24. března 2011 se konal, v tomto školním roce již druhý, Den otevřených dveří. Široká veřejnost byla zvána nejen do tříd a odborných učeben, ale i na dvě kulturní akce, které proběhly po 16. hodině. Zvídaví mladší žáci školy se po ukončení výuky přišli podívat do prostor, kde se učí ti starší. Zavítali do odborných učeben, kde je uvítali učitelé spolu s žáky 2. stupně. Děti se zajímaly o vzdělávací obory, které se na 1. stupni nevyučují, jako je chemie, fyzika nebo druhý cizí jazyk. V moderně vybavených učebnách se hravou formou zapojily do pestrých aktivit zaměřených na logické myšlení, zručnost a kreativitu, znalosti literatury, dějepisu, přírodopisu i angličtiny. Sportovní vyžití nabízela zrekonstruovaná velká tělocvična školy. Autorem následujícího komentáře je žák třídy 6. C, Cyril Novotný: „Kromě mnoha zajímavých aktivit se konal 5. a zároveň poslední fotbalový turnaj 1. Podsovácké fotbalové ligy. 6. a 7. třídy poměřily své síly v jednom z nejoblíbenějších sportů – ve fotbale. I před tímto turnajem nebyl jasný výsledek ligy. Šest týmů s vymyšleným jménem se utkalo o prvenství v turnaji. Nakonec jsme se dočkali vyhlašování cen, předávání pohárů i sladké odměny.“ Po 16. hodině se škola rozezněla hlasy sboristů za doprovodu hry na klávesy, za něž usedala p. uč. Obozněnková i členka školního sboru, N. Pešková ze 7. A. Jejich hudební vystoupení se velmi vydařilo. Hudební zážitky vystřídala hodinka historie naší školy, zakončená prohlídkou půdních prostor. Průvodcem časů minulých se stal Mgr. J. Polášek z Muzea Beskyd. Jeho výkladu naslouchala velmi početná skupina přátel školy, až vyvolala obavu p. ředitele Z. Šostého, zda je možné všechny zájemce najednou na půdu vpustit. Naštěstí i tuto zátěžovou zkoušku budova školy s letopočtem 1889 zvládla bez újmy. Tento Den otevřených dveří se opravdu velmi vydařil. Jsme rádi, že historická budova školy stále vzbuzuje u obyvatel města pozornost. Moc nás potěšila návštěva velkého počtu pamětníků, rodičů, bývalých žáků i dalších přátel školy. Poděkování patří všem organizátorům, Mgr. Poláškovi, učitelům i zúčastněným žákům.
http://www.1zsfm.cz/fotogalerie/
Fotbal Na Den otevřených dveří 24. 3. 2011 se kromě mnoha zajímavých aktivit konal pátý a zároveň poslední fotbalový turnaj 1. Podsovácké fotbalové ligy. 6. a 7. třídy poměřily své síly v jednom z nejoblíbenějších sportů – ve fotbale. I před tímto turnajem nebyl jasný výsledek ligy. Šest týmů s vymyšleným jménem se utkalo o prvenství v turnaji. Nakonec jsme se dočkali vyhlašování cen, předávání pohárů i sladké odměny.
Ocenění nejlepších hráčů: Nejlepší brankář: Jan Rusina (Fc Slavoj Houslice C) Nejlepší střelec: Jan Garba (Fc Tartan) Nejlepší hráč: David Hutník (Fc Tartan)
Pořadí týmů:
1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo 6. místo
Fc Slavoj Houslice C Fc Tartan Fc Teletabíz Fc Philip Moris Fc Máslo Fc Simsns
(7.C) (7.A) (6.A) (7.B) (6.B) (6.C) autor článku: Cyril Novotný, 6. C
Matematická soutěž ve Frýdlantu nad Ostravicí V pátek 1. 4. 2011 se ve Frýdlantu konala matematická soutěž 8. tříd ZŠ a 1. ročníků gymnázií. Posadili nás do jedné velké místnosti, kde každý seděl u jednoho stolku. Dostali jsme papír s úkoly. Nebyly to úkoly moc na počítání, ale spíše stylu sudoku, logik, zápalky, a podobné. Každý soutěžil sám za sebe, potom dohromady za školu. Naše škola se bohužel neumístila, a proto víme, že se příště musíme více připravovat. Vyhrálo frýdlantské gymnázium.
Bylo tam úloh moc, všechny si nepamatuji, ale tato mi v hlavě utkvěla a doteď nevím správné řešení.
Matematická soutěž Klokan Jako každý rok se i letos pořádal Klokan. Konal se v jídelně 60 minut čistého času. Zadání obsahovalo opět rozmanité úlohy. Jejich zdárné vyřešení se bodovalo 3, 4 nebo 5 body. Zvlášť soutěžily 6. a 7. třídy a zvlášť 8. a 9. třídy. Úlohy za 3 body byly jednodušší, ale i tam se objevily nějaké chytáky.
2. kolo Pythagoriády Dne 28. března se na 6. ZŠ konalo okresní kolo Pythagoriády. Zadání obsahovalo 15 slovních úloh, některé těžší, jiné zase lehčí. Úlohy typu: kolik se vysázelo stromků za danou dobu, a podobné. Jedna z mého pohledu nejtěžší úloha byla zjistit, jaké je konečné číslo, čísla 5555.
autorka: Hana Foltýnová, 8. A
Ať šlo o jakoukoliv se soutěží, všem účastníkům se kouřilo z hlav, papír pomalu nestačil a prupiska skoro dopisovala.
Studijní zájezd do Velké Británie a Paříže ve dnech 5. 4. – 10. 4. 2011 Spokojení, unavení, ale plní zážitků se vrátili žáci 7. - 9. tříd naší školy ze zájezdu do Anglie a Francie. Fotky jsou k dispozici na stránkách školy ve fotogalerii Anglie 2011.
Zde jsou hodnocení žáků: Celý zájezd byl moc pěkný, viděli jsme spoustu hezkých a zajímavých věcí. Škoda, že nebyl delší… Rodiny byly přívětivé a po ty dvě noci, které jsme u nich strávili, se o nás hezky starali. Program byl dobře naplánovaný a za ty 4 dny jsme toho stihli opravdu hodně. Byli jsme jak v hlavním městě Francie - Paříži, tak v hlavním městě Velké Británie – Londýně, v královském městě Windsoru i univerzitním Cambridge. Byl to opravdu velký zážitek, doporučujeme všem. Výlet, který jsme absolvovali, byl zajímavý. Procházeli jsme 3 starobylými městy s mnoha památkami. Nejen školy, katedrály a zámky, ale i plavby po protékajících řekách – Seině a Temži. Vidět bílé doverské skály z trajektu byl úžasný zážitek. Nejkrásnější chvilky tohoto výletu dokumentují nejen fotografie, ale i vyprávění spolužáků, kteří tam byli s námi. Zájezd se vydařil. Sešel se skvělý kolektiv, máme spoustu zážitků a všechny ty hodiny chůze za to rozhodně stály!
Počasí nám vyšlo celých 6 dnů. Přesvědčili jsme se, že Eiffelova věž stojí a bude stát. Všechna místa, která jsme navštívili, byla ohromující. Taky jsme zjistili, že London Eye opravdu vidí skoro na celý Londýn. Nesmíme zapomenout na skvělou partu, která s námi jela. Doporučujeme všem dalším zájemcům! Více se to povést nemohlo! Hrozně se nám líbily vtipné hlášky a připomínky pana průvodce a paní učitelek. Nesmíme také zapomenout na bezvadné řidiče autobusu a poděkovat jim za jejich trpělivost. Nejvíc se nám líbila plavba po Temži a London Eye. Samozřejmě taky Eiffelova věž a vyhlídka z ní byla super. Počasí nás velmi mile překvapilo a jsme za něj moc rádi. A jízda londýnským metrem? Zážitek na celý život! Bylo to nad naše očekávání – prostě super! Líbil se nám ranní výhled na Francii při vycházejícím slunci od katedrály Sacre Coeur. Navázali jsme nová přátelství. Dostali jsme dobrou rodinu, kde paní domácí s námi pěkně komunikovala a chovala se k nám příjemně. Dostali jsme i kontakt přes internet – budeme moci dále komunikovat anglicky. Na rodinu si nemůžeme stěžovat – byla velmi milá a sympatická. Hodně s námi mluvili a my jsme byli rádi, když nás pochválili. Prostředí i jídlo nám vyhovovalo. Skvělá zkušenost byla bydlet u Angličanů a muset se dorozumět. Náš průvodce byl dobrý, líbilo se nám, jak o všech památkách uměl tolik říci. Měli jsme příjemnou rodinu, pokaždé jsme dostali výbornou snídani a večeři. Prostě to bylo bezva bydlení a moc se nám u nich líbilo! Líbilo se nám vše, u rodiny bylo fajn. Škoda, že náš pobyt nebyl delší a nemohli jsme s rodinami strávit třeba celý den. V našem programu nebylo nic, co by se nám nelíbilo.
Vyjížděli jsme dne 5. 4. 2011 od školy velmi luxusním autobusem. Cesta přes ČR nám trvala zhruba 8 hodin, v autobuse jsme tedy strávili celý den a celou noc. Brzy ráno autobus dojel do Paříže. V Paříži toho bylo za jeden den k vidění až moc. Viděli jsme mnoho kulturních památek, Eiffelovu věž a také jsme jeli turistickou lodí po Seině, navíc nám celý den svítilo sluníčko a bylo jako v létě. Velmi pozdě večer jsme dorazili do motelu F1 ve Francii. Byl to sice velmi náročný den, ale za to, co jsme viděli, to stálo. Brzy ráno naše cesta opět pokračovala, tentokrát trajektem do Velké Británie. Počasí nám vyšlo a zase toho bylo hodně k vidění, např. Cambridge. V 19h na nás čekaly anglické rodiny. Myslím si, že jsme měli opravdu dobrou rodinu, hodně s námi mluvili, starali se o nás a byli zábavní. Druhý den jsme viděli královský hrad Windsor a večer nás opět čekaly rodiny. No a poslední den nás vítal Londýn. Proplouvali jsme pod Tower Bridge a poznávali mnoho dalších oblastí Londýna. Pak už nás zase čekala zdlouhavá cesta domů. Zájezd se mi velmi líbil a všem bych ho doporučil. Martin Dzik, 8. A
Subjektivně zabarvený popis
Poznáš, co se popisuje? Sluníčko více svítí, paprsky slunce zahřívají a rozmrazují vše okolo i mě, na stromech raší pupeny, příroda se změnila. Slyším, jak ptáčci cvrlikají sonátu o jaru a pod mýma nohama už pracují malí dělníci-mravenečci. Jemný vánek si pohrává s probouzející se přírodou. Kdyby bylo větší ticho, slyšela bych i trávu růst. Je dobré si po zimě uspořádat své myšlenky a ještě lépe v přírodě, za hřejivých paprsků slunce. Pavla Bilavčíková a Marie Kopidolová
Velikonoce či pascha je nejvýznamnější křesťanský svátek. Který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. K tomu podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování. Kristovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví. Ale dost historie, jdeme raději na tradice.
Škaredá nebo taky sazometná středa: Podle tradice se měly po zimě všechny komíny vymetat. A proč škaredá? Ten den se prý Jidáš na Ježíše škaredil. Kdo se tuto středu bude mračit, bude se mračit všechny středy v roce. Kdo by se napil svěcené vody, byl by celý rok ochráněn před komáry. Ze stejného důvodu však pili muži kořalku. Zelený čtvrtek: Je to den odpuštění, kdy bývalí kající se hříšníci jsou přijímáni zpět mezi věřící. Jedla se jen zelená strava – zelí, špenát, mladé kopřivy, aby byl člověk zdravý po celý rok. Sít se má hrách a len, protože se dobře urodí. O Zeleném čtvrtku bychom se neměli s nikým hádat, aby se nám hádky celý rok vyhýbaly a také, aby se nás držely peníze. Tento den po večerní bohoslužbě zazní zvony naposled, odlétají do Říma a vrací se až na Bílou sobotu. Zastupují je řehtačky a klapačky, se kterými chodí děti a „honí Jidáše.“ Velký pátek: Na Velký pátek byl ukřižován Ježíš Kristus, proto je dnem velkého smutku, ticha a rozjímání. Tento den není v kostele mše, kostel je chudě vyzdoben, uctívá se svatý kříž. Písně se zpívají bez doprovodu varhan. Lidé vstávali před východem slunce, omývali se vodou z potoka nebo rosou. Ta je měla chránit před nemocemi. Nikdo si nic nepůjčoval, půjčená věc mohla být očarovaná. Hodně se věřilo na čarodějnice a uřknutí. Také na poli nebo v zahradě se nesmělo pracovat ani prát prádlo, protože by ho pradleny máchaly v krvi Ježíše Krista.
Bílá sobota – den Vzkříšení:
Tento den se slaví zmrtvýchvstání spasitele Ježíše Krista. Bylo zvykem uhasit doma všechen oheň. Hospodyně si z domu brala polínko, které přinesla před kostel. Tam se světil oheň vykřesávaný z křemene. Oheň hořel na hraničce, hospodyně polínko přidala, a když ho kněz posvětil, vzala rozžhavené polínko a doma jím založila oheň nový. Tak byl požehnaný. Také se doma uklízelo, bílilo, pekly se mazance, zdobila vajíčka a pletly pomlázky. Tímto dnem také končil dlouhotrvající půst.
Hod Boží velikonoční:
Tuto neděli všichni spěchali do kostela, kde se ráno při mši světily tradiční pokrmy. Nejčastěji to byly mazance, beránek (který představoval oběť za utrpení Ježíše Krista), vejce, chleba a víno. Po dlouhém půstu tyto pokrmy znamenaly budoucí návrat k masitému jídlu. Pondělí velikonoční:
Hospodář brzy ráno vymrskal všechny domácí ženské pomlázkou, aby byly celý rok čilé. Tato tradice se dodržuje dodnes. Mládenci a pánové chodí pomlázkou „mrskat“ dívky a ženy, aby byly celý rok zdravé, nebyly lenivé a měly veselou mysl. (Dřív se věřilo, že se vrbovým proutkem předává svěžest, mladost a zdraví.) Za to dostávají koledníci vejce, které je od nepaměti symbolem života. Z bývalých tradic našich předků se mnoho nedochovalo. Je však dobré si je občas připomenout. Tak si ty Velikonoce užijte a hoši pamatujte, je to pomlázka, ne hra na zabíjenou! Dáša Hrušťáková, 6. C
Zoologická soutěž V pátek 25. 3. se v ostravské zoologické zahradě konala zoologická soutěž, tentokrát na téma Sloni a jejich příbuzní. Celí natěšení jsme se brzy ráno shromáždili před vlakovým nádražím. Ač nás bylo devatenáct, nahrnuli jsme se s doprovodem dvou učitelů na perón a později do ranního vlaku směrem na ostravské nádraží. Obsadili jsme téměř celý vagón, vlak zadrnčel a rozjel se. Z vlakového okýnka bylo vidět už jen pomalu mizející frýdecko-místecké nádraží. Po asi půlhodinové jízdě jsme vystoupili na vlakovém nádraží Ostrava-Střed a po krátkém spočítání jsme pochodovali k trolejbusové zastávce. Tam jsme se rozdělili do čtyř skupin po čtyřech a po pěti a po krátkém čekání jsme nastoupili do trolejbusu, který nás unášel směrem k zoologické zahradě. V zoo jsme měli asi hodinový rozchod, abychom si mohli prohlídnout zvířata. Zvlášť zajímaví byli sloni. Po hodině jsme se měli sejít u pavilonu opic, kde proběhla zoologická soutěž. Otázky byly docela těžké, ale nějak jsme to zvládli. Potom, co nám uběhl časový limit, jsme museli test odevzdat a vrátit se k pavilonu opic. Měli jsme sice další rozchod, ale už relativně krátký (asi půl hodiny), takže jsme se už museli pomalu vracet. Před východem ze zoo jsme se stačili jenom vyfotografovat (někteří dorazili k východu až hodně pozdě) a hned jsme běželi na trolejbus. Cesta nazpátek proběhla, až na delší čekání na vlakovém nádraží, bez problémů a za hodinu a něco nás přivítalo frýdecko-místecké vlakové nádraží, kde jsme se rozešli domů.
Členové školního týmu
Tygr a lev
Další kočička do party :-)
Pávi tu byli doslova na každém kroku.
Medvídek mýval a sova
Jeden ze znaků ostravské zoo - slon.
Plameňáci nás vítali hned u vchodu a byli asi nejhezčí. Cyril Novotný, 6. C
V hodinách českého jazyka se někteří žáci 9. ročníku zamýšleli nad tématem Jak si představuji svého životního partnera – svoji životní partnerku. Z jejich názorů vybíráme alespoň tyto.
Děvčata: Mého partnera bych si nevybírala podle vzhledu, ale podle toho, jak se chová. Můj partner by mě měl milovat, měli bychom mít společné zájmy. Byla bych ráda, kdyby nekouřil. Měl by být finančně zajištěn, jelikož chci mít dvě nebo tři děti. Měl by se umět postarat o děti, občas uvařit a uklidit. Nechci partnera se špatnými povahovými rysy, jako je například povrchnost, urážlivost, povýšenost. Nechci alkoholika, agresora, cholerika a tyrana. Chci mít partnera inteligentního, štědrého, spolehlivého, finančně zajištěného, se smyslem pro humor ...
Hoši: Partnerka by se měla líbit hlavně mně, měla by být pro mě tou nejkrásnější. Měli bychom mít stejné zájmy, názory, abychom se vzájemně doplňovali a byli pro sebe zajímaví. Neměla by chybět vzájemná přitažlivost, která je důležitá pro sexuální život. Měli bychom své partnerce pozorně naslouchat. Měli bychom si být věrni v této době různých pohlavních nemocí. Měla by umět řešit problémy. Měla by být milá, slušná, ohleduplná, spolehlivá. Měla by mít smysl pro humor, měla by mě umět rozesmát. Měla by být finančně zajištěna. Neměla by být závislá na alkoholu a drogách. Měla by se umět postarat o domácnost, o děti a hlavně o mě …
Přejeme našim „deváťákům“, ať si zvolí svého životního partnera či partnerku podle svých představ!
V pátek 29. 4. 2011 naši školu osadily čarodějnice. Trochu nás mrzí, že se dobře bavit umějí hlavně mladší děti, ale co se dá dělat. Ti, kteří se připravili, si to v pátek určitě užili. A ta velká většina se snad chytí za nos a příští rok se nenechá zahanbit. Rozhodně nejlepší smysl pro legraci ukázala 6. A třída, kde se to ježibabami jen hemžilo. Jedna osamocená čarodějnice se objevila v 8. A. Druhé místo získala se svými 6 obludami 7. B, kde se žáci v češtině pokusili o čarodějnicích a podobných bytostech napsat různé texty. Jak se jim to povedlo, můžete posoudit sami. Navíc pro vás máme hned dvě soutěže: 1. Poznáte, o jaké slohové útvary se jedná? 2. Dokončíte poslední text? Nejlepší soutěžící vyhraje sladkou odměnu.
A) Jméno a příjmení: Inferno Hell Datum a místo narození: 856 př. n. l. Bydliště: Hřbitovní 99, Peklo, 666 99 Telefon: 666 666 666 E-mail:
[email protected] Vzdělání: úplné středoškolské Průběh vzdělávání: 800 – 700 př. n. l.: Střední škola magická v Peklisku Jazykové znalosti: pekelština (profesionální úroveň) čeština (pokročilá znalost) Schopnosti a dovednosti: čarování, uhranutí, pekelný smích Zájmy: sběr jedovatých rostlin chov jedovatých a smrtelně nebezpečných zvířat a jiných tvorů
Cíl: Zbavit svět všeho dobrého. Zdravotní stav: pekelně dobrý
V Peklisku 29. 4. 2011
Inferno Hell
A)
Lektvar mládí Ingredience: 4 pavoučí oči, 2 ptačí nohy, výtažek z krokodýlího zubu, dobře uleželá krev z mladého jednorožce, prach z jednorožčího rohu, 4 pavučiny, vycucané prsty, upíří oko, ocas z bílé krysy, 1 bradavice, mateřídouška trhaná za úplňku. Pavoučí oči s okem upíra vložíme do vody a přivedeme k varu. Mezitím nakrájíme ocas z krysy a vycucané prsty, přidáme je do vývaru z očí a promícháme. Pak ptačí nožky a bradavici. Bez dalšího míchání vaříme deset minut, poté přilijeme výtažek z krokodýlího zubu a nasypeme prach z jednorožce. Po 25 minutách nalijeme do sklenic. Pokapeme dobře uleželou krví z mladého jednorožce, posypeme pavučinami a mateřídouškou. Sklenici protřepeme a můžeme podávat. Lektvar je vhodný pro čarodějnice starší 480 let. Používá se ke zjemnění pleti, celkového omlazení vzhledu, ale i vnitřního já. Vedlejší účinky se objeví v případě, že lektvar neužijete do 12 hodin po přípravě. To se pak mohou dít nevídané věci. Pokud ho užije čarodějnice mladší, má přesně opačné účinky, proto je možné zestárnutí až o 500 let. Přejeme vám úspěšné vaření.
B)
Dnešní host
Dnes se mezi námi znenadání zjevila jakási podivná osoba … tedy osoba, ehm… jakýsi tvor. Nikdy předtím jsme ji tady neviděli, ale dnes je tady a chová se, jako by tu normálně patřila. Už na první pohled se jí musíte leknout. Vypadá to, že po světě běhá alespoň 1500 let, ve skutečnosti je docela mladá. Má jen 846 let, ale neustále se chvástá svými bohatými zkušenostmi. Ohyzdné tváři dominuje bradavičnatý nos podobný okurce a její mamutí ústa se neustále potutelně usmívají. Kdo ví, co má za lubem. Tělo, které napovídá, že snad spolkla koště, schovává do nechutného zalátaného hábitu z pytloviny. Kolem krku si uvázala utěrku a místo korálků a náušnic nosí kostěné ozdoby. Na ruce má připevněný časostroj, na rameni jí sedí její miláček, šedá krysa. Jak jste asi poznali, jedná se asi o čarodějnici. Nemá moc smyslu pro humor, chytrá taky není, přesto se chová, jako by snědla všechnu moudrost světa. Krade jako straka. Už si vybírala, komu ukrade vlasy. To jí asi došlo, že s tou ošklivou a zcela jistě stovky let nemytou koudelí na hlavě moc parády nenadělá. Dalšímu kamarádovi zase počítala žebra – zda jí postačí na nové šperky Od jednoho z kolegů si „zapůjčila“ kouzelné oči. Zajímalo by nás, jestli je její aspoň to pometlo, na kterém přiletěla. Stále mluví o červech, je jimi doslova posedlá. Že jste ji nepoznali? Nevadí, třeba budete mít to štěstí zase za rok.
C)
Petrovy kameny Je to místo opředeno nejedním tajemstvím. Nachází se v Jeseníkách, docela blizoučko samotného Pradědu. Podle pověsti dostaly Petrovy kameny jméno po mladém kováři, který se zde ukryl se svou dívkou, dcerou správce sovineckého panství, když prchal před jejím otcem. Na Petrových kamenech se slétají čarodějnice a pomlouvají všechny hodné i zlé lidi, vaří tam lektvary, tančí kolem obrovského ohně a upalují čarodějky, které zradily svůj rod. Nejhorší krysa se jmenuje Petromila Kamenová. Škodí všem, koho potká. Je prostě nejlepší z osazenstva, reje na Petrových kamenech. Každoročně se tam objevuje také hodná, ale zvláštní čarodějnice jménem Linka Drahovská. Občas se vzteká na třídu 7. B, hlavně na jednoho chlapce, který neustále zlobí. Až se svými kolegyněmi vymyslí ten správný lektvar, dá mu ho vypít, aby se polepšil. Až se někdy vypravíte do Jeseníků, nezapomeňte navštívit tento zvláštní skalnatý útvar.
D)
Výlet na Petrovy kameny Ahoj, jsem červ a jmenuji se Červík. Požírám mrtvé čarodějnice, které sem lidé kdysi odvezli. Toto strašné místo se jmenuje Petrovy kameny. Zde se také bude odehrávat náš příběh. Žila, byla kdysi jedna úplně normální holka Klementýna. Jednou si ve škole přečetla něco o Petrových kamenech. Zaujalo ji, že se tam prý vždy 30. dubna slétají čarodějnice. O přestávce si o tom povídala s kamarádkami. Klementýna této pověsti nevěřila, protože čarodějnice podle ní neexistují. Její spolužačka jí na to ale řekla:„No když podle tebe čarodějky nejsou, vydej se na Petrovy kameny, vyfoť to tam a pak nám to ukážeš.“ Klementýna se tomu návrhu jen zasmála:„Hahaha, to přece nic není!“ Nadešel poslední dubnový podvečer a Klementýna se vydala na cestu. Brzy však začala litovat. Cesta byla velice strašidelná, neustále na ni něco houkalo a stále měla pocit, že jí někdo anebo něco dýchá za krk. Když se konečně přiblížila k vrcholu …..
