Luxus v duši
Gitta Lam�sdorff a její život s Tiffa��
Příloha Lidových �ovi� / Samostat�ě �eprodej�é / V�chá�í měsíč�ě / 16. 4. 2014 / speciál
byznyS
fejeton
Jednorožčí farma Text: Mar�i� Váša, r�dak��r měsíč�íku I�S�yl� Ilustrace: Lukáš Urbá��k
P
řemýšlet nad tím, jaké by to bylo, pověsit kabát zaměstnance na hřebík, třísknout za sebou dveřmi, vykašlat se na všechno a být svým šéfem, dělat na své triko, je jako masturbace. Sem tam to dělá každý z nás – zaměstnanců korporace –, a kdo říká, že ne, ten to dělá dvakrát častěji. Na prstech obou rukou bych nespočítal, kolik kariérních snů jsem za život měl. Mým prvním snem bylo stát se členem kapely Spice Girls. Tehdy jsem neuměl anglicky, a tak jsem netušil, že by se skupina musela přejmenovat na Spice Girls and One Spice Boy, což by znamenalo kopu papírování, s nímž by se nikdo určitě mazat nechtěl. Ani mě netrápilo, že jsem neuměl zpívat. Jen se podívejte na Victorii Beckham! A stejně bych se časem stopro odtrhl a rozjel to sólo, protože to přece chceme všichni, pověsit ten kabát na hřebík. Nebo ne? Později jsem si vybudoval silné pouto k televiznímu pořadu Nápady světové módy a bylo jasno – budu módní návrhář. S tužkou v ruce a vytrvalostí kojota Vildy jsem čmáral a čmáral. Proč jsem s touto myšlenkou vlastně nakonec sekl? Nevadí. Třeba se ze mě módní návrhář teprve stane. Nikdy není pozdě. Znovu: Jen se podívejte na Victorii Beckham! Jak tak píšu tyto řádky, zmocňuje se mě pocit, že bych byl znamenitý módní návrhář. Možná ten nejlepší. Možná je na čase přestat o módě psát a začít ji dělat, rozválcovat tvorbu současných es.
(74)
Pár let nato jsem zatoužil mít vlastní hotel jako Lorelai z Gilmorových děvčat, být detektivem jako Columbo nebo třeba právníkem jako Ally McBealová. Seriály měly na mé profesní plány takový vliv, jaký má úplněk na mé spaní. Tedy překvapivě velký. Nejvíc na mě zapůsobil Sex ve městě, díky němuž jsem chtěl být zprvu majitel PR agentury jako Samantha a následně – s přihlédnutím ke své emocionální nestabilitě a umění dělat z komára někdy i dva velbloudy – raději pisálkem jako Carrie. (Tolik k tomu, proč dělám, co dělám.) Můžu být rád, že se Carrie neživila třeba truhlařinou. To by se mi teď asi blbě psalo všemi sedmi prsty, které by mi dohromady zbyly. Taky štěstí, že jsem si
na rozdíl od ní včas uvědomil, že toho vím víc o kabelkách a botách než o vztazích, a tak mám stále práci, tudíž střechu nad hlavou. Posledním nápadem bylo založení jednorožčí farmy. Díky studiím s obchodním zaměřením si jsem vědom toho, že předpokladem úspěšného podnikání je nabízet něco, co nenabízí nikdo jiný. Schválně, kolik znáte jednorožčích farem? Myslel jsem si to. Svůj plán jsem dokonce začal i realizovat. A jelikož je základem správná odborná literatura, skončil jsem s knihou Raising Unicorns od Jessiky S. Marquisové. Kapitola první je propracovaný test, díky němuž člověk zjistí, jaký typ jednorožčího farmáře je. Můj výsledek zněl následovně: „Que sera, sera. Byznys i život berete, jak přichází, a radostně proplouváte mezi oslazenými obláčky v blaženém stavu bezpodmínečné smířlivosti. Kámošíte se s jednorožci! Tak proč byste právě vy nebyl pořád šťastný?“ V momentě, kdy jsem dočetl výsledek svého testu, mi došlo, že ač je to často bráno za samozřejmé, ne každý má jasno o směru, jímž se bude ubírat jeho kariéra, a ne každý chce dělat na vlastní triko. Že vlastně ani necítím potřebu třískat dveřmi a věšet na hřebík kabát, který mi zatím sedí v ramenou. Až přijde ten správný čas na – dejme tomu – farmu s jednorožci, jistě to poznám. Prozatím však zůstanu, kde jsem. Co bude, bude…
tit u l
edito ria l Milé čtenářky, milí čtenáři,
SPeCiál/2014 Foto: d���� t���c�� h��běn�� G���� l��bs�����, ����nn� ��������� �n���y t����ny & C�., � �n�c���s��� b����� �n���y.
Esprit Lidových novin v roce 2014 vychází: 7. ��ě�n� (a�c���������) 4. ����n� (l��n� sp���y) 18. ����n� Esprit Film – volně v prodeji 9. �����nc� (l��n� �nsp���c�) 3. ���� (m���) 17. ���� �����n� esp��� (t� n�j��pš� � pě������ ��s�����) 1. ��jn� (d�s�gn) 5. ��s��p��� (h���n�y � šp���y) 26. ��s��p��� (meNu) 3. p��s�nc� (v�n�c�)
dostává se vám do rukou první z letošních speciálů Espritu Lidových novin, věnovaný byznysu. Číslo otevíráme rozhovorem Veroniky Bednářové s Jiřím Šmejcem, devátým nejbohatším mužem Česka. Na padesát let si pronajal ostrov na Maledivách a vybudoval zde – za pomoci českých architektů i firem – luxusní resort Velaa (Želva). I když se o resortu Velaa v českých médiích psalo, Jiří Šmejc sám o něm zatím nehovořil – a ani do budoucna hovořit nehodlá. Pro Esprit LN udělal výjimku. „Nejsem sběratel rezidencí, jen jsme si na ostrově vybudovali odpočinkovou bázi,“ vysvětluje spolumajitel Air Bank a Home Creditu a věří, že díky Maledivám se jeho časté pracovní přesuny do Asie stanou snesitelnějšími. Na závěr dodává: „Resort je zajímavý v tom, že jej cítím srdcem. A tak se mě každý problém dotkne daleko víc. Víc všechno prožívám.“ Jiřího Šmejce vyfotografoval David Turecký, který s námi byl i v Mnichově za hraběnkou Gittou Lambsdorff, jež má na starosti butiky americké šperkařské značky Tiffany & Co. v Německu, Rakousku, Švýcarsku a České republice. Vystudovaná designérka se léta věnovala navrhování interiérů. Neváhala změnit profesi a začít pracovat pro luxusní šperkařské značky – nejprve pro francouzský Cartier, od roku 2007 pro Tiffany. „Miluji luxus, navíc jsem narozená ve znamení Býka – pro ně je typické, že milují šperky. Neumím si představit, že bych mohla mít lepší práci,“ řekla v profilovém rozhovoru.
Hlavní téma Espritu LN jsme nazvali Nový start. Veronika Bednářová se kvůli němu sešla s lidmi, kteří – podobně jako Gitta Lambsdorff – změnili od základů svůj život. Jen v opačném směru než ona. Rozhodli se postavit se na vlastní nohy a založit nový byznys. Bývalý generální ředitel velké banky Lubor Žalman právě buduje start-upový inkubátor, kanadská top manažerka Muriel Anton se hodlá věnovat svému mentoringovému programu pro české ženy Odyssey a Libor Malý, zakladatel webů Jobs.cz a Prace.cz, zase usilovně vyvíjí komunitní server Hearth.net, který vám udělá radost úplně bez peněz. Darina Křivánková tentokrát navštívila autorku kuchařek i propagátorku farmářských trhů Hanu Michopolu a zeptala se jí, jak se vede jejímu čerstvě otevřenému bistru Sisters, kde si můžete dát českou tradiční pochoutku – chlebíček. Nechybí ani přehled nových hodinek, pánské kosmetiky a dalších nezbytných vychytávek pro muže – v kompozicích fotografa Michaela Dvořáka. Příjemné čtení přeje
Eva Hlinovská, vedoucí Espritu LN
o B S ah 10 velké v malém m�žn� ���g�nc� 12 rozhovor J��� Š��jc: N�n� �� �s���� �y����n�c� 20 téma N��� s���� 28 feNoméN G���� l��bs����� – Ús�ě� � t����ny�� 36 móda By�nys p��n 44 foto P���� g�n�����n 48 kult Ž�n��� �� ��s� ����n�� 56 Na doPoručeNí S�s���s – C���b���� p�� 21. s������ 62 exPert P�ns�� b������y 68 auto SNů B���� 70 miláNSký diář m�. t��’s – h�ě��� �b��n��� � ��c�n�š 72 Galerie S�y���� p�����c� 74 feJetoN J��n���ž�� �����
Esprit. Stylový magazín Lidových novin. vyc���� �ěs��ně. Šéfredaktor: is���n l��� Ředitel redakce: v�s���n v����� Vedoucí magazínu: e�� h��n��s�� Art director: v������� d�n�� Kreativní konzultantka: t����� k������ Editorka: v���n��� B��n����� Jazyková redaktorka: i�� P�sp�š����� Úprava fotografií: P��� h������, z��ně� r�ž���� Produkce: d�g��� h��� Spolupracovníci: r���� B���s��, P���� h�jn�, P��� J�ns�, d���n� k����n����, t�b�� m�c����s, o�g� mys���������, m�c��� Š�b�, m�c����� t���š����, d���� t���c��, m����n v�š� Inzerce: m�c����� h��������� – 602 853 496, m���� B������ – 724 763 328, h�n� h����n��� – 603 899 982, i��n� W��ss��� – 734 517 331 Adresa: amC, k���� eng��š� 519/11, 150 00, P���� 5 Internet: www.�sp���.������y.c� E-mail: �sp���@������y.c� Telefony: 225 067 111, p���p���n� 225 555 533 Tiskne: S��b��� P��ss, s. �. �. m�g���n j� p����jn� j�n s ��n���� l����� n���ny.
(8)
rozhovor
Není to ostrov vyvolených
Jiří Šmejc (42) �te�řel l�ni před ván�cemi na maledi�ském �st���ě velaa s�ůj luxusní �es��t, sestá�ající �e 43 s�uk��mýc� �il s ba�énem a pěti �e�idencí. Let�s na jaře � něm Esp�itu p�skytl ��������. Text: ve��nika Bednář��á Foto: Da�id Tu�ecký
R
odák z Karlových Varů a bývalý spoluvlastník Novy Jiří Šmejc začal v roce 2004 působit ve skupině PPF, v roce 2005 se stal jejím akcionářem. Loni svůj pětiprocentní podíl PPF prodal a současně získal i 13,37procentní podíl ve společnostech Home Credit B. V. a Air Bank. Podle Forbesu devátý nejbohatší Čech (majetek 11,7 miliardy korun) se v médiích vyskytuje jen výjimečně, a když se ho ptáte proč, odpovídá, že by byl nejradši neviditelný. Když chcete být neviditelný, nemůžete kupovat ostrovy...
Aspoň jsem se ho snažil koupit daleko. Ostrovy na Maledivách se navíc neprodávají, ale pronajímají. V roce 2011 jsem si jej pronajal na padesát let. Kde teď žijete?
V letadle. Loni jsem nalétal šest set hodin, to je skoro měsíc ve vzduchu. Dnes večer odlétám na Maledivy, pak do Kazachstánu, potom do Číny, na Filipíny...
(12)
Kdy jste byl poprvé na Maledivách?
Na podzim roku 2005. A pršelo jedenáct dnů ze třinácti. Byli jsme na Maledivách na dovolené se ženou – a rozhodli se tam vrátit, protože jsme si zamilovali tamní lidi. Myslím, že mají mimořádný talent pro služby v pohostinství, jsou inteligentní, milí a osobní, ovšem zároveň přesně vědí, kdy je třeba respektovat váš prostor, soukromí a klid.
ve stejném časovém pásmu. Do Evropy pak nepřijíždím úplně mrtvý. Takže váš resort Velaa Private Island Maldives, který leží asi tři čtvrtě hodiny cesty hydroplánem od mezinárodního letiště v Malé, má i osobní důvod?
Přesně tak. Nejsem sběratel rezidencí, jen jsme si na Velaa vybudovali odpočinkovou bázi.
Vytvořil jste si tam přímo osobní přátelství, nebo vám jen vyhovoval personál?
Ten resort, kam jste se dřív vracíval, vám už nevyhovoval?
To je složité říct, ale například když jsme tam byli podruhé nebo potřetí, uspořádali jsme večírek pro téměř všechny zaměstnance, se kterými jsme přicházeli do styku. Šlo o zhruba čtyřicet padesát lidí. Byla to určitě jedna z nejlepších party v mém životě.
Změnilo se vedení společnosti, někteří zaměstnanci odešli a skvělá atmosféra týmu, který tam byl, se vytratila.
Vracel jste se tam i během pracovních cest po Asii. Proč?
V Asii jsem často, do Číny teď létám skoro každý měsíc. Proto jsou pro nás Maledivy ideální zastávkou – přes víkend můžu být s rodinou a stále zůstávám
Jiří Šmejc během jednoho z mála rozhovorů pro česká média. Téhož dne večer odlétal na Maledivy, pak do Kazachstánu, do Číny a na Filipíny.
A koho napadlo: když to nefunguje tady, zařídíme si jiný ostrov podle svého?
Jednou jsme se ženou pozvali místní lidi na degustaci vín na pláži. Bylo nám smutno, že to tam končí. Každý den jsem chodil s místníma klukama hrát fotbal na pláž, když jsem chtěl jít šnorchlovat, už volali: „Jdu taky, jdu taky!“ A najednou jsme viděli, jak ten domácký pocit mizí. Při vínu jsem jen tak plácnul, že
(13)
na doporučení
Chlebíček pro 21. století Založila a vedla nejprodávanější časopis o jídle, vrátila k životu farmářské trhy, napsala několik úspěšných kuchařek… Od ledna Hana Michopulu provozuje bistro Sisters. A má tam plno. Text: Darina Křivánková Foto: Tomáš Krist Food styling: Klára Šumová
Na míru pečený kváskový chleba a dvě tři chuťově výrazné ingredience, to je základ chlebíčků Sisters.
L „př�st�ž� t� ��m��ticky vy���á, ���� �� ���v�z�vá�� bist�� vůb�c �ic ��m��tickéh�,“ ř�ká H��� Mich���l�.
(56)
éta jsem se držela toho, že každý má dělat to, co umí, a nepouštět se do rizika něčeho neznámého. Pořád jsem měla v hlavě věty z knihy Anthonyho Bourdaina Důvěrnosti z kuchyně, kde v kapitole Syndrom majitele restaurace a jiné zdravotní obtíže velmi vtipně líčí, co čeká člověka, který si otevře restauraci, protože je přece skvělý hostitel a doma mu to u plotny tak jde. Když je někdo dobrý zubař, právník
nebo herec, a k tomu doma dobře vaří, neznamená to, že může mít úspěšnou restauraci. Čtyři z pěti takových podniků končí krachem,“ líčí Hana Michopulu, která byla léta úspěšnou a respektovanou novinářkou se specializací na gastronomii.
Jak chutná skutečný špenát Že by se jídlo mohlo stát jejím osudem, se začalo rýsovat poměrně záhy: „Už jako malá jsem byla mlsná a náročná.
Víkendy jsem trávila s rodiči na zahradě, kde se pěstovala zelenina, spolužáci jezdili na výlety a já se musela hrabat v záhonech.“ Díky tomu pochopila, jakou chuť mají suroviny ve své základní podobě. Zatímco všichni znali špenát jen jako šedou břečku ze školní jídelny, Hana věděla, jak chutnají šťavnaté špenátové listy. Profesní tápání jí pak později dost zkrátila zkušenější novinářská kolegyně: „Ze všech článků, které jsem
(57)
