No title

Ing. Miroslav Král, CSc. ředitel odboru vodohospodářské politiky Ministerstvo zemědělství Těšnov 17 117 05 Praha 1

Vaše značka:

Naše značka: SOVAK 18/09

Vyřizuje/linka: Melounová/207

Tel/Fax: 221082207

V Praze dne: 21.1.2009

Věc : Připomínky k novele vodního zákona č.254/2001 Sb

Vážený pane řediteli, dovoluji si Vám předložit souhrnné připomínky k „Velké novele vodního zákona“, kterou se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách ve znění pozdějších předpisů. Oborové sdružení SOVAK ČR jako představitel a zástupce provozovatelů a vlastníků vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu v ČR, kteří zásobují více než 95% občanů ČR, vnímá potřebu novely tohoto zákona z pohledu aktuálního legislativního stavu v oblasti ochrany vodního prostředí, nutnosti řešení aktuálních problémů nakládání s vodami, odstranění nedostatků při aplikaci vodního zákona v praxi, při výkladové praxi atd. Novela měla zároveň zohlednit pokrok v oblasti vývoje dostupnosti nových technologií ve vodním hospodářství a požadavky na kvalitu vod. Předložený návrh novely, jako výsledek společné práce Ministerstva zemědělství (MZe) a Ministerstva životního prostředí (MŽP), konkrétně svodné pracovní skupiny složené z pracovníků předkladatele a spolupředkladatele však při nejlepší vůli neodpovídá množství podnětů a připomínek při zahájení a průběhu práce na novele. V široké diskuzi odborné veřejnosti nad dosud platným zákonem o vodách a potřeby jeho novely bylo zaregistrováno více jak 450 podnětů a připomínek. Po jejich analýze však nebyla převážná část akceptována. Také při následné přípravě návrhu novely sestavenými pracovními skupinami z řad zástupců oprávněných osob a přizvaných odborníků vyplynuly další připomínky, které většinou do novely nebyly zapracovány, čímž nebyly zohledněny náměty dotčených subjektů. Změny jsou navrženy zejména v oblasti regulace oboru státem, především využitím ekonomických nástrojů (zvýšení poplatků, nové poplatky) a v oblasti sankcí za porušení právní povinnosti. Faktem zůstává, že z celkového počtu novelizačních bodů (118) je cca 40 bodů pouze upřesňující text zákona. Dalším faktem je to, že cca 15 novelizačních bodů je transpozice směrnic EU do zákona. Nelze pominout ani to, že cca 10 novelizačních bodů je sladění s nově přijatou legislativou. Je tedy otázkou, zda lze předložený návrh novely považovat za tzv. „ Velkou novelu“, nebo jen tzv. „Technickou novelu“, která, kromě výše uvedeného řeší především získání finančních zdrojů pro jednotlivé složky státní správy a státní podniky.

1SOVAK byl zaregistrován u Obvodního úřadu v Praze 1 dne 12. 11. 1992 pod registračním číslem 25/92 dle § 20; odstavec 2 zákona č. 47/1992 Sb. Sekretariát: Novotného lávka 5, 116 68 Praha 1, tel:22108 2207, 22108 2346, fax: 221082646, e-mail: [email protected] . IČO: 60456116, DIČ: CZ 60456116, č.ú. GE Capital Bank Praha – 2127002 – 504/0600

1

Za zcela zásadní pro naše oborové sdružení pokládáme v návrhu zákona v Hlavě X Poplatky (§ 88 – § 101 b včetně přílohy č.2) zjevný rozpor návrhu s Usnesením vlády č. 1401 ze dne 2.11.2005 o identifikaci problémových oblastí vybraných právních předpisů k ochraně životního prostředí ve vztahu k výrobní a podnikatelské sféře, kdy novely předpisů v oblasti ŽP mají snížit ekonomické náklady a zjednodušit zajišťování právního stavu a tím zvýšit konkurenceschopnost a přitažlivost českého podnikatelského prostředí. Návrh přílohy č. 2 (Poplatky) naprosto ignorují dosavadní pravidla, praxi i poskytnuté podklady a odborná vyjádření v přípravě novely a jsou vedeny zcela neskrývanou snahou o maximální plnění státních fondů za každou cenu bez garance racionálního vynakládání těchto prostředků do zlepšení služeb zákazníků, případně u navýšení poplatků za odběr vod povrchových do garančního ustanovení za kvalitu povrchových vod. Dopad do cen vodného a stočného představuje dle propočtů oborového sdružení SOVAK ČR nárůst v průměru o více jak 10 %, v některých lokalitách však třeba i o 20 % a více. V kombinaci s poklesem fakturace, inflačními tlaky, finanční krizí a neustálým tlakem na navýšení objemu investičních výdajů (nájemné) to zcela jistě způsobí nárůst cen vodného a stočného nad socialně udržitelnou cenu vodného a stočného. SOVAK ČR je připraven toto prokázat a v případě nereflektování připomínek sdružení i toto veřejně komunikovat.

Požadavky na úpravu textu zákona: Zásadní připomínka K bodu 2. § 2, odst. 3-11 - ustanovení nejsou jasně definovaná, umožňují „extenzivní“ výklad ( a nejednotný přístup vodoprávních úřadů a správců povodí) s možnými požadavky na další zpřísnění limitů jakosti vypouštěné odpadní vody. Návrh: Upřesnit nově navržené pojmy a doplnit pojem „prioritní látky“ a „nebezpečné prioritní lítky“, které jsou uvedeny v návrhu ust. § 23a odst. 1 písm. a bod 4 ). Zásadní připomínka K § 5 odst. 3 – původní záměr doplnit do vodního zákona povinnost nakládat se srážkovými vodami (hospodařit) zůstal nenaplněn, v důvodové zprávě se uvádí, že povinnost upravena v nové vyhlášce o technických požadavcích na stavby; při dnešní úrovni práce projektantů a stavebních úřadů úpravu nakládání se srážkovými vodami ve vyhlášce, která nemá přímou vazbu na vodní ani stavební zákon považujeme za nedostatečnou. Postupně se problematika srážkových vod odsouvá (nejdřív výjimka pro oddílnou srážkovou kanalizaci v zákona o vodovodech a kanalizacích, vedle ní „zvláštní“ úprava kanalizace v komunikacích a nyní, kdy by bylo vhodné upravit hospodaření se srážkovou vodou ve vodním zákoně ústup na úroveň vyhlášky MMR. Návrh: Do tohoto ustanovení nebo samostatně do § 6a doplnit: „Stavby, z nichž odtékají povrchové vody, vzniklé dopadem atmosférických srážek (dále jen srážkové vody)musí mít zajištěno jejich odvádění, pokud nejsou srážkové vody zadržovány pro další využití. Znečištění těchto vod závadnými látkami nebo jejich nadměrné množství se řeší vhodnými technickými opatřeními. Odvádění srážkových vod se zajišťuje přednostně zasakováním. Není-li možné zasakování, zajišťuje se jejich odvádění do povrchových vod;pokud nelze srážkové vody odvádět samostatně, odvádí se jednotnou kanalizací.“ Legislativně technická připomínka K § 5 odst. 3 - zřejmě i díky tomu, že nebude upravován § 5 zůstal v poznámkách pod čarou č. 4 a č. 10 odkaz na dřívější stavební zákon, bylo by vhodné tyto poznámky k § 5 odst. 3 a § 15 odst. 4 aktualizovat na ustanovení současného stavebního zákona. K § 6a - trváme na tom, aby bylo nakládání se srážkovými vodami upraveno ve vodním zákoně. K § 8a - snaha vymezit nakládání se srážkovými vodami v předchozím návrhu novely v ustanovení § 5 odst. 3 nebo v § 6a neřeší nakládání nebo hospodaření se srážkovými vodami. Je zaměřena


2

především na odkanalizování srážkových vod z dílčích objektů při jejich stavbě, nezabývá se celkem a především neřeší nejčastější případy v praxi, tj. odvádění a vypouštění srážkových vod do toku oddílnou srážkovou kanalizací. Na oddílnou srážkovou kanalizaci se dle § 1 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, uvedený zákon nevztahuje. Vlastníkem a provozovatelem oddílné srážkové kanalizace jsou většinou obce. Podle současného vodního zákona zřejmě podléhají povolení k vypouštění jako povrchové vody dle § 8, odst.1 a 5 (tzv. jiné nakládání s vodami), ale v povolování ze strany úřadů je zmatek. V zákoně je třeba tuto povinnost (mít povolení) v ustanovení §8 odst.1 přímo uvést a také řešit problematiku oddílných srážkových kanalizací cíleně, tj. se srážkovou vodou jako významným a neopomenutelným zdrojem vody nakládat, hospodařit s ní. Doporučujeme jako první krok zrušit výjimku z placení za odvádění srážkových vod dle § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Zásadní připomínka K § 9 - velká novela vodního zákona ruší dosavadní možnost k návrhu oprávněného prodloužit dobu platnosti povolení k nakládání s vodami. Důvodová zpráva se odvolává na dosavadní výkladové rozpory a zvolenou variantu považuje za zjednodušení. Tento postup považujeme z praktického pohledu za nevhodný. Ponechat pouze možnost změny povolení dle navrhovaného ust. § 12 považujeme za složitější, případně zdlouhavější a mnohdy i nákladnější variantu (např. dokládání vyjádření osoby s odbornou způsobilostí). Pokud má velká novela vodního zákona přinést snížení administrativní zátěže. Návrh: Ponechat znění ust. § 9 o možnosti k žádosti oprávněného prodloužit povolení k nakládání s vodami, v opačném případě tuto změnu vodního zákona považujeme za zvýšení administrativní náročnosti jak pro osobu oprávněnou, tak pro orgány veřejné správy. Legislativně technická připomínka K bodu 13. § 10 odst. 1 nově se zavádí hranice pro měření množství vypouštěných odpadních resp. povinnost měřit množství vypouštěných odpadních vod při povoleném množství nad 6000 m3/rok nebo 500 m3 v kalendářním měsíci. V praxi je problematické měřit takovéto množství vypouštěných odpadních vod, měřidla resp. měrné objekty pro minimální průtokové hodnoty, které se při kolísání denního průtoku u malých ČOV běžně vyskytují, většinou nelze ani zkalibrovat. Zásadní připomínka K § 11, odst. 2: „Povolení k nakládání s vodami nezakládá práva k cizím pozemkům a stavbám ani nevzniká vodoprávnímu úřadu, správci vodního toku nebo vlastníku vodního díla právní povinnost náhrady oprávněným za nemožnost nakládat s vodami v maximálním povoleném množství a s určitými vlastnostmi. Správce vodního toku, případně vlastník vodního díla nejsou povinni zajistit trvalý odběr (v množství a jakosti) z vodního toku pro účely zásobování pitnou vodou, ačkoli spravují vodní toky/ vodní díla a inkasují platby za odběr z těchto zdrojů a zároveň do ceny za odběr kalkulují vlastní náklady a přiměřený zisk. Není tak chráněn veřejný zájem zajištění porioritního a trvalého zásobování pitnou vodou za obvyklých podmínek (mimo živelní pohromy a krizové stavy) a náklady na náhradní technická řešení jsou přenášeny na vlastníky infrastruktury (obce). Návrh: Doplnit povinnost náhrady (mimo vyšší moc) v případě nemožnosti využití práva plynoucího z povolení k nakládání s vodami. Zásadní připomínka K bodu 17. § 12 – nově se stanoví, že z taxativně uvedených důvodů vodoprávní úřad platné povolení k nakládání s vodami změní nebo zruší; domníváme se, že jde-li o taxativní výčet, kdy vodoprávní úřad zruší nebo změní, měly by důvody být odlišeny.


3

Návrh: Upravit znění ve smyslu oddělení případů, kdy je vodoprávní úřad povinen povolení zrušit a změnit např. pod písm. b) – důvod pro jednoznačné zrušení, totéž c), naopak pod písm. d) nebo e) jde o důvody ke změně, příp. ke zrušení. Zásadní připomínka K § 12, odst. 1 c) -„….nevyužívá-li oprávněný vydaného povolení k nakládání s vodami bez vážného důvodu po dobu delší 2 let“. Pokud by oprávněný nevyužíval vydané povolení v plném rozsahu zejména u zdrojů pro náhradní (záložní) zásobování, vodoprávní úřad by byl při respektování návrhu povinen ex offo povolení změnit či zrušit, což je protiúčelné. Ti, kteří disponují povolením k nakládání s vodami k odběru povrchové nebo podzemní vody, musí vždy mít povolení pro odběr určitého množství vody navíc než běžně užívají. Pro případy nově připojovaných vodovodů k vodovodu se sjednaným odběrem, v případě havárie vodovodu pro veřejnou potřebu, pro naplnění povinností provozovatele při řešení krizových situací, plnění krizových plánů obce, kraje apod. Výpomoc pro případy potřeby nouzového zásobování pitnou vodou pro obec v sousedství nebo pro kraj. A to přesto, že poplatek za odebíranou vodu se platí dle hlášení (vyšší než povolený), vypořádává se až později a to na základě přiznání. a) Návrh: Odstavec zrušit. K § 12 odst. 1 písm. h) proti dosavadnímu znění vodního zákona došlo k vypuštění bodu 4 – plány pro zlepšení jakosti surové vody podle zvláštního právního předpisu. Tyto tzv. Akční plány podle zákona č. 274/2001 Sb. v platném znění považujeme za velmi důležité dokumenty pro zajištění režimů činností v povodí vodních zdrojů povrchové vody, proto by měly být nadále pořizovány (mj. i jako podklad pro plánování v oblasti vod). Legislativně technická připomínka K bodu 20. § 15 odst. 1 – nově zavedený institut „zrušení“ vodního díla je neurčitý; jeho význam dle důvodové zprávy je zřejmě ve změně stavby vodního díla na stavbu nespadající pod vodní zákon, nedomníváme se, že se toto ustanovení § 15 odst. 1 stane srozumitelnější. Návrh: Institut „zrušení“ vodního díla upřesnit. Zásadní připomínka K bodu 22. § 15a Ohlášení vodních děl - novela vodního zákona se kromě § 16 Povolení k vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečné závadné látky do kanalizace, nezabývá vypouštěním odpadních vod do kanalizace. Pro malé čistírny odpadních vod zavádí zákon institut „Certifikovaného výrobku“ a ruší povinnost měření množství vypouštění odpadních vod, kontrolu prováděním rozborů odpadních vod a povinnost oznamování výsledků. Přepokládáme, že se tento princip bude týkat také odlučovačů tuků, odlučovačů ropných látek, odlučovačů rtuti apod. V tomto případě se jedná o předčisticí zařízení, která se používají nejen pro vypouštění odpadních vod do toků, ale především pro předčištění odpadních vod vypouštěných do kanalizace. K § 15a odst. 2 písm. a) - V nově vkládaném § 15a odst. 2 písm. a) je obsažena odkazová norma „náležitosti podle jiného právního předpisu“. Vzhledem k judikatuře ústavního soudu, že poznámky pod čarou nemohou mít normativní význam, by bylo vhodnější místo odkazu na „kterýkoliv“ jiný právní předpis odkázat právě na ten, který má předkladatel na mysli, a to na § 105 stavebního zákona. Návrh: V § 15a odst. 2 písm. a) doplnit odkaz na Stavební zákon. Návrh


4

K § 15a odst 2) písm d) navrhujeme znění takto): „vyjádření příslušného správce vodního toku v případě vypouštění odpadních vod z vodního díla do vod povrchových nebo vyjádření vlastníka kanalizace, příp. provozovatele kanalizace v případě vypouštění do kanalizace, je-li k tomu vlastníkem pověřen.“ K ust. § 15a odst 3), druhá věta: ……………….Vodoprávní úřad sdělí tyto skutečnosti bez zbytečného odkladu správci povodí. V případě, že je dotčen vodní tok, sdělí vodoprávní úřad tyto skutečnosti též příslušnému správci vodního toku. V případě, že je dotčena kanalizace, sdělí vodoprávní úřad tyto skutečnosti též příslušnému vlastníku nebo provozovateli kanalizace. Pokud nebude zákonem stanovena uvedená povinnost, nebudou mít vlastníci kanalizací, příp. provozovatelé možnost se vyjádřit resp. svým vyjádřením ovlivnit kvalitu odpadních vod vypouštěných do kanalizace. Dvě poslední připomínky uvedené v k ust. § 15a SOVAK uplatňuje jen pokud by se jednalo také o ohlašování vodních děl pro případy vypouštění odpadních vod z vodního díla označeného CE do kanalizace. Ohlášení vodních děl – výrobkový přístup Zavedením tohoto přístupu bez omezení kapacity vodního díla vzniká nerovnoprávné postavení mezi malou obecní ČOV např. pro 100 obyvatel povolenou podle předchozího znění zákona o vodách se stávajícím povolením k nakládání s vodami a v něm stanovenými povinnostmi - měření množství a kvality vypouštěných odpadních vod, nadstandardní čištění např.chemické srážení fosforu a proti tomu malá domovní ČOV např. u hotelu s 300 lůžky bez jakýchkoliv podmínek jejího provozu a sledování. Vždyť účinnost každé ČOV záleží podstatně na jejím provozu. Z kontrolního a rozhodovacího systému (autorizovaná osoba, vodoprávní úřad, správce vodního toku, správce povodí) zcela vypadli provozovatelé kanalizací. Přitom většina odlučovačů tuků, lapolů je napojena na kanalizace. Právě provozovatelé těchto kanalizací tedy ponesou největší důsledky špatného zařazení výrobku pod CE nebo jeho špatného odsouhlasení vodoprávním úřadem a přitom na tento způsob povolení nemají žádný vliv. Ještě větším paradoxem je, že právě provozovatelé kanalizací mají s čištěním odpadních vod největší zkušenosti, ale rozhodovací a ovlivňovací pravomoc je vydána institucím bez provozních zkušeností. Takto naformulovaný výrobkový přístup povede k budování a provozování nefunkčních děl a k podpoře dalšího prohlubování neprofesionální činnosti ve výstavbě a provozování čistírenských zařízení. Dnešní poměrně dosti rozšířenou praxí je spoření nákladů na elek.energii odstavováním DČOV z provozu. Zjednodušením povolování naroste počet majitelů a hlavně výrobců, kteří se budou podbízet cenou na úkor kvality, spolehlivosti a bezpečnosti provozu a současný stav se zhorší.Navíc omezená kapacita místa vypouštění není problém pouze vodních útvarů, ale i kanalizací a jejich provozovatel musí mít možnost vyjádření k jejímu naplnění nebo ohrožení. Je třeba, aby provozovatelé kanalizací nebo alespoň jejich sdružení SOVAK měli možnost se vyjádřit k zařazení výrobku – domovní ČOV do kategorie CE a měli by mít i možnost vyjádření k ohlášení v případě vypouštění odpadních vod z vodního díla do kanalizace pro veřejnou potřebu ve smyslu 15a, odst.2. Výrobkový přístup musí být omezen i max. kapacitou ČOV a rovněž je třeba řešit již povolené malé obecní ČOV. Jaká bude forma odsouhlasení ohlášeného díla CE vodoprávním úřadem (souhlas nebo rozhodnutí)?

Zásadní připomínka K bodu 34. § 21, odst. 6 - „Správci povodí a pověřené odborné subjekty poskytují na vyžádání bezplatně správním úřadům informace o stavu povrchových a podzemních vod; zároveň bezplatně poskytují Ministerstvu zdravotnictví informace týkající se nakládání s povrchovými a podzemními vodami v ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod.“ Návrh: Do původního textu tohoto ustanovení se navrhuje doplnit slova „ a těm , kteří s vodou nakládají“ Subjekty , které nakládají s vodou jsou dle § 21 odst. 5 povinny sdělovat bezplatně údaje orgánům státní správy a správcům povodí, bez reciproční povinnosti ze strany těchto subjektů.


5

Zásadní připomínka: K bodu 52. § 30 , odst 8: V opatření obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma vodního zdroje vodoprávní úřad stanoví, které činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje nelze v tomto pásmu provádět, jaká technická opatření je třeba v ochranném pásmu provést, popřípadě způsob a dobu omezení užívání pozemků a staveb v tomto pásmu ležících. Návrh: Navrhuje se doplnit text takto: „Kontroly dodržování omezení užívání pozemků a staveb ležících v ochranném pásmu vodního zdroje provádí vodoprávní úřad, v případě vodárenských nádrží správce povodí.“ Vodoprávní úřad přenáší rozhodnutím tyto povinnosti na provozovatele, případně vlastníka zdroje, přičemž tento nemá kompetence státního kontrolního orgánu. Plnění uložených povinností by primárně měl zajišťovat ten, který je uložil. Legislativně technická připomínka: K bodu 55. § 38 - v novém znění § 38 odst. 1 se opět objevuje zastaralý termín „organizace“. Doporučuje se nahradit např. termínem „provozovatele odkaliště“. Legislativně technická připomínka: K bodu 55. § 38 odst. 1 - Ve výčtu odpadních vod chybí vody ze septiků, žump a jímek na vyvážení - legislativně tak nejsou řešeny pochybnosti/rozpory mezi zákonem o vodách a zákonem o odpadech a provozovatelé ČOV se opírají o výkladová stanoviska MŽP. V nich se vyvážení obsahu zmíněných zařízení ke zneškodnění na ČOV považuje za nakládání s vodami dle vodního zákona, kdy převoz cisternou nahrazuje chybějící kanalizaci. Vývoz těchto odpadních vod by se pak měl řídit podmínkami kanalizačního řádu lokality v povodí příslušné ČOV. Legislativně technická připomínka: K bodu 55. § 38 odst. 2 - ve výčtu vod, které nejsou odpadními vodami chybí vody z odkalování vodovodních řadů pro pitné vody, které jsou často vypouštěny přímým vypouštěním do toků nebo vypouštěním na terén zasakováním. Jedná se sice o vody se změněnou jakostí, ale při dodržování provozních řádů nemohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod – většinou se oproti pitné vodě registruje jen zvýšený zákal a obsah železa. Zásadní připomínka: K bodu 55. § 38 odst. 3 - není uveden odkaz na právní předpis, který by stanovil hodnoty dosažitelné použitím nejlepší dostupné technologie (BAT), tyto ani nejsou uvedeny v příloze zákona. Návrh Doplnit text „Při stanovování ....... a zároveň nejúčinnější pro ochranu vod – tyto technologie a dosahované limity jsou stanoveny v metodickém pokynu k nařízení vlády 61/2003 Sb. v platném znění.“ Zásadní připomínka:


6

K bodu 55. § 38 odst. 4 se obecně stanovuje povinnost měřit objem a jakost odpadních vod vypouštěných do vod povrchových a podzemních. K tomu je uvedena jediná výjimka v odst. 5 (výrobková výjimka). V případě, že všechny zdroje odpadní vody jsou „na vstupu“ měřeny pomocí vodoměrů coby stanovených měřidel, je v případě mnohých objektů (domácností, administrativních budov, ale i řady průmyslových výroben apod.) nadbytečné, aby se měřil i objem odpadních vod, neboť bude prakticky shodný. Vodoprávní úřad by proto měl mít možnost správního uvážení, že v odůvodněných případech, zejm. ve výše uvedených měření objemu odpadních vod vyžadovat nebude. Návrh: „Vodoprávní úřad tímto rozhodnutím stanoví místo a způsob měření objemu a znečištění vypouštěných odpadních vod a četnost předkládání výsledků těchto měření. V těch případech, kdy se objem vypouštěných odpadních vod rovná množství vody dodané, měřené vodoměrem, může vodoprávní úřad stanovit, že množství vody vypouštěné se měří vodoměry, kterými se měří množství vody dodané.“ Nově se budou vyžadovat laboratorní rozbory odpadních vod producentů, kteří neužívají výrobky s označením CE, a to v souladu s vodoprávním rozhodnutím. V mnohých dosavadních vodoprávních rozhodnutích, zejm. v případě domácností, však není stanoveno odebírání vzorků, není tedy ani stanoveno, jak často by se měly vzorky sledovat a v jakých parametrech. Při změně takového stávajícího rozhodnutí bude pochybné, zda by měl vodoprávní úřad do změněného rozhodnutí z úřední povinnosti zahrnout i pravidla pro odběr a rozbor vzorků. Zdá se tedy být žádoucí, aby se buďto výslovně z povinnosti zjišťování jakosti odpadních vod učinila generální výjimka pro dosavadní povolení k vypouštění, která to nenařizují, anebo aby se naopak uložilo vodoprávním úřadům při změně takového rozhodnutí tato pravidla do změněného rozhodnutí z moci úřední doplnit, nebo zda dokonce dát vodoprávnímu úřadu pravomoc zahájit z moci úřední řízení o změně povolení k vypouštění za účelem doplnění těchto pravidel. Legislativně technická připomínka: K bodu 55. § 38 odst. 6 – dle tohoto ustanovení je nezbytné uchovávat doklady o likvidaci odpadních vod ze žump tři roky „zpětně“. Cokoliv vč. dokladů o likvidaci odpadních vod lze uchovávat jen „od nyní do budoucna“, tedy slovo „zpětně“ je nevhodné. V přechodných ustanoveních (čl. II. bod 5) je uvedeno, že doklady mohou být správními orgány požadovány až od 1. ledna 2013. Rovněž toto ustanovení bylo zřejmě míněno tak, že správní úřady nemohou vyžadovat předložení dokladů za období před účinností novely vodního zákona. Není důvodu, proč by např. 1.4.2012 nemohl úřad žádat o doklady za období v posledních dvou a půl letech. Zásadní připomínka: K bodu 55. § 38 odst. 12 V poslední větě odstavce je zřejmý překlep: „….vypouštění odpadních vod s přípustnými hodnotami ukazatelů znečištění odpadních vod přísnějšími než hodnoty stanovené vládou nařízením podle odstavce 8 nebo podle § 31.“ Návrh: „….vypouštění odpadních vod s přípustnými hodnotami ukazatelů znečištění odpadních vod vyššími než hodnoty stanovené vládou nařízením podle odstavce 8 nebo podle § 31. Zásadní připomínka K bodu 57. § 39 odst. 3 Seznam nebezpečných závadných látek a dalších látek – příloha č. 1 v oddíle Nebezpečné látky doplněn Bod 10 . Nerozpuštěné látky – s vazbou na § 39 odst. 7 problémy možností vydat povolení k vypouštění do vod podzemních, s § 9 odst. 2- povolení jen na dobu 4 let, v nakládání s NL (kaly, písek,..) na ČOV, až absurdní požadavky na zabezpečení. Další informace v připomínkách k Příloze č. 1. K bodu 58. § 39 odst. 4 písm. c) - Zpřísnění kontroly distribučních a skladových zařízení, nakládajících s nebezpečnými látkami, včetně 5tiletého intervalu kontrol těsnosti potrubí a nádrží, má sice logiku, ale předepsání nezávislé autorizované osoby zavání lobbingem. Je naprosto absurdní, aby


7

např. vodárenské firmy, které mají v oblasti kontroly vodotěsnosti bohaté odborné zkušenosti, na toto musely najímat jiné subjekty s nesrovnatelně nižšími zkušenostmi. Navíc kontrolu nezávislá autorizovaná osoba nebude schopna a ani oprávněna provést bez provozovatele. Jedná se o umělé navyšování provozních nákladů a ceny vodného a stočného. Návrh: Změnit textaci odst. 4 písm. c) na „nejméně jednou ...... výrobcem stanovena lhůta kratší, prostřednictvím nezávislé autorizované osoby zkoušet těsnosti potrubí nebo nádrží určených pro skladování a prostředků pro dopravu zvlášť nebezpečných látek a nebezpečných látek, a v případě zjištění nedostatků bezodkladně provádět jejich včasné opravy; sklady musí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních vod,“ Zásadní připomínka: K bodu 64. § 47 odst. 2 písm. b Vypuštění povinnosti „zabezpečovat při odvádění vody z území dostatečnou průtočnost a hloubku vody“ je po změnách v zákoně z roku 2001 dalším krokem ve stále pokračující minimalizaci povinností správců toku za údržbu a stav toku (zvyšování práv a snižování povinností správců). Dochází tak k odstranění konkrétní odpovědnosti za zanášení toku a za negativní zásahy do jeho průtočnosti, což jenom zkomplikuje jak prevenci tak i nápravu stavu. Výsledkem jsou problémy s natékáním povrchových vod z toků do kanalizačních systémů, ohrožování funkce ČOV, zdražování jejich provozu, komplikace s výstavbou ČOV, jejich protipovodňovou ochranou a odvedením vyčištěných odpadních vod apod. Tuto věc rozhodně neřeší víceméně nezávazné a příliš obecné rozšíření pod písm. d) a e) a už vůbec ne paušálním přenesením odpovědnosti za nánosy na vlastníky staveb a zařízení v korytech vodních toků dle §52, odst.1 b, tj. většinou obce. Návrh: Požadujeme zachovat původní znění § 47 odst. 2 písmeno b) Zásadní připomínka: K bodu 69. § 52 odst. 1 – „Vlastníci staveb a zařízení v korytech vodních toků jsou povinni .. b) odstraňovat nánosy z koryta vodního toku bránící plynulému odtoku vody, které vznikají vlivem těchto staveb a zařízení nakládat s nimi podle jiného zákona32).“ Při extenzivním výkladu zakládá povinnost vlastníků ( provozovatelů) ČOV na odbahňování koryt toků, přičemž tito platí poplatky za vypouštěné znečištění. Jde o neoprávněné přenášení povinností správce toku. Navíc s.p. Povodí jsou účastníky ve správním řízení, ve kterém je povolováno umístění výústního objektu a určují tedy jak tvar, tak i místo vyústění. Návrh: Navrhuje se vypustit povinnost vlastníka staveb a zařízení v korytech uvedenou v odst. 1 písm. b). Zásadní připomínka: K bodu 75 § 59 odst. 1b) Souhlasíme s interním schvalováním provozních řádů namísto stávající praxe schvalování vodoprávními úřady, ale způsob vypuštění ze zákona je nešťastný, neboť zároveň ruší jakoukoli povinnost mít vůbec nějaký provozní řád, což je ve svém důsledku přímo katastrofální. Dodavatelé vodních děl by si spokojeně zamnuli ruce a ještě by se zhoršil jejich přístup k realizaci vodních děl a k odstraňování nedodělků a závad (včetně provozních řádů). U předčistících zařízení na kanalizaci (chemické a deemulgační ČOV, neutralizační stanice, lapoly, lapače tuků, sedimentační nádrže apod.) by jejich vlastníci nebyli povinni dodržovat žádná ani základní provozní pravidla. V zákoně musí být pevně stanovena povinnost mít platný, interně schválený provozní řád. Provozní řád má navíc vazbu na bezpečnostní a jiné předpisy.


8

Návrh: doplnit textaci §59 odst 1b) na „udržovat vodní dílo v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů, zpracovat, aktualizovat a dodržovat provozní řád,“.

Zásadní připomínka K § 54 odst. 1 - i nadále novela přináší práva a pravomoci správci povodí, ale neukládá žádné povinnosti. S ohledem na nové pojetí poplatků, zejména v § 88 a 101, požadujeme, aby správce povodí (resp. správce toku) měl určité povinnosti a odpovídal za činnosti v povodí, za možnost naplnění vydaných povolení k nakládání s vodami apod. Navrhované změny v poplatcích zatíží především odběratele (občany) navýšením vodného, odpovědnost se však v praxi promítne na osobu provozovatele vodovodu. Protože pokračuje absence odpovědnosti správce povodí a správce toku, musí tak řadu preventivních opatření v povodích vodních zdrojů suplovat provozovatel, případně vlastník infrastruktury formou investic do technologických opatření, protože vedle „formální (pomyslné)“ odpovědnosti před veřejností za výši vodného má provozovatel i zákonnou povinnost za kvalitu dodávané pitné vody. Legislativně technická připomínka K bodu 79. § 60 - vjezd na sousední pozemek z důvodu údržby vodního díla není vhodné omezovat jen na „motorová“ vozidla, protože takové ustanovení se nebude vztahovat na „nemotorová“ vozidla, např. ruční vozíky, stavební kolečka apod. Též by bylo i pochybné, zda se zákonné povolení vztahuje na přívěsy vozidel apod. Zásadní připomínka K návrhu § 80 a 80a - Poplatek za odebrané množství a za povolené množství podzemní vody má charakter daně, nikoli obchodně (kalkulačně) stanovené ceny a má být ze své povahy fixní, nikoli indexovaný obecnou inflací, která odráží vliv růstu nákladů nemajících vztah k péči o vodní zdroje. Provozovatel (vlastník) rovněž nemá možnost včas na základě vyhlašovaných indexů připravit kalkulaci vodného na následující kalendářní rok s platností od 1.ledna. Návrh neřeší poplatek za povolené množství vody u zdrojů havarijních a záložních. Seznam havarijních a záložních zdrojů pro náhradní a nouzové zásobování včetně povolených limitů odběru je součástí schválených PRVKUK a Krizových plánů krajů, případně plánů hospodářské mobilizace. Zde se náklady na zajištění regionálního nouzového a náhradního zásobení neoprávněně přenáší na lokální vlastníky a provozovatele infrastruktury, resp. do ceny vodného. Návrh jde zcela proti smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích - povinnosti vlastníků a provozovatelů vodovodů - zabezpečení plynulé dodávky pitné vody nese s sebou nutnost disponovat i povolenými záložními zdroji. Vlastníci nebo provozovatelé jsou tak zpoplatněni za plnění povinností – udržovat v provozuschopném stavu záložní zdroje pro řešení havarijních situací v souladu s krizovými plány. Regulace výše povoleného odběru prostřednictvím poplatků za povolené množství je z hlediska provozu problematická. U podzemních zdrojů z větších hloubek, kde je akumulace spodních vod, takový problém s plánovaným odběrem vůbec není, anebo není tak výrazný podle množství zásob podzemních vod. U mělkých pramenních zářezů se dostáváme do přímého ovlivňování odběrů podle vydatností srážek v celoročním průměru. Pokud by srážky byly každý rok průměrné bylo by možné plánovat výši odběru přesně. V případě, že nastane významný deficit srážek budou vodárenské společnosti platit za sjednaná množství i v případě, že podzemní vody ve zdrojích bude nedostatek. V takovém případě jsme nuceni řešit situaci odběrem vody z povrchových zdrojů a tím zase překročíme nasmlouvaný limit na povrchovém zdroji. K bodu 114. § 88 Zpoplatnění podzemní vody (i povrchové vody) jedním cenovým tarifem bez ohledu na kvalitu odebírané vody nezajišťuje rovnocenné podmínky pro odběratele v rámci ČR. Jsou zvýhodňováni ti, kteří mají přístup ke kvalitním zdrojům a mají pak celkově nižší náklady při výrobě a nižší cenu vody.


9

To se týká i povrchové vody. Všude platí, že za kvalitní surovinu nebo výrobky jsou ceny automaticky vyšší.

Domníváme se, že by zpoplatnění mohlo být rozděleno do 3 skupin, jak u podzemní tak u povrchové vody. I.

kategorie – zdroje odpovídající kvalitě pitné vody

II.

kategorie – zdroje s běžným navýšením hodnot řešené běžnou jednostupňovou technologií

III.

kategorie – zdroje s vysokými hodnotami nad normou pro pitnou vodu vyžadující náročnou technologii nebo extrémní dávky chemikálií.

S principem kvalitně zdůvodněného (což návrh novely postrádá) postupného navyšování sazby poplatku v části A přílohy č. 2 o míru inflace a to pro všechny subjekty, které s podzemní vodou nakládají tak, aby nedocházelo k nedovolené podpoře určitého typu odběratele, lze souhlasit, zásadně však nelze souhlasit ani s navrhovanou sazbou poplatku za odebrané množství podzemní vody v části A přílohy č. 2., ani s principem každoroční valorizace formou sdělení ve Sbírce zákonů vždy s účinností od 1. prosince kalendářního roku, což je pro určování poplatků cesta minimálně nestandardní, ne-li protiústavní. Zásadní připomínka K bodu 116. § 88 odstavec 16 – zvýšení poplatku k 1. lednu o míru inflace cenové hladiny mezi říjnem a zářím; MŽP uveřejní sazby formou sdělení ve Sbírce zákonů vždy s účinností od 1. prosince. Poplatek za odebrané množství a za povolené množství podzemní vody má charakter daně, nikoli obchodně (kalkulačně) stanovené ceny a má být ze své povahy fixní, nikoli indexovaný obecnou inflací, která odráží vliv růstu nákladů nemajících vztah k péči o vodní zdroje. Provozovatel( vlastník) rovněž nemá možnost včas na základě vyhlašovaných indexů připravit kalkulaci vodného na následující kalendářní rok s platností od 1.ledna.Vyšší sazba + inflační koeficient – vyšší poplatek představuje průměrný nárůst o 3,6 Kč/m3 v ČR, přitom nejvyšší nárůsty cen budou v lokalitách, které využívají podzemní vody. Nesouhlasíme s tvrzením v důvodové zprávě (str. 13), že sazby nebyly valorizovány 10 let (vodní zákon platí od 1.1.2002, první dva roky byla využita část sazby na 33 a 66 %, plná sazba ve výši 2,0 Kč pro zásobování pitnou vodou platí od roku 2004, tedy pouze 5 let. Nesouhlasíme s tvrzením, že hrozí nebezpečí devastace podzemních zdrojů, když poplatek klesne pod poplatek za odběr povrchových vod. Vodní zákon zná řadu regulací – minimální hladina podzemní vody, vyjádření osoby s odbornou způsobilostí, povolení vodoprávního úřadu a následná kontrolní činnost atd. Vlastník nebo provozovatel infrastruktury nemá zájem likvidovat ani zdroj, ani své zařízení. Nesouhlasíme s odvozováním sazby z nejvyšší ceny povrchové vody – Povodí Moravy, s.p., 4,19 Kč/m3 v roce 2008. Principiálně je naprosto nepřijatelné, aby se sazba určovala od nákladů správce, jehož náklady vzhledem ke spravovanému povodí jsou nejvyšší, příp. který je nejméně efektivní. Akceptací navrženého principu je uplatněn diskriminační přístup pro odběratele z jiných povodí (tedy konečné uživatele, do jejichž cen se neodůvodněné navýšení promítne). V případě, že budou odběratelé s nízkou cenou povrchové vody nuceni platit vysokou navrhovanou sazbu za podzemní vodu, lze spekulovat, že budou přecházet na povrchové vody, dojde k porušení dosavadní přibližné rovnováhy mezi odběry z povrchových a podzemních vod a tím pozbývá na významu ustanovení vodního zákona v § 29 odst. 1, že podzemní vody jsou přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Mohou se zvyšovat investice na budování úpraven povrchové vody, ojediněle by to mohlo mít i dopad na spotřebitele - při vyšších odběrech povrchové vody a nedostatečně zajištěné úpravě může dojít případně i ke zhoršení jakosti pitné vody. S výše citovaným zněním vodního zákona v § 29 odst. 1 je v rozporu i změna ve velké novele, kdy sazba pro zásobování pitnou vodou byla zvýšena a srovnána s ostatními odběry (neexistují dvě sazby pro rozdílné použití vod). Pokud je zájem o kvalitní zásobování obyvatelstva pitnou vodou a o přednostní využívání podzemní vody k tomuto účelu, měl by být zachován rozdíl – tedy snížení sazby pro tento účel při odběru podzemní vody. Navíc je zaveden nový poplatek – viz. dále. Návrh:


10

zrušení § 88 odst. 16. Zásadní připomínka K bodu 116. § 88a Jedná se o nový poplatek, který je v důvodové zprávě odůvodňován především pro regulativní efekt (podle našeho názoru je zdůvodnění varianty na str. 17 důvodové zprávy chybně převzato z předchozího znění pro povrchové vody). Nesouhlasíme s tímto novým poplatkem, ani se zdůvodněním, neboť již v minulosti byly neodůvodněně vysoká povolení k nakládání s podzemními vodami snížena z důvodu placení záloh na poplatky za odebrané množství podzemních vod. Nelze provozovat odběr z vodního zdroje bez určité (10 - 30 %) rezervy, neboť skladba spotřebitelů pitné vody se často mění a povinností provozovatele je bezpečně a plynule dodávat jim vodu. Přestože je možnost provádění změny v povoleních k nakládání s vodami, není tento postup zcela operativní a odběratel (provozovatel vodovodu) se tak vystavuje sankcím za překročení povoleného množství vody (zde se rovněž zvyšují sazby sankcí). Dále jde o krok ke zvýšení administrativní zátěže, proti které je velká novela namířena. Mění se režim platby za povrchové vody resp. k platbě za skutečně odebrané množství se zavádí se také poplatek za povolené množství. U podzemních vod se k platbě za skutečně odebrané množství zavádí také poplatek za povolené množství. Poplatky jsou nastaveny tak, aby nutily provozovatele resp. odběratele surové vody, ke snižování povoleného množství a zároveň se zpřísňují sankce za odběr bez povolení resp. v rozporu s podmínkami povolení. Při překročení povoleného max. množství jedná se o odběr bez povolení a následuje sankce. V běžném provozu vodárny je ale nutné mít rezervu v povoleném množství u jednotlivých vodních zdrojů. Dochází ke změnám vydatnosti zdrojů a také k odstávkám z různých důvodů, rekonstrukcím, čištění zdrojů a opravám. Zdroje mimo provoz jsou nárazově nahrazovány zvýšeným odběrem z ostatních zdrojů, které má provozovatel dispozici. U podzemních zdrojů z větších hloubek, kde je akumulace spodních vod, takový problém s plánovaným odběrem není, anebo není tak výrazný podle množství zásob podzemních vod. U mělkých pramenních zářezů se dostáváme do přímého ovlivňování odběrů podle vydatností srážek v celoročním průměru. Pokud by srážky byly každý rok průměrné bylo by možné plánovat výši odběru přesně. V případě, že nastane významný deficit srážek budou vodárenské společnosti platit za sjednaná množství i v případě, že podzemní vody ve zdrojích bude nedostatek. V takovém případě jsou provozovatelé služby nuceni řešit situaci odběrem vody z povrchových zdrojů a tím zase překročíme nasmlouvaný limit na povrchovém zdroji. V některých lokalitách se vyskytuje závislost kvality vody ve zdroji na charakteristice půdního a horninového prostředí. Většinou je tomu tak u mělkých podzemních zdrojů. Někdy je nutno takový zdroj vyřadit kvůli kvalitě úplně ze zásobování (zde se jedná o zdroje bez úpravy ) a pak je nutno ho nahradit jiným zdrojem. Pokud nestačí provozovatel následně odebrat nasmlouvané množství, musí zaplatit za neodebranou vodu za nasmlouvaný odběr a musí mít pokryto nasmlouvaná množství na jiných stabilních zdrojích. Vodárenské společnosti, které mají povrchové zdroje a stabilní podzemní zdroje mají obrovskou výhodu - naplánovat odběry pro příští rok s velkou přesností je jednoduchým úkolem. Tyto společnosti si mohou dovolit jen malé rezervy a výsledkem je zase o něco nižší poplatek. Stejné je to i u předimenzovaných podzemních mělkých zdrojů, které i v období sucha vykazují velké rezervy v odběru pro zásobování. Vodárenské společnosti, kde nemají tak výhodné podmínky ve stabilních zdrojích mají kombinované odběry podzemních a povrchových zdrojů tak, aby byla dodržena co nejlepší kvalita a nejnižší cena při výrobě. Tyto společnosti si musí pro zajištění dodávek z větší či menší části vytvářet různě vysoké rezervy v povolených odběrech podle toho, jak je systém jejich zdrojů nestabilní v důsledku nerovnoměrnosti vodních srážek. Novelou zákona budou tyto společnosti tlačeny do nevýhodných odběrů z hlediska kvality odebrané vody s vyššími celkovými náklady na úpravu. Pokud budou extrémní sucha z nasmlouvaných množství podzemních vod, které jsou významně ovlivněny srážkami, se stane pouze nerealizovatelné číslo a poplatkový systém bude vyžadovat nekompromisně platby z jedné strany za neodobráno/nasmlouváno a z druhé strany za překročený/nepovolený odběr. Návrh: Navrhujeme ponechat poplatek za odebrané množství podzemní vody, jejíž odběr je preferovanou metodu získávání surové vody z hlediska ochrany před ohrožením její jakosti. a v textu neuvádět prioritu použití povrchové/podzemní vody. Poplatek z povoleného množství odběru podzemní vody se navrhuje zrušit.


11

§ 88a odstavec 1 změnit úvodní větu: „Za odběry podzemních vod, kde vznikla povinnost platit poplatek podle § 88, je odběratel povinen …..“. Dosavadní text je vázán na subjekt, návrh změny vázat povinnost k objektu tj. zpoplatněnému odběru odstraňuje nerovnost subjektů při zpoplatnění malých odběrů pod limity zpoplatnění dle § 88 odst. 2 (u oprávněného s více odběry, z nichž jen u části vznikla povinnost dle §88, lze totiž dosavadní text vykládat tak, že když u něj vznikla povinnost platby třeba jen u jednoho odběru, poplatek za povolené množství zaplatí za všechna povolení, kde je oprávněným – tím by ale vznikalo hospodářské zvýhodnění malých provozovatelů v soutěži s většími při provozu stejného odběru a možnost budoucích právních sporů ). Tabulka 1.

Příklad dopadu návrhu novely na konkrétní vodárenskou společnost

2008 společnost

Odběr podzemní Poplatek tis.Kč vody tis.m3/rok 19 166,70 38 417,71

Odběr povrchové Poplatek tis.Kč vody tis.m3/rok 6 983,74 36 830,50 75 248,20 19280,0

Odběr podzemní vody tis. m3/rok 19 473 za povolené množství 45 072

Odběr povrchové vody tis. m3/rok 7080 za povolené množství 11 112

xxx Celkem Voda fakturovaná (tis. m3)

Po novele VZ

celkem

Poplatek 4 Kč/m3 tis.Kč 77 890 Poplatek 0,5 Kč/m3 22 536 100 426

Poplatek tis.Kč 37 376 Poplatek 1 Kč/m3 11 112 48 488 148 914

Exemplární příklad prokázal neakceptovatelný průměrný nárůst 3,8 Kč/m3 fakturované vody bez zahrnutí inflačního nárůstu Návrh: Zrušení § 88a Zásadní připomínka K bodu 118. § 90 odst. 1 se slova „zároveň hmotnostní a „ nahrazují slovy „hmotnostní nebo“ a je upravena příloha č. 2 zákona. Zásadním problémem jsou nově navržené úrovně limitů zpoplatnění, které jsou v naprostém rozporu s přístupem, který byl zvolen při novelizaci Nařízení vlády – tedy uplatnění „nejlepších dostupných technologií“ v Tabulce č. 1 Přílohy II Metodického pokynu k Nařízení vlády 61/2003 Sb. ve znění Nařízení vlády 229/2007 Sb. Namísto reálně dosažitelných výstupních koncentrací jsou používány imisní limity z Tabulky č. 1 Přílohy č. 3 výše citovaného nařízení vlády. Pokud má být použitý princip motivační, musí být nejenom nastaven dle dostupných technologií, ale také rozdělen mezi jednotlivé velikostní kategorie ČOV. Návrh není motivační, ztrácí se smysl zlepšovat účinnost, aby se odtokové koncentrace dostaly pod koncentrační limity zpoplatnění a jeho zavedení je tedy zcela zbytečné. Je těžko odůvodnitelné vymáhání poplatků za vypouštění odpadních vod, které mají být ve zpoplatnění čistší než je cílový limit v recipientu – imisní limity. Zároveň návrh postrádá motivaci pro vlastníky a provozovatele pro rekonstrukce ČOV, pokud přínosem není reálně dosažitelné snížení poplatků za znečištění (viz. nejlepší dostupné technologie). Návrh změny textu na zpoplatnění již při překročení jednoho ze dvou kriteríí má fatální důsledky – znamená při nízkých koncentračních limitech zpoplatnění prakticky každého nositele povolení k vypouštění odpadních vod (již od velikosti domovních ČOV nebo drobných volných výustí, kdy tito všichni budou muset zajišťovat kromě povinností vyplývajících z povolení také povinnosti poplatkové – drahé rozbory AOX, Hg, RAS, Nc + zajišťovat nákladné měření objemu dle zákona o metrologii – a


12

přitom s náklady mnoha tisíců Kč budou přihlašovat ke zpoplatnění několik kg CHSK,Pc a Nc s výnosem několika set Kč. Počty plátců a administrativní zátěž vzrostou odhadem více než 10x, náklady státu obdobně, malí plátci ale budou stát víc než výnosy od nich – je na tom stát a potažmo odborné ministerstvo opravdu tak zle, že chce být na prvních stránkách našich deníků a obhajovat vůči veřejnosti tak nesmyslný postup? Dosavadní praxe zpoplatnění až při naplnění obou kriterií potvrdila účinnost odfiltrování „malých, ekonomicky a ekologicky“ nevýnosných producentů. RAS 600 mg/l, AOX 0,1/0,035 mg/l, Hg 0,0001 mg/l Při podrobnější analýze, provedené oborovým sdružením SOVAK ČR byl vyhodnocen dopad nových limitů s výsledkem, že 99,9 % veškerých provozovaných ČOV tak bude zpoplatněno v ukazatelích Nc a Pc a naprostá většina ČOV nad 500 EO v ukazateli RAS. V ukazateli RAS při hraničním znečištění 600 mg/l dojde k překročení bilančního limitu při Qr 33 333 m3. Při 120 l/EO.d to odpovídá 760 obyvatelům, podle norem pak 609 EO (v současnosti 1826 EO). Při zásobování tvrdší podzemní vodou (např. Mělník) je už vzhledem ke vstupní koncentraci RAS v pitné vodě překročení limitní koncentrace běžné (limit velmi nízký - limit 600 mg/l viz. limit stanovený pro pitné vody!). Velký problém je i ukazatelů AOX a Hg, kde navíc limit zpoplatnění pro Hg je nižší než je mez stanovitelnosti v řadě laboratoří (0,0002 mg/) a po každém tání sněhu je na přítoku ČOV zvýšené množství rtuti ze spadů a solení silnic. Mají toto znečištění také zaplatit provozovatelé komunálních čistíren, i když veřejné komunikace ani nepodléhají zpoplatnění za odkanalizování srážkových vod? PC 0,2 mg/l - BAT pro ČOV nad 100 000 je 0,7 mg/l, tedy 3,5 x větší hodnota Pro eliminaci fosforu je zjevná nemožnost využití biologické cesty a na hodnotu stanovenou pro zpoplatnění (0,2 mg/l!!!!) je nutno používat eliminaci chemickou, ve většině případů navíc vzhledem k obsahu Pc v NL i dobudováním terciálního dočištění se současným dávkování koagulantu a dalším navýšením tvorby odpadů (chemických kalů, často klasifikovaných jako nebezpečný odpad)..Již při diskuzi nad novelou NV 61/2003 Sb. bylo oborovým sdružením SOVAK ČR doloženo, že kvalitativní dopad do znečištění vodních toků je v pro ukazatel fosfor současnosti vázáno na plošné zdroje znečištění (A. Kovács, Nutrient Management in the Danube Basin). Znamená to pouze nepřiměřené investiční i provozní náklady na odstranění minimálního množství znečistění v toku. Navíc tato koncentrace celkového rozpuštěného fosforu již může ohrozit chod jiných procesů biologického čištění OV například denitrifikace apod. NC

8 mg/l - BAT pro ČOV nad 100 000 EO je 10 mg/l

U eliminace dusíku je limit zpoplatnění prakticky nedosažitelný pro většinu ČOV, které neleží v kategorii nad 100 tis. EO, kde je možné teoreticky doplnit ohromně investičně i provozně nákladnou, provozně velmi rizikovou, metodu postdenitrifikace. U některých ČOV s sezónními výkyvy v teplotě čištěné OV je i toto nereálné. CHSK 35 mg/l x

BAT pro ČOV nad 100 000EO je 55 mg/l

Příklad finančního dopadu aplikace navrhované novely pro vzorek vodárenských společností zásobujících 4,5 mil. obyvatel oslovených SOVAK ČR Tabulka 2

Dopad novely zákona § 90 na navýšení poplatků

1

2

3

4

5

varianta

celkový počet ČOV

Počet poplatky podle novely VZ skutečnost za rok 2007 zásobovaných zpoplatněné zpoplatněné poplatky [Kč] poplatky [Kč] obyvatel ČOV ČOV

"nebo" "zároveň"

576

532 196

580 632 933 367 919 347

113

18 955 118

4 446 689


13

Jako nejzávažnější dopad preferovaného návrhu „nebo“ je možno vyhodnotit nárůst poplatků v reprezentativním vzorku vodárenských společností 3 000 %, tj 30x více. Pokud by předkladatel zachoval limity a pouze upravil dikci zpoplatnění koncentračního a hmotnostního na variantu „zároveň“, ve vzorku by byla zpoplatněna více než třetina čistíren, tedy o 73% více než nyní. V tomto případě by byl nárůst poplatků o 2000 %, tj 20x více.

Při obecné normové spotřebě na 1 EO by navýšení poplatků ve preferované variantě zvýšilo tarif stočného o 2,9 Kč/m3, což představuje 12 % navýšení průměrného tarifu stočného ve vzorku společností. Ve variantě „zároveň“ při ponechání navržených koncentračních limitů by navýšení stočného představovalo 1,8 Kč/m3, což představuje 7,5 % navýšení tarifu stočného. Pro individuální dotazované subjekty je navýšení stočného od 0,50 Kč/m3 až po 7,5 Kč/m3.

Tabulka 3

Srovnání požadavků na kvalitu vypouštěných odpadních vod z ČOV v ČR a EU

limity v mg/l Česká republika Novela vodního zákona návrh

Evropská unie

Nejlepší Vyhl. 229/2007 Sb. dost.technologie Součas ný vodní limit p (nebo limit p (nebo zákon průměr) průměr)

všechny Param ČOV etr všech velikostí

všechn y ČOV všech velikost í

(pro (pro (pro ČOV ČOV ČOV >100 >100 500-2000 000 000 EO) EO) EO)

(pro ČOV 5002000 EO)

CHS K

35

40

75

110

PC

0,2

NC RAS AOX Hg

125

3,0

125

limit p (nebo průměr) (pro ČOV >100 000 EO)

(pro ČOV 5002000 EO)

90

135

nedefino nedefin nedefi 1,0 2,0 2 (1) ván . nován nedefino 20 15 nedefi 8 10 15 10 10 11,8* ván (10) nován (Nanorg) neuved nedefin 600 je omezeno eno . je omezeno pouze u pouze u 0,1 / nedefin nedefinuje se nedefinuje se průmyslových 0,2 průmyslových 0,035 . odpadních vod odpadních vod 0,0001 0,002 0,001 *přepočtem sumy limitů na dusíkaté látky 3,0

1,0

nedefino ván nedefino ván

55

Vyhláš ka 252/20 91/271/EHS 02 Sb. pitná voda (pro Limity (pro ČOV na ČOV 10 000 kvalitu 500- 100 pitné 2000 000 vody EO) EO)

Slovensko Nar.vl. 296/2005 Zb.

0,7

Návrh § 90 odst.1 ponechat dosavadní text zákona: „…. zároveň hmotnostní a koncentrační limit zpoplatnění.“ a upravit přílohu č. 2 dle limitů nejlepších dostupných technologií pro dané velikostní kategorie zařízení, upravené v Metodickém pokynu MŽP k Nařízení vlády 61/2003 Sb. v platném znění.


14

Kategorie záložních zdrojů je zavedena především u vodárenských soustav,které zásobují pitnou vodou značné množství obyvatel na území celého kraje,nebo překračují i hranice kraje. Záložní zdroje se udržují v provozuschopném stavu pro případ havárie zdroje vody u těchto vodárenských soustav (teroristický útok, havárie v kvalitě surové vody apod.).

Zásadní připomínka K bodu 122. § 93 odst. 1 doplnit text další větou: „Znečišťovatel rovněž není povinen podávat poplatkové hlášení v případě, že od prvního jím podaného poplatkového hlášení nedošlo ke změně údajů o předpokladu vypouštěného znečištění a vody, na jehož základě bylo první poplatkové hlášení podáno.“ § 93 odst. 3 pak doplnit text další větou: „Znečišťovatel je na základě vydaného zálohového výměru povinen platit stanovenou zálohu ve stanovených měsíčních nebo čtvrtletních splátkách každoročně až do doby případné změny výše zálohy a výše měsíčních nebo čtvrtletních záloh novým zálohovým výměrem“ - návrh sleduje obdobně jako u poplatků za odběr vody podle § 88 odst.5 a odst.8 snížení nadbytečné administrativní zátěže. Zásadní připomínka K bodu 124. § 100 odst. 2 Dosavadní text je nejednoznačný a lze jej u oprávněného s více odběry vykládat různě – kdo určí požadovanou úroveň – to bude něco jiného než povolení vodoprávního úřadu? Za nelegální překračování povolení nelze požadovat legální poplatek, ale sankci. Návrh: Doplnit text: „na požadovanou úroveň“ odkazem na prováděcí předpis nebo relevantní přílohu. Zásadní připomínka K bodu 125. § 101 dosavadní platbu k úhradě správy vodních toků a správy povodí vázat na povinnosti státních podniků Povodí v oblasti garance dostupnosti a kvality povrchové vody. Zároveň doplnit kvalitativní kategorie povrchových vod z pohledu upravitelnosti. Přestože státní podniky Povodí uzavírají s odběrateli smlouvy o odběru povrchových vod a smluvní cena je cenou věcně usměrňovanou, jedná se v současnosti spíše o poplatek státu (odběratel nemůže rozhodnout, zda kvalita odpovídá jeho potřebám, zde je stát v pozici monopolního dodavatele bez pozitivní zpětné vazby). Zcela zcestná je argumentace ke zvýšení poplatků za podzemní vodu až na 4 Kč/m3 odvozením z nejvyšší ceny povrchové vody s.p. Povodí Moravy – ta je ale ojedinělým extrémem velkého povodí s velkými náklady, kde se odebírá málo povrchové vody a měrná cena je tedy nesmyslně veliká – údržba a správa toků se přece nedělá jen kvůli odběrům vody, proč mají odběratelé sami pak nést břímě nesmyslně konstruované „ceny“? Jsou pak vazalem státu – oni si nemohou vybrat místo a převádět vodu z jiného povodí. Jediným přijatelným srovnáním je odvozená cena poplatku za povrchovou i podzemní vodu - dosavadní průměr „ceny“ poplatku za odběr povrchové vody v celé ČR. Zásadní připomínka K bodu 128. § 101a Nesouhlasíme se zavedením tohoto nového poplatku. Povinností každého provozovatele vodovodu pro veřejnou potřebu je zásobovat pitnou vodou bezpečně a plynule, v požadovaném množství a v odpovídající jakosti pitné vody odběratele. K tomu má řadu možností, mj. vytváření vodárenských soustav, zaokruhování systému, zastupitelnost zdrojů. Např.: Vodárenské nádrže Mostiště a Vír jsou zdroje pro podstatnou část okresu Žďár nad Sáz. a pro okres Třebíč. Podařilo se jejich propojení a zdroje i úpravny jsou vzájemně kapacitně zastupitelné. Při jakékoliv poruše, havárii, nedostatku vody v určitém místě aj. lze změnit systém provozování, zprovoznit úpravnu vody na plný výkon během 1 – 2 dnů, ale vyřídit nové povolení k nakládání s vodami s termíny dle správního řádu je v porovnání s tím vždy neúměrně zdlouhavé. Vytvoření rezervní kapacity považujeme z provozního hlediska za výhodu a úspěch, obyvatelstvu toto prezentujeme, to


15

však nakonec vše zaplatí ve formě takto postaveného poplatku – výhoda jistoty se obratem stává obrovskou finanční nevýhodou. Pro informaci uvádíme jeden z mnoha případů, který svědčí o tom, že se nejedná o teoretický příklad: v roce 2005 došlo k poruše hráze VN Mostiště, správce nádrže snížil hladinu o 13 m a objem o více než 2/3, hejtman kraje vyhlásil stav nebezpečí. Hrozilo, že nebude co upravovat nebo že surová voda nebude upravitelná. Řešení se našlo za 26 milionů investic do technologie úpravny vody. Nepomůže ani přechodné ustanovení č. 10 – tříletý odklad formy poplatku (z odebraného množství). Návrh: Ust. § 101a a 101b se navrhuje vypustit. Subjekty zásobující obyvatelstvo musí disponovat adekvátní náhradou zdrojů vody v případě mimořádných situací a navrhované zpoplatnění by bylo likvidací náhradních zdrojů, které nemusí a nejsou dlouhodobě užívány. § 101a odst. 2 Dosavadní text je nejednoznačný a lze jej u oprávněného s více odběry vykládat různě – co je to jedna lokalita ? Pokud bude § 101a v nějaké podobě schválen, je třeba upravit znění odstavců 1, 3. V minulosti byl nedostatečně formulován text § 88 odst. 1, později došlo k upřesnění – oprávněným je i provozovatel vodovodu. Nově zavedený § 88a v odst. 1 odkazuje na toto upřesnění v § 88 odst. 1. Není tomu tak v případě nového ustanovení § 101a odst. 1 a lze očekávat v budoucnu, že nebude jasné, zda oprávněným, který má platit poplatek z povoleného množství odběru povrchové vody, je vlastník vodovodu (vlastník povolení), nebo provozovatel. Na str. 18 dole důvodové zprávy je následující zmínka: „Systém poplatků za znečištění a za využívání vodních zdrojů je zaveden ve většině sousedních zemí a rovněž je zpoplatňováno využití energetického potenciálu, který je primárně závislý na stavbách ke vzdouvání vody“. Přitom na str. 17 v bodě 3.6.7.3.byla přijata varianta 0 – tedy bez poplatků s odvoláním na podporu obnovitelných zdrojů energie. Podle našeho názoru je pitná voda mnohem potřebnější a postoj k přijetí či nepřijetí poplatků není adekvátní.Poplatek z povoleného množství odběru povrchové vody se neplatí mj. za odběr pro zemědělské závlahy (§ 101 odst. 3 písm. b) a pro vyrovnání vláhového deficitu zemědělských plodin (§ 101 odst. 4). Je třeba upozornit na skutečnost, že v příhraničních oblastech ČR existují povolené odběry povrchové vody pro závlahy a voda je dodávána do zahraničí. Návrh: Nahradit text „v jedné lokalitě“ textem „na území jedné obce“. Legislativně technická připomínka: K bodu 132. § 105 odst. 2. V novém znění § 105 odst. 2 se opět objevuje termín „občan“, ačkoliv se jím nemyslí státní občan ČR, ale prostě jakýkoliv člověk čili fyzická osoba. Legislativně technická připomínka: K bodu 135. § 107 písm. v) Text začíná sloven rozhodovat, ale podle velké novely se ochranná pásma stanovují opatřením obecné povahy, tedy se o nich nerozhoduje. Doporučujeme upravit text. Zásadní připomínka: K bodu 140 § 115 odst. 13 věta první (opatření obecné povahy). Obecně není naléhavý důvod k tomu, aby opatření obecné povahy podle vodního zákona nabývala účinnosti již vyvěšením na úřední desce, oproti standardnímu pravidlu 15 dní poté, jak stanoví § 173 odst. 1 správního řádu. Naopak mělo by být výsledkem pozitivní úvahy vodoprávního úřadu, aby v opatření stanovil okamžitou účinnost oproti standardnímu nastavení, hrozí-li vážná újma veřejnému zájmu (viz. správní řád). Návrh: „(13) Opatření obecné povahy podle ustanovení § 6 odst. 4 a § 109 odst. 1 nabývá účinnosti v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu; hrozí-li vážná újma veřejnému zájmu může vodoprávní úřad rozhodnout o platnosti dnem vyvěšení veřejné vyhlášky. .......... Legislativně technická připomínka: K bodu 140 § 115 odst. 17 – pojem „rozhodující část tohoto vodního díla“ – tento pojem bude dělat v praxi problémy.


16

Legislativně technická připomínka: K bodu 146 § 125c odst. 1 písm. b) a c) „nezměří množství ….“ Bude na úvaze vodoprávního úřadu, zda nezměří jednou nebo opakovaně? Legislativně technická připomínka: K § 126 odst. 6 Chybí řešení přechodu platnosti emisního principu na kombinovaný ve smyslu novely nařízení vlády č. 61/2003 Sb. v platném znění. Od 1.1.2010, tj. po vydání plánů oblastí povodí, by měl být uplatňován ve stanovování limitů pro vypouštění odpadních vod tzv. kombinovaný přístup (emisně-imisní). Pro jeho realizaci byl vymyšlen mechanismus výpočtu v metodickém pokynu k nařízení vlády č. 61/2003 Sb. v platném znění. Není ovšem vyřešen způsob stanovování těchto limitů - kdo je vydává, kdo provádí výpočet, kde získá podkladové údaje o vodním útvaru a všech bodových zdrojích atd. Navíc, aby měl kombinovaný přístup reálnou šanci a smysl, musí dojít k jeho uplatnění naráz u všech zdrojů a ne jak je starým dobrým českým zvykem po kouscích, jak se kdo přihlásí nebo bude nalezen. Řada zdrojů, které mají v současné době limity pouze na emisním principu, má platnost daleko po roce 2010. Je třeba stanovit jednotně revizi všech zdrojů a tam, kde stávající limity vyhoví požadavku kombinovaného přístupu tam je ponechat (kvůli nezvyšování zátěže) a tam, kde nevyhoví, je dle něj upravit (nejvýše do úrovně nejlepší dostupné technologie). Pro toto je zapotřebí stanovit postup v zákoně. Zásadní připomínka: K bodu 146 příloha č. 1 - do seznamu nebezpečných látek byl přidán dle požadavků Evropské komise ukazatel nerozpuštěné látky (NL). Tento ukazatel však rozhodně není u čištění odpadních vod vnímán jako závadná látka. Jedná se spíše o parametr, který monitoruje účinnost předčištění průmyslových odpadních vod na stokové síti a separaci látek převážně minerálního původu z jednotné kanalizace na komunální ČOV. Je specifikou tohoto čištění, že na ČOV dochází prakticky ke 100%nímu zachycení těchto látek a jejich odtok do recipientu je tvořen výhradně z procesu odtékajícím malým množstvím vloček aktivovaného kalu. Jedná se tedy o jiné NL, než jsou produkovány v kanalizaci a tyto vznikají jako sekundární znečištění při procesu čištění odpadních vod. Jejich plošnou aplikaci jako nebezpečné látky si nedovedeme představit. Dle našeho názoru mohou mít tento charakter pouze odpadní vody s vysokou koncentrací NL (např.kaly z různých průmyslových výrob, příp.uniklý surový kal z čištění odpadních vod). Návrh Vypustit ukazatel nerozpuštěné látky ze seznamu. Zásadní připomínka: K bodu 147. Příloha č. 2 k zákonu - oddíl A. Sazby poplatku pro výpočet plateb, písm. 1) a písm. 2) Argument zvýšení poplatků za podzemní vodu na 4 Kč/m3 odvozením z nejvyšší ceny povrchové vody Povodí Moravy ukazuje nesmysl tohoto postupu ke stanovení ceny a je nadále nepřijatelný odběratelé podzemní vody nemohou doplácet na ojedinělý extrém velkého povodí, kde se odebírá málo povrchové vody a měrná cena je tedy nesmyslně veliká. Údržba a správa toků se přece nedělá jen kvůli odběrům vody, proč mají odběratelé sami pak nést břímě nesmyslně konstruované „ceny“ ? Jediným přijatelným srovnáním je dosavadní průměrná „cena“ za odběr povrchové vody v celé ČR a dosavadní poplatky za odběr podzemní vody. Návrh Přehodnotit sazbu poplatku za skutečně odebrané mbnožství podzemní vody, navrhujeme sazbu 3,00 Kč/m3, navýšení navrhované novelou zákona je o 100 %. Zrušit poplatek z povoleného množství odběru podzemní vody pod bodem 2) a poplatek z povoleného množství odběru povrchové vody pod bodem 3). Zásadní připomínka Příloha č. 2 k zákonu,oddíl B.Sazby pro výpočet poplatku a hmotnostní a koncentrační limity zpoplatnění


17

Ministerstvo ŽP v předchozích letech vždy razilo a obhajovalo zásadu „Znečišťovatel platí“ a dle výše uvedených odborných podkladů ji respektovalo ještě v průběhu přípravy novely. K uvedené problematice vydalo oborové stanovisko čj. 83/08 sdružení SOVAK dne 5.5.2008 ve smyslu úpravy limitů s respektováním logiky nař. vl. č. 61/2003 v platném znění (tj. NV č.229/2007) a pojmu „nejlepší ekonomicky dosažitelné technologie“ – platit poplatky jako odvod neoprávněného zvýhodnění by měli jen znečišťovatelé, kteří mají povolení a překračují průměrné hodnoty jednotlivých ukazatelů nad rámec „nejlepší ekonomicky dosažitelné technologie“ dle tab.č.1 metodického návodu k nař.vl. č.61/2003 Sb. v platném znění. Po zavedení povinnosti desetiletých Plánů financování obnovy vodovodů a kanalizací došlo k navýšení vodného a stočného o 3 – 10 Kč/m3 s potřebou dalšího postupného navyšování v dalších letech. Sociální únosnost výše vodného a stočného nedává prostor k navrhovanému navýšení odvodu poplatků státu s dopadem do navýšení vodného o 3 Kč/m3 a stočného o 5 – 10 Kč/m3 stočného. Samofinancování obnovy majetku bez účasti státu je dostatečnou zátěží. Plátci poplatků nejsou viníky omezeného čerpání evropských dotací a z toho vyplývající potřeby státu vyrovnat vznikající deficit dotacemi ze SFŽP a fondů MZe k plnění závazků státu dle přístupových dohod k EU. Návrh Upravit přílohu č. 2 B. dle limitů nejlepších dostupných technologií pro dané velikostní kategorie zařízení, dle úpravy v Metodickém pokynu MŽP k Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., v platném znění. Zásadní připomínka: K zavedení institutu „rozhodování v pochybnostech“ - novelizační bod 9, 63 a dále dosavadní znění zákona např. v § 55 odst. 3. Zavádění institutu „rozhodování v pochybnostech“ je v současné době zbytečné. Pokud „pochybnosti“ panují na straně úřadu, úřad je má rozptýlit v rámci řešení prejudiciální otázky v jiném řízení, např. v řízení o žádosti o povolení k nakládání s vodami, v řízení o uložení pokuty za neoprávněné nakládání s vodami apod. Naopak pokud „pochybnosti“ panují na straně adresáta právní normy, po účinnosti současného správního řádu je mu otevřena cesta žádosti o rozhodnutí o právním vztahu podle § 142 správního řádu. Přípustnost rozhodnutí o žádosti je podmíněna tím, že se prokáže, že rozhodnutí správního úřadu je nezbytné pro uplatnění žadatelových práv. Což je bariéra proti dále prakticky nevyužitelným akademickým výrokům analogicky jako v § 80 písm. c) občanského soudního řádu. Konstruované samostatné řízení o „pochybnostech“ předkladatel navrhuje zahajovat jen z úřední povinnosti – viz novelizační bod „143 (§ 126 doplněný o odst. 8). V důvodové zprávě k novelizačnímu bodu 9 předkladatel sděluje, že počítá s využitím výroku o pochybnostech v dalším řízení, zejm. sankčním. To však samo o sobě nemá smysl, o pochybnosti úřadu lze rozhodnout v tomto navazujícím řízení v rámci řešení prejudiciální otázky. Předkladatel počítá s tím, že řízení o rozhodnutí „pochybností“ bude řízením z úřední povinnosti – viz. Pokud tedy adresát právní normy bude mít pochybnosti, jejichž řešení je nezbytné pro uplatnění jeho práv, a navrhne vodoprávnímu úřadu vydat rozhodnutí o jeho pochybnostech, bude záležet jen na úvaze vodoprávního úřadu, zda řízení zahájí a rozhodnutí vydá, či zda adresáta právní normy neformálně vyrozumí o tom, že jeho podnět není důvodný. V dané věci totiž nebude možné postupovat podle obecného předpisu, jímž je § 142 správního řádu, který počítá s návrhovým řízením. Jde o zřetelný případ odmítnutí spravedlnosti, a to cestou zákona. Zásadní připomínka: V přechodných ustanoveních novely v bodu čl.II. odst. 3: "Oprávněný, kterému byl minimální zůstatkový průtok nově stanoven ......je povinen minimální zůstatkový průtok dodržovat ve lhůtě do 2 let od právní moci rozhodnutí, kterým byl stanoven." Takto upraveno působí tak, že později to už nemusí být dodržováno, určitě to tak nebylo myšleno. Návrh Upravit text, že "výrok o nově stanoveném minimálním zůstatkovém průtoku je účinný až po dvou letech od právní moci rozhodnutí, kterým byl nově stanoven". Zásadní připomínka:


18

Přechodná ustanovení Čl. II. odst. 4 Srážkové vody z dešťových oddělovačů, vybudovaných před dnem účinnosti tohoto zákona se nepovažují za odpadní vody. V případě, že dešťové oddělovače neplní podmínky nařízení vlády pro funkce dešťového oddělovače, do dvou let ode dne jeho účinnosti, považují se srážkové vody z takových dešťových oddělovačů za vody odpadní. Zpoplatnění srážkových vod z dešťových oddělovačů je proti zásadě kdo znečišťuje platí, protože srážkové vody z komunikací nepodléhají zpoplatnění. Vzhledem k tomu, že ještě není znám návrh vládního nařízení, je nutné předpokládat, že 2 roky je nedostatečná doba na úpravu objektů časově i finančně.

Návrh Navrhuje se dobu na úpravu dešťových oddělovačů stanovit pětiletou. Zásadní připomínka: K Čl.II Přechodná ustanovení k navrhované novele zákona – v bodě 10. doplnit před slova povrchové vody slova „ …podzemní vody nebo..“ a za slova ve lhůtách podle doplnit slova „ …§ 88a odst.3 nebo“ . Jestliže zákon umožňuje odběratelům povrchové vody během let 2010-2012 upravit svá povolení dle skutečného odběru s rezervou pro meziroční kolísání a očekávaný vývoj v době budoucí platnosti povolení tak, aby neplatitli zbytečně poplatek za dosavadní nadbytečný povolený objem, pak musí stejné právo mít i odběratelé podzemní vody. Návrh V bodě 10. doplnit před slova povrchové vody slova „ …podzemní vody nebo..“ a za slova ve lhůtách podle doplnit slova „ …§ 88a odst.3 nebo“ . Zásadní připomínka: K čl. IV. Účinnost - z hlediska aplikace ust. novely vodního zákona navrhujeme, aby zákon, kterým se novelizuje dosud platný vodní zákon, byl účinný od 1.1.2010 z důvodu dopadů do cen vodného a stočného a jejich vliv na hospodaření v kalendářním roce. Návrh Účinnost stanovit od 1.1.2010 Legislativně technické připomínky: K zavedení institutu „rozhodování v pochybnostech“ - novelizační bod 9, 63 a dále dosavadní znění zákona např. v § 55 odst. 3. Zavádění institutu „rozhodování v pochybnostech“ je v současné době zbytečné. Pokud „pochybnosti“ panují na straně úřadu, úřad je má rozptýlit v rámci řešení prejudiciální otázky v jiném řízení, např. v řízení o žádosti o povolení k nakládání s vodami, v řízení o uložení pokuty za neoprávněné nakládání s vodami apod. Naopak pokud „pochybnosti“ panují na straně adresáta právní normy, po účinnosti současného správního řádu je mu otevřena cesta žádosti o rozhodnutí o právním vztahu podle § 142 správního řádu. Přípustnost rozhodnutí o žádosti je podmíněna tím, že se prokáže, že rozhodnutí správního úřadu je nezbytné pro uplatnění žadatelových práv. Což je bariéra proti dále prakticky nevyužitelným akademickým výrokům analogicky jako v § 80 písm. c) občanského soudního řádu. Konstruované samostatné řízení o „pochybnostech“ předkladatel navrhuje zahajovat jen z úřední povinnosti – viz novelizační bod „143.“ (§ 126 doplněný o odst. 8). V důvodové zprávě k novelizačnímu bodu 9 předkladatel sděluje, že počítá s využitím výroku o pochybnostech v dalším řízení, zejm. sankčním. To však samo o sobě nemá smysl, o pochybnosti úřadu lze rozhodnout v tomto navazujícím řízení v rámci řešení prejudiciální otázky. Předkladatel počítá s tím, že řízení o rozhodnutí „pochybností“ bude řízením z úřední povinnosti – viz. Pokud tedy adresát právní normy bude mít pochybnosti, jejichž řešení je nezbytné pro uplatnění jeho práv, a navrhne vodoprávnímu úřadu vydat rozhodnutí o jeho pochybnostech, bude záležet jen na úvaze vodoprávního úřadu, zda řízení zahájí a rozhodnutí vydá, či zda adresáta právní normy neformálně vyrozumí o tom, že jeho podnět není důvodný. V dané věci totiž nebude možné


19

postupovat podle obecného předpisu, jímž je § 142 správního řádu, který počítá s návrhovým řízením. Jde o zřetelný případ odmítnutí spravedlnosti, a to cestou zákona. Změna ohlašovací povinnosti údajů prakticky veškerých vodohospodářských hlášení dle vodního zákona (nakládání s vodami, vodní bilance, skutečné vypouštění odpadních vod dle rozhodnutí, poplatky za odběr podzemních vod a vypouštění odpadních vod) prostřednictvím integrovaného systému namísto vodoprávních úřadů, povodí a ČIŽP je v současnosti nedořešená a předčasná. Aby měla praktický význam, je nutné nejprve vytvořit jednotný elektronický ohlašovací systém, zahrnující veškerá zákonem a vydanými rozhodnutími požadovaná data (požadavky jednotlivých hlášení jsou značně rozdílné a u rozhodnutí zatím prakticky neomezené), který by vyjížděl pro dotčené úřady a subjekty vyžadované formuláře (elektronicky i písemně), aby subjekty nemusely nadále provádět administrativně náročná hlášení na mnoho adres. Jinak by došlo ještě k dalšímu nárůstu administrativy a s tím spojené byrokracie. Integrovaný systém by se stal jen dalším adresátem hlášení, navíc zcela odpoutaným od znalosti problematiky jednotlivých oblastí. Nelze si představit, jak by jako mezičlánek řešil případné změny, opravy a doplňky hlášení či řešení speciálních souvisejících případů. Problematika hlášení by se jen komplikovala, prodlužovala a někdy stávala nepřehlednou. Navíc stávající zákon o integrovaném registru životního prostředí (IRZ) řeší různě velké lokality podle různých kriterií v různém rozsahu a termínech hlášení. Vznikl by naprostý zmatek v hlášených zdrojích, některé dle IRZ, jiné dle vodního zákona. Dokud tento jednotný ohlašovací systém nebude zprovozněn, je třeba problematiku nakládání s vodami nechat v režimu vodního zákona. V opačném případě by se jednalo o jednoznačné navýšení administrativní zátěže. Snížení zátěže je možné jen nahrazením současných hlášení na více adres jediným hlášením dle IRZ.

S pozdravem

Ing. František Barák předseda představenstva

Co: Ing.Aleš Kendík,Mze


20

No title

Recommend Documents