s právními akty Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy Vzhledem k charakteru navržených změn v zákoně o dani z přidané hodnoty, které nemají bezprostřední vliv na výši daně, nemění se ani výše nebo počet sazeb daně, nelze fiskální dopad u většiny navrhovaných změn na veřejné rozpočty kvantifikovat, a to ani odborným odhadem. Dále jsou uvedeny předpokládané dopady u některých změn na veřejné a státní rozpočty a dopady na podnikatelské prostředí. V důsledku schválení novely dojde k žádoucímu sladění některých pravidel a výkladů s právem EU. Příznivý vliv bude mít i určité zjednodušení textu některých částí zákona. 1. V oblasti elektronické komunikace se správcem daně se navrhuje zavedení povinnosti pro plátce podávat daňová přiznání k DPH vč. příloh, hlášení, přihlášky k registraci a oznámení o změně registračních údajů výhradně elektronicky. Dopady na veřejné rozpočty a státní rozpočty: budou nulové, jakýkoliv výdaj plátců DPH na zvýšení technického vybavení lze vyjádřit jako zvýšení daňových nákladů a položek na odpočet DPH u těchto plátců. Na druhé straně, u prodejce tohoto vybavení, cena tohoto zdanitelného plnění bude zvyšovat výnosy subjektů a stejně tak daňovou povinnost DPH. Dopady na podnikatelské prostředí: Propočet vychází z expertních odhadů, kdy byly stanoveny relativní míry vybavenosti počítačovou technikou a přístupem k internetu u plátců DPH takto: u subjektů s vyšším obratem (měsíční plátci) byla stanovena současná míra vybavenost na 95% subjektů ze všech měsíčních plátců. U čtvrtletních plátců byla vybavenost počítačem a přístupem k internetu odhadnuta na úrovni vybavenosti domácností v ČR, což je cca 65 % (z důvodu opatrnosti byla zvolena tato nižší hodnota, předpokládáme, že reálná vybavenost i u čtvrtletních plátců bude vyšší). Na základě těchto hodnot a počtu plátců v rozdělení na měsíční a čtvrtletní lze odhadnout počet plátců, kteří by byli nuceni si pořídit počítač a připojení k internetu: počet čtvrtletních plátců cca 148 tis. a počet měsíčních plátců cca 6 tis. Hodnota komunikačního vybavení (počítač a další technické a softwarové vybavení nutné ke komunikaci se správcem daně je odhadnuta na 9 400 Kč, včetně DPH. Výjimku z povinnosti podávat předmětná podání elektronicky mají malí podnikatelé – fyzické osoby s obratem do 6 mil. Kč za předcházejících 12 kalendářních měsíců, pokud jim již nevznikla povinnosti činit podání elektronicky na základě tohoto či jiného zákona. Limit pro obrat ve výši 6 mil. Kč byl stanoven ve spolupráci s MPO. Podle údajů ČSÚ nepoužívá počítač při svém podnikání zhruba 30 % podnikatelů, tedy zhruba 250 tisíc osob. Lze předpokládat, že se jedná právě o malé podnikatele, kteří veškeré podklady pro stanovení daňové povinnosti zpracovávají ručně. Pro tyto subjekty by nutnost pořízení výpočetní techniky představovala zvýšení finanční a administrativní zátěže. Obrat 6 mil. Kč byl stanoven tak, aby počet osob s obratem nižším než tato hodnota byl dostatečně vyšší než uvedených 250 tisíc. Počet fyzických osob, plátců DPH s obratem do 6 mil. Kč lze odhadnout na 300 tisíc. Dále je třeba vzít v úvahu, že zákon o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa již zavedl povinnost podávat elektronicky daňová přiznání k DPFO ze závislé
- 59 činnosti, sociálnímu a zdravotnímu pojištění pro všechny zaměstnavatele. Všichni zaměstnavatelé tak již musí mít zajištěnu cestu, jak komunikovat se správcem daně elektronicky. Povinnost, uložená jim nově novelou zákona o DPH tak bude představovat dodatečné vyvolané náklady pouze u těch osob, které nejsou zaměstnavateli. Z daňových statistik za rok 2010 lze vyčíst, že existuje zhruba 9 000 fyzických osob, plátců DPH, s obratem nad 6 mil. Kč, kteří nejsou zaměstnavateli, a 61 000 právnických osob, plátců DPH, kteří nejsou zaměstnavateli. Jedná se tedy o odhad maximálního rozsahu osob, kterým uvedená novela může způsobit vyšší náklady. Lze však předpokládat, že velká většina těchto podnikatelů již počítač s připojením k internetu při podnikání používá a žádné dodatečné náklady jim tedy nevzniknou. 2. Změna zdaňovacího období pro nové plátce Návrhu je se zavést pro nové plátce po stanovenou dobu měsíční zdaňovací období včetně pravidel pro případnou změnu na čtvrtletní období. Hotovostní dopady na veřejné rozpočty u tohoto návrhu v roce 2013 cca + 100 mil. Kč, v roce 2014 v důsledku předpokládaného snížení registračního prahu pro registraci k DPH by pozitivní dopad na veřejné rozpočty byl cca 200 mil. Kč a v dalších letech by byl dopad nulový. Odhad je založen na faktu, že noví plátci, kteří by bez zavedení tohoto opatření podávali a platili úhradu za poslední kvartál roku až v lednu roku následujícího (splatnost daně je 25 dní po skončení zdaňovacího období), by v tomto případě platili v roce zavedení navíc úhradu DPH za měsíce říjen a listopad, která by se promítla zvýšením příjmů veřejných rozpočtů v tomto roce. Dopady na podnikatelské prostředí: Zvýšení administrativních nákladů u nových plátců by se týkalo pouze plátců, kteří by při nezavedení tohoto opatření byly plátci čtvrtletními. Po zavedení tohoto opatření se tyto subjekty na omezenou dobu stanou plátci měsíčními. Zvýšení administrativních nákladů odhadujeme na cca 5 hodin dodatečné administrativní činnosti vyplývající z povinnosti vyplnit tři měsíční daňové tvrzení místo jednoho tvrzení za kvartální zdaňovací období. Dodatečná administrativní činnost by spočívala více méně pouze ve vyplnění tvrzení a komunikaci se správcem daně. Pro kvartálního plátce by se jednalo pouze o rozdělení práce při výpočtu daňového základu z jednoho úkonu (kvartální) na tři dílčí úkony (měsíční). 3. Zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce Jedním z dalších navrhovaných opatření, které by mělo efektivně potlačit a zabránit rozšíření možnosti podvodných aktivit, je také zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce. Tento institut umožní identifikovat plátce daně, kteří jsou rizikoví a zneužívají systém DPH, a u kterých nemůže správce daně z dále uváděných důvodů přímo zrušit registrace plátce DPH. Na základě analýzy dle současných údajů by se správce daně mohl rozhodnout o tom, že plátce daně je nespolehlivým plátcem u 23 – 28 tisíc subjektů. Tato kvantifikace vychází jednak z údajů o tom, kolika plátcům byla zrušena registrace z moci úřední z důvodu neplnění svých povinností k dani a kteří se zaregistrovali jako plátci DPH do 1 roku po zrušení registrace a vykazují i nadále znaky rizikovosti. Dále jsou zde zahrnuty údaje o subjektech, které již v současné době naplňují podmínky pro zrušení registrace z moci úřední z důvodu neplnění povinnosti a další subjekty, které splňují dle kvalifikovaného odhadu znaky vysoce rizikových subjektů.
- 60 -
4. Pokud se jedná o významné změny v zákoně týkající se vystavování, zasílání a uložení dokladů se projeví jak v oblasti podnikatelské tak u správců daně, především ve sjednocení a zjednodušení pravidel, zrovnoprávnění elektronické a listinné podoby dokladů, ve vytvoření podmínek k širšímu využití elektronických systémů, což přispěje ke snížení nadměrné administrativní zátěže. Rovněž dopady těchto změn nelze jednoznačně kvantifikovat. 5. Pokud jde o podnikatelské subjekty, přináší novela příznivý dopad zejména v tom, že osoby, kterým vznikne povinnost přiznat DPH u přeshraničních plnění (při pořízení zboží z jiného členského státu nebo přijetí přeshraniční služby) nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraniční služby, již nebudou mít povinnost se z tohoto titulu registrovat jako plátci. V případě tuzemských plnění tak budou mít možnost i nadále vystupovat v postavení osoby osvobozené od uplatňování daně. Jinak řečeno, nebudou mít povinnost u tuzemských plnění uplatňovat DPH. Sníží se tím také administrativní náročnost oproti stavu před novelou. Pozitivní dopad bude mít rovněž zrušení stanovení daně náhradním způsobem při nesplnění registrační povinnosti, jejíž aplikace v praxi byla problematická. 6. Snížení obratu pro povinnou registraci k dani z přidané hodnoty není nový prvek, se kterým by přicházela tato novela zákona o dani z přidané hodnoty. Proto nedochází k úplnému vyčíslení předpokládaných hospodářských a finančních dopadů, jimž se věnuje zákona č. 458/2011 Sb., s nímž je tato změna spojena. Navrhovaná právní úprava nemá přímý vliv na národnostní menšiny ani životní prostředí. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA) Důvod předložení a cíle: 8.1.1 Název Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 8.1.2 Definice problému a) povinnost transpozice Nezbytnost provedení úprav v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) vyplývá z povinnosti transponovat tyto předpisy: Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace.
- 61 Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby. Návrh zákona se týká především ustanovení, která vyplývají ze směrnice Rady 2010/45/EU, kterým se stanoví pravidla fakturace, vystavení a uchování dokladů, zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě, dále nového definování věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti, při zajištění těchto vlastností po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, a to bez ohledu na to, zda jde o daňový doklad v listinné nebo elektronické podobě, Návrh zákona dále provádí změny v pravidlech pro stanovení místa plnění při poskytnutí určitých služeb, které vyplývají z článku 4 směrnice Rady 2008/8/ES s účinností od 1. ledna 2013. Některé změny v novele zákona jsou provedeny na základě vybraných ustanovení prováděcího nařízení Rady č. 282/2011, které upřesňuje pravidla pro uplatnění daně a některé formulace. b) náměty z praxe a od správce daně Velmi významné změny v části správy daně odrážejí zkušenosti a náměty zejména z daňových kontrol a z opatření v boji s různými formami daňových úniků. Na základě těchto podmětů jak z podnikatelské sféry a správy daně se navrhuje např. úprava zdaňovacího období, doplnění povinnosti vést evidenci údajů pro daňové účely, zavedení povinnosti pro daňové subjekty uvádět v přihlášce k registraci své účty používané pro ekonomickou činnost s tím, že použití jiných účtů než těchto účtů bude nově důvodem pro ručení příjemcem plnění za daň nezaplacenou poskytovatelem plnění, úpravy pravidel pro zrušení registrace plátce správcem daně při závažném porušení povinností plátce, zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce vč. zveřejnění těchto osob a stanovení povinnosti ručení za DPH pro oprávněného příjemce a provozovatele daňového skladu v souvislosti se vznikem povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň, jsou provedeny z důvodu efektivnějšího boje proti daňovým únikům. Jedním z důležitých opatření v této oblasti je zavedení povinnosti podávat daňová přiznání k DPH vč. příloh, hlášení, přihlášky k registraci a oznámení o změně registračních údajů elektronicky. Dosažení změny v definici plátců a identifikovaných osob a navazujících úprav v registraci a zrušení registrace těchto osob (vč. zrušení výpočtu daně náhradním způsobem při nesplnění registrační povinnosti apod.) s cílem zjednodušení postupů a snížení administrativní zátěže pro osoby povinné k dani a správce daně. Návrh novely obsahuje také změny reagující na zkušenosti z praxe a ze správy daně a také některé nezbytné legislativně technické změny. Ostatní změny předloženého návrhu souvisejí s doladěním stávajících ustanovení platného zákona nebo se zpřesněním textu v návaznosti na platné znění směrnic, a to: a) vymezení pravidel ve vztahu k osobě povinné k dani neusazené v tuzemsku, identifikované osobě a osobě registrované k dani v jiném členském státě, b) dílčí úpravy v pravidlech pro uplatňování nároku na odpočet daně,
- 62 c) změny v osvobození poskytování pojištění a zajištění, které se nově vztahuje pouze na skutečné poskytnutí pojištění, d) umožnění volby plátce u převodu nemovitosti i po zákonem stanovené lhůtě uplatnit DPH na výstupu místo osvobození od daně, současně se navrhuje prodloužit základní lhůtu pro zdanění převodu nemovitosti ze tří na pět let, e) změny v nároku na osvobození od daně podle § 68 a na vrácení daně podle § 80 členům subjektu Evropské unie a upřesnění nároku na vrácení daně u vybraných osob požívajících výsad a imunit, v souladu s mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla nebo obecně závaznými předpisy a směrnicí Rady 2009/162/EU, f) změny v uplatnění nároku na vrácení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží podle § 84, g) pro osoby povinné k dani se zavádí možnost požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti. V souvislosti s tímto návrhem se provádí změna v zákonu o správních poplatcích z důvodu zpoplatnění žádosti o závazném posouzení. h) změna stávající přílohy č. 3, kde je uvedeno dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých se stát, jeho organizační složky, kraje, obce a další vymezené subjekty považují vždy za osobu povinnou k dani; cílem není věcná změna, ale lepší zpracování dané přílohy s ohledem znění přílohy I. směrnice Rady 2006/112/ES.
8.1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti
Fakturace – v současné době je možné vystavovat, zasílat a ukládat doklady jako elektronické doklady pouze tak, že jsou opatřeny zaručeným elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou nebo pokud je zaručena věrohodnost původu a neporušitelnost obsahu daňového dokladu elektronickou výměnou informací (EDI).
Místo plnění – u jiného než krátkodobého nájmu dopravního prostředku poskytovaného osobě nepovinné k dani se místo plnění stanoví podle základního pravidla, tj. podle sídla poskytovatele služby nebo umístění provozovny, jestliže byl nájem poskytován jejím prostřednictvím.
Plátci a identifikované osoby – pojem identifikovaná osoba není v současné době v zákoně vydefinován. Osoby povinné k dani se stávají povinně „plnohodnotnými“ plátci v tuzemsku, protože jim vznikne povinnost přiznat DPH u přeshraničních plnění (při pořízení zboží z jiného členského státu nebo přijetí přeshraniční služby) nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraničních služeb s místem plnění v jiném členském státě a tím jim pak vzniká povinnost přiznávat DPH i u ostatních plnění, zejména při dodání zboží a poskytnutí služeb s místem plnění v tuzemsku, i když jejich obrat nepřekročil částku stanovenou zákonem.
Vracení daně – členům subjektu Evropského společenství vzniká na základě podaného daňového přiznání u svého správce daně nebo při přímém osvobození při předložení potvrzeného osvědčení u dodavatele. Fyzickým osobám ze třetích zemí
- 63 vzniká nárok na vrácení daně při vývozu zboží z Evropského společenství na základě předložení dokladu o prodeji zboží a tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí.
Závazné posouzení – v současné době může požádat Generální finanční ředitelství jakákoliv osoba o závazné posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně. Není možnost požádat o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti.
Obrat – v současné době je osoba povinná k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku, povinna se registrovat jako plátce DPH, pokud její obrat přesáhne částku 1 mil.Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců.
Elektronická podání – v současné době je povinné podání v elektronické podobě pouze souhrnného hlášení, výpisu z evidence u přenesení daňové povinnosti podle § 92e a žádosti o vrácení daně v členských státech EU.
Institut tzv. nespolehlivého plátce – v navržené podobě tento institut dosud neexistuje, ale již v současně platné právní úpravě jsou zakotveny určité legislativní mechanismy, které přispívají k omezení či redukci daňových úniků (např. ručení za daň). Dále správce daně má možnost zrušit registraci plátce, pokud a) plátce neuskutečnil bez oznámení důvodů správci daně po dobu dvanácti po sobě následujících měsíců plnění, b) plátce neplní své povinnosti vyplývající ze zákona o DPH, c) plátce přestane být osobou povinnou k dani, nebo d) plátce uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Nicméně v praxi dochází k situacím, kdy subjekty, kterým je zrušena registrace z moci úřední, zároveň stále splňují podmínku pro povinnou registraci k DPH (překročení obratu ve výši 1 mil.Kč) a proto musejí být ze zákona opět registrováni jako plátci DPH. Správce daně má tedy velmi omezené možnosti, jak eliminovat nelegální činnost takovýchto subjektů a opětovné zrušení registrace k DPH lze učinit až za určité období.
8.1.4
Identifikace dotčených subjektů Dotčené subjekty: -
osoby povinné k dani,
-
nově registrovaní plátci,
-
stávající plátci,
-
členové subjektu Evropské unie,
-
osoby požívajících výsad a imunit,
-
fyzické osoby ze třetích zemí,
-
správci daně.
Osoby povinné k dani jsou podle zákona o dani z přidané hodnoty fyzické nebo právnické osoby, které samostatně uskutečňují ekonomické činnosti, a dále právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud uskutečňují ekonomické činnosti. Osoby povinné k dani se za stanovených podmínek
- 64 stávají povinně či dobrovolně plátci daně z přidané hodnoty. Navržená změna se dotkne veškerých plátců daně, kteří dosud poskytují či přijímají zdanitelná plnění nebo úplaty. Navrhované změny se dotknou členů a zaměstnanců subjektů Evropské unie, kterými jsou podle zákona o dani z přidané hodnoty Evropská unie, Evropské společenství pro atomovou energii, Evropská centrální banka, Evropská investiční banka a subjekty založené Evropskou unií. Osobami požívajícími výsad a imunit podle zákona o DPH, kterých se změna dotkne, jsou členové a úředníci diplomatické mise, konzulárního úřadu, mezinárodní organizace, zvláštní mise, jejich rodinní příslušníci, a členové subjektů Evropské unie, které jsou akreditované pro Českou republiku. Fyzickou osobou (tj. turistou) ze třetí země je podle zákona o DPH osoba, která nemá na území Evropského společenství místo pobytu a neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku.
8.1.5 Popis cílového stavu
Fakturace – cílem této úpravy je zrovnoprávnění daňových dokladů v listinné i elektronické podobě, zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, bez ohledu na podobu dokladu, širší využití elektronických systémů pro vystavování, předávání a uchovávání daňových dokladů, což by mělo přispět ke snížení nadměrné administrativní zátěže jak u podnikatelské sféry, tak i u správce daně.
Místo plnění – dlouhodobý nájem dopravního prostředku poskytovaný osobě nepovinné k dani se vyjímá z působnosti základního pravidla pro stanovení místa plnění. Podle nového specifického pravidla se místo plnění u tohoto nájmu určí podle místa, kde má příjemce služby sídlo nebo místo pobytu. V rámci tohoto pravidla se vymezuje výjimka pro nájem rekreační lodi, kdy místem plnění je místo převzetí lodi, má-li poskytovatel služby v tomto místě sídlo, popř. provozovnu.
Plátci a identifikované osoby – zavedením tohoto konceptu přináší novela příznivý dopad zejména v tom, že osoby, kterým vznikne povinnost přiznat DPH u přeshraničních plnění nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraničních služeb s místem plnění v jiném členském státě, již nebudou mít povinnost se z tohoto titulu registrovat jako „plnohodnotní“ plátci. V případě tuzemských plnění tak osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku, které se stanou identifikovanou osobou, nebudou mít povinnost u tuzemských plnění uplatňovat DPH, ale nebudou mít ani nárok na odpočet daně.
Vracení daně – upřesněním návrhu zákona nebude možné vracení daně ani přímé osvobození členům subjektu Evropské unie. Fyzickým osobám (tj. turistům) ze třetích zemí bude nárok na vrácení daně podmíněn pouze předložením dokladu o prodeji zboží, který musí být potvrzen Celním úřadem při vývozu zboží.
- 65
Závazné posouzení – novela zavádí možnost pro osoby povinné k dani požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží uvedené v příloze č. 5, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti. Tato žádost, stejně jako dosud žádost o závazné posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně, podléhá správnímu poplatku 10 000,- Kč.
Obrat – novela snižuje hranici povinné registrace osoby povinné k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku, za plátce DPH, pokud její obrat přesáhne nově částku 750 tis. Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců.
Elektronická podání – novela zavádí povinnost předkládat v elektronické podobě daňová přiznání vč. příloh, hlášení, přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních údajů. Navrhuje se účinnost těchto ustanovení od 1.1.2014 a současně i vyjmutí některých plátců, fyzických osob z této povinnosti.
Institut tzv. nespolehlivého plátce - novelou zákona o DPH je tedy navrhován nový institut nespolehlivého plátce, který slouží správci daně k tomu, aby v případě detekce podvodného jednání daňového subjektu, které však není samo o sobě důvodem pro zrušení registrace k DPH, mohl informaci o nespolehlivosti konkrétního plátce zveřejnit a současně aby u příjemce plnění od nespolehlivého plátce uplatnil ručení za daň.
- 66 8.1.6 Zhodnocení rizika
Fakturace – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude dosaženo transpozice směrnice. Nedošlo by k zrovnoprávnění listinné a elektronické podoby daňových dokladů a tím by nedošlo ke snížení administrativní zátěže a bariéry v obchodním styku.
Místo plnění – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude dosaženo transpozice směrnice. Nedošlo by ke sjednocení pravidel pro stanovení místa plnění, a tím určení členského státu zdanění, což by v praxi vedlo k nezdanění, popř. dvojímu zdanění, přeshraničních služeb.
Registrace plátce – v případě ponechání stávající úpravy zákona nedojde ke sjednocení terminologie a systémových vazeb jednotlivých ustanovení a snížení administrativní zátěže správců daně.
Plátci a identifikované osoby – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude snížena administrativní náročnost s registrací plátců jak ze strany správce daně, ale i osob povinných k dani.
Vracení daně – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude upřesněn nárok na vrácení daně a přímé osvobození od daně členům subjektu Evropské unie a může tak docházet k chybnému uplatnění nároku na vrácení daně či osvobození. Fyzickým osobám ze třetích zemí a správcům daně nebude snížena administrativní náročnost s vypisováním tiskopisů a složitou administrativou.
Závazné posouzení – v případě ponechání stávající úpravy zákona nebude dosaženo zlepšení schopnosti plátců plnit své závazky v souvislosti s odvodem DPH správci daně.
Obrat - snížením prahu pro registraci k dani z přidané hodnoty ovlivní podnikatelské prostředí tím, že dojde k rozšíření registrační povinnosti osob povinných k dani. Důsledkem bude narovnání podmínek na části trhu. Současně snížení prahu pro registraci způsobí i zvýšení administrativní zátěže u osob, které dosud nejsou registrovány jako plátci daně.
Elektronická podání – v případě ponechání dosavadního stavu v oblasti elektronických podání nedojde ke zkrácení doby pro ověřování uváděných údajů a možnosti operativnějšího provádění analýz rizik ze strany správců daně a daňová správa tak nezíská nástroj pro účinnější boj s daňovými úniky.
Institut tzv. nespolehlivého plátce - toto opatření reflektuje dosavadní praxi, kdy správce daně má informace o tom, že daňový subjekt je zapojen do podvodného řetězce, případně nehradí svoji daňovou povinnost, nicméně není schopen zrušit daňovému subjektu registraci k DPH, neboť nejsou naplněny formální podmínky pro vydání tohoto rozhodnutí. Ponecháním dosavadního stavu bude moci i nadále takový daňový subjekt pokračovat ve své aktivitě a zvyšovat úniky na DPH.
- 67 Návrh variant řešení: 8.2.1 Návrh možných řešení včetně varianty „nulové“ Tento návrh variant řešení obsahuje především zásadní změny v pravidlech fakturace, které vyplývají ze směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace, a změny při určení místa plnění při poskytnutí služby, které vyplývají ze směrnice Rady 2008/8/ES a z nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, které specifikuje pravidla pro uplatnění daně a zpřesňuje některé formulace. Tento návrh variant nezahrnuje řešení hranice obratu k povinné registraci osoby povinné k dani z přidané hodnoty, neboť se nejedná o věcnou změnu, s níž přichází tato novela zákona. Již nyní lze v platném znění zákona o dani z přidané hodnoty ve znění zákona č. 458/2011 Sb. tuto změnu nalézt. Změna hranice obratu pro povinnou registraci úzce souvisí s nabytím účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., proto není možné v rámci RIA posuzovat jednotlivé varianty. Varianta 0: Bude zachováno současné znění zákona o dani z přidané hodnoty, včetně příloh. Tato varianta bude znamenat, že nebudou provedeny úpravy na základě směrnice Rady 2010/45/EU a 2008/8/ES. Nedojde ke změnám ve stanovení pravidel fakturace, vystavení a uchování dokladů, zrovnoprávnění dokladů v listinné a elektronické podobě. Dále nedojde k vymezení plátců daně a identifikovaných osob, tj. nadále bude registrace probíhat dosavadním způsobem, plátci daně budou osoby povinné k dani např. při poskytnutí služeb do jiného členského státu, aniž by překročili obrat v tuzemsku, tím budou mít nadále značné administrativní povinnosti, budou zatěžovány více než je nezbytné. Výhody varianty 0: Nedojde k žádným změnám ve stanovení pravidel fakturace, bude zachován současný stav a tím i úroveň administrativní náročnosti procesu vystavování, zasílání a uchování daňových dokladů. Nevýhody varianty 0: -
Nedojde k širšímu využití elektronických systémů pro vystavování, předávání a uchovávání daňových dokladů, což nepřispěje ke snížení nadměrné administrativní zátěže jak u podnikatelské sféry, tak i u správce daně.
-
Nedojde zejména ke zrovnoprávnění daňových dokladů v listinné a elektronické podobě, zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, bez ohledu na podobu dokladu. Správce daně má velmi omezené možnosti, jak eliminovat nelegální činnost subjektů, u kterých se zjistí porušování zákonných povinností. Pokud nebude nastaven institutu tzv. nespolehlivého plátce nedojde k identifikaci takovýchto subjektů a ani k informování jejich případných obchodních partnerů o
-
- 68 tom, že obchodují s rizikovými subjekty a že u nich může být použito ručení za nezaplacenou daň. Varianta 1: V roce 2013 dojde k naplnění povinnosti transponovat směrnici Rady 2010/45/EU a 2008/8/ES, z čehož dojde ke zjednodušení systému fakturace, místa plnění a registrace. Dále vymezením nových pojmů budou provedeny úpravy na základě nově schváleného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 v zájmu jednotného uplatňování daně z přidané hodnoty v rámci Evropské unie. Výhody varianty 1: -
Nastane rovný přístup při posuzování daňových dokladů v listinné i elektronické podobě. Bude nastavena svobodná volba způsobu zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušitelnosti jeho obsahu a jeho čitelnosti.
-
Navrhovaná úprava bude mít pozitivní vliv na zjednodušení systému registrace plátců k dani z přidané hodnoty. Dojde ke zlepšení a k úspoře nákladů a ke snížení administrativní zátěže jak u správců daně, tak i u plátců daně z přidané hodnoty.
-
Bude eliminováno riziko nesprávného uplatnění nároku na osvobození od daně a na vracení daně členům subjektu Evropské unie.
-
Upřesnění nároku na vrácení daně u vybraných osob požívajících výsad a imunit, bude tak v souladu mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla nebo obecně závaznými předpisy a směrnice Rady 2009/162/EU.
-
Navrhovaná úprava v osvobození od daně a vracení daně členům subjektu Evropské unie a osobám požívajícím výsad a imunit přinese zvýšení právní jistoty při aplikaci daně z přidané hodnoty.
-
Zpřesnění a doladění některých ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty se směrnicí Rady 2006/112/ES.
-
Zavedením institut tzv. nespolehlivého plátce dojde k omezení nelegální činnosti takovýchto subjektů. Toto opatření je vhodným nástrojem k boji s daňovými úniky a má především charakter prevence. Takto označený subjekt má samozřejmě k dispozici řádné a mimořádné prostředky, kterými může postupovat proti případnému „neoprávněnému“ zahrnutí mezi nespolehlivé plátce.
Nevýhody varianty 1: Navrhované ustanovení v případě zavedení institut tzv. nespolehlivého plátce dává povinnost správcům daně užít správní úvahy a zabývat se všemi hledisky, která jsou jako premisy úvahy o porušení závažným způsobem nezbytná, opatřit si za tím účelem potřebné důkazní prostředky a vyvodit z těchto důkazních prostředků pak své správní uvážení. Správce daně ale vždy musí v odůvodnění rozhodnutí, kterým se plátce označí za nedůvěryhodného, zdůvodnit, čím byla intenzita naplněna.
- 69 Tato varianta v ostatních případech v podstatě nepřináší žádnou významnější nevýhodu, protože navržené změny v zásadě nepřináší zvýšení administrativy, ani pracnosti ať už ve správě daně nebo při plnění povinností a uplatňování práv plátců.
Vyhodnocení nákladů a přínosů: 8.3.1 Identifikace nákladů a přínosů všech variant Varianta 0: Tato varianta neznamená změnu ve výnosech daně z přidané hodnoty. Zároveň nepřináší dotčeným subjektům žádné navýšení administrativní náročnosti ani zvýšené náklady na úpravu stávajících postupů.
Varianta 1: Pokud jde o elektronizaci systému pro vystavování, předávání a uchovávání daňových dokladů neklade si tato varianta za cíl zvýšení výnosu daně z přidané hodnoty, ale snížení administrativní zátěže jak u podnikatelské sféry, tak i u správce daně. V případě zavedení institutu tzv. nespolehlivého plátce bude mít toto navrhované opatření pozitivní dopad na veřejné a státní rozpočty. Identifikací a zveřejněním rizikových subjektů, s navazujícím ručením za daň, by mělo dojít ke zvýšení výběru DPH. Tato varianta si u ostatních návrhů neklade za cíl zvýšení výnosu daně z přidané hodnoty, ale upřesnění a doplnění zejména technických pravidel zákona o dani z přidané hodnoty a zjednodušení registrace plátce.
- 70 Návrh řešení: 8.4.1 Zhodnocení variant a výběr nejvhodnějšího řešení Zhodnocení varianty 0: V případě ponechání stávajícího znění zákona o dani z přidané hodnoty nebudou provedeny úpravy na základě směrnic Rady 2010/45/EU a 2008/8/ES. Dále nedojde ke změnám ve vymezení plátců a identifikovaných osob, nezjednoduší se způsob registrace a uplatnění povinností a práv osob povinných k dani. Tato varianta nevede ke stanovenému cíli, tudíž nemůže být výhodnější než varianta 1. Zhodnocení varianty 1: Varianta 1 přináší úpravy zákona o dani z přidané hodnoty vyplývající především ze směrnic Rady 2010/45/EU, 2008/8/ES a z nového prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 a upřesnění a doplnění textu zákona v souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES. Výběr nejvhodnějšího řešení: Vzhledem k tomu, že DPH je vysoce harmonizovanou daní v rámci Evropské unie a s ohledem na změny vyplývající ze směrnic Rady 2010/45/EU, 2008/8/ES a z prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 a také s ohledem na návrhy změn v zákoně o dani z přidané hodnoty, které tento zákon doplňují a zpřesňují v zájmu zajištění souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES, přichází v úvahu pouze varianta 1. 8.5. Implementace doporučené varianty a vynucování: Odpovědnými orgány za implementaci regulace jsou územní finanční orgány, které jsou správci daně z přidané hodnoty. Navrhovaná právní úprava by neměla z hlediska správy daně z přidané hodnoty přinést požadavky na provádění nových činností, poskytování dodatečných informací či vyplňování nových formulářů. Lze využít stávajícího právního prostředí pro aplikaci této daně. 8.5.1 Vynucování Vynucování navrhované právní úpravy bude probíhat standardním režimem v rámci správy daně z přidané hodnoty. 8.6. Přezkum účinnosti regulace: Účinnost navrhované právní úpravy bude v praxi ověřována kontrolou prováděnou správci daně. 8.7. Konzultace a zdroje dat: V rámci přípravy legislativní úpravy byla novela konzultována se zástupci Generálního finančního ředitelství, Generálním ředitelstvím cel, Ministerstvem zahraničních věcí,
- 71 Komorou daňových poradců České republiky, Českým statistickým úřadem a zástupci z podnikatelské sféry. 8.8. Kontakt na zpracovatele RIA: Osoby, které zpracovaly závěrečnou zprávu RIA: Jméno a příjmení: Ing. Bc. Štěpánka Hesová Útvar: 181 Telefon, e-mail: 257 044 287,
[email protected]
- 72 -
Zvláštní část K části první (změna zákona o dani z přidané hodnoty) K bodu 1
(poznámka pod čarou č. 1)
S ohledem na implementaci směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace, kterou tato novela zákona o dani z přidané hodnoty provádí, je zapotřebí uvést i tuto směrnici do povinného výčtu implementovaných unijních předpisů. K bodu 2
(§ 2)
Z důvodu lepší přehlednosti byl § 2 rozdělen na dva samostatné paragrafy, kdy z obecného paragrafu o předmětu daně byly vyčleněny specifické podmínky, za kterých není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně. Dále byla z textu § 2 odst. 1 písm. c) vypuštěna legislativní zkratka „členský stát“, která byla nahrazena definicí členského státu v základních pojmech (viz bod 4). Ostatní změny jsou pouze formulační. K bodu 3
(§ 2a a § 2b)
Z důvodu lepší přehlednosti textu a zpřesnění podmínek, za kterých není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně, zejména v souvislosti se změnami v registraci byl původní § 2 odst. 2 nahrazen novým § 2a. Tento paragraf navazuje na ustanovení § 2 odst. 1 písm. c), který uvádí obecné podmínky, za kterých je pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně. Odstavec 1: Odstavec 1 uvádí případy, kdy není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně bez ohledu na osobu, která pořízení zboží uskutečňuje. V písmenu a) je obsaženo znění původního § 2 odst. 2 písm. a) zákona o DPH, tedy že předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud by dodání tohoto zboží v tuzemsku bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10. V písmenu b) bylo upřesněno dosavadní znění § 2 odst. 2 písm. c), aby bylo jednoznačné, že se toto ustanovení použije nejen v případě zvláštního režimu, který byl v českém zákoně o DPH transponován v § 90 (režim ziskové přirážky v článcích 312 až 325 směrnice o DPH), ale také v případě přechodného režimu pro použité dopravní prostředky (články 326 až 332 směrnice o DPH) a zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou (články 333 až 341 směrnice o DPH). Tyto volitelné režimy sice český zákon o DPH nepoužívá, avšak vzhledem k tomu, že v ustanovení § 2a se jedná o režim použitý v členském státě, ze kterého bylo zboží, které je předmětem pořízení, odesláno nebo přepraveno, je nutné tyto režimy při pořízení zboží z jiného členského státu zohlednit. Odstavec 2: Odstavec 2 odráží a částečně rozšiřuje (zejména v souvislosti se změnami v registraci) dosavadní § 2 odst. 2 písm. b). Podle tohoto ustanovení není pořízení zboží z jiného členského
- 73 státu předmětem daně, pokud je uskutečněno některou z osob uvedených v písmenu b) a celková hodnota zboží pořízeného touto osobou nepřesáhla v běžném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce částku 326 000 Kč. V dosavadním znění zákona se toto pravidlo vztahovalo pouze na osobu povinnou k dani osvobozenou od uplatňování daně podle § 6 a na právnickou osobu, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání a která není plátcem nebo osobou identifikovanou k dani. Nově se toto pravidlo vztahuje na: -
osobu povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem – jedná se o osobu se sídlem v tuzemsku, která se dosud nestala plátcem, neboť nepřekročila obrat ani se nestala plátcem z jiného důvodu. V dosavadním zákoně byla tato osoba označována jako osoba povinná k dani osvobozená od uplatňování daně podle § 6 – viz důvodová zpráva k bodu 13.
-
osvobozenou osobu, která není plátcem – osvobozená osoba je nově definována v § 4 odst. 1 písm. o), dle kterého se jedná o osobu povinnou k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto jiném členském státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem (viz bod 7). Na tuto osobu se toto pravidlo vztahuje v případě, že není plátcem.
-
osobu povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně – tato osoba nemůže být vzhledem k ustanovení § 6 odst. 1 plátcem.
-
osobu povinnou k dani, na kterou se vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce – jedná se o režim umožněný v článcích 295 až 305 směrnice o DPH. Vzhledem k tomu, že tento režim Česká republika nevyužívá, může tato varianta nastat pouze v případě, že pořízení zboží z jiného členského státu v tuzemsku uskutečňuje osoba povinná k dani, která je usazena v jiném členském státě, ve kterém se tento režim uplatňuje.
-
právnickou osobu nepovinnou k dani – jedná se o právnickou osobu, která neuskutečňuje ekonomické činnosti.
Obecně platí, že na plátce se toto pravidlo nepoužije, a všechna jeho pořízení zboží z jiného členského státu kromě pořízení uvedených v odstavci 1 jsou proto předmětem daně. Na druhou stranu se odstavec 2 použije na vyjmenované osoby i v případě, že jsou identifikovanou osobou (§ 6g až § 6i). Odstavec 3: Tento odstavec upřesňuje, jaká pořízení zboží se nezapočítávají do hodnoty pořízení uvedené v odst. 2 písm. a). Odstavec 4: Odstavec 4 stanoví, že odstavce 1 a 2 se nepoužijí v případě pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně, a dodání nového dopravního prostředku. V těchto případech se tedy vždy použije § 2 odst. 1 písm. c), dle kterého jsou tato pořízení (při splnění podmínek uvedených v tomto ustanovení) vždy předmětem daně.
- 74 § 2b: § 2b obsahuje pravidlo, které bylo stanoveno v dosavadním § 16 odst. 3. Toto pravidlo dává osobám, pro které pořízení zboží z jiného členského státu není předmětem daně v souladu s § 2a odst. 2, možnost rozhodnout se, že jejich pořízení budou předmětem daně. V případě využití této možnosti se poté na tuto osobu nevztahuje §2a odst. 2, a to do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém tuto volbu učinila. Osoba, která tuto možnost využije a která není identifikovanou osobou, se jí stává ke dni pořízení tohoto zboží (viz § 6g) a je povinna podat do 15 dnů od tohoto dne přihlášku k registraci za identifikovanou osobu (viz § 97), aby jí mohlo být přiděleno DIČ, které následně předá svému dodavateli. K bodu 4
(§ 3 odst. 1 písm. b))
Legislativně technická úprava. Legislativní zkratka „členský stát“, která byla zavedena v dosavadním § 2 odst. 1 písm. c) , byla nahrazena definicí členského státu. K bodu 5 (§ 4 odst. 1 písm. h), § 5a odst. 1, § 7a odst. 3, § 10k, § 66 odst. 2 písm. b), § 67 odst. 1, § 82 odst. 1, § 82a odst. 1 písm. a), § 82a odst. 4, § 93a odst. 2 a § 101 odst. 7) Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 6
(§ 4 odst. 1 písm. i) až k))
§ 4 odst. 1 písm. i) V § 4 odst. 1 písm. i) se z důvodů právní jistoty aktualizuje definice pojmu „místo pobytu“ fyzické osoby. Do zákona o DPH se explicitně provádí závazné zásady stanovené v článcích 12 a 13 přímo použitelného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011. Z důvodu lepší čitelnosti a srozumitelnosti se i nadále v zákoně o DPH používá zkrácený pojem „místo pobytu“ jako ekvivalent výrazu „bydliště a/nebo místo, kde se obvykle zdržuje“, který u pravidel vztahujících se k fyzické osobě uvádí směrnice o DPH a prováděcí nařízení. Pojmu „bydliště“ odpovídá § 4 odst. 1 písm. i) body 1 a 2 (v návaznosti na čl. 12 prováděcího nařízení) a pojmu „místo, kde se obvykle zdržuje“ bod 3 tohoto ustanovení (v návaznosti na čl. 13 prováděcího nařízení). Ve srovnání s úpravou platnou před účinností prováděcího nařízení, tj. před 1. 7. 2011, představuje podstatnou věcnou změnu zejména pravidlo pro stanovení místa pobytu v případě, kdy daná fyzická osoba má osobní vazby v jiné zemi, než vazby profesní. Jednoznačně se stanoví, že v takovém případě jsou rozhodující osobní vazby. § 4 odst. 1 písm. j) Zavádí se nová definice sídla, která se vztahuje na všechny osoby povinné k dani (narozdíl od dosavadního zákona, který sídlo spojoval pouze s právnickou osobou a u fyzické osoby povinné k dani se namísto sídla používalo místo podnikání). Nově je pro určení sídla u osoby povinné k dani rozhodujícím faktorem místo jejího vedení, které je v definici dále upřesněno. V případě fyzické osoby povinné k dani může nastat situace, kdy nelze místo vedení dle této
- 75 definice určit. V takovém případě se za sídlo u této osoby považuje místo jejího pobytu, obdobně jako tomu bylo v dosavadním zákoně u místa podnikání. Definice místa podnikání se v souvislosti se zavedením této definice stává nadbytečnou a zrušuje se. Tato změna byla provedena v souvislosti s prováděcím nařízením Rady (EU) č. 282/2011, který v článku 10 definuje sídlo ekonomické činnosti osoby povinné k dani pro účely článků 44 a 45 směrnice o DPH (tedy pro účely základního pravidla pro místo plnění u služeb). Z důvodu jednoznačnosti a právní jistoty byla tato definice použita pro celý zákon o DPH, aby nedocházelo k situacím, kdy by jediná osoba povinná k dani měla různá sídla pro účely různých ustanovení zákona. Sídlo u osoby nepovinné k dani nadále zůstává nedefinováno. § 4 odst. 1 písm. k) Do vymezení pojmu „provozovna“ se promítají změny ve smyslu čl. 11 a 53 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011, a to v § 4 odst. 1 písm. k) a v § 9 odst. 1. Prováděcí nařízení v podstatě rozlišuje 2 typy provozoven, a to pro různé účely - provozovnu poskytovatele plnění a provozovnu příjemce plnění. Provozovnu poskytovatele plnění prováděcí nařízení vymezuje v čl. 11 odst. 2 a čl. 53 pro účely určitých pravidel pro stanovení místa plnění u služeb a pro účely určení osoby povinné přiznat daň u přeshraničních plnění. Provozovnu příjemce plnění prováděcí nařízení definuje v článku 11 odst. 1 pro účely základního pravidla pro stanovení místa plnění u služeb poskytnutých provozovně osoby povinné k dani. Z důvodů zjednodušení a právní jistoty se pro účely celého zákona o DPH definuje v základních pojmech v § 4 odst. 1 písm. k) provozovna jakožto provozovna poskytovatele plnění. Pro provozovnu příjemce služby se zavádí speciální úprava v § 9 odst. 1, a to jen pro účely stanovení místa plnění v případě služeb poskytnutých provozovně osoby povinné k dani (podrobněji viz odůvodnění k tomuto bodu). Definice provozovny vychází z pojmu „organizační složka osoby povinné k dani“. Tento pojem byl zvolen navzdory tomu, že bude možná mylně považován za organizační složku podniku, kterou v § 7 definuje obchodní zákoník. Mezi tyto dva pojmy však nelze klást rovnítko. Pro vyjasnění, co je onou organizační složkou osoby povinné k dani myšleno, lze vyjít zejména z obchodního zákoníku, dále pak z živnostenského zákona. Obchodní zákoník definuje v § 7 organizační složku podniku jako odštěpný závod, jinou organizační složku podniku nebo provozovnu. Provozovna se, na rozdíl od odštěpného závodu a jiné organizační složky podniku ve smyslu § 7 odst. 2 obchodního zákoníku, nezapisuje do obchodního rejstříku (srov. usnesení VS Praha 7 Cmo 384/2000 ve vazbě na platné znění § 38f odst. 1 obchodního zákoníku). V návaznosti na úpravu v obchodním zákoníku je pod pojmem organizační složka osoby povinné k dani nutno chápat i provozovnu, jejíž úprava je obsažena v § 17 živnostenského zákona. Údaje o této provozovně jsou součástí povinných náležitostí zapisovaných do živnostenského rejstříku. Vše zde zmíněné se pod pojmem organizační složka osoby povinné k dani nachází. Pro definici provozovny pro účely zákona o dani z přidané hodnoty je použito pojmu organizační složka osoby povinné k dani právě proto, že provozovna pro účely zákona o dani z přidané hodnoty je širším pojmem než provozovna zakotvena v obchodním zákoníku. Provozovnou podle zákona o dani z přidané hodnoty jsou tak veškeré organizační složky, tj. ty, které se do rejstříků zapisují (např. odštěpný závod), ale také ty, které se nezapisují.
- 76 Obdobně jako doposud musí organizační složka osoby povinné k dani splňovat určité podmínky, aby mohla být pro účely zákona o DPH považována za provozovnu - musí se vyznačovat dostatečnou úrovní stálosti a vhodnou strukturou z hlediska lidských (personálních) a technických zdrojů. Tyto podmínky vyplývají z ustálené judikatury Soudního dvora EU a převzalo je prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011. Ke změně dále dochází ve vymezení uskutečňovaných činností. Nadále se již provozovna nedefinuje v obecné vazbě na uskutečňování ekonomické činnosti, ale ve vazbě na uskutečňování plnění (dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby). K bodu 7
(§ 4 odst. 1 písm. n) a o))
§ 4 odst. 1 písm. n) Pro účely zjednodušení a konzistentnosti textu zákona se zavádí nový pojem „osoba neusazená v tuzemsku“, který se následně používá ve všech ustanoveních zákona, které souvisí s poskytováním přeshraničních služeb nebo určitých dodání zboží do tuzemska (dodání zboží s instalací nebo montáží a dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi). Pojem „osoba neusazená v tuzemsku“ zahrnuje právnickou nebo fyzickou osobu povinnou k dani, která nemá sídlo v tuzemsku. Skutečnost, že taková osoba má v tuzemsku provozovnu, se pro posouzení této osoby za osobou neusazenou zkoumá ve vazbě na příslušné poskytnuté zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku. Jestliže se provozovna, kterou tato osoba má v tuzemsku, daného plnění neúčastní, považuje se za osobu neusazenou k dani v tuzemsku. Vymezení osoby neusazené v tuzemsku vychází z čl. 192a směrnice o DPH a článků 53 a 54 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011. V dosavadním znění zákona se obdobné vymezení používalo v § 108 ve vztahu k určení osob povinných přiznat daň z některých přeshraničních plnění. § 4 odst. 1 písm. o) V návaznosti na změny v § 2 a 2a a některých dalších ustanovení zákona se zavádí nový pojem „osvobozená osoba“. Jedná se o osoby povinné k dani, které podléhají v jiném členském státě zvláštnímu režimu osvobození pro malé podniky, který je obsažený v článcích 282 až 292 směrnice o DPH. Definice se vztahuje pouze na režim osvobození od daně, obdobný jako v § 6 dosavadního zákona o DPH, nikoliv na režim odstupňované úlevy, který je v těchto článcích také umožněn. K bodu 8
(§ 4 odst. 3 písm. a))
Zpřesňuje se definice pojmu dopravní prostředek v návaznosti na čl. 38 přímo použitelného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011. K bodu 9
(§ 4 odst. 3 písm. d) bod 2)
Legislativně technická úprava spočívající v přesunu slova „nebo“ na konec předposledního bodu v písmenu, tj. zrušení v bodu 2 a doplnění v bodu 3.
- 77 K bodu 10
(§ 4 odst. 3 písm. d) bod 3)
Legislativně technická úprava – viz předchozí bod. K bodu 11
(§ 4 odst. 3 písm. i) až k))
§ 4 odst. 3 písm. i) Legislativně technická úprava. Vklad podniku nebyl dosud v zákoně vymezen v základních pojmech, proto mohl být nejednoznačně vykládán v textu příslušných ustanoveních zákona, která tento pojem používají. Jinými slovy se z důvodu jednoznačnosti do zákona doplňuje základní pojem, co se rozumí vkladem podniku (podobně jako je v současném znění zákona v § 4 odst. 3 písm. h) vymezen prodej podniku). Tato úprava se dále promítá i v dalších příslušných ustanoveních zákona. § 4 odst. 3 písm. j) Pro účely zjednodušení a sjednocení souvisejících formulací se v základních pojmech vymezuje pojem „dodání zboží s instalací nebo montáží“. Jde o specifické dodání zboží, jehož charakteristickým rysem je, že montáž nebo instalaci dodávaného zboží provádí dodavatel nebo jím zmocněná třetí osoba. Na přeshraniční dodání zboží s instalací nebo montáží se vztahují zvláštní pravidla a tento pojem se dále v textu zákona používá v řadě ustanovení. V dosavadním textu zákona se při popisu dodání tohoto specifického zboží používala různá vyjádření. Podrobný popis je např. v § 7 odst. 3 („dodání zboží spojeno s jeho instalací nebo montáží osobou, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou“) nebo v § 13 odst. 7 písm. a) („dodání zboží spojené s instalací nebo montáží plátcem, který zboží dodává, nebo jím zmocněnou třetí osobou v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží“). Stručné vyjádření „dodání zboží s instalací nebo montáží“ je uvedeno např. v § 24, 31, 32, 33, 94, nebo 108. Na zavedení této definice dále navazují legislativně technické úpravy v § 7 odst. 3 a § 13 odst. 7 písm. a). § 4 odst. 3 písm. k) Pro účely zjednodušení formulací se v základních pojmech definuje pojem „dodání zboží soustavami nebo sítěmi“. Zahrnuje dodání určitých komodit zboží se specifickým způsobem přepravy: dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy v EU a sítí k ní připojených a dále dodání elektřiny, tepla nebo chladu sítěmi (přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropského společenství anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené). Na tato dodání zboží se specifickým způsobem přepravy se obdobně jako na dodání zboží s instalací a montáží vztahují zvláštní pravidla. V dosavadním textu zákona byla pro tato dodání zavedena legislativní zkratka „dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi“ v § 7a.
- 78 K bodu 12
(§ 4 odst. 4)
Úprava textu má za cíl implementovat změny v článku 91 směrnice o DPH, který byl změněn směrnicí 2010/45/EU. Nově je umožněno použít pro přepočet nejen kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, ale také poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou. Oproti původnímu znění textu nedošlo k žádným jiným věcným změnám. Z legislativně technických důvodů a pro lepší přehlednost nový text obsahuje pouze obecná pravidla, nikoliv specifické odchylky, kdy se použije jiný způsob přepočtu (např. §38, § 71b)) K bodu 13
(§ 4a)
V souvislosti se změnami v registraci byl zaveden nový § 4a, který obsahuje definici obratu pro účely zákona o DPH. Tato definice byla dříve obsažena v § 6 upravujícím osoby osvobozené od uplatňování daně, avšak používá se i pro jiné účely než pouze povinnost registrace u osob povinných k dani se sídlem v tuzemsku (např. určení zdaňovacího období). Navíc se přímo do této definice z důvodu vyjasnění a lepší přehlednosti přesunulo pravidlo o výpočtu obratu účastníka sdružení, které bylo obsaženo v dosavadním § 94 odst. 2 písm. a). Cílem této změny je zdůraznit, že se nejedná o specifický titul registrace, ale pouze o specifický postup výpočtu samotného obratu u osob, které jsou účastníky sdružení. Pojem osoba osvobozená od uplatňování daně se již v zákoně nadále nevyskytuje, neboť text dosavadního § 6, který tyto osoby upravoval, byl ze zákona vypuštěn. Věcně se totiž jedná o osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku, které nejsou plátcem. Takto jsou také nově tyto osoby označovány (např. § 2a odst. 2 písm. b) bod 1.). Cílem těchto úprav bylo pouze dosažení logičtější struktury, a tím i lepší přehlednosti zákona. Nedošlo zde k žádným věcným změnám. K bodu 14
(§ 5a odst. 1)
Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 15
(§ 5b odst. 1, § 83 odst. 3)
Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 16
(skupinový nadpis k § 6 až 6f)
Legislativně technická úprava pro zavedení skupinového nadpisu. Dále se je jedná o to, že dosavadní text § 6 byl nahrazen prvním z paragrafů, který se týká vzniku „plátcovství“ (viz bod 17 a 18). Z dosavadního textu § 6 byla zachována pouze definice obratu, která byla s určitými drobnými úpravami přesunuta do nového § 4a (viz bod 13). Odstavec 1 o osobě osvobozené od uplatňování daně byl vypuštěn bez náhrady, neboť se
- 79 věcně jedná o osobu povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem. Při překročení obratu 1 milion Kč se tato osoba stává plátcem podle nového znění § 6 odst. 1. K bodu 17
(§ 6 )
Obecně ke změnám v plátcovství: Záměrem základní změny v oblasti správy daně v tuzemsku je snížení zbytečně nadměrné administrativní zátěže jak pro podnikatelskou sféru tak i pro správce daně. Cílem této úpravy je a) zjednodušení a větší přehlednost stávajícího systému „plátcovství“, které bylo doposud v případě překročení obratu založeno a vázáno pouze na podmínku registrace osoby povinné k dani (dále jen „OPD“). Z tohoto důvodu je nově stanovení registrační povinnosti v souladu s návazností na daňový řád podle § 125 – 131 DŘ a s předmětnou judikaturou ESD (např. C438/09 Dankowski) otázkou pouze evidenční, nikoliv rozhodující pro plnění povinností a uplatnění práv plátce. Pokud tedy OPD překročí stanovený obrat a nesplní svou registrační povinnost, bude zaregistrována zpětně. Za pozdní podání daňového přiznání a úhradu daně vzniknou plátci sankce podle DŘ (§ 250 DŘ). Tímto odpadá složité ustanovení § 98 – Stanovení daně při nesplnění registrační povinnosti, které v praxi často činilo problémy a v návaznosti na uvedené se zrušuje. b) zjednodušení v tom slova smyslu, že se nově, v některých případech, OPD nestává plátcem, ale je pouze identifikovanou osobou, stejně tak jako právnická osoba nepovinná k dani. Tato identifikovaná osoba má ve srovnání s plátcem pouze určité (omezené) povinnosti. Na základě výše uvedeného se do zákona nově zavádí pojem „identifikovaná osoba“ (viz výše „obecná část“). Zavedením tohoto konceptu přináší novela příznivý dopad zejména v tom, že osoby, kterým vznikne povinnost přiznat daň u přeshraničních plnění (při pořízení zboží z jiného členského státu nebo přijetí přeshraniční služby) nebo povinnost vykázat poskytnutí přeshraničních služeb s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, již nebudou mít povinnost se z tohoto titulu registrovat jako „plnohodnotní“ plátci. Identifikovanou osobou se může stát i právnická osoba nepovinná k dani, a to za obdobných podmínek jako ty, za kterých se dle dosavadního zákona mohla stát osobou identifikovanou k dani. V případě tuzemských plnění tak budou mít osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku, které budou identifikovanou osobou, možnost nadále vystupovat v postavení osoby osvobozené od uplatňování daně. Jinak řečeno, nebudou mít povinnost u tuzemských plnění uplatňovat daň, ale nebudou mít ani nárok na odpočet daně. Z důvodu logičtější koncepce zákona byl současný § 94 a § 96 přesunut do úvodních ustanovení zákona a z hlediska větší srozumitelnosti jak pro podnikatele, tak i pro správce daně, rozdělen podle jednotlivých důvodů, kdy se OPD stává plátcem, na jednotlivé paragrafy. Jinými slovy se jedná o vymezení případů, kdy se OPD stávají plátcem, a to do § 6 až 6f a vymezení případů, kdy se OPD nebo právnická osoba nepovinná k dani stávají identifikovanou osobou do § 6g až 6i. V této souvislosti je potřeba jen upozornit, aby se nový pojem „identifikovaná osoba“ nepletl s dosud používaným pojmem „osoba identifikovaná k dani“. Tato „osoba identifikovaná k dani“ se stává „podmnožinou“ identifikovaných osob a jako takový pojem „osoba identifikovaná k dani“ je v zákoně zrušen.
- 80 Výše uvedené změny se promítají do dalších, s touto úpravou souvisejících ustanovení zákona (§§ 93a až 108). Pro větší jasnost a přehlednost ve většině ustanovení, týkajících se správy daně, jde jen o legislativně technickou úpravu (nenastávají věcné změny). Jedná se pouze o cílené zjednodušení textu. Odstavec 1: OPD se sídlem v tuzemsku, která uskutečňovala pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně a začne uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, se stává plátcem podle odst. 2, pokud celkový obrat přesáhne limit stanovený v § 6 odst. 1. Odstavec 2: Nově se stává OPD podle odstavce 1 plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat. Tato lhůta je zachována s cílem, aby OPD byla ponechána možnost „na přípravu“ stát se plátcem (software, vystavování daňových dokladů, možnost správce daně prověřit údaje). OPD se sídlem v tuzemsku, která uskutečňovala pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, jejíž obrat přesáhl limit stanovený v § 6 odst. 1, a která začne uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, se stává plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém uskutečnila toto plnění. K bodu 18
(§ 6a až 6i)
Obecné zdůvodnění k plátcovství v předchozím bodu se vztahuje i na ustanovení § 6a až 6i. § 6a (původní § 94 odst. 2 písm. b) a c)) Dochází ke zjednodušení textu, ale i k věcné změně. Nově se umožňuje, aby se členem sdružení stala i osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, za podmínek stanovených v tomto odstavci. Slova „zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně“ nahrazena slovy „plnění s nárokem na odpočet daně“, který je běžně používaným pojmem. Tato plnění obsahují i plnění s místem plnění mimo tuzemsko. Z důvodu vyjasnění a lepší přehlednosti byl v souvislosti se změnami v registraci výpočet obratu účastníka sdružení přesunut z § 94 odst. 2 písm. a) do § 4a odst. 3. Cílem této změny je zdůraznit, že se nejedná o specifický titul registrace, ale pouze o specifický postup výpočtu samotného obratu u osob, které jsou účastníky sdružení. Nejedná se o věcnou změnu (viz komentář k § 4a). § 6b (původní § 94 odst. 3) Odstavec 1: Legislativně technická úprava, nabytí majetku na základě rozhodnutí o privatizaci (dříve § 94 odst. 3). Nově je odkaz na zvláštní předpis63) nahrazen příslušným zněním tohoto zákona. Další změna je z důvodu zavedení definice „vklad podniku“ (viz § 4 odst. 3 písm. i)).
- 81 Odstavec 2 a 3: V zákoně bylo třeba zohlednit i rozdělení společnosti nebo družstva odštěpením, kdy je převáděno jmění, ale společnost nebo družstvo nezaniká. Rovněž je odkaz na zvláštní předpis64) nahrazen příslušným zněním tohoto zákona. § 6c Odstavec 1 (původní § 94 odst. 12): Dochází k věcné změně. Do tohoto odstavce se nejen přesouvá původní text znění § 94 odst. 12, ale doplňuje se zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku. Odstavec 2 (původní § 94 odst. 13, odst. 14, odst. 17): Text tohoto odstavce je konzistentní s formulacemi v jiných ustanoveních zákona o DPH včetně § 108 a je v souladu s koncepcí § 72 a navazujícími. Z důvodu zjednodušení textu bylo znění původního odstavce 13 a 17 § 94 podřazeno pod odstavec 2. Podle původního § 94 odst. 13 se doposud byla povinna registrovat za plátce osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku za podmínek stanovených v tomto ustanovení. Okruh těchto osob se rozšiřuje na všechny osoby povinné k dani. Původní § 94 odst. 14 je podřazen pod odstavec 2, protože se provozovnou rozumí ta provozovna, která uskutečňuje zdanitelná plnění. Plnění uskutečněné touto provozovnou je současně obsaženo v tomto novém odstavci 2. V odstavci 2 je vlastně zahrnut text původního odstavce 14. Původní § 94 odst. 16 (týkající se § 92a) byl úmyslně z novely vypuštěn. Registrace těchto osob byla z opatrnosti zavedena do § 94 v r. 2005 v souvislosti se zavedením nového režimu uplatnění DPH při dodání zlata podle § 92a (víceméně byla to pojistka). V současné době se tato povinnost osob ukázala v zákoně jako nadbytečná. Původní § 94 odst. 17 je podřazen pod odstavec 2. Místo plnění v případě zasílání je dáno obecně (viz dále komentář k § 8). Odstavec 3 Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, není osvobozenou osobou a uskuteční dodání zboží podle § 64 tohoto zákona, je plátcem ode dne dodání tohoto zboží. Registrace při dovozu zboží podle § 71g (celní režim „42“) je řešena dobrovolnou registrací (viz § 6f odst. 2). § 6d (původní § 94 odst. 20) Legislativně technická změna provedená v souvislosti se změnami v registraci, přeformulace tohoto ustanovení zákona z důvodu větší srozumitelnosti. Je-li část osoby povinné k dani (v daném případě např. sídlo) ve skupině, uskutečňuje její provozovna umístěná mimo tuzemsko plnění vůči skupině, bez ohledu na to, kterému členovi
- 82 skupiny je služba poskytnuta (jedno zda zřizovateli či jinému členovi). Zdanitelné plnění mezi provozovnou člena skupiny umístěnou mimo tuzemsko a skupinou (členem skupiny, který je zřizovatelem dané provozovny) nastane, jsou-li naplněny znaky zdanitelného plnění (právní vztah, reciproční plnění, přímé spojení mezi poskytnutou službou a obdrženou úplatou). V případech, kdy služba poskytnutá zahraniční částí společnosti bude fakturována a poskytnuta jinému členovi prostřednictvím její provozovny ve skupině, přičemž poskytnutí služby nebude relevantní provozovně přiřadit (jako při vykázání dvou plnění, a to 1. vnitropodnikového a 2. vnitroskupinového, jejichž charakter provozovna fakticky nezmění), je služba poskytnutá zahraniční částí společnosti předmětem daně. § 6e (původní § 94 odst. 5) Legislativně technická změna provedená v souvislosti se změnami v registraci. Uskutečňování ekonomické činnosti je v zákoně o DPH širší pojem než „podnikání“. I když toto ustanovení nezahrnuje správce dědictví, dá se říci, že správce dědictví nepodniká svým jménem, ale svým jménem vybírá daň. Aplikace § 239 odst. 3 DŘ je postačující. § 6f (původní § 94 odst. 18 s odkazem na § 95 odst. 7 a 8) Odstavec 1: Jedná se o dobrovolnou registraci OPD se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat (tj. přípravná fáze) plnění s nárokem na odpočet daně (původní § 95 odst. 7). Odstavec 2: Jedná se o dobrovolnou registraci OPD, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat (tj. přípravná fáze) plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku (původní § 95 odst. 8). Ustanovení odstavce 1 se týká jak OPD se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která překročila limit stanovený v § 6 odst. 1, ale která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, ale do budoucna se chystá, že bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, tak OPD, která se rozhodne uplatňovat daň u nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor podle § 56. Tyto OPD se stávají plátcem dnem oznámení rozhodnutí, kterým tuto osobu správce daně zaregistruje. Oznámení rozhodnutí je nutno chápat v duchu § 101 odst. 4 ve spojení v odst. 5 daňového řádu jako okamžik, kdy se příjemce rozhodnutí s ním seznámí. Typicky jde o doručení tohoto rozhodnutí osobě povinné k dani. Tento nový systém dále předpokládá, že osoba povinná k dani, která se bude chtít dobrovolně registrovat, si již nebude moct určit, od kterého dne chce být plátcem. Není dán důvod pro proluku delší, než je doba, kterou má správce daně pro rozhodnutí o registraci (30 dnů) a pro dobu doručení (maximálně 10 dnů). Budoucí plátce by neměl mít problém s tím, aby přihlášku k registraci podal až v době, kdy se plátcem chce skutečně stát. Ani v tomto systému není vyloučeno, aby se plátcem stal prakticky okamžitě, neboť není nic jednoduššího, než podat přihlášku na podatelně správce daně, který, pokud nebude mít nějaké pochybnosti, obratem vydá rozhodnutí o registraci. Tím je celý proces završen.
- 83 Velkou výhodou tohoto nového systému je skutečnost, že zde nedochází ke správní diskreci v tom smyslu, že správce daně nemusí odůvodňovat rozhodnutí v případě, že se odchýlí od data, které si osoba povinná k dani v přihlášce k registraci uvede. Identifikované osoby Jedná se o osobu povinnou k dani a o právnickou osobu nepovinnou k dani, kterým je přiděleno identifikační číslo pro účely DPH a která mají ve srovnání s plátcem pouze určité (omezené) povinnosti. Jedná se o věcnou změnu a zjednodušení původního znění zákona (viz obecná část důvodové zprávy) § 6g (původní § 94 odst. 6, 7 a 15 a § 96) V dosavadním zákoně platilo, že pokud osoba povinná k dani uskutečnila pořízení zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, stala se plátcem (§ 94 odst. 6, 7, a 15). Nově se z těchto osob stanou pouze identifikované osoby, stejně jako z právnické osoby nepovinné k dani, která by se dle dosavadního zákona stala osobou identifikovanou k dani. Jedná se návaznost na § 2 odst. 1 písm. c) a § 2a, které určují, za jakých podmínek je pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně. U osob uvedených v § 2a odst. 2 písm. b) se toto ustanovení tedy použije pouze v případě pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně, pořízení nového dopravního prostředku a dále ostatní pořízení zboží v případě, že celková hodnota pořízení přesáhne v kalendářním roce částku 326 000 Kč nebo v případě, že tato osoba využije možnost volby zdanění uvedenou v § 2a odst. 5. Oproti tomu osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, není osvobozenou osobou (viz definice v § 4 odst. 1 písm. o)) a není plátcem v tuzemsku, se při splnění podmínek stanovených v § 2 odst. 1 písm. c) stane identifikovanou osobou již ode dne prvního pořízení (neboť se na ni nevztahuje § 2a, a všechna její pořízení podle § 2 odst. 1 písm. c) jsou proto předmětem daně). Výjimkou je zboží pořízené prostřední osobou v rámci třístranného obchodu podle § 17. § 6h (původní § 94 odst. 8, 9, 10 ) Identifikovanou osobou se stává OPD, které bylo osobou neusazenou v tuzemsku poskytnuto zdanitelné plnění jako např. poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku (§ 9 odst. 1 nebo § 10 až 10d) nebo dodáno zboží s instalací nebo montáží (§ 7 odst. 3) nebo dodáno zboží soustavami nebo sítěmi s místem plnění v tuzemsku (§ 7a). § 6i (původní § 94 odst. 11) Identifikovaná osoba je také OPD, která poskytuje služby s místem plnění do jiného členského státu podle § 9 odst. 1, s výjimkou služeb, které jsou v jiném členském státě osvobozené od daně (článek 262 písm. c) směrnice o DPH). Tato osoba má povinnost podat kromě daňového přiznání i souhrnné hlášení.
- 84 K bodu 19
(§ 7 odst. 3)
Legislativně technická úprava navazující na zavedení definice dodání zboží s instalací nebo montáží v § 4 odst. 3 písm. j). K bodu 20
(§ 7a odst. 1)
Legislativně technická úprava navazující na zavedení definice dodání zboží soustavami nebo sítěmi v § 4 odst. 3 písm. k). K bodu 21
(§ 7a odst. 3)
V textu se promítá legislativně technická úprava navazující na zavedení definice dodání zboží soustavami nebo sítěmi v § 4 odst. 3 písm. k). Dále se v souvislosti s novými definicemi místa pobytu a sídla (v § 4 odst. 1 písm. i) a j)) vypouští pro nadbytečnost řešení pro případ, kdy odběratel – fyzická osoba nemá sídlo, protože tato podmínka je již obsažena v definici sídla. K bodu 22
(§ 8)
V souvislosti s novými pravidly pro registraci plátce a koncepci pořízení zboží dochází k úpravě veškerých pravidel stanovených pro uplatňování daně při zasílání zboží. Ve většině případů jde o změny formální spočívající ve sjednocení terminologie a systémových vazeb jednotlivých ustanovení, jejichž cílem je jednoznačnější úprava. V § 8 se vymezují specifická pravidla pro stanovení místa plnění při zasílání zboží. Základní principy těchto pravidel se nemění. Pravidla se uplatní jak při zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu, tak při zasílání zboží do tuzemska. Místo plnění při zasílání zboží se určuje v závislosti na hodnotě zboží zasílaného daným dodavatelem do jednotlivých členských států. Do § 8 se z důvodu lepší přehlednosti a konzistentnosti úpravy přesouvá definice zasílání zboží, která je v dosavadním znění zákona obsažena samostatně v § 18 odst. 1. V odstavci 1 je uvedeno výchozí pravidlo, podle kterého je místem plnění, a tím členským státem zdanění, při zasílání zboží členský stát, do kterého se zboží přepravuje (členský stát ukončení přepravy). V odstavci 2 se stanoví výjimka z výchozího pravidla, podle které místo plnění spadá do členského státu, ze kterého se zboží přepravuje (členský stát zahájení přepravy), jestliže hodnota zboží zaslaného do jiného členského státu za kalendářní rok nepřekročí určitou částku stanovenou tímto členským státem. Jestliže celková hodnota zboží zaslaného do daného členského státu nepřekročí v příslušném kalendářním roce stanovený limit a tento limit nebyl překročen ani v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce, je místem plnění členský stát, ze kterého se zboží zasílá. Jestliže celková hodnota zboží zaslaného do daného členského státu v průběhu kalendářního roku překročí tento limit, uplatní se výchozí pravidlo, tj. místem plnění je členský stát, do kterého se zboží zasílá. Výjimka podle odstavce 2 se nevztahuje na zasílání zboží, které je předmětem spotřební daně. U tohoto zboží je místem plnění vždy členský stát, do kterého se zasílá.
- 85 Do textu zákona nebyla začleněna některá prováděcí opatření, která jsou v čl. 14 přímo použitelného prováděcího nařízení Rady (EU) č.282/2011, a která vymezují podrobný postup při překročení limitu v průběhu kalendářního roku. Stanoví, že při překročení limitu se pravidlo pro stanovení místa plnění mění u dodání zboží, kterým byl překročen limit, a dále u všech následujících dodání uskutečněných v průběhu příslušného kalendářního roku a bezprostředně následujícího kalendářního roku. Částky prahových hodnot pro účely zasílání zboží (v úrovni bez daně), si stanovily jednotlivé členské státy, pohybují se v rozmezí od 35 000 EUR do 100 tis. EUR nebo jejich ekvivalentu v národních měnách. Informativní přehled těchto částek je uveden v Pokynech pro vyplňování přiznání k DPH. Částka prahové hodnoty pro zasílání zboží do tuzemska je stanovena ve výši 1 140 000 Kč. V dosavadním znění zákona byla tato částka stanovena v § 94 odst. 17 pro účely povinnosti registrace. V odstavci 3 se stanoví možnost volby pro osobu, která zasílá zboží, postupovat při stanovení místa plnění vždy podle výchozího pravidla, tj. i v případě, že hodnota zaslaného zboží nepřekročila stanovené limity. Jestliže této volby využije, je povinna se jí řídit minimálně do konce následujícího kalendářního roku. V odstavci 4 se definuje pojem „zasílání zboží“. Zasílání zboží je zvláštní kategorií dodání zboží mezi členskými státy, jehož specifickými rysy jsou způsob přepravy zboží (zajišťuje dodavatel nebo jím pověřená osoba, ne odběratel) a skutečnost, že odběrateli nevznikne daňová povinnost z titulu pořízení zboží z jiného členského státu. Podle pravidel pro zasílání zboží tedy nelze postupovat, jestliže například při zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu je dodavatelem plátce a odběratelem osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která v souvislosti s tímto dodáním předloží identifikační číslo pro účely DPH přidělené členským státem ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Typickým příkladem zasílání zboží je prodej zboží prostřednictvím internetu občanům do jiného členského státu, kdy dodavatel zašle zboží poštou. Z působnosti pravidel pro zasílání zboží se dále explicitně vyjímají některá zvláštní dodání zboží, na která se vztahují jiná specifická pravidla pro uplatňování DPH: nový dopravní prostředek (zvláštní úprava podle § 19 zákona), zboží s instalací nebo montáží (zvláštní úprava podle § 7 odst. 3 zákona, § 13) a zboží, které je dodáváno v rámci zvláštního režimu zdanění ziskové přirážky. V odstavci 5 se vymezují pravidla pro případ dovozu zboží a následného dodání do jiného členského státu, tj. pro případ, kdy přeprava nebo odeslání začíná fakticky již ve třetí zemi. I v tomto případě se dané dodání zboží mezi členskými státy považuje při splnění ostatních podmínek za zasílání zboží, a to z členského státu dovozu zboží. K bodu 23 (§ 9 odst. 1 a 2, § 46 odst. 1 písm. a) a c), § 46 odst. 2 písm. a) a c), § 80 odst. 6 písm. a), § 81 odst. 3, § 81 odst. 5 písm. a) a c), § 82a odst. 5 písm. b), c) a i) bodě 2, § 83 odst. 3, § 84 odst. 3 písm. a), § 85 odst. 10 písm. a), § 86 odst. 8 písm. a) a § 89 odst. 4) Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7).
- 86 K bodu 24
(§ 9 odst. 1)
Z důvodu právní jistoty se do textu zákona zavádí speciální úprava pro vymezení provozovny pro účely stanovení místa plnění v případě služeb poskytnutých osobě povinné k dani (tzv. B2B služby), na které se vztahuje základní pravidlo, která vyplývá čl. 11 odst. 1 přímo účinného prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011. Tato provozovna příjemce služby se na rozdíl od obecné definice provozovny obsažené v § 4 odst. 1 písm. k) vymezuje v širším rozsahu, a to ve vazbě na dostatečnou stálost a vhodné personální a technické zdroje, což jí umožňuje přijímat a využívat služby, které jí jsou poskytnuty pro její potřebu. Ve srovnání s úpravou platnou před účinností prováděcího nařízení, tj. před 1. 7. 2011, se pro tyto účely nevyžaduje splnění podmínky uskutečňování plnění touto provozovnou. Vymezení provozovny pro tyto případy proto splňuje i provozovna, která pouze přijímá služby a využívá je pro svou potřebu. Znamená to, že v důsledku nové definice provozovny přijímající služby v prováděcím nařízení se rozšířila působnost základního pravidla pro stanovení místa plnění u služeb poskytnutých osobám povinným k dani, podle kterého se místo plnění řídí místem umístění provozovny. Jestliže osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, má v tuzemsku organizační složku splňující podmínky pro provozovnu přijímající služby a této organizační složce je poskytnuta osobou neusazenou v tuzemsku přeshraniční služba spadající do působnosti základního pravidla, je nutné při posuzování místa plnění postupovat podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona, v důsledku čehož místo plnění u této služby připadne do tuzemska. Současně jsou splněny podmínky pro povinnost registrace (identifikované osoby) podle § 6h zákona o DPH (podle zákona o DPH ve znění platném do účinnosti této novely povinnost registrace plátce podle § 94 odst. 8). Obdobně se postupuje při stanovení místa plnění podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o DPH v případě, kdy takové organizační složce poskytuje službu podle základního pravidla plátce, který má sídlo, popř. provozovnu, ze které službu poskytuje, v tuzemsku. Rovněž v tomto případě je místo plnění v tuzemsku a plátce poskytující službu je povinen uplatnit na poskytnutí služby českou DPH. K bodu 25
(§ 9 odst. 3 písm. b))
Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby (§ 6g až 6i). K bodu 26
(§ 10d)
Do pravidel pro stanovení místa plnění u nájmu dopravního prostředku se provádí změny směrnice o DPH, konkrétně příslušná ustanovení článku 4 směrnice 2008/8/ES, kterou se mění směrnice 2006/112/ES s účinností od 1. 1. 2013. Ve specifických pravidlech se dále zpřesňují některé formulace, a to v návaznosti na přímo použitelné prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011. Podle dosavadní úpravy se na oblast služeb spočívajících v nájmu dopravního prostředku vztahovalo specifické pravidlo podle § 10d v případě krátkodobého nájmu dopravního prostředku a podle § 10j pravidlo skutečného užití v případě nájmu (jak krátkodobého, tak dlouhodobého) dopravního prostředku poskytovaného ze / do třetí země. Věcné změny
- 87 ve specifických pravidlech pro stanovení místa plnění u těchto služeb si vyžádaly přestrukturování § 10d a zrušení § 10j. Specifické pravidlo týkající se krátkodobého nájmu dopravního prostředku, včetně vymezení tohoto pojmu, je obsaženo v § 10d odstavci 1 bez věcných změn. Krátkodobý nájem se bude i nadále zdaňovat v místě, kde je dopravní prostředek skutečně dán zákazníkovi k dispozici. Ve srovnání s předchozí úpravou dochází ke zpřesnění formulace vymezení místa, kde je dopravní prostředek „skutečně zákazníkovi dán k dispozici“ (ve smyslu čl. 56 odst. 1 směrnice o DPH). Předchozí úprava obsažená v § 10d odst. 2 toto místo vymezovala jako místo, kde je dopravní prostředek „skutečně předán zákazníkovi do držení nebo užívání“. V návaznosti na článek 40 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 282/2011 se toto místo nově definuje jako místo, kde „osoba (,které je služba poskytována) dopravní prostředek fyzicky přebírá“. Beze změny zůstává vymezení pojmu „krátkodobý nájem dopravního prostředku“. Rozumí se jím nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu ne delší než 30 dní, u lodí je tato lhůta prodloužena na 90 dní. K podstatné věcné změně dochází u dlouhodobého (jiného než krátkodobého) nájmu dopravního prostředku poskytovaného osobě nepovinné k dani. Doposud se místo plnění u tohoto typu nájmu stanovilo podle základního pravidla, tj. podle sídla poskytovatele služby nebo umístění provozovny, jestliže byl nájem poskytován jejím prostřednictvím. Nově se na tento nájem vztahují specifická pravidla, přičemž v rámci těchto pravidel se stanoví další výjimka pro (dlouhodobý) nájem rekreační lodi. Z důvodu zjednodušení aplikace v praxi se nová pravidla ohledně dlouhodobého nájmu dopravního prostředku poskytnutého osobě nepovinné k dani promítají v novele zákona ve dvou odstavcích, zvlášť pro rekreační loď v odstavci 3 a zvlášť pro ostatní dopravní prostředky v odstavci 2. Podle nového specifického pravidla stanoveného v odstavci 2 se místo plnění u dlouhodobého nájmu dopravního prostředku poskytnutého osobě nepovinné k dani určí podle místa, kde má příjemce služby sídlo nebo místo pobytu. Vzhledem k tomu, že dlouhodobý nájem dopravního prostředku poskytnutý osobě povinné k dani spadá do působnosti základního pravidla stanoveného v § 9 odst. 1, tj. místo plnění se rovněž určí podle usazení příjemce služby, dochází u tohoto typu nájmu ke sjednocení pravidel pro všechny osoby. V odstavci 3 je zahrnuta výjimka, která se uplatňuje v případě dlouhodobého nájmu rekreační lodi poskytnutého osobě nepovinné k dani. U tohoto typu nájmu je nutné zkoumat, zda poskytovatel služby (pronajímatel) má v místě, ve kterém je loď převzata, sídlo nebo provozovnu. Jestliže je tato podmínka splněna, je místem plnění místo fyzického převzetí lodi. Není-li splněna, místo plnění se stanoví obdobně jako u ostatních dopravních prostředků podle místa usazení příjemce služby (místa, kde má příjemce služby sídlo nebo místo pobytu). Do odstavce 4 se bez věcných změn přesouvá z § 10j specifické pravidlo týkající se nájmu dopravních prostředků, tzv. pravidlo skutečného užití. V důsledku nutnosti zavést nová pravidla se rozšiřuje působnost § 10d nad rámec krátkodobého nájmu dopravních prostředků, je proto vhodné veškerá ustanovení týkající se specifických pravidel pro stanovení místa plnění u nájmu dopravních prostředků sjednotit pod jedním paragrafem s názvem „Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku“. K bodu 27
(poznámka pod čarou č. 7e)
- 88 Text poznámky pod čarou se aktualizuje v návaznosti na prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 (zveřejněné v Úř. věst. L 77, 23.3.2011, s.1). K bodu 28
(§ 10j)
Specifické pravidlo (tzv. pravidlo skutečného užití) týkající se nájmu dopravních prostředků bylo přesunuto z § 10j do § 10d odst. 4, proto se tento paragraf zrušuje. K bodu 29
(§ 11 odst. 4)
Legislativně technická úprava. Odkaz na § 17 se vypouští pro nadbytečnost. K bodu 30
(Nadpis dílu 3 hlavy II)
Legislativně technická úprava. Nadpis dílu 3 hlavy II se upřesňuje, aby bylo zřejmé, že tato část zákona definuje všechna plnění, nejen plnění zdanitelná. K bodu 31 (§ 13 odst. 4 písm. f), § 13 odst. 8 písm. a), § 14 odst. 3 písm. e), § 14 odst. 5 písm. a) a § 78c odst. 1 písm. b)) Legislativně technická úprava navazující na zavedení definice vkladu podniku v § 4 odst. 3 písm. i). K bodu 32
(§ 13 odst. 7 písm. a) a b))
Legislativně technická úprava navazující na zavedení definice dodání zboží s instalací nebo montáží v § 4 odst. 3 písm. j) a vymezení zasílání zboží v § 8. K bodu 33
(§ 13 odst. 7 písm. i), § 24 odst. 4 a § 24a odst. 4)
Legislativně technická úprava navazující na nahrazení legislativní zkratky „dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi“ definicí „dodání zboží soustavami nebo sítěmi“ v § 4 odst. 3 písm. k). K bodu 34
(§ 16 odst. 1 až 3)
V odstavci 1 se jedná o legislativně technickou úpravu provedenou v souvislosti se zavedením nového pojmu „osvobozená osoba“. Pořízením zboží z jiného členského státu se rozumí pořízení zboží od osoby registrované k dani v jiném členském státě. Pořízením zboží z jiného členského státu není pořízení zboží od osoby, která je osvobozenou osobou. Jinými slovy je pořízením zboží z jiného členského státu pořízení zboží z jiného členského státu od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která je v obdobném postavení jako v tuzemsku plátce. V novém odstavci 2 jsou uvedeny všechny případy, kdy se o pořízení zboží z jiného členského státu nejedná. V souvislosti s tím jsou zrušeny odstavce 6 a 7.
- 89 V odstavci 3 se upřesňuje, že se postup podle § 16 odst. 2 zákona o DPH použije pro právnickou osobu, která je osobou nepovinnou k dani, která je pod limitem pořízení zboží z jiného členského státu a zvolí si, že pro ni je pořízení zboží předmětem daně. K bodu 35
(§ 16 odst. 4 a 5 písm. c))
Jedná se o legislativně technickou úpravu provedenou v souvislosti s úpravou ve vymezení předmětu daně při pořízení zboží z jiného členského státu v § 2 odst. 2 zákona o DPH. K bodu 36
(§ 16 odst. 5 písm. c))
Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 37
(§ 16 odst. 6 a 7)
Jedná se o legislativně technickou úpravu provedenou v souvislosti s novým odstavcem 2. K bodu 38
(§ 17 odst. 2)
Jedná se o úpravu provedenou v souvislosti se zavedením pojmu „osvobozená osoba“. Prodávajícím je pouze taková osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která je v obdobném postavení jako v tuzemsku plátce. K bodu 39
(§ 17 odst. 4)
Jedná se o úpravu provedenou v souvislosti se zavedením pojmu „osvobozená osoba“. Prostřední osobou je pouze taková osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která je v obdobném postavení jako v tuzemsku plátce. K bodu 40
(§ 17 odst. 6 písm. a))
Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby (§ 6g až 6i). Prostřední osoba v třístranném obchodu je vždy osobou registrovanou k dani v jiném členském státě jako „plnohodnotný“ plátce. Prostřední osoba nemůže být identifikovanou osobou, neboť by to bylo v rozporu se základním pravidlem pro třístranný obchod, podle kterého mohou tento obchod uzavřít tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech. Kupující v třístranném obchodu může identifikovanou osobou být. K bodu 41
(§ 17 odst. 6 písm. d), § 42 odst. 3 písm. b), § 43 odst. 1 a 2 a § 83 odst. 1)
Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby (§ 6g až 6i).
- 90 -
K bodu 42 (§ 17 odst. 6 písm. e), § 17 odst. 8, § 82a odst. 1 písm. b), § 83 odst. 1, § 92a a § 102 odst. 1 písm. d)) V textu zákona se sjednocují pojmy - dřívější spojení „přiznat a zaplatit daň“ používané ve vztahu k vymezení osob se nahrazuje výrazem „přiznat daň“ ve všech ustanoveních zákona, které zakládají daňovou povinnost a které souvisí s povinností daného daňového subjektu vyčíslit příslušnou daň v daňovém přiznání. Týká se plátců, identifikovaných osob, jakož i některých ostatních osob za podmínek stanovených zákonem. Změna pojmu lépe koresponduje s terminologií daňového řádu a odráží skutkovou podstatu procesu stanovení daně. Dřívější pojem „přiznat a zaplatit daň“ byl zavádějící a působil výkladové problémy v případech, kdy plátce má na jedné straně povinnost uvést v daňovém přiznání daň na výstupu a na druhé straně je oprávněn si v daňovém přiznání uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu. V konečném důsledku se tak výsledná částka daně, kterou je plátce povinen správci daně „zaplatit“, od částky, kterou je povinen „přiznat“, liší. Pojem „zaplatit daň“ v zákoně se i nadále v zákoně používá v určitých specifických ustanoveních, např. pro zdůraznění povinnosti zaplatit daň ve stanovené lhůtě při pořízení nového dopravního prostředku neplátcem (§ 19) nebo v určitých případech daně vyměřené celním orgánem při dovozu zboží (§ 23, § 108 odst. 2). Obdobné změny jsou promítnuté v § 108. K bodu 43
(§ 17 odst. 6 písm. e), § 17 odst. 8, § 82a odst. 1 písm. b) a § 83 odst. 1)
Z důvodu sjednocení formulací a lepší srozumitelnosti se v zákoně v určitých ustanoveních, které se týkají povinností osoby povinné přiznat daň, ruší pro nadbytečnost odkazy na § 108. K bodu 44
(§ 17 odst. 7)
Jde o legislativně technickou úpravu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby (§ 6g až 6i). K bodu 45
(§ 18)
Z důvodu lepší přehlednosti a konzistentnosti úpravy se definice zasílání zboží, která je v dosavadním znění zákona obsažena v § 18 odst. 1, přesouvá do dílu 2 (k pravidlům pro stanovení místa plnění), do kterého věcně přísluší, a § 18 se zrušuje.
K bodu 46
(§ 19 odst. 8)
Z legislativně technických důvodů a pro lepší přehlednost byl do nového § 19 odst. 8 přesunut a přeformulován text z § 34 odst. 5. Oproti původnímu znění textu nedošlo k žádným věcným změnám.
- 91 K bodu 47
(§ 21 odst. 2)
Navrhuje se vypustit odstavec 2, který doposud umožňoval plátci, který v souladu s příslušnými právními předpisy nevede účetnictví, aby přiznal daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a to i v případě, kdy přijal úplatu před uskutečněním zdanitelného plnění. Tato výjimka jde nad rámec směrnice o DPH. K bodu 48
(§ 21 odst. 5 písm. e) a f))
Legislativně technická úprava v souvislosti s přečíslováním odstavců v § 21. K bodu 49
(§ 21 odst. 8)
Legislativně technická úprava reflektující přečíslování odstavců v § 21. K bodu 50
(§ 21 odst. 10)
Legislativně technická úprava navazující na přečíslování odstavců v § 21. K bodu 51
(§ 23 odst. 7)
V tomto ustanovení je řešena situace, kdy osoba, která není registrovaným plátcem, doveze zboží, správcem daně je celní úřad a tato osoba v souladu se zákonem zaplatí daň při dovozu zboží celnímu úřadu. Poté se zjistí, že tato osoba byla již dříve plátcem. Plátce z tohoto plnění daň již nepřizná. Má se za to, že zaplacením daně celnímu úřadu byla splněna povinnost přiznat daň. K bodu 52
(nadpis § 24)
Legislativně technická úprava navazující na novou definici osoby neusazené v tuzemsku podle § 4 odst. 1 písm. n). K bodu 53
(§ 24 odst. 1)
V ustanovení § 24 odst. 1 se promítají jednak legislativně technické úpravy a jednak dílčí věcné změny. Změny legislativního charakteru navazují na novou definici osoby neusazené v tuzemsku (podle § 4 odst. 1 písm. n)), novou koncepci osob povinných přiznat daň z přeshraničních služeb (rozšíření o identifikované osoby podle § 6h) a rušením odkazů na § 108. Na základě požadavku daňových subjektů se upravuje lhůta pro povinnost přiznat daň v případě poskytnutí úplaty před uskutečněním plnění. Upouští se od stanovení této lhůty k poslednímu dni měsíce, ve kterém byla úplata poskytnuta a nastavuje se ke dni poskytnutí úplaty.
- 92 K bodu 54
(§ 24 odst. 2 a § 24a odst. 2)
Jedná se o legislativně technickou úpravu navazující na zrušení § 21 odst. 2 a související přečíslování následujících odstavců. K bodu 55
(§ 24 odst. 3)
Z důvodu zjednodušení a srozumitelnosti textu se při vymezení služby, které se toto specifické pravidlo týká, namísto zprostředkovaného odkazu na § 108 používá přímo odkaz na typ služby podle § 9 odst. 1, tj. službu spadající do působnosti základního pravidla pro stanovení místa plnění. Dále se v textu tohoto ustanovení promítají změny legislativního charakteru navazující na novou definici osoby neusazené v tuzemsku (podle § 4 odst. 1 písm. n)). K bodu 56
(§ 24a odst. 1)
Jde o legislativně technickou úpravu navazující na nový koncept identifikované osoby (§ 6i), konkrétně se pro tuto osobu v případě poskytnutí přeshraničních služeb, které spadají do působnosti základního pravidla pro stanovení místa plnění a které se vykazují v souhrnném hlášení, stanoví povinnosti přiznat uskutečnění plnění. K bodu 57
(§ 24a odst. 3)
Jde o legislativně technickou úpravu navazující na nový koncept identifikované osoby (§ 6i). Dále se z důvodu zjednodušení a srozumitelnosti textu při vymezení služby, které se toto specifické pravidlo týká, namísto zprostředkovaného odkazu na povinnost podat souhrnné hlášení, používá přímo odkaz na typ služby podle § 9 odst. 1, tj. službu spadající do působnosti základního pravidla pro stanovení místa plnění. K bodu 58
(§ 25 odst. 1)
Legislativně technická úprava navazující na nový koncept identifikované osoby (§ 6g). K bodu 59
(díl 5, § 26 až 35a)
Celková změna Dílu 5 zákona o dani z přidané hodnoty je provedena s cílem implementovat změny v oblasti pravidel fakturace, které zavádí Směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnice 2006/112/ES. Základním záměrem všech změn uskutečněných v souvislosti s implementací Směrnice Rady 2010/45/EU, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, je širší využití elektronických systémů pro vystavování, předávání a uchovávání daňových dokladů, což by mělo přispět ke snížení nadměrné administrativní zátěže jak u podnikatelské sféry, tak i u správce daně. Cílem této úpravy je a) jasně definovat elektronický daňový doklad, b) zjednodušit pravidla vystavování daňových dokladů a odstranit stávající administrativní zátěže a bariéry v obchodním styku,
- 93 c) umožnit použití elektronických daňových dokladů v rámci všech obchodních transakcí a u všech typů daňových dokladů, které jsou definovány v zákonu o dani z přidané hodnoty, d) posuzovat daňové doklady v listinné i elektronické podobě naprosto shodně (rovný přístup), e) nově definovat věrohodnost původu daňového dokladu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost, přičemž tyto vlastnosti musí být zajištěny po celou dobu od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání, a to bez ohledu na to, zda jde o daňový doklad v listinné nebo elektronické podobě, f) podpořit využití elektronické fakturace zavedením svobodné volby způsobu zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti, g) zavést nová pravidla pro vystavování daňových dokladů. § 26 Ustanovení § 26 nově zavádí v souladu s § 64 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád definici daňového dokladu jako písemnosti, která splňuje podmínky stanovené v zákoně o dani z přidané hodnoty. Zároveň jsou stanoveny podmínky pro posuzování daňových dokladů, kdy je daňový doklad posuzován naprosto shodně v listinné i elektronické podobě. V odstavci 1 se jedná o implementaci článku 218 a v odstavci 3 o implementaci článku 217 směrnice o DPH. Skutečnost, že s použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, je přesunuta do nového odstavce 3 z původního § 26 odst. 4. V tomto případě se navíc jedná o rozšíření povinnosti souhlasu, neboť osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, musí souhlasit s použitím elektronického daňového dokladu. V původním textu odstavce 4 byl souhlas osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, vyžadován pouze při vystavení daňového dokladu v elektronické podobě. Nově je tak souhlas osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, nutný pro veškeré použití elektronického daňového dokladu, což zahrnuje nejen vystavení daňového dokladu, ale i jeho předání nebo zpřístupnění, včetně jeho uchování po celou dobu stanovenou pro uchovávání daňových dokladů. Důvodem této změny textu je nutnost implementace nového znění článku 232 směrnice o DPH, který byl změněn směrnicí 2010/45/EU. Návrh novely zákona o DPH nijak nevymezuje vlastní způsob udělení souhlasu s použitím daňového dokladu v elektronické podobě, neboť ani směrnice o DPH toto neurčuje, a volba způsobu udělení tohoto souhlasu je tak plně ponechána na účastnících obchodní transakce. Dále je z původního § 26 odst. 5 přesunuta do nového odstavce 4 odpovědnost osoby, která plnění uskutečňuje, za správnost údajů na daňovém dokladu, popřípadě zjednodušeném daňovém dokladu, jakož i za jejich vystavení ve stanovené lhůtě. Nově se ruší povinnost doplňovat údaje přímo na daňovém dokladu nebo zjednodušeném daňovém dokladu (původní § 31, § 32 a § 35 a současný § 92a), neboť obsah daňových dokladů v listinné a elektronické podobě musí zůstat po celou dobu uchovávání nezměněn. Povinnost doplnit některé údaje se přesouvá do evidence pro daňové účely (nový § 100a). Zrušením § 35 odst. 3 přestává platit skutečnost, že datum doplnění údajů na daňovém dokladu je považováno za datum vystavení daňového dokladu. Za datum vystavení daňového dokladu bude nově považováno (rovněž i pro účely § 25) datum vystavení daňového dokladu uvedené vystavitelem na tomto daňovém dokladu. Jedná se o povinnou náležitost daňového dokladu podle článku 226 bod 1) směrnice o DPH. § 27 Jedná se o zcela nové ustanovení, které má za cíl implementovat nový článek 219a směrnice o DPH, který byl zaveden směrnicí 2010/45/EU. Nově jsou zde upravena pravidla pro vystavování daňových dokladů.
- 94 Ustanovení § 27 má jednoznačně určit pravidla jakého členského státu se v daném případě uplatní při vystavování daňových dokladů a v tomto smyslu zajistit i právní jistotu pro daňové subjekty. Pravidla se týkají především obsahu daňových dokladů a typu daňových dokladů. V odstavci 1 je vymezeno základní pravidlo pro vystavování daňových dokladů. Tímto základním pravidlem je, že zásady pro vystavování daňových dokladů stanoví členský stát, ve kterém je místo plnění. Nicméně existují výjimky, které jsou specifikované v odstavci 2, kdy pravidla pro vystavování daňových dokladů stanoví členský stát, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu. Jedná se o poskytnutí plnění s místem plnění v jiném členském státu, pokud poskytující osoba nemá v tomto jiném členském státu sídlo ani provozovnu a zároveň je povinen přiznat daň zákazník (s výjimkou situace, kdy je zákazník zmocněn k vystavení daňového dokladu), a dále o poskytnutí plnění s místem plnění ve třetí zemi. § 28 (původní § 26 odst. 1 a 3) Jedná se o přeformulování původního § 26 s tím, že je nově uveden taxativní výčet případů, kdy je daňový doklad povinen vystavit plátce (odstavec 1) a kdy je daňový doklad povinna vystavit osoba povinná k dani (odstavec 2). Obecná lhůta pro vystavení daňového dokladu zůstává v odstavci 3 zachována, tj. do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění. Nově je pro případy vyjmenované v odstavci 4 zavedena odlišná lhůta pro vystavení daňového dokladu, a to do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo plnění nebo byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí této úplaty. V odstavci 5 (původní § 26 odst. 3) zůstává možnost zmocnit k vystavení daňového dokladu svým jménem jinou osobu. Původní § 26 odst. 2 je přesunut do nového § 31b, původní § 26 odst. 6 je s ohledem na přeformulování náležitostí daňového dokladu v novém § 29 vypuštěn, původní § 26 odst. 7 je přesunut do nového § 35 odst. 5. § 29 (původní § 28) Jedná se o nově přeformulované ustanovení vztahující se k náležitostem daňového dokladu. V tomto ohledu je pojem „běžný daňový doklad“ (původní § 28 odst. 2) nahrazen obecnějším pojmem „daňový doklad“. Nové ustanovení § 29 vymezuje základní náležitosti všech daňových dokladů, přičemž v následujících ustanoveních jsou uvedeny již jen výjimky či odchylky od těchto základních náležitostí u jednotlivých specifických daňových dokladů (např. v § 30a Náležitosti zjednodušeného daňového dokladu). V odstavci 1 písm. l) je nově doplněno, že daňový doklad musí obsahovat výši daně uvedenou v české měně, což je v souladu s článkem 230 směrnice o DPH, a dále je způsob zaokrouhlování vypočtené daně přesunut do § 37 odst. 1 zákona o DPH ve znění platném od 1. ledna 2013., kam věcně patří. V odst. 2 jsou vymezeny další povinné údaje na daňovém dokladu a to podle situace, v jaké je vystavován, přičemž text nového § 29 odst. 2 písm. a) koresponduje s původním § 28 odst. 2 písm. k). Stanovením povinných údajů v odst. 2 dochází k implementaci nového znění článku 226 směrnice o DPH, který byl zaveden směrnicí 2010/45/EU. Nový odstavec 3 vymezuje případy, kdy daňový doklad nemusí obsahovat tam uvedené údaje. Odstavec 3 písm. b) odpovídá původnímu § 28 odst. 8. Nový odstavec 4 zavádí pro účely daňových dokladů legislativní zkratku „označení“ a to pro vyjádření obchodní firmy nebo jména a příjmení, popřípadě názvu, dodatku ke jménu a příjmení nebo názvu a sídla. Další původní odstavce § 28 jsou přesunuty s legislativně technickou přeformulací následovně. Odstavec 3 je přesunut do nového § 30, odstavec 4 je přesunut do nového § 30a,
- 95 odstavec 5 je přesunut do nového § 31, odstavec 6 je vypuštěn, neboť doklad o zaplacení při hromadné přepravě osob podléhá režimu podle nových § 30 a § 30a, odstavec 7 je vypuštěn, neboť doklad o zaplacení při dražbě zboží nebo nemovitosti podléhá režimu podle nového § 29, odstavec 9 je přesunut do nového § 31a a odstavec 10 je přesunut do jednotlivých ustanovení zvláštních režimů (nový § 89 odst. 9 a § 90 odst. 14). § 29a Jedná se o přesun přeformulovaného textu z původního § 28 odst. 11. Oproti původnímu znění textu nedošlo k žádným věcným změnám. § 30 V tomto ustanovení jsou vymezeny podmínky, za jakých je možné vystavit zjednodušený daňový doklad. Je zachován limit celkové částky za plnění na daňovém dokladu a sice ve výši 10 000 Kč. Nově je možné použít zjednodušený daňový doklad při jakémkoliv způsobu úplaty, tedy i bezhotovostně, přičemž nově je zjednodušený daňový doklad vystavován jen na základě rozhodnutí osoby poskytující plnění, a nikoliv na požádání zákazníka. Nově lze při splnění všech podmínek v § 30 využít institutu zjednodušeného daňového dokladu i v případech splátkového kalendáře, platebního kalendáře, souhrnného daňového dokladu a dokladu o použití. V odstavci 2 písm. d) je vypuštěn zákaz vystavení zjednodušeného daňového dokladu v případě prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z lihu. Zákaz je zachován pouze u zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, neboť jen u tabákových výrobků jsou stanoveny pevné ceny pro konečného spotřebitele. § 30a Ustanovení definuje náležitosti daňového dokladu, které zjednodušený daňový doklad nemusí obsahovat. Pokud však zjednodušený daňový doklad neobsahuje výši daně, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem. § 31 Přesun původního § 28 odst. 5 s legislativně technickou úpravou textu. § 31a Přesun původního § 28 odst. 9 s legislativně technickou úpravou textu. § 31b Přesun původního § 26 odst. 2 s legislativně technickou úpravou textu. Text § 31b umožňuje vystavit souhrnný daňový doklad před uskutečněním plnění, pokud vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, také v případě, že bylo přijato více úplat na více plnění. Vzhledem k textu § 31b odst. 1 je však vyloučeno vystavit souhrnný daňový dokladu při přijetí více úplat na jedno plnění. § 32 Přesun původního § 29 s legislativně technickou úpravou textu.
- 96 § 33 Ustanovení definuje, co je považováno za daňový doklad při dovozu. Jedná se o přesun textu z původního § 30 odst. 1, 2 a 3 s legislativně technickou úpravou. V návaznosti na změnu celního zákona od 1. 1. 2013 je ve všech případech nahrazeno v příslušném pádu slovní spojení „celní orgán“ slovním spojením „celní úřad“. § 33a Ustanovení definuje, co je považováno za daňový doklad při vývozu. Jedná se o přesun textu z původního § 30 odst. 4 s legislativně technickou úpravou. Dále došlo k vypuštění původního § 30 odst. 5, který se týkal povinnosti opatřit uznávaným elektronickým podpisem nebo uznávanou elektronickou značkou celní prohlášení, pokud bylo podáno plátcem se souhlasem celního orgánu elektronicky. Obecně je postup při podání celního prohlášení upraven Nařízením rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství a jeho prováděcími předpisy. Vzhledem k tomu, lze úpravu § 30 odst. 5 vypustit pro nadbytečnost. V návaznosti na změnu celního zákona od 1. 1. 2013 je ve všech případech nahrazeno v příslušném pádu slovní spojení „celní orgán“ slovním spojením „celní úřad“. §34 Jedná se o zcela nové ustanovení, které má za cíl implementovat nový článek 233 směrnice o DPH, který byl zaveden směrnicí 2010/45/EU. Nově je zde určeno, že u všech daňových dokladů, tzn. v listinné i elektronické podobě, musí být po celou dobu jejich cyklu (od okamžiku vystavení daňového dokladu do konce lhůty pro jeho uchovávání) zajištěna věrohodnost původu daňového dokladu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost. V odstavci 2 je definováno, co se rozumí věrohodností původu daňového dokladu, neporušeností jeho obsahu a jeho čitelností. Za věrohodnost původu daňového dokladu, tedy za zaručení totožnosti osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila, odpovídá především osoba, která plnění uskutečňuje, neboť návrh novely zákona o DPH v § 26 odst. 4 stanovuje, že tato osoba vždy odpovídá za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě (a to i tehdy, je-li k vystavení daňového dokladu zmocněna jiná osoba). Čitelnost je zajištěna v případě, že je pro člověka možné se seznámit s obsahem daňového dokladu přímo nebo prostřednictvím technického zařízení. To znamená, že daňový doklad je zobrazitelný tak, aby veškerý jeho obsah týkající se povinných náležitostí daňového dokladu stanovených v zákoně o DPH byl jasně čitelný a srozumitelný, například na papíře nebo na obrazovce, bez nutnosti dalšího výkladu či zpracování. Např. zprávy EDI, zprávy ve formátu XML a jiné strukturované zprávy v původním formátu nejsou považovány za okem čitelné a pro člověka bez dalšího zpracování ihned pochopitelné. V odstavci 3 je zakotvena možnost zajistit věrohodnost původu daňového dokladu a neporušenost jeho obsahu jakýmikoli kontrolními mechanismy daňového subjektu, které vytvářejí spolehlivou a jasnou vazbu (auditní stopu) mezi daňovým dokladem a souvisejícím plněním. Vlastní způsob zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu je plně ponechán na volbě daňového subjektu v souladu s jeho individuálními kontrolními mechanismy procesů. Konkrétní způsoby a příklady možností zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu nejsou řešeny v legislativním textu, ale budou upraveny v metodickém materiálu Generálního finančního ředitelství. V odstavci 4 jsou uvedeny příklady technologií jako je uznávaný elektronický podpis, uznávaná elektronická značka a elektronická výměna informací (EDI), kterými lze vedle
- 97 kontrolních mechanismů procesů také zajistit věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu. Jedná se o povinnou implementaci článku 233 odst. 2 směrnice 2010/45/EU. Uvedené technologie byly již použity v zákoně o DPH v souvislosti s vystavováním daňových dokladů (původní § 26 odst. 4) nebo v souvislosti s uchováváním daňových dokladů (původní § 27 odst. 2). Věrohodnost původu daňového dokladu a neporušenost jeho obsahu musí být nově zajištěna v rámci celého životního cyklu daňového dokladu, nejen v okamžiku odeslání daňového dokladu nebo jeho přijetí, ale i po celou dobu jeho uchování. Detailní postupy a příklady použití i dalších způsobů zajištění zmíněných vlastností daňových dokladů budou uvedeny v metodickém materiálu Generálního finančního ředitelství. § 35 (původní § 27 odst. 1 a 4) Ustanovení obecně upravuje uchovávání daňových dokladů. Nově je přesněji specifikována osoba povinná k dani, která je povinna uchovávat daňové doklady, Jedná se o případy, kdy daňový doklad byl vystaven za všechna uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku nebo pokud se jedná o daňové doklady za všechna plnění přijatá v souvislosti se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku u osob, které mají sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a které jsou plátcem nebo identifikovanou osobou. Délka doby uchovávání daňových dokladů zůstává zachována, tj. 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. Rovněž zůstává povinnost uchovatele uchovávat daňové doklady v tuzemsku s výjimkou, pokud je uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup. Uchovatel má také povinnost předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v tuzemsku (původní § 27 odst. 4). Do nového odstavce 5 je z původního § 26 odst. 7 přesunuta povinnost uchovatel zajistit na žádost správce daně český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce. § 35a (původní § 27 odst. 2 a 3) Ustanovení upravuje zvlášť elektronické uchovávání daňových dokladů. Možnost převodu daňového dokladu z listinné podoby do elektronické (původní § 27 odst. 2) je nyní nově rozšířena i o opačnou možnost převodu daňového dokladu z elektronické podoby do listinné. V odstavci 2 je vymezeno, že daňový doklad lze uchovávat elektronicky prostřednictvím všech elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat, čímž je implementován článek 241 směrnice o DPH. V odstavci 3 je nově zavedena povinnost uchovatele při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických prostředků uchovávat také elektronicky i data zaručující věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu. Tímto ustanovením je implementován článek 247 odst. 2 směrnice o DPH, který byl změněn směrnicí 2010/45/EU. V odstavci 4 nadále zůstává zachována povinnost uchovatele zajistit bezodkladně přístup pro správce daně k daňovým dokladům, pokud jsou tyto daňové doklady uchovávány prostřednictvím elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k uchovávaným datům (původní § 27 odst. 3), a to v souladu s článkem 245 směrnice o DPH. K bodu 60
(§ 36 odst. 5)
Jedná se legislativně technickou úpravu související se změnou textu § 37 odst. 1 zákona o DPH ve znění platném od 1. ledna 2013.
- 98 K bodu 61
(§ 36 odst. 10)
Jedná se o legislativně technickou úpravu související s přesunem ustanovení § 29 (doklad o použití) do nového ustanovení § 32. K bodu 62
(§ 37 odst. 2)
Legislativně technická úprava v souvislosti s přesunem pravidla pro zaokrouhlení při výpočtu výše daně z původního § 28 odst. 2 písm. l) do nového § 37 odst. 1 zákona o DPH ve znění platném od 1. ledna 2013. K bodu 63
(§ 38 odst. 5)
Z legislativně technických důvodů a pro lepší přehlednost byla do nového odst. 5 přesunuta část textu z § 4 odst. 4 týkající se specifikace použití kurzu pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží. Oproti původnímu znění textu nedošlo k žádným věcným změnám. K bodu 64
(§ 41 odst. 4)
Jedná se o upřesnění textu tím, že se doplňuje slovo „daňového“. K bodu 65
(§ 42 odst. 1 písm. b))
Jedná se o upřesnění textu tím, že se za slova „základu daně“ doplňují slova „podle § 36 a 36a“. K bodu 66
(§ 42 odst. 2, § 43 odst. 1 a 2, § 89 odst. 12, § 90 odst. 13, § 92a odst. 5)
Terminologická změna v návaznosti na změny v § 100. K bodu 67
(§ 42 odst. 3)
Terminologická změna v návaznosti na změny v § 100. K bodu 68
(§ 42 odst. 4)
Vzhledem k doplnění možnosti v § 4 odst. 4 použít pro přepočet cizí měny na českou vedle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou také posledního směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou, a to na základě implementace článku 91 směrnice o DPH, který byl změněn směrnicí 2010/45/EU, se v § 42 odst. 4 nově zavádí možnost použít pro přepočet cizí měny na českou měnu jeden z výše zmíněných kurzů, ovšem vždy jen kurz uplatněný u původního zdanitelného plnění.
- 99 K bodu 69
(§ 42 odst. 6)
Legislativně technická změna na základě provedené úpravy textu v odstavci 1. K bodu 70
(§ 42 odst. 7)
Doplněny jsou některé případy, kdy se oprava základu daně provádí obdobně podle odstavců 1 až 6. Jedná se o poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku (text nahrazuje původní text poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou, a to v návaznosti na novou definici osoby neusazené v tuzemsku v § 4 odst. 1 písm. n)), poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, režim přenesení daňové povinnosti a vývoz zboží. K bodu 71
(§ 43 odst. 5)
Z důvodu sjednocení formulací a lepší srozumitelnosti se v zákoně v ustanoveních, které se týkají povinností osoby povinné přiznat daň, nahrazují odkazy na příslušná písmena § 108 odstavce 1 slovním výkladem. K bodu 72
(§ 44 odst. 1 písm. a))
Jedná se o omezení možnosti provedení opravy výše daně u pohledávky za dlužníky v insolvenčním řízení jen na případy, ve kterých insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku rozhodnutím o prohlášení konkursu, což zákon o DPH dosud toto výslovně nestanovil. Jinými slovy, aby byla vyloučena možnost opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení, kdy insolvenční soud rozhodl o řešení úpadku reorganizací. K bodu 73
(§ 44 odst. 1 písm. c))
Do textu bylo doplněno, že jedna z podmínek opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení, a to zda se jedná o spojené osoby, se hodnotí již při vzniku pohledávky a ne až v době provádění této opravy. K bodu 74
(§ 44 odst. 4 písm. b))
Terminologická změna v návaznosti na změny v § 100. K bodu 75
(§ 45 odst. 1 písm. j))
Dochází k úpravě textu v § 45 odst. 1 písm. j) vzhledem k tomu, že opravný daňový doklad lze vystavit i v případě, že původní daňový doklad byl vystaven jako zjednodušený daňový doklad.
- 100 K bodu 76
(§ 45 odst. 2 a 3)
V § 45 v nově vloženém odstavci 2 jsou upřesněny náležitosti opravného daňového dokladu v případě, že původní daňový doklad byl vystaven jako zjednodušený daňový doklad. V § 45 v nově vloženém odstavci 3 jsou upřesněny náležitosti opravného daňového dokladu při opravě základu daně podle § 42 odst. 7. K bodu 77
(§ 45 odst. 5)
Jedná se o legislativně technickou úpravu textu. Oproti původnímu znění textu nedošlo k žádným věcným změnám. K bodu 78
(§ 45 odst. 6)
Legislativně technická změna související s přečíslováním odstavců v § 45. K bodu 79
(§ 51 odst. 1 písm. a))
Jde o legislativně technickou úpravu v návaznosti na změny v koncepci § 52. K bodu 80
(§ 51 odst. 1 písm. d))
V návaznosti na zavedení nových penzijních produktů v rámci důchodové reformy bylo osvobození bez nároku na odpočet daně rozšířeno o penzijní činnosti, které jsou definovány v novém § 54a. K bodu 81
(§ 51 odst. 2)
Tímto doplněním jde pouze o upřesnění ustanovení. K bodu 82
(§ 52)
V textu odstavce 1, který se týká osvobození od daně při poskytování poštovních služeb, se promítají změny z novely zákona o poštovních službách s účinností od 1. ledna 2013, která transponuje do českého právního řádu příslušné směrnice Rady v rámci liberalizace evropského poštovního trhu. Osvobození od daně se v souladu se směrnicí o DPH a ustálenou judikaturou Soudního dvora EU v této oblasti (zejména ve věci C-357/07 TNT Post UK) vztahuje na poskytnutí univerzálních (všeobecných) poštovních služeb provozovateli, kteří se tyto poštovní služby v daném členském státě zavázali poskytovat. Nevztahuje se na poskytování těchto služeb, pokud jejich podmínky byly sjednány individuálně. Úpravu v zákoně o DPH si vyžádají zejména následující změny v novele zákona o poštovních službách:
- 101 -
stanovení rozsahu základních služeb (tzv. univerzální služby v terminologii právních předpisů EU a zavedené judikatury SDEU) a mechanismus jejich zabezpečení přímo v zákoně o poštovních službách;
-
poštovní licence – vymezení obsahu (povinnost zajistit všeobecnou dostupnost některých nebo všech základních služeb v tuzemsku) a osoby držitele poštovní licence.
Na rozdíl od dosavadní úpravy se v zákoně o DPH rozsah osvobození nově vymezuje přímo ve vazbě na základní služby definované jako takové v zákoně o poštovních službách (novém § 3 návrhu novely zákona o poštovních službách). Dřívější odkazy na zvláštní právní předpis a poznámka pod čarou č. 28 se z důvodu lepší srozumitelnosti textu nahrazují slovním vymezením příslušného zákona. Úpravy v odstavci 2, které se týkají dodání poštovních známek, jsou pouze legislativně technického charakteru. Vyplývají z koncepčních změn, ke kterým dochází v § 52 a navazují na změnu vymezení plnění v § 51 odst. 1 písm. a). Z věcného hlediska v podmínkách pro osvobození od daně při dodání poštovních známek nedochází k žádným změnám. K bodu 83
(§ 54 odst. 1 písm. v))
V rámci důchodové reformy vznikly nové typy fondů, které mají obdobný režim jako investiční a podílové fondy, a proto bylo osvobození obhospodařování fondů rozšířeno o tyto nové typy fondů. Navíc byly do ustanovení přidány i obdobné zahraniční fondy pro případy, kdy jsou tyto služby poskytovány z tuzemska zahraničnímu fondu a místo plnění je v tuzemsku. Dále bylo upuštěno od odkazů na příslušné právní předpisy, neboť přidáním odkazů by mohlo dojít k chybné interpretaci, že dané odkazy se nevztahují k vymezení samotných fondů, ale k vymezení obhospodařování těchto fondů. Obhospodařování fondů musí být vykládáno ve smyslu související judikatury SD EU, tedy nejen na samotné transakce mezi subjekty kolektivního investování a investory (podílníky), ale také na služby poskytnuté externím správcem, pokud tyto služby tvoří samostatnou skupinu posuzovanou jako celek, jejímž účelem je vykonání specifických a podstatných prvků spravování zvláštních investičních fondů (viz např. C-169/04 Abbey National). K bodu 84
(§ 54a)
V návaznosti na důchodovou reformu bylo zavedeno osvobození nově vzniklých penzijních produktů (důchodového spoření a doplňkového penzijního spoření) a do tohoto paragrafu bylo také přesunuto penzijní připojištění, které je v dosavadním zákoně osvobozeno na základě § 55 (pojišťovací činnosti). Od daně je osvobozena také zprostředkovatelská činnost spojená s těmito produkty. K bodu 85
(§ 55)
V § 55 řešícím osvobození pojišťovacích činností došlo k několika změnám, aby toto osvobození lépe odráželo znění příslušného ustanovení směrnice o DPH (čl. 135 odst. 1 písm. a)) a vymezení tohoto ustanovení ustálenou judikaturou Soudního dvora EU (např. C-349/96 CPP, C-240/99 Skandia, C-8/01 Taksatorringen, C-472/03 Arthur Andersen, C-242/08 Swiss Re, C-13/06 Komise vs. Řecko).
- 102 V prvé řadě byly pojmy „pojišťovací nebo zajišťovací činnosti“ nahrazeny přesnějšími pojmy „poskytování pojištění“ a „poskytování zajištění“, aby bylo zřejmé, že se toto osvobození nevztahuje na všechny činnosti vyjmenované v definici pojišťovacích, resp. zajišťovacích činností v zákoně o pojišťovnictví (zákon č. 277/2009 Sb.), ale pouze na skutečné poskytnutí pojištění, jak je tento pojem chápán v judikatuře Soudního dvora EU. Poskytováním pojištění se tak, v souladu s judikaturou SD EU, rozumí poskytování služeb takového charakteru, kdy se pojistitel na základě předchozí úhrady pojistného zavazuje zajistit pojištěnému v případě, že dojde k pokrytému riziku, plnění dohodnuté při uzavření smlouvy (viz např. C-242/08 Swiss Re, bod 34). Přitom není nezbytné, aby plnění, které se pojistitel zavázal poskytnout v případě pojistné události, spočívalo v zaplacení peněžní částky, neboť toto plnění může být rovněž představováno asistenční činností, buď v podobě poskytnutí peněžního, nebo věcného plnění (viz např. C-13/06 Komise vs. Řecko, bod 11). Poskytování pojištění se nevztahuje pouze na operace provedené samotnými pojistiteli, ale také například na poskytnutí pojistného krytí osobou povinnou k dani, která sama není pojistitelem, avšak která v rámci kolektivního pojištění obstarává svým zákazníkům takové pojištění použitím plnění pojistitele, který nese pojistné riziko (viz C-349/96 CPP, bod 22). Poskytováním zajištění je poskytování služby spočívající v tom, že za úplatu a v mezích stanovených zajišťovací smlouvou cesionář (retrocesionář) převezme závazky, které cedentovi (retrocedentovi) vznikly ze závazků z jím uzavřených pojistných (zajišťovacích) smluv. Co se týče souvisejících činností a zprostředkování pojištění a zajištění, bylo osvobození omezeno pouze na zprostředkování pojištění nebo zajištění tak, jak bude tento pojem definován v § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 38/2004 Sb. (dle připravovaného návrhu novely tohoto zákona). Toto vymezení odpovídá rozsahu pojmu související služby poskytované pojišťovacími makléři a pojišťovacími agenty, který je uveden v čl. 135 odst. 1 písm. a) směrnice o DPH. Do zákona o DPH se pro účely osvobození od daně přebírá ze zákona 38/2004 Sb. pouze definice zprostředkování (zahrnuje nejen samotné zprostředkování uzavření pojistné smlouvy, ale také např. poradenskou činnost související s pojištěním nebo pomoc při správě pojištění či vyřizování nároků). Na osvobození od DPH tedy nemá vliv např. § 2 vymezující rozsah působnosti daného zákona. Činnosti v oblasti likvidace pojistných událostí byly z osvobození vyloučeny, neboť toto osvobození jde nad rámec osvobození vymezeného ve směrnici (viz např. rozsudek C-8/01 Taksatorringen). Penzijní připojištění a jeho zprostředkování bylo z tohoto ustanovení přesunuto do nově zavedeného § 54a upravujícího osvobození penzijních činností. Zůstává proto nadále osvobozeno. K bodu 86
(§ 56 odst. 1)
Zákonem stanovená lhůta, po kterou je převod nemovitosti zdanitelným plněním, se prodlužuje na pět let. Po této lhůtě je převod nemovitosti osvobozen od daně s tím, že se plátce může rozhodnout, že uskuteční převod nemovitosti jako zdanitelné plnění. Pokud plátce přijme úplatu na budoucí převod nemovitosti jako osvobozené plnění, daň z úplaty nepřizná a po zákonem stanovené lhůtě se rozhodne, že u tohoto převodu nemovitosti uplatní daň, je základem daně vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění, bez daně za toto zdanitelné plnění.
- 103 K bodu 87
(§ 61 písm. g))
Změna v textu § 61g má za cíl odstranit rozdíl v tomto ustanovení zákona o DPH oproti znění článku 132 odstavec 1 písm. f) směrnice 2006/112/ES, kdy jako podmínka pro osvobození od daně je u členů nezávislého seskupení osob uskutečňování plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně nebo plnění, při jejichž uskutečňování nejsou členové seskupení osobou povinnou k dani (nikoliv uskutečňování plnění, která nejsou předmětem daně, jak uvádí platné znění zákona o DPH). K bodu 88
(§ 62 odst. 2)
Jde o legislativně technickou změnu spočívající v opravě odkazu vyplývajícího ze změn v § 72 a 75 provedených zákonem č. 47/2011 Sb. K bodu 89
(§ 65)
Doplňuje se, že pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně pro osobu povinnou k dani, která není plátcem a má plný nárok na vrácení daně podle § 82a až 83 zákona o DPH. K bodu 90
(§ 66 odst. 4)
Legislativně technická změna spočívající ve změně odkazu § 30 odst. 4 písm. a) na odkaz § 33a písm. a) z důvodu přesunu textu původního § 30 do nových § 33 a § 33a. S ohledem na vypuštění původního § 30 odst. 5 je tento odkaz vynechán. K bodu 91
(§ 66 odst. 5 věta druhá)
Legislativně technická změna spočívající ve změně odkazu § 30 odst. 4 písm. b) na odkaz § 33a písm. b) z důvodu přesunu textu původního § 30 do nových § 33 a § 33a. S ohledem na vypuštění původního § 30 odst. 5 je tento odkaz vynechán. K bodu 92
(§ 68 odst. 5 a 6)
V § 68 odst. 5 a 6 jde o legislativně technickou změnu, která zpřesňuje a sjednocuje text související s osvobozením poskytnutých služeb námořními loděmi, letadly a jimi přepravovaným nákladem. Bezprostřední službou se rozumí služba, která je vykonána za běžného režimu či provozu lodí či letadel. Novelou nedochází ke změně rozsahu osvobození. Osvobození se vztahuje primárně k potřebám samotných lodí či letadel a jejich provozu, nikoliv ke službám poskytnutým pasažérům či jiným osobám. Mělo by se jednat o služby nutně potřebné k provozu lodí a letadel, bez kterých by tento provoz nemohl být uskutečněn. Například za služby, které jsou vykonávány za běžného režimu či provozu letadel lze považovat: letištní poplatky – přistávací, využití světlotechnických prostředků, manipulační, parkování letounů a hangárovací poplatky pouze, ty které souvisejí s letovým řádem; řízení letového provozu – letištní služba řízení; nakládka a vykládka letadla, včetně poskytnutí a provozování vhodných prostředků, doprava posádky a cestujících mezi letadlem a terminálem, doprava zavazadel mezi letadlem a terminálem, poskytování a provozování
- 104 vhodných zařízení pro start motorů letadel, poskytování a provozování vhodných zařízení pro pohyb letadel při příletu a odletu (tažení a tlačení letadla), vnější a vnitřní čištění letadla, odledování letadla, čerpání a vyčerpávání leteckých pohonných hmot atd., tj. některé letecké služby a činnosti uvedené § 16a a přílohy č.4 Vyhlášky č. 108/1997 Sb., Ministerstva dopravy a spojů ze dne 23. dubna 1997. K bodu 93
(§ 68 odst. 8)
Navrhovaná novela v § 68 odst. 8 a v návaznosti i odstavec 9 ruší nárok na osvobození od daně ve zvláštních případech členům subjektu Evropské unie, která se promítá i do ustanoveních novelizovaného § 80 odst. 1 písm. d). Tato úprava vyplývá ze znění Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie či znění Smlouvy o fungování Evropské unie, ale i směrnice 2009/162/EU. Novela ustanovení v § 68 odst. 8 a 9 se vztahuje na členy a úředníky uvedené v § 68 odst. 7. Nově se novelou do ustanovení § 68 odst. 8 a i odst. 9 doplňuje omezení osvobození ve zvláštních případech pro diplomatické mise, konzulární úřady, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace a jejich členy a úředníky, a to v mezích a za podmínek upravených mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla nebo obecně závaznými předpisy. Z této úpravy tedy vyplývá, že pokud např. mezinárodní smlouva nestanovuje přímé osvobození pro člena konzulárního úřadu umístěného v tuzemsku při pořízení zboží nebo služeb pro vlastní potřebu a spotřebu, nelze uplatnit osvobození podle toho ustanovení ani v případě kdy prokáže nárok na osvobození osvědčením o osvobození od daně. K bodu 94
(§ 68 odst. 9 věta první)
Jde o úpravu v návaznosti na provedené změny v odstavci 8 a to z důvodu upřesnění nároku na osvobození subjektu Evropské unie a jejich členů. Tyto úpravy se promítají také do ustanovení § 80 zákona o DPH. K bodu 95
(§ 68 odst. 9 věta druhá)
Jde o úpravu v návaznosti na provedené změny v odstavci 8 a to z důvodu upřesnění nároku na osvobození subjektu Evropské unie a jejich členů. K bodu 96
(§ 71g odst. 2 písm. a))
Jedná se o legislativně technickou úpravu – daňový zástupce není ustanoven. K bodu 97
(§ 73 odst. 3 věta poslední)
V podmínkách pro uplatnění nároku na odpočet daně se rozšiřují případy, ve kterých se prolamuje 3letá lhůta pro možnost uplatnění nároku na odpočet daně. Z důvodu lepší srozumitelnosti textu se tyto případy uvádí v § 73 odstavci 3 nově v písmenech. V písmenu a) zůstává zachována možnost uplatnit nárok na odpočet daně po stanovené lhůtě v případech odpočtu daně, kterou plátce uplatnil jakožto příjemce plnění (při poskytnutí přeshraničních i tuzemských plnění, kdy se uplatňuje reverse-charge mechanismus a při pořízení zboží z jiného členského státu).
- 105 V písmenu b) se prolamuje 3letá lhůta u přijatého zdanitelného plnění, které plátce použije v rámci fikce dodání zboží nebo převodu nemovitosti za úplatu v případě dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností (při uvedení tohoto majetku do stavu způsobilého k užívání podle § 13 odst. 4 písm. b)). Cílem tohoto opatření je zajistit plátci, kterému na jedné straně vznikne povinnost přiznat daň na výstupu, umožnit na druhé straně nárok na odpočet daně v plné výši (i zpětně bez ohledu na omezující lhůtu), a tím odstranit možný negativní dopad v případech, kdy v průběhu pořizování nebo vytváření dlouhodobého majetku vlastní činností delší než 3 roky dojde ke změně výchozích podmínek. Například jestliže plátce vytvářel vlastní činností dlouhodobý majetek, u kterého původně předpokládal, že jej bude využívat výhradně pro účely osvobozených plnění bez nároku na odpočet daně, neuplatňoval u vstupů nárok na odpočet daně. Jestliže před dokončením přehodnotil budoucí využití tohoto majetku na s částečným nárokem na odpočet daně, při uvedení takového majetku do stavu způsobilého k užívání dojde k uskutečnění zdanitelného plnění (podle § 13 odst. 4 písm. b)). Plátci z tohoto titulu vznikne nárok na odpočet daně ze všech vstupů. Jestliže by nebyla zákonem prolomena omezující lhůta, plátce by si již nemohl uplatnit nárok na odpočet daně u vstupů, které pořídil před více než 3 lety. K bodu 98
(§ 73 odst. 7)
Terminologická změna v návaznosti na změny v § 100. K bodu 99
(§ 76 odst. 2)
V § 76 se mění popis postupu pro výpočet nároku na odpočet daně v krácené výši v případě souběhu nároku na odpočet daně v krácené výši podle § 76 a nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75. Cílem této formulační úpravy textu je odstranit některé nejasnosti při aplikaci v praxi a důsledně sjednotit zákonnou úpravu a postup předepsaný při výpočtu podle Pokynů pro vyplňování přiznání k DPH. Dosavadní pravidlo pro případ souběhu nároku na odpočet daně v krácené výši podle § 76 a nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75 se opíralo o předpoklad, že plátce bude při výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši vždy vycházet z (celkové) částky daně na vstupu, a vyžadovalo v takovém případě použít pro výpočet výše odpočtu daně součin obou příslušných koeficientů. Tento způsob postupu při výpočtu výše odpočtu v částečné výši byl do ustanovení § 76 doplněn na základě požadavku GFŘ. Neodpovídá však přesně způsobu (posloupnosti jednotlivých kroků), kterým se vyžaduje postupovat při vykazování a výpočtu nároku na odpočet daně v přiznání k DPH, ve kterém se při výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši nevychází z celkové daně na vstupu, ale již z údajů přepočtených poměrným koeficientem, tj. nároku na odpočet daně v poměrné výši. K bodu 100 (§ 76 odst. 4 písm. c)) Z důvodu zachování principu neutrality se z výpočtu koeficientu vyjímají případy fikce dodání zboží nebo převodu nemovitostí při uvedení do stavu způsobilého k užívání dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností (podle § 13 odst. 4 písm. b)). K bodu 101 (§ 76 odst. 10) Opatření, podle kterého je plátce povinen, popř. oprávněn, dorovnat rozdíl v nároku na odpočet daně v krácené výši u pořizovaného dlouhodobého majetku uplatněném v různých
- 106 rocích, se rozšiřuje rovněž na případy všech jednotlivých přijatých plnění, která se stala součástí tohoto pořizovaného dlouhodobého majetku. Týká se nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku, kdy před jeho konečným dodáním byla uskutečněna určitá plnění vztahující se k tomuto majetku, ze kterých dodavateli vznikla povinnost přiznat daň, odběratel (jakožto příjemce tohoto určitého plnění) měl nárok na odpočet daně v krácené výši a nárok uplatnil v kalendářním roce jiném, než ve kterém pak byl po dokončeném pořízení tohoto majetku oprávněn uplatnit zbývající nárok. Opatření pokrývá například dílčí plnění, tj. ve smyslu § 21 odst. 9 plnění, která se podle smlouvy uskutečňují ve sjednaném rozsahu a ve sjednaných lhůtách, přičemž se nejedná o celkové plnění, na které je uzavřena smlouva. Dále může zahrnovat plnění spočívající v různých subdodávkách (např. projektové práce, stavební dozor). Netýká se jednotlivých plnění přijatých pro účely dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, protože u těchto plnění má plátce nárok na odpočet daně v plné výši (podle § 72 odst. 1 písm. a) ve vazbě na § 72 odst. 2 písm. c)). Opatření se zavádí kvůli dorovnání možného rozdílu vyplývajícího z rozdílné výše koeficientů v příslušných rocích. Jeho cílem je neutralizovat možné dopady tohoto rozdílu a nastavit stejnou výchozí základnu pro další úpravy vyplývající z případných změn v použití, a to pro účely úpravy odpočtu daně podle § 78. K bodu 102 (§ 77) V § 77 se promítají jednak legislativně technické úpravy a jednak věcné změny. Důvodem změn legislativního charakteru je chyba, ke které v tomto ustanovení došlo při nesprávném zapracování textu schválených pozměňovacích návrhů do konečného textu návrhu předchozí novely zákona (sněmovního tisku 377) v Poslanecké sněmovně PČR. Do (posléze schváleného) textu návrhu zákona nebyl zapracován dodatek o posunu označení odstavců 2 a 3 na odstavce 3 a 4 v návaznosti na vložení nového odstavce 2. V důsledku této chyby § 77 s účinností novely zákonem č.370/2011 Sb. od 1. 1. 2012 obsahuje dva odstavce označené jako odstavec 2. Aby byla jasná posloupnost jednotlivých odstavců v § 77, uvádí se text § 77 v úplném znění, i když s výjimkou nově vloženého odstavce 3 nedochází k žádným formulačním úpravám. Věcnou změnou je pravidlo uvedené v novém odstavci 3, podle kterého se u korekčního mechanismu vyrovnání odpočtu daně prolamuje obecná 3-letá lhůta pro uplatnění odpočtu stanovená v § 73 odst. 3 v určitých specifických případech. Záměrem tohoto opatření je zamezit spekulativní praxi při převodech staveb, bytů a nebytových prostor, které se stanou podle § 56 zákona o DPH osvobozenými od daně bez nároku na odpočet daně v závislosti na uplynutí určité lhůty nebo na rozhodnutí plátce. Plátce, který si u staveb, bytů nebo nebytových prostor oprávněně uplatnil nárok na odpočet daně, protože předpokládal, že při jejich následném převodu uplatní daň, a poté po uplynutí 5leté lhůty podle § 56 bude tento převod osvobozen od daně bez nároku na odpočet daně, bude povinen původně uplatněný nárok na odpočet daně vyrovnat, i když již došlo k uplynutí obecné 3-leté lhůty pro uplatnění odpočtu daně. K bodu 103 (§ 78a odst. 4) Legislativně technická úprava.
- 107 K bodu 104 (§ 78c odst. 1 písm. a)) V tomto ustanovení se promítají formulační změny v označení některých zákonů. Navazují na změny v příslušných ustanoveních týkajících se registrace plátce z důvodu nabytí majetku specifickými způsoby (§ 6b). Dochází ke změně ve formě odkazu na příslušný zákon č. 92/1991 Sb., kdy dřívější odkaz na zvláštní právní předpis a poznámku pod čarou č. 63 se z důvodu lepší srozumitelnosti textu nahrazuje slovním vymezením příslušného zákona. K bodu 105 (§ 78c odst. 1 písm. c)) Obdobně jako v předchozím bodu se v tomto ustanovení promítají formulační změny v označení některých zákonů. Navazují na změny v příslušných ustanoveních týkajících se registrace plátce z důvodu nabytí majetku specifickými způsoby (§ 6b). Dochází ke změně ve formě odkazu na příslušný zákon č. 125/2008 Sb., kdy dřívější odkaz na zvláštní právní předpis a poznámku pod čarou č. 64 se z důvodu nadbytečnosti zrušuje. K bodu 106 (§ 78c odst. 1 písm. d)) Z důvodu zpřesnění formulací se při vymezení plátce, který jakožto oprávněná osoba pokračuje v podnikání po zemřelém plátci, odkaz na zvláštní právní předpis a vyjádření ohledně pokračování v živnosti nahrazuje slovním vyjádřením, že se jedná o oprávněnou osobu k pokračování v uskutečňování ekonomických činností. K bodu 107 (§ 78c odst. 1 písm. e)) Z důvodu zpřesnění formulací se při vymezení plátce, kterému je jakožto dědicovi pokračujícímu v podnikání po zemřelém plátci vydán majetek, vyjádření ohledně pokračování v živnosti nahrazuje slovním vyjádřením, že se jedná o osobu pokračující v uskutečňování ekonomických činností. K bodu 108
(§ 79)
Z důvodu změn v současném § 106 a § 106a dochází ke strukturálním změnám v § 79. Nově bude obsahovat pouze první tři odstavce, které se vztahují k okamžiku, kdy se osoba povinná k dani stala plátcem. V odstavci 1 a 3 dochází také k formulačním změnám, které souvisí se změnou koncepce registrace, resp. plátcovství. Nově se tak nárok na odpočet daně bude vázat k okamžiku, kdy se osoba povinná k dani stala plátcem, nikoli ke dni, kdy byla zaregistrována. K bodu 109 (§ 79a až 79c) Z důvodu změn v současném § 106 a § 106a dochází ke strukturálním změnám v § 79. Do nového § 79a se přesouvají současné odstavce 4 až 7 z § 79. § 79a tak bude upravovat postup týkající se odpočtu daně při zrušení registrace plátce. Ustanovení § 79b obsahuje ustanovení upravující nárok na odpočet daně v případě úmrtí plátce (současný § 106 odst. 5). V ustanovení § 79c lze nalézt úpravu, ve kterých případech ke snížení nároku na odpočet daně nedojde (současný § 106 odst. 6, § 106a odst. 10). K bodu 110 (§ 80 odst. 1 písm. d))
- 108 Navrhovaná novela v § 80 odst. 1 písm. d) ruší nárok na vracení daně členům subjektu Evropské unie, které se promítá i do dalších ustanovení v § 80, ale i § 68 odst. 8 a 9. Tato úprava vyplývá ze znění Protokolu o výsadách a imunitách Evropské unie či znění Smlouvy o fungování Evropské unie, ale i směrnice 2009/162/EU. K bodu 111 (§ 80 odst. 1 písm. g)) Odstavec 1 písm. g) je beze změny, jedná se pouze o přesun stávajícího odstavce 15. K bodu 112 (§ 80 odst. 2 úvodní část) V textu ustanovení se novelou sjednocuje § 80 se zákonem o DPH. K bodu 113 (§ 80 odst. 2 písm. b) a e)) V textu ustanovení se novelou sjednocuje § 80 se zákonem o DPH. K bodu 114 (§ 80 odst. 3) V tomto odstavci 3 se jedná o částečnou transformaci stávajícího odstavce 7 a 17. Další změna spojená konkrétně s písmenem a) umožní osobám požívajícím výsad a imunit podat daňové přiznání i na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, pokud se údaje, obsah i uspořádání údajů shoduje s tímto tiskopisem. Obecně daňový řád umožňuje podat daňové přiznání na tiskopise vydaném Ministerstvem financí, na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny (§ 72 odst. 1) a elektronicky ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně (§ 72 odst. 3). Z praktických důvodů nelze elektronickou formu podání v těchto případech povolit. Proto je dané ustanovení konstruováno jako vyloučení možnosti podat daňové přiznání elektronicky. A contrario je možné podat daňové přiznání písemnou formou uvedenou v § 72 odst. 1 daňového řádu. K bodu 115 (§ 80 odst. 4) V navrhované novele je navrženo zrušení druhé věty tohoto ustanovení. V této větě je obsaženo samostatné potvrzování reciprocity s limitem nad 100.000Kč u pořízení, výstavby, rekonstrukcí nebo údržby nemovitostí. V současné době jde o administrativní zátěž pro zastupitelské úřady, kteří tak jsou povinni na vyzvání MZV předložit další, samostatné nóty ústředního správního orgánu jeho státu, kterou bude znovu potvrzeno budoucí osvobození české diplomatické mise, tentokrát však v totožném konkrétním rozsahu. Proběhne-li v dalším měsíci další rekonstrukce či oprava, je nutné opět předložit další samostatnou nótu. Při této příležitosti se nejedná o nótu vydanou zastupitelským úřadem se sídlem v Praze, ale o nótu vydanou ústředním orgánem státní správy jeho státu, tj. např. MZV Brazílie, kterou je třeba vytvořit, zaslat na příslušný zastupitelský úřad v ČR, nechat přeložit do českého jazyka a předložit MZV. Tento postup má za následek logické protesty zastupitelských úřadů. Zrušením druhé věty nedojde k zásadní změně, tj. k povinnosti v potvrzování recipročního přístupu ze strany MZV a tudíž ani k povinnosti případně toto ověřovat GFŘ. Ověřování principu vzájemnosti bude vždy patřit pouze do kompetence MZV jako je doposud s tím, že nově by se jednalo o globální přístup k potvrzování reciprocity. Přijetí uvedené úpravy nepředpokládá vznik žádných nároků na příjmovou či výdajovou položku státního rozpočtu.
- 109 K bodu 116 (§ 80 odst. 5 a 9) Legislativně technická úprava v návaznosti na doplnění písmene g) do odstavce 1. K bodu 117 (§ 80 odst. 6) Do odstavce 6 je transformován stávající odstavec 18. Nově novela v nároku na vrácení daně požaduje mimo dokladu také kopii technického průkazu při pořízení osobního automobilu. K bodu 118 (§ 80 odst. 6 písm. h), § 81 odst. 5 písm. h), § 84 odst. 3 písm. g), § 85 odst. 10 písm. h) a § 86 odst. 8 písm. h)) Legislativně technická změna spočívající ve změně odkazu § 28 odst. 2 písm. l) na odkaz § 37 odst. 1 z důvodu přesunu textu původního § 28 odst. 2 písm. l) do nového § 37 odst. 1 zákona o DPH ve znění platném od 1. ledna 2013. K bodu 119 (§ 80 odst. 7 a 8) Odstavec 7: V novelizovaném odstavci 7 je pouze upřesněna maximální možná výše nároku na vrácení daně u vybraných osob požívajících výsad a imunit, která je také stanovena v odstavci 2. Podle tohoto ustanovení se do maximální výše nároku na vrácení daně započítává i částka daně nárokované v přímém osvobození. Osoba požívající výsad a imunit může postupovat podle ustanovení § 68 odst. 9, tj. přímé osvobození nebo podle § 80 požádat o vrácení daně nebo použít obě ustanovení pro různé případy, ale výše maximálního nároku se sčítá pro dané období. Maximální výše nároku na osvobození či vrácení daně se tímto návrhem nemění, jde o transformaci stávajícího odstavce 19 do odstavce 7. Odstavec 8: Legislativně technická úprava v návaznosti na daňový řád. K bodu 120 (§ 80 odst. 9) Do odstavce 9 je transformován stávající odstavec 7. K bodu 121 (§ 80 odst. 10 úvodní část) Legislativně technická úprava v návaznosti na zrušení odstavce 17. K bodu 122 (§ 80 odst. 10 písm. c)) Do odstavce 10 písm. c) je částečně transformován stávající odstavec 17.
- 110 K bodu 123 (§ 80 odst. 11 věta druhá a třetí) Lhůta pro vrácení zaplacené daně je definována i nadále v odstavci 11, tj. do 30 dnů ode dne následujícího po jejím vyměření. Nově se tato lhůta vztahuje i na subjekty Evropské unie, která byla ustanovena v předposlední větě stávajícího odstavce 17, která byla původně do šesti měsíců od obdržení žádosti, tj. lhůta se pro tyto subjekty zkracuje. Lhůta pro vrácení zaplacené daně je tak podle předloženého návrhu shodná pro všechny osoby požívající imunitu. Dále v § 80 odst. 11 dochází k vypuštění věty druhé a třetí z důvodu její nadbytečnosti vůči obecnému procesnímu předpisu, kterým je daňový řád. Při odstraňování vad či pochybností se tak bude postupovat podle § 74 daňového řádu v případě vad podání a podle § 89 a 90 daňového řádu v případě, že správce daně bude mít pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání, či o pravdivosti údajů v něm uvedených. V případě, že nedojde k odstranění vad, bude správce daně postupovat podle § 74 odst. 3 daňového řádu. Daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně tak budou neúčinná a k vyměření nedojde. V případě, že nedojde k odstranění pochybností, bude správce daně postupovat podle obecného režimu upraveného v daňovém řádu. K bodu 124 (§ 80 odst. 13) V novém odstavci 13, kdy se vracení daně řídí principem vzájemnosti, je nově doplněna podmínka přidělení značky diplomatické podle vyhlášky č. 243/2001 Sb., Ministerstva dopravy a spojů ze dne 29. června 2001 o registraci vozidel. Z toho vyplývá, že při pořízení osobního automobilu v tuzemsku nebo z jiného členského státu osobou požívající výsad a imunit, kdy se limity a lhůty při vracení daně řídí principem vzájemnosti, je nutné splnit podmínku získání registrační značky podle výše uvedeného předpisu. K bodu 125 (§ 80 odst. 14 úvodní část) V textu ustanovení se novelou sjednocuje § 80 se zákonem o DPH. K bodu 126 (§ 80 odst. 14 písm. a) až c)) V textu ustanovení se novelou sjednocuje § 80 se zákonem o DPH. K bodu 127 (§ 80 odst. 14 písm. d) a e)) V odstavci 14 se vrací daň při pořízení osobního automobilu z tuzemska nebo z jiného členského státu osobám požívajícím výsad a imunit, kdy se nelze řídit principem vzájemnosti. Stávající písm. d) je částečně transformován do písm. d) a i). Novou podmínkou osvobození od daně při pořízení osobního automobilu osobou požívající výsad a imunit v písm. d) bodu 1. je přidělení diplomatické registrační značky. Další změna spojená konkrétně s písmenem e) umožní osobám požívajícím výsad a imunit podat daňové přiznání i na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, pokud se údaje, obsah i uspořádání údajů shoduje s tímto tiskopisem. Obecně daňový řád umožňuje podat daňové přiznání na tiskopise vydaném Ministerstvem financí, na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny (§ 72 odst. 1) a elektronicky ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně (§ 72 odst. 3). Z praktických důvodů nelze elektronickou formu podání v těchto případech povolit. Proto je dané ustanovení konstruováno jako vyloučení možnosti podat daňové přiznání
- 111 elektronicky. A contrario je možné podat daňové přiznání písemnou formou uvedenou v § 72 odst. 1 daňového řádu. K bodu 128 (§ 80 odst. 14 písm. f) až i)) Stávající písm. e) je částečně transformován do písm. f) a i). Novou podmínkou podle písm. h) je vrácení daně nebo podání přiznání při osvobození od daně pokud do 6 měsíců ode dne přidělení diplomatické registrační značky ukončí osoba požívající výsad a imunit služební pobyt v tuzemsku. Tato osoba pak musí celou daň vrátit správci daně. K bodu 129 (§ 80 odst. 15 až 19) Zrušené odstavce novela transformuje či přesouvá do jiných odstavců. K bodu 130 (§ 81 odst. 7) Legislativně technická úprava v návaznosti na daňový řád. K bodu 131 (§ 82 odst. 1) Jde o legislativně technickou úpravu. K bodu 132 (§ 82 odst. 2) Tento návrh upřesňuje podmínky pro vrácení daně v jiném členském státě tuzemskému plátci. K bodu 133 (§ 82 odst. 4) Jde o legislativně technickou úpravu. K bodu 134 (§ 82b odst. 10) Jde o legislativně technickou úpravu. K bodu 135 (§ 83 odst. 4) Podle § 72 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád lze podat daňové přiznání na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výpisu z počítačové tiskárny, tj. daňové přiznání nelze podat elektronicky. K bodu 136 (§ 83 odst. 6) Legislativně technická úprava v návaznosti na daňový řád.
- 112 K bodu 137 (§ 85 odst. 1 až 3 a 6) Jde o zásadní změnu, kdy osoby se zdravotním postižením budou mít nárok na vrácení zaplacené daně u dodaných osobních automobilů nově jak ze zemí EU, ale i třetích zemí. Doposud je možné žádat o vrácení zaplacené daně u dodaných osobních automobilů pouze v tuzemsku. V případě dodaných osobních automobilů přede dnem nabytí účinnosti tohoto návrhu se postupuje podle dosavadního platného zákona, tj. přechodná ustanovení bod 1 návrhu. Např. Pokud osobě se zdravotním postižením byl dodán osobní automobil s místem plněním v EU nebo třetí zemi přede dnem nabytí účinnosti tohoto návrhu, nevzniká jí zpětně nárok na vrácení zaplacené daně. K bodu 138 (§ 85 odst. 9 písm. c)) Jde o legislativně technickou úpravu z důvodu změny odkazu § 26 na odkaz § 28 a to z důvodu přesunu textu původního § 26 do nového § 28. K bodu 139 (§ 86 odst. 5) Podle § 72 odst. 1 ve spojení s odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád lze podat daňové přiznání na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výpisu z počítačové tiskárny, tj. daňové přiznání nelze podat elektronicky. K bodu 140 (§ 86 odst. 6) Legislativně technická úprava v návaznosti na daňový řád. K bodu 141 (§ 86 odst. 10) Jde o legislativně technickou úpravu. K bodu 142 (§ 87 odst. 6 písm. a)) Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 143 (§ 87 odst. 6 písm. f)) Pojem evidence daní je nutné vykládat ve smyslu ustanovení § 149 a násl. daňového řádu. A to navzdory legislativní zkratce „daň“, kterou nalezneme v § 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Tato konstrukce byla zvolena s ohledem zachování jednotnosti úpravy bezdlužnosti skrze celý právní řád. Evidence daní u orgánů Finanční správy České republiky a orgánů Celní správy České republiky tak znamená evidenci jakýchkoli peněžitých plnění spravovaných podle daňového řádu orgány Finanční správy České republiky a orgány Celní správy České republiky, tj. zejména daní, cel, poplatků a dalších povinných peněžitých plnění. Pojem nedoplatek je vymezen v ustanovení § 153 daňového řádu, přičemž zahrnuje veškeré
- 113 nedoplatky (tj. vymahatelné i nevymahatelné) evidované v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky a orgánů Celní správy České republiky. K bodu 144 (§ 87 odst. 6 písm. g)) S ohledem na zavedení nové formulace bezdlužnosti a s ohledem na budoucí sloučení správy daní a pojistného na zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, se zavádí nové písmeno f), které bude účinné pouze do doby zřízení jednoho inkasního místa. K bodu 145 (§ 87 odst. 12) Legislativně technická úprava v souvislosti se zavedením nové definice sídla a se zrušením definice místa podnikání (viz bod 7). K bodu 146 (§ 88 odst. 1) Z důvodu sjednocení formulací a lepší srozumitelnosti se v zákoně v ustanoveních, které se týkají povinností osoby povinné přiznat daň, nahrazují odkazy na příslušná písmena § 108 odstavce 1 slovním výkladem. K bodu 147 (§ 88 odst. 10) Je doplněn nový odstavec 10, který při poskytnutí elektronicky poskytovaných služeb zavádí pro jiné měny než euro použití směnného kurzu Evropské centrální banky ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo pokud ke dni poskytnutí služby není kurz zveřejněn, kurz zveřejněný k nejbližšímu následujícímu dni. Jedná se o implementaci článku 366 odst. 2 směrnice o DPH. K bodu 148 (§ 89 odst. 2) Legislativně technická úprava. Jedná se o upřesnění textu. K bodu 149 (§ 89 odst. 9) Jedná se přeformulování stávajícího textu ustanovení a jeho doplnění o povinnost uvádět na daňovém dokladu povinný údaj „zvláštní režim – cestovní služba“. Tato povinnost vyplývá z článku 226 směrnice o DPH, který byl pozměněn směrnicí 2010/45/EU. K bodu 150
(§ 90 odst. 2)
Legislativně technická úprava provedená v souvislosti se změnami registrace a se zavedením definice osvobozené osoby (§ 4 odst. 1 písm. o)), přičemž dosavadní písmeno a) je nahrazeno novými písmeny a), b) a c), a pozměněná dosavadní písmena b) a c) jsou nově obsažena v písmenech d) a e).
- 114 K bodu 151 (§ 90 odst. 14) Úprava textu má za cíl implementovat změny v článku 226 směrnice o DPH, který byl změněn směrnicí 2010/45/EU. Je zde doplněna povinnost uvádět na daňovém dokladu při dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností sdělení „zvláštní režim – použité zboží“, „zvláštní režim – umělecká díla“ nebo „zvláštní režim – sběratelské předměty a starožitnosti“. K bodu 152 (§ 90 odst. 15 písm. c)) Legislativně technická úprava. Obchodník má nárok na odpočet daně u uměleckého díla, které mu dodala osoba povinná k dani, která není obchodníkem, pokud byla při dodání touto osobou povinnou k dani uplatněna daň. K bodu 153 (§ 92a odst. 2) Navrhuje se vypustit text odst. 2, který dosud definoval povinnost plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, vystavit podle § 26 daňový doklad s náležitostmi podle § 28 odst. 2 písm. a) až k), včetně sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého je plnění uskutečněno. Toto ustanovení se nyní jeví jako nadbytečné, neboť obecná povinnost vystavit daňový doklad vyplývá z nového § 28 a v novém § 29 odst. 2 písm. d) je stanoven na daňovém dokladu povinný údaj „daň odvede zákazník“ pro případ, že osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. Nově se ruší povinnost doplňovat údaje přímo na daňovém dokladu nebo zjednodušeném daňovém dokladu (původní § 31, § 32 a § 35 a současný § 92a), neboť obsah daňových dokladů v listinné a elektronické podobě musí zůstat po celou dobu uchovávání nezměněn. Povinnost doplnit některé údaje se přesouvá do evidence pro daňové účely (nový § 100a). K bodu 154 (§ 92a odst. 2) Legislativně technická úprava provedená v souvislosti se zavedením nového § 29 odst. 1 písm. l). K bodu 155
(§ 92a odst. 3 a 4)
Terminologická změna v návaznosti na změny v § 100. K bodu 156
(§ 92a odst. 7)
Plátce, který se včas nezaregistroval a je zpětně registrován rozhodnutím o registraci, nepoužije za zdaňovací období, ve kterých byl plátcem ale nechoval se jako plátce, režim přenesení daňové povinnosti, ale použije běžný režim. V tomto případě musí daňová povinnost zůstat na poskytovateli zdanitelného plnění, protože od plátce příjemce plnění v režimu přenesení daňové povinnosti by nebylo možné požadovat, aby zpětně přiznal a zaplatil z tohoto plnění daň.
- 115 K bodu 157 (§ 92d) Jedná se o legislativně technickou úpravu provedenou v souvislosti s nově navrženým zákonem o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. K bodu 158 (§ 92e) Jedná se o upřesnění textu, kdy se za slovo „stavebních“ doplňuje „nebo montážních“. Nejedná se o věcnou změnu, protože pojem „stavební práce“ podle CZ-CPA zahrnuje i montážní práce. K bodu 159 (§ 92e) odst. 2) Dosavadní zkušenosti s aplikací režimu přenesení daňové povinnosti ukazují, že v některých případech lze jednoznačné jistoty, zda aplikovat či neaplikovat režim přenesení daňové povinnosti, dosáhnout jen s vynaložením nepřiměřeného úsilí. Proto je do ustanovení § 92e navržen nový odstavec 2 z něhož vyplývá, že v případě, kdy plátce, který poskytl stavební nebo montážní práce a v souvislosti s těmito pracemi uskutečnil zdanitelné plnění, u kterého aplikoval režim přenesení daňové povinnosti (vystavil daňový doklad bez výše daně a na tento daňový doklad v souladu s § 29 odst. 2 písm. c) zákona o DPH uvedl údaj, že „daň odvede zákazník“) a příjemce plnění tento doklad akceptuje (splněním povinnosti doplnit výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty), jedná příjemce plnění ve shodě s poskytovatelem plnění. V takovém případě nastoupí právní fikce, že bez dalšího dané plnění režimu přenesení daňové povinnosti podléhá. Zakotvení právní fikce tak umožní reagovat na situace, kdy s ohledem na předmět plnění a další aspekty daného plnění není zřejmé, zda jsou splněny veškeré podmínky pro aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti. V takovém případě nebude uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti správcem daně zpochybněno a nedojde k doměření daně nebo zamezení uplatnění odpočtu daně. Nové ustanovení tak respektuje účel zavedení režimu přenesení daňové povinnosti a přináší větší právní jistotu jak pro poskytovatele plnění, tak pro příjemce plnění. K bodu 160 (§ 92f a 92g) Pro osoby povinné k dani se zavádí možnost požádat Generální finanční ředitelství o vydání závazného posouzení, zda se jedná o zboží, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti. Na základě podané žádosti vydá Generální finanční ředitelství rozhodnutí o závazném posouzení. K bodu 161 (nadpis § 93) Legislativně technická úprava.
- 116 K bodu 162 (§ 93) Úprava § 93 reflektuje skutečnost, že celní úřady vykonávají správu daně podle právních předpisů upravujících správu cla. K bodu 163
(§ 93a odst. 1)
Nové znění odstavce 1 staví najisto, který správce daně je místně příslušný pro skupinu. Jednoznačně se upravuje, že správce daně místně příslušný zastupujícímu členovi skupiny je i místně příslušný pro skupinu. Nová obecnější textace dopadá i na situace, které upravuje současný text § 93a odst. 1 za středníkem, a to příslušnost ke Specializovanému finančnímu úřadu. Z ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb. plyne, že Specializovaný finanční úřad vykonává svou působnost na celém území České republiky, narozdíl od jednotlivých 14 finančních úřadů vykonávajících působnost na území jednotlivých krajů (§ 8 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb.). Formálně vzato je určitému subjektu příslušný vždy Specializovaný finanční úřad a jeden ze čtrnácti finančních úřadů. Tato duplicita je však pouze zdánlivá, neboť zákon rozlišuje ještě osobní příslušnosti tím, že Specializovaný finanční úřad je místně příslušným pouze pro tzv. vybrané subjekty, které vymezuje § 11 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb. Pro ostatní subjekty je naopak místně příslušný běžný finanční úřad. Lze tedy uzavřít, že zastupující člen skupiny bude mít vždy pouze jednoho místně příslušného správce daně. Tím pak může být buďto Specializovaný finanční úřad, nebo některý z běžných finančních úřadů. Tento úřad pak bude místně příslušným i skupině. K bodu 164 (§ 93a odst. 3) Legislativně technická změna provedená v souvislosti se změnami v registraci (odkaz na § 6d). K bodu 165 (§ 94) Navržené znění navazuje na úpravy v § 6a až 6e, a to pouze ve vymezení lhůty pro povinnost podání přihlášky k registraci (do 15 dnů ode dne rozhodného pro vznik povinnosti se registrovat). Možnost dobrovolné registrace k dani z přidané hodnoty, která byla doposavad upravena v odstavci 18, nezaniká. Úprava byla přesunuta do věcně souvisejících částí zákona, a to konkrétně do § 6f, který určuje, od kdy se osoba povinná k dani stane plátcem a do § 94a, který stanovuje podmínky pro podání přihlášky k registraci pro dobrovolnou registraci. K bodu 166 (§ 94a) Jedná se o změny provedené v souvislosti se změnami v registraci. § 94a – odstavce 1 a 2. V případě dobrovolné registrace pro osoby povinné k dani se pouze upravuje možnost podat přihlášku k registraci, kterou lze podat kdykoliv (vztahuje se i na osoby, které se rozhodnou uplatnit daň u převodu staveb, bytů a nebytových prostor).
- 117 Jedná se o úpravu dobrovolné registrace, a to osob povinných k dani uvedených v § 6f. S ohledem na nový systém, který je v § 6f zaváděn, dochází k navazujícím změnám i tomto ustanovení. Ustanovení odstavce 3 navazuje na změny v § 106 odst. 2. Pokud byla osobě povinné k dani uvedené v odstavci 1 nebo 2 zrušena registrace z důvodu závažného porušení svých povinností týkajících se správy daně z přidané hodnoty, nemůže tato osoba podat přihlášku k registrace po dobu 1 roku ode dne, kdy jí byla takto zrušena registrace. K bodu 167 (§ 95) Jedná se o povinnost OPD, která se stane plátcem, informovat o podání přihlášky ostatní účastníky sdružení (přesun z § 94 odst. 2, poslední dovětek). K bodu 168
(§ 96 až 99)
§ 96 Odstavec 1: Osoba povinná k dani je v přihlášce k registraci povinna uvést kromě ostatních náležitostí i čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb, pokud jsou používány pro ekonomickou činnost jako povinný registrační údaj. Odstavec 2: Osoba povinná k dani je v přihlášce k registraci oprávněna určit, která čísla účtů budou zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 97 Navržené znění navazuje na úpravy v § 6g až 6i, a to pouze ve vymezení lhůty pro povinnost podání přihlášky k registraci (do 15 dnů ode dne rozhodného pro vznik povinnosti stát se identifikovanou osobou).
§ 98 Jedná se o výčet údajů z registru plátců a identifikovaných osob, které může správce daně zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup (původní § 95 odst. 12). Do výčtu údajů, které správce daně zveřejní, bylo doplněno číslo účtu určené v přihlášce k registraci plátce ke zveřejnění nebo údaj, že žádné takové číslo účtu nebylo určeno. § 99 Jedná se o věcnou změnu. Platí obecné pravidlo, a to že zdaňovacím obdobím plátce, identifikované osoby a skupiny je vždy kalendářní měsíc. Zákon dále řeší změnu zdaňovacího období plátce (§ 99a) a zdaňovací období v insolvenci (§ 99b).
- 118 Zdaňovacím obdobím plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu zůstává kalendářní čtvrtletí. K bodu 169 (§ 99a a 99b) § 99a Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně na žádost plátce podanou do konce října roku, v němž byl plátce registrován, rozhodnout, že změnu zdaňovacího období lze učinit pro bezprostředně následující kalendářní rok; takto podaná žádost se považuje za oznámení podle odstavce 1 písm. d). § 99b § 99b řeší zdaňovací období plátce v insolvenci.
K bodu 170 (§ 100) Věcná změna v § 100 nastane pouze v souvislosti s tím, že z důvodu efektivnosti a zrychlení systému kontroly týkající se prověření oprávněnosti nároku na odpočet daně byla do zákona doplněna povinnost plátce vést u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, údaj o daňovém identifikačním čísle osoby, která uskutečňuje plnění s výjimkou plnění, u nichž byly vystaveny zjednodušené daňové doklady. Vzhledem k této drobné věcné změně bude zvýšení administrativní zátěže pro podnikatelské subjekty minimální, a to i vzhledem k tomu, že v převažující většině software již s těmito daty (DIČ) v současné době běžně pracuje a dále je používá pro určené, zejména účetní a daňové účely. Z toho důvodu negativní dopady na podnikatelskou sféru v této oblasti budou zcela zanedbatelné.
K bodu 171 (§ 100a) Plátce je rovněž povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty údaje ve zvláštních případech, a to při pořízení zboží, při opravách podle § 44 a při zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu. K bodu 172 (§ 101 odst. 3) Legislativně technická změna provedená v souvislosti se změnami v registraci (§ 6e). K bodu 173 (§ 101 odst. 5) Legislativně technická změna. K bodu 174 (§ 101 odst. 6) Legislativně technická změna v návaznosti na nový koncept identifikované osoby.
- 119 -
K bodu 175 (§ 101 odst. 8) Legislativně technická změna v návaznosti na nový koncept identifikované osoby. (§ 6g až 6i) a změnu na příslušný odkaz na § 108. K bodu 176 (§ 102 odst. 1 písm. c)) Jde o legislativně technickou změnu. K bodu 177 (§ 102 odst. 1 písm. d)) Jedná se o doplnění textu tak, aby bylo v souladu se zněním textu § 6i a § 102 odst. 2 (článek 262 písm. c) směrnice o DPH). K bodu 178 (§ 102 odst. 2) Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby (§ 6i). K bodu 179 (§ 102 odst. 7) Legislativně technická změna (přečíslování odstavců) v souvislosti s vložením nového odstavce 2. K bodu 180 (§ 102 odst. 8) Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby a přečíslování odstavce. K bodu 181 (§ 104 odst. 4) Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na nový koncept identifikované osoby (§ 6g až 6i). K bodu 182 (§ 106 a 106a)
§ 106 V ustanovení § 106 se nachází úprava, kdy může správce daně svým konstitutivním rozhodnutím zrušit registraci plátce.
- 120 Odstavec 1: Do odstavce 1 byla přesunuta současná úprava obsažená v § 106 odst. 7 písm. a), c) a d). K posunu zde došlo v tom ohledu, že správce daně nemá možnost volby, zda plátce, který naplnil podmínky v odstavci 1, zruší, ale musí jej zrušit. Při této úpravě je omezena diskrece správce daně, a tudíž nutnost odůvodňovat, proč se zrovna u tohoto plátce rozhodl jej zrušit a jiného plátce, který naplnil tytéž podmínky, nezrušil. Odůvodnění se tudíž bude věnovat zejména důvodu zrušení registrace. Odstavec 2: Ustanovení odstavce 2 normuje další případy, kdy správce daně zruší registraci plátci. Jedná se o upravené znění současného § 106 odst. 7 písm. b). Pro zrušení registrace plátce je zapotřebí závažně porušit povinnosti vztahující se ke správě daně z přidané hodnoty. Nejedná se tedy pouze o povinnosti vyplývající ze zákona o dani z přidané hodnoty, jak tomu bylo dosud. Porušení povinností však musí mít určitou intenzitu. Proto pouze za závažné porušení lze dobrovolnému plátci, který nedosahuje obratu 1 000 000 Kč, skupině nebo plátci, který nemá sídlo v tuzemsku a za uplynulý rok neuskutečnil zdanitelné plnění, zrušit registrace. Nelze si však myslet, že se vždy jedná pouze o intenzivní porušení jedné povinnosti. Závažným se může z logiky věci stát také opakované porušení určitých povinností, které právě svým opakování nabírají na intenzitě. Vždy však musí být z odůvodnění rozhodnutí, kterým je plátci registrace zrušena, patrné, čím byla tato intenzita naplněna. Odstavec 3: Odvolání proti rozhodnutí o zrušení registrace plátce podle odstavce 1 nebo 2 má odkladný účinek. Tento lex specialis vůči daňovému řádu upravuje odstavec 3. Důvod přiznání odkladného účinku v tomto případě je dán závažností důsledků, které by mohlo zrušení registrace z moci úřední způsobit, a to jak jednotlivým plátcům, tak státnímu rozpočtu v případě náhrady škody. Odstavec 4: Odstavec 4 upravuje situace zrušení plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, z moci úřední. Správce daně zruší registraci plátci, který naplní současně obě podmínky stanovené v písmenu a) a b). Odstavec 5: Do odstavce 5 se přesunula úprava ze současného § 106a odst. 9. Odstavec 6: Vzhledem k tomu, že plátcem se osoba povinná k dani stává zásadně ze zákona, je nutné upravit okamžik, kdy plátcem být přestává. Pouhé zrušení registrace by kýžený efekt nemělo, neboť status plátce by mu formálně zůstal, avšak by již nebyl veden v registru plátců. V duchu navrženého znění odstavce 6 plátce přestane být plátcem dnem právní moci rozhodnutí, kterým je mu registrace zrušena.
- 121 Odstavec 7: V odstavci 7 je zachována současná koncepce okamžiku, kdy dochází ke zrušení registrace skupiny. Skupinu lze zrušit vždy k poslednímu dni kalendářního roku, a to i v případě, že závažným způsobem poruší povinnosti vztahující se ke správě daně (rozhodnutí podle odstavce 2). Společně se zrušením registrace přestává být skupina plátcem (lex specialis vůči obecné úpravě pro plátce obsažené v odstavci 6). Ode dne následujícího se všichni členové zrušené skupiny stávají plátci. § 106a Z důvodu změny koncepce plátcovství je zapotřebí upravit situace, kdy plátce neplní své povinnosti (současný § 106 odst. 7 písm. b)). Podle dosavadní právní úpravy je možné neplnění povinností plátce sankcionovat zrušením registrace plátce. Se změnou plátcovství ex lege však musí dojít k přehodnocení tohoto systému, neboť konstitutivní zrušení registrace již není z povahy věci možné. I kdyby totiž správce daně zrušil registraci plátce, který neplní své povinnosti, avšak dosahuje požadovaného obratu, stal by se takový plátce fakticky okamžitě plátcem znovu, a to ze zákona (podle § 6). Zatímco v případě dobrovolných plátců je sankcí za neplnění povinností zrušení registrace (viz nové znění § 106 odst. 2), tak v případě těch, kterým plátcovství vzniká ex lege, je potřeba zvolit sankci jinou. Proto se navrhuje vytvořit nový právní institut „nespolehlivého plátce“, který bude na tuto situaci reagovat. Tento institut má sloužit především jako efektivní nástroj při boji s daňovými úniky, který působí nejen represivně, ale i preventivně. Protože není možné uvedeným plátcům zrušit registraci, budou tito plátci označeni jako „nespolehliví plátci“, tj. zůstanou plátci, ovšem bude jim přidělen zvláštní status (označení). Sankční povahu tak bude mít již samotné označení „nespolehlivým plátcem“, neboť tento údaj bude zveřejněn a každý, si tak bude moci ověřit, zda daný plátce byl či nebyl takto označen. Záměrně je použit termín „nespolehlivý plátce“, který by měl být dostatečně difamující. Dalšími sankčními důsledky toho, že plátce získá status nespolehlivého plátce, je nemožnost změnit zdaňovací období podle § 99a, a skutečnost, že ten, kdo přijímá zdanitelná plnění od nespolehlivého plátce, ex lege ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění (§ 109 odst. 3). Odstavec 1: Odstavec 1 upravuje, kdy se plátce stane nespolehlivým plátcem. Pro získání tohoto statusu je zapotřebí závažně porušit povinnosti vztahující se ke správě daně z přidané hodnoty. Nejedná se tedy pouze o povinnosti vyplývající ze zákona o dani z přidané hodnoty, ale rovněž o povinnosti vyplývající z daňového řádu. Za typické povinnosti vznikající při správě daně z přidané hodnoty lze považovat například povinnost podat daňové tvrzení, povinnost uhradit daň, povinnost součinnosti se správcem daně při daňové kontrole nebo při ověřování skutečností uvedených v daňovém tvrzení či registračních údajích. Porušení povinností, za nějž lze získat status nespolehlivý plátce, však musí mít určitou intenzitu. Musí tedy být naplněno kritérium závažnosti. Za závažné porušení povinnosti vztahující se ke správě daně z přidané hodnoty lze považovat takové porušení zákonem stanovené povinnosti, které svou intenzitou ohrožuje veřejný zájem na řádném výběru daně z přidané hodnoty. Nelze tak sankcionovat formální porušení povinností stanovených zákonem (např. opomenutí údajů v přihlášce k registraci či daňovém přiznání), které z hlediska správy a výběru daně by nemělo prakticky žádný negativní dopad. Daný institut by měl dopadat pouze na takové porušování povinností, ve kterém lze spatřovat riziko daňových
- 122 úniků. Správce daně by tak měl tento nástroj využívat v boji proti nekalým praktikám některých daňových subjektů, nikoli jako nástroj pro sankcionování běžných plátců, kteří jinak plní řádně své daňové povinnosti. Proto bude jednotlivé porušení posuzovat zejména s ohledem na osobu plátce, jeho dosavadní zkušenosti s tímto plátcem a s ohledem na to, jakou míru rizika pro veřejné rozpočty porušení dané povinnosti představuje. Výklad pojmu nespolehlivý plátce, jakož i usměrňování výkladové praxe, bude prováděno výkladovými stanovisky Generálního finančního ředitelství (GFŘ). Tento způsob sjednocování výkladových podmínek umožňuje operativnější reakci GFŘ na poznatky praxe pokud jde o plátce, kteří by se vyhýbali zákonné povinnosti platit DPH. GFŘ bude využívat výkladové stanovisko ke sjednocování rozhodovací praxe správců daně tak, aby výklad pojmu nespolehlivý plátce byl ze strany správců daně pokud možno jednotný. Obdobné postupy pro usměrňování aplikační praxe jsou známé např. v oblasti sociální politiky viz výkladová stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí k zákonu o důchodovém pojištění, podle kterých postupuje Česká správa sociálního zabezpečení. Z hlediska právního státu se jeví jako nevhodné a možná i protiústavní doplňování znaků nespolehlivého plátce formou podzákonného právního předpisu. Předkladatel se touto zvolenou formou snaží o nalezení ústavně konformního řešení, které bude posilovat právní jistotu plátců daně. V souladu s judikaturou Ústavního soudu předkladatel považuje zvolený pojem nespolehlivý plátce za dostatečně určitý a skrze formu výkladových stanovisek GFŘ se bude pouze zajišťovat jeho jednotný výklad na celém území ČR. Odstavec 2: Odstavec 2 je lex specialis vůči § 109 odst. 4 daňového řádu, který obecně pro podání odvolání přiznává lhůtu 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. S ohledem na to, že je cílem, aby rozhodnutí o označení plátce za nespolehlivého nabylo právní moci, popřípadě bylo odvolacím orgánem zrušeno, co nejdříve, byla zvolena poloviční lhůta pro podání odvolání, než jak stanovuje daňový řád, tedy 15 dní. Je tomu tak proto, aby se co nejdříve postavilo na jisto, zda ten či onen plátce závažným způsobem porušil své povinnosti. Rovněž se jedná o je lex specialis vůči ustanovení § 109 odst. 5 daňového řádu, který obecně nepřiznává odvolání odkladný účinek. S ohledem na důsledky, které označení plátce za nespolehlivého má, je třeba, aby sankční důsledky rozhodnutí projevily až po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, a nikoliv již po účinnosti rozhodnutí prvoinstančního správce daně. Z uvedeného vyplývá, že ke zveřejnění skutečnosti, že plátce je nespolehlivým (se všemi důsledky z toho vyplývajícími), dojde až po nabytí právní moci rozhodnutí. Odstavec 3: V určitých situacích se odkladný účinek odvolání podle odstavce 2 nejeví jako efektivní. Tak tomu bude zejména v případě hrozby významných daňových úniků, kdy bude existovat silný veřejný zájem na rychlém nabytí právní moci rozhodnutí, kterým daná osoba získávat status nespolehlivého plátce. Správci daně je za tím účelem umožněno, aby v rámci daného rozhodnutí z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodl též o vyloučení odkladného účinku. Toto své rozhodnutí musí řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnit. Z odůvodnění by mělo být patrné, v čem jsou konkrétně spatřovány důvody hodné zvláštního zřetele. Odstavec 4: Obsahuje úpravu toho, jak se plátce zbaví statusu nespolehlivý plátce. Toho může dosáhnout až po 1 roce poté, co se nespolehlivým plátcem stal. Tohoto označení se může zbavit pouze na žádost. Správce daně nebude ex offo zkoumat, zda pominuly důvodu pro přiřazení tohoto
- 123 statusu. V případě, že by žádal o zrušení tohoto statusu častěji, bude taková žádost zamítnuta. V konečném důsledku bude moci nespolehlivý plátce požádat o přezkoumání podmínek, za nichž mu toto označení bylo přiřknuto, až po uplynutí jednoho roku s maximálně roční frekvencí. Odstavec 5: Na základě žádosti nespolehlivého plátce, je oprávněn správce daně rozhodnout, že pokud plátce po dobu 1 roku neporuší své povinnosti vztahující se ke správě daně, není nespolehlivým plátcem. Odstavec 6: Skutečnost, že plátce je spolehlivý nebo nespolehlivý plátce, správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. K bodu 183 (§ 106b až 106f) § 106b Ustanovení § 106b upravuje podmínky, kdy plátce může požádat o zrušení registrace. Odstavec 1: V odstavci 1 jsou upraveny podmínky pro plátce, který má sídlo v tuzemsku. Jedná se o změněný text současného § 106 odst. 1. Věcné změny byly učiněny z důvodu změny koncepce registrace, resp. plátcovství. Dále je plátci nově umožněno požádat o zrušení registrace v případě, že se rozhodne ukončit ekonomickou činnost (např. odejít do důchodu). Odstavec 1 se nevztahuje na skupinu. Odstavec 2: Plátce, který nemá sídlo v tuzemsku, může o zrušení registrace požádat, pokud splňuje podmínky uvedené v odstavci 2. Možnost zrušení registrace pro plátce, který nemá sídlo v tuzemsku, se zavádí nově. Důvodem jsou například případy, kdy osoba registrovaná k dani v jiném členském státě uskutečňovala plnění prostřednictvím provozovny, kterou v tuzemsku zrušila a přesunula do jiného členského státu. Odstavec 3: Do odstavce 3 byl přesunut současný text z § 106 odst. 3, který byl upraven z hlediska legislativně technického. § 106c V ustanovení § 106c je promítnut současný text § 106 odst. 2. Zmíněné ustanovení bylo z důvodu nepřehlednosti dlouhého textu strukturováno a prošlo tak legislativně technickými změnami.
- 124 § 106d Odstavec 1: Do odstavce 1 byla přesunuta povinnost dnes upravena v § 106 odst. 4. Povinnost prokázat splnění podmínek se vztahuje na všechny případy, kdy plátce žádá o zrušení registrace (§ 106b až § 106d). V případě, že plátce požádá o zrušení registrace a prokáže, že splňuje podmínky pro její zrušení, musí správce daně jeho registraci zrušit. Odstavec 2: S ohledem na skutečnost, že ke zrušení dochází z podnětu plátce, nebude umožněno v souladu s odstavcem 2 využít kterýkoli z opravných prostředků, zejména tedy odvolání či obnovu řízení. Plátce daně si má být vědom účinků, které podání žádosti o zrušení registrace má. Odstavec 3: Odstavec 3 upravuje okamžik, ke kterému přestává být plátce plátcem. Vzhledem k tomu, že se jedná o zrušení registrace plátce na žádost plátce, není důvod, proč zrušení protahovat. Proto se navrhuje zrušit plátce ke dni oznámení, což je v souladu s § 101 odst. 5 ve spojení s odstavcem 6 daňového řádu okamžik, kdy se plátce s takovým rozhodnutí seznámí, typicky doručením. Odstavec 4: Odstavec 4 upravuje případy, kdy se zároveň se zrušením registrace plátce osoba povinná k dani stává identifikovanou osobou (změna registrace plátce na identifikovanou osobu). V písmenu a) se jedná o situace, kdy žádá o zrušení registrace osoba povinná k dani, která pokud by byla identifikovanou osobou, nemohla by požádat o zrušení registrace identifikované osoby. Tato osoba proto alespoň do doby, než začne splňovat podmínky v § 107 odst. 1, musí zůstat „alespoň“ identifikovanou osobou. V písmenu b) se jedná o situace, kdy se chce plátce stát identifikovanou osobou dobrovolně. § 106e Do ustanovení § 106e a § 106f byla přesunuta úprava z §106a. Ta byla rozdělena na ustanovení týkající se zrušení skupiny a ustanovení vztahující se na zánik členství člena skupiny. Odstavec 1: Na zrušení registrace skupiny nelze ze samé podstaty použít žádné z ustanovení § 106b až 106d. To je dáno jednak specifičností skupiny, za druhé také velice širokou možností, která je skupině dána skrze odstavec 1 písm. a). Není zapotřebí upravit ještě speciální podmínky, za jejichž splnění může skupina požádat o zrušení registrace, pokud je jí dána obecná možnost podat žádost o zrušení registrace zásadně kdykoli za jakýchkoli podmínek. V ustanovení § 106e odst. 1 jsou promítnuty dvě varianty zrušení skupiny, a to v případě podání žádosti o zrušení registrace, nebo v případě, že členové (všichni, případně všichni
- 125 kromě jednoho) nesplňují podmínky pro členství ve skupině. Podmínky stanovené pro členství je nutné vyvodit z § 5a, a to zejména skutečnost, že členové již nejsou spojenými osobami. Dále je zachováno, že registraci skupiny lze zrušit k poslednímu dni kalendářního roku, a to v případě, že skutečnost upravená v písm. a) nebo b) nastane do konce října. Pokud skupina podá žádost po 31. říjnu nebo správce daně zjistí po 31. říjnu, že členové nesplňují podmínky, může správce daně skupinu zrušit k 31. prosinci následujícího kalendářního roku. V případě písmena b) byla zrušena povinnost skupiny oznamovat, že nesplňují podmínky podle § 5a. Neboť ze současného textu vyplývalo, že v těchto případech nemůže správce daně zrušit registraci skupiny z moci úřední. Navíc zde nebyla stanovena ani sankce v případě, že by skupina tuto skutečnost neoznámila. Proto je v návrhu obsažena obecná úprava, že správce daně zruší registraci skupiny, pokud zjistí. Zjistit může samozřejmě i na základě oznámení skupiny. Odstavec 2: Společně se zrušením registrace přestává být skupina plátcem, a to v souladu s odstavcem 2. Odstavec 3: Obsahem odstavce 3 je upravit okamžik, kdy se členové zrušené skupiny stávají plátci. § 106f Do ustanovení § 106e a § 106f byla přesunuta úprava z §106a. Ta byla rozdělena na ustanovení týkající se zrušení skupiny a ustanovení vztahující se na zánik členství člena skupiny. Ustanovení § 106f obsahuje úpravu vztahující se k zániku členství člena ve skupině. Odstavec 1: V odstavci 1 je obdobná úprava jako v § 106e s tou změnou, že se vztahuje pouze k jednomu členu skupiny. Účinky zrušení členství člena skupiny jsou shodné se zrušení registrace skupiny. Odstavec 2: V odstavci 2 je stanovena jednoroční podmínka členství člena skupiny předtím, než může být podána žádost o vystoupení člena ze skupiny. Současný § 106a odst. 5. Odstavec 3: Výjimkou ze zániku členství ke konci roku je případ upravený v odstavci 3, a to situace, kdy bylo vydáno rozhodnutí o úpadku člena skupiny. Vystoupení člena skupiny ze skupiny jsou navázány na právní účinky tohoto rozhodnutí. Současný § 106a odst. 3. Odstavec 4: Odstavec 4 upravuje situaci, kdy dojde k vystoupení zastupující člena skupiny. Současný § 106a odst. 4.
- 126 K bodu 184 (§ 107) Ustanovení § 107 upravuje zrušení registrace identifikované osoby z moci úřední. Odstavec 1: V odstavci 1 je upravena možnost správce daně zrušit identifikovanou osobu, pokud splňuje daná kritéria. Vzhledem k tomu, že se jedná o správní uvážení, bude nutné každé rozhodnutí řádně zdůvodnit, a to zejména s ohledem na otázku proč se zrovna této identifikované osobě registrace zrušuje a jiné obdobné nikoli. Odstavec 2: Odvolání proti rozhodnutí o zrušení registrace plátce podle odstavce 1 nebo 2 má odkladný účinek. Tento lex specialis vůči daňovému řádu upravuje odstavec 2. Důvod přiznání odkladného účinku v tomto případě je dán závažností důsledků, které by mohlo zrušení registrace z moci úřední způsobit, a to jak jednotlivým plátcům, tak státnímu rozpočtu v případě náhrady škody. Odstavec 3: Pokud se z identifikované osoby nestane plátce a je jí zrušena registrace, přestává být v souladu s odstavcem 3 identifikovanou osobou dnem právní moci rozhodnutí správce daně o zrušení registrace. Odstavec 4: V případě, že se z identifikované osoby stal plátce, bude muset správce daně podle odstavce 4 zrušit registraci identifikované osoby, a to tak, aby přechod mezi identifikovanou osobou a plátcem byl plynulý a nepřekrýval se. K bodu 185 (§ 107a) Odstavec 1: V odstavci 1 je uvedeno, za jakých podmínek může identifikovaná osoba požádat o zrušení registrace. V písmenu a) jsou uvedeny všechny případy kromě určitých pořízení zboží, kdy identifikované osobě vznikly nějaké povinnosti. V těchto případech je stanovena hranice 6 měsíců. U pořízení zboží z jiného členského státu (kromě pořízení uvedených v odstavci 1 písm. a) bod 3.) jsou nastaveny takové podmínky, aby nenastala situace, že se zruší registrace identifikované osoby přesto, že její další pořízení zboží bude předmětem daně, protože se na něj nebude vztahovat § 2a odst. 2. Odstavec 2: Podle odstavce 2 v případě, že identifikovaná osoba prokáže splnění podmínek podle odstavce 1, správce daně je povinen zrušit její registraci. Odstavec 3: S ohledem na skutečnost, že ke zrušení dochází z podnětu identifikované osoby, nebude umožněno v souladu s odstavcem 3 využít kterýkoli z opravných prostředků, zejména tedy odvolání či obnovu řízení. Odstavec 4: Odstavec 4 upravuje okamžik, ke kterému přestává být identifikovaná osoba identifikovanou osobou. Vzhledem k tomu, že se jedná o zrušení registrace na žádost identifikované osoby,
- 127 není důvod, proč zrušení protahovat. Proto se navrhuje zrušení ke dni oznámení, což je v souladu s § 101 odst. 5 ve spojení s odstavcem 6 daňového řádu okamžik, kdy se identifikovaná osoba s takovým rozhodnutím seznámí, typicky doručením. K bodu 186 (§ 108) Odstavec 1 až 3: V § 108 bylo přistoupeno ke změně formulace přiznat a zaplatit daň. V návrhu dochází k rozlišování osob, které jsou povinny daň přiznat a které jsou povinny daň zaplatit. Toto rozlišení však neznamená, že osoby povinné daň přiznat nemají povinnost ji i zaplatit. Tato povinnost jim vyplývá z ustanovení § 101 zákona o DPH, který stanovuje, že „plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání, a vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání“. Subjektu tak vzniká povinnost daň tvrdit a v případě vzniku vlastní daňové povinnosti ji zaplatit ve stejné lhůtě správci daně. Zde je možné také uvést znění § 163 daňového řádu, které zní, že „daň se platí příslušnému správci daně v české měně“. Nelze tedy z dikce „přiznat daně“ dovodit, že ji neplatí, i když to v textu zákona výslovně napsáno nenalezne. Druhým důvodem, proč se přikročilo k této změně je specifičnost daně z přidané hodnoty. Ta spočívá v tom, že ne vždycky dochází k zaplacení této daně. Může nastat případ, kdy daňovému subjektu vznikne vratitelný přeplatek na základě nadměrných odpočtů. Tento subjekt tak daň neplatí, ale právě naopak je mu tento přeplatek vrácen. V současném znění zákona však byl zahrnut mezi osobu povinnou daň přiznat a zaplatit. Z těchto důvodů a to také pro provázanost s daňovým řádem se navrhuje rozdělení osob na osoby povinné daň přiznat, kam spadnou osoby, které budou daň platit, ale také ty, kterým bude vrácen přeplatek, a osoby povinné daň zaplatit. Odstavec 4: V § 108 odst. 4 dochází k zavedení solidární odpovědnosti za zaplacení daně z uskutečněného prodeje obchodního majetku plátce. Nově se navrhuje, že pokud osoba určená k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce nezaplatí daň na osobní daňový účet plátce, může po ní správce daně požadovat úhradu této daně stejně jako po plátci, jehož daň měla být zaplacena. Zbývající změny tohoto ustanovení představují pouze formulační změny, které slouží k vyjasnění textu tohoto ustanovení. Slovo „zajištění“, které bylo v tomto ustanovení použito dvakrát a to pokaždé v jiném významu, neplnilo roli zajišťovacího institutu a tudíž je vhodnější jej nahradit výrazy, které nebudou vytvářet zdání zajišťovacího institutu. Dále dochází k odstranění odvolání na místně příslušného správce daně. Každý subjekt má pouze jeden osobní daňový účet, který vede jeho místně příslušný správce daně. To znamená, že jeden subjekt nemůže mít více místně příslušných správců daně. K bodu 187 (§ 108a) Jako další z nástrojů v boji proti daňovým únikům je zaváděn institut ručení oprávněného příjemce. Zavedení tohoto institutu je umožněno na základě článku 205 směrnice Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty. Odstavec 1: Jedná se o ručení oprávněného příjemce, kterému vznikla v souvislosti s přijetím výrobků, podléhajících spotřebním daním, povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň. Tento oprávněný příjemce ručí správci daně za daň z přidané hodnoty, která nebyla osobou, která pořídila toto zboží z jiného členského státu zaplacena správci daně při dodání tohoto zboží třetí osobě.
- 128 Ručení se na oprávněného příjemce nevztahuje, pokud si jakýmkoliv způsobem zajistí, například zárukou nebo uzavřením partnerské dohody, že bude daň osobou, která toto zboží pořídila z jiného členského státu nebo toto zboží dovezla, při jeho dodání třetí osobě, správci daně zaplacena. Odstavec 2: Oprávněný příjemce ručí správci daně za nezaplacenou daň z přidané hodnoty do výše daně, která se vypočte ze základu daně, který odpovídá ceně obvyklé včetně spotřební daně. Odstavec 3: Správce daně je oprávněn vyzvat oprávněného příjemce k prokázání, že tyto osoby přijaly veškerá opatření k tomu, aby se na ně ručení nevztahovalo. K bodu 188
(§ 109 )
Legislativně technická změna. K bodu 189 (§ 109 odst. 2 písm. a)) Legislativně technická změna. K bodu 190 (§ 109 odst. 2 písm. c)) Jedná se o návaznost na § 96 a § 106a. Příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem.
K bodu 191
(§ 109 odst. 3)
V souvislosti se zavedením statusu nespolehlivý plátce v § 106a, se upravuje ručení za nezaplacenou daň. Vzhledem k tomu, že informace o tom, že plátce je nespolehlivým plátcem, bude veřejně dostupná, může si kterýkoli plátce ověřit, s kým obchoduje, nebo obchodovat zamýšlí. V případě, že si plátce nezkontroluje, zda se jedná o nespolehlivého plátce, nebo navzdory tomu, že se jedná o nespolehlivého plátce, s ním bude obchodovat, bude ručit za nezaplacenou daň ze zdanitelného plnění, které od takového plátce přijme. K bodu 192 (příloha č. 3) V příloze č. 3 se upustilo od vazby na Standardní klasifikaci produkce, která již byla velmi zastaralá a nikde jinde v zákoně o DPH se již odkaz na ni nevyskytuje. Vzhledem k charakteru této přílohy a zejména Přílohy I směrnice o DPH (2006/112/ES) se text nepřevedl na klasifikaci produkce CZ-CPA, ačkoliv tato klasifikace může sloužit jako vodítko pro posuzování jednotlivých položek. Dále došlo k některým formulačním či technickým úpravám, aby text lépe odrážel znění uvedené přílohy ve směrnici. Cílem úprav nebyly věcné změny. Z důvodu větší právní jistoty byly také v příloze ponechány průvodcovské služby, ačkoliv nejsou ve směrnici o DPH uvedeny. Jejich vypuštění by mohlo být interpretováno tak, že se nově jedná o činnost veřejné správy, ačkoliv je z jejich charakteru zřejmé, že jde o činnost ekonomickou. Směrnice o DPH dále vylučuje činnosti uvedené v příloze ze zdanění
- 129 v případě, že jsou uskutečňovány v zanedbatelné míře. Toto pravidlo není v zákoně použito, což je v souladu se směrnicí o DPH. Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora Evropské unie, je tato podmínka pouze možností pro členské státy, nikoliv povinností (viz např. spojené případy C-231/87 a C-129/88). Proto tato podmínka nemusí být v zákoně zohledněna. K bodu 193 (příloha č. 5) Z důvodu zabránění daňovým únikům se do přílohy č. 5 doplňují vybrané položky, které jsou odpadem v rámci kapitol 50-55 Harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží.
K článku II. Přechodná ustanovení K bodu 1 Toto přechodné ustanovení stanovuje, že pro uplatnění daně, jakož i práv a povinností vyplývajících ze zákona za zdaňovací období před účinností tohoto zákona se použijí předpisy platné do dne předcházejícího účinnosti (dosavadní předpisy).
K bodu 2 Pokud plátce uskutečňuje převod staveb, bytů a nebytových prostor po dni nabytí účinnosti novely a jedná se o nemovitosti, které pořídil přede dnem nabytí účinnosti novely a u nichž ještě neuplynula tříletá lhůta, po které je tento převod osvobozen od daně, zůstává po dni účinnosti novely tříletá lhůta zachována. K bodu 3 Plátce, který po dni účinnosti novely uskutečňuje převod staveb, bytů a nebytových prostor, které nabyl přede dnem nabytí účinnosti novely se u tohoto převodu může rozhodnout, že uplatní daň. K bodu 4 Podle tohoto ustanovení se osoba povinná k dani, která nesplnila povinnost se registrovat jako plátce podle zákona o DPH ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (do 31. prosince 2012), se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. ledna 2013) stává plátcem a je povinna do 15 dnů od tohoto dne podat přihlášku k registraci. Dále se jedná se o stanovení daně správcem daně náhradním způsobem, a to v období nesplnění povinnosti osoby povinné k dani se registrovat do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
- 130 K bodu 5 Jedná se o „automatický“ přechod z osoby identifikované k dani (podle současného § 96 odst. 1 až 3) na identifikovanou osobu. K bodu 6 Jedná se o možnost pro plátce, který se stal plátcem od 1. dubna 2011, ale v roce 2012 by se stal pouze identifikovanou osobou, zrušit registraci dříve, než jak stanoví zákon. K bodu 7 S ohledem na zavedení nového institutu v boji proti daňovým únikům, a to ručení příjemce zdanitelného plnění za nezaplacenou daň v případě, že zaplatí na účet poskytovatele zdanitelného plnění, který nebyl správcem daně zveřejněný (§ 109 odst. 2 písm. c)) je stanovena pro osobu povinnou k dani, která byla ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona plátcem, povinnost oznámit správci daně do dvou měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona údaje uvedené v § 96 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. S ohledem na novou úpravu § 126 daňového řádu, ve znění zákona č. 458/2011 Sb., která by měla nabýt účinnosti k 1. lednu 2013 (tato změna je součástí doprovodného zákona k návrhu zákona o pojistném na důchodové spoření), bude daňový subjekt povinen v přihlášce k registraci uvést pouze ty údaje, které správce daně v přihlášce k registraci uvede a které projdou testem potřebnosti (v přihlášce k registraci mohou být uvedeny pouze údaje potřebné pro správu daní). Vzhledem k tomu, že nová úprava podle § 109 odst. 2 písm. c) váže ručení na zaslání úhrady na správcem daně nezveřejněný účet, je zapotřebí nejprve upravit povinnost osoby povinné k dani, budoucího plátce, aby v přihlášce k registraci uvedla všechny své účty, které používá pro ekonomické činnosti (§ 96 odst. 1). Zveřejněny podle § 98 písm. d) však nebudou všechny účty takto uvedené, ale pouze ty, které budoucí plátce ke zveřejnění označí (§ 96 odst. 2). Není povinností této osoby, aby v přihlášce k registraci kterýkoli účet ke zveřejnění označila. Avšak sankcí za takové neoznačení bude zveřejnění údaje o neoznačení žádného z účtů (§ 98 písm. d)) a založení ručení pro plátce, který by s takovou osobou obchodoval. Toto přechodné ustanovení řeší situaci stávajících plátců (těch, kteří k 31. prosinci jsou plátci), kterým je stanovena lhůta dvou měsíců, tedy do 1. března 2013, aby splnili povinnost stanovenou pro nové plátce v § 96 odst. 1, tj. aby v přihlášce k registraci uvedli všechny účty, které používají k ekonomickým činnostem, resp. aby splnili svou oznamovací povinnost podle § 127 daňového řádu, ve znění zákona č. 458/2011 Sb., a podali oznámení o změně registračních údajů, a aby splnili povinnost stanovenou pro nové plátce v § 96 odst. 2, tj. aby určili správci daně čísla účtů, která budou zveřejněna podle ustanovení § 98 písm. d). Jelikož nová právní úprava § 96 požaduje označení čísel účtů ke zveřejnění až pro nové plátce, je třeba, aby správce daně mohl zveřejnit i čísla účtů stávajících plátců. Tímto oznámením bude sjednocen režim pro všechny plátce tak, aby mohlo dojít k případnému ručení za nezaplacenou daň podle § 109 odst. 2 písm. c). Sankcí za nesplnění této oznamovací povinnosti stávajícím plátcem je zveřejnění všech účtů, které správce daně registruje. Je proto v zájmu daných osob, aby požadované údaje poskytly, jinak se vystavují riziku, že správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup také taková čísla účtů, která zveřejnit nechtějí.
- 131 -
K bodu 8 S ohledem na čas, který si vyžádá shromáždění čísel účtů a jejich zveřejnění, je předmětem úpravy tohoto přechodného ustanovení, které souvisí se stejným institutem v boji proti daňovým únikům, jako předchozí přechodné ustanovení, zakotvení okamžiku, od něhož bude docházet ke zveřejňování čísel účtů. Tento den nastane prvním dnem třetího kalendářního měsíce, tedy k 1. dubnu 2013. Jelikož je na institut zveřejnění čísel účtů navázáno ručení za nezaplacenou daň podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) není možné jej do doby zveřejnění aplikovat. Tento fakt vyplývá z druhé věty tohoto přechodného ustanovení. K bodu 9 Plátce registrovaný v roce 2012, který splňuje podmínky uvedené v § 99a odst. 1 zákona ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a jehož zdaňovacím obdobím pro rok 2012 bylo kalendářní čtvrtletí, se může rozhodnout, že jeho zdaňovací období pro rok 2013 je kalendářní čtvrtletí a tuto skutečnost neoznamuje správci daně.
K části druhé (změna zákona o správních poplatcích) K bodu 1
(Příloha, Položka č. 1, písm. r))
S ohledem na nově navržené závazné posouzení v § 92f a 92g zákona o dani z přidané hodnoty, je nezbytné novelizovat přílohu zákona o správních poplatcích v tom směru, aby žádost o vydání tohoto závazného posouzení byla zpoplatněna. V této souvislosti se zvolila obecná dikce ustanovení, kterou je možné využít také proto, že všechna závazná posouzení jsou zpoplatněna stejnou částkou. Podle nově navrženého znění písmena r) v položce 1 bodu 1 sazebníku tak bude možné ukládat i správní poplatek za všechna závazná posouzení podle zákona o daních z příjmů. Nově tak bude zpoplatnění podléhat i přijetí žádosti o vydání závazného posouzení, zda lze daňovou ztrátu uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně (§ 38na zákona o daních z příjmů). Obecná úprava ustanovení umožní zpoplatnění jakéhokoli dalšího závazného posouzení, pokud bude do příslušné zákonné úpravy doplněno, aniž by bylo nutné provádět také novelizaci zákona o správních poplatcích. K bodu 2
(Příloha, Položka č. 1, písm. s) až w))
Vzhledem k obecnosti písm. r) se zrušují ustanovení písmen s) až v), která jsou do obecného ustanovení inkorporována. Rovněž je zrušeno ustanovení písmena w), které se týkalo závazného posouzení podle ustanovení § 47a zákona o dani z přidané hodnoty, které s ohledem na zrušení tohoto závazného posouzení zákonem č. 370/2011 Sb. a s ohledem na navrženou obecnou úpravu, je již nadbytečné.
- 132 -
K části třetí (změna zákona o JIM) Vzhledem ke změnám v oblasti registrací, resp. plátcovství, se částka obratu objevuje i v jiných ustanoveních, než v § 6 odst. 1, jako je tomu v zákoně č. 458/2011 Sb., části sedmé bodu 1. Není možné, aby úprava všech těchto ustanovení byla rozdílná, je nutné ji jednotně upravit. Proto se zrušuje bod 1 v části zákona č. 458/2011 Sb., který se nově upravuje v části čtvrté tohoto zákona jako bod 1. S ohledem na změnu v oblasti fakturací, s níž tato novela zákona o dani z přidané hodnoty přichází, bylo zapotřebí upravit i § 37 odst. 1 a § 38 odst. 4 (novelizační body 2 a 3 v zákoně č. 458/2011Sb.), neboť obsahují odkaz na § 28 odst. 2 písm. l). Tento odkaz však po nabytí účinnosti této novely nebude správný. Proto se přistoupilo na základě čl. 54 odst. 8 písm. a) Legislativních pravidel vlády k novelizaci těchto ustanovení a zrušení těchto bodů v zákoně č. 458/2011 Sb. Zrušení bodu čtvrtého představuje legislativně technický zásah do textu zákona, neboť není důvod, aby úpravu bezdlužnosti, s níž přijde zákon č. 458/2011 Sb., nemohla být v zákoně o dani z přidané hodnoty obsažena již nyní. S vědomím toho, že až nabytím účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. dojde k přechodu správy pojistného na orgány Finanční správy, je navrženo i nové písm. g) v § 87 odst. 6, které bude dnem přechodu správy pojistného zrušeno. Z výše uvedených důvodů se ruší část sedmá jako celek.
K části čtvrté (změna zákona o dani z přidané hodnoty) K bodu 1
(§ 84 odst. 3)
Navrhovaná novela ruší povinnost vypisování, předkládání a potvrzování tiskopisu č. 25 5235. Tato úprava sníží administrativní zátěž jak správcům daně, tak i samotným osobám žádajícím o vrácení daně. Nově novela navrhuje povinnost vystavovat prodávajícímu doklad o prodeji zboží ve dvou shodných vyhotoveních s tím, že na prvním z dokladů bude uveden údaj „VAT REFUND“ a na druhém dokladu uvede údaj „COPY“. Tyto údaje je nutné uvést na dokladu z toho důvodu, aby nedocházelo k duplicitnímu žádání zahraniční fyzické osoby o vrácení daně u prodejce. K bodu 2
(§ 84 odst. 3 písm. d)
V písmenu d) jde pouze o legislativně technickou úpravu. K bodu 3
(§ 84 odst. 3 písm. i))
Nově novela navrhuje povinnost prodávajícímu uvést na dokladu o prodeji zboží údaje o zahraniční fyzické osobě, která toto zboží vyveze.
- 133 K bodu 4
(§ 84 odst. 5 písm. b) a c))
Nárok na vrácení daně je nově podmíněn předložením dokladu o prodeji zboží, který musí být prodejcem označen jako „VAT REFUND“ a zároveň musí být tento doklad potvrzen celním úřadem při vývozu zboží. Doposud je nárok na vrácení daně mimo jiné podmíněn potvrzeným dokladem o prodeji zboží a předepsaným tiskopisem, který musí být zároveň potvrzen celním úřadem. K bodu 5
(§ 84 odst. 6)
Celní úřad na základě novely bude potvrzovat nárok na vrácení daně pouze na prvním dokladu, tj. na dokladu označeném „VAT REFUND“. Doposud je Celní úřad povinen potvrdit jak doklad o prodeji zboží tak i předepsaný tiskopis. K bodu 6
(§ 84 odst. 7 úvodní část)
Tento návrh upřesňuje podmínky pro vrácení daně zahraniční fyzické osobě. K bodu 7
(§ 84 odst. 7 písm. a))
Jde o legislativně technickou úpravu z důvodu zrušení předkládání tiskopisu č. 25 5235. Nově novela navrhuje povinnost plátce vrátit daň zahraniční fyzické osobě, pouze pokud jí tato osoba předloží doklad z označením „VAT REFUND“, který je současně potvrzen celním úřadem. K bodu 8
(§ 84 odst. 7 písm. b))
Jde o legislativně technickou úpravu z důvodu zrušení předkládání tiskopisu č. 25 5235. Nově novela navrhuje povinnost plátce vrátit daň zmocněnci zahraniční fyzické osoby, pokud předloží doklad z označením „VAT REFUND“, který je současně potvrzen celním úřadem. K bodu 9
(§ 84 odst. 8)
Jde o legislativně technickou úpravu z důvodu zrušení předkládání tiskopisu č. 25 5235 a ve změně odkazu § 27 odst. 1 na odkaz § 35 odst. 2 a § 35a písm. a) z důvodu přesunu textu původního § 27 odst. 1 do nových § 35 odst. 2 a § 35a. K bodu 10 (§ 84 odst. 9) Jde o legislativně technickou úpravu z důvodu zrušení předkládání tiskopisu č. 25 5235.
- 134 -
K části páté (změna zákona o dani z přidané hodnoty) K bodu 1
(§ 92a odst. 5)
V návaznosti na zavedení povinné elektronické formy podání plátců (§101a) došlo k úpravě v § 92a odst. 5 tak, aby bylo jednoznačně určeno, že výpis z evidence pro účely daně z žádané hodnoty je přílohou k daňovému přiznání a že i tento výpis musí být podáván elektronicky. V této souvislosti došlo k vypuštění slov „a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně“ pro jejich nadbytečnost s ohledem na ustanovení § 72 odst. 3 daňového řádu. Zmíněné ustanovení totiž stanovuje, že podání, které se činí elektronicky, je nutné učinit ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. K bodu 2
(§ 101 odst. 1)
Legislativně technická změna. K bodu 3
(§ 101a)
Navržená úprava zavádí pro plátce povinnost činit formalizované podání vůči správci daně elektronickou formou. Tato navrhovaná změna přispěje ke zkrácení doby pro ověřování uváděných údajů a provádění analýz rizik ze strany správců daně a je vhodným nástrojem pro účinnější boj s daňovými úniky. Nové ustanovení respektuje existenci obecné úpravy, kterou obsahuje daňový řád. Zde je nutné deklarovat, že použitý pojem „elektronicky“ je totožný s alternativou, kterou využívá daňový řád, a to sousloví „datovou zprávou“ (§ 72 odst. 3 daňového řádu). S ohledem na znění zákona o dani z přidané hodnoty byl zvolen právě pojem „elektronicky“, který se již nyní používá u souhrnného hlášení v § 102 odst. 2. S ohledem na ustanovení § 102 odst. 2 je i do nového § 101a zařazen text „na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně“. Ačkoli se jedná o duplicitu vůči daňovému řádu (§ 56 odst. 1 písm. b)), je zde tento text použit v duchu zachování jednotnosti zákona o dani z přidané hodnoty a také s ohledem na větší srozumitelnost pro laickou veřejnost. Struktura a forma elektronického podání musí respektovat obecné náležitosti podání, které upravuje daňový řád (§ 72 odst. 1 a 3 ve spojení s § 71 odst. 1). Odstavec 1: V odstavci 1 nalezneme výčet těch podání, u nichž se plátci stanovuje povinnost elektronického podání, a to s výjimkou přihlášky k registraci, která je řešena zvlášť v odstavci 2. Navzdory obecnému pravidlu daňového řádu, že příloha je součástí daňového tvrzení (§ 72 odst. 2), nalezneme ve výčtu povinných podání explicitně vyjádřeny i přílohy. Tato skutečnost je zde zakotvena zejména proto, aby se předešlo případným výkladovým nejasnostem. Za tímto účelem se také v § 92a odst. 5 (současný odstavec 6) explicitně vyjádřilo, že tzv. výpis z evidence pro účely daně z přidané hodnoty je přílohou daňového přiznání. Elektronicky se budou podávat také veškerá hlášení, která se podle zákona o dani z přidané hodnoty podávají. O novinku se nejedná v případě souhrnného hlášení. Avšak hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu nebo hlášení o pořízení nového dopravního prostředku bude nutné podávat také elektronicky. Proto je v § 101a odstavci 1 písm. b) použit obecný pojem „hlášení“.
- 135 Tato povinnost se nevztahuje na identifikované osoby. Odstavec 2: V odstavci 2 je stanovena povinnost podávat přihlášku k registraci a oznámení o změně registračních údajů, v souladu s § 127 daňového řádu (s předpokládanou účinností od 1. ledna 2013 – viz doprovodný zákon k návrhu zákona o pojistném na důchodové spoření), také elektronicky. Tento odstavec je konstruován obecně, neboť přihlášku k registraci v některých případech podávají osoby povinné k dani, které se teprve plátci stanou (např. z důvodu překročení obratu § 6a). Ani povinnosti podávat elektronicky přihlášku k registraci nebo oznámení o změně údajů uvedených v přihlášce k registraci neplatí pro identifikované osoby. Odstavec 3: Odstavec 3 představuje výjimku pro malé podnikatele – fyzické osoby. Povinnost podávat předmětná podání elektronicky se nevztahuje na fyzické osoby, které nepřekročí obrat 6 mil. Kč za předcházejících 12 kalendářních měsíců nebo která nemá povinnost činit podání elektronicky na základě jiného zákona. V případě, že si fyzická osoba zvolila zmocněnce pro účely daně z přidané hodnoty, který má povinnost činit podání elektronicky, musí být podání i za tuto fyzickou osobu učiněno elektronicky. Tyto osoby sice nebudou mít při splnění stanovených podmínek povinnost činit podání elektronicky, ale mohou tak učinit dobrovolně. Pojem podání je zde nutné chápat ve smyslu § 70 odst. 1 daňového řádu. Podání je úkon, který směřuje vždy vůči správci daně. Aby tak fyzická osoba měla povinnost činit podání elektronicky podle odst. 3 písm. b) bodu 1, musí jí zákon stanovit povinnost činit podání elektronicky směřující vůči správci daně. Zde lze zmínit např. § 38j odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 458/2011 Sb. (stanovena povinnost pro zaměstnavatele), nebo § 72 odst. 4 daňového řádu, ve znění zákona č. 458/2011 Sb. (stanovena povinnost pro subjekty, které mají zřízenou datovou schránku). V případě, že fyzická osoba překročí výše zmíněný obrat, vzniká ji povinnost činit podání, s výjimkou přihlášky k registraci a oznámení o změně registračních údajů, která vzniká bez ohledu na zdaňovací období, elektronicky. Proto, aby se mohla na elektronické podání připravit, je zde dán určitý časový prostor. Proto povinnost podávat daňové přiznání k dani z přidané hodnoty a další uvedené v odstavci 1 vzniká až za následující zdaňovací období. Tedy v případě měsíčního zdaňovacího období, kdy dojde k překročení obratu v průběhu ledna, vzniká povinnost činit podání vůči správci daně elektronicky za únor, tedy například povinnost podat daňové přiznání elektronicky do 25. března. Aby fyzické osoby, kterým vznikne povinnost činit podání elektronicky, nemusely v případě, kdy obrat kolísá kolem stanoveného limitu, měnit každé zdaňovací období formu podání, je zavedena šestiměsíční lhůta, v níž po překročení obratu musí činit podání v elektronické podobě.
- 136 -
K části šesté K bodu 1
(§ 6 odst. 1, § 106 odst. 2 písm. b) bodě 1, § 106b odst. 1 písm. a) bod 1)
V bodě 1 se upravuje snížení obratu, kterého je potřeba dosáhnout, aby se osoba povinná k dani stala plátcem podle § 6. Vzhledem k tomu, že na tento obrat je navázáno také zrušení registrace plátce v § 106 a 106b, je původní bod 1 části sedmé zákona č. 458/2011 Sb. rozšířen i o tato ustanovení. Přesunutí snížení obratu ze zákona č. 458/2011 Sb. do této novely zákona o dani z přidané hodnoty nemá za cíl úpravu, která byla deklarována jako jeden z kompenzačních mechanismů ke změnám v oblasti daně z příjmů, měnit, předsouvat ji či ji rušit. Tento závěr potvrzuje i navržené nabytí účinnosti tohoto zákona, neboť nabytí účinnosti části čtvrté je bezprostředně navázáno na nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. K bodu 2
(§ 87 odst. 6 písm. g))
V novelizačním bodě 2 se navrhuje společně s nabytím účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. zrušení úpravy bezdlužnosti vztahující se na pojistné na zdravotním pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že dnem nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. dojde k přechodu správy pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění na orgány Finanční správy České republiky, nebude již zapotřebí upravovat specificky bezdlužnost pro tato pojistná. Nově se bude stačit prokázat potvrzením, že v evidenci daní u orgánů Finanční správy není evidován nedoplatek. V evidenci daní se budou evidovat také nedoplatky na pojistných. V této souvislosti je zapotřebí upozornit na dvouletý přechodný režim, který je upraven v přechodném ustanovení pod číslem 17 k části třetí zákona č. 458/2011 Sb.
K části sedmé (účinnost) Účinnost je pro část první až třetí navržena od 1. ledna 2013. Část čtvrtá, která se týká novely návrhu ustanovení § 84 vracení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží, nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2013. K posunutí účinnosti došlo z důvodu potřebného času pro nastavení technických parametrů u plátců. Část pátá nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014. Časový posun je navržen s ohledem na fyzické osoby, kterým vznikne povinnost činit podání pouze elektronicky.
- 137 Část šestá nabude účinnost v den, kdy nabude účinnost zákon č. 458/2011Sb., a to z důvodu převzetí úpravy obsažené v zákoně č. 458/2011 Sb. do tohoto zákona. Tento způsob nabytí účinnosti je sice nestandardní, avšak legislativně-technicky vhodnější, neboť je velice pravděpodobné posunutí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. o rok dopředu. Vzhledem k délce legisvakance, která je spojena se zákonem č. 458/2011 Sb., je nutné řešit vztahy novel jednotlivých zákonů obsažených v zákoně č. 458/2011 Sb. a novel, které prochází legislativním procesem do nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. Jistě by šlo jít standardní cestou, která by nastavila účinnost ke stejnému dni jako je účinnost zákona č. 458/2011 Sb., tedy k 1. lednu 2015. Avšak s ohledem na rozsáhlost novel, které by se musely stát niternou součástí návrhu zákona, jehož předmětem by bylo pouze posunutí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., bylo nutné se vydat jinou cestou. Cena, která by se zaplatila za neuhlídání byť jen jedné novely zákona, která by měla, avšak nenabyla účinnosti společně se zákonem č. 458/2011 Sb., by mohla být příliš vysoká. Zákon č. 458/2011 Sb. jako takový obecně nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015 a k tomuto datu se také váže nabytí účinnosti části páté. Pokud by bylo záměrem navázat účinnost na novelizační body, které mají výjimku z obecné účinnosti (tj. k 1. lednu 2012 nebo k 1. dubnu 2012), znělo by písm. b) zcela jinak. Pak by nestačil odkaz na nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb., ale bylo by nutné odkázat na nabytí účinnosti čl. I bodů 17, 40, 41, 43, 76, 78 a 85, čl. II bodů 6 a 7, čl. VII až X, čl. LXIII, čl. LXXVII bodu 4 a čl. LXXVIII nebo čl. XXVII bodů 31, 50 a 51 a čl. XXVIII. Nadto vzhledem k tomu, že nelze navrhovat zpětnou účinnost právního předpisu (viz Ústavou a Listinou základních práv zakotvený zákaz retroaktivity právních norem jako součást principu právní jistoty a ochrany důvěry občana v právo, které se řadí ke znakům právního státu, dále také čl. 53 odst. 4 Legislativních pravidel vlády), nelze dojít k závěru, že část pátá nabude účinnosti zpětně k 1. lednu 2012 nebo k 1. dubnu 2012. Pro konstrukci odlišné doby účinnosti změn zákona o dani z přidané hodnoty bylo zvoleno legislativní řešení, které není obvyklé. Samo o sobě není toto řešení v rozporu s Legislativními pravidly vlády (zejména čl. 28), které možnost rozdělit novelu jednoho právního předpisu do více částí výslovně nezakazují. Nicméně, při vědomí, že zvolené řešení není obvyklé, jsou podstata a důvody pro zvolení tohoto řešení níže podrobně zdůvodněny. Pro legislativní řešení dělené účinnosti v případě novely právního předpisu se standardně používá technika, kdy v závěrečné části návrhu zákona se označí konkrétní body jednotlivých částí návrhu zákona, kterých se odlišné nabytí účinnosti týká. Takové ustanovení pak zní například takto: „Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2013 s výjimkou části první bodů 31, 52 a 73 a části čtvrté bodů 11 a 22, které nabývají účinnosti 1. ledna 2014.“. Použití tohoto standardního modelu však způsobuje v průběhu legislativního procesu značné obtíže. Ty jsou nejpatrnější při změnách legislativního textu v Parlamentu České republiky, neboť dochází velmi často díky pozměňovacím návrhům ke změnám v označení jednotlivých novelizačních bodů. Tato změna by se měla projevit i v ustanovení o účinnosti. V tomto okamžiku nastává kámen úrazu. Autor pozměňovacího návrhu, který přidává či naopak odstraňuje jeden či více novelizačních bodů, zřídkakdy provede odpovídající úpravu v ustanoveních o účinnosti. Pokud tak učiní, pak se mnohdy stává, že v dělené účinnosti jsou uvedeny body, které by odlišné účinnosti nabýt neměly. Taková chyba v průběhu legislativního procesu, kterou se nepodaří uhlídat, může přinést závažné právní i ekonomické důsledky.
- 138 V poslední době se tento problém u zákonů v gesci Ministerstva financí objevuje velmi často. Například poslední novela zákona o dani z přidané hodnoty se musela kvůli zásahům během legislativního procesu opravovat ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně. Taktéž zákon o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa musel být v průběhu legislativního procesu několikrát upravován a dokonce i při schvalování tohoto zákona Poslaneckou sněmovnou ve znění vráceném Senátem se ozývali ze strany některých poslanců pochybnosti o správně řešené dělené účinnosti v tomto zákoně (opět byla namítána absence odpovídajícího přečíslování novelizačních bodů). Na základě těchto zkušeností navrhovatel považuje v současné době používané legislativní řešení dělené účinnosti jako těžkopádné a nepřehledné. Především osoby připravující jednotlivé pozměňovací návrhy, které jsou většinou odborníci na věcnou problematiku, mají s udržením konstrukce dělené účinnosti v konkrétním zákoně problém. Důsledkem jsou pak nekvalitní pozměňovací návrhy, které, byť je jejich záměrem řešit něco zcela jiného, mění účinnost nesprávných novelizačních bodů. Navrhovatel poté musí vynaložit značné úsilí, aby danou chybu vyhledal a odstranil. Toto úsilí je poté zpravidla uskutečněno nestandardní cestou, a to například pozměňovacím návrhem. Jako řešení výše uvedeného problému se navrhovatel pokusil nalézt koncept, na jehož základě by se tento problém minimalizoval. Byly identifikovány následující možné varianty řešení: 1.
Umístění novelizačních bodů s odlišnou účinností na začátek příslušného článku v dané části. V ustanovení o účinnosti by byl umístěn odkaz na tento článek a tyto novelizační body. K přečíslování by docházelo pouze v případě změn počtu bodů s odlišnou účinností, nebo v případech vložení jiného novelizačního bodu s odlišnou účinností.
2.
Umístění novelizačních bodů s odlišnou účinností do zvláštního článku téže části (např. v rámci jedné části by existovaly tři články, z nichž první by obsahoval novelizační body s jednou účinností, druhý novelizační body s odlišnou účinností od prvního článku, a třetí by upravoval přechodná ustanovení). Ustanovení o nabytí účinnosti by pak obsahovalo odkaz na tento článek jako celek, čímž by se minimalizovala možnost záměny.
3.
Umístění novelizačních bodů s odlišnou účinností do jiné části. Ustanovení o účinnosti by obsahovalo odkaz na tuto část jako na celek, čímž by se minimalizovala možnost záměny.
4.
Změna struktury novely tak, aby novela byla rozdělena na části s novelizačními body se stejnou účinností a část účinnost. Každá z částí by se dělila na hlavy, z nichž každá by obsahovala novelizační body měnící právě jeden zákon. Tato varianta je však v přímém rozporu s Legislativními pravidly vlády.
5.
Vytvoření doprovodných zákonů, z nichž každý bude obsahovat pouze ty novelizační body, které jsou účinné ke stejnému okamžiku.
Z výše uvedených variant byla zvolena varianta 3, a to na základě následující analýzy jednotlivých variant: 1.
Varianta 1 je poněkud neestetická, neboť opticky změny ustanovení zákona s vyšším číslem paragrafů mohou předcházet změny s nižšími čísly. Nadto se jeví i jako nelogická v případě nastavení účinnosti lex specialis pozdější než účinnosti obecné.
- 139 2.
Při volbě varianty 2 by přečíslování bylo nutné při změnách počtů článků nebo při vypuštění či doplnění článku přechodných ustanovení. Nadto bude část obsahovat pravděpodobně i více článků přechodných ustanovení (přechodná ustanovení k první změně účinnosti a přechodná ustanovení k pozdější změně účinnosti), což nejen z estetického hlediska není příhodné.
3.
Ve variantě 3 je přečíslování nutné pouze při změně počtu částí.
4.
Přečíslování je ve variantě 4 nutné pouze při změně počtu účinností lex specialis, to jest v případě, že přibudou nové novelizační body s účinností jinou, než která byla dosud navrhována. Toto řešení je v rozporu s čl. 28 Legislativních pravidel vlády. Přijetí této varianty by vyžadovalo změnu Legislativních pravidel vlády.
5.
Při volbě varianty 5 se není třeba zabývat přečíslováním v rámci jednoho zákona. Velkým negativem však zůstává zatížení právního řádu zákony, které by mohly být vtěleny do řádné novely zákona (obzvláště, pokud se jedná o několik bodů). Nadto je nutné poznamenat, že v průběhu legislativního procesu není jisté, zda se přijmou všechny doprovodné zákony, či některý z nich předběhne novelu zákona nebo jí naopak ztratí z dohledu. Navíc při případné změně novely zákona například ve formě pozměňovacího návrhu, není vyloučeno, že by nebylo zapotřebí reagovat na tyto změny i v doprovodném zákoně. Zde bychom se mohli setkat s jevem podobným onomu neblahému „přečíslování“.
Z uvedených důvodů bylo zvoleno a v této novele navrženo legislativní řešení odpovídající variantě 3. Společně s nestandardním řešením dělené účinnosti, je taktéž navrženo nestandardní řešení nabytí účinnosti části šesté. Svázání nabytí účinnosti části šesté s nabytím účinnosti zákona č. 458/2011 Sb. však má své opodstatnění. S ohledem na zrušení bodu 1 části sedmé v zákoně č. 45/2011 Sb., u nějž však nemá dojít k věcnému posunu či změně nabytí účinnosti tohoto zákona, je zapotřebí, aby nabytí účinnosti části šesté tohoto zákona bylo svázáno s nabytím účinnosti zákona č. 458/2011 Sb.
V Praze dne 26. června 2012
RNDr. Petr Nečas, v.r. předseda vlády
Ing. Miroslav Kalousek, v.r. ministr financí
Úplné znění zákona o dani z přidané hodnoty s vyznačením navrhovaných změn a doplnění a text částí dalších zákonů v platném znění s vyznačením navrhovaných změn a doplnění K části první, čtvrté a páté návrhu zákona Platné znění částí zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2013, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. dubnu 2013, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2014 a s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k nabytí účinnosti zákona č. 458/2011 Sb.
ČÁST PRVNÍ ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ §1 Předmět úpravy Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje daň z přidané hodnoty (dále jen „daň"). Daň se uplatňuje na zboží, nemovitosti a služby za podmínek stanovených tímto zákonem. 1)
Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty. Směrnice Rady 2006/79/ES ze dne 5. října 2006 o osvobození zboží dováženého v drobných zásilkách neobchodní povahy ze třetích zemí od daní. Směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě. Třináctá směrnice Rady ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu-Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství. Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice Rady 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby. Směrnice Rady 2008/117/ES ze dne 16. prosince 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty za účelem boje proti daňovým únikům spojeným s plněním uvnitř Společenství. Směrnice Rady 2009/47/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o snížené sazby daně z přidané hodnoty. Směrnice Rady 2009/69/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty pokud jde o daňové úniky spojené s dovozem. Směrnice Rady 2009/132/ES ze dne 19. října 2009, kterou se vymezuje oblast působnosti čl. 143 písm. b) a c) směrnice 2006/112/ES, pokud se jedná o osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu. Směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, kterou se mění některá ustanovení směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Směrnice Rady 2010/23/EU ze dne 16. března 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem podvodů.
1
§2 (1) Předmětem daně je a) dodání zboží nebo převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti v dražbě (dále jen „převod nemovitosti") za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku, b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku, c) pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie (dále jen „členský stát") za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, a pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani, d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku. (2) Předmětem daně však není pořízení zboží z jiného členského státu, s výjimkou pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, a) jestliže dodání tohoto zboží v tuzemsku by bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10, b) pokud je pořízení zboží uskutečněno osobou osvobozenou od uplatňování daně podle § 6 nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání a která není plátcem nebo osobou identifikovanou k dani, nejedná se o pořízení zboží podle písmene a), a celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v běžném kalendářním roce částku 326 000 Kč a tato částka nebyla ani překročena v předcházejícím kalendářním roce; do stanovené částky se nezapočítává hodnota nového dopravního prostředku a hodnota zboží, které je předmětem spotřební daně, při pořízení z jiného členského státu, nebo c) jestliže se jedná o pořízení použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti při dodání obchodníkem z jiného členského státu, pokud je dodání tohoto zboží předmětem daně s použitím zvláštního režimu v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží, obdobně jako v § 90. (3) Plnění, která jsou předmětem daně, jsou zdanitelnými plněními, pokud nejsou osvobozena od daně.
Směrnice Rady 2010/66/EU ze dne 14. října 2010, kterou se mění směrnice 2008/9/ES, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě. Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace.
2
§2 Předmět daně (1) Předmětem daně je a) dodání zboží, převod nemovitosti nebo přechod nemovitosti (dále jen „převod nemovitosti") za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku, b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku, c) pořízení 1. zboží z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, 2. nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani, d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku. (2) Zdanitelné plnění je plnění, které a) je předmětem daně a b) není osvobozené od daně. § 2a (1) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží a) by v tuzemsku bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10, nebo b) je v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží předmětem daně s použitím 1. zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi, 2. přechodného režimu pro použité dopravní prostředky, nebo 3. zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou. (2) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud a) celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 326 000 Kč a b) pořízení zboží je uskutečněno 1. osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, 2. osvobozenou osobou, která není plátcem, 3. osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, 4. osobou povinnou k dani, na kterou se v jiném členském státě vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce, nebo 5. právnickou osobou nepovinnou k dani. (3) Do celkové hodnoty pořízeného zboží podle odstavce 2 písm. a) se nezahrnuje hodnota pořízeného a) nového dopravního prostředku, b) zboží, které je předmětem spotřební daně, c) zboží uvedeného v odstavci 1.
3
(4) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně, a pořízení nového dopravního prostředku. § 2b Volba předmětu daně Osoba, která uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu, které není předmětem daně podle § 2a odst. 2, se může rozhodnout, že toto pořízení je předmětem daně. Na pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné touto osobou do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla, se nevztahuje § 2a odst. 2. §3 Územní působnost (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) tuzemskem území České republiky, b) členským státem členský stát Evropské unie, b) c) třetí zemí území mimo území Evropského společenství, c) d) územím Evropského společenství území stanovené příslušným právním předpisem Evropské unie 1). (2) Pro účely tohoto zákona se považují za třetí zemi také tato území Evropského společenství, která jsou součástí celního území Evropského společenství a) hora Athos, b) Kanárské ostrovy, c) francouzské zámořské departementy, d) Ålandy, e) Normanské ostrovy. (3) Pro účely tohoto zákona se považují za třetí zemi také tato území Evropského společenství, která nejsou součástí celního území Evropského společenství a) ostrov Helgoland, b) území Büsingen, c) Ceuta, d) Melilla, e) Livigno, f) Campione d´ Italia, g) italské vody jezera Lugano. (4) Území Monackého knížectví se pro účely tohoto zákona považuje za území Francouzské republiky a území ostrova Man se považuje za území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, území Akrotiri a Dhekelie se považují za území Kypru.
4
§4 Vymezení základních pojmů (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) úplatou částka v penězích nebo v platebních prostředcích nahrazujících peníze nebo hodnota poskytnutého nepeněžitého plnění, b) jednotkovou cenou cena za měrnou jednotku množství zboží nebo cena za službu anebo nemovitost, c) daní na výstupu daň uplatněná plátcem za zdanitelné plnění podle § 13 až 20 nebo z přijaté úplaty vztahující se k tomuto plnění, d) vlastní daňovou povinností daňová povinnost, kdy daň na výstupu převyšuje odpočet daně za zdaňovací období, e) nadměrným odpočtem daňová povinnost, kdy odpočet daně převyšuje daň na výstupu za zdaňovací období, f) správcem daně příslušný finanční úřad; při dovozu zboží je správcem daně příslušný celní úřad s výjimkou případů, kdy daňová povinnost při dovozu zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 3 až 5, g) osobou registrovanou k dani v jiném členském státě osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy, h) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropského společenství sídlo, místo podnikání ani místo pobytu, i) místem pobytu adresa místa trvalého pobytu nebo místa pobytu fyzické osoby, popřípadě místo, kde se převážně zdržuje, j) místem podnikání adresa fyzické osoby povinné k dani zapsaná jako místo podnikání v obchodním rejstříku nebo jiné obdobné evidenci, popřípadě místo jejího pobytu, k) provozovnou místo, které má stálé personální a materiální vybavení, jehož prostřednictvím uskutečňuje osoba povinná k dani své ekonomické činnosti, i) místem pobytu 1. adresa fyzické osoby vedená v základním registru obyvatel nebo v jiné obdobné evidenci, nemá-li ji 2. adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci daně, a nemá-li ani tu 3. místo, kde se fyzická osoba obvykle zdržuje z důvodu osobních nebo profesních vazeb; má-li tato osoba profesní vazby v jiné zemi, než ve které má své osobní vazby, je místo, kde se obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami, j) sídlem u osoby povinné k dani adresa místa jejího vedení, kterým se rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení; nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby místo jejího pobytu, k) provozovnou organizační složka osoby povinné k dani, která může uskutečňovat dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje, l) dotací k ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropské unie či dle programů obdobných, pokud 5
je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se nepovažuje zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného majetku a dlouhodobého nehmotného majetku, m) zbožím, které je předmětem spotřební daně, zboží, které je předmětem některé ze spotřebních daní vymezených zvláštním právním předpisem24), nebo daně z pevných paliv nebo daně ze zemního plynu a některých dalších plynů vymezených zvláštním právním předpisem72), s výjimkou plynu dodávaného prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropského společenství anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené., n) osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která 1. nemá sídlo v tuzemsku, 2. uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a 3. v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní, o) osvobozenou osobou osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto členském státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem. (2) Zbožím jsou věci movité, elektřina, teplo, chlad, plyn a voda. Za zboží se nepovažují peníze a cenné papíry. Za zboží se dále považují a) bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní bance, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu, nebo jejich dovoz Českou národní bankou, b) bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro sběratelské účely za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle směnného kurzu vyhlašovaného Českou národní bankou, c) cenné papíry v listinné podobě při jejich dodání výrobcem emitentovi v tuzemsku, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu nebo jejich dovozu a vývozu jako výrobku. (3) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí a) dopravním prostředkem vozidlo nebo jiný prostředek anebo zařízení určené k přepravě osob nebo zboží z jednoho místa na jiné a obvykle užívané k uskutečnění přepravní služby, a) dopravním prostředkem vozidlo, jiný prostředek nebo zařízení, které jsou určené k přepravě osob nebo věcí z jednoho místa na jiné a které jsou obvykle konstruované pro použití k přepravě a mohou k ní být skutečně použity; za dopravní prostředek se nepovažuje vozidlo, které je trvale znehybněno, ani kontejner, b) novým dopravním prostředkem 1. vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích s obsahem válců větším než 48 cm3 nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud bylo dodáno do 6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 6 000 km, 2. loď delší než 7,5 m, pokud byla dodána do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 100 hodin, s výjimkou námořních lodí užívaných k obchodní, průmyslové, rybářské nebo záchranářské činnosti, nebo 24) 72)
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Část čtyřicátá pátá a čtyřicátá šestá zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.
6
3. letadlo o maximální vzletové hmotnosti větší než 1550 kg, pokud bylo dodáno do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má nalétáno méně než 40 hodin, s výjimkou letadel využívaných leteckými společnostmi pro mezinárodní leteckou přepravu. c) obchodním majetkem souhrn majetkových hodnot, který slouží nebo je určen osobě povinné k dani k uskutečňování ekonomických činností, d) dlouhodobým majetkem obchodní majetek, který je 1. hmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů 7c), 2. odpisovaným nehmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů7c), nebo 3. pozemkem, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle právních předpisů upravujících účetnictví7d), nebo 4. technickým zhodnocením podle zákona upravujícího daně z příjmů, e) dlouhodobým majetkem vytvořeným vlastní činností dlouhodobý majetek, který plátce v rámci svých ekonomických činností vyrobil, postavil nebo jinak vytvořil; technické zhodnocení73) se považuje za samostatný dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností, f) osobním automobilem dopravní prostředek, který má v technickém osvědčení4) nebo technickém průkazu zapsanou kategorii M1 nebo M1G; pokud zápis kategorie chybí, vymezuje se tato kategorie zvláštním právním předpisem4a), g) nájmem věci i podnájem věci, h) prodejem podniku prodej podniku nebo části podniku, tvořící organizační složku podniku, podle zvláštního právního předpisu5); za prodej podniku se považuje rovněž vydražení podniku nebo jeho organizační složky ve veřejné dražbě., i) vkladem podniku vklad podniku nebo části podniku, tvořící organizační složku podniku, j) dodáním zboží s instalací nebo montáží dodání spojené s instalací nebo montáží osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou, k) dodáním zboží soustavami nebo sítěmi dodání 1. plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropského společenství anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, 2. elektřiny, tepla nebo chladu sítěmi. (4) Pro účely tohoto zákona se pro přepočet cizí měny na českou měnu použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, popřípadě přiznat osvobození od daně s výjimkou přepočtu cizí měny na českou měnu pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží podle § 38, kdy se použije kurz stanovený podle celních předpisů, nebo pro účely osvobození od daně podle § 71b a 71e, kdy se použije kurz stanovený v § 71b odst. 6.
7c)
§ 26 až § 32a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 73) § 32a odst. 6 a § 33 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 4) Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 100/2003 Sb. 4a) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 5) § 476 obchodního zákoníku. 7d)
7
(4) Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, a to a) kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, nebo b) poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou; přepočet mezi měnami jinými než euro se provede za použití směnného kurzu každé z těchto měn vůči euru. § 4a Obrat (1) Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně, včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží, převod nemovitosti a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za a) zdanitelné plnění, b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo c) plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně. (2) Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku. (3) Do obratu osoby povinné k dani, která uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, se zahrnuje obrat dosahovaný a) touto osobou samostatně mimo sdružení a b) společně všemi účastníky sdružení v rámci sdružení.
HLAVA II UPLATŇOVÁNÍ DANĚ Díl 1 Daňové subjekty §5 Osoby povinné k dani (1) Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud tento zákon nestanoví v § 5a jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. (2) Ekonomickou činností uvedenou v odstavci 1 se pro účely tohoto zákona rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců. Za ekonomickou činnost se také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé 8
činnosti podle zvláštního právního předpisu6) nebo jako příjmy za autorské příspěvky, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního právního předpisu7). (3) Stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu7a)se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu7b). Pokud však uskutečňováním některých z těchto výkonů došlo podle rozhodnutí příslušného orgánu k výraznému narušení hospodářské soutěže, považuje se, pokud jde o tento výkon, za osobu povinnou k dani, a to ode dne nabytí právní moci vydaného rozhodnutí. Osoba podle věty první se však vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze č. 3. (4) Za samostatnou osobu povinnou k dani se považuje organizační složka státu, která je účetní jednotkou, a v hlavním městě Praze jak hlavní město Praha, tak i každá jeho městská část. Skupina § 5a (1) Skupinou se pro účely tohoto zákona rozumí skupina spojených osob se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, která je registrována k dani jako plátce podle § 95a. Pokud mají osoby, které jsou součástí skupiny (dále jen „členové skupiny“) sídlo, místo podnikání nebo provozovnu mimo tuzemsko, nejsou tyto jejich části součástí skupiny. Skupina se považuje za samostatnou osobu povinnou k dani. Každá osoba může být členem pouze jedné skupiny a člen skupiny nesmí být současně účastníkem sdružení na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy. (2) Spojenými osobami se pro účely tohoto zákona rozumí kapitálově spojené osoby nebo jinak spojené osoby. (3) Kapitálově spojenými osobami jsou osoby, z nichž se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob, a přitom tento podíl představuje alespoň 40 % základního kapitálu nebo 40 % hlasovacích práv těchto osob. (4) Jinak spojenými osobami jsou osoby, na jejichž vedení se podílí alespoň jedna shodná osoba. § 5b (1) Pro účely tohoto zákona jedná za skupinu její zastupující člen. Zastupujícím členem se rozumí člen skupiny se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, který je oprávněn k jednání za skupinu. Pokud ve skupině není člen se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, může být zastupujícím členem kterýkoli člen skupiny. (2) Členové skupiny odpovídají společně a nerozdílně za povinnosti skupiny vyplývající z daňových zákonů. Za tyto povinnosti skupiny odpovídají i po jejím zrušení nebo po zániku jejich členství ve skupině, a to za období, ve kterém byli členy skupiny. 6)
§ 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 36 odst. 2 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7a) Například zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů. 7b) Například zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 7)
10)
§ 829 a násl. občanského zákoníku.
9
§ 5c (1) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona osobám, které se staly členy skupiny, přecházejí na skupinu dnem registrace skupiny. (2) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona osobě, která přistoupila ke skupině, přecházejí na skupinu dnem přistoupení této osoby. (3) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí na osoby, které jsou členy skupiny ke dni zrušení registrace skupiny, dnem jejího zrušení, a to v rozsahu, v jakém se vztahují k plněním uskutečněným nebo přijatým jednotlivými členy skupiny. Nelze-li takto přechod práv a povinností stanovit, určí při zrušení registrace skupiny rozsah, v jakém tyto práva a povinnosti přecházejí, členové skupiny dohodou. (4) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí na osobu, jejíž členství ve skupině je zrušeno, dnem zrušení jejího členství, a to v rozsahu, v jakém se vztahují k plněním uskutečněným nebo přijatým touto osobou. Nelze-li takto přechod práv a povinností stanovit, určí při zrušení členství této osoby rozsah, v jakém tyto práva a povinnosti přecházejí, skupina a člen skupiny, jehož členství je rušeno, dohodou. Plátci §6 Osoby osvobozené od uplatňování daně (1) Osoba povinná k dani, která má sídlo nebo místo podnikání v tuzemsku, je osvobozena od uplatňování daně, pokud její obrat nepřesáhne částku 1 000 000 Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 94). (2) Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně, včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží, převod nemovitosti a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za a) zdanitelné plnění, b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo c) plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně. Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku. §6 (1) Plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. (1) Plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč 750 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. (2) Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 je plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve. 10
§ 6a Osoba povinná k dani, která a) uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, je plátcem ode dne, kdy se stal plátcem kterýkoli z ostatních účastníků sdružení, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve, b) uzavře smlouvu o sdružení nebo jinou obdobnou smlouvu s plátcem ke společnému uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne uzavření této smlouvy. § 6b (1) Osoba povinná k dani je plátcem ode dne nabytí majetku, pokud nabývá tento majetek a) pro účely uskutečňování ekonomických činností na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby, nebo b) od plátce na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladem podniku. (2) Osoba povinná k dani je plátcem ode dne zápisu přeměny obchodní společnosti nebo družstva do obchodního rejstříku, pokud na ni při této přeměně přechází nebo je převáděno jmění zanikající nebo rozdělované společnosti nebo družstva, které byly plátcem. (3) Právnická osoba, která při změně právní formy na jinou formu nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejích společníků, nepřestává být plátcem. § 6c (1) Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, nebo která uskutečňuje zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, a to prostřednictvím své provozovny umístěné mimo tuzemsko, je plátcem ode dne poskytnutí těchto služeb nebo dodání tohoto zboží. (2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto zdanitelného plnění. (3) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, není osvobozenou osobou a uskuteční dodání zboží do jiného členského státu, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska touto osobou, pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, a to osobě, pro kterou je pořízení zboží v jiném členském státě předmětem daně, je plátcem ode dne dodání tohoto zboží. § 6d Osoba povinná k dani, která je členem skupiny a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku svou částí umístěnou mimo tuzemsko, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto plnění.
11
§ 6e (1) Osoba povinná k dani, která jako oprávněná osoba pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, je plátcem ode dne následujícího po dni úmrtí plátce. (2) Při ukončení dědického řízení je dědic, kterému je majetek vydán a který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, plátcem ode dne následujícího po dni vydání majetku. (3) Pokračováním v uskutečňování ekonomických činností se pro účely tohoto zákona rozumí pokračování v podnikání na základě živnostenského nebo jiného oprávnění nebo pokračování v jiných ekonomických činnostech. § 6f (1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována. (2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, je plátcem ode dne oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována.
Identifikované osoby § 6g Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani jsou identifikovanými osobami, pokud v tuzemsku pořizují zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu, ode dne prvního pořízení tohoto zboží. § 6h Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o a) poskytnutí služby, b) dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi. § 6i Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně.
12
Díl 2 Místo plnění §7 Místo plnění při dodání zboží a převodu nemovitosti (1) Místem plnění při dodání zboží, pokud je dodání zboží uskutečněno bez odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje. (2) Místem plnění při dodání zboží, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná. Pokud však odeslání nebo přeprava zboží začíná ve třetí zemi, za místo plnění při dovozu zboží a následného dodání zboží osobou, která dovoz zboží uskutečnila, se považuje členský stát, ve kterém vznikla daňová povinnost při dovozu zboží. (3) Pokud je dodání zboží spojeno s jeho instalací nebo montáží osobou, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou, za místo plnění se považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno. (3) Při dodání zboží s instalací nebo montáží se za místo plnění považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno. (4) Pokud však zboží je dodáno na palubě lodě, letadla nebo vlaku během přepravy osob uskutečněné na území Evropského společenství, za místo plnění se považuje místo zahájení přepravy osob. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu. (5) Pro účely odstavce 4 se rozumí a) místem zahájení přepravy osob první místo, kde mohly nastoupit osoby na území Evropského společenství, b) místem ukončení přepravy osob poslední místo, kde mohly vystoupit osoby na území Evropského společenství, c) přepravou osob uskutečněnou na území Evropského společenství část přepravy uskutečněná bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a ukončení přepravy osob. (6) Místem plnění při převodu nemovitosti je místo, kde se nemovitost nachází. § 7a Místo plnění při dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu (1) Místem plnění při dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nacházející se na území Evropského společenství anebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, při dodání elektřiny nebo při dodání tepla či chladu sítěmi (dále jen „dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi“) obchodníkovi je místo, kde má tento obchodník sídlo, místo podnikání nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno, nebo nemá-li takové sídlo či provozovnu, místo, kde má místo pobytu. (1) Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi obchodníkovi je místo, kde má tento obchodník sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno. (2) Obchodníkem podle odstavce 1 je osoba povinná k dani, která nakupuje plyn, elektřinu, teplo nebo chlad zejména za účelem jejich dalšího prodeje a jejíž vlastní spotřeba tohoto zboží je zanedbatelná.
13
(3) Místem plnění při dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu zboží soustavami nebo sítěmi jiné osobě než osobě uvedené v odstavci 1 je místo, kde osoba, které je zboží dodáno, toto zboží spotřebuje. Pokud osoba, které je takto zboží dodáno, nespotřebuje všechno dodané zboží, považuje se za místo plnění pro toto nespotřebované zboží místo, kde má tato osoba sídlo, místo podnikání nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno, nebo nemá-li takové sídlo či provozovnu, místo, kde má místo pobytu. §8 Místo plnění při zasílání zboží (1) Za místo plnění při zasílání zboží podle § 18 se považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy osobě, pro kterou se dodání uskutečňuje. (2) Pokud je zboží při zasílání zboží odesláno nebo přepraveno z třetí země a dovoz zboží je uskutečněn plátcem, který uskutečňuje zasílání zboží, do jiného členského státu, než ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží osobě, které má být dodáno, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého byl dovoz zboží uskutečněn. (3) Pokud je však při zasílání zboží podle § 18 dodáno zboží, s výjimkou zboží, které je předmětem spotřební daně, je místem plnění místo stanovené podle § 7 odst. 2, jestliže celková hodnota dodaného zboží do členského státu bez daně nepřekročí v jednom kalendářním roce částku stanovenou tímto členským státem a tato částka nebyla ani překročena v předcházejícím kalendářním roce. (4) Pokud plátce při zasílání zboží podle § 18, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska, nepřekročí celkovou hodnotu dodaného zboží podle odstavce 3, může oznámit správci daně, že za místo plnění považuje místo stanovené podle odstavce 1. Obdobně se postupuje, pokud je zasílání zboží uskutečněno z jiného členského státu do tuzemska. Podle odstavce 1 je plátce povinen při stanovení místa plnění postupovat nejméně 2 následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení. §8 Místo plnění při zasílání zboží (1) Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. (2) Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází v době, kdy jeho odeslání nebo přeprava začíná, pokud a) zasílané zboží není předmětem spotřební daně a b) celková hodnota zboží, které osoba povinná k dani zaslala do členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 1. 1 140 000 Kč, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska, nebo 2. částku stanovenou jiným členským státem, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu. (3) Osoba povinná k dani, která zboží zasílá, se může v případě splnění podmínek podle odstavce 2 rozhodnout, že místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě je povinna tak postupovat do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla. 14
(4) Zasíláním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží mezi členskými státy, pokud a) zboží je odesláno nebo přepraveno z členského státu jiného než členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy 1. osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo 2. jí zmocněnou třetí osobou, b) zboží je dodáno osobě, pro kterou pořízení zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží není předmětem daně, a c) se nejedná o dodání 1. nového dopravního prostředku, 2. zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, jejichž dodání je předmětem zvláštního režimu. (5) Podmínka podle odstavce 4 písm. a) se považuje za splněnou, je-li zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovezeno osobou, která zboží dodává, do členského státu jiného než členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě se za členský stát zahájení odeslání nebo přepravy zboží považuje členský stát dovozu zboží. §9 Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby (1) Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo podnikání. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Za tuto provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje. (2) Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující službu sídlo nebo místo podnikání. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. (3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby se za osobu povinnou k dani považuje a) osoba povinná k dani ve vztahu ke všem službám, které jí jsou poskytnuty, i když jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem daně, b) osoba identifikovaná k dani nebo právnická osoba nepovinná k dani, která je identifikovanou osobou nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě. (4) Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle odstavce 1 a 2 se použije, pokud tento zákon nestanoví jinak. § 10 Místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti, včetně služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovitosti a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou služby architekta a stavebního dozoru, je místo, kde se nemovitost nachází.
15
§ 10a Místo plnění při poskytnutí přepravy osob Místem plnění při poskytnutí služby přepravy osob je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. § 10b Místo plnění při poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy Místem plnění při poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy je místo konání kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce, pokud jde o a) službu spočívající v oprávnění ke vstupu na takovou akci, včetně služby přímo související s tímto oprávněním, nebo b) službu vztahující se k takové akci, včetně přímo související služby, jakož i poskytnutí služby organizátora takové akce, osobě nepovinné k dani. § 10c Místo plnění při poskytnutí stravovací služby (1) Místem plnění při poskytnutí stravovací služby je místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta. (2) Pokud je však poskytnuta stravovací služba na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy osob uskutečněného na území Evropského společenství, je místem plnění místo zahájení přepravy osob. (3) Pro účely odstavce 2 se rozumí c) úsekem přepravy osob uskutečněným na území Evropského společenství úsek přepravy uskutečněný bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a místem ukončení přepravy osob, d) místem zahájení přepravy osob místo prvního plánovaného nastoupení osob na území Evropského společenství po případném přerušení cesty ve třetí zemi, e) místem ukončení přepravy osob místo posledního plánovaného vystoupení osob na území Evropského společenství, které nastoupily na území Evropského společenství před případným přerušením cesty ve třetí zemi. (4) V případě zpáteční cesty se přeprava zpět považuje za samostatnou přepravu. § 10d Místo plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku (1) Místem plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde je dopravní prostředek skutečně předán zákazníkovi do držení nebo užívání. (2) Pro účely stanovení místa plnění se krátkodobým nájmem rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní.
16
§ 10d Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku (1) Místem plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde osoba, které je služba poskytnuta, dopravní prostředek skutečně fyzicky přebírá. Krátkodobým nájmem dopravního prostředku se rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní. (2) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu dopravního prostředku osobě nepovinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo pobytu. (3) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu rekreační lodi osobě nepovinné k dani je místo, kde tato osoba loď skutečně fyzicky přebírá za podmínky, že osoba, která službu poskytuje, má v tomto místě sídlo nebo provozovnu, je-li služba poskytnuta prostřednictvím provozovny. (4) Je-li místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku stanoveno podle odstavců 1 až 3 a) v tuzemsku a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází ve třetí zemi, za místo plnění se považuje třetí země, b) ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko. § 10e Místo plnění při poskytnutí služby zprostředkovatelem osobě nepovinné k dani Místem plnění při poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby nepovinné k dani, je místo, kde je místo plnění zajišťovaného plnění. § 10f Místo plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani (1) Místem plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. (2) Pokud je však poskytnuta služba přepravy zboží mezi členskými státy osobě nepovinné k dani, je místem plnění místo zahájení přepravy. (3) Pro účely odstavce 1 a 2 se rozumí a) přepravou zboží mezi členskými státy přeprava zboží, pokud místo zahájení přepravy a místo ukončení přepravy je na území dvou různých členských států, b) místem zahájení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží skutečně začíná, bez ohledu na vzdálenost překonanou na místo, kde se zboží nachází, c) místem ukončení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží skutečně končí. § 10g Místo plnění při poskytnutí služby přímo související s přepravou zboží a služby oceňování movité věci a práce na movité věci osobě nepovinné k dani Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta, pokud jde o
17
a) službu přímo související s přepravou zboží jako je nakládka, vykládka, manipulace a podobná činnost, b) službu práce na movité věci nebo službu oceňování movité věci. § 10h Místo plnění při poskytnutí služeb zahraniční osobě nepovinné k dani (1) Místem plnění při poskytnutí služby zahraniční osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba, které je služba poskytnuta, sídlo nebo místo pobytu, pokud jde o a) převod a postoupení autorského práva, patentu, licence, ochranné známky a podobného práva, b) reklamní službu, c) poradenskou, inženýrskou, konzultační, právní, účetní a jinou podobnou službu, stejně jako zpracování dat a poskytnutí informací, d) přijetí závazku zdržet se zcela nebo zčásti uskutečňování ekonomické činnosti nebo práva uvedeného v tomto odstavci, e) bankovní, finanční a pojišťovací služby, s výjimkou nájmu bezpečnostních schránek, f) poskytnutí pracovníků, g) nájem movitého hmotného majetku, s výjimkou dopravních prostředků, h) poskytnutí přístupu do přepravní nebo distribuční soustavy pro plyn nacházející se na území Evropského společenství nebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, do elektroenergetické soustavy anebo do sítí tepla nebo chladu a poskytnutí přepravy či distribuce plynu, tepla nebo chladu anebo poskytnutí přenosu či distribuce elektřiny prostřednictvím těchto soustav nebo sítí, včetně poskytnutí přímo souvisejících služeb, i) telekomunikační službu, j) službu rozhlasového a televizního vysílání, k) elektronicky poskytovanou službu. (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) elektronicky poskytovanou službou podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí předpis ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty 7e), je zejména hostitelství internetových stránek web-site hosting, web-page hosting, dálková údržba programů a zařízení, dodání programového vybavení a jeho aktualizace, dodání obrázků, textů a informací a zpřístupňování databází, dodání hudby, filmů a her, včetně loterií a jiných podobných her a dodání politických, kulturních, uměleckých, sportovních, vědeckých a zábavních pořadů a událostí a poskytnutí služby výuky na dálku; za elektronicky poskytnutou službu se nepovažuje samotná komunikace prostřednictvím elektronické pošty mezi osobou, která službu poskytuje a osobou, které je služba poskytována, b) telekomunikační službou služba spojená s přenosem, vysíláním nebo příjmem signálů, textových dokumentů, obrázků a zvuků nebo jakékoliv informace prostřednictvím kabelu, 7e)
Nařízení Rady (ES) č. 1777/2005 ze dne 17. října 2005, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 77/388/EHS o společném systému daně z přidané hodnoty. 7e) Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty.
18
rádia, optických nebo elektromagnetických systémů včetně příslušného přenosu nebo stanovení práva využívat kapacitu pro tento přenos, vysílání nebo příjem nebo přístup k informačním sítím. § 10i Místo plnění při poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby zahraniční osobou povinnou k dani osobě nepovinné k dani (1) Při poskytnutí elektronicky poskytované služby zahraniční osobou povinnou k dani nebo prostřednictvím provozovny umístěné ve třetí zemi osobě nepovinné k dani, která má sídlo nebo místo pobytu v tuzemsku, je místem plnění tuzemsko. (2) Při poskytnutí telekomunikační služby nebo služby rozhlasového a televizního vysílání zahraniční osobou povinnou k dani nebo prostřednictvím provozovny umístěné ve třetí zemi osobě nepovinné k dani, která má sídlo nebo místo pobytu v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko, pokud ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku. § 10j Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku Pokud je podle § 9 nebo § 10d místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku stanoveno a) v tuzemsku, a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází ve třetí zemi, za místo plnění se považuje třetí země, b) ve třetí zemi, a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko. § 10k Místo plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu ve třetí zemi Pokud je podle § 9 odst. 1 místo plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu ve třetí zemi, a která je zároveň plátcem, s výjimkou služeb osvobozených od daně, stanoveno ve třetí zemi, a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku, považuje se za místo plnění tuzemsko. § 11 Místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli. (2) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě registrované k dani v jiném členském státě, která mu dodává zboží, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v jiném členském státě, než který vydal toto daňové identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že pořízení zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Tímto ustanovením není dotčeno ustanovení odstavce 1. (3) Pokud je však pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle odstavce 1 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co bylo předmětem daně v tuzemsku, protože daňové identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě, která mu dodává zboží a která je registrovaná k dani v jiném členském státě, bylo vydáno v tuzemsku, je pořizovatel 19
oprávněn snížit základ daně v tuzemsku o základ daně, z kterého byla odvedena daň v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Pro snížení základu daně platí obdobně § 42. (4) Pokud však je použit zjednodušený postup při dodání zboží do jiného členského státu formou třístranného obchodu podle § 17, za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo stanovené podle odstavce 1, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu za účelem následného dodání zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží podle odstavce 1 a osoba, které bylo zboží dodáno v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, přiznala a zaplatila daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu a pořizovatel podal souhrnné hlášení. § 12 Místo plnění při dovozu zboží (1) Místem plnění při dovozu zboží je členský stát, na jehož území se zboží nachází v době, kdy vstupuje ze třetí země na území Evropského společenství. (2) Pokud má však zboží při vstupu na území Evropského společenství postavení dočasně uskladněného zboží nebo je umístěno do svobodného pásma nebo do svobodného skladu, nebo je propuštěno do celního režimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému, dočasné použití s úplným osvobozením od cla nebo vnější tranzit, je místem plnění při dovozu zboží členský stát, ve kterém se na toto zboží přestanou vztahovat příslušná celní opatření.
Díl 3 Zdanitelná plnění Vymezení plnění § 13 Dodání zboží a převod nemovitosti (1) Dodáním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. Převodem nemovitosti se pro účely tohoto zákona rozumí převod nemovitosti, při kterém dochází ke změně vlastnického práva nebo příslušnosti k hospodaření. (2) Dodáním zboží do jiného členského státu je dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. (3) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti se považuje a) převod vlastnického práva k majetku za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) dodání zboží prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; toto dodání zboží se považuje za samostatné dodání zboží komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné dodání zboží komisionářem třetí osobě nebo komitentovi, c) předání dovezeného zboží, které je ve vlastnictví osoby z třetí země a po propuštění do volného oběhu je předáno další osobě v tuzemsku beze změny vlastnického vztahu, d) převod práva užívat najaté zboží nebo najatou nemovitost na základě smlouvy, která stanoví povinnost nájemce nabýt zboží nebo nemovitost, které jsou předmětem smlouvy. (4) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu se také považuje 20
a) použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, b) uvedení do stavu způsobilého k užívání74) dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, pokud plátce použije tento majetek pro účely, pro které má nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 6, c) vydání vypořádacího podílu8) nebo podílu na likvidačním zůstatku9) v nepeněžité podobě ve hmotném majetku2), pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, d) při rozpuštění sdružení10) bezúplatné přenechání věcí vnesených nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům sdružení10) do jejich vlastnictví, e) při vystoupení nebo vyloučení účastníka ze sdružení bezúplatné přenechání věcí vnesených ostatním účastníkům sdružení do jejich vlastnictví nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě ve hmotném majetku účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, f) vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě ve hmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vložení hmotného majetku, který je součástí vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění daňové povinnosti společně a nerozdílně, g) dodání vratného obalu spolu se zbožím v tuzemsku plátcem, který uvádí vratné obaly spolu se zbožím na trh10a), jestliže vratný obal stejného druhu nebyl tomuto plátci vrácen k poslednímu dni příslušného účetního období7d) daného plátce nebo k poslednímu dni příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví. Pro účely tohoto zákona jsou za vratné obaly stejného druhu považovány také vratné obaly se shodnou výší zvláštní peněžní částky účtované při dodání vratného obalu spolu se zbožím. Toto ustanovení se nevztahuje na dodání vratných obalů spolu se zbožím, u kterého by se uplatnilo osvobození od daně podle § 63. (5) Použitím hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce se pro účely tohoto zákona rozumí trvalé použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců, trvalé použití pro jiné účely než související s uskutečňováním jeho ekonomických činností, a poskytnutí obchodního majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně. (6) Za dodání zboží za úplatu se považuje také přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu. Přemístěním obchodního majetku se pro účely tohoto zákona rozumí odeslání nebo přeprava majetku tímto plátcem nebo jím zmocněnou třetí osobou z tuzemska do jiného členského státu pro účely uskutečňování jeho ekonomických činností v jiném členském státě. Za dodání zboží do jiného členského státu plátcem se považuje také přemístění zboží, které bylo pořízeno tímto plátcem podle § 16 odst. 4, z tuzemska do jiného členského státu. (7) Za přemístění obchodního majetku z tuzemska do jiného členského státu se nepovažuje odeslání nebo přeprava zboží pro účely
74)
§ 6 odst. 8 a § 7 odst. 11 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví. 8) § 61 a 233 obchodního zákoníku. 9) § 61 a 259 obchodního zákoníku. 2) § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003. 10) § 829 a násl. občanského zákoníku. 10a) Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů.
21
a) dodání zboží spojené s instalací nebo montáží plátcem, který zboží dodává, nebo jím zmocněnou třetí osobou v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy, b) zasílání zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, a) dodání zboží s instalací nebo montáží, b) zasílání zboží, c) dodání zboží plátcem na palubě lodí, letadel nebo vlaků během přepravy osob podle § 7 odst. 4, d) dodání zboží plátcem v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, pokud je dodání zboží v tomto členském státě osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, e) vývozu zboží plátcem, pokud je zboží propuštěno do režimu vývozu, f) poskytnutí služby pro plátce, zahrnující práce na zboží fyzicky uskutečněné v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží za podmínky, že zboží po provedení prací je vráceno zpět plátci do tuzemska, ze kterého bylo původně odesláno nebo přepraveno, g) přechodného užití zboží v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží, pro účely poskytnutí služby plátcem, h) přechodného užití zboží na dobu nepřekračující 24 měsíců na území jiného členského státu, ve kterém by se na dovoz stejného zboží ze třetí země pro přechodné užití vztahoval režim dočasného použití s plným osvobozením od cla, nebo i) dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu zboží soustavami nebo sítěmi. (8) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti se však nepovažuje a) prodej podniku nebo vklad podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, pokud se jedná o hmotný majetek, b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštního právního předpisu11), c) poskytnutí dárku v rámci ekonomické činnosti bez úplaty, pokud jeho pořizovací cena bez daně nepřesahuje 500 Kč, nebo poskytnutí obchodních vzorků bez úplaty v rámci ekonomické činnosti, d) dodání vratného obalu, který je dodáván spolu se zbožím kupujícímu za úplatu, pokud je tato úplata přímo vázána k vratnému obalu a kupujícímu je při dodání zboží zaručeno vrácení této úplaty v plné výši po vrácení vratného obalu10a), nebo e) vrácení vratného obalu bez úplaty či za úplatu. § 14 Poskytnutí služby (1) Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitosti. Poskytnutím služby se rozumí také a) převod práv, b) poskytnutí práva využití věci nebo práva anebo jiné majetkově využitelné hodnoty, 11)
Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.
22
c) vznik a zánik věcného břemene, d) přijetí závazku zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci. (2) Za poskytnutí služby se považuje a) poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; tato služba se považuje za samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné poskytnutí služby komisionářem třetí osobě nebo komitentovi. (3) Za poskytnutí služby za úplatu se také považuje a) poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, b) vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku2), pokud byl u majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, c) při rozpuštění sdružení10) bezúplatné přenechání vneseného nehmotného majetku nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům sdružení do jejich vlastnictví, d) při vystoupení nebo vyloučení účastníka ze sdružení bezúplatné přenechání vneseného nehmotného majetku nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě v nehmotném majetku účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, nebo e) vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění daňové povinnosti společně a nerozdílně. (4) Pro účely tohoto zákona se za poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce rozumí a) dočasné využití obchodního majetku, s výjimkou dlouhodobého majetku, pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, nebo b) poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců nebo jiné účely než souvisejících s uskutečňováním jeho ekonomických činností, pokud u přímo souvisejících přijatých plnění byl uplatněn odpočet daně. (5) Za poskytnutí služby se však nepovažuje a) prodej podniku nebo vklad podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, včetně poskytnutí služby, jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštních právních předpisů o nápravě majetkových křivd11), c) postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci. §15 zrušen
23
§ 16 Pořízení zboží z jiného členského státu (1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska nebo do jiného členského státu osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která uskutečňuje dodání zboží, nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou. Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi osobou, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou nebo zasílání zboží podle § 18. Pořizovatelem se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu. (2) Pokud je však zboží pořízeno právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, je odesláno nebo přepraveno z třetí země a dovoz zboží je uskutečněn touto osobou do jiného členského státu, než ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava zboží, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz zboží uskutečněn právnickou osobou, která nebyla zřízena nebo založena za účelem podnikání, do tuzemska, má tato osoba nárok na vrácení zaplacené daně při dovozu zboží, pokud prokáže, že pořízení tohoto zboží bylo předmětem daně v členském státě, ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava tohoto zboží. Při vracení daně se postupuje přiměřeně podle § 82 až 82b. (3) Osoba povinná k dani nebo právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, které pořizují zboží z jiného členského státu, a pro které není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle § 2 odst. 2 písm. b) mohou oznámit správci daně, že budou postupovat podle § 2 odst. 1 písm. c), přičemž jsou povinny takto postupovat nejméně 2 následující po sobě jdoucí kalendářní roky. (1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z tohoto jiného členského státu do tuzemska nebo do jiného členského státu a) osobou, která uskutečňuje dodání zboží, b) pořizovatelem, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu, nebo c) zmocněnou třetí osobou. (2) Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje a) b) c) d)
dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání zboží soustavami nebo sítěmi, zasílání zboží, přemístění obchodního majetku z jiného členského státu do tuzemska pro účely uvedené v § 13 odst. 7, e) nabytí vratného obalu za úplatu.
(3) Pokud je zboží pořízeno právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn touto osobou do jiného členského státu, než ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava zboží, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz zboží uskutečněn právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, do tuzemska, má tato osoba nárok na vrácení zaplacené daně při dovozu zboží, pokud prokáže, že pořízení tohoto 24
zboží bylo předmětem daně v členském státě, ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava tohoto zboží. Při vracení daně se postupuje přiměřeně podle § 82 až 82b. (4) Za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem se také považuje přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou a která není plátcem, za účelem následného dodání zboží v tuzemsku pořizovateli. (5) Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se považuje a) přemístění zboží plátcem pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska a toto zboží bylo plátcem v rámci uskutečňování ekonomických činností v tomto jiném členském státě vyrobeno, nakoupeno, pořízeno z dalšího členského státu nebo dovezeno z třetí země, b) přemístění zboží plátcem z jiného členského státu do tuzemska, které bylo odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn plátcem v tomto jiném členském státě, a odeslání nebo přeprava zboží je ukončena v tuzemsku, c) přemístění zboží osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou a která nemá sídlo ani místo podnikání v tuzemsku, nebo zahraniční osobou povinnou k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska, d) přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného ozbrojeným silám jiného členského státu, který je členem Organizace Severoatlantické smlouvy, pro jejich použití nebo použití civilních zaměstnanců, kteří je doprovázejí, pokud zboží nebylo předmětem daně v členském státě, který zboží přiděluje, jestliže dovoz tohoto zboží není osvobozen od daně. (6) Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje přemístění obchodního majetku z jiného členského státu do tuzemska pro účely uvedené v § 13 odst. 7. (7) Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje nabytí vratného obalu za úplatu. § 17 Zjednodušený postup při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu (1) Třístranným obchodem je obchod, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. (2) Prodávajícím je osoba registrovaná k dani v členském státě, ze kterého je zboží jiném členském státě, která není osvobozenou osobou, a zboží je ze státu, ve kterém je tato osoba registrovaná k dani, odesláno nebo přepraveno přímo ke kupujícímu do členského státu, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží. (3) Kupujícím je osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, a která kupuje zboží od prostřední osoby. (4) Prostřední osobou se pro účely tohoto zákona rozumí osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, než ve kterém je registrován k dani prodávající a kupující, která není osvobozenou osobou a která pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě. (5) Při užití zjednodušeného postupu při třístranném obchodu se nesmí prostřední osoba registrovat k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží a uplatní osvobození 25
od daně při pořízení zboží v tomto členském státě, za podmínek stanovených tímto členským státem. (6) Pořízení zboží z jiného členského státu, které je uskutečněno prostřední osobou v tuzemsku, při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek a) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani identifikovanou osobou, ale je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, b) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou za účelem následného dodání zboží v tuzemsku, c) zboží pořízené prostřední osobou je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do tuzemska a je určeno pro kupujícího, pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží, d) kupující je plátce nebo osoba identifikovaná k dani identifikovaná osoba, e) kupující je povinen přiznat a zaplatit daň podle § 108 u dodání zboží uskutečněného prostřední osobou jako při pořízení zboží z jiného členského státu. (7) Prostřední osoba, která je registrovaná k dani v jiném členském státě a pořizuje zboží z jiného členského státu a dodává zboží kupujícímu, který je plátcem nebo osobou identifikovanou k dani v tuzemsku identifikovanou osobou, je při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna a) splnit podmínky podle odstavce 6 pro uplatnění osvobození od daně při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku, b) oznámit stejné daňové identifikační číslo prodávajícímu a uvést je na daňovém dokladu pro kupujícího, c) vystavit kupujícímu daňový doklad se sdělením, že se jedná o třístranný obchod. (8) Kupující je povinen oznámit prostřední osobě daňové identifikační číslo, které kupujícímu bylo přiděleno v tuzemsku, a přiznat a zaplatit daň podle § 108 na základě daňového dokladu vystaveného prostřední osobou, stejně jako při pořízení zboží z jiného členského státu. § 18 Zasílání zboží (1) Zasíláním zboží se rozumí dodání zboží do jiného členského státu z tuzemska, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu plátcem, který zboží dodává, nebo jím zmocněnou třetí osobou, s výjimkou dodání nových dopravních prostředků, dodání zboží s montáží nebo instalací osobou, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou, a s výjimkou dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi, jestliže je zboží dodáno pro osobu, pro kterou pořízení zboží z jiného členského státu není předmětem daně v tomto státu. Zasíláním zboží se rozumí i dodání zboží za podmínek vymezených v první větě z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě osobě, která není plátcem ani osobou identifikovanou k dani. (2) Při zasílání zboží do jiného členského státu z tuzemska je plátce povinen se registrovat k dani v členském státě, do kterého uskutečňuje zasílání zboží, pokud hodnota dodaného zboží do jiného členského státu z tuzemska překročí částku stanovenou tímto členským státem.
26
§ 19 Dodání a pořízení nových dopravních prostředků uvnitř území Evropského společenství (1) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. (2) Dnem prvního uvedení do provozu se u nových dopravních prostředků lodí a letadel rozumí den dodání výrobcem prvnímu kupujícímu nebo vlastníkovi nebo první den, kdy kupující nebo vlastník je oprávněn s dopravním prostředkem nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo den, kdy byl dopravní prostředek výrobcem použit pro předváděcí účely. Za den prvního uvedení do provozu u pozemních motorových vozidel se považuje den, kdy bylo vozidlo registrováno k provozu ve státu výrobce, nebo den, kdy nastala povinnost toto vozidlo ve státu výrobce registrovat, a to ten den, který nastane dříve. Pokud není povinnost vozidlo registrovat ve státu výrobce, je dnem prvního uvedení do provozu den, kdy bylo vozidlo odvezeno kupujícím nebo jeho vlastníkem, nebo den dodání kupujícímu nebo jeho vlastníkovi nebo den, kdy kupující nebo vlastník s ním mohl nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo den, kdy pozemní motorové vozidlo bylo použito pro předváděcí účely. Jestliže není den prvního uvedení do provozu takto stanoven, považuje se za den prvního uvedení do provozu den, kdy byl vystaven doklad o prodeji. (3) Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek od osoby registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu. (4) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného členského státu osobě, která není registrovaná k dani v jiném členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je nový dopravní prostředek přemístěn do jiného členského státu a plátce společně s pořizovatelem předloží místně příslušnému správci daně hlášení o dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu ve lhůtě pro podání daňového přiznání, ke kterému přiloží kopii vystaveného daňového dokladu. Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu osobě, která není registrovaná k dani, plátce neuvádí do souhrnného hlášení. Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek z jiného členského státu od osoby, která není registrovaná k dani v jiném členském státě, uskutečňuje také pořízení zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně v tuzemsku, a k daňovému přiznání je povinen přiložit hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a kopii daňového dokladu, který mu vystavil dodavatel. (5) Osoba, která není plátcem, a příležitostně dodá nový dopravní prostředek, který je přemístěn do jiného členského státu, se považuje za osobu oprávněnou uplatnit nárok na odpočet daně, kterou zaplatila při nabytí nového dopravního prostředku ve sjednané ceně nebo při dovozu nebo při pořízení z jiného členského státu, a to maximálně do výše daně, kterou by byl povinen odvést plátce, pokud by dodání bylo zdanitelným plněním v tuzemsku. Tato osoba je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně u svého místně příslušného správce daně v daňovém přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, a s hlášením o dodání nového dopravního prostředku předloží daňové přiznání do 10 dnů ode dne dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu. Pokud nárok na odpočet daně neuplatní v tomto daňovém přiznání nebo na požádání správce daně neposkytne informace nutné ke správnému stanovení nároku na odpočet daně, její nárok zaniká. (6) Osoba, která není plátcem, a pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude registrován k provozu v tuzemsku, je povinna předložit daňové přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, hlášení o pořízení nového dopravního prostředku do 10 dnů ode dne pořízení. Na základě tohoto daňového přiznání správce daně vyměří částku daně, kterou je pořizující osoba povinna zaplatit místně příslušnému správci daně do 25 dnů ode dne, kdy jí daň byla vyměřena. Správce daně osobě požívající výsad a imunit při 27
pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu vydá potvrzení o osvobození od daně, pokud je pořízen nový dopravní prostředek v rámci množstevních limitů stanovených v § 80. (7) Osoba, která pořizuje nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude registrován v registru silničních motorových vozidel, může před podáním daňového přiznání podat hlášení o pořízení nového motorového vozidla a zaplatit zálohu ve výši daně z pořízení nového dopravního prostředku, kterou vypořádá v následně podaném daňovém přiznání. K hlášení o pořízení nového motorového vozidla je povinna přiložit kopii daňového dokladu, který jí vystavil dodavatel z jiného členského státu. Zaplacení zálohy správce daně na žádost pořizovatele potvrdí. (8) Při dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu musí být na daňovém dokladu uveden údaj, že se jedná o nový dopravní prostředek, a údaje tuto skutečnost potvrzující. § 20 Dovoz zboží (1) Dovozem zboží se rozumí vstup zboží z třetí země na území Evropského společenství. (2) Za dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje vrácení zboží, které je po předchozím umístění ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu nacházejícím se v tuzemsku vráceno zpět do tuzemska. Za vrácení zboží do tuzemska se nepovažuje dodání zboží do jiného členského státu podle § 64 přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma a vývoz zboží podle § 66 přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma. (3) Za dovoz zboží se považuje vstup zboží na území Evropského společenství z území podle § 3 odst. 2. U dovozu tohoto zboží postupuje celní úřad tak, jako by se jednalo o dovoz zboží ze třetí země. Díl 4 Uskutečnění plnění a daňová povinnost § 21 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží, poskytnutí služby a převodu nemovitosti (1) Daň na výstupu je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. (2) Plátce, který v souladu s příslušnými právními předpisy nevede účetnictví, je povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Pokud však přizná daň ke dni přijetí úplaty, považuje se za osobu, které vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. (3) (2) Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem dodání podle § 13 odst. 1 při prodeji podle kupní smlouvy15), b) dnem převzetí v ostatních případech, c) dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu16), nebo 15) 16)
§ 409 a násl. obchodního zákoníku. Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb.
28
d) dnem vzniku práva užívat zboží nájemcem při dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. d). (4) (3) Při převodu nemovitosti se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem předání nemovitosti nabyvateli do užívání, nebo dnem doručení listiny, ve které je uvedeno datum právních účinků vkladu do katastru nemovitostí nebo dnem zápisu změny vlastnického práva, a to tím dnem, který nastane dříve. Avšak při převodu nemovitosti podle § 13 odst. 3 písm. d) se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem vzniku práva užívat nemovitost nájemcem. (5) (4) Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve, b) dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo k poskytnutí práva k využití; pokud je sjednán způsob stanovení úplaty a k uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné ke dni přijetí úplaty. (6) (5) V ostatních případech se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo, b) dnem odečtu z měřicího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné spotřeby při dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění odpadních vod a telekomunikační služby, při přepravě a distribuci plynu nebo při přenosu a distribuci elektřiny, c) dnem použití majetku nebo využití služby při použití hmotného majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, d) dnem uvedení do stavu způsobilého k užívání74) při plnění vymezeném v § 13 odst. 4 písm. b), e) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo ke vkladu [§ 13 odst. 4 písm. f), § 14 odst. 3 písm. e)], popřípadě jiná práva k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovitosti, kdy se postupuje podle odstavce 4 odstavce 3, f) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo, popřípadě jiná práva k vydávanému majetku, při vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku, s výjimkou nemovitosti, kdy se postupuje podle odstavce 4 odstavce 3, g) dnem dodání třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem dodání třetí osobou, při dodání zboží na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, nebo h) dnem poskytnutí služby třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem poskytnutí služby třetí osobou, při poskytnutí služby na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu. (7) (6) Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do chodu mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními prostředky nahrazujícími peníze, a v případech, kdy se úplata za zdanitelná plnění uskutečňuje platebními prostředky nahrazujícími peníze, se považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme peníze nebo platební prostředky nahrazující peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu. (8) (7) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. g) vzniká povinnost přiznat daň ke dni jeho uskutečnění. Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné k poslednímu dni účetního období daného plátce nebo k poslednímu dni kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, za podmínek uvedených v § 13 odst. 4 písm. g). 29
(9) (8) Dílčím plněním se rozumí zdanitelné plnění, které se podle smlouvy uskutečňuje ve sjednaném rozsahu a ve sjednaných lhůtách a nejedná se přitom o celkové plnění, na které je uzavřena smlouva. Dílčí plnění se považuje za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě. U dílčích plnění uskutečněných podle smlouvy o dílo se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné i dnem podle odstavce 6 5 písm. a), a dnem uskutečnění zdanitelného plnění je ten den, který nastane dříve. (10) (9) U opakovaných plnění se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období. Opakovaným plněním se rozumí uskutečnění zdanitelných plnění ve sjednaných lhůtách během zdaňovacího období, přičemž se v rámci smlouvy jedná o plnění zbožím stejného druhu, které je navzájem zastupitelné nebo službou stejné povahy. (11) (10) Pro stanovení dne uskutečnění plnění u plnění osvobozených od daně platí odstavce 3 až 10 2 až 9 obdobně. U nájmů pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně se považuje plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku. § 22 Uskutečnění plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží do jiného členského státu (1) Daň na výstupu při dodání zboží do jiného členského státu, na které se nevztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. (2) Den uskutečnění zdanitelného plnění se při dodání zboží do jiného členského státu podle odstavce 1 stanoví podle § 21. Daň je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. (3) Při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, je plátce povinen přiznat uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu. (4) Dodání zboží do jiného členského státu podle odstavce 3 je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu. § 23 Uskutečnění plnění a povinnost přiznat daň při dovozu zboží (1) Zdanitelné plnění je uskutečněno a daňová povinnost při dovozu zboží vzniká19a) a) propuštěním zboží do celního režimu volný oběh, b) propuštěním zboží do celního režimu aktivní zušlechťovací styk v systému navracení, c) propuštěním zboží do celního režimu dočasné použití s částečným osvobozením od dovozního cla, d) nezákonným dovozem zboží,
19a)
Čl. 92, 114 a 201 až 208 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.
30
e) spotřebou nebo použitím zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu za jiných podmínek, než které jsou stanoveny celními předpisy, f) porušením podmínek vyplývajících z dočasně uskladněného zboží, g) porušením podmínek stanovených pro celní režim, do kterého bylo dovážené zboží propuštěno, nebo h) odnětím zboží celnímu dohledu. (2) Daňová povinnost při dovozu zboží rovněž vzniká dnem rozhodnutí celního úřadu o vrácení zboží ze svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku zpět do tuzemska. (3) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a), b) nebo c), je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do příslušného režimu propuštěno. (4) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. c), je plátce povinen přiznat daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu v době dovozu zboží. (5) Pokud byly porušeny podmínky pro osvobození daně podle § 71g, je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do režimu volného oběhu propuštěno. (6) Bylo-li osobě, která není plátcem, rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. c), je tato osoba povinna zaplatit daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu v době dovozu zboží. (7) Plátce splnil povinnost přiznat daň při dovozu zboží, pokud daň zaplatil celnímu úřadu v souladu s tímto zákonem jako osoba povinná zaplatit daň. § 24 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnosti přiznat daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou neusazenou v tuzemsku Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku (1) Povinnost přiznat daň při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo v případě poskytnutí úplaty, k poslednímu dni měsíce, ve kterém byla úplata poskytnuta, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud jsou podle § 108 povinni přiznat a zaplatit daň plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je služba poskytnuta. (1) Povinnost přiznat daň při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě, kterým je služba poskytnuta, ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. (2) Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby podle odstavce 1. V případech podle § 21 odst. 5 4 písm. b) a v § 21 odst. 6 až 10 5 až 9 se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem uvedeným v těchto ustanoveních. (3) Pokud je služba podle odstavce 1, u níž jsou plátce nebo osoba identifikovaná k dani povinni přiznat a zaplatit daň podle § 108 odst. 1 písm. b), poskytována po dobu delší než 12
31
kalendářních měsíců a nedojde během tohoto období k poskytnutí úplaty, považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku. (3) Pokud je osobou neusazenou v tuzemsku poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 po dobu delší než 12 kalendářních měsíců a během této doby nedojde k poskytnutí úplaty, považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku. (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží a dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu zboží soustavami nebo sítěmi. § 24a Uskutečnění plnění a povinnost přiznat poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko (1) Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko je plátce povinen přiznat toto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. (1) Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko vzniká ke dni uskutečnění plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, a) plátci povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění, b) identifikované osobě povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění pouze při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je osvobozené od daně. (2) Plnění se považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby podle odstavce 1. V případech podle § 21 odst. 5 4 písm. b) a v § 21 odst. 6 až 10 5 až 9 se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem uvedeným v těchto ustanoveních. (3) Pokud je služba podle odstavce 1, u níž má plátce s místem plnění mimo tuzemsko podle § 9 odst. 1, u níž mají plátce nebo identifikovaná osoba povinnost podat souhrnné hlášení podle § 102 odst. 1 písm. d), poskytována po dobu delší než 12 kalendářních měsíců a nedojde během tohoto období k přijetí úplaty, považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku. (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu zboží soustavami nebo sítěmi s místem plnění mimo tuzemsko. § 25 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Při pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku vzniká plátci nebo osobě identifikované k dani identifikované osobě povinnost přiznat daň k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, vzniká plátci nebo osobě identifikované k dani identifikované osobě povinnost přiznat daň k datu vystavení daňového dokladu. (2) Při pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5 vzniká plátci povinnost přiznat daň dnem přemístění zboží do tuzemska. (3) Pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21. Pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5 se však považuje za uskutečněné dnem přemístění zboží do tuzemska. 32
Díl 5 Daňové doklady § 26 Vystavování daňových dokladů (1) Plátce je povinen vystavit daňový doklad do 15 dnů ode dne a) uskutečnění zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně s nárokem na odpočet daně pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání, nebo b) přijetí úplaty za zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání; pokud plátce ke dni přijetí úplaty daň na výstupu nepřizná, protože není povinen tak učinit podle § 21 odst. 2, nesmí vystavit daňový doklad při přijetí úplaty. Údaje o dani a základu daně se na daňovém dokladu uvádějí v české měně. (2) Plátce, který uskutečňuje několik samostatných zdanitelných plnění nebo plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně pro jednu osobu, může vystavit za těchto několik samostatných zdanitelných plnění souhrnný daňový doklad. Pokud se plátce rozhodne vystavit souhrnný daňový doklad, je povinen jej vystavit nejpozději do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo první zdanitelné plnění nebo byla přijata první úplata za plnění uvedená na tomto souhrnném dokladu. Údaje společné pro všechna samostatná zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně mohou být na souhrnném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou, údaje o datu uskutečnění plnění nebo přijetí úplaty, podle toho, který den nastane dříve, jednotkové ceně bez daně a slevě, pokud není obsažena v jednotkové ceně, základu daně, sazbě daně, popřípadě osvobození od daně, a výši daně musí být uvedeny zvlášť pro každé samostatné plnění. Obdobně lze postupovat při vystavení daňového dokladu za zdanitelné plnění, na které byla před jeho uskutečněním ve stejném kalendářním měsíci přijata úplata. (3) Plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, může zplnomocnit k vystavení daňového dokladu svým jménem a) osobu, pro kterou se zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně uskutečňuje, pokud se plátce, který zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně uskutečňuje, písemně zaváže, že přijme všechny takto vystavené daňové doklady, nebo b) třetí osobu. (4) Daňový doklad může být vystaven se souhlasem osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, i v elektronické podobě, pokud jej plátce nebo osoba uvedená v odstavci 3 uznávaným elektronickým podpisem nebo označila uznávanou elektronickou značkou nebo pokud je zaručena věrohodnost původu a neporušitelnost obsahu daňového dokladu elektronickou výměnou informací (EDI)21). (5) Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, a to i v případě, že daňový doklad byl vystaven osobou podle odstavce 3. Za správnost vypočtené výše daně pro účely odpočtu daně ze zjednodušeného daňového dokladu a 21)
Čl. 2 Doporučení komise 1994/820/ES ze dne 19. října 1994 o právních aspektech elektronické výměny informací.
33
daňového dokladu při hromadné přepravě osob odpovídá plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, i když je na těchto dokladech výše daně uvedena plátcem uskutečňujícím zdanitelné plnění nebo osobou podle odstavce 3. Daň se vypočte podle § 37. Za správnost údajů, které musí být doplněny na daňovém dokladu podle § 31, 32 a 35, odpovídá osoba, která je povinna tyto údaje na daňovém dokladu uvést. (6) Pokud jsou na daňovém dokladu uvedena plnění s různými sazbami daně nebo zdanitelná plnění a plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, musí být na tomto dokladu uvedeny základy daně a výše daně odděleně podle stanovených sazeb nebo osvobození od daně. U zjednodušeného daňového dokladu se částky včetně daně uvádí odděleně podle stanovených sazeb. (7) Pokud je daňový doklad vystaven v cizím jazyce, je plátce, který daňový doklad vystavil nebo jehož jménem byl daňový doklad vystaven, nebo osoba, která takový daňový doklad přijala, povinna na žádost správce daně zajistit jeho překlad do českého jazyka. § 27 Uchovávání daňových dokladů (1) Plátce je povinen uchovávat všechny daňové doklady rozhodné pro stanovení daně nejméně po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, na jím zvoleném místě. Po tuto dobu plátce odpovídá za věrohodnost původu dokladů, neporušitelnost jejich obsahu, jejich čitelnost a na žádost správce daně za umožnění přístupu k nim bez zbytečného odkladu. (2) Daňový doklad v listinné formě lze převést do elektronické podoby a uchovávat pouze v této podobě, pokud metoda použitá pro převod a uchování zaručuje věrohodnost původu, neporušitelnost obsahu daňového dokladu a jeho čitelnost a pokud je daňový doklad převedený do elektronické podoby podepsán uznávaným elektronickým podpisem nebo označen uznávanou elektronickou značkou osoby odpovědné za jeho převod. (3) Pokud plátce vystavuje, přijímá a uchovává daňové doklady v elektronické podobě a místem uchovávání není tuzemsko, musí plátce zajistit pro správce daně právo volného přístupu v reálném čase elektronicky k daňovým dokladům i datům zaručujícím věrohodnost jejich původu a neporušitelnost jejich obsahu. (4) Plátce je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňového dokladu, pokud toto místo není v tuzemsku. (5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se vztahují i na právního nástupce plátce při uchovávání daňových dokladů rozhodných pro stanovení daňové povinnosti plátce a na osoby povinné k dani nebo právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, při uchovávání přijatých daňových dokladů. § 28 Daňový doklad při dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby (1) Daňovými doklady jsou zejména běžný daňový doklad, zjednodušený daňový doklad, souhrnný daňový doklad, splátkový kalendář, platební kalendář, opravný daňový doklad, daňový doklad vystavený podle § 46 nebo § 92a. (2) Běžný daňový doklad musí obsahovat 34
a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění, d) daňové identifikační číslo, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění, plátcem, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) rozsah a předmět plnění, g) datum vystavení daňového dokladu, h) datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí úplaty, a to ten den, který nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu, i) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, j) základ daně, k) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, l) výši daně; tato daň může být zaokrouhlena na celé koruny tak, že částka 0,50 koruny a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 koruny se zaokrouhlí na celou korunu dolů. (3) Plátce uskutečňující zdanitelná plnění s úplatou za hotové, prostřednictvím platební karty nebo šekem je povinen na požádání vystavit zjednodušený daňový doklad, a to ihned při uskutečnění zdanitelného plnění nebo přijetí úplaty, pokud k přijetí dojde před uskutečněním zdanitelného plnění. Zjednodušený daňový doklad může plátce vystavit rovněž za služby, které jsou poskytovány prostřednictvím elektronických prostředků a jejich poskytnutí je podmíněno zaplacením a úplata za tyto služby je prováděna bankovním převodem. Zjednodušený daňový doklad je možno vystavit jen tehdy, je-li částka za zdanitelná plnění včetně daně nejvýše 10 000 Kč. Zjednodušený daňový doklad nelze vystavit v případě prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z lihu a tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele. (4) Zjednodušený daňový doklad musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) evidenční číslo daňového dokladu, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) datum uskutečnění zdanitelného plnění nebo datum přijetí úplaty, podle toho, který den nastane dříve, f) základní nebo sníženou sazbu daně, g) částku, kterou plátce získal nebo má získat za uskutečňované zdanitelné plnění celkem. (5) Splátkový kalendář, který tvoří součást smlouvy nebo na který je ve smlouvě výslovně odkazováno, je daňovým dokladem v případě nájemní smlouvy a smlouvy o nájmu podniku, pokud obsahuje náležitosti jako běžný daňový doklad. (6) Doklad o zaplacení vystavený podle § 26 je daňovým dokladem při hromadné přepravě osob. Doklad o zaplacení musí obsahovat obchodní firmu, nebo jméno a příjmení, popřípadě 35
název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, datum vystavení dokladu, sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, částku, kterou plátce získal nebo má získat za plnění celkem. (7) Doklad o zaplacení vystavený státním orgánem nebo jiným oprávněným subjektem nebo dražebníkem je daňovým dokladem při dražbě zboží nebo nemovitosti provedené na základě exekučního řízení. Na dokladu o zaplacení se uvedou údaje jako na běžném daňovém dokladu a sdělení, že se jedná o prodej v rámci exekučního řízení. (8) Pokud je plátce povinen vystavit daňový doklad v případě přijetí úplaty přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně, nemusí daňový doklad obsahovat údaje podle odstavce 2 písm. i) a rozsah plnění. (9) Platební kalendář, na němž je uveden rozpis plateb na předem stanovené období, je daňovým dokladem v případě, že osoba, pro niž je uskutečňováno zdanitelné plnění, provádí platby před uskutečněním zdanitelného plnění. Platební kalendář musí obsahovat stejné náležitosti jako běžný daňový doklad s výjimkou údajů podle odstavce 2 písm. h). (10) Pokud se postupuje při uplatnění daně podle zvláštního režimu pro cestovní službu (§ 89) nebo pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi (§ 90), a na daňovém dokladu nelze uvést výši daně, uvede se sdělení, že se jedná o postup podle zvláštního režimu. (11) Pokud je daňový doklad vystaven za plnění uskutečněné skupinou, uvedou se na daňovém dokladu namísto obchodní firmy nebo jména a příjmení, popřípadě názvu, dodatku ke jménu a příjmení nebo názvu, sídla nebo místa podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, tytéž údaje, které se však vztahují k členovi skupiny, který uskutečňuje plnění. Pokud je daňový doklad vystaven za plnění uskutečněné pro skupinu, uvedou se na daňovém dokladu namísto obchodní firmy nebo jména a příjmení, popřípadě názvu, dodatku ke jménu a příjmení nebo názvu, sídla nebo místa podnikání osoby, které je plnění poskytnuto, tytéž údaje, které se však vztahují k členovi skupiny, kterému je plnění poskytnuto. Toto ustanovení se uplatní přiměřeně i pro daňové doklady uvedené v § 29 až 35. § 29 Doklad o použití (1) Doklad o použití je daňový doklad, který musí vystavit plátce, který uskutečňuje zdanitelná plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13 odst. 4 písm. d) a e), a podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3 písm. c) až e), a to nejdříve dnem uskutečnění zdanitelného plnění a nejpozději do 15 dnů od tohoto dne. Údaje o dani se na dokladu o použití uvádějí v české měně. (2) Doklad o použití musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) účel použití, d) evidenční číslo daňového dokladu, e) rozsah a předmět zdanitelného plnění, f) datum vystavení daňového dokladu, g) datum uskutečnění zdanitelného plnění, h) jednotkovou cenu bez daně, 36
i) základ daně, j) základní nebo sníženou sazbu daně, k) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). § 30 Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží (1) Daňovým dokladem při dovozu zboží do tuzemska je písemné rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vznikla daňová povinnost. (2) Daňovým dokladem při dovozu zboží do tuzemska je i jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena. (3) Daňovým dokladem při vrácení zboží zpět do tuzemska je rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena. (4) Daňovým dokladem při vývozu zboží je a) písemné rozhodnutí celního úřadu o vývozu zboží do třetí země, kterým je celním úřadem potvrzen výstup zboží z území Evropského společenství, b) písemné rozhodnutí celního úřadu o umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. (5) Pokud je celní prohlášení podáno plátcem se souhlasem celního úřadu elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem nebo označeno uznávanou elektronickou značkou. § 31 Daňový doklad při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (1) Doklad vystavený při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě musí obsahovat a) název, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském státě, která poskytuje službu, včetně kódu země, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby, které je služba poskytnuta, c) evidenční číslo dokladu, d) rozsah a předmět poskytnuté služby, e) datum vystavení dokladu, f) datum uskutečnění služby, pokud se liší od data vystavení dokladu, g) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, h) základ daně, i) sdělení, že osobou povinnou přiznat a zaplatit daň je plátce, pro kterého se služba uskutečňuje, s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie1), nebo s jiným odkazem, podle kterého je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň plátce, jemuž je služba poskytnuta.
37
(2) Osoba, která je povinna přiznat a zaplatit daň podle § 108 při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, je povinna doplnit na obdrženém dokladu nebo v evidenci pro daňové účely do 15 dnů ode dne uskutečnění služby tyto údaje: a) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie1), nebo s jiným odkazem uvádějícím, že se jedná o plnění osvobozené od daně, b) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l), c) datum, k němuž byly doplněny údaje podle písmen a) a b). (3) Pokud plátce doklad podle odstavce 1 neobdrží do 15 dnů ode dne uskutečnění služby, má povinnost doplnit údaje do 15 dnů ode dne obdržení dokladu. (4) Ustanovení odstavců 1 až 4 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pokud je místo plnění v tuzemsku. § 32 Daňový doklad při poskytnutí služby zahraniční osobou (1) Doklad vystavený při poskytnutí služby zahraniční osobou povinnou k dani musí obsahovat a) název, sídlo nebo místo podnikání osoby, která službu poskytuje, popřípadě její daňové identifikační číslo, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby, které je služba poskytnuta, c) evidenční číslo dokladu, d) rozsah a předmět poskytované služby, e) datum vystavení dokladu, f) datum uskutečnění služby, pokud se liší od data vystavení dokladu, g) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, h) základ daně. (2) Osoba, která je povinna přiznat a zaplatit daň podle § 108 při poskytnutí služby zahraniční osobou povinnou k dani, je povinna doplnit na obdrženém dokladu nebo v evidenci pro daňové účely do 15 dnů ode dne uskutečnění služby tyto údaje: a) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie1), nebo s jiným odkazem uvádějícím, že se jedná o plnění osvobozené od daně, b) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l), c) datum, k němuž byly doplněny údaje podle písmen a) a b). (3) Pokud plátce doklad podle odstavce 1 neobdrží do 15 dnů ode dne uskutečnění služby, má povinnost doplnit údaje do 15 dnů ode dne obdržení dokladu.
38
(4) Ustanovení odstavců 1 až 4 se obdobně vztahují na dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi zahraniční osobou povinnou k dani, pokud je místo plnění v tuzemsku. § 33 Daňový doklad při poskytnutí služby (1) Plátce, který poskytuje službu s místem plnění mimo tuzemsko, je povinen vystavit za každé plnění daňový doklad obsahující náležitosti podle odstavce 2, a to nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění služby nebo přijetí platby, pokud platba předchází uskutečnění služby. (2) Daňový doklad při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který poskytuje službu, b) daňové identifikační číslo plátce, který poskytuje službu, c) název, sídlo nebo místo podnikání osoby, které je služba poskytována, d) daňové identifikační číslo osoby, které je služba poskytována, včetně kódu země, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) rozsah a předmět poskytované služby, g) datum vystavení daňového dokladu, h) datum uskutečnění služby nebo datum přijetí platby, podle toho, který den nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu, i) základ daně, j) odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle kterého je místo plnění mimo tuzemsko, k) pokud je daň ve státě, ve kterém se nachází místo plnění, povinna přiznat a zaplatit osoba, které je služba poskytována, sdělení o této skutečnosti, s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie1), nebo s jiným odkazem, podle kterého je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň osoba, které je služba poskytnuta. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahují obdobně i na dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu soustavami nebo sítěmi s místem plnění mimo tuzemsko plátcem. § 34 Daňový doklad při dodání zboží do jiného členského státu (1) Plátce, který dodává zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, je povinen vystavit za každé dodání zboží pro jinou osobu, která je registrována k dani v jiném členském státě, daňový doklad obsahující náležitosti podle odstavce 3, a to nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění dodání zboží do jiného členského státu. (2) Plátce při zasílání zboží do jiného členského státu podle § 18 je povinen vystavit daňový doklad nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění dodání zboží do jiného členského státu nebo přijetí platby, pokud platba předchází dodání zboží. (3) Daňový doklad při dodání zboží do jiného členského státu musí obsahovat 39
a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění, c) název, sídlo nebo místo podnikání pořizovatele, d) evidenční číslo daňového dokladu, e) daňové identifikační číslo pořizovatele, včetně kódu země, f) rozsah a předmět plnění, g) datum vystavení daňového dokladu, h) datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí platby, podle toho, který den nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu, i) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, j) základ daně, k) sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie1), nebo s jiným odkazem uvádějícím, že se jedná o plnění osvobozené od daně. (4) Při zasílání zboží do jiného členského státu podle § 18, pokud je místo plnění v tuzemsku, je plátce povinen vystavit daňový doklad podle odstavce 3, s výjimkou údajů podle písmen c), e) a k), a v dokladu uvést základní nebo sníženou sazbu daně, výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l) a kód země, do které je zboží zasíláno. Při zasílání zboží do jiného členského státu podle § 18, pokud je místo plnění v jiném členském státě, je plátce povinen vystavit daňový doklad podle odstavce 3, s výjimkou písmen c), e) a k), a v dokladu uvést kód země, do které je zboží zasíláno, a sdělení, že místo plnění je v této zemi. (5) Osoba, která dodává nový dopravní prostředek do jiného členského státu, je povinna uvést v dokladu sdělení, že se jedná o nový dopravní prostředek, a údaje podle § 4 odst. 3 písm a) a b). § 35 Daňový doklad při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Doklad vystavený při pořízení zboží z jiného členského státu musí obsahovat a) název, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském státě, která dodává zboží, včetně kódu země, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo pořizovatele, c) evidenční číslo dokladu, d) rozsah a předmět pořízení, e) datum vystavení dokladu, f) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, g) základ daně, h) sdělení, že osobou povinnou přiznat a zaplatit daň je plátce, který zboží pořizuje, s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie1), nebo s jiným odkazem, podle kterého je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň plátce, který zboží pořizuje. 40
(2) Pořizovatel je povinen doplnit na obdrženém dokladu nebo v evidenci pro daňové účely do 15 dnů ode dne pořízení tyto údaje: a) datum uskutečnění pořízení, b) základní nebo sníženou sazbu daně, c) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l), d) datum, k němuž byly doplněny údaje podle písmen a) až c). (3) Datum doplnění údajů podle odstavce 2 písm. d) je považováno za datum vystavení daňového dokladu. (4) Pokud plátce doklad podle odstavce 1 neobdrží do 15 dnů ode dne pořízení zboží, má povinnost doplnit údaje do 15 dnů ode dne obdržení dokladu.
Díl 5 Daňové doklady Oddíl 1 Obecná ustanovení o daňových dokladech § 26 Daňový doklad (1) Daňovým dokladem je písemnost, která splňuje podmínky stanovené v tomto zákoně. (2) Daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu. (3) Daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje. (4) Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje. Oddíl 2 Vystavování daňových dokladů § 27 Určení pravidel pro vystavování daňových dokladů (1) Vystavování daňových dokladů při dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění. (2) Vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud je místo plnění a) v členském státě jiném, než ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, a pokud osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, a tato osoba nebyla zmocněna k vystavení daňového dokladu, nebo b) ve třetí zemi. 41
§ 28 Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku (1) Plátce je povinen vystavit daňový doklad v případě a) dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, b) zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, c) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, d) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, nebo e) uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13 odst. 4 písm. c) až e), nebo podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3 písm. c) až e). (2) Osoba povinná k dani je povinna vystavit daňový doklad v případě a) uskutečnění plnění pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud jde o 1. poskytnutí služby, 2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi, b) poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo c) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty. (3) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění. (4) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém a) se uskutečnilo dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, b) se uskutečnilo poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, c) se uskutečnilo poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo d) byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění podle písmen b) nebo c) vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty. (5) Osoba povinná k dani může k vystavení daňového dokladu písemně zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem.
42
Oddíl 3 Náležitosti daňových dokladů § 29 Náležitosti daňového dokladu (1) Daňový doklad musí obsahovat tyto údaje: a) b) c) d) e) f) g) h)
označení osoby, která uskutečňuje plnění, daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, evidenční číslo daňového dokladu, rozsah a předmět plnění, den vystavení daňového dokladu, den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu, i) jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, j) základ daně, k) sazbu daně, l) výši daně; tato daň se uvádí v české měně. (2) Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje: a) odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno, je-li plnění osvobozeno od daně, b) „vystaveno zákazníkem“, je-li osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu, c) „daň odvede zákazník“, je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. (3) Daňový doklad nemusí obsahovat tyto údaje: a) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, není-li jí přiděleno, b) rozsah plnění a jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, pokud vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, c) sazbu daně a výši daně, 1. jedná-li se o plnění osvobozené od daně, nebo 2. je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno. (4) Označením se pro účely daňových dokladů rozumí a) obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, b) dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu a c) sídlo. § 29a Náležitosti daňového dokladu skupiny (1) Pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného skupinou, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, která uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, který uskutečňuje plnění.
43
(2) Pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného pro skupinu, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, pro kterou se uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, pro kterého se uskutečňuje plnění.
Oddíl 4 Zjednodušený daňový doklad § 30 Vystavování zjednodušeného daňového dokladu (1) Daňový doklad lze vystavit jako zjednodušený daňový doklad, pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč. (2) Daňový doklad nelze vystavit jako zjednodušený daňový doklad v případě a) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, b) zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, c) uskutečnění plnění, u něhož je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo d) prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele. § 30a Náležitosti zjednodušeného daňového dokladu (1) Zjednodušený daňový doklad nemusí obsahovat a) b) c) d) e)
označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, základ daně, výši daně.
(2) Neobsahuje-li zjednodušený daňový doklad výši daně, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem.
Oddíl 5 Zvláštní daňové doklady § 31 Splátkový kalendář Splátkový kalendář je daňovým dokladem, pokud a) obsahuje náležitosti daňového dokladu a b) tvoří součást nájemní smlouvy nebo smlouvy o nájmu podniku nebo je na něj v těchto smlouvách výslovně odkazováno.
44
§ 31a Platební kalendář (1) Platební kalendář je daňovým dokladem, pokud a) obsahuje náležitosti daňového dokladu, b) osoba, pro niž je uskutečňováno zdanitelné plnění, poskytuje úplatu před uskutečněním zdanitelného plnění a c) je na něm uveden rozpis plateb na předem stanovené období. (2) Platební kalendář nemusí obsahovat den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty. § 31b Souhrnný daňový doklad (1) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje několik samostatných plnění pro stejnou osobu, může vystavit za těchto několik samostatných plnění souhrnný daňový doklad. (2) Souhrnný daňový doklad se vystavuje do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém a) se uskutečnilo první plnění uvedené na tomto souhrnném daňovém dokladu, nebo b) byla přijata první úplata uvedená na tomto souhrnném daňovém dokladu, pokud vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty. (3) Údaje společné pro všechna samostatná plnění mohou být na souhrnném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou. (4) Pro každé samostatné plnění musí být zvlášť uvedeny tyto údaje: a) b) c) d) e)
den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, podle toho, který nastane dříve, jednotková cena bez daně a sleva, není-li obsažena v jednotkové ceně, základ daně, sazba daně a výše daně. § 32 Doklad o použití
(1) Doklad o použití je daňový doklad vystavený v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. a), b), f) a g) nebo podle § 14 odst. 3 písm. a) a b). (2) V dokladu o použití se namísto rozsahu a předmětu plnění uvede sdělení o účelu použití. Oddíl 6 Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží § 33 Daňový doklad při dovozu (1) Za daňový doklad při dovozu zboží do tuzemska se považuje a) rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vznikla daňová povinnost, nebo b) jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena. 45
(2) Za daňový doklad při vrácení zboží zpět do tuzemska se považuje rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena.
§ 33a Daňový doklad při vývozu Za daňový doklad při vývozu zboží se považuje a) rozhodnutí celního úřadu o vývozu zboží do třetí země, kterým je celním úřadem potvrzen výstup zboží z území Evropského společenství, nebo b) rozhodnutí celního úřadu o umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. Oddíl 7 Zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů § 34 (1) U daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce lhůty stanovené pro jeho uchovávání zajištěna a) věrohodnost jeho původu, b) neporušenost jeho obsahu a c) jeho čitelnost. (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) věrohodností původu skutečnost, že je zaručena totožnost osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila, b) neporušeností obsahu skutečnost, že obsah daňového dokladu požadovaný podle tohoto zákona nebyl změněn, c) čitelností skutečnost, že je možné se seznámit s obsahem daňového dokladu přímo nebo prostřednictvím technického zařízení. (3) Zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu lze dosáhnout prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním. (4) Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu lze vedle kontrolních mechanismů procesů zajistit také a) uznávaným elektronickým podpisem, b) uznávanou elektronickou značkou, nebo c) elektronickou výměnou informací (EDI)21), jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost obsahu.
46
Oddíl 8 Uchovávání daňových dokladů § 35 Obecné ustanovení o uchovávání daňových dokladů (1) Povinnost uchovávat daňové doklady má uchovatel, kterým je osoba povinná k dani, která a) daňový doklad vystavila nebo jejímž jménem byl daňový doklad vystaven, pokud jde o daňové doklady za uskutečněná plnění, nebo b) má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a která je plátcem nebo identifikovanou osobou, pokud jde o daňové doklady za všechna plnění přijatá v souvislosti se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku. (2) Daňové doklady se uchovávají po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. (3) Uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovávat daňové doklady v tuzemsku. To neplatí, pokud je uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup. (4) Pokud má uchovatel sídlo nebo provozovnou v tuzemsku, je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v tuzemsku. (5) Uchovatel je povinen na žádost správce daně zajistit český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce. § 35a Elektronické uchovávání daňových dokladů (1) Daňový doklad lze převést z listinné podoby do elektronické a naopak. (2) Daňový doklad lze uchovávat elektronicky prostřednictvím elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat. (3) Při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických prostředků musí být rovněž elektronicky uchovávána data zaručující věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu. (4) Pokud uchovatel uchovává daňové doklady prostřednictvím elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k uchovávaným datům, je povinen zajistit pro správce daně bezodkladně přístup k těmto dokladům, možnost stahovat je a používat je, pokud jde o a) daňové doklady uchovávané osobou povinnou k dani, která má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, nebo b) daňové doklady za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku uchovávané osobu povinnou k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku.
47
Díl 6 Základ daně a výpočet daně, oprava základu daně a oprava výše daně, opravný daňový doklad § 36 Základ daně (1) Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění. (2) Základem daně v případě přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění je částka přijaté úplaty snížená o daň. (3) Základ daně také zahrnuje a) jiné daně, cla, dávky nebo poplatky, b) spotřební daň24), pokud zákon nestanoví jinak v § 41, c) daň z elektřiny, daň ze zemního plynu a některých dalších plynů a daň z pevných paliv, a to podle právní úpravy těchto daní, d) dotace k ceně, e) vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění, f) při poskytnutí služby i materiál přímo související s poskytovanou službou, g) při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou, změnou dokončené stavby, nebo v souvislosti s opravou stavby, konstrukce, materiál, stroje a zařízení, které se do stavby jako její součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují. (4) Za vedlejší výdaje se považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize. (5) Základ daně se sníží o slevu z ceny, pokud je poskytnuta k datu uskutečnění zdanitelného plnění. Do základu daně se nezahrnuje rozdíl ze zaokrouhlení částky daně za zdanitelné plnění způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l) § 37 odst. 1. (6) Základem daně je v případě, že se jedná o a) dodání zboží nebo nemovitosti podle § 13 odst. 4 písm. a) až f), § 13 odst. 5, § 13 odst. 6 a podle § 16 odst. 5, cena zboží nebo nemovitosti nebo cena obdobného zboží nebo obdobné nemovitosti, za kterou by bylo možné zboží nebo nemovitost pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží nebo převod nemovitosti ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, b) poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 a 4, výše celkových nákladů vynaložených na poskytnutí služby ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. (7) Pokud se za uskutečněná plnění stanoví celková cena nebo hodnota, která zahrnuje dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby s různými sazbami daně, popřípadě osvobozená od daně, základ daně se pro jednotlivá zdanitelná plnění stanoví v poměrné výši 24)
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních.
48
odpovídající poměru cen zjištěných podle zvláštního právního předpisu25) jednotlivých plnění k celkovému součtu těchto zjištěných cen. Tato celková cena nebo hodnota se považuje za částku obsahující daň. (8) Pokud je při oceňování majetku vyžadován posudek více znalců, použije se pro zjištění poměru cen cena z posudku, v němž je cena nejvyšší, která se považuje za cenu obsahující daň. (9) Základem daně při dodání platných mincí, které jsou pro sběratelské účely prodávány za cenu vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu vyšší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, je rozdíl mezi cenou, za kterou jsou prodávány, a jejich nominální hodnotou. Tento rozdíl se považuje za částku obsahující daň. Pokud jsou prodávány za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu nižší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, základem daně je nula. (10) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. g) je základem daně peněžní částka, za kterou plátce vratný obal, který je dodáván spolu se zbožím, dodává, bez daně. Základem daně je tato peněžní částka i v případě, že vratný obal je dodán plátcem spolu se zbožím bezúplatně, pokud zákon dále nestanoví jinak. Jestliže plátce dodává v tuzemsku vratné obaly stejného druhu spolu se zbožím všem svým odběratelům bezúplatně, je základem daně peněžní částka, za kterou je obal stejného druhu plátcem pořízen, snížená o daň. V případě, že peněžní částka není známa, je základem daně cena vratného obalu stejného druhu zjištěná podle zvláštního předpisu26) o oceňování majetku. Celkový základ daně u vratných obalů stejného druhu, z kterého se zjistí daň, se vypočte jako rozdíl mezi celkovým počtem vratných obalů stejného druhu dodaných plátcem všem svým odběratelům během příslušného účetního období nebo příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, a celkovým počtem vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období7d) nebo během příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, přičemž tento rozdíl je vynásoben částkou platnou pro vratný obal stejného druhu dodávaný v tuzemsku společně se zbožím, zjištěnou podle tohoto ustanovení. V případě, že celkový počet vratných obalů stejného druhu dodaných plátcem všem svým odběratelům během příslušného účetního období nebo příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, je nižší než celkový počet vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období7d) nebo během příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, jsou základ daně a příslušná daň uváděné na daňovém dokladu vystaveném podle § 29 § 32 odst. 1 se záporným znaménkem. Stejným způsobem se záporný základ daně a daň zohlední i v daňovém přiznání podle § 101. (11) Do základu daně se nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné osoby. Podmínkou je, že přijatá částka nepřevýší uhrazené částky za jinou osobu a plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatní nárok na odpočet daně. § 36a Základ daně ve zvláštních případech (1) Základem daně je cena obvyklá25) bez daně, zjištěná k datu uskutečnění zdanitelného plnění, je-li zdanitelné plnění uskutečněno pro osobu uvedenou v odstavci 3 a je-li úplata za zdanitelné plnění a)
25) 26)
nižší než cena obvyklá25) a osoba, pro kterou bylo zdanitelné plnění uskutečněno, nemá nárok na odpočet daně nebo nemá nárok na odpočet daně v plné výši, nebo
Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb. Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.
49
b) vyšší než cena obvyklá25) a plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, je povinen krátit nárok na odpočet daně podle § 76 odst. 1. (2) Hodnotou plnění osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně je cena obvyklá25) zjištěná k datu jeho uskutečnění, je-li plnění uskutečněno pro osobu uvedenou v odstavci 3 a je-li úplata nižší než cena obvyklá25) a plátce, který uskutečnil plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, je povinen krátit nárok na odpočet daně podle § 76 odst. 1. (3) Osobami, na které se vztahuje odstavec 1 a 2 jsou a) kapitálově spojené osoby podle § 5a odst. 3 s tím, že výše podílu představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25% hlasovacích práv těchto osob, b) jinak spojené osoby podle § 5a odst. 4; za jinak spojené osoby se nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob, c) osoby blízké26a), d) osoby, které podnikají s plátcem společně na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy. § 37 Výpočet daně u dodání zboží, převodu nemovitosti a poskytnutí služby (1) Daň se vypočte ze základu daně stanoveného podle § 36 jako součin úplaty za zdanitelné plnění bez daně a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 20 v případě základní sazby daně nebo číslo 14 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli číslo 100, vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná čísla, vypočtená daň uvede způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). Cena, včetně daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako součet základu daně a vypočtené daně po případném zaokrouhlení. (2) Daň může plátce rovněž vypočítat z úplaty za zdanitelné plnění, která je včetně daně, nebo z částky stanovené podle § 36 odst. 6, která je včetně daně, a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 20 v případě základní sazby daně nebo číslo 14 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli součet údaje v čitateli a čísla 100, vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa, vypočtená daň se uvede způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l) může zaokrouhlit podle odstavce 1. Cena bez daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako rozdíl částky za zdanitelné plnění obsahující daň a vypočtené daně po případném zaokrouhlení. (3) V případě, kdy vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním zdanitelného plnění, vypočte se daň za uskutečněné zdanitelné plnění z rozdílu mezi základem daně podle § 36 odst. 1 a souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 nebo z rozdílu mezi úplatou, kterou má plátce obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění, a úplatami přijatými před uskutečněním zdanitelného plnění.
26a)
§ 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
50
§ 38 Základ daně a výpočet daně při dovozu zboží (1) Základem daně při dovozu zboží podle § 20 je součet a) základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření cla, b) vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení, v tuzemsku, popřípadě do dalšího místa určení na území Evropského společenství, pokud je toto místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo, pokud nejsou zahrnuty do základu daně podle písmena a), c) příslušné spotřební daně, pokud není stanoveno v § 41 jinak. (2) Prvním místem určení se rozumí místo uvedené v přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího členského státu. Pokud není první místo určení uvedeno na přepravním dokladu, považuje se za první místo určení místo prvního přeložení dováženého zboží v dovážejícím členském státě. (3) Základem daně při vrácení nebo propuštění zboží, které bylo a) plátcem dovezeno a umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, bez ohledu na skutečnost, zda zboží prošlo nebo neprošlo zpracovatelskými operacemi a plátce navrhuje jeho propuštění do tuzemska, je základ daně podle odstavce 1, b) plátcem dovezeno a umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud došlo ke změně vlastnického vztahu a nový vlastník navrhuje jeho propuštění, je součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu25) a popřípadě spotřební daně; pokud zboží prošlo zpracovatelskými operacemi, vstupuje do základu daně ještě výše nákladů na provedené zpracovatelské operace, c) plátcem umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud nedochází ke změně vlastnického vztahu, je součet ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu25) ke dni umístění zboží do svobodného skladu nebo svobodného pásma a popřípadě spotřební daně, pokud dochází ke změně vlastnického vztahu, je součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu25) a popřípadě spotřební daně, d) plátcem umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud došlo ke změně vlastnického vztahu a prošlo zpracovatelskými operacemi, je součet pořizovací ceny nebo ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu25) a popřípadě spotřební daně a výše nákladů na provedené zpracovatelské operace, e) osobou, která není plátcem, umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, prošlo zpracovatelskými operacemi a má být původním nebo novým vlastníkem propuštěno zpět do tuzemska, je výše nákladů na provedené zpracovatelské operace. (4) U propuštění zboží do režimu volného oběhu, dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo vrácení zboží se daň vypočítá jako součin příslušného základu daně a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož čitateli je číslo 20 v případě základní sazby daně nebo číslo 14 v případě snížené sazby daně a ve jmenovateli číslo 100. Vypočtená daň se uvede způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). U zboží propuštěného do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku se základ daně vypočte podle odstavce 1. (5) Pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží se pro přepočet cizí měny na českou měnu použije kurz stanovený podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících clo.
51
§ 39 Základ daně a výpočet daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou (1) Základ daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou se stanoví obdobně podle § 36. (2) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odstavce 1. § 40 (1) Základ daně při pořízení zboží z jiného členského státu se stanoví obdobně podle § 36. (2) Pokud je pořizovateli vrácena spotřební daň zaplacená v členském státě, ze kterého bylo zboží odesláno nebo přepraveno, dodatečně po pořízení zboží z tohoto členského státu, provede se oprava základu daně. (3) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odstavce 1. § 41 Základ daně a výpočet daně u zboží, které je v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně (1) Základ daně při dovozu zboží, které je propuštěno do celního režimu volný oběh s následným umístěním do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně podle zvláštního právního předpisu24), se stanoví podle § 38 bez zahrnutí spotřební daně. (2) U zboží, které je při pořízení z jiného členského státu v tuzemsku umístěno do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, se základ daně stanoví obdobně podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně. (3) U zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13, aniž by zboží bylo uvedeno do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36. (4) U zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13 při uvedení zboží do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36. § 42 Oprava základu daně a oprava výše daně (1) Plátce opraví základ daně a výši daně a)
při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění,
b) při snížení, popřípadě při zvýšení základu daně podle § 36 a 36a, ke kterému dojde po dni uskutečnění zdanitelného plnění, c) při vrácení spotřební daně podle § 40 odst. 2, d) pokud nedojde k dodání zboží nebo převodu nemovitosti podle § 13 odst. 3 písm. d), e) při vrácení úplaty, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň a jestliže se zdanitelné plnění neuskutečnilo, nebo f)
pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň použita na úhradu jiného plnění. 52
(2) V případě opravy základu daně a výše daně, plátce do 15 dnů ode dne zjištění skutečností rozhodných pro provedení opravy vystaví opravný daňový doklad, pokud měl povinnost vystavit daňový doklad. Pokud plátce neměl povinnost vystavit daňový doklad, provede ve stejné lhůtě opravu v evidenci pro daňové účely účely daně z přidané hodnoty. (3) Oprava základu daně a výše daně je samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období, ve kterém plátce a) opravou základu daně a výše daně zvyšuje daň na výstupu nebo svoji daňovou povinnost, b) opravou základu daně a výše daně snižuje daň na výstupu nebo svoji daňovou povinnost a osoba povinná k dani, právnická osoba, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání, nebo osoba identifikovaná k dani identifikovaná osoba, pro kterou se původní plnění uskutečnilo nebo která poskytla úplatu, z níž vznikla povinnost přiznat daň, obdržela opravný daňový doklad, nebo c) provedl opravu základu daně a výše daně v daňové evidenci evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, pokud plátce neměl povinnost vystavit opravný daňový doklad podle odstavce 2. (4) V případě opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního zdanitelného plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni povinnosti přiznat daň u původního zdanitelného plnění. V případě opravy základu daně a výše daně podle § 42 odst. 1 písm. b), kdy je zároveň vystaven opravný daňový doklad podle § 45 odst. 2, lze použít i kurz platný první pracovní den kalendářního roku, ve kterém vznikl důvod opravy. (4) V případě opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního zdanitelného plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz uplatněný u původního zdanitelného plnění. V případě opravy základu daně a výše daně podle § 42 odst. 1 písm. b), kdy je zároveň vystaven opravný daňový doklad podle § 45 odst. 4, lze použít i kurz platný první pracovní den kalendářního roku, ve kterém vznikl důvod opravy. (5) Opravu základu daně a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního zdanitelného plnění. (6) V případě opravy základu daně a výše daně podle odstavce 1 písm. d, pokud nedojde k dodání zboží nebo převodu nemovitosti podle § 13 odst. 3 písm. d), plátce sníží výši daně o částku daně vypočítanou podle § 37 odst. 1 ze základu daně stanoveného jako rozdíl mezi úplatou bez daně, která plátci náleží za plnění podle § 13 odst. 3 písm. d), a částkou bez daně, která plátci náleží do data předčasného ukončení smlouvy. Opravu lze provést do 3 let od konce kalendářního roku, v němž nastala skutečnost, na jejímž základě nedošlo k nabytí zboží nebo nemovitosti nájemcem. (7) Při pořízení zboží z jiného členského státu, dodání zboží do jiného členského státu, poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou a při dovozu zboží, se oprava základu daně provede obdobně podle odstavce 1 až 6. (7) Při pořízení zboží z jiného členského státu, dodání zboží do jiného členského státu, poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku, poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, režimu přenesení daňové povinnosti a při dovozu a vývozu zboží, se oprava základu daně provede obdobně podle odstavců 1 až 6. (8) Při dovozu zboží, kdy vyměří daň celní úřad a je nesprávně uplatněn základ daně nebo sazba daně, plátce tuto skutečnost oznámí celnímu úřadu, který daň původně vyměřil.
53
§ 43 Oprava výše daně v jiných případech (1) V případě, kdy plátce nebo osoba identifikovaná k dani identifikovaná osoba uplatnila a přiznala daň jinak než stanoví tento zákon, a tím zvýšila daň na výstupu nebo svoji daňovou povinnost, je oprávněna provést opravu v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo původní plnění nebo byla přijata úplata. Opravu lze provést nejdříve ke dni, ve kterém plátce nebo osoba identifikovaná k dani identifikovaná osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, obdržela opravný daňový doklad, nebo ve kterém byla provedena oprava v evidenci pro daňové účely účely daně z přidané hodnoty, podle odstavce 2. (2) V případě opravy výše daně v jiných případech, plátce nebo osoba identifikovaná k dani identifikovaná osoba vystaví opravný daňový doklad, pokud měla povinnost vystavit daňový doklad nebo daňový doklad vystavila. Pokud plátce nebo osoba identifikovaná k dani identifikovaná osoba neměla povinnost vystavit daňový doklad a daňový doklad nevystavila, provede opravu v evidenci pro daňové účely účely daně z přidané hodnoty. (3) U opravy výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni povinnosti přiznat daň u původního plnění. (4) Opravu výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního plnění. (5) Osoba povinná přiznat daň podle § 108 odst. 1 písm. k), která není plátcem a jíž vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na vystaveném dokladu, je oprávněna při opravě daně postupovat přiměřeně podle odstavce 1 až 4. § 44 Oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení (1) Plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň a jehož pohledávka, která vznikla nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku z tohoto plnění doposud nezanikla (dále jen „věřitel“), je oprávněn provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky v případě, že a) plátce, vůči kterému má věřitel tuto pohledávku (dále jen „dlužník“), se nachází v insolvenčním řízení a insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku prohlášení konkursu na majetek dlužníka, b) věřitel přihlásil tuto svoji pohledávku nejpozději ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu o úpadku, tato pohledávka byla zjištěna a v insolvenčním řízení se k ní přihlíží, c) věřitel a dlužník nejsou a ani v době vzniku pohledávky nebyli osobami, které jsou
d)
1.
kapitálově spojenými osobami podle § 5a odst. 3 s tím, že výše podílu představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob,
2.
osobami blízkými26a), nebo
3.
osobami, které podnikají s plátcem společně na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy,
věřitel doručil dlužníkovi daňový doklad podle § 46 odst. 1.
(2) Pokud pohledávka nebyla v přezkumném jednání podle zákona upravujícího insolvenční řízení zjištěna v hodnotě, kterou měla v době vzniku, daň se vypočte podle 54
ustanovení § 37 odst. 2. Pokud dojde k opravě základu daně a výše daně podle § 42, výše opravované daně podle tohoto ustanovení se sníží či zvýší o takto provedené opravy. (3) Opravu výše daně na výstupu je věřitel oprávněn provést nejdříve ve zdaňovacím období, v němž byly splněny podmínky podle odstavce 1. Opravu nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění a v případě, že dlužník přestal být plátcem. (4) Věřitel, který provedl opravu výše daně podle odstavce 1, je povinen předložit jako přílohu k daňovému přiznání a) kopie všech vystavených daňových dokladů, u kterých provedl opravu výše daně v tomto daňovém přiznání, a b) výpis z evidence přehledu oprav pro daňové účely provedených v tomto daňovém přiznání. (5) Pokud provede věřitel opravu výše daně podle odstavce 1, je dlužník povinen snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění o částku daně opravenou věřitelem, a to ve výši, v jaké uplatnil odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění. Tuto opravu výše daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění je dlužník povinen provést ve zdaňovacím období, v němž byly splněny podmínky podle odstavce 1. (6) Je-li pohledávka, u níž věřitel provedl opravu výše daně podle odstavce 1, následně plně či částečně uspokojena, vzniká věřiteli povinnost přiznat a zaplatit z přijaté úplaty daň, a to ke dni, v němž k plnému nebo částečnému uspokojení pohledávky došlo, a doručit dlužníkovi daňový doklad, který je věřitel povinen vystavit podle § 46 odst. 2 do 15 dnů ode dne přijetí úplaty. V případě uspokojení pohledávky se daň vypočte podle ustanovení § 37 odst. 2. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet daně zaplacené věřitelem podle tohoto odstavce nejdříve ve zdaňovacím období, v němž mu byl doručen doklad podle § 46 odst. 2. (7) Postoupí-li věřitel pohledávku, u níž provedl opravu výše daně podle odstavce 1, je povinen zvýšit daň na výstupu o částku ve výši provedené opravy, případně sníženou o daň zaplacenou podle odstavce 6, a to ke dni, v němž k postoupení pohledávky došlo. Věřitel je povinen doručit dlužníkovi písemné oznámení, že k postoupení pohledávky došlo; v oznámení je povinen uvést i číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst. 1. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet daně zaplacené věřitelem podle tohoto odstavce nejdříve ve zdaňovacím období, v němž mu bylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky. (8) Při zrušení registrace je věřitel, který provedl opravu podle odstavce 1, povinen zvýšit daň na výstupu o částku ve výši provedené opravy, případně sníženou o daň zaplacenou podle odstavce 6, a to v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období před zrušením registrace. Věřitel je povinen doručit písemné oznámení o zrušení registrace všem dlužníkům, kterým doručil daňový doklad podle § 46 odst. 1; v oznámení je povinen uvést i číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst. 1. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet daně zaplacené věřitelem podle tohoto odstavce nejdříve ve zdaňovacím období, v němž mu bylo doručeno oznámení o zrušení registrace věřitele. (9) Opravy výše daně podle odstavců 1, 6, 7 nebo 8 se považují za samostatná zdanitelná plnění uskutečněná nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém byly opravný daňový doklad podle § 46 nebo písemné oznámení doručeny dlužníkovi. U opravy výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se v tomto případě použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a platný pro osobu provádějící přepočet ke dni uskutečnění původního plnění. (10) Zanikne-li věřitel s právním nástupcem, je opravu výše daně oprávněn provést i jeho právní nástupce; ustanovení odstavců 1 až 9 se použijí obdobně.
55
§ 45 Opravný daňový doklad (1) Opravný daňový doklad o opravě základu daně a výše daně nebo o opravě výše daně v jiných případech obsahuje a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění, d) daňové identifikační číslo, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění, plátcem, e) evidenční číslo původního daňového dokladu, f) evidenční číslo opravného daňového dokladu, g) důvod opravy, h) rozdíl mezi opraveným a původním základem daně, i) rozdíl mezi opravenou a původní daní, j) rozdíl mezi opravenou a původní úplatou částkou, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem. (2) Pokud byl původní daňový doklad vystaven jako zjednodušený daňový doklad, nemusí opravný daňový doklad obsahovat náležitosti podle odstavce 1 písm. c), d), h) a i). (3) Při opravě základu daně podle § 42 odst. 7 nemusí opravný daňový doklad obsahovat náležitosti podle odstavce 1 písm. i) a j). (2) (4) Pokud se oprava základu daně a oprava výše daně nebo oprava výše daně v jiných případech týká více zdanitelných plnění, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady, mohou být údaje, které jsou společné pro všechny opravy, uvedeny na opravném daňovém dokladu pouze jednou. V případě, že na opravném daňovém dokladu nejsou uvedena evidenční čísla původních daňových dokladů, musí být na opravném daňovém dokladu ve vazbě na původní uskutečněná zdanitelná plnění uvedeno takové vymezení těchto plnění, aby souvislost mezi původním a opraveným zdanitelným plněním byla jednoznačně určitelná. Dále plátce na opravném daňovém dokladu uvede souhrnně rozdíly mezi opravenými a původními základy daně a tomu odpovídající částky daně za veškerá opravovaná zdanitelná plnění. (3) (5) Opravný daňový doklad v případě opravy základu daně a výše daně u předplacených telekomunikačních služeb podle § 42 odst. 1 písm. f) obsahuje a)
náležitosti podle odstavce 1 písm. a), b), f) a g),
b)
předmět plnění, na které byla úplata původně přijata,
c)
celkovou výši úplat použitých na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně nebo plnění, které není předmětem daně a tomu odpovídající výši daně.
(5) Opravný daňový doklad v případě opravy základu daně a výše daně u předplacených telekomunikačních služeb, pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň, použita na úhradu jiného plnění, obsahuje a) označení plátce, který uskutečňuje plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění, c) evidenční číslo opravného daňového dokladu, 56
d) důvod opravy, e) předmět plnění, na které byla úplata původně přijata, f) celkovou výši úplat použitých na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně nebo plnění, které není předmětem daně, a tomu odpovídající výši daně. (4) (6) Údaje opravného daňového dokladu podle odstavce 3 5 se uvádějí za všechny opravy v průběhu zdaňovacího období jednou částkou. Plátce je povinen evidovat soupisy takto vystavených dokladů a tyto neodesílá. § 46 Daňový doklad při provedení opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení (1) Daňový doklad při provedení opravy výše daně podle § 44 odst. 1 obsahuje a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání věřitele, b) daňové identifikační číslo věřitele, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání dlužníka, d) daňové identifikační číslo dlužníka, e) spisovou značku insolvenčního řízení, f)
evidenční číslo daňového dokladu,
g) evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu, h) datum vystavení daňového dokladu, i)
datum uskutečnění původního plnění,
j)
celkovou dlužnou částku,
k) výši opravené daně; tato daň může být zaokrouhlena na celé koruny tak, že částka 0,50 koruny a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 koruny se zaokrouhlí na celou korunu dolů, l)
odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle kterého je oprava výše daně provedena. (2) Daňový doklad při provedení opravy výše daně podle § 44 odst. 6 obsahuje
a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání věřitele, b) daňové identifikační číslo věřitele, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání dlužníka, d) daňové identifikační číslo dlužníka, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) evidenční číslo daňového dokladu vystaveného podle odstavce 1, g) datum vystavení daňového dokladu, h) datum přijetí úplaty, i) výši přijaté úplaty, 57
j) výši daně z přijaté úplaty; tato daň může být zaokrouhlena na celé koruny tak, že částka 0,50 koruny a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 koruny se zaokrouhlí na celou korunu dolů. Díl 7 Sazby daně a oprava sazby daně § 47 Sazby daně u zdanitelného plnění (1) U zdanitelného plnění nebo přijaté úplaty se uplatňuje a) základní sazba daně ve výši 20 %, nebo b) snížená sazba daně ve výši 14 %. (2) U zdanitelného plnění se uplatní sazba daně platná ke dni vzniku povinnosti přiznat daň. U přijaté úplaty za zdanitelné plnění se uplatní sazba daně platná pro toto zdanitelné plnění ke dni vzniku povinnosti přiznat daň z přijaté úplaty. (3) U zboží se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak. U zboží uvedeného v příloze č. 1, tepla a chladu se uplatňuje snížená sazba daně. (4) U služeb se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak. U služeb uvedených v příloze č. 2 se uplatňuje snížená sazba daně. (5) U převodu nemovitosti se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak. (6) Při dodání zboží, pořízení zboží z jiného členského státu a dovozu zboží, jako souboru zboží, se uplatní základní sazba daně, pokud alespoň jeden druh zboží ze souboru podléhá základní sazbě daně. Tímto ustanovením není dotčena možnost uplatnit u každého druhu zboží příslušnou sazbu daně samostatně. (7) U dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností uvedených v příloze č. 4 se uplatňuje snížená sazba daně. (8) U dovozu zboží, u kterého se uplatňuje jednotná celní sazba a které zařazením patří do různých podpoložek Harmonizovaného systému, se uplatňuje základní sazba daně, pokud alespoň jeden druh zboží podléhá této sazbě daně. (9) U základu daně podle § 36 odst. 10 vztahujícímu se k vratným obalům se použije sazba daně platná pro tento zálohovaný obal. § 47a Závazné posouzení správnosti zařazení zdanitelného plnění z hlediska sazby daně (1) Kterákoliv osoba může požádat Generální finanční ředitelství o vydání rozhodnutí o závazném posouzení, zda je zdanitelné plnění z hlediska sazby daně správně zařazeno do základní nebo snížené sazby daně podle § 47 odst. 1 (dále jen "závazné posouzení"). (2) V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení žadatel uvede a) u fyzické osoby jméno, příjmení, místo pobytu, v podání souvisejícím s její podnikatelskou činností dále uvede obchodní firmu, identifikační číslo, daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, a místo podnikání, b) u právnické osoby obchodní firmu nebo název, identifikační číslo nebo obdobný údaj, sídlo a daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno, 58
c) popis zboží, služby nebo nemovitosti, jichž se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést jednu položku zboží, služby nebo nemovitosti, d) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení. (3) Žadatel je povinen na výzvu předložit další údaje vztahující se k obsahu žádosti. § 48 Sazby daně u bytové výstavby (1) Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených se změnou dokončené stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně jejich příslušenství, vymezenou stavebním zákonem27a), nebo v souvislosti s opravou těchto staveb, se uplatní snížená sazba daně. Jsou-li tyto práce prováděny na jiné stavbě, jejíž část je určena pro bydlení, uplatní se snížená sazba daně jen u těch prací, které jsou poskytnuty výlučně pro část stavby určenou pro bydlení. (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) bytovým domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena, b) rodinným domem stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena, a v níž jsou nejvýše 3 samostatné byty, nejvýše 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží a podkroví, c) bytem soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení. § 48a Sazby daně u staveb pro sociální bydlení (1) Při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou stavby pro sociální bydlení, včetně jejího příslušenství, změnou dokončené stavby pro sociální bydlení vymezenou stavebním zákonem27a), včetně jejího příslušenství, nebo v souvislosti s opravou této stavby, se uplatní snížená sazba daně. Snížená sazba daně se uplatní také při poskytnutí stavebních a montážních prací, kterými se bytový dům, rodinný dům, byt nebo prostor, který byl určen k jiným účelům než k bydlení, mění na stavbu pro sociální bydlení. (2) Vymezením jednotek podle zákona o vlastnictví bytů27) před dokončením výstavby se nemění charakter stavby. (3) U převodu staveb pro sociální bydlení a jejich příslušenství se uplatní snížená sazba daně, pokud tento zákon nestanoví jinak. (4) Stavbami pro sociální bydlení se rozumí a) byt pro sociální bydlení, b) rodinný dům pro sociální bydlení, c) bytový dům pro sociální bydlení, d) ubytovací zařízení pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů27b) nebo pro ubytování státních zaměstnanců, 59
e) zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby podle zákona o sociálních službách47), f) školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, jakož i střediska výchovné péče, podle zákona upravujícího výkon této výchovy27c), g) internáty škol samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením podle školského zákona27d), h) dětské domovy pro děti do 3 let věku, i) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a zařízení pro výkon pěstounské péče poskytující péči podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí27f), j) speciální lůžková zařízení hospicového typu27g) a k) domovy péče o válečné veterány27h), a to včetně jejich příslušenství. (5) Bytem pro sociální bydlení se rozumí byt, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 120 m2. Celkovou podlahovou plochou bytu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností bytu, včetně místností, které tvoří příslušenství bytu. Do celkové podlahové plochy bytu pro sociální bydlení se nezapočítává podíl na společných částech domu. (6) Rodinným domem pro sociální bydlení se rozumí rodinný dům, jehož celková podlahová plocha nepřesáhne 350 m2. Celkovou podlahovou plochou rodinného domu pro sociální bydlení se rozumí součet podlahových ploch všech místností rodinného domu. (7) Bytovým domem pro sociální bydlení se rozumí bytový dům, v němž nejsou jiné byty než byty pro sociální bydlení. (8) Místností se rozumí místně a prostorově uzavřená část stavby, vymezená podlahovou plochou, stropem a pevnými stěnami. § 49 zrušen § 50 zrušen Díl 8 Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně § 51 Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (1) Při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 jsou od daně bez nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění: a) poštovní služby (§ 52), a) základní poštovní služby a dodání poštovních známek (§ 52), b) rozhlasové a televizní vysílání (§ 53), c) finanční činnosti (§ 54), 60
d) penzijní činnosti (§ 54a), d) e) pojišťovací činnosti (§ 55), e) f) převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení (§ 56), f) g) výchova a vzdělávání (§ 57), g) h) zdravotní služby a dodání zdravotního zboží (§ 58), h) i) sociální pomoc (§ 59), i) j) zrušeno j) k) provozování loterií a jiných podobných her (§ 60), k) l) ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (§ 61), l) m) dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (§ 62). (2) U plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36. Při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 42. § 52 Poštovní služby (1) Poštovními službami se pro účely tohoto zákona rozumí a) dodání poštovní zásilky28), b) poštovní poukazy28). (2) Poštovní služby uvedené v odstavci 1 jsou osvobozeny od daně, pokud jsou provozovány držitelem poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence podle zvláštního právního předpisu28) v rámci této licence. (3) Od daně je osvobozeno dodání poštovních známek platných pro použití v rámci poštovních služeb v tuzemsku a dalších obdobných cenin za částku nepřevyšující nominální hodnotu nebo částku podle poštovních ceníků. § 52 Základní poštovní služby a dodání poštovních známek (1) Základní poštovní službou se pro účely tohoto zákona rozumí základní služba podle zákona upravujícího poštovní služby poskytovaná držitelem poštovní licence obsažená v této licenci. (2) Dodáním poštovních známek se pro účely tohoto zákona rozumí dodání poštovních známek platných pro použití v rámci poštovních služeb v tuzemsku nebo dodání dalších obdobných cenin s tím, že částka za tato dodání nepřevyšuje nominální hodnotu nebo částku podle poštovních ceníků.
28)
Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění zákona č. 517/2002 Sb. a zákona č. 225/2003 Sb.
61
§ 53 Rozhlasové a televizní vysílání Rozhlasovým nebo televizním vysíláním se pro účely osvobození od daně rozumí rozhlasové nebo televizní vysílání prováděné provozovateli vysílání ze zákona29), s výjimkou vysílání reklam30), teleshoppingu31) nebo sponzorování32). § 54 Finanční činnosti (1) Finančními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí a) převod cenných papírů, obchodních podílů na společnostech a členství v družstvech, b) přijímání vkladů od veřejnosti, c) poskytování úvěrů a peněžních půjček, d) platební styk a zúčtování, e) vydávání platebních prostředků, zejména platebních karet nebo cestovních šeků, f) poskytování a převzetí peněžních záruk a převzetí peněžních závazků, g) otevření, potvrzení a avizování akreditivu podle zvláštního právního předpisu34), h) obstarávání inkasa podle zvláštního právního předpisu35), i) směnárenská činnost, j) operace týkající se peněz, k) dodání zlata České národní bance a přijímání vkladů Českou národní bankou od bank nebo od státu, l) organizování regulovaného trhu s investičními nástroji36), m) přijímání nebo předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka36), n) provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na cizí účet36), o) obchodování s investičními nástroji na vlastní účet pro jiného36), p) obhospodařování majetku zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem, pokud je součástí majetku investiční nástroj36), s výjimkou správy nebo úschovy v oblasti investičních nástrojů, q) upisování nebo umísťování emisí investičních nástrojů36), r) vedení evidence investičních nástrojů36), s) vypořádání obchodů s investičními nástroji36), t) obchodování s devizovými hodnotami na vlastní účet nebo na účet zákazníka,
29) 30) 31) 32) 34) 35) 36)
§ 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb. § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 231/2001 Sb. § 682 obchodního zákoníku. § 692 obchodního zákoníku. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.
62
u) úplatné postoupení pohledávky postoupené jiným subjektem; osvobozeno od daně není poskytování služeb, jejichž předmětem je vymáhání dluhů a faktoring, v) obhospodařování investičních fondů nebo podílových fondů podle zvláštního právního předpisu37), v) obhospodařování investičního fondu, podílového fondu, důchodového fondu, účastnického fondu, transformovaného fondu nebo obdobných zahraničních fondů, w) vybírání rozhlasových nebo televizních poplatků38), x) výplata dávek důchodového pojištění (zabezpečení) nebo vybírání opakujících se plateb obyvatelstva, y) sjednání nebo zprostředkování činností uvedených v písmenech a), b), c), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), q), r), s), t) a u). (2) Osvobození podle odstavce 1 písm. c) v případě operací souvisejících se správou úvěru nebo peněžní půjčky může uplatnit pouze osoba poskytující úvěr nebo peněžní půjčku. (3) Osvobození podle odstavce 1 písm. e) v případě operací souvisejících s vydáváním platebních karet, zejména správy nebo blokace platební karty, může uplatnit pouze vydavatel tohoto platebního prostředku. § 54a Penzijní činnosti Penzijními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí a) poskytování důchodového spoření podle zákona upravujícího důchodové spoření, b) poskytování doplňkového penzijního spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření, c) poskytování penzijního připojištění podle zákona upravujícího penzijní připojištění, d) zprostředkování důchodového spoření, doplňkového penzijního spoření nebo penzijního připojištění. § 55 Pojišťovací činnosti Pojišťovacími činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí pojišťovací nebo zajišťovací činnosti včetně činností souvisejících s pojišťovací nebo zajišťovací činností, zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví a činnosti v oblasti likvidace pojistných událostí vykonávané samostatnými likvidátory pojistných událostí a penzijní připojištění včetně jeho zprostředkování. § 55 Pojišťovací činnosti Pojišťovacími činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí a) poskytování pojištění, b) poskytování zajištění,
37) 38)
Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
63
c) zprostředkování pojištění nebo zajištění podle zákona upravujícího zprostředkování pojištění nebo zajištění. § 56 Převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení (1) Převod staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně po uplynutí tří 5 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo od data, kdy bylo započato první užívání stavby39), a to k tomu dni, který nastane dříve. Plátce se může rozhodnout, že i po uplynutí této lhůty uplatní daň. Pokud plátce přijal před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které mu nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36. (2) Převod pozemků, je osvobozen od daně, s výjimkou převodu stavebních pozemků. Stavebním pozemkem se pro účely tohoto zákona rozumí nezastavěný pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení39) nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba spojená se zemí pevným základem. Nezastavěným pozemkem se rozumí pozemek, na kterém není stavba jako věc40). (3) Nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně. Osvobození se nevztahuje na krátkodobý nájem stavby bytů a nebytových prostor, nájem prostor a míst k parkování vozidel, nájem bezpečnostních schránek nebo trvale instalovaných zařízení a strojů. Krátkodobým nájmem stavby, bytů a nebytových prostor se rozumí nájem, popřípadě včetně vnitřního movitého vybavení či dodání elektřiny, tepla, chladu, plynu nebo vody, nejdéle na 48 hodin nepřetržitě. (4) Plátce se může rozhodnout, že u nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností se uplatňuje daň. § 57 (1) Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí a) výchovná a vzdělávací činnost poskytovaná v mateřských školách, základních školách, středních školách, konzervatořích, vyšších odborných školách, základních uměleckých školách a jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky, které jsou zapsány ve školském rejstříku42), dále výchovná a vzdělávací činnost v rámci praktického vyučování nebo praktické přípravy uskutečňované na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování nebo odborné praxe a o podmínkách pro jejich konání43),
39) 40) 42) 43)
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č.68/2007 Sb. § 118 a 119 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). § 65 odst. 2 a § 96 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.
64
b) školské služby poskytované ve školských zařízeních, které jsou zapsány ve školském rejstříku42) a které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách podle písmene a) nebo s ním přímo souvisejí; dále zajištění ústavní nebo ochranné výchovy anebo preventivně výchovné péče44), c) vzdělávací činnost poskytovaná na vysokých školách44a) 1. v akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech, 2. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných v rámci akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů, 3. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných podle zvláštních právních předpisů44b), 4. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných jako Univerzita třetího věku, d) činnost prováděná za účelem rekvalifikace poskytovaná osobami, které získaly akreditaci k provádění rekvalifikace podle zvláštních právních předpisů44c), a osobami, které provádí rekvalifikaci k získání kvalifikačních požadavků podle státních norem nebo k získání odborné způsobilosti pro výkon pracovní činnosti44g), které mají akreditované vzdělávací programy, e) výchovná a vzdělávací činnost v rámci plnění povinné školní docházky žáků ve školách zřízených na území České republiky a nezapsaných do školského rejstříku, v níž ministr školství, mládeže a tělovýchovy povolil plnění povinné školní docházky44d), f) jazykové vzdělání poskytované fyzickými a právnickými osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání uznanými Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy44e) a dále jazykové vzdělání poskytované osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání v přípravných kurzech pro vykonání standardizovaných jazykových zkoušek uznaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy44f), g) výchovné, vzdělávací a volnočasové aktivity poskytované dětem a mládeži příspěvkovými organizacemi a nestátními neziskovými organizacemi dětí a mládeže. (2) Od daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňované v rámci výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v odstavci 1. § 58 Zdravotní služby a dodání zdravotního zboží (1) Zdravotní službou se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní služba podle zákona upravujícího zdravotní služby poskytovaná poskytovatelem zdravotních služeb uvedená v 44) 44a) 44b) 44c)
44d) 44e)
44f) 44g)
Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. Například zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Například vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samospráv, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů. § 38 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb. Příloha č. 1 vyhlášky č. 183/1998 Sb., kterou se stanoví další studium, popřípadě výuka se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, popřípadě uvedenými v jiném seznamu vydaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se stanoví Seznam standardizovaných jazykových zkoušek, či další jiný podobný seznam. Například vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů.
65
oprávnění k poskytování zdravotních služeb, pokud se jedná o činnost s léčebným cílem nebo chránící lidské zdraví, a služba s ní úzce související. a) b)
a) b) c)
(2) Dodáním zdravotního zboží se pro účely tohoto zákona rozumí dodání lidské krve a jejích složek, lidských orgánů, tkání a mateřského mléka, nebo stomatologických výrobků, které jsou zdravotnickými prostředky podle zákona upravujícího zdravotnické prostředky, stomatologickými laboratořemi a oprav těchto výrobků. (3) Dodáním zdravotního zboží pro účely tohoto zákona není výdej nebo prodej léčiv, potravin pro zvláštní výživu, nebo zdravotnických prostředků na lékařský předpis i bez lékařského předpisu.
(4) Od daně je osvobozeno zdravotní pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění46). § 59 Sociální pomoc Sociální pomocí se pro účely tohoto zákona rozumí sociální služby podle zvláštního právního předpisu47). Sociální služby jsou osvobozeny od daně, pokud jsou poskytovány podle zvláštního právního předpisu47a). § 60 Provozování loterií a jiných podobných her Provozováním loterií a jiných podobných her se pro účely tohoto zákona rozumí provozování loterií a jiných podobných her48), s výjimkou služeb souvisejících s jejich provozováním zajišťovaných pro provozovatele jinými osobami. § 61 Ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně Od daně jsou dále osvobozena tato plnění: a) poskytnutí služeb jako protihodnoty členského příspěvku pro vlastní členy politických stran a hnutí, církví a náboženských společností, občanských sdružení včetně odborových organizací, profesních komor nebo jiných právnických osob, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou soutěž; od daně je osvobozeno také dodání zboží těmito osobami v souvislosti s poskytnutými službami,
47a) 48)
§ 78 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.
66
b) poskytnutí služeb a dodání zboží úzce souvisejícího s ochranou a výchovou dětí a mládeže orgány sociálně-právní ochrany dětí a dalšími orgány nebo osobami, které zajišťují výkon sociálně-právní ochrany dětí podle zvláštního právního předpisu48a), c) poskytnutí pracovníků náboženskými nebo obdobnými organizacemi k činnostem uvedeným v písmenu b) a v § 57 až 59, a to s přihlédnutím k duchovní péči, d) poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo tělesnou výchovou právnickými osobami, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, osobám, které vykonávají sportovní nebo tělovýchovnou činnost, e) poskytnutí kulturních služeb a dodání zboží s nimi úzce souvisejícího krajem, obcí, právnickou osobou zřízenou zákonem, právnickou osobou zřízenou Ministerstvem kultury nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, f) poskytování služeb a dodání zboží osobami, jejichž činnosti jsou osvobozeny od daně podle písmen a), b), c), d) a e) a podle § 57, 58 a 59 za podmínky, že se jedná pouze o dodání zboží nebo poskytnutí služeb při příležitostných akcích pořádaných výlučně za účelem získání finančních prostředků k činnostem, pro které jsou tyto osoby založeny nebo zřízeny, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou soutěž, g) poskytování služeb, které poskytují nezávislá seskupení osob, které jsou právnickou osobou, svým členům, kteří uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo plnění, která nejsou předmětem daně při jejichž uskutečňování nejsou osobou povinnou k dani, pokud jsou tyto služby nezbytné pro uskutečňování jejich plnění a pokud úhrada za poskytnuté služby odpovídá nákladům na jejich poskytnutí podle podílů členů na poskytnuté službě, nenarušuje-li toto osvobození hospodářskou soutěž. § 62 Dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (1) Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží, u kterého při pořízení, popřípadě při změně účelu použití, plátce nemohl uplatnit nárok na odpočet daně, protože je používal k uskutečnění plnění osvobozených od daně. (2) Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží, při jehož pořízení nebo použití neměl plátce nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 2 § 72 odst. 4.
Díl 9 Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně § 63 Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně (1) Od daně s nárokem na odpočet daně jsou osvobozena dále uvedená osvobozená plnění za podmínek stanovených v § 64 až 71f: a) dodání zboží do jiného členského státu (§ 64), b) pořízení zboží z jiného členského státu (§ 65), 48a)
§ 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
67
c) vývoz zboží (§ 66), d) poskytnutí služby do třetí země (§ 67), e) osvobození ve zvláštních případech (§ 68), f) přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží (§ 69), g) přeprava osob (§ 70), h) dovoz zboží (§ 71), i) dovoz zboží v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky letadla a dovoz pohonných hmot cestujícím (§71a až 71f). (2) U plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho uskutečnění, pokud zákon nestanoví jinak. Plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36. Při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 42 a 43. § 64 Osvobození při dodání zboží do jiného členského státu (1) Dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou dodání zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě není předmětem daně. (2) Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu plátcem osobě v jiném členském státě, který je odeslán nebo přepraven z tuzemska plátcem nebo osobou, která nový dopravní prostředek pořizuje, nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. (3) Dodání zboží, které je předmětem spotřební daně, do jiného členského státu plátcem osobě povinné k dani, která není registrovaná k dani v jiném členském státě, nebo právnické osobě, která není registrovaná k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud odeslání nebo přeprava zboží je uskutečněna podle zvláštního právního předpisu24), a povinnost platit spotřební daň vzniká pořizovateli v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. (4) Přemístění obchodního majetku plátce z tuzemska do jiného členského státu pro účely jeho podnikání podle § 13 odst. 6 je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud plátce prokáže, že zboží bylo přemístěno do jiného členského státu a bylo předmětem daně při pořízení zboží v tomto členském státě. (5) Dodání zboží do jiného členského státu lze prokázat písemným prohlášením pořizovatele nebo zmocněné třetí osoby, že zboží bylo přepraveno do jiného členského státu, nebo jinými důkazními prostředky. § 65 Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně, pokud dodání takového zboží plátcem v tuzemsku je v každém případě osvobozeno od daně.
68
(2) Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně, pokud dovoz takového zboží je osvobozen od daně. § 65 Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud a) dodání takového zboží plátcem v tuzemsku by bylo osvobozeno od daně, b) dovoz takového zboží by byl osvobozen od daně, nebo c) pořizovatel má nárok na vrácení daně na vstupu podle § 82a až 83, s výjimkou nároku na vrácení daně v poměrné výši. § 66 Osvobození od daně při vývozu zboží (1) Vývozem zboží se pro účely tohoto zákona rozumí výstup zboží z území Evropského společenství na území třetí země, jestliže zboží bylo propuštěno do celního režimu vývoz, pasivní zušlechťovací styk nebo vnější tranzit, nebo bylo propuštěno do celně schváleného určení zpětný vývoz zboží z celního území Evropského společenství48b). Za vývoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. (2) Osvobozeno od daně při vývozu zboží do třetí země je dodání zboží plátcem, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska do třetí země a) prodávajícím nebo jím zmocněnou osobou, nebo b) kupujícím nebo jím zmocněnou osobou, jestliže kupující nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani místo pobytu, ani provozovnu, s výjimkou zboží přepravovaného kupujícím za účelem vybavení nebo zásobení rekreačních lodí nebo letadel, popřípadě jiného prostředku pro dopravu pro soukromé použití. (3) Osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně je také umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku. (4) Při dodání zboží do třetí země se za den uskutečnění plnění považuje den výstupu zboží z území Evropského společenství potvrzený celním úřadem. Dodání zboží na území třetí země je plátce povinen prokázat daňovým dokladem podle § 30 odst. 4 písm. a) a § 30 odst. 5 § 33a písm. a). (5) Za den umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu se považuje den potvrzený celním úřadem na rozhodnutí o umístění zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu v tuzemsku. Umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu je plátce povinen prokázat daňovým dokladem podle § 30 odst. 4 písm. b) a § 30 odst. 5 § 33a písm. b). (6) V případě, že výstup zboží z území Evropského společenství není potvrzen celním úřadem na daňovém dokladu, může plátce prokázat výstup zboží jinými důkazními prostředky.
48b)
Čl. 91, 161, 145, 182 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.
69
§ 67 Osvobození při poskytnutí služby do třetí země (1) Poskytnutí služby do třetí země osobě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu, s místem plnění v tuzemsku, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. (2) Službou podle odstavce 1 jsou práce na movitém majetku, který je pořízen nebo dovezen za účelem provedení těchto prací v tuzemsku a následně je odeslán nebo přepraven do třetí země osobou, která tyto služby poskytla, nebo osobou, pro kterou jsou tyto služby poskytnuty, nebo zmocněnou třetí osobou. § 68 Osvobození ve zvláštních případech (1) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro zásobení lodí a) používaných k plavbě po volném moři a přepravujících osoby za úplatu nebo používaných k obchodní, průmyslové nebo rybářské činnosti, b) používaných k poskytnutí záchrany a pomoci na moři nebo k pobřežnímu rybolovu, s výjimkou dodání palubních zásob lodím používaným k pobřežnímu rybolovu, c) válečných, pokud opouštějí tuzemsko a směřují do zahraničních přístavů a kotvišť. (2) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem námořních lodí, včetně nájmu námořních lodí s posádkou, uvedených v odstavci 1 písm. a) a b), b) dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení včetně rybářského vybavení, které je na těchto lodích instalováno nebo používáno. (3) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem letadel, včetně nájmu letadel s posádkou, které jsou užívány leteckými společnostmi provozujícími zejména přepravu osob a zboží mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi, b) dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení, které je na těchto letadlech instalováno nebo používáno. (4) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro zásobení letadel uvedených v odstavci 3. (5) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 2, které přímo souvisejí s námořními loděmi uvedenými v odstavci 2 nebo přímo souvisejí s přepravovaným nákladem. (6) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 3, které přímo souvisejí s letadly uvedenými v odstavci 3 nebo přímo souvisejí s přepravovaným nákladem. (5) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 2, která bezprostředně souvisí s námořními loděmi uvedenými v odstavci 2 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem. (6) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 3, která bezprostředně souvisí s letadly uvedenými v odstavci 3 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem. Za službu, která bezprostředně souvisí s letadly, se nepovažuje ubytování cestujících z důvodu zpoždění v letecké dopravě, 70
pronájem salónku a kancelářských prostor na letišti, odbavení cestujících, odbavení nákladu a pošty. (7) Subjektem Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí tyto subjekty uvedené v příslušných předpisech Evropské unie75): a) Evropská unie, b) Evropské společenství pro atomovou energii, c) Evropská centrální banka, d) Evropská investiční banka, e) subjekt založený Evropskou unií. (8) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby diplomatické misi56), konzulárnímu úřadu57), zvláštní misi, zastupitelství mezinárodní organizace nebo subjektům Evropské unie se sídlem v jiném členském státě a jejich členům a úředníkům, a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Osvobození se uplatní, pouze pokud plátce uskutečňující toto dodání nebo poskytnutí služby prokáže nárok na osvobození tohoto dodání nebo poskytnutí služby osvědčením o osvobození od daně potvrzeným příslušným orgánem členského státu, na jehož území je sídlo těchto misí, úřadů, organizací a subjektů. (8) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby diplomatické misi56), konzulárnímu úřadu57), zvláštní misi, zastupitelství mezinárodní organizace a jejich členům a úředníkům, a to v mezích a za podmínek upravených v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla nebo v jiných právních předpisech. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby subjektům Evropské unie se sídlem v jiném členském státě, a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu, v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Osvobození od daně se uplatní, pouze pokud plátce uskutečňující tato dodání nebo poskytnutí služby prokáže nárok na osvobození těchto dodání nebo poskytnutí osvědčením o osvobození od daně potvrzeným příslušným orgánem členského státu, na jehož území je sídlo těchto misí, úřadů, organizací anebo subjektů. Rozsah a podmínky, za kterých jsou diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace, jejich členové nebo úředníci anebo subjekty Evropské unie oprávněni od plátce pořizovat zboží nebo službu s osvobozením od daně, se řídí principem vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, rozsahem a podmínkami stanovenými v § 80. (9) Diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace nebo subjekty Evropské unie se sídlem v tuzemsku a jejich členové nebo úředníci, pokud jsou osobami požívajícími výsad a imunit podle § 80, jsou povinni na vyžádání osoby registrované k dani v jiném členském státě, která těmto osobám dodává zboží nebo poskytuje službu, které jsou osvobozeny od daně, požádat správce daně o potvrzení osvědčení o osvobození od daně a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla, v jiných právních předpisech nebo v protokolu a v dohodách o jeho provádění, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství 75)
Směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, kterou se mění některá ustanovení směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty čl. 151 odst. 1 písm. aa) a protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství.
71
mezinárodní organizace nebo subjekty Evropské unie, jejich členové nebo úředníci anebo subjekty Evropské unie jsou oprávněni od osoby registrované k dani v jiném členském státě pořizovat zboží nebo službu, které jsou osvobozeny od daně, pouze v rozsahu stanoveném principem vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, v rozsahu stanoveném v § 80. Pro stanovení tohoto rozsahu se započítává i výše daně vrácené podle § 80. (10) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby a) uskutečněné v tuzemsku, které jsou určeny pro použití ozbrojenými silami ostatních členských států Severoatlantické smlouvy nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí, b) do jiného členského státu pro ozbrojené síly jakéhokoli členského státu, který je členským státem Severoatlantické smlouvy a který není státem určení, které jsou určeny pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí. (11) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zlata centrálním bankám jiných států. (12) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží humanitárním a dobročinným organizacím, které je v rámci své humanitární, dobročinné nebo vzdělávací činnosti mimo území Evropského společenství odešlou nebo přepraví do třetí země. (13) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění plnění osvobozeného od daně podle § 66 až 69, s výjimkou odstavce 14, nebo plnění uskutečněného ve třetí zemi. (14) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozena přeprava zboží mezi členskými státy, pokud se jedná o přepravu nebo odeslání zboží na ostrovy tvořící autonomní oblasti Azory a Madeira, z těchto ostrovů nebo mezi těmito ostrovy. (15) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží umístěného ve svobodném skladu nebo ve svobodném pásmu, poskytnutí služeb vztahujících se ke zboží umístěnému ve svobodném skladu nebo ve svobodném pásmu. § 69 Osvobození přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží (1) Přeprava zboží při vývozu je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Služby přímo vázané na dovoz, včetně přepravy zboží při dovozu, které je povinna osoba, které vzniká daňová povinnost nebo povinnost přiznat daň podle § 23, zahrnout do základu daně podle § 38, jsou v tuzemsku osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně. (2) Za přepravu zboží vázanou na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného skladu nebo svobodného pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými sklady nebo svobodnými pásmy. (3) Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží, jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou služeb uvedených v § 51, pokud zákon nestanoví jinak. (4) Osvobození od daně při uskutečňování přepravy při dovozu a vývozu zboží je plátce, který přepravu při dovozu a vývozu zboží uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem členského státu, který je vstupním státem při dovozu zboží nebo výstupním státem při vývozu zboží, popřípadě jinými důkazními prostředky. 72
Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je přeprava zboží při dovozu a vývozu uskutečňována. Plátce, který uskutečňuje přepravu při dovozu a vývozu zboží na základě postoupení závazku dalších osob, je povinen prokázat nárok na osvobození od daně přepravním dokladem, smlouvou o přepravě věci nebo jinými důkazními prostředky. (5) Osvobození od daně při poskytnutí služeb podle odstavce 3 je plátce, který tyto služby uskutečňuje, povinen doložit správci daně dokladem o zaplacení, popřípadě jinými doklady prokazujícími splnění podmínek pro osvobození od daně. § 70 Osvobození přepravy osob Přeprava osob a jejich zavazadel mezi jednotlivými členskými státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi, včetně služeb přímo souvisejících s touto přepravou, je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Za služby přímo související s touto přepravou osob se považují zejména služby zajištění přepravy osob jménem a na účet jiné osoby, prodej přepravních dokladů, vystavení dokladů, vytvoření rezervace a její změna a výměna přepravních dokladů. Tato přeprava je osvobozena, i když je prováděna osobami, které jsou registrovány k dani v jiném členském státě, nebo zahraniční osobou povinnou k dani. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu. § 71 Osvobození od daně při dovozu zboží (1) Od daně je osvobozen dovoz zboží, pokud by dodání tohoto zboží plátcem v tuzemsku bylo v každém případě osvobozeno od daně. (2) Od daně je osvobozen dovoz zboží, jestliže je dováženému zboží přiznáno osvobození od cla podle přímo použitelného předpisu Evropské unie49), pokud se jedná o: a) zboží dovážené v zásilkách neobchodní povahy, jde-li o dovoz kávy nebo čaje, vztahuje se osvobození od daně na množství do 1. 500 g kávy, nebo 200 g kávového extraktu a esence, 2. 100 g čaje, nebo 40 g čajového extraktu a esence, b) osobní majetek fyzických osob, 1. které se stěhují ze zahraničí do tuzemska, 2. dovážený při příležitosti sňatku, 3. nabytý děděním, c) výbavu, studijní potřeby a vybavení domácností žáků nebo studentů, d) přemístění obchodního majetku a ostatního zařízení při přemístění podniku, e) léčivé látky, léčivé přípravky, laboratorní zvířata, biologické nebo chemické látky, 1. laboratorní zvířata a biologické nebo chemické látky určené k výzkumu, 2. léčivé látky lidského původu a činidla k určování krevní skupiny a tkání, 3. referenční látky pro kontrolu jakosti přípravků, 4. farmaceutické výrobky používané při mezinárodních sportovních událostech, f) zboží určené charitativním nebo dobročinným subjektům, 49)
Nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla.
73
1. zboží dovážené pro uskutečnění obecných záměrů, základní životní potřeby pouze bezúplatně nabyté, 2. bezúplatně nabyté zboží dovážené ve prospěch zdravotně postižených osob pro účely vzdělávání, zaměstnávání a sociální rozvoj, 3. zboží dovážené ve prospěch obětí katastrof, g) dovoz v rámci mezinárodních vztahů, 1. čestná vyznamenání nebo ceny, 2. dary obdržené v rámci mezinárodních vztahů, 3. zboží určené k užívání hlavou státu, h) zboží dovážené k podpoře obchodní činnosti, 1. vzorky zboží nepatrné hodnoty, 2. tiskoviny a reklamní materiál, 3. zboží používané nebo spotřebované v průběhu výstavy nebo podobné události, i) zboží dovážené ke zkouškám, analýzám nebo pokusům, j) různý dovoz, a to 1. zásilky určené subjektům příslušným ve věcech ochrany autorských práv nebo průmyslového či obchodního vlastnictví, 2. turistický propagační materiál, 3. různé dokumenty a zboží, 4. materiál k upevnění a ochraně zboží při přepravě, 5. stelivo, píce a krmivo pro zvířata během jejich přepravy, 6. pohonné hmoty a maziva nacházející se v silničních motorových vozidlech a speciálních kontejnerech, 7. zboží určené na výstavbu, údržbu nebo výzdobu památníků nebo hřbitovů válečných obětí, 8. rakve, urny a smuteční ozdoby. (3) Od daně je dále osvobozen dovoz a) zboží, jehož úhrnná hodnota nepřesahuje 22 EUR, s výjimkou alkoholických nápojů, parfémů, toaletní vody, tabáků a tabákových výrobků, b) čistokrevných koní starých nejvýše šest měsíců, narozených ve třetí zemi nebo na třetím území ze zvířete, které bylo na území Evropského společenství pokryto a poté dočasně vyvezeno k porodu, c) sbírkových a uměleckých předmětů vzdělávací, vědecké nebo kulturní povahy, které nejsou určeny k prodeji a které dovážejí muzea a galerie, pokud jsou dováženy bezúplatně, nebo pokud jsou dováženy za úplatu a nejsou dodány osobou povinnou k dani, d) oficiálních publikací vydávaných orgány veřejné moci země nebo území vývozu, mezinárodními organizacemi, veřejnými samosprávami a veřejnoprávními subjekty usazenými v zemi nebo na území vývozu a tiskovin šířených při příležitosti voleb do Evropského parlamentu nebo při příležitosti vnitrostátních voleb v zemi, z níž tiskovina pochází, zahraničními politickými organizacemi úředně uznanými v členských státech, pokud tyto publikace a tiskoviny podléhaly dani v zemi nebo na území vývozu a nevyužily vrácení daně při vývozu, 74
e) vratných obalů bez úplaty či za úplatu, f) úlovku do přístavu, který nebyl zpracován nebo který již byl konzervován za účelem prodeje, ale dosud nebyl dodán, pokud byl uskutečněn osobou podnikající v námořním rybářství, nebo g) plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nebo vpuštěním z plavidla převážejícího plyn do soustavy zemního plynu nebo těžební plynovodní sítě, dovoz elektřiny, tepla nebo chladu prostřednictvím tepelných nebo chladících sítí. (4) Od daně je dále osvobozen dovoz zboží a) osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit, a to v rozsahu vyplývajícím z mezinárodních smluv, které jsou součástí českého právního řádu, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla, b) uskutečněný subjekty Evropské unie, a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž, c) uskutečněný mezinárodními organizacemi jinými než uvedenými v písmenu b), které jsou za mezinárodní organizace uznávány úřady hostitelského členského státu, nebo uskutečněný členy těchto organizací v mezích a za podmínek upravených mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla, nebo d) ozbrojenými silami ostatních členských států Organizace Severoatlantické smlouvy, které je určeno pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí. (5) U vráceného zboží je přiznán nárok na osvobození od daně pouze osobě, která předmětné zboží vyvezla, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla. (6) Od daně je osvobozen dovoz zlata Českou národní bankou. Osvobození od daně při dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky letadla a při dovozu pohonných hmot cestujícím § 71a (1) Od daně je v tuzemsku osvobozen příležitostný dovoz zboží v osobních zavazadlech cestujícího, pokud je toto zboží určeno k osobnímu užívání cestujícím, k užívání členy jeho rodiny nebo jako dar a z povahy ani množství zboží nelze usuzovat, že je dováženo pro obchodní účely (dále jen „dovoz zboží cestujícím“), a pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 71b až 71d a v § 71f. (2) Osobními zavazadly cestujícího se pro účely tohoto zákona rozumí zavazadla, která cestující předkládá při svém příjezdu celnímu úřadu, a zavazadla, která celnímu orgánu předloží později, pokud prokáže, že byla zapsána jako doprovodná zavazadla v okamžiku jeho odjezdu u společnosti, která zajišťovala jeho přepravu. (3) Za dovoz zboží cestujícím se nepovažuje dovoz zboží, u kterého cestující prokáže, že bylo pořízeno na území Evropského společenství, a u kterého nebyla v žádném členském státě vrácena daň nebo spotřební daň. § 71b (1) Dovoz zboží cestujícím v letecké dopravě je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 430 EUR na osobu. 75
(2) Dovoz zboží cestujícím v rámci rekreačního nebo sportovního létání49c) je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 300 EUR na osobu. (3) Při dovozu zboží cestujícím mladším patnácti let se částka uvedená v odstavcích 1 a 2 snižuje na částku 200 EUR na osobu. (4) Do celkové výše hodnoty zboží osvobozeného od daně podle odstavců 1 až 3 nelze započítat jen část hodnoty některého dovezeného zboží. (5) Do celkové výše hodnoty zboží osvobozeného od daně podle odstavců 1 až 3 se nezapočítává hodnota a) zboží uvedeného v § 71c, 71d a 71f, b) zboží, které je dočasně dovezeno cestujícím do tuzemska, c) zboží dováženého nazpět po jeho dočasném vývozu cestujícím, d) léčiv nezbytných pro osobní potřebu cestujícího. (6) Pro přepočet hodnoty zboží na českou měnu se použije kurz platný první pracovní den měsíce října roku předcházejícího dovozu zboží zveřejněný v Úředním věstníku Evropské unie. Takto přepočítaná hodnota zboží na českou měnu se zaokrouhlí na stokoruny. § 71c (1) Dovoz zboží cestujícím v případě, že se jedná o dovoz tabákových výrobků, je v tuzemsku osvobozen od daně nejvýše v rozsahu a) 200 cigaret, b) 100 doutníků o hmotnosti jednoho kusu nejvýše 3 gramy, c) 50 doutníků o hmotnosti jednoho kusu vyšší než 3 gramy, nebo d) 250 g tabáku ke kouření. (2) Pro účely osvobození od daně představuje každé množství jednotlivých druhů výrobků uvedené v odstavci 1 100 % celkového množství, které lze osvobodit od daně. Osvobození od daně lze uplatnit na jakoukoli kombinaci množství těchto výrobků, pokud součet jejich procentních podílů využitých pro dovoz nepřesáhne 100 %. (3) Osvobození od daně podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na zboží dovezené cestujícím mladším sedmnácti let. § 71d (1) Dovoz zboží cestujícím v případě, že se jedná o dovoz alkoholu a alkoholických nápojů, s výjimkou tichého vína a piva, je v tuzemsku osvobozen od daně nejvýše v rozsahu a) 1 litru alkoholického nápoje, jehož skutečný obsah lihu přesahuje 22 % objemových, nebo nedenaturovaného alkoholu s obsahem lihu nejméně 80 % objemových, nebo b) 2 litrů alkoholického nápoje, jehož skutečný obsah alkoholu nepřesahuje 22 % objemových. (2) Pro účely osvobození od daně představuje každé množství jednotlivých druhů výrobků uvedené v odstavci 1 100 % celkového množství, které lze osvobodit od daně. Osvobození od daně lze uplatnit na jakoukoli kombinaci množství těchto výrobků, pokud součet jejich procentních podílů využitých pro dovoz nepřesáhne 100 %. 49c)
§ 77 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
76
(3) Při dovozu tichého vína a piva, je v tuzemsku osvobozen od daně dovoz zboží cestujícím v množství nejvýše 4 litry tichého vína na osobu a 16 litrů piva na osobu. (4) Osvobození od daně podle odstavců 1 až 3 se nevztahuje na zboží dovezené cestujícím mladším sedmnácti let. § 71e (1) Dovoz zboží při výkonu práce členem posádky letadla, které je používáno k přepravě mezi třetími zeměmi a tuzemskem, nebo dovoz zboží členem posádky letadla v rámci rekreačního nebo sportovního létání, je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 300 EUR na osobu. (2) Ustanovení § 71a až 71d se pro dovoz zboží členem posádky letadla uvedeného v odstavci 1 použijí obdobně. § 71f Od daně je v tuzemsku osvobozen dovoz pohonných hmot v běžné nádrži motorového dopravního prostředku a dovoz pohonných hmot v množství nejvýše 10 litrů v přenosné nádrži v jednom motorovém prostředku pro dopravu. § 71g Osvobození od daně při dovozu zboží, které je přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně (1) Od daně je osvobozen dovoz zboží, při kterém vzniká daňová povinnost v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně podle § 64. (2) Pokud se však jedná o dodání zboží do jiného členského státu podle § 64 odst. 1 nebo o přemístění obchodního majetku podle § 64 odst. 4, je dovoz zboží osvobozen od daně, pokud plátce v okamžiku propuštění zboží do volného oběhu poskytne celnímu úřadu a) své daňové identifikační číslo nebo daňové identifikační číslo svého daňového zástupce, b) daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském státě, které je zboží odesláno nebo přepraveno, popřípadě své daňové identifikační číslo, přidělené pro účely daně z přidané hodnoty v jiném členském státě, která jsou uvedena v písemném rozhodnutí celního orgánu o propuštění zboží do volného oběhu a c) podklady dokazující, že dovezené zboží je bezprostředně určeno k odeslání nebo přepravě do jiného členského státu. (3) Plátce je povinen uvést dovoz zboží osvobozený od daně podle odstavce 1 do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do tohoto režimu propuštěno. (4) Pokud nejsou splněny podmínky podle odstavce 1, vzniká plátci daňová povinnost a plátce je povinen přiznat daň podle § 23.
77
Díl 10 Odpočet daně § 72 Nárok na odpočet daně (1) Plátce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování a) zdanitelných plnění dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, c) plnění s místem plnění mimo tuzemsko, pokud by měl nárok na odpočet daně, jestliže by se uskutečnila s místem plnění v tuzemsku, d) plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j), l) až u) a y) a v § 55 s místem plnění ve třetí zemi, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží, nebo e) plnění uvedených v § 13 odst. 8 písm. a), b), d) a e) a v § 14 odst. 5. (2) Daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění se rozumí daň uplatněná podle tohoto zákona d) na zboží, které plátci bylo nebo má být dodáno, nemovitost, která mu byla nebo má být převedena, anebo službu, která mu byla nebo má být poskytnuta, e) na zboží, které bylo plátcem pořízeno z jiného členského státu anebo dovezeno ze třetí země, nebo f) v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b). (3) Nárok na odpočet daně vzniká plátci okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat. (4) Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění použitého pro reprezentaci, které nelze podle zvláštního právního předpisu53) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou plnění podle § 13 odst. 8 písm. c). (5) Plátce má nárok na odpočet daně v plné výši u přijatého zdanitelného plnění, které použije výhradně pro uskutečňování plnění uvedených v odstavci 1. (6) Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen v části připadající na použití s nárokem na odpočet daně (dále jen „nárok na odpočet v částečné výši“), pokud zákon nestanoví jinak. Příslušná část nároku na odpočet daně se stanoví postupem podle § 75 nebo 76. § 73 Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně (1) Pro uplatnění nároku na odpočet daně je plátce povinen splnit tyto podmínky: a) při odpočtu daně uplatněné vůči němu jiným plátcem mít daňový doklad, b) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku nebo jiným plátcem, anebo kterou plátce uplatnil při 53)
§ 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
78
pořízení zboží z jiného členského státu, daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem, c) při odpočtu daně při dovozu zboží, je-li plátce povinen tuto daň přiznat podle § 23 odst. 3 až 5, daň přiznat a mít daňový doklad, d) při odpočtu daně při dovozu zboží, není-li plátce povinen postupovat podle § 23 odst. 3 až 5, vyměřenou daň zaplatit a mít daňový doklad, nebo e) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b), daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem. (2) Plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny podmínky podle odstavce 1. (3) Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí lhůty, která činí 3 roky. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet daně vznikl. Po uplynutí této lhůty je však plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, pokud mu vznikla povinnost tuto daň přiznat. Po uplynutí této lhůty je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, pokud a) mu vznikla povinnost tuto daň přiznat, nebo b) toto zdanitelné plnění použije pro účely plnění podle § 13 odst. 4 písm. b). (4) Plátce, který má u přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet daně v částečné výši, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto plnění nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, v jehož některém ze zdaňovacích období mohl být nárok uplatněn nejdříve. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně podle odstavce 3 tím není dotčena. (5) Neobsahuje-li doklad pro prokázání nároku na odpočet daně všechny předepsané náležitosti daňového dokladu, lze nárok prokázat jiným způsobem. (6) Převyšuje-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu výši daně, která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani, která má být uplatněna podle tohoto zákona. Je-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu nižší, než která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani uvedené na daňovém dokladu. (7) U plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, uplatňuje nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti sdružení určený účastník, který vede evidenci za sdružení podle § 100 odst. 3 pro účely daně z přidané hodnoty za sdružení. Plátci podnikající společně na základě smlouvy o sdružení mohou uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost sdružení jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná plnění, ke kterým tato přijatá zdanitelná plnění použijí a pokud tato uskutečněná zdanitelná plnění uvedou ve svých daňových přiznáních. Je-li uplatňován nárok na odpočet daně jednotlivými účastníky sdružení, musí být těmito účastníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému účastníkovi sdružení, který přiznává daň na výstupu za činnost celého sdružení. § 74 Oprava odpočtu daně (1) Je-li provedena oprava základu daně a výše daně podle § 42, která má za následek snížení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, povinen provést opravu odpočtu daně. Opravu plátce provede za zdaňovací období, ve kterém se dozvěděl o okolnostech rozhodných pro vznik povinnosti ji provést. Opravu odpočtu daně plátce prokazuje 79
opravným daňovým dokladem nebo jiným dokladem souvisejícím s opravou, popřípadě jiným způsobem. (2) Je-li provedena oprava základu daně a výše daně podle § 42, která má za následek zvýšení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, oprávněn provést opravu odpočtu daně. Opravu je plátce oprávněn provést na základě přijatého opravného daňového dokladu nejdříve za zdaňovací období, ve kterém došlo k opravě základu daně a výše daně, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, jehož se oprava týká. § 75 Způsob výpočtu nároku na odpočet daně v poměrné výši (1) Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak v rámci svých ekonomických činností, tak pro účely s nimi nesouvisejícími, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro své ekonomické činnosti. (2) V případě přijatého zdanitelného plnění určeného k uskutečňování svých ekonomických činností, které plátce použije zčásti rovněž pro účely s nimi nesouvisejícími, si plátce může zvolit, že uplatní nárok na odpočet daně v plné výši. Část přijatého zdanitelného plnění, kterou použije pro účely nesouvisející se svými ekonomickými činnostmi, se poté považuje za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo za poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a). Postup podle tohoto odstavce nelze uplatnit v případě dlouhodobého majetku. (3) Příslušná výše odpočtu daně v poměrné výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v poměrné výši, a podílu použití tohoto plnění pro ekonomické činnosti plátce (dále jen „poměrný koeficient“). Poměrný koeficient se vypočítá jako procentní podíl zaokrouhlený na celé procento nahoru. (4) Nelze-li v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce kvalifikovaným odhadem. Po skončení kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění plátce byl oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně a tento nárok uplatnil, plátce do hodnoty poměrného koeficientu zohlední skutečný podíl použití tohoto zdanitelného plnění pro své ekonomické činnosti v příslušném roce. Odchyluje-li se poměrný koeficient vypočtený podle skutečného použití od poměrného koeficientu stanoveného odhadem o více než 10 procentních bodů, výše uplatněného odpočtu daně se opraví. Je-li vypočtená částka opravy kladná, je plátce oprávněn výši uplatněného odpočtu daně opravit, je-li záporná, je plátce povinen výši uplatněného odpočtu daně opravit. Opravu plátce uvede v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně, jehož se oprava týká. § 76 Způsob výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši (1) Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně uvedená v § 72 odst. 1, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku i mimo tuzemsko, s výjimkou plnění podle § 72 odst. 2 písm. d), má nárok na odpočet daně pouze v krácené výši odpovídající rozsahu použití pro plnění s nárokem na odpočet daně. (2) Příslušná výše odpočtu daně v krácené výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v krácené výši, a koeficientu. Dojde-li k souběhu nároku na odpočet daně v krácené výši podle tohoto ustanovení a nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75, použije se pro výpočet výše odpočtu daně
80
v krácené výši součin obou příslušných koeficientů namísto částky daně na vstupu částka odpočtu daně v poměrné výši stanovená postupem podle § 75. (3) Koeficient podle odstavce 2 věty první se vypočte jako procentní podíl, v jehož a) čitateli je součet částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně uvedených v § 72 odst. 1, b) jmenovateli je celkový součet hodnoty v čitateli a součtu hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně. Do součtu částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění se započítávají také přijaté úplaty, pokud z těchto přijatých úplat plátci vznikla povinnost přiznat daň nebo uskutečnění plnění. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na celé procento nahoru. (4) Do výpočtu koeficientu se nezapočítávají a) prodej dlouhodobého majetku, pokud tento majetek plátce využíval pro své ekonomické činnosti, b) poskytnutí finančních služeb a převod nebo nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, a to pouze pokud jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně. , c) plnění podle § 13 odst. 4 písm. b). (5) Je-li hodnota ve jmenovateli podílu vypočteného podle odstavce 3 kladné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo záporné číslo, je koeficient 0%. Je-li hodnota ve jmenovateli tohoto podílu nula nebo záporné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo kladné číslo, je koeficient 100%. Je-li koeficient vypočtený podle odstavce 3 roven nebo vyšší než 95 %, považuje se za roven 100%. (6) Pro výpočet nároku na odpočet daně v krácené výši ve zdaňovacích obdobích běžného kalendářního roku plátce použije koeficient vypočtený z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku při vypořádání odpočtu daně. Pokud plnění pro výpočet koeficientu za předcházející kalendářní rok neexistují, stanoví výši tohoto koeficientu plátce kvalifikovaným odhadem. (7) Po skončení běžného kalendářního roku plátce provede vypořádání odpočtu daně v krácené výši za všechna zdaňovací období tohoto roku (dále jen „vypořádávané období“). Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi celkovým nárokem na odpočet daně v krácené výši vypočteným z údajů za vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně v krácené výši v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do vypořádání. Pro výpočet celkového nároku na odpočet daně v krácené výši za vypořádávané období plátce použije koeficient vypočtený z údajů o uskutečněných plněních za celé vypořádávané období (dále jen „vypořádací koeficient“). Vypořádání odpočtu daně plátce uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období vypořádávaného období. (8) Pro vypořádání odpočtu daně v krácené výši při zrušení registrace se použije obdobně odstavec 7 s tím, že vypořádávané období je od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém došlo ke zrušení registrace, do dne zrušení registrace. (9) Dojde-li po vypořádání odpočtu daně k opravě uskutečněných plnění za některé ze zdaňovacích období již vypořádaného roku, výše nároku na odpočet daně v krácené výši se vypočte novým vypořádacím koeficientem vypočteným z údajů za celé vypořádávané období s promítnutím všech oprav. (10) V případě, že plátce uplatnil odpočet daně z poskytnuté úplaty před pořízením dlouhodobého majetku, u kterého má nárok na odpočet daně v krácené výši, v jiném roce, než ve kterém je po uskutečnění plnění pořízení tohoto majetku nárok na odpočet daně oprávněn uplatnit, zahrne do částky vypořádání nároku na odpočet daně podle odstavce 7 za rok, ve kterém po uskutečnění plnění pořízení tohoto majetku je oprávněn nárok na odpočet daně uplatnit, 81
rovněž rozdíl ve výši nároku na odpočet daně vyplývající z případného rozdílu mezi hodnotami vypořádacích koeficientů za příslušné roky. Obdobně plátce postupuje i v případě uplatnění odpočtu daně u každého jednotlivého přijatého plnění, které se stalo součástí pořízeného dlouhodobého majetku. § 77 Vyrovnání odpočtu daně (1) Původní odpočet daně uplatněný u obchodního majetku před jeho použitím, s výjimkou dlouhodobého majetku, podléhá vyrovnání, pokud ve lhůtě pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 73 odst. 3 plátce tento majetek použije v rámci svých ekonomických činností pro jiné účely, než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně. (2) Použitím pro jiné účely se rozumí případy, kdy plátce uplatnil původní odpočet daně v a) plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v krácené výši nebo nárok na odpočet daně nemá, nebo b) krácené výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši. (2) Částka vyrovnání odpočtu daně se vypočte jako rozdíl mezi výší nároku na odpočet daně k okamžiku použití majetku a výší původního uplatněného odpočtu daně. Je-li vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn vyrovnání provést, je-li záporná, je plátce povinen vyrovnání provést. (3) Vyrovnání odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byl obchodní majetek použit a ve kterém nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést toto vyrovnání. § 77 Vyrovnání odpočtu daně (1) Původní odpočet daně uplatněný u obchodního majetku před jeho použitím, s výjimkou dlouhodobého majetku, podléhá vyrovnání, pokud ve lhůtě pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 73 odst. 3 plátce tento majetek použije v rámci svých ekonomických činností pro jiné účely, než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně. (2) Použitím pro jiné účely se rozumí případy, kdy plátce uplatnil původní odpočet daně v a) plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v krácené výši nebo nárok na odpočet daně nemá, nebo b) krácené výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši. (3) Původní odpočet daně uplatněný u staveb, bytů a nebytových prostor, které nejsou dlouhodobým majetkem, podléhá vyrovnání rovněž po uplynutí lhůty podle § 73 odst. 3, jsou-li splněny ostatní podmínky podle odstavce 1. (4) Částka vyrovnání odpočtu daně se vypočte jako rozdíl mezi výší nároku na odpočet daně k okamžiku použití majetku a výší původního uplatněného odpočtu daně. Je-li vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn vyrovnání provést, jeli záporná, je plátce povinen vyrovnání provést.
82
(5) Vyrovnání odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byl obchodní majetek použit a ve kterém nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést toto vyrovnání. Úprava odpočtu daně § 78 (1) Původní odpočet daně uplatněný u pořízeného dlouhodobého majetku podléhá úpravě, pokud v některém z kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl původní odpočet uplatněn, dojde ke změně v rozsahu použití tohoto majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně. Obdobně se postupuje v případě, kdy plátce při pořízení dlouhodobého majetku nárok na odpočet daně neměl, protože daný majetek byl původně určený k použití v rámci ekonomických činností plátce pro účely, které nezakládají nárok na odpočet daně. (2) Změny v rozsahu použití dlouhodobého majetku se posuzují samostatně za každý kalendářní rok v rámci lhůty pro úpravu odpočtu daně, a to ve srovnání se skutečnostmi, které plátce zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně nebo při pořízení tohoto majetku, pokud nárok na odpočet daně neměl. (3) Lhůta pro úpravu odpočtu daně činí 5 let a počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl dlouhodobý majetek pořízen. V případě staveb, bytů, nebytových prostor a jejich technického zhodnocení73) a v případě pozemků se lhůta pro úpravu odpočtu daně prodlužuje na 10 let. (4) Změnou rozsahu použití dlouhodobého majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, se rozumí případy, kdy plátce a) uplatnil původní odpočet daně v plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v částečné výši nebo nárok na odpočet daně nemá, b) uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši, c) neměl nárok na odpočet daně a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši nebo v částečné výši, nebo d) uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a vznikne rozdíl mezi poměrnými koeficienty nebo vypořádacími koeficienty. (5) Pro účely úpravy odpočtu daně se technické zhodnocení73) považuje za samostatný dlouhodobý majetek. (6) Úpravu odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést tuto úpravu. Úprava odpočtu daně § 78a (1) Částka úpravy odpočtu daně za příslušný kalendářní rok se vypočte ve výši jedné pětiny, popřípadě jedné desetiny v případě staveb, bytů, nebytových prostor a jejich technického zhodnocení73) a v případě pozemků, ze součinu a) částky daně na vstupu u příslušného majetku, a b) rozdílu mezi ukazatelem nároku na odpočet ke kalendářnímu roku, v němž se provádí úprava odpočtu daně, a ukazatelem nároku na odpočet daně 83
1. ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet daně uplatněn, nebo 2. ke kalendářnímu roku, v němž byl majetek pořízen, pokud plátce nárok na odpočet daně neměl. (2) Ukazatelem nároku na odpočet daně je a)
0 %, nemá-li plátce nárok na odpočet daně,
b) 100 %, má-li plátce nárok na odpočet daně v plné výši, nebo c) poměrný koeficient nebo vypořádací koeficient, má-li plátce nárok na odpočet daně pouze v částečné výši, popřípadě součin obou koeficientů, dojde-li k souběhu nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75 a nároku na odpočet daně v krácené výši podle § 76. (3) Úprava odpočtu daně se provede pouze v případě, že rozdíl mezi ukazateli nároku na odpočet daně je větší než 10 procentních bodů. Je-li vypočtená částka úpravy odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn úpravu provést, je-li záporná, je plátce povinen úpravu provést. (4) Při výpočtu částky úpravy odpočtu daně u dlouhodobého majetku, který plátce pořídil jako osoba povinná k dani před datem přede dnem registrace, se postupuje obdobně podle odstavce 1 s tím, že namísto ukazatele nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet uplatněn nebo majetek pořízen, se použije ukazatel nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, ve kterém došlo k registraci. (5) Používá-li plátce majetek pro změněné účely podle § 78 odst. 4 písm. a) až c) pouze po část příslušného kalendářního roku, zohlední se tato skutečnost v částce úpravy odpočtu daně vypočtené podle odstavce 1 nebo 4. § 78b (1) Pro úpravu odpočtu daně u dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností se použijí obdobně ustanovení § 78 a 78a s tím, že lhůta pro úpravu odpočtu počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl tento majetek uveden do stavu způsobilého k užívání. (2) U dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, jehož uvedením do stavu způsobilého k užívání došlo k uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4 písm. b), se částka daně na vstupu pro výpočet úpravy odpočtu daně stanoví podle § 36 odst. 6 písm. a). U ostatního dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností se částka daně na vstupu pro výpočet úpravy odpočtu daně stanoví jako součet daně na vstupu u jednotlivých přijatých zdanitelných plnění, která se stala součástí tohoto majetku. § 78c (1) Ustanovení § 78 až 78b se použijí obdobně pro úpravu odpočtu daně u a) majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu63) zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby, b)
majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku,
c) majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu64), d)
63) 64)
majetku spravovaného plátcem jako osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu k pokračování v živnosti oprávněnou osobou k pokračování v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci,
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů.
84
e) majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v živnosti uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci při ukončení dědického řízení. (2) Běh lhůty pro úpravu odpočtu daně podle odstavce 1 se nepřerušuje. § 78d (1) Dojde-li u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k uskutečnění plnění dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby, použijí se obdobně ustanovení § 78 až 78c s tím, že úprava odpočtu daně se provede jednorázově. (2) Částka jednorázové úpravy odpočtu daně za kalendářní rok, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1, se stanoví jako součin částky vypočtené podle § 78a odst. 1 nebo 4 a počtu roků zbývajících do konce lhůty pro úpravu odpočtu daně. Do počtu roků se započítává také rok, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna. Ukazatelem nároku na odpočet daně je 0 %, je-li dané plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, nebo 100 %, je-li zdanitelné. (3) Úpravě odpočtu daně podléhá rovněž odpočet daně, který plátce u dlouhodobého majetku uplatnil v témže kalendářním roce, ve kterém uskutečnil plnění podle odstavce 1. (4) Jestliže plátce ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně dodá, převede nebo poskytne dlouhodobý majetek, u kterého byl oprávněn uplatnit původní nárok na odpočet daně v poměrné výši, jde o dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby v rámci uskutečňování jeho ekonomických činností rovněž v případě části tohoto majetku původně určené pro použití pro účely nesouvisející s jeho ekonomickými činnostmi. Nárok na odpočet daně při registraci a zrušení registrace § 79 (1) Osoba povinná k dani, která se stala plátcem, má nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění pořízeného před datem registrace, pokud toto plnění je k datu ke dni registrace součástí jejího obchodního majetku. Nárok na odpočet daně se nevztahuje na daň uplatněnou u zboží, nemovitosti nebo služeb před lhůtou delší než 12 měsíců před datem registrace. Datem registrace se rozumí datum účinnosti registrace uvedené na rozhodnutí o registraci. (2) Nárok na odpočet daně podle odstavce 1 se uplatní způsobem, v rozsahu a za podmínek stanovených v § 72 až 78d. Pro výpočet částky nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2. (3) Nárok na odpočet daně podle odstavců 1 a 2 lze uplatnit za první zdaňovací období po datu registrace. (4) Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je k datu zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. Dnem zrušení registrace se rozumí den účinnosti rozhodnutí o zrušení registrace. (5) Částka snížení nároku na odpočet daně u nedokončeného majetku, u úplat za zdanitelná plnění, která se do dne předcházejícího dni zrušení registrace neuskutečnila, a u zásob se určí ve výši uplatněného odpočtu daně. Pro výpočet částky snížení nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2. (6)
Ustanovení odstavce 4 se použije obdobně u
85
a) majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu63) b) majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, c) majetku který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu64) d) majetku spravovaného plátcem jako osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu k pokračování v živnosti po zemřelém plátci, e) majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v živnosti uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci při skončení dědického řízení. (7) Plátce je povinen provést snížení odpočtu daně podle odstavců 4 až 6 za poslední zdaňovací období registrace. § 79 (1) Osoba povinná k dani má nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění pořízeného v období 12 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stala plátcem, pokud toto plnění je k tomuto dni součástí jejího obchodního majetku. (2) Nárok na odpočet daně podle odstavce 1 se uplatní způsobem, v rozsahu a za podmínek stanovených v § 72 až 78d. Pro výpočet částky nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2. (3) Nárok na odpočet daně podle odstavců 1 a 2 lze uplatnit za zdaňovací období, do něhož spadá den, kdy se osoba povinná k dani stala plátcem. § 79a (1) Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. (2) Částka snížení nároku na odpočet daně u nedokončeného majetku, u úplat za zdanitelná plnění, která se do dne předcházejícího dni zrušení registrace neuskutečnila, a u zásob se určí ve výši uplatněného odpočtu daně. Pro výpočet částky snížení nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2. (3) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně u a) majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby, b) majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku, c) majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva, d) majetku spravovaného plátcem jako oprávněnou osobou k pokračování v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, e) majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci při skončení dědického řízení. (4) Plátce je povinen provést snížení odpočtu daně podle odstavců 1 až 3 za poslední zdaňovací období registrace. § 79b (1) Při zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce, je jeho právní nástupce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který byl ke dni zrušení registrace obchodním majetkem plátce a u kterého tento plátce uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. 86
(2) Odstavec 1 se nepoužije, pokud oprávněná osoba pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne úmrtí plátce. (3) Ke dni vydání majetku dědici, popřípadě správci dědictví, který nepokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, je oprávněná osoba, která pokračovala v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, povinna postupovat u vydaného majetku podle odstavce 1. (4) Odstavec 3 se nepoužije, pokud je majetek vydán dědici, který pokračuje v uskutečňování ekonomických činností a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne vydání majetku. § 79c Při zrušení registrace nevzniká povinnost snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně nebo jeho část, a to a) při zrušení obchodní společnosti nebo družstva bez likvidace, b) v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí podnikatelskou činnost tak, že celý svůj obchodní majetek vloží do právnické osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a jejíž je jediným zakladatelem, c) při zrušení registrace právnické osoby, 1. která byla plátcem 2. která byla založena jedinou fyzickou osobou a 3. v jejíž činnosti pokračuje tato fyzická osoba jako podnikatel, d) při sloučení, splynutí nebo rozdělení státního podniku, jestliže je plátcem, e) při přeměně osoby, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže je plátcem, nebo f) při zrušení registrace skupiny a zániku členství člena skupiny. Díl 11 Vracení daně a prodej zboží za ceny bez daně § 80 Vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit (1) Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit podle smluv, které jsou součástí českého právního řádu55) (dále jen „osoba požívající výsad a imunit“), rozumí: a) diplomatická mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky (dále jen „konzulární úřad“), akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států, b) zvláštní mise, 55)
Například vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, vyhláška č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, vyhláška č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích, vyhláška č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946, zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 36/2001 Sb. m. s., o přijetí Dohody o právním postavení Organizace Severoatlantické smlouvy, zástupců států a mezinárodního personálu.
87
c) zastupitelství mezinárodní organizace, d) člen diplomatické mise56) konzulárního úřadu57) nebo subjektu Evropské unie se sídlem v tuzemsku, s výjimkou člena služebního personálu a soukromé služební osoby, který je akreditován pro Českou republiku a nemá místo pobytu v tuzemsku, e) úředník zastupitelství mezinárodní organizace, který nemá místo pobytu v tuzemsku a není státním občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí v tuzemsku, a státní příslušník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro Českou republiku a který nemá místo pobytu v tuzemsku, f) rodinný příslušník osoby uvedené v písmenech d) a e), pokud s ní žije ve společné domácnosti na území České republiky, dosáhl věku 15 let, není státním občanem České republiky a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí., g) subjekt Evropské unie. (2) Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 se vrací zaplacená daň, pokud cena za zdanitelné plnění včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dni uvedená na jednom daňovém dokladu je vyšší než 4 000 Kč, s výjimkou nákupu pořízení pohonných hmot pro osobní automobil, telekomunikačních služeb nebo služeb spojených se sběrem a odvozem komunálních odpadů, s odběrem elektřiny, vody, plynu, topných olejů pro výrobu tepla. Daň zaplacená v cenách zboží a služeb (dále jen „zaplacená daň“) se vrací: a) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, a její osobě uvedené v odstavci 1 písm. d) a jejím rodinným příslušníkům podle odstavce 1 písm. f) na základě principu vzájemnosti, maximálně v rozsahu, v jakém je vracena daň české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu, b) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, ale její vysílající stát neuplatňuje daně jako součást ceny zboží a služeb, maximálně do výše 3 000 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s nákupem pořízením, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitostí nacházejících se v tuzemsku, členu diplomatické mise nebo konzulárního úřadu uvedenému v odstavci 1 písm. d), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, a jeho rodinným příslušníkům podle odstavce 1 písm. f), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, c) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která je akreditována pro Českou republiku, ale má sídlo mimo území tuzemska, maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok, d) osobě uvedené v odstavci 1 písm. d), která je akreditována pro Českou republiku, ale má místo pobytu mimo území tuzemska, maximálně do výše 10 000 Kč za kalendářní rok, e) osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) a c), maximálně do výše 500 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s nákupem pořízením, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitostí nacházejících se v tuzemsku, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak, f) osobě uvedené v odstavci 1 písm. e), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak, a jejím rodinným příslušníkům uvedeným v odstavci 1 písm. f), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak.
56) 57)
Čl. 1 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích. Čl. 1 vyhlášky č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.
88
(3) U člena subjektu Evropské unie uvedeného v odstavci 1 písm. d), který má sídlo v tuzemsku, včetně jejich rodinných příslušníků se daň vrací maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok. (3) Nárok na vrácení daně se uplatní podáním a) daňového přiznání k uplatnění nároku na vrácení daně pro osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až f) s tím, že toto přiznání nelze podat elektronicky, nebo b) žádosti o vrácení daně pro osoby uvedené v odstavci 1 písm. g). (4) Ministerstvo zahraničních věcí potvrdí splnění principu vzájemnosti a jeho osobní, věcný a hodnotový rozsah v příloze vyplněného daňového přiznání, přičemž tato příloha tvoří nedílnou součást daňového přiznání. Pokud cena včetně daně za zboží a služby poskytnuté v souvislosti s nákupem, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitosti nacházející se v tuzemsku, ve které sídlí diplomatická mise nebo konzulární úřad, je vyšší než 100 000 Kč, zaplacená daň se vrátí, jestliže vysílající stát cizí diplomatické mise nebo konzulárního úřadu samostatně potvrdí přiznání nároku na vrácení daně ve stejném rozsahu pro české diplomatické mise nebo konzulární úřady anebo v případě zvláštní mise a mezinárodní organizace, jestliže mezinárodní smlouva zakládá nárok na vrácení zaplacené daně. (5) Možnost uplatnit nárok na vrácení zaplacené daně vzniká osobě požívající výsad a imunit podle odstavce 1 nejdříve ve zdaňovacím období, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění. Nárok na vrácení daně této osobě zaniká uplynutím 31. ledna kalendářního roku, který následuje po kalendářním roce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. a) až c) a g) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně pro svou úřední potřebu. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. d) až f) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně pro vlastní potřebu a spotřebu. (6) Nárok na vrácení daně se prokazuje kopií technického průkazu při pořízení osobního automobilu a dokladem, který je plátce uskutečňující zdanitelné plnění na požádání osoby uvedené v odstavci 1 povinen vystavit s těmito náležitostmi: a) obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) název, popřípadě jméno a příjmení osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo dokladu, f) datum uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l) § 37 odst. 1, i) výši ceny včetně daně celkem. (7) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 uplatní nárok na vrácení daně v daňovém přiznání, které se podává příslušnému správci daně na tiskopise předepsaném a vydaném Ministerstvem financí. Daňové přiznání se podává jednou za zdaňovací období, a to nejdříve první den po skončení prvního zdaňovacího období v kalendářním roce a nejpozději do 31. ledna následujícího kalendářního roku. (8) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 má pro účely vracení daně procesní postavení daňového subjektu podle daňového řádu. 89
(7) Do maximální výše daně, která se vrací osobě požívající výsad a imunit, se započítává daň, která by byla vypočtena, pokud by plnění poskytnuté pro tuto osobu nebylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 9. (8) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 je pro účely vracení daně daňovým subjektem. (9) Zdaňovacím obdobím je u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) a g) kalendářní měsíc a u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. d) až f) kalendářní čtvrtletí. Daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně se podávají jednou za zdaňovací období, a to nejdříve první den následujícího zdaňovacího období a nejpozději do 31. ledna následujícího po roce, za které se podávají daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně. (10) Pro účely vracení daně podává daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně osoba požívající výsad a imunit takto: a) diplomatická mise, zvláštní mise a konzulární úřad podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich sídla v tuzemsku, b) člen diplomatické mise, zvláštní mise a konzulárního úřadu se sídlem v tuzemsku, včetně jejich rodinných příslušníků, podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle sídla osob uvedených v písmenu a), c) člen subjektu Evropské unie se sídlem v tuzemsku, včetně jeho rodinných příslušníků, podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle sídla subjektu Evropské unie, c) subjekt Evropské unie se sídlem v tuzemsku podává žádost o vrácení daně místně příslušnému správci daně podle svého sídla v tuzemsku; pokud tato osoba nemá sídlo v tuzemsku, podává žádost o vrácení daně prostřednictvím Generálního finančního ředitelství, a správcem daně je místně příslušný Finanční úřad pro hlavní město Prahu, d) zastupitelství mezinárodní organizace uvedené v odstavci 1 písm. c) podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejího sídla v tuzemsku, e) úředník zastupitelství mezinárodní organizace uvedený v odstavci 1 písm. e), včetně jeho rodinných příslušníků podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich místa pobytu v České republice, f) diplomatická mise nebo konzulární úřad podle odstavce 2 písm. c), včetně jejich členů podle odstavce 2 písm. d), podávají daňové přiznání Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu. (11) Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 se vrátí zaplacená daň do 30 dnů ode dne následujícího po jejím vyměření. Pokud je podané daňové přiznání neúplné nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti daňového přiznání, správce daně vyzve osobu požívající výsad a imunit, aby ve lhůtě stanovené správcem daně vady nebo pochybnosti odstranila. Daň správce daně nevrátí, pokud nejsou odstraněny vady nebo pochybnosti týkající se podaného daňového přiznání. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (12) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1, která uplatnila nárok na vrácení daně u zboží podle tohoto ustanovení, nesmí při vývozu zboží uplatnit nárok na vrácení daně zahraničním fyzickým osobám podle § 84. (13) Rozsah výsad vztahujících se k nákupu osobních automobilů v tuzemsku, u nichž byla vrácena daň, a k pořízení osobních automobilů z jiných členských států osvobozených od daně, počet těchto osobních automobilů a lhůta, po kterou nesmí být tyto osobní automobily pronajaty, 90
zapůjčeny, zastaveny nebo převedeny úplatně či neúplatně na jinou osobu, se řídí principem vzájemnosti a přiznává se maximálně v takové míře, v jaké se přiznává české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu. (13) Rozsah výsad vztahujících se k pořízení osobních automobilů v tuzemsku, u nichž byla vrácena daň, a k pořízení osobních automobilů z jiných členských států osvobozených od daně, včetně množstevních limitů pro osobní automobily a lhůty, po kterou nesmí být tyto osobní automobily pronajaty, zapůjčeny, zastaveny, zcizeny nebo zničeny, se řídí principem vzájemnosti a přiznává se maximálně v takové míře, v jaké se přiznává české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu. Podmínkou pro uplatnění nároku na vrácení daně při pořízení osobních automobilů v tuzemsku nebo z jiného členského státu je přidělení diplomatické registrační značky podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel. (14) V případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, se stanovují množstevní limity a lhůty pro osobu požívající výsad a imunit podle odstavce 1, za kterých je u nakoupeného pořízeného osobního automobilu v tuzemsku vrácena daň nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně takto: a) osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) až c) může v tuzemsku nakoupit pořídit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně osobní automobily v množství přiměřeném k velikosti úřadu, b) osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) může v tuzemsku nakoupit pořídit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně v množství: 1. velvyslanec, nuncius nebo vedoucí mise v rovnocenné hodnosti 2 osobní automobily plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen rodinným příslušníkem registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí, 2. diplomatický personál a konzulární úředník 1 osobní automobil plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen rodinným příslušníkem registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí, 3. administrativně technický personál a konzulární zaměstnanec 1 osobní automobil, c) osoba uvedená v odstavci 1 písm. e) může v tuzemsku nakoupit pořídit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně osobní automobily v množství stanoveném v písmenu b), pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak, d) u nakoupeného osobního automobilu v tuzemsku se vrací daň nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně za podmínky, že ve lhůtě 24 měsíců ode dne registrace osobního automobilu nebude osobní automobil zapůjčen, zastaven nebo převeden úplatně či neúplatně na jinou osobu; pokud je osobní automobil zcizen před uplynutím lhůty 24 měsíců, musí osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 vrácenou daň v plném rozsahu uhradit příslušnému finančnímu úřadu; daň nemusí být vrácena zpět příslušnému finančnímu úřadu pouze za podmínky, že osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 osobní automobil, u něhož byla daň vrácena nebo jehož pořízení bylo osvobozeno od daně, převede na jinou osobu požívající výsad a imunit podle odstavce 1, e) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) předčasně ukončí svůj služební pobyt v České republice před uplynutím 24měsíční lhůty od registrace osobního automobilu a uplatnila nárok na vrácení daně nebo osvobození od daně při pořízení osobního automobilu, vrátí příslušnému finančnímu úřadu alikvotní podíl daně, který se váže na období chybějící
91
do uplynutí 24měsíční lhůty, v případě prodeje osobního automobilu osobě, která není osobou požívající výsad a imunit podle odstavce 1. d) daň se vrací u pořízeného osobního automobilu v tuzemsku nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně za podmínky, že 1. bude přidělena diplomatická registrační značka podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel a 2. ve lhůtě 24 měsíců ode dne registrace osobního automobilu nebude pronajat, zapůjčen, zastaven, zcizen, zničen nebo vyřazen podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel, e) pokud dojde k porušení podmínek stanovených v písmenu d), musí osoba požívající výsad a imunit 1. při vrácení daně vrátit neoprávněně vyplacenou částku správci daně, nebo 2. při osvobození od daně podat daňové přiznání s tím, že toto přiznání nelze podat elektronicky, do 25 dnů ode dne, kdy k takovému porušení došlo, f)
pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) postupuje podle písmena e), odpovídá výše neoprávněně vyplacené částky nebo výše daně poměrné části daně připadající na zbývající období z 24 měsíční lhůty,
g) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) předčasně ukončí svůj služební pobyt v tuzemsku, postupuje podle písmena e) s tím, že výše daně odpovídá poměrné části daně připadající na zbývající období z 24 měsíční lhůty, h) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) ukončí svůj služební pobyt v tuzemsku do 6 měsíců ode dne přidělení diplomatické registrační značky takového automobilu, postupuje podle písmena e) s tím, že výše neoprávněně vyplacené částky nebo výše daně odpovídá celé dani, i)
osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) nemusí postupovat podle písmen e) až g) za podmínky, že osobní automobil převede na jinou osobu požívající výsad a imunit.
(15) Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit rozumí také subjekty Evropské unie. (16) Osobě uvedené v odstavci 15 se zaplacená daň vrací, pokud je cena včetně daně zaplacená za zdanitelné plnění uvedená na jednom dokladu vyšší než 4 000 Kč a tato osoba nakoupené zboží nebo služby použije výhradně pro svou úřední potřebu. (17) Osoba uvedená v odstavci 15 podává žádost o vrácení daně prostřednictvím Ministerstva financí místně příslušnému správci daně podle jejího sídla v tuzemsku. Pokud tato osoba nemá sídlo v tuzemsku, je místně příslušný Finanční úřad pro hlavní město Prahu. Zaplacená daň se vrátí do šesti měsíců od obdržení žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (18) Nárok na vrácení daně osobě uvedené v odstavci 15 se prokazuje dokladem s náležitostmi podle odstavce 6. (19) Pro stanovení maximální výše daně, která se vrací podle tohoto ustanovení, se započítává i výše daně, která by se uplatnila, kdyby plnění poskytnuté pro osobu požívající výsad a imunit nebylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 9. § 81 Vracení daně v rámci zahraniční pomoci (1) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, obsahuje ustanovení, že nenávratná zahraniční pomoc je osvobozena od daně nebo z prostředků zahraniční pomoci nesmí být hrazena daň, má osoba, která takovou daň zaplatila, nárok na vrácení daně, a 92
to na základě žádosti. Daň se nevrací u programů a projektů financovaných ze zdrojů Evropské unie s výjimkou programů předvstupní pomoci. (2) Nárok na vrácení daně má rovněž osoba, která takovou daň zaplatila a která požádá o vrácení daně zaplacené z prostředků nenávratné zahraniční pomoci nebo z prostředků ze zdrojů Evropské unie poskytnutých na podporu projektů výzkumu a vývoje59a), pokud podle pravidel poskytovatele prostředků nemohou být tyto prostředky použity na úhradu daně. (3) Osoba, která žádá o vrácení daně (dále jen „žadatel“), musí v žádosti o vrácení daně uvést obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo pobytu, daňové identifikační číslo nebo rodné číslo, popřípadě jiné identifikační číslo. Žádost o vrácení daně podává žadatel místně příslušnému finančnímu úřadu, s výjimkou zahraniční osoby, která podává žádost Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu. (4) Žádost o vrácení daně musí být doložena a) daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem, b) dokladem o zaplacení daně, c) potvrzením o původu finančních prostředků a o tom, že nakoupené zboží nebo poskytnutá služba je součástí některého programu nenávratné zahraniční pomoci, které vydá Ministerstvo financí nebo osoba Ministerstvem financí k vystavení takového potvrzení oprávněná. (5) Na dokladu o prodeji zboží nebo poskytnutí služby je plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) datum uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l) § 37 odst. 1, i) výši ceny včetně daně celkem. (6) Nárok na vrácení daně má osoba z jiného členského státu nebo zahraniční osoba, které mohou být žadateli o vrácení daně, pokud daň za nakoupené zboží nebo poskytnutou službu v rámci zahraniční pomoci zaplatily. Nárok na vrácení daně má i plátce, který ve prospěch osoby z jiného členského státu nebo zahraniční osoby uskutečnil zdanitelné plnění a uplatnil daň na výstupu, pokud tyto osoby nepožádají o vrácení daně. V tomto případě neobsahuje žádost o vrácení daně doklad o zaplacení daně, ale musí být v žádosti o vrácení daně osobou z jiného členského státu nebo zahraniční osobou potvrzeno, že tyto osoby nepožádají o vrácení daně. Tímto potvrzením těmto osobám nárok na vrácení daně zaniká.
59a)
Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů.
93
(7) Žadatel, který není plátcem, má pro účely vracení daně procesní postavení daňového subjektu podle daňového řádu. (7) Žadatel, který není plátcem, je pro účely vracení daně daňovým subjektem. (8) Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdéle do 15 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Pokud není nárok na vrácení daně uplatněn do této lhůty, nárok zaniká. (9) Pokud je podaná žádost neúplná nebo pokud vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti týkající se podané žádosti. Osobě, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí nejpozději do 30 dnů ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (10) Pokud plátce daně uplatní nárok na vrácení daně podle odstavců 1 až 9, neuplatní nárok na odpočet daně podle tohoto zákona. § 82 Vracení daně plátcům v jiných členských státech (1) Plátce, který má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku, má nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v jiném členském státě, ve kterém v období pro vrácení daně neměl sídlo, místo podnikání ani provozovnu, a to podle pravidel stanovených tímto jiným členským státem. Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění pro uskutečnění plnění uvedených v § 72 odst. 4 nebo 5, má nárok na vrácení daně pouze v poměrné výši 6, má nárok na vrácení daně v částečné výši. (2) Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím. Přístup na elektronický portál přidělí místně příslušný správce daně na základě žádosti o přidělení přístupu podané elektronicky ve struktuře zveřejněné Generálním finančním ředitelstvím. (2) Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím. Oprávnění k přístupu na elektronický portál přidělí místně příslušný správce daně do 15 dnů ode dne obdržení žádosti o přidělení oprávnění k přístupu podané ve formátu a struktuře zveřejněné Generálním finančním ředitelstvím a podepsané uznávaným elektronickým podpisem. (3) Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně. Pokud se žádost o vrácení daně týká období pro vrácení daně spadajícího do roku 2009, podává se nejpozději do 31. března 2011. Přijetí žádosti o vrácení daně bude žadateli neprodleně potvrzeno prostřednictvím elektronického portálu. (4) Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši koeficientu podle § 76 § 72 odst. 6, provede plátce opravu částky daně, o kterou požádal nebo která již byla vrácena. Opravu provede v žádosti o vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po daném období pro vrácení daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení daně nepodá, předloží opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím elektronického portálu. (5) Žádost o vrácení daně nebude předána jinému členskému státu, pokud žadatel v období pro vrácení daně uskutečňoval pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo byl osobou povinnou k dani podle § 6 odst. 1 a nebo byl osobou nepovinnou k dani. Oznámení o nepředání žádosti o vrácení daně bude sděleno prostřednictvím elektronického portálu. 94
(6) Okamžikem doručení v případech podle odstavců 1 až 5 se rozumí okamžik odeslání oznámení ve formě datové zprávy na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu. Vracení daně v tuzemsku osobám registrovaným k dani v jiném členském státě § 82a (1) Nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v tuzemsku má osoba povinná k dani registrovaná k dani v jiném členském státě, pokud během období pro vrácení daně a) neměla sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, a b) neuskutečnila dodání zboží, převod nemovitosti ani poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění osvobozeného od daně podle § 51, 66, 68 a 69, dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých byla podle § 108 povinna přiznat a zaplatit daň osoba, které byla tato plnění poskytnuta, nebo plnění podle § 17, které uskutečnila jako prostřední osoba. (2) Nárok na vrácení daně může být uplatněn za obdobných podmínek, za nichž má plátce nárok na odpočet daně v tuzemsku. Pokud osoba registrovaná k dani v jiném členském státě má nárok na odpočet daně v poměrné výši, má nárok na vrácení daně pouze v této poměrné výši. (3) Nárok na vrácení daně se nevztahuje na částky daně, které byly uplatněny a) v rozporu s tímto zákonem, b) u plnění, která jsou osvobozena od daně podle § 19, 64 nebo § 66 odst. 2 písm. b). (4) Podmínkou pro vrácení daně v tuzemsku je podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu v jiném členském státě, v němž má osoba registrovaná k dani sídlo, místo podnikání nebo provozovnu. (5) Žádost o vrácení daně musí obsahovat a) daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty žadatele, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání, místo pobytu žadatele, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání, místo pobytu zástupce, pokud je ustanoven, d) elektronickou adresu, e) popis ekonomické činnosti žadatele, pro niž je zboží pořízeno nebo služba přijata, pomocí harmonizovaných kódů, f) období pro vrácení daně, na které se žádost o vrácení daně vztahuje, g) prohlášení žadatele o tom, že splnil podmínku stanovenou v odstavci 1 písm. b), h) údaje o účtu, včetně kódů IBAN,BIC, název vlastníka účtu a měny účtu, i) za každý daňový doklad nebo daňový doklad při dovozu zboží tyto údaje: 1. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, nejde-li o dovoz zboží, 2. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečnil zdanitelná plnění, 3. evidenční číslo daňového dokladu, 95
4. datum uskutečnění zdanitelného plnění, 5. základ daně a výši daně v české měně, 6. celkovou výši nároku na vrácení daně v české měně, 7. koeficient pro výpočet nároku na odpočet daně v částečné výši vyjádřený jako procentní podíl, 8. druh pořízeného zboží nebo přijaté služby v členění podle těchto kódů uvedených v odstavci 6. (6) V žádosti o vrácení daně musí být druh zboží nebo služby popsán podle těchto kódů: 1 uhlovodíková paliva, 2 nájem dopravního prostředku, 3 výdaje související s dopravním prostředkem (jiné než zboží a služby uvedené pod kódy 1 a 2), 4 mýtné a silniční poplatky, 5 cestovní výlohy, jako například jízdné v taxi, jízdné ve veřejné dopravě, 6 ubytování, 7 potraviny, nápoje a restaurační služby, 8 vstupné na veletrhy a výstavy, 9 výdaje na luxusní zboží, zábavu a reprezentaci, 10 jiné. (7) Žádost o vrácení daně musí žadatel a) vyplnit v českém jazyce, a to i v případě vyžádání doplňujících údajů, b) doložit elektronickou kopií daňového dokladu nebo daňového dokladu při dovozu zboží, pokud základ daně převyšuje ekvivalent částky 250 EUR u uhlovodíkových paliv nebo ekvivalent částky 1 000 EUR u ostatních druhů pořízeného zboží nebo přijatých služeb. (8) Období pro vrácení daně, za které lze podat žádost o vrácení daně, činí nejvýše jeden kalendářní rok a nejméně tři kalendářní měsíce, případně období kratší než tři měsíce, jde-li o zbytek kalendářního roku. Částka daně uvedená v žádosti o vrácení daně nesmí být nižší než je ekvivalent částky a) 400 EUR za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než tři měsíce, nebo b) 50 EUR za období jednoho kalendářního roku nebo období kratší než tři měsíce, jde-li o zbytek kalendářního roku. (9) Pro účely tohoto ustanovení se pro přepočet částky daně v EUR na českou měnu použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou k prvnímu pracovnímu dni měsíce ledna roku, za nějž je žádost o vrácení daně podána. Přepočtená částka se zaokrouhlí na celé koruny dolů. (10) Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně, jinak nárok zaniká. Pokud se žádost o vrácení daně týká období pro vrácení daně spadajícího do roku 2009, podává se nejpozději do 31. března 2011, jinak nárok zaniká. Žádost o vrácení daně se považuje za podanou jen, pokud žadatel uvedl všechny údaje požadované podle odstavce 5. (11) Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdříve za období pro vrácení daně, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění nebo ve kterém byla přijata úplata, a to k tomu dni, který 96
nastane dříve, pokud z této úplaty plátci vznikla povinnost přiznat daň, nebo ve kterém byla vyměřena daň při dovozu zboží. Žádost o vrácení daně může obsahovat také daň, která nebyla zahrnuta v předcházejících podaných žádostech o vrácení daně, ale pouze daň, která se týká plnění uskutečněného v příslušném kalendářním roce, ke kterému se žádost o vrácení daně vztahuje. (12) Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši koeficientu pro výpočet nároku na odpočet daně v částečné výši, provede osoba registrovaná k dani v jiném členském státě opravu částky daně, o kterou požádala nebo která již byla vrácena. Opravu provede v žádosti o vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po daném období pro vrácení daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení daně nepodá, předloží opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím elektronického portálu. Je-li podáno samostatné prohlášení, správce daně vezme v úvahu tuto opravu a postupuje obdobně jako u žádosti o vrácení daně. § 82b (1) Při řízení ve věci vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě se postupuje podle daňového řádu, není-li stanoveno tímto zákonem jinak. (2) Správcem daně pro vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě je Finanční úřad pro hlavní město Prahu. (3) Správce daně může činit veškeré úkony vůči žadateli elektronicky. Oznámení, výzvy a rozhodnutí ve věci vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě se doručují na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně. Doručením se pro účely tohoto ustanovení rozumí odeslání datové zprávy na uvedenou elektronickou adresu. (4) Správce daně neprodleně vyrozumí žadatele o datu obdržení žádosti o vrácení daně. (5) Správce daně si může do 4 měsíců od data obdržení žádosti o vrácení daně vyžádat doplňující údaje, a to od žadatele, příslušného orgánu členského státu nebo jiné osoby. Doplňující údaje musí být správci daně poskytnuty do 1 měsíce ode dne doručení výzvy k doplnění údajů. Pokud má správce daně pochybnosti o správnosti konkrétního nároku, je oprávněn si vyžádat i doplňující údaje v podobě předložení originálu nebo kopie příslušného daňového dokladu, v tomto případě se nepoužijí částky uvedené v § 82a odst. 7 písm. b). (6) Rozhodnutí o vrácení daně doručí správce daně žadateli do 4 měsíců ode dne obdržení žádosti o vrácení daně. V případě, že si správce daně vyžádá doplňující údaje podle odstavce 5, doručí správce daně rozhodnutí do 2 měsíců od data obdržení doplňujících údajů. Jestliže správce daně neobdrží výzvou vyžádané doplňující údaje, doručí žadateli své rozhodnutí do 2 měsíců od data, kdy měly být doplňující údaje zaslány. Lhůta pro rozhodnutí o celé žádosti o vrácení daně nebo její části v případě vyžádání si doplňujících údajů však neuplyne dříve než za 6 měsíců ode dne obdržení žádosti o vrácení daně správcem daně, maximálně však činí 8 měsíců. (7) Rozhodnutí, kterým není žádosti o vrácení daně zcela vyhověno, musí být odůvodněno. Proti takovému rozhodnutí lze podat odvolání. (8) Vznikne-li v důsledku rozhodnutí o vrácení daně vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně žadateli do 10 pracovních dnů od uplynutí lhůty podle odstavce 6, a to na účet uvedený v žádosti o vrácení daně. Vratitelný přeplatek se vrací v tuzemsku nebo v jiném členském státě. Pokud je vratitelný přeplatek vrácen na účet, který je veden v jiném členském státě, jdou poplatky za převod vratitelného přeplatku k tíži žadatele. Dnem převodu u bezhotovostních převodů prováděných z účtu je den, kdy bylo uskutečněno odepsání peněžních prostředků z účtu správce daně. (9) Není-li dodržena lhůta pro převod vratitelného přeplatku podle odstavce 8, správce daně za dobu prodlení uhradí žadateli úrok podle daňového řádu. Správce daně zašle přiznaný úrok na účet uvedený v žádosti o vrácení daně. Žadateli nevzniká nárok na úrok, pokud nepředložil 97
doplňující údaje ve lhůtě podle odstavce 5 nebo dokud nepředložil doklady, které mají být poskytnuty podle § 82a odst. 7 písm. b). (10) V případě, že vrácení daně bylo dosaženo podvodně nebo jiným neoprávněným způsobem, je žadatel povinen vrátit neoprávněně vyplacenou částku a uhradit úrok z neoprávněně vrácené vyplacené částky. Úrok se počítá ve výši jako by šlo o prodlení s úhradou daně, vypočítává se za celou dobu od vyplacení do skutečného vrácení. Nárok na vrácení částky poskytnuté neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím 3 let ode dne, za který byla vyplacena. (11) O povinnosti vrátit neoprávněně vyplacenou částku a zaplatit úrok podle odstavce 9 vydá správce daně rozhodnutí, ve kterém současně původní rozhodnutí o vrácení daně zruší, popřípadě je změní v rozsahu odpovídajícímu výši neoprávněně přiznané částky. Není-li stanoveno jinak, neoprávněně vyplacená částka se spravuje jako daň podle tohoto zákona. § 83 Vracení daně zahraničním osobám povinným k dani (1) Nárok na vrácení daně za nakoupené zboží a poskytnuté služby v tuzemsku nebo při dovozu zboží může uplatnit zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu na území Evropského společenství, pokud neuskutečňuje v tuzemsku v období, za které žádá o vrácení daně, plnění s výjimkou dovozu zboží, plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, plnění podle § 69 a s výjimkou plnění, u nichž jsou povinni přiznat a zaplatit daň podle § 108 plátce nebo osoba identifikovaná k dani identifikovaná osoba, pro které je plnění poskytnuto. (2) Nárok na vrácení daně za nakoupené zboží a poskytnuté služby v tuzemsku může uplatnit i evidovaná osoba podle § 88 odst. 1, která je identifikována v kterémkoliv členském státě k zvláštnímu režimu pro poskytování elektronicky poskytované služby, pokud nakoupené zboží nebo poskytnutou službu použije pro účely poskytnutí elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu. Pro tuto osobu se neuplatní odstavce 3, 10 a 11. (3) Daň se vrací na základě principu vzájemnosti. Principem vzájemnosti se rozumí, že stát, ve kterém má zahraniční osoba sídlo nebo místo podnikání, nevyměřuje daň z přidané hodnoty nebo obdobnou všeobecnou daň ze spotřeby, nebo pokud je taková daň vybrána, je osobě povinné k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku ve výši vybrané daně vrácena. Nárok na vrácení daně může být zahraniční osobou uplatněn u zboží a služeb za obdobných podmínek, za nichž může být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně. (4) Nárok na vrácení daně uplatňuje zahraniční osoba podáním žádosti o vrácení daně Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí s tím, že tuto žádost nelze podat elektronicky. (5) Žádost musí zahraniční osoba a) vyplnit v českém jazyce, b) doložit daňovými doklady, které byly vystaveny plátcem, c) doložit potvrzením, že žadatel je osobou registrovanou k dani z přidané hodnoty nebo jiné podobné dani ve třetí zemi, které vystaví příslušný úřad ke správě daně v zemi, kde je zahraniční osoba registrována, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok od jeho vydání, d) doložit písemným prohlášením, že v období, za které žádá o vrácení daně, splnila podmínky stanovené v odstavci 1. (6) Zahraniční osoba má pro účely vracení daně procesní postavení daňového subjektu podle daňového řádu. (6) Zahraniční osoba je pro účely vracení daně daňovým subjektem. 98
(7) Období pro uplatnění vrácení daně musí zahrnovat nejméně tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, ale ne více než jeden kalendářní rok. Období pro uplatnění vrácení daně může být kratší než tři měsíce pouze v případě, že se jedná o zbývající období kalendářního roku. Žádost o vrácení daně za zbytkové období kalendářního roku může obsahovat také nákupy zboží nebo služeb, případně dovozy zboží, které nebyly zahrnuty v předcházejících žádostech, ale týkají se příslušného kalendářního roku. Žádost nesmí obsahovat vrácení daně, které se vztahuje k předcházejícím kalendářním rokům. Žádost o vrácení daně za příslušný kalendářní rok lze podat nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká. (8) Pokud je podaná žádost neúplná nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti. (9) Zahraniční osobě, které vznikl nárok na vrácení daně, daň se vrátí nejpozději do 6 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. Správce daně vrátí schválenou částku na účet uvedený v žádosti o vrácení daně. Schválená částka se vrací v tuzemsku nebo v jakémkoli jiném státě. Pokud je schválená částka vrácena v jakémkoli jiném státě, poplatky za převod schválené částky jdou k tíži zahraniční osobě. (10) Daň bude vrácena, pokud částka vrácené daně činí a) nejméně 7 000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než 3 měsíce, nebo b) nejméně 1 000 Kč za období jednoho kalendářního roku nebo období kratší než 3 měsíce, je-li to zbytek kalendářního roku. (11) Druhy zboží a služeb, u kterých nelze daň vrátit, jsou: a) zboží a služby poskytované pro osobní spotřebu, b) cestovní náklady, náklady na ubytování a stravování zahraniční osoby, c) zboží a služby spojené s reprezentací zahraniční osoby, d) telefonní poplatky, e) taxislužba, f) pohonné hmoty. § 84 Vracení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží (1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku může uplatnit osoba, která a) nemá místo pobytu na území Evropského společenství a místo jejího pobytu ve třetí zemi je zapsáno v cestovním pasu nebo jiném dokladu totožnosti, který uznává za platný Česká republika, b) neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku (dále jen „zahraniční fyzická osoba“). (2) Zahraniční fyzická osoba může uplatnit nárok na vracení daně, pokud a) nakoupené zboží nemá obchodní charakter, b) nakoupí zboží, jehož cena včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dnu je vyšší než 2 000 Kč, 99
c) nakoupené zboží podle písmene b) vyveze v cestovním styku. (3) Prodávající je povinen na vyžádání zahraniční fyzické osoby vystavit doklad o prodeji zboží, na kterém musí uvést ve 2 vyhotoveních s tím, že na prvním uvede údaj „VAT REFUND“ a na druhém údaj „COPY“; doklad o prodeji zboží musí dále obsahovat tyto údaje: a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) rozsah a předmět zdanitelného plnění, d) evidenční číslo daňového dokladu, e) datum uskutečnění zdanitelného plnění, f) sazbu daně a základ daně, g) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l) § 37 odst. 1, h) výši ceny včetně daně celkem., i) jméno a příjmení a místo pobytu zahraniční fyzické osoby, která toto zboží vyveze. (4) Nárok na vrácení daně nevzniká u těchto druhů zboží: a) uhlovodíková paliva a maziva, b) tabákové výrobky, c) alkoholické nápoje, d) potraviny a další zboží uvedené pod číselným kódem Harmonizovaného systému v kapitolách 01 až 21. (5) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě vznikne, pokud a) zahraniční fyzická osoba nakoupené zboží vyveze nejpozději do 3 kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění uvedené na dokladu o prodeji zboží, b) výstup zboží z území Evropského společenství je potvrzen celním úřadem na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí, c) zahraniční fyzická osoba doloží doklad o prodeji zboží vystavený plátcem, který se váže k vyváženému zboží, a potvrzený tiskopis o vývozu zboží podle písmene b). b) výstup zboží z území Evropského společenství je potvrzen celním úřadem, c) zahraniční fyzická osoba předloží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží vystavené plátcem, které se váže k vyváženému zboží, potvrzené celním úřadem. (6) Zahraniční fyzická osoba je povinna pro účely vydání potvrzení o vývozu zboží předložit celnímu úřadu vyvážené zboží, tiskopis o vývozu zboží a doklad o prodeji zboží. Vývoz zboží s uvedením data o vývozu a splnění podmínek podle odstavce 2 celní úřad potvrdí po předložení zboží zahraniční fyzickou osobou, pokud údaje na dokladu o prodeji zboží souhlasí s údaji uvedenými na tiskopisu o vývozu zboží a zboží uvedené v tomto tiskopisu je skutečně vyváženo. Celní úřad doklad o prodeji zboží označí otiskem razítka a vrátí zahraniční fyzické osobě. 100
(6) Celní úřad na prvním vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrdí a) výstup zboží z území Evropského společenství uvedením dne tohoto výstupu a b) splnění podmínek podle odstavce 2, pokud údaje na tomto dokladu odpovídají zboží, které zahraniční fyzická osoba celnímu úřadu předložila. (7) Nárok na vrácení daně může uplatnit zahraniční fyzická osoba, popřípadě jiná osoba, kterou zahraniční fyzická osoba zmocní, pokud splní nárok na vrácení daně podle odstavce 5 písm. a) nebo nárok nezanikl podle odstavce 9, pouze u plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění. Plátce je povinen daň vrátit a) zahraniční fyzické osobě přímo, pokud osobně požádá o vrácení daně a předloží doklad o prodeji zboží a tiskopis o vývozu zboží potvrzený první vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrzené celním úřadem, nebo b) jiné osobě na základě jejího prohlášení, že jedná jménem a ve prospěch zahraniční fyzické osoby, pokud předloží doklad o prodeji zboží a potvrzený tiskopis o vývozu zboží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrzené celním úřadem. (8) Plátce vrácenou daň uvede nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se vrácení daně uskutečnilo, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Potvrzený tiskopis o vývozu zboží Potvrzené první vyhotovení dokladu o prodeji zboží je plátce povinen uchovávat po dobu stanovenou v § 27 odst. 1 § 35 odst. 2 a § 35a. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (9) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě zaniká, pokud tato osoba nebo jiná osoba podle odstavce 7 písm. b) nepředloží doklady uvedené v odstavci 7 první vyhotovení dokladu o prodeji zboží prodávajícímu do 6 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.
§ 85 Vracení daně osobám se zdravotním postižením (1) Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení zaplacené daně u osobního automobilu této osobě dodaného s místem plnění v tuzemsku. (2) Pro účely tohoto ustanovení se osobou se zdravotním postižením rozumí fyzická osoba, které byl rozhodnutím příslušného úřadu přiznán příspěvek na jí dodaný osobní automobil s místem plnění v tuzemsku. (3) Daň se vrací osobě se zdravotním postižením za jeden osobní automobil jí dodaný s místem plnění v tuzemsku v období 5 let, nejvýše však do výše 100 000 Kč. Daň lze vrátit opětovně nejdříve po uplynutí pěti let ode dne předchozího vrácení daně. (4) Nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 3 může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejdříve za kalendářní měsíc, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. (5) Daň lze osobě se zdravotním postižením vrátit před uplynutím lhůty podle odstavce 3, a to na základě rozhodnutí podle odstavce 2. (6) Je-li osobě se zdravotním postižením dodán ojetý osobní automobil s místem plnění v tuzemsku, může tato osoba uplatnit nárok na vrácení daně vypočtené ze základu daně podle § 90. V tomto případě je povinen uvést daň na daňovém dokladu i obchodník při uplatnění zvláštního režimu podle § 90. (7) Nárok na vrácení zaplacené daně může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejpozději do 3 let od konce kalendářního měsíce, ve kterém obdržela rozhodnutí příslušného 101
úřadu o přiznání příspěvku na zakoupení osobního automobilu nebo od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo, a to od toho dne, který nastane později. (8) Osoba se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavců 1 a 2, může uplatnit tento nárok podáním žádosti o vrácení daně správci daně místně příslušnému podle jejího místa pobytu. Osobě se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (9) Žádost o vrácení daně musí obsahovat a) jméno a příjmení, místo pobytu a rodné číslo zdravotně postižené osoby, b) rozhodnutí podle odstavce 2, c) daňový doklad podle § 26 § 28 nebo doklad o prodeji osobního automobilu, který byl vystaven plátcem. (10) Na dokladu o prodeji osobního automobilu je plátce povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) jméno a příjmení, místo pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo dokladu, f) datum uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l) § 37 odst. 1, i) výši ceny včetně daně celkem. § 86 Vracení daně ozbrojeným silám cizích států (1) Nárok na vrácení daně mohou při pořízení vybraných druhů zboží, služeb a staveb uplatnit a) ozbrojené síly vysílajícího státu60), který je členským státem Organizace Severoatlantické smlouvy nebo Organizace Severoatlantické smlouvy, pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, stanoví, že vybrané druhy zboží, služeb a stavby se v tuzemsku osvobodí od daně, b) Ministerstvo obrany při pořizování zboží, služeb a staveb hrazených z prostředků Organizace Severoatlantické smlouvy. (2) Je-li plnění osvobozeno od daně podle § 68 odst. 10, nárok na vrácení daně nelze uplatnit. (3) Vybranými druhy zboží, služeb a stavbami podle odstavce 1 se rozumí a) minerální oleje pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil a jejich civilní personál,
60)
Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky.
102
b) zboží, služby nebo stavby pořizované v rámci projektu bezpečnostních investic Organizace Severoatlantické smlouvy, včetně vybavení těchto staveb a služeb souvisejících s provozem tohoto zboží nebo těchto staveb. (4) Osobám uvedeným v odstavci 1 vzniká nárok na vrácení daně dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. Osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) nárok na vrácení daně vzniká pouze ve výši odpovídající částce hrazené z prostředků Organizace Severoatlantické smlouvy prostřednictvím příslušné kapitoly státního rozpočtu. (5) Osoby uvedené v odstavci 1 uplatní nárok na vrácení daně na tiskopise předepsaném Ministerstvem financí s tím, že tuto žádost nelze podat elektronicky, u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu. Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) uplatní nárok na vrácení daně prostřednictvím Ministerstva obrany. Pokud finanční úřad shledá, že žádost o vrácení daně neobsahuje všechny předepsané náležitosti, nebo vzniknou-li pochybnosti o správnosti podané žádosti, vyzve osobu uvedenou v odstavci 1 písm. a) k odstranění vad či nesrovnalostí prostřednictvím Ministerstva obrany. (6) Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) mají pro účely tohoto ustanovení postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat. (6) Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou pro účely vracení daně daňovým subjektem bez povinnosti se registrovat. (7) Žádost o vrácení daně musí být doložena daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby. Daňové doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby předložené osobou uvedenou v odstavci 1 písm. b) musí být opatřeny výraznou doložkou „nákup hrazen z prostředků NATO“. (8) Doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby vystavený plátcem musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) označení osoby uvedené v odstavci 1, v jejíž prospěch bylo zdanitelné plnění uskutečněno, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo dokladu, f)
datum uskutečnění zdanitelného plnění,
g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l) § 37 odst. 1. (9) Finanční úřad pro hlavní město Prahu daň vrátí na účet Ministerstva obrany vedený pro tyto účely ve lhůtě do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti, nebo ode dne, ve kterém dojde k odstranění vad žádosti. Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejpozději do 6 kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém nárok vznikl. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (10) Zjistí-li osoba, které byla daň vrácena podle odstavce 9, že na vrácení daně neměla nárok, je povinna tuto daň neoprávněně vyplacenou částku vrátit na účet Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy tuto skutečnost zjistila.
103
§ 87 Prodej zboží za ceny bez daně (1) Zboží lze prodávat na základě povolení celního úřadu za ceny bez daně v tranzitním prostoru mezinárodních letišť a na palubách letadel fyzickým osobám při jejich bezprostředním výstupu z území Evropského společenství. (2) Zboží, které je předmětem spotřební daně, lze dodávat do prostor uvedených v odstavci 1 pouze v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. (3) U zboží, které bylo dodáno plátcem v tuzemsku a bylo umístěno do prostor uvedených v odstavci 1, držitel povolení může uplatnit nárok na odpočet daně za podmínek stanovených tímto zákonem. (4) Zboží lze prodávat za ceny bez daně fyzickým osobám po ověření, že jejich bezprostřední cílová stanice je ve třetí zemi. Držitel povolení je povinen zajistit, aby při prodeji zboží bylo na dokladu o prodeji vyznačeno číslo letu, druh zboží a cena bez daně. (5) Povolení k prodeji za ceny bez daně vydává celní úřad místně příslušný mezinárodnímu letišti, a to i v případě povolení k prodeji za ceny bez daně na palubách letadel. (6) Návrh na povolení musí obsahovat tyto náležitosti: a) obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele, pokud je navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo podnikání sídlo a daňové identifikační číslo nebo datum narození navrhovatele, pokud je navrhovatel fyzickou osobou, b) označení prostor podle odstavce 1, popřípadě uvedení leteckých linek, na kterých hodlá navrhovatel prodávat zboží za ceny bez daně, c) název, popřípadě označení prodávaného zboží, d) souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně v prostorách uvedených v odstavci 1, popřípadě souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně na palubách letadel, e) výpis z obchodního rejstříku nebo výpis z živnostenského rejstříku, který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů, f) doklad o tom, že navrhovatel nemá v tuzemsku nedoplatek evidovaný správcem daně nebo nedoplatek na zdravotním pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále, který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů. f) potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek, g) potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v tuzemsku nedoplatek na zdravotním pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále. f) potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek,. g) potvrzení, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v tuzemsku nedoplatek na zdravotním pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále.
104
(7) Za účelem posouzení bezúhonnosti pro účely řízení o vydání povolení si celní úřad vyžádá podle zvláštního právního předpisu60a) výpis z evidence Rejstříku trestů navrhovatele, jeli navrhovatelem fyzická osoba, nebo výpisy z evidence Rejstříku trestů statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu, pokud je navrhovatelem právnická osoba. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. (8) Celní úřad vydá povolení, pokud návrh na vydání povolení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 6 a navrhovatel není v likvidaci nebo neprobíhá-li insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek navrhovatele. (9) Celní úřad rozhodne o návrhu na vydání povolení do 60 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 dnů; pokud nelze vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže vyšší nadřízený orgán. Jestliže nemůže celní úřad rozhodnout do 60 dnů, popřípadě do 90 dnů, musí o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit. (10) V povolení k prodeji za ceny bez daně celní úřad stanoví druhy zboží, které mohou být prodávány za ceny bez daně. (11) Celní úřad může v povolení stanovit podmínky pro zabezpečení zboží v prostorách uvedených v odstavci 1 a na palubách letadel a prostorů, ve kterých je zboží skladováno před jejich umístěním do prostor uvedených v odstavci 1 a na paluby letadel. (12) Držitel povolení musí nejpozději do 15 dnů ode dne vzniku změny oznámit celnímu úřadu každou změnu skutečností a údajů uvedených v odstavci 6. U změny sídla, popřípadě místa podnikání, označení prostor, popřípadě leteckých linek nebo druhů zboží, celní úřad rozhodne o změně povolení. U změny ostatních skutečností a údajů, které jsou uvedeny v povolení, celní úřad vydá nové povolení a odejme předchozí povolení. Doručené nebo sdělené nové rozhodnutí o vydání povolení musí současně ve výrokové části obsahovat rozhodnutí o odejmutí původního povolení. (13) Povolení zaniká a) zánikem právnické osoby, pokud je držitel právnickou osobou, b) úmrtím držitele nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení držitele za mrtvého, pokud je držitel fyzickou osobou, c) dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele, nebo d) dnem zániku živnostenského oprávnění. (14) Celní úřad povolení odejme, pokud a) se změnily podmínky, na jejichž základě bylo povolení vydáno a držitel nepožádal o jeho změnu, b) držitel o to požádá, nebo c) držitel nedodržuje podmínky týkající se prodeje zboží za ceny bez daně stanovené tímto zákonem nebo jiným právním předpisem nebo podmínky uvedené v povolení.
60a)
Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
105
HLAVA III ZVLÁŠTNÍ REŽIMY § 88 Zvláštní režim pro poskytnutí elektronicky poskytovaných služeb (1) Zahraniční osoba povinná k dani, která nemá na území Evropského společenství provozovnu a která není v tuzemsku osobou povinnou přiznat a zaplatit daň s výjimkou § 108 odst. 1 písm. h) a povinnost přiznat a zaplatit daň nemá ani v jiném členském státě povinna přiznat daň v tuzemsku ani v jiném členském státě z jiných plnění než z poskytnutí elektronické služby podle tohoto zvláštního režimu (dále jen „evidovaná osoba“), může postupovat podle zvláštního režimu, pokud poskytne elektronicky poskytovanou službu osobě, která není osobou povinnou k dani a která má sídlo nebo místo pobytu na území Evropského společenství, a pokud postupuje podle zvláštního režimu při poskytnutí všech elektronicky poskytovaných, na které lze uplatnit tento zvláštní režim. (2) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) státem identifikace členský stát, který si evidovaná osoba zvolí jako stát, ve kterém se přihlásí k postupu podle zvláštního režimu, b) státem spotřeby členský stát, ve kterém je podle § 10i odst. 1 místo plnění při poskytnutí elektronicky poskytované služby. (3) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna oznámit Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj a) zahájení a zrušení činnosti podle zvláštního režimu, b) změny, na jejichž základě není oprávněna dále postupovat podle zvláštního režimu, a c) změny týkající se údajů o zahájení činnosti. (4) Oznámení podle odstavce 3 musí být učiněno elektronicky ve formě stanovené Generálním finančním ředitelstvím. (5) Oznámení podle odstavce 3 může být učiněno také v anglickém jazyce. (6) Pokud se jedná o oznámení zahájení činnosti podle zvláštního režimu, je v něm evidovaná osoba povinna uvést a) název, pod kterým podniká, b) adresu, c) elektronické adresy včetně identifikace jejich webových stránek, d) prohlášení, že není plátcem ani osobou evidovanou k dani v jiném členském státě, a e) daňové identifikační číslo, které jí bylo přiděleno ve třetí zemi. (7) Po oznámení zahájení činnosti podle zvláštního režimu přidělí Finanční úřad pro Jihomoravský kraj na žádost evidované osobě daňové evidenční číslo. (8) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna podat hlášení o dani Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj za každé kalendářní čtvrtletí nejpozději do 20 dnů po skončení příslušného kalendářního čtvrtletí a zaplatit daň v eurech ve výši daně uvedené v hlášení.
106
(9) Hlášení o dani musí být podáno elektronicky ve formě stanovené Generálním finančním ředitelstvím. Evidovaná osoba je povinna v hlášení uvést a) daňové evidenční číslo, b) celkovou částku za poskytnuté elektronicky poskytované služby za kalendářní čtvrtletí, sníženou o daň, pro každý stát spotřeby, c) výši daně v eurech vyčíslenou podle příslušných sazeb daně z částky poskytnuté služby ve státu spotřeby a d) celkovou výši daně za elektronicky poskytované služby poskytnuté podle zvláštního režimu na území Evropského společenství. (10) Pokud jsou při poskytnutí elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu použity jiné měny než euro, použije evidovaná osoba pro účely odstavce 9 směnný kurz Evropské centrální banky zveřejněný a) ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo b) k nejbližšímu následujícímu dni, pokud ke dni vzniku povinnosti přiznat daň není kurz zveřejněn. (10) (11) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna uchovávat záznamy o plnění, na které se vztahuje zvláštní režim, po dobu 10 let od konce roku, ve kterém se plnění uskutečnilo, a v této době je povinna na vyžádání správce daně záznamy elektronicky poskytnout. Správce daně daň nevyměřuje a postupuje pouze v souladu s hlášením a provedenou platbou daně. (11) (12) Správce daně odejme evidované osobě, která si zvolí tuzemsko jako členský stát identifikace, daňové evidenční číslo, pokud a) evidovaná osoba opakovaně poruší podmínky zvláštního režimu, b) evidovaná osoba správci daně oznámí, že již nebude poskytovat elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu, c) zjistí, že evidovaná osoba přestala poskytovat elektronicky poskytované podle zvláštního režimu, nebo d) evidovaná osoba nesplňuje podmínky pro postup podle zvláštního režimu. (12) (13) Jestliže správce daně odejme evidované osobě daňové evidenční číslo, evidovaná osoba není oprávněna postupovat podle zvláštního režimu. (13) (14) Rozhodnutí o odejmutí se doručuje evidované osobě elektronicky bez uznávaného elektronického podpisu stejným způsobem, jakým je podáváno oznámení podle odstavce 3. § 89 Zvláštní režim pro cestovní službu (1) Zvláštní režim je povinen použít poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi. (2) Pro účely tohoto zákona zvláštního režimu pro cestovní službu se rozumí a) poskytovatelem cestovní služby osoba povinná k dani, která poskytuje zákazníkovi cestovní službu, b) zákazníkem osoba, které je poskytnuta cestovní služba,
107
c) cestovní službou poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje kombinace služeb cestovního ruchu61) a popřípadě zboží, pokud jsou jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; poskytnutí cestovní služby se považuje za poskytnutí jedné služby, přestože k uskutečnění cestovní služby se využije více služeb cestovního ruchu a popřípadě zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; za cestovní službu se považuje i poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje pouze jednu nakoupenou službu cestovního ruchu ubytování nebo dopravy osob. (3) Při poskytnutí cestovní služby je základem daně přirážka poskytovatele cestovní služby snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi celkovou peněžní částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za poskytnutou cestovní službu, a součtem částek, které plátce uhradil nebo má uhradit za jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovní služby. Přirážku je možné stanovit také jako rozdíl mezi celkovou částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet poskytovatel cestovních služeb za poskytnuté cestovní služby uskutečněné za zdaňovací období, a celkovou částkou, kterou poskytovatel cestovních služeb uhradil nebo má uhradit za nakoupené služby cestovního ruchu, případně zboží od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovních služeb uskutečněných za toto zdaňovací období. Je-li tento rozdíl záporný, základem daně je nula. (4) Při poskytnutí cestovní služby je místem plnění místo, kde má poskytovatel poskytující službu sídlo nebo místo podnikání. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. (5) Poskytovatel cestovní služby je povinen přiznat daň ke dni uskutečnění cestovní služby, pokud se přirážka stanoví podle odstavce 3 za zdaňovací období, je povinen přiznat daň nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém jsou cestovní služby uskutečněny. Cestovní služba se považuje za uskutečněnou dnem poskytnutí cestovní služby. Za poskytnutí cestovní služby se považuje den poskytnutí poslední služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě. (6) U cestovní služby se uplatňuje základní sazba daně. (7) Pokud jednotlivé služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty ve třetí zemi, cestovní služba je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Jestliže služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty jak ve třetí zemi, tak i na území Evropského společenství, je cestovní služba osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám ve třetí zemi a na území Evropského společenství. Za službu cestovního ruchu poskytnutou ve třetí zemi se považuje nakoupená letecká přeprava osob s místem určení do třetí země se zpáteční přepravou, bez zpáteční přepravy nebo zpáteční přeprava. (8) Poskytovatel cestovní služby nemá nárok na odpočet daně ani na vrácení daně v jiném členském státě u zboží a služeb cestovního ruchu nakoupených od plátců nebo od osob registrovaných k dani v jiném členském státě, které poskytuje zákazníkovi jako součást cestovní služby. (9) Poskytovatel cestovní služby při poskytnutí cestovní služby nesmí samostatně uvést na daňovém dokladu daň týkající se přirážky. (9) Při poskytnutí cestovní služby musí být na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim – cestovní služba“. Při poskytnutí cestovní služby nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky. 61)
Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
108
(10) Plátce, kterému byla poskytnuta cestovní služba, nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v ceně za tuto poskytnutou službu. (11) Pokud poskytovatel cestovní služby poskytuje vlastní službu nebo zboží vytvořené vlastní činností, které nesmí zahrnout do cestovní služby, je povinen uplatňovat daň u těchto zdanitelných plnění podle příslušné sazby daně a daň se vypočítá z ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu25), která se považuje za peněžní částku včetně daně. (12) Pokud poskytovatel cestovní služby uplatňuje daň a současně je povinen použít zvláštní režim, je také povinen vést v evidenci pro daňové účely účely daně z přidané hodnoty samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně. (13) Plátce je povinen opravit základ daně a výši daně u poskytnuté cestovní služby při změně ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny, pokud tato změna má za následek zvýšení daňové povinnosti. Rozdíl původního a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění a plátce je povinen provést opravu ke dni změny ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny. Pro výpočet daně se použije sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění. Jestliže změna ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny, má za následek snížení daňové povinnosti, může plátce opravit základ daně a výši daně stejným způsobem. (14) Pokud však plátce poskytuje cestovní služby jiné osobě povinné k dani, která není poskytovatelem cestovní služby, pro účely uskutečňování ekonomických činností, nemusí uplatňovat zvláštní režim a uplatňuje u jednotlivých nakoupených služeb cestovního ruchu daň na výstupu podle příslušné sazby daně, pokud všechny nakoupené služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty v tuzemsku. (15) Zvláštní režim není oprávněn použít plátce, který poskytuje službu spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby. Daň se vypočítá z úplaty, kterou plátce obdržel nebo má obdržet za poskytnutou službu zajištění cestovní služby, která se považuje za peněžní částku včetně daně. Poskytnutí služby spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jednotlivé služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty ve třetí zemi. Pokud jsou služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě poskytnuty jak ve třetí zemi, tak i na území Evropského společenství, je poskytnutí služby spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám cestovního ruchu mimo území Evropského společenství a na území Evropského společenství. Pro vymezení služby cestovního ruchu poskytnuté ve třetí zemi platí odstavec 7 věta třetí obdobně. § 90 Zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi (1) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) uměleckými díly, sběratelskými předměty, starožitnostmi zboží uvedené v příloze č. 4, b) použitým zbožím hmotný movitý majetek, který je vhodný k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, kromě uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uvedených v příloze č. 4 a kromě drahých kovů a drahokamů, c) obchodníkem plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která v rámci uskutečňování ekonomických činností pořizuje nebo dováží použité zboží, umělecké 109
předměty, sběratelské předměty nebo starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, pokud ji náleží odměna. (2) Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropského společenství a) osobou, která není plátcem ani osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, b) jiným plátcem, pro které dodání tohoto zboží je osvobozeno od daně podle § 62 nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně obdobně podle platného předpisu jiného členského státu, nebo c) jiným obchodníkem, pokud při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem byl použit zvláštní režim. (2) Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropského společenství a) osobou nepovinnou k dani, b) osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, c) osvobozenou osobou, která není plátcem, d) jinou osobou povinnou k dani, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně podle § 62 nebo obdobně podle platného předpisu jiného členského státu, nebo e) jiným obchodníkem, pokud byl při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem použit zvláštní režim. (3) Při použití zvláštního režimu je základem daně přirážka snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Pokud je tento rozdíl záporný, základem daně je nula. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) prodejní cenou úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, nebo od třetí strany, včetně dotace k ceně, daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na balné, přepravu a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst. 5 a 11, b) pořizovací cenou úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává. (4) Pokud jednotková pořizovací cena zboží nepřevyšuje 1 000 Kč, je možné přirážku stanovit za zdaňovací období, v rozdělení podle příslušné sazby daně. V tomto případě se přirážka stanoví jako rozdíl mezi celkovou prodejní cenou za dodané zboží a celkovou pořizovací cenou za nakoupené zboží, uskutečněné za zdaňovací období, v rozdělení podle příslušné sazby daně. (5) Obchodník se může rozhodnout pro používání zvláštního režimu při dodání a) uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, b) uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, c) uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla uplatněna snížená sazba daně. (6) Při stanovení přirážky postupuje obchodník podle odstavce 3 nebo 4 za celé zdaňovací období. (7) Pokud obchodník postupuje podle odstavce 5, je povinen stanovit základ daně podle odstavce 3. Pořizovací cena pro výpočet přirážky při dovozu zboží podle odstavce 5 písm. a) se stanoví jako součet základu daně při dovozu tohoto zboží a daně vyměřené při dovozu zboží. 110
(8) Postup podle odstavce 5 je obchodník povinen oznámit správci daně. Obchodník je povinen postupovat podle zvláštního režimu nejméně dva následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení. (9) Pokud při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti jsou splněny podmínky pro osvobození vývozu zboží podle § 66, je dodání tohoto zboží, jestliže je předmětem zvláštního režimu, také osvobozeno od daně. (10) Plátce nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, pokud je dodání tohoto zboží předmětem zvláštního režimu. (11) Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nemá nárok na odpočet daně a) u uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, b) u uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, c) u uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla uplatněna snížená sazba daně. (12) Pokud se použije zvláštní režim při dodání zboží do jiného členského státu, nepoužije se § 8 a 64. Zvláštní režim nelze použít při dodání nového dopravního prostředku z tuzemska do jiného členského státu. Zvláštní režim nelze také použít při dodání zboží, pokud byl při jeho pořízení uplatněn nárok na odpočet daně. (13) Pokud obchodník uplatňuje daň a současně používá zvláštní režim, je povinen vést v evidenci pro daňové účely účely daně z přidané hodnoty samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně. (14) Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí samostatně uvést na daňovém dokladu daň týkající se přirážky, pokud zákon nestanoví jinak. (14) Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, musí být na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim – použité zboží“, „zvláštní režim – umělecká díla“ nebo „zvláštní režim – sběratelské předměty a starožitnosti“. Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky, s výjimkou dokladu o prodeji osobního automobilu pro osobu se zdravotním postižením. (15) Pokud obchodník uplatňuje daň při a) dodání uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, má nárok na odpočet daně při dovozu tohoto zboží, b) dodání uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla, c) dodání uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla dodala osoba povinná k dani, která není obchodníkem, byla-li při dodání touto osobou povinnou k dani uplatněna daň, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla, přičemž může uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto zboží nejdříve ve zdaňovacím období, ve kterém je povinen přiznat daň.
111
§ 91 Zvláštní režim pro plátce, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu Plátci, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu a nejsou prokazatelně schopni vykazovat daň na výstupu na základě kontrolovatelné denní evidence tržeb, mohou požádat příslušného správce daně o stanovení individuálního způsobu stanovení daňové povinnosti. Správce daně je povinen stanovit plátci na základě konkrétních podmínek vedení záznamní povinnosti ve smyslu § 100 a daňového řádu individuální způsob stanovení daňové povinnosti. Správce daně zároveň určí plátci i dobu, na kterou se tato výjimka vztahuje. § 92 Zvláštní režim pro investiční zlato (1) Investičním zlatem se rozumí a)
zlato ve tvaru uzančních slitků zpracovaných v certifikované afinerii, ve tvaru cihly, s vlastním číslem a s označením výrobce, ryzosti a hmotnosti, o hmotnosti připouštěné na trhy zlata a ryzosti nejméně 995 tisícin,
b) zlaté mince, které 1. mají ryzost nejméně 900 tisícin, 2. byly vyraženy po roce 1800, 3. jsou nebo byly v zemi svého původu zákonným platidlem a 4. jsou obvykle prodávány za cenu, která nepřevyšuje volnou tržní hodnotu jejich zlatého obsahu o více než 80 %. (2) Česká národní banka uveřejní ve Věstníku České národní banky seznam zlatých mincí, které splňují podmínky podle odstavce 1 písm. b). (3) Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozeno dodání investičního zlata v tuzemsku, pořízení z jiného členského státu a jeho dovoz. Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně se vztahuje i na a) investiční zlato s osvědčením pro fyzicky alokované a nealokované zlato, b) investiční zlato obchodované na zlatých účtech, a to zejména úvěry a swapy zakládající k investičnímu zlatu vlastnické právo nebo právní nárok, nebo c) termínované obchody s investičním zlatem, včetně futures a forwardů, které zahrnují převod vlastnického práva nebo právního nároku k investičnímu zlatu. (4) Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozena služba osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění dodání investičního zlata, jeho pořízení z jiného členského státu nebo jeho dovozu. (5) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, se může rozhodnout, že uplatní daň u dodání investičního zlata, které by bylo osvobozeno podle odstavce 3, jinému plátci nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě. (6) U zprostředkovatelské služby, která spočívá v obstarání dodání investičního zlata podle odstavce 4, může být uplatněna daň, pokud plátce při dodání investičního zlata uplatnil daň podle odstavce 5. (7) Plátce, který dodává investiční zlato osvobozené od daně, má nárok na odpočet daně v plné výši 112
a) při nakoupení investičního zlata, u něhož byla uplatněna daň podle odstavce 5, b) při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zlata, které není investičním zlatem, a které následně plátce nebo jím zmocněná třetí osoba přemění na investiční zlato, nebo c) při nakoupení služby, spočívající ve změně formy, hmotnosti nebo ryzosti zlata, včetně investičního zlata. (8) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, má nárok na odpočet daně v plné výši při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zboží nebo služby, přímo související s výrobou investičního zlata nebo přeměnou zlata na investiční zlato. § 92a Režim přenesení daňové povinnosti (1) V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat a zaplatit daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. (2) Plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen podle § 26 vystavit daňový doklad s náležitostmi podle § 28 odst. 2 písm. a) až k). Na vystaveném daňovém dokladu uvede sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého je plnění uskutečněno. (3) (2) Plátce, pro kterého je zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti uskutečněno, je povinen doplnit na obdrženém daňovém dokladu výši daně podle § 28 odst. 2 písm. l) výši daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty. Za správnost vypočtené daně odpovídá plátce, pro kterého je plnění uskutečněno. (4) (3) Plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen vést za každé zdaňovací období evidenci pro daňové účely, ve které je povinen uvést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období daňové identifikační číslo plátce, pro kterého se zdanitelné plnění uskutečnilo, datum uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. (5) (4) Plátce, pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen vést za každé zdaňovací období evidenci pro daňové účely, ve které je povinen uvést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací období daňové identifikační číslo plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, datum uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. (6) (5) Plátce, který uskutečnil nebo pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesené daňové povinnosti, je povinen předložit správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání výpis z evidence pro daňové účely účely daně z přidané hodnoty, obsahující údaje podle odstavců 4 nebo 5, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně. (5) Plátce, který uskutečnil nebo pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu přenesené daňové povinnosti, je povinen předložit správci daně podat správci daně elektronicky na elektronickou adresu zveřejněnou správcem daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání výpis z evidence pro účely daně z přidané hodnoty, obsahující údaje podle odstavců 4 nebo 5 3 nebo 4, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně, který je přílohou daňového přiznání.
113
(6) Režim přenesení daňové povinnosti v případě, že plátce, který poskytnul zdanitelné plnění, nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, nelze použít do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce. § 92b Dodání zlata (1) Za zlato se pro účely tohoto ustanovení považuje a) zlato o ryzosti 333 tisícin nebo vyšší, s výjimkou investičního zlata, v podobě neopracované, zejména slitku, cihly, prutu, valounu, zrna, granule, granálie, lístku, drátu, prášku, zlomků, smetků nebo odpadu, b) investiční zlato při dodání podle § 92 odst. 5. (2) Při dodání zlata plátci, s výjimkou České národní banky, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. § 92c Dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k tomuto zákonu Při dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k tomuto zákonu, včetně dodání tohoto zboží po zpracování v podobě čištění, leštění, třídění, řezání, štěpení, lisování nebo odlévání ingotů plátci, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. § 92d Obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů Při převodu povolenek na emise skleníkových plynů podle jiného právního předpisu76) zákona upravujícího podmínky obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů na plátce, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. § 92e Poskytnutí stavebních nebo montážních prací (1) Při poskytnutí stavebních nebo montážních prací, které podle sdělení Českého statistického úřadu o zavedení Klasifikace produkce (CZ-CPA) uveřejněného ve Sbírce zákonů odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43 platnému od 1. ledna 2008, plátci, použije plátce režim přenesení daňové povinnosti. (2) Pokud plátce, který uskuteční v souvislosti s poskytnutím stavebních nebo montážních prací podle odstavce 1 zdanitelné plnění související s těmito pracemi, použije k tomuto zdanitelnému plnění režim přenesení daňové povinnosti a plátce, pro kterého byly tyto práce poskytnuty, doplní v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty výši daně, má se za to, že toto zdanitelné plnění režimu přenesení daňové povinnosti podléhá. § 92f Předmět závazného posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti Předmětem závazného posouzení je určení, zda určité zboží je zbožím, u jehož dodání se použije režim přenesení daňové povinnosti podle § 92c. 76)
Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů.
114
§ 92g Žádost o závazné posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti (1) Generální finanční ředitelství vydá na žádost osoby povinné k dani rozhodnutí o závazném posouzení zatřídění zboží pro použití režimu přenesení daňové povinnosti. (2) V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení osoba povinná k dani uvede a) popis zboží, jehož se žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést pouze jeden druh zboží, b) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení. HLAVA IV SPRÁVA DANĚ V TUZEMSKU § 93 Správa daně celními úřady při dovozu a vývozu zboží Při správě daně celními úřady při dovozu a vývozu zboží se postupuje Celní úřady vykonávají správu daně podle právních předpisů upravujících správu cla. § 93a Místní příslušnost (1) Místní příslušnost správce daně u skupiny se řídí místem sídla, místem podnikání nebo provozovny jejího zastupujícího člena; je-li zastupujícímu členu příslušný Specializovaný finanční úřad, je současně příslušný i skupině. (1) Místně příslušný skupině je správce daně, který je místně příslušný jejímu zastupujícímu členovi. (2) Pro osobu povinnou k dani, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu, s výjimkou osoby evidované podle § 88, je místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro hlavní město Prahu. (3) Pro osobu povinnou k dani, která se stane plátcem podle § 94 odst. 20 je plátcem podle § 6d, je místně příslušným správcem daně finanční úřad místně příslušný její části, která je součástí skupiny. § 94 Plátci (1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 kalendářních měsíců přesáhne částku uvedenou v § 6, se stává plátcem od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve. Nesplní-li registrační povinnost podle § 95 odst. 1, stává se plátcem datem účinnosti registrace uvedeným na rozhodnutí o registraci. (2) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která 115
a) uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, jejíž obrat dosahovaný samostatně mimo sdružení v součtu s obratem dosahovaným společně všemi účastníky sdružení v rámci sdružení překročí obrat stanovený v § 6, se stává plátcem od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl obrat překročen, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve; nesplní-li registrační povinnost podle § 95 odst. 2, stává se plátcem datem účinnosti registrace uvedeným na rozhodnutí o registraci, b) uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, stává se plátcem datem účinnosti registrace uvedeným na rozhodnutí o registraci toho účastníka sdružení, který se stal plátcem jako první, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve, c) uzavře smlouvu o sdružení10) nebo jinou obdobnou smlouvu s plátcem ke společnému uskutečňování zdanitelných plnění nebo plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně, stává se plátcem dnem uzavření této smlouvy. (3) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která nabývá majetek pro účely uskutečňování ekonomických činností na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu63), a osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která nabývá majetek od plátce na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladem podniku nebo části podniku, tvořící organizační složku podniku, se stává plátcem dnem nabytí majetku. (4) Osoby povinné k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, nebo v jiném členském státě, na které při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu64) přechází nebo je převáděno jmění zanikající společnosti nebo družstva, pokud zanikající společnost nebo družstvo byly plátcem, se stávají plátci dnem zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Právnická osoba, která při změně právní formy na jinou formu podle zvláštního právního předpisu64) nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejích společníků, nepřestává být plátcem. (5) Osoba povinná k dani, která jako osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po zemřelém plátci v živnosti, se stává plátcem ke dni následujícímu po dni úmrtí plátce. Při ukončení dědického řízení se dědic, kterému je majetek vydáván a který pokračuje po zemřelém plátci v živnosti, stává plátcem ke dni následujícímu po dni vydání majetku. (6) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která pořizuje zboží z jiného členského státu v tuzemsku, se stává plátcem dnem, kdy hodnota pořízeného zboží bez daně v běžném kalendářním roce převýší částku 326 000 Kč. Do celkové hodnoty pořízeného zboží se nezapočítává hodnota nového dopravního prostředku a hodnota zboží, které je předmětem spotřební daně. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň z pořízeného zboží, jehož hodnotou překročí uvedenou částku. (7) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která pořizuje v tuzemsku z jiného členského státu nový dopravní prostředek nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, se stává plátcem dnem prvního pořízení tohoto zboží. (8) Osoba povinná k dani, které je poskytnuta služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku podle § 108 odst. 2, se stává plátcem dnem poskytnutí této služby. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze služby poskytnuté tento den. (9) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, které je poskytnuta služba s místem plnění v tuzemsku podle § 10 až 10d a § 10j osobou povinnou k dani 116
neusazenou v tuzemsku podle § 108 odst. 2, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze služby poskytnuté tento den. (10) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, které je dodáno zboží s montáží nebo instalací podle § 7 odst. 3 nebo dodán plyn nebo elektřina podle § 7a odst. 1 nebo 3, s místem plnění v tuzemsku, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku podle § 108 odst. 2, se stává plátcem dnem dodání zboží. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze zboží dodaného v tento den. (11) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb, pokud povinnost přiznat a zaplatit daň vzniká příjemci služby. (12) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, a to prostřednictvím své provozovny umístěné mimo tuzemsko, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze služby poskytnuté tento den. (13) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, které uskuteční zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku mimo dovozu zboží, se stávají plátcem dnem uskutečnění tohoto plnění, pokud jsou osobou povinnou přiznat a zaplatit daň. Pokud tyto osoby uskuteční plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou plnění podle § 66, 68 a 69, stávají se plátcem dnem prvního uskutečnění tohoto plnění. (14) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo ani místo podnikání v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, které založí v tuzemsku provozovnu, se stávají plátcem dnem vzniku provozovny, s výjimkou, kdy tyto osoby uskutečňují prostřednictvím provozovny v tuzemsku pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. (15) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, pokud pořizují zboží z jiného členského státu v tuzemsku, včetně nového dopravního prostředku a zboží, které je předmětem spotřební daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci třístranného obchodu podle § 17, se stávají plátcem dnem prvního pořízení zboží. (16) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoba povinná k dani, kterým je poskytnuto plnění podle § 92a, s místem plnění v tuzemsku, se stávají plátcem dnem poskytnutí tohoto plnění. (17) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozovny, prostřednictvím které tato osoba uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a která uskutečňuje zasílání zboží podle § 18 do tuzemska, které v běžném kalendářním roce přesáhne částku 1 140 000 Kč, se stává plátcem dnem, ve kterém byla tato částka překročena. Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozovny, prostřednictvím které tato osoba uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a která uskutečňuje zasílání zboží, které je předmětem spotřební daně, podle § 18 do tuzemska, se stává plátcem dnem prvního dodání tohoto zboží.
117
(18) Osoba povinná k dani, která dobrovolně podá přihlášku k registraci podle § 95 odst. 7 nebo 8, se stává plátcem datem účinnosti registrace uvedeným na rozhodnutí o registraci. (19) Osoba identifikovaná k dani podle § 96, která začne uskutečňovat ekonomickou činnost, se stává plátcem dnem zahájení ekonomické činnosti. (20) Osoba povinná k dani, která je členem skupiny, a v rozsahu, v jakém se její část nestala součástí skupiny podle § 5a uskuteční zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou dovozu zboží nebo plnění podle § 69, s místem plnění v tuzemsku svou částí umístěnou mimo tuzemsko, se stává plátcem dnem uskutečnění tohoto plnění, pokud je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň. § 94 Povinná registrace plátce (1) Osoba povinná k dani uvedená v § 6 je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený obrat. (2) Plátce uvedený v § 6a až 6e je povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stal plátcem.
§ 94a Dobrovolná registrace plátce (1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, může podat přihlášku k registraci. (2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, může podat přihlášku k registraci. (3) Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 nebo 2 může podat přihlášku k registraci nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy jí byla zrušena registrace plátce z důvodu závažného porušení povinností vztahujících se ke správě daně. § 95 Registrace plátce (1) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 1, jejíž obrat překročil částku uvedenou v § 6, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený limit. (2) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem a) podle § 94 odst. 2 písm. a), je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený limit, b) podle § 94 odst. 2 písm. b), je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, kdy se o registraci jiného účastníka dozvěděla, nebo c) podle § 94 odst. 2 písm. c), je povinna předložit přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne uzavření smlouvy, a je povinna o svém podání přihlášky k registraci informovat ostatní účastníky sdružení. 118
(3) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 3, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne nabytí majetku. (4) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 4, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Právnická osoba, která je plátcem, a při změně právní formy nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, je povinna do 15 dnů ode dne zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku oznámit změnu správci daně, který ji vyznačí na rozhodnutí o registraci. (5) Osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, která pokračuje po zemřelém plátci v živnosti a není plátcem, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne úmrtí plátce, pokud při zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce nepostupovala podle § 79 odst. 4. Při ukončení dědického řízení je dědic, kterému je vydáván majetek zemřelého plátce, který pokračuje po zemřelém plátci v živnosti a není plátcem, povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne vydání majetku, pokud neuplatnil postup podle § 79 odst. 4. Obdobně se postupuje v případě úmrtí plátce, který podnikal podle zvláštního právního předpisu66). (6) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, osoba registrovaná k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoba povinná k dani, které se stávají plátcem podle § 94 odst. 6 až 17, jsou povinny podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stanou plátcem. (7) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která je osvobozena od uplatňování daně podle § 6, je oprávněna podat přihlášku k registraci kdykoliv. (8) Osoba povinná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, které budou uskutečňovat v tuzemsku plnění s nárokem na odpočet daně, jsou oprávněny podat přihlášku k registraci nejpozději ke dni prvního uskutečnění tohoto plnění. (9) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 19, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne zahájení ekonomické činnosti. (10) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, je osvobozena od povinnosti registrovat se jako plátce a není oprávněna podat přihlášku k registraci. Pokud tato osoba začne uskutečňovat zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, je povinna podat přihlášku k registraci podle odstavce 1, pokud její celkový obrat přesáhne limit stanovený v § 6 odst. 1. Jestliže se osoba povinná k dani rozhodne uplatňovat daň u nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor podle § 56, může podat přihlášku k registraci kdykoliv. (11) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 20, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stane plátcem. (12) Ministerstvo financí a správce daně mohou zpřístupnit údaje z registru plátců daně; těmito údaji jsou daňové identifikační číslo, obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu a sídlo nebo místo podnikání plátce daně.
66)
§ 2 odst. 2 písm. c) a d) obchodního zákoníku.
119
§ 95 Informační povinnost účastníka sdružení Pokud se osoba povinná k dani, která je účastníkem sdružení, stane plátcem, je o tom povinna informovat ostatní účastníky sdružení do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala plátcem. § 95a Skupinová registrace (1) V přihlášce k registraci skupiny určí spojené osoby, které budou členy skupiny, osobu, která bude zastupujícím členem skupiny. Přihlášku k registraci podá osoba určená za zastupujícího člena skupiny u správce daně místně příslušného podle § 93a. (2) Skupina se stává plátcem od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud je přihláška k registraci skupiny podána nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud je přihláška podána po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se skupina plátcem od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání přihlášky k registraci. (3) Plátce se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud skupina podá s jeho souhlasem žádost o přistoupení plátce do skupiny nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud skupina podá žádost po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se tento plátce členem skupiny od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání žádosti. (4) Osoba, která není plátcem, se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém skupina podá s jejím souhlasem žádost o přistoupení osoby do skupiny. (5) Člen skupiny se stává plátcem následujícím dnem po dni zrušení registrace skupiny nebo následujícím dnem po dni zániku jeho členství ve skupině. (6) Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění, se stává členem skupiny od prvního dne následujícího po dni jeho zániku, pokud není v okamžiku zániku člena skupiny samostatnou osobou povinnou k dani. (7) Osoba, na kterou při přeměně členů více skupin, kteří při přeměně zanikají, přechází nebo je převáděno jejich jmění, se stává plátcem od prvního dne následujícího po dni zániku členů skupin, pokud není v okamžiku jejich zániku samostatnou osobou povinnou k dani. Přihlášku k registraci je povinna podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. (8) Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění a která je v okamžiku zániku člena skupiny osobou povinnou k dani, se stává plátcem od prvního dne následujícího po dni zániku člena skupiny. Přihlášku k registraci je povinna podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. (9) V případě přistoupení osoby povinné k dani jako člena do skupiny podle odstavce 4 je skupina oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně podle § 79 odst. 1 a 2. Nárok na odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po dni přistoupení tohoto člena.
120
§ 96 Osoby identifikované k dani (1) Právnická osoba nepovinná k dani, která pořizuje zboží z jiného členského státu v tuzemsku a celková hodnota pořízeného zboží bez daně v běžném kalendářním roce překročí částku 326 000 Kč, se stává osobou identifikovanou k dani dnem, ve kterém byla tato částka překročena. Do celkové hodnoty pořízeného zboží se nezapočítává hodnota nového dopravního prostředku a hodnota zboží, které je předmětem spotřební daně. (2) Právnická osoba nepovinná k dani, která v tuzemsku pořizuje z jiného členského státu nový dopravní prostředek nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, se stává osobou identifikovanou k dani dnem prvního dodání tohoto zboží. (3) Právnická osoba nepovinná k dani, která v tuzemsku pořizuje zboží z jiného členského státu, která podá přihlášku k registraci, i když hodnota pořízeného zboží nepřekročí částku uvedenou v odstavci 1, se stává osobou identifikovanou k dani k datu účinnosti registrace uvedenému na rozhodnutí o registraci. § 97 Registrace osoby identifikované k dani (1) Osoba identifikovaná k dani je povinna předložit místně příslušnému správci daně přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne překročení částky 326 000 Kč. Pořizuje-li z jiného členského státu nový dopravní prostředek a zboží, které je předmětem spotřební daně, je povinna předložit přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne prvního pořízení tohoto zboží. (2) Právnická osoba nepovinná k dani, která pořizuje zboží od osoby registrované k dani v jiném členském státě, je oprávněna předložit místně příslušnému správci daně přihlášku k registraci kdykoliv. § 98 Stanovení daně při nesplnění registrační povinnosti (1) Nesplní-li osoba povinná k dani povinnost se registrovat podle § 95 odst. 1 nebo podle § 95 odst. 2 písm. a), stanoví správce daně daň náhradním způsobem. (2) Daň stanovenou náhradním způsobem stanoví správce daně ze základu daně, kterým je souhrn úplat náležejících osobě povinné k dani za uskutečněná zdanitelná plnění, která byla uskutečněna bez daně za období, kdy měla být osoba povinná k dani plátcem. Správce daně při stanovení výše daně použije sazby daně platné ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. (3) Daň stanovená náhradním způsobem je splatná do 30 dnů ode dne doručení platebního výměru. (4) Pokud správce daně stanoví daň náhradním způsobem, dodatečné daňové přiznání není přípustné. § 99 Zdaňovací období (1) Zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí, pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok nedosáhl 10 000 000 Kč. (2) Pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok dosáhl 10 000 000 Kč, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. (3) Plátce, jehož zdaňovacím obdobím je podle odstavce 1 kalendářní čtvrtletí a jehož obrat za předcházející kalendářní rok dosáhl částky alespoň 2 000 000 Kč, je oprávněn si zvolit za 121
zdaňovací období kalendářní měsíc, pokud tuto změnu oznámí správci daně nejpozději do 31. ledna příslušného roku. (4) Zdaňovací období plátce, který podniká společně s jinými plátci na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, se stanoví ze součtu obratu dosaženého všemi účastníky v rámci sdružení a obratu plátce dosaženého mimo sdružení. (5) Při přeměně společnosti fúzí se zdaňovací období zúčastněných společností nebo družstev stanoví ze součtu obratů zúčastněných společností nebo družstev. Při přeměně společnosti nebo družstva rozdělením se zdaňovací období nově založených nástupnických společností nebo družstev, popřípadě nástupnických společností nebo družstev při rozdělení sloučením stanoví tak, že se přiřadí ke každé nástupnické společnosti obrat zanikající společnosti nebo družstva v poměru, v jakém na ně bylo převedeno jmění ze zanikající společnosti nebo družstva. Při převodu jmění na společníka se zdaňovací období stanoví z obratu společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu společníka. (6) Pokud není znám obrat za předcházející kalendářní rok, stanoví se zdaňovací období podle odstavce 1 nebo 2 z předpokládaného ročního obratu v běžném roce. (7) Prvním zdaňovacím obdobím plátce je kalendářní čtvrtletí nebo kalendářní měsíc, ve kterém se osoba povinná k dani stala plátcem. (8) Změnu zdaňovacího období podle odstavce 3 ze čtvrtletního na měsíční anebo z měsíčního na čtvrtletní je možné provést od počátku kalendářního roku, pokud ji plátce do 31. ledna toho roku oznámí správci daně. Nedojde-li ke změně zdaňovacího období podle odstavce 1 nebo 2, a to dosažením nebo překročením obratu ve výši 10 000 000 Kč nebo nedosažením obratu ve výši 2 000 000 Kč za předcházející kalendářní rok, zdaňovací období plátce se v následujícím roce nemění, dokud plátce neoznámí změnu podle odstavce 3. (9) Zdaňovacím obdobím pro osobu identifikovanou k dani je kalendářní čtvrtletí. (10) Zdaňovacím obdobím plátce, který nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu je kalendářní čtvrtletí. (11) Při rozhodnutí o úpadku končí probíhající zdaňovací období dnem, který předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku. Následující zdaňovací období plátce začíná dnem nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku a končí posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém nabylo účinnosti rozhodnutí o úpadku. Pro období po dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, ve kterém probíhá insolvenční řízení, je zdaňovacím obdobím plátce kalendářní měsíc. Dojde-li k ukončení insolvenčního řízení, končí zdaňovací období dnem, kdy došlo k ukončení insolvenčního řízení, a následující zdaňovací období začíná dnem následujícím po dni, ve kterém došlo k ukončení insolvenčního řízení. Po ukončení insolvenčního řízení je do konce kalendářního roku zdaňovacím obdobím plátce kalendářní měsíc a pro následující kalendářní rok se určí zdaňovací období podle odstavců 1 až 3. (12) Při rozhodnutí o úpadku člena skupiny končí probíhající zdaňovací období skupiny dnem, který předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku člena skupiny. Následující zdaňovací období skupiny a plátce, jehož členství ve skupině zaniklo v souvislosti s insolvenčním řízením, začíná dnem nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku a končí posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém nabylo účinnosti rozhodnutí o úpadku. (13) Zdaňovacím obdobím skupiny je kalendářní měsíc.
122
§ 96 Povinný registrační údaj (1) V přihlášce k registraci plátce je osoba povinná k dani povinna uvést také čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb, pokud jsou používány pro ekonomickou činnost. (2) Osoba povinná k dani je oprávněna určit, která čísla účtů podle odstavce 1 budou zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 97 Registrace identifikované osoby Identifikovaná osoba je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala identifikovanou osobou.
§ 98 Zveřejnění údajů z registru plátců a identifikovaných osob Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje z registru plátců a identifikovaných osob, a to a) daňové identifikační číslo plátce nebo identifikované osoby, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, c) sídlo plátce nebo identifikované osoby a d) číslo účtu určené v přihlášce k registraci plátce ke zveřejnění nebo údaj, že žádné takové číslo účtu nebylo určeno. § 99 Zdaňovací období (1) Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc. (2) Zdaňovacím obdobím plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, je kalendářní čtvrtletí. § 99a Změna zdaňovacího období (1) Plátce se může rozhodnout, že jeho zdaňovacím obdobím pro příslušný kalendářní rok je kalendářní čtvrtletí, pokud a) b) c) d)
jeho obrat za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl 10 000 000 Kč, není nespolehlivým plátcem, není skupinou a změnu zdaňovacího období oznámí správci daně do konce měsíce ledna příslušného kalendářního roku.
123
(2) Plátce nemusí změnu zdaňovacího období podle odstavce 1 oznámit správci daně, pokud v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce bylo jeho zdaňovacím obdobím kalendářní čtvrtletí. (3) Změnu zdaňovacího období podle odstavce 1 nelze učinit pro kalendářní rok, v němž byl plátce registrován, ani pro bezprostředně následující kalendářní rok. Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně na žádost plátce podanou do konce měsíce října roku, v němž byl plátce registrován, rozhodnout, že změnu zdaňovacího období lze učinit pro bezprostředně následující kalendářní rok; takto podaná žádost se považuje za oznámení podle odstavce 1 písm. d). (4) Obrat se pro účely změny zdaňovacího období stanoví a) při fúzi obchodních společností nebo družstev jako součet obratů obchodních společností nebo družstev zúčastněných na fúzi, b) při rozdělení obchodních společností nebo družstev 1. rozštěpením jako součet obratu zanikající obchodní společnosti nebo družstva připadající na nástupnickou obchodní společnost nebo družstvo a obratu této nástupnické obchodní společnosti nebo družstva, 2. odštěpením jako součet obratu vyčleněné části rozdělované obchodní společnosti nebo družstva připadající na nástupnickou obchodní společnost nebo družstvo a obratu této nástupnické obchodní společnosti nebo družstva, c) při převodu jmění na společníka jako součet obratu obchodní společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu společníka, na nějž se převádí jmění této společnosti. § 99b Zdaňovací období v insolvenci (1) Probíhající zdaňovací období končí dnem, který předchází dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Následující zdaňovací období počíná dnem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce. Pro období po skončení měsíce, ve kterém nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, do skončení insolvenčního řízení, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. (2) Probíhající zdaňovací období končí dnem, ve kterém bylo skončeno insolvenční řízení. Následující zdaňovací období počíná dnem následujícím po skončení insolvenčního řízení a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce. Pro období po skončení měsíce, ve kterém bylo skončeno insolvenční řízení, do konce kalendářního roku je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc. (3) Plátce nemůže změnit zdaňovací období pro kalendářní rok bezprostředně následující po kalendářním roce, ve kterém došlo ke skončení insolvenčního řízení. (4) Probíhající zdaňovací období skupiny končí dnem, který předchází dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku člena skupiny. Následující zdaňovací období skupiny a plátce, jehož členství ve skupině zaniklo v souvislosti s insolvenčním řízením, počíná dnem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce. § 100 Evidence pro daňové účely (1) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně veškeré údaje vztahující se k jeho daňové povinnosti, zejména údaje potřebné pro správné stanovení daňové povinnosti. Plátce je povinen vést evidenci v takovém členění, aby sestavil daňové přiznání, a jestliže uskutečnil 124
dodání zboží nebo poskytnutí služby podle § 9 odst. 1 do jiného členského státu osobě registrované k dani, aby sestavil souhrnné hlášení. (2) Plátce je povinen vést také evidenci uskutečněných plnění, která jsou osvobozená od daně nebo nejsou předmětem daně. Plátce je povinen rovněž vést evidenci obchodního majetku, a to v rámci účetnictví nebo samostatně. (3) Plátci, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, jsou povinni vést evidenci pro účely daně podle odstavců 1 a 2 za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Evidenci vede určený účastník sdružení, který za sdružení plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní jednotlivé účastníky. (4) Plátce, který pořizuje zboží z jiného členského státu, a osoba identifikovaná k dani jsou povinni vést evidenci o hodnotě pořízeného zboží v členění na pořízení zboží z jednotlivých členských států. (5) Člen skupiny je povinen vést evidenci plnění, která uskutečnil pro ostatní členy skupiny. (6) Věřitel je povinen vést evidenci oprav podle § 44, která obsahuje obchodní firmu nebo jméno a příjmení dlužníka, daňové identifikační číslo dlužníka, evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu, evidenční číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst. 1 a výši opravy daně na výstupu. § 100 Evidence pro účely daně z přidané hodnoty (1) Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty veškeré údaje vztahující se k jejich daňovým povinnostem, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání nebo souhrnného hlášení. (2) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečňování plnění s nárokem na odpočet daně, také daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, s výjimkou plnění, u nichž byly vystaveny zjednodušené daňové doklady. (3) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty přehled a) uskutečněných plnění, která jsou osvobozena od daně nebo nejsou předmětem daně, b) obchodního majetku. (4) Plátci, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, jsou povinni vést evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Tuto evidenci vede za sdružení určený účastník sdružení, který za sdružení plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní jednotlivé účastníky. (5) V evidenci pro účely daně z přidané hodnoty vede člen skupiny odděleně plnění, která uskutečnil pro ostatní členy skupiny.
125
§ 100a Zvláštní ustanovení o evidenci pro účely daně z přidané hodnoty (1) Plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují zboží z jiného členského státu, jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty hodnotu pořízeného zboží v členění na pořízení zboží z jednotlivých členských států. (2) Věřitel je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty přehled oprav pro daňové účely podle § 44 tyto údaje: a) b) c) d) e)
obchodní firmu nebo jméno a příjmení dlužníka, daňové identifikační číslo dlužníka, evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu, evidenční číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst. 1 a výši opravy daně na výstupu.
(3) Osoba, která uskutečňuje zasílání zboží z tuzemska do jiného členského státu, je povinna vést evidenci o hodnotě zaslaného zboží, popřípadě o volbě podle § 8 odst. 3, v členění podle jednotlivých členských států. § 101 Daňové přiznání a splatnost daně (1) Plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost, pokud zákon nestanoví jinak. Tuto lhůtu nelze prodloužit. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání, s výjimkou daně vyměřované v souvislosti s dovozem zboží podle § 2066a), u kterého je splatnost daně stanovena celními předpisy. (1) Plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce je povinen podat daňové přiznání, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost. Tuto lhůtu nelze prodloužit. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání, s výjimkou daně vyměřované v souvislosti s dovozem zboží podle § 2066a), u kterého je splatnost daně stanovena celními předpisy. (2) Lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období končící dnem, který předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, je 30 dnů od skončení zdaňovacího období. To platí i pro skupinu v případě, že soud rozhodl o úpadku jejího člena. Za zdaňovací období v době probíhajícího insolvenčního řízení, včetně zdaňovacího období končícího dnem, kdy došlo k ukončení insolvenčního řízení, je lhůta pro podání daňového přiznání 25 dnů od skončení zdaňovacího období. (3) Plátce, který jako osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po zemřelém plátci v živnosti oprávněná osoba pokračuje v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, je povinen podat za zemřelého daňové přiznání ke dni úmrtí do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém došlo k úmrtí plátce. Při ukončení dědického řízení, kdy je majetek vydáván dědici, je osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, která pokračovala po zemřelém plátci v živnosti oprávněná osoba, která pokračovala v uskutečňování ekonomických činností po zemřelém plátci, povinna podat poslední daňové 66a)
Například čl. 222 bod 1 písmeno a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.
126
přiznání ke dni ukončení dědického řízení. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. (4) Zanikne-li společnost nebo družstvo zrušením bez likvidace, je daňové přiznání za část zdaňovacího období ke dni zániku plátce povinen podat právní nástupce plátce, a to s uvedením, že je podává za zaniklého plátce. (5) Plátce, který jako určený účastník sdružení10) vede evidenci pro daňové účely za sdružení podle § 100 odst. 3 účely daně z přidané hodnoty za sdružení, je povinen uvést ve svém daňovém přiznání zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své činnosti a zdanitelná plnění a daňovou povinnost z činnosti celého sdružení. Ostatní účastníci sdružení v daňovém přiznání uvádějí pouze zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své vlastní činnosti. (6) Osoba identifikovaná k dani Identifikovaná osoba je povinna do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém jí vznikla daňová povinnost, podat daňové přiznání. Daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. (7) Plátce, který nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém mu vznikla daňová povinnost nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, podat daňové přiznání. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. (8) Osoba, která není plátcem, které vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň podle § 108 odst. 1 písm. k), je povinna podat daňové přiznání do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém vystavila doklad, na kterém uvedla daň. Osoba, která není plátcem a jíž vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí vystaveném dokladu, je povinna podat daňové přiznání do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém doklad vystavila. Daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. § 101a Povinná elektronická forma podání (1) Plátce je povinen podat elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně a) daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, b) hlášení, c) přílohy k daňovému přiznání, dodatečnému daňovému přiznání nebo hlášení. (2) Přihláška k registraci a oznámení o změně registračních údajů se podává pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně; to neplatí pro identifikované osoby. (3) Fyzická osoba není povinna postupovat podle odstavce 1 nebo 2, pokud a) její obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců nepřesáhne 6 000 000 Kč; pokud fyzická osoba tento obrat překročí, vzniká jí povinnost činit podání podle odstavce 1 za zdaňovací období následující po zdaňovacím období, v němž došlo k překročení obratu, a trvá nejméně po dobu 6 kalendářních měsíců, a b) nemá zákonem stanovenou povinnost činit podání elektronicky.
127
§ 102 Souhrnné hlášení (1) Plátce je povinen podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnil a) dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, b) přemístění obchodního majetku do jiného členského státu, c) dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu v třístranném obchodu podle § 17 při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu, pokud je plátce prostřední osobou v tomto obchodu, nebo d) poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou služeb osvobozených poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat a zaplatit daň příjemce služby. (2) Identifikovaná osoba je povinna podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnila poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby, a to ve lhůtě do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plnění uskutečněno. (2) (3) Souhrnné hlášení lze podat pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou správcem daně. Pokud je souhrnné hlášení podáno prostřednictvím datové zprávy, která není podepsána uznávaným elektronickým podpisem nebo není odeslána prostřednictvím datové schránky, musí být potvrzeno za podmínek upravených v daňovém řádu ve lhůtě pro podání souhrnného hlášení. Údaje o hodnotě dodaného zboží nebo poskytnuté služby se uvádějí v české měně. (3) (4) Souhrnné hlášení za sdružení10) podává určený účastník sdružení, který podává daňové přiznání za sdružení. (4) (5) Souhrnné hlášení podává plátce za každý kalendářní měsíc do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce. (5) (6) Pokud plátce uskutečňuje pouze plnění podle odstavce 1 písm. d), podává souhrnné hlášení současně s daňovým přiznáním ve lhůtě pro podání daňového přiznání. (6) (7) Pokud plátce podle odstavce 5 6 podává souhrnné hlášení za každé kalendářní čtvrtletí a v průběhu kalendářního čtvrtletí uskuteční plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), vzniká plátci povinnost v tomto kalendářním čtvrtletí za měsíce, které předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), povinnost podat souhrnné hlášení za každý kalendářní měsíc tohoto kalendářního čtvrtletí, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c). Tento plátce dále podává souhrnné hlášení podle odstavce 4 5, a to za každý kalendářní měsíc do konce kalendářního roku, ve kterém uskutečnil plnění podle odstavce 1 písm. a) až c). (7) (8) Pokud plátce, který podal souhrnné hlášení, zjistí, že uvedl chybné údaje, je povinen nebo identifikovaná osoba, kteří podali souhrnné hlášení, zjistí, že uvedli chybné údaje, jsou povinni do 15 dnů od data zjištění chybných údajů podat následné souhrnné hlášení způsobem uvedeným v odstavci 2 3. (8) (9) Správce daně údaje v souhrnném hlášení, popřípadě v následném souhrnném hlášení posoudí, případně prověří a využije při stanovení daňové povinnosti. Obdobný postup uplatní ohledně údajů, které správce daně obdrží v rámci mezinárodní spolupráce.
128
§ 103 Zvláštní ustanovení o zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je zajišťovací příkaz účinný a vykonatelný okamžikem jeho vydání. Správce daně současně s vydáním zajišťovacího příkazu učiní pokus vyrozumět vhodným způsobem daňový subjekt o vydání zajišťovacího příkazu a sepíše o tom úřední záznam. § 104 Nesprávné uvedení daňové povinnosti za jiné zdaňovací období (1) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a nesnížil tím v tomto zdaňovacím období daňovou povinnost, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří. (2) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a snížil tím v tomto zdaňovacím období daňovou povinnost, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří, ale uplatní úrok z prodlení podle daňového řádu z částky daně uvedené v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období za každý den krácení státního rozpočtu. Úrok z prodlení je splatný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního výměru. (3) Postup podle odstavce 1 nebo 2 se neuplatní, pokud plátce, který měl nárok na odpočet daně v částečné výši podle § 72 odst. 6 ve zdaňovacím období, do kterého skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti příslušely, uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období a zdaňovací období, do kterého příslušely, bylo v jiném kalendářním roce. (4) Pro osobu identifikovanou k dani identifikovanou osobu platí odstavce 1 a 2 obdobně. § 105 Vracení nadměrného odpočtu (1) Vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. Tento postup se neuplatní, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou daňové povinnosti na základě dodatečného vyměření, a postupuje se podle daňového řádu. (2) Přeplatek skupiny vzniklý v důsledku vyměření nebo dodatečného vyměření se stává vratitelným, pokud skupina a kterýkoli člen skupiny nemá daňový nedoplatek. Přeplatek skupiny se použije na úhradu případného daňové nedoplatku skupiny nebo kteréhokoli člena skupiny. (3) Pokud vznikne v důsledku neoprávněného uplatnění odpočtu daně daňový nedoplatek, podléhá tento úroku z prodlení podle daňového řádu od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Úrok z prodlení se neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu. (4) Za den vzniku vratitelného přeplatku se považuje den vyměření a vratitelný přeplatek se vrátí, pokud činí více než 100 Kč. § 106 Zrušení registrace (1) O zrušení registrace může plátce, s výjimkou plátce podle § 94 odst. 14, požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti registrace uvedeného na rozhodnutí o registraci, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližších předcházejících 12 po sobě jdoucích 129
kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč a pokud celková hodnota zboží pořízeného z jiného členského státu nepřekročila v běžném kalendářním roce částku 326 000 Kč a tato hodnota nebyla překročena ani v roce minulém, pokud tento zákon nestanoví jinak. O zrušení registrace může plátce také požádat, pokud uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. (2) Plátci podnikající na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy mohou požádat o zrušení registrace jednotlivě pouze při vystoupení nebo vyloučení ze sdružení za podmínek uvedených v odstavci 1, nebo pokud přestanou být osobou povinnou k dani, a to po vypořádání majetku. Při rozpuštění sdružení mohou požádat všichni účastníci sdružení o zrušení registrace po vypořádání majetku ve sdružení. Obratem účastníka sdružení je pro účely zrušení registrace součet jeho obratu za plnění uskutečňovaná mimo sdružení a podílu obratu sdružení připadajícího na něho ze sdružení. Podíl obratu připadajícího na účastníka sdružení se stanoví podle smlouvy, jinak rovným dílem. (3) Plátce podle § 94 odst. 3, 4 a 5 však může požádat o zrušení registrace nejdříve po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy se stal plátcem, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližší předcházející tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce částku 250 000 Kč. (4) Pokud plátce žádá o zrušení registrace, je povinen prokázat, že existují důvody pro zrušení registrace uvedené v odstavci 1. (5) Pokud dojde ke zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce, je jeho právní nástupce povinen postupovat podle § 79 odst. 4. To neplatí, pokud osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po zemřelém plátci v živnosti a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne úmrtí plátce. Ke dni vydání majetku dědici, popřípadě správci dědictví, který nepokračuje v živnosti po zemřelém plátci, je osoba oprávněná, která pokračovala po zemřelém plátci v živnosti, povinna postupovat u vydaného majetku podle § 79 odst. 4. Tato povinnost se nevztahuje na případ, kdy je majetek vydán dědici, který pokračuje v živnosti a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne vydání majetku. Obdobně se postupuje v případě úmrtí plátce, který podnikal podle zvláštního právního předpisu66). (6) Zrušení společnosti nebo družstva bez likvidace se nepovažuje za zrušení s povinností snížit nárok na odpočet daně podle § 79 odst. 4, pokud jsou všechny zúčastněné společnosti nebo družstva plátci. Obdobně se postupuje i v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí podnikatelskou činnost tím způsobem, že celý svůj obchodní majetek vloží do právnické osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a jejíž je jediným zakladatelem, nebo v případě, kdy dojde ke zrušení registrace právnické osoby, která je plátcem a byla založená jedinou fyzickou osobou a v činnosti zaniklé právnické osoby pokračuje tato fyzická osoba jako podnikatel, anebo v případě, kdy dojde k přeměně, sloučení, splynutí nebo rozdělení státního podniku nebo osoby, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže jsou plátci. (7) Správce daně je však oprávněn zrušit registraci plátce, pokud a) plátce neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně po dobu dvanácti po sobě následujících měsíců plnění, b) plátce neplní své povinnosti vyplývající z tohoto zákona, c) plátce přestane být osobou povinnou k dani, nebo d) plátce uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. (8) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 7 má odkladný účinek a účinnost zrušení registrace nastává dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení registrace.
130
(9) Správce daně je oprávněn zrušit registraci plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani místo podnikání, pokud tento plátce v předcházejícím kalendářním roce neuskutečnil v tuzemsku zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. § 106a Zrušení a změna skupinové registrace (1) Správce daně zruší registraci skupiny k 31. prosinci běžného kalendářního roku, pokud skupina podá žádost o zrušení registrace nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud žádost skupina podá po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně registraci skupiny k 31. prosinci následujícího kalendářního roku. (2) Správce daně zruší členství osoby ve skupině k 31. prosinci běžného kalendářního roku, pokud skupina podá žádost o vystoupení člena ze skupiny nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud žádost skupina podá po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně členství osoby ve skupině k 31. prosinci následujícího kalendářního roku. (3) Dnem účinnosti rozhodnutí o úpadku člena skupiny zaniká jeho členství ve skupině. (4) V případě zániku členství zastupujícího člena ve skupině jsou členové skupiny povinni zvolit nového zastupujícího člena do 15 dnů ode dne zániku jeho členství ve skupině. Pokud tak neučiní, ustanoví zastupujícího člena správce daně rozhodnutím. (5) Žádost o vystoupení člena ze skupiny, který přistoupil do skupiny podle § 95a odst. 4, může skupina podat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data, kdy se stal členem skupiny. (6) Pokud skupina nesplňuje podmínky stanovené v § 5a, je povinna oznámit tuto skutečnost správci daně do 15 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. Správce daně zruší registraci skupiny k 31. prosinci běžného kalendářního roku, pokud skupina oznámí, že nesplňuje podmínky stanovené v § 5a nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud tuto skutečnost skupina oznámí po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně registraci skupiny k 31. prosinci následujícího kalendářního roku. (7) Pokud člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství stanovené v § 5a, je skupina povinna oznámit tuto skutečnost do 15 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. Správce daně zruší členství osoby ve skupině k 31. prosinci běžného kalendářního roku, pokud skupina oznámí, že člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství stanovené v § 5a nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud tuto skutečnost skupina oznámí po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně členství osoby ve skupině k 31. prosinci následujícího kalendářního roku. (8) Správce daně je oprávněn zrušit registraci skupiny k 31. prosinci kalendářního roku, pokud skupina neplní své povinnosti vyplývající z tohoto zákona. (9) Správce daně zruší registraci plátce ke dni předcházejícímu dni vzniku jeho členství ve skupině. (10) Zrušení registrace podle tohoto ustanovení a zrušení členství osoby ve skupině se nepovažují za zrušení registrace s povinností snížit nárok na odpočet daně podle § 79 odst. 4. § 106 Zrušení registrace plátce z moci úřední (1) Správce daně zruší registraci plátce, pokud plátce a) přestal uskutečňovat ekonomické činnosti, 131
b) neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců plnění v rámci ekonomické činnosti, nebo c) uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. (2) Správce daně zruší registraci plátce, a) který závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně, a b) současně 1. jeho obrat nepřesáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců 1 000 000 Kč, 1. jeho obrat nepřesáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců 1 000 000 Kč 750 000 Kč, 2. za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců neuskutečnil zdanitelné plnění, pokud se jedná o plátce, který nemá v tuzemsku sídlo, nebo 3. je skupinou. (3) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 má odkladný účinek. (4) Správce daně zruší registraci plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, pokud tento plátce v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce neuskutečnil v tuzemsku a) zdanitelné plnění a b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. (5) Správce daně zruší registraci plátce ke dni předcházejícímu dni vzniku jeho členství ve skupině. (6) Plátce přestává být plátcem dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace. (7) Skupině lze zrušit registraci podle odstavce 1 nebo 2 pouze k poslednímu dni kalendářního roku. Skupina přestává být plátcem dnem zrušení registrace. Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy skupina přestala být plátcem nebo zaniklo jeho členství ve skupině. § 106a Nespolehlivý plátce (1) Poruší-li plátce závažným způsobem své povinnosti vztahující se ke správě daně, správce daně rozhodne, že tento plátce je nespolehlivým plátcem. (2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 lze podat do 15 dnů a má odkladný účinek. (3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně odkladný účinek vyloučit. (4) Plátce může požádat správce daně o vydání rozhodnutí, že není nespolehlivým plátcem; žádost může podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, a) že je nespolehlivým plátcem, nebo b) kterým správce daně zamítl žádost o vydání rozhodnutí, že není nespolehlivým plátcem. (5) Správce daně na žádost nespolehlivého plátce rozhodne, že není nespolehlivým plátcem, pokud plátce po dobu 1 roku závažným způsobem neporušuje své povinnosti vztahující se ke správě daně. 132
(6) Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že plátce a) je nespolehlivým plátcem, b) není nespolehlivým plátcem. § 106b Zrušení registrace plátce na žádost (1) O zrušení registrace může plátce, který má sídlo v tuzemsku a který není skupinou, požádat, pokud splňuje tyto podmínky: a) uplynul 1 rok ode dne, kdy se stal plátcem a tento plátce 1. nedosáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců obratu většího než 1 000 000 Kč, nebo 1. nedosáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců obratu většího než 1 000 000 Kč 750 000 Kč, nebo 2. uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, nebo b) přestal uskutečňovat ekonomické činnosti. (2) O zrušení registrace může plátce, který nemá sídlo v tuzemsku, požádat, pokud splňuje tyto podmínky: a) za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců v tuzemsku neuskutečnil zdanitelné plnění nebo dodání zboží do jiného členského státu osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo b) přestal v tuzemsku uskutečňovat ekonomické činnosti. (3) O zrušení registrace může plátce podle § 6b nebo § 6e požádat, pokud a) uplynuly 3 měsíce ode dne, kdy se stal plátcem, a b) jeho obrat nepřesáhl za 3 bezprostředně předcházející po sobě jdoucí kalendářní měsíce 250 000 Kč. § 106c Zrušení registrace účastníka sdružení na žádost (1) O zrušení registrace může plátce podnikající na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy požádat jednotlivě pouze a) při vystoupení nebo vyloučení ze sdružení, pokud splňuje podmínky pro zrušení registrace plátce, nebo b) po vypořádání majetku, pokud přestal uskutečňovat ekonomické činnosti. (2) O zrušení registrace mohou při rozpuštění sdružení požádat všichni účastníci sdružení až po vypořádání majetku. (3) Obrat účastníka sdružení se pro účely zrušení registrace stanoví jako součet obratu a) tohoto účastníka dosahovaný mimo sdružení a b) dosahovaného společně všemi účastníky sdružení připadajícího na tohoto účastníka; obrat připadající na každého účastníka sdružení je stejný, není-li smlouvou o sdružení nebo jinou obdobnou smlouvou určeno jinak. § 106d Společná ustanovení o zrušení registrace na žádost (1) Správce daně zruší registraci plátce, který žádá o zrušení registrace, pokud tento plátce prokáže, že splňuje podmínky pro zrušení registrace. 133
(2) Proti rozhodnutí, kterým je zrušena registrace na žádost plátce, nelze uplatnit opravné prostředky. (3) Plátce přestává být plátcem dnem oznámení rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace. (4) Plátce, kterému byla na žádost zrušena registrace, se stává identifikovanou osobou dnem následujícím po dni, kdy přestal být plátcem, pokud a) nesplňuje podmínky pro zrušení registrace identifikované osoby, nebo b) v žádosti o zrušení registrace uvedl, že se chce stát identifikovanou osobou. § 106e Zrušení registrace skupiny (1) Správce daně zruší registraci skupiny k poslednímu dni příslušného kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného kalendářního roku a) skupina podá žádost o zrušení registrace, nebo b) správce daně zjistí, že žádný z členů skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině. (2) Skupina přestává být plátcem dnem zrušení registrace. (3) Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy skupina přestala být plátcem. § 106f Zánik členství člena skupiny (1) Správce daně zruší členství člena skupiny k poslednímu dni příslušného kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného kalendářního roku a) skupina podá žádost o vystoupení člena skupiny, nebo b) správce daně zjistí, že člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství ve skupině. (2) Žádost o vystoupení člena ze skupiny, který přistoupil do skupiny podle § 95a odst. 4, může skupina podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy se stal členem skupiny. (3) Pokud bylo vydáno rozhodnutí o úpadku člena skupiny, zaniká jeho členství dnem, kdy nastaly účinky tohoto rozhodnutí. (4) V případě zániku členství zastupujícího člena ve skupině jsou členové skupiny povinni zvolit nového zastupujícího člena do 15 dnů ode dne zániku jeho členství ve skupině. Pokud tak neučiní, ustanoví zastupujícího člena správce daně rozhodnutím.
§ 107 Zrušení registrace osoby identifikované k dani (1) Osoba identifikovaná k dani může po uplynutí 2 kalendářních roků od data účinnosti registrace uvedeného na účinnosti rozhodnutí o registraci počítaných od konce kalendářního roku, v němž rozhodnutí o registraci nabylo účinnosti, požádat o zrušení registrace, pokud hodnota pořízeného zboží v běžném roce nepřekročila částku 326 000 Kč bez daně a pokud tuto částku nepřekročila ani v roce předcházejícím. (2) Správce daně zruší registraci osoby identifikované k dani nejdříve po uplynutí 2 kalendářních roků od data účinnosti registrace uvedeného na rozhodnutí o registraci počítaných 134
od konce kalendářního roku, v němž rozhodnutí o registraci nabylo účinnosti, pokud jí za poslední 2 kalendářní roky nevznikla povinnost přiznat a zaplatit daň. (3) Pokud osoba registrovaná jako osoba identifikovaná k dani zahájí ekonomickou činnost, správce daně zruší její registraci jako osoby identifikované k dani k datu předcházejícímu datu účinnosti registrace uvedenému na rozhodnutí o registraci plátce. (4) Správce daně zruší registraci osoby identifikované k dani ke dni vzniku jejího členství ve skupině. § 107 Zrušení registrace identifikované osoby z moci úřední (1) Správce daně může zrušit registraci identifikované osoby, pokud jí ve 2 bezprostředně předcházejících kalendářních letech nevznikla povinnost přiznat daň. (2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 má odkladný účinek. (3) Identifikovaná osoba přestává být identifikovanou osobou dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je jí zrušena registrace. (4) Správce daně zruší registraci identifikované osoby ke dni předcházejícímu dni, kdy se stala plátcem. § 107a Zrušení registrace identifikované osoby na žádost (1) Identifikovaná osoba může požádat o zrušení registrace, pokud splňuje tyto podmínky a) za 6 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců jí nevznikla povinnost 1. přiznat daň z přijatých služeb, 2. přiznat daň z přijatého dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi, 3. přiznat daň z pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, nebo 4. podat souhrnné hlášení, b) v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 1. nepořídila zboží, s výjimkou nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, jehož celková hodnota bez daně překročila 326 000 Kč, a 2. neučinila rozhodnutí podle § 2a odst. 5, nebo c) přestala uskutečňovat ekonomické činnosti. (2) Správce daně zruší registraci identifikované osoby, která žádá o zrušení registrace, pokud tato identifikovaná osoba prokáže, že splňuje podmínky pro zrušení registrace. (3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 nelze uplatnit opravné prostředky. (4) Identifikovaná osoba přestává být identifikovanou osobou dnem oznámení rozhodnutí, kterým je jí zrušena registrace.
135
§ 108 Osoby povinné přiznat a zaplatit daň (1) Přiznat a zaplatit daň správci daně jsou povinni a) plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, popř. převod nemovitosti s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění podle § 92a a s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat a zaplatit daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, b) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku, c) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle § 10 až 10d a § 10j, dodáváno zboží s montáží nebo instalací s místem plnění v tuzemsku podle § 7 odst. 3 nebo dodáván plyn, elektřina, teplo nebo chlad soustavami nebo sítěmi s místem plnění v tuzemsku podle § 7a odst. 1 nebo 3, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku, d) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kteří pořizují v tuzemsku zboží z jiného členského státu, e) kupující, který je plátcem nebo osobou identifikovanou k dani, kterému je dodáváno zboží za podmínek stanovených v § 17, f) osoba, v jejíž prospěch je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká daňová povinnost podle § 23, g) osoba, v jejíž prospěch je zboží vráceno ze svobodného pásma nebo svobodného skladu zpět do tuzemska, h) zahraniční osoba povinná k dani, která poskytuje elektronické služby podle zvláštního režimu a zvolila si tuzemsko jako stát identifikace, i) plátce, kterému je poskytnuto plnění podle § 92a, j) osoba, která není plátcem, která pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu, k) osoba, která vystaví doklad, na kterém uvede daň. (2) Osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku se pro účely tohoto ustanovení rozumí zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku. Pokud zahraniční osoba nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo nebo místo podnikání, mají v tuzemsku provozovnu, považují se za osobu povinnou k dani neusazenou v tuzemsku za podmínky, že tato provozovna se neúčastní daného zdanitelného plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby. (3) Osoby povinné přiznat a zaplatit daň mají procesní postavení daňového subjektu. (4) Osoba určená k zajištění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zajistit daň a odvést ji na osobní daňový účet plátce vedený u místně příslušného správce daně. Tato osoba je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného plnění ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnil prodej obchodního majetku plátce.
136
§ 108 Osoby povinné přiznat nebo zaplatit daň (1) Přiznat daň jsou povinni a) plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží, poskytnutí služby nebo převod nemovitosti s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, b) plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují v tuzemsku zboží z jiného členského státu, c) plátce nebo identifikovaná osoba, kterým je osobou neusazenou v tuzemsku poskytnuto plnění s místem plnění v tuzemsku, pokud se jedná o 1. poskytnutí služby podle § 9 až 10d a § 10k, 2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi. d) kupující, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, kterému je dodáváno zboží zjednodušeným postupem uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu, e) plátce, na jehož účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká daňová povinnost podle § 23 odst. 1 písm. a) až c) a § 23 odst. 5, f) zahraniční osoba povinná k dani, která poskytuje elektronické služby podle zvláštního režimu a zvolila si tuzemsko jako stát identifikace, g) plátce, kterému je poskytnuto plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, h) osoba, která pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu podle § 19 odst. 6, i) osoba, která vystaví doklad, na kterém uvede daň. (2) Zaplatit daň jsou povinni a) osoba, která není plátcem, na jejíž účet je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká daňová povinnost podle § 23 odst. 1 písm. a) až c) a § 23 odst. 6, b) osoba, u které vzniká daňová povinnost podle § 23 odst. 1 písm. d) až h), c) osoba, na jejíž účet je zboží vráceno ze svobodného pásma nebo svobodného skladu zpět do tuzemska podle § 20. (3) Osoba povinná přiznat nebo zaplatit daň je daňovým subjektem. (4) Osoba určená k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zaplatit daň na osobní daňový účet plátce ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se tento prodej uskutečnil. Současně je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného plnění. Za zaplacení daně odpovídají plátce a tato osoba společně a nerozdílně.
137
§ 108a Ručení oprávněného příjemce (1) Oprávněný příjemce, kterému vznikla povinnost spotřební daň přiznat a zaplatit v souvislosti s přijetím vybraných výrobků z jiného členského státu, ručí za nezaplacenou daň z dodání tohoto zboží třetí osobě osobou, která toto zboží pořídila z jiného členského státu, ledaže prokáže, že přijal veškerá opatření, která od něj mohou být rozumně požadována, aby ověřil, že daň bude osobou, která toto zboží pořídila, řádně zaplacena. (2) Oprávněný příjemce ručí za nezaplacenou daň pouze do výše daně vypočtené ze základu daně odpovídajícího ceně obvyklé včetně spotřební daně. (3) Správce daně může oprávněného příjemce vyzvat k prokázání, že přijal veškerá opatření podle odstavce 1. § 109 Ručení za nezaplacenou daň Ručení příjemce zdanitelného plnění (1) Plátce, který přijme zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněné jiným plátcem nebo poskytne úplatu na takové plnění (dále jen „příjemce zdanitelného plnění“), ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění věděl nebo vědět měl a mohl, že a) daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena, b) plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu na takové plnění (dále jen „poskytovatel zdanitelného plnění“), se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo c) dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody. (2) Příjemce zdanitelného plnění ručí také za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je úplata za toto plnění a) bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny25), nebo b) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko.poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko., nebo c) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup. (3) Příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem. § 109a Zvláštní způsob zajištění daně (1) Pokud příjemce zdanitelného plnění uhradí za poskytovatele zdanitelného plnění daň z takového zdanitelného plnění, aniž by byl vyzván jako ručitel, použije se tato úhrada pouze na úhradu daně poskytovatele zdanitelného plnění z tohoto zdanitelného plnění. (2) Úhrada za poskytovatele zdanitelného plnění se hradí jeho správci daně. Současně s platbou příjemce zdanitelného plnění způsobem zveřejněným správcem daně uvede a) identifikaci poskytovatele zdanitelného plnění, 138
b) daň, na kterou je úhrada určena, c) identifikaci příjemce zdanitelného plnění, d) den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den přijetí úplaty poskytovatelem zdanitelného plnění. (3) Pokud je úhrada za poskytovatele zdanitelného plnění provedena bez uvedení dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo dne přijetí úplaty, má se za to, že takovým dnem je den přijetí platby správcem daně. (4) Částka uhrazená za poskytovatele zdanitelného plnění se přijímá a eviduje na jeho osobním depozitním účtu. Ke dni splatnosti daně se tato částka převede na osobní daňový účet poskytovatele zdanitelného plnění s datem platby k tomuto dni; dojde-li k úhradě později, převede se na osobní daňový účet s datem platby evidovaným na osobním depozitním účtu. (5) Byla-li daň, na kterou je úhrada určena, zcela nebo zčásti uhrazena, použije se částka převáděná z osobního depozitního účtu nebo její část jako úhrada daně na osobním daňovém účtu poskytovatele zdanitelného plnění.
139
Příloha č. 1 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě Číselný kód Harmonizovaného
Název zboží
systému popisu číselného označování zboží 01-05, 07-23, 25 - Potraviny včetně nápojů (vyjma alkoholických, vymezených zvláštním předpisem70)) a krmiva pro zvířata; živá zvířata, semena, rostliny a přísady, obvykle určené k přípravě potravin; výrobky obvykle používané jako doplněk nebo náhražka potravin; voda. Mimo zboží zařazeného do číselných kódů 2203-2208 06
Živé dřeviny a jiné rostliny; cibule, kořeny a podobné; řezané květiny a dekorativní listoví.
07-12
Rostliny a semena
28-30, 40, 48, 56, 61 62
- Radiofarmaka, sorbit pro diabetiky, aspartam, sacharin a jeho soli, antibiotika, farmaceutické výrobky - jen používané pro zdravotní péči farmaceutické výrobky - jen používané pro zdravotní služby, prevenci nemocí a léčbu pro humánní lékařské účely.
4818, 6111, 6209 - Dětské pleny. 49
- Knihy, brožury, letáky, prospekty, noviny a časopisy, kde reklama nepřesahuje 50 % plochy, obrázková alba, obrázkové knihy, předlohy ke kreslení a omalovánky pro děti, hudebniny tištěné či rukopisné, kartografické výrobky všech druhů včetně atlasů, nástěnných map, topografických plánů a globusů, kromě tiskovin plně nebo podstatně určených k reklamě.
01 - 96
- Zdravotnické prostředky podle zvláštních právních předpisů71), včetně náhradních dílů, u kterých je čestným prohlášením doloženo, že zboží náleží k určitému zdravotnickému prostředku k ošetřování nemocných, vyjma zboží kapitoly 24.
48, 64, 66, 84, 85, 87, 90, 91
- Zboží pro osobní používání nemocnými ke zmírnění následků nemocí, jež není zdravotnickým prostředkem podle zvláštních právních předpisů, a to: - Braille papír - Bílé hole pro nevidomé a částečně vidící osoby
70) 71)
§ 2 písm. g) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých dalších zákonů. Nařízení vlády č. 181/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky, ve znění zákona č. 336/2001 Sb. a zákona č. 251/2003 Sb. Nařízení vlády č. 191/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na implantabilní zdravotnické prostředky, ve znění zákona č. 337/2001 Sb. a zákona č. 251/2003 Sb. Nařízení vlády č. 286/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.
140
- Osobní a kuchyňské váhy s hlasovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Manipulační stroje a zařízení pro přepravu těžce zdravotně postižených osob upoutaných na vozíku - Psací stroje a stroje na zpracování textu (slovní procesory) upravené k používání nevidomými a částečně vidícími osobami nebo osobami s amputovanou nebo ochrnutou horní končetinou - Elektronické kalkulačky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby a elektronické počítací stroje s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Počítače speciálně upravené pro nevidomé a částečně vidící osoby s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování písma a obrazu, a jejich jednotky a přídavná zařízení s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování písma a obrazu - Braillská počítačová tiskárna pro nevidomé a částečně vidící osoby, klávesnice pro nevidomé a částečně vidící osoby a jiné výstupní a vstupní jednotky počítače pro zpracování hmatového písma - Jednotky počítačů a přídavná zařízení k počítačům umožňující jejich ovládání osobami se sníženou jemnou motorikou nebo amputovanými končetinami - Telefony a videotelefony konstruované pro použití neslyšícími osobami - Zvětšovače televizního obrazu pro nevidomé a částečně vidící osoby - Speciální akustické nebo vizuální přístroje pro neslyšící, nevidomé a částečně vidící osoby - Ruční ovládání nožních pedálů, ruční páky, včetně řadicí páky, pro tělesně postižené osoby - Hodinky pro nevidomé a částečně vidící osoby s hmatovým nebo hlasovým výstupem s pouzdrem jiným než z drahých kovů a vibrační a světelné hodinky pro neslyšící osoby - Vibrační a světelné budíky pro neslyšící osoby a budíky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Části a součásti těchto výrobků, u kterých je čestným prohlášením doloženo, že zboží náleží k určitému výše uvedenému druhu zboží. 94
- Dětské sedačky do automobilů.
4401
- Palivové dřevo v polenech, špalcích, větvích, otepích nebo podobných tvarech; dřevěné štěpky nebo třísky, piliny a dřevěný odpad a zbytky, též aglomerované do polen, briket, pelet nebo podobných tvarů, určené jako palivo.
141
Číselným kódem Harmonizovaného systému se rozumí číselný kód popisu vybraných výrobků uvedený v celním sazebníku ve znění platném k 1. lednu 2007. Snížené sazbě daně podléhá zboží, které odpovídá současně číselnému kódu Harmonizovaného systému a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy. Novinami se pro účely tohoto zákona rozumí deníky a zpravodajské periodické tiskoviny, vydávané nejméně dvakrát ročně pod stejným názvem a v úpravě pro ně typické bez pevného spojení jednotlivých listů.
142
Příloha č. 2 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam služeb podléhajících snížené sazbě CZ-CPA 33.17.19 36.00.2 37 38. 1 38. 2 49 49. 39.2 50 51 55 59.14 81.21.10 81.22.11 86 87 88.10, 88.91 90 90, 91, 93
93.11, 93.12 93.13 93.29.11 93.29.21 96.03 96.04
Popis služby Opravy zdravotnických prostředků uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Opravy invalidních vozíků. Úprava a rozvod vody prostřednictvím sítí. Odvádění a čištění odpadních vod včetně ostatních služeb souvisejících s těmito činnostmi. Sběr a přeprava komunálního odpadu. Příprava k likvidaci a likvidace komunálního odpadu. Pozemní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. Osobní doprava lanovými a visutými drahami a lyžařskými vleky. Vodní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. Letecká hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel. Ubytovací služby. Poskytnutí oprávnění vstupu na filmová představení. Služby čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech. Služby mytí oken prováděné v domácnostech. Zdravotní péče vymezená číselným kódem klasifikace produkce CZ-CPA 86, pokud není jako zdravotní služba osvobozena od daně podle § 58. Sociální péče, pokud není osvobozena od daně podle § 59. Domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany. Služby spisovatelů, skladatelů, sochařů a jiných výkonných umělců, pokud se nejedná o poskytnutí oprávnění k výkonu práva dílo užít a mimo služby nezávislých novinářů, nezávislých modelů a modelek. Poskytnutí oprávnění ke vstupu do muzeí a jiných kulturních zařízení (na kulturní akce a památky, výstavy, do zoologických a botanických zahrad, přírodních rezervací, národních parků, lunaparků a zábavních parků, cirkusů, historických staveb a obdobných turistických zajímavostí). Poskytnutí oprávnění vstupu na sportovní události; použití krytých i nekrytých sportovních zařízení ke sportovním činnostem. Služby posiloven a fitcenter. Služby související s provozem rekreačních parků a pláží. Poskytnutí oprávnění vstupu na ohňostroje, světelná a zvuková představení. Pohřební a související služby mimo pohřebních služeb pro zvířata. Služby tureckých lázní, saun, parních lázní a solných jeskyní.
Snížené sazbě daně podléhají služby, které odpovídají současně číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA platná od 1. ledna 2008 a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy. Pravidelnou hromadnou přepravou osob se rozumí přeprava osob po stanovených trasách, kdy cestující nastupují a vystupují na předem určených zastávkách nebo místech podle předem stanovených jízdních řádů, schválených podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky č. 388/2000 Sb., 143
Ministerstva dopravy a spojů o jízdních řádech veřejné linkové osobní dopravy, jde-li o linkovou osobní dopravu veřejnou. Za služby čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech a za služby mytí oken prováděné v domácnostech se pro účely tohoto zákona považuje úklid v bytě nebo rodinném domě mimo prostor, které nejsou určeny k bydlení. Za služby čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech a za služby mytí oken prováděné v domácnostech se považuje také úklid společných prostor bytového domu. Oprávněním k výkonu práva dílo užít se rozumí oprávnění podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů v platném znění.
144
Příloha č. 3 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam plnění, při jejichž provádění se subjekty, které vykonávají veřejnou správu, považují za osoby povinné k dani - Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny. - Dodání nového zboží vyrobeného nebo nakoupeného za účelem dodání v nezměněném stavu. - Služby telekomunikační uvedené v kódu SKP 64. - Doprava pozemní a potrubní nákladní, doprava pozemní osobní uvedená v kódu SKP 60. - Doprava vodní osobní a nákladní uvedená v kódu SKP 61. - Doprava letecká pravidelná a nepravidelná osobní a nákladní doprava uvedená v kódu SKP 62. - Skladování, přístavní a letištní služby v kódu SKP 63. - Služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby uvedené v kódu SKP 63. - Reklamní služby uvedené v kódu SKP 74. - Služby pořádání výstav, veletrhů a kongresů, uvedené v kódu SKP 74. - Služby prodejen pro zaměstnance, kantýn, závodních a podobných jídelen uvedené v kódu SKP 55 - Služby provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání ze zákona jiné než osvobozené od daně podle § 53 zákona. - Plnění uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem týkající se dodání zemědělských a potravinářských výrobků podle předpisů platných pro činnost tohoto fondu. Pro účely přílohy č. 3 se používá Standardní klasifikace produkce platná k 1. lednu 2003. Do přílohy č. 3 se zařazují služby, které odpovídají současně číselnému kódu Standardní klasifikace produkce a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy.
145
Příloha č. 3 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam plnění, při jejichž provádění se subjekty, které vykonávají veřejnou správu, považují za osoby povinné k dani - Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny. - Dodání nového zboží vyrobeného za účelem prodeje. - Služby telekomunikační. - Přeprava osobní a nákladní. - Skladování, přístavní a letištní služby. - Služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby. - Služby reklamních agentur. - Služby pořádání výstav, veletrhů a kongresů. - Provozování prodejen pro zaměstnance, kantýn, závodních a podobných jídelen. - Služby provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání jiné než osvobozené od daně podle § 53. - Plnění uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem týkající se dodání zemědělských a potravinářských výrobků podle předpisů platných pro činnost tohoto fondu.
146
Příloha č. 4 k zákonu č. 235/2004 Sb. Umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti Číselný kód Harmonizovaného
Název zboží
systému popisu číselného označování zboží A) Umělecká díla 5805
- Tapisérie zhotovené ručně podle originální předlohy poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích.
6304
- Nástěnné textilie, zhotovené ručně podle originální předlohy poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích.
9701
- Obrazy, malby, kresby, koláže, a podobná výtvarná díla, zhotoveny zcela výhradně ručně umělcem, kromě plánů a výkresů pro architektonické, technické, průmyslové, obchodní, topografické nebo podobné účely, ručně dekorované a zhotovené předměty, divadelní kulisy, ateliérová a podobná malovaná pozadí.
9702
- Původní rytiny, tisky a litografie, které jsou zhotoveny umělcem bezprostředním přetiskem v omezeném počtu exemplářů v černobílém nebo barevném provedení a to výhradně ručně nikoli mechanickým nebo fototechnickým postupem.
9703
- Původní plastiky a sochy z jakéhokoliv materiálu, pokud byly zcela zhotoveny umělcem; odlévané sochy do 8 kusů, pokud výroba probíhá pod dohledem umělce nebo jeho právního zástupce.
B) Sběratelské předměty 9704
- Poštovní známky, výplatní známky nebo kolky, obálky frankované a opatřené poštovním razítkem prvního dne emise známky, poštovní ceniny a obdobné frankované či nefrankované předměty, pokud nejsou zákonným platidlem ani nejsou zamýšleny k použití jako zákonné platidlo.
9705
- Sbírky a sběratelské předměty zoologického, botanického, mineralogického, anatomického historického, archeologického, paleontologického, etnografického nebo numismatického zájmu.
C) Starožitnosti 9706
- Jiné předměty než umělecká díla nebo sběratelské předměty, pokud jsou starší 100 let. 147
Příloha č. 5 k zákonu č. 235/2004 Sb. Seznam zboží, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové povinnosti Číselný kód Harmonizovaného
Název zboží
systému popisu a číselného označování zboží 2618 00 00
Granulovaná struska (struskový písek) z výroby železa nebo oceli
2619 00
Struska, zpěněná struska (jiná než granulovaná struska), okuje a jiné odpady z výroby železa nebo oceli
2620
Struska, popel a zbytky (jiné než z výroby železa nebo oceli), obsahující kovy, arsen, nebo jejich sloučeniny
3915
Odpady, úlomky a odřezky z plastů
4004 00 00
Odpady, úlomky a odřezky z kaučuku (jiné než z tvrdého kaučuku) a prášky a zrna z nich
4707 5003 00 00
Sběrový papír, kartón nebo lepenka (odpad a výmět)
5103 00 00
Odpad z vlny nebo jemných nebo hrubých zvířecích chlupů (včetně niťového odpadu avšak kromě rozvlákněného materiálu)
5103 20 00
Ostatní odpad z vlny nebo jemných zvířecích chlupů
5103 30 00
Odpad z hrubých zvířecích chlupů
5202 00 00
Bavlněný odpad (včetně niťového odpadu a rozvlákněného materiálu)
5202 10 00
Niťový odpad
5505 00 00
Odpad z chemických vláken (včetně výčesků, niťového odpadu a rozvlákněného materiálu)
6310
Použité nebo nové hadry, motouzy, šňůry, provazy a lana z textilních materiálů ve formě zbytků nebo výrobků vyřazených z používání
7001 00 10
Skleněné střepy a jiné skleněné odpady
7112
Odpad a šrot z drahých kovů nebo z kovů plátovaných drahými kovy; ostatní odpad a šrot obsahující drahé kovy nebo sloučeniny drahých kovů, používaný hlavně pro rekuperaci drahých kovů
7204
Odpad a šrot ze železa nebo oceli; přetavený odpad ze železa nebo oceli v ingotech
Hedvábný odpad (včetně zámotků nevhodných ke smotávání, niťového odpadu a rozvlákněného materiálu)
148
7404 00
Měděný odpad a šrot
7503 00
Niklový odpad a šrot
7602 00
Hliníkový odpad a šrot
7802 00 00
Olověný odpad a šrot
7902 00 00
Zinkový odpad a šrot
8002 00 00
Cínový odpad a šrot
8101 97 00
Odpad a šrot z wolframu
8102 97 00
Odpad a šrot z molybdenu
8103 30 00
Odpad a šrot z tantalu
8104 20 00
Odpad a šrot z hořčíku
8105 30 00
Odpad a šrot z kobaltu
ex 8106 00 10
Odpad a šrot z bismutu
8107 30 00
Odpad a šrot z kadmia
8108 30 00
Odpad a šrot z titanu
8109 30 00
Odpad a šrot ze zirkonia
8110 20 00
Odpad a šrot z antimonu
8111 00 19
Odpad a šrot z manganu
8112 13 00
Odpad a šrot z berylia
8112 22 00
Odpad a šrot z chromu
8112 52 00
Odpad a šrot z thallia
8112 92 21
Odpad a šrot z niobu (columbia); rhenia; gallia; india; vanadu a germania
8113 00 40
Odpad a šrot z cermetů
8548 10
Odpad a zbytky galvanických článků, baterií a elektrických akumulátorů; nepoužitelné galvanické články, baterie a elektrické akumulátory.
Číselným kódem Harmonizovaného systému se rozumí kód popisu vybraných výrobků uvedený v celním sazebníku ve znění platném k 1. lednu 2010. Je-li před číselným kódem Harmonizovaného systému uvedeno „ex“, vztahuje se příloha na zboží označené současně číselným kódem Harmonizovaného systému a výslovně uvedeným slovním popisem k tomuto kódu v části přílohy.
149
K části druhé návrhu zákona Platné znění částí zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2013 ČÁST DRUHÁ Změna zákona o správních poplatcích Položka 1 1. Přijetí žádosti nebo návrhu a) o vyslovení neúčinnosti doručení nebo navrácení lhůty v předešlý stav
Kč
300
b) o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání, hlášení nebo vyúčtování
Kč
300
Kč
1 000
Kč
400
c) o prominutí příslušenství daně d) o povolení posečkání daně, zálohy na daň nebo cla anebo o povolení jejich zaplacení ve splátkách e) na delegování místní příslušnosti na jiného správce daně
Kč
300
Kč
300
Kč
1 000
f) o vrácení daní při dovozu nebo o prominutí celního nedoplatku g) o povolení úlevy na dani nebo cle h) o vydání zvláštního povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od spotřebních daní nebo o vydání povolení k provozování daňového skladu anebo vydání povolení k přijímání vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od spotřebních daní2)
Kč
1 000
i) o vydání povolení snížit zajištění spotřebních daní nebo upustit od jeho poskytnutí2)
Kč
200
j) o vydání povolení prodávat vybrané 150
výrobky za ceny bez spotřebních daní2)
Kč
2 000
Kč
200
Kč
2 000
Kč
1 000
k) o změnu povolení prodávat vybrané výrobky za ceny bez spotřebních daní2) l) o informaci pro účely exekučního řízení, prováděného soudním exekutorem m) o vydání povolení k zastupování daňovým zástupcem a daňovým zástupcem pro zasílání vybraných výrobků2a) n) o vydání povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu2a)
Kč
1 000
Kč
1 000
Kč
1 000
Kč
200
o) o vydání povolení ke značkování a barvení vybraných minerálních olejů2a) p) o vydání povolení ke značkování některých dalších minerálních olejů2a) q) o změnu povolení vydaných podle písmen h), m), n), o) a p) r) o vydání rozhodnutí o závazném posouzení podle § 24a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Kč
10 000
r) o vydání rozhodnutí o závazném posouzení podle daňového řádu 10 000 Kč s) o vydání rozhodnutí o závazném posouzení podle § 24b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů t) o vydání rozhodnutí o závazném posouzení podle § 33a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů u) o vydání rozhodnutí o závazném posouzení podle § 34a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v) o vydání rozhodnutí o závazném posouzení podle § 38nc zákona
Kč
10 000
Kč
10 000
Kč
10 000
151
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů w) o vydání rozhodnutí o závazném posouzení podle § 47a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Kč
10 000
Kč
10 000
2. Vydání potvrzení a) o bezdlužnosti nebo o stavu osobního daňového účtu b) o daňovém domicilu
Kč Kč
100 100
Předmětem poplatku není Přijetí žádostí uvedených v bodě 1 písmenech c) a g) této položky, pokud požadovaná úleva činí trojnásobek nebo méně než trojnásobek stanovené sazby poplatku. Poznámky 1. Podle této položky postupují správní úřady, které vedou řízení podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní, podle zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 63/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 1/2002 Sb. a zákona č. 309/2002 Sb., nebo podle zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 479/2003 Sb. Poplatky se platí u toho správního úřadu, který je příslušný o žádosti nebo návrhu rozhodnout. Daní se podle této položky pro účely tohoto zákona rozumí příjmy státního rozpočtu, Národního fondu, státních fondů nebo rozpočtů územních samosprávných celků, ve smyslu zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní. 2. Poplatky podle bodu 1 této položky se vybírají za každou daň, které se žádost daňového subjektu týká, a za každý daňový subjekt, podává-li jednu žádost více daňových subjektů. Poplatek se vybírá jen jednou, jde-li o daň ze společného předmětu zdanění (např. daň z nemovitostí). 3. Je-li jednou žádostí požadováno provedení více úkonů, uváděných pod různými písmeny této položky, vybírá se poplatek ve výši součtu sazeb poplatků.
152
K části třetí návrhu zákona Platné znění částí zákona č 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění k 1. lednu 2013 ČÁST SEDMÁ Změna zákona o dani z přidané hodnoty Čl. XIII Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb. a zákona č. 47/2011 Sb., se mění takto: 1. V § 6 odst. 1 se částka „1 000 000 Kč“ nahrazuje částkou „750 000 Kč“. 2. V § 37 odstavec 1 zní: „(1) Daň se vypočte jako součin základu daně a sazby daně. Vypočtená daň se uvede způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). Cena včetně daně se pro účely tohoto zákona dopočte jako součet základu daně a vypočtené daně.“. 3. V § 38 odstavec 4 zní: „(4) U propuštění zboží do režimu volného oběhu, dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo vrácení zboží se daň vypočte jako součin základu daně a sazby daně. Vypočtená daň se uvede způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). U zboží propuštěného do volného oběhu z režimu pasivního zušlechťovacího styku se základ daně vypočte podle odstavce 1.“. 4. V § 87 odst. 6 písmeno f) zní: „f) potvrzeními, která nejsou starší než 30 dnů, že navrhovatel nemá v evidenci daní u orgánů Finanční správy České republiky ani orgánů Celní správy České republiky evidován nedoplatek.“. Čl. XIV Přechodné ustanovení Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období předcházející dni nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s tím související, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
153
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU
Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 2
Obsah
Čl. I Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., ustanovení zákona č. 370/2011 Sb. účinných od 1. ledna 2012, zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb. a zákona č. .../2012 Sb., se mění takto: bod 2. § 2 včetně nadpisu zní: „§ 2 Předmět daně (1) Předmětem daně je a)
b)
dodání zboží, převod nemovitosti nebo přechod nemovitosti (dále jen „převod nemovitosti") za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku, poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci
1. Předmětem DPH jsou tato plnění: a) dodání zboží za úplatu uskutečněné v rámci členského státu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková; b) pořízení zboží za úplatu uvnitř Společenství uskutečněné v rámci členského státu: i) osobou povinnou k dani, která jedná jako taková, nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, je-li prodávajícím osoba povinná k dani, která jedná jako taková a přitom nemá nárok na osvobození pro malé podniky podle článků 282 až 292, ani se na ni nevztahuje článek 33 nebo 36; ii) v případě nových dopravních prostředků, osobou povinnou k dani nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, jejíž ostatní pořízení nejsou předmětem daně podle
str. 1 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,
c)
d)
pořízení 1. zboží z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, 2. nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani, dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.
čl. 3 odst. 1, nebo jakoukoli jinou osobou nepovinnou k dani; iii) v případě výrobků podléhajících spotřební dani, pokud lze spotřební daň z pořízení uvnitř Společenství podle směrnice 92/12/EHS vybírat na území členského státu, osobou povinnou k dani nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, jejíž ostatní pořízení nejsou předmětem daně podle čl. 3 odst. 1; c) poskytnutí služby za úplatu uskutečněné v rámci členského státu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková; d) dovoz zboží.
bod 3.
32006L0112 Za § 2 se vkládají nové § 2a a 2b, které včetně nadpisů znějí:
Článek 3
1. Odchylně od čl. 2 odst. 1 písm. b) bodu i) nejsou předmětem DPH tato plnění: a) pořízení zboží uvnitř Společenství osobou povinnou k
str. 2 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
dani nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, jehož dodání by v rámci členského státu bylo osvobozeno od daně podle článků 148 a 151;
„§ 2a (1) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží a) by v tuzemsku bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10, nebo Článek 4
Za § 2 se vkládají nové § 2a a 2b, které včetně nadpisů znějí: „§ 2a (1) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží b) je v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží předmětem daně s použitím 1.zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi, 2.přechodného režimu pro použité dopravní prostředky, nebo 3.zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou.
Vedle plnění uvedených v článku 3 nejsou předmětem DPH tato plnění: a) pořízení použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností, jak jsou definovány v čl. 311 odst. 1 bodech 1 až 4, uvnitř Společenství, je-li prodávající obchodníkem povinným k dani, který jedná jako takový, a bylo-li pořízené zboží předmětem DPH v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží v souladu se zvláštním režimem zdanění ziskové přirážky podle článků 312 až 325; b) pořízení použitých dopravních prostředků, jak jsou definovány v čl. 327 odst. 3, uvnitř Společenství, je-li prodávající obchodníkem povinným k dani, který jedná jako takový, a byly-li pořízené dopravní prostředky předmětem DPH v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy těchto dopravních prostředků v souladu s přechodným režimem pro použité dopravní prostředky; c) pořízení použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností, jak jsou definovány v čl. 311 odst. 1 bodech 1 až 4, uvnitř Společenství, je-li prodávající organizátorem prodejů veřejnou dražbou, který jedná jako takový, a bylo-li pořízené zboží předmětem DPH v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží v souladu se zvláštním režimem pro prodej veřejnou
str. 3 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
dražbou.
(2) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud
Článek 3
1. Odchylně od čl. 2 odst. 1 písm. b) bodu i) nejsou předmětem DPH tato plnění:
a) celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 326 000 Kč a b) pořízení zboží je uskutečněno 1.osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, 2.osvobozenou osobou, která není plátcem, 3.osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, 4.osobou povinnou k dani, na kterou se v jiném členském státě vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce, nebo 5.právnickou osobou nepovinnou k dani.
b) pořízení zboží uvnitř Společenství jiné než pořízení podle písmene a) a článku 4 a jiné než pořízení nových dopravních prostředků nebo výrobků podléhajících spotřební dani, uskutečněné osobou povinnou k dani pro účely jejího zemědělského, lesnického nebo rybářského podniku, na který se vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce, nebo osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze dodání zboží nebo poskytnutí služeb, u nichž daň není odpočitatelná, anebo právnickou osobou nepovinnou k dani.
(3) Do celkové hodnoty pořízeného zboží podle odstavce 2 písm. a) se nezahrnuje hodnota pořízeného
a) celková hodnota zboží pořízeného uvnitř Společenství nepřesáhne v běžném kalendářním roce prahovou hodnotu, kterou stanoví členské státy a která nesmí být nižší než 10000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně;
a) b) c)
nového dopravního prostředku, zboží, které je předmětem spotřební daně, zboží uvedeného v odstavci 1.
(4) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně, a pořízení nového dopravního prostředku.
2. Ustanovení odst. 1 písm. b) se použije jen v případě, že jsou splněny tyto podmínky:
b) celková hodnota zboží pořízeného uvnitř Společenství nepřesáhla v předchozím kalendářním roce prahovou hodnotu stanovenou v písmenu a) . Prahová hodnota, která slouží jako referenční hodnota, sestává z celkové hodnoty zboží podle odst. 1 písm. b) pořízeného uvnitř Společenství, bez DPH, splatné
str. 4 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
nebo odvedené v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží.
Článek 3
3. Členské státy poskytnou osobám povinným k dani a právnickým osobám nepovinným k dani, jež splňují podmínky odst. 1 písm. b), možnost rozhodnout se pro obecný režim stanovený v čl. 2 odst. 1 písm. b) bodu i). Členské státy stanoví prováděcí pravidla pro výkon volby podle prvního pododstavce, která se bude v každém případě vztahovat na období nejméně dvou kalendářních let.
Článek 5
Pro účely této směrnice se rozumí: 2) "členským státem" a "územím členského státu" území každého členského státu Společenství, na které se podle svého článku 299 vztahuje Smlouva o založení Evropského společenství, s výjimkou území uvedeného
§ 2b Volba předmětu daně Osoba, která uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu, které není předmětem daně podle § 2a odst. 2, se může rozhodnout, že toto pořízení je předmětem daně. Na pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné touto osobou do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla, se nevztahuje § 2a odst. 2.“.
bod 4.
32006L0112 V § 3 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b) členským státem členský stát Evropské unie,“ Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena c) a d).
nebo uvedených v článku 6 této směrnice;
str. 5 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 7. V § 4 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena n) a o), která znějí: „n) osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která 1.nemá sídlo v tuzemsku, 2.uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a 3.v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se tohoto plnění neúčastní,
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32008L008
Článek 2
Obsah
6) V hlavě XI kapitole 1 oddíle 1 se vkládá nový článek, který zní: "Článek 192a Pro účely tohoto oddílu se osoba povinná k dani, která má stálou provozovnu na území členského státu, v němž je daň splatná, považuje za osobu povinnou k dani, která není usazena v tomto členském státě, jsou-li splněny tyto podmínky: a) osoba povinná k dani uskutečňuje zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby na území tohoto členského státu; b) provozovna, kterou má dodavatel zboží nebo poskytovatel služby na území tohoto členského státu, se neúčastní tohoto dodání zboží nebo poskytnutí služby."
str. 6 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 12.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 91
32010L0045
Článek 1
V § 4 odstavec 4 zní: „(4) Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, a to a)kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, nebo b)poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou; přepočet mezi měnami jinými než euro se provede za použití směnného kurzu každé z těchto měn vůči euru.“.
Obsah
2. Jsou-li položky potřebné pro stanovení základu daně při plnění jiném než dovozu zboží vyjádřeny v jiné měně než v měně členského státu, v němž je daň vyměřována, použije se jako směnný kurz poslední zaznamenaný prodejní kurz v okamžiku vzniku daňové povinnosti na nejreprezentativnějším devizovém trhu nebo trzích daného členského státu, nebo kurz určený odkazem na tento trh nebo tyto trhy způsobem stanoveným daným členským státem.
6) V čl. 91 odst. 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto: "Členské státy místo toho připustí použití posledního směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou v okamžiku vzniku daňové povinnosti. Přepočet mezi měnami jinými než euro se provede za použití směnného kurzu každé z těchto měn vůči euru. Členské státy mohou požadovat, aby byly informovány o uplatnění této možnosti ze strany osoby povinné k dani. U některých plnění podle prvního pododstavce nebo u některých kategorií osob povinných k dani však mohou členské státy použít směnný kurz stanovený podle platných předpisů Společenství pro výpočet celní hodnoty."
str. 7 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 288
Obsah
bod 13. Za § 4 se vkládá nový § 4a, který včetně nadpisu zní: „§ 4a Obrat
Obrat, ke kterému se přihlíží pro účely použití režimu podle tohoto oddílu, sestává z těchto částek bez DPH: 1) hodnoty zboží dodaného a služeb poskytnutých v rozsahu, ve kterém jsou zdaněny;
(1) Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně, včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží, převod nemovitosti a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za
2) hodnoty plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni podle článků 110 a 111, čl. 125 odst. 1, článku 127 a čl. 128 odst. 1;
a) b) c)
3) hodnoty plnění osvobozených od daně podle článků 146 až 149 a článků 151, 152 nebo 153;
zdanitelné plnění, plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně.
(2) Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku.
4) hodnoty operací s nemovitostmi a finančních činností uvedených v čl. 135 odst. 1 písm. b) až g) a hodnoty pojišťovacích služeb, nejsou-li tato plnění vedlejšími plněními. Při výpočtu obratu se však nebere zřetel na převod hmotného nebo nehmotného investičního majetku podniku.
str. 8 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 17. § 6 zní: „§ 6 (1) Plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 214
Obsah
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby bylo následujícím osobám přiděleno osobní identifikační číslo: a) každé osobě povinné k dani s výjimkou osob uvedených v čl. 9 odst. 2,která uskutečňuje na jejich území dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při kterých jí vzniká nárok na odpočet daně, kromě dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při nichž daň odvádí podle článků 194 až 197 a článku 199 výhradně pořizovatel nebo příjemce;
(2) Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 je plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve.“.
str. 9 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 18. Za § 6 se vkládají nové § 6a až 6i, které včetně nadpisu znějí: § 6c (1) Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, nebo která uskutečňuje zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, a to prostřednictvím své provozovny umístěné mimo tuzemsko, je plátcem ode dne poskytnutí těchto služeb nebo dodání tohoto zboží.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 214
Obsah
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby bylo následujícím osobám přiděleno osobní identifikační číslo: a) každé osobě povinné k dani s výjimkou osob uvedených v čl. 9 odst. 2,která uskutečňuje na jejich území dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při kterých jí vzniká nárok na odpočet daně, kromě dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při nichž daň odvádí podle článků 194 až 197 a článku 199 výhradně pořizovatel nebo příjemce;
(2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží, převod nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto zdanitelného plnění. (3) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, není osvobozenou osobou a uskuteční dodání zboží do jiného členského státu, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska touto osobou, pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, a to osobě, pro kterou je pořízení zboží v jiném členském státě předmětem daně, je plátcem ode dne dodání tohoto zboží.
str. 10 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 214
§ 6f (1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována.
32006L0112
§ 6g Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani jsou identifikovanými osobami, pokud v tuzemsku pořizují zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu, a to ode dne prvního pořízení tohoto zboží.
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby bylo následujícím osobám přiděleno osobní identifikační číslo: a) každé osobě povinné k dani s výjimkou osob uvedených v čl. 9 odst. 2,která uskutečňuje na jejich území dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při kterých jí vzniká nárok na odpočet daně, kromě dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při nichž daň odvádí podle článků 194 až 197 a článku 199 výhradně pořizovatel nebo příjemce;
(2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, je plátcem ode dne oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována.
Identifikované osoby
Obsah
Článek 213
1. Každá osoba povinná k dani oznámí zahájení, změnu nebo ukončení činnosti, kterou vykonává jako osoba povinná k dani. Členské státy umožní a mohou i vyžadovat podávání těchto oznámení elektronickými prostředky v souladu s podmínkami, které stanoví. 2. Aniž je dotčen odst. 1 první pododstavec, oznámí každá osoba povinná k dani nebo právnická osoba nepovinná k dani, která uskutečňuje pořízení zboží uvnitř Společenství, jež nejsou předmětem daně podle čl. 3 odst. 1, že uskutečňuje tato pořízení, jestliže již přestaly být splňovány podmínky pro to, aby tato plnění nebyla předmětem DPH podle uvedeného článku.
str. 11 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.) Článek 214
Obsah
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby bylo následujícím osobám přiděleno osobní identifikační číslo: a) každé osobě povinné k dani s výjimkou osob uvedených v čl. 9 odst. 2, která uskutečňuje na jejich území dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při kterých jí vzniká nárok na odpočet daně, kromě dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při nichž daň odvádí podle článků 194 až 197 a článku 199 výhradně pořizovatel nebo příjemce;
32006L0112 § 6h Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o a)poskytnutí služby, b)dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo c)dodání zboží soustavami nebo sítěmi.
Článek 213
1. Každá osoba povinná k dani oznámí zahájení, změnu nebo ukončení činnosti, kterou vykonává jako osoba povinná k dani. Členské státy umožní a mohou i vyžadovat podávání těchto oznámení elektronickými prostředky v souladu s podmínkami, které stanoví. 2. Aniž je dotčen odst. 1 první pododstavec, oznámí každá osoba povinná k dani nebo právnická osoba nepovinná k dani, která uskutečňuje pořízení zboží uvnitř Společenství, jež nejsou předmětem daně podle čl. 3 odst. 1, že uskutečňuje tato pořízení, jestliže již přestaly být splňovány podmínky pro to, aby tato plnění nebyla předmětem DPH podle uvedeného článku.
str. 12 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
Článek 216
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, že jejich identifikační systémy umožní odlišit osoby povinné k dani uvedené v článku 214, a k zajištění správného uplatňování přechodného režimu zdanění plnění uskutečněných uvnitř Společenství uvedeného v článku 402.
32006L0112
Článek 262
c) osoby povinné k dani i právnické osoby nepovinné k dani identifikované pro účely DPH, kterým poskytla služby jiné než služby, které jsou v členském státě, v němž je plnění zdanitelné, osvobozeny od DPH a u nichž je podle článku 196 povinen odvést daň příjemce služby.
32006L0112
Článek 214
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby bylo následujícím osobám přiděleno osobní identifikační číslo: e) každé osobě povinné k dani, která je usazena na jejich území a poskytuje služby na území jiného členského státu, z nichž je podle článku 196 povinen odvést daň výhradně příjemce služby.
§ 6i Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně.“.
str. 13 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 19.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 36 1. odst.
V § 7 odstavec 3 zní: „(3) Při dodání zboží s instalací nebo montáží se za místo plnění považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno.“.
bod 20.
32009L0162 V § 7a odstavec 1 zní: „(1) Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi obchodníkovi je místo, kde má tento obchodník sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno.“.
Článek 1, bod 5
Obsah
Je-li zboží odeslané nebo přepravené dodavatelem, pořizovatelem nebo třetí osobou instalováno nebo smontováno dodavatelem nebo na jeho účet, ať již se zkušebním provozem nebo bez něj, považuje se za místo dodání místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno.
Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 5) V hlavě V kapitole 1 se oddíl 4 nahrazuje tímto: "Oddíl 4 Dodání plynu prostřednictvím soustavy zemního plynu, dodání elektřiny a dodání tepelné nebo chladící energie prostřednictvím tepelných nebo chladicích sítí Článek 38 1. V případě dodání plynu prostřednictvím soustavy zemního plynu nacházející se na území Společenství nebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, v případě dodání elektřiny nebo v případě dodání tepelné nebo chladící energie tepelnými nebo chladicími sítěmi obchodníku povinnému k dani se za místo dodání považuje místo, kde má tento obchodník povinný k dani sídlo ekonomické
str. 14 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
činnosti nebo stálou provozovnu, pro niž se zboží dodává, nebo nemá-li takové sídlo či provozovnu, místo, kde má bydliště, nebo místo, kde se obvykle zdržuje.“.
bod 22.
32006L0112 § 8 včetně nadpisu zní: „§ 8 (1) Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. (2) Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází v době, kdy jeho odeslání nebo přeprava začíná, pokud a) zasílané zboží není předmětem spotřební daně a b) celková hodnota zboží, které osoba povinná k dani zaslala do členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 1. 1 140 000 Kč, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska, nebo 2.částku stanovenou jiným členským státem, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z tuzemska do jiného členského státu. (3) Osoba povinná k dani, která zboží zasílá, se může v případě splnění podmínek podle odstavce 2 rozhodnout, že
Článek 33
1. Odchylně od článku 32 se za místo dodání zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno dodavatelem nebo na jeho účet z jiného členského státu než členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, považuje místo, kde se zboží nachází při ukončení odeslání nebo přepravy pořizovateli, jsou-li přitom splněny tyto podmínky: a) dodání zboží se uskutečňuje pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, jejíž pořízení zboží uvnitř Společenství není předmětem daně podle čl. 3 odst. 1, nebo pro jinou osobu nepovinnou k dani; b) předmětem dodání je zboží jiné než nové dopravní prostředky a než zboží, jež je dodáváno s montáží nebo instalací, ať již se zkušebním provozem nebo bez něj, dodavatelem nebo na jeho účet. 2. Je-li dodávané zboží odesláno nebo přepraveno z třetího území nebo třetí země a dovezeno dodavatelem pořizovateli do jiného členského státu než členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, považuje se toto zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu dovozu.
str. 15 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě je povinna tak postupovat do konce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla. (4) Zasíláním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží mezi členskými státy, pokud a) zboží je odesláno nebo přepraveno z členského státu jiného než členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy 1.osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo 2.jí zmocněnou třetí osobou, b) zboží je dodáno osobě, pro kterou pořízení zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží není předmětem daně, a c) se nejedná o dodání 1. nového dopravního prostředku, 2. zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, jejichž dodání je předmětem zvláštního režimu. (5) Podmínka podle odstavce 4 písm. a) se považuje za splněnou, je-li zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovezeno osobou, která zboží dodává, do členského státu jiného než členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě se za členský stát zahájení odeslání nebo přepravy zboží považuje členský stát dovozu zboží.“.
Článek 34
1. Článek 33 se nevztahuje na dodání zboží, které je odesláno nebo přepraveno do téhož členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, jsou-li splněny tyto podmínky: a) dodané zboží není výrobkem podléhajícím spotřební dani; b) celková hodnota dodání uskutečněných v daném členském státě za podmínek stanovených v článku 33, bez DPH, nepřekračuje v průběhu jednoho kalendářního roku částku 100000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně; c) celková hodnota dodání jiného zboží než výrobků podléhajících spotřební dani uskutečněných v daném členském státě za podmínek stanovených v článku 33, bez DPH, nepřekročila v předchozím kalendářním roce částku 100000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně. 2. Členský stát, na jehož území se zboží nachází v okamžiku ukončení odeslání nebo přepravy pořizovateli, může snížit prahovou hodnotu podle odstavce 1 na částku 35000 EUR nebo na ekvivalent této částky v národní měně, jestliže se obává, že by prahová hodnota ve výši
str. 16 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
100000 EUR vedla k vážnému narušení hospodářské soutěže. Členské státy, které využijí možnost stanovenou v prvním pododstavci, přijmou opatření nezbytná k uvědomění příslušných orgánů veřejné moci v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží. 3. Komise předloží Radě co nejdříve zprávu o uplatňování zvláštní prahové hodnoty ve výši 35000 EUR podle odstavce 2, doprovázenou v případě potřeby vhodnými návrhy. 4. Členský stát, na jehož území se zboží nachází v okamžiku zahájení odeslání nebo přepravy, poskytne osobám povinným k dani, které uskutečňují dodání zboží, na něž lze vztáhnout odstavec 1, možnost rozhodnout se, že se místo dodání určí podle článku 33. Dotyčné členské státy stanoví prováděcí pravidla pro výkon volby podle prvního podstavce, která se bude v každém případě vztahovat na období nejméně dvou kalendářních let. Článek 35
Články 33 a 34 se nevztahují na dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností, jak jsou vymezeny v čl. 311 odst. 1 bodech 1 až 4, ani na dodání použitých dopravních prostředků, jak jsou vymezeny v čl. 327 odst. 3, jež jsou předmětem daně podle příslušných zvláštních režimů.
str. 17 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 26. § 10d včetně nadpisu zní:
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32008L0008
Článek 2
Obsah
Směrnice 2006/112/ES se s účinkem ode dne 1. ledna 2010 mění takto: 1) V hlavě V se kapitola 3 nahrazuje tímto:
„§ 10d Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku (1) Místem plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde osoba, které je služba poskytnuta, dopravní prostředek skutečně fyzicky přebírá. Krátkodobým nájmem dopravního prostředku se rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní. (2) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu dopravního prostředku osobě nepovinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo pobytu. (3) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu rekreační lodi osobě nepovinné k dani je místo, kde tato osoba loď skutečně fyzicky přebírá za podmínky, že osoba, která službu poskytuje, má v tomto místě sídlo nebo provozovnu, je-li služba poskytnuta prostřednictvím provozovny.
"KAPITOLA 3 Místo poskytnutí služby Oddíl 3 Zvláštní ustanovení Pododdíl 6 Nájem dopravního prostředku Článek 56 1. Místem poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde je dopravní prostředek skutečně dán zákazníkovi k dispozici.
str. 18 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32008L0008
Článek 4
Obsah
V článku 56 směrnice 2006/112/ES se s účinkem ode dne 1. ledna 2013 odstavec 2 nahrazuje tímto a dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 5: "2. Místem poskytnutí nájmu dopravního prostředku, s výjimkou krátkodobého nájmu, osobě nepovinné k dani je místo, kde je zákazník usazen nebo má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje. Místem poskytnutí nájmu rekreační lodi osobě nepovinné k dani, s výjimkou krátkodobého nájmu, je však místo, kde je rekreační loď skutečně dána zákazníkovi k dispozici, pokud má poskytovatel v tomto místě sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z nichž tuto službu skutečně poskytuje. 3. Pro účely odstavců 1 a 2 se "krátkodobým" nájmem rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní."
32008L0008 § 10d včetně nadpisu zní:
Článek 2 Směrnice 2006/112/ES se s účinkem ode dne 1. ledna 2010 mění takto:
„§ 10d Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku (4) Je-li místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku stanoveno podle odstavců 1 až 3 a) v tuzemsku a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází ve třetí zemi, za místo plnění se považuje třetí země, b) ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází
1) V hlavě V se kapitola 3 nahrazuje tímto: "KAPITOLA 3 Místo poskytnutí služby
str. 19 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko.“.
Oddíl 3 Zvláštní ustanovení Pododdíl 10 Zamezení dvojího zdanění nebo nezdanění Článek 59a K zamezení dvojího zdanění, nezdanění nebo narušení hospodářské soutěže mohou členské státy v souvislosti se službami, jejichž místo poskytnutí upravují články 44, 45, 56 a 59, považovat: a) místo poskytnutí některých nebo všech těchto služeb, které se nachází na jejich území, za místo nacházející se mimo Společenství, pokud ke skutečnému použití a využití služby dochází mimo Společenství; b) místo poskytnutí některých nebo všech těchto služeb, které se nachází mimo Společenství, za místo nacházející se na jejich území, pokud ke skutečnému použití a využití služby dochází na jejich území. Toto ustanovení se však nevztahuje na elektronicky poskytované služby, jsou li poskytnuty osobě nepovinné k dani neusazené ve Společenství.
str. 20 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 34. V § 16 odstavce 1 až 3 znějí: „(1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou osobou, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z tohoto jiného členského státu do tuzemska nebo do jiného členského státu a) b) c)
osobou, která uskutečňuje dodání zboží, pořizovatelem, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu, nebo zmocněnou třetí osobou.
(2) Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje a) b) c) d) e)
dodání zboží s instalací nebo montáží, dodání zboží soustavami nebo sítěmi, zasílání zboží, přemístění obchodního majetku z jiného členského státu do tuzemska pro účely uvedené v § 13 odst. 7, nabytí vratného obalu za úplatu.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 20
Obsah
"Pořízením zboží uvnitř Společenství" se rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník s movitým hmotným majetkem, který byl pořizovateli odeslán nebo přepraven prodávajícím nebo samotným pořizovatelem nebo na účet jednoho z nich do jiného členského státu než státu zahájení odeslání nebo přepravy zboží. Je-li zboží pořízené právnickou osobou nepovinnou k dani odesláno nebo přepraveno z třetího území nebo třetí země a dovezeno touto právnickou osobou nepovinnou k dani do jiného členského státu než členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, považuje se toto zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu dovozu. Tento členský stát vrátí dovozci určenému nebo uznanému za osobu povinnou odvést daň podle článku 201 daň odvedenou při dovozu, jestliže dovozce prokáže, že pořízení tohoto zboží bylo předmětem DPH v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží.
(3) Pokud je zboží pořízeno právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn touto osobou do jiného členského státu, než ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava zboží, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz zboží uskutečněn právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, do tuzemska, má tato osoba nárok na vrácení zaplacené daně při dovozu zboží, pokud prokáže, že pořízení tohoto zboží bylo předmětem daně v členském státě, ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava tohoto zboží. Při vracení daně se postupuje
str. 21 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
přiměřeně podle § 82 až 82b.“.
Článek 21
Za pořízení zboží uvnitř Společenství za úplatu se považuje i případ, kdy osoba povinná k dani použije pro účely svého podnikání zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno touto osobou nebo na její účet z jiného členského státu, v němž dotyčná osoba dané zboží vyrobila, vytěžila, zpracovala, zakoupila nebo pořídila ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) nebo do nějž je tato osoba povinná k dani dovezla v rámci svého podnikání.
Článek 22
Za pořízení zboží uvnitř Společenství za úplatu se považuje použití zboží, které nebylo koupeno podle obecných pravidel zdanění na domácím trhu některého členského státu, ozbrojenými silami státu, který je stranou Severoatlantické smlouvy, pro jejich potřeby nebo pro potřeby civilních zaměstnanců, kteří je doprovázejí, pokud na dovoz tohoto zboží nelze vztáhnout osvobození od daně podle čl. 143 písm. h).
str. 22 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 46.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.) Článek 23
Členské státy přijmou opatření, aby zajistily, že za pořízení zboží uvnitř Společenství budou považována plnění, která by se považovala za dodání zboží, kdyby byla uskutečněna na jejich území osobou povinnou k dani, která jedná jako taková.
32006L0112
Článek 226
Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení této směrnice, uvádějí se na fakturách vystavovaných podle článků 220 a 221 pro účely daně z přidané hodnoty povinně pouze tyto údaje: 12) v případě dodání nových dopravních prostředků uskutečněného za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 a odst. 2 písm. a) údaje uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. b);
32006L0112
Článek 63
Zdanitelné plnění je uskutečněno a daňová povinnost vzniká dodáním zboží nebo poskytnutím služby.
V § 19 se doplňuje odstavec 8, který zní: „(8) Při dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu musí být na daňovém dokladu uveden údaj, že se jedná o nový dopravní prostředek, a údaje tuto skutečnost potvrzující.“.
bod 53.
V § 24 odstavec 1 zní:
Obsah
„(1) Povinnost přiznat daň při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě, kterým je služba poskytnuta, ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve.“.
str. 23 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 55. V § 24 odstavec 3 zní: „(3) Pokud je osobou neusazenou v tuzemsku poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 po dobu delší než 12 kalendářních měsíců a během této doby nedojde k poskytnutí úplaty, považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.“.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
32006L0112
Článek 65
Má-li být platba provedena na účet ještě před dodáním zboží nebo poskytnutím služby, vzniká daňová povinnost z přijaté částky převzetím platby.
32010L0045
Článek 1
2) V článku 64 se odstavec 2 nahrazuje tímto: "2. Dodávání zboží, které probíhá po dobu delší než jeden kalendářní měsíc, je-li v souladu s podmínkami stanovenými v článku 138 zboží odeslané nebo přepravené do členského státu jiného než státu zahájení odeslání nebo přepravy dodáváno osvobozené od daně, nebo je-li zboží přemísťováno osvobozené od daně do jiného členského státu osobou povinnou k dani pro účely jejího podnikání, se považuje za uskutečněné uplynutím každého kalendářního měsíce, dokud dodávání zboží neskončí. Poskytování služeb, z něhož má podle článku 196 povinnost odvést daň příjemce služeb, které probíhá po dobu delší než jeden rok a které nevede k vyúčtováním nebo platbám během tohoto období, se považuje za uskutečněné uplynutím každého kalendářního roku, dokud poskytování služeb neskončí. Členské státy mohou stanovit, že v některých případech, jiných než těch uvedených v prvním a druhém pododstavci, se dodávání zboží a poskytování služeb, která probíhají po určitou dobu, považují za uskutečněná alespoň jednou ročně."
str. 24 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 56.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
32006L0112
Článek 63
Zdanitelné plnění je uskutečněno a daňová povinnost vzniká dodáním zboží nebo poskytnutím služby.
Článek 65
Má-li být platba provedena na účet ještě před dodáním zboží nebo poskytnutím služby, vzniká daňová povinnost z přijaté částky převzetím platby.
V § 24a odstavec 1 zní: „(1) Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko vzniká ke dni uskutečnění plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve, a) plátci povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění, b) identifikované osobě povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je osvobozené od daně.“.
bod 59.
32006L0112 V části první hlavě II díl 5 včetně nadpisů zní: „Díl 5 Daňové doklady
Článek 218 Členské státy pro účely této směrnice uznávají za faktury veškeré doklady nebo veškerá sdělení v papírové nebo elektronické podobě, jež splňují podmínky stanovené v této kapitole.
Oddíl 1 Obecná ustanovení o daňových dokladech
str. 25 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
§ 26 Daňový doklad (1) Daňovým dokladem je písemnost, která splňuje podmínky stanovené v tomto zákoně.
32006L0112 V části první hlavě II díl 5 včetně nadpisů zní:
Článek 219
Za fakturu se považuje i každý doklad nebo sdělení, které mění původní fakturu a výslovně a jednoznačně na ni odkazuje.
Článek 218
Členské státy pro účely této směrnice uznávají za faktury veškeré doklady nebo veškerá sdělení v papírové nebo elektronické podobě, jež splňují podmínky stanovené v této kapitole.
„Díl 5 Daňové doklady Oddíl 1
str. 26 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32010L0045
Článek 1
Obsah
Obecná ustanovení o daňových dokladech § 26 Daňový doklad (2) podobu.
Daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 11) Článek 217 se nahrazuje tímto:
V části první hlavě II díl 5 včetně nadpisů zní:
"Článek 217
„Díl 5 Daňové doklady
Pro účely této směrnice se "elektronickou fakturou" rozumí faktura, která obsahuje údaje požadované v této směrnici a která byla vystavena a obdržena v jakémkoli elektronickém formátu.".
Oddíl 1 Obecná ustanovení o daňových dokladech § 26 Daňový doklad (3) Daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje.
Článek 1
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 22) Články 232 a 233 se nahrazují tímto: „Článek 232 S použitím elektronické faktury musí souhlasit příjemce.“.
str. 27 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32010L0045
Článek 1
Obsah
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 15) Články 221, 222, 223, 224 a 225 se nahrazují tímto:
V části první hlavě II díl 5 včetně nadpisů zní:
"Článek 224
„Díl 5 Daňové doklady
Fakturu za dodání zboží pořizovateli nebo poskytnutí služby příjemci osobou povinnou k dani může po předchozí dohodě mezi oběma stranami vystavit pořizovatel nebo příjemce, pokud existuje postup pro akceptaci každé faktury osobou povinnou k dani, která zboží dodala nebo službu poskytla. Členské státy mohou vyžadovat, aby tyto faktury byly vystavovány jménem a na účet osoby povinné k dani.“.
Oddíl 1 Obecná ustanovení o daňových dokladech § 26 Daňový doklad (4) Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje.
32010L0045 Oddíl 2 Vystavování daňových dokladů § 27
(1) Vystavování daňových dokladů při dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění. (2) Vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění
Článek 1 Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 12) V hlavě XI kapitole 3 oddílu 3 se vkládá nový článek, který zní: "Článek 219a Aniž jsou dotčeny články 244 až 248, platí toto: 1) Fakturace podléhá pravidlům použitelným v členském státě, v němž se dodání zboží nebo poskytnutí
str. 28 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud je místo plnění a)
b)
v členském státě jiném, než ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, a pokud osobou povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, a tato osoba nebyla zmocněna k vystavení daňového dokladu, nebo ve třetí zemi.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
služby považuje za uskutečněné v souladu s hlavou V. 2) Odchylně od bodu 1 se na fakturaci vztahují pravidla použitelná v členském státě, v němž má dodavatel nebo poskytovatel sídlo své ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu, z níž je dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečněno, nebo pokud takové sídlo nebo stálá provozovna neexistují, pravidla použitelná v členském státě, v němž má dodavatel nebo poskytovatel bydliště nebo v němž se obvykle zdržuje, jestliže: a) dodavatel nebo poskytovatel není usazen v členském státě, v němž se dodání zboží nebo poskytnutí služby považuje za uskutečněné v souladu s hlavou V, nebo provozovna dodavatele nebo poskytovatele v uvedeném členském státě se neúčastní dodání zboží nebo poskytnutí služby ve smyslu článku 192a, a osobou povinnou odvést daň je osoba, které je zboží dodáno nebo služba poskytnuta. Avšak pokud fakturu vystavuje pořizovatel zboží nebo příjemce služby, použije se bod 1; b) dodání zboží nebo poskytnutí služeb se nepovažuje za uskutečněné ve Společenství v souladu s hlavou V."
str. 29 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
§ 28 Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku (1) Plátce je povinen vystavit daňový doklad v případě a)
b) c) d) e)
dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty, nebo uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13 odst. 4 písm. c) až e), nebo podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3 písm. c) až e).
(2) Osoba povinná k dani je povinna vystavit daňový doklad v případě a)
b) c)
uskutečnění plnění pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud jde o 1.poskytnutí služby, 2.dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo 3.dodání zboží soustavami nebo sítěmi, poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32010L0045
Článek 1
Obsah
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 13) Článek 220 se nahrazuje tímto: "Článek 220 1. Každá osoba povinná k dani zajistí, že buď ona sama, nebo pořizovatel zboží nebo příjemce služby, nebo jejím jménem a na její účet třetí osoba vystaví fakturu v těchto případech: 1) za dodání zboží nebo poskytnutí služby jiné osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani; 2) za dodání zboží uvedená v článku 33; 3) za dodání zboží za podmínek uvedených v článku 138; 4) za platbu na její účet předtím, než se uskuteční jedno z dodání zboží podle bodů 1 a 2; 5) za platbu na její účet provedenou jinou osobou povinnou k dani nebo právnickou osobou nepovinnou k dani předtím, než je poskytnutí služby dokončeno. 2. Odchylně od odstavce 1 a aniž je dotčen čl. 221 odst. 2, vystavení faktury není vyžadováno u poskytnutí služby osvobozeného od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. a) až g).". 14) Vkládá se nový článek, který zní:
str. 30 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
písmene a) nebo b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni přijetí úplaty.
"Článek 220a 1. Členské státy povolí osobám povinným k dani vystavit zjednodušenou fakturu v kterémkoli z těchto případů: a) není-li částka faktury vyšší než 100 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně; b) je-li vystavenou fakturou doklad nebo sdělení, jež jsou za fakturu považovány podle článku 219. 2. Členské státy nedovolí osobám povinným k dani vystavit zjednodušenou fakturu, pokud musí být faktury vystaveny podle čl. 220 odst. 1 bodů 2 a 3 nebo pokud zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby uskuteční osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, nebo jejíž provozovna v tomto členském státě se neúčastní dodání zboží nebo poskytnutí služby ve smyslu článku 192a, a osobou povinnou odvést daň je osoba, jíž je zboží dodáno nebo služba poskytnuta." 15) Články 221, 222, 223, 224 a 225 se nahrazují tímto: "Článek 221 1. Členské státy mohou osobám povinným k dani uložit povinnost vystavit fakturu v souladu s údaji vyžadovanými podle článků 226 nebo 226b za jiná dodání zboží nebo za jiná poskytnutí služeb, než jsou uvedena v čl. 220 odst. 1. 2. Členské státy mohou osobám povinným k dani,
str. 31 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
které mají na jejich území sídlo své ekonomické činnosti nebo mají na jejich území stálou provozovnu, z níž je poskytnutí služby uskutečněno, uložit povinnost vystavit fakturu v souladu s údaji vyžadovanými v článcích 226 nebo 226b za poskytnutí služeb osvobozená od daně podle čl. 135 odst. 1 písm. a) až g), která tyto osoby povinné k dani uskutečnily na jejich území nebo mimo Společenství. 3. Členské státy mohou zprostit osoby povinné k dani povinnosti podle čl. 220 odst. 1 nebo článku 220a vystavovat faktury za dodání zboží nebo poskytnutí služeb, která uskutečnily na jejich území a která jsou na základě článků 110 a 111, čl. 125 odst. 1, článku 127, čl. 128 odst. 1, článku 132, čl. 135 odst. 1 písm. h) až l), článků 136, 371, 375, 376 a 377, čl. 378 odst. 2, čl. 379 odst. 2 a článků 380 až 390b osvobozena od daně, a to s nárokem na odpočet daně odvedené na předchozím stupni i bez něj. 32010L0045 § 28 Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku (3) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění. (4) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém a) b)
se uskutečnilo dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, se uskutečnilo poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo
Článek 1
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 15) Články 221, 222, 223, 224 a 225 se nahrazují tímto: "Článek 222 U dodání zboží uskutečněných v souladu s podmínkami stanovenými v článku 138 nebo u poskytnutí služeb, u nichž je daň povinen odvést příjemce podle článku 196, je faktura vystavena nejpozději patnáctý den měsíce následujícího po měsíci, v němž se uskutečnilo zdanitelné plnění. U ostatních dodání zboží či poskytnutí služeb
str. 32 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
c) d)
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, jeli místo plnění v členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, se uskutečnilo poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění podle písmen b) nebo c) vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty.
mohou členské státy uložit osobám povinným k dani lhůty pro vystavení faktur.“.
32010L0045 § 28 Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku (5) Osoba povinná k dani může k vystavení daňového dokladu písemně zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu. Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným elektronickým podpisem.
Obsah
Článek 1
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 13) Článek 220 se nahrazuje tímto: "Článek 220 1. Každá osoba povinná k dani zajistí, že buď ona sama, nebo pořizovatel zboží nebo příjemce služby, nebo jejím jménem a na její účet třetí osoba vystaví fakturu v těchto případech: 1) za dodání zboží nebo poskytnutí služby jiné osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani; 2) za dodání zboží uvedená v článku 33; 3) za dodání zboží za podmínek uvedených v článku 138; 4) za platbu na její účet předtím, než se uskuteční jedno z dodání zboží podle bodů 1 a 2;
str. 33 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
5) za platbu na její účet provedenou jinou osobou povinnou k dani nebo právnickou osobou nepovinnou k dani předtím, než je poskytnutí služby dokončeno.
15) Články 221, 222, 223, 224 a 225 se nahrazují tímto: „Článek 224 Fakturu za dodání zboží pořizovateli nebo poskytnutí služby příjemci osobou povinnou k dani může po předchozí dohodě mezi oběma stranami vystavit pořizovatel nebo příjemce, pokud existuje postup pro akceptaci každé faktury osobou povinnou k dani, která zboží dodala nebo službu poskytla. Členské státy mohou vyžadovat, aby tyto faktury byly vystavovány jménem a na účet osoby povinné k dani.“. 32006L0112 Oddíl 3 Náležitosti daňových dokladů § 29 Náležitosti daňového dokladu (1) Daňový doklad musí obsahovat tyto údaje: a) b) c)
označení osoby, která uskutečňuje plnění, daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění, označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,
Článek 226
Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení této směrnice, uvádějí se na fakturách vystavovaných podle článků 220 a 221 pro účely daně z přidané hodnoty povinně pouze tyto údaje: 1) datum vystavení; 2) pořadové číslo založené na jedné nebo více sériích, které jednoznačně určují fakturu; 3) identifikační číslo pro DPH uvedené v článku 214, pod nímž osoba povinná k dani dodala zboží nebo poskytla službu;
str. 34 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
d) e) f) g) h)
i) j) k) l)
CELEX č.
daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, evidenční číslo daňového dokladu, rozsah a předmět plnění, den vystavení daňového dokladu, den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení daňového dokladu, jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, základ daně, sazbu daně, výši daně; tato daň se uvádí v české měně.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
4) identifikační číslo pro DPH pořizovatele nebo příjemce uvedené v článku 214, pod kterým obdržel dodání zboží nebo poskytnutí služby, pro které je osobou povinnou odvést daň, anebo dodání zboží podle článku 138; 5) plné jméno a adresu osoby povinné k dani a pořizovatele nebo příjemce; 6) množství a druh dodaného zboží nebo rozsah a druh poskytnuté služby; 7) den, kdy bylo uskutečněno nebo dokončeno dodání zboží nebo poskytnutí služby, nebo den, kdy byla provedena platba uvedená v čl. 220 bodech 4 a 5, pokud jej lze určit a liší se ode dne vystavení faktury; 8) základ daně pro každou sazbu nebo osvobození, jednotkovou cenu bez DPH a veškeré slevy nebo rabaty, pokud nejsou obsaženy v jednotkové ceně; 9) uplatněnou sazbu daně; 10) výši daně, jež má být odvedena, není-li uplatněn zvláštní režim, pro který tato směrnice tento údaj nepřipouští;
str. 35 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
32010L0045
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
Článek 227
Členské státy mohou od osob povinných k dani, které jsou usazeny na jejich území a dodávají zboží nebo poskytují služby na jejich území, vyžadovat uvedení identifikačního čísla pro DPH pořizovatele nebo příjemce uvedeného v článku 214 i v jiných případech, než jsou uvedeny v čl. 226 bodě 4.
Článek 229
Členské státy nevyžadují, aby faktury byly podepsány.
Článek 1
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 17) Vkládají se nové články, které znějí: "Článek 226b U zjednodušených faktur vystavených podle článku 220a a čl. 221 odst. 1 a 2 vyžadují členské státy alespoň tyto údaje: a) datum vystavení; b) identifikaci osoby povinné k dani, jež dodává zboží nebo poskytuje službu;
str. 36 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
c) identifikaci poskytnuté služby;
druhu
dodaného
zboží
nebo
d) výši daně, která má být odvedena, nebo údaje potřebné k jejímu výpočtu; e) je-li vystavenou fakturou doklad nebo sdělení, jež jsou za fakturu považovány podle článku 219, konkrétní a jednoznačný odkaz na původní fakturu a konkrétní údaje, jež se mění. Členské státy nesmí vyžadovat, aby byly na faktuře uvedeny údaje jiné než ty, které jsou stanoveny v článcích 226, 227 a 230." 19) Článek 230 se nahrazuje tímto: "Článek 230 Částky uvedené na faktuře lze vyjadřovat v jakékoli měně za předpokladu, že výše daně, jež má být odvedena nebo opravena, je vyjádřena v národní měně příslušného členského státu s využitím přepočtového mechanismu stanoveného v článku 91." 32010L0045 Oddíl 3 Náležitosti daňových dokladů § 29 Náležitosti daňového dokladu (2) Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje: a)
odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení
Článek 1
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto 16) Článek 226 se mění takto: c) bod 11 se nahrazuje tímto: "11) v případě osvobození od daně, odkaz na příslušné ustanovení této směrnice nebo odpovídající vnitrostátní ustanovení nebo jakýkoli jiný odkaz uvádějící,
str. 37 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno, je-li plnění osvobozeno od daně,
Obsah
že dodání zboží nebo poskytnutí služby je od daně osvobozeno;";
32010L0045
Článek 1
Oddíl 3 Náležitosti daňových dokladů
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto 16) Článek 226 se mění takto: b) vkládá se nový bod, který zní:
§ 29
"10a) vystavuje-li fakturu namísto dodavatele nebo poskytovatele pořizovatel nebo příjemce, poznámka "vystaveno zákazníkem";";
Náležitosti daňového dokladu (2) Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje: b) „vystaveno zákazníkem“, je-li osoba, pro kterou je plnění uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu, 32010L0045
Oddíl 3 Náležitosti daňových dokladů § 29 Náležitosti daňového dokladu
Článek 1
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto 16) Článek 226 se mění takto: d) vkládá se nový bod, který zní: "11a) je-li osobou povinnou odvést daň pořizovatel nebo příjemce, poznámka "daň odvede zákazník";";
(2) Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje: c) „daň odvede zákazník“, je-li osobou povinnou přiznat daň
str. 38 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32010L0045
Článek 1
Obsah
osoba, pro kterou je plnění uskutečněno.
Oddíl 3 Náležitosti daňových dokladů § 29 Náležitosti daňového dokladu (3) Daňový doklad nemusí obsahovat tyto údaje: c) sazbu daně a výši daně, 2. je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno.
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 17) Vkládají se nové články, které znějí: "Článek 226a Je-li faktura vystavena osobou povinnou k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, nebo jejíž provozovna v tomto členském státě se neúčastní dodání zboží ani poskytnutí služby ve smyslu článku 192a a která uskutečňuje dodání zboží pro pořizovatele nebo poskytnutí služeb pro příjemce povinného odvést daň, může osoba povinná k dani vynechat údaje uvedené v čl. 226 bodech 8, 9 a 10 a namísto toho uvést s odkazem na množství nebo rozsah dodaného zboží nebo poskytnutých služeb a jejich povahu základ daně u tohoto zboží nebo služeb.
str. 39 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 226
32010L0045
Článek 1
Oddíl 3 Náležitosti daňových dokladů § 29
Obsah
Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení této směrnice, uvádějí se na fakturách vystavovaných podle článků 220 a 221 pro účely daně z přidané hodnoty povinně pouze tyto údaje: 5) plné jméno a adresu osoby povinné k dani a pořizovatele nebo příjemce;
Náležitosti daňového dokladu (4) Označením se pro účely daňových dokladů rozumí a) b) c)
obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu a sídlo.
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 17) Vkládají se nové články, které znějí: "Článek 226b U zjednodušených faktur vystavených podle článku 220a a čl. 221 odst. 1 a 2 vyžadují členské státy alespoň tyto údaje: a) datum vystavení; b) identifikaci osoby povinné k dani, jež dodává zboží nebo poskytuje službu; c) identifikaci poskytnuté služby;
druhu
dodaného
zboží
nebo
d) výši daně, která má být odvedena, nebo údaje
str. 40 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
potřebné k jejímu výpočtu; e) je-li vystavenou fakturou doklad nebo sdělení, jež jsou za fakturu považovány podle článku 219, konkrétní a jednoznačný odkaz na původní fakturu a konkrétní údaje, jež se mění. Členské státy nesmí vyžadovat, aby byly na faktuře uvedeny údaje jiné než ty, které jsou stanoveny v článcích 226, 227 a 230." 32010L0045
Článek 1
Oddíl 4 Zjednodušený daňový doklad
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 14) Vkládá se nový článek, který zní:
§ 30
"Článek 220a
Vystavování zjednodušeného daňového dokladu
1. Členské státy povolí osobám povinným k dani vystavit zjednodušenou fakturu v kterémkoli z těchto případů:
(1) Daňový doklad lze vystavit jako zjednodušený daňový doklad, pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč.
a) není-li částka faktury vyšší než 100 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně; 32010L0045
Článek 1
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 25) Článek 238 se mění takto: a) odstavec 1 se nahrazuje tímto: „1. Po konzultaci s výborem pro DPH mohou členské státy za podmínek jimi určených stanovit, že v následujících případech obsahují faktury za dodání zboží nebo
str. 41 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
poskytnutí služeb pouze náležitosti stanovené v článku 226b: a) pokud je částka faktury vyšší než 100 EUR, avšak ne vyšší než 400 EUR, nebo ekvivalent této částky v národní měně; b) pokud obchodní nebo správní praxe v daném hospodářském odvětví nebo technické podmínky, za nichž jsou faktury vystavovány, činí dodržení všech požadavků uvedených v článcích 226 nebo 230 obzvlášť obtížným.“; 32010L0045 Oddíl 4 Zjednodušený daňový doklad § 30 Vystavování zjednodušeného daňového dokladu (2) Daňový doklad nelze vystavit jako zjednodušený daňový doklad v případě a) b) c)
dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku, uskutečnění plnění, u něhož je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo
Článek 1
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 14) Vkládá se nový článek, který zní: "Článek 220a 2. Členské státy nedovolí osobám povinným k dani vystavit zjednodušenou fakturu, pokud musí být faktury vystaveny podle čl. 220 odst. 1 bodů 2 a 3 nebo pokud zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby uskuteční osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, nebo jejíž provozovna v tomto členském státě se neúčastní dodání zboží nebo poskytnutí služby ve smyslu článku 192a, a osobou povinnou odvést daň je osoba, jíž je zboží dodáno nebo služba poskytnuta."
str. 42 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
§ 30a Náležitosti zjednodušeného daňového dokladu (1)Zjednodušený daňový doklad nemusí obsahovat a) b) c) d) e)
označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně, základ daně, výši daně.
(2) Neobsahuje-li zjednodušený daňový doklad výši daně, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32010L0045
Článek 1
Obsah
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 17) Vkládají se nové články, které znějí: "Článek 226b U zjednodušených faktur vystavených podle článku 220a a čl. 221 odst. 1 a 2 vyžadují členské státy alespoň tyto údaje: a) datum vystavení; b) identifikaci osoby povinné k dani, jež dodává zboží nebo poskytuje službu; c) identifikaci poskytnuté služby;
druhu
dodaného
zboží
nebo
d) výši daně, která má být odvedena, nebo údaje potřebné k jejímu výpočtu; e) je-li vystavenou fakturou doklad nebo sdělení, jež jsou za fakturu považovány podle článku 219, konkrétní a jednoznačný odkaz na původní fakturu a konkrétní údaje, jež se mění. Členské státy nesmí vyžadovat, aby byly na faktuře uvedeny údaje jiné než ty, které jsou stanoveny v článcích 226, 227 a 230."
str. 43 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
§ 31b Souhrnný daňový doklad (1) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje několik samostatných plnění pro stejnou osobu, může vystavit za těchto několik samostatných plnění souhrnný daňový doklad. (2) Souhrnný daňový doklad se vystavuje do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém a) b)
se uskutečnilo první plnění uvedené na tomto souhrnném daňovém dokladu, nebo byla přijata první úplata uvedená na tomto souhrnném daňovém dokladu, pokud vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí úplaty.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32010L0045
Článek 1
Obsah
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 15) Články 221, 222, 223, 224 a 225 se nahrazují tímto: "Článek 223 Členské státy umožní osobám povinným k dani vystavit souhrnné faktury, které obsahují podrobné údaje pro několik samostatných dodání zboží nebo poskytnutí služeb za předpokladu, že u dodání zboží nebo poskytnutí služeb uvedených v souhrnné faktuře vzniká daňová povinnost během téhož kalendářního měsíce. Aniž je dotčen článek 222, mohou členské státy povolit, aby souhrnné faktury zahrnovaly dodání zboží či poskytnutí služeb, u nichž daňová povinnost vznikla v časovém období delším než jeden kalendářní měsíc.
(3) Údaje společné pro všechna samostatná plnění mohou být na souhrnném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou. (4) Pro každé samostatné plnění musí být zvlášť uvedeny tyto údaje: a) b) c) d) e)
den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, podle toho, který nastane dříve, jednotková cena bez daně a sleva, není-li obsažena v jednotkové ceně, základ daně, sazba daně a výše daně.
str. 44 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
Oddíl 7 Zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32010L0045
Článek 1
Obsah
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 22) Články 232 a 233 se nahrazují tímto: "Článek 233
§ 34 (1) U daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce stanovené lhůty pro jeho uchovávání zajištěna a) b) c)
věrohodnost jeho původu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost.
(2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) b) c)
věrohodností původu skutečnost, že je zaručena totožnost osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila, neporušeností obsahu skutečnost, že obsah daňového dokladu požadovaný podle tohoto zákona nebyl změněn, čitelností skutečnost, že je možné se seznámit s obsahem daňového dokladu přímo nebo prostřednictvím technického zařízení.
(3) Zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu a neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti lze dosáhnout prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním.
1. Věrohodnost původu faktury, neporušenost jejího obsahu a její čitelnost, bez ohledu na to, zda jde o fakturu v papírové nebo elektronické podobě, musí být zajištěny od okamžiku vystavení faktury do konce doby jejího uchovávání. Každá osoba povinná k dani si zvolí způsob zajištění věrohodnosti původu faktury, neporušenosti jejího obsahu a její čitelnosti. Toho lze dosáhnout prostřednictvím jakýchkoli kontrolních mechanismů podnikových procesů, které vytvářejí spolehlivou auditní stopu mezi fakturou a dodáním zboží nebo poskytnutím služby. "Věrohodností původu" se rozumí zaručení totožnosti dodavatele zboží či poskytovatele služeb nebo vystavovatele faktury. "Neporušeností obsahu" se rozumí, že obsah požadovaný podle této směrnice nebyl změněn. 2. Vedle kontrolních mechanismů podnikových procesů popsaných v odstavci 1 jsou níže uvedeny příklady technologií, které zajišťují věrohodnost původu a neporušenost obsahu elektronické faktury: bodu
2
a) zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady
str. 45 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy [*****], který je založen na kvalifikovaném osvědčení a vytvořen prostředky pro bezpečné vytváření podpisu ve smyslu čl. 2 bodů 6 a 10 směrnice 1999/93/ES; b) elektronická výměna dat (EDI) ve smyslu v článku 2 doporučení Komise 94/820/ES ze dne 19. října 1994 o právních aspektech elektronické výměny dat [******], jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost dat. Článek 1 Oddíl 7 Zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů § 34
(4) Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu lze vedle kontrolních mechanismů procesů zajistit také a) b) c)
uznávaným elektronickým podpisem, uznávanou elektronickou značkou, nebo 21) elektronickou výměnou informací (EDI) , jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost obsahu.
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 22) Články 232 a 233 se nahrazují tímto: "Článek 233 2. Vedle kontrolních mechanismů podnikových procesů popsaných v odstavci 1 jsou níže uvedeny příklady technologií, které zajišťují věrohodnost původu a neporušenost obsahu elektronické faktury: a) zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy [*****], který je založen na kvalifikovaném osvědčení a vytvořen prostředky pro bezpečné vytváření podpisu ve smyslu čl. 2 bodů 6 a 10 směrnice 1999/93/ES; b) elektronická výměna dat (EDI) ve smyslu v článku 2 doporučení Komise 94/820/ES ze dne 19. října 1994 o právních aspektech elektronické výměny dat
str. 46 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
[******], jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost dat.
32006L0112 Oddíl 8 Uchovávání daňových dokladů
Článek 244
Každá osoba povinná k dani zajistí, že jsou uchovány kopie faktur, které sama vystavila nebo které vystavil pořizovatel nebo příjemce nebo třetí osoba jejím jménem a na její účet, a všechny faktury, které obdržela.
§ 35 Obecné ustanovení o uchovávání daňových dokladů (1) Povinnost uchovávat daňové doklady má uchovatel, kterým je osoba povinná k dani, která a) b)
daňový doklad vystavila nebo jejímž jménem byl daňový doklad vystaven, pokud jde o daňové doklady za uskutečněná plnění , nebo má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a která je plátcem nebo identifikovanou osobou, pokud jde o daňové doklady za všechna plnění přijatá v souvislosti se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku.
str. 47 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
Článek 247
1. Každý členský stát určí období, po něž musí osoby povinné k dani zajistit uchovávání faktur za zboží dodané nebo služby poskytnuté na jeho území a faktury, které obdržely osoby povinné k dani usazené na jeho území.
32006L0112
Článek 247
1. Každý členský stát určí období, po něž musí osoby povinné k dani zajistit uchovávání faktur za zboží dodané nebo služby poskytnuté na jeho území a faktury, které obdržely osoby povinné k dani usazené na jeho území.
32006L0112
Článek 245
2. Členské státy mohou požadovat, aby jim osoby povinné k dani usazené na jejich území oznámily místo uchovávání faktur, pokud je mimo jejich území.
Oddíl 8 Uchovávání daňových dokladů § 35 Obecné ustanovení o uchovávání daňových dokladů (2) Daňové doklady se uchovávají po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo.
Oddíl 8 Uchovávání daňových dokladů § 35 Obecné ustanovení o uchovávání daňových dokladů (3) Uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovávat daňové doklady v tuzemsku. To neplatí, pokud je
Členské státy kromě toho mohou požadovat, aby osoby povinné k dani usazené na jejich území uchovávaly na jejich území faktury vystavené jimi samými, pořizovatelem nebo příjemcem nebo třetí osobou jejich jménem a na jejich účet, jakož i všechny faktury, které obdržely, pokud nejsou uchovány elektronickými prostředky zaručujícími plný přístup on-line k dotyčným údajům.
str. 48 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32010L0045
Článek 1
Obsah
uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup. (4) Pokud má uchovatel sídlo nebo provozovnou v tuzemsku, je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v tuzemsku.
Oddíl 8 Uchovávání daňových dokladů § 35 Obecné ustanovení o uchovávání daňových dokladů (5) Uchovatel je povinen na žádost správce daně zajistit český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce.
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 29) V hlavě XI kapitole 4 oddílu 3 se vkládá nový článek, který zní: "Článek 248a Pro účely kontroly a v souvislosti s fakturami za dodání zboží nebo poskytnutí služeb na jejich území a s fakturami obdrženými osobami povinnými k dani usazenými na jejich území mohou členské státy u některých osob povinných k dani nebo v některých případech vyžadovat překlad do jejich úředních jazyků. Členské státy však nesmí uložit obecnou povinnost překládat faktury."
str. 49 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 241
Pro účely této kapitoly se "uchováváním faktury elektronickými prostředky" rozumí uchovávání dat prostřednictvím elektronických zařízení pro zpracování (včetně digitální komprese) a uchovávání dat, a to po drátě anebo radiovými, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky.
32010L0045
Článek 1
Změny směrnice 2006/112/ES
§ 35a Elektronické uchovávání daňových dokladů (2) Daňový doklad lze uchovávat elektronicky prostřednictvím elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat.
§ 35a
Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 28) V čl. 247 se odstavce 2 a 3 nahrazují tímto:
Elektronické uchovávání daňových dokladů (3) Při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických prostředků musí být rovněž elektronicky uchovávána data zaručující věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu.
"2. Aby se zaručilo plnění požadavků stanovených v článku 233, může členský stát uvedený v odstavci 1 požadovat, aby byly faktury uchovávány v původní podobě, papírové nebo elektronické, ve které byly předány nebo zpřístupněny. Jsou-li faktury uchovávány elektronickými prostředky, může daný členský stát také požadovat, aby byla rovněž elektronicky uchovávána data zaručující věrohodnost původu faktur a neporušenost jejich obsahu, jak je stanoveno v článku 233. 32010L0045
§ 35a Elektronické uchovávání daňových dokladů (4) Pokud uchovatel uchovává daňové doklady prostřednictvím elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k uchovávaným datům, je povinen zajistit pro správce daně bezodkladně přístup k těmto dokladům, možnost stahovat je a používat je, pokud jde o
Obsah
Článek 1
Změny směrnice 2006/112/ES Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 30) Článek 249 se nahrazuje tímto: "Článek 249 Uchovává-li osoba povinná k dani faktury, které vystavuje nebo přijímá, elektronickými prostředky zajišťujícími přístup on-line k dotyčným údajům, jsou pro účely kontroly příslušné orgány členského státu, v němž je
str. 50 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
a) b)
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
daňové doklady uchovávané osobu povinnou k dani, která má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, nebo daňové doklady za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku uchovávané osobu povinnou k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku.“.
bod 63.
usazena, a je-li daň splatná v jiném členském státě, příslušné orgány tohoto jiného členského státu oprávněny mít k těmto fakturám přístup, stahovat je a používat je."
32006L0112
Článek 91
1. Jsou-li položky potřebné pro stanovení základu daně při dovozu vyjádřeny v jiné měně než v měně členského státu, v němž je daň vyměřována, určí se směnný kurz v souladu s předpisy Společenství o výpočtu celní hodnoty.
32010L0045
Článek 1
Změny směrnice 2006/112/ES
V § 38 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží se pro přepočet cizí měny na českou měnu použije kurz stanovený podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících clo.“.
bod 76. V § 45 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:
Obsah
Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 14) Vkládá se nový článek, který zní: "Článek 220a
„(2) Pokud byl původní daňový doklad vystaven jako zjednodušený daňový doklad, nemusí opravný daňový doklad obsahovat náležitosti podle odstavce 1 písm. c), d), h) a i).
1. Členské státy povolí osobám povinným k dani vystavit zjednodušenou fakturu v kterémkoli z těchto případů: b) je-li vystavenou fakturou doklad nebo sdělení, jež jsou za fakturu považovány podle článku 219.
str. 51 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 79.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 132
1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění: a) poskytnutí služeb a dodání zboží, která s těmito službami souvisejí, veřejnými poštami, vyjma přepravu cestujících a telekomunikační služby;
V § 51 odst. 1 písmeno a) zní: „a)
Obsah
základní poštovní služby a dodání poštovních známek (§ 52),“.
Článek 135
1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění: h) dodání poštovních známek platných pro použití v rámci poštovních služeb na jejich území, kolků a dalších podobných cenin za jmenovitou hodnotu;
bod 80.
32006L0112 V § 51 odst. 1 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní: „d)
penzijní činnosti (§ 54a),“.
Článek 135
1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění: a) pojišťovací a zajišťovací činnosti včetně souvisejících služeb poskytovaných pojišťovacími makléři a pojišťovacími agenty; d) činnosti včetně sjednávání týkající se vkladových a běžných účtů, plateb, převodů, pohledávek, šeků a dalších převoditelných cenných papírů, s výjimkou vymáhání pohledávek;
str. 52 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 82.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 132
Obsah
1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění: a) poskytnutí služeb a dodání zboží, která s těmito službami souvisejí, veřejnými poštami, vyjma přepravu cestujících a telekomunikační služby;
§ 52 včetně nadpisu zní: „§ 52 Základní poštovní služby a dodání poštovních známek
(1) Základní poštovní službou se pro účely tohoto zákona rozumí základní služba podle zákona upravujícího poštovní služby poskytovaná držitelem poštovní licence obsažená v této licenci.
str. 53 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 135
Obsah
1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění: h) dodání poštovních známek platných pro použití v rámci poštovních služeb na jejich území, kolků a dalších podobných cenin za jmenovitou hodnotu;
§ 52 včetně nadpisu zní: „§ 52 Základní poštovní služby a dodání poštovních známek
(2) Dodáním poštovních známek se pro účely tohoto zákona rozumí dodání poštovních známek platných pro použití v rámci poštovních služeb v tuzemsku nebo dodání dalších obdobných cenin s tím, že částka za tato dodání nepřevyšuje nominální hodnotu nebo částku podle poštovních ceníků.“.
32006L0112 bod 83.
Článek 135
1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění: g) správa fondů kolektivního investování, jak je vymezují členské státy;
V § 54 odst. 1 písmeno v) zní: „v) obhospodařování investičního fondu, podílového fondu, důchodového fondu, účastnického fondu, transformovaného fondu nebo obdobných zahraničních fondů“.
str. 54 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 84. Za § 54 se vkládá nový § 54a, který včetně nadpisu zní: „§ 54a Penzijní činnosti Penzijními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí a) b) c) d)
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 135
Obsah
1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění: a) pojišťovací a zajišťovací činnosti včetně souvisejících služeb poskytovaných pojišťovacími makléři a pojišťovacími agenty; d) činnosti včetně sjednávání týkající se vkladových a běžných účtů, plateb, převodů, pohledávek, šeků a dalších převoditelných cenných papírů, s výjimkou vymáhání pohledávek;
poskytování důchodového spoření podle zákona upravujícího důchodové spoření, poskytování doplňkového penzijního spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření, poskytování penzijního připojištění podle zákona upravujícího penzijní připojištění, zprostředkování důchodového spoření, doplňkového penzijního spoření nebo penzijního připojištění.“.
str. 55 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 85.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 135
Obsah
1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění: a) pojišťovací a zajišťovací činnosti včetně souvisejících služeb poskytovaných pojišťovacími makléři a pojišťovacími agenty;
§ 55 včetně nadpisu zní: „§ 55 Pojišťovací činnosti Pojišťovacími činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí a) b) c)
poskytování pojištění, poskytování zajištění, zprostředkování pojištění nebo zajištění podle zákona upravujícího zprostředkování pojištění nebo zajištění.“.
bod 86.
32006L0112
Článek 135
1. Členské státy osvobodí od daně tato plnění: j) dodání budovy nebo její části a pozemku k ní přiléhajícího, kromě těch, které jsou uvedeny v čl. 12 odst. 1 písm. a);
32006L0112
Článek 140
Členské státy osvobodí od daně tato plnění:
V § 56 odst. 1 se slovo „tří“ nahrazuje číslem „5“ a na konci odstavce 1 se doplňují věty „Plátce se může rozhodnout, že i po uplynutí této lhůty uplatní daň. Pokud plátce přijal před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které mu nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36.“.
bod 89. § 65 včetně nadpisu zní:
a) pořízení zboží uvnitř Společenství, jehož dodání osobou povinnou k dani je na jejich území za všech okolností
str. 56 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
osvobozeno od daně; „§ 65
b) pořízení zboží uvnitř Společenství, jehož dovoz je za všech okolností osvobozen od daně podle čl. 143 písm. a), b), c) a e) až l);
Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud a) b) c)
c) pořízení zboží uvnitř Společenství, jestliže je podle článků 170 a 171 pořizovatel zboží za všech okolností oprávněn k plné náhradě daně splatné podle čl. 2 odst. 1 písm. b).
dodání takového zboží plátcem v tuzemsku by bylo osvobozeno od daně, dovoz takového zboží by byl osvobozen od daně, nebo pořizovatel má nárok na vrácení daně na vstupu podle § 82a až 83, s výjimkou nároku na vrácení daně v poměrné výši.“.
bod 92.
32006L0112
Článek 148
V § 68 odstavce 5 a 6 znějí:
d) poskytnutí služby jiné než uvedené v písmenu c) k zabezpečení bezprostředních potřeb lodí uvedených v písmenu a) nebo jejich nákladu;
„(5) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 2, která bezprostředně souvisí s námořními loděmi uvedenými v odstavci 2 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem.
e) dodání zboží pro zásobení leteckými společnostmi, které mezinárodní dopravu za úplatu;
(6) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 3, která bezprostředně souvisí s letadly uvedenými v odstavci 3 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem. Za službu, která bezprostředně souvisí s letadly, se nepovažuje ubytování cestujících z důvodu zpoždění v letecké dopravě, pronájem salónku a kancelářských prostor na letišti, odbavení cestujících, odbavení nákladu a pošty.“.
letadel využívaných provozují zejména
f) dodání, úpravu, opravu, údržbu a nájem, a to i včetně posádky, letadel uvedených v písmenu e) a dodání, nájem, opravu a údržbu zařízení, které je na těchto letadlech instalováno nebo používáno; g) poskytnutí služby jiné než uvedené v písmenu f) k zabezpečení bezprostředních potřeb letadel uvedených v písmenu e) nebo jejich nákladu.
str. 57 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 93. V § 68 odstavec 8 zní: „(8) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby diplomatické misi, konzulárnímu úřadu, zvláštní misi, zastupitelství mezinárodní organizace a jejich členům a úředníkům, a to v mezích a za podmínek upravených v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla nebo v jiných právních předpisech. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby subjektům Evropské unie se sídlem v jiném členském státě, a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu, v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Osvobození od daně se uplatní, pouze pokud plátce uskutečňující tato dodání nebo poskytnutí prokáže nárok na osvobození těchto dodání nebo poskytnutí osvědčením o osvobození od daně potvrzeným příslušným orgánem členského státu, na jehož území je sídlo těchto misí, úřadů, organizací anebo subjektů. Rozsah a podmínky, za kterých jsou diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace, jejich členové nebo úředníci anebo subjekty Evropské unie oprávněni od plátce pořizovat zboží nebo službu s osvobozením od daně, se řídí principem vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, rozsahem a podmínkami stanovenými v § 80.“.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32009L0162
Článek 1
Obsah
11) V článku 151 se odstavec 1 mění takto: a) za písmeno a) se vkládá nové písmeno, které zní: "aa) dodání zboží nebo poskytnutí služby Evropskému společenství, Evropskému společenství pro atomovou energii, Evropské centrální bance nebo Evropské investiční bance nebo subjektům založeným Společenstvími, na něž se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965, a to v mezích a za podmínek upravených v uvedeném protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž;" b) písmeno b) se nahrazuje tímto: "b) dodání zboží nebo poskytnutí služby mezinárodním organizacím jiným než uvedeným v písmeni aa), které jsou za mezinárodní organizace uznávány úřady hostitelského členského státu, a členům těchto organizací v mezích a za podmínek upravených mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla;".
str. 58 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 94.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32009L0162
Článek 1
V § 68 odst. 9 větě první se slova „v protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů“ nahrazují slovy „v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla, v jiných právních předpisech nebo v protokolu a v dohodách o jeho provádění“.
bod 95.
32009L0162 V § 68 odst. 9 větě druhé se slova „nebo subjekty Evropské unie“ zrušují a za slovo „úředníci“ vkládají slova „anebo subjekty Evropské unie“.
Článek 1
Obsah
11) V článku 151 se odstavec 1 mění takto: a) za písmeno a) se vkládá nové písmeno, které zní: "aa) dodání zboží nebo poskytnutí služby Evropskému společenství, Evropskému společenství pro atomovou energii, Evropské centrální bance nebo Evropské investiční bance nebo subjektům založeným Společenstvími, na něž se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965, a to v mezích a za podmínek upravených v uvedeném protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž;" b) písmeno b) se nahrazuje tímto: "b) dodání zboží nebo poskytnutí služby mezinárodním organizacím jiným než uvedeným v písmeni aa), které jsou za mezinárodní organizace uznávány úřady hostitelského členského státu, a členům těchto organizací v mezích a za podmínek upravených mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla;". 11) V článku 151 se odstavec 1 mění takto: a) za písmeno a) se vkládá nové písmeno, které zní: "aa) dodání zboží nebo poskytnutí služby Evropskému společenství, Evropskému společenství pro atomovou energii, Evropské centrální bance nebo Evropské investiční bance nebo subjektům založeným Společenstvími, na něž se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965, a to v mezích a za podmínek upravených v uvedeném protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž;" b) písmeno b) se nahrazuje tímto:
str. 59 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
"b) dodání zboží nebo poskytnutí služby mezinárodním organizacím jiným než uvedeným v písmeni aa), které jsou za mezinárodní organizace uznávány úřady hostitelského členského státu, a členům těchto organizací v mezích a za podmínek upravených mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla;".
bod 102.
32006L0112
§ 77 včetně nadpisu zní:
Článek 184
Počáteční odpočet daně se opraví, je–li vyšší nebo nižší, než na jaký měla osoba povinná k dani nárok.
„§ 77 Vyrovnání odpočtu daně (1) Původní odpočet daně uplatněný u obchodního majetku před jeho použitím, s výjimkou dlouhodobého majetku, podléhá vyrovnání, pokud ve lhůtě pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 73 odst. 3 plátce tento majetek použije v rámci svých ekonomických činností pro jiné účely, než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně.
str. 60 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
§ 77 včetně nadpisu zní:
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 186
Obsah
Členské státy stanoví prováděcí pravidla k článkům 184 a 185.
„§ 77 Vyrovnání odpočtu daně (2) Použitím pro jiné účely se rozumí případy, kdy plátce uplatnil původní odpočet daně v a) b)
plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v krácené výši nebo nárok na odpočet daně nemá, nebo krácené výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši.
(3) Původní odpočet daně uplatněný u staveb, bytů a nebytových prostor, které nejsou dlouhodobým majetkem, podléhá vyrovnání rovněž po uplynutí lhůty podle § 73 odst. 3, jsou-li splněny ostatní podmínky podle odstavce 1. (4) Částka vyrovnání odpočtu daně se vypočte jako rozdíl mezi výší nároku na odpočet daně k okamžiku použití majetku a výší původního uplatněného odpočtu daně. Je-li vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn vyrovnání provést, je-li záporná, je plátce povinen vyrovnání provést. (5) Vyrovnání odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byl obchodní majetek použit a ve kterém nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést toto vyrovnání.“.
str. 61 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 111.
CELEX č.
32009L0162 V § 80 odst. 1 se na konci písmene f) tečka nahrazuje čárkou a vkládá se písmeno g), které zní: „g)
subjekt Evropské unie.“.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.) Článek 1
Obsah
11) V článku 151 se odstavec 1 mění takto: a) za písmeno a) se vkládá nové písmeno, které zní: "aa) dodání zboží nebo poskytnutí služby Evropskému společenství, Evropskému společenství pro atomovou energii, Evropské centrální bance nebo Evropské investiční bance nebo subjektům založeným Společenstvími, na něž se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství ze dne 8. dubna 1965, a to v mezích a za podmínek upravených v uvedeném protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž;" b) písmeno b) se nahrazuje tímto: "b) dodání zboží nebo poskytnutí služby mezinárodním organizacím jiným než uvedeným v písmeni aa), které jsou za mezinárodní organizace uznávány úřady hostitelského členského státu, a členům těchto organizací v mezích a za podmínek upravených mezinárodními smlouvami zakládajícími tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla;".
str. 62 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 124.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 151
32006L0112
Článek 151
V § 80 odstavec 13 zní: „(13) Rozsah výsad vztahujících se k pořízení osobních automobilů v tuzemsku, u nichž byla vrácena daň, a k pořízení osobních automobilů z jiných členských států osvobozených od daně, včetně množstevních limitů pro osobní automobily a lhůty, po kterou nesmí být tyto osobní automobily pronajaty, zapůjčeny, zastaveny, zcizeny nebo zničeny, se řídí principem vzájemnosti a přiznává se maximálně v takové míře, v jaké se přiznává české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu. Podmínkou pro uplatnění nároku na vrácení daně při pořízení osobních automobilů v tuzemsku, nebo z jiného členského státu je přidělení diplomatické registrační značky podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel.“.
bod 127. V § 80 odst. 14 písmena d) a e) znějí: „d)
daň se vrací u pořízeného osobního automobilu v tuzemsku nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně za podmínky, že 1. bude přidělena diplomatická registrační značka podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel a 2. ve lhůtě 24 měsíců ode dne registrace osobního automobilu nebude pronajat, zapůjčen, zastaven, zcizen,
Obsah
2. U zboží, jež není odesíláno nebo přepravováno z členského státu, v němž se dodání tohoto zboží uskutečňuje, a u poskytnutí služby se osvobození od daně může uskutečnit v podobě vrácení daně.
2. U zboží, jež není odesíláno nebo přepravováno z členského státu, v němž se dodání tohoto zboží uskutečňuje, a u poskytnutí služby se osvobození od daně může uskutečnit v podobě vrácení daně.
str. 63 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
e)
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 151
Obsah
zničen nebo vyřazen podle právního předpisu upravujícího registraci vozidel, pokud dojde k porušení podmínek stanovených v písmenu d), musí osoba požívající výsad a imunit 1. při vrácení daně vrátit neoprávněně vyplacenou částku správci daně, nebo 2. při osvobození od daně podat daňové přiznání s tím, že toto přiznání nelze podat elektronicky, do 25 dnů ode dne, kdy k takovému porušení došlo,“.
bod 128. V § 80 se na konci odstavce 14 doplňují písmena f) až i), která znějí:
2. U zboží, jež není odesíláno nebo přepravováno z členského státu, v němž se dodání tohoto zboží uskutečňuje, a u poskytnutí služby se osvobození od daně může uskutečnit v podobě vrácení daně.
„f) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) postupuje podle písmena e), odpovídá výše neoprávněně vyplacené částky nebo výše daně poměrné části daně připadající na zbývající období z 24 měsíční lhůty, g) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) předčasně ukončí svůj služební pobyt v tuzemsku, postupuje podle písmena e) s tím, že výše daně odpovídá poměrné části daně připadající na zbývající období 24 měsíční lhůty, h) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) ukončí svůj služební pobyt v tuzemsku do 6 měsíců ode dne přidělení diplomatické registrační značky takového automobilu, postupuje podle písmena e) s tím, že výše neoprávněně vyplacené částky nebo výše daně odpovídá celé dani, i) osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) nemusí postupovat podle písmen e) až g) za podmínky, že osobní automobil převede na jinou osobu požívající výsad a imunit.“.
str. 64 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 147.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 366
2. Přepočet se provede podle směnných kurzů zveřejněných Evropskou centrální bankou pro uvedený den, nebo pokud není v uvedený den kurz zveřejněn, podle kurzu zveřejněného pro nejbližší následující den.
Článek 1
Změny směrnice 2006/112/ES
V § 88 se za odstavec 9 vkládá nový odstavec 10, který zní:
Obsah
„(10) Pokud jsou při poskytnutí elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu použity jiné měny než euro, použije evidovaná osoba pro účely odstavce 9 směnný kurz Evropské centrální banky zveřejněný a) b)
ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo k nejbližšímu následujícímu dni, pokud ke dni povinnosti přiznat daň není kurz zveřejněn.“.
vzniku
bod 149.
32010L0045
Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 16) Článek 226 se mění takto:
V § 89 odstavec 9 zní: „(9) Při poskytnutí cestovní služby musí být na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim – cestovní služba“. Při poskytnutí cestovní služby nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky.“. bod 150.
e) body 13 a 14 se nahrazují tímto: "13) uplatňuje-li se zvláštní režim pro cestovní kanceláře, poznámka "zvláštní režim - cestovní kanceláře"; 32006L0112
V § 90 odstavec 2 zní: „(2) Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropského společenství a) osobou nepovinnou k dani, b) osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není
Článek 314
Režim ziskové přirážky se uplatňuje na dodání použitého zboží, uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uskutečněná obchodníkem povinným k dani, pokud mu toto zboží bylo dodáno jednou z těchto osob: a) osobou nepovinnou k dani; b) jinou osobou povinnou k dani, je-li dodání zboží touto jinou osobou povinnou k dani osvobozeno od daně podle článku 136;
str. 65 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
c) d) e)
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
plátcem, osvobozenou osobou, která není plátcem, jinou osobou povinnou k dani, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně podle § 62 nebo obdobně podle platného předpisu jiného členského státu, nebo jiným obchodníkem, pokud byl při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem použit zvláštní režim.“.
bod 151.
Obsah
c) jinou osobou povinnou k dani, zakládá-li dodání zboží touto jinou osobou povinnou k dani nárok na osvobození pro malé podniky podle článků 282 až 292 a zahrnuje-li investiční majetek; d) jiným obchodníkem povinným k dani, pokud byla při dodání zboží tímto jiným obchodníkem povinným k dani uplatněna daň podle tohoto zvláštního režimu. 32010L0045
Článek 1
V § 90 odstavec 14 zní:
Změny směrnice 2006/112/ES
„(14) Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, musí být na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim – použité zboží“, „zvláštní režim – umělecká díla“ nebo „zvláštní režim – sběratelské předměty a starožitnosti“. Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se přirážky, s výjimkou dokladu o prodeji osobního automobilu pro osobu se zdravotním postižením.“.
Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 16) Článek 226 se mění takto: e) body 13 a 14 se nahrazují tímto: 14) uplatňuje-li se jeden ze zvláštních režimů pro použité zboží, umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti, poznámka "zvláštní režim - použité zboží", "zvláštní režim umělecká díla" nebo "zvláštní režim - sběratelské předměty a starožitnosti";". 32006L0112
Článek 325
Obchodník povinný k dani nesmí na fakturách, které vystavuje, uvádět odděleně DPH z dodání zboží, na která používá režim ziskové přirážky. Pododdíl 2 Přechodný režim pro použité dopravní prostředky
str. 66 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 168.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32006L0112
Článek 214
§ 96 až 99 včetně nadpisů znějí:
Obsah
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby bylo následujícím osobám přiděleno osobní identifikační číslo: a) každé osobě povinné k dani s výjimkou osob uvedených v čl. 9 odst. 2, která uskutečňuje na jejich území dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při kterých jí vzniká nárok na odpočet daně, kromě dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při nichž daň odvádí podle článků 194 až 197 a článku 199 výhradně pořizovatel nebo příjemce;
§ 97 Registrace identifikované osoby Identifikovaná osoba je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala identifikovanou osobou.
b) každé osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, která uskuteční pořízení zboží uvnitř Společenství, jež jsou předmětem daně podle čl. 2 odst. 1 písm. b), nebo která využila možnost učinit svá pořízení uvnitř Společenství předmětem daně podle čl. 3 odst. 3; c) každé osobě povinné k dani, která uskutečňuje na jejich území pořízení zboží uvnitř Společenství pro potřeby svých plnění v rámci činností uvedených v čl. 9 odst. 1 druhém pododstavci a prováděných mimo toto území.
bod 177.
32008L0008 V § 102 odst. 1 písm. d) se slova „služeb osvobozených“ nahrazují slovy „poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno“.
Článek 2
9) Článek 262 se nahrazuje tímto: "Článek 262 Každá osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH podává souhrnné hlášení, ve kterém uvede tyto údaje: c) osoby povinné k dani i právnické osoby nepovinné k dani identifikované pro účely DPH, kterým poskytla služby jiné než služby, které jsou v členském státě, v němž je plnění zdanitelné, osvobozeny od DPH a u nichž je podle článku 196 povinen odvést daň příjemce
str. 67 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
služby." 10) V článku 264 se odstavec 1 mění takto: a) písmena a) a b) se nahrazují tímto: "a) identifikační číslo pro DPH osoby povinné k dani v členském státě, v němž musí být souhrnné hlášení podáno, pod nímž uskutečnila dodání zboží za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 nebo pod nímž uskutečnila zdanitelné poskytnutí služby za podmínek uvedených v článku 44; b) identifikační číslo pro DPH pořizovatele zboží nebo příjemce služby v jiném členském státě než v členském státě, v němž musí být souhrnné hlášení podáno, pod nímž mu bylo zboží dodáno nebo služba poskytnuta;"; b) písmeno d) se nahrazuje tímto: "d) pro každého pořizovatele zboží nebo příjemce služby celkovou hodnotu dodání zboží nebo celkovou hodnotu poskytnutí služeb uskutečněných osobou povinnou k dani;". 32008L0117
Článek 1
Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 3) článek 263 se nahrazuje tímto: "Článek 263 2. Za podmínek, které stanoví, umožní členské státy podání souhrnného hlášení podle odstavce 1 zasláním souboru elektronickými prostředky a mohou rovněž zaslání
str. 68 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 178. V § 102 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Identifikovaná osoba je povinna podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnila poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby, a to ve lhůtě do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plnění uskutečněno.“.
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32008L0008
Článek 2
Obsah
souboru elektronickými prostředky vyžadovat."; 9) Článek 262 se nahrazuje tímto: "Článek 262 Každá osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH podává souhrnné hlášení, ve kterém uvede tyto údaje: c) osoby povinné k dani i právnické osoby nepovinné k dani identifikované pro účely DPH, kterým poskytla služby jiné než služby, které jsou v členském státě, v němž je plnění zdanitelné, osvobozeny od DPH a u nichž je podle článku 196 povinen odvést daň příjemce služby." 10) V článku 264 se odstavec 1 mění takto: a) písmena a) a b) se nahrazují tímto: "a) identifikační číslo pro DPH osoby povinné k dani v členském státě, v němž musí být souhrnné hlášení podáno, pod nímž uskutečnila dodání zboží za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 nebo pod nímž uskutečnila zdanitelné poskytnutí služby za podmínek uvedených v článku 44; b) identifikační číslo pro DPH pořizovatele zboží nebo příjemce služby v jiném členském státě než v členském státě, v němž musí být souhrnné hlášení podáno, pod nímž mu bylo zboží dodáno nebo služba poskytnuta;"; b) písmeno d) se nahrazuje tímto: "d) pro každého pořizovatele zboží nebo příjemce
str. 69 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
služby celkovou hodnotu dodání zboží nebo celkovou hodnotu poskytnutí služeb uskutečněných osobou povinnou k dani;". 32008L0117
Článek 1
Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 3) článek 263 se nahrazuje tímto: "Článek 263 2. Za podmínek, které stanoví, umožní členské státy podání souhrnného hlášení podle odstavce 1 zasláním souboru elektronickými prostředky a mohou rovněž zaslání souboru elektronickými prostředky vyžadovat.";
bod 180.
32008L0008 V § 102 odst. 8 se slova „, který podal souhrnné hlášení, zjistí, že uvedl chybné údaje, je povinen“ nahrazují slovy „nebo identifikovaná osoba, kteří podali souhrnné hlášení, zjistí, že uvedli chybné údaje, jsou povinni“ a číslo „2“ se nahrazuje číslem „3“.
Článek 2
9) Článek 262 se nahrazuje tímto: "Článek 262 Každá osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH podává souhrnné hlášení, ve kterém uvede tyto údaje: c) osoby povinné k dani i právnické osoby nepovinné k dani identifikované pro účely DPH, kterým poskytla služby jiné než služby, které jsou v členském státě, v němž je plnění zdanitelné, osvobozeny od DPH a u nichž je podle článku 196 povinen odvést daň příjemce služby." 10) V článku 264 se odstavec 1 mění takto: a) písmena a) a b) se nahrazují tímto: "a) identifikační číslo pro DPH osoby povinné k dani v členském státě, v němž musí být souhrnné hlášení
str. 70 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
podáno, pod nímž uskutečnila dodání zboží za podmínek stanovených v čl. 138 odst. 1 nebo pod nímž uskutečnila zdanitelné poskytnutí služby za podmínek uvedených v článku 44; b) identifikační číslo pro DPH pořizovatele zboží nebo příjemce služby v jiném členském státě než v členském státě, v němž musí být souhrnné hlášení podáno, pod nímž mu bylo zboží dodáno nebo služba poskytnuta;"; b) písmeno d) se nahrazuje tímto: "d) pro každého pořizovatele zboží nebo příjemce služby celkovou hodnotu dodání zboží nebo celkovou hodnotu poskytnutí služeb uskutečněných osobou povinnou k dani;". 32008L0117
Článek 1
Směrnice 2006/112/ES se mění takto: 3) článek 263 se nahrazuje tímto: "Článek 263 2. Za podmínek, které stanoví, umožní členské státy podání souhrnného hlášení podle odstavce 1 zasláním souboru elektronickými prostředky a mohou rovněž zaslání souboru elektronickými prostředky vyžadovat.";
str. 71 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
bod 186. § 108 včetně nadpisu zní: § 108 Osoby povinné přiznat nebo zaplatit daň (1) Přiznat daň jsou povinni a)
plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží, poskytnutí služby nebo převod nemovitosti s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
32008L0008
Článek 2
Obsah
Směrnice 2006/112/ES se s účinkem ode dne 1. ledna 2010 mění takto: 6) V hlavě XI kapitole 1 oddíle 1 se vkládá nový článek, který zní: „Článek 192a Pro účely tohoto oddílu se osoba povinná k dani, která má stálou provozovnu na území členského státu, v němž je daň splatná, považuje za osobu povinnou k dani, která není usazena v tomto členském státě, jsou-li splněny tyto
str. 72 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
b) c)
d)
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
osoba, které jsou tato plnění poskytována, plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují v tuzemsku zboží z jiného členského státu, plátce nebo identifikovaná osoba, kterým je osobou neusazenou v tuzemsku poskytnuto plnění s místem plnění v tuzemsku, pokud se jedná o 1. poskytnutí služby podle § 9 až 10d a § 10k, 2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo 3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi, kupující, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, kterému je dodáváno zboží zjednodušeným postupem uvnitř území Evropského společenství formou třístranného obchodu,
Obsah
podmínky: a) osoba povinná k dani uskutečňuje zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby na území tohoto členského státu; b) provozovna, kterou má dodavatel zboží nebo poskytovatel služby na území tohoto členského státu, se neúčastní tohoto dodání zboží nebo poskytnutí služby.“ 7) Článek 196 se nahrazuje tímto: „Článek 196 Daň je povinna odvést osoba povinná k dani, nebo právnická osoba nepovinná k dani identifikovaná pro účely DPH, která je příjemcem služby uvedené v článku 44, jestliže tuto službu poskytla osoba povinná k dani, která není usazena v tomto členském státě.“ 32006L0112
Článek 194
1. Uskutečňuje–li zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, mohou členské státy stanovit, že osobou povinnou odvést daň je pořizovatel nebo příjemce. 2. Členské státy stanoví podmínky pro uplatňování odstavce 1.
Článek 195
Daň je povinna odvést osoba identifikovaná pro účely DPH v členském státě, ve kterém je daň splatná, jíž je dodáno zboží za podmínek stanovených v článcích 38 a 39, pokud dodání uskutečňuje osoba povinná k dani, která není usazena v tomto členském státě.
str. 73 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.) Článek 197
Obsah
1. Daň je povinen odvést pořizovatel zboží, jestliže jsou splněny tyto podmínky: a) zdanitelným plněním je dodání zboží za podmínek stanovených v článku 141; b) pořizovatel je jinou osobou povinnou k dani nebo právnickou osobou nepovinnou k dani identifikovanou pro účely DPH v členském státě, v němž se dodání uskutečňuje; c) faktura vystavená osobou povinnou k dani, která není usazena v členském státě pořizovatele, je vystavena v souladu s články 220 až 236.
Článek 200
Článek 256
bod 192.
32006L0112 Příloha č. 3 zní: „Příloha č. 3 k zákonu č. 235/2004 Sb.
Příloha I
Daň je povinna odvést osoba uskutečňující zdanitelné pořízení zboží uvnitř Společenství.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, které se podle článků 194 až 197 a článku 204 považují za osoby povinné odvést daň namísto osoby povinné k dani, která není usazena na jejich území, splnily povinnosti ohledně podání přiznání k dani podle této kapitoly. SEZNAM ČINNOSTÍ UVEDENÝCH V ČL. 13 ODST. 1 TŘETÍM PODODSTAVCI 1) Telekomunikační služby; 2) dodání vody, plynu, elektřiny a páry;
str. 74 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU Návrh zákona ze dne ….., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., ve znění SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném pozdějších předpisů, a další související zákony systému daně z přidané hodnoty Ustanovení (část, §, odst., písm., apod.)
Obsah
CELEX č.
Ustanovení (čl., odst., písm., bod, apod.)
Obsah
3) přeprava zboží; Seznam plnění, při jejichž provádění se subjekty, které vykonávají veřejnou správu, považují za osoby povinné k dani
4) přístavní a letištní služby; 5) přeprava osob; 6) dodání nového zboží vyrobeného na prodej;
1. Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny. 2. Dodání nového zboží vyrobeného za účelem prodeje. 3. Služby telekomunikační. 4. Přeprava osobní a nákladní. 5. Skladování, přístavní a letištní služby. 6. Služby cestovních kanceláří a agentur. 7. Služby reklamních agentur.
7) plnění uskutečněná orgány zemědělské intervence týkající se zemědělských produktů podle nařízení o společné organizaci trhu s těmito produkty; 8) pořádání obchodních veletrhů a výstav; 9) skladování; 10) činnost obchodních reklamních subjektů; 11) činnost cestovních kanceláří;
8. Služby pořádání výstav, veletrhů a kongresů.
12) provozování prodejen pro zaměstnance, družstevních a závodních jídelen a podobných zařízení;
9. Provozování prodejen pro zaměstnance, kantýn, závodních a podobných jídelen.
13) činnosti rozhlasu a televize, nejsou-li osvobozeny od daně podle čl. 132 odst. 1 písm. q).
10. Služby provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání jiné než osvobozené od daně podle § 53. 11. Plnění uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem týkající se dodání zemědělských a potravinářských výrobků podle předpisů platných pro činnost tohoto fondu.“.
str. 75 z 76
ROZDÍLOVÁ TABULKA NÁVRHU PŘEDPISU ČR S LEGISLATIVOU EU 1. Seznam platných předpisů ES.
Poř. č.
Celex
1. 2. 3.
32006L0112 32008L0008 32009L0162
4.
32008L0117
5.
32010L0045
Název předpisu Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby Směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, kterou se mění některá ustanovení směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty Směrnice Rady 2008/117/ES ze dne 16. prosince 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty za účelem boje proti daňovým únikům spojeným s plněními uvnitř Společenství Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace
Účinnost předpisu 1. leden 2007 1. ledna 2011 1. ledna 2011 20. ledna 2009 1. ledna 2013
str. 76 z 76
