No title

Jednoduchý digitální osciloskop pro PC Dušan Doležal Osciloskop je pøístroj, který by urèitì ráda vlastnila vìtšina elektronikù, ale pro mnoho amatérù je kvùli pomìrnì vysoké cenì nedostupný. Právì pro nì je urèen následující pøístroj, který sice neoplývá špièkovými parametry, ale pro mnoho mìøení je dostaèující a pøi tom je pomìrnì jednoduchý a levný - jeho cena by nemìla pøekroèit 1000 korun. Základní technické údaje Vzorkovací frekvence: 10 MHz pro periodické dìje; 2,5 MHz pro jednorázové dìje. Šíøka pásma: 1 MHz. Rozlišení: 8 bitù. Impedance vstupu: 1 MΩ/25 pF. Citlivost: 20 mV až 10 V/dílek. Èasová základna: 3 µs až 20 ms/dílek. Osciloskop je bezesporu velmi užiteèný pøístroj, ale je také bohužel pomìrnì drahý. Proto se zaèaly vyrábìt osciloskopické adaptéry (buï jako jako externí pøístroje, nebo karty do rozšiøujicích slotù), které umožòují sledovat prùbìhy signálù na osobním poèítaèi. Vlastní pøístroj potom pouze vzorkuje signál a vzorky odesílá pøes vhodné rozhraní do poèítaèe, kde se pøíslušný software stará o jejich zpracování a zobrazení. Zaøízení mùže být díky této koncepci levnìjší než samostatný osciloskop, ale i tak je jeho cena dost vysoká; proto se objevilo mnoho amatérských konstrukcí podobných adaptérù. Když jsem se ovšem po nìjakém vhodném návodu poohlížel, žádný mne bohužel neuspokojil. Buï se totiž jednalo o úplnì primitivní zaøízení (èasto jen pøevodník A/D pøipojený k sériovému portu) s nedostateènými parametry (vzorkovací frekvence maximálnì v øádu kHz), nebo naopak zaøízení pomìrnì složitá a tím i dost nákladná. Navíc èasto s obtížnì dostupnými souèástkami (zejména pøevodníky A/D a rychlé pamìti SRAM). Protože poslední dobou dosti pracuji s mikrokontroléry PIC øady 18, napadlo mne využít je pro konstrukci osciloskopu, ve kterém by velkou èást funkcí realizoval samotný mikrokontrolér. PIC øady 18 jsou pro tento úèel velmi vhodné - jsou pomìrnì bohatì vybaveny jak programovou, tak i datovou pamìtí a pøedevším je možné je provozovat na frekvenci až 40 MHz. Jádro procesoru tak bìží na frekvenci 10 MHz, a protože s použitým pøevodníkem A/D staèí pro pøeètení jednoho vzorku napìtí a jeho uložení do pamìti pouhé 4 takty procesoru, získáváme tak nejvyšší vzorkovací frekvenci 2,5 MHz. U periodických signálù je navíc ještì možné postupnì vzorkovat v nìkolika periodách s rùzným posuvem od spouštìcího bodu (tzv. Equivalent Time Sampling), takže výsledek je potom ekvivalentní vyšší vzorkovací frekvenci. Protože jsem tuto funkci realizoval kvùli jednoduchosti èistì softwarovì, nelze mìnit posuv od spouštìcího bodu o kratší jednotku èasu, než trvá vykonání

jedné instrukce. Díky tomu je možné periodickým vzorkováním dosáhnout ekvivalentní rychlosti vzorkování maximálnì 10 MHz. Za pøedpokladu, že pro rozumnou rekonstrukci signálu je potøeba alespoò 10 vzorkù na periodu, dostáváme „digitální“ šíøku pásma asi 250 kHz pro jednorázové a 1 MHz pro opakované dìje. To sice ve srovnání s bìžnými osciloskopy není mnoho, ale to je daò za jednoduchost a pro velkou èást mìøení jsou to hodnoty dostaèující. Jinak pøístroj disponuje standardními funkcemi osciloskopu, oproti analogovým pøístrojùm má navíc nìkteré vlastnosti bìžné u digitálních pøístrojù - osciloskop je z principu „pamìový“, takže i jednorázové prùbìhy mohou být na obrazovce zobrazeny libovolnou dobu. Je možné pomocí kurzoru „mìøit“ jak napìtí, tak èasové intervaly, pøípadnì uložit zobrazený prùbìh do souboru. S drobným omezením je realizována i funkce „pretrigger“, tedy zobrazení prùbìhu pøed spouštìcím bodem. Vzhledem k relativnì malé pamìti pro vzorky bylo potøeba vyøešit èastý problém digitálních osciloskopù, kterým je velký pokles vzorkovací rychlosti u delších èasových mìøítek. Pokud bychom totiž u tìchto meøítek vzorkovali plnou rychlostí, pamìt by se velmi brzy zaplnila, a proto je nutné vzorkovací frekvenci snížit. Tím mùže vzniknout tzv. aliasing, kdy mùžeme na obrazovce vidìt i úplnì jiný signál, než který pøíchází na vstup osciloskopu. Pro eliminaci toho jevu jsem zvolil metodu používanou i u nìkterých továrních pøístrojù - osciloskop vzorkuje stále plnou rychlostí, ale u delších èasových mìøítek ukládá do pamìti pouze nejvyšší a nejnižší namìøenou hodnotu. Na obrazovce se potom vykresluje jako signál prùmìr tìchto dvou hodnot, ale zároveò také (odlišnou barvou) minimum a maximum. Díku tomu okamžitì poznáme, že signál má vyšší frekvenci, než kterou jsme schopni v daném rozsahu zobrazit, a že je nutné zvolit kratší èasové mìøítko. Jako interfejs pro komunikaci s PC je použit bìžný sériový port. I když už se dnes využívá spíše rozhraní USB, je použití sériového portu výraznì jednodušší a levnìjší a navíc je možné pro zobrazení využít starší poèítaè, který není porty USB vybaven.

Popis zapojení Na obr. 1 je schéma celého osciloskopu. Jak je vidìt, jsou vstupní obvody øešeny pomìrnì jednoduše. Za vstupním

Praktická elektronika A Radio - 10/2006

konektorem následuje kondenzátor C13 oddìlující stejnosmìrnou složku signálu (pøepínaèem AC-DC jej mùžeme vyøadit) a dále vstupní dìliè. Dìliè je zapojen trochu netradiènì v pomìru 1 : 20, a to z toho dùvodu, aby bylo možné pøímo mìøit v rozsahu 10 V na dílek, tedy bez použití sondy zpracovat napìtí ±50 V. S bìžnì používaným dìlièem 1 : 10 by totiž pro stejný rozsah bylo nutné použít na vstupu operaèní zesilovaè s „rail-to-rail“ vstupem (vzhledem k napájení ±5 V), který je dražší a hùøe dostupný, nebo omezit napìový rozsah na ±25 V (5 V na dílek), což je pomìrnì málo. Za dìlièem následuje impedanèní pøevodník z IC1A a dále zesilovaè s promìnným zesílením, tvoøený IC1B a analogovým multiplexerem IC2. Ten pøepíná rezistory ve zpìtné vazbì IC1 a tím mìní jeho zesílení. Pro jednotlivé rozsahy jsou použity vždy dva rezistory zapojené v sérii, pomocí kterých je vytvoøen potøebný odpor. Hodnota je tak pouze pøibližná, a proto i zmìøené napìtí nebude zcela pøesné; pro daný úèel je ovšem pøesnost mìøení zcela dostaèující a díky pevným rezistorùm není tøeba žádné nastavování (v pøípadì použití odporových trimrù by se také po nìjaké dobì mohly zmìnit jejich nastavené odpory). V pøípadì zaøazení dìlièe odpovídají rozsahy 1 V, 2 V a 10 V/dílek rozsahùm 50, 100 a 500 mV/dílek bez dìlièe, pro rozsah 5 V/dílek musela být použita další dvojice rezistorù, nebo kvùli dìlièi 1 : 20 by rozsahu 200 mV/ /dílek odpovídal rozsah 4 V/dílek (0,2 V. 20), který není v øadì 1-2-5. Protože použitý pøevodník zpracovává napìtí v rozsahu 1,55 až 3,26 V, je nutné signál nakonec stejnosmìrnì posunout tak, aby pøi jeho nulové hodnotì (zkratovaný vstup) bylo na vstupu pøevodníku napìtí 2,4 V (støed rozsahu). K tomu slouží IC3A spolu s odporovým dìlièem z rezistorù R15 a R16 a trimru R13. Aby nebyl posun ovlivòován pøípadným kolísáním napájecího napìtí, je odporovému dìlièi pøedøazena napìová reference IC4. Dále už je signál veden na vstup pøevodníku A/D a pøes R19 také do komparátoru IC3B, který vytváøí signály pro synchronizaci. Referenèní napìtí komparátoru je generováno PWM jednotkou v procesoru s výstupem vyfiltrovaným filtrem RC R21 a C10. Jako pøevodník A/D jsem zvolil 8bitový TDA8703 od Philips Semiconductors. Pøestože je pùvodnì urèen pro zpracová-

9

Obr. 1. Schéma zapojení ní videosignálu, bývá èasto používán v rùzných amatérských konstrukcích, a to zejména kvùli nízké cenì a dobré dostupnosti. Dokáže vzorkovat rychlostí až 40 MHz a má paralelní výstup, takže navzorkovanou hodnotu mùže procesor velmi rychle pøeèíst a pøenést do pamìti. Pøevodník je zapojen podle doporuèení v „datasheetu“. Øízení celého pøístroje a komunikaci s PC obstarává PIC18F452. Tento mikrokontrolér obsahuje 32 kB FLASH pamìti programu a 1536 B datové RAM, která je z vìtší èásti využita jako pamìt pro vzorky. Také mikrokontrolér je zapojen zcela standardnì, vývody SDI, SDO a SCK jsou vyvedeny samostatnì

kvùli pøípadné možnosti rozšíøení osciloskopu pøes rozhraní SPI (napøíklad o druhý kanál). Jako pøevodník napìových úrovní mezi obvodem UART v mikrokontroléru a sérovým portem PC je použito bìžné zapojení s obvodem MAX232. Obvody pøipojení k PC jsou umístìny na samostatné desce, takže není problém v pøípadì potøeby použít jiné zapojení, napøíklad s galvanickým oddìlením. Schéma obvodù pøipojení je na obr. 2. Zdroj celého pøístroje je na obr. 3, jedná se o celkem standardní zapojení. Protože jsem uvažoval o možnosti rozšíøení

Obr. 2. Schéma pøevodníku

10

Obr. 3. Schéma zapojení zdroje

Praktická elektronika A Radio - 10/2006

osciloskopu na dva kanály, je zdrojová èást mírnì pøedimenzovaná, aby z ní bylo pøípadnì možné napájet oba kanály.

Software mikrokontroléru Celý program v mikrokontroléru byl napsán v asembleru a odladìn v prostøedí MPLAB. PIC øady 18 sice disponují velmi slušným výkonem, ale díky použité koncepci, kdy vìtšina funkcí je øešena

softwarovì, je tento výkon využit takøíkajíc „nadoraz“ a bylo nutné použít nìkteré nepøíliš bìžné programátorské techniky. Jako pøíklad je možné uvést vzorkování na nejvyšší rychlosti, kdy pro pøeètení a uložení jednoho vzorku do pamìti sice staèí ètyøi jednocyklové instrukce, ale jejich volání ve smyèce by poèet použitých cyklù témìø zdvojnásobilo a tím by se výraznì snížila vzorkovací frekvence. Protože mikrokontrolér je však pomìrnì bohatì vybaven programovou pamìtí (32 kB), je možné odpovídající instrukce prostì zapsat mnohokrát za sebe. Pro pøeètení 320 vzorkù je tedy potøeba 1280 instrukcí, které zaberou více než 2,5 kB programové pamìti, ale dosáhneme tak vzorkovací rychlosti 2,5 MHz; pøi ètení ve smyèce by byla nejvyšší vzorkovací rychlost pouze 1,5 MHz.

Mechanická konstrukce Celý osciloskop (kromì zdroje a obvodù pøipojení k PC) je umístìn na jedné jednostranné desce s plošnými spoji (obr. 4). Kvùli tomu bylo nutné na desce použít nìkolik drátových propojek. Jako vstupní konektor je použit typ BNC, aby bylo pøípadnì možné použít standardní osciloskopickou sondu. Pro osciloskop je možné použít v podstatì libovolnou krabièku, do které se vejdou všechny desky (osciloskop, pøipojení k PC, zdroj), já jsem použil krabièku KP6, která je sice zbyteènì vysoká, ale jinak vcelku vyhovující a hlavnì bìžnì dostupná. Na pøedním panelu je umístìn vstupní konektor, hlavní spínaè, pøepínaè AC-DC a výstup kalibraèního oscilátoru. Na zadním panelu je

pouze konektor Canon pro pøipojení sériového kabelu.

Stavba a oživení pøístroje Jako první osadíme desku zdroje (obr. 5) a po zapojení zkontrolujeme, zda je na výstupních pinech napìtí 5 V pro digitální èást a ±5 V pro èást analogovou. Dále osadíme desku osciloskopu a desku pøipojení k PC (obr. 6). Pøestože spoje na desce osciloskopu nejsou nijak husté, doporuèuji pøed osazením zkontrolovat zkraty a pøípadná pøerušení spojù, vyhnete se tak problémùm pøi oživování. Integrované obvody doporuèuji umístit do objímek, dùležité je to zejména u mikrokontroléru kvùli možnosti jeho pøípadného pøeprogramování. Po vyvrtání otvorù osadíme nejprve drátové propojky (nìkteré jsou umístìny pod pouzdry IO, proto musí být osazeny jako první) a dále ostatní souèástky kromì multiplexeru 4051, pøevodníku A/D a mikrokontroléru, které zatím neosazujeme. Napájení operaèních zesilovaèù by mìlo být zablokováno kondenzátory asi 100 nF proti zemi. Kondenzátory s pokud možno co nejkratšími vývody se pøipájejí zespodu desky pøímo na vývody IO, a proto ani nejsou uvedeny ve schématu. Jako první oživíme analogovou èást osciloskopu. Desku pøipojíme ke zdroji a zkontrolujeme odbìr analogové èásti, který by se mìl pohybovat kolem 10 mA pro obì polarity napìtí (odbìr pro kladné napájecí napìtí by mìl být mírnì vìtší). Rozsah vertikalního zesilovaèe nastavíme provizornì na 500 mV/dílek, a to tak, že propojíme drátovou propojkou vývody

1 a 3 objímek pro IC2 (pokud nebudete umisovat tento IO do objímky, spojte tyto vývody drátovou propojkou zespodu desky). Jestliže nyní zkratujeme vstup osciloskopu, mìli bychom na vstupu 1 a výstupu 7 IC1 namìøit nulové napìtí a na výstupu 1 IC3 by mìlo jít pomocí odporového trimru R13 nastavit napìtí 2,4 V. Dále pøivedeme na vstup napìtí 1 V, pøi kterém by se na výstupu 7 IC1 mìlo objevit napìtí 0,43 V a na výstupu 1 IC3 2,83 V. Po odstranìní propojky vložíme všechny zbývající IO a mùžeme otestovat kompletní osciloskop. Po pøipojení ke zdroji by mìl odbìr analogové èásti v kladné napájecí vìtvi (+5 V) stoupnout na asi 40 mA a odbìr digitální èásti (Vdd) by mìl být kolem 50 mA (pøípadnì 80 mA pøi sepnutém relé). Na závìr pomocí desky pøipojení spojíme osciloskop sériovým kabelem s poèítaèem, spustíme ovládací program, v pøipojovacím dialogu vybereme použitý port a požadovanou rychlost pøipojení a zapneme napájení osciloskopu. Asi sekundu po zapnutí osciloskopu by mìlo krátce sepnout relé, což slouží k otestování správné funkce mikrokontroléru. Jestliže relé „necvakne“, mikrokontrolér zøejmì nepracuje (mùže být ovšem chyba i v pøipojení relé). Poté se program pokusí navázat spojení s hardwarem osciloskopu, a pokud se mu to podaøí, dialog pøipojení zmizí a na obrazovce by se mìl zaèít vykreslovat prùbìh napìtí na vstupu. Jestliže se komunikace nezdaøí, doporuèuji nejprve zkontrolovat, zda skuteènì souhlasí zadané parametry (èíslo portu), zda použitý port již není obsazen jinou aplikací (ovladaè modemu, software pro jiné zaøízení, jako napø. PDA apod.), pøípadnì zkusit nastavit nižší rychlost pøipojení. Pokud je vše v poøádku a detekce zaøízení se stále nedaøí, mùžeme vyzkoušet test komunikace, který je v mikrokontroléru obsažen. Budeme ovšem potøebovat nìjaký komunikaèní terminál, napøíklad aplikaci Hyperterminál, která je souèástí systému Windows. Terminál spustíme, zvolíme pøímé pøipojení na port (a zvolíme port, na který máme osciloskop pøipojen) a zadáme následující komunikaèní parametry: rychlost 9600 b/s, 8 bitù, parita žádná, 1 stop-bit, øízení toku žádné. Po zapnutí osciloskopu by se v oknì terminálu mìl vypsat øetìzec „PC Scope“ a na dalším øádku nìkolik dalších znakù. Jestliže nyní zadáme z klávesnice text „TEST“ (na velikosti písmen nezáleží), mìl by osciloskop odpovìdìt „OK“. Pokud tento test není úspìšný, je chyba buï v obvodech pøipojení, nebo mikrokontrolér vùbec nepracuje. Jestliže test pracuje správnì a detekce zaøízení se pøesto nedaøí, mohl by být problém napøíklad v nekvalitním nebo pøíliš dlouhém sériovém kabelu; zkuste nastavit nižší rychlosti komunikace, a pokud na ní spojení probìhne, doporuèuji kabel vymìnit.

Obr. 4. Deska s plošnými spoji osciloskopu

Praktická elektronika A Radio - 10/2006

11

Obr. 5. Deska s plošnými spoji zdroje na pøední stranu krabièky. Vestavìní generátoru ovšem není zcela nutné a je možné jej pøi kompenzaci pouze doèasnì sestavit napø. na kontaktním poli.

Ovládání a software pro PC Obr. 6. Deska pøevodníku

Nastavení Protože èasová osa je øízena digitálnì a vertikální zesilovaè má zesílení pro jednotlivé rozsahy nastavené „napevno“, je potøeba pouze nastavit nulovou polohu a vykompenzovat vstupní dìliè. Nastavení nulové polohy je velmi jednoduché - zkratujeme vstup osciloskopu a pomocí trimru R13 posuneme zobrazovaný prùbìh na vodorovnou osu. Nastavení se mùže pro jednotlivé rozsahy vertikálního zesilovaèe nepatrnì lišit; pokud tomu tak je, nastavíme polohu kompromisnì. Pro kompenzaci vstupního dìlièe potøebujeme kalibraèní oscilátor - generátor napìtí s obdélníkovým prùbìhem o frekvenci zhruba 1 kHz a amplitudì pøibližnì 1 V. Vzhledem k tomu, že není tøeba nastavovat vertikální ani horizontální zesilovaè, nemusí být ani jedna z tìchto hodnot nijak pøesná, pouze je nutné, aby signál mìl dostateènì strmé hrany. Jednoduchý generátor s operaèním zesilovaèem je na obr. 7. Výstup generátoru pøipojíme na vstup osciloskopu a pomocí kapacitního trimru C12 nastavíme dìliè tak, aby byl obdélníkový signál správnì zobrazen. Na obr. 9a je zobrazen prùbìh pøi správnì vykompenzovaném dìlièi, na obr. 9b, c pak prùbìh pøi chybnì vykompenzovaném dìlièi. Protože generátor je potøebný i pro pøípadnou kompenzaci mìøicí sondy, je výhodné jej vestavìt pøímo do osciloskopu. Proto jsem pro zapojení na obr. 7 navrhl desku s plošnými spoji (obr. 8), která je tak malá, že je možné ji pøipájet pøímo na výstupní konektor a ten umístit

Obr. 7. Jednoduchý generátor

12

Kromì pøepínaèe AC-DC se pøístroj kompletnì ovládá softwarovì pomocí aplikace v PC, která je urèena pro systém Microsoft Windows. Okno aplikace se snaží napodobit vzhled a ovládání bežného osciloskopu, a proto se i stejnì ovládá (viz obr. 10). Všechny ovladaèe mají svùj ekvivalent v bìžném osciloskopu, pod oknem s vykresleným prùbìhem je navíc nìkolik tlaèítek. Tlaèítkem Hold je možné zobrazovaný prùbìh „zmrazit“ (po opìtovném stisku zobrazování pokraèuje), pomocí tlaèítka Save je možné právì zobrazený prùbìh uložit do souboru (jako obrázek ve formátu GIF) a po stisku tlaèítka Options je možné zmìnit chování programu a nastavit barvu jednotlivých prvkù obrazovky. Po spuštìní se program snaží rychlostí 9600 b/s navázat komunikaci s hardwarem osciloskopu pokud se spojení podaøí, pošle software hardwaru informaci o nastavené komunikaèní rychlosti a obì èásti dále komunikují touto rychlostí. Komunikaèní rychlost by mìla být alespoò 38 400 b/s, pøi nižších rychlostech už je pøekreslování obrazovky pomìrnì trhané. Vlastní prùbìh je vykreslen bílou barvou, minimální a maximální navzorkovaná hodnota je zobrazena tmavì šedou barvou (barvy lze v nastavení zmìnit). Protože prakticky všechny funkce jsou øešeny èistì softwarovì, vzniká pøi použití pøíkazu „pretrigger“ drobné omezení na nejvyšších samplovacích rychlostech. Po pøíchodu synchronizaèního impulsu totiž mikrokontrolér potøebuje nìkolik taktù pro zpracování této události a malou chvíli nemùže zpracovávat data z pøevodníku, takže se ztratí nìkolik vzorkù. Tato chybìjící data jsou tedy dopoèítána lineární interpolací a aby bylo na první pohled patr-

Obr. 8. Deska s plošnými spoji generátoru

Praktická elektronika A Radio - 10/2006

né, že se nejedná o skuteèné vzorky, ale o interpolované hodnoty, je odpovídající èást prùbìhu zobrazena èervenou barvou. Stejným zpùsobem se postupuje v pøípadì, kdy pøi ekvivalentním vzorkování rychlostí 5 nebo 10 MHz není signál správnì synchronizován, a není tak možné provést opakované vzorkování v další periodì. V tomto pøípadì se použijí pouze první navzorkovaná data, chybìjící mezilehlé hodnoty jsou opìt dopoèítány interpolací a celý graf je zobrazen èervenou barvou. Také v pøípadì, že hodnota vzorku je 0 nebo 255 (signál je na kraji obrazovky a zøejmì se dostává mimo nastave-

Obr. 9a, b, c

C9 1000 µF/16 V C12 22 µF/10 V IC1, IC2 78L05 IC3 79L05 B1 B250C1500 TR1 transformátor 2x 7,5 V (2x 9 V)/3,5 VA Deska pøipojení k PC: IC1 MAX232 C1 až C4 4,7 µF Konektor Canon 9 Kalibraèní generátor: R1, R3, R4 R2 R5 C1 IC1

Obr. 10. Okno ovládacího programu ný rozsah), je prùbìh vykreslen èervenì, aby bylo zøejmé, že zobrazený graf v tomto úseku (rovná èára na okraji obrazovky) nemusí odpovídat skuteènosti. Protože pro ovládací prvky osciloskopu jsem použil zažité anglické názvy (používat v programu jejich èeské ekvivalenty mi pøipadalo spíše matoucí) a míchání èeských a anglických popisù mi pøipadalo nesmyslné, ponechal jsem v angliètinì celý program. Protože se jedná pouze o nìkolik dialogù a tlaèítek, pøedpokládám, že jejich zvládnutí nebude nikomu èinit potíže. Pokud by pøece jen nìkomu ovládání v angliètinì vadilo, není problém vytvoøit èeskou verzi programu. Program byl vytvoøen v prostøedí Microsoft Visual C++ 6.0 a je tvoøen jediným souborem EXE, který není tøeba instalovat, staèí jej pouze zkopírovat na pevný disk a odsud spouštìt; vytvoøil jsem ovšem i standardní instalaèní verzi, která program nainstaluje do zvolené složky a vytvoøí položku v menu Start.

Použité souèástky Všechny souèástky pro stavbu osciloskopu by mìly být dostupné v maloobchodì. Rezistory by až na pár výjimek (viz seznam souèástek) mìly být s pøesností 1 %, pøípadnì je možné vybrat pøesné hodnoty z bìžných 5 % rezistorù. Použité relé sice není úplnì nejmenší a navíc je využit jen jeden kontakt, ale je to jedno z mála bìžnì dostupných relé s vysokovou citlivostí (snižuje spotøebu zaøízení) a navíc se prodává za velmi pøíznivou cenu.

R19 10 kΩ R22 22 Ω C1, C2 4,7 µF C3, C6, C7 22 nF C4 47 pF C5 100 pF C8, C9 22 pF C10 22 µF C11 270 pF C12 1,8 až 22 pF, trimr C13 100 nF IC1 TL052 IC2 74HCT4051 IC3 TL072 IC4 TL431 IC5 PIC18F452 IC6 TDA8703 T1 BC547 Q1 10 MHz D1, D2, D3 1N4148 RE1 relé M4-05H Konektor BNC female 50 Ω do desky 90 ° Zdroj: C1, C2, C5, C6, C10 C11, C13 až C16 C3, C7 C4, C8

100 nF 2200 µF/16 V 47 µF/10 V

10 kΩ 27 kΩ 3,3 kΩ 56 nF TL072

Ostatní souèástky: Krabièka KP6 nebo podobná Síový spínaè Dvoupólový posuvný pøepínaè

Literatura [1] Malina, V.: Poznáváme elektroniku VII - Osciloskop a jeho využití. [2] Projekt Bitscope (www.bitscope.com). [3] Projekt DSOA Mk3 (http://alternatezone.com/electronics/dsoamk3.htm). [4] Katalogový list PIC18F452. [5] Katalogový list TDA8703. [5] Katalogové listy TL052 a TL072. [6] Tiny PIC bootloader (http://www.etc.ugal. ro/cchiculita/software/picbootloader.htm).

Závìr I kdyz hlavním kritériem pøi vývoji byla jednoduchost a nízká cena, vìøím, že uvedená konstrukce najde mezi amatérskými elektroniky uplatnìní. Dotazy ohlednì konstrukce mùžete posílat na adresu [email protected]. Pøípadné aktualizace firmware a software a další informace budou k dispozici na stránce www.volny.cz/pcscope. Firmware a program lze rovnìž stáhnout na www.aradio.cz.

Seznam souèástek Deska osciloskopu: R1 680 kΩ R2 270 kΩ R3, R4 100 kΩ R5, R14 1 kΩ R6, R7, R17, R18 1 kΩ, 1 % R7A 18 Ω, 1 % R8 390 Ω, 1 % R8A 0 Ω (drátová propojka) R9, R10A 680 Ω, 1 % R9A 120 Ω, 1 % R10 10 kΩ, 1 % R11 3,9 kΩ, 1 % R11A, R12A 270 Ω, 1 % R12 1,8 kΩ, 1 % R13 trimr 1 kΩ R15, R16, R20, R21 2,2 kΩ

Praktická elektronika A Radio - 10/2006

13