—
S V5
Sebrané spisy Ignáta Herrmanna.
L^
( I,
BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. Vzpomínky starší a kroniky.
II.
drobné episody z malomstské Vydání tvrté, 325 stran.
—
V
tisku.
OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA. Drobné píbhy ze života spoádané praždvanácté, 487 stran V tisku ZE VEJVARA.
ské rodiny. Vydání III.
nej-
TCHÁN KONDELÍK A Drobné píbhy ze života Z
IV.
spoádané praž-
osmé, 536
ské rodiny. Vydání
PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové
V tisku
stran.
CHUDÉHO KALAMÁE. Drobné
nárty.
obrázky ze
života.
PAN MELICHAR.
Obrázek
z „tiché" praž453 stran
ské domácnosti. Vydání páté.
Z
V.
PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ,
rázové kresby ze života. Vydání 213 stran
STAÍ MLÁDENCI.
VI.
—
U SNDENÉHO KRÁMU, U SNDENÉHO KRÁMU.
VIII.
IX,
zdí a ulic. Vydání
ást
I.
a
II.
Vydání páté.
tetí,
300 stran
.
.
výjevy z pražského života. Druhé vydání. 264 stran
DV
K
10'—
K
14'50
z praž-
RODINY A RODINKY. Drobné
PRAŽSKÉ IDYLLY. Tetí
244 stran XII.
Líení
ást m, a IV.. 346 stran BODÍ PRAŽANÉ. Postaviky z pražských
X. XI.
tvrté,
Vydání tetí.|
Vydání páté.
ského života. 284 stran
20'
Humorné obrázky ze
života „pcspoetných". 225 stran VII.
K
Humoristické a
,
K K K
13'50 16'80
9*20
K
15 80
*K
1920
vydání .
.
.
DOMÁCÍ ŠTSTÍ. Dva z manželského života stran .
.
.
,
stinové obrazy Tetí vydání, 220
K
18
—
—— >
ŽENITBA
Xin.
PÁN
KARAFIÁTOVA
a jiné
povídky staromládenccké. Vydání druhé. 272 stran
PÁTÉ
XIV.
PES
K
12*—
... K
2550
DEVÁTÉ. Ticet nedlních
povídek. Vydání tetí. 305 stran
ZTEŠTNÉ
HISTORKY. Vydání tetí. KANCELÁSKÝ PRACH. SMÍŠENÉ ZBO-
XV. XVI.
Drobné rty z ovzduší kanceláského a kupeckého, Vydání druhé
ŽÍ,
XVII.
FOXL-VOÍŠEK a jiné chvilné. Vydání tetí
historky krato-
XVm. BURLESKY. Vydání druhé XIX. Z
PAMTÍ STARÉHO MRZOUTA a jiné
druhé O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH, Vyd. druhé. PÍBH DUŠIKOVÝ. Rodinná historka.
historky kratochvilné. Vydání
XX. XXI.
Vydání
.
druhé
NOTÝSKV PAVLA AMRDY
XXII.
Z
XXIII.
Z
XXrV.
VDAVKY NANYNKY KULIKOVÝ A CO SE KOLEM NICH SBHLO. ást
XXV.
VDAVKY NANYNKY KUUCHOVYACO SE KOLEM NICH SBHLO. ást d r u-
dání
Vy-
lí.
Vy-
druhé
NOTÝSKV PAVLA AMRDY
dání
I.
druhé
!
první. Vydání druhé
há. Vydání
XXVI.
EVIKA A
druhé JINÉ VÝJEVY RODINNÉ. •.
XXVIL DROBNÍ LIDÉ.
ada
.
K K K
K K
K K K
K
15'
16'
19'50
14'
24'— 21*50 12*
13*50
21'
—
K 19'— K
V
I
(K cenám doas.
.
.
K 28-50
18'—
tisku.
rež. pir.)
Naprodej v každém knihkupectví.
NAKLADATEL v Praze
F. L,
TOPlC KNIHKUPEC Národní tída
11.
SEBRANÉ SPISY
Jgnáta Herrmanna SEP 8
^^^^
^)
^^^
^^™-
ROBNI LIDE. RTY ZE VŠEDNÍHO
ŽIVOTA.
V SEBRANÝCH SPISECH -^
VYDÁNÍ PRVÉ.
/9oC V PRAZE.
NAKLADATEL
F.
TOPI KNIHKUPEC 1921.
IGNAT HERRMANN:
DROBNÍ
LIDÉ.
RTY ZE VŠEDNÍHO ŽIVOTA. TVRTÉ. PROHLÉDNUTÉ A POZMÉNÉNÉ VYDÁNÍ.
ADA
PRVNÍ.
V PRAZE.
NAKLADATEL
F.
TOPI KNIHKUPEC 1921.
Právo pekladu do všech jazyk, jakéhokoli zdramatisování neb zfilmování a všechna práva vbec autor si vyhrazuje.
Titkwn knihtiskárny
'VELESLAVÍN* sp
8 r.
o v Praze.
1921.
Památce
JOSEFA VÁCLAVA FRICE, neohroženého bojovníka za drahou eskou
vc
Co
schází v
Kuchace
Magdaleny Dobromily Rettigové. Pabrka štdroveerní. 1885
„Co pak poád šukají v té almae?" houkl pan rada na diurnistu Konopáska, s nímž na Štdrý den v
úad
osaml.
pozd po
Bylo
chvatn nkteré
a zlobil
svátcích,
poledni,
resty,
se
pan rada dodlával neml mnoho po
aby toho
na diurnistu.
který
už
po
nkolikáté vstal od opisování a šoural v almae. Brziy
mu
vítko, a
scházelo posejp, brzly hledal delší
pira-
zas hrabal se v kouskách peetního vosku.
Až dosud neíkal pan rada
nic,
potahoval
jen
— —
nosem kdiyž se uvnit zlobil, potahoval vždy nosem ale konen ho stálé odbíhání šedivého, hubeného iurnisty dopálilo, a pan rada si houkl. ,,Nic,
pane rado,
nic,"
nopásek, a popclavá jeho
rumncem;
,,
odpovdl
rychle
tvá podcstela
došla mi tamhle
šrka
—
se
Ko-
mdlým
rád bych
"
.
10
ješt ten inventá, jdu
sešil
si
—
pro erstvé klu-
bíko „A
co pak oni sapramente mevidj' tamhle na stole klubko jako hrom?" houkl zas rada zlost-
n
na klubko ernožluté šrky k seleželo Konopáskovi tém ped nosem. ,,Oni jsou z tch smažených kapr už také však jim to necelej pitomj, se zidá a ukazoval
šíváni
jež
akt,
—
mn
utee."
Konopásek všecek ervený usedl na místo a Po malé chvíli však vstal opt, pikroil spšn ke dveím, sal s opažení klíek a viyšel chvatné z úadovny. Kdiyž vyšel, vzchopil se pan rada, jakoby ho nco bodlo, a pistoupil drobnými krokiy k almae. Otevel ji a podíval se, v em se Konopásek vlastpoád hrabe. Nebylo tu skoro nic. Nco papíru, nco motouzu, nkolik hlek peetního vosku a dvoje inžky. V kout píhrady stálo nkolik okrouhlých krabiek, jia jejichž víkách bylo nasešíval dále.
n
lepeno po kulatém bílém oplatku zvíci krejcaru,
pectní úedních
jakých se užívá k
listin.
z tchto krabiek stála opodál ostatních. se
jí
man
pojednou
ji
— prázdná. —
aby
dotkl,
zvedl.
Jedna
Pan rada
pisouvl k ostatním, ale
ji
Krabika byla nápadné lehká
Pan rada pozdvihl druhou,
ziatepal
prázdná. Vzal tetí, tvrtou, pátou, všecky
práizdné
kulatými okuláry
—
a
jen
dv
bloukými na elo.
jí
byliy
byly naplnny Pan rada pošinul
poslední
oplatky.
Co pak
tuhle
to
znameiná ?
.
.
11
Vždy
je
ped
—
trnácti dny koupil
to všecko vylepilo?
A
kam pak
se
u almary, kdiyž
ješté stál
Konopásek vstupoval zas do úadovny. Spativ stna.
piana radu u almary, zbledl jako
kam pak
,,/\no,
dali všecky oplatky oni, po-
slouchaj'!"
,,Herr rath!" vykikl bled^ a chvjící se diura sepjal ruce,
nista
,,
nenie jí mne
—
mám
ženu
a šest dtí!"
Pan rada až dosud na
te
tušil
noo
bylo. Oplatky
—
nic nepomyslil, teprv
ale nechápal,
nekalého,
co by to
co se stalo?
zniený, zsinalý, tesoucí se diurnista sáhl kostnatými
prsty
do šosu odeného, ízelenavého
kabátu a vytahoval odtud kapesní šátek, na cípkách svázianý a nabubelý. ,,
Tuhle jsou všecky," jektal zuby,
,,já
dám
je
do škatulek." Rozvázial cípky a vysypal na arch papíru hromádku oplatk.
zas
jen
Te
rada chápal, že je diurnista vzal,
pro
a
na?
úední rozhorlení
„Co pak
s
lale
pemohla povinné rada vyhrkl nedokav: zívdavost
a
tím chtli dlat, Konopásku?"
—
Veei
abendmahl, herr rath!" jektal Koštdrý den, nemám ani šesták, slíbil jsem žen, že pinesu oplatky ona je chtla ,,
nopásck.
,,Je
upéci se
škvarkama
jim
—
—
mám
musím udlat štdrý veer
nebylo
."
loo.
.
—
šest dtí,
nejedí
od
vždy rána.
Pan rada
sesouvl okuláry s ela, zahledl se
na hromádku bílých, nemastných, neslaných, škrobbvitých oplatk, pak se chtl podívat na Konopáska, ale rázem smekl tpohled s té ubohé, sivé, poškubiávající se tváe s namodralými rty, nad nimiž se chvily ídké, prošedivlé kníry, utkvl
oima stov
na vyrudlém,
potísnném nákrníku
diurni-
a tázal se:
„Jedli ,,Jedl,
nkdy, Konopásku?"
už
to
pane rado," táslo se na rtech diur-
nistových.
„Je to k jídlu?" ptal se udivený rada.
—
pane rado
,,Je,
ach bože, jen kdyby jich
byilo...!" ,,Daj'
poruil
to zas
rada
do tch
hlas-em
škatulek, oni jeden!.."
pojednou
žkostrbiatlým
a
odstoupil ke svému pultu.
Diurnista
oplatky
shraboval
koustem potísnnými prsty, a krabice.
Když
tuto
vc
hubenými,
plnil
vykonal,
in-
vyprázdnné
usedl
na
židli,
aby ve své práci pokraoval. Ale nemohl. Prsty se
mu
spáncích
tásly, bušilo.
v
oích mu njak mžikalo Ostuda, propuštní,
dti pece dnes nebudou
bída
-a
—
ve a
jíst!
Pan rada pohlédl na Konopáska nkolikrát si skla i oi, naež nkolikráte prudce šupl. Nemohl také pracovat byl asi rozhnván na niemného diurnistu, který krade oplatky, aby
a vytíral
—
:
13
je pekl se
škvarky
dtem
ke štdroveernímu hodu.
—
kone^n >vstal a Vrtl gebou chvíli na židli pokroil do stedu kanceláe. Diurnista se znova zachvl.
Te
svj
uslyší
ortel.
Rada pistoupil blíže hled na Konopáska velel
„Vezmou
Tam
ku
provinilci
a
ne-
kabát a klobouk a jdou na trh!
si
hodn velkého, a donesou ho dom, brzy, aby postaila, rozumj'? Pak dtem oechy a jablka, a pro paniku m-
koupej kapra,
panice koupej'
žou koupit lahviku pune, nebo rumu do aje»
nebo co chtj'
Pi tch
pít
slovech
vytahoval
a jdou!"
z kapsy
již
pe-
do ní a vyav papírek na stl. Užaslý Konopásek spatil ped
nženku, otevel položil jej
po veei. Tu maj'
ji,
sáhl
sebou desítku. ,,Jesus
Maria, herr raíh!"
Konopiáskových. nésti.
Ale
dalšího
vydralo se z úst
slova
nemohl pro-
Proto snad, že pan rada uinil prudký, od-
posunek, a ješt spíše proto, že sanioe nebohého diurnisty se rozjektaly jako v zimnici-
mítavý
Úžasem, pekvapením, radostí
lái,
— ím
vším!
Za okamžik potom osaml pan rada v kanceale do práce nebylo mu již. Vstal po chvíli,
krásný kožich, vrazil ruce do hunatýdt moderních vlnných rukavic, a zavev kancelá odvzpomínal cházel. Sel tak lehce, tak radostn
oblekl
—
na svých šest
dtí
a
tšil se na jejich radost
14
Z dárk, jež byly po celý týden v zadním pokoji shromažovány. Ak chvílemi p^cpadala ho jakási stísnnost a truchlivost. To bylo, když bezdki] pomyslil na Konopáska a na jeho ,,op
škva kam a",
jak diurnista povídal.
látky se
Pekelný
stroj,
1885.
Snad se bude zdáti nkomu podivným, smšným, nepirozenýim, ano nemožným a ne^avdivým, co hodlám vyprávti ale nemohu za to. Všecko
—
povdl sám starý Karásek jednou ve slabé chvíli vlastni žen své, žena vyprávla to po delším dase, snad po nkolika
pán
letech,
paní Jandurové,
kteráž
vc
na všeobecnou zábavu v rodin Klomínkov, práv když tam malíi malovali
opakovala
pokoj. Jeden z nich
ml
výtenou
pam,
a jednou,
když sedl v hospodské spolenosti, kdež bylo dému uloženo, aby nco vyprávl, dal on ,,k šímu" historii o pekelném stroji. V hostinci za kamny sedl pítel a milý kamarád
mj
dinand,
lep-
však Fer-
kterýž jest náruživým lovcem rozliných
historek a lépe,
kaž-
dá
si záležeti,
než je byl
slyšel,
aby
je
vypravoval vždy
a ten, sotva ke
mn
po-
prvé zapadl, opakoval vypravování malíovo. Nu, a že bych
konen
já byl, jak se íká,
nco pi-
dokonce již nemyslete. Pedn nejsem básníkem a za druhé jsem novináem, jenž mluví vždy irou a svtitou pravdu. Myslím tedy, že jsem náležit prokázal, že je tato historie na slovo pravdivá, a konen tedy s ní zaínám. Bylo jednoho jarního dopoledne (rate odpustit, jen v téhle píin se zprávy dotených osab ponkud rozcházejí. Paní Jandurová ekla totiž u Klomínk, že jí paní Karáskova ekla, že muž povídal, že to bylo na jae. Ale malí pozdji tvrdil zcela ufit, že to bylo okolo svaté Anny. a když mi historii vyprávl pítel Ferdinand, ekl: ,,To seti stal nedávno jux." ponvadž mi to pítel Ferdinand ekl ped nkolika dny, bylo by nedávno =- v zim; bude snad lépe, když vc trochu zaokrouhlím a eknu:) tedy jednoho jarního dopoledne, okolo svaté Anny, nedávno v zim, vstoupil pan Karásek do pokoje, vraceje se z trafiky, a vypadal trochu rozilen. Rozilen básnil,
—
—
proto, že etl v trafice noviny, v nichž byla
mimo
o strašném neštstí na moi, zpsobeném nešlechetným lovkem Thomasem, jenž posílal pes moe rozliné vci do Ameriky, ktejiné také zpráva
vci však nikdy do Ameriky nedošlyi, nebo vždy vyletlg cestou do povtí. A toho dociloval réžto
nešlechetný
Thomas
tím, že místo košil, bot
nebo
jiného Zboží galanterního zabednil do své americké zásilky jen vložil
hromádku
cihel
natažené hodiny, a k
neb kamení, dopTOsted
tm
pisypal stelného
:
:
17
prachu nebo dynamitu. Takovému aparátu
prmyslovém
svt
íká
se
Pekelný proto, že zápalka do hodin vložená jednoho dne zapálí prach i dynamit a to všechno niemný Thomas v
pekelný
stroj.
—
dlal
proto, aby za
soko
pojistil a která
vtí
i
lodí,
s
vc, kterou si u asekurace vypak vyletla na moi do po-
tak že
kapitán
ji
pi
nejlepší
vli
nemohl v Americe na pravou adresu dodati, aby za tu vc dostal pojištný obnos a mohl být njaký
as
beze starosti
živ.
Touto novinou byl pan Karásek
velice
roz-
ilen. Dlužno podotknouti, že pan Karásek, takto
emeslo však zavedením kauukových znané upadlo, byl tehdáž ve veliké tísni,
ryjec, jehož
razítek
neku-li na mizin.
Ti
dny chodil
se
sklopenou hlavou
spiklenec; nemluvil, nejedl, ba,
nesmírn kouil a Zdálo
se,
'zahaloval se
nm
že se v
ráskové
dýmem
dje nco
nené po tech dnech ekl
ani nepil,
jako
jenom
jako sopka.
strašlivého.
Ko-
náhle k žen, paní Ka-
:
mi strýc z Ameriky, že by ml náramné rád ten náš zelený šifonér, co je na pd." ,,Píše
Pi tom hledl pan Karásek do podlahy. Paní Karáskova vyvalila oi la všecka udivena se otázala
,,My
máme
v
Pan Karásek
Americe njakého strýce?"
chvíli neodpovídal, ale
pak ekl
rozhodné I.
Hermann XXVII.
:
Drobní
lidé
I.
2
18
„Ano, já myslil, ž€ už dávno zemel, a on
te
píše
o
šifonér."
ekla paní Karáskova. nemám; nechal jsem je u advokáta, protože mi psal strýc po amerikánsku. Já tomu ,,Ukaž
psaní,"
„Jo, psaní
n€ro23umél."
To
vše pronášel pan Karásek zcela
,,A chce ten šifonér
vrohodn.
zadarmo?" ptala
se paní
Karáskova. ,,To,
nco
to!" odpovídal manžel;
nám
že
,,píše,
pošle." ,,No,
však bychom potebovali," mínila man-
želka.
„Musíš mi pomoci, abychom šifonér dol," ekl ješt pan Karásek k choti.
Za hodinu sted pokoje
Za
byl
pán
šifonér
pdy
s
a
snesli
upra-
stál
Karáskova.
další hodinu vidíme
pana Karáska v
,,
Ži-
dech". Stojí v Úzké ulici a smlouvá s vetešníkem
o dva pedmty. Konexe tnovýich je
a chápe se vcí,
imu dá zlatý jež byl
peliv do modrého šátku Následující noci poala
a odnáší
v
a
koupil.
dvacet Zabalil
dom.
byt pán Karás-
kové tajemná práce. Budiž poznamenáno, že toho veera paní Karáskova jako zkušená žena byla povolána k sousedce do tetího patra, kdež oekávali
radostnou
událost,
a nevrátila
se
dom,
až ráno. Každý by ekl, že se tu mohl pan Karásek spokojené vyspati. Práv naopak, nezamhouil ani oka. Zastev pelivé okna jediného poko-
19
na
jíku,
dvr
vedoucí, sáhl pod postel pro koist
2id, zabalenou do modrého šátku, a ^poal pracx)vat. Z truhly u kamen vyšáral rozliné nástroje, kladivo, klešt, vývrtec, dláto, vrták, heze
—
bíky pání,
a
pak se ozývalo opatrné, co nejtišší kledlabání a jiné podobné zvuky. Do
vrtání,
vnitku šifonéru zarazil množství hebík i hák, skobek i kroužk, pak vyal oba tajemné pedmty z uzlíku a upevnil je dobe mezi ty hebíky, a skobky, natáhl kížem krážem silný motouz, pak
njaký
na vše ješt, zkusil, zdali zavel šifonér. Zavel jej na vše pevné drží a klí, zatloukl všady po stranách heby, aby se dvíka nijak nemohla otevít, a hned potom zásilku do Ameriky obaloval a pobíjel hadry a kusy voskovaného plátna. Práce trvala panu Karáskovi až db drát, podíval se
—
a kidyž za svítání utahán jak tramvajový rána,
skonil,
k
na
byl
trati
zipocen
a
do Vinohrad.
Neulehnuv ani vybral se do msta a zamíil rovnou cestou k dovozníku Kocourkovi.
nco do
Ameriky," ekl tam písai jaksi roztržit a s nepokojem, ,,ale vc spchá, dnes to musí pijít na dráhu, aby to bylo co nejoni na to v Americe ekají." díve v Hamburku ,,Co pak je to!" tázal se písa.
,,Mám
—
,,
pálil
Harmonium!" vydechl pan Karásek a
za-
se.
.Harmonium. Posílám je strýci, který dává Pak dovolte ješt musíme v Americe koncerty ,
.
.
.
:
20
na
Takové harmonium
to vzít asckuraci.
mno-
stojí
ho penz..."
K
poledni dostavili se do bytu
tyi
kova
pán
Karás-
nosiové, aby odnesli harmonium.
silní
když aparát vynášeli, že mohli pijít .Harmonium" bylo njak lehké. A také takhle do Ameriky nemže, v hadrech. Musí do Povídali
jen dva.
si, ,
bedny, velmi silné bedny, jinak se takové
na
lo
ziboží
nepijímá. Než to prý obstarají panu Ka-
ráskovi u dovozníka.
Do veera do pti
hodin bylo ,,harmoniuim"
na dráze a pan Karásek dostal od speditéra úet, abg zastavil
jehož zaplacení vyžadovalo,
vše,
co
mui ješt z lep^ších dob zbývalo. Ale pan Karásek
uinil tak bez reptání, a manželka jeho divila s
se,
jakou lhostejností to iní.
Týden po odeslání šifonéru chodil pan Karásek skoro jako pomaten. Zase nemluvil, nejedl, jen kouil
nepil,
Zdálo
se,
že
do trafiky íst noviny.
a chodil
eká
njakou
ziprávu, ,ale
nejistý Ipohled;
mluv s nnkde stráž-
dychtivé
zipTáva ta nepicházela.
Pan Karásek
kým
nedíval se
níka,
vjyhnul
ulicí,
v níž byl
zacházeti. trápí
se
mu
spatil-li
zdaleka,
speditér
strašné tajemství.
veera odhodlala „Poslouchej,
a
rovn
a nikdy
Kocourek,
Paní Karáskové se
njaké
domí!"
ml
mu do oí,
nešel
a
si
;tG
musil
zidálo,
že manžela
Konen
se jednoho
uhodila na manžela:
Filipe, ty
máš njaké
zlé
sv-
JGž
Svdomí! Svdomí! Ano, bylo to svdomí, Karáska užíralo. Nejspíše svdomí! Což ji-
ného. Ale Karásek neodiDovdl. Pohlédl toliko na
nebo
ženu, ale byl to asi pohled strašlivý,
painí
Karáskova povídala pak pozdji paní Jandurové, že jí bylo, jako by na ni hledl obšený. Paní Karáskova tak se ulekla tohoto pohledu -
manželova, že na ni padla alterace, a musila si lehnout mnohem- dív než obyejn. Ležela v posteli a cvakajíc
u
zuby pohlížela na muže, jenž sedl
hlavu ve dlaních, a tžce oddychoval.
stolu,
Tu
zfaky paní Karáskové padly na staré švarcvaldky. jež
denn sama
cházejí.
I
natahovala, a vidla, že
„Filipe,
podívej
práv
do-
pein a povídá potichu: zapomnla jsem na-
vystrila hlavu z se,
táhnout hodiny."
Karásek pfi posledních slovech vztyil hlavu oi na ženu. Hledl na ni chvíli, jako by si vzpomínal, co mu povídala, a náhle vyskoiv od stolu, skoro zaval: a vyteštil
„Hodiny natáhnout! 2eno,
let
—
já také
hnout! Ach, bože, pomnl ínatáhnout!"
A a
trhl
dej
ti
pánbh tisíc natá-
zapomnl hodiny to
je
štstí,
já je také za-
skoiv ke švarcvaldkám popadl za etízek jím tak prudce, že závaží vyletlo
vzhru
jako stela, ale hned Zase spadlo a bouchlo na
etízek se petrhl. pan Karásek sedl potom k žen na postel
podlahu.
A a
zpovídal
se
jí.
Jak
si
historii
se
strýcem
22
V Americe
vymyslil,
jak
potom koupil v Židech
staré ponocenské hodiny a bambitku, jak
bambitku oba piedméty do šifonéru zabednil, jak tam povsil pytlík s prachem, zkrátka, jak seídil stroj", aby to na moi nkde vyletlo ,, pekelný i s parníkem, se vším^ všudy. Ale pak a tu si pan Karásek oddychl a setel s ela krpje potu nabil, jak
—
—
ale pak!
Když
dle jeho
do Hamburku
výpotu došel pekelný
když dva dni potom vyplula lo ,,Fidelia" na moe, do Ameriky (pan Kocourek ekl mu, že to popluje na Fidelii) o ehiž pan Karásek etl v Pražském Denníku, tu se v nm" stroj
a
—
probudilo zlé se
mohl
—
svdomí a hryzlo jej a strašilo, že Vidl ubohé vysthovalce na
zbláznit.
—
chudáky z Táborská a od Budjovic kteí mu niím neublížili, kteí s poslední peinou ^^dali se pes oceán, s malými dtmi, s kojeátky ti všichni lodi,
ty
také o nich bylo v novinách
—
—
vyletí
a
nyní s pekelným jeho strojem do povtí,
pak se
—
utopí,
anebo budou sežráni žraloky
—
ach, ach, to bylo utrpení! ,,Ale
rásek
—
zapla pánbh," skoro ,,já
Pekelný
tu zaiel Kazapomnl hodiny natáhnout!"
stroj tedy nespustí,
šifonér nevyletí, parník také ne
—
prach nechytne, a
svdomí Ka-
ráskovo zstane isto. (Tuto teba poznamenati, že pítel Ferdinand že to vbec nebyl žádný pekelný stroj podle pedpisu, že by to nebylo vyletlo, by i byl
podotkl,
Karásek hodiny natáhl, a že
vbec Karásek
vyvedl
.
23
nehorázíné oslovství a žádný pekelný stroj. Nevím,
Ferdinand mohl mít pravdu. Ostatn pan Karásek ani nevdl, jak se pekelné stroje vy-
ale pítel
rábjí.)
Ano, jednu starost ml nešastný hotovitel pekelných stroj s krku, ale nyní ped ním vystupovalo nové strašidlo: Co se stane, až dojde šifonér do New- Yorku, až tam budou marn hle-
pana „Františka Karáska, hudebníka v ísle snad otevrou bednu, aby dali „harmonium" do licitace, když adresáta hodiny a b"amnenašli! Najdou šifonér, v bitku s prachem, shledají, že vc jest na vysokou cenu pojištna a že tedjy tu bží nejprve o podvod a pak iješl o zsloin mnohem horší, o pokus, aby vyhozena byla do povtí lo i s nákladem a s lidmi. R budou pátrati po zasílateli! Panu Karáskovi dlalo se zle, když na to pomyslil dati
157.", jak adresa znla, a až
nm
.
Než stalo
se
nelekej nic,
nedošla do
ba
se
nikdo,
.
panu Karáskovi ne-
harmoniem" s panu Karáskovi skuten
naopak, bedna
New- Yorku
a
,,
bylo vyplaceno pojištní, skoro šest set zlatých,
ímž svému emeslu
zase na nohy pomohl.
Stalo prý se tak, že
táce na
moi
fonérem,
jež
lo pi
njaké náhlé
zia-
bedna se šia hned na kraji, nešikovným tím obratem se zítila na palubu, nárazem praskla a na všecky strany se rozletla a do moe spadl jen šifonér v hadrech z!atrochu se nahnula,
byla naložena
a
nejvýše
24
Šitý.
V tom okamžiku
lok,
otevel
tlamu
plaval za lodi
a chlamst
—
ohromný spolkl
žra-
šifonér
pekelným strojem. Tak mi vyprávl pitel Ferdinand a poznamenávám drazn, že mne pítel Ferdinand ješt i
s
nikdy nepelhal.
Malí Výjev
ped
a fiakrista.
okresním soudem pcstupkovým. 1885
Zapisovatel
okresního soudu
dvee
otevel
soudní sín ís. 23, vykikl do dlouhé Chodby jména, a hned potom vcházejí do svtnice postavy
emi
:
jedna zavalitá se slušným bichem,
dv dv
s tvá-
ervenými jako erstvé ervenými šttinkami pod nosem, s oima mžouravýma, do svta vesele se usmívajícíma. Druhá postava jest kostnatá, vytáhlá, v kostkovaných spodkách, v sametovém kabát, má umlecký klobouk na hlav a dlouhé, prokvetalé vlasy pod kloboukem. Vysoké elo, štedivé chuchvalce nad oima, šedivé kníry pod nosem, šedivá koza na brad. Tváe vyhublé, vpadlé, pohled, jenž chce širokými, kulatými a
mazance,
s
být vážným, ale je mrzutý, široký límec na košili,
pod límcem vázanka s dlouhými, vlajícími konci. Za onou malou, zavalitou postavou vchází do sín ješt jedna malá,
mén
zavalitá postava
s
ryša-
.
vými vlasy a kníry, ervených tváí, živých oí, potutelného
výrazu.
Soudce: Pan
Slabihoudek? „Ano," chraptí postava s mazancovým ejem.
Soudce: Pan „Zde,"
obli-
Kalivoda?
projiáší
hlubokým
hlasem
muž v sametovém kabát. Soudce: Když jste zde, tedy
vysoký,
kostnatý
V úední
smeknte!
smeká! Kalivoda zahanben snímá umlecký širák, Slabihoudek se utajen smje, ponvadž sám smekl již na chodb. síni se
Soudce: Má nkdo
i
z vás zástupce,
jste
sami?
Slabihoudek:
Prosím, vážnosti, já
si
ve-
du doktora.
Mén zavalitá postava za Slabihouidkem iní panu soudci hlubokou poklonu a pak s líenou skromnosti a s mpiohými okolky sedá ke stolu po jeho pravé stran. Zapisovatel, sedící po levé stran souidcov, mrská oima po .partajích" a usmívá se. Tuší, že to bude veselý proces. Soudce: Pane Kalivodo, jste žalován tuhle ,
pianem Slabihoudkem, že jste
eknte, nechtl srovnali si
stále
sudku
.
byste ho
mu neist
odprosit,
vynadal.
abychom
to
po dobrém? Jste v jednom dom, jste na oích, nedopuste, aby došlo k roz-
.
Kalivoda
(vydechne
z hluboká)
:
Slavný
.
27
soude! Já nemohu být odsouzen, ponvadž jsem jak bych nevinen jako porcelán. On mi ubližuje
—
já
ho mohl odpTošovat!
Soudce: Pane
Slafcihoudku, vy
mu
nechcete
odpustit?
Slabihoudek
(rychle a itíirapíiv, se stá-
A
se to lým úsmvem): Vážnosti slavný soude! projedná, když je v taková pejcha a když nechce odprosit. Já nejsem za krejcar, abych si takhle dal nadávat, a zákon má prchod. Já si pive doktora, kdo pak by mi ho zaplatil? Soudce: Tedy dobe; je to nehezké, že se
om
a
nechcete smíit, sousedé z domti
Slabihoudek já
.
.
(rychle): Prosím, vážnosti,
jsem nájemník, on je hausmistr. Kalivoda vrhá vzteklý pohled na Slabihoudka. Soudce pistupuje k sepsání protokolu. Ke Ka-
livodovi: Jak se jmenujete?
Kalivoda:
Arnošt Kalivodia.
Slabihoudek (posmšn):
ktn
je
Arnošt!
Ale
na Matje!
S oudce: Nevyrušujte! Také na vás (Ke Kalivodovi.) Jak
je to s tím
dojde.
Matjem?
Kalivoda
(vážn): Prosím, to byla mýlka. Moje matka pála si, abych byl poktn na Arnošta, ale nebožtik otec zmýlil se v tom okamžiku, když se fará na jméno ptal, a ekl svoje tak jsem poktn na Matje, ale jmenuji se Arnošt. Soudce (k zapisovateli): Pište: Matj Ar-
—
nošt Kalivoda. Jak jste stár?
.
28
Káli vod a: Dvaapadesát let. Soudce: 2enat? Máte dti? Káli voda (s povzdechem): ženat, a šest
prosím,
dti k tomu.
Soudce:
Ka
vo
1 i
d
a
Jaké jest (pokroí)
vaše :
zamistnáni?
Malí,
slavný soude,
malí.
^kal již na tuto odpov tžký boj. Tváe jeho zrudly ješt více, šttinky pod nosem se inu zježily. Konen vyhrkne, jcdva že Kalivoda dopovdl): Malí!
Slabihoudek
a bojoval
—
Haus mistr
vážnosti
je,
slavný soude,
h a u s-
mistr!
Soudce: dám
sice vás
pane Kalivodo, culánu nebo
Opakuji, abyste nás nevyrušoval,
(Ke Kalivodovi.) Jak je to, akademický malí, malí por-
vyvést! jste
pokoj?
Kalivoda
(jehož rty se rozilením chvjí):
pvodn a vlastn m'alí akademický, ale rozliinýim' týráním osudu musil jsem vysokou školu opustit a pak jsem se pidržel jen Slavný soude, jsem
malbg ornamentální píbytky .
a
okrasné
vbec. Okrašluji
.
Soudce: Zkrátka, jste malí pokoj? Kalivoda: Když se to tak vezme, ano, slavsoude, ale slohový, ist slohový — maluju
ný jenom
styl.
(Oddechne z hluboká.)
Soudce: Dobe.
Slyšte žalobu.
Pan
Slabi-
houdek žaluje na vás, že jste mu dne prvního záí špinav vynadal. Vybhl prý jste na dvr a
.
29
kiel
pTý
že je Slabihoudek divoký
jste,
koák,
namrzlý valach, špatný chlap, koské ucho, stevo,
pati do chléva ke svým hovadm a ne mezi Co ikáte? Je tomu tak? ftekl jste tohle všecko? Pro pak se jako umlec špiníte takovýtni nadávkami ? a že lidi.
Káli vod a:
Slavný soude, to nebyly nadáv-
Ten muž, který tu stojí, pido hrobu a piipraví šest mých dtí o
ky, to bylo rozilení.
vede
m
živitele.
Soudce: ekl jste to nebo ne? Odpovzte. Kal i vod a (stísnn): Všecko bylo jinak, slavný soude! Tohle je vymyšlenost a navedenost
—
on mne
utýrá.
Soudce:
Jak pak navedenost
má na domu. pro
to šest
níky z
vy takhle
když
a vymyšle-
svdk, samé
nost! Žalující
nájem-
nájemníkm nadá-
tam domovníkem? (skoro plativ) Prosím zla slovo, slavný soude. Všecko to vysvtlím Soudce Necht dlouhého vysvtlování a eknte, zdali jste tak nadával ili nic? K a i v o d a (mne si v nesmírném rozilení
váte,
Ka
1
i
jste
v
od
a
:
.
.
1
ruce,
odevzdan)
tedy
je
doktora
si
Když
:
mnou
se
ani tady
On
konec.
—a
Soudce v
(outrpn)
oda
mluvit,
žalobou,
mn
a já
tedy jsem odsouzen. :
No
chcete íci? Mluvte, vysvtlete 1 i
se
pivedl, slavný soud je proti
musím mlet
Ka
nesmím
pišel
(z
tak,
co
pak nám
nám...
hluboká oddychuje)
:
Slavný
.
.
30
soud€! Pane doktore! Pane iprotokolisto
pana Slabihoudka.
Osud
smívá.)
te
m
!
Nebeský
dom, kdybychom tam nemli
pokoj byl by u nás v
(Slabihoudek se potuteln
u-
pronásleduje od malikosti, ale
na stará kolena
tepirv je to
k nevydrženi. Žili
bychom v míru, kdyby on ml úctu k mému umní. Jeho samého mrzí, když mu nkdo ekne drožká, protože je
fiakrista_,
Nemohu
oddechu.
za
mne
však týrá stále a bez
že jsem jaksi nucen býti
to,
správcem domu, ale proto nejsem žádný sprostý domovník. Vybírám nájemné od partají, to je vše,
vykonává moje manželka. Mete a chodby, meje schody, istí tratuár ped
ale ostatní práí^
dvr
domem
noci
a v
jsem skoro
odmyká nájemníkm. Já však
dm
poád mimo
pán
nóbl a solidních
.
a maluji
u samých
.
Soudce: No dobe, nepatí, trvá to dlouho
.
ale
tohle všecko
sem
.
Kal i voda: Hned, prosím, te to pijde. Já tedy nevykonávám žádné práce domovnické, ale proto pece pan Slabihoudek zamanul si na mne
m
a kdekoli potká, vždycky na mne volá: Voni, domovníku, zas maj' tamhle na dvoe nákc svinstvo! Hausmistr! Všimnou si pece trochu neho, kanál
je
tuhle jim
zacpaný.
Koukaj',
bez ustání, slavný soude!
Poád
malí.
extra est, ale
a
...
tak to jde
mi otlouká toho
hausmistra a domovníka o hlavu, a že jsem
domovníku,
koukaj',
tee z dravého žlabu
pec dobe
ví,
Já nežádám, aby mi dával njakou na mne nemluví, si to vyjedná
a
a
.
Ir '«
A když chce se mnou mi íká: Kalivodo! (Rychle, prosebn.) tak mu chtl slavný soud nakázlat, aby mi domovník, já bych ho idnes odprosil a byli s
mojí manž€lkou!
mluvit,
t
a
zadobe
.
porouet, jak vás
oslovovati, to závisí na jeho dobré vli.
Slabihoudek si
bychom
.
Soudce: Soud mu nemže má
Kdyby neíkal
posmšn
se
šklebí a hladí
bicho.
Kalivoda
povzdechem)
(s
Na
:
jeho dobré
vli! To jsem ztracen!
Soudce:
Ale
poád
ješt
Kalivoda: Poslal jsem
barvy,
zelené
vylévá
jde,
—
Pepíka
—
ne.
je docela jinak,
aby
vylil trochu
už nebyla k poteb.
která
do kanálu
ji
nebo
Slavný soude, to
uedníka
nám neekl,
jste
zdali je pravda, co žaloba uvádí,
Pepík tadyhle
a trochu ustik'
na drožku pana Slabihoudka. Slabihoudek vyletl
zaal
ze stáje, kde krmil, a
hrozné,
co
všechno
smradlaví emeslníci,
no
platilo
nám
mám
—
ijior
všem,
extra vynadal ješt
mírn,
docela
jako drožká!
A
to všechale
mn
a že jako hausmistr
slavný
Pane Slabihoudku, vzdláním pod ty své kon tadjy
—
na kvartýry
dom. Na
vzteku:
nemluví a oni
To bylo paokái,
nadávat!
Mazalové,
mým dlníkm,
i
prasák
dbát o istotu v
ale
mn
ek'.
to já
soude
stydej'
—
ty
mu mírn
—
se,
aspo
a beze
oni
jsou
žerou a
roztahujou hubu jako, no
to jsem
ek' a
nic více, a
on
—
m
.
32
—
Žaluje. Já
pánbúhví
—
nevím, jak
si
toho za-
sloužím.
Slabihoudek
(který se již
a všemi desíti prsty hraje)
element
.
vztekem tese
Inu krajc-himml-sakra-
.
Soudce: zde
:
Tiše
—
co pak bg to bylo, abyste
klel!
Slabihoudek:
Inu kraic-him
—
vážnosti
slavný soude, já bych prask', já bych prask'! je
huba! Tady se staví jako nevinný a tenkrát
m
nadával, že na trochu ušplíchl!
To
mn
po mst štkali! On ekne: Vždy mi polil ten kluk taškáská psi
—
zadek fajetonu ale to byl naveden tuhle hausmistrem! (Kalivoda sebou škubne.) Jestli mi celý
R
mi nadal! Ješt mi ekl, že ze mne na všech stranách ta 'konina ale to mi tamhle pan doktor nedal ani do žaloby. že prý je dost tch ostatních nadávek. Pane doknadal!
pec
tor,
jak
—
jen iouhá
eknou
taky
nco!
Soudce marn se pokouší, aby odprce smíil. Slabihoudek nechce ani slyšet, ,,má prý na to plný svdk, a kdyby ml žrát i s komi
dm
samou ez;anku, nepopustí". Ale
pi dalším
hlavní svdek,
líení vychází na jevo, že schází
Slabihoudkv koí Vaura,
Kalivoda nepivoluje, aby se etl .protokol, a žádá, aby líení bylo odroeno. Pi tom navrhuje sám ješt další ti svdky vývodní, kteí mají dokázat, že nepronesl nadávky, jak v
deny.
žalob uve-
33
Na chodb vytýká Slabihoudkovi jeho
„Pro pak
^-
nepivedl hlavního svdka, co? Mohlo to dnes být skoneno, a te si vede štupcG:
jste
žalovaný mové svdky!" „Jo, pane doktor, dostal
jsem ráno ryta do
tam poslal Vam-u. Ptku tak hned nezahodím, a soud nám neute^e!" Stromovky,
tak jsem
Téhož dne veer je náramn živo ve formance kam pan Slabihoudek denn chodívá. Dnes vypravuje sousedm a kumpánm z maxla o svém procesu. Znají sice již dávno jeho spory ,,s tím hausmistrem", ale dnes po stání se vše znova ohívá. u Stuptart,
„Já mu dám, klukovi šibeninému," ve Slabihoudek jako lev; „já mu dám^ íkat, že zie
m
a
Te
na to vzal doktora, a visím, kd|yž toho bídila malíského nezavrou
voní konina!
aspo na tyry
jsem
si
(nedle.
Stál
mi
už
nco
žlui,
— on domejšlí ješt te na tu svou ankademii — a já vám tuhle vidl jeden pokoj od nho — jakoby to na porážce krví ma-
pacholek pitomá
si
'
lovali!
Ale
Tuný
odstn
si
to!"
obliej Slabihoudkv
svítil
výhe
jak
se ješt dlouhá spousta nadávek, týkajících se nešastného mistra Kalivody. a z úst jeho chrlila
Asi za týden objevili se oba odprci podruhé v soudní I
síni,
tentokráte však
Herrmann. XXVII !. Drobní
lidé
I.
rozhlížel
se Kali3
:
34
voda veseleji, kdežto Slabihoudek hrbil se njak stydliv blíže kamen. Soudce: No tak co, pane Slabihoudku, dnes bgste se mohl snad smíit! Pibyla nám nová žaloba,
pan Kalivoda žaluje
vás,
že jste
mu
u Stu-
part ped mnoha svdky nadal kluk šibeniných, bídil malískýdi, pacholk pitomých, že jste dále ekl, že patí do káznice nebo ke svatému Václavu, a že je pec jedno domovnické hovado. Co
tomu íkáte?
Slabihoudek:
Prosím,
vážnosti,
slavný
soude, to já pil pivo a jen se tak mluvilo!
Soudce:
Pkn
mluvilo!
Pan Kalivoda má
na to sedm svdk, že jste zaal nadávat již pi druhé sklenici a že jste nadával pak pl hodiny. Víte sám asi nejlíp, co vám svdci mohou dokázat tedy podejte panu Kalivodovi ruku, on vám odpustí, vy odvoláte svou žalobu, a je dobe.
—
Slabihoudek pikroí váhav ke svému zástupci a mluví k soudci
„Já
s
ním chvilku šeptem. (malomysln)
Naež
bych
milostpane!"
se
Soudce: No
tedy tak,
mu to? Kalivoda: Když
smíil,
se
obrací
pane Kalivodo, odpustíte tu
slíbí,
slavný
soude,
mi nebude dlat píkoí, ted|y mu odpustím. Soudce: Tak tedy, pane Slabihoudku, bute rozumný, a vy také, pane Kalivodo. Vy ho nedráždte domovníkem", a vy zas mu nemažte že
,,
barvou drožky
— —
.
35
Slabihoudek pane, fiakry
.
(rychle)
Soudce: Tedy
fiakry.
Fiakry,
Podejte
Je odbyto, žaloby padly,, jdte
Oba odprci tlaí
:
milost-
.
ada svdk.
vy€há25ejí
ze
si ruce.
Tak.
dom. sín, za nimi se
Dostali se až na
ulici, slova neAle pojednou obrátí se Slabihoudek ke Kalivodovi a povídá:
mluvíce.
,,No vdí,
te
jim to dopadlo dobe, že jsem
jim také nadal. Ale proto jsem já
Slabihoudek hausmistr,
a
oni jsou
u
pece
fiakrista
mne jeden obyejný
rozumjí?"
Po tch slovech pistupuje fiakrista ke svému malí Kalivoda, pojednou zase zbledlý,
ziástupci, a
potácí
se
s
pes Ovocný
výrazem zoufalství, se zaatými trh k Týnské ulice.
rty
Okamžik na (Pabrka
vod.
slané z výletu.)
1885 Jeli jsme vstíc první výprav bratí amerických až do Hamburku. Abychom užili Hamburku a jeho rozkošného okolí, vgjeli jsme z Prahy o ti
dng díve. Bylo krásné,
pl
šesté z rána,
pravdu
mluvil,
ale chladné ervnové jitro, práv kdy jsme vyskoili ne, abych tedy hezky pomalouku vylezli
—
z vagónu rychlovlaku, v nmž jsme sedli ode tí hodin odpoledne pedešlého dne. Byli jsme jako rozmláceni jízdou, jež trvala plpatnácté hodiny.
Po celou tu obu nevystoupili jsme z vozu ani na 'minutu, ba ani na hranicích v Podmoklí nemusili jsme dol, nebo saský celní úredlník vstoupil velmi ochotn do vozu a vykonal povinnou revisi ve vagón. Byli jsme ztrmáceni jako po denním pochodu, nevyspalí, oi a uši plné písku a prachu,
a tšili jsme
se,
že
si
v
zdímneme. Ale nezdímli jsme
Hamburku si
trochu
pranic. Hledali
37
jsme byt v nékterém hotelu a mli jsme na vybranou ti, j€ž nám byly doporueny již v Praze. První byl naqDán «hora dol, druhý nahoru,
2>dola
sklepník pokojík
ospalý
s
byl
tetím vykázal
ve
a teprve
nabit
nám'
lákavou vyhlídkou na
úzký 'dvoreek, jenž byl ku podivu krásn a roz-
manit naplnn soudky, starými hrnci, putynkami, rozbitými umiyvadly a podobným hotelovým zaOsvživše
ízením. stvivše se
se
tímto
dkladným umytím
pozbyli jsme chuti
ke spaní a odebrali jsme se
rovnou do píjemného salonu
na
snídani.
Nevím,
pohledem a obererstvým prádlem,
a
jaká
,,
jest
Paížského dvora" hamburská káva,
do všech konin v ptikilových pyjakou vaí Hamburáci pro sebe a pro hosty, neporazí ani komára, a barva její pipomínala mi zcela živ onu rozeidninu malí pokoj, jíž se paokují stny pokoj. Jsouce však pamtlivi poekadla, jež jsm^ si hned v Praze vštípili do pamti: ,,jez doma, co máš, a jinde, 00 ti prodaji", pekonali jsme šastn první hansovní snídani. Koenilo nám ji ostatn šastné a pohnutlivé shledání s nkolika krajany, kteí již jež se rozesílá tlíkách,
ale ona,
sedli u velikých konvic, mazali
máslem
a byli
náramn
veselé
erný
a bílý chléb
mysli.
Seznámili
vzájemné za minutku a dovdli jsme se ihned, že spolenost má dnes namíeno do Cuxhavnu a teba snad až na Helgoland. jsme
se
,,Až jaké bude to moe, prach sakra!" hlaholil statený uzená Koadra. ,,Já bych se rád podíval
na tu moskou nemoc hezky z blízlía. Je prý to náramná junda, když tak žaludek zane pojednou lehtat!"
„Jo, junda je to snad pro žraloky a velryby,
námi poplavou," minii skromn kupec Kopi tom nikomu není dobe." co
s
nopka, „ale já myslím, že
hmotil hlun pan odtud kousek cesty, a kdyby se to všelijak netoilo, moh' byste .ho vidt odtud! Ostatn jsem si vzal v Praze u doktora ponauení, jak na moe! Jenom ne s prázdným žaludkem! Hodn jíst a pít, aby ml žaludek stále práci, pak si na žádnou nemoc nevzpomene! „Nencchte
se
vysmát,"
Koadra. „Na Helgoland
je
Ostatn vám musím
že tady u
íci,
Hamburku
Helgolandu nejsou ani žraloci ani velryby. To až
a je
u nordpolu!"
„A
co pak to bylo vera na nábeží, jak to na vozíku s tou kulatou hubou, co?" namítal pan Konopka. ,,Bylo to velké jako paený bagoun!" vezli
Koadra znalec!
se
To byla
Te
rozesmál:
,,Ježíšmarjá,
se rozehtal zase
Konopka:
pána, vy jste coholog! Hauznbláz ryba,
to je
nuje.
vy jste
hauznbláz, co snáší kaviár!" ,,I
pro Krista
vbec
není žádná
duše z ryby! Jak pak se honem jme-
." .
Pan Koadra hledl
chvíli
na kupce v roz-
pacích, ale pak se vzpamatoval k odpovdi:
39
„Poslouchejte, nebudeme se o to hádat,
potvor je v
moi moc
tch
a všude tomu íkají jinak.
Já bych se vám hned zeptal tady sklepníka, ale on eským názvm nerozumí a nepoví nám tedy, jak je
hauznbláz po
nmeku."
Pírodopisná hádka skonila a ziase ipoal hovor o moské nemoci. Všihni byli na ni svým zipúsobem pipraveni. Pan Koadra vypil hned ped kávou dvakrát koak, Konopka mel u sebe láhev pravé ,,nordháuscr", pan Lacina, majetník pražské iplzcské pivnice, choval
velikou krabici
vtrových pokroutek, a pan Páil konen, statká od Prahy, tvrdil, že hamburský vzduch je beztoho zcela itakový, jako na moi, a ponvadž strávili už
tyi
se jim
podívat
Hamburku beze všech obtíží, nestane také nic na vod. Zamýšleli jsme rovnž se na moe, a vidouce nyní veselou, otudni v
tu spolenost,
žilou
a majíce
tak snadnou
k výletu beze ztráty ^asu vyplouti z pístavu o pl deváté
žitost
— —
píle-
„Patriot"
ml
rozhodli jsme
se, že poplujeme s krajany. Bylo sedm hodin, když jsme vyšli 25 „Paížského dvora". Ku pístavišti
„Patriota"
bylo
nco pes pl
hodiny,
jsme cestou ledacos prohlédnouti.
Ve tvrt na devt nás nyní šest parník,
dem
—
byli jsme všichni
na palub.
,,
i
—
mohli bylo
Patriot" byl neveliký
jenž mohl udržovati spojení s Helgolan-
za poasí
pomrn
píznivého. Jinak dojíždl
do Cuxhavnu. Ale dnes bylo krásn. Sluníko svítilo jasn a vtík byl hezky chladný, jen
O pl
skoro trochu tuze chladný. pout,
pístavišt,
a vesele jsme
deváté sprostili
pipevnn
jimiž byl
„Patriota"
ke
kolm
se
pustili
po širokém
pi
rychlé
plavb
Labi
k moi.
vtík
^proklat chladný a všichni jsme se tak trochu
tetelili
'
Aha,
zimou.
nyní
Nejhe
bylo Konopkovi, jenž
byl
ml
lehouký letní odv a pes nj také lehouký a tenouký kauukový pláštík do dešt. „Poslouchejte, Konopko," ehtal se pes tu chvíli uzená Koadra, jenž byl opaten ze všech nejlépe, ,,vám asi je mrtvo v tom burnuse, co?" Všeobecný smích, jenž aiám všem byl velice vhod, nebo jsme beztoho klapali zuby. Jen Ko-
zcela
víte,
tohle jiepropouští
kauuk
špatný
,,To
se
jak
muen:
se smál
nopika
vodi
vím,
Koadra
„Holenku,
to je
dobré,
na tlo, ponvadž
nic
je
tepla."
že je špatný
vodi
tepla,"
ehonil
dobrý vodi zimy. Je vidt,
dále, ,,ale
všecek rozpálen!"
jste
Nová boue smíchu.
Chuas Konopka
byl
moidrý jako chrpa a rty imél jako papír. Pluli jsme snad s
paluby
hodinu,
když
se
Objevil se zas asi Za
ztratil.
Koadra
pl
hodiny
a otíral si pysky. ,,To
jsen]
vám
mandli," liboval
Tenhle
si.
vítr tráví
tu nemají zlé, vypijete vejce
a
te
dole spolkl bif teek jak Jenom ne prázdný žaludek. lovk mže jíst poád. Pivo ,,
jen že
—
Ala, všichni
Jako když fenyk."
jsou zlodji!
a stojí to ticet
dol do
restaurace a jedli jsme
také bifteek. Jen pan Lacina chroustal ne paluba
své vtrové pokroutky.
Pivo nebylo
adra
pravda, ale bylo drahé, Ko-
zlé,
nelhal.
Co jsme
dojídaji biftek,
pouštl se juž pan
Koadra do smažených zemák peenou
plotici.
Pak
rák, podobných
si
s cibulí a pojídal
objednal mísu malikých
našim ponravám, a za malou okna kredence a porouel si
chvíli šukal již zas u
humra.
do Cuxhavnu pl šesté hodiny, v sob pan Koadra vše, co
Pluli jsme
ml
za tu dobu
ale
jen bylo na jídelním lístku.
konen ,,
Patriot"
zastavil v
jan
Potom
pil.
Pivo, víno,
pi koaku. pomalu páru a zvolouka
rozliné likéry, až zstal zarážel
Cuxhavnu
rozvažovali,
v Cuxhavnu na burku po dráze.
blíže
mají-li
obd
a
majáku. plouti vrátit
se
Nkteí i
dále
z krazstati
pak do Ham-
jedu na Helgoland!" pronášel velmi rozpan Koadra. ,,Když už jsme jednou zde, toho moe užijem! R stojí to jen o ti marky ,,Já
hodn
a
víc!"
Po krátké porad rozhodli jsme se, že poplujeme všichni. Doplatili jsme, „Patriot" po nedlouhé zastávce odrazil, a te teprve vyrazili jsme vesele na moe. Pravý beh Labe byl se nám již dávno ztratil a za njakých dvacet minut bylo ped námi jen širé moe. Za námi ovšem blel se stále Cuxhaven. /
Hned
v
Cuxhavnu objednal
v restauraci v podpalubí
dkladný
tvrté sešel do salonku, aby chodili
kolem pana
hostinský poohlížel na
jej
Koadra
pan
si
obd
a asi v
slupl.
pl
Sklepníci
Koadry s velikou úctou a nj s obdivem. Pasažéra s ta-
kovýmto vzácným žaludkem nevidli tak hned na palub Patriota". Po obd vyzunkl zázlraný náš uzená ernou kávu a vjyšel na palubu. Tu usedl na pedku lodi na ohromný kotou lanoví, zapálil si desititrojníkový doutník a ekl žertovn: ,,
„No,
budu
jíst,
te
b'^
mohla švanda zaít.
Te
už ne-
až na Helgoland."
Byli jsme všichni veselé mysli a nepozorovali
jsme
ani, že
parník
po plavb
zarážet o vlny,
as
hodinu
jakoby
trvající
pes
n
poíná
klopýtal.
Vítr vál hezky prudce a
vlna, že
až na palubu stíklo.
nkdy pikvaila Po další plhodin
ubývalo
nám njak hovoru
pozoroval jsem, že
nkteí
a
z ostatních cestujících sestupují po
do kajuty, se
jiní
schdkách dol,
polehounku bledli a
upen pes obrube
se vlny a jedna druhou pohlcovala.
poal
opt
jiní dívali
do moe. Tam' dole rvaly
Pan Konopka
pan Lacina stril krabici s pokroutkami do kapsy a pan Páil utíral si šátkem obliej. Na tvái všech jevila se jakási zmalátnlost a zívat,
po palub a rozestavovali devná vdra, pivázaná k pažení silnými provazy. Pan Koadra zapaloval již asi tetí doutník. Lo nyní takka tancovala. Kymácela se a hourácela skoro souasn a my,, únava. Lodníci chodili
v malých vzdálenostech
43
kteí jsme zbyli na palub, drželi jsme se pcvni laviek. Pan Páil, který se dosud procházel po
palub,
musil co chvLlc
aby
usednouti,
nepadl.
Pan Koadra smál se ve svém lanoví z plna hrdla a ekal netrpliv, až to u nkoho zlane. Konené pistoupil Konopika k pažení a díval se také
Koadra
do moe.
tásl hlavou a ústa
vypukl v hluný smích.
nebe
jia
se tu vlna jak plachta, plácla razila
se,
dol
A
jak
otevíral,
pibatolila
na pedek
lodi, roz-
vystiklá vysoko na zobák lodi a pan
Koadra ml
v okamžiku plná
div
ústa,
ne-
se
zadávil.
„Zatracené svinstvo!" vykikl, když vodu vyprskl
a se
vzpamatoval,
a
kvapn
zdvíhal ze
se
svého hnízda. Chtl kouiti dále, ale doutník
mu
nechutnal; chtl
vypil
njaký koak,
sejíti
ale
dol do
nohy se
již
restaurace, aby
již
pod
iiím tásly
ele vystupovaly mu veliké krpje potu. Unaven a tžce oddychuje usedl mezi nás ostatní. a na
moe
Konop'ka obracel se zvolna od
Koadru, pronášel mdle,
ale
a vida
pece posmšn: ."
„Nebojte se nieho, vždy jste se najedl Ale Koadra stál již u pažení na stran druhé a pozoroval vlnobití. Hlava sklesla mu pes obru.
be jej
a krásný pohled na nepokojné tak,
trhalo.
se tu
že
prudkým pohnutím
moe
celé
.
dojímal
tlo sebou
Konop'ka se potácel se svého místa, chytaje bradlení,
tam
lavice,
a došoural se tak až
ke Koadrovi. Pišla chvíle, kdy se mohl pomstit za
posmšky
s
kauukovým pláštm.
Naklonil se
:
ke Koadrovi, jenž hovoil
povídá
mu
„Koadro,
to je
naobdval, viy té R pak drcl jednou ,,
dobe, že
jste
moské nemoci do
Vidíte, za šest
nikomu
dvrn
s
moem,
a
klidn:
zcela
se
dkladn
užijete!"
nešastného uzienáe
ješt
marek na Helgoland! To nám
se tak cesta nevyplatí,
potom klopýtal
zcela
jako vám."
klidn zas na své
místo.
Maliká poznámka jenom. Koadra nejedl na Helgoland už pranic a druhého dne pi plavb do Hamburku také ne. Jen veer, kdijž se vzpamatoval
a
skromn poveeel,
prohodil:
„Rád bych vdl, jak viyipadaji ti, co 'plují až do Ameriky. Ti tam snad pijedou na ruby obráicení."
.
Co ve starém byt zstalo Kvartální historka.
1886
Na pana Mastihubku letech
klidu sthování
Mám
za
to,
po nkolika
tená aspo
jednou
myslím, že není nikoho, kdb
by neznal rozkošné poslední
trhlo Zase
.
že se každý
za život sthoval;
pršelo
,
chvíle,
tvrtletí
kdy nám ve
starém
konen byt
vy-
a kdyi
pecházíme do nového. Tušíme již po celé .ti msíce od okamžiku, kdy jsme výpov dali neb dostali co nás oekává, až se s celým majetkem poneme hýbat a se schod strkat, ale když trapná ta doba pejde a nastane poslední den, kdy do
— —
poledne
padne
musíme na
inás
byt vyprázidniti, tu teprve do-
bída
sthování celou
bytu našeho, do útulných
tch
tíhou.
Do
míst, jež nás jindjy
odluuji od ostatního svta, vítí se ti, tyi nakladai povozníkovi, chlapi jako na trhání skal, a pak
poíná dsné
to
drancování, kácení almar,
rozebírání postelí, strkání stoly
a židlemi, strho-
46
obraz se stn, vyhazování menšího nábytku na chodby a na schody. Za krátko zmní se klidníj vání
jindy pokoj vg skladišt harabufdí, ve veejnou ulici, zatarasenou barikádami, ve hromadu trosek, kteréž dotud stálo na
Tu
povdomé kusy náadí, svém míst jako pirostlé.
stží poznáváme
v nichž
a tam
ini
sklo,
stojan, knihovna
jest
sypající
se
ze skíní a se
vydrancována a knihy, sebe
skvostnjší nacpávají neumlé,
necitelné ruce do do škopk, do necek, do truhlík na uhlí. Ó bože, bože, jaké to dopuštní! Podobných slastí užil do sytá pi kvartále kvtnovém pan Mastihubka, soukromý úedníek
do
puten,
s
štoudví,
prokvetalou
Zoufal
si,
již
vida tu
hlavou,
s
spoustu,
vráskovitým
elem'.
do níž valo ješt
níž veštla jeiv paní Mastihubková jako jenerál v rozhodné bitv, do níž huhlala a brumlala, kašlala a chraplala paní tchyn, odpoívající ve staré lenošce na kolekách, panika nemohoucí se hnouti, ponvadž trpla dnou. Jinak
sedm dtí, do
byla
zdráva paní tchiyn a fi€jzdravjším jejím byl jazyk, jímž bez únavy dávala panu
oudem
na srozumnou, jakou hloupost vyvedl, dav
zeti
výpov, když pan domácí pirazil na byt padesátku. Radj ml ten pakatýlek pidat, nežli se Jak onak tomu pijde, aby tolik zkouaby pestála takový strašný den, kdy jí
sthovat šela,
!
na místo, kdy není ani na minutu nco nespadne a ji nezabije. Pan Mastihubka chodil tžkomysln s místa
strkají s místa jista,
že na ni
47
na místo, urovnával, podával
nakladam
a vzdy-
když ho páni sthovai co chvíle piráželi njakým kusem nábytku ke zdi. R paní Mastihubková kiela stále: tamhle do ,,Muži, odstr maminku dále tam k oknu dovez ji do druhého pokouta ji koje pokej, uhni s€ s maminkou, nebolestné,
chal
uhodí
—
—
— —
— mj bože, posouvni — "
všákem
a
nevidíš,
tamhle ke
kamnm ji atd., atd., až pan Mastihubka všecek pitoml. Konené byly, nejvtší kusy na voze, nakladai oznamovali, že pojedou, a pani Mastihubková prohlásivši, Ž2 pjde s nimi do nového bytu, aby tam opt vci pijímala, naídila muži, co ješt má všecko udlat a které malikosti má nejdíve po dteh „do nového" posílat, jak je má brát
a dávat.
„Ale nejdíve odvez maminku
aJkovniky
—
tam už
s
j€ iprázldtio,
fodelem
a
má
do
trochu
si te na chvilku zdímne po tom nešastném harcováni!" Pan Mastihubka z'atáhl odevzdané lenošku s .maminkou" do pitmélé alkovniky, urovnal jí podušku pod hlavou, a stará paní, uchrchlaná a
pokoje, bezíoho
,
rozzlobená, kyselá jak ocet, pTobroukla ješt
jakou
zlomyslnou poznámku,
naež
do podušky a za chvilku ozývalo
n-
zaryla hlavu
se z
alkovniky
hlasité ichrupájni.
Pan Mastihubka zatím se potácel bytem, sbíral ulámané a izurážené nohy a nožikjy židlí, stol,
almar a almárck, nandával nádobí do
šík
a vypravoval s
z nichž byla jedna M.astihubkovic,
ená od
nší
tmito zásilkami dti
a ko-
a služky,
druhá vypj-
p'aní švekruš€.
Tento €xp€ditorský úkol zastával pan Mastihubka svdomit, shýbal se k podlaze, sbíral a naploval nše, až mu ve kíži lupalo: cítil již, jak bude zítra polámán, a jDisahal si v duchu, tohle že je jeho poslední sthování; než by dal píšt výpov, radji pidá domácímu, kolik se
mu
pirazit,
zlíbí
v,
V tchto ve
a dostane-li
sám nkdy výpo-
ihned se zastelí.
úvahách uplynula poslední hodina
starém byt.
Nše
byla již naplnna, na po-
pokoj nezbývalo
dlahách
nic než útržky papíru,
trosky rozliných lepenkových krabic, tu
kivý!
jaký
heb
a veliké
i
n-
tam
chucWvalce pavuin
a
prachu, které se vždy vyrojí, odstavíme-li nábytek
ode
zdi.
Pan Mastihubka pehlížel
tyto
památky pi-
truchlivými pohledy a zaradoval se, když se šáirala
Pepi
—
—
také
juž
všechna
zchvácena
a
zandána pro poslední nši. Vyizovala hned ve dveích milostpánovi, ,,žc se 'milostpaní dává porouet a vzkazuje, aby šel milostpán na obd do hostince. 2e je tam v novém byt plotna za-
práv pišel kamná, aby ji vymetl. prý má milostp'án pijít hnedle doaby pomáhal rozestavovat nábytek, kam co
nesena a že Ale po
m,
piatí;
obd
ti
strili ke
chlapi prý všecko jen tak ledabyle
stnám."
pi-
49
Pan Mastihubíka vysadil Pepce nši na hbet, s ela špinavý, prachem zernalý pot, oblekl kabát a zamknuv byt slézal se schod. Ve prjezde stála domovnice.
otel
vysthovali,
,,Ba
vysthoval, p'aní domovnice,"
oval smutn
—
a smetí
p'an
vjysthovali,
pisvd-
Mastihubka. ,,Až na ten prach
budete pak tak laskavá a umetete vše
a trochu vysmejíte
—
srovnáme
se.
Naši nemají
asu!"
k tomu
vymetu, vymetu, milostpane," slibovala o-
,,I
chotn domovnice,
,,ale
nechám
Slavíkovic vzkázali, že se dnes
—
milostpane?"
,,Už
panice
není
docela
dobe,
si
to až na veer.
nemohou sthovat
zanou
až
zítra
ráno!"
„
my se tak honili!" vzdychl pan Mastihubnaež odevzdav domovnici klí odcházel do nejbližší pivnice k obdu. Popál si dnes za své trampoty dv sklenice piva a ke druhé hodin stupal do pvabného kopeku vinohradského, do nového bytu v Puchmajcrov ulici. Tu bylo vše nohama' vzhru a ubohému manželu a otci ježily se vlasy na hlav pi pomyšlení, že má ješt dnes všecko uvésti do poádku. ka,
Byl zemdlen a stála
po
obdem
jaksi zlenivlý
—
ah,
tam
pohovka, do jejíhož klína se každého dne
obd
ukládal, ale dnes nesmí; drahá polovice
nho
ihned kabát a hnala jej do práce. Mastihubková vaila na plotn v kuchyni kávu obd a svainu zárove. Za pl hodiny byla
strhla
— I.
s
Herrmann XXVII. : Drobní
lidé
I
4
50
tím hotova a nesla i milému choti šálek erné pro vytrávení. Usedli na rgchlo kolem stolu, umístného prozatím v ložnici, a poali srkati horkou s
kávu. Paní Mastihubková, sedíc proti mianželu, pelétla okem pokoj, zastavila se v každém' kout, pohled její svezl se na postele, a najednou
—
jako
bg.
nco
na
bjyla
vzípomnila
—
zvolala s vý-
razem nejvyšší nevrlosti, ba úžasu: „Ale muži!" Pan Mastihubka vzhlédl pekvapen od svého šáilku a vida hrozivý pohled ženin ulekl se. Co se stalo?
,,Ale
šeným
muži!"
hlasem
zvolala
a vzchopila
panika se;
oi
optn její
zvý-
hnvivi
plály.
si
Pro pánaboha, co pak jsem udlal, pomyslil pan Mastihubka, a vyvalil oi na ženu. „Ale muži!" zvolala paní do tetice a zraky
její
sršeliy
blesl^y,
„tys ve
starém
pomnl maminku!"
byt
za-
Pan Mastihubka zdevnl. Ano, zapomnl ji mocen slova na omluvu a cítil
tam, pravda. NebyJ
by tu ani tisíc slov nespomohlo. Bylo mu pohledy manželiny, jej probodávaly pál si, aby ve mžiku mohl zmizet. Nedopil už také, že
—
horko,
ani kávu, vzchopil se malomysln, obul boty, oblékl kabát, chopil se klobouku a vyrazil ze dveí. Než to vše vykonal, snesla se spousta výitek
na
nejprudších.
Necitelný,
barbarský,
zlomyslný.
51
—
há,
zapomenouti na maminku Ubolovk nešastná maminka, raní-li ji tam mrtvice
má
to na
strašlivý
!
—
svdomí! ne, letl z VinoPan Mastihubka spchal hrad na Staré Msto, svolal na blízku starého bytu drožku a dva posluhy, vrazil do brlohu paní domovnice, sebral tu klí a pádil nahoru do bytu,
—
aby osvobodil
z v^ní. vbhl do alkovny,
tch|y,ni
Když otevel
a
rou paní v lenošce tichou, klidnou
ho ani slovem. zbudiv
ji
Sp'ala
opiatrn oznámil
—
shledal sta-
ncpivítala
dosud! Oddechl ji,
si
a
že je byt vysthován
ada
na ní. Snesli ji pozorn dol, naložili do drožky, posluhové se chopili lenošky, a že je nyní
a za
pl
hodiny byla stará paní uvelebena zas
do lenošky v novém byt. Te teprve Zvdla, co se stalo a jak byla opuštna. Pispla ovšem také svým dílem k rozezlenýjn výitkám dceiným, a Mastihubka vystál dnes asi tolik jako hromosvod, na njž ve strašném hromobití všecky blesky se snášejí. Do veera ivdl celý dm, pian
že pan Mastihubka
zapomnl odsthovati
tchyni,
veer po skoneném poádáni utýrán a zlvochlován míil na sklenici piva, zastavil ho ve prjezde domovník starý jeho ználmiý a ekl k nmu se šibalským úsmvem: ,,Mn se zdá, pane Mastihubko, že tam nea když na
—
—
chali starou paní
„Mlte, Mastihubka,
schváln!" nešastný!" okikl
love všecek
zdšen
se
ohlížeje,
ho pan zdali
ta
52
slova se
neslyšel
taky
nkdo jiný, mu do
ucha:
mohlo být
—
k domovnikovi všeptl
„Kdyby
a
pak pikloniv
ale však by tam byli našli.." vycházel z domu již zcela klidn, spokojen, aby u Možného splákl prach a trampoty májového
ji
to tak
za námi byli poslali, až by
kvartálu.
ji
Strašná událost v
Novém mst.
2997 na 1886
Jsm€ na omylu, velectní pánové, domníváme-li se, že dnešnilho dne již se nedjí nijaké
a
strašné
nepochopitelné
tistm, kteí bujte se
žijí
tenám
Smjte se spirisvt, vyškle-
vci.
na pomezí cizích
myšlenek, háziejte
si
do starého
harabu,rdí stoleky s pátou nožikou, kteráž je zho-
tovena
a
z
olvka
ncvyzlpjyitná
a
napisuje
tajemství
svdíte, že by nebylo
—
hrzodsné vštby mne nepevcí na svt, jimž
pánové,
jistých
pranic nerozumím a jimž snad nerozumíte ani vy.
Jsou chvík v život našem, kdy se nám' zdá, že mimo nás kráí nco neviditelného, nco, co se
nedá nahmatat, ale oo nás ovane jakýmsi mrazivým dechem a sáhne na nás jako smrt. Jsou pípady, že v nejbližším našem okolí kmitne se postava njaká, jíž jsme nezahlédli, ale kteráž zane-
chala íp^amátku své tajemné pítomnosti a
tuchu
optného píští
ped-
ješt tajemnjšího. Než všemu takovémiuto mínní a kdyby vycházelo z nejhlubšího pesvdení nedáte víry, ctní svého,
—
—
54
pánové,
i
vám
abych
dovoltGž,
uvedl na
doklad
událost skutelnou, kteráž se pihodila v pochmurné ulici pražské, v
domu domu
celému lého
—
dom ísla 2997, eknme teba:
—
nad níž
událost,
nájemníkm
ce-
v žilách stydla krev a která došla
podivného, neoekávaného vysvtlení.
ekli
byste,
že
na Novém
není tsných, pochmurných
Dm
pánové.
p.
né
ulici,
se
zapíášenými,
byljji
stojí v
dlouhé, úzké, kivolaké,
sklepními stuchlý
2997-11
ulic.
otvory,
opedenýtni, z nichž
mst
takové pochmurs
šedými domy
slepými
vane
pražském omylu,
Jste na
vn
okny,
se
mfazivý.
vzduch podzemních kleneb, v nichž snad
kdysi páchány nejernjší zloiny.
Zdá
se
vám, že tamodtud doléhá k uchu vašemu tajemné,'
dsné, úpnlivé lkáni obtí, jejichž krev se dávno do moálovité pdy ve sklepích, jejichž maso dávno bylo ohlodáno krysami a jinými netvory, jejichž kosti dávno zetlely a prachem svým kluzkou pdu sklcpení pokryly. Tato ulice, v níž stojí . 2997-11, jest pochmurná v lét, za jasného všedního dne, kdy nad Prahou slunce vesele svítí, ale rapohcm dsnjší jest asu podzimního, za dne mlhavého, v nedli odpoledne, kdy tém každý lovk zoufá sám nad sebou a byl by schopen vraždy pianové, víte dobe, jak vám bývá za takové hrozné nedle. Byla tedy podobná podzimní, mlhavá, mživá nedle, kdy obyvatelstvo pražské se potácelo z hospody do hospody, hledajíc a pátrajíc, kde je vpila
—
55
pivo v
nejhorší;
nedlní
nud
nebo
toto
smrt a nechtlo se dlouho
Nejrychleji sešli se svta,
úinkuji rychle a spolehlivé. padli na flekovské
se teprv šeredn,
opt
nanovo se
Dm
Kdo
nebo tomášskc,
a nešastníci, kteí zalehli
trápiti.
kdož zapadli do pivnic
nuselských, piráských, vršovických,
budili se
hledalo
obyvatelstvo
do
nebo
tato piva
se zmýlili a zatrápili se déle;
pizeniny,
Zklamali
nebo po njakém omámení
k novému životu, aby píští
pro-
nedle
trápili.
.
byl jako po vymení.' p. 2997-11 Všemi jeho prostorami, prjezdem, chodbou, schodištm, pedsínmi išel chlad a puch tém byl prázdný. Jen z nmrtvolný. Skoro celý kolika pízemních byt ozývalo se zoufalé zívání, jakoby tam byly zaveny hladové hyeny. V patrech bylo ticho, píšerné ticho. Zdálo se, že se všichni nájemníci navzájem povraždili, aby trudné, nekonené, úmorné, pekeln traplivé nedlní odpúldne snáze pekali. Ve vratech stál, o kamenné opažení se opíraje, domovník Klapizuba, ve starém odeném župane bez tapek. Tento muž snášel trýze ncvypsatelnou. Také na nj dolehla nuda podzimní nedle, ale nemohl se ji baviti. Neml na pivo, aby se uchýlil do njaké morny hospodské, a jsa si vdom dležitosti úadu svého, nemohl se sám zavraždit. Ale hledl ztrápen, unyle do svta, a pohled jeho byl výmluvnou prosbou k mimojdoucím, aby se nad ním smilovali a do srdce nž mu vrazili. Konené
dm
:
56
vidil, že tu stojí
nadarmo. Zapotácel se na prahu,
otoil se dvakráte kolem do kola,
až
zívl,
mu
za
ušima zapraštlo, proídlé vlasy jeho se rozježily jak šttiny a nohy zamíily ke schodm. Napadlo ho, že se podívá nahoru k pd, je-li dobe zam-
ena. Tím zase urazí deset minut asu. kráel, kráel po schodech, a bylo to, jakoby po nich vystupoval kostlivec. Kostnaté tlo Klapizubovo
šramotilo podél
zábradlí
soustružnického zboží, a klapot
ným prvodem
a
ticho.
pesvdiv
jako pytel
jeho byl
ds-
k tomuto pochodu. Domovníka roz-
tásala zima. MinuJ prvé,
všady
zub
Došel k se,
pd,
že
tetí patro
druhé,
visutým
trhl tu
zámkem
pevn, sestupoval
visí
—
zase.
do tetího patra a man pohlédl na dvee vpravo cd schod. Pohlédl na ješt jednou a Sešel
n
pistoupil blíže. Co to?
dvee
Nad
zastren, tkvl bílý
napsána
klikou, a
lístek,
ponkud
mezi
nm
byla
na
slova
—
Bohatýre ducha! PHfdii „Pijdu o plnoci
—
—
o
—
plnoci ekej!!! ekej!" slabikoval
ješt jednou domovník a chtl sáhnouti po lístku. Pojednou však ruku strhl. Celým tlem jeho projelo izdšcní, župan tásl se na a oi se poulily na lístek. Pišáral se až ke dveím a pošinuv ruku co nejdál od lístku zaklepal na n. Žádná odpov. Zaklepal po druhé. Stejný výsledek.
nm
—
—
Klapizuba naslouchal
chvíli,
te
najisto, že byt
—
zabušil na
dvee
mu odpovdi.
Vdl
do
nhož
naež
pstí. Ani nyní nedostalo se
totiž jediný pokoj,
57
—
dvee
vedly jest prázden, a že nájemník pan Jan Kyselý, odešel z domu hned o druhé hodin, krátce potom, když se byl z hostince od obda vrátil. Klapzuba stál tehdy již ve vratech tyto
jeho,
a pozdravil nájemníka, kterýž pohodil hlavou, naklonil ji, pozvedl ukazováek levice ke steše klotKDuku a zasyel ,,Na zzzzdar!" Naež kráel, vlast-
n
nebo pan Kyselý
klopýtal ulici dále,
oval
kuí
tak,
vykra-
mly
jakoby ne on, nýbrž jeho botyi
oka, a chodil
tém
po nártech. Nuže, nájem-
ník jest pry, Klapzuba jej vidl, kterak
takoka na zdi ulice, tu se
dom
doškobrtal
S€
lep
se
na roh
až
vyhnul patníku a zmizel pak za rohem,
ano. zmizel nadobro.
Dom
se nevrátil.
Klapzuba leda na
také neopustil své stanovisko ve vratech,
kratiko, když stril hlavu do malého okénka ve
dveích, žádaje, aby
nemohl lpí
žena podala tabatrku; tedy nikdo proklouzmouti a nyní
—
na dveích bytu pana Kyselého podivný, zá-
hadný fdu
mu
mu
—
jaký nápis! Bohatýre ducha!
nápis,
o plnoci
—
Pi-
cekej!!!
Bohatýre ducha! Komu to pdatí? Panu Kyselému? Což j€ pan Kyselý njaký duch? K kdo ho chce navštívit? Jiný njaký duch? Kdož pak
h
pojednou se Klapzuba otásl, jakoby jím lomcovala zimnice, a hledl vypoule-
chodí o plnoci!
nýma oima na dvee, jakoby oekával,
že
se
náhle otevrou ndío že se klíovou dirkou protáhne
njaké
strašidlo.
nechechtá-li
se
Kdož
ví,
není- li ten duch uvnit,
tam nkde
v koutku
i
nedívá-li
58
klíovým otvorem na nj, na pana Klapzubu.
se
kdo
a
nevyletí-li náhle, aby
ví,
mu
aby
tam' vylámal
ho zatáhl dovnit,
zuby, vyloupal oi, vytrhal
jeden vlas po druhém, ziperážel hnáty! Klapžuba zachvl se optn. Pro Krista pána, jaký to ná-
nmuž
jemník, Kyselý, kterýž se schází s duchy, k
picházejí o plnoci, aniž o tom
ví on,
Klapznba,
a kdo ví, co se pak v tomto pokoji Ha, to nejde, to nemže být Takovýto strašnájemník musí z domu. Nd)o pficháziejí-li
domovník, tropí
!
livý
k
!
nmu
duchové, je to nejen hanebné, že
setník, jako
pro
ostuda
si
ne-
domovníkem Klap'Zubou, za de-
dají otevít jím,
každý poádný lovk, ale
dm, nebo
takto nejlépe
je to taky
mže
se
íslo 2997-11 dostati do novin! Klapizuba byl
by,
rád horempádem utekl
tího patra, ale jak? Obrátí-li se ke
— A
hup!
duch
vyletí
nemže
23
polcoje
—
a
s
dveím chblpí
te-
ziády
se "ho.
kdyby to trvalo ješt deset minut, zblázní se nadobro a bláznivého domovníka nemže domácí pán potebovat. Nedlní odpolední šero houstlo víc a více, na okno chodby kladla se mlha, od pdy fielo sem podivné šumní na Klapizubovi tásl se župan, jakoby visel ve vtru na dvoreku. Konen se hnul s místa zstati ade
—
—
a šoural cesta,
se
dol
pozpátku. Jaká to byla dlouhá
onch dol do bezpeného
jak se tentokráte nemohl dopoítat
devadesáti schod, jež vedly
pízcmku, kde mešká srdnatá jeho žena, která se ani erta nebojí, jak on ji zná.
.
59
Konen sešel. Ah, oddechl si, když biyj v domovní chodb, a pak dvma, temi skoky octl se ve svém domovnickém útulku, bled, se studeným potem na ele, oi vyteštné. Na ústupu ztratil epiku, ídké vlasy jeho byly v nepoádku, jakoby je byl pTudký vítr rozechral ,,Co je ti, že jsi jak vyjevený?" otázala se Klapizuby nemilostn manželská jeho polovice, domývající práv nádobí od obda. .
Klapizuba l^avel za sebou jak
.
dvee
a funl pak,
udychtním stail: Strašná vc, Bábi, ,,
R tžce
tuzie moc podivná!" oddychuje a všecek ustrašen vyhlížeje
okénkem ve dveích do prjezdu, vypovdl spatil, v tom nco vzí. Kyselý odešel, v nikdo nebyl, a cedulka tu
jí,
co
dom
Jaká cedulka! Jak h co to pijde o plnoci! K pojednou rozkikl se Klapzuba zoufale: je.
podivný nápis! ,,Bábi,
já
nepjdu
otevít,
až to pijde,
já
R
kdyby ten duch držel v ruce dvoušesták já nepjdu!" R dodal mruiv, jakoby Již nemohl kiet ani mluvit: „Beztoho by ten dvoušesták byl falešný. Kde pak by duchové brali nejdu.
—
dobré peníze!" ke
Klapzubová spustila ruku s mokrým hadrem pohledla pátravými zraky na muže
kolenu,
a otázala
se pak:
„Klapizubo,
nebyl
jsi
v
koaln?"
Klapizuba ineodpovdl, ale podíval se na ženu
pohledem tak vyítavým, mroucím, jakoby
mu
byla
60"
dýku do
vrazila
srdce.
Žena všimla
že je manžel posud V županu, a
si
te,
teprv
vdla, že se do muž dbá na est
koalny v županu nechodí; její poádek, když jde do slušné spolenosti. Vru, nco se stalo, myslila Klapzubová, a hodila hadr na plotnu. Otela si o zástru vlhké a na
chopila
ruce,
dlouhého
se
smetáku,
uvázala
si
šátek na hlavu tsnji pod bradu a vykroila ze dveí. Šero houstlo, v oelém dom bylo píšerné ticho.
Ale Klapzubová šla ke schodm, vystupovala
vzhru
pomalu
Klapizubová
a
mla
do vous
mlruela
brad
na
—
nebo
vou§ij:
„Je to kus partyky! Není-li ožraly, fantazíruje rozstn se vždycky, když
a chce stonat. Darebák,
dom
má po odela,
R
smejit,
to si
a já
abych za >nj všecko narafiil. Nestyda!"
nahoe nco
vystupovala výše.
Konen
tího patra a již s posledních
dostoupila te-
schod
vidla, že se
na dveích pana Kyselého cosi blá. Pistoupila k nim, sehnula se a etla nápis. Ne, tohle nenarafiil
starý.
Takhle on
psáti
-neumí!
To
je
vru podivné oznámení! Paní Klapzubové také nebylo práv veselo, ale tak dlouho a nezdržela se nahoe, ftítila se rijchle dol, tímajíc smeták jako pra-
neuvažovala por,
a za chvilku již zas byla u muže^ kterýž nahíval hbet u trouby, z níž dosud zavánla
si
vn
peené husy. „To je jisté, že muži zcela rozumn.
to
tam
nkdo
dal," povídala
61
,,Ano," zaúpil Klapzuba, ..ale kdo, zavolej
,Jdi,
Kapiku,"
posílala
kdo?"
domovnice
muže, ,,a se na to také podívá!"
Kapika byl švec a bydlil vzadu na dvoreku. Klapzuba vyšel ze svétniky,, jakoby ho za vlasy a bojácn se ohlížel na schody, nesestupuje-li
táhl,
nkdo dol. Všady
bylo ticho. Domovník proletl chodbikou, jakoby ho vystelil, a za okamžik vrazil
ke
Kapikovm.
nkdo
nemu
na svt, byl to ješt lépe, byla to jeho vážená cho, paní Kapiková. Proto šel nahoru do tetího patra nejen sám pan KaRozumél-li
Kapika,
pika,
ale
chutí.
obecního
Rozumí
ta
šla
,s
ná-
Cestou zastavili se pro pana Štiku,
lampáe, který
se,
nkdo
Kapiková, a
také paní
ale
ramnou
rozuml-li tomu
bydlil
vedle
Kapiku.
že šla paní Štiková také; aby pak byla
komise úplnjší, zbouila paní Štiková i manželyi Hazukovy, rodinu to krejovskou. Nejstarší Hazukv syn, voják, byl práv u rodi návštvou. Vida deputaci a slyše, bží, sebral bajonet, jejž byl prve odložil, a kráel s ostatními. Ne-
o
chtl,
aby se rodie
Malý
ištudent, který u
helka,
sami v nebezpeí vydávali. bydlil, Jaromír Tru-
Hazuku
bžel za výpratynovákové kuba nanovo zapálil.
nechal psaní a poítání a
vou, Ikdyž
si
byl
Když stoupali vzhru, pipojila se k nim v prvním pate kuchta domácích, která byla sama doma. Sera pibývalo,
vlhká mlha
vnikala
do prjezdu, ba
62
i
s
na schody, kde bglo skoro docela tma. I vzala sebou kuchta domácích svíku. Porada u dveí pana Kyselého trvala dosti
Kapika
dlouho.
nebezpeila,
la
Hazuka
sie.
myslil, že to je
myslil,
ponvadž nehoí; pTo
jít
vc
podivná, ba
navrhoval, aby se poslalo pro ha-
hasi
že ješt
není teba,
Štika mínil, že snad by se
Rozumí-li
policajta.
mlo
tomuhle riékdo,
že
je to jen policajt. ,,No, co
zmže
policajt,
zmohu
já taky," pro-
sebevdom mladý Hazuka hlad rukoje bajonetu, „a mám dnes pes as až do rána — hodil
to bych si na to pokal." ,,
Neple
ty
janská.
To
je
do nieho," napomínala ho
se
úzkostliv matka.
bu
,,
Tohle
je
vc úadu
a ne vo-
loo od nohilist nebo od
oe-
cálist!"
„Hm," pohodil mladý Hazuka pohrdlivé hlamne si nikdo nevypadne. Já tuhle u Buc-
vou, „na
k
jednoho
praštil,
že
ml
dost
—
a pak
ho
ješt sdDrali..."
Bhem
této debaty proklouzl studios Jaromír zástupem rokujících a piblíživ se ke vztahoval ruku po cedulce, aby se na ni
Truhelka
dveún
z blízka podíval. „Ježíš lala
Marjá
—
Mírku
—
necht toho!" vo-
úzkostliv paní Hazuková. .Nesahejte na to!" val zoufale Klapizuba. j,Jéééé— é!" kiela pani Štiková a sypala se ,
s€
schod.
63
Ale Jaromír Truhelka držel již cedulku v ruce, a pikroiv ke kucht domácích, která mla svíku, obrátil visitku.
„Tu
ješt nco!" volal vítzné. Ježíše Krista!" úpl domovník,
je
,,Pro
,,co
pak!?" Truhelka etl:
„Milý kamaráde Kyselý! Dnes po divadle sejdou se ,Bohatýi ducha' v plném pota u Flek, kde máme vepové hody. Zdrííme se hodné pes poslední pivo, aspo do dvou. Pijdeš také? K veeru se u Tebe zastavím!
Na
zdar!
Cenék Vaura!" ,,A
tohle to je
odpov!"
optn povdomý
etl
Kyselého.
P'ana
Vaura
pan
,
již
.Musíme
pocházející
nápis, to
Truhelka a
volal
zde nechat,
aby
od ji
našel."
Klapziuba zachrchlal, odplivl
si
a povídá:
„Ale to bylo leknutí, Krista pána! Kdo pak všemu rozumí a pak, já to nechtl brát do
—
ruky!" ,,Sakrmejite,
já
mladý Hazuka
volal
bych tase
nikomu bajonet.
nebyl radil!" ,,
Tohle
nco
vydá!"
když se všecko vyzkoumá!" povídal Kapokroil ke schodm. Všichni ostatní šli za ním a výprava pomalu slézala se schod. ,,Jen
pika
a
„To jsme mli tenkráte leknutí!" íká Klapzuba j€št te po letech, když na strašnou tu událost vzpomene. R kolem dveí, za nimiž kdysi bydlil pan Kyselý, chodí dosud s jakousi posvátnou hrzou. Nebo jemu neutkvl v pamiti šastný konec, alebrž záliadný, hrzyplný poátek historie s „duchem".
.
Pomsta zhrzeného. Kriminální historie podle skutenosti.
1886
Ode chvíle, kd,y se stalo, co chci vypravovati, ubhlo již hezkých nkolik milion litr Vltavy, ale kdykoli si pan Vlastislav Dymián na ty chvíle vzpomene, vžene se mu krev do tváe, noha pitáhne pevnji poth, kladivo dopadne zuivji na podešev, zuby zaskípají, div že se z nich nejiskí, a svírajícími se rty prodere se vždy
pracn polo-
hlasité zaklení.
— ach, jak vráskovatí — ach, jak ubývá vlas, za ušima; sáhne k oím —
Sáhne si na tvá kže; sáhne na hlavu
její
že
musí hledat až na nose sedí mohutné okuláry s obrouky kostnými, zrak dávno vypovídá službu. Vše, vše hyne, ale ten starý bol v srdci ozývá se stále stejn, kdykoli je Vzbouen ba zdá se, že vkem roste
je
.
;
I.
Hermann
XXVII.: Crobní lidé
I
.
Je tomu již ada let, kdy na chodb okresního soudu píede dvemi íslo 23. shromáždila se malá spolenost. Byl to pan Kochan Kroupa, mistr ru-
kavikáský,
se ženou Ludmilou; dr. Klofát, jeho
právní zástupce; Vlastislav Dymián, mistr obuv-
konen
nidký;
nkolik jiných postav. byl Kochan Kroupa stranou
Z tchto úastník
Dymián stranou žalovanou; obijli svdky. krom doktora Klofáta Zraky hnvivými sledoval Kochan Kroupa každý pohyb Diyniiánv. Pokej, já mu dám!" zamruel pokaždé, když
žalující,
Vlastislav
—
—
statní
,,
nmu piblížila
se k
žena jeho, paní Ludmila Krou-
pová.
Kochane!" konejšila ho ženuška,
,,Ale
pronásleduj ho tak!
,,Mn
On
se zdá, že
ti
,,
ne-
chuas!"
se zblázni,
ješt nevypadl ze srdce,"
zasyel Kroupa. ,,Ty jeden!*"' pohodila
„Ž€ tak vzala
mžeš
mluvit
—
panika kárav což bijch
si
hlavou.
pak byla
tebe?"
Vlastislav
podíval
se
Dymián hledl jako Petrovský. Ne-
na nikoho
ž€ tu jsou, a vše v
nm
z pítominých,
ale
vdl,
kyplo.
—
kdyby je do povtí vyhodit, jak by se mu odlehilo! R každá minuta, již trávil v této chodb, nedaleko tchto lidí, byla mu vností. Dlažba ho pálila pod nohama, vzduch, jejž dýchali také oni, dusil jej. tak
Byl tu o n, byla tu o n a, mohl pohledem probodnout,
ah,
zastelit,
67
nemohl utéci. Po tikráte žádal za odroení po tikráte bylo mu vyhovno, ale konen mu (pohrozili, že se proces provede bez nho, a že bude odsouzen. Dostavil se tedy. Kéž by už bylo po všem! Konené se otevely dvee ísla 23, z nich Vystoupil hranatý soudní sluha a chraplavým ale
líení,
hlasem volal: ,,
Kochan Kroupa!
Vlastislav
Dymian! Tady?"
Místo odpovdi hrne se celá spolenost do
kanceláe
—
,,Holt!"
Dymián
poslední.
volá písa.
„Kdo
jest obeslán
jako
svdek, zstane zde na chodb, až bude zavolán."
Svdkové
s
obsílkami
rukou
v
vracejí
se
na chodbu, neuvidí zaátek. Ale nkolik ozývá se:
mrzutí lidí
,,My
nejdeme za svdky,
my
se
jdeme jen
podívat." ,,Tak tedy!" velí sluha,
a vhání
zvdavce do
soudní sín.
Tu jemu po
stolem písný
sedí za
zeleným
levici
zapisovatel.
Ped
nimi
soudce,
na
stole
dvma
voskovými svícemi. Je zidé njak tážké, dusné povtí, žalovaného D^miána ovanul podivný vzduch, jako z kobek žiastojí
krucifix miezi
láních.
Doktor Klofát pedstavil se jako ziástupce 'Kroupv, naež usedl po pravici soudcov. Soudce mrskl oima po ostatních, adou, ješt jed-
pkn
!
oi
nou, potom
a
nov, a
ho
jeho utkvly na postave Dymiáotázal
nezííal,
„Jste vg Vlastislav
se soudce:
Dymlán?"
,,K službám, slavný soude,"
odpovídá Dymián
hlasem stísnným.
„Obuvník?" „Ano, švec,"
poznamenává
riychle
netázaný
Krouípa.
Soudce: Vás
jsem se neptal, musíte pokat,
až na vás dojde. (K Dymiánovi.) Obuvník?
Dymián
(jenž vrhl vzteklý pohled na Krou-
pu): i\no, slavný soude, mistr obuvnický, mistr, prosím.
Kroupa (šeptem k žen,
mistr
je,
jízliv)
:
Takových
že by jimi Vltavu zastavil
Diymián tžce
oddychuje a svírá pst,
ja-
koby, v ní držel knejp.
Soudce:
pikrome k vci, pane Dy^bží, beztoho jste žalobu dosta] a etl. Jste žalován panem Kroupou, že ho pronásledujete po ti roky, používaje každé píležitosti, ba vyhledávaje se zvláštní houževnatosti miáne. Víte,
Nuže,
o
takovéto píležitosti, abyste mohl jemu neb o íci, že
vám
je dlužen
Obžalovaný:
nm
za pár bot. Totiž,
Je tomu tak? slavný soud, prosím
za slovo, abych mohl vyjádit malé objasnní...
Soudce: je-li
tomu
tak,
Pokejte!
Obžalovaný je
tomu
tak.
Vyjádete
nám díve,
jak žaloba praví, ili nic?
(tžce): Ano,
slavný soude,
Avšak prosím, jak pak on
se
mže
!
.
69
mn
vyjádit proti
opovážit,
mu skuten
boty,
takovouto žalobu?
udlal,
prosím! Ano, udlal,
Já a dobré boty! Možná, zeje
a
nohou! Prosím, vidl,
jak já
má
abjy,
—
nepatí
to
...
Obžalovaný
Soudce: Však vy Nedlejte hloupého!
Kroupa
nedl á,
Prosím, když ta pak tedy jsem žalován?
(rjyíChle )
pro
bota nepatí k vci,
on
na
slavný soud
pracuju!
Soudce: Nedlejte okolk k vci
dnes
ješt
zvedne nohu,
:
pro
víte,
(zvedá ruku,
jste
rychle):
zmalován!
Prosím,
to
to je Už tak ...
Obžalovaný
vraždí
Kroupu pohledem
a
písn): Jednou
a
funí.
Soudce
(ke Kroupoví,
pro vždy: nevyrušujte mne! (K Dymiánovi.) Dob-
e,
piznáváte, že
tedy,
nte nám
však,
pro
jste
jej
mu
ek-
boty udlal;
ostouzíte vykikováním,
že je nezaplatil?
Obžalovaný
(rychle):
A
to je dobré, slav-
dobré! Já nesmím íci, že je nezaplatil? Vžldy. on mi za skuten ješt nic
ný soude, to
je
n
za boty? Zaplatil žalujete?
jste
love —
nco
Mluvte, dal jste mi
(Ke Kroupoví.)
nedal!
je?
Nezaplatil!
jaká to je
A
vy
m
od vás opováž-
livost
Soudce: jinému
.
Mluvte jen
ke
mn
a
k nikomu
.
Obžalovaný
(pokrauje
rychle):
Ano,
.
70
slavný soude, budu mluvit, ale každé moje slovo Ušil jsem
je ryzí pravda.
— je
n
nic za
na to zákon,
takovjý
—
nedal žfe
mu
boty
—
on
nesmím
a já to
nesmím íci? Ó,
to
zákon není a že
ta
žialoba
je nosí
Kde
íci!
já vím, že
falešná a
je
nevinn pronásledován, ale všeho do asu, pánbh na vkiyj Až já jeho budu žalovat...
že jsem
Soudce: a
Nerožhorlujte
pane Dymiáne,
se,
neplete vci, které sem nepatí. Doznáváte, že
jste
ba^y
namítat
dozriávátc také, že upomínáte
ušil,
Kroupu o
zaplacení. Proti
—
bží
jen o
tomu nedalo by
pro
to,
upomínáte
pana
se nic
jak
a
upomínáte ? (horliv): Pro upomínám? nezaplatil! R jak upomí-
Obžalovaný
Mj
bože, protože
nám? Alj
ská v,
ty bože,
stat za
tg;
boty, které na
prudce oddechuje,
a
opt
sím, pane soudce
Soudce:
.
!
máte...
nemže
konen ei) Pro-
se
:
.
Pokejte, pokejte, hned. (K obža-
V žalob
zpsobem Že
sob
ruku a hlásí se k
lovanému.) ille v žalob se tvrdí
Dgmiáne!
la-
do-
(jímž lomcuje vztek a kterýž rudne
opanovat, zvedá
setkáte;
(kloní se
:
Kroupa v tvái
jako med! Iíkám
Pane Kroupo, bute tak upamatujte se, že mám ješt
skroušen)
stojí,
že
nco
jiného,
upomínáte
pane
jiným
ostouzíte pana Kroupu, kde se s
že chodíte po hospodách
o panu Kroupoví, že
je mizera,
botg zaplatit, a kdo
ví,
zdali
a
který
ním
vypravujete
nemže
ani
prý platí také za
71
nosí! Vidíte,
ostatní véci, které
než jak
vjyi
vypadá
to
co? Ale hlavní
lííte,
vc
je,
jinak,
že
vám
pan Kroupa dávno peníze za boty nabízel že se vás nes ísl nekrát tázal, co dlužen? že vás žádal za úet, je za
n
abg,
mohl
zaplatit, ale vy jste
penz
nedal,
nevzal
a
mu úet
pronásledujete
ho dále. Je tomu tak?
Kroupa
(který se již
slavný soude, je tomu tak.
ped temi
lety,
Vi, Liduško? poslal k
nmu
když jsem
—
nemže
udržet): Ano,
Ty boty dlal mi se
ženil.
již
(K žen.)
Já hnedle ten den po svatb uedníka, co jsem dlužen Za boty.
pan Dymián, že prý to nespchá. Dobe. k nmu poslal za týden zas. A zas tak odpoJá vdl. Ale najednou se dovím, že všude, kam pijde, A^jpravuje, že jsem se ženil v botách na dluh. Že jsem radji ml boty zaplatit, než se ženit. Že to se mnou nebude dlouho trvat. Že 'jsem by] bankrot ped svatbou a bankrot po svatb. Že kdo ví, neml-li jsem také kalhoty a kabát na dluh! A klobouk! a košili! A tohle trvá ti léta, slavný soude! Já mu posílal peníze po uedníkovi vyíhodil ho z dílny. Já je poslal po pošt nepijal jich. Já tam s nimi poslal posluhu, aby mu je na všedhen zpsob vnutil on zavolal na
Na
to
—
—
—
posluJiu policajta a peníze nevzal.
mohl jsem
mu
zaplatit, protože
jmouti
ale
za to
Te
—
m
už nemohu vyjít na
ostouzel ulici,
Nemohl
nechtl
a ne-
penz pi-
a dále ostouzí.
slavný soude, pro
72
samou ostudu. Allékaky, hokijn, ovocnáky, lenáky,
v celém
trafikanti
vdí,
okolí
z€-
jsem
že
nevdí, že jich nemohu pi Déle to nevydržím. Jsem z toho všecek nemocen, slavný soude, nechutná mi dlužen za
botg;,
vli
nejlepší
ale
zaplatit.
jíst ani pít, a buide-li to trvat ješt pl roku, odnesou na Volšaniy. Prosím slavný soud, aby pana Dymiána pinutil, aby ode mne vzal zapla-
m
cení!
Obžalovaný
za Kroupová Viypravo-
(jeví
vání yždgi vtší radost a na jizlivý
úsmšek. Mne
se
líci
mu
spokojen ruce
si
rozkládá a pokyr
vuje hlavou).
Soudce ného,
písn)
(postihuje :
Zdá
se,
chování obžalova-
toío
pane Dymiáne, že vás to
ke všemu tší, co tu slyšíte?
Obžalovaný: Tší ?
slavný soude ? Já biych
—
se radostí zbláznil, že to slyším
slyšet
a
vdt,
to jsem
Co
slavný soude!
chtl
je to všecko
proti tomu, co jsem zkusil já!
(Pojednou vážm,
skoro plaky.) Slavný soude! Já
si
—
dve
namluvil
pak íkám, dve, to byl amprecl, slavík, pnice. Byl, byl, slavný soude, už není! (Paní Kroupová se ervená.) Milovali jsme se, aspo já
ale co
ji
miloval, slavný soude, jak jsem
Vše bylo hotovo, jen se
rukavika , uinný
a v
tch botách
on
si
a
dve
dal
se ženil,
ji
u
miloval!
pišel z vojny
lovk
vchet,
(Kroupa vztekem bledne), Ale nejen odloudil,
Tu
vzít!
nic
mi odloudil.
mne
s ní, s
na
šít
boty
mojí bývalou
!
.
73
Luidmilou žicnskou,
— chcc-li slavný soud vidt a se tu na ni podívá! Slavný
ekne: pro pak
dve?
loudil
mu
jsi
mj
úmysl! Já mu
si je
zaplatit,
já
od-
ti
práv
by
boty udlal, ale nedal jsem
abych ho mohl
ho utýrám
když
délal botg,
Ano, já vím, ale to
nevrnou soud mi
týrat,
(vitzn)
a
k smrti, slavný soude
Soudce (chladn): Dobe, ale díve vás zaveme! R zaveme vás vžidy, kdykoli vás bude pan Kroupa pro podobné urážky žalovat, a budete sedt vždy, déle a déle, rozumíte?
Obžalovaný Dymián Mé zavít?
(uleknuv se ustu-
puje):
—
Soudce:
ilno.
Vy
ani nelitujete svého
inu
(Dobromysln.) Rozmyslete si to, pane Dymiáne, odp roste pana Kroupu, eknte, co je vám za boty dlužen, on vám z!aplatí, podáte si ruce a pak mu dáte pokoj, rozumíte?, budete sedt.
Obžalovaný
(po krátkém rozmýšlení):
To
neudlám, slavný soude!
Soudce: ješt
útraty.
Tedjy,
Obžalovaný tit?
budete sedt
—
a zaplatíte
Tuhle pan doktor sem nadarmo nešel. (rychle):
Taky doktora
pla-
Ne, slavný soude, to nebudu. Ani nepromluvil,
za
pak ho platit! (Rozmýšlí se chvíli.) Dobrá, mi dá pan Krrrrouipa ptku a jsme kvit
—
.
a si
.
Kroupa ptku
a klade
(radostné vytahuje tobolku, vyndává ji
na stl)
:
Tu
je
ptka, pane soud-
jsem tak rád
oe; jak živ
a
mám
Soufdce tak.
m—
neplatil, jako dnes!
Jen
pokoj!
nyní
a
a
Díyjniáne,
Diymiánovi)
(k
si
Vemte
:
podejte ruce, tak.
ptku, jdte dovc, pane
si
A te
vás tu již nevidím pro tuto
mjte rozum!
Djymián se poouchle usmívá, kloní
se,
pro-
Ponížený islužebník!" a leze pozpátku ze dveí. S lehkým srdcem odchází také pan Kochan Kroupa a jemu po boku panika, všecka zardlá. Za nim pan dr. Klofát a svdkové, kteí se polouctiv:
náší
,,
hlasit baví a smijí.
Ve vratech soudní budovy zastaví se pan Dynmu dojdou manželé Kroupoví, obraceje se k rukavikái pronáší jízliv:
mián, eká, až k a
,,
Poslouchejte,
takové
ÍDotyi
šiju
vy
mámile,
za
ptku? Co pak jsem
kaviká? Takové
boty jsou za
bratra, rozumíte,
jste
žen
—
což
sedm
myslíte,
že ru-
zlatých pro
mi ješt dva zlaté dlu-
ták!"
S tváe Kroupový zmizel spokojený výraz, jenž se na ní byl zfatím uhostil, a nešastný rukaviká hledí
kalnými
jenž ubíhá
zral^y,
dom.
za
poouchlým obuvníkem,
Jsme-li
od novin.
Nkolik stránek ze zápisk novináových. 1885
Tak,
bych tedy odsthovali! Bože, bože, t se slzami v oích:
bojl
klesám na kolena a prosím
a
dej,
v tomhle
—
rozumj
do
smrti,
—
pak
byt zemru! Nemusí
to býti
hned
té prosb tak, abych tu mohl zstati nebo se mi zdá, Ž2 mé síly jsou vyerpány. Ješt jedno sthováni, a zastelím se! Ro2Jsthováiním umí se, že bych se zastelil
ped
nám
a
dje
se
co se dje.
Jsem ve tech letech v pátém byt. Vzp-omí^ si, kterak mi maminka vyprávla, že po mém
narození jedna cikánka
bude pán
,,od
péra" a
mne cestože budu mnoho
jí
prorokovala, že ze
vat. Nevím, jak to hanebná cikánka myslila, ale
poznávám, se
!že
Od
hádala správn.
Namárám
vyplnilo.
se jím
péra jsem, to
tolik,
až
mne
to
mrzí. Jak to mydlila s tím cestováním, nevím, ale
povedlo se
jí
proroctví také.
Cestuji
poád
—
a
jak cestuji! Jenže necestuji po cizích zemích pro
zábavu a poueni; cestuji vždjy s celou rodinou mi žena pinesla vnem.
a se vším harampátím, co
—
a samé Je toho pokažidé plný trarisportní vzi krásné vci; nejpknjší to kuchyské náadí. Když
jsem se ženil a tchyn moje nakupovala nastávajírí mé žen výbavu, zdálo se mi všeho málo. Ano, tehdáž jsem ovšem
nepomýšlel na sthování
—
má lovk pamatovat. Ovšem jsem také nerozuml pravému významu cikánina proroctví s tím cestováním. Kdyby mi ta prokletá arodjka padla do rukou, myslím, že bych ji zavraždil. Ale ona již sotva je na živu. Maminka mi íkává, že už tehdy byla stará babizna její proroctví pekalo ji pohíchu a vypluje se na a na to
—
mn
se strašlivou pesností.
Hrozný
mj
osud poskiytuje šlechetným pífclbým vtipm. Nejmenší a nejtlustší z nich, který zstal starým mládencem a který posud bydlí v témž tmavém, stu-
telíkm
látku k nejapným,
deném pokoji n, do nhož
se zvláštním
ped
vchodem na Malé Stra-
patnácti
letyi
zalezl,
je nejje-
dovatjší ve svém vtipkování. Když jsem posledn oznamoval pátelm zmnu bytu svého, aby vdli, kde mne mají hledat, až se jim uráí, prohodil kolega Kyselý: „S tcbbu bude ,z nich
jeden
—
Umlecká beseda kíž, až ti bude smrti zasadit pamtní desku na dm, v mít
Který pak z nich vybere?"
A
chtít
po
nmž
jsi
onen jedovatý, malý, tlustý ,, pítel" dodal, mhoue oi: „Hm, nic žil!
77
lehího! Jemu
hovací v
Kocourkv st-
na
tam se zdržuje nejvíc a nejspíš celý stl v hospod 'Smál hloupému tomuto „vtipu" pítele Kapse. Já se
nm
se
zasadí
ji
vz —
ume!" R
také
nesmál, to se rozumí.
Jsem jakž takž v poádku. Spráskal jsem dti, které si v novém byt chtly vybírat hned nejlepší pokoj ke svým rejdm, jejž jsem však uril za svou pracovnu, a vyhodil jsem je do pokojíku s oknem do dvora. Te tam beí to není nic nového. Zaídil jsem se a pibil jsem si na dvee Ze sín novou tabulku: Vojta Machatý, len redakce
—
„Denních List". Je to dobe. Je nepíjemné, když hosté musí se nájemníka doptají.
bhat po celém dom, než Tabulku jiá
ml
ti;
mít na dveích každý.
Okna jsou umyta, záclony zavšeny, knihovna ach, bože, knihovna! S tou je v poádku
—
také radostné harcování!
spis
jieml
R
o každém
referenti napíšou
byi scházeti
takoví naivní literární
škváru: Tento
výtený
v žádné vlastenecké rodin.
Bodej!
Dobe
dlají
A
,,
vlastenecké rodiny", že neku-
nkdo sthuje! Namáte z každé knihy dv, než pijdou na místo, a dáte- li je do beden a do kufr, nikdo tím nehne. Jsou tžké jak železo, musíte nakladam za sthování piplácet, a ješt
pují knih. cpe-li se
to
se s tím pak
do
pytle,
78
trnete strachem, aby se
dg. Kupoval jsem
dív
pod nimi nepropadly scho také knihy,
mnoho knihj ale Njakou do-
co jsem u novin, nekupuji žádtiých.
stanu zadarmo,
njakou vezmu v redakci... *
*
Mám
na pilno, chci pracovat. Tak jde! Klepe se. Ah, pan domácí!
„R
to já ani
nevdl,
—
nkdo
vašnosti, že ráíte být
od novin!" poíná zdvoile
m
a sladce. ,,To
tší,
mi iiší — budeme dobí pátelé, to bydí o nco snažn prosil, vašnosti. Mám tadyhle takovj to
—
stran kanálu! Je obecní is obcí a obec abych já ho pikryl, a já zas rckuruju, ho pikrcje obec. Ale není to ješt u konce a
proces
a
chce, si
kanál
pes
poád
ného
listu,
Mám kanál a
smrdí.
Kdybyste
tak,
vašnosti,
nco
ten kanál napsal a vrazil to do vašeho ct-
má
aby se obec vzala za nos!..." naléhavou práci, slibuji
mu
to.
Bodej,
mít lepší rozum než pan domácí a obec
nemá smrdt! Dám mu mi to redaktor
pes
ale
—
ncvy-
vezme-ii se obec
nj budeme
bráti rny,
ten smrdutý kanál
pjdeme.
za nos, nevím. Zatím se za nájemníci, když
do novin
to
—
škrtne-li
„Moc bych prosil, vašnosti," doléhá domácí ješt na odchodu. ,,Já se okážu vdiiým, když se do toho kanálu vložíte!" Snad mi koupí lahviku kolínské vody, abych tak tuze nepáchl, až „se do toho kanálu vložím". *
*
.
79
Dekuji pánubohu,
že
nkdo
do práce. erta, zase
zvoní.
Te
sám.
zase
jsem'
Kdo pak
to
.
.
Pan Idomovník. „Ponížený sluha!" vrí otvíraje dvee. „Proodpuštní, že vytrhuji, milostpane, ale dovdl jsem se, že milostpén ráí být u novin to mám velkou prosbu!"
sím tuze za
—
„Cím pak mohu posloužit?" ptám
se co nej-
pívtivji, ale nejradji biych jej shodil se schod. Než miy „od novin" musíme být k lidem zdvoilí. ,,Inu, pkni prosím, milostpane, jsem tu už deset let domovníkem, ale te to není k vydržení. pan domácí' sedí, že prý Poád a poád na
mn
se
mu
A
opíjím!
bh
milostpane, nepiju, jak je
já,
nade mnou!"
Mže koralkiy.
že
být,
Snad
se
nepije,
jí
bych,
prosil
voní jako sud od
natírá povrchu,
držel sekaturu domácího, ,,Inu,
ale
tedjy
kd,yby
aby déle vy-
co že
tak
peje?
si
u nich
ncoi
nebo za poslíka, já mám nohy jako vrbu, chodit umím a v Praze se viyznám!" Povídám mu, že je vše obsazeno. „Inu tak, milostpane, kdyby snad líbili skrze
bylo,
m
za sluhu
nco
napsat, že bych hledal službu, abych si
trochu polepšil.
Ono
a kdyby to jednou
Snad nechce
domovnictví není žádný med, líbili
chlap,
zkusit..."
abych na zkoušku za
nj
v noci vrata otvíral?
Je mi
jsem mu, že
zle,
jak z
nho koalka
mu tam nco
napíšu
—
voní.
vzal
t
Slíbil
ert!
80
—
musím mu
jak!
On
nepije
dát na své útrat,y inserát. Šel. Ale
—
on už se napil!
Je pravda, hezlíy, to
mé
bydlení tady zaíná.
—
te Domácí pán a domovník byli by odbyti snad pijdou nájemnici jeden po druhém. A pro Ježíše Krista! Už to zaíná! Zvonek zase drní. úcta, pane sousede!" afá mi do dveí hlas, a njaká stará babizna pronikavý protivný, dvee otevené, aby za nechává a pokoje leze do
„Má
mohl i škaredý, krátkonohý, vypelichalý jenž smýká bicho po podlaze. ní
pes,
,,Má úcta, pane sousede! Já jsem sousedka tu od naproti a slyšela jsem, že máme nového pana souseda z novin. Pan soused se nesmí hnvat, ale já
mám ákou
žádost stran pár
ádk
do novin,
když jsme tak sousedama. Já bych moc prosila, a její kalné oi poínají se z'apane sousede lévat slzami já mám velkou ztrátu! Zab-hla se
— —
mi koika, pane sousede, sedm
—
sedm
let,
tak opatrovala
a to byla
—
a je
let
jsem
ji
poslední z rodiny,
pry
"a
živila
já
ji
pry, nikdo o
ní
neví!"
A babizna pláe a usedá na židli, jakoby mi chtla vyprávit životopis nešastné koky, která bgla poslední z rodiny, emuž ostatn neroz'umím. Tesu
se zlostí,
a
pece musím pívtiv
se
aby vidla,
svou novou sousedkou,
že
mg
,,od
novin" jnáme taky srdce.
kdy pak se váin ztratila, milostpaní?" Slena, sleína, pane sousede!" fuká nc^ šastná živitelka ps a koek. „Já se varovala, abych se vdala )á mám takhle pokojné živo,,A ,,
—
Kdybyste byl znal moje rodie, nebožtík ." otec jmenoval se Sustršic a byl hejtman
bytí!
.
.
—
Ježíši Kriste! Životopis
už
je to tu.
A
ho-
ptám znova, kdjy se ta .koika" ztratila. ,,Je tomu teprv sedm nedl," pláe stará,
nem
se
,
„já už btyla na pK)licii a všude, a Mícinka pry! Tak jsem chtla prosit skrz tch pár ádk do novin, on ji nkdo má, jist má, ale neví, kam mohlo by se tam napsat: Rodinné nepatí
—
štstí.
." .
Slíbil
jsem
ji
slen
vše,
byla hledala ztracenou slíbil
Sustršicov, a kdyby
blechu,
svou pomoc, jen aby
také
Ale jedva že se za ní dovely bytu, chopil jsem se dláta
sí
na
a strhl jsem s
jí
byl
dvee
jejího
a kleští, vyrazil jsem
dveí
tabulku,
Vojta Machatý, len redakce du:
bych
šia.
,,
na níž stálo:
Denních List".
A nyní prosím úpnliv slavnou mstskou raRaiž v našem dom, v ísle 3569-11 pikrýti
stoku, abych
ml
pokoj od domácího pána. Prosím
Potebuje nkdo sluhu vrbovýma nohama, který se vyzná po Praze (nejspíše v pivovarech a koalnách) ? A konen se plazím po kolenou a prosím do tcdále
slavné
nebo poslíka
I.
obecenstvo: s
Herrmann XXVII.: Drobní
lidé
I
6
82
tic€:
jejíž
chytil
otec
sndl-li
ji
nkdo byl
tu
hejtmanem?
už kdosi:
lidská nijakého
koku sleny ncmiá
R
néktcrá
pespo€tného
Sustršicovy,
nechytil-li, citlivá
kocoura,
nebo duše
jímž
by
snad slena Sustršicova vzala za vdk? pro boha živého a všecky instance: pomozte mi v této tísni, nebo se zase budu musit sthovat, ale Prosím
tentokráte bych to
Aspo
nepekal!
toho kocoura, když nic jiného!
.
První
„úspch"
pán
Kyselv.
Vzpomínka na dávné noní dobrodružství. 1887
Pan Kysela
ovš€m taky jednou mlád
byl
srdce jeho bylo pístupno ušlechtilejším hnutím
(Dlváim se na
ten
.
a .
zaátek: pan Kysela byl
taky jednou mlád! Dostalo by se mi as lichotivých
poklon, kdybych tak nechal stát tenhle
vodní
pkný,
p-
úvod! Slíyším v duchu, jak by sterá ústa
biy ve sterém mozku vznikla myšlenka: Ale to víme, že nepišel na svt s hlavou šedivou! Uznávám, že jsem vyvedl hloupost,
zašeptala nebo jak
i
zanu
jinak.)
Pan Kysela byl
také
jednou
svží mladík,
jehož srdce plálo pro ideály, kteréž zpravidla bývaly ženského pohlaví. vedlo! Jen trochu
na
nco
(Ano,
pemýšlet
—
tohle
lovk
mi popijde vždy se
nového!)
S tmito
ideály
probouzel se
jednoho
jitra
na konci února a nabrav plné plíce vzduchu vy-
dechl do svého mládcncckého pokojíku. Z úst vyletl oblak modré páry. Sáhl na svrchnici
mu
—
byla skoro vlhká, jako jinovatkou pokryta. Vynoil se ponkud z podušek, povztycil hlavu, otodl ji
—
v pokojíku pán Kyselovi bylo na všechny: strany blízko; bylt tento pokoj mistrovským kusem stavitelovým, jenž se pokusil do-
k blízkému oknu
kázati,
pokoj
že s
i
na prostoe sebe menší dá se zíditi
dvojími
dvemi
se podail. Pokoj visel v
nm
kamen,
a s
tém
oknem, a pokus ten nad schody, nebylo
ale pokoj to byl;
pan Kysela otoil
oknu a pohledl na sklenný a mosazný, rezivý, zašlý nástroj, zvení pipevnný. Byl to teplomr, kterýž okazoval trnáct stup pod nulou. se tedy k
,,No,
moeném
trnáct
—
proto zas ležím jako v na-
prádle!" zahuel pan Kysela.
kdybych jen mohl kvartýrské se sthoval z té lednice!"
Potom
se
zaplatit,
,,Mj
bože,
hned bych
pan Kysela sehnul k podlaze, zvedl
perko a mrštil jím do dveí, které vedly do dalších
pokoj
paní Bezkokové, matrony
pletením
punoch
to,
která se živila
a výnosem nájemného z pokoje
se zvláštním vchodem,
jejž
propjovala svobod-
ným pánm. Toto udeení perkem do dveí paní Bezkokové znamenalo, že pan Kysela jest už vzhru. Byl to pán Kyselv zvoneek, ponvadž jiného neml. Paní Bezkoková nepeslechla tohoto zvo-
nni nikdy, a tedy nyní, dvee z rányi vzpamatovaly, i
sotva
že se
perko
a
vstupovala do zvlášt-
85
ního pokoje
pán
Hrnce ten byl
Kys€lova
s
notným hrncem kávy. néjakým dopisem,
dnes pikryt
obtžkán bachratým, jako opuchlým rohlíkem, jemuž se v umlecké díln pekaské nedostalo obvyklého estetického tvaru. Tohle už sem vera veer pinesl jeden muž
kterýž zase byl
,,
premovaném kabát," pronášela pani Bezkoková vážn, ,,ale protože pan oficiál si zavel tyhle dvee uvnit, nemohla jsem to sem dát." v
Panem
oficiál^m myslila
matrona svého ná-
jemníka, ale on ješt nebyl oficiálcm, anobrž prostým,
neplaceným praktikantem
a byl v
n
oddleni
c.
k.
,,pi hadrech", jak se
zastavárnyi
tomu oued-
íká.
Pan Kysela natáhl ruku, pijal hrnec s kávou, podržel nabubelý rohlík v ústech a chopil se dopisu. Sotva že pelétl okem nadpis a obálku obrátil, pustil rohlík na peinu a zvolal s jásotem, až se paní Bezkoková ve dveích obrátila: nezapomnli ,,A sláva! To je Merenda na mne!" Po tomto výkiku poal dtychtiv lokati kávu a pokoušel se, aby ke každému doušku utrhl zuby
—
mastného" rohlíku, což se mu dailo asi tak, jakoby trhal rohožku. Zahál ^e trochu, vyskoil z postele, myl se a pi tom stále si opakoval: ,,Však jsem myslil, že na mne zábavní výbor zapomnl a že mi nepošle nic. Kde pak bych kousek bachratého
te
,,
—
—
ptadvacátého vždy jsem se jim tam napomáhal dost. Polepil vzal zlatku na lístek
je
jsem celou skálu v kout u kamen a vystavl jsem na schodech les. R možná, že dnes ješt nco
budou
chtít!"
A en
když byl pan Kysela hotov, když byl oble-
úadu pipraven, zamyslil se ješt na okamžik a šeptal: ,,Bude-li pak tam ona ona Ema Hadrbolcova .!" a na cestu do
—
—
Den
.
ubíhal panu Kyselovi zdloulia, tak zdlou-
ha, že byl až ospalý.
ve
dv
neml ho
Ml
mnoho prázdného asu;
po poledni chodíval z
co dlat, jeho pokoj bez
velice.
Ale
konen pece
úadu
veera
a do
kamen pak
nelákal
dom, aby nhož
musil
aby se pipravil na veer, od
ustrojil,
mnoho
sliboval.
— mj
bože, jak
nebo
voí,
.
se si
Bude tam Eminka Hadrbolcova si
s ní
v maškarní
zataní, jak
merend
je
si s ní
lovku
poho-
volnji,
svobodnji než v jiném plese. A byla tam skuten!
Pan Kysela, jakmile
ji spatil, pestal dýchat, rozezvuela první polka, pichvátal k ní a tanil dnes poprvé! tanil s ní Nevzpomínal na svj mládenecký pokoj bez
ale
když
se
—
kamen, nemyslil na existenci,
se
ale
tanil,
—
svou bídnou a
po prvním
slenou na všecky kousky, které
praktikantskou tanci jí
zadal
se
dosud zbý-
valy.
Ah, pan Kysela byl by býval zcela šasten,
kdyby se
mu
k Emince nebyl neobyejn
nápadn
.
:
:
Voká, skutený oficiál pojišovny „Drahomíry". To byla nebczlpGná kon-
pibližoval Jaroslav
Voká
kurence!
byl
jaká to pednost!
I
placeným oficiálem
—
stehl Ky,sela žárlivé každého
pohybu sokova, a nehled k tomu, jc-li slušno ili nic, po každém tanci, jejž vnovala Eminka Vokáovi, pipojil se k obma a nehnul se od nich, pokud zase hudba nespustila. Jaká to byla noc, jak prsou Kyselových, na njž
pevahou
tajenou
.
Za
a
konen
kroil ke
,,
a
po
;
Musím
tanci,
ji
a obávaje se, aby ho
stavila,
mladých
pohlížel s ne-
v sále
Besedy
taky
jediná myšlenka
sím!
Voká
v
Eminka odcházela do šatny. patách Kysela a Voká. Kyselu ovládala
v
ní
hmlo
.
Bylo po merend,
ídlo
to
slen
'díve ješt,
a zašveholil ny
Dovolíte,
doprovodit, mu-
Voká
nepedešel, pi-
než se v šatné za-
v
sleno, abych
vás doprovodil
—
nepojedetc-li snad?"
Eminka Hadrbolcova se usmála a ukazujíc na starou paní, která se šourala za mladými, zazvonila vesele: ,,Dovolí-li díte-li
pak také
tetinka, ji
dom
Oh, Kysela byl
fcy
pane Kyselo, a doprovo-
—
s radostí!"
dnes deset starých tetek
doprovodil za jednu Eminku! Oblékli zeli
z Besedy, a když se
káem,
c*rátil se
tento
se,
Eminka rozlouila ke Kyselovi a ekl
odchás
Vo-
88
zet
,Jak vám závidím, že smíte slenu doprováŽe jste mne pedešel!"
—
Kiysejovi
zdálo,
se
vyznívá jakýs úšklebek to.
Zlost! Vztek! Šli.
ze
Vokáovýcli
slov
ale ovšem, pochopoval
Závist!!!
nevdl, kde slena Ema
Pan Kysela
bydlí, ale což
že
—
mu
na tom záleželo!
Kri
aby bydlila teba až v
—
Pál
si
dnes,
takovému mladému
milujícímu srdci nebydli kochaná dívka nikdy dost daleko.
Venku je ofoukl mrazivý vítr. Ale dámy byly výborné opateny. Stará paní teta mla dkladný pláš, na hlav kapižon, jenž zahaloval uši i krk, na rukou rukavice jako rekruta, palcové. Slena
Ema mla
teplý,
silný bílý
vlnný
hlavy,
uší
dobe
a krku,
šál,
že
podšitý kabátec, a na
otoený jí
asi
sotva
hlav
ptkráte okolo
nosíek vyníval.
Když stará pianí kroila, bylo slyšet, že se po dlažb šine ohromný liberecký stevíc, a taky Eminka navlékla pes lehké botiky pezvky. Naproti tomu pan Kysela byl ponkud vzdušný. Jeho tenké kozinky a hlazené rukaviky špatn se hodily do noního mrazu, jenž si dojista s ranním trnáctistupovým mnoho neodevzdal. Neml ubbžák ani píliš teplého zimníku,
ani šátku
na
mu do
uší,
krk, a ledový, ostrý vítr zakusoval se
že jich za malou chvíli
Kráeli, ifí
iio
kráeli,
necítil.
a panu
Kyselovi
se
zdálo,
nepociuje toho blaha, jak byl oekával. Mráz drtil, slena Ema nemluvila skoro nic a jemu
k^
samému
také zamrzala huba. Jen paní teta
asem
broukla, že by se to šlo, kdyby bylo všudy rovné
dláždní.
Pan
Kiyseia poítal ulice a zdálo se jich dnes
ku podivu mnoho. Prošli
ulici
Vladislavskou, La-
eznickou, Žitpro Krista pána, kam to jdeme!
zarskou, minuli Hopfenštokovou, nou,
—
Jenou
žasl Kysela.
dol,
pustými, zmrzlými sady na Karlov nákolem ústavu pro hluchonmé, s kopeku minuli ulici Trojickou, Benátecikou a
poád
ješt
Sli
mstí,
—
jedním
šli.
domem
Konen
stanula slena
•
Ema ped
ve Slupech, podala panu Kyselovi
milostn ruku, již ubohý praktikant ztuhlými prsty svými sotva obemkl, a pak se obrátila k pani tet: ,,Což, tetinko, nechtla byste pespat u nás, když je taková zima?" ,,A ba ne, holka milá," odpovídala paní teta rychle. „Když pan Kysala vyprovodí, jdu radj dom. To víš, vlastní postel nade vše já v cizí
m
—
neusnu."
Pan Kysela naslouchal tomuto hovoru skonalou tžkomyslností.
teba
On
s
ne-
zas by byl spal v í-
Eminin
—
kdyby v ní dom, pak vezme nohy na ramena! Udlala by ovšem lépe, kdyby poslechla pozvání dívina; že se choe staré paní putovati Prahou! Za slenou Emou zapadla vrata domovní a paní teta obrátila se zas ke Karlovu námstí. koli posteli,
už byl!
Nu,
až tu
v
starou
jen
doprovodí
.
rád,
asi
,,To jstG
že musíte ješt se
co?" prohodila a chopila ramene Kyselova. ,,Ó,
všech
beze
se
iriiiou,
okolk
prosím, milostpaní!..." zajektal Kysela,
ale jen zajektal; náhle
mohl ani slova
A te
ho rozrazila zima, že ne-
dále.
strašlivý pochod, na n^^}ž pan do smrti nezapomene. Vylezli na Slovanský vršek, pešli Karlovo námstí. Spálenou ulici, Ferdinandovu tídu, nábeží
nastal
Kjysela
.
,,Mj
.
pane!" zoufal
ty Kriste
si
Kysela, ,,což
bába u kižovník?" Ne, tam nebydlila. Když minuli Královské Karlv most, lázn, zatoila s ním paní teta na a dále kráeli dva ti poutníci; on již s ozáblýma biy.dlí
—
nohama, ona tžce šourajíc dkladnými, teplými libereckými biakorami. ,,To já ráda
sted mostu, procházka
Pan lené oi,
,,když
je
neodpovídal;
ml
vtrem
zaka-
na knírech pod nosem rampouchy,
cítil
se
Konen
prohodila
zdravá!"
Kjysela
a neodvážil
panika uprojsem dobe zaopatena. Taková
jdu,"
úst
biyli
otevíii.
u cíle
—v
Ostruhové
ulici.
Paní
dm,
pan Kiysela trhl zvoncem, div že ho neutrhl, a když po desíti minutách domovník otevel, vrazil Kysela paní tetu dovnit a vracel se dom. Ach, vracel: bžel, utíkal, jakoby ho teta
naznaila
hlídka honila, a
hoe
v Sokolské
ml tíd.
co utíkat,
nebo
bydlil
na-
.
ve ti hodiny v noci, o pl šesté. A když vcházel do svého pokoje bez kamen, v nmž pece te tmjlo tepleji než na ulici, zasyel vztekle: Proto se ten niefna Voká tak usmíval, když jsme se louili! Vdl dojista, kde bydlí Ema a kde teta!" Slovo teta vykl tak žluovit, jakoby jím chtl nkoho otrávit. Pan Kysela ulehl pólo obleen, nebo zima rozrážela ho vždy více, tak že si netroufal od-
z merendy
OjdcházíGl
dom
se
vrátil
,,
strojiti
se
—
ulehl,
ale vstal
tcprv až za týden.
První toto vyprovázení zpsobilo
mu pkné
na-
Be^koková musila I^yselovi postoupiti svou postel v pokoji, v nlmž byla kamna Uplynulo deset let. Pan Kysela je dávno oficiálem, ale Eminku neprovázel nikdy již. Vzal si ji pan Voká. Panu Kyselovi valem ídnou vlasy a asem se o nj pokouši houser ili ustel". ,,To je z mého prvnílio milostného tažení!"
stuzení,
a stará
.
.
,,
íkává, a pak sahá po láhvi ,,sajfengajstu" od Nevinného.
Zmejlená neplatí! Drobná historka pro výstrahu nastávajícím otcm. 1886
Jsem vru na rozpacích, mám-li vyzraditi malou
píhodu
ze života pana Zafouká, solicitátora
v advokátní kancelái pana doktora Než^rného. Je
pan Zafouk dobráek náramný, lovk pna, trplivý ale ert mu v, vaby se nepohnval, kdiyjž se najednou spati vytišbna. Ovšem, j€ mi takto trochu uspokojením, že se pan Zafouk vlastn ani nejmenuje Zafouk, že není sioc
—
snášelivý,
solicitátorem a
žie
se
nestalo
jemu,
o
em
chci
vyprávt; ale lidé jsou choulostiví a možno, že mi pan Zafouk vyeše! No, vyeše! Už mi tak ledakdo vyesal a konen si nemžeme z prstu
a
—
\"ijcucati
všecko,
co !napišeme.
Pravda pravdoud je, že pan Zafouk je dobrota vtlená a žie hlavn jako nmnžel je vzor ale co pak povídiám vzor on je m u s t r všech
—
:
manžel!
A
je-li
lovka
na
svt,
který to ne-
93
uznává, byJa by to nanejvýše paní Zafouková sa-
—
ma
ale
nerozhoduje; kdo pak vylioví žen-
to
ským!
dobrákem
Zq.
jest,
osvdil
znova
letos
kvtnu, když nastal termín ke sthování a k vypovídání. Tehdáž pišel pan Zafouk dom a kdiyž usedl k obdu, podíval se zálibn na milou, nžnou v
,,
Poslouchej, Lotynko, víš-lipak, že jsem dnes
pec
dal
a povídá:
svou,
polovici
nkam
výpov.
jen
o patro níže
Nic naplat, posthujeme se
—
pozoruji, že
ti
je
obtížno
drápati se do tetího patra ..." ,,Ale, Zafouku, Zafouku, já nevím, jak mluDrápat drápat! Co pak se drápu?"
—
víš!
h panika
všecka ervená, jak pibhla od pejela si zamouenou rukou pod malým, tupým nosejkem. dodávala ješt - pro by mi to ,,/\ pak
plotniy,
—
dlalo obtíže ,,Inu, dy.
-
.?" .
.
Lotynko," vysvtloval pan Zafouk,
to vím, že ne.
„A
co se
,
.jin-
Ale te, ve tvém tcntoc..."
do takových vcí
pleteš!"
zlobila
panika, vybírajíc ukazovákem z polévky njakou drobnost, která se jí tam krom koení nachomejtla. ,, Naposled jsi to také již po celém svt
se
roztroubil ..." to ne, Lotynko," hájil se pan Zafouk, panu domácímu jsem ekl, pro dávám výpov, protože se divil, pro jdeme pry. No, a ,,No,
,,ale
on to uznal, že tetí patro je trochu vysoko ve tentoc ..." tvém „Tg jsi žvejka a pan domácí je také žvcjka!" horlila panika. ,Já nevím,' vg muži jste nebudu moci pro ostudu ani jako noviny! ." z domu! „Ale Lotouši," odpovídal pan Zafouk stísnné, „tohle není žádná ostuda, vždy..." ..Ml," rozkikla se panika, ,,to j á vím, co je ostuda, A kdo ví, dostaneme-li njaký byt!" ,,Ale, Lotynko, už jej máme," ekl pan Zafouk pln radbsti, že v téhle vci svou ženušku pedešel. ,,A jaký pkný, ve Štpánské ulici, v druhém pate do ulice, dva pokoje po dvou oknech, ." kuchyka jako klícka je tam voda, Lotouši „No, nechval, nechval tak tuze, až sama uvidím! Co pak viy muži rozumíte kvartýrm!" Ale kdjyž se pozdji paní Zafouková na byt podívala, byla spokojena jak náleží, a nemohla
—
Te
.
.
—
se ani dokati, až se v
Kvartál
V
ubhl
ty dva dni,
.
nm
octne.
pan Zafouk se sthoval. co sthováni trvalo, z;asloužÍl si a veee. Byl pokaždé již o páté a
hoce své obdy hodin na nohou, rovnal, balil, vázal, cpal, snášel, a v novém byt zas vynášel, rozbaloval a urovnával, až se s nho lilo. Ženuška nesmla na nic ani sáhnout, jak ný, kd^yž
Nemoha
te
ji
šetil,
a byl tentokráte velmi ráz-
nechtla uposlechnouti. dostati
A
co zkusil jinak!
zavený ,,méblový" vz, jaké jsou musil se spokojiti s pouhým
na sthování,
.
.
,štráfkGm'S nízkým, hrkotavým, tez per. Ubožák,
pak za vozem a nestail se shýbat. Stálým" ešením uvolnily se všecky popruhy a provazy drobnjší nábytek trousil se s vozu. Pan Zaíoiik v první chvíli vyhazoval utroušené vci znova na vz, ale vida, že na druhé stran zase spadávají, rovnal si je pak do náruí, a když pijel vúz po dlouhém hrkotání do Štpánské ulice, ped nový byt, ml pan Zafouk víc ..nábiytku" v náruí le\
i
1
než na voze. li
Ale
na
ukládal
šastn pekal
vše to
A ponvadž
lože,
když
v
se
spokojen
a
novém byt zaídil.
velmi dležito, co se
je
se
lovku
zdá
novém byt, dával pan Zafouk pozor na sny a probudil se k ránu s blaženým úsmvem, nebo ve snu vidl se šastným tatínkem. první noci v
—
Nu, ano, jednou to musí pijíti
.
.
ten sen upamatoval pana Zafouká, že mu zbývá jedna závažná starost, že se musí podívat, je-li tu na blízku kdesi .
.
Pokejme, pokejme Hleme, jak pan Zado kanceláe, kráí po pravé stran ulice, hled bedliv na štíty a tabulky na domech, te .
.
.
fouk, jda a
každý nápis a dává- pozor, aby ani jedimého nepehlédl.
A
zdálo
ceje se v
stran a
se,
že nenašel, co hledal,
poledne z kanceláe
ulice
tabulky.
a
s
dom,
nebo
vra-
kráel po levé
touž bedlivostí prohlížel
nápiS;!}
již proti domu, v nmž pojednou padl zrak jeho na ervenou
Pan Zafoiik byl skoro bydlel,
tu
tabulku,
opena o rám
jež byla
za
oknem
pi^í-
zemního bytu.
Konen!
Líce
pán
Zafoukovo
se
vyjasnilo.
Rychle pistoupil až k oknu a pozoroval okrouhlou tabulku, jejíž hoejší polovice byla chránna
uzoukou stíškou. Pod tou stíškou byla namalována Panna Maria, a pod ní bylo umle napsáno zetelnými, bílými literami Anastázie Kolavová, od roku 1870 zkoušená... Pan Zafouk neetl dále. Vdl, co vdti chtl, :
našel,
co hledal,
a liboval
si,
že to
má
tak na
Než však zamíil k domovu, obrátil se pece ješt jednou a pelétl okem ádek nejdolejší. Stálo tam V noci rate zatáhnouti vedle. Pan Zafouk se podíval vedle ano, tu hned u okna byla rukoje drátu, na jehož konci v byt patrn byl zvonec. Ješt jednou se podíval na tabulku, na drát, zapamatoval si, kolikáté okno ode vrat domovních pro pípad poteby v noci a šel spokojen k obdu. Prosím, pan Zafouk byl muž k pohledání a ne nadarmo vyšetil vše do podrobná a jak blízku. /\no, to je dobrota!
:
—
—
—
byl
rád,
ješt
že to vyšetil již dnes.
té noci,
asi
Nebo
stalo
se
ke druhé hodin, že bylo nutno
Kolavovou aspo na poPan Zafouk byl hned pohotov jako hasi,
povolati paní Anastázii radu.
oblékl se rychle jako voják
pi
alarmu, a ozbrojen
97
domovním klíem
dav Pepce
a
v kuchyni rozliné
nutné rozkazy, kvapil se schod. Mohl také po-
Pepu,
slati
izoval
ncjradéji sám. Dvacet
Plynové plameny byly
ulici. i
si
takovéto dležité záležitosti vy-
ale
musil dojít až k
mu
ad
již
dom,
krok,
a byl
pes
všady pozhášeny, aby nalezl vrata,
orientaním bodem. Aha, tu jsou. a hle, sedmé okno, ano Jeden, dva, ti tu je rukoje. Pan Zafouk se chopil rukojeti a trhl. Zvonec byl asi nkde daleko vzadu, že pan Zafouk nejmenšího zvuku nezaslechl. Cekal chvíli, ozve-li se uvnit njaký šramot, objeví-li se tam svtlo, oteve-li se okno. Ale oekáváni pán Zafoukovo se nevyplnilo. Stál tak heziky dlouho nikde nic. I trhl zvoncem po druhé, tentokráte mnohem ráznji než poprvé, a portál chvíli. Všude ticho, nikde se nic nehýbá. Pan Zafouk pozbývá trplivosti a roziluje se. Vzpomíná na ženušku a trne strachem, aby nepišel pozd. jež
byla
—
—
—
A
když ani po tetím zazvonní nikdo nenerozsvcuje, neotvírá, piskoil pan Zafouk až k povdomému oknu a zabušil na rám, tak siln, jak jen uml. Aha, to mlo lepší úinek! Sotva okno doinelo, již s€ otevela špehýrka. vstává,
jakási
kostrbatá hlava
a chraptivý hlas volal ,,U všech
ert,
vynikla na
pólo z ofvoru
nevrle:
co pak tohle znamená?
Mám
zavolat patrolu?!"
Pan Zafouk zachoval vždy svj I.
Herrniann
XXVH:
Drobni
lidé
I,
klid a roz>7
98
vahu, ale dnes nastala výjimka, dnes dávno pozbyl
chladné
krve.
I
odpovídal
kostrbaté
„Tu bych já spíše byl mohl už tahám pl hodiny za zvonec
hlav:
zavolat!
—
a
Vždy
nikdo se ne-
ozývá."
—
tam je zvonec ,,To si tahejte teba do rána ale pro u mne budávno utržen a z'kasírován rácíte na okno, nemravo noní jeden!" ,,To je divné pivítání!" horlil pan Zafouk. ,, Mžete si pomyslit, kdybych nemusil, že bych k vám nešel. se vaše paní oblékne a jde se mnou ale honem!" ,,I vy necudo jeden, moje žena má jít s vámi?" rozkikla se kostrbatá hlava v okénku, a v ten okamžik již také zmizela. Ale hned potom zarachotila závora krámových vrat nedaleko okna, jedna polovice s teskotem se rozlétla a na ulici vy,letla mužská postava v nedbalkách, vyouhlá, ra-
—
A
—
menatá,
s
kostrbatou hlavou. Postava tato držela
hl. Na pana Zafouká padla úzkost, když spatil bílého muže, a zdálo se mu, že bude lépe, ustoupí-li as na dva krokyi. Ale než to uinil, piskoila postava s kostrbatou hlavou, chytila pana Zafouká za rameno, zatásla jím a zamávala nad ním holí. A v tu chvíli zaznlo z dvojích úst v ruce silnou
zvolání:
,,Patrol!"
Zaval pst i
tak rozlícený
muž
v nedbalkách, jehož
pana Zafouká, a vykikl tak udšen pan Zafouk, snažící se marn, aby se ramenái svírala
vymkl.
99
na štcstí byla tu hlídka díve, než rametrplivost, a pan Zafouk na povel stráže
nái došla
sproštn železné ruky. ,,Co se zde
dje, pánové, co?"
spustil
písné
jeden ze strážník.
Tenhle nedopita nás tu zbudil!" volal ramená zuiv, ,,a ptá se po mé žen! KdiybyíCh nemyslil, že utekl z Kateinek, byl blych ho neisté ,,
vyprovodil." ,,No, co
pak to dlaj?" tázala se stráž písni
Zafouká. dovolte,
,,Ale,
Kolavová má
jít
pánové,
vysvtloval pan Zafouk.
myslím,
kde
„Nemohu
jí
za
že
—
nejspíš dneska v noci
...
paní
teba..." to,
že jdu
moje žena, pánové, rate rozumt,
v noci, ale toc
já
na zavolání,
ten-
a tak jsem
skoil hned naproti pro paní Kolavovou.
tuhle
pan Kolava na mne vyletl s holí a div že mne nczmlátil. Ale já si postžuji a jeho paní pijde ." o diplom .
.
,,Ale já nejsem Kolava!" moje žena není Kolavová!"
volal
ramcná, „a
pan Zafouk, nyní již rozzuen, škrtl sirkou a svítil hlídce do okna, za nímž se skvla tabulka s Pannou Marií a s nár ,,A co je tohle?"
písem:
„A
,,Anastázie
Kolavová,
Ježíšmarjá!" ehtal
vrata nepadl. ,,To
avová
volal
si
z Vyšehradu
u
—
se
zkoušená..**
ramená,
div
na
mne objednala paní Koljá jsem lakýr a
—
100
dal jsem
si
za okno usušit
to
—
a ten
pán my-
." slil
.
.
Lakýrník nemohl domluviti, a pan
byja k smíchu,
mádka
Zafouk
jak
stál tu
mu
ta
jako
vc hro-
neštstí.
,,No
vidj',"
k lakýrníkovi,
povídal
,,to si
jeden
ze
strážník
maj' takové vci sušit v trou-
b,
ne za oknem, aby nepletli lidi!" a obrátil se potom kZafoukovi: ,,Jdou s námi, my jim oká-
žeme,
kam pjdou!"
Lakýrník zavíral
s
rachotem vrata svého krá-
mu
a pan Zafouk se sklopenou hlavou kráel z-a hlídkou, pln obav, nepivedc-li hledanou paniku již
pozd.
Mžeme
povditi, že
meškal. Byl to
doma
paxi
planý,
Zafouk
pedasný
nic neza-
poplach.
Ztracené a nalezené spaní. 1887
Nad€ Prahou rozGStírala klidonosná noc erná svá, pod nimiž spalo celé msto, všichni
kídla lidé,
spali
kanái, i
—
vycházela na lup a to byli
drožkáští
vrabci,
sklepnici
na jedné
utrmácené,
ba už
zv
chvaln známí
Ale
—
koové
pražská jenom divoká hledala, koho a co by sežrala: pražští švábi a štnice.
posteli
umoené
pevalovalo
se
pece
tlo, kteréž míjel posilující
peinou pravá ruka, peinu ke brad, brzy hned pravá noha opela
spánek. Brzy vynoila še pod brzy, levá, ji
brzy pitahovaly
oddalovaly, hned levá,
—
peles a ve pravidelných tém mezerách asových vzdula se peina, objemné jakési tleso pevalilo se na stranu pravou, pak na levou, ze stísnných prsou vynoil se hluboký vzdech, dese o
vná
^
konstrukce
postele
ve všech drážkách
Ale jenom na
—
chvíli.
zastenala
A potom
to vzdouvání a vinní,
a
zapraskala
a zas bylo na chvíli ticho. se opakovalo všecko
praskání a stenání a z úst
102
umoeného lovka vycházely vzdechy: ,,Ach bože, To je trápení! na tohle umru umru — to vím, tohle mne zabije! — Jak dlouho to mohu vydržet! Ne a ne spát! ..." Kdo byl tento lovk, jehož nebylo vidét, jejž' zahalovalo noní temno a peina, jenž marné
—
bože!
—
—
oekával spánek, který
se nedostavoval ? Byl to snad nedopita, v jehož útrobách pochováno bylo
nho
dvanáct pllitr téžkého piva, kteréž od
za-
puzovaly, spaní? Byl to muž, jenž spáchal v život
erný njaký in,
vraždu, žháství, že
domí pronásledovalo?
Nikoli;
vyinikal stídmostí,
lovk, ano lovk,
nikoho
ruk|y nevztáhl,
diávna každý
byl
byl to
pein
byl ustanoven, aby
jej
zlé
muž, jenž
to
jenž nikdy na kterýž do ne-
a trestal;
muž, kterýž
bdl nad právem
a stíhal bez!-
stíhal
pan Vincenc Kontopa, odpoinku.
práví, Zkrátka, byl to
minální rada na
Nebyl na odpoinku dlouho. Teprve minulo ode v níž
tyicet
kdy se rozlouil
chvíle,
života
let
sv-
vysedl
s
s
pl
kri-
roku
kanceláí,
okuláry na nose.
studuje trestní spisy, vyslýchaje všechna ta individua, jimž byl
ád
a
poádek trnem
v oích, a ukládaje jim tresty, jež
vinilcm pokutou
Po
oclý
ten
as
a
zárove
byl
vésti
v
mly je
pan Kontopa
pat,
solí
býti pro-
k polepšení.
dbalý svého
úadu, vážen pedstavenými, píkladem svým podízeným, postrachem vrah, zlodj, žhá, násilník, kuplírú a jiných okras lidské spolenosti.
Konen
však hlásil se v
nm
také
lovk
—
103
jenom
1
služby,
ml
ád,
dobu ve služb, a tšil
tešové
as
let
odpoinek jako dít
se na
jako školák na prázdniny,
knedlíky,
jako ženich na okamžik, až tební hosty
tyicet
pknou pensi — ani den pes uritou
zajištnou
odhodlal se dávno, že nesetrvá
na
Ml
o v é k ke svému právu.
ml
konen
všechny sva-
odnese.
tyicátý rok
vypršel, pan rada složil v kan-
celái vyízená akta, odevzdal vše svému nástupci, rozlouil se kterýž
mu
s
kolegy a
daroval
s
pkné
podízeným personálem,
fotografické skupení diur-
nist ve skvostném rámci, a s lehkým srdcem opouštl ponuré prostory soudní budovy, aby žil život soukromý,
plný
klidu,
poádku, sluneného
jasu a pokojných nocí.
Ano, pokojných nocí!
To jediné
se
panu
radovi nevyplnilo!
Až dosud práci
a
spával
po dvou,
tvrd
a
syt po skonené
nanejvýše tech
plzeských, a
kažidého rána vydával se s novými silami
do úadu.
Ale jedva že nastoupil
svj odpoinek, poala
vc
obraceti.
probouzel se v noci jenom
na
chvíli.
S poátku
Malouko bdl, chtl
ale než byl u padesáti,
poítati do
se
sta,
chrupal již zas, a pak až
do rána. Ale pomalu dloužily se chvíle noního bdní, spánek jeho rušil se astji, trvalo to hodinu i dv, než usnul, konen však nastaly strašné doby, že se probudil hned po plnoci a neusnul
již.
píina? Pan
Jaká toho byla s
poátku sám, aspo
Ale jako
mla
vše,
i
nevdl
rada
toho nebyl jasn
si
byla v jeho minulém život a zamížstnání. ani, jak se
vdom.
píinu,
jeho nespavost
a ta
Nevdl
uhnízdila myšlenka v jeho mozku, ale
byla tu a znepokojovala ho. Vzpomínal na všecky
mu kdy za nekalé skutky své do rukou, kteréž písn vyšetoval a
ty osoby, kteréž se dostaly,
bu
tak materiál ke hlavním líením pipravoval, aneb
jimž pomáhal hlasem svým do chládku. Bylo na sta,
na
onch
tisíce
lidí,
kteí
sešli s
pravé cesty a
pak pivedeni do kriminálu, aby tu vzali odplatu, a nyní, když nebyl pan rada Kontopa z'a^ byli
mstnán úední inností, pozoroval, kterak postavy onch, kteréž odsuzoval na msíce a na léta, vyr stupují v jeho
pamti
a táhnou
adou ped
dlouhou
jeho duševním zrakem. Spatoval zase ty vzpurné
tváe, vpadlé zraky,
hranatá ramena,
zarostlé,
násilnické
ztažloutlé
oblieje,
—
pojednou
ruce
a
otásl se pan Kontopa pi pomyšlení, že bij v nkterém z onch trestanc vznikla myšlenka na pomstu a že by tu pomstu uskutenil, na nevinném, nebo on konal vždy jen svou povinnost, nic než povinnost, a mohl za každý svj in, za každý
a
svj rozsudek odpovídati ped bohem
nebo
odsuzoval a
trestal
jen
ped lidmi, sprosté zloinoe, i
vrahy a lupie.
R pece nespal! Co mu byl pláten
odpoinek, když byl týrán vzpomínkami z minulosti, jichž nemohl také ná-
105
mu
byly platný bez-
starostné dni, kdy se procházel
pohodln mstem
stupci
svému zanechati! Co
asu po lise mu když bosti; co mu vše to bylo noci prodlužovaly do vnosti, kdy každá probdná hodina se zdesateronásobovala a kdy teprv za jasného rána na chvíli, ale jenom na chvíli usínal! a sady, kdy mohl
užívati
prázdného plátno,
Znenáhla nabývala vrchu nespokojenost, tvá a pan rada ím dál více
—
jeho se zachmuovala
Konétopa, pipraven takto o jediné, po
em
svt
ani ná-
toužil, o vytoužený klid, nenalézal
na
hrady v njaké soucitné duši, kteréž by se s útrapami svými svil, a kteráž by je s ním aspo ásten sdílela a nesla. Bylt pan Konétopa již asi dvacet let vdovcem, bezdíek, a domácnost jeho obstarávala stará
hospodyn
A\athilda,
jediná to
památka na manželské štstí jeho, ubohý sirotek jenž byl pravou rukou nyní padesátiletý jeho nebožky ženy a kteréhož umírající paní Kontopová doporuila choti svému k dalšímu vedení
—
—
domácnosti. ,,Mathild, Mathild!" zvolal
jednou na poátku
mám a
své
pan rada zoufale co ,, eknou,
bezesnosti,
dlat: já nespím! Co to se mnou je, co to je!" Mathild se podívala tupými zraky na pána
odpovdla: ,,To ,,
budou štnice, milostpane!"
Nejsou!" zvolal pan rada netrpliv.
,,Tedy blechy!" vysvtlovala Mathild.
,,Nejsou!"
zvolal
pan
rada 'podráždn.
!
106
„No tak jsou to myši!" rozhodla konené Mathild a plácla se do zástry, jakoby chtla íci, že je konec ei, ncjsou-li to myši. „Nejsou to myši!" vykikl tu již pan rada „To jsou rmyšlenky, vdí, myšlenky, nemohu spát!"
rozilen.
nž
pro
Mathild všecka udivena podívala se opt na pána. Ješt nikdy neslyšela, že by myšlenky lo-
vka
žraly nebo štípaly, až by nespal,
h konen
pipitomlém jejím oblieji hned pod nosem, zpsobený rozeve-
objevil se v udiveném,
veliký otvor
ním bezzubých rav: ,,Ale
má
spát!
spaní,
ne
úst,
Mathild pronášela skoro ká-
a
pro pak milostpán pemýšlí, když Kdo pak to jaktživ slyšel! Noc je pro pro myšknky — já ležím a spím od
veera do rána jako devo. ,,To
si
myslím!"
." .
houkl pan
dvemi. Tato osoba má mu
rada
poradit,
má
práskl
a s
ním mít
soucit
Ale pojednou zasvitlo panu Kontopovi v o-
K emu
íéh.
stedk pro A sotva na
jsou
lékai?
Ti snad mají
pro-
spaní víc než poteba! že domyslil, již se oblékal a spchal
ulici.
Vrazil tech
lpla
uidílí
odtud
man
do prvního domu, na jehož vra-
tabulka, oznamující, že tu praktický
radu nem^ocným. s
aby, spal.
Po pl hodin
tváí radostnou,
Má
prý chodit
nesa radu,
veer do
jak
léka
vycházel docílit,
hostince, zdržeti
107
S€ tam do
dvanácti hodin
a pak prý
bude
spát,
jakoby ho do vody hodil.
Pan Konétopa zkusil prostedek hned prvního v€€ra a sedl v hospod do pl noci. Ah, tam bylo veselo! Sešel se tu se s nimi dosti
s
nkolika známými, bavil
hlun, utápl pomyšlení na
nou chorobu svou ve výborném plzeáku že vzpomenul na návrat. Ale
konen
níci chodili
hroz-
a sotva
se hostinec prázdnil, ospalí sklep-
po místnosti a zhášeli horliv plynové
plameny, obcházeli poslední
trojici
host
jako hla-
panu radovi tak nestydat do oí, upozornn, aby se vrátil do klidného píbytku svého. Pi tom pomyšlení zas pozbýval dobrého rozmaru, v jaký se dnes uvedl, a když vystoupil do tmavé, pusté ulice, pepadla jej tém hrza. Sel bojácn, tuše za každým rohem njakého zákeníka, a uvedl se pozdním návratem svým do takového rozilení, že vbec oka nezamhouil. Druhý den již se neodvážil užiti svého prostedku, ale vyhledal jiného lékae. Chote veer do divadla, pane rado," mluvil druhý knz Aeskulapv; ,,vaš€ mysl se osvží, potom doma stídm poveete, vypijte skleniku
doví že
lvi
a zívali
konen
byl
,,
vína a uvidíte, že budete spát!"
Tato rada zdála se být mnohem rozumnjší, a pan rada uposlechl hned prvního veera. Sel do divadla, kde dávali .Sirotka Lowoodského". Pan ,
Kontopa osvžil" se tak, že pišel dom všecek vydšen a ani nejedl. Nemohl vypudit z lilavy ,,
:08
strašlivou tu babiznu,
která se jmenovala Gracia
Pool, nemohl zapomenouti na
na
tání,
dsné
její
skeho-
ohe ...
Nu, každý den nedávají Sirotka", myslil pan Kontopa, a šel po tech dnech zase do divadla. Tentokráte nedávali jen jednoho, ale hned ,,Dva sirotky", a pan rada odcházel z divadla s pocitem, jakoby mu do hlavy hebíky vrstaly. Ulekáním sotva dom došel a vidl ve všech koutech starou onu babiz'nu s vydaeným synem, slyšel stále tklivý ztpv ubohé slepé, vykoisované dívky. ,,
Nešlo-li to s hospodou,
nešlo to
s
divadlem
To jsou pkné uspávai prostedky, myslil pan Kontopa, a ubíral se k lékai tetímu. Chtl teprve.
lék,
lék
njaký, jehož by mohl užívat po
Léka
prohlédl
pacienta,
dal
lžících!
prbh
si
ne-
moci dopodrobna vysvtlit a pak ekl: ,,Tu
U
vás
není pomoci
poíná
—
prva v poátcích
nabýti povážlivých
rozumn spíte
po
a
medikamenty, ctný pane.
ale
—
je ovšem temohla by ve vašem vku
se vyvíjeti nervosa
rozmr. Budeme
zaženeme
ji
—
'ruím za
ji
hojiti zcela
to.
Což pak,
obd?"
„Ach bože, „Sotva odložím
spal bych!" odpovídal
nž
a vidliku, klesá
pan rada.
mi hlava jak
olovná, ale já se bráním spánku vší mocí, nebo pak teprv bych v noci neusnul." ,,Nuže dobe, pane rado," mluvil léka. ,,Udláme z noci den a ze dne noc. Bdte v noci, když
nemžete
spát,
a
spte
v
dne...'-'
,,Ale to je
práv
musím
to strašlivé, že
v noci
pan Kontopa skoro plativ. ,^ Vždy se z toho koneni izblážním, vždy na mne v té tmi padá celjý svt, plavu v potu, slyším v noci chesty a šelesty, jichž žádné ucho lidské neslyší, a mám se co držet, abych se v jedné takové noci bdíti!" zvolal
nezastelil! ..." ,,
perušil
nešastníka
nesmíte býti na dále sám. Hlete, abyste
,,
zpsobem
jakýmkoli
si
pane rado,"
Dovolte,
léka,
Veete
opatil spoleníka na noc.
mjte po celou noc svtlo spoleníkem, a bavte se se jejž najdete. Uvedete se na jiné myšlenky, zapomenete na vše, co vás
te
teprv o plnoci,
pronásleduje,
videlný spánek
i
—
a
v
pak se dostaví zdravý, pranoci.
Navštivte
mne
za
dv
nedle zase uvidíme, jak vc pokroí." Pan Kontopa odcházel od lékae s hlavou svšenou tak obtížným si léení své neped-
—
stavoval.
Lehce se ekne, vezmi
noc,
ale to
rada
má
nmž
není jen tak!
si
spoleníka na
On, bývalý kriminální
u sebe pechovávat neznámého lovka,
vdt, odkud je a ím je, jakou zámry! V noci, když všechen ostatní svt spí! V noci, kdy není dovolání! Ale znenáhla se pan Kontopa upokojoval. Nu, vždy nemusí být spokojen s prvním, kdo o
má
povahu, jaké
pijde. jenž
nebude
Poká, až najde tvá
má njaké
mu bude Ale
poctivou,
slušné povolání,
lovka,
jehož postaveni
zárukou. j
a k
ho najde! Pro pánaboha,
s
touhle
uo
do novin, do Že hledá na noc spoleníka? To by se hlásili pkní f lámové Ježíši Kriste! To by jist pišel njaký Babinský
bude se musit
záležitostí
inserát.
A jak
to
má
uchýliti
ohlásiti?
—
nebo Róza Sandor. Holá Již to má. Bude hledati peditateteprve pi osobním pedstavení poví ucha!
le—a zem,
o
bží.
R
uinil tak.
Hned po prvém otištní insertu netrhly se u pana rady dvee. Jeden za druhým picházel, každý s výstižkem novin v ruce, a pan rada zpytavým pohledem mil žadatele, naež oznamoval, pedítání" má se konati od jedenácté hodiny, noní do rána. Po tomto vysvtlení se každý uctivé
že
,,
porouel; nikdo zlatek
msín
mladý muž,
asi
neml milé
chuti obtovati za
spaní,
ž
dvacetiptiletý, s
pohledem, prohlásil,
službu
že
nkolik
poslední žadatel,
modrým snivým tu
Byl
pijímá.
to student, absolvovaný jurista, který prý se
pi-
pravuje ke státním zkouškám a potebuje na taxy.
Pan Kontopa požádal o všecka vysvd€'ní domovský list, dal mu ptku závdavkem a objednal ho na veer. Po jeho odchodu ukryl listiny do nejtajnjší píhrady psamladíkova, o jeho kestní
cího
stolu,
uschoval
i
na tajné místo klíek,
rozsáhlé vysvtlení domovníkovi,
o
bdl nad jeho bezipeností Mathildi se na njaký as pesthovala do ;
hned vedle pokoje, v
nmž ml
itatelem", aby byla v
pípad
bží,
a
dal
aby
naídil, aby
jeho
trávit noci s
postele ,,
ped-
nebezpeenství na
.
naptím oekával první noc, již spokníkem. pan Jakub KouVychrtlý, modrooký jurista kola dostavil se po desáté hodin a na pokijn pán Kontopv usadil se v širokém, pohodlném kesle, v jakém snad posud nebyl sedl. Pan Kontopa rozsvítil hnedle dv lampy, uzavel opatrn dvee aby jimi nemohl vniknout njaký dal tajný spolcnec neznámého dosud lovka a pak
blízku,
ml
s
stráviti se
—
—
—
—
pinésti
veei
pro sebe
i
pro
hosta,
dv
láhve
do pití. Tomuto úkolu vyhovl spoleník znamenit. Sndl, co kde bylo, a pihýbal dosti nesmle sice, ale velmi asto, potom poala zábava". S poátku mluvil spoleník ponkud ostýchav, poz'dji však a nejspíše vínem rozjaen rozvázal a hovoil horliv o všem na svt. Kdtgž mu docházela nit, nadhodil pan rada novou njakou k tomu,
vína
a pobídl
hosta
k jídlu
a
,,
látku,
a milý
jurista
mluvil dál.
Starý pán hledl upené do vychrtlého oblieje mladíkova, jenž vypadal jako fotografie sedmi
hladových a více. je
opt
a jehož
let
Pan rada
oi
sklopil
pozvedl, táhlo na
zdály se blednouti víc
konen nj
zraky,
a když
neodolatelné zívání.
Zdálo se mu, že se na Koukolu snáší modravý oblak, že ho pikrývá, že suché tlo juristovo zapadá stále hloubji do lenošky, žic mluví stále pomaleji, tišeji, až konen neslyšel pan Kontopa nic
— pranic
.
.
112
—
a za okamžik potom spal Usnul Koukola, jakoby ho do vody hodil.
i
Jakub
Slunce opíralo se již siln do oken pokoje, když se pan rada probudil z hlubokého spánku a rozhlížel se udiven po pokoji, kde adily dv dohoívající lampy. Proti mému sedl noní .spo,
leník" a
chr-ápal
otevfenými ústy
s
jak o
pl-
Vše bylo v poádku, nic nescházelo, ba, pan sedl Koukola sebou v noci jist ani nehnul tak, jak byl usedl pan rada z hluboká oddechl. noci.
—
—
Pan Kontopa ekal, až ale toho by, se
se
spoleník probudí;
nebyl tak brzy dokal.
I
vz'budil
když se modré oi mladíkovy namáhavé otevely, zaiásl jím pan rada ješt jednou a pro^ jej,
a
mluvil ,
:
.Poslyšte,
v noci bdíti jste mi,
—
když jsem
že už dva
usnul na ponejprv.
Mladík mnul a odDOvídal ,,
se
vás
ptal,
msíce
nespíte
—
umííe-11
—
ek)
a zde
jste
což bylo hlavní podmínkou
Jak pak to je?"
si
v rozpacích oi,
vzchopil se
nesmle:
Prosím, vašnosti, to je také pravda, že už
—
—
dva msíce nespím bydlím u pekae a ležím hned vedle pekárny a opravdu mám náramné špatné spaní. Ale rate odpustit tohle se mi stalo na ponejprv že jsem v jiném byt podruhé neusnu ..."
—
—
,.No
—
dobe, dobe!" potásl pan rada hlavou
113
a ani se nezlobil. Byl dychtiv, vyspí-li se na zejtek zase tak dobe.
Po
pleti
ml
muž
za
dnech navštívil pan rada lékae, jeposlední svj prostedek dkovati,
a oznamoval mu:
Spoleníka bych m^l, pane doktore, a ten spíme úinkuje na mne tak, že už po pt nocí oba jako zabití. Jakživ jsem tak tvrdé nespal. Jen prosím, budc-li to také tak, až ho pustím nebo do smrti si nemohu držeti lovka, který bj ." pomáhal spát ,,,
—
—
mn — ,,
.
.
pt
Vydržte to ješt
tlauje Lismév,
Nemohu
,,a
dni,"
pak uvidíme
zcela
radil léka,
po-
." .
.
urit povdti,
chodil-li
pan
Koukola k radovi na nocleh ješt pt nebo šest dní, ale jisté jest, že pan Kontopa nehledal již pomoci lékaské proti bezesnosti. Haspodyn Mathild ujišuje,
že
se
z)dá
probudí-li
jakoby v
jí,
se
nkdy
pokoji
v noci náhodou, milostpánov ezali
díví, a dodává k tomu: ,,To je
—
trápit
nice
I
to
dobe, že ho se
Má
být
ty
." .
.
.
Herrmann XXVU.: Drobní
lidé
myšlenky pestaly
ješt horši nežli št-
I.
Falešný akord. 1885
Když onoho dne slena mu, bylo krásné,
jí
jako do zípvu,
—
nové šaty
pkn
piléhající tak
svdn
Julie vycházela z do-
náramn blažen. Mla
erná kosteka na ladné
její
a bílá
tílko,
—
obepí-
—
tak, že se lovku boky mohla zatoiti hlava. Skvostný sluneník, zcela nové módy,, z šedého, surového hedvábí a potažený ernými krajkami, jimiž lesk hedvábí stží se prodíral. Pod tímto sluneníkem, jejž slena Julie tak luzn stranou držela, usmívala se na svt
nající tak
rozmilá
její
štovicích,
pvab
její
tvá, s
ale
tmi nkolika jamkami
sotva
svžích,
izmatelnými,
ržov
oi tkaly sem tam
nadechlých
líek.
a usmívaly se vstíc
jarnímu dni, jenž se
konen
po ne-
zvyšujícími
jen
Hndé
pknému,
probudil po dlouhé,
zim, aby vyaroval na svt zase kus Slena Julie pohlížela tak radostn modrého do nebe, ssála do sebe erstvý, vlahý umrtvující
veselého života.
.
115
vzduch,
naplnný tou podivnou
zdá s€ pricházieti
s jiných
Julie
nám
pinášeti
a
vnosti.
pozdraviij omlazující
Slena
vní, která
jarní
svt
vzpomínala,
také
bylo-li
vloni
krásn, pedloním, a pipadalo jí, že ješt nikdy nepociovala tak radostn a šastn návrat
tak
jara
.
.
Slena
nedokav
tam dnes
Julie kráela do kostela. Šla
spchala mnohem
a
více
než
Ne,
jindiyi.
že by bývala tak zvlášt pobožná, ne, že by byla toužila
— jí
tak
po kázání velebného pána
pevelice
—
chodila do kostela více ze zvyku bylo teba
tch posvátných
ale
dnes
kleneb, dnes chtla
do vážné tváe nkterému svatému nebo svtici, dnes chtla vyslati
s
náležitou
k nebi zcela
úctou
popatiti
upímnou
sama, ale ovládal tušení, že dnes
jí
ji
modlitbu.
Pro? nevdla
jakýs neuritý
pocit,
jakési
bude teba kusá statenosti, aby
nco
unesla. Co? zase nevdla. Ale žen je sily ji teba vžd,y, a ji potká nco žalostného i pekvapí náhlá radost. Obé musí umt snésti. Však slen Julii se zdálo, když zvedala nožku na první stupe pochmurného, tajemného chrámu, že nabude
a
síly,
aby unesla vše.
A pec
s
s
nebyla
si
vdoma
ani
mohlo pikvaiti. Byl den obyejný, nedle jako každá jiná, obvyklým nedlním poádkem; s kostelem ráno, procházkou dopoledne, s pozdjším, siavnostnj-
z daleka, zdali a co by
.
116
ším
obdem,
voUj
pak
ped
ká-
svítilna s
r-
mékolika áriemi na klavíru
s
procházívá,
veee,
a
konen
žovým stinidlem u snhobílého lžka, jako vždy. Všechno jako obyejn. Ale vše .
.
Byla v kostele pes hodinu. Vyhkdala dnes v knížce modlitby, kterých ješj nikdy nebyla etla,
ba o nichž nevdla, že ve knize jsou, vyslechla
vážn
kázáni
pán
páterovo, zadívala
chvatem z chrámu. Však neobyejn dlouho. Bylo
s
jistým
že se z:iržela dnes
cítila, jí
upen
se
na obraz svaté Ludmily a vycházela pak
už trcchu chladno pod
klenbajni kostelními a tšila se zss na jarní vánek
venku. Vyšla. Slunko stoupalo výš a výše a vzduch
byl
naplnn jakýmsi jemným
zívukem, jako vzdá-
leným bzukotem vel.
Slena
Julie
ješt ani
neušla
ticet
krok,
mladým mužem, jenž uctivostí. Uklánl se hluboko
byla pozdravena
kdjyž blížil
s
pohlížel
velikou k sliné
,,Již
dívce
z kostela,
skoro až
sleno?"
se a
úzkostliv.
nco
otázal se, aby
promluvil. ,,Aiio,
ano,
jak
jemným úsmvem, pane Fraku."
s
,,
pozorujete," odpovídala ,,a
vy,
zdá
Nikoli, sleno," odpovídal
se,
teprv do
Frank, jehož cho-
vání jevilo jakousi nezmožitelnou tíse, vost,
nesmlost.
,,Dovolíte-li,
mu
nho,
ostýcha-
doprovodím vás."
117
„Prosím."
A
Pan Franék kráel po boku dívky s onou rozpaitostí, jež vyznauje nápadníka, kterýž zbožéli.
ovanou
dívku poprvé doprovází. Ale u pana
ka nebylo tomu
tak.
ode dvou
roky,
dom,
let
Znal slenu již
doprovázel
ba navštívil mnohokrát
Fra-
skoro ti
Julii
z kostela
ji
domácnost rodidíviných, ale pes to se nezmohl na onen dúvrnišjší zpsob hovoru, jaký zavládá po delším ase zcela sám sebou. Pan Frank byl milovníkem i
v poutech, ale jeho pouta zdála se být tžší, než
mnohem
obyejná pouta ržová.
Cím ostýchavjší však býval pan Frank, tím veselejší, ba nkdy zlomyslná bývala slena Julie. Dnes však nikterak nemohla sama sebe nalézti. Pipadalo jí, že za dnešní rozpaitostí Frakovou nco vzí, a nemohla se dokati, co to jesL Již i
ušli
pes
pronesl.
polovinu cesty, a on sotva že dvacet slov
Konen,
když se
dina Juliina bydlela,
savadní stísnnost a ,,Dnes,
dležitá
sleno
záležitost.
jemn pekvapen. mne bídlo.
blížili
k domu, kde ro-
pemohl Frank násiln ekl k
Julie,
po-
ní:
myslím, že se rozhodne
(Pomlení.)
Vera jsem
byl
pí-
Dostal jsem vyrozumní, kteréž
potšilo a k rozhodnému kroku po(Pomlení.) Moje suplentura je skonena,
velice
jsem jmenován skuteným profesorem. (Delší pomlení.)
Tím
je
postaráno o
mé
bytí
vezdejší a
118
—
mohu hledti bezstarostriié do budoucnosti. (Mnohem delší pomlení.) Ale k úplnému štstí
já
mému
bu
schází ješt néco,
—
Julie
chci
dnes
em,
otcem, víte o
mne
bu
dosáhnouti,
podporovala,
na
eho
teprv dnes
hodlám
se
odíci.
s
vaším
Sleno panem
'vždiy
promluviti
a prosím, budc-li teba, abyste
nebo mne snad
dobe
již
z!nátc.
(Oddechnutí a pomlení.) Dnes odpoledne pijdu,
abych ekl a uslyšel rozhodné slovo. Stalo-li se mezi námi nco, co se státi nemilo, zapomete; provinil-li jsem se kdy, odpuste mi..."
Slena
Julie pohlížela
sora a zardívala se
voln podala mu ji
políbil
ruku.
a pronesl
v rozpacích na
Frank
profe-
Pak jako mimo-
ve tváích.
se
jí
chopil, uctiv
jedva slyšitelné:
,, Dkuji vám, sleno Julie. Podávajíc mi ruku naznaujete, že vše zapomínáte, a já jsem šasten.
Kéž dobudu takového vítzství Byli
práv
u domu.
taky.
Frank
odpoledne!"
sklonil
se
ješt
kvapn
od-
dom. Nemohla
do
k ruce Juliin, smekl uctiv klobouk a cházel.
Ne, nyní nemohla Julie
tch úzkých, tsných pokoj. ByJo jí teba vzduchu, bylo jí teba sluneného jasu, bylo jí teba prostory, pro množství myšlenek, jež po vyznání Frankové hlavou jí zavíily. Vlastn pro myšlenku Pokala okamžik ve prjezde dojen jedinou Frank zašel, a pak vyšla poprofesor až by, mu, .
.
.
.
119
znovu a prošla dvma, temi ulicemi. Pomalu, po-
malouku co
Vlastn vala
ji
Slena
pi
je
vší
toto bylo,
Julie byla velmi rozilena.
Pedstavo-
celá ta véc neuspokojovala.
druhdy všecko
si
Frank
ten
k domovu. Tedy
vracela se
nastávalo?
jí
jinak,
romantitji.
Bh
ví,
své ostýchavosti tak stíz-
s otcem, a vše bude odbgto. vci nyní chladn vyizují! Vlastn ani
Pijde, promluví
livý.
Jak se
ty
nevdla, že mla známost. Doprovázíval
ji,
o lásce
na nic
s
ani
ní
nepromluvil,
ani
se
jí
ale
nevyptával. Ale je dobrák! Chudák, odprošuje j,
aby
mu
prominula, co nespáchal.
ublížila!
Te
jednala, tehdjy a
naposled
pede dvma otázal,
Vždy
jak s ním
vzpomíná,
lety,
mohla-li
ona jemu nemilosrdn
kd,y se biy.
jí
poprvé
ho mít ráda.
—
—
ekla mu tenkráte zdá bychom se k sob ani vkem nehodili. Jsem skoro již tak stará, jako vy (což nebylo pravda) všimnte si sestry Lidušky, snad byste se spolu dohodli!" Pan Frank ,,Ale
pane Fraku,
se mi, že necítím pranic, a pak
—
—
dne promluvil velmi A pak se mu zdálo, že Julie krut žertovala. Vždy bylo tomu dítti teprv šestnáct let Liduška by ho byla
tehdiy
neodvtil,
nžn
k seste Juliin,
musila dorstali.
ale téhož
—
k Lidušce.
—
A
hle,
že tenkráte žertovala velmi
Frank
že jest neslaj trval,
kdyby a
ji
šlechetnost byl opustil.
dnes požádá otce
.
.
pozdji
pocítila Julie,
odvážn! Poznávala, vtlená a že by tžce Ne,
neopustil
ji,
se-
Slena
Julie vrátila se
ledne a divila a také
se,
dom
skoro neobdvala
skoro
již v
pozd. Hladu
že je tak
po-
necítila
samým rozilením. A
sotva
obd
skonen, sedla ke klavíru. Než dnes nemohla najít nijakou vhodnou píse. Preludovala
byl
jemn, jakoby
jen zcela
má
hráti.
A
pam,
pivádla na
si
co
chvílemi se zamtyslila a pohlížela ke
dveím, brzo-li se otevrou a vstoupí-li profesor Frank. Slena Liduška, dívka osmnáctiletá, plavovlasá, sedla v kout pohovky a hákovala.
Konen zvonek,
odbíjela tetí hodina.
v pedsíni
se
vstoupil
pan
komnaty
Venku zavznl
ozval mužský
hlas
Když
Frank.
a
do
vstoupil,
se slena Liduška s pohovky,, všecka zervenalá, pozdravila polohlasn mladého muže.
vzchopila
poklonila
se
a odešla
se ruku a nutíc
jej,
Pana Fraka
do salonu.
pivítala jen slena Julie,
podávajíc
mu
aby se posadil. Než pan
otázal se rozpait, jest-li pan rada doma, s
chvjící
Frank mže-li
ním mluvit, nebude-li vytrhovat. Julie
kynula
zmizel ve dveích.
rukou
v právo,
Pak sedla ke
ztracenou píse. Nenalezla
jí
Jaká to byla podivná
Frank
Frank
klavíru a hledala
ani nyní.
chvíle,
dokud meškal
v pokoji u otce! Jak se Julii prodlužovala
do nekonena! Ale vyšel po vila
a pan
plhodin
pece
vypršela.
Mladý muž
z otcova pokoje a za ním zje-
se na prahu vysoká
postava radova.
Frank kráel pímo
ke
slen
Julii,
v nachu
121
tonoucí, a pronesl
mkkým, píjemným svým
hla-
sem: ,,
Sleno
Julie,
promluvil jsem
o své nejvroucnjší
tužb
a nebiyl
s
panem radou jsem oslyšen.
Pan rada
svolujc, svolí-li také slena Liduška; ale vyerpal touto rozmluvou všechnu svou odvahu bijla pímluvkyní/" prosím vás, abyste vy
já a
mn
Frank
Profesor
tvá Juliinu, s které prudkým zavanutím
patil
upímným okem
ve
prchal nach jak pel s kvtiny, vichru,
a pak pokraoval:
Prosím yás, sleno Julie, prokažte mi velikou laskavost a otažte se ve jménu mém sleny Lidušky, pijimá-li ruku moji a podá-li mi navzá,,
jem drahou ruku svou."
Než Frank domluvil, vyprchly poslední siopy
rumnce
tváí Juliiných, které skoro z^^opelavly.
s
Dívka však zachovala rozvahu a sklonivši lehce hlavu odvtila: ,,
Zeptám
se sestry a
odpovím vám, pane pro-
fesore."
odešla za Liduškou.
Minula delší chvíle, nežli se Julie vrátila, a když zas vstoupila, byla víka jejích oí zaervenalá a na asách tpytila se ješt rosa. Pistoupila k profesorovi a pronesla pevn: profesore,
,,Pane
rate
vejíti,
jejích
úst
abyste
Liduška
uslyšel
svoluje.
odpov
Prosím,
z vlastních
." .
.
Vešel do salonu Frank, vešel za nim
i
pan
slena Julie usedla zas ke klavíru spoinuly mrtv na klávesách.
a prsty
rada, a její
Venku svítil sice ješt skoro bílý den, ale komnatách radových šeilo se znenáhla, nebo v všechna okna byla zavšena temnými, jutovými záclonami.
Pan rada již dávno bjyl se vrátil do salon zstal jen profesor a slena v prostedni komnat sedla samotná
své pracovny, v
Liduška a
slena
pi
Julie
klavíru a hrála,
ješt nikdy. Byla
arovn
ztnla
již'
svtem
ní
a ta
píse
louila.
salonu byly dokoán, a tam vzadu
na nízké pohovce, mezi
pln
hrála tak, jako
píse
sladce a zase tak neskonale teskliv,
jak by se duše se
Dvee do
našla svou
dvma
stojany, s krásnými,
kvetoucími azaleami sedla Liduška a vedle
Frank,
pokrývající stem
polibk malou ruku
své nevstyi. ,,Hle, jak
krásn
Julie hraje," pronesla šast-
ná dívka pojednou. ,,
Krásn, krásn," pisvdoval mladý muž a planoucími rty k líci dívinu a vtiskl po-
blížil se
jednou vroucí polibek na korálová
V tom okamžiku zazvuel
klavír
její
ústa.
náhlou dis-
sonancí a umlkl. ,,Hle,"
usmála se Liduška v salon,
nevidí už na klávesy; slyšel dila
akord?"
jste,
,,
Julie
jak falešný uho-
.
123
dla. ten
Skutené, Julie po onom polibku více neviV jejich oích stála ziáplava slz, po celý
as
násiln zadržovaných, a
Nevidla
se vzdouvala.
adra
nic, pranic, jen
její
mocnž
vzpomínala
na dnešní ráno v kostele, na velebný zvuk varhan, na jarní vánek, na pknou cestu k domovu a na blažený záchvv nitra
Vše bajlo
to,
i
ta
její
pi
vyhnání Frankov.
sladká
falešným akordem
.
.
nadje
v prsou,
vše
Byt k pronajmutí. rta
z ústranní ulice.
1886
Je tomu práv deset let, kdy4 jednoho letního nedlního odpldne, procházeje se tichými, ústranními ulikami novomstskými, v koninách blíže Karlova, stanul jsem v ulici Kateinské a zadíval se do pízemního okénka nízkého, úzkého domku.
Pozornost
mou zde
upoutal kus lepenky, polepený
nmž neumlými
žloutnoucím papírem, na
bylo napsáno
starou, literou
najmutí s
—
a ve druhé
:
Z dc ádce
j :
e s
b
i
t
rysy a k
ip r
o-
jeden pokoj
nábitkem. Byl to patrn
njaký
,
,,
pokoj", jejž obývati mohl jen
.svobodný pán"
Hledl jsem
s
malými dchody.
již jsem když ze zasklených dveí vedle okna, vedoucích do bytu pímo z ulice, vykroila staena prostední velikosti, pívtivé tváe,
chtl
a
dále
hledíc na
chvíli
na chybný nápis a
pokroiti,
mne
dvrn
otázala se:
125
„Mladý pán hkdá
biy,t?"
Ostýchal jsem se íci, že nehledám, když jsem
ped
tím tak pozorn etl tabulku, i odvtil jsem: ,,Te práv n€, snad pozdji..." ,,Ale tak pojte dál, pojte," pobízela staena pívtiv, .podívejte se! Hezký pokojíek, ,
—
tichý
má sluníko'"
Nutila tak mile, že jsem nemohl neuposlechnouti.
I
vkroil jsem zasklenými
kého prostoru, v
do pokojíku
nmž
vedlejšího,
dvemi do
obývala staena, kterýž byl
a
níz-
odtud
k pronajmutí.
Byl to pokojík malý, jehož jediné okno do
malé zahrádky bylo opateno meži, jako vídáme ješt v mnohých pízemních bytech starých dom. Pelétl jsem jediným pohledem chorý nábytek,
práv
jenž vypadal
tak
pošramocen, jako svrchu
uvedený, švabachem psaný nápis, kterýž
jej
ozna-
moval.
U
okna
deva, u
stál
nho
malý, nenatený stl z
mkkého
dví podobné židle, hezky rozviklané.
Naproti dvenn opírala se o stnu pohovka, která sama již potebovala naprostého klidu, v pitmlém kout pokojíku pak dímala stará, ervotoi vá postel jako s polámanými údy, nebo každá ze ty noh klonila se do jiného úhlu svta. Za postelí chvl se pi každém došlápnutí na chatrnou podlahu odený a cprýskaný noní stolek, na nmž ve ztrápeném postavení žila lejová svítilna se
osamlý
život petro-
svislým stínítkem na žebírkách
z mosazného drátu.
126
asi vypadal pepychu plný nábytek v ,, pok pronajmuti", oekávající s chvním a úzkostí, jaký as nájemník se pihlásí, aby trávil dny
Tak
koji
života židli,
bu u nízkého stolu pi okn na rozvrzané bu na chorobné, dlouholetou službou po-
hmoždné pohovce
nen
kd,yby
užiti
—
se
mohlo
—
s
ochrnulými péry, nebo ko-
viklavé,
jejíž nohy,
steli,
—
v objetí
vod
jako na
stojící
po-
byly dlouhým stáním zkehle a
toho pirovnání
o nohách postele
jako plny pakostnice.
Jinak byla jizbika istá, podlaha vydrhnuta byJo zejmo, že staena iní vše, aby
koj vypadal co nejlákavji.
chudobn sice, mne zkoumav,
ale
bezvadn
snažíc
Byla
i
a isté.
se vyísti,
její
po-
ona obleena
Hledla na
jak soudím
o
,,byt k pronajmuti".
„Kdo zde co jiného ,,
bydlil
byh
posledn?"
táži
se,
nevda,
ekl.
Nikdo, mladý pane, nikdo," odpovídala žena
—
Zstávali jsme tu sami mj byl zedníkem ped pl letem spadl s lešení a pochroumal se v pátei. íkali doktoi, že bude zas chodit ale nechodil už. Odvezli ho na Volšany." Odmlela se na chvilku, pejela rukou tvá a pokraovala: ,,Já te chodím s kvtinami a nepotebuji tolik místa je ho pro mne mnoho a nkolik zlatek msíné bjy mi pomohlo tlait s
povzdechem.
,,
—
—
—
—
—
abych
si
aspo
Nevím do
enou
na rakev zachovala..."
slova,
jak jsem
se tehdáž se sta-
rozlouil, jen vím, že jsem odcházel s poci-
.
127
neskonalé
tern
tísn
jsem bytu, nemohl Vyprovodila jsem,
cítil
a
Nepoteboval
tesklivosti.
jsem
její
pokojík
najmouti.
mne smutn ze dveí, a jda odtud, že mne tru<íhlivým pohledem daleko
doprovází.
Od
toho dne zabloudil jsem zídka kdy do
Kateinské
ulice
mne povoláni
a teprv
tém
denn
mnohem pozdji
pokaždé úkradmo okem do okna za ním stále povdomou tabulku, víc a více
.
vedlo
touž cestou. Mrskl jsem
—
a vídal
jsem
jejíž papír žloutl
.
Uplynulo celých deset let od té návštvy. Potkávám asem staenku, jejíž vlasiy zblely na dobro a kteráž kráí nyní shrbena, i když ji netíží
nše
A
když jsem v posledních dnech její byt, vidl jsem, že za oknem dosud vyhlíží týž chybný nápis, oznamující, šel
s
kvtinami.
mimo chudobný
že tu jest „bit k pronajmutí". Jediné
hrubý papír, který
zhndl
...
úinkem
zmn podlehl
slunce
již
nadobro
Jde pan president
.
.
!
Nkolik minut pod stechou soudní budovy. 1889
Ve dlouhé chodbt soudní budovy na Karlovi námisti prochází se nikolik praktikant. Jejich šépáni radové a adjunkti s okuláry i bez fové
—
nich
— opustili
ped
chvílí své
úadovny
a odebrali
se do rozliných senát, aby pedsedali a pisedali
etným líením
a
ízením, a páni praktikanti, po-
kud nemusí sedti u líení jako zapisovatelé, užíkdyž není kocour vají zlaté svobody. Stará vc
—
doma, mají myši
Nkteí
pré.
zapalují
erstvé
doutníky,
jiní
ba-
grují ve všech kapsách, hledajíce oharky ode vírka,
kdy bylo tito
lépe,
zasvcenci
a pipalují si
bohyn
od
ostatních. Všichni
Spravedlnosti eší rozliné
tžké pípady, jež se jim v praxi vyskytly, a každý 2 nich má závažné mínní, hlubokou myšlenku, bystrý soud o celé vd. Prosím vás, nkteí z nich
129
praktikují u soudu už celé ti,
S€
tyi
nco Zkusí a nemu se rozumí! Nkde vzadu ze dveí vyšoural
a klátí se chodbou
„Starý"
—
nijakou
s
ncdéle
to
se kancelista
listinou.
jeho kanceláský
totiž
—
šéf, rada.
—
musí ji podepsat, abg to ,,šlo" ješt dopoledne, a ten ,,starý" sedí nkde ve druhém pate v senát.
sekretá nebo adjunkt
„Pro Krista pána, lista a
pošinuje se v
hodin.
,,
lovk
Zastaví
šupec,
lítání!" funí kance-
to je
ped tempem
kyivadla
vžních
se potrhal!"
abiy,
tomu onomu z praktikant opatrn tabatrku a pak se
dá
se,
zaklapne
„trhá" dále.
sínmi pro strany stojí skupiny svdk ekajících, až budou zavoláni ke svdectví. Jsou
Ped
to ponejvíc venkovane,
muži
i
ženiy, etníci,
obecní
obanském kroji jsou bud svdky .prvodními" nebo svdky ,,vývodními", totiž svdící proti žalovanému aneb v jeho prospch. Svdci v uniformách bývají tém vždycky svdky „prvodními". Jejich výpov sesiluje vždy
strážnici.
Svdci
v
,
žalobu státního zástupce.
Venkované pešlapují nedokav na dlaždicích. Trvá jim dlouho, než jsou zavoláni; nkteí netr-
pliv
pohlížejí na hodinky, s obavou, že zmeškají „zpátení vlak" a že budou musit v Praze peno^
covat.
R
veei
a
ten
,,zeugenget)uhr" nestaí
na nocleh
—
na slušnou
o zmeškaném ase
ani ne-
mluv. I.
Herrraann XXVII
:
Drobní
lidé
I,
9
130
pes chodbu nkterý
Chvílemi spichá
Má
ve trestních vcech.
nebo jde studovat
líení,
konen
bu
zde
spisy^
obhájce
v tu a v tu hodinu
k panu radovi, nebo
jde navštívit svého klienta, jejž
mu dbzoroc
vlzeský pivede do njaké prázdné kanceláe. Pak s ním sepíše obhájce species facti", vyptá ,,
se
na všeliké
vci
atd.
rány a pohlavky, na
ty,
Rozumí
se,
Z!
eho
je
,,
nevinný
míst propad-
jako slunce" a že se chce ,,na tom nout", spáchal-li.
kradené
ty,
že klient je vždy
žalobou vinn.
Ze sín ,,pro strany" vyletí pojednou soudní sluha jako zteštný a volá do chodby: ,,Melichárku Melichárku! Kde pak jich zase
—
erti nosí!"
—
Melichárek
jiný to sluha soudní
jevuje se, a náš sluha obrátí se,
letí
dvacet
dvacet
letí
krok
krok
—
neob-
napravo,
nalevo, zastaví se a
kií: ,,
Zatracený Melichárek,
Po toitých schodech cích
kde
pak je!"
kout chodby, vedou-
do pízemku, vynouje se zvolouka postava Spati sluhu na chodb
vz.
šedivého strážce a
v
teprve pli tla venku, ,,Hledaj' nkoho?"
táže
se:
Vidli ho? Kde pak je?" íc'," odpovídá zvolna strá^:e vafna posunuje tlo do výše. ,,Tcn je ve „Melichárka ,,To jim
!
mohu
—
roku!"
A
kráí vážné dále
zadí chodby.
a trácí se v
temném po-
131
,,Voni maj' vtipy!"
ha;
,,alG
kií
Praktikanti se sméjí a dále.
za ním zuivé slu-
vždycky verejší!"
mií
Ale pojednou kdesi blíže
sem tam
ciiodbu
schod vrznou
dVe-
e, praktikanti otoí hlavy, a jako když do nich stelí, vrazí do dveí njaké úadovny. ,,Jd€ pan president!" šeptne poslední, mihnuv se kolem sluhyj a vpadne do sín pro .strany". Pan president totiž nemá rád, když praktikanti lelkují po chodbách. Mají sedt u svých stol. Sluha nemá již asu, aby. také ustoupil, anebo nechce ustoupiti. Narovná se jako svíce a hledí ku pedu, ke dveím blíže schod, z nichž vychází silný pán vysoké postavy, tváe skoro tverhranné, ervené, s ernými kníry pod nosem, písného pohledu, upjatý v jemný zimník až ke krku, na hlavé lesklý Ojlindr, pod nímž vykukují erné lesklé ,
patrn barvené. Je pes sedmdesát, pirozená. Nehledl do zadu, praktikant, ale kráí zpímen, tém
..šístky", vlasy
nemže nevšiml
to býti barva si
ztopoen, piádnými kroky ke schodm.
A
pokorný
se neobrátil a sluhy neshlédl,
lovk
strhl tento
epici s hlavy, vyp-racoval hlubokou
poklonu a hledí
s
posvátnou
úctou
a
hrzou
za
panem presidentem. Nkolik svdk, kteí stojí pede dvemi ísla 2., ekajíce, až budou zavoláni ku písaze, ustupuje uctiv,
s
pocitem neuritého
ped pánem písného vzezemají ped sebou, ale je to pán
strachu a tajné hrzy, ní. Nevdí, koho od úadu, od soudu,
je to
pán ,,pes kriminál"
—
132
to je jisté,
jakoby
se
pes druhého
tlaí se jeden
i
na
ni
chtli
pilepit,
ke zdi,
a polovice
jich
smeká beranice a mruí nesrozumitelný pozdrav. Pan president zatím jde dále, a práv když kráí mimo schodiy do druhého patra, sestupuje klátiv dol onen kancelista, který se mže potrhat". Spatil pana presidenta a stanul na pli chodidla na schod, jakobiy, tam šidlo vbodl. Velmožný pán ,,
jde dále, jakoby nikoho nevidl, a již sune pravou
nohu na první devný schod. V tom hmotí po schodech z: dola nahoru pádné kroky nkolika pár noh a k chodb vystupuje nkolik postav vtších, menších, silnjších, hubenjších ale ani jediná není tlustá. Jsou to
—
kriminální zipravodajové asopis, pisky
v levé,
s
tužkami
v
pravé
ruce.
se zá-
Letí,
letí
kolem pana presidenta, ruce jejich sotva že pozvedají klobouky a nkterý z nich zahuí pozdravení. Již peletli jako boue, rozbhli se po chodb, naslouchají u dveí senát, hledí zvdav do
oí svdkm,
zastavují sluh.y, co že tu dnes nového,
a potom vpiadají do sál, v nichž licní.
Jsou to
protivní
lidé,
je
práv njaké
domnívající
se,
Ž2
soud jen pro n, aby mli o em psáti, všude mají oi, všude uši, a obžalovaný, spativ je, vzdy-
je
chá potichu:
,,Mj soud, pak
bože, až to se mnou skoní slavný) mne dostanou tamhle ti do prádla!..."
Rychlé zjeveni a stejn
viná, hmot,
rychlé
zmizení
no-
jaký zpsobili, z'ejména však nedo-
.
133
staten
uctivý
zpsob, jak se mihli kolem dstojné, napchované hlavy soudu
—
trestním zákonnikem
vše to vyrušilo pana presidenta z olympického kli-
odmeného pochodu, jakým se snáschod. Stanul, vytáhl víka hndých oí až k elu, kteréž se pokrylo vodorovnými vráskami du
a vážného,
šel se
pracn hlavu na okamžiku, když poslední noviná mizel
podivení a pekvapení,
zad práv v
a otoil
do chodby za pilíem schodišt.
Kdo
ti lidé? Jak zhurta, skoro krkolomn kolem nho! Jaké to tváe smlých pohled! Není on zvyklý pohlížeti do takovýchio tváí, nebo tém, každému, kdo se k nmu piblíží, hledí vždy na shrbenou šíji. A tito zde. Hledl, hledl vzhru, ale ped zraky pán
jsou
kmitli se
.
presidentovými rozvírala se jen ást šedé chodbiy;
oi
jeho,
by
hledl do prázdna sebe písnji a
skoro uhraniv, nepikouzlily nazpt nikoho z o-
nch, jichž se pohled týkal. Zdola chtl kdosi z podízeného personálu nahoru, ale spativ
povdomou,
jako
zkamenlou po-
vzhru, vrací se rychle do pedsín pi zemi a syí k portýrovi na vzdálenost desíti krok: „Pan president!" naež teprve vystupuje nahoru, spíše hbetem a ramenem po zdi, než nohama po schodech, aby ml pan president dráhu nejvolnjší. A pan president již zase
stavu na stupni
a hledící
—
sestupuje a staré, vyšlcpané
pod
devné
schody
ste-
mohutná osobnosti, chvjí se pod nohama v širokých nohavicích, jakoby na spuchelé nají
tíží
:
134
prkenné d€skiy, doléhala tíže veškerých paragraf, stsnaných do té veliké, moudré, hranaté, obsáhlé hlavy, trící nad širokými rameniy, jakoby mezi né byla vklínna.
R
kdjyž se vclevážná ta postava setkala s
druhou, diurnistovou, lepící se takka na nula
optn,
onou
ze,
sta-
zvedla ruku v silné, beránkem podšité
ji vážn až k rameni a ukazujíc palcem za sebe, otázala se, sotva ústy pohybujíc: kdo to jsou ,,Co te bželi nahoru
rukavici, vznesla
—
oni?"
Pan ,,
se poklonil
,,oni''
Prosím, od
a vydechl:
novin, pane
piresidcnte!"
Obsáhlá hlava naklonila se naziad, jakoby se chtla opíti o límec mkkého zimníku, hned však
ped, pravé oko
s€ nachýlila v
se
pimhouilo
a
milostivá ústa šeptla:
,,0d novin!"
Jakoby chtla íci: nu, te pochopuju ..."
A pece
,,Aha, už vím,
nepotkal dnes poprvé, vdl, denn když pedsedal njakému
je
tam picházejí
od novin
;
-
-
že se-
novinái jedinými posluchai lí^jediným obecenstvem pi porotách sedli v první lavici a psali se zimniním chvatem, a on mrskl nékdyi mezi okem, ta již v duchu zítejší referát novin, v nmž hned na poátku bude státi nátu, byli tito
ni,
;
n
—
ale nikdy se nesoudu pedsedá pan president podíval do tch tváí tak byste, aby si je pamatoval.
—
•
Vždy
novinái!...
.
.
133
A
jak sestupoval níž a n힀,
oi, zahrál
mu kolem
hutné, obsáhlé
kdy tch
úst zvláštní
hlav kísila
noviná
se
pimhuujc úsmv,
a
ob
v mo-
vzpomínka na dobu,
bylo v kriminále plno, ale ne
na chodbách, nýbrž v separacích. Tenkráte nebyl
ješt presidentem, nýbrž radou, ale
již
temkráte
pedsedal senátm. Senát sedával za zeleným lem a
ped
žalovaných.
sto-
stolem sedávali novinái, na lavici ob-
To bylo
v dobu trpné oposice, v
deklarantskou, v dobu tábor.
když protivné ty novináe noho po druhém .
Kde
posílal
jsou
ty.
dobu asy,
do chládku, jed-
.
dýmkou, z níž poZatím kuoval pi tžkém svém zamstnáni u kamen, odchrchlal a spchal, aby otevel panu presidentovi dvee ze schodišt do pedsín a pak z pedsín do prjezdu. dole praštil portýr
Pan president
vešel,
prošel
pedsíní,
vyšel
dtuhými dvemi, sestoupil ješt s ti schod, odmil pt krok prjezdem, vtáhl hlavu na krátkém krku hloubji do límce zimníku, vydechl siln a již se dal nalevo.
ped se, tlo se šine rovn, aniž se jen zakývá, zahoupá, skoro jako na kolekách, a pod mohutnými botami vrže Hledí písnými zraky
v
ped
a piští zmrzlý sníh
.
.
Cas plyne, plyne. Již dávno tomu, co dali pana presidenta do výslužby, s s
njakým novým
titulem.
njakým novým ádem,
A
již
tomu zase
ada
.
136
let,
,,K
odpoinek hrdým nápisem
CO sc odebral pan dvorní rada na
vný, do
a jen deska
Volšan,
akof f ski"
s
pipomíná pamtníkm
a uzTiání, jimiž je vystláno poslední
vzácného toho muže
.
.
" I
zásluhy,
vné
lžko
z bolestného
života utrápeného
výbora
Kajfáše Mikulky. List
dvrný, zachycený v mém „erném kabinet". 1881
Nejmilejší
Není tomu ani centový
kámen
zdá
mi,
bratrance,
pt
drahý
Venco!
minut, co mi spadl tžký,
Jsem jako zwovazTozený, nejšastnjší smrtelník na zemi, jest mi, fako bych biyl utekl z hoícího divadla, ulehilo se mi, jako bych byl pestál moskou nemoc, ano je mi tak blazie okolo osrdí, se
jakoby, byl
mne
jsem
njaký dobrý Ptáš
se,
se snad,
že
zaplatil!
Domníváš
se srdce!
že
výhra na státní
los,
strýc
jaké
všecky dluhy za
štstí
mne potkalo?
mi padla do
i
klína hlavní
že jsem dostal pTczentem
soudek pravého plzeského? Nikoli, drahý píteli a nejmilejší bratrance
ped pti
—
štstí
mé
je
vtší: vzídal
minutami hodnosti zábavního výbora, podkoval jsem se z jednatelství a jsem šasten tak, až mi radostnými slzami oi vlhnou. jsem se
—
!
133
—
se Ti zdá, ž€ pepínám píteli, nikdy jsem nemluvil pravdu tak pravdivou, svtitou a neomjylnou, jako v tuto chvíli. Vzdal jsem se svého
Snad
jednatelství, strhl jsem si s
kardu a poslal
ji
teprva cítím, že
voln
ka, že
dýši,
a
n.yní
— zkrát-
voln kráím
jsem našel sebe sama, že jsem opt lovnade mnou rameny, neusmívej se, ne-
Nekr
kem.
vgpouštj z aby,
prsou výborskou ko-
rekomando pedsedovi,
úst
T vOsud
ani
jediného
nepotrestal a
úšklebného
slova,
do njakého .zábavní,
ho" výbora nez'aklel! Nerouhej se! Jaké jsem snášel trampoty, ve své nešastné, záfcavn-výfcorsko- jednatel ské existenci ,,
Uspoádáme
koncert!" ustanovili ve výboru,
sežete nám njakou šikovnou pia-
,,pane Mikulko,
nistku!"
Ano, ekne se jen
bhal mi
jsem,
tak, pianistku!
jsem, jezdil jsem
Chodil jsem,
— vždjy
a
všady
spáso svta, smilovala se nade
mnou
lítal
selhalo.
Konen,
paní Pimpitová.
„Ješt nevím, pane Mikulko," ekla mi, ,,ale v nedli, odpovím vám na urito."
navštivte
m
Dobrá; jdu k ní v nedli. Paní Pimpitová nebgJa práv doma, ale v prvním pokoji mrskal nadjný mladý Pimpit „káu".
Jak mne val: „Flákej
zhlldl,
káu
—
mi bi
podával flákej
Co dlat? Chtl-li jsem
a
káu
a
káu!" si
nakloniti matku,
musil jsem mrskati synátorovu káu. Flink
— flink!
!
139
—
udlal jsem to njak nemotorné, káa se zamotala a letla ptimo pod postel. Bg,l jsem v roz-
stydl jsem s€ za svou neohrabanost ped ,,Káu! Kádi!" Co dlat? Nerozmýšlel jsem se dlouho a vrhnuv se na kolena hrabal jsem se po káe. Ano, tam byla mrcha, ale až u zdi! Musil jsem se skoro natáhnout, tak že mi jist jenom nohy, vynívalyi. Pojednou se otevrou dvee, hedvábtiá sukzašustí, ale v tom již také slyším srdcelomný pacích,
klukem, který poal váti:
—
n
„Zlodj! pod
posteli je
zlodj!"
Pani Pimpitová!
A podle všeho se zdálo, že paní Pimpitová padá do mdlob. Jako když mne vysteli, vyplazím se,
vyskoím
vy!"
A
a
iním svou poklonu.
milá pani slíbila mi za hrozného smíchu
laskav svoje úinkování.
ped
,,Ach, to jste
Slíbila
koncertem vzkázala, že
darmo jsem
je
—
ale
chu,rava
hodinu
—
na-
,,káou" pod posteli! Jindy zase poslali mne pl hodiny ped zapoetím spolkové zábavy pro houslistu, který ml ale posud pednésti první íslo programu. Slíbil nepicházel, a celý zábavní výbor tonul v hrozném se
válel
s
—
vy jediný nás mpivlete ho živého
zoufalství! Mikulko, Mikulko,
žete spasit
i
—
jdte
a
— a
mrtvého!
Já ubohý Mikulka sedl jsem' do vozu a jel Hopfnštokové ulice, kde náš virtuos prý bydlel íslo 14, koí, prrr! A hned v pízemí ptám se:
dt>
Prosím, bydlí tu houslista pan ervenka? Zde ne,
snad v prvním pate. Prosím, bydlí zde...? Zde ne, snad v druhém pate. Prosím, zde...? Zde ne, snad ve tetím pate. Zlítal jsem celý typatrový dm, ode dveí ke dveím, konen jakás paní
To snad v ezinické ulici! Ó ty již drníme do ulice eznické. tyi patra. A ervenka nikde! Ó ty babo
prohodí:
moudrá duše! zase
Konené jsme
hanebná!
našli pana ervenku, Jeden bydlel v prvním pate, jeden ve druhém a dva ve tetím.
v
Píné
ulici.
Z tchto ervenk byl doma jen jeden, ve tetím pate, a už zdaleka na schodech slyšel jsem vískání houslí. To je tedy, ten, kterého si náš pedseda
vybral.
nmu.
Vrazím k
Byl
usmolené housle, až
mládenec, jak se
to ^tarý
njaký, šedivý
zdálo, p«ensista
a ušuipaný, a trápil
to bylo proti
—
pánubohu.
—
Mám
est s panem ervenkou? Prosím! Tedy rate se mnou do vozu, ekáme už na vás v besed. Tak? Mám jeti s vámi? Prosím, prosím, jen
—
—
rychle.
—
Dobrá, odjeli jsme,
vzavše ušlechtily
blahoeil osudu, že jsem konen ervenku dopadl. Pijedeme do místnosti, vstoupíme do sálu co vidím? Na pódiu jeho
nástroj
s
sebou,
a já
-
stojí
mladík
s
vého pohledu,
dlouhými vlasy, bledých tváí, .a
sni-
vyluzuje z houslí andlské tóny.
,,Kdo to hraje?" ptám se jednoho ž výbbru. ,,Nu,
ervenka!"
vždy
„Ale,
j
pivádím pana ervenku!
á
vo-
'
lám všecek bez sebe.
te
Tak,
hrzou
se ježily
mli dva ervenky
jsme
ervenky
koncert, dva
a jen jeden
vlasy na
hlav
a
a jen jeden
ml m
Mn
hrát.
ervenka
j
se už nemohl
dokat, až bude moci zaít. Bylo
mn
jsem
zle a šel
Co
se stalo s
dom
stonat.
druhým ervenkou, nevím,
to vím, že jsem dostal tetího
nm
pisu a na
nedlejte t
stálo:
dne
lístek
vabuchto, podruhé
,,Vy
mnoho
V lét
pad
a nejvíc jich snesl jednatelský
pípad
mj
hbet.
na výletech obstarávati flašinet a po pí-
také
neky
si
lidí blázHiy!"
Ach, milý bratrance Venco, takových je
jen
bez pod-
sám toit
a lovit
zim
v
klikou,
v-
poádati
po sále taneníky a tanenice, k me-
rendám malovati schody a lepit na stropy papírové hvzdy, leštit podlahu a spravovati kamna, stát u dveí a ukazovati pánm dvee do sálu a dámám do toalety", líbat matkám ruce a dcerám ez!at ,,
kúru,
šupat
s otci
a se
panem hnvat domovníka
být za dobré s
—
pes lidské síly Dkuji bohu, že žíti
jak
a
strýn
hrát
starostou a ach,
konen
šestadvacet,
nesmt
si
roz-
Venco drahý, to to
i
se
mnou
je
prasklo!
skonilo a že zase mohu si to, drahý nkdy nkdo lákal do výboru
to vše
obyejný lovk. Zapamatuj
Venco, a kdyby zábavního,
rci
T mu:
,,
Odstup, satanáši!" a
zsta
142
civilním
lovkem.
K
tomu Ti dopomáhej pánbh
a všichni svatí.
Jsem
Tvj upímný,
do smrti nejdelší vrný Kajfás Mihulka,
ziábavni výbor ve výslužbi.
V Praze,
v
den Všech Svatých roku tohoto.
í
Pabrky
redakního koše.
z
1886 I.
f
Vidíni s
hlavou
p€d
tém
Mj
trapi.
sebou stále tu nevelikou postavu
tverhrannou,
s vlasy
krátce sti-
ženými, tváe na pohled pívtivé, ale
s
belskou! Vidím
v
ped
ji,
kterak pešlapuje
stojanem se šikmou plochou,
žena dlouhá a široká, ale velice
rozdlená
pínými stnami
á-
duší
trepkách
na níž polo-
mlká
schrána,
v nespoetné malé pi-
naplnné olovnými literkami. To je tak zvaná sazeská ,,kasa", ta nevyerpatelná studnice písma, kteréž v rukou sazeových kupí se v ádky, hrádky,,
ádk^y ve stránky, stránky ve knihu, plniti
njaká
,
.citelná
se knihami ponejvíce
kupc. Vidím
tu
jíž se
má
vy-
mezera". Ale u nás vyplují
magacíny nakladatel a knihchová ke
mné
ale která je dojista
mým
osbku, kteráž
zdánliv co nejpívtivji, nejzarytjším nepítelem.
se
Pohupuje
se
chvílemi
.
144
emen
V kolenou, potahuje se za
olovné
v pasu,
potásá
pravou vybírá stále své ze schrány pied sebou, šermuje
v levé ruce sázítkeim literky,
a
naež
jimi ve vzduchu,
pibližuje jimi pravici k
le-
hned cvakne tu na železné stny sázítka pásmenko. Klade literku k literce, vzniká slabika, slovo, vta, celý ádek dva ti deset celá strana Duchaplné i mén duchaplné mya
vici
—
—
.
.
—
šlcnky: spisovatel sestavuje
z olovných kgi,
literek
— poškrábe
do
on
stejn lhostejn
mu
cvo-
myšlenka: ,,Ah
se tak zbiy tené krásného, istého pa-
." .
.
Je
mj
to
saz€
lovk, bez nhož
nhož
biych tu
lovk,
—
saziec
mého
asopisy,
nemohl nic vydávati, bez jako kl v poli, bez pomoci:
bpjch
stál
jenž mi prokazuje dobrodiní, že sází mojp
mých soudruh tynedlní neb-o
trnáctidenní
a pfece
lovk mým
a
Kolik stále
tento
je
muí tlem, ho
tu
sázítka, jakoby zarážiel
den vrací se
stokráte za
píru!
ádk
.
plody, jenž
mi pomáhá vždy ke ,
.nesmrtelnosti"
nejvtším trapicm,
lidský ivor se srdcem
hokých hodin mi
ped
snní, stále
sebou, kudy
se
upírají
--
již
kamenným
.
.
pipravil! Vidím
chodím, ve bdní, ve
na mne jeho sivé
oi
a
stále slyším lhostejné, jednotvárné jeho proslovení,
kteréž opakuje se pravideln
pi vyplování
ísla, ,,
pl
Ješt
b|ych
pi závrce každého
posledního archu:
poteboval tak
nco
malého, na
stránky nebo na stránku k vycpání.
pak
sází
klidn
dále,
jakobiy
." .
mi byl ekl,
nehled na mne
kolik je hodin,
muení mi
love!
Strašlivý, necitelný
Jemu
nco
nesl
slovuje
to
necít, jaké
již,
nastrojil!
se lehko
pl
na tak
ekne, abgch vyhledal a pinebo na celou stránku! Vy-
ml
jako bych
lhostejné,
sklad
„krátkého zboží", a neví, jak mi bývá, když schá-
pl
anebo oelá stránka rukopisu! Prosím vás, píteli sazei, navštivte mne jednou a podívejte se na ^y redakní poklady! Hlete, jak se mi leje s ela pot, když prorýívám ty kopce popsaného papíru jako krtek, hledaje vaši proklatou plku anebo celou stránku! Pravím vám, takových spisovatel není již, kteí biy, psali jenom zí
na
pl
anebo konen na celou stránku! Nesnídám, neobdvám, neveeím, jen hledám
ždibec papíru,
ten
hltavost
vaši
na
nasytil
nmž
—
ale
by bjylo, ím nikde nic
—
bycli
a já
zídivácen klesám na lžko, abjych se probudil k no-
vému
trápení.
Mjte
milosrdenství,
love,
a
mi,
vz^kažte
—
lánek na pt arch tu jest, a a samý skvostný, pravtu je druhý, tetí, tvrtý divý humor ze života, jak mne páni zasílatelé ujišují, samé „vlastní zkušenosti" a historie, Jejichž že potebujete
—
,
hrdinové ješt
Nuže,
žijí".
eknte tyi
Jakže,
to
píliš dlouhé?
dám vám tuto pknou kdykoli mne potká, pohlíží
archy, a
báse, jejíž skladatel, na mne vždy tím nmým,
ale tak
hledem, jakoby Chtl íci: „Ješt I.
je
Herrmann XXVU.; Drobní
Ud
I.
výmluvným' pojsi ji
neotiskl 10
—
.
.
146
—
pro
jsi ji neotiskl? Pracoval jsem o ní tak dlouho a tak namáhav, vykouil jsem tolik krátkých (a já cítil ty „krátké", pi nichž nešast-
—
ník ten básní
sáklý nejen
—
já,
— pro
byt)
vní
jsem líbeznou
ale všechen
mj
celý
neotiskuješ, barbarský
ji
pro-
jejich
odv,
mj
redakto-
Vždy jsem psal vlastní krví tuto báse, v níž líím žertovn osudy zamilovaného, nebo hrdinou jejím jsem j á a hrdinkou jest ona Ona -re?
—
a ty
neotiskuješ!"
ji
R
nemám odvahy
íci
nco jenom
pl
já
potebuje
na stránku
.
tedy
dlaní, abych sepsal
jenž polyká rukopisy
tlama ubohé híšník|y;
psaným papírem lok,
mu, že stránky,
mj
saze
nanejvýš
.
A konen do
na
a
sedám sám
nco
hlavu
a tisknu
pro hladového sazee,
jako ona bezedná, pekelná jenž není
k nasycení po-
zstává vždy laný, jako
žra-
vždy
i
ten
mj
—
osamlý koráb trapi pronásleduje mne dnem
kterýž sleduje bez' únavy
i
nocí jako duch, jako pízrak, a do uší mi zaléhá
neúmorná, neodbytná jeho upomínka: ,,Néco tak na pl nebo na celou stránku, pane redaktore.." Ano, ano, ano nenasyto! již namáím
—
péro a píšu to
jenom na
— pl
svrchované nebe,
pomoz'iž,
stránky, na stránku
.
.
a
je
147
Mj
první honorá. I.
Byla
krásna
kdy
doba,
jsem
Mohu chodíval, nebo
chodíval
do
íci s dobrým sv-
tvrté tídy normální.
domím, že jsem „navštvoval" pova^^val mne pan tvrtou celé dva roky uitel Merhaut patrn za okrasu své tídy, že si mne 'mermomocí podržel za vzor ostatním školákm, a nechtl mne pustit vejš.
—
ale
(Díky bohu, první kapitola
šastn
pl
musím
ješt nevydá
—
stránky
napsána, dále.)
II.
Ale nebyl jsem sám a jediný tak vytrvalý a
dotené tvrté tídy. Stejnou
horlivý navštvovatel pilností
honosil
se
pítel
mj,
Franta
ehákv,
ba on mne pedstihoval. Chodil on už na tetí rok do tvrté tídy. Byli jsme nerozluní kamarádi vytloukali jsme vždy spolen okna sousedm a bývali jsme také spolen biti. (Chvála bohu i druhá kapitola by byla!)
—
—
—
III.
Franta
ehák vyznaoval
apetitem. Ale pojednou
pozbývá. Kdežto sndl jindy
ml
se
vždy výteným
jsem pozoroval, že chuti
—
tyi
žejdlíky tešní,
najednou dosti tí a také rozbíjel mén oken. Udala se s ním patrná zJnéna. (Pokej, sazei, hnedle budu mít pl stránky!)
)
IV.
Jednoho dne popadl mne
ehák
za rameno
a promluvil:
„T§, Nácíku, nco mi udláš, vi! Napíšeš mi psaníko máš hezí ruku než já." A povídal to tak vážn, jakoby si u mne objednával román. (pisvdil jsem; ,,komu pak?" ,, Napíšu,"
—
„Aninoe Plakovic tck!" vydechl Aj,
aj,
—
bude v sobotu
její
svá^
ehák nhypln. to je
—
tedy ten zkažený žaludek
Aninka Plajkovic! (Výborn! Péro
letí
jako namazané!)
V.
Pro
m,
bych nenapsal? Sel jsem
ehákem
s
do-
(Jeho maminka hokynaila pod velkým loubím proti hlavní stráži pevnostní.) On byl tu sám.
diktoval, já psal; pokazili jsme asi píru,
ale
konen
pt arch
byio psaní napsáno,
pa-
ftehák
si
ješt jednou vše peetl, pak jsem ho podepsal, a když se shánl !po obálce, podepsal jsem rychle a tajn na druhou stránku i sebe. Chtl jsem. aby,
etili
Aninka zvdla, kdo tak jsme psaní spolen,
popálili prsty, a
vzdá
si
je
píše.
ehák
vzal k
Zapeoba
si
sob. Ode-
je sám.
(Myslím,
celou
pak
pkn
pi emž jsme
že se
strámku
!
mi dokonce podaí sepsati
149
Ví.
ZapomiíGl jsem poznamenati, že mi fehák za
mj výkon dal odmnou novou kudlu. jinak Taková kudla stála o jarmárce ti nové tyi. Užil jsem nedle píjemni tím zpsobem', že jsem celý den vyeziáíval do všeho nábytku rozliné monogramy, zaež milý otec dkladné spisovatelský
—
m
vyplatil.
Ale kudly nedopadl.
Nasal pondlek
a sedli jsme zase ve škole.
Práv nám vyprávl pan
uitel
píbh,
nhož
z
jasn vypilývalo, že každému zlému skutku v záptí kráí odplata, když se otevely dvee a do školy vkroil otec Aninin, p
—
(Pozor,
dlám
—
trochu dlouhé kapitoly!)
VII.
Pan Plaek pozdravil, sáhl do kapsy, vyal odtud njaký smakaný papír a podal jej panu uiteli Kriste piane, naše psaní Anince! Pachatelé byli vypátráni ihned vždy jsme byli
—
—
podepsáni oba. Já osel také podepisoval?
—
pro pak
jsem
j
á to
Vílí.
Exekuce byla krátká, kratidíá. Pan uitel vyeháka pod škamnou, pak sáhl po
táhl nejdíve.
..
.
150^
mém
límci. Vzal nás za ernou tabuli a ped oima uraženého otce nám každému nco vysázel. Rate odpustit, že se nemohu upamatovati kam,
ale
po
dvacíti letech se na vše
nevzpomene.
IX.
Potom jsme stáli oba na míst hanby až do konce cviení. Makal jsem vztekle v kapse kudlu, jíž bych s chutí byl uezal jazyky všem tm
niemm, vali
.
kteí
na nás
je
ze
škamcn vyplazo-
.
Ale vše to byl bych snesl; nejbolestnji však
mne mne
erný nevdk ehákv. Po
dojal
poíhal, namlátil
mi
a vzal
škole
si
jsem za svou první spisovatelskou práci
na
Ml
mi kudlu. sice
dva
výprasky, ale žádný honorá. Pozdji ovšem dose
stalo
aspo njaké
mi
náramnou
radost,
satisfakce.
—
nách dali fteháka na ševcovinu
pál
.
Ml
jsem
po skonených prázdni-
kd,yž
to
jsem
mu
.
Sazei, strašný dost? Jakže? Že
love,
staí vám to? Máte
jsem napsal
dv
jedné! Nuže, skládám zbra, pište uvidíte, jak
jenom na
tžko
pl
se píše povídka
stránky
!
.
.
—
strany
místo
pište sám,
na stránku nebo
151
II.
Co pošta
pináší.
Je smutný, pochmurný 2imní den, jaký bychom v ervenci marn hledali. Slunce zakryto z dola hustou, neproniknutelnou mlhou, že nelzie pazorovati, jak se valí po obloze, a
povtí
je
zdo-
beno ídkými zbloudilými vlokami snhovými, jež poletují ve z!matku sem tam, nevdouce, komu mají padnouti za krk aneb nad kterým komínem se mají rozplynouti. Všecka píroda dýše zlomyslným chladem a sychravostí, jakoby chtla drahé dti
Ve studených bytech slezly se všecky stínky za rámeky, aby jim bylo tepleji, a švábi spí zimní spánek pod podlahami, oekávajíce toužebn píchod jara, aby pak s fialsvé obojího pohlaví umoiti.
kami a konvalinkami pekvapili rozradovaného lovka, kterýž jich po celou zimu bolestn byl postrádal. Domácí miyši potulují se zoufale po pdách a prázdných špižírnách, klnouce
nestydatým lidem, kteí sndli, co k a
myším pranic
rozhoen
sndku
bylo,
nenechali.
V redakní komnat
,,
Švandy dudáka", kteráž
jest vystavna v písném slohu nové doby, tak zvaném ,, vinohradském", sedí u širokého, dubového stolu zamyšlený redaktor a dokuuje ,,špaíky" od vánoních svátkv. Aby nebylo nedorozumní, podotýkám, že ,,špaíky" nejsou snad
zvláštní
djí si
njaký výrobek tabákové
režie
a neuvá-
žádném cenniku. ..Spaíky" vyrábí abychom každý kuák sám za ,,let tuných" se taky v
—
152
—
za „let hubených" je vykuuje, když totiž bgl tak opatrný, že je schovával. Nkteí marnotratní kuáci Izahazují však „špaíkyi", mluvili s biblí
jedva že je urobili.
Nohy slavné redakce" ponoeny atých bakor plsíéných a její trup se ,,
jsou do bahalí v šedý,
nádherný župan. Nádherné takové župany prodává Jakub Rotberger po desíti zlatých a jeho konkurenti v
všem zejí
Židovském
mst
pražském po
žlatoe.
O-
županm z tohoto posledního pramene schár nkdy tapce, nkdy také rukávy. Kamna re-
dakní dýchají milým chladem, jenž b[y zvlášt byl píjemný ve psích dnech ervencových a srpno*vých. Než redaktoi a spisovatelé netopí obyejné opovrženíhodným topivem
zt
dol bušthradských
a kladenských, anobrž zahívají se nadšením pro svatou, spoleóiou vc a po pípad i plízní a vd-
kem
obecenstva.
Zaklepáno na dvee starožitného rázu. Starožitného proto, ponvadž' díve, než byly zasazieny
do nového domu vinohradského, otáely se
ve stžejích starého,
sešlého
njakého domu
ze
dveím dodává se nové ceny pedn lakýrníkem a za druhé útem stavitelovým. N£kd,y konají podobné dvee služby výborného ventilátoru, odstávajíce dole nahoe
století
minulého.
Takovýmto
i
na nkolik centimetr od opažení ili
futra.
,,Dále!" volá redaktor pohnutým hlasem a pekládá zkehlé nohy, zkoušeje, bude-li moci povstati a návštvu uvítati.
153
Vešel listonoš, otásl se v
píjemném chládku
redakní sín a položiv na stl chvatn
hrst žár
silek vzdaluje se riijdile.
Redaktor, vydavatel, administrátor a expeditor
„Švandy dudáka" zaryl kostnatou pravici do hromad,y korespondépncnich lístk, dopis, asopis na
výmnu
J2ž
pi
—
a
oddechl
si
z hluboká.
Oi
jeho.
vstupu listonošov byly radostné zaplálg.
pokryly se dotknouti,
opt modravým nádechem. Sluší že ve hromádce té btylo nejmén
potak
zvanýdi poštovních poukázek penžitýtch. Vlastn, aby nevzmiklo nijaké nedorozuminí, budiž poznamenéiio dle pravdy, že poukázlky poštovní nebylo
toho dne ani
jediné.
Redaktor podlil naprosté vnitní uspokojení. Poztnal, že pece není tak mnoho nerozumných
svt, kteí by vyhazovali peníze za Imihy a asopisy. Potom prohlížel, co dnes pánbh nalidí
ve
Roztrhl obálku
dlil.
prvního
dopisu,
jejž
vzal
man
do ruky, a pfeítal zvolna ádky ozdobného písma na papíe velikého formátu tvercového: „Slov lit11f Pane a
Pane!
Jakož Jméno Vašnostino sl,yne po vlastech eskoslovenských a zní dobrým zvukem osvde-
eného
uje
a
chvaln známého
citelnou
spisovatele,
by v žádné vlastenecké rodin také není nás tajno, že
a "Neodepete
jenž vypl-
mezeru v písemnictví našem a kterýž
neml
scházeti, tak
Ráíte chovati lásku k
pomoci nikde,
kdekoli
jí
lidu
teba.
I
154
pecházíme k Vašnostem dnešního dne s prosbou, jejíž vyplnní nám zajisté Neodepete, zaež Vám budiž pedem juž dík veliký nevýslovný. Taky u n^ ve cit vlastenecký pod krou nezkažencho, poctivého lidu eského, lek,
jehož
úelem
a tak jsme
spo-
zarazili
jest podporovati co nejvíce lite-
raturu naši krásnou eskoslovanskou. Í23ení neviijhnutclných
poíeb
Než po
25a-
spolkovýírh octli jsme
se na dn prostedk svých. Malování místností, poízení znak koruny svatováclavské a zakoupení podobizen nejprvnjších výteník naš^*ch, zaobehraného ízení spolkového kuleníku a nkolika spoleenských her vyerpalo úplné píspvkiy naše penžité. Obracíme se tudíž k Vám, Slovutný Pane, a žádáme Vás co nejpokornji:
—
— a
Ra^tež
Svj
nám po
asopis
,,
celý
bžný
rok posílati výborriý
Švandu dudáka"
zdarma
a
my
do první adiy píznivc našich. Kdiybiychom smli ješt njakou prosbu viysloviti, žádali bychom co nejoddanji ziazmamcsnáíme Jméno Vašnostino
také
o
o minulé roníkij
vše,
asopisu Vašeho a vbec
co Jste dosud vydati Ráil. Dík lidu na-
šeho, toho bodrého, dobrého, ného lidu Vás nemine, a brodiní stonásobn vynahradí.
Bh
V Tatrmanov 25.
prosince
mkkého a oddaVám vykonané do-
na eskomoravském pomezí dne
1885.
Jiík riápola, uitel a jednatel
spolku „inorod" pro slovanské literatury.
podporu esko-
155
P.
Kdyby Vašnost Ráila ke všem roníkm oznamované desky polokožené, Do-
S.
piložiti též
plnila by šlechetný
Vázati
dáme
Svj
skutek co nejskvleji.
na vlastní útraty."
to
Viydavateli vyhrkly
pohnutím slzy z
oí
a po-
vzídehnuv z hluboká zvolal dojat: ,,Ah, pokud bude tako\rýchto nadšených ctitel písemnictví v národ našem, dotud nezahyne ani on, ani jazyk náš
—
a nikdo,
kdo
se péru
vnuje!"
Odložil a prohlížel dále. íslo druhé byd ko-
respondenní
struného obsahu:
lístek
Poslal jste mi na ukázku první sešit svého
asopisu.
Vracím
odebírati nebudu.
jej
pošt
lovk
a
neví,
oznamuji vám, že co
bjy
díve
bral
Svtozor, brzy Kvty, Zlatá Praha, Lumír a Osvta, co se do nás cpe, a te picházíte ješt i vy se svým Švandou. Nenamá-
a
platil.
Brziy
je to
—
já sám si nadlám špás, co jich jsem se, že nebudu bráti nic, Rozhodl potebuju! a zapovídám si všecko posílání na ukázku. Pošlete-li ješt jednou, budu vás žalovat pro vy-
hejte
dírání
se
!
S úctou Arnošt Kobliha,
statká
v
Kloinínov
156
„Statený nost
„Ano, rázz hrudi našeho lidu. Takových milion, a vybojujeme vše, co nám schází!'' onuži," vzdechl redaktor.
neviyimizíGla
Cech
etl dále. Dopds meny a ztnl takto:
tetí byl psán velikými pís-
„P. T. Pane! Vrátil jste mi humoresku, že je moc dlouhá moc stará. Dlouhá n e n í, já jsem etl delší, a stará není také, nebo jsem ji napsal ped msícem a látka je zcela pvodní. Mohu vám ale íd, že lituji podnik, jehož jste redaktorem,
a
protože
takhle
si
níky a pak
nedomejšlím pranic,
ale váš
úsudek
mírn eeno. Nemyslete
dutý,
med,
<x>
vy napíšete.
havý a váš
Snzte
si
spolupracov-
všechnjy
odraz'íte
mžete vydávat prázdný
Vy
jste
„Sndený krám"
ho sám
a netrapte
si,
papír.
Já
si
je trochu na-
že
nkdy
je
všecko
také zdlou-
se mi už pejídá! itenáe!
S úctou Jaroslav
HomsUf,
spisovatel,
žák VI, tídy gymnasiální."
Redaktorovi zajiskily zraky. ,,Ano, sebevdomí nám také ediybí! Patrné jsem nadjnému tomuto muži ukivdil. Ale je pozklé!"
etl
dále.
Korespondenní
lístek:
157
Cténá výpravno!
Upomínáte mne po páté o zapravcní 2 kr.
za minulý
každému jsem
roník. To zaplatil
jest
ncstoudné.
bez upomínání, a
vyškrtnte
v50
Posud
Vám
po-
m
Ze seznamu abonent nechci s Vámi míti dalších
šlu peníze na prvního.
však
zl.
—
nepííjemností.
Petr Vocápek, soukromník v Plzni," „Jeminocitný:
lovk," povzdechl
si
redaktor,
„jen že mi sliboval již ptkráte, že prvního zaplatí,
a
tch
Zapomnl
.prvních'
asi
je
v
podotknouti,
každém roce dvanáct.
kterého
prvního."
Nejbližším íslem byl slušný balíek, mající dle
poznámky poštovní kilogram váhy. Rukopis", s adresy, a níže stálo: Cena 50 zla,,
usmívalo se tých.
Redaktor zvolna otevel baliek a rozložil na stole asi 150 silných arch papíru, drobn popsaných. Byl pi tom dopis na velínovém papíre tohoto obsahu:
,,Slovutný\
pane!
Vááem,ýijMme redaktore!
Zabýyám se v prázdných chvílích svých spisováním a pokouším se ve všech oborech. Sepsal jsem ti pvodní kusy divadelní a doufáni,
tém
že budou pijaty. Veliký historický román poslal
jsem Zlaté Praze, Svtozoru jsem pedložil delší Gpickou. Do Budeské zahrady chystám dva-
báse cet
povídek pro mládež a „Lumíru" hodlám zapeklad zie sanskrtu „Džaminjami-tatra-patra-
slati
píbh
dvou zamilovaných, se sloVe ..Kvtech",, doufám, bude snad otištna pvodní moje práce Koky ve starovku", a pro „Vesmír" upravuji pojedkutja-lelky",
nem
to
a žirafou v pozadí.
,,
nání o
kám
bahn moském
stálé
studie
v
emuž
a jezernim, k
našem
podni-
rybníce.
zpomnl jsem také na Vás a h^v dva minemocen, sepsal jsem pi té píležitosti pro Váš list humoresku, jejíž poloviku Vám tuto I
síce
posílám.
Dj
jest nový, totiž
našem
se všecko tak v
rok
Vám
že by
slím,
zavdil
a
mstu, kde by
to
pvodní, nebo
stalo
jak vypravuji.
My-
stailo pro Švandu na celý
byste se otištním se
velice
našemu
nejmén pt výtisk Švandy
Peníze bych
bijlo.
mst,
teba
vybíral
já
od-
a podržel
si
je na úet honoráe. Neškodily by tomu obrázky, na píklad, jak ten žid leze do toho sudu s po-
pelem,
kobyla
jak ta
prask.
ve XIII.
Pro kapitolu šestou
bgdi
Vám
Vám
nelíbil
volit
z tchto:
—
fotografii
(starý
starého
kulhá
kapitole
Váová nezdárnému
jak dává stará
a
Lojzoxi vý-
butyká) pjil
Kudry. Kdyby
se
název ,,Prtácké studie", mohl byste ,
.Trefa
na slepo" aneb
,
.Vycpaná
Pamti vystrkovské z posledních let" - anebo konen: ,,Rány boží, svt se boí!" Všecky ty názvy se k tomu hodí výborn, jak pi
smrt"
,,
159
tení seznáte, lepší,
ale
nemám
kdyby
Vám
napadl njaký jiný
nic proti tomu.
Prosím jen
velice,
etl asi do téhodne,
abyste rukopis tento
nebo
bych rád vdil
pe-
nco
jistého a také k vli dokonení. Prosil bych ovšem o svdomitou korrekturu a ne moc škrtat. Psal jsem tak, že nikde není slova zbyteného. Pokud se
týe honoráe, ponechávám vc úpln Vám, vda, že sám jako spisovatel oceníte dobe as a práci, kterou jsem této humoresce vnoval. Musím však podotknouti, že potebuji práv velmi nutn p^enz
—
mohl byste mi asi 20—30 40 zlatých na ú^t honoráe poslati. Právo pekladu si vyhrazuji, jak se samo scbou rozumí. Tším se na a
brzkou Vaši zásilku
odpov,
penz,
slovutný pane,
jakož
i
na
a trvám
v úct peveliké
nejoddanjší
Hanuš
liolaifdr,
uitel v Ptiblavech.
Poznamenání. Nemyslíte, velectný pane, že bijch práci tu mohl vnovati Svatopluku echovi? Výtisk na velínovém papíe a ve skvostné vazb
mohl byste pak laskav na redakní útraty obstarat myslím, že by to i listu Vašemu valn prosplo."
—
Redaktor zahledl se na náklad rukopisu,
v radostném
pozdvihl
spoustu
rozilení papíru
a
160
potžkav
man
ji,
vc
opatrn zase
na nkolika místech
položil.
listy
a jal
Pak se
obrátil
ísti.
„Výborné, výÍ3orné!" stenal zhluboka a tžce oddychoval. „A jak tu žadiycen prostonárodní hu-
mor
upev oi
lidu!"
ádek
na jiné místo, etl nkolik
hlasit:
Putýnka brzo byl vysthován. Zastril
,,
do „brustošny," vy^udlého „kéroku" odenou „šrajtofli", do šosu uschoval mosazný „íichpuc" a maje pod jedním pažím tinohý „špukostl", pode druhým' starý
s vybledlým vyšíváním Najednou (!zipomenul, že zapomnl v almae ti modré ,,šnuptychle", i vrátil se pro n. Shýbaje se k nejnižšímu fochu", uznamenal pod postelí i zapomenutou škatulku „šuvixu", pravého Biningrovského. Sebral ji také a
,,fajfenbreít"
se z pokoje.
hrnul
,,
konen
tedjy
odcházel v ,,kreuzidér' nálad,
že
tu špinavou díru opouští ..." ,,
Zdravý,
rozkošný humor!" potu vyvstaly
krpje
redaktor a
pochvaloval
mu
na ele.
si
,,A
jak dovede na každý vtip upozorniti uvozovkami,
aby se
ani
Pak nakreslil
jediný
zvolna
sáhl
na první
a položil rukopis
lpla tabulka
tenái
s
po
list
neztratil ..." silné,
modré
rukopisu
tužce,
velikou
a
nicku
do píhrad,y za sebou, na níž
nápisem:
Vrátí se.
Když to vykonal, oddechl si z hluboká a ponoiv bradu hluboko do límce županu a zmodralé
161
hledl zádumivé na hromádku neprodíoumané ješt korespondence, pemítaje, má-li si nechat kousek také na dobu rucG do jeho prázdných kapes,
po
obd.
I
shrne-li
radostné události,
se
jich
na lovka píliš mnoho najednou, pekonávají, ba unavují a ohromují.
Konen
se z^ase vzchopil a sáhl po nejkorespondenním lístku. Písmo jeho bželo trochu s kopeku, jevilo starší, neumlou ruku, ale obsah poínal pádn, jadrn:
bližším
,,Vy
redaktorské/ osle!"
Redaktor se zahledil na tento slibný nadpis
upímPotom povstal namáhav s Icnošky a pistoupil mdlými kroky k zcadlu. Postál tu chvíli a zabrumlal: ,,Bu lže ten lovk, anebo ukaziuje špatn toto zrcadlo, anebo jsem konen zapomnl, jak osel vypadá! Nu, podíváme se, co píše dále."
zraky jako sklennými. Byl patrn potšen ností tohoto projevu.
„Vy redaktorský nemehlo, slovstvím
esli
vy svým vo-
nepestanete ..."
Nikoli," perušil
se redaktor odkládaje lí„myslím, že jsem zatím etl dosti. Ostatní souhlas a Chvaloe tohoto šlechetného, pímého ,,
stek,
muže nechám piráci,
chci-li
mi, že jsem se všemi I.
obd
si až po Nyní musím ku dokonit svou humoresku, a zdá se
tmi
Herriiiann XXVII.: Drobni iidé
.
.
.
projevy váženého obeI.
11
.
162
censtva uvedl do žádoucího, veselého rozmaru. Ó,
humoru abych
se u nás rozumí
opt ctitelm
A poal
škrtati
—
musím
si
dát záležet,
pátelm svým vyhovl !. ." po papíe a pi každém jeho a
vydechnuti unikala z úst a nozder modravá pára
.
Na (Z
skoku.
denníku starého mládence doktora,) 1886
Jsem na skoku! Na skoku! No na skoku! Ano, lehce se ekne: na skoku! Ale v mém veku není to malikost. Ostatn se mi zdá, že jsem ponkud Jsem skuten ponkud
A konen v tu
je
dvanáct hodin
—
v noci
dobu se nemohu ve svém denníku
—
a
velice rozr
tahovat.
Jsem vždyckiy tak „ponkud" — když se ní. Vlastn od Ní! Zasluhuje si to velké N, Jsem proto „ponkud", ponvadž nemohu jít rovnou dom musím se nkde zastaviti. Tísnilo ty to doma, svíralo, dusilo — od té
vrarím od
—
m
—
pítže,
doby, 00 Ji znám. Teprv když naberu stád mi ten imúj úzký, mládenecký pokojík. tahuje se pak
do znaných
rozmru
a
Ro^
pipadá
.
!
.
164
mi,
ktl
jako biych
svty
.
s
Nerudou tmi nezinámýtni
.
Ku
podivu, jako by mi nebylo tyicet! Ostatn: jaké pak stáí! tyicet! Ženili se starší! mohl jsem se ženiti díve? Ml jsem jiných starostí, nkolik let jsem promeškal samou dinou, abych byl živ, a te jsem pt let advokátem. A po tch svých zkušenostech se tak hned
neupídinu
.
.
To jsem
mjyslil
si
jsem se seznámil
íkám Julo, J u
1
už jen tak o,
do nedávná. Ale najednou
s Ní, s
Julou.
—
Julou.
s
Mj
božie,
JilIo!
Je to krásné jméno. Julie! Vždy se mi to líbilo.
tak
by,
Ale cknu-li
:
Julo, má
to
do sebe
dvrného. Julo Snd' bych ji! Julu! Snd' bych
mn
docela
lhostejno,
a
bylo
kde bych zaal.
Ten
doktor Jáger z íše pipadal latán
—
ale
je
nco
nCo
mn
na jeho
ji
vždy jako šar-
theorii.
Mn
Jula
Voní mn, skuten mn voní. Je-li to duše nebo nco jiného, nevím, ale voní mn. Ku podivu, jak jsem najednou ospalý. Je pú) jedné. Podivná vc, jak je lovk ospalý, je-li mu tyicet let — teba myslil na dve. Ale voní.
ostatn, kladu-li se na lžko, myslím také na Julu. Podivná vc, iže si v tu chvíli tak úsilovniž
na ni vzpomínám
—— —
Klesá mi njak hlava
A
kdiyby tak ta
Jula
—
ale jinak
jsem ilý.
!
165
Dobrou noc, zlato moje! Projednáme to, dveko, projednáme se zdá, že mi je matka naklonna
— — Mn
Píšu-li
hem
do svého denníku ve dne, píšu mno-
vc
stizlivji než v noci. Je to
Te
a nezvratná.
jistá
píšu ve
podivná, ale
dne.
Nesmím se ukvapit. Julu mám rád, ale nesmím zapomenouti také na ostatní vci. Na pí,,
my
íkáme. Žení-li se lovk, žení se s celou rodinou. Nikdo by nevil, že si s dvetem bereme celou rodinu. Bereme! Matka Julina se mi líbí. Totiž jsem s ní slušenství", jak
juristé
—
celkem spokojen.
—
Já vím a
bych
mne
mnoho
zlého,
ale
Mluví to
se o
práv
nich
mnoho Rád
nechápu.
vdl, mít
Pro
— tchyn!
biyí
kterak by taková tchyn mohla na znaný vliv. Vždy mnou získává syna! mne týrala!
—
Beru si její dceru totiž chci si ji vzít. to ode mne hezké chci ji udlat paní, hoJe spod,yní, matkou to chci! Pro by mne tchyn
—
—
sekýrovala
Myslím, že mnohé vymyšlené. Ale statné:
konen,
budu bydleti
s
ty
na tchyn jsou
vtipy
—
Otchyn
Juliny.
Jedna
opatrnosti nezbývá.
Julou
dcerou,
s
dv
tet,y
zstane doma. Poznal
má
jsem také
psa, druhá
asi
tyi koky.
Ps
nemám
rád,
.
koky pímo nenávidím. Ale konen — budoutetg chodit, snad nepivedou ani ps k nám ani koek. Ostatn jsem se dovdl, že ty tety li
íjy.
mají peníze. Nic naplat
zachovávána a kdož
—
jistá vážnost.
Jsou to staré dámy
co všechno v život z'kusily
ví,
musí být
ale k tetám
*
.
—
.
* *
Jen
na cestách,
nkud,
dosud neznám. Je nkde povídala mi Jula, zardívajíc se po-
otoe
Julina
a povídala tak paní
tdiyo
zcela lhostejn.
Cestuje prý astji.
—
podivu do dneška nevím, ím otec Neptal jsem se pímo a nikdo mi to ncekl. Znám ho jen z podobizmy visí tam
Ku
Julin
—
je.
—
v parádním pokoji
nad pohovkou. Hezký pán
—
trochu lysohlavý již
My
Mám
se sneseme.
vžd,y
—
tatínka
—
pál jsem
takového moudrého, sousedského, dobro-
miyslného tchána.
padá
bodrého vzhledu.
rád takové staré pány. Jsou
Nemám
zkušení a joviální. si
ale velmi
—
tším
A
se na
mj
ten
nastávající
nj, až se
*
tak vy-
vrátí s cesty.
* *
Matka Julina
mn
náramn peje. Dnes mi
sedm nedl a že tedy eká, abych se vyjádil. Ku podivu uteklo tch sedm nedl, co Julu znám. Ale na vyjádení konený myslím, je pece ješt brzy. Není m'alikostí, ožetniti se, a krom toho: ženíme se povídala,
že to
trvá juž
—
—
s
celou rodinou!
—
!
.
167
—
pak
Akoliv
otce.
m
k
bych
pecJG
nmu
—
—
poutá
táhne,
tak
rád dokal toho
se
nezmní
se tím nic
to vím.
Nco
k neznámému.
—
ano, Podle toho, jak je domácnost u Sojku u Sojku zaízena, musí to být výborný muž
—
.
*
jsem hájení
Zvláštní pekvapení! Dostal
—
Matyáš Sojka — nznaný podvod smnený — mj
trestní hájení ex
jaký podvod,
offo!
vazb. Nic mi nepipadlo
klient je ve
.
*
*
jsem pišel k trestnímu
—
abych
soudu,
ale
když
klienta
si
ním pohovoil, jakoby do mne a když mi toho klienta pivedli hrom uhodil. Táž hlava, která visí u mé Juli nad pohovkou a když jsem se ho ptal na rosvého dal
separace pivést a
zie
s
—
— — mj
dinné
pomry
divné
pípady na svt!
Neml
mj
bože,
Její otec
ani potuchy, koho
bože,
—
má ped
pkné vci. Poznamenal jsem no a budu jej hájit to se rozumí moje povinnost Snad ho vysekám a povídal mi
sebou si
.
—
všech-
—
.
jsou
to
Julin otec
Je to
.
*
* *
Nevysekal jsem ho. vypovídali
a celou
—
sérii
Zvláštní klienta a
—
utopili
Svdkové
mn
ho.
tuze
dkladn
Dostal ti
msíce
post.
smla
—
dvojí
smla! Zaveli
nastávajícího tchána.
mn
Bývalého
stávajícího tchána.
Je konec, Julo! Se vším bych se spátelil
na-
—
.
.
168
s tcHyjií,
s tetami,
se
psem
i
tchán s kriminální minulostí se
—
kokami
s
mn
Nejde to na mou duši, nejde dnes veer mne ekají! Nu
A dotou
v
pochopí,
soudním reterát,
pro
jsem nepišel,
kdo pro
—
nehodí
.
ale
.
to.
—
zejtra se
tatínka hájil,
už nepijdu
a .
.
!"
„Musím toit Studie z
.
výepu,
1886
Byla zakalená, smutná, nevlídná nedle
íjno
Dopoledne prodíraly se sice ješté paprsky slunené šedými oblaky, ale byly bezanocny, nic se
vá.
jimi nezabralo.
Po obde zmizelo
slunce docela a
ješt nebiyl as ke svame, když se na Prahu spouštla mlha, vlhká, pichlavá, studivá mlha, jež se za nedlouho roztáhla ve všech ulicích. Kdo picházel
z
vní
do uzavených
místností,
byl
po
celém povrchu zvlhlý, jakoby byl kráel pod jem-
noukou
sprchou. Jak
v suchu, v teple, a
Však také
dobe
hlavn
hospod;y
se
bylo pod stechou,
jak
plnily
dobe
bylo u piva!
skoro
od samého
poledne, a než se docela smrklo, bylo všude nabito,
jakoby nalévali zadarmo.
Ve výepu robylé
dnech
ulici,
klášterního pivovaru v
v níž vane chlad
letních, oživovalo
i
úzké, sta-
v nejparnjších
se teprv ode
ty
hodin.
.
Do
té hodiiijy
ospak na
.
mrzut a pimhuovali oci
posedávali ti sladovnití za tlakostroji,
lavici
a pochrupovali chvílemi o závod
kocourem, který
s
sedl na kamnech, toho dne ješt studených. Má-
výepu
lokdy vrazila do
služka njaká, aby po-
žádala o pllitr piva, a pak nejstarší ze sladovník trhl
hlavou, vjel
si
kloubem ukazováku do oka,
mu
jakoby je chtl promnouti, což se
však nikdy
nepovedlo. Postavil se ke stroji a toil kohoutkem jen tak po pamti, mhoue oi ped prudkým svt-
lem plynového plamene Nejmladší ze sladovnických, bezpochyby dosud uen, zacházel obas do výklenku po jedné stran výepu, kde stálo erpadlo vzduchu, a lín poal .
.
toiti klikou. Ale nikdy dlouho netoil; najednou
mu ruce s kliky sjely do prázdna, tlo se opelo o plechový buben, hlava mu sklesla do kouta na podezdívku, a
V
právo
již také
ode
chrupal
.
.
dveí sedla
mladá
stoliná,
zádumiv do šedivé mlhy v ulici. Njaká umoumná kniha ležela jí na klín, asi zamlklá, hledící
v polovici byl založen pletací drát na znamení, že tam'
pestala
ísti.
V nkterých
pivovarech praž-
ských jsou dosti sliné stoliné, avšak dívka v na-
šem výepu byla velmi sliná. Byla ernovlasá, plné, sndé její líce bylo zaržovlé, a když jsi na pohledl proti plynovému plamenu, pokrývalo
n
je lehounké
odna.
chmýí
jako samet.
Dívka byla
mekem,
jehož kraj byl obšit
ist
snhobílým líkovovým tepením,
Bílý, lesklý krk byl obepjat
.
I7t
jaké je nyní v
mód. Trup dívin
lialil
živ-
se v
na nimž výborné se odrážel náprsníck blostné zástrky s erveným vyšíváním. Malé ruce díviny sklesly na knihu do klína a jen chvílemi se zvedaly na desku pultu, aby shrábly krejcary za pivo, kteréž tam služky kladly. A zase tck íemni rudý,
dívala se do ulice, jakoby míhaly, se lucerny
nkoho
oekávala. Venku
tramvajových voz, jež dunly
tém
bez ustání podél pivovaru, a inkot zvonk umlkal na okamžik práv ped výepem, kde byla stanice.
Pak seskakovali kondukíoi
a vráželi do výepu, aby tu
naež
piva jedním douškem,
voziim a ujíždli dále
Krom
.
\ijpili
rychle s
voz
za ti krejcary
vybíhali zas ke
svým
.
tohoto hluku nebylo do
ty
hodin na
píliš živo. Pešel málokdo a každý se mihl kolem zasklených dveí výepu jako stín. Ale brzy ulici
s radnice staromstské zahuely tyi mocné údery, znenáhla se ulice oživovala etnými pšáky, a dvee výepu pes tu chvíli vrzaly. Netrvalo dlouho, a jediný stl ve výepu byl obsazen osmi pijákjy, jejichž hlasitý hovor naploval tsnou místnost a z jejichž dýmek a nabubelých doutník vycházel hustý, pavý, dusivý dým. Tou dobou poaly tém nepetržit picházeti služ-
potom, když
ky a dti, staré báby pro pivo,
a
Vzchopila se
i ženy se džbány a lahvemi dumání sliné stoliné se skonilo. z hluboké stolice, uložila ohmatanou
knihu do zásuvky chvíle neusedla
již,
a postavila se
nebo
stále
k pultu.
Od
té
musila pijímati
172
ped pultem natáela pivo.
p€nize, dodávati drobné, a když nával rostl,
pistupovala
i
sama ke
Venku smrákalo
stroji a
se dnes
nad obyej
brzy, uli-
cemi chodili lampái a rozžchovali plynové svítilny.
Pojednou
se
dvee výepu otevely a vešel muž, podobající se zevnjškem
odný
mladý, slušn
ádnému emeslníku nebo kupecnému pomocníku. Kypl zdravím a tvá jeho byla vroubena krátkým, jemným vousem. Vstoupiv
uklonil
se
lehce
v tu
naež usedl v nejhlubším kout na obrácenou bedniku a požádal o
stranu,
kde
stála stoliná,
sklenici piva.
Stoliná se zardla, když
t^ento
host
vstoupil.
Ale jcdva že usedl, otevely se dvee podruhé dva mladí mužové. Oba pozdravili jaksi
a vešli
dvrnji místa
stolinou a jeden z nich dobyl ješt kus
pi
a dostal také židli.
stole
neohlížel se ani,
kam by
usedl.
Avšak druhý
Pistoupil
pímo
k pultu stoliné, pozdravil nalejt
sklenici
ležáku.
ješt jednou a dal si Stoliná zardla se nyní
ješt silnji, dkovala ža pozdrav a sáhla do police pi stn, odkud vyala broušenou sklenici s víkem, proplákla ji ve vanice, natoila do ní piva a podala
ji
hosti.
Do píchodu
posledních tí host chovala se stoliná zcela nenucené a klidn se rozhlížela po výepu, pijímala peníze a dodávala s obratností,
svdila o dlouhém cviku, promluvila nkterou ženou ze sousedství a asem
jež
tu a
s
se roze-
tam
173
píchod tí
smála. Avšak
muž
uvedl
ji
v patrné
roz?palíy.
Onen tu,
poslední, kterýž se postavil
pímo
byl dle všeho ve výícpu obeznámen.
k pul-
Když
vešel,
posunuli všichni sladovnití epice od ucha k udiu a on jim I
dkoval pokiynutím
nkteí
hlavy.
z dosavadních hostí znali ho,
nebo
A když jeden z nich, patrn nomístnosti, zeptal se souseda, kdo to,
také pozdravovali.
váek
v této
dostal
za
v Dlouhé
odpov:
,,To
je
úetní
z pivovaru
tíd."
Pan úetní nepicházel asi jenom na pivo; patrn spojoval s návštvou svou ješt jiný úel, a pozorovatel brzy mohl pochopiti, jaký. Pan úetní se dvoil stoliné. Ale zvláštní
vc
—
dvoil se
jí
skoro jako v pantomim.
Krom toho, že pozdravil ;a požádal o pivo, nepromluvil drahnou chvíli ani slova. Díval se na rozpaitou dívku také rozpait a usmíval se pipitomle, a zdálo se, že se stále chystá otevít ústa k
njakému
prosloveni, ale neotevel jich.
Sklenici piva zaplatil zlatníkem, a za chvíli, ji
dopil a znova
mu
—
když
bylo nalito, platil zase zlat-
níkem.
Konen ídký, blavý
se
pece zmohl na slovo. Zakroutil sáhl si ukazovákem za límec
knír,
košile a pronesl: ,,To je dnes ,,Je!"
dále.
mlha!"
odpovdla
stoliná a pijímala peníze
174
Trvalo
odpovdi
chvíli,
než se pan úetní z této dlouhé po desíti minutách ekl
vzípamatoxal, a
zase:
ráno bylo tak hezky!"
,,A
„Bodej
že!" odvtila
dívka a dodávala na
dvoudesetník usmolenému ševcovskému jehož mistr patrné
Pan úetní
i
zapil
ilou rozmluvu
pronesl po dalších desíti minutách ,,Já bjjl
s
dívkou a
vyítav:
ráno v tom kostele, Pepinko, a vy
jste
pece ." Dovolte, musím toit!" perušila ho dívka
nepišla ,,
uedníku,
po požehnání dodlával.
chopila
...
se
a
.
rychle
.
džbánu,
s
a
nímž pišla staena
pro pivo za devt.
Pan úetní zarazril.
se ziarazil a umlkl; ale co pravím,
Toto náhlé perušení ho
tém
ohromilo.
Pipravoval se na tuto výiitku Pepince pl dne, riyní tu stál již ti tvrti hodiny, a když konen se rozbhne, aby povdl, co má na srdci, musí ona toit. To jej spletlo tak, že když Pepinka po chvíli od stroje na staré místo své pokroila, poal opét o mlze. Jak tu stál, chudák byl k politování. Všechen úbor jeho svdil, že se peliv pipravoval na tuto návštvu, a že se chtl i okázat". Na hlav sedl ,,
mu
z brusu nový
,,Helgoland" žemlové barvy, a
ml barvu žemlovou. Pod kabátem vyníval jen stojatý límeek košile, ale
také nový jeho svrchník
jaká to byla košile, jaký vzorek! Bi, sedlo, pod-
kova
i
ostruha stídaly se v lepém uspoádání, a
175
límec hyl
náiprsni
fialovým nákrníkem,
obepjat
trela jehlice
s
v
nmiž
„koiím okem". Z
velikým
kapsy vyníval
cípek strakatého
levé
belfast-
ského šáteku a ruce pana úetního vzely v rukavicích
pomeranové
tiv,
navlékl
ji
když
Vfedycky,
barvy.
zlatníkem za pivo, svlékl
pravou rukavici,
platí)
a zapla-
zase. Zelené, srstnaté nohavice byly
z pravé anglické látky, a nohy tkvly v nových, ts-
ných botkách, jejíchž nárty z tmavomodrého sukna byly obšity ruskou lakýrkou, skvoucí se jak zrcadlo.
Ale pes tento ústroj vypadal ubohý nápadník stoliné velmi smutn. Poídil svj odv za drahé peale vypadal,
níze,
jako by jeho
šatjy
jako by to nebylo šito na nj, byly
vypjeny. Bylo vidt,
v tom neumí ješt chodit. kosti vystupovaly
lícní
Tvá
že
jeho byla bledá,
nad míru
chíp
a
nosu
byly velmi pohyblivé.
Stoliná se na úetního skoro ani nepodívala, ale za to upíraly se
ze tí
muž,
na
jiné
dv oi
—
oi onoho
jenž pišel nejdíve a usedl na obrár
cenou bedniku. Stoliná cítila tento pohled a byla by se ráda do temného kouta podívala, ale nemohla. Jen úkradmo pozvedala zraky pode dlou-
hými asami a zvolna tušila lidé
ml
zamovala na
bystrého pozorovatele.
ZdáJo
místo,
že
se,
kde dva
onen z kouta pan úetní mohl si sednout teba v jiném výepu zde ho
jsou tu na nepravých místech: býti vedle dívky a
do kouta
a to
;
nebylo teba.
Trvalo dlouho, než se vystrojený host odhod-
:
176
lal
nábhu a než po zmínce o mlze a o ptkném poasí došel na kostel a k poznám-
k novému
rrniním ce,
že ona, Pepinka, nepišla. Vydržela tentokráte,
a pan úetní, dodav
„ ,,
pece
jste
Odpuste, musím toit!" vyhrkla náhle dívka
zrudlá jako krev, Zle
si odvahy, pokraoval mi dnes týden slíbila..."
jedné služce
a rgchle vytrhla
zástupu džbán a tázala se: ,,
Kolik sem?"
A
potom pistoupila
ke
kohoutku
a toila,
a
druhé služce a tetí, se ped pultem' uvolnilo a byli by staili nalévat jen sladovnití. a toila
i
Pan úetní hovoil
velice zticha,
sioe zJticha,
ale stoliná strachovala se
pec, aby njaké slvko
jeho nezalétlo do kouta,
kam
Ovšem
dolétnouti nemylo.
úetnímu, že pijde do kostela, ale co mu mla íci, když minule tak doléhal? Cas ubíhal, pan úetní pil již asi sedmou slíbila
sklenici, ale jaz|yk jeho se nerozvazoval, nedostal
se
pes osudnou otázku, pro Pepinka slíbila. V pravý okamžik naskytl
když
nepišla, se
vždy
nkdo, kdo nedokav nastavoval nádobu na pivo. a z úst Pepininých vyklouzlo jen: Musím toit!" tímto zvoláním vžd^ycky spletla úetnímu koncept na dobro a on musil pracn znova navazovat. R vdl, že díve mu teba odpovdi na tuto otáz,,
ku,
než se odváží na druhou, závažnjší, dleži-
Kdy
tjší:
tedy
Pepinka pijde,
když nepišla
dnes ?
Bylo devt hodin,
pan
úetní
pil
devátou
177
sklenici a návalu neubývalo. Biylo vidt, žg
ješt se vracejí
lidé s
poád
procházek a návštv, z ka-
váren, a posílají si pro pivo.
Tu
se vzchopil
byl usedl
pi
stole,
prvodce pana úetního,
který
popošel zvolna k ubohému ná-
padníku a ekl polohlasn:
„Už bych
šel,
,,Ne," odpovídal
Kuero; zstaneš tu ješt?" malomysln úetní; ,,ne; jdu
také."
A
dopiv,
nesmle stoliné ruku
podával
a
ekl potihu: bych pišel zejtra, Pepinko, co?" Pepinka kývla mlky hlavou a pan úetní pokloniv se a posmeknuv klobouk vjycházel s pítelem do vlhkého, mlhou prosyceného veera. ,,Já
„Nu," otázal se jeho prvodce,
„povdls
ekls jí, aby, si z tebe nedlala blázny?" „Ba neekl," odpovídal zdlouha úetní;
ád
musila toit.
,
jí?
.po-
." .
Prvodce úetního smutnou posituru, vedle
podíval
nho
se
pohrdavé na
kráející, a
ekl
s ne-
skonalým' opovržením': ,,Ty jsi matéj!"
Matj mlel. chrastil
Po
tam
ruku
Zastril
do svrchníku
a
klíi.
desáté hodin, když výep- klášterního pi-
vovaru v úzké, starobylé
ulici
stoliná v teplém paletu a
jí po boku kráel mladý chvíle na obrácené bed-
muž, jenž sedl až do I,
Herrmann XXVH.: Drobní
té
lidé
I.
zavírali,
vycházela
12
nioG v kout. Kdjyž popošli mkolik krok na ulici, a pitulila se tsn k svému
zavsila s€ dívka prvodci.
„Prosím t, Pcptóko, huel! Co ti povídal?" nic!"
,,Alc ,
ten se
odpovídala
s
do tebe
dties na-
úsmvem
dívka,
.všecko za nic nestojí, co on povídá!" ,,A
dále,
pTo
te
za tebou
s
již s
poád
,,Ale jdi!"
ním tedy mluvíš?" jistým
pídechem
tázal se
mladík
žárlivosti.
,,Co
leze?"
smála se Pepinka. ,,0n pije skoro
vždycky deset sklenic a platí poád zlatkami já se tak pokaždé ztiavím drobných ..."
—
Památka na
Jubilejní výstavu. 1891
Má
ji
pan Habrtondl, tu památku
—
pknou,
trvanlivou.
Abiydí dlouho neuvádl: sekretá pan Habr-
eho
—
sekretáem co vám na tom záleží. Ale výborný muž a výborný manžel. Pardon také výborný otec. Pan Habrtondl náležel k nejhorlivjším, nejastjším navštvovatclm výstavy. Povídám: ná-
tondl.
Kde
a
je
—
ležel.
—
služiMá polodenní frekvenci kanceláskou bu na jeden ez, jak se íká. Od osmi do dvou. Pišel dom, pohodlné se naobdval, schrupl na pl hodiny na ti tvrti, a o tvrté, o pl páté vidli jste ho na výstav. Býval tam s chotí, ale ješt astji bez ní. ,,Víš, maminko," íkával, „víš, dnes abiysi skoro zstala doma. Je pkn, bude tam nával, tramvaje budou blázniv nabity. Já se vždycky nkam
—
:
180
vmáknu, šaty
maminko. Potrhají
ale s tebou je zle,
mám
a
stradi,
ti
nepišla k úrazu..."
abjys
PeliArý manžel, pan Habrtondl!
R
tak tedy, když bylo
tondl nejastji sám,
pkn,
chodil pan Habr-
a kdjijž bylo
Nebo
o výstavu v dešti Habrtondlová.
a
ošklivo,
blát nestála
z:ase
také.
paní
panikou, stávalo se pravidelné, že jakmile se setmlo, zatáhl milovanou cho k pavillonu pražských plynáren, na nmž rozsvcovali právi nesetné ty plameny. Ale kd^yž vyšel
s
„Vidíš, Rézi," íkával
pan Habrtondl, „tenhle
mi líbí nejlépe. To není jenom na den, to je dláno také na noc. To je plamínk, to je svtla! Inu, plyn! Žádné knoty, žádný smrad peobjekt se
troleje,
tak
nco
R
žádné popraskané cylindry. Bylo by plynové osvitlení!"
—
koukal po
Pan Habrtondl plynové
V
oku
ml
osvtlení.
na ženu, jak se zatváí. dávné pání: zaídit si doma R nescházelo k tomu mnoho.
jeho byt, ve zdech a ve štuku
byl hotový plynovod. síni
njaký
Chybly
všude v ped-
(na stropech,
jen lustry a
ten plynorair.
Proto se panu zíalíbil,
to
kdjyž jej
ped
Habirtondlovi
ten
bytek tak
rokem prohlížel a najímal.
Tehdáž hned v prjezde ekl mu domácí pán
—
„To bjyste ml byteek jako pro kanára. Nový dm, krásné malby, koupelna, spíže — a všady plynovod."
181
A
kdjgž
pan Habrtondl pišel
domádm
s
na-
horu do prázidného bgtu, pátral po tom plynovodu.
—
,,Vždjy tu nic není
plynomr,
ani
ani lu-
stry..."
„Prosím," usmíval se domácí, vedeno, roury ve ztiech, lení
jsem nezavedl
a
níku,
si
Nkdo má
,,
všecko
je za-
ve stropech. Ale osvt-
— ponechávám každému nájem-
to udilá, jak Chce, podle svého vkusu.
rád mosaziné lustry,
zas niklové
jiný
A
nebo erné. Nkdo chce mít lýry, jiný ramínka. každý nájemník poruí, jak to chce mít,
tediy si abjj.
ml
A pdynomry
všechno dle gusta.
ponvadž
se neví, kolik
Mou
zavede.
zásadou
plamen jest,
si
abg
tu nejsou,
který nájemník
každý nájemník
byl spokojen!"
Pan Habrtondl tehdáž vyvaloval oi. zkušenosti s domácími a ješt
Pkného s
je
o nich
jisté
slyšel.
A
pojednou se setkává tak šetrný ke svým nájemní-
málo, to se
domácím, který
víc
Ml
ví.
km,
že jim nechce nic vnucovat.
ídí,
jak to chce.
Inu pro
pána,
A
si
to
každý naje
domácí
k líbání!
A
pan Habrtondl dal bez rozmýšleni závda-
vek.
Ale kd,yž se v srpnu pisthovali a kd^yž se žen, jaké tedjy by si mli dát zavsit lustry
ztmínil
do pokoj, nechtla panika o plynovém osvtlení ani slyšet.
„To
ne,
nkdy nkde
—
Edvard! Za živý svt ne! Aby to prasklo, aby, se nezavel dobe gaso-
—
m€tr pljyn bude ucházet, holka k tomu pijde se svíkou, a poletíme do povtí. Vgdtž^li jsme tak dlouho s lampami
—
vydržíme
nimi
ješté.
po-
marn
vy-
Tak tedy ve výbžcích plynových trubek
z-
Marn svtloval.
stal,y
s
—
Já bych SG tásla celý den mysli jenom na dti ..."
ped výbuchem
pan Habrtondl pemlouval,
Ne
a ne!
železné zátky a svítilo se dále petrolejem.
pan Habrtondl vracel se od Flek stále pozdji a pozdji. A když tak nkdy spustila panika ostejší kázáníko, že manžel celé veery, ponocuje v hospod a doma jen pespává, míval krátkou
odpov:
,,Víš,
Rézi! MiiQ
doma
nic netší.
celý veer ten smradlavý petrolej chom mli plyn! Ale takhle! Mám — to si musím šetit!"
ho kávala panika. ,,Ty; si
pkn
šetíš
—
—
Mám
udiat Ne! Kdyby-
jen jedno zdraví
u Flek!" odbrou-
Ale te pi návšuvách výstavy vjela do piana Habrtondla stará touha po plynových lustrech doma. Byl ob den ve plynárenském pavillon, prohlížel rozliné hoáky,, ,,plamcnníky", vyptával se pána, který tam vysvtluje, co je pro domácnost nejlepší a nejpraktitjší
—
a
ml
velikou radost,
když se mu podailo zatáhnouti do pavillonu také milou cho. snad astým Snad ji pece pemluví
—~
.
183
osvtlení. „Vidíš, Rézi, koukej
i
tomu
zaízení uvykne
pohlížením na ta rozliná
—
kdiybysme méli plyn,
mohla bgs taky mnohem rychleji vait. Tahle kamínka, co?" R jednoho veera v pljynárenském pavillon, jsouc v néjakém výteném rozmaru, ekla pani Hartondlová pojednou manželu, polykajícímu oima tjy štíhlé trubice, lustry a lustíky, motýlové a kulaté plameny: ,,Snad abys to pece dal udlat, Edvard!" Myslila pi tom na ty nekonené flekovské dýcháinky.
Toho veera
nn,
jako by
si
byl
byl
pan sekretá jako prom-
vypjil nkolik hodin z
lí-
bánk
dávno uplynulých. Zavedl cho do flekovské ochutnavárriy, pinesl z Domácnosti" lososa a zajíce, nutil ženu do jídla, a byilo po tetí ,,vejtrubé" výstavní, když pomáhal své polovici ped hlavním vchodem do drožky, aby ji na tram,,
—
vaji nepotrhali.
R
druhý den pišel k
ejem.
obdu
—
se
záícím
obli-
„Byl jsem na radnici v plynové instalaci. Všecko jsem to vyjednal s panem správcem Sedlákem tuze hodný, pívtivý pán. Šel mi na ruku vysvtlil mi všecko, vybral mi hezké lustry, stinidla a misky zrovna jako by to zaizovaj •
—
—
—
sob. Tuze hodný, kulantní pán. Nechodím tam
rád,
R
vy-
na radnici, ale
s
tím je radost pojednat.
bral jsem tak dost
kvné vci
—
aby to domácího
píliš nebolelo. Odpoledne pijde takový ten me-
chanik t pljynárny
—
a
udlá nám
To
to.
tším
se
bude památka na výstavu!"
to
Toho dne pan Habrtondl nešel do výstavyi. ekal netrpliv na ziíznoe pígnárny, a kdijž pišel, pomáhal mu odsouvat nábytek, kde bylo teba, držel
mu
,,
štafle",
podával klešt a kladiva,
ichal k zaervenalému tmelu tinskou radost, jako
— ml
d-
ze všeho
Mašukulumb nebo Beuán
ze
zrcadélka.
K
veer
nešel
ke
Flekm.
plameny v byt a poslal
si
k
Rozsvítil té
všecky
illuminaci
pro
plzieské.
Te
Vidíš, Rézi, te in to bude doma tšit. takové svtlo. nikam nehnu. To je dobrota Bez knot, bez mazáni, beze smradu! Našeho domácího aby dal jiným užívat...!" Na nedli si pan Habrtondl pozval nikolik pátel a uspoádal ve svém pokoji pod no\'Tj|ni lustrem zdailou tarokovou partii. ,,To je dobrota, co?" upozoroval stále. Kdyby tu byla na stole lampa, bude vždy jednomu z nás pekážet a ti ostatní aby hráli na slepo nevidli by. Takhle to visí nad námi a svtla habadj!" Asi za týden po této první partii nalezl pan Habrtondl, vrátiv se z úadu, na stole zalepenou ,,
—
se
,,
—
obálku. ,,
Poslal to domácí,"
oznamovala
mu cho.
185
Roztrhl obálku a
První byl úet
z!
vyal z
plynárnij,
ní
dva
druhý
listy papíru.
list
obisahoval
nkolik ádek od pana domácího.
„Vážmú
pane!
Orny;lem zaslala
nové ziaížení, které
mn jste si
Dodávám úitck
nati.
pliynárna
úet za
ply-
ráil do bytu objed-
Vašnosti,
poznamenávaje
zdvoile, že zavádní plynového osvtlení v bytech
rozumí se samo sebou na útraty pán nájemník. Za plynovod ve z'divu nepfirážim ani krejcaru na nájemné.
S veškerou úctou Antonín Maces."
„Úítek" zinl na osmdesát ziatých a padesát krejcar.
Pan Habrtondl neobdval toho dne a manželka jeho slyšela oelé odpldne zloeení, až se jí
hrzou
vlasy, ježily.
Následujících šest dní vracel se pan sekretá
od Flek o dvanácté, nkdiy o jedné, ba až o druhé s plnoci. A kdiyž konen pb posledním takovém návratu paní Hablrtondlová poznamenala trochu bodav, ze manžel takovýmto zpsobem své „památky, na výstavu" neužije, zavrel psn sekretá ze své postele: ,,
Abych v tom
že tak šetíín instalaci
.!" .
.
——
propálil gáži, ne?!
Musím vyspoit
Bu
ráda,
tu zatracenou
v
den tahu. 1891
Jsem od rána v ohromném rozilení. Vlastn jsme od rána v ohromném rozilení. Vlastn ji jsme od rána byli v ohromném rozilení.
Totiž já a celá moje užší rodina.
Konen
mí nerate
míti za
zlé,
že se talé
jedinou rozilím. Zachoval jsem dosti dlouho klid-
nou mysl. Po celých
pt
misic,
zcela
kesansky
poítáno. Chodil jsem nejskvostnjším prchodním domem v Praze totiž hlavním výstavním pialá-
—
ccm
—
chodil jsem jím zcela pokojné beze všeho
rozechvní. Jenže jsem pozorovával
jisté
nutkání
sotva znatelné, abych se uchýlil
od pímého smru,
ponkud na
jsem se uchyloval.
levo
—
a tak tedy
Jak pravím, uchyjoval jsem se sotva zinatcln. Nikdo toho nepozoroval. Bylo ty se to dalo zjistit jen tím citlivým citlivoukým
komérem
sklono- nebo
pán bratí Fric,
a nepochopitelným, jejž
si
postavili
ma-
obdivovaným v témž hlavním
tak
187
na žulový schod a na železnou traversu.
paláci
A
tím by byli páni brati Fricové tedy jistili,
že se tak maloulinko uchyluji k
té
vzácné skíni,
kde byly ty krásné šperkjy Zkrátka, díval jsem se na
ty
hlavní vý-
—— •
hry^ Musil jsem
se
Díval jsem
odolati.
na
n
se
na
podívat, nemohl jsem
brilantové kvtiny,
ty
tesoucí se na svých spirálných stoncích,
nkam
valo se mi, že hledím
Popelce
víte. zi
n
ml
který
doma
mám
šperk
to se rozumí, že ten chval-
Teba
zínámý princ na ní mohl nechat oi.
toho já,
A
Vždy
do pohádky.
njaký takový
vysypal se
kouzelného oíšku.
a zdá-
také plnou
klenotnici.
takových precióz
že
Což teprv
náramn
málo.
mi nkdy, že jsem na ty arovné kvtiny koukal tak dlouho do devíti hodin veer, stalo se
až pišel jejich zhotovitel
—
(rate dát pozor, tuto
—
správn zhotovitel) totiž klenotník Sebor, a zavel mi železná dvíka ped nosem.
je zcela
Myslíval jsem
íjna
si
mžeš
si:
zavírej
zavírat,
ale
si,
pak
si
zavírej! je
budu
Do
15.
zavírat
já...
Povídám, tak to trvalo po c^lou výstavu. Ninepozoroval pranic. Byl jsem tak
kdo na klidný
mn
a chladný,
z továrny doktora
jako bych pil samou sodovku
Zátky
výstavy, napravo.
Až dnes
to pišlo.
—
víte,
tam od vchodu
:
!
188
Probouzel jsem se jako
pomalu jsem se
náhla,
otevel
0€i,
mnec,
když jsem
a slavným magistrátem.
Sedla na bg, se
tlakem. Zne-
spatil jsem svou ženu, oddanou mi
ped bohem jako
njakým
pirobouzel.
mého lžka, již obleena, na procházku, na tvái ruspoívala lehce na mých prsou.
postranici
chystala
a její levice
„Vstávej,
mužíku,
vstávej!
Dnes
je
patnáctého
íjna 1891!" Vyvalil jsem oi:
„No a?" ,,No a?" opakovala
Tah výstavní loterie!" Tah loterie! Tah loterie! Osudné
po
mn
žena.
,,Je
tah.
slovo.
—
Vymrštil jsem se jako jelen (akoli jsem nikdy jelena nevidl, když se vymršuje) a
—
v desíti v
istém
Nebo .
sedl jsem u snídan. Umyt, namazán pomádami a voavkami.
minutách prádle,
v takovýto slavnostní den
.
Ale snídati jsem nemohl. Již
.
.
se
mne
ztmáhalo
rozicilení.
kaši,
Také jsem neobdval. Mli jsme bramborovou a tu nikdy nemohu jíst, když jsem rozilen. po ízstal jsem ješt chvíli u stolu,
obd
nebo
ani
družka
má
se
nehýbala od královské
tabule.
Hledla na mne
chvíli tak
podivn, jako kdysi
v dávné minulosti, a pak pronesla
:
189
pánbh
„Kdyby, tak viyhráli tu
my dnes
a
hlavní \^hru!"
a odvtil jsem
Zamyslil jsem se „Milejší by v únoru
mužíku,
dal,
mn
1892, za
sto
tisíc.
za chvíli:
pi druhém
byla ta
Ta dnešní
je
tahu.
jen za
padesát."
„Bume
skromní, mužíku," mluvila
vážn
že-
na. ,,Bylo by to krásné, padesát tisíc."
Ženy bývají nkd|y mírnjší stydl
jsem' se
„Inu,
trochu a
a
skromnjší. Za-
pisvdil jsem
tedy:
hezké by to bylo. Vzal bych také tu
dnešní. Jen aby byla..."
Hledla na mne
mne pak
chvíli žena, pojala
za ruku a pronesla s
nhou:
„Vidíš, já myslím, že dnes vyhrajeme.
Mla
—
ty, jsi jsem' takový divný sen. A pak, muži ale je to zrovna znamení zapomnl, jak se zdá práv od piánaboha, že je tah práv dnes
—
—
dnes.
." .
„Jaké znamení. .?" .
—
,,
Dnes
co jsme svoji..."
je
tomu práv deset let, pokraovala
vydechla žena.
po malé pomlce
,,
tak si myslím, že by
lejní svatební
dar zrovna
to
mohl
býti jubi-
od pánabbha, abychom
tak vyhráli. Stávají se takové vci!"
Zamyslil jsem se tžce. Skoro se mi zdálo, že
je
v tom kousek božího prstu.
bilejní želské
—
výstava, a
v týž
Stoletá
ju-
desítileté jubileum manden tah lotemí! No,
dj
se
"
.
190
vle
boží! Vyhrajcmc-li,
lení
mého pibývalo. Není
takového trvá už deset ,,Co myslíš,"
z hlubokého
vytrhla
nosit nemolila
A
rozi-
Když nco
.
mne žena po bychom
chvilce
„Nechali
bylo by to^pro
si
ten
Já bych to
vzali picníze?
si
mne
trochu nár
."
pádné.
.
,,R
pak by
—
ti
Vždy
plnil jsem.
krade.
—
tím.
také divu.
let,.
pemítání.
nebo bychom
šperk,
nepohrdnu
,
nkde
to nejspíš
ukradli," do-
poád
vidím v kriminále, jak se
.Skoro abydíom
si
vzali peníze!" roz-
hodl jsem. ,,Bud€ to lepší," pfisvdovala žena,
Pak
si
peníze.
vyplatíme ty kafežiky ze zástavami)
— —
neki!" napomínal
Nemusí
,,Jen
tak
jsem.
,,
,,
holka všechno slyšet."
potebovala bych také nové necky,"
„
tch našich
pokraovala praktická žena moje. ,,U je
dno po stranách už
prohnilé.
Koupil bys mi
nové necky?" ,,
Bodej
b;ych nekoupil
,,Také škopek se.
se byla
nám
—
takové
s
rozipadává.
mosaikou." Tuhle by
Kaenka opaila."
,,Má dát pozor," izahuboval jsem trochu. ,,Tak jistá ta
vila
výhra pece není!"
Jako by pochybnost mou byla pieslechla, mlužena dále: ,,
Pi jde nám práv
vhod. Ješt je dost
pkné
poasí, abych dala vymalovat svj pokojík. Opa-
191
dává to tam všechno a dolejšek otískaly-dti hra." kami .
.
,,Máš jim taky natískat! to vymalovat..
nco
Lidka také
,,R
zníval zase ženin hlas v
—
loského vyrostla nosí..."
Jenom
,
—
Ale budiž, dáme
."
potebuje na zimu," zamé pemítáni. ,,Z toho
a také
už letos
se to
ne-
napo-
píliš nádherného/'
nic
jsem. ,Je toho škoda ptro déti..." „Ale v'žá^t víš, že zbyten ne\ yhazuju. Vždiy
mínal
poád pešívám
na ni liká
—
— a z toho také nco zlatých
A
ze svého. Ale
tude mít pkné jako by
—
te
už
je ve-
když vyhrajeme ptadvacet má. Za dvacet
chodí do tetí tídy
a
—
šatiky ..."
svovala njaké
tajemství, dodá-
vala tišeji a jaksi nesméleji;
„Vybrala jsem
—
jí
vlnnou, šedivou
vera takovou hezkou
—
bude
ti
v
látku
tom jako and-
líek..." Nezpytoval jsem v tom okamžiku, diodí-li an-
dlíkové si
ve
vln nebo
v
bavln,
poznámku: ,
pokat do
.Myslím, žes mohla
ziejtka. ,,Ne-
vyhrajeme-li, nevím, jak ty její nové šatiky
—
jsem
ale dovolil
zstanu dlužen. ." ,,Vjyhrajcme, mužíku!"
zvratným
pesvdením. ."
.
zvolala
žena
s
ne-
,,Bude to po desíti letech
nejkrásnjší svatební dar nás to.
slušn
.
—
ujišuji
ti,
nemine
!
192
Ženy mívají nkdy neklamné tušení. Cctl jsem o tom v nkolika románech. Možno, že mám ženu s takovým tušením, ftíkává mi nkdy, když veer odcházím: Já vím, že zas pijdeš po plnoci! já skuten pijdu ve dv, ve ti hodiny ráno. To by se shodovalo.
—
Ani že
pi tom hovoru cho zaplomnla na
jsem
si
dobrá moje
dít
ním,
s
ncspovšiml,
druhé
naše
na Dalibora. Ale pozdji na
nj
došlo.
Odebral
práce mi nebylo. Stále jsem
do
ml ped oima
tah
hlavní výhru, nové necky, a škopek, ma-
loterie,
líe v byt, Lidku v šedivé co pak já
jeden
/\le
jsem se do své pracovny.
si
cánovýj
koupím?
Od
mdné
jakživa se
.
.
mn
jen
v té
byl
že
bože,
výstav Ale
drahý.
.
mi
líbily
takové cínové, také
konve. Plné chmeloviny nebo vína, to se
rozumí. Je v tom zikrátka
—
d::^ián
te, když vyhrajeme
Mj
vln
Líbil se
nco
tak rytíského,
starodávného a krásného
—
stedovkého, mohutné
pít z
konvice.
Tuto náruživost probudil ve
mn
vutný náš Jakub Arbes svýtai ,,N e
jednou slos m' r t e
1
n ý-
onch umlc piják, a tím jejich chlastem, výborn líeným, nadchl jsem se tak, ^ jsem po petení knihy ne-
mi pijáky".
viyšel
Hltal jsem životopisy
ti dny z opice.
hadné povahy"
—
Pette
si
Arbesovy „Z á-
uvidíte, jak se
vám povede.
.
193
Koupím
Po
celé
—
takovou konvici
si
odpldne vidl jsem
v
rozhodné!
duchu posvátný
tahu loterního.
akt
Jednatel pan JUC. Sedlák vystupuje
ního paláce,
odn
z'
ústed-
v bílou ízu, na nohou sandály,
na hlav zielený vnec, ruikiy nahé až k ramínkám, aby, nemohla vzniknouti žádná pochybnost. Vždy víte, od oné temešvárské loterní aféry jsou
rzná
povážení.
Pana JUC. Sedláka provázejí dv vysoké postavy geni. To jsou plp. Kižík a Jahn. Oba také v antických ízách, na hlav zlaté obroukiy, v rukou zelené palmiy. Pan Kižík dží ji v pravé ruce, pan Jahn v levé. Za nimi kráí sbor panen a mládenc, v první trubai. Tento úkol pevzali lenové uvítacího výboru Mšanské biesedyi. Trubai odtroubili velebný antickýi ,, pochod" vpadá sbor panen a mládenc líbezným chorem. Geniové vedou pana JUC. Sedláka k osudí
ad
—
—
jeho
ruka
se chvje, rty se tesou, jakoby
oka
žovaly vzlykot, již již propukající,
—
V tom blostná jeho ped fontánou, vyitáhne
—
vytáhne íslo volávají ísla
.
pravice sáhne do bubnu sérii,
A
losem
I.
—
sáhne do druhéhio
trubai troubí
—
geniové pro-
.
Ševel, šepot, šumot, hluk.
hru?
zadr-
mžikají.
zástupem prodírám se
Herrmann XXV II.: Drobni
lidé
I
Kdo má já,
hlavní vý-
mávaje vítéz'n
13
.
,,Ženo,
—
ženo!" volám probudiv se z luzného
,,Kde je ten los?
Kde
Hledám, pehazuji
—
sna.
je
náš los?"
žena hledá, pehazuje
los nikde.
,,Pro
Krista!
Ježíše
nevyhrajeme.
Kde
je
los!
Bez'
losu
.!" .
Hledáme hodinu, dv, do soumraku, pi svtle, na podlaze válejí se trosky zpevrhaných nádob, lamp, váz, od svíce chytila záclona sotva že jsme ji ulili a konen pichází Kaenka se
—
—
—
—
strašlivým
niema udlal
vysvtlením, že asi „mladý pán" Dalibor v nedli za naší nepítomnosti
—
si
z losu ,,balóna" a na zahrádce
jej
pou-
štl.
,,Kde je balon?"
Nevolám
—
Kaenka
nese z
—
kách
okraje,
hmím, vu. kuchyn njaké
cáry na nit-
zbytky výstavního losu,
série
pry, íslo priy
—
los
ten
pouhé tam
—
hlavní výhra v pekle! Strašlivé
dopuštní
Spráskal
jsem Dalibora
.
.
Leží v postýlce bez sebe
ledové obkladky tora.
—
že
je to
je-
hrza
diná
V kout ve
U
á íiád
postele
—
Kaenka
—
žena
mu pikládá
letla pro dok-
Lída namátkou dostala také. pláe žena nad spráskaným synem
troskami nových necek
195
Bžím
na
policii,
abych se udal
ního dítte. Budu zaven
—
z'
vraždy vlast-
to je jisté
—
budu
Tak pro mne zaven spíš nežli že vyhraj u koní výstava Plakiy, se s tebou louím, tepijdu do nái drahý neuvidíme se již .
—
kriminálu
...
.
.
—
bensacni zprava o neslýchaném a neuvitelném podvode eském, provedeném s úžasnou rafinovaností a do nebe volající
podvod
drzosti. Kterýžto
odhalen a ob-
biyl
jeven jedin podivuhodnou náhodou a neocenitel-
nou
jakož
bystrostí,
i
dlouhýma, citlivýma ušima
Jakoba Isidora Kameela, renta pražského svtového asopisu pisovatele
lokálního ,
refe-
.Bohemie", do-
nkolika stejn šlechetných žurnál
sí-
konen dodavatele telegrafických skandál plkop žurnálv nejostejší tóniny v „udelního
msta
zaveném" ;-y
(Psáno
a
území. v4 dobu druhé návštvy amerických
v Praze r. 1887 'a eskému tenái ncjsvtjštho mlení.) * * .
sveno
Cech
pod peetí
*
Zlé chvíle dopadly na Jakoba Isidora Kameela,
žurnalistu druhého zemského jazyka,
non p'lus ješt pak
ultra,
jaký se rodí jednou
náramn
z!a
novináe sto let a
tžce, žurnalistu, jehož každá
skvostná myšlenka vydá
aspo ádek
a
každý
á-
1S7
d€k
aspo tyfy
krejcary
—
zlé
chvíle
na
nj
dopadly,.
Zlé chvíle zavinila zipráva po kabelu z riky,
že
lo
„Werra" pec
jen
šastn
Ame-
vyplula
novoyorského a že veze k pevnin evropské ti sta Cedi, kteí se vydali na návštvu rodné zem Cechie a jejího zlatého srdce, milé slovanské Prahy. Když ji poprvé uslyšel v redakci
z
pístavu
svtového asopisu nejistší ostré toning, se mu do uší a srdce zakrvácelo. Tedy pijdou pece! Ó, bože Abrahamv, kéž by, se nám propadla tato „horká pda" pod nohama prosil Jakob Isidor Kameel než na ni vkroí svého
zaízla
—
—
tito neslýchané vyzývaví lidé, kteí svou výprar vou páší hroznou a nevídanou provokaci. Pi tomto pání ovšem si umioval Jakob Isidor Kameel, že díve, než se ta ,, horká pda"
pone
propadávati, vrazí
dv
košile a cylindr
do
cestovní kabely a odjede nejbližším rychlíkem db
Vídn nebo do
Pešti, aby
Vzal ert krajany
pi tom propadání
nebyl.
prvního
zemského jazyka; Jakob Isidor Kameel nemusí pi všem být. Když se horká pda" dlouho nepropadávala a když výtený redaktor ,, Bohemie" nadobro pozibýval nadje, že se tak stane, ponvadž ani pro,,
rok povtrnosti Fiala
nevdl
stoval v ušlechtilém srdci
svém
nic uritého,
vyppá-
jiné šlechetné
Kéž by svatá íšská vláda nmecká naídila blokádu pístavu brémského, aby, „Werra" nemoní.
hla pistáti; a tudc-li chtít ,,krotitele oceánu" prcce
198
njak na zem i
kéž se proti ní
vysadit,
torpédových
kolik
lodic,
pasažéry do povtí!
s
Cechové amerití
šliví
,
vjšle
Když chtli
a
.výlet",
n-
,,WGrru"
vyhodily
aby,
domy-
míti
—
mají
a
d-
kladný.
Uplynulo deset blíž a blíže ke
Kameel
Isidor
,,Werra" picházela
dní,
behm
svaté
nmecké
poád
íše, Jakob
nmecké noviny tamodtud
hltal
polykal celá ísla ušlechtilého ,,Weserz'eitungu" ale
ani
blokád
.0
ichu.
—
sama sebe
Do eská
Kameel
Isidor
vystoupili
Snad
—
,,Werru"
zámoské
své
uvítala
poád
cítil
jen
nic jiného.
Prahy, stihla Jobova
nalezla
putací
a torpédech ani slechu, ani vidu
Jakob
a
— —
z'cela
bratry
zvst, že deputace
ádn
na moi, že
že Amerikáni již
a
na pevnou pdu. je tedy v
a
Brémách utlukou
,,Weserzeitung"
s
i
tou de-
pinášela pátelské
lánky a pokyny v tom smru, které jako by byly Jakobu Isidoru Kameelovi ze srdce vyrostly. Ale nestalo se tak. Brémáci peetli si ,,Weserzeitung", rozezali jej pak na tvrtky a dali zcela klidn tam, jeli
kam
patí,
a
Cechové amerití
,,Ach,
bože Mojžíšv
chal Jakob Isidor Kameel,
lou srážku
vlak na
to všecko spadlo sice
s
i
deputací
radostn ku Praze.
dráze,
do vody!
pak pomocný vlak
pianinou,
ale
s
bude pozd,
a
Abrahamv," vzdynjakou ma-
„jen tak
nkde na most, aby Nmetí' bratí vyšlou doktorem, a
,,
horká
s
fái a cu-
pda" pod
.
.
199
našima .nohama zstane ušetena tch neomalených a stevíc, v nichž vyšlapují amerití Soko-
bot
lové!"
Ale ani to se nestalo a vlak pf ihml do PodPoslední nadje, slabá sic už a nesmélá,
mokel.
uzaveném" pece... Kdyby tak krajané v území pochopili svoje kulturní poslání ale
,,
.
Krajané uzaveného území dí-
Nepochopili!
na Amerikány
vali se
rým jeli
celí
s
otevenými hubami, nkte-
dokonce i líbilo, a neporušeni do Prahy.
se to
.
všiecko
a
Amerikáni
A když zahlaholil nekonený jásot staroslavnou Prahou, zahalil Jakob Isidor Kameel tvá svou ovšem ono, které a roztrhl smutkem roucho své už dávno nemoh' nosit, které nechtl koupit ani
—
poslední handrle a které viselo v koutku almary..
Tomu
neškodilo.
roztržení
Ale pak vyšel Jakob
Isidor na ulici, pohlížel z daleka
Amerikán,
stavy tání
vrátil se
dom
na
strašlivé po-
a napsal
milý a pátelský jako palice kanibalova. myslil kdyby tak áký excesck bože
—
—
je
na uví-
lánek, oplývající sladkostí jako jeho
pak
všecky,
sliny],
Mj .
.
.
ty,
aby,
najednou zaveli anebo poslali su-
pem do Ameriky
.
.
Avšak Amerikáni naložli s úvodníkem ,, Bohemie" tak, jako Brémáci s ,,Weserzeitungem"
—
a chodili chách.
zcela
pokojn
dále po Praze a po
Ce-
Nekradli, nemordovali, neloupili, nýbrž u-
tráceli svoje
pkné
dollary, kterých mili plné kap-
sg, a libovali si,
že
zia
né v Cechách dostávají více
než v Americe.
Divadlo na
do nich
n
nespadlo
ani
jednou,
hrom
—
zcnu se pod nimi nerozevcla v útrobách Jakoba Isidora Kamcela vyrábla se samá žlu a tekla všemi žilami. Z íše a ze sídelního místa hartusili herolti veejného mínní na ubohého Kameela, aby telegrafoval o skannebil,
—
eské Praze nemohl pi nejvli vyhovti. Ah kus nosu svého byl bly dal za njaké srocení a vytluení oken v kasin on by to mohl udlat, zbylo by mu pak ješt dálech ve Zlaté
—
lepší
nosu dost. Ale
nic,
nic
—
—
pranic! Pojednou však
zalehla v ucho Jakoba Isidora
Kameela netušená, neoekávaná zvst poslové vyslaní do zem Kanaan nepinášeli jeho piraotcm sladší, blaženjší zprávy.
—
Všecek melancholický sedl jednoho dne v ho,,u amerického orla" jak pemrštný hospodský Cech v návalu nadšení místnost svou na-
—
stinci
zval
—
a popíjel plzeninu, jediný výrobek rukou
eských,
s
nímž byl srozumicn a spokojen. Však
je editelstvo
pivovaru nmecké!
Sedl
v
kout
za
pažením u dveí, aby na netáhlo. Táhl sám, tahem s dvou stran byl by vznikl prvan, prvanu se Kamecl bál.
devným
Kdesi u tetího stolu sedli dva obané, sami, Ostatní národ stál zase ped divadlem
opušténi.
a provolával
Amerikánm
,,
Slávu" a neustal díve,
:
201
dokud podnáelník pražského
Sokola
bratr
do-
ížek neekl, že je dost. Oni dva obané hovoili o nem a umkli nápadn, kdiyž Kameel vstupoval. Ale vidouce pak, ktor
že se cizinec ponoil ve své myšlenky a v pllitr,
pokraovali
v tlume-ncm
Jeden byl
silný,
hovoru.
skoro tlustý, druhý byl slabší,
skoro hubený. Oblieje obou byjy
Hubený
se
prav
peliv
a pronášel
napdl
oholeny.
tajnostn ke
tlustému ,,Tedy jste to ,,Ani
a
a
nevdl?" neml," odpovídal
tušení jsem
šeptal,
bylo
pece
znáti, že
má
jinak
tlustý:,
zvuný,
hluboký hlas, skoro nejhlubší bas.
vc zstala tak utajena, dobe," pokraoval hubený. ,,Však kdlaby
,,Ku podivu, že celá ale to je
o tom iz!vdla .Bohemie', bylo by to pro ni sousto!" Jakob Isidor Kameel chtl sebou trhnouti, ale vzpamatoval se. To by to byl vyvedl! Ani nea ucho
dýchal
oividn
jeho
smrem
k
osamlým hostm
rostlo.
,,Jak vám povídám, tak se stalo," vyprávl hubený tajemn. ,,Je nade vši pochybnost zajišt-
no,
tána
že
lo
Werra byla
a ziahynula se
strašlivou
bouí
vším všudy, co na
ztroskoní
bylo.
Ani jediný z Amerikán- Cech se nezachránil.." ,,Ale dovolte," perušil hubeného tlustý, „jak to mže být, vždyí pece pišli a dlá se jim zde taková sláva.
." .
,,To nejsou žádní Amerikáni!" huhlal tajnost-
n
..Kyž deputace zvdéla, jaký osud nešastnou Werru, byla všecka zoufalá. Ale nezapomete, že tam bglo nkolik eských ti zachránili vše! Ano, novinái mají noviná hubený.
postihl
—
(nápadiyJ" ,,Ale,
probh
—
vysvtlete mi, jak?" nutkal
hubeného. ,,To
tlustý
je
nepochopitelné!"
,,Ano, je to nepochopitelné, ale svatá pravda!
Mám
to
z
jisté
huby.
ekl mi
to
doktor
Štika
z .Národních'. Když zvdli, co se stalo, svolali novinái nakvap schzi na palub svého parníku, jímž pluli Amerikánm vstíc. Po krátkém jednání usneseno, že stj co stj
milion
—
—
a "kdyby to
mlo
státi
musí deputace pivézti ti sta Ameri-
kán
do Prahy. Ihned zaslána do Prahy šifrovaná depeše tajnému výboru a nejbližším rychlíkem odjíždlo do Brém ti sta osob nakvap vybraných, beze všeho kiku a rámusu. je
obtovati, kdo neml,
—
zkrátka,
Kdo
ml
vousy, musil
tomu pilepili nepravé; dlouhé vlasy ostíhány, holohlavým dány paruky dila.
udláno
V Brémách
vše tak, aby se
byli
pevleeni do
vc
neprozra-
jiných
odv.
Zpráva o ztroskotání ,Werry' potlaena, nebo jevdl, byl deputací zašit diny lovk, který o do pytle a vhozen do moe. Nyní vsedla deputace se temi sty onch falešných Amerikán do vlaku
nm
a pivezla je vítzoslavn do Prahy. Te je tu máme, dláme jim slávu, úelu jsme dosáhli, Nmci a za njaký as pošleme falešné mají vztek
—
Amerikány opravdu do Ameriky, aby
se
vc
ne-
prozradila!"
„Ale to
je
výtené, to
tlustý pán.
njyjií
,,To
je
výtené!" zahlaholil
dmyslné
je
—
ano to
je
velikolepé!" ,,Ale dejte pozor!"
stliv.
,
napomínal hubený úzko-
.Neíkejte to nikomu. Já se musil
nkomu
svit, ponvadž mne tajemství dusilo, ale neprozrate to; by,la biy, z toho náramná ostuda!" A oba tajemní mužové zvedli sklenice a notn se napili, jakoby chtli tajemství své utopiti, aby
neproniklo
již
Jakob
nikdy z vlasteneckého nitra
Kameel sedl u
Isidor
jejich.
jako na
stolu
žhavém uhlí. Lil do sebe jednu sklenici za druhou, na ele mu vyvstával pot, rty se mu radostí chvly. To je* zpTávika, to bude sensace! Tedy takové je to s
Amierikány? Ale to
je strašlivé,
neslýcha-
k neuvení! Posedl ješt chvíli, pak zavolal íšníka, zaplatil tesoucí se rukou, vyšel nejistým krokem z lokálu, obávaje se, aby neprozradil poná,
hledem, že o všem nezavraždili
;
ale
ví,
a aby ho oni dva neznámí
když se
octl
jako šílený
do své redakce.
mokrý jako
plena,
mu
pot stydne na
ale necítil
hbet,
na vzduchu, pádil uícen,
Dobhl tam únavy,
cítil
jen
necítil,
jak
svou svatou
povinnost, aby, dal strašlivé tajemství o neslýcha-
ném podvode eském na buben. Nepozdravil
g,
kolle-
nepromluvil, neodpovídal na jejich otáz'ky, ale
usedl
a psal, psal, psal!
A co psal! Ješt
nikdy nevytryskl
mu
z péra
204
takový lánek, jakým zítra své tenáe pekvapí, ješt nikdiy neschladil se tak, jak se schiadí tentokráte. Jak že, Cechové se opovažují tvrditi, že my, jsme vynašli ,, švindl"! volal v srdci Kameel.
A
CD je tohle?
To
není švindl?
to je celý oceán švindlu!
To
je
arcišvindl,
Takhle nás krajany; druhé
národnosti míti za blázny! No, pokejte, vy
,,
Ame-
rikáni"!
m
Jakob Isidor Kameel napsal dvacet telegrado všech úhl svta a pak psal úvodní lánek
do
,,
Bohemie". No, ten bude! Bylo po pl noci, když odevzdával sazei rukopis. Byla toho náru, a zárove mu naídil, aby vc byla zachována v tajnosti až do hodiny, kdiy íslo vyjde. Kdož ví, co by se mohlo stát, kdyby zasvcení Cechové zvdli ped vydáním ísla, že hanebné tajemství jejich je vyzrazeno. A potom šel Jakob Isidor Kameel spát a spal jako poleno. Ale ráno o sedmé byl vzhru a sáhl nedokavé po ísle svého asopisu, jež mu služka podávala. Tšil se, jak si ješt jednou pochutná na tom, co v noci napsal. Rozevel íslo a pátral po titulku svého lánku, jejž nadepsal: „Ein uncrhórtcr betrug!!!" Ale pro bh, nikde nic co to, co se stalo? A služka již podávala panu Jakobu Isidoru Kameelovi objemný dopis. Lokální referent ,,Bomie" poznal na adrese ruku svého šéfa, roztrhl obálku, z níž vypadl jeho velkolepý úvodní lánek ,,0 eském podvodu", a pelétl nkolik slov, na-
—
205
psaných pevnou rukou jeho chlebodárce na pipojené
visitcje:
„Sie ihnen
Kameel,
dieses
velbloude,
riesige
welches vcrfluchte kameel hat .kameel'
aufgebunden?
(Vy
vám Dkujte
který proklatý velbloud povsil
tohoto obrovského „velblouda" na nos?)
ped tiskem listu do tiskárny, sazby vyhodit. Byla kde jsem mohl vaši blbost by zabila .Bohemii', mne i vás!... Mit deuíschem gruss ihr" atd. tbhu, že jsem zašel
z
Krom
toho ziancchal redakní sluha Kamee-
lovi vzkaz, že telegramy,
nebyly pekvapenými úed-
níky exipedovány, dokud prý
—
vc
nebude zjištna
sklíený referent bolestné z!astrkoval rukopisy
do kapsy Druhého dne dovdl se Jakob Isidor Kameel od sklepníka ,,u amerického orla", kdo byl dodavatelem onoho .obrovského velblouda" ili ..bulíka". který se na Kameel a tak pátelský pilepil. Byli to dva eští umlci dramatití, výtení komikové. Malér Kameelv spoíval ^• tom, že jich ,
neznal
—
ale
oni
znali
pedobe
Kameela!..,
Po vejtrub. pozorování starého mládence.)
(Z
1189
ert ví, pro jsem domu Vlastn
hodle
.
.
Ale když nepíšu pro
ár, mohu tak
si
minut,
deset
psát,
ert
To
sthoval.
se sthoval
ví,
tisk,
pak
práv do
to-
íci do tohoto.
nýbrž do svých memo-
jak chci.
pro
je tím, že
a
má
se
.
jseiil
do tohodle domu
se
najmete byt za
pt
po msíce, po
jej
léta
—
za
pro-
klínáte.
Vlastn vlastnosti
lejní,
totiž
skoro stále v
dom era
pozoruji
teprv
nyní,
všechny
Dokud trvala, bydlel aspo pes den, a picházel
výstavu.
jsem jsem
až po fontán.
A
pak mi ten zbytek ve-
Najímal jsem svj pokoj svtlo,
dne.
nehezké
ní,
byl naprosto lhostejný. Ale
neného
jeho
když nám zaveli Jubi-
Tenkráte bylo
te!
z!a
snad
krásného, i
ve
slu-
sklepích
a proto bylo svtlo také v tomhle pokoji.
207
Ale zamraí-li se nebe, bydlím jako v žumpé. Hledím do dvora, kolkolem samé pavlae, nalepené na šedivých
zdech.
Tšil jsem jsem
se,
Jak
trulant.
jak tiše
má
budu
bíydlet.
Ale byl
být ticho, když jsou kolkolem
pavlae!
Na tch pavlaích (To slovo se mi
jindoj:
samá dévcka. íkával jsem še-
den
celý
protivilo.
trn: služka; ale od tch dob, co jsem je poznal, vzdal jsem se všech ohled. Jsou to dveky,. Konec!)
Ráno
to zaíná.
Mlácení
pavlaích, otloukání zábradlí. nck,
samí
dvemi, dusání po To je škopk, putý^
hrnc! Kde se toho nabere! Jako by tu bydleli bednái a hrníi. (Nkteré ty hrnce jsou
také z porculánu. Lepší partaje!) je štbotu! Z prvního patra do druhého a druhého do tetího to afá, hihlá, jeí všecko nestojí za nic. Ty ženské dovedou kápat
To
—
a z
o niem. Slýchám
A smjí je
se
—
ert
ví,
emu
ehtati se a prask' bych
se
zlostí.
smjí. Já se
nesm ju! ,,Pepino,
slyšela v noci
že komín padá!" ,,Jo,
bouku? Já
myslela,
(ehot!)
komín! Ale naše paní šla pro hromniku nohou na švába!" (ehot.)
a šlápla bosou
„To inách?" ,,Toi
budete mít zamaštné povlaky
(ehot.) snad ne. Ale
plán
povídal:
na pe-
,Co p'ak
ty
:
208
—
Ten šváb výbuch' jako méchej!" (Náramný ehot.) Takové žVastyi pbslouchiáin od rána do veera. Zatracený byt! Sthoval bych se hned, ale jsem rád, že zas jednou moje bibliotéka stojí. Má všecky tyry nohy uražené a než je pod ní pokaždé pi sthování seštylizuju, zpotím se a ležím dva dny vypaluješ kapsle, stará?' rytí
s
polámaninou.
Ostatn
—
m
n(kd,y
ho,
ten žvakot baví.
mám po ouad.
Takhle veer, když
Když jsem se pisthoval, trvalo hezky dlounež jsem se v partajích vyznal. ,,
Poslouchejte
tam proti mladá slena?" ka),
(ptal
mn
v
Domovník podíval
jsem se jednou domovní-
druhém pate bydlí
nemám-li ho
se na mne,
a vida moje vážné
za blázna,
áká
modré
brejle
za-
rrel ,,Jo, ta byla mladá^ ale o Prajzích! Bere penzi po nebožtíku otci majorovi..." Po tom vysvtlení jsem si jí nevšímal. Ale
má
kuchtu,
a
ta
mladší než
je
její
paní.
Veer má tráví
kuchta majorské sleny pré. Veer na pavlei jako na letním byt, a pokikuje
do prvního
patra.
u domácích.
ert
mladé kuchty
(Tam
je
takiy
mladá
kuchta,
ví,
jako naschvál jsou tu samé
a jsou
skoro chutnjší než všecky
sleinky z domu. Je to venkovská, nezkažcná krev! Kdyby nebylo lidských hub', vzal bych si
ty
do služby
také takovou kuchtu.
ert
ví,
nikdo by
209
ran na
ak svobodný lovk
to nic nepidal,
to
nesmí udlat.)
—
takhle k deváté hoAle jak s€ pfipozidí sleny^. Vykuchta oficírské ta ztichne din
—
pozioroval
jsem, že tam za ni leZe
iz
pízemí.
dveky
z diomu.
varyš
A
ten
ert
na si
—
nahoe ženský
šušá
a nkdy, kuchta náhle
nj
co
jí
to
zlost,
To
—
až se z výsltavišt ozývalo huení
„Bhhhhúúúúú
vejtrubyi:
— a
skoro do
trvávalo v posledních msících
jicdenáicti
A
ví,
mám
malí
povídá. Ale na niemu. Bydlí v pízemí tam zstane.
zajeí.
.
.
.
húhú
.
.
.
bhhhú
!" .
,
.
po tomto smutném, táhlém zahuení cvakla slenina bytu a rozkamrzutý hlas ženský se ozval: „Máry
špehýrka kteréhos okna palý,
jdte
spiat
,,
—
—
—
z vejstavy se troubí!"
bylo provázeno
menutí tvoryi
A
toto napo-
afáním njaké
psí
po-
nerozluného spoleníka slenina.
Slyšíte,
Máry?"
Mrzutý hlas domluvil a špehýrka vela
to-
patrn staí za všedaj
jí
Sice taky, ješt slyším, jak tam hlas hihlá, špitá a
malíský
cvakla, za-
se.
Máry pavlai,
bývala patrn v nejlepším na tmavé když takovéto napomenutí zaznlo, nebo
sotva že se špehýrka dovela, ,,
Neádná
trouba vejstavní!
pronesla
To
jsou
zlostn:
te
její
(sleniny) hodiny. Jak dlouho to ješt bude trvat?" I.
Herrmann XXVU.: Drobnilidé
I.
14
!
Pak jGšt trochu šušání, njaké zamlaskv druhém pate vrzljy, za Máry dvee a se schod dol klopýtaly kroky malíského to-
—
nutí
varyše.
A
táhne, pacholek! Kdybych tam vylez' já, ouadník, nebude se mnou Máry mluvit. To vý^stavní dunidlo mli by spouštt o hodinu dív. Ty náiramn dopalují. ert ví, noní konference
m
pro mám na
toho malíe takový' vztek!
tak mrz!ut volala slena svou dveku doden co den. Ani jednou nepeslechla vejtrubu.
m
pedevírem v pondlí u svého jsem Máry a jejího malíKdyž poslouchám, sháším ve svém
Stál jsem zas
—
okna
poslouchal
ského tovaryše. pokoji
jakobyh už
svtlo,
spal.
Jinak by
byli
opatrnjší. Povídali
k vzteku.
s
íkám
Pro
zvíe.
je
sociální
no, co si povídali, je pro
vždy: ouadník
kuchtu
domem
jedna
—
si
jsem
je politování
nóbl
já
—
mne
hodné
holka
zas nóbl pro mne. To je taky otázka. A náramn palivá. Mne
pálí
Povídali
si,
a já
se chvílemi
síku na hodinky. Byly ti tvrti bylo
pl dvanácté. A kdiyž bylo dvanáct,
díval
—
pi
m-
bylo jedenáct,
povídala
Máry svému
malíi dušen, zlomysln: ,,
—
Koukej,
aby
m
Anton,
eká na
potejrala. Ale dnes
troubu z vcjstavy
marn
—
ona
neví,
1
.
21
žc to za sto
A
vera zaveli let.
a že
to
bude
troubit
zas
až
." .
njaký
v hihlání kuchtino vpadl
Poítám,
kolik
kujón malí to
má
let
jsem
bez studií
študýroval. .
.
mlaskot. ten
pán
Sylvestrovská opice Malé rodinné
Burianova.
tajemstvi.
1888
V jisté vci panovala mezi manžcliy Burianovými neshoda ode dávnýdi let. BiyJo nedlouho po líbánkách a tomu je dobrých ticet rok kdjyž paní Burianová, tehda arci mladá paní Burianová, neomiyJn scziiala, že její manžel, Ma-
—
—
touš
Burian,
který
teprv
takto
ped
tento její manžel
obratný
pbnkud pes
Mladá paniCka nezávidla mohl lo,
a
schopný
život oslazovati, ale
choti
pece
míru holduje
svému ji
korbelíku v pivovae
nic,
tak trochu
že milý Matouš obtuje více
nému
obuvník,
svatbou se udlal mistrem, že
asu
pití.
ím
si
hnt-
zamilova-
Cclestýn", než doma manželským svým povinnostem. Takové zltraoování nese každá žena nejhe, nejbolestnji, a paní Barbora Burianová neblyJa z' jiných. Vždy nemá-li jí náležeti Matouš v prvních letech manželství
Kam
oupln
a nadobro,
povede jeho
piti!
,,u
jak
teprv
Nejen že se
bude dále!
dobe
nevyspí.
!
213
když co noc pichází od Cclcstýn po dvanácté a to nkdiy i tak nejist, že nemže trefiti rovnou cestou do postele; že po takovém nevgspání nejde mu práce od ruk,iy, jako kdyb{y si blyl dokonale
odpoinul: jako
stvý
ale
kdytuy
i
edkev
a pracoval
pak staí nkolik tch i
denn
propil
konen pár
er-
vstával ráno
jako
k
—
bot za týden,
jen padesát krejcar!
Na
kam a
bjj
své pátí
ml
na boty fabriku, nemá-li na stará kolena Vždiy; pouhé dv ruce nestaí vydlávati na byt a na stravu, na ošacení a k tomu i na žíznivé hrdlo, které spotebuje denn abjj
choditi
po žebrot.
vn
ptkráte
tolik
njakou
tu
drobotinu!
toho bude, ale
eknme,
jsou v tchto
ševci
kam pak díve
s
A
pánbh Kdož mže vdt, kolik
jako žaludek.
což dá-li
že pt, šest
kousk
—
vcech odjakživa nemírní
no
—
výdlkem?
když paní Barbora o tchto vcech po nakolik nedl uvažovala, ustanovila se, že promluví svému manželu do duše. Neposlechne-li nyní, když ji má sotva nkolik msíc, když je mladá a hcíziká a když mu dosud nezevšednla, jak by ji poslechl pozdji, až v tom svdném božím daru naprosto Pí
utone
A
tak jednou v nedli, když se pan
Matouš
Burian chystal ziase k Celestýnovm, vzala ho Barbora okolo krku a ekla mu dvrné: „Koukej, Matoušku, nemyslíš, že
paení nejde k duhu?" Matouš Burian vyvinul
se dosti
ti
to tvoje
drsn
z ob-
upel na
ženina,
jetí
ni zelené
oi
své,
stril
ob
ruce do kapes a promluvil oste, jako bg brousil
knejp:
paím, Bábi? Jaká pak je to od Bábi? Vidla jsi mne už nkdy napaeného. Bábi ... co .?" Paní Barbora pokusila se opit ovinouti ruku kolem šíje manželovy, ale mistr Burian ucouví a hled na ni stále ipichlavým pohledem opakoval s draziem: že
,,Já
e.
tebe
.
.
že paím, Bábi? Povz, ženo, vidla mne nkdy napaeného...?"
,,Já
jsi
Paní Burianová byla
oekávan
ponkud
z'aražena ne-
obrannou, ba výbojnou posicí manželo-
jeho ostrým, bodavým pohledem a drsnou,
vou,
eí.
tvrdou
litovala, že !2aala práv dnes, a byla bg ráda uinila slova svoje neptomluvenými. Avšak
Již
ona vidla, že se vc musí projedpevn na pat proti muži a mluvila mírn sice, ale co nejpevnji mohla: Abych pravdu ekla, Matouši, tedy jsem t nevidla napaeného, protože je vždycky tma jako v pytli, když se od Celestýnú vracíš. Ale já nespím pokaždé a cítívám kd,y, že se ti podlaha
pozd
tglo
nati.
a
stanula také
I
,,
hejbá pod nohama a že steli,
a
když
jako žok,
Matoušku. va.
A
tak
trefíš,
nemžeš rovn
trefiti
k po-
že se do ní pevalíš pokaždé
až mám strach, že se Vždy máme postele jen
s
tebou z'boí,
z
mkkého de-
myslím, pjde-Ii to takhle dále..."
215
Matouš Burian nedal své žen domluviti. Zarazil ruce ješt hloubji do kapes, jako by se cTitl opíti o jejich dno, popozidvihl bradu a nespouštje
,s
hrozmý svj pohled perušil
'žem^
ji
náhle:
„Tohle všecko cit
tg
cítíš,
jako ozmoberíý prst,
povídám,
že se
ti
to
Bábi?
kdiyž to
No,
cítíš.
máš
ty
Ale
já
ti
všecko pokaždé jen zdálo,
rozumíš, Bábi? Já nebyl ješt nikdy napaen. Bárovn jako svíka bi, a chodím od Celestýn
—
dom
a kdjybiy
pece najdu
zde
biylo
tma jako v
pytlech,
desíti
svj nos a nikd,y ncblouneml za své dení dopáti ani
postel jako
dím. Já bych si toho mizierného piva?
trochu
Mám
snad
pít
ze
svého škopíku? Co?"
Matoušku," namítala žena ponkud rozpait; ,, popej si, popej, já ti nezávidím žádnou radost a užití, ale stojí to mnoho penz, a dá-li nám pánbh áké dti, co pak pro zachováme. .?" Dá-li nám je pánbh, tak tu budou," odpovídal Burian tvrd, ,,a tg se nestarej o konec svta. Bábi, rozumíš? K já ti dokážu. Bábi, že se nikdy nenapaím, kdybych zstal u Celestýn tebas do rána, víš? Dej si na mne pozor, abiy ,,No,
to
ne,
n
.
,,
se
zas
ti
nco
Potom už si
nezdálo!" mistr
Burian nepromluvil, narazil
epici na hlavu a vyšel z domu. Mladá mistrová
sedla dlouho do noci spala
a trochu plakala.
doma skoro sama, nebo Matouš
A
té
noci
s€ vracel
216
Bdla
až za svitami.
devné
staré
jako kanón,
sice, kdgiž
ale
pod mužem
stenaly
vidla, že vchází do dveí
schody,,
pak
již
stiskla
ví(?ka,
jako
b|y
tvrd spala. Obávala se, atíy, nevznikl hovor nepíjemnjší než vera veer. když Burian ráno vstal dávno po deváté a loudav se nasnídal, podíval se na :^nu a otázai se posmšrí: .Myslíš, Bábi, že jsem blyl dnes napaen, ,
oo?" spala,"
,,Já
klidem,
stojíc
„To
odpovídala mistrová
u plotny
a
s
nucenýttn
neobrátivši se.
škoda," pokraoval Buri^i jízliv. mohla vidt, že jdu jako z lázn, jak po
je
,,Bgla bys
samé vod. Tohle
." .
tg,l
poátek neshody mezi manžely Bu-
rianovými, která pak trvala celých ticet
nika stárnouc nebyla
již tak
let.
Pa-
trplivá a snášeliva
jako na poátku, a astéji vyetla muži, že pišel
dom rty
„jako kanón". Ale Burian otevel Vždy tenké
zasyel jen: „Dokaž mi to. Bábi, dokaž! To
a
b|y
mohl kaž-
dý íci!"
Ovšem dkaz
byl tžký. Dokázal nkdo už nebo jest opály? Avšak o posledním Sylvestru, vlastn na Nový rok letošní z rána podailo se paní Burianové provésti dkaz, proti nmuž pan Matouš Burian
pijákovi,
onml
že byl
jak ryba.
Dávno
již
nechodí k Celcstýnm,
ponvadž
se
217
pesthoval na Nové msto
a
zapadá dcnné do
pivovaru u Flckú.
tam také zapadl pic^ledního veera loského roku,
aby, oslavil Sylvcstra.
Kdiy, se vrátil
dom, nevdl sám
to ani paní Burianová, která
te
nevdla
a
pravidelné tvrdié
spává, a' píijde pan mari^l, kdy, chce.
Ráno na Nový rok polezla
také trochu
si
Bylo hezky zima a muž tak hned nevstane. S ím by spchala! Ale konen se vzchopila Z teplých piein, aby zatopila a pipravila snídani. Z déle.
lože manžielova ozývalo se chrápání, jako by, zali polena.
že s
leží v
a visela
tém
V panice
odhrnuta.
s postele,
hnul se starý
a snažila
se
mu svezla
se
položiti
pistou-
cit,
i
mu
hlavu zas
ji
na
stranu,
aby nechrápial. Pak ho pikryla peinou, aby nenastudil.
nula
se
ped oima.
a zstala jako pimražena.
mužovo du.
pi stn
vzadu
matovala, rozestela
její
a
tvá
její
Zatápla
rychle,
se
a
nco
se
paní
Popiatila, oo to
Hned však
peinu pes
záil vítzstvím, a
pikusujíc
se
Ale jak svrchnici pitahovala, odhr-
trochu
Burianové zacrnalo
—
e-
a vidla,
svrchnice by^a
aby muže srovnala. Poponesla
podušky
na
na man
fpinách jako mrtvola. Hlava
podušek
pila,
Panika pohledla
postel a
se vzípa-
pes tlo
náhle rozjasnila.
již ani necítila
Pohled
ranního chla-
uvaila kávu a popíjejíc a
vánoky hledla uspokojen na
spícího
manžela. Pokej, Matouši, až vstaneš!
Tentokráte se nemohla dokati jeho procitnutí.
218
Chystala zase
již
obd, když konem
—
—
asi
po jedenácté hodin zapraštila postel pod mistrem Burianem a kalné oi jeho otevevše se upely se na manželku, která kutila u plotny. ,,No vstávejji Matouši, aby ses umyl z opdc?e, kterou jsi do Nového roku pinesl." Paní Burianová fproncsla ta slova vyzývavf, skoro kousav. brepto stará,"
,,Ty
z postele,
„já
ml
co?"
opici, ,,Já
sekla
chrochtal
Burian
mistr
Už jsem
opici?
taky
nkdy
nepoítala, kolikrát, co jsme spolu," od-
paní Barbora, že se
viána,
mi.
ml
divím,
dneska
,,alc
jak
jste
jsi
pitáh'
pa-
oba prolezli dve-
.!" .
„A
co pak je to, Bábi, takovéhle trcmolo hned na Nový rok!" rozkikl se Burian, až mu chraptivý
hlas selhal, a
sadil.
,,Jen
mi
to
pracn
se zdvíhal, aby sie po-
dokaž!"
Paní Burianová hned neodpovdla,
kem byla
ale sko-
odhrnula peinu, okaziovala ke stn a volala vítzoslavn: „Koukej, ty nestydo, co jsi udlal! Zalehl jsi
ka!
u postele,
našeho ubohého Brabeneka, našeho ježA sáhni si na zadek, máš ho jak cedník pro-
píchaný.
A
tos
nebyl ožraly?"
Mistr Burian dosedl na posteli a hledl piblble na ubohé hovádko, které se bylo vydrápalo
v noci
do
teplé
zalehl,
nic
pi tom
postele
a kteréž
necít.
napilý
obuvník
Nešastný B rabe ne-
219
ek
ležel tu s nožikami roztaženými a s polámanými bodlinami, dávno již tuhý a vychladlý
—
ob
nevinná
Pak
se
opice
pán
Burianovy.
zpitomlý pohled mistrv svezl
s
ubohé
chtje se pesvditi o svém popíchání. Zahledl se na pravý bok, odkud se šíila rudá záplava do zadu, veliká a Burian
mrtvoly
jako talí. Jedna
krkem,
kroutil
ržová teka
vedle druhé, jakoby,
dostával osutiny, a zde onde trela v
kži osud
zlomená bodlina ježkova. Matouš Burian již se neodvážil vzhlédnouti k žen, které se podail tak skvlý
jeho
piinním. Pojednou
se
mu
dkaz
vlastním
mla
Málo, že
žena jeho pravdu pokaždé, kdjykoli tvrdila, že byl
napaen.
Ke Flekm
vybral se ipcprvé zas až na
Ti
kdy byl cedník na jeho zádech jakž takž zhojen. Ale byla to poslední jeho návštva u pramene ,, erného, hustého". Byl pivítán ohromující, Krále,
mnohonásobnou posmšnou
dezení milou ženu svou, že všichni
dli,
zdali
si
dal
již vycpat celá hospoda vdla, Burian pihodilo. Matouš Burian ma v po-
chudáka ježka co se u
otáz'kou,
—
jeho kamarádi
se
nedopitové
jakým zpsobem nešastný
zahynul.
postarala,
u
aby
Flek zv-
Brabeneck
Zkušenost v manželství.
Nco málo z korespondence mladé pani Boženy Makovikové, provdané za koncipistu Makovíku, ^rozené KuIíhrá8kovy, dcery starého pana Kulihráška. mstského rady a bývalého souítružníka,. jZ kteréžto korespondence se vyrozumívá, jak bylo za krátký as po ^svatb a " jak dále.
Entinko!
Nefmilejší Vidíš, zlobit.
—
Ty
jsi
Stžuješ
totiž
celý
že se
ošklivá,
na mne chceš
jsi mne od svatbig^ nevidla No víš, abgch Ti upímni mi pi tom špatném poasí 2 do-
si,
že
týden.
ekla, nechtlo se mu, a pak jsem se tak trochu ped Tebou ženýrovala, ab|gich Vás hned po svatb navštívila. Víš, pipadám si te zcela jinak, jako mladá paní, je Ti to podivná vc, jak se všecko za pár hodin
zmní. Pak jsem ale
dovk
nevptraví
Já
si
myslila,
že
by ses byla na
—
no víš, nestalo se nic zlého, peoe tak hned se do nového povolání
ledacos vyiptávala
a
Ti
ncuvylkne
byla
pár
tomu. dní
jak
u vyjevení.
Je
to
221
podivná vc, jak Ti íkám, takové manželství, ale jsme si to všelijak za svoto Ti mohu oznámit, bodna pedstavovaly, že dopiadá všeko pece do-
a
cela jinak. Pamatuješ se asi, že jsme
o tom nkdiy
tuze dlouho hovoívalgi, až jsem pišla
dom;
divadla nebo nepišig,. let
Musím
v
ale
Ti íci, že za celých
dve
dívej šídi nenabude
pozd do
mi, na všedío jsme
tch
dVacet
takové zkušenosti,
jako kdajž se vdá, za týden, vlastn za nkolik hodin,
nkd^y, za chvíli. Milá Eminko,
totiž
Tys
ješt svobodna a nerozumíš všemu, ale já Ti radím ze zkušenosti: dlej hodnou drahotu ze sebe a
dobe
chtla
se
vzít.
piráv v
na lovka,
podívej
Nevíš
ani,
jak
vci musí mít
je to
kterého
biyi
dležité a
sis
jak
dve
dobré gusto. No, Nemít já svého Ratibora tak ráda nevím, jak bg, to bjglo dopadalo. Jen to Ti povídám, že od ženské, sotva se vdá, náramn té
pesvdíš
se!
—
mnoho
se požaduje.
Snad Ti nemusím ani povídat, že jsem te jako v nebi. Ratibo mne má náramn rád
—
to je velké slovo. Já vdla, že mne miluje, nkdy naši mohla také pozorovat, když nechali se mnou a s ním v pokoji, abychom tam nebyli tak docela samotni, vidlas, jak na mne koukal a jen když se mohl mé ruky dotknouti. Ale já Ti íkám, Eminko, je to div, že jsem ješt
víš,
T
los
na svt. Já myslila, že mne láskou sní, sní, pomi, bylo by mu jedno bývalo, s Iktcré vídám A !
strany by
v
mne
bígl
nakousl
—
tak je
do mne za-
222
si myslím, zústane-li to tak poád. nezstalo? On mi vždyckij íkal tak že jsem h€z'ká, ale nyní mne ujišuje,
Jen
milo\^án.
pro upímn,
Ale
biy,
te
že teprva a to se na,
pec
nebudu
pozmal, jak jsem
tak
píjemná
a milá,
hned nezmní. Když budu šast-
se trápit,
a kd,yž
lovk
se
netrápí,
tedy nestárne tak rychle a neoškliví; myslím tedy, že to tak zstane.
Nkdy,
na Tebe vzípomínám, Eminko, kdybíys no ne, to vlastn si nemyslím. Ale peji Ti, abys bíyla také tak šastna. to
si
všecko tak vidla
Nco
—
drahá Eminko, že mže být lovk má toho, koho miluje. A jak je to hez'ké u veer, když tak spolu nco ítáme! Ratibo vždycky, spustí rolety, aby nám nikdo neje jisté,
blaženým, když
do oken, já obléknu svj ržový župánek Ratibo sám polkaždé mé zapíná vezmu si epeek na hlavu, snesu veei na stl ani mi nkdy není do jídla, jak mám o všecko starost, a jen aby Ratiborovi chutnalo pak to honem zevloval
—
—
—
—
uklidím, a
mužíek vytáhne nco
ze své knihovny
teme. A vidíš, ve všem je dve chytejším, když je vdáno. Nkterým knihám rozumím te docela jinak, než díve. Díve mi nkteré vci pipadaly tak hloupými, te vidím, že má všecko a
smysl.
No,
myslím, že jsem Ti toho napsala dost
se nehnvej, že jsem se Ti posud neokázala. Vlastn máš pijít ty ke mn, ale prosím upímn, te ješt k nám necho, až
a dost,
a tak tedjy
T
223
Nemáme ješt
takhle asi za týden.
všechno
v^
po-
ádku. Jsem Tvá upímná, Tebe vroucn milující pítelkyn Božena Makoviková, .
roz.
Post skrip.
Rž bude
:
T
bych
to
Kiililíráškova.
mít ten váš kanárek mladé,
o jedno
prosila.
\
Nejdražší Eminko!
Tuze ráda bych ko.
Mám
vdla,
a
štovice
a že
Tebou mluvila, drahá Emin-
V
T
si
máme v nám nechtjí pustit.
mrzuté, že tu
je to
Když vdána!
s
tak ledacos na srdci, co bych ráda po-
k
pomyslím, že jsem
dom
ne-
msíc
už celý
prvních dnech bylo mi náramné podivné,
—
když mi všichni íkali: milostpaní až jsem se ale te pomalouku uvykám. nkdy, stydla Ak také jsem už plakala, drahá Eminko! Musím
—
a také to jednou
íci,
poznáš, že není lehká
býti žfenou a hospodyní, totiž že není tak
mužm. Zdá
vyhovti mary,,
jak
schlazovat
íkáme, na
mn!
se mi, že
ale
Vidíš,
menu, už pláu Stalo se mi !
krát
—
sotva asi
snadno
má Ratibo
nemel by
ty
si si
vc roz-
rozJnary
na to vzpo-
tikrát nebo tyfy-
pochybuji, že to bylo vícekráte
—
že jsem
do polévky o zrnko soli více. No, co oak na tom, Eminko, vi? /\le Ratibo hn^d sezakabonil. Vlastn poprvé ne, ani podruhé, to pohladil po tvái a ekl mi: ženoušku, utrhla se utrousila
m
:
324
ti
ruka se solením, podruhé dej radj o zmé&ío
mén nutí
—
!
si
No
dám
víš, líbit.
Eminko, takovéhle pipomePodruhé to také prošlo, ješt
s€ smál. Potetí už
mlel
mu
ale
nechtla nic íci,
posledn
—
a povídá
mi rozmrzele
No, ženuško, luxus
—
a polévku nedojedl
mrzelo
bglo to vera s
—
—
ale
mne
to
—
;
já
a tuhle
už vstal od stolu
jak
rozmrzele!
—
tou solí nemusíš provozovat takový
já bjy0i tu pblévku taky
nkdy
rád jedl
I
Zrovna jsem se zajikla, když jsem tohle slyšela, vi mi, Eminko! To byl zcela jiný hlas, než jind,y, to byl pohled strašlivý! Pro trochu soli! Sla jsem a v kuchyjni jsem trochu plakala a maso jsem poslala do pokoje po Rézi. A myslíš, že ra po obid odprosil? Toto! Dal ši pinést do svého pokoje ernou ikávu, a když odcházel do ouadu, políbil jen tak jako z donucení. Byla tych Ti psala hned vera odpoledne, hned jak se to stalo, ale nemohla jsem pro plá. A to je msíc po svatb! Je mi náramn smutno, pomyslím-li, že by to mlo jíti tak dále. Slýchala jsem sice nkdy, jak dlají mužové rámus, když jim njaké to sousto není po chuti, ale by to bylo tak zlé, jak to udlal mj Ratibo, nemyslila jsem. Prosím T, když ke nemžeš, piš mi se aspo, drahá Eminko, to se mi zavdíš a odlehí, když budu íst nkolik od soucitné duše. Já Ti pak také hned odpovím.
m
ž
mn
mn
ádk
Jsem Tvá nejupímnjší pítelkyn Božena Makoviková.
.
225
Douška. Prosím T, Eminko, nech tu slanou polévku mezi náimi. To víš, tak brzy po svatbi .
NelmilejSí
Odpus
.
Eminko!
hned neodpovdila, b|yla jsem trochu churava. Myslím, že to b|yla migréna. Mjyslím', že budu te churava ast ji, drahá Eminko, a pláu náramn asto. Nejsem ták šastna, milá Eminko, jak se mi s poátku zdálo, a nejzoufalejší je, že trpím asto píro samé takové hlouposti, o nichž b)y, se nemlo ani mluvit. Zklamala jsem se ponkud ve svém muži. mi, Eminko, te teprv cítím všecku Muž! tu tvrdost, jaká Z toho slova vyznívá! Zdá se mi, že se Ratibo za svobodna petvaoval. To mi, ž£ jsG Ti na poslední dopis
V
njaké
biylp
láskiyi,
to bjylo slibování
—
a je prav-
da, krásné to pio svatbi zaínalo. Ale, milá
oi
ko,
Emin-
biyíCh si
vyplakala, pomgslím-li, jak Hude
A píinou
všeho mého neštstí v manželství mi, jen jídlo! Je to hrozná vic,
dále.
bude
jídlo,
v
svdí pece kosti muž, že a
telní.
Mj
jen o veliké neitelnosti a sobecpTO jídlo mohou býti tak nesnesibože, vzpomínám-li si, co všecko se
mamince doma nepodailo, a kdiyž nejedl,
aspo
nic
a jak tatínek
neíkal
dávno tak zaídila. Ale Ratibo
má
hrozné pedantské
mínní
—
pkn jedl,
to si
maminka
je zcela jiný.
Pekla jsem tuhle husu. No, já myslím, když I
Herrmann XXVlI.t Drobni Hdé L
On
v nkterých vcech.
15
je
husa pldruhé hodiny v troub, Ž€ mže byt mikká, a mla by byt mikká. Jakou jsem si dala práci, abych ji krásné rozkrájela a na mísu upravila!
Mla
nž
jsem až mozoly, na prstech, jak jsem na pak jsem ji tcdjy pinesla do pokoje.
tlaila, a
Ratibo si vzal stehýnko, ale hned do nho krojil. Pak si vzal prsíka
sotva
je vrátil,
—
ale šla také
do mísy. Konen si vyhledal podpažek a jíst. Ale jedva že zaryl do p^cen nž, již jej zase vytáhl, udeil jím o stl a vykikl: U všech ert, to je houžev a ne peené! Pizas
chtl
—
že
ztnávám,
by,la
husa trochu tuhá, to
je
pravda,
musí z toho být hned kik? Ale Ratibo spustil! Co prý tediy má jíst, když je polévka jako krušec a husa jako Co prý má žena na stapovaž, Eminko, rosti, že nedovede uklohnit ani ten obd! On prý celý den uklohnit! ale
k!
—
—
pracuje jako blázen
—
a
—
pak prý pijde
nemá co
se nejvíce obával, jak to
ením!
vc, jak pracuje
to je jeho
a
Toho prý bude s kuchajíst.
musím slyšet za sedm nedl musím slyšet já, kteráž jsem Chodila celé tyry nedle do hotelu ,,u Štpána" na vaení! Což pak si berou muži ženy jen pro vaení? To by jim staily kuchaky. Mj bože, CO má dve ješt všechno umt? Maminka vždycky Považ, to
manželství,
íkala,
to
as,
že sotva stail
—
nauila frantiné pt let nemohla jsem oblomila na klavíru
—
abyích
se
tak
trochu
musím se piznat, že za se mnoho nauit; abych se
a
prosím
T,
šest let klavíru,
2i7
—
mžu lovk
za tu dobu všecko spolknout?
jen že jsem
tak ješté dochodila ten kurs pro vy-
a
A
te, co se ode mne všecko požaduje! pijde samo sebou, to se lovk nauí Vždiy potebou! Mohla jsem se nauit kuchaiti ze knih? A nemla jsem to andlskou trplivost, když jsem chodila tyry nedle ke ,,Stpiánu"? Nemohla jsem mu to smlet a ekla jsem Ratiborovi, jak dlouho jsem k Štpenu chodila, a tu se dal do smíchu, ale do smíchu tak zuivého a urážlivého, až jsem se šívání!
to
ped
Rézí stydla! To prý
je
zrovna
tak,
jako
hodiná uil tyry, dny emeslu a pak odpovdl mi Ratibo, který se udlal mistrem v prvních dnech nemohl se mne dost naobjímat a se
kdyi>y
—
to
ostatní
my
jsme
ilými
—
ano,
už
je
ženské dobré, to
to
venku! Pro
umjí
tohle
být páni zdvo-
—
ale když se jim zdá, že se nkolikráte po chuti nenajedli, ztropí kik, až se lovk stydí.
A
co mi ješt ekl! 2c prý by všechnu tu
mou frantinu s hrou na klavír daroval nkomu, kdo by ze mne udlal dobrou kuchaku!... Ale i
pak jsem nemohla dále v ústech,
abych se vyplakala.
na
ty
jíst.
musila jsem vstát
A
Hoklo mi
všechno
do
ložnice,
a odejít
když jsem se tak podívala
pokrývky na postelích, když jsem- si vzpomty první dny a veery našeho manželství.
nla na byJo
rni
tak smutno, tak teskno u srdce, že jsem
Tak se mže zmnit muž za sedm nedl. Tak to mže zaít a takhle to koní. Nebo musím se Ti svit, drahá Eminko,
si
div nc2XDuf ala
!
228
zdá se mi, ž€ jsou naše líbánky juž
bo
není takový, jaký
již
na ,,dobrounoc" dává usíná
fciýval,
mi nyní hubiku, a pak
již jen jedinu
te každodenn díve
tam! Rati-
ty
ano, on
než já
—
ano, drahá
Eminko!
Nco
jsem
budu
pjde,
ale
dokud
to
pekroí míru — bože, takhle jsem si
až to
Mj
rodim.
vrátím se k manželství
umínila: tak dlouho,
si
trpit,
nepedstavovala! Pro tuhou husu!
Jsem Tvá upímná,
ale
nešastná pítelkyn Božena.
T,
Post škri: Prosím
Eminko, až budete u vás
péci husu, podívej se na hodinjy, jak dlouho to trvá,
než
je
dost.
Já
ji
tak
hned p?ci nebudu,
jen pro všecko.
ale
Má
nejdražéí, nejmilejší Eminlio!
Ani nepamatuju, kdy jsme
se
vidly napo-
a tenkráte jsem byla všechna roztržitá, po-
sled,
nvadž
Jsi padla
jaký ^ase ztropil
do naší domácnosti po výjevu, muž. Stydla jsem se tehdáž,
mj
abych Ti povídala, co se pihodilo, nyní se IM
mohu svit.
m
Poruila jsem tenkráte mejt okna
maminka vedla
vždjycky
k istoi
— víš, jak — a Rézi
se trochu pozdržela a dala se do oken teprve k poledni.
ejn,
Ratibo pišel ale
sotva
dom
po poledni, jako oblijvstoupil do pokoje, strhl kik.
229
Jaký prý to je nerozum, v takový listopadový den mejt okna! To prý se má topit, a zvlášt v jeho
mlo
pokoji prý se
má
práce.
ne
tší
pokoj,
teplý
vysaziena,
když vím, jak mnoho zbláznil, když se
zatopit,
To prý by
lovk
se a
pijde
dom
a
má okna
a v pokoji vlhko a zimu jako v psind.
do obda. Mžeš si pomiyslit, jak se mi dovaoval obd pi takovém ádní! Uhlí ne a ne hoet, nákyp- v troub ne a ne se zvednout a z masa mi bylo úz;ko, jak se ncdováfelo. Bylo stále tvrdší a tvrdší. To se rozumí, když už ml Ratibo jednou záminku, že nepestal láteit, a pi obd teprve mi toho napovídal. My
K
tak to šlo dál, až
ženské
jsme
prý
k zoufání
—
v pirvních
dnech
tohle neíkal —
na nic prý ncpiamaíujerne, aby se
dlo
Když prý už chceme mejt
a
v pravý as.
se to
udlá
hned, jak on odejde, a pak
okna,
a
se
Já nevzala sousta do úst, nemohla jsem, jak se mi lítostí hrdlo stahovalo. A když už se z;atopí.
nkoho nehoda, nepichází sama. Pak jsem vaila kávu a nalila jsem na ni nedopatením vodu, v níž si rozipustila Rézi sodu na vyprání ítí na
mu
nkolika zástr. Nu, taný
—
vidíš,
kat.
Na
toto
jak
si
psaní
te
byl teprve jako rozpou-
na to vzpomenu, musím plastále
mi kapou
nejsme ani tyry msíce spolu! Ale nejen to, já musím odnášet
slze.
i
R
to
za Rézi,
udlá nebo neudlá. íkám mu vždy: vyhubuj si Rézi, když ti to ono špatn udlala, nebo když je nedbalá; ale to Ti máš pravé dopuštní. co ona
20 Postaví se Ti pak do takové vážné posice á spustí;
nemám
Poslyš, ženuško, já
ku-li
ni
s
Ty
vadit!
se
s
Ré2i co mluvit, hospodgtné,
jsi
odpovdna za všecko, co se Ty máš dohlížet, aby ádné
n-
mi dja!
tys
v domácnosti
uklízela, aby metla, kde se mésti má, a abjy mi nerozsypala popel po celém pokoji, když jej z popelníku vybírá -
by to vedlo, kdyby se ml taky ješt s eledí! Co komu sveno, toho si má hledt! Já si musím vychovati tebe, ty si vyiChovávej služku. Pamatuj si, jaká
Kam
chceš-li ipíklad!
lovk
vaditi
taková služka!
paní,
To jak se se,
víš,
Eminko, já jsem celá hoela, když
pomyslila, že tohle všecko Rézi púslouchá,
,'sem
jí
si
chvála pánubohu,
že vždycky ilenku
necita
—
íak
— —
mi
si
mne
to
vychovává! Mýlí
takhle vychová
ádn
—
já jsem,
vychovaná z domu, a vím, no,
kdo naši Bo-
dobe se
pochodí. Já mluvím franrozumí, s Ratiborem ne, ten
vždy, íká, že by
dobe esky,
v
mne
maminka íkávala:
dostane,
couzsky
On
pán ujímá.
myslí-li, že
jak
mi, praskla bych!
te nemám
si
pál, abych mluvila
špatn mluvím francouzsky
—
Já hraji na klavír
asu, jako díve doma, to tak a už mne taky ani netší co pak ješt mám vdt? Je Ti to strašlivé, a jsem už skoro celá nervosní z toho, když on zane s tím hospodástvím! To prý je první povinností ženy, když zrovna není hrabnkou anebo milionákou, která mže mít stádo služebnictva! V tom prý nás matky
ovšem
tolik
—
211
špatn vychovávají vychování
Co ž€
pak
ti
mám
ješt
psáti,
zeno
mže
i
jak nešastné manželství
dveti
T a
K emu
špatné
Máme
Ti
snad chodit celý den
dom? Máme poád
oprašovat,?
To
je
pak jsou služky?
šest zlatých
nebO
múž^ být sou-
nejlépe vychovanému, a tohle všecko
taky potkat.
hadrem v ruce po
utírat
to
drahá Eminko! Vím,
Ti zasazuji jednu ránu za druhou,
ukazuji,
s
mužové prý
a
odpykávají.
msín
a
celé
jen uklízet,
povolání
ženy,?
Za
pak já platím Rézi šesták na veei s pivem?
Abych za ni pracovala a se špdnila? Nepeji Ti, abys byla starou pannou,
milá,
Eminko, ale nežli takového divousa mít, jako já radš zsta do smrti svobodna! bože, já si vypláu oi z hlavy! Navštiv mne, až budeš moci, ale prosím Té, nemluv nikdy na mne francouzsky, když je pi tom Ratibo. To jakoby ho na sídla bral, a pak se vždycky posmívá, že drahá
—
Mj
prý íkáme: Kc/rondición
Mluvíme prý tak francouzsky, jako ten žid, co íká: kchobiyla kchopla kchopytem kchoího do kcholena! Tak si to pamatuj, prosím
!
T.
Zstávám' Tvoje upímná, vdaná pítelkyn
ale
nešastn proBoiena.
mi te protivné, áe Makoviková!
P. S. Jak je pisovat:
se
musím pod-
232
M4
doirá Eiriinho!
draliá,
ádk
Sedám, ablyh Ti zase nkolik napsala k nám tak dlouho nepí*icház'iš ale sedám v slzách a nehnvej se, když nkteré slovo bude rozimazáno, že ho nepetcš. Slavím dnes jubileum jsem totiž práv šest msíc provdána ale to je smutné jubdleum! Myslila jsem si: když je tak památný den a šest msíc mého manželství je jist nco památného, divím se, že jsem to pekala udláš Ratiborovi už pláu zase néoo dobrého. Koupila jsem svazeck chestu to víš, teka špargle, jsou
—
kd|i}ž
—
—
—
—
—
—
— —
až
odnkud
jsem je
z Portugalu a tedy drahé
na stl. Tos
Ptal
—
a
pkn
udlala, omastila, a po mase pinesla jsem
je
mla
vidt, jak Ratibo koukal!
co to ztnamená,
se,
a
když jsem
mu pipo-
menula, že slavíme plleté jubileum, usmál se a No, když
povídá: že
mu pece
t
to
Mla
tší!
jednou vyhovím,
pi tom nastane njaký píznivý šparglí na talí,
konen hlaviky?
chest
a
kostrbaté,
nezralé, tu se
že
tni
co
je
zelené,
se
—
zeptá:
Ty,
jsem uezala, to
není k jídlu
na mne Ratibo podíval bylo,
jakoby do mne
vykikl, a hlas se
vzal Rati-
smaženou strouhanou Kde pak má ten Hlaviky? ptám se já? To
nahoe? to
si
zane pojednou každý kousek z toho
oškralbuje
obracet,
žemliCku
že
obrat a že bude
manželství naše šastnjší. Ale když
bo
jsem radost,
a doufala jsem,
mu
.
.
.
Ale,
a ušklíbl
nž
vrážel.
je
EminUo, se
tak,
A pak
tásl: Tys uezala hlaviky
.
233
chestu? Vidéla jsi už nkdy vaený chest? Jedla R než jsem jsi chest? Slyšelas néiídiy o nim? se mohla vzípamatovat, hartusil dále Inu pro Krista Pána, já biyíCh se zastelil! Ona ueže chestu hlaA vyskoil Ti, piskoil ke dveím do vikiji! Kuchyn, vytrhl je, zavolal na Rézi, a když cela ustrašená pišla do pokoje, ptal se ji klidn sice, ale já slyšela, co v jeho hlase hmlo: Rézii, vidla
—
:
—
jak paní krájí hlaviky, chestu?
jste,
to:
Rézi na
Nevidla, milostpane, já všela celé dopoledne To je vaše štstí! odvtil Ratibo
—
prádlo.
zlostn a pak neste
to,
ukáiZal
na misku se šparglem: Od-
abiych se nezlobil
.
.
Rézi odnesla špargl, a já myslila, že mi srdce upadne.
Pak jsme jídlo!
jedli dále
Nepromluvil
již
—
ale jaké p'ak to
ani slova a
po
obd
bylo
vše)
hned do svého pokoje, hodil tam sebou na kanape, až visutá lampa na strop ziachrastila, a etl noviny,. Mne si nevšiml, a kd,yž jsem pila po obd kávu samotná, poád mi jí v šálku pibývalo, jak jsem do ní plakala.
To jsem mla jubileum er, až pijde
'z
!
A
kdo
ví,
co bude ve-
kanceláe.
Pro boha živého mi povz Eminko, jak pak vy vaíte špargl? Vi, že mu také uezáváte hla-
viky?
Mj ry
bože,
nedle k
,,
mj
bože
Štpenu"!
—
a to jsem chodila
ty-
234
Už že jsem
ani
pro
plá
jak se podepisuji,
nevidím,
Tvá nejupímnjší,
ale
nešastná pítelkyn Božena.
Ješt noo! Prosím Té, Eminko, zajíc škub€
nebo
se
nevíš,
zdali
se
paí? *
Nejdra7ꤒ
Eminko!
víš d(Ae, drahá Eminko, v jakém jsem te akoli takovým vcem nerozumíš a také se Ti to ped svatbou nemže pihodit a pak vbec Tiij
stavu,
nkdy dokala. Víš, jsou smutné konce krásných zaátk a pak si ješt vezmi, v jakém jsem já nešastném spojení živa.
Ti nepeji, aby ses toho to
To však mžeš vdt,
že v takovém postavení musí
se každá ženská šetit, a je také povinností všecli
muž,
jemn
nemluvím o njaponvadž vím a Ty také budeš stejného mínní že nikdy žádná žena ani nemže 2avdat píinu, aby, s ní byl manžel nespokojen, tZvlášt však ne, když je tak rozumn a peliv vychována, jako na píklad my. Ale ovšem, to musí bijt jemnjší muž, než je mj Ratibo bohužel, že to tak musím íci, ale ped Tebou již nemám žádného tajemství. Už jsem Ti tak mnohokrát ledacos poradila ze své z^kušenosti, když jsem s Tebou mluvila, dnes mohu zase na nco upozornit, o em abys pemýšlela, velice Ti kladu na srdce. Nevím, ijákýí je Tvj Sobslav, ale dej si
kém
aby. se
chovali. Já
—
shovívání,
—
—
—
T
všechnu práci, abys vyzkoumala,
j
e-1
i
také
ta-
J35
kový blázen, cose knih atení týká,
mj asu
jako
Ratibo. Dost tžce jsem nesla a nesu dále, že. tolik promarní stálým ležením ve knihách, místo co
pkni mohli nco povídat nebo dámu neíkala jsem nikdy nic. si te, když si vyhazuje pienízie za knihy, má-Ii tší, a
bychom hrát,
si
A
ale
a
ho to
jich tolik.
Ovšem, dostane-li
jako jsem byla
tisíci,
já,
je
lovk dve
s desíti
pak lehko vyhazovat
potištný papír. Víš, že když se jednalo o kíupování nábytku, a tedy také tak zvané bibli otékiy, že jsme s maminkou navrhovaly oo pcnízie za
nejmenší, jen tak pro okrasu pokoje. Ne, Ratibo mít
tíiusil
—
almaru jako varhaniy a naplnil ji kd,yž tam všechny své knihy
do polovice,
sotva
srovnal, ^le
te
už
je
almara plna, jako u anti-
kváe, a poád ješt kupuje knihy, a nevím, kdy tomu bud€ konec, ftíká ovšem, že na to obrací všechen honorá, jejž dostává za své literární pokusy nevím, co tím myslí: literární pokusy
—
—
ale mám strach, abiy nenakoupil knih moje peníze. No dobe tedy; mlím,
knihy
— a
si
kdjyž to všecko sestárne
co on v
tom
—
vzpome, že mj do nieho jiného cerbnlátiy jen si
do takového potištného papíru. Ale
také chce,
hledala
prázdné tím lovk
kupuje
myslím, že to nemá žádnou cenu,
strýc Severin nczabaluje a párky, než
za všecky
a
chvíle
Ratibo? zábavu,
I
a
mne abych
donutit, abych
prý
všediny
vnovala tení, ponévadž prý jen
se vzdlává. Já myslím, co se na
mn
vzdlat Ratibo
dalo,
to že
se vzdšlalo,
dív než si piii njaké prázdto njaká rozkoš,
jako bych riDla
pomiyslil.
né chvíle! Ale kdyby což je moit se poád tením? Však já jsem i
,
—
nati a za svobodna novelami a obrázkiy
nco
— to
ty
tmi pišknými všechno peetla
zum Bazar",
,,Beilagen
rotiíkg,
se už
vždiy se 'pamatuješ na jsem
s
—
doma, a Luisu MuhlbaChovou jsem také peetla kdo ví, zdali on ji etl! tu on Ti tedy zaal s takovou (politikou bi-ziy, po svatb. Kladl mi knihy na stl a nic ipfi tom neíkal. Já zas mu je strkala do almariy a neíkala jsem taky nic až se mne jednou zepLal: Nu, jak se ti líbí Božena Nmcová?* Koukala jsem na nij chvilku, ponvadž jsem nevdla, o kom mluví. R on zase: nu, já myjslím, jak se ti líbí ,, Babika"? jsem vdla, že to byla kniha, kterou mi njaký as ped tím položil na šicí stolek. R když slyšel, že jsem knihu neetla a že jsem neetla žádnou z onch, co mi je kladl
—
Te
na t
neekl nic, ale pohledl na mi tak, ale pak šel do svého pokoje, zavel za sebou,
stolek,
a k, a
a já slyšela jen polohlasné
v
falé,
mi!
—
—
zamumlání:
a zrovna jako zou-
mj
bože, bože
—
To jsou žejsou budoucí matky! — Dlala
husa, husa pro celý život!
ny
—
to
jsem tenkrát, jako byíCh nevdla, co protože j
ak mi
slím, že
mže
!mi to
neekl do oí,
ale
mžeš
bylo! Platila-li ta ,,husa"
platila
být
ei
—
si si
mn —
povídal,
pomyslit, a já
my-
tedy uznáš, že do smrti ne-
o smíení!
?37
Tak mi, že
není spokojen
neumím
ofclekne
pi všem svém
vidíš, jak
mu vyhovt:
a jde
se
spustím-li na klavír,
francouzskiy>, 'z'
diomu,
nemohu
snažení
vaením, posmívá se
s
a není
mu
vhod,
že
nemaím as tením! Vypozoruj si dobe Sobslava, drahá Eminko, a nepláeš tak, jako já! Hlavn co se tch
týe — Ratibo mluví vždjyckjij o literatu^yzvi, jak o nich Sobtslav soudí, nebo budeš mít muka do smrti. knih
e—
Je mi tak lítostiv u srdce, zpomenu-li si na domov! Jak to bývalo krásné! Tatínek s maminkou hrával veer v karty a o knihácb nikdy nemluvil.
R
co se
pi he
nasmáli! Já
stavovala také tak, ale ziklamala jsem
to
si se.
ped-
Mj
se
dobe,
Eminko, a máš-li ve svém notenbeheltru „Klosterglocken", 'pj mi je. Ztratily se mi nedávno, nevím kam, a já bych si je tak ráda nahrála.
Tším
se, že
Té brzy uvidím,
a jsem
Pímná Douška:
Tvá
u-
Božena. Máš-Ii snad
pošli mi to taky.
der
,,Gebet
i
Pi
tom
s€
Jungírau",
lovk mže
vy-
plakat. *
Nejtnileiši
Tak Ti
Eminko!
zas píšu
pioprvé,
sotva se
posteli posadit.
Už
beztoho
víš,
—
víš,
letla vrána
to
to se tak
íká
že k
—
a
mohu na nám pimáme sy-
náka. Byla jsem nemocna, nepála bych Ti
tu
238
te
je mi už dobe. Také mám Každou divili njaká návštva a nás maminka a vaí. Ratibo je te mno-
zkušenost, veselejší
ale
život.
pak Je u
Má radost
z chlapce a stále mu íká: moje štstí! Jen s tím protivným tením se nezmnil. Kluk sotva kouká, a už mluví Ratibo o tom, jakou mu koupí za rok knížku a jak s ním bude slabikovat a tak dále. Jakobitj chudáka neekalo dost velké trápení ve škole! S vaením mamininým je spokojen — to se divím! mne vždycky objímá a ptá se, co mi má pinést. Jak Ti íkám, jako mílius! Ale neobešlo se to bez rámusu! Maminka chtla vzít kojnou, Ratibo ani slyšet o tom a pošouchl i doktora,
hem mírnjší.
ty
moje
živobytí, ty
aby proti kojné mluvil
—
doktor to prorazil,
víš,
jak oni mají vždy pro všecko vytáky a výmluvy.
Jsem prý
silná dost.
pak
hádek, než se kluk poktil a
mamince
také, ale
mít Betislava chlapec!
Ne
—
!
se
Mn
Ratibo
jménem! To bylo se líbilo
byl proti
a také svou
Robert
tomu a chtl
vli provedl. Ubohý
dost na tom, že se jmenuje nadosmrti
Makovika, já a
ješt ke všemu Betislav! /\le maminka íkáme mu Robert ovšem, když
pi tom
—
není Ratibo^
Tak odpus, kluk už zase kií, má hlad. Ješt k nám necho, drahá Eminko, páchne to
Budu Ti zas upímná pítelkyn,
u nás všecko karbolem a jalovcem.
brzy psát.
Do té doby
nyní mladá
jsem Tvá
maminka Božena Makovicková.
334
mi stril Ratibo do alkovny
P. S. Klavír
místo postavil klukovi pt>stýlku.
klavír n
€.
musil
To
se
a na jeho
mj
ví,
jeho bibliotéka
ustoupit,
Však až budu chodit, já to pestavím. Ješt tohle s tím Betislavem si piamatuj
nco! Ty, a
vyjednej
bou
si
— mn
svým Sobslavem ped svatS bohem!
to se
to tenkrát nenapadlo!
Entinko!
Nefntilejší
Eminko,
Vidíš,
Tiy,
dva msíce. Nu,
nemohu Ti kíž
a pro
kdiyž se to
lovk
dtech
jsi
že
dve
Poád
to
pevinoval.
vezme kolem dokola,
bere,
poád
už celá zoufalá
—
nám
ne^
náramný!
není to docela nic
kií
To
na mne
u nás už celé
tmi malými dtmi
svobodné
né podívání. to
nebyJa
ani tak mít 2a zlé, že se Ti k
protože je s
Chce,
ošklivá,
jsi
—
tak docela zapomínáš
pk-
každou chvíli aby ví, kde se to v tch
a
bh
jsou švrnata moikrá a já jsem není pdinek k dobrání!
A
to
jsem vlastní matka! Proto pochopuji, že se Ti na to nechce dívat.
byla
mla
víš,
to se
nemže
byJa zbláznila.
Kde
Já sama, kdiyž pomyslím, že bych
mít takové pískle za svobodna
U
ani
start;
—
—
jist bych se
ale to s
tím
nás to vypadá jako v sušárn.
jaká židle, kde jaký stl, kde jaká rohatinka
nebo všák, všude se suší pleny, h nejen že to dá tolik práce, ale ješt musím zlakoušct neuznalost. Víš, jak
jsem Ti psala a piak také povídala, že byj
Ratibo po narození Betislava
—
Ježíš Marjá, to
240
je
jméno, to
pravda,
JG
jméno!
dlouho to
ale
nemá
bandurskou
a
o jeho
Tak na
siyna.
—
jako milius. Bgl, to je
Už
inietrvato!
ipfíklad s
tmi
už ncbyjo nikde místeka,
tuhle
ziasc
plražádný ohled,
žé
spouští
iplenami.
kam
bi&ží
tu
biy
To Ti se po-
aby viyschlg, a tak tedy jsem jich nakolik
vsilji),
dala také do 'piokoje Ratiborova.
Má
tam slunetiou
stranu a miyplila jsem, že tam uschnou
Navsila jsem
nejdíve.
m-
na okna, na lenochg židlí a kolik na takovou malou štelážku na knihy — je
-
mu ákou
jeho bibliotéka už
víš,
^e pihrne truhlá s
zbytené
knihjy.
to
nestaí, každou chvíli
novou šibenicí na ty se na to njak trochu
No dobe. Pak
zapomnlo
a najednou pišel Ratibo v poledne pivedl si njakou návštvu, pána, spisovatele jakéhos, jak jsem se pozdji dovdla. No ale ten Ti zpsobil rámus pro to p'rádýlko! Pišel najednou ke ímn do ptoikoje s náruí plenek a hodil je všecky na podlahu, a podíval se na mne tak, jakobiy chtl pirobodnout. Byl zlostí bledý, ale neíkal nic. Vrátil se do svého pokoje, a pak jsem slyšela, jak tam s tím piánem mluví. Už jsem tak tušila njakou boui a neklamala jsem se. Kdjyž neznámý pán odešel, pišel Ratibo znova a te zaal. To prý si Viyprosí, aby se mu hadry rozvšovalg pb pokbji. To prý by
dom
a
m
—
tak
scházelo,
aby se
mu
v jeho
prádlo. Jaká prý to jest ostuda! s
—
pracovn Pivede si
sušilo hosta,
ráda bych vdla, nímž má dležité jednání a nemohou si sednout na židli ani na
jaké!
—
241
kam
piohovku;
—
a
se
mokré pleny
všude
podívali,
nkteré ani ne isté!
Jen jsem se tak trochu osmlila íci mu, že nebylo nikde místa a že je to pro Betislávka že bych nemla tím ho ješt vždy ukrotím
—
—
Ratibo rozchudrku do eho kikl: „To není ž^áná oimluva! Kam piak bjys to všela, kdybychom tak mli šest dtí, oo! To zabalit; ale tu se
schod a snad hys všela ty hadry i na lampu a na Obrazy!" (No, já bych se podkovala za šest dtí; zkusím' yž s tímhle jedním jako muednice!) R tak to šlo
byste pokladly také zábradlí u
„To
dále.
jest
ostuda,
nesmím
nikoho
si
dom
když se mi takhle pokoj alounuje! Co si pak lidé pomyslí! R ne dosti na tom, že znesváíš pokoj, povsíš to i na š tel áž s knipivést,
hami,
ani tch mi nešetíš!..." Doekl, vešel do svého pokoje a práskl za otásl. Pro tohle jeho sebou dvemi, až se
dm
dvemi dostaneme ješt výpov,
mlácení
Eminko
R
!
ty
slovo!
slávek
—
nehnulo, ale
bo
Vždycky
nertiiá
haem, všecko, I.
a
vždyi
ped jeho knihami
nadlá. Vždyt Myslívám'
to je
jeho po-
Já,
respekt! ani
—
moje maminka, tatínek, Betivšichni bychom mohli pomít, to by jím'
slední
svt
knihy
uvidíš,
si
dobrý rozum, co je to
aby
ml
celý
myslím, že snad Ratis
tmi
knihamli'
potištný papír! Nic jiného!
ml
Ratibo uit knikd,yž jsou mu tiy povídaky tak nade ne studovat na doktora. Myslím si, že si
vždycky, že se
Herrmann XXVII.: Drobní
lidé
I.
16
!
kdo je doktorem, má už všechno vdt ze školy, a do smrti nemusí íst žádné knihg. Ale Ratibo se asi špatná uil a ted mu to v ouad schází musí dohánt. bože, co já se napláu, k^yž si tak vzpomenu na to pokojné živobíytí doma! ani Tatínek nevzal knihu do ruky celý rok jsme žádných nemli a je pece mstským radou, a mstští ádové také snad nejsou žádní
—
Mj
—
—
bulíci
—
Mj
že to tak musím íci! se
dobe, drahá Eminko,
kíiyž k nám celý
vzpomíná
V
mi,
as
nejdeš.
a ziávidím Ti,
že
a piš
poád
Já jsi
mi aspo, na Teb€
ješt svobodna.
tch nkolik krásných nedl po vdavkách
nestojí
za ten
— v,
mám
dlouhý,
strastipilný
život
pozdjší
z toho smutnou zkušenost!
Tvá upímná,
uplakaná
stále
Božena.
Te pochopuji, pro se vždycky nadlá tolik eí, slaví-Ii nkdo stíbrnou nebo zlatou svatbu. Vždjy je co íci, vydrží-li to žena s mužem ptadvacet nebo dokonce padesát let! Já bych si toho ani nepála!
Posts: Kripit:
+
Má
nejmilejší,
mnohem šastnjší Eminko
—
Zase tak dlouho ncpášeš, milá Eminko na mne zapomíná celý svt, i lidé, o nichž bych si to do nejdelší smrti nebyla pomyslila. R tak jsem docela opuštna a vydána na milost a nemilost svému muži, Ratiborovi. inu, vidím, že
.
243
Ratiborovl! Jindy sg mi to jméno tak
te
ale
líbi-
—
mi tak rytíským, romantickým mi pipadá tak hromotluckým, hmotným>,
valo, zdáJo se
jakoby se psalo s desíti
Rrrrratiborrrrr!
r\
Eminko! Odjakživa
Ach, já se Ti napdáu,
jsem slýchala a také
néikdiy
etla, že manželství
bezdtné nebývá šastné, ale jednu vc vím nyní docela jist: jsou-li dti, není manželství také šastné! Myslíš, že si te všímá Ratibo taky trochu mne? I toto! Sotva pijde dom, hned letí ke chlapci, popadne ho, líbá ho, hraje s ním, tancuje s ním po pokoji odbude takovou a nemastnou, neslanou hubikou! Tuhle už jsem se nemohla zdržet a dala jsem se do pláe, kdjyž jsem vidla, že jsem' pátým kolem u vozu. R Ratibior
m
—
na mne spustí: Co breíš? Víš, jindy neíkal breíš", to byl jemnjší, nžnjší. Nemohla jsem samým vzlykotem skoro ani odpovdt, ale konen pece jsem mu to ekla. To jsi ho mla vidt! Dal se do takového jízlivého smíchu a spustil: Ale ženo, ženo milá (na zaátku íkával ženuško, a ani to mu nebylo dost jemné,
,,co
—
vymýšlel
ška ko!
si
atd.)
Vždy
ženulinku, žcndulinku, ženou-
—
snad býs nežárlila na to malé robátpatí nám obma (to si moh' nechat,
—
to já taky vím)
—
je malé,
bez pomoci,
nemžeme
ho ani dost milovat. Jiná žena by byla kdyby se muž takhle s díttem obíral .
No, já
mi
obírat,
si
myslím, že se
jenže všeho
má
mnoho
šastnai,
.
každý muž s dtAle v noci,
škodí.
.
244
VÍŠ,
to k
nmu
nevstává, když pláe, to jsem
dobrá, abiych s ním
Pkn
bhala po svtnici
j
á
a trmácela
odsthoval do tetího pokoje, aby ho Ano, muži, ti mají srdce! Kdo by si za svobodna tohle všecko byl pomyslil! To mu nic nebylo obtížným, žádná cesta dost dlouhá. Když doprovázíval dom, litovávaí, íáe nebydlíme na se.
se
ani neslyšel.
m
Strahov,
abjy
m
ml
prý
co nejdéle.
V
nejvtších
parnech mi nosíval pléd nebo paleto až do
Hvzdy,
do Šárky, a kdiybiych ho byla denn tikrát poslala až do Libné, byl bg tam šel. Ale jak nás mají, hned se zmní! Ach, Eminko, dej si pozor se svým Sobslavem! Neoddávej se žádným snm, probudila fcgsi se strašliv. A ješt jak je zlomyslný, Ratibo. Kdjyž vidí, že nemohu mait as knihami, strká mi aspo nedlní „Národní", abgch si peetla fajleton. etla jsem jej asi dvakrát, ale pak jsem poznala, mi to dává. To si tam vždycky ten
pro
spisovatel dobírá ženské, ale tak
štpan,
jakoby,
všemu na
Jmenuje prý se Neruda,
— no bodej,
abgi starý,
je
svt
posmšn,
tak u-
nejlépe rozuml.
prý to starý mládenec
mládenec mluvil o ženských
dobe! Ale Ratiborovi jakoby z duše mluvil. Ten ehtá v nedli pi snídaní, když te noviny, až pod ním pohovka skáe. Já na tom se vžd,yckiy
nenalézám pranic k smíchu, spíše to za zlost nestojí
Už
ve
.
zas je konec,
jako na louce
se
zlobím,
a
.
musím
—
cucá
dopsat, Eminko, kluk si
palec a
má
zlost,
.
245
mu
z ného nic netee. Já Ti než toho nenasytu odstavím,
že
v
Prosím potším. R
T,
piš
bu
mi
brzo,
a
budu jako došek, mi se aspo s Tebou .
.
ujištna, že Ti co nejdíve odípoví
Tvoje
upímná Božena.
Douška Prosím Té, kdybgs mi tak mohla vyzvdt adresu toho Nerudy, já bych mu napsala nkolik ádek, ale to bíy ml dost, to by ho pešly žerty on si bhá s díttem celé noci, o ženských. on si je pevinuje to by nco vidl a :
A
—
a
Takhle ono se pohodln píše v lenošce,
zkusil! to vím!
*
Nefmilejší Eminko!
m
náramn pekvapil, milá EminTvj dopis Do smrti bych se nebyla nadálá, že také Ty budeš proti mn. Já mám mít rozum, pášeš mi? Abych šetila a nehnvala Ratibora, radíš ko!
mn?
Inu,
vlastnímu zraku jsem
jsem psaní pe^tla.
Takhle
píše
nevila, když moje nejmilejší,
nejvrnjší pítelkyn? Kde se to v Tob vzalo? Tak daleko už Sobslav pepracoval? Vždy Ty
T
ke
mn
mluvíš tak, jako bych kivdila Ratiborovi,
mi ,,dtino". Já nejsem dtina, víš, já mám už dít a tedy také zkušenost. Až Ty budeš matkou — a jak nezkušen a lehkomyslné koukáš do svta, mžeš se toho také dokat a íkáš
jsem matka,
—
vzpomeneš
si
na mne a pochopíš, jak
mn. Nepeji nikomu
nic zlého,
v
mi,
je
nyní
ale
když
246
mi dláš takové uvidíš, jak se
R pece mohu.
mu
toho
si
každé pomfyšlení
—
Ti odhiní!
hnvat ne-
se na Tebe do opravdy
nezkušené
Jsi
dobe: vezmi
kázání,
svého Sobslava, udlej
dve —
bývala jsem také
každému jinému na nikdo chybiky nesvt Ratibo líbí, že na vidí. Tob se ani nedivím, ale když i ona moje maminka má ped ním jakýsi respekt; o tatínkovi ani nemluvím, tomu teprv pipadá Ratibo jako náramný mudrc. Mluvit on umí, to je pravda, sama taková. Je to zvláštní, že se
nm
nkdy
nevím, kde se v
každého
nebo
nm
všecko bere, a tím také
Ovšem, kd|yž mluví
opentlí.
maminkou
s
tatínkem, tu rozpráví tak vážné,
s
dkaz
a
dvod,
kyvují. Ale kdybg,
že pro
myslit,
a
maminka
ho
mne
s
znali jako já! tjy
jeho
je
toho
bjy,
En.inko,
radost, ale
tolik
jakési
si
po-
neplatí.
zákony
ták vše, co jsem Ti chtla íci na ten
Tvj dopis, a poád neval. V^íš,
Mžeš
„dvody"
Každá žena si musí udlat sama a tch se drží.
To
má
tatínkem stále pi-
pozdji
s
b|ylo víc,
poátku má to
kdyby ten kluk
lovk
tch dtí omrzí, omrzí! Nyní nemohu z
na piano ani sáhnout, a také by se mi tak chtlo hrát potm, když mi je Ratibo stril do alkovny. Vyšívati také nemohu a s frantinou už je docela všeho neumím už nic, zdá se mi, že konec co jsem se nauila. Zdá se mi, že jsem docela šastn nevolila, kdjyž jsem si vzala Ratibora. Pro-
—
z
247
mohla jsem dostat nkoho aspo o jednu služku více. s Není taky dobe, když se lovk ídí jenom srdcem. Mj se dohe, Eminko, a piš mi brzo. Ostatn Betislav mohla zas jednou navštívit. bys je te už zpsobnjší. ty bože, Betislav! sím Té,
s desíti
tisíci
jinším karaktcrcm, a
m
—
Mj
dvoukrejcarová houska, a jmenuje se
ííluk jako
Betislav!
Zrovna tak, jakoby mu íkali G oPece jsem nemla pipustit, aby Ratibo provedl svou — mli jsme ho pokít na Roberta. Však já mu mezi l^yrma oima jinak neíkám'. liáš!
Tvá upímná,
ale trochu
rozhnvaná Božena.
P. S.
Tu Nerudovu adresu
jsi
mi
neposlala. J á
na
mu budu psát. R to si jist do fajletonu nedá, co mu napíšu! Ješt nco. Prosím T, jak vy zadláváte na nj
nezapomenu. Já
knedlíkiy ?
To
se zas tuhle
R
jsou knedlíky jako klíh.
Ratibo
nastuchal, že
jak je zaváíte?
Do
studené vody nebo do vaící? *
Má nejdražší Vidíš,
Ty
hnvala pro sím
Eminko!
jsi ošklivá,
mj
ten
dovdti od
jinýidi lidí.
to tak nemyslím!
A práv
dv
zábavy
s
ses na
Vždjy jsem Ti
jsi
m
opustila,
mne mu-
psala, že
když mi
To jsem Ti zas mla krásRatiborem. To bylo brzy potom,
bylo útchy nejvíc teba.
né
Eminko! Ty
poslední dopis a toho se
248
když jsem Ti odeslala poslední dopis. Už jsem Ti ekla a psala, že se mi to jméno Betislav nelíbí, a podnes nepochopuji, jak mohl pan páter chlapce takhle poktít. Vždjy to není v žádném kalendái. Tak jsem íkala chlaipekovi Robertku ovšem, jen když Ratibo nebgJ doma. R naše holka Rézi také mu tak íkala to víš, kdyby ješt ta se mnou nedržela, byla bych jako prodaná. Tak se Ti jednou
—
—
práv
stane,
v poledne, že
pijde Rézi ke
pokoje a povídá: Milostpaní, jdu
máme
ješt
povat?
—
do
pro Robertka? Nebudu ji kudívám do almárky,, je-li tam v kra-
—
mouka
—
Nestlova, ta je
víš, ta
ono je skoro tak na dne. Dávám' Rézi peníze a ona se tak nakloní nad chlapcem'
tuze dobrá tedy,
mn
pro vodu,
mouku
— Já se
ješt mjaká
bici
dol
zrovna
si
a
hrál s fialkovým
koínkem
—
a po-
vídá mu: No, no, Robertku, on je náký žrout, tolik
mouky spoádá! V tom dveí druhého pokoje,
a
se tak
man
na prahu Ti
kouknu do Ra-
stojí
—
tibo. Víš, on chodí
svým zvláštním vchodem, a
tehda pišel tak
že ho nikdo neslyšel.
tiše,
dívá se na Rézi a piovídá:
kdo pak tušila,
že tak a
pak
je to
do
pak
R
po-
to mluvíte,
Robertck? Rézi se zapálila a já už dobe, Rézi vyplácla,
co pijde. Zkrátka a
íkáme
Betislávkovi. Ratibo
ji
poslal
dol
na mne, docela klidn na pohled, ale bledý, to jsem vidla: Ženo, toho jsem
spustil
byl zlostí se
O kom
tebe
pece
se zapomeneš,
nenadáJ, že ve své pošetilosti tak
abys
stem. Chlapec je
i
služku navádla k pitomo-
ktn Betislav
a Betislav se
o
249
jmenuje
píro
k a žd é h o
!
Byl bych se od tebe nadál
tak nesmšnou sebe tímto odporem, ale mne ped tou hloupou husou Rézi.
lepšího porozumní, nemyslil jsem, že jsi
moudrá. iníš iníš smšným
i
Robert se ti líbí, ale krásné, isté, eské jméno Betislav je ti odporné Nuže, pihodí-Ii se mi !
to
ješt jednou, uvidíš, jak zjednám tomu jménu Nehnvej mne a nei smišnou sebe,
ptJatnost.
eského Kulihráš ka! Doekl, odešel a neobdval doma. Já Ti pílakala do polívky, až mi talí petékal. A víš, dceru poctivého
—
co se dále stalo? Rézi musila z
domu
a Ratiblor
sám pijal novou služku, sám s ní všecko vyjednal a konen jí ekl s drazem: Zvlášt si peji,
peliv nakládala kem, spoléhám se na vás abiyste
'
já
pi tom
stála
s
jak školaka
pijímá holku!
ostuda, on si
tedy Betislav kovi Robert
Betislav-
naším
docela!
—
Od
—I taková
té dobiy
neíkám
když mi Ratibo dlá
takovéhle násilí.
Než
to
Bylo to
druhé
ped
roku od naší
—
to
svatbíy.
bylo ješt horší.
—
práv
Vi,
to je
týdnem
pi
1
druh
dOba!
é
h'
Myslila
když je tak památný den, že Ratibora požádám. Kdiyž poád chce, abych etla, tak jsem si umínila, že mu udlám radost, a také se mi po njaké zábav stýskalo. Dala jsem si izáležet na a po jídle tedy jsem ho prosila, aby mi pedplatil ,,G5rtenlaube". Víš, tam jsou pkné obrázky a hezké povídky. Ratibo se na mne jsem
o
si,
nco
obd
chvíli
díval a
A kcmu
pak se zeptal:
to chceš,
—
Ratibo mávl ženuško? Inu ke tení, povídám. rukou po pokoji a okazuje na své knihy, povídá:
R
tohle
ti
Inu
nmecké
mám?
nestaí, co já tu
víš,
mužíku, ekla jsem potom, když
vici jsou
pcoe
lepší.
Je to
mnohem
ty
zá-
bavnjší.
Ratibo
zadíval se na zaal vážn, skoro hrobov A to mi povídáš ti^, dcera eských rodi, Božena Kulihrášková, žena echa, matka eské rodiny? Ty se neostýcháš vynášeti nmecké vci nad naše? By to i doslova pravda bylo, nemla bys to íci, ale ono to není pravda! Máme již,
knihy na
se
almae
zadíval
na mne,
a na štelážích a
:
chvála bohu, vynikající
eskou
literaturu,
máme
zdailé,
vci témi ve všech oborech,
a
tob
to nestaí? talíovýtato ženám, jako jsi ty, je sven osud národa našeho? Nebo na ženách', na našich piatkácái záleží, abíy vychováno bylq
zdárné plém! Co
zmže
škola, co
zmže
všechna
práce spisovatel, náš politický zápas, když ženy tvého postavení, tvýcíh povinností budou smiýšlet a
takhle
mluvit
!
takhle
Sly šelas nkd,y o Pol-
kách? Slyšela jsi o Vláskách? R s tebou jsem se myslil jsem, spojil, abych založil eskou rodinu že t dobe prozkoumávám, a pece jsem se tak Nuže, hlásejme pak omýlil. To je k zoufání vlastenectví! Zakládejme si na eské rodin!
—
!
R
takhle, milá
.
.
.
Eminko, mluvil Ti ješt
diny a hlas jeho se tásl potlaovanou
pl hoV ta-
zlostí.
!
!
kovem rozilení jsem ho ješt nikdy nevidla. NOj konec si mžeš pomyslit: „Gartenlaiibe" mi neciteln odepel a poád mne týral tím vlastenectvím. Já si myslím, kde
stává vlastenectví,
vi?
nejde tak daleko,
aby
Pro
knihy.
Pro
jich tolik
bží o
pe-
zábavu, tam že
Miyslím,
že
lovk musil
vlastenectví
íst eské
píšou? Spisovatelé, bodej!
ádnému emeslu!
pak se neuí njakému
Ale
pokojn sedt doma ho napadne. To je lehká
to se rozumí, každý chce jen v lenošce a psát,
práce a lehké
co
výdlky
Prosím Té, nehnvej nerada bych
T
jaký je ten
mj
se,
že Ti všecko to pášu,
rozladila, ale chci jen, abys vidla,
Ratibo
—
blázen, no,
už
je
to
venku Tohle je bláznovství, to si nedám vymluvit Ale má to tuze vážnou stránku, holenku. Je mi !
do pláe, když vzpomenu na toho nevinného drobeka, na Betislávka, a pomyslím-li, že t,yhle všecky pemrštnosti bude Ratibo také do n^io a si vtloukat! Já mu v tom pomáhat nebudu
—
každý mluví a myslí, jak chce. Tohle
je
mj
život,
milá Eminko, a to jsem
pldruhého roku vdána. Nejen, že nikam' nemohu, to malé pískle mne od sebe nepustí,
ponvadž ale
ješt musím poslouchat takováhle kázání. Jsem'
z toho juž celá dešperát. Je-li ten
také takový národnosta bytí!
—
to
Tvj Sobslav
T eká
pkné
živo-
252
Méj s€ dobe, milá Eminko, a navštiv mi, až budeš moci. Je mi nikdy ukrutné smutno. Tvoje upímná Božena Makovikové. P: škr: Dkuji Ti za tu Nerudovu adresu, ale te mu nebudu psát. K^ybgm dal do toho fajletonu, nevydržela bych
mu
Ratiborem. Ale nezapomenu
s
ml
Tuhle
to.
fajletón
o samém
jídle.
ano, jíst a pít, to oni umjí, muži, ale
ským
nám
No žen-
jen se pošklebovat! *
Nejmilefší Eminko!
mi do dneška na mj podrahá Eminko! mi líto, pítel kynS že i nejmilejší moje Je opouští, a vidím, že mla pravdu stará naše chva doma, která vždycky íkávala: ,,Kdiyž se ženská vdá, ztrácí své svobodné kamarádky, protože jsou
Neodpovdla
slední dopis, a to
jsi
mne
m
v manželství
docela
velice mrzí,
potahy!
jiné
Ale
za to
zas
pak vdaná žena panuje!"
Tu první polovici dlen nikdy nevila,
proroctví jsem a
—
ona
A
tu
jí
docela jist vila, a to zas
druhou poloviku
pravdu,
jak to
s
mla
staré
Ma-
zatím pravdu.
tím panováním
—
jsem
nemla
Madlena všecko pozoruju. Stará Madlena
vím dnes docela jist. piznat, že jsem si Já tak dlala nadji, že budu „svou paní", až se byla
s
t
a
pkn
r
á
1 1
a ch a
panuju!
1
k
a,
Musím
to
se
253
vdám,
už víš z€ všeho, co jsem Ti kdy
ale jak
ekla a napsala, jsem zpropaden smutná paní pi tom svém tyranu, ipfi Ratiborovi! Rch bože, milá Eminko, ono je to den ode dne horší, a mi,
v
ncpekám!
že ten život
Kdybiych
si
chtla na vše postžovat, co
m
v manželství potkává, musila bgch Ti psát každo-
denn, drahá Eminko, a bys
—
velmi
pouná
ani biych nestaila, a
Ty
akoli bg: to biyila velmi, historie pro všechny vdavekchtivé
nestaila 'íst
n
na svt. Mohlo biy se to pro i vytisknout ty bg se pak mly, na pozoru ped tím úlisnýra, dvorným plemenem mužskýtn za svobodna! Ale nebudu Ti o všem psát. Nejen proto, že k tomu nemám asu, kc^yž mám tolik starostí a práoe holily
—
s
Betislávkem'
ky
je,
—
mi vždyc-
ípro Ježíše Krista, jak
když tohl^
jméno musím vypustit
strašlivé
—
z úst nebo napsat!
Tob
ale
i
že
proto,
bych se
nezavdila, nebo pozoruji, že njak stará Madlena mla pozbývám Tvého pátelství pravdu. Myslila jsem vždy, že bychom my ženy mly být co nejtsnji spojeny, že bychom mly ani
—
jak se
bychom
—
íká
—
táhnout za jeden provaz.
se postavily
mužm,
Pak
pak bychom jim vy-
vzdorovaly! Ale takto, budou-li všecky tak jemno-
poddajné a trplivé, jako jsem já, dopadne námi ovsem vždycky zle. Dneska si nebudu mnoho stýskat! Jsem již
citné,
to s
tak na pólo otuplá, vím, že Ratibora
a polykám
všechnu tu žlu,
která
nepedlám,
mi do hrdla
vstupuje.
Ak nco
dla, že ten rozum.
mj
Ti dnes musím íci, abys viRatibo nemá snad ani dobrý
—
Sotva jsem se Ti po narození Betislávka ti pohanští Cechové si dávali jména!
bože, bože,
—
mohla na nohy postavit, už Ti hartusil Ratibo, s díttem chodilo na procházku, aby prý
aby se
erstvého vzduchu, tím prý se okysliuje krev a kdo ví, co j€št povídal. Chodila jsem ted,y a chodím stále. Ale najednou zase mu chodím mnoho! Vera celá se tesu, když na užilo co nejvíc
—
—
—
biyla jsem s novou naší služkou to vzpomenu na procházce a zašla jsem si k mamince dom, potom k tet Vavínkové a pak jsem se podívala k sestenici Vackovic, víš, abych si ptrohlédla, jak mají vymalovaný pední pokoj, protože už dávno na to zvala. mi, sotva jsem to všecko sbhala je pece všady pkný kousek cesty a pak jsem se hnala dom, holka mi sotva staila. No, nebylo zrovna tak pozd, snad asi devt hodin
—
—
m
V
ale ani ne,
—
ti tvrti na devt mohlo
být.
Ale
holenku! to bych Ti pála, abys byJa bývala na
mém míst Ratibo
—
a
sob
bych to také byla pála.
cítil, že já doma chodb pede dvemi a mrail se lidojed. On si totiž nevzal po obde
byl už doma, jakoby byl
nejsem. Stál na ti,
no, jako
klí od svých zvláštních dveí a nemohl te dom. Ti už tak trochu hrklo, ale dlala jsem Ve jakoby nic a pozdravila jsem co nej pívti vi ji, ale No, bylo tx sotva že zabruel: Dobrý veer!
mn
—
:
255
tvrt na devt,
nebiyJ
to veer.
pirapomalounku
—
nebo už jsem
myslila, že
si
Ratibo mlet nebude.
zrovna se všecka tesu,
Ale drahá Eminko, si
na to vzpomenu,
co bylo.
ruil holce, aby šla pTo pivo ji ji
Otevírala jsem
ani se mi nechtlo do pokoje,
jak
Jak jsme vešli, poa považ si, poslal
—
co nejdál mohl, aby brzy nepišla, a kdiyž už a koukal, nebiylo slyšet, spustil najednou
jakobíy
—
m chtl probodnout:
„Poslouchej, ženo,
máš
ty
rozum? Máš
roz-
um?" Odipovdla jsem mu docela klidné, ale docela klidn, abych ho nadarmo nepodráždila „Nu, co pak zase?"
—
ale „Co pak zase?!" roz^kikl se Ratibo íkám, rozkikl: rozeval se, až jsem se ulekla. ,,Ty se ptáš: co pak zase? Je to njaký zpsob, chodit s díttem do noci po mst? Cekám tu u dveí již hodinu, jako njaký žebrák,
co pak
hodinu,
pravím;
mám
hlad, žíz^, chci pracovat,
nemohu dom, ponvadž moje milostpaní žena bhá po Praze do tmy tmoucí, a já mohu umt pede dvemi! ..." Tu vidíš, Eminko, že te už pranic nevybírá ale
výrazy, k(íyž se
mnou
mluví; já
mu „bhám"
a
on si „umí". Odhodlala jsem se, že ho na to upozorním, aby vdl, že má mluvit s vtší vážností, když mluví se mnou, ale sotva jsem ústa otevela, zavrel na mne: ,,2eno, Boženo, neodmlouvej mi ke všemu tomu! Pro tohle tvé jednání
256
není omluviy." Povídám Ti, Eminko,
zavrel to, takovým divným hlasem, jako to dlávají na divadle, kdjgži se tná nico hrozného stát, víš? Rž jsem se tásla úzkostí, že snad mi nj alt ublíží. Ale to pece neudlal, potom tím hrobbvými hlasem pokraoval: ,,To jsi žena a matka? To jsi hospodyn? Víš, kdjy picházím dom, a jak se tším, abgiCh ten svj domov našel v poádku,
Vždy pToto jsem se zakládám šastný útulek. A tu se vrátím, v dom jak po pohbu, nikd|e nikdo. Ale pak mi neb|jlo teba ženy, pak jsem si mohl vzíti pouhou služku. (To se divíš, Eminko, 00? Ale oo by tomu ekl svt, aby si svobodný lovk držel služku!) Ta by mi stejn peovala o domácnost. A když bych pišel k zameným dveím, aspo bych vdl, že ji najdu nkde u kašny. všadg uklizeno, mír a
oženil,
doufaje,
Ale kudiy
tyi
klid.
žie si
se touláš,
nemohu vdti. (Pozoruj
Eminko: já se mu toulám. Kdyby mi to bjyl ekl za svobodna, na míst bych byla umela!) Ale si, kcíyž tebe ta domácnost tak málo tší, cho si, se vším se smiuji. Ale ty taháš i to nebohé nemluvn Prahou do noci, a toho nemohu strpti!" jsem se pece jen vzmužila, Eminko, a povídám: Ale Ratiboe, vždy jsi mi nakazoval, abych byla s díttem hodn na vzduchu, šla jsem tedjy na procházku ... A tu on se Ti tak hoce zasmál a povídá jedovat: „Ano, Boženo, ve dne! Dopoledne, odpoledne, když slunce svítí! Pravda. Ale do iré noci, kdy má dcko tu
noblessu,
bu
— Te
"
.
257
dávno v postýlce, o tom jsem nehovoil. Posi tak radostn dom pivádl, kdo vás to vydíovával? K emu vás to býti
vz
mi, ženo, kterou jsem
vedly vaše matkjy
— —
Tu jsem vykikla: „Ratiboe, nech na " sis mne a
pokoji
maminku! Vzal ,,Ano,
Boženo,
vzal
jsem
ekl, jako když z hrobu mluví,
tebe!"
si
To Ti
a podíval se na
oi klopila. Povídám dobe mi pi tom nebylo.
mne, že jsem až
Ti upímné,
Pak usedl do lenoškiy a založil si hlavu do V tom zaal Betislávek plakat a Ratibo vstal a bžel k nmu. „Mj ty chlapicku," volal, „a
rukou.
a
po svt, bys ml uii pak ho rozvinoval, te pišel dodatek. Betislávek byl trochu mokrý a ješt nco tam bylo v plenkách prosím T, jak pak ne, když jsme s ním tyrg, hodiny chodily a Ratibo mi to pines' a stuchal se: ,, Ubohé dít, do jaké jsi to pišlo rodiny! Takhle se s tebou nakládá pak nemají dti mít!" R potom piskoil Ratibo k mému prádelníku, co tam popia, to popad, chlapce utíral a poád ho litoval. A kluk se k nmu lísal a kocal, jakoby s ním proti souhlasil, tu, Bminko, tu mi to mohlo srdce utrhnout. V tu chvíli se mi zdálo, že mám dva proti sob. Konen se zvonilo, byla tu holka s pivem. Ješt jsem se divila, že ped ní umlkl, ale na mne již po celý veer nepromluvil
tebe tahají tak dlouho
dávno
spiát!"
A
—
—
—
mn
.
I.
Herrmann XXVII.: Drobní
lidé
I.
.
17
25 <
Te
živobytí.
—
nkdy
a
T,
prosím
mám
posu,
Eminko,
Nejdu-li na prccházku
opravdu nemohu,
chci-li
—
hu-
nedostane erstvého vzduchu; a
se dítti
ž'e
to
trochu na
si
peíst
piano zahrát nebo ,,Frauenzeitung" buje,
jaké
chlapcem
s
nkdy a zdržím-li se kií zase, že tam jsem
jdu-li
o chvilku déle, hubuje
a
dlouho.
ekni mi na
své dobré svdomí, Eminko: mohla bys
vému muži vyhovt? Myslím, že
svt.
takové ženy není na
nování! Takhle
já
Ty tako-
vbed mé pa-
a že
ne,
Vidíš, to je to
my
panuju! /\no,
se
vdává-
me, opouštíme tatínka a maminku, a pak se do-
staneme do rukou takovým
mužm,
Co nám
stále
Ratibo.
vyslipují
jako je tu
mj
,,domác-
nost"! Což pak je domácnost žalá? Naše maminka taky vede domácnost, ale tatínka nikdy nenapadlo, aby njak proti tomu reptal to by
—
maminka líbit nedala. Kdiybiych byla vdla, že je Ratibo takový, nebyla bych se vdávala. To náš tatínek je doma jako pna a je rád, žie si
maminka
nehubuje, když on pichází nkdy pozdji z Besedy. To by koukal Ratibo, kdyby byl dostal maminku! Jen jednou jsem se ho ptala, kde byl, když pišel pozd dom odbyl! ten
m
—
,,Ve
schzi, ženuško, ve schzi," ekl tenkrát
docela krátce. ,,A
v jaké,
,,Když zas
vdt
ti
•
mužíku?"
to
v jaké,
i
eknu
—
ženuško.
ptala
jsem
povídal
—
se
dále.
nebudeš
Ve spolkové."
259
,, CO
tam vyjednávali?" piala jsem
jste
se
ješt.
.Mnoho vcí, ženuško; pozejtí
,
v novinách,
naznaím
nezajímalo by
leží,
ti
t
si to
peti
na ostatním nezá-
to.
to."
s námi hned hotovi. Nás by když oni nco mezi sebou mají a
Ano, to jsou nezajímalo,
dlouho se zdrží,
ale
my máme
Musím
být
doma
jako
Eminko, že si opravdu myslím, že to dlouho nevydržím n že se vrátím dom k rodim. Ovšem, moje vno bude snad pomalu u knihkupc za všeliké škvár'j a nesrozumitelné knihy ale a, pjdu. Je to sice ostuda, odejít od muže, ale radj kousek ostudy, než takovou sekaturu do smrti. To je moje zásada. Ty ovšem žiješ v ržových oblácích se svým Sobslavem nepála bych Ti, aby byl také takový, až si ho vezmeš, ale on bude, vojáci v kasárnách!
se Ti vyznat,
—
—
mi,
v
bude!
Mj
se tedy
nebo
dobe
a piš
mn.
Piš,
co chceš,
mi zdá, že jsem ode všech opuštna, že žiju jako Barbora Ubrykova.'*' to mi vé, snad ani ta Ubrykova nemla tak zle. Tvá nešastn provdaná pítelkyn ale
piš,
takhle
se
Bože/ia
zloin
Makoviková.
Paní Božena Makoviková naráží tu na píšerný klášterní, který byl tehda ješt v erstvé pamti. v léta sedmdesátá min, století byl ve kterémsi kláhaliské n odhalen skutek nelidský. Jistá eho'nice,
Nkdy štee
Barbora Ubrykova, která se dopustila poklesku proti slibu a ádu eholnímu (vyprávlo se, že se v klášterních zdech
tenhk podpis, Makonjaká zelenáka z trhu. Makoviková! Také na to jsem mla pomyslit, než jsem se vdala. Ale prosím T, mladá, nerozumná holka ledacos pehlídne. Te, zntoudelá a rozumná, hledíla kdjyž už jsem biych na to jinak. Ale je pozd.
Post. škr. Víš, kd|yž vidím
viková, tak
si
pipadám
jako
Ješt nco: Prosím T, jak pak u vás vaíte kávu? Prolejváte ji cedítkem
nebo skrz punochu? To zas
onehc^y Ratibo povykoval, když vidl, že ji sléváffn skrze punochu. To prý je nechutné! h ne to snad bgla punocha služina abiys n^yslela, moje to biyla, a ist vypraná! Za svobodna
^
—
b(yi
mn
ji
zmní uvení
Ach,
byj
zlíbal
se tak
—
muži,
te
je
mu
zmní, až
nechutná!
je to
k ne-
!
—
s abatyší stala matkou), byla za trest svými „sestrami" zavena v tsné sklepení beze svtla, beze vzduv ele chu, bez lžka, a tam na shnilé slám deset i patnáct let vznna. Když tento stedovký zloin klášterních panen byl úadm konen vyzrazen a Barbora Ubrykova z hrozného doupte vyproštna, shledána ve stavu strašlivém, zvíecím. Zvst o nelidském inu jepSišek zpsobila
—
tém
tehda sensaci
svt
)vou.
Mj
spolupracovník.
Píspvek k
„duševního tvoení".
historii
1887
." ozvalo se jednou v sobotu „Milý kolego! odpoledne od protjšího stolku redakního, kde .
.
muž
sedí
kabát,
s
v nejlep'ších letech a v lehkém
bujným plnovousem
,,Milý
letním
a se zlatými okuláry.
kolego!..."
Tváil jsem
jako bych neslyšel. Miluji sioe
se,
svého staršího a zasloužilého kolegu, ale kdykoli zvolá ,,milý kolego", dlám, jakobych ml velice
uši zalehlé,
nebo
vždycky
tu
nco
v ne-
chce.
snesitelných ervencových parnech je
mi
pfíjemno, když
nco
chtjí.
Jsem
i
rád,
když
si
mne
velice ne-
na
mn
ani nevšímají.
Pak
nejmilejší kolegové
se vytratím z redakce beze všeho šramotu a plazím se
k Vltav,
odkud
si
klam, že jsem se v ní
vod, když už Réaumura. ve
má
denn odnáším ,,
píjemný'
osvžil". Ano, osvžte se
dvacet
a
tyi stupn
dle
mj
Avšak vážený vytrvalý
zvun,
tak
protjšek v redakci byl své ,,mi'ý kolego"
konen
a zahlaholil
že jsem již nemohl neslyšeti.
,,R;áíte
porouet?"
se
táži
jakobych se byl
probudil z hlubokých miyšlenck. ,,
„
Odpuste,
— a"
dobe, že
žie
,,
mluvil
vás vytrhuji,"
žfe
pívtivi,
avšak nemohu
vážený
pomoci. Víte
si
náš milý mistr ,,A" má dovolenou a napsati nedlní fejton. Budete
musím za nj
tedy
tak laskav
a napíšete
mne do
za
zase
njaký
tejší nedlní pílohy
nebo
žert,
." lánky nezbývá asu. Pro jsem zstaJ sedt v redakci! Chtl
že mi na dva
se vykrásti již
mne na
zdržela
.
hodinou, ale sladká lenivost
židli.
Byl jsem
Tšil jsem
se,
napsán
kterak
si
—
dávno hotov já mohl jíti po
již
a
po
obd
pohovím.
Vyteštil jsem na staršího kolegu dokonale ospialé
jsem
je
jiscm
ped
kriminální referát byl svých.
zí-
uznáte,
oi, ale on hledl na
mne
ihned zase sklopil. Ríká-li
pitom
tak
vážn, že
mn
,,milý ko-
lego" a hledí-li tak otcovsky vážn, nemiohu odporovati. Kývl
jsem hlavou, sebral jsem klobouk
a sluneník a šel jsem
R
když jsem
dom,
abych se
,,
pipravil".
v poledne dojedl poslední sousto,
ekl jsem také zcela pívtiv, ale s vážným otcovským pohledem k žen: ,,Milá ženuško, hle, abych nebyl odpoledne vytrhován, ponvadž musím psáti lánek pro nedlní pílohu našeho listu. Hlavn drž ta klíšata na uzd a nedopouštj, aby mi pede dvemi vala.
263
Lidinu harmoniku
mžeš
vyhodit z okna a Dali-
borv buben str teba do pece. Na musí oba odpoledni svj koncert
všechen
zpsob až
na
Žena se zapálila až po první knoflík na vtku. Tušil jsem, že je v njakijch rozpacích. A skoro šeptem odpovídala:
ži-
odložit
zítek."
—
,Já myslila, mužíku, že dnes nebudeš psát." ,, Myslil jsem to také," pronesl jsem s mued-
nickým výrazem, /á" je na píše za
,,ale
musím,
nebo
dovolené, vážený
nj nedlní
fejton
a
náš milý mistr pen kolega ,, a"
—
na
mn
jest,
abydí
opatil zibavný lánek pro pílohu. Máš- li obavu, že neukrotíš nšruživost našich roztomilých, ale ne-
vázaných dtí, k
mé
tchyni
jdi
s
bu
nimi na p^rocházku. Jdi
anebo ke
své tchyni.
Vyber
Je
si.
to skoro stejné."
Žena byla
v rozpacích
ješt vtších
po
a
malé pomlce ekla: ,,
budeš
Odpus, mužíku, psát,
ale domnívajíc se.
že ne-
objednala jsem na dnešek kamnée,
abfy
pestavl ve tvém pokoji kamna. Posledn, když
—
se
kouila už nesnesiteln a nechci to nechat zas až na zimu ..." Tato zpráva mne ohromila. Mám psáti humoresku a kamná mi bude za zády pestavovati kamna. Myslím, že všichni brati v pée pochopí moje postavení. Kamnái jsou sice dobí a užitení emeslníci, ale do duševních dílen" spisovatel v nich topilo,
—
,,
nepatí.
:
Mlel jsem po niny.
po
vyslechnutí
dsné
zpráviy
Družka moje, kteréž osud
uložil,
abg hovla
ž!e-
mým rozmarm
a aby se dala ode vzmohla se na radu: „Coiž pak, muži, aby ses posadil do jiného ." pokoje?. celý život
mne
týrati,
kdyi nii libo,
.
Mlel jsem opt, abgch
ncrozhorlií.
Jak
medle se ímára posaditi do jiného pokoje, když
mám
jen jeden
na
kalamá
mém
stole v
statních
a kdjyž tento
pokoji!
komnatách
vbec nemohu
je
se
kalamá stojí pTáv tch našich o-
kd|yž v
tma a ukrutn tsno!
A když
jinde než práv ve své svtnici, na svém stole, ve svém obvyklém okolí! Utšoval jsem se jedinou m.yšlenkou: snad
kamná nikdiyi v
pisát
nepijde. Nebo kamnái
den, na který
b|yli
nepicházejí
oÍ3Jedháni. Zkusil jsem
pi „kulavých" kamnech již asi kamnáe musí se pravideln poslat to
desetkrát.
Pro
ptkráte, aby
konen
po šesté pišel. Avšak žena moje padla nešastnou náhodou
na kamnáe svdomitého. Nebo sotva jsem usedl ku psaní, ozvalg se nashodech tžké kroky, zvonek zadrnel, do dveí
pedsín zaznlo
drsné: ,,Pánbu
dobré odpoledne ..." a za okamžik potom vstoupil mistr Lahoda do mé pracovny. Opakoval svoje
„Pánbu dobré odpoledne", hodil na zem ranec s hlínou, pískem a bílou hlinkou, praštil tam i kladivem, opel o židli své kolo rákosu s ohromnou
uemnou a
pemiv
šttkou, svlékl
kamna ekl
si
kabát, vyhrnul rukávy
265
,,Tak tyhle ty
budeme bourat?"
On bude bourat kamna
—
a
tomu íká
moje žena ,,tidiá práce", jak poznamenala, když postehla mé zdšení nad zprávou, že pijde kamná. Ano, ujišuji vás, že jsou ženy, kteréž zcela chladnokrevn i tureckou muziku prohlásí za „tichou práci", když ss jim to hodí. Ale aby mi aspo ásten se žena a šla
s
dtmi na
ulevila,
sebrala
procházku. Nevím, šla-li
k mé tchyni nebo ke své tchyni. mi na svt vše lhostejno.
V
tu chvíli biylo
kamnáe njakým Zavrením nad svými tvrtkami papíru, po-
Pozdravil jsem a sklonil jsem se
žádav díve mistra,
ná
abiy
pracoval co nejtišeji.
Kam-
Lahoda pisvdil, ujišoval mne, že ho nebudu
ani slyšet,
a rozvazioval
uzel
s hlínou.
práv titulek k výborné humoreskamná vypjil od stolu piletenou
Napsal jsem ce,
když
židli,
si
aby mohl sejmouti nejsvrchnjší kachle ka-
men. Vystoupil, zaal drobiti
nahoe
mazanici a
já byl asi v polovici prvního ádku, když se ozvalo neobyejné zarachocení. Mistr kamná pirošlápl rákosové pletení židle, propadl se na podlahu a hned za ním zítily se asi dva kachle, jichž se v nesnázii
Sloup sazí a prachu vznesl se ke stropu. vstáti, abych kamnáe z pasti vyZatím jsem zapomnl, jak jsem chtl ád&k
zachytil.
Musil jsem táhl.
dokoniti.
Kcmná
se oprášil
mumlal rozmrzele:
a
hled na znienou
židli
266
íkám
,,
vždycky, že tyhle sesle nejsou k ni-
emu. lovk se
mi
se
na né
nemže
Tohle dlaly so-
ani postavit.
stalo už asi dvacetkrát. Jindy se
lidnjší néble!"
Nekáral jsem ho, abych ho nerozmrzel. Ksmmusí být udržován v rozmaru nejlepším, sice ho nedostanete z bytu. Zeptal jsem se ho, zda-li
ná
se neporanil.
Prý plnou
ne.
židli,
/\le
nebo
musí prý mít ntjakou pevnou, Je-li nkde njaká.
lavici.
ale lavici ne. Vzspomnl mohla mít domovnice. Sešel jsem tedy se tvrtého patra, abiych si ji vypjil. Domovnice jí nemla, ale poslala mi k hokynái vedle. Ten prý má dv. Skuten hokyná ml dv a jednu mi pjil. Z vdnosti koupil jsem u nho dva syreky. Pinesl jsem kamnái lavici a usedl jsem. Nohy se mi tásly po chvatném zlézání schod do tvrtého patra, ruce se mi tásly po tžké lavici. v kapse mi páchly Horko bylo nesnesitelné
Fortcpiano máme,
jsem
si,
že by
ji
—
dva prolcželé syreky.
Zapomnl
jsem
pomalu
kamnech, drobil
již
dávno,
co jsem chtl psáti.
Kamná
se šáral
mazanici kousek po
kousku
v
a skládal
kachle
na
podlahu. Po chvilce Éádal mne, zdali bych si mohl stl trochu odstrit. Potebuje prý více místa.
Jak
b|ych
mu
neviy,hovl!
Kdyby
mn
byl na-
ídil, abych se vysthoval, byl bych to taky uinil,
jen aby už byl z
domu.
26Í
Když kamna z kapsy,
z'e
rozebral, vytáhl
druhé váek
s
opatrn dýmku
tabákem, nacpal
si
a za-
Libý zápach sprostého tabáku nesl se pokojem
pálil.
a závodil usilovn se zápachem
mých syrek.
Vybafl jednou, dvakráte, obrátel se ke
mn
a ekl pojednou: ,,Milostpán
Zdálo
se
psát?"
líbí
mu, že píšu,
a jsem
jen zoufale hryzl
násadku. ,,Já
taky rád píšu," pokraoval
kamná.
,,To
moje radost, když mohu psát. Ale když musímpoád stavt kamna! Pi našem emesle se špatn píše. lovk má na to tžkou ruku..." Neodpovídal jsem. Pronikalo mne tušení, že se dnes v tomto biyt stane njaké neštstí. zastelím zie zoufalství sebe, nebo ze vzteku kamje
Bu
nác. Žvýkal jsem násadku dále.
ei,
snad mi není do
Po mých kamnech nebylo
práci.
Kamná
cít,
m
rýpal se dále v istotné své již
ani památky.
Byla tu hromada rumu a všecko v pokoji pokrývalo se prachem
dala
i
i
do vlas,
sazemi, kterážto
štípala
v oích,
sms
mi pa-
dráždila v nose
a chrastila v zubech.
Za ,,
chvíli obrátil
Mn se zdá,
se
kamná
zase;
že to milostpánovi nejde od ruky.
Já bych se s tím nezdržoval v tomhle horku..." Proklatý kamnái! Taky bych se s tím nezdržoval, mazale, kdybgch nemusil! Ale mil&l jsem.
Znám kamnáe.
Odpoví-li se jim slovem, nechají
:
.
28
kamen
pékn
hovoili by do veera.
a
Ono
se
jim tak
povídá.
Drápal
drápal, po tvrt
se,
hodin pak
se zas
obrátil
„Milostpiane, poteboval " na vodu. Hezkjy veliký
Vstal
jsem,
njaký hrnec
bjych
kychyn
jsem se do
vypotácel
a hledal jsem starý, veliký hrnec.
Máme
sice dosti
starých hrnc, víc než nových, ale takový, jakého poteboval kamná, nebyl k nalezení. Pro jen jsem pouštl ženu z domu! má kamná mne a bude se mne držet. R což když bude pracovat" do veera? Co se stane semnou as mým lánkem?
Te
,,
mu konené hrnec na prádlo, natoil v kuchyni vody, ponoil do ní
Pinesl jsem
kamná
si
kus hlíny a rozmakal
udlá
si
nco
zatím
ji.
Než
se
dokonale rozpustí,
jiného -- povídal. Rozpletl
rákosové kolo se šttkou a oznamoval
si
:
,,Tc si vymetu komín a rouru; milostpián by mi mohl dole podržet njaký plech. Mají tu njaký plech nebo lopatku na smetí?"
Máme plech Nevdl jsem, co saze,
na vdolky a lopatku na smetí. z toho dvojího lépe se hodí na
a pinesl jsem obojí.
Kamná
patku a dal mi struný návod, jak
si ji
vybral lo-
mám
držet.
Snad jsem mu nerozumnl, snad k tomu nemám^ vlot^y
—
zkrátka, držel jsem lopatku tak, že
kamná
vytáhl z komína šttku, neletly
lopiatku,
ale
mn
halenou košili
.
.
za krk, do oí, do
úst,
kd^ž
saze na
za roz-
269
s
Rate odpustit — tuto koní moje historie kamnáem, nebo hned potom letl mistr Lahoda
ze
dveí
s
pozváním, aby to pišel dodlat
zítra,
až budou ženské doma, a já letím, abych se v nejbližších lázních vykoupal. ství,
že se
snad utopím
nesmím do redakce.
Jsem v takovém zoufal-
—
nebo
bez rukopisu
pán Skoepova
Štdroveerní honba
Tak zvaná „Štdroveerní povídka". 1885
I.
Mohlo být deváté hodini,
asi k deváté,
kdjyž
nebo dokonce
se pan
Skoepa
iiž
po
probudil.
Pispával si (iies trochu. B,y.l pedn chladný, zimní den, a prostedky pán Skoepovy nedovolovaly mu té chvíle topiti jinak než teplem vlastního tla v peinách. Ponvadž pak postel svou vytápl tímto zpsobem teprv od jedné hodiny s plnoci, chtl vzácného
mu
pfi
pak
b
tepila
také užiti a ležel hezky dlouho.
tom nebyla dlouhá
Štdrý
chvíle,
den, a proto pan
déle spáti,
—
dnes
se
budil
nebo — za tetí do úadu nepjde. Proto až o deváté
hodin.
Aby
Za druhé Skoepa mohl
spal.
byl
si
umínil, že
pan Skoepa pro-
271
II.
mže
ve druhé kapiJg dobe, že spisovatel íci, na v první zapomnl. My jsme ne-
tole
ím
ekli,
p'an
Skoepa
jest.
Pan Skoepa jest úedníkem úetního oddlení jistého zemského úadu, jehož místnosti se rozkládají ve starobylém jednom dom Menšího msta pražského. Pan Skoepa je ptaticátník, m.á dvanáct set služného, ale nemívá pi dvacátém v msíci již
ani krejcaru.
delností,
s
To
opakuje
se
s
takovou pravi-
jakou slunce vychází a zapadá. Doká-
Skoepa muž poádku a že je dochvilný. On je dochvilný, pokud se týe postrádání penz. Pokud se týe placení dluh, jest mén dochvilný. Z ehož vysvítá, že lovk záno tím
jen,
že jest pan
jisté vci zálibu vtší, pro nkteré pak Pan Otakar Skoepa bydlí v ulici Komen-
mívá pro menší.
V té ulici také a to ve tetím schod, podoteného Štdrého pate, v právo od dne se probudil, ponvadž bylo jeho zvykem spá-
ského na Vinohradech.
doma.
vati
III.
Probudiv se zívl, naež se podíval na ze na kalendá, kterýž ukazoval, že je dnes dvacátého tvrtého lirosince, totiž Štdrý den jak lístkový
—
jsme kar
již
jednou podotkli, nemýlíme-li
Skoepa
zívl
se.
ješt jednou a protáhl
zahuel, jakoby mluvil k že jsem na dnešní
veei
pein:
,,To
Pan Otase,
naež
je
štstí,
pozván ke Kalouskovm.
:
S tmi
fXti šestáky, co
mn
Zbyly z gáže, špatné
vyastoval v hospod! Ty tak staí nanejvýš na zpropitné prezient pro Kalouskovou
tiych
se
—
musím
vzít
na dluh!"
Vidíme, že tentokráte proti všemu zvyku ml Otakar Skoep'a ješt padesát krejcar, bylo
a
již
dvacátého tvrtého.
všeliké
V
lidském
život bývají
neshody a nepravidelnosti. IV.
Sotva že
Skoepa
k
sob
domluvil
a
pravé
aby s postele seskoil, otevely když se druhé dvee pokoje, vedoucí dále do bytu paní Strakamakaté, jež pronajímala druhý svj pokoj se chystal,
vchodem svobodným pánm, a v nich jmenovaná dáma. Byla již obleena, šedivý epieek na hlav, pinášela tác se snídaní pro pana Skoepu a na táce nesla mimo kávu ješté malé psaníko. Pála panu Skoepovi dobrého jitra, postavila snídani na stolek blíž okna, vzala dopisek, podala jej panu Skoepovi do postele a ekla se zvláštním se objevila
„Tohle pinesl nahoru domovník, dbdal prý to
njaký
expres."
„Dkuji," ekl Otakar Skoapa
a vztáhl nika Strakamakatá vzdálila. Sotva že se vzdálila, roztrhl pan Skoepa obálku, vyal z ní navštívenku a etl ji s poátku nedbale, ale potom ješt jednou pozornji.
po
lístku,
naež
se
paní
273
V. ,,
Zatracená duše!" zaklel pan Skoepa, kdlyž
doetl, a mrštil visitkou do noh pbstele. Pak se po ní natáhl a etl ješt jednou. Na jedné stranié navštívenl^y bylo vy,tištno Horovtip Kalousek, na
druhé pak
biylo
napsáno: „Milý píteli! Odpustíš dnes nenavštvo-
dojista, prosím-lí T\é, abys nás
—
—
val. Dvé díti Doubravk a a Kockánek roznemohly se nám na neštovice, nemohu tedy pipustit, aby k nám nkdo pHsel a nemoc po pípad dále zavlekl. Jsem zoufalý, dti jsou u velikém nebezpeenství nestrojíme ani veei, máme po Štdrém du! Omluv nás napesrok
—
~
si to
vynahradíme/
Tv&f
./•"
„Zatracená duše!" zaklel Otakar Skoep'a ješt jednou.
„To mi nemohl oznámit aspo vera?
Vždy se mu nerozstonaly teprv dnes! Mohl jsem se o nco postarat — mohl jsem se vera nkam pozvat! Tisíc hrom — kam te pjdu! S pti šestákiy — to bgich se mél! Mže-li piakse lovk spolehnout, když nkomu prokážeme ochotu a slíbíme, že pijdeme k veei! Já se mu chtl na celé
svátky obtovat,
hrome, já bych se
a on
mne
takhle
.
.
.
Inu
." .
.
A pan Otakar Skoepa vyskoil rovnýma nohama, oblékal podvlékak,y, miyl se rychle a sedal rozzloben k snídani. Káva již pomalu stydla. NeI.
Herrmann XXVII.: Drobni
lidé
I.
l8
uv-yklá chladnému poasí, jaké v komnati pián Skoepové panovalo. bjyila
VI.
Když Skoepa
posnídal,
oblékl
se
rychle
a
pobíhaje po pokoji brumlal vztekle:
Štdrý veer
,,Milionský život!
ee!
Nemohla-li
ped
stonati
šesti
a já bez ve-
škvrata Kalouskovic rozmohla být už zase nedilmi starosti! Ti Kalouskovic, istá
se ta
—
zdráva a já bfez' rodina! Nechají si neštovice na Štdrý den! To je bych rád vdil, kam pjdu? prohnanost! Kde kdo, každý má už nkoho na krku. Kdo pak
Te
si
na mne vzpomene! Ostatn jsem všude ozna-
moval, že jsem na Štdrý den u Kalousk! Zvali
Bechynk, u Kohoutk, u Hofvšude jsem odekl, ponvadž jsem už v duchu pojídal Kalouskovic teboského candáta, ponvadž jsem už cítil vni hlemýž, jež paní a bývá Kalouskova umí tak výborn pipravovat
mne
u Stádler, u
man —
—
tam vždiycHy^ hodn, lovk si nemusí pi a ponvadž jsem pátém všet hubu na petlici již vidl, jak Kalousek vyvaluje baterie svého mlale vyvaluji já nického z knížecích sklep! oi! Hrom do toho!" jich
—
—
Te
VII.
Pi
posledních slovech byl pan
Skoepa
tov s oblékáním, otevel prudce dvee,
nich klí, otoil, a juž
hml
se
schod.
zarazil
Byl
ho-
do
zatím
275
v,ymtyslil
Prahy
a
chvalitebný \álený pián. Poletí
te
do
honem od jednoho známého ke druhému,
z jedné domácnosti do druhé, snad ho
nke
po-
zvou! Zajde nejdíve ke Stádlerovm, potom k Be-
chiykovm, ke Kohoutkm, k Hofmanovra, tu nikde neuvázne,
staví
a
když
ješt u Hadrabú, u
se
Helmonú a snad ješt u Kasalického. Nkde pece budou mít rozumný nápad a pozvou ho! VIII.
Všecek udýchán se
mem
octl
—
ped
típatrovým do-
kde bydlil profesor Štádler, jehož jídelní lístek štdroveerní kladl Skoepa podle domyslu hned po onom Kalouskovic. Okamžik odpoíval pfed domem, naež dobýl útokem tetího patra, zaklepal na dvee kuchyn a ekal, až se ozve ,,dále". Neozvalo se, ale ihned se otevely dvee a v nich se objevila paní Štádlerová v nedbélkáh práw štdrodenních s v^jhrnutými rukávy noní kazajky a se Zakrvácenými pTsty. Trhala práv kapra. Jakmile uvidla, kdo pfichází, vzikikla leknutím a uskoila. Pan Skoepa nevdl, má-li jíti dále i má- li zstati v Lipové ulici
pede dvemi. Vzpomnl na veei že vstoupí.
Uinil
tak
s
—
rozihodl se.
velkými poklonami,
se
sklopenými zraky, abiy paní Stádkrové nepsobil pílišných rozpak. Když konen povznesl hlavu, vidl, že je v kuchyni sám
do pokoje. Ale
již
se
—
panika byla prChla
vracela
s
ruk<íma
trochu
:
276
modrém župane, vzpamatovavši
otenýma,
v
z pTvního
leknutí.
„Ach, pan Skoepa,
to
jsou
se
a pihuel ohe.
hosti,"
kroila ku plotn, pod zamíchala. Plotna byla peplnna rozaby linými hrnky, rendlíky, pražidlem a jiným náníž praskal a
ním
—V
dobím.
každé nádob se hálo, a desaterá
pražilo,
nco
vn
vailo, dusilo,
šlehala v nos
pán
Skoepv. „Picházím jen, abych složil poklonu, milopináším pání na šastné a veselé
stivá pianí, a svátkjtj.
Nesmíte se hnvati,
víte,
milostivá paní,
áké
práce
ped
žie
Ipovolání,
jdu tak nevhod, to
úad
—
a to
jé
svátky! Sotva že jsem si tu chvíli
ukradl!"
„Vy jste laskav, vy nika roztržit, míchajíc
jste laskav," mluvila pa-
ním
v hrnci, až to pr-
„Skoda, žé není Stádler doma, radost, že jste pišel. Nemá dnes
skalo na plotnu. ten
bkj
ml
do msta, staví se pak nkde a ekl, neobdváme, to víte na posnidávce že se podívá po njakých škeblích. Víte, on rád mušle to je holka, to je holka, kde mi diodí pidlává mi s tmi škes tmi mandlemi! blemi vždy jen práce, jako by jí nebglo na Štdrý školu, vyšel trochu
—
—
—
—
den tak dost."
Odtáhla dva hrnce na kraj plotny, pistrila na kolo velký Ttástrol s vodou a pistupujíc ke stolu, chápala se opt sekáku, aby dotrhala rybu. obrácena k panu Skoepovi zády, pokraovala
277
se dn^s budete dobe bavit u Kalousk. bývá veselo! Skoda, žq jste nemohl pijít k nám, to bg bglo Stádlera tšilo!" ,,Viy
taxn
„Ano, ano, milostivá paní, pozvali mne u Kabiyl jsem tam již po dvakrát. Byl bych
lousk
—
velmi rád
ano,
,,Inu
rád,
pijal vaše pozvání. Ale dileska..
kdjyž
má
to
vím, pane
veselého hosta.
Skoepo, každý
—
."
je
Kdjyž jsme se
nemohli tšiti na vás, pf izval Štádler jednoho pana kolegu
i
s
pianikou."
—
Bylo po ei Skocpa videi, že mže jít. chtl porouíet, když se oteveljy s rachotem dvee a služka Rozárka pinášela putnu uhlí a náruí jiných vcí. Vrazila do Skoepjy, až ho na štoudev pimákla, pi emž nkolik kus uhlí Již se
z
naklonné
piutUjy
spadlo
á"jak vrazil do štoudve,
mu pes ramena \^y šplíchla mu
na boty, voda až
do rukáv. Porouel se honem všecek zmaten, piamu porouela se sekákem v jedné, s palikou v druhé ruce — a Skoepa již zase hml
nidía se
s
tetího patra. IX.
Kd,yž Vjyrazii z domu, odbíjelo u svatého Štpána pl jedenácté. Oprašoval s ramene skvrnu po uhlí, otíral šátkem postíknutý kabát a cítil, že ho mokrý rukáv košile hanebn studí. Chvíli rozmýšlel, naež se rozbhl na Karlovo námstí, kde bydlili Bechykovic. Vyrachotil se po tmavých, kivolakých, úzkých devných schodech do dru-
:
hého patra a zaklepal. Otevela
—
Vstoupil do kuchiyn
mu
stará
Katg.
v ní studeno, nikde
b)yJo
se. Ale Katy do salonu a oznámila do druhých
žádných píprav na veer. Zarazil
ho dveí návštvu. Dovdl se od paní Bechykové, že nebudou veer doma. Když prý jim odekl, dali se pozvati k mužovým rodim — jdou tam strkala
již
i
s Katy,
bude prý jim tam
veseleji,
než by bylo
samotným doma.
Když v prvém
se
Skoepa
od Bechyk, pehlédl ty schod, kroil do prjezdu. Chtje se
ítil
pate odstavec
Chybin a letl až "^dol
asi
zachytit, strhl kus vyhnilého zábradlí, jež
tlo
s
ním zárove. Nechal
jezde a vyskoil klel
jiží,
"é
domu
je ležet ve
pak
le-
tmavém pr-
pobílen a zamazián. Ne-
^le zuil. Zaklínal Kalouskovy do
vných
duchu profesoru Stádlcrovi chynku by byl nejradj zastelil.
pekel, nadával v
a
Be-
X.
Na
tetí stanici
neodvážil. Bydlili na
tam práv o že
se
paní
pl vadí
—
ke
Kohoutkm
—
ani se
Nábeží Františkov. Dobhl
dvanácté. Již na schodech slyšel, se
služkou,
a to
velmi
hlun.
Postál chvíli v síni a zaslechl asi tato slova p^aní
Kohoutkové Tohle nám scházelo! Ten náš pián taky nemá rozum! Pozve si hnedle ti hosty, nenechá mi zde dost penz a tjy mi ke všemu vysypeš marinovaného úhoe na salát do škop-ku! Jsi ty jedno ,,
279
Honem ho
kopyto!
—
vyber a trochu oper
aby
SG nemusil vyhodit!"
Pan Skorepa ani nezakíepal; obrátil se a sk^al dol, bera schody po tyech. Prchal, aby ho zde nikdo nespatil. XI.
Sebhl
Nábeží po schodech do Divadelní Krocínovou ulicí val k sob
s
ulice a ubíhaje dále
v duchu:
ml
,Já SG
Tolik
listonoše.
dnes propjit za výpomocného schod jsem jaikživ nevidl! Ng-
zblázním-li sg vztekem, tedy se zastelím. Napo-
pjdu veer do nkteré ohívárny nebo do útulny! Po druhé se dám pozvat na ti místa do
sledy
zásoby si
—
abych nezstal na suchu
—
a vyberu
pak!"
Takto a
podobn
hubuje dobhl všecek zpocen
až na SGnovážné námstí, kdež bydlil pítel Hof-
man. Nebyl doma, dne. Ale tu
jako všichni
mu poal
svítati
manželové toho
paprslek nadje. Paní
njaký vzdálený píbuzný upravoval, olepoval a ovšoval vánoní strmek. Skoepa odbyv vánoní své pání nabídl se
jej
uvedla do salonu, kdež
ihned, že
pomže
svrchník.
Stíhal zlatý a stíbrný papír,
tzy
a zdobil
,
.mladému pánu",
a již svlékal
lepil evtviky jako njaký emeslník. Uká-
zalo se, že je
etz
ti šestáky a dal
je
inálo. Pan Skcw^epa vgtáhl mladému pánu, aby ješt n-
jaký zlatý papír pinesl
—
naež
stíhal,
mazal
360
a lepil dále, ai byl uklízen jako truhlá. Ale pozván pece nebjyl.
mu sice erstvý lívasklenku žernoscckého, pi emž
Paní Hofmanová nabídla
neek
„že pan
litovala,
man
mu
a nalila
Skoepa
odmítl, když jej
Hof-
zval".
„Te
nebo nikdjy!" myslil
ráno
u
ne šít o více
a
že byl
p'an
Skoepa,
poal
vjjprávét,
si
a zcela klidn, jako béz' úmyslu,
Kalousk, že tam dti majfí veer ke Kalouskovlrn ŽC; tediy
nepjde. Ale ani nedomluvil. „Ježíš Maria!" ulekla se paní Hofmanová, ,,snad
to není
—
zlé
aby to tak
naše
dostaly
také!..."
Náš
lovec vidl, že v nejlepší chvíli
nejvtší oslovství a že je as, aby
ej hospodyn
jevil
rozšíil nákazu.
šel,
vyvedl
nebo
obli-
nesmírnou úzkost, aby tu ne-
Porouel
se.
Xll.
„Jsem já ke všemu notný bulík!" rozkikl se Otakar Skoepia sám na sebe, když vycházel z domu jak zmoklá slepice. „Pro' jsem žvanil, že jsem byl u Kalousk! Vždjy jsem tam nebyl! A k emu jsem vlastn dával pieníze na etzy? a poád ješt žádnou veei!" mám dva šestáky
Te
—
Rafije na ciferníku Jindišské
pl
tetí
—
Skoepa
si
u
Pana Otakara zmáhal beniný hiimor.
Hofman
vže
okazovaly
pobyl.
se chvílemi pekelné ši-
..
281
na Stédrý veer obecní kutam se jí za patnáct krejcar, mi ješt na kuba!"
,Jsou-li pak také
chyn oteveny zbiylo bjy
—
Byl unaven a zpocená jeho košile d<3sud ne-
—
mrazilo ho po tle. Rozhodl se, že do tramvaje a pojede dom, že si trochu odpoine a pak že vyjde znova na honbu. Snad potká njakého známého, který jej vezíne s sebou uschla vleze
.
XIII.
Doma se pevlékl, ulehl na pohovku, jejíž povlalTz voskovaného plátna nepíjemné zvyšoval chlad nevytápného pokoje a probudil, bylo rozsvítil,
pohledl na hodiny
Šest hodin
!
.
.
.
naprostá, drtivá nici,
a
—
bez penz,
adu
—
usnul. Když se Skoepa vyskoí, bylo práv šest .
Pana Skoepy zmocnila se nyní beznadj ... Tu stál v ledo\'é svts
hladovým,
s patnácti krejcary.
protjší
—
tma jako v hrob.
dom —
vybhaným žaludkem
Vyhlédl
man
oknem na
všude záila svtla, všude
—
vidl stromky, všude rodiny kolem stol toho tak záclony se úzkostliv veera nespouštjí všady tušil teplo, útulno za tmi osvtlenými okny. tak je po celém mst, jen on tu stojí sám, opuštn, a mrzne! Byl by se dal do breku byl by, se pohlavkoval, ješt lítostí v*zteky,
—
—
radji však by byl pohlavkoval celý svt. Ne, doma nezstane, to vdl. Svlékl chatrný župan a poal si uvazovati nejlepší svj nákrník. Pojednou zaklepáno z bytu paní Strakamakaté a
"
ctihodná vdova vkroila do pokoje
se
slavnostní
tváí.
pak JG?"
pan Skocpa. hodinou panská od domácích, ž€ SG pan domácí dává uctiv porouet, žg jim schází tvrtý pán do tarok chtjí si po vG^i ,,Co
,,Byla zd€
tázal sg
ped
—
zahrát
epa
—
ponvadž pan domácí
a
nkdy
hrává
u
Havlík,
ví,
ztía-li
že pan Sko-
prý by tGdy
nGchtl pijíti, ncmá-li již nco jiného, a to hnGd o púl sGd!mé také na talí polévky, na kousGk pcGného úhoG a modré štiky a co práv jGšt bude. ŽG by SG pan Skocpa panu domácímu tuzG vglicG zavdéftl..." ,,Pro pak jstG mi to hned ncGkla!" zvolal Skoepia, a byl by to ncjradji zaval, kdybrj nGbiyl
ml ped
vdovou VGliký rGspekt. alG pan Skoepa ráil spát," poznamGnala paní Strakamakatá vážn. dovolila jsem si tGdy vzkázat, žg sg tam pan epa na všGchGn zpsob zastaví osmlila ,,Byla jsGm zdG,
—
SG
peísti ráno
lístek,
jejž pan
tvrd „AIg Skojsem
Skoepa od pana
Kalouska dostal ..." Ale
tG
,,R
pro
J)'an
Skoepa do
pak mi
nevzkázal hnGd ráno Zarazil.
dnes
opravdjy zaval:
to u všGch
—
Vždy nikdo
já
ert
bjych
nemusí
pan domácí
nebyl
vdt,
—
jaké honby
užil.
pan Skoepa nGšGÍ k domácím, kdež se pesvdili, ŽG nkteí lidé strojí ješt slavnjší štdroveerní
NcbudG
zajisté nikoho,
kdo by
myslil, že
283
než Kalouskovic. B.yji tam nejenom nadívaní hlemýžidi, ale také ústice a kaviár, a takové
tabuli,
vci dovedl pan Skoepa jak náleží oceniti. A ješt o Hromnicích dokuoval britanika z bedniky, již pian domácí na Štdrý veer s ostýdiavým úsmvem postavil pod strmek pro svého tvrtého tarokáe.
OBSAH:
v
186
den tahu
Seasaaí zpráva o neslýchané -n a neuvitelném podvode eském atd,
1%
Po vejtrub
206
'
.
Sylvestrovská opice
pán
Zkušenost v manželství
Mj
spolupracovník^,
Štdroveerní honba
Burianova
.
.....
pán
Skorcpova
[.
212 220 261
270
:
,NÁRODNÍ DEMOKRACIE'
ze dne
uveejnila tento feuHlelon o novém
„Píbhu
27.
ervence 1921
vydáni 'Herrmannova
dušikového'
Mezi knihami. Píbh
dušikový. Napsal Ignát Herrmann, Rodinná historka z let sedmdesátých. Druhé vydání. Sebraných spis Ignáta Hcrrmanna díl 21, (Nákl, F, Topie v Praze,)
—
Ponvadž
je to historka
ze starších
as,
pidává
jí
autor
také podle dávných pedloh podtitul, vystihující pln obsah: „ili vypsání, kterak se paní Petronila Konopková zpronevila choti svému Vavinci a krbu domácímu, tíhnouc za novým klamným štstím, a jaké byly zpozdilého toho dobrodružství osudné následky," Románek ženské manželské nevry. Látka ve všech literaturách nekonen „obrábná". Denní sousto života. Nebo lovk není stvoen k vrnosti, ale je k ní umle vychován a do nejlepšího vychování není nic, když „zave hlas pírody". Paní Petronila byla s Vavincem Konopkou 15 let. Nemli dtí. Proto mli tžký život, Konopka je „ouada", njaký ofíciál pesná kanceláská síla, v život lovk nezkušený, jmenovit v ženách se nevyzná. Nkdo ho njak ožení a žena si s ním zatáí po libosti, Konopka se stává tichým pantoflovým trpitelem, O Dušikách Petronila utee, uchvácena byvši vášní ženy tyicítileté k cirkusákovi Chramostejlovi, Konopka je z toho nemile pekvapen pro vnjškovou zmnu ve vedení domácnosti, ale mile ulahodn v nitru nenadálou svobodou v každém ohledu. Proti první nepíjemnosti vezme si hospodyni, nžnou a milou Trpalovou, a s ní teprve dojde pravého štstí života rodinného: ;
úady provedou rozvod, po Petronile není stopy. Ale o píštích Dušikách se vrátí, Sklamána, opuštna a ošizena bezcharakterním dobrodruhem, ale nekajícná a nenapravená. Chce zaíti život po oddané lásky a dítte. Zatím pí.
t. j. porouet a Vavince komandovat. Vyhodí Trpalovou, ale Vavinec v památné scén jí pete úední výnos o rozvode a nepovolí ani procesu, ani prosbám. Obratný advokát pivodí smír, pí. Petronila anonymní pomocí Vavincovou dostane trafiku. Vavinec opt pisthuje k sob Trpalovou, dítti dá své jméno a život všech osob usmíených,
stáru,
pokrauje v nových kolejích. V rukou Herrmannových nemže ani taková vzrušující, tragická vc
nerozkotaných
osudné následky, než místní životníhoosudu osob
vyvolati jiné
mann nikdy (krom v
meilou
zmnu,
pe-
zúastnných. Herr-
Zemlovi) nenašel v život, jako jevu
svtovém, neštstí, nýbrž dobráckou blahovli a pomr všech lidí k životu jako pouhé motání po ípletitých cestikách, po nichž se trefí konen vždycky k njakému kladu, dobru života.
Herrmann má všecky vlastnosti nejlepších pohádká. Venku je tma, v té tm jist íhá plno tajemství, hrozných krásných, ekajících na kouzelný prst, aby je vyvábil do i teplé a osvtlené scdnice ped zraky vzrušených dtí, sedících kolem vypráve. Vypráv Herrmann ta tajemství vyvábí, ale hrzu musejí nechat za dvemi. Do jeho svtnice, ped jeho dti smjí vstupovati zjevy jen prosvtlené, dosahu jejich smysl a duší pístupné, na lidech a vcech se sice rozmanit prohešující, ale nikdy na život. Ve vášních jejich bývá nedorozumní, z nich rostou zápletky, nepíjemnosti, tekou slzy žalu, schyluje se k dramatm. Ale Herrmann poká, až nával vášn pejde, až se dostaví zase rozvaha, až se lidé moude a lidsky dohodnou a nabudou v sebe Herrmann dociluje humoristického úriu zpsobem docela zvláštním; jakž se dá stopovati v pítomné historce, Zastihuje své
dvry.
osoby v situaci choulostiv dcamatické: nevra! Z tisíce autor 999 bude ji ešiti jako „problém" pohlaví a spoleenské smlouvy (manželství) š hledisek co nejvíce vzrušujících a složitých. Zoufaní, niterné boje, vzplanutí hnvu, revolkdyby to byly figury románové. Ale very, souboje — u Herrmanna jsou to figurky skutené. U nich také ke všsm tm dojmm, pocitm, vzrušením dochází. Ale život je stále silnjší a pravdivjší nad literární ,
-
A tená tedy, který srovnává v mysli a oekává dramatu, musí se smát sob i své nezkušenosti, nebo Herrmann mu dokáže, že život je jiný, že je velmi šosácký, velmi „ncpapírový", a co on zaídí, život, že je se mu lidé sví. Je to jakýsi Rousseau výborné, jen ism. Nad životem „historek" Herrmannových sluníko nezapadá. Ale je takové milé, domácké, do každé dušiky jeho ro nánk a román je ho vložen kousek, aby byl osvtlen lovk, ukrytý pod vnjším nánosem. I v tomto píbhu vystupuje chef v kancelái, potom kolega, dále Herrmann z každého advokát „bitva" v rozvodech vykísne tu lidskou jiskru pro svj výsek života. Možná, že jindy jsou to nesnesitelní pedanti, zavilí sobc', bezcitní mamlasové zde jde o život a proto musejí všichni pomázase rozehrál, hati, aby se život udržel a nov, Souasn uveejuje Herrmann v „N. L." románek pana Artura a sleny Leontýny. Sešli se onehdy dva kritikové z profase, opravdu také profesoi. Jeden neúprosný kritik fikce.
brzy
a
—
;
pkn
—
literárn-vdecký. Postžovali esttit, druhý hodnotitel nic cenného. do literární stagnace, že se nevydává Stžovali si do slubých nedlních píloh literárních, plných modníLo zboží, vtším dílem bezvýrazového, pep jatého, nepravdivého, nebo dávno známého a znovu jen pemílaného, A neúprosný kritik-estét ekl: „Já se v nedli tším už jen na Herrmanna. To se lovk poraduje. Je to poutavé, neumlkované, mile domácké, nepetžující, zkrátka — naše, pane naše!" Uvádím to slovo, nebo Herrmanna K. J. opravdu vystihlo.
tém
si
/i
\
NUV
BINDINi/^
PLEASE
CARDS OR
PQ 5038
U5 1905 dil 27
wrc
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
O
FROM
THIS
OF TORONTO
Herrmann, Ignát Sebrané spisy
POCKET
LIBRARY
