se sídlem Sokolovská 219, Praha 9 poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025
Praha 22.9.2014 Čj. ČTÚ-56 169/2014-603 Na základě rozkladu podaného dne 3. 9. 2014 panem Karlem Kasperčíkem, podle § 16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon“), proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 13. 8. 2014, čj. ČTÚ-52 922/2014-638/I. vyř. ŠiJ, ve věci žádosti o poskytnutí informací dle Zákona, podané dne 4. 8. 2014 panem Karlem Kasperčíkem, vydávám podle § 2 odst. 1 Zákona ve spojení s § 123 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), a po projednání v rozkladové komisi ustavené podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), toto rozhodnutí: Podle § 90 odst. 5 správního řádu se rozklad zamítá a napadené rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 13. 8. 2014, čj. ČTÚ52 922/2014-638/I. vyř. - ŠiJ, se potvrzuje. Odůvodnění: Pan Karel Kasperčík (dále jen „žadatel“) podal dne 17. 2. 2014 podnět k Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚHOS“). V domě, kde bydlí, poskytuje služby Internetu několik obchodních společností, které však nemají rovné podmínky ke svému podnikání a jsou předsedou bytového družstva záměrně znevýhodňováni uplatňováním nerovných a diskriminačních obchodních podmínek při dodávkách stejných služeb. Všichni poskytovatelé kromě obchodní společnosti Internethome, s.r.o., IČO 241 61 357 (dále též jen „Internethome“) museli investovat
do nákupu elektroměrového rozvaděče,
zaplatit
připojovací poplatek, montážní práce a platit kromě spotřeby elektrické energie i měsíční poplatky za distribuci, nájem elektroměru atd. Dle žadatele tak dochází k nekalé soutěži
IČO: 70106975
a získávání neoprávněných výhod na úkor jiných poskytovatelů, kteří poskytují v domě identickou službu, a dále k poškozování zájmů třetích osob. Tento podnět byl doručen dne 3. 4. 2014 také Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen „Úřad“ nebo „ČTÚ“), a to z důvodu jeho věcné příslušnosti. Úřad v dopisu ze dne 14. 4. 2014 odkázal žadatele výslovně na znění ustanovení § 104 zákona o elektronických komunikacích. Dále bylo doporučeno žadateli, aby Bytové družstvo
Kosmická
1564,
Ostrava-Poruba
(dále
jen
„Bytové
družstvo“),
uzavřelo s Internethome novou smlouvu podle § 104 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích, pro zajištění podnikání tohoto subjektu na této nemovitosti. Smlouva by měla obsahovat ustanovení o samostatném odběrném místu elektrické energie pro napájení technologie v majetku tohoto subjektu. V případě sporu mezi vlastníky nemovitosti a mezi subjektem podnikajícím v elektronických komunikacích je třeba postupovat v souladu s § 104 odst. 14 (odst. 13) zákona o elektronických komunikacích. ČTÚ není oprávněn vstupovat do smluvních vztahů mezi podnikatelem a vlastníkem nemovitosti. Žadatel vznesl svým dopisem ze dne 12. 5. 2014 opakovaný podnět. Dle žadatele nejde o smluvní vztah, nýbrž o porušování zákona o elektronických komunikacích. Tím, že nájemníci (vlastníci bytů) musejí platit za Internethome náklady na elektrickou energii, dochází k diskriminaci ostatních poskytovatelů, kteří v domě poskytují totožné služby elektronických komunikací a přitom mají vlastní měření spotřeby elektrické energie. ČTÚ má zajišťovat,
aby
nedocházelo
k diskriminaci
mezi
podnikateli
poskytujícími
služby
elektronických komunikací a aby nedocházelo k narušování či omezování hospodářské soutěže; nesmí také svým jednáním poskytovat výhodu jednomu podnikateli na úkor ostatních. Internethome odmítá zřízení samostatného odběrného místa a nájemníci za ni musejí platit náklady na elektrickou energii, ačkoli nejsou jejími zákazníky. Úřad požádal dopisem ze dne 23. 5. 2014 společnost Internethome, aby předložila vysvětlení k otázkám, jaká technologie je použita k poskytování služeb elektronických komunikací v daném domě, jak je zajištěn odběr elektrické energie pro napájení aktivních prvků sítě a kolik zákazníků eviduje (a jaké služby odebírají) na uvedené adrese. Dále byl Internethome vyzván, aby předložil kopii smlouvy o věcném břemenu nebo jiného typu smlouvy uzavřené s vlastníky nemovitosti. Obchodní společnost Internethome reagovala dopisem ze dne 28. 5. 2014. K poskytování služeb elektronických komunikací je použita bezdrátová komunikace Wi-Fi. Odběr elektrické energie je prováděn ze společných prostor, a sice z pojistky označené „Evkanet-Internet“ v přízemí v rozvaděči. Internethome eviduje jednoho zákazníka na uvedené adrese. Na základě uzavření Smlouvy o převodu části podniku dne 5. 10. 2011 přešla práva a závazky obchodní společnosti Evkanet, s.r.o., IČO 268 56 018 (dále jen
IČO: 70106975
2/8
„Evkanet“), na Internethome. Internethome předložila Smlouvu o umístění koncového bodu a komunikačního vedení veřejné komunikační sítě mezi obchodní společností Evkanet a Bytovým družstvem uzavřenou dne 2. 5. 2007 v souladu s ustanovením § 104 zákona o elektronických komunikacích. Úřad sdělil dne 6. 6. 2014 informace získané z předložené smlouvy žadateli, a to konkrétně ohledně sjednání ceny za umístění a provoz zařízení, přechodu části podniku z Evkanet na Internethome a uzavření smlouvy v režimu § 104 zákona o elektronických komunikacích. Žadatel opakovaným podnětem ze dne 23. 6. 2014 namítl, že Úřad neřeší podstatu problému, tj. diskriminaci ostatních poskytovatelů služeb v dané nemovitosti. Jsou zde tak nastaveny nerovné podmínky mezi podnikateli poskytujícími totožné služby. ČTÚ poskytuje dle žadatele svým dosavadním jednáním obchodní společnosti Internethome výhodu na úkor ostatních poskytovatelů. Úřad žadateli dopisem z následujícího dne sdělil, že obdržel v předchozích písemnostech vyčerpávající informace. Žadatel podal následně dopisem ze dne 4. 8. 2014 žádost o informaci ve smyslu Zákona, přičemž vznesl dotaz, zda „dochází nebo nedochází k diskriminaci mezi podnikateli poskytujícími identické služby v domě Kosmická 1564/9, 708 00 Ostrava a mají v něm pro své podnikání obchodní společnosti PODA a Internethome rovné podmínky“. Obchodní společnost PODA musela podle žadatele v domě investovat do instalace vlastního měření spotřeby elektrické energie nemalé finanční prostředky, zatímco Internethome nemusela investovat nic a navíc parazituje na nájemnících (vlastnících bytů), kteří musejí spotřebu elektrické energie za zařízení Internethome platit, aniž by byli jejími zákazníky. Český telekomunikační úřad, odbor pro severomoravskou oblast (dále jen „správní orgán I. stupně“), jakožto povinný subjekt podle § 2 odst. 1 Zákona, zaslal v zákonné lhůtě dne 13. 8. 2013 žadateli odpověď v dopisu pod čj. ČTÚ-18 703/2014-638/IV. vyř. - ŠiJ. V něm uvedl, že Úřad je v postavení regulátora trhu v oblasti elektronických komunikací a má k zajištění regulace trhu prostředky upravené zákonem o elektronických komunikacích. Účelem regulace není primárně ochrana hospodářské soutěže, nýbrž zajištění rozvoje konkurenčního prostředí tak, aby se stávající sektorově specifická regulace posouvala směrem k výlučnému uplatňování obecných soutěžních pravidel (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 4 As 29/2006-292). Úřad provádí v intervalu 1 až 3 let analýzu relevantních trhů za účelem zjištění, zda tyto trhy jsou efektivně konkurenční, přičemž tuto analýzu vydává formou opatření obecné povahy. Na svých internetových stránkách poté zveřejňuje rozhodnutí o stanovení podniku s významnou tržní silou a o uložení povinností takovému subjektu. Bylo stanoveno osm relevantních trhů, přičemž jeden je maloobchodní a ostatní jsou velkoobchodní, na kterých mezi sebou uzavírají smluvní vztahy jednotliví operátoři, nikoli operátoři a jednotliví uživatelé. Maloobchodní trhy jsou z hlediska nastavení
IČO: 70106975
3/8
neregulované, a to nejen v České republice. Jednotliví operátoři si proto s ohledem na své obchodní strategie sami rozhodují o konkrétní podobě parametrů jimi poskytovaných služeb. Z hlediska Úřadu a zákona o elektronických komunikacích je podstatné, aby poskytovatelé služeb elektronických komunikací plnili povinnosti uložené jim zákonem. Na základě výše zmíněného a v souladu s § 15 odst. 1 Zákona vydal správní orgán I. stupně dne 13. 8. 2013 rozhodnutí čj. ČTÚ-52 922/2014-638/I. vyř. - ŠiJ, jímž žádost žadatele ze dne 4. 8. 2013 odmítl. V odůvodnění uvedl, že povinné subjekty jsou Zákonem zavázány především k tomu, aby zveřejňovaly základní a standardní informace o své činnosti automaticky tak, aby byly všeobecně přístupné. Ostatní informace, které mají k dispozici, vydají povinné subjekty na požádání žadatele, tj. každé fyzické a právnické osoby. Režim Zákona však nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory. Takovou informaci, kterou žadatel požaduje, Úřad objektivně nemá k dispozici. Byť jsou součástí spisu přípisy směrem k žadateli, tyto se však vztahují k informacím o působnosti Úřadu. Úřad tudíž při posouzení žádosti o podání informace aplikoval § 2 odst. 4 Zákona, kdy odkázal mj. na rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 28/2010-86, který interpretoval ustanovení § 2 odst. 4 Zákona tak, že tyto dotazy se týkají informací, které dosud neexistují, a které by povinný subjekt musel teprve vytvořit, aby mohl žádosti vyhovět. Správní orgán I. stupně shledal, že žadateli nelze vyhovět, a proto žádost o poskytnutí informace podle § 15 odst. 1 Zákona odmítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel dne 3. 9. 2014, tj. v zákonné lhůtě, rozklad. V něm tvrdí, že všechny podstatné informace o případu jsou Úřadu dobře známy, a nelze tedy tvrdit, že neexistují. Žadatel nevidí problém v poskytnutí informace, zda mají v konkrétním případě poskytovatelé rovné podmínky při poskytování identické služby elektronických komunikací. Dle ustanovení § 20 odst. 4 Zákona se použijí při postupu podle tohoto Zákona pro rozhodnutí o odmítnutí žádosti, pro odvolací řízení a v řízení o stížnosti pro počítání lhůt, doručování a náklady řízení ustanovení správního řádu, pokud tento Zákon nestanoví jinak. Správní orgán I. stupně neshledal důvod pro postup dle ustanovení § 87 správního řádu (tzv. autoremedura) a dle ustanovení § 16 odst. 2 Zákona předložil rozklad spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozkladu, a to společně se stanoviskem k podanému rozkladu. Podle ustanovení § 123 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích o rozkladu proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, které v prvním stupni nevydal předseda Rady ČTÚ, rozhoduje předseda Rady ČTÚ (dále jen „nadřízený správní orgán“).
IČO: 70106975
4/8
Na základě podaného rozkladu byl v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy. Po posouzení předmětné věci s ohledem na rozklad žadatele je třeba konstatovat, že rozklad není důvodný a že správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí, které nesplňuje požadavky pro jeho změnu či zrušení. Z toho důvodu je třeba rozklad zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit. K rozkladu podanému žadatelem uvádí nadřízený správní orgán následující. V daném případě je rozhodující otázkou posouzení dostupnosti požadované informace. Dle ustanovení § 2 odst. 4 Zákona se netýká povinnost poskytovat informace dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Podle § 3 odst. 5 Zákona je zveřejněnou informací pro účel tohoto zákona taková informace, která může být vždy znovu vyhledána a získána, zejména vydaná tiskem nebo na jiném nosiči dat umožňujícím zápis a uchování informace, vystavená na úřední desce, s možností dálkového přístupu nebo umístěná v knihovně poskytující veřejné knihovnické a informační služby podle knihovního zákona. Podle § 15 odst. 1 Zákona pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží. Podle § 16 odst. 3 Zákona rozhodne nadřízený správní orgán o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15 pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit. Správní orgán I. stupně zdůvodnil odmítnutí žádosti tím, že požadované informace nemá objektivně k dispozici. Zároveň uvedl, že poskytnutí informace brání ustanovení § 2 odst. 4 Zákona. Pokud by měla tato stanoviska hmotnou povahu, tzn., že o nich byl sepsán záznam
v podobě
listiny
či
elektronického
dokumentu,
vyplývala
by
Českému
telekomunikačnímu úřadu povinnost informace o takových vyjádřeních a stanoviscích žadateli poskytnout. Na tomto místě odkazuje nadřízený správní orgán na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 107/2011: „Toto ustanovení (§ 2 odst. 4 Zákona) nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona - …časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání – k vypracovávání takových
IČO: 70106975
5/8
materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu. Pokud již povinný subjekt určitý dokument vypracoval a má tedy informace k dispozici, je povinen je poskytnout. Podobně nebrání toto ustanovení (§ 2 odst. 4 Zákona) vyhovět žádostem o výtahy z databází či části dokumentů.“ Dále NSS konstatoval: „Výluka z práva na informace obsažená v § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím se týká pouze těch názorů povinného subjektu, které dosud nebyly formálně zaujaty. Slovem formálně přitom není myšlen žádný formalizovaný postup utváření názoru uvnitř povinného subjektu, nýbrž zachycení názoru (tedy informace) na jakýkoliv nosič. Nedopadá tak na případy, kdy názory povinného subjektu byly zachyceny např. na list papíru, v elektronickém dokumentu atp.“ Citovaný judikát se týká pouze povinných subjektů dle Zákona. Názor Úřadu, zda dochází nebo nedochází k diskriminaci mezi podnikateli poskytujícími totožné služby elektronických komunikací v daném domě, není obsahem žádného dokumentu, stanoviska či rozhodnutí. O to méně pak může být zachycen na jakémkoli hmotném nosiči dat. Plně se na tento případný (budoucí) názor tedy vztahuje výluka z práva na informace zakotvená v § 2 odst. 4 Zákona. Lze se tak ztotožnit se závěrem správního orgánu I. stupně v tom, že informaci, již požaduje žadatel v podané žádosti ze dne 4. 8. 2014, nemá Úřad jako povinný subjekt objektivně k dispozici. Žadatel požaduje poskytnutí informace toliko ohledně názorů či v budoucnu (eventuálně) vytvořených informací (rozhodnutí, stanovisek). Dále se správní orgán I. stupně správně opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 28/2010-86, který mj. uvádí, že „účelem výluky dotazů na názor povinného subjektu z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím je zabránit tomu, aby se jednotlivci obraceli na povinné subjekty s žádostmi o právní rady, předběžné posouzení či hodnocení záměrů těchto osob apod. Právo na informace zahrnuje pouze poskytování informací, nikoliv jejich interpretaci či hodnocení ze strany povinných subjektů. Vyhodnocení získaných informací je plně na žadatelích o informace, neboť tím je naplněn samotný cíl práva na informace (tj. politického práva zaručeného ústavním pořádkem), tedy vnější kontrola veřejné moci ze strany jednotlivců.“ Podle uvedeného judikátu a na základě listin založených ve správním spisu lze konstatovat, že správní orgán I. stupně (potažmo Úřad jako povinný subjekt) poskytnul žadateli veškeré informace, které od obchodní společnosti Internethome získal ohledně poskytování služeb elektronických komunikací v budově, v níž žadatel bydlí. Vyhodnocení těchto sdělení a stanovisek je již plně na žadateli. Úřad se již v dopisu zaslaném žadateli dne 6. 6. 2014 vyjádřil, že smlouva byla uzavřena v souladu s podmínkami stanovenými ustanovením § 104 zákona o elektronických
IČO: 70106975
6/8
komunikacích. Do smluvních vztahů mezi vlastníky budovy a poskytovateli elektronických komunikací v budově není Úřad oprávněn jakkoli zasahovat. Stejně tak není dle Zákona povinen poskytovat názory na zachování rovných podmínek poskytování totožných služeb v budově, v níž žadatel jakožto jeden z uživatelů těchto služeb bydlí. Rovněž
v souladu
s konstatováním
Nejvyššího
správního
soudu
(rozsudek
sp. zn. 4 As 29/2006-292) připomíná nadřízený správní orgán žadateli, že „účelem regulace (ze strany ČTÚ) není primárně ochrana hospodářské soutěže, nýbrž zajištění rozvoje konkurenčního prostředí tak, aby se stávající sektorově specifická regulace posouvala směrem k výlučnému uplatňování obecných soutěžních pravidel“. Úřad dohlíží pouze na dodržování pravidel stanovených zákonem o elektronických komunikacích. V daném případě přitom nedospěl k žádnému nestandardnímu postupu při uzavírání smlouvy o umístění koncového bodu a komunikačního vedení podle § 104 zákona o elektronických komunikacích. To je jediné hledisko, které je nadřízený správní orgán na základě spisového materiálu posoudit. Vzhledem k tomu, že Úřad nezahájil s obchodní společností Internethome žádné řízení vztahující se k poskytování služeb v daném domě, tak logicky nemůže disponovat informacemi o tom, zda dochází k diskriminaci mezi podnikateli poskytujícími identické služby elektronických komunikací v tomto místě. K tomu nadřízený správní orgán dodává, že Úřad není oprávněn zabývat se sporem ve věci zřízení a provozu koncového bodu a vedení veřejné komunikační sítě dle § 104 zákona o elektronických komunikacích. K tomu je případně kompetentní příslušný stavební úřad v součinnosti s Úřadem, a sice na základě ustanovení § 104 odst. 13 téhož zákona. Na základě výše uvedených argumentů vysvětluje nadřízený správní orgán žadateli, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebylo vydáno v rozporu s obecně platnými zásadami správního práva ani v rozporu s ustanoveními Zákona. Správní orgán I. stupně v tomto případě vysvětlil své nevyhovění žádosti o poskytnutí informací zcela adekvátně a dostatečným způsobem. Interpretoval přitom zákonná ustanovení způsobem, který je v souladu se zněním ustanovení Zákona o podmínkách pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. K výše uvedenému nadřízený správní orgán uzavírá, že neshledává v obsahu rozkladu nové skutečnosti, které by odůvodňovaly změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
IČO: 70106975
7/8
S odkazem na skutečnosti shora uvedené jsem v souladu se svým oprávněním podle § 123 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 správního řádu nelze odvolat.
Ing. Mgr. Jaromír Novák v.r. předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu
IČO: 70106975
8/8
