TEMATIZOVANA ZPROSTREDKOVANOST VYPRAVENI ava
MorieMrovcovÓ
Sféraumělecképr6zy' d. sféraliterárníchprojevripsan;/chŤečí ,,nevázanou..,zahmuje ve svémdiachronněsynchronnímkontinuu bezpočet jazykově-stylistick1ích,kompozičních,žánrov ch aj. variant. Jimi se manifestovalypoetiky směrovéi individuální,současněvšaktaké- nahlédnutohlediskem estetiky druhové- živel epick!, více či ménězasahovan!, v jistlch dobách a dílech pŤímoi vytlačovanf (pŤemáhan!)živlem dramaticklm a lyrickfm. Dominance epickéhopodání,tj. takového typu zobrazenífiktivního světa, kde pňevládá líčeníudálostí probíhají cích v čase'líčenív rúznémíŤepozornék ,,pozadí..těchto událostí a k motivovanosti činrijednajícíchpostav,tu pak souvisís aktualizací čehosivelmi prastarého, v jistémobdobí(zhrubav prvníchdesetiletích 20. století) znevaŽovaného,alejak prozrazuje Sama prozaická tvorba, - totižv/pravnosti.Vlpravnosti ve smyslu tematizace nevym1ftitelného (ztviírněnostia zviditelnění)samotnéhoaktu vyprávění,což ovšemne. znamená nic jiného nežtematizaci (ztvárněnost a zviditelnění) subjektu tohoto aktu - vypravěče'Ten se projevuje rrizně: sv1/minázory, postoji, hodnocením,kontaktováním čteniíŤe apod. Vedeni zájmem o tyto projevy a jejich roli ve vyznamové struktuŤeprozaického textu, zejména románového,jenž skftá pto tzv' eposovost(časovoua prostorovourozlohu právě tak jako peripetičnost událostí)širokémožnosti,orientujeme svújzájem tam, kde se klade otázka,,Kdo vypráví?...odhlížímeod těch vyprávěcíchtechnik (postupri),jež vypravěčeneutralizovaly. natolik, žebylo možnoprohlásit ,Íomán se vyprávísám..' ''piíběhse vypráví
79
l sám,.(thestory tells itsel|, ngbopŤinichžse optika pŤipodobnilavěcně . registrujícímu,'okukamery... Protože nás bude zajímaÍnejen to, jak se vypráví, jak si pŤi tom vypravěčpočínáa jak se jeví (nebo lépe:chce jevit) čtenáii,nybrži to' pročjako by pŤestávalvyprávět (a na místo toho začneděj kupŤíkladu ,,pňedvádět..,nebo se ztotožníse subjektivníperspektivou některéz postav),je tňeba,abychom svrij pŤedmětvymezili vričitěm tendencím,které vyprávěcí akt nejen neutralizují(zneviditelřují),ale i pŤímoeliminují. Zde je pak namístě zapojit do našehouvažováníkategorii zprostŤedkovanosti (pŤednínaratologF.K' Stanzelji označujejako ,,druhovy znak vyprávění..),která poukazuje k existenci prostŤedníkamezi zobrazenym světem a čtenáňem,právě tak jako mezi autorem a čtenáňem,prostŤedníka neztotožnitelného automatickys tvúrcemdílaa plnícíhofunkci interního mluvčíhotohoto díla' Tematizací(ztvátněnostía zviditelněním) vyprávěčebudeme tedy současněrozumět tematizaci (ztvárněnost a zvi-
Tento VÝraz použil mimo jiné í Joseph Warren Beach v monumentálnímdíle věnovaném modernímurománuThe Twentieth-CgnturyNovel: Studiesin Technique(New York l932)' když konstatoval,Že nejsignifikantnější změnou, která nastalave fiktivních prÓzách jeho doby, je vytrácení se autora,jenž byl v dobách viktoriánskéhorománu stále pŤipraven Zasahovatdo děje a komentovatho, objasřovat charakterynebo ,,psáteseje o kapustě a králících...Anď;fzou Ťadyděl dospěl Beach k závěru, že ''piíběh se vypráví sám; pÍíběh svépostavy;dokoncenám nesděluje,co dělají' hovoŤí sám za sebe.Autor neospravedlĎuje na nich nechává,aby nám Ťekly,na co ale máje k tomu' aby nám to Ťeklysamy. PŤedevším myslí'co cítí,jakédojmy bušínajejich mysl v tésituaci,v nížse nacházejí... ,,...the story tells itself; the story speaks for itself. The author does not apologize for hís characters,he does not even tell us what they do, but has them tell us, themselves.Above all, he has them tell us what they think, what they feel, what impressionsbeat in on their (Cit.dleTheNovel ModernEssays mindsfromthesituationsin whichtheyfindthemselves." in Criticism. 1969:149-150.) v trilogii U.S.A (l937) S touto narativnítechnikou se setkávámefragmentáměkupčíkladu Dos Passose'v románu Berlín,Alexandrovo náměstí(Berlin Alexanderp|atz,L929)A|treda DÓblina, zejménapak v reprezentativním díle,,novéhorománu..La Jalousie(l 957) Allaina Robbe Grilleta. procesueliminacevypravěče: Noman FriedmanŤadítechniku nejzasšípÓl ,,okakamery..na 'vÝsek života,bez zjevnéhovlběru a aranžmá,tak jak probíhápied ,,Záměremje zde podat registrujícímmédiem:'Já jsem kamera', začínáIsherwoodúvvypravěčna začátkuNa 's shledanou v Berlíně (1945), otevŤenouuzávěrkou, kamera zcela pasívní,registrující, nemyslící.Zachycujimuže,kter! se holíu okna,aženuv županu,jak si myje vlasy. Jednoho fixováno'... dnebudemusetbft totovševyvolánQ,opatměotištěno, a'slice oflife' as it ,,Heretheaim is to transmit,withoutapparentselectionor arrangement, 'l passesbeforerecordingmediurh: am acamera',beginsIsherwood'snarratorattheopening Goodbye Berlin (1945),with its shutteropen, quite passive,recording,not thinking. Recording the man shavi gat the window oppositeand the woman in the kimono washing her hair. Someday,all this will have to be developed,carefully printed,fixed'." (The Novel Modern Essavs...1969:163)
BO
jako jednoho ze základníchaspektriepické ditelnění)zprostŤedkovanosti vfpovědi. K tomu, abyji čtenáiZaregistroval,pŤitomstačíi zcela nepatrná narativnípoznámka typu; ,jak jsem již Ťekl..,,,na chvíli se teď vrátíme..,',moje vyprávěníje na dlouhélokte..apod. V následujícím vlkladu se hodláme zabyvat některlmi obecn1fmi znaky záměrně ztvárněné zprostŤedkovanosti,a to v podobě určitlch vypravěčsk1fchtypti. Protože však sama tato ztvárněná zprostŤedkovanost vypravěčempŤedstavuje v literárnímdílejenjednu zforemzobrazení fiktivního světa,je dobréji nah|íŽeI. Společněs jejím protipÓlem (na jeho pozadíčive vzájemnésoučinnosti): s tendencí,která sledujenavození dojmu bezprostŤednosti ;.cožlo gic ky znamená oslabení vypravěčoJ vy zprostŤedkovatelské role. Již v románu l9. stoletíněkteffautoŤizapojovali do vyprávěníbezprostňedníreakci postav na líčenousituaci - uplatřovali jejich subjektivní hledisko a fragmenty vnitňníŤeči.V závěru tohoto století však začíná doslova taženíproti komentujícímuvševědoucímuvypravěči;tendence k bezprostŤednosti Zobrazeníse stává pŤímoprogramovoudevizou a sehrává klíčovou rol i v proměně moderníhoromanopisectv í,v y mezite|né. ho kupŤftladudvojicíEmest Hemingway - Virginie Woolfová' " Zopakujme si, žepotlačenívypravěčev pr6ze se dálo a děje v podstatě dvojím zp sobem:zaprvé formou dramatickou(dialogickfm a scénickym z|apidáměním vfpovědi)' kdy tro.ijednotačasu,místaa děje a nadvláda pfftomnosti (,'nyní..)mohou učinitzobrazeníurčitédějovéfáze velmi názom;ím (proto Se tétoformy nevzdávají ani ti nejvfmluvnější, nejhlasitější, nejrozmáchlejší apod.vypravěči)-zadruhévnitŤní perspektivjzací, to jest zapojením subjektivního hlediska (,,point of view..)
opozice zprostiedkovanost.bezprostiednosttvoĚívfznamovéjádroněkolika terminologic. klch opozic obdobnéhovfznamu, s nimiž se v naratologickéliteratuŤečastosetkáváme a kteréslouŽík pojmenováníprofilace vjpravnéhotextu, utváŤeného rtiznlmi skladebnfmi elementy(popis,charakteristika, obraz,reference, diďog, vnitÍníŤeč...):' eigentlicheErziihlung. szenischeErzáhlung berichtendeErzithlung - szenischeDarstelung telling- showing paronamatrcpresentatlon- scenrcpresentatlon Jen velmi stručněsi piipomeřme, žehemingwayovskápoetika stavína minimalizaci vypravěčskéhopásma'na lapidámím(místyjakoby bezděčném a zamlčujícím) dialogu, bezpro. stiedním (spontánním)vjemu postavy a na technice ,'vrcholku ledovce..,jížje míněno ponecháníněkter;/chmotivacía okolností,,podhladinou..vypovězeného'S Woolfovou je spojen pojem ,,streamof consciousness..(,,proudvědomí..),označující |iterárnízáznam skryt!ch, namnozealogicklch dějri,probíhajících ve sféráchmentálnícha emočních.
8t
' sám..(thestory tells itselť,1,nebo pňinichžse optika pňipodobnilavěcně . registrujícímu,,oku kamery..' Protože nás bude zajímat nejen to, jak se vypráví' jak si pŤi tom vypravěčpočínáa jak se jeví (nebo lépe:chce jevi| čtenáŤi, nlbrž i to, pročjako by pŤestávalvyprávět (a na místotoho začneděj kupŤíkladu ''pňedvádět..,nebo se ztotožníse subjektivníperspektivou některéz postav),je tŤeba,abychomsvrijpŤedmětvymezili vričitěm tendencím,které vyprávěcí akt nejen neutralizují(zneviditelřují),ale i pŤímoeliminují. ZAe je pak namístězapojit do našehouvaŽováníkategorii zprostňedkovanosti (pŤednínaratologF'K' Stanze|ji označujejako ,,druhov! znak vyprávění..),která poukazujek existenciprostŤedníka mezi zobrazenym světema čtenáŤem, právě takjako mezi autorema čtenáŤem, prostŤedníka neztotožnitelného automatickys tv rcem dílaa plnícíhofunkci interního mluvčítrotohoto dí|a.Tematizací (ztvátrněnostía zviditelněním) vypravěčebudemetedy současněrozuměttematizaci(ztvárněnosta zviTento vyraz pouŽil mimo jinéi JosephWarren Beach v monumentálním dílevěnovaném modernímuromiínuThe Twentieth-CenturyNovel: studies in Technique(New York l932)' kdyŽ konstatoval,ženejsignifikantnější změnou,kteránastalave fiktivníchpr6záchjeho doby, je vytrácení se autora,jenž byl v dobách viktoriánskéhorománu stále pŤipraven zasahovatdo děje a komentovat ho. objasřovat charakterynebo ,,psáteseje o kapustě a kráiících...Anal;izou Ťadyděl dospěl Beach k závěru, že ,,piíběhse vypráví sám; pžíběh hovoňísám za sebe.Autor neospravedlriujesvépostavy;dokonce nám nesděluje,co dělají, ale máje k tomu,aby nám to ňeklysamy.PŤedevším na nich nechává,aby nám ňekly,na co myslí,co cítí,jakédojmy bušínajejich mysl v tésituaci.v níŽse nacházejí.,, ,,...the story tells itself; the story speaks for itself. The author does not apologize for his characters,he does not even tell us what they do, but has them tell us. themselves.Above all, he has them tell us what they think, what they feel, what impressionsbeat in on theír mindsfromthesituationsin whichtheyfindthemselves." (Cit.dleTheNovel ModernEssays in Criticism, 1969:149-150.) s touto narativnítechnikou se setkáváme fragmentáměkupŤíkladuv trilogii U.s.A ( l 937) Dos Passose,v románuBerlín,Alexandrovonáměstí(BerlinAlexanderplatz, l 929)Alfreda D blina,zejménapakvreprezentativnímdíle,'novéhorománu..LaJalousie(l957)Allaina Robbe Grilleta. NormanFriedmanŤadítechniku nejzasšíp6l procesueliminacevypravěče: ,,okakamery..na 'V:Ýsekživota, bez z1evného ,,Záměremjezde podat vlběru a aranžmá,takjak probíhápčed registrujícímmédiem:'Já jsem kamera,, začínáL Isherwoodrivvypravěčna začátkuNa shledanou v Berlíně (l945), 's otevÍenouuzávěrkou, kamera zcela pasívní'registrující. nemyslící. Zachycujimuže,kter! se holíu okna,aŽenuv županu,jak si myjevlasy.Jednoho dnebudemusetb t totovševyvoláno,opatměotištěno, fixoviíno'... ,,Herethe aim is to transmit,without apparentselectionor arrangement,a 'slice oflife' as it passesbeforerecordingmediurh:'l am a camera',beginslsherwood'snarratorattheopening Goodbye Berlin (1945),with its shutteropen, quite passive,recording,not thinking. Recording the man shavirigat the window oppositeand the woman in the kimono washing her hair. Someday,all this will have to be developed,carefully printed,fixed'." (The Novel Modern Essays... 1969:163)
BO
jako jednoho ze základníchaspektriepické ditelněn| zprostŤedkovanosti zaregistroval,piitom stačíi zcela nepa. čtenáň vfpovědi. K tomu, abyji poznámka typu: trná narativní ,jak jsem již iekl.., ,,na chvfli se teď vrátíme..,,,mojevyprávěníje na dlouhélokte..apod. V následujícím vlkladu se hodláme zabyvat někter'fmi obecn;/mi znaky záměrně ztvárněné zprostŤedkovanosti,a to v podobě určitlch vypravěčskfch typri. Protože však sama tato ztvárněná zprostŤedkovav literiírnímdflejenjednu zforemzobra. nost vypravěčempŤedstavuje zenífiktivníhosvěta,je dobréjinahlížetspolečněsjejímprotipÓlem (na jeho pozadíčive vzájemnésoučinnosti): s tendencí'která sledujenavození dojmu bezprostŤednosti ;.cožlo gicky znamená oslabenívypravěčo, role. vy zprostŤedkovatelské autoňizapojovali do vyprávěníbezproJiž v románu l9. stoletíněkteŤí reakci postav na líčenousituaci - uplatřovali jejich subjektivní stŤední hledisko a fragmenty vnitŤníŤeči.V závěru tohoto stoletívšak začíná vševědoucímuvypravěči;tendence doslova taženíproti komentujícímu zobrazeníse stává pňímoprogramovoudevizou a sek bezprostŤednosti vymezitelnéhrává klíčovouroli v proměněmoderníhoromanopisectví, Woolfová. Vrginie ho kupŤíkladudvojicíEmest Hemingway Zopakujme si, žepotlačenívypravěčev prÓze se dálo a děje v podstatě dvojím zprisobem:zaprvé formou dramatickou(dialogickfm a scénic. klm zlapidáměním vlpovědi), kdy trojjednota času,místaa děje a nad. vláda pfftomnosti (,,nyní.,)mohou učinitzobrazeníurčitédě1ovéfáze velmi názom1Ím(proto se tétofoÍmy nevzďávají ani ti nejv1fmluvnější, nejhlasitější,nejrozmáchlejšíapod. vypravěči).zadruhévnitŤníperspektivizací, to jest zapojením subjektivního hlediska (,,point of view..)
. bezprostŤednost tvoňív!znamovéjádroněkolika terminologicopozice zprostÍedkovanost kfch opozic obdobnéhov znamu, s nimižse v naratologickéliteratuiečastosetkávámea rriznlmi skladebnfmi kterésloužík pojmenováníproFrlacevfpravnéhotextu' utváŤeného ieč...): dialog,vnitŤní obraz,reference, elementy(popis,charakteristika, eigentlicheErzáhlung - szenischeErzáhlung berichtendeErzáhlung - szenischeDárstelung telling - showing - scenicpresentatíon paronamaticpresentation Jen velmi stručněsi pŤipomeřme,žehemingwayovskápoetikastavína minimalizacívypra. dialogu, bezpro. a zamlčujícím) pásma, na lapidámím(místyjakoby bezděčném věčského stiedním (spontánním)vjemu postavy a na technice ,,vrcholku ledovce..,jížje míněno ponecháníněkterlch motivacía okolností,,podhladinou..vypovězeného'S Woolfovou je |iterárnízáznarn spojen pojem ,,streamof consciousness..(,,proudvědomí..),označující ve sféráchmentálnícha emďních. skrytfch, namnozealogickfch dějú,probíhajících
8l
některépostavy - jejíchpocitri,dojm ' myšlenek,jejíhohodnocenía pochyb, vyjadŤovanychzpravidla polopňímouŤečí a vnitŤnímmonologem. I tato forma uvádí čtenáňeďo zobrazenéhočasoprostorutak Ťíkajíc,,in actu...Tendenci k bezprostŤednosti naplnění zobrazeníčijejí dúsledné budeme napffštěoznačovatrovněž pojmem scéničnost,kterj chápeme v širším slova smyslu: nejenjako dialogizovanouformu narace,alejako cel! soubor zpŤítomřujícíchsignálri, jaklm mrižebÝt i detailní postŤeh o místě děje, pŤipsateln;/postavě na tomto místě se právě nacházející. jednímzpŤedníchnaratologri, oporou nám budižvymezeníscéničnosti Normanem Friedmanem,jenŽ bezprostŤední scénu(,,immediatescene.., jtnde Íéž,,showing..) staví proti vyprávění ve vlastním slova smyslu jinde též,,telling..):,,Stěžejní (,'summarynarrative.., iozdí|mezi vyprávěníma scénouodpovídámodelu obecn! - zvláštní;souhrnné(shrnující, komentující)vyprávění pŤedstavuj e zobecřuj ící zpráv u nebo objasnění Ťadyudálostíodehrávajícíchse v určitémčasovémrozpětía na Ťaděmíst a zŤejměvyhlížíjakoběžn! zprisob podánípŤíběhu; bezprostŤední scéna nastává (se objevuje, vyvstává), jakmile se objevíjednotlivé náyazné a po sobějdoucí detaily času,místa,děje, charakteru (postavy) azačne dialog. Podmínkousine qua non scénynenípouzedialog, ale konkrétní jednotlivina (detail) v specifickém(daném)časoprostorovém rámci..) (Friedman1955;TheNovel... 1969:153). vy' objektivitu podání,která byla tradičněpŤipisovánavševědoucímu pravěči,jehož nejvyššímprivilegiem je nahlížetdo niternéhoživota postavy a vyj evovat jej, rozrušoval subjekt reflektujícípostavy (,,reflektor..),jak už bylo poznamenáno'i v minulosti; dělo se tak ale pouze fragmentiírně, a zdá se pravděpodobné, ževětšinouspíšesponÍínněnež uvědoměle.obecně se soudí,žes plnou záměrnostízača|obythledisko postavy v pruběhu dalšftroqÍvoje epického zobtazování uplatřováno díky tvtirčímuimpulsu Gustava Flauberta; v některlch prÓzách, jako tŤebav románech Virginie Woolfové nebo v Sartrově Nevolnosti (La Nausée,1938), zcela pievládlo. Tento vfvojov! trend, označitelnytéŽ jako persona|izace vyprávění, náleží však do zcela jínak zaměŤené 5
"The chief differencebetweennarrativeand sceneis accordingly of the general- particular typei summaÍynarrativeis a generalizedaccountor report of a series of eventscovering some extendedperiod and a variety of locales,and seemsto be the normal untutoredmode ofstory telling; immediatesceneemergesas soon as thespecific,continuous,and successive details of time, place, action, character,and dialogue begin to appear.Not dialogue alone but concretedetail withína specific time.placeframe is the sine qua non of scene..'
82
studie,protožeprakticky znamenalpotlačení (znenápadněniznicotnění, popŤení) toho, coje pňedmětemnašehopojednání. Když se tedy obrátíme tam, kde se zprostŤedkovanostvypravěčem nejen pŤiznává, ale pňímo manifestuje, to znamená zejménak starší románovéa novelistickétradici, tu pak z áhy narazímenadalšípotŤebnou ňadu pojm . Jde o pojmy jako osobnost,zosobnění,kategoiie osoby, osobnostiap.; tedy pojmy' naznačující, že součástítv rčíhoziíměruse stalo navození1|uze,žefiktivní děj' jenž se nám pŤedkládá,byl někfm sledován,prožita sdělen - něk!m, koho lze nějak osobnostněvymezit. Jak uvádí polská literiírníteoretičkaMaria Jasiíská: ',...vkompoziční stavbě románu se objevuje Ťadaprojevú vypovídajícíhosubjektu a na jejich základě si čtenáŤmrižepŤi vnímavějším(bližším, pozornějším) pohledu vybudovat (vykonstruovat)vícečiméněurčitfprofil vyprávějícíosoby,podobnějak se to stává s lyrick]Ímsubjektemv konkrétizaci lyrické poezie',, (Jasiírska1967: 288) Individualizace subjektu vyprávění mriŽe mít rrizné stupně; oblast vymezenápolaritouzosobnění- neosobnostse tudížvyznačujeznačnou. kontinuálností.Někde m žemeu vypravěčeve tŤetí osobě identifikovat jen jistou jeho světonázorovouorientaci či osobit1íňečovfprojev;jeho kolokviálnost mriŽe prozrazovat pŤíslušnost k určitéspolečenskésféŤe. Jinde - zvláště ve fiktivních autobiografiích- se vyprávění soustŤeďuje pŤedevšímk vytvoŤeníobsažnéhoportrétutoho' kdo vypráví (o své životnízkušenosti).Vyjdeme-li ze Stanzelova v;/stižného pojmu ,,Já s tělem..(tělo vlastnívypravěč-postava, pňíslušející existenciálněk zobrazenémusvětu, tj. světu ,,ob vanému..fiktivními postavami),tak bychom snad mohli stupeř zosobněnívypravěčevázaÍnamírujehotělesnosti, která napňíkladnarristáodjeho stylizace coby vydavatele rukopisu pŤesrámcového vypravěčea svědka ažk vyprávěcí situaci první osoby, kdy vypráví protagonistaděje. Piitom platí,že,,Touměrou,jak vypravěč nab,lvá osobníchrysri, blížíse - byéjen na jistou vzdálenost - zÓně postav,neboéosobnostje znakem lidskéhozákladu,společného vypravěčii postaviím..(Stanzel 1988:227), Jeden z nejvfznamnějšíchteoretikrivyprávěníWayne C'Booth (Booth |961), jenžsvéanalyzy literárníchtextri zaměÍil na zjištěnívšeho(všech znakri: signálri, prostŤedkri,postupťr),čímse nějak prjsobína čtenáŤe (na jeho pozornost i názorovou orientaci),rozdělil typy vypravěč mimo jiné podle kritériaosobnostníchznak ' Rozlišuje vypravěčezdramatizované- tojest takové'kteŤíse vyznačujíindividuálními rysyjako postavy ('sou to ,,narratoragents..:jednajícípostavaa ,,narratorobserves..:po-
83
některépostavy - jejíchpocitri,dojmťr, myšlenek,jejíhohodnocenía po. chyb, vyjadŤovanfch zpravidla polopňímouňečía vniťním monologem. I tato forma uvádí čteniíŤe ďo zobrazenéhočasoprostorutak Ťíkajíc,,in actu... Tendenci k bezprostňednostizobrazeníčijejí drislednénaplnění budeme napffštěoznačovatrovněž pojmem scéničnost,ktenj chápeme v širšímslova smyslu: nejenjako dialogizovanou formu narace,ale jako cel! soubor zpŤítomřujícíchsignálŮ, jaklm mrižeblt i detailní postŤeh o místě děje' pŤipsateln1fpostavě na tomto místě se právě nacházející, jedním z pŤedníchnaratologti, oporou nám budiž vymezení scéničnosti Normanem Friedmanem, jenž bezprostŤední scénu(,,immediatescene.., jinde též,,showing..)staví proti vyprávění ve vlastním slova smyslu (,,summary narrative..,jinde též',telling..):,,StěžejníťozďíImezi vyprávěním a scénouodpovídámodelu obecnf - zvláštní;souhrnné(shrnující' e zobecřuj ící zpráv u nebo objasnění komentující)vyprávění pŤedstavuj Ťadyudálostíodehrávajícíchse v určitémčasovémrozpětía na Ťaděmíst scéna a zÍejměvyhlížíjakoběžn! zprisob podání pŤíběhu; bezprostŤední nastává (se objevuje, vyvstává), jakmile se objevíjednotlivénávazné a po sobějdoucí detaily času,místa,děje, charakteru (postavy) azačne dialog. Podmínkousine qua non scénynenípouzedialog, ale konkrétní jednotlivina (detail) v specifickém (daném)časoprostorovémrámci... (Friedman1955;The Novel... 1969:153). ' objektivitu podání, která byla tradičněpŤipisovánavševědoucímuvypravěči, jehož nejvyššímprivilegiem je nahlížetdo niterného života postavy a vyjevovatjej, rozrušoval subjekt reflektujícípostavy (,,reflek. tor..),jak už bylo poznamenáno,i v minulosti; dělo se tak ale pouze fragmentiírně,a zdá se pravděpodobné,ževětšinouspíšespontiínněnež uvědoměle. obecně se soudí,žes plnou záměrností zača|oblthledisko postavy v pruběhu dalšíhov1fvoje epického zobrazoyání uplatřováno díky tvrirčímuimpulsu Gustava Flauberta; v některfch pr6zách, jako tŤebav románech Virginie Woolfové nebo v Sartrově Nevolnosti (La téŽ Nausée,1938), zcela pŤevládlo'Tento vfvojovy trend. označite|ny jako personaIlzace vyprávění, ná|eží.všakdo zcela jinak zaměňené 5
"The chief differencebetweennarrativeand sceneis accordingly of the general- particular type; summary narrativeis a generďized accountor report of a series of eventscovering some extendedperiod and a variety of locales,and seemsto be the normal untutoredmode ofstory telling; immediatesceneemergesas soon as thespecific,continuous,and successive details of time, place, action, character,and dialogue begin to appear.Not dialogue alone but concretedetail within a specific time-placeframe is the sine qua non of scene."
82
studie, protožeprakticky znamenal potlačení(znenápadněni znicotnění, popŤení)toho, co je pŤedmětemnašehopojednání. Když se tedy obrátíme tam, kde se zprostŤedkovanostvypravěčem nejen pŤiznává, a|e pŤímomanifestuje, to znamená zejménak starší románovéa novelistickétradici, tu pak z 6útynarazímenadalšípotňebnou Ťadupojmri. Jde q pojmy jako osobnost, zosobnění, kategorie osoby, osobnosti ap'; tedy pojmy, naznačující, že součástítvrirčíhozáměru se stalo navozenÍ1|uze,Že fiktivní děj, jenž se nám piedkládá, byl někfm sledován' prožita sdělen - něk!m, koho lze něiak osobnostněvymezit. Jak uvádí po|ská literiírníteoretičkaMaria Jasiírská:,,...vkompoziční stavbě románu se objevuje ŤadaprojevŮ vypovídajícíhosubjektu a na jejich zríkladě si čtenáŤmriže pŤi vnímavějším(bližším,pozornějším) pohledu vybudovat (vykonstruovat) více čiméněurčitf profil vyprávějícíosoby,podobnějak se to stává s lyricklm subjektemv konkretizaci lyrické poezie',, (Jasiíska 1967: 288) Individualizace subjektu vyprávění mrjže mít rúznéstupně; oblast vymezená polaritou zosobnění- neosobnostse tudížvyznačujeznačnou. kontinuálností.Někde mtižemeu vypravěčeve tŤetíosobě identifikovat jen jistoujeho světonázorovouorientaciči osobitf Ťečovfprojev;jeho kolokviálnost mriže prozrazovat pŤíslušnost k určitéspolečenskésféŤe' Jinde - zvláště ve fiktivních autobiografiích- se vyprávění soustÍeďuje pŤedevšímk vytvoŤeníobsažnéhoportrétutoho, kdo vypráví (o své životnízkušenosti).Vyjdeme-li ze Stanzelova vfstižnéhopojmu ,,Já s tělem.. (tělo vlastnívypravěč-postava,pŤíslušející existenciálně k zobrazenémusvětu, tj. světu ,,obfvanému..fiktivními postavami), tak bychom snad mohli stupeř zosobněnívypravěčeyázatnamírujeho tělesnosti, která napŤíkladnarristáodjeho stylizace coby vydavatele rukopisu pŤesriímcovéhovypravěčea svědka ažk vyprávěcí situaci první osoby, kdy vypráví protagonistaděje. Piitom platí,že,,Touměrou' jak vypravěč nabj,vá osobních rysri, blížíse . byéjen na jistou vzdálenost - zÓně postav, neboéosobnostje znakem lidského zák|adu' společnéhovypra. věčii postavrím.. (Stanzel |988:227). Jeďen z nejv1fznamnějších teoretikri vyprávění Wayne C.Booth (Booth L961)' jenžsvéana|,!zyliteriírníchtextri zaměŤilna zjištěnívšeho(všech znak : signál , prostŤedkri,postup ), čímse nějak prisobína čtenáie(na jeho pozornost i názorovou orientaci), rozdělil typy vypravěčrimimo jiné podle kritériaosobnostníchznakťr.Rozlišuje vypravěčezdramatizované- to jest takové,kteňíse vyznačujíinďviduálními rysy jako postavy (sou to ,,narratoragents..:jednajícípostavaa ,,narratorobserves..:po-
83
stava-svědek), a vypravěče nezdramatizované,spllvající S autorem' (Poněkud pŤedbíháme,kdyžvyraz ,,splfvajícís autorem..opravujemena ,yystupujícívautorsképozici..:beremetotižv vahu,ževypravěčmúže blt ztotožniteln! s autorem, nebo že se takémriŽe manifestovat jejich odlišnost.)Vzhledem k tomu, žese zablváme problémemtematizované (ztvárněnéa zviditelněné) zprostŤedkovanosti,budou niás z Boothovy klasifikace zajímatďitypy vypravěčri:,,self - conscious narrativs..,,,narrator agents.,a ,,narratorobserves...Či|i zaprvé vypravěčv tŤetíosobě, jenž si je vědom svévypravěčskérole, intervenuje více čiménědo děje svlmi komentríňi,upozorřuje na Svou vyprávěcí strategii apod. Zadruhé vypravěč- jďnající postava,to jest buď protagonista,nebo - za tŤetí - někdo, kdo se nena|ézávcentru děje, ale všepozoruje (zpravidlajako by ,,zestrany..)a podává svědectví'Než se těmto tŤemtyprim zosobnění, jimiž se prosazuje tematizace zprostŤedkovanostivyprávění, budeme věnovat blíže,je tŤebase alespoř dotknout některlch problémrisouvisejících s našímtématem:chceme si všimnoutvztahu vypravěčea autora, vztahu vypravěče k zobrazenému světu, vypravěčsklch kompetencí a komunikativního aspektu vyprávění. Vztah vypravěč - autor byl ve sféŤeliterární fikce aktualizován v momentu, kdy byl dán impuls k jejich rozlišení,pŤesnějiŤečenoimpuls k tomu, aby nedocházelo k jejich automatickémuztotožřování.To mriže bj,tv zásaďě (teoreticky) oprávněno jen u dokumentiírníchžánrri. dení. kri, memorírŮ,autoportrétri,esejúaj." K identifikaci docházelo zejména tňetíslovesnou osobu, jenŽ vystupuje z pozice u vypravěče uŽÍvajícího vědomí) a osobuje si právo najakousi autorskéautority (ako"nadŤazené chová se tak, jako by jeho obesoudti: sv1fch objektivnost.. ,,abstraktní známenost se zobrazenym světem byla naprostá. Z vymezení našeho pŤedmětu- tematizovaná (ztv árnénáa zviditelněná) zprostŤedkovanost, jejíž míra narristá s každfm identifikovateln;fm znakem vypravěčovy osobnosti - pak plyne, že budeme akceptovat utvoŤenosttoho, kdo vypráví akohojako vfslednici kreativníhoaktu (,,textovéoperace..)postavil autormezi sebe azobrazen! fiktivnísvět. Současněakceptujeme,že v každémjednotlivémpňípaděje tŤebase ptát, dojaké míry byl vyprá6
Zásluha na tom, žese v literárníteorii začalaodlišovatpostavavypravěčev tŤetíosobě od autora,je piipisována zejménaWolfgangovi Kayserovi. Ten o subjektuepickévlpovědi napsal,ie ,'V celémepickémuměnínenínikdo znrímlm čiještěneznámlm autorem,ale 'oíí,kte.oo autorbuď vynalézánebo hraje..(1958:91). Dodejmejen, žehrát ro|i znamená v podstatěbjt něklm jinjm. Současněse tato ro|e nabízí,aby byla nějak uchopena.
84
vějícíprostÍedníkvybaven rysy ztotožnitelnlmi s rxálnfm autorem (pŤesněji Ťečenos tím,co je o něm i ěiršímpovědomí pnámo nebo co o něm vyčteme z biograficklch pramenú,a koneckoncŮ i s tím, jak se autor prezentuje ve svémdfle). Pro Henryka Markiewicze, jenž se věnuje relaci autor.vypravěč ve svlch Rozměrech literiárníhodíla (Markiewicz 1984),je v chozím bo. dem rozlišení,ynějšíhoautora..(,,autorazewn9trznego..)- reálně existujícípsychofyzické osoby, a ,,autoravnitíního..(,,autorawewngtrznego..),jenž se projevujepouze v dfle:jako subjekt ,,textovfchoperacÍ.' jako kolerát jistého vnitŤníhoŤádu,a snad i jako jistrá etická orientace interpretovatelná hloubkov ě z liter funí vfpovědi' Markiewicz není zastáncemapriorníhoodlučovánívnitŘ tto autora.. dtextovéhosubjektu (,já vypovídajícího..,ja mÓwincego ,, kterése zočaloobjevovat.ie20. století,označovanémvelmi pŤípadnějako,yěk podezíránÍ,,Mimo jiné i proto, že do svévypravěčskémorfologie zahrnuje takétexty non-fiktivní a asertivní (to jest Stvrzující,reproduktivní,dokladové,dokumentové apod.), neboéuznává a akcentuje fakt, že ,,hranicemezi literaturou a nonJiteraturou je plynulá a hranice mezi texty asertivnímia neasertivnímije dnes myslně zastírána,,(|984:79). Pro oblast fikce, jejížhranice pŤekročit,vymezuje pak Markiewicz ,}tyv našempojednání'nemíníme pravěče fingujícího..a ,yypravěče fingovaného..,jejichŽ odlišnost od autora - tj. osobitá individualizace - pŤcdstavujesmysluplnf interpretační rikol. Polskj teoretik rovněž rrvádí pŤípady,kdy je možno odlišení ,ynitŤníhoautora..a,,textovéhosubjektu., ('podmiotu textowego..)považovat za evidentní: '.'ve yzlpovědích dramatilklch postav, v lyric(fch monolozích, pŤipsanlch určitlm postavám - reáln1fm, fantastickfm, nadpŤirozen;/m,v každém Íípaděvlrazně odlišenfm od autora; rovněž v narativních ritvare+h(dflech), kde byl rrypravěčpojmenovrín odlišně od autora (v titulu nebo v textu), konečněi v dflech, ve kter1fch individuálně neoznačen;ftextovj subjekt vykazuje rysy,ježjsou evidentně v rozporu s tím,co je známo z osobnostníchrÍdaj o autorovi..(Markiewicz 1984:'76). Pozastavme se krátce u piípadu vypravěče,kter1fnese jméno' odlišné od jména autorova. Za takovéhovypravěče lze považovatvyprávějící k zobpostavu (hrdinu nebo svědka),jenŽ vzhledem ke svépŤíslušnosti (o tom dále) autorsklm nadhledem razenémusvětu nemrižeJisponovat vložit trrezi sebe jednoznačn! rozhodnutí v]Íraz a1rtoroYa a pŤedstavuje však, že i v tomto jinou se identitu. Dorrmíviímc ostlbnostní a vyprávěné piípadě mriŽe mít smysl zkountat spÍízněnosttakovéhosubjektu s vnitŤ.
B5
stava-svědek), a vypravěče nezdramaÍizované'spllvající S autorem. (PoněkudpŤedbíháme, kdyŽvyraz ,,splfvajícís autorem..opravujemena ,yystupujícív autorsképozici..: bereme totižv rívahu,ževypravěčmriže blt ztotožniteln1/s autorem, nebo že se takémrižemanifestovat jejich odlišnost')Vzhledem k tomu, že sezablváme problémemtematizované (ztvárněnéa zviditelněné) zprostŤedkovanosti,budou niís z Boothovy klasifikace zajímatňitypy vypravěčti:,,self- consciousnarrativs..,,,narrator agents..a ,,narratorobserves..'Čili za prvévypravěčv tňetíosobě, jenž si je vědom svévypravěčské role, intervenujevícečiménědo děje svlmi komentiíŤi, upozorřuje na svou vyprávěcístrategiiapod' Zadru|lé vypravěč- jednajícípostava,to jest buď protagonista,nebo - za tŤetí - někdo, kdo se nenalézáv centruděje, ale všepozoruje(zpravidlajako by ,,zestrany,.) apoďává svědectví.Než se těmto tŤemtypúmzosobnění, jimiŽ se prosazuje tematizace zprostňedkovanostivyprávění budeme věnovat blíže,je tŤebase alespoř dotknout některlch problémrisouvisejících s našímtématem:chceme si všimnout vztahu vypravěčea autora' vztahu vypravěče k zobrazenému světu, vypravěčskfch kompetencí a komunikativního aspektu vyprávění. Vztah vypravěč- autor byl ve sféňeliterrírnífikce aktualizován v momentu, kdy byl dán impuls k jejich rozlišení,pŤesnějiňečenoimpuls k tomu, aby nedocházelo k jejich automatickémuztotožřování.To mriže blt v zásadě (teoreticky) oprávněnojen u dokumentárníchŽánri - deníkri, memoríni,autoportrétri,esejri aj.o K identifikaci docházelo zejména u vypravěčeužívajícího tÍetíslovesnouosobu,jenŽ vystupujezpozice autorskéautority (ako"nadňazenévědomí) a osobuje si právo najakousi objektivnost..sv1fchsoudti:chová se tak,jako by jeho obe,,abstraktní známenost se zobrazenlm světem byla naprostá. Z vymezení našeho pŤedmětu- tematizovaná (ztv árněná a zviditel něná) zprostŤedkovanost, jejíŽ míra narristá s každfm identifikovatelnfm znakem vypravěčovy osobnosti - pak plyne, že budeme akceptovat utvoŤenosttoho, kdo vypráví a kohojako vfslednici kreativníhoaktu (,,textovéoperace..)postavil autor mezi sebe a zobrazen! fiktivní svět. Současněakceptujeme,že v každémjednotlivém pťípadějetŤebase ptát, dojaké míry byl vyprá6
Zá,s|uhana tom, žese v literámíteorii začalaodlišovatpostavavypravěčev tietí osobě od autora,je piipisována zejménaWolfgangovi Kayserovi. Ten o subjektuepickév1lpovědi napsď, že ,,V celémepickémuměnínenínikdo znrímlm čiještěneznámfm autorem,ale rolí,kterou autorbuď vynalézánebo hraje..(1958:9l). Dodejmejen, žehrát roli znamená v podstatěbÝt něklmjinfm. Současněse tato ro|enabízí,aby byla nějak uchopena.
84
vějícíprostŤedník vybaven rysy ztotožnitelnlmi s raálnlm autorem (pŤesněji Ťečenos tím,co je o něm i ěiršímpovědomí pnámo nebo co o něm vyčteme z biograficklch pramen , a koneckonc i s tím,jak se autor prezentujeve svémdfle). Pro Henryka Markiewicze, jenž se věnuje relaci autor-vypravěčve sv ch Rozměrech literárního dfla (Markiewicz 1984),je v1fchozímbodem rozlišení,ynějšíhoautora..(,,autoraZewnQtrznego..). reálně existujícípsychofyzické osoby, a ,,autoravnitiního.. (,,autorawewnQtrznego..)'jenž se projevujepouze v díle:jako subjekt ,,textovfchoperacÍ., jako kolerát jistého vnitŤníhoŤádu,a snad i jako jistráetická orientace interpretovatelná hloubkově z |iterárnívfpovědi. Markiewicz nenízastánccm apriorníhoodlučování vnitň, tro autora.. d textovéhosubjektu ('já vypovídajícího..,ja mÓwilcego ,, kterése arčaloobjevovatie2o. století,označovanémvelmi pňípadnějako ,,věk podezíránť, ' Mimo jiné i proto, že do svévypravěčskémorfologie zahrnuje takétexty non-fiktivní a asertivní (to jest stwzující,reproduktivní,dokladové,dokumentovéapod.),neboéuznává a akcentujefakt,Že,,hranicemezi literaturou a non-literaturouje plynulá a hranice mezi texty asertivnímia neasertivnímije dnes myslně zastírána,,(1984:79)' Pro oblast fikce, jejížhranice v našempojednání,nemíníme pŤekročit, vymezuje pak Markiewicz ,yypravěče fingujícího..a ,yypravěče fingovaného..,jejicbž ďlišnost od autora - tj. osobitá individualizace - pŤcdstavujesmyslupln! interpretační kol. Polsk! teoretik rovněž rlvádí pŤípady'kdy je možno odlišení ,ynitŤníhoautora..a ,,textovrlhosubjektu.. (-pďmiotu textowego..)považovatza evidentní: ..'ve yfpovědích dramatickfch postav' v lyrickych monolozích,pŤipsanfchurčitfm postavám - reálnfm, fantasticod autora; kfm, nadpŤirozenfm, v každémfrípadě vlrazně odlišen1Ím rovněŽ v narativních ritvarech (dflech), kde byl rrypravěčpojmenován odlišně od autora (v titulu nebo v textu), konečněi v dílech, ve kterlch individuálně neoznačen textov1/subjektvykazujerysy'ježjsou evidenr ně v rozporu s tím,co je známo z osobnostních dajúo autorovi.. (Markiewicz 1984:76). Pozastavmese krátce u pŤípaduvypravěče,kter/ nesejméno,odlišné od jména autorova' Za takovéhovypravěče lze považovat vyprávějÍcí postavu (hrdinu nebo svědka),jenž vzhledem ke svépŤíslušnosti k zobrazenémusvětu nem žeJisponovaf autorskfm nadhledem (o tom dále) a pŤedstavujejednoznačnj v;/raz a'.otorovarozhodnutí vložit rrezi sebe a vyprávěnéjinou ostlbnostníidentitu.Dorrmívámcse však,žei v tomto pŤípaděmrižemít smysl zkountat spÍízněnosttakovéhosubjektu s vnití-
85
ním autorem,tŤebav podoM ideálu čipŤedstavyo svénenaplněnémožnosti.Takévypravěč-postava neníjenindividualizovanlm obrazem,ale i více či méněkonvencionalizovan;/mnarativnímpostupem;jehomíra osobitostipŤedstavuje dílčí, nápadnějšíči méněnápadnousložkucelkovéhovypravěčského projevu (v tradičním dobrodružném románu navíc postava vyprávěla zprisobem namnoze autorsk m, nespecifikovan m sociálně ani skazově, tj' bez nějakévfraznější,,,hlasité..vypravěčské gestikulace).Taképojmenovan1f vypravěčse mrižestátmaskouautorova vnitŤníhoautoportrétu,prÚstorem pro skrytou intimní konfesi a pro osobnírétorikuideově vyhrocenoua tendenčně ZaměienouvričičtenáŤi (srov.kupňftladuvypravěčské subjektyněkter1/ch D'Annunziov1íchro. mánri)' Autoniv životnípragmatismusa umravřující postoj se prosazuje dokonce i v životopisnémvyprávěnítakovéhotypu postavy,jaklm je Moll Flandersová,,,kteráse narodilav Newgatu azasvéhoživotaplného rozmanitostípo šedesátlet, vyjma dobu svéhodětství,byla dvacet let nevěstkou, pětkrát se provdala (z toho jednou za vlastního bratra), dvanáct let kradla, osm let strávila ve Mrginii, nakonec zbohat|a, ž1|a ctnostně a zemiela jako kajícnice..(Daniel Defoe: Moll Flandersová, L722; cit.podle čes.pŤekladu1983.Dále jen stránkyv textu)./ A protože vyprávíjlŽ jako napravenákajícnicea protoŽepostrádápsychologickou hloubku,ježby jí,právě takjako mravnícit, bránila v podnikavosti(ta ovšemMoll neopouští ani po zázračném pŤeroduve věznici Newgate), mohla blt autorem,to jest Danielem Defoem (1660, 61-1731),doslova zmanipulovánapro jeho vlastníkazatelskoua mentorskouintenci, projevujícíse iadou konvenčnícha moralizujícíchrívah.(Snad lze ťíci,Že cosi z Markiewiczova ,ynitŤníhoautora..' cosi geneticky spjatého s ',autoremvnějším..,se tu se svlmi názory a vychovn1/mpojetímdobrodruŽného románu zčástiskrylo ve vypravěči-postavě.)Ú 7 PIn! název románu Daniela Defoa z roku |7,22zní:Šťastné a nešéastné osudy slavnéMoll
Flandersové. The Fortunesand MisfortunesofFamous Moll Flanders(českypoprvél 929).
8 Na adresuzmoudieléMoll Stanzeluvedl,žejejíčetné komentáiek pŤíběhujejíiro zivotajako
l|qdtjly: prostitutky a bigamistky vzbuzujídojem' ,jakoby zde Defoe zap}áhl prožíiající Já Moll Flandersové spolus reflexemcizíhoautorského Já dojhajedinéosoby..1isss: z5:;. Stanzelovi tu jde o demonstraci'zjevné desintegraceprožívajícílro a vyprávějícíhoJá, která byla v pozdějšímv!voji Žánrl vyznarnněpĚekonána.Současněnelze pominout,žemoralismus vypravěčky,plynoucíz nepiílišpňesvědčivě, spíševnějškověmotivovanéhopňerodu, fungovalv době vzniku románujako alibi pro |íčeníkomerčně velmi r1činnlchneňesií. Proto takéautor nechává v pŤedmluvěpŤedstoupitpied publikum vydavatele, kter! poněkud relativizuje autentičnost . vfpovědi tím,žese piiznává k redakčním zásahrim k ',uhlazení.. rukopisu s ohledemna ctnostnéa nábožné čtenáňe.
BÓ
,,Nemohu neŽ na tomto místě Znovu Ženám drirazně pŤipomenout,jak zbytečněsi své pro nestrannéhopozorovatelejiž tak dost poníŽené postavenív manželstvíještězhoršují;samy Si na Sebepletou bič,když uŽ se pied sřatkem dávají od mužriurážet.Neníjim toho podle mého (str.61). náZoru nijak zapotŤebí.. jsou pokušení,kterlm odolávat nenív moci lidsképovahy.A ni,,Ale tvrdit,jak by se sám v pďobné situaci zachoval. kdo nemúžes určitostí je všeho zla a chudobaje nejhoršíléčka;ale zatím koien Chamtivost nechme těch rivah,dojdeme k nim později.,(str' l52)' Dobr! pŤíkladautorského,,zneuŽitť,vyprávějícího protagonisty demonstruje polsk! literární teoretik Stanislaw Eile na románu Henryka Sienkiewicze Bez dogmatu( 1891).Zďeby opět volba vypravěčebránila autorskéhovstupu. Jedná se tu možnosti nějakého bezprostňednějšího o simulaci intimníhodenftu psanéhodekadentem,jemužskepticismus velí pochybovat o všech objektivníchpravdách, a tuďíŽby se v jeho činící platnosti(pŤesnějiŤečeno vlpovědi neměl objevit soud obecnější typu.Hrdina všaksvé platnost)'tj. soud autorského si nárok na obecnější zážitkypodrobuje nejen anal1/ze,ale takéhodnocení,a stává se tudíŽsám sobě nadŤazenlmsoudícímvědomím. Soudě sebe, soudí pak rovněž ripadekcelégenerace.Simulovaná intimitatu tedy sloužíjenk tomu,aby apriorní iclea a autorskj soud prisobily jako autentick! projev vědomí postavy.Eile proto dospívák názoru, že',sám faktzavedenívypravěče pŤíslušej ícíhoformálně do zobrazenéhosvěta nerozhoduje automaticky o nepŤítomnostiautorsklch zobecnění,ale vytváŤípouze podmínky pro mluvčího..... @i|e |973 44). na stvoŤeného relativizaci toho,jak nahlížet fikce pňipouští literární Jak patrno, v rámci licencí platnfch ve sféŤe jež vymykajípodmíněse i román s deníkovoustylizacítakováÍvrzení, nosti charakterem vypovídajícípostavYi jsou to tvrzenívyhlašovaná jakoby z pozice,'nikoho.., garantovanájakousi autoritou,jež se na|ézá vně fiktivního světa. PŤesto-Eilesoudí,žejakmile je akt vyprávění pojat vrstvěrománu jako ,,role..svěÍenápostavě,pak by se měla v ,,noetické.. projevit většíčimenšírelativitahodnověrnosti.Vypravěč.rolereprezena určitoudobu. Proto si jeho iuje určitouindividualitu, určitéprostŤedí k obrazu názory nemajíčinitnárok na obecnouplatnost,nlbrž pŤispívat a doby. tétoindividuality,prostŤedí Jinf okruh otázeka problémri,vynoŤujícíchse kolem kategorie vypravěče,se dotlká relace vypovídajícísubjekt. zobrazeny svět. v tomto okruhu mají pak kardinální vyznam následujícímomenty: l) opozice vypravěček zobrazenémufiktivnímu svě. pŤíslušnosti či nepŤíslušnosti
87
ním autorem,tŤebav podobě ideálu čipfedstavyo svénenaplněnémožnosti.Takévypravěč-postava neníjenindividualizovanlm obrazem,ale i více či méněkonvencionalizovan;/mnarativnímpostupem;jehomíra osobitostipŤedstavuje dílčí,nápadnějšíči méněnápadnousložkucelkovéhovypravěčskéhoprojevu (v tradičnímdobrodružnémrománu navíc postava vyprávěla zprisobem namnoze autorsk;/m,nespecifikovanlm sociálně ani skazově, tj. bez nějakévj,raznější,,,hlasité.. vypravěčské gestikulace).Taképojmenovan!vypravěčse mrižestátmaskouautorova vnitňního autoportrétu'prostorem pro skrytou intimní konfesi a pro osobnírétorikuideově vyhrocenou a tendenčnězaměŤenouvričičtenáŤi (srov.kupŤíkladuvypravěčské subjektyněkter ch D'Annunzioq.fch románri). Autorriv životnípragmatismus a umravřující postoj se prosazuje dokonce i v životopisnémvyprávěnítakovéhotypu postavy,jakfm je Moll Flandersová,,,kteráse narodilav Newgatu azasvéhoŽivotaplného rozmanitostípo šedesátlet, vyjma dobu svéhodětství,byla dvacet let nevěstkou' pětkrát se provdala (z toho jednou za vlastního bratra), dvanáct let kradla, osm let strávila ve Vrginii, nakonec zbohat|a, ž1la ctnostně a zemŤe|ajakokajícnice..(Daniel Defoe: Moll Flandersová, 1122;ctt,podle čes.pŤekladu1983.Dále jen stránkyv textu)./A protože vyprávíjlž jako napravenákajícnicea protoŽepostrádápsychologickou hloubku,jež by jí,právě tak jako mravnícit, bránila v podnikavosti(ta ovšemMoll neopouštíani po zázračném pŤeroduve věznici Newgate), mohla blt autorem,to jest Danielem Defoem (1660, 6l-1731), doslova zmanipulovánapro jeho vlastníkazatelskoua mentorskouintenci' projevujícíse Ťadoukonvenčnícha moralizujícíchrivah' (Snad lze ťíci,že cosi z Markiewiczova ,,vnitŤníhoautora.., cosi geneticky spjatého s ,,autoremvnějším..'se tu Se sv;/mi názory a v chovnfm pojetímdobrodružného románu zčrísti skrylo ve vypravěči-postavě.)Ó '7
Pln! nrízevrománuDanielaDefoaz roku |7,22zní:Šéastné a nešťastné osudyslavnéMoll Flandersové. The Fortunesand Misfortunesof FamousMoll FIanders(českypopruél 929). 8 Na adresuzmoudŤelé Moll Stanzeluvedl,Žejejíčetné k pňr,běhujejího komentáŤe Životajako zlodějky' prostitutkya bigamistky vzbuzujídojem, ,jakoby zde Defoe zapŤáhlprožívající Já Moll Flandersové spolus reflexemcizíhoautorského Já dojhajedinéosoby..(l988: 253). Stanzelovi tu jde o demonstraci,zjevné a vyprávějícíhoJá, která desintegraceprožíva1ícího byla v pozdějšímv,!vojiŽánruvj,znamněpiekonána.Současněnelze pominout,žemoralis. mus vypravěčky,plynoucíz nepŤíliš pŤesvědčivě, spíševnějškověmotivovanéhopŤerodu, fungoval v době vzniku románujako alibi pro líčeníkomerčně velmi činn1!ch neiestí.Proto takéautor nechává v piedmluvě pŤedstoupitpŤedpublikum vydavatele, kterÍ poněkud relativizuje autentičnost v povědi tím,žese pŤiznávák redakčním zásahúm k,'uhlazení.. rukopisus ohledemna ctnostné a nábožné čtenáŤe.
8Ó
,,Nemohu nežna tomto místě Znovu ženámdrirazně pŤipomenout,jak zbytečněsi své pro nestrannéhopozorovatelejiž tak dost ponížené postavenív manŽelstvíještězhoršují;samy Si na sebe pletou bič,když už se pŤedsřatkem dávají od mužri urážet' Není jim toho podle mého názoru nijak zapotÍebí.(str'61). ,,Ale jsou pokušení,kterlm odolávat nenív moci lidsképovahy' A nitvrdit' jak by se Sám v podobnésituaci zachoval. kdo nemrižeS určitostí je zla a chudobaje nejhoršíléčka;ale zatím všeho koŤen Chamtivost nechme těch rivah,dojdeme k nim později..(str.152)' vyprávějícíhoprotagonistydeDobr! pŤíkladautorského,,zneuŽitÍ, monstrujepolsk! literámí teoretik Stanislaw Eile na románu Henryka Sienkiewicze Bez dogmatu(1891).Zďeby opět volba vypravěčebránila autorskéhovstupu. Jedná se tu možnostinějakéhobezprostňednějšího o simulaci intimníhodeníkupsanéhodekadentem,jemuž skepticismus velí pochybovat o všech objektivníchpravdách, a tudíŽby se v jeho činící vlpovědi neměl objevit soud obecnějšíplatnosti(pŤesnějiŤečeno své však Hrdina typu. platnost),tj. soud autorského si nárok na obecnější se tudížsám stává a hodnocení, ale také zážitkypodrobuje nejen analfze, sobě nadŤazen;/msoudícímvědomím' Soudě sebe, soudí pak rovněž ripadekcelégenerace.Simulovaná intimitatu tedy sloužíjenk tomu' aby apriorníidea a autorsk! soud prisobily jako autentickj projev vědomí postavy.Eile proto dospívák názoru, že,,sámfakt zavedenívypravěče pŤíslušejícího formálně do zobrazenéhosvěta nerozhoduje automaticky o nepňítomnostiautorsk ch zobecnění,ale vytváŤípouze podmínky pro mluvčího..'.. @i|e |973: 44). na stvoŤeného relativizaci toho,jak nahlížet fikce pŤipouští literární sféŤe ve Jak patrno, v rámci licencí platnfch podmínějež vymykají se tvrzení, i román s deníkovou stylizaci taková jsou to tvrzenívyhlašovaná postavY; nosti charakterem vypovídající jakoby z pozice,,nikoho..,gárantovanájakousi autoritou,jeŽ se na|ézá vně fiktivníhosvěta.PŤestoEile soudí,žejakmile je akt vyprávěnípojat vrstvěrománu jako ,,role..svěŤená postavě,pak by se měla v ,'noetické.. projevit vctsi čimenšírelativita hodnověrnosti.Vypravěč-rolereprezenjeho iujě určitouindividualitu, určitéprostňedía určitoudobu. Proto si k obrazu pťispívat nlbrž ,á,ory nemajíčinitnrírokna obecnouplatnost, tétoindividuality, prostiedía doby. Jin! okruh oÍázeka problémri,vynoŤujícíchse kolem kategorie vypravěče,se dotlká relace vypovídajícísubjekt. zobrazenysvět' V tomto okruhu mají pak kardinální vlznam následujícímomenty: 1) opozice vypravěček zobrazenémufiktivnímusvěčinepÍíslušnosti pŤíslušnosti
87
tu; 2) v pŤípadě pŤíslušnosti pak to' nakolikje vyprávějícípostavasociologicky prohloubenao charakteristické rysy pffslušníkaurčitésvébytné society; 3) zda vypravěčvystupujejako vševědou cí zna|ec,neboz pozice svědka čiprotagonisty.Než se všaksoustŤedíme k tétoproblematice, nebudesnadna škodupovšimnoutsi rozlišenítŤívypravěčsklchpostojri, jež provedla M. Jasiíská - s tím,Že tato autorkanerozlišujenon-fiktivní a fiktivní vlpovědi. Nejprve vymezuje postoj,,pr vodcovsko-informativní..,kdy se vypravěčovorisi|ísoustŤeďujepňednostněk zachycení pŤedmětností a faktri,protožeautorspoléhánajejich vlastnív1fmluvnost, na to, že budou prisobit samy za sebe. V tomto postoji se projevuje nezffdkazaujetípro pĚedmětnou(objektovou)stránkuskutečnosti, jížje pňipisovánaobjektivníhodnota,jakoby nepodmíněnásubjektivnímhlediskem' Jelikož se v tomto pňípaděpotlačujíosobníprojevy vypravěče (objevujeSesklon k odstupu,reportážní věcnosti,kronikiíŤskému záznamu, neutrálnípopisnosti), znenápadřuje se i sama zprostŤedkovanost vlpovědi' její identifikovate1n;f subjekt.Naopak pŤipostoji ,'interpretačně-hodnotícím,, získávajíosobnostníprojevy dostatečn!prostor:,,Zobrazeny svět se nestává závaŽn,lm (získává váhu) v1flučnědíky samotnému faktu své existence, ale dfty tomu, Že vyjevuje uspoŤádanostči chaotičnostcelkovéhoobrazu skutečnosti, kter! pŤináleží vypravěči..... (Jasi ska |967: 280).Jasiískárovněžpoukazujena r znéroviny hodnocení,lépeŤečeno rťrzné roviny daného,,interpretačně-hodnotícího.. postoje: intelektuální,estetickou,etickou, emocionrilni utilitární apod., z nt.chŽkaždá mŮženab1/tpňevahyu ruznlch autorťr,škol a směr (moralistnía emocionálníroviny dominovaly kupŤíkladu v epošesentimentalismu).Pro nášzájem pak bude relevantní,nakolik roviny hodnocení v díleobsažené (nějakv něm konstituované a zjistitelné)dotváŤejí osobnost vypovídajícího subjektu,nakolik se v nich akcentujenegativníči pozitivnívztah k realitě,sebevědomáautoritativnostčiskepse provázená hodnoto m relativismem ap. Terminologické potíženám u Jasiírské činírozlišenízprostňedkovanosti a bezprostŤednosti ,,interpretačně-hod. notícíhopostoje..,kteréznamenajícosi jinéhonežnašev)íchozíopozice zprostŤedkovanost (vypravěčem)- bezprostŤednost (scéničnost, pňedvedenímédiempostavy)fiktivníepické1ípovědi.U Jasiínkéjdeo to, Zda jsou soudy o postavách'dějích,událostechapod' explicitně vysloveny, nebo zda je hodnotící vztah vypravěče k zobrazenémujen nepffmo naznačen- to znamená prostŤedkystylistickfmi, jako tňebatÓnem (patetick1/m, ironick;/m,humorn1/m, zvroucněl1/m, lyrickfm), nebopostupy kompozičními(opakováním,Zamlčením, zrychlenímrytmu vyprávění).
8B
i l
fr it !
I ti
I ,l I
rl
V pffpadě nepňíméhohodnoceníje repertoár použitelnlch postupri a prostŤedkŮ pochopitelněširšizato dešifracevypravěčovahodnotícího postojekomplikovanější.Je zÍejmé, že námi sledovan;/zosobněn;/vy- mrižehodnotitv plné pravěč- nositel tematizovanézprostŤedkovanosti míŤepŤímo,bezprostňedně, explicitně (''hlasitě..),a že má vedle toho k dispozici i prostŤedkystylistické,,,tiše,.implikujícíjeho vztah k pĚedmětu vyprávění. Jako tňetímožn!postoj vypravěčekzobrazenému světu m žemepodle JasiÍrské vyznačitpostoj ,,digresívní.., pŤikterémpŤednost dostává sféra vypravěčovlch vlastních názor , citŮ, pŤesvědčení, vzpomínek. Pro epiku polská teoretičkapovažujetentopostoj za okrajovf,jeho doménu spatňujev lyrické pr6ze a eseji' Mějme však na vědomí, že mnohé prozaickétexty - zvláštěrománové- se vyznačujís|ohovoui strukturní mnohotviírností,že se v nich objektově zaměÍená v1fpravnost mriŽe hzrrmonickysměšovats esejismem vahovéčilyricko-rétorické povahy; dflo pak dosahujevlznačně emotivní.i poznávacíkomplexnosti (srov. kupňíkladurománovou epiku Thomase Manna). Nyní se vraémek relaci vypravěč- zobrazeny svět,j ak nám j i modelově vymezil F.K. Stanzel v rámci opozičníhovztahuvyprávěcísituaceprvní a tŤetíosoby, kter Žto vztah současněvyznačujeopozici identičnost - neidentičnost existenciálníchob1astí vypravěčea poStav.Pro vyprávěcí situaci prvníosoby tu platípŤíslušnost vypovídajícího subjektuk zobrazenémusvětu(vyprávípostavahlavní,nebopostavavícečiméněričastná na ději' to jest více či méněperifernísvědek),vyprávěcísituaceosoby tŤetí situujevypravěčevně tohotosvěta.Míra distancepňiuŽitíer-formy všakmrižebyÍ rŮzná (slábne kupŤíkladuu postojepamětnického);teoreticky by mělo platit, že většístupeř Zosobněnostivypovídajícího subjektuby ho měl pŤibližovatke světu postav,měl by se zužovatjeho horizont,oslabovatkompetence,nar StatpŤedsudečnost apod. 7Áá se nám ovšem,že v1/chodisko,kterése nám nabízív Stanzelově - neidentičnosti pregnantnípolaritě ,,identičnosti existenciálníchob|astí..'by bylo tŤebadoplnit o rivahu gnoseologicképovahy,jeŽ by brala v patrnostquasihodnotu(quasipravdivost,quasiplatnostapod.)Žvypray
Dnesjižběžněužívan!termínquasisoud(srov.vÝznamčásticequasi-jako,jako by, skoro, dojistémíry)má svújprivodv teoriíchRomarraIngardena(Das literarischeKunstwerk, l93l . českyviz Ingardenl 989),jenžrozlišujejednak věty a soudy ,jistící,, vědecké ' náÍeŽející vfpovědi a uplatriujícínárok na to, že pŤedmětnásituace určenájejich obsahemfakticky
89
tu; 2) v pŤípadě pŤíslušnosti pak to, nakolikje vyprávějícípostavasociologicky prohloubenao charakteristické rysy pŤíslušníka určitésvébytné society;3) zda vypravěčvystupujejako vševědoucí zna|ec'neboz pozice svědka čiprotagonisty'NeŽ se všaksoustňedíme k tétoproblematice, nebudesnad na škodupovšimnoutsi rozlišenítňívypravěčsklchpostojri, jež provedla M. Jasiírská- s tím,Že taÍoautorkanerozlišujenon-fiktivní a fiktivní vlpovědi. Nejprve vymezuje postoj,,prťrvodcovsko-informativní.,, kdy se vypravěčovo rísilísoustňeďuje pňednostněk zachycení pčedmětností a faktri,protoŽeautorspoléhánajejich vlastnívlmluvnost, na Ío,že budou ptisobit samy za sebe. V tomto postoji se projevuje nezŤídka zaujetípro pňedmětnou(objektovou)stránkuskutečnosti' jížje pŤipisovánaobjektivníhodnota,jakoby nepodmíněnásubjektivnímhlediskem. Jelikož se v tomto pŤípaděpotlačujíosobníprojevy vypravěče (objevuje Se skl on k odstupu,reportážní věc nosti, kronik áčskémuzáznamu, neutrálnípopisnosti), znenápadĚujese i sama zprostŤedkovanost vlpovědi' její identifikovatelnfsubjekt.Naopak pňipostoji,,interpretačně-hodnotícím,, získávajíosobnostní projevy dostatečn!prostor:,,Zobrazenysvět se nestává závažn,lm(získáváváhu) vllučně díky samotnému faktu své existence, ale díky tomu, Že vyjevuje uspoňádanostči chaotičnostcelkovéhoobrazu skutečnosti, kter! pňináteží vypravěči.'.., (Jasiíska|967:280). JasiískárovněŽpoukazujena rriznéroviny hodnocení,lépeňečenorriznéroviny daného,,interpretačně-hodnotícího.. postoje: intelektuální,estetickou,etickou, emocionálni utilitiírníapod., z ntcltžkaždá mŮženablt pŤevahyu niznlch autorli, škol a směr (moralistnía emocionálníroviny dominovaly kupňíkladuv epošesentimentalismu).Pro náš zájempak bude relevantni nakolik roviny hodnocení v díleobsažené (nějakv něm konstituované a zjistitelné)dotváŤejí osobnost vypovídajícíhosubjektu'nakolik se v nich akcentujenegativníči pozitivnívztah k realitě,sebevědomáautoritativnostčiskepse provánená hodnoto{m relativismemap. TerminologicképotíženámuJasiÍské činírozlišenízprostŤedkovanosti a bezprostňednosti ,,interpretačně-hodnotícíhopostoje..,kteréznamenajícosijinéhonežnaševychozíopozice zprostŤedkovanost (vypravěčem)- bezprostŤednost (scéničnost, piedvedenímédiempostavy)fiktivníepickévfpovědi. U Jasiískéjdeo to, zda jsou soudy o postavách,dějích,událostechapod. explicitně vysloveny, nebo zda je hodnotící vztah vypravěče k zobrazenémujen nepŤímo naznačen- to znamená prostŤedkystylistickfmi, jako tŤebatÓnem (patetickfm, ironick1fm,humorn m, zvroucněl m, lyrickfm), nebopostupy kompozičními(opakováním,zamlčením, zrychlenímrytmu vyprávění).
88
L I I
I
I
ti ,I
ii
V pčípaděnepŤímého hodnoceníje repertoár použiteln;/chpostupri pochopitelněširší, a prostŤedkri zato dešifracevypravěčovahodnotícího postojekomplikovanější'Je zÍe1mé, Že námi sledovan1/zosobněny vy. - mriŽehodnotitv plné pravěč- nositel tematizovanézprostŤedkovanosti míŤepŤímo,bezprostŤedně, explicitně (,,hlasitě..),a Že má vedle toho k dispozici i prostŤedkystylistické,,,tiše..implikujícíjeho vztah k pňedmětu vyprávění. postoj vypravěčekzobrazenému světu m žemepodle Jako tŤetímožn17 Jasiískévyznačitpostoj ,,digresívní.., pŤikterémpŤednost dostává sféra vypravěčov1/chvlastních názorŮ, citri' pŤesvědčení, vzpomínek. Pro jeho doménu epiku polská teoretičkapovažujetentopostoj za okrajov1/, spatŤujev lyrické pr6ze a eseji. Mějme však na vědomí, že mnohé prozaickétexty - zvláštěrománové- se vyznačujíslohovou i strukturní mnohotvárností'že se v nich objektově zaměÍenávfpravnost mriŽe harmonicky směšovats esejismemrjvahovéčilyricko.rétorické povahy; dílo pak dosahuje vyznačněemotivní.i poznávací komplexnosti (srov. kupňíkladurománovou epiku Thomase Manna). Nyní se vraémek relaci vypravěč- zobrazenysvět,jak nám jimode|ově vymezil F.K. Stanzel v rámci opozičníhovztahuvyprávěcíSituaceprvní a tŤetíosoby, kteryŽto vztah současněvyznačujeopozici identičnost - neidentičnost existenciálníchoblastívypravěčea postav.Pro vyprávěcí situaci prvníosoby tu platípŤíslušnost vypovídajícího subjektuk zobrazenémusvětu(vyprávípostavahlavní'nebopostavavícečiméněričastná na ději' to jest více či méněperifernísvědek),vyprávěcísituaceosoby tňetísituujevypravěčevně tohotosvěta' Míra distancepŤiuŽitíer-formy však mriŽebyt rizná (s|ábnekupŤíkladuu postojepamětnického);teoreticky by mělo p|atit, že většístupeř zosobněnosti vypovídajícího subjektuby ho měl pŤibliŽovatke světu postav,měl by se zuŽovatjeho horizont' oslabovatkompetence,nanistatpŤedsudečnost apod. Zdá se nám ovšem,že v1/chodisko,kterése nám nabízív Stanzelově . neidentičnosti pregnantnípo|aritě,,identičnosti existenciálníchob|astí..'by bylo tŤebadoplnit o rívahugnoseologicképovahy, jeŽby bra|a v patrnostquasihodnotu(quasipravdivost,quasiplatnostapod.)vvypra-
9
Dnesjiž běžněužívan;/ termínquasisoud(srov.vÝznamčásticequasi. jako,jako by, skoro, dojistémíry)má svtijprivodv teoriíchRomanaIngardena (Dasliterarische Kunstwerk,l93l - českyviz Ingardenl 989)'jenžrozlišuje jednakvěty a soudy,jistící.., náležející vědecké vfpovědi a uplatIiujícínárok na to, žepŤedmětnásituace určenájejichobsahemfakticky
89
věčov1/ch vlrokŮ a jimi konstituovanlchepicklch obrazú.Ty jsou totiž na základě všeobecné rimluvy chápány (nebospíšezakoušeny)namnoze jako cosi' co je geneticky nezávisléna tom, kdo vypovídá:vypráví se . vyprátak,jako by se to, o čemse vypráví,vskutku událo;jinak ňečeno k věŤení'(opak genetickouzávislost,a to na věnése pŤedkládáčtenáŤi vědomípostavy - navozuje reflexe, čili non-vyprávění.)ona ,,smluvená.., konvencia|izovaná nezávislost (pŤipomeřme,Že jedinou reálnou závislostíje genetická závislost dílana autorovi)nejspíštakézprisobuje jev, Žej tam,kde vyprávípostava- tedyjedna ze složek ten podivuhodn1í fiktivníhosvěta,m žestylová i v!znamová rovinajejívfpostvoňeného obzor zkušenostní vědi, aniŽ to čtenáŤe zneklidní,podstatněpŤesáhnout plynoucíz jejÍro sociálníhostatutu.Dohoda, která bere na vědomí,žese mezi autorem a zobrazenym světem na|ézáfingovan! zprostŤedkovatel, jenŽ jedná jen z vťrlesvého stvoŤitele,umožřuje, aby jak pÍiznané poznání zobrazenéhosvěta, tak vševědoucínadhled nad ním částečné i hlubinn! vhled do dušeněkoho druhého,kdo je ,,on..a ne ,,Já,,, prisobily naprostosamozŤejmě. románovégnoZ hlediska velmi obecrré pŤedstavuje akceptovanou realitunajedné seologiea ontologie čtenáňem straně svět vznikl! z rabelaisovskégrotesknífantazte,na stranědruhé zolovsk;.frománov! dokument.Velkou váhu má však zjištění,z jakych zdrojri a jakou cestou fiktivní realita povsta|a;zda byla komponována pŤeváŽněna zák]adě tzv. skutečnostního modelu, a je tudížvázánaprincipem pravděpodobnosti(historickou a Životníempirií),nebo zda se zrodila z fanÍazljníchpŤedstavautorskéhosubjektu. Tu jsme se však povážlivě odchllili od našehotématu,zabloudili do sférpojmri typu geneze,značení,zobrazov ání,tvrirčíproces apod. K otázce tematizova. (tedy k zosobněnému né (utvoŤené' zviditelněné)zprostŤedkovanosti vypravěči)se tudížnavraémekonstatováním , žeby nás takémě|o zají(volba a ztvárněnívyprá. koncepce vypravěče mat, nakolik se zvolená věcí situace tŤetínebo první osoby) podílí na podobě a estetickém púsobení zobrazenéhosvěta,tj. fiktivnírománovéreality,konstituované
situacevystupují celépŤedmětné existuje,jednak ,,ryzívlpovědi.., kdy pňedměty,popŤípadě podle svéhomodu bytí,avšak v ryze intencionálníroli: ,,...blvají sice charakterizovány l73). Dodejmejen,Že nejsoukladenyjakov piíslušném modu faktickyexistující..(l989: vztah quasisoudu,kterf ležíněkdemezi ,jistícívětou..(tése vnějškověpodobá)a,,ryzí k reálnému světumá škálupodob.Tuto škálumrižeme vlpovědí..(b!váryze intencionální), vymezit kupÍíkladupolaritouryze symbolickév;fpovědia vlpovědi ,,historické..povahy.
90
na záHadě quasiv1/rok a quasisoudli,právě tak jako to, co |ze z této koncepce vyčísto autorovětv rčímzáměru. Jak uŽjsme Ťekli,stanzelovskouopozici existenciálnípŤíslušnost - nepĚíslušnost vypravěče(subjektuvlpovědi) k zobrazenémusvětu chápeme jako v!,chozí bázi pro rozlišenízákladních vypravěčsk1/ch typri (vyprávěnípostavou rjčastnouv ději - vyprávěnívypravěčem stojrcim mimo děj)' ovšem s vlhradou, žei v pňípaáětematizovaného vyprávěče ne častného v ději se mohou objevovatsignály pŤináleŽitosti k irostŤedí, o kterémse vypráví,čímž se pozice ,,vno..moáiritujesměrem'dovnitr.l (o tom však dále). Stanzelova opozice pak pňímolyvolává otázkutzv. vypravěčskch kompetencí,jež se tfkajíjak narativníchtechnik a strategie,tak estetickéhoprisobenívlpravn ch textrj.Pro rozšiňování a zuŽo'vání,naplřování i pÍekračování těchtokompetencíposkytujev1/pravná sféravelmi širokf prostor.V zásadě a abstraktně-teo."il"ty píáti'z" pozice ,,vně., zobrazenéhosvěta poskytuje kompetence prakticky neomezené (srov. vypravěč-demiurg),pozice,,uvnitň.. vyiaduje určitá omezení,jež mohou mít noetickou i estetickoufunkci. Ásp"t
9i
věčovlch vlrokri a jimi konstituovanlch epicklch obrazrj.Ty jsou totiž na základě všeobecné mluvy chápány (nebo spíšezakoušeny)namnoze jako cosi, co je geneticky nezávisléna tom, kdo vypovídá:vypráví se tak, jako by se to, o čemse vypráví, vskutku událo; jinak ňečeno- vyprávěnése piedkládá čtenáŤik věŤení.(opak - genetickou závislost, a to na vědomípostavy - navozujereflexe, čili non.vyprávění.)ona ,,smluvená.., konvencia|izovaná nezávislost (pŤipomeřme,Že jedinou reálnou závislostíje genetickázávislost dílana autorovi)nejspíštakézprisobuje ten podivuhodn!jev, žei tam,kde vyprávípostava- tedyjednaze složek stvoňenéhofiktivního světa,m žestylová i vyznamovárovina její v!po. zkušenostníobzor zneklidní,podstatněpŤesáhnout vědi, anižto čtenáŤe na vědomí,Že se která bere jejího Dohoda, Statutu. sociálního plynoucí z zprostŤedkovatel, nalézá fingovanf světem azobrazenym mezi autorem jenž jedná jen z vrile svého stvoŤitele,umoŽřuje, aby jak pÍiznané poznání zobrazenéhosvěta, tak vševědoucínadhled nad ním částečné i hlubinn! vhled do duše někoho druhého,kdo je ,,on..a ne ,,Iá,,, prisobily naprosto samozŤejmě.Z hlediska velmi obecnérománovégnoakceptovanourealitu najedné seologie a ontologie pŤedstavuječtenáŤem straně svět vzniklf z rabelaisovskégroteskní fantazie' na straně druhé zolovsk1/románovf dokument' Velkou váhu má však zjištění,z jakyclt zdrojri a jakou cestou ťrktivnírealita povstala; zďa by|a komponována modelu, aje tudížvázánaprinpŤevážněna základě tzv. skutečnostního Ž\votníempiri|, nebo zda se (historickou a pravděpodobnosti cipem subjektu. Tu jsme se však pŤedstav autorského fantaz|jních z zrodila povážlivě odchllili od našehotématu,zabloudili do sférpojmri typu geneze,značení,zobrazování,tvrirčíproces apod. K otázce tematizované (utvoňené,zviditelněné) zprostŤedkovanosti(tedy k zosobněnému vypravěči)se tudížnavraémekonstatováním,žeby nás takémělo zajímat, nakolik se zvolená koncepce vypravěče(volba a ztváménívyprávěcí situace tŤetínebo první osoby) podflí na podobě a estetickém púsobení zobrazenéhosvěta,tj. fiktivnírománovéreality,konstituované
situacevystupují celépŤedmětné existuje'jednak ,,ryzív:fpovědi..,kdy piedměty,popŤípadě podle svéhomodu bytí, avšak u ,y'"" int"n"ionání roil: ,,...uyvaji iice charakterizovány(l989: 173).Dodejmejen, že modu faktickyexistující.. nejiou kladenyjako v pŤíslušném u"iuh qoasisoudu,kteÚ ležíněkde mezi ,jistícívětou..1tése vnějškověpodobá) a,,ryzí vypoveai..1byvaryze intencionáln!, k reálnémusvětumá škálupodob.Tuto škálumúžeme uymezit tuprinadu polaritouryze symbolickévfpovědi a vfpovědi ''historické,.povahy.
90
na záHadě quasiv]/rokri a quasisoudri, právě tak jako to, co |ze z Íéto koncepce vyčísto autorově tvrirčímziíměru' Jak užjsme Ťekli,stanzelovskouopozici existenciálnípŤíslušnost - nepŤíslušnost vypravěče(subjektu vf povědi) k zobrazenémusvětu chápeme jako vj,chozí bázi pro rozlišení základníbh vypravěčsklch typri (vyprávění postavou častnouv ději - vyprávění vypravěčemstojrcim mimo děj)' ovšem s v hradou, žei v pŤípadětematizovanéhovypravěče neričastného v ději se mohou objevovatsignály pŤináležitosti k prostŤedí, o kterémse vypráví,čímž se pozice,yně..modifikuje směrem-dovnitr.. (o tom však dále). Stanzelova opozice pak pŤímovyvolává otázkutzv' vypravěčsk]fch kompetenci,jež se tlkajíjak narativníchtechnik a strategie, tak estetickéhoprisobenív;ípravn]/chtextri. Pro rozšiŤovánía zužování,naplřování i pÍekračování těchto kompetencíposkytuje vfpravná sféravelmi širok]/prostor. V zásadě a abstraktně-Leo."ii"ky piití, ze pozice ,,vně,, zobrazenéhosvěta poskytuje kompetence prakticky neomezené (srov' vypravěč-demiurg),pozice,,uvnitŤ..vyžaduje určitá omezení,jež mohou mít noetickou i estetickoufunkci. Aspekt kompetencíkorespondujerizce s aspektyvěrohodnosti(spolehlivosti)a pŤedsudečnosti(zaujatosti,pŤedpojatosti apod.)'Vypravěčvybaven nuáhl"dem, a tudížirozsái.ll;fmikompetencemi co do znalosti všechokolností, časovjchrelaci niternlch motivacíaj., si osobujeprávo na spolehlivost (na objektivitu v rokri a soudri),u vypravěče-postavy, jenž je nutně determinován konkrétním zobrazenym časoprostorem, konkrétními zobrazenymi tělesnfmi znaky i povahovfmi rysy' se počítás určitou nespolehlivostí,s pŤedsudečn;ím viděním zpodobenéreality - zpodobenlch děj ' vztah , aktéru.Nespolehlivosta pňedsudečnost se stupřuje zejménatehdy,je-li postava obdďena nějaklmi psychick;fmi anomáliemi či vfstŤednostípovahy, dochází-|itu k narušeníkontaktu s realitou, k traumatickézášti, pňebujelémuegocentrismu necitlivému k lidskému okolí (za jiné si pŤipomeřme vypravěčeDostojevskéhoZápiskri z podzemí, Huysmansova Naruby, DAnnunziova Nevinného,Lagerkvisiova Trpaslíka,BÓllova Plechovéhobubínku).Pňi velkémffe pňeásudečnosti vypovídajícíhosubjektu (někde pňímozkeslené optice vnímánízobrazenéhosvěta) musí autor zvláštnímzprisobem vyrovnávat napětímezi tím'jak se vypovídá, a skutečnostmitouto vlpovědí zviditelněny.i - ao takové polohy, aby bylo lze dobrat se poznání a mravní ideje do dfla uloženfch. Máme-li na mys|i zosobněnéhovypravěče(a v něm tematizovanou, ztviírněnoua zviditelněnou zprostŤedkovanost vyprávěn| - to jest vy-
9t
právějícípostavuneboli vypravěče'kterf Ťíká,Já.. (pak ovšemvětšinou i ,,Ty..a''My..) a tak čionak, vícečiméně,intervenujedo děje se sv1/mi názory a postoji, jež nejsou automaticky zÍotožnitelné s názory a postoji autorovfmi, pak musímepiedsudečnostvlastně povaŽovat za jeho znak implicitní' Piímlm drisledkem zosobněníje totiži to, že zobrazen! svět a vypovězen! děj je nějak interpretován,Že se utviíŤí, pŤesnějiňečenoje jis[éesteticky činnérelativizujícípole, kteréprisobímezi rnožnoutviíŤet tímto zobrazen;fm světem na straně jedné a čteniíŤem na straně druhé. Systematik povrchové struktury vyprávění F.K.Stanzel definoval podmiřující (relativizující) tičin zosobněnosti vypravěče - jeho pÍiÍazení k určitémuvíce či méněspecifikovanémuzkušenostnímua hodnotovému horizontu - mimo jiné i takto: ,,Každ! vjem, každámyšlenka,již pronese vypravěč, vzniká z určitéhostanoviska' které mriže byt více nebo méněpiesně definováno nejenpodle prostorovéa časové distance od dění,nybrži podle stupněvhledu do vnějšíchi vnitŤních dějri..(Stanzel 1988:33). Za jisty rub pŤedsudečnostilze označit spolehlivost (věrohodnost) vypravěčes tím,žemezi oběma aspekty nastávázpravidla vztah nepŤímé riměry: spolu s narustajícípiedsudečností,podmíněnou vypravěčovou osobitostí' by mělo ďocházet k oslabení věrohodnosti jeho referencí a soudrj' To je ovšemriměra schematická a zjednodušující. Neztrácejme ze zÍete|e,Že s hodnověrností,spolehlivosti pŤedsudečností, nespolehlivostí apod. operuje autor i interpretv prostoru fiktivníreality (možnfch světri) a Že ony samy jsou jeho součástí:dotvráiejíjej a modifikují. Pro autorapŤedstavují nástroje vy znamovéhry, kterémodelujípravděpodobnostní čin (nejde o ověŤitelnost,ale sugesci) vypravnéfikce. Nezffdka se setkáme také s paradoxními ríkazy: vypravěč pÍeváŽněvševědoucí naznačí nečekaněpochybnost,čipŤímoneznalostjist ch okolnostía mo. tivací,vyprávějícípostalrykolísajímezi piiznanou omylností'nejistotou, nevědomostía mezi soudy asertivními a autoritativně hodnotícími,vyjadŤovanlmi v duchu vyprávěníautorského'Mohou bft stŤídavě postavou i j akoby autorern,zvláště kdyŽ reprodukujírozsáhléscénys dialogy a ,,režijnímipoznámkami..' citují po mnoha letech vyprávěníjinlch postav,vyhlašujíobecnépravdy a mravnípostuláty,projeyujívzdělanost neodpovídajícíjejich sociálnímu postavení,zralost nenáležitouk jejich věku apod. Respekt k zríženému horizontu i možnostjeho pŤekročení tvoŤíprostě značně širokémanéwovací pole, na němž m že autor prostŤednictvímvypravěčerozettát bohatě nuancovanou narativnístrategii. Nahlédnuto opět z roviny abstraktně-teoretické,pŤináležínejen
92
vyprávějící postava, ale i vypravěč v autorsképozici, kter! nějak prezentuje svou osobnosta vypravěčskouroli, apriori k bytostemsmrtelnfm, a tedy omylnfm. Sama osobnostvypravěče,včetnějelro vševědoucnosti či omylnosti, je však současněvfsledkem stylisticklch a v1fznamotvorn ch operací, vedoucích k vytvoŤenífiktivníclt literárních obrazri; k postiženíjejich smyslu a estetického ričinu by měla směŤovati ana|j,zavypravěčoqfch projevŮ a reakcí. Jak známo, m že se narativní struktura epického díla utviíňetsložitě a heterogenně. Bylo již uvedeno, že vyprávění pÍecházízcela plynule v momentální reflexi a dramatizovanépŤedvádění.Mohou se rovněŽ stffdat rrizná hlediska: tradičnívypravěč v tŤetíosobě stÍídal'zce|abez zábran observaci z odstupu a vhled do vědomí i dušepostavy,vyhlašoval obecně platné soudy; pÍiznáva| roli toho, kdo si vymfšlí a hromadí záp|etky pro pobavení publika, vzápětí však zaujal pozici historika, psychologa,sociologa a dožadovalse. aby jeho vfroky byly pŤijatyjako svědectvíči odbornépojednání.'' Na formálním avyznarnovémzvrstvení narativní struktury se ovšem podílíi Zvrstvenísamotnéosobnosti vypravěče, které se mimo jiné mriže projevit právě piekračováním kombinacíkompetencírriznéhotypu. kompetencínebo, jinak Ťečeno, Častose kupÍíkladukombinuje redukovanákompetencepostavy,ježje svázaná s určit1/mspecifick1fm prostŤedím,a kompetence kreativní básnická, |ega|izující,yÝmysl... 10 Proměny stanovištěa hledískaběžnéu vypravěčeminul;fchstoletíse staly na sklonku století i9. a v pďátečníchdesetiletíchstoletí20. piedrnětemkritiky těch spisovatelria teoretikti, kteŤízačaližádat,pŤímonormativně,zachováváníjediného,,pointof view... Máme tu na viktoriánsk1fromán hanlivě mysli zejménaromanopisceHenryho Jamese,jenžkupŤíkladu označiljako ',Large loos beggy monsters..(,,velká vydutá monstra..)'a teoretika Percy Lubbocka (The Craft of Fiction, l 92 1), propagátoraperspektivizacevyprávěníprostiednicsvobody se jižv roce |927 tvímzvolenéhohlediska postavy.Proti omezovánívypravěčské ozval romanopisecz okruhu Bloomsbury group (Virginie Woolfová, Lytton Stracheyaj.) Edward Morgan Forster:,,spisovatelmrižezměnit svoje stanovisko,kdyžmu to tak vychází, a Dickensovi a Tolstémuto tak vyšlo.A já se skutečnědomnívám,žetoto uměnírozšiÍovat poznání, a zužovatvnímání(ehož piíznakemjezměnastanoviska),totoprávo na pčeqfvané jejednou z největších formy amá svoupodobnosts našímvnímáním vymoženostírománové života.Někdy postÍehnemevíce nežjindy každ! detail,jsme schopni proniknoutdo mysli lidí,ale ne vždy,protoženašemysl se m žeunavit' a toto pŤerfváníproplijčujev celkovém ohledu našemuvnímánírozmanitostabarvitost..(l97 l: 72). Takéstanzel pozitivně hodnotí nejen v stffdánízrákladních vfraznou profilaci a rytmizaci narativnístruktury,spočívající ' forem (zpráva,popis, obraz,rozhovor apod.),ale i v častlchpiechodechmezi jednotlivlmi vyprávěcímisituacemi.(Piipomeřmejen, žeStanzelmínípŤechodymezi vyprávěcísituací první a tŤetíosoby a mezi personálnívyprávěcí situací,kdy se mediem zobrazenístává vědomíněkteréz postav.)
93
právějícípostavuneboli vypravěče'kterf Ťíká,,Já,,(pak ovšemvětšinou i ,iIy,, a ''My..) a tak čionak, vícečiméně,intervenujedo děje se svfmi názory a postoji, jež nejsou automaticky ztotožnitelnés názory a postoji autorovfmi, pak musímepŤedsudečnost vlastně považovatza jeho znak implicitní' PŤímfm drisledkem zosobněníje totiži to, že zobrazen! svět a vypovězenf děj je nějak interpretován,Že se utviíŤí, pŤesnějiŤečenoje jistéesteticky ričinné možnoutviíŤet relativizujícípole, kteréprisobímezi tímto zobrazenlm světem na straně jedné a čteniíňem na straně druhé. Systematik povrchové struktury vyprávění F.K.Stanzel definoval podmiřující (relativizující) tičin zosobněnosti vypravěče - jeho pÍiÍazení k určitémuvíce či méněspecifikovanémuzkušenostnímua hodnotovému horizontu - mimo jiné i takto: ,,KaŽdy vjem, každámyšlenka,jiŽ pronese vypravěč' vzniká z určitéhostanoviska' které mriže byt vice nebo méněpŤesnědefinováno nejenpodle prostorovéa časové distance od dění,nybrži podle stupněvhledu do vnějšíchi vnitŤních dějri..(Stanzel 1988:33). Za 1isÍyrub pŤedsudečnosti lze označitspolehlivost (věrohodnost) vypravěčes tím,žemezi oběma aspekty nastávázpravidla vztah nepŤímé měry: spolu s narustajícípŤedsudečností, podmíněnou vypravěčovou osobitostí, by mělo ďocházet k oslabení věrohodnosti jeho referencí a soudri' To je ovšemriměra schematická a zjednodušující. Neztrácejme ze zŤete|e,že s hodnověrností,spolehlivostí,pňedsudečností, nespolehlivostí apod. operuje autor i interpretv prostoru fiktivníreality (možnfch světŮ) a Že ony samy jsou jeho součástí:dotváŤejíjeja modifikují. Pro autorapŤedstavujínástrojev,! znamovéhry, kterémodelujípravděpodobnostníričin(nejde o ověŤitelnost,ale sugesci) vlpravné fikce. Nezffdka se setkáme také s paradoxními ríkazy: vypravěč pÍevážněvševědoucí naznačí nečekaněpochybnost,čipŤímoneznalostjis|fchokolnostía mo. tivací,vyprávějícípostavykolísajímezi pŤiznanouomylností,nejistotou' nevědomostía mezi soudy asertivními a autoritativně hodnotícími,vyjadŤovan1/miv duchu vyprávění autorského.Mohou bft stŤídavěpostavou ijakoby autorem,zvláštěkdyžreprodukujírozsáhlé scénys dialogy a ,,režijnímipoznámkami..' citují po mnoha letech vyprávěníjinfch postav,vyhlašujíobecnépravdy a mravnípostuláty,projevujívzdělanost neodpovídajícíjejich sociálnímu postavení,zralost nenáležitouk jejich věku apod. Respekt k zríženému horizontu i možnostjeho pŤekročení tvoŤíprostě značně širokémanéwovací pole, na němž m že autor prostňednictvímvypravěčer ozebrát bohatě nuancovanou narativnístrategii. Nahlédnuto opět z roviny abstraktně-teoretické,pÍinál.eží nejen
YZ
vyprávějícípostava, ale i vypravěč v autorsképozici, kter! nějak prezentuje svou osobnosta vypravěčskouroli, apriori k bytostem smrteln1fm,a tedy omylnfm. Sama osobnost vypravěče,včetnějelro vševědoucnosti či omylnosti, je však současněv1/sledkemstylisticklch a vlznamotvorn1fch operací, vedoucích k vytvoŤenífiktivníclr literárních obrazri; k postiženíjejich smyslu a estetickéhoričinuby měla směŤovati ana|yzavypravěčoqfch projevŮ a reakcí. Jak známo, mŮže se narativní struktura epického díla utviíŤetsložitě a heterogenně. Bylo již uvedeno, že vyprávění pÍecházízcela plynule v momentální reflexi a dramatizovanépŤedvádění.Mohou se rovněŽ stŤídatrrizná hlediska: tradičnívypravěč v tŤetíosobě stÍídal.zce|abez zábran observaci z odstupu a vhled do vědomí i dušepostavy,vyhlašoval obecně platné soudy; pÍiznáva| roli toho, kdo si vymfšlí a hromadí záp|etky pro pobavení publika, vzápětí však zaujal pozici historika, psychologa,sociologa a dožadovalse. aby jeho v1/rokybyly pňijatyjako svědectvíči odbornépojednání..'Na formálním avyznarnovémzvrstvení narativní struktury se ovšem podílíi zvrstvení samotnéosobnosti vypravěče, které se mimo jiné mŮže projevit právě piekračováním kombinacíkompetencírriznéhotypu. kompetencínebo, jinak Ťečeno, Častose kupňíkladukombinuje redukovanákompetencepostavy,ježje svázaná s určitlm specifick1fm prostŤedím,a kompetence kreativní básnická, |ega|izující,yÝmysl..' 10 Proměny stanovištěa hledískaběžnéu vypravěčeminul;fchstoletíse staly na sklonku století kritiky těch spisovatelria teoretikli, 19. a v pďátečníchdesetiletíchstoletí20. pŤedrnětem kteŤízačaližádat,pňímonormativně,zachováváníjediného,,pointof view... Máme tu na viktoríánsk1fromán hanlivě mysli zejménaromanopisceHenryho Jamese,jenžkupŤíkladu označiljako ',Large loos beggy monsters..(,,velká vydutá monstra..),a teoretika Percy Lubbocka (The Craft of Fiction, l 92 1), propagátoraperspektivizacevyprávěníprostiednicsvobody se jižv roce |927 tvímzvolenéhohlediska postavy.Proti omezovánívypravěčské ozval romanopisecz okruhu Bloomsbury group (Virginie Woolfová, Lytton Stracheyaj.) Edward Morgan Forster:,,spisovatelmrižezměnit svoje stanovisko,kdyžmu to tak vychází, a Dickensovi a Tolstémuto tak vyšlo.A já se skutečnědomnívám,žetoto uměnírozšiŤovat změnastanoviska),totoprávo na pieqfvanépoznání, a zužovatvnímání(ehož pŤíznakemje jejednou z největších formy a má svoupodobnosts našímvnímáním vymoženostírománové více nežjindy každ! detail,jsme schopni proniknoutdo mys|i života.Někdy postŤehneme v celkovém lidí,ale ne vždy,protoženašemysl se m žeunavit,a toto pŤerfvánípropújčuje ohledu našemuvnímánírozmanitostabarvitost..(l97 l: 72). TakéStanzelpozitivně hodnotí nejen v stffdánízákladních v!'raznou profilaci a rytmizaci narativnístruktury,spočívající ' forem (zpráva,popis, obraz,rozhovor apod.)'ale i v častfchpiechodechmezi jednotlivlmi vyprávěcímisituacemi.(Piipomeřmejen, žeStanzelmínípŤechodymezi vyprávěcísituací první a tŤetíosoby a mezi personálnívyprávěcí situací,kdy se mediem zobrazenístává vědomíněkteréz Dostav.)
93
Tak napiftlad vypravěč románové epopeje Stanislawa Reymonta Chlopi (|902-1909), velmi obsažnéhoobrazu života polské vesnice, zaznamenanéhov prriběhu ročníchdob, pŤísluší privodem i Ťečov1/m projevem k vesnickésocietě,současněvšak ovládá spisovnoupolštinu a svět, o němž vypráví, nezffdka poetizuje. Když vypravěče Chlopri podrobil Kazimierz Wykaana|yze,identifikovaltňistyly,kteréby mohly odpovídattŤemrrizn m vypravěčrim:,,lyricky-náladově-popisn!.. (,,lyriczno-nastrojowo-opisowy..), odpovídající poeticeokruhu Mlodej Polski; dále styl vesnickéhotlachala (,,wsiowegogadul{.),jenž s oblibou zaznamenává podrobnosti a jeboŽ jazykovéprostŤedkya hodnotícísoudy nepňekračují sféruvenkovskékomunity;a konečněstyl ,,realistického pozorovatele..,pokračovatelepostupti polskérealisticképr6zy, zejména obdobínaturalismu.V návaznostina Wyku hledal StanislawEile v takto zvrstveněkoncipovanémvyprávěnínějak! jednotícíprincip. Usoudil, že ro|e lidovéhovypravěčeje zároveř pojata zčástiautorsky (uplatřujíse charakteristiky,vyjasřují motivace jednání,hledajísouvislosti apod.), je subjekt vfpovědi rízcespjat s konkrétnímvesnick1/mproa pňestože stŤedím, směňrrjek obecnějšímsoudrim nadčasové platnosti,kterépak harmonicky korespondujíS vrstvou poetickou' Podobu,,stylizovaného lidového epika.. (v našemliterárním kontextu by jí odpovídal nejspíše vícerozměrny vypravěčolbrachtova Nikoly Šuhajeloupežníka),již lze povaŽovat za esteticky funkčníformu těsnéhosepětípňedsudečnosti, danévlraznou sociálnícharakteristikouvypravěče's perspektivounadčasové a pro zpodobenoukolektivitu zákonnéplatnosti,charakterizoval polsk! teoretiknásledovně:,rento epik nepodŤizuje zobrazenouskutečnoststupnicihodnot,ježjevričiníheterogenní, postojavíru sedliíkavšak pozvedá do sférym tu, pozvedátÓn (povznášítÓn) zčástii díky rysrim homérickfm, pňedevšímvšak dfty poetizaci, která je vlastní epoše vzniku díla.Jen v nemnohapňípadech tu m|adopolstvívytvráŤí nápadnější disonanci (erotika),neboémetaforika se čerpáze světa obklopujícího sedláky (pffroda, venkovsk! Život) a sakalizace pffrody se shoduje s nábožensk1/m chápáním země-živitelkylidovou kolektivitou'..(Eile 1 9 7 3 :5 8 ) Sebezpňítomněnívypravěčev textu zahrnuje pochopitelně i tematizaci (zviditelněn| samotnéhovyprávěcíhoaktu, tematizujese (a zviditelřuje) komunikativníaspekt zprostÍedkovanosti: interakcemezi mluvčím a pŤíjemcem. A lze konstatoyat,Že zviditelněná komunikativnost(snad |ze Ííci téžadresnost) epické vfpovědi je jedním z nejnápadnějších vypravěčsklchprojevri.V rámci těchtoprojev neuvažujemeo reálném
94
recipientovi, ale o čtenáĚijakožto intencionálnímliterárnímelementu (edné ze složekpodílejících se na vyzněnífiktivní vfpovědi), a součas. nějako ojednom ze znak pňíslušejících k charakteristicezosobněného vypravěče- kjeho chováníve vypravěčské roli. Vztah k někomu,komu se (ako) vypráví, múŽenablt rozmanir./ch pďob a odstínri.V zásadě |ze Ííci,že mtže b;/tztlumen1/,nebo se mrižeprojevovat (demonstrovat) okáza|e. (Až k experimentální krajnosti dospěl v tomto směru Denis Diderot v anti-románuJakub fatalistaa jeho pán - Jacquesle Fatalisteet son maitre' napsanémv 70. letech 18. století,první francouzskévyd. '' 1796') Vypravěč m Že navozovat distanci i d věrnost, akcentovat názorové shody i rozdíLy,vyjadŤovatsympatie i nelibost a rozhoŤčení, pŤiieminformace o nějaké(vyprávěné)události usnadřovat nebo ztěŽo(implicitnímu)pochlebuje, poučuj,e.ho, vat. Stává se, ževypravěččtenríŤi ', klame, pŤesvědčuje ho, tvríŤí se,jako by s nímpolemizoval, apod. Komunikativní aspekt tematizovanézprostŤedkovanostivyprávění se ovšemneprojevujepouze formou pŤímého oslovování(dialogicky),ale už v těch poznámkách, formulkách,obratech,ježstrhávajípozornostna sám narativníakt: vypravěčv nich prezentujesám sebe jako subjekt 1 l Diderot V Vypravěč jindy shovívavě, se chováke čtenáiimístyaŽneurvale, ba pÍímouctivě. Dokonce ho vtahuje do procesukomponováníděje jako svéhodruhu konzultanta:,,Nuže, jste syti pána; a jelikožjeho sluha nepŤichází k nám, chcete,abychom šli k němu?..(Denis Diderot' Jeptiška.RameaŮv synovec. Jakub fatalista a jeho pán' |977: 265). Tematizace - vrcholíu Diderotatam, kde adresáta- vfmluvnf projev tematizovanézprostňedkovanosti rámcov1fmluvčív autorsképozici nejenanticipujemožnoureakci čtenáÍského publika, ale hlas čtenáiezapojujepiímodo svéhopartu(slyšího a cítuje).Tato,,posluchačova..hlasitá reakce mu totiŽ poskytuje dobr! dúvod'aby sám pÍidalna razanci svfch otiázek,vfzev a argumentŮ: ''Ale proboha,autore'ieknětemi, kamjeli...? Ale proboha, čtenáÍi' odpovídámvám, cožpak víme,kamjdeme?A vy' kamjdete?,.(28l ). .'Upadátedo zuŤivostipŤijménupaníde La Pommeraye voláte: 'Ach, a ta strašnážena!Ach, ten pokrytec! Ach, ta bídnice...'Nechte vfkiikŮ, nechtehněvu,nechtestranickosti,uvažuj(365). me" l2 Již několikrát zmíněn! romanopisec Edward Morgan Forster se k familiámímu chování vypravěče(tuto kategorii ovšemještěnepoužívá,všepiipisuje na konto autora)vyslovil následovně: ,,Je to nebezpečné, všeobecněto vede k poklesu zájmu, k intelektuálnía acoje horší, kjakésibodrosti,jakoby emocionálnílaxnosti, k pŤátelskému vyzvánípodívat 'Není ta A se za kulisy, kde jsou figurky rozvěšené. milá! . patŤilavždy mezi oblíbené 'Prď jen B tohle dělá . možnábude piece jen jin!, neŽvypadá . arro,všimnětesi postavy'. . mázlatésrdce- pokudjstesi ho užprohlédli,dám ho zasezpět - myslím,žesitoho nevšiml.' 'A C - to byl vždy záhadn! člověk.' Spisovatel sice navozuje dúvěrn!vztah se čtenáiem, a|e zacenu zÍÍályiluze a vznešenosti.Je to to samé,jako kdyžněkomu zaplatíteskleničku, aby nekritizoval vašenázory. Pii veškeréctě k Fieldingovi a Thackeraymumá tentopostup tlachání,kterév minulosti románuvelmi škodilo'. vliv na kvalitu díla,jeto takovésousedské (19'7l:78-79).
95
Tak napŤíkladvypravěč románové epopeje Stanislawa Reymonta Chlopi (|902-|909), velmi obsažnéhoobrazu života polské vesnice, zaznamenanéhov prriběhu ročníchdob, pŤísluší privodem i Ťečovlm projevem k vesnickésocietě,současněvšak ovládá Spisovnoupolštinu a svět, o němž vypráví, nezffdka poetizuje. Když vypravěčeChlopri podrobil Kazimierz Wykaana|yze,identifikovaltŤistyly,kteréby mohly odpovídattĚemrrizn1f m vypravěčrim;',lyricky-ná| adově.popisn!..(,,lyriczno-nastrojowo-opisowy..), odpovídající poeticeokuhu Mlodej Polski; dále styl vesnickéhotlachala (,,wsiowegogadul{.),jenž s oblibou zaznamenává podrobnosti a jehoŽ jazykovéprostŤedkya hodnotícísoudy nepŤekračují sféruvenkovskékomunity;a konečněstyl ,,realistického pozorovatele..,pokračovatelepostupŮ polskérealisticképr6zy, zejména obdobínaturalismu.V návaznostina Wyku h|edalStanislawEile v takto zvrstveněkoncipovanémvyprávěnínějakf j ednotícíprincip. Usoudil, Že role lidového vypravěčeje zfuoveá pojata zčrástiautorsky (uplatřují se charakteristiky,vyjasřují motivace jednání,hledajísouvislosti apod.), a pŤestožejesubjekt vfpovědi rízcespjat s konkrétnímvesnick m pro. stŤedím, směŤujek obecnějšímsoudrimnadčasové platnosti,kterépak harmonicky korespondujís wstvou poetickou.Podobu ,,stylizovaného lidovéhoepika.. (v našemliterárnímkontextuby jí odpovídalnejspíše vícerozměrn1/ vypravěčolbrachtova Nikoly Šuhajeloupežníka), již lze povaŽovat za esteticky funkčníformu těsnéhosepětípŤedsudečnosti, danév,fraznousociálnícharakteristikouvypravěče,s perspektivounadčasové a pro zpodobenoukolektivitu zákonnéplatnosti,charakterizoval polsk! teoretiknásledovně:,,Tentoepik nepodŤizuje zobrazenouskutečnoststupnicihodnot,ježjevričiníheterogenní, postoja vírusedlákavšak pozvedá do sférym tu, pozvedá t6n (povznášít6n) zčástii díky rysrim homérickfm, pŤedevšímvšak díky poetizaci, která je vlastní epoše vzniku díla.Jen v nemnohapňípadech tu mladopolstvívytváÍínápadnější disonanci (erotika),neboémetaforika se čerpáze světa obklopujícítro sedláky (pffroda, venkovsk1/ život) a sakalizace pffrody se shoduje s náboženskjm chápáním země.živitelkylidovou kolektivitou...(Eile 1 9 7 3 :5 8 ) SebezpŤítomnění vypravěčev textu zahrnuje pochopitelně i tematizaci (zviditelnění)samotnéhovyprávěcíhoaktu, tematizujese (a zviditelřuje) komunikativníaspekt zprostŤedkovanosti: interakce mezi mluvčím a pŤíjemcem. A |ze konstatovat,Že zviditelněná komunikativnost(snad |ze Ííci téžadresnost) epické vfpovědi je jedním z nejnápadnějších vypravěčsklchprojevri.V rámci těchtoprojev neuvažujemeo reálném
94
recipientovi, ale o čtenáňijakožto intencionálnímliterárnímelementu (edné ze složekpodílejících se na vyzněnífiktivnívfpovědi)' a součas. pŤíslušejících ně jako o jednom ze znak.ťl k charakteristicezosobněného vypravěče.kjeho chováníve vypravěčské roli. Vztah k někomu,komu se (ako) vypráví' mriŽe nablt rozmanitlch podob a odstínri.V zásadě |ze Yíci,Že m:Ů'že b1/tztlumen1/,nebo se mrižeprojevovat (demonstrovat) okáza|e. (Až k experimentílní krajnosti dospěl v tomto směru Denis Diderot v anti-románuJakub fatalistaajeho pán - Jacquesle Fatalisteet son maitre, napsanémv 70. letech 18. století,první francouzskévyd' |' Vypravěčmriženavozovat distanci i drjvěrnost,akcentovat n96') názoroyé shody i rozdíLy,vyjadŤovatsympatie i nelibost a rozhoŤčení, pňíjeminformace o nějaké(vyprávěné)události usnadřovat nebo ztěŽo(implicitnímu)pochlebuje,poučuj,e"ho' vat.Stává se, ževypravěččtenáŤi '. ho, tviíňí se,jako by s nímpolemizova|'apod' klame, pŤesvědčuje vyprávěníse Komunikativní aspekt tematizovanézprostňedkovanosti ovšemneprojevujepouze formou piíméhooslovování(dia1ogicky)'ale už v těch poznámkách, formulkách,obratech,ježstrhávajípozornostna sám narativníakt: vypravěčv nich prezentujesám sebe jako subjekt l l DiderotŮVvypravěčse chová ke čtenáŤi místyaŽneurvale,jindy shovívavě,ba pÍímouctivě. Dokonce ho vtahuje do procesukomponováníděje jako svéhodruhu konzultanta:,'Nuže, jste syti pána; a jelikožjeho sluha nepŤichrÁzí k nám, chcete,abychomšli k němu?..(Denis Diderot, Jeptiška.RameaŮv synovec. Jakub fatalista a jeho pán, |977:265). Tematizace - vrcholíu Diderotatam, kde adresáta- v;!mluvn projev tematizovanézprostňedkovanosti publika, ale rámcov1fmluvčív autorsképozici nejenanticipujemožnoureakci čtenáiského hlasitá zapojuje piímo do svéhopartu (slyšího a cituje).Tato,,posluchačova.. hlas čtenáŤe reakce mu totižposkytuje dobr! drivod, aby sám pÍidalna razanci sv ch otiázek,vfzev a argumentú: ,'Aleproboha,autore,ieknětemi, kamjeli...?Ale proboha,čtenáŤi, vám' cožpak odpovídám víme,kamjdeme?A vy, kamjdete?'.(28l). ,'Upadátedo zuŤivosti žena!Ach, piijménupaníde La Pomtnerayea voláte:'Ach, ta strašná ten pokrytec! Ach, ta bídnice...'Nechte vfkiikú, nechtehněvu,nechtestranickosti,uvaŽujme" (365). 12 JiŽ několikrát zmíněnj romanopisec Edward Morgan Forster se k familiárnímu chování vypravěče(tuto kategorii ovšemještěnepoužívá,vše piipisuje na konto autora)vyslovil všeobecněto vede k poklesu zájmu, k intelektuálnía následovně:,,Je to nebezpečné, kjakésibodrosti'jakoby k piátelskému vyzvánípodívat emocionálnílaxnosti,a coje horší, 'Není ta A milá! . patŤilavždy mezi oblíbené se za kulisy, kde jsou figurky rozvěšené. 'Proč . jen jin!, nežvypadá ano,všimnětesi jen B tohledělá možnábudepŤece postavy'. . má zlatésrdce. pokudjstesi ho užprohlédli,dán ho zasezpět - myslím,žesi toho nevšiml.' 'A C - to byl vŽdy záhadnf člověk.' Spisovatel sice navozujedrivěrn! vztah se čtenáÍem, a|e zacenu ztráíyiluze a vznešenosti.Je to to samé,jako když někomuzaplatíteskleničku, rictěk Fieldingovi aThackeraymumá tentopostup aby nekritizoval vašenázory. PÍiveškeré tlachání,kterév minulosti románuvelmi škodilo.' vliv nakvďitu díla,jeto takovésousedské ( 1 9 7l : 7 8 - 7 9 ' 5 .
95
I
I
vyprávěcíčinnosti(ako mluvčího)a upozorřuje na okolnosti a pniběh tohoto aktu. Naznačíkupffkladu d vod, pročse jal vyprávět: pro ukrápravdy o tom, co se událo, z ochoty cenícesty,pro pobavení,zveňejnění podělit se o Svou životnízkušenostatd. Vyprávění hlavní postavy Se častomotivuje takéjako zpověd'' V románech s tematizovanouzprostňedkovaností se vyskytujív široké škáletzv. narativnípoznámky - jakésinaráŽkovéformulky,ježpoukazují na samotn! zprisob'jak je vyprávěnívedeno (,,Aždosud jsem události svéhobezv znamnéhožiyotazaznamenávaladopodrobna'....,,Nebudu uŽ mít pŤíleŽitosto ní mluvit...' a proto se zde jen zmíním,že...,,). paměti ('jak užjsem vylíVypravěčse jimi častodovolává čteniíŤovy čil..)'uzavírátichou dohodu o tom, co bude vynecháno (co ',pomineme pro malou závažnost(',NebudučtenáŤe mlčením..) unavovatpodrobnost. mi.....',,Nebudu zde líčitdopodrobna,co se dělo...),pÍiznávánejistotu pĚi rozpomínání(,,Myslím,Že...,a|e nevímto jistě.., ,,Pamatujisi z té nenápadněsignalizují cesty jen velmi málo...,,).ZaměÍenína čtenáŤe kteréjemně podněcujíjeho pozornost,jako kupi jazykovéprostŤedky, Někdy jako by Ťíkladuobraty ,,atedy..,,,apodobně..,,Je skutečnosti..aj. se počítalos čtenďovoudoplřujícíaktivitou (,je snadnési pŤedstavit..). PŤivlastřovacítvar první osoby plurálu (''náš..)navozujejakési spojenectví,jako by se tu pŤedpokládalobapolny zájem o posta\T a jejich o obdobosudy.Plurálemjako takov1/mse rovněŽvyjadŤujepŤesvědčení nosti názorri,hodnocení,zkušenostiapod.(',Jakjistě všichnivíme..). Zviditelnění komunikativnípovahy tematizovanézprostŤedkovanosti znamená tedy nenápadné,nápadnéči pffmo ostentativní(ažagresívní) zapojeníčtenáŤe do narativníhry - tím,žev textuje konstruovánfiktivní adresát' Tato konstrukce počínáu drobnénarativnípoznámky, mriže popŤípadě i posluchačskyreavšakdospět aŽkzavedení poslouchající, gujícípostavy do prostoru,v němžse vypráví,tedy k jakémusi,Ťečeno s tělem...Jedenz nejtěv duchu stanzelovskéterminologie,,,posluchači lesnějšíchse na|ézáv románu Emily BrontéovéNa větrnéhrirce - Wuthering Heigts, 184,1 , v jehoŽ rámcovésituaci vystupujetentoposluchač jako jednající postava málem vtaženádo dramatickérodinné historie' vyprávěníaktualizujeotázku Tak jako tematizovanázprostŤedkovanost ,,Kdo vypráví..?(a jak)' tak takéčinízjevnfm, žese vypráví,,někomu... Moment v,frazně tematizovanéadresnosti pak múžeprisobit antiiluzívně, neboésamo vyprávění se reflektujejako ňečov!projev utvoŤen;/pro ,,Poslech".
96
Nyní' kdy jsme obhlédliněkteréaspektytematizovanézprostŤedkovanosti vypravěčem,obraémese krátce k jednotlivlm typ m jeho zosobnění.Chápeme je jako soubory možností,s nimiž autor nakládá v textu svého díla dle jedinečnéhotvrjrčíhozáměru a v souhlase s tím' jakou podobu by měl mít fiktivní obraz (realistick;/,fantastick1/,groteskní, symbolick!), jejŽ vytváÍí.Sama volba a osobitostvypravěčemúžetotiž ovlivnit užto, zda tentoobraz bude pňehledn1/ a konfrontovateln;/ s čtenáŤovouběžnou či historickou zkušeností,nebo zda bude chaotick! a záhadny; roz|eh|y' či naopak intimně z ženy (uzavĚenf)' Zopakujme si, Že uŽ v rámci vyprávěcí situace tňetíosoby, kdy se vypovídající subjekt na|ézávně zobrazenlch událostí, mriŽe ňíkat,Já,. a ukazovat k sobě' hlrísitse ke světu, o němžvypráví - jako současník, vrstevník, pamětnft, pčíslušnft etnickéhospolečenství, spoluobčan, svědekhistorie aj. Vstoupí-li vypravěčna scénurománovéhočipovídkovéhoděje, pak b!vá' Ťečeno v Stanzelověduchu, vybaven tělem:pak je tŤebasi všímat i rozlišovat,zda se ocitá vjeho centru,nebo zda události ajejich hlavní i vedlejšíaktérysleduje zrťrzněvelkéhoodstupu nebo dokonce z d věrnéblízkosti (ako očit! svědek a dtivěrnft). V zásadě tedy dělíme vypravěčena ty' jejichžriloha (pakližese v textu projeví)spočíváve vyprávění, komentování, hodnocení, objasřování, referování, citování, pŤedvádění,líčení,uvádění tzv. reŽijníchpoznámek apod., a na ty, kteŤí vedle těchtomoŽnostíještě vystupujív roli protagonistyčikomparsisty, v roli hlavníčivedlejší. Vypravěčsituovan1fmimo fiktivní dění- čili vypravěč,,beztě|a,,, jehož osobnostníznaky mohou konstituovatpouzejakousi,,duševní fyziognomii,., bude vždy vyprávět z určitédistance,a tím si zajišéovat relativně širokf horizonÍ poznání zobrazenéhosvěta' opět jen v rovině abstraktně.teoretické lze pŤedpokládat, žes vlraznějšíosobitostíby se měl tento horizont zužovat, Toto z(lžení|ze chápat jako projev lability (poziční neustálenosti) pŤechodovésféry,na|ézající se na Stanzelově typologickémkruhu m ezi vyprávěcí situacítŤetía první osoby. V Teorii vyprávění Se o tom mimo jiné Ťíká:,,Vypravěč,kter! nablvá takovfch osobních vlastností,se blíží(...) vypravěčiv 1' osobě, pro jehož roli je určující - vzhledem k jeho existenciálníspjatostise světem postav - omezen1/ obzor věděnía ričastna lidskémrídělu..(Stanzel 1988: 117). HovoŤíme.li o vypravěči nena|ézajícím se tam, kde se naplřují osudy postav,je tieba si znovu ujasnit, jak chápat termínautorskévyprávění. Nesdílímeniízor Stanislawa Eile, Že ve vědecképraxi je záhodno tento termín používatv kaŽdémtakovémpÍípadě'kdy mezi vypravěčem ve
97
vyprávěcíčinnosti(ako mluvčího)a upozorĚujena okolnosti a prriběh tohoto aktu' Naznačíkupíkladu d vod, pročse jal vyprávět: pro ukrá. cenícesty,pro pobavení,zveŤejněnípravdy o tom, co se událo, z ochoty podělit se o Svou životnízkušenostatd. Vyprávění hlavní postavy se častomotivuje takéjako zpověd1 V románech s tematizovanouzprostŤedkovaností se vyskytujív široké škáletzv. narativnípoznámky - jakésinarážkové formulky,ježpoukazují na samotn1/zprisob,jak je vyprávěnívedeno (,,Aždosud jsem události svéhobezq/znamnéhoživota zaznamenávaladopodrobna.....,,,Nebudu uŽ mít pffležitosto ní mluvit..., a proto se zde jen zmíním,Že...,,). paměti ('jak užjsem vylíVypravěčse jimi častodovolává čteniíŤovy č1|,,)' uzavírátichou dohodu o tom, co bude vynecháno (co ,,pomineme mlčením..)pro ma|ou závažnost(,,NebudučtenáŤe unavovat podrobnostmi.....,',Nebudu zde líčitdopodrobna,co se dělo...),pÍiznávánejistotu pŤirozpomínání(,,Myslím,že''',a|e nevímto jistě..,,,Pamatuji si z té nenápadněsignalizují cesty jen velmi málo...,,).ZaměÍenína čtenáŤe kteréjemně podněcujíjehopozornost,jako kupi jazykovéprostŤedky, Někdy jako by Ťíkladuobraty ,,atedy..,',a podobně..',Je skutečnosti..aj. se počítalos čteniíŤovou doplřujícíaktivitou (,je snadnési pŤedstavit..). PŤivlastřovacítvar první osoby plurálu (''náš..)navozujejakési spojenectví,jako by se tu pŤedpokládalobapolny zájem o postavy a jejich o obdobosudy.Plurálemjako takovlm se rovněŽvyjadňujepŤesvědčení nosti názorri,hodnocení,zkušenostiapod. (''Jakjistě všichnivíme..). Zviditelnění komunikativnípovahy tematizovanézprostŤedkovanosti znamená tedy nenápadné'nápadnéči pffmo ostentativní(ažagresívní) zapojeníčtenáňe do narativníhry- tím'Ževtextu je konstruovánfiktivní adresát.Tato konstrukce počínáu drobnénarativnípoznámky, m že popŤípadě i posluchačskyreavšakdospět aŽk zaveďeníposlouchající, gujícípostavy do prostoru,v němŽ se vypráví,tedy k jakémusi,Ťečeno s tělem...Jedenz nejtěv duchu stanzelovskéterminologie,,,posluchači lesnějšíchse na|ézáv románu Emily BrontéovéNa větrnéhrirce - Wuthering Heigts, |847, v jehoŽ rámcovésituaci vystupujetentoposluchač jako jednajícípostava málem vtaŽená do dramatické rodinnéhistorie. Tak j ako tematizovaná zprostŤedkovanostvyprávění aktualizuje otázku ',Kdo vyprávÍ.? (a jak)' tak takéčinízjevnfm, žese vypráví,,někomu... Moment vyrazně tematizovanéadresnosti pak mriŽe prisobit antiiluzívně, neboésamo vyprávěníse reflektujejako Ťečovfprojev utvoienf pro ,,Poslech".
96
Nyní' kdy jsme obhlédliněkteréaspektytematizovanézprostŤedkovanosti vypravěčem,obraémese krátce k jednotlivlm typrimjeho zosobnění.Chápeme je jako soubory možností,s nimiž autor nakládá v textu svého díla dle jedinečnéhotvrjrčíhozáměru a v souhlase s tím, jakou podobu by měl mít fiktivní obraz (realistick;/,fantastick1/,groteskní, symbolickf ), jejŽ vytváÍí.Sama volba a osobitostvypravěčemúžetotiž ovlivnit uŽto, zda tentoobraz bude pňehledn1/ a konfrontovateln;/ s čtenáŤovouběžnou či historickou zkušeností,nebo zda bude chaotick! a záhadny; roz|eh|y' či naopak intimně z žen! (uzavĚenf)' Zopakujme si, Že uŽ v rámci vyprávěcí situace tŤetíosoby, kdy se vypovídající subjekt na|ézávně zobrazenlch události mriže ňíkat,Já.. a ukazovat k sobě' hlrísitse ke světu, o němžvypráví - jako současník, vrstevník, pamětnft' pŤíslušník etnickéhospolečenství, spoluobčan, svědekhistorie aj. Vstoupí-li vypravěčna scénurománovéhočipovídkovéhoděje, pak b!vá' Ťečeno v Stanzelověduchu, vybaven tělem: pak je tŤebasi všímat i rozlišovat,zda se ocitá v jeho centru,nebo zda události a jejich hlavní i vedlejšíaktérysleduje zr zně velkéhoodstupunebo dokonce z d věrnéblízkosti (ako očit! svědek a dtivěrnft). V zásadě tedy dělímevypravěčena ty' jejichžriloha (pakližese v textu projeví)spočíváve vyprávění, komentování, hodnocení, objasřování, referování, citování, pŤedvádění, líčení, uváděnítzv. reŽijníchpoznámek apod.,a na ty, kteŤí vedle těchtomožnostíještě vystupujív roli protagonistyčikomparsisty, v roli hlavníčivedlejší. Vypravěčsituovan! mimo fiktivní dění- čili vypravěč,,bezté|a,, , jehož osobnostníznaky mohou konstituovatpouzejakousi,,duševní fyziognomii.., bude vždy vyprávět z určitédistance,a tím si zajišéovat relativně širokf horizonÍ poznání zobrazenéhosvěta. opět jen v rovině abstraktně-teoretické lze pŤedpokládat, žes vfraznějšíosobitostíby se měl tento horizont zužovat. Toto z(lžení|ze chápat jako projev lability (poziční neustálenosti) pŤechodovésféry,na|ézající se na Stanzelově typologickémkruhu m ezi vyprávěcí situacítŤetía první osoby. V Teorii vyprávění Se o tom mimo jiné Ťíká:,,Vypravěč,kterf nablvá takovfch osobních vlastností,se blíží(..') vypravěčiv 1' osobě, pro jehož roli je určující - vzhledem k jeho existenciálníspjatostise světem postav - omezen obzor věděnía ričastna lidskémrídělu..(Stanzel 1988: 117). Hovoňíme.li o vypravěči nena|ézajícím se tam, kde se naplřují osudy postav,je tieba si znovu ujasnit, jak chápat termínautorskévyprávění. Nesdílímeniízor Stanislawa Eile, že ve vědecképraxi je záhodno tento termín používatv každémtakovémpÍípadě'kdy mezi vypravěčem ve
97
tŤetíosobě a autorem nepostŤehnemeŽádnou intelektuálnía mravní distanci. Autorskost se tu, zdá se nám, zaměřuje za autorství,stává se označenímpro ztotoŽněnívypravěčeS autorem,což p|atí,jak již bylo dffve poznamenáno,jednoznačnějen pro non-fiktivní,zvláštěautobiografické žánry' nikoli pro epickou fikci' PŤikláněli bychom Se proto k označeníautorsk! postoj, čímžmínímepostoj s velkou mírou projevené autoritativnosti, kte{Í múžezaujmout rovněž vyrazně zosobněn! fiktivní vypravěč, nezŤídkai vyprávějící postava . užjenom tím, Že si osobuje právo na autoritativnísoudy, soudy zobecřujícího,tedy intersubjektivníhovyznamu. Už takévíme, že tematizovánívypravěčese odehrává v prostoru otevŤenémpro mnohou ambiva|enci, protožeto je prostor vymezen rrizn mi opozicemi a opozičnímitendencemi,jako jsou napŤftlad: ďstup oď zobrazenéhosvěta a pŤiblížení se k němu; demonstrovanávševědoucnosta doznaná nevědomost;zastíranákreativita a simulovaná věcná reference;autentická asertivita - fingovaná asertivita vlrokri apod. VěnujemeJi pozornostvyprávěcísituaci tŤetí osoby,nem žemepomi. nout aspekt vševědoucnostia nevidět v něm zvláštníproblém,jenž se povahy' Tak jako mnohéjiné ve tfká častonadhledupŤímostvoŤitelské sféŤe epické flkce,zak|ádáse i tento fenoménna konvenci, kterápŤipouští, aby vypravěčpŤekračoval hranice věděnídostupnéholidské zkušenosti, aby projevil znalost hrdinovy minulosti do posledníhodetailu a zazÍamenal ty nejsubtilnějšízáchvěvy jeho duše' Pro našezaměňení na tematizovanou zprostŤedkovanostvyprávění - tedy nějak projevenou' atuďížinterpretovatelnou- nebude snad bez užitku zmínit Friedmanovo neutral..)- ,yševěrozlišení'':,Jševědoucnostneutrálnť.(',omniscience 13 Vševědoucnostjako takovou charakterizujeFriedman následovně:,,Běžnácharakteristika vševědoucnostispďívá v tom, žeautorje vždypŤipravenvstoupitmezi čtenáiea pÍíběh,a pŤedvedeji spíštak,jakji vidíon' nežjakjividíjeholidé.,, dokoncekdyžkomponujescénu, (V tomto citátuje ovšemtŤebanahraditautoravypravěčemazavlraz ,jeho lidé..sidosadit postavyv danéscéně častné). ,,The prevailing characteristicof omniscience,however,is that author is always ready to intervenehimselfbetween the readerand story,and thateven when he does set a scene,he will render it as he seesit ratherthan as his people see it" ( I 969: I 57). vypravěčena pohyblivéstanoviště Užjsme zmínili (viz poznámka l0), žeprávo autorského považujeza nezpochybnitelnézejménaE. M. Forster,nepochybněi proto,žesám nechtěl b;ft ve svérománovétvorbě, dobírajícíse častohlubinnlch motivačníchsféra nahlížející postavu z ruznlch stran,vjejí nedoslovitelnésložitosti,jakkoliv omezován.o vypravěči 'Jak to múže praví:,,...on ovládá všechentajn! života nesmíb]Ýt oloupeno toto privilegium. autorvědět?', ríkáváse časod času.'A cojeho stanoviště?on neníkonzistentní'on posouvá svéhledisko od limitace k vševědoucnosti,a zase se ďsune zpět.' otázky tohoto druhu
98
doucnost komentujícÍ.(,,omniscienceeditorial..).Vševědoucnostíkoježje znakem námi sledovanéhozosobněnéhovypravěče,je mentující, tu míněnataková koncepce vyprávění,kdy nad látkou romiínučinovely dominuje hlas,jenž užíváčasto,,Já,.a ,My*. ozyvá se zpravidla z tak vysoko položenéhostanoviště,že se hovoŤío božskémnadhledu nad časem,místemi akcí.Vševědoucnostse pak pojí s všemocností i v tom smyslu, žerozhodne-Ii se vypravěčn6i.ie zobrazit událost z jejího stŤedu' vzdá se nadhledu,,,zavěsíse..na postavuv onéudálosti ríčastnou, nebo pŤímovstoupí do jejího vědomí (inak Ťečeno- roli vypravěčepŤepustí roli reflektora). Se stejnou libovrilí mrižepŤecházetod vnějšícharakte. ristiky k vnitiní,od postavyk postavě.VševědoucnostzpŤístupřuje - hypoteticky - všechnydruhy informací:vypravěčovyvlastní myšlenky, postŤehy,pocity apď. (čili onu zmíněnou ,,duchovnífyziognomii..) stejnějakomyšlenky,pos ehy,pocity apod.postavaičastněnÝchv ději. Pro vševědoucítyp tematizovanézprostŤedkovanosti jsou tradičněpŤí značné rovněžčetnéintervencedo děje (někdy doslova intrusion=vnikání, dotírání; vyniká v něm zejména ironick! lypravěč-principál z Thackerayho slavnéhoJarmarku marnosti . Vanity Fai r, |847 -48,ktery podává rrjzná zobecřující hodnoceníživotnípraxe, dobovlch mravri a poměni, životníhozprisoburuzn1fchspolečenskfchvrstev aj')' Jeden z nejštědňejších' nejpohostinnějších a současněnejobžernějších vypravěčrisvětovéhoromanopisectví,kteréhostvoŤilHenry Fielding v Tomu Jonesovi (The History ofTom Jones,A Foundling, 1749),vsrupuje,,co chÓr.. i co komentiítorna scénu,kdy se mu zachce,dokonce si pro svá pojednání vyhrazuje v rámci gigantickérománové skladby i celé kapitoly (srov. kupŤíkladunazvy jako o lásce, o nevážnémv literatuňea za jakym cílemje zde uvádíme,Světjako jeviště,Vzfvání). Jednou z prvoňad;/chotázek, kterou je tŤebasi pŤiinterpretaci tematizovaného vypravěče ve tňetíosobě klást, je otázka, nakolik se tento vypravěčzosobĚujeprostňednictvím vševědoucího nadhledudemiurga, nebo nako.liknaopak vstupujedo povědomíčtenáŤe itím,žepÍiznáváfu jako by tu vládl soudnídvrir.Vzhledem ke čtenáÍi vytvárejíatmosféru, všakcelá věc spďívá V tom, zdajsou pohyblivéstanoviskoi skryt! životpro něho piesvědčivé... ,,...he commandsall the secretlife, and he must not be robbedof this privilege. 'How did the writer know that?' it is sometimes said. 'What's his standpoini? He is not being consistent,he's shifting his point ofviews from the limited to the omniescent,aad now he's edging back again.' Questions like thesehave too much the atmosphereof the law courts about them. All that mattersto the readeris whetherthe shiftins of attitudeand the secret life are convincing." (The Novel... 1969:149)
99
tŤetíosobě a autorem nepostňehnemežádnouintelektuálnía mravní distanci, Autorskost se tu, zdá se nám, zaměřuje za autorství,stává se označenímpro ztotoŽněnívypravěčes autorem,coŽ p|atí'jak již bylo dffve poznamenáno,jednoznačnějen pro non-fiktivní,zv|áštěautobiografické žánry, nikoli pro epickou fikci. PŤikláněli bychom se proto k označeníautorsk postoj, čímžmínímepostoj s velkou mírou projevené autoritativnosti, kter;f mriže zaujmout rovněŽ v,frazně zosobněn;f fiktivní vypravěč,nezŤídkai vyprávějícípostava- užjenom tím, Že si osobuje právo na autoritativnísoudy, soudy zobecřujícího,tedy intersubjektivního vfznamu. Už také víme, že tematizování vypravěče se odehrává v prostoruotevienémpro mnohou ambivalenci,protožeto je prostor vymezenf rtizn mi opozicemi a opozičnímitendencemi,jako jsou napŤftlad: odstup od zobrazenéhosvěta a pŤiblížení se k němu; demonstrovanávševědoucnosta doznaná nevědomost;zastíranákreati. vita a simulovaná věcná reference;autentická asertivita - fingovaná asertivitavf rokri apod. Věnujeme-li pozornostvyprávěcísituaci tŤetí osoby,nemrižemepominout aspekt vševědoucnostia nevidět v něm zvláštníproblém,jenŽ se povahy.Tak jako mnohéjiné ve tfká častonadhledupňímostvoňite|ské sféŤe epické fikce, zak|áďáse i tento fenoménna konvenci' která pŤipouští, aby vypravěčpŤekračoval hranice věděnídostupnéholidské zkušenosti, aby projevil znalost hrdinovy minulosti do posledníhodetailu a ZaznaÍnenalty nejsubtilnějšízáchvěvy jeho duše.Pro naše zaměbní na tematizovanouzprostňedkovanost vyprávění- tedy nějak projevenou, atudíŽinterpretovate|nounebudesnad bez užitkuzmínitFriedmanovo rozlišení',:,,vševědoucnost neutrálnÍ.(,,omniscience neutral..).,Jševě. 13 Vševědoucnost jako takovoucharakterizuje Friedmannásledovně:,,Běžnácharakteristika vševědoucnostispočíváv tom, žeautorje vždypŤipravenvstoupitmezi čtenáiea pňíběh'a piedvedejispíštak'jakji vidíon' nežjakjividíjeholidé... dokoncekdyžkomponujescénu, (V tomtocitátuje ovšemtčeba nahraditautoravypravěčem azav!raz ,jeho lidé..si dosadit postavyv danéscéně častné). ,,The prevailing characteristicof omniscience,however,is that author is always ready to intervenehimself betweenthe readerand story,and thateven when he does set a scene,he will renderit as he seesit ratherthanas his peopleseeit" (1969:157). vypravěčena pohyblivéstanoviště Užjsme zmínili (viz poznámka l0), žeprávo autorského povaŽu1eza nezpochybnitelné zejménaE. M' Forster,nepochybněi proto, žesám nechtěl blt ve svéronránovétvorbě, dobírajícíse častohlubinnfch motivačníchsféra nahlížející postavu z rúzn1lchstran,v její nedoslovitelnésložitosti,jalkoliv omezován. o vypravěči 'Jak to mliže praví:,,..' on ovládá všechentajn! života nesmíb:Ítoloupeno totoprivilegium. 'A autorvědět?', Ťíkáváse časod času. cojeho stanoviště?on neníkonzistentní,on posouvá svéhledisko od limitace k vševědoucnosti,a zase se odsunezpět.' otázky tohoto druhu
9B
doucnost komentující.(,'omniscienceeditorial..).Vševědoucnostíkoježje znakem námi sledovanéhozosobněnéhovypravěče,je mentující, tu míněnataková koncepcevyprávění,kdy nad látkou románu činovely dominuje hlas,jenž uŽíváčasto,,Já,,a ,My*, ozyvá se zpravidla z tak vysoko poloŽenéhostanoviště'že se hovoŤío božskémnadhledu nad časem'míStemi akcí' Vševědoucnostse pak pojís všemocností i v tom smyslu, žerozhodneli se vypravěčnáhle zobrazitudálostzjejíhostŤedu, vzdá se nadhledu,,,zavěsíSe..na postavuv onéudálosti častnou,nebo pňímovstoupído jejího vědomí(inak ňečeno- roli vypravěčepŤepustí roli reflektora).Se stejnoulibovrilímrižepňecházetod vnějšícharakteristiky k vnitŤní, od postavyk postavě.Vševědoucnostzpňístupřuje- hypoteticky - všechny druhy informací:vypravěčovyvlastnímyšlenky, postŤehy,pocity apod. (čili onu zmíněnou ,'duchovnífyziognomii.,) stejnějako myšlenky,postňehy,pocity apod.postavz častněnÝchv ději. Pro vševědoucítyp tematizovanézprostŤedkovanosti jsou tradičněpŤíznačnérovněžčetnéintervencedo děje (někdy doslova intrusion=vnikání, dotírání; vyniká v něm zejména ironickf vypravěč-principál z ThackerayhoslavnéhoJarmarkumarnosti- Vanity Fair, |847-48,kter podává rúzná zobecřující hodnoceníživotnípraxe, dobovlch mravri a poměrú,Životníhozprisobunizn1fchspolečensk1/ch vrstev aj.).Jeden z nejštědňejších, nejpohostinnějších a současněnejobžernějších vypravěčrisvětovéhoromanopisectví,kteréhostvoŤilHenry Fielding v Tomu Jonesovi (The History ofTom Jones,A Foundling, 1749),vstupuje,,co chÓr.. i co komenLátorna scénu,kdy se mu zachce, dokonce si pro svá pojednánívyhrazuje v rámci gigantickérománovéskladby i celékapitoly (srov. kupŤíkladunázvyjako o lásce, o nevážnémv literatuňea za jaklm cílemje zde uvádíme,Svět jako jeviště,Vz}'ván|. Jednou z prvoŤad ch otázek, kterou je tňebasi pŤiinterpretaci tematizovanéhovypravěčeve tŤetíosobě klást, je otázka, nakolik Se tento vypravěčzosobřuje prostčednictvím vševědoucítro nadhledudemiurga, nebo nako.lik naopak vstupuje do povědomí čtenáŤeitím' že pÍiznávátu vytváiejíatmosféru,jakoby tu vládl soudnídvrjr.Vzhledem ke čtenáŤi všakcelá věc spďívá v tom, zdajsou pohyblivéstanoviskoi skryt! životpro něho pčesvědčivé'.. ,,...he commandsall the secretlife, and he mustnot be robbedof this privilege.'How did the writer know that?' it is sometimes said. 'What's his standpoint? He is not being consistent,he's shifting his point of views from the limited to the omniescent,and now he'a edging back agaín.'Questions like thesehave too much the atmosphereof the law courts about them. All that mattersto the readeris whetherthe shifting of attitudeand the secret life areconvincing."(The Novel...1969:149)
99
a tarn omylnost, ne plnou znalost okolnostíděje a skrytlch motivací postav,časoprostorovou determinovanostapod.- to znamená,nakolik se takto polidšéujea pŤibližujesvětu těch, o nichž vypráví. K tomu piispívá v1/znamnouměrou i kolokviálnost jazykov ch prostŤedkri(mluvy), která naznačuje,žese vypovídající subjektv čemsiocitá na stejnérirovnijako postavy, že se cítíbft jednou z nich a chová se k nim s ná|ežitym porozuměníma solidaritou.K takovémuvypravěči'jenžusiluje byt ,,té. Že|átky,téžemysli..jako postavy(sicilštívenkované),dospělmimo jiné Giovanni Verga, když pŤekonalpoklesle romantickou a salonnírétoriku svlch mÓdních románovlch kreací'Pro vypravěčejehopovídek1Život v polích - La vita dei campi, 1880; Venkovsképovídky - La novelle rusticane,1883) a románu Drim u mišpule(L Malavoglia, 188l) v plné míŤeplatí,co o něm napsala Alena Hartmanová, žetotiŽ ,,vidí,vnímáuž jen očima svfch venkovanri,osvojil si jejich mentalitu,jejich reakce, jejich zprisob jeďnání,anižzjednodušiljejichprostotuna primitivnost.. (Hartmanová |960:74)' K tomu mu slouŽíjazyk' kter! se sice zak|ádá na pŤekladu sicilského dialektu do spisovné italštiny, a|e zachovává skladebnoujednoduchost(místyzjednoušenou ažna ,,saméžea a,,),ceIé bohatstvíprivodníchobrazrj,rytmŮ, intonací,risiovía pŤísloví (,,Protose Ťkává: 'KdyŽ jíš'zavŤidveŤe,a kdyžmluvíš,rozhlédnise kolem sebe'...) Hovorov (mluvní) projev Vergova vypravěče nab1/vámísty podoby skazu,kten./lze chápatjako svéhodruhu ,,nejhlasitějšť.formu sebezpŤítomnění subjektu epickéhovyprávění:jako svéráznouartikulaci, vyba. venou osobitlm tÓnem, jist1fmi Ťečovfminávyky, zá|ibnym pohráváním s jazykem, svévolnlmnakládáníms námětemamotivick1/miprvky, kteréspočívákupŤíkladuv mnohomluvnosti, odbočování,hromaděnídetaijakoukoli spojitosts rozvíjenouzápletkou(anekdotou). lri postrádajících PňipomeĚme si na tomto místě,jak tento vlrazny (až gestick!) vypra. věčskj postup postihl Boris Ejchenbaum ve svém slavném rozboru Gogolovy povídky Plášé:,,..jeho text se uÍváŤíze živlch ňečovfch pŤedstava Ťečo{ch emocí. Ba co víc: tento skaz má tendenci nejen prostě vyprávět, nejen hovoŤit,ale mimicky a artikulačněreprodukovat slova, a věty nejsou vybírány a spojoványjen podle principu logické Ťeči,ale spíšepodle principu Íečiv y r azové,v níŽ zv|áštnírílohapŤipadá artikulaci,mimice, zvukou./mgestúmatd...(Ejchenbaum1971:356). Na cestě k plnézosobněnostivypravěče,jež wcholí jeho ztotožněním postavou, Sesetkáváme s rolí svědka, kten-/se ovšempohybuje s rístŤední v širokéma pŤesnějinevymezitelnémpoli (dodejme' že pŤesnějinevymezitelnéje ostatně skoro vše, čehojsme se prozatím, zabyvajíce se
r00
problematikouvypravěčeepicklch fikcí, dotkli). Rozpěíje značné. Na jednom jeho okraji se nacházímaska širocezainteresovaného a bezmála vševědoucího pamětníka,která se mrižeomezitjen na pŤíslušnost k času a místu děje, anlžby se mluvčí,jenŽ na počátkua snad i někdy později Ťekne ,,Já.., v tomto ději jakkoliv zpňítomnil (tak je tomu napiíklad v DostojevskéhoBěsech, |87I-73). Na druhémpÓlu nalézámeplně tělesnoupostavuhrdinovadrivěrníka,spjatéhosjeho osudem,popŤípadě schopnéhovcítitse do jeho myšlenía proŽívání.vytviíŤet k němujakousi ,,kontrastnífÓlii.. (srov. polaritu dr. Serenus Zeitblom - skladatel Adrian Leverktihn z románu Doktor Faustus Thomase Manna). Empatie mriževéstaž k jakémusipsychologickémua morálnímu zastupování - ve smyslu vytváŤenínedourčeného duchovníhoportrétujiné postavy' Vyprávějící a prožívající svědek v popiedí poodkr.lvá roušku tajemství toho,jenžse stanepčedmětem vyprávěníajenžnesev soběrístŤední téma díLa.Z prožívajícíchsvědkri s empatickou vlohou si uveďme napiíklad Conradova Marlowa zLordalima (1900) a ze Srdce temnoty(Heart of Darkness,1902),Nicka CaÍTawayez VelkéhoGatsbyho(Lgzs)Francise Scota Fitzgeralda, nebo Jacka Burdena z románu Roberta Penn Warrena Všichni jsou zbrojnošikrálovi (Al1the King's Men, 1946).14PŤestože
14 Robert Scholes a Robert Kellog ve společnépráci The Nature of NaÍrativeuvádějí, že prostŤednictvím aktivníhovědoucíhosvědkase Ťešíjeden z problémurománovépsychologie postavy:,,stan.Í jak prezentovatpostavu,která rná dostateksurovostina problémtragédie, hybris a hamartii,ne všakdost citlivosti pro konečné odhalenía porozuměnísobě samé,byl pro.umělcevždyvelklm problémem.ProtoŽev dramatickéhie se události dějí rychle a piéd našimaočima,náhlé posuny postavy pošetilce'hrubce či hlupáka k posiavě obdďené 'zralostí' uvědomělostí, či pŤipraveností, tedy posuny, jež jsou v tragédii 'vším'' zde neobnažujítento problémtak v1frazně,jako se musíprojevit v souvislejšíformě psaného jednoznačného yyprávění.Proto rozděleníprotagonistynajednoduchého, aktéraa komplikovanějšího,citlivého spoluričastníka dění ňešípro romanopiscevelk problém.Marlow múžeposloužitk pochopeníKurtze neboJima; Carrawayto mrižeudělatprp Gatsbyho;Jack Burden pro Willieho Starkav románuVšichnijsou zbrojnošikrálovi a Quentin Compson a Shreve Mc Cannon pro sutpenave FaulknerověAbsolone, Absolone!'' ',The old tragic problem ofpresentinga characterenoughcrudenessfor hybris and hamartia but enoughsensitivityfor ultimatediscovery andself-understanding has alwaysbeena great problem for the artist.Becauseeventsin a play happenquickly, beforeour eyes,the suáden 'ripeness; shifts ofchtracter from fool or bruteor dupeto awarenessor to that or 'readiness', which, in tragedy,'is all' do not presentthe problems in consistencywhich schifts of the samenaturepresentin themorecontinuousform ofwritten narrative.Therefore,thedivision of protagonistinto the simple, staťkactor and the complex, sensitive sharerin the action solves for the novelist a great problem.Madow can do the understandingfor Kutz or Jim; Carraway can do it for Gatsby; Jack Burden forWillie Stark in All the King's Man; and Quentin Compson and Shreve Mc Cannon for Sutpen in Faulkner's Absalom, Absalom!', (19'7l:261-262).
l0t
a tam omylnost, ne plnou znalost okolnostíděje a skrytfch motivací postav,časoprostorovou determinovanostapod.- to znamená,nakolik se takto polidšéujea pŤibližujesvětu těch, o nichž vypráví' K tomu pňispívá vyznamnou měrou i kolokviálnostjazykov1fch prostŤedkri(mluvy), která naznačuje,žese vypovídajícísubjekt v čemsiocitá na stejnérirovnijako postavy, Že se cítí blt jednou z nich a chová se k nim s ná|ežitym porozuměníma solidaritou.K takovémuvypravěči,jenžusiluje byt ,,té. Že|átky,téžemysli..jako postavy(sicilštívenkované),dospělmimo jiné Giovanni Verga, když pŤekonalpoklesle romantickou a salonnírétoriku svlch mÓdních románovlch kreací'Pro vypravěčejehopovídek(Život v polích - Lavita dei campi, 1880; Venkovsképovídky - La novelle rusticane,1883)a románuD m u mišpule(L Malavoglia, 188l) v plné míŤeplatí,co o něm napsalaAlena Hartmanová,ŽetotiŽ ,,vidí,vnímáuž jen očimasv1/chvenkovanri,osvojil si jejich mentalitu,jejich reakce, jejich zprisob jednání,anižzjednodušiljejichprostotuna primitivnost.. (Hartmanová 1960:74). K tomu mu slouŽíjazyk' kter! se sice zak|ádá na pŤekladu sicilského dialektu do spisovné italštiny' a|e zachovává skladebnoujednoduchost(místyzjednoušenou ažna,,saméžeaa,.),celé bohatstvíprivodníchobrazri,rytm . intonací.risiovía pŤísloví (,,Protose Íkává 'KdyŽ jíš'zavŤidveŤe,a kdyžmluvíš,rozhlédnise kolem sebe'...) Hovorov! (mluvní) projev Vergova vypravěče nablvá místy podoby skazu,kter'.flze chápatjako svéhodruhu ,,nejhlasitějšť,formu sebezpŤítomněnísubjektuepickéhovyprávění:jako svéráznouartikulaci,vyba. venou osobitlm tÓnem,jistlmi Ťečovfminávyky, zá|1bnympohráváním s jazykem, svévoln m nak|ádáníms námětem a motivick]ími prvky, kteréspočívákupŤftladuv mnohomluvnosti, odbočování,hromaděnídetaijakoukoli spojitosts rozvíjenouzápletkou(anekdotou). lri postrádajících PÍipomeřme si na tomto místě,jak tento vlrazny (až gestick!) vypra. věčskf postup postihl Boris Ejchenbaum ve svém slavném rozboru Gogolovy povídky PIášé:,,'.jeho text se uÍváÍíze živych ňečovfch pŤedstava Ťečovfchemocí. Ba co víc: tento skaz má tendenci nejen prostě vyprávět, nejen hovoŤit,ale mimicky a artikulačněreprodukovat slova, a věty nejsou vybírány a spojovány jen podle principu logické Ťeči,ale spíšepďle principu Íečivyrazové,v níŽ zv|áštní loha pŤipadá artikulaci, mimice, zvukovfm gestrimatd." (Ejchenbaum1971:356). Na cestě k plnézosobněnostivypravěče,jež wcholí jeho ztotožněním s ristňednípostavou, Sesetkáváme s rolí svědka, kter! se ovšempohybuje v širokéma pŤesnějinevymezitelnémpoli (dodejme' že pŤesnějinevymeziÍe|néje ostatně skoro vše, čehojsme se prozatím, zabyvajíce se
100
problematikouvypravěčeepicklch fikcí, dotkli). Rozpěíje značné. Na jednom jeho okraji se nacházímaska širocezainteresovaného a bezmála vševědoucího pamětníka,která se mrižeomezitjen na pŤíslušnost k času a místuděje, anižby se mluvčí,jenž na počátkua snad i někdy později Ťekne ,,Já.., v tomto ději jakkoliv zpŤítomnil(tak je tomu napiíklad v DostojevskéhoBěsech, |87I-73). Na druhémpÓlu nalézámeplně tělesnoupostavuhrdinovadrivěrníka,spjatéhosjeho osudem,popŤípadě schopnéhovcítitse do jeho myšlenía proŽívání.vytviíŤet k němujakousi ,,kontrastnífÓlii.. (srov. polaritu dr. Serenus Zeitblom - skladatel Adrian Leverktihn z románu Doktor Faustus Thomase Manna). Empatie mriževéstaž k jakémusipsychologickémua morálnímu zastupování - ve smyslu vytváŤenínedourčeného duchovníhoportrétujiné postavy' Vyprávějící a prožívající svědek v popŤedípoodkr.lvá roušku tajemství toho'jenžse stanepčedmětem vyprávěníajenžnesev soběrístŤednítéma díla.Z prožívajícíchsvědk s empatickou vlohou si uveďme napiíklad Conradova Marlowa zLorda Jima (1900) a ze Srdce temnoty(Heart of Darkness,1902),Nicka CaÍTawayez VelkéhoGatsbyho(Lgzs)Francise Scota Fitzgeralda, nebo Jacka Burdena z románu Roberta Penn Warrena Všichni jsou zbrojnošikrálovi (Al1the King's Men, 1946).14PŤestože
14 Robert Scholes a Robert Kellog ve společnépráci The Nature of NaÍrativeuvádějí, že prostŤednictvím aktivníhovědoucíhosvědkaseŤešíjedenz problémurománovépsychoIogie postavy:,,Stan.fproblémtragédie, jak prezentovatpostavu,která rná dostateksurovostina hybris a hamartii,ne všakdost citlivosti pro konečné odhalenía porozuměnísobě samé,byl pro umělce vždyvelkjm problémem.Protožev dramatickéhie se události dějí rychle a pied našimaočima,náhlé posuny postavy pošetilce,hrubce či hlupáka k posiavě obdďené 'zralostí' uvědomělostí, či pŤipraveností, tedy posuny, jež jsou v tragédii 'vším'' zde neobnažujítento problémtak V]írazně, jako se musíprojevit v souvislejšíformě psaného jednoznačného yyprávění.Proto rozděleníprotagonistynajednoduchého, aktéraa komplikovanějšího,citlivého spoluričastníka dění ňešípro romanopiscevelk problém.Maríow múžeposloužitk pochopeníKurtze neboJima; Carrawayto mŮŽeudělai pi.oGatsbyho;Jack Burden pro Willieho Starkav románuVšichnijsou zbrojnošikrálovi a Quentin Compson a Shreve Mc Cannon pro sutpenave FaulknerověAbsolone, Absolone!'' ',The old tragic problem ofpresentinga characterenoughcrudenessfor hybris and hamartia but enoughsensitivityfor ultimatediscovery andself-understanding has alwaysbeena great problem for the anist. Becauseeventsin a play happenquickly, beforeour eyes,the suáden 'ripeness; shifts ofcharacterfrom fool or bruteor dupeto awarenessor to that or 'readiness', which, in tragedy,'is all' do not presentthe problems in consistencywhich schifts of the samenaturepresentin themorecontinuousform ofwritten narrative.Therefore,thedivision of protagonistinto the simple, staťkactor and the complex, sensitive sharerin the action solves for the novelist a greatproblem.Madow can do the understandingfor Kutz or Jim; Carraway can do it for Gatsby; Jack Burden for Willie Stark in All the King's Man; and Quentin Compson and Shreve Mc Cannon for Sutpen in Faulkner's Absalom, Absalom!', (19'7l:261-262).
l0t
u ryZe periferníchvypravěčtia jejich modifikací (očitf svědek, pamětník, životopisec,kronikáŤ)pňevažujevnějšíperspektivapohledu (,,ze strany..),jdeo pozici pŤechodnou a labilní:svědekjakojednajícípostava se m Že dočasněstátpostavoucentrální,prožívajícím ,,Já.,'ježvyprávěnépoznamenávásvlm subjektivnímhlediskem,svou zaujatostí,sympatií,negací'PŤedsudečnostt az(tŽenéhohorizontu,právě takjako respek. tování kornpetencí podmíněnlch tělesností' Se využívá k ozvláštřujícímu ríčinu,k ztajenÍmotivací, zmnožení,,místnedourčenosti..' která mobilizují čteniíiovuaktivitu' Ve srovnánís vyprávěním hrdiny má však svědek širšíprostor (většídispozice) pro získávání informacío okolnostechosvětlujícíchvypovězenéudálosti' Má kupŤí kladu možnostvyprovolovat rozhovor se zasvěcenlmi postavami,trpělivě naslouchatjejich zpovědi, pŤečíst si tajně deníkovf zápis nebo dopisy ukrlvajícínejskrytější tajemství- pŤání, touhy,rízkosti,nenávisti - těch druh ch' Vyprávějícípostavav roli svědka m Že rovněžvytviíňet hypotézyo tom, co si jiní myslí,co pociéují, i o tom, co se odehrálov její nepŤítomnosti. Nicméněnejen hlavnípostavy,ale i očitísvědkové'kteÍí pŤeváŽnědbají na to, aby zdrivodnili, jak to či ono mohli zjistit, jsou nejednounuceni pňekročitsvékompetence,neboés plnou legitimitou, danoujen tím,čehose osobnězríčastnili, co spatŤilia vyslechli, by mohli rozsáhlejšía spletitější románov pŤíběhsotva uspokojivě zprostňedkovat. rozevírají NejširšímoŽnosti se pro tematizovanouzprostŤedkovanost pňi plnéindividualizaci pŤiplně zosobněnémvypravěči. jinak Ťečeno: jeho charakteru. Za takového|ze povaŽovat vyprávějící postavu, která hraje roli protagonisty'tedy toho, komu se vyprávěn! pŤíběhodehrál, kdo v něm byl plně pohlcen, zaangaŽován'Starrzelovské,,Já s tělem..je tu pochopitelněexistenciálnězakotvenove fiktivnímsvětěa z častněno v zobrazenémději podstatně více neŽ vyprávějícísvědek - právě proto, že ,,personálníunie.. Qinak téŽidentifikace) vypravěčes postavou se tlká postavy hlavní.Takováto volblvypravěčebyvá někdy považována za objektivizaci epickéhoobrazu,') coŽ1ze chápat jednak ve smyslu l) Friedman napíklad objektivnost pruní osoby spatňujev ohraničenízornéhotihlu (inak ňečenov respektuk determinující tělesnosti).Vyššístupeř objektivizaceobrazu pro něho pŤedstavujescénickézobrazení,vrchol pak registrující,,okokamery...Podotfká však,že umělecká pravda románu se váže k iluzi, kterou vypravěčvnutí čtenáÍi.Největšímíru objektivizace pŤipisovalvyprávěnív ich-formě Bertil Romberg (Studies in the Narrative formálně Techniqueofthe First PersonNovel, Stockholm l 962),neboťusoudil,Žetu čtenáť
l02
plné a ostentativníemancipacevypravěčeod autora (pňesnějiŤečono autorskéhosubjektu),jednak ve smyslu rriznémíry maskování,,autora jehož odvozujeme z dfla mnohdy značněkomplikovaně. vnitŤního.., Vyprávění postavy skltá totiŽ možnosttiplnéideově-poznávacía hodnotÍcínezávislosti vypravěče na ideově-poznávacím a hodnotícímpostoji autora. Vždyévyprávět mliže postava odlišnéhopohlaví, zcela odlišnéintelektuální rovně; mohou v ní blt ztělesněny síly zla, jako kupŤíkladuv ,,trpaslíkovi..ze stejnojmennéhorománu Ptira Lagerkvista (1944'Dvárgen),jenž zaznamenáváa posuzujerenesanční svět z hlediska čirénegace:fascinován násilím a krutostí,odvracíse s odporem ď tako{ch projevri lidskosti jako je láska, tvorba, poznání.o prvním romiínuCharlotte Bront.éové hofesor (posmrtněl857) se soudíževypravěč prostéhopŤíběhulásky a práce: nemajetnf' ale hrd1/profesor Crimsworth, lryučující angličtiněna dvou soukrom1/chškolách,,'rná některétypickéženské vlastnostia pocity'zděděnépo svéautorce.,(SťíbmÝ 1987:480);pňedstavuje fudíŽpŤíklad'jak se vypovídajícísubjeknedokiázaldostatečně emancipovatod subjeku autonkého. Na rozdíl od román a novel, kde |ze situaci, v nížvypráví hlavní postava,povaŽovatza volbu Ťízenoutím nebo onímtvrirčímzáměrem, pro Žánr fiktivního deníku a epistolárního románu pŤedstavujeprvní osoba takŤkabezpŤíznakovousamozŤejmost.Pňesto by tyto Žánry do nďeho tématu. tematizovaná zprostňedkovanostvyprávění - mohly náležetjen okrajově, protožese v nich vyprávět mrižei nemusí,protože vyprávěníjako ,,zpráva,,o minullch událostechneníjejich dominantní ani nezbytnousložkou.obzvláštěfingovanf deník,btíŽí-|i se žánrovému autennaplnění- tj. simulovanéformě bezprostŤedního, neztvárněného, tického apod. záznamu, ocitá Se na protipÓlu epické narace' v blízkosti . z formálníhohlediska - poznává svět prostŤednictvím literrárnípostavy, a tím bez časti autora, St. Eile navrhujeuvažovat o objektivizacive dvojímsmyslu:l)jako o zdánlivénezávislosti zobrazenéhosvětana subjektuvyprávění'v širším slova smyslupakjako o ztajení(potlačení) veškeréaktivity tohoto subjektu. aktivity organizující,ideové,vlběrové apod; 2)jako o zdánlivě intersubjektivníplatnosti uměleckévize. Ve francouzskémkontextu se pojem subjektivismusužívádúsledněve vztahuk personálníperspektivěajejednoznačněhodno. cenjako nová kvalita prozaickévlpovědi. V tétosouvislostijetŤebachápati známérozlišení ,,roman..- ,,récit..(Viz Roman Femandez,Messages.La méthodede Balzac, Paris l926): zatímco,,rénit,, označujevyprávěnío někdejšíchudálostech,kteréjižpominuly ajsou nyní vypravěčempouze opakovány,organizoványa vykládány, ,,roman..v ryzím slova smyslu běhutrvání;obnažují označujespontánníabezprostiedníeVokaciživotaa nepŤedvídatelného se zdroje poznáníajeho procesuálnost.
103
u ryZe periferníchvypravěčria jejich modifikací (očit! svědek, pamět. ník, životopisec,kronikáŤ)pŤevažuje vnějšíperspektivapohledu (',ze strany..)'jdeo pozici pŤechodnou a labilní:svědekjakojednajícípostava se m žedočasněstátpostavoucentrální,prožívajícím ,,Já,,,ježvyprávěnépoznamenávásvlm subjektivnímhlediskem,svou zaujatostí,sympatií, negací.PŤedsudečnosti a z(tŽenéhohorizontu, právě tak jako respektování kompetencí podmíněnfch tělesností, se vyuŽívá k ozvláštřujícímu činu,k ztajenímotivací zmnožení,,míst nedourčenosti..,která mobi|izujíčtenáÍovuaktivitu. Ve srovnánís vyprávěním hrdiny má však svědek širšíprostor (většídispozice) pro získávání informacío okolnostechosvětlujícíchvypovězenéudálosti. Má kupŤí kladu možnostvyprovokovatrozhovor se zasvěcenlmi postavami,trpělivě naslouchatjejich zpovědi, pŤečíst si tajně deníkov! zápis nebo dopisy ukrlvajícínejskrytější tajemství- pÍání,touhy,rizkosti,nenávisti - těch druh1fch.Vyprávějícípostavav roli svědka mrižerovněžvytviíiet hypotézyo tom, co si jiní myslí,co pociéují, i o tom' co se odehrálov její nepŤítomnosti. Nicméněnejenhlavnípostavy,ale i očitísvědkové,kteňí pÍeváŽnědbají na to, aby zdrivodnili,jak to či ono mohli zjistit, jsou nejednounuceni pŤekročit svékompetence,neboés plnou legitimitou' danoujen tím,čehose osobnězríčastnili, co spatŤilia vys|echli,by mohli rozsáhlejšía spletitější románov1/pŤíběhsotva uspokojivě zprostŤedkovat. Nejširšímožnostise pro tematiZovanouzprostŤedkovanost rozevírají pŤiplně zosobněnémvypravěči- jinak Ťečeno: pŤiplnéindividualizaci jeho charakteru. Za takovéholze povaŽovat vyprávějící postavu, která hraje roli protagonisty,tedy toho, komu se vyprávěn1/pŤíběhodehrál' kdo v něm by| plně pohlcen, zaangažován.Stanzelovské,,Jás tělem..je tu pochopitelněexistenciálnězakotvenove fiktivnímsvětěa zričastněno v zobrazenémději podstatně více neŽ vyprávějícísvědek - právě proto, že ',personálníunie..(inak téŽidentifikace) vypravěčes postavou se rlká postavy hlavní. Takováto volb.a-vypravěče bfvá někdy považována za objektivizaci epickéhoobrazu,l) coŽ lze chápat jednak ve smyslu 15 Friedmarr napňíkladobjektivnost první osoby spatÍujev ohrarričení zorného hlu (inak iečenov respektuk determinující tělesnosti).VyššístupeĚobjektivizaceobrazu pro něho pŤedstavujescénickézobrazení,vrchol pak registrující,,oko kamery...Podotlká však' že umělecká pravda románu se váže k iluzi, kterou vypravěčvnutí čtenáŤi.Největšímíru objektivizace pÍipisovalvyprávění v ich-formě Bertil Romberg (Studies in the Narrative Technioue of the First PersonNovel, Stockholm l 962)' neboéusoudil.žetu čtenáiformálně
t0 2
plnéa ostentativníemancipacevypravěčeod autora (pŤesnějiŤečano autorskéhosubjektu),jednak ve smyslu rťrzné míry maskování,,autora jehož odvozujeme z díla mnohdy značněkomplikovaně. vnitŤního.., Vyprávění postavy sk1Ýtátotižmožnost plnéideově-poznávacía hodnotícínezávlslosti vypravěče na ideově.poznávacím a hodnotícímpostoji autora' Vždyévyprávět m že postava odlišnéhopohlaví, zcela odlišnéintelektuálnírirovně;mohou v ní b;ft ztělesněny síly zla, jako kupŤíkladuv ,,trpaslíkovi..ze stejnojmennéhorománu Pára Lagerkvista (|944'Dvárgen), jenŽ zaznamenáváa posuzujerenesanční svět Z hlediska čirénegace:fascinován násilíma krutostí,odvracíse s odporem od takovlch projevri lidskosti jako je láska, tvorba, poznání.o prvním románu Charlotte Bront.éové Profesor(posmrtněl857) se soudíževypravěč prostéhopŤíběhulrásky a práce: nemajetÚ' ďe hrd profesor Crimsworth, lyučujícíangličtiněna dvou soukorn ch školách,,'rná některétypickéženské vlastnostia pocity,zděděnépo svéautorce.,(SťíbrnÝ 1987:480);pŤedstawje tudížpŤftlad'jak se vypovídajícísubjektnďokrízal dostatďně emancipovatď subjeku autorského. Na rozdíl od román a novel' kde lze situaci, v nížvypráví hlavní postava, považovat za volbu Ťízenoutím nebo oním tvrirčímzáměrem, pro žánr fiktivního deníku a epistoliírníhorománu pŤedstavujeprvní osoba takňka bezpŤíznakovousamozŤejmost. Pňestoby tyto Žánry ďo našehotématu- tematizovanázprostŤedkovanost vyprávění- mohly ná. ležetjen okrajově, protožese v nich vyprávět m že i nemusí'protože vyprávěníjako ,,Zpráva,,o minullch událostechneníjejich dominantní ani nezbytnousložkou.obzvláštěfingovanf deník'blížílise žámovému naplnění- tj. simulovanéformě bezprostŤedního, neztvárněného, autentického apod. záznamu, ocitá se na protipÓlu epické narace' v blízkosti . z formálníhohlediska . poznává svět prostŤednictvím literárnípostavy, a tím bez časti autora. St. Eile navrhujeuvaŽovato objektivizaci ve dvojímsmyslu: l ) jako o zdánlivénezávislosti zobrazenéhosvětana subjektuvyprávění,v širším slova smyslupakjako o ztajení(potlačení) veškeréaktivity tohoto subjektu- aktivity organizující'ideové,vlběrové apod; 2) jako o zdánlivě intersubjektivníplatnosti uměleckévize. Ve francouzskémkontextu se pojem subjektivismusuŽívádrisledněve vztahuk personálníperspektivěajejednoznačněhodno. cenj ako nová kvalita prozaickévfpovědi. V tétosouvislostije tŤebachápati známérozlišení de Balzac,Paris l926): ,'roman..- ''récit..(VizRoman Fernandez,Messages.La méthode zatímco,,Íécit,, označujevyprávěnío někdejšíchudálostech,kteréjižpominuly ajsou nyní vypravěčempouze opakovány' organizovány a vykládány, ,,roman..v ryzím slova smyslu označujespontánníabezprostiedníevokaciživotaa nepŤedvídatelného běhutrvání;obnažují se zdroje poznáníajeho procesuálnost.
103
lyrickév1fpovědi.V denftu by pŤiplnémrespektuk žánro m možnostem vlastněvribec nemělo dojítk rozdvojenívypovídajícího ,,Já,,na ,)á (reflektujícípostavu),tedy vyprávějící',(mluvčítto) a ,,Já proŽívající.. k tomu, co, jak už víme, tvoŤíkonstitutivníaspekt či jinak vyznačny strukturnía vyznamovy element fi kttvníchautobiografickfch vfpovědí. Navíc autentickádeníkovostrovněžznamená,Že textje pojatjako text autokomunikační' kter! nepočítás jinlm adresátemnežje mluvčísám. V takto čistépodobě se s ní ve sféŤe fikce setkávámeovšemjen zÍídka, většinoukoexistujes vypravnostíprávě tak,jako se ségmentydenftové povahy mohou objevit v naracipŤevážně epické(ve fabulovanémvyprá. vění o událostech,jež se staly).Takovoutoambivalentníhru, kombinující deníkovou reflexi s vyprávěním, na|ézámekupŤftladu v Lermontovově víceaspektové skladbě (srov.vystňídání tŤívypovídajíchsubjektri) Hrdina našídoby (l840)' konkrétněv částechoznačenfchPečorinriv deník.Dopisová epika mrižemít v1/pravnousložkuvfrazně rozvinutou; známosti - Les Liaisons dangesrov.kupŤftladuLaclosovy Nebezpečné reuses,1,782 a v nich zejménalisty, v nichžse rozvíjíintrika, to jest ty, jejichžpisateli a adresátyjsou mark za de Merteuil a vikomt Valmont. Nicméně bezprostňednívyjádňenímomentálníosobní situace, pocitri, pro tuto slovesnou formu polohu myšlenek,názori apod. pŤedstavuje náleŽitější, neboév samémzákladu tu jde o intimní komunikaci dvou osob - pisatele a adresáta.Na to; zda v epistolárnímrománu pŤevažuje naracečireflexe,mrižemít- podobnějako ve fiktivníautobiografii- vliv časoprostor, ve kterémje dopisovésdělenípsáno' a míravnitiníhoodstupu pisatele od popisovanéhoděje či záŽitku, Stanzel pro anallzu aby bylajak v korespondencijednohopisatele, tohotožánrudoporučuje, sítis množinourespondentťr tak v rtizně komplikovanékorespondenční zkoumána vyprávěcí situace pro každf list zvlášé.Sám takto zkoumal Richardsonovu Pamelu (1740,Pamela or Virtue Rewarded),aby zjistil, Já,,) a časemza. Že interval mezi časemprožití(časem,'prožívajícího znamenání(časem,,vyprávějícíhoJá..) se tu pohybuje v rozsahujednoho tfdne. S odstupempňijímávlpověď charaktersouhmnézprávy,v pffpapopisu... dě ztotoŽněníobou čas má povahu ,,okamŽitého Po krátkém odbočeníse vraémek žánru,jenž nás zajímá pŤednostně, protožeje pro vyprávěcí situaci první osoby tradičněnejtypičtější: (inak ňečeno, k žánrufiktivníchrománok žánrutzv. quasiautobiografií vlch svéživotopis.i). V nich pŤijímáprotagonistaroli vypravěče,aby se vrátil k běhu svého minulého Života, nazíranéhoz rtnného odstupu. se vzpomínáním,stává se Vyprávění se tu tedy odehrává v souručenství
t0 4
vyrazem estetické organizace (vfběru a komponování) kdysi proŽité životnímatérie,která se v časevyprávěnívybavuje z minulosti' Vzhledem k osobnostníidentitě,,JáproŽívajícího,, a,,Iá vyprávějícího.. piedStavuje tu akt vyprávění vlastně jistou formu, jíž se završujeobraz vyprávějícípostavy(naracemúžev!znamnlm zpťrsobem dotváňetosobnostnícharakteristikuhrdiny) ijejíexistence v díle.A naopak:ztělesněná osobnostvypravěčemodifikuje zprisobpodání.V Dickensově Ponurémdomě ( 1852-1853'BleakHouse)se kupÍíkladu na vyprávěnípodflejí jak autorsk! vypravěč,tak hlavní hrdinka Ester Summersonová'Stffdá se tedy vševědoucía všudepŤítomn! nadhled, zabírající rrizná místa a rozmanitépostavy,vesměs nějak vpletenédo nekonečného soudniho procesu' a hledisko z(lženéna bezprostŤednízážitkymladédívky, poznávajícínovélili a získávajícínové zkušenosti- všední,neobvykléi zcela pŤekvapivé.lo ZaÍímcov autorskémpásmu h!ňía kypí vypravěčskáfantazie, objevují se v,lrazné(ostŤeŤezané) charakteristikypostav,kriticky se odhalujía glosujíspolečenské nešvary,pňedsudkya pňežitky, v pásmu autobiografickémse styl nápadněoprošéuje; nejen proto,aby konveno. val literiírníneprofesionalitě vypravěčky,ale téžjejímu prostémua pevnémuŽivotnímupostoji,jasnosti ducha a vŤe|ostisrdce. Charakterové vlastnostirovněžzapffčiřují,Že Ester usiluje odpoutatse pokud moŽno od svéosoby (svésubjektivity)a dát ve svémvyprávěníprostorjin;/m lidem a dění kolem sebe. Tendence k objektivitě podání plyne tedy z ostychu (pňesněji:je motivována ostychem)stavětdo popŤedísvéJá. ,$evím, čímto je, a|e zdá se mi, žepíšupoňádjen o sobě. Poiád chci psát o jinlch lidech a na sebe se snažímmyslet co nejmíř, a jakmi|e zjistím'žese do vyprávěníznovu pletu, vím určitě,jak mě to mrzía jak si ffkám: 'Ale jdi' ty otravootravná,to bys vážněneměla!' . jenžeto není l6..Podívejmese,',ŤíkáspiíznačnouanglickouironiíForster,,jaknásvedeDickensvrománu Bleak House (Ponur1fd m). V prvníkapitole...je spisovateIvševědoucí. Uvádí nás na soudnídvúra poměrněrychle nás postupněseznámíse všemipiítomn1fmi postavami.V druhékapitolejepouzečástečně vševědoucí. Stáleseještědívárnejeho ďima, alezjakéhosi nevysvětlítelného dúvodujeho zrak začínáslábnout;umí nám vyložit sira Leicestera Dedlocka,lady Dedlockovoujen částečně, ne do hloubky,a panaTulkinghornaužv bec ne. V tňetíkapitoleje stá|evícehoden pokárání:piejde pÍímok dramatickémetoděa stane se mladou dámou, Esther Summersonovou''Ptisobími velképotíŽezačítpsát určenoučiást těchto stránek, vím, že nejsem dost chytrá', spustíEster a pokračujev namáhavémdíle houŽevnatěa zasvěceně,pokud se jí dovolí,aby drŽelapero. Po chvíli jí m žejejí tvúrce pero vytrhnout a učinitsám několik poznámek' nechatji sedětbúhvíkdea dělat búhvíco. Pokud jde o logiku, prisobíPonur! dr)mdojmemroztiíštěnosti, ale Dickens strháváčtenáŤe, (|9,7|:77). takženakonecnevadí,žese stanoviskastŤídají..
105
I
lyrickévlpovědi. V deníkuby pŤiplnémrespektuk Žánrov1/mmožnostem vlastně vribec nemě|odojítk rozdvojenívypovídajícího ,Já,. na ,,Já (reflektujícípostavu), tedy vyprávějící.. (mluvčího)a ,Já prožívající.. k tomu, co, jak už víme, tvoÍíkonstitutivníaspekt či jinak vyznačny strukturnía vyznamovy element fi ktivních autobiografickfch vfpovědí' Navíc autentická deníkovostrovněž znamená, že text je pojat jako text autokomunikační, kter1/nepočítás jinfm adresátemneŽje mluvčísám' V takto čistépodobě se s ní ve sféŤe fikce setkávámeovšemjen zÍídka' většinoukoexistuje s v pravnostíprávě tak,jako se segmentydeníkové povahy mohou objevit v naracipŤevážně epické(ve fabulovanémvyprávění o událostech,jež se staly).Takovoutoambivalentníhru, kombinující denftovou reflexi s vyprávěním, na|ézámekupĚíkladuv Lermontovově víceaspektové skladbě (srov.vystŤídání tŤívypovídajíchsubjektri) Hrdina našídoby (l840)' konkrétněv částechoznačen;ichPečorinriv denft' Dopisová epika mrjžemít vlpravnou složkuv1/razněrozvinutou; srov' kupŤftladuLaclosovy Nebezpečné známosti - Les Liaisons dangereuses' 1182 - a v nich zejménalisty, v nichžse rozvíjíintrika, to jest ty, jejichž pisateli a adresátyjsou mark1/zade Merteuil a vikomt Valmont. Nicméně bezprostŤednívyjádÍenímomentálníosobní situace, pocitri, pro tuto slovesnou formu polohu myšlenek,názorrj apod. pŤedstavuje náležitější, neboév samémzákladu tu jde o intimní komunikaci dvou osob - písatelea adresáta.Na to, zda v epistolárnímrománu pievažuje naracečireflexe,mrižemít- podobnějako ve fiktivníautobiografii- vliv časoprostor,ve kterémje dopisovésdělenípsáno, a míravnitŤníhoodstupu pisatele od popisovaného děje či zážitku. Stanzel pro ana|yzu tohotožánrudoporučuje, aby bylajak v korespondencijednohopisatele, tak v rrizně komplikovanékorespondenční sítis množinourespondentú zkoumána vyprávěcí situace pro kaŽd! list zvlášé.Sám takto zkoumal Richardsonovu Pamelu (1740,Pamela or Virtue Rewarded),aby zjistil, že interval mezi časemprožití(časem,,proŽívající|to Já.,) a časemzaznamenání(časem'yyprávějícího Já..) se tu pohybuje v rozsahujednoho tfdne. S odstupempňijímávlpověď charaktersouhmnézprávy, v pffpapopisu... dě ztotožněníobou časrimá povahu ,,okamŽitého Po krátkém odbočeníse vraémek žánru,jenž nás zajímá pŤednostně, protoŽe je pro vyprávěcí situaci první osoby tradičněnejtypičtější: fiktivníchrománo. k Žánrutzv. quasiautobiografií fiinak Ťečeno,kžánru V nich piijímá protagonistaroli vypravěče,aby se vlch svéživotopis'i). odstupu' vrátil k běhu svého minulého života, nazíranéhoz rťruného Vyprávěníse tu tedy odehrává v souručenství se vzpomínáním,stává se
104
v,lrazem estetické organizace (vfběru a komponování) kdysi prožité Životnímatérie,která se v časevyprávěnívybavuje z minu|osti'Vzhledem k osobnostníidentitě,,Jáprožíva1ícího.. a,,Já vyprávějícího.. pŤedstavuje tu akt vyprávění vlastně jistou formu, jíž se završujeobraz vyprávějícípostavy(naracemŮžev1fznamnlmzptisobemdotváŤetosobnostnícharakteristikuhrdiny) i její existencev díle.A naopak;ztělesněná osobnostvypravěčemodifikuje zpúsobpodání,V Dickensově Ponurémdomě ( 1852-l853' Bleak House)se kupŤíkladu na vyprávěnípodílejí jak autorsk1/vypravěč,tak hlavníhrdinka Ester Summersonová.Stffdá se tedy vševědoucía všudepŤítomn! nadhled. zabÍrající r zná místa a rozmanitépostavy' vesměs nějak vpletenédo nekonečného soudního procesu' a hledisko z ženéna bezprostňednízážirkymladédívky, poznávajícínovélidi a získávající novézkušenosti- všední,neobvykléi zcela pŤekvapivé.'o ZaÍímcov autorskémpásmu hyÍíakypí vypravěčskáfantazie, objevujÍse vyrazné(ostňeŤezané) charakteristikypostav,kriticky se odhalujía glosujíspolečenské nešvary,pŤedsudkya pŤežitky, v pásmu autobiografickémse styl nápadněoprošéuje; nejen proto,aby konvenoval literiírníneprofesionalitě vypravěčky,a|e téŽjejímuprostémua pevnémuživotnímupostoji,jasnosti ducha a vŤelostisrdce. Charakterové vlastnostirovněžzapŤíčiřují, žeEster usiluje odpoutatse pokud možno od svéosoby (svésubjektivity)a dát ve svémvyprávěníprostorjin1/m lidem a dění kolem sebe. Tendence k objektivitě podání plyne tedy je motivována ostychem)stavětdo popŤedí z ostychu (pŤesněji: svéJá. ,,Nevím'čímto je, a|e zdá se mi, Že píšupoŤádjen o sobě. Poňádchci psát o jinlch lidech a na sebe se snaŽímmyslet co nejmíř, a jakmile zjistím,žese do vyprávěníznovu pletu,vím určitě,jak mě to mrzía jak si ňíkám:'Ale jdi' ty otravootravná,to bys váŽněneměla|,- jenŽeto není 16 .'Podívejme se'.,iftá s piíznačnou anglickouironiíForster,,jak nás vedeDickensv románu Bleak House (Ponur1fdlim). V prvníkapitole...je spisovatelvševědoucí. Uvádí nás na soudnídvúra poměrněrychle nás postupněseznámíse všemipčítomnlmi postavami.V druhékapitolejepouzečástečně vševědoucí. stále seještědívárnejeho ďima, alezjakéhosí nevysvětlitelnéhodŮvodu jeho zrak začínáslábnout; umí nám vyložit sira Leicestera Dedlocka,lady Dedlockovoujenčástečně, ne do hloubky,a panaTulkinghornauŽ vúbec ne. V tŤetíkapitoleje stiílevícehodenpokrírání: piejde pŤímok dramatickémetoděa stane se mladou dámou, Esther Summersonovou.'PŮsobími velképotížezačítpsát určenoučást těchto stránek, vím, že nejsem dost chytrá', spustíEster a pokračujev namáhavémdíle houževnatěa zasvěceně'pokud se jí dovolí, aby drŽelapero. Po chvítijí mŮžejejí tvrirce pero vytrhnout a učinitsám několik poznámek,nechatji sedětbrihvíkdea dělat brihvíco. Pokud jde o logiku, púsobíPonur! drim dojmem roztŤíštěnosti, ale Dickens strháváčtenáie, takženakonecnevadí,žese stanoviskastŤídají.. (|9,7|:77).
r05
nic platné.Doufám, žekažďy,kdo snad bude moje Ťádkyčíst,pochopí, žejestli je toho o mně na těchhle stránkáchtaková spousta,musíto tak nejspíš b1/t,protoŽes nimi opravdumám co dělat,takŽese z nich nem žu vyloučit..(Ch.Dickens,Ponury dŮm l980: l34). Existenciální pŤíslušnost vypravěček zobrazenémufiktivnímu světu a osobnostníidentitavypravěčes postavoupodmiřují takéexistenciální povahu motivací- ve smyslu drivodria pŤíčin, pročhrdina začalo svém minulémživotěvyprávět. ZveŤejněnítěchto motivacípochopitelněpŤispívák tematizaci(zviditelnění)zprostŤedkovanosti vyprávění.Postava napŤftladprahne po nalezenísmyslu toho, co se v minulosti událo, či pŤímosmys|usvéhoŽivota,má potňebutentoživotzrekapitulovata jaksi uspoŤádat, naléztosudovéchyby' pochopitokolnosti některlch událostí apod. Chce svlm Životopisn;/mvyprávěnímposkytnoutpovzbuzující píklad (Jana Eyrová) nebo pŤík|advarovn1/(Moll Flandersová).Často - ulevujícísvědomía polehjde o zpověd''vždynějak - alespoř částečně čujícívinu. To, co minulo, mriževyprávějícíJá pociéovatjako cosi, co ještě velmi živě zasahujedo pňítomnosti,nebo jako pňíběhnějakého' v drjsledkuvlastníproměnyjižjinéhoa odcizenéhosubjektu.Vypravěč pak zpravidla zaujímá zmoudŤeléstanovisko nadhledu, morálního soudu, racionálníinterpretacevlastníhoživota.Vzpomeřme alespoř syžejak ho v žánrupikareskního baroknítro tov! typ napravenéhohŤíšnfta, románu modeluje Grimmelshausenťrv Dobrodružn!Simpliciu'sSimpli' cissimus ( 1668,Der abenteuerlicheSimplicissimus Teutsch).' Pokud jde o aspektperspektivyvyprávění,uvažujese někdy u vyprá. věnív prvníosoběpouze o perspektivěvnitŤní, danésituovanostívypravěčedo časoprostoru zobrazenéhoděje' Snad by bylo náležitější uvažovat o inklinaci ich-formy k vnitŤnímu perspektivismu, o její pňipravenosti,pohotovosti,moŽnostech,v!vojové tendenciapod.Vztah mezi vyprávějÍcímaproŽívajícímJá, tak jako ostatněmnoho jinéhove sféŤefiktivních vyprávění, pŤedstavujepolaritu značnědynamickou, pŤechodovou:v rámci jedinéscénymŮŽe postavavystoupitjako proží-
|7 obsahzpovědirekapitulujícívypravěčrivživotjetunásledovn]f:chlapec,jenžpŤišelvdobě tiicetiletéválky o domov, je vychován poustevníkem(ve skutečnostišlechticema svlm prav m otcem).Pojeho smrti procházíválčící Evropou v podoběblázna,pozdějidobrodruha (bojovníkaa milovníka),aby se znechuceněodvrátil od světaanavrátil se k poustevnickému životu.Vlsledek blouděníspočíváv pčekonání světa' v odhaleníjeho nestálostia pomíjivosti, v péčio spásu dušea v pffpravě na posmrtn! život(baroknímyšleníse tu tedy zračí v krystalickéformě).Motivace vyprávěníje vfrazně mravoličná.
l0Ó
va.1ící subjekt(centrálníreflektující vědomí),nebo z odstupuZcelavěcně referovat'komentovatapod', prostě chovat se jako vypravěčautorsk1f. Míra odstupu mŮže bft modifikována takézáměnou Já za on či Ty. Napňíkladve chvíli nejvyššího dojetínad sebou, nad svlm někdejším osudem,m že dí$ tomuto zesflenémuodstupu vyprávějícíJá oslabit egocentrickévyzněnínáŤku: ,,Byla jsem Zas ve svém pokoji, jako jindy - byla jsem to já, bez vidite]nézměny - nic mě nezrani|o,nezdrtilo,neochromi|o.Ale nebyla to už včerejší Jana' Kam se poděla? Kam se poděl její život? Kam se poděla její nadějná budoucnost? Jana Eyrová, včerahoroucně milovaná žena- takŤkanevěsta- znovu byla chladná a opuštěnádivka; její Život byl bezbarvy ajejí budoucnost pustá' UprostŤedlétauhodil vánočnímráz; v červnuse strhla bílá pro. sincová mete|ice;zraIá jab|kapotáhl ledov! povlak.'',' (Ch. Bront.éová, Jana Eyrová, Praha 1968; 248, dale jen sfránka v texfu)' VnitŤnízperspektivněnínarace,kterémá vliv na vyznění|iterárního obrazu, navozenéhotextem a konstituovanéhove vědomí čteniíŤe, se dot1íkátaképrezentacečasoprostorov;/ch vztahri- toho,do jakémíry se vrchol zornéhorihlupohledukladedo vědomíprožívajícího Já. Pak nejde o yševidoucívfčtov! popis, ale o vlseč a vztahy,jeŽ nastávajímezi pňedmětnostmi a tyto pňedmětnostiregistrujícímibytostmi. Spolu s pŤedmětnounáplní obrazu zprostŤedkovávávypravěči jist! rihel pohledu (s ním se identifikuje čtenáň), a užjen tím se navozuje scénick efekt pňenosudo časoprostoru děje; vyprávěníse začíná(prozatímjen akceptacíh|ediska)pňibližovatreflexi' Současněrámcová a zák|adní reminiscenční perspektivaponěkud s|ábnea minulost vyvstává jakoby pčedočima.Brontěovou stvoŤená vypravěčkaa hrdinkaJanaEyrová repro. dukuje optickéreflexe prožívajícfrlo Já se vácnou pďlivostí a věmostí'navíc s mimoňádnfmsmyslempro interiérové iexteriérové nasvíceníscény: ,V hale nebyla riplnátma,bylo tam trochusvětlo,zatímjen od bronzové lampy, která visela vysoko u stropu- ale lampa a několik dolníchstupřŮ dubovéhoschodištěby|y za|ity teplou rudou záÍí- pada|atam otevňen mi dvojKídllmi dveŤmi z ve|kéjídelny,kde v krbu hoŤeloheř, kterj vrhal vlídn;.fodlesk na mramorov! krb a mosaznénáčiníu krbu a pŤívětivě osvětloval nachovédrapériea leštěnf nábytek.ozďoval takéskupinu osob u krbu - zahlédlajsemjijenomna okamžika zaslech|ajsem nejasněsměsici vesel;fchhlasri,mezi nimižjsem(ak se zdálo) Íozezna|a Adélčinhlásek' ale vtom se dveŤezavÍe|y,,(str. 99).
107
l
I
nic platné.Doufám, žekaždy,kdo snad bude moje Ťádkyčíst,pochopí, žejestli je toho o mně na těchhle stránkáchtaková spousta,musíto tak nejspíš b!t, protožes nimi opravdumám co dělat,takžese z nich nemrižu vyloučit..(Ch.Dickens,Ponur! dŮm l980: 134)' Existenciální pŤíslušnost vypravěček zobrazenémufiktivnímu světu a osobnostníidentitavypravěčes postavoupodmiřují takéexistenciální povahu motivací- ve smyslu drivodria pŤíčin, pročhrdina začalo svém minulémživotěvyprávět. ZveŤejněnítěchto motivacípochopitelněpŤispívák tematizaci(zviditelnění)zprostŤedkovanosti vyprávění.Postava napŤíkladprahne po nalezenísmyslu toho, co se v minulosti událo, či pŤímosmyslu svéhoživota,má potŤebutentoživotzrekapitulovata jaksi uspoŤádat, naléztosudovéchyby, pochopit okolnosti některlch událostí apod. Chce sv1/mživotopisn m vyprávěnímposkytnoutpovzbuzující píklad (Jana Eyrová) nebo pŤíkladvarovn1/(Moll Flandersová).Často - ulevujícísvědomía polehjde o zpověď' vždynějak - alespoř částečně čujícívinu' To' co minulo' mriževyprávějícíJá pociéovatjako cosi, co ještě velmi Živě zasahuje do pŤítomnosti, nebo jako pŤíběhnějakého, v dtisledku vlastníproměnyjiŽ jinéhoa odcizenéhosubjektu'Vypravěč pak zpravidla zaujímázmoudňe|é stanoviskonadhledu,morá|níhosoudu, racionálníinterpretacevlastníhoživota.Vzpomeřme alespoř syŽejak ho v Žánru pikareskního barokního tov]Ítyp napravenéhohňíšníka' románu modeluje Grimmelshausen v DobrodružnfSimplicius Simpli'' cissimus ( 1668, Der abenteuerlicheSimplicissimus Teutsch). Pokud jde o aspektperspektivyvyprávění,uvažujese někdy u vyprávěnív prvníosoběpouze o perspektivěvnitŤní, danésituovanostívypravěčedo časoprostoruzobrazenéhoděje' Snad by bylo náležitějšíuvažovat o inklinaci ich-formy k vnitŤnímu perspektivismu, o její pŤipravenosti, pohotovosti,možnostech,v!vojové tendenciapod.Vztah mezi vyprávějícím a proŽívajícímJá, tak jako ostatně mnoho jiného ve sféŤefiktivních vyprávění, pŤedstavujepolaritu značnědynamickou, pŤechodovou:v rámci jedinéscénymrižepostavavystoupitjako proŽí-
l7 obsahzpovědirekapitulujícívypravěčúvživotjeturrásledovn;/:chlapec,jenžpŤišelvdobě tňicetiletéválky o domov, je vychován poustevníkem(ve skutečnostišlechticema sv1fm prav1fmotcem).Pojeho smrtiprocháaívá|čícíEvropou v podoběblrízna,pozdějidobrodruha (bojovníkaamilovníka),aby se znechuceněodvrátil od světaa navrátil se k poustevnickému Životu.Vfsledek blouděníspďívá v pŤekonání světa,v odhaleníjehonestálostia pomíjivosti, v péčio spásu dušea v pŤípravě na posmrtnf život(baroknímyšleníse tu tedy ztačí v krystalickéformě).Motivace vyprávěníjevfrazně mravoličná.
l0Ó
vajícísubjekt(centrálníreflektujícívědomí),neboz odstupuzcela věcně referovat,komentovatapod.,prostě chovat se jako vypravěčautorsk;f. Míra odstupu mŮže blt modifikována takéziíměnouJá za on či Ty. NapŤíkladve chvíli nejvyššího dojetínad sebou, nad svlm někdejším osudem, mŮže díky tomuto Zesílenému odstupu vyprávějícíJá oslabit egocentrickévyzněnínáfku: ''Byla jsem Zas ve svém pokoji, jako jindy - byla jsem to já, bez viditelnézměny - nic mě nezranilo,nezdrtilo,neochromilo.Ale nebyla to už včerejší Jana. Kam se poděla? Kam se poděl její život? Kam se podělajejí nadějná budoucnost? Jana Eyrová, včerahoroucně milovaná Žena- takŤkanevěsta- znovu byla chladná a opuštěnádívka;její životbyl bezbarv'jajejí budoucnost pustá. UprostŤedlétauhodil vánočnímráz; v červnuSe strhla bílá prosincová metelice; zra|á jab|kapotáhl ledov! povlak...,'(Ch' Brontéová, Jana Eyrová, haha 1968:248, da|ejen stránkav texfu). VnitŤnízperspektivněnínarace,kterémá v|iv na vyzněníliterárního obrazu, navozenéhotextem a konstituovanéhove vědomí čteniťe,se dotlká taképrezentacečasoprostorovlchvztahŮ. toho,dojaké míry se vrchol zornéhorihlupoh|edukladedo vědomíprožívajícího Já. Pak nejde o yševidoucív!čtov! popis, ale o v1/seča vztahy,jeŽ nastávajímezi pŤedmětnostmia tyto pŤedmětnostiregistrujícímibytostmi. Spolu s pŤedmětnounáplní obrazu zprostňedkovávávypravěči jistf rihel pohledu (s ním se identifikuje čtenríi), a užjen tím se navozuje scénick1/ efekt pĚenosudo časoprostoru děje; vyprávěníse začíná(prozatímjen akceptacíhlediska) pŤibliŽovatreflexi' Současněrámcová a zák|adnÍ reminiscenční perspektivaponěkud slábne a minulost vyvstává jakoby pŤedočima' BrontéovoustvoŤená vypravěčkaa hrdinkaJanaEyrová repro dukuje optickéreflexe prožívajícfrto Já se vácnou pďlivostí a věrností,navíc s mimoňádn m smyslempro interiérové i exteriérové nasvíceníscény: 'V hale nebyla riplnátma,bylo tam trochusvětlo,zatímjenod bronzové . lampy' která visela vysoko u stropu. a|e lampa a několik dolníchstupřri dubovéhoschodištěby|y zatlty teplou rudou zaÍí- pada|atam otevŤen1/mi dvojkŤídllmi dveÍmi z ve|kéjídelny,kde v krbu hoňel oheř, kter'! vrhal vlídn! odlesk na mramorovf krb a mosaznénáčiníu kbu a pŤívětivě osvětloval nachovédrapériea leštěn1í nábytek.ozďoval takéskupinu osob u krbu - zahlédlajsem ji jenom na okamŽik a zaslechlajsem nejasněsměsici vesel ch hlasrj,mezi nimižjsem (ak se zdá|o)rozezna|a Adélčinhlásek, ale vtom SedveŤezavŤely..(str.99).
t07
Vedle aspektuperspektivy,u kteréhosi klademe otázku umístěnírihelnéhobodu nazíránídovnitŤčivně zobrazenéhosvěta (eho času,prostoru, pŤedmětné náplně,lidsklch děj )' je pro interpretační analfzu vypravěče zosobněnéhohlavní postavou vyznamn!, i aspekt kompetencí a jeho složky: spo|ehlivosta pňedsudečnost. Vzhledem k tomu, že se u vyprávěnípostavou pŤedpokládáz Ženíhorizontu (u hlavní postavy většínežu svědka), atími z ženírozsahukompetencí,pozornostbude - dejme tomu rozšffení jejich pŤekračování k sobě strhávat ze1ména duchovníhorozměru postavy o privilegia autorská.Jen teoreticky lze pŤedpokládat,Že čímvíce bude vyprávějícípostava individualizována (vybavenaosobitlmi rysy), čímvícebude zapojenav ději aegocentricky zaměŤenak sobě (sv1/mpocitúm,myšlenkám,vjemrim),tímvícese bude zpochybĎovatjejí kompetentnostpro vynášenísoudričinícíchsi nárok na objektivníplatnost(znovu si pňipomeřme,žeobjektivnostzvažujeme v rámci fiktivního prostoru literárního díla), a tím vlrazněji Že se také projeví limitace jejího zkušenostního obzoru' Dovedeno do drjsledkri a současněad absurdum-jestližeby měly blt vypravěčské kompetence respektoványs veškerouvážností,pak by to vedlo k tomu, Že by mohly byt vypravěčskourolí pověŤoványpouze postavy s prokazateln1/m Iiterárnímtalentem,vybavenésmyslem pro psychologlckézázemí|idskfch činŮa vztahovychzáp|etek,jakoži jinlmi intelektuá|nímischopnostmi. Právě kv li této ztíženésituaci vypravěče-postavyse uzavírá jedna z mnoh1'/ch nebudese ptát,jak je napŤíklad ''tichfch dohod..sečtenáŤem: možné,Že vyprávějícíhrdina i po mnoha letechje s to citovat dlouhé monology jinlch postav a doslova reprodukovatrozsáhlédialogové scény,nebo Že projevuje znalosti pŤekračující horizont poznání dany věkem čidosaŽen;/mstupněmvzdě|ánÍ, To, co by mohlo nějak komplikovat situaci vyprávějícípostavy z hleje však vyvaŽováno diska kompetence Ťekněmepravděpodobnostní, kompetencíkreativnía rekreativní'Ta vládne v Ťíši epickéhovyprávění s naprostousamozŤejmostí, neboéje vystavěnana produktivnísoučinnosti paměti a v;/myslu, reality a fantazie, faktu a fikce, pravděpodobnosti a zdání,historie a m;/tu...Současněse akceptuje,žebylali určitá - jednak mezi fiktivní(stvoŤená) postavapověŤena rolízprostŤedkovatele -, čtenáŤema ZobÍazenÝmiudálostmi' jednak mezi autorem a čteniíŤem pak je jí tŤebapŤiznatrovněž autorskoukreativitu. Snad |ze uvažovat i o tom, Že míta tolerance vŮči pŤekračování kompetencíváŽícíchse k zosobněnémuvypravěčiplyne i ze skutečnosti,Že epická vyprávění nadňazují zobrazov ací funkci nad funkci autentizační(dokumentární).
t0B
Znoyu všakzdŮrazněme,žei tematizacevětšíčimenšínekompetentnos. ti postavyv roli vypravěče,d. signalizacealženéhovědomostníhoobzoru a nedostatečné vybavenostipro vypravěčsk1fkol, má svou v1/znamovou hodnotua nepochybn! estetick1/ríčin. K aspektu kompetencíse zce váŽe, a vlastně se s ním i značněpŤekrfvá, aspektspoIehlivosti(čijindy nespolehlivosti)vypravěče.PĚičemž se všeobecněvyprávějícípostavě coby omylnémusmrtelníkovipňipisuje nespolehlivostjaksia priori. Pro Stanzelaby mohl b;it vypravěčv první osobě z drivodu své ontologickébáze, to jest zakotvenosti ve světě postav,a z d vodu subjektivnízaujatostipovažovánza ,,perdefinitionem stranickéhovypravěče..' objevuj e se názor,žev y právějícíprotagonistaděje pŤedstavuje neverifikovateln zdroj informací.Na druhéstraně se však SoučasněpŤijímáautentizační ričinjevu, jejŽ |ze označitjako projevená (tematizovaná,zviditelněná)nedostatečná spo1ehlivost.Poukazují k ní kupňíkladuněkterá vyznačenímodality - a to pomocí obrat jako ,,myslímsi, že...,., ,,mohloby se zdát, Že...,,',jak si nejasněvzpo. mínám.....apod. Máme za to, Že rivahy a soudy gnoseologicképovahy nás mohou v pffpaděfiktivních literárníchobrazrizavéstdo neňešiteln1/ch těŽkostí, protoŽese pohybujemeve sféňe, kde se vyznam verifikovatelnostirelativizuje, kde pňedsudečná zaujatosti božskávševědoucnostpŤedstavují určitékonvencionalizované,vÝznamotvornévypravěčské postupy,sledující určit! zobrazovací záměr ajeho dopad na čteniíŤe' Kromě šíŤe tematickÝch,žánrovych, stylotvorn1/ch apod.moŽnostípodmiřuje tvárnou rozmanitost epiky psanéprÓzou takéto, jaklmi postupy,jakym zplisobemse v narativnívrstvě toho kteréhodí|aaktualizujevyprávějící zprostŤedkovatela jak v ní prisobí(eště lépe:spoluprisobí)polarity kompetence- im-kompetence,vševědoucnost- pŤedsudečnost, spolehlivost - nespolehlivost,neomylnost- omylnost. jak j i pŤedstavuje Bylo j ižŤečeno, žepro tematizacizprostŤedkovanosti, typ quasiautobiografie,tj. retrospektivního vyprávěníprotagonistyděje, má klíčov!vyznam utviíŤení vztahuJá,jeŽ vypráví,a Já, kterévyprávěné prožilo.Ztoho plyne, žepŤisledovánívypravěčské role hlavnípostavy budeme zaznamenávatrovněžpŤechodyk bezprostÍednějšímu reflektorskému zobrazení(médiemse stává vědomí prožívajícíhoJá) a k zobrazení scénickému.PŤestane-lipostava vyprávět o minulém a začne-|i zobrazenj Svět a dění reflektovat (změnu signalizuje prézentníčas, polopffmá ňeč,vnitŤněmonologická glosa čisouvislejšívnitŤníŤeč), a to tŤebana kratičk!risektextu,pakje na místěptát se,jakou pŤíčinu a smysl
r09
Vedle aspektu perspektivy, u kteréhosi klademe otázku umístěnírihelnéhobodu nazíránídovnitŤčivně zobrazenéhosvěta (eho času,prostoru, pŤedmětné náplně,lidsklch děj )' je pro interpretační anal1fzuvypravěče zosobněnéhohlavní postavou vyznamn!, i aspekt kompetencí a jeho složky: spo|ehlivosta pňedsudečnost. Vzhledem k tomu, že se u vyprávěnípostavou pŤedpokládáz Ženíhorizontu (u hlavní postavy většínežu svědka),a tími z ženírozsahukompetencí,pozornostbude k sobě strhávat ze1ménajejich pŤekračování- dejme tomu rozšffení duchovníhorozměru postavy o privilegia autorská.Jen teoreticky lze pŤedpokládat,Že čímvíce bude vyprávějícípostava individualizována (vybavenaosobitlmi rysy), čímvícebude zapojenav ději aegocentricky zaměŤenak sobě (sv1/mpocitúm,myšlenkám,vjemrim),tímvícese bude zpochybĎovatjejí kompetentnostpro vynášenísoudričinícíchsi nárok na objektivníplatnost(znovu si pĚipomeřme,žeobjektivnostzvažujeme v rámci fiktivního prostoru literárního díla), a tím vj,razněji Že se také projeví limitace jejího zkušenostního obzoru' Dovedeno do drjsledkri a současněad absurdum-jest|ižeby měly blt vypravěčské kompetence respektoványs veškerouvážností,pak by to vedlo k tomu, Že by mohly byt vypravěčskourolí pověŤoványpouze postavy s prokazateln1/m Iiterárnímtalentem,vybavenésmyslem pro psychologlckézázemí|idskfch činŮa vztahovychzáp|etek'jakoži jinlmi intelektuá|nímischopnostmi. Právě kv li této ztíženésituaci vypravěče-postavyse uzavírá jedna z mnoh1/ch''tichfch dohod..sečtenáŤem: nebudese ptát,jak je napŤíklad možné,Že vyprávějícíhrdina i po mnoha letechje s to citovat dlouhé monology jinlch postav a doslova reprodukovatrozsáhlédialogové scény,nebo Že projevuje znalosti pŤekračující horizont poznání dany věkem či dosaŽen;/mstupněm vzdě|ánÍ, To, co by mohlo nějak komplikovat situaci vyprávějícípostavy z hleje však vyvaŽováno diska kompetence Ťekněmepravděpodobnostní, kompetencíkreativnía rekreativní'Ta vládne v Ťíši epickéhovyprávění s naprostousamozŤejmostí, neboéje vystavěnana produktivnísoučinnosti paměti a v;/myslu, reality a fantazie, faktu a fikce, pravděpodobnosti a zdání,historie a m1/tu...Současněse akceptuje,Že bylali určitá - jednak mezi fiktivní(stvoŤená) postavapověŤena rolízprostŤedkovatele -' čtenáŤema ZobÍazenÝmiudálostmi' jednak mezi autorem a čteniíŤem pak je jí tŤebapŤiznatrovněž autorskoukreativitu. Snad |ze uvažovat i o tom, Že míra tolerance vŮči pŤekračování kompetencí váŽícíchse k zosobněnémuvypravěčiplyne i ze skutečnosti,Že epická vyprávění nadňazuií zobrazov ací funkci nad funkci autentizační(dokumentární).
t0B
Znoyu všakzdúrazněme,žei tematizacevětšíčimenšínekompetentnos. ti postavyv roli vypravěče,tj. signalizacez ženého vědomostníhoobzoru a nedostatečné vybavenostipro vypravěčsk1Íkol, má svou vyznamovou hodnotua nepochybn! estetick1/ríčin. K aspektukompetencíse zce váŽe,a vlastněse s ními značněpŤekrfvá, aspektspoIehlivosti(čijindy nespolehlivosti)vypravěče.PňičemŽse všeobecněvyprávějícípostavě coby omylnémusmrtelníkovipŤipisuje nespolehlivostjaksia priori. Pro Stanzelaby mohl b1ítvypravěčv první osobě z drivodu své ontologickébáze, to jest zakotvenosti ve světě postav,a z d vodu subjektivnízaujatostipovažovánza ',per definitionem stranickéhovypravěče..' objevuj e se názor,žev y právějícíprotagonistaděje pŤedstavuje neverifikovateln zdroj informací.Na druhéstraně se však SoučasněpŤijímáautentizační ričinjevu, jejŽ |ze označitjako projevená (tematizovaná,zviditelněná)nedostatečná spo1ehlivost.Poukazují k ní kupňíkladuněkterá vyznačenímodality - a to pomocí obratri jako ,,myslímsi, že....., ',mohloby se zdát, Že...,,',jak si nejasněvzpomínám.....apod. Máme za to, Že rívahy a soudy gnoseologicképovahy nás mohou v piípaděfiktivních literárníchobraz zavéstdo neňešiteln1fch těŽkostí, protoŽese pohybujemeve sféňe, kde se vfznam verifikovatelnostirelativizuje, kde pňedsudečná zaujatosti božskávševědoucnostpŤedstavují určitékonvencionalizované,vÝznamotvornévypravěčské postupy,sledující určit! zobrazovací záměr ajeho dopad na čteniíŤe. Kromě šíŤe tematickÝch,žánrovy ch' stylotvorn1/ch apod.možnostípodmiřuj e tvárnou rozmanitost epiky psanéprÓzou takéto, jaklmi postupy,jakym zplisobemse v narativnívrstvě toho kteréhodí|aaktualizujevyprávějící zprostŤedkovatela jak v ní prisobí(eště lépe:spolup sobí) polarity kompetence- im-kompetence,vševědoucnost- pŤedsudečnost, spolehlivost - nespolehlivost,neomylnost- omylnost. jak j i pŤedstavuje Bylo j ižčečeno, žepro tematizacizprostŤedkovanosti, typ quasiautobiografie,tj. retrospektivního vyprávěníprotagonistyděje, má klíčov!vyznam utviíŤení vztahuJá,jeŽ vypráví,aIá,kterévyprávěné prožilo.Ztoho plyne, žepŤisledovánívypravěčské role hlavnípostavy budeme zaznamenávatrovněžpŤechodyk bezprostÍednějšímu reflektorskému zobrazení(médiemse stává vědomí prožívajícího Já) a k zobrazení scénickému.PŤestane-lipostava vyprávět o minulém a začne-|i zobrazen! svět a dění reflektovat (změnu signalizuje prézentníčas, polopffmá ňeč,vnitŤněmonologická glosa čisouvislejšívnitŤní Ťeč), a to tŤebana kratičk!risektextu,pakje na místěptát se,jakou pŤíčinu a smysl
r09
má tato změna, tj. zvrat od vyprávěnív uŽšímslova smyslu k bezprostňedníevokaci' Mriže se napŤíklad pŤihodit,žeta čiona událostz minulosti strhnevypravček jejímu znovuproŽití(nastávájaklsi efekt pŤenosu), Že podlehne empatii s dŤívějším stádiem svéhoJá. Jde tu o to, jak autor v souvislosti s poetikou svédoby a s poetikou individuálnívyužil širok1imanévrovacíprostor,v němŽ se uskutečřujedynamick! vztah a napětímezi starším,zralejšíma více chápajícímJá jako vypravěčem a Já jako hrdinou, utkvěllm v proŽitésituaci; tedy prostor rámcově vymeziteln! nerozlišitelnouidentitou(deníkovost)a ripln!m odcizením (odstupem). LzeÍíci, Že ve dvacátémstoletívykazuje uŽitívyprávěcí situace první (míněnovzhledem k subjektu osoby vlraznou tendencisubjektivizační postavy,nikoli autora,jenžv níovšemmrjžemítsvéalterego)' Projevuje se tím,žeprožívajícíJádominujenad vyprávějícícmJá, namístoodstupu pŤevládápŤenosdo časoprostoruudá|ostí(,,hic et nunc..děje)' Za nejkrajnějšívlspu tohoto směŤovánílze pak považovatriplnépohlcení vyprávění vnitŤnímmonologem (',direct interior monoloque..),jak se s tím setkáváme v někter1/chdílech Williama Faulknera (1930' Když jsem umírala- As I Lay Dying)' v Sartrově Nevolnosti (1938, La Nausée)'kde se ovšemještětakévypráví,hlavně všakv prÓzách Samuela Becketta:Molloy (195l) a Malone umírá(1951'Malone meurt). Vzhledem k našemuinteresuleŽíovšemdoménavnitŤněmonologicklch vlpovědí na zce|a opačném pÓlu (pokud ovšemepizodickéužití vnitŤního monologu nenív rámci vlpravnéhokontextuvyrazemtoho,Že se vypravěčna chvíli zapomněl a propadlse časempŤímodo nitrasvého prožívajícího Já), neboév nich ,yystupuje pŤedčtenríŤe Já, které j1Ž vykazuje charakteristickéznaky reflektora:nevypráví,neobracíse na Žádnéhoposluchačenebo čteniíŤe, a|e zrcadlí ve svém vědomí vlastní momentálnísituaci,včetněvzpomínekvyvolan;fchtoutosituací...(Stanzel 1988:251-252) jeŽ pňed námi vyvstaly, V závěru našírivahy, věnovanéprob|émrim, kdyžjsme se tu pokusili nějak uchopittematizovanouzprostŤedkovanost vyprávění (nebo jinak - zprisoby zosobřování vypravěče),si alespoř tezovitě zopakujme hlavní mezníky absolvovanécesty a naznačmesi, k čemunám mrižeblt jejich vyjasnění(pochopitelněpouze částečné) dobré.Máme za to, Že tyto meznfty jsou tvoŤenyzhruba následujícími problémov1/miokruhy:
I0
1) Vymezení polarity zprostiedkovanost(vypravěčem)- bezprostŤednoSt(postava.reflektor; scéna)podání,která pťrsobí v oblasti slovesného zobrazováníse značnouvariabilitoua mriževlznamně podmiřovat poetiku díla i jeho estetickf ričin. 2)YzÍah zosobněnéhovypravěče(tj. zosobněnéhotělesně,nebo pouhou ,,duchovnífyziognomiť.)k zobrazenémusvětu.Neomezuje se pouze na stanzelovskouopozici identičnost- neidentičnost(existenciální - existenciálnínepffslušnost); pŤíslušnost je možno akceptovatrovněž signály, kterénaznačujíurčitouspjatostvypovídajícího subjektus prostňedím,v němžse vyprávěn;íděj odehrává (máme na mysli napŤíklad kolokviální s|ohovéprostŤedkyčiurčitépojímánísvěta). 3) Potvrzenívychozíteze o netotožnostivypravěčea autora,netotožnosti,jež ovšempňedpokládázjistitelnostpŤíbuznlchrysti. 4) Zdrivodněníinterpretační hodnoty některlch aspektťr tematizované zprostŤedkovanosti vyprávění,jako jsou perspektiva(vnitŤní- vnější), šíŤehorizontu poznání, vypravěčskékompetencea s nimi související piedsudečnost(zaujatost)a spolehlivost(nespolehlivost). 5) RozvrŽenía problémovéspecifikovánízákladníchtypri zosobnění vypravěče,jak se s nimi setkáváme v rámci záHadních vyprávěcích situacíprvnía tňetíosoby.Jde nám o vypravěče-hrdinu, vypravěč5yědpostojem,s právem na vševědoucnosta proka a vypravěčes autorsk1/m měnu stanoviska. A|espoř částečné zmapováníotázektykajícíchse zmíněnlch meznft , tedy otázek, jež nám kladla konkrétnídíla právě tak jako některénaratologickéstudie,by nemělo bf t ričelemSamo o sobě. Chápeme je jako určitouteoretickoubázl (čijinak pozadí)pro interpretacijedinečnlch pŤípadri'tj. pro interpretaci zviditelněnlch projevri vypovídajícíhosubjektu a jejich v;/znamotvorné funkce,jež se podílína celkovémsmyslu dí|a.
il1
(vypravěčem)- bezprostiedl) Vymezení polarity zprostŤedkovanost (postava-reflektor; nost scéna)podání,která prisobív oblasti slovesného Zobrazováníse značnouvariabilitoua múževlznamně podmiřovat poetiku díla i jeho estetick! ričin. 2)Yztah zosobněnéhovypravěče(tj. zosobněnéhotě|esně,nebo pouhou,,duchovnífyziognomií,.)k zobrazenémusvětu.Neomezuje se pouze na stanzelovskouopozici identičnost- neidentičnost(existenciální - existenciálnínepffslušnost); je moŽno akceptovatrovněž pŤíslušnost signály' kterénaznačujíurčitouspjatostvypovídajícího subjektus prostŤedím,v němž se vyprávěn! děj odehrává (máme na mysli napňíklad kolokviální slohovéprostŤedkyčiurčitépojímánísvěta). 3) Potvrzenívychozíteze o netotožnostivypravěčea autora,netotožnosti,jež ovšempŤedpokládázjistitelnostpňíbuzn1/ch rys . 4) Zdrivodněníinterpretační hodnoty někter1/chaspektŮtematizované zprostňedkovanostivyprávění,jako jsou perspektiva(vnitňní- vnější), šíŤehorizontu poznání, vypravěčskékompetencea s nimi související (zaujatost)a spo1ehIivost (nespoIehlivost). pŤedsudečnost 5) Rozvrženía problémovéspecifikovánízákladníchtypri zosobnění vypravěče,jak se s nimi setkáváme v rámci základních vyprávěcích situacíprvnía tŤetí osoby.Jde nám o vypravěče-hrdinu, vypravěče-svědpostojem,s právem na vševědoucnosta pro. ka a vypravěčes autorsk1/m měnu stanoviska.
má tato Změna, tj. zvrat od vyprávění v užšímslova smys|u k bezprostčední evokaci' Mriže se napŤíklad pŤihodit,žeta čiona událostz minulosti strhnevypravček jejímu znovuproŽití(nastávájak1/siefekt pňeno. su), že podlehne empatii s dŤívějším stádiem svéhoJá. Jde tu o to, jak autor v souvislosti s poetikou svédoby a s poetikou individuá|nívyužil širok! manévrovacíprostor,v němŽ se uskutečřujedynamick! vztah a napětímezi starším,zralejšíma více chápajícímJá jako vypravěčem a Já jako hrdinou, utkvěllm v prožitésituaci; tedy prostor rámcově vymezitelnf nerozlišitelnouidentitou(deníkovost)a ripln!m odcizením (odstupem). LzeÍíci, že ve dvacátémstoletívykazuje uŽitívyprávěcísituaceprvní osoby v1/raznoutendencisubjektivizační (míněnovzhledem k subjektu postavy,nikoli autora,jenŽ v níovšemmrjžemítsvéalterego).Projevuje se tím,žeprožívajícíIádominuje nad vyprávějícícmJá,namístoodstupu pŤevládápŤenosdo časoprostoruudálostí(,,hic et nunc,.děje). Za nejkrajnějšív1/sputohoto směŤovánílze pak považovatriplnépohlcení vyprávění vnitŤnímmonologem (,,directinterior monoloque,.),jak se s tím setkáváme v někter1/chdílech Williama Faulknera (1930, Když jsem umírala- As I Lay Dying)' v Sartrově Nevolnosti (1938, La Nausée),kde se ovšemještětakévypráví' hlavně všakv prÓzách Samuela Becketta:Molloy (1951)a Malone umírá(1951,Malone meurt). Vzhledem k našemuinteresuležíovšemdoménavnitŤněmonologickjch vlpovědí na zcela opačném pÓlu (pokud ovšemepizodlckéužití vnitňníhomonologu nenív rámci vlpravnéhokontextuv,!rczemtoho,že se vypravěčna chvíli zapomněl a propadlse časempŤímodo nitrasvého prožívajícího Já)' neboév nich ,Jystupuje pňed čteniíŤe Já, kteréjiŽ vykazuje charakteristické znaky reflektora: nevypráví, neobrací se na Žádnéhoposluchačenebo čtenáňe,a1ezrcad|íve svém vědomí vlastní momentálnísituaci,včetněvzpomínekvyvolan1fchtoutosituací..,(Stanzel 1988:251-252) V závěru naší vahy, věnovanéproblémrim,jež pŤednámi vyvstaly, kdyžjsme se tu pokusili nějak uchopittematizovanouzprostŤedkovanost vyprávění (nebo jinak - zplisoby zosobřování vypravěče),si alespoĎ tezovitě zopakujme hlavní mezníky abso|vovanécesty a naznačmesi, k čemunám mrižeblt jejich vyjasnění(pochopitelněpouze částečné) dobré.Máme zato,že tyto mezníkyjsou tvoŤenyzhruba následujícími problémov1/mi okruhy:
il0
Alespoř částečné zmapováníotázektykajícíchse zmíněnlch meznftťr, tedy otázek, jeŽ nám kladla konkrétnídíla právě tak jako některénaratologickéstudie,by nemělo blt ríčelemsamo o sobě. Chápeme je jako určitouteoretickoubázi (čijinak pozadí)pro interpretacijedinečnfch pŤípadri,tj. pro interpretaci zviditelněn;ích projevri vypovídajícíhosubjektu a jejich v;/znamotvorné funkce,jež se podílína celkovémsmyslu díla.
I
lt
tlt
LITERATURA BEACH, Joseph Warren 1932The Twentieth-Century Novel: Studiesin Technique(New york)
MARKIEWICZ,HenTk 1984 WJlmiarydziela literackiego (Y,,rakÓw.Wroclaw:Wydawnictwo literackie)
BOOTH, Wayne C. 1961 The Rhetoric of Fiction (Chicago)
ROMBERG, Bertil 1962 Studies in the Narrative Technique of the First person Novel (Stockholm)
EILE, Stanislaw 1973 Swiatopogl@ powiesci (Polska akademia nauk))
SCHOLES Robert, Robert KELLOG 197I The Nature of Narrative (London: Oxford University)
EJCHENBAUM, Boris l97l ''Ako je uroben;fGogolov Plášť.,jn kÓria Bakoš (Bratis|ava:Pravda),str.353-370
STANZEL, Franz K. |988 Teoie vyprávění (Praha: odeon)
literat ry, ed. M.
FERNANDEZ, Roman |926 Messages. Le méthodede Balzac (Paris) FORSTER, Edward Morgan |97| Aspekty románu (Bratislava:Tatran)
srŘÍsRNÍ 7Áeněk
1987Dějiny anglickéliteratury(Praha:odeon)
THE NOVEL MODERN ESSAYS IN CRITICISM 1969(NewJersey:Universityof Oklahoma)
FRIEDMAN, Norman 1955 ,,Point of view in Fiction. The Developmentof a Critical Con_ cept" (PMLA LXX). Citujeme podleTheNovel Modern Essays in Criticism 1969. HARTMANOVÁ' Alena l960 ,,UměnínestárnoucÍ.,pŤedmluvak G. Verga: Sicilsképovídky (Praha:SNKLU) INGARDEN, Roman 1989 Uměleckédílo litenirní (Praha: odeon) JASIŇSKA, Maria l967 ,,Narratorw powieŠci'Zarysproblematykibadaď., in:Problemy teorii literatury, ed.H. Markiewicz (Wroclaw) KAYSER, Wolfgang 1958 Die Vortragsreise.Studien zur Literatur (Bern) LUBBOCK, Percy l92l The Craft of Fictior (New york 1947)
I 112
il3
LITERATURA BEACH, Joseph Warren 1932The Twentieth-Century Novel: Studiesin Technique(New york)
MARKIEWICZ,HenTk 19 84 |Ý\miary dzi eIa l iteracki ego (Ik akÓw-Wroc law : Wydawnictwo literackie)
BOOTH, Wayne C. 1961 The Rhetoric of Fiction (Chicago)
ROMBERG, Bertil 1962 Studies in the Narrative Technique of the First person Novel (Stockholm)
EILE, Stanislaw 1973 Swiatopogl@ powiesci (Polska akademia nauk))
SCHOLES Robert, Roberr KELLOG 1911 The Nature of Narrative (London: Oxford University)
EJCHENBAUM, Boris l97l ''Ako je uroben;/Gogolov Plášé.., in TeÓria literattiry,ed' M. Bakoš (Bratislava:Pravda),str.353-370
STANZEL, Franz K. 1988 Tborie vyprávění (Praha: odeon)
FERNANDEZ, Roman 1926 Messages' Le méthtldede Balzac (Paris) FORSTER, Edward Morgan |97 1 Aspekty románu (Bratislava: Tatran)
STŘÍBRNÝ 7Áeněk 1987 Dějiny anglické literatury (Praha: odeon) THE NOVEL MODERN ESSAYS IN CRITICISM 1969 (New Jersey: University of Oklahoma)
FRIEDMAN, Norman 1955 ,,Point of view in Fiction. The Developmentof a Critical Con_ cept" (PMLA LXX). Citujemepodle TheNovel Modern Essays in Criticism 1969. HARTMANOVÁ, Alena 1960 ,,Uměnínestiírnoucí.., pŤedmluvak G. Verga: Sicilsképovídky (Praha:SNKLU) INGARDEN, Roman 1989 Uměleckédílo literární (Praha: odeon) JAsIŇsKA, Maria 1967 ,,Nanatorw powieŠci.Zarysproblematykibadaf.., in:Problemy teorii literatury,ed. H. Markiewicz (Wroclaw) KAYSER, Wolfgang 1958 Die Vortragsreise.Studien zur Literatur (Bern) LUBBOCK, Percy 1921 The Crajl of Fiction (New york I947)
l12
il3
