361 jak na pŤ.světlo slunečnívypíjí rudou nebo fialovou až skoro v bílou
zduchovĎujebílf cár (na krucifixu v Karlsruhe). nebo jak světlo měsíční jeho uměníperspektivy atmosférické, kterou Na tomto citu jest za|oženo jemnosti. do velké dovedl odstupřovat Světlo empirickédopailá u Grilnewalda vžďy shora, ale neprochvívá rovnoměrně prostor, netvoŤíjednotnésvětelnémoŤev obraze. Griinewald jest dramatik světla a není mu světla bez stínu a bez boje s ním. Y tomto boji bfvají některébarvy spojenkyněmisvětla, jinéstínu,a tím dostává se teprve Ťeklbych posledníhodrivodu jich existenci,posledního posvěcenípro ně. Sv1impojetímclair-obscurublížíse Grijnewald nejvíce pojímá clair-obscur d.ramaticky, Rembrandtovi, jest jeho pŤeclchridcem: jest mu rovnomocninou boje, vnitŤníhonapětí,mravního vítězství.Jím Poslednísoud a Zmrt. stylisuje piímo svéobrazy mysticko-náboženské, vfchvstání Kristovo. Griinewald pŤedešelv mnohém zŤenísvfch vrstevnílr& a tomuto zjemnělémuvidu odpovíclájako u všech opravdovjch malíŤrii nová techni,ka. Griinewald čímstarší,tím určitěji ziskává volnf, širokf pŤed. nes; osvobozujese skoro riplně od rizkostlivémalby piedmětné;na posleilních obrazech hmotnéjednotlivosti prisobíjiž častojako barevné skvrny a t6novéhodnoty. Není snadnékarakterisovati jedinou formulí styl Griinewaldrir'.Grii. do tvaru, newald vycházizpozďni gotiky, ale neristído tenesance,nslbrž kter/ jest nejblížebaroku. Nejlépedá se sledovati tento pŤerodna louchách figur Griinewaldovj,ch;z počátku tvrdě lomenézáhyby dmou se později volněji, a|e zároveú'vzrušeněji, sdílejícerytmus těla; v jejich kŤivkách jest pohnut1iživot. Není to abstraktníharmonie roucha rene. sančního,jest to barokní pathos dramatick)i. Ále nejvíce pŤesvědčuje v celkovémbarokním rázu stylu Griinewaldova v!,značnémísto, které v něm zaujimá clair.obscur jako sám živel stylotvornf. NazvalJi Sandrart Griinewald'a ,,německ1imCorreggiem..,karakterisoval jej jako duchovou inďiviďualitu zcela pochybeně.ale malíisky napověděl alespoí rodinu, do nížGriinewald ná|eži;metafysickf clair-obscurGri.inewaldriv j est ovšempravfm protinožcemsensitivněsensualistického clair.obscuru Correggiova.Tam, kde má lineárnéakcenty, ukazuje se Griinewalil také jako mistr barokní;stuppachskáMadona i Kristus nesoucíkrYíž z Karls.
ruhe jsou komponovány cliagonálně,tedy typicky barokně. Diagonála 366 obrazu z Karlsruhe upomíná piímo na spoďnídiagonálovou komposici posledníhotlíla Raffaelova, ProměněníKristova. Hmotnérekvisity Griinewaldova díla a tím i znaková Ťeějeho umění jsou leckde gotické.Grtlnewald byl v těchto věcechtradicionalista a konservativec a patrně bylo mu tŤebatohoto konservatismu jako pevné opory k jeho velikému rozletu do sférbarevnfch a světelnfch, k jeho rozletu za malíŤskfmuměním opravd.unovfm. Je-li tetly i forma sem tam u Griinewalda gotická, tluch jest duch novf, duch.malíŤstvíprohloubenéhoa plnokrevného- to jest v našempŤípaděbarokního.
3 alaoje Jan Vermeeraan DelJt: skizzajeho malíŤského
'"HÍ:' ""u*.,;1,nil .1Í:#; Jff "
Vermeer jest objeven nedávno a objeven jen odborníkrim.JeštěTro. mentin ve svfch Maitres d'autrefois neuvádíani jeho jménaa Taine ve svéPhilosophie de l'art má sice jeho jméno,ale nic víc:nespojujes ním žátlnéurěitépŤedstavy.Na konci xvIII. stoletíbyl Vermeer zapomenut až do svéhojména;na poěátku XIX. stoletíobjevíse sice jménojeho v historickfch knihách, ale jest to prázclnf zvuk. Tak citují jej Lebrun v Galerie d'espeintres flamands, hollandais et allemand's(PaŤíž1796)' tak Gault de Saint Germain v Guides des amateurs: ]ícole allemande, flamand'e,hollandaise (PaŤíž1818),- ale n'eznajiděl jeho: ta jsou pŤičítánav tédobě skoro vesměs mnohem menšímvrstevníkťrm Yermeerovfm, Pietrovi de Hooch, Gabrielovi Metsu, Mikuláši Maesovi' Čestbfti objevitelem tohoto zapadléhopokladu náležíjemnocitnémuenthusias. tovi uměleckému,pŤíteliThéodoraRousseaua a jin1ich krajináŤri mo. derníškolyfontainebleauské a horlivémujich propagátotl Thoré-Btirgeroaď,:v Les muséesde }Iolland (v PaŤíži1858u Renouarda),v Galerie d,Arenberg (Brusel 1859)a ve zvláštnímčlánkuvěnovanémYermeerovi v Gazett,edes beaux-arts r. 1866 jest hlasatelem obrozenéslávy Ver.
meelovy' pŤi všementhusiasmuvelmi správně cítícímvlastní jeho veli kost. od té cloby vykonán byl pro poznáti života i díla Yermeerova hezk)ikus práce kritickékrajany jeho F. D. o. obreenem,drem Á. Bre. diusem, drem C. Hofstedem de Groot, W. I\{artinem,Janem Vethem, ale popularity tim Yermeerovi nepŤibylo:Vermeer zist,ává i nadále ma. líÍemodborníkrinebo uměleck1ichlabužníkri.Širokému obecenstvuuniká i naďále subti]níkouzlo této,,sfingydelftské..abude asi unikati ještě ďouho. Drivod toho jest prost1i:Vermeerjest jeden z nejabsolutuějších malíŤri, t. j. tvrircri v1itvarn1ichhod'not,stavitelri v1itvarrr)ichorganismri, Jeho p soberlíjest obmezenoco do objemunejen tim, žeapelujev lučně na ztak neobyčejnějemnf a diferencovanj'',ale i tím, žežádá oď ztaku velmi risilnou spolupráci intelektu. Vermeer nen.íjen obohatite] a zbystŤitelnašehozra)
347 tělesnost i rriznf stupeů formovosti, od plochy po vzďuch, hrnotu dloui ducha,okolíi člověka.Toho ovšemnedosáhlnaráz,nybržvfvojem jemuŽvěnujináv;ívojem, klikat/m hfm a vlastněneustálfmapŤitom sledujícíŤác1ky. Na prahu díla Yermeerova stojí drážďanská KuplíŤka; byla namalována r. 1656 malíŤem 24let!,m, Jest tŤeba uvědomiti si zvláště správně táz a vyznam této malhy, poněvaďžjest v/chocliskem v5ivoje zde in nuce jsou obsažeuyi elementy,ježbucle Vermeerovaa poněvad'ž Vermeer později zďokorralovati, zjemř'ovati nebo stupĎovati a YyIoY. lávati ve vyššíharmonii. Nejprve jest tŤebaodmítnoutinázor některfch kritikťr,tak Gustava Yanzypel, že KuplíŤkadrážďanskájest jen dílo dobréhopr měru své doby, a žekdyby Yermeer nebyl zanecha|než obrazy tohoto rázu, byl Nikoliv. Y;íznamKuplíňkyjestmnohem by jennádhern/m Ťemeslníkem. větší:jde zďe o opravdov,! u.měIeclqiěin, kterj,.m se postavil Yermeer tázem nad svéokolí i nad priiměr soudobéhoumění holandského.Zde světlo a vzduch v sytosti a plnosti po prvéproudído holandskéhomalíŤství posud'ner'ídané' Kuplíi'ka jest malíŤsk;ikvas, malíiská orgie barevná. Yermeer naráz vfvoji. Y jeho KuplíŤce ziskává zde nové fermenty svému pŤíštímu šumía vŤeto na všechstranách; stará forma povoluje a rozstupuje se a z nítryská světlo a jas, z li pŤekypujesvětelrráa barevná pěna. Jest to malba smělá, nevázaná a hlučná.ŽIué,červeř a smetanová běl smějí se tu a jásají svítivou silou, již bude později malíŤtlumiti v ušiechtilejší a klidnějšíjas; linie a plochy rozbíhajíse tu nespoutaně;lidskétváŤe nejsou odlišeny malíŤskyocl neživfch pŤedmětri,ďžbán má malíŤsky většív)iznam nežlidská ruka a jest na stejnémstupni s lidslrou tváŤí. Všeckojest zďe nakupené,stísněné a chaotické,lid.éi pŤedměty- bolí pňímozprisob,jak nedbalejest postavenna pi. ďžbánna sám pravf okraj stolu. Ále všeckovŤe a puká v1itryskem síly barevnéa světelné. Barr'a jest nanášenad.rsněa kÍepce:jde více o ritočn/ svítivf vzluch nežo ukliďnělou a zušlechtěnoukrásu tÓnovou. Ále tak právě musilo tomu b}'ti pii prvním díle malíie, kterf se I - Vermeer de Delft. Bruxelles, gtr. 50,
368 poz.lěji tak náruživě tiíbil do dokonalosti. KuplíŤka jest dílo v/bojce
a dobyvatele;zde jsou ziskány v rudimentérnímstavu novéprvky a podány posudvíc látkově nežd.uševně, aby z nich později mohlo bfti těženo stylově, aby později byly zpracovány do vět,šíhloubky a šlecht,ěnydo konvenčnějších valérri. Hned následujícídílaukazují,žeVermeervycítil slabinu svéKuplíiky: rozběhlou komposici. Časověotl KuplíŤky nejsou valně vzdáleny - nej. v1išečt1ti !éta_ dvě málo zlámé práce Vermeelovy' dvě práce, které jsou z nejkouzelnějších, jež zanecha|,mladéa plnépelu, a pÍecezušlech. těnépŤitompatrnou sebekázní:Kristus u Marie a Marty (sbírkaCoats na zá^kl Skalmorlie ve Škot.ku) a Toaleta Dianina (Mauritshuis v Haagu). Kristus u Marie a Marty: zase společnostza stolem, tentokrát však jen tŤíliclí, teily o osobu méněnež na Kuplíňce. Kristus činípravou rukou totéžgesto jako kurtisána drážď}nská.Ále jinak jak! rczďil mezi timto obrazem a obrazem skotsklim! Komposice Marie a Marty jest pevně skloubená,ušlechtilepŤehledná,rytmicky plynulá: largo maestoso zni z béchtovolně a široce vržen1ichrouch, z těchto gest v1imluvn1ich bez theat,tá|nosti,zd.rželivěmeditativnfch, které jako by měly cosi ze snovélehkosti a neuvědomělékvětinové plnosti. Marie sedícína ppdložce a vpíjejícíse do Krista ztakem,Kristus sám v kňesle,hlavou spo. jen}i s Martou a rukou s Marií, ale zrakem zahleděnf do nezemskÝch dálek, mají klidnou, širokoukrásu soch: největšíprostota pŤi největší plnosti tvarové.Nic neuínakupenéhov tomto d.íle,nic si zde nepŤekáží: plno vzduchu a plno lásky nese se mezi figurami spojenfmi duševní akcí v jedinéohnisko. (Jak jinak bylo tomu po tétostránce u KuplíŤky! Zde čtvrtá'figura, jinoch vlevo se sklenicívína v ruce, byl jen špatnězaměstnan1í statista, kterf pošilhává,z obrazu po divákovi!) SestÍedění, zduchovněnía od. hmotněnítohoto obrazu veďle KuplíŤky jest nevšednía ukazuje, jak1i kus vnitŤníprácelrazi|v málo létechmlad5imistr. Světlo jest zde živlem souěasněprochvívajícímprostor i zduchovĎujícímtváŤe;laská stejn5im pokojn;im, milostnfm tokem tváŤe lidí i chlébv košíčku,kter1ipŤináší Marta a jejž staví s jeďinečn1imgestemost1ichavé vroucnosti a pokorné plachosti na stťrl.Jak mistrovsky jest všeckoto karakterisováno v po-
stavě, celémdrženítěla! A ten chlébsám! Jak jest odhmotněnsvětlem 369 ze své tíhy! Jalr jest zde lehk1im, plynul m štětcem, barvou stejnonežtělesnou! žejde víc o krmi duševní měrněa hladcerranešenouŤečeno, Jak jinak, reliefně, kupkovitě nanášíYermeer barvu tam, kde jde materiálnézát,iši,jakona pŤ. o opravdovou stravu hmotnou,o skutečné u MlékaŤky! Toaleta Dianina vybočujelátkově tak z ďila Vermeerova, žedlouho bylo pochybováno, je-li skutečněnáš mistr jejím privoclcem;dnes pou Marty a Marie, kter)i se objevil v lond)ínchyb těch není,protožeJežíš 1901, vyplnil zatímpropast mezi tímto dílema ostatr. skémobchodě ními pracemi Yermeerovfmi. Toaleta Dianina jest nejliclnatějšíobraz Yermeerriv:obsahujepět figur, Dianu a víly její,v elysejskékrajině, jak ji maloval Correggio,prochvěléslactkfm stŤibŤit1im vzduchem. Že si ta položilYermeer komposičníproblém,jest patrnéna první pohled, a roziešil jej takéve stavběliniovéstejně zákonně jako duchaplněa nevšedně. Popieďí tvoŤítŤi ženskéfigury, dvě sedící,t,Ťeliklečici,zaujatá"nohou pozolnou ričastí, Dianinou; všeckorytmicky tok linií; všeckosoustŤeděné všecky t'Ťisvázanéjížzevnéhlavami krásně nakloněnfmi a schfleufmi v rri'znémstupni, které dávají jejich akci ráz jakéhosimelancholicky slavnostníhoobŤadu.Tuto krásně uzavŤenouskupinu flankfroval pak a zarámoval Yermeer s jedinečnoupikantnostídvěma vzt;ičeniimifigu. rami druhéhoplánu, jeduou ěernou ženou,obrácenouk nám tváŤí,ďrua tetehou polonahou,obrácenouk nám zády. Již barevněkontrast černé liv1i mramor zád polonahéjest nejapartnějšípodtrženía uzavŤeníscenerie, jež se dá myslit. A mezi ně jsou vklíněny žhavá červeř, mod.rá, oranžová,citronově žIut,á- jak se vlní rytmicky širocea plnozvuce tato hluboká barevná nád'hera;jak sesiluje silnou pompésnívlnu rouch a pohybri,jak s ní souzní!Tu již stojímepŤedjednímz tajemstvíYermeerov1ich:jak dovedl stavbu barevnou opŤíto stavbu linií a gest, jak dovedl dáti obojímuprincipu sloučitise a ztaviti se v jeden slavnostní rytmus, jak dovedl harmonisovattvar plastick , barvu, světlo i vzd'uch. Po tomto díle neměla komposice figurálné skupiny těsně semknuté jeďnotnou akcí pro Vermeera již tajemství: mohl ji opakovati s většími menšímiobměnami,kolikrát mu bylo milé.Ále _ ku podivu - v tut,éž chvíli, kťIyzmohl tento problém, ztráci pro něho zájeru:Yermeer jest
24 l{ritické
proJevy 8
z téchvysokfch umělcri, kteŤíse neopakují,jež |ákaji znoYa a zrrova problémynové. Yermeer dává se d'rahouzcela jinou: jde mu o to, Ťešiti interiér co největšíplnosti plostolné, jtle mu o to, semknouti figuru a prostor interiérovf v harmonii nejčistší, nejrispornějivyi'ešenou. Resultát těchto snah:MleLaŤka,dnes v amsterdamskémRijksmuseu. Prvrrí věc hodná povšimnutí:Vermeer začináod ieď,i,né figury, teprve později zaplĎuje své interiéry figurami dvěma a tŤemi' Jde mrr nyní právě o něco podstatně jiného,než mu šlo pŤi Ježíšiu l\,Iariea Marty. Tam šlo o komposici skupiny figurálné, šlo pŤevážněo problémlinie a teprvev druhéiadě o problémbarvy a nejpozclějia nejméněo problém prostoru: prostor opravďu jest na tomto skotskémobraze mělk;i. U MlékaŤkyjest otázka taková: směstnati co nejvíceprostoru a co nejvíceplastickéhotvaru do obrazu a svázatt obojíelementv celek harmonickf, a pŤeceodlišenf - tedy otázka vyššíorgarrisacekresby, barvy a světla. S rižasnoušťavnatouplností jest vymodelována hlava služčinase strany osvětlená a celéjejí poprsíi s rukama: toéplastick5isti'edobrazu. Aby byla vyiešena hloubka interiéru co nejbohatěji, jest postaven po prvé u Yermeera stril šikmo podélnouosou k divákovi - tím jest nalezen motiv, kterf opakuje později s vfrazností ještě pŤíkiejšíua Spícímděvěeti sbírky druhdy R. Kannovy v PaŤíži. A jak hustě jest poset, pi'ímozabyďen tento stťrlpŤedměty!Eotové zátišíse sem nakupilo, Ťeklbys, roztahuje se zd'eneekonomickya samoríčelně,kdyby nemělo svou prostorotvornou funkci v obraze: odstupůovávat prostor, wstvit jej piímo. Á jak jest malovánototo zátiší!S jakou hmotností, barvy! Barva jest zde cennou rozkošnouhmotou, která jest hnětena a nanášenareliefirě, r'tlačovánapŤímodo plátna! NeboéYermeerovi rrejdezde jen o barevnf povrch těchto věcí chleba,džbánu,proutěnéhokošíkua měděnce_, jde mu o jejich hutnost, o jejich strukturu, o jejich tíhu a resistencizcela hmotnou. Světlo u Yermeera nedotfká se jich jen a neplyne po nich, sl'ětlo je proniká a sytí se jimi podle rťrzrrého stupně jejich hutnosti - Úo chtěl vystihnouti zde a vystihnul věru jedinečněholandsky mistr. Yermeer vládne jedinečněcitlivou a odstupř'ovanou technikou, zprisobilou jako žádná
druhá, aby vystihla tento podkožniživot nrrt.i'fch věcí, aby je oživila 3 7 1 v tom' čímopravdu riěastníse vnitŤněve vytváŤeni životaatmosféric. kého.Vermeer podává pŤímoskladbu věcí neživfch, pŤevádív barevné valéry jejich vlastnosti ěistě hmatovéa tíhové.Jak jinak maluje starší jak jinak kov, jemnoulátku, kterou jest potaženažidle,jak jinak d'Ťevo, jak jinak pálenouhlínu;tu jest celá škáIaodstínťr od barvy tencea hlaďce hmot. Zátiší po granulaci uhnětenfch barevnfch až hotovou nanesené .W.illema jsou mrtvé preparáty vedle tohoto zhuštěKalfa Jana x,yta a ného,jiskrnéhoživotavdechnutéhod'omrtvéhmoty. Yermeer jest vribec největšímalíŤzátiší,kterémuse vyrovnají jen dva n'rancouzovéChard,in Poměr mezi nimi dá se pi'ibližněvystihnouti tak, žeYermeer a Cézanne, jest z nich největšíplastik, kterf se soustŤeďujena podání hodnot až věcleck1ich.Chardin mistr náladového života, zátiši zliclštěléhojaksi v jeho melancholickébarevnosti,básník ,,kouzlavěcí uvadl1ic|t,,;Cézan. novi jest zátiší ovšem jen podobenstvímarclritektury světové, problémemvzájemlé deformaceploch a linií ve vyšší,tvrdšía rozhodnější rytmus, prostiedkem k vyslovení jeho matematickéhopathosu. Ále opakuji, tentc rižasnf kus malby, toto Yermeerovo zátišípŤímo epicky oítěnénení cílem samo sobě, jest jen činitelem,jeduotkou vo vyššímorganismu: tvoŤí jednak kontrast ja,ko barevná masa k bílé a barevně mrtvézďi, jednak kontrast jako těžká hmota k tváŤi služčině jest teďy činitelemi vfrazu i stavby, světlemidealisovanéa odhmotněné; ělenem ve vzniku prostoru i složkouve vzniku světelnéa vzduchové atmosféry.K problémuMlékaiky,pojatémuzižer'ě:jiv tom, co má pouzo prostorotvorného'vrátil se Yermeer ještě jeilnou v obraze patrně ne o mnoho let pozctějším,ale pŤecenáleŽejicim jlž jeho prostŤednímu období;mínímSpícíděvčev někclejšísbírceR. Kannově v PaŤíži,nyní v anglickémobchodě. Podoba mezi oběmaobrazy jest očividná, í to, že9pí'cíděaěestojína podkladě MlékaŤky'kterou v určitémsměru vyvrcholuje s tou tvrdou rozhod.nostía pŤísností, jež jest zuakem stylu Vermeelova & oďlišuje jej jako diamant ocl měkčíchsoudobfch uměleckfch kamen , na pŤ' od Pietra de Hooch nebo Mikuláše lIaese. Tedy na Spícímtlěvčetiv levémrohu t1ižstrll kosou položenf, ale mohutnějšímnohem, pokrytf nádhernfm syt/m kobercem; a na stolg
372
totéžzát,iší,jenžemnolrem méněhmotné,z jemnějšíchhmot, zastÍené nadto zčástirižasnfm tylem. A za stolem zase figura, d.ívka,ale sedící tentckrát a dÍímající, s hlavou opŤenouo pravé ,mé.Za ní stěna * potud všeckojako u MlékaŤky.Ále nadto jsou tu nové živly. PŤeďně židle v pravémrohu, poďaná ještě v pŤíkňejší šikmosti než st,ti a pŤečíznutátak, že vidět jo lerroch s tvrďfm obclélníkemwažen/m pŤímo do hloubky. Á stejně na zdi v pravémi levémrohu piíkŤojest sňíznut jednou obraz(jehožjestpodána asi čtvrtina),podruhémapa(z nížpodán zcela nepatrnf , ů'zkj,pruh). Tento motia pÍí,kr,ch kroi|c jest novum v díle Yermeerově; setkáváme se zde s ním po prvé.Estetickf a kom. posiěnírikol jeho jest velmi jasnf. Esteticky praví tu malíŤ:Jsem tvrd/i mám vťrli;znásilřuji; nechci bfti spravedliv k objektivnéjevovéšíÍce světa; pohrd'ám empiričnostínáhody; stavím, stylisuji, bucluji. Běda tomu, co jest muě v cestě!Ďas vezmi pohodlnoupovíďavost,soused.skou obšírnost.Zkracujme, huštěme;chci v/tvarnf epigram! Á komposičně: Neopisuji pŤedměty,n)ibrž hromadím formy. Mrij obraz jest zaplněn obsahem,ažpŤekypuje,je cele vyplněn tvarem; pŤetékáz něho.Vyhlettal jsem uzel a kŤižovatkulinií a ploch; tvé oko a tvá obraznost mrižese odtud rozeběhnoutdo všechstran větrnéfi e _ já tijiž pŤitom ovšem vrid'cemnebudu; zacbyti| jsem stŤed,ohnisko, irradiaci jeho vymítám jako cosi planéhoa málo hutného. Ale ne d.ostna tom. Tato stěna jest rozd'ělenapootevÍenfmi dveŤmi (a zase kose v pŤíkrézktatce pootevŤen/mi!)a skytá prrizor clo iivojí místnosti:pwní, pŤedsíně, naznačené zce|asumárně, a druhé,do pokoje za ní se stolem, obrazem na zdi a zase tvrdě skrojenfm oknem. Jest těžko povědět, jak tyto tŤi kolmice (ostěnídveií a dvéŤesamy) jsou kolmé,píí,kré, hotou1jarch pro oko, které musí zlézt! Zpracovat si jen jest kus myšlénkoué prostorově dvéŤetímto zplisobem pootevŤené práce, kterou nezm že snad ani desátf pozorovatel! Jestli čemu,tedy tomu musí se Ťici styl. Celf obraz jest soustava zktatek, ri-krojkťt, nápověilí.Divák si je musízpracovávat, oko musí se učit myslit v distancích:vyššíformová skladba vftvarná! obclobného cosi naleznešv hudbě jen u Bacha. Y moderní malbě jest jen jeden velik mistr, kberf myslí stejně prostorně, kterf směstnává stejně mnoho prostoru na plochu stejně
malou; stejně pŤíkrf ve zkratkách, stejně bezohleclnf v iezech, stejnf 373 rnaniak šikmésoustavy, stejně ironickf epigramatik v;itvarnf: Degas. A Degas zná jistě tento obraz Vermeerrivza vycháizi z něho,jako Corot znal a stud.ovalpravděpodobněYermeerovu Mladou ženupÍedklavírem (nynív lond1inskéNationalGallery), }:terá byla dosti dlouho ve flan. couzském majetku, nejprve u Biirgera.Thoré, pak u Mme Lacroix, a dovedl opŤíto ni svou n,emmeá la perle. obyčejněvykládá se v kritice a v uměleckilch dějinách tato prostorotvorná schopnost Degasova, umění lživat,i plochy jako funkce prostorotvorné,umocřovati prostor, jako následek poťlnětrijaponsk)ich.Nevylučujisice nikterak žaponského vlivu z díla Degasova,ale projevil se soudímspíšev podrobnostechnež v celkové konstrukci obrazovéhojeviště; pro ni stačíriplně jako vf. chodisko Yermeer Kannriv. Na tomto díleYermeerovějest nejlépemožnouzŤejmitisi roz.íl mezi .ním a jeho vrstevníkem a krajanem a snad i soudruhem, Pietrem de Hooch, také malíŤeminteriérťl.Také Pieter de Hooch, aby hodnoty osvětlení stupřoval a obměřoval, rád dává hleděti do několika pro. storli. Tu jest tŤebajeho znám interiér amsterdamskÝ.Y popŤedí piedsíř domu riplně ptá,zdná, bez jakéhokoli nábybku nebo náÍadí; vpTaYo dvéie otevŤenédo pokoje, kterfm prochvívá jemnf sluneěnf prach; vlevo druhédvéŤeotevŤené do jakési spižírnyosvětlenémalfm nízk m oknem. V této spižírněsudy; matka načepovalaz nich právě do džbánku,kter1ipodává ma|édcerušce.obraz de Hoochriv jest ťlobrf, t. j. měkk5r,jemnf, plynulf, atmosféricky oživen,!,zalitf tichou hrou světla a laskavéhosporého,ustupujícíhostínu; jest to obraz intimní drivěiivosti a měkkélaskavosti, obraz měkkéhopŤísvituživotnísvátečnosti. To všecko možno pňiznati, ale pŤestonebo snad' právě protol stylu v něm není,uel|costiv něm není;jen rczp|yvavá měkkost. Vedle něho jest Vermeer pŤíkr , t,vrdf, určitf a násilnf, duch soustavy a Ťád.u, methody a silnévťrle.obrazy Hoochovy jsou pro oko pokojnékrátké procházky hladce posypan)imia urovnan;imi pěšinkamiv rovině; obrazy Vermeerovy _ zvláště obtazy rázu SpícíhoděvčeteKannova nebo 2 . Bylo mně potvrzeno z autentické str&ny, že Degas bj.val časQfm návštěv. níkem sbírky Kannovy'
3f1
poztlějšího Listu v Ámsterdamě - obtížné stoupánípo ostrfch hranách skaluích.Jest trYebavšímnoutisi jen, jak prázďnéjest všudepopŤedí u Hoocha a jak pohodlně a pokojně, pravorihle otevírajíse vždycky u něho dvéŤerrebobranky do pozadí:všudepohoďlí,ale nikde vědomá soustavaa styl. Yedle }Ioochastojízd.eYermeer jako kus gotika: tvrdf, piísnf i násiln/ často;milenec ostré hrany, koséhorihlu, sbíhavfch a pŤeťatfchos. A v tom právě jest barolcnosÚ Yermeerova, v tétotvrd.é a rozhod'nésoustavnosti. Iíražd!vidí barokní táz a|egotickéhoobrazu Nov}i Zákon (v Mauritshuisu), ale čistší, ryzí baroko jest již ve Spícím děvčeti.Yermeer jest baroknív lémžesmyslu, jako byli barokní Tintoretto nebo Bach, oba pathetikovématematickéformy. Nesmímese dát másti zcela rrizn}im psychickym obsahemu Tintoretta, ani zcela jin)ím rázem jeho inspirace - nenípochyby, žejako duch i temperamentjest Tintoretto mrrohem, mnohem mohutnějšía širšínež Yermeer. Ale v pathosu formovémjsou mezi nimi arralogiepŤímopŤekvapujíci;jertže všude,kam klade Tintoretto lidskou figurrr, musímesi myslit u Yermeerafunkci tu vyplněnou žiďlí,džbánem,konví,stolem,basou,oponou. Ale soustava,jíž buduje prostor, jest t,ážsoustava umocĚujícívrile, goustavapŤíkr ch kos)ich os a kolmé srázlé tektoniky. Y5ikladem tírnto pŤeclběhljsem však vfvoj Yermeerriv: pominul jsem v něm zejmenajed'nojeho arcidílo,kterésv)ímvznikem stojíjistě na počátkujeho dráhy: Pohleď,no Del|t orJrotterď'am,ského karuÍ|,u (Haag, Mauritshuis). I kdyby nebylo na obraze monogramuYermeerova, kterf zprisobem rukopisu svéhoblížíse signatuŤena d'rážďanskéKuplíŤce, jest patrno z prvního pohledu na obraz sám, že stojíšzde pŤeddílem v/bojnéhomláďí: tak kypí zde tvrirčívar, tak jest napojenonervov;im fluidem litočnékŤepkosti, tak prosvíceno mlad.ou neotÍelou radostí z barevnékrásy světa. Tentc Pohletl na Delft znamená sám etapu v noďelním krajináŤstvívětšínež dílo Ruisdaelovo nebo Hobbemovo; ve vfbojnéritočnostia parátnostijest tu piedjat Constable,v ukrytém žáta a mihotavéněze atmosféryCorot a ještě zb,jvá cosď,,co jest právě nezcizitelnfm vlastnictvím Yermeerov1ima o co sdílíse jen se star/mi mistry, aé slují Giorgione nebo Tintoretto: mínímpeYnou sroubenost stavby, jadrnou a hutnou vázanost hmoty i formy. S kliďnou samozŤejmoupevnostístojí pŤedtebou široceploševiděná masa kamenného
zďiva _ stojí ne vratce jako divadelní kulisa luministickfch efektťr, 375 nfbrž pe.rně jako záklactla žívot,a,jako spolupracovniceživota atmo. Tvoií jakésiformovévézeniprohlubokf žárbarcvnj,chtÓnri, sférického. které jinak jako by hrozily stráviti všechno:bylo tŤebaspoutati je do obrysri všechtěch domri a kvádrťr, jak"vchsiformovfch cel, do pŤísn1ich plotri, r,rrostti,loďí, věžíí vižek.Ruďá červeůa cihlová i prejzová hněď prcotouplá rúžovouoratži a jasn m citronem, ch|azenámísty šedínebo olivovou, svíti z hlubin spoutaného,utajenéhožáru. Átmosféricky moj, zďe, jest pak tento: sprchlo pieď chvílí a deštn1imrak nrent, počlan odpl vá právě na samémhorním okraji obrazu; ustupuje slunečnému vodě a probouzí jasu, kter;i se rozlévápo omládlémměstě,po osvěžené jest již moclré nebe lrmoty; svítivé k životu jakoby všeckyhlubšívrstvy je svou tŤísní a velké oblačnéchm;iií nese Se po něm tichfm letem, emailovou bělí. PopŤedítvoi'í písečnfbŤeh zvláštního narrižovělého liďiček. figrrrky hovoŤících lososíhot6nu, na něm chladnějšíčernobílé která jednotnost vise, malíŤské jest již obtaze na tomto Poilivuhoďná detailovou; a ritočnost váže a krotí všecku lozpoutanou dobfvavost poďivuhodná již také rovnováha mezi plastickfm a malíŤskfm prin- harmonisovati tyto dva žir'ly v poměry stále bohatšía stálo "ip"* motivri uměIeckéhožívotaVetmeerova, subtilnějšíjest jeden z vťrdčích jest poctkladsnahy, která ho neopouštído posledníchdnri jeho. x.aktura technická staví obraz tento zÍejměmezi mladšídíla Yermeerova;jest t'éžká,zem\tá,reliefní,hněte a plasticky rranášíhmotu batevnou,tečkuje ji místy plastick/mi tyčinkami. Jest zajímavépovšimnoutisi, žeještě proč v šedesát5ichlétechminuléhostoletí byla tato technika pŤíčinou, en historikové v1itvarní zavrhovali Pohlecl na Delft. ,,L'exécution est grossiěre,l'empátementbrutal et l'aspect monotone,..vyt1iká Charles Blanc ve své Histoire des peintres de tous les pays (1860).Tenkrát ned.ostalose ovšem ještě vytvarné lristorii poučeníod irnpresionistri kteií mohoused.ovolávatjednotliv1ichpartiína něktea neoimpresionistú, rfch obrazech Vermeerov ch pro svémétier. věc: Vermeer sám nebyl asi spokojens tím, co má Ále zajímavější Yermeer byl silná umělecká a bezprostŤedního. empirického tento obraz v le, a to znamcná vžcly vrili ke stylu a formové abstrakci. Druhou a posledníjeho krajinu, Uliěku u Sixta v Amsterdamě,jest možno
376
pochopiti jen jako korektiv a cloplněk Pohledu na Delft. PŤev]ádá-li ernpirie ztakové bezprostŤednostiv Polrledu, karakterisuje Uličku soustarrnost,methodicképarti-pris, kteréji vtěsnává do rámce obdobně jako pŤedmětyv interiéruradikálirím skrojením' Yj,ruzovéprostŤedky obrnezil si tu kultivovanf mistr dobrovolně, ale vytéžujeje hlouběji a získáváz nich skoro vicnež z rozpoutanějšího koloristickéhoorchestru Pohleilu na Delft. PŤedneslJličky jest ztlumen/; karakterisuje ji šedější, stiízlivější,rispornějšíharmonie, která však proto neprisobíchudším dojmem nežna obrazedelftském- naopak: poněvadžjest vázanější, podává i více poměrně možnostíuměleckéhodojmu' Není pochyby, žemezi Uličkou a Pohledem na Delft musíležetivětšíspatium časové léta vnitŤního stylového zpŤísnění,léta umělecké kázné a kultury. Jen sporad.icky zav,!,sknev této ukáznélé, pŤidušené malbě veself tŤepetavf tÓn (kousek modŤi na zást'ěŤeženy na dvorečku u sudu, kousek citronu na ženěšijícív hlavních dveŤích);jinak jest všudefer. mata hlubokéhotÓnu; temně kalná červeí staréhozdiva, prostouplá delikátní šedímalty, sestupuje shora až do nejnižšího patra, kde pŤebírá vládu hovorná běl vápnovéhonátěru; jedna otevŤenáokenice jest samo jezero hlubokéhokrvavéholaku; okeniceuzavienéjsou laděny do neutrální ž|utéhněcli; dlažba uličky svítív diskretní plavé patině. A celf terrtc orchestr jest pŤitlumen žasnouatmosférou,autentickou stŤibŤitoušedí polozastŤeného dne, která láme všemu lokální hrot a setkává všeckov jeďnotnounáladu tiché,ušlechtilé, vykvašené krásy. Doutná.li kde barevn5iuhel, doutná jakoby zespod'popela. Yic než o barvu jde o odstín a bezděky r,tírá se ti do mysli pŤecltímto dílem tak nevtíravfm postulát Yerlainriv z Jadis et naguěre: ,,Nous voulons la nuance,pas la couleur'la nuance...I technickáskladba barevná jest vUličce zcelajinánežna Pohledu delftském:barva jest nanešenastej. noměrně tence a tato vyrovnaná diskretní faktura, která zastírá uměl. cor'u osobnosta její temperamerÚi náladu, aby dala vystoupiti a hovoŤitijediněumění,jest praviďlemjižv pozdější tvorbě našehomistra. Fo tétokrajináŤskéepisoděr'racímse zase k interiéroqimpracím Yermeerovj-m'V Spícímděvčeti,kterévzniklo těsně s Ulic:kou,ov]ádnul Yermeer prostor vyšším unrěním,kteréneměloposuclpiíkladu v soudobé malbě holandské.l\Iohl by si n1-rlístavěti prostornéproblémy a Ťešiti
je v nejrrlznějšíchkombinacích.Ále Yermeer nechce se zdržovati ničím 3 7 7 umění poďobnfm: myslí clále. Chce cláti nyní toto vyššíprostoTotvorné jej na Spícímděvčeti, riplně clo služebitlejí malíňskych;snad odpuzuje rímyslněvolenéhojako paraďigma. Scheffler alespoř co má tend.eněního, -clobŤe vycítil snahu Yermeerovu, když byl obraz postavil matematicky jasně ve formě i v barvě, ,,pŤikr ti zase všecku matematiku životem, - dodati obrazu zdání podvědomé odít ji zase kvetoucí pŤírod'ou..3 nevinnosti a náhodnosti. Tímto dojmem púsobína mne iada interiéro. vfch obrazťrVermeerov1ich'kterénásletlujípo Spícímděvčeti;jsou to ď,án,wv Drážďanech,Mladd ď'áma,s perloulm ruihrilelmimo jiné Čtoucí, níkemv Berlíně, Geogratve Frankfurtě (StaeclelschesInstitut,), Voidk a smějicí,se ďěuěeÝ Lontl5ině (sbírkaJoseph), Děačes |lanou v Bruselu (sbírkaJankheer de Grez), Atelier malí,íu ve Yídni (Černínskágalerie), vesměs díla stŤedníhoobďobí Vermeerova. Drážďanská čteruirkajest drobná figurka dívčí,pojatá v čistémpro. filu a postavená proti otevŤenémuoknu, jímž prouclí bohaté denní světlo; jest vkomponována do prostoru neobyčejněvysokého - tato vfška dodává aktu ěetby čehosislavnostního'(Nenínáhodné,žekoketná ženav Berlíně,která zkoušísi pŤetlzrcadlernnáhrdelník,jest v prostoru rrizkém_ tím dostává se obrazu tázem karakteru mnohemintimnějšího a graciesnějšího.) Stril s ovocem a pŤikrfvkou malovanou hlubokfm šťavnatfmt6nem dělí ji od pozorovatele. okno otevŤenojest v silném šikmémťrhlua má ričelemuvědomiti iliváku jakná|eži hloubku pokoje; v rohu kosou postavenážitlles typick1imi velmeelovsk1imilvími hlavičkami na opěradlech p|ni t,j.žrikol pro nižšízornou roviuu. opona na. pravo nenímalována jen proto, aby nesla a oďtáže|ana svélátce světlo dopaclající od.okna; to by bylo pro VermeerapŤíliš simple;má i ťrčelem ohraničitprostorně zcela jasně stril od diváka. Tato konstruktir'ní jasnost zdála se poslézepňece málo malíňskámyslivému mistrovi; proto vnesl d.oní velmi diskretně trochu rozkošnéhomalíŤského zmatku hlavičkou dívky oilraženouplašena skle okenním. perloulm jest malíŤskyrozkošnější Dí'ukas ndhrď,elní,kem a šéavna. jest komponováua celá mnohem tějšía víc vzduchem, světlem a barvou. 3 - K. Scheffler:Paris. 1908,str.144,
37E Není zde tak složitéhoaparátu pro vyvolání a vymezeníprostoru; strll a dvě žiclle,z nichž žiille v popŤedíjest velmi rafinovaně umístěna, dostačujízde, kde figura vyrristá mnohem vfš do prostoru a vyplĎuje jej mnohemvíc než,uČtenáŤky drážďanské. Toto číslojest vribecjeden z nejryzeji malíŤsk)ichYermeerri;pathos obrazu jest v barvě a ve světle, v jedinečné vibrující záp|avévzduchu a světla, v bohatémzduchovělém životě, kterf probotzi na žlutém,hermelínem vroubeném kabát'ci, v tmavém oďboji, kterf chystá vítéznémuvzd'uchovémudobyvateli temná náďherná látková masa nalevo stolu nakupená v jakési zákopy tvrclfch záhybri. Y Geografu není již tohoto plesnéhojasu a této rad.ostnépohody. na prostoŤepŤibližněstejné obraz jest nejprve prostorněstísněnější; jest u obou obrazú.skoro t/ž: vfška obrazu (i plošnf objem plátna berlínského0,54 m, v1iškaobrazu frankfurtského0,53 m; šíŤkaobtazu obrazu frankfurtského0,465m) jest nakupeno berlínského0,45 m, šíŤka zde mnohem více náŤaclí.Ylevo v popieďí typick1i stťrlvermeerovsk1i se šťavnatou,sytou, těžkou pokrfvkou, vzdutou v barokní zá}ryby, v hotovélátkovékopce a vrchy; na něm clvojípapírmapovÍ;a sch5ilen nad ním,opírajese levou rukou o jeho prav)iroha vpravémajekružítko, zdvíhá vlasatou, pŤísněkrásnou hlavu od díla zvláštním zamyšlenfm pohybem mladii muž,kreslíÍmap; tv፠jest pojata ze tŤi čtvtti,pohlecl nese se nalevo mimo pozorovatelea vzhriru. Za t'imto muženrmasivná vysoká skŤíĎ,na ní globus a knihy - jako by sem pŤeneslmistr zátiší' kteréjinďy staví na stiil do lev6]rorohu. Frav1i rám obrazu Ťeževelmi tvrdě zpolovice obraz na stěně, zpolovice žíďliu zďi. V popŤedívplavo kosočtverecstoličky. Jest tedy na torrto plátně, pŤibližněpočítáno, tŤi'krdtuícroh&, hran a ploch nežna obraze berlínském.A. obraz ná|eži opravdu mezi stylisovanénebo |épepíí'hŤestylisované Yermeery _ pcněvadž nestyliscvanfch Yermeerri vúbec není. Sama figura sch;ilenéhoa hlavu pril zamyšleně,pril snivě t1ičícího mužejest u Vermeera viijimečná,nezvykle složitá.aYermeer b1'vá v p6zách kvietistick ; nejoblíbenější posice jeho jest ryzí profil - v holandskémalbě soudobé 4 . Pňedčíji jedině ženská figura na Novém Zákoné v Maurit'shuisu, které se vytj-ká obyěejně theatrÁlnost.
neobvykl1i -, Po něm piichází prostá en face, posléze figury podané z plného pozaďí ne bez smyslné rafinovanosti (napočetl jsem v jeho ďile čtyŤi)a sedící nebo stojící figury s hlavou otočenou po ďivákovi, hledící teďy z obrazu (napočetljsem jich v jeho ďí|e,pět). I světlo ilobfvá prostor rozt}íštěněji,ne tím šir1im,jeďnotn/m, prostě víbězn,fm a záplavulm prouďem jako na obraze berlínském; jest zde více stínu než ta jin ch pracích Vermeerov ch. Tedy jeden z Yermeerli pÍíkňestylisovan ch. Ale jak jest právě tato stylisace nutna pto vytaz, o x jž zďe malíi'i šlo: pto v1fraz pŤísné,věcné a meditativné práce nesené touhou po dokonalosti! Voidh a smějicí' se d'ěuěejest pravďěpoďobně první interiér o dvou figurách - rozuměj první interiér z doby, kdy 6"1i1 zmocnil se celého svého umění prostorotvorného. Dťrvody pro to čerpám z komposice samotné. I{tle bj-valo posud umístěno zátiší, v levém dolním rohrr, jest posazen nyní člověk,voják, podanf však zprisobem ned.alek m zprisobu, jímž b1ivalo traktováno zátiši. A' opravd.u, jest to jakási liďská na,ture morte! Na židli šikmo od pozorovatele ke stěně ubíhající sedí malebn1i voják s bandelírem a širokostŤech]imměkk1im kloboukem. Sedí k pozo. rovateli bokem; z tváŤe nevid.ět nic než malou část profilu. P6za jest trochu dekoračně bramarbášská. Světlo padá na levé rámě a levou část zaď - na stranu obrácenou oď pozorovatele; ostatelr ve stínu. Nádherná lidská nature morte; plastickf i malíŤsky kontrast k dívce sedící proti němu u stolu a na židli paralelní k žiďli jeho' Dívka ta jest v plném světle, proudícím typick1im vermeerovsk/m oknem; světlo vibruje ve i mod'r'i, za|.éváduchovfm pŤílivem celou tváii, vpíjí se do látkové žIut'é hlavu. Á nyní následuje několik interiérri, v nichž nov1im a nov1im zpri'sobem utkává se báseií světla a prostoru, stále lehčeji a lehčeji,stále vítězněji a vítězněji. Barva se od'hmotĎuje a spiritualisuje víc a víc; prostor se rozstupuje v hloubku pŤímo huďebni, zvučici stŤíbŤitou atmosférou, arrtentick/m světlem kosmick;im, které vyplĚuje i neobmezen1i prostor poďnebeskf; obtazy poslední doby Yermeerovy jsou laděny na tÓn perlově šedf. Ten jest zde barevn1im ekvivalentem tohoto kosmického svěíla prostolného, za|évajiciho všecko, vážícíhovšecko a prosvěcujícího -,'šeckov jakémsi citu pantheistického zbožnénía pantheistické něhy.
379
ÁIe nesmímpíeilbíhatvj'voj Vermeerrlv: jest tňeba povšimnoutisi blížeještěněkolika děl jeho doby barevnésytosti a t6novéhloubky. Tu jest Lekceoezpěau(v Pittsburku, sbírkaF'rick), která neníkompo. sičněvzdálená Yojáka a smějícíse dívky. Žena sedina židli,trup a nohy v profilu (ne zce|ačistém), hlavu však otáčískoro zce|aen face k pozorovateli; v rukou rižasněměkce namalovan1ichdržíjemně notovf list. Nad něj chflí se mužv plášti v záhybech velmi barokních,podanf v celé postavě en face; pravicí dot1iká se téhožnotovéholistu, levicí opírá se o lenoch židledívčiny.Y levémpopŤeclí židlestejně postavená jako na Vojákovi a smějícíse d'ívce.Na sto]e ďžbán,sklenice vína, noty. okno uzaviené;v zadnímlevémrohu klec ptačí;na zadni stěně obraz, zaktyt,f ve svémpravémdolním rohu hlavou a lamenem mužov5ím. Berlínskéochutnd,adní, aín,ajest,velmi blízkékomposičnímmotivern i uspoňáclánímobrazu pittsburskému:skoro tj,ž obtaz, ale iešen1imno. hem prostorněji, volněji, renesaněnějiŤekl bych. Zase kout pokoje po. dobně uspoŤádan. Zďebéživšak kolem stěny lavice; okno jest poote. vŤené.Jinak postavení židle vlevo v popŤedíi stolu skoro totožné. U stolu sed.ízase dívka, ale na židli jinak postavené: ta zďe jest posta. vena šikmo k divákovi (tam byla šikmo od diváka). A na židli dívka klidně seclící,hlavu i trup v jednéror'ině; dopíjívážně posledníkrťrpěj vína. Muž s pláštěmpoclobn m onomu' kter/ má muž na obraze pitts. burském,celf pŤímovztyčen,j,,jen s hlavou slabě sch1ilenorr,zahled.ěl se na dívku; pravicí staví na stril bílJi džbánek,znéhožpatrně nalil do sklenicepŤedchvílívína. obraz má mnohemvíc prostoru a vzďuchu než obraz pittsburskf; p sobíto, jako by v Pittsburce byla baroknía v Ber. líně renesanční red.akcepŤíbuzného motivu. Y Pittsburku zastírá dívka mnoho zmuže,mužmnoho z obtazu;v Berlínědívka sedít,ak,ževidíme riplně trrrp mužťrv,a mužstojí tak, že nezasbiránic z obtazu (jen nepa. trnou částrámu jeho). Dí,akas |Iétnou(v Bruselu u Jonkheera de Grez), nedávno dlem Bre. ďiusem rozpoznalá jako práce Yermeerova,jest nejmenšíjeho dílo: vfška m 0,20, šíŤka0,18. Dílko nevšednísvěžestia bezprostŤednosti ve fysioguomii i technice; jako bys stál pŤedimpresionistickiim intermez. zem mistrovfm: barevnémudivisionismu činíse zde koncese většínež jinde.
Nanejvfš zajímav1ijest obraz Noqj Zd|con,zaprijčenfMaurítshuisu 38r drem Brediusem.Již to, že obraztento jest jeďiná alegorickákomposice mistrova, vykazuje mu v d'ílejeho místo zcela zv|áštní.Soudívá se, že obtaz by| objednávkou a že jej Yermeer maloval s vnitŤnínechutí;že svou baroknostívylučujese sám z tlíla jeho atd. Poslednísoud pronášíváse obyčejněod lidí, kteií nechtínic věděti o velikémkomposiěním a místy piímo barokně komposičnímumění Yermeerově.Mně nezdá se komposici někter1ichobrazri Yermee. po tom, co jsem zd.eŤekl o pŤíkré rovfch, nikterak t'ak cizím a nesourodfm ostatnímujeho dílu. PŤísně bÝvá kritisována ženskáfigura sedícína jakémsi nizkémtrťrně,která klade pravou bosou nohu na zeměkouli, zalim co ruku vznesla k srdci a očiobrátila k nebi; mluvívá se tu o theatrálnosti, šroubovanostiatd. Zapominá se však, že tak soudínáš dnešnínaturalism; barok měl krite a zcela jná a žáďaI,aby všeckovnitŤníhnutí pŤevedlose beze zbytkri a beze zlomkri v emfatickf a pathetickf v1iraz plastickf, právě jako tragedie francouzská v XVII. století žádala, aby každ!.afekt pŤevedl se nepňirozeněa protipŤirozeněv rétoricko-dialektickoutirádu. Každ/m zprisobemstojímezde pŤedbarokním dílem náboženskfm, žejest to barok protestantskf. Jak zajimavébylo by liru zajímavějším, srovnat obšírnějitento protestantskf barok malíŤsk,!s katol,icklmbato. kem malíŤskfm,na pŤ. s některfmi poslednímidíly Tizianovfmi, tak náladou, na pŤ.DÓže Grimani kleěípÍeclYírou dusn/mi protireformační (t,.zv,La T'edev paláci d6žecím) nebojinou alegorickoukomposicíŠpa. rrělsko spěje na pomoc náboženství(v Praclu)! Yedle těchto clěl benátskéhogenia jest obraz Yermeerriv ovšemdeminutir'um; Vermeer nemá toho bohatstvíformového,té dramat,ickévfraznosti jako Tizian; uemá zejmena světla Tizianova, kter1i dovedl jím vyjádÍiti visi nadzemskosti a zd.ramatisovatije v herce transcendentna.Světlo Yermeerovoi zclejest klidné dennísvětlo atmosférické, světlo empirické.ProstŤedky,kter/mi vyjímá svou scénu z béžného životního empirismu, jsou vnějškové a dosti nepatrné:těžká opona n&plaYo' podium, na němž sedí žena; z malíŤs.k1ich prostŤedkrijest to pouze stín.Yermeer jest proti Tizianovi pouze dramatické_ zátiší.Ále v těchto mezichjest toto dílo nanejvfš vfznamnéa plriékouzla. MalíŤskyjest nestejné: jsou v něm partie ma. lovan poněkuclpovrchně a rihruně vedle partií jedineěnésí|ya wlnz.
nosti. Záclona namalovárra jest jako máloco v díle mistrově: hieje pozorovate]e utajenfm hlubokfm životem barevn1im. Totéžp|ati o Jordaen. sor'ě UkŤižování v pozadi na stěně i o globu. Současn1is Novfm Zákonem jest Malí,Ť ,uatel,ierve Yídni v Černínské galerii, kter;i v konstrukci prostoru ukazuje frapantní podobnost s obra. zem v Mauritshuisu: stcjná jest tu podlaha i stejn}tstrop, stejná mohutná kobercová záclona vlevo pod.chycená slabě židlí šikmo postavenou, stcjná hloubka prostoru. MalíŤriv atelier bude nutno postaviti asi na sám konec prostŤedrríhoobdobí Yermeerova; pouJ
i kobercová oporra podchycená vysoko v pravém rohu, i židle napravo v popŤedí,la niž jsou rozhozeny noty; nalevo pi.íkňe svád'í rovnou na scértr zrak pozorovatelriv nádherná, zee|a v t6nu držená zeď s lichoběŽ. níkem piekrojené mapy. Prostor sám jest samá plošná velkost, sama rimyslná sevŤenost; obrazy symetricky nad' sebou, rencsančníarchiteknekomplikovan1i geometficky vzot dlaždicové tura krbu, velikorys podlahy - to všecko jest geometrická konstrulrce sama. Celf obraz jako by byl malován jen na oslavu jasnfch ploch, kolmfc}r linií a tvrdych jsou některé pŤedměty hran. Jedinou koncesí stanovisku rnalíÍs]<ému tozltozené zdánlivě libovolně po podlaze: v popŤedístŤevíce,z nichž se služka právě vyzula, koště šikmo postavené,hlouběji polštáŤekna jehly a koš na práďlo' Scéna sama: paní oděná v hermelín a heďváb s perlovym náhrdelníkem ustala ve hŤe na loutnu a vznesla neobyčejněživf pohled ke služce stojícínad ní, která jí právě podala ďopis. MalíŤsky rreuíobraz bez tvrdosti a tíhy. Yermeer jako by tu írmyslně vyššímu cíli obětoval leccos ze své lelrkosbi, ze své obvyklé plynulosti a parnaté měkkosti. Ale tato částečnánevolnost jest vykoupena nádhernfmi parLieini: barevnf bouquet, v rrějžje sladěn obtaz,ž|ut,modŤ,běl a hněď, jest tak rafinovan a pŤitom tak koŤenn1i, že odškodriuje již sám za všecko' Běl na hlavě, na krku a v pásu služčirrě, }rermelínovákazajka panina jsou sama báseř lrmoty, nová jakási látka, jejiž;p ry žijí a tl5iší. Úč"l Listu pro vnitŤní vfvoj urnění Vermeerova jest patrnf: šlo zde mistrovi o to, aby získal jakousi zv šenou positivnost formy, o niž by mohl se opŤíti ve svém poslednírn vzletu za kouzlem prclravé krásy malíŤské.Yrcholná díla Yern'eerova, která spojují v jeďinečnou synthesu princip plastick)i s principem malírYskym,nedají na sebe již ďlouho čekati; nyní po tomto prologu mťržese odvážiti na KrafkdŤhl v Louvru, na Dí,aěí,hlaliěku v Haagu, na žen,sk! portrét v BudapešÍ,i, na ČtentÍŤku v Amsterďamě, na tyto r'elebásně jedinečrréhouzavieného tvaru, dokonalé ve své plasticitě jako tělesa kosmická, a pŤece rozžhavenéa toztavené v sám pťrr'abmilostné, nenávratné prchavé c}rvíle barevného fenomenu. Di,ačí, hlauičlt:ov Haagu jest malf obtázek (0,46x0,40 m), ale cel svět sladěn/ch a vytěženrich ričinri estetick.ilch. Dílo postavené tak
383
384
šéastně na kŤižovatcevfvojové, ževidíšod něho několik set let d.ozad'u jako dopŤedu, na jednéstraně ažkvanEyckovi, na druhéažk Ingresovi a Corotovi. Málokdy byla plastičnosttak dokonalá zasnoubenase všemi svody ryze malíŤského kouzla. Tento ovál dívčítváŤe, kter5i pťrsobíaž Ťecky,jest v čistotěsvémodelace cosi skoro nehmotného;jeho plnost jest jen dechnuta na plátno; a barvy, kte žt1iv tomto dechu a prosákly jej, jsou zvroucněny a prohloubeny v jakési teplo tryskající z hlubšíhoa vroucnějšího pohledu na svět. Nic nenív tétomalbě rozbŤed.. léhonebo nyvého- naopak: plno pŤísné utajenésíly vlní se a vrásčíse pod ní; bezděky cítíšinnervaci ruky ocelověčistéa chladné,která vedla štětec.Plno pohybu a chvěníjest v této malbě, ale jest sevŤenosilnější vrilív permoua klidnou organisaci.Materie malebnájest nanášenahlad.ce, jakož jest pravidlem v poslednídobě Yermeerově; technika jest pŤísná a anonymní,nevtírá se ničímpozorovateli, plní jen prostě, a proto tím činněji, svrij ri}ol služebn5i.V modrém šátku svinutém turbanovitě kolem hlavy i na líci pŤecházipŤíkŤe největšíjas v nejhlubšístín,a pŤece nepoškozujese tím dojem jednostnéměkkosti malebné.Žlué a modi prostupujíse podivuhodrtě,takžejest se vJzvarovánonečist1ich smíšenin. Y kazajce jest žluéšátku potemnělá a proniklá tak modr}ímistíny, že seb|ižiolivové.Ye tváŤi temnějšížluéslonovékosti pŤecházív rrižovou. Tato rrižová jest podivuhodně odstupůovánana rubínovfch rtech žádostivě pootevien;ich.Běl rohovky oční,v nížplují veliké,klidně tázavé duhovky, jest nanešenareliefněji, právě jako svislá část šátku a široce pocltržen}i bíl)ilímec.Ye svislfch cípechšátku pŤicházík platnosti Vermeelova zá|iba v kolm1ich liniích. Zv|áštnívykvašená krása, sevŤená tvárná plnost hovoŤíhudebnívibrací z tétoh|avy postavenéproti tem. némupozad.í. Krajkd,Ťkav Louvru jest objemu zcela nepatrného(0,24x0,2l m), ale její ryze malíŤské kouzlo jest snad ještě podmanivějšínež u Dívčí h|avy z Haagu. Tato h]ava zatfiatá cele svou prací a sch1ílenánad ní pluje v stŤíbŤité atmosféŤe tak samozÍejmě,že zdá se,jako by ji vyzaio. vala.Korespondencemezibarvoua tYalem jest zde tak dokonalá, žesi napomáhajíve vzájemnémoďhmotřování.Místy jest barva tak lehká, že budí d'ojem,jako by byla nadechnuta, místy (nalevo v zátiší)dyše tak hlubokfm dechem, žeti sugeruje samo složenílátek a hmot.
Do posleďní doby Yermeerovy kladu také žensk1jportrétv museu 3 8 5 d'íloosamocenév tvorbě Vermeerově,náclhern1ibludnf budapešťském, jeho umění. Jest to jeďin/ autentickf portrét Vermeer v, jenž balvan nehleťlím-li k portrétumladéhomužev museubruselském, na nás pŤešel, jehožatribuce Velmeelovi zďá, se mně zatím nedost podepŤená.5 Tv፠dívky nenínikterak krásná, ale uměníVermeerovodovedlo budapešéské jí dodat cosi melancholicky pŤísného v její prostévlrazlé monumentalitě. PŤísné a velikoryséjest umění Vermeerovo na tomto portrétě;jeho síla jest v klidné,věcnésprávnosti, která objímá ce|y zjev jako kus pŤírodní a společenské nutnosti a vpisuje jej takto na plátno s tou vyšší jež jest právě styl. Zahledíš.lise na tuto pokojnouškareneosobností, dost a obmezenousolidnost,jest ti, jako by tfčilo se pňedtebou několik věkťrdomáckéhov1ivojelrolandského,jako by několik generacíženslilo se v tento zjev a dodalo mu lesonancetypu. Paleta jest tu co nejstŤídmější:čerĎšatťrs bělí prádla a ž|tti šněrovacíchstužeku rukavic dává bouquet neobyčejné aristckratickézdrželivosti;a jí bylo opravdu tŤeba, neměl-li si Vermeer zatarasit cestu k té monumentalitě, která byla tu jeho cílem. Zprisobem nad'e vše karakteristick1im složenyjsou na sebe velké,těžkéruce; nelze íici, žejedna z nich držívějíŤ,jest nutno Ťíci,že z jeťlnéz nich trčívějíŤ,_ tak jest nezričastněnana něm tato ruka. Co do malby jsou zde partie, nad něž není možnomyslit si nic malíisky kouzelnějšího, měkčíhoa cliskretnějšího, tak na pŤ.svislá rukavice, která spl/vá pŤímoz ruky, tak vějíňsám, tak velik1i smetanovf límec s ko. kard;u na hruďi, t,ak v |ožkyna rukávech až tekutébarvou. Á piitom nevystupujenic z obrysťrpÍísné mcnumentality, nekoliduje s ní, na. opak: raťinovaněti ji ještěvíc uvědomuje.Jest jen několik portrétri Rembrandtov1ich,které mohou soupeŤitis tímto Yermeerem. Na sám konec dráhy Yermeerory bfvá klaclena ČtouciženavamsterdamskémRijksmuseu. Sem jako by se v konečnémresuméslila všecka 5 . Autorství Vermeerovo u tohoto portrétu hájí A. J. Wauters v Burlington magaizine, prosinec 1905' a v bruselgkém L'art moderne, leden 1906, ne dost pŤe. svěděivě. Proti němu dr Bredius pÍipisoval dílo Janu Victorsovi, žáku Rem. brandtovu, kterouž atribuci opustil v poslednÍ době, aniž piijď proto autorství Yormoorovo.
2s xrittcké projevy 8
a zkultivovanédlou. 386 procluševněláa rušlechtěnáněha, všeckovytŤíbené
hou vfvojovou prací;všechenctynamickf a volní apatát jeho díla jako v jeho v1ivoji by tu odpattl,všeckonapjatéa tvrdé,kypivé a vzbouŤené jako by se zde uklidnilo, ulehlo, a zby|a jen poslední sladkost vyšlá z dlouhéhovalu a kvasu. Yermeer jako by tu v posled'nía nejstručnější zktatce poďal nejprve v/sledek svfch snah prostorotvorn1ich.Ale jak diskretně podává toto resumé,jak nevtíravě! Pouze stolem a d'věma židlemi,ovšems krajní rafinovanostípostaven)imike stolu a uveďen)imi v geometrickj,vztahi k sobě navzájem,vybudoval zde prostor. A stejné ukliilnění a zjemněníi v kolorismu! Někclejšíbohatá ž|tt pŤecházízďe v šeď,ovšemne v mrtvou šeď,njbrž oživenoucitronovfm teplem. Mdlá ebenováčerř ve svfch rovnfch plochách objímávšeckutemnost; a všechen barevnj, žtvotutekl se do modŤitéto stojícímladé ženy,do neja nejvybranějšímodŤi,která jest koloristickou dominantou ušlechtilejší celku. Princip plastickf, prostorotvornf, koloristickf i vzduchovf jako by se v tomto díle sešelv tom, co má nejdiskretnějšího,a utkal tuto báseř ušlechtilostihmotnéi ušlechtilostiduševní.Jest zde plno v1ítěžkri ale celéhovfvoje Verneerova, uměleckého,d.uchovéhoi Ťemeslného, nevnucujíse nikde, jsou naopak tak ukryty, tak podloženy,žese objeví až bvémthletlajícímua analysujícímupohledu. Celek púsobíd.ojmem, jako by byl vfsledkem šéastné milostnépohody chvilkové a jako by vytrysknul z dušezamilovanédotyzíkrásy bezevšechrimyslťra záměrťr.
Upozornil jsem jednou na gotické,potlruhéna barokníprvky jeho kom. 387 jsem i, žepo každémtakovémformovémukáznění posic; ale zpŤízvučnil doba uvolnění, pŤišla kdy rozměřoval v díla malíŤskyplyrrnější,naiv. nějšía zclánlivě náhoťlnější všecko,co vytéži|ve svém zápases posled. ními f,ajemstvímiformovéarchitektoniky. Zde jest nutno d'odati ještě, žejen tímto vzájemaj,m sbližovánímprincipu architektonickéhoa maa vzájemnou jich korekturou bylo Vermeerovi umožněnostvo. líŤského Ťjti svá díla jeclinečné dokonalosti a zra|éduchovékrásy. Y poslednídobězvyklo se hleděti na Yermeerajen jako na pŤedchridce impresionismu,na ducha zjemněléhomalíŤského zoru, obohatitelenašich ztakov,jch možností.Meier-Graefe v pěkné kapitole své knihy Corot und. Courbet' ukázal, jak pŤectjímá Vermeer v mnohémCorota. Já zde chtěl ukázati, žeoď Yermeera neveďe cesta jen ke Corotovi a dále k impresionismu,nj,btži k rngresovi a k Degasovi _ ke snahám o mod'erní formism a stylism, k rafinovan5im pathetikrim formy, linie, prostoru, matematikv.
*** Po této skizze, která vysledovala vfvoj Yermeerriv, jest možnoka. rakterisovati jej jako celkovf zjev a umístiti jej v dramatě moderní malby. co jeho holandštívrstevníci:všední Yermeer maloval zťlánlivět,otéž, ze života domáckého,vjjimeěně mythoscény životsouďobéspolečnosti, jeho jsou mělcí,povídaví wsteuríci Ťídcí, logii, alegorii,portrét.Ale kcle a malicherní,jest on nesen touhou po hutnosti a velkosti; kde jsou oni až pÍlkré prostě empiričtí,jest on stylista a konstruktér,d'uchrozhod'né, strán. prYedešl1ich na vťrle,místy až pathetik matematiky.IJkázaljsem v umíkomponovati Vermeer,kolik touhy něm kách, jak piísně,ažpŤíkŤe žilopo jasnosti, po hranatéa plošnéurčitostí,po formovémpositivismu.
0 . Upskq Iusel Yorlag 1905.Kapitola: Vermeor - Cbardin _ Corot, str. g5 o n.
