NOWOCESKÁ
BIBLIOTHÉKA WYDAWANA
NÁKLADEM ESKÉHO MUSEUM.
C
I
S L
o
Vlil.
JOSEFA FRANT. SMETANY
WŠEOBECNÝ DJEPIS OBANSKÝ.
-m:m-
W \V
kojí MIS
si U
PRAZE.
KBONBERGRA
184 6.
A
IWNÁE,
JOSEFA FRANT. SíVlETANY, KNÉZE
ÁDU
PRAEMO.NSTBATSKéHO
W
TEPLÉ, PROFESSOKA NA
W
ÚSTAWU FILOSOFICKÉM
PLZM,
WSEOBECNY DfiJEPIS OBANSKÝ. PRWNÍ.
DÍL
-m^^mt-
>»
P
1
S
t
31
U SK
J
M' C
II
ÍSLO
\XV.
-e®§s-
W W
K o
.11
M SS I
í
U
PRAZE. KR OSBER
1846.
(i
R A
A
1
VV
NA
E.
1113545 I/?
Mí
Tiskem
c.
k.
dworni knihtiskárny
syn
Bohumila Haase.
U
E N
U
K
VV
1.
-»%?Ž$-
Zkušenost nejen iwolno,
jest
matkil
maudrosti
prospíváno
ale
slušno.-
i
drahá býwá zkušenost wlastní. t.
pozorowatiwšech
j.
hledali
Že' wšak
chudá
jí
a
použiti rozšafiiost káže.
cizí
které
událostí,
proež
;
w
blaženost
lidskuu
úinkují, šetiti následk jestotných swóbXKlné innosti lidské.
ím
dje
a
dle
tím
kterých
se
V
námi
a
okolo nás
na cest žiwota známek, abychom cíle žádaného došli,
wíce nalézáme
tím
máme
íditi,
eho
wíce tabulí wýstražných, hlásajících nám,
tí-eba
abychom nepropadli pokutu. Lákají-li nás jedné strany píkladowé swodní hrozí s druhé záhubné
se s
bedliwéji pozorujeme, co se
dalo,
warowati,
:
ím swétleji oit ped sehau spatujeme. Peswdíme se snáze než wšemi dwody írlosofíckými o mrawné spráw svvéta. když w patrných píkladech widíme, kterak ctnost, dlauho utlaowána, konen
následky jejich, je
nejen
a
odstrašují
nás
rozumem seznáwáme,
tím jistji,
ale
jako
slawn wítzí, nešlechetnost pak, aby dlauho panowala, pedce jen koní bídné; nauíme se prozetelnosti, když sami spatíme,
kterak
z
malé jiskry asto vveliký plamen,
malé poklésky záhuba pochází; powzbudíme se k mrawnosti, když se peswdíme. že z hoiného zrnka ctnosti z
wyrfistá strom blaženosti.
Když bedliwé powažoMání událostí okolních již tak prospšné býwá lowku, když již we tíd prwní na školách zkušenosti toliku dobrému se mže nauiti tím mocnji mrawná wzdlanost jeho pokroí když do tíd wyšších :
,
postaupiw, pozorné nejwíce pak,
oko znenáhla obrátí na
když weškerého
lowenstwa
celý
národ;
osud, od šedé
Lweflení.
VI
minulosti až do jasné pHlomnosti zpytuje,
Tu teprw
wažuje.
co
inu
se
když pozná, kterak
swalé prozetelnosti,
ruka
píin
úinky k
pocházejí weliké
pozoruje a roz-
ukáže wládnaucí
nejjasnji
národu, kterak záhuba zkažených ku prospchu ze hrobu národu jednoho blaženost
kterak
enstwa puí;
zákonu mrawního, když uzí,
osob
na
jednotné,
tresce,
že
proti
ubrání,
že
i
tak
národovvé,
swlem, nemrawností
lowé-
.o swatosti
jak
neomyln
celých národech
tomuto žádná mocnost zemská ne-
trestu
welicí
lepším,
že se pestaupení jeho,
na
i
býwá
celého
pesvvdí
co nejpewnji
se
tu
malých
z
štstí neb neštstí celých
byby
wládli
w záhubu. wdy nad
padají
Není tedy prospšnjší nejznamenitjších událostech
we
i
weškerým
onu, která nám
spolenosti lidské,
o
od prw-
nám známého poátku až na asy pítomné zbhlých, poíádnau a dkladnau zpráwu dáwá; a wda lato jest wše-
ního
obecný djepis obanský.
Obanským lidských
pokud
slowe, protože se zanáší swobodnau inností
spolk,
mocn w
proto, že
nutné
a
osobní jen potud
se dotýkajíc,
onu wplýwá; wšeobecným pak nazýv\á se
wšecky hlawní a dležité spolky lidské obsahuje.
Wypravvuje tedy wšeobecný obanský djepis poátek,
powahu wšech znamenitých spoleností lidských, stát neb íší, od prwní nám známé až na asy nynjší
vvznik l.j.
a
založených, jejich rozliné losti,
slastné
i
nešastné udá-
pospolité nebo stídající se jejich vvykwétání,
píiny uwadnutí z
zmny,
a
pádu,
nás nepetrženým
a tak
jakož
i
etzem
temného labyrintu osudu wede na swtlo wšewládnaucí nmž wšecky domnlé zmateniny spatu-
prozetelnosti, na
jeme co nejkrásnjší poádek, ízený ejwyšší maudroslí. Djepis ili historie jest weliké zrcadlo, w nmž národowé swj prawý obraz shledují; ona jest slaup diamantový, na
nmž
uyrytá jména ctnosti
zachowána:
ale
Ona
wedlnosl dosáhnauti.
práw
a
zásluhy
lowenslwa,
olunvy a tryznitelowé
panovvníky
a
wné
také metla ocelowá, jížto se
národy,
lowenslwa
sláw
wn
kterých nemohla spra-
jest neporušitedlný saudce
oslawující
k wyššímu
jsau tepají
ty, pílili
kteí cíli
;
mezi
hájíce svvatých
k
wné
pak
hanli odsuzující wšech, kteí práwa taío bud podlé sobét-
Uwdviii.
nebo
obtowali,
iiusli
zprznili iiirzkau s#yslnusti; sloweiii,
swalá záštita
historie jesl
VII
dstojenslwí.
lidsk('>hu
—
Ne wšak jen události zewnilní každého znamenitého poukázati nám musí wšeobecná historie, nýbrž také wnitní jeho složení, na némž úinnost celého stroje stát-
státu
ního záleží
abychom, seznajíco ásti
;
stroje,
nalézti mohli
Dlí
piíiny wýtenosti neb slabosti a zkázy jeho.
wnitní powaha neb spráwa
samowládu
totiž
we
státu
ili tnoHarchii,
dwojí hlavvní spsob,
mnohowládu
a
se pak
ili polyar-
chii.
která se nazývvá také spráwau repuhlikanslian. Každá
zase
w
rozdílné
spsoby
se rozpadá.
toliko osoba, císa, král a
wlastní
toliko
j.
Wládneli
totiž
jediná
celým státem dle zákoník, swé
wli podrobených,
jest
to
monarchie
ili
samowláda neobmezená; jestli ale moc zákonodární neb bud šl(;chtaii neb wyplující s jistým stawem stedním wýborem oban sdluje, jest monarchie obmezená ili ústatcfid Ckonstituní). Samowláda beze wšech zákonic, jen Mnohodle pauhé wle panovvníka ízená, slowe despolh. wláda jest zase bud arislokrafie, když urozená šlechta neb jistí wyšší stawowé panují, timokralie, když wláda swena ,
jest
nejbohatším.
toliko
cházejí,
t.
j.
Ob
nejastji
obané pi wlád zemské
wšickni
w
demokratická, která, jestliže
pe-
oligarchii
spráwu wedenau jen nkoliku osobami. podíl, jest
Majíli
spráwa
jejich
pechází na luzu obecní, na-
zývvá se ochlokratii.
Kterau z tchto forem každý stát byl sprawowán, jaké
zmny asem státu,
wytrpla^ jak
zmny
musí poukázati historie,
tyto wplývvaly
jestli
má
w
živvot
zasluhowati jména
politické.
Máli pak historie vvyswtlowati temnost minulosti, musí býti
swtlo
smyšlenek a
její
isté
a
jasné,
nesmí zaslepovvali leskem
zdroje nelíené prawdy erpati. Zpráwy swé musí bráti z památek a spis hodnovvrnvch, iubau kritickau wyištných, a wyprawowati beze^ wšeho pedsudku nebo straonDSti, upímn udá-^ bajek,
wajíc, co jest jistého
nýbrž z nezkaleného
neb nejistého. Jasnost pak také žádá
uritého poádku u vvypravvowání, jehož se držeti,
aby se tak vveliké množstwí
dj,
historie
musí
které wypravvo
wati má, snadnji nechalo pehlédnauti a zachovvatí
vv
-
pa-
;
Vlil
Uvvctlcni.
Poádek
mli.
rok
století,
ili chronologická
jednoho
pakli
se
w
;
;
a
jestli
rozdílná.
wk to
položení
a
asowdná oznamujíc
ili
eihnografická^ ili
wyprawujeli události wšech znamenitých stát
samém asu zbhlé, sauasná
tom
kteréžto,
po
národ,
národ, zempisná
sídla
se
století
methoda
národopisná
,
Sprawujeli
wku,
od
dle rozdílnosti
druhém
po
ídí dle
geografická
historickau methodu, kterážto,
mže
roku se dalo, jest
od
osud
býti
,
wyprawujío, co
íasu,
dle
toliko
twoí
#1110
rozdílnosti jeho
dle
ili synchronistická
zemépisnau spojené, historie wšeobecná oby-
se
ejn
užíwá co nejpHmenjáí. Proež musí také míru a poadí asu urit udati, dle nhož dje rowná, aby nebyla pochybnost, kdy se stalo, o
em
jest
jí
dáwá zpráwu. Známost chronologie ili asowdy tedy newyhnutedln potebná, jejížto hlawní zásady
jsau následující:
asu jest den, weškeré asowdy základ potom msíc a týden, as twrtmi msínými urený, pozdji teprw rok, stídáním roních ustanoNejstarší míra
až podnes;
as
w
wený, nejprvvé
dwanácte
msíc
po 29| dnech, dle
m-
w
354 dni rozdlený. Aegypané prý prvvní ustanowili rok na 365 dní, od nichž jej pozdji teprw pijali ímané. Prawý wšak rok tropický, síce
t.
j.
saubžnéiio (synodického), tedy
od jedné jarní rownodennosti ke druhé tený, obnáší
dle nejnowjšího urení astronomického 365 48 minut, 50,832 sekund, proež musel onen
wíce slunce pebíhati, Caesara
obnášel
již
že rozdíl
tak
79
Wadu
dní.
tento tuto
tento diktátor ílímský, ustanowiw rok na
ídiw, aby ti t. j.
dn
po
léta
sob wždy 365
dní, 5 hodin,
ím
dále tím
asu
za
Julia
oprawil slawný
365^ dne,
dní etla,
a
twrtý
napak,
každý twerkau úpln dlitedlný, aby byl rok pestupný, Tento rok, Julianský, jehož
366.
potud užíwají,
wtší, stáwal,
we
a
129ti
což
za
jen o 11 létech
asu
ekowé
a
Rusowé
minut, 9,168 sekund tropického
pedce
papeže
již
o celý den za ním
ehoe
XIII,
léta
Pán
z-
1582,
Naízením snmu Tridentinského byl tedy kalendá poznowu oprawen, z roku 1582 deset dní wypuštno, a ustanoweno, aby léta stoletní ili sekulární nebyla pestupná krom každého twrtého sekulárního,
již
10 dní obnášelo.
,
IX
rwedcní.
400 úplné nechá
toho, který se pocMeiii
totiž
obecn
zlepšením rok ehorský, jehož se nyní
Tímto
déliti.
užíwá, srow-
rokem prawým tropickým až na nepatrnau ásteku, která teprw we 4082 létech celý den bude obnášeti, a to by se teprw stáwalo we 200,000 létech, kdyby se ješt w každém tyrtisíci wypuslil jeden den. nán
jest
s
Rok
byl jistý mnich,
w
ím
za
asu
asoadí obecného
tento jest mírau
žiw
w
šestém
století
kesanském
narození Kristowa
;
zaátku dewátého
Karla Welikého, na
sfanstwo ewropejské vvesms poalo
doba
jejím
jménem Diwíšek (Dionysius exiguus),
byl
uritá
není,
a
století
kre-
chronologowé do-
díwe, než
kazují, že se stalo o ti léta
který
teprw
ale
Prawá wšak
užíwati.
jí
ke-
aery
fili
Pwodem
od narození Kristowa.
poítající
stanské,
nily
poítáme.
Druhé asoíPclí, jehož se ped oním užíwalo a dílem ješt užíwá, jde od poátku pokolení lidského, neb tak nazwaného stwoent sicéta; kterážto doba «e za^e rozdílné udáwá a tudy w rozliné aery délí: Prwní jest aera Consfanliiiopolitanská
5508
ped
starší
ili
narozením
7.
swta
Kristowým
druhá
;
Rusowé Záí roku
staí i.
Alexandrinská
stwoení swta na rok
která tuto dobu na rok ji
a
den
na
klade
která
Eusehius uslanowuje
Peíavius
císaowé etí
stvvoení
historická,
5502, nowéjši, klade.
které
,
kladauce
užíwali,
na den
2.
5492 ped Kristem Kwtna roku 5200,
Bezna 3984, Suida^ na 6000,
Scaliger na
3949 ped Kristem. Židé
na
poítají
posud od stwoení swta, kteréž kladau
den 26. Bezna roku 3762
Slaí Rekowé poítali ních slawností, každý jejichžto
Kristem.
ped
ped
svvá dJé
narozením Kristowým. olympiád,
twrtý rok držených we
t.
j.
mst
národ-
Olympii,
zaátek padá do msíce envence roku 776 ped
ímané
kteréž
dita),
léta
poítali od wystawení
klade
íma
(ah Urbe con-
Varro na rok 753, Cato na rok 752
Arabowé a jiní wyznawai Islámu poíútku (hedžira) Mahommeda z Mekky do Mediny, dne i6. erwence roku 622 po nar. Kr., a sice dle roku msíných 354 dn. Jiných asoadí, jakožto mén dletají
n.
K.
Turci,
od
žitých a
potebných slušno zde opominauti.
X
Uwedení.
Aby
jistých
stanowiš
pamét se
wstípiti
jest vv
,
a
kdeby
bud vveskrz bud
wem swým
a
menší
hlaubji
swta aspo wply-
kteí twáhiost politického ásti zmnili, neb
z vveliké
nad jiné mocnji wynikli.
wtši
,
Takowými
pehlédnauti.
rozpadá se historie wšeobecná
zase na
odpoinauti
dala
snadnji
stanowištíni jsau djowé,
dj
tokem neunawila ducha, poticbí
historie neustálým
díly jsau
Dle
w
wáhy tchto
rozliné ásti, které
rozdleny.
Hlawní ásti historie wšeobecné jsau ti, kteréž slowau
wky,
historické politický
jsauce mezemi
poznowu jako
Prvvní
wk
lowenstwa
djm,
jimiž se celý
snt
zrodil.
historický
swét starý, sahá
,
až do zboení západní íše
od poátku
ímské po
weli-
kém tažení sewerních národ, skoro až ku konci pátého kesanského století. Druhý, ivk stední, jde odtud až k nalezení Ameriky
ku konci patnáctého
a
dobytí století
;
Constantinopole tetí
,
nowý tok
patnáctého století až na nynjší asy.
-=^=&=^=—
od ,
Turkvv, od konce
DÍL PRWNf.
STARÝ SWÉT. -3^«^«e-
-^ v.
»
YH/
t;
WEK PRWNI
STARÝ SWET. LOWÉENSTWA AŽ DO KONCE WELIKÉHO
OD POÁTKU
TAŽENÍ SEWERNÍCH NÁRODU. (Od roku stwoení Kristem
1.
až
dle Petavia
500 po narození Kristowu; aneb 3984
až
500 po
Kristu.
Obnáší 4500
let
ped
rowným
potem.)
W Za
jasné
hvvzd, které
promny
noci
w
O
na
svvítí
D.
obloze
stálém k sobe
množslwí
nesíslné
poádku sestaweny
jsauce
sama místa na obloze zaujímají, a paprsky swétla swého nkteré jasnjší jiné slabší do oka pozorowabez
tele sesílají.
ta
Jsauc toto dalekohledem zosteno, spatuje jich
poet mnohem wtší; z prázdných prwé oblohy prostor wyswitají nowé hwzdy, ano množstwí jich neskonené, z nhož jen nejbližší nám ješt okem rozeznati možno. Jedna z neskoneného množstwí hwzd tchto jest také slunce naše, tak weliké a jasné proto, že nám nejbližší, toliko dwadcet million mil od nás wzdáleno jest, kdež ony pes a trilliony mil od nás í.od sebe jsau rozestaweny nesmírném prostoru wšehomíra. Okolo slunce, této welikánské na zdání ohniwé kaule otáí se jedenáct kuliek
billiony
w
malých, temných, od
ní toliko
oswcowaných,
planety ili blu-
dice nazwaných, a jedna z bludic tchto, dle dálky od slunce tetí, jest
za
dle
zem
welikosti
naše,
obydlí wykázal,
wywinowalo,
twrtá l,395.000krát menší než
swt
náš,
aby zde
šlechtilo,
slunce,
jejž stwoitel pokolení lidskému síly
swé tlesné
i
duchowní
zdokonalowalo, a tím pro žiwot jiný, 1
i>tarý svvét.
2 nepomíjející, vv té
wný se piprawowalo. Kapka jest
kapce hemží se iiálewníci, kapka
A jak weliká
pedce
zdá se
býti
nálewníkm kapka
weliká jest tato kaule zemská pro nás! Okres
5400
mil,
stwí
eské wešloby
a as deset
tisíc
se na
stídání se
as
míle dále
letíc,
powrch
jejich, jak
její
obsahuje
probíhá,
každau sekundu as
tato
ímž
k wýchodu,
každoron pak
denních povvstáwá,
dráhu
tyry dla
o
tedy skoro SOkrát rychleji nežli kaule z
ke slunci wíce se
její
vvždy stejn ku
w roce
sewerní, jednau
osa
ploše dráhy naklonna, takže jednau jižní polokaule
jejich.
Weliká kaule
její.
Pi tom bhu zstáwá
wystelená.
okeánu,
zemí tak welikých jako králow-
otáí se každodenn jednau od ápadu
swau kolem slunce
w
to
svvtem
ta jest
kloní,
dwakrát pak
ob
as
k nmu stejn naklonny jsau, na emž se stídání roních zakládá. Na koncích osy ili polích jest kaule
zemská zploštlá, na rowníku pak, kdežto se ásti její nejrychleji otáejí, nejwíce wypauklá, na dkaz, že z poátku Když tekutá byla, nesmírným horkem wnitním roztopena. zponenáhla chladla, utwoila se na powrchu kra pewná, na níž se páry wodní wychladnutím zkapalnné spustily a co
powšechný praocean celau zemi
bud wodami rozpuštné
bu
zem,
tom se zemní
pohbíwaly.
zemní byla rozlin rozpukaná a tenká,
do žhavvého wnitku
W kry
u wrstwy wápna,
oderwané
dn moském
hlíny, písku se ssedající na
kra
obklopily.
rozliní žiwoichowé moští, ježto ásti
rodili
Ale
wody wnikaly
páry nesmírné pružnosti a plyny
kru pewnau, nowé spausty ohniwých wychrlily se ze wnitka na po-
wywinující protrhaly násiln
rozpuštných
látek
wrch, wyzdvvihujíce
pewniny
a
hory,
jej
na
nad hladinu
nichž
se
wod
a
twoíce ostrowy,
posud ostatkowé býwalých
zwíat moských, mkýši, lastur, býložilc, ryb we wrstwách wápna, bidlice a písku zkamenlí nacházejí. Ostrowy a
pewniny tak wywstalé pokrýwaly se bujným rostlinstwem, w šíkách i
husté lesy welikánského kapradí rostly na nich
nením
z pdy zemní netoliko teplem slupuzeny welikým wždy horkem wnitním. Hrozní
wyluzowány
welikých, ale
ještrowé, ryboještr,
wody
a
plawnoještr dlauhokrký
pomoí pewnin
tchto,
a
draci nedopýrowití létali nad nimi.
obrowští
ožiwowali
kídloprsláci,
Než nowé baue uwnitr
Uwod.
3
psobily nowé pewraty kry její; nowá poadí hor, novvé pewniny wždy wtší wywstávvaly nad powrch okcánu,
zem
nowé
welé
bubliny
to
potud
zem kru
jako
pevvnau
mázdru protrhující, a pewniny prwotinné píwalem moe z nowých pewnin wypuzeného zase zatopeny a na dnu moském pohbeny jsau. Tu zaneseny lesy prwotní pískem a bahnem, w nmž i žiwoichowé pochowáni, až nowýra
pewratcm
naež
podzemních uhlí
odteklo
ony
w
lesy
mohutných
w
,
míst tchto,
z
wrslwách kamenného
Jejichž
skladech
žiwoichowé pedswetowí w rozliných zkamenlí zase se nalezli. Na wlších nyní pevv-
a oni podiwní
slujích
ninách a
ase moe znowu
po
ona znowu pevvninami se stala
rozwinula
píroda žiwot mohutnjší,
tworstwo
zplodila
Rody
dokonalejší.
rozmanitjší,
druhowé
a
bylin
mnohotwárných se rozmnožowali, ústrojí žiwoišné wíce se zdokonalowalo k wyšším tídám postupujíc; již i twernozí welikáni, slonm nynjším podobní, žili na powrchu zemském; ale nowými pewraty, wýstupem nowých dlauhých a wysokých hor z wnitku zem potopil se powrch tento zase, celé tworstwo zahynulo poznowu, a pohbeno na dn mezee pomoském, z nhož po nesmírné snad sledním pewratem vvšeobecným opt nad moe powýšeno,
as
když nynjší pewniny zemské se utwoily, vv nichž se na wrstwách mladších po wšech krajinách pod ledem sibii
welozwr
ským ostatkowé onch
pedpotopních,
mamuth,
mastodont, welikánských jelen a jiných w nynjším tworstwu wíce nežiwaucích zwíat nacházejí. Potom teprw, když weliké pewraty
kry
zemní pestaly, když již
zem dosti
byla
pewniny nynjší utwoeny byly a kra zemní tak pewná, že bauením wnitním protrhowána býti nemohla u welikém rozmru swéni krom jícnu sope-
wychladla, když weliké
ných;
když
tu teprw,
na
zemi
se
ani
Wšecko
nejdokonalejší a nejmladší jest,
w
nejmladších wrstwách
to
se
tého, které
a
srownáwá
lowka
dobu stwoení
od nás
zem k obydlí twora rozumného bh teprwé lowka, kterýž twor
již
byla piprawena, stwoil
klade.
Z
co
s
neomylnými zpráwami písma swa-
posledního
lidského této
jehož ostatkowé
horninských nenacházejí.
twora zemského udáwá
pokolení
pro nás
as
weliké
na
šest
spausty * 1
tisíc
let
asu ob-
Starý swet.
4
pl
sáhuje as
sti-edowkost
let
Z
pála
nejdelšího
ale
tisíce
a
wku
swta, tisíc nowý.
djepis starého
let
pl twrta
toliko
sta
wk
let
prwního toliko poslední
tisíciletí
za
djepisn známé powažowati se mže; nebo z pedešlého toliko jednotliwé ásti swtlem historickým ozáeny, prwnjší pak w temnostech neuritých podání, powstí a bajek pohíženy
jsau.
Prwní jevvišt djepisné stedoasiatských
hor
a
moe
jest
Asie
auboí
od jižního
Kaspického
erného
i
až ke
Stedozemnímu, dále pak na wýchod až k Indickému ano moi, tak ale, že Indie a Cma oddleny od i ínskému
swta djepisného
zstáwají, Arábie toliko sewerní ásti na
swtlo wystupují, weliká ást Asie wnitní toliko w nejistém Africe weliká ást pomoí sewerního, šeru se ukazuje. zwlášt pak blahé audolí Ponilské djepisn nejznamenitjší, w Ewrop obruba moe Stedozemního s ostrowy jeho, zwlášt pak ecko a Itálie nejprwé na djišt djepisné Obanstwí, státy a íše, jež rozliní národowé wystupují. nejstaršího známého swta založili, byly již nkteré mocné a panující, jako íše aegyptská, babylonská, assyrská, pozdji medo-perská ; jiné malé a slabé, jako rozliné stály maloasiatské , syrské, arabské, mezi nimiž wšak národowé náboženstwím, oswtau a obchodem znamenití, jako He-
W
as
rozšiuje se breowé, Jonowé, Foeniané. S postupem jewišt djepisné a wíce se wyjasuje, w Asii zwlášt mezi Tigrem a Indem ekami, w Ewrop pak w jihu a na zá-
pad,
a
dále
cie,
Gallie
onde swtowládná íše perská, tuto slawná G7'ae-
tm
mocn
ku prwní znamenilosti wystupuje, Hispanie se oznamuje, a na sewerním
Karthago dalekowládný trojhrot
pomoí
zaráží. Celý
i
africkém
swt obanský
íším wládnaucím, jichžto poet se wždy zmenšuje, až wšecky w jedinau swtowládnau íši Rímskau wplýwají, která konen tém obor podléhá
dál
a
dále
swta
celého starého
se
rozmáhajícím
obsahuje.
Dle nejhlawnéjších dob, jimiž starý
promny
tyto
uskutenny,
swt na patero okres djepisných ili period se dlí. Prwni okres sahá od poátku spoleností lidských až
do potopy,
t.
j.
od roku
swta 1 až 1656 dle potu Moj3984—2323 ped Kristem.
žíšowa, neb dle Petavia od
;
liwod.
5
Druhý okres jde od potopy až do smrVi Cyrowy, od r. 529 ph Kr. a rozpadá se w dwojt oddleni: l.do založení íše staro-assyrské pod Ninem 2327 1360 p. Kr. 23^27
—
—
— 529
odtud až do založení íše perské pod Cyrem, 1360
2.
ped
Kr.
Teli okres sahá od smrti Cyrowy až do rozdlení weliké íše macedonské po smrti Alexandra Welikého, 529 301
—
ped
Kr.
Od rozdlení íše
Okres twrtý:
persko -macedonské
po boji Ipsenském až do založení císastwí
vianem Augustem 301
Oddleni
1.
Od
— 30
Oddleni
do
upewnní swtoa Numanlie,
císae Augusta, 130
Od poátku císastwí ímského Od r. 30 ped n. K.
Okres pátý: západní
476 po n. K. Oddleni
1.
Od Augusta
až do rozdlení
ped
Kr. až do
Oddleni západní,
2.
327 po
Od
327—476
až do
íše ímské ;
od
r.
Kr.
smrti Konstantina
po Kr.
do
až
íše ímské.
západní a wýchodní po smrti Konstantina Welikého
30
— ^0
Kristem.
skonání
\v
až
Karthaga, Koriniha
Odtud až do
2.
ímského Octa-
Kr.
boje u Ipsa
ímské wywráceníni 301—130 ped n. K. wlády
ped
ped
W.
až do pádu
íše
;
Okres
Slarý swel.
I.
OKRES
1.
Od poátku lowenstwa až do obnowení jeho po potop swta. (Od roku swta sahuje 1656
1
až do 1656; aneb 3984
ped
Kristem
—
2328; ob-
lei.)
Poátek lowéensiica,
pád, rozmnoien, pokalení,
ráj,
potopa.
O poátku
pokolení lidského knihy Mojžíšovvy ze wšech
ostatních
podání
zpráwu.
Ze
pnvní
historických
družinu
lidskau,
Adama
a
nalézti, z
ale
odnau w blaženém
Kde šfastnau krajinu
prwní knihy Mojžíšowy jen
urit
eky,
rájem nazýwáme.
kteréž
dáwají
Ewu, we kwetu dosplé
mužnosti, krásau pirozené newinnosti sídle,
nám
nejrozumnéjší
pramene tohoto wážíce spatujeme
swatého
wytknauli možno, protože
wbec
wbec
ustanowiti
welmi obšírné obmezují.
winného bylo,
sídlo
kteréžto
nad jiné
lze
w
na
Asii
krajiny
asiatské
polední
w
Zde
ráji
toliko
ne-
stran hor Taurických
posud úrodností
až
pedí.
Proež
w
lowenstwa
prwní toto
že
,
tyry
tam aivvedené
Fison, Gehon, Tigris a Eufrat, které dle Genesi
se prýštily, krajiny
tuto
poukázati, ne
bydleli
a
píjemností
prwní
rodiowé
pirozené blaženosti dokud jich žádost smyslná k poPotud doba rušení swé puwodní díistojnosli nepopudila. ,
sauzwuné pirozenosti, wék lowenstwa zlatý; odtud rozumem a srdcem, erw hlodajícího swdomí, stud, báze, pi-etwaowání ztráta ráje, zaátek tlesných
rozbroj mezi
,
strastí,
ského.
cwiila
doba zkažené pírody, poátek žiwota wlastn
Prwní sílu
lid-
w rodinu; poteba wedauc k nejpotebnjším chowaly brawy a skoty, již se wzdláwaly
družina
dušewní
i
se
rozmnožila
tlesnau,
nálezm. Již se Z jediné rodiny wyrosllo zponenáhla dvvoje pokolení sobtnost, záwist a wražda je od sebe oddlila, a tudy se lidnatost rozšiowala. Neb, že i rodina Kainowa we wýchotfnjší krajin Nod, kamž se byl po zpáchané bratrorole.
wražd
uchýlil, brzy
u weliké pokolení
a
hojný
lid
že se s welikým polomslvvem Sethowým zponenáhla
wzrostla,
w jeden
Poátek lowonstwa.
národ
weliký
mrawné nakažení po oelém
a tudy
spojila
7
lidslwu rozšiowala, ze zpráw Mojžíšovvých palrné jest.
mže,
Práweni sauditi se
aspo wtší
stwo nejenom a
že ku konci periody této
w
rozliné ro
Že Mojžíš o rozliných národech a stá-
tech nic nemluwí, není jen
si
lidslwa
jména, powahy
we státy dlilo, jejichžto nám wšak pro nedostatek historických zpráw
poTvédoma nejsau. že
w
a pokolení, ale také
národy, a snad již
a položení
již
lowen-
díl polední Asie lidnatý byl, a že se
wysvvétlení
našemu nadání,
proti
wíme,
ješto
poátku národu swého
predml
za
národ cizích. Pedce wšak i z tchto jeho jednostranných zpráw nepochybn wyplýwáy že clowéenslvvo již we znamenité spolky spojeno býti muselo. To dokazuje známost tak mnohých nález a umní, o kterých se zde zmínka iní; jako jest n. p. Tubalkainowo wzdláwání wšelikých kow, ku kterému Mzal, nedbaje
mnohých umní a wynasnažení zapotebí, která se w e spolenosti již dáwnýuí swazkem utwrzené dosáhnauti niohau. Oitji to ješt hlásá wyslawení archy Noemowy; zajisté
jen
nebo koráb takowé
prostranností
druhu wynález; nébrž
sauditi se musí, že se již
jist nebyl
toho
prvvní
ped wkem
Noemowým aspo po ekách plawba prowozowala že tedy swla krajiny rozliné obchodem se spojo,
již tehdejšího
waly. stí
Neznáme
wnitní
sice
podoby; pedce
ale
po potop zízení, za potopních
spoleností
otec rodinau,
ani zcvvnitní
dle
obyejného
jisto se wzíti
spráwa
mže,
tchto spoleno-
sbor
asiatskýdi
že prwní
patriarchální
byla,
i
pedkdežto
swých rodin celým swým pokolením aneb dobrowolné ZAVolení wíce pokolení
praotec
wládl, až ^silí, lest
jednom^^Biocnjšímu podrobilo, který se panovvniK^ welikého národu státi mohl.
domnní
zdají
rozumn
sauditi nedá, že násilné
spsobem
tím
Jistotu
tohoto
zpráwy Mojžíšowy polwrzowati, které o mocných mužích (obích) mluwí, *) Zdaž se z tchto slow se
zmny w
tehdejších
nostech se daly, rozepe, hoje, wálky, poroby
Na asu k takowým 1656
*)
let,
zmnám
jist
nescházelo;
která dle Mojžíše až do pofojiy
Gcncs. IV.
4.
spole-
národ?
—
nebof za
uplynula,
pi
tak
8u
Starý swét.
-
Okres
I.
wéku lidském, loweenslwo se vvelicc znamenitý pokrok w umních k zachowání
tehdejším
(ilauliém
rozmnožiti,
a
potebných uiniti muselo. Widíme tedy na konci periody této, kterak z jediné stwoené družiny lidské lowéenstwo w rody a pokolení wzrostlo, w kmeny a národy se rozmnožilo a nepochybné i w státy se dlilo, jichžto jména a zízení nám wšak z náa hájení žiwota
dostatku historických zpráw neznáma zstala.
Wšeobecná
mraw,
ale zkáza
píinau
šowých,
jedinau rodinu Noemovvu
dle
weškeré
byla, že
onch tradicí clowenstwo
Mojžíaž
na
potopau zahlazeno bylo.
welikau
Že naše zem takowau potopu
skuten
a wíce než jedenkráte
wytrpla, známost powrchu a
kry
oit swdí,
se
na
i
žiwoich
nejvvyšších nalézají; že
lidnatosti se stala,
horách zkamenlé
pak
powode
takowá také
tém
národ
již
za
asu
zpráwy potwr-
a
starého
protože
moských
ostatky
mimo Mojžíše powídky
které se u wšech
zují,
její
i
nowého swta
o takowé potop zachowaly.
Jak daleko se potopa tato vvztahowala, historie owšem
nemže;
uriti
tolik ale
zejmo, že
dle
zákon wodorownosti
wtší díl Ewropy Ameriky zasáhnauti musela jestli že vvysoká stední Asie, dle wšech skaumatel historických nejdíwe bywší lidná, potopena byla. Kterak takowá powode pirozen powstati celau
nejen
Asii a Afriku
ale
,
a
i
také
,
mohla
,
jaké
psobila na zemi
zmny
a
d.
t.
pírodozpytu
wysvvtliti pináleží; historii politické jen to znamenité jest,
kterau
,
wšak
Zdali
snad
se
zahlazené
tato rodina
nebo wíme,
nelze;
mluwí
5
s
w této
Noemowa
že jediná rodina byla
obecné zkáze zachowána
clowenstwo
zase
obnowilo.
wíce než osm osob neobiií^la, uriti že Mojžíš
wždy jen o o^^^sobách Noe a s^mvé jeho
o lidech pak služebných, které
sebau
pojali,
sím budaucích národ puzen, ke stran
žádné
zmínky neiní.
nesaucí koráb, wáním
plnoní,
a
Plynul
wtr
tento
poledních
po úplném roce wždy trwající po-
topy na horách arménských, Arrarat nazwaných, se zarazil.
Zde
plála zase
clowenstwo
ponejprw žiwot
swj
obt dík
na
pevvné zemi, zde
poznowu zaalo.
swta, neb 2327 ped Kristem.)
(Rok
1657
•
Ruzninožení lowccnstwa.
Babel.
OKRES lowenstwa
Od ohnowení
2327 až 529
I.
ped
ODDLENÍ
.
s a
(Od
mow
I
á
(1
N
y
2327 až 1360
r.
až do
Kristem.)
I.
lowenstwa
Od obnovvoní
swta
po potop
Cyrowy.
smrti (Od
II.
i
ped
potop až do
po
w y.
uo
Kristem.)
Rozmnoiení lowenstwa^ Babel, rozptylem národ, prwnt stdtowé. Rychleji
rozmnožovvalo lowéenstwo po potop swém; neb nyní byl welší poet plodných pokraowalo w umních a žiwnostech, nebof
se
než na zaátku
kmenu: známost
rychleji
wd
krajin
se
již
které Eufrat
,
patriarchální
jejich
S hor arménských
pastwa
stádo
hwzdy
Noemovvých žiwnost
,
zponenáhla
a Tigris
Stídání roních
piláká.
pastýská.
Pewných
rozbíjejí
zase
pochá-
do úrodných
stáhli
objímá.
než lehké tam wždy
nemají,
spatujeme
Již
syn
pokolení, ode tí
Zpráwa
zející.
zachowalo.
pi'edešlých
zwláštní
troje
sídel
ješt
stany,
kam hojná
éas
ukazují jim
na jasné obloze, a smyslnost, jejich dobroinností
—
a obtuje prwotiny skotu. Když stawla msto a wži Babel, budaucí podporu; tu dopuštním božím wšak nastal
podjata, slavví jim oltáe
pokolení
dorostla,
jednoty schránu a
w ei,
zmatek
swými do
pominula
neznámých
swornost,
"krajin
táhli.
a tak
lidé
se
stády
Semité se rozprosteli
po stední a polední Asii; Chamité krajiny jižní sledujíce zponenáhla Afriku, Jafetité pak ke sevveru se rozptylujíce, hoejší Asii na západ, Toto
rozšíení
a
odtud
Ewropu opanowali.
lowenstwa
po
celé
jižní
Asie, po wýchodní a sewerní Africe a jižním stalo se as za
ase
již
Prwní
pl twrta
sta let
po potop;
dílu
polowici
Evvropy
nebo w tomto
we wšech dotených krajinách lidnatost nalézáme. prchod národ z Asie do Ewropy byl
obyejný
Okres
Slarý swél.
10
moem erným
Kaukasus mezi
wedlé Dunaje, rozpty-
a
nejwíce po kmjinách jižních,
lujíce se
Atlantského, dostali.
,
a Kaspickým; tudy se táhli
behu erného moe
po sewerním
II.
beh moe asu
až se na
také již Amerika
Zdali
w
tomto
obywatele swé obdržela, až posud wyšeteno není, aniž powédomo, kterau cestau lidé do Ameriky se dostali. To wsak domnní není bez základu, že ped potopau Amerika s Asií spojena byla; nebof tak welice nerowný a roztrhaný jižní beh wýchodní Indie, tak hojný poet welikých a malých ostrow od zem této až k jižní Americe roztraušených zdá se ukazovvati, že Amerika jen násilnými zpaurami pídíl zem mezi wýchodní Amerikau we hlaubí oceánu pohbily, tak že jen wrchowé jeho, co ostrovvy austcalské, nad wodami strmí.
rody od Asie odtržena byla, které ten a
Indií
Jeli
domnní
toto prawé, byla
potopau lidná, se
tam
mohlo.
i
lowenstwo we
jak
,
Správva otcowská se zde zponenáhla
tehdy Asie
w
1.
celá
w
,
pl
Asii.
zmnila,
tém
známá
Z nich
ili starobabylonská.
Kíše Sinear
pede wšemi známými k
tomto as
piirozeno
rozdílné íše rozdlena byla.
pedce
zachowati
w králowskau
ped asy Abrahamowými
tak sice, že již
w
ped
již
zasáhla,
krajinách
které se
nalézáme
,
potopa
wysokých
politické spolky,
utwoily
století
Amerika nepochybn byla
ji
—
Nejprwnjší
twrlu
byfby
a
historické
wynikla.
znamenitosti
Nimrod ze pokolení Kušitw, potomstwa wyjádení Genesi: silný lowec ped pánem.
Její zakladatel byl
Chamovva, dle
W
ele bojowného sboru wytáhl
díwe již
pokojné rolníky babylonské
,
kteí dle potu eckého
skrze 225 let pod sedmi domácími panowníky rozkošného
Mesopotamii rozšíilo
panowání jeho po okolní
Odtud se
poklidu byli požíwali.
od
z Arábie, a podrobil nej-
,
a
íše welikého okrsku horám wzhru se Akkad Chalné (Ktesiphon)
tak powstala
chobotu Perského až k arménským
wztahující (Njsibis^,
Dle
skými
,
w
nížto
Babylon
,
,
Érech (Edessa) co pomezní
ecké
chronologie stála
panowníky 215
múze, že za Abrahama
let;
již
s
íše
jistotau
byla
msta tato
ale
znamenitá byla.
pod
jen
rozdlena.
šesti
tolik
arabse íci
Elaiii.
2.
íSe Elám
wku
Za
Aeg^ypt.
(Elijmais) okolo
Ahrahamowa
\ \
2000
ped
Krislcni.
Wztahowala se pes
panovvala.
krajinu Elám, pozdji Persis nazwanau, až k Jordánu.
Ela-
mitský král Kedor-Laomor, syn a nástupce Džemsida krále, spojen s jinými temi okolními panowníky, uinil wpád do pední Asie, chtje nkteré odpadlé krajiny zase podrobiti, pi kteréžto píležitosti wládcowé Sodomy a Gomorry poraženi, msta tato vvybrána, Lot do zajetí weden, od Abrahama ale šastn oswobozen byl. Wíce nám o íši této
powdomo
není;
toliko se dá, že
sauditi
rozmáhající se
ji
nyní mocnost aegyptská wywrálila. Ríse aegyptská.
3.
aegyptská kryje se
Hislorie
celém prwním oddlení
\v
w newyzpytatedlnau temnost. Že již w nejwyšzem aegyptská \v politické wládastwí zízena byla,
této periody
ším stiíi
patrné jest, ponvvadž již Abraham Faraóna na stolci aegyptském nalezl. Drahný ale i ped ním cas nacházelo se poadí skrowných stát we znamenitém onom údolí, po kterém každoroní zátopy eky Nilu žiwobylí, úrodu a
wn
rozkoš rozlíwají. *)
Memfis
a
dwa
nám
Elefantine,
Herakleopolis, Theby
This,
ze stát tchto povvdomi,
známjší
historicky
ale jen poslední
jsau.
Theby byly nejstarší a nejznamenitjší sláwy
swta obchod
msta
tohoto,
které
,
pevvnosti
Theliského. se
a
shromáždlo bohat-
swdí kráse.
nezrušitedlné
až podnes o jeho býwalé weliStát
jeho
Memfis byl
powslal
Menes,
poadí panowník aegyptských poíná. On ramena, a tudy odtok jeho zlehiw
na dwe
že se dolní Aegypt, až na jeho
zponenábla wysušil.
*)
Po
starého
zíceniny po obojím behu Nilu pes dwé
se
Zakladatelem
starobylé
sídlo
nejžiwjší
stahowal
Weliké
Arábie.
míle zdélí nacházejí, kosti
se
z Asie a Afriky; zde se
zlatoplodné
stwí
Sem
aegyptské.
nm
ze
státu
kterýmžto
s
rozdlil Nil to
spsobil,
asy w moi byw pohížen, 330 král
dle
poznamenání
•
W
Aegypl weimi zídka pršíwá, takže by zde úrody nebylo, kdyby eka IVil každoron nevvjslnpowala která od msíce crwna až do Záí celau zemi zatápí, a bahnem nad míru úrodným pokrýwár ,
Starý
12
swt.
Okres
II.
knéží aegyptských panowalo, z nichž nejznamenitjší Moeris,
aspo
který jezero jména tohoto wyhlubiti dal, neb
Po
spojil.
národ
ských
wku zem
jejich
vvládcowé
skrze 284
opanowána byla,
léta
jejichžto
pastýskými, Hyksos se jmenowali.
králi
po tchto od pwodních Faraón wypuzení wystupuje
Farao
nosti historické weliký
On ji
rozdílné státy aegyptské
spojil
na
w
as
pipisují.
jedinau íši,
rozdlil
na^jgdm ddiných
kraje (vofioi^, a obywatele
jisté
Brzy tem-
z
Ses osíris, jemužto letopisowé
wšecky znamenité iny pedešlých
aegyptští
Nilem
s
aegyptská od okolních arab-
tíd (kast), z nichžto z jedné do druhé pestaupiti se ne-
K
smlo.
tíd
prwní nejwznešenjší
blížeji stálo;
k druhé patilo
mlo; k
kázané polnosti
knžstwo,
náleželo
ježto nejwtšího dílu rolních statk užívvalo, a
pi
wojsko, které
králi nej-
swé wy-
též
tetí umlcowéjí^^emeslníci, z
wt-
rolních statk králowských ke twrté wykladai cizích jazyk (tlumoníci); k šesté pastýnjcistého, k sedmé pastuchowé neistého (zde swidílu nájemníci
šího
;
plawci; k páté
ského)
dobytka,
se
nesmli
ani
Knží
kteí
netoliko
byli
poslední
opowážit
tak
opowrženi
byli,
chrám obecných boh, ale též uiteli
sluhy
králowskými.
že
wkroiti.
do
mládeže,
u nich nacházela se wšecka uenost, kterauž tajemným swatopísmem (hieroglyfy) sáudci
pro
rádci
a
zachowati
sebe
a
Jen
nepístupnau
lidu
w šech statk zemských úady pi dwoe králowském,
Tetina s
králem na trnu, ano
knžstwo
w
i
náležela jim
;
uiniti oni
hledli.
mli wšecky
knz_sed^l asto Hlavvní sídlo swé mlo
a nejwyšší
nad ním.
Memfisu; lam se nacházel
w
nádherném chrámu
poswátný býk Apis, jemuž knží zaswcenými pokrmy pisluhowali a
lid
poctu jako božstwu wzdáwal.
W
jisté
swaté
dny dáwal shromáždnému množstwí wštbu, kdež z rukau obtujícího býti
knze bud
erný, maje
žral
toliko
bud
nic.
Na celém tle
na ele twerau skwrnu
musil
bílau,
na
Mimo nj wzýwali Aegypfané skoro wšecka zwíata mnohé byliny, kt^ž proto požíwati za hích pokládáno. Duše zemelých náWžných, wili, že na místo blažené, bezbožných ale že zádech
orla
a
na
prawé stran rostaucí msíc. i
do tl zwíecích pijdau, kteréhož jim
a nad
poheb poestný
mrtwými saud držívvali, moci bud piknut neb
dle zásluhy
13
Kiše aegyptská.
zetlení chránili, a
odepen býwal. Mrtwolj^^roli
mumie
tyto
—
Král, Farao zwaný, w kobkách podzemních wystawowali. wolen byl od knžstwa a wojska, pi emž wšak li]£s_nej-. Wywolený skládal sprostšího knze za^deseMvojiák £l^^^^ ptsáíiTwTueejwyššího knze, maje pi tom na hrdle jho Apisowo a žezlo w podob rádla w rukau ke cti
a
ochran
Službu
rolnictwa.
wálenau
zastáwala
kasta
wojenská, mající za to tetinu wšech polností a swobodná umních a wedách staí jsauc wšelikých poplatk.
— W
Aeg-ypfané nade wšecky národy sauasné vvýtenjší
hwzdástwí wypoítali urujíce dle
bhu hvvzd
ující. Z poátku dle a pozdji teprw jich J5
délku
náwrat
We
roku sluneního i msíního, powodn Nilu Aegypt zúrod-
mnní
rok toliko 360 dní míwal,
pibylo
rozením osob božských,
jejich
pt
byli.
nichž prwni dobrotivvý Osiris, druhý den syn jeho Horus,
ietí ohyzdný Tyfon,
ohyzdná pipisují
Neftis
se
se
twrtý dobroinná Isis a w pátý den Mimo wnitní ustanowení státu
zrodili.
Sesostrisowi
ztroskotal, a byfby
íši elamitickau
že Aetlopji, šfastnau Arábii,
wítzn nad
pedce
protáhl;
bojowná tažení, jimiž
dewítiletá
díl
i
Indie,
pauhá byla powídka,
pední
se zapíti nedá,
Asii a Thracii
že jeho panowání
jiné wyniknayti muselo.
Než nástupci jeho welmi mu byli nerowni, a mezi nimi žwlášt Ámas is jehožto ukrutností wypuzen Danaus, do padl Aegypt Peloponnesu kolonii uwedl. Brzy wšak po pode jho Aethiopw. Akiisanes totiž, snad král w Meroe, na poruení jisté wštby bohw do íše této wpadl, a ji snadn podrobil. Za jeho panowání wytáhU Isrqelité z Aegypta, a on to ml býti, který když je pronásledowal, w Cerweném moi utonul Panowání Aethiopw w Aeg-ypt trwalo 50 let, po kterých se na pedešlý kmen Faraón opt dostalo. Nepatrní wšak js au tito, a neznáma historie jejich, až Moeris II. se íší swau w porobu Ninowu upadl. Mimo tyto ti uwedené íše, které se hlawnimi neb ,
nm
panujícími tehdejšího
w
swta
stály nazýwati
mohau, nalézáme
tomto prwním oddlení periody této také poátky
a stát podízených menších,
dešlým podrobených, a sice:
bu
národ
samowládných nebo
pe-
Okres
Starx^swt.
14
neb
kananitský
z
11.
1.
Národ foenícký
rodu
Chamowa
w
casích
nejstarších
nad chobotem Arabským nebo Perským bydlel, kde žiwnost
pastýskau
brzo
w
obchod
moské zméniw,
a laupežnictvví
plawb, na onom hornatém behu Stedozemního moe se usadil, který Foenicií nazwán jest. Krajina tato, jen 25 mil délky a 3 4 míle šíky obsahowala, byla we mnohá malá obanstwa hojné lidnatosti mezi kterými již okolo 1750 ped K^_§idoH se rozdlena pohodlnjšího
místa ku
hledaje
a
—
,
skvvl co sklad wýchodního zboží, a obchodu, který se nám wšak
znamenitého
sídlo již
we druhém oddlení
periody
této lépe wyswéth'.
Národ hebrejský.
2.
tes,
Wedlé Foenicie ležela mezi horau Hermon, ekau LeonStedním moem, skalnatau Arábií a pomezním údolím
aegyptským,
wtším Mezi
úrodná,
n
Prwní
w jeskyních,
dílem
zem,
lidnatá
nazwaná.
Palaestina
známí
ek
od
jako Gaité, Chorité, Rafajští a
t.
d.
beh
arab-
dílu
zápa-
w
Amonité, Jebusité, Feresité, Herité, a
ských,
bydleli
její
kmeny kananitské od
se wtlaily dále
íman
a
obywatelé
kmene aegyptského. Od tchto píchozích dílem wyhlazeni,, zem opanowána pitáhl Abraham^ z Ur w chaldeja ské zemi neb Mesopotamii píchozí, emir pastýský, s Lotem
dojižním Filistinští
wtsím Kanaan nazwána. Sem
pedešlí obywatelé
bratrowcem
ped
Kr.).
swým a stády svvými, a zde Od obywatel tamních nazwán
se
(1961 z oné
usadil
Eber,
t.
j,
strany, za Eufratem, píchozí, odkudž potomstwo jeho národ
Ne
wšak jen
hebrejský
slowe.
odwozuje
pwod swj
tento,
ale
ctno jméno jeho jakožto praotce mnohých národ patriarchy,
a na
se,
Mrtwé powstalo.
žehnaná rodina, až se
w
jediného
weliké údolí Siddim
morra propadlo
moe
wíry
zachowatele
asu
Za jeho
ji
arabský
též
od Abrahama, a daleko na wýchodu
s
msty Sodoma
míst jeho jezero
Hojn
jeden z
se
swatého
a
prawého
boha. a
Axfaltické
Goili
rozmnožowala jeho po-
prawnuk
jeho, Josef,
staw
podiwným ízením prozetelnosti hlawním wezirem aegypt-
ským,
w
W swého
pastwišl aegyptská uwedl.
Aegypt
w
lid
wzrostla
weliký,
w430
tak že
létech celého zde
onch 70
osob,
obýwání
které
byly
Hebrcow.
s
i5
Jakobem do Aegypta pitáhly, na 603,550 osob mužských 20 let stáí, 2200 mužských Lewit, tedy wesms as
pres
pl tetího million duší wzrostlo, a krajina_GjDLsen, jim ku pastvvám wykázaná, brzy nepostaowala. Za tento as pobytu swého w Aegypte nauili se Hebreovvé, bywší potud národ na
orb
pastýský,
wšak zstali
w
a rozliným
Aegypfanm
zapomenutí
pišly,
umním spoádané
íše; pedce
když zásluhy Josefowy
cizinci, a
poali je Aegypfané
utiskowati,
a
wydán rozkaz od Faraóna, aby noworozenci jejich po^lawí mužského utápni byli. Než práw tím spsobem dostal se Mojžíšjte dvvoru Faraonowu, kdežto se wedami knží aegyptnárodu swého piprawiti
ských wzdélati a k wyswobození mohl. proti
Duch jeho zahoel láskau k národnosti swé, bezprawí, jež snášeti museli kmenowci jeho.
a horlil
W horli-
wosti této zabil jedenkráte Aegypfana, jenž Hebrea jednoho bil,
a prchnul pro jistotu
mnohá
léta
zjewil Jehovva,
Horeb
wrát
w
do
zem
Mi dian
u Jethra, tchána swého, owce
bh
Abrahamw, Isakw
a
w
Arábii, kdežto
pásl.
mu hoe
Zde se
Jakobw
na
ohniwém kei, a pikázal mu, aby do Aegypta se na-
lid
israelský do
zaslíbené
zem
kananejské wywedl.
s Aaronem, bratrem swým, zázranými metlami pinutil wzdorujícího Faraóna, že lid israelský konen propustil. Když Israelité s welikau pobranau koistí wytáhli, a Farao je stíhal silau wálenau,
Uposlechl Mojžíš hlasu hospodinowa, a
tu
otewel Jehova Israelitm
kterau
w
šastn do Arábie
pišli.
pes moe Cerwené, s wojskem swým (1530 ped Kr.)
cestu
Farao pak
zedmutém zase moi utonul. Pokolení wšak z Aegypta wyšíé, dlauhau porobau sesláblé, wrtkawé, pi každé obtíži pustin arabských po masitých hrncích aegyptských nazpt taužící nebylo s to dobýti zem kananejské, mnohými bojownými kmeny obydlené; proež wodil Mojžíš Israelity prwé po 40 let skalnatau Arábií, ažby nowé pokolení wzrostlo, drsnatostí paušt utwrzené a u wíe w Jehowu upewnné, od nhož dáno desatero pikázaní na h oe S inai, základ_ mrawné oswty celého swta. Teprw po smrti^ Mojžíšow C_t49() ped Kristem ) dobyl Josua šestiletau krwawau wálkau zaslíbené zem, nejwtší díl Kanaanit wyhladil a dle dwanáctera pokolení israelských na dwanáctero díl ji rozdlil. Pul tetího kmene
10
Okres
Starý svvt.
pak,
Ruben, Gad a
polowic Manasse
stran Jordánu
chodní
II.
na
ostatní
;
w
na vfý-
se
usídlilo
západu
Palaestinu se
wyjmauc knžský kmen Lewi, který žádné zwláštní wšemi ostatními kmeny bydlel. Spráwa nowého státu hebrejského byla bohowládná ili theokratická. U prosted národu swého bydlel Jehova, newidi-
rozdlili,
neobdržew, mezi
krajiny
we
tedlný král Israele,
stánku swalém, jehož
nejvvyšší
wflli
knz lidu ped stánkem božím shromáždnému wštil. Jen w c^ poteby zwláštní wolen býwal wláda swtský, saudce a
vvdce
spolu
moc wšak
nepíteli, jehož
proti
knze obmezena
wyššího
byla, trwajícjen,
wiilí
nej-
pokud se tomuto
zdálo býti prospšné. 3.
Meroe.
Tam, kde je nynjší Atbar,
dwma
ramenama
díl
Abyssinie, a Senaar, mezi
jenž Astaboras a Astapus
Nilu,
slauly,
wážné swé wzdlanosti stany rozbila. Wznikl zde totiž aethiopský stát, Meroe (Saba) nazwaný, jemuž obchod poátek dal. Již Mojžíš mluwí o skoici z wýchodní Indie, o kadidle a zlatém písku z Arábie a Aethiopie, a o drahém kamení onychynu ze wnitní Afriky šedá
již
starožitnost
pocházejícím krajiny
po
obchodem spojeny
tyto
karawany jiné
Oasis a
z
není tedy pochybnosti,
;
Theb do Meroe,
že
Již tenkrát
byly.
a odtud dále
západosewerní cest,
která
asu
taháwaly
do Arum-Azab, a
Theb pes
z
pes Ammonium
skrze pustiny
za jeho
již
do Augily
welkau ,
odtud
k západu až k Atlantm, jižnji pak ke Garamantm Hero-
dotowým wedla. Na takovvých
cestách bylo jistých pohodl-
ných míst k odpoinutí a jistých sklad pro zboží zapotebí; tak založily karawany tyto ^ onch krajinách rozliné kolonie, tak povvstalo též
stát jako
nebo
i
Ammonium
nejen
s
Meroe. Spráwu politickau wedlo zde
w
knžstwo právv jako strany
z
Thebách aegyptských, kterýž také
Meroe nejspíše poátek
politické
wlády,
tlesné staí Aegypané, jak Herodot podobali, jsauce wlnatých
kadeí
wšak domnní prawé, že Meroe jak
zewnitní
patrné jest, žf
Aegypt
státu
tohoto
kterak pozdjší
a
ale
i
swj
wzal;
dle postaAvy
swdí, Aethiopm
tmawosndé
z Indie
pleti.
se
Jestli
poátek swj wzalo,
oswdowati se zdá, ecká wzdlanost pes Meroe
postawa
z Indie .pijíti mohla.
:
Stát slaro-assyrský.
Uzeli jsme tedy
w
Asii
vv
we prwním oddlení
již
dílem
Africe
wznik a
jejich
zrst;
widéli jsme,
z nich
,
sinearského
zmn
takowých
i
kterak jedni se
politické zahynutí
elamitského jsme
a
této periody
pozorowaii jsme
dležité státy,
zponenáhla umdléwají, ba
druzí
ale
w
i
17
spatili.
Živvéjší
spatíme
politických wyobrazení
sílí,
dwau
w
od-
dlení druhém.
ODDLENÍ
II.
Ode wznikii wlády staro-assyrské pod Ninem až do smrti Cyrowy. (1360—529 ped
Kristem.)
Assyrie, Médie a Babylon stídají se u wládé Persie zmocní.
thago a
— W Ewrop
wzniká
w Asii,
ecko
konené
kteréž se
w Africe
a Itálie,
Kar-
Cyrene.
A)
Státowé
pamijici.
Stát staro-assyrský.
I.
Netrpliw wlády Nimrodowy wytáhl kmen Assur, potomstwo Semowo, ze zem Siiiear za eku Tigris, a nazwal
now
opanowanau krajinu
Rechobot-Ir (Adjabene),
Assyrii. Brzo zde powstala
a mezi
Niniwe,
Caíach,
msta
nimi
za
asu Mojžíšowa
nejhlawnjší Resen. Nato se wšak íše tato
z historie
až
tratí,
ji
Ainus 1360
cích stát postawil. Babylon, podrobiti, Baktrie
tak
zmužilostí
zaež
ji
mu
ped
Kr.
w
celo panují-
Medsko aAegypt musely
se
mu
dobyla bájená Semiramis, jak slicností
wýtená
Ninus na trn
chof jednoho
swj
z
bojowník
jeho,
wyzdwihl. Niniwe, hlawa íše,
nepatrné pedtím, na 13 mil našich rozšíeno a koistí pod-
robených národ oslavveno, jakož ostatky stawitelské, sochy,
malby
a nápisy nyní
Po smrti
teprw wykopáwané ku podiwu dokazují. wládla we jménu sedmnáctiletého syna
Ninow
swého Semiramis po 42 léta; skrotila odbojné Medy a Peršany, protáhla .wítzn Aegypt a Aethiopii, a jen podrobení Indie se jí nezdailo, kdežto s králem Stabrobatem wálku wedla.
Ze Semiramis bajkám mnoho dlužná, není pochybnosti;
pedce wšak
se zapíti nedá,
králowna zde panowati
že za
musela
,
asu
které
tohoto znamenitá
žwtšující
2
powst
Slarrý
\S Z
žil
II.
nalezla,
pipsala.
Po nias,
Okres
prawdiwých osob, wše, co pozdji
neznámosti
štde
swt.
ní nastaupil
syn
jen
její,
wládu nad nesmírnau iší assyrskau Ni-
matce wšak welmi nerowný. Nedbaje sláwy, harému, steže se welikým,
rozkošem
každoron
oUnowowaným, okolo Niniwe položeným wojskem. Tak i nástupcowé jeho, až Bloch, jeden z nich, od Belotara, zahradního dozorce w domácím spiknutí s trnu swržen, dynastii neb králoadí Niniowc skonil. S Belotarem
naslaupili
Arbejowci wládu nad Assyrií,
njaký as na uzd odporné národy, až rozmailý Sardanapal odbojným wojskem medským a babylonským pod Arbacem a Belesisem w Niniwe obležen s klenoty a harémem se upálil, naež se stará Assyrie rozpadla. držíce ješt
II.
Ze zícenin
jejích
Stát
medský.
powstala na njaký
as
Médie co
hlawa stát asiatských. sice
.Již
stát
medský,
w
prwním oddlení periody
této založen byl
nebo Herodot wyprawuje, že Dejoces Medy
diwochy we wesnice a msta shromáždil, a na prwní stupe mrawní wyzdwihl, což tedy do "nejstarších padati musí, ponwadž za wlády staro - assyrské již poádné wojsko medské uritými wdci ízené nalézáme. Tratí se. wšak ne-
as
patrný stát tento wytrhnul.
w
staré Assyrii, až jej Arbaces z poroby
On wystawl Ekbatanu, hlawní msto
medsk*é, od-
asu swého wládl. Nedlauho wšak mocnástwí medské, nebo následující wládaowé,
kudž co nejmocnjší král trwalo
baweni neustálými nešastnými wálkami Skythy, Séry, Kadusy,
s
okolními diwochy,
na wzdlanjší krajiny rozlehlé íše
swé zetele míti nemohauce, odtržení jejich zameziti nemohli. Tak wynikla díw jednoho století po wywrácení staré zase III.
íše nowo - assyrská.
zwlášt na západ se rozmáhala. Prwní w poadí wláda nowo - assyrských známý
která nyní
Ful,
který
Samaí
poplatnau uinil.
Tiglat Pilesar,
Damaska, ást obywatel israelských do
zajetí
jest
dobyw
assyrského
odwedl. Salmanassar íši israelskau wywrátil zcela, a dobyw
Stál rhaldejský,
Sidona
již
o Tyrus se pokaušel, kdežto vvšak
i
zkázu ulrpélo. Brzo na
nkterý
\^
to
nástupcw j^ho weškeren
z
Aeg-ypt,
Aethiopy tehdáž spojence Aegypfanvv.
w
krajiny tyto jhu cizímu
lostwo jeho
bu Salmanassar, bu
wybojovval
a
potrestal
wšak
Zprotiwily se
krátkém ase, a
pohnulo také
to
judského Hyskia, o swobodu íše swé starostliwého, k ne-
swazku
pátelstvví proti Assyrii a ke
smrtící
me
Aegyptem. Proto wy-
s
odbjcm
když proti
Sankerib Judsko ,
laupil
wyslance pán*),
bu
totiž
táhl
a jen
,
morowá nebo
rána
porážka od aethiopského krále Thyrhaka (Tharaka), kterau jedné noci 185,000 lidu bojowného padlo, ochránila Judstwo
i
w
táboru Sanheribowu
Aegypt od záhuby.
a doma od syn swých zavvraždn. moc íše assyrské. Zwítzil sice ješt nad králem medským Fraortem Saosduchin, a hanebnau jej za-
Sanherib
S ním
odtáhl
klesla
syna jeho dostihla pomsta. Syn nešast-
hladil smrtí, ale již
ného Fraorta, Cyaxares, spojiw se
cem
chaldejskýni, wtrhnul
s
obrana, Niniwe wywráceno,
Zem
Stát
p.
ského historie jen Asie pitáhl,
s
a
prwotním
to wí,
proti
opanowal.
odmnu
se
sídle tohoto
a krajinu s
baby-
lidem
swým
národu chaldej-
Assyrsku se
spojil a
po pádu
Byla to snad ást Skyth, kteí
Medii tak asto nawštwowali, jich sprostil, za
kdežto
že nowých sídel hledaje ze sewerní
Cyaxarem
jeho Babylonii
íše íše
nowo-babylonský.
ili
Nabopalassar,
O poátku
a
Kr.)
assyrská pipadla nyní k Medii,
lonskau obdržel usadil.
chaldejský
ochablé
Chyniladon zahlazen
assyrská ztroskotána na wždy. (650 IV.
Nabopalassarem, >vlád-
do Assyrie. Slabá
a
kterým Cyaxares, aby se
poskytnutého
pispní
proti Assyrii
krajinu babylonskau postaupil.
Jako každý mladý národ, který rozmailostí ješt neochabl, jarau se wypíná silau;
swau brzo nade wšecky
jiné
tak
zwlášt
Chaldejští
mocí
národy wynikli. Nabukadnezar,
(Nabuchodonosor) syn Nabopalassarw
porazil
Aegypany
pewnosti Karkemis, dobyl a zboil Jerusalem, (588 p. Kr.) a odwedl znamenitjší díl obywatelw w zajetí baby-
blíž
*) IV. Zrál. 19.
20
mu
Babylon na 12 mil
w
lebil a rozšíil starý
pepewnými zdmi
prliwy
s
i
Tigrem
wži
a branami, a
osmero
na
až
Foenicie a Aeg-ypt
Aethiopie se
podrobeny, ba celá Libye
wywýšil
II.
nho wywrácen,
loské. Kwetaucí Tyrus od
jej
Okres
Starý swét.
okresu, ohradil
chrámu Belowa *)
eku
poschodí.
On zwe-
koily.
dwma
Eufrat
ímž
obchod asiatský nad míru od Perského záliwu až do Indie, a
spojil,
prospl, který se na
jih
na sewer po Eufratu
a Tigru dílem až
ke
ernému
a Kaspi-
ckému moi, dílem pes pustiny syrské až do pední Asie táhl. Wyhlášené byly babylonské tkaniny, koberce, stkwostná raucha, která weliký zisk
mstu
tomuto pinášela. S bohat-
stwím ale také rostla rozmailost,
asn
otráwila. Již s
ského mocnost
;
která jarost
Nabukadnezarem pošla
babylon-
neb ani syn jeho Ilovardan, ani Laboroso-
arcocA nieho znamenitého newykonali, mezi
riglissor, jenž
chaldejskau
státu
obma
wšemu namáhání králowny
panowal,
Ne-
a wálka, kterauž
poal,
Medií
s
proti
Nitokris, která místo zženštilého
syna swého Nabonnida wládla,
íši babylonskau docela
we
zkázu uwedla.
Wládl
totiž
wnuk Cyaxara
I,
Medií toho
asu
Cyaxares
syn Astyagw,
II
který byl s Nabopalassarem staré Assyrsko
zboil. Znaje se neschopna k wéwodstwí Cyaxares
wzdal spráwu wojsk swých rowi,
w
této
wládyky perského
synu Kambysa,
II.
ode-
wálce babylonské Cyz dcery Astyaga
byw pi dwoe dda swého wychozmužilostí nade wšecky wéwody asn
krále medského, který
wán, wtipností
a
wynikal. Cyrus slaul wlastn Agradates,
ných skutk Khor (ecky Kyros) cházel z rodu Achaemenidíi,
jenž byl nejhlawnjší šího mezi desíti
dlena *)
byla.
snad
j.
teprw od wzneše-
slunce, nazwán.
potomk
kmeny, mezi
nž
krajina Fars (Persis) roz-
Fraortes medský je podmanil,
spanilého jinocha
Po-
Džemšidovvých,
kmene Pasargadw, nejznamenitj-
z
Beel, Baal, (pán, manžel) modla
staw
t.
s
biem
ku poct
w prawici
slunce, a
a od té doby
w pow lewici wy-
obyejn
hromem
podobnná, mla w Babylone nejznamenitjší chrám, jehož týništ lwerhranník dwau stadií (200 sáhíi), wlastní chrám u prosted nho jednu stadii obnášel. VV osmém poschodí wže této we swatyni stál jen zlatý stfil a lože, w nmž každodenn jedna panna, kterauž si Beel wywolil, penocowala.
21
Acgypt.
pod wlastníini wládci z rodu Achaemenidw, kteí wšak od králft medských dosazowáni Takovvým wládcem byl také Cyrus, když jej strýc býwali. Medii
byli
stojíce
poplatiii,
Cyaxares proti Babylonu postavvil. S Babylonskými
w
pední
lákala
;
msto
byl také Kroesus král z Lydie
Cyrus wšak zwítzil nad obéma, wzal Sardes, hlawní lydické, a jen
nemže,
pokorné upamatowání na slowa Solo-
lowk ped
nowa, *) že žádný dati
spojen
bohatstwím wýtený, jejž snad koruna medská
Asii,
smrtí za šfaslného se poklá-
kterýmiž byl ondy tento mudrc
bajícímu se bohatstwím
králi odtušil,
ecký wychlau-
wyswobodilo zpupného
Kroesa od hranice.
Podrobiw pední Asii, táhl Cyrus proti Babylonu. Nic neprospla pewnost hradeb a bran rozmailým obywatelm.
Nowým eištm
stáhl
Cyrus Eufrat
eku mstem
tekaucí
eištm pedešlým wrazil do msta, lehkomyslní mšané obecnými radovvánkami
na stranu, suchým pak
práw
když
opojeni byli, a zwrátil
trn babylonský. Hlawní íše
ské, Médie, Lydie a Babylonie spojeny byly nyní
žezlem
w
jeden weliký stát medo-perský,
asiat-
pod jedním
jímž Cyrus
dw
pod Cyaxarem strýcem swým, pak co ddic jeho sám
léta
neobmezený mocná ješt sedm let mírn a maude wládl. Další skutkowé, krom wyswobození Žid ze zajetí co
babylonského, a
spsob
smrti
Cyrowy jsau
Ktesias wyprawují, že násiln usmrcen
wálce, Xenofon, že
pokojn zemel. (529 p.
B)
se Skythy
Kr.)
Aegypt.
Aegypt pod wládau staroassyrskau, ízen Faraóny, mezi nimiž jediný wyniká
sta let stál
wlastními wšak
*)
Herodot a
Státowé podizem. 1.
As po ti
nejisti.
w nešastné
Ustanowiw Athénám zákony Solon, patowal 10 let, a pišed ke dworu Kroesowu, od krále, zdaliby jej mocí a bohatstwím oplýwajíjího za nejšfastnjšího neml, otázán jsa, odpowdl: „O Kroese, já t vvidím a kraiowati nad mnohým lidem, to pak, neeknu já o tob prwé, až se dowím, že jsi blaze dokonal wk swj. Wšecko dobré jest vv dobrém skonání žiwota, nebo mnohým odjaw bh štstí, z koena je wywrátil.'* Zajal pak od i
mnohem
na
jsi
oplýM'ati
se ptal,
Slarý
22 Cheops, wystawitel
kmen
Arbelitský na
wíce samostatnosti
mohl
swt.
Okres
II.
snad prwní weliké pyramidy.
trn Niniadw dostal, zdá se, dosáhl, nebo Farao Asichis nkterý
proti Jerusalemu táhnauti, (978), a
naež
jeho snad obmýšlel Aethiopy podmaniti,
Když se že Aegypt (Sisak) již z
nástupc
ale
Sabako,
wládce aethiopský, do Aegypta vvtrhnul, jímž Farao Boccho-
trn a žiwot pišel (737). S tímto, jak se zdá, starý Faraón kmen wyhynul, nebo známo jest, že po wytažení Aethiopw z Aegypta nejwyšší knz Seíhon s dstojenstvvím knžským také královvské spojil, což se nikdy di'íwe nestáwalo. Protiwil se tomu také mocný staw wojenský, a ris o
neswornost tato zrušila jednotu íše. Rozpadl se
we dwanácte žaty
z
jiny
tídy wojenské
Delta,
totiž
Psametich,
w
wsecky zase
stály,
až jeden z nich, wládce kra-
eckého wojska
pomocí zjednaného
jednu íši
spojil.
Za
sídelní
msto
Psametich Sais w mén záwisel, protože ono pi chrámu boha Ftha w Memfisu zstati muselo. Tím sesílen odwážil
dolním Aegypt,
si
pewnost Ašdod,
Assyrii, a wzal
Že pak
nil.
Aegypt
krajin (dodekarchia), které pod zwlášlními kní-
ekm
jíž
a
tak
wywolil
od knžstvva (Vulkana) se
i
proti
Sanherib byl se zmoc-
welmi pál, popudil
proti
sob
wojsko
aegyptské, a 240,000 rodin wojenských wytáhlo z Meroe (650).
Nekao postawil znamenité lostwo na dal Afriku Foeniany oplawiti, a podrobiw Judsko, pronikl až k Eufratu, kdežto se pewTu ale na nosti Karchemis (Circesium) zmocnil (606). dopadl Nabukadnezar, a takowau Aegypfaný odehnal porážkau, že se Psammis, nástupce jeho, wíce proti Asii neodvvážil. Pokusil se wšak o to zase Apries (Farao Hofra, Nástupce jeho
moi Stedním
a
Arabském,
57i), dobyl Sidona a odwezl hojnost koistí. Ale tažení jeho proti
ské
Cyren tak bylo nešastné, že celé tém wojsko aegyptpi nm zahynulo. Z toho pošlo wzbauení w Aegypt,
a aby se míra strastí dowršila, pitáhl Nabukadnezar, co rozkacený mstitel Sidona, a poplenil weškeren Aegypt s ne-
Cyra Kroesus na hranici maje býti upálen,
wzpomnl
na slowa Solo-
nowa, a tikrát žalostn: ó Solone! zwolal, což Cyrus pozorowaw a dowdw se píiny, pamtliw jsa, že sám lowk jest, losu podrobený, nešfastnému králi živvol a
píze
darowal.
23
Stát hebrejský.
skrotitedlnau
ziwostí.
Ani
odtažení nepestala
po jeho
nebo Amasis který babylonského udusiti ml, ješt wíce ji wnitní rznice;
ji
,
z
plnomocenstwí
podpalowal, aby se
To se mu také po sám na trn aegyptský dostati mohl. Apriesow násilné smrti (563) powedlo; že wšak žádného na práwa na ddiný trn neml, hledl se pomocí nm upewniti, a podporowal je wšemožn. Tím wykwetl pode spráwau jeho obchod, prmysl a umní, až pak wnikající
ek
Amasis s 6abeze nešastn,
násilnost perská blahoplodný poklid zrušila. Již bylonií
Lydií
a
Cyrowi
proti
wšech dalších zlých následk; od Kambysesa, syna Cyrowa,
MemTis
poražen u Pelusium,
konec
a samostatnosti aegyptské
2.
na lewém celý
Stát
uinn
*)
(325).
hebrejský.
wli Mojžíšow, že se pl tetího pokobehu Jordánu usadilo. Dle jeho ustanowení
Bylo proti
ml
ale nástupce jeho, Psamenit,
knžstwo ukrutn wyhlazeno, chrámy zboeny
dobyto,
lení
a
bojowal
národ Jordán
Palaestinu tím snadnji
pejíti,
aby
spojenau
celau
silau
opanowal, a žádných obywatel
stedu svvém netrpl, kteíby boha israelského
nectili.
w
Tato
neswornost byla by celý národ brzo o samostatnost piprawila,
kdyby
w
nm
nebyli
asem
mužowé,
povvstáwali
kteí horliwostí wlastenskau ducha modlástwím nakaženého a tak národnosti odcizeného k
hodnjšímu žiwolu wzbuzo-
Byli to tak nazvvaní saudcowé, jako: Othniel, Ehud,
wali.
Barák, Gideon, Jefta, Simson a poslední z nich o wzdlání
národu swého zwlášt zaslaužilý Samuel (1150 p.
Tím swau,
a
wywolil
seznal
národ
nahlížeje
sob wládu
wle
Kr.).
zponenáhla zase dstojnost a
potebu pewnjšího swazku
sílu
obecního,
monarchickau místo theokratické, která
Mnohých knží, newiditedlného krále swého námstkw, neschopnost osprawedluje zmnu tuto. Prvvní za krále \vywolen Saul, udatný bojowník ze kmene Benjaminowa. Jeho
jej
dle
Mojžíšowy vvždy spojowati mla.
nejvvyšších
*)
Proti náboženstwí aegyptskému zuili Peršanc proto, že
Aegypfané
zemplazy a jiné živvoirhy rtili, což Peršanúm, jakožto boha dobrého we spúsobu istého plamene, ohavvné bylo.
ctitciuin
Starý
24
zmužilý duch pozdvvihl
swt.
zmužilost
Dawidem (1055)
od Eufratu
beh
až
foenických
(1015) \více
we
Okres
až
II.
národu
tak,
se pod
že
po Stední moe,
a
od
k arabským wítzné rozšíil. Saloino
skwoslnosti sláwu hledal plozenau wýnos-
ným obchodem z edomských pístaw Elat a Eziongeber spolku s Foeniany a Aegyptem. Nádhernost ale dworu
we
zákonm
jeho,
nost,
která
odporná
stát
a
zemi obtížná, zplodila nespokojepo smrti Salomonowe na dwé
hebrejský
ásti roztrhla (975). a)
Jen kmen
wwní, který
Juda
ostatních
byl
za
již
Israel.
Benjamin zstali domu Dawidow
a
uywolilo
deset
za
si
krále
a
Salomonowa,
žiwobylí
Jeroboama,
ješt marn,
národ vvzbauiti hledl. Úplné nezhojitedlné odlauení Israele od Judy byl prvvní zetel jeho, a rozdíl
vv
náboženstwí nejji-
Uwedeno tedy modlástwí, a místo Jerusalema nawšlwowali Bethel a Dan. Odtud úplné odcizení,
stjší prostedek.
nenáwist a ustawiné wálky mezi Israelem a Judau
s
wau wedeno
wlastní
zkáze swé
s cizinci,
jako
králowé
že
urputností, s
Damaškem
k
israelští
a
tako-
Foeniany, se spo-
jowali, aby jen Judsko potíti mohli.
Tím snadnjší bylo
Assyrii,
Judsko docela potíti.
Ful
se
zemdlené neustálými ptkami
ješt
dal
uplatiti;
když se
wšak Hosea, devvatenáctý král israelský, pomocí aegyptskau od poplatnosti oswoboditi chtl, pišel Salmanassar, dobyl
Samaí, wywrátil trn
israelský, a odvvedl národ do
wnit-
ka Asie. b)
Juda.
Rehabeam, syn Salomonw, od kmene Judowa a Benja-
minowa
byl uznán za wládce. Slabší byl stát tento prostorem
wýtenjší swatým mstem a chrámem. ptky s Israelem nedaly mu wykwésti, a položením swým astým wpádm okolních íší podroben
i
obywateli
,
ale
Neustálé wšak
jsa,
co
mí
od jednoho wítze k druhému zmítán
Rehabeama wpadl Sisak aegyptský do Judska, cowal Jerusalem.
Totéž zakusil Hiskias, za
lem od Sanheriba obležen, byl (714), a Josiáš, za robil,
když Josiáš sám
ale
ješt
nhož Nekao
w bitw
byl. Již za
a
nhož
wydranJerusa-
šastn oswobozen
aegyptský Judsko pod-
zahynul
(611).
Jojakim
25
Foeniiiné.
Nekaowi
byl poplatný díiwe
již
po jeho porážce u Karche-
a
Nabukadnezarowi babylonskému. Syna jeho, Jojachima
iriisa
odwcdl Nabukadnezar
Asie (599), a
wýborem obywatelú do stední
s
wlády babylonské pomocí aeg-yptskau
tento
pišel Nabukadnezar
Když se ale
strýce jeho Zedekiáse.
usadil
po
chtl,
zprostiti
zboil Jerusalem, dal Zede-
tetí,
kiáse oslepiti, dti jeho zawražditi, a odvvedl jej s ostatkem
w
národu
zajetí babylonské.
3.^
Mezi
rozdílnými
nmu
zatemnil
o e n
státy
zaátku oddlení tohoto proti
F
(588.) a n é.
i
foenickými kwetl
starožitný
wážný
vvzrustal sok, který starau
Sok
(1250),
tento byl
sice ješté
Sidon, nyní
ná
wšak
nowým bleskem
sláwu
mocný
wznešený,
nád-
a
herný Tyrus, který nyní mocnau hlawu swau nad Foenicií pozdwihl, a ilým
známého
ramenem prese wšecky
dosahowal,
hledaje,
wybíraje
a
krajiny
swta
snášeje
zboží
štdrá pirozenost kde rozsela a umlá pracovvitost wzdélala; stal se totiž Tyrus hlawním sídlem a poklady, co jich
foenického
obchodu. Obchod pak tento
wyššího dosáhl stupn
i
do Pruska
totiž Iberie
z
nebof nejen sewerní Afrika
až do nejwzdálenjších
na seweru pak za již
oné period nej-
se
písek
koení.
a drahé
šastná
Indie
na jihu,
do Indie
Z
foenická.
jižní
z Britanie, jantar
cín
Arábie jim
kamení,
His-
foenické,
do Britanie, a snad
wztahowala plawba
wywáželi hojnost stíbra,
pomoí pruských;
zlatý
konin wýchodní
slaupy Herkulesowy
a
lod
nejen Arábie a Aethiopie asto wídaly
panie, ale
;
w
dáwala
kadidlo,
wábilo je
wzácné
po zemi daleko rozšíen byl jejich obchod; z Tyra do šastné Arábie a ke chobotu Perskému, pes Palmyru do Babylona, odtud skrze Persis snad až do íny táhly karaI
vvany zhusta.
Obchod
tak
obšírný
nowými
osadami, jakéž byly: Tartessus, Gades, Karteja
podporQwán
w
jižní
Hi-
Hadrumentum, Karthag-o na sewerním pomoí africkém, Panormus a Lilibaeum w západní .Sicílii. Obchod plodil zisk, tento ilost a umlost; proto tak wzácné byly foeUtika,
spanii,
erwcowé barewny, tak hledáno Plawb ku prospchu wzdláwáno hwzdá-
nické tkaniny, tak znamenité foenické sklo. stwí,
a
písmo wynalezeno k obchodním úpism.
Bohatstwí
26
8wt.
Slarý
Okres
II.
wšak láká laupežníky. Již Salmanassar a Nekao pokaušelí se o Foenicii, s newelikým prospchem, až pak Nabu-
a
kadnezar po
Dobyl wšak jen prázdných zdí, neb obywatelé se
(572). již
byli s celau
Zde se
wali.
obležení Tyra dobyl a wywrátil.
tináctiletém
ostrowy protjší wystho-
mohovvitostí na
w krátkém ase
nowý
pozdvvihl
ješt slavvnjší, Benátky starého swta.
swtowlád
I
Tyrus, prwního
toto
perské se podrobilo, proto wšak
msto
za Cyra
pedce zstalo
sídlem obchodu a skladem wšeho zboží tehdejšího swta. •
Sýrie.
4.
W
Syrsku
Damask.
kwetli
Dawid
asu dwa
toho
wšak zase oswobodili. (740.) wšak zase podrobil, a od té doby
moem
rozliných národ.
tináctero
tém
panujících íších zmizely.
Asie.
rozkošných krajinách malo-asiatských
Eufratem, s ostatních stran
podoba byla
požívvání
dar
stejná,
Pohodlnost
panowalo
sedmi
králi
štdrost
krajin,
sem piwábily. Wšech
neweliký okršlek wlády, ale klidné
zde nad míru
ásti
k wýchodu
,
obmezených, bydlelo pes
etn je
píjemnost oblohy tak
a
w
Pední neb Malá
5.
pdy
Salomonem
Tiglat Pilesar assyrský je
se
W
státowe: Hemath a
král židowský podnožil je, pod
bohaté
W
pírody.
slawné Ilion ili Trója pes 300
šastn, až
ji
žárliwost
sewerní let
pod
ek ewropejských, krás-
nau Helenau popuzena, za krále Priama z koene wywrátila. (1184). Ti tisíce let uplynulo nade zíceninami staroslawné Troje; stálo
slawné
ani
již
Ilion;
památky není místa toho, kde ondy
wšak u nho bojowawší Homerowau.
hrdinowé
až podnes nesmrtedlní Iliadau
Na
a
jihu byla Karie znamenitá plawbau,
žijí
nejprwé jen
pro Jaupež prowozowanau, jejížto lodstwo Kroesowi, který
V podrobil wýten msto její.
byl za wlády Midasa Milet bylo hlawní
W
stedu
J^alé Asie, mezi Mysií, Frygií
stírala se Lydie,
ze wšech nejznamenitjší.
lowskézdepanowaly: Atyadé, Heraklidé z Atyaduvv Pelops
Hrraklowci
wládli
pohnut byl do
po
dwa
a
a
a Karií
Tí kmeny
rozekrá-
Mermnadé. Jedním
ecka -se
dwacet
ji
prospíwalo. Slawný
,
odebrati (1300).
pokolení,
až
Gyges
ecko.
Thracie.
rozmáhala: Alyates
siln
Lydie
se
na
Mermnadowce
Karidaula s triiu swrhnul a
nimi
27 pusadil.
Pod
a zahnal
porazil
Cyinery, kteížto Skythy ewropejskými ze sídel svvých
wypu-
do pední Asie byli wpadli. Slawnjší syn jeho Kroesus
zeni,
podrobil Karii, Frygii a celau pední Asii až k ece Halys. Když wšak wládu swau ješt dále rozšíiti taužil, a s Babylonem proti Medo-Persku se spojil, od Cyra poražen a Lydie
wšemi odwislýrai krajinami správv perské podrobena. Rownéž se stalo státm eckým w Malé Asii, Aeolii,
se
(544.) Jonii
od
Dorii,
a
obchodem
ek
umním
a
žezlem Cyrowým
ewropejských založeným (1000),
nade wšecky
i
nesmírnau íší perskau spojeni
s
z
pod
oni byli.
Thracie.
6.
Pekroiwše
wýtecným;
Malé Asie Hellespont nacházíme se
w
w
pnvním wzdlaném obanstwu ewropojském. Thrakowé slauli sice tém wšickni národowé vvýchodiií Ewropy od more erného až k Adriatickému, ale jen krajiny blíž Malé Asie ležící stály na wyšším wzdélanosli stupni. Zde niuzy Thraci^
ewropejské prvvní zde
si
znly zpwy Orleowy,
zwolily sídlo, zde
maudrý zákonadárce Zamolxis, odtud uenost
wynikl
k Hellenm pišla.
ecko.
7.
W jihu nímu
leží
pode Thracií, od
zem
kde duch lidský
ecká,
swj
co slawného, co
zem
eky
Peneus až k
moi Sted-
nejznamenitjší starého svvta,
triumf slawil, kde wšecko, co krásného,
wznešeného máme, dílem vvzniklo, dílem
wzrostlo a wykwetlo.
Pwodna
byla
zem
tato šírý les, plný jezer a bažin,
neb nedáwno se wywinula z kryly, až
a
si
Peneus
eka
moe.
Thessalii
odtok protrhla.
pírodoskumné známky oswdují
Leklorie, která
moe
Evvropu
s Asií
Aegejské se nachází.
vvatelé z Asie
do Thracie a
ecka
od prwnjších spíznných
Pauzí to byli
jestotu nkdejší krajiny
spojowala,
tomu
Jestli
kteí Graecii opanowali, nazwáni rozdíl
tam
aspo jist wody Šedowká powst kde
tak, tedy prvvní
nyní
oby-
po pevvné zemi pišli.
byli
Ti,
Pelasgowé, sausedé, na
kmen, w
Thracii usedlých.
diwochowé, kteí hmotná tla swá surowými
Okres
Starý swét.
28
II.
w daupatech obýwali, loweiii a kmen se drželi, pohromad, beze
kožešinami odíwali, se
Dle
živvili.
obanského swazku;
wseho neobmezený pán rodiny, manasu wálky vvolíwali si wšeobec-
otec byl
želky a déti otroci. Jen
w
ného wiidce, který se pak králem nazýwal, a
swé
jenství
w
i
laupeží
míru,
nkdy
ddin
i
nkdy dsto-
podržel.
Tak hrubé
Mimo hwzdy wzýwali duchy lesní, horní a wodní, w postawách lidských wypodobnné, jimžlo hudbau, zpwy a tanci poctu prokazowali. Píbylo
náboženstwí
též
jejich.
chozími cizinci poznenáhla
nadpirozené
mocnosti
psobiti mohli.
Proto
pwod
wzdláwáni, kteí
byli
aby snadnji na né
osobowali,
si
ecká
nejstarší historie
tak
bájená,
tak temná.
Dle zpráw jejich powstaly prwní státy
ponnesu,
kdežto
pes moe
osady Krajiny
Argos
pišlé,
ohn, kterémuž
neznalí užitku
je
ecké
w
cizí,
neznámé
Plo-
Sicyon založil (1800).
a
poaly wysychati,
teprw
tyto
wdce njaké
Inaclius,
obywatelé ješt
a
teprw Prométheus
uiti
Do as tchto padá též Ogyges, který w Boeotii panowati ml, práw když jezero Kopais wody swé po šírých musel.
krajinách boeotských rozlilo.
Podobná theowa se
w
swj
wypudila
potopa
z Peloponnesu.
w
Thessalii
Deukaliona,
Wytáhl
krajin
s
Prome-
syna
dílem Pelasg,
usadil
a
Syn jeho Hellen,
Fthiotis.
lid
Helleny nazwal, který se brzo tak rozmnožil, že pod
syn
spráwau
Synowé
tito
w
usadili
Xuthw
Hellenowých
byli:
jiném
Aiolos,
dalších
Doros
dílu Thessalie,
sídel
musel.
hledati
Dorowé nazwaném a
Xuthos.
a
Aestieotis
,
pod syny jeho, kteí Jon a Achaeus
slauli,
se lid
se roz-
dlil; Jónští opanowali Aítiku, Achajští pak Argos a Lakonii
w Peloponnesu.
Tito zstali nepatrní; tím
wýtenjší
ale byli
Dorowé, Aeolowé a Jonowé, kteí se tak rozmohli, že wšecky Pelasgy, kteí nebyli z kmene hellenského, z ecka do a Itálie wytiskli. Tak se stali Helleni panujícím národem po celé zemi ecké, kteráby tedy lépe Hellenií, než dle uwedení ímského po jediném Graekowi, odtud do Illyrie
Itálie
pišlém, Graecií
Zatím
nowé
Cekrops ze Sais
slauti
picházely
w
dolním
mla. osady
a
s
nimi
wzdlanost.
Aegypt uwedl osadu aegyptskau
29
ecko.
a
uil
polodiwý
národ
Cekropia, uwedl manželstwí,
založil hrad
do Attiky (1556),
ctíti
Athénu
rzný pedtím
twrze jeho nalézal
a
lid
a
lené pnbytky,
á tak poustaly
swé-
pi-ed
wraždau, shromáždél se tedy zde
wolnau laupeží
Okolo
Zeusa. *)
ochranu
w
spo-
slawné Athény.
Z horního Aeg^pta piplawil se Danaus ku Peloponnesu Kadnms Foenian pinesl do
a opanovval Argos (1500). Boeotie písmeny a založil
twrz Kadmeia^
piri
níž se
potom
Theby pozdwihly.
Od Trojanských
ze Frygie
vvypuzen pitáhl Pelops do
potomkowé, mezi nimiž Atreowci,
krajiny Elis, jehožto
tak
obšírné zde wlády dosáhli, že po praotci jejich celý polo-
ostrowem Pelopským, Peloponnesos, nazwán byl. Krásné wzcházelo vv Graecii rozseté mrawnosti símé: z nepístupných hor poali se již Helleni stahowati do hrazených pohodlných mst, uili se rolnictwí a wselikým ostrovy
tento
potebným uméním; nábožné spsoby se rozmnožowaly, báze bohvv krotila krvvožížniwost poskytowala jistotu ,
piprawowala mírnost mrawú. K tomu nejwíce prispíwaly wéšthy bohw, zwlášt w Delftch., **) jimiž se w potebách obecných rada maudejších za wyžiwota
a jméní,
ení boh
a
snm
samých wydáwala; pak
swém pwodci
Amfiktionský
,
po
Amíiktionowi, synu Hellenowu, tak nazwaný,
wyslanc wšech hellenských obanstew, kteí se dwakrát za rok, z jara w Delfích, na podzim w Thermopylách scházíwali, o weejné dležitosti (celého ecka rosestáwající z
kujíce,
a
saudíce
obzwlášt
*) Zeus (Jupiter), nejwyšsí
bh
zem; Athene (Pallas, zrozená, bohyn wd a umní, nebe a
ty,
kteí se proti
swatosti
Starého pohanstwa, hromowládce, král
Minerva) dcera jeho, z ela Zeusowa zwláštní patronka
msta
a státu Athén-
ského, dle ní tak nazwaného, kdežto nejwznešenjší chrám, parthenon, mela. **)
We mst
Delfi
stál
nádherný chrám Apollina, boha sluneního,
bohy umní, Musy nazwaných. We swatyni chrámu tohoto byla podzemní jeskyn, z níž omráiwá pára wycházela, nad níž Pythia, wštkyn ApoUinowa, sedíc we strašném wytržení ncsrozumitedlná slowa wykikowala, která od chytrých knží ochránce a pána dewíti
wykládána, a za drahé obti co
wyení
božstwa wydáwána byla.
'
30
Starý
chrámfl božích
proti
a
íwf.
Okres
pirozeným
II.
lowenstwa
práwflm
prohešili.
liw
ímž
toliko
pen
w
w Argo-
rekowných skutcích Herkulesówých, *)
Thebám (1225)
,
\ve
wálce sedmi knizat
brzo wtšího podniknutí scho-
jewil,
byl.
Podniknutí toto byla se
jeden weliký
hrdinský duch jeho, který se až posud jednot-
nautském taženi Jasonow (1250) proti
w
wšecky Helleny
spojowal
(Jstaw tento
národ,
sjednocená
wálky
této
píinau
a Trojany;
w nížto
slawná wálka Trojanská,
Graecie* ponejprw
síla
Pwudní
ukázala.
byla zastaralá nenáwist mezi Pelopowci
ponuknutí
syn
Paris,
dal
bližší
Trojanského
krále Priama, unesením Helleny, jak sliné tak milené choti
Agamemnon,
Menelaa krále Spartanského.
Mykenský, powzbudil wše Hellenstvvo
bratr jeho, král
proti Tróji.
ek
Na dwake
behm
Trojanským, každý kmen pode zwláštním králem neb
wéwo-
stech
nácti
dau
swým,
této
zwnna
na sto
pirazilo
lodích
Agamemnon
tisíc
Jména hrdin we wálce zpéwy Homerowými. Wznešený pastý lidu
jež
wedl.
Agamemnon, chrabrý
Achylles, statný Hektor, stálý Priamus
nezahynau
nžná
jímati
nikdy,
bude
a
srdce
lidské
Andromachy láska nebeské zwuky Iliady
starostlivvé
dokud
,
neumlknau.
Po desítiletém obležení kleslo wznešené Ilium, a íše Trojanská wywrácena na wždy. Drahé wšak bylo wítzstwí
*) Herkules
(Herakles),
dle
eckého syn Zeusw z Alkmeny, iny rekownými wýtený, které mu
bájení
nejwétší heros ecký, dwanácti
Eurystheus,
král
Mykenský
totiž:
uložil,
zabití
Iwa Neinejského,
draka Lernaejského, unesení diwokého kance Erimantskélio, uho-
nní jelena prerychlého, wyištní chléw krále Augiáše pták Stymfalských, pemožení Dioineda a ukoistní koní ,
zabití
wítzstwí nad Amazonkami
ukoistní opasku králowny
jejich
Hippolyty,
zawraždní
a
bratra Ger\ona, zabití
potwory
moské
jeho,
u Troje,
wzetí zlatých jablek Hesperidek od draka stežených, a unesení
swázaného psa pekelného, Cerbera, (potworu bájenau,
pl lowka
niru unesl, šípem zasteliw, a
oblek,
w
fiwost
bohy poten.
upadl, a na
a
z
limbu (hadu). Nessa centaura
pl kon),
který choí jeho Deja-
krwí jedovvatau zprznné raucho jeho
hoe
Oeta sám se upálil; mezi polo-
Kecko.
wládcm
toto
nosti
wznikly
wykli
poádku
hellenským: donia a
nob
w
za jejich dlauhé nepiítom-
nowoty jim škodné,
klidnému panowání, z
pocházely a tak zponenáhla
samowláda
31
obanstwích
a oni sami
od-
ehož mnohé rznice
pripravvowala se doba,
kdežto
eckých odstranna
správva
wesms uwedena jest. zmnu we wšech obcích eckých
a
republikánská
Hlawní
ješt djwe
Tžce
spsobil wpád Heraklowc do Peloponnesu. (H04.) to nesauce potomci Herkulesowi, že z
trn
peloponneských
od Pelopid vvypuzeni byli, wpadli w spolenosti polodiwých Doru do poloostrowa tohoto, a zmocniwše se ho, rozdlili
Temenes obdržel Argos, Cherespontus Messensko, a Euristhenes, synowé Aristodemowi, dwojata,
Wládu. Prokles
proež zde povvždy dvva králowé wládli. Achiijští Heraklowc wytlaeni wypudili Jónské od záliwu Ko-
Spartu,
od
rintského
a
,
usadiwše
se
zde,
nazwali
Achaja.
krajinu
swých attických pijati bywše, wytáhli po smrti Kodrow s nespokojeným synem jeho, Nelos nazwaným, do Malé Asie, a opanovvawše krásný díl pomoí Stedního
Jónští
od bratí
wystawli dvvanácte mst, z nichž každé pro sebe wládlo. Jediné panjonium, obecný wšech na pedhoí Mykale držíwaný
snm, w slabém je držíwalo spolku. O nco díwe byli již Aeolowé, od Heraklowc salie wypuzeni, pes Hellespont do pední Asie a tam se
beni
w
štstím
krajin, od nich Aeolis jejich
následowaly
nazwané
poz.dji
z
Thes-
petáhli,
usadili.
rozliné
Wáosady
a usadily se na ostrowích Rhodus, Kos a blízké pewné zemi. Rann wýkwetly osady tyto pode šastným pedoasiatským nebem; pohodlné pomoí podporowalo plawbu a
dorické,
obchod,
úrodnost
zwláštní
rozkošnost
pdy
poskytowala
pírody
žiwobytí
snadné,
a
tamjší wzbuzowala ducha ku
krasowdám. Odtud prvvní nesmrtedlní básníci etí, prwní mudrcowé. Wlády požíwaly z wtšího dílu swobodné i za mocných král lydických, pod jejichž ochranau stály, až se i samy w poddanost perskau dostaly. Po bauliwém tažení tomto Heraklowc zaali se tedy znowu tvvoiti státowé etí. Nejznamenitjší z nich byly Athény a Sparta, proež tmto zwláštní w historii místo práwem náleží.
32
swt.
Starý
msta Athén
Základ
Theseus,
položil Cekrops, státu pak
sjednocením
spoádané .obanstwo
II.
Athény.
a)
ského
Okres
okrsku Athénského
Athén-
w
jedno
pode wládau královvskau, která
stojící
až do hrdinské smrti Kodrowy, jenž se pro wlast obtovval,
Theseus rozdlil Attiku na rozliné obce, a
trwala.
na
manstvvo. Zízení jeho trwalo
drow
na
každoron.
jeden
i
pod archoníy, po smrti Ko-
míst král ustanovvenými, kteí nejprwé na as
pak na deset
žiwota, jich
obany
klassy neb tídy, totiž šlechtictwo, emeslnictwo a ze-
tri
býwali,
a
konen dewt
mudrc eckých, whlasný
sedmi
ze
let vvoleni
Nejznamenitjší z nich byl Solon, (509)
zákonodárde
Athénský. Solon rozdlil celé obanstwo dle mohowitosti na
tyry tídy k prwní náleželi obané, kteí mli nejmén 500 medimn, Qeden medimnos obnášel 6 mr, modios) k tetí 200 roního wýnosu ke druhé nejmén 300 ;
;
,
medimn zapotebí bylo. jmní ron 200 medimn sestáwal
snm
Ctwrtau inili newynášelo.
chudší
Ze wšech
,
jejichž
ty
tíd
obce Athénské, který obecní wrchnosti wolil,
zákony potwrzowal, a o wšecky dležitosti obecní rokowal;. k úadm ale obecním jen ze tí prwních tíd obané se smli woliti, jimžto bylo wíce asu ke spráw než chudým, a wíce na zachowání poádku jim záleželo než tmto, kteí pi zkáze wlasti mnoho nemli k ztracení. Nejwyšší spráwa obce byla swena dewíti archontm, každoron woleným, jimžto radda z pti až šesti set oban pipojena byla, wolena na snmích obecních z nejschopnjradd této o zákony a politické záležiších mšan.
W
tosti
nejprwé se rokowalo,
wznášeno
bylo,
w em
se
a
bu
teprwa
to
na
snm
mezi sebau neb
s
obecní
archonty
shodnauti nemohla. Práwo saudné a hrdelní zastáwalo deset zwláštních ústavv, nad nimiž areopag neJAvyšší dohled
ml,
wýboru obanstwa záležející, jehožto poet z odcházejících archont se doplowal. On wládl nejwyšší stolicí saudnau, on bdl nade mrawy úedník obecních, on sml i zawrhnauti to, co lid u wšeobecném snmu
senát totiž
z
uzawel.
Tak založena spráwa aristokratická, demokratií obmezená, aby wášniwost sprostých wážností wznešených kro-
33
Sparta.
let
promny
bez
potom
Nedlauho
zstalo,
a
uzd
na
wlast swau, ustanowil,
Solon
Zi-ídiw
onch
tchto mocností
hrdost
cena,
odebral
držána byla.
by zízení jeho se
do cizích
wšak rznice mezi
nastaly
sto
krajin.
aristokraty,
jejichž hlawa byl urozený Megakles, a demokraty,
w jejichžto
ele byl wlídný a pwabný Pisistratos. Zwítzil tento, a zmocniw se tvvrze Akropole, samowládcem uinn. Mírná
we wšem
byla wláda jeho, ízení Solonowo ostatn
zachowal,
wzdláwání oliwy zwelebil a weejnau knihárnu, kterauž byl pro wzdlání národu založil, obohatil opisy Homerowých.
rolnictwí a
zpw
nm
Po
Utlaená
nastaupil wládu syn jeho Hipparchos.
wšak swobodnost wraucnji se nyní znala w Athénách, a Hipparch padl pod meem mstitelným rozhorlených vvlastenc Harmodia a Aristogitona. Nicmén hodlal ješt syn jeho Hippias panowati, až pomocí Lacedaemonských wypuzen a wláda republikánská zase uwedena. b)
Sparta.
nmeckých
Attika obnášela 15
mil délky
a 6 mil nej-
w
Pelloponnesu,
wtší šíky. Nemnohem wtší byla Lakonia hlawa Sparta,
jejížto
šíky, a
historické
sáhli
Mla
totiž
14 mil délky a 9 nejwtší
pedce sotwa státowé swtowládní takowé kdy dojako
znamenitosti,
dkaz, že sláwa národ
nezáleží
u wnitní dokonalosti, ne
we
malé krajiny
w zewnitní
tyto,
na
welikosti, ale
hmotnosti tla, ale
w
dokona-
ducha.
losti
Že po wpádu Heraklowc Aristodemowi tyto rodiny
Prokles
a
krajinu
Euristhenes
králowské pospolu wládly,
Dokud swornost pstaun mladého
ob
spojowala,
lakonskau synowé
obdrželi, již
že
a
swrchu
wládly šastn.
ob
eeno. Lykurg,
whlasný zákonodárce Spartanský (884). Hlawní zákon jeho úel bylo wzbuzení Proež rozhrdinského ducha a zachowání wlastenectwí. dlena zem stejnými díly mezi wšecky obany, aby se krále Charilaa
,
byl
zniila sobtnost, wlastenským ctnostem nejwíce odporná, a stíbra
místo
a
zlata
peníze
železné uwedeny.
Moc krá-
lowská, aby ke zkáze swobody newzrostla, obmezena raddau
osm
a
dwadceti starších
(gerusia),
oban
totiž
3
nejmén
Starý
34 Šedesáti let stáí, na
as
swt.
Okres
II.
žiwota k tomu wolenycli. Dleži-
s králi usnesli, mohly we snému obecním bud stwrzeny aneb zawrženy býti. Aby pak se duch rekowný powzbudil, byla Lykurgowi
tosti obecní, o které se tito
nejwtší pée o pimené wychowání mládeže. Jak mile dti prwní pée mateské odrostly, pináležely wlasti, která
sama o jejich cwik a další ustanowení starala. Chlapci byli chowáni u weejných ústawích, od wychowatel (paedonom) od obce-k tomu ustanowených. Ztužení tla a se
záms
wzbuzení srdnatosti prwní cwiku wšeho hlad
horko,
uit
snášeti;
emž
a
wšeliké tlesné
krádež jim byla dowolena,
chyte wywedli
byl.
Zimu
i
nesnáze museli se ba
i
pochvvaly za
wšak neopatrnebo wáhawostí polapiti, byli tím písnji trestáni, pi plá za nejwtší hanbu se pokládal. Po ulicích mezi
ni došli,
ností
žíze
i
když
ji
dali-li se
;
sebau se rwáti bylo jim slušné: jediné ale slowo jakéhokoli staršího
lowka
muselo je roztrhnauti,
nebo
poslušnost
co nejprwnjší ctnost mládeže od nich nejpísnji se žádala.
Cwiení bojowná
lowení
a
zwi
bylo jediné zaneprázd-
nní nejen mužských ale ženských, aby se zmužilost již we mléko mateské wlila. Stídmost panowala wbec: pi i
pokrm, spolen. emesla a wšecka umní k zisku wedaucí swobodným mšabyla zapowzena, wzdláwání rolí a jiné práce do-
weejných žádný
stolích
neml
králowé požíwali
i
sprostých
wlastního jmní, wšeho užíwali
nm
mácí zastáwali
heloti
,
pedešlí podnožní obywatelé, nyní
pipuštni býti nesmli. Kdo ped nepítelem prchnul nebo nestatn se zachowal, nesml wíce na weejných místech se ukázati, musel ped mladíky Tak založil Lykurg stát wstáwati a každau hanu trpti. hrdinský, a wychowal lid, který wšecko wlasti rád obtootroci S|>artanští, kteí k boji
—
wal, wojsko, které
ped
nepítelem nikdy' neustaupilo, které
se netázalo, jaký nepítel, ale kde jest, mládež plnau poslušuctiwosti,
nosti
a
které
neslzely,
když bez
kmety wážné
když synowé
dkazu
hrdinstwí
a
jejich
dom
se
wlasti
pro
oddané, ženy,
w last
nawrátili,
padli
,
národ,
ale
je-
hožto swobodnost žádná asu pohroma až na dnešní den ješt zela udusiti nemohla. Nejprwé se twrdila síla Spartanská we wálkách Mes-
35
Itálie.
senských, které se po dlauhém odporu tchto
zwlást za Aristomenesa wiidce
tanskýclij
saused Spar-
jejich
šastného
Nepítonmost král
úplným podrobením Messenie skonily.
w as tchto wálek uvvedla prwní zmnu w zákon Lykur•g-w. Ustanoweni totiž místo nich dozorcowé, eforowé z dewíti neb desíti oban, kteí wrchní spráwu obanstwa pewzali,
ímž
aristokratie demokratická
Po
w
Gi*aecii
obywatele
oligarchii pešla.
Ita,lie.
8,
starší
w
Evvrop nejznamenitjší byla swé obdržela od seweru: as
Nej-
Itálie.
dw
tetiny
k nimžto se poítali Ligurowé, Etruskoicé,
jí
drželi Iberowé,
a
pozdji lak nazwaní Sikulowé. Na jihu
bydleli
Ausonowé,
proež od-
od seweru píchozí,
národ nad jiné mocnjší,
horním QAborigines) nazwán. Umbrowé, tetí pronárod
w
ský, sedli
patnáctém
horní
Itálii
ped
století
a na
ostatní
(1325)
neb
z Epiru píchozích,
Itálie,
národy wytlaiti,
aboriginská pošla, která dlauhý
rhen
ital-
Adriatickém. Již
we
Kristem pitáhli Pelasgowé arkadští
Oenotrus a Peucetius do dolní
sony chtli
pomoí
as
a spojiwše se
z
ehož
trwala, až
thessalských Pelasg,
ást Iber
s
Au-
weliká wálka
pomocí Tyr-
do hoejší
Itálie
z Itálie wytlaena, do Sicílie
se -odebrala, a Šikuly se nazwala. a)
Tyrrhenowé se
Helrurie.
usadili
prwní semeno wzdlanosti.
Umbry
w
Etrurii, pinesli tam písmo a Šastnými wálkami se sausedy
rozšíil se národ etrurský, z
kmen
iberských, celti-
ckých a pelasgických záležející od Stedního až k Adriatickému moi (992), a brzo wykwetlo jeho dwanáctero obanstew wýtených plawbau po celém
umním,
moi Stedním
a
wšelikým
jehožto ostatkm až podnes se obdiwujeme. Každé
obanstwo bylo swobodné pod spráwau
aristokratickau neb demokratickau pod jedním náelníkem, lucumo nazwaným, a w obecných potebách spojowal obecný snm wšech dwa-
w jeden
náct
swobodný
stát,
swého asu nejmocnjší
w Itálii.
b) Latium.
Roku 1244 pitáhl lasgy
do
Itálie,
usadil
z Arkadie
se
vv
E>ander
s
krajin Latium,
temi sty Pea wystawl
30
Okres
Starý swet.
na jednom
boh
ctní
wrcliu
msto
II.
Odtud se rozšiowalo
Palatium.
a známost písma mezi Ausony,
mr^wnosti cestu.
piprawowalo
a
Trojanský králowec Antenor piplul po
wywrácení Troje do hoejší
Itálie
(H84)
a založil
Patavium
(Padua). Aeneas piwedl osadu Trojanskau do Latium (1 185) ,
kdežto od Latina krále ochotn pijat a za
stawil.
msto
hlawní
dle
jména
a nástupce
Numitora, žezla od
w
choti
Pres
latinské.
stwo latinské pode
a
zet
swé msto Lavinium >vySyn jeho Ascanius založil Alba longa, od té doby
wywolen byw,
pltwrta
tichém poklidu
AmuUa,
sta let stálo
oban-
trnácti panowníky, od Ascania
Numitor
a štstí.
ale
až do
zbawen
zawraždn, k panenské služb bohyn
bratra swého, jediný syn jeho
dcera Rhea Sylvia pinucena
Vesty*). Ale Mars byl mocnjší nad Vestu; od
nho
plod krá-
lowské vestálky, dwojata Romulus a Remus. Wyrostše
Amulia
tito,
wlicí wychowaní, synowé boha wáleného, swrhli
dle bajky
trnu
s
beh
osadu na
dda
a wyzdwihli zase
swého.
Pak uwedli
mezi osadu Evandrowu, zwtšili Pa-
Tibery
píkopem,
latium, obehnali je zdí a
a
nazwali je dle jména
swého: Róma. c)
ím.
Kr.)
Tak powstala Róma, budaucí wládkyn swta (753 p. Okršlek as ti míle obnášející a 3300 latinských bojow-
ník
byla celá
spolu; král,
kmet
síla její.
Romulus
a
Remus mli wládnauti
wšak padl meem bratrowým. Romulus byl obmezený raddau (senatus) ze sta zkušených
tento ale
odkudž otcowstwo, šlechta ímská prwní, Ti sta jezdc strážilo osobu králowskau, odtud ímské (equites). Obanstwo rozdleno bylo
(patres),
(patricii).
rytístwo
na tídu
trojí
we wšech
každá
(tribus),
tidceti
kuriích
tída na 10 kurií (curia),
rokowáno na snmích
a
(comitia)
o dležitostech obce. Za ženy násilím wzaté dcery sabinské
nowau osadu
pilákaly
*)
Vesta,
bohyn domácí
bájepisu
lidi
sabinskau
blaženosti
a
užíwání ohne, zaež
na
wrch
Quinnalský.
obanské swornosti nauila
we
chrámích jejích
wné
dle
ohni-
sko plálo, chovvané od knežic ku písnému panenstwí xawázaných,
jehož
porušení
zazdním híšnice býwalo
proto poala z Marsa, boha vválky.
trestáno.
Rhea Sylvia
37
Ríin.
Král sabinský,
od Romula
Talius,
Za
pijat, ale zase odstrann.
(747)
wšak
to
i
zmizel, a olcowé pisáhli, že jej vvidli mezi
Ctn
jícího.
tedy co
bh
Pompilius kmene sabinského a
wzdlawatel
maudrý,
lidu
nm
Po
Ouirinus.
spoluwládce
za
Ronmius nenadále bohy ustupu-
wywolen Numa
(716 až 673), wládce mírný swého potebným umním a
nábožnými spsoby, které we jménu dobroinné nymfy *) Egerie uwádl, aby jim u hrubých poddaných wlší wážnost získal. Tullus
Nástupce jeho
Uostilius
okršlek
ímský
longa,
jehožto obywatele do
o
piil
(672
—
641)
tetí míle zdélí dobytím
íma
rozšíil
msta
Alba-
na wrch Albánský
pe-
sadil.
Ancus Martius (640
— 617)
Tibery a založil tam prwní
ústí
Priscus
ímskau
w
osadu. Tarquinius
kupce Demarada, který
syn bohatého
byl
wystawil pnstavv Ostia
se byl
(616—579) w etrurském mst Tarquinium s eledí a statky swými usadil. Odtud pišel do íma, a bohatstvví mu proklestilo cestu
ke trnu. Za to ozdobil
ím
nákladnými sta-
weními, jako byl Circus maximus, weliké okrauhlé námstí,
w nmž
se
prowozowala diwadla a hry rejdíské, pak Caímský se chrámem Jupiterowým.
pitolium, hlawní hrad
Za
nho poalo
Rellovesus Gallie
píchozí porazil Etrusky nad Tessinem a
pesthowali na
Gallía cisalpina.
dlil
lid
wystawil
Stát etrurský zponenáhla zmizel, ostatkowé jeho
Mediolan. se
se
Celt z Gallie do horní Itálie. sedmerým národem celtickým z jihozápadní tažení
ímský
ostrovv Korsiku, a
w
horní
Itálii
powstala
Servius Tullius, nástupce Tarquiniw, rozdle
ceny (census)
mohowitosti jednoho-
každého na 6 tíd (classes) a tyto na 193 setniny (centuriae). sici),
mly
Nejmohowitjší obané náleželi do prwní tídy (claskterá sama 98 setnin obnášela; následující
94
setniny, šestá
kteí žádné se cenili
*)
A'í/m/j/,
jisté
pak
nižší
tídy,
ti
mli
jako
tyry tídy
nejwtší, záležela z tch,
mohowitosti nemli
(capite censi), a
bohj-n
potem
a jen
dle
potu hlaw
jen jedinau selninu.
mezi
Tím
hohy a lidmi prostední,
cbývvaly \v horách (oreadky), ekách, (najadky) a lesích (driadky).
Starý
38
ím
w
založena aristokratie
swt.
Okres
II.
nebo ponwadž se
;
we sn-
mích obecních (comitia) dle poslaupnosti setnin rokowalo,
oban
muselo wždy jen usnesení nejbohatších
platiti,
pro-'
tože již sama prwní tída pres polowici setnin poítala. se
tedy
Maudré
sjednotila
owšem
to
Wzbuzená
o to již
ta,
ostatní
zízení, kdyby bohatstwí rozumu dodáwalo. podvvratila
welebnost
Tarquinius II (Superbus,
534—510)
aristokrat
ctižádost
králowskau, a když
ji
násiln zwýšiti chtl, wypuzen ze
zase
O
rokowati nemohly.
íma
a
wláda re-
publikánská (510) uwedena. Dolní
d)
Co
ím
tak
se
požíwala
a
Sicílie
nazwána
Graecií
dáwno sladkého owoce
již
rozliné
kterau
pwodním národem tamjším vvelikau
svvobodnému piprawowal,
ke zízení
dolní Itálie
wzdlanosti ecké,
Itálie a Sicílie.
tak
byla.
osady hellenské mezi
rozsely,
že
Nejprvvnjší
dolní z nich
Itálie
byly
Cumae od obywatel msta euboejského Chalcis založené okolo 1000 p. K. Rliegium na pomoí italském nad úžinau sicilskau též založili Chalcidenští s Messeany (741), %u chobotu
baris
Tarentského Troezenští
a Achajští (716),
Tarení tamže Spartanowé (705), Croton, od Sybary na jihu,
pedhoí Zefyrium Lokrowé západním pomoí lukanském Fokowé
Achajští (701), Locri u
(682),
Uyela (Elea) na
(533).
W
Sicílii
byla
nejstarší Zankle nad úžinau sicilskau
od Chalcidenských založená, od Messenských pak, kteí se tam
ped
otroctwím Spartanským
byli utekli,
Messana na-
Na wýchodním pomoí založili Chalcidenští (732) Naxus, Dorowé Megaru a Korintští Sicílie hlavvu Syrakusy (731). O nco mladší byly osady na pomoí jižním: Gela
zvvaná.
od Doru, Agrigent od
Wšecka
rozdílná
Jon
založeny.
obanstwa
tato
požíwala wlády swo-
spsob
stát mateských zízené; z nepatrných osádek powstala krásná, lidnatá msta, oplýwající wšelikým
bodné dle
štdré pírody, wzdláwané umlostí eckau, maudí zákonadárcowé Zeleukos z Loker a ChironKatany wzbuzowali, a Pythagoras we školách Kroton-
bohatstwím kterau
das z
ských rozsíwal (540),
39
Karlhago.
9.
Karthago.
Prešedše ze Sicílie na ponioh' suvverní Afriky nsilézáme
pewnau to
vvznešeném chlumu
na
tvvrz
k nebi strmící.
obchodního
rislem chodní
da
ji
Foeniané
Tyrští
set
let
ped
co píhodný sklad ob-
cestách swých,
vvzdálených
na
As dewt
Karthaginského.
státu
založili
Jest
wládkyn
hrad Byrsa, pod nímž se rozprostírá Karthago,
platíce
roní
z ní
tamjsím wládykám africkým. Položení k obchodu Ste-
domoskému
bylo
welnii
krajina úrodná a cesty
pohodlné,
k pokladíim
libyckým
lákalo hojné
wystéhowance Tyrské, Nejwtší
sem Dido
(Elisa), sestra
manžela jejího
jméno karfh
uwedla jich
Tyrského krále Pyginaliona, který zawraždil,
z lakotnosti
a založila
t.
toho
z
To sem pi-
díl
msto, jemuž na znamení dobré áky dáno hadath, j. nowé mésto, jako as nowý Tyros;
pod Byrsau
ekowé
Sichaea
z Foenicie.
nežli
bližší
pezdéli Karchedon,
a
ftímané
Karthago.
Zponenáhla wzrostlo mésto nowé nade wšecky osady foenické, jakož byly Utika, Leptis,
moí
Hadrumefum,
již
prwé na po-
nowé osady do okolí swého, kteréžto spojiwše se s pwodními Libycany (Afrikány) Libofoeniany slauli, matei we wšem podízeny africkém
jsauce.
W
založené,
a
ase
krátkém
rozesílalo zase
dosahowalo
swými až k malým Syrtm
konené
a
Karthago
osadami
se rozšíil okršlek
od úžiny Gibraltarské až ku pomezím Cyene. libytí až k jezeru Triton slaužili jí, ponárodowé I skytujíce zlato, datle, sl, otroky a hbité jezdectwo. Ticet tisíc Libofoenian usadil Hanno (570) na západním pomoí africkém, a založiw tam šest osad piplaul až k Senegalu vvlády její
,
jižní
a
Gambii,
krajinám
cestau pokladowé
w
zlatoplodným,
a západní
osadil jižní
odkudž nyní snadnjší
saukromí swážíwáni; Himilkon
pomoí
hispánské,
podobn wý-
zlatými doly
tené, a rozšíil obchod Karthaginský až do Britanie, odcín se wywážel. Sardinie, Korsika, ostrowy Balearské
kudž
a Melita již
díwe byly K^thagu poddány, jen samowlád na Stedním moi.
pcházela ješt k nyní státu
celý
zetel
tohoto,
státu
pwodn
blikanskau pešla.
nejprwé na rok,
Dwa
Karthaginského
Sicílie
Na
obrácen.
(saudcowé)
pozdji snad na
as
w
Spráwa
w
repu-
ele
jeho,
monarchická, pozdji také suíTeti
jemu
ni tedy
žiwobytí z nejmoho-
40
oban
na
as
mích obecních stwrzowal,
o
wýteé njších
pt muž hatcm
a
pi
odstaupení
lid
w
tedy wládl
pijímáni.
Karthagu, jak
pirozeno we státech obchodnických, nejmožnjším rodinám se dostáwala.
Magowa, která
w
celém posledním
weslo státu Karthaginského
ídila,
Sto a
sprostý proti bo-
každoron
ostatních
swém do welké raddy
mšan
bohatých
we sn-
lid
práwem jeho; pt
nad
bdíti
welká radda
a
se bohatýrowé usnesli.
od obce wywolených mli
zastáwati
stála
žiwota wolená,
pednostowé (pentarchoi) od a
II.
Po boku jim
witjších rodin wolíwáni. z
Okres
Starý svvt.
z nich,
wolíwáni
Jen wýbor
obyejno
i
wrchní spráwa jen
a
Takowá
byla rodina
plstoletí periody této
wýtená bohatstwím
a
znamenitá mnohými šastnými wojwodami, o rozšíení wlády wlastenské nejlépe zaslaužilá,
dotený Hahno
z níž
i
Hi-
milkon bezpochyby pocházeli.
Cyr
10.
e n e.
Se státem Karthaginským na
wýchod mézowalo
Cyrene,
osada ecká, kterau (631) syn wládce os rowa Thery, Batíos,
wštby Delfické založil. Wláda králowská zstala pi rodu jeho. Osada se množila a za Batta II wytiskla pwodní obywatele libycké, kteí u Apriesa aegyptského
na píkaz
ponwci a se
wšak od Cyrenských
Apries
hledali.
obanstwí
jejich
upewnno. což
bratr jeho Learchus,
osady (550), Bárka nazwané,
byl poražen
Proti Arcesilaowi II
píinau
wzbauil
bylo založení
nowé
a obmezení moci králowské
nowými zákony, Demonaxem Mantinejským uwedenými, ímž se i Cyrene spráw republikánské blížilo, která na zaátku potomní periody nastala.
11.
Indie
Že se mimo státy není sice pochybné, starší
a
tyto již
ale
ína. nyní
mnozí
historie jich
jiní nacházeli,
nezná.
Nebo
nej-
pramen djepisný, knihy Mojžíšowy, majíce za hlawní
pedmt
wypsání
pauze
národ
pokud
s
nimi
a
lid
pwodu
a
osud
toliko
obanstew okolních
národu israelského,
a jen potud se dotýkají,
israelský jedná, prwní pak
djepiscowé etí,
Herodot a Klesias toliko o národech jim samým dosti blíž-
a
Inditt
kých,
we pední
ína.
41
Stedního
Asii a okolo
statenau známost mají, wzdálené odtud
moe
sídlících
do-
we bájené temno
zahalujíce.
•
podobno,
zízeny
byly.
a jiných
jakož
i
let,
wku
21
lidská
loket
též
tyech wékách
o
bájí
trwawšího
istoty,
wk
do Indie jsau bájené,
že Semiramis od krále indického pora-
Indowé sami
w nmžto
zkázy,
herow pedwékých
ta nejistá,
rických,
akoliw ku
zde nejprwnjší spolenosti obanské
že
Powsti o taženích Baccha, Herkulesa, Seso-
strise
žena byla.
Herodot sotwa se dotýká,
Indie
Nejstarší
prawd
pedhisto-
ti milliony a dwstétisíc
lidský na statisíce let dosahowal, a tla
mla; druhý
zwýší
na milliony
trwawší,
let
a
tetí
wk
pádu a
wku
kdežto lidem
a
wk
wýšky poád ubýwalo, až na nynjší odrodilosti a slabosti, který skoro na poátek pokolení lidského dle potu Mojžíšowa kladau.
Již
w ddiné
Hindowé
Druhau kastu
wýznamu nosti,
as
byli
rozdleni
ili kasty, z nichž
knží boha jejich Bramy, který hlawy swé, wýznamu maudrosti zplodil.
prwní kasta braminú, je dle bájeslowí z
od nejdáwnjších
nepromnitedlné stawy
wojm
totiž
stwoil Brama z prsau
a paží
swých,
Tetí, rolník, z bicha, wýznamu zážiwemeslník, z nohau, co wýznamu poddaPode wšemi a do žádné kasty nepatící siauli kansíly.
twrtau,
nosti.
dalas nebo parias, za powrhel lidstwa powažowaní, kteí co
nejbídnjší otroci žiwi býti musili, ními odlaueni jsauce.
na
—
Již
od spolenosti
tehdy byla
Indie
s
ostat-
rozdlena
jejichž ústawy stejné byly; králowé ddiní wojín, nad nimi wšak braminowé, co i\ámstkowé samých, jejichž wli a zákony poswátným jazykem
mnohé íše,
z kasty
bohii
samskritem spisowali,
z
nhož
indoewropejského odwozují.
braminowé telstwí,
z
wk
již
tehdáž také
básnictwí
a
jiné
se wšickni jazykowé plemene
Mimo bohowdu swau hwzdástwí, potástwí,
wdy;
až
posud se
pstili stavvi-
zachowala
pedhistorických weliká epická básefí jejich, Maha-
básnna dwa tisíce let ped Iliadau; posud zachowány jsau nkteré chrámy ili pagody jejich pedwké, ohromné welikosti we skalách wytesané. Z Indie pišla prwní oswta do starého Aegypta a Foenicie, odtud pak do barat nazwaná,
ecka
a
Ewropy
ostatní.
To
se stáwalo cestami nejstaršího
42
swt.
-Slarý
Okres
obchodu, jejž bohaté plodiny
II.
indické již za nejdáwnjších
wk
ke behm Indu a Gangesu lákaly. známých Co o pradáwných djinách ínských wíme, z domácích pramen tamních pozd teprw u nás oznámených, erpáno jest. Dle pramen tchto powažují se íané za nejstarší a
nejprwnjší národ na swt, a íši svvau za prosted celého swta, panowníci wšech ostatních, kteréž ona jen jako pokorné služky z milosti panowníka swého, syna prý nebeského,
sebe
okolo
W
trpí.
pouila zwlášt wálka
dobách
národ pochlebowáno
welikých
owšem
našich je
jinak
Angliany, až posud wšak
s
bylo
nadutosti
i
od pro
jejich
zisk obchodní.
Poátek íše
svvé
íané pes
kladau
million
sto
let
nazpt, kteraužto nesmyslnau mezeru podobn nesmyslnými bajkami
as
Na poátku rod, mezi
vvyplují.
nm
on-ku a po
deset
panowal u nich Pu-
nimiž Fohi
weliký
co
zákonodárce, Jao co panowník za weliké potopy a Hoang-
pt
Ti co otec
syn wyznaeni.
dwaceti
a
dstojenstwí králowské
stalo
se
nmž
rod Šung,
r.
ped
1767
a
Kristem následowal. Posled-
ního z rodu tohoto jakýs bojowný cizinec
ped
Za rodu Hia
knžské ddiným, po
Kristem) od západu píchozí
s
Wuwang
1123
(y.
trnu swrhnul. Za jeho
král rozbrojných, Cen-kue. w kteKon-fv-tse (Konfucius), proslulý mudrc wýchodozemský, uitel zákon mrawních i obanských a wzdnástupc poala
réž
byl
se doba
žiw
wznešenjšího náboženstvví.
lavvatel
12.
Mimo starší
národy
tyto
zpráwu
djepis
dáwnjších žádné
Národowé
wk
památky
ostatní.
a obanstwa, podáwá, byla
ano
tchto,
snad
již
djepisné nedosahují,
o nichž
nám
nej-
zem již za as,
za
nej-
zalidnna
národy jinými, kterých nkdejší pítomnost nám ostatkowé, ukryti netoliko
po
celé
w
pd
Ewrop
prostední Americe, ano
i
zemské, dokazují. ,
w
ale
jižní
i
po
do nichž
mnohými toliko jich
Tak nalezeny
sevverní Asii
Africe
pedwké
,
we
hroby
mohylami a ukrytými pod nimi popelnicemi s rozlinými ostatky býwalé umlosti wyhynulých tchto národ, kteréž s
doswdují, že národowé
tito již
na znamenitém slupni
wzd-
Pehled
nepochybn Takowý byl
laností státi inusili, a
ské
spojeny byly.
we
také
již
oban-
spolky
w Ewrop
západe jejím
národ keltický, zwlášle na
starobylý pro-
as
za
již
pred-
rozšíený, který wzdláwaje zemi rolnictwím,
historických
pewná
43
periody.
mocné
sídla zakládal, a
w této
se rozmáhaje již
periodé
náwaly wálenými na jiné národy djepisné známé dorážeti poal. Druhý byl weliký pronárod slowanský, pode jménem
Veneí u prosted
a na
zanášeje
který
historických usedlý,
emesly
wýchodé Evvropy
obchodem pomoským,
a
pozdji wšak teprw
wedl,
jantaru
Foeniany
se starými
pomoí swém powstný obchod
a Karthaginci na Baltickém
w
pred-
od jakžiwa orbau,
se
již
as
za
již
jasnjší swtlo
na
djepisné z tichého temna dáwnowkosti wystupuje.
Kolem obanstew starowkých rozloženi
djepisc eckých národowé
nejstarších
dle
byli
zpráw
polodiwí, kteí po-
we spolenosti obPo stední Asii táhli se od wý-
surové swobody pirozwié
žíwajíce
anské ješt
newstaupili.
chodu k západu národowé sewerští, Dakowé, Sakowé, Parthowé, Massageti, Kadusowé, Iberowé, Kaspiowé, Sarmatowé,
Skythowé;
w Ewrop
Thrakowé, lUyrowé,
oni
Venetowé a
Getowé, nad nimiž Germanowé a nejwíce na západ Iberowé.
W
Africe
Mauritanowé,
bydleli
Numidowé,
Atlanti,
fagowé, Augilowé a Trogloditowé, neznámí
rodowé
jež
,
nepowdomost
djepisná
Lotho-
nejwíc ná-
to
temnem bájeným
obestela.
Pehled periody. Spatili jsme
ných obanstew
a
tedy
w
spolk
period lidských,
swtla historického ozaují. tomto rozeznáwáme wtší
Již a
této již
poátky rozli-
ježto prvvní paprskowé
pi slabém menší
a nejistém
politickau
swtle
dležitost
panující od podízených ^oddlujíce, pád jednch a zmožení se druhých pozorujíce. Po krátkém panowání staré Babylonie a Aegypta pechází politická pewaha na starau
jejich,
Medii,
Assyrii,
kterauž pak, jako íši nowo-assyrskau Na-
w íši nowo-babylonskau Ta pak zase podléhá Cyrowi, zakladateli weliké
bukadnezar, panowník chaldejský
promnil.
íše perské, kteráž teprvvé
jest
mezník periody
wlastn prawý djepis poíná,
této,
ješto
u
nhož
se
ped ním wše
44
Slarý
w
ješt
swt.
Okres
temnu polobájeném
II.
pohíženo
—
jest.
Jewišt
djepisné obsahuje toliko ást tak nazývaného starého swéta,
obmezeuo zemmi kolem okolo Stedomoí ležícími, kdežto a ína tém docela za oponau diwadla djepisného
Indie
Od pohoí stedo-asiatského, od moe Kaspicerného až ke Stedozemnímu a Indickému známa jest sice Asie, wšak nedokonale; nebo Arábie jen seweriH ást se wyskytuje, wniterní pak zem mnohé neznámy zstáwají. Africe znám jest historicky nejwtší díl pomoí zstáwají.
kého
a
W
sewerního, zwlášté pak úrodné údolí Nilu, díl
swta w
paušti aethiopské a libycké se
pomoských
ze vvšech zemí
wíce 'ecko a
Itálie
za nímž ostatní tratí.
W Ewrop
ostrow Stedomoských
a
nej-
wynikají ; nad nimi rozsáhlé wlasti Celt,
Venet, Skyth w nedostupném temnu pohíženy jsau. Moe Stedozemní je zdrawá kojná mladistwých tchto stát, bujnji wykwétajícÉh,
tím
Tak zwlášt
starý Aeg-ypt
ím
slynoucí Foenicie a Karthago,
w Ewrop
wýtená
u prsau
jejích.
šastných behách
Itálie.
nebem jonickým ladná pední
ecko
pak sláwoplodné
Nejznámjší
zem w Asii
Tigrem ekami Mesopotamie, Assyrie
a
a
památkami starowké oswty, dále obchodem
Nilu, proslulý
Asie,
blíže jsau
pomoí
na
a
ímem
již
nyní
byly mezi Eufratem
a Babylonie, kterážto
poslední na dolním Eufratu a od Susiany až ku paušti arab-
ské se wztahowala,
zem
rowná, pastwinami wýtená, na
poádaNa seweru nad Babylonií ležela Mesopotamie ili Mezií starowká, horami, pauštmi a stepmi rozmanitá, matka mnohých národ, kteí odtud k wýboji wytáhli; za Tigrem pak ležela Assyrie, po dwakráte panownice zemí okolních. Daleko na sewer a sewerowýchod až obilí
úrodná, powodnémi Eufratu mnohými prliwy
nými owlažená.
k
moi
zem
Kaspickému a k zemi baktrické wztahowala se Médie, hornatá, k
moi
Kaáfiickému rychle padající
w
nížiny,
kdežto se hojné zdroje nafty nacházejí, poskytující poswátný
ohe Pars
w dáwné
až
podnes.
Hlawní
šedowkosti znamenité
liwu Perskému wztahowala se
íše perské, pisilé se
se
skwlo
msto
bylo.
zem
Na
její
jih
Ekhatana
již
odtud až k zá-
Persis, hlawa to weliké
seweru hornatá, k moi w paušt ostatn jasná, úrodná a zdrawá. Zde staroslawné msto Persepolis ili Pasargada, krajina na
konící,
Pehled periody.
zíceniny welikostí
jehož
wzbuzují
msto
hlawní
na jihu
Snsa,
moe
seweru u
drosie, na
wýtenoslí stawitelskau odiw
a
Wkol
podnes.
až
45
ležely krajiny Susiana, jejíž
zem
pusté
na sevverowýchodu Bakíriana,
dále
Karamanie
Kaspického Hyrkanie
yiria, Arawše k íši perské
maskus, který
msto
ostrovv
již
za
asu
w
od hor T^uri-
od starowkosli zna-
leží Sýrie, již
Zde widli podnes
menitá.
slawné
moem
Mezi Eufratem a Stedním
ckých až k Libanonu
Ge-
Sogdiana,
chosia a Paropamisus na hranicích Indie, náležící.
a
a Parihie,
rajském položení
syi||^
Da-
Abrahaiiiowa kwell, zde slzelo se
slunce Baalbek (Heliopolis), a dále na ladném
strašliwé
paušt wznešená Palmyra
,
weli-
jejíž
kánské zíceniny až podnes nkdejší bohatstwí a znamenitau
oswtu
starobylých obywatelu hlásají.
K
slušela
Sýrii
pomoí
na
malá sice a
jihozápadním
neplodná, obchodem wšak a umlostí za nejdáwnjších
wkil
Libanonem až k Arábii Na seweru nad Sýrií a Mesopo-
proslulá Foenicie, a wíce na jihu pod
zaslíbená
w
tamií
Cyrus
zem Palaesíma. horách,
Araxes
i
až k Medii,
západ pak rajský
z nichž
eky
Eufrat
Eufratem na welikau za ní až
a
se prýští, jest
Tigris, Lycus,
moi Stedozemnímu
k
rozprostírá se
poloostrow pední neb Malá Asie neb Anatolie, za
šedé starowkosti mnohými národy obydlená, nitými posetá, osadami
Wšecky
w
Phasis,
Arménie od Kapádocie a malau rozdlená, na
obšírné
eckými a
msty zname-
proslulá.
rozliné
zem
tyto
prwní swtowládnau íši medo-perskau,
spojil
jejíž
Cyrus
wláda, jako
wšech welikých íší na wýchodu pauze despotická byla, ale podrobeným spráwa Avlastní ponechána, kteí
národm z
poátku jen dary dobrowolné welikému mocnái
ježto pak
vv
urité
dan promnny jsau,
mocnáe swévvoln asto
skládali,
od satrap welikého
ukládané a wynucowané. Wnítní
zízení weliké íše této teprvv se pozdji wywinuje.
Stupe oswty a wzdlanosti rozliných obanstew a národ w period této proslulých byl welmi rozliný u nkterých již na wrcholi swém se nalézala, u jiných teprw poínala, kdež mnozí ješt w surovvosti pohíženi byli. Na nejwyšším stupni wzdlanosti staroswtské pokud nám djepisn a z památek stawitelských známo, stála tehdáž ;
,
Starý
46
swt.
Okres
II.
obelisky, íše aegyptská. Stawby staroaeg-yptské chrámy a hrobky welikostí a dkladností swau pyramidy, zajisté
,
jakož
barew
žiwostí
i
na
malbách jejich
rozmanitých
ješt nyní po tyech tisících skoro létech we zíceninách swých podiwení umlc wzbuzují. Nejwtší obelfsk byl zwýší 167 stewíc, z jediného kamene žulowého wytesán; nejwtší pyramida byla nad zemí 700 stewíc wy-
mla
soká, pod zemí tolikéž hluboká a tolikéž
na k^|ié stran
míc;
na níl^Velikánská
sfinx,
stotisíc lidí
potwora
s
do ctwerhranu
po dwacet
tlem hvím
let
stawlo
a poprsím
kamene wytesaná, až podnes hlawau a pohrdlem pes dwacet stewíc nad písek panšt strmí wážímeli, že wšecky weliké balwany tyto z lom horního Aegypta pes sto mil piwáženy býti musily, nemžeme lidským z jednoho
;
také
znamenitém
o
Aegypan
stupni
umní
mechanických
starých
pochyb owati.
Theby, hlawní sídlo král aegyptských slawné byly likostí a
nádherau, jejíž památky
až posud podiwení budí.
herné,
w
stobrané,
boj wysílající.
z
Homer
každé brány
we zíceninách je
opwá
dw
co msto nádst jezdc odných
ohromnými hrázemi proti bylo zwlášt slawným chrámem
Memfts msto,
chránné, wýtené modly Ftha nazwané. Vulkánu podobné;
Nilu
nacházel se jící
powstný
dwanácte
we-
rozsáhlých
blíže Herakleopole
Labyrinty welikánské stawení, spoju-
palác pod jednau stechau
komnatami, mnohými pyramidami obejmuté.
s
temi
tisíci
Msto On
ili
wystaweno bylo na chlumu rukami lidskými nakupeném, skrze njž prtoky Nilu wedeny byly. Ctyry weliké obelisky ozdobowaly krásné a nádherné msto, jehož zíceEeliopolis
niny též podnes se spatují.
Mimo Aegypt wynikala oswtau starowkau
a
umním
pokojným Foenicie, slynauc obchodem již swrchu podotknutým a rozlinými wynálezy, z nichž nejznamenitjší, písmo totiž, Foenianu Thautowi, se pipisuje. Po Foenicii wyznaíena byla jak plodinami zem takwýrobky umlosti Babylonie; hlawní msto její Babylon wystaweno bylo do ctwerhranu, jehož každá strana patnácte zempisných mil obsahowala, Zed chránila je dw st loket wysoká a padesát loket široká, takže
woz
šest
wedlé sebe po
ní jezditi
mohlo.
Pehled periody.
47
Na každé stran bylo pl a dwacet bran, tedy dohromady sto, wšecky z mdi pepewné utwoeny. Od jedno brány ke drulié wedly ulice pímé, pes sto stewícu široké, ješlo wšickni
domowé
pedu do
z
obráceni byli,
ulic
nazad zahradami ozdobeni jsauce. We phrámu Belovv wásocha tohoto boha, oltá a nádobí poswátné ti tisíce
žila
talent
zlata,
wystawených mohly.
to jest patnácte set
skládaly
Semiramisi
a
se
centné. Wisuté zahrady
násp nad
sedmerých
ze
sebau
zemí posypaných, na nichž celé lesiny rsti
Wšecky budowy
byly kolossální, z cihel wystaweny,
maltau z nafty, sádry a ttiny upevvneny, na nichž na
otrok
z
národ
tisíc
podrobených pracowati muselo.
bychom tyto zpráwy, kdyby rozsáhlé ziíceniny a rumy posud neswdili o býwalé welikosti, a wykopáwané za dn našich pod nimi ano bájené drželi
Za pepiaté
welikánskými
ozdobené
Ninive,
starého
paláce
malbami
nádheru hlawních
za a
národ
toliko
zachowáwal ctní jediného boha. trestán býwaje
pestupky modloslužebné nešastnými pády obanskými piprawowán od prozetelnosti božské ku kolébce n-
W
kdejšího istého náboženstwí.
beismus
ili
ctní
hwzd
a Baal,
wyššího boha držán, jemuž
W
a
mst starowkého swta.
Náboženstwí bylo wšude modloslužebné, israelský
sochami,
býwalau wznešenost
nápisy posud nehlásaly
a
we
Babylonii
Beel
t.
j.
panowal sabslunce za nej-
chrámích pocta wzdáwána.
nowého náboženstwí wýznamu swtla a boha dobrého hlásal. Dle uení jeho jsau dwa nejwyšší bohowé zplozeni asem wným, Ormuzd, pwod wšeho dobrého a Ahriman pramen zlého. Oba spolu neustále bojují, konen wšak zwítzí Ormuzd a íši Ahrimanowu zruší. Slunce, msíc, tyi žiwlovvé a síly pírodní mají swé isté Persii
a
Medii byl
zakladatelem
mudrc Zoroaster, kterýž ctní
duchy ochranné, pi nich jeden,
Mithra,
rozesílá.
ohn
bytující,
co
a plodnost
Slunce samo, Koreš neb Kor nazwané,
Ormuzdowo, jemuž jasným plápolem se wzdáwati má.
z nichž
Jezed nazwané,
duch slunení swtlo
jest
oh poswátných
iny isté lahodn
obletujíce
ji
oko
pocta
Duše sprawedliwých, uil Zoroaster,
stáwá ješt ti dni u hlawy mrtwého tla, kdežto šlénky a
swt
po
zmy-
nowé tlo libowonné,
Starý
48
swt.
Okres
II.
naež se ku pramenu wsthc wycházejí a ku píwtiwému Ormuzdu sprowázejí. Duše nešlechetných pak, zlých sauženau duchowé zlí jako bauliwý wdomím temností wlekau. sewer ke zlostnému Ahrimanu do
okídlené, swétlé a skwélé utkáwají, swetla
wznáší,
kdežto
jí
blaženci
in
wné
O
náboženstwí starých
Aegypfan
meno, ješto hlaubji než zízení
státní sáhalo;
w
a
Ind
již
swrchu ozná-
obanstwích ostatních zde
náboženstwí pak
zdji teprw dost jasn se objewuje.
ek
a
íman
\ve
po-
;
Kambyses.
49
OKRES Od
Cyrowy
smrti
upewnného
do
až
III.
rozdlení
macedonské íše po smrti Alexandra Welikého bitwu Ipsenskau.
skrze (Od
A)
ped
529 až 301
1.
WýchOdn
í
ODDLENÍ perská
fiíše
obcí;
zmužilost
s
w
t.
I.
peráží
její
umélost
a
Kristem.)
wšech státíi a o swobodnost, Wálky persko-
pohlcením
hrozí
moc
ale
*
se
ek. —
ecké.
K
a
Jii
b y s e
Cyrus zanechal dvva syny; nastaupil
s.
Kambyses, po nem
starší,
panowání, mladší, Smerdis, (dle Ktesia Tany-
vv
oxarces) obdržel wládu nad Baktrií a wýchodními krajinami.
Kambyses
chtl jen sám celým swétem wládnauti, protož
ale
Smerdis zawraždn a uchopena zbroj, aby každého smrtedl-
mocnái
níka pinutila perskému
beni
Aegypané
Amasisowa, a
se koiti.
za panowání Psameniia
pocítili
Nejdíw podro-
(525) krále, syna
hrozné metly ukrutného wítéze. Osadu
6000 Aegypfan zasadil do Susiany. Bárka a Cyrene strachem se mu koily zdaleka. Když ale proti Aethiopíim,
Ammonium
Meroe nepíchodnými pauštmi táhl, že jednoho jen skrowné ostatky
a
jeho wojska
tak,
wrátily, druhé pak
we
písku
Ammonském
docela
trpla se na-
pohbeno
Tak skrocen, rychle chwátal nazpt, nebo nebezpené spiknutí mág jeho pítomnost w Persii žádalo. Ne-
bylo.
došel ale cíle padl s
kon,
;
a
sprawedliwá msta
swým
jej
meem spiknutím mág
wiastním
smrti bylo by se oním
zachwátila na cest se probodl. Po jeho žezlo perské
málem
do rukau medských dostalo. Magowé, knží a hadai medští,
dosawáde toho
slaužiti,
nemohše
wydali jednoho
z
oželeti,
že
druh swých,
Peršanm jenž
slaul
4
museli
Sfen-
50
Okres
Slarý swél.
dadates,
zavvrííždnému
a
III.
Kambysovvu Sinerdisowi
bratru
nad míru byl podoben, za tohoto králowce, jenž nyní, po-
nwadž Kambyses bezdtek
w
Než
následowati.
zemel,
na
klam byl
brzce
stolci
perském mel
wyzrazen, a Sfen-
od sedmi nejznamenitjších Achaemenidw, kteí se spikli, po osmi msících wlády swé usmrcen,
dadat proti
nmu
n^ež
jeden z tchto sedmi, Darius, syn Hystaspesw,
piení
dle
za
krále
jisté
jest
sláw tak hem wíce,
perské
wštby (iením poswátného oe)
wywolen (521).
Darius taužil
po wítzné
jako Cyrus a Kambyses, po bohatstwí ale tak že
pánem, Darius
kramáem
mno-
ohledu Cyrus otcem, Kambyses
z toho
králowstwí perského od Peršaníi
samých byl nazvván. Pedešlí králowé s dobrowolnými dary poddaných národ, on
spokojeni
byli
ale uložil jistau
da, a hledl na to, aby se poádn odwádla. K tomu úelu rozdlil íši perskau na dewatenáctero satrapií, usta-
w
nowil
bern
jenžby
mšanského
jedné každé místodržícího vvybíral,
a wojenského
wojska, jenžby zpaury petrhowal.
s
(satrapa),
oddlením
jistým
Každoron
14,560 eu-
talent (as 19 million dolar) plynulo do krá-
boejských
to summa, když tehdejší wzácZízením našim poštám podobným,
lowského pokladu, nesmírná
penz wezmem.
nost již za
Cyra obyejným, rychle
mu picházely i z nejvzdákaždoron stedními protráw zimní as w teplých
lenjších satrapií zpráwy, a sám
swé íše cestowal,
vinciemi
rowinách léto
w
w
babylonských, jaro
mírné
prostranném paláci Ekbatanském,
wanaucími
s
ního poklidu
rozkošné Suše,
a
wtry
chlazeném
wysokých wrch medských. K upewnní vvnitchtje kmen magický zcela utisknauti, rozšio-
wal a podporowal náboženstwí Zoroastrowo, kterému tento na vv
wýchodu mnohoslawený Baktrii
ských,
zwlaš w Zendavesta, a obtech že má
chrámích
mudec
uil; jehožto obsah
za
asu
we swatých
Cyaxara
knihách
až podnes se nalézá. zalíbení
dobrý
bh
I
per-
Ne we Ormuzd,
než w jasném plápolu ohn na wznešených wrších musí jej wzýwali smrtedlník, aby se boha zlého Ahrimana wyslíhal. Tak obdrželi Peršané istjší náboženstwí nad pedešlý
•
Dnrius.
hrubý sabaeismus
hwzd), mámení magflw pestalo,
wážnost zmizela. Zpauru Babylonu Darius šfaslne
a tudy jich
udusil
(cténí
5i
nj
Zopyrowau, který se pro
lstí
Spoádaw
swau
upokojiw íši
a
obetowal. myslil
píkladu
dle
pedchdc
swých také na dobytí sláwy wítezné. Asie se již skoro celá perskému žezlu koila; obrátil tedy swj zetel na Ewropu. Zde bydleli w nynjším Rusku polodiwocí Skythowé, staí nepátelé perské íše. Ty tedy chtl
wlád swé
skrotiti a
hroznau
až k Isteru (Dunaji) podrobiti. S
vválenau mocí (udávvá se na 700,000),
(neb 600) lodí podporowalo, Asii
lákajíce
wíce
nic
ztrátau
zpt
pustin.
zahynauti.
se
obrátiti;
Peršané, boju-
stíhali je
na
a
že
štstí,
celým wojskem
s
ekovvé
Již chtli
položený, jimžto co bylo,
Pt msíc
pinucen byl Darius,
poíditi,
neb málem by byl
aby
a
hladem a zimau než se cauwajícími nepátely.
s
Nemoha
eno msta
proti
zem w trhnul.
mraziwjších
jíce
znamtínitau
se
nawrátiti mohl,
kruté Skylhii musel
pes
Ister
lodním jeho opatrowání
sw-
i
spráwcm
w
se
Maloasialští most
radu Miltiada Athénského,
tehdáž
Kardia nad thráckým Chersonesem ležícího, se
100
nim skrze malau
po lodním most pes Ister do Skylhowé bojowali powahau swé hrozného nepítele wždy do wzdálenjších
skrze wýchodní Thracii, jejich pusté
a
pe-
nynjší hoení Dardanely (Bosphorus Ihracicus),
pres
wlasti,
táhl
již
wládožízniwý
úhlawní
Peršan,
ecké, nawrátiti nemohl,
a tak
aby
nepítel
ekowé
vvládce shoditi,
swobody
maloasiatští od
poddanosti perské oswobozeni byli; než podlá zištnost je-
w
diného pekazila
tomto wšeobecuému dobrému tak pro-
spšném pedsewzetí.
Histiaeus,
wládce neb tyran Milet-
ský, zradil z toho pedsewzetí tyrany jiných
eckých mst,
pipomínaje jim, žehy po zahynutí Daria uwedením swobody o swé wladastwí we mstech eckých pišli, že tedy w zachowání jeho jejich panstwí záleží. Nawrátil se tedy Darius do Persie, nedobyw nižádného prospchu z tak obtížného tažení, nežli že se
mu wýchodní
Thracie a Macedonie
podrobila. Šastnjší bylo brzy na to jeho tažení do sewerní Indie, jížto
znamenitau ást
podmanil a co tomto
tažení
dwacálau
byl
ale
(snad
satrapii
nynjší krajinu Kabul) k íši swé pipojil.
také prozetelnjší;
Pi
nebof dal dríwe
4
^"
SUrý íwt.
52
powahu zemí
obywatel
a
Okres
III.
jejich jistým
ekem
maloasiat-
Skylaxem wyšetiti, jímžto behy eky Indu, jakož powaha poledního oceánu a jiných pomoí asiatských od
ským, i
w
Indu AŽ ke chobotu arabskému
ústí
Nyní se tedy koila celá perskému,
Ewropa
i
tém
pocítila
známost uwedena
jeho sílu;
obecné monarchie nescházelo Dariowi ewropejských i
n
o
liké
ek. A w
se pokusiti.
ptky
ek
s
mu
brzce se
Nepatrná
jest.
mocnái k upewnní wše-
Asie welikému
událost
nic,
než podrobení
nahodila píležitost byla
Peršany, která rozhodla,
píinau weEwropa
jestli
swtem
wládnauti ili Asii co otrokyn slaužiti má. Hidotenau ke wlád perské dokázanau náklonností welikému mocnái tak se zawdcil, že ke dworu jeho co Na jeho pak místo w Miletu rádce a tajemník byl pojat. stiaeus
postawil král Arístagora, synowce jeho.
Sardes. Obáwaje se zlých si
ránu
pedejíti
w
Ten upadl
milost u Artafernesa, bratra Dariowa, místodržícího
we
ne-
mst
následk pro osobu swau, umínil
wzbauením
W
ek
proti
wládé
perské.
tom pedsewzetí upewnila jej žádost samého Histiaea, který, nespokojen pi dvvoe králowském, we zpaue wlasti
swé dostaitelnau záminku k swému nawrácení menitjšímu úinkowání se
tedy wlády
oekáwané
w
nalézti hodlal.
Miletu,
wlastence,
pobízeje
Tím
se
k zna-
Aristagoras odíkal
aby dávvno
wšeproti odporné deobecnému powstání maloasiatských spotii; tyrani perští wšude wyhnáni a wálka byla newyhnutedJná. Widauce wšak Jonowé, že moci perské sami odolati nemohau, umínili ewropejské bratí swé o pomoc požádati. Wyslán byl Aristagoras nejprwé ke Spartanm, toho ješt asu sláwau bojownau w ewropejském ecku nejznamenitjším, kdežto práw Kleomenes nejwyšší wládu samostatnosti wydobyli.
dal heslo ke
ek
držel. K lomu se Aristagoras obrátil, pednášeje mu žádost krajan swých a pewnau jich dwru, že wítzoslawným swobodných Spartan ramenem od mrzkého jha perského
oswobozeni
budau.
Než,
ani
žiwé
wyobrazení
bohatstwí
perského, ani jeho dobytí snadnost, ani obtowaných pade-
domácného Spartana, wáliti sídelního msta 90 dní cesty
sáte talent nepohnulo
náem,
do
Oslyšen
obrátil
jehožto
se Aristagoras
k Athénám, kdež
s
mocbylo.
mu wtší
53
Daríiis.
nadje kynula. že
Hippias,
—
Slyšeli
jsme
totiž
na konci periody druhé,
wypowdn,
\tiáda Athénský
a
demokratie
obanstwé Athénském obnowena byla. Z nowé samoEuboea a Aegina, ostrowowé statnosti jará puela sila. Athénským na moi až potud nebezpení a w plawbé nad mocnjší, w krátkém ase skroceni, a žárliwé Theby poníženy. Štstí ale budí záwist. Spartanm zdál se wzrst demokratie Athénské nebezpený; powolali tedy wyhnaného chtíce jej pomocí peloponneských Hippia z Asie nazpt spojenc swých Athénským zase wnutiti. Ze se tomu ale vv
n
,
obzwlášt
mnozí,
Korintští protiwili,
této žádosti s\Vé, a Hippias,
upustili
ode wšech
se k Arlafernesovvi, místodržícímu perskému
pauzel ho ku potrestání
newdnosti
Spartani
ek opuštn, w
od
utekl
Suše, a po-
a zpupnosti Athénské.
Nato Artafernes Athénským zwstowal, aby Hippia bez odtaliu
na
pocítiti.
trn
otcovvský zase dasadili,
nechtíli
Athénští ale neoHrozeni prohlásili na
ném, že se radji proti moci nejwtší íše na
msty perské
snmu
svvt
obec-
postawí,
nežby úhlavvního nepítele swobody zase za wládce pijali.
Tak se dalo
w
Athénách, když tam Aristagoras pišel.
Nebylo tedy poteba dlauhého pemlauwání ku pispní jo-
nickým osadám swým lodí
Athénských
a
pt
spolenému nepíteli; dwacet
proti
z Eretrle,
msta
euboejského, rychle
wyprawených piplaulo k Miletu. Takowau posilau powzbuzeni Jonovvé umínili si Artafernesa samého pekwapiti, díwe než by se k wálenému tažení piprawiti mohl. K tomu cíli pipluli k Efesu, a wystaupiwše na pewnau zemi zrowna na Sardes táhli. Nenase takowého nawštíwení Artafernes, proež nehrub opatené hradby w brzce od ekíi zteeny, a msto dobyté plamenem lehlo, díwe než se Peršané spamatowati mohli. Poznawše se ale býti od hrstky pekwapeny, udeili dal
ek
na
n,
a wytiskše je z
a blíž Efesa. porazili.
msta
a krajiny Sardeské
stíhali je
Tato porážka spsobila neswornost kteí jedni druhým winu piítali,
mezi spojenými eky, naež rozmrzewše se ^Vthenští dom se nawrátili. Nyní Jonm samým bylo hájiti žiwot a wlast proti rozlícenému Peršanu, jenž mocným wojem na tré rozdleným krajiny aeolské, dorské a jónské ukrutn hubiti poal. Menší msta
54
Okres
Starý swét.
wšecka wybita, obywatelé bud robu uwrženi;
Zde tedy
Milota.
meem
shlazeni,
ek
bu w
po-
nadje maloásiatských stála za pewnými hradbami hlawního msta
poslední
jen ješt na lodích a
III.
spojili celau sílu
swau, a jejich lodstwo,
353 koráb sestáwající, položilo se u ostrwka Lady na pístawu Miletském. Peršané, obáwajíce se porážky, z
a
lodstwo jejich dwakrát silnjší bylo,
zrádn
Lesbian, kteí
s
z poadí,
tm, kteí-
To úinkowalo; Samosané a wtší horliwým ízením Dionysia Foken-
ského bez toho nespokojeni staupiwše
jonskau
sílu
rozdwojiti, slibujíce šetení a náklonnnost
by od spolku odpadli. díl
hledli
bratry
když bitwa nastala, wy-
byli,
swé hanebn
a
dom
moské
strany
opustili
odplauli.
Tak byla bitwa ztracena, a obklíen brzy padnauti musel.
Rek
maloásiatských
Milet nyní
i
s
S ním klesla samostatnost
po tetí, jednau pode jho lydické, a
dwakráte pode jho perské. Potresaw zpaury jonické Darius pomstiti se na tch kteí odbjce podporowali. Zpráwa o dobytí Sardesu tak ho na Athénské rozlítila, že wysteliw šíp do powtí nebesa wzýwal, aby mu pomocná byla ku pokoení tohoto wysokomyslného obanstwa, a pi každém kwasu musel jej sluha na Athény upamatowati, aby ho perská rozmailost od pedsewzaté pomsty neodwrátila. Odtud tedy poátek wálky ecko-perské, která w djinách
umínil
swta
,
wn
znamenitá zstane.
Wálka Persan s Athény ili wálka ecko-perská
-prwni.
K wyplnní tak horliwé tauhy swé ustanowil Darius Mardonia zet swého, jehožto mysl wálená a žízniwost po sláw nade starší a zkušenjší wéwody schopnjším initi
se
S náramnau mocí wálenau
zdála. i
poraziti
rázem.
na ti stwu,
po
moi
po zemi
sta
blížil
Thasos
ostrovv,
talent wynášely,
jehožto
zlaté
doly
wzdal se jeho mocnému
ron lo-
a na pewné zemi podrobeny nkteré krajiny mace-
donské. Když ale ie odtud na jih pjawil (492), u
Athos
se tedy
ewropejskému ecku, prwním je hodlaje
eeného
ztroskotáno
hrobeno
jest.
lodstwo
a na 20,000
bauí uchwáceno
muž w
,
pedhoH
na 300
lodí
rozeených wlnách po-
Tím zwráceno celé podniknutí
tak,
že Mar-
55
Prwnt wálka iciko-pcrská.
tlonius
sebraw ostatky moci swé do Persie se musel wrátiU.
Tato ztráta Daria jen ješt wíce proti krát
sto
muž
tisíc
ekm
národ
rozliných
z
popudila.
Pt-
rozlehlého
tak
mocnástwí rychle znowa ozbrojených wyplaulo na
šesti
pod spráwau Daíisa, zku-
(dle jiných dwanácti) stech lodích
Aríafemesa, syna niístodržícího Sardesského, od ostrovva Samos pes Cyklady a vvyslaupilo na ostrowe šeného Méda,
Euboea. lení
a
mimo Athény pro spá-
Eretrea, jejížto potrestání
Sardesu Dariowi obzwlášt na srdci leželo, po šesli-
denním hrdinském odboji nesíslnému množátvvi nepátel, a To samé to jesle jen zradau podrobena a zniena jest. státi
se
mlo
Peršan
Athénám. Euripus tedy peplawen, a sto tisíc se w Altice na rowinách Marathonských,
rozlehlo
které jim
Hippias,
poukázal.
bodných
onen
wypowdný
Athénský tyran, co
k rozvvinutí tak etného wojska
nejpohodlnjší Síla
oban
Athénských sestáwala Athénských a
na
z tolikéhož
bezpený as ozbrojených otrok. Od jim žádná nadje pispní pro neustálé
a jízdy byl
tisíc
z desíti
tento
swone-
okolních obcí nebyla s
nimi svváry a
wždy
rostaucí žárliwost; jen Plataea z okršlku Thebského jim co
hajilelm swobody swé proti wládožízniwým Thebám
tisíc
wýborných bojowník ku pomoci poslala. Spartani pispli ponewadž jim sice slíbili , ale až by se msíc naplnil ,
jim
owala.
w
powra díw
stará
Msíci
ale
auplnku
do
dewt
teprw
bylo
pole
zbra-
táhnauti
dní,
tedy
nebylo
tomto okamžení nejwtšího nebezpeenstwí ani od Sparty
žádné pomoci oekáwati, obhájení celého
rozeenému
ecka
praudu
než
a
s
obhájení milené wlasli swé,
ním celé takka Ewropy
záhubných
proti
barbar Athénám samým
uloženo.
Tžká
zajisté byla to úloha a
což nemožno pro wlast
weliké podniknuli.
Ale
swobodu bojujícím hrdinám j;od spráwau slavvného Miltiada ? Bylt to onen Miltiades, který po wpádu Dariowa do Skythie most pes Isler položený shoditi radil, po opanowání pak Thracie od Peršan do Alhen se odebral. Athénští, samowládu jak doma tak w poli. nenáwidíce, ustanowili deset nad wojskem swým, wšechny stejnau mocí opatené. Tito pak uznáwajíce potebu jedné zkušené a maudré hlavvy, postaupili na. píklad a
—
wdc
Starý
56
swl.
II.
I
swého, nejwyšší ízení wojska
jednoho saudruha
Arislida,
Okres
wálení perském nejzbhlejšího, hrdinstwím pak a duchem wlastenským nad mnohé wýtenjšího býti znali. Tak mohl Miltiades swau wojenskau schopnost swobodn rozwinauti. Aby jej píliš weliké množstwí nepátel nemohlo obklíiti, položil se nkolik set krok od ležení nepátelského pod pahorkem, jedním koncem k moi, druhým k jezeru ili bažin sáhajícím a šik dwtipn zídiw na nepítele kwapn udeil (490). Nastal boj krutý: sted šiku eckého *), který schwaln jen z lehkoodnc a rob zízen byl, meem perským a tesákem skythickým sice proražen; ale na obau kídlech ohromného falanxu tžkoodnc Athénských a Plataejských na tisíc barbar
samému
Milliadowi, jehož u
Nezanášeli se
sporážely.
spojiwše
se
wtiskli. Nic
udeili
moci
na
jejich
stíháním
ale
prchajících,
nýbrž
kteí se do jejich stedu byli
ty,
nemohlo odolati; nejzmužilejší Per-
k útku pinuceni u wšeobecném zmatku pehroznau seí stíháni ne k táboru ale k lodím wzato, ostatní odplauly Sedm lodí ješt od prchali. skonila bitwa MaraTak se behm asiatským. hbit ke
šané
padli,
a
ostatní
ek
—
thonská, která jméno
na
wky
Athean,
oswoboditel Graecie,
co
oslawila.
Ani wšak porážka Marathonská Daria od pedsewzetí Nowé po ti léta píprawy ke hroznjjeho neodstrašila. Nato ale wyinil. šímu ješt tetímu tažení proti
ekm
zbauení w Aegypt, a tím zení welikého mocnáe na bližší nebezpeenstwí obráceno. Díwe než se toto skonilo, Darius zemel, pozstawiw wládu synu swému Xer-
puklo
xesowi (485). Darius
*)
byl
po
Cyrovvi
ze
wšech
a sice
perských
oban
swobodných, kteí
obyejn
beze wšeho žoldu
Wojska ecká scstáwala jen ze samých od mladosti až do šedého stáí,
mocná
w
neobyejných potebách také robowé ili Šik bojowný obyotroci k stawu vvojenskému býwali pipuštni. ejn zízen býwal tak, aby lehkoodnci (^puo) zpedu bojující následujícími štítníky {nelrct^a) a tžkdodnci Qónhxai^ podporowáni býti mohli, kteiížto poslední we hmotný twerhranník slaužiti
museli.
(<priXr(vS)
Jen
sraženi šik nepátelský jako klínem (éfi/Jo?.ov) rozráželi.
Ka kídlech stáwalo jezdectwo,
{ínntii;)
newelmi elné.
57
Xerxes.
Jeho wláda byla
nejwýtenejší.
PeowalC
prospšná. je
maude.
Židy
obzvvlášt
inél
swj
ním dostawili
úinlivvá,
a
weškeré íši
o wšecky národy swé a sprawowal we wážnosti a podporowal je; pod
druhý chrám. Na Foeniany zdá
se,
že
zaež mu wždy ochotné na moi
byl laskaw;
Že zpauru babylonskau a jonickau tak písn podespotowi asiatskému pirozeno; že ale wíce než
slaužili.
trestal,
že wzdlanost eckau widti z toho despot byl wždy we wážnosti ml; což zakládáním osad eckých u wnitku íše swé, chowáním mnohých znamenitých pi dvvoe králowském, a welikomyslným nakládáním se
pauhý
,
,
ek
zajatými Eretreany dokázal.
Xerxes
485—565,
Nebyl sice Xerxes prworozenec Dariw, ale že matka Cyrowa byla, obdržel pednost nad star-
jeho, Atosa, dcera
šími
bratry.
W
rozmailostech dworu perského wychowán
od zkušenosti, zmužiswého daleko wzdálen jsa. Nejprwé podnoženému národu ješt aegyptskau
jen drzau zpupností ducha se wypínal a
losti
potlaiw
zpauru
tžší jho
,
ale
mli
zaplatiti,
zvviášt
A
se proliwiti.
ekm
že
se
byla
každému
wlasti,
a
národu, to
ustanowena
pomsta
swobody
Ztrátau
unirtwiti.
Krutjší
ewropejským
ekm.
chtje národnost porobau
uložil,
ješt
ale
;
otce
stálosti
sice
nade ztrátu žiwota
opowážili
otci
hroznjší,
mocného syna
tak
nejen Athény, nýbrž celé
zem
ješt nekleslému
ecko mlo
býti
mla
swtowládci koiti. To obmýšlel Xerxes, a k tomu se po utlaení Aegypta piprawowal. ekowé se domníwgli, že wítzstwím Marathonským wálka perská skonena jest, a jist by je byl nepipraweny
podnoženo,
zastihl
wšecka
Xerxes, kdyby
pi-edwídal,
to
Themistokles
rodiny Athénské.
jeho neustálá
Wdl nad
nemli mezi sebau muže, jenž
to
byl,
Wítzné
ekowé
mly
wzrsti
jen
neswadlé
syn Neolvv,
sím
zaseli,
wnce wítzné ze
slaupy Marathonské
wznešené nedali
mu
Kterakby, jako Miltiades, sebe a wlast swau oslawil,
spáti. to
byli
že u Marathona
z kterého jim teprvvé
sláwy.
se
sice,
jak
pée byla, to nejwyšší úel wšech žádostí. odmuje žárliwá demokratie zásluhy muž
obecnost wynikajících;
nebo
wcliký vvítz Marathon-
58
Starý
ale
lil.
sláwa
kdyby
byl
jist
bude.
A
wrchol sláwy byl by wystaupil,
na
;
wdl, mu
nescházelo
w ža-
a pohodlí Themistokles, jeho jediné
štstí
božstwí byla i
Okres
osoen, zemel obžalowán a odsauzen
ský, ze záwisti
lái; nedbal
swt.
že
s
nho
do propasti swržen
schopnosti k dosažení takého
cíle.
We
wšem, co se ízení politického a wojenského týe, dkladn jsa wycwien, we wšech záležitostech obecních wynikal prospšnau radau a zajímawau wýmluwností. Že se zcela wlády zmocniti nemohl,
kážel ctnostnjší,
ped
bojem
a mén
w
pwabný
Marathonským
tom
mu
jen ješt
inem swé mu wy-
chwalitebným
tak
pe-
Aristides; tentýž, který
nestranné wlastenectvví dokázal. Sláwa wlasti byla
soko nade sláwu wlastní;
mu
sprawedliwost.
ale
ješt wýše nade wlast byla
Themistokles hledal sláwy wlasti pro
sebe, Aristides, hledal-li dstojenstwí, hledal ho pro wlast.
Themistokles byl by obtowal
swt ecku, ecko
ale Athény sob; ecku, ecko lowenstwu.
pak
Aristides
sebe
Athénám, Athénám, Athény
Jeho ctižádost dychtila wíce
zaslaužil, než jak by jej tomu Themistokles wšech prostedk
po tom, jakby obdiw wlastenc získal; kdežto naproti
Jeho piln použíwal, jimiž se pízn obecné dosíci mže. píwtiwost, jížto si kažtfého pedejíti uml, musela mu lid obecný owšem wíce nakloniti, než ona písná wážlichotná
nost,'která Aristida
wšudy prowázela. Tak mu bylo snadno,
šastn wykonaném podrobení aegejských ostrow, lid nowým leskem a hojnými radowánkami opojený pemluwiti, že si Aristides w nepítomnosti jeho wtší moc piosobil, než po
spráwa obecní pipauští. To postaowalo w Athénách sprawedliwost samu zatratiti. Brzo totiž po uwedení demokratie
zaweden byl ostrakismos *), ustanowení, dle kteréhož obec moc mla, každého mšana wylauiti ze stedu swého,
tu
jenžby obecné
swobod nebezpeným
se býti zdál.
Aristides tedy z Athén (486) na deset let
Themistokles
a
Štstí
*)
ol/držel
hlawní
weslo
wypowdn,
spráwy
obanské.
pro sláwu tohoto muže a pro swobodu Athenskau,
Proti
obanm
státu
nebezpeným prohlašowal
se
lid
we snmu
obecném slípkami (ó^(jn/.a) do nádoby jedné wržcnými, a když se jich pes 6000 sešlo, oban onen byl na 10 let wypowdn.
Wálka ccko-pcrská druhá.
59
Že se jeho ctižádost na potlaení nepátel Nahlížeje dležitost wlády nad
tila.
pohnul Athénské, aby wýnos
vvlasti
moem
swé obrá-
pro wlast sVvau,
dol Laurienských
stíbrných
(Laurium) na zízení wálených lodí wynaložili, kterými by auhlawní odprce swé, Aeginaty,
wcno
zkrotiti
tedy sto galejí, jimiž Aeginaté
korcyršlí
potrestáni.
Wysta-
mohli.
poraženi a laupežníci
Tak opanowali zponenáhla Athénští
vvody ecké, a to oswobodilo
Ewropu ode jha perského.
Wálka ecko-perská druhá. Po tyletých píprawách se Asie proti
zlem
tisíc
mocnáe
welikého
též
sto tisíc
jízdných, dwanácte sel lodí
a ti tisíce lodí špížných
Xerxes poruil, aby
Wšickni národowé pod že-
stojící,
zbran. Sedmkrát
chopili se
konen
Ewrope wy ítila.
Indowé
a
Afrikami
pších a tyrykrát sto
wálených po dwau
stech,
po osmdesáti mužích nesaucí, we-
sms asi ke dwma míllionm lidu bojowného s nesíslným množstwím rozliné luzy wojsko sprowázející sešlo se ze wšech konin Asie i z Afriky do pední Asie. Hellespont *) mrskán a opaután; Asie dwma Ewropau spojena, pes nž sedm dní a nocí wojsko perské od asiatského msta Abyda k ewropejskému, Sestu, táhlo. Zatím peíznuto pedhoí Athos netrplivý jha
lodníma
perského
mosty
prtokem
tak
s
širokým,
coby
dw
lodstwo pi
weliké
plautí
mohly, aby
zkáze
nepišlo, jako se bylo za Daria
a
plawení se okolo
hrza kráela ped nesmírným wojem
swt
dobného
nho
pihodilo. tímto,
sebe
ke
Strach
jemuž po-
nikdy nespatil.
Thracie, Macedonie a Thessalie
mocnái,
lod wedlé
koila se
již z
daleka
zem a wodu na znamení poddanosti pokradmo pinesli. Takowé nebezpeenstwí piwedlo ostatní Reky k swornosti. Usnesli se o to w obecném snmu na úžin Korintské, wšech domácích rznic zanechati, bratí swých na ostrowích, w Itálii a Sikelii o pomoc požádati, a wšeobecnému nepíteli wší silau se brániti. Zatím se
*)
Úžina táhl,
i
sami
moská
Thebanští
pes niž Xerxes do Ewropy naež Xerxes wody mrskati a
mezi Asií a Ewropau,
bauí most
lodní ztroskotala,
pauta do ní metati kázal.
60
Xerxes
blížil
ješt nebyli
tsninám
k
odpadli,
tedy údolí Tempe;
d,
III.
eky
o
Osazeno
pispní.
ekovvé
neb
bohw, Spartanm dobrowolnau
smrt
dewné zdi vvyhlašujíce. Dewné
prostedek wyswobození
wýkladu Themistoklesowa
dle
umínili
stáhnauti;
hájení
hrozné dsily vvštby
nepostaowali,
wlastní Graecie
jednoho krále Heraklowce, Athénským
menaly
kteí
Thessalowé,
thessalským.
žádali
osaditi
swau k
sílu
Okres
že ale wíce bylo do Thessalie pricho-
.wšech
jichž
radji i
swt.
Starý
'
,
lodi,
za jediný
zna-
zdi
proež
rychle
Athénské pod spráwau jeho ozbrojeny, a spojené lod-
lodi
stwo
ecké
hoí
Artemision.
pistálo na sewerním priiliwu Eurypu *) u
ped-
stanowišt
stálo
Nedaleko
od
tohoto
w.Thermopylách, úzkém prchodu z Thessalie do wlastního ecka wedaucím osm tisíc pod spráwau Spartanského krále Leonidy, aby tsninu tuto, jakožto bránu Graecie proti nepíteli ostíhali. Zvvolna nyní pitáhl Xerxes
ek
do Thessalie, a položil se na rozlehlých rowinách Trachis-
ských dle
pomoí
stanowišti
lostwa swého,
Až potud
nenalezl
thessalského až ke Thermopylám které u
pedhoí
naproti
Sepias leželo.
byl ješt žádného odporu, od Indie až wšecko koilo se jeho swtowládnému žezlu, krajiny ecké, které ješt podrobiti ml, nebyly tak weliké
ke Thessalii a
nejmenší ze
jako
starých
jeho
provincií.
Užasl
se
tedy
mu
král
nesmyslné opowážliwosti ecké, když uslyšel, že se Spartanský
w
cestu
postawil; 'nebo jak Herodot prawí, to
ekowé
nemohl pochopiti, že
nejwíce barbar
jen co
tedy, aby
wdli,
mu
aby
si
pobili, a
bez prodlení
sám pro
dwrau,
zbra
ni pišel.
opowážliwce žiwé piwedli. s tau
k Thermopylám
že rozkaz
ek
w
pak zemeli.
pišli,
aby
Welel jim
odewzdali; Spartani odpo-
Naídil
Kwapn
Medm,
se tito na
aby
n
mocnáe swého snadno
mu
tyto
wyítili naplní,
Než nic jim neprosplo množstwí w tsninách; jako rozceené wlny odráželi se od pewné zdi náramných kopí eckých, a s welikau samým Tak též se dalo Sakm ztrátaú odehnáni jsau. nejwýbornjšímu konen nesmrtedlníkm tak nazwanému
a takowau hrstku
brzce
zajmau.
i
,
*)
Etiripos, úžina naii
moská
zemí cckaii.
mezi ostrowem Euboea (Negropoiito) a pcw-
:
:
Wálka ecko-períká
dwa
pluku perskému. Bojowáno po
druhá.
6^
dni, až
Xerxes nemoha
swého hanebn ustaupiti musel, nechnic poiríditi, Thermopylách pohbíti. Tím spw tlli wýbor síly swé sobem byl by Leonidas ješt dlauho nepíteli odoláwati mohl do ležení
Graecie, spíše zradau
wždy osud
ale byl
cizími nepálely
swých než
pemoženu
wlastních
krajan
Jakýs Efialtes
býti.
ze krajiny Melis, mezi Thessalií a Phocis, pocházející,
Peršanm
zradil
w zad že
s
tajnau cestu
pes horu Oeta, kudy
ehož dow
mohli wpadnauti. tak malau mocí tak
dw
wy-
ekm
se Leonidas, wida,
hroznému nepíteli se dwau stran
odolati s to není, propustil saudruhy peloponneské k hájení
podržew sedm
wlastních obcí swých,
Thespican, kteí
set
Spartan, obránc swých proti hrdým Thebám, opustili nechtli, a lyry sta Theban, spíše co zastawenc zrádné této republiky, sám pak se s temi sty Spartany swými hrdinské
dodáwala
Zaufalstwím roznícená mstyžádost
zasvvtil smrti. této
statných
hrstce
žilosti a síly, tak
že se odwážili
Xerxesowo samo barbar padaly a
Rek wíce než lidské zmuw temnosti noní na ležení
Weliké hromady pekwapených
udeiti.
ped
nimi, lomoz a zmatek stal sám ze stanu swého do nejzázšího K ránu se táhli ekowé mezi Ther-
utíkaly
se takovvý, že Xerxes dílu táboru prchnul.
mopyly nazpt a w úžin se poslavvili. Xerxes, když spatil, že takowé krvve prolití a takovvá hrza od tak malé udeiti. hrstky pošla, ziwostí rozlícen poruil na
ek
Dlauho
Peršané od prchli
*)
mohl se rozwaliti.
•)
Efialta
co
pewná skála;
ale
nyní
pikwapili
wedení od zadu; Thebani odwrhše zbroj
k nepátelm; Leonidas padl šípem smrtícím proklán,
a ostatní jsau.
n
ekowé
stáli
šíp barbarských pohbeni prchodu Thermopylského nyní Xerxes po krajinách eckých bez odporu Pede wším chwátal uhasit žíze tak dáwno hlepod pahorem sudlic
—
Zmocniw
se
a
tedy
Zde postawen památce Leonida kamenný lew,
kámen
s
a
Spartanm pamámý
nápisem
SI íecve dy/et/.ov Aoíxe&atfiovtoi?^ ózi ztiót
Ket/ie&a^ toi? y.eivMV QrfíKOt ntid-o/nevoi. To jesl:
Pautníe zwstuj Lakedaemonským, my že tuhle Mrtwi ležíme, jakož zákony kázali nám.
62
Starý svvet.
•
Okres
III.
dané pomsty nade zpupnými Athény. Co praud ohniwé láwy piwalil se barbar do Attiky, a wše ped sebau šmáa hub wyení
hem plen dajíce dle
bhžil se
k Athénám.
božstvva
útoišt swé we
Athénští ale hle-
dew-
zdích
ných, již se byli na swé koráby utekli, zanechawše prázdné
msto swé
rozlícenému wítzi, které také
w erné
prodlení
nyní wlast
zíceniny obráceno
nadje Athénských,
a jediná
nho
od
bez
Lostwo ecké,
jest.
stálo
w
úžinách
Saronského záliwu, jenž ostrow Salamis od pístaw Athénských dlí. Nebo po dobytí Thermopyl ekowé uznáwajíce, že neprospíwá wíce
hájiti
pomoí
hoejších,
u pedhoí Artemisium
týž
den
byli
zwítzili,
loJstwo swé Eurypem
stáhli
krajin jižnjších, jichžto byl nepítel
akoli na ten-
lodstwem
nad
perským
dol k
hájení
ješt neopanowal. Se-
lostwo ecké, pispním Akarnanw a Epirot wálených lodí. Lostwo
stáwalo pak
sesílené ze tí set sedmdesáti osmi
perské
a
nyní
leželo
w
pístawích Athénských.
pedhoí
wlnobitím u
utrpla,
Sepias
ztrátu
eckými
zase doplnna, takže se
ných wztahowala. tící
ránu.
A
Ta
byla
mla
a
now
welikau
síla,
podrobenými národy
opt
na 1200 lodí
ekm
dáti nyní
snad by se to bylo
Jeho
ptkau u Artemisium
stalo,
wále-
poslední smr-
kdyby byl Themi-
pomocí Aristidesa, newdné wlasti swé nyní k nowým službám z wyhnanstwí nawráceného, peloponneských spráwc lodních nepohnul, aby tak pohodlné stanowišt stokles
swé u Salamisu neopauštli. Neb na šírém moi by je bylo lostwo perské snadno obkUiti mohlo; kdežto mu naproti tomu w úžin rozložiti se a tudy celau sílu swau potebowati nebylo
klesowým (480.
23.
krwawý
a
možná.
Zde se tedy ponuknutím Themisto-
wn
znamenitá hitwa Salaminská, ona záí) která osud Graecie rozhodla; boj welmi krutý, nebo dodáwal zmužilosti barbarm strach strhla
ped mocnáem
svvým, jenž
osobn na pomoí
attickém ze
wznešeného trnu na bitwu se díwal. Konen nepátelské prawé kídlo, nejwíce z lodí foenických sestáwající, lodími Athénskými obehnáno a sdrceno, na lewém pak asiatští ekowé, dílem napomenutím Themistoklesowým (které jim zanechal na
pedhoí Artemisium we
wlastníh puzeni citem, dílem
weejn
skále wyryté) dílem
k bratím cwropejským
Wátka ecko-perská druhá. prcstaupili, díiem
mocni
byli.
Tak
63
od boje upustiwše k wítzstwí jim nápo-
oima mocnáe samého wétší díl loda ostatní po rznu rozmetáno
pi-ed
stwa perského ztroskotán,
takowau swetowládce pojalo hrúzau, že se bez
což
jest,
prodlení
pes
Hellespont do Asie
jen tikrát sto
tisíc
muž
pod spráwau Mardoniowau. položil
pes zimu
se
k oddechnutí.
do
Athénští
nazpt
odebral,
k dalšímu dobýwání
zanechaw
eckých
krajin
Mardonius wytáhl z Attiky, a
To
Thessalie.
ekim as
dalo
zaali stawéti swé zícené msto,
a Peloponnesští dokonáwalí pewnau hradbu pes Isthmos *) k ochránní Peloponnesu proti wpádu hrozících ješt barbar. Na jae chystal se Mardonius k nowému tažení. Díwe
macedonského,
ale dal skrze Alexandra, poplatného wládce
Athénské napomenautí, aby se k dobrowolnému saudružstwí Peršany
s
spojili,
pijmauce milost a náklonnost welikého
mocnáe, jemuž bez toho marn pemluwiti,
wpadl po
wlast swau po druhé opustiti.
krajin
w
této
na
spíži
2e pak
scházelo,
Nemoha
odpírají.
druhé do Atliky,
jich ale
a Athénští museli
mu we
odtáhl
zase,
zpustlé nyní a položit se
5000 Sparlany, 35000 Heloty a s jednotau peloponneskau Athénským na pomoc, kteí pbd Aristidem, nyní wdcem swým, ponwcí spojenc swých, (Megara, Thespia, Plataea, Salamis, Euboea a Aegina) etné wojsko postavvili, tak že se celá síla ecká as na 40000 tžkoodnc, a as dwakrát tolik lehkých wztaBoeotii.
Nyní teprw pitáhl Pausanias
s
howala. Blíž Plataey
stwí
swedena tedy bitwa
(.479, 25.
Záí),
w
nížto
ecká opt nowého úplného wítznade mnohem wtším barbar potem dosáhla. *) Sám
zmužilost a
schopnost
Mardonius padl,
celé
wojsko
jeho
dílem
zrubáno,
dílem
ekm
pewný tábor dobyt, a koist nesmírná do rukau pišla. Tak wylrženo z dráp despoty asiatského rozplašeno,
ecko
i asiatské mlo býti oswobozeno. wítzstwí ' Plataejského porazilo též lostwo ecké pod spráwau Xantippa Athénského a Leotychidesa
Tentýž
ewropejské, ale
d^n
*)
Isthmos, úžina Peloponnes (Moreu)
*)
Pausanias byl hlawní Athénské.
wdce
s
pewnau zemí
spojených
ek,
spojující.
Aristides
wedl wojsko
64
Okres
'^tarý iVfél.
lil.
Lakedaemonského 100,000 Peršan u pedhoi Mykale w Jonii naproti ostrowu Samos, ímž i Jonii poznowu swoboda wyHrozné tedy ponutí Xerxesowo proti swítla.
—
ekm
zmaeno
zcela
bylo,
nebo
spojencowé jeho Karthaginští,
i
Gelosem Syrakuským u Himery na hlawu poraženi k uznání ecké pednosti a sláwy pinuceni jsau. Lístek obrácen, a Persie, která
podrobením
Rek
chtla, nyní sama se
pohltiti
eckým
nebyla
zahlazena.
wšecky
státy
swta
celého
meem
mla eho obáwati, aby Nebo nebylo ekm dosti
pítele jen odehnati, dychtili také po pomst. Nejprwé
wšecka pomoí ewropejská, wšickni ostrovvowé
etí
kovvé pedoasiatští jha perského zcela zproštni býti.
a
ne-
mla
e-
K tomu
úelu kižowalo spojené lostwo ecké, 30 lodí Athénských, 20 peloponneských a mnoho jiných spojencm z ostrow aegejských a jonických pináležejících pod spráwau Pausania Spartanského
w
Stedním
a
Aegejském
spontu, wšeho dobýwajíc, co ješt
w
moi
a Helle-
perské moci
stálo.
Ze
pak Pausanias, wítz Plataejský, koistí perskau porušen a wtší,
než se na republikána patí,
na
ctižádostí
puzen spo-
a podrobili se radji
jence utlaovval,
zaneweli
wlád
pohnuti sprawedliwostí Aristida, nyní ad-
mirála
Athénské,
Athénského,
obanstwo
tito,
pomcky wáléné
kterýžto
na každé
takowau wšemi spojenci zacházel, že si žádný nad ním stžowati nemohl. Tak se dostala hegemonie ili hlawní vvláda picházející tak nestrann rozdlowal, a
s
mírností se
nad
eckem
tan
do rukau Athénských, ješto až potud od Spar-
byla wedena, a po smrti Pausania, pro zrádné
zawinné. Sparta
s Peršany proti Graecii
srozumní
z diwadla wojen-
ského proti Peršanm zcela ustaupila, zanechawši dobýwání
nowých wítzstwí Athénským ného
spojencm, ne bez
a jich
taj-
nad wynikající sokyní swau. Toto okázalo hned po wítzstwí Mykalském, když
záští a mstyžádosti
záští se bylo již
Athénští zícené
ohražowati
msto swé stawti
poali.
Žárliwí
a
pevvnji
než prwé
Spartaní protiwili se tak pew-
nému
ohrazení, jaké se na radu Themistoklesowu zakládali poalo, a jen dwtipnosti jeho se podailo, peisfním zá-
wistiwé Sparty Athény
staw Piraeeus Ale
ohraditi
a
nowý prostrannjší pí-
upevvniti.
tato horliwost vvlastenecká Theraistoklesowi špatné
Wáika ecko-perská druhá.
odmnna;
byla
widauce se od ného
nebof Spartani,
zklamány, obwinili
jej
05
Pausaniowy, a jeho znamenité bohatstwí bylo
w
wrlkawých demokrat pauhé podezení
Wítz
býti
u obce Athénské z úastenstwí zrády
Salaminský tedy z
newdné
wlasti
to,
s
w
oích
jistotu promniti.
wypowdn,
swé
a poklid stáí swého u auhlawních nepátel jména eckého hledati
we
pinucen
mst
jsa,
lydickém
žiwot
dokonal
Magnesia,
swfij
které
u wyhnanslwí
mu
král
perský
ochotn darowal, darmo pemýšleje o pomstu nad newdnau ale wítéznau wlasti swau. Tím samým asem zemel také Aristides, wékem sešlý, we ctnostné chudob, chwalitebném wýnosu neporušitedlné sprawedliwosti swé. Tak odstaupili wšickni ti hlawní odprcowé Xerxesowi na jednán z diwadla, wšickni wné pamti hodní wzorowé wojenských a obanských ctností, kdyby byl Pausanias u Plataey a Themistokles u Salamisa padl.
by
Ztráta Aristida
býwala pro obec Athenskau,
nenabytá
we prawé péi
byla
kdyby se byl
o blaho wlasti swé wšeniožn newynasnažil,
aby ducha swého hodnému wychowanci
Tento
wštípil.
wy-
chowanec jeho byl Cimon, syn Miltiadw, ze mládí sice prostopášný, ale
wedením Aristidowým nejen naprawen, nýbrž
tak zdokonalen, že zmužilost Miltiadowa se ctností Aristide-
sowau
w
osob
Ten tedy pewzal po eckého proti Peršanm. Nejprwé wypudil poslední zbytky barbar z Ewropy, a pak chwátal s temi sty plachtami k úplnému oswobození asiatského ecka. Ochablá íše perská nytff.ekm tím mén s to byla odolati, když po smrti Xerxesow, jenž spiknutím Artabanowým spolu s nejstarším synem swým zawraždn byl, teprw po mnohém domácím rozbroji tetí syn jeho Artaxerxes Dlauhoruký na trnu se upewnil. Jeho lostwo ze 400 lydických a foenických koráb zálesmrti
jeho
spráwu
Aristida
žející a vveliké
proti
obé
(479),
spojeného
wojsko zemní u
Rekm
fylii
spojena byla.
a
postawené
wytrhnul
lodstwa
eky Eurymedonu w Pam-
porazil
celau
Cimon jedním dnem
eckau
Asii
z poddanosti
perské. Tato rána zatásla základem již bez toho rozwikla-
ného kolossu perského tak siln, že by jej byl Cimon snad tehdy docela we zíceniny swrhnauti mohl, kdyby mu
již
byla neswornost
ek
samých
w
tom nepekazila. Pro do5
Starý swét.
66
Okres
III.
mácí rozbroje a ptky, které wždy
prewažné moci Athénské
proti
wala, nemohli Athénští wíce celé síly
proež wedena ješt
wynakládati ;
wzrstající
w ecku
nenáwist
neustále
roznco-
swé na wálku perskau
celých dwacet
wíce
let
k dobýwání, až nowým slawným wítezstwím Cimonowým na ostrow Cypru nad obojí mocí perku koristní,
nežli
skau Artaxerxes pinucen byl o pokoj, stj co stj, žádati.
Cimon pi dobýwání Salamise na Cypru zemel, což Peršanm dopomohlo snadnjšího wyslyšení u ek. Uzawen tedy tak nazwaný Cimonský mír (449) s tmi záwazky aby :
wšickni
aby se wojska perská na ti dni cesty zdélí k západ-
byli;
ním .
ekowé w
menší Asii wlády perské zcela sproštni
moím
nepibližowala, a žádná lodí perská aby se mezi
w celém a ostrowem Faselis t. j. Stedním moi od Bosforu thráckého až ku pedhoí Lycienskému nedala spatiti. Tak se skonily Lyanaejským
skalím
Aegaejském ony
wn
znamenité
Sardesa až
pálení
,
a
wálky
ecko-perské, které od wy-
do wítzstwí Cyperského 51
ODDLENÍ
let trwaly.
II.
Sláwa Graecie, slabost Persie,wznik Macedonie. ecko a Kdožby se pro
eky
Persko od poátku peloponneské wálky.
se
tak
pi zaátku wálek perských nadál, že šastn a tak slawn skoní! A tato sláwa
byl
pináleží obzwláštn Athénám. Jediné toto obanstwo ecké,
jehož áUlf okršlek as
poalo wálku
15
se íší celau
mil
délky
tém
a
12 šíky obnášel,
Asii obsahující, wydrželo
a
pes 50 let, i domácími nepátely obklopeno, piwedlo zpupnau swtowiádkyni tak daleko, že se pokornau obtí od
ji
úplné záhuby wykaupiti musela.
národu nezáleží tak na welikosti j-ako
Zde patrn widti, že
zem
síla
a etnosti jeho wojsk,
na dobrém jeho zízení wnitním a duchu wlastenec-
kém, který jedinau ranau desatero zjednancw slawného úinku jediného státu eckého že by byli
jest
poráží. Z tak patrn widti,
ekowé w
Welikého pedejíti
podwrácení trnu perského Alexandra mohli, kdyby se byli místo domácích
rznic proti barbarm spojili. Než sotwa že prwní nebezpeenstwí wpád perských bylo zapuzeno, uwrhlo záští a
Sláwa Graecie, slabost Persie.
žárliwost nepokojná
obanstwa
nice a wálky, které
konen
67
ecko w
Athény
moci Athénské.
ecké.
mocnosti
lostwa
Jejich
pomoími Macedonie,
aegejskými,
pevvažné
proti
nejwyšším
na
nyní
stály
poddanstwí
cizí
Tato žárliwost wypukla nejprwé
uvvedly.
rz-
jejich \ve kruté doiftácí
celé
stupni
wšemi ostrowy
wládla
Thracie, a menší Asie, která
wšudež bohatými eckými osadami poseta, pode jménem spojenc proti Peršanm pod spráwau Athenskau stála. Ale
stupn mocností ecké dosáhly nyní Athény,
nejen nejwyššího
nýbrž
wrcholu slávvy nade wšecka wítézstvví trwanliwjšího,
i
wrcholu ecké wzdélanosti. syn
Perikles,
nejúinnjší podporau byl
Její
spoluwítze Mykalského.
Xanthippa,
Weden
Anaxagorem, prwním rozumným mudrcem eckým, náklona
kterau
obce,
nosti
ného pokladu, na nil,
sto **)
*) **)
talent
Talent stíbra obnášel as 1920
Msto Athény
nho
okolo
rozloženého
msta
hrad Athénském
msta
Wnit
raubený. a
msto mlo 60 stadií (pldruhé stadií (1
stadií (5 mil)
s
píslawy pewnými
ímž
míli) obnášela,
wztahowal.
Nejkrás-
byl parthenon, chrám Athény (Minerwy)
z bílého
mramoru wystawený, 100 stewícu
nášející.
stála
slawná
socha
slonowých Fidiášem
(Athenky) z ryzího
(as
w
(propylaee)
slaupoadí dorickém z mramoru wystawná.
Gymnasia, školy, kde se mládež zápasu a
bohyn
mistrn utwoená
26 loket , 36 stewícu wysoká, 40 talent nejistšího zlata obNáelí hradu ozdobowala wznešená pedsí ili brána
kostí
eckých
cwiila, byly
j.
w
we
schopnostech tlesných,
Athénách ti:
w
Akademii,
a na chlumu Kynosarges. jakož
msta
227 dlauhý, 69 wysoký, dwojím slaupením dorickým ob-
široký,
zlata
Wlastní
obor na 200
njší ozdoba celého na
M-
gymnasiemi,
talent zlata desetkrát wíce.
okresu, a spojeno bylo
jedna 35, druhá 40
z nichž
celého
divvadly,
tí príslaw moských, kteí Faleros,
a
slauli.
w
míle geografické)
se
st.,
i\.
upew-
wlasti užíti.
sestáwalo ze tí ástí, hradu na skále ležícího,
Munychia a Piraceus zdémi,
swé
lidu
sdílením obec-
vynášejícího
"•*)
k zwelebení
nádhernými chrámy,
ozdobil
sprostému
štdrým
a
získal,
10,000
wšemožn
hledl
ke
láskau
úlisnau
si
dkladnau wýmluvvností
byla
:
Mimo stawení k onomu sí ke swlékání a natírání tla olejem
cwiili, odkudž
jméno
we
bhu,
Lyceum
smující,
(neb nazí se
gymnasium, nahotišt), bojišt (palaestra),
rejdišt (stadion), bývvaly
a slaupení (stoa),
cíli
w
pi každém gymnasium ješt sín
kterých rozliní uitelowé
liným wdám, zwlášt mudrctwí uíwali.
Tak uil Plato
5
jiné
žáky swé roz'^
w
Aka-
68
Okres
Starý swét.
jakož
III.
bohyn, chrám Olympského Odeum, ježto Fidias umleckau
Parlhenon, chrám Athény
:
Zeusa, Propylaee, Poekile,
Z nich byla nejzna-
stkwostnými sochami ozdobil.
rukau
w
Athenina
socha
menitjší
Parthenonu
Olympského; pístawy Piraeeus
Zeusa
socha
a
hradbami
a Faleron spojil s
mstskými dlauhými zdmi, aby Athénám pi obležení po zemi moe oteweno zíistalo. Tudy na pístawích nowá powstáwala msta, tak že Athény wesms až 5 6 mil n-
—
meckých
w
w nmžto
na 20,000
okrsku
msto wznešené
obnášely,
oban,
a
slawné,
10,000 pod ochranau stojících
cizinc a 40,000 otrok pebýwalo, hluné rozšíeným ob-
chodem a peastými stkwostnými obecnými radowánkami. Co Paíž za asu Ludwíka XIV, to byly Athény pod tyicetiletým ízením Periklesowým, prwní msto starého swta. Nikdy se wšeliká umlost na jednom míst tak hojn a tak
slawn pohromad rezbái
slynuli
neukázala, jako tehdy
Fidias,
Polyklet,
w
Athénách.
Zde
Alkamenes, Agorakritos a
Myron; malíi Zeuxis, Parrhasius; tragikowé Sofokles, Euripides,
Aeschylos
kowé: Herodot,
;
nikal Hippokrates;
nade wšecky jiné hlodal
již
dosažení
rhetorowé: Lysias a Isokrates
Thucydides a Xenofon;
w stát
mudrctwí Sokrates.
—
Krásn kwetl
Athénský, ale na jeho koenech také
zmny we
žiwota Athénského. Efialtem,
ztenil
moc
On zwtšil
wolnost obecné luzy,
odewzdaw
ji
zízení Solonském,
demagogem sob
w
základu
zcela odda-
a wážnost areopagu, a povvolil tudy obecné
mrawnosti uzdu.
a
histori-
erw, a hrozil brzkau zkázau. K snadnjšímu swých ctižádostiw^ch úmysl pedsewzal Perikles
mnohé škodliwé
ným
w
;
lékastwí wy-
lidu
zniiw
samému,
z
hrdost,
opowážliwost a swé-
moc archont a senátu, nhožto i saudce obecní krozzcela
suzowání nejhlawnjších dležitostí celého státu z obecní pokladnice
platil,
pro nedbalau a
kudyž se saudnice prostedkem wýdlku lenošiwau luzu
obecnými radowánkami opájena,
stala,
w
kterážto neustálými
nestydatost,
nesprawe-
zahrad | hodiny od Athén wzdálené, kde také gymnasium Lyceum také ped mstem Aristoteles, Zeno w krytém slaupení (stoa) Poikile nazwaném. odeum prowozowaly se zá-
demii, bylo,
w
W
pasy hudební.
Sláwa Graccic, slabost Persic.
wždjf hlaubji padala. Se spojenci na-
(lliwost a zpurnost,
kládáno jako které
poddanými, wšickni drženi jako pode jhem,
s
nemnohem
mnohem
lelií, ale
perské, protože od hrdých
pomcky
jejich
bratí
protiwnjší, bylo
Thasos
Athénských
Aeg-ina
,
trestáni, pevvnosti jejich
zem ecká
Epidaurus,
zkrocení
,
porob odsuzowáni. Sama
k
i
zakusila hrdosti Athénské, jakož Korinth,
Boeotie;
Mejjara,
zpupného
tohoto
se kteí, jako
Samos ti co odbojníci ukrutn wywráceny, a wláda Athénská jim ,
ustanovvena, ba jako Naxos, pevvná
obecná spojencw
Wzpauzelili
byla.
Euboea
,
se
které k upokojení
Athén penesena, jakoby
do
pokladnice z ostrowa Delos
wc
ron
k wálce perské na 600 talent
promnny w nucené dan, rozmailosti Athénské písn wybírány, a
nežli
Dobrowolné
pocházelo.
wztahující,
wlaslní
QQ
ecko
celé
žádalo pomstu a
obraceje
státu,
zraky
daufající
swé ke Spart, jedinému obcanstu-u, které se s Athénami miti mohlo. A již dáwno byla by Sparta jejich nadji ráda naplnila, kdyby
jí
byl nešastný pád
w
tom nepekazil,
Hrozné
jehožto žádná maudrost lidská pedwídati nemohla.
zemtesení (460) jejich
msto
zmatku chopili je
porobní
zbran
se
teprw po a
celau jejich krajinu, a zítilo
Messeané
k swému oswobození,
zmocnili se pewnosti Ithome, odkudž
a
a
po
nm
mu
w dewatenáctém
pée
wynasnažení Cimonowo, jehožto
vvzdálila
,
až pak
se
roce po perském míru
sm-
a Spartau
odmnno,
ostrakismera
bylo
wšeobecnau baui cii strhla
Toto
desíti létech Spartani s to byli wypuditi.
wždy na zachowání swornosti mezi Athény owala,
AVšeobecného
na 20,000 lidu pošlo.
tak, že
použili
neštstí
poplenilo
na njaký
as
po dlauhém hrožení
konen w
celé Grae-
wálka záhubná sedmadwacetiletá, tak nazwaná pe-
loponneská (431—404), která se nejen po wšech krajinách
ecka rozprostela, moí ecká zhaubným wírem wlastního
táhla, a
wywrátiwši mnohá
Athenskau dautnawšího s
zdrtila.
—
plamene
mateí swau,
obcí
ale
i
wšecky ostrowy
uchwátiwši,
slabší
Bližší
až
obanstwa
konen
ponuknutí toho
poskytly
Korintskau
newole
do
a
po-
Sicílie se
již
ostrowa
o wládu kolonie
wládu
dáwno Korcyry
Korcy-
renské, Epidamnus. Epidamnenští wypudili aristokraty, ježto
Korcyrenští podporowali, a žádali
i
obdrželi
pomoc od Ko-
swl.
Starý
70 rintha proti
Korcye.
Athenskau,
ímž
Okres
III.
Korcyrenští žádali
pomoc
a obdrželi
msto
uraženi Korintští
Potidaea, kolonii
Athénským poplatnau, na pomoH maces ní nejen krajinu Chalcidice, ale i Botiaeu a Pierii proti Athénám wzbauili. Když pak Athénští tchto wýnosných krajin swých hájili a ku potrestání swau,
nyní
ale
donském
Ipžící,
odprc
Potidaeu oblehli,
s
a
jednotau peloponneskau
(krom Argosských
Peloponnes, stranní
zstali)
Amprakie,
jakožto i
pak
Boeotie
pohnuli
Spartu,
aby
do pole wytrhla.
Celý
a Achajských, kteí
beze-
,
Megaris,
proti
Athénám,
bezestranné
Theru a
Lokris
,
Anaktorie
spojily
ecké ostrowy (mimo
Focis
,
se
ecké osady macedonské, thrácké a pedoasiatské, poplatné spojence, a mimo to msta akarnanská^
Melos),
že
,
Leukadie,
které vvšecky
jakož
Korinthští
konen
Plataeu a Naupaktos wedly do boje. Widauce wšak,
60,000 spojenc
proti
králem
se wšickni
a zkušené
do Athén,
pewné zemi
na
Attiku
ubrániti s to nejsau, poplenili sami
a wtáhli
Archidamem,
peloponneských,
wedených,
Spartanským
wenkowské
w
daufajíce
moe
lostwo, jemuž tehdy žádné we svvt nemohla
Co Peloponnesští Attiku až po hradby
odolati.
statky swé,^
pízniwé
pomoí
hubili,
zatím
To optowáno na zaátku druhého léta, kdež ale Athény hroznjším ješt nepítelem nawštíweny, ukrutným totiž moreniy lodstwo Athénské plenilo
který po ti léta
w nmž
i
trvval,
sob
swého,
jímž wšecka jejich wojska nakažena,
Perikles zahynul (429), a s ním nejsilnjší státu
Athénského podpora po
peloponneské.
Nepomíjející zanechal Perikles.
klesla.
památky, nesmrtedlné
ale za
swdky wznešeného
nejwtší zásluhu na smrtelném
ducha
loži pokládal
wli jemu žádný oban Athénský nemusel we smutek obléci. Po jeho smrti wáleno zdlauhaw. Sparsi
ta,
tani
že se k
obnowowali
s
každého jara
píštím
Attiky, Athénští pak hubili
pomoí
swé wpády da
peloponneská,
potrestali
we hrozwe Spar-
wzdorující ostrow Lesbos, podporovvali demokraty
ném wzbauení Korcyrenském,
usadili se
w
Pylos
tansku (býwalém Messensku) samém, zajali na 400 Sparlan
na ostrow
Sfakterii
eni Spartani žádali o obané Athénští, jako
a
dobyli
pokoj, Nicias,
ostrowa Cythery. Tím sklíjejž
i
rozumnjší
a
mírnjší
wlasti páli; ale drzí jirchár
Slúwa Graecie, slabost Pcrsie.
popauzel
Kleon,
ban
poraženi
swau nestydatau wýchlubností k po-
lid
kraowání u wálce
71
leprw když Athénští u Delium od The-
;
když jim Spartanský rek Brasidas celé
byli,
w
ponioH macedonské odejmul, když urputný Kleon sám hrdost Athénským,
dobytých na 59
mést, tak
let,
dewátém roce wálky
uzawen
i
uinna
a
nebo
nespokojeni jsauce
po-
opadla
pod navvrácením wšech
pokoj
jednota mezi Athény a Spartau
nazwaný mir Niciášw (421).
netrwal ani rok, ští,
w
Amfipole padl;
u
rážce
Tento
mír
spojenci Spartanští, zwlášté Korinths
wýminkami jeho, které
swo-
se pro
bodu eckau zdály býti nebezpené (nebof bylo uzaweno, že Athény a Sparta dle spolené libosti lánky toho míru rušili nebo mnili mohau), hledli wálku obnowiti, a mocnosti smíené samy zpéowaly se sliby swé držeti ; Spar;
nechtli
tani
K obnowení
mst
vvydati
žádaného
tedy
Argos
proti
ecko
zase proti
thráckých
Spart,
s
rozbroje
nímž Athény se
sob w
rozbroji,
Athénští
a
,
popudili spojily,
Pylos.
Korinthští a tak stálo
akoli mezi Athény a
Spartau pokoj na oko ješt Irwal.
K
tomuto Athénských
pispl iny s
Alcibiades, syn
ctižádost
nemohla
i
spojení
nejwíce
mat-
Kliniáše, se strany
snésti
tichého
pedce wždy hotow
akolivv byl žák Sokratftw, zisk
Argosskými
swým ondy pstauncm, píbuzný.
Periklem,
lehkomyslná
s
whlasného
blaženost wlastnímu lesku oblovvati.
I
Jeho
míru; neb wlasti
byl
dráhy Themi-
stoklesowy, Aristidowy nebo Periklovvy následowati sprostné
mu
bylo
nade
jénm byl protiwný,
Nicias
;
byl
wšecky wyššího hledal sláwy stupn.
jeho nenadále ješt wnadnjší se sicilská,
sebau
že
w
mu
A
swobodu
a
;
on
k dosažení
Msta
otevvel wýhled.
spojena nedáwno uwedenau demokratií, rozbroji, bojujíce o
wážen
stála
pednost.
mezi
Mocné
Syrakusy se spojenci Selinjintickými wypudily Leontické, a
sewely Egestu. a
pwabný
ností
lidu
wymohl jim
Egestinští požádali Athénských o pomoc, miláek Alcibiades swau lichotnau wýmluwji,
lákaje lid tau nadjí, že
mocnost Athen-
skau podrobením nejen wznešeného tohoto ostrowa, ale dobytím jižní a ticet
Itálie a
wálených
snad
lodí
i
muž obsahujících, pod Lamacha wypraweno ledy do
na 20,000
správvau Niciášc, Alcibiada
i
sewerní Afriky rozšíí. Sto tyry
a
swt.
Starý
72
III.
díwe wšak, než
Sicílie;
wzíli
Okres
dom
Alcibiades
,
se co dležitého mohlo ped se powolán k hájení žiwota proti ža-
lobám protiwník swých, kteíž božnosti
byli ze
jej
zohavvení totiž Merkurowých
,
Znaje ukrutnost uražené powereností,
ke Spartanm,
w
Decelie
W
Sicílii
msty ke zkáze
hledaje
neb na jeho ponuknutí
dosáhl;
jí
samé
Attice,
dowa; nebof
,
*) obwinili.
prchnul Alcibiades
A w
wlasti.
brzce
upewnna od Spartan
ímž Athény
též brzy se ukázaly
spáchané bez-
soch
welmi sklíeny byly.
následky odstranní Alcibia-
oddalující Niciáš
od Gylippa,
wdce
Spartan-
Syrakusám na pomoc poslaného, astji poražen, a po úplném we pístawu Syrakusanském lostvva Athénského ského,
od Sicilských ztroskotání na útku zcela poten jest.
We pí-
stawu Syrakusanském klesla mocnost Athénská, a nyní se se
wšech stran
nepátelé ke zkáze
walili
této oslablé obce.
spolek peloponneský, nyní ješt sicilskými rozmnožen
Celý
spojenci,
wytáhl proti Athénám,
walo nadje,
také
aby žádné jim nezbý-
a
Peršané ku pomoci powoláni.
Poslední
nowé lodstwo, chtíce nowá wšak je potkala
silau wzchopili se Athénští, wyprawili
spojence
odpadlé zase
podrobiti
rána, lodstwo poraženo,
w ruce nách,
a
nepátelské. Z toho
wláda
w eliký
demokratii
Av širší
;
pedležitý ostrow Euboea padl strach a zmatek
promnna,
a
w Athé-
nazpt po-
wolán Alcibiades, aby wlast swau ochránil, S ním wrátila
nowá nadje a nowý živvot; odwrátil Tissaferna, satrapu w pední Asii, od spolku se Spartau, obdržel wítzstwí u Samosu, Dardanum a Cyzikum, ínž znowa pozdwihly Athény hrdau šíji swau. Wrtkawá wšak jest píze lidu; se
perského
brzy
w
byl
Alcibiad
zase
wypowdn,
že lodstwo Athénské
nepítomnosti jeho porážku utrplo **), a do Thracie u
*) Merkur (Hermes),
sochy
w
Athénách,
posel
wšecky zuráženy komyslný, obwinn. noci
bohfi,
slaupy
s
byly, z
bh kupc
a
zlodj
okídlenými hlawami,
ehož
Alcibiades,
dosti
ml
mnohé
které
jedné
k tomu leh-
swil w nepítomnosti swé lodstwo Antiochowi, milenci swému, který neprozeteln bitwu swed byl poražen. Za to za-
**) Alcibiad
wrhli Athénští Alcibiada, jenž se na to do Thracie odebral. Tam ješt napomínal wfidcw loJstwa Athénského u Kozí eky ležícího ped nešfastnau porážkau jeho. Odtud odebraw se k Farnabazowi,
Sláwa Graeci, slabost Persie.
73
Deset wfidc na míst jeho obdrKonon byl nejwýtenjší, a slawné wílézstwí u Arginus dodalo nowého ducha Athénským. Již sedmadwacátý rok trwala záhubná wálka tato, wítzo-
wyhnanstwí se odebral.
želo správvu, mezi nimiž
—
slawný ondy duch národnosti ecké podlehl sobétné žárlia titíž ekowé, kteí prwé tak hrdinsky stáli proti
wosti,
barbarm perským, ucházeli se mezi sebau podmaowati a
wdce
se Lysander,
Cyra mladšího, satrapy
nad Athény zwítzil.
w
a porazil
píze
o
aby
jejich,
Zwlášte wyna-
pední
Asii, jehož
pomocí
U eky Aegospotamos
eka) na pomoí Hellespontském lostwo,
nyní
hubiti mohli.
spolku pcloponneského získati
snažil
píze
konen
se
wojsko Athénské jen ;
s
(Kozí
neprozetelné
ztroskotal
osmi lodmi ušel
Konon do Cypru, a jedna nešfastnau zpráwu do Athén
Na
nesla.
to
opanowán Piraeeus (405),
saukrownými
nerwino
ondy k ochran
nepátely
ecka
osazeno,
lítému
proti
pi-
wznešené msto Mihradby
jeho,
barbaru welikomysln
ek
samých w nepízniwém plesání opuštné, nyní od a obrana swobody ecké pode jho ticeti Istnému
zboeny
wláda
(tyrann) podrobena jest. Tu wšech sprawedliwých, mírný Theramenes, zbožný mudrc Sokrates k jedowé íši odsauzeni, oddaných
wítziteli
nastalo pronásledowání
žiwoty
i
statky
oban
Oswobodil je sice
w
swéwoli tyrann
ele wysthowanc Athénských do
raziw žoldnée jejich; panstwí ale jejich
zstaly.
zemi
i
na
koist
dány.
Atliky
wpad
a po-
wrácena ústawa pedešlá Athénám,
nenawrátilo se, a Spart nyní podízeni
Tak Athehy klesly, a Sparta dosáhla pednost na moích eckých.
Tyto znamenité djiny storii
za
od tyrann tchto zmužilý Thrasibulus
ecké zatemowaly
až potud hi-
perskau, na niž nyní teprwé zení obrátiti wolno. Po
dlauhém seslablém panowání Arlaxerxa Dlauhorukého (425) rychle
se
mnila poslaupnost král perských, Xerxes
II,
Sogdian a Ochus po dwau létech mezi rznicemi wnitními po
sob
následowali.
Prwní
léta
satrapowi perskému do Frygie,
bu
wlády swé stráwil Ochus,
popauzením Spartanským aneb
ze msty jistých znamenitých Peršan, jejichž sestru swedl, usmrcen jest.
Starý swct.
74
Nothus nazwaný,
též Dariiis
trnu,
a
w dewálém
swého. Teprwé žíwání
s
po odstranní wšech
zženštilých
Okres
111.
upewnním wždy
sok
vv
klesajícího
rozmailostech dworu
roce wlády svvé wytržen z poodboj stwem
rozkoší
Aegypta
Lydie,
a
kterých ztrátu jen zmužilost místodržícího Farnabaza a Istného Tissaferna
zwlášt když
odwrátiti mohla,
tento bedlivv jsa
rozšíení wlády perské a tím wlastní, se Spartau ke zkáze
Athén se
Práw
spojil.
toho
léta,
když se skonila wálka
zemel Darius Nothus a pozstawil trn perský staršímu synu swému, Arlaxerxes Bystrowtipný (Mnemon) nazwanému, akoliw se králowá Parysatis wšepeloponneská
možn
,
,
snažila, mladšího syna
w
swéhs
poslaupnost uwésti.
Tento mladší syn byl Kt/ros, tak nazwaný mladší, wtipem a mužností
nade staršího bratra swého mnohem wýtenjší,
nyní pod wrchním ízením bratrowým
nost a nosti
píwtiwost milowaný,
šetrnost
nelákalo
ek
od
a pro
Lydii,
swau k ecké wzdla-
wážený, šastný, kdyby ho
králowské.
žezlo
w
místodržící
wšech poddaných pro swau mír-
a Kappadocii, ode
Frygii
bylo
Nemoha wšak zapomenauti, že
pro
pednost ducha wlí matinau ondy ke wlád perské
byl
ustanowen, umínil mocí wydobyti,
osud
odekl.
Posilnn
desíti
tisíci
co
mu newdný
najatých
tžkoodnc
eckých pod spráwau Klearcha, wdce Spartanského, táhl proti bratru swému wítzn a šastn až do Babylonie, ale tam u Kanaxy mladistwým ohnm a msty žádostí puzen, neprozeteln na bratra udeiw, padl na bojišti. Asiatské wojsko jeho k Peršanm pestaupiwši nyní samo eky stíhati pomáhalo, tak sice, že jen zmužilost a stálost ecká, wedena maudrostí Xenofontowau, tisíceré obtížnosti pemoci, a skrowný woj tento na neznámých cestách, nepátely obsazených, skrze krajiny barbarské, Medii, Ammonii a Kolchis do wlasti
ecké
zase s to byla
uwésti.
—
odbjci poskytnutá pomoc popudila Spartanm; proež Farnabazowi rozkázal na ecko
Artaxerxa
Tato proti
nazpt
pedoasiatské
udeiti.
Ale Spartani
pispwše ku pomoci
wedením bojowného Dercyllida, barbary brzo zkrotili, a rekowný král jejich Agesilaos, weškeré takm se zmocniw pední Asie, již i sám trn perský obmýšlel podwráliti.
Nemoha
ocelera
odolati
zženštilý
Peršan, pokusil
se
o to
75
ííláwa Graecic, slabost Persie.
zlatem, a to prospélo tím snáze, když wládomocnosl Spar-
u wšech stát podízených w nenáwist byla Spartani, domnlí ochráncowé swobody ecké Nebof upadla. proti nátiskm Athénských, uwrhli ješté téžší jho na spotanská
již
we wšech obanstwích wládu
jence swé, ustanowiwše
desíti
neb ticeti tyrannu (panowník), kteí odwádejíce jen urité bern, obanstwa swéwoln drancowali, posádkami Spartan-
skými
w
Potlaení takowého se
tom jsauce podporowáni.
sprostiti, musila býti
pirozená snaha jejich,
a
každá píležitost
tomu mohla dopomoci. Proež ochotn pijat wyslanec perský, který nadto záwažím zlatým powzbuzowal, a Korinth, Theby, Argos spojily se s Athény proti Spart. Nastala nowá wálka wniterní, nazwaná Komusila býti
rintská i
která k
wílána,
týž Lysander,
;
wdce
usmrcen, a co Agesilaos
pokraowal,
w
doma
Spartani
Spartanský, u Haliarta poražen Asii
w
šíení moci Spartanské
mocnými
nepátely tak byli
ku pomoci wlasti museli powolati. Agesilaos pišel, a zwítzil nad Thebany u Koronaey, ale wládu na moi tím samým asem vvítzstwím u Knida Kónou Spartanm wytrhnul. Konon byl lodní spráwce Athénský, že jej
stísnni,
který
po
z Asie
u Aegospotamu
porážce
k Ewagorowi Cyperskému
pomst nade zpupnými
prchnul, a
Spartany
a
s
nkolika
ekal
galejemi
píležitosti
ke wzkíšení
ku
sláwy
Athénské. Proto nyní wstaupil do služby perské co wrchní lodstvva,
a
porazivv
Tím
zase wystawil.
pedoasiatskými,
pátelé
jejich,
než prwé
a
Spartany u Knida, hradby ztratili
mli
se
Spartani
eho
Athénské
wládu nad koloniemi
obáwati,
aby úhlawní ne-
Athény, podporowáni niocí perskau, hroznji
proti
nim
nepovvstali.
Proež
rychle
uzaweli
pokoj
s Peršany, swobodu bratí maloasiatských, tak draze nedáwno wykaupenau, obtowawše podlé sobtnosti. ecká pomoí pedoasialská postaupena Peršanra, a wšecka msta ecká za swobodná jsau wyhlášena; to byl hlawní obsah hanebného pímí ode Istného Spartanského pwoda pokojem Anialcidowým nazwaného (388). Zdálo se sice, že pímím tímto swoboda ecká získala ale wládožízniwí Spartani umli wšech malých rozepí mezi osamlými ob;
tím snadnji ke swému lepšímu užíwati, wšechny podezelé pod tím zámyslem, že co
cemi
podrobujíce hajitelé
wše-
swt.
Starý
76
pokoje nepokojné
obecného
poddanstwím Spartanským
mí
III.
trestali musejí.
pomoí macedonském
na
Olynth
Okres
a Theby, že se
;
Tak potrestán swé hanebnému pí-
za rozšiowání moci
pi té píležitosti od Foebida, widce Spartanského, beze wší nepátelské pohnutky osazeny jsau. Tím ale zpupnost Spartanská nejvvyššího dosáhla wrchole, a od té doby ke swé zkáze schylowala se. SparAntalcidovvu protiwily,
w
uwedli
tani
Thebích wládu aristokratickau,
demokratie prchli do Athén.
milowník swobody
zwláštní
tlesné
i
snahau
demokratické,
dušewné k wyswobození
spisáhli
se
uteklí
tito
utlacitelm wlasti swé, a
a
jejž
Thebani
proti
jednoho saudruha
lest
tajmu do Theb, pekwapili tyranny
pi kwasu,
Istiw pistrojil; a wraziwše
w
kochanek
Na
wládce zawraždili.
to
uwedena zase
jejich
Epaminondas maudrau zmužilostí
swobod
Pelopidem
s
co nejúžeji
se totiž po
rozkoší opojené
w
Thebích demo-
wítzstwí
získalo
eckými.
wšemi
státy
Spartu
opustili,
wypuzena.
wlastenskau
spíznný
,
láskau k
zwítzil nad
mocnost Spartanská zdrcena.
Spartany u Leuktry (371), a
Toto
a
pi-
který jim byl
a osada Spartanská ze twrze Kadmejské
kratie,
Jeho
domácím
oekáwaných
místo
weeadla,
rauše ženském do
pednosti
wlasti ustanowily.
spla jim k dosažení žádaného úelu. Wkradše Fyllidas
zástupcowé
31ezi nimi byl také Pelopidas,
nyní
Thehám pednost nade
Spojenci peloponnesští
a uchýlili se k
wtším
dílem
Thebanským, tak že Epami-
nondas snadn do Peloponnesu wpády initi a Spart samé hroziti mohl.
co
saudcowé
I
zewnit dosáhly Theby weliké znamenitosti
w
Thessalii
a
Macedonii.
Alexandra
totiž,
tyranna Ferejského, celé Thessalii nebezpeného, Pelopidas se
swýra nesmrtedlným sborem smrti
Amynta
mladého do
Filippa,
Theb
Spart kruté
do
skrotil, a rozbroj
II wzniklý rozhodl.
potomního Filippa Welikého macedonského
zástawy.
Mezi
rozlinými zmnami,
s
bitw Mantinejské
Padl sice co wítéz, a seslablí
macedonský po jeho piwedl
K ubezpeení
státowé
ale
etí
tím
až
neustále
wáleno
konen we
proti
wšeobecné
w
Arkadii Epaminondas padl (363).
s
ním padla také sláwa Thebanská
od
té
doby
chýlili se
k nastáwající
porob.
Spartani podporowali pod spráwau kmeta Agesilaa
wzpauu
aegyptskau, chtíce se
cizí
koistí zase posilniti; ale
77
Macedonie.
neswédilo
nic již jim
zkázy wlasti swé.
mocné
Agesilaos newykonal nieho,
pomoí Cyrenejském, dokaw
wratu na i
;
pedešlé sláwy hodno býwalo,
bylo jeho
se nejwyššího
ducha jejich tak, že ani Jediný
odolati.
šlechtic jejich
a Timotheowi
Podobn
wnit nakaženy,
býwalého mužného
odbojným spojencm swým nemohli
nestydatý Chares, miláek stwí Athénské.
wzniku
Athénští byli sice po pádu svvém zase
se zdwihli, ale rozmailost udusila
ptce; Ifikratowi
coby
zemel pi ná-
a
Chabrias
w
padl
odmnno
nestydaté luzy, hanobil
byly
i
neestné
vvyhnanstwím, a
wojwod-
ecké
ostatní republiky
dílem
zewnit stísnny, tak že se není emu diwiti, kterak swoboda ecká, která ondy nejmocnjší íši swta tak hrdinsky M^zdorowala, nyní pode jho macedílem
donské klesnauti mohla.
Macedonie. tyry
sta
a
šestnácte let
ped
Kristem nebylo ješt
Macedonie od barbarských stát pomezních, Thracie, Paeonie a
rozeznati.
Illyrie
Na
jihu
eckými obcemi, mezi nimiž
Olynth a Amfipolis nejwznešenjší, obmezena, jen obnášela Emathia,
potom Macedonia,
kolení Herkulesowa
prwní eckau
asi
kamž Karanus
60 mil z
po-
osadu zawedl.
Barba-
wíce maudrostí a wlídností než mocí
získáni,
rowé
byli
oež
nástupcowé Karanowi Koaemts a Thyrimas se pokunejwíce ale Perdikkas, toho jména prwní, dokázal.
sili,
nm
panowal Alexander I za
asu Xerxesowých
wyslanec do Athén znamenitý; pak Perdikkas druh Spartanský
we wálce
peloponneské.
Po
(713), co Istný sau-
II,
Po tomto násle-
dowal rozšafný a o wzdlání státu tak starostliwý Archelaus
I.
Ale po jeho brzké smrti neustále as 50
rozepe
s
Bardyllis, dil
let trwající
nepátelskými spojené wpády Macedonii hubily.
wdce
illyrský,
swrhnul Amynta
Argaea pod wýminkau poplatnosti,
II s
trnu,
a dosa-
'fhrakowé podporo-
wali zase jiného králowce, Pausania, až pomocí thessalskau a Olynthskau
Amynthas zase na trn dosazen,
robení Olyntha od
Spartanw
podržel.
jejž
i
po pod-
Ale syn jeho Alex-
ander zstawil po kratikém wladastwí
splé ješt syny, Perdikka
eený
a
Fili(^;
Pausanias, íše se zmocnil.
swém dvva nedoehož použivv nad-
Osielých vvšak matka
;
Okres
Starý svvt.
78 tchto
knížat
III.
maadrá a vvznešená Eurydike
,
krata Athénského, který
právv
lehdáž
pohnula
,
Ifi-
proti Amfipoli táhl,
ku pomoci, od nhož Pausanias swržen, a Perdikkas, starší pod spráwau dosplého pirozeného bratra swého Plolomaea na stolec otcowský dosazen. Ptolomaeus ale
bratr,
dychtil
sám po žezlu králowském, proež od Pelopida The-
banského swržen, a Perdikkas nyní pod dozorstvvím The-
banským opt usazen. Pelopidas poslal 30 urozených jinochii macedonských do svvé otiny w rukojemstwí za obnovvený mír macedonský. Mezi tmito byl také mladší bratr Perdikkasiiw Filipp. To bylo základem jeho budaucí sláwy;
eky
neb se we škole Epaminondow nauil nad
Když
wítziti.
po smrti Perdikka, Bardyllem thráckým
totiž
swrženého, záhubní nepátelé Macedonii se
se
s
(360), wystaupil Filipp co zástupce mla-
ítili
dikého synowce swého Amynta, syna Perdikkowa, schytralá
táhli
dom
od-
Thrakowé poplatky uchlácholeni, aby se wší mocí swau nejnebezpenjšímu nepíteli mohl
Filipp se
na
a jeho
wšech nepátel
ode
Illyrowé nalaupiwše hojných koistí,
Paeonowé
;
Macedonii
brzy
obratnost
oswobodila.
trimu
wšech stran na osielau
a
odpor postawiti.
Tento
byly Athény,
nepítel
nkdejšího soka Amynta
ponaukání Argaea,
proti Filippowi popudila, že Amfipole, jejíž ztrátu
S temi
ježto
nadje tak tžce
a ta
II
tisíci
odínci pistálo
lodstwo Athénské u Methony, Argaeus se
swým wojskem
nyní zase dosáhnau.
nesly,
w
rozložil se
Aege,
ili
Když
ped
Pierii,
a spojiw se s Athénskými táhl
obywatelé,
ale
ním zaweli,
zel
s
nimi
wlídného,
w
propustil.
ekm
tak
bitw.
brány Filippa
Schytralý Filipp
nemstil
obyeje, nýbrž zachá-
a pocliw
Tito
spoléhal,
Methony od
nejwíce blíže
dle tehdejšího
welmi wlídn,
domi
prodlení
eky
se
nazpt, a
na hlawu poražen, padl se nad zajatými
nž
na
táhl
k Edesse
mstu macedonskému.
hlawnímu
starobylému
je u stolu
nemohli
naklonného krále
w
swého bez
Athénách
tak
dosti wychwáliti
a když na to ješt Filipp obec Amfipolitanskau za svvobod-
nau
prohlásil, tu Athénští uchlácholeni
myslností,
lippem
a
petwáenau weliko-
zapomenuwše na wšecku prozetelnost,
w pímí
a pratelský
spolek
wešli.
Filipp
s
Fi-
zatím
po odvvržení nedosplého Amynta sám za krále uznán, pod-
Macedonie.
manil Paeonii a
seweru
ohradiw králowstwí swé proti
a tak
Illyrii,
79
západu, obmýšlel, kterak by je také na jilm mohl
i
To owšem nebylo tak snadné; neb na jihu meswobodná obanstwa ecká; mezi nimiž nejmocnjší Tto se Fiiipp nejdíwe Olynth, a po nm Amíipole.
rozšíiti.
zovvala byl
hledl,
zmocniti
klíe Macedonie
co
moe
a
Aegejského.
Amfipolitanští seznawše úklady králo\\7, vvstaupili do spolku
Olynthského, a tento žádal Athénských o pomoc proti obaSchytralý ale Fiiipp rychle wyslal swé
polnému nepíteli. tajemníky do Athén
wýmluwami, poplatky
s
zawazuje Anifipoli Athénám
zase
že se
a sliby,
podrobiti, jestli
mu
že
nepatrnau Pydnu postaupí.
Athénští wyslanstwí Olynthské
hanebn
toto
Sotwa že
odbyli.
pyšnými Athény
doma hokost swau nad
pišli poslowé Filippowi do
wylíti mohlo,
Olyntha, ujišujíce, kterak dobrý král zahanbení jejich nese,
dkaz swé k
kterak na
tžce
Olynthu náklonnosti sám do
nápomocen mu býti chce, aby se k tomu cíli že se zawazuje, swé práwo na msto Anthenus Olynthským postaupiti, a Pydnu spolku jeho wstaupiti
a
nad Athény pomstiti mohl
dw
a Potidaeu,
:
wznešená. nad záliwem Thermajským, tehdáž
Athénám poddaná msta, Olynthu komyslný pítel
Amíipolitany ze spolku
svvého
wyhostili.
I
zdaila se
sobtnost roztrhla bratrský swazek,
lest tato;
Amfipolis
podrobiti; za to že weli-
nežádá nic jiného, než aby nepokojné
jejich
a
mu
opuštná
od Filippa bez prodlení obležením sklíena
jest.
W
tomto nebezpeenstwí žádali Amfipolitani Athénských o pomoc, slibujíce poddanost a stálau budaucn wrnost; ale
úskoný slib
Fiiipp
splniti
rychle psal Athénským,
hodlá,
Amfipolitanských brzy
lehkowrní
swj
daný
obec jejich Athénským,
zase podrobí.
Athénští,
toho zaneprázdnni,
a
potrestá,
swým milým spojencm, mati
že nyní
welice se z toho tší, že odbojníkw
a
wálkau
odmrštili
s
I
dali se
jednotau
opt
skla-
swau bez
žádost Amfipolitanw, a tak
Amfipolis wší pomoci zbawena, pode jho macedonské klesnauti
musela.
Fiiipp
pipojil
ji
ke swé íši, a powzbuzen
zdaeným zaátkem pokraowal proti Athénám dále. Pydny a Potidaey dlé swé pípowdi Olynthským dobyl; pak wtrhnul do Thracie, kdež se
nadarmo
protiwil, a
w
mu
do Minerwy zamilowaný Kotys
Krenid
blíže zlatorodných
hor Pan-
Starý
80 gaejských
powým
pí"ízeii
se
Na
to
jižlo
mstem
Arybbasem
s
hledl
zámry
králem
ekm
wyskytla
bližší
wšemožn
Filipp
proti
Filip-
podmanil Thessalii pod zámyslem
sestru Olympii, .z níž se
jeho
III.
ode tí nesworných tyran vvyswobození,
jejího
w
Okres
osadu macedonskau,
založil
nazwal.
swt.
epirotským,
mu
narodil Alexander.
aby
sesíliti,
A
wywésti mohl.
píležitost.
wešel
a
zasnaubiw
swé
si
Tak
ctižádoslné
mu
brzy se
Radda amíiktionská
k tomu
odsaudila
k weliké pokut, protože jistý okršlek polní, chrámu Delfickému pináležející, k swému užitku w role
Fokenské
Fokenští nechtli se
obrátili.
Z
se zbran.
w níž
pokut
této podrobiti, a chopili
toho pošla tak nazwaná wálka swaíá (355),
Onomarchem ze zaátku
Fokenští Filomelem a pak bratrem jeho
wedeni, a
pokladu DelOckého
laupeží
scsíleni,
Lokrm
šfastn proti jednatelm amfiktionským, Thebám,
a
jiným okolním menším obcím bojowali. Když pak Lykofron,
od Filippa
tyrann
Feraejský,
msty
thessalskými
nkdy
swržený,
do této wálky se wmísiti.
píležitost,
s
nkterými
k Fokenským se pipojil; dostal
Filipp
Rychle wtrhnul do
Thessalie proti Lykofronu, jemuž Onomarchus z Boeolie na
pomoc pitáhl; a akoli w prwním setkání Onomarchem pemožen, brzy na to u Magnesie nad obma úpln zwítzil. Nyní mínil do srdce eckého wraziti. Že pak Athénští, pedwídajíce jeho úmysl, po porážce Fokenských Thermopyly osadili, a tak hlawní bránu eckau ped ním zaweli; nadji na jiné stran wynahraditi, a si zmýlenau odwrh pátelskau larwu táhl proti Olynthu. Olynthští žádali
hledl
Athénských o pomoc, kterau bez toho
jejich wlastní jislota
optowané prosby sklíených Demosthenesowo, ani wždy blíže
žádala; než ani tikrát ani
dtkliwé
enní
bratí, walící
se nebezpeenstwí nemohlo jich z rozmailé ospalosti probuditi;
a tak
pomoc Olynthským poskytnutá nikam nestaila (348), dobyt a rozboen, a obywatelé w porobu
Olynth
S Olynthem
uwrženi.
werní
pomoí
než ješt jeden síla
ecká
mla
se
aegejské
k Majcedonii
;
nyní
krok ku podrobení Graecie.
bylaby
nost Filippowa
pipadla celá krajina Chalcis a se-
mu
w
nescházel
Spojená sice
lehce ješt mohla odolati, ale
zmaila každé sjednocení.
ješt wždy
mu
úsko-
Seslablá Sparta
Peloponnesu Messenie a Arkadie co
Macedonie.
w
ol)'áwali,
uml
ské
srdci
ecka
31
ješté plála wálka swatá.
ním
Athén-
a
w jednotu
wstauTak wše šastné piprawivv wtrhnul skrze Thermopyly
pili.
do
Filipp tak uchlácholiti, že s
Fokie
wšeho odporu;
beze
w raddé
pislíbením, že se jich
wyení
nebo
Fokenské
oklamal
amfiktionské ujme, jejímužlo
Fokenští podrobiti se pislíbili. Tato ale radda noj-
wíce z hlawních jejich nepátel záležející (nebo ani plnomocníci
pítomni) uzawela:
Athénští nebyli
aby Fokenští
eckého wyhoéténi, jejich mésta zboena, jeniohowitost wojenská k náhrad Apollina prodána byla,
z towaryšstwa jich
každoron
a nad to aby
chrámu Delfickému pla-
lOíX) talent
tak dlauho, ažby se náhrada docela wyplnila. Korinthští
tili
pednosti pi poswálných hrách *) zeni
piena
a
nyní na
místo Fokenských
w
Pythických jsau odsau-
macedonskému
pi'ednost
tato
králi, který
raddu amfíktíonskau pijat a
W
dozorcem chrámu Delfického ustanowen jest. tomto dstojenství wykonal Filipp pokutu nad Fokenskýnii wycenau s chladnau
Filipp
rolí
msta zboena, a pinnceni; naež
položiw pevvnau osadu do Nycaey blíže Thermopyl,
do Thracie Athénští
slawn
Starobylá jejich
ukrutností.
k otrockému vvzdláwání
obywatelé
táhl,
od Byzance a Perintha,
pudil Filippa
Athenskau nesl
i
úskon mu
Nejwíce se
jednau
se
Focion, poslední ozdoba wojska .jejich, za-
okázali.
piinil,
chtje Byzance a Perintha se zmocniti.
Demosthenem powzbuzeni, ješt
ale
w samu toho
dowésti,
o to jednalo,
^rozbroj roznítil, což se
hrzu ped
a
zbrojí
Macedonii. Tím wíce se ale Filipp
mu
eho
násilím ješt nemohl.
aby mezi
eky
samými zase
porušenými demagogy a
eníky
W
Athénskými brzo powedlo. radd totiž amfiktionské povzbuzením Aeschyna, eníka Athénského, uzaweno potre-
*)
Ctweré hry národní spojowaly wšecky státy ecké swazkem piítotiž Olympské, Pythické (w Delfích), Isthmické a Kemejské, w nichž se zápasy jak tlesné tak i dušewní držíwaly, buzenstwí,
a
wítz ped oima
byly hry
každý
Olympské,
celé Graecie oslawen býwal.
w
Olympii,
twrtý rok slawené,
(tyletí)
a
stadia
s
Elisském
kterých
100 sáh)
(dýlky
chrám Olympského Zeusa
dle
mst
Nejznamenitjší
w
Peloponnesu
ekowé swé
poítali.
Zde
olympiády byl
slavvný
welebnau toho boha sochau, ze
a kostí slonowých Fidiášem mistrné složenau.
6
zlata
82
Okres
Starý swét.
III.
Stání Amfyssenských pro wzdolání okrsku Cyrrhy a Kryssy, ondy ApoUinowi zaswceného, a Filipp powolán k wykonání
toho rozsudku. Filipp pikwapil, a zmocnil se Elafaey, pewnosti
ondy fokenské. Tak blízké nebezpeenstwí, Demosthe-
nem ohniw pedloženo, pohnulo Athény k wynaložení celé swé síly k wyswobození Graecie. Do wšech obcí Athénských wyprawena wyslanstwí wzbuzující k obran svvobody, i s Thebany mír a spolek uzawen* lostwo hbit wypraweno, a spojená wojska ecká^ a
z
nkterých menších spojencvv
Filippowi.
ecká
Ale
klesnauti
již
se
mla.
byl
as
Athénských, Thebanských sesláwající,
piblížil,
wytáhla proti
w nmž
swoboda
Spojená wojska nejwíce winau ne-
prozetelných a newlastenských vviidc, od Filippa u Chaeroney
na
hlawu poražena (338), a ecko králi macedonZanechal sice Filipp wšech obanstew
skému podnoženo.
eckých pi požíwání
wlastních
swobodných zízení, žádw jejichžto pewnost
ného dále neutlaiw, krom Theban, osadu macedonskau položil
wšak tím ochotnji musela Graecie k zwelebení, rozšíení a oslawení Macedonie od této doby slaužiti. Na weejném snmu wšech amfiktionských státi dal Filipp prohlásiti, nyní že pišel as, aby ekowé Peršany, swé pirozené nepátely, za wšecka pe;
za to
dešlá utlaóowání potrestali, a
swých pedoasiatských bratí
snm
ode jha jejich wyswobodili. Jednomysln podwolil se
stát eckých žádosti wítzitele, spojeného
pšího
s
ecka
wyhlášen,
a
Filipp za hlawního
dwakrát
patnácti tisíci jízdného wojska
sto
a
widce
dwacet
tisíc
eckého shromáždilo
pod spráwau macedonského krále; wojsko, ktercby bylo nejen Macedonii a Persii odolati, ale i* obé zdrtiti mohlo, ste
kdyby se bylo díwe k hájení swobody swé sjednotilo. Mocn se tedy blížil Filipp k wrcholi wšech swých zámr , oslawení totiž Macedonie zboením mocnástwí perského. jej
Díwe
wšak, než jeho dosáhnauti mohl, uchwátila
dýka jistého Macedona, jménem Pausania,
hodech swatebních dcery jeho Kleopatry
s
který jej
pi
králem epirotským
na cest z paláce do diwadla úkladn zawraždil.
•
83
Weliký.
'Alexander
ODDLENÍ
III.
Alexander Weliký, pád Persie, rozdlení íše macedonské. Po smrli Filippowé nastaupil syn jeho Alexander wládu nad Macedonií a wéwodstwí nad Graecií. Cwiením Ari-
wzdláwán jsa, rozwinul již w útlém wéku neobyejné nednosti ducha, a již co jinoch dokázal swau srdnatost we mnohých bojích po boku otce swého, jemuž jedenkráte w pepadení Triballw swau rekowností žiwot stotelesowým
W
zachowal.
19.
roku stáí swého,
Thebanm. Nic wšak jako ona schzka s Diogenem *)
nejewí jeho powahu lépe,
w
w
bitwé Chaeronejské,
wedl lewé kídlo macedonské
proti
Korinthu. Alexander žádostiw jsa seznati tak podiwného
mudrce,
Jaké milosti tento
Abys mi
:
Alexandrem,
ode mne,
žádáš
si
na
slunci ležícího.
král
kdybych nebyl
:
chtl bych Diogenem
mu swt
tedy stejné bylo, jen když se
íše swé
jméno swé na sewerních
dem w Dunaj
wlády synowy se
sprostiti,
Gety,
zaplašil
íši
tak
a
pí-
hranicích
podno-
rychlým wšak wpá-
zpauru Alexander,
krajiny jejich udusil a
již dostal
a Triballowé, Filippem
Illyrowé
oslawiti.
ženi, mínili
Sotwa
obdiwowal.
západních
a
Wše mu
býti.
že se Alexander na stolci otcowském usadil, ležitost,
naež
tázal se Diogena;
Tím pohnut
odslonil.
zwolal,
w bece
práwé
nawšlíwil jej
swau
proti
pešel
i
barbarm
upewniw, chwátal do ecka, kdežto nowé powstání Thebanw jeho pítomnosti nanejwýše žádalo. Thebanští totiž uslyšewše,
že
níky
osady
w
Alexander
wlády macedonské
sprostiti.
Illyrii
K tomu
zahynul, cíli
usilowali
zawraždili
se
poru-
macedonské w Kadmaei ležící, a hledli se jí wšak pitáhl Alexander, wtrhnul do Boeotie,
zmocniti. Záhy
krom
jediného
Diogenes, žák Antisthena mudrce, který nejwétší ctnost
we zapení
oblehl,
*)
dobyl
a
rozboil
Thebry
docela,
sebe samého kladl, uitele swého horliwéjší,
mrawii a
obyej, trýznní
a
téla
snášení
w
potupowání wšech
wšeliké
a
pokrmy asto hnusnými
hlad
potupy est
wenku anebo pod sudem krotíwal, wším pohodlím
hledaje, co nejchatrnji se odíwal,
docela opowrhuje.
6 *
spá\val živvota
84
Stflrý
Pindarowa,
obydlí
Peršanm
proti
a
swt.
dal
Okres
po druhé za náelníka fiek
se
sewšech
wywoliti. Ujistiw
nemeškal
zámr
otce
ceti tisíci
pšího
a
III.
stran íši swau,
swého proti Persii wykonati. Dwacet tisíc muž zanechal pod spráwau Antipatrowau w Macedonii, sám pak co náelník wojska eckého táhl asi s tiNení
pti
emu
se
tisíci
diwiti,
že
Alexander
si
mocí trn perský podwrátiti
dwowal,
jeme,
pkíi ondy
že jen as deset
tisíc
pes
jízdného wojska
že
od
w
odbojstwí mlad-
mén, když
doby Persie wždy ješt hlaubji
té
malau
tak
když se upamatu-
šího Cyra celé moci perské odolati mohlo; tím
známo,
Hellespont,
s
klesala.
Domácí rznice u rozmailého a zženštilého dwora králowského pletené jen wždy toho ke wlád pipaušlély, kdo nejlépe úkladn wražditi uml. Tak následowal po Artanezbedný ukrutník xerxesowi II bratru Cyra mladšího tohoto pak Artaxerxes lil Ochus ; toho odklidil Arses konen Darius III Codomannus w tentýž skoro as, když Alexander wládu nastaupil. Zewnitní podoba íše ,
,
,
,
dosawad
perské
Afriky
ješt
sice
byla
wždy ješt nejhlawnjší
Persie ;
než Aegypt
provincie
wždy
w
weliká díl
byly hotowy k odpadnutí, a
se
znamenitý
díl
neustálém byl odbojstwí, wzdálenjší
místodržící jejich jen tenkrát poslauchali
mocnáe, když
obnášela
nebof
;
Asie a
s jejich
zištností
satrapowé neb
rozkaz welikého Tak zá-
srownáwaly.
Mšecka sláwa trnu perského na zewnitní pomp, Beze a nádherné dwoení zakrýwalo hynaucí sílu joho. ležela
—
wšeho odporu se
dle
nho
Alexander pomoí asialského,
dostihl
Nyní teprw se
dále.
ských krajin perských, jímajíce, kterakby
boj
s
satrapowé
a
táhl
pomo-
strachem puzeni k swornosti, roz-
Memnon Rho-
nepítele zabawiti mohli.
dický, ze wšech nejrozumnjší,
hlawní
sešli
radil,
aby se Peršané
Macedony nepauštli,
nýbrž
w žádný
popleníce
aby
krajiny okolní nepítele. nedostatkem potrawy hledli zapuditi.
Tato wšak prozetelná rada nelíbila se ostatním, kteíž
umínili,
s
celau mocí
Hbit sebrawše chodním se
behu eky
Alexander,
swau nepíteli wstíc celau
sílu
Granikus
swau,
nazwané.
bez prodlení táhl
se postawiti.
položili
k boji.
se na
ehož
W
wý-
dowdw
dwojnásobné
\ehdy šíce wytrhla jeho alanx, okídlena jízdau,
w pedu
Alexander Weliký.
85
pchota a jízda lehká, w zadu wozy a zawazadla. Pt set lehké pchoty s jízdnými kopinriíky k wyskauniání brodu pes Granikus a k wyšelení síly nepátelské wyslaných
kwapn
se wrátili, oznamujíce, že Peršané na protjším bieliu
welmi pohodln silná;
cizí
Nicmén
obnášejí.
akoli
iti,
wtším
tisíc
muž
etí, že nemén
dílem
ustanowil Alexander na nepítele ude-
Parmenio zdržowal, pedstawuje, jak tžko
jej
w poádku
by bylo falanxi hluboký Granikus
mnohem bezpenji
jak
dwacet
jejich jízda že je
stojí,
pak* žoldnéi,
pebísti,
a
kdežto by barba-
noci oekáwati,
rowé spíše zpt odtáhli, nežby se proti nepíteli položili. Nedal se wšak zdrželi Alexander, praw, nyní že barbar zkusiti musí udatnosti macedonské; nyní že se musí vvojsko jeho
wýteným
uiniti,
jeho rekownosti
pewzal
kiiii,
meniowi
.neho
a
správvu prawého kídla,
behu
se na
a sešikovval
powst
dokázati, coby
o
Tak odtušiw wyšwihnul se na
potwrdilo.
lewé odewzdal Parnepíteli.
proti
Dle obdrženélio rozkazu wtrhuul nejdívve Plolomaeus,
Alexandrw
bratr
Amyntas **) ander sám
s
*),
tžkau
ieky
jízdau do
;
po
nm
s pchotau a ástí lehkých jezdc, pak Alexwýborem prawého kídla. Jízda perská bojo-
wala sice urputn, odraženo.
s
Jak
ale
a
prwní
oddlení macedonské do reky
pikvvapil Alexander
rekownými sau-
s
druhy ***) swými, tu zastavven praud barbar jeho hrdinstvvím
;
nostiý
zatím falanx
pitáhl
na
Parmenio, a
díwe než ješt hrzo-
nepítele wraziti mohl,
již
on se kácel,
we zmateném útku porážen wypadl prwní tento boj Alexandrw
s
celau pední Asii otewel.
uwítal co
a
brzy
(344).
Tak slawn
Peršany,
jenž
mu
wyswoboditele; Efeským pomohl chrám Dianín, Herostralem f) wypálený, zase wystawti, a wšecka msta ecká wzdala se mu dobrowoln, krom Mileta a Halikarnassa, jejž Memnon
*)
Ptolomaeus byl poboní syn Filippftw
*"*)
Syn Perdikka,
^^)
Jménem saudruhu poteno
jej
z Arsinoe,
Lagowi prowdané.
staršího bratra Filippowa.
bylo 8
pluk jezdc
(katafrakt) zwláiitní
wýlených. Dyrhtivv zwniti jméno swé Herostral, nemoha jinae, wypálením stkwoslného rhrámu Efesského to uinil. zmužilostí
J-)
Sardes
86
Okres
Starý swet.
III.
hájil. Ne bez welikého násilí Halikarnass dobyl zboen, wládu pak nad Karií odewzdal Alexander Adé, ddiee wládarstwí tohoto od Peršanii wypuzené. Na to
Rliodický a
tostwo
rozpustiw
swé,
poledními
táhl
krajinami
pedo-
asiatskými dále; Parmenio wíce stedozemních krajin, Lydie
W Gordium, hlawním mstS
a Fryg-ie se držel.
piena.
podmaniw Pamfylii wítzn protáhl Kapnemoc w Tarsu jen nco málo jej pozdr-
*) Odtud
padocií a Cilicií;
Teprw když
žela.
k úžinám
se
pibližowal
Sýrie wedaucím, uslyšel, že Darius proti
buzen
Darius
totiž
konen
tetí
wzlahowala,
díl
bylo
celau sílu
a jak jen
jím
swau nemohl
až
jádro
síla
jeho
30,000 žold-
as
mimo 100,000 Peršan, neohebná smsice hmotného Alexandra najednau
Darius
w
že
se,
mu wstíc
táhl
bojí,
daufal
hrzau
Babylona wojska wšech
ale,"
jízdných,
domníwaje
a
jejíž
obnášelo, ostatn
Nicmén
zniiti, se
muž
eckých
wojska.
blíž
do
táhne. Pro-
poddaných národ swých, tak že se
rozdílných
na 600,000
né
z Cilicie
nmu
prostopášné wáhawosti swé
z
nebezpeenstwí, sehnal
jichž
frygickém oba
nad Asií wštbau
se zase spojili, kdežto Alexandrowi wláda
Cilicii
prodléwaje,
jeho
do úžin Ipsenských, kde ani
rozložiti.
Zde
na
ekowé falanxem macedonským
udeil Alexander,
pemoženi, ta-
byli
kowá následowala porážka Peršan, že se zbitých na 100,000 poítalo, a útk tak byl nepoádný a kwapný, že i rodina Dariowa
w
dobytém ležení perském Alexandrowi do rukau
**)
padla.
Uznáwaje wšak Alexander,
bylo, stíháním Daria do
žeby
wýchodních krajin se
nebezpeno
pustiti,
pokud-
by krajiny pomoské zcela nebyly podrobeny, usadiw místodržící
nad
*)
Tato
wštba
byl
Máte
totiž
a malý syn.
se jemu: i
,
ku
pomoí
foeni-
w
že
tom,
mu
že ten, kdo uzel Gordický rozwáže,
Byl pak uzel tento
Gordia,
meem
Alexander •*)
záležela
wz
poswátný
táhl dále
Marathus a Sidon dobrowoln brány
bude.
Asií wlásti
uwázán
a Coelesyrií,
Cilicií
ckému. Aradus,
ani
prwního
zaátku
uzel prefaw,
ani
z prowazu lýkowého, jímž wládce frygického tak mistrn
konce uzle znamenati nebylo.
wštbu
rozhodl.
Dariowa Sysigambis, manželka jeho
Statira,
dwé dcery
Sysigambis, držíc Parmcniona za Alexandra, poklonila
naež, wida
ji
tentof Alexander jest.
rozpaitau Alexander: Nemýlíš
se, prawil,
APexandcr VVcIiký.
mocnji wšak
tím
olewrely;
ostrowe blíže
behu moského
87
mu
se
protiwil
Na
Tyrus.
ležíc, bylo obšírné toto
mésto
nad míru pewné, obchodem pak a bohatstwím vvždy ješt znamenité. Tím wíce dychtil Alexander, stíij co stj, zmoc-
poal zakládati weliký násep, jenžby beh s oslrowem spojil. Než ím dále tato obtížná práce pokraowala, tím byla zdlauhawjší rostaucí hlaubkau wody, tím záhubnjší stelami obležených, kteí z lodí a hradeb dlníky obtžowali a w práci zdržowali. Aby jim w tom peho,
se
niti
na
Alexander
dal
kazil,
a
wystawti,
dw
konci náspu
drewné wže
nichžby se dlníci proti Tyrským
s
hájili
mohli.
Ale Tyršlí wyprawili weliký prám se zawšenými ohniwými kolly,
a
wže
pustiwše
pi pohodlném wtru
jej
celé
a
zapálili
dílo
proti
Konen
zkazili.
náspu,
wšak násep
pispním lostwa pedoasiatsewen, a proti wšemu zaufanlii na moi wénm vvzdorowání konen po sedmimsíním obležení dobyl jest (332); osm tisíc Tyran zbito, a ticet tisíc w porobu uwrženo. Tak podmaniw Foenicii táhl zemí judskau, kterážto se mu dobrowoln podrobila, swobodn až na popedce
dokonán,
byl
Tyrus
ského na zemi
mezí
Zde se
arabské.
wrný
jižto
ani on
byta,
mu pewnost Gáza wstíc
Než
nemohl Alexandrowi dlauho wzdorowati; Gáza
do-
a
hajitclowé
její
až
do
posledního muže bojowali.
W
Nyní chwátal Alexander do Aegypta. sáhl Pelusia, kdež jej
dosáhl
postawila,
bránil.
kleštnec Batis arabskými žoldnéi
msta
hlawního
sedmi dnech do-
lostwo jeho již oekáwalo. Bez odporu Zde uznán za panowníka
Memfis.
celého Aegypta, založil nad ústím Nilu
Alexandrii,
msto,
sted obchodu starého swta brzy nad jiné wyniklo, a ješt nyní znamenité zstáwá. Zwdawostí neb hrdostí puzen táhl odtud libyckými pustinami ke chrámu které
co
Ammonského Zewsa, wrátil
se
Aegypfané ale
za jehožto syna
do Memíisa, byli
ustanoweni,
osady
hlawní
aby Aegypt
usazené poruil Alexander
*)
aby
macedonské
,
t.
j.
spráwu zemskau wedii, Memfisu
a
w
Pelusiiim
swým wrným, aby wrtkawáu
Wštkyn, etiny nepowédomá, Tiaióeov
w
wštbau uznán byw, *) úpln spoádal. Dwa
snad
jej
chtla pozdrawiti
dít, a místo toho ekla naióio-;: synu
slowciii
Zeusw.
;;
88
Sliirý
zemi
tuto
w
wždy
swét.
Okres
poslušenstwí
III.
Tak se zmocnil
udržel.
Alexander wšech pomoských krajin mocnáslwí perského ale
zem
wýchodní
vveliké
ješt
slaužily
perskému.
králi
Zde sebral Parius wšecku sílu swau, kteráž se až na million pchoty, 40,000 jízdy, 200 kosních woz a 15 bojow-
w
ných slon vvztahowala, a rozložil se nicí
mstem
Gaugamela.a
se Alexander, Eufrat,
až
stanul,
gwá we
byl
Arbela nazwaným.
rychle proti
prebedl prudký
ped
Assyrii mezi
nmu
U Thapsaka pešel
táhl.
do Assyrie,
Tigris, a chwálal
nepítelem.
wes-
dowdw
ehož
i
ne-
sešikowal wojska
Darius
dw
dlauhá poadí neobyejné hlaubky; sám pak obyeje u prosted prwního se postawil, obklopen patnácti tisící wybrané stráže, již po obau stranách žoldnéowé etí podporowali. Prawé kídlo sestáwalo z pluk medských parthických byrkanských a sackých dle perského
,
,
lewé z perských
národ
,
rozdíl
,
baktrických
we
a
spsobu
karduských.
bajowání
,
Rozdíl
zbran
:
byl
mee,
palice. Ped prwním ped prostedkem jeho slonovvé. **) Hlawní síla Alexandrowa záležela we dwau falanxích, ježto každý pes šestnácte tisíc muž obnášel.
oštpy, sudlice, palcáty, tesáky
adem
stáli
kosní
wozowé
*),
a
a
Ty sešikowal do prwního poadí, peltasty,
a za nimi téžkoodnce, kteíby je podporowali, kdyby je dlauhý ad ne-
w bok nebo w zad padnauti chtl. pchotu postawil na kídlích, aby se snadno mohla tam, kdeby toho prospch nebo poteba nej-
pátelský obkídliti, a jim Jízdu a lehkau obrátiti
wíce žádala. Proti kosním stelci,
kteíby editele
wozm
a
slonm
postaweni byli
jejich sporáželi, bez nichž od straš-
ných nástroj tchto nieho se mu báti nebylo. Tak prozeteln spoádaw wojska swá, táhl se nyní Alexander šikmo proti lewému kídlu nepátelskému, pi emž pední ad jeho zponenáhla se roztahowal; když pak ku podpoe klesajícího
levvého
kídla swého nepítel
roztrhnul se šik jeho, mezi
*)
Bylií
to
wozowé
na
nepoádn
se hrnul,
njž Alexander sraženým klínem
osách ostrými
kosami ozbrojení,
komi
též
pewne ozbrojenými do radii nepátelských prudce hnáwaní. **J Na hbetech slon bojowných pipiaty byly wížky, ze kterých ozbrojenci proti ne|intcli bojowali.
;
89
Alexander Weliký.
téžkoodncá swých bez prodlení wtrhnul. Tím rozšíen prostor w šiku nepátelském tak, že do nho prwní oddéleiií
Takowé
falanxu wraziti mohlo.
nemožno
Wše
bylo,
ukrutnau seí,
každý
wkol
prchalo,
a Darius
barbarm
odolali
déle
kroej tisícm smrt pinášel.
jejížto
rozehtiáno
sile
byl
we hrozném zmatku
stíháno
nejprwnejší na útku.
Zatím
trplo lewé kídlo Alexandrowo, které Parmenio ídil což uslyšewši jedno oddlení falanxu, chtíc je podporowati, Tak nastala mezera s Alexandrem se táhnauti zanedbalo. ale
w adu macedonském,
prodrawši se oddlení jízdy perské
jížto
a indické, až do ležení macedonského, opodál
Než
zilo.
i
odstranno. Tžkoodnci. jízdu tuto. a
rychle
se,
dokwapiwše na
jízdau
až
;
krutý
boj
konen
Alexander Persis
s
perskau,
s
Darius
zatím
jsa
toho úmyslu,
w
Babylón nebo
do Medska
;
Babylonie
msty, Babylonem, Susaí
hlawními
odmnau Alexandrowy
byly
prchnul
w w
Susiana
,
se usaditi, ;
a
Persepolí
a
taktiky.
pes hory arménské
Suše chtl zstati
do Médie,
kdyby Alexander kdyby pak
jej
i
do Baktrie se uchýliti a wšechny
stíhati mínil,
mezi krajinau tauto
ecké
zmužilosti a
Ekbatan
indickau
a
nad hrubau
Tímto wítzstwím získal
zwítzila.
íše perské
celé srdce
stí-
mohl ubrá-
již
parthickau
zde umlost wojenská
i
úpln
sílau barbarskau
Pestaw
ni ji sporáželi.
telskému kídlu, jemuž se Parmenio sotwa Nastal
nepátelskau
stíhali
Alexander proti prawému nepá-
hati krále, obrátil se nyní
niti.
za falanxem
totiž a peltasti, které
obrátiwše
nyní
postawil,
wra-
ležícího,
toto nebezpeenstwí prozetelností Alexandrowau
ležící
zem
popleniti,
aby
aspo
jej
paušt od poroby ochránily. Když pak Alexander po obdržení zpráwy této rychle do Médie wtrhnul a Ekbatany se zmocnil,
tu
zprotiwili
nkteí wýchodní místodržící
baktrický,
ným wydáním osoby pak je Alexander prchli.
sátý,
— na
swému nešastnému mocnái
se
satrapowé, a
mezi
wedli
zvvlášt
Bessus,
zajatého, myslíce zrád-
jej
jeho Alexandrovvi se zawditi.
stíhal,
Když
zawraždiwše pána swého na cest
Tak padl poslední
král perský, po
Cyrowi de-
zíceninách swé šírowládné íše. Alexander pro-
ukázaw královvskau poctu Dariowi skrze
nimi
drsnaté
krajiny
arianské
a
,
stíhal vvražedlníky
zarangejské
;
jeho
Aornos a
90
swt.
Starý
Okres
III.
pebeden
Baktra se wzdaly, prudký
mena zase zrazený Bessus polapen
Oxus, a zde od Spitaa ukrutnau
smrtí po-
trestán.
Tím wšak panowání dychtiwý Spitamenes nedal se odAlexander
strašiti.
stíhal
perského mocnástwí:
nynjšího razil
poledního
Skythy na
nmu
se proti
nejwzdálenjsími
jej
Tatarská,
pi-ešel
plnoním behu krajiny mezi
krajinami
Sogdianau a jinými
Árií, Baktrií,
jejím.
moem
eku
díly
Jaxartes a po-
Dwakráte pozdwihly
Kaspickým
a Jaxartem,
obakráte ale zase podnoženy, Spitamenes blíž Gabae, pew-
dw
útku
od swých opuštn, a na
sogdianské poražen,
nosti
zawraždn.
Nyní nepekáželo Alexandrowi nic wíce,
pewnosti
Sogdian
vv
a
než
Paratacen, které- za nedobyté
byly držány. Jak se ale prwní z nich, Oxyartem baktrickým
hájena druhá,
macedonské wzdala
odwážliwosti
,
tak
a
,
následowala
i
weškera íše perská Alexandrowi úpln pod-
robena jest (327.)
Co se
w ecku
w
toto
00
Persii
dalo,
mezi tím
ml
Antipater
Lacedaemonští powzbuzeni od Agisa,
dlati.
umínili se wlády macedonské spronkterými obcemi peloponneskými, wtriili s 22,0fl0 muži do pole. Rychle wšak pikwapil Antipater se 40,000 do Eeloponnesu, a porazil Sparlany u Megapole, we kterémžto boji pes 5,000 Spartan i s králem
bojowného krále swého, a
stiti,
se
spojivvše
s
Agisem padlo (328.) Pemožení wyprawili wyslanstwí k Alexandrowi, o milost žádajíce, kterauž jim té
doby panowal pokoj
další
neunawný
mohl tento
a tak
zámry
žádost
welikomyslný král také udlil.
w ecku
wítz
beze wšech
wýtržk
Dobytím Persie nebyla ješt jeho až pes Ganges, a pokud možná,
stíhati.
nasycena
;
Od
až do smrti Alexandrowy,
cti-
až
Proež zak Tichému oceánu chtl rozšíiti wládu swau. denechaw Baktrii Amyntasowi, táhl proti Indii (327). snhem pokryté síti dnech pešel pes wysoké, hory Paropamiské, a pitáhl k ece Kofenes. Zde rozdliw wojsko swé, poslal jedno oddlení pod spráwau Hefaestiona a Perdikkasa naped, aby mu cestu k Indu klestili, a wše
W
wným
ku pejití
eky
této
pipráwili.
národ aspický, tryrejský,
Sám pak
zatím podrobil
arsajský a jiné okolo Kofenu le-
:
91
Alexander Weliký.
žící
národy,
dobyl pewosti
a
mezi Kofenem a Indem kasem,
a
ekm
Bazirské,
nazwané, která pedtím nedobytau
slula.
spojil se s
Aornus
Tak wše podrobiw a Perdik-
Hafaeslionem
pešel pes Indus beze wšeho odporu; nebof
darowé wýchodního behu
vvlá-
eky, mezi nimiž nejznamu wzdali. Teprw u eky se dobrowoln Taxiles, menitjší Na wýchodním totiž pekážku. nalezl Hydaspes mocnau Poruš s 30,000 bojowný a behu jejím postawil se mocný pšími a 4,000 jízdnými, s 300 kosními wozy a 200 slony, opodál pak stál jeho syn s podobným wojskem, wcsms dobe ozbrojeným a spoádaným. Wida Alexander, jak této
nebezpeno by* bylo ped nepítelem tak mocnau a nyní široce rozeenau eku se lest.
Každé noci
jízda
náramný
pes reku
totiž
chtl
jíti
míní,
práw
ostražil
jej
jen
pustiti,
již
a
tak
Alexander
mnohokráte bylo opto-
Alexander neustálým
beh
pes
wymyslil
behu rozestawená
lomoz, jakoby
a
což když
;
wáno. Poruš wida, že slabiti
musela jeho na
hmot
tropiti
silným,
zstal
w
bdním
táboe.
Na
seto
Zanechaw falanx macedonský pod spráwau bratrowau w" táboe, sám táhl s lehkau pchotau, stielci, s baktrickau, skythickau a parthickau jízdau a s oddlením tžkoodnc
wšak s
perskými
podál od
Alexander a
behu
elil.
indickými
pluky
dále až proti
stromowím ukrytá zátoka
a
jednomu místu, kde skalím a ostrovv
snadnjší
poskytowal
píwoz. Zatím musel Kraterus oprawdotvými ku pejití eky píprawami bawiti Pora, až Alexander na dutých mchách a prámích woj peplawil, a syna Porowa proti sob poslaného, i Pora samého na hlawu porazil, díwe ješt, než Kraterus
eku
peplauti mohl.
Zajatý Poruš, Alexandrovvi
si od nho wyžádati chtl Niehož, odpowdl, než abys zacházel se mnau králowsky;
pedstawen, na otázku, co by
zem jeho nejen nawrátil, ale nowými Na památku tohoto wítzstwí wystawil na behu Hydaspeském msto, jež Nicaea, a jiné na památku zde
naež mu Alexander rozšíil.
oe swého, jež ode jména jeho Bucefalia nazwal, zanechaw w nich osady táhl dále. Pórem mocn podporowán, pešel eky Acesines a Mydraotcs, dobyl malliské pewosti Sangaly, a pitáhl wítzij až ke behm eky,
padlého a
jež
slowe Hyfasis.
Dále wšak
nechtli Macedonowé jeho
92
swl.
Starý
Okres
111.
táhnauti, žádajíce, aby wýchodníinu tažení již
konec uinil.
Pemožen prosbami pátel swých, nepemožený stawii dvvanácte macedonských oltá na behu znamení wýchodních mezí íše swé.
na
do Nicaey, umínil
pes 2,000
wypravveno
cíli
spráwau Nearcha Kretenského, na nichž král moci swé
po Hydaspu
brannau
totiž
wskoil,
w
ece
do
až
w
a
msta
jejich
jedné pewnosti takowé,
malliského,
ohniwá
tiwrhla
nebezpeenstwí smrti; když prwní
ebíce na hradby, samoten do pewnosti proti nepátelm se bránil. Šípem porann
a
wojsko jeho, zmocniwši se prwé
klesal, tu jej
Po skonené plawb
pewnosti, z rukau smrti wytrhlo.
Alexander
táhl
nazpt, trpliw tomto moi palíwého
pustau Gedrosií ku Persepoli
w
nesa hlad, žíze a wšeliké nesnáze
lostwem pak Nearchus
chobot Perský wyskaumat cesta na
této
pod
tetinau
s
po
prsa, již
písku; s
po
a
odhánni
rukau
msta národu
znmžilost Alexandra
wyslaupiw
Indu,
Pi dobýwání
dobývvána býti musela. hlavvního
do
asi
lépe
lodí
akoli poíní národowé weliké jemu
oceánu se wplawil,
pekážky iníce
eky
této
Nawrátiw se pak
místo dalšího pokracowání Indii
si
K tomu
wyšetiti.
wítéz po-
moích tchto,
austí Indu,
poslán
byl;
oceán Indický,
prwní
skumná
to
kterauž Nearchus potom popsal.
—
Dlauhau nepítomností pána swého powzbuzeni místodržící Babylonský, Persepolský a Susanský, a
Abulites,
zaali
Alexander, rozdliw wojsko swé, il.
Upewniw
tedy
se
totiž Harpalus,
samowládcowé poínali,
co
*^i
Orsines
w
tom
pikwapil a zpai^ru utla-
wšech stran wládu swau, wywolil
msto celé swé íše, odkud wzdlanost eckau po wší Asii rozšíiti obmýšlel. Ke zwelebení obchoáu dal proprawiti eišt Eufratu a Tigru, a w Babylón wykopati pístaw, jenž na 1,000 lodí držel. mnohými now založenými osaTmito prduchy, jakož záliwem perským a arabským mla se zboží dami nad Babylon za
hlawní
sídelní
a
i
,
cizozemská po wnitní Asii rozwážeti, která Alexandrie ze
wšech konin shromáždla.
uwedeny ecké hry a hojnými satky
a
ek
i
Ke wzdlání
diwadla a
w
nátodíi asiatských
nejznamenitjších mstech^
Macedon
s
Peršankami,
píklad krále a dstojníkuw jeho wzbuzowal
,
k nimž
mla
se
zkažená krew asiatská naprawili, wzdláwati a tak wšickni
93
Alexander Weliký.
w jeden weliký národ se spojili. To Alexandrw jehož wším namáháním úel byl znamenitý swým dosáhnauli hledl, ucel, který schowance Aristotelowa
poddaní Alexandrowi
,
nade wšecky pauhé swtobune*\vynáší
jména Weli-
a jej
hodná iní, jakkoli se mnohé wady jeho, jako swéwolné wypálení Persepole, zawraždení Klita, Parmeniona a jiné násilnosti osprawedlnili nedají. Nedokal se wšak tohoto kého
owoce welikých in swých Alexander nebof po smrti miláka swého Hefaestiona wšechen truchliw a zpromrzelý, ;
naež zhaubnau
oddal se nestrídmi požíwání nápoj,
w
paden zimnicí,
ticátém roce
a
tri
Kwtna
králowstwí swého zemel. (28
Po
Alexandrowé
smrti
macedonská koistí wéwod nost bojowali, až je
powstalé
státy
stala
tináctém
íše
persko-
324.)
weliká
se
ped-
boj Ipsenský rozhodl, a
Alexander
pi-e-
w
a
jeho, kteí mezi sebau o
konené
upewnil.
wku
neustanowil
now
žádného
Rojménu tedy jejich pewzal wládu prwní wéwoda Alexandrw, Perdikkas. Ptolomaeus Antipater podržel wládu ewropejského dílu; Bratr jeho Archidaeos byl pošetilý, a syn z
nástupce.
xany, Alexander, ješté
Lagi obdržel Aegypt, a
Lycii docii
narozen.
nebyl
Leonnatus Mysii,
Lysimachus
Pamfylii;
Thracii;
We
Antigonus Frygii,
Eumenes
Kappa-
Perdikkas pak sám jen hlawní s()rá\vu wojenskau
;
Brzy wšak od zpurného wojska byl
podržel.
naež
(320),
Antipater
panowníkem. Potom
stal se
nowé rozdlení zemí: Seleukus
gonw
podíl
si
zavvražden
obdržel Babylon,
uinno a
Anli-
rozšíen podílem nyní zapuzeného Eumena.
Po smrti Antipatrow pewzal wrchní spráwu íše macedonské Polysperchon, starý Antipatrw pítel, jehož Anti-
sám k tomu
pater
drowi
než
zwolil,
ecka,
ízení
neswiw
synu
swému Kassan-
wywolil Eumena za hlawního
a
wdce woj králowských. Nadarmo wšak usilowal w Asii se udržeti neb mu odporowal wládožízniwý ;
gonus, od jest (315).
nhož
na
moi
i
na zemi poražen, a hrdla zbawen
Tímto wítzstwím
stal se
Antigonus panowníkem
nad celým asiatským dílem macedonské íše, nebof prchnauti
zmáhal
w Aegypt
Ptolomaeus
ztratil,
i
Se-
Zatím se wšak také akoliw byl Sýrii a Foezwelebil pedce lodstwo swé tak, že Cypru
leukus
z Babylona
nicii
tento
Anti-
musel.
;
a
94
Tím popudil
dobyti mohl.
mu
jenž
Když wšak Demetrios
ecka
III.
sob
proti
žárliwého Anligona,
Rhodu usilowal se zmocniti (odtud mst), i Kassandra, syna Antipatrowa
i
wypuditi hrozil,
a Seleukus
w nmž
pední
sko-macedonská
W
proti
,
Frygii,
zemi jeho
Asii
až* po Tauros; Ptolo-
Judaeu a Cypros, ostatní
Tak se rozpadla weliká íše per-
Seleukus.
si
we
u Ipsa
Lysimachus obdržel k swému
Foenicii, Coelesyrii,
si
obdržel
byl
boji
živvot ztratil (301).
i
rozdlili.
podílu ješt
pedešlému maeus wzal pak nechal
se
zase
u welikém
jej
Antigonus íši
wítzowé
se Kassander, Ptolomaeus
spojili
zatím Babylon
jenž
,
Antigonowi, a porazili
nyní
Okres
skrze syna swého Demetria Cypros zase wylrhnul.
Poliorketes, dobywatel
ze
swt.
Starý
we twero
rozdílných
králowstwí,
—
macedonské, thrácké, syrské a aegyptské.
totiž
S Macedonií
spojeno ecko, jehožto rozdílná obanstwa, apwodních swobodných ízení swých ješt wždycky požíwala, pedce pod hlawní spráwau wládce macedonského stála, který je macedonskými osadami we hlawnjších pewtaké
bflo
koliw
nostech rozloženými Pokusili
se
w
poslušenstwí držel.
po smrti Alexandrow
sice
ekowé
tak
nazwané Lamické;
nadji zase zmaila.
ale
nestálost
jednoty
Strhla se wálka tato za
kazu Alexandrowa, že se wšickni wyhnanci
mst
zase nawrátiti smjí, nespokojeností
ecnním wšecka
kynaucí
již
píinau roz-
etí
do swých
demokrat eckých.
Demosíhenesowým powzbuzena, spojila se s Athény obanstwa ecká krom Boeotie, Sparty, Ar-
tém
gosa, Korintha a Achaey,
takowá sjednocenost
ek
tak že ani
we wálkách perských
nepanowala. Wedení wálky ode-
wzdáno Athénským, kteí znamenitý woj Nejwyšší
lodí wyprawili.
Antipatra I
ješt
we wálce
jedenkráte o dobytí ztracené swobody swé (333)
,
a
sewel
jej
wdce
w
postawili
a
240
jejich, Leosthenes, porazil
Lamii,
pewnosti
thessalské.
Leonnatus od Antifda, nástupce padlého u Lamie Leosthe-
nesa, byl poražen, jenž Antipatrowi z Asie ku pomoci táhl.
mu
Teprw když mu Kraterus poštstilo
spolek
obanstwa ecká
zase,
ecký
rozdwojiti
,
a Athénští museli
když se
podrobil
osamlá
na
piinní Fo-
cionowo pokoj promnau zízení swého wykaupiti, chudí obané podílu pi wlád zbaweni
wšickni
pi-
a
pispl,
z Asie
dle které a
wtším
95
Karthago.
dílem
do
wypowédni
Thracie
posádkáu macedonskau než
Ulewil
drívve.
Munichia osazena
Athény wíce podnoženy jhu tomuto nástupce Antipatrw
eky
chtje
Polysperchon^
,
sice
byli. *)
tak
a
i
proti
Kassandrowi
jenž
získati,
co syn Antipatrw, sám nejwyšší wládu osobití usilowal;
si
posádky
Polysperchon wytáhl
Kassandrowy
mnohých
ze
míit eckých, a obnowil demokratii, pi kteréž pípadnosti Focion, hlawa strany Antipatrowy
w
Athénách, k otráwení
odsauzen. Brzy wšak pišla wládá do rukau Kassandrowých zase, a
w Athénách
uwedena opt
aristokratie
pod spráwau
Demetria z Falerona^ rozšafného a whdného potomka Ko-
ecko
nonovva, a zíistaio
pod Kassandrem, který Polysper-
trn
chona utlaiw, zawraždním rodiny Alexandrowy na
macedonský se
dostal.
porážkau Antigona,
nad
eckem
Na ném
upevvnil
posledního nepítele,
hrozil wytrhnauti.
Dwakráte
jej
den Ipsenský
mu wládu
který sice
ješt wpadl
syn Antigonvv Demetrius Poliorketes do ecka, a po druhé
dobyw Athén konány; stálých
zaež mu božské pocty
ustanovvil demokratii,
brzy wšak odpadly Athény zase, když se
wálkách obanských
w
neu-
panowníci macedonští rychle
stídali.
B)
Západní
s
w
t.
západním osadám eckým hrozí záhuba, a sice sicilským od Karthaga a italským od íma.
I
/.
Karthago.
Widli jsme ku konci
periody
druhé, že zetel státu
Karthaginského zvvlášt na podnožení celé byl.
W
západním
Karthaginské
w
díle
kwetly;
Sicílie
tohoto ostrowa již sice daleko
wšak
wtší
obrácen
pewné osady díl
ješt
byl
rukau swobodných obcí eckých, mezi nimiž nejhlawnjší
Syrakusy. Zde panowal Gelon (484—478), na zaátku této periody, tyrann
w
Gele, menší obci ecko-sicilské, po
wy-
wrácení demokratie do Syrakus powolaný. Pod jeho ízením
Syrakusy brzy takowé moci dosáhly, že je Athénští
*)
Demosthenes vvydán býti maje nepíteli, sám
si
a
smrt uinil.
Spar-
96
Starý
pomoc
O
taní
eckau
o
ponwadž
tkázali,
w
k
emuž
Aby wšak liellespont
tito
tíin
bez, toho
toto podniknutí
jí posmluwiw se
Xerxes,
as, když on
ten
udeili,
Sicílii
líl.
postaral
se
to
aby
š Karthaginskými,
na
Okres
Xerxesowi požádali.
proti
nemohli,
skylnauti
swt.
dáwní
s jejich
pehroznau tedy mocí,
žádostí se srownáwalo. S
pekroí,
vvolnjšími se
která se až
300,000 muž, na 2,000 lodí bojowných a 3,000 pewozných wztahowala, piplaul Hamilkar, syn Magonw do Sicílie, pistál u Panorma (Palermo) a oblehl Himeru, kdež
na
tehdáž Theron,
mu
Gelon
pomoci, a ze
dovvdw
Selina
míst do že
kdoby
byl
porážka
Agrigentský,
test
pšími,
že Hamilkar
Geloniiw,
wládl.
5,000 jízdnými ku
a
oddlení jezdectvva
jisté
oddlení swému, aby na jeho
naídil
Karthaginského
zdaila se
lest
pišel zmatek a úplná porážka nepítele,
tak
ležení
celého
z
se,
oekáwá,
ehož
tato, z
tyran
pitáhl s 50,000
wtrhlo.
penáramného wojska jeho
zprávvu
o neštstí
w
práw
se
stala
dom den
I
pozstal,
sotvva
pinesl.
wítzstwí
Tato
weliká
Salaminského
jížto pokoeno Karthago od Syrakus pokoj Witzstwím tímto dosáhli Syrakusani nejwtší wáhy na Sicílii, která je brzy k samowlád lákala. Nebo po smrti Gelona a bratra jeho Hierona I wypudivvše rod tyrannw s Thrusybulem, nezdárným bratrem jeho, a
(20 íjna 480), muselo.
žádati
uwedše zase
ímž
demokratii
poali
,
okolní
pokoj ostrowa zase zrušen byl.
obce
utlaowati,
Egestinští,
podobnau
zpupností Syrakusanskau tisknuti, poskytli Athénským
pí-
w
tom
o
ležitost
dobytí' Sicílie
se
pokusiti.
Akoli se
u wálce peloponneské ukázáno, welmi zle
Athénští, jakož
pedce Sicílie od té doby, vvnit rozbrojena, zewnit wždy wíce wpádm nepátelským podrobena byla. Nebo Egestinští, když jim pomoc Athénská neprospla,
zmýlili
:
požádali Karthago,
bylo
zhojilo,
rozšíilo.
a
které se zase od poslední rány sicilské
meze swé
Karthaginští,
proti
ecké sausedce Cyren
bez toho jen na nowau píležitost
swé ekajíce, rychle wpadU do Tak šastný pokrok wzbuzowal k wtšímu podnikání. Sesíliwše wojska swá dobyli (406) brzy mocného Agrigenta, kdež ondy onen známý ukrutník Falaris wládl. Jsa totiž milowník muírny. k naplnní Sicílie,
staré
žádosti
wzali Selinus a zítili Himeru.
,
— Karthago.
97
obdržel od umnlce Perylla médéného býka
s
tím ujíšténíni,
že náek w rozžžaweném bríše jeho zaweného lowka Prwní toho zkaušku dal tak jako rwání býka zníti musí. slušnau
za
Falaris
odmnu
na Peryllowi samém uiniti,
a
konen
sám tauže smrtí sešel. Na to porazili Karthaginští Dionysia, opt nowého tyranna Syrakusanského, a zmocnili
Od
Gely.
se
se Syrakusy byli
celého
doby
te
byli
demokratie se
nepekáželi.
pispíwali
w
osadách eckých, zwlášt
Po dobytí
nespustili, bojujíce
šastné, že by se brzy
tak
ostrowa zmocnili, kdyby jim astí morowé a
wzbauení žoldnér vv tom nému prospchu nepátel
w
se wíce
Sicílie
spogenci jejich
a
K tomu
Syrakusích panující, kdežto
žezlem mocných tyranh neustále
totiž
šast-
wnitní rozbrojowé
Agrigenta wznesl
zápasila.
zef Her-
se Dionysius,
mokratesa, protiwníka Dioklesowa, zákonodárce Syrakusanského,
kiw^m
obwinéním
wdcw
S^Takusanských
w
elo
wojska, a zmocnil se samowlády Syrakusanské, jižto až do
konce žiwota swého po osm
tm
a ticet let,
wšem demokra-
na wzdor, rukau železnau nejen držel, ale
Itálii
moc
Jeho
rozšiowal.
jichž jak
k ochran,
swých ke
stu tisíc užíwal.
panowalo ukrutenstwí ného tyranna tak
tak
s
k
záležela
wywádní
W pewném
úzkostnau
trýznila, že
i
w
i
w
jižní
žoldnéích,
cizích
ctižádostných
úel
hradu jeho Epipolae
nedwrau,
která hroz-
na zlatolesklém trnu pedce
Nikdy neenil k lidu krom s wže dol, byl. žádnému ze swých pátel se neswil, a lože jeho bylo hlubokým píkopem obehnáno pes njž zdwihací most
jen bídný
,
wedl.
Ani jeho syn a bratr k
dokud
jich
nmu
nebýwali pipuštni,
Když jistý dwoenín, Damokles blaženost jeho nesmírn wynášel žádaje si jen jedenkráte takého štstí zakusiti, swolil k tomu tyrann, dal stkwostné hody pistrojiti a posadil Damokla na zlaté stolici, nejkrásnjšími koberci pistené ped níž nejspanilejší otrokyn na každé pokynutí íhaly. I libowal si Damokles; než uprosted rozkoše swé wzhru wzhlednuw, uzel weliký me, na jediné wlasin zrowna nad hlawau jeho postráž
neprohledala.
,
,
,
wšený. žádal štstí,
Najednán zmizela radost a blaženost
,
s
úzkostí
nezáwidl wíce Dionysiowi takého které se stálým nebezpeenstwím žiwota spojeno jest.
o propuštní
a
7
98
Dionysiowi mladšímu,
kdyby
rádce swého Diona lépe wážil, whlasného mudrce Athénského Platona
šlechetného
byl
si
jenž swého pítele,
do
Sicílie
III.
wládastwí Syrakusanské synu mírnému a šastnému wládci,
Po jeho smrti zstalo jeho
Okres
Starý swít.
•
powolal, aby mladého, zanedbaného a prostopáš-
w maudrém panowání cwiil. Pijalf také ze zaátku Dionys uení Platonowo s welikau wážností a dychtiwostí; když ale nenáwistí dworenín w podezení uweden Dion, ze zem byl wypovvédn, odebral se i Plato ze Syra-' ného Dionysia
kus,
Dionys
a
swau od
se prostopášným rozkošem
oddal
Oswobodil
zané ukrutnosti.
a neuvá-
wypowédéný Dion otinu
sice
mrzkého tyrannstwí wypuzením Dionysia, ale ; nebo po zawraždní Diona Kalippem Athénským, který sám po wláde Syrakusanské dychtil, ale nemoha se jí zmocniti, také zavvražlak
nedlauho trwala swoboda Syrakusanská
dén
Dionysius zase z
byl, wrátil se
zmocnil se Sy-
Itálie,
rakus, a wládl s dwojnásobnau prostopášností. Syrakusanští
nemohauce tak mrzkého jha déle
w
mateském
Korinthu;
jim I^orinthští ku pomoci poslali,
s
láskau swobody takowé
spojowal hrdinstwí, takovvau zbhlost u wálce,
kém ase
nejen Syrakusy
pomoci
hledali
snésti,
ne nadarmo, neb Timoleon, jejž
a
w
že
dwau tyrann, Dionysia
krát-
a Icetasa,
tyranna Leontinského, jenž se pomocí Karthaginskau Syrakus
úpln
usilowal zmocniti,
ecké na wší
Sicílii
zištnosti
sicilskau,
;
zprostil,
nebo
odložil
založiw
me,
wládu a
konal (337). Asi dwacet
let
owoce snahy Timoleonowy
bemeno
;
weškeré osady
i
;
a to
a
we sprostot iiwot do-
požíwali Syrakusanští sladkého
nyní ale tím
Agathokles, tyrann nade wšecky
Karthaginského
wtší jim
w
Matka jeho, když byla
Sicílii.
uložil
pedešlé ukrut-
s
msta t-
ním
mla neobyejné sny. I tázala se wšlkyn Delfické dítte, jež mla poroditi; naež jí zwstowáno,
powahu pro
w še beze
takoka poznowu blaženost
Agathokles pocházel dle Diodora z Thermae,
njší.
hotná,
nýbrž
ode jha tyrannivv oswobodil
celau
Sicílii
a
Karthago hrozné neštstí
nosí.
Tím zastrašen
matka
ale je ochrániwši
Když sedm let stár když widla matka,
dcko swila
otec
byl,
w
na
že
tle swém
sotwa narozené zawrhnul,
swému Heraklidowi. swému na oi, jejžto
bratru
pišel otci
spanilostí pacholíka opojena, wyznala,
ím. Že wlastní jeho syn
do Syrakus
swého,
uil
a
,
pestehowal
,
to
Damasowi,
swému
miláku
jenž
pijal
na
hrnístwí.
totiž
se chlípnému
zalíbil
Agrigentským
proti
brzy
se
swému emeslu,
jej
Wzrstající spanilý jinoch
wéwodowi
powdcn,
Otec tomu nyní
jest.
domu
do
chlapce
99
i
spráwu nad 1,000 muži swéil. I wynikl Agathokles nade wšecky sobe rowné, a když po brzké smrti Damasow s
wdowau
bohatau jeho
w
nejbohatším
se
zasnaubil
Na
Syrakusích.
:
za
to
se
stal
najednau
wéwodu wywolen
zahubil šlechtu Syrakusanskau, a dal se za krále wyvvolati.
S Karthagem šastné wedl wálky, peložiw je ze
Sicílie
do
Rznice ale sicilské celé takme Sicílie, krom podílu Karthaginského, se zmocniw, když nowé ukrutnosti wymýšlel, od Menona, jehož nepirozen užíwal, páAfriky,
hrozil
a
powolaly
i
Karthagu samému.
nazpét,
jej
kteréž
a
utišiw,
rátkem na zuby otráwen, a ješt za žiwa upálen //.
Akoliw
se již
i
Syrakusanští tyrannowé
nazwané
o jižní
na jehož poínání nyní zetel
Itálii,
pedce žádného nemohli. Než wtší jí
pokaušíwali, nabýti
nebezpeenstwí od seweru, wzrstajícím
hrozilo
jsme
m.
t
Welké ecko, znamenitého prospchu tam
tak
jest (289).
swj musíme
totiž
ímem,
obrátiti. Podotkli
ku konci periody druhé, že se wláda monarchická
již
w ím wypuzením posledního krále Tarquinia hrdého, w republikanskau promnila; což nyní blíže sluší wyswtliti. ,
1.
Nešlechetnost
Wypuzení králw.
posadila Tarquinia
proež
na trn,
jen
Bylt wnuk pátého swým, krále ímského, tarquinia Priska, a s bratrem Aruns nazwaným, u Servia, pedešlého krále wychowán. Servius, chtje si wychowance swé zawditi, zasnaubil neprawost
jim
jej
na nem mohla
dcery swé,
z nichžto
držeti.
mladší, prostopášná a bezbožná
TuUie, mírnému Arunsowi se dostala. Dychtíc ale sama po
sláw
králowské,
Tarquiniem aby
se
spáchánaf
o
mohli
sjednotila
se
zawraždní swé spolu
ábelská
spojiti
tato
s
a
sob šwakrem
rownýnj
sestry
na
a
manžela swého,
trn
smlauwa; TuUie
wstaupiti.
otráwila
7
*
I
swého
;
swt.
Starý
1(X)
Okres
IlI.
konán.
manželku swau, a bezbožný sAatek wyNyní vvšak ješt otec, král, odstrann býti musel.
K tomu
konci wzbauil proti
manžela,
Tarquin
nmu
porujícího Servia zawražditi,
pejeti
wozem swým na otce
jícího
ukrutná
a
ulici
od-
dal
kázala ješt
Tulli.e
(vicus sceleratus) skonáwa-
Bohatstwí a zásluha u
proež wše, co
nepokojné
Tak dosah Tarquin trnu pokraowal
swého.
w ukrutenstwí.
nco
Tarquin
rauchem a znakem králowským,
šlechty, piodíl se
bylo
možného
wal a odprawowal dle
nho
prowinním wypuzo-
byly
mocného,
a
laupil,
Mezi jinými zawraždil také
libosti.
ímana wznešeného
Marka Junia, a píbuzného sob, s jedním synem jeho, jen aby statkw jeho dosáhl; druhý syn, Lucius Junius, jen tím wražd ušel, že se zcela newtipným stawl, od
ehož
tupý byl nazwán.
Brutus,
Ztratiw tako-
wými neprawostmi náklonnost fiíman, chtl mocí zewnitní wzdorowati. Proež se spojil s Latinskými, podrobil Volsky Zde -wšak došla ho a Sabinské, a táhl proti Rutulm. dáwno hroziwší pomsta. Pi dobýwání totiž msta Ardea nazwaného pozwal jednoho dne syn bratra
swého
k
CoUatina
strýce
a
Tarquiniw,
Sextus,
e
pišla
a
stolu,
na
manžely, každý swau nejwíce chwálil. K rozhodnutí této rozepe uštanowili, manželky swé rychle pekwapiti, a kterauby nejpoestnji zaneprázdnnu nalezli, ta že má pedTak se stalo, a newsty králowské nalezeny nost míti. byly
pi hodech, kdežto
služkami tedy.
swými,
piena
ale pojat
a
noci
wnadami jak snésti
ušlechtilé, tak
ješt pedla. ležení.
ztráty
swé Lucretie,
ctnosti
pomst
Jí
Sextus
sliné Lucretie, chlíp-
došed píležitosti, uinil
a
mezi
Collatinowa,
bylo,
pednost, a wrátili se zase do
ným zahoel ohnm, Nemohauci
cho
Lucretia,
pozd w
jí
násilí.
swolawši
sama se dýkau probodla. I užasli se wšickni nad takowým následkem nešlechetnosti zpupného králowce, žel rozžehl již dáwno dautnající pomstu proti Tarquinim, a Junius Brutus, odhodiw pístru tuposti, wylrhnul krwawau dýku z prsau mrtwé Lucretie, a písahán
píbuzné
se
swé
zawázal,
rodem jeho
ku
dokud Tarquinia
že neustane, nezahladí.
tomní, powolán senát a
,
S
i
ním se spisáhli
uzaweno
stwem na wždy wypowdén,
a
:
král že s
každý
bezbožným pícelým potoms
i
ostatní
bohm
pekelným
Ríni.
i
10
•
zakle
w
lehce ze
wypuzen,
ílínia
ím
(509)
Na míst obecném
t.
sám
nm
býwali
znamení
wnitní
míst
s
na
orlem
ruce,
sedati,
(fasces)
Konsulowé
byla
na wrcholi
sedali,
ozdobenau,
(lictores),
se
Zejejich
t.
plášf
j.
stolice
slonowau
majíce
na též
boje.
toga practcxta,
currulis, slonovvá
trnu
místo
ped
z nichž každý
na holí
sebau
swazek
u prosted sekerau, na znamení
se strmící
hrdelního práwa nesl.
se wznešenost
a
byli
úadu
wojska a wodili je do
sella
swo-
rokovvání
nález wynášeti,
rokowati.
jimiž
níž
nejvvtší
senát
:
pedmt
sbírali
každý dwanácte drábvv
prut
aby
si
pocty,
obrubau erwcowau;
kolekách,
w
lidem
každoron
a
tchto konsulw byl
wyznamenávvala,
nad jiné
slauli,
vvoleni,
pedkládati, hlasy sbírati, dle nich s
její.
nemohl, ani spojená moc obau
osobití
Úad
na prwnítn
snmích obecných ádní wévvodowé,
zachowání
rádcowé,
j,
snmu now
vvládu ani jeden
a boje o
uslanoweni dwa hlawní editelowé
totiž krále
stálostí se nesesílila.
w
trvvala.
ímská
kteí consules,
láwati,
Tarquin tedy
získáno.
skonila se wláda monarchická uwedena republikánská, kteráž bez weliké
a
Republika
2.
w
svvobody
také
wojska swého opuštn, prchnul do
a od
zníny až na asy císarw
státu,
toho
žádostiw,
Tímto spíisobem
Elrurie.
w
trn
pokusil, jej zast? na
to
wojsko též
a
swolil,
to
bez
obecný,
Lid
posaditi.
kdo by ae o
má,
býti
Prwní konsulowé
byli
eený
prwé
Lucius Junius Brutus a Lucretiin manžel, Tarquinius Colláska k swobod, nowau republiku od brzkého pádu ochrániti, kterým jí hrozil wypuzený TarquiPede wším nastrojil spiknuli proti konsulm, pi nius. nmž dwa synowé samého Bruta a tí synowcowé Collatinowi náelníky byli. Prozradilo se wšak otrokem, jménem latinus
(509).
spojena
s
Vindex a
dal
;
Než jen
nejhorliwjší
hrdinskau myslí,
naež
s to byla,
Brutus syny swé bez milosti odsaudil
odprawiti.
Collatin
pak, že
synowce
dstojenstwí konsulského zbawen jest a byla písnost republikánská
enstwí.
wypowdn.
utekl
Takovvá
pi odwrácení prwního nebezpe-
Než brzo pišlo druhé, hroznjší.
úel swj zmaen,
hrdla
chrániti mínil,
se
Tarquin, wida
k Porsennowi, nejmocnjšímu
Starý
103
swt.
Okres
III.
4
w
wládci etrurskému, lukuniowi
Clusium.
ho Por-
ujal se
I
mocí k ímu.
a táhl s welikau
senna (507),
se ítil
Již
wrchu Janowa (Janiculus) do msta ale Horatius Cocles (jednooký> chránil sám jediný most pes Tiberu tak dlauho, s
;
až most za ním swržen, a tak praud nepátelský zastawen.
ím se
wšak nicmén obklíen
wzal jiný hrdina,
wyswoboditi. králowa,
a
wkradl se
I
dobyw dýky
skwostnosti
dle
moen; proež ped zawraždním Porsenny wlasl
a hladem
Mutius,
w odwu
etrurském až do stanu
proklál jednoho
odwu
za
dstojník,
z
samého
krále
držel.
jejž
Když
ale
ped krále weden, o omylu se peswdil, íman jest, a krále samého že pišel zawraždit,
polapen byvv a
wyznaw, že
prawici swau, že se byla zmýlila, wložil za trest
wého
uhlí, ježto
práw
do žža-
na obtnici stálo, a beze wšeho je-
drahnau chwíli péci
užaslému pak nad tím Porsennowi prawil, že ti sta ímanw, ne mén odwážliwých, se zapísáhlo, aby krále o žiwot piprawili;
wení
bolesti
že jist
se
powede
jí
nechal;
ped
Ješt Avšak Tarquinius nepestal obrátil se
Octavius,
milius
wšecky
jeho
wálku
w
jim prohlásily.
wzbaurení
w
ím
rychleji na ztracený
I
ím-
daufati.
takowé byl wážnosti,
Zárowe piinil swé stran
ke
trn
že
ímanm
proti
latinské
Opuštn od
u kterých zef jeho, Ma-
k Latinským,
obce
neodtáhne.
hrdinstwím
lépe poznal nešlechetnost Tarquinia.
ským, nebo že zatím
Porsenny
íma
ostatním, jestli od
odtáhl oprawdu Porsenna bud z úcty
z ponuknutí
se
spojily
se Tarquinius
stropiti,
dosadilo zase.
We
které
a
nowé by
jej
dwojím tomto
nebezpeenstwí uznali ímané potebu jediného wládce, by dle wlastního uznání co nejrychleji mohl pomoci, w obci, totiž a ustanowili nowého nejwyššího úedníka
jenž
diktátora, jenž
na
z wyslaužilých
pl Když swj úad
nejwýš jen na
býwal.
úadowé: bez konsulw
léta
konsulw
w as
nastaupil, a
(consulares), ale
nebezpeenstwí wolen
pestali
senátu wše,
co
wšickni ostatní obci za dobré
snmy
obecnými nejsa obmezen; ním kráelo; sám si wolíwal pomocníka, 24 liktor ped wdce jezdectwa (magister equitum) eeného. Prwní takowý diktátor byl konsul Titus Laríius, a Spurius Cassius, konuznal,
mohl naíditi,
ani
sulár, byl jeho magister equitum
(498).
Ihned dal poítati
Rím.
muž
(census), kdežto, se 150,700 ke zbrani schopných
lid
w
103
Z Ich zídiw 4 vvojska wytáhl proti Lalinským, a tak je odstrašil, že o pokoj žádali; nicnién jen pímí obdrželi, Odstraniw nebezpeenstwí zevvnilr vvnitr, ínié
nalezlo.
i
úad
diktátorský ješt dlauho
pímí
ono
ped
msíci
šesti
msta
dopadlo, a Latinští, odpadnutím
Když
složil.
Praenesty
od spolku swého pohnuti, zbroje se chápali; wywolen za
diktátora
Postumius
koiisul
nad jezerem Uegillus
eeným
bojišti
zef
Tarquiniw; Tarquin sám
bitw
ztracené
panii ležícího, kdež
w
zemel
vv
boji
porann, wida se po
msta Cumae,
wku
90 roce
Rozepe muži sprostým lidem
3-
Sextus a Mamilius, syn a
i
prchnul do
nejistá,
a
30,000
porazil, že jich
tak
zstalo; mezi nimiž
na
opt
odbojné Latiníky
který
,
nebezpeenstwí
plodí
šlectitau
w Cam-
swého.
Uíniuflúm.
Zproštna šlechta
cowali.
jemuž i
smrtí
sprostý
tento
nco
lid
otroky swými;
nepítele
neb ackoliw
ml, pedce pro wálky skoro neuje
wzdláwati, což zaštávval
šlechtic
ponvvadž nyní ješt u wálce žádného nebylo, pinucen byl chudý a sprostý bojowník u
žoldu
a
i
bohatého šlechtice pomoci ale
nejwtšího
svvé jyjticby dlužiti musei;
rolnosti
zídka kdy mohl
stálé
Turquiniowau
ímská (patricii), poala sprostý lid (plebs) utlaWšecko totiž zboží obecní bylo vv rukau panslvva,
hledati.
tžkými úroky, které
s
mvrhovvaly; když
pak nebyl
ji
sice nalezl,
wždy do wtších dluh
jej s
Obyejn
to,
jich
zaplatili,
mohl se
práwa vvitel jeho osoby držeti ; ubohého dlužníka obyejn oekávvalo pak vvzeni a muírna. Jednoho asu podailo se takovvému wzni (nexus), jenž zaslaužilý woják byl, a pádem ohn o wšecku mohowitost
dle
uíiijského
pišel
,
z
wzeuí swého prchnauti. Stáí jeho a .známky muení úa tle wzbauily sprostý lid tak proti
wytrpeného
šlecht, že nawrátiwše se zbroji
ze
íma
práw
ze sabinské wálky,
na Swatau horu wytáhli, a na
ní se
w plné ohra-
Wida nyní senát zlé následky twrdošíjnosti šlechtické, wyslal k nim wáženého a wýmluwného muže, jménem Medili.
nenia Agrippu, jenž takto k nim promluwil: se jedenkráte
údowé tla na žaludek, že
jej
„Rozhnwawše
w ždy krmiti mu-
104
swt.
Slarý
on sám
kdežto
sejí,
slaužiti.
I
Okres
III.
usnesli se, že rau wíce nechtí
zahálí,
uštm pokrmu
pestalyf ruce a
žaludek
ale brzy slabost jeho
seslábl,
podáwati, ústa jeho
zuby zmílati wíce nechtly
wíce nepijímala
owšem
tím
;
po wšech údech se
rozšíila, protože jim žádných pokrmních šfáw nedodáwal."
prawdu wýznamu této bajky, miklonil se ku wýminkau, aby ustanoweni byli jistí úedníci ze sprostého lidu, kteíby jej proti šlecht hájili. I stalo se, jak žádali, a wywoleni jsau takowí dstojníci (492), I
povvážiw
pímí
lid
s tau
zastawatelé
ili
lidu
swého,
jelikož
a
úad
nazwaní,
plebis
tribuni
upokojen. Tyto tribuny wolil
si
jejich
sprostý
lid
ím
a
(plebs) ze
smowal,
k tomu
aby
sprostý proti šlecht hájili: dána jim takowá moc,
wíkem
lid
že slo-
veto (zapowídám) wše, co senát a konsulowé proti
sprostému
uzawíti
lidu
samy do wzení osoby jejich
konsuly
a
Domowé
wzíti.
dne
w
odstraniti,
chtíti
Šlechta
zmaiti
mohli
mínili,
jejich každému pomoci oteweni býti museli; proež držány za swaté, a kdoby se opowážil wraž-
we
hledajícímu
dau je
byl
stedu
noci
za zrádce státu držán byl.
takowé obmezen^ moci
swé jsauc newrlá, swé zase mohla pihodila se brzy doba, která se jí k tomu
na
hledala píležitosti, jakby zkrácené pednosti powýšiti,
i
w
zdála býti pohodlná. Nastal totiž a obilí
muselo se ze
o cenu,
we
ím nedostatek
Sicílie nakaupiti.
kteréby se lidu
mlo
chleba,
Když rokowáno bylo
prodáwati, radili
nkteí
senatorowé, aby pod tau wýminkau pisplo, když od swého na Swaté hoe obdrženého práwa upustí. Mezi tmito rádci wynikal zwlášt Cajus Marcius, od hrdinského dobytí pewnosti Corioli we wálce s Volsky nazwaný se lidu jen
kterýž
Coriolan,
na tom
stál,
aby se
lid
hladem pinutil
k poddanosti.
Tato ale zatwrzelá hrdost popudila
nmu
chtlli smrti
tak,
že,
ujíti,
ze
íma
lid
proti'
prchnauti musel.
Rozpálen msty žádostí, uchýlil se k Volskm, krutým nepátelm íman, a ochotn byw od nich pijat, wedl je .
wítzn
ímu.
kwapné nebezpeenstwí neobec piprawena, a snad by byla rozhorlenému wypowdnci do rukau padla, kdyby jí byla synowská láska neochránila. Darmo se wynasnažila optowaná wyslanstwa, darmo welebné knžstwo, hrdého wítze ukrotiti ale když proti
IVa
tak
byla
;
im.
ímské
malrony
jej
swau
ím
na
to
když
w ele
nýbrž láskau
odpírati,
déle
to,
s
„Matko,
prosit pišly,
matku
jejich
manželkau Voliimnií a dítkamí swými uzel,
Veturii s
nebyl
105
ochránn,
jest
ale
twj
syn
pemožen
zwolal:
ztracen."
Odtáhl
Volskw
a od nespokojených nad tím
od msta,
za-
wraždn. mimo wítzstwí pod Coriolanem
Tito wálili dále, neb
dobytá powzbuzowálo je k tomu powstání Aequiských proti
wálka jen wítzstwím znamenitá, jehož Lucius Quin-
ímu, dosáhl,
rozšiowalo
msta
se
kladly
se
padaly k obci nyní
we wlastním ležení obležený iMinucius Tmito a podobnými šastnými wálkami zponenáhla obanstwo ímské; w dobytá ímské osady, a rolnosti. nepátelské pi-
kterým
a
oswobozen.
byl
k diktatue powolán, nad nimi
pluhu
od
tius Cincinnatus^
dlíwaly se
a
wzrstající
na
šlechta
mezi obany. moc obecného
wíce takowého dlení pipauštti, aby se obohatiti a tudy
ješt wíce
Tím
losti záwisel.
stáli,
aby
w
se
obci
ale
konen
pro opis
woleno
zákon
lid
I
a panující
na
muselo
Po
(decemviri)
jejich se
nawrácení wy-
(451), jimž a
zákon tento
wydáwati bylo; ustanoweno, aby
na ten rok konsulowé ani tribunowé newolili,
decemvirm samým aby wláda
díw
tom
až potud swéwolnost
poteby domácí poádati, srownáwati aby pak jim w tom nižádný nepekážel,
a
i
wypraweni jsau wyslanci do Athén
Solonovvých.
muž
rolí
zdráhalo se dlauho patrictwo,
dle
se
oban
wždy od jeho mi-
kteí mimo dlení
ustaupiti, a
deset
chudý
psaný zákon uwedl, jímž by práwá
zemská byla ustanowena, šlechty zamezena.
tím.
vvznikaly neustálé newole mezi senátem
plebejskými,
tribuny
nechtla
nemohl; jen samo pan-
sesíliti
slwo chtlo je najímati, aby sprostý
a
wšak
Horlící lidu,
byla
swena. Tak
nýbrž
se stalo,
než rok minul, bylo deset tabulí zákonných
obci
k uwažowání a zkaušení pedloženo, která žádných jiných
zákon míti nemla, než které by sob sama uložila. Potud wše bylo dobe; wláda decemvir byla mírná, a zwlášt piinil se nejznamenitjší z nich, Appius Claudius, náklonnost
sprostého
sob
získati,
wywolen,
lidu
wlídností
a
wšemožnau
dobrotiwostí
aby jen na druhý rok zase k decemviratu byl
w nmž
ješt
dw
zákonné tabule wyhotoweny
106
swt.
Starý
inély býti.
wých druh,
jichž
prawen odkryl totiž /lic
mu
zdailo se
I
swj
111.
nejcMi to, ale
wle
swé
dle
nyní
menšího
Okres
zámr.
ctižádostiwý
hrdý ondy sabinský
íma
wywolení tako-
i
užíwati mohl, a tak pri-
Neobmýšlel než pod-
šlechtic,
swé tyrannské žezlo. Sto a dwacet liktor, s nimiž decemvirat na námstí (forum) wystaupil, oznámilo zaátek jeho tyrannstwí brzy neplatila žádná práwa vvíce, než swéwolnost panowala, saužíc obzwlášt sprostého obana, jenž se nikde nemohl dowolati pomoci. Neb i po dokonání dwanácti zákonných tabulí ani konsul ani tribun žádná cáká se nejewilá, wolení k žádný si nedwowal hrdému ukrutníku na odpor se postawiti. Než konen wlastní prostopášnost jej shladila. Sliná Virginia, .panna z rodu sprostého sice, ale ctného, nožení swobodného
pod
;
roznítila chlípnost
Nemoha poestný otec,
zpupného Appia, jenž sé
jinak
lowal.
ochrániti
usmrtil
w
šastného
wojenského.
táboru
wzbauily
otce
msta, kdež
dcery swé swau wlastní krwawým nožem do
s
Ukrutnost Appia
celé
wojsko
;
a
ne-
žel
rychle wtrhlo do
decemvirm
zatím proti
lid
i
zmocniti usi-
radji
zaufalstwí
rukau nešfastnau Virginii, a chwátal blízkého
jí
milené
ctnosti
powstal;
decem-
virowé swrženi, wypowdoni, Appius wšak jen samovvraž-
hanebné smrti
dau zaslaužené
Tak
ušel.
íma
swoboda
opt
zase byla ochránna, a pedešlé zízení republikánské
Moc pak obecného
prchod mlo.
wynikla powolením
salkw
lidu
brzy ješt wýše
mezi plebeji a
patricii,
a usta-
nowením nowých dstojník, tribunw wojenských, konsulskau mocí nadaných (tribuni militum (444),
k nimž
plebeji
i
byli
zase wynahraženo ustanowením jen
ze stawu
Úad
patrického
jejich byl
:
consulari potestate)
pipuštni, což wšak šlecht
dwau censoru (443), kteí
každých
pt
býwali woleni.
let
ptileté lustrum ili setení lidu wykonali,
prwé od král, pák od konsul. býwalo držáno;
které
zmny
dle
mohowilosti do wyšší neb nižší tídy pekládati, na
rylístwo
dohlíželi, senát
obnowowati, nehodné audy z
wypuzowati, nad obecnau mrawností
bdíti a
staw^ní
nho
obec-
ních spráwu wésti.
Mezi tmito wnitními rznicemi wal
íiíui
se
a
zmnami nepeslá-
zewnjšími ncpálely swými
wílzn
wálili.
ím. NejknUji
mu
odpírali
pak hlawní sídlo padlo
tém
celé
mocné
jejich,
po desítiletém teprw Camilla
Vejentšlí,
a
obležení
mocná obec etrurská, až pewné msto Vji, zajisté skrze diktátora
Tím rozšíeno
(395).
co
Etrurii;
,
i07
nebylo
panstvví
ímského ímské po
meem,
podrobeno
stálo
aspo we spolku ímském. Mezi tmito spojenci bylo Clusium, swým Porsennau ondy znamenité, tehdy wšak zewnit stísnné národem Gallw sennonských, kteí, wyrojiwše se cisalpinské,
z Gallie
Dívv
bili.
do Etrurie pitáhli, wtšího pohodlí
ímanvv
Clusinští žádali
dajíce.
o pomoc, již
ímané
hle-
pislí-
než se ješt k této wálce mohli piprawiti,
ale,
wmísili se ti Fabiovvci, kteí ke Brennowi,
wdci Sennonw
wysláni byli, mezi pluky Clusinské proti Galliim, a popudili
Brenna ku pomst.
tím
a Brcnnus wtrhnul do ochránil,
ale
wkol což
íma.
Capitolium lstí
wyinoeno.
w nmž
pohnulo,
s
wyjednáno,
Allie
na
íma,
ale
(390) bez obrtny,
a
konen
poboeno
nyní úžeji sevvreno, a když se
nemohli Gallowé zmocniti,
Že wšak
mlo
sám nedostatek
potravvy,
posádkau Capitolinskau uiniti
pímí,
že za tisíc liber zlata odtáhne.
obtowaly matrony ímské k tomu swé klenoty; zlato
wážilo,
urputný Brennus
obtížil
záwaží ješt
swým, a hle, nenadále pikwapil Camillus skem ímským, rozplašil nepítele a porazil
nho
býti
barbarský nepítel wšecko
byl pohubil a poplenil, trpl
jej
do
sice Capitolium Manlius
msto wydrancowáno
lehlo.
ho ani mocí, ani
hladem
ím
Tak zstal Hra9
do pewnosli Vejentské.
popelem
Wojsko ímské u eky
a co smrti ušlo, prchalo ne
hlawu poraženo,
s
Woln již
se
meem
udatným woj-
jej tak,
že sotwa
kdoby byl zpráwu tohoto pobití krajanm swým pinesl. Kdež se tu ale najednau wzal Camill s wojskem ímským ? To se dalo takto Když Gallowé do íma
z
pozistal,
:
wpadli, bydlel Camillus, nenáwistí pronásledowán,
wólném wyhnanstwí we
mst
zasahowali pliikowé barbarští
w dobro-
Ardea* Pi obležení Capitoíiá až k onomu mstu, ímž roz-
swé milowník powzbudil Ardeaty proti Galium, Toho dowdwše se ímané, porážce byli po do Vji utekli, wywolili Camilla
nícen wlasti
a wedl je proti nim do pole.
kteí se za
swého
nyní
w
diktátora,
prawý
as
jenž se na to šfastn
s
na nepítele mohl udeiti.
nimi spojil,
a
Tak wylržen
108 byl
swt.
Starý
ím
Okres
lil.
nebezpeenstwí úplnau jemu záhubau wítzoslawný Camillus práwem píjmí druhého
z nejwétšího
hrozícího,
Romula
a
zaslaužil.
msto
Že pak
we
leželo
zíceninách, mínil se
lid
do
Vji wysthowati, a Vji mlo sídlem obcanslwa ímského býti. Pekažen sice tento úmysl zwlášt mužností Camillowau, a ím poznowu stawn; tím ale upadl sprostý lid do nowých dluh, a tudy do nowého otroctwí hrdé šlechty. Z toho powstaly neustálé rznice, jichž nepokojní žádostiwí muži,
hledli
zisku
co
zastupitelé
lidu,
Nkteí
sice
užíwati.
a
cti-
k svvému wlastnímu
w
tom
byli nešastni,
jako Manlius Capitolinus, onen ochránce hradu Capitolského, jenž za to hrdla odsauzen, a z toho samého Capitolium, jež byl
nen
ochránil,
swržen byl;
skály Tarpejské
se
ale
ko-
plebejm pedce zdailo, hrdost patriciw podruhé
se
noti pokoiti; neb
toho dokázali,
piebejský konsul
patrickým
s
že se
musel
každoron
woliti.
jeden
ponuk-
Bližší
k tomuto
znamenitému ustanowení bylo následující slena ze wznešeného rodu starých Fabiw, prowdána ale za wážného jen plebeje, jenž slaul Cajus Limití
:
Fabia,
cinius Štolo, nawštíwila 'starší sestru svvau,
cho urozeného
práw wáleným
tribunem skon-
Servia Sulpicia, jenž tehdáž
mocí
sulskau
nawracowal,
Když se
byl.
udeil
swazem na dwée, ehož sestra
sprostnosti
swému,
a
pislíbil
wymoci.
její,
neustála,
až
Jeho
od swého dle
jí
Fabia
úadu
tehdejšího
se Fabia lekla.
ímž
I
uražena,
dom
obyeje,
wysmíwala se žalowala
otci
wznešenosti, jako seste,
stejné
piinním
hodný
Licinius Štolo, a jiný
tento
jeho,
liktor
zwoleni
ze
jeho,
Cajus
plebej, Lucius Sextius, za tribuny
úad swj, trojí žádost pednesli, Ulehení dluhw pl«bej, 2. sdlení rolností nepátelm odatých s plebeji, aby tak ani nejbohatší šlechtic pes 300 jiter nesml držeti; 3. aby ku každoronímu konsulatu wždy jeden z plebej wolen byl, Protiwila se tomu owšem šlechta po deset let ale konen pedce plebejowé úmyslu plebejské, kteí nastaupiwše totiž:
1.
;
swého wosti stále
dosáhli, s
ímž
wálky
s
na stejný stupe poctiPitom wedli ímané neu-
staw plebej
patrickým jest wywýšen.
okolními nepátely swými, dílem Gally, dílem
Latiny, Samnity a Etrusky, vvtším dílem
šastn. Odpadlíci
Pehled
latinští
^09
periody.
1»pl podrobeni, Etrurští docela skroceni
a Cainpanálí
dobrowolne se poddali. Nejdéle jim odpírali Samnité, národ zmužilý a
bojowný; mnohau od nich
rážku po sedmdesáte
let
až
,
ku
zakusili
ímané po-
periody
konci
neustále
takmi* wáliti museli, než je mohli podrobiti. Jak mile wšak Samnité
padli, klesla weškejra Itálie
pode jho ímské. Téhož pnprawovval se
asu, když Alexander Asii opanowal, ku panstwí nad
ím
Itálií.
•
Pehled
periody.
Tato perioda práwem eckau slauti mže, nebo ekowé hlawní osobu w ní hráli, wypnuwše se na nejwyšší stupe sláwy wniti-ní zewnitní; wnili-ní, swau wzdlaností, kteráž nám podnes wzorem jest, zewnití"ní, wywrái
cením zpupné Persie; lostí
eckau
wywrátiti.
nejlepším
nebof jen umlostí, 'ú(JsU a zmuži-
byl Alexander
bohužel,
Jen,
wku
matky hrdinských
oko bawí,
trn
se
sláwa
ji
ctností,
konen
swlowládkyn ecká již w tomto
této
zbawil
ale
a
rozmailosti
ku
blahoplodné swobody,
a
íše pak Alexandrowa
wzdlaná, podobala ností
to,
swém duchem rozepí
pádu schylowala, který nosti piprawil.
s
že
w okowy
cizí
podda-
na zíceninách perské
se bleskowci, jenž sice vvznešenau jas-
w
nejlepším lesku
w
malé jiskry se roz-
Co tak na wýchodu síla národw klesati poala, zdwihala se na západu. Zde bylo Karthago až posud nejmocnjším wládcem obchodu a puká, které hasnau k zemi padajíce.
moí; než Itálii
i
ím mocn
ruce wztahowati.
mnozí ješt
jiní
zmáhal, a
se
již
Ostatn wznikali
již
zaínal po celé
w
této
period*
státowé, o kterých se teprw pozdji zmínka
dosáhnau wtší politické znamenitosti o okolnewzdlaných ješt národech, jimiž státowé byli obmezeni, i nyní ješt tak skrowné známosti máme, jako na
uiní, až
;
ních
konci periody druhé; jen
tolik jisto,
stední a sewerní
Ewrop pohybowáním
národ, zwlášt
German
zmny
k
že se již tehdáž
we
rozliných welikých
západu a jihu
se
tlaících,
úinkowé, wpády Gallw až do Itálie dosahowali, a práw prwní píinau onoho nebezpeenstwí byli , které ímu samému záhubau hrozilo. Oswta ecká dosáhla w period této nejwyššího stupn weliké
daly,
jichžto
no
Starý
rozmáhajíc
svVtího,
swt.
.Okres
osadami eckými
se
donskými po celém šírém wýchodu
pomoí Stedozemním mudrctwí
recnictwí
,
umní
krásné
swém, jakož dnes
fowé neb
básnictwí
,
zstáwá.
—
a jižní
co
w
wšeliké
a.
kwtu po-
staroklassické až
mudrcowé, od
ze školy jonické
swta
celém
ecké
Itálii.
nejkrásnjším
Nejstarší
wycházeli
o pirozenosti
západ po
djepisectwí
,
tehdáž
se
wálkaml mace-
a
a na
Sicílii
wzdlanému swtu
sofisté
založené,
w
zwlášf
nacházelo
wzorem
III.
filoso-
Thalesa
Thales
mudrující.
swgt
wody odwozowal, nazýwaje zemi zhuštnau, wzduch zednau wodau a ohe zedným wzduchem, we wodách pak ducha swta wšežiwného pijímaje. Anaxagoras prwní boha od swta oddlil, ue toliko jednobožstwí a zamítaje mnohobožstwí ecké, zaež w Athénách co neznaboh obžalowán. z
Duše lidské- i zwíecí držel smyslnému wcnatost odpíral.
za
poznání
a
nepomíjející,
—
Nejznamenitjší, protože
w Athénách,
nejmaudejší, školu založil Sokrates
wíce k roz-
šíení mrawnosti nežli nowého uení smující, isté pojemy zdrawého rozumu o wcech pirozených i nadpiro-
spsobem pednášeje. Xenofon,
zených zwláštním praktickým
Cebesr, Aeschines, Antislhenes,
Aristippus, Euklides a Plato
byli žáci jeho, z nichž poslední
tyi
starobylosti ale
i
zwláštní školy mudrcké
nejen
zakladatel školy akademické,
Plato byl
založili.
we stedním
wyšší ustanowení lidské kladl
we
wku nejwýše proslulé. Nejw tom, aby se lowk k ideálu
pibližowal; tento pak ideál nejwyšší mrawní dokonalosti že jest' .wíce
bh, jemuž
mže a
drosti,
se
lowk
pibližowati. tato
zadost uinilo,
w
dle nesmrtedlnosti duše
Ctnost záleží dle Platona
poznání zákona mrawního, jemuž aby se
wždy
tak jednati sluší, jak žádá idea nejlep-
šího rozumu. Dále záleží ctnost
we
stídmosti, to jest pod-
ízení smyslnosti pod základ rozumnosti; ráž zlé pirozené pro mrawnost snáší, a která býti
wšecky powinnosti wypluje. dle
Platona
republika,
we
kteréž
wládnau. Aristoteles, žák Platonw,
tak
i
nadsmyslné
w w
byl
sprawedliwosti,
mudrcowé
toliko
pwod wku,
školy peri-
jak
poádawší.
saustawn ili základ
rozumowání desatero kategorií
srdnatosti, kte-
Spráwa obanská" má
patetické, nejobsáhlejší to duch starého
rozené
w
wždy mau-
wci piWšemu
wytknul,.
w me-
iH
Pehled periody.
nosti
w
po jcstoté wécí pátral,
tafysice
ethice snahu po blaže-
ktcrauž
prawidlo ustanowil,
hlawní
za
Jak
ctnosti pokládal.
co dokonalost
w lowéku
>v
dokonalost
i
jednání objewuje, pro kteréžto ti dokonalosti
W
logiku, fysiku a ethiku ustanowil.
stoické
je ctnost, která
poznání wnejšího
mysli,
wclomí
— We škole
jeho až do nowých wékú následowána.
uil Zeno, že božská jiskra
vve
pírodopisná saustawa
fllosofická tak
troji
s
wle vvdu,
logice hledal díiwodý i
neprawdiwosli;
ohe
za sílu twoící,
ducha sweta zachowatcle twor, tlesnost
a pomíjejícnosl
prawdopodobnosti
prawdy,
we
fysice za
• duší
boha
W
dokládaje.
pochybnosti
,
mi wnau
látku,
uil , že štstí
ethice
lowka
toliko
wnit založeno býti musí bez ofiledu na události wnjší, a pi wšeni^ utrpení blažený, nemaudrý pak pi že mudrc wšem štstí bídi\ý zistáwá.» Epikur uil filosofii materiální, wše náhodnému spojení ástic látených, atomu, pipii
suje.
teba
w
Nejwyšší dobré že
proež
záleží,
rozkoši, nejwtší^zlé
pracowitosti
jest, twrdil
sice, ale
,
wmosti
w
bolesti
a stídmostí že po-
smyslnosti uzdu powolowal.
i
—
Pyrrho byl púwod školy skeptické, že není žádného jistého poznání
Školu
hlásaje
cynickou
,
nýbrž založil
že
,
wšem má
se o
Aniisfhenes
,
která
pochybowali.
wšemi
statky,
mrawem zewnitním pohrdala, ctnostnau mysl samotnau za úel ltowenstwa powažujíc- Známý Diogenes ze Sinope ke škole této náležel. Také w jižní Itálii, we Welkém ecku kwtly mudrcké školy ecké, z nichž nejpohodlím
i
—
wýtenjší založil Pythagoras, wykládaje náhledy filosofické wýznamy tajemných potíi a znamení geometrických. Žáci jeho musili stejnost kroje bílého s erAveným lemem, istotu tla a stídmost we pokrmích zachowáwati; wlídnost a píwtiwost i k nepátelim, ano i ke zwíatm byla hlavvní powinnost jejich; mlením mli se uit mysliti, a cwiení
w
geometrii ostilo saudnost jejich.
duch lidský,
—
Tak se rozwinowal
snaže se dosáhnauti ideálu prawdy po roz-
liných dráhách, wíce
mén
se
uchyluje
od cesty prawé,
pokud swtlo blahozwstu temnosti íše duchowní neozáilo. Renictwt potebami spráwy republikánské w obanstwích
eckých
^
se
wzdláwalo; státníci, wdcowé, zákonadárci a we shromáždní lidu weejn mluwiti, aby
práwníci musili
swým
k žádostem
jej
Okns
Starý swét.
Íi2
Solon,
naklonili.
Themi-
Pisislrat,
wýtení eníci; asto wšak
stokles, Perikles, Alcibiades byli
dwody
III.
w eech
líenými zastíwána prawda
sofist, jakož
byl Gorgias, proti nimž Sokrates horlil a Isokrates zwláštní
renickau školu
eník
Nejznamenitjší
založil.
byl Denio-
cwiením pirozenau chybu wýenosti swé tak oprawil, ž^ každým shromáždním dle wle swé uml wládnauti, a w ohledu obanském, jak swrchu sthenes, který horliwým
—
oznámeno, welice psobil.
osobn po
který
swt
w
jejich známosti nabyl, a je
pi
sepsaw,
Otec djepisu byl Herodot,
putowal, aby o národech a djinách
knihách dewíti Mus naznaených
národních hrách olympických
welikau po-
s
chwalau ítal. Thukydides, tením Herodotowým až k slzám pohnut,
wýborn
psal
wdcem
také
o wálce
Kyra staršího a zpátení tažení
—
kreslil.
Tehdáž pli matickém
desíti tisíc
Rekm
Rek,
již
osobné
w
Parrhasius
,
dra-
Umní wýtworná malístwí zwlášl Timanthes a nade wšecky
w
,
sochasiwí staroklassickém nesmrtedlný Fidias
We
zwlášt slaupení ecká a
básnictwí
—
skládal Aesop.
a nedostižený Praxiteles.
krása
w
Sofokles, Euripides a Aristo-
Aeschylos,
wšeznámé
Zeuxis
Apelles;
a
horliw pstowáno bylo. hrawý Anakreon, wznešený
lyrikowé,
ke wzorpé "dospla dokonalosti;
prosluli
asu Homera
od
již
Myrtis a sliná. Korinna;
slynuli
fanes, bajky
slula
sám
oblíbené welmi
ekm
nžná
Pindar,
wšem
Básnicíwt
wbec
Hesioda
,
níž
po Kyi% mladšího porážce perem mistrowským wy-
wedl,
též
w
peíbponneské,
Xenofon, ofclíbený žák.Sokratw, djiny
byl;
saumrnost chrám
stawitelstwí klassickém pro-
ád a
rozliných. Wznešenost,
jiných
weejných stawení
eckých, jakož byla lycea, diwadla, kryté chodby, lázn, pístawy až posud za wzor dokonalosti stawitelské slauží. Nejwýtenjší byly chrám Athény ili Parthenon, chrám Olympského Zeusa, Diany w Efesu, Apollina w Delfích, :
.
»
w
Miletu a
j.
—
U wdách
pírodních
ekowé owšem
ta-
kowé dokonalosti nedosáhli. Pedce wšak znal již Thales píinu zatmní slunce, a uml ji wypoítati Pythagoras ;
uil, že se
hybuje
,
a
Aristoteles
zem
okolo slunce jakožto
wdl uwedl
,
že
dennice a
wdy
pírodní
ohn
noena
w
saustedního potáž
hwzda
saustawu
jest.
wdeckau, #
;
Pehled
periody.
i
W
kterauž Theofrastus žák jeho rozmnožil.
13
lékaslwí jest
proslulý Hippokrates, nejwýtenéjší celé starowékosti léka,
w
kwetší
Thessalii
Macedonii
a
as
za
Periklesowých.
Nejwlší ást zkušeností lékaských, podnes wážených, sebral we chrámích, kdež na deskách obtních za uzdrawení bohm wzdáwaných nemoc i prostedky užíwané býwaly zaznamenány. Národní náhoienstm staroecké
puwod
swéta,
lowka
a
mnohobožstwí
bylo
pírodní rodiné
síly
bohw
roz-
liné mocnosti, wášnémi lidskými nadaných, piítalo. Prwní božstwo byl Kronos dti swé
asu.
svvržení
sežírající,
obraz wše rušícího
syn jeho nejmocnjší, wládne
Zeus, otce,
w
Olympu pO
Poseidon panuje nad šírým okeanem, Hades
pak we tmawé íši podzemního Orku. Demeter, úrodná tratí
dceru swau Persefonu, jižto Hades
odwádí, zase wšak swtlu nawracuje.
w
zem,
temnau íši swau
Here chrání co chof
Zeusowa wše rozenstwo, objímajíc weškerau zemi jakožto aether; Athene z hlawy Zeusowy zrozená jest maudrosti pedstawa, krásná pak Afrodite,
pny moské
z
zrozená,
ohn, kowá hromy a rádla, Ares syn hromowládce Zeusa srdnatost wálenau znamená. Kupidon a Hymen bratí, rozncují a zhasínají pochode lásky milenc a manžel, Dionysos darem wína srdce tší. Okídlený Hermes wští lidem wý-
plodnau moc pírody znaí. Hefaestos pedstawuje
roky
bohw,
wozí po nebi zlatý
Helios
wz
sílu
swiij,
ržo-
Eos otwírá mu brány nebes, a sestra jeho Artemis ním asu noního tauž cestu koná po nebi. Mimo tyto
prstá
za
hlawní
*bohy
a
bohyn
ekowé
ctili
množstwí božských
bytností
podízený'h, jakož Ckaritky, pedstawy leposti
wnady
Musy bohyn umní
in,
,
Hory,
Najády,
wdkyn
vvíly skalin,
níci cestu k
Olympu
si
we
Wili w
jako
,
Wšem
chrámích, obtmi, sochami a
nesmrtedlnost
duše
posuzovvali.
w
blažení
w
a
smrtedl-
Herkules, Kastor
tmto wzdáwána obady poswátnými.
bytostem
w
neporušitedlní Minos, Radamanth a
šlechetní
byli
i
a
zlo-
Oready, Dryady
Welikými iny
a zídel.
otwírali
mstitelkyn
,
as,
hodin neb
háj
a Pollux a jiní heroowé.
pocta
Erynnie
,
kdežto saudcowé Aeakos žiwot zemelých
Orku,
Elisium nezrušiledlného pokoje, ne-
Tartaru neustálých
muk
zakaušeli.
K
obadm
Starý
114
swt.
Okres
III.
nábožným náležely také národní hry, jež ekovvé w jislé doby na místech poswátných ze wšech krajin se scházejíce prowozovvali, z nichž Olympické we mst tomto, Fythické
w
Delfích nejslawnjší byly.
w
Zeusa
slohu dorickém z
W
Olympii nacházel se chrám
mramoru wystawený
a
w
nm
socha boha tohoto mistrowskau rukau Fidiášovvau ze zlata a slonowých kostí utworená, sedící na trnu zlatem a drahými kameny se skwjícím a až ku patru chrámu dosaprawé ruce držela welikánská socha tato bohyni hující. wítznau, též ze zlata a slonowých kostí, w lewici .pak
W
bohat ozdobené, na konci orlem bleskoChrám tento ležel w poswátném háji, sonaplnném, jejichž památka budaucnosti se
žezlo králowské
wým
opatené.
chami
wítz
zachowáwala. Zde bylo powstné rejdišt Stadion, sto
sáh
w nmž athleti pší a hippodromos w nmž na wozích w rychlosti bhu, hbitosti a síle tlesné zápasili, kdež wítzowé wawinem owneni pochwalau shromážddlauhé,
,
ného obecenstwa uctni býwali.
w
býwaly zde držány,
I
asomra w
letého náwratu tchto her
a
hudb,
a
umlecké
a dle
ty-
olympiády byla roz-
w
dlena. Podobné hry prowozowaly se ApoUina, jehož okolí sochami
zápasy
literní
zwláš
básnictwí
Delfích
we chrámu
zlatem pokrytými se záilo,
kdež pokladnice rozliných obcí eckých schowány byly, kde
swtoslawné wštby swé prowoláwala. K národním hrám tmto picházíwali též wýtení wdcowé, mudrcowé, eníci, historikowé a uenci wšeho druhu, pednášejíce wePythia
ejn
práce swé a slaweni býwajíce
Tím
národu.
w
wzbuzowána
dokonalosti pekonal, tu
wowány
ped oima weškerého
ctižádost
aby jeden
shromáždny
a
in,
'
druhého
na odivv wystajak
wýtených
osob tak celých obanstew, aby národ maje sláwu
otc swých
patiiátky
wšech
ped oima w podobných
znamenitých
ctnostech je následowal.
—
Do-
mácí žiwot
ek
liný
Prwní chowání dítek až do sedmého roku dalo
se
w
byl.
dle rozlinosti
ústaw
komnatách ženských ili gynaeceích;
otrokyn chwy. roku cwieni byli
Chlapci
w
státních také roz-
štíty
byly kolébky,
od sedmého až do trnáctého
w
bhání, skákání, házení do zápasení a polikowání, pi emž cwieni dušewní w grammatice a mathematice záleželo. Od roku osmnác-
ter,
gymnasiích
;
Phled tého
periody.
\\^
do ticátého low a wálka
až
tlesnau,
hbitost
enictwí dušewní dokonáwala. wykonáwali obyejné otroci, jichž n.
Práce
a
sofie
Athénském desetkrát
tyicet
na
as
bylo
tolik
wtším
,
oban
tisíc,
w
p.
filo-
doiiiíici,
obanslwu
tém
swobodných
ze zajatých nepátel
dílem
zwdanowotá zwlášt w as wálky
pocházejících. Athénští byli známi lehkomyslností a
swau.
wostí
zástupy
Celé
zv\-
chodily po werejných místech wítzstwí nebo porážky
zdích
w
zem
mapy
stujíce,
Lid
kreslíce.
werejných,
tom se
Odw
natíraje.
prsama
pes
;
krátkými rukáwy
a
ni
w
sukn
hojných záhybech až
kratší
kolem tla
pláštík
rozliných barew
woln
poletující;
Odw
pi wycházení hlawa záwojem
se pikrývvala.
byl z plátna, bawlny a vvlny, a
barwa erwcowá nebo
lowá byla nejvváženjší. Krasawice Athénské ernily
twáe
líily
páwaly
asu noního jen
stech
W
s
dílu
mly
we woze
príiwodem
a
deset
W
smly tisíc
z
W pedsíni
sowa neb Apollinw oltá, na obtowal.
fia-
oboí,
vvycházeti
a
pi pochodni, pi slawno-
poschodích,
zadu zahradu.
si
tento
kwítím a posý-
nesmly
dne
otrokyíí
poítalo se
po dwau
w
krytau,
We
práškem.
toliko
Athénách
wnily
erwené, wlasy
bíle a
žlutým
pi
tunice do polo-
vv
tlo pikrýwající ramenau zapnutá pod
na
bílá
pasem upewnná
širokým
na paty dosahující
lázních
niž plášf celé
ženských byla tunika
šat
w
a
užíwal, wonidly
jídlem
mužský záležel
pes
wic lýtek splýwající,
s
ped
námstí,
na
prodawafl
síních
a
každý
jichž
obyejn
scházíwal
se
kobkách
rozliných
zemi nebo po
wojsk na
položení
a
nmž
pítomny.
býti
dom;
pedu sí
kobku
ili
Herme-
stáwala socha
w
hospodá
—
nejwtšího
z
jisté
asy
poschodí byly komnaty ženské, hoejším pro domácího pána. Komnaty bohatých byly malbami po stnách i stropích ozdobeny, opony a alauny dolejším
w
nade
dwemi
polštáe
z
a na
bytek zlatem
nlo hosté a
podlaze z Babylona, sedadla z Thessalie,
Karthaga
,
kadidlem, nádoby
owneni
wolen býwal
pokrm
matrace
a slonowinau
leželi
z
Korinta
wykládaný.
pi hodech
,
byly stíbrné
i
ná-
zawá-
pozlacené,
kolem stolu nízkého na pohowkách
král kwasu, jenž ídil pipíjeni.
zaínaly
wšecken
Weeadlo
lastury,
wejce
slepií
a
Dlauhé poadí pawí,
jitrnice.
•1
Stiirý
K;
pak drbež,
ptáci,
sladká
s>vAi.
zwina,
Okns
III.
konené owoce.
ryby a
z Byblu
we
z Rhodii,
wíno Erythrejské, Korinthské
hry
Wína
aromatická byla zwlášt oblíbena, jakož byla wína Foenicii
kejklírské
a
Lesbická
koníwaly kwas.
,
wíno
Za
a
j.
as
z
ostrowa Kos,
Zpwy,
tance a
Kyrowých
byli
Rekowé ješt welmi stídmí a jednoduší, po wálkách perských ale rostla moc i bohatslwí, a obma nádhera a sice
wilnost asiátská.
Wiilka Tarcntiiuká.
OKRES Od bilwy Ipsenské •
COd
IV.
poátku
až do
ped
301 až 30
I.
117
clsafstwí
ímského.
Kristem.)
ODDLENI
I.
Až do založení swlowládyílímskéwywráce ní ni mést Kar th aga, Korintha (Do
ped
130
r.
ím.
A)
A) ímané
Wá
W jihowýchodiiím znamenité
zmocni
se
k a
I
T
a
r
e
n
t
i
n
dílu Itálie, as
msto
obchodní
Numantie.
a
Kristem.)
Tarent
celé Itálie. 8
k
á.
56 mil od íma, leželo
welikým
nad
moským, ku plawb welmi pohodlným. již
od dáwných
as,
obchod pomorní,
I
záliwem
ímané
wedli,
a nyní se pihodilo,
lodi ímské drzostí Tarentinských wylaupeny ímané žádali náhradu; Tarentinští wšak odpowdli jen weejným pohanním wyslanc ímských, spoléhajíce se na pewnost a bohatstwí swého msta a na dautnající ješt odpornost jiných národ jižních proti ímu. I spojili
že
nkteré
byly.
se také kani,
od
s
nimi u wálce brzo na to wypuklé Samnité,
Apulowé
íman
podrobiti,
a Bruttowé;
Lu-
nicmén wšak we krátkém ase
tak byli sewreni, že by se již tehdáž byli museli
kdyby
byli silnjší
Naproti wýchodním
behm
ecku, kdež eky Acheron
podpory mimo italským
a
,
w
Itálii
nenalezli.
sewerozápadnim
Kocyt bájeným se proléwaly
limbem, leželo králowstwí Epiros, na rozliné, dílem ecké,
kmeny rozdlené, jimiž od šedé již staropotomkowé Pyrrha, syna Achillowa, wládli. Nyní panowal zde Pyrrhus II, wzdlaný, ctižádostiwý a nad míru bojowný král, kterýž pokusiw se již prwé o wládu macedonskau, panstwí swé na západ nejen pres celau Itálii a dílem barbarské žitnosti
Sicílii
Itálie
rozšíiti
,
dobudeme,"
nýbrž tázal
i
Afriku se ho
podrobiti
mudec
hodlal.
„Když
Cineáš, „což potom
\
Okres
starý swél.
\g
„Zdaž nehranící
budeme dlali?"
wdl
IV.
Pyrrhus, „ostrovv bohatý a
—
lehce zmocníme."
„A
až jej
s Itálií
Sicílie?" odpo-
wnadný? Toho se potom budeme míti, co potom ?"
„Preplawí;ne se do Afriky," odtušil král, „a Karthago bude
^A když konen wšeho dobudem?" „Pak, wece jísti, píti a se radowati." „Což pak nám pebudeme král, káží, odpowdl Cineáš, abychom to již nyní inili ? wždy wšc máme, eho je k tomu potebí? Což musíme teprw naše,"
nebezpeenstwím
pokojn ložení
bujné
proti
býti podmanitelem,
Hbit
se
krweprolitím
a
mžeme ?"
užíwati
tedy
a nyní
Brzo na
pšími, 3,000 jezdci, s
swau
zápasiti.
sílu byla
takowá
ímem
powdl,
a
že
,
20,000
500 prakowníky
a
byla nade wšecky pedešlé
že nyní ponejprw
s
umlostí
ješt toho nebezpe-
sic
dwra
a
konsul Laevinus,
Pyrrhovvi,
Tarentem
temi
se s
moc bauí moskau na
tato
Nepozorowali
Tarentským byl wytáhl, mezi
tím,
Cineáše
wyslal
wyplawil se sám
wílzstwím jsauce uwyklí,
enstwí,
nyní
již
pes moc
Pyrrhus chtl
2,000 stelci,
cest welmi seslábla, ímanm nebezpenjší
eckau mli
a to
Akoliw pedce
Itálie.
eho
požádán byl k ochran Tarenta.
zbran
chopil
20 slony do
dobývvati,
Než co poídí maudré ped-
náružiwosti?
muži naped.
tisíci
—
we
jejich
který proti
jenž se za prostedníka
prohlásil,
hrdau chladností od-
s
že jeho co smírce nepotebuje, a co nepítel© že
se ho nebojí. Brzo
wšak potrestána byla
tato hrdost
w bitw
a
wšecku mezi Pandosií a Heraklei (280), kdežto ímané, sílu swau wynaložili, útokem newídaných a tudy hrozných jim slon, jichžto
zdsiwše
se
kon
jejich,
na hlawu. poraženi, na 15,000
ztropili,
nepoádek
muž
w jízd Nyní
ztratili.
ímu. Že ale toto wítzstwí také znaswých bojowník wykaupiti musel, nedwowal si pedce s sesláblým wojskem swým na ím udeiti, než wyslal Cineáše k smlauwání. Jeho wýmluwnost byla by snad Tarentským a ostatním jiho-italským národm eckého kmene pohodlné pímí wymohla, kdyby byl slepý táhl
Pyrrhus proti
menitau
již
ztrátau
kmet Appius Claudius, jenž se
senátu pudil,
wésti
rad
wytáhne.
dal,
w
dležitosti
této
wládožízniwost a lakotu
nemíiti se díwe,
dokud Pyrrhus
wýmnu
wyslán
Jen o
zajatých
do
ímskau nepok
z Itálie
nmu
ne-
Cajunt
VVálka Tarcntinská.
riííd
muž
Tento
Fabricius.
119
.
pedtím konsulem, triumfowal
byl
Gally, Samnily a Lukany, a zstal
kterau stál obohatil, sám chudý.
pii
Nadarmo
nesmírné koistí, Pyrrhus
snažil se
stkvvostnými dary jej získati; ani zlato jej od wrnosti wiastenské odlákati, ani náhlá hrza ped newídaným slo-
nem, kterým
dkaz
Pyrrhus zkaušel, postrašiti ho nemohla.
jej
swé
wážnosti
nmu
wydal Pyrrhus
pokoj newyjedná, do zajetí nawrátili; což se
Wáleno ženi
tedy dále,
Ale
(278).
ímané
a
Pyrrhus
i
u
ztratil
i
jestli
se
stalo.
msta Asculum
w
Na bez
zajaté
pod tím záwazkem, aby se zase,
toliko
vvýplaty,
k
pora-
tomto boji as 4,000
swého wojska, které se w Itálii tak lehce wynahraditi nedalo; proež pátelm jewiwším radost nad „Ješt jedno dosaženým witzstwím dwtipn odpowdi takowé vvítzslwí, a jsme poraženi." Po této porážce pewzal Fabricius, jenž opt za konsula byl wywolen, správvu wojska proti Pyrrhowi, a zvvýšil cenu swau nowým chvvalitebným inem. Nabídl se mu totiž léka Pyrrhw, otráwením tohoto ímany za slušnau odplatu wšeho nebezpeenstwí
muž
z jádra
:
zprostili;
Fabricius
odewzdal
jej
ale
welikomyslností
takau
pln
nad ernau zradau,
ošklivvosti
Pyrrhowi k zaslauženému potrestání. zwolal Pyrrhus
Pohnut
že snadnji slunce
,
z dráhy jeho lze wytisknauti, než Fabricia z cesty ctnosti.
Nedal jaté
se ale
íma,
bez wýplaly do
mí
jednati,
z Itálie
když
a
wytáhl
dal
ímané
rozmýšlel
,
,
žádost jejich mohl wyplniti.
—
nýbrž odeslal wšecky za-
zahanbiti Pyrrhus,
opt skrze Cineáše o píswém stáli, aby totiž
na
klerakby bez úhony swé
W brzce
se
mu
cti
nawrhla estná
k tomu píležitost. Syrakusanští wolali
jej ku pomoci proti Zanechaw tedy posádku w Tarentu, pe30,000 pšími a 2,500 jízdnými do Sicílie (277).
Karthaginským. plawil se s
Co zde šastn
s
Karthaginskými
Lukani a Tarentští
opt dtkliwé kawost sáhne,
a
o
od
pomoc
íman žádali.
Wida
byli
zatím
Samnité,
sklíeni, že
jej
Pyrrhus, že pro wrt-
nenáwist sicilskau ani zde stálého štstí nedo-
akoliw
byl Kartaaginské z celé Sicílie až na jediné
msto
Lilibaeum, wypudil, pitáhl
jezdci
opt do
rius
bojowal,
tak
Dentatus
Tarenta, se
a
silným
s 20,000 pšími a 3,000 wpadl do Samnium, kdežto Cu-
ímským wojskem
stál.
Tento
120
Okres
Síarý swét.
,
IV.
jako Fabricius, wážný wzor wlaslenských Ze stawu jen plebejského pošlý wznesl se horli-
Curius jest tak, ctností.
w
wostí
služb,
k
nmu
epu
pišli
weei
k
wyslancowé,
samnitšlí strojil,
když
mu
podáwali
i
dwa-
to si pokládal,
sám we chudob zstal.
obohatiw wiast,
d-
po druhé k
za prwního konsulatu obdržel
;
sláwu triumfu, za nejwtší wšak est
kráte
že
a udatností již
poctivvostí
stojenstwí konsulskému
Jedenkráte
práw sám
si
summu
welikau
zlata
od swého národu; Curius niehož nepijal, praw, že radji tm, kteí zlato mají, poraueti chce, než sám zlato
písn
Tarentským nyní tak
Proti
míti.
mšana,
jednoho
howitosti a otroctwím potrestal,
njší wojsko než kdy prwé do pole welmi pohodln ležel u Beneventa.
že
postawiti, s
Sem
proti
nímž nyní
nmu
wy-
asu w táboru pekwapiti. wšak w nepowdomých lesích blížil se teprw ímskému ležení, kdežto na Curius, díw než
po ránu
k
se
mohl
zcela
sbíral,
ho noního
táhl Pyrrhus, hodlaje
Zablaudiw-
wojsko
zpowal, ztrátau moímž se mu podailo, sil-
který se postawiti
udeil,
sešikowati,
porazil
a
jedno kídlo
Na druhém sice ímané silau slon až ke hradbám táboru swého byli odmrštni, kdežby bez pochyby byli musíli klesnauti, kdyby se byli nenauili mezi tím asem, kterak i tmto hrozným zwíatm wtip lidský mže odo-
jeho.
Tedy
lati.
na
dotírali
citelnjší audy jejich,
že
rozlícené
obrátily
spsobily když ztratil
w ,
(275).
pohnut
íma
Tím
hoící kaudelí a smolau a nej-
protrhaly
a
proti
welikau
Pemožen swau byl k
se
Tarentinská,
muž
opuštní
skonila
we
oštpy
šípami a
konen
tomto boji 23,000
do Epiru. wálka
potwory
ady
,
n
rypáky,
kteréž
celým
Itálie
as
ctnost
tak zranili,
wlastním
porážku
wlastní s
tato
swým
mezi
Pyrrhus,
zbrojí
swým
táborem
k nawrácení
a
šestiletá
a
se
nimi
se
znamenitá
stálost
starého
nad umlostí eckau prwního wítzstwí dosáhla, pro-
spšnjšího ješt tím wíce, že se jím w dobytém táboru Pyrrhowu ímané nauili budaucn tak mistrn ležení swá zakládati. Po odtažení Pyrrhowu zmocnili se ímané brzy Tarenta a
celé
ostatní
Itálie;
nebo posádka,
již
Pyrrhus
w onom mst zanechal, obywatelm samým obtížná manm se wzdala, naež tito Tarent opanowali.
,
íPádu
Prwni wálka punická-
pád
jeho následowal
národ
ímanm
íma
Celá
s Karchedonetn o icládu
krom sewemího
Itálie
Tím
na západ.
tehdáž Gallia cisal-
dílu,
nyní Lombardie nazwaného,
manw. a
(socii)
Prwní wálka punická.
I.
pina,
oslalních jižních
a
pode jménem spojencw
byli podrobeni.
Zápas
B)
Lukan, Brutt
kteíž
italských,
121
nyní poslušná
byla
ílí-
dychtiwost po nowých wítzslwích
ale jejich
zemích nejen nebyla nasycena, nýbrž ješt wíce roznícena.
Z pomoí jiho-italských lakotn
zírali
beh
na
Zde
sicilský.
Pyrrhowu Poenowé wíce než prwé rozšíili, a w dobytí celého ostrowa pekážely jim jen Syrakusy a Messana. \V Syrakusích panowal po smrti Agathoklesowé se po odtažení
rozšafný
a
u wálce mocný Hiero, jehož Syrakusanští nej-
pée
dríwe za wéwodu, pak za krále w^wolili. Prwní jeho
Mamertinw
zloinstwí
byla,
potrestati,
ondy
nástrojw
ukrulenstwí Agathoklesowa, kteí bywše po jeho smrti ze služby
propuštni,
když
do Campanie,
wraceli
se
wlasti
swé, a táhli skrze Messanu, hrozným wšech mužských obywatel Messanských zawraždním tohoto pewného msta, na wýchodním pomoí sicilském ležícího, úkladn se zmocnili,
a
san
odtud až do okolí Syrakusanského zahubné wpády
Brzy je sice Hiero
inili.
tak sewel,
že
se
nho
z
mu
již
moci Syrakusanské záwistní Poenowé posádku k ochran proti Hieronowi. tato
podezelá podpora se
pomoc
w ím.
byli nyní
Zdali
ímané
by
nelíbila, ji
w
wypudil a
samé Mes-
wnutili
wzrstu Mamertinm
Wtšímu
dílu z nich
mínili wzdáti
proež
;
ale
žádali radji o
poskytnauti ili odepíti mli,
na rozpacích;
s
jedné strany uznáwajíce,
žeby ueprawé bylo podporowati zloinstwí, Jehož sami nedáwno teprw hrdeln. potrestali, když se totiž jejich campanský pluk podobným spsobem msta Rhegium byl zmocnil
;
s
Messana
druhé
w
strany
uwažujíce
rukau punických,
již
,
jestliže
nepomohau
,
že
od dáwna jim protiwných,
zstane, jížby se pi této píležitosti sami mohli zmocniti a tak na ladné
pemožena
Sicílii
sobtností,
se zakoeniti.
Sprawedlnost
konen
ímané pispli Mamertinským
ku po-
OUrcs IV.
Starý swét.
122
moci, a lak se rozžehly swío^známé loálky punické (2Q4^.
Spolené nebezpeenstwí
manm
ale
;
šastn
Hierona,
pak Poeny
se
s
Poeny
proti
í-
Appius Claudius konsul, Mamertinm ku pomoci
nai^ízený,
nosti
Hierona
spojilo
—
pomoí,
dosáhl sicilského
pi
porazil nejdi-íwe
pewJešt šastnjší byli ímané w druhém Konsulowé Valerius a Octavius dobyli w krátobležení Messany, a do této
položil.
roce wálky,
kém ase 67 mst kusanských,
w
a
dílem punických, dílem Syra-
Sicílii,
se
chystali
Wida
k obležení Syrakus.
již
se Poenowé jen z nauze
ním wšak rozšafný Hiero, že oekáspojili, a že upímného pátelstwí od nich nelze wati, pedešel toto hrozící nebezpeenstwí mírem a spolkem se ímany, w nmž pode jménem saudruha a pítele lidu ímského (socius et amicus populi Romani) tím ochotnji pijat byl, ím prospšnjší tento spolek byl ímanm; neb tak zbaweni
swá,
wojska
znamenité podpory,
byli Karthaginští
dležitjšího, že dosáhli kterých
ímané
padení Syrakus Poeny od nosem bohatého obchodu
a
což
bohaté špižírny pro sicilská
Poenowé
zásobowání
wládnaucí welice by jim byli
s
dalšího náležité
moem
jinak
wšak odwálení, dokud ješt wýmnožstwí žoldné, ježto Neodstrašilo
slížili.
mimo Afriku w Iberii, Gallii, Ligurii a rozliných krajinách eckých najímali, wydržeti a opanowaným moem z domu wšémi potebami zaopatiti mohli; nýbrž uzaweli tím wíce, wšecku swau sílu k wytisknutí íman ze Sicílie a k opanowání tohoto ostrowa wynaložiti. Štstí ale wždy stálo se
W tetím
ímany.
genta, poraziwše Hannona, lal
oswoboditi
msta
;
tažení dobyli znamenitého Agri-
wdce
punického, který
we twrtém wzdala
se jim
jej
hod-
wšecka skoro
krom pewností pomoských, lodstwu punickému wždy otewených, ježto se z nich až na pomoí sicilská
italská
swobodn
To peswdilo
plawíwalo
weliké zde škody iníwalo.
a
konen ímany,
že
jest
zapotebí zíditi také moc wálenau na moi, ze
Sicílie
chtjí wypuditi,
wojenského lostwa. lodi zeti
punické
zstaly
na mlinách,
stawli
tito
i
tak
jestliže
uzaweno prwní
Poeny
stawení
Náhoda jim w tom pispla. Nkteré pi wpádech na pomoí italská
w-
pišly
swé nowé
a
newyhnutedln
ímanm
lodi.
A
hle,
do rukau, a podlé nich brzy zahanbil uedlník
Prwní wálka punická.
Konsul DuHius dal na lodích swých železné háky
mislra! (corvi)
ímané
jiinižby
uprauiti,
pntahowali
a tak
prwního moského triumfu
porážkau
ímanm
dodal
w
jich
moi
w ím, naež
^260)
dobyli ostrowa
wíce nemohli
chrániti.
Takouý prospch
samé peplauli a Poey wyprawili 330 lodí wálených
srdce, aby do Afriky
pepadli.
wlasti
se 140,000
Tímto
se mohli.
následowalo, jichž Poenowé, tauto
dílu Sardinie seslablí,
potýkati
prvmiho wilézstwi na
nálezem nabyl Duilius Corsiky a
I
muži pod spráwau konsul Manlia Vulsona
Regula, kteíž potkawše se na cest ze Sicílie
Attiiia
sob
nepátelské k
lodí
nepátely jako na pewné zemi, kdežto
s
wždy umlost ímská pedila, a
123
a
lod-
s
stwem punickým, 350 lodí silným, 30 jich \ve hlaubi pohížili, 63 zajali, a tak úplné wítzstwí obdrželi, že jim Poe-
nowé pistání na pomoí africkém nemohli
moská pewnost
wždy wíce
se tito
se
Již
w
nazpt, zanechaw Regula
40
lodími
w
Africe.
odkudž
okrsku Karthaginském rozmáhali.
domníwal senát ímský,
podrobí, a powolal Manlia s
a
Po-
pekaziti.
íman,
Klupea upadla do rukau
wtším
toliko s
snadn
že nepátely
lostwa 15,000 pšími, 500 jezdci dílem wojska a
Regulus porazil
wojsko punické
trojí
úpln, zmocnil se pewnosti Tunetum, nyní Tunis nazwané, a hrozil již
samé hlaw punické, Karthagu.
ginským se wšech stran sklíeným, (neb se
nim
proti
totiž
mezi
w tu
zdwihli)
dobu
nimiž
nenadálá pomoc
nco žoldnéw
Xantippos,
býwálý
W
tom Kartha-
Numidowé
i
byli
Piplaulo
pišla.
Spartanských do Karthaga,
wéwoda we
wlasti
swé.
Mistrným pohledw okem Xantippus na wojenskau spráwu a pedložiw je senátu sám hlawním wdcem byl ustanowen. A jak wálená umlost ecká ješt wždy wynikala nad
punickau,
znamenité spatil wady,
Karthaginskému, hle,
ímskau
!
Regulus, od Xantippa na hlawu poražen sám pišel
do punického
zajetí.
Posádka Klupejská, jen
ným lostwem ímským, zena, nawracujíc se do
ástí lostwa utonula, z dostali,
že
z
350
Sicílie,
w
baui moské
ehož ímané
wysla-
oswobos
takau nechuf k
wtší
moi
od té doby jen skrowný poet wálených lodí
k ochran pomoí swých ustanowili ili
now
lodí sestáwajícím
po nkolik
let
jen
držeti.
I
na zemi wál-
pro obranu, až pak teprw
we tr-
124
Starý
swt.
Okres IV.
wálky konsul Metellus nad Asdrubalem, wftd-
náctém roce
cem Karthaginským
u Panorma (nyní Palerino).
,
w
Sicílii
wítzstwí obdržel, kterým Poenowé ztratiwše dwacet
bojowník
tak
že celau
seslábli,
Lilíbaeum museli postaupití. a
mezi jinými
wyslali
pokoj
zajatého
aspo wýmnu
aneb
Od
té
doby
taužili
Regula do
tisíc
Drepanum
až na
Sicílii
a
po pokoji,
íma, aby tam
wyjednal; jestliže by
zajatých
wšak toho nepoídil, aby se zase nawrátil do zajetí. Regulus pišed do íma sám senátu uzawení pokoje a wýmny zajatých
zradil
Poenw,
a
wren
slibu,
pipowídaje
,
tak
brzké
—
seslablých
nepohnut slzami milené rodiny swé, do
punického se nawrátil, akoliw kávvala.
podrobení
schwaln zmaiw úmysl swého wyslanstwí,
Poenw ze Sicílie ímanw. Lilibaeum
zajetí
zde ukrutná smrt
oe-
zcela wypuditi jediná
nyní
jej
seweno obležením, a nyní se blížil konsul Claudius se silným lostwem ke Depánu, kteraužto pewnost Adherbal lostwem punickým byla snaha
Hbit pustil ímské, jej
hájil.
nosti
již
bylo
se Claudius do bitwy,
mu
neb když
zdržující;
nešete
powre-
bylo praweno,
že neprízniwé jsau wéštby, poswátná kuata že nechtí
žráti,
zpurn odpowdl tedy a pijí, a dal je uwrhnauti do moe. Claudius ztratil 117 wálených lodí s 20,000 muži, ehož tato w oích sprostého lidu zlolající urážka boh hlawní píinau byla, zplodiwši nesmlost na lostwu. Tauto porážkau a optowanau ztrátau w baui moské od:
strašeni, již
pewné
zem
Barkas až na
umínili
se
ímané
pomoí
od
moe
docela
pustiti,
Když wšak brzy na
držeti.
italské dorážel a z
to
a jen
Hamilkar
nedobyté pewnosti,
Eryx eené, sicilské pluky neustále trápil: uznali ímané" newyhnutedlnau potebu nowého lostwa, a wyprawiwše 200 lodí wálených dobrowolnými sbírkami obanw (nel>
dchod obecný
již
nedostaowal),
Catulla tak šastni byli, že u
nad
lostwem punickým wítzstwí
spráwau Lutatia Aegatských úplného
pod
ostrwk
dosáhli.
Tímto wítz-
stwím skonila se prwní wálka punická; nebo odlauen od domowa Hamilkar, nemoha déle daufati pomoci z umdlené
we smlauwu s Catullem, na níž mír zatchto láncích: Poenowé postaupí celý podíl
wlasti swé, wešel
ložen byl
swj
w
sicilský
ímanm
;
proti
Hieronu,
co spojenci
ím-
Pí|>rawy k
mee
skému, nikdy wýplaty,
newytasí;
1000 hned
zlatých jeden),
wálce piinické.
125
ímany
zajaté
wydají bez
2,200 euboejských talent (as po 750
zaplatí
a
driili
w
a ostatek
desíti létech
k ná-
hrad wýloh wálených. Takowá
byla
tato
hlawními moc-
prwní wálka mezi
nostmi na západu, zištností zata, žárliwostí wedcna a una-
wením skonena,
2.
Tnichliwý
po celých 24
která
ímanm
trwala, a
poráde zbhlých
let
získala prwní provincii,
Píprawy k druhé wálce tedy
byl
Poenm
Sicílii.
punické.
konec
prwního
tohoto
ímany; ale ješt truchliwjší následek jeho, zpaura žoldné, jichž wyssatý dchod punický nebyl s to wyplaliti. Slabost státu dodala odwážliwcm smlosti, tak že zmocniwše se osoby wéwody swého, Giskona, a wywo-
zápasu
liwše
se
wdce
si
wstali.
krom
swého druhu,
spojila se s nimi též
I
Karthagu
proti
wšecka
Utiky a Hippony, žádajíce sprostiti se
zwlášt we pedešlé wálce, wlády punické. táni žárliwostí rodin
bohatší
Hannonské a Barcinské, kteréž co nej-
nejwznešenjší celým senátem wládly.
a
po-
msta africká owšem obtížné, K wtšímu pak
mezi sebau byli nesworní, zmí-
sami
neštstí Karthaginští
wálen
tém
swornost tím prospšnjší byla jewila a tudy nesjednoceným
odbjcm,
wdcm
ješto se
Tato nei
w
poli
Karthaginským mnohé
pinášela porážky. Bez pochyby byloby Karthago odbojníkm
do rukau padlo, kdyby byla
Hannonskau
w
senátu
konen
rodina Barcinská nad
nezwítzila a tudy Hamilkar hlawní
spráwy vvojska nedosáhl. Jeho rekownost a již w Sicílii dokázaná u wálce zbhlost wytrhla nyní stát Karthaginský z nebezpeenstwí zahynutí odbjci meem jeho astji po;
a teprw
raženi již
ob
po
strany u welikém
konen w
wedly,
pl twrtu Africe
krwawé
létu
a kruté wálky,
rozlícení s nelidskau ukrutností
zcela
poteni,
ímž
se
wláda
Ne tak ale w Sardinii, žoldnéowé podobn proti wlád punické byli Neb tito wytlaeni od Sardw z ostrowa, utekli
Karthaginská zde tím wíce upewnila. kdežto
se
zdwihli.
se k
mané
ímanm, rychle
zmocnili
se
žádajíce podpory.
této
proti
nowé wšem
I
píležitosti
práwm
uchytili se lakotní
í-
k swému rozšíení,
a
uprosted míru celé Sar-
Okres IV.
Starý swtM.
126
Umdlení Poenowé museli wraucí mstyžádost na po-
dinie.
hodlnjší
as
witi proti
ímanm, proež
ztracenau
a
Sicílii
Iberii (Hispanii).
kowé
až by se mohli
odložili,
—
Sardinii,
w
Již
w
noyvé
jižto
brzy
i
dostali,
a sice
založili,
silnjším ješt obchodem, jejž vvedli se zlatoplodnau
zem
pvvod
Hamilkar,
zmocniti
se
ml
jeho,
nyní
byl
,
wywésti.
jej
mezi
Poenowé rozmnožili
nimiž nejwýtenjší Gades (Cadix).
Této bohaté
w
šedé starowkosti byli zde pi-ed-
Foeniané, kolonie obchodnické
jejich,
posta-
síle
pemýšleli nejprwé o náhrad za
je
Iberii.
úel Poen a Wydal se tam ,
tedy se silným wojskem, pojaw s sebau sliného Asdrubala,
zet swého,
a syna Hannibala,
jenž se již nyní
wným íman
že chce zstati
bojowal
let
dewítiletého
Hamilkar
w
rozšíil wládu punickau.
protiwníkem.
šastn Po jeho w bitw Iberii
,
spráwu Asdrubal, a pokraowal
nejvvyšši
teprw jinocha,
pi obtnici bohw písahán musel
zawázati,
—
Dewt
znamenit zde zahynutí pewzal
a
w šlépjích
Hamilka-
rowých dále, upewniw se díwe založením welmi pohodlného msta, kteréž nazwal Karthago Nowé (Karthagena). Nyní wšak powzbuzena byla žárliwost ímská, až dotud wálkau gallickau a illyrskau konejšená. Nedlauho totiž po skonení prwní wálky punické chrám Janw *), na znamení wše-
as Numowých
obecného pokoje, O}
ímana
stal.
nutkala jen tauha po
ponejprw,
cti
a koisti,
zawen zproež mu
také k wálce píležitosti nikdy dlauho nescházelo. Illyrowé,
ješt polodiwí obywatelé nynjší Dalmácie, žiwíce se laupeží zlaupili nkolik obchodních koráb ímských. moskau ,
z
lid swj, uražena powyslanc jejich ze msty
barbarské dala usmrtiti; z toho
powstala wálka, která se
Teuta, králowna jejich, zastáwajíc
hržkami ímskými, jednoho úplným podrobením s Gally
cisalpinskými,
swým odatých Celá
*)
Illyrie
Itálie
roku
pokoje a wálky, razený
,
w
ím
pak olcwen
Krutjší byl na to boj
kteí rozdlowáním rolností bratím
popuzeni, proti lakot
musela se proti nim
bh
Janus,
skonila.
byl.
a
msíc,
ímské
se usjednotili.
ozbrojiti, jelikož,
(d\é
nhož
powolawše
Leden, Januarius) saudce
dwojím obliejem wyobu wálce cas míru zawen
nejstarší král italský, s
rhrám
ml
,
který
w
,
Príprawy k druhé wálce punirké.
127
bratí swých Iransalpinských, zwlášté Gaisatw ku pomoci, Skrolil wšak je proti ímu se walili, zwlášl Marcellus, wlastní rukau krále Gaisatw Vindomara
we hrozném potu a
zahladivv,
dobytím Mediolana, hlawního sídla Galliiw In-
subrw skonena spchu ímanw; celá i
,
wálka po
tato
šesti
létech
ku pro-
Gallie cisalpinská byla jim podrobena,
snadnjšímu jí opanowání založeny zde pewné kolonie ímské (Cremona a Placentia). Jsauce nyní doma jisti, obrátili záwistný zetel swj na poínání Poeníi w Iberii, a k
(Ebro) zatím
Iberu
eky
w
kynthos,
nco
nižto
rozšíil.
až po
eku této
znamenitá kolonie
ležel Sagunt,
Na tchto radu
byl
meem
Na pravvém behu
kdežto se Asdrubal wíce smlauwanii než
ecká
z oslrowa Za-
Ardeatiiw italských pimíšeno bylo.
požádali
íman
pomoc proti znowu nyní ješt plamen wálený,
Saguntští
o
Karthagu, a tof jim dalo píležitost proti sokyni swé
Newzal se sic nebo mírný Asdrubal radji zatím
wystaupiti.
se s
nin
o to sniluwil,
nepekroí; ale po jeho zawraždní pootroka hispánského úkladném od jakéhos wýšen za wlaslního wdce wojska Karthaginského w Iberii Hannibal, syn Hamilkarw, onen odpowdný nepítel íma. že se Sagunta nedotkne a Iberu že
Ti léta ped swau smrtí powolal jej Asdrubal k ruce swé. Hannonowci reptali, že již tetí po sob Barcinowec wdcem má býti slabý wšak byl hlas záwisti proti hláholu wojsko iberské spatowalo w ilém, zmuobecné pízn žilém a bojowném synu welikého jeho otce, který posud žiw byl u wdné wšech památce, a pt a dwacetiletý Haíi:
;
Asdrubalow ode wšeho wojska jednosworn wéwodu. SotAva pewzal Hannibal nejwyšší
nibal po smrti
byl wyhlášen za
správvu
wojska,
mýšleje,
než
s
ímu,
chystal se proti
nic menšího
neob-
welikým wojskem pozemním z Hispanie do
ímany w samé jejich wlasti potlaili. Podrobiw tedy díwe Olcady, Vaccaeny a Karpetany, mocné Ilalie
wtrhnauti, a tak
národy iberské,
a
zawázaw
si
koistí jejich swé bojowníky,
150,000 pších a 20,000
udeil celau mocí, která se na
jezdc wztahowala, na Sagunt, býwati.
Bránili
se
a
sice Saguntští
poal ho
s
tí stran do-
peudatn mnohými
na
wýpady, a když jedenkráte Hannibal sám pi skaumání nowých záloh we stehno byl porann takowý
nepátely
,
swt.
Starý
128
Okres
wznikl u wojšté punickém zmatek,
IV.
že by se byli Saguntští
málem wšech jeho stroj wálených, k dobýwání pipravených, zmocnili. Jak mile wšak byl wyléen, oboil se s dwojnásobnau prudkostí na sklíené msto, a zboiw weliký díl hradeb, hnal na wšeobecným útokem. Sagunfané wyplnili mezery hradeb wálenými ady swými, a
n
hrdinsky,
se tak
bránili
odehnali,
dnech ale
uinil
rozhorlený Hannibal
prudkostí, že proraziw
w
nul a
w
nepátely až do ležení jejich Po nkolika
že
hradby swé zase mohli oprawiti.
a
jednom
opt nowau ze,
jeho
díle
nowý
útok
až do
se upewnil.
s
takau
msta wtrh-
Saguntští zahradili
pewném hrad swém každý kroej musel Hannibal krwí wykaupiti; nebo oekáwali mšané wždy ješt pomoc ímskau, o niž dtkliw ped se
druhém,
a drželi se na
Díwe
obležením byli žádali. poslati, bylo
niáli ji
:
ale než se senát o to uradil,
po Saguntu weta.
jednoho dílu hradu samého zmocnil,
i
newyskytowala nadje. slyšeti
w
již
obleženým nikde se
Hledali tedy míru
s
nepátely.
Ale
odporem rozlícen wdce, o žádném pímí nechtl, le aby zanechawše wšeho, jak stojí a leží, jednom odwu tam, kam je pošle, wytáhli. To je
lakowým jen
Hannibal byl se a
wpudilo
jejich
vv zaufalstwí.
wynesli wšecko swé bohatstwí a mo-
I
wité statky na weliké námstí a wmetawše je do welikého
k tomu pipraweného ohn, se
uwrhli,
padl
než
Sagunt,
punická.
by se
a
—
byli
plápolem
Jak mile
konen
sami radji
Poenm
podrobili (219).
jeho
rozžehla
se
w
druhá
plamen
Tak wálka
zpráwa o dobytí Sagunta došla
totiž
ímanii, wyprawiwše wyslanstwí do Karthaga, wedli stížnost na Hannibala, že smlauM'u
Asdrubalem uzawenau
s
odvvolání a potrestání jeho žádajíce.
suíTet, pednosta nibala,
ale
Sardinie
zrušil,
jeden ze
shromáždné rady punické, zastáwal Han-
bez pochyby saudruha swého, pedstíraje
ješt wtší spronewilost,
sob
Powstaw
dokázali,
a
již
byli
ímanm
neprawým piosobením
wyjádil se bez okolk, že Kar-
in Hannibalw
Na to Fabius, starší z wyslancw ímských, složiw raucho swé w lno, prawil: „Zde wám neseme pokoj a wálku, wolte; co chcete." „Dejte,
thago tento
co se
wám
líbí,"
sxíhwaluje.
odpowdla
wálku wypowdli.
radda punická,
naež ímané
Druhá
byl
punická.
]29
Druhá wálka punická.
C) Hannibal
wlka
mezitím
K ochrano dobytých pších, 2550 jízdných
do
k tažení
Afrikaníi
piprawen.
Itálie
hispánských
krajin
12,150
powolal
21 slonn pod spráwaii
a
muž hispánsko pcholy, 870 balearských prakowník odeslal k ochran wlasti swé. Ješt jen oekáwal zpráw z obau Gallií, Camž byl wyslal na zwdy, jak mocni zwlášt Gallowé cisalpin-
Asdrubala, bratra swého, a 73,850
jezdc
12(X)
jsau,
šlí
w
a
zem, a zdali ješt plápolá O tom byw ubezpeen wytáhl ko60,000 pšími a 12,000 jezdci z Karthageny, pe-
nen
s
kroil Iberu
ekau
tauto
Bargusy s
povvaha jejich
jaká
nich nenávvist Kínia.
kteí do
Itálie
jezdc
táhnauti chuti
bydlící, totiž
Zde
Andosiny.
a
10,000 pšími a 1000
wšecky národy mezi
rychlosti
horami Pyrenejskými
Eronosy
,
w
opanowal
a a
nemli,
Šest
pluk
wojskem,
a nastaupil s
renejské do Gallie, nynjšího Francauzska.
k wálce pipraweni.
Hannona
zanechal
na stráži, propustil Hispany,
50,000 pších a 9000 jezdc silným, tažení
byli
Ilergcly,
:
pes hory PyAle ímané již
mšan-
*) (legiones)
ských po 4000 pších a 300 jízdných se 40,000 pchoty a
4000 jízdy spojencw stálo wpoli, a 200 lodí wálených bylo wypraweno. S dwma pluky a 15,600 spojenci na 60 lodích wypravven konsul Publius Scipio do Hispanie proti Hannibalowi
dwma Sicílie,
11
saudruh jeho
a
,
legiemi
a
,
17,800
Tiberius spojenci
odkudž se peplawiti
ml
Sempronius Longus, na
s
ostatních lodích do
Dwa
do Karthaga.
pluky
w
,000 spojenc stály pod spráwau praetora Manlia
horní
Itálii,
dílem k dohlížení na nepokojné Gally, dílem ku pod-
poe
Scipiona.
Cremonu
*)
Každé
Že
ale
kmen
Bojowé,
gallický,
a Placencii, Manlia porazili, jehož
wojsko konsulské sestáwalo
samých rozených
a
swobodných
ze
dwau
íman
pepadše
wojsko z pluk
legií
(porobní
a
600 jezdc, jen
z nauze
k wojné pipaušteni), proež legiones urbanae, piiikowé mšanští (ímští) nazwáni na rozdíl od onch, kteí ze spojenc, (socii) t. j. jiných národ italských, od íman podmanných, byli wyzdwiho6200 wáni. druhé wálce^unické obnášel každý pluk 4000
W
pších a 300
—
jezdcií.
Okres IV.
Sterý swét.
130
Scipionowých doplnno býti muselo, opozdén tím Scipio, a
díwe než
w
cest
pes eku Rhodanus (Rhone)
mez
na austí této eky, chtje
se
položil
zadržeti
jíti
pe-
ímu
odporné
národy
zde
wíce k se-
neznámých
do
Scipio
krajin,
Jen k ne-
neopowážil.
stíhati
se chystá.
aspo
jej
ale Hannibal již byl pešel, a táhl se
;
kamž se ho opatrný
weru,
se již. na
Massilii *), že Hannibal nejen hory Pyrenejské
kroil, než že již Scipio
mohl, dowdél
dosáhnauti
Hispanii
patrnému pišlo šermu mezi pedními strážemi obau wojsk,
w nmž
500 Numid, lehkých jezdc afrikanských, od 300 jezdc ímských zahnáno bylo, ale beze wšeho dalšího následku;
s
to Scipio
nalezl jej již prázdný,
wytáhl,
Odtud
neb když na legata *)
odeslal
wtším
až k táboru Hannibalowu
swého
bratra
,
wojska do Hispanie,
dílem
moi.
se zase k
a nawrátil
Cnaea
Scipiona,
ostatním pak
s
pe-
ochran Itálie na pomoí ligurské. Tedy táhl Hannibal bez pekážky Galií dále k wýchodu; wlídnost, schytralost, a hispánské peníze wšudy mu klestily cestu, a nadje koisti pilákala na tisíce bojowných Gall pod se
plawil
k
praporce jeho.
Nyní ale strmící,
ped
stál
Alpami. Již pohledu na tyto k nebi
wéným snhem
newedlo,
když pomnl, že nejen
w
nepátelskými
nebezpenjšími
s
úžinách
musí
wdce
aby
i
s
uskoky
nepowdomých
záskalích
zápasiti,
ale
ani stopy
tím wíce,
zhroziti,
odpornau pírodau a
nž
pes
pokryté hory,
musel se nejsrdnatjší
se
jimi
tím
prodral; ale
Hannibala žádná pekážka nemohla odstrašiti, kde se o skro-
íma
protiwného
cení
jednalo.
Pede wším hledl nepáwšudy po wrších
telské obywatele odstraniti, kteíž se byly proti
nmu rozestawili.
zde po nkolik dní stili
w
swých;
noci
prwní
*)
Dnes Marseille
»**)
Legnti u wojšlé
a
Tím sklamáni horáci opu-
odebrali
se
do rzných chýší
Hannibal bez
swj kroej tím wétší
w
pod nimi ležení swé, jakoby
prodlíti mínil.
dowdw
se
wšak pokraowal,
vv-ojsk,
rozbil
stanowišt,
ehož
osadil, a tak
I
ml
meškání
wrchy
ím
dále
nesnáze; nedostatek
po-
na Alpích
ujistil,
jižním FrancauEsku.
ímském
byli
wdc^wé
pod jedním wéwodau hlawním
(generalowé) zwlástních
stojící.
Druhá v^úlka
trawy. necesty a inrazowé na
lišíce lidu
zwlášté .nezwyklých Afrikán,
a
kon
Mimo
slonowé smáhem
a
13i
|>uiii
padali.
každiidenné hubili,
howada, mezci,
wšeliká to
wše bylo co
nepátely, neb widauce horané, že weejne
s
nic
hledli
nepoiídí,
wtiwi
nabízejíce
,
obelstíti.
Stawli se k
dobrowoln
k opatení
jej
se
prwodcích. Hannibal pijal
swé
ne nadarmo,
a
;
údolím
táhl,
by mu
dali ránu,
s
nebo když
na
nmu
prí-
potravvy
a
wíce zostil oko
obojí, ale tím
horáci ze záloh
initi
Hannibalem
na to hlubokým jakýms
wyraziwše, náramnau
byli
prozeteln zízenau stráží Dewátý den dosáhl nerozehnal, kterau sám wedl w zadu. Hannibal wrchol hor, a zde teprw dopál wojsku dvvaudenního odpoinutí, tše a rozncuje ochablého ducha jeho pohledem na ladnau Itálii, která ped nimi w kráse sué ležela rozprostena. Ne mén wšak obtížná byla cesta dol, kdežto pahory a roklemi náledí plnými lidstwo howada každým okamžením w bezedných se pohbívvali propastech. kdyby je
byl
i
Dále celé tažení zastavilo se píkrau skalní rozsedlinau, jížto
teprw prchod musel prolamowati; než pemoženo, a patnáctého dne stál Hannibal na rowinách italských. Stálo ho sice mnoho toto podnik-
po
se
kolik
wšecko
dní
konen
nutí,
nebo
kdež
byli
ze 60,000
muž,
s
nimiž byl wtrhnul do Gallie,
ješt znamenit rozmnoženi, nezstalo mu wíce než
pes 34,000 tedy na tomto tažení zahynulo. Ale tmi Hannibal welikého cíle swého sob dwowal
26,000; i
s
dosíci,
spoléhaje
na
se
odpornost wtšího dílu porobných
národ italských proti ímanm; lowé aspo we haufích k nmu se
a to ne naprázdno. walili, a
hlawní sídlo jednoho kmene jejich bez prodlení se
Stál
sice Scipio na blízku
sestáwala z
nowák,
;
Gal-
Taurinum (Turin),
mu wzdalo.
wtší ást wojska jeho pak nedáwnau ranau od Boj
že ale
ostatní
pod Manliem zakušenau ješt byli zahroženi, nedwowal si se zkušeným wojskem Hannibalowým se potkati, jemuž
zwlášt nyní ladné wyhlídky
a
pípowdi
srdce dodáwaly.
Hannibal táhl tedy jemu wstíc, a nad rekau, Ticinus (Tessino)
nazwanau,
péchotau na sebe.
numidské
synem
,
wrazili
oba
od nížto Scipio
swým od
wdcowé
s
lehkau jízdau a
Zde se poprwé okázala wýtenost jízdy smrti
poražen,
a
ochránn, až za
jen
šestnáctiletým
eku 9 *
Padus (Fo)
i
32
Okres IV.
Starý swct.
w
aby se
cauwnul,
Hanníbalowí na
to
nepíchodných pahoích schowali mohl. pewnost Clastidíum
hodnau
s
.spíží
do
rukau padla.
Co tak Hannibal w sewerní Itálii pokraowal, pepadlo také lostwo punické jižní pomoí italská a sicilská; ne wšak s tak šastným následkem nebo 20 lodí, které do ;
rozmetáno,
wichicí
mely,
wpadnauti
Itálie
Messenské od Hierona lapeny, Sempronius,
konsul
wzal
Melitu
ostrovv
(Malta)
hledal lodstwo punické. které zatím plenilo Brutium.
došel ho
rozkaz
senátu, aby
se
bez
úžin
Zatím pi-
ské od Aemilia, praetora sicilského, rozehnány. plaiil
w
ti
hladin Lilibaej-
a ostatní na
a
W tom
spolukon-
prodlení
swému Scipionowi ku pomoci nawrátil. Rozdliw, lodstwo swé k ochran mezi pomoí sicilská a italská,
sulowi tedy
odtáhl s
pionem.
w bitw s
wojskem svvým do horní Itálie a Scipio ješt nebyw zhojen od
spojil se se Sci-
poranní swého
Ticinské, radil saudruhowi, aby se do hlawní pfitky
Hannibalem nepauštl; ale Sempronius,
nad
dráždící jej
to
w
schwaln Hannibal
strážemi wítzstwí dopál,
welkým Hannibalem
etl se
umínil
a
si
již
udatný než
vvíce
maudrý, nazýwal prozetelnost bojácností,
když
a
putce
s
mu ješt pedními
úplným wítzem nad
na
celau
silau udeiti.
ekau Trebií od sebe rozdlena. W hustém kowí, jímž byly behy porostlé, skryl Hannibal pede dnem 1000 jezdc a tolikéž pších pod spráwau bratra
Ob
wojska byla
swého Magona, aby a
wojsku pokrmem
dal
mu
zima
a
Tak piprawen cilosti. uswit lehkým Numidum Trebii
wlhkost neodala
sešikowán rozkázal na
pebísti, a
ímany dráždmm
Sempronius wyláhl
zdailo.
wrhnul se telné
w
s
stíhání prchajících
Numid
po prsa broditi musel, aby druhého
w zadek
jim wpadl,
byla
dílem pišlo
úplná.
w
tu
Šest
zajeli.
we a
boji;
což
se
i
led
beze wší prozeeky, kterau se až
behu
dosáhl, na
nmž
Bojowali sice na pólo zmrzlí
laní Uímané chwíli pedce; jak
rážka
k
pilákati
celým wojskem z táboru, a
píprawy do studené nyní jak
podál jej Hannibal ocekáwal. a
nápojem se posil-
a
každý muž musel se teplým olejem natíti po tle,
a
niti,
ale Mag^o ze zálohy
swé
hrozném prchali zmatku, a podwacel
tisíc
jich
dílem padlo,
Jen že je Hiinnibal prw zíhíu dlaulio
Uruhá wítlkH
nemohl
zdailo
stíhati,
dobau wiožiti
tak
Následek této
od úplné záhuby.
Gallowé
Scipionowi
se
Placencie a
tlo
cisalpinští
od
133
|iimil\í't,
íman
muž
lO.íMX)
ímské
wojsko porážky
noní
ochrániti
byl, že wšickni
jimiž sésíliw wojsko
odpadli,
swé Hannibal ustanowil do Etrurie wtrhnauti, aby podnožením znamenitéjších díl Itálie tím jistéji k ímu se mohl žinami
do Etrurie wedla rozlehlými ba-
Nejkratší cesta
piblížiti.
Clusinskými,
a
wywolil Hannibal
tu
že
,
nenadálá
akoliw welmi obtížná. Po tyry dni ustawin musel se broditi bahnem beze wšeho odpoinutí, ímž wojsko welmi trplo, a zwlášlé howáda u welikém potu padala. Hannibal sám píšel škodným wýparem bažin tchto o jedno oko, akoli k snadnjšímu wystíhání se jeho na posledním ješt pozstalém slonu jel. K ochran Etrurie byl zatím byla,
pitrhnul jeden z
zetelný
konsulw Ale
Flaminius.
toho roku, wíce hrdý než pro-
Hannibal
newšímaje
táhl,
si
ho,
ímské hlaubji do Etrurie, wšecko vvkol ohnm. To rozlítilo Flaminia tak, že proti hub meem mimo
ležení
i
wšemu napomínání zkušenjších na Hannibala, bu kde bud, umínil udeiti. Powden whodné této horliwosti rozestawil se Hannibal po wrších
nad jezerem Thrasimenským, úzkau
mezi ním cestu a hluboké údolí obmezujících, a oekáwal
w
nepítele
do
úžin
stran obklíen, s tely,
s
jemu
pasti
piprawené.
I
wtrhnul Flaminius
tchto beze wší prozetelnosti, a zde se wšeéh
pedu
se zadu a s jedné strany
i
díwe
druhé jezerem, a pro hustau mlhu
ani
nepánezna-
menal nebezpeenstwí swého,
až na znamení Hannibalowo wšech stran byl pepaden. Darmo bylo vvše zaufanliwé namáhání, darmo Flaminia samého hrdinské poínání padl sám s 15,000 muži meem nepátelským, a ímané po tetí se
;
byli
poraženi na hlavvu.
kteréž byl
I
nemohauc
ku pomoci,
tak
po bitw Hannibalowi do
peenstwí
jezdeetwo
,
4000
muž
silné,
druhý konsul Servilius saudruhu swému odeslal
použili
k zachowání
wlasti,
rychle
s
ním se
W
rukau padlo.
spojili,
brzy
tomto nebez-
ímané obyejného swého prostedku wywolení diktátora;
i
wywolen šastn pedce Han-
opatrný Quintus Fabius Maximus. Nemohl wšak nibal
wítzstwí Thrasimenského
wali,
použiti,
neb
tak
tak,
obtížným
jak
tažením
se a
ímané tak
obá-
hmotnau
134
nad Thrasimenem
prací posily,
se zponenáhla k jihu táhl.
prawowal k obran bozených otrok stáí museli
do
starší
aby
i
synowé oswo-
pt
se
do
utekli
msta
obydlí
a odstraníce
swá
zásoby
pomoí
k ochran pak
pewností;
italských wyplaul Servilius sé
a ticeti
pak k ochran
blížiti,
némž
wšemožn pH-
swobodníci) až do
pole,
a
byla
italském, po
obané,
wlasti; wšickni
když se nepítel bude
zapálili,
pomoí
Zatím se Fabius
(libertini, jíti
kam wálka ješt
Wenkowským wšem naízeno, aby
postaweni.
swé
dosíci,
na wýchodním
totiž
IV.
unawen, potebowal odpoinutí
tam mohl
jen
jížto
nedosáhla,
let
Okres
Starý swét.
znamenitým lostwem
z
pí-
Tak wšecko spoádaw blížil se nyní Fabius s etným wojskem swým k Hannibalowi ne wšak aby se s ním hned pustil w boj, nýbrž aby jej neustálým nepokojem umoil. Prozeteln wždy se kladl po wrších, aby na Hannibal nemohl doraziti, každého hnutí jeho následowal mezi neustálými šermy se zadním wojskem a s píwozníky potrawy. Tím cwiil novváky swé, a nechutil wojstawu Ostienského.
;
sku Hannibalowu,
kteréž jen
po koisti dychtíc, krajinami
poplennými pi nedostatku wšech poteb táhnauti muselo w ustawiné tiché pozornosti. Z toho pošlo silné prchání, zwlášf mezi Gally,
a
z nedostatku
jimiž wojsko sláblo welice.
umínil
si
wtrhnauti do Campanie, nejúrodnjší a nejrozkoš-
njší krajiny
Dowdw
italské.
úžinu mezi Casilinum a daucí,
a
potrawy pošly nemoci,
Chtje tomu Hannibal pomoci,
nenadále
se toho Fabius, obsadil tajn
wrchem
spatil
Calicula do
se Hannibal
Campanie we-
we hlubokém
údolí
wšech stran po wrších rozloženým wojskem ímským, tak že se úplná záhuba celého wojska newyhnutedlná býti zdála. Než, ilost ducha ostí se nebezpeenobklíena
se
stwím,
a
eho
noním
dal Hannibal
hmotnost nezmže,
upewnéuým chrastím a
za
nimi
2000 proti
lehké wojsko
lest
dokáže.
Temnem
wol se zapáleným, mezi rohama wrchm ímany osazeným hnáti, wzhru
staupalo.
Strašné
wání
plamenem na hlawách hoícím rozlícených wol, množstwí zapudilo posádku sem tam tkajících a pibližujících se ímskau s wrchu Caliculy, jejž lehkoodnci punití rychle osadili. Fabius sám nedwowal si celau noc z pewného táboru swého wykroiti. obáwaje se jiné njaké zrády ho-
oh
Druhá walka punickú.
iím
135
wrchem nalíené. Tak oswobozen prchod, jímž HanZde poal wše bez úrazu protrhnul do Campanie.
nibal
ohnm
pleniti
meem,
i
chtéje Fabia k pfttce popuditi;
ale
ím. Neímskému kterýž
nadarmo, on jen na nepístupných wrších
strážil
wšak tato prozetelnost lidu jen samá wítzstwí oekáwal; maudrost pokládána za neK tomu smlost, a Fabius nazwán wáhawým (Cunctator). zwlášt pispl podízený jemu wdce jezdectwa (magister equitum) Minucius, jehož nepokojný duch wždy jen po se
líbila
,
mu
w nepítomnosti
boji dychtil, a
když se
tora nepatrné
wítzstwí poštstilo, wynášena jeho schopnost
nad
uzaweno snmem obecným,
míru,
a
jedenkráte
diktá-
aby, což neslý-
stejnau moc mli u wéwodstwí, naež wojsko mezi oba rozdleno. I použil Minucius bez prodlení této nowé moci swé k pltce Schytralý Punian s Hannibalem se swau polowicí wojska. to, naléiw záloh kolem píležitého tšil na a dáwno se již
cháno pedtím, diktátor a
magister equitum
na
chlumu, Minucia nechal
postaupiti.
Tož wyítil
se
na
wšech stran, a tak jej sewel, že by bylo po celém wojšt jeho bylo weta, kdyby mu byl welikomyslný Fabius we prawý as nepispl ku pomoci. „Neekl jsem to, prawil nyní Hannibal, že se z toho mrana, co se wždy po horách Tím byl osprawedlnn táhlo, slrhne jednau krupobití?" se
Fabius
woln
zahanbený Minucius wyznaw slabost swau, dobro-
;
mu
se
zase
poddal,
Šlépjí Fabiowých následowali
Cn. Servilius Geminus a M. Attilius Regulus,
nástupci jeho,
wyhýbajíce se hlawnímu
Tak
mínil wálití
lus; jinak
ale
Tento huba,
i
jej
boji,
smýšlel
ezníkw
saudruh jeho,
ím
Terentius
Varro.
.již
to
msteku
a pustil se s
boj
ním
Cannenský
,
w
Cannae nad ekau Auboj wšeobecný.
nejkrutjší
Swto-
rána, jížto byl
Wojsko ímské stálo w dwojím (216). menším pedešlý konsul (proconsul) Servilius pední stráží z jednoho sboru a 2000 spojencw šestá-
kdy
táboe, s
C.
miláek obecné luzy a we peinožitel Hannibala. Nadarmo
Aemilius, bez prodlení táhl proti Hannibalowi,
fides ležícímu,
byl
ustawinými šermy.
syn, byl
wytáhšímu z Gerunium k
známý
a škodíce
šlechetný nástupce jejich, Aemilius Pau-
zpupném duchu swém zdržowal
píjmí wáhawce (Cunctator)
a
místo hany stalo se poctau.
pocítil
w
136
Okres IV.
Starý swef.
ped oima
nho we
od
wající, dál pak
hlawním ležení oba konsulowé
Na
nepítele.
Hannibal
to
jehož jen nowé wítzstwí
nedostatku
spokojenosti wojska mohlo zbawiti.
ímany
Nuniidowé
seli
dáwno ekal,
již
ného pošlé ne-
a z
Bez pestání tedy muzbraujíce jim
drážditi,
napájení
Tím rozlícen netrpéliwý Varro, rozkázal wojsku nešastný' den wéwodení swého, w nmž se oba konsu-
z Aufidu.
w
lowé
stídali, nedbaje na Aemilla
nepítele udeiti.
a wytrhnul tedy
opustiti,
pchota
okídlena
,
prawé až k ece rytístwem
po
spojencw
lewé jízdau
prawé, Servilius sted.
w
prostedku
hispánská
a
Hannibal
I
ece
stála
Afrikanowé
;
w
ozbrojeni
w onch
prach
swým
Postawen byl
použiti.
jenž
nakoi-istnau
a
wtru
tak,
totiž
písek
ímanm Pt
proti
lsti
a zawrhše
zbra pibhli
jest,
jak
ímanm uml
že polední wítr (Eurus),
asu
siln wje, wšechen
hnal do oí.
Jízda punická obau
set
Numid ízeno
Hannibalowy. Seskákawše
mistrowské
zbrojí
Hispanowé
nazí,
Znamenitjší wšak i
krajinách letního
kídel poala bitwu.
prawém
mezi Afrikány pchota gallická
plátných rauchách.
bílých
po
postawil jízdu na obau
Gally a Hispany, na
ímskau, Gallowé od hlawy až po pás Hannibal sešikowáním
,
Varro wedl lewé kídlo, Aemilius
;
kídlech, na lewém až k
Numidy;
z ležení vvytáhnauti a na
nesml saudruha swého w boji také. Sted šiku ímského inila
Aemilius
jako
k wywedení
totiž s
koní swých
zbhowé k ímanm,
kteí
w zadu swém. Tu pak wytasiwše pod mee udeili se zadu na ímany a spso-
jim rozkázali zstati
rauchem ukryté bili
weliký zmatek na lewém kídle.
pod
klesati
meem
Gall
Hispan,
a
I
a
prawé
již
Aemilius
poalo
sám
tžce porann. Draz legií ímských prorazil sice sted punických, ale odwážiwše se daleko w tlaení byli okídleni s obau stran stojícíinii ješt erstwými kány,
a
tím
jeho, Afri-
Chlubný Varro uprchnul ha-
bilwa ztracena.
nebn wšeobecnému
byl
slabý
poranný Aemilius stál ješt s rekownými jezdci swými, co skála we hrozném píwalu, neohrožen proti smrtícímu nepátelskému dawu. Nemoha pro welikau ztrátu krwe již konm wládnauli ješt bojowal pšky; až konen mdlobau pinucen na kamen se posadil. Darmo jej napomínal k zachowání žiwota polní pobití
;
jen
; : ;
Druhá wálka punícká.
chtje
Lrnlulus,
tribun
prowodili; jHrwlasti V
do Rínia
jej
peowal, aby
paiiitliw wzkázal senátu napomenutí, by jen byl
liíin
a
Hannibal
nensk(>m, jako byla
tak
zajato,
10,000
w
den wzdáti
týž
jezdc swých,
wílz na pehrozném
dle
bojišti;
ímCan-
ímská
Ztráta
3,000 pak na
do wtšího,
msta
Cannae.
onino pak
;
síla
bojišti
jednoho udání 43,000, dle jiného
uteklo *se
táboru, a 2,900 do
wrných
S nimi padla poslední
zstalo na
jejich
mrtew, proklán sud-
branami samého Rima.
že
weliká,
muž
70,000
co
stál
ped
klesl
to
uprosted
žiwot nasadili.
proíi
ská,
Brzy na
nepátelskými
licemi
kteí
chránn.
7,(X)0
do
bojišti
menšího
Tito poslední museli se
k tomu pinuceni.
hladem
Jen malému poctu z nich poštstilo se skrz nepátely ko-
istním bawené
z táboru
protlauci
se
a
msteka
Canu-
sium (Canossa) dosáhnauti.
Když se dokonala woly, z nichž as kryté,
citem
50,000 mrt-
sec, a Hannibal bojišt
spatil
6,000 z jeho wojska bylo,
útrpnosti
hnut,
„Takowého wítzstwí wíce
po-
se slzawýma
oima
zwolal
nežádám."
Mnozí
mu iní
si
pro po tomto welikém wítzstwí zrowna k ímu že by se ho byl bez pochyby nyní zmocniti mohl
pedházku, netáhl, i
jeden z
vvdcw
jeho, Maherbal, z toho jej winil,
praw,
že sice zwítziti zná, ne ale wítzstwí použiti; bližším wšak
zením domnlá tato wáhawost lehko se wždy rownal táboru, w nmž každý saused udatný bojowník, každý senátor zbhlý polní
na
wšecky
okolnosti
se dá osprawedlniti.
ím
wdce
ímská
byl,
a lidnost
punické wojsko pesahowala
nemuselli se tedy Hannibal obáwati, že proti
zaufanliwém hájení wlasti, nic
nepoídí?
kdyby útok nešastn se byl skonil
ukrýti,
ní,
žVvláš
A kam ?
Ješt
se
pi
ml
ani je-
od íma neodpadl, ani jediná pewnost w jeho rukau, nebof wlídné tehdy ješt panowání nad spojenci swými neohroženau wšechny pautalo
diný bližší národ
nebyla
íman
náklonností.
Úmysl pak Hannibalw ani nebyl dobýti íma,
nýbrž jen dosáhnauti prospšného pokoje pro wlast swau, as obniezeni spanii
nauti
a
íman w
daufal,
o wyproštní
Itálii
a
swobodu zbroje punické
w
Hi-
úmyslu nyní nejpohodlnji dosáha wyslal proto W7slance Kartalona do íma
Sicílii.
Tohoto
zajatých
a
wyjednání
pokoje.
Senát
mužn
Mk
138
zawrhnul lnul
Okres IV.
Starý swét.
pokraowati u wálce. Welikost
obojí, ( a ustanowil
ducha jewí se
w
neštstí,
úpln
to
ím
wrné muže
na
wšem ženám
z
dom
malomyslnost
w
lidu
zwdy,
než smrt obau konsenát, wyslal
dal brány osaditi stráží, a zakázal
swých wycházeti, aby nákem Že ale také
newznikla.
zemním konány obti
ekyn,
Na
dokázal.
záhubu weškerého wojska, sešed se
sulíiw a
kdežto jeden
lidské,
jejich
bohm
ek
pod-
a jedn^
—
jeden Gallus a jedna Gallyn za žiwa pohbeni
dkazem jest, že powrenosti neuml wywíti.
truchliwým
msta od
nade wlastí
se ani
—
msteka
sedmdesáti jezdci do se do
nyní
mén neudáwala
prwní zpráwu, která nic
Varro, jenž se byl as se
uwitán, a
wywolený
nezaufal;
erné
z
Venusia utekl, pi nawrácení
slawn
senátu
maudrý senát
dkowáno mu,
diktátor,
Junius,
že
jeho
a
wšecku mládež pes 17 let we stáí, a což posud bylo neobyejné, i 8000 otrok. Zkušenjším wojskem mohli sice wlasti pispti, kdyby byli wymniti chtli zajaté, k emuž Hannibal sám nabízel, ale ani nejtužší nauze, ani platiwé prosby píbuzeditel jezdectwa, Gracchus,
ných nemohli se
jim
okázali
dle
tomu pohnauti, aby wyprostili
jich k
písného
bojovvati
saudu
pro wlast,
žiwot než swobodu
talonem
newážn
že krwe
prolití déle
ozbrojili
dáti.
udatnosti
pro
niž
ty,
kteí
ímské nehodnými se zpowali radji
Proež wyslancowé
jejich
i
s
Kar-
odbyti. Nebyla to tedy wina Hannibalowa,
trwalo; neb co
wítz
žádal byl o pokoj.
Prwní owoce wítzi Cannenskému byla Capua, wzne-
msto campanské,
šené, bohaté a rozkošné hlawní
obec
již
'dáwno nesworná, horlíc
bitw Thrasimenské od
po
nyní úmysl stila
swj
wyplnila.
Hannibalowi cestu ke
proti
íman Mírnost
wšem
jehožto
welitelm swým,
chtla odpadnauti a
již ,
a
píwtiwost prokle-
srdcím obecného
lidu, tak
sám hlawní sídlo swé mohl rozbíti; ne sice beze wšeho nebezpeenstwí, nebo sám syn Pacuvia, hlawy protiímské, Perolla, málem by jej byl pi dwrném hodu, že zde
k
nmuž
od Hannibala
s
otcem
swým
byl pozwán, úkladné
zamordowal, kdyby ho byl otec, kterémuž pedsewzetí swé wyjewil, od toho úmyslu neodwrátil.
Až potud skwla %lstí
a
se
sláwy wítzné,
welikému
wdci punickému hwzda
u Cannae dosáhla poledníku, nyní
139
Druhá vválka punická.
pak poala se
Poskytla sice Capua
k západu schylowati.
již
bezpenost i potrawu, ale wojsko jen z domu mohlo býti doplnno, proto že Capua jen pod wýminkau swobodi
k senátu Karthaginskému
swého Magonu že
padlého
dkaz že ímského
na
pobil,
již
tedy Hannibal
Wyslal
od vvojny se wzdala.
nosti
rytírstwa
3 mírky prsten jen u Cannae posila,
zcela mohl dosáhnauti. Senátoi také
unaweni
jelikož
as
wedli. Slyšeli
konsul
Karthaginským
jsme
Scipio,
totiž již
na zaátku
nawracuje se sám do
swého Cnaea do Hispanie
bratra
z Massilie,
Itálie
odpíral
než držeti,
slib,
wálkau hispanskau, kterau nyní drahný
byli
kterak
wálky,
této
a
powolili,
ji
wšak jim bylo uiniti
nešastn
elmi
A\
50,000 nepátel že
a
jedné že potebuje, aby úmyslu swého
zajal, jen posily ješté
Hanno;' snadnji
bratra
íman
200,000
:
Cnaeus byl šastný, mírností
odeslal.
proti
a
wlíd-
wšecky národy hispánské mezi Iberem a horami Pyrenejskými, porazil a zajal punlckého wdce Han-
swau
ností
získal
okršlek Karthaginský
wého Karthaga,
w
lodstwo
punické
ztroskotal
nona,
po zdi hlawního
až
poplenil
Iberu,
ústí
sídla jejich,
ostrowy balearské jakož
podrobil
no-
sto a
i
dwacet rozliných národ hispánských, mezi nimiž nejhlawnjší Celtiberowé, a zahnal wéwodu punického Asdrubala, Hannibalovva,
bratra
do
až
Podobnau pHwtivvostí
'
dnešního
Lusitanie,
získal
si
Portugalu.
národy hispánské
bratr
i
pedešlý konsul (proconsul) , co hlawní wdce do Hispanie poslaný, když urozenau mládež hispanskau, w
jeho,
upewnném .píbuzným
wrná rýž
zase
Saguntu
Tento prospch
nawrátil.
krále Hierona na
je
pomoí
w
i
nejwtší
italského
w zástaw
nauzi
proti
náklonnost k
Sicílii
rodim
drženau,
íman w
a
Hispanii a
ímanm,
kte-
welikomysln podporowal, a punického lostwa wše-
wpádm
možn
stehl, spsobila to ješt wíce než záští Hannonowo Barcinowcm, že Hannibal zstal bez podpory, a wítzstwí Cannenské žádného wtšího zisku neneslo, než proti
pidání se Capuy a wrtkawost
takm osad dw punická
upewnní proti
kterýchžto
,
,
ímu
jinak
jižní Itálie,
strany wznikly, jedna
bez
rozbroj
užíwal
.dkladnjší
nemoha wywésti.
ímská
Hannibal
pomoci
Zatím
w
kdežto
nic
ochabla
každé
a druhá
k
swému
hlawního
zponenáhlá
w
Okres IV.
Starý swét.
140
rozkošné Cainpanii
twrdá mužnost wojska punického,
i
pi wpádu na msto Nola dokázal ponejprw praetor ímský *) Marcellus, že i weliký Hannibal mže pemožen býti. To sic dodalo ímanm ducha, nesmli wšak ješt býti beze strachu, nebo w Hispanii nowá proti nim wywstáwala a
baue. Nowé wojsko punické piplaulo pod spráwau Himilkona do Hispanie, do
Asdrubalowi bylo naízeno, aby bratru
a
na pomoc wytáhl.
Itálie
prodlení,
a
hispánské,
seAsdrubal bez dílem wšak
wtším
k Iberu, chtje na tauž cestu do
táhl
Dowdwše
Hannibal nastaupiti.
Scipionowé,
pichystal
I
sebraw weliké wojsko,
mu
táhli
Itálie
wšak pedsewzetí jeho
se
nho,
naproti, a položili se tak blízko
bitw
co
Swedena tedy bitwa tato, a Asdrubal zwlášt pro nevvru Hispanw u wojšt swéni, kteí tak obtížného tažení sob neoblibujíce, bez odporu prchli, tak byl poražen, že se sám sotwa w Hispanii mohl že
nemohl
se
wyhnauti.
udržeti.
Ale II.
král
,
i
od wýchodu hrozilo ímu nebezpecenstwí. Filipp nowo-macedonský obáwaje se wzrstající síly ,
ímské,
kteráž
ohlásila,
wyprawiw
we smlauwu, w wšak když wyzrazeno
se již
w
sausední
níž
spolek proti
se nawracowali, ;
naež
od
ímu
íman
wšemu
senát
Illyrii
nebezpen
k Hannibalowi, wešel
poselstwí
s
byla
ním
uzawen. Wyslanci lapeni, a tudy wše
protiwenstwí
na
wzdor,
bez prodlení Valeria Laevina, praetora, se znamenitým
lo-
stwem proti Macedonii samé wyprawil, aby Filipp, zabawen jsa, smlauwy nemohl držeti. Tak zstal Hannibal opt bez pomoci tím samým asem, když Karthago k dobytí Sarnebylo tedy dinie znamenité wojsko nadarmo obtowalo ;
diwu, nebyl
že se tak s
to
drazn,
postawiti, a
jako prwé,
že
mu
proti
ímanm
wíce
opatrný Marceli mohl odo-
Sklamanému západem i wýchodem jasnjší zdála se kynauti nadje od jihu. Starý wrný íma pítel, dewadesátiletý Híero zemel, poruiw králowstwí Syrakusánské wnuku
lati.
*)
W
nepítomnosti
onom.
Zwlástní
konsula
wéwodil
úad praetorw,
praetor,
jichžto
prwní
úedník po
se až dwanáct
wolíwalo,
wykonáwání saudu a spráwa her weejných neb diwadel, we welikém okolu (circus maxinius) lidu dáwaných. bylo
Druhá wálka punirká.
svvému (syn Gclon
ped
již
141
ním byl sešel), patnáctiletému
Hioronymowi, pod spráwau patnácfi ustanowcných poru-
ník,
smrtelné
na
jež
že
od
po-
úad swj
Andranodor,
runíkíj,
swdomím
ale Hiero dokonal, jeden z
posteli
Sotwa
fiíma nikdy neupustí.
složil
zavvázal,
pod tau záminkau,
Tím wzdálil od
že jest Hieronymus dosplý k samowlád.
nho
poruníky
ostatní
i
naež Hieronymus I
Mafcell
smýšlející,
punickau
prestaupil.
z-
wyslán byw,
we
Hannibalowých,
proež
oddány,
Leontinum wzal
nejprwé
popuzením Hippokrata
když
a
Poenm
Hannibalowau
nim
proti
pod wládau republikanskau po-
nyní zase
úinností
úprkem,
stranu
brzkém od spiklých liímaníkw zawraždení
po jeho
staly Syrakusy,
staweny,
na
zcela
ímsku
po
rádce
a
twor
a Epicyda,
Syrakusích wšickni ímaníci zawraždéni,
Marceli mésto oblehl a bránilo toto weliké, ze
poal ho dobýwali.
ty
Dlauho se
ale
rozdílných pewností sestáwající
msto, zwlášf umlosti Archimedowau *), jenž mistrnými pHstawu až konen neopatrsvvými hájil hradeb ností obywatel samých, hodowáním ke cti bohyn Diany **)
stroji
i
slaweným klesla
opojených,
takm
celá
,
ímanm
Foenowé ješt
S ním
do rukau pišlo.
pode jho
ostatní
Sicílie
akoliw
se
gentu,
nemohli wíce wyniknauti, a
ímské, neb
se znamenitau silau drželi
konen
w Agri-
padla
i
tato
vvdce Numidw, uraženého wéwody punického na Sicílii, do
jejich záštita zradau Mutinesa,
od Hannona, nejwyššího
rukau Laevina, konsula ímského, od
cílie
íman
Tak
mén
i
*) Archimedes,
byl
ímu
hrozný.
Ukrutná
íman
proti
slawný mathematik a mechanik, wynalezl mnohé ná-
wálené,
Marcellus
Když
dobytí weškeré Si-
od jihu zklamána nadje punického reka, nic
wšak ješt
stroje
ímž
bylo dokonáno (210).
jimiž dlauho
uenosti,
Syrakusy
hájil proti
zapowdl jemu pi
dohytí
ímanm.
msta
Setre
ubližowali.
surowý woják na koist do píbytku Archimedowa wraw písku áral, a na otázku, kdoby byl, od zamyšleného slowy: „Nezmat kruh mých!" byl napomenut: ale
ziw, mathematika nalezl, an
rozlítiw se
**) Diana
ueného
(Hekm
zawraždil
Artemis), dcera Jupitera (Zeusa) a Latony,
linem na ostrowe Delos zrozená, Luna),
pitom bohyn lowu
a
božstwí,
msíc znaící
istoty panenské.
s
Apol-
(Selené,
142
swl.
Starý
zastawencm
Okres
IV.
Tarentským urozeným jinochm, písnost nkterých "krajan swých útk obniýšlewšíin k nabádání (zaež až do krwe mrskáni a se skály swrženi byli) wzji,
ímu,
Inla šlechtu Tarentinskau proti
zrazeno
Co
jest.
msto ímské
Hannibalowi
a
posádky
tento
ale
pewném
na
hradu Tarentském položené dobýwal, zatím oblehli Capuu, chtíce nibal
ku pomoci; nejsa wšak
man
odtlaiti,
mínil je
Nenadále tedy
kroej
o jeho
nen
msta
Han-
ohrazených
a položil se
strach
tu
í-
náek,
a
8000
a již
pi
na tom, aby se wšecka
stáhla;
aby jen jeden
pronikla,
mstu,
tažení bylo
wojska jen k ochran
ímané
sice
jí
ohrožením samého íma.
proti
Náramný
pewn
to,
s
odlákati
pi-ímo
táhl
od nho.
zpráw
prwní
Pispl
za odpadnutí potrestati.
ji
Fabiowa ko-
ale rada
Capuy byl
wojska od
díl
odwolán, druhý pak aby zanechán byl k dobýwání, neb že Hannibal,
jenž
se
wítzstwi Cannenském
po
neodwážil,
nyní
chopilo
se
msto.
Ani
zbran, to wšak
mén
tím a
se
odwáží.
konsulowé
Fulvius
i
proti
ímu
mšan&íwo wytáhli ped
Celé
neodstrašilo Hannibala
:
pitáhl ješt
i
3000 kroej ped mstem, a odwážil se s 2000 jezdci hradby jeho ohlednauti. Seznaw ale, žeby marný byl útok, jehož bez toho neml w mysli, odtáhl zase, blíže,
položil se jen
a Fulvius wrátil se
íman
dobyto
ku Capui, naež
a smrtí
obywatel ukrutn
ostatních
toto slawné
senátor, jakož
i
Tím se
potrestáno.
msto
od
otroctwím wšech
ímu opt
welice odlehilo, tak že mohl obrátiti zetel na wzdálenjší krajiny,
Šastn potebowala Hispanie. ale samo nepetržené
kteréhož nejwíce
sice zde dotud bojowali Scipionowé;
štstí stalo
se jejich záhubau.
Umínili
si
totiž
zahlazením
wšech wojsk punických, ježto stály w Hispanii, celé wálce najednán konec uiniti, a sesílili se k tomu konci as 20,000 Celtibery; na to rozdlili wojska swá; Cnaeus zstal pozadu
proti
táhl proti
Asdrubalowi,
druhým
bratru
Hannibalowu, Publius pak
dwma wojskm
punickým pod Magonem
a jiným Asdrubalem, synem Giskonowým.
sestáwalo
wtším
bala podplaceni,
dowdw
se
dílem z Celtiber,
ímany ped
bitwau
opustili.
na cest, že táhne proti
wládyka hispánský,
Poenm
Wojsko Cnaeowo
kteí bywše od Asdru-
pízniwý,
rtmu
Publius pak,
také Indibilis,
mínil jej
díwe po-
Druhá wálka punická.
títi,
než by
proti
nmu.
se
Neušlo
pichwátiwše,
Nyní spojivvše se
s
w
Indibilem
kradmo
a obrátil se
Poenw, kteíž
ale s
rychle za ním
mu
zadek
udeili.
a wítézstwí Poeníiw bylo úplné.
bratrem Hannibalowým pepadli
toho slabého, jenž
bez
již
to
w bitw
sám padl mrtew,
Publius
mohl,
g nimi spojiti
143
nemoh množstwí
Cnaea,
i
jejich odolati,
a žiwot ztratil. Tak padli oba Scipionowé, a w Hiwše bylo ztraceno, krom skrovvných ostatk z obojí porážky, ježto mladý rytí ímský, jménem Marcius, sebral
poražen
spanii
a
—
pro tuto zemi.
o nowé Wywolení
odewzdal senát obci, a když se žádný z
rek ím-
Iberem
za
položil.
Nyní tedy jednalo se
wojsko do Hispanie a o wéwodu jeho
ských k tomuto nebezpenému dstojenstwí nehlásil, nabídl se Publius Cornelius Scipio, syn Publia
w Hispanii
tyry a dwacetiletý wku swého na Ticinu
we
nyní
hrdina, který již otci žiwot byl
náctém po bitw Cannenské
ným
se uinil, když
sauwkau
šlechtu
ímskau,
wýte-
w
která
zau-
zstati a wlasti slaužiti pinutil. Uznány také wlastenské
zásluhy
od obce,
tyto
neml,
stáí
za
tak
prokonsula a náelníka
Píwtiwostí, wlídností nost wojska, získal, jimiž sídla
punického
až
Itálie
a uznalostí
w
dwry
w Hispanii
w
Hispanii,
Nowého
náležitého
Hispanii jest
této
hoden
byl.
nejen náklon-
ale i mnohých národ tamjších podporowán hned ze zaátku byl s
porazil Asdrubala,
sob to,
a
ímu
hlawního
Karthaga, dobyti. Nato
bratra Hannibalowa u Baetuly, a zahnal
pod hory Pyrenejské,
pirazila.
a
že jednosworn,
wywolen. Dokázalf Scipio brzy, že
jej
w osm-
zachowal, a
wlastenskau horliwostí
nad žachowáním wlasti do ciziny se obmýšlela obrá-
falstwí titi,
zabitého,
šestnáctém roce
kdež druhá wojska k
nmu
Zde ustanoweno, aby Asdrubal bratru swému do
na pomoc wytrhnul, a druhý Asdrubal, syn Giskonw,
aby zstal
w
Hispanii,
Mago pak aby
se na ostrowy ba-
erstwých prakowník najednat, odebral. Wytáhl tedy Asdrubal z Hispanie, kaupil si stíbrem punickým pr-
learské,
chod skrze stál
díw
Gallii,
a
maje cesty
již
od bratra prokleštny,
nadání, Gally a Ligury sesílen,
w
horní
Itálii.
Dobýwání wšak Placencie opozdilo jej, a poskytlo ímanm asu k draznému odporu. Wyslán totiž proti nmu jeden z konsulw, Livius Salinator, co zatím druhý, Nero, Hanni-
ml
bála
<]obýwati
Poslowé
now
náwštím
ímanm
ale padli
že
,
swému,
w
jej
že jest marné a
odtud odeslal
oekáwá.
Unibrii
ímž zprawen Nero obáwaje se, že by mu
do rukau, a
wytáhl saukromí
s jádrem zanechaw spráwu ostatního wojska pitrhnul Liviowi na pomoc, aby spojenau
wojska swého z leg-atu
konen,
hrozícím nebezpeenstwí,
snad Livius sám nemohl
silau
IV.
dále do Umbrie,
táhl
s
Okres
wida
Asdrubal
bawiti.
Placencie,
Hannibalowi
list
o
swt.
Starý
144
odolati,
ležení,
a
na Asdrubala udeil. Asdrubal zatím pitáhl až k
ímané
Metaurus, kdež ho
Musel tedy wésti bitwu wida
práw
obma
konsuly,
s
muž
56,000
poražen.
dostihli,
zstalo na
wše ztraceno, uwrhnul
daw nepátel
swj Nero ped
a žiwot
zase
stál již
se
když brodu
na hlawu
vv níž
a Asdrubal sám,
bojišti,
w
ece
hledal.
w
zaufalstwí
We
hrdinsky dokonal.
nejtužší
šesti
dnech
Hannibalem, jenž se ani nenadal,
Najednán hrozný
co se zatím bylo pihodilo.
jej
ohromil
pohled; ufatau Asdrubalowu hlawu dal Nero do táboru pu-
nického
uwrhnauti
s nešfastnau
nkolik zajatých Afrikán
odeslal
a
,
zpráwau tauto
nešastný osud, Karthago." pomoci zbawen,
w se
držel
pokojn.
bal
odporowala, až
i
jejím
Zámr
ské, Karthagu.
Již
ímané
také
Ale ani
Scipio welmi
té
a
w
Hispanii zdr-
ímanm
celá Hispanie
hlaw
tehdáž
w
tom Poenowé.
nissu,
který
popudiwše s
a
tchto
u Syfaxa ne bez prospchu.
pomocí
nepátel-
se Syfaxem,
králem massilským,
Massinissau,
a
nmu
—
w pátém pádem zproštna a wtším dílem ímu na tom ctižádost Scipionowa ne-
Scipionowé hledali
proti
býti.
šastn. Asdru-
píiny uzawel smlauwu
massaesilským,
Itálie,
a zde
drážditi Iwa,
(Cadix)
jeho byl do Afriky, proti
Z
wrné,
wždy musel hrozný
numidských, as dnešní Marokko
pedešlí
píze,
si
tle,
konen
Poen
tažení Scipionowu
králem
neštstí jemu
pomoská pewnost Gades
byla podrobena.
krajin
Netraufali
twj
a již tak blízké
poražen, a celá m(^c punická
cena. Jen ješt
pestala.
w
pokraowal
Hispanii zatím
Giskonw
Poslední této
i
w nemocném
i
byla rána
zwolal, widím
„Nyní,
do nejjižnjšího rohu dolní
krajin Brutium, jediné
jehožto duch
W
stáhl se
To
k Hannibalowi.
reku punickému nejbolestnjší.
Algir obsahujících.
dležitých
wládc
Pekáželi jim wšak
proti
Syfaxuwi Massi-
jejich
wálku
zdwihl.
Druhá wiilka
Zmužil
se
Nicmén
otce jeho z ddictwí.
145
a vvypiulil Massinissu po smrti
zatím Syfax,
ale
puiiická.
vvšak usnesli se nyní oba,
Scipionowi pispeH, kdyby do Afriky wtrhnauti
proež
senát teprw swoliti,
musel
Nenalezl
odebral.
pízné,
w
jaké zasluliowal,
ale,
to
íma
žárliwém senátu
za dobytí Hisganie ani triumf jemu
a
W
ml.
se Scipio nyní do
prien
nebyl.
w
prawé
Uznalejší byla ^)ec, a wywolila jej za konsula,
té
OTWho skonení této záhubné wálky lze ocepowzbuzen umínil dáwný svvíij úmysl wywésti,
nadji, že jen káwati. Tím
a ze Sicílie, pipadlé pod správvu jeho provincie,
w
Odporowal mu
do Afriky.
wáhavvý Fabius
konené nade wší ne-
ale Scipio zwítézil
;
peplauti
tom sice senát, zwlášté pak
pízní a utrháním, wyplaul ze pístawu Lilibejského s 35.000
pomoí
muži na qde
faxa
ímského sliná
bala Giskonowce,
za
ruku
jejíž
Sofonisbe, dcera Asdru-
Poeny se
s
sjednotil
;
wíce proti nim popuzen Massinissa, jenž také po
tím
ruce
Pomstu sopfé pitáhl ke Scipionowi,
taužil.
Asdrubal
30,000, Syfax
s
o pokoj,
dowedew
a
se,
že
stany
pak docela slamné
nuniidické
punické jsau devvéne,
k nim
piblížil se
,
zapáliti.
w
noci
Nenadávvše
Numidowé beze zbran k hašení, Scipionw legat, s Massinissau do ne-
spchali
nepítele,
milý
Caelius,
ostraženého
její
némuž
we dwau táboích petwáeným jednáním
kradmo, a dal nejdíwe stany numidské
naež
proti
než
60,000 muži
s
uspal bedliwost obau
Scipio
leželi.
se
Odlákala sice Sy-
africké, a oblehl Utiku.
spolku
we hrozném nepátel zmatku
táboru wraziwše
welikau porážku spsobili. Spatiwši plamen wojsko Asdrubalowo, chwátalo a wrazilo s
prchajícími
Obojí
neozbrojeno
též
na zástupy ímské,
tedy
do
Numidm
ležení punického vVtrhli, a
tábor
byl
w
pomoci haUti
teíž, odraziwše
plamenu,
a
w
i
Asdrubal a Syfax, njšího, plamen.
Postawili se sice
Syfax proti diti,
ale
ímanm
opt
jen 15,000
Jen
s
asi
spolu
obojím pehrozná
pl tetím tisícem wšecko ostatní potel me, aneb
porážka Afrikán.
je,
toto zapálili.
s
wywázli co hroz-
ješt jednau Asdrubal
a
30,000 muži, chtíce Utiku oswobo-
porazil je Scipio a rozložil se až do Tuneía,
kroej
od Karchedona. Syfax zatím až do Mas-
saessilie prchnauti musel,
neb Massilie
cena, kdež Massinissa s Laeliem
pro
již byla ztra-
wpadew, za prawého krále 10
;
146
swt.
Starý
uznán
Darmo
byl.
protiwil Syfax
w
jeho
s
opt,
massaessilským wojskem
když
a
w okowy ímské
klesl, zajat a
msto
mu ješt
se
poražen
;
Okres JV.
poranným oem
s
uwržen.
Nalo
i
Cirta, sídelní
Massaessilii, od Massinissy wzata *),
nadje Karchedonu
odtud wšecka
a tak
i
Nepozstáwalo
zmizela.
nic jiného, než Hannibala z Itálie ^ ostíhání wlasti
Šestnácte
lati.
sám, bez podpory z wlasti,
bami pyšného íma, nyní
w
lew,
když
powoneunawjj» hrdina w Itálii jen duchem sw^m zatásal hrad-
let byl již stál tento
wítzn
protáhl
w
odpocíwá.
jeskyni
dosažením swého úmyslu, ješt werní bratr
nedáwno
stál,
Itálii
Mago,
a
proti
stál
opustil
sláwy swé,
Wždy ješt nezaufal mu kynula nadje w
Cethegu konsulovvi
Mago
Se znamenitým wojskem, dílem a s
táhl proti ímanm, a blíž Zamy postawili wtší wojwodowé swých asíi proti sob,
onen
;
dwry w
pln
nedwra
nmž
na
pahorek,
z Itálie
se
tito
dwa
nej-
Scipio a Hanni-
šastné zástupy swé, tento pln
pohnula Hannibala,
swého dríw o pokoj žádal
Než,
Han-
osmdesáti slony
ástky swého wojska. Tato
starostí o tak rozdílné
liwá
pewn.
odplaul, a tak i
piwezeným, dílem doma wyzdwiženým,
bal
se-
ješt druhý
swdkyni nesmrtedlné
boestným srdcem,
s
Itálii.
nad
;
se tam piplawiw,
co plátno ? Nyní wolala wlast, nibal
celau íši jeho, ješt
nejjižnjším rohu bruttickém hrozný jako unawený
;
že
welikého
ped oima obau
se spolu smlauwali.
starost-
odprce
wojsk
byl
Neshodli se wšak,
proež hned druhý den wytasen me. Co Hannibal pedwídal, stalo se wítzstwí u Zamy rozhodlo, že ne KarOkolo thlgo ale ím západním swtem má wládnauti. ;
20,000
Poen
zstalo na
musel se wyjednati pokoj, jenž sledujícími
Hispanie,
:
Karthago
Sicílie,
a
Sofonisbe obáwajíc se se
s
Massinissau;
nidsa jedu,
podrží
lodi
Massinissu upokojí, a
a tím zlo-
w
jí
w moi Stedním
wojenské a spolek
w íme w
když
ale
stj,
uzawen pod umluwami nájen swj okršlek w Africe
wšech ostrow
ekne, wydá wšecky
•)
tolikéž zajato,
bojišti,
státu punického. Nyní, stj co
mena poslední podpora
to
jímž se sama otráwila.
s
se odwšecky slony chycené,
ním wejde,
'zaplatí
w
pa-
triumfu býti uwedena, zagnaubila
nemlo
ochrániti, podal jí Masíi-
Nowá Macedonie. talent stíbra,
10,000
létech
tlesáti
i 47
pes 30
a ne
100 osob ne pod i4
w
a
wné
Tak se skonila (201) tato wálka punická w 17. roce bhu svvého. TakoAvým štstím dráždi'na,
ímská
ale lakota
rukojenistwí dá
starých.
let
tím wíce byla roz-
udušený na západu wálený plamen
a
druhá
znamenitá
znal se
nyní na wýchodu.
íma
Zápas
B)
Nowá bitw Ipsenské
Po
wýchodem.
s
Macedonie. rozpadlo
Ptolomaeus
králowstwí;
we tyry rozliná
;
aegyptskau
zemi
obdržel
Arábii, Caelesyrii a Palaestinu
mocnástwí
weliké
se
persko-macedonské, jak wýše ukázáno,
,
Libyi,
Lysímachus Thracii, Bithy-
Seleukus nkteré menší krajiny maloasiatské až po Indus; Kassander Macedonii a ecko ili stát nowo-macedonský, a kralowal nad ním ješt ti léta. Po jeho smrti wíril se tento stát dlauho we zhaubném nii
a, jiné
ostatní
zmatku,
každé
;
Asii
do ruky,
zmítán jsa z ruky
hašteili
a boleslnau
Synowé Kassandrowi, Anlipater
pocítil.
s
ecku
držel,
metria
wšak brzy wypudil Pyrrhus, známý
starší
Lysimachus thrácký,
starý
Seleukus
wálenau mocí w
že se sám zmocnil Macedonie. De-
píležitost,
zase
Seleuka
asiatský.
již král
epirotský,
tohoto
pak ješt
zawraždil
newdný
Ptolomaeus Keraunus, syn Ptolomaea aegyptského,
k jihu se tlaících, až
*)
Tento
—
proti
konen
Ptol.
*)
a dosedl
Wíce ješt než tyto krvvawé zmny wpády národ celtických, tmito krajinami
na trn macedonský. hubily Macedonii
ztratil;
ránu od
Alexander
o trn, a poskytli tím Demetriowi, synu Anti-
se
gona u Ipsa padlého, jenž se wždy ješt
Pyrrha
a
nimž
i
Ptolomaeus
Antigonus Gonnatas,
w
boji
žiwot
syn Demetrivv,
Keraunos "záštím macechy swé, kteráž' swé dti na trit z Aegypta wypuzen, prchnul k Lysiniachowi, jehož
chtla piwésti,
syn Agathokles se sestrau jeho (Kerauna) Lysandrau byl zasnauben. Ale Lysimach zasnaubil se nato ské wil.
;
s Arsinoí,
a dal se od ní tak omámiti, že syna
Nato
prchla
cho
jeho
raunem k Seleukowi syrskému
Lysandra
s
dcerau Bereniky aegypt-
swého Agathoklesa
otrá-
bratrem Ptolomacem^ Ko-
a pohnuli jej
k wálce
s
10 *
Lysimachem.
148
swt.
Starý
Okres IV.
trn macedonský upewnil Musel sice i Antig-onus
wiklavvý mezil.
wrátiwšímu
w
Pyrrhus
se
peloponneském žiwot
koruny macedonské zase^
tigoniis
podrobením
a
Pyrrhowi
ješt jednau
z Itálie
tažení
Korinthské
wpády barbar
a
Athén
a
když
ale
ztratil*), dosáhl
An-
ustaiipiti;
hledl osazením twrze
ecko
i
za-
epirolskému
zase
podmaniti,
kteréž rznic macedonských k dosažení pedešlé neodwisPekazil mu ale w tom Aratus, obnolosti bylo použilo. vvitel a stratég ili náelník spolku achajskéhOj jímž ekowé
opt
politické znamenitosti dosáhli.
stála
malá
wšak
tato
as
w
achajská
;
obce nepistaupily, což se nyní obce Sicyonské
Arata, jenž
Klinias,
stalo.
od Abantida
byl
—
Již od dáwných jednot demokratické musela jednota zstati nepatrná, dokud k ní znamenitjší
msta
s
celau
tcprvv,
a
pístupem
sice
wládce Sicyonský, zawraždn
swau rodinau, krom sedmiletého
pi žiwot zachowán,
a
po trnácti létech*
z ci-
ziny se nawrátiw otinu swau od ukrutníka oswobodil.
macedonští tyrannstwí
pak králowé
páli;
we
krajany swé, aby pro snadnjší obranu swobody
achajský wstaupili.
macedonských,
naež
píkladu vvtší
jichž
ídila se
as
díl
i
to sprostil Korinth
tyto
a
spolek
Megaru osad
obce k jednot pistaupily, je-
Peloponnesu následowal. Tato jednota
snmy wýboru
roními
spráwau na
Na
Že
pohnul Aratus
mst
wšech spojených
wolených náelník (strategvv),
pod
a spojo-
wala se zevvnitn stejnau mírau a wáhau, powoliwši ostatn
pwodních svvobod každému audu swému, neb úel
její
byla jen obapolná obrana proti tyrannstwí.
mla
Tentýž úel
asem w *
donskému tená.
také jednota aetolská,
sewerozápadním ecku, zwlášf zi'ízená,
Brzy
ale
samým
tím
proti násilí
mace-
hrubau, ale neohroženau srdnatoslí
powstaly
ob
jednoty proti
sob
wý-
zboily
a
ecké swo-
samy
to,
co
body.
-:-
Kleomenes, král Spartanský a neobmezený skoro
chtlL podporowati,
wládce tohoto
nyní welnii
zmnného'
na wzrstající jednotu achajskau Aratus, nejsa s
to,
totiž
ostatek
králowstwí,
ewniw
spojil se s Aetoly,
tak walné moci odolati, krále
naež
macedon-
ského Antigona (Dosona), nástupce Demetria, syna Antigona
*)
W
Argii cihlaii od jrciné ženy.
Wálka maccdonskii prwní.
Goiialasa,
muži
Spartanin
proti
do
Aiiliironus
vvliliiiul
149
ku
powolal
u Sellasi a zmocnil se Sparty,
porazil Klooiiiena
naež Klcomenes do Aegypta Antigonowe
prchnul, a lam se otráwil. Že pak po odtažení
Macedonie vvpadlým Achajslí zase Aelolú
do
proti lllyrum
Se 40.000
|)oinoci.
PL'loponn(.'su,
se nemolili ubrániti, spojili se opét s králem macedonským Filippem ale
nástupcem Antiffonowým. Skrolil
11,
dále
se
nimi
s
liašleiiti
w smlauwu
wýše, wesel
s
Filipp Aelóly,
malicherné:
Hannibalem, a dowolil
ímané, méwše
na sama protjší pomoií italská. s
mu
hylo
Poeny co dlati, museli Filippa jen zdržeti nyní
wili;
až poliid
domu ba-
Chrám Janvv tedy zstal ole-
a prohlášena
Wálka macedonská prwní.
I.
Záminku k wálce
této
že Filipp spojence jejich, '
byla
wpády
po šfaslném skonení wálky punické, usla-
ale
Howilí jej náležit potrestati.
wen,
a
dyclitil
si
ta,
(200) wzali Aetoly
si
ímané
praA\á
tiskl,
odtud,
píina
ale
ímané ješt
že po šastném potlaení Poeni
wíce
nowých zemí a rozšíení moci swé dychtili. Dobré nadje dodávtala jim k lomu mimo pispní udatných Aetol nespokojenost jiných krajin eckých, zwláš Athén, po
s
laupeži
Filippem,
což wíce, spolek
a
menským,
a
w
mocným
s
Attalem, králem perga-
plavvb obanslwem Rhodienským.
Obnášelo pak králowstwí ono, ze zícenin trnu Lysimacha thráckého
ostrow, kvvetl
powslalé,
znamenitý
swobody po
dobyvv
obchodem
a plawbau.
menší Asie
díl
smrti
Wyprawen
nadji konsul Sulpicius do Macedonie, zprostil
získal
nejprvv
okršlek Athénský
náklonnost
ek,
se bojowati, tak že
k
ímanm
•
i
pistaupila.
;
Alexandra tedy
w
a
Rhodus
Welikého, dobré
této
a spojiw se s
Aetoly
Tím
osad Filippovvých.
že pro jejich toliko swobodu zdál
jednota achajská,
Tím
opustiwši Filippa,
sice Filipp
seslábl, ale leprvv
nástupci Sulpicio\vu bylo zanecháno zcela jej pokoiti. Tento byl Tilus Quintius Flaminius,
tribun wynikl. nius na
zwolal
tom král
we škole wyhiášewe wálce punické co
bojowník
ného Marcella wycwiený, pod nímž
Žádal sice Filipp o pokoj
stál,
aby wšecka osazená
rozhorlen
;
když
ale Flami-
msta ecká
w umluw peš eku
Acus
wydal, s
Fla-
i
swt.
Starý
50
Okres IV
miniem držené: „Což bys tedy žádal, kdybych
—
možen?"
konen
Wytasen me,
u Kynoskefalae
Filipp z
již
byl
pe-
Thermopyl wytlacen
w Thessalii na
a
hlawu poražen (197).
Tak skrooenému powolen mír, pod wyproštním fiecka. wydáním lodí wálených, zaplacením 1000 talent, zaež mezi jinými syn jeho mladší, Demetrius, dán co rukojm. ohlásil Flaminius úplnau swobodu weejn pi hrách Isthmických, kdež co oswoboditel u wšeobecném plesu slawen
ekm
byl. to
Že Filipp ješt tak iewné pro tenkráte wywázl, nebyla
ímská
tauto
s
wálkau
již zase jiná
dleži-
mírnost, ale prozetelnost; museli totiž
ku konci chwátati, proto že se
tjší wyskytowala", a sice
:
Wá
II.
1
k a
syrská,
—
wede do Asie. Ipsenském wtší díl Asie
kteráž nás nyní z Macedonie
eeno, leuka,
w
že po boji
Již
w
ondy místodržícího babylonského, zstal. Ten
Sýrii hlawní sídlo
nowé íše, po
swrchu
rukau Se-
otci Antiochia
založil
nazwané,
odkudž celý stát tento syrským slaul. Spravvedliwost a píwtiwost zwnila Seleuka wíce než nowé krajiny a msta, jimiž zem swé rozšíil a ozdobil, tak že se náméstkowé jeho jménem Seleukovvc práw mohli honositi, a se mu žádný z nich newyrownal. Po jeho úkladném zawraždní skrze králowce aegyptského Ptol. Kerauna, swrchu doteného, dosedl na trn syrský syn jeho Antioclms I, píjmím Soter (ochránce), kteréž si wítzstwím nad Gally, do Asie wpadlými, získal, s Eumenem, králem pergamenským, nešastn wálil. Staršího syna swého, nepokojného Ptolomaea, dal usmrtiti, proež následowal mladší, Antiochus II, jejž podlá lichotnost Milefan bohem (Theos) nazwala, že
a
je tyranna jejich
wnit, slabost
Timarcha
wn,
jížto
zprostil.
Za
nho
použiwše Parthowé
byly newole
a Baktriani
od-
Syn jeho Seleukds Kalinikos (krásowítz) ml neustálé ptky s bratrem šwým Antiochem a Ptol. Euergetem, králem aegyptským, který onoho podpadli.
Antiochus byl otráwen.
porowal,
od nichž
jakož zajat,
i
s
žiwot
Eumenem pergamenským
swj
dokonal.
a
s
Parthy,
Nástupce jeho Seleu-
Kermmos (hromowládcem welmi nepraw nazwaiiý) slabý na tle na duši, otráwen byl we tetím roce wlády
kos
i
Wálka
swé,
když
Atalowl
proti
fáhl
syrská.
151
bratr,
runík nedosplého synowce swého Antiocha Seleukowa
téhož
,
mu
,
jenž
se
nyní
proti
ném
Po
pergamenskéniu.
sprawowal Syrsko Achaeus, matky Seleukowy
III,
ímanm
co pobratra chystal.
k tomu
dodáwalo štstí, jímž potlaiw zpauru swého Achaea, osoeného od lichoftiého dwoeníiia Hermeniáše, odpadlé Medy a Parthy zase podrobil, Aegypt
Ducha strýce
Judsko, Foenicii a Caelesyrii podrobil, a tak píjmí
skrotil,
Welikého nabyl. až do nil
Ewropy
se nkterých
pes
Tím štstím povvzbuzen umínil íši svvau
Wpadl tedy do pední
rozšíiti.
mst
Asie,
zmoc-
pomorských pewností eckých, a
a
až do Thracie. Takowé poínání pergamenskému a Rhodickým, jichžto ujáwše se ímané co spojenc swých, Antiochowi wšecko další dobýwání eckých mst a pokraowání w Thracii po
wtrhnul
owšem
Hellesponl
se nelíbilo králi
ímsku zapowdli.
Uražen tauto hrdostí pyšný a wítzný
radil
snadno se dal pohnauti k wálce, zwlášf když k ní a osobn pispíwal nejwtší vvéwoda wku swého,
totiž
Hannibal.
král
Tento neunawitedlný rek punický milowal
swau wlast upímn,
a
nemoha
jí
wíce prospíwati
po skonené druhé wálce punické co
prospíwal
porušitedlnau sprawedliwostí, zamezuje vvady, které
brému
wlasti protiwily,
oban,
zwlášt utiskowání
kteí jen swého zisku hledli,
lidu
meem,
suffet
ne-
se do-
od mocných
o wlast zhola ne-
Tím ale rozmnožil poet nepátel swých, kteí jej ímského senátu osoili, jakoby chtl wálku obnowiti, ímané, jimž Hannibal neozbrojen byl hrozný, stáli na vvydání jeho, ímž nejsa wíce jist we swé wlasti, prchnauti musel do ciziny. A kam mohl prchnauti úhlawní protiwník íma, než tam, kde se baue zdwihala proti ímu? Prchnul k Antiochowi. Od nho ochotn pijat radil mu, by se
dbajíce.
u
i
zrowna na
Itálii
samu oboil, nabízeje se to sám se skrowKdyž hada potíti chceš, myslil
nau mocí wywésti, neb: Hannibal
s
naším Zábojem, na hlawu nejjistji.
Nepronikla
w šak maudrá rada u rozmailého dworu králowského, nehof scházela
rádci podlá lichotnost,
od záwistiwých
dwoenín
proež u hrdého Antiocha a wlídným s wy-
snadno osoen,
ímskými w Efesu zacházením w podezení zrady uweden. Když pak Thoas, náelník aelolský, lehkowrnemu
slanci
152
swl.
Starý
králi
namluvvil,
uzavvrel
w
nalezše
jsauce
že Hannibal
smuje, Aetolm
punický
od
tálinauti
Italio
jon na zisk
úmyslu na do ecka,
oekáwaného syrského
krále
do
a
Itálii,
kteí ne-
zisku, se
ímany
nim na pomoc
proti
Se skovvnau jen mocí pitáhl Antioch do ecka,
zawolali.
w radd
že ale
pomoc
utlaení Filippowe
nespokojeni,
tažením
Antioch
upustil
na
Okres IV.
že se wšiekni
mnoho
aetolské
náelníka eckého
ímanm.
proti
ekowé
s
wyvvolen
pipovvídal,
za
Nadarmo wšak oekávval,
ním spojí; mnozí zstali nestranní,
ím. Zmocmsta na ostrow Euswé; nebo oddaw se zde roz-
jednota pak achajská dokonce se prohlásila pro nil
pedce
se sic
Chalcidy, hlawního
práwe wšak ke zkáze
boei,
košem
prostopášnosti,
a
wšech
a upadl u
že
w
zanedbal
ze
ímským ecka hanebn
ješt nebylo dosti; doma
další
píprawy k wálce,
newážnost. Zatím piplaul konsul
wojskem
Glabrio s tak,
ek
a porazil jej
ml
Lucius Scipio do Asie, jejž
w
Thermopyláoh
Na tom ale wyprawen jest jeho, wítz nad
musel prchnauti. býti stíhán,
slavvný
bratr
i
Hannibalem, Scipio Afrikanský, co legat prowodil. Antiochus
w
w
a bázni. Darmo mu radil swau stáhl na Hellespont, pedwídaje, že tudy ímané wpadnau do Asie. Král pestrašen jednal radji o pokoj s Aemiliem Regillem, náelníkem lostwa ímského; když pak mu tento bez wdoraí konsulowa nemohl jeho powoliti, a lostwo jeho pod spráwau Hanniležel zatím
Efesu
Hannibal,
aby celau
balovvau
spojeným
opustil
we
nejistot
sílu
lostvvem
ímským
bylo
rozplašeno,
strachu pewnau Lysimachii, kdeby byl
dlauho mohl odporowali,
ímanm
a tak vvstaupil Scipio bez odporu
do Asie. 'Antiochus prosil o pokoj, Ewropy se zcela odíkaje, upuštní ode wšech dobytých krajin, zaplacení útrat wálených, ba i díl králowstwí swého pipowídaje: darmo, ím wíce se koil, tím urputnjší byl konsul, wítzné sláwy si žádaje dobyti, díwe nežby nemocí bawený bratr boje mohl pítomen býti a zastíti sláwu jeho. Sweden tedy boj u Magnesie (190). Antiochus poražen na hlawu a síla
mocnástwí syrského nawždy zlomena. Wše, co
rop
držel
w Ew-
wAsii, až po hory Taurické musel postaupiti, 15,000 talent složiti a syna swého Antiocha dáti do zástawy, i
Obanstwa ecká w pední
Asii
oswobozena, ostatními kra-
— VVálka aetolská.
obohaceni Rhodití a Eumenes pergamenský. Weliko-
jiiraini
inyslní byli nyní
ímané, aby pozdji
Luciiis Scipio za toto
—
atský. bal
153
prwnf
tím wíce získati mohli.
Mezi jinými lánky míru byl
Kimanim wydán
nazwán Asi~
Asii
vvítezstvví vv
aby Hanni-
ten,
i
opt
Ušel sice &tarý hrdina
byl.
nepátel swých prchnutím do Bithynie; když ale neskrotitedlné
Ihynský hoste swého
hanebn
byl podnožil.
íma!
Hanaibal, nejvvtší a nejhroznjší protiwník
Wálka
Po
aetolská.
Neprawé nakládání
skrocení Macedonie
na jednotu aetolskau.
ímané,
zdržowati že
Nechtíce
od práce
se
díwe
sob
osobujíce, bylo nyní
ecka
nim Fulvius konsul,
msta,
náelník
její,
nost, již
byl
ani achajská
nemla
Antioch^m
s
než pišli do Asie;
nkterá
místa
ímanm práw
whod,
Wyslán tedy
obmýšleli.
wždy
hla^vního
w ímskau
porobu.
nebo takowý
wyniknauli,
jako byl nyní Filopoemen, mohl snadno wáž-
jednot
ješt
této zjednal,
ducha eckého zase wzkísiti což by
ad
pišel
dobytím Ambrakie,
a
klesla jednota aetolská na
Nicmén
(182).
jednotau achajskau.
s
potlaení Sýrie
smíili se &ní
kteí bez toho podrobení proti
a
íma
Aetolowé zatím pepadli Macedonii,
ale
Filippowa
jej
bi-
nemoha wíce ujíti, Tak skonal
zradil, tu
ímu
radji se otráwil, než by se
III.
zde
pronásledowalo, a Prusiáš
jejich
záští
drápíim
i
a
wšak
w potu
spojencíi,
proti s
ní
nemohli
nimiž
to
ecko
sjednotiti,
welice bylo pekáželo,
wystaupiti
aspo
na oko
pohoršení, pátelsky museli nakládati.
dúwowali weejn,
ochablého
snad celé
owšem zámyslm ímským
Weejn
zvvýšiti,
Než, co
sím
si
w
spsobili
tím jistji
podporujíce a rozmnožujíce zhaubné
nebo
,
stála
pro uwarovvání
ješt nesaukroiní,
rozepí, na
nmž
w jednotách
obanských, jako bylá achajská, nikdy nescházelo. takowé rozepi byl nyní Filopoemen s obcí Spartanskau, již byl po pádu tyranna jejího, Nabise ukrutníka,
W
w
jednotu achajskau uwedl.
spokojeni
,
že
držela
chtli zase odpadnauti. hnul je, diti.
Spartani byli
msta
s
jednotau ne-
osazena
jejich
,
i
Fulvius wystaupil co mírce, a po-
aby rozepi tuto od senátu
Ob
powdni
nkterá
strany wedly tedy stížnost
ímského
w
ím
dali ;
ale
rozsau-
ímané
tomu jsauce, že Achajští sami sebau slabnau,
dali
154
Okres IV.
Starý swét.
temnau odpowd,
každá strana
kterau
k
wykládala. Nato pinutil Filopoemen Spartu
swému lepšímu opt k jednot,
a nakládal s ní tak písn, že i hradby swé zboiti, zákony Lykurgowy opustiti musela, a we wšem byla jednot podnožena. Tím sice síla jednoty se zmohla, tak že se Pto-
lomaeus, král aegyptský, Eumenes pergamenský a Seleukus
syrský o
píze
její
práw
ucházeli; ale
to popudilo záwist
ímskau.
Hned wypravveno wyslanstwí k rozhodnutí rozepí achajských, Spartanm pieno práwo, a mnohá naízení jednoty zrušena. To wzbudilo wzpauru w jiných, nespokojených audech. Messenští odpadli od jednoty, a chopili
zbran.
se
poemen,
Porazil je
drahé
ale
omráen,
sedmdesátiletý
sice
Filopoemen
pišel
do
zajetí,
otráwen; poslední rek starého ecka. sledního tím
nemocný
nebo pádem
wítzstwí,
bylo
s
Filo-
kon
w nmž hanebn
Po smrti tohoto
po»-
upímného zástupce swobody ecké mohli ímané
snadnji jednotau achajskau
wlásti,
ponwadž
jim ná-
elníkowé sami, jako Kallikrates, zištností puzeni, prostedky udáwali, jimiž by wlast jejich w porobu mohla býti uwedena. Strana ímská we wšech obcích podporowána, wlastenecká tištna, proež brzkým asem wtší díl zímann, a jen nejrozšafnjší, proto wšak také nejmenší ástka Ta tedy mla stála ješt o swobodu wlasti a neodwislost.
wykoenna pi
zcela
býti
se brzy wyskytla
w
Druhé wálce macedonské.
IV.
Tžce
nejprwnjší píležitosti, kteráž
macedonský hrdost ímskau, která neb když se nkterých poddaným nakládala pewností na pomoí thráckém chtl zmocniti, naízeno mu nesl Filipp
s
ním jako
z
íma, aby
s
;
který
si již
žeností
u
z toho
wálce piprawen,
prwé
získal
senátu
w
odpowídal.
mladšího
wyslal
ím
náklonnost,
Nebyw ješt k
syna swého
Demetria,
co zastawenec wlídnoslí a ponía
wymohl rozsudek: „Tenkrát kwli." Tato hana hntla
že se otci odpauští, ale jen synu Filippa, tak žo
i
na Demetria, jenž bez toho ímaniiui na-
Toho použil starší, ale pirozený syn jeho Perseus, ku pojištní ddictwí trnu olcowského,
klonn
byl,
zanewel.
záhubau bratra swého.
Nedwru
olcowu
w
úplné pode-
Druhá wálka macedonská.
i
55
zení promniti, že Aíinu náchylný Demetrius zradu obmýze
což když se falešným psaním
bylo ošemetníku snadno,
šlí,
íma,
Perseus
jež
složil,
zdálo
potwrzeno;
býti
dal
miláka swého, Demetria, otrávviti, a když jed zdlauha úinkowal, dokonce uškrtiti. Proneslo se wšak prchlý otec ondy
na^
brzy zloinstwí Perseowo,
Léka
sešel.
wyddiw
Filipp
oddaný
Perseowi
ale
jej,
hoem
smrt Filippowu
zatajil
až Perseus, pitáh w ele znamenitého wojska, trn otcowský, k nmuž si bratrowraždau cestu byl proklestil mohl dosednauti. Darmo ale se snažil petwáenau
tak dlauho,
na
vvlídností a
pokorau na
potwrzení smlauvvy
minku
k wálce
nm
se upewniti,
s
kterau žádal o
uinné; ímané jen na dobe wdauce, že odporný
otcem
s
ekali,
Perseus pod rukau o shození jha jejich se pokauší. o
píze
jednoty
achajské
uchází
,
že
s
zájim
Ze se
Prusiášem
bi-
Rhodiany na swau stranu hledí piwésti, pozorowali ímané dobe; ani wyslanstwí jeho do Karthaga, a jen plnoního asu rokowalo, wyzwdaíi thynským je spíznn, že
jejich
tajno
A
nebylo.
swého
úmyslu
i
nemohl také dlauho
;
smlauwy od otce ondy se
wálce; Perseus sebral wojsko, znamenitjší,
ped ním
král
macedonský;
w
prwním wítzstwí
ale
nacházelo
wdcíi, ochablost weliké
ímanm
Perseus
w
dále
akoliw
ml
s
ním byl po pokraowati,
se tehdáž wojsko
Nedostatek zbhlých
bídném stawu.
kázn
než kdy který
místo co by
prwním" tažení
žebral u Crassa konsula o pokoj,
ímské
tajiti
zejm, že nemíní déle drželi ímany uinné. Pišlo tedy k
prohlásil se
wojenské, nepatrnost podpory
byly pekážky,
ale
ecké
Perseowi dáno nebylo
použiti. Co zrádce wnitním erwem hlodaný prchal bázliw od místa k místu, bez obrany, kdykoliw se nepá-
jich
ml skwostnými poklady swými aspo smlejší spojence podporowati, uwrhnul je z lakomstvví do telé blížili, a místo co
moe, aby o n ale we twrtém
nepišel. Tak bojowáno ospale po ti léta, tažení obdržel náelnictwí Lucius Aemilius
Paulus, a ten rozhodl osud králowstwí macedonského. S ním MTátil
se
w
ímské, jímž Avicius
,
zástupy
konsulární
kázn
duch
také praetorovvé Octavius,
nadšeni byli,
tak
že tento
a horliwosti
editel lodstvva, a
ku potlaení Genlia,
krále illyrského, spojence Perseowa, wyslán byw,
we
krát-
;
156
Okres IV.
Slarý swét.
kém ase
porazil
jej
a
Paulus
zajal.
Aemilius uslanowil
wálku jedním tažením skoniti, a k tomu konci musel hlawní boj sweílen
Perseus ale
býti.
pedu
w pepewném
stál
táboru
možná nebylo. Wyslal tedy Aemil 5000 muž pod spráwau dwau syn swých, z nichž jeden Scipio Aemilianus, od syna Scipiona Arikanského, druhý, Quintus Fabius Maximus, od wnuka tohoto whlasného reka ímského, za wlastního pijat byl, pes nepohnutedlný, jehož z
dobyti
horu Olympskau, aby tudy Perseowi do zadu wpadli.
ilo se mladým hrdinám obtížné stáli
w
rowinách
pedu
Aemil z
Uleknut Perseus,
dorážel.
cauwnul
a
Zde pišlo k bitw (168). pod tíží macedonského falanxu,
Pydnenské.
ímské
nade šastným
koncem
zaufati;
ale
I
zda-
pedsewzetí; tetí den
za táborem macedonským, na
položení swého
z pohodlného
toto
njž
zatím
wytáhl
spšn
až pod
hradby
Již klesaly zástupy již
poal sám Aemil
nenadále roztrhly se
nkteré ady falanxu; pchota ímská rychle mezi n, tu úplný zmatek, Perseus s jízdau swau na útku, a porážka
Macedon
byla
že za hodinu 25,000
takowá,
muž
prchnul na ostrow Samothrake,
Perseus
na
bojišti.
se
odtud potajmo peplavviti do Kréty
jej
ml
;
ale plawec,
padlo
chtje který
pewezti, naložiw nejprwé poklad králowský, 2000
talent obnášející, uplaul pokradmo, a nechal krále wzeti Octavius
oblehl ostrow,
a
Paulus Aemilius zmocnil
macedonských,
Perseus pišel
se zatím
a prohlásil na
zízeni macedonského
státu
:
w ímské
zajetí.
wšech znamenitých nist
snmu
Amfipolilanském
Macedonie že má
býti
nowé swo-
bodna, ale na tyry díly rozdlena, které se nikdy spoliti
nesmjí; daní králowských že má platiti jen polovvic a sice jim též wšecky klenoty a poklady wydati, a
ímanm
,
wšickni býwalí hrdla
odebrati
ského zdrtily
služebníci králowští mají se pod ztracením
Zíceniny králowstwí macedontaké obanstwo epirotské, od asu syn Pyrdo
Itálie.
rhowých swobodné, a nyní Perseowi pomocné. Aemilius stawl se k nim welikomyslným, a wyslal do wšech mést
wdce, jakoby ale najednán
drancowali
w
otroctwí.
z nich
pepadli
je,
posádky
tito
poboili
ímské chtl
wytáhnauti;
jedním dnem wšecka msta, wy-
hradby
a
iiwedli
150,000 Epirol
Nyní. také došlo na wlasteneckau stranu jed-
Druhá wálka macedonská.
zrádcm
noty acliajské. Snadno bylo
doniím
íma
až wétší
italských u wezení,
díl
w
wy-
rozliných pevvnostech
bídau sešel.
slawný historik Polybius,
také
byl
Mace-
k odpowídání u senátu, a beze vvšeho
slyšení držáni byli sedmnácte let
wzni
z náklonnosti k
1000 nejznamenitjších obwinných osob
winiti;
ji
posláno do
157
Mezi
tcMnito
jemuž uenos
w dome Scipionow wážnost a lásku zjednala, že nesnáze To byly truchwlastenc swých ponkud mohl ulehiti.
—
mnohem truchliwéjší byl osud nešastného krále Persea. Darmo prosil pemožitele swého, by jeho neuwádel w triumfu;*) chceli mu ujíti, že jen na ném záleží, to jest, že jen sám se zawražditi míiže, odpowédl Paulus Aemilius. Neuposlechl wšak této ímské rady Perseus, proež weden w triumfu. Ped nim kráeli dti jeho, autlí liwé následky této wálky, ale
dwa synowé,
Filipp
a ^l^xander, a autlá dceruška s koj-
nými a wychowateli swými, necitelnau luzu ímskau
em
o milost
prosíce.
Za nimi
Perseus
šel
s
plá-
we hluboký
smutek obleen, a opodál jeho pátelé a šlechta macedonská.
Po dokonání wítezosláwy uvvržen býwalý král mace-
donský do wzení, wéjší
spoluwzni sami a
me
sešel.
—
sice
nejohyzdnjšího
mezi
z lítosti
ást potrawy swé
poskytli,
Jak wrtkawé štst; pozemské, jak hrozná pomsta
we tmawý
*)
prowaz
aby sám
zpáchaných neprawostí! skwostný trn králowský
nebnau
nejoškli-
naež mu
bíd swé konec mohl uiniti. Newšak Perseus, a we dwau teprw létech umoen,
podali,
uinil toho
a
zde tyry dni nechán bez pokrmu,
lotry;
promnn
žalá, a bratrowražda potrestána hroznau a ha-
smrtí.
Tikrát ješt se pokusili po jeho smrti Ma-
Za dosažení znamenitého wítzstwí odménno býwalo widci ímskému triumfem, t. j. wítzoslawným tažením skrze méslo do chrámu Jupiterowa na hrad ímském, Capitolium. Celý senát šel triumfujícímu wstíc, až ke brán, kterau táhl do msta, a provázel jej sedícího na wznešeném woze, ctyrmi bílými oi taženém. Ped ním vvedeni byli zajatí nepátelé opauláni, koist a obrazy dobytých táhlo
mst
podmanných
krajin
neseny na odiw; za ním pak
owneno dawem
konaly
obti, a ást koisti
Capitolii
Hluné kwasy bnd
a
wojsko wítzné
byli
a
se
sláwu hlásajícího byla
lidu.
Na
wnowána bohm.
skwostné hry konily slawnost. Nešastní pak zajatf neb liia
m umoeni, nebo \v otrocfwí prodáni.
ntracpni,
;
158
Okres IV.
Starý swét.
cedonowé
o.
pedešlé samostatnosti swé, ochotn
dobytí
konen
Alexandra, jakož
Persea, kteí se za syny nešfast-
ného krále Persea wydáwali;
konen
byli podrobeni, až
z
a
nm
zmužile podporujíce Andriska, nazwaného Filippa, a po
ale
wše nadarmo, wždy zase
Macedonie obrácena
w
provincii,
poadí samostatných králowstwí zmizela. Tak se rozmáhala wláda ímská na wýchodu, hrozíc
wšem národm, kteí rozmáhala,
ale
ilost
národu,
zpowali
se
se koiti
ji
;
ím
wíce se
wíce rostla lakota, zpupnost a rozma-
tím
a brzy zasmušil
se potud
ješt jasný obzor
ímský chmurami hanebných neprawostí, jimiž jen zde onde nkterá jasná hwzda spraw edliwosti a šlechetnosti proswiTakowá nešlechetnost okázala se nejernji w hanebíma s obanstwem Karthaginským, které k
tala.
ném
nakládání
Tetí wálce punické
V.
Zemdleno ješt ranami druhé wálky punické leželo a sotwa že se mírem léiti a obchodem nowé
wedlo.
Karthago,
poalo nabýwati,
síly
již
powzbudilo poznowu
skau.
Že býwalý sok
íma
owšem
wc
ale
pirozená;
a
chtla
snášeti,
že
tor,
té
strany,
jenž
ml,
wisti
že šírowládná
Róma umdlenau,
nýbrž ukrutn
nkdy sokyn
hlawa
chetností
její
w
na tom
stála,
okowech ne-
usilowala proto,
zahladiti
ji
byla, to bylo ukrutné
která
a hanebné.
slauti
welikomyslností,
mírností,
mohlo, jakož byl
Scipionowi Afrikanskému,
kterýžto
A
byl Cato, hrdý sená-
w
nená-
wdností
a šle-
pod jménem písné sprawedliwosti wše co
ím-
wyniknauti, byla
pokornau nyní služku svvau ani
tichau
zá\vist
neml
wice
dokázal proti welikému weliký rek, podmanitel
wítz nad Hannibalem, nejwíce ponuknutím jeho ze zištnosti u wálce s Antiochem byw obžalowán, žiwot swj dokonal u wyhnanstwí. Nadarmo mu odpíral Scipio Nasica, dokládaje, že pádem obanstwa punického klesne zmužilost ímská, nebudauc míti' již eho sq obáwati Já neustálé heslo jeho bylo, af pak se rokowalo okoliw pak mám za to, že se Karthago má wywrátiti. I zwítzil konen nelidský hlas jeho, a hledána jen záminka k wyHispanie a
i
:
plnní neb
té
sím
hanebné pomsty. její
již
bylo
Snadno se pak tato wynašla, w mír po skonení druhé
wselo
Tetí wálka punická.
wálky uzííwený,
piiiiické
uinn, ímského
Karthaginské lení senátu
jako
tolik,
Massinissa sausedem obce
pak bylo zapowdeno, bez dowo-
této
práw
jakaukoli wálku wésti. To bylo
swázati hospodáii, aby zboží swého proti
ruce
nemohl
laupežníku
jíinžto
59
i
Massinissa osobowal
brániti.
krajinu
si
Karthaginskau jednu po
druhé, a Karthaginští nesmli se
mu
si
Nadarmo
protiwiti.
piisiibowal,
dal
nowým
ješlé Massinissu k
toho
statkw swých,
na
a
ímané
konen zbran
wmého
spojence
vvýmínky míru že zru-
wálku zdwihli,
proež jim wálka
šili,
k hájení
nyní že neposlu-
ekali;
šenstwí Karthaginských zjewné jest, •na jejich Massinissu že
Nemohauce
laupežím ponaukati.
to
senát
stížnost;
skaumatelé museli wždy
ale
Poenowé
chopllf se
snésti
w íme
wedli
\vyšeti*owati,
prohlášena. Již byli konsulowé
Mar-
cius Censorinus a Manilius, pipraweni, ze Sicílie do Utiky,
která
se
ímanuí
vvzdala,
nowým
proti
Poenm
se peplawiti,
tu
íma
wyslanstwem o pokoj, zcela se wli senátu podrobujíce. Žádáno od nich 300 rukojmí, kteí
žádali tito
se
w
konsulíim
ohlášeno jim,
Zde
do
mli
Sicílii
ostatní
wle
když
což
dostawiti;
senátu
že se
w
Utice
splnili,
dowdí.
wšak jim pede wším bylo pikázáno, wojsko ímské
zaopatiti obilím, pak wšecky stroje wojenské, wšecky lodi
bojowné
a
wšecku
krutému píkazu
s
chowání pokoje;
konsulowé
spatili,
zbra bez rozdílu krwawým srdcem se
ale
wydati.
I
podrobili
wše bylo darmo,
tomuto za-
pro
nyní teprw, k4yž
že Karthago zbroje docela je zbaweno,
obran neschopno, nyní teprw prohlásili prawý píkaz senátu Karthago že má docela býti zboeno, obywatelm pak že se milostiw dowoluje, nowé sídlo, nejmén 80 stadií (as 2 míle) od moe, beze wšech ale hradeb, zalcžiti. To byla Poenum rána smrtelná; nebo tak odboji
a
:
kovvým wzdálením od moe museli obchodu, swé nejhlawnjší žiwnosti zbaweni, w porob swého nejúhlawnjšího nepítele,* Massinissy brzy docela zahynauti.
poskwrna íma, národ po padesáte pracowitý,
petwáenau
tím snázeji
mohl zahlazen
kazu léhalo
mírností býti.
uwrhla Karthaginské se
bdowáníni
a
w
Wná
pokojný,
let
to byla
tichý
wší obrany zbawiti,
a
aby
Prwní zpráwa o tomto rozzaufalstwí
nákeni.
:
celé
msto
roz-
Teprwé když prwní
žel
160
Okres
Starý swet.
IV.
uzawreli jednomysln, radji we zíceninách wlasti swé se pohrbiti, nežli ji opusty;i. Rychle kowána nowá zbra, z nedostatku železa ze stíbra i ze zlata rozlitých ulewil,
soch
nádob obecních
a
i
w
saukromých
ochotn
nauzi této
wlas Punianek, kteréž si nejwznešenjší matrony woln nechaly ostíhati, otroci
poskytnutých; lana pletena z
i
a
zloinci puštni na swobodu, dali se
aby brániti pomáhali. Nenakonsulowé takowého odporu, nerozwážiwše, co zau-
falstwí
mže
proež jedním útokem msto moci je wšak nadje nebo Poe-
podniknauti,
wzíti se domníwali.
Sklamala
nowé,
siln osadiwše hradby,
potkali
ziwostí, že
s
'tito
;
s
takau
s
dobýwajícími
welikau ztrátau od útoku museli
náelník wojska pu-
Zatím se piblížil Asdrubal,
upustiti.
se
znamenit a inil ímanm n\ elikau škodu; slowem, až do twrtého roku odpíralo ješt Karthago ímu, jako w smrtelném zápasu s ukrutným vvrahcm, a byloby snad ješt wyniklo, kdyby jen wždycky takowí nického
sesíliw
,
se
,
konsulowé, jako byl Censorius a Calpurnius Piso, proti byli stáli.
nyní
a
we se s
P.
Cornelius Scipio Aemilowec,
wálce macedonské
wywolen
sula
ní
Ale zahubení Karchedona sauzeno bylo Scipionum,
a proti
i
již
co polní tribun
nynjší slawn wítzný, za kon-
Poenm
Bez prodlení oboil
wyslán.
mladý hrdina tento na sklíené msto, zahradil úžinu
pewnau zemí
je spojující, a
zawel pístaw welikau
hrází,
moi nebylo prchodu. Poenowé až do posledokamžení wšemožn se namáhali, w rychlosti nowý
aky ani po ního
pístaw wykopali, wystawli 50 galejí a potkali se s loJstwem moským, ale wše již nadarmo, proto že pozd bylo; mésto wzato útokem (146) a posádka
dem zmoena, musela nad nešastným
mstem
sudek, a Karthago,
we
se wzdáti wítzi.
od senátu ímského pronesený roz-
po mnohá
sedmiiáctidenním plamenem
století
w erné
okrasau
zíceniny
íma,
Nesmírné koisti odwezl Scipio
do
píjmím Afrikanského mladšího.
Wzni
kterých ostatní
znamenitých
msta
osob
punická,
hradu Byrsa hla-
Nyní wyplnén byl
,
wšickni
která
se
na^
bywší,
poctn
krom
punití,
prodáni
byla
swla
jest obráceno.
w
protiwila,
n-
otroctwí,
podobn
wywrácena z. koene, a zem jejich co dobytá provincie pode jménem Afrika, mocnástwí ímskému jest pipojena.
Wálka
Tak byl wyhlazen njších,
poadí
z
státu
se byl opowážil, se
že
slawn
tak
achajská.
ímská
aui
wné
asy
po
násiln jeden
ímem
slawn,
že
zápasiti;
\Ql
nejpk-
z
tak dlauho a dílem
mu nemohla
to
hrdost
ješt odpustiti, ustanowiwši, aby na
smrti
kdoby chtl Karthago zase
proklát byl každý,
wyslawti.
Wálkaarhajská.
V.
^
W
témž roce,* co Karthago,
dáwno liwé
protiwila
wzení
pak
padl
také
Korinlh.
Již
Achajským hrdost ímská, nesprawed-
se
mnoha znamenitých
tak
ímská
oban
docela
wypotu aud po sedmnáctiletém wzení se wrátiwších, proež nejhlawnjší íma odporníci. Snadno jim bylo k weejnému odboji wzbuditi wzjitilo jednotu. Strana
usnula, a za náelníky
woleni byli Kritolaus a Diaeus.z
národ, když
ímané
ujawše se nepokojné Sparty úplnau
swobodu wšech mst a obcí achajských, tedy zrušení jednoty žádali. Wyslanstwo ímské w Korinthu bylo potupeno, a
prohlášena wálka praetor,
Metellus,
Spart,
tedy
ímu.
i
z Macedonie, jižto byl
porazil a zabil Kritolaa, a wzal
Theby
a
Rychle pitáhl
práw
Megaru,
upokojil, i
chtje mír wyjednati.
posly achajské do Korintha,
wyslal Lid
mu
nebyl protiwen, ale Diaeus zuil. Sisikratesa, wážného senátora,
odprawiti,
dal
že 'k míru
radil,
a
poslowé Metellowi
summau penz žiwoty swé od lakomého buie wykaupiti. Zatím pitáhl Mummius s erstwým wojskem ze íma, odstranil Metella, že radji míru hledal než krwe prolití, a položil se nad úžinau Korinthskau. Síla ímmuseli welikau
ská nebyla znamenitá,
etnji' bylo wojsko achajské, jež ní wedl, a w prwním wýpadu
Diaeus
z
ímané
až do táboru byli odraženi.
Korintha
proti
Již
plesal Diaeus
nad
wítzstwím, jako nad jistým, wyzwal na hradby ženy Korinthské, aby se díwaly na porážku ímskau; ale nebyli to wíce staí
ecký tzili,
ekowé
achajští,
strhnul, a jízda
petra boj
nebo když se
ímská
údolí
vv
rozrazila, klesla celá udatnost achajská, a
s
pozstatky
do Megalopole, kdežto by
se
místo
Leuko-
ze zálohy vvyraziwši, šik
ímané
zwí-
poraženého
wojska prchnul Diaeus
ml
uwrhnauti do Korintha,
co
ješt dlauho
se
byl
mohl
držeti.
Tetího dne 11
Okreí IV.
Starý swél.
162
Mumniius
teprw
wtrhniil
obáwaje
zálohy,
se
ním
w
ženy a dítky prodány
zapáleno
,
a
pewnosti, otewoné, obyejná ukrutnost ímská.
do této
s
meem,
Muži zawTaždni
msto wýlaupeno Korinthských
a
We
zboeno.
a
pohrbena byla j&dnota achajská
a
s ní
jménem Achaja spojena
neodwislost; Graecie pod
otroctwí,
zíceninách
ecká
se státem
fiíniským.
v
VI.
Tak jícím
ped
se
i
r
a
i
u
t
N
s.
ma
u
n*
i
a.
wkol rozmáha-
uchvvácen jeden stát po druhém
wírem
ímského
násilí
wýchod
a
jih
;
tfásli
ním, a hle, na západu osmlil se jeden sprostý
se
pastý
nmu se postawiti. Bylt to Viriatus, Lusitan, z pastýe lowec, pak laupežník a konen wéwoda tak udatný,
proti
w ele
že
docela
nevvda
zahubil, si
krajan swých
shluklých
skými po trnácte
jiné
wítzn
let
dw
šastn
a tak
zahnal,
rady konsul
swtoboii ím-
se
bojowal, jedno wojsko jejich
jim odpíral,
že
hanb jména ím-
k
Caepio,
ského, úkladnau wraždau se ho sprostiti musel.
Než i po jeho smrti odporowala Hispanie. Žíze po drahém kówu lákala rozmailého ímana w opanowané Hispanii k
astému
násilí, a
wzbauila
který porobau ješt nebyl ochabl.
jenau silau ni
pewné,
na
njž
z
zmže,
nešastné
msto ne wznešené na
jen píkrostí chlumu,
jen jediný náchod wedl.
bitwy prchlých
,
národ každý,
co takowý národ spo-
dokázala jNumantia,
chránné
nmu
proti
A
nmž
Nco wojínw
wzalo
leželo,
hispánských,
sem útoišt swé,
a'
ímané stáli na jich wyhoštní. Numantinští nechtli krajan swých wydati, což ímn byla pi-íina k wálce. Pompejus Rufus, na
oko
tisících
wedl prwní wojsko proti tomuto
prokonsul,
nepatrnému nepíteli, jehož miržích záležela,
síla
toliko
wšak poražen
byl
a
we tyech k míru pi-
nucen. Scnat mír zrušil, a wyslal Papilia prokonsula
hým wojskem. hanu tuto setíti 30,000
muž
jeho
hlawu poraženo, tak,
ale
dru-
Mw
se
ty
ode
tábor
po druhé
tisíc Numantinských bylo na
ímský a
dobyt
pímím
že se jen pokorným zrušil je
s
wšak wedlo ješt he. konsul Mancinus, ješt ji zwtšil; neboí
Tomu
Ií
a
mohl
Mancinus ochrániti.
sewen Senát
dostiuinní kázal Mancina sa-
;
Ddictwí pergameiiské.
mého
jehož wšak
iSuniantiiiskýní wydati.
Po
mnohých hanebných
zetel lidu
wywolen za konsula sil
porážkách
Karchedona.
zboritele
na
obrácen
msíc
wymoiti. Do patnácti pak
wojšlé,
uchrániti.
msto, stal,
a
obklíil
a
msto; hladem
mínil je
prodlaužilo se toto obložení,
wšecka
když potrawa
^íumantinští
Aemiliowec
Scipio
nemoha wšak ho dobyti brannau rukau, nyní
mstíti.
konen
wyslán proti iSumantii. Kázní wzkí-
a
ímského u
uhaslého duciia
nepijali, iie-
tito
jednom nešastníku
chtíce zpronewiilost Kiiiiskau na
tak
|63
byla
stráwena,
uzavvreli
pehrozným spsobem otroclwí ímského se Nejdhvve usmrtili swé ženy a dti, pak zapálili
konen
zabil jeden druhého, tak že
žádný
nez-
jenžby byl triumf Scipionw za toto truchliwé wítz-
—
sUvi oslawil.
Tak skonena teprw po osmi létech wálka
Numantínská, jížto podrobení Hispanie dokonáno,
Karchedona, Koriritha
Neb
rozhodnutá".
ímem ?
a
pádem
ímská byla as nyní miti
Numantie swtowláda
a
mocnost mohla se
která
Ewropa byla celá w jeho rukau, stední byla sídlem rzných národ až posud nezízených, sewerní pak sotvva známa. Pední Asie odwislá spojenstwím a sla-
se
Jižní
teprw
zadní
bostí,
Afrika
wšickni
znamenití
w
se
pádem Karchedona
státowé
mocuástwí ímské
pod wládau parthickau
rozvvíjela
podrobena
sewerní
tehdejšího
swta
;
slowem
burflo
wplynuli, nebo se koili zdaleka, po-
dobného pádu se obáwajíce.
,
ODDLENI
II.
Od zboení Karthaga, Korintha a Numantie do poátku monarchie ímské. {130-30 ped 1.
,
^
Prwni tedy
meem
,
stát
we
za
Kristem.)
swt ,
byl nyní
ím, nejwýtenjší
dokud
nezkažen asiatskau
Tuto zddilv wšak nyní
perg^amenským. Attalus
ímský
až
Dédictwi pergamenské.
nejpewnjší sworností
rozmailosti.
:
zcela
III,
ímané
s
králowstwím
na rozumu pokleslý, ustanowil
ddice králowstwí
a
lid
poklad swých. Darmo žali *
164
Starý
Okres IV.
svfét.
swé práwo;
stáwal newlaslní bratr jeho Aristonikiis bližší
konsul Perperna porazil jej, zajal, odprawil
ímané
tak
a
,
wyhráli pi. Bohatstwí Attalowo stalo se píslowím, jak bylo
we
znamenité; ale prawá národu zámožnost nezáleží
hém kowu,
kterýž se ztratí
zmocní wšech
Tak
mizinu.
i
w ím;
dra-
nkolika lichwá, kteí se
a
wtší ást
pijde na
lidu
patriciowé skaupiwše wšecky
wzdláwali je nesíslným množstwím otrok, a prodáwal, dokud co ml, chtje zakusiti nowých
rol ní statky,
sprostý
wýnos,
statkfi a
se stalo
w ruce
íman
rozkoší, které se nyní za peníze prodáwaly
když pak dorukama vvydobýwati hrdost ímana, co pána králw a pemožitele národw, za neest pokládala. Tu se bauil, žádostiw nowého ádu, byfby i
neml
prodal,
mla
wlasl z toho
;
a jiného
chleba,
Tak wzniklo
krwáceti.
ím
w
stwím dwojí zlé; prewažné množstwí otroctwa,
chudoba we sprostém sledky, a ty
wypukly nejprwé
Wálka
2.
Úrodná
Sicílie byla
nejwíce
úpli pod
ze
místo dobytka,
a
zlé
pojíti
ná-
'
Sicílii.
•
špižírnau
íma, proež byla poet otrok.
nejznamenitjší
nepátel sestáwající nešastníci
zajatých
bemenem
jeden ke druhému
a
w
bohat-
zaháliwá
s otroky.
obilní
zde nejwýnosnjší rolnost Tito,
Z obého musely
lidu.
a
Okowy sepiati wyhánui byli biem na pole, spahowáni noc we spolených swíráni žaláích. Za nelidského ukrutenstwí.
nejmenší prowinní šleháni byli až do krwe, protiwení nebo
wzpaura
proti
pánu trestána
nýbrž wšech ostatních ukrutnost
uražené
wzbudila
ukrytý
weUcím.
konen
lowenstwo
roznítil dlauho
ukižowáním nejen
Taká
wšeobecné wzbauení otrok,
žádalo pomsty.
Eunus, rodilý Syan,
dautnawší plamen wzpaury, míchaje
ohe we
.winníka,
newinných jeho spolurob.
i
w
uštech
slowa swá, jako nadšen božstwem odpor
Pod ním
a
saudruhem Kleonem
wzríJfetlo
wojsko
otrocké až na 70,000, rozmnoženo oswobozenými zloinci a
wšemi rolními roby,
meem
opásáni,
kteí tžkých
ukrutnau
twera tažení a wojsk ení této wzpaury a k
pomstti
po
okow celé
zproštni a
Sicílii
soptili.
konsulských bylo zapotebí k utlaupokojení
Sicílie.
Rozbroje Grachowsk.
i
65
Rozbroje Grachowské.
3.
Ješt nebezpenéjší, než
ímské, který nyní
w
lato wálka, byl rozbroj
obci
z nespokojenosti zchudlého lidu wypukl.
mocných zastáwati byla poale radéji slaužiti chudému obóanstwu, než bohatému senátu, wtšího potrebowalo ducha, než obyejné popán byl tribunm, a chtélli senát Sprostý
lid
winnost
tribun plebejských;
utiskowání
proti
musel se snažit, aby lakowý duch
obec pevvažowati,
To ale nyní zanedbalo se, Sempronius Grachus wywolen byl za tribuna.
Pocházeli
rodu sice plebejského, ale vvznešeného; matka
z
ke
a Tiberius
nepišel.
tribunstwí
totiž
jeho
byla Cornelia, dcera welikého Gorn. Scipiona Afrikanského.
Urozená mládí
tato
ducha
wzdlaná matrona
a
w
renictwí,
z mládí
obec
syn
srdce
i
pokladem honosila. a
w
autlém
swých, jimiž se co nejdražším
oswdena
mrawnost jeho
aucrurem*),
již
snahau slynul Tiberius
Její
sprawujícím.
ušlechtila
asn
již
byla tím, že již
t. j. wštcem se stal, U wálce Numantinské
dle letu ptactwa
byl
quaestorem
spráwcem wojenské kassy a pomocníkem Mancina konsula, s nímž spolené mír uzawel s Nuinantinskými. Když ale tento od senátu byl zrušen, a Mancinus Numantinským
t. j.
wydán ku pomst,, zanewel Grachus na ímské panowjemu nictvví, uražen byw hanau, která se w pedstaweném nejpostala co úastníku. Proež mu nyní tribunát byl i
hodlnjší píležitostí, pokoiti.
Licinius
ských byl
*)
nkdy
tri,
také ze znamenitjších
žádosti
z letu a hlasu
w obci
zdali bozi ptactweni
byli aruspices,
kteí
tak
ptaího wštící,
ím
wéwodíiw
pedmt
z wnitrností
ád knžský w
byli
lidu
asích nesmírná byla,
swétili,
mocnáw
wládli.
Ped každým
u wálce tázáni byli
schwalují, což oni
Podobný
wždy
dle
ád wštc ímských
obtovvaných zwíat prorokowali. hlawa pontifex
byli pontifices, jejichž
Úad
pak wšech smiowal zwlášt w prwnjších podporowali, a její pomocí lidem dle
maximus (jako u nás papež) se jmenowal.
k tomu, aby powru wfile
plebej-
íman nesml
rodin plebejských woliwáni.
wlády mohli rozhodnauti.
Nejwyšší
ponkud
pak šest až patnáct, ze slavvu jen patrického, pozdji
pedsewzetím jak senátu augurowé,
konsul
z prwních
ustanowil zákonem, aby žádný
ád knzi ímských,
Augurowé, nejprwé
co ochránce lidu hrdý senát
Štolo, jeden
ímského,
která
Okres IV.
Starý swét.
166
pes 500
jiter polí míti, a
pi rozdlení obecných,
nepíteli
odatých polností, aby liesmél žádný pes 100 jiter obdržeti. Na obnowení tohoto zastaralého zákona stál nyní Grachus, a
o kdo
ml
wíce, než onen dowolowal,
mlo
popichnutím Octavia, druhého tribuna, Grachus
dwrnost To
zen.
(snmu
se wydati a
Darmo mu odporowal
mezi chudé obany.
rozdliti
již
senát
byl získal
Octavius swržen, a zákon Licinský potvvr-
lidu,
bohatce,
rozlítilo
obecním)
prodlaužení
o
žádal
w
když Grachus
a
komiciích
swého,
tribunátu
ješt wtších pedností lidu slibuje, pepadl jej Scipio Nasica s mnohými senátory, rytíi a sebranau luzau, rozplašil snmující
poswátnau osobu tribuna obušky
a dal
lid,
lámanými stolicemi
Tato wšak hanebná wražda ješt
K rozdlowání
(135).
triumviri,
a
jeden
mu
mu
získala
tribun
a
byl Cajus Grachus, mladší bratr
pi
zastání
bojowal ješt wíce poplatky
úadu swého,
we^ia
náklonnost lidu, a proti
jej
úad,
prodáwání
a
tato
k tribunátu.
senátu, odkryl jeho
konen
zákonem snmu obecního, ne tíský aby prowinní obecních úedník
a
Co wady
ustanowil
senát, ale staw rysaudil.
To mu wšak
Tento pekazil jemu zwolení po tetí za
Opimius.
buna, a když
Cajus
se
pak
mezi nimiž nejhorliwjší konsul
weliké wzbudilo nepátely, L.
rozžehla rozbroj.
Mstyžádost pro wraždu bratrovvu do-
horliwosti
neprawosti.
wíe
ustanoweni tí úedníci,
byli
polí
z nich
usmrceného Tiberia. dáwala
roz-
a
usmrtiti.
s
tri-
pátely swými brannau rukau
hodlal hájiti, prohlášen za zrádce wlasti, a hlawa jeho zla-
tem wywážena, do níž prý, aby tžší byla, wrah jeho, Septimulejus, poslední
mozku
místo
záštita
byly zrušeny,
nalil
staré mrawnosti
sobtnost,
Mládly nyní neohrožen a podlá obojetnost
w
olowa.
ímské.
zištnost
a
oit
Zákony Grašské
nenasycená lakomost
mezi sprostým
wnci
obanstwem. sláwy ímské,
dokazuje brzy wypuklá
Wálka Jugurtinská.
4.
Massinissa. souýtawíl
jistý
klesla
senátu; zaháliwost, rozhýralost
panowala
Tyto náružiwosti hlodaly co erwi na
jakož
S Grachy
král
králowstwí
numidský, starý spríznnec ímský,
tem synm swým,
které wšak po smrti
Wálkn
dwau, Mastanabala Micipsa
padlo.
pijal
dwa
ímž
za wlastnílio,
wšak prozrazowal
w
s
umní,
a
w
že
Pod
získal.
mu
co
Darmo
Adherbal
poal wyhledáwati, Wyslal
zprostiti mohl.
boji
ímanm
jej
tedy do
Numantii,
proti
Tím wšak
zahyne.
mu smlosti
snažil
solwa
Adherbala
utekl
swé že-
Jugurtlia jen
we wáleném
se
ímany. erných zá-
nejwíce prosplo, seznámil se se
se
dobroinností; zawražditi,
nechwalilebiiých
Scipionem' zdokonalil
Tato známost dodala myslu.
Brzo
práwa.
se Micipsa, dobroinnosti
pomocným wojskem
nadji,
té
ho zase
se
ddiného
jedním králowslwí dílem spokojen
s
ehož obáwaje prostedk ovvšem
wíce
a Hjcmpsala, a
nepokojný a nad míru cližá.dosiíwý
nebude,
Hispanie
Adherbala
tento dosáhl
i
Istný,
že on
duch Jugurthy,
kterak by
syny,
synowce swého Jugurthu, syna Mastanubalowa,
také
leti a
|57
Gulussy, Irelimu, Micipsowi celé pi-
a
iiiél
Jugiirtinská.
se do
že
k wywedení
Micipsa
nowau
jej
si
Jugurlha
skonal,
zawdeiti Hicmpsala
dal
wy pudil, a ziOocnil se králowslwí. íma, a hledal co nepraw utlaený
syn býwalého spojence Rímskéíio, práwa a pomoci; Jugurtlia
ímany
ale znal
lépe než bratranec jeho, a hájil se zlalem.
Proež w rozsudku
senátu o wražde
Hiempsalow
ani zmítiky
nebylo, a dwanáct plnomocnikii wysláiio do Afriky, aby
we
jménu národu ímského Numidii mezi Adherbala a Jugurthu rozdlili. Jugurtha byl štdrý, proto obdržel Mtší polowici. Na té jemu ale nebylo dosti dychtil po celém. Škodnými wpády do podílu Adherbalowa dráždil tohoto k wálce. Darmo wolal Adherbal ím o pomoc, pohnutelné listy jeho wymohly jen nowé wyslanstwo k rozsauzení pe, které Ju;
gurtha
Cirt
uplatil,
a když odešlo, Adherbala,
obleženého pinutil se wzdáti
ímský
Nyní teprw musel senát se
okázati,
píinu níkíi
aby nepopudil
w
sídelním
proti
nmu
nešlechetností Jugurthowých,
totiž zištnost
Wypowdna mu
a konsul Caipurnius Bestia pitáhl do
pijíti
když
Uinno pímí,
do
mu
íma jeden
z z
in
a Jugurtha
ímské paže mohl smle
swých ped obcí poet
tribun
vvelel
ped
panow-
tedy wálka,
Numidie (111).
Ale Jugurtha bojowal zbraiiúalatau, která ochromila.
písnjším
obec proti sob, která prawau
swých, poala poznáwati.
brzy
mst
a zamordowal.
složit,
neb
obcí mluwiti, druhý
^'''"'ý
|(J8
uplacen, jemu
to
Okres
*wet.
zapowdél,
IV.
obec zklamána musela se
a
se opowážliwost Jugurthówa ješt wíce roz-
Jím Když se bratranec jeho, Massiva, syn Gulussw, na radu Spuria Albina, potomního konsula, o králowstwí nu-
rozejíti.
mohla.
midské poal ucházeti,
úkladn ze
wycházel
ohled
,
íme, kdyby
bys na prodaj,
Albinus
Spurius
se
w
Jugurlha
jej
naež byw pedce
zabíti;
íma
dal
ím
wypowdn,
z Itálie
ješt jednau
,
zwolal
když „Byl
:
jen kupce bylo na tebe!"
Numidii zatím zahálel,
vv
samém
a
mu
když
nowých konsul do íma, poruil wojsko Aulowi Albinowi, bratru swému. Ten wšak žíznil po zlat tak', že celé wojsko ímské Jugurthowi zradil, kteréž se wšech stran bywši obklíeno,
docházel konsulat,
odebraw se k wolení
pod widlicemi muselo
Wtší
se wykliditi.
w
prolézti, a
ímu
hana
desíti
a potrestání
konen
nowníci museli
nowý
Numidii
hwzda
jasná
konsul,
opo-
se již státi nemohla,
Lid se bauil, žádaje
wrženost nejwyššího dosáhla stupn.
wyšetowání
dnech z Numidie
wšech Jugurthau porušených; paobrátiti, i obdržel wéwodstwi w Caecilius
Q.
nyní
Metellus, jediná
ímském,
na zkaleném nebi
físnau kázní
naprawil zkažené wojsko, asteji porazil Jugurthu, a bylby
wálku skonil, kdyby se
mocn
nyní
mu w tom
chopil
byl nepekazil muž, který
Tento muž byl Cajus Marius. Od
di
wesla
hlawního
we msteku Arpinum
ímského.
státu
sprostých a chudých ro-
pošlý, slaužil JVIarius
stého wojáka pod welikým Aemilowcem, a získal lostí '
a bedliwostí
otázán
byw
jeho
dležitých
tohoto
slawného
si
na rameno, ctižádost,
a
muž, kteí mu
odpowdl získalo
který
„Snad
:
To mu
To
tento.^'^
mu wážnost mnohých
cestu oteweli k dstojenstwím.
Již byl dosáhl tribunátu, a nyní zwolil jej Metellus za
legata.
zmuži-
wdce,
jedenkráte, kdo as nástupcem jeho bude, wložiw
ruku Mariowi roznítilo
šetrnost
za spro-
swého
dodalo smlosti, že dychtil ješt po wyšším
sám o konsulat, kteréžto dstojenstwí již drahný as jen šlechta zastáwawši za swau pednost pojen z nowého plebejského kládala. Tak smýšlel i* ^|^11,
stupni,
a
stál
a
urozenstwa pošlý,
i
prohodil
Marius se synem jeho,
uštpan,
tehdáž teprw
as
že
má asu
dosti
dwacetiletým
ji-
nochem, o konsulat se ucházeti. Tím uražen Marius, obmý-
Wálka
šll pomstu neustále
wypudil
náklonnost
ztratil
ním
lidu,
se
a
Metelí
*náelnictwí
neb se
zatím Jugurtha,
sice
byl
již
;
Bocchus
tchán jeho,
spojil
že jest
dáwno To úinkowalo
Marius obdržel konsulat
Sesílil
poal
I
pronášeje,
,
polowicí wojska
s
králowstwí.
z
wojska.
afrického
nad hrdau šlechtau.
a
pedstaweného
swého
wáhawý, on že by
Metelí
Jugurthu
s
Metellern
luid
tupiti
169
Cinibry a Teutony.
s
král mauritanský, ale
,
Marius porazil oba nkolikráte, bral jednu pevvnost za dru-
hau,
Kapsu,
Muluchu,
Cirtu,.
píze
o
se
peinéní jeho
odpauští,
musí teprw
zaslaužiti.
králi
si
prosil
Senát odpowedl, že
národu ímského.
o mír a
ského že
Bocchus ulekán
až
ím-
pátelstwí ale lidu
Jak
si
pak má tuto zá-
ím-
sluhu získati, ponauil ho L. Cornelius Sylla, šlechtic
ský
,
Mariw
nyní
wyslaný
s
,
zradil podlejšího Jugurthu,
pilákaw
I
k Bocchowi
míru
strany
zradau zet swého.
totiž
;
quaestor
uinil to podlý král,
jej
pod zámyslem
pá-
telského umiuwení do nalíené pasti, a wydal jej swázaného
Syllowi (106).' Tím tato hanebná wálka skonena. Jugurtha
uweden
byl
rozdlena.
w
umoen w žalái, a Numidie na tré wzali sob ímané, druhým odmnili
triumfu,
Jeden
díl
zradu Bocchowu a tetí obdržel, jemuž práwetn celá náležela,
psal
jeden z pozstalých
potomk
5.
Co
se
tak
Wálka
ím
s
Cimhry a Teutony.
rozmáhal
na jihu, walilo
seweru hrozné nebezpeenstwí.
rodowé germánští, bywše od na
Hiem-
Massinissowých,
II.
pomoí nmeckém
ústí
rozlehlí
,
se
na
od
Cimbrowé a Teutoni, náLabe až po meze dánské wytáhli
bu
nuceni
nebo
pro wtší pohodlí swé z dosawadních sídel tchto, a hrnuli se ke hranicím
ímské
íše.
poraziwše
Papiria
konsula,
zde
Nejprwé wpadli do lUyrii
Illyrie,
a
chránícího, obrátili
Darmo wešken odpor íman; jako náhlý' se do Gallie. píwal nepemožitedlnau prudkostí hráze a jezy trhá, a z úžin
tak
horních do
kwtných rowin huící powode
poráženo bylo jedno wojsko
ímské
za
walí:
druhým ne-
zmožitedlným dawem nesíslných barbar; poražen Silanus konsul,
legat
Scaurus,
a
co
hroznjšího, na Rhodanu oba
konsulowé, Caepio a Manlius, kdežto 80,000
íman
padlo.
170
Slarý
a hubíce
pleníce
Okres
IV.
barbarowé po celé
Nyní se rozwalili ji
swt.
snáze
W
ta-
ochrániti,
než
Ilalie.
ím
slawný hrdina afrikanský, wítz nad Jugurthau,
Wywolen
bylo
nedwuje
,
zkušený
saudil
potkati se s^nepátely, kteí nyní
si
mrano w nesíslném
množstwí
ped
Nežby wítézstwí nad nimi možné
rozprosteni.
prvvé se ohroziti,
tyry konsulská wojska vv pewném táboe nad
Marius zahradil se
zase spojeni co weliké stáli
který již
njppríteli,
zahubil.
Rhodanem, ním
Marius?
tedy po druhé za konsula, a wyprawen do Gállie
hroznému
proti
ímanm
tam
chtíce, až
nebude koisti, spolenau mocí wlrhnauti do
kowém nebezpeenstvví kdož mohl
bez odporu
Gallii,
po hory Pyrenejské,
až
wdce
ponwadž
pohledu snésti nemohlo
že
tolika
ímské
wojsko
muselo
porážkami zastrašeno, ani
na tyto hríizoplodné, rusowlasé a
modrooké obrowské postawy, tury a medwdy piodné. Darmo diwochowé popauzeli; Marius byl nepohnutedlný, a tábor jeho umínili
do vv
n
Tu netrpliwi jsauce stání, íman, se dwau stVan wpadnauti rozdlili se tedy od sebe; Cimbrowé dali se
pro
Itálie.
byl nedobytý.
nedbajíce
si, 1
powdomé
lewo do
Itálie proraziti
Illyrie,
chtíce
nynjšími Tyroly do
Teutoni táhli zrowna dol, a jdauce okolo
;
ímského tázali se úsmšn íman, coby ženám swým do íma wzkázatj chtli. Nyní byl as rozdlením táboru
w
seslablé a
smlosti neopatrné nepátely
již byli odtáhli
,
stíhati.
Když tedy
nimi
wytrhnul Marius rychle za
dostihl
,
n
Tu z nenadání. Aquae Sextiae (Aix), a udeil na jim neprospl poet a hmotná síla proti wálené umlosli nepoádném Mariow, jenž se na n, když po dlauhém je
u
a
odboji
poali umdléwati,
we zmatek
zadu oboil,
s
erstwými zástupy ze záloh
nejkrwawjších
je smísil, a jednu z
seí spsobil, které zná historie. Dwakrát sto dle udání letopis ímských, padlo na bojišti, »
tisíc
pišlo
w
zajetí,
mezi nimižto se
i
w
tisíc
a
Teuton
dewadesál
král jejich Teuto-
boch nacházel.
Tak bylo polowic nebezpeenstwí odstranno, druhá polowice staila
ke zdrcení íma.
Cimbrowé ke wšeobecnému obdiwení slaupili Alpy,
se walili.
w
hle,
již
prosted zimy
a nezastawitedlným praiidem
Darmo jim chtl
A vv
ale
i
byli
pe-
doliny italské
odpírali saudruh Mariuw, konsul
;
Wálka
ímané
Calulus,
darmo
Cimbry
s
a
Teutony
171
ped pauhým
prchali
n
na
pohledem
je mínil aspoíi iekau Athesí CEtíi(;h) zaraziti,
niw mosi hradbami; pebedlif reku, most zboili, žili
w
se
a rozlo-
rozkošných krajinách Veronských, kdež howíce
sob oekáwali Teuton
ímu
upew
bratí swých,
pak proti
nimiž
s
ale Marius se
Zatím
táhnauti.
mínili
swým wítzo-
slawným wojskem pispl, spojil se s Catulem, a chystal se k bitw. powdéwše se nepátelé, že bratí jejich w Gallii wyzwali konsuly, aby sami bojišt
byli poraženi,
Tak se
ustanovvili.
i
t^as
bitwy
ímané sešikowali se tak, wtru stáli, jenž jim hustý
ale
stalo,
i
aby nepátelé proti slunci
a
Tím a nezwykiým horkem umdléwaia obrowsKá tla, sewrená u Melikém etzy sepiatém
prach
do
hnal
jejich
twerhranníku proražen,
oí.
následowala;
140,000
pišlo
w
žádaly
íman,
konen
klínem ín»ským
tak že tento
,
naež we hrozném zmatku Cimbrfi
mrtwých,
zíistalo
byl
barbar
úplná porážka a
60,000
Tu se zuiwost zmocnila žen we wozním hrad pozstalých. Co líté san bojowaly nyní s dorážejícími ímany, a když konen unaweny musely pestali, zajetí.
aby je do služby
bohyn
Vesty pijali; což
když jim bylo odepeno, samy mezi sebau se usmrtily.
Šastn
ledy skonil Marius
do osmi
která
stupn jak sláwy wálené, píaniwá
šlechta
musela
Za
\Tlasti, uznati.
w nmž
šenjšíra,
který wšecka
ped
a
tuto wálku,
dosáhl nejwyššího
tak lásky obecného lidu.
I
ne-
druhého Camilla, spasitele
za
jej
to také
nebezpenau 101,
léta
trvvala,
let
oslawen triumfem, nad jiné wzne-
obdiwowali
nejvvíce
Teutobochowi,
se
ním nesená wítzná znamení obrowským
tlem swým pesahowal. Toto bylo poslední nebezpeenstwí, které ;
od
obáwati.
—
hrozilo
bedliwjší;
upadá zuje.
w
;
neml
doby
Ale
prospšní
obci
w
té
nedbalost
štítíc
a
tili
,
prostopášnost,
pro wlast
obáwati, pustiwše uzdu ,
se jich
byla
nemáli se žádného
Dokud mli ímané
zmužilosti
ímu
žádného cizího
zewnit nepítele
nepátelé jsau, jak každé osob, tak
i
aby
kteráž
se
;
cizími
s
nyní
pak,
prozetelnjší
strachowati,
což
oit
ím
mee
doka-
soky bojowati, slynuli
když
se
nemli eho
wšem zhaubným náružiwostem,
lásku k wlasti, a obrátili
a
snadn
sami proti sob.
ztrar
172
Okres IV.
í^tórý swét.
Wálka
6.
se spolkem italským.
Že ondy Cajus Gracchus ke ztenení moci senátu práwo
mlo dobrý wlastenský úel, mlo nájem wšech weejw provinciích ímských (publicani) nyní, když mlo
saudní rytístwu získal, to sice ale
škodný následek.
ných i
cel
.Rytírstwo
;
práwo saudní, mohlo
si
utlaowání poddaných odporowal
tím swobodriji dowoliti swévvoiné
Mucia, a zastal se o poddané
w provincii
wání zištných publikán. Tito
ale obwinili jej
dybného utiskowání
Asii proti utisko-
saudcowé
žalobníci a
;
a Rutilius, o jehož sprawedliwosti celá
ena, musel
Tomu
k rozmnožení zisku swého.
šlechetný senátor co legat prokonsula
Rutilius,
samého
z
po-
byli jedna ruka,
obec byla
preswd-
Nad takau drzí nesprawedliwostí horšili se šlechetnjší obané, a Livius Drusus, tribun lidu, stál na zrušení zákonu Grachowa; dowedl wšak jen tolik, že práwo saudné mezi senát a rytírstwo bylo rozdleno. Chtw sob rozmnožením oban wíce hlas získati, pracowal o
jíti
to,
do wyhnanstwí.
aby celý spolek
italský,
totiž
wšickni
pod
jménem spojencw ímu podrobení národowé w Itálii, obanským práwem ímským a wšemi pednostmi tak, jako rození ímané, byli obdaeni, ehož také za swé ímu we wšech wálkách konané služby owšem zasluhowali. Newidélo
panowníkm ímským,
se ale tak sus
byl
spolek obrátil se proti byla tím lítjší,
ím
strhla se
rznice,
Zklamaná nadje wzjitila
zawraždn.
ímu
nepátelé
njší. Po tech létech
ímané
(90), tlo
w
síle
sice
a
proti
Drucelý
hlaw; wálk«
umlosti
konen
a
Itálii;
sob row-
zwítzili,
zwlášt
meem
Syllowým a dobrowolným poskytnutím práwa obanského wšem, kteí upustili od zbran; ale wítzstwí toto stálo jich 300,000 muž se tyry a dwaceti konsulary a 300 senátory; konen pak museli i pemoženým udliti totéž práwo, aby pokoj zachowali. 7.
Wálka obanská mezi Mariem a
Syllau,
a wálka Mi-
thridatská prwní.
dw
Wzpaura italská ješt nebyla udušena, a již wypukly nowé wálky najednán, jedna domácí, obanská, druhá
zewnitní
s
Mithridatem, králem pontským. Pontus, královv-
173
Mariiis a Svila.
w
stwí
Asii
erným moem
nad
náleželo za staro-
ležící,
dávvna podobné jak jiná k íši perské, pod spráwau wlaslních
oswobodiwši
smrti
nenáhla k znamenitosti historické Vil
až je
,
wzrstalo zpo-
se,
Mithridates
král
powýšil na ten stupe, na kterém žárliwému oku
skému nemohlo
We-
S íší tauto podlehlo Alexandrowi
odwislých králii#. likému, po jehožto
S neobyejnau
ujíti.
ím-
wzdlaností
a
cilostí
ducha spojowal Mithridates nadpirozenau zmužilost, ale
i
nelidskau ukrutnost a nenasycenau dychtiwost panstwí. Opa-
nowal
zemé jednu za druhau, pepadl mezi jinými
okolní
Ariobarzana, krále kappadockého,
Nikomedesa, krále bi-
a
thynského, a wypudil je z králowstwí. Oba
ímském, ímané
wena žen
jim
porueno
wálka, a náelniclwí
Marius
,
Syllowi
již
od
té
we spolku proež uza-
stáli
museli pispti;
tedy
Syllovvi.
Tím
ale ura-
doby nepíznivvý, co on
zmocnním
se Jugurthy sláwu jeho "ponkud zatemnil. Umísaupee swého potlaiti, byfby to i krew obanskau státi mlo. K dosažení tohoto úelu popudil Sulpicia, tribuna lidu, k následujícím návrhm: aby wyhnanci nazpt nil
byli
tíd
si
tedy
powoláni,
aby nowí
ímských wtleni
Mariowi odewzdáno bylo. Sulpicius
wzbauil
obané
do
italští
wéwodstwí
a
pt
a tidceti
proti Mithridatowi
Odpíral senát a konsulowé;
luzu, strhla se šarwátka,
w
níž
Syllw
aby ale zef,
syn druhého konsula, Pompeja, o žiwot pišel, a Sulpicius
Rychle wšak pitáhl Sylla
s wojskem proti Mioddaným k ímu, porazil pluky Mariowy a Sulpiciowy we mst samém, a prohlásil co wítz 12 senátor za nepátely wlasti, mezi nimiž byl«Marius se synem swým, a tribun Sulpicius. Na takowé
zwítzil.
pipraweným
thridatowi
sml
prohlášení diti,
což
se
útku mezi
je
a
zcela
každý, kdekoliw by je napadl, zawraž-
Sulpiciowi
bažinami blíž
wsazen do wzení.
sob
Zde
také
stalo.
msta jej
Marius ukrýwal se na
Minturnae, kdež nalezen a
ml
jeden
ozbrojenec národu
obnaženým meem wstaupil do wzení, zwolal Marius we hrzoplodném wzezení: „Co, ty se opowažuješ zabíti Maria ?" Tím zastrašen zabiják odwrh me utekl. Upamatowawše se nyní Minturnští na we-
gallického usmrtiti; když ale
lik^
s
iny Mariowy, pomohli mu k
do Afriky, a
we zíceninách
lodi,
na níž se peplawil
Karthaga se ukryl. Utišiw tedy
baui
wiiitní, chwátal Sylla proti Mithridatowi, jenž se za-
ímské
"wpadl do byl Sylla
jedním dnem
zapudil
a
Pak
kteí se zde zdržowali;
w potu
,
Zde poruení
na jeho
asiatských
ímané
wšickni
a Bithynie
Aqiiiia leg-ata, jehož
wtrhnul do provincie Asie.
obywatel
zmordowáni od
muž,
Frygie,
pedeslal.
>
Po dobytí Kappadocie
byl rozmohl.
welice
tím
V.
Okres
Starý íwét.
174
80
až
sto
a Aquiliowi, legatowi
tisíc
Oppia
prokonsula, poruil Mithridates rozpuštné zlato do ust
aby se
w
wše
po
nasytil zlata,
Asii
ímu
Za
zmocniti.
ecka,
ztraceno,
ale
to
líti,
Tak bylo
žíznil.
na ostrow Rhodus, jehož
až
peplaul Archelaus, wéwoda jeho, do
a wzal Athény.
ecka,
Sylla tedy chwátal do
mu
pílišn
tak
wýbornost lostwa Rhodického nemohl
pro
se Mithridates
nmž
odpíralo
msto
toto
a
Athény
Dlauho
oblehl.
ímskau nespokojené;
wládau
s
konen ho wšak pedce dobyl, potrestal, a k wdám a umním od úplné zkázy zachowal.
jen
z
lásky
Odtud mohl
snadnji wáliti. Archelaus u Chaeroney poražen, tábor jeho
wzat a na
datowo
nepátel
sto tisíc
ímanm
padlo
naež
zbito,
do Macedonie, wypudil z
táhl Sylla
porobné, a pešel do Asie. Zde
elník wojska ímského
w
ní
lodstwo Mithri-
ecko
Thraky, Mithridatowi
stál
již
Asii;
i
Tak oswobodiw
do rukau.
Fimbria,
nowý ná-
wojsko opustilo ne-
ale
hodného swého wéwodu, jenž se byl zawraždním konsula swého Flakka zmocnil náelnictwí, a pestaupilo k Syllowi.
wdce w ím
Nyní by byl šastný
nowé
ale
wew
události
mír,
a útraty
w nmž
wálené
Zde opt
wolaly
Mithridates
zaplatiti,
pemohl, proež uza-
tento Mithridata docela
nazpt
jej
;
wšecko dobyté musel wydati
chwátal do
Itálie.
krew obanská. Po odtažení Syllowu pízniwec Mariw nowé rznice, chtw konsul Cínna, zaal
obany
tekla
italské
s
tídami ímskými
spojiti.
Saudruh jeho,
Octavius, odpíral mu, a wypudil jej se šesti tribuny z
msta.
Cinna uchýlil se k wojsku, které byl Sylla zanechal u Noly, získal je
penzi, a powolal Maria z Afriky, kdež tento wždy
we zíceninách Karthaga. Nenadále bylo twero wojsk pohromad, jež nyní Marius, Cinna, Carbo a Serto-
se skrýwal
rius s
to
zrowna
proti
dlauho jim
ímu
odpírati;
wedli.
a
Šlechta
ochránce
její
opuštna nebyla Sylla byl píliš
175
Marius a Svila.
Mzdálen, slib
pomoci
že
tak
laupeže
eníkw
lešení
celau
a
hlawa jeho
a
Rím obrácen
a
diwadlo
Marius
a
konsul Octavius
šlechtu;
eníka
hlawau
s
nabodena;
w
oboili se
tigrowé
lítí
odprce
Cinna na swé
usmrcen,
Co
wraždy.
a
Na
nemohla oekávvati.
jeho
mírnosti otevvrely se brány,
M. Antonia
na
pátelé Syllowi wšickni zmor-
dowáni,
dum jeho zboen, sám pak
hlášen.
Tak ochladiwše mstyžádost swau, wyhlásili se MaAle jen na krátce použil Marius
rius a Cinna za konsuly.
tohoto sedmého konsulalu, za
wku
roce
we
wíce prospl
Za
Pochybné
swého.
dw
léta
msíc zemel w sedmdesátém jest
mínil.
o
nm,
wálce, ili wíce uškodil
po
nm
sešel také Cinna
jednoho z wojska swého, ježto obžiwl
za nepítele wlasti pro-
práw
zdali wlasti
w
swé
pokoji.
wražednau rukau
proti Syllowi wésti
Nezemel ale duch wzpaury s tmiio náelníky, Marius we swém synu Mariowi, Cinnu nahradil Carbo, a
když nyní Sylla wraceje se z Asie
w
wystaupil, tu
Itálii
se teprw rozžehla se wší hruzau wálka obanská.
mu
piwedl
•
dobrodružc
pluky
ti
w
wtším
sebraných, a Italowé získáni
Šlechta
pauhý tehdáž rytí,
Cnaeus Pompejus,
pidržela se Sylly,
picentinském
okolí
dílem pislíbením žá-
daného hlasu, we snmích ímských. Carbo a nynjší konsulowé,
C.
Norbanus
Ale Norbanus
poražen
pestaupilo k Syllowi,
prcm.
L. Scipio,
a
naež
Mladší Marius, nyní
ražen od
nho
a
chystali
se
k odporu.
u Canusium, a wojsko Scipionowo
kráel Carbonem
tento s
sewen w Praenest,
proti
druhým od-
jsa konsulem, po-
tak že nemaje wíce
nadje k wywáznutí, sám si odíial žiwot. Carbo prchnul po mnoha ranách do Afriky, a Samnité, kteí ješt wzdorowali, poraženi ped samými branami ímskými. Tak sproštn wšech nepátel, wtrhnul Sylla do íma, pomstu sopt nade wšemi, kteí
s
ním nedrželi, pomstu, která ukrutností
samu pewyšowala. Po ulicích a domích tekla krew tchto nešastných obtí bez rozdílu pohlawí a stáí, až ji jeden z pochlebník samých zastawil pipomenutím, ukrutnost
aby Sylla pedce mohl.
Nyní teprw
nco lidu zachowal, wywšeny tabule s
jímž
tch, kteí ješt mli umíti (proscriptio). odsauzeni
,
nikde
nebyli
jisti
;
neb
na
by wládnauti
nesíslnými jmény
Statk
a hrdel
hlawy jejich
byla
swt.
Starý
^76
wysazena
w íme
w
ochránní
na
cena, a
Okres IV.
po
ale
Itálii,
jich
smrt, a puzeni byli k zaufalstwí.
ztráta
takm
wší
Nejen
živvota.
zemi
stíhala
Norbanus, býwalý
je
konsiil,
w
Rhodu byw zrazen, pedešel swé katy samowraždau; zadním dweím domu swého, od wlastní manželky zawržen byl, zbarwil dwére wiastního domu swau krwí, aby nepadl do rukau ukrutníka, Mutilus, když pilaudiw se zakuklen k
jemuž muírna byla weselohrau, který Maria senátora aud po audu dal umrtwiti, kochaje se
wau
ním držel
as
pohledu na zdlauha-
nad Mithridatem, a
Sylla triumf
na neuritý
w
Mezi takowým krwe
odprce.
smrt swého
Nyní ztenil moc tribun ple-
wyhlásiti.
rytí do
bejských ku powýšení šlechty, wsadil 300
oswobodil 10,000 otrok,
piwtlil je k
a
nm
práwo obanské, o*dkudž po
wyhnanc
Na
statcích
mu
tím oddanji
statky Mariánské
usadil
lidu,
senátu,
udliw jim
nazwáni jsau Corneliani.
23 pluk wojska swého, aby
Pompejem pak swým
slaužilo.
w
proléwá-
dal se za diktátora
w
poz-
dal
zaež wšemu obyeji, co pauhý kdežto k tomu pi nejmenším nále-
Sícilii
a
Africe docela utlaiti,
tyryadwacetiletý Pompejus proti
ješt rytí triumfowal, žela
hodnost praetora.
diného wládce, jehož
Stát
wle
ímský
nyní
stál
byla zákonem.
w
rukau je-
Zboena
se zdála
wždy wláda republikánská železnau rukau Syllowau; ejhle wšak neoekáwanau zmnu Po tech létech (79) složil Sylla diktaturu dobrowoln, pednesew s nestydatau opowážliwostí u wšeobecném snmu, kdo jej z eho chce winiti, že poet uiniti hotow jest. A hle takowá byla opo-
na
!
wrženost
íman,
že tohoto nelidského
nasycení mstyžádosti swé usmrtil,
žádný
odwážil
weejn
se
pes
neosmlil
sto tisíc
oban
winiti; jen jeden
mladík se
pedházky
initi; což
krwožízniwci
ale Syllowi nepatrné bylo
ukrutníka, jenž k
newinných
láti
a
ku pomst.
mrzkým rozkošem, které jej as konené stráwily. Památka ješt po smrti skwostným na námstí ímském jeho, spálením oslawena, ode wšeho potomstwa práwem byla Nyní se oddal Sylla
w
roce
po složení
diktatury
a
proklatá, jako památka každého
muže sebe wzdlanjšího
a
znamenitjšího, který pednosti ducha swého nešlechetností srdce przní.
Wálk:i Sertori.inská.
Wálka
8.
Po smrti Syllowé ustanowení
jeho tulus,
s
nejwétším
chystaje,
w
\v
senátu,
odbojných Hispan tak
niehož nemohl poíditi
riowé
wycwieným
škole
širší
Nejen na odpor hispánský byl
byl jeho
moskými)
zámr; s we
naež Pompejus
Obma
Mithridatem a spolku
cilickými
obklíiti. Melellus
prawen do Hispanie.
konsulskau
s
hodlal
pinucen byW w
wšak Sertorius
dw
wojska nemohla dokázati,
dýka jediného zrádce. svvého
w
podezení,
Sertorius
že drží
s
ml
ím
mocí vvy-
odolal, Metella
do konin hispánských, Pompeja až do Gallie zahnaw.
eho
Ma-
malých prostedk k welikému
ím
o pomoc,
žádati
we
,
uml
zetel jeho upen, (laupežníky
se zmužilým
S udatností spojowal vvzdola-
a ilý duch jeho
se wšech stran
ustanowení
k odboji se
wíidcem.
welmi mistrn užíwati.
piráty
tato
sešel,
strana jeho dosáhla
tellus
cíli
wypuzen
Itálie
Zde wálil,
Hispanii.
zapuzen byw, Sertorius,
nost,
jemuž
mocné podwítzstwím Syllowýin sem hlawa zbytk Mariánských w ele prospšné, že sám prokonsul Me-
ale
Sardinii,
druhý kunsul, Ca-
vvšak
odpíral
dílem
Lepidus z
byla prízniwa.
pory
;
Sertorianská.
Lepidus konsul na tom, aby se
stál
zrušila
177
dokázala
Nfež,
wražedná
nkteré ze spolku
nepátely,
a
bez úplného
pesvvdení trestal je na hrdle. Podobného osudu obávvajíce se nkteí dstojníci jeho, w jejichž ele byl Perperna, wdce strany ondy Lepidowy, srotiwše se proti nmu pi kwasu
jej
zawraždili.
Perperna pejal náelnictwí, ale ne-
maje schopností, od Pompeja snadno byl pemožen, zajat a co wyhnanec odsauzen hrdla. zrazení dležitých
tajemstwí
Darmo
o žiwot,
prosil
pripowídaje,
wy-
Pompejus dal
jej
odprawiti, a spisy Sertoriowy, ani do nich nenahléd, spáliti,
aby z toho nepošlo žádné nowé pronásledowání obanstwa.
Tak která
skonena po osmi
létech
Pompejowi druhý triumf 9.
Druhá wálka
(72)
wálka
Sertorianská,
získala.
s Mithridatem.
Co se toto dalo na západu, plála zatím na wýchodu obnowéná wálka s Mithridatem. Hned po odjití Syllow chystal se neunawitedlný tento hrdina ztrátu swau zase i2
Starý
178
odwolán, zmohl se
w
že
podrobiti,
nm w nmu
zaátku praelor Mu-
sice ze
wpádem do jeho zemí; když
raena náhlým
tak,
Okres IV.
mu w tom
Pekazil
nahradili.
swt.
ase
krátkém ale
Bithynie
i
zem
Aurelius
utwrzeném
íši swé zase
íma-
zatím Nikomedes
kterauž
,
od Sylly byl
ale
now
míru
nejen odpadlé
ddictwí odkázal, mohl konsulowé
w
Mithíjidates
Wysláni tedy
dobyti.
Cotta
Lucíus
a
proti
Lu-
Licinius
cullus (74).
Ale Cotta poražen u Chalcedona
15,000
že
tak,
í-
man
zstalo na bojišti, a lostwo ímské w pístawu Chalcedonském zapáleno, naež Mithridates, táhna se dále, pomorské msto Kyzikos obchodem znamenité oblehl, kteréž bylo ímu welmi oddáno. Nedwowal si ješt tak mocnému
w
nepíteli
saudruh Cottw, opatrný Lu-
se protiwiti
poli
cullus, a nechal jeho táhnauti
pítele u Kyzika
spatil
msto
s
íl^ojowala
Nepestal
když
dobýwati;
pewnau zemí,
proto
sice
Mithridat z
ale
se
s
i
oblehl. s
moe
a
wtší
mor
díl
wojska
ostatním odebral se po
onch
ztrátau 10,000 zabitých a 13,000 zajatých,
w
zem
potrawy hlad
jsa odtáhnauti,
Osazená úžina byla sice od
brzy ztráta jiných 20,000,
samy
dobý\vající
Kyzikos
po zemi odeslal nazpt, sám pat
moi.
kdy^ ne-
ale,
obsadiw úžinu, která
nedostatku
we wojšt, pinucen
wznikl
.pokojn; nyní
spojeného,
proražena, ale se
naež
následowala
ne-
tak že se Mithridates wíce
lostwo jeho dílem dílem w Propontii bauí íman, ostrowa Lemnos od u swého králowstwí pontmnoho trplo. Odstaupil tedy do mohl
Bilhynii udržeti,
zwlášt když
i
•
ského; ale
po
druhé,
Mithridates
zde
i
až
zpowal
bera jednu pewnóst
stíhal,
z celého králowstwí
k Tigranowi,
králi ;
wypudil.
arménskému,
ímská
postawil se proti
zwítzila (69)
sídlo králowské,
s
nmu
úplné,
ale
wále-
a Tigranokerta,
hlawní
Tigranes
nesmírnými poklady
Tigranes zotawil se sice
opt w
pa/lla
;
Lucullowi do
Sýrii, která
se
po wypuzení Seleukowc dobrowoln byla poddala^ nenadále
zeti
a když se Tigranes
k tomu se podwoliti, wpadl do Arménie. S weli-
kým wojskem
rukau.
se
utekl
Lucullus
konen
Lucullus stál na wydání jeho
swému.
nost
jej
jej
w
opt poražen
ele nowého znamenitého wojska; a
zahnán
do sewerních krajin šíré
byl
swé
mu
a stál
wšak ríáe,
179
AVzpaura širiiiíuw
jej
tedy
LucuUus do mírné
potud kwetlo
mu
je
úrodné krajiny arménské Myg-
a
msta
hlawního
dobyl
a
donie,
Wedl
zpowalo.
vvojsko Lucullowo stíhati se
kamž
jejího Nisibis.
mu
štstí; sláwa wzbudila
Ale jen až
wím,
záwist
wojsko popuzeno wšecku poslušnost mu odepelo. stalo, že Mithridates, jenž se byl mezi tím
asem
Tím s
se
10,000
arménskými nawrátil do Pontu, zde zanechané legaty s pomocí pidawších se mu zase
jezdci
Fabia a zwlášté Triaria,
Fontán na hlawu mohl a
ímany
poraziti,
Kappadocii zase opanowati.
i
opuštn nemohl pekaziti; po
triumfu
sláw
wypuditi z Pontu,
W
niemž jemu
by
sice
jinak
Lucullus
nebylo pozstalo
Pompejowi, jenž se
bažícímu nástupci,
štstím zdál býti ustanowen pracné osení jiných pro sebe sklízeti.
10.
Wzpaura
šermiw
(gladiatoresj.
Toho samého asu, když ílímané s
dwma
nejmocnjšími
swého, museli doma
w
dalekých krajinách o rozšíení
wálili
králi
státu
nejopowrženjšími lidmi o zachovvání
s
sebe samých bojowati;
se
totiž
šermíi
a
otoky.
Nade
wšecka wyražení milowali ímané nelidské hry šermíské, w nichžto se lidé, k tomu odhodlaní, šermíi (gladiatores)
diwák
nazwaní, pro wyražení
Nejen
w
ím
se lidé, kteí
ale
i
w
w takowých
šermíích obchod wedli
kupujíce zajaté bojowníky, ježto
we
rius)
cwiili
dodáwali.
zwláštních
w
otroky
a krwe, byl
zloince,
dwau na šermírském
diwák oekáwali.
tím radostnjší tleskot,
protiwnjší,
(lanistae),
odsauzené
pak ke hrám werejným.z platu
a
kdež je krvvožízniwé zraky
tím
a
parkanech (Zwinger, ludus gladiato-
šermu,
Zde. wystupowali po
ran
až na smrt museli potýkati.
menších mstech italských nacházeli
a
pádili,
jistá
ím mu
lešení,
Cím wíce
který nesmlejší,
smrt;
bez milosti
sklonním palc, aby jej wítz usmrtil. Zabití býwali swrženi pod lešení, a když se hry skonily, na nosidlech již piprawených (sandapilae) jako mrchowina odwleeni. Což tedy diwu, že se tito nešastníci takowého nelidského ukrutenstwí zbawiti také jedenkráte wynasnažili? Capui prchlo tyry a sedmdesát šermí ze swého kázal lid
W
parkanu,
prolámali jiné
žaláe,
ozbrojili
a sesílili se zlo-
12 *
Starý
ISl)
iiici
Wdcem
Okre*
w
otroky
pHlákanýnii
a
muž.
sw4.
IV."
nkolika dnech až na deset
rodem z Thracié, nejdíwe sprostý woják, pak uteklec a laupežník. Polapen ml býti ukižowán ale neobyejná hmotnost jeho pHpotisíc
jejich byl Spartacus,
;
wýteného šermíe, proež zachowán uren k šermu. On ale prowozowal hru, pi wídala
tleskání
na
jej
zde oblehl
na
kdež
legat Clodius,
praetora
i
mst w
menitých
Vaena.
swým
žilo.
tmi
"S
celau
protáhl
wojska, a chystal se proti
praetor, jehožto
Nedwowal šastného nenáhla
a tudy
se držeti,
wdc
žiwot
.
Itálii,
ímu
dw
porazil
samému. Nyní
konsulská
ale obdržel
enictwím
konené
prozetelnost
jeho
zwítézila.
kdežto ani
nemoha se pezaufanliwém boji
dokonal
Crassus
C^l).
pátel wywázlo, jež dorazil,
tedy
tíletau
tuto
ím
drzost,
plenili.
ne-
z Hisp«nie
(laupeíniky moskými). stáli
také piráti,
laupežníci
t. j.
asu po celém Stedním moi jsauce obchod ímský kazili, ale wystupujíce
nejen
i
pomoí, mnohé laupeže na
wali.
a
tato byla
wálku
tisíc
kteí toho
rozptýleni,
na
s pirafy
spolku Mithridatovv
moští,
práw piena.
potom wratiwší se
jemu est
H. Wálka
We
dlauho
ímany udeiw w
skonil; že «le z poslední porážky ješt nkolik
Pompejus
zpo-
porazil, zapudil seslablého
úhlu Calabríe,
ani z nedostatku lodí do Sicílie
ješt jednau na
plawiti,
se wojsko jeho, zwlášf
hrozného náelníka; teprw když podíze-
do jižního
až
naež
otroky až na 70,000 rozmno-
zrowna na Spartaka samého, tohoto wždy
si
ných nkofik
nenadále a porazil
bohatstwím ješt wíce než
náelnictwí Crassus,
wýtený
ímany
Když
wnitní propastí
Nyní se zmocnil mnohých zna-
jižní Itálii,
uprchlými ukrutníkm
útok byl nemožný.
prolaudil se
wyhaslé tenkrát sopky, piepadl Clodia
živvot a
ímanm
Ozbrojiw a spoiádaw spolek swj, položil
zašlo.
hoe Vesuw,
se
pri
níž
statcích
a
prowozo-
lidech
lépe se jim to dailo, tím wíce rostla jejich síla tak
že
i
pomoí
italská
astými wpády
Hlawní sklad koistí swých mli
slauli piráty cilickými
dosti jsauce
;
druhý na
w
hubili a
proež ímané, dost rázn
Cilicii,
ostrow Krét.
baweni Mithridatem, nemohli na
dotírati; praetor Antonius byl proti
n
nim nešfastný na Krét;
Tetí wálka
šfaslnjši
tam sice
w
to ale
Sicílii;
Již
pes
bylo
prokonsul,
Melellus,
O-
181 a
Melollus
L.
piraly jen wíc ješlé rozdráždilo,
lodí majíce,
tisíc
Milhridatem.
s
takže as
wálenému lostwu ímskému
i
mst
pomoskýcli
40()
píwoz obilí ze Sicílie témei* samému nastáwal nedostatek
odpírali.
od nich wylaupeno,
ímu
zcela zamezen, tak že
Tu
chleba.
poal
proti
lid
wlažnému wedení vválky pirátské silné reptati, žádaje wétšího drazu, a tribun Gabinius, od Pumpeja by w •uplacen, na to
tlail,
aby se wedení této vválky jedinému hlawnímu
500 lodmi a 125,000 muži se wším plnomocenstwím swéilo, jenžby si díístojníky, které by sám chtl, mohl wolili. Zpcowal se sice senát proti tak neobyejnému a nebezpenému kroku, ale nadarmo Gabinius náelníku nad
;
we snmu obecním
wnilo
to vvymohl, a
Pompejus
uinn
admirálem.
wo tyiceti dnech wyistil moe, podrobil Cilícií, jal piráty a zasadil Pompejus wsecka je hlaubji do zem, aby podál od moe místo laupeží rolŠtstí
podnikawost
;
níctwím se zanášeli.
Tetí wálka
Í2.
wálkau
S
skoneno
piratskau
náelnictwí Pompejowo;
ale
as
prawý
nul zákon
utrhnauti.
jej
aby Pompejus
:
moci na zemi
i
moi
na
mistrnau
lidu,
wšecky námitky,
a
plnomocné
také
bylo
než je
složil,
taužil
Tribun tedy Manílius nawrh-
ímské
obdržel náelnictwí celé
proti Mithridalu a Tigranu.
eí
po
kwetl bobek, a nyní
nebezpenému naízení,
šlechta protiwila se tak
nost
díw
W Asii ješt
jiném, ješt znamenitjším. byl
s Mithridatem.
Ciceronowau
ale
náklon-
ruznícena,
Pompejus obdržel, po
em
Celá
taužil.
zrušila I
sen^,
obyejné štstí; sám syn Mithridatw, král parthický Fraates spojil se s ním proti otci swému, naež
jej
prowodilo
na hlawu
Mithridates opustiti
a
syn Farnaces. 1
mu
zde
se k
utéci
poražen,
Nyní se
pomáhala
porobné
swému.
Unawený
a se
wíce
proti
newdnost synowsVá,
popudiw
tento
jimiž wlndl druhý jeho
obrátil Poinptijus
ndadší,
žádné
králowstwí pontské musel
Bosporanm,
podpory,
dobýwal Artaxaly.
Parthy
,
Tigranowi.
kdež
fl|fwslal
Tigran
proti
otci
wšech stran skUený kmet, nemaje wzdal
se
Ponipejowi,
Pompejus pijal
jej
práw
když
wlídn, odal
Slaiý svvl.
182
mu
sice
Sýrii,
synu pak odbojnému za prokázanau-
konen
dle zásluhy, totiž zajetím a
gran
do z
wálené
zaplatil
ímského Bosporan
mu
nechal
Foenicii,
a
Cilicii
Okrus IV.
ímu
smrtí
w
odmnil Ti-
triumfu.
útraty 6,000 talenty stíbra, a pijat
nowé wojsko
spolku. Mithridates sebral zatím
Skyth
a
ale Arménii,
službu
nejen pro swau obranu, ale k no-
wému neslýchanému
pedsewzetí. Neobmýslel totiž nic menwojskem tímto po sevverním behu erného moe pejíti do Ewrópy, na Dunaji k západu pokraovvati a kojien we spolku s Gally do Itálie samé wtrhnauti. Marné wšak bylo obrowské toto pedsewzetí; i druhý syn, Farnaces, jej zradil, popudiw wojsko proti nmu, a držel než
šího,
jej
w
s
chtje
zajetí,
nebylo reku tomuto ruce
jím
si
tak
píze ímskau.
zjednati
strašliwé,
Nic
w
jako za žiwa wítzi
proež, když nemohl od nešlechetného syna
pijíti,
wyprositi swobody, puzen
w
zaufalstwí, se ženami
a rodi-
Když pak silnému a astým užíwáním proti otráwení upewnnému tlu jed neuškodil, proklál se meem, a když rána ješt nebyla smrtelná, a odbojný syn již wtrhnul do jeho obydlí, aby jej wydal ímanm, požádal nau swau se
otráwil. '
který jej teprw dorazil.
jistého wojáka, národu gallického,
Tak skonil
odprce
hranice jejich
barzanes
w
Sýrií
,
Pontem a
ímem
spojenými se
w
Arménii, Dejotarus
Cilicii
sausedy
Tak upokojiw tetí
slawíl
íma
w
granem
Asii,
totiž
Paflagonii,
zemi Judskau. a
a
dal
strážiti,
Galacii,
Ario-
w Bosímu se
Asii,
wrátil se
Pompejus do
íma,
a
nejslawnjší triumf swj, nad Mithridatem, Ti-
a piráty jakož
ímu w
,
Kappadocii, a Farnaces, syn Mithridatw,
kteížto wšickni pode jménem spojencw
,
koili.
i
wšemi krajinami, jež
Cilicii,
Kolchis,
Dewt
set
Sýrii,
a
byl podrobil
Foenicii, Pontus,
Albánii,
Iberii
dobytých mst,
800 lodí^álených skwlo
ných obrazích, lidu
totiž
,
now
jakož byli Tigranes
hrad,
neustálý
let
íši ímskau rozšíil
stupn sláwy wítzné.
nowými provinciemi
docii,
po 25
(63). S ním se skonila wálka, a Pompojus dosáhl
nejwyššího
«poru
hrdinský
Mithridates,
se
Kappa-
Palaestinu ili
a
2,000 pewných
mimo
to
na wítz-
nesmírné ceny koist rozmnožila plesání
nad sláwau swého šastného milence.
Sýrie.
Pehled wýchodn.
13. '
Díwe
než se
183
za Pompejein nawrálíine do ftíma,
síme ješt prodlíti na wýchodu, abychom
w poet
šírovvládná Sýrie podlehla Arménii, a kterak Judsko
ímu
podrobených
mu-
kterak
vvyswtitlili,
krajin pi-išlo.
Sýrie. Ze weliké mocnárstwí syrské pod Antiochem
tžce bylo ranno,
likým, od Scipiona Asiatského
Od
jsme ukázali.
rány Sýrie wíce
této
.se
zhojiti
We-
III
swrchu
již
nemohla,
nýbrž brzy powstáwajíc brzy zase klesajíc chadla, až
Antiochus III
penz
dostatku
w
zawraždn
nepekal
dlauho pádu swého
chrámy wzbudil
obíraje
Tak se
spiknutí.
Se leukowi IV (PJiilopatoru)
sešla.
neb z ne-
;
nespokojenost, a
též synu a nástupci
stalo
jejž Heliodor po wylaupeni chrámu Jerusalemského otráwil, a sám se zmocnil koruny Swrhnul jej sice druhý syn Antiocha Welikého, Antiochus IV, Epifanes (173 164), wrátiw se z ímské zástawy, ,
—
pomocí krále Eumena pergamenského
a rozšíiil
,
králow-
swé na cas až do Aegypta, jehož optnými wpády
stwí zcela
tém
zwlášt
se zmocnil; ale podlá jeho mysl, prostopášnost
Židm,
proti
jež nutil ku pohanstwí,
wzpaury
ustále plodila
a
ukrutnost ne-
bídn
odboje, mezi nimiž Epifanes
zahynul.
Po jeho smrti wznikly rozbroje
samém,
ímž
w
rodu králowském
Sýrie tím wíce slábla; znamenitjší
zem,
jako
Arménie, Persie, Judsko a Foenicie, nyní docela se odtrhly,
íše tato k pádu se chýlila. Epifanes poruil nedosplého syna swého Filippowi, jednomu z wrných swých, ale Lysiáš, wéwoda z kmene králowského, pedešel jej, a uwázal se we jménu mladého Antiocha, nazwaného Eupaa weliká
tora,
w
W
králowstwí.
králowéc syrský,
zástaw ímské
Demetrius,
Antiocha Epifanesa,
místo
zástawy,
nyní u senátu také
a
ten
syrskau, kteráž
se
mu
také jeden
tohoto
od otce ..swého dán do ucházel
o korunu
co synowi staršího bratra a pedešlého
krále
wším práwem
zisku
hledli
;
byl
syn Seleuka, staršího bratra
newole
náležela.
w
rodu
Ale
ímané
syrském
jen
byly
wlastního jim
právv
i
84
Starý
swl.
Okres IV.
whod, proSiž zadržewše Demetria wyhlásili
swého chowance,
a wyslali Octavia,
zemi sprawowati,
wálené
lodi
bojowným petínati swazy, slowem jej sice Lysiáš úkladn zawražditi
;
ješt wíce. prchnul ze
nazwaného
podporowali
Balas,
wéwoda jeho
zawraždil
tak
a
detes,
ímané
s
Lysiášem
vv
bitw poražen
tohoto
Trifon,
pišel o
Antiocha swrhnul
opt
tohoto
a
Antiochus Si-
chýlilo
ke zkáze.
kowce docela
W
plenili.
zapuditi a podrobiti se cizímu
mocnái.
se jim Tigranes, a Sýrie pipadla k Arménii.
jeden
z
T*ar-
wpády inili do Syrská, wše. se takowém dawu uzavvreli Syrští, Seleu-
thowé
sice
krá-
tento zase od
mezi sebau wálky wedli a íši
zhaubné astji
líbil
w
jistého Alexandra,
jeden druhého stíhajíce a mordujíce královvci
syrští, neustále
se
nho
Alexandrowa;
syna
Antiocha
Dal
Žímany
historika Demetrius
Balas zapuzen od syna Demetriowa,
žiwot.
slonm
jenž se wydáwal za syna Antiocha Epi-
.
naíež Demetrius od
fana,
ale tím popudil
a zawraždivv Eupat»ra
lowstwí se uwázal,
dal spáliti,
Sýrii podrobowati.
Když nato na radu Polybia
íma,
za
Octavius hned poal po
jenžby místo mladého krále wládl.
ímsku
Eupatora
co poruníka, do Sýrie,
Seleukowc
nejposlednjších
,
Za-
Zmocnil Antiochus
Asiaticus, jednoho dílu Sýrie zase, když Tigran od Lucuila
poražen, odtud pinucen byl odtáhnauti; ale Pompejus zase
mu
w
odejmul,
jej
íši
Syrsko
a
co
nowá
provincie
pohíženo
ímské,
Judsko. Že Judsko
Caelesyrií
s Foenicií,
a
Cyprem ostrowem
po wítzstvví Ipsenském pipadlo Ptolomaeowi aegyptskému, ž^ je ale Antioch III spojil se Sýrií, již svvrchu jest eeno. Antiochus wládl mírn, ctil národ židowský, a lákal Židy
do krajin syrských
kdežto se silné usazowali
,
,
zwlášt
w
Spráwa zemská jim wlastn zanechána pod ddinými knížaty knžskými, kteí králi mír-
Antiochii
nau roní
nad Orontem.
da
zde wznikaly;
.odwádli. ale
s
nimi
e, i
spsoby
a
umní ecké
i
nemravvnosti jejich; horliwosl
k zákonu wždy hlaubji klesala, a mnozí oblibovvali Toto se dalo zwlášt za Antiocha Epifapohanstwí.
a láska si
w
ncsa, jenž
we wšech zemích swých
jedno náboženstwí
a
Wzpíuira Židu.
spráwu
jednu
prodáwal. knížete
Jesus
Jistý
kn^kého,
než tento, když
poetén
,
dslojcnshví
a
laupil,
pislíbil
mu
chrámy, jako Jerusaleinský
uwésti,
iisilowal
Heliodorem a Elynejský,
i85
Jason o 360
králi
za peníze
bratr Oniáše
,
lil
talent daní wíce a jiných
udélí stolici knížecí,
150
ta-
lent za dowolení k wystawení rejdis dle spsobu eckého Jerusalem a za udlení mšfanskóho práwa Antiochen-
w
ského.
I
obdržel
od nehodného krále, a Oniáš musel
to
nowých 300 talent týmže
Jasona wytlail za
ustaupiti.
spusobeni mladší bratr Oniáš, ili po
ecku
Menelaos,
pe-
dešlého ješt nešlechetnjší. Pronásledowáni
Kiwá
powést,
a
wzpanra
že král
Židft
(167—166).
Antiochus Epifanes acmel
w
Aegypt, pilákala Jasona nazpt, kUirýž zbrojnau rukau se zmocniw Jerusalema, Menelaa zahnal na hrad Siónský. To pedstaweno králi jako wzpaura Židw proež wyláhl z Aegypta a rozlítiw se wzal Jerusalem útokem a dal ,
,
80,000
Žid
40,000 zajmautí a tolikéž prodati
rozsekati,
talent na zlat, obtowal swini a šfávvau z ní celý
ria
w
pobraw zde pes 1800
otroctwí. 'Nato wešel do chrámu, a
oltái; kus
chrám postíkati.
jí
dal waiti,
Když pak Aegypt na
poruení ímské musel opustiti, dal ze zlosti opt pobili mnoho tisíc Žid, hradby Jerusalemské poboili, a do hradu Siónského
wložil
Wší
posádku.
silau
pitáhlo
pohanstwí
do Judska, chrám Jerusalemský zaswcen Jupiteru Olymp-
skému,
bohm
knihy
zákona mocí wyhledávvány
a
páleny, háje
zakládány, obízka smrtí trestána.
Takowé protiw«nstwí wzbudilo konen zmužilý odpor obránc zákona. Mataliáš, knz z rodu Hasmonowa, osm- ^ se
lil
prwní rozkazu králowskému postawili se na odpor;
k obtem pohanským, a prchnul na paušf, kdežto se wíce horlizabil dstojníka králowského, Apellesa, který je nutil
wých
ctitel
Jehowy k
nmu
pishromáždilo.
nými wýpady na msta judska
Odtud rozli-
trestal odpadlce,rozmílal
po-
hanské oltáe a uvvádl obízku. Za nástupce uslanowil syna
swého Judu, od rekowné zmužilosli nazývaného Makabbi, t.
j.
kladiwník.
v,
^'larý swét.
J8»
Okres IV.
Odboj proti Syrským
(165).
Nyní ustanowil Antiochus národ židowský docela \vyhladiti, a ^vyslal
nmu.
S temi
muž
40,000
Židy
tisíci
pších
táhl
a
7000 jízdných
proti
Judas proti nim, pepadl
nenadále tábor syrský, a zapudil tak prwní oddlení nei druhé, uzewsi tábor w plamenu, bez obrany Tu pitáhl Lysiáš se 60,000 muži do Judska, a oblehl pohraninau pevvnost Batzur. Zde na pikwapil Juda s 10,000; Lysiáš byl poražen, a se ztrátau 5000 muž odehnán. Nyní poswtil Judas Makkabaeus zprznný chrám poznowu, a dal jej pewn ohraditi; nato porazil Idumejské a Amonské, kteí byli proti Židm stáli se Syrskými, a zaKdyž ale dobýwal pudil Foeniany wpadší do Galilaee.
pátel,
naež
prchlo.
hradu Siónského,
w nmž
pitáhl Lysiáš po druhé
dotud ležela nepátelská posádka,
s
100,000 pšími, 20,000 jízdnými,
300 wozy kosními, dobyl Bethzury a oblehl Jerusalem. Takowé moci Židé odolati nemohauce, již welmi byli stísnni; w tom Lysiáš uslyšew, že Filipp, od Antiocha ustanowený poruník mladého králowice, z Persie táhne proti Antiochii, uzawel"se Židy mír, a poboiw hradby Jerusalemské, odtáhl proti Filippowi. Tím se opt zotawil
33 slony
a
Judas, opanovval
celé Judsko,
potrestal odpadlce a porazil
Nuanona, wéwodu krále Demetria (161) nástupce Epifanowa. s Eupolemem do íma, naež ímané Demetriowi psali, aby swobody. Demetrius wšak, díwe než psaní
Nato wyslal Jasona, syna Eleazarowa o wyjednání pátelstvví,
Židm- udlil
wyprawil wojsko 20,000 muž proti Židm pod spráwau Bacchidowau, kterýž Judu sjeho 800 muži, kteréž
obdržel,
^jediné
ml
pi sob, potel
Po smrti proti
mohli,
Judow
a zabil.
wedl bratr jeho Jonalhas
wrné
Syrským a odpadkm, kteí se nyní zase že se jim Jonathas
w
Židy
tak roz-
Jordánských pustinách sotwa
Newole Seleukid. wšak mu prosply. Alexander Balas uinil jej knížetem knžským, aby mu pispl mohl
obrániti.
proti Demetriowi,
ímž
se stolice tohoto knížetstwí dostala
rodu Hasmonowskému. losti
jat
;
m
Tak se blížilo Judsko k neodwisnebo když Jonathan od Trifona syrského zrádn jest
zawraždn,
pidržel se bratr a nástupce jeho Simon
Wzpaura Zid6.
saiipee jeho temetria, od
nhož
187
uznán jest za swobodného
knížete judského (143).
Pokaušel Sidetes
držely, jejž syn
Samaí (110),
w
rozbroje
Simonw
Anlioch
Jndska ješt
Syrsku trn židowský
Johann Hyrkan upewnil dobytím
syn
že
tak
sml jméno
pnjmauti
o podrobení
sice
se
neustálé
ale
;
i
nástupce jeho, Aristobulus,
králowské (106).
ních krajin snažil se Aristobulus
nowó
Podrobením okolkrálovvstwí rozšíiti;
Alexandra Jannaea strhla se Judsku spiknutím sboru Farize, kteiíž ze
ale za bratra a nástupce jeho
w
nowá baue
msty, že otec proti
nmu
králw Hyrkan
Judsko
k Saducem,
se prohlásili, a syrského krále Demetria Eiíkaira
powolali. Alexander wšak,
konen
se byl pipojil
proti
nmu
a ze zaátku byl poražen,
zwítzil, a
odprce
pedce
potrestaw, zanechal
opt upokojeno manželce swé Alexande,
která pro
rznic mocnjších Farizew se pidržela (77). Alexandra, ustanowiwši staršího syna swého Hyrkana mladšímu ilejšímu Aristobulowi za knížete knžského odewzdala vvéwodstwí. Po smrti její dosadili Farizeowé pízniwjšího sob Hyrkana na trn; jejž ale Aristobul poHyrkan utekl se razil u Jericha, a wládu pewzal (69). arabskému, nímž byl we pátelském s k Aretasowi, králi spolku. Aretas piwedl jej s 50,000 muži do Judska nazpt,
uwarowání
dalších
,
porazil Aristobuir,
,
a wzal Jerusalem.
Aristobujus
wrhnul
pewného chrámu, a žádal odtud Skaura, wdce ímského, stojícího pod Pompejem, jenž práw ležel u Damaska, o pomoc, kterauž za 400 talent obdržel. Aretas byl zase do
puzen,
a
oba brati pohnáni
ped Pompeja. nmu, wrátil
Aristobulus,
wida, že rozsudek wypadne proti
se
tajn do
Judska, a chystal se k odporu. Když se ale Pompejus
k Jerusalemu, wzdal Strana
jeho
se
mu dobrovvoln,
zawela wšak
stran Hyrkanow pinucena
ímanm
kníže
brány,
Hyrkan nad Judskem
mocn
ímu.
mocnjší
dobýwati,
jest 12,000
ustanowen
knžské, Aristobul odweden k triumfu,
Judska podrobena
a
ustaupiti, wrhla se do chrámu.
Pompejus byl tedy pinucen chrámu teprw we tetím msíci dokázal. Tu shlazeno,
blížil
žádaje o pokoj.
ehož
obležených
co
poplatné
a tak
zem
188
Starý
swt.
Okres IV.
i4. Spiknuti Caíilinowo.
Tím samým asem, když se ,
meem
Pompejowým
obáwati;
nepítele
totiž
,
samému. Cizích nepátel pestal se ím nebezpenjšího ale sám w sob chowal nemrawnost , která wždy wíce se rozmá-
tím
hlodala
hajíc
íše ímská wílézným
tak
do konin asiatských rozšiowala,
ímu
hrozila záhuba již
až
Na
na jeho základech.
zahale, kteí každau
práci
wládného pokládajíce, jen
w
tisíce
za nehodnau
rozkošech
bylo
w
ím
obana swto-
prostopášnostech
a
Prohýiwše pak jmní swé, piítali swau nauzi spráw zemské, a taužili po zmnách. Nejwýtenjší z takowých byl nyní Lucius Sergius Catilina, rodem šlechtic, ale již z mládí wšech nešlechetností otrok, w jejichžto služb wše, co ml, promrhaw, ustanowil laupeží obanstwa se obohatiti, a pokud možno, státu samého se zmocniti. Dlauho se piprawowal k takému pedsewzetí, tuže rozmailé tlo swé snášením hladu a žízn, zimy, horka a bdní. Na spomocnících u wywedení tak wábného zámru jemu nescházelo celý onen daw zkažených oban s ochotse kochali.
*
;
mu oddal, a spiknutí proti obci utwrzeno písahau wšech len, hodných swého náelníka, mezi nimiž byl praetor Lentulus Sura a mnozí z rodu urozených a ze ádu ností se
i
senátor.
*
• .
Tak piprawen ucházel se Catilina o konsulat; dwawšak musel ustaupiti, a sice podruhé známému již eníku M. T. Ciceronowi. Z msta Arpinum, w dolní llalii,
kráte
toliko z rytíského
urozenstwo, zastáwati
w
ale
rodu pošlý, nepatil Cicero mezi
wítzná wýmluwnost,
jížto
ímské
uml obwinné
saudu a žádostem lidu howti, proklestila
mu
cestu až k nejwyššímu dstojenstwí.
Nowošlechtncem (homo novus)
býti
odpuzenu, popu-
dilo Catilinu ješt wíce, a nyní chwátal k wywedení swých
Pedewším
erných zámysl. býti
odstrann.
Catilinowa, stran
Ciceo wražednau dýkau
Antonia, saudruha jeho,
nebylo
se
obáwati.
najednau býti zapálen, a
senát zawražtKín.
tow
ml
W Etrurii
Pak
ml ím
we zmatku
stálo již
tajného
pítele
se
mnoha
z toho
pošlém
wojsko spiklých pohollalic polom snadno
pod spráwau jistého Manlia, jímž
S|)lknulí CaUIlínowo.
nu''la
býti podrobtMia a
Tak bylo mezi
nowa jim
w
ze
uzawi*eno,
tom pekazila.
alu
bedliwosl Cicero-
Curius, jeden ze sboru Cati-
hanebný žiwot od censor wywržen byl
úel
svvril
senátu,
mezi saiulruhy Calilinowy rozdiloiia.
jsplklými
pro
linowa, jenž
189
spiknutí
newstce swé, tše
na-
ji
djí brzkého bohatstwí, když mu pedstírala nauzi. Tato pak, jménem Fulvia,* prozradila wše w nadji odmny konCiceronowi. Tento, wylákaw skrze ni zponenáhla wšecky okolinosti a zámry nešlechetník, pedešel záhubu msta a swé zawraždní, které se státi mlo pod zámysiilu
nawštíwení nkterých ze sboru, pilnau oznámiw wšecko senátu, obdržel plnomocenstwí k swobodnému užíwáni wšech prostedk, ježby k zachowání obce uznal býti potebné *). Tu bylo sbíráno wojsko, chystána zbra, rozesíláni dstojníci po celé Itálii. Pi wšem tom opowážil se Catilína ješt pijíti do senátu. Tu pukla Cicerouowa trpliwost; ohromnau eí oboil se na, a odkryl wšecky jedowaté zámysly jeho. Se ziwými pohržkami wyrazil Catilina ze sénatu, a odebral se do ElruLentula a Cethcffa, rie k wojsku swému, zanechaw w kteí jemu pálením a mordowáním u wnit k dobití msta slem pátelského
opatrností,
a
ím
mli
Ale Cicero dosah oitých
napomáhati.
tenosti takowého
zámru
dkaz
o sku-
psaními allobrog-ských wyslanc,
jímižto Lentulus Catilinowi národ tento mínil získati, zrádce jal,
a dal Lentula
sobilo strach u
Antonius,
chwátal
sko
Cethega usmrtiti we wzíjní.
tedy k boji
,
Catilina
dokud by se malomyslnost wíce ne-
Antonius onemocnl
wedl praetor Petrejus, a
bui, a
To sp-
wojšt Calilinow, jemuž zatím druhý konsul
na rozkaz senátu, wstíc byl wytáhl.
zmocnila wojska. jej
i
bojowali
sice tak
ped
bojem, protož
šastn, že
zaufanliw, zahubil.
celé
woj-
Catilina sám,
wida wše ztraceno, wrhnul se do nejtužšího dawu nepátel, a padl
na bojišti (63). Tak toto nebezpené spiknutí bedli-
wostí Ciceronowau udušeno,
zaež weejn poctn jménem
otce wlasti.
*)
To se stáwalo pi nebezpených událostech uzawíeníiii senátu hled( konsulowé, by obec škody neutrpla.
:
Af
swt.
Starý
190
Prtoní triumvirát : Pompejus, Crassus,' Caesar.
i 5.
Že
i
íman
nejpednjších
z
oitý
dkaz
jest
nkteí zrádnému pedaspo nezbrao-
neodporowali,
Catilinowu jestli
sewzetí wali,
Okre* IV.
utuchlého
jiných Catilinw
ímské swobody.
poteba, ne tak chudých
bylo
ducha
republikánského
znamení brzkého pádu
a truchliwé
Jen
pod-
a
nýbrž bohatých a wznešených, kteíby mohli roz-
lých,
mailosti lidu howti, podpláceti a draznji jednati umlkli
i
Ciceronowé, a
takowých osobách
vv
swobod
po
ím
bylo weta.
potom že na
snadno jest se do-
nescházelo,
Neb, což wítzoslawný Pompejus?
mysliti.
;
A
Ml
snad po
skoneném triumfu dle píkladu pedešlých wdc a dle zákon republikánských wšecku moc složiti, on, jehožto základní prawidlo
on
Ne, stál
si
sob rowného
žádného netrpti
bylo,
chtl wojsko swé zawázati
i
?
pro budaucnost, a
na tom, aby obdaeno bylo rolnostmi. Senát odpororowal,
tribunowé wšak bywše porušeni zastáwali,
neswornost mezi senátem neswornosti
který nyní na totiž
diwadle
prwním milákem
a"
swé
založil
a tak wznikla
ctižádostné politického
Cajus Julius Caesar. Z nejstarší
Na
lidu.
wzbu-
jewil již ze mládí neskrotitedlnau ctižádost, která jej
inm.
zowala k nadobyejným tažení
slawné
swém
kdo
tomu,
na prwním wojenském
Již
wnce
obanského
dobyl
odmny
spíznnci Cinnowu mezi
upadl cenau,
nežli
i
po celý žiwot co otci
senát
pi každé
píležitosti
po hrdle, wypuzen
moské, od
se wykaupil
stíhal je, zjímal, a jak
civica),
nepítelem žiwot
Nenáwistí Syllowau, jenž mu, co
dychtil
,
laupežníky žádali,
ale
(corona
ímanu ped
zachowal, jemuž nejen zachowanec
zawázán byl wdností, ped ním wstáti musel.
této
zámry jiný Catilina, swta poal wynikati, šlechty ímské zrozen,
co
wze
;
nichž
hned
byw
ale,
z
Itálie,
jat,
wtší
zjednaw
lodí,
jim byl hrozil, dal je od-
cwiil w renictwí u Apollonia Rhodického, Ciceronowým byl uitelem, pi tak zwláštních schopnostech ducha, se znamenitým prospchem. Po smrti SyHow wrátiw se do íma, získal si wlídností, píwtiwostí a zwlášt neobmezenau štdrostí obecný lid, a tak si proklestil cestu k prwním hodnostem obecním.
prawiti. Nato se
jenž
i
Pompejiis, Crassus, Caesar.
191 •
Jako
praelor
(nynjší
Portugal),
práw
íma,
do
do Hispanie
šel
nabyw sláwy
a
když Pompejus
W
celau
podrobil
,
Lusilanii
bohalstwí, wrátil se
i
swj
nádherný asialský
dotené rozepi nachfýlil se Caesar ku Pompejowi; nebo wážnost a moc senátu musela
• triumf slawil.
potomní
klesnauti, mélyli se
z toho
mu
zámry
jeho
samého ohledu rád
Ale
již
tribun
k uplácení
podaiti; Pompejus pak
pijal za pomocníka.
jej
a
ustawinému lahodní
sus mohl poskytnauti. Tedy pijali jej
w
lidu
kterého jim jen bohatý Cras-
bylo poteba zlatého zdroje,
we swj
spolek, a tak
muži (triumviratus) (60), aby základ obce, zízení republikánské, wywrátili a wládu mezi se
tom
sjednotili tito tí
sebau rozdlili.
sobtný zámr ukázal se hned za konsulatu podporowán stranau Pompejoway snadno dosáhl. Chtje si lid zawditi, nawrhnul rozdlení rolností w Campanii mezi chudé obany, a když senát, zvvlášt Cato, konsulem, M. Calpurniem Bibulem, odporowal, s druhým Tento
Caesarovva, jehož
odwolal se Caesar na rozsudek
eený
—
zákonem.
Od
neml
ale
dosti;
nedwowali
proklestiti cestu k
a od
íma
okamžení rychle alpinská, a jižní
ska), jižto
nepátelským, wysta-
by mohl pohodlného
Takovvá byla Gallie
pomoí
Gallie weliké,
Helveti,
wysthowawše
hodlali
let s
se z hor
Tu
pepadnauti.
Již
byli
swých si
tedy
ji
co pro-
byl
poátek
Helveti,
poCtem
temi pluky ímskými. Zde
wítzoslawné dráhy Caesarowy.
(totiž cis-
nynjšího Francauz-
wywolil, a proti zákonu Sempronskému obdržel
pt
býti
wpádm
(nynjšího Šwejcarska), konsul na
ml
;
newelmi wzdálené, použíti.
práw
wíce odpírati.
díwe než jej složil, hledl ímské samowlád. K tomu potebo-
wal moci wálené provincie, vvené
si
neobmezený konsulat
úelu
jen prostedkem vvyššího si
obecním
doby wládl Caesar samoten;
té
ani saudruh jeho, ani senát
Na lom
We snmu
zapudil je kyji a kameny, a nawržení Caesarowo
lid
stalo se
lidu.
a Bibulus konsul proti tomu navvržení, ale roz-
enili Cato
368,000, z nichž 92,000 muži bojowných, z drsnaté wlasli
swé
wytáhli, chtíce se usaditi
kých, již se,
w
úrodných rowinách gallic-
zmuženi wítzstwím nad 4000 jízdy ímské,
zemí sequanskau hlaub hrnuli do Gallie; ale
blíž Bibrakte
;
192
Starý
swH.
Okros IV,
•
Caesar porazil
kteí
130,000,
podobn
a
w
zahladil
we dwaudenní bilw až na swém w zemi Lingonw
je
dalším
tažení.
jsau poraženi a do Helvetie odwedeni nazpt.
když šotwa bylo dokonáno, žádán Caesar od národ
To
galli-
ped trnácti léty Sequanw proti Aeduíini, a
ckých o pomoc proti Ariowistu, jenž
powolán byw od poraziw tyto,
se
Arwernw
a
w zemi sequanské se právv vvhod, že se Gallowé
120,000 Germany
byl usadil. Caesarowi bylo to
mem
ddbrowoln
zem
sequanské,
sangon),
vvší
welmi krutý,
pes
zapuzeni
w nmž konen To wšecko
Rýn.
w
wládastwí Caesarowa;
w
ped wítzným meem jej
milowalo,
k swému
w
cíli
Germani
stalo
prwním roce
druhém podrobil národ belgický, kmene germánského pošlý
now
opateným; wše
se
mu
obdivvowala
o krok blíže pistaupiti.
mu
wešel
w
užší
;
potom obdržeti provincie
koila, woj-
Pezimowaw w
smlauwu
s
ureno
;
nepátelské zálohy
Pompejus obdržel Hispanii, Cras-
s Parthy,
u Charrae
zradau
wdc
obklíen,
,
kdež bez
zaweden
w
poražen a zabit
a
nepatrný, Tak wytržen jeden ze tílistku, jenž, dwa natrhnul. Již poal totiž Pompejus záwidti
jest (53). i
,
a
mli ob-
pt
sus Sýrii. Lakota pudila tohoto do jeho provincií
píiny poaw wálku
Lukce,
Pompejem
wálenau mocí, Caesarowi let mli prodlaužiti. I
s
pak spráwu Gallie na nowých
se táslo
byl tedy s to,
Crassem, dle kteréž oba budaucího roku konsulat
stalo se, jak bylo
táhl Ario-
poraženi a
w
se
jeho, celá Gallie se
Itálie
Gallii cisalpinské,
saditi,
tedy do
Gallii, z
tetím Venety lodstwem
sko
wytáhl
pewnosti Vesontio, (Be-
marném mezi obma rozmlauwání sweden
jeden z nejmocnjších
w
w
se
zásobau wojenskau opatené. Odtud
wistu wstíc, a po boj
ímským sweowali; položil
a
ostatní
na
wázala mi-
lená manželka Julia, ctnostná dcera Caesarowa.
Nyní wšak
Caesarowi wzrstající sláwy; ale ješt
petržen
i
tento swazek, Julia
jej
zemela, a Pompejus
s
Cae-
sarem se rozdwojil; tím wíce, ím šfastnji tento pokraowal w Gallii, a ím wíce wzrstala sláwa jeho« Sláwu tuto
úpln
zasluhowali
wálení jeho inowé; we twrtém pes Rýn do welké Ger-
a pátém tažení wtrhnul dwakráte
bojowné tamjší národy od dalších wpád dwakráte peplaul až do Britanie a pinutil Kas-
nianie, a odstrašil
do Gallie;
Poiiipejus
w
wzbauené národy gallické (51), jež wedl w sedmém dokonal dobytí a úplné pod-
šestém zkrotil
Vercingetorix,
manní
193
britanského, ku poplatku;
wládce
nejinocnéjšího
sivelauna,
a Caesar.
a
celé Gallie.
Nyní
Pompejowa
ki» konci; a strana
now
onch
se
chýlilo
ale
senátu na tom
vv
stála,
Caesar spráwu Gallie složil; strana pak Caesarowa, byl
liže
Caesar swau provincii opustiti
tribun Curio,
swau
a
opustil, jižto,
má
w
a
aby
,
w
sám wždy
swými legaty sprawowal. Nicmén poruil wojska swá propustil, sice že prohlášen
w
let
aby
jejímž
nechtla ustaupiti od základu: jest-
ele pejus
pt
powolených
as
uritý
bude za nepítele
Pom-
také
ím
bydlel,
senát: aby Caesar
z Gallie
wykroil,
Toto bylo heslo
wlasti.
k obanské wálce.
Wálka obanská mezi Pompejem a Caesarem. Caesar
stál s
w Ravenn,
jedním plukem
sko bylo rozloženo po
Gallii.
Do Ravenny
ostatní vvoj-
utekli se
k
nmu
tribunowé, M. Antonius a Quintiis Cassius, kteí, odporujíce
wyení
onomu
senátu, násiln byli zapuzeni.
Dozralé byly
zámry Caesarowy; dwanáct pluk wýborného wojska duší oddaného; weliké šastnému wdci swému tlem
již
i
zásoba tam
bohatstwí gallické a
jistá
i
ochrana, kdyby se
po em dáwno wšude prwním býti usilowal. Bez prodlení swolal wojska swá ku pomstní tribun, pekroil Rubicon, hranici swé provincie, a obsadil Arminium. Pomdle
wle
newedlo;
duch jeho
pejus
do Bíundusium, a z
stíhati
Brundusium peplaul na pomoí epirské.
obecní pokladnici,
pejow, aby do
íma,
Corfinium,
obrátiw se
;
a
ale,
a
táhl
do Apulie, jakoby je
wtrhnul do
íma, wyprázdnil Pom-
chwátal do Hispanie proti moci
se ubezpeil
dal
senátem do Capuy, odtud
postaupnul se
Caesar zatím wzal
chtl
wywésti,
již
jenž
taužil,
gekwapen
nemeškal
i
se wywoliti
od zadu.
To dokonaw
wrátil se
za konsula, a táhl teprwé proti
Tento stál w Macedonii s mocným wojskem wýchodu sebraným, nenadáw se, žeby Caesar bauliwém poletí se wydal na moe. Což ale nemožno
Pompejowi. z celého
w
pemožiteli Gallie
pomoí,
a porazil
a
Britannie ?
Caesar pistál na
eckém
saupee swého na rowinách Farsalských 13
194
íStarý
swl.
Okres IV.
Pompejus prchnul na bídné loce,
(48).
w
Aegypt, kdež swau Kleopatrau
wládl, jehož
Alexandrínských
zapuzeného, Pompejus
dosadil. Ale
zde smrt,
wditi.
mu
newdností
swt;
zplácí
Wystupuje
z lodi
úkladn
temi
díly svvta, weliký
sob
zase
byl
na
od
trn
místo ochrany nalezl chtíc se
wítzi aa-
zawraždn; hlawa
byl
moe. Tak skoncU wítz nade
uata, a tlo uwrženo do
ného
sestrau
se
Ptolomaea Auleta,
otce,
ustanowila podlá wláda,
již
hledal útoišté
a
Ptolomaeus Dionysius
tehdy
Pompejus, že snášeti nechtl žád-
rowného.
Když Caesar,
stíhaje jej, s dílem
wojska swého pitáhl
mu hlawa Pompejowa
do Alexandrie, pinesena
s
peelním
jeho prstenem. Slze wynutila wítzi nehodná smrt tak we-
mu
likého muže, a slawnau
prokázal poslední poctu.
Riše aegyptská. Událostmi se
tmito uwedeni jsauce do Aegypta, musíme tímto blíže seznámiti, jež jsme co díl
králowstwím
s
konen
wywrácené íše perské
pod Alexandrem Welikým
spatili.
Po jeho smrti pipadl Aegypl, Foenicie, Judsko, Arábie Aethiopie
a
Alexandrowa
Ptolomaeowi, otce),
synu Lagowu
jednomu
z
(wlastn nejwýtenjších
Filippa,
wdc Alex-
androwých, kteréžto krajiny Ptolomaeus pode jménem králowstwí
nkdy
aegyptského
Faraonowé,
maude
slauli
a
šastn sprawowal.
Jako
nyní wšickni potomci jeho Ptolo-
maeowé; ale jen dwa jména otcowského hodni byli, syn a wnuk jeho, Ptolomaeus Filadelfos a Ptol. Euergetes.. Jejich Alexandria, péí wykwetl Aegypt obchodem a wdami ;
hlawa
íše,
zápasila
s
Athény Periklesowými o pednost
Zde založena králowská knihowna, poklad wší uenosti starého swta; zde králowsky nadáno Museum, wzdlanosti.
u
kdež chowáni uení muži, zde
pístawu Faros ské;
ostatních
mrzký obraz
*)
*).
wšech
wže
Ptolomaeowc
nešlechetností,
Faros, ostrfiwek
s
mramorowé
swítil
do
Krátká wšak byla sláwa a štstí aegypt-
we pístawu
wání pístawu wystawenau.
které
inowé
konen
Alexandrinském
nejsau
íši tuto
s
wéží, k
w
než zá-
oswco-
195
Kíšf asrypfská.
uwésti
hul)u Plol.
Wnitr ncswornost, zeunilr
innsoly.
slaboši.
Epilanes musel postaupiti Judsko Antiochowi syrskému;
pemožen, a od braira Fysímany, již prwé po Aegyple tauFyskon po ném nastaupil, zase dosazen.
téhož Antiocha
od
Filometer
kona zapuzen,
povvolal
žiwší, a od nich
prawá networa na
syn jeho, odkázal podíl
Apion,
trnné.
swj, králowslwí Cyrene, ímaníim;
dwa, Lathyr a
druzí
Alexander potjkali se o Aegypt; Lathyr
zwitezil, a
po
nm
dosedla dcera jeho Kleopatra Berenice na trn. Sylla wšak, tehdejší saniowládce
ímský,
na
dosadil
Alexandra
II,
pe-
dešlého Alexandra syna, jenž Kleopatru, zasnaubiw se
s ní,
Nato Aegypané, zapudiwše ho, wywolili
Ptol.
zawraždil.
Auleta, pirozeného syna Lathyrowa, který, jak již praweno,
podobné
zapuzen,
pomocí Pompejowau
ale
byl dosazen. Dle jeho poslední Ptol.
Dionysios
wšak zapuzena
staupenci
držela se
Dionysiowi
práwé
se
ímského
w
táhli
na
zase
tríin
méli syn a dcera jeho,
Kleopatra (zasnaubiwše
a
aegyptského), pod spráwau lidu patra
wle
spsobu
dle
wládnauti. Kleo-
Sýrii a Palaestiné,
kamž
když Pompejus
proti ní,
w Aegypt pistál, a od nich byl zawraždén. Neprospl jim wšak tento úinek, jak si pipowídali; nebof jat úlisností sliné Kleopatry Caesar, podporowal stranu na útéku
její,
ne bez wlastního nebezpeenstwí.
siowa,
w
pejowi,
wzbauHwši
w
s
Strana totiž Dioiiy-
wraho>\é Pom-
Photinus a Achillas,
cele
proti Caosarowi, oblehla jej
lid
msta
wojskem hrstkau íman swých
twrti
jedné
Caesar
jejímž
w
Alexandrii
držel
se
s
wálecn
staženým.
neslýchanau
stateností; odražen od Faru, musel ustaupiti, a když lod,
na níž se mínil il do lico?)
moe
a
wrátiti, lidem jsauc
nad wodau nesenými,
emž
pi
(Pitom zapálení
a
až
obdržew posily úplného wrahowé Pompejowi i
zahubení jednoho dílu knihowny
galatskému
vici).
ímany
podpá-
Nyní odewzdaw wládu Kleopate, odtáhl do Asie,
aby potrestal
skrotil,
wsko-
Dionys
Alexandrinské hoícími lodmi aegyptskými, lenými).
tonula,
peplaul k jiné se spisy (snad de bello Gal-
dosáhl wílzstwí, zahynuli.
peplnna
krále,
kteí
drželi
ale
Farnaka
odpustil,
že bylo jedno:
Takto spoádaw
pijíti,
Asii,
s
Pompejem.
Dejotarowi
pontského
tak
rychle
vvidti a zwítziti (veni, vidi, wrálil se do
íma. 13 *
190
Starý
swl.
Okres IV.
—
Skoneni wúlky obanské.
W ím salském
wyhlášen byl Caesar hned po wítzstwí Far-
ena
-strana
midským, nepítelem
tedy
Ale ješt nebyla zcela potla-
republikánská.
do Afriky, a
za diktátora na rok,
let a
ímské.
za saniowládce íše
z Epiru
pt
konsula na
zja
Wláda Caesarowa.
šastn peplawil
Cato se byl
spojil
Jubau,
králem nu-
Ale ješt
na podzim
zde
se
Caesarowým.
s
roku dochwátil je Caesar, porazil je u Thapsa, a
tohoto
naež
rozplašil,
se Cato
w
Utice
Numidie pipadla k ímu.
pes
a táhl z Afriky
konen
Nyní
i
Juba sami zawraždili a Caesar u swého
stál
cíle,
íma, aby se ujal dobyté msto wyšlo mu wstíc, tyry-
Sardinii do
samowlády.
Celé
ustaviTož samá sláwa, samé radowánky, tyry
cetidenní slawnost naízena, a Caesar wyhlášen za
ného diktátora.
w
jednom msíci, nad Gallií, Aegyptem, Farnakem pi nichž obecní kwas na 22,000 stolích, hry a diwadla co nejskwostnjší. Nyní ješt stáli w Hispanii sy-
triumfy
a Numidií,
nowé Pompejowi, proti nimž Caesar nyní se obrátil. Bojowáno urputnji než w celé pedešlé wálce, až konen w pl lét wojsko Pompejowo rozplašeno, Cnaeus zabit, a Sextus pinucen
perpetuus,
pater
neobmezen
;
pairiae
podoby republikánské ale jen
sacrosanctus
akoliw zewnitní
,
nen
skrze
Antonia
nejjistjší
býti
wlastenci ímští,
Panowání jeho bylo
swé.
konsula podati spikli
,
w
jejichž
rowé mšanští, pepadli
máždného
senátu,
na 900,
nezrušil. Senát rozmnožil až
wtšímu drazu wle
k
odstranni wšickni
byli
wládl Caesar co dictator
králowské, jen bez wínku a žezla.
zcela
zdál
Tak
k prchnutí.
zewnitní nepátelé
jej
zde
a
se
proti
;
to si dal
práw
nmu
ele Brutus
w
I
ale
ko-
když se
poslední ješt
a Cassius, praeto-
radnici u pítomnosti shro-
padl
Caesar
temi
dwaceti
a
ranami u sochy Pompejowy (44).
Druhý triumvirát: Marcus Antonius, Lepidus a Caesar Octavianus.
ím wíce
s
to
byl
rytau podporu státu
otewen,
oswobozen,
zase
tato hrstka
cesta
k
;
ale
jen na krátko
;
nebyla
wlastenc, udržeti tak hluboce pod-
príichod
nmu
ksamowlád
proklestna;
skrze Caesara byl
^^n^ní
záleželo jen na
197
Antoniu.s a Octavianiis.
tom, kdo
obec welmi
štde
spojen jsa
Lepidem,
swj
s
pak hledl
;
pí-
proti
lid
Caesar
nížto
wojsko,
získati
který co magister equitum s jedním se
ješt
zámr
snažil ukrýwati
rauškau wlasteneckau, powoláním Sexta Pompeja; brzy
odebrali
Junius
ím
swých
vvykázaných
do
se
w
swobody, že
seznali zástupcowé a
roznítil
wle, w
poslední
obdarowal
w ím. Darmo
ležel
nejprw
diktátora,
jeho prohlášením
plukem
Zmocniw se
a bez prodlení nastaupil cestu.
usmrceného
semností
wrahm
pispíší. Nejblíže stál M. Antonius, spolukonsul
si
Caesarw,
do Gallie cisalpinské,
Brutus
wíce nejsau
jisti,
Decimus
provincií,
Marcus Junius Brutus
do Macedonie, Cassius do Sýrie.
Až potud pokraovval Antonius samoten;
konen
a jej Julie,
ního
pijal,
nazwán Cajus
wnuk
wlí
za wlast-
plnomocného ddice ustanowil,
za
a
pustil,
Byl to mladý Octavius,
také pedešel.
sestry Caesarowy, jejž tento poslední
wy-
nyní ale
w záwod
ním
staupil osmnáctiletý mladík, který se s
odkudž
Julius Caesar Octavianus.
Antonius a Octavianus. Pln ctižádostiwých
zámr
chwátal Octavian z Apollonie,
íma,
kdež až potud študowal, do
petwáemu získala každému, co mu bylo se s
a hlásil
nau uctiwostí u senátu o swé ddictwí. náklonnost
senátu,
ochotnost, jížto
odkázáno, odewzdal,
píze
Caesarowo lásku wojska. nešetil,
pokraovval
a
Macedonie žádal nyní pluky
macedonské do
weejn
již
Itálie
ímu,
ním pitáhl
i
Wysláni proti porazili
(neb
byli
wtrhnul
s
do
nmu
plat
Gallie,
wždy
pitrhnul
s
Gallie,
ml
Místo a stáhl
pi
ruce.
iO,000 z
Cam-
konsulowé
hlawní spráwy
oba
konsulowé
:
Za
když
k Octavianowi pestaupily,
chtje Bruta
sice blíže Mutiny,
jej
ale Octavian
po swé dráze.
aby prý obec chránil proti Antoniowi.
táhl
a
a
jméno
i
mladého
tak
Antonius se swými pluky z Brundusia
wšak dwa pluky pro wtší ustaupil
by je
,
jakož
,
saupee
pohodlnjší
a
Rychle toho použil Octavian, panie k
bohatstwí
lidu,
Antonius
bližší
Tato
a Octavian
mocn
wytlaciti.
jako propraetor,
kdežto Bruta byl oblehl; že
nad wojskem
w bitw
wojskem swým do íma,
republikánským
zahynuli)
neobdržel,
dal se wywoliti za
kon-
198
swt.
Slarý
sula
a
,
se
sjednotil
proti
státu
pt
let;
Octavian
ml
wen ku konsulatu na druhý
w
ím,
Bruta
zaež
aby spolek podporowal
Octavianem
s
wojskm
se
mezi
Lepidus ustano-
Gallii.
rok,
Antonius
zatím
co
a Cassia,
nmuž
k
,
obdržeti Afriku, Sardinii a
Lepidus Hispanii; Antonius
SíímIIí;
Antoniem
s
Nejwyšší wládu rozdlili
zatím byl pirazil Lepidus.
sebau na
Okrcí IV.
mli
stíhati
jejich nejbohatšími rol-
w Itálii mlo odmniti. Dle jednoho z tajných lánk konen mii wšickni republikáni býti wyhlazeni, kdežto
nostini
jeden
druhých
mstyžádosti
Tato
zawázal. senátu
novvého
jedním
lidu
i
neodwážil
Swobodn
tedy
žádný se
a
rytí
množsUví jiných republikán
a
spojení
nastaupili
krwawau dráhu swau; 200 senátor, mezi nimiž 2,000
se
ím
w
smlauwa byla
tribunw pedložena,
z
odpírati.
jí
swé obtowali
pátely
i
triumvirátu
Cicero,
i
k zaswcení
smlauwy zmordowáno, berné wálená po druhé wylegií rozloženo w Itálii, jiných 20 wytáhlo proti
této
nucena, 20
Brutowi
Cassiowi, a Lepidus nastaupil konsulat (42). Za-
a
tím
se byli Brutus
nili,
a
mady
we
celého wýchodu blíže Filippi
sílu
swobody ímské
wky
Zde
Macedonii.
které veedl Octavius, porazil je, a pronikl
táboru
;
s
druhé
strany
ale
lewé kídlo republikán pod Cassiem, Cassius cauwnul,
w
znamenitý dwojí boj, poslední zápas
otroctwím. Prudce udeil Brutus na lewé
s
kídlo triumvir, k jeho
upew-
svvých provinciích
se o úmyslích triumvirátu, stáhli dohro-
se strhnul onen na
až
Cassius
a
dowduše
a
a
Antonius
prorazil
zmocnil se táboru.
oekáwal na jednom blízkém chlumu
wýpadku Když pak spatil wracující se z bojišt wítzné pluky Brutowy, domníwal se, že jsau to nepátelé, a usmrtil se, aby jim nepadl do rukau. Tím zaražen již bez bitwy.
toho tžkomyslný duch Brutvv,
wenau bitwu, slední záštita
Po
a
ímské swobody
tomto
obecné wojsko a
w
do
Itálie,
Sicílii
wal
ztratil
brzy na
to
(42).
rozdlili
Antonius
Octavian
a
provincie. Antonius táhl na
Itálii.
maje utlaiti Sexta Pompeja, který
proti triumvirátu s
Ne wšak
obno-
S ním klesla po-
wýchod
pozstalým tam ješt republikánm, Octavian
proti
se
wítzstwí
ímské
i
se též žiwola.
zbawil
mocným lostwein,
a
vvrátil
stál
ješt
obklio-
šlechetností ducha, ani zmužilostí
wá-
;
Antonius
mu
lenau, kterážto
199
Oclaviaiuis.
a
docela scházela, nýbrž pokrytstwím a
swého dosáhnauti. Staral se zajisté jen o sebe, kterakby moc swau w Itálii a íme nejjistji upewnil. K tomu konci rozdáwal nejúrodnjší krsijiny italské vvojskm swým, jimiž pedešlí obywatelé ze statk swých mocn wypuzeni, vvší mohowitosti zbaweni w zauanlivvém náku do íma se wšech stran picházeli a u senátu si stžowali. Ale již bylo po vážúskoností hledl Octavianus sobtného
nosti a
moci senátu
twáenau
vveta
marná wšeliká
;
útrpností slyšel
cíle
Oclavian
ji
stížnost;
pe-
s
pomoc, a
slibowal
,
utiskowal ješt wíce.
w
Antonius zatím, pozdrževv se a
z Cilicie
wídala.
jednání
swého
s to
moe
zapomenuw
cas
konen
tém
pedce
cíle
w
tráwil
thowé, jež Labienus, wolal, celau
nezmýlila se
že
proti
a
ním
této
onm mén
nadji;
piblížila její
odebraw se
s
ní
tak,
do
rozkoších, kdežto zatím Par-
w
Cilicii
Asii republikán, byl po-
opanowali.
nim wytáhnauti,
foenickém, co se zatím dalo
w
ece Cydru
Antonius ladností
swého,
pozíístalý
Sýrii
po
lodi
vvyslupující, jat
dalšího
Aegypta, celý
ped
aby
republikánské odpo-
pijíti, jista jsauc,
A
odolati.
nebo když se na skwostné co Venuše z
do Asie,
táhl
ondy zwítzily nad Caesarem, tím
kteréž
Antonius bude
že
ae^yplskau, u wálce
nemeškala Kleopatra
I
vvnadám,
králownu
obeslal
z obojetného
Athénách,
w
Pinucen
uslyšel
na
jsa
pomoí
Kalii.
manželka Antoniowa, nemohši jinak odtrhnauti
Fulvia,
manžela swého
od Kleopatry, popudila
bratra jeho, Lucia
ímž sworzpráwu chwátaí Antonius do Itálie, poruiw náelnictwí proti Parthúm Ventidiowi, a spojiw se s Sextem Pompejem, oblehl Brundusium. Octavian, u wálce jsa nezbhlý, nemohl mu odolati, a smíil se s ním opt, ímž Sextus uražen, wšecky pístawy italské zawel. Z toho nedostatek potrawy a wzbauení lidu w Antonia, ke nost mezi
zdwižení odboje
obma
byla
proti Octavianu,
zniena.
Na
tuto
ím
triumvirowé ke
smlauw
obdržel
Sardinii,
Itálie
Sicílii,
opt
a usadil se
Nestál
s
ním pinuceni, dle které Sextus
Corsiku
a
Peloponnes.
Tak byla
upokojena, Antonius odebral se zase na wýchod,
w
Athénách.
wšak Octavian o pokoj, který jeho newedl k
cíli,
;
S^arý «wét.
200
Okres IV.
zase s Pompejem, necht mu wydati Pelowe smlauw bylo uzaweno. Z toho nowá wálka, zwlášt na moi; Octavian sám wždy byl pemožen, až mu konené Antonius z wýchodu, a Lepidus z Afriky, provincie swé, pispli ku pomoci, naež Pompejus od Ag-rippy, hrdinského wéwody Octavianowa, poražen na moi, Zbawen nyní nejbližšího, wždy a na útku zawraždn. strašného odprce swého, pikroil Octavian smleji k úmyslu swému úplným odstranním Lepida, který až potud aspo stín ml triumvirátu. Neb když nyní swj proti a rozdwojil
se
ponnesu, jak
druhým nepatrný podíl hodlal zwtšiti Sicílií, prelákal Ocwojsko jeho skrze podplatky na swau stranu, a Lepidus opuštn musel si klásti za milost, že mu byl žiwot nechán co sprostému mšanu. Sesílen wálenau mocí Pompejowau a Lepidowau byl konen Octavian s to, wystaupiti proti Antoniowi samému, tavian
zatím
kterýžto
kochal
bez
starosti
u Kleopatry,
w
triumf nad Arménií slaw,
a
to
ím
w
swé
w ím,
se
hody
a
krajiny asiatské jížto
wýborn
k swému lepšímu
Octavian
když na
a milence
To wzbudilo nechu
rozdáwaje.
úskoný
w limu chlipných rozkoší
Alexandrii jako
znal
Istný
a
howti
Antonius Octavií, sestru jeho, zapudil,
s
niž
se byl po smrti Fulvie zasnaubil, obžalowal jej Octavianus,
že
trn ímský posaditi,' a sídlo íše naež Antonius prohlášen za nepíwálka proti nmu poruena Octavianowi. Wše
chce Kleopatru na
peložiti do Alexandrie, tele wlasti, a
se nyní chystalo ke hroznému boji, k boji o panstwí celého
Octavianus západ; onen swta. Antonius wedl wýchod wálený, ale láskau opojen, tento bázliwý, ale opatrný s ,
nedwrau, onen w boji zbhlejší Kleopatry
a
onen
silnjší množstwím,- tento jednotau,
sám,
tento
wdci
swými.
Prowázen od
mnohých král asiatských wytáhl Antonius
z ostrowa Samos, kdežto byl spojence asiatské shromáždil, s
100,000 pšího, 12,000 jízdného
lenými do ecka,
a
položil
mezi ostrowy Korcyrau
se
w
a Kefalonií
500 lodmi wázáliwu Ambracenském
lidu
a
blíže
pedhoí
a
m-
steka Aktium. Zde pistál také Octavian s 80,000 pšími, 12,000 jezdci a 250 lodmi, jež wedl mužný a zbhlý u wálce Agrippa. Nastal boj na moi, a wojska stojíce na
Antoniuf
behu oekávvala skonení
201
Octavianus.
a
Bojowáno
bitwy.
obau stran
s
stejn; nenadále wšak obrátí se Kleopatra se swými 60 lo-
Antonius okauzlen za
démi, opustí rady, a prchne;
ehož
wíce nedbaje, a opustí s wojsky
Bojuje
lostvvo jeho^ dále
sice
nemže
pomateno,
ale
;
ni-
ní,
swými sebe samého. útkem Kleopatiným
dlauho odolati, bitvva
ztracena, a s ní
je
ztraceno wšecko (32). Wojsko ostatní widauc se opuštno,
wzdalo
W
se Antonius
opanowal
ješt
sám
zrazen,
ímž samowláda
wítzi,
se
rychlosti
Asii,
w
bránil
uinna ímskau
Aegyptu,
kdežto
Alexandrii, až pak od Kleopatry
mohši Octaviana wnadami swými ská
proti
Podobn zemela
se zavvraždil.
rozhodnuta.
jeho byla
táhl
a
Kleopatra, ne-
íše aegypt-
získati, a
již
provincií (31).
Tak spoi-ádaw wýchod, nawrátil se Octavian do íma. Jako o záwod chwátal zde senát i s obcí w otrocké okowy. Již
ped píchodem
jeho
obojí
se
mu
písahau,
zawázali
ustawiného tribuna mimo okršlek ímský; obecních odwolání k lidu, t. j. nejwyšší mocnost
wyhlásili jej za
i
snm
w
záldjitoStech
státních
a
práwních, obráceno
w
odwolání
k Caesaru. Píchod jeho oslawen trojím triumfem a nesíslnými hody, wojskm Jeho štde odmnno, sám pak uinn
náelníkem (imperator) wšech wojsk po celé ímské íši. Tím spojena wšecka práwa, wšecka mocnost, wšecky pednosti konsul, praetor a tribun w osob Caesara imperatora, a ^^^blika ímská obrácena w neobmezenau monarchii,
nTT
wždy
(30).
Tak se pomstila nad
ímem
swé
za bezprawné
Asie
podrobení. Pokladowé bohatých tchto krajin zplodili lakomstwí, rozpustilosti,
nebylo
btnost, wážnost obrácena
w
poplatky a a
místo
nemrawnost mezi wítzi,
íman.
wíce
zákon
a
od
té
oité,
mizela
nástroje zištnosti.
uskoky wedly nyní
Ne
a
úad
doby
w
k wlasti promnila se
Láska
so-
swatost
ctnosti a zásluhy,
nýbrž
k nejwyšším dstojnostem,
swobodného wolení nastaupilo mocné nucení, tak
že
snm
lid
lahodním wládožízniwých
obecní
astokráte se obrátil
w
bojišt.
Sprostý
dstojník zkažen, byl tím mu howlo, tím nestydatjší a
nešlechetnjší,
ím wíce se ím wíce mu
ím mén ml
k ztracení. Úedníci a náelníci hledli utisko-
rozpustilejší,
to
wynášelo,
tím nepokojnjší,
202
Starý
swt.
Okres IV.
wániin
swrených
stála,
a novvých nashromážditi
provincií zase získati, co je hodnost tato
bemenem, aby mohla
a podlá
stvvím,
ím
udatnost,
nemrawnost, prostopášnost
a Brutus,
ilost
w
rostly
wc
zobecnla, že jen ídké wýjimky, co Cato, Cicero
a
síla
wbec
wykwetla, slaužila
rozkošem, kteréžto
a
neslýchaným
i
w
ecka, nyní
rozmailosti
zem
wycezeným tukem jejich luza ímská Wzdlanost tlesná duševvní, která pe-
se
napájeti.
sazena z
poklad, aby nowých hod-
Tak tištny odwislé
ností mohli obdržeti.
i
s
hýiwost
a
že ostatní byli neschopni
proež zanechána
míru,
ské
njší laupež domácích
legie
kterých se
platil,
ím
wýnosjim po skonené
a tím oddanjší,
krajin,
mu-
ím-
nedostáwalo; proto
jmní každému, kdo wice
každému byla služebná
proti
oban
otrok, že se zmužilých
z
takovvá wojska bez wlasti a
twoeny
proto
;
tak
obzwláštní, jako
nejwyšší wláda obecní jednomu neb nkolika schopným
žm,
jen
bohat-
Tím utuchla wšecka
zaznamenány.
u wálce
ím
w takowé wšeobecné zkáze úskoný Octaviaiius zmocniti se mohl samowlády. Swoboda jest možná jen u mravvných národ, wálce dostáwalo. Tím se dáwá pochopiti, kterak
nemrawným hynutí,
ím tím
není než newázaností, která
nkdo puštné
neumíli
obratnjší déle
proto se
W
ji
mu
tento, tím
Obé
udrží.
a
spojil
ímské
zdailo
oswi
spíše
byli
jí
musí k za-
vvésti
prospšn
uchopiti.
ím
mocnjší,
dosáhne
;
nyní Caesar Octavianus,
a
A^
císastwí.
wzdlanosti
národu eckého; oni
uzdy
ímané^edostihli
duševvní
wíce národ bojowný, podmanitel-
, umním a wdám pokojným mén oddaný baweni ustawínými wálkami wnjšími a wniterními, na nž weškeren ohled jejich tém jediné byl obrácen. Pokroiwše
ský
,
u wzdlanosti poznáním eckých jejich následowníky,
kazila
asiatská
lecká
w
w ím wšak
ta
pwodního málo wywedli,
a ozdobowali
swta wzdlanost
na západu rozšíili.
—
íman
stali
eckých, cizí
že co
se pauze
rozmailost
a
Pobrawše
swé hlawní msto
weliká zásluha jim náleží,
mli u
umní,
a
potom tento wýkwt.
Korinthu a jiných mstech
celého známého
deže,
wd
díla
um-
sestawili je
sláwau.
panowníci
Pedce
tém
na wýchodu zachowali, a
Co se nejprwé týe wychowání mláotcowé úplné práwo nad živvotem i
Anlonius
203
Octavianus.
a
swých détí, které po celý žiwot, i po wstaupení jich do stawu manželského trwalo, a obyejn pestáwalo wyproštním z moci otcowské ped saudcem. Z poátku byly
smrtí
w
chowány pod okem matiným,
dítky
uena we potebným umním.
ním pro žiwot otcem swým ku práci
snmu
obecního
W
weejných prw-
Dorostlý syn chodil za
forum
na
polní,
námstí
ili
do wálky; dcera pomáhala matce
též
wku
dosplejším
školách
mládež obojího pohlawí
swém
do
w doíman
oblekl mladý Marsowo, kdežto se prostál rok zkaušky (tirocinium) pod wozovvaly bojowné hry, obecným dozorstwím, díwe než poten byl mezi obany.
mácnosti.
mužskau
roce
patnáctém
togu, a nawštévvovval pole i
ímané wychowání
Podrobiwše ecko, následowali ské, drželi
synm swým ecké
do Athén,
dáwali
Ennius
wykwetly.
italský,
djepis
sepsaw
sestimry, werších
ek
,
teprw
a
a
a
mudrctvví
—
wzor eckých
dle
prwní
složil
Scipiona
hellen-
na cwik
posílali je
w enictwí
cwiiti
je
wdy ímské pozd
krásné
pstauny,
latinské
ímský we
djepis
Plautus, Terentius, Lucretius, zwlášt pak pozdjší
;
Horác, Ovid a Virgil jsau wfibec známí klassití básníkowé
enictwí
latinští.
nabýwalo
Z djepisc latinských
losti.
Pictor, Cato censor stius, Cornelius
Umní
let
obyejn
ímském
neúhledné; teprw
poala
se
ozdobil
ím
nádhera
stawení
chrám,
Jupiterw na loss,
a
si(;e
skwostnost
nm
shoela.
z nichž
wedlo 8 most, we mstí, 400
Fabius
dále Sallu-
as
pracowal.
Za
we
Nero.
as
wycházelo 31
mst
domky bídné
staweních
;
daw msto
a
nejwíce zapáliti,
Augustowých
mlo
pes
Tiber
silnic
bylo 215 wtších
z nichž
Capitolii,
to ostatky jejich
ml ím
po zboení Korintha a Karthaga
August, a po
bran,
jest
djepisu swém
pepewné, jakož
Z poátku
dlauho
stará
znám
ímané dle spsobu etrureckým ozdobowali. Stawby jejich
welikánské,
podnes dokazují.
nejstarší
prowozowali
síawitelské
msto 37
znamenitosti
zwlášt Tiíus Livius, který za
a
o
ského, jejž pozdji slohem
aby
Gracchw
konsul, pak Caesar sám,
i
Nepas
Augusta dwacet
byly
as
od
latinské
Ciceronem dosáhlo nejwyššího stupn dokona-
a
;
tíd,
19 ná-
prwní a nejvvýtenjší chrám
36 oblauk wítzoslawných, 50 koslaup estných a jiných stawi-
množstwí diwadel
,
;
204
Starý íwét.
Okres IV.
w
telských znamenitostí. Nádhera jak
w odwu
domácím,
Lucullus a Crassus dáwali kwasy, deset
tolar
tisíc
hdky
w nábytku
stawení tak
pokrmu dosáhla nesmírného stupn.
i
z nichž jeden Cicero na
Ze wšech zemí nejwzácnjší la-
cenil.
byly shledáwány,
a o
záwod požíwáno až do hnus-
ného obžerstwí. Náboženstwt
ímané
tumw
Here, králowna
Pallas Athene
ohn
bohyn
:
maudrosti
a
Zeus, syn Sa-
a král
boh
jeho;
Minerva Vesia
vválky,
i
lidí
ili
bohyn
bohyn úrody polní, Nepmoe, Venus (Afrodite) bohyn lásky
a istoty, Ceres (Demeter)
tun (Poseidon) a krásy,
bh
Vulkán (Hefaestos)
Diana (Artemis)
a
t.
d.
bh
rozdleni
byli
ohn,
Apollo,
Mars (Ares)
Snadno pijímali také božstwa
wšem stawli chrámy, obtowali wýroní. Knží býwali woleni a
nebes
boh, cho
ek.
docela od
ecký
Jupiter,
bh
(Kronos) a Rhein,
ecká
Juno,
tém
též pijali
Nejwyšší bohowé jejich byli
žertwy, z
cizí,
konali slawnosti
nejwážnjších
oban,
na rozliné rády, z nichž nejvvýtenjší
byli pontifices, kteí wrchní dozorstwí nad ostatními ády mli, manželstwa ídili, kalendá poádali, letopisy ímské
Pednosta
wedli.
dstojník ptactwa z
státních
a
jejich slaul poníifex
od
lidu
maximus, z prwních
wolený. Augurowé wštili z letu
wýjew spalowaných
na
obloze,
haruspices
obtowaných zwíat, vestalky hlídali swatý paladium, flamines ku poct zwlášf Marse poswátné
wnitností
ohe
a
tance prowádli.
Mezi hrami poswátnými nejznamenitjší
ludi circenses, na welikém rejdišti (circus maximus) prowozowané, podobné eckým, hry šermíšké (gladiatorii), byli
zápasy lodní (naumachiae)
,
hry
diwadelní
(ludi
scenici),
eckých spsobené, ku kterýmž pozdji pišly ptky zwíat, kdežto diwoké šelmy bu proti lidem, otrokm nebo dle
zloincm (pozdji kesanm) bud pauštny.
proti
sob býwaly wy-
205
Augustu.*!.
OKRES Od poátku císastwí
skonení západní íše
do
až
V.
ímské. (Od
1.
ped
30
Kristem až do roku 476 po Kristu.)
ODDLENÍ
I.
ímské na západní a wýchodní po smrti Constantina Welikého.
Až do rozdlení íše
(Do roku 337.)
Nowé
diwadlo
nám
otwírá
tato
perioda
politický
swét spojený pod jedním žezlem
nástwí
swtowládné
nepremožitedlného
wážným Dunajem
a
pak rychlotokým
barm;
mee
w
jen
na
lesích
slaupu
wýchodu, wolno bydleti bujným a
swých
pustinách
jisto
swta jednau mli
biar-
kowati
jim
usmrtiti.
Augustus.
/.
(Až do
ecko
moc-
jediné
íma. Jen w pokorné wzdálenosti za mocným Rýnem na seweru, za Eufratem
a šípy, které wládkyni
Itálie,
w
sedmihraném
na
založené
,
tém
celý
;
r.
13 po Kristu.)
Malá Asie, Sýrie, Aegypt,
a Macedonie,
Karthágo a Numidie, celá Hispanie a Gallie podrobena byla
ímu,
nad
a
ímem
wládl nyní Caesar Octavianus, od se-
Neobmezená byla wláda jeho; senátu a weškeru wykonáwací
nátu nazwán Augustus. *)
co
ml
konsul
mocnost;
co
pednost
tribun
w
osobau
byl
poswátnau,
pedsewzetí senátu mohla zastawiti; mocenstwí nad
stawem
augur a nejwyšší smírnau
každého
hodností
wládl
mocí zbrojnau na
powrau;
zemi
i
na
každé
která
censor
ml
plno-
obana
;
co
co imperator ne-
moi.
Pi
wší ale
moci zachowal August zewnitní podobu republikan-
této
skau jak kráte
*)
knz
a
co
T.
za
j.
z
ohledu státu tak
as
i
z ohledu
swé osoby,
a
tyry-
jeden a tyrycetiletého panowání swého dal
wznešený, weleslawný.
206
Stflrý
si
wládu obnowiti, staw
A
snadná
zen byl stáwaly
mu
Okres V.
swét.
jakoby
se,
ji
chtl
složiti
se sebe.
híka, neb senát prozeteln osalichotníky a zawdenci, nejmocnjší provincie zwždy w rukau Caesarowých, wojska byla mu zcela byla tato
oddána, a národowé ustawinými wálkami, wzpaurami a
baukami unaweni, powdni
konen
zdál
se
blažiti
byli pokoje, který za
íši
Augusta
Provincie nad
ííímskau.
tím
ponwadž w ustawiné nejistot podrobeny bywše wší swéwolnosti, nyní aspo dosáhli ochránce proti neplesaly,
práwo Caesarowo utlaujícím, které zakazowalo wšecky bern a wyzdwihowání wojska mimo wli císaowu. I zahraniní národowé páli wládari, který jim wíce nehrozil poddanstwím necht nesmírné íše swé prawostem,
,
dále rozšiowati. Jen pro ochranu její tužší
proti
twero
wzdorujícím
Hispanm
— 10
Drusowo (13
tažení
welikau ást Germanie od
a
wedeny wálky; nej-
ped
Rýna až
ímané
Germanm.
hrozícím
Kristem) podrobilo
po Weseru, od hor
pewGermany wždy wíce utlaowali, spojili se tito pod Arminem (Hermanem) wéwodau Cheruskw, kterýž Quintilia Vara s celým wojskem ímským zahladil w lesích Teutoburských (9 let po Kristu). Jinde wšude byl pokoj. Odwislými knížaty pode jménem spojenc, jako byli králoué Alp až po Dunaj. Když
ale
ze založených zde
ností
mauritanský, bosporanský, málo- a welko-arnienský, Kappa-
Komagene, Galacie, Pamfylie,
docie,
byly hranice proti wpádíim barbarvv, a 45
muž,
w
dw,
Africe,
vinciích
weny. ti
pomezích syrských
na
Aegypl, Moesii
ewropejských po dwau.
silná lodslwa, a
žích)
a Lycie, hájeny legií, as
400,000
stehlo mocnástwí ímské; na Rýnu stálo osm
na Dunaji ti,
Kolchis a
Paílag-onie,
republiky Rhodus, Cyrene, Pisidie
Judsko,
W ím strážných
pluky
w
a
stálo
císaských proti
a
Misenu ležela lodi posta-
každém záliwu byly strážné
9—10
pluku (cohors, po
a
poádku
wzpaurám
mumimo to
tisíci
(milites praetoriani) a
wálkám
legií,
Hispanii
Dalmácii, nowjších pro-
W Ravenn
k zachowání obecného
chránno wše
w
tyry,
(Polizey). dle
Tak
možnosti, a
mírná poddanost udusila dychtiwost po swobodé.
Wzdla-
uenost ímská pod mírným žezlem Augustowým nejwyššího došla wrchole nowé Athény wynost ducha,
umlost
a
;
Císaowé
ím;
kwetly
w
Virgil,
Horác,
z
207
rodu Caesarown..
Iliadau zápasila zde Aeneida, nyní kwetl
s
Ovid
a
Livius; zde u
Maecona rády bydlely
Musy. Což pak nejznamenitjšího: za Augusta wyšlo z Jud-
nowé swtlo,
ska
swt mlo
které celý
ím,
že republiku promnil
w
nho
oswítili, za
—
narozen spasitel swta, Jesus Kristus.
Blažený zdál se
monarchii; že wšak blaženost
monarchií záleží jen na hodnosti, sprawedliwosti a mírnosti
mocnáe,
dokázali již prwní Augustovvi nástupcowé. //.
\.
syn
,
Wzfeklt
(14—37
Tiberius
jehož
císaowé * rodu Caesarowa.
po
tento
po Kristu),
smrti
wnuk
AgrippowÝch, uslanowil ddicem
a
Augustw
swých
nedlauho
ped
nad
i
syn Drusa, bratra Tiberiowa, známého
Germany.
Germanicus,
šlechetností srdce, stál u
nedwrný
wýtený
Germa-
již
vvítze
wítzosláwau tak
jak
wšeobecné wážnosti
zaátku
jest
jeho wláda,
republiky ješt se zachowáwal, dokud žiw byl ,
swau
Angustow wyhlášen
od senátu za jeho nástupce. Mírná zprvvu byla a stín
syn
,
smrtí
Tiberius zmocnil se stráže praetori-
pijal za spoluwládce.
anské, jížlo podporowán, po smrti
nicus
newlastní
Julie
z
a
lásce,
kte-
Nedlauho wšak twáe; brzo musel Germanicus pwodkyni slawného jména swého, swdkyni mnohých wítzstwí, Germanii, opustiti, poslán na wýchod, kdež uiniw Kappadocii a Komagene provinciemi, od žárlivvého císae otráwen. Zbawen strachu, okázal se nyní Tiberius we prawé swé po-
réžto še
tyrann ze
štítil.
snesl této newlastní
staw. Najednau zmizela wšecka swobodná práwa, jichž obec senát stal se nástrojem císaowa ukrutenstvrí, nad provinciemi a wojskem usazowáni jen podlí lichotaž potud užívvala
níci,
z nichžto
a jej
ke
;
jeden, Sejanus, císaem
wšem hanebnostem
popauzel,
samým
zase wiádl,
kterých sobtnost a
mstitelnost jen dowedla wymysliti. Pitom tesa se ped wražednau dýkau hledl se ostíhati zákonem welebnosti, dle nhož na tisíce osob, které se jen obojetným slowem prohešili proti císai, a mnozí podezelí beze wšeho dwodu odprawowáni. Tím wšak ješt wíce zadšen ukrutník,
odešel dokonce z
Capreae kolika
w
íma,
a usadil se na
nepístupném ostrow
záliwu Neapolském, kdež prosted stráže
nezbednými lichotníky žiwot tráwil
w
s
n-
hanebné pro-
;
208
Okres V.
Starý swét.
stopášnosti,
konen w
až
Ješt
usmrcen.
Cajus Caligula (ST
2.
nemoci od jednoho z nich
— 4i^,
za swého ddice. Nenadal se
ného Germanika mohl
býti
obecném plesání wyzdwižen upewnil,
peowal
jehož Tiberius ustanowil
owšem ím, žeby syn šlechettak nezbedný, proež u wšena císastwí. Sotwa se
jest
a
nejmrzejší chlípností.
a chrapot smrti byl
mu
nejlíbeznjší hudbau;
neb newinní dle rozmaru
W
stínáni.
Úpní muk proež winní
hanebnostech tak dar
že z paláce swého hampejz uinil, a mzdu
leko se dostal,
špinawé chlípnosti sám wybíral; twora na trnu, jen
ale
jen o to, jakby wyznamenal wládu swau
nelidskau ukrutností
rila
jest
horší byl nástupce jeho
jižto, dle
wyení
slowem Caligula byl poSenekowa, píroda stwo-
aby okázala, jakau záhubu dowede
proto,
nejwyšší nešlechetnost
spojena
nejwyšší
s
stropiti
A
mocností.
konen Chaerea, jeden dstojník meem zprostil této networy. Mínil
wše snášel ím, až pi stráži, wražedným
to
jej
sice senát po jeho smrti obnowiti zase republiku, ale
woj-
sko praetorianské wyhlásilo blbého
— 54),
Claudia (4i
3.
strýce Caligulowa za císae, a
senát neopowážil se odporowati.
Claudius byl pod-
Slabý
noží manželek swých, nestydaté a krwožízniwé Messaliny a
po
nemén
ní
chlipné
a
ukrutné Agrippiny,
kterážto
jej
k tomu pohnula, že wlastního syna swého, od poatého nyní
dobýwání Britannie Britannicus nazwaného, zapudil a syna Domitia Ahenobarba ili Nerona pijal za wlastního
jejího,
a ustanowil za
a
porušila
ddice trnu. Dosáhši
pluk
praetorianský
toho,
císae otráwila,
nalaupenými
poklady,
aby
Nerona powýšili na trn.
—
Nero (54 68) mírný a maudrý, dokud šetil rady Burrhowy a Senekowy, zdiwoel w podlých spolenostech, 4.
w
nžlo
jej chlípnost
piwábila, a
slwa. Jeho lítau ukrutnost
wlastní
stal se
pewyšowala
ohawau lowéen-
jen nestydatost jeho
matku Agrippinu, která mu tolikerými
nešlechet-
nostmi pomohla na trn, polobralra, šlechetného Britannika,
manželku swau
Octavii.
co ješt poestnjších díwání zapáliti (64),
msto
a
lehlo popelem,
uitele swého bylo,
Seneku
dal zmordowati,
a
ím
wšechny, pro po-
když šestidenním plamenem celé
kesany, jakoby
oni toho byli
tém pwo-
209
Císíiiowó wzpaiiry wojeiiské.
Na slíbati mukami nowe wymysloiiými. zazwír-ecí kže mnoho we šelmám, pedházono tisíce jich šito a psy roztrháno, mnoho we smolných odévvích zapádowé, po celé íŠi
pochodn w zahradách Neronowých, pi nichž Nero Wšeho studu prázden táhl co rejdíske hry prowozowal. hudec Itálií a eckem, zpíwaje a hraje vv záwod se sprostými herci na divvadlech obecných, pi nichžto w
leno co
ím
vvšecka
pod ztracemin hrdla musela
šlechta
býti phtouuia.
wše trpl podlý senát a zkažený lid, až konen šedý wojskem Jiispanským wystaupil proti s odbojným nmu, a plukowé germánští se zprotiwili. Tu teprw od stráží opuštn, od senátu swržen, hrdla odsauzen a na útku od jednoho z prwodích swých jest zahlazen.
A
to
Galba
Ctsaowé wzpaury wojenské
///
(68
:
Galba , Ot/w
,
Vitellius
— 70).
S Neronem wyhynul rod Caesarw. Tím snáze uznán 1. Galba, a potvvrzen od senátu. Že ale wojsku prae-
obyejné
odepel
torianskému
dary,
Galba byl zawraždn.
Othona,
wyhlásili
Oího^ saudruh ondy chlípnosti Neronowých, od
2.
a
.
n-
hož za postaupení manželky swé, rozpustilé Popaey Sabiny,
uinn
w
té
w
byl místodržícím
nadji, že
jej,
Lusitanii,
byl
nemaje wlastních
se pidržel Galby
ddic,
ustanowí za
nástupce. Zmýliw se wšak, zmocnil se wlády uplacením ne-
spokojené
Nedlauho wšak kaupená plukowé germánští mli totéž práwo
praetorianské.
stráže
sláwa jeho
trvvala
;
swého za císae. Darmo ho mínil odbyti Otho rozdlením wlády; zbra musela rozco hispánští,
wyhlásili Vitellia
a
hodnauti; blíže Brixillum
wlastním
meem
stal
se boj,
w nmž
Otho poražen,
padl.
osm msíc; nebo plukowé Uhích a ásti Rakaus), Moesii (Servii a Bulgarii) a Sýrii, rozmrzewše se nad tak mrzkým Nerona pewyšowal nezbedností, wyhlásili císaem, který 3.
ímští
Ale
w
i
VHelIius wládl jen
Pannonii (nynjších
i
Vespasiana, jenž
naež a
ím
práw
jest dobyt,
Vespasian potwrzen
s
odbojnými Židy wálil, za císae,
hanebný
w
Vitellius
hanebn zawraždn,
císastwí.
14
210
Starý swét.
Okres V.
Cisaowé poádné
IV.
posloupnosti.
S Titefn Fhwiem Vespasianem
\.
wykwetla.
doba
šfastnéjší
pedchdc
(70
Prázden
— 79) ímanm
nešlechetností
wládl sprawedliw, hledaje míru
swých
blaha swélio
a
Onen
nalezl potlaením wzpaury belgické pod Civilem, wywrácením Jerusalema (70) odlita syna swého; tohoto pak hledl doceliti wšeli4iými maudrými ústawy. Prwní po Augustu zemel pirozenau smrtí, zstawiw nástupce Tita, státu.
a židovvské
syna swého.
Wywrácení
státu judského, nejznamenitjší
císae Vespasiana,
za
to
událost
zetel dje-
obrací ješt jedenkráte
pisný k národu židowskému, kterýžto tragickým zaniknutím
íše swé ne mén než rozptýlením a podnes ješt zathowaným žiwotem swé národnosti wzbuzuje podivvení. Kterak po pádu íše syrské
podrobena,
swrchu
jest
zem
judska
ímanm
byla
Poplatnau wládu zem-
oznámeno.
skau podal Pompejus Janu Hyrkanowi
z
rodu Hasmonovva,
nejwyššímu knzi, jejž také Caesar potwrdil, pipojiw
wšak
Antipatra
co
prokurátora
vvládae
ili
mu
swtského.
Antipaíer uinil staršího syna swého, FasÉuedfi^jpistodržídin
w
Jerusalem, mladšího, Herodesa,
ducha ilého, powahy Istiwé, k
cíli
teli
w
wedio,
uml
ímskými
ím
s
použiti
w
promn
wšeho schopen, co
udáwajících se mezi weli-
že pímluwau Antonia
takowau obratností,
králem judským byl
Gallilaei.^ Tento, jsa
obojetné,
uinn
(37
ped
Kr.).
Dosah
králowstwí dal wysokau raddu knžskau, aby newzdorowala
zámrm
jeho, powražditi, a powýšil Aristobula, sedmnácti-
letého bratra choti swé, Mariamny,
nejwyššího
swau
,
kterážto
Že wšak tento
knze.
držel
byla
ke
stran
zem
usmrtiti, lichocením,
píze
wnuky
Antoniowu.
Kleopatry
judské
s ,
Hyrkanowy, za
Alexandrau, matkau
králowny
žádostiwa,
dal
aegyptské,
jej
Heroihís
pitom welikými dary zachowati hled Po
pádu
Antonia
pilnul
rychle
k
stran wítze Octaviana, od nhož potwrzen w králowstwí. Tím wzrstalo swéwolí a ukrulenslvví jeho. Jako každý despot, wšudy jen samau zradu enichaje, dal z nedwry milowanau manželku s celým nejwrnjší pátely swé rodem Hyrkanowým usmrtiti. Pro bežp£jcil^sí ochranu sta^.. i
i
Císiiow wfil
pak pewnosli, jako
Saniai, kterauž ke
vv
wšak
Že
a fiímský
smíil,
jej
Pitom syny swé vv
k Augustowi, a
pro
n,
zastawil
ckých, a
wšak
dokonal.
také
obdaiw
íme
w ecké
se
Když pak se sjnovvé
tchto.
Judska
do
nawrátili
poaly
Marianin,
,
dal
krajin
pi hrách 1'ythipednostu her
jest za
a-
Aristobulus,
matka byla ona zawraždénú
Antipater
podeziwému
desátójí}
liihotnosU
wychowati. Jeda tam Elis
pi dvvoe
nim
w
v\
Alexander
tito,
jejichž
proti
osnowali starší syn
namlauwajíce
neustál
hojn, vvywolen
je
rejdím y,
i
ptky pro-
hry a
wystawili chrám Jerusalemský, a hlawní stawbu
ro
již naz'.>al
wrící píliš byl uražiMi, znowa welmi jiá
národ
tím
Herodes, aby
ustanowil
Octaviana
cti
Slratonowu,
Jerusalem wystawií diwadla
spsob ecký
na
k'dežto^idé
uuzowali.
w
i
wži
a
iiazíaÍl.Ai»Gi6e-^4Aiigusta),
Caesarea. Zde
211
poslaiipnosli.
iKiiínliié
pikle, jež
zwlášt
bratr Herodesiiw Feroras,
a
mu
že
králi,
oni
žezlo
chtjí
vvytrhnauti, až to pivvedli tak daleko, že oba dal odpravviti.
Brzy wšak se wyneslo, že
zaež
olráwiti,
Pt
mezitím byl zemel.
utrhai sami Herodesa chtli
tito
Antipater
ticátém
a
swého
w
pikázaw
je wšecky,
Ped
smrtí
král
wku, ješt
dal
zauíti vvšecky do rcjdírny,
a
ažby skonal, zavvražditi, aby Židé pí-
inu smutku mli po nm.
práw
wžak
sedmdesátém roce
panowání.
wýbor Židowstwa
svvolati
Feroras pak
dní po Antipatrowi skonal
Herodes sám ohyzdnau nemocí
sedm
odprawen,
též jest
—
Rok
smrti Herodesovvy byl
rok narození spasitele svvta.
—
Po Herodesowi následowal syn \e\iO Archelaus (2 il w králowstwí judskem, bratí pak jeho co telrar-
po Kr.)
chowé
w ostatních Filipp w Batanaei,
wládlí
G^Ula£!Í,
Archelaus
wšak,
krajinách ,
Auiipas
w
Penáei a
Gaulonitis," raclioni7is~a Paneas.
neznaje tak
jako
sob pízeii Augustovvu, oj Židu winn byl, a p oslán u wyhnanstwí
otec
jeho zachowati
neust ále rozbrojaýcJi ob-
do Kenne vv Gallii, naež ímská, spojena se Sýrií, a wlastními wíádai (procuratores) ízena byla. Takovvý prokurátor byl
Judaea, co provinc ie
—
38 po Kr.), od nhož Jesus (26 Židuw k smrti kíže jest odsauzen. O Kristus na žalobu
také
Pontius
Pilatus
nm
píše Josefus Flavius, z
archeologii
swé
takto
:
nhož „Za
zprávvy
asu
tyto jsau
tohoto
wzaly,
Jesus 14 *
byl
,
vv
muž
^
inaudrý,
nebo
mužem neb lowkem nazywati se smí; iny neobyejné, wyiiowal lidi, kteí chtli
jestliže
konal
prawdu pijmauti,
nho
z
Židfi
i
Nežidfi
byli
Po
zem
Ješt jedenkráte spojeny byly wládau
pod
Agrippa, získaw
zjewil
I
nm toto a tisínm tak nazwaní
w
si
židowské
rodu Herodesowa,
ím
pízeíi
císa
pedtím
již
do Gallie;
byl
zemel,
a
jedno
wnuk
a Claudia,
Caja
Tetrarcha
Herodes .AnJUpasvvyhnán
tedy
tetrarchie
jejich
w
jehožto
od nich králem judským (38 po Kr.).
Filipp
pec od
kíži,
nepominuli po lu\lobu.'^
králowstwí
uinn
ku
jeho pátelé.
pedpowdli.
zázraku
jiných
kesané
kteí prwé
ti,
Pilatus na žalobu
jej
odsaudil
ke swé
obrátil
den zase žiw, jak proroci o
tetí
se jim
našeho
lidu
neodpadli
cero
mnoho
a
Téntof byl Kristus. Když pak
stran.
nejpednjších
/
Okrei V.
Starý swéf.
212
králowstwím judským
s
spojeny, a tak celá íše ondy Herodesa Welikého pod žez-
po smrti Ag^rippovv (45) syrské,
vincie
kteí
uinno
Judsko zase ástí pro-
opt sprawowáno ímskými
a
pod
stáli
nebo
Ale jen na krátký as;
lem wnuka jeho sjednocena.
praesesem
prokurátory,
syrským. /(Když jeden
z nich,
Gessius Florus nepokojné Židy piísnji chtl držeti na Židé se wzbauili, wypudili
ímské posádky
.
uzd,
I
z Jerusalema a
,
jiných pewností, zapudili Cestia proti nim poslaného, a chy-
Tu wznikla krutá se k odboji proti ímanm (66). tyletá wálka židowská; Vespasianus a Titus wysláni sle~; giemi ímskými proti odbojníkm; yes£asjan_dol)y\v Galilaeei a Samaí wywolen za císae, a po krwawém odporu Titus stali
\
podrobení
bui
jejich byl
pepewný
wlád
židowských
dokonal.
Hlawní podpora
Jerusalem, kdežto strana zelotw
ímské
nho
jako z
nejodpornjších opanowala chrám,
a
z
,
j
pewné twrze nad mstem hrzowládu prowozowala. Neprospla wšak ani slepá ziwost ani wzteklé zaufalstuí; msto od íman hradbau obehnáno, hladem umoeno, pewnost
Antonia
zboen, (70 po
a
Kr.).
tisíc
pi
chrám na
wypálen
wždy konec
,
*
Jerusalem
jest
uinn
Joseus Flavius, oitý swdek a sám wewálce židowské, po židowsku nepepíná,
obležení a
Žid,
,
|
Jestliže
byvv jednatelem
jen
útokem židowskému
wzata
státu
j
dobytí Jerusalema
cožby jen
tím
ponkud
padlo million a sto-
se dalo wyswtliti, že
i
poádné
Ci.-aíowé
se
práwé
obležení
stalo
otcem
kdež
msto
Dokouaw
vválku
welikononí
wšech
pre[)ln«^no bylo pautníky ze
židowskai^
as
vv
213
poslauiuiosti.
krajin.
,
spolen s císaem Vespasianem w Kím, w nmž mezi jinau koistí
slawil Titus
svvým
triumf
nesen na odiw také svvícen a zlatý stl ze swatyii chrámu
Jerusalemského a zákon židovvský, náelníci odbojník wedeni
a
zemí,
Aegypta,
obywatelstwo
z Jerusalema
Uteklí
stáli
s
z
ehož
obau stran na
se
amlitheatiích
—
1
Židy
do cizích
hojné bylo ohlas
strašliwý
popauzeli
proti
této
nenáwi-
krwawí rozbrojowé,
poíili
tisíce
z\vi'i.
kdežto welmi
Cyreny,
židovvské, rozléhal
dným wítzm,
w
pak zajatých
tisíce
inst predmeteno drawé
Sýrie,
baue.
na
odpravveni,
rozliných
ktei"!
živvot, než wzpaura židowská
wšude byla utlaena. 'Když pozdji císa Hadrian na míst zboeného Jerusalema jiné msto, Aelia capitoiina nazwané, a na míst býwalélio chrámu židowského chrám Jupitera dal wystawti Židé ješt w zemi pozstalí znowu proti ímanm se pozdwihli wedeni jsauce od jistého Kozby, ;
,
jenž
za mesiáše a pomazati se dal za židow-
se vvydáwal
ského krále. Sílenau ziwostí wálili Židé ješt dlauhý as,
ímským s urputnau zmužilostí; padesáte twrzí musili ímané ztéci, 985 hradeb dobýti, prwé než Judsko úpln podrobili. Pes pl millionu Žid pitom zhynulo meem a zaslíbená zem obrácena každé místeko
bráníce
legiím
proti
,
byla
w
pustinu.
2.
Titus
wiídíiosti
(79
milostiwého
— 81),
lowenstwa,
rozkoš
dobrotiwosti na trnu.
a
o milené ditky swé;
otce
je
Jeho wláda byla
neb
wzor
pée
každý den
si
kterého žádným dobrým skutkem nebyl Hrozný zápal Vesuvia, jímž pohbeno Hercu-
pokládal za ztrátu,
poznamenal.
lanum, Pompeji a Stabiae,
zkaušky jeho
ohe
dobrotiwosti.
roce blahoplodné
a
mor
vv
Jen škoda,
wlády swé zemel.
ím
byly smutné
že již
we druhém
nm
wyzdwižen
Po
pomocí podplacených praetorianw nehodný bratr jeho 3.
Domiíian (81
hanebnau
wládu
— 96),
Neronskau.
který zase obnowil
Poklad
státní
krwawau
a
nestail neob-
mezené jeho marnotratnosti; odprawowal tedy možné obany co zrádce, aby se jejich statk mohl zmocniti. Kesané za nho po druhé byli wšeobecn pronásledowáni.
214
Okres V.
S>í>rý fiwt't.
ímská
aby se luza
Pi tom
wyrážela jejich mukami.
se
podlý ukrutník stawl hrdinau; pro dobytí jména wítzného
pepadl pokojné Katty
w
ozbrojených, nad
triumfowal.
íma
,
že
a
jaw jich|^co nepak, ozdobu triumf w Britannii po-
Germanii,
slawnjších získal
si
wolaw dom, Moesie,
nimi
dal
musel,
S
otrávvifi.
a
Agricolu
,
Daky.
sausody Pannonie a
astokrát poražen od krále jejich Decebala
Markoman, hanebný pokoj pod roní
ale
ješt wíce rozpálilo ukrutnost jeho.
swau na smrtném
poznamenal,
listu
ím
nastal zase šfašftijší
wk
i
To
manželku
spikla se proti
nmu,
— 98),
pi jehož mírnosti a poal rány swé. Jím císaslwí ímského, ješto peliw
ii €occejus Nerra (96
4.
když
Po ném zvvolen od senátu
a ukrutník byl zavvraždén.
otcowské pííHwosti
daní uzawíti. a
opt
léiti
budaucnosti, ne «o nejbližšího, ale o nejhodnjšího nástupce
Tento
se postaral.
M.
5.
Ulpiiis
stejn weliký;
'byl
(98
Trajojfius
onde
maúdostí,
i
17),
w
míru
sprawedliwostí,
& podpoe
ochran poddaných
ústavvy k
—
i
wálce
dobrými
chudých, zde
pe-
možením nepokojných Dak a PaVth. Onm odiíal celau Dacii (dnešní Moldawu Walacftii a Sedmihradsko), tmto Arménii Assyrii a Msopotamii a rozšíil pomezí íše ,
,
ímské
,
až
k
ece
Tig-ru
daleko
a
že sláwu jména svvého zprznil
za Dunaj.
Jen škoda,
tetím hlavvním pronásledo-
wáním kesan. Smíšení kesan s nepokojnými Židy owšem pedce wšak by 4?yl ml lépe jej ponkud iní wymlmvena ;
šetili
zpráwy
dejších
Plinia, Hiístodržícího
kesanech
mladší Plinius
swdi
Juvenal
nj
satirik,
Bithynii, fetrrá o teh-
Bylt pak tento wýmluwnoslí ozdobau wlády
tak chwalitebn.
swau ueností
Trajanowy, jižlo mimo rikowé,
w
a
také Tacitus a Suetonius, histo-
Epiktet
fdosof a
Plutarch biograf
os\\\\V\. 6. Aeiiu:i Hadrianus (117—138), náelník wojska na wýchodu, wyzdwižen pízní owdowlé císaowny Plotiny, kteráž jej podloženým kšaftem za pijatého syna Trajanowa Dobroinná sice byla jeho wláda peliwostí o wyhlá.sila. wšecky nejwzdálenjší krajiny íše, kteréž po sedmnáct let osobn procházeje, wšude ízení oprawowal, stížnostem ulewowal, nowé silnice, prtoky a msta zakládal; ale nei
Zliitý
ného krajin
od
dobytých
chlípnost a
ímského.
215
jižto jewil postaupeníin
wýchodních
a
pronásledowáiiím
nowé wšeobecné stíhání kesfanslwa, mrzká mnohá ukrutnost hyzdí wk jeho císastvví.
Zlatý
V.
rísaslvvf
pedku swému,
náwist ke slawnému
pátel jeho,
wek
wk csastw
ímského (138— 180)
by nastal panowáním Antoninw, kdyby jaký zde na
byl
zemi byl možný.
píjmím
Anlonitis,
i.
mírn
laskaw,
a
blaženosti
hluná;
w
ticlié
dobrý (138
Pius, íilosli,
swých poddaných. Málo tedy
tím wíce ale slawen byl
w
— 161),
wládl
co prawý otec jen
petlivv
jest o
srdcích
nm
historie
wdéných
niil-
lion, kteí tichého štstí otcowské vvlády pod následowateli jeho požíwali.
—
Marcus Aurelius, Antonius Philosophus (161 180), syn, leskne se mezi hw zdami prwní
2.
wy wolený pedešlého welikosti
na
historickém nebi.
rení božského Platona:
On dokázal w skutku wy-
Šastní že jsau národowé, jimiž
mudrcowé wládnau. Písný na sebe šatného, tím mírnéji se ml k jiným, wždy hotow, wšeobecnému ílobrému obtovvati swé wlastní. Rozmailost bratra jeho Vra, jejž byl pijal za spoluwládce, tuhé wálky s welikým spolkem markomanským a s Parthj, pak wzpaura Cassiowa byly písné zkaušky maudrosti Aureliowy.
Že prwní ílímu neškodila,
záleželo jen na rozšafnosti, jížto
mudec
na
uzd,
dílem cení
mohl
proti
se
ho
zabývvaje
z
nyní
Germanm, Aquileje
Marcus
,
u vvzdálí, kdež
nakažené Aurelius
Verus
držel bratra
dílem
swého
Parthm
zemel pi
morem. proti
proti
Tím
nawráswobodnji
Markomanm
wáliti,
se wšemi tém národy germánskými, wojsko ímské pod Vindexem porazili na hlawu, a wpadše do Itálie samé, weliké škody inili. Necht poddaných swých
kteí spojiwše
se
nowými danmi, wedl celau osmiletau wálku markomanskau na wlastní útraty, prodaw wšecky zlaté a stíbrné nádoby, wšecky klenoty, ba i skwostné šatstwo swé manželky. Po mnohých krutých bojích, mnohých mužn petrpných nesnázích, kdež jedenkráte udatný císa sám s celým wojskem z nebezpeenstwí žízn w zálohách nepátel-
tísniti
216
Okroí
íitarý -swét.
diwn
skýdi
skroceni,
nebo ne
byl
wyswobozen
o pokoj
museli
*),
V.
konen jsauee
Markomanni
Lewné
prositi.
byl jim powolen,
pro zisk a krwawau sláwu, nýbrž jen pro ochranu
A
poddaných swých wálí maudrý wládce. míru teba,
ponwadž zpurný
tím wíce bylo
pro skroceni Parth od sebe
wéwoda ímský, zprotiwiw se císai, ást wýchodu pobauil. I dal to Marcus Aurelius
Avidius Cassius,
vve-
likau
lidu
na
se jim zdá schopnjší Cassius, že on dobro-
wflli: jestli
woln
složí wládu.
Úplné wšak náklonnosti dívve než wýchodu dosáhl,
ujištn,
táhl
pinesena
mu
proti
odbiijci,
a
hlawa Cassiovva,
Tak byla wzpaura skonena, a winníci pijati od welikomyslného císae na milost. Tu obnovvili wálku zase Markomanni, a opt peliwý císa
jejž
wlastní
wojsko zawraždilo.
sám táhl proti nim. Ale uprostedu wítzstwí zemel w pannonském (nyní slawonském) mst Sirmium, ili dle jiných we Vindobon, nynjší Wídni:
Zdiwoem
Ví.
a pomatení Ríníské íše ustawinými ivraídami císav) (i80 284).
—
Markem Aureliem skonil se zase zlatý wk císa ímských. Jako stín mizí nyní jeden po druhem s trnu, Již
jehož málo který byl hoden. Nezbednost stráže praetorianské
weejný poádek se mate, bezwpády diwokých národ množí se, a mužnost vvojska drží stát ímský ješt pohromad.
wládne, práwa senátu hynau,
penost osobní jen divvá
klesá,
Truchliwá jest to ukázka
w
historii,
že
s
wrchole bla-
ku propasti bídy jen jediný býwá stupe, a že po nejslawnjším otci nejohawnjší picházíwá syn. Žádný pak
ženosti
lak
snadno nebyl
nehodnjší otce swého, jako Marka Au-
relia syn jeho Commodus. jejž
roce vvku jeho (180
— 193)
byl
otec již
we trnáctém
chtw
pijal za spoluvvládce,
ho pikladení swým Ale welmi byla tato nadje sklamána. Sotwa Marcus Aure-
k budaucímu štstí íše swé wychowati.
*) Melo se to trix) a
iiiudlenénii!,
w legii blcskohromné (fulminakteí wojsku Kimskému, obklopenému nepátely
modlilbau kresfanú
státi
slaužících
,
nenadálý déši wyprosili,
ieno, nepítele porazilo.
ímž oberstweno
a
zmu-
IJstawirnr wraždy císan.
skonal, zavviel Cotnmoflus, aby swobodní' hýili mohl,
liiis
hanebný mír
íma.
s
národy, na jejichž skrocení otec tak nuioho
uznáwaw toho potebu pro zachowáni
wynaložil,
byl
síly
pímí
Dle tohoto hanebného
sádky z pevvnoslí
zadunajských
wždy dále mocná doma jako
branné
se
217
šelmami
a
se
snášeli
ímané,
Hledl
sice naprawiti,
w
a
ukrutenstwí
A pedce
až jej jedna kubéna jeho
Commodus
co
Hehelius Perfinax,
P.
amfitheatru zápasil
nesmyslném
kochal.
bez-
zatím rozmailý
kdež
weejn w
gladiator
lidmi,
hanebné chlípnosti
barbary,
lákaly
wšeliké po-
wylííhl
ímž meze ímské
,
jako
tinácte
jej
let
dala zawraždili-
pokazil, welikomyslný
syn jednoho uhlíe
z Ligurie,
který se byl wznesl udatností a schopností wojenskau k nej-
wyšším dustojenstwím nosti
stráže
že
ale
;
wnuknulím onoho samého Laeta, wyhlásil
byl
za
swé wlády od
zawraždn
dali
toho, kdo jim nejwíce zaplatí.
M.
Didius
nmu
ped temi msíci
císastwí
weejn,
ímské wý-
že na
trn
posadí
uchytil se toho
I
bohatý
Julianus,
proti
(193).
praetoriani
prodaje, wyhlásiwše
tato
praefekta swého, jenž jej
císae, a Pertinax ješt
ní byl
Po jeho smrti
slown do
pekaziti newáza-
usilowal
wzbauila se
praelorianské,
mrhá,
práw pi
který
ím
kwasu sedl, když se to w prohlašowalo, a peplatiw saupee swého Sulpiciana, wyhlášen za císae, desíti tisíci muži sprowozen do senátu, a tedy dobrowoln potwrzen. Ale jen dvva msíce a šest dní trwala tato kaupená sláwa wojsko illyrské wyhlásilo proti nmu wdce swého
jeho;
Severa, a když tento wtrhnul do
swých opuštn, trnu
i
Sepiimus Severus (194
do
íma,
nastaupil wládu.
torianskau,
wadž proti novvi
oba,
Itálie,
Julianus ode wšech
žiwota byl odsauzen a hrdla zbawen.
—
211) pozwán nyní od senátu Rozpustiw pedeslán stráž prae-
ustanowil jinau,
ctyrykrát silnjší; jížto,
w
pon-
mocn podporowán, saupem swým Pescenniowi Nigerowi w Asii a Albiw Britannii swéwoln mohl zuiti, až pak, potlaciw a nasytiw se krwí pátel jejich, sešel w tažení proti jí
diwým zastawil
zcela
pustil
uzdu,
Kaledonm (Šotm),
senátu
jejichžto
hradbami od jednoho
wpády do
behu moského
Britannie
až ke dru-
218
Okres V.
Starý swía.
oiiemociiw z hoe,
héinu,
swého syn Caracalla
mu hodný
že
lowenslwa.
Caracalla (Bassianus) byl ohyzda bratra swého, spolu stil
se
wraždau.
w newinné udélil
s
Po ném
Prohlížeje
íši
swau, kam pišel, wšudy
wšem swobodným
práwo. Praetoriani ho vvládl
Gety,
ním wyhlášeného za imperatora, spro-
krwi se brodil. Zato
ímské
nelidského otce
stál o žiwot.
na západu
dumenem, synem swým.
sklali.
obanm
(217.)
Macrinus, dvvoenín,
Dia-
s
Ale wojsko wýchodní proti
nmu
domnlého syna Caracallowa, trnáctiletého Bas(218), t. j. knze slunce we chrámu Emezském we Foenicii. Macrinus poražen a odprawen. postawilo
siana Elagabala
Elagabal byl nejoškliwjší hanebník asiatský.
trn ímský. Po tech wyzdwižen na trn
klesl
Tak hluboko
létech zabit byl od stráže,
a
Alexander Senerus (222) pod poruenstwím matky swé
Mamaey a šestnácti senátor. Pod tímto peliw wychowaným a wzdlaným císaem zotawila se zase íše ímská tináctiletým poklidem a
woelá
wojska, která
poádkem. To
we wzpaurách
a
ale nebylo pro zdi-
wálkách obanských
w astých pak trnu zmnách Písná káze u wálce s Persií, obbohatý zisk nowenau nyní skrze Artaxerxesa, a pi tažení proti powstalým poznowu Germanm byla ješt protiwnjší prostopášnému wojsku odtud spiknutí, zráda, zawraždní písného ctnosti milowníka. Zrádce Maximinus dosedl na trn (235). Z Thracie jsa rodem otce ml Gotha, matku Alanku; stawu newázanost a swéwolnost, nalézala.
;
byl
pastýského.
místo
we
Obrowská
postawa
a
síla
zjednala
strážném jezdectwu Septimia Severa, kdežto
zponenáhla wznesl
mu se
k nejwyšším dstojenstwím vvojenským.
Duch barbarský we zhowadilém tle; ocelowá metla na ímany. Chrámy a msta laupil, nejwznešenjší obanstwo šelmám pedmítal, pedešlé pátely a wšecky, kteí rod jeho déle snésti jeho znali, odprawowal. Nemohauce Afrikani, wyhlásili osmdesátiletého Gordiana se synem jeho
dí
za císae, a když tento padl w bitw, onen pak hoem zemel, wystaupili proti nmu Pubienus a Balbinus, zwoleni od senátu. Wztekle pádil Maximinus proti nim z Pannonie, a wtrhnul do odpadlé Itálie; pi obležení Aquilejském dostihl
Ustawiíii*^ wra/.dy físiau..
mo
ho wražedný bienus
s Balbineii)
219 Brzo wSak
wzl)aureiu''ho wojska. zabili
Pu-
i
od practorianu, a
Gordian mladší (237), wnuk, dosazen skrze Misifhea
na trn
pedtím byw caesarem,
již
náelníka praetorianw,
,
Wedl šastné wálky proti Saporowi, drunowoperskému ale nástupce Misitheuvv, Filipp Arabský, dal se sám wyhlásiti za císae a Gordiana zaswtho.
tchána
hému
králi
;
wražditi.
eený
Filipp
naté pocházel
národ
Karpy.
Arabský (244), proto že
uzavvew mír
rodem,
sarmatský,
když Rim
larní hody,
stál
z Arábie skal-
Peršany, a poraziw
s
wpadlý do Moesie, slawil saeku-
práw
iOOO
(247 po Kristu),
let
Wojsko wýchodní wyhlásilo proti nmu Papiana, pannonské Marina setníka oba w sak hned zase byli zawraždoni. De;
náelník wojska pannonského,
CTUS ale,
wyhlášen za císae, Filippa porazil,
Verony
wli
proti
naež
svvé opét
tento prchnul do
tam zamordovván.
a
Decius (249) padl wpadšími. Wšeobecné za
w
boji
nho
s
íše ímské
do
Gothy,
ke-
pronásledovvání církwe
stanské.
Gallus (252) náelník
padlého
miste
smlauwii wešel
wyhlášen s
wojska pod Deciem, za
císae; ale
nyní
na
hanebnau
Gothy, swržen jest od
Aemiliana (253) náelníka pannonského pudiw Gothy za Dunaj, uinn císaem, a we ,
cích
w
že
zamordowán.
nm
Po
,
kterýž
,
za-
tyech msí-
wyhlášen od wojska starý wý-
tený wdce Valeriamis (253), který, sdliw wládu
swým
s
ilejším synem
Gallienem, táhl proti Saporesowi perskému, kdež zajat
byw, zemel u wzení. Gallienus (459), nyní samowládce, rozmailý a
sotwa
semotam tyrany
w
císastwí
stín
ímského
powstalo,
kteréž
We
Athénskými.
Sicílii
krwawý
laupežnické rozbroj,
Trebelliana
wislých;
a
w
djepisci
wáhawý,
Celé hejno
srownáwají
s
císa ticeti
wšech provinciích byly riznice w Alexandrii po dwanáct let
:
tlupy,
Isaurii,
krajin pedoasiatské, wzpaura i po ješt dlauho neod-
stranník jeho
celého
zachowal.
tém
nm
wýchodu zmocnil
se
Odenathus.
senátor Palmyrský, od Galliena za náelníka wojsk wýchod-
220
Okres
Starý swét.
V.
nich, pak za spoluwládce wyhlášený,
nm
kdežto po
man-
whlasná Zenobia, králowna na wýchodu, zmužile a neobmezen wládla až do Aureliana na západ zhaubné wpády Markomann, Alemann, Frank, Quad a želka jeho,
;
Postumius
Golhii;
po nichž Marius zwláštní
a
wládnau
Victorinus
a Tetricus Gallii,
spojili
sebe,
a Britannii
we
teprw Aurelianus zboil.
kteréž
císarstvví,
pro
Gallii
Hispanii
Aureolus na Dunaji wyhlášen za císae, wtrhnul až k Mediolanu, a dal zde Galliena zauiordowati. Claudius (268) umírajícího
Galliena
jiný
ale,
císae wyhlášen
za
a zajatého dal odprawiti. Pak
Po
poražen.
nm
dle žádosti
porazil Aureola,
,
zahnaw Gothy, zemel morem
wyhlášen
Aurelianus (270),
dušewnau
ímský,
vviidce
srdnatostí
a
tlesnau tak
sílau jak
wojáka staw se nejznamenitjším
ze sprostého
nejmocnjším wládcem, obnowitelem kleslého
wíidcem,
cí-
sarstvví.
Pewnau rukau
prospšn
wytrhnul
tannii
ídil
císaské
žezlo
Germany
skonil,
Tetrikowi,
skrotil,
králowstwí
swéwolná wojska držel we písné
wálku
;
s
Zenobiino
kázni.
Gothy
Hispanii a Bri-
Gallii,
zboil,
Za
to ale byl za-
a
sedmdesátiletý
wraždn. Tacitus (275),
zemel
kmet,
msících,
šesti
nástupce jeho,
z mrzutosti
bratra jeho,
a
pt
nezbedným wojskem
nad
swrhnul
Floriana,
již
po
wdce
wýchodního wojska Probus, druhý Aurelian. Sirmium wlast, otec byl zahradník.
mocn
w
Na wýchodu
Pannonii byla jeho i
na seweru wálil
šastn; Peršané hledali pátelstvví jeho proti Gernianm we mnohých bojích poraženým od Rýnu až k austí Nekary hradby a twrze postawil. Wojsko pewn držel na
uzd
,
Když
a
a
se
wraždn
;
wysušowal jím ale
prohlásil,
bažiny Sirmienské
že stálé wojsko je
a
aegyptské.
zbytené, za-
jest.
Carus
(282)
,
šedesátiletý
wdce, po
nm
za
císae
syny swé, uiniw caesary, Zwítziw nad táhl proti Bahramowi (Varanes) perskému. Sarmaty, wpadšími do Thracie a Illyrikum, wtrhnul do Asie;
wyhlášen.
boj
Carina a Numeriana,
poal, Mesopotamie dobyta
,
Seleucie a Ktesifon wzat,
;
Nowf- spoádání Use Aíniské.
Im
Porsie
Skytliowé
ztroskotána,
vvšecko upokojeno
le
;
Carinus
uinn
klesl,
Diocleíianus (284), za
VIL
Nowé spoádám íše ímské (284 žádal
mocné
swého
spoluvvládce.
— 337). záštity. Tedy Maximiana za
Widauce wšak, že oba nestaí, wzali Constaníina. íši pak rozdlili
caesary Galeria a
za
sebau;
Diocletian
Maximian Afriku a Britannii;
Galerius
tyi rekowé
obdržel
Thracii,
Constantinus
Itálii;
w
a
Aep-ypt;
Hispanii
Gallii,
a
poíí Dunaje. Mocným ramenem hájili we swé ásti ímská pomezí. Na byl podroben, a Peršané skroceni;
seweru Germani držáni na uzd,
nasazowáni
Asii
každý
wýchodu Aegypt znowu na
i
nastalo
Diocletian zmužilého spolubojovníka,
tito
triin.
císaem
nhož
Lomoz barbar na pomezích
mezi
brzo.
na
byl odklizen, a když
zvvolil
si
wfibec
a
umel
pedešlého, posazen
nahraditi otce swého,
ím
w
skroceni,
zmužilý a maudrý wládce
Numerinntis (282), syn
Nemoh wšak
221
pustých
krajinách
w
haufích jímáni
a
ímských; inowé hodní
ím
wládcowé nyní w slawili. Sídla wšak císaská peložena byla do Mediolana západní, do triumfu, jejž spojení
Nikomedie wýchodní. Tím mizel lesk íma, a poslední moc senátu pohížena
wládce
byl
nyní
w radd sluhw patrnjší
i
císaských.
Neobmezený nazýwán
zewnitní sláwau
,
Pánem a Mocnáem (Dominus et Imperator), ownen diademem, obklopen asiatským dwoením. Desáté desítileté ukrutné pronásledowání kesanstwa skonilo weejná protiwenstwí církwe Kristowy,
i
wyryto bylo na kamení:
„Ke-
sfanstwí jest zahlazeno."
Upewniw
íši, složil Diot^letian wládu se sebe (305) pauhé welikomyslnosti, ili pro padaucí nemoc, na niž trpíwal, newí se Podezelá byla pohnutka tím, že i Maximiana k odložení wládaí-stwí pinutil nebo pohnul,
zdali
z
necht samoten
ustaupiti.
Galerius a
nyní augusty.
Constantinus
Onen
Chlorus
z
caesarw
byl sprostého rodu,
tento šlechetný obojím. Okres zemí (orbis terraium)
rozdlen. tannii,
Constantinus spokojil se
aby menší
díl
s
Gallii,
stali
se
surowého srdce:
znowa
Hispanii a Bri-
tím wíce mohl blažiti; ostatní obdržel
222 zwoliw
Galerius, již
Okrr* V.
Starý svvl.
we druhém
caesary Severa a Maxiinina.
za
si
zemel
blahoplodné wiády swé
roce
Alo
\\
lidný
mudec Constantinus w Eboracura (York) w Britannií, poruiw za nástupce syna swého Consiantina, jejž wojsko hned
také
vvyhlásilo
jeho
uznati,
Itálii
s
za
Severa
pozdwihl
wšak
Brzo
Afrikau.
augusta
necht odewzdaw mu
Galerius
(306^.
císae,
za
zprotiwil
swým
Severus
se
ím
w
ukrulenstwím, a praetoriani zwolili
Maxentia, syna
Maximianowa, kterýž ku prospchu synowu wystaupivv ze samoty swé, od senátu a Severus byl opuštn a
nho
místo
opt
lidu
ale ustanowil
Galerius
surowého dackého wojína, za augusta,
Licinia,
ímž
uražen Maximinus Tak wládlo nyní ímem
wyhlásiti
se
w
také za augusta.
dal
panowník
šest
na západu, Constantin
xentius
se dal zwoiiti za císae.
odprawen.
Maximian a Ma-
:
w
Gallii a
Britannii,
na
wýchodu Galerius, Licinius a Maximinus. Brzo zmizeli ale až na dwa; Maximian, rozdwojiw se se synem swým, uchýlil se ku Constantinowi, zeti swému, do Gallie, kdež ale na prowaz ekal (310); Galerius sešel po roce ohyzdnemocí;
nau nyní
Maxenlius
u
Constantina, utopil
se
piemožen od
Maximinus
íma
powstalého
od
poražen
útku w Tibee
na
otráwil
Licinia,
se
(312), a
Nyní
(313).
Oba
tedy zstali Constantin na západu, Licin na wýchodu.
—
byli wládožízniwi, tedy nesworní. boj, a
r.
323 pádem Liciniowým skonil Vlil.
Constantin
WeHký
Okres zemí byl nyní zase
w
nm
roce 314 nastal
se.
(až do 337).
jedné ruce.
K u|)ewnní
císaské do Byzance, nazwaného Constantinopole. Zde powstal druhý
této jednoty pi-eložil Constantin
po
w
Již
sídlo
Rím, jímž prwní byl zaclonéa. Celá íše rozdlena na tyry praefektury: Orient, Illyrikum, praefekty
praetorianskýrai,
na
dioecezí:
Thracii,
jejichž hlawní
lUyricum
Praefektura
provincie.
Alexandria,
a
Gallii,
zwláštní
w
tymi
pode
ím
a
Con-
Praefektury dlily se aase na dioepeze, a tyto
stantmopoli. dále
Itálii
mimo
Poutus,
msta
Aegypt
Orient,
ni^la
pét
a Orient wlastní,
byla: Constantinopole, Caesarea, Eesus,
Antiochia,
mla dvv
Asii,
prwní,
poítajíc 48
provincií.
Praefektura
dioeceze, Macedonii a Dacii, sjedcnictá
Conslantin Weliký.
mezi nimiž
provinciemi,
Praofektura italská
také Graecie.
obsahowala ti dioeceze
hlawnim
s
Itálii
:
hlawa Sirmium, a Afriku
íllyricum, jehož
gem, dohromady 29 vala ze
223
s
mstem ímem, hlawau Kartha-
provincií. Praefeklura Gallie též sestá-
dioecezí, Gallie, Hispanie a Britannie, a obnášela
tri
29 provincií. Aby wládare rozliných tchto ástí snáze mohl držeti w ruce swé, oddlil Constantin polilickau moc od wojenské, ustanowiw we každé praefekluie wládare potéž
litického
praetorio )
praefectus
(
pod nímž
utriusque militiae),
(proconsules neb comites)
wojenského
a
tmito náelníci provincií
a pod
Každému tomuto edi-
(consulares, rectores neb praesides).
podízeno bylo zase
teli
úednirtwo,
nižší
(mag^ist^r
zase editelowé dioecezí
stáli
a celá
saustawa
úednického stroje tohoto puzena jedinau welemocností císaiskau. Obywatelé íše ímské dlili se dle stawu obanského na patero tíd
:
senátory, stateníky menší,
Obané rodem
kolony a otroky.
neb
lid
sprostý,
jmním nejwýtenjší
býwali od císae powýšeni za senátory, iníce pak zwláštní staw, jako šlechtický, rozlinými wýsadami nadaný, majíce
swé wlastní saudy, a wyjmuti jsauce od muírny. K stateníkm menším poítáni ti, kteí mli nejmén pt a dwacet
obyejn
jiter polností. Ti
we
provinciálních
mstech. Lid obecný
swobodných obywatel dlících
zastáwali nižší
ostatních
k stawu
menší, jich
rolník
ne wiastn,
úroky
platíce.
ili
než.
Otroci
díl
kteí
wšech
kupc a j. mli wlastní
drželi
w ddiném
konen,
,
obywatel wenkowských
kolonu,
toliko
municipální
skládal se ze
emeslníkii
,
na zwláštní tídy ili cechy, kteí
se
úedníky, (defensory). Nejwtší patil
úady
polnosti
pánm
nájmu,
w
jichž bylo
íši
ímské
w eliké množstwí, nemli žádného osobního práwa, a náleželi pánm swým jakožto jmní wcné. Spráwa mstská ili municipální ponechána byla mstm samým, aby živvot ponewyhynul,
litický docela
se nepromnit.
W
a stát docela
ele wlády mstské
w
stáli
bezdušný
stroj
dwa nebo tyi
editelé (duumviri neb quatuorviri) od usedlého mšfanslwa
statenického (curiales, decuriones)
ném
(curia)
wywolení, jimž
sprawowání mstských
obecním
,
saudu.
Kurialowé musili
we shromáždní obecbdní nad poádkem
náleželo
dchod
jmním swým
a
nižší
práw o
ruili za císaskau
224
da
í't"rý
swl.
Okres
V.
když pak tato pozdji pro nepátelské wpády vvždy wýše wystupowala a statky klesaly, musil zponenáiila celý mohowitý tento staw zaniknauti. Spráwa wojenská dle téhož ústrojí byla spoádána. Od tetího století nebylo obanského wojska ímského žádného, nýbrž toliko najaté pluky žoldnéw domácích cizích, zwlášt germánských. ;
,
i
tyi
úedníci (magisti militum) méli nejvvyšší náelnictwí
pi spráw wojenské,
wdci
zwláštními
w provinciích,
a pluky ležící
pod
stály
každá legie pod wlastním prae-
(duces),
fektem (praefectus legionis), jemuž zase dstojníci (tribuni) podízeni.
byli
—
zmnu
Nejwtší pak
stantin tím, že obrátiw se na
kesanské powýšil za náboženstwí státní. wšem pronásledowání wíra Kristowa již íši rozmohla, že císai, pijawšímu poskytla
proti
Nebo tak
se
byla
po
pi celé
nejmocnjší podporu
ji,
pohanským saupem mohl na ní spoíwati.
bezpen stantin ím, potud
íše
uinil císa Con-
wíru kesfanskau, náboženstwí
a
,
že
Proež
nowý
základ
Con-
opustil
hlawní sídlo pohanstwa, a peložil hlawní
íše do novvého msta swého Byzance. Tu wystaupila kesanská u weejnost, chrámy pohanské mnily se w kesanské, dle píkladu císaského dworu obraceli se pohané waln na wíru, úady podáwány kesanm, a
sídlo
církew
zewnitní dstojnost církwe dstojností Dle
poádku
státního
poádala se
i
státní byla
zwelebena.
církew; praefektura
mla
swého patriarchu neb metropolitu, pod nímž w dioecezích stáli biskupowé, wolení od duchowenstwa a lidu swého. IX.
Hlawní
w
také
mocí
Staw
cirkice
stalo
se
náboženstwí
kesanské
ohledu obanském, znamenit wplýwajíc u wšeckny
pomry, proež dlužno
státní
nyní
kesanské.
i
jeho staw a osud powšech-
nými tahy zde naznaiti. Již za
ská
w
hojné
;
wku
apoštolského rozšíila se církew
znamenitém okresu, odtud
krajinách
kesan-
mnohé obce welmi
obsahujíc
pak rozmáhala se wždy rychleji po wšech
swtowládné íše ímské,
emuž práw
weliká
W
Asii kwetly nejwýtéto obšírnost nejwíce pispíwala. tenjší církwe Jerusalemská, Caesarejská a zwlášt Antio-
chenská,
oslawena swatým Ignaciem, mimo menší
syr.ské
Slaw církwe
w
Amida, Nisibis a Kaskar; taktéž Ktesifonu,
Tigru,
slawná
w
Arábii
vv Indii,
a
Mesopotamii
w
Arménii,
církew Alexandrinská,
byla
w
Samosaté, Edesse;
Hicropoli,
Seleucii,
225
kiesíaiisUt'.
Seleucii
W
Persii.
na
Aegyptó
na západu pak Afriky
Karthago, odkudž se kesfanstwí po vvšech krajinách okolních tak rozmohlo,
w
že
tetím kesanském
století
weliký
biskup shromáždili Ewrope naKarthagu.
biskup Cyprian jen ze tí provincií 87
snmu w
mohl k církewnímu
W
kesanské rozšíeny po celém Kecku; w Itálii kwetly mimo hlawní Rímskau již w prostedku tetího století a díwe Ravennská, Mediolanská, Aquilejská, cházely se církwe
Bononská;
dále vv Beneventu, Capui a Neapoli,
a Syrakusích rencii
na
wšech znamenitých mstech
a
w
Palermu
Veron, we Flo-
italských, kdež
hned
nástupcw apoštol založeny byly kesanské církwe.
od
W Hispanii
pipomínají se
církwe
století
ženy
církwe
Paíži,
W
w vv
brzy
již
we tetím
století
a j.;
Lyonu a Toulous, Narbonn, Clermontu, Toursu
w
nato
Marsilii,
Nantu,
Burdovvalech
Germanii nacházela se ku konci tetího
kesanská a Mohui.
vv
a dále
w
Celí
Augšpurce. Též
a Lincolnu
Kterak
asn
welmi
kesané w
zwlášt za Nerona panowníci z
tito
podunajských byly
krajinách
Laureaku (Lorch),
w
we Spýru
prwní církwe
Petaw we
Styrsku,
Británnii
w
Londýn
Eboraku,
kesanské
se nacházely.
ímské w bhu prwního
a Domitiana byli stíhání,
koene
a j.
(Cilly),
církwe íši
a
církew
století
Metzu a Kolín, brzy též
Trieru,
W
církwe Leon-
w Gallii již we druhém Vienn; w prosted tetího zalo-
Tarragonská
ská, Astorská,
w
w
Sicílii,
Padui, Mantui,
století,
kterak wzteklí
wywrátili usilowali wíru Kristowu,
W
doteno. druhém století následowal po mírném Nervowi Trajan, jehož zákon proti wšem spolkm
již
swrchu
wydaný
nm
a
jest
k zachovvání náboženstwí
byl záhubný.
odpowdl
Bilhynii,
Trajan na dotaz jeho, wyhledáwafi sice
kesan
trestati, nechtíli Krista
zapíti. Za
nho
byl sto a dwacetiletý Simeoii, biskup Jcrusalem-
ský, Ignatius, biskup trhán.
námstku
vv
že nemá, udané ale
ukižowán
kesa-
státního elící
Pliniowi mladšímu,
Antiochenský,
Za Hadriana pronásledowání
nicmén wšak dopauštno
lidu
vv
ím
sice
ode Ivv roz-
rozkázáno nebylo,
pohanskému kesany 15
saužiti,
Slarý
226 až
konen
to
swl.
Okres V.
mírný Antonius Pius zapowédel, rozkázaw,
aby každý, kdoby koho pro wíru kesfanskau prožalowal,
sám za
Maudrý Marcus Aurelius dopauštl
to byl trestán.
pedce pronásledowati kesany, když obecné
rány piítala
uedník
poslední
biskup
a
,
jící
obrácení na wíru
následowalo kdežto
ukrutné
luza nešastné
Smyrnenský,
na hranici.
apoštolský, upálen
Severus wydal z poátku tetího
jim
Polykarpus
zákon
století
Septimus
písn
kára-
kesanskau jakožto židowskau, naež
kesan, zwlášt w Africe, swdky zwlášt kw-
stíhání
mezi mnohými neohroženými
taucí swaté
Perpetua
paní
wíru spsobily podiwení.
w
Mammaea
a Felicitas hrdinskau smrtí pro
Alexander Severus, jehož matka
Antiochii poslauchala welikého uitele církew-
ního Origenesa,
kesany
maje u wážnosti mrawní
ušetil,
uení jejich; za nástupce wšak a wraha jeho Maximina nastalo nowé pronásledowání, které pak ukrutn zosteno zaDecia, jenž wšem prokonsulm rozkázal, aby kesany mukami nutili
bohm
obtowati.
knze kesanské
opétowalo se za Valeriana, jenž
Totéž
welel odprawowati; Sixtus, biskup
ímský,
diákon jeho Laurentius a Cyprian biskup Karthaginský dosáhli
na
nho muednické
za
as
ulewilo,
a
církwe
koruny.
nm
Po
kesanské
protiwenstwí
zotawily se,
až pak
za wlády Diocletiana, Galeria a Maximina nastalo poslední,
nejziwjší pronásledowání.
twerý
úkaz,
wždy
zostenjší, wydán byl proti kesanstwí, chrámowé
ke-
dotud ale
sanští byli boeni,
duchowenstwo usmrcowáno,
wící
ne-
wýslownými mukami nuceni k pohanstwí. Mnoho tisíc jich speetilo prawdu wíry božské muednickau smrtí; hrdé nápisy imperator hlásaly, že již wšecko kesanstwí jest wyhlazeno ; ale marná je zloba lidská proti uení nebeskému, krew muedník swatých zúrodnila pdu, z níž tím hojnji semeno wíry puelo wždy wíc a wíce rozmáhalo se kesanstwí, až konen skrze Constantina Welikého powýšeno ;
jest za státní náboženstwí.
bylo zápasiti ními, kteí
wywrátiti
již
snažili
náleželo zwlášt které dle
Minio tato protiwenstwí wnéjší
prwní církwi
prawé uení se
—
s
mnohými nepátely wnit-
její prznili
bludnými zásadami, nebo
pewráceným mudrowáním.
uení nowoplatonické
wzoru blauzniwého Apollonia
K tmto
a nowopythagorejské,
z
Tyany rozšiowalo
Staw
powru,
kcsfansk.
(íiliwi-
zwlášl
a skeptické, které
w
227
satyrách Luciana Sa-
K
mosalenského a Celsa rozsíwalo pochybnost a newéru.
wadám
nebezpeným prawému uení
wniterním, nejwíce
a
nejwíce rozšíeným, náležely bludy gnostické, podkládajíce
lánkm skryly
tvvrdili
,
,
se jewí toliko
že
swt
také
lowka,
a
gnostické rozšíeny
Platonickau a perským
po-
to,
co jest
látky.
Bludy
že
zlé
na wýchodu, kdežto jim
zwlášlé
byly
jistého
z nichž jeden že
jiný, wyšší,
božského a duchowního, wyswobodí od
Bh
protiwné.
wyplýwáním
adí duch božských, aiony nazwaných, stworil
filosofu
pwod
wíry smysl tajemný, od prawého rozliný, a
odwozujíce z látky pirozené, bohu
zlého
dualismem piprawena byla
pda, kdež pak w rozliných promnách a odnožích se rozmnožowaly. Spíznny s tmito byly bludy Manichaejské, dvv
pijímajíce též
wéné
která napliiuje wesmír
tmau a látkau napluje.
ku
neustále;
pomoci
bytosti sobe
duchem
íše tmy
proti
protiwné,
dobrau,
a swétlem, a zlau, která jej
swtla
a
temnostem
bojují
spolu
bh
dobrý
splodil
swé lowka pwodního, jenž jako logos gnostiduchem sweta a zdrojem žiwota, a ducha žiwaucího, který smíšením svvtla s látkau stwoil widitedlný swt. Kristus spasitel že se zjewil toliko w tle zdánliwém, i z bytosti
kw
jest
utrpení jeho že bylo toliko zdánliwé, a duše lidské že teprw
po mnohých promnách dostati se mohau w istý aether. Aby tyto a podobné bludy, vvycházející nejwíce z filosofie ecké a wýchodní, mohli wywrátili a odolali filosofm pohanským také wdecky, mifsili se wynasnažili uitelowé církewní, lánky wíry kesanské také oružím wdeckým
Tím powstaly rozliné uené školy kesanské, jako tak nazwaná škola katechetická, pi níž se
brániti.
w
Alexandrii
skwli Clemem kesanští. horlili
zase
lianus
w
a
Qrigenes
Troti spojení
co
nejwýtenjší
wíry kesanské
filosofií
západu wyhlášení otcowé církewní TertulKarthagu a Irenaeus, biskup Lyonský, wíce prak-
wd
zasláwajíce.
Wšecky obce kesanské spojeny
byly wírau a duchem
weliký celek, církew obecnau ili katoUckau, každá
jsaac podi-ízena
swé
niudrcowé
eckau
na
tickau wíru proti theoretické
w jeden
s
se staršími
dioecezí, ješto zase
swými
a jejich sluhy biskupu
biskupowé celé provincie za pred1.5
*
228
S'<'""ý
mli
noslu
Okres V.
*^'**'t-
msta
biskupa hlawního
ili metropolitu, wáickni
pak metropolitowé biskupa ímského, kterýž tím spsobem
ctn byl co hlawa weškeré mimo ím byly Antiochia,
Snmy
ili
Nejslawnjší metropole
církwe.
Alexandria, Efesus
synody provinciální ídily
a Karthago.
záležitosti církewní,
každoron poádn se optujíce, pi nichž metropolita byl pedsedícím. K posuzowání wcí, týkajících se weškeré shromažowaly se snmy wšeobecné ili oekumewšech církwí kesanských z nichž prwní byl w Nicaei (1. 325), na nmž ustanoweno swcení asu welikononího wždy na nedli po prwním úplku jarním, a blud Arianský byl zatracen. Pwodem bludu tohoto rozšíeného církwe,
nické,
,
po celé íši ímské byl Arius, starší ili presbyter w Alexandrii, kterýž uil, že Syn Otci w božstwí není rowen, nébrž toliko podoben.
Nejhorliwjší zastawatel
prawowry
byl Athanasius, metropolita Alexandrinský, neohrožen,
pronásledowali sami
jej
mocnáowé k
ODDLENI
když
i
Arianstwí naklonní.
II.
Od rozdlení íše na západní a wýchodní až do zboení západní.
- 476.)
(337 /.
Rozdlení íše ímské na wýchodní a západní. Constantinus a bratí jeho (až do 361).
''^
Jíž
za swého žiwobytí rozdlil Constantinus íši mezi
ti swé syny: Constantin stans
r.
Itálii,
Illyrii
II
obdržel Britannii a
Gallii,
Con-
a Afriku, Constantius Orient.
Na západu se bratí neshodli, wáleno, a Constantin 340 zabit; Constans po 10 létech spiknutím Magnentio-
wým
odstrann,
353
naež
Mag-nentius wládl na západu,
až jej
Západ byl nyní utišen a íše ímská opt pod jedním žezlem; ale na wýchodu wypukla krutá wálka se Saporem, králem perským, wedena od Galia caesara, synowce Constantinowa, jehož wšak strýc z ner.
dwry
Constantius
brzo
caesar na
dal
západu,
porazil.
odprawiti.
sídlem
w
Než druhý synowec, Julian, Mediolpn, wzdlaný, stídmý
Rozdlení íše íiucké.
statený, získaw lásku wojska
a
Allemanny,
nad
naež
znameiiitýin
uítézstvvíiii
zaaugusta;
prohlášen
Gallii hubiwšíini,
slabý Constantius sešel
229
hoem.
Julian (361-363).
Po dosažení samovvlády peowal Julian nejwíce o wzbuzení ducha
staronrnského;
ale
proto prestaupil zase k niodlo-
kesan,
Nepronásledovval
služebnosti.
otewel chrámy.
který Evvropu od
moe
w nmž
do
proti Saporovvi
peusnau
wlídné panowání
hrdina,
až ke Bosporu protáhl
Atlantského
wítzné; jen nutnost wolala ho
nezavvíral kostel,
sláw wojenské
Nebažil po
boje,
smrtí skonil.
Jovian,VaIcntinian,VHlen8. Po Julianowi vvyhlášen byl od wojska za augusla Jorozený z Pannonie, ducha
vianus,
šlechetného
srdce
i
a
Wykaupivv mír od Sapora po-
kesfanstwí zcela oddaný.
staupením pomezní pevvnosti Nisibis, vvracel se do Constantinopole
zemel wšak díwe, než
;
wdce
wolen jiný
jí
Po
dosáhl.
nm
rozený z Pannonie, Yalentinianus
wy-
(;364)j
který bratra swého Valense pijal za spoluwládce, poruciw
mu s
Orient.
Valentinian
byl udatný
a
šastný vve wálkách
národy germánskými a sarniatskými, kteí pomezí Valens
hubili.
mén
rozšafný
W
Arian až k ukrutenstwí. hájiti
íšské hranice,
Gothy,
w
Valens
s
než wášnivvý
neustálých bojích oba
Valentinian na Dunaji
ímská
byl horliwý
,
mli co
Allemanny a
s
Britannii s Kaledony, \v Africe s wládci africkými,
Peršany.
Ješt
za
žiwobylí
swého Valentinian
odl osmiletého syna swého Gratiana, kterýž po otcow zase tyletého bratra swého Valentiniana II
šarlachem smrti
pijal za spoluwládce na západu (375). Ale již
ním
na
ímským
//.
to
weliký lomoz
w roce
prw-
národ wýchodních ku pomezím
walil záhubu.
Zkáza íše.
Záhubu
tuto
—
Weliké taíení
národ
piprawowala wnitní nemoc, která wždy
wíce se rozmáhajíc, obrowské tlo íše musela usmrtiti.
scwcrnich.
ímské
zponenáhla
í^tárý
{Í30
Constantinopolský
Dwfir
wládly
ísaowny
Okus
swét.
w
upadl
kleštnci,
a
V.
dwoenínowé.
Slabost plodila nediivvru, tato ukrutriost. Jednoho z
allemanskýh
Valentinian
dal
od patau zpowolna
zawražditi
císae,
dal
mu
snilo o šarlatu, a
jejich
zaínala slabikami
odprawen proto, žo se
picentinský,
mnozí urození proto, že se jména Theod, jakž se dle wéštby
—
U wojšt
hada
námstek Valensw
utuchl duch zmužilosti zcela
zjednaní barbarowé byli jádrem jeho, kteí se wali bojowati se svvými krajany,
Jen po laupeži
wdcm wíce
byli
slídíce hledali
naklonni a
pomáhali,
Salvianus
asto jim ímany
Massilienský
:
i
kteí jim k nejwíce
nezbednosti jejich
a
Sasw
ml jen
zradili.
tm
ní nej-
showíwali.
kterémž prawí
a utiskowání, o
„Surowost
;
zpo-
asto
wítzstwí pro koist, jen
jich poslušní,
Odtud wšeobecnc bezprawí
Alanw,
wdc upáliti,
pi kwasu; Procopia, prohlášeného za Valens dwéma stromy rozmrštiti; Justus, sudí
jiného
jmenowati.
Brzo
rozmailost.
zpupní
brzo
,
laupežnictwí
Allemanw, ukrutenstwí Gepidw, hanebnost Hunnw zpronewilost Frankw wše to nic proti tomu, co trpti musíme od prawowících ímanw: saudcowé naši, ostýchajíli se newinnost potlaiti weejn, znají nejsprostší spory tak pomásti a prodlaužiti, že na práwo ani není pomyšlení dchody krajin dohazují se za odwzteklost
,
,
:
mnu
císaským milákm, kteí potom býwají jejich trýznící: ba již tak daleko jest, že, kdo chce býti jist, sám se musí zkaziti." Takowá pokaženost byla píinau záhuby, o níž píší svv. Jeroným a Isidor Sevillský „Nesíslní rojowé :
Ouadw, Wandalw, Sarmatw, Alanw, Sasw, Gepidw, Herulw, Allemanw, Burgundw se wšech stran pes Rýn sausodstwo Mohuské, do hlawního kostela se zmordowáno na stupních oltá, celá Gallie leží zíceninách; co ušlo mei, umoeno hladem: když
se wyítili; utíkajíc,
w i
w
šírých
celá Hispanie
byla wylaupena a spálena,
sytily se
matky
okamženích hynaucílio žiwota masem swých zw, krmena mrtwoly lidskými, dáwila w bez-
posledních
dítek, a lítá
branných instech, co ješt na žiwu zanechal
me, hlad
a
mor."
kmenowé germánští podwraceli západ, daly se na nejzadnjším wýchodu zmny, které diwným píin a Co
tak
následk spojením
ím
rozboily.
1
23
Ilunnow. GuUiuwé.
///.
Mezi
Sibirií a
Ilunnowé
ínau
w
Ewropé.
bydlel již od starodáwna kalmucký
íantíi diwochy
národ Hiong^ou, weliký a bojowný,
Ze
ními nazwaný.
ínská,
dlauhá deset
lišíc
//
Ten když
vvpádni jeho byla postawena.
slewícíclO proti
zponenáhla psobením ííian seslábl
w
hor-
(po 1750
domácích rznicích,
j)iinucn ku konci prwního sloielí kesfanského z wlasti swé wytáhnauti, a wždy dále tlaen k západu, až roku 374 wedením krále swého Balamíra pekroil Wolhu a Don, a koowné kmeny alanské, bydlící mezi Wolhau, moem KasZa asu pickým, Kaukasem a Dnprem, podrobil (375). Valense císae, vvyprav\ují o tom ímané, piwalil se s nebetyných snéžných hor neznámý národ Hunnw do Ewropy;
OI
sndé, nos ploských, postawy malé, arodjnicemi ho na tch horách Jábel zplodil.
krtiích, barvvy
složité;
s
Nesmírná
síla, rychlost,
stelcowé
byli,
duchm
Evvropany obetowali
jaté
Alan
S ástí
oka
bystrota
bojujíce na koních jako
spojeni, táhli
jim pi-irozena;
jest
w
Prwní za-
letu.
starých swých wládyk.
Hunnowé
dále k západu, a
udeili nejprvvé na wýchodní Gothy.
Goihowé
IV. Již
byli totiž okolo
ID
roktl
íši ímské.
moe
350 -Gothovvé od
Bal-
ernému pitáhli, a zmocniwše se Dacie ímské pod králem swým Ermannerikem (Herraannreich), založili mocnástwí, které se wztahovvalo od eky Donu daleko na západ, a dlilo se we wýchodní a západní. \Ve wýchodním tického až k
wládl starý hrdinský Ermannerik; než ani ón
ani
a
Gothowé wýchodní až
bratí swých, byli král
Goth
na
wylištni.
západních, proti
Dnster,
námstek
na Hunn,
jeho Vithimer nemohl odolati praudu walících se hranici
západních
Zde se položil Athanarich,
Hunnm; byw
ale
od nich za-
puzen, táhl k Dunaji, a wyžádal od císae Valense
iswým pokojná sídla za Dunajem chrániti
ímské
Lstiwé wšak, žádali jen se
zbroje,
w ímské
Golhm
Thracii,
slíbiw
pomezí, a pijmauti Arianské wyznání wíry. nelidské
jmní hubili
a
jejich,
a
laupili
"
zrádné
pudilo je
okolní
m
nakládání
íman,
ku pomst. krajiny.
kteí
Ucliopiwše
Zatím pešli
i
232
Okres V.
ŠInrý swct.
wýchodní Gothowé neochránný Dunaj,
spojLwše
a
západními, táhli proti Constantinopoli. Wytáhl
nim Valens osobn, poražen
ria
hlawu,
byl ukryl, zahynul
setkaw se
ale a
w
útku w
na
s
se se
konené
proti
nimi u Adrianopole,
chýši wesnické, kdež se
plamenu (378). Nepetrženým praudem
se nyní Gothowé ku Constantinopoli nemohauce wšak dobyti pevvného msta, rozprosteli se po krajinách okolních, pleníce šmahem až ku pomezím italským. Devatenáctiletý Gratian, císa na západu, jemuž po smrti Valen-
piwalili
sow
;
pipadl Orient, wida, že jest proti nim slabý, wywolil
Theodosia,
šlechetného
a
hrdinského Hispana,
mu spráwu
wládce, a odewzdal
Theodosius Weliký a synowé jeho, 379
V.
Theodosius nalezl Gothy dílem nonii na laupeži.
I
spolu-
za
na wýchodu (379).
w ecku,
— 424.
dílem
w
Pan-
poštstilo se opatrnosti jeho, rozdwojili
mnohé jejich zástupy potíti, a upokojiti konen vykázanými w Thracii, kdež podrželi swau wlastní
barbary, sídly
ímanm
spráwu,
a
tyrycel
tisíc
se zawázali z platu slaužiti
pijal jích Theodosius pode
we
wálce.
jménem spojencw
císastwí wýchodního do služby. Gratian bránil se zatím na západu proti
n;
wojsko wyzdwihlo místo
ale
nho
Wandalm
šast-
hmotnjšího Maxima,
který Gratiana zawraždiw, Gaflii a Britannii
si
osobil a mla-
dého Valentinianall, bratra Gratianowa, wypudil z
Itálie
(383).
Brzo wšak dostihla ho msta sprawedliwá; Theodosius, upokojiw wýchod, wytáhl proti
nmu,
porazil ho a usmrtil (388).
Wláda císastwí západního pipadla nyní nowi
II;
nešlechetný ale sluha Eugenius
s
Valenlinia-
Arbogastem ne-
šastného jinocha usmrtiw (392) osobil si wládu, až jej zase Theodosius porazil, a císastwí západní s wýchodním ,
spojil
we swé mocné
ruce (394).
Wláda jeho byla mírná,
úinná, blahoplodná jen škoda, že píliš krátká, neb již w nkolika msících po dosažení samowlády Theodosius Weliký zemel (395). S ním klesla poslední podpora starého íma. Horliwau nábožností kesanskau wywrátil Theo;
dosius
ostatky
pohanstwa
w
ím
docela,
též
wítzst\\i
prawowéícím zjednal proti bludm Arianúw, kteí stwí Kristow jnak než katolíci smýšleli, prawíte.
o bož-
že Syn
Theodosiiw Weliký.
Oti
jen podoben
jest
rowe
nepak
,
233 což snéinem Nicen-
,
skýní bylo zawrženo.
ministi;
w
rodem
Gaskonie
z
Stiliko
Wandal. aby
se
Sliliko bažil
wdce Gothw
sice Alarich,
fekturau
nepoádn položil
se
Rufinovva
;
když
byly placeny,
ti
úroky,
ale
wtrhnul do
od Ravenny,
míle
Odtud wzkázal císai Honoriowi: s
ženami,
dtmi
a
na wýchodu,
i
Spokojil
Itálii.
as
prae-
za Eutropia,
byla
táhl ze
které
íma,
pekroil
Po, a
byl císaský
dwr.
Itálie,
kdež
Honoria^
,
ješt na njaký
mu odkázána
která
illyrskau,
námstka
po poruenstwí
popudil Gothy proti
udržel,
wládli
staršího, Arcadia, Rufin,
západu místo mladšího
na
;
Theodosia Welikého
místo
Constantinopoli
Rufin,
se
syn
nedorostlých
Místo
pišel národ gothický
že
dobytky žádat o zemi
widíli se císai,
;
aby
we ímany. Honorius odpowédl, že dowoluje Gothm, coby který by se Gothowé mohli polem setkati
ustanowil den, s
se jim líbilo, osaditi
powdí
w
Spokojen
neb Hispanii.
Gallii
s
od-
pokojn ke Gallii když pak mezi pieímané montskými Alpami Gothowé slawili welikonoce nepátelsky je pepadli. Tím rozdráždn Alarich, obrátil se nazpt, a táhl, pomstu sopt, proti ímu. Roku H64 po wystawní msta, dne 23. Srpna nepemožitedlný swtovvládný ím od Alaricha, krále západních Goth, jest dobyl, táhl Alarich
;
,
.a císa Honorius swržen (409). Místo rich jiného,
jménem
nho
ustanowil Ala-
Sicílie a
Afriky zmocniti;
wku
tom wšak zemel we tyry a ticátém roce
Athaulf (Adol0
synowec
1
Cam-
swrhnul ho zase, a táhl
dol, cht se také
panií a Calabrií
w
Altala,
námstek jeho
a
swého.
wedl Gothy
,
nazpt do íma a Itálií wzhru do Gallie, a založil zde nowau íši gothickau, která se rozšíila od eky Rhone a Loie pes hory Pyrenejské a odtud pes celau tém Hispanii.
burgundské ther),
w
Toulouse,
samým asem
w
hlawní
jižní Gallii bylo
ztracena
i
jihowýchodní
do Norikum (Rakaus)
Britannie Gallii
,
její
sídlo.
Tím
králowslwí
založeno
skrze Gundichara (Gun-
vvtlaili se
Herulowé
a Riigowé,
ást Rakaus) opanowali Longobardovvé,
Pannonii (Uhersko
a
Thracii wýchodní
Gothowé.
Se vvšech
stran
rozliní
tito
polodiwí národowé doráželi na seslablau, wnitními wzpau-
rami
zedranau
íši
ímskau.
kterau
po
Arcadiowi
ídil
234
swt.
Slarý
Theodosius
matky
Okres V.
po Honoríowi Yalentinian
II,
pud spráwau
111
svvé Pulcherie. Ví.
,
Valentinian lil (424
- 455).
II wrlkawau korunu upewnil na hlaw Valentiniana III, ztracena mu Afrika. Aetius swého bralrowce totiž, ctižádostiwý, lícomrný polní wdoe, osoil Bonifacia, wérného místodržícího w Africe, u císaovvny, tak že jej
Sotwa Theodosius
co
K ochran swé po-
nebezpeného powolala do íma.
vvolal Bonifacius
z Hispanie
ku pomoci Gensericha, krále wandalského
klerýžto
,
peplawivv se
,
s
ukrutným ^vojskem
svvým do Afriky, Bonifacia, zatím jinak zpraweného,
mocným wojskem císae Theodosia Afriky,
wtší
dobyl,
ztrátau
a
w
založil
jedné pláni pannonské,
Africe
riši
we
halo se
w
ského.
Malé byl postawy,
vveliké
stedu welikého dworu bami opásané stawení. Zde bydlel ale
po-
hlawy
Ješt
wandalskau.
nyní Attila, král hunský.
hrozil
ale
s
i
porazil, Karthaga,
—
Na
oliražené wesnici zdvvi-
dewné, mnohými Attila, král
silný,
s
chod-
národu hun-
welikau
hlawau a
wpadlýma malýma oima, jimiž zíral pyšn; chze a spsoby ukazowaly panowníka; nejradji se zwal mellau boží. Wšickni národowé, od Wolhy až pes Pannonii, Hunnowé, Gepidowé, Longobardowé, Awarowé wýchodní Gothowé koili se wlád jeho, a císa Theodosius platil mu da, ,
Tomu a
se zasnaubila Honoria, císae Valentiniana
wyzwala
jej
do
III
sestra,
Itálie.
po S pl millionem barbar walil se Attila k západu prawém poií Dunaje do Allemannska, pes Rýn do Gallie; ;
hrza kráela ped
ním,
smrt
a
záhuba za ním.
W
plani-
ekau Marnau setkal se s wojskem západním spojeným se ímany, jehožto lewé kídlo wedl Aetius, ímský wéwoda, pravvé Dtich, král západo-gotský, nách Chalonských nad
sted pak Sangipan,
král
burgundský.
Pod Atlilau
i*ídili
kídlo jedno Harderich král Gepidw, druhé Theudmir, Détich, Walamir, knížata wýchodo-gotská.
Ped
bilwau swolal
wéwody a enil: „Nic malého nemám já powdíli, wy ode mne slyšeti; stjte mužn; udete, rozbité, zproobote se na rážejte wšecko oni se šikují, wy se obote Alany a Gothy, w tch záleží sila nepátelská; musiteli Attila
;
;
;
Pád
zcmiel ped; kdo mne zemíti,
se
by se
w
noním cauwnul
saumraku
k nowému útku.
posilnil
w Itálii; msto
kráím nauindn
já
nenásleduje, jest syn smrti.** Útok
pehrozná (450);
byla
Atlila,
mne hlete,
na útéku; na
i
236
západní.
iisc
mu
Již
roku 452
stál
wywráceno uwedeny ženy a déti pobiti, mužští obywatelé z koene Pavia, Mediolan, Vemsta wydrancowána w porobu, pak Aquileja, které se
protiwilo,
;
Berg-amo
íma
wážný, wýmluwný papež Leo
a
d.
t.
a
pohnul
barbarského hrdinu
hrozil
východu; wždy wšak
k Attilowi
že wylálil z
tak,
byl
i
nm
dary, a
s
Ilalie.
Nato
západu hrozný, ale
náruí krásné Hildichundy CWliky), nowé (453). Po
Sem pišel ze
wzata Ravenna.
rona,
w
zemel
choti swé,
nebylo wládce tak mocného, národowé jeho
se rozdlili, a z diwadla historického zmizeli.
Pád Hše západní
VIL
055 — 476).
Zkažený fiím neušel ale proto pádu swého ješt od barbar dosti ku potrestání zpupné jeho rozma;
jinud bylo
Niemný
ilosti.
Valentinian kratochwílil smilstwím, a po-
ženu Maxima,
rušil
Ze msty osoil Ma-
polního spráwce.
xinms Aetia, praefekta
stráže, milého wojsku.
Valentinian
swau podporu. Snadná byla nyní císa zavvraždn od stráže, a Maximus na trn pomsta císaský povvýšen, pinutil císaownu Eudocii k manželst^ví. Eudocia wšak wylákawši mu tajemstwí podílu pi wražde odprawiti jedinau
dal
;
císaow, powolala
krále
wandalského
z
aby
Afriky,
wražedníka wysvvobodil. Genserich pitáhl,
z rukau
a
ji
dobyl
Maximus zabit, a msto po trnácte dní wybíjeno, císaowá s rodem swým, mládež a šlechta wleena do
fiíma;
Karthaga, celá Campanie poplenna.
lem Hannibalowým.
Jako
saowé ímští; wždy se
pes Alpy
wojín
wíce barbarowé sewerní k
Alani, divvochowé z hor
blížili.
Genserich byl mstite-
stínowé mizeli nyní po
sob
cí-
ímu
se
Kaukaských pibhlí,
nalili
(457). Proti nim táhl císa Majorian, zmužilý
trn ímský po ctnostném Avitowi, swém vvládu byl složil. On byl s to proež od vvojska swého zawraždn (467).
powolaný
na
který brzo po zwolení
ím
obhájiti,
Riciraer,
s>vrhnul
wévvoda císaský porazil Alany u Pergama, a pak Severa pána swého námstka Majorianovva a ,
,
,
236
Okres
Starý swét.
dw
wedl wládu po
íman
na žádost
verowa,
jejž
ale
Ricimer
Valentiniana
zef
brius,
za císae Anthemia, swata Se-
vvyhlásil
msících zemel Ricimer,
pak Leo, císa Byzanlinský,
až
léta,
V.
porazil a
III.
w
a
Po tech
zawraždil.
sedmi námstek jeho Oly-
Glycerius, po
nm
zwolený,
ustanowenému od Leona Byzantinského, a promnil císaské žezlo s berlau biskupskau. Julia swrhnul wéwoda jeho Orestes, a posadil mladikého syna swého, Romula Augustula na trn. Tu pitáhl Odoacer, kníže Herulw, diwokého národu germánského, od Dunaje do Itálie. ustaupil
Juliowi,
císaw
Orestes,
msta
dobytí
otec,
obležen
od
nho w
Pavii,
po
a
usmrcen. Osielý císa pišel do nepátelského
táboru, a složil korunu swau k nohaum hrozného wítze. Newinné mládí pohnulo tímto, i ušetil krwe jeho, a zaslal jej na starý zámek Lucullianum do Campanie. S ním se císastwí ímské skonilo; vv Itálii rozdlili se Germanowé, To se stalo r. 476 po narození a západní íše zahynula. 1229 wystawení Kristow, po íma. Smutný pád íma jest žiwý obraz pomíjející sláwy zemské, a neomylnau hlásá prawdu, že ne w potu a rozkrajin,
lehlosti
w
ani
wojska,
hojnosti
we množstwí we
nýbrž jen
a
mst
bohatstvví
ctnosti
oban
a
,
ani
wlády
nemrawnost a prostoosobám tak podobn celým státm, byfby byli sebe wtší a mocnjší, pináší jislau záhubu. ím byl nejšastnjší, pokud byl nejctnostnjší. Beze škody
záleží síla a blaženost národu, a že jak jednotliwým
pášnost
i
baue nepátelská od jeho hradeb, dokad slawn se rozlétali po šírém oboru zem wítzní orlowé ímští, pokud je provvázela káze ímská; rády bydlely Musy na rozkošném pomoí campanodrážela se každá
je hájila láska k wlasti;
ském
w
sadech Scipionowých,
LucuUowých, Ciceronowých
a Pliniowých, pokud wanul jasný
wlády na
wzduch svvobodné
n. Kdy^ wšak lásku wlaslenskau káze newázanost, wlády
sobtnost, starau
bodnost ohawné ukrulenstwí
íman
proti
žedníka,
štstím a
ducha
a
ímanu,
meowé
neštstím
w ohawné
a
zbrojnoš
drzých
million
rozmailosti,
,
zapudila
podlá
tu
bojowal
wládla dýka wia-
rozsuzowali
kteí utopiwšc
w mrzkém
mírné
mírnost a swo-
erná nedúvvra:
bratr proti bralru,
a
silu
otroctvví
mezi
lla
i
se plazili.
237
Pehled.
plém muselo
Zkažené
w ím.
fliwochowé a usadili se
Pehled
Rumy
rershvau knví; pišli
obiiowiti
se
pi pádu
politický
Rimcu
powstalé ze zboi^ené swetoíše
ímské po skon-
W
w
Itálii rozliném stawu se nacházely: zstala pod Odoakrem spráwá ímská i zákony domácí, tetina wšak wšech polností italských pipadla germánským
em'
císarstwí
w Itálii usadili, a tím promraw zde se piprawowala.
jeho bojovvníkm, kteí se nyní
mna
obyvvatel, jméní
Afrika a ostrowy
i
Stedomoské
byly opanowány od
Wan-
dal, národu ze wšech germánských nejsurovvjšího, kteí olaupiwše tamní obywatelstwo wšelio zboží, w robotníky
swé
je
Jsauce Ariani,
obrátili.
hrzau wšech pomoí stedozemních,
—
moskau.
laupež
byla dlauhý
as
na nichž provvozowali
tém
Ilispanie
a trýznili
katolíky,
stíhali
Lostwa wandalská
duchowenstwo.
jejich
celá
byla podrobena
Wizigothm (Gothm západním), krom
Galicie a sewerního
Portugalu, kdež se udrželi Suewovvé.
Staí obyvvatelé do-
mácí podrželi katolické,
a
sice
spráwu
Gothowé
a
e
byli Ariani
ímskau a
;
i
náboženstwí
wšak nepátelskými
wpády tchto barbar, Wandal, Suewíi, Alan a wálkami Wizigoth Hispanie welikau záhubu wytrpla, a mnohé ondy kwetewší krajiny obráceny jsau šestero
rzných okres
w
pustiny.
se rozpadla.
—
Gallie na
na zá-
Jih zaujali
wýchodu Burgundowé odawše pedešlým obywatelm ást polností, ostatn jazyk zákony jim ponechawše, jež sami zponenáhla od pemožených pijali. Sewer a západ opanowali Allemannowé a Frankowé, padu Wizigothowé,
na
,
i
kteí
s
tití
zachovvali pwodní surowost; na býwalé Armorice spsobili obyvvatelé kel-
pohanstwím déle
sewerozápadu
w
pijetím wypuzených
U prosted
kmenowc
z Britannie
íši bri-
tmito národy germánskými a keltickými zstal ješt malý okres ímský, jenž se wšak
tanskau.
za wládce Egidia
a
mezi
syna jeho Syagria uinil
neodwislým.
Na ostrowích britannských ímané Irska a Skotska nikdy nedobyli, ano proti nápadm Pikt a Šot provincii britanskau zdmi a waly hájiti musili. Z poátku pátého sto-
238
Okres V.
Slarý swít.
ji docela, naež se z wélší ásti za koist doAvysthowancm germánským. Germanie, pokud byla ímská, nyní oswobozena, a nowé íše z ní powstalé ob-
letí
opustili
stala
jewí se
w
nejpnvé píštím okresu.
Wýchodni íše ímská
rop
ili
Thracii, Macedonii, Epirus,
Malau Asii,
k Eufratu
Sýrii* až
ecká obsahowala w
Evv-
ecko
Asii
a Illyricum;
Mesopolamii,
a
vv
w
Africe
Aegypt a sewerní Afriku s Cyrenau. Néjwtší nepátelé íše wýchodni byli Peršané, jejichž íše z poátku tetího století obnowena jest na rumích parthické od Sassanowc. Arménie byla íše neodwislá, od Pcršanl saužená.
ek
Národowé
W
A)
E
Za
íman
slowanští,- z nichž
ím,
ria
o p
sevveru
é.
bytovvali
w Ewrop
nepodrobení národowé germánští a
onino rozbivvše ráznau pstí rozmailý
zíceninách jeho západních
pak wíce potichu
Na
r
sutoíše ímské
hranicemi
od
okolní.
Germaní.
1.
swobodní,
\v
i
zaujali welikau
od Dunaje
a
hlun
se usadili,
lito
ást císastwí wýchodního. na wýchodu od Rýnu roz-
wýchodu seweru Weliká Germanie, obydlena mnohými kmeny nmeckými, jež Tacitus rozdluje prostírala se daleko k
i
na Ingaetony, Istaevony k nimž pak Plinius
w
Ihrmiony, z nichž prwni
a
Rýnu,
po
Kteí kmenowé germánští k jisto
;
nejznamenitjší z nich
Batav
sídleli
Sikambrowé
,
Frisowé Kattowé
Suewowé rozšíeni
sídlili
wnil Germanie, jihowýchodu ješt pidáwá Bastarny.
na sewerozápadu, druzí
a
neb
onm
byli následující
:
náleželi, není
Sewern wedlé
wýchodnji mocnjší Cheruskowé. Nad dále na wýchod i hlaub k jihu, divvocí
a
byli
tm
tetí
Brukterowé,
jiné
k nimž náleželi mnozí jiní kmcnovvé, jakož Longohardowé, Anglowé, Sasowé, Herulowé, Wandalowé, Burgiindoicé i AUemannowé. Mezi Labem a Salau sídleli Hermundurowé, na Rýnu Markomannowé, kteí pozdji pitáhli do Cech, a jižn pod nimi Quadowé. Od wpádu Kimbr a Teuton do Halie,
jímžto se
do Julia Caesara
ímanm ímané
s
ponejprw slrašiivv
zjewili,
až
Germany málo obcowali; Caesar
;
239
Germani.
potkal
ale s Ariovisfem,
se
zmocnil ásti
Gallie, a
wdcem
poraziw
Siiew, kterýž se byl stíhal jej za Rýn do
jej,
doby tnvaly skoro neustále wálky íman s Germany, nejprwé na Rýnu, a po opanowáni Wendelicie a Norika za Augusta také na Dunaji. Newlaslni syn jeho, hrdinský Drusus uinil twero tažení wálenýth do Germanie, kdež proniknul až k Labi, nemohl wšak tchto
Od
wlastní Germanie.
zemí trwanliw
té
Bratr jeho
opanowati.
podrobil
Tiberius
po ném kmeny mezi Rýnem a Weserau docela, prilákavv mnohé Istiwé na swau stranu. Wždy ale nowí a wždy
mocnjší powstáwali obráncowé swobody germánské proli ímským ullaitelm. Marbod, wdce Markomanii, pitáh do Bojohemu, wytlail Boje z této zenié, nynjší wlasti naší, odtud jako
a
z
pirozené pewnosti
S dwanácti legiemi pitáhl
proti
ímany.
na
dorážel
nmu
Tiberius z Pannonie
nemoh wšak niehož wyídít, uzawel pokoj. Mezi Rýnem a Weserau postawen byl wdce ímský Quintilms Varus, jenž w opanowané krajiny spráwu ímskau chtl uwádti. Proti nmu powstal Arminius (Hermann) kníže Cherusk, který pilákaw vvojsko ímské do bažin diwokých les Sám Varus Tentoburských úplnau porážkau je zahubil. padl, a legie ímské pohbeny w germánských pustinách (9 po Kr.). Když byl Tiberius po\\7Šen na trn, wedl wálkii
nmeckau syn,
a
i
bratrowec jeho,
pemohl kmeny Katt
pronikl hluboko do Germanie,
Mars, zwítzil nad Hermannem,
neldu, a
w
ím
w
triumfu
Drusw
šlechetný Gennanicus,
ji
zajal
chof jeho Thus-
uwedl. Neswornost
German
usnadowala ímanm pokrok; Marbod a Hermann wálilí proti sob, až oba padli zradau a íše jejich poklesly. Pozdji, za wálek domácích po smrti
Neronow, když vvedením
ímanm
Claudia Cwile národ batavský proti obnowili Udusil
i
sice
spasiana,
se pozdwihl,
Germani wpády swé pes Rýn do íše ímské. nebezpenau baui batavskau legat císae Ve-
wýtený
Petilius Cerealis; od té
doby wšak wždy
German pes ímské hranice, po slídících. Wýtení císaowé, jako Trajan,
hojnji daly se náwaly koisti a laupeži drželi je
barbar
ješt na uzd, hledíce zastawiti
rozdwojiti
je
twrzemi a hradbami; než
zponenáhla, že poteba jest spojené
síly proti
i
a
pokroky
tito
nahlédli
podmanilelm.
240 a
w
Okres V.
Starý swét.
druhého
polowici
spolek
w
,
weliká a
ele
jehož
Tu nastala ona welmi nebezpená wálka markomanská
ímanm
(166— ISOj,
Markomanni.
níž hrdinský
\v
uzaweli mezi sebau weliký
století stáli
umlost wálenau
a wšelikau
Marcus Aurelius sám wšecku sílu íše ímské na to musil
Commodus Od
wynaložiti, aby dosáhl wítzstwí. Nástupce jeho
radji pokoj kaupil,
a
ímané
za Dunaj.
ustaupili
—
poátku tetího století wpády germánských kmen dály se wždy hojnji. Mezi tmito wynikali nyní na západu Gernad nimi po prawém behu Rýnu manie Alleniannowé ,
pomoí
Frankowé, na
sevverním
Sasowé, na dolním Labi
Longobardowé ; od moe Baltického jižn až k ernému bauili Wandalowé , Gepidoicé, Burgundowé, Gothoicé, a wýchodn od tchto ješt Alanowé. Nejprwé prorazili hranice
ímské
Allemannovvé
a usadili
se
w
hornaté zemi mezi
Mohanem, Rýnem a Dunajem, odkudž pes Rýn inili wpády do Gallie. Frankowé usadiwše se na ostro^^ích batavských odtud sáhati poínali do Belgie a již i do Gallie, Sasowé laupežemi
moskými
pomoí
sužovvali
Gallie
i
Britannie,
Gothowé na wýchodu Dacii a hranicím podunajským hrozili. Nemohauce císaowé hájiti tak rozlehlých hranic proti tolikerým nepátelm, najímali wojska jejich do swé služby, a necháwali je se usazowati w pohraniných krajinách. Zmatky íše prosted tetího století lákaly barbary dále. Allemannowé, Frankowé a s nimi Burgundowé inili laupežná tažení do Gallie, až do Hispanie, a Gothowé w Thracii císae i
Decia poraziwše, nástupce jeho Galia pinutili k placení Panujíce
butu.
na
pomoí ernomoském,
sevverním
tri-
pro-
wozowali odtud laupež moiskau po wšech pomoských krajinách
Malé
wybíjejíce
Nikomedii,
Thracie,
Asie,
a
Macedonie,
ecka
a
Illyrie,
msta, jako Trapezunt, Císa Claudius oslawil ješt Germanm wypudiw Alle-
drancujíce nejbohatší
Nicaeu
i
Athény.
ímské
jedenkráte jméno
proti
,
manny a poraziw Gothy, odkudž zaslaužil jména Gothicus; naež nástupce jeho Aurelian Dacii zanechaw Gothm, hra-
Od té doby na západu optowaly
nice podunajské zase obnowil.
padesát
let
man pes
pokoj
;
hranice
sice Allemanny,
ale
ímské
pinutiw
se
wpády Ger-
Probus císa podrobil da a dáwati bojowníky
neustále.
je platiti
byl s Gothy as
241
Germani.
k legiím;
po jeho smrti
ale
zase
a inili
odpadli,
nowé
W
rzFrankowé pak opanowali Belgii. nicích, které pedcházely wládu císae Constantina, tropili Germani wšude nowé baue po hranicích ale Constantin wpády do
Gallie;
;
je skrotil, wypudil je z Gallie, poplenil krajiny na pravvéin
behu Rýnu, obnowil
tvvrze a
hradby na této ece, a Gothy
tažením do Dacie pinutil ku placení tributu. Tak bylo až do
wpádu Hunniivv do Evvropy, jimiž kmenowé germánští od wýchodu tištni jsauce k západu, netolika jako potud jed-
ímské
notnými nápady, nýbrž jedním náwalem do íše whrnuli, a jakož swrchu okázáno, konec
Wšickni kmenowé germánští národ diwoký,
byli
jí
za
as
ímských
pastwau dobytka, lovvem a koistí wálenau
se žíwící, orby
welmi málo
po ríiznu roztraušených.
a
dbali,
pebýwali
Lid délil se na
bodníky, šlechtu a roby; každý
vv
chýších
tídu: swo-
trojí
kmen obýwal w
kraji
(Gau) rozdleném na ddiny; svvobodní scházeli se na (Gauding),
se
uinili.
kdež
rokovvali
svvém
snm
o mír a vválku, a wolili saudce
wdce; swobodný jen od swobodného sauzen weejn, rob neml žádného práwa. Wina proti obci trestána snirtí, a
penzi (Welirgeld),
proti jednotliwcim
pijmauti, mohl pomstu hledati zbraní.
a
kdojich nechtl
We
wálce byl každý
swobodný bojowníkeni, a šel za vvyzwáním wdce (Heerpokud toho žádala poteba ženy a dti šly s ním,
bann),
;
potrawu
snášejíce,
w
a
boji
powzbuzujíce
k zmužilosti.
Mnozí shromáždili se také mimo potebu a wyzwání u wdce (Herzog) jakožto spoleníci dobrowolní (comites, Geraíla, Graf) zawázawše se jemu
bu
wrau
a
poslušenstwím, wycháze-
Ped každým pedknží boh o wštbu, sledowali wojska, a pinášeli z háj bohm zaswcených poswátné prapory. Hlavvní bohowé byli Odin ili Wodan, otec wšeho lidstvva, a Freya, wšežiwná matka zem. Po nich ctn Thor, hromo-
jícímu
sewzetím
wládný
na
koist neb na wýboj.
tázali se
bh
pwodowé
wálky
národu.
wrnost manželská
a syn jeho Man byli bájení mrawích byla surowá jednoduchost;
Thuiskon
;
We a
a hráni až o osobní
chwalitebné pohostinstwí; opilstwí pak
swobodu byly obyejné neprawosti.
16
242
Slowané.
2.
Že weliký pronárod srbský ili slowanský, známý staímanm pod jménem VVend (Venedii) neb Winid,
rým
as
za
již
OUres V.
sw"^"l-
•*''i"!Í
poátku
wlast
historická
moem
Baltickým
w zempisu Ptolemaea Tatry
ped
ped
Díwe
západ
až
ped mnohem
ješt,
Slowané
sáhali
moi
do Illyrikum a k
nynjších Uhích, až odtud
wypuzeni bywše od
Teprwa
zeni zstali Tatrami. Kr.,
za
byly
ria
Don, hoejší Woiha až do
Kristem
pres Tatry
Slowan
jižn erné,
rozprosteni jsauce po wšech krajinách po-
w
Kr.
wlasti
Baltické,
wýchod
na
totiž
jih,
Adriatskému,
letí
moe
(Finn) za Nowohradem.
stoletím
dunajských
prastaré
této
sewern
ud
na
byl roz-
jest podotknuto. Stará tato již
Ptolemaea obsaženy jsau pod jménem Sarmatia
(Karpaty),
konin twrtým dále
:
Ewrop
pedSlowan byly krajiny zatatranské mezi a ekau Donem, kteréžto obšírné zem
Hranice
europaea.
po stední
pedliistorických
šíen, hned z
\v
Wlach
šestém a
we twFtém
sto-
ili Celt, obmesedmém století po
když hlawní baue národ wýchodních pominula, Slowané
zase
tyto
z nicJiž
na
as
as
Od nepamtných
krajiny podunajské
ztracené
teprwé wpádem
Maar
z ásti
dosahowali
opt
opanowali,
jsau wytištni.
Slowané, jakž
se
zdá,
nm
ješt dále na západ, od ústí Labe k Rýnu a po ke Stedozemnímu moi. Neb dle swdectwí ímských
až
leto-
pisc wedl národ vvendický již mnohá léta ped Kristem obchod po moi, osadil nejen behy a ostrowy moe Baltického, ale i w nynjší Anglii založil msta, wztahowal se po bezích nynjší Francie do Venedska (Vende) a podobno prawd, že spojen jsa s Adriatickými Venety obchod wedl s
Karthaginskými,
wedaucí osady
moi
již
mnohá
již
eky
s
a
Foeniany.
w dáwném wku
století
ped
Tyto wšak obchod
zašly; na Adriatském
Kristem podrobeny byly
íma-
nm, we franských krajinách podmanny od Caesara a Gall, w Anglianech pak od wpadlých Sas skoro zahlazeny. Nejstarší
zpráwy
o
Slowanech
sáhají
nejmén
ekowé
až do
Foeniané z onch sewerních krajin dostáwali jantar, dobýwaný na pomoí Baltickém, Slowany obydleném. Herodot pipomíná šestého
století
ped
Kristem, když
a
Slowané.
praw,
bydliwších,
siwýh
že
stranách
nynjší Wolyni
Blooí
a
že jsau knien weliký a etný,
wlas swtlohnédých, pwodní obywatelé swé
a
krajiny,
w
národu Budinw, as
O welikéin rusi
243
i
wedau žiwot pastýský, šišky smrkowé za pokrm
w
oplýwá dríwím;
w tch
samojediní
a
Zem
užíwají.
jejich
nejhustším lese nalézá se jezero a bláto
w nmž
wydry, bobi
obrostlé
rákosím,
zwíata,
z jejichž kozí dlají se kožichy.
lowí
se
jiná
a
Tacitus prawí o
Wenedech, že stawli domy, užíwali štítw, a zwyklí choditi pšky, rychlostí noh pedili; Caesar, že w nesíslném potu bydlíce na Baltu, strojili lod a plawili se po moi. Prokop,
pozdjší historik Byzantinský, píše o nich
wané
Anlowé nemají samowládce žádného
a
„Slo-
;
od
nýbrž
,
starodáwna spráwu demokratickau, o záležitosti obecní vveOstatní
spolek rokujíce.
wše ustanoweno
pew-
jest u nich
nými zákony od starodáwna. Slwoitele hromu uznáwají za jediného boha >voly a
iujíce jakau
mocnost nad
chorobném
neb na
žertwy
jestli
,
je
swdomit
jsauce
chowala duchy,
smrt,
hrozí
bojišti
zachowá pi žiwot
mu piwlasl-
aniž-
Když jim
lidmi.
bu
ale
i
a
bohu
wyprostni
které
,
na loži
zaslibují
tu
obtují, domníwajíce se, že jim
eky Pedce wšak wšem konají žertwy, pi
žiwot.
jimž
Jemu obtují
pána wšehomíra.
jediného
a
zwíata rozliná, osudu neznajíce
nymfy
obt ctí
za-
a jisté
kterých také wští.
Za obydlí mají nuzné chatre, a asto táhnau z místa na
Do
místo.
boje jdau
wtším
dílem pšky, ozbrojeni jsauce
Kruný
jen malými pawézami a sudlicemi.
ba
nkteí
ani
we spodkách která
zní
menšího silní,
rozdílu
cize.
W
Oba národy mluwí jednu
postaw zewnitní
mezi nimi není
;
není
a
tuze
nikdy neužiwají,
nebo jiných šat, nýbrž jen
nemají
jdau do boje.
welmi
plef jejich
bílá
weskrz
e,
též ani nej-
wysocí jsau
a
wlasy nejsau rusé ani
erné, nýbrž u wšech pihndlé.
Pokrmy jejich jsau nechutn pipravveny, jako u Massaget, jimž Zlostní wšak a falešní dokonce neistot jsau rowni.
zcela
hrubé
w
košil
nejsau,
ských.
a
i
nýbrž
poctiwí,
i
Antowé jméno jedno,
SporoWé (Srbowé), snad proto že ostáwali,
protož
také
mraw
což jest také ostatek
Pedtím míwali Slowané krajiny
tak
(rnooádriv
rozlehlé
t.
j.
po
hun-
a slauli
rznu
zalidnjí; 16 *
neb
;
244
Siarý swét.
Okres V.
nejwtší ást zemí naddunajských jimi
dobn
císa Mauritius
w
šestém
jest osazena."
století
o
nich
Po-
píše,
že
swobodu nade wšccko milowali, hostinstwí swate šetili, zajatých nepátel na swobodu propauštéli, a stydliwosti, wrnosti a lásky manželské nad míru zachowáwali, takže ženy mnohé pi smrti muže samy se usmrcowaly, nemohauce Mezi zwláštní uméní jejich náleželo po-
snésti rozlaucení.
tápní se
w
dýchajíce
dlauhými dutými
ekách, kdež dlauhý
ttinami,
wody. Živvot wedauce pokojný a
koistí,
a jakkoli
udatní
newedli wálek nápadných,
^Neumíme zachízeti prawili
pod wodau setrwáwali,
njícími nad powrch
a rolnický, nehledali laupeže
w obran sebe samých, nikdy krom když tžce byli popuzeni. hráme
se zbrojí, a
Mauriciowi
císai
as
slowanšlí
toliko na hausle,"
poslowé,
wyslaní
k
awarskému chánu, který na konci šestého století bojówaw proti Rekíim, Baltické Slowany proti nim chtl ozbrojiti „není železa w krajinách našich, a my, neznajíce wojny a milujíce hudbu, vvedeme žiwot pokojný." Z tchto swdectwí již hlawní znakowé národu slowanského wypiýwají, totiž i
pokojnost, pilnost, upímnost, srdnatost, dobrotivvost a milovvání swobody. Daleko tedy pedili nad barbary teprw pozdji do Ewropy wniklé, jak pirozenau powahau tak i ilým rázem svvé národnosti, což nemén než jiná sw-
dectwí
starobylau
historická
usedlost jejich
ewropejských sídlech dokazuje.
Když wše
temnu barbarském, pracowali oni
tiše
w
wkol
pewných leželo
w
na zachowání nej-
potebnjších umní, opatujíce sewer Ewropy plody pírody a umlosti asiatské i ecké. Proto wznikla u nich welmi asn lidnatá, obchodem znamenitá msta. Již Herodot pipomíná weliké ode
dewa
msto slowanských Budín, eené Gelonos, ozdobené chrámy dewnými, a opa-
stawené,
tené hradbami.
Wineta ili Wolin na ostroAv Wolinském
byl staroslowanský
Amstrdam, Kyjow na Dnpru, Nowgorod
na Wolchovvu wzrostše
moe erné
w
znamenitá sídla obchodu, spojowali
W
Germansku zanášeli Wýchodním. wané hornictwím a kowástwím, swáeli síil, tkali waili medowinu, sázeli štpy a wzdláwali role. starodáwna
dewných
s
znali
písmo,
majíce
se Sloplátna, Již za
zákony psané na deskách
neb kamenných (desky prawdodatné), a nazýwali
245
Slowané.
swaté knihy
proto, že jím psány byly
pochyby
(bohovvda), bez
bog-wézda
neb
bukwica
písmo
jejich.
Náboženslwí
wznešenjší než okolních barbar.' Ctili jednoho hromowiádného twrce toliko boha nejwyššího, Peruna, celého svvla. Mli za to, že duše nesmrtedlná k nmu pijde a bu pokutu bud" náhradu wezme za pedešlý žiwot. Ne-
jejich bylo
mu chrám,
stawli
On
pinášeli obti.
podízeni a
byl
ernohoh, Blboha,
pwod
Radehosia,
lidé
nehodní byli vvchá-
mu
toliko háje a lesy a
a duch wšehomíra.
pwod
dobrý,
Weselými hrami a zábawami tomu ernoboha smiovvali smutným pinášeli mu krwawé žerlwy. Bož-
jménem
prokazowali též lásce hostinské pode
wlidn pijímajíce
statky.
W
Lada,
bohyn
ctna
i
bohyni Prove
bohyn
cizince,
clili
a sdlujíce jim swé
práwa swobodnosti swé, a
bohyn
slowanská národní,
úrody.
Tmto podízeným moc-
lásky, jest
Žiwéna,
Jemu
dobrých mocností,
zlého.
naproti
a žalostným hlasem, a rest
moc
síla,
bh
byli Bélboh,
ctili
skau
žehy
saudíce,
obydlí; zasvvcowali
do jeho
zeti
nostem stawil Slowan chrámy a spojowal ctní
jich s
s
níž
ctním
jediného nejwyššího boha.
Národ tak weliký,
w
již
šedé starowkosti tak dležitý,
zasluhowalby owšem historii uritau, z níž bychom zajisté
dáme a
jí,
darmo wšak hle-
než pauhé boje a wálky;
wíce seznali
nazmar taužíme po
rzná
ní; jen
chudé zpráwy spisowatel
podání,
cizích zawírají
domnnky
djiny starých
Slowan potud, pokud bu prospšn neb škodliw sáhali w dje wlasti jejich, ostatn si málo wšímajíce tichých a pokojných. Neb historie, bohužel, nejradji péro swé smáí w krvvi; co který
zaznamenala,
národ pohubil, poplenil, pobil a poboil,
wrn
welikost dle tisíc zbitých
podro-
ceníc
bených národ a wydrancowaných to,
co který
o Hunech
w
tichosti
a jiných,
wzdlal
kteí co
krajin,
mlením
a zwelebil.
lítá
zw
lidí,
slídili
pomíjejíc
O Germanech, po
Ewrop
a
bauili, dosti jest truchliwých památek; o Slowanech mírných,
pokojných,
welmi
pilných
léwáním krwe; proto
A
co
nám
o nich
w
Newyznaraenali se pro-
málo.
krwawých
wdomo,
to
casích zstali neznámí.
ješt slyšíme z wtšího
zpotwoeno
dílu
z úst
nepátelských,
tomu
památky národní, jichž stáwalo, wšecko co pli od
a
zhnuseno, kdež naproti
246
swt.
Starý
Okres V.
božstwa nadšení bardowé slowanští, od Thamira thráckého, o nmž pipomíná Homer, až do Lumíra eského, znieno horlením
jest
kesanské.
náboženstwí
pro
Rozdrobeni
na mnohé
obce od sebe neodvvislé, newzdlali za asíi žádného welikého obanstwa, kteréby náwalíim
jsauce
onch
German
a Hunn, bylo mohlo odolati. málokdy dopauštlo spolení rozliných strom swobody, jejž mezi sebau wštpili, neml
bauících národ,
Milowání wolnosti
kmen
;
koen pi*es
n
pewn a
proež wichice snadno jej wywrátila. a po nich Hunnowé z ásti je podrobili, bauíce dále; oni wšak zstali w prwotních sídlech swých,
spojených,
Gothowé
baue
wynikly jejich
pominifla,
w
djepisné swtlo, jakož je
to
byli
Parthowé a po nich Peršané.
wýchodu
tém
Asii.
w Ewrop,
Co Germani Asii
a s
wlastech; a státy na
obce
píštím okresu spatíme.
W
B)
w
we dáwných
jsauce zakotweni rolnictwím
když
klesající íši
Wálky
ímské
Parthy na
s
Germany na západu imperatory ímské bawily
neustále. Za Augusta sice upokojili se, a Fraates IV
mu
nawrátil
prápory, jež byl ondy
ztratil
Crassus
;
po
nm
wšak byly wálky zase obnoweny, a s pestáwkami wedeny štstím stídawým. Nejmocnji wystaupil proti Parthm Trajanus, wybojowaw wšecky zem až k ece Tigru, kterauž ustanowil za hranici íše. zotawili
;
Po smrti jeho Parthowé se zase
ekau hraniní uinn
jako prwé Eufrat.
Za wlády císae Alexandra Severa powstal
banowi
IV,
parthskému,
králi
Arir Babekan
proti Arta-
(^Artaxerxes)
Sassanowec, potomek prý králowského rodu staroperského, porazil jej w bitw tídenní, w níž Ariaban padl, a wypnul
sám na trn jeho íše, nyní zase perskau nazwané (226). Sám nazýwal se králem králw, praw se býti powolána, se
aby staroslawnau íši Kyrowu zase obnowil. Protož obnowil zase náboženstwí Zoroastrowo, a wyprawil poselstvví k
manm, Africe,
aby
wele, které
byly
wojsky wytáhl byla
proti
wálka tžká,
í-
mu nawrátili wšecky zem w Asii a nkdy náležely k íši Daria, S temi
nmu
Alexander Severus, i wedena Sapor /, syn
krwawá, bez rozhodnutí.
jeho, podrobil Arménii,
nad kterauž ješt wládl rod Arsa-
247
Asie.
opsw,
císae u Edessy, kdež císa sám
porazil Valeriana
a
pak barbarsky odprawen.
jal a
mocnost swau; slawná Antiochie od
w jej
nho
strašn vvydrancovvána, Odenat Palmyrský
paust. a
Zuením dokazowal Sapor s mnohými jinými msty
nazpt
zapudili
o Arménii,
w
a
krajiny obráceny
wítzný Aurelian
a
potrestali
Za Diokletiana bojowáno
za Eufrat.
níž Tiridates
celé
í-
Arsacowec podporowán od
man.
Naersi ili Narses, král perský, porazil odbojníky, a
hrozil
ímanm
jej
k
pinutil
míru
Sapor
(297).
Diocletian wyslal proti
;
II
odstaupení
a
nmu
(308—380) obnowil wálku
ím
smrti Constantina Welikého, a klesající
Mesopotamie
odolati.
Galeria, kterýž
Mesopotamie
vvšecky krajiny
a
i
Arménie
ímany po mu nemohl
s
již
ondy od Galeria
wybojowané, za Constantina, Juliana i Joviana po mnohých porážkách zase jsau ztraceny, a pi pádu íma opanowala
w
íše Sassanowc. wzdálené a tiché
Asii
O
djepiscowé ímští niehož newedli wálek obanská podoba její nepochybn zstáwala tatáž, w jaké jsme ji Když Alexander Weliký odtáhl spatili hned z poátku. z Indie, ustanowil nad dobytými zemmi indickými ti nánewyprawují, neb
mstky, Kophes
Tiriaspa
eené,
tam
Indii
ímané
;
eky
a poplatného krále Fora od Indu až k
stem
Pattala.
který
pemoh
Po
ece
nad krajinami od Paropamisu až k
Taxila na západu
nm
Indu, kde nyní Kabul,
ece
Hyphasis
Sandrokotius,
powstal
s
rodilý
Ind,
Prasie a Gangaridy, welikau íši založil
Gangesu. Proti
nmu
mna
wytáhl Seleukus Nikator, a pronikl až
Gangesu, odtáhl wšak zase, obdržew 500 slon dan(^. Antiochus Weliký wnikl pes Baktrii do Indie pro slony, jež potebowal proti ímu. Pozdji Bakna Palibothru, na
triani
ásti Indie
ústí
se
zmocnili,
Od tch dob nemáme zpráw o proti
nim
z
moe erweného
ale newykonal.
W Ctn toliko
letopiscowé domácí udáwají;
a
Parthowé
Indii,
se
le
díl
opanowali.
že Trajan
lostwo
chystal wyprawiti,
promny panownických
ehož rodin
ostatn wšecko zstáwalo pi
astji rozpadala se obšírná obwyklém despotickém ádu. íše ímská na mnohé menší, wždy ale zase spojena w rukau jednotliwých panowníkfi, kteí pízniwých okolností umli použiti. Takowý byl Tši-hoang-Ti, otec rodu Hehu-Tsin,
248
í^t^rý -*w*^-
Okres V.
kterýž raocnástwí ínské zase spojil
w jedno,
a welikau
ze
ínské dal spáliti, protože obsahu-, waly vveci odporné jeho samowlád. Než již wnuk jeho ztratil samowládu íše i žiwot wzpaurau národu, naež se dokonal.
ína
Svvaté knihy
Hunnm se stala poplatnau. Zmatku i konec uinila dynastie Han, za kteréž se ína
zase rozpadla a
platu tomuto
až pes Siam, Kambožu a Bengál, rozprostewši swé pes Koreu až k wýchodnímu oceánu. Nejwyššího stupn moci dosáhla za wlády císae Ho-ti, kterýž Hunny pemohl a wypudil z jejich sídel. Ten wyslal wojenské wdce swé až k moi Kaspickému aby odtamtud do weliké íše Ta-tsin, nepochybn ímské, pronikli, a porozšíila
hranice
,
moci jeho král parthický hledal snad
proti Trajanowi.
pádu rodiny Han ína zase
když Theodosius íši
seslabla, a
Hímskau rozdlil na wýchodní a západní, rozpadla se
w
íši jižní a sewerní.
--#=*=#=—
i
Po
ína
OBSAH díkt prwního. Stranila
Úwod Okres
'
I.
top Okres
II.
smrti
Od poátku lowenstwa
až
do obnowení jeho po po-
swéta.
Od obnowení
aowéenstwa po potop swéta
až
do
Cyrowy.
Oddleni I. Od obnowení lowenstwa po potop až do samowlády Ninowy. Rozmnožení lowenstwa, Babel, roaptýlení národ, prwní státowé
íše Sinear ili starobabylonská íše Elám (Elijmais) okolo 2000 ped íše aegyptská
1.
2. 3.
Oddleni
9
10 Kristem
.
11
—
1.
Národ foenický
14
2.
Národ hebrejský
14
3.
Meroe
16
Ode wzniku wlády
11.
staroassyrské
pod Ninem
až do smrti Cyrowy.
Assyrie, Médie a Babylon stídají se u se
konen
A) Státowé I.
wlád
w
Asii,
kteréž
Persie zmocní. panující.
18
Stát staro-assyrský
—
medský
II.
Stát
III.
íše nowo-assyrská
IV. Stát chaldejský ili
nowo-babylonský
....
19
—
B) Státowé podízení. 1.
Aegypt
21
2.
Stát hebrejský
23
a) Israel
b) Juda
24
—
3.
Foeniané
25
4.
Sýrie
26
5.
Pední neb malá Asie
—
6.
Thracie
27
O
250
I)
s
n
h.
Stránku
ecko
7.
«)
Athény
....
b) Sparta
35
8. Itálie
— —
a) Hetrurie
b) Latium c)
9.
10.
32 33
ím
,
.
36
d) Dolní Itálie a SiciJie
38
Karthago
39
Cyrene
40
—
ína
11. Indie a
Národowé ostatní Pehled periody Okres III. Od smrti Cyrowy až do upewnného rozdlení macedonské íše po smrti Alexandra Welikého skrze bitvvu Ipsen• 12.
42 43
skau.
A) Wýchodní swt. Oddlení I. íše perská hrozí pohlcením wšech stát a obcí; ale moc její peráží se o swobodnost, zmužilost a umlost ek. Wálky persko-ecké. Kambyses Darins, syn Hystaspesw Wálka Peršan s Athény ili wálka ecko-perská prwní
—
,
...
Xerxes 485—565
49
50
54 57
Wálka ecko-perská druhá Oddleni II. Sláwa Graecie, slabost Persie, wznik Macedonie ecko a Persko od poátku peloponneské wálky
59
66
.
Macedonie.
Oddleni
III.
.
77
,
Alexander Weliký, pád Persie, rozdlení íše
macedonské B) Západní I
.......
swt
západním osadám
eckým
hrozf záhuba, a sice sicilským
od Karthaga a italským od I. II.
íma. 95
Karthago
ím
99
1.
Wypuzení králw
2.
Republika
3.
Rozepe
ímská mezi
nebezpeenstwí Pehled periody Okres IV.
83 95
— a boje o
spro.stýni
zachowání
lidem
inianm
a
její
šlechtau
.
.
101
plodí
103 109
Od bitwy Ipsenské až do poátku císastwí ímského 117 I. Až do založení swtowlády ímské, wywrácením
Oddleni
Karthaga, Korintha a Numantie .4)
ím A)
ímané
se zmocní celé Itálie
Wálka Tarentinská
117
— —
—
Obsah.
251 Slriiiika
fma
B) Zápas 1.
2.
z
Karchedonem u wlúdu
západe 121
iia
—
Wálka punická Píprawy k druhé wélce punické
....
125
129
C) Druhá wálka punická B) Zápas íma s wýchodein
147
—
Nowá Macedonie Wálka macedonská prwní II. Wálka syrská ni. Wálka aetolská. Neprawé nakládáni
149
I.
notau
153
achaj-skau
IV.
Druhá wálka macedonská
154
V.
Tetí wálka punická Wálka achajská
158
VI.
161
162
Numanlie
Vil. Viriatus.
Oddleni II. Od zboeni Karthaga, Korintha do poátku monarchie ímské. 1. Dédíctwí pergamenské
Wálka
3.
Rozbroje Grachowské
4.
Wálka Jugurtinská Wálka 8 Cimbry a Teutony Wálka se spolkem italským Wálka obanská mezi Mariem
6.
7.
8
a
Numantie až 163 164
2.
5.
150 liíma !»jed-
otroky
thridatská
165 166 169 172 a
Syliau a wálka Mi-
172
prwní
8.
Wálka Sertorianská
177
9.
10.
Druhá wálka s Mithridatem Wzpaura šermíw (gladlatores)
179
11.
Wálka
12.
Tetí wálka
13
Pehled wýchodu
s
piráty (laupei ti íky s
—
moskými)
180 181
Mithridatem
183
—
Sýrie
184
Judsko a wzpaura Syrským (165)
Pronásledowání
Odboj
proti
14. Spiknuti
Žid
(167
— 166)
.
.185
.
186 188
Catilinowo
15.
Prwní triumvirát: Pompejus, Crassus, Caesar
.
16.
Wálka obanská mezi Pompejem a Caesarem
17.
íše
18.
Skonení wálky obanské.
19.
Druhý
.
.
.190 .193 194
aegyptská
—
Wláda Caesarowa
.
.
—
Octavianus 20. Antonius a Octavianus
Okres
V.
Od poátku clsastwí
až
197
do
skonení západní
íše
ímské Oddlení
196
triumvirát: Marcus Antonius, Lepidiis a Caesar
205 I.
Až do rozdlení íše ímské na západní
chodní po smrti Constantina Welikébo
.
.
a
wý-
... —
Obsah.
252
SlriCnlia
Augustus
I.
IIL-
IV.
V. YI.
VII.
205
Wzteklí císaovvó
II.
7.
rodu Caesarowa
Císaowé wzpaury wojcnskó: (68-70) Císaowé poádné poslaupnosti
207
Galba, Otho, VitcUius
209
210
wk
Zlatý císastwí ímského (138— 180) .215 Zdiwoení a pomatení ímské íše nstawinými wraždami císaiw (180— 284) 216 Nowé spoádání íše ímské (284—337) .221 .
.
.
.
.
.
Weliký (až do 337)
VIII. Constantín
222
Staw církwe kesanské 224 Oddlení 11. Od rozdlení íŠe na západní a wýchodní až do zboení západní 228 I. Rozdlení íše RímsUé we wýchodní a západní IX.
•
Constantinus a bratí jeho Julian
.
(až do 361)
(361—363)
Jovian, Valentinianus, Valena II.
—
Zkáza íše.
III.
Hunnowé
IV.
Gothowé
Weliký tah národ sewerních
íši
231
—
ímské
V. iheodosius a synowé jeho (319—424) VI. Valentinian VII.
... —
w Ewrop
w
III
—
— 229 —
.
.
.
.232 234
(424—455)
Pád íše západní (454—476)
235
íma
237
Pehled politický pi pádu Národowé okolní A)
B)
W
Ewrop
— .
238
1.
Germani
—
2.
Slowané
242
W Asii
246
D 118 S6 díl 1
Smetana, Josef František
Weeobecný djepis obanský
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
i^k^ifr^-...^.
Éi^'
Tiiisi
