ZáBlesk 2/2010
04/07/2010
Z festivalového deníku: Den čtvrtý. Sluníčko stále svítí. Fronty na pití se prodlužují, popíjet alkoholické nápoje se doporučuje pouze na vlastní nebezpečí. Ti, kdo se v ZŠ Smetanova ubytovali hned pod okny vedoucími na východ (jako například my, redakce ZáBlesku), nyní hořce litují. A přestože všem, kdo se do sluneční výhně odváží, hrozí akutní smrt z přehřátí, zdá se, že všichni se ven přímo ženou. A popravdě řečeno, ani přes extrémní meteo podmínky se zřejmě není čemu divit. Na plácku před Sokolovnou se zkrátka stále něco děje. V plném proudu je například soutěž hledající jediného pravého Superhrdinu nebo Superhrdinku schopné spasit svět, o níž už vás redakce ZáBlesku informovala. Venkovní předváděčku svých tradičně skvělých kostýmů si dopřáli nejen adepti na superhrdiny, ale i příznivci Star
Wars. Kromě toho, že jsme byli svědky družného obětí Hana Solo a člena Imperiální armády, přistihli jsme dokonce dva (!) Darth Vadery vedle sebe. Co na to říct? Snad jen to, že jsou věci, které zažijete pouze na Festivalu fantazie. A před venkovními aktivitami se zřejmě neschováme ani v dalších dnech. Už zanedlouho, konkrétně v úterý, odstartuje například MoveCon, oblíbená programová linie zaměřená, jak název napovídá, na nejrůznější druhy pohybových aktivit. A kde jinde se takovým pohybovým aktivitám věnovat než právě pod širým nebem? A pro ty, kteří pohybu příliš neholdují, máme přichystaný také jeden venkovní tip. Tradiční rožnění prasete přímo před Sokolovnou! K jednomu takovému se právě dnes, tedy v neděli, schyluje. A protože prase nečeká, běžte taky raději ven. Váš ZáBlesk
CO VÍTE O ORANŽOVÝCH TRIČKÁCH?
Z á B l e s k
0 2 / 2 0 1 0
Asi určitě jste si jich už všimli. Chodí v oranžovém a uklízí po vás odpadky, kontrolují vám vstupenky, na festivalových barech vám připravují jídla i nápoje. A tak se nabízí otázka: Co o nich vlastně víme?
Tento tajuplný druh bývá nazýván poněkud zvláštním jménem Oranžová trička. Většina z nich se prokazuje mladistvým vzhledem a unaveným pohledem, který vyjadřuje, že jejich práce je skutečnou řeholí. Dalším shodným rysem, který u nich můžeme najít, je, že většina z nich pochází z Chotěboře. Jejich přítomnost je přitom pro fungování tak velké akce, jako je Festival fantazie, nezbytnou. Bez nich by festival vypadal jako jedna velká skládka, jeho návštěvníci by se pak postapokalyptickou krajinou procházeli hladoví a zuřiví, že nic nefunguje tak, jak má. Kdyby mě tahle nebavila, tak bych tu vysvětluje pořadatel
práce nebyl,
Jeden z nejvyšších
I Dom, který pomáhá s pořádáním festivalu již několik let, je s tím, co dělá, spokojený. „Kdyby mě to nebavilo, tak bych tu nebyl,“ říká pořadatel, na kterého můžete narazit u herních konzolí. Oranžová trička láká festivalový program i občerstvení
Míša, která pracuje v šatnách, si na práci nestěžuje, brigáda na festivalu ji baví a má dokonce i přehled o programu. „V Sokolovně jsou třeba konzole, spousta deskovek, nahoře se promítají filmy,“ vypráví ZáBlesku.
Po sedmihodinových směnách si pořadatelé většinou zajdou s ostatními Oranžovými triky do baru, nebo využívají programové nabídky festivalu. Například Dom má zábavu v popisu práce. Hlídá konzole, a když u nich nikdo není, tak si na nich něco zahraje.
Richard, který kontroluje vstup, sice také říká, že jej pomáhání s prací na festivalu baví, ale zároveň uvádí, že si připadá divně, jak pořád kontroluje lidi, jestli mají vstupenku. „Zatím však nebyly žádné problémy, takže pohoda,“ říká Richard.
To Míša sice přesně ví, kde jsou jaké deskové hry a jaký je kde program, sama jej ale příliš nenavštěvuje. „Asi jednu deskovku jsem si zahrála, ale spíš pak někam vyrazíme s kamarády,“ uvádí pro ZáBlesk.
BUĎTE VSTŘÍCNÍ, PROSÍ ÚČASTNÍKY ZDEŇKA HANUSOVÁ, VEDOUCÍ RECEPCE FF
Z á B l e s k
0 2 / 2 0 1 0
Patří mezi ty, bez nichž by se Festival fantazie jen těžko obešel. Jinými slovy: bez ní byste tu vůbec nebyli. Z návštěvníků zná alespoň podle jména všechny, přestože ona sama je pro mnoho z nich často neznámá. O kom je řeč? O Zdeňce Hanusové, vedoucí festivalové recepce, která na Festivalu fantazie pomáhá už od roku 2003 a od roku 2005 má na starosti registraci a ubytování všech návštěvníků efefka. Baví ji starost o festivalovou recepci? „Hrozně,“ usmívá se v rozhovoru. Ale její práce není jenom zábava. Dokáže tě něco při registracích opravdu otrávit? Otráví mě to, když se člověk jeden den přihlásí a další den si píše o změnu v registraci. To si vždy řeknu, že klidně ještě mohl den s přihláškou počkat, aby se tedy rozmyslel. Otrávit mě dokáže také to, když se někdo přihlásí, zaplatí, přijede na místo a řekne: No jo, jsem tu ubytovaný v nějaké třídě, a já chci přitom bydlet s někým jiným někde jinde! Já mu odpovím: Aha, ale ta třída už je plná, pak tam jsou taky ubytovaní jiní lidi, kterým by mohlo vadit, že je tam míň místa. A ten člověk mi řekne: No, ale vždyť já nemůžu bydlet s někým cizím. A já mám sto chutí mu vždycky říct: To jste si měl domluvit předem. Ale většinou si to nemůžu dovolit. To mi na tom trochu vadí, že si můžu dovolit míň věcí, než bych ze svojí nátury chtěla. Zkusíme to vzít i z druhé strany. Udělal ti někdo při registraci opravdovou radost? Potěšilo mě například to, že se jeden pán přihlásil na dvě noci na internát a do poznámky napsal: Klidně budu každou noc spát někde jinde, abyste mohli plně využít kapacitu pokojů. To mě potěšilo hrozně. Míst je sice dost, ale pořád nedostačují, protože lidí je spousta. Takže mi udělalo radost, že pán vyjádřil ochotu se přizpůsobit tak, aby nám pomohl. My tě na registraci vidíme pořád. Máš vlastně čas si nějak užít i samotný festival? Není to nic moc. Loni jsem byla na jednom a půl filmu, to bylo všechno. Ale rozhodně si to užívám. Večer můžu přijít na bar, když je chvilka volna, tak se ráda pozdravím se známými tvářemi. Registrace mi dala i to, že jsem se s hodně lidmi poznala. Mám prakticky přehled úplně o všech. Jak jsi se ke téhle „práci“ na recepci vlastně vůbec dostala? Nejdřív jsem hlídala vchod do kina, to bylo trochu nudné. Pak se tam recepce přestěhovala. Já jsem tu byla každý rok a asi jsem byla i celkem schopná. Na registraci už jsem tak zůstala a pomáhala nejprve přes den dělat recepční. Pak člověk, co měl registrace na starosti, dělal spoustu dalších věcí, takže jsem to dělala tak trochu za něj. A pak přišel Vašek Pravda a říkal: Čau, nová vedoucí recepce. Jáá říkám: Ha, ha, ha. A on na to: Nedělám si srandu. A nedělal si srandu. Takže tak jsem se stala vedoucí recepce. Máš něco, co bys chtěla na závěr tohoto krátkého rozhovoru vzkázat registrovaným? Registrovaným bych chtěla vzkázat asi to, že když něco potřebujete a já vám neodpovím do tří dnů, zkuste mi napsat znovu. Ale nepište hned druhý den, občas to opravdu nestíhám. A zvlášť přes víkendy. Buďte vstřícní, buďte vstřícní, my se taky budeme snažit být vstřícní.
„ABY V SRDCI NAŠEL SMÍR, VYROBIL SI PALANTÍR...”
Z á B l e s k
0 2 / 2 0 1 0
Silmarilion si můžete přečíst. To je tradičnější způsob. SIlmarilion však nyní můžete i vidět a především slyšet. Respektive jeho část. Ne, nechceme naznačovat, že by se snad Silmarilion po vzoru jiných děl z pera J. R. R. Tolkiena v dohledné době měl dočkat filmového zpracování. Na Festivalu fantazie přesto část příběhů z Tolkienova Silmarilionu ožila.
Místo? KD Junior v Chotěboři. Čas? Sobotní večer. A aktéři? Fëanor, tvůrce silmarilů a pyšný vůdce vzpoury, a jeho synové. Právě ti byli hlavními hrdiny muzikálového příběhu Fëanor a jeho synové, inspirovaného Tolkienovým Silmarilionem. Ten na Festivalu fantazie předvedli a především zazpívali členové Falešného společenstva, tedy volného sdružení lidí, kteří skládají a zpívají písničky inspirované tvorbou J. R. R. Tolkiena. Skřeti, balrogové a ti druzí Příběh Fëanora a jeho synů, který Tolkien popsal ve svém Silmarilionu, je známý. V touze pomstít se Melkorovi za krádež silmarilů, zničení Dvou stromů a vraždu Finwëho složí Fëanor se svými
svými syny přísahu, že budou pronásledovat kohokoliv, kdo by jim chtěl upírat silmarily – za což jsou navěky vyhoštění z Valinoru. Pronásledování Morgotha, jak Fëanor nazve Melkora, skončí až ve Středozemi, kde Fëanor umírá ranou pána balrogů Gothmoga. To je příběh, který čtenář a fanoušek J. R. R. Tolkiena dobře zná. V sobotu večer se však plný sál diváků v KD Junior dozvěděl i mnohem více. Například to, co všechno se dá skrýt pod slovním spojením „nešťastné nedorozumění“, proč být temnou postavou nebylo v dobách, v nichž Fëanor pronásledoval Morgotha, nic těžkého nebo z jakého důvodu jsou balrogové přeci jen trochu jiná třída než skřeti.
A nechyběly ani veselé historky z dětství Fëanorových synů – vše v písňovém podání, samozřejmě. „Curufin už když byl malý, zajímal se o holky, naše malé sestřenice nedělaly okolky. Hráli zrovna na fanty, když Finwë přistih´ trojičku, Galadriel přišla o cop, Aredhel o spodničku,“ poslechli si také v sobotu večer návštěvníci hudebního představení Fëanor a jeho synové. A není divu, že vystoupení sklidilo u plného sálu zasloužený ohlas.
Z á B l e s k
0 2 / 2 0 1 0
Všeobjímající nadšení? Ano! Samotné Falešné společenstvo na svých internetových stránkách tvrdí: „Nejsme žádná hudební skupina. I když vystupujeme, převážně na tolkienistických setkáních, nemáme žádné pravidelné zkoušky. Naše produkce tak nedosahuje vysokých uměleckých kvalit, ale věříme, že technické nedostatky je možno dohnat nadšením :-)“ Nadšení v sobotu večer nechybělo nejen jim, ale ani plnému sálu diváků v KD Junior. A to nadšení takového rozsahu, že se na CD písní Falešného společenstva po skončení představení stála dokonce fronta.A to už se dostáváme k dobré zprávě. Protože pokud patříte k těm, kterým sobotní večer a příběh Fëanora a jeho synů v podání Falešného společenstva unikl, ani pak neztrácíte šanci si Tolkienův příběh v hudebním podání poslechnout. CD s pásmem Fëanor a jeho synové si totiž stále ještě můžete koupit. A to buď přímo na festivalu, pokud se vám někoho z Falešného společenstva podaří najít ☺, nebo na mailové adrese
[email protected].
TIP ZÁBLESKU: RANNÍ ROZCVIČKA NAHRADÍ I RANNÍ CIGARETU Patříte mezi ty, které málokdo vídá před 11. hodinou dopolední a budík je pro vás nepřítel No. 1? Pak můžete být klidní – nejste v tom sami. A probudit se do nového dne bývá po náročné noci na festivalu často ještě těžší než obvykle. Někteří svůj definitivní přechod z kraje snů do říše živých a bdělých řeší ranní kávou a cigaretou. Pokud však preferujete o něco zdravější životní styl, vhodnou volbou pro vás může být ranní procvičení. A nebyl by to Festival fantazie, kdyby ve svém programu nenabízel i to. V úterý devět hodin ráno (ano, my víme... ale právě kvůli času se to nazývá RANNÍ protažení) tak můžete pozdravit nový den a ještě se při tom protáhnout. Obojí v jednom zvládnete, pokud se společně s Hanou „Hana an“ Vittkovou rozhodnete zacvičit si sestavu nesoucí název Pozdrav slunci neboli Súrja namaskár. Jde o dynamickou sestavu, kterou si měli možnost zacvičit účastníci Moveconu už vloni. Má více variant a možností, jak ji cvičit - od rychlého rozhýbání a zahřátí přes posílení dechu až po meditaci v pohybu. Přijďte a zkuste to. A kam? Do Velkého sálu č. 12 v Hale, a to v úterý v 9 hodin ráno. Pokud máte tu možnost, vezměte si s sebou i karimatku.
JAK NA PŘEDNÁŠKU NA FF ANEB PROČ JSOU POČÍTAČOVÉ SRDCOVKY BEZ SRDCE
Z á B l e s k
0 2 / 2 0 1 0
Skvělé, nadprůměrné, splňující očekávání i ty... horší. Takové mohou být přednášky (nejen) na Festivalu fantazie. To, že jsme bohužel navštívili i dost přednášek spadajících do oné poslední kategorie, nás donutilo k zamyšlení. Je chyba v nás? V přednášejících? A jak to, že – bez toho, že bychom chtěli někomu křivdit – je v oné poslední kategorii tolik přednášek týkajících se kultů, ať už seriálových, nebo třeba ze světa počítačových her? Právě poslední případ, tedy přednáška o legendární počítačové hře, která však místo zájmu a nostalgických vzpomínek vzbuzovala v plné místnosti lidí spíše smutek a touhu co nejrychleji utéct, nás potkal nedávno. A rozhodně ne poprvé. Rozhodli jsme se tedy s neutěšeným stavem některých přednášek (nejen) o legendárních počítačových hrách něco udělat. Především těm, kteří si kdy kladli nebo kladou otázku, zda se náhodou nezhostit přípravy přednášky týkající se nějaké z kultovních počítačových her, tedy přinášíme souhrn těch podle nás nejdůležitějších rad a tipů, jak se tohoto pouze zdánlivě jednoduchého úkolu ujmout. Tak tedy – cesta k úspěšné přednášce o legendární počítačové hře snadno a rychle v pěti krocích. Rada první: To, že jste si hru párkrát zahráli, prostě nestačí Nechceme tvrdit, že přednášet o počítačovém kultu může pouze ten, kdo v dané hře vyzkoušel i
nevyzkoušitelné a repliky jednotlivých NPC by dokázal zpaměti citovat, i kdyby mu nad hlavou vzplála střecha a přímo za okny se právě rozpoutala třetí světová válka. Ale ruku na srdce – s naprostou jistotou můžete počítat s tím, že párkrát si váš herní předmět zájmu křížem krážem zahrálo i 99 procent návštěvníků vaší přednášky. Vy jako přednášející v takové situaci máte jediný, avšak o to náročnější úkol. Přinést těm, kteří vážili cestu na vaši přednášku, něco navíc. Máte na to? Anebo budete všechny nudit všeobecně známými pravdami? Rada druhá, která té první odporuje pouze zdánlivě: Nebojte se přiznat to, že něco nevíte Použijeme-li parafrázi známého výroku, na jedničku vše o počítačové hře ví pouze Bůh, na dvojku možná vývojáři, kteří za hrou stojí, a na trojku ti nejlepší a nejoddanější z hráčů. Není ve vaší moci, abyste byli schopni odpovědět na všechny otázky, které si na vás zákeřní a škodolibí návštěvníci vaší
přednášky vymyslí – a uvědomují si to i oni sami. S radostí vám proto odpustí, pokud nepříjemný dotaz zodpovíte s upřímným „Nevím“. Není nic smutnějšího a víc všeobecně ponižujícího, pokud před hráči, z nichž většina zná danou hru alespoň stejně dobře jako vy, začnete s přesvědčením tvrdit, že slunce je zelené a déšť prší vzhůru. Rada třetí: Nechtějte mluvit o
Z á B l e s k
0 2 / 2 0 1 0
všem Každá hra, která kolem sebe dokáže i po několika letech od svého vydání udržovat širokou fanouškovskou základnu, určitě disponuje něčím, co je na ní výjimečné. Anebo prostě jiné. Ať už je to hudba, chytlavý příběh nebo třeba soubojový systém, návštěvníci vaší přednášky určitě ocení, pokud připomenete právě to. Anebo máte pocit, že některý aspekt vaší počítačové srdcovky zůstává neprávem opomíjený? Nebojte se podívat na věci z jiného úhlu – vždyť od čeho jste přednášející? Poukazujte, upozorňujte, hádejte se, diskutujte! Rada čtvrtá: s Powerpointem!
Pryč
A dodáme: Sem s videem, hudebními ukázkami a screenshoty! Ano, je to tak. Pro návštěvníka vaší přednášky nebude nic horšího, než když dorazí do programové místnosti a místo příjemného povídání o své oblíbené počítačové hře se ocitne znovu ve škole. Právě do školy totiž powerpointové prezentace se sloupci čísel a faktografických údajů patří. Ne na
přednášku, která chce připomenout některou z největších srdcovek mnoha hráčů. Počítačové hry mají být zábava, ne utrpení – vy si však můžete být jisti, že u detailního nastínění historie vývoje hry nebo u podrobného přehledu kompletních herních statistik návštěvníci vaší přednášky trpět budou. Rada pátá a pro přednášky o počítačových kultech i nejdůležitější Ano, tohle JE přednáška, a ano, vy tu JSTE přednášející. Avšak buďte k sobě upřímní – opravdu si myslíte, že lidé na váš program dorazili proto, aby 60 minut poslouchali to, co jim budete povídat? Ne. Přišli především proto, aby se ujistili, že tu stále ještě žijí i další lidé, kteří jsou ochotni nad několik let starou hrou strávit i dnes dlouhé hodiny a kteří s nimi rádi zavzpomínají na ty nejpůsobivější okamžiky z hraní. A jelikož takových působivých okamžiků je vždy spousta a hodina není nafukovací, počítejte s tím, že se vaše role přednášejícího s největší pravděpodobností smrskne na roli moderátora diskuse a toho, kdo v debatě udává krok a tempo. Nebraňte se tomu. Vždyť od čeho jiného takové počítačové srdcovky jsou, když ne od vzbuzování hráčských emocí?
Darth Vader & comp jako obvykle v pohybu
Z á B l e s k
0 2 / 2 0 1 0
OBRAZEM: HVĚZDNÉ TANCE A VYVĚŠENÉ VLAJKY
A nezapomeňme ani na sponzory
