Příprava internetové stránky zaměřené na vědecké poznatky o změně klimatu
Zpracovali: RNDr. Jan Pretel, CSc. Mgr. Dušan Vácha
Studie pro Ministerstvo životního prostředí, samostatné oddělení změny klimatu Praha, listopad 2003
2
Obsah: A.
ÚVOD ................................................................................................................................ 5
B.
PŘEHLED NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH MEZINÁRODNÍCH PODKLADŮ ................ 7
C.
SOUČASNÝ STAV V ČR................................................................................................ 9
D.
STRUKTURA A OBSAH INTERNETOVÝCH STRÁNEK..................................... 11 1. 2.
ÚVOD ............................................................................................................................ 11 KLIMATICKÝ SYSTÉM .................................................................................................... 12 2.1 Rozdíl mezi počasím a klimatem .......................................................................... 12 2.2 Klimatický systém................................................................................................. 13 2.3 Vývoj klimatického systému v minulosti ............................................................... 14 2.4 Vývoj klimatického systému v posledním tisíciletí................................................ 15 3. MOŽNÉ PŘÍČINY ZMĚN KLIMATU ................................................................................... 16 4. SKLENÍKOVÝ EFEKT ...................................................................................................... 17 4.1 Podstata skleníkového efektu ............................................................................... 17 4.2 Skleníkové plyny ................................................................................................... 18 4.3 Radiační vlastnosti skleníkových plynů................................................................ 19 4.4 Antropogenní skleníkové plyny............................................................................. 20 4.5 Původ antropogenních skleníkových plynů .......................................................... 21 4.6 Vývoj emisí skleníkových plynů ............................................................................ 21 4.7 Aerosoly a jejich přímý a nepřímý vliv................................................................. 22 5. POZOROVANÉ ZMĚNY KLIMATU .................................................................................... 22 5.1 Změny teploty ....................................................................................................... 22 5.2 Změny srážkového režimu .................................................................................... 23 5.3 Změny sněhové pokrývky, polárního ledu a hladin oceánů ................................. 24 5.4 Změny atmosférické cirkulace.............................................................................. 24 5.5 Změny výskytu extrémních projevů počasí ........................................................... 24 6. MODELOVÁNÍ KLIMATU A JEHO ZMĚN ........................................................................... 25 6.1 Klimatický model.................................................................................................. 25 6.2 Globální klimatické modely.................................................................................. 25 6.3 Nedostatky globálních klimatických modelů ........................................................ 26 6.4 Využití výstupů z klimatických modelů ................................................................. 26 6.5 Regionální klimatické modely .............................................................................. 26 7. SCÉNÁŘE BUDOUCÍHO VÝVOJE KLIMATU ....................................................................... 26 7.1 Konstrukce klimatických scénářů......................................................................... 27 7.2 Emisní scénáře ..................................................................................................... 27 7.3 Změny teploty ....................................................................................................... 28 7.4 Změny srážkového režimu .................................................................................... 29 7.5 Změny extrémních jevů......................................................................................... 30 7.6 Změny sněhové pokrývky, polárního ledu a hladin oceánů ................................. 30 7.7 Změny atmosférické cirkulace.............................................................................. 30 8. ZMĚNA KLIMATU V ČR.................................................................................................. 30 8.1 Vývoj teplotních a srážkových charakteristik....................................................... 31 8.2 Změny variability klimatu..................................................................................... 32 8.3 Scénáře vývoje...................................................................................................... 32 8.4 Nejistota scénářů.................................................................................................. 32
3
9.
OČEKÁVANÉ DOPADY ZMĚNY KLIMATU V ČR ............................................................... 33 9.1 Hydrologie a vodní hospodářství ......................................................................... 33 9.2 Zemědělství........................................................................................................... 33 9.3 Lesnictví ............................................................................................................... 34 9.4 Zdravotnictví ........................................................................................................ 35 10. ADAPTAČNÍCH OPATŘENÍ .......................................................................................... 35 10.1 Význam adaptačních opatření.............................................................................. 36 10.2 Adaptace ve vodním hospodářství........................................................................ 36 10.3 Adaptace v zemědělství......................................................................................... 37 10.4 Adaptace v lesnictví.............................................................................................. 37 10.5 Adaptace ve zdravotnictví .................................................................................... 38 11. ZÁKLADNÍ OTÁZKY A ODPOVĚDI (OBDOBA FAQ)...................................................... 38 11.1 Změna klimatu obecně.......................................................................................... 38 11.2 Vliv lidské činnosti na atmosféru ......................................................................... 40 11.3 Pozorovaná změna klimatu .................................................................................. 43 11.4 Projekce vývoje klimatu ....................................................................................... 44 11.5 Globální dopady změny klimatu........................................................................... 46 11.6 Důvěryhodnost vědeckých poznatků a reakce veřejnosti ..................................... 48 12. SLOVNÍČEK ZÁKLADNÍCH POJMŮ ............................................................................... 50 13. ČASTO POUŽÍVANÉ ZKRATKY .................................................................................... 54 14. ČASTO POUŽÍVANÉ JEDNOTKY ................................................................................... 55 15. ČASTO POUŽÍVANÉ CHEMICKÉ ZKRATKY ................................................................... 56 16. ODKAZY NA DALŠÍ INFORMAČNÍ ZDROJE ................................................................... 56 16.1 Zahraniční informační zdroje............................................................................... 57 16.2 České informační zdroje....................................................................................... 59
4
A. Úvod V posledních 400 tisících letech zemské klima nebylo nikdy příliš stabilní. Teplá období se střídala
s ledovými
dobami
v cyklech
s periodou
přibližně
100
tisíc
let.
Podle
paleoklimatologických měření v ledové kůře Antarktidy se v teplých obdobích vždy současně vyskytovaly i nadprůměrné koncentrace oxidu uhličitého, který je po atmosférické vodní páře, zcela nejvýznamnější skleníkový plyn. Ostatně za přítomnost přirozeného množství skleníkových plynů v atmosféře člověk vděčí tomu, že průměrná teplota Země je přibližně o 33 stupňů vyšší, než by byla, kdyby žádné skleníkové plyny a skleníkový efekt neexistovaly. Je prokázáno, že současnou epochu z dlouhodobého hlediska lze spíše přiřadit do teplejší periody těchto fluktuací. Nicméně i v těch historicky nejteplejších obdobích se v daleké minulosti koncentrace oxidu uhličitého pohybovaly na úrovni kolem 280 ppbv. Obavy vyvolává velmi rychlý nárůst jeho koncentrace v posledních desetiletích. Na počátku 21. století již dosahují hodnot nad 360 ppbv. Koncentrace metanu vzrostly za stejnou dobu na dvou a půl násobek. Vyskytují se i nové skleníkové plyny, které v minulosti vůbec neexistovaly. Rychlý nárůst koncentrací všech skleníkových plynů v atmosféře je důsledkem industrializace, intenzivního využívání fosilních paliv, zemědělství a hospodaření s přírodními zdroji. Vědecké poznatky z posledních let ukazují, že nárůst koncentrací skleníkových plynů vyvolaných lidskou činností, klimatický systém Země ovlivňuje. Přesto kvantifikovat podíl člověka na globální změně klimatu je nesmírně obtížné. Jelikož klimatickým systémem se skládá z atmosféry, hydrosféry, biosféry, litosféry a pedosféry, mezi nimiž je nespočetné množství vzájemných vazeb, proto se zatím vědcům nepodařilo podíl člověka a podíl přirozené změny klimatu zcela jednoznačně odlišit. Klimatický systém Země se poměrně rychlému nárůstu koncentrací skleníkových plynů přizpůsobuje, a to formou globálního oteplování a následných změn celého systému. Přes stále existující nejasnosti o způsobech vzájemné interakce emisí skleníkových plynů a klimatického systému, je na základě složitých matematických modelů, popisujících maximum v současnosti dostupných znalostí o veškerých vzájemných vazbách, odhadován nárůst globální teploty do konce 21. století o 1,4 – 5,8 ºC. Pokud by se tyto modelové projekce potvrdily, potom by šlo zcela jednoznačně o nejvýznamnější nárůst za posledních 10 000 let.
5
Globální oteplování s sebou přináší řadu negativních projevů v oblasti životního prostředí a fungování ekosystémů, včetně dopadů na oblasti jako je vodní hospodářství, zemědělství, lesní hospodářství a zvyšování hladin moří a oceánů, apod. Všechny tyto dopady ve svých důsledcích představují značné náklady, které mají i nezanedbatelný ekonomický efekt. Extrémní projevy počasí, jakými jsou například povodně či naopak sucha, a které představují jeden z možných důsledků globálních klimatických změn, zároveň vedou v posledních letech ke zvýšenému zájmu širší veřejnosti o tuto problematiku. Přestože se důsledky změny klimatu budou projevovat v různých částech světa odlišně a s různou intenzitou, představuje změna klimatu globální problém, který je třeba řešit širokou spoluprací na mezinárodní úrovni. Skutečností je, že globálními změnami klimatu nejvíce postižené oblasti jsou státy s nejvyšším nárůstem populace, státy sociálně a ekonomicky slabé, státy s nedostatečnou infrastrukturou, nedostatečnými finančními prostředky, se špatně fungující státní správou, apod. Ze všech výše uvedených důvodů představuje změna klimatu, její dopady a potřeba reakce nejenom na nové vědecké poznatky, ale i na mezinárodní aktivity směřující ke snižování emisí skleníkových plynů, bezesporu jedno z klíčových témat současné environmentální politiky. Tato studie na uvedené skutečnosti reaguje a zohledňuje rovněž závěry mezinárodního auditu tzv. Třetího národního sdělení o plnění závazků České republiky vyplývajících z Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Audit, který proběhl v roce 2002, doporučil České republice, aby zkvalitnila osvětovou činnost při objasňování podstaty globální změny klimatu. Nejefektivnějším způsobem, jak toto téma popularizovat, je zřídit specializovanou internetovou stránku, která by populární formou seznamovala veřejnost s podstatou tématu a s aktuálními novinkami v oboru. Cílem studie bylo v prvním kroku provést rešerši řady již exitujících internetových stránek a podat návrh na strukturu stránky v českém jazyce. Druhým krokem byla příprava první verze této stránky a její uvedení do zkušebního provozu do 29.2.2004 na serveru ČHMÚ.
6
B. Přehled nejvýznamnějších mezinárodních podkladů Zcela nejvýznamnější organizací organizující výzkum změny klimatu je Mezivládní panel pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change), který byl založen Světovou meteorologickou organizací (WMO) a Programem OSN pro životní prostřední (UNEP) v roce 1988. Vznikl z podnětu rezoluce Valného shromáždění OSN č.43/53 jako nezávislý vědecký a technický orgán, který má za úkol soustřeďovat a analyzovat nejaktuálnější vědecké poznatky a vytvořit tak odborný základ, mimo jiné i pro politická jednání. Panel publikoval v roce 1990 První hodnotící zprávu (IPCC First Assessment Report), která byla aktualizována v roce 1992. V roce 1995 uveřejnil Druhou zprávu (IPCC Second Assessment Report) a v roce 2001 Třetí hodnotící zpráva (IPCC Third Assessment Report) a poprvé i Syntetickou zprávu (IPCC Synthesis Report). Všechny tyto zprávy přinesly zevrubnou aktualizaci mezinárodně akceptovaných vědeckých výsledků o změně klimatu, orientovanou na vědeckou podstatu problému, dopady a možnosti snižování emisí. Zejména výsledky Třetí hodnotící zprávy a Syntetické zprávy1 budou základní zdrojem informací pro přípravu úvodních částí internetové prezentace. Na internetových stránkách Sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu je uveden dokument, který obsahující základní informace o změně klimatu v anglické, německé a francouzské jazykové verzi2. Dokument je členěn do částí, které se zabývají podstatou klimatického systému, popisují poznatky o dopadech změny klimatu v jednotlivých regionech a sektorech, výsledky mezinárodních jednání, základními opatřeními na snižování emisí skleníkových plynů. Výstupem projektu podporovaného National Science Foundation (organizace podporující vědu a výzkum v USA) jsou přehledné stránky, které jsou uspořádány dle základních částí klimatického systému (atmosféra, hydrosféra, kryosféra a biosféra) a klimatického systému jako celku3. Jedná se o informace textového charakteru vhodně doplněné grafy a obrázky. Obsahují rovněž odkazy na internetové stránky, které se jednotlivými tématy zabývají
1
http://www.ipcc.int (anglická, španělská, francouzská, arabská a ruská verze); jejich součástí jsou i tzv. technické, resp. politické souhrny, které obsahují vybrané nejdůležitější informace pro širokou veřejnost, resp. rozhodovací sféru.
2
http://unfccc.int/resource/iuckit/index.html
3
http://www.exploratorium.edu/climate/index.html (pouze anglická verze)
7
podrobněji. Stránky však obsahují poměrně omezené množství informací a lze je tedy hodnotit jako velice stručné. Nutnost informovat veřejnost o možných globálních, ale i regionálních dopadech změny klimatu si uvědomila i řada vlád a z nich nejlépe zřejmě vláda Kanady. Specializované internetové stránky Environment Canada4 obsahují podrobné informace o dopadech změny klimatu nejen v Kanadě, ale i ve světě, o principech skleníkového efektu, o klimatickém systému a o jeho ovlivňování člověkem. Obdobně jako kanadské, jsou koncipované i stránky britského ministerstva odpovědného za životní prostředí (DEFRA)5, kde lze nalézt základní informace nejen o principech a zákonitostech skleníkového jevu a klimatického systému a dopadech změny klimatu ve Velké Británii, ale i výsledky mezinárodních jednání, popisy možností snižování dopadů změny klimatu a zvyšování efektivnosti adaptačních opatření, informace o národní politice, využívání obnovitelných zdrojů energie, využívání integrované prevence IPPC, aj. K jednotlivým tématům jsou rovněž uváděny dostupné publikace a informační zdroje. Informace o relevantní problematice lze nalézt i na stránkách Metropolitan University6 v Manchesteru, které jsou koncipovány jako učebnice7. Velice přehledné je členění kapitol na klimatický systém, příčiny změny klimatu, metodiky zjišťování různých parametrů klimatického systému v minulosti i současnosti, modelování klimatu, vývoj klimatu v minulosti a současnosti; bohužel jsou informace podány pouze v textové formě.
4
http://www.climatechange.gc.ca (anglická verze)
5
http://www.defra.gov.uk/environment/climatechange (anglická verze)
6
http://www.docm.mmu.ac.uk (anglická verze)
7
http://www.docm.mmu.ac.uk/aric/gccsg/contents.html (anglická verze)
8
C. Současný stav v ČR V České republice, či spíše v dostupnosti informací v českém jazyce, je situace v porovnání s informacemi poskytovanými v jiných jazycích, zejména angličtině, naprosto odlišná. Základní informace o změně klimatu, pokud nebudeme brát v úvahu jednotlivé články, lze nalézt pouze na stránkách a) http://klima.ecn.cz/ocojde.htm b) http://cde.ecn.cz/brozury/gopeucz.htm#1 c) http://www.geogr.muni.cz/vyuka/KrajEkDPZ/klima/klimakol.html d) http://ekolist.cz/ e) http://www.hnutiduha.cz/publikace/infolisty/energetika/klima/klima4.htm f) http://www.chmi.cz/cc/start.html
Odkaz (a) je nejobsažnější, nicméně obsahuje pouze základní informace o klimatickém systému, skleníkovém efektu, vlivu lidstva na tyto systémy, projekce vývoje do budoucna a o vývoji mezinárodních jednání. Stránku zajišťuje nevládní nezisková organizace Econet. Odkaz (b) je na internetovou formu brožury vydanou s podporou stejné organizace. Obsah je velice stručný a podaný populárně naučnou formou. Odkaz (c) je na stránky Geografického ústavu PřF MU v Brně. Stránky jsou věnovány primárně klimatickému systému a jeho funkci; změně klimatu a skleníkovému efektu se věnuje spíše okrajově a velice stručně. Odkaz (d) je internetový deník Ekolistu věnovaný ekologickým problémům. Spíše než poskytování vlastních informací je koncipován jako „rozcestník“ na jiné odkazy (zejména novinové články), příp. uvádějící překlady těchto článků. Informace na internetových stránkách ČHMÚ Odkaz (f) jsou omezeny pouze na základní informace publikované ve Třetí hodnotící zprávě IPCC. Jedná se zejména o informace o dopadech a projekcích změny klimatu, možnostech adaptačních opatřeních a opatřeních na snižování emisí skleníkových plynů. Na internetových stránkách ČHMÚ jsou rovněž základní informace o možných dopadech změny klimatu v ČR, jako výstup z projektu MŽP VaV/740/1/01 „Klimatická změna a klimatické fluktuace normály vybraných klimatologických prvků na území ČR“8. Jako jediné ze stránek ekologických organizací stojí za zmínku stránky Hnutí Duha, na nichž je publikován informační list, obsahující základní informace o změně klimatu a jejích dopadech. Je s podivem, že např. stránky hnutí Geenpeace obsahují pouze nefunkční odkaz. 8
http://www.chmi.cz/nkp/nkp.html
9
Žádné informace o změně klimatu neposkytují ani další organizace u nichž by se to dalo očekávat (Strana zelených9 či Arnika10).
9
www.zeleni.net
10
http://www.sdruzeniarnika.cz/
10
D. Struktura a obsah internetových stránek 1.
Úvod
Změna klimatu, její dopady a nutnost reakce představují jedno z klíčových témat současné environmentální politiky. Vědecké poznatky posledních let ukazují, že zvyšování koncentrací skleníkových plynů v důsledku lidské činnosti klimatický systém Země ovlivňuje. Ten se změně koncentrací přizpůsobuje formou globálního oteplování a následných změn celého systému. Navzdory pokroku jež byl proveden v oblasti vědy a výzkumu změny klimatu stále existující nejasnosti v oblasti vzájemné interakce emisí skleníkových plynů a klimatického systému. Na základě modelů zabývajících se projekcí vývoje změny klimatu je odhadován nárůst globální teploty o 1,4 – 5,8 ºC v horizontu konce 21. století. Pokud se tyto projekce splní bude se jednat o nejvýznamnější a nejrychlejší nárůst za posledních 10 000 let. Globální oteplování s sebou přináší řadu negativních projevů v oblasti životního prostředí a fungování ekosystémů, včetně vážných dopadů na oblasti jako je vodní režim a jeho kvalita, zásobování potravinami (zemědělství), lesní hospodářství, zvyšování hladin moří a oceánů, ale také finanční sektor (zejména pojišťovnictví). Všechny tyto dopady ve svých důsledcích představují značné náklady, které mají i výrazný ekonomický dopad. Extrémní projevy počasí, které představují například povodně či naopak sucha, jsou považovány za jeden z možných důsledků globálních klimatických změn. To jsou i důvody, proč se v posledních letech setkáváme i se zvýšeným zájmem širší veřejnosti o tuto problematiku. Problém změny klimatu je velmi úzce provázán s ostatními problémy současného světa. Předpokládá se, že mnoho z těchto problému bude změnou klimatu negativně ovlivněno.
11
Obrázek. 1 Schématické znázornění propojení hlavních problémů životního prostředí.
Zdroj: http://www.who.int/globalchange/climate/summary/en/index.html
2.
Klimatický systém
Současnou podobu klimatického systému lze označit jako jedinečný rys planety Země a jako výsledek vývoje života na Zemi. Před 4,5 mld. lety, po zformování planety Země, bylo složení atmosféry naprosto odlišné. Skládala se z lehkých plynů zejména vodíku, hélia a dalších vzácných plynů, které postupně unikly do meziplanetárního prostoru. V dalších fázích vývoje se uplatnilo odplyňování zemského pláště a kůry a také přítomnost vody na zemském povrchu. Atmosféra byla tvořena hlavně dusíkem a oxidem uhličitým s příměsí vodíku, oxidu uhelnatého, metanu, vodní páry a dalších plynů. Teprve po „objevení“ fotosyntézy před 2 mld. let, kdy autotrofní organizmy začaly do atmosféry uvolňovat O2 a s nárůstem O2 v atmosféře se vytvořila i ozónová vrstva chránící život na Zemi před škodlivým UV zářením, došlo k výraznému rozšíření života na zemi. S nárůstem O2 v atmosféře se snižoval obsah CO2. Vývoj života tak velkou měrou zformoval atmosféru a celý klimatický systém.
2.1
Rozdíl mezi počasím a klimatem
Počasí je definováno jako okamžitý stav atmosféry nad daným místem. Mění se z hodiny na hodinu, ze dne na den, sezónu od sezóny, rok od roku. Z pohledu několika desítek let však vytváří režim, který je pro dané území charakteristický. Klima je dlouhodobý charakteristický
12
režim počasí, podmíněný bilancí energie, atmosférickou a oceánskou cirkulací, vlastnostmi zemského povrchu, činnosti člověka. Na vytváření zemského klimatu se tedy nepodílí pouze atmosféra, ale i procesy v oceánech, na pevninách, v ledovcích a v biosféře. Zjednodušeně lze říci, že klima (nebo podnebí) je "průměrné počasí" za několik desetiletí. K jeho popisu používáme parametry jako např. průměrná teplota vzduchu, průměrné srážky, délka a intenzita sluneční svitu, rychlost větru, vlhkost vzduchu a dalších klimatických veličin za delší období alespoň 30 let (v současné době se většinou používá období let 1961 až 1990). Nelze však hovořit pouze o průměrných hodnotách, ale při popisu klimatu je třeba uvést i veličiny, které vyjadřují jeho kolísání.
2.2
Klimatický systém
Klimatický systém je velmi složitý nelineární systém, ve kterém jsou probíhající procesy vzájemně propojeny složitými vazbami. V jejich důsledku se mohou jednotlivé procesy zesilovat (kladné zpětné vazby) nebo zeslabovat (záporné zpětné vazby). V důsledku kladných zpětných vazeb vzrůstá nestabilita klimatického systému, záporné zpětné vazby stabilitu naopak zvyšují. I nepatrný zásah do systému může proto vyvolat řetězovou reakci a přerůst do daleko větších rozměrů. Klimatický systém se skládá z atmosféry, oceánů, kryosféry, litosféry a biosféry a se svým kosmickým okolím si vzájemně vyměňuje energii a hmotu. Atmosféra se vyznačuje rychlými změnami a reakcemi na působící vnější síly (např. sluneční záření) i na přenosy energie a hmoty mezi svými subsystémy (např. uvolňování latentního tepla pří vypadávání srážek v atmosféře) a odezva na působící vnější síly nebo na vzájemné reakce je velmi krátká; v nejspodnějších vrstvách atmosféry jde o minuty až hodiny, ve volné atmosféře o týdny až měsíce. Procesy v oceánech mají výrazně větší setrvačnost (podle hloubky měsíce až století) a u pevninských ledovců se odezva může pohybovat v řádu několika století až miliónů let.
13
Obrázek 2.2 Schematické znázornění klimatického systému a jeho složek
Zdroj: Upraveno dle US Climate Change Science Program
2.3
Vývoj klimatického systému v minulosti
Za poslední dva miliony let se vystřídalo kolem padesáti ledových dob, kdy pevninské ledovce zasahovaly hluboko do mírných zeměpisných šířek a teplejších dob meziledových, kdy led naopak ustoupil do blízkosti pólů. Zpočátku byly kontrolované cyklem o délce přibližně 40 tisíc let, během posledního milionu let se ustálil cyklus, ve kterém ledové doby trvají asi 100 tisíc let a jsou prostřídávány meziledovými dobami o délce trvání 10 až 20 tisíc let. Poslední doba ledová vrcholila 18 000 let před n.l. Následně se začalo oteplovat, nejteplejší období v Evropě nastalo asi před 9-6 tisíci lety. V mírných zeměpisných šířkách Evropy byla tehdy v létě teplota o 1,5 - 2,0°C vyšší než dnes, téměř celou západní a střední Evropu pokrývaly husté smíšené lesy, lesy rostly až za polárním kruhem i na Islandu a ve Skandinávii. Od té doby teplota mírně klesá a během posledního tisíce let výkyvy globálního ročního průměru teploty pravděpodobně nepřekročily 1°C. 14
Obrázek. 2.3 Vývoj atmosférické koncentrace CO2 [ppmv] za posledních 400 000 let. Údaje byly získány z rozboru vzduchu v bublinkách "uvězněných" v Antarkickém ledovci".
Zdroj: http://cdiac.ornl.gov/trends/co2/vostok.htm
2.4
Vývoj klimatického systému v posledním tisíciletí
I během posledního tisíciletí se klima měnilo. Za zmínku stojí období "teplého středověku" (9. - 14. století) a tzv. "malá doba ledová" (16. - 19. století). Období "malé doby ledové" však mělo daleko složitější strukturu, střídaly se chladné a teplé výkyvy klimatu. Na celé severní polokouli byly zřejmě nejnižší letní teploty v letech 1570 - 1730 a během 19. století. Počátek 16. stol. a 18. století byl teplejší, 17. a 19. století chladnější. V Čechách byly zřejmě kolem roku 1540 průměrné roční teploty asi o 1 až 1,3 °C vyšší než v současnosti, v Podkrušnohoří, Polabí, v Povltaví (a i na horním toku) se pěstovala vinná réva, žně byly o 3 až 4 týdny dříve. Panovala letní sucha s občasnými místními lijáky, v řekách byl nedostatek vody, vznikala řada nových brodů, zastavovaly se vodní mlýny. Od druhé poloviny 19. století se začala teplota opět zvyšovat. Podle paleoklimatologických měření se v teplých obdobích vždy současně vyskytovaly i nadprůměrné koncentrace CO2. Nicméně i v těch historicky nejteplejších obdobích se koncentrace CO2 pohybovaly na úrovni kolem 280 ppbv (na počátku 21. století již dosahují hodnot nad 360 ppbv). 15
Obrázek 2.4 Vývoj průměrné teploty za posledních 20 000 let (semilogaritmické měřítko).
Zdroj: http://www.who.int/globalchange/climate/summary/en/index.html
3.
Možné příčiny změn klimatu
Změna klimatu může být vyvolána řadou vnějších i vnitřních faktorů, včetně lidské činností. Po většinu času vývoje Země se změny klimatu odehrávaly bez vlivu člověka, proto je nazýváme přirozenými změnami. Mezi ně patří především změny sluneční konstanty, parametrů oběžné dráhy Země kolem Slunce, rozložení pevnin a oceánů, horotvorné procesy, sopečná činnost, změny fyzikálních a chemických vlastností oceánů, oceánická cirkulace, stav a vývoj biosféry, aj. Člověk své okolí ovlivňoval od počátku existence a v současnosti působí na klima nejen v lokálním a regionálním měřítku, ale i v měřítku globálním. Antropogenní změny se často dělí do dvou skupin - změny ve složení atmosféry v globálním měřítku a změny ve využívání krajiny (odlesňování aj.). Současné vědecké poznatky dokazují, že antropogenní produkce skleníkových plynů klimatický systém Země ovlivňuje. Vzhledem ke složitosti celého systému, včetně všech složitých vzájemných vazeb, je zatím nesmírně obtížné podíl člověka na celkové změně klimatu přesně kvantifikovat. Další nárůst teploty však bude klimatický systém ještě více destabilizovat, což se bude v různých částech planety projevovat odlišně a jednotlivé složky klimatického systému na ni budou reagovat rozdílně.
16
4.
Skleníkový efekt
Skleníkový efekt je jeden ze základních jevů ovlivňujících klimatický systém v krátkém časovém horizontu. Princip skleníkového efektu je popsán v kapitole 4.1. Další části jsou věnovány původcům tohoto jevu, tzv. skleníkovým plynům a jejich vlastnostem (kapitola 4.2 a 4.3), zesílení skleníkového jevu (kapitola 4.4), původu a vývoji emisí skleníkových plynů (kapitola 4.5 a 4.6) a dalším látkám ovlivňujícím klimatický systém – aerosolům (kapitola 4.7).
4.1
Podstata skleníkového efektu
Teplota naší planety je určována rovnováhou mezi energií přicházející od Slunce ve formě krátkovlnného záření a energií vyzařovanou Zemí do okolního vesmíru. Krátkovlnné sluneční záření prochází zemskou atmosférou a ohřívá zemský povrch. Dlouhovlnné záření zemského povrchu je z části atmosférou pohlcováno a opětovně vyzařováno. Část energie se tak vrací zpět k zemskému povrchu, který se společně s nejspodnějšími částmi atmosféry ohřívá. Tento jev je často přirovnáván k funkci skleníku a proto se označuje jako skleníkový efekt a plyny, které jej způsobují jsou nazývány skleníkovými plyny. Pokud by skleníkový efekt neexistoval, teplota zemského povrchu by byla oproti současnému stavu asi o 33°C nižší a planeta Země by byla pro život, alespoň ve dnešní podobě, zcela nepřijatelnou. Koncentrace skleníkových plynů jsou však v současnosti vysoko nad předindustriální úrovní (koncentrací kolem roku 1750) a stále narůstají. Klima je též ovlivňováno aerosolovými částicemi antropogenního původu, které sluneční energii rozptylují, odrážejí ji zpět do vesmíru, čímž naopak přispívají k ochlazování atmosféry.
17
Obrázek. 4.1 Radiační bilance a působení skleníkového efektu
Zdroj: IPCC - TAR
4.2
Skleníkové plyny
Skleníkovými plyny v atmosféře přirozeného původu jsou vodní pára, oxid uhličitý a metan; skleníkovými plyny antropogenního původu jsou oxid uhličitý, metan, oxid dusný, částečně a zcela fluorované uhlovodíky, fluorid sírový (jejich emise jsou kontrolovány Kjótským protokolem a Rámcovou úmluvou), tvrdé (CFC) a měkké freony (HCFC), halony (jejichž použití je kontrolováno Montrealským protokolem a jeho dodatky) a řada dalších plynů (např. SF5CF3, NF3, CF3I). Koncentrace CO2 vzrostla od roku 1750 o 31% na hodnotu 367 ppm v roce 1999 a jde tak pravděpodobně o nejvyšší hodnotu, které bylo za uplynulých 400 tisíc let dosaženo. Koncentrace CH4 za stejné období vzrostly o 151%, koncentrace N2O o 17 %. Fluorované uhlovodíky a fluorid sírový jsou látkami novými, které se kolem roku 1750 nevyskytovaly.
18
Obrázek. 4.2 Vývoj emisí CO2 za posledních 100 let.
Zdroj: IPCC - TAR
4.3
Radiační vlastnosti skleníkových plynů
Podíl jednotlivých plynů na zesilování skleníkového efektu nezávisí jen na jejich koncentraci v atmosféře, ale také na účinnosti pohlcování a vyzařování dlouhovlnného záření a době setrvání v atmosféře. Radiační účinnost CO2 je odhadována na 1,46 W/m2, pro metan na 0,48 W/m2, pro N2O na 0,15 W/m2 a pro F-plyny 0,34 W/m2. Radiační účinky mají i další plyny, aerosoly a látky obsažené v atmosféře, ale také změny využívány krajiny a přírodní vlivy (sluneční či sopečná aktivita). Změny radiační účinnost v období od roku 1750 do současnosti jsou odhadovány: • • • • • • • •
troposférický ozón + 0,35 W/m2 stratosférický ozón – 0,15 ± 0,1 W/m2 sulfáty – 0,4 W/m2 aerosoly ze spalování biomasy – 0,2 W/m2 organické uhlíkaté sloučeniny vznikající spalováním fosilních paliv –0,1 W/m2 saze + 0,2 W/m2 změny využívání půd (odlesňování) – 0,2 ± 0,2 W/m2 změny sluneční radiace 0,3 ± 0,2 W/m2.
V globálním měřítku je z hlediska antropogenních látek CO2 odpovědný přibližně za 60 % celkového ohřevu planety, CH4 za 20 %, N2O za 6 % a halogenované uhlovodíky za 14 %. Klima je také ovlivňováno troposférickými aerosoly, stratosférickým a troposférickým ozónem. Stratosférický ozón a troposférický aerosol mají ochlazující efekt. Obrázek. 4.3 Globální průměrné hodnoty radiační účinnosti.
19
Zdroj: IPCC - TAR Schopnost skleníkových plynů ovlivňovat klima závisí na příslušných radiačních vlastnostech, molekulové hmotnosti, obsahu a době působení daného plynu v atmosféře. Vyjadřuje se pomocí tzv. potenciálu globálního ohřevu, který je definován jako radiační účinek daného plynu za určité časové období (obvykle 100 let).
4.4
Antropogenní skleníkové plyny
Zhruba tři čtvrtiny antropogenních emisí CO2 v posledních letech pochází ze spalování fosilních paliv a z výroby cementu, zbývající část má původ ze změn ve využívání půdy, především z odlesňování. Přibližně polovina antropogenních emisí CO2 je pohlcována oceány. Druhá polovina zůstává v atmosféře. Průměrná doba setrvání CO2 v atmosféře se pohybuje v rozpětí od 4 do 200 let. Antropogenní emise CH4 pocházejí zejména z těžby uhlí, transportu zemního plynu, chovu zvířectva, skládkového a odpadového hospodářství, hospodaření se živočišnými odpady a pěstování rýže. Více než polovina celosvětových emisí CH4 je antropogenního původu. Doba setrvání metanu v atmosféře se pohybuje kolem 12 roků. Zdroji antropogenních emisí N2O je zejména zemědělství, spalování biomasy a některé průmyslové činnosti. Přibližně 40 % emisí N2O je antropogenního původu a jeho doba působení v atmosféře je více než 100 let. Zdrojem halogenovaných uhlovodíků je výhradně lidská činnost (chladící technika, aerosolové rozprašovače, rozpouštědla, izolátory, atd.). Řada z těchto látek setrvává v atmosféře velmi dlouhou dobu (řádově stovky až tisíce let), má výrazně vyšší radiační účinnost (např. 1 kg fluoridu sírového je 22 200-krát radiačně účinnější než 1 kg CO2). Ozón jako skleníkový plyn sehrává svoji úlohu jak v troposféře, tak i ve 20
stratosféře. Není přímo emitován do atmosféry, ale vzniká v ní fotochemickými procesy z přírodních i antropogenních prekurzorů. V atmosféře setrvává relativně krátce (týdny až měsíce).
4.5
Původ antropogenních skleníkových plynů
Oxid uhličitý je produkt spalování fosilních paliv pro získávání nejrůznějších druhů energie. V současné době představuje spalování fosilních paliv 80 - 85% oxidu uhličitého vypouštěného do atmosféry. Další typy antropogenních emisí jsou změny ve využívání půdy (odlesňování) nebo výroba cementu a vápna. Metan je emitován při těžbě uhlí a nafty, uniká z plynovodů, vzniká při pěstování rýže, v živočišné výrobě (zejména chovu dobytka a ovcí) a při rozkladných procesech na skládkách. Oxid dusný je produkován zejména při různých zemědělských a průmyslových aktivitách. Halogenované uhlovodíky jsou látky užívané v chladících zařízeních a klimatizačních systémech. Halony, tvrdé freony (CFCs) a měkké freony (HCFCs) jsou látky kontrolované Montrealským protokolem a jeho dodatky o ochraně ozónové vrstvy země (jde o látky zakázané nebo silně omezované). Tzv. F-plyny (zcela nebo částečně fluorované uhlovodíky a fluorid sírový) jsou sledovány v Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu a Kjótským protokolem. Prekurzory vzniku troposférického ozónu (NOX a NMVOC) jsou z převážně produkovány automobilovou dopravou a elektrárenským provozem.
4.6
Vývoj emisí skleníkových plynů
Následující tabulka porovnává současné koncentrace s hodnotami předindustriálními, zároveň ukazuje velikost trendu a předpokládanou dobu působení těchto látek v atmosféře. Tabulka. Současné a historické hodnoty koncentrací skleníkových plynů CO2
CH4
troposférický HCFCCFC-11 ozón 22
N 2O
CF4
Předindustriální ~280 koncentrace ppm
~ 700 ppb
~ 270 ppb
-
0
0
0
Součastná koncentrace
1 750 ppb
316 ppb
-
268 ppt
110 ppt
72 ppt
367 ppm
Celkový nárůst 31 % Setrvání v atmosféře
150 %
50 - 200 12
35 % 120
-
21
50
12
50 000
ppm = 1 díl v milionu objemově, tj. 10-4 %, ppb = 1 díl v bilionu objemově, tj. 10-7 %, ppt = 1 díl v trilionu objemově, tj. 10-10 %. Zdroj: Upraveno dle IPCC - TAR
4.7
Aerosoly a jejich přímý a nepřímý vliv
Kromě plynů i aerosoly ovlivňují radiační bilanci Země. Částice v atmosféře, které pocházejí z různých antropogenních i přírodních zdrojů absorbují sluneční záření, rozptylují a odrážejí jej zpět do kosmického prostoru. Životnost aerosolů v atmosféře je poměrně krátká. Z tohoto důvodu je jejich vliv omezen na poměrně malou oblast v okolí zdrojů. Jelikož většina průmyslových aktivit je soustředěna na severní polokouli vliv aerosolů na sluneční záření je na severní polokouli výraznější. Aerosoly svým přímým vlivem přispívají k ochlazování atmosféry. Jejich vliv je odhadován na - 0,4 W/m2. Nepřímý vliv aerosolů na klima spočívá v jejich vlivu na tvorbu oblaků. Oblaka ovlivňují klimatický systém odrazem slunečního záření zpět do kosmického prostoru, čímž zemi ochlazují a odrazem dlouhovlnné radiace zemského povrchu zpět k zemi (oteplovací efekt).
5.
Pozorované změny klimatu
Variabilita klimatu je definována jako odchylka od průměrného stavu popsaného statistickými charakteristikami (směrodatná odchylka, četnost výskytu extrémních projevů počasí, atd.) klimatického systému v časovém i prostorovém měřítku. Variabilita se může projevovat jako výsledek vnitřních procesů klimatického systému nebo jako výsledek změn způsobených přírodními nebo antropogenními vlivy. Tato kapitola se pokouší odpovědět na základní otázky: • • • • •
5.1
Jak se mění teplota? (kapitola 5.1) Jak se mění rozložení srážek? (kapitola 5.2) Jaký je dopad klimatické změny na ledovce a vzestup hladiny oceánů? (kapitola 5.3) Jak se mění atmosférická cirkulace? (kapitola 5.4) Mění se četnost výskytu extrémních projevů počasí? (kapitola 5.5)
Změny teploty
Rok 2002 byl již 24. rokem v sérii po sobě jdoucích roků s ročním globálním průměrem přízemní teploty vzduchu nad průměrem za období 1961-1990. Roční průměr globální teploty se od konce 19. století zvýšil v rozpětí 0,4 až 0,6oC. Devět z deseti nejteplejších roků od roku 1860 bylo zaznamenáno po roce 1990, devadesátá léta 20. století byla pravděpodobně
22
nejteplejší dekádou a roky 1998 a 2001 nejteplejšími roky od roku 1861. Teplota vzduchu nad pevninou roste rychleji než nad oceánem, růst povrchové teploty oceánu v období 1850-1993 byl přibližně poloviční. Je však pravdou, že nad některými oblastmi Antarktidy a oceánů jižní polokoule nebyl růst teploty zaznamenán. Od 50-tých let 20. století se zvyšuje i teplota horních vrstev oceánu. Největší růst globální teploty od konce 19. stol. byl pozorován v letech 1910-1945 a po roce 1976. V období 1976-1999 rostla teplota vzduchu téměř nad celým povrchem Země, větší oteplování bylo pozorováno ve středních a vysokých zeměpisných šířkách kontinentální části severní polokoule. Rychlost, s jakou oteplování ve 20. století probíhalo, je pravděpodobně větší než v jakémkoli jiném období posledních 1000 let. Ukazuje se, že spodní troposféra se otepluje pomaleji než zemský povrch. Globální průměrná teplota v nejspodnějších 8 km atmosféry se podle měnila o 0,05±0,10°C za 10 let, zatímco globální průměrná teplota při zemském povrchu rostla o 0,15±0,05°C za 10 let. Obrázek 5.1 Odchylky globálního ročního průměru teploty vzduchu při zemském povrchu od průměru za období 1961-1990. Délka vertikálních úseček je rovna dvojnásobku standardní chyby.
Zdroj: IPCC - TAR
5.2
Změny srážkového režimu
Od poloviny 19. století vzrostly roční úhrny atmosférických srážek ve středních a vysokých zeměpisných šířkách na pevninách severní polokoule velmi pravděpodobně o 0,5-1 % za 10 let. Menší růst byl zaznamenán i na pevninách v tropické oblasti; v subtropických oblastech severní polokoule naopak došlo k poklesu srážkových úhrnů. Na jižní polokouli nebyly 23
zaznamenány žádné systematické změny srážkových úhrnů. Informace o změně srážkových úhrnů nad oceány nelze vyhodnotit z důvodu nedostatku údajů. Od začátku 20. století se ve středních a vysokých zeměpisných šířkách nad kontinenty zvýšilo pokrytí oblohy oblačnosti cca o 2 %. Na mnoha místech severní polokoule se pravděpodobně rovněž zvyšoval obsah vodní páry v atmosféře.
5.3
Změny sněhové pokrývky, polárního ledu a hladin oceánů
Během 20. století byl pozorován ústup horských ledovců; existují však i výjimky způsobené změnou místní atmosférické cirkulace. Rozsah sněhové pokrývky se od 60-tých let 20. století snížil o přibližně 10 %. Zkracuje se i průměrná doba, po kterou jsou zamrzlá jezera a řeky; za posledních 100 až 150 let ve středních a vysokých zeměpisných šířkách severní polokoule o zhruba dva týdny. Po roce 1950 rovněž došlo ke zmenšení rozlohy polárních ledů na jaře a v létě (o 10 až 15 %), značně se snížila i jejich průměrná tloušťka (např. mezi obdobími 19581976 a 1990-2000 v létě až o 40 %), zatímco v zimním období žádný významný trend nebyl pozorován. Růst hladin oceánu se ve 20. století pohyboval v rozsahu 1 až 2 mm za desetiletí. Celkově se během posledního století zvedla o 10 až 20 cm; žádný významný skokový nárůst nebyla pozorován.
5.4
Změny atmosférické cirkulace
V porovnání s 19. stoletím byla teplá fáze jevu El Nino, zejména v poslední třetině 20. století, častější a intenzivnější než fáze studená, což se promítá nejen do proměnlivosti srážek a teploty v tropech a subtropech, ale i do pohlcování CO2 oceánem a biosférou na pevninách. Ve stejné době i severoatlantická oscilace byla v zimním období často ve fázi, která přispívala k zesilování západního proudění nad severním Atlantikem, což vedlo k teplejším zimám v Evropě.
5.5
Změny výskytu extrémních projevů počasí
Během druhé poloviny 20. století se ve středních a vysokých zeměpisných šířkách severní polokoule zvýšil podíl silných a extrémních srážek na celkových ročních úhrnech srážek a četnost výskytu silných srážek vzrostla o 2 až 4 %. Vyšší výskyt silných a extrémních srážek byl zaznamenán především v oblastech, kde vzrostly roční úhrny. Například ve východní Asii četnost výskytu extrémních srážek vzrostla, přestože celkové množství srážek se nezměnilo
24
nebo se dokonce snížilo. Během 20. stol. byl zaznamenán relativně malý nárůst oblastí s výskytem sucha. Pouze některé části Asie a Afriky byly postiženy v posledních desetiletích intenzivními suchy. V druhé polovině 20. století bylo pozorováno významné snížení výskytu silně podprůměrných sezónních teplot a malé zvýšení četnosti výskytu nadprůměrných sezónních teplot.
6.
Modelování klimatu a jeho změn
Jak již bylo řečeno v kapitole 2.2, klimatický systém je velmi komplikovaný nelineární systém, ve kterém jsou probíhající procesy vzájemně propojeny složitými vazbami. Tyto vazby mohou jednotlivé procesy zesilovat nebo zeslabovat. Matematický popis, nutný pro sestavení modelu klimatického systému, je proto velmi složitý a zatím není schopen postihnout veškeré procesy, které v systému probíhají. Také řešení tohoto modelu klade velmi vysoké nároky na výpočetní techniku. Kapitola 6.1 je věnována obecně klimatickým modelům, následující kapitola 6.2 globálním klimatickým modelům. Kapitola 6.3 se věnuje nedostatkům těchto modelů. V kapitole 6.4 jsou popsány možnosti využití výsledků klimatických modelů. Kapitola 6.5 popisuje regionální klimatické modely.
6.1
Klimatický model
Klimatický model je zjednodušená matematická reprezentace klimatického systému Země. V klimatickém systému probíhá velké množství fyzikálních i chemických procesů, které jsou navzájem propojeny složitým systémem zpětných vazeb. Je proto třeba všechny tyto procesy popsat soustavami rovnic, jelikož však takto nelze popsat veškeré procesy, je model pouze přibližným popisem reality.
6.2
Globální klimatické modely
Globální klimatické modely (GCM) patří k nejsložitějším modelům, které jsou v současné době řešeny. Jejich řešení je na hranici možností současné výpočetní techniky. GCM modely mají tři základní modelové složky - atmosféru, oceán a kryosféru. Atmosférická složka GCM obsahuje část dynamickou (pohybové rovnice, transport hmoty suchého vzduchu a vodní páry, přeměny energie ve velkém měřítku), fyzikální (popis přenosu krátkovlnné a dlouhovlnné sluneční radiace, vznik a rozložení oblačnosti, atmosférické srážky a uvolňování latentního tepla) a doplňkovou (přenos hmoty, hybnosti a tepla mezi atmosférou, zemským
25
povrchem a oceány, topografii zemského povrchu, typu vegetace atd.). Tato složka je propojena s trojrozměrným modelem oceánu, který uvažuje oceánskou cirkulaci i jeho vertikální strukturu.
6.3
Nedostatky globálních klimatických modelů
Některé fyzikální jevy nejsou dostatečně popsány a proto je třeba je parametrizovat (např. ohřev atmosféry, vznik srážek, fázové přechody, aj.). Problémem zatím zůstává přesný popis složitých zpětných vazeb. Růst koncentrace CO2 v atmosféře může např. vést k relativnímu snížení výparu z rostlin v tropických oblastech, což se může následně projevit zvýšeným oteplením a větším suchem v příslušných oblastech (kladná zpětná vazba).
6.4
Využití výstupů z klimatických modelů
Výstupy modelů jsou většinou udávány v horizontální síti uzlových bodů, což u současných modelů představuje vzdálenost mezi 2 až 7 stupni zeměpisné šířky či délky. Klimatický model dává pro sektor o této velikosti pouze jednu hodnotu klimatické veličiny a nezohledňuje fyzikální procesy, které jsou ovlivněny charakterem zemského povrchu, a které ovlivňují místní či regionální klima. Spolehlivost výstupů klesá s rostoucím horizontálním rozlišením, tedy směrem od kontinentálního k regionálnímu či lokálnímu měřítku. Podobně je tomu u časového rozlišení.
6.5
Regionální klimatické modely
Výstupy globálních modelů vstupují ve formě okrajových podmínek do modelů aplikovaných na omezené oblasti s větším stupněm prostorového rozlišení. Jedná se o přenesení velkoprostorové informace do menších měřítek (horizontální rozlišení v řádu desítek kilometrů). Používají se různé metody, jako např. zmenšování měřítka (tzv. downscaling), metody časových řezů či stochastické generátory. Vzhledem k tomu, že takové metody zavádějí do regionálních klimatických modelů další „předpoklady“, je zatím jejich spolehlivost významně nižší. Regionální klimatické modely využívají výstupů globálních modelů jako okrajových podmínek pro výpočet podmínek v omezených oblastech s vyšším rozlišením. V České republice je vyvíjen regionální model ALADIN-CLIMATE.
7.
Scénáře budoucího vývoje klimatu
Klimatický scénář je přijatelný popis klimatu při zahrnutí předpokládaných důsledků antropogenních vlivů. Představuje rozdíl mezi současným stavem (např. obdobím 1961-1990) 26
a budoucím modelovým klimatem pro určitý časový horizont, které může za určitých předpokládaných okolností nastat. Projekce klimatu je odezva klimatického systému na určitý scénář emisí skleníkových plynů a aerosolů stanovená klimatickými modely. Kapitola 7.1 se věnuje konstrukci klimatických modelů, kapitola 7.2 emisním scénářům. Kapitola 7.3 a 7.4 popisuje možný nárůst teploty respektive změnu intenzity a rozložení srážek v časovém horizontu konce 21. století. Kapitoly 7.5 až 7.7 popisují možné dopady změny klimatu na výskyt extrémních projevů počasí, rozlohu sněhové pokrývky a ledovců, změny výšky mořské hladiny a atmosférické cirkulace.
7.1
Konstrukce klimatických scénářů
Základním zdrojem informací jsou globální klimatické modely. Projekce změny klimatu je vztažena k určitému výchozímu stavu, které představuje tzv. současný stav (obvykle období 1961-1990). Při konstrukci regionálních scénářů změny klimatu je třeba zohlednit řadu nejistot, spojených s transformací výstupů z globálního klimatického modelu do menšího měřítka. Doporučuje se proto zvolit pro scénáře více než jeden klimatický model, aby se pokryla neurčitost spojená s rozptylem výstupů modelů v regionálním měřítku. Je nutno rovněž zvolit příslušný emisní scénář růstu emisí skleníkových plynů, popř. antropogenních aerosolů.
7.2
Emisní scénáře
Pro posouzení vlivu člověka na míru změny klimatu, je třeba zohlednit i předpokládanou míru nárůstu emisí a koncentrací skleníkových plynů v budoucích letech. Pro tyto účely byly v rámci Mezivládního panelu změny klimatu IPCC čtyři hlavní skupiny emisních scénářů možného
vývoje
do
konce
21.
století.
Emisní
scénáře
popisují
různé
stupně
socioekonomického vývoje světa (různou míru růstu ekonomiky, způsoby a možnosti využívání palivo-energetických zdrojů, regionální odlišnosti ekonomického rozvoje, vývoj nových technologií, populační vývoj, způsoby globálního řešení ekonomických a sociálních problémů, způsob ochrany životního prostředí, regionální rozložení míry nárůstu HDP, apod.). Atmosférické koncentrace CO2 se mohou podle různých emisních scénářů v horizontu konce 21. století zvýšit v rozpětí 540 až 970 ppm; vztaženo ke koncentraci z roku 1750 (280 ppm) to představuje zvýšení o 90 až 250 %.
27
Obrázek. 7.2 Schéma konstrukce IPCC emisních scénářů.
Zdroj: IPCC - TAR
Scénář A1 popisuje svět s velmi rychlým růstem ekonomiky a vývojem nových technologií. Populace roste do roku 2050. Tato skupina se dělí na 3 podskupiny dle převažujícího zdroje energie A1F1 – fosilní paliva, A1T – bez fosilních paliv a A1B – rovnováha ve využívání všech paliv. Ve scénáři A2 populace roste až do roku 2100. Veškerá opatření jsou činěna na úrovni regionů. Ekonomika roste pomaleji v porovnání se scénářem A1. Scénář B1 popisuje svět s širokou spoluprací. Populace rose do roku 2050 a následně začíná klesat. Rychlý rozvoj informatiky, služeb, nových technologií. Středně rychlý růst ekonomiky. Scénář B2 – budoucnost s orientací na regionální řešení a trvale udržitelný rozvoj. Nárůst populace nižší než v A2 a ekonomický pokrok pomalejší než v A1 a B1.
7.3
Změny teploty
Dle nových odhadů z roku 2001 se předpokládá, že velikost změny teploty do konce 21. bude v rozpětí 1,4 až 5,8 °C, což jsou hodnoty vyšší, než uváděly poslední odhady Mezivládního panelu změny klimatu IPCC z roku 1995 (nárůst o 1,0 až 3,5 °C. Současnou rychlost oteplování (0,1 až 0,2 °C/10let) je možno předpokládat i v dalších několika desetiletích. S vysokou pravděpodobností poroste teplota vzduchu nad pevninami rychleji než nad oceány. Zejména ve vysokých zeměpisných šířkách severní polokoule v zimě může oteplování převýšit globální průměr až o 40%. Totéž platí podle scénářů o letním období ve střední a severní Asii. Naopak klimatické modely naznačují pro jižní Asii a nižší zeměpisné šířky jižní
28
Ameriky pro období červen až srpen a pro jihovýchodní Asii v létě i zimě menší oteplování v porovnání s globálním průměrem. Dalšími oblastmi nižšího nárůstu teploty je severní Atlantik a cirkumpolární oblastí oceánů na jižní polokouli. V mnoha oblastech dojde ke snížení denní amplitudy teploty vzduchu, k nárůstu denních minimálních teplot a zvyšování denních teplotních maxim. Řada modelů uvádí nad pevninami severní polokoule sníženou denní proměnlivost teploty v zimě a zvýšenou proměnlivost v létě. Obrázek 7.3 Odhady změny teploty do konce 21. století.
Zdroj: Upraveno dle IPCC - TAR
7.4
Změny srážkového režimu
Z modelových experimentů vyplývá, že výpar a atmosférické srážky budou v globálním průměru vzrůstat. Úhrny atmosférických srážek se budou zvyšovat v letním i zimním období zejména ve vyšších zeměpisných šířkách. V zimním období budou srážky vzrůstat i ve středních zeměpisných šířkách severní polokoule, v rovníkových oblastech Afriky a v Antarktidě; v letním období v jižní a východní Asii. Naopak v Austrálii, střední a jižní Americe budou zejména zimní srážkové úhrny spíše klesat. Růst průměrných úhrnů pravděpodobně povede k větší variabilitě srážek, v oblastech, kde srážky budou klesat, se bude jejich variabilita snižovat. V porovnání se změnami teploty je rozptyl modelových výsledků v případě odhadů vývoje srážek výrazně vyšší.
29
7.5
Změny extrémních jevů
V místech očekávaného poklesu půdní vlhkosti lze očekávat navýšení počtu dnů a delších období s vysokou teplotou. Mrazové dny a období extrémně nízkých teplot se budou vyskytovat méně často. Zvýší se četnost výskytu extrémních srážek a jejich intenzita. Pevniny ve středních zeměpisných šířkách budou v létě celkově sušší a nárůst teploty vzduchu a výparu nebude kompenzován odpovídajícím růstem srážkových úhrnů. Ve středních zeměpisných šířkách lze rovněž očekávat jisté zvýšení četnosti bouřkových situací či vichřic.
7.6
Změny sněhové pokrývky, polárního ledu a hladin oceánů
Na severní polokouli se bude postupně snižovat rozloha sněhové pokrývky a mořského ledu. Grónský ledovcový štít zmenší svůj objem, protože zvýšené tání a odtok zde převýší růst srážkových úhrnů; antarktický ledovcový štít vlivem větších srážek naopak svůj objem zvětší. V souvislosti s těmito změnami se často vyslovují obavy o chováni západního antarktického ledovcového štítu, jehož případné úplné rozpuštění by zvýšilo hladinu oceánu o 6 m. Podle IPCC však nejsou v horizontu 21. sto1etí tak podstatné změny reálné. Modelové výpočty udávají zvýšení hladiny oceánů do konce 21. století v globálním průměru o 0,09 až 0,88 m, což odpovídá čtyřnásobnému zvýšení oproti minulému století.
7.7
Změny atmosférické cirkulace
Podle většiny klimatických modelů bude na severní polokouli slábnout cirkulace a tím se i sníží transport tepla do vyšších zeměpisných šířek. Modely však zatím neukazují na žádný zásadní kolaps cirkulace, který měl v 21. století nastat.
8.
Změna klimatu v ČR
V ČR je výzkum dopadů klimatické změny na základní sektory hospodářství prováděn především v rámci Národního klimatického programu ČR. Základem pro odhady dopadů jsou výpočty změn vybraných klimatických prvků (např. přízemní teplota vzduchu, srážky, rychlost větru, globální záření, vlhkost vzduchu, atp.) mezi obdobím 1961-1990 a zvoleným třicetiletím, obvykle uprostřed nebo na konci 21. století. Podle analýzy trendů roční průměry maximálních, minimálních i průměrných denních teplot statisticky významně narůstaly; obdobné chování vykazují i sezónní průměry maximálních a průměrných teplot s výjimkou podzimního období. Zimní a jarní průměry minimálních teplot prokázaly statisticky významné trendy především v nadmořských výškách od 700 m.
30
8.1
Vývoj teplotních a srážkových charakteristik
Období 1981 – 2000 bylo podle všech obvyklých teplotních charakteristik teplejší než období 1961 – 1980 a poslední desetiletí (1991 – 2000) bylo v uplynulých 40 letech jednoznačně nejteplejším. Současný obvyklý roční chod srážek je jednoduchý s maximem v letních měsících (červen až srpen); v řadě případů se vyskytuje vedlejší maximum rovněž v listopadu. Minimální úhrny srážek zůstávají v periodě 1961 – 2000 v období ledna a února s vedlejším minimem v říjnu. Obrázek. 8.1a Změny desetiletých průměrů teplot za teplý a chladný půlrok v ČR ve 20. století (Praha-Klementinum) 20
teplota [°C]
15 10 5
teplý půlrok
1991-2000
1981-90
1971-80
1961-70
1951-60
1941-50
1931-40
1921-30
1911-20
1901-10
0
chladný půlrok
Zdroj: NKP Obrázek. 8.1b Změny desetiletých průměrů srážek za teplý a chladný půlrok v ČR ve 20. století (Praha-Klementinum) 400
300 250 200 150 100 50
teplý půlrok
1991-2000
1981-90
1971-80
1961-70
1951-60
1941-50
1931-40
1921-30
1911-20
0 1901-10
srážkový úhrn [mm] .
350
chladný půlrok
Zdroj: NKP
31
8.2
Změny variability klimatu
Analýza změn ve variabilitě a četnosti výskytu vybraných extrémních povětrnostních jevů ukazuje v posledním desetiletí na zvyšování maximálních teplot vzduchu. Změny maximálních denních teplot, počtů dní s extrémními teplotami a střídání extrémně teplých, resp. chladných období jsou zejména v letním období statisticky významná. Rovněž rozbor charakteristik srážkových extrémů naznačuje během posledního desetiletí jisté změny. Zřetelný je např. pokles počtu dní se srážkami nad daným limitem v jarním období a naopak mírný nárůst na podzim. Rozbor sezónních změn ukazuje, že na jaře, resp. na podzim se uplatňuje celkový pokles, resp. vzestup, počtu dní téměř pro všechny limitní hodnoty. V létě a v zimě jde spíše o posun k vyšším srážkovým úhrnům. Vzhledem ke značné prostorové proměnlivosti srážek na území ČR je třeba dosavadní výsledky interpretovat opatrně a, stejně jako u teploty, prozatím je nelze jednoduchým způsobem extrapolovat na obecné regionální klima 21. století.
8.3
Scénáře vývoje
Scénáře změn klimatu konstruované pro ČR vycházejí z výstupů dvou a více klimatických modelů, pro jejichž vytvoření je třeba přijmout předpoklady o budoucím vývoji koncentrací skleníkových plynů a o teplotní citlivosti klimatu. Aktualizované regionální scénáře pro ČR s pravděpodobným výhledem změn k roku 2050 byly podkladem pro návazné studie dopadů klimatické změny v národním měřítku. Scénáře neuvažují přirozené kolísání klimatu; příspěvky přirozené a antropogenní variability klimatu se mohou vzájemně kompenzovat, příp. sčítat. Analýza výsledků modelových scénářů ukazuje, že v regionálním měřítku lze do roku 2050 předpokládat zvýšení ročního průměru průměrné denní teploty vzduchu o 0,9 až 3,0 °C a malý pokles ročních úhrnů srážek o 0,2 až 0,6 %, přičemž změny ročního chodu srážek mohou být mnohem výraznější.
8.4
Nejistota scénářů
Všechny modelové hodnoty změn jsou zatíženy určitým stupněm nejistoty. Vzhledem k neurčitostem spojeným s výstupy globálních klimatických modelů jsou regionální změny klimatických veličin na území ČR spojeny s vyšší mírou nejistoty než na území kontinentu nebo dokonce na celé planetě. Obecně je změna teplotních charakteristik zatížena nižší mírou nejistoty než změna srážek. Míra nejistoty klesá od změn denních hodnot, přes hodnoty měsíční, roční až ke změnám za zpracovávaná desetiletí.
32
9.
Očekávané dopady změny klimatu v ČR
V roce 2000 byla připravena nová generace scénářů klimatické změny, která umožňuje aktualizovat dřívější odhady vlivu klimatické změny na zemědělství, lidské zdraví, vodní a lesní hospodářství v České republice. V rámci úkolu VaV/740/1/00 „Výzkum dopadů klimatické změny vyvolané zesílením skleníkového efektu na Českou republiku“ byly aktualizovány odhady citlivosti a zranitelnosti sektorů zemědělství, lidské zdraví, vodního a lesního hospodářství a navrhnuta adaptační opatření (Kapitola 10) pro ČR. Kapitoly 9.1 až 9.4 jsou věnovány dopadům klimatické změny v ČR na: • • • •
9.1
hydrologii a vodní hospodářství, zemědělství, lesnictví a lidské zdraví.
Hydrologie a vodní hospodářství
Scénáře a použité hydrologické modely naznačují pokles průměrných průtoků v rozpětí 15 až 40 %. Obdobné poklesy byly zaznamenány i u minimálních průtoků a u minimálních odtoků podzemních vod. Vlivem vyšších teplot v zimních měsících se redukuje či zaniká zásoba vody ze sněhu a zvyšuje se územní výpar. To vede k posunu zvýšených průtoků a dotaci zásob podzemní vody z jara do konce zimy a k významné redukci jejich množství. V důsledku vyššího územního výparu od jara do podzimu odtoky převážně klesají. Vodní nádrže snížením průtoků a zvýšením výparu budou mít snížené schopnosti zabezpečovat a vyrovnávat odběry. Povodí s výraznými akumulačními prostory ve formě zásob podzemní vody nebo přehradních nádrží jsou vůči dopadům změny klimatu odolnější. S poklesem průtoků a oteplením vody roste i nebezpečí eutrofizace vodních toků. V souvislosti se zvýšenou variabilitou rozložení srážek a extremalitou počasí narůstá riziko povodní a záplav, a období sucha.
9.2
Zemědělství
K pozitivním dopadů změny klimatu patří prodloužení bezmrazového období o 20 – 30 dnů a posunutí počátku vegetačního období v nejteplejších oblastech na začátek března a konce až do závěru října. Vyšší teploty vzduchu prodlouží vegetační období, ovlivní růst a vývoj plodin tak, že umožní dřívější vzcházení a nástupy dalších fenofází, takže oproti současnému stavu by období zrání či sklizně mohlo být uspíšeno nejméně o 10 – 14 dnů. Dalším z příznivých
33
dopadů změny klimatu je zvýšení rychlosti fotosyntézy s nárůstem koncentrací oxidu uhličitého a zvýšení využitelnosti vody v půdě. Vyšší tvorba biomasy však bude znamenat její zvýšenou potřebu, která může i přes zmíněnou lepší využitelnost vést v určitých oblastech k vyčerpání vodních zásob ještě před koncem vegetačního období. Očekávaný teplotní vzestup by měl vytvořit dostatečné teplotní zajištění pro pěstování teplomilných kultur (např. polorané odrůdy kukuřice na zrno, rané odrůdy vinné révy). Existuje však i vážné nebezpečí teplotního stresu spojené s častějším výskytem extrémně vysokých teplot. Při předpokládaném nárůstu výparu a bez výraznějšího zvýšení atmosférických srážek budou ve větší míře ohroženy suchem podstatné části střední a jižní Moravy, střední a severozápadní Čechy, dolní a střední Polabí a Povltaví, což by se mohlo negativně promítnout na výši výnosů v našich nejproduktivnějších zemědělských oblastech. V nejteplejších podmínkách a na extrémně lehkých půdách lze předpokládat vznik lokalit nevhodných pro ekonomickou produkci. Výše položené oblasti, kde je zemědělská výroba v současné době limitována nižší teplotou, by měly při předpokládané změně klimatických podmínek získávat na produkčnosti, protože nedostatek srážek se jich nejspíše nedotkne. Na druhé straně lze očekávat zvýšení pravděpodobnosti výskytu denních úhrnů srážek nad 10 mm, které mohou být erozně nebezpečné a je třeba s nimi častěji počítat zejména v květnu, červnu a v září; výměra půdy ohrožené vodní erozí se zvýší minimálně o 10 %.
9.3
Lesnictví
S výjimkou vztahu k možným škodlivým biotickým činitelům lze předpokládat převážně pozitivní dopad zvýšené koncentrace oxidu uhličitého na růstové nároky i růstovou aktivitu porostů lesních dřevin. Zvýšením průměrné teploty však dojde ke zvýšení evapotranspirace, což zejména na stanovištích s nižšími srážkami způsobí zhoršení vodní bilance. Lze předpokládat, že změněné stanovištní podmínky a výskyt extrémních jevů počasí budou působit jako predispoziční stresor. Bude zkracováno obmýtí, a to jednak z důvodu dřívější zralosti (ekonomická výhoda) a jednak v důsledku zhoršujícího se zdravotního stavu porostů (ekonomická ztráta). Významný bude dopad na sekundární smrkové porosty v nižších a středních polohách. Rozpadem je v důsledku změny klimatu ohroženo přibližně 29 % existujících smrkových porostů, jako rizikové je možné označit pěstování u dalších 53 % smrkových porostů, celkově se jedná o 45 % rozlohy lesů ČR. Tyto porosty budou náchylnější k destrukci kořenového systému václavkou a červenou hnilobou kořenovníku vrstevnatého a k narušení fyziologických procesů dřevin vaskulárními mykózami. Zhoršený zdravotní stav, spolu s 34
příznivými podmínkami pro rozvoj hmyzu, zvýší riziko gradace výskytu podkorního i listožravého hmyzu, především lýkožrouta smrkového. Projeví se různé projevy chřadnutí, u nichž nebude možno jednoznačně určit mortalitní faktor. Limitujícím faktorem zdravotního stavu budou především extrémy počasí, mj. i nadměrné „přehřátí“ pletiv v kombinaci s letním přísuškem.
9.4
Zdravotnictví
Posouzení zdravotních důsledků klimatických změn je zatím značně problematické, neboť většina poruch lidského zdraví je způsobena více faktory a odehrává se na pozadí ekonomických, společenských, demografických a celkových změn životního prostředí a životního stylu. Na základě dosavadních poznatků lze však konstatovat, že hlavní negativní dopady změny klimatu na zdraví mohou ve střední Evropě zřejmě souviset se změnami ve stresu z horka (případně i v souvislosti se zhoršenou kvalitou ovzduší) a se změnami v rozšíření lymské boreliózy přenášené klíšťaty. Hlavními pozitivními dopady změny klimatu pravděpodobně budou snížení zimní úmrtnosti související s podchlazením a omezení výskytu klíšťové encefalitidy.
10. Adaptačních opatření Adaptační opatření jsou souborem možných přizpůsobení přírodního nebo antropogenního systému skutečné nebo předpokládané změně klimatu a jejím dopadům. Lze rozpracovávat a následně zavádět adaptace, které odhadnuté změny s dostatečným časovým odstupem předjímají nebo naopak taková opatření, která mají schopnost okamžité reakce bezprostředně po vzniku přírodní či jiné katastrofy. Opatření mohou být přijímána na úrovni jednotlivců, soukromých společností, skupin obyvatel, obcí či měst, ale mohou být též přijímána na úrovni státu. Taková opatření však obvykle vyžadují vzájemnou součinnost řady resortů. Ve velké většině případů jsou spojena s finančními nároky, které pokrývají náklady na jejich přípravu a zavádění. Implementační náklady jsou obvykle vyrovnány snižováním výše škod, kterou nepříznivé dopady změny klimatu vyvolávají či mohou vyvolávat. Proto je třeba před jejich implementací podrobně analyzovat jejich
účinnost, přínos, náklady, efektivitu a
proveditelnost s ohledem na schopnost celého systému či jeho jednotlivých složek se změně klimatu přizpůsobit.
35
10.1 Význam adaptačních opatření V současné době je význam uplatňování adaptačních opatření na zmírňování dopadů změny klimatu kladen na podobnou rovinu důležitosti jako význam opatření spojených se snižováním úrovně koncentrací skleníkových plynů v atmosféře (tzv. mitigační opatření). Porovnání ekonomických nákladů a přínosů obou typů opatření je velmi obtížné. Přínosy adaptačních opatření mají ve srovnání s globálním působením opatření na snižování emisí skleníkových plynů většinou pouze lokální či regionální charakter, přesto jsou však v měřítku státu významným nástrojem pro snižování dopadů změny klimatu, který by neměl být v ČR opomíjen. Výstupy ze scénářů vývoje klimatu a očekávaných dopadů lze použít pro odhad vhodných adaptačních opatření. Především by se měly realizovat takové aktivity, které nevyžadují vysoké náklady a jsou žádoucí pro zmírnění nepříznivých účinků pozorované a projektované změny klimatu. Patří mezi ně i řada nestrukturálních opatření, zlepšujících např. informační systémy a podporujících osvětu pro laickou i odbornou veřejnost, revitalizace krajiny a řada dalších opatření.
10.2 Adaptace ve vodním hospodářství Sektor vodního hospodářství je ke změně klimatu v podmínkách ČR a celé střední Evropy zřetelně nejcitlivější. Adaptační opatření směrovaná do tohoto sektoru by měla spočívat zejména v realizaci opatření vedoucích ke zvýšení retenční vlastnosti krajiny pro vodu, revitalizaci dílčích systémů, zamezování znehodnocení vody kontaminacemi, bezpečnosti vodních děl proti přelití, změně ovladatelného retenčního prostoru, zvětšení kapacity bezpečnostního přelivu, zvýšení efektivnosti řízení vodních děl v nestacionárních podmínkách a k rozhodovacímu procesu za rizikových a neurčitých situací. Vhodně volená opatření, respektující technické a přírodní podmínky jednotlivých vodních děl, mohou zmírnit rizika, plynoucí z povodňových situací. Další opatření lze směrovat k dosažení vyšší flexibility a efektivnosti vodohospodářských soustav a komplexnímu a integrovanému využívání vodních zdrojů, které se positivně projeví zejména za extrémních situací, tj. v dlouhodobějších bezesrážkových obdobích, stejně jako v obdobích dlouhodobějších srážek s případnými následnými povodněmi. Důležitým adaptačním opatřením je rovněž průběžné zajišťování bezpečného průchodu povodní větších parametrů dotčeným územím a soustavné zvyšování schopnosti krajiny zadržovat vodu. Snižování ztrát v rozvodech vody, snižování nároků na spotřebu vody a minimalizaci
36
znečisťování vodních toků lze považovat za klíčová opatření, která pomohou hospodaření s vodou a zvyšování její kvality.
10.3 Adaptace v zemědělství Zemědělská činnost bude změnou klimatu rovněž ovlivněna, nicméně na rozdíl od jiných sektorů lze dopady poměrně jednoduše ovlivnit druhovou skladbou a způsoby hospodaření. Z hlediska dopadů je tento sektor výlučný tím, že se v něm může kromě negativních důsledků projevit i řada důsledků positivních (prodloužení bezmrazového období o 20 – 30 dnů, prodloužení vegetačního období, pozitivní změny dalších fenofází a uspíšení zrání či sklizně o 10 – 14 dnů, zvýšení rychlosti fotosyntézy jako přímý důsledek nárůstu koncentrací CO2, apod.). Adaptační opatření přicházející v úvahu k dalšímu rozpracování je třeba orientovat na změnu pěstovaných druhů zemědělských plodin a hospodářských zvířat (introdukce, šlechtění), používání nových agrotechnických postupů za účelem snížení ztrát půdní vláhy, zajištění reprodukce půdní úrodnosti, zvýšení stability půd z hlediska jejich erozního ohrožení či zlepšení a rozšíření využití závlah pro produkci speciálních plodin. Zřejmě nejsložitějším úkolem bude nalézt vhodné způsoby, jak čelit zvýšenému tlaku infekčních chorob, působení plísní a hmyzu a konkurenčnímu tlaku zvýšeného nárůstu plevelů.
10.4 Adaptace v lesnictví Dopady na lesní ekosystémy budou regionálně velmi proměnné a proto adaptační opatření musí být výsledkem dlouhodobého plánování při respektování specifik jednotlivých lesních oblastí a lokální predikce možného ohrožení. Obecně nejdůležitějším opatřením je zvyšování adaptačního potenciálu lesů druhovou, genovou a věkovou diverzifikací porostů. Nejrazantnějším adaptačním opatřením je vynucená přeměna druhové skladby porostů (předčasné smýcení porostů jehličnanů, zvláště smrku, a náhrada jednodruhových porostů směsí dřevin) a převod holosečného způsobu hospodaření na podrostní za účelem pěstování bohatě strukturovaných lesů. Jako opatření pro lepší hospodaření porostu s vodou je pro evropský region obecně navrhováno pěstování porostů v řidším sponu. Zkracování doby obmýtí bude umožněno dřívější zralostí porostů, na druhé straně však může být vynucováno jeho zhoršujícím se zdravotním stavem. Podobně jako v sektoru zemědělství bude nutno realizovat opatření za účelem eliminace rizika gradací hmyzích škůdců, vaskulárních mykóz a především kořenových hnilob.
37
10.5 Adaptace ve zdravotnictví Sektor zdravotnictví by měl být relativně nejméně postiženým dopady změny klimatu. Celosvětová migrace obyvatelstva vynucená změnou klimatu a populačním růstem v rozvojových zemích bude zvyšovat nároky v boji s infekčními chorobami a chorobami tropických oblastí. Adaptace by měly být výhledově zaměřeny na úpravu legislativy (úprava pravidel výstavby a respektování nových urbanistických hledisek), technické aspekty (používání klimatizace, rozšiřování a využívání městské zeleně a rekreačních zón, zabezpečení pro případy výskytu extrémních počasových jevů, omezování výskytu přenašečů chorob), zkvalitňování varovných systémů směrem k obyvatelstvu o možném ohrožení a zvyšování informovanosti, která povedou ke změně chování populace při výskytech extrémních počasových jevů.
11. Základní otázky a odpovědi (obdoba FAQ) Tato kapitola je věnována odpovědím na základní otázky vztahující se k změně klimatu, jejím dopadům, současnému vývoji poznání, antropogennímu vlivu na klimatický systém pokud možno v přehledné a srozumitelné formě. Jednotlivé kapitoly jsou zaměřeny následovně: • • • • • •
změna klimatu obecně, vliv lidské činnosti na atmosféru, pozorovaná změna klimatu, projekce vývoje klimatu, globální dopady změny klimatu a důvěryhodnost vědeckých poznatků a reakce veřejnosti.
11.1 Změna klimatu obecně Jaký je rozdíl mezi klimatem a počasím? Klima popisuje průměrný dlouhodobý stav počasí, včetně sezónních změn a extrémních projevů počasí, v daném místě či oblasti. Zjednodušeně řečeno: klima je stav atmosféry, který můžeme očekávat a počasí je stav atmosféry, který se v dané době skutečně vyskytuje. Počasí se v daném místě může rychle měnit z hodiny na hodinu, ze dne na den, sezónu od sezóny i rok od roku, aniž by se měnilo v daném místě klima. Změny počasí jsou vyvolávány rychlými změnami atmosférické cirkulace, poněkud pomalejšími změnami poměrů v oceánech a
38
sezónními změnami toku slunečního záření. Klima daného místa se posuzuje podle průměrného stavu počasí za delší období, obvykle za 30 let.
Co rozumíme změnou klimatu? Změnou klimatu se označuje dlouhodobý posun klimatického režimu v daném místě, regiónu či na celé planetě. Posun je spojen se změnou typického průměrného počasí (teplota, rozložení větru a srážek, apod.). Změnou klimatu jsou rovněž chápány změny v jeho variabilitě i tehdy, kdy se průměrné počasí nemění.
Jaký je rozdíl mezi změnou klimatu a globálním oteplování? Změna klimatu znamená obecný posun v jeho charakteru, včetně posunu v teplotách, srážkách, větru a dalších parametrů; míra tohoto posunu se může měnit región od regiónu. Globální oteplování (stejně jako ochlazování) se vztahuje pouze k jakékoliv změně průměrné přízemní teploty a je pouze jedním z projevů změny klimatu v planetárním měřítku. Často je pojem globální oteplování chybně vnímán tak, že k oteplování dochází na celé planetě homogenně. Ve skutečnosti však nárůst průměrné globální teploty planety vyvolává změny v globální cirkulaci, což způsobuje, že různé části planety se ohřívají různě; v některých oblastem může dojít i k ochlazení.
Co je to skleníkový efekt a jak ovlivňuje klima? Skleníkový efekt popisuje úlohu atmosféry při dlouhovlnném vyzařování Země. Jde o analogii úlohy skleníku při pěstování rostlin, případně ochrannému vlivu přikrývky, zabraňující ztrátě tepla lidského těla. Malé koncentrace skleníkových plynů, které tento efekt vyvolávají, dovolují slunečnímu záření procházet atmosférou a ohřívat planetu. Nicméně tytéž látky pohlcují velkou část odcházející tepelné energie planetou vyzařované a její podstatnou část vracejí zpět k Zemi a tím ji dále oteplují.
Čím je změna klimatu vyvolána? Může být vyvolána buď přirozenými jevy a okolnostmi nebo zásahy člověka. Klíčovými přirozenými faktory jsou změny v intenzitě sluneční činnosti a změny v objemu koncentrací sopečného prachu. Oba tyto faktory mění množství slunečního záření, které je zemským povrchem pohlcováno. Klíčovými vlivy vyvolanými působením člověka jsou změny koncentrací skleníkových plynů, narušování ozónosféry, lokální znečištění ovzduší a využívání půdy a krajiny. Většina z těchto faktorů ovlivňuje množství energie unikající do 39
vnějšího prostoru a množství sluneční energie odrážené do vnějšího prostoru zemskou atmosférou.
Které plyny působí na skleníkový efekt? Hlavní skleníkové plyny jsou oxid uhličitý (CO2), metan (CH4), oxid dusný (N2O), částečně fluorované uhlovodíky (HFC), zcela fluorované uhlovodíky (PFC) a fluorid sírový (SF6). Také jsou sledovány i oxidy dusíku (NOX), těkavé organické látky nemetanické povahy (NMVOC), oxid uhelnatý (CO) a oxid siřičitý (SO2). Tyto látky jsou vnímány jako prekurzory vzniku troposférického ozónu, který klima rovněž ovlivňuje. Mezi skleníkové plyny patří rovněž vodní pára, jejíž množství v atmosféře se během delšího časového intervalu nemění.
Proč i malé množství skleníkových plynů může tak významně ovlivnit klima planety? Většina skleníkových plynů má velmi silnou schopnost pohlcovat energii vyzařovanou zemským povrchem. I velice malé množství skleníkových plynů může proto vlastnosti atmosféry velmi významně změnit. To vše umožňuje antropogenně emitovaným skleníkovým plynům tak významně ovlivňovat klima planety.
11.2 Vliv lidské činnosti na atmosféru Jak rychle narůstají koncentrace skleníkových plynů? Od doby průmyslové revoluce vzrostly koncentrace oxidu uhličitého o 31 %, metanu o 150 %, oxidu dusného o 17 % a troposférického ozónu o 35 %. Jde tak pravděpodobně o nejvyšší hodnoty, kterých bylo za uplynulých 400 tisíc let dosaženo. Fluorované uhlovodíky a fluorid sírový jsou látkami zcela novými, které se v minulosti vůbec nevyskytovaly. Je zřejmé, že k nárůstu atmosférických koncentrací těchto plynů došlo převážně v důsledku spalování fosilních paliv, výroby tepla a energie a dalších aktivit souvisejících s činností člověka. V globálním měřítku je oxid uhličitý odpovědný přibližně za 60 % celkového ohřevu planety, metan za 20 %, oxid dusný za 6 % a halogenované uhlovodíky za 14 %.
Existuje důkaz, že nárůst koncentrací skleníkových plynů je důsledkem lidské činností? Řada vědeckých poznatků primární vliv lidské činnosti na nárůst koncentrací emisí skleníkových plynů zřetelně dokazuje. Například míra nárůstu koncentrací spolehlivě odpovídá zjištěnému trendu nárůstu antropogenních emisí. Rovněž trend podílu isotopů 40
uhlíku v CO2 a jeho rozložení v atmosféře je plně v souladu s trendem antropogenních emisí. Podobné důkazy existují i v nárůstu ostatních skleníkových plynů. Neexistuje žádný přírodní zdroj emisí fluorovaných uhlovodíků a fluoridu sírového, což prokazuje, že jakékoliv změny v jejich atmosférických koncentrací mají původ výhradně v činnosti člověka.
Množství CO2 dodávané ročně do atmosféry člověk je významně nižší než množství CO2 vstupující do atmosféry z přírodních zdrojů. Proč tedy hovoříme o tom, že lidská činnost je tak významná? Odhaduje se, že člověk dodává ročně do atmosféry přibližně 25 mld. t CO2 ročně, což je asi 5 % celkových emisí z přírodních zdrojů. V průběhu tisíců let však vždy bylo přirozené množství emisí CO2 z oceánů a přírodních ekosystémů dostatečně vyrovnáváno přibližně stejným množstvím tohoto plynu, které bylo z atmosféry odnímáno přírodními procesy (fotosyntéza, pohlcování oceány, apod.). Zvýšené antropogenní emise však tuto rovnováhu narušily.
Neemituje například sopečná činnost do atmosféry výrazně více CO2 než člověk? V žádném případě ne. V globálním měřítku pochází ze sopečné činnosti méně než 1 % celkového CO2 a proto jde o téměř zanedbatelný příspěvek ke globálním koncentracím. Sopečná činnost byla již po tisíce let součástí přírodního cyklu. Například sopka Etna na Sicílii, což je již dlouhodobě nejmohutnější činná sopka, emituje ročně přibližně 25 mil. t CO2; pro srovnání poslední erupce sopky Sv. Helena přispěla do atmosféry pouze 2 mil. t CO2.
Které druhy lidské činnosti nejvíce přispívají ke koncentracím skleníkových plynů v atmosféře? K emisím CO2 přispívá v současnosti přibližně ze 70 – 90 % spalování fosilních paliv, která jsou využívána v dopravě, výrobních procesech, k výrobě elektřiny a tepla (resp. chlazení a klimatizace), apod. Zbývající část emisí CO2 pochází z aktivit souvisejících s využíváním přírodních ploch (zemědělská a lesnická činnost). CH4 (druhý nejvýznamnější skleníkový plyn) má svoje zdroje zejména v pěstování rýže, živočišné výrobě, odpadovém hospodářství, těžební činnosti (pevná, kapalná i plynná fosilní paliva) a v dopravě těžených paliv. N2O je do atmosféry emitován při spalování fosilních paliv, průmyslové a zemědělské činnosti (hnojení). Emise CFC, HFC a PFC pocházejí převážně z chladících zařízení; některé z těchto látek jsou již regulovány Montrealským protokolem, neboť významně přispívají k narušování 41
stratosférické ozónové vrstvy. Troposférický ozón je vytvářen „přirozeným“ způsobem fotochemickými reakcemi v atmosféře z prekurzorů (NOX, NMVOC, ..).
Jakou úlohu hraje vydechovaný oxid uhličitý? Stejně jako v případě stromů, je i CO2 vydechovaný člověkem, přirozenou složkou uhlíkového cyklu a zahrnuje příjem uhlíku z potravy a jeho uvolňování při dýchání či vyměšování. Nárůst spotřebované potravy je vyrovnáván odebíráním CO2 z atmosféry fotosyntézou a dalšími procesy. Každý člověk CO2 nepatrně pohlcuje a jistá jeho část se akumuluje v těle. Pokud po smrti dojede k uložení do země, potom části těla obsahující uhlík se stávají dlouhodobým propadem uhlíku.
Vodní pára je hlavním plynem, který přispívá k přirozenému skleníkovému efektu. Nejsou tedy z tohoto pohledu koncentrace ostatních skleníkových plynů zanedbatelné? Nikoliv. Jelikož vodní pára representuje přibližně 2/3 přirozených skleníkových plynů, změny jejích koncentrací jsou dány zejména změnami teploty a souvisejícími vlivy hydrologických cyklů. Antropogenní vlivy na změnu obsahu vodní páry v atmosféře jsou z pohledu vlivu ostatních plynů zanedbatelné. Jelikož základní skleníkové plyny vedou k ohřevy atmosféry a zemského povrchu, množství vodní páry odpovídajícím způsobem narůstá a tím svůj vliv na ohřev Země ještě zesiluje.
Nemohou se vlivy antropogenních emisí pevných aerosolů a skleníkových plynů vzájemně vyrovnávat? Emise pevných aerosolů, síranových a prachových částic jsou rovněž jedním z důsledků činností člověka. Odrážejí či pohlcují sluneční záření, působí na změny v tvorbě oblačnosti a ovlivňují zejména regionální klima; některé z nich vyvolávají ohřev atmosféry, ale většina ochlazování. Z důvodů snižování dopadů na lokální kvalitu ovzduší jsou emise pevných aerosolů v řadě států v posledních několika desítkách let pod kontrolou, a proto se bude vliv skleníkových plynů na celkový ohřev atmosféry postupně zvyšovat.
Jaké další aktivity člověka mohou klima ovlivňovat? Klima je rovněž ovlivňováno snižováním obsahu ozónu ve stratosféře. Narušování ozónosféry vede k mírnému ochlazování zemského povrchu a ke změně jeho odrazuschopnosti (následný důsledek krajinných změn). Zatím se předpokládá, že tento vliv je vzhledem ke vlivům skleníkových plynů spíše zanedbatelný. 42
11.3 Pozorovaná změna klimatu Otepluje se Země skutečně? Průměrná globální teplota planety se od konce 19. století zvýšila o 0,6 ºC s odchylkou ±0,2 ºC. V řadě kontinentálních oblastí byl pozorován skutečný ohřev významně vyšší, v některých regiónech však došlo i k ochlazení. Podle posledních analýz dlouhodobých měření bylo 20. století na severní polokouli zatím nejteplejším stoletím a jeho poslední dekáda historicky vůbec nejteplejší. Roky 1998 až 2001 byly zcela nejteplejšími za posledních tisíc let.
Jak vědci mohou dokázat, že se Země otepluje? Kromě přímých měření a využívání zástupných teplotních dat existuje celá řada dalších indikátorů, že teplota planety se zvyšuje. Jsou jimi např. poznatky o oteplování horních vrstev světových oceánů, tání pevninských ledovců, snižování vrstvy ledu v nejsevernějších a nejjižnějších mořích a oceánech, snižování průměrné sněhové pokrývky a počtu dnů se sněhem, nárůstu hladin moří a oceánů a meridiálních posunech v rozložení výskytu řady rostlin a živočichů. Například rozsah sněhové pokrývky se od 60-tých let na severní polokouli snížil o 10 % a odpovídající je rovněž snížení rozsahu zalednění jezer a arktických moří a oceánů (od 50-tých let došlo ke snížení o 10 až 15 %; odpovídající je i snížení vertikální mohutnosti ledových vrstev). Průměrná hladina moří a oceánů se během 20. století zvýšila o 10 až 20 cm a během posledních 50 let se zvýšil i obsah tepla v oceánech a byl znamenán pokles výskytu extrémně nízkých teplot.
Existují názory, že současné teploty jsou stále ještě o dost nižší než byly teploty v daleké minulosti. Nejde tedy pouze o důsledek přirozených cyklů kolísání klimatu? Změnami přirozených cyklů (nárůst sluneční aktivity, snižování sopečného prachu v atmosféře apod.), lze vysvětlit oteplování planety v první polovině 20. století, nicméně nelze jimi již vysvětlit zintenzivnění nárůstu v jeho druhé polovině. Podrobná měření i analýzy nepřímých indikátorů ukazují, že 20. století bylo skutečně nejteplejším obdobím v posledním tisíciletí a jeho poslední dekáda byla historicky zcela nejteplejší. V posledních 50 letech sluneční aktivita nevykazovala žádné významné změny a celková sopečná činnost se spíše zvýšila. Z toho všeho je dovozováno, že na ohřevu planety, na němž se podílejí jak přirozené, tak i antropogenní faktory, se v poslední době začíná více uplatňovat vliv lidské činnosti.
43
Záznamy o měření teploty z posledního století mohly být ovlivněny pozorovacími chybami, přeložkami měřících stanic a dalšími vlivy (např. vliv tepelného ostrova města). Lze z nich spolehlivě určit jak se skutečně klima mění? Meteorologické údaje obecně dobře indikují míru změny klimatu. Data ze všech monitorovacích programů, která jsou pro tyto účely používaná, jsou v první řadě testována na jejich kvalitu a následně jsou odstraňovány i zdroje systematických chyb. Jsou vyřazovány záznamy s významnými chybami a záznamy, které mohou být narušeny „dalšími vlivy“. Data jsou v případě potřeby porovnávána s výškovými měřeními, která již např. vlivem tepelného ostrova města nejsou ovlivněna. Pouze z takto vybraných a prověřených údajů bylo odvozeno, že průměrná globální teplota během posledního století vzrostla o 0,4 až 0,8 ºC.
Ke značnému nárůstu teploty došlo na počátku 20. století, když emise CO2 byly ještě relativně nízké a pokles teploty se projevil v 50-tých a 60-tých letech, kdy začaly emise již narůstat. Není to v rozporu s názorem, že důsledkem nárůstu emisí je oteplování planety? Kromě vlivu CO2 byla teplota v minulém století ovlivňována i přirozenými změnami klimatického systému (vnitřní variabilita systému, změny slunečního záření, změny sopečné činnosti), nárůstem koncentrací dalších znečišťujících látek produkovaných člověkem (síranové části, prach) a v poslední době i narušováním ozónové vrstvy; vliv těchto změn byl modifikován pomalejší odezvou oceánů. Pokud by byly skutečně všechny tyto faktory při modelových simulacích vzaty v úvahu, dostali bychom dosti analogické výsledky odpovídající pozorováním.
11.4 Projekce vývoje klimatu Jaký vývoj v oteplování planety lze očekávat v budoucnu? Pokud by nedošlo ke koordinaci snah o snižování emisí skleníkových plynů, potom lze očekávat, že by teplota mohla do konce 21. století vzrůst o 1,4 až 5,8 °C v porovnání s rokem 1990. Avšak i když ke snižování emisí dojde, nárůst teploty bude ještě po několik století po stabilizaci emisí pokračovat. Hlavními důvody jsou dlouhodobé působení skleníkových plynů v atmosféře a relativně pomalá odezva procesů v oceánech. Proč je odhadované rozpětí očekávané změny teploty tak velké? Existují pro to dva základní důvody. Prvním důvodem je, že stále existuje velká nejistota o tom, jak svět bude za sto let vypadat a jak se populace bude chovat. Druhý důvod je spjat s 44
nejistotami ve vědeckých odhadech toho, jak klimatický systém bude skutečně reagovat na pokračující nárůst koncentrací emisí skleníkových plynů. Rozpětí odhadu 1,4 až 5,8 °C tak lze vnímat jako rozpětí mezi optimistickým a pesimistickým výhledem.
Lze vůbec modelům s tak významným rozpětím důvěřovat? I když modely v některých detailech zatím s očekávaným vývojem klimatu zcela nesouhlasí, přesto přijatelným způsobem popisují budoucí změny (zejména změny pravděpodobných teplotních polí nad kontinenty) v několika nejbližších desetiletích. Téměř všechny modely se v základních poznatcích shodují, tj. že ohřev planety bude významný a vyšší než kdykoliv v minulosti, kontinenty se budou ohřívat více než oceány, oteplování bude zřetelnější ve vyšších zeměpisných šířkách než v nižších, hladiny oceánů budou vzrůstat, délka trvání a výška sněhové pokrývky a mohutnost zalednění světových moří a oceánů budou klesat a globální rozložení srážek se bude dosti zásadně měnit.
Jaká je spolehlivost používaných modelů? Klimatické modely využívají v současné době maximálně dostupné fyzikální poznatky a matematické nástroje. Aby byla prověřena jejich schopnost klima odpovídajícím způsobem simulovat, jsou nejprve testovány na ověřených měřených a pozorovaných datech. Teprve po takovém prověření jsou používány k simulacím výhledového klimatu za různých vývojových scénářů, které se váží k možným změnám koncentrací skleníkových plynů a atmosférických aerosolů. Tento postup do značné míry zaručuje, že takový model je schopen indikovat míru změny, která odpovídá vlivu činnosti člověka na klimatický systém.
Předpovědní modely počasí často nejsou schopny předpovědět počasí na několik dnů dopředu. Lze tudíž očekávat, že je projekce klimatu na desetiletí dopředu dostatečně spolehlivá? Odhad vývoje klimatu jako průměrného počasí je možno provést spolehlivěji než předpovědět průběh počasí na více dnů dopředu. Průběh počasí je z fyzikálního hlediska jevem chaotickým a je často velmi složité ho spolehlivě předpovědět na delší období než jeden týden dopředu. Pro srovnání, klima je zejména určováno globálními a geofyzikálními procesy, které se mění relativně pomalu. Pokud se proto podaří tyto určující faktory dostatečně spolehlivě pochopit a ve větším časovém horizontu předpovědět, potom lze výsledky projekcí považovat za přijatelně spolehlivé.
45
Dřívější výsledky IPCC odhadovaly nárůst teploty pro 21. století v rozpětí 1,0 až 3,5 °C, zatímco podle posledních odhadů IPCC se toto rozpětí zvýšilo na 1,4 až 5,8 °C. Je to důsledkem použití sofistikovanějších modelů nebo se nejistota vědeckých poznatků zvýšila? Základní důvodem je, že pro nové odhady byly použity nové emisní scénáře. Ty předpokládají pokračující nárůst a větší vliv antropogenních emisí na celkové oteplování jako důsledek dalšího vývoje zejména demografických faktorů. Není to tedy tím, že by se nejistota vědeckých poznatků zvyšovala.
Proč jsou poslední odhady nárůstu hladin moří a oceánů nižší než tomu bylo v minulosti? V posledních odhadech bylo přihlédnuto i k novým poznatkům o zpětných reakcích oceánů, včetně jejich zaledněných částí na ohřev atmosféry, neboť přenos tepla z atmosféry do oceánů je pravděpodobně pomalejší než se původně předpokládalo.
11.5 Globální dopady změny klimatu Za posledních 100 let se globální teplota zvýšila v průměru pouze o 0,6 °C, což je výrazně nižší hodnota než jsou běžné meziroční změny. Jak to spolu vzájemně souvisí? Přirozená variabilita klimatu může vést ke značným meziročním i regionálním rozdílům. Hodnota 0,6 °C je dlouhodobým globálním průměrem v prostoru i čase a je nejvyšší hodnotou, která byla zaznamenána za posledních 1000 let, přinejmenším alespoň na severní polokouli. Pro srovnání, změna teploty od poslední glaciální epochy (skončila před asi 15 000 lety) do současnosti činí asi 4 až 6 °C. Tato změna je spojována např. s transformací ekosystémů z původně zcela zaledněné pevniny do podoby produktivních ekosystémů (např. Kanada byla tehdy pokryta ledovými vrstvami o tloušťce několika kilometrů).
46
Jaký může být potenciální dopad oteplení planety o několik stupňů? Změna klimatu významně ovlivňuje změny počasí na celém světě a některé z těchto změn jsou nevratné. Jelikož se ekosystémy i lidská společnost na nedávné a současné klima postupně adaptovala, jsou oprávněné obavy, že další adaptace na zrychlující se změny bude obtížnější. V řadě rozvojových a ekonomicky slabších států to může mít nedozírné důsledky na základní životní hodnoty, na potravinový i vodní režim či na zdraví. Pro téměř všechny státy světa hrozí zvýšené riziko výskytu extrémních projevů počasí s následně zvýšeným rizikem souvisejících katastrof s nimi spojených.
Jaký může být důsledek nárůstu hladin oceánů? Poslední projekce hovoří o nárůstu v rozmezí 9 až 88 cm do konce 21. století, zejména jako důsledek kombinace vlivu tání ledovců a rozpínání vody oteplováním. Již dnes je asi 46 miliónů lidí žijících na pobřežích v ohrožení zaplavením území. V příbřežních oblastech dnes žije 50 až 70 % veškeré světové populace. Nárůstem hladin pouze o 40 cm se zvýší riziko zaplavení území, kde dnes žije 200 miliónů obyvatel.
V posledních letech trend zvýšeného výskytu i intensity přírodních katastrof narůstá. Existují zde souvislosti se změnou klimatu? Je zatím dosti složité takový trend stanovit či prokázat jednoznačné příčiny přírodních katastrof spjatých s počasím. Jejich zaznamenaný nárůst v posledních letech nemusí být zcela skutečný nebo také může být zcela přirozený. Nicméně existují studie, které nárůst četnosti jejich výskytu či jejich intenzitě, změně klimatu přičítají. V každém případě však současné přírodní katastrofy toho druhu mohou sloužit jako ukázky dalšího vývoje, kterým by se Země mohla v budoucnu ubírat pokud bude vývoj klimatu pokračovat v dosavadním trendu.
Proč změna klimatu povede k nárůstu extrémních počasových jevů? Obecně jsou vyšší teploty příčinou zvýšeného výparu a většího množství vypadávajících srážek, častějších období vysokých teplot, méně četnějších období nízkých teplot a obecně přísunu zvýšeného množství energie do atmosféry (bouřky, vichřice, tornáda, apod.). Výstupy se současných klimatických modelů mohou být pouze obecným vodítkem, které ukazuje nasměrování těchto změn; nejsou zatím schopny výskyt těchto extrémních projevů počasí kvantifikovat.
47
Mohou již nyní vědci prokázat, že některé ze současných extrémních projevů počasí již důsledkem změny klimatu? V žádném případě. Jednak zatím ještě neexistují přesné definice extrémních projevů počasí, protože řada takových situací se vyskytovala již v dávných dobách. Jde většinou o velmi složité
povětrnostní
situace,
u
nichž
je
zatím
nemožné
odhadnout
přirozenou
pravděpodobnost jejich výskytu. Nicméně řada z vyskytujících se extremalit je značně konsistentní s tím, co můžeme podle modelových projekcí změny klimatu očekávat v budoucnosti.
Bude změna klimatu probíhat postupně nebo skokem? Klimatické modelové studie předpokládají, že odezva klimatu na vlivy člověka bude probíhat postupně. Jelikož však i v minulosti k přirozeným změnám klimatu docházelo skokem, nelze je ani nyní zcela vyloučit.
El Nino bylo v letech 1997-1998 jedno z nejintenzivnějších ve 20. století, předchozí silné El Nino se vyskytlo před 15 lety. Může změna klimatu na jeho zesilování a četnější výskyt také působit? Existují studie, které naznačují, že chování El Nina je v posledních dvou desetiletích poněkud jiné, než tomu podle záznamů bylo v minulosti a že teplejší klima může tento jev skutečně zesilovat. Vzhledem ke krátkosti sledovaného období zůstávají tyto dohady prozatím spíše na úrovni spekulací, nicméně bude je třeba v budoucnu intenzivně sledovat.
11.6 Důvěryhodnost vědeckých poznatků a reakce veřejnosti Sdělovací prostředky v poslední době informují o změně klimatu z různých pohledů a v různých souvislostech. Mění se vědecké názory neustále? Většina vědecké komunity zabývající se touto problematikou je přesvědčena, že obecné základy jsou vědecky již dostatečně podložené. Sdělovací prostředky se však často orientují na některá sporná, ožehavá, či ještě nedořešená vědecká témata a zaměřují se spíše na některé „senzacechtivé“ detaily problematiky. Na jedné straně často dávají prostor některým polarizovaným pohledům na úroveň vědeckého poznání v daném oboru a na druhé straně ignorují některé základní principy, na který se vědecká komunita v převažující většině již shodla.
48
Kdo by měl být určovat směry, které by vedly ke snižování rizik vyplývajících ze změny klimatu – politici nebo vědci? Jednoznačně obě strany. Nejpodrobnější vědecké a odborné analýzy jsou koordinovány Mezivládním Panelem změny klimatu (IPCC), který byl společně založen Programem životního prostředí OSN (UNEP) a Světovou meteorologickou organizací (WMO). IPCC předkládá politikům vědecké podklady pro politická jednání k aktivitám, vedoucím ke snižování emisí skleníkových plynů. Práce IPCC je založena na expertní spolupráci velkého množství vědců ze všech států OSN, pokrývajících různé dotčené vědecké oblasti; vědci pracují jak v akademické sféře, tak i ve státních vědeckých a odborných institucích.
Někteří vědci tvrdí, že poznatky o změně klimatu jsou zatím ještě značně omezené a že je tudíž předčasné vyvozovat závěry. Odkud tito vědci pocházejí a jsou jejich názory relevantní? Tyto vědci pracují převážně v USA, ale i ve Velké Británii, Německu a Austrálii. Někteří z nich mají dostatečnou vědeckou kvalifikaci, ale většina má odborné základy v jiných oborech (jaderná fyzika, energetika, oceánografie, astronomie, geofyzika, aj.) než jsou atmosférické vědy. Jejich základním argumentem je, že vliv člověka na klima není prokazatelný a že výstupy klimatických modelů nadsazují. Nicméně většina z nich obecné vědecké základy ve vztahu ke změně klimatu uznává.
Proč nepočkáme se snahami o snižování emisí skleníkových plynů do doby, než budou výsledky zcela prokazatelné? Řada nejistot je spojena s pouze některými detaily vztaženými k dopadům globální změny klimatu. Vědecká komunita se nyní již na základních principech existence a dopadů změny klimatu shoduje, stejně jako na tom, že rizika vyplývající z následků jsou reálná a významná. Doba působení skleníkových plynů v atmosféře se pohybuje v řádu desítek a tisíců let a proto je třeba respektovat principy přibližné opatrnosti a začít snižovat emise skleníkových plynů již dnes.
Není již nyní pozdě začínat se snižováním emisí skleníkových plynů? Z fyzikálního hlediska je celkem zřejmé, že zastavit či zvrátit současný trend oteplování planety pravděpodobně již nelze. Je však možné jej zpomalit a dovolit přírodním ekosystémům a lidské společnosti se na změny včas připravit a adaptovat se.
49
12. Slovníček základních pojmů Aerosol
Malá, prouděním vzduchu se šířící kapalná či pevná částice nebo jejich skupina.
Albedo
Obecně odrazová schopnost daného tělesa vyjadřovaná jako podíl záření odraženého k záření dopadajícímu na jednotku plochy. Sníh má vysoké albedo, vegetační pokryv nízké.
Alternativní zdroje energie
Získávání energie použitelné pro činnost člověka jiným způsobem než ze spalovaní fosilních paliv popřípadě z atomové energie. Alternativní zdroje charakterizuje nižší zátěž životního prostředí a jedná se zejména o využití sluneční energie, energie větru, vody, vln, přílivu, biomasy a energii geotermální.
Antropogenní
Vytvořený, změněný či ovlivněný člověkem či jeho činností.
Antropogenní skleníkový efekt
Navýšený přirozený skleníkový efekt v porovnání se skleníkovým efektem přirozeného původu. Vzniká působením skleníkových plynů antropogenního původu (převážně spalování fosilních paliv a odlesňování).
Atmosféra
Plynný obal obklopující Zemi, který je tvořen směsí plynů, vodní páry, pevných částic.
Biogeochemické cykly
Většina látek (sloučenin, prvků) prostupuje jednotlivými složkami prostředí (biosférou, atmosférou, geosférou, hyrosférou) v delších či kratších cyklech. Na těchto pochodech se podílejí biologické, chemické a geologické procesy.
Biosféra
Živá příroda, planetární (globální) ekosystém.
Citlivost klimatu
Změna globální průměrné teploty povrchu Země vyvolaná zdvojnásobením současného množství CO2 v atmosféře.
Čistší produkce
Dle definice UNEP stálé uplatňování preventivních opatření k ochraně životního prostředí v technologiích, výrobcích a službách se současným cílem zvýšit efektivnost výroby a omezit rizika poškození lidského zdraví a životního prostředí.
Doba života (setrvání)
Průměrná doba života molekul plynu, působících v atmosféře po svém vzniku.
Ekosystém
Funkční soustava živých i neživých složek životního prostředí, které se navzájem ovlivňují.
El Niňo
Pravidelné sezónní měny atmosférického tlaku mezi východním Pacifikem a Austrálií.
Emisní obchodování Obchod s emisemi navržený Kjótským protokolem z roku 1997 jako jeden z tzv. flexibilních mechanismů. Systém pro podporu realizace opatření v oblastech, kde je to nejlevnější. Emise
Vypouštění nebo únik (znečišťujících) látek do prostředí.
Evaporace
Výpar vody z půdy.
Evapotranspirace
Výpar vody z půdy (evaporace) a rostlin (transpirace). V zemědělství množství vody spotřebované rostlinou a vypařené z okolí rostliny během vegetačního období.
50
Exhalace
Vypouštění nebo únik (znečišťujících) látek do prostředí (zejména do atmosféry).
Externality
(negativní či nebo pozitivní) Nechtěné a neplánované efekty trhu. Dochází k nim, když chování jednoho ekonomického subjektu ovlivňuje blahobyt (způsobuje nedobrovolné náklady nebo přínosy) jiným.
Fosilní paliva
Látky pevné, kapalné či plynné povahy, které vznikly rozkladem starověkých rostlin a zbytků živočichů; jsou bohaté na uhlík; při jejich spalování vzniká oxid uhličitý.
Fotosyntéza
Proces, při kterém je energie slunečního záření přijímána zelenými rostlinami a přeměňována na energii chemických vazeb.
Freony (CFCs)
Organické sloučeniny na bázi nižších alkanů (metan, etan) s obsahem chlóru a fluoru v molekule. Velmi stabilní chemické látky, snižující množství ozónu ve stratosféře; skleníkové plyny.
Geosféra
Půda, skály, oceány a řeky.
Globální klimatické Soubor numerických modelů používaných k popisu chování atmosféry a oceánů. modely Globální oteplení
Nárůst (změna) teploty Země v důsledku zvyšování koncentrací skleníkových plynů v atmosféře a přirozené variability klimatu.
Halogenované uhlovodíky (HCFCs)
Organické sloučeniny na bázi nižších alkanů (metan, etan) s obsahem chlóru, fluoru a vodíku v molekule; skleníkové plyny; náhražka freónů.
Halony
Chlorované nebo fluorované organické sloučeniny na bázi nižších alkanů řazené ke skupině freonů. V molekule je obsažen také atom brómu. Obdobné využití jako freony a mají také schopnost rozkládat ozón a radiační účinky (skleníkové plyny).
Hydrosféra
Vodní obal Země. Je souhrnem veškeré vody na Zemi ve všech skupenstvích. Hydrosféra je v průniku s atmosférou, litosférou, pedosférou a biosférou.
Kjótský protokol
Protokol, podepsaný 11.12.1997 v Kjótu, který je prvním právním dokumentem, ukládajícím jednotlivým států, světa přijmout svoje závazky na celkové snížení emisí skleníkových plynů do konce roku 2012.
Klima
Charakteristické "průměrné" počasí určitého místa či regionu. Statistický popis počasí za období několika desetiletí (obvykle podle definice Světové meteorologické organizace za období třiceti let).
Kryosféra
Stále zamrzlé části Země, včetně ledovců, ledových ker, stálé sněhové pokrývky a permafrostu (někdy se chápe jako součást hydrosféry).
Litosféra
Geografický termín pro nejsvrchnější část vnějšího pevného „obalu“ Země zahrnující zemskou kůru a nejvschnější část zemského pláště.
Mechanismus Obdoba společných projektů JI s tím, že jedním z partnerů je stát, který čistého rozvoje nemá Protokolem stanovený redukční závazek. Jde zejména o pomoc (Clean Development rozvojovým státům. Mechanism) 51
Metan (CH4)
Skleníkový plyn
Mezivládní panel klimatické změny (IPCC)
Nezávislý vědecký a technický orgán, zaměřený na podporu poznání podstaty klimatické změny, hodnocení environmentálních, ekonomických a sociálních důsledků, založený v roce 1987.
Migrace
Pohyb (stěhování) jedinců (lidí) či jejich částí vedoucí k rozšíření druhu (přemístění populace).
Model
Soubor matematických rovnic, popisujících fyzikální zákonitosti, používaný k simulacím chování (přírodních) systémů. Příkladem je modelování klimatu.
Montrealský protokol
Protokol z roku 1987 o snižování obsahu látek narušujících ozónosféru; modifikován v Londýně (1990), Kodani (1992), Vídni (1995), Montrealu (1997) a Pekingu (1999).
Neobnovitelné zdroje energie (látek) Obnovitelné zdroje energie (látek)
Zdroje energie u něhož rychlost spotřeby je rychlejší než proces obnovy. Zdroje energie, které využíváním nezanikají - např. vodní energie, větrná energie, fotovoltaické články apod. Přírodní zdroje látek (jako je dřevo, přírodní vlákna, rostlinné tuky, …).
Oceánická cirkulace Velkoprostorové pohyby světových oceánů. Odsiřování
Proces odstraňování plynné emise oxidu siřičitého ze spalin vznikajících spalováním fosilních paliv (především hnědého sirnatého uhlí), který je založen na chemické reakci oxidů síry s chemickou látkou.
Oxid dusný (N2O)
Skleníkový plyn
Oxid uhličitý (CO2) Nejvýznamnější antropogenní skleníkový plyn. Ozón (O3)
Mimo jiné skleníkový plyn. Reaktivní plyn vznikající v atmosféře působením elektrických výbojů, ultrafialového záření (staratosférický ozón) nebo fotochemickými reakcemi (troposférický ozón).
Ozónová díra
Oblast atmosféry nad Antarktidou, kde jsou koncentrace stratosférického ozónu převážně v jarním období sníženy a v níž se projevuje zvýšené UV-záření.
Paleoklimatologie
Věda, rekonstruující klima dávnověku.
Počasí
Okamžitý stav nízkých vrstev atmosféry (troposféry), charakterizovaný meteorologickými prvky a jevy v určitém místě a čase.
Potenciál globálního Též potenciál radiační účinnosti plynů. Poměr radiační účinnosti ohřevu (Global libovolného plynu k účinnosti CO2. Warming Potential) Propady emisí
Procesy, které absorbují danou látku (nejčastěji oxid uhličitý) z atmosféry.
Rámcová úmluva OSN o změně klimatu
Mezinárodní úmluva podepsaná v červnu 1992 v Rio de Janeiro, vytyčující základní povinnosti jednotlivých skupin států s ohledem na rostoucí riziko globální změny klimatu.
52
Scénář "businessas-usual"
Scénář dalšího vývoje ve spotřebě energie a emisích skleníkových plynů, který nepředpokládá žádné zásadní změny v porovnáním se současným stavem.
Skleníkové plyny
Plyny, které přispívají ke změnám radiační bilance atmosféry v důsledku skleníkového efektu - vodní pára, oxid uhličitý, metan, oxid dusný, ozón a halogenované uhlovodíky.
Skleníkový efekt
Jev, při němž vodní pára a další plyny, které se v atmosféře vyskytují v přirozeném množství, ovlivňují radiační bilanci Země a následně zapříčiňují její vyšší teplotu (o 33 °C).
Společné projekty (Joint Implementation)
Společný projekt mezi dvěma státy, které musí snížit své emise. Projekt je realizován v tom ze států, kde náklady na snížení emisí jsou nižší. Oba státy si uspořené emise rozdělí.
Společné projekty v pilotní fázi (Activities Implemented Jointly)
Společný projekt mezi dvěma státy, které musí snížit své emise. Projekt je realizován v tom z nich, kde náklady na snížení emisí jsou nižší. K dělení uspořeného množství emisí nedochází, neboť se jedná pouze o zkušební fázi.
Stabilizace emisí
Snaha o dosažení určité hodnoty koncentrací emisí skleníkových plynů.
Státy Dodatky I
Termín Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Státy, které byly členy OECD v roce 1992, státy s přechodovou ekonomikou na tržní a Evropské hospodářské společenství (včetně České republiky).
Stratosféra
Část atmosféry, nacházející se ve výškách mezi 9(15) a 50 km nad zemským povrchem.
Těkavé organické látky nemetanické povahy
Soubor organických látek; obvyklé znečišťující látky v městské atmosféře.
Transpirace
Vypařování vody z povrchu rostlin.
Troposféra
Část atmosféry, nacházející se ve výškách do přibližně 9 km (na pólech) a 15 km (na rovníku) nad zemským povrchem.
(Trvale) Udržitelný Rozvoj lidské společnosti, který dokáže naplnit potřeby součastné generace, aniž by ohrozila uspokojení potřeb generací následujících rozvoj nebo se uskutečňoval na úkor jiných národů, přičemž míra negativního ovlivnění životního prostředí je snížena na minimum (negativně neovlivňuje životní prostředí). Uhlíkový cyklus
Popis výměny uhlíku mezi atmosférou, zemským povrchem a oceány.
Vodní pára
Voda v plynném skupenství; nejvýznamnější skleníkový plyn přirozeného původu.
Záření
Forma přenosu energie - například sluneční záření.
Zdroje emisí
Procesy, které uvolňují danou látku (např. oxid uhličitý) do atmosféry.
Změna klimatu
Dlouhodobá změna klimatu určitého regionu nebo celé planety; obvykle spojována se skleníkovým efektem.
53
Změna klimatu dle Mezivládního panelu klimatické změny IPCC
IPCC užívá tento termín k popisu jakékoliv změny klimatu, tedy včetně změn přirozených
Změna klimatu dle Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu
Změna klimatu vyvolaná přímo nebo nepřímo lidskou činností a která působí navíc k přirozeným změnám klimatu.
Zpětné vazby
Vlivy, které vyvolávají zvýšení účinnosti daného jevu (positivní zpětná vazba) či jeho snížení (negativní zpětná vazba) a jsou tímto jevem zpětně ovlivňovány.
13. Často používané zkratky BSK5 BOD5
Biologická spotřeba kyslíku Biological oxygen demand
CDV
Centrum dopravního výzkumu
CLRTAP
Convention on Long-Range Transboundary Air Pollution
CRF
Common Reporting Format
ČHMÚ
Český hydrometeorologický ústav
ČSÚ
Český statistický úřad
EEA
European Environmental Agency Evropská agentura pro životní prostředí
GWP
Global Warming Potential Potenciál globálního ohřevu
CHSK COD
Chemická spotřeba kyslíku Chemical oxygen demand
FAO
Food and Agricultural Organisation Světová organizace pro pro výživu a zemědělství
IAEA
International Atomic Energy Agency Mezinárodní agentura pro atomovou energii
IEA
International Energy Agency Mezinárodní energetická agentura
MŽP (ČR)
Ministerstvo životního prostředí (ČR)
REZZO
Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší
SBSTA
Subsidiary Body for Scientific and Technological Advice
SEVEn
Středisko pro efektivní využívání energie
UN FCCC
United Nations Framework Convention on Climate Change
TAR
Third Assessment Report IPCC Třetí hodnotící zpráva IPCC Obdobně druhá (Second) - SAR hodnotící zpráva (Assessment Report)
54
UNEP
United Nations Environmental Programe Program OSN pro životní prostředí
WHO
World Health Organisation Světová zdravotnická organizace
14. Často používané jednotky Násobky jednotek E
exa
1018
1 000 000 000 000 000 000
P
peta
1015
1 000 000 000 000 000
tera
12
1 000 000 000 000
T G M k m µ n p
giga mega kilo mili mikro nano piko
10
9
1 000 000 000
6
1 000 000
3
1 000
-3
0,001
-6
0,000 001
-9
0,000 000 001
10 10 10 10 10 10
-12
10
Přepočet hmoty C na CO2 - 3,664.
ppmv
1 díl v milionu objemově, tj. 10-4 %
ppbm
1 díl v bilionu objemově, tj. 10-7 %
pptv
1 díl v trilionu objemově, tj. 10-10 %
Energetické jednotky tce t uhelný ekvivalent toe
t ropný ekvivalent
boe
barel ropný ekvivalent
55
0,000 000 000 001
Převody energetických jednotek TJ Gcal TJ
1
238,8 -3
Gcal
4,1868 * 10
Mtoe
4,1868 * 104
Mbtu
1,0551 * 10
-3
GWh
3,6
Mtoe -5
2,388 * 10 -7
Mbtu
GWh
947,8
0,2778
1
10
3,968
1,162 * 10-3
107
1
3,968 * 107
11 630
-8
0,252
0,52 * 10
1
2,391 * 10-4
860
8,6 * 10-5
3412
1
15. Často používané chemické zkratky CO2
Oxid uhličitý
CFC(s)
Tvrdé freony
CH4
Metan
HFC(s)
Částečně fluorované uhlovodíky
HCFC(s)
Měkké freony
NMVOC(s)
Nemetanické uhlovodíky
N 2O
Oxid dusný
NOX
Oxidy dusíku (NO a NO2)
NO
Oxid dusnatý
NO2
Oxid dusičitý
O3
Ozón
PFC(s)
Zcela fluorované uhlovodíky
POP(s)
Persistentní organické látky
SF6
Fluorid sírový
SO2
Oxid siřičitý
VOC(s)
Těkavé organické látky
16. Odkazy na další informační zdroje Tato kapitola je věnována stručnému popisu zdrojů informací o změně klimatu dostupných na internetu v cizích jazycích, zejména v angličtině, (kapitola 16.1 Zahraniční informační zdroje) a v českém jazyce (kapitola 16.2 České informační zdroje). Je nutno konstatovat, že množství informačních zdrojů je v obou jazycích značně rozdílné. Výčet v kapitole 16.1 je nutno chápat jako základní, jelikož existuje další nepřeberné množství informačních zdrojů. Výčet v kapitole 16.2 je významně kompletnější a obsahuje zdroje informací v českém jazyce.
56
16.1 Zahraniční informační zdroje http://www.ipcc.ch/ Mezivládní panel pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change) je zaměřen na výzkum změny klimatu. Byl založen Světovou meteorologickou organizací (WMO) a Programem OSN pro životní prostřední (UNEP) v roce 1988. Vznikl z podnětu rezoluce Valného shromáždění OSN č.43/53 jako nezávislý vědecký a technický orgán, který má za úkol soustřeďovat a analyzovat nejaktuálnější vědecké poznatky a vytvořit tak odborný základ i pro politická jednání. Panel publikoval v roce 1990 První hodnotící zprávu (IPCC First Assessment Report), která byla aktualizována v roce 1992. V roce 1995 uveřejnil Druhou zprávu (IPCC Second Assessment Report) a v roce 2001 Třetí hodnotící zpráva (IPCC Third Assessment Report) a poprvé i Syntetickou zprávu (IPCC Synthesis Report). Všechny tyto zprávy přinesly zevrubnou aktualizaci mezinárodně akceptovaných vědeckých výsledků o změně klimatu, orientovanou na vědeckou podstatu problému, dopady a možnosti snižování emisí. Zejména výsledky Třetí hodnotící zprávy a Syntetické zprávy jsou základním zdrojem informací pro přípravu úvodních částí této internetové prezentace. Vybrané dokumenty jsou také dostupné ve španělštině, ruštině, arabštině, francouzštině a čínštině.
http://unfccc.int/resource/iuckit/index.html Dokument (na stránkách UN FCCC v anglické, francouzské a německé jazykové verzi), který obsahující základní informace o změně klimatu. Je členěn do několika částí, vysvětlujících podstatu klimatického systému a popisujících poznatky o dopadech změny klimatu. Navíc jsou zde uvedeny i výsledky mezinárodních jednání a popisy základních opatření na snižování emisí skleníkových plynů.
http://www.who.int/globalchange/climate/en/ Informace na stránkách Světové zdravotnické organizace jsou zaměřeny na dopady změny klimatu na lidské zdraví. Věnují se určení a kvantifikaci rizik plynoucích ze zvýšeného výskytu extrémních projevů počasí, dostupnosti vodních zdrojů, degradaci půd, rozšiřování nemocí. Dokumenty jsou dostupné v anglické, španělské a francouzské jazykové mutaci.
http://www.exploratorium.edu/climate/index.html pouze anglicky Výstup projektu podporovaného National Science Foundation (organizace podporující vědu a výzkum v USA). Přehledné stránky, které jsou uspořádány dle základních částí klimatického systému (atmosféra, hydrosféra, kryosféra a biosféra) a klimatického systému jako celku . 57
Jedná se o informace textového charakteru vhodně doplněné grafy a obrázky. Obsahují rovněž odkazy na internetové stránky, které se jednotlivými tématy zabývají podrobněji. Stránky však obsahují poměrně omezené množství informací a lze je tedy hodnotit jako velice stručné.
http://www.climatechange.gc.ca pouze anglicky Nutnost informovat veřejnost o možných globálních, ale i regionálních dopadech změny klimatu si uvědomila i řada vlád. Velmi pěkné stránky věnované změně klimatu provozuje vláda Kanady. Specializované internetové stránky Environment Canada obsahují podrobné informace o dopadech změny klimatu nejen v Kanadě, ale i ve světě, o principech skleníkového efektu, o klimatickém systému a o jeho ovlivňování člověkem.
http://www.defra.gov.uk/environment/climatechange pouze anglicky Obdobně jako kanadské, jsou koncipované i stránky britského ministerstva odpovědného za životní prostředí (DEFRA), kde jsou základní informace nejen o principech a zákonitostech skleníkového jevu a klimatického systému a dopadech změny klimatu ve Velké Británii, ale i výsledky mezinárodních jednání, popisy možností snižování dopadů změny klimatu a zvyšování efektivnosti adaptačních opatření, informace o národní politice, využívání obnovitelných zdrojů energie, využívání integrované prevence IPPC, aj. Rovněž jsou uvedeny dostupné publikace a informační zdroje, které se k jednotlivým tématům vztahují podrobněji.
http://www.docm.mmu.ac.uk/aric/gccsg/contents.html pouze anglicky Informace o relevantní problematice lze nalézt i na stránkách Metropolitan University v Manchesteru, které jsou koncipovány spíše jako přehledná učebnice. Velice přehledné je členění kapitol na klimatický systém, příčiny změny klimatu, metodiky zjišťování různých parametrů klimatického systému v minulosti i současnosti, modelování klimatu, vývoj klimatu v minulosti a současnosti; informace jsou podány pouze v textové formě.
Další informační zdroje: http://www.ec.gc.ca/climate/ stránky Kanadské vlády podávající velmi stručný přehled o tom co je změna klimatu a jaké mohou být její dopady. http://www.climatescience.gov/ stránka publikující nejnovější výsledky vědeckého programu v oblasti změn klimatu.
58
amerického
http://www4.nationalacademies.org/onpi/webextra.nsf/web/climate
stránky
americké
Akademie věd, které stručně, ale přehledně a názorně poskytují základní informaci o ZK a zprostředkovávající odkazy na jednotlivé výzkumné zprávy či informace o dílčích otázkách ZK. http://www.noaa.gov/climate.html
americký
výzkumná
organizace
zabývající
se
meteorologií. Na svých stránkách publikuje výsledky svých výzkumů (změny teploty, srážek, …). http://www.newscientist.com/hottopics/climate/climatefaq.jsp server obsahující odkazy na články věnující se problémům ZK. Stránky obsahují přehledně udělané základní otázky a odpovědi (tzv. FAQ). http://www.panda.org/about_wwf/what_we_do/climate_change/index.cfm stránka jedné z neziskových organizací, které spíše než seznámení čtenářů s problémem přinášejí řešení.
16.2 České informační zdroje http://klima.ecn.cz/ocojde.htm Odkaz na nejobsažnější stránku s informacemi, které lze však označit pouze jako základní informace o klimatickém systému, skleníkovém efektu, vlivu lidstva na tyto systémy, projekce vývoje do budoucna a o vývoji mezinárodních jednání. Stránku zajišťuje nevládní nezisková organizace Econet. http://cde.ecn.cz/brozury/gopeucz.htm Odkaz na internetovou formu brožury vydanou s podporou stejné organizace. Obsah je velice stručný a podaný populárně naučnou formou. http://www.chmi.cz/nkp/nkp.html Základní informace o možných dopadech změny klimatu v ČR, jako výstup z projektu MŽP VaV/740/1/01
„Klimatická
změna
a
klimatické
fluktuace
-
normály
vybraných
klimatologických prvků na území ČR“. http://www.geogr.muni.cz/vyuka/KrajEkDPZ/klima/klimakol.html Odkaz na stránky Geografického ústavu PřF MU v Brně. Stránky jsou věnovány primárně klimatickému systému a jeho funkci; změně klimatu a skleníkovému efektu se věnuje spíše okrajově a velice stručně.
59
http://ekolist.cz/ Internetový deník věnovaný ekologickým problémům. Spíše než poskytování vlastních informací je koncipován jako „rozcestník“ na jiné odkazy (zejména novinové články), příp. publikuje překlady těchto článků. http://www.hnutiduha.cz/publikace/infolisty/energetika/klima/klima4.htm Jako jediné ze stránek ekologických organizací stojí za zmínku stránky Hnutí Duha, na nichž je publikován informační list, obsahující základní informace o změně klimatu a jejích dopadech. Je s podivem, že ostatní organizace a sdružení tyto informace neposkytují ani nezprostředkovávají.
60
