gPISY
ADOLFA HEYDUKA VI.
DEVORUBEC
í
SPISY
Adolfa Heyduka VI.
DEVORUBEC. TETÍ
Nakladatelství
VVDAxÍ.
J.
OTTO
v Praze.
frb
ADOLF HEYDUK:
DEVORUBEC KRESBA ZE SUMAVY
TETÍ
VYDÁNÍ.
Nakladatelství J.
OTTO
v Pj^aze
/%
VŠECHXA PRÁVA VYHRAZUJE
SI
NAKLADATEL.
vtBRAt^^
1126689 Tiskem
„UNIE"
v Praze.
Prvodem.
L)o
,,
Devorubce"
ty hluboké
dojmy,
duši hrozné
ádni
vložil
ondy
jež
jsem
veškeré
vyvolalo
v
mé
zbsilé boue, která satan-
skými kidly velebný hvozd šumavský mýtila,
pipravujíc
z
kmen
staletých obrovské
úly nepatrnému hmyzu,
jehož
hrozily veškerou nádheru
eských les. V
té vyrostlo vše z
mého bezprostedního
nic není smyšleného, ani
vorubcovo s
s
roje zpustošiti
knize
nazírání,
ono noní bloudní de-
milým díttem; zažil
.jsem je též
mladistvým s\-ým pítelem, šlechticem Vilé-
mem
z
Lówú, nyní professorem architektury
na vysokých školách technických v Štýrském Hradci.
Cestoval se
mnou
jako student po Šu-
mav
a já zvolil jsem nad
návštv,
první
stnou Pló kenštejn-
ponkud schdnjší
skou stezku
obáv^aje
se,
pi
své
aby svenec
mj
stn
neopatrným krokem na strmé Ale
nepišel.
nás noci
v šumu
zabloudili
dkladn.
k neštstí
v pekvapivší
jsme
Volání naše o
pomoc
zaniklo
lesa.
Sedm plných hodin valinách skal
jsme
nichž
než
i
jsme po roz-
bloudili
po moálech a tasaviskách, do
zapadali;
jsme
brodili
kame-
se
nitými bystinami a stržemi, chtíce vybednouti
na njakou
nen
cestu,
ale
jsme
zaslechli
vše bylo marno.
Ko-
zvonky
vy-
dobytka,
hnaného na noní pastvu, jak v horách zvykem;
ale pasáci báli se
jsme byli jsme
pímo
se též
nás a
strážník pohraniních,
no za pašery míti mohli, a již
my pasák,
báli
již
jsme
nás snad-
se
pašer,
považovati nás mohli za finanníky.
pak v nás
té noci tušil zbloudilé turisty!
Konen nám
pasáci
ukázali
k nejbližšímu obydlí lidskému. Svítalo, octli
na
a že
na hranicích bavorských, báli
když jsme
se
smr
Kdož
— cesty
—
vysíleni a rozedráni
kraji lesa u veliké myslivny.
Zhrozili se nás a opatili nás, ale útrapv naše
byly tak kruté, a tla naše tak umdlená a utrmáže jsme teprve tetího dne
cená, vážili.
Oba
odstonali jsme
na cestu
bloudní
nemocmi, a pomyslím-li na onu
to
noc,
se
od-
tžkými chvím
se
bezvoln posud. Líení má jsou tedy jest sestrojena, ale losti
skutené.
pec
zažita; jen
osnova dje
ze života horalova, z udá-
o
Šumavo má. plná vnad
a plná lahody a zvstí,
pro v tvé
Pro
mne
to odevšad kyprých ratolesti? na hladí tWxh siných vod
vábí
moe
a na nivách, jež doubí svírá,
mé oko ustavin
zírá
krás utšený chorovod?
Pro
po zkypelých luin
ln
omšeném svahu skal mé srdce ustavin stn a po
a v tajemný se kryje žal?
Pro každý
mé horké hla\'y rukou v r>'chlý spch ve skvostných tónech barev všech sen
svou
ámou
ped
snivý pohled
mj t
staví?
Pro, když
východ zlatem
se
mám
ten luzný sen
nití,
dále sníti?
v jara úsmvu i sklonu, když se strán skryjí v bl, vždy ped sebou zím krásu onu tvých horských pat a horských el?
Pro i
Pro
hlavy svojí nepokladu,
když m3'Slim na tvých jezer beh, na starých sosen vážnou radu, na hovor olšin, bystin bh?
Pro
m
pohled ten
prvn
jak dív, když že touze
sladce
muí,
duší vlád,
padám do náruí,
jak do jezera vodopád, jenž
pes balvan se stemhlav svj život ztrácí?
kácí,
až perlami
Ó kraji rusalek a vil, kam stále zírá tvá má bledá, ím pak ti pvec ublížil,
mu
že krása tvá že o
tob mu
spáti
vn
nedá
—
snít
jak ptáku v snti plnok vtné.
když
úsmv
nebe na ni slétne
a rosy chvjící
se
tpyt?
Mám
zapomnít snad les a strá a horských starc hndá ela i luhy, na nž vesny dla
svj pestrokvtý
pvab
sela?
Mn
vše ty
ke
dýchal
jež
i kdybych chtl: pohádky a zvsti,
nelze juž,
vždy
a slavík pl,
vrchem všeho mého štstí; jsou vrchem tichých písní mých. jsou perly v zevách mého snní
jsou
a co jsem to vše
—
mimo píse
—
stih',
to všecko život není!
Xuž k vám chci, k vám, vy milé kde život v milionech žil jak bystina se rozproudil a mysl v barvách duhy hraje; kde pestré kvty básní zem
kraje.
a skvoucí perly plesa ladná;
vždy kvzdných jak ona v
svt
nebes obrazem nejsou žádná
kde, jako u hojného
—
vna
ve zdaný dívka svatveer, dlí
píroda vždy zamyšlena vr;
a nedbá lidských knih a
kde v báj se pojí s temnem svit a hovor ptactva v hymnus krásy ó, kéž bych blažen po vše asy moh' u vás útchu si vzít!
ó Šumavo!
v tvém svatém
dómu
chce písnmi se modlit ret a nad vrcholky
šumných strom
duch skivánkem
se nésti
v
let,
—
by v adra tvá, v tu kytku krásy, mé písn skrovná slza s dítka asy jak drobná padla 2ár
na smavou drahé matky tvá! I
po
splnilo se,
mj
duch
v
em
as
—
toužil
unesen a blah
jak sokol vysoko jsem kroužil
svých písní kídlem po horách,
le
slova matky na pamti: „kde množství kráí, tam. je prach,' sám cestiku jsem hustou sntí v tch hledal sob krajinách.
—
Jak pepodivn srdce jímá veerní cesiia smrirou kde kvítí
spi a tráva
dímá
a stromy sotva lístkem hnou;
když erných jedlí snivé lkáni v proud mní se, jenž bží v luh, a smolnou vní kyprých strání ten pohorský se plní vzduch, když na kee a nízké mlází a na moálu svdný klín své pršky první hvzda hází a skalin
pitemuje
stín,
když
jemn
nám
nenadále srdce chytí
tkanou
svojí
je v jeden ráz do arovné své íše zas,
a zanese
sítí
kde klenbu nebes na modravou duch lidstva stajený svj žal nad lovka hlavou své slzy
—
—
jak
hvzdy
jasné sesypal;
když ze zpuchrelých stromv
mdlý a
t
život
svdn
kry
svitá vstíc
zrakem pohádkové stvr\stále straší víc a víc;
když jako démonové kletí pluk stín noci na povel v houš lesa pojednou se sletí a zlobu vrhá z pyšných el; když bájným hradem z temna smrí výš holohlavá skála trí, jak hledala by.
by
ukr\-la se v
Tak srdce nech šíí
a
sotva
kamo as bouný as.
citm
staí,
v nebesklon. nebo kráí,
se až
noha stojí vždy ozve se to jako ston; hned šumí to. hned divn suslí, hned vzdychání to a hned plá, hned zní to jako dvoj zpv huslí, hned, jak když v hnízd malá pta si v posled ješt pípne chut, než hlavu skryje pod perut. Aj, pravda-li, co srdce tuší,
že tvorstva šeptající ret
pvcv duši vnvkých svojich let?
chce vyzraditi taj
i
nové divné zvsti tvoí
a sbírá perly pohádek,
skryty v
jež
strom erném moi ek?
a v bílých vlnách ples a
Tak
snil
bh
ví,
—
pozdní byla chvíle, jsem kde toulal se mj hled já pravého se minul cíle a hustou kapradinou kle ovíjela moje nohy chvoj a v skrán tepala kam pijdu as. já peubohý? Mé elo pokryl chladný znoj, strach ve mdlém uhostil se oku a srdce bušilo mi v boku.
—
be;
m
Kde
ustelu dnes svojí
mj
a jaký bude as
—
hlav
sen,
až v klei té a vlhké
tráv
v noc dlouhou budu uhoštn?
Kam
prchnout houštinami les?
zda zpátky? Nelze, kvapí noc ó písni má, ó,
již
zaskvj mi
A bezvoln
se
—
v srdci nesu, se
na pomoc!
noha mešká,
a bezvoln se jití hled,
mrak jakýs kídla svoje tžká, jež plna zlatých pruh, zve.
'
bledne, náhle rostou pruhy,
Mrak
jak z er\-ánku když vstává den
—
a za snirinou v barvách duhy vše zmnilo se na plamen.
Zda pravdu moje duše zela? Ach, jakých že to
oh
zá
kol dokola se rozestela a nitila
mi
hru
a tvá?
Pa
v podloudnou jsem jakous etu?
Mám Mám
prchnouti?
Le
horalé to
kolem
již
Le kam i
zh\Tiout zde,
mohou
ohn veer
s
se skrýt?
nimi v stetu?
být, tráví.
ó, jist, tak mi srdce praví!
V
ráz klobouk do
a
dvr\-
Zpt hoj,
pln
houknutí
ela jsem
sob
se neslo zdáli:
pochválen bud
vný
to devorubci nákaz než
z
vtisk'
výsk'.
pálí
Bh,
—
lýka vzlétne rojem much;
a jako holub tíhne v chatu,
kde v podsteší se nkdy zlíh', tak pospíchal jsem v ruím chvatu, až mohutný jsem ohe stih'.
Xa
pusté octl jsem se pláni;
aj,
zle tu
ádil blesk a hrom.
a v
vtr
dsných
promnn
les
potýkání
byl na polom.
Kde stoleté dív jedle stály, sám eských devorubc sbor svou pilnou rukou spalovali
škdcv
roj
Pošumavských
Hned mravenci ten lid
mn
kol žhavých
vné
vrch
býti pipadal,
hned ohni vakem v se
hor.
jisker sprchu
práce býti zdál;
hned v ohe pikládali kru, hned hebly, jak chtl práce ád, vše shrabovali napoád, až požár vypínal se
nad
jedle,
vzhru
po vkolí všem,
že rudly nebe, les i
z
i zem; zel jsem v oblaka se vinout klad smolných plamenitou klec,
kde v kukli zavitý ml zhynout zlý zákeník ten, krovec, jenž cudné lesy rval a strašil, a jako po silnicích prach, tak
po
pi
rojení v
dsný
celé
Šumav
se prášil,
jenž nejkypejší hledal
strach
kmeny
a nejsvžejší lesa houš,
by ji
h
než vichr rozkacený
zneuctil a
zmnil v pouš.
•
Hle lysiny, a jichž
mé
tady
jež
srdce
jsou jizvy, které
snad nikdy
i
—
želí,
ach
já
vím
—
se nezacelíl
již
milosrdná
zím
teskn
asu ruka
dá kytku svžích smrin zas za Šumá viky skvostný pás na hru.
a
Tak blížím
hrav
blah
te
jež
žalem puká?
Kol nízkých srubu vánek vál,
se.
jižní
dubu
a poblíž starobného
vousá
pln síly mladý
byl já
lesník to a chasy
skokem u
„Bh
—
nho
pomáhej!"
stál;
—
vdce
jsem byl:
,,,,Aj
pozdní chdce,
zajisté že jste zabloudil!""
,,Ba zabloudil!" že
andl
,...Xu
díky bohu
ve —
v ta vás místa
tak mnohý, který nesteh' nohu. byl na
Šumav
naposled!
To jít
kousek odvážný a smlý. bez prvodce v horách tch;
a ten, kdo \yváz'.
pozd
želí,
že dobré rady neposlech'.""
,
,Ó. rcete,
a s
kudy
kvm bvch
nejblíž
lesem
k mstu,
ml
se
dát?"
,,
,,Xež na tu \-ydáte se cestu.
v ten srub zde
uložíte se spát,
mechem vypchován
jenž
zplna
a lepší nežli pein vlna je pro toho, kdo práce dbal; a zítra ukážem
vždy práv
vám
dál,
chodník vede polem
až k dráze, jež se krouží dolem."
"
„Zda nesmím, pane, s vámi bdíti? žhavé elo nechce sen;
V mé
chci zít, jak
škdník
ten se
nití,
jenž dvakrát za rok tíhne ven
a za den nií svými vzteky, co drahné zbudovaly
,,,,Nuž
vky."
bdte, nechcete-li
le dlouhý bude zážeh
Nám
nutno na
spáti;
dnes.
stráži jen státi,
by netrpl jím druhý les. Až zora nové ráno zrodí, pak nkdo v dál vás vyprovodí."" Žár praskal, plameny
se slily,
kol nich se muži uhostili
a dumali. ,,Nuž mluvte pec!" zas zahovoil myslivec. ,,Vy, jest
Javorníku, dneska
ada
na
vás, jak
práv
jsem chtl.
zvs a
jakous byste sebral v
nám
ji
pkn
hlav
vyprávl,
než dnešní zásoba se sžehne.
a chasa do svých
A
srub
muž
nejpilnjší v práci
svou hlavou ký\-aje
„Nu,
\'\'právt-li
lehne!"
mu svdí.
musím
už,
pak nerušte mne nikdo v ei; kdo \-í, zda \yprávl bych píšt kdes u jiného žárovišt."
Bezvoln v muže tvá jsem
zel,
—
on ídké vlasy s ela shrnul rys tváe jak by žalem strnul a zvolna tuh' a kamenl;
le na
pe\-ného stolec
zlý uhostil se
líce
žití spor,
jenž suchou rukou víc a více již
v
dlky
Kol
ohn
ten
vzhru
muž
tlail kalný zor.
usedli jsme rázem, \-3-skoil a vzplál
vzdych' a
ped
—
—
sebe zel na zem,
a zase vzdych' a zapoal.
II.
I
ovím tžkou
kapitolu
žití
—
—
plnou utrpení, plnou bd plnou knihu bolu, avšak ne, ne
—
v kterou sotva paprslek že
se
mladistvého štstí smavých zrak, rychle zachmuen byl clonou mrak. z
Povím vám, jak nkdy žití smle vadne napoád,
klíí, kvete,
až
si
posléz vlastním listím stele
tot onen ád, kterým všecko, jako motýl v šee, k poznání se k ohni k svtlu
prostou rakev:
—
—
Však co
já
žil,
ani žitím není:
hojné ostny, pramalounký kvt, perlová to
šrka
utrpení,
kterouž oko rudne, bledne
ret,
a to srdce bolestn se chvje,
zhvnouti že musí bez nadje. i6
dere.
mu
Musí, musí! pomoci a
není,
pec rádo tká vším tím
zlem.
jako jitrem muška jednodenní, smrtihlav jak kvilný veerem;
kamo
vzlétne,
všude
sob
Mladá
léta,
pro
kam
se
touhou sehne,
vetchá kídla sžehne!
svtla purpurová.
arodjný kmit mne posud tolik žáru chová, ho nelze pláem uhasit? že ten váš
pro že
Hoíte mi divým mákem v poli. ustavin oko bolí.
že z vás
Xe, vy sluncem vzcházíte mi pece tajnou cestou milých vzpomínek,
ím niž se kloní staré plece, ím víc snhu na skrá sype vk. a
jež
mi
lety
v úbl
jinovatí,
mé
tím víc dáNTié sny
mysli
zlatí.
Vzplate tedy ješt jedenkráte: chci svj život prchlý zno\-u žít! A vy ohn, které kolem pláte, hledte horkou slzu usušit, nežli
ona operlená zmije
srdce
mé
Ano, ano,
bledé
i
ml
líce zryje.
jsem mládí také!
zlatou skíní byl tak
v njž jsem
složil
17
Devorubec.
mnohý
den,
skvosty všelijaké.
o
nž
na vždycky jsem oloupen;
nyní hledí badající tváe
do
skín
té
jako do žaltáe.
V každém rohu asto ped ní klek', k Pánu Bohu,
Pusto všecko, prázdno!
—
zbyl jen žal
já
ruce spínal, volal
aby vzal ale
tento ostatek;
i
marn ekám
už ho
s
—
po tu dobu,
sebou ponesu až k hrobu.
Slyšte tedy horalovy spory!
Kdo
bu
je zná,
tich,
kdo odjinud
za chleoem neb zdravím pišel v hory,
zapome
zde cizím vlastní trud;
za hovoru lip se
ohe
spra\í
-
vy, kdož horv znáte, složte hlavy!
V
horských
kde
se
bokv utšeném
klín,
krouží železný ten had,
když odpor v píkrém našel týn, se pod jezero vkra, jako šelma do okov spjatá stála díve moje rodná chata.
jenž,
podloudn
—
Prostý domek,
na
ní poval v
bílá jizba
—
z
ruly podezdi\-ka,
období
ty
stn,
zkrátka jako dívka,
v živtku když vybhla
aby shlédlo oko
její
vysoko-li boží slunce
si
dvojí, stojí.
ven,
Ped okénky na \-ýc hodní stran pkný štíhlý strom —
lípa stála,
—
soudem božím nebo man v boui, vichru, vždycky bez pohrom; v zim na ní vrány, ale v lét pnkavky se kr^-ly v hojném kvte. zdali
Po\Tch chaty nízká stecha kry-la, na niž otec mnohý kámen snes',
by
ji Meluzína nesvalila nebo vichor nevzal v blízký kde se pod ní v pidušeném
les,
\^i:í
jako vzteklý hafan hodlal skrýti.
Za obydlím vzhru do návrší klikat byl jeden mlký žlab, aby vodu pohorskou, když prší, ladných bystin kišálový slap
hbit svádl do studánky prosté pro všecko, co v také chat roste.
U
pat strání byla naše pole.
v lét zlatá nesla zá, v luhu bílé bízky stály v kole, jinde buk si šuml samotá, jak by v lesní ochuravv tni z nichž se
pro svžest
A
v stl
si
té jizb! i
židle,
podlaha
i
výbh' na
výsluní.
\šecko jako ze
police
stna
i
skí,
jen se leskla
19
skla,
—
kolem do kola
sí
ta celá
jako z pohádky by byla vzata:
íkávali
domku „pkná
Bh
mj,
Otec
chata".
mu vnou
dej
slávu,
po ddovi domek poddil.
Pyšn nesl temnou svoji hlavu, teba jenom devorubcem byl; však co válkou zkusil, žitím prožil, toho pkný obraz v duši složil.
Písný
byl;
le
na povaze jeho uhladily
vše, co
zjevil
matky ruce
sukovaté
as, svaté,
když hnvem vzplanul, zhasnul když mu ruku ovila kol plece, šeptajíc mu: Pamatuj se pece!" že,
zas,
,,
Tu svou apku
pošinul
stáhl brvy, sklopil
nm
co v
si
temný
v elo, zor;
velo, v ráz se odmlelo,
jak se odmlel kdys Svatobor,
který cestu do
když
mu
Zamyslil
apku
vzali
se,
Šumavy bohy
steže,
z lesklé
spže.
ped stavení, zve, asy nám se zmní,
vyšel
zase z polovice
a zda v brzku na temena vrchv upel
hled,
zda jich neskrývají oblak ásn, a všed v jizbu pravil: ,,Bude krásn!"
v
lét otec. své když zdlal pole, do cizí se práce ješt vpáh', budže k chrnli upravoval hole, díví štípal v skláských tavímách, nebo silou zmozolené ruky do klad rubal na Špiáku buky.
Avšak
nkdy
tu ni
tamo
díla:
sklárny stály, pestal drevorub,
mla
nedostatek vody
mladších Vybírali.
Teba
v
lidí
\'šak
kdo v horách
zim loue
Jindy jedlové
dom
pila,
všude jako hub.
si
ke
díví
lení?
svícení.
z
dálky
svážel, lepší \-\-hledal.
z nhož oblé proutky na zápalka' na hoblovce rue hobloval;
já pak, jak
mi \ysvtlil
a kázal,
plnou hrst vždy v ptistovku vázal.
Když do
již
msta
bylo se z
\-
otep. a
tch
více,
rána pichystal,
pozorn vše vložil do korbice, ráhna v ruce, na krk popruh dal A když navTátil se v noní šedi, pines'
rznou vc
a hrstku
mdi.
.
Po hotové vedle se
rt
jeho nespustil jsem zraku;
on pak až
já,
soumraku k nohám jsem mu sed
práci za
koky se
mnou dtský hovor
ve
skloniv hlavu na odrezky,
dále snil jsem,
dtinn
a hezky.
III.
v
zim
bylo krutj' všemu zvykat;
dni jsou krátké, všude led a sníh.
tžká
práce:
kmeny
s
vrch smykat
nebo diví svážet na sanich; Šumava-li v rubáši se blá, tu se ani na chléb nevydlá.
Pro mne býval
as
vždy neveselý,
vzal-li otec sekeru a brus,
aby tžil asto týden celý pro ti duše skro\-ný chleba kus;
v takých dobách máti vždy mi veer se ji v oich slza leskla.
V
teskla,
témdni dvakrát na cestu se dala, v bílém šátku hrstku potravin. k erné žemli sýra nastádala. 23
v skalnaté pak hory nesla týn;
pestlala též chudé lože v srubu z chvoje, ze
slámy a
dub.
? listí
S vrchu\- díví sváželo se dol na pokraje splavných lesních ryh; tam rovnáno bylo do kolu. Vydatnjší za vál -li však jih a svým dechem ledy poal tavit, bylo lidem diví dále plavit.
ty
Na
pokraji
potok tch
lesných
ráhnem noc den, metal díví do píval dsných, brán, by jich ne vrhala ven pítží tou bysten zmetešená, že až k nebi kvasila se pna. stával otec
Tak vždy slábne-li
a v
s
i
lid
pohorský rád
však
asem
její
mív;
ji
bh,
koryt mnoho díví zbývá,
erné
jezero se pustí v spch, aby zastavené stekly splavky porznými žlaby do Úhlavky.
Dva msíce dmou
tu
.
ernou vodu.
dva msíce trvá proudný sten; le kdo nezná lítého jich svodu,
bývá stržen v proud a utlaen. Kdož zná bysten ? Zdali behy zemn zkrotí
ji?
Tch
'i
ona nenalezne!
Taká bysten blízkou
strží hnala,
rozlícená lvice našich hor; její váše pole napadala, kmeny \-lekl s sebou její
a
na vše strany bila vášní
Do
vzdor,
ty luhy v divém nepokoji
\-
skal ryla
balvany
vesný
mohutné
svojí.
své tlapy,
z nich trhal její vztek,
šat
i
mechovité kápí;
na nich zbylo, všecko vzdorné sosny ovinuvší v pli vše. co
jako
hraku
svlek';
odnášela k duli.
Však když vody spadly blízkým asem, tu se zaskvl náhle dálný luh. jako ped svatebním hodokvasem opásaný jonák zdobou stuh. Rosná krpj mezi travinami skvoucími se leskla drahokamy.
Ach tu šasten pospíchal jsem z chaty, abych vše ta kouzla uvidl: Ostrý vystoup' na zelené paty, Pancé 'kšticí v sivých mlhách pnl, a kol
nho sply
oblak davy,
jako žal kol zadumané hla\-y.
25
temném na Špiáku, stny na jedlích, jako ostíž v hnízd zpvných pták, Ale v právo Jezerní té
vn hvízdavý
se
vichor
aby boue nájezdníky
líh',
sbíral
a ty naše kraje rval a týral. Vri.! z
ader Šumá viny
mn
žalostný se ke její
boky
její
kštice
—
z dáli
povzdech
nebetyné skály vkovitý les
—
—
nes',
—
boue zdmutím, tžkým oddechnutím.
vše se chvlo, jako
horských prsou Zdál-li
hvozd
byly luhy
se její býti
její
a když pišel
krovem,
sadem snad;
nkdo s pkným slovem, má skvostný hrad, vže v noním mraku
dl, že na Ostrém jehož skryté
obrovit rostou do oblak.
Tam
prý za teplejších nocí k jaru
pláe nad zaniklou slávou ech velké slzy skalin do poháru, jichž
ty lid
však vypít
vkol
nemž'
slunce žeh;
jezery zval v bludu,
slzami já samoty a trudu.
Krásná byla Šumavika moje, když se v slunný piodla háv, sýkoic když zlíhiy se v ní roje, 26
do a
dev
kdy
klepal dlask a krutihlax,
sokol,
mladým pokrm
nesa,
nad jedlemi kroužil do kolesa. Krásnjší však pro mne bylo mnohem, kdy, mlh neprhledných zcela prost,
mladý msíc
s
dvojatým svým. rohem
v
úplku
a
nkteré hoe do úžasu
se
vzmáhal, zlatý skvost.
v jedlích tkvl
jak topas v
dívím
vlasu.
IV.
C>hata naše stála družek prosta; kdy v lét rozhlédla se v dál,
jen
znaveného pivábila hosta, poklady jenž hledat pospíchal
hlav
bud,
i
srdci pro úlevu
v lesy plné lahodného zpvu.
Opodál však na Ostrého boky
rzná chatka sob
všelijak
odvážnými po kamenech skoky vyskoila jako mladý pták s perutnými vesly na svém pleci na bidélko v malované kleci.
—
Prosted chýži sklárna as ji boil, každý její kout jen z prken zbit; za to panský tím víc se šoil,
dm
ím
víc
nuzný jej
chudí pracující
le upímný
sic,
lid,
a tklivý;
— ne. ne. on pána bylo — myslím, posud že
že pán?
Tak
to
Bh
ví.
kdo
té
rán
najde
propast bídy u nás zkázou
do
ní klesne
—
živí.
je.
lík;
zeje.
ten svobodník,
i
konen pak i ta drobná bída padne v ranec fabrikanta žida. Však kam boím! z odlehlejších
Musím rue zpátkv
domk
v jeden skok do pístnku rodné svojí chatkv. Nad mou hlavou prchnul šestý rok; nutno z knihy boží zvednout tváe a se cviit v pravdách slabikáe. „Milý hochu." pravil otec kdysi. „dosti dlouho jako chmel
jsi
ros,
dol visí. hladké tyky prost;
který neuvázán
podpory
a
\-ýhonky též divé zí žnout teba, chceš-li
poctiv
si
získat chleba.
Teba vru nechat lelkování. prostý chvast a planý dtský in: bhat na jahody na bok strání, na pikyslé plody ostružin; poj, já pes les, pastviny a pole novou cestu vyšlapu ti k škole.
Na
tu
žít,
jak ve více v chvojí!"
jsme
se ven,
ek', a už už
brali
otec ve svém.
obyejném
krojí,
do kostela vystrojen; matka s námi, mdlým však zpt
já jak
dlouho za
mnou
hledíc
šla krokem rosným okem.
Cesta byla dlouhá, ale schdná, ve škole jak v oulu mladých vel: „Hled, synáku, zde moudrostí studna," pravil
když pak
vlídn starý uitel,
mu
m
otec, pro jsme pišli, svil, dvakrát okuláry zmil.
Sedl jsem si vtších hoch v blízku, jak by stízlík mezi vrabce se. a jak otec nkdy v rubanisku,
zstával jsem vždycky pes obd; k veeru však v úkryt rodné chatky s
jinými jsem
mnou dom, do
Se z
dtmi
nedalekých
chvátal vratký. pul cesty práv,
domkv
chodil hoch,
plno bajek v potutelné hlav, kdo s ním zápolili, všecky zmoh',
povždy
trestán.
Z bázn pl,
pl
vzal jsem povržence za pítele.
Co ten vdl pepodivných zvsti: kde a kdy se otevírá zem, kdy prý dábel stává na rozcestí 30
z žele
v lét nad ertoxým jezerem, jak vyplatil vodník drvoplavce, a jak
zmnil
se
kdos na krkavcel
Jak prý na Tizubci v boui dsné áblové ti v karty chodí hrá ;
smeky bsné, stnu peruti mu prát,
a kdo prohraje z té jest
prý v
která kolmo do obíak se vzpíná,
nad hladinou vodní Plekenšt<-na.
Až ji svalí, Šumavu prý celou na ráz smete dsné boue skek, strmé hory do lože se vstelou bystr<-ch proud v, rozkvašených ek, a vše sro\'ná vichr dsná eta, pak prý bude brzo konec svta.
Což to byly pro mne svty nové, v nichž jsem prosnil každou noc; až kdys híšníky jak prorokové dokoná mne zabral v svoji moci jsem jak chtl popud srdce dusil,
tém
A
to,
co chtl, to konati jsem musil.
Z,e škol
málo užitku mi bylo;
vdl
za to však jsem
v jarní as,
jaké drozdí hnízdo krylo,
kde
se
kde
má
pnice, kde konipas,
jak se peštírají ptaí a jak nalíká se
Brzo do školy jsme ekli jsme
si
utekli jsme
kiky
na stehlíky. šli
jen málo;
jenom, kdy a kam,
dív
než slunce h álo
na brá vniky k skalním trhlinám, neb jsme sýkor tveraivé hlouky na lep chytali a na oblouky. Jak tu viseli ti nebožáci! když já se zachvl, smál
Le ,,
Kdyby
žili
se druh:
všichni tito ptáci,
32
na chléb by nám klásek ncdotuh', snad že bychom všichni, star\-. mladý, ponenáhlu zahynuli hlady."
m
Tak
uil, a když pišly mrazy,
jsem zapomnl, co stesk a plá, chodívaje v houštiny a v mlází již
pvce chytat na rohá; doma bedliv jsem si vodil,
tažné ale
jak bych pilen do školy vždy chodil.
asté bylo dsivý též
otce varováni,
jeho
hnvu
než jsem lávku pešel vše
mi
z
také máti
dvma A
pamti skn,'la
slovy:
hlas;
vzhru k
stráni,
se \-v'mklo zas,
hrstku zlého
,,Máme jediného!"
tak nedlo se
mnoho
lépe;
vážné slovo na chlapecký hích
asto
mam
dotírá a klepe
—
mn
zvst o strašidlech hocho\'ých tkvla v snivé duši pehluboce, že jsem se ho více bál než otce.
Však
mn
také hrozil astokráte,
nepjdu-li, že mi poblíž vod za soumraku cestu
dom
zmate,
svtélka že dá mi za prvod, doubraváka s mecho\-ými vousy nebo hýkadlo, jež lidi rdousí.
Devní ub(
Tu kdys jednou zimy pi oddechu v haldy snhu dýchal mladý jih, ze školy jsme prchli v ruím spchu, na panáky snášeli jsme sníh, nebo kuli urovali dráhu na chaloupku u horského svahu.
Podál chatky
širší
vedla stezka,
kvtná míž, vprosted šed obarvená deska, na ní jméno, píjmení a kíž, vedle planých rží
jak
podél cesty staví
je horal
tm,
jež
Pán
Bh
zemských útrap zbaví.
Jíním obalené šípku pruty opínaly skrovný pomník ten, jak by na
n
diamanty vsuty,
ve lahodném slunku hrály jen, a to prkno zpuchelé
již
cele,
jak by zasazeno do úble.
Sotva druh mj ke a desku dl: ,,Hle, jaký k hrudování
A
již
kouli
uhntl
shlédl, cíl!"
a zvedl,
rozpáh' se a v desku udeil; vzdychlo prkno zpuchelé jak v bolu, a devný pomník padl dol.
Smál se druh, já s ním; tu v plái, kiku malý díví andílek se z ve, bolné naíkání v rudém rtíku.
rukama
lomil
a tak
ach
mj
Kam s
já
te veer
se tšit, s
kým
Božt- milý!
chodit budu,
hovoit? hrudu?" ješt mít!"
že
Pro jsi ne\T-h' na mne „Jestli chceš, tu
i:
vyvrátili,
mj
Bože. ach
pak
ím
ve
si
„Matin pomníek mi
spíš tu
mžeš
—
zachechtal se soudruh, blýsknul zraky,
zavolav
i
na mne: ..Házej taky!
emu
Házej, házej, k
Hrudka neuškodí, Který-
to
tolik
mi
Kdo má
díve?
fuku!
ví
lepší
Jsi ty hloupýl Vidíš, takhle
Však než dítko nová jinou paží paž
Otec
mj,
má
ruku?
mr!"
stihla rána,
ukována.
sníh na prošedlém vlase,
bleskem pokutv'
již
rádce
stih',
ret se
hnvem chvl
mrštil
druhem mým; ten když
lál
a tuhnul zase,
a soptil, a juž ruka
ledem
stihla
se zdvih'
smlá
sted otcova ela.
Leb i líce zalily se krví. ve plái já k nohám se mu vrh', úpl, stkal, až otec zjasniv brvy dl: „Jsi trestu prost, tvj svdce kéž ta rána k tvému, k poslední
jest. již
mi pro
mému
prch';
štstí
t nésti."
dom,
šli
jsme spolu
již
byl šatem z nouze obvázal,
otec
s
kleslou hlavou,
sekeru nes' svoji paží pravou,
mou ruku vzal; ped sebe se díval, smutn hlavou kýval.
levou chvjící nemluvil, jen
vzdychl
si
a
Bylo he,
než se zprvu zdálo:
led se vedral
povždy
ostím v ela
a
víc,
s
poátku
kost;
jen málo,
jitila se rány hlubokost,
až
konen
matky
vyváz' živitel
O
mj
stálou z
te
škole juž nebylo
péí
nebezpeí.
zmínky;
však když otec odcházíval v také já
šel z
les,
uazené síky,
abych tžkou sekeru mu nes', cestou malé samotžky smýkal a na perný záhy chléb si zvykal.
Doma
otec asto pi kahane do mozolných rukou hlavu dal, zprvu na tíž v míst po té rán, pozdj na závra si stžoval však i to zas prchlo za as krátký, '
a jen zídka hlásilo se zpátky. Neslyšel jsem, co se dalo
s
—
druhem,
otec jeho trpkou bídu tel,
byl prý
samý soud
a
36
moen
dluhem;
a když za jesen vyhoel, pravili, že
chtl prý
náhodou
to není,
spíše dostat pojištní.
—
Nerad istím prahy jiných dom, hledám v koši plev; nco závist vždy vyslídí k tomu, aniž zrnka
nco škodolibost, nco hn\-. nco pravdy samo se v to tlaí, letu
pravdy sotva mysl staí.
Z našich hor však s
pesídlil se starý,
ním, jak nelze jinak, také hoch;
dostal
ve
list
mst
a k
tomu
pee
z íary,
že chleba prosit moh',
tam prý však vychytralým
—
jed také hýs-á. líkem
stal se
podloudníkem.
Ví.
^ volna snhy
dokali jsme
^ara
asu
opustily horský svah;
matce asto chvlo se to v hlasu, mnohé trpké ozvalo se ,,ach," z
koutka v koutek skrovné jizbv znlo;
le
já neznal,
pro
as být to
mlo.
•
Otec chodil sem tam pemýšleje, pak vzal vetchý po ddovi pláš, prohll, kde v jaká rána zeje, rukávy a límec probral zvláš,
nm
zmil
zdravé, odpoítal laty
a pak dl: ,,Xo, budou z toho šaty!"
Pišel krejí
dkladný
—
vše jest ujednáno,
a pohodlný
šat,
pevný, nejdél do nedle ráno
ml
mi po úmluv udlat;
rzné prádlo máti milá pláem z hrubého mi plátna
zatím s
38
šila.
denn naueni
Otec
dával:
,,Hle. jak skrovný chléb v tom
žiti
mám,
abys hladný neléhal ni vstával.
emeslu
t
k chatce-li
pak
se
uit dám;
n\-nj
pidá,
se pilnost tvoje
nouze
s
bídou nevystrídá.
Vlasy blednou, hlas
mj
zní již
rukám mým už iní v uení rok za rok zavedu
práce
dut.
vzdor,
t
na ezbárství vedle do Bavor; uvidíš tak aspo kousek svta, tuž
se.
Matka
rychle ubíhají léta.
stkala, já
jsem plakal tžce,
otec vzd3'ch' a pravil: ,,K
Kde tam
"
emu
lkát?
skíním nedostává mšce, se musí hlava pchovat; musíš, musíš, teba s rudým okem, však t, dá Bh. spatím každým rokem!' se
z jara, záhy ráno. v paesný a sporý raneek celé moje výbavné jest dáno; vzal jsem je, pak na prahu s ním
Pr\-ního dne
má
a otec dali požehnání,
a já
s
otcem spchali jsme
39
strání.
klek',
VII.
JVlám vám
líit,
kterak oko
slzí,
jak se duše chvje, vadne ret, když se v rodných krajích slunce skvjí a my v cizí odcházíme svt v jae žití, v jasu ptaích hlas
sotva zperlenou lze zvednout
Ptactva útží
se
vtev
asu?
kníše,
drobný
list
už na ní rozbalen;
slunko
na
už paprslekem píše
báse nech i vám první
pece vás
svou, ^'é lásky sen
—
žár teplý v líce hází,
to v nitru
te
a mrazí.
Všecko puí, v úbl kvete hloží, _ pole, koví, lesy samý zpv; zvuné proudy tekou klenbou boží, 40
vám však oí slzy
v srdci v ledy tuhne krev; tekou, jak
z
posnžených vrch Nelze, nelzel
nanesou zní
se
vám
kdy
s hla\-\-
led se taví.
Zpvy
ski\-ánko\y
v nebes modrou íš.
to z nich
\ýetným.i slo\y:
Pro Pro
ty horské luhy opouštíš?
když
my
ty hvozdy a ty skály lysé.
Zsta Doma
s
šastni k nim zas vrátili se?
Pro
námil
lepší
v ty kraje cizí?
chýž než jinde hrad;
než se vrátíš, snad ty stezky zmizí,
kudy než
jsi
t
se za
svým štstím kra;
touha po návratu chopí,
snad zde nenalezneš ani stopy.
Kámen
zvtrá,
kmen
\->-schne batolivý
a v to koví, s
pi
i
luhv
nmž
duší tvou. snad vosí
chyžka
zetlí,
zdroj,
jsme
se stetli
padne
roj.
dotrného da\-u uštkne vzpomínek tvých plnou hlavu! víení
jich
Ach, jak se tu všecko k srdci tiskne, 5
Bohem
dává, volá nazpátek!
Sotva slzu uteš, nová tn.-skne ve mdlý
zor!
Tak ped otcem jsem
k hospodinu: ,, Nechejte mne tady, jinde zhynul"
plakal, prosil, volal
klek'
Také otec utel slzu s oka, bych jí nezel, a zas elo vznes': „Dít," pravil vzdychnuv ze hluboká, ,,k tvému dobrému to jist, vz; jestli s boží neuhneš se dráhy, já i matka pijdem k tob záhy!
Vezmi
si
mne jenom do pamti:
paže zpracována na mozol, vlas jak
kehká
skí, kdy
plec, jak
dlouho nebude
pán
stížil
lze chodit
bh mn t
erné
na divizn
sntí,
stvol;
v horu,
poslal za podporu!
Nelze o stonek však opíti
se:
bud rže, z tla strom; pohle znova na mé elo lysé, z mysli tvé
lepší
druhy vol
si
v
žití
tom,
v žádném by tak srdce nebujelo, by zas kámen vrhlo na mé elo!"
.
.
.
Co jsem cítil, nepovím; zda mohu? povím jen, že, než jsem dál se bral, v prachu otcovu jsem objal nohu, bych ji žhoucím retem zulíbal; dl jsem, pokojnjší potom mnohem: ,,Nuže tedy,
pojme
s
Pánem Bohem!'
Šli jsme kolem šípku, domku blíže, kde dív onen skromný pomník stál, a já bázliv, oko v koví híže,
vidl jsem, jak šip je obrstal; kídlem tepotala pnice v snad že hnízdo tam si budovala.
—
nm
mn tak smutno v dtském prsu:
Bylo
jako bleskem rozpomnl
se cit
na dvátko, ano k tomu trsu za
matiku
šlo se pom.odlit;
rázem v mysli mé ta rže malá krásnj než tenkrát rozkvétala.
A
když v ú\-al kráejíce s chlom.ku jsme práv na tu její chýž. otec ohlí se: ,,Tam v onom domku malou Lidušku mi odprosíš; šli
píkoí
jí
uinné
Vešli jsme. šel
Když hovoili
visí!"
staí.
jsem k Lidce, sklopiv hlavu
a jak
ohe by
prosil
jsem
Až
kdysi
pomstou nad tvou hlavou
stále
ji:
se vrátím,
a do šípku
níž,
mn ,,
hoel v tvái, Odpus! Odpustíš?
vše
ti
\'^•nahradím
pkný kíž
Dítko pohledlo v
oi
ti
vsadím.!"
dítku,
bílým zoubkem usmálo se vstíc: ,,Mám-liž tob uiniti výtku?
Tys
mn
tvoje
pece neudlal snžná koule v,
nic;
to klamné,
tenkrát ani jedna nestihla mne!
43
To Až
Lehká
byl jiný.
bu
ti
cesta!
nám; kíž-li potom pineseš mi z msta, zajdi zase k
se vrátíš,
pkný vneek
uchystám:
ti
všecka naše kvíteka v
nm
budou,
doprosted pak stužeku dám rudou!"
Tak jsme hovoili
—
šastné dti!
—
Jednou ranou zapomenut žal, až pln odvahy a pedsevzetí za tatíkem dál jsem pospíchal; a než hory ztrácely se v páe, byl jsem ueníkem u ezbáe.
—
Tžký veer
rozchod obou, smutná slova
bral se
tžkého Ach,
m;
zlíbal
však než jsem
dom, louením by
mn
mj
—
vstal,
znova
srdce nedlal.
Bože, co jsem všecko
Pracoval jsem, modlil
se
i
zažil!
snažil.
nedli, když zvon ztichly hlasy, na nejvyšší pahorek jsem šel,
V
pes zelené sady, zlaté klasy k šumavským jsem rájm pohlížel;
a z
jsem co chtl myslil, co chtl konal, touhy po nich jsem se nevystonal.
Sen když sklopil operlená víka, vidl jsem se v rodném kraji zas: stíbrotoká vítala
m íka,
luh sta oí otevel a zas'; v pedsíni pak obílené chatky tiskly ruce matky. na prsa
m
Vidl jsem
se s otcem, prostým žele, zel jsem, jak se usmál v štstí zjev; le na jeho poranném ele rudla posud dá\-ná ona krev on však tajn složil hlavu v dlan,
—
by
ji
Vidl
utel, jakoby jen
man.
jsem, jak v šípku
rže
kvetly,
nm
pak mimo desku nový kíž; pod ním dv se oi s mými stetly, a rty malé dly: ,,Pohledniž, v
jak náš ker v té rozbujené zemi
obalen
je celý
pnicemi!"
Vše jsem \ádl; však když ráno mladé zlatým šípem zahnalo mi sen. zase pusto bylo všade, všade. jen ne v srdci ach, kde as je ten? Ted i v srdci pusto, síly v mále však Vy posloucháte, tedy dále.
—
.
45
.
.
\III.
as
a v ase pišla doba, kraj vrátil jsem se zpt: jako kue, když je stíhá zloba,
Pišel
z cizích
rodné chatky pod kídla jsem lét'; a tam u šípku jak v prvém ase
v hloubi duše bodlo mé
Vzpomnl však píd
zná
to,
jsem
to zase.
na všecky ty sliby
si
ped domovem
je ti hej
myslím, každý bez pochyby;
všecko volalo
m:
pospíchej!
Co jsi nkdy slíbil tu a tamo, po okáni navrátí se samo.
V ráz jsem zd\oj násobil svoje kroky, pebhl jsem ke nízký svah, i
a jak
ondy pede
tymi 46
roky
jsem záprse a práh;
políbil
vsel
jsem v
—
sí
a
radost duše v perly
pi shledání zmnila se.
za-e
Na tlukoucím otíko\é prsu bujnou sntí pojednou jsem vzros, jak když pi vadnoucím rže trsu
—
na oddenku žene letorost na srdci však matiky své drahé vypuel jsem. v kvty lásky blahé.
mj.
Ach, jak stárnul otec
mn
Srdce jeho tluk
ó Božel
v duši
n.-l
jako epel dvoj ostrého nože,
když chtl mluvit, ale nemlu\il; jenom jeho rty se slab chvly, a na brázdy
líce
slzy sjely.
Byla radost v slzách,
žal
bylo oddechnutí, le
vzdech;
vžd>^
se leskly
i
v slunka
i
stáí,
zlaté
zái
pozdní rosou v žlutých lupenech; až
kdy
jimi
znova jsem
Avšak ústa
Každý srdce
moje elo skropil, k celo vání vzchopil.
se
—
ústa byla
nmá!
tam kde kypí cit, k hovoení slova nemá, ví,
že
na rtu visí štstím zpit. jenom v ase perla blýská a paž dvojí k adru adro stiská. ret že
že se
Tak
my, když v chatce pi shledání
i
nám
vše
hlavou tíhlo jako sen,
dotknuvší
má že
t
však
!
I
se
kídlem
jen šeptla: ,,Pán
trojích skrání;
Bh
naše duše ješt líbá již
stáí hlavu v rov
pochválen,
—
nám
shýbá.
Pán Buh pochválen bud, že jsi v elo dobe složil, co jsi jinde zel; že tvé silné mládenecké
tlo
stesk a žal a nátisk nepotel,
a že líce v tuhé práci stetu neuvadlo ni poátku kvtu.
Pán
Bh
poslal
pochválen, že v plném zdraví
t nám znova v prázdnou
chýž;
smutno zde, když prosted zimní otec v lese tráví, po vždy tíž, ach ten život trpký, zlý a víný,
vavy
sotva chleba nese do špižírny."
Na
mi líit dál, co všickni znáte: když veír zrudnul nebes lem, matce, otci v hodince vždy zlaté vyprávt jsem musil pod stromem na laviky rozkypl'm drnu vše, což nyní sotva v slova shrnu. že
Za dne vždy mé ruce v ezb hbité tuhou brslenv a dínv snt v tvary soustružily rozmanité; 48
ty se
mj
líbily,
obchod kve,
dm,
tak že pro
útulný vždy
dosti bylo potravin
více.
píce.
i
Záhy z jara zdlalo se pole, v lét pstoval se lán a luh; na podzimku ezával jsem hole, po nichž v mst «ej vtší byl ruch, rozmanité stojánky a rámy,
rzné hraky,
V zim
no, však víte sami.
smýkali jsme náklad
v také robot za to paliva a
z
nás každý
luná
saní,
stál:
stlaní
hojn, jak si jenom pál; nebo v zim, zaváta když cesta, nejdem s hor, k nám nikdo nejde z msta. dostal
Teba
tedy pro potebu denní
také denní vydlat sic
jak
si
plat;
hasne, ruka lení,
síla
chodí oko
svtem
žádá to a
to,
zevlovat,
zprv jenom
želí,
a pak žebe, robit nemže-li. Chodili jsme tedy
s
otcem v hory;
šetil jsem ho, nechtl
doma
být;
marné všecky moje dohovor\': ,,Xech mne," íkal ,,,což mám doma Bou a mrazy neuškodí dubu,
ezb
ty
jsi
z\^kl a já rubu.
49
Devorabec.
stlít ?
Znám
já cesty zasnžených strání, každý prlom, každou úbo znám; ve svých samotžkách pi smýkání mladým hochm hanbu udlám; jen když v saních hlavu nazpt kladu, zstává mi dél než teba v zadu.
to ješt asem v lebce huí od tch dob, však víš — no sen je sen jak když vítr probírá skrz buí, nebo proud se vzpírá pes kámen; jinak opru statn plec i nohu, zkušeností sílu pti zmohu!"
Vždy
-
•
A
jak íkal, tak to chodívalo.
Vím, že by rád znal každý z vás, co se zatím z mladé dívky stalo,
kdy a jak jsem jímž
m
slib
svj
splnil as,
svázal andílek ten rusý
piložte, já zatím oddechnu
si.
—
—
IX.
L)elší as tak dlel jsem v rodném kruhu; le v tu chatu, naší opodál, v temných olších skr\-tou, pokraj luhu,
na besedu
jít
se ostýchal,
tebas veer
nkdy
bránil stud.
a
Od matky však
chvíle dlouhá;
vábily
m
touha.
znal jsem toho dosti,
o všem zpraven napoád jsem byl, co se dlo v mojí vzdálenosti:
vný svár se tamo uhostil; soused k
mladou
\'xili
sic,
nevelkému
le hnvnou
vnu vzal
si
ženu.
Hezká ale
za léta zle
pkn
byla,
v zlém a
srdci svém každém ase
zimy, v
i
inila
s
šatila se,
erném
outlým sirotkem:
všecka práce, lehká, tžká, lít padla na to peubohé dít.
Skrovného jen pála oddechnuti: trnáctý když obrátil se den, z
ustaviné práce, tžké
suti
smla dívka v^-bhnout si ven, k návštv ne odpldne, jak chtla, ne, jen
dopoledne do kostela.
Hynulo
to
dít peubohé,
zapadalo v slzách víc a víc; otce
útchy
té
kivd mnohé
vyšly tajn jen a zídka vstíc.
Když však v horách ubohé
té duši
robil,
kdož byl tchou
ped macechou?
Žádný, žádný, ni ta slza drobná, na unylou tvá,
padající
v lžka prostradla neozdobná, páprkový jenom na polštá.
Mnoho
asi,
trpitelka malá,
zlých a trpkých nocí pro vzdychala!
asto prý však v
léta ranní šei,
dlníky když do hor slyšeti
ji
bylo v
nesl chvat,
onom kei
skroušeným se hlasem modlívat; íkala prý: .,Vím, že zbudu žele, až zde bude devo spasitele."
m
v dtské svojí víe, ekala ekala m.j pislíbený kíž, a já
ve
ped
sn
svojí se m.atkou
pa
dtských
mlel, dumal, duší zpt a již prací dlouhou noc
Konen
vše
pkn
kíž, jak jsem
pýe
—
jsem dálnou íš
—
se x-rátil, si
krátil.
uchystáno,
hotov cel, jasným písmem jméno bylo psáno, nad nápisem Kristus spasitel; boky bílým ovinu t\' šatem, koruna pak lesklým plála zlatem.
Zvdl
jsem,
jej
slíbil,
kdy kepelím s\-ým krokem
pospíchala v dálný boží chrám: vzal jsem ípiák, rý, a ruím skokem na rozcestí v kei sám a sám plných poupat v bujné letorosty postavil jsem památník ten prostý.
S horkým
elem
pospíšil
jsem za ní
obtí knz hotov byl. dada všemu lidu požehnání, stydliv jsem k ní se pidružil. Vykikla -^ pak ruce jsme si dali a v hovoru dom pospíchali. a když
s
53
—
Ó
mj
Bože! kterak bledá byla,
když hledla v chrám na oltá! Však když mé se ruky uchopila, jakoby jí krví polil tvá oko žaslo pod klenutím ela, ale ruka zimmin se chvla.
—
Vše jsme
sob
ím nám oi nám
co
ekli, co
ztopil
již
as
znáte,
tok,
snese as to léto páté,
vlažnjším lidé nás,
my
Píroda,
a
ustrnulá,
vezdy chze krok; hned šli, hned
b^^l
my
všecko pešlo,
jich
si
stáli-
nevšímali.
oživena jarem,
mrtvá byla
dnes,
snad že prahla; našich srdcí žárem; ani pták se k nebi nepovznes', nebo bál se vzlétnout svými vesly, by ho naše vzdechy neodnesly?
Vcházeli jsme
práv na cestiku
tam kde šíp; ona jenom hoela mi v líku, a když ptát se chtla, zda svj slib
vinoucí se k chatce,
vykonám a
mn
s
as
—
pláem
ohlédla se
rue
—
padla do nárue.
Také mé ji srdce tisklo k sob, spl ke rtu pedsudk všech
ret
duše vzplanuly, a v téže
dob
prost,
sob
patili jsme
na vnost;
a pod kižem, modlily
se spolu
naše duše \-\-proštny z bolu.
Od
té chvile
byl ten
v léta teplé dcty
kiž vždy
naší dostavou;
v kee vonné zdoby, k\'etcucí nám mile nad hlavou, mníce tak dvojích srdcí vzdechy sladkým rozhovorem do útchy. usedli jsme
Týraného srdce žalování jsem tšením, sám blah. až jí bledé líko z nenadání z kmentu pešlo v arodjný nach
zulíbal
a ta
její
oka,
jasnila se jako
—
slzou chorá,
mladá
zora.
Jaro duše, štstí pr\-ní dít, slétlo
na mých pání záhonek,
mé
srdce v zlaté slunka sít
a
lapeno jest jako skivánek,
jemuž vzduchu kišálové vlny v prsa vlily pohár písní plný.
Ve
snu, v práci, všude byl jsem u ní:
jakýs sladký, ne\'ýslo\-ný ukr\-t
v
její
slavií své
oí
písn
žal.
teplé tni,
klokotal;
krásné tak, že pomýšlím-li na
bodne
m
n.
to v prsou levé stran.
Všude srdce ale
smem
jemuž
pi
tíhlo
v
její
svody,
prchlo do mýtin,
z jitra
na hladin vod}-
pití se zjevil orla stín;
avšak okamžikem v duše moje
opt
její
kochala
kráse se.
(^ím
k Lidce roztoužen jsem
víc
jakoby s
ve
modré
však ve
ona
hvzdy
skvoucí
svojí
ízy pán
házel
Bh
hvzdném kruhu na
stála
vcházel,
mých prsou chrám,
tím víc jasnil se
sám; oltái
v ervánkové zái.
Vínek tolijo\ý na své hlav. s jemným usmíváním na ústech. ostýchav; rži dávala
mn
adro až
mi
její
tichý vlnil dech,
vše, co
tak
se
ve snu dlo,
ve skutený život pejít mlo.
Jinak všecko jinak potok
te
se
šuml,
postj, slunce,
dl
na
mne
hložec
smálo,
kvt;
jsem, ono stálo;
57
ptáe,
pj
v sn; hned plný šumu kouzelnickou dumu.
mi, pták tu sletl
horo, šumiž, les
zpíval svoji
Znlo vám
to jako
varhan zvuky,
jako houslí sladký sten a vzdech;
vtve
zvun
v suché bily suky,
v úlisný se pocel tulil mech; milý nápv z kyprého znl vesu, jak by rusalky se nesly k plesu.
A ke
tak píroda, jak kdyby živa,
mn
hovoila, srdci
vdk;
skála rostla, zdobila se niva.
Ostrý chmurnou vítal
mne
'svoji
apku mé
a dl: No, vy
smek',
dti,
mžeme-liž sob rozumti? Nedotknuté lesy cudné krásy kývaly mi prstem: Pojd jen blíž. Znáš-li pochybnosti duše bludné,
božské zázraky zde uvidíš; chceš-li
pohádky a drobné zvsti,
zde jich na sta v každé ratolesti.
m
k hvozdu; Každá touha zanesla v soumrak do hor jsem se dal, abych poslech' písn mladých drozd, a sám dít s dtmi požvatlal,
z jitra
ue
se, jak ten, jak onen hvízdá, když ho peru u výš nese z hnízda.
Dal jsem hlavu do kyprého vesu, ji dít dává v matky klín; mocná jedle skály na útesu
jak
prostela mi nad ní baldachýn, já
pak
z šedi skal a z
hvozd v
šera
tajemství jsem sbíral tisícerá.
Ach, múj Bože, jak jsem
na Šumavin
shlížel
z
rzný
toho stánku
skvost.
a co písní, jako z polospánku.
zapla m.i její milostnost! Každá píse perla, jejichž píval ani ten váš lid by ne vyzpíval.
A
co divu, když mi v polosvitu
vzácných skvost otevela skrýš. z nížto blesky myšlenek a citu projely mou duši kížem v kíž. a já
bloud úboím
a lazem
prohlížel jsem obraz za obrazem!
Vidl
jsem, jak
dub své statné zrsty
v jedno spjal a k prosb les
vzhru
jak celý zelenými ústy
chvalozpvy
šeptal do nebes;
kterak hora zamyšlena stála, a bystina
Vidl
dtinn
jsem, jak
omšenou tak že
se
se
smála.
stna pi jezee
patou noí v hloub,
vzhru
stimí v pološee
nes',
jako jejž
a
pemohutný nebes sloup, przírným modrem blankyt
ním v tajemné
s
Vidl
se líbá
jsem, jak k Jezerce
vroubí,
hloubi.
\-
hloub vody
lehkou nohou stoupal luny svit
do paláce pes skalnaté schody, až je oba krišálný skry]
štít,
o který, když slunce ráno vstalo,
na
sta zlatých
šíp
polámalo.
Zel jsem chomolení nad hladinou chrostík a zlatokídlých much, po nich, dlouhou sítí ukryt ttinou, vymrštil se rudoskvrnný pstruh; kamo spadl, odtud k skále lysé lesklé kroužky v kruhy šíily se.
Vidl
jsem, jak blostného rouna vlnka sbhla plesa na pokraj,
jak sem tamo radostí se šplouná, že
jí
vánek hraje na šalmaj;
le jakmile na beh sob
lehne,
na ráz vlna prosted plesa vbhne.
Vidl
jsem, jak nad hlavami
smrk
husí divých valný letl klín,
který
síla ocelitých
brk
ledovitých nesla do konin, až pozvolna mizel jak blíž
ad
hrob miznou
ten dlouhý, lidské touhy.
Vidl
jsem. jak
pi modleni stromu
kráela noc sivozraká
s
hor,
ukrývajíc šerou lišku v lomu,
v mlázi srnky, v koví pták\-
sbor,
až posléze na skalisku stála
a své ruce na kraj pokládala.
Šumavina prsa zkamenlá dýchat zel jsem; její vlas nes' se vzhru, každý jedle stmlá.
jemn Byla
plna nejluznjších krás;
oka její, jezera, jak studna povždy krásná, pvabná a svdná.
vn
borovic a jedlí Smolná v šedých vlnách vystoupila ^•
jev;
v šumný hovor, který stromy vedly, \-padal rozmanitý zvuk a zpv; a z tch krás a z vní sladké tísn ži\Tiuly
mi v duši drobné písn.
Váza val jsem kytice z tch písní. jež mi v adru kouzlil starý hvozd, jimiž
znlo
k nimž
m
pleso u vln tísni.
pozval
zpvný
bratr drozd,
linduška, ta šveholící duška, sestra
má
Vázal jsem ji
pnkavina
a
je,
je nosíval
—
hrávaly v nich
popvky když
družka. ty drobné.
te mj
vru barvy 6i
zpv!
zdobné.
—
—
divila se
byla v nich má
krev,
bystin zvuk, dech kalin od úboi, žár též její vlastnich srních oi. Tenkrát píle
se to
všecko k srdci tisklo:
mravenek, orlv
strach, jímž
let,
v hnízd útlé ptáe pisklo,
blankyt hoce, v úboí jenž
kve;
šumot rosných kapek maní smeknuvších se s list v hndé stlaní.
lesk
i
Tak jsem dumal, sedl jsem
a sedl,
v hloubi duše nekonen blah, na svou milou Šumavu jsem hledl,
vn
ve vlnách, noící se dlouho tak, až nebes jasná svtla
v
kštici
dva
svou jak
perly vpletla.
Ach, kde zvuky blažené tb doby
když jsem vcházel srdci na ukoj do královské Šumaviny koby, v její krásou nehynoucí chvoj? Kde, co jsem zde tušil, zel a prožil? Žel, už jsem to všecko v rakev složil.
V
—
—
—
v srdce mého studnu vážím rád a blah, toho zdroje krásy nezabudnu jest mi lékem v trpkých hodinách; kus srdce ješt a kus hlavy, rakev?
ne, jen
z cisterny té
—
mám
proto píroda
mne
neunaví.
62
XI.
Každým jarem za letního jitra na Jezerní stnu jsem se zve, abych srdce svtového nitra, živitele veškerenstva zhled ',
jak
se ze
útchy
zlatého more vznáší
dát choré zemi naší.
Vidl jsem, jak v zái na východ, naplnny skvoucím nákladem, zvolna pluly jeho lesklé lod, rudá peej zdobila jich lem; z nich pak léky po dalekém síru v zlatých proudech tekly po všemmíru.
Zel jsem kolem
krajinu, jak žasla,
šuml zkvtlv vees, ader diamant}- tásla,
zlatou tísní skála
s
sokol u výš na tu
lo
se nes',
a na míst rackv v pkných párech skivánci dlít chtli na stožárech. 53
Vidl
jsem, jak z tichoukého
snni
probouzel se bouek, skalni syn,
ron
z
brv svých v rána probuzení
k nohám ostružin; bysten u pat bílé skály zamnila pnu na opály. teplé slzy
a jak
Vidl
jsem, jak na
rubínem
stevíku bízky
se leskl zlatý
brouk,
vtík v žaludové mravenekm zlaté doly
a jak
misky sfouk',
v nichž to družstvo podkopník malé kutilo v své píli neskonalé.
Vidl
jsem, jak na
beztvámé prsty
vystoup' balvan, rozvahy vší prost,
v jezera jak rákosové trsty zanesla ho dsná zoufalost, že pod tíží žulového tla horská žebra tásla se a chvla.
Vidl jsem, jak v divizny kvt uzavený ješt, ptáek zob';
žlutý,
kterak prohlížel ty zlaté pruty,
korunkám
jak hledl do útrob,
zda v nich pyl a rosa svží
by motýlci
Vidl
pojedli a
síly,
pili.
jsem, jak do prostorné duti
starobného dubu dudek vlez' jako kovkop, který v šachtách kutí; 64
jak
si
chroustka na
výš ho met", a když
vtévku se
ohnutým ho zobem rue
Vidl
nes',
v pádu kmital, chytal.
jsem, jak na pobi-eži plesa
výr ve skalní
doup nazpt
tíh',
v tuhých spárech polní myšku nesa; veverka jak vbhla po vtvích smrku na \Tcholek, pokraj \ody,
aby probírala suché plody.
Vidl se
uhýk
jsem. jak
melákem v
aby v hnízd,
šedohla\-ý
zobci spadal
v
ker,
z roští jen a trá\y,
nasAtil svou nenasA^tnou
sb,
která pozdj' v dravé choutce svojí
meláky
se více nespokojí.
Líto b^^lo
mn
tch malých tvor; nevdl.
ach, já netušil a
že jsem, chudas preubohý. v skóru
broukem v
zobci osudu být
ml,
mi zrudne oko do úpalu a že zhynu v spárech draWxh žal! že
Devorubec.
65
Xíl
1
aké v zimy tepotá vém lesku
za nedle do lesa jsem vbh',
snhem
skrytou vyhledav
si
stezku
po mohutných buk koenech, po strnulých bystin hladkém sinu, do zátiší šedo radých dín.
Zel jsem
je,
jak klonily se zpátky
a jak balvan na paty jim sklouz', stohy snhu lehly na lopatky,
závs jíní pokryl vlas a vous, a jak hejno vran, jimž oko žaslo, tžké závsy
ty
dol
stáslo.
Vidl jsem, jak v habr valném kolu stemchy hustá haluz, hustá snt, jinovatkou nížila
se
dol
—
tak
v jae níží hrozn kvt; díve kvítk v ze všech stran bylo nyní diamant.
ji
kolik tolik
mn
Ba,
jakoby co
z
v bujném ve snní
to zlatých
tch snžných
jak by hledaly zde létajíce z duli
vel
byl
kvt medu
tu,
se zdálo,
roj,
v zrak mi plálo; zdroj,
v bílou výšku
zticha od kalíšku do kalíšku.
Ach, ty zimní a ty jarní kvte,
tak
jste
sob
ro\Tii
v di\*ných snách
duše, citem rozechvte,
jako kmet a dít v myšlenkách:
kvtný sníh je na hlavikách dtí, a sníh kvtnv hlavu starc svtí.
67
XIII.
v lét nej radj se nesla noha na 'Strmité skály vzdušný bok; zdálo mi se, tu že blíž jsem Boha, jsem na luh ml jen statný skok, tam, kde stály chatky neozdobné jako malých dti hraky drobné.
a
První chata moje hnízdo bylo,
chatka v
dáli,
práv na
ni slunko rozhodilo
to byl její stan;
svtla plnou hrst s
nhož vdouc,
i
že
na ten lán, jí v ústret pílím,
toívala šátekem svým bílým.
A že
hned
m
moje a
již
se
mn
z širé
zhlédla, že jím
dálky zdálo,
toím
zas;
náhlým ohnm vzplálo — skokem peletal jsem v ráz .srdce
pes povály klad
a skalní strany,
jako jelen lovcem polekaný. 68
A
než slunce na s\"ah horských Atít
nasypalo zbytek zlatých stel,
pod kížem už v planých rží skrytu jsem tšil se, jí \- oko zel, celovánim svdili jsme dlouze o svém štstí, o lásce a touze. s ní
Ó
jak byl krásná, k nepopsáníl
Kolem hlavy jako vínek hvzd svatojanských mušek žluté pláni, v ruce šípku zkvetlou ratolest, v dechu jediném pak takou nhu. nekouzlila v snhu. div že
kvt
Bujné setby smaragdové more v šumné vlny líbal teplý jih, s nízkých mezí ozvnou až k hoe
hrdliin
dtský
se nesl
my
smích,
krajem maní tonuli jsme v sladkém cukrování. že kraj celý a
s
A
když k rodnému jsme spli místu, s jara zem: na tráv, i stéblu, na všem listu kvetlo neb 3 jako
tpytila
nám
se rosa
kišálem;
však zkvetlých dusí ve korunce
noilo
se celé boží slunce.
69
XÍV.
1
ak jsme šastni
touhou poala až ,,
dl
otec,
s
byli, já
nám vika
námi v štsti tona:
Zeptej se pec, chtí-li
vdla,
ti
ji
macecha jen stží
Dali, ale
že zlo
Nežli pešla
ona;
i
plát,
jí
k
dát."
—
vrátkm
bží.
ptkrát boue zimy,
zroben v chatce nový prístnek;
mladá ženka byla mezi svými k štstí mojí duše, otci vdk, staré mojí matce pro úlevu každý kout byl pojednou pln zpvu.
—
Její
malá, ale pilná ruka
vykouzlila z chaty malý chrám; ach,
mn
dosud staré srdce puká.
když
v duchu na
se
zadívám,
ni
jak vše ídí v domácnosti naši,
jako dít, když
mn
Pišlo
ím
si
hraky
snáší.
boží požehnání:
s ní
vtší
víc práce, tím byl
klid;
matka, šastni zeli na
otec,
ni,
v modlitbu ji brával chudší lid; vždy i v zim pro ptáata chvoj ná na záprsni zrnka byla hojná. ,.Což jest
tmi"
tak dli po vkolí,
,,iivTiit chatk}-,
slunkem klas
její
oí
samý
ze\Ti,
v
zraje
div;
poli
stéblo, vše to zlato niv,
i
když usmje se ret ten svží, po luhu k nim hojnost k chat bží! a
K
zavátým-li povzdechne
kéž tu
jaro!
chvje
a v den druhý
si
stráním:
se jich plec,
pi ervánku ranním
obrátí se náhle jinovec,
od východu perutí svou vane a co
snhem, perlemi
se stane.
Rudých ústek sladkým pohovorem ztichne boue,
plá
i
vtr
mladá vesna rozbhne zbují
ves
a na
kvtem
dumá
a rozvine se
se
svist;
borem,
list,
obalené hloží
pták, jak první
píse
složí!"
— Já,
ml
a
stále
po boku mi
dlela,
jsem vše jen za arovný sen;
necha znojem vzdorného svah ela, zrak
mj
radostí byl operlen,
a co samolibost sotva tuší
jedno srdcem byli jsme
i
—
duší.
Matka moje jako kepelice, povidy ilá, rzný její chvat ze dvoreku hnal ji do svtnice, vždy a všude chtla pomáhat; když jí domlouváno, ekla v spchu: ,,
Necht
mn pec radost mou
a tchu!'
Otec stár, le v práci neustával, íkával nám: ,,Nyní, to ví Bh, bystejší je v žilách krve nával, chabý sval jak znova by mi tuh'; ješt mládí, snad že vrátí se a to proto, že se máte rádi!"
mn
Tak jsme
pkn
žili jako v nebi. záhy pišel erný mrak, osud rakev sbíjel, ezal heby, štstím dív, te strastmi vlhnul zrak,
Žel, že
všude,
chvím
tma kam se,
cestu
piložte pec,
sob razí mne to mrazí! -
XV.
Léto prchlo, podzim bral hvízdaje v hvozd daleký
se
v kraje;
si leh',
odkud, severiky k rukám maje,
mlhy válel v šedých balvanech po korytech potok v i proud, jako strašidla by shánl k soudu.
Xa západ u veerní zlob chvl se nebe zakalený zor, peesté
se
mráky
kupíce se nad se
všech stran,
temn
i
nesly k sob. pod obzor až v prepodivném honu
zapadly v nebesklonu.
Tu pojednou ješt za soumraku plnoního nebe zni
pokraj
jako
blmo hnvivého 73
zraku.
když
mu
mrak
se s
a z
brvy stáhne zlobný trud
—
mrakem choulil zas a trhal, vnit ader rudé žáry vrhal.
Od stedu ti proudy zdatné sily nachem polévaly nebe kruh, hned jako by rostly bystin pílí, hned zas úžily
se
v bílý pruh;
myslili jsme zprvu, že kdes hoí,
avšak ne
— Bh
výstrahy též tvoi.
Severní to byla tenkrát záe, ale potrvala delší
nejdív
rostla,
—
as
potom v
kryta zvolna bledla,
zlaté
mela
páe
zas;
jenom tam, kde povstala a
zhasla,
jako díve obloha se tásla.
Za to pikvapili
jiní
hosté:
všude plno povtrných chmur;
nebe jindy
tém mrakv
skrylo tvá, a hejno
prosté,
dsných stvr
s jakous zlobou tajemnou a dravou sklánlo se denn nad Šumavou.
Meluzina lkala usedav,
hnvem
sršel
erný mrakv
zoj,
žhavé hady metal horám k hlav, z
bahen vstával
a po
smutn
tžkým kouem
šeptajícím
balvany svých
jed
valil
vesu k
lesu.
mor,
Horský vítr ostej' pohvizdo\al, vždy kolem dupil výr, že i v skalnim úkn^-tu se choval poléta\-ý druhdy netopýr;
lineji
i
ta sova zahoukla
nepjdu dnes na Každou z jiné
si
lov,
chvíli slunce
chvojim:
dnes
se bojím!
po západu
strany jiný vítr dul,
snad že slétaly
v jakous radu
se
starý buran hroznou zradu kul:
k zlostné práci
volal svoje sluhy,
palice jim dala
v svalné pruhy.
Tak
to kuly; já však z blízké stoky,
zlou
hnán tuchou, mnohý kámen
na
mé stechy
snes'
rozložité boky.
by ji nkterý z nich neodnes": znal jsem vždy ty líté jejich zrady, když dávaly
hla^*^•
dohromady.
Byl jsem hotov dív než zapoaly; však tu noc jim hvízdal severik.
hned vtr\- jako kanci hnaly balvany, strom padlý dík; vyly, ryly, kuely až dsno,
a
pes
prchajíce z
Každý
plán v
jinak
lítil
kmenv
se a
tsno.
ádil:
jeden valouny hnal ložem strouh. jiný zase do parostu pádil,
75
aby svlékal strán z kovných rouch; pi zbsilém hodu se skalnatých srážely se schod.
jiné zase
Jeden štkal, jiný val a chioptil, jiný široinou sekal v chlum,
onen
štrk a kámen
z jicnu
soptil,
jiný mrskal vln divoký tlum;
jiný jakby úžlabí
Jak
jí
roj
nazpt hnát chtl eku,
tsnil v strašném skeku.
dáblv
pekelného esla,
z
netvor tch kletá sms, kryta pláštm noci, zhoubn nesla tak se
drtit
adro oe
a jak v
skal a mýtit' les; vlk,
zakousla se v
emu písní
duch
opval
když hlad ho pudí,
Šumá vino
hrudí.
klanl po
se
staletí,
a láskou steh',
vše to zniil, zdusal jako
v sosny jako v
klm
sítí
hroch
setí; si
leh';
namanulo k plenu, vyvráceno bylo od koen.
vše, co
se
Hrozný buran semo tamo jako vdce,
dsn
lítal;
rozkacen
hned vodami na jezee zmítal, hned, za žezlo vyrvav starý kmen, jako pírkem nad hlavou jím toil, nut v boj, kdo z ety nazpt skoil. 75
Pes
jezero
s
jedné k druhé stran
netvornou svou paží stavl most: hrotil balvany a na jich hrané kladl z jedlí upletený chvost; a co lesem nabral klad a klestu,
v chechtu házel na tu svoji cestu.
Po tom most sbor jeho
se valil,
on vždy v pedu: strašná jeho že!
Co
mu
v cest bylo,
strh' a svalil,
pe;
jako vetché stéblo ual takto širokou
po
níž dále
Boue
si
cestu mýtil,
dsný hon
se
lítil.
tásla perutí svou draí
jako tetev, prabydlitel skal,
když se pi tokání v kruhu stáí, v slabšího by soupee se dal; hned zas, jako koráb vlny oe, ryla
hnvem
v hor zelená
moe.
Toulaví té \-avy nájezdníci
do našich též tloukli okenic, my však modlili se pi hromnici; a když
lítilo se
nanejvíc
ono hejno samým peklem štvané, dli jsme: ,,Tvá vle sta se, Pane!"-
XVI.
1
ak jsme
v starostech a muce;
žili
boue na
až pojednou
do klínu mdlé položila a jen
mraný
sen
ji
skalách ruce,
hlavou táh';
když i ten prch': na skal prosté suti v zpoustách kmenv spala bez pohnuti.
Pešlo všecko
—
ale jaká
hrza!
arodjný eské zem chrám zloupila ta svatokradná luza
od základu až k tm výšinám, kde si Javor, k východu se sehna, lysé
elo zbožn kížem žehná.
—
ach ký pohled hrzný! Pusto všady Krásy svatý háj byl jako zžat od Roklanu, až kde jonák Luzný 78
v myslivecký
piodl
Ach, jak byl
te
vše
mu
se šat.
chudák zubožený;
roztrhaly vzteklé feny!
I tu jedli s Marji, matek vzorem, pobsilý buran k zemi strh', dív než Obí strži za Javorem po bavorských cestách v dálku prch'
vru, sám se st\-dl svého díla: kde bez rozumu vládne síla.
zle,
Pohledl jsem do \Tchu i roklí: dokonával dub; s nohou v
pd — mé oi pi tom v slzách mokly — mj píteli Výr mu hlavu tam dole klen — ó štíhlý klene,
hle
srub'I
hle,
A
w] mn
osud
V
dýku v srdce
úkr\-tu tvé krásné
nezrodí se šveholící
žene!
mladé hla\y
zpv,
nm
\ice hnízdo nevy5ta\'í, pták v všesnubného jara na pozev; a v tom koví, jež si chránil stínem,
zastesknou
A
t\-
kde
si
kvty:
Pane, hynem!
skálo nad jezemí stnou,
je
Smutná
hoec
z
stojíš s
ader v kytku
svit?
lebkou roztíštnou,
na niž luny celoval t svit. když svou hlavu k plesu naklonila, aby zvdla, jak touhou znyla. 79
Takto jsem se tázal, když den vterý mladou ženou svou jsem místa shle v kterých vichr zbojník kde jen který ]Meluzínu k poskoku si ve, zbujnlým když pepychem se lítil, a pralesy v divém reji mýtil. s
Tak
to bylo! vše ty lesní cesty
zatarasil
boue
nelze bylo
až
vztek a strach,
pšinkami pes
ani
jíti
konen
vše klesty
po horách;
páni rozkaz
dali,
aby chudí v nouzi pomáhali. Co jen chtl, moh' chudý na polomu díví v lese naezati sám, cesty istit, aby každý z domu v msto moh' a z msta zase k nám, a pak aby tžké ony srázy nehubily podrost a mlází.
Také
otec,
pinutil o
svj
žel,
m na
život
že o
tom
slyšel,
neblahý rub;
staeek tam
pišel,
dada nuzot ho za výkup; ach,
mé
pro
že
vzdorné dív tak mnoho, jenom tenkrát poslechlo ho! srdce,
Šli jsme tedy. ,,Juž to lidskost káže," íkal otec, ,,hyne chudý sklá; ted si musí mozolití paže
sedlák, chalupník
i
výmnká;
nám v zim v kraje smeka bd a nemoc na sic
sletí
ledne
práh sedne!"
jsme cestu blízko chaty,
Klestili
k nám vedl svah, ovšem strmý, však když snhy sváty, byla cesta v jeho trhlinách, kady ondy v teplé jara dob toulalo se bystin hravé rob. hor>' oklikem;
Silniky by drahou zklikatlou
dovozem náš
netratil se
as,
tak jsme ujednali myslí smlou:
v podzim kmeny ezat zas a zas. pohodlnj' za zimní pak vlády svahem svážet polanka i klády. Jak a
s
se
tedy jese pousmála,
pabrky
slunka prchla v
ihned zima na cestu
si
jih,
svála
prostradla bílá jako sníh; tu
my
estné
kudy zásoba
stanovili meze, se
dom
sveze.
Z tuhých kleí zídili jsme san, které horem bukový spial svaz na okoxTi k pravé jejich stran dán je drápník, sáhu zdéli as,
—
jehož hrot>' pikalit jsme dali,
a
již
jsme
Devorubec.
se za
svou prací 8i
brali.
ó
Bylo svtlé prosincové ráno, když jsme po modlitb spli ven; v sáky rzné náadí je dáno, dobrý provaz z lýí upevnn, pevné etzy a houžve z jedlí;
doma
stesk
—
my
však
emu
ženám pidávati
emu
v práci
se neohlédli.
žalu?
jim strach?
jeviti
Trochu odvaliv a trochu svalu musí míti každý horský brach, který díve rube, sváží, plaví škoda, škoda, že
nemá
dv
Silnikou jsme na zásobu a již
—
hlavy!
vjeli,
sáky, jako v horách zvyk,
v obou bocích hojnost polen staženo vše
pipoután
etzy,
byl,
i
mly;
smyk
aby dával thu,
nut sáky k volnjšímu bhu. Staré zkušenosti odkaz je to; kdož by jinak svahem sán ve? však prý asto na pítži této duch jakýsi zlý a mstivý se,
aby vdce samotžek
sdusil:
bda. bda.
já to také zkusil!
Vkolní
vypravuje vru,
lid
závistný prý Skalník chodí rád
k devorubcm, kteí v pozdním šeru 82
vlekou díví ze stoletých klad,
do kterých za
se
paprsk
družky
slunce
jeho, víly.
tajn
skryly.
To prý, oloupeny o svj stánek, nemohou jít na svj hodokvas, pokad slunko, déš a teplý vánek na strom ne\-y-pstí odnož zas, v téže skály pd, toho kmene, kde dív nyly láskou :oztoužené.
Bud
jak bud; já
proklet jenž
bud
on"m vílám
skal potulný
i
nám na tch svah
plochý, hladký balvan
kinu,
bs,
bílou vlnu
tajn
snes',
pi nmž, když jsme rej dovalí shora, rozpukla se sank našich '.vora. Ovšem, byl již soumrak tuhý velmi; nechtl jsem, však otec dl: ,,ím spí; zbavíme se Skalníka, té šelmy, tím dív i sob ulevíš; poslední již máme tady sán, dneska, myslím., vyzráli jsme na nl'
mn
Ó
mj
Bože,
my
jsme nevyzráli,
dáblv starý druh. ti sta krok domku opodálí tatíek mj smrtí pelstn ztuh'; vyzrál Skalník,
to
mn
bídnému
též
matku
avšak poslechnte, jak
83
vzalo
se stalo!
—
XVII.
nakladli jsme díví vrchovat, v etz, že až vzdychal stoh,
stáhli
a
pec
pes snhové hlat sán vléci moh',
tak, že
lehce jeden
ml-li dráp, v zad okovanou botu a statného druha pi smykotu.
Když tak sán pohotov
stály,
dvojnásobný pipjal jsem jim smyk: otep polen, a pár krokv v dáli starce
buk v
zkomolený
drík,
jsem kolem ve hlubokém ezu jako dábla spoutal do etzu.
jejž
V
zbytek
onch
pout však do záklesky
dal jsem houžev, prostriv tak,
by v rejdu
jí
ty
dvojí rukou hezky
84
snadno bylo držeti
ji
v
pi,
smykánim pak semo tamo snáze celý náklad saní v ro\Tiová2e.
Sám
Oddechli jsme.
dl
jsem
zmohu
Na
otci:
\-íc,
se
v
sán spáhnu;
,,Xa vás zlá to
když plecem v zad
tíž,
se
nahnu.
to otec: ,,Xe, to neumíš;
—
teba c\-iku, zlo mž' pojit málem víš, kdy patou opít se. kdy králem? Snadno se to divá jiným z duli, když to s vrchu bží o pekot; však kdož ví, že plece puká v pli, s ela stéká mrazný strachu pot, jenž již v tvái v sutky tuhne šedé náhodou se vc ta nepovede!
—
Dnes jsem silen za dva sanvody. jenom ty se v zadu dobe tuž, v smru mém a tvéva. a není shody; ale tak
mn
smykoem
etz
pitáhni a v levo
Nuž,
jsi
A
s\*ým služ,
kdy sán moje v právo
že,
již
zrejdí.
sejdi.
hotov? S pánem Bohem tedy!" v klee silné paže vpáh',
sklonil záda, oddech' naposledy:
„Drž
sel" volal
že sníh zmrzlý
a z
rv-h
na mne a již táh', pod sanmi skípal
saniních
se
dol
sypal.
Bílých svištly
mrazv ostré sekeice nám lestn hlavy kol
nám do šíje líce, s vrch v v plá
sekaly
i
tkajíce
aby dole rejdišt
potykou
a zbojni.kou
To
Bh! dív
ví
a dol,
metly
si
se stetly.
desetkrát jsme
sjeli,
hráz; vždy minouce záseku tenkrát však se nohy moje chvly, strach mnou jako svadlým listem tas' snad že kídla noci níže sáhla, i zvst o Skalníku myslí táhla? i
Jak by chmura peletla zrakem, zapomnl jsem, že se kloní vrch,
mi znakem, smykot bezvoln mi ruku strh'. ostrá bolest projela
,,
zpedu
Pozor, synu,"
,,sic
V
mé
plece
otec volá,
neodolá!"
tíží
levá žebra moje srdce bilo
jako v hradby nepátelská had.
A
zas otec: ,,Zle se pihodilo,
sice se
mi
vru
nová kle a
'
zas mi hlavou toí,
nevím, v kterovi jíní
a
tíží
staré
Ta má závrat ledne
pímo kla; samou nohy zlámou!
smyk
trhni zpátky
z
obou cesty stran;
napadlo mi v
oi
—
pt
„rychle, rychle, pro
A
již
o spradlo
open
Krista raní' reje
znova podpatky své do závje.
Táhnu nazpt, le v tom že tatíek z
u
sani jak strašidlo
napi aby
mi
se
zdálo,
hloubky znova vzdech';
by
stálo,
cesty šedý Skalnik leh',
otci
v samotžek chvatu
podtrh' v snih se vzpirajici patu.
Strach a mdloba nejdi\'njší stvr\posýlaly na
mne
ze všech stran,
chomoliv nesly s hrsjako husté mraky šedých vran; a kol kolem zevšad k mému dsu jež se
sbíhalo se množství si\ých
Zdálo jejich
zmije
oi
se mi, že se na mne vycenný zub a kel, rostou na ohyzdném
bs. šklebí
lebí,
že jsou z roztopených skel,
a ten pr\-ní z nich že
saním v bok
se
Strachem vstal mi
povmý
jako klíšt
pipnul vlas.
za tžišt.
Zda pravda dsná;
co v\-pravuje lid?
Snad se to jen mlha kolem tsná? Pane Bože, \'ra nám duše klid, a svou rukou pomoci ra dáti, než nás pízrak do propasti sklátí! 87
Vzpírám tlo, strach mi
Dobe,' volá otec, V tom mi z houžve ,,
e tžní
,,
sílu
dobe
—
množí
.
.
pro spasení boží
—
vypnul záklesák! Sten a kik já bezduch padl v snhy v propast s otcem plné samothy. se
.
tak!"
—
—
—
XVIIJ
roci
1
jsem, však nelze íci
vru,
dlouho-li jsem trval v m.rákotách;
vím
jen to, že v noci
nkdo a
mírném
rukou na srdce mi
šeru
sáh',
pak nazpt obrátiv se rue Ješt tlue!"
polohlasem mluvil: Tlouklo
sice,
ale
,,
údy moje
studily a zábly jako led;
le
již
dvojích stín paže dvoje
se, chze
zvedaly mne; pozvolna jsem
a z
jsem znova domohl
se
úblného hrobu k erné hrze.
Blízké smrti statní krisitelé z daleka
prý zeli, jak v náš svah
šedá mlha píšery své 8q
stele.
— nám
jak
Skalník
sán dol
táh'.
a jak záhy pikvailou nocí zhynouti nám bude bez pomoci.
Bez odkladu do mlh sekerami tikrát svatý uinili kíž, rázem unikly prý vzdušné klamy; ale saní nachýlená tíž v strašném hluku v popedí se vrhla, sakáe by do propasti strhla .
.
Zúpl
jsem,
le
.
slzy konejšivé
nepišly mé trýzn uhasit; byl jsem slab, jak motýl v zim snivé, le druh s druhem pod paží mne chy, chtli dom já však pes práh chatky
—
bez otcova tla nechtl zpátky. Šli
jsme tedy svahem volnou chzí;
bílý
msíc, jak by útrpen, na ta místa hrzy;
teskliv svítil
ader dral se kik a mé oko vyteštné zelo
z mojich
když
sten,
na otcovo zkrvácené tlo!
Pa z
jsem na n,
šílený
jak
zpola
bezpoetných krvácel mi ran
nade hlavou, dsná kroužíc kola, krákoralo hejno laných vran, které v erném mraku nedokav na újedky tíhly k svaté hlav.
90
—
Marné bylo druhv domlouvání: „Nezmníš to. nech to, sám jsi cho!" Já však nedbal
výsmškem vzrstal a
zní
žal a
má náru
— v tžkém duše lkáni taký dohovor —
žalem rostla
Díve však jsem
jedle
kyprou chvoii
by poletavá
pnkr\'l krev. neslétla se
síla,
otce uchopila.
na
ni s
ká
cháskou
svojí,
neb jí lišky neroznesly v strá: kolem, pda kvtv pusta, te. rudý hoec památkou tam vzrstá.
a
Vzal jsem tedy drahocenné tlo,
Obma nám adro elem
nes'.
krvácelo;
elu kles' \ymýval jsem v žale.
s\^'m jsem k jeho
slzou jizvu
líbáním pak
Pozd,
dom
pláem
zlíbal je a s
sušil neustále.
blízko
ple
noci byla.
když jsem zvd' svou zajínnou tvá, z chaty naší vstíc mi zasvítila malým oknem smolné loue zá, a já vzdychl tesoucíma rtoma: „Posilniž nás. Pane, již jsme doma!" Stanul jsem.
i
Mám
vjít
tak bez pípra\-y
snad jinde skrýt tu drahou
tíž?
Ach, vše jedno! úklonem své hlavy, 91
;
krví na hrudi se vyzradíš!
A
druhm
v rozchod
již
tisknu race:
ás
,,Diky, s Boheni, nerušte
Tiše
— srdce
kráím k oknu
žena v bibli obrátila s
matikou
s
jakou vrátíme
se
modlí
Vstane, slouchá
v muce!" buší
—
list,
—
zdali tuší,
dsných míst? uchem na okénku
se z s
—
snad že kroky slyšela znít venku. Neslyšela! Milostivý Pane,
—
hrozné této úlohy mne zbav! Zaklepám, zrak požárem mi plane, dvé se jeví u okénka hlav: .;Otevete! otec
,,Tiše,
.
.
."
mi v ústret béží: v rukou leží!
Již
cho mi
pi návratu, dobe zas;
Zlá ho závrat stihla až se prospí, bude
nyní
lou však zhasnte mi v zbudí!"
sic se
v tom
— však mj hlas
má dsn zkikla:
chvatu, se tas',
,,I.žeš
mi, synu,
jist zhynul, a já také zhynu!"
Plá
a
náek otásaly
chatou,
boží stelou zastihl nás ža
!
ženy bdly nad. tou hlavou zlatou v modlitbách, já rakev budoval .
,
Davše do ní otci pod skrá tísky, na hbitov jsme jeli blízké vísky.
.
Matice mé
staré stýskalo
a než první lístek v
se.
hoe zmla,
sklíen žalem v podveerní rose vedle otce v rvek jsem ji kla; však tam posud skro\Tiý kížek vsti,
kam
jsem skryl to veškeré své štstí.
Q3
XIX.
Omutnji te bylo v síce prosté, tak; a mé žen bylo ro
n
vždy, když srdce
a
to
lidské s
ním sroste,
lovk, strmek nebo
pták,
v každém míst, kde to jednou žal a bolest
A od
do duše
trpl
strastí zlou,
co jsem otce mrtvolu nes' až pak lapen divnou
roku tvrt jsem v a
tomu
tak u nás; já však ješt k té chvíle
dom;
horekou
její
spárech zmíral,
sám týrán svou ženu jsem
Šílel
ztratí,
se vrátí.
týral.
prý jsem v stálém ustrnutí,
na tle
i
duši divnou
ze vsi lid a
tíž;
mladý léka 94
z
h
.ti
mn
blízký konec tušili
tém lži
vždy jsem
ml
již;
ležel, jedl
málo.
pravdu, skutkem, co
se zdálo.
Žena má, co staila ji sila. po mém boku dlela napoád; v posled známé ženy poprosila na pomoc; tak lékae znl ád, by ji smrti mrak, jak léka minii, náhle spolu se
mnou
nezastinil.
Ach, ta upimná, ta dobrá duše.
pro jsem
Dsný také
ji
osud,
jeji
tak na se upoutal?
kvty moje
když jsem vysílený zhrozil jsem se
—
-
z já
Chorá, zvadlá, jako
adou
velkou
ruše.
štstí tel a rval;
lžka jí
vstával,
nepoznával.
umuení,
nocí probdlých:
hloubky erných zení, neduh v hrudi se jí líh';
strast se nesla z
lestný
plná ruka její na kost zchudla. v tvái bledla a hned zase rudla.
Vznesla ke
usmála svolil
se:
mn ,,
svoje
oi tmavé,
Nesnesu to dýl;
léka prosb naléhavé,
co ne žen, matce dovolil
—
pohle, poj!" Já za ruku vzal ženku, a již vkroili jsme do písténku.
v
koutku síky, kde dív otec spával, zjevila se tvá; nad ní, jak by andl kídlem mával, tpytila se slunka zlatá zá, hedbávnou pak asou oních víek pohrával si v snní andlíek.
maliká mi
Xež jsem ženy po všem moh'
mn
již ,,
ke rtu tiskla bledý
Pohle
jak
jsi
To tvj
jen!
i
se ptáti,
ret:
nechceš sebe znáti,
býval v první zái
let?
syn, jejž v nebes svatou radu
dostali jsme
v chyšku za náhradu!
Mezi tím, co choroba
t
tela,
staré ženy pilnou obsluhou s
tvým jsem synkem
jásala
i
mela,
šetíc duše jedné nad druhou;
když oba dva jste z nebezpeí, v nové štstí tou t volám eí!" ted,
Ach, mé duše paprsek se vnoil v malých tváích ržovatý kvt: smrtí otce starý z žití
svt
se sboil,
dítka vstával nový
s\t
—
tak za jednu duši, z boží rady,
hned jsem dostal druhou do náhrady.
V moje oko velká zpvem chtl jsem
slza padla, slast
svou projevit;
ženka však mi ruku na rty kladla: 96
„Chceš ho výsknutím svým probudit a sen nebes prervat v outlém mládí, jehož v svt nikdo nenahradí?" Tiskl jsem ta
tam
ji
k srdci v štstí vzlet,
—
bolest, lítost, vše to tam.
kvt
luh
purpurových vede cesta k temným soutskám; doba kvapí, my se šastni mníme, netušíme! jdeme, jdeme, kam, však Ale
z
—
Rzných
strastí
vytratil se
v smutnou upomínku
uspoený
groš,
tak že k nejhoršímu v temnou síku za\'ital'ten
bída
s
malý svtlonoš;
nouzí na podstnku sedly,
aby žalné rozhovory vedly.
Co kde bylo, všecko \-yerpáno, k tužší práci byl jsem posud slab; k tomu všemu ješt jednou ráno pro poplatek pišel jejž
isem
pánm
dlužil
Však kde
z
msta
dráb,
proužku skalné od otcovy smrti.
z pole, z
vzít,
drtí,
když stébla není v ruce ?
práce žádná, šatstvo pouhý troud!
Dráb
mn
podal nález exekuce,
na to kravku moji prodal soud; nezbylo mi nic než hlky v plotu, podporou snad blízkou na žebrotu. Devorubec.
97
7
Kterak vyžit S chatou poddnou b^xh se rozve, zpouzel se mj cit; srostla duše moje s její stnou. Každý koutek, v nmž se otec kmi a zrak matin prodlel posvcený, skvostem nevýslovné ceny. byl P
mn
Synáek
mj
líbezného líco
dán mi tady ženou prostiká
mé
—
andlem,
jizby lepenice
tak mi svatá byla jak ta zem,
po níž druhdy spasitel náš chodil, než ji Turek krví svtcv zbrodil,
V
také nouzi, žalosti a trudu,
když už bída rostla v dsný stoh, mladý léka v milosrdném pudu zdatnou zálohou mi odpomoh': ,, Vezmte," dl, ,,vím, jak b dy ryjí lidské srdce,
znám
to ze studií!
Až se zotavíte, vrátíte Pánem Bohem!" dl
s
nejlepší to jež
jsem
Bh
lovk
mimo
mi,
a kráel dál -
mezi všemi,
svého otce znal;
žehnal za to jeho snaze,
vhlasným
ted
Koupili jsme
lékaem
je
v Praze.
chut kravku novou,
dosti píce všude
po
lesích
—
byla podporou nám, hošíkovou.
v hrdle smích,
tak že zjevili se
dlkách malých
andílkové v
ba
i
hvzd v
\-
oek temné
Okáli jsmel políko
dobe
neslo, práce
dluh se
splatil,
na hoško\-u krásné léto
se zrylo,
bylo dost,
nco
lepší
tváí,
zái.
uložilo
budoucnost:
zpt nám
zdraví dalo
a zas chvilku štstí s námi hrálo.
XX.
r ojednon však rozneslo že prý z
naše hory k že je
se
dobrých píin,
mstm
v
kraii,
tch
a tch,
upoutají,
k sob svedou v železech
a že polítnou pak jako ptáci jedni
k druhým prmyslem a
Ano, ano, lehce
prací.
se to ieží,
v5ak plná pst; dráhy ten náš nsduh léí pevn okovaných cest;
špetka pravdy,
lži
pkn sítí
vždy nám
víc a více
v pokladny a režné
K nohám mst ddinám
svt
p3'tle
ten celý
dlí.
tsn plivník všecko složí,
však krade, ony mrou,
panské, pro
n
nepotebné
zboží,
piváží jim za chléb výmnou: to že pokrok? to že blaho? Ano. ale jaké, jaké? Svatá
Co nás
eho
živí,
Pannol
berou dráhy
s
s?bou,
není teba, nesou zpt,
kazí mrav, krev prostých srdcí stíebou,
v nebe chmury, na
šat
vsí
tret
a ten hvizdot jejich pronikavý plaší z duše mír a
dumy
—
z
hlavy.
—
nám nií skín hojností Lesy hvozd královský v smutnou mní pouš, hnv,
jenž jejich spreži z nozder snxí,
hubí podrost, mýtí kyprou houš, kišál z eských studen blaha váží a vše lestn do
Nmecka
Hanobí nám Vltaviku
eský
sváži.
naši,
Jordán, svatý veletok,
v zbojné samopaši
hubíce
ji
krásou
hrd
vlnící se bok,
až proud Labe, špinavý a skoupý, o zlato
Což
i
jména
nám posud
z\-uk
ji
zloupí.
daly? Nic než bídu,
drzost, pýchu, zpupnost, uskok, klam,
hejna s
pobhlík,
plevel žid,
nimi podvod, uskok, klam a
ba zem naše hnije po vždy více cizotinou, k srdci od hranice.
mam;
V^^ždy jak žid se zj?ví pokraj obce,
bží hojnost horem pádem z tad; kde co zbylo, baba nouze schlopce, a za nouzí belhá vyschlý hlad,
jemuž v útrobách zlý hafan který zahalee práci uí.
kuí,
Bh to su! však tak, jak panstvo chtlo, v krátkém ase podél horských ek, od svah, kde Ostrý mrail elo, až kde Javor stoji, šedý rek, nad soutskou, známou po Vintíi, pobíhali mladí inženýi. Jitra
jednoho
mn
z
nenadání
v elo domku postavili ty, na hoe jí, šikmo k horské stráni, rudobílá deska dána v pi. a na moje políko a louku množství kolu vbito do oblouk.
Probh!" volám, ddictví mé rodné mí chcete? Xení místa snad tam blíž lesa, podél stezky svodné pes pastvisko, do neplodných lad, ,,
,,
vzít
o
dv
Však
st, jen o sto ti
lidé
v oi
se
krok mi
vzdáli?"
smáli.
Bute rádi, že tak býti musí, pkný peníz za to kyne vám, ,,
vždy
ta vaše
ze
jsou
samé
trusy,
a ten krov
— to
samý zpouchlý trám;
to všecko jaksi stranou boí,
již
provrtáno horskou ervotoi!"
Tak
se smáli.
jsem
hlásil
péreka nadji mou ani
se
Mn v
to
mst
v duši rylo: tu
i
tam
—
nezmnilo, pelstil touhy klam; se
strach a srdce lítost
obemkly
m
a v jich poutech prodlel jsem až k
zim.
Ztichlo všecko, zaslechli jsme z dálky, že prý sešlo z
za
píinou
takých prací všech
blízké tenkrát války.
Okáli jsme v trpkých starostech; zvrátily se, klce shnily
tyky a
my
zase spokojeni byli.
Tu kdys o vánoním božím hodu dsný havran zlou mi pines' zvst ó kéž
hoí
nemám
bs
ten v celém rodu,
slov, zlost svaluje
mi pst,
duše kií, mysl stydne v ele to
li
.
.
.
též byl obraz stvoitele?
Pes to byli Vztek \ycenil mu zuby, vlí chlípnost zkalila mu zrak. na ábelských skutk etné vruby musil by mít aspo sterý znak, a ty všecky v kata hrubé ruce nevedly by k míru mojí muce!
—
Vný
Potvora to bylal Bože! posud mne ty jeho oi trou;
vru ani Záhoovo lože nemž' být mu ádnou odplatou! Hrza, hrza! Bolest mi dusí,
—
e
shovte okamžik, než oddechnu
104
si.
XXI.
Iišel veer v onu dobu svatou, v které zrozen svta mesiáš, ab}^ ábla potel svojí patou v šastnjší a lepší život náš; tak je v písm; patte však náš osud: mesiáš se nenarodil posud!
—
Povždy chudas k nebi vzpíná ruce, povždy satan, v rzný neduh skryt, vlee lidstvo k tisíceré muce, a znak Kainú\- posaváde vryt lebku ocelovou, v našich to vzpourou nebo jamem zovou.
as
a
105
Zkrátka tedy, zavítal den štdrý, a já
žen
své
i
sob vdk
schýlenými pinesl jsem bedry nejkrásnjší s hory omladek, a co
hraek
za noci jsem zrobil,
všemi vánoní jsem stromek zdobil.
Nikdy jsem tak nepracoval v
žití
jako tenkrát; šasten jásal duch,
když jsem
vše, jež sotva
mst
v
zíti,
vedle sebe kladl na soustruh
a pak na strom vázal v pestrá svtla, tak že každá
Dív
ním
vtev
kvetla.
než šastni usedli jsme k stolu,
hrstku pšenky drbeži jsem snes',
kravce kousek housky, v potok špetku
v dlani
soli,
vržek bukvic v
mouky dujným
tak, jak bylo
nkdy
dol
les,
vtrm
díkem,
u nás zvykem.
Já vždy k stízlivým jsem lidem patil;
le ten starý eský mrav, dív lid dobrý s pírodou a píroda matka naše doba s
pírodou
vrn
s
ten ctím: se
bratil
ním;
necha více umí, si pece nerozumí!
Usedl jsem blažen mezi svými, tu pak než jsem sousto do úst vzal,
jak by sever prsty rozmrzlými,
1
06
na okénko nékdo zaklepal; skoím k oknu zasnžený celý noclehu muž prosil osamlý.
—
Otevel jsem u záprsn \Tátka, již jsem ho do své síky ve:
a
..Dnes a
} vaší,"
muž
vetchý kabát, \"iiit
dél jsem, ,,tato chatka,"
cho
vstoupil; z f drán,
tém
a bled,
bosé nohy,
zevnit chuas preubohý
i
.
.
.
Hoška mého zlatoplavé hlavy perutí svou tknul se pátý rok;
chvl
ach. jak
se hled
dív u=mva\'v.
a jak bušil levý jeho bok,
když zel obliej ten muže pustý! já v líko celoval ho úst\'.
Le
,.Xeboj se mi."
jaký
jsi
dl
jsem, ,,milý hochu,
to horal, že se ch\-iš?
Trochu dvr\- a sily trochu ti, vru, uvidíš
pomže Co
t
I
leká, cizota jest pouze,
úsmv
nehostí se v tvái nouze!"
Utišil se.
a
již
bylo
dobe
zase.
tam, kde stolce tvrtá hra;
host byl pi vánoním hodokvase: le když bystej pohledl jsem na
v
siné
bylo
zái svatveemí svíce. jak znal bych už ta
mn.
107
líce.
Nízké elo, rudý vlas a sporý, ploský nos a válcovitý
vn nepokojné
ret,
malé,
zory
—
ert v
nm
léky ple,
ach, už tenkrát
v které moje štstí zrádn chytil, aby píšeru svých ader sytil.
Z
toho,
dív
než bylo po veei,
seznal jsem, že onen soudruh byl,
te mou
jenž kdys dít,
ženu
—
\-
kei
a tam v pláni otce poranil;
on však jak by v
úlek' jsem se, ,,
Hnváte
To mne
se,
pjdu
nuže
odzbrojilo;
podal jsem
mu
s
žale:
dále!"
tváí vlídnou
ruku; ,,Xuže dost,
rozum náš je vazbou blud bídnou, nechme tedy kalnou minulost,
zsta!" Zstal, na
pd
]\Iy
mu
vždy
mu
a
má
žena milá
lože upravila.
tedy odpustili všecko;
byl zavítal k
nám v
boží hod,
a co konal, konal jako dcko, snad ho spravil trpký žití svod; však když slzel, jak by zabrán v muce, dali jsme mu na dobrou noc ruce.
Když
se ráno
smálo na východ,
vyzval jsem ho, aby také vstal, a jak povinností v božím io8
hod,
do kostela
dív
mnou
se
pospíchal;
pak, než jsme vykroili z chaty,
své jsem prádlo dal
Dkoval jak prý
kterak
mu
—
a své šaty.
mi, mluvil neustále,
mu kdes v Xmcich obchod kve, zchu a potloukal se dále,
konené do hor pišel zpt, kde prý páni, hned jak snhy do stavby se železnice daji. až
ztaji,
Že chce práci oddati se znova, pokud v tle ješt zbytek sil, a v svém srdci estnost ješt chová, aby krajem žebrat nemusil; kýžená prý doba jeho spší, a že pijde,
Však
na
se
kdj-ž víc a více rozvazoval,
chválil ženu,
domku poádek,
dvrnji, smleji
ei
dlouho tší.
proud
mu
se choval,
jenjen od úst tek':
hned se chlubil, hned uvnit podlostí už
ale
,,
ke
mn
tob
,,
lísal.
hnisal.
Hodlám zdatn dobýt sob
pravil v posled,
chleba."
pokud zbývá
sil;
toho ovšem není teba.
abys jako já se máš svj domek, a
se
pi tom
se
lopotil;
pkné
pole v
usmál závistiv. 109
niv
'* .
.
,,Pijde-li
sem dráha, jak
stržíš za to,
nemusíš
si
se praví,
pane, hezk}^ plat;
jinak týrat hlavy
a mít kamizolu plnvi lat
jako
já; nu,
jednm
tak se život ztrácí:
v užívání, druhým v
práci.
—
Hochu tvému pkné kyne vno snad že z nho bude hodný pán; jenom u mne naped speetno, ." abych k nuzot byl ukován Pi tom nad hlavou si mávl pstí: „Inu, inu, dej vám Pán Bh štstí! .
Jenom sic
dají
ber, co platit
.
chtjí páni,
bys pozdj' mohl v suchu plout; ti
to,
nepotušíš ani.
od prodaj ných chlapv odhadnout tot u nich vždycky taká klika
—
a pak zbude sotva polovika.
Nu a v nouzi s mladou žíti ženou, když chce míti pece lepší šat, hlavu skrývat kosmonovskou plenou,
—
živtkem si adra opásat to pec nejde, neb se mní skokem pi tom drsným pemil ji okem.
.
,,Také tílko svého Jezulátka
nebudeš snad zdobit paesím,
tebas pro
n
te
už
mnohá
zlatka
.
.
v truhle skryta byla, to já vím; nu tak tedy prodej pkn záhy
tžko
—
zoreš, nebude-li vláhy!"
Z tch
eí
a jiných
erných inrak
vetknul se mi v srdce rudý blesk, strach o rodné zboží
chvl
se
duší rozhostil se di\-ný stesk;
rzné
stíny letly
zmnil jsem
se
mou
skrání
v zraku,
—
rázem k nepoznání.
Celou noc jsem nespal; v žhavém nitru
smýkal se tch eí had; tak jsem s lžka povstal v jitru, kla; jak jsem u veer se na proto dl jsem k muži: Plísta není, musíš dále po svém vyživeníl"
stále
ba
já
n ,,
On
však smlejším byl ted už v pání:
,,y také
Jakmile zaplatím
zim? Xech mne tady pec! pone v budování,
se
ti
ádn
každou
Já však nedbal: ,,Mír mi nelze déle!" povdl jsem Šel,
le jak?
,,Inu,
šel
vc
..."
rušíš, duše,
suše.
v mumlání
a vzdoru:
ano," dl, ,,máš lepší stl.
\y haníš
m
zrovna do úmoru,
pány naichnul; dej jen pozor v budoucnosti šedé, tak valn vždvckv se ti vede!"
také
a
jsi již
Na návrší, pšin na rozcestí, dív než hustým les ho mlázím obrátil se, zdvihl
a
mé
nízké
chat
proto snad, že u
A
já zase
ob
skryl.
psti
pohrozil,
mne svátky
do práce
se vpravil.
trávil
.
.
XXII.
V>lm dív
ím
slunce budilo se v nachu,
víc jeho zlatý pršek hrál.
tím víc v duši rodilo se strachu, tím víc jsem se o ddictví bál, jež jsem svému hošku dáti toužil, osud však už nad hlavou nám kroužili
Inženýi piklusali zno\a, ruchem huel vrch i dl, kde mla být dráha satanova,
lidstva
vytsili
hojn
žerd
i
kl;
a cizího lidu pestré híchy jeden rozvíily kraj náš tichý. Devorubec.
113
Všecko, všecko v kraji hnvalo
se,
zasmušen stál les i vrch i dol, každý kvítek utápl se v rose, každý kmen se zachvíval jak stvol; Špiák vzdychal. Roklan s jedním okem hloubil úžlabinu slzným tokem. Prosby, vzdory nepomohly více;
hrozeno mi v
mst
vzením,
ve prospch-li oné železnice
úmyslu dost záhy nezmním, a že tebas pod vojenskou stráží
domek
Pec
mj
mi rozkopati
zkáží.
jsem nechtl. Mohl-li jsem, rcete, vše, ím šasten byl náš rod
—
prodat který'
ani
v novou snítku nevykvete,
ne\^puí kmene zpod
kde slunéko a
nech mrakem
Ach,
mj
—
se zálibou stálo,
skryto,
Bože! Posavad
pec tam
se
smálo?
stojí,
každý den, když pohroužím v snní duši svoji: tebas domeek mj rozboen, posavad tam zlatou nožkou skáe, já je
vidím
stále,
ach, a neví, že
mé
srdce pláe.
Ano, ano, domek rozbourali, že se nahradí mi, byl jsem
když
já plakal,
jist,
dlníci se smáli:
„Bute
rádi,
za který
vám
dvakrát
tolik,
Smáli jejž
se;
i
máte psaný list, v témdni advokáti
za
to stálo, vrátí!"
ten byl mezi nimi,
jsem o vánocích pohostil,
nejvíc kopal, vesel žaly
nejhloub
mými,
špiákem v mé síce
ryl;
on snad nikdo nebyl hbitý: pl, pl ži\-ým. ohnm zpitý.
víc jak záští
Tak, co vstil havran onen krutý, splnilo se záhy, bohužel;
a
božím soudem do pcut vkutý.
já,
rodné ddictví jsem opcuštl.
abych na as
s
dítkem svým a milou druží
— na vždycky —
Najali jsme sennik
d\áka
s
okny
\-
z
do podruží'
opuštný;
nm
pokr\-l stechu, ucpal
a tak
šel
jsem
upra\'il,
mechem stny,
nouze obydlí jsem
sbil.
nco, jak to asem chodí, v dobrém míst ke koupi se hodí. nežli
Hroužil jsem se v nadje zas milé,
tch žití spor budu prost, ervánkem že lásky, silou píle lepší rozkvete nám budoucnost; že se smutek s mého ela zvedne, že
až
si
s
námi
jaro na
strá
.sedne.
Ale
žel,
ím
touha na nás
likne,
chvjícím co voláváme rtem, všecka radost v
jamu
žití
znikne,
boue záchvatem: aniž ví, kam letí,
jak hrdlika letí,
letí,
do vln zapadne-li vod
ii6
i
setí.
xxiir.
1
robíral
jako
jsem
hraky
však jen také.
k
onm
domky po vkolí,
odrostlejší hoch. z
nichž bych
pes svah holý
drahým místm, hledt moh',
k nimž mé oko vždy. když pro útchu
Vždy
sob
srdce
melo.
zaletlo.
už dív, a nyní dvojnásobn,
byl mi druhem velebný ten hvozd,
kde tak mile. útuln a zdobn domlouval mi zvuným slo\em drozd; a když nezpomohlo. vždy zas znova, až jsem v duši vzal ta zp\-ná slova.
Ml
jsem jinam? Nemožno mi bylo
kdy onen horský
opustit
v
nmž
onch
se duši
jedli
mé
tem.ný baldachýn,
mi nad hlavou
jenž
když mne
klín,
tak sladce snilo;
žal
se rozprostíral.
svou silnou dlaní
svíral.
Nemohl
jsem! Duch muj neuví, kdo odchází rád z onch míst, kde mu kvt kdys spadnul do kadeí, anebo jen svadlý žlutý list s toho stromu, kde matika milá pod nebem ho nejdí\- políbila. že
Kdož by prchal odtud, prázden kde
pocítil první slast
první
hvzdu
shlédl
i
na blankytu,
první láskou poznal první blud
Nikdo.
V
vždy ho
Tak
citu,
trud,
?
smíchu zabudne, však v plái
nco nazpt
dom
tla
í.
—
já jsem vždycky místo hledal, kad by celé hory bylo zít, s nimiž bych se srdcem k nebi zvedal, s nimi v práci mohl žít i mít; vždy jsme dávno v radosti bolu sdílné duše vymnili spolu. i
z
i
Nejvíce jsem toužil po té
síni,
z které
jsem kdys svoji ženu vzal;
byla v
cizích rukou, protož nyní
ii8
rád bych
ji
aby
doma
se
jí
byl
žen nazpt
dal,
býti zdálo,
a tak srdce stále nestrádalo.
jsem tedy záhy za veera,
Šel
abych všecko ješt za dne nelze, vždy v poli, v lese tráví mluvím, smlouvám, až jsem dosah', po
Umluveno.
—
jednou shlí; tu práce stera,
horský aniž
em
lid,
—
bych snad
v snách jsem
soužil. toužil.
,,Xa den druhý,'" pravím,
vám všecko, jak chce ád; dluhu, pevezmu a spra\-ím, úrok pidám k tomu rád,
„zaplatím co je i
teo
ba jak
za
i
úvozem tamo
dív vaším bud
Všecko
ádn —
dole.
ten kousek pole."
a již
sprostn trudu
ke s\-ým drahým pospíchal jsem zpt, co své žence vypravovat budu,
naped už si necha díve
šeptal horký ret; žal
mi adra
stiskal,
ted vnit duše nadšením jsem výskal.
Letl
jsem, jak vlaštovice
letí,
když si v hnízdu \yhledala krov, v nmž by odchovala drobné dti; moje duše postrádala slov, jimiž svoje štstí líit chtla,
vše co
dív
se stalo, prchlo s
ela.
Tak jež
je
mu
lovk. J^dno
pousmání,
v ústret nese okamžik,
plaší žaly, jako v kolotání
netopýry plaší slunka vznik, tak že
dsných supv smeku
zapomene jednou muškou
klatou
zlatou.
XXIV.
—
srdce bušilo mn; mi vela když blízko chatky skrá jsem zdvih' zdálo se mn, jak by v skalním lom pi msíci plachý stín se mih', I\.rev
tu,
r\xhle potom
ponoil
V
ráz
pes neschdné
mne
pojal strach;
i
v domku temno, jist šli klepu v okeniku, ekám žena moje nejde otvírat; nejde, a v
aj,
mé
Tluku volám,
bžím
srázy
v rozbujelé mlází.
se
zdvojím již
pili:
spát,
chvíli
—
to dneska ponejprve!
srdce vjely proudy krve.
zase,
iím k
úzkost
—
dveím
má
se
množí,
mrtvo, žádný hlas,
—
pro spasení boží!
Oteveno
— mn
všude tma a nic
Poslouchám ticho
—
se
neozývá.
mi trhá
rve mi duši, rozžhu
Dív
než
na svém i
s
mým
se dívá,
a rozžíhám
vše
vlas;
se ježí
vejdu v sí, zrak kol
z .
.
—
pak svíci ruky strach, .
byl v obydlí
já,
loži
—
dsno
mém
íci!
vrah
snad že udušena
hoškem zkrvácená
—
—
žena!
V
ústa obou, aby nekieli, ucpán v pli roztrhnutý šat,
obráceni byli k
sob
ely,
a kol všecko plno rudých lat;
le když oddychly
hrdla šat jsem dobyl hbit,
z
žena
si
má
i
dít.
Byl v nich život dosavad. Xoc celou
myl jsem
rány, tel je zas a zas, stápl chladná ela slzou velou, erstvý obvaz dával za obvaz;
sotva hošek usnul zotavený, udvojil jsem píli u své ženy.
Oddechla
si;
posléz pišla k
,,Ty's to, milý,
sob:
pochválen bud Pán!
a kde Jeník, naše zlaté rob, není mrtev? není zahrabán?" ,,Xení, ztiš se,"
ona
zase:
,,
dl
jsem, ,,duše drahá!'
Hostili jsme vraha!
Ten, jenž bedny pišel v božím
zbojníkem
hod,
sa
se vrátil, jako
ve tvém statku ádil, na tvém rode.
vná
boží kletba padni
mou est
i
ne,
na
—
chtíem drav vlím ukrutenst\-i smlíml"
vzal
ach ne, to
—
,,BdaI" zkik' jsem, pemohl však sebe, ,,ó jen nemluv, drahá, ticha bud;
pozdj' vše, až síly dá ti nebe, nyní ješt krvácí ti hrud tichými jsem zahovoil slovy. a zas obvaz piložil jsem no\ý. .
Také
ji
.
.'
—
sen v bledé líbal skrán:
svíce zhasla, den se budit zdál,
a
já,
hlavu v tvrdé složiv dlan,
z hloubi duše své jsem zaplakal,
na Boha jsem zažehral v slz toku. že má chatr netkvla mu v oku.
Ohlé
jsem
rozbita je truhla,
se.
všecko peházeno
z duli
v hor:
žhavá moje prsa rázem ztuhla, žalost s lítostí se daly v spor: vše jsem
dovdl se okamžit: my naše dít.
na žebrot
i
Však co po všem, Kriste spasiteli, jen mi ženu, jen mi dít vra! pro penízj srdce nezazeli.
není štstím peoraná ha, ale to mi celý život skruší, zbavíš-li tch dvou milých
m
duší.
Ne, to nelze, toho neuiníš,
nemám na tom svt nic! pro kídlem smrti život stíníš tch dvou srdcí mých, mých zítelnic? víš,
že
nuž,
Smilování:
neber mi
jak srdce nyje,
viz,
Bože, neber mi
je,
je!
Nech nás tady teba hynout prací; vný svtoborný dech pono v adra, v nž se život vrací, jenom nás tu ješt chvíli nech, jen svuj
až zas
krpj
rozpnných
štstí blaze
ztiší
plnou íši.
strastí
Tak jsem prosil v mysli rozechvlý, dumání když vyrušil vzdech; já, jsa sklonn nad drahými tly, ústy svými utkvl na ústech
m
2
ženy své,
té milé trpitelky,
pozvednuvší ke Zase oddechla ,,Dej
mn
si
z
zrak
ader
mi ruku," dla
,,
svj
velkv.
hloubi:
sedni blíž,
slábnu velmi, zdá se mi, že snoubí
andl míru pojd mi
s
blíž,
mne již; nech v náru se
nebesy
ti
a tak ješt jednou šastna, zhynul
vinu,
\'Í2.
náš hošek brzy pozdraví
se,
od vás, na vždy spát; chladnu v adrech, v mysli valn tmí ale já jdu
tma
a kde
jest,
se,
pstovat
nelze
drobné kvty, jimiž v svta pouti stezky jsem ti chtla ovinouti. Netoužím a nechci žíti déle, hlubší všechnch polrá mne žal; necha hrobník už mi lože stele, osud záhy svál; do nhož lépe tak, vše v-yerpáno do dna.
m
strast
t
štstí, nejsem víc
i
utkvl v
Žal mi
nemohu
ti
hodnal
duši hloub než dýka,
družkou býti
již,
—
obtí jsouc vraha násilníka hanby od t%-ých ader rve
m
a
pec
na tvé srdce klesnouti Nelze lip
tíž,
tlukot srdce v hrudi
žíti
ji
pudil
v sporu, drahý muži.
když Timru
polila
m
.
.
."
A
zas rudá
zá
jako slunce rži;
zvedla ruku, hladila mi tvá, projela
mi žalem zkvetlé
vlasy,
šepotajíc: ,,Ach ty krásné asy'."
Prchly, prchly
svdkem adou jasných
jejíž
— byl
pec od té nám matin
a
chvíle,
kíž,
dní jich byla píle.
nám pes
záících k jejíž
tye
zle
—
a
zelenou míž,
nejh
—
dnešky
stínem zakryly vše svtlé stezky.
Ano,
ada
jarních dní to byla,
tvoje srdce bylo sluncem jím, z
oí tvých jsem vláhu
srdce pila,
jimi naposled se opojím
jako rosou
kvt
—
na svadlém stvolu
potom budiž konec všemu
Ješt prosbou duše mé
i
bolu!
tvojí
ovinu své dít, drahý skvost,
aby v každém, v každém žití broj kryl je kídlem nebeský náš host
i
—
naše láska
—
mu
jež
bude ochráncem
i
v
žiti
celém
pstitelem.
Pry, vy slzy z uplakaných zrakv, ješt jednou chci ty hvzdy zít, jak se derou
z
žaluplných zrakv,
a pak v nárui tvé šastna
poj,
a
i
vás
mít
—
synáka mi polož k boku, oba v posled chovám v oku!
—
Snad to pravda vím v to vždy koho zíme, než duch tla prost, toho obraz v lesku zítelnice neseme si s sebou na vnost chci vás tedy oba v lepší štstí
více,
—
v zítelnicích
ped trn 126
boží nésti.
—
Tak jsem šastna, šastna neskonale', synáek náš zase zdráv je, hle.
—
jak to líko malé usmívá se ted? Zdráv je, zdráv, vše k dobru zas se mní tiše jen. jen nevvruš ho v snní!"
sní as
vidíš,
—
\yjasnil, jak
Usmála
se,
má adra
na
kladla
hla\'u svou, hlas víc a víc se tras',
v chladné rose rže rtu jí vadla, oka paprsek se chvl a has' ješt k dítku obrátila líce, vzdychla pak a nebylo jí vícel .
.
—
.
—
Posavad jsem \'lí železitou tiskl v hloubku duše ves ten žal, který v hrze, kade z had svitou. temenem s\ým v mraky vA^-rstal -a již v nebe vzdorovit míil, kde s\-ým okem rudé žár\- šíil.
Nyní však jsem zvedl ze stžeji bránu žalostí s\-ých v okamih, abych u Wxitek bsném reji v divé touze pímo k nebi tíh' a bil psti na nebeská \Tata, tázaje
se,
pro
Zoufal jsem
—
mn
le pohled na mé dít,
na mé zvadlé ženy spoutal
byla vzata.
hnv. nech
letorost,
\zpial se
keovit,
uvzniv ho v
na:
volaje
rozšlápnout
srdce hlubokost,
chceš snad svojí patou i
Pemoh' jsem
synka hlavu zlatou? se;
bohatý proud vláhy
odnes zvolna rozkvašený hnv,
úsmv
mrtvé a sen dítka blahý
uhasily žár, jimž plála krev; zoufalství, jež
v pohovoru
s
v duši
mocn
velo,
hoškem zase melo.
Když jsem ženu v rakve náru
dával,
zel jsem na tch zesinalých rtech
úsmv, který díve jimi hrával, adra jak by zvedal dech,
její
do
líce
jak
kdyby krev
se
tryskla
jí
a svou rukou jak by moji tiskla.
Zachvl se, hlava šla mi kolem; když pak z chatky vynesly ji ven, a já s hoškem kráeli jsme polem tam, kde díve otec pohroben, bylo nám, jak ti by v tuto dobu stoupali jsme do jednoho hrobu.
emu
pop.sovat další
emu emu
bolest nescelených ran
muku? ?
v každém srdce tluku a slz horký tok, jenž smutkem hnán krpjí svých palem srdce dusí Vždy to v svt každý druhdy zkusí! žalost
!
128
—
XXV
10
všech chatách, dalekém kraji
roznesla se hrozná vraždy zvst; ale
lupi jinam prchnul v
taji;
tch
cest,
spravedlnost neznala
kady dáblem mrskaný se splašil, by s\-ým stínem ká a sovy strašil. Ztracen byl
— mn
však což soustrast?
tomu, který
s
soustrast zbyla holá
—
poloviný smích
nebe pomstu volá;
mž'
kdo odiniti taký hích nebo smí.t hrzu také viny ostí popravco\y široiny? Ztracen byl
—
a jen z
mé
duše
vynoil se krvavý ten stín, odkojený vášní v hnízd drakv, 129
Devorubec.
mrakv
—
hroznejše a feny vilný syn
vycenny drav
a své zuby
v
líce
Smj
mé
se chechtal
vysmívav.
se jen a napájej
se krví,
netvore všech horší, ale vz:
nech
se
v šípy
mní
tvoje brvy,
tvoje vlasy v živých kopí
nech kletba
les,
tvá síla nohou horstvo dusí
t
má
pece stihnout musí!
mn
poít bylo? Pemýšlel jsem; na rychlo jsem Žebrákovi, což
— —
vstal,
a než slunce vrchu dostoupilo,
hoškem jsem se hvozdem výše bral, tam kde v chat, skryté v mladé chvoji, s
panský hajný bydlil
Dobí
dítek
lidé;
s
ženou
kolem sebe
nepálo jim v plné štstí mít rukou boží uzavené nebe, nechtvši
se
k blahu otevít
ani vzdechy, ani modlitbami,
v radosti
K
i
svojí.
— —
strasti žili sami.
nim jsem
vešel.
,,
Pomozte mi,
tak jsem pravil, ,,dít odchovat; bída
s
nouzí kolem nás se plazí,
a zoufalství chce
mou
duši drát
rozkáceným dechem erné bury ach, a
pomoc nejde
ani
s
hry.
—
drazí,'
Pomozte mi, než si novou prací nutných zaopatím k žití skýv, a než zdraví, jež se zvolna vrací, snese tuhost do hochových iv;
než
mu
svžest, vzatou polekáním,
horské slunce snese bledým skráním.
Pomozte mi, vyrostl jsem dílem. všecko, celý úspor dám, co si elem, schýleným co týlem, mozolnou co rukou vydlám: jen když dít, v ruce vaše dané, poctivým se nkdy mužem stane.
dám vám
le asu
Dospívá;
dosti v školy,
nejprv krásám pírody se uí, tak jak hledí z lesv, skal a polí; s
kvty
zk\-ítej,
s
ptáky písn zvu:
tak-li vaše srdce vést
mž'
ho bude,
být šasten, kde se octne všude.
abych hoch mj drahý ml chrám, na jehož by svaté klekal prahy k posledním až žití hodinám, by, až bude nkdy konec všeho, z jednoho šel nebe do druhého."
V pírod
chci,
jako já kdys, školu
i
Vzali hoška, tiskli moji ruku: ,,Jak je vaším," dli,
žijem skro\-n,
tiše,
,,bud
i
náš;
beze hluku.
Bh
a srdce, to jest ona stráž,
která naši chatu zlého prostí
bute
o vše jiné
vru
Byl jsem
potrval jsem
pak jsem
šel,
mne
rval
s
žal;
—
bez starosti."
Nkolik dní ješt hochem, aby zvyk', však jako žhavé klešt I
dá-li
aj,
nkdo
lík
proti neduhu, jenž srdce dusí,
když
V
se srostlé duše
plái jsme
šel
—
jsem
louit musí?
—
se rozlouili oba;
bda! chzí
rostl strach.
na bedra mi sedla žití zloba, žal pro hoška lpl mi na patách, v dál? Kamo jíti? ne, bude snáze blíže synka pi té nové dráze!
—
Chci být
—
ním, až ve zdraví mi vzroste,
s
nelze více v dálku z milých hor;
zdvojím lze
mi
píli,
snad
i
nco na
dáti
z práce prosté
úspor
pro Jeníka, srdce klenot milý, a
my budem
co
zas,
dív jsme
nazpt v dávné chvíle vybhly mi vstíc,
Vrátil jsem se ve snách
a
již
smav
házely mi
s
t
žití,
plné ruce kvítí
domlouváním v líc: zas a pltek
Ml, vždy domek brziko
byli.
zase obohatí.
132
z latí
—
Však což nadj'? pavouk sítrol)ný. aby zlatou mušku štstí chy; místo ní však hmyz pilétá drobný nebo melák, posud v býlí skryt S outkem celou osnovu nám lám a my novou pro smrt upádárae. ,
—
Tak
i
se
mnou;
z
všeho osnování
zbyla sotva potrhaná nit:
všecka vlákna šedým vlasem skrání
na rychlo jsem musil zamnit,
abych utkal pracn síku tuhou, ne však pro nadj', le pro tu druhou.
XXVI,
rvlevíte, jak
odvahu
to dusí,
kterak centy vzí uvnit pat,
když se ústa doprošovat musí kouska chleba u svých nkdy žalobnými slovy u tch lidí,
\Tat,
kterých duše naše nenávidí!
Tak
mn;
i
jen hošíkovi k
vli
zapel jsem se, odložil svou záš k dílu, dlícímu kraj náš v pli a svt v žebráky a pány zvláš; mi dli sice: ml jsem práci, vám nyní železnice! ,, Dobrá je
a
Vný Pro
Bože! dobrá
—
jste vzali pole?
ukra
což
pro
mou
vinou?
váš druh
všecko, pro co slzy plj-nou.
134
žel mne svírá v žhavý kruh? by nkdo odnes' prs mých poli?
pro co byl
Vámi žebrák Avšak
mlo šel
dost!
o suché jsem holil
Co dív mé blaho
mj
ted
jsem tedy
vytyené
\zalo,
ukájeti hlad;
—
žel,
že tak se stalo
-
hráze budovat,
ruku tuhou pi chatrném platu, na své nkdy pole a svou chatu.
Hrozná
práce, srdce
pece
ale já se
kdož to
vdl,
pi
ní stydlo,
donutil; že jsem pro své
bydlo
slzy ronil, k zemi chýle týl,
mocn špiákem
jsem v
pdu
bušil,
by mých vzdech nikdo nepotušil ^ Lidé kolem byli žWá nouze,
drobné jejich dti prostý hlad, nežili,
le
živoili pouze,
—
horským vzduchem byli živi snad nevím vru, když jsem ty však vidl, hned jsem za své žehráni se stydl. Byli také mnozí
jenom
z
lidmi, jinak
polovice
nahá sbr,
rzné vášn strhaly jim líce; bud že lžkem byl jim v stráni ke, nebo na baráku; vše co mli za den v kapse, v noci propíjeli.
vná
škoda,
škoda toho
že tak vlastní vinou
lidu,
bedn pus,
dobrovoln družkou zvolil bídu, by mu lehkovážnost z laných úst smlou rukou such' ský^y brala a jed za potra\'u podávala.
a
Ztýrán, cho,
dív
u
koene
zdravý,
než zrsti mohl, zakrsal;
dobré myšlenky
mu
prchly
a tuk jeho kostí neduh
hlaxy.
z
ssál,
zámky jednch znaky tch druhých nevolníky
který
zdobí
a z
robí.
Za kus chleba k hrdinství ho koupí; za otravy skrovný pohárek do šlépjí rudé pomsty vstoupí,
aby
z
nho kivdou laném
nebo v
povstal rek,
zaklektání vzteku
zdrtil díla staletí a
vk!
S touto smsí také já se skleslé srdce
že tak
tiše,
aspo synka vychovám,
který veer na
vstíc
sdružil,
sám a sám; pomyslem jsem xzinužil,
pracoval jsem
si
ástku
pl
cesty
s
chuti
letl pro své obejmutí.
trati,
— —
kde jsme pracovali,
pst si najal eta, chlap, dlníci ho Prsakem jen z\-ali; na
sv^ou
136
koho jedenkráte v drápy
lap',
toho nepustil už jen tak zhola,
pokud nevyssál ho aspo
—
v ohni brv
zmiji
vlas jak len, když delší
vous jak mech, jenž
s
rozcuchan pímo dol pruským vojákem prý
Ml
—
oí
Krátký, zavalitý, sivých
podráždných
z póla.
svj barák; kdo
as
se
moí,
vtví chorých drv visí
—
bý^A-al
kdysi.
byl v jeho
celý týden moh' zde na dluh
díle,
žít,
v jakékoli nouzi nahodilé dobrý lovk ten mu chleba sky v sobotu však za to o W-plat musil s prázdnem, ne-li s dluhem, k chat.
—
Dlníky
ml
pojištné tedy,
dluh etzem chtl-li hnout
byl každý sp-at; se.
z
msta
naposledy
pišel etník, a pak v pouta jat
musil za mizerný kousek chleba
odpracovat vše, co bylo teba. Znal jsem
vždy
to,
le zstal v smsi
jsem mohl
aspo
s
této
domlouval jsem: ,, Bratí, okuste to místo v se mnou pohár pít tam v tom zdroji, který ovit kvtem k štstí povede vás jist svtem."
krm
137
—
hoškem být;
—
Tak jsem mluvil; smáli se mi zprva. „Busi," dl jsem, ,,vím, že pijde den, že ten
výsmch vru
až se ke
mn
pidá
nepotrvá,
ten a ten
—
a kdo hloubej klesli v nebezpeí,
tm
eí.
už není píkladúv ni
Vyítáte etaovi vci, jimiž vlastn vinen každý sám; sáhnte jen opravdov k pleci .. Jdete k nmu: ,,Dej nám!" On dí: ,,Dám!' eknte spíš: ,,Nechcem, dti máme, aspo pro ty nco uschováme." .
Tak jsem radil, ovládaje tlupu podráždných na Prušáka hla\-; zvolna ustávali v mrzkém kupu, až
si
v posled zpíval všechen dav,
jdoucí za soboty z práce
jasno v
hlav
a pár
S jakous úctou na íkajíce:
,,
mne
k tomu.
pohlíželi
Zkusil toho dost;
vše, co jeho paže
vyrvala
dom,
groš
mu pes
vy ti žely, noc zhýralost;
pece všem, nech kdo
se koli zeptá,
poradí a nikdy nezareptá."
S
etaem
však zle jsem
si
to zkazil:
vždy jsem nepracoval piln dost, s vným hnvem kolem mne se 138
plazil.
až ukázal kopýtko
i
„Nechci vás," dl,
,,
mžete
jit
chvostkazíte
mi
roty,
jinam od soboty!"
Inu dobe, což jsem mohl íci? nechtl nechtl! pjdu tedy dál. mráz i žár však zahoel mi v líci,
—
bez hošíka
žíti
ale prosit?
—
lovk
trýzní
jsem
se bál;
pro pak asi? všemu pivyká si. nikdy!
i3j
XXVII.
1
išla chvíle; byl jsem u výplaty,
sdílím
s
druhy
vše, co
chtl jsem íc,
práv hoch po násypu vzhru jde mi
a jdu dál, tu
aniž v prostém
že
m
nožkou
tuší,
ruší.
úsmv
vše marno!
zlatý
vstíc,
srdéku svém
že to pracné dílo
Volám na,
mj
v tvái,
dnes tak záhy pekvapil,
—
netušeným štstím na mne záí však než jsem ho v nárui své skryl, ped nohy mi padá s dsným pláem, v tvá i hlavu šlehán karabáem.
Hoch mi zúpl; v tom
jej
ruka hrubá,
jako kámen, který v hnízdo a v
nm
bedn ptákv
pa
život rubá,
udeila v levou stranu zad; chlapec zkik' a v písek mojí stopy mdloba zlatou hlaviku mu klopí.
Jako krahuj rozlícený želem na nestejný zapomíná boj, když mu jestáb v zobu zkrvavlém drahé pískle nese v temnou chvoj, v ráz jako tygí tlapa tak já
—
i
padla ruka v
Chy
h
líce
toho chlapa.
jsem ho a zapomenuv syna
než blesk jsem na
mrskae
trh'
—
a juž Prušák, pobsilá psina.
jako balvan
s
hráze v
dl
se s\Th',
tak že dole sotva pohnul oudem, a krev se
mu
lila
z hrdla
proudem.
Však mi tenkrát pomáhala taky
záš k a pak
té železnici ze to,
V echách bohatnul krev
nám
\-3-zvida a
všech
sil.
že cizák všelijaký
ssaje
a tyl,
upííma rtoma.
zbra pak
kuje doma.
Hledím na. tak obtžkán jsa liíchem, boui kaprad jsem se chvl; kolem pokik pomíšený smíchem: jako v
jedni ,,ZleI"
dobe na
dí,
druzí:
,,
Dobe ml"
chlapa
je
nadutého;
beztoho jen sám
je
vinen všeho!
141
Trestat ano, to z nás každý iní, ne však týrat, jako vzteklý pes,
mrzákemli dít bude nyní, kdo mu nahradí co, která ves pijme je tak zhola do výživy? Tot aby šlo žebrat svojí skývy!" Bouili
se,
já je krotil slovy:
,,Xechte všeho, v krvi
kvapn v rukou
taml"
Sám
leží
muž,
letím k
synákovi
staré ženy ležel už,
ale bled a
cho
—
já
v ráz ho
lapil
a jak šílen k hajnému jsem kvapil.
Lidé do kola se vyhýbali,
k zastávce se nikdo nepozve: „Chytnte ho!" zaznívalo z dáli; znlo zblízka, ,,utec hned — ,, Prchej!" nechod k hajnému, le v tajná místa, sic t v žalá vezmou dozajista!"
Bžím
tedy, srdce v žebra tlue;
vru málo dbal, zanevel jsem na život pln žlue, o synka však tas' jsem se a bál, o sebe jsem
ani nevím, živého-li nesu,
po výmolu stelmo prchám k
lesu.
Jako sokol postelený v boku, pítelv krov s tžkou slzou v nepokojném oku. dal jsem synka ve
"
ekl jsem
málo díku
jen
slov:
vzal js^m brokovnici, brašnu k tomu, a
již
utíkal jsem
z
volal za
plný žalu
chatky, jenže nožky vlek',
mnou,
slézal ostrou skálu,
zve
ruky, na zem Tatíku mj, pro mi utíkáte,
prosil, stkal, ,,
mj
bda. hoch
\'šak, ó
výbh'
do polomu.
což tak pramálo
m
klek'
v lásce máte?
Xeprchejte, bolesti se množí,
elo pálí, z nožek prýšti krev, kámen eže, ruku škube hloží, bijou vtve dev, do hlavy
m
stezkou porvány jsou malé paty s
vámi
chci, ó
mj
tatíku
—
zlatý'.'
Myslil jsem, že úzkostí snad zh^mu,
mam
prosím:
vra
sel
bleskem letím zpátky
on vždy \ýš,
—
a již vinu
na svá adra drahou chlapce jehož oko, slzy ješt v ase,
po
dešti jak louka
usmívá
tíž,
se.
Co a jak se dále s námi stane, na to nemyslil jsem, kd\'ž jsem prch', jestli krpj vláhy ješt skane v pohár žití, jejž mi osud zvrh', i do nho bída žlui chystá, aby srdce puklo dozajista. 143
;
Zapomnl jsem prvé nebezpeí — vždy jsem si svj poklad v rukou píroda a
as
nes'
nás zase zléí,
chléb snad také vyhledáme kdes,
tebas
nkde v
poctivec,
ten
kraji,
když ne tady
vyživí se všady.
Ubíhal jsem, jako jelen štvaný úzkostliv kvapí na ruej,
aby
schladil pal horoucí rány,
lovcv divý rej adra vtru chladem mela,
než ho stihne a když
strachem o dít zas zahoela.
m
oi nesly; Ani nevím, kam prchám po cestách jen neschdných, a když mlobou nohy moje klesly, strach o život
hošíkv
m
brzo na týn kvapím, brzo
bych
dorazil
zdvih'; s
týnu,
díve k Herrenštýnu.
—
XXVIII.
Z-náte ony trosk}- v starém buí v Šumavny místech tajemných, v kterých vichr s>Tia zpívat uí, jenž se za veera v habrí zlíh', sim však, sotva letní noci minou, kolem prohání se s Meluzínou.
Kolem valy, posud plny vzdoru, mohutný se pojí ve troj hran, na nich roste javor na javoru,
stovké pak jedle se všech stran kloní temné vtve v mocnm sklopu
pes porosty hloubn^xh do píkop.
arodj
prý jakýs v dávné dob vystavl ten opuštný hrad, a zde ukryt jako v živém hrob 145
Devorubec.
chmurné hory kolem kol prý kla, tak že ani bílé svtlo denní netušilo v skrýti jeho dlení
Znal jsem hrad, a v tverbok
m
tom zdivu
nalezl jsem kdysi zpustlou skrýš. z nížto skulou
bylo vidt v nivu
skrze stromy; jinochem zde spíš toulal jsem se, kaliny
Na
to
ale
bda, noc
kde v
pletly.
si
mysle pospíchal jsem dále;
chladný nežli
když kvetly,
pnkavy
a svá hnízda
vítr
se kladla níž,
bžel po úvale;
té poušti horské
kroím na kýžená
v nichž
si
Pebíhal
mrazm
ruka
lepší
najdu skrýš, místa,
úkryt chystá?
už podzim po úboích,
zvyklý
nahá ros
a
kve;
hošíkovi tuhly slzy v oích,
zimou chvl
se zbledlý jeho ret;
darmo jsem ho rukama hál svýma, vždy dl polohlasem: ,,Mn je zima!" Ukryl jsem ho teplé do kazajky, na a ovíjel ho v šat, pro uspání povsti a bajky vyprávl jsem z našich horských chat; tžko uspávat, když sever dýmá dýchal
—
zbudil se a šeptal:
,,Mn
146
je
zima!"
,,
dl
Pokej,"
jsem,
,,
ješt této noci
pknou, teplou upra\áni kde za
opt
se
njakou
ti
skrýš,
boží za pomoci chvíli uzdravíš;
—
hned tam budem, ješt dvoje svahy jenom nepla, chlapeku mj drahý!"
jej, až spal mi v paži; v horách blíží noc, tím chladnjší vítr v kmeny \Táží. Pane Bože, pispj na pomoci vzý\ám pes ty srázy, id mé kroky a ved k cíli krok mj z toho mlázil
Tak jsem
ím
le
tšil
•
víc se
—
—
A
zas
bžím, každý
Slyšíš? jsou
ti
list
m
v patách,
Honem! Xe, to
straší:
utíkej!
tetrev jen se plaší,
moje chze v spánku
ruší jej;
jenom vzd^xhá
však co to?
aj,
jedle
nad svahem
—
a vše je zase ztichal
Msíc skrovn na
cestu mi svítil, když oko zve, hned ho zase oblak v roušku chytil ukrý\-al se a
a jak zajatého
s
sebou
prosvitnul-li, proto
píšerným by stínem Hle,
tam skalina
ve;
noc jen
se
skal
plašil,
m
vzhru
strašil.
zpiala
a svou sivou zkabonnou tvá skrovným prškem luny umý\-ala; 147
tam
výmnká,
zas z houští buk, jak
naíkal si šeptem na své dti, že ho nechtí chránit kyprou sntí.
Každým krokem
zkrvácené nohy
do cesty mi vstoupil jiný stín, paez vtyil pahýlové rohy, balvan psti z ruky rozsedlin hrozil mn"^, já unikl mu v klestu, on však jak by nadbíhal mi cestu. Pospíchal jsem
ku hebenu:
hor}'-
nkde svah byl, jinde píkrý sráz, nkde dr, le jinde rouška hlenu; však než pomyslil jsem na nesnáz,
pohledl jsem na své a zas dále unášel
je
dít
spící
hbit
Tu pojednou skížily
se stezky,
chodíval jsem po nich asto dost,
v právo
kratší,
nevolím
jí
m mohla krokem pak by m stemhlav do snadno by
dnešky,
chvátavost
nésti stranou,
smrt šera
strhla
V
levo tedy, jenom o
boím podál abych nevdomky a
již
jezera.
pt krok,
skalních stn,
v hrozném skoku
ve propasti nebyl pohroben;
spchám, kvapím,
cesty
vyhledávám
však kde jsme to? místa nepoznávám!
—
—
Siný msíc, mlha podzimková na mne vane cizota z tch míst tichol jenom sova rozhlížím se .
.
—
.
ze skal, kvapíc pro koist;
letí
Bože mj, snad také já v tom bludu budu! s dítkem lané smrti v kot st .
.
.
Aj co to? co pohnulo se v mlází? Nic, jen sosna rozpuknutý plod
plný semen na mech dol aby nevyhynul její rod; však
pro
nemže
jindy
hází.
se státi,
až se pokoj mojí lebce vrátí?
—
Cesty není konce! Ohlédnu se svrchovaný Bože, kde to jsem?
as! Kol jen kmeny kusé, noha klesá v ztrouchnivlou zem,
v polomu
sotva se však zase juž se v
Jak
lze
Z jedné
mocn vzhru vzchopí, erném práchnu topí
vyváznouti smrti
nelze dál, ne,
z
toho bludu?
bžím
druhé v stet, tady spáti budu!
Bázliv sáhám na hošíkv ret: zhyne, zhyne ach, jak chladný! hrozno
—
A
zas vyhledat chci cesty
Hošík procitnul ,,Kde to jsem?" brzo
whneme
mým
se
—
jiné.
namáháním:
,,Múj zlatý, tiše bud,
tmto
stráním.
a pak zhoví si tvá chorá hru! jenom nebu netrpliv, milý, víš, že by nás rádi polapili."
Synáek
se ztišil,
asi
tušil
dvojnásobný starých ader strach; noha z troudu zabíhala v asy
rumu na
a zas vázla v
a
skalách;
však skokem pospíchal jsem dále
já
pec
lesem bloudil neustále.
Stál jsem na mýtiny mírném sklonku, v pršku luny rozhled' jsem se zas
—
zvonk, snad to klekání je v ranní as? ke vsi nesmím, snad tam na mne straží, co to slyším? hlas dalekých
neznikl bych slédných
Avšak
ne,
to
ohlas
dráb
zvonk
paži.
není,
v stráni rozbhlý se skot popásá sem tamo v orznní, jejž lid horský, ztuhlý v jamu psot, v podjeseni celé noci hlídá a s ním v houni stará jeho bída. to jen
Mám
jít
k ním? Xe, bezvoln by ekli
stiham mým, kady
lovk
jíti
moh'
dráhy dlník vzteklý", v jehož náruí byl chorý hoch;
starý
ne,
ba
kleí,
ne!
A
,,
bžel lesem, vlhkým vesem.
zas jsem
kamením
a
Pes
rozvalin kamenité poušt,
pes trasa visk temn rudý kal, pes paezy, nemýcené houšt, pes pahýly, pres kle na moál, pes koeny kn.-té plesni vinou, jež se hadi
u noh vinou.
rozr\-tá
adra mlkých
které vichor
kidly roztepal
Pes
skalin,
pes úplete ostružin a malin, pes buko\-ých kmenv tuhý sval, pes štrková pole, mechy kluzké, a zas pes hebenv stezky úzké Hned jsem šplhal vzhru namáhav, hned odvážný uinil jsem skok. hned mi závra zakroužila v hlav, hned mi úzkost šípem protkla bok; po mém tle chladný pot se valil, ohe pálil. zevn mráz a vnit
m
Abych
nepa
hochem do neštstí,
s
nebo v horský ne aboil svah. po kolena radš jsem váznul v
namáhav pes
skalní
lez'
klesti,
práh;
po pás zapadal jsem v trasa visku, avšak nespatil jsem srubu v blízku.
Pes bainy spl které,
nemoc
když
jsem
kr\-té
kalem,
je objal slunce žeh,
líhly u
výparu valem
v postrach po údolí srub všech; ted tu stály, ekajíce chvíle,
až
V
je léto
síle.
rudé úvaly a vesovišt
nes'
tu
nadchne k nové
mne zlekaného tžký spch;
m koen chy
jak hrozné klíšt,
zpeený potok na pi leh', v jehož loži, dív než jsem se tu
z bílých
pn
strach
erný
se
brodil,
mi
rodil.
m
Moí
noha chytala v chzi, nohou kol se viaul klenC' had a dech
vtr v
rozkacené luzy
v horká prsa dýchal mrazný chlad: strašilo to ubohé mé dít, aniž znalo strasti mé v svém skrvt.
XXIX.
v ybednul jsem jakous na pšinu, nkdo r^-chle sbh'
v tom pres cestu
srdce buchlo, ke stromu se vinu,
le
zas
novým krokem
chvi se mech,
a zas jiný kroej šusti v
drn
.
.
.
poslouchám a stojím opatrn.
Ml
jsem ovšem pušku na rameni,
avšak v rukou hoch
se
poal
chvít,
než by ho složil k bvému kmeni
mohl jsem už ránu v boku mít; protož schýliv k hošíkovi hlavu, konejšil jsem dvojích
Opt
krok\'!
Poulím oi.
V tom
Snad
—
ader vavu.
m pece
Musím
stihli!
zh\Tiout
pec?
zas jiní jako stín se mihli.
153
—
plecem uklonným pod ranec; oddechnu si, sklonn k dítku líci šeptám mu: ,,To jsou jen podloudníci!'
s
Nuzní
lidé;
nedostatek chleba
zavedl je na tu cestu zlou,
opatrn s nimi jednat teba; oklamáni astou nástrahou krut dív, než nutno jest, se brání, a kdož najde mrtvoly v té stranil
—
Pešli všickni, nic
se
nehýbalo,
vítr usnul, ustal sosen vzdech,
kapradí
i
koví všecko
spalo,
jenom ztžka oddychoval mech pod nohou, a hošek rtoma svýma
,,Mn
polohlasem šeptal:
je
zima!"
prsm pohodln: Drahoušku mj, brzo kyne cíl, pak na mechu kvtupln vln Pitisk' jsem ho k
,,
't
líkm
tvým
do klínu a
s
ti
úsmv
ním písn
Pivi
se
se vrátí
s
slunka
brzo
pyl,
sletí
kalinových sntí.
mi jenom k
jeho tlukot rozproudí
dvuj,
rzný
to také
vybedneme
srdci úže, ti
krev,
nco zmže; z
tchto dev,
a než ráno pijde, ba snad spíše,
budem v útulku
své tajné skrýše."
A
zas dále
nohy utýrané
kvapí lesem, s
ela
což
cíle nelze zít,
pot, krev s
mám
tžkých nohou kane;
dív, než skrýše dojdu,
mít
v tajných místech ve pralese pustém, ukr\-t býlí rozbujelým zrstem?
Mám snad v rudém moálu a bahnu pohbít dítka svého útlý vk? Všude smrt, kam hla\"u svoji nahnu, všude píkoí a pekla vztek; již listem svadlým h\-ne.
tlo mé a
mé
kleslé mysli hrob jen kyne.
—
XXX.
3vítalo. Já posud neznal kraje; umdlen, zch\ ácen, chvilku sedl jsem
rozbrázdné rokle u pokraje pod obrovským skalním útesem; rozhlížím se zas a v náhlém vzcb.opu polohlasem zkiknu: ,,]\Iáme stopu."
Prsekem jsem
spatil
známou
za ní výše statný horský
vísku,
les:
tamo má skrýše! Rychle k ruban:sku, drahný cesty kus jsme ušli dnes! a již líbám hocha" ,,Ted se vzm iži, jsme tam hned!" a zas se noha tuží.
Bžím, jež
letím na ty troje hráze,
prý Velký Prokop stavl kdys.
aby pokoiti mohl snáze 156
onen
cizí,
vraždychtiv ý hmyz, soutskou se hrnul
který do
ech
v hrozné
síle,
tak že vesmír ztmul.
Letím, míjím mysl i várnu starou, zvolna kráím skrze hustou mláz.
vže onou spárou do tajemné íše vcházím zas, a hned lžko z kamení a mechu hoškovi a sob robím v spchu.
blíže oblé
pkn
v Když tak odpoíval a já pozoroval, že by spal, pospíšil jsem,
mkku,
bych na míst léku
—
kousek chleba ve vsi \-A-žebral obvázal jsem hlavu k nepoznáni, zrannou pak nohou šel jsem k stráni.
Dosáhl jsem všeho v krátké dob; a zas jsem se nazpt lesem kmit',
chlapeek mj v kob v strachu beze mne snad neproci, hledaje mne v naíkavém plái a j:ž vcházím šastn k svému spái.
bázliv, zdali
—
Pozd j' ovšem
v jakéms takéms míru
ekal na mne vezdy trpl i v, když jsem nutnou stravu hledal v síru; jenom nkdy tak byl slab a tkliv, že když jsem se láskou k nmu shýbal, tisíceré
slziky jsem 157
líbal.
Pinesl jsem také rzné léky, a že kobu ovládal už chlad,
suché klestí
ped
buku u paseky
s
sklípkem jsem k ohívání
a pek' srnce,
jejž
jsem
stihl
kla,
ranou
pro dušiku svoji milovanou.
A
což jsem
mu
vypravoval všecko,
jenom aby chuas zapomnl bajky, jež jsem slýchal jako
proež rozhrnul jsem
denn Jeníkovi Drobnými
dcko,
pamti jsem ml;
náhle všecky v
srdce svoje
do úkoje.
též žerty pro
usmání
svém kout skryt, však uvnit skrání
bavil jsem ho, ve
dsnou chtlo
bolestí se
mn
pemoh' jsem
srdce rozskoit; se,
a tu hlávku na ,,Vz, Jeníku,"
zazdno
je tré
všecko vypravoval
adrech jsem
choval.
dl jsem: ,,zde v pekrásných dv,
té
vži
každá tajn pokladu si steží. asto z kob tch ozval se již zpv; kde kdo hodný, tam jich štdrost vchází s
dukáty, jež do klínu
Tob
jist také
nco
hodné dcerky Ježka
mu
dají z Velhartic;
jen až žluté lístky napadají
158
hází.
"
k malým nožkám tvým, tu nemhnskr^^j
nic,
do kapsiky u svých šatv,
je
doma zmní
se
,.Ano, ano!"
—
dukát v.
do
ti
Hošek usmíval
se,
a jak di\-ný, smutný byl ten smíchl
,,Kde ta vž, zde vedle?"
rue
ptal
se,
hned žlutý lístek buku zdvih', jejž sem vánek zanesl v tu ch\-ili: a
,,Hle, tatíku, peníz
hodné
Víly!
to doma vystavíme chatu, zakoupíme velký pole lán. obléknem se do krásného šatu,
Za
malý pán;
ty jak velký, já jak
—
na chudých však pec se neproheším dl a v ruky tleskal: ,,Jak se tším:" Neptejte
se,
jak
mn pi tom bylo;
ústy ovšem také jsem se smál, ale srdce
proudem
slzy
na prsou mi hrozný šeptaje:
vždy
lilo.
mj
in
stál,
,,Xa dít kojíš blahem?
jsi
zabil
Zachvl jsem
lovka se;
—
jsi
vrahem!"
ulehl jsem k dítku,
krku vzal, nžnou hlavu k\-ítka,
dýchal v ruky, kolem
a jak vánek
tak jsem drahou duši uspával,
pikrý\aje hoška prostým šatem a své lásky purpurem
159
i
zlatem.
XXXI.
Když mi zemdlen ped vchod skrýše
tiše odpoival, zamyšlen jsem se v temno les nebo v luh se díval, tažných pták pozoroval sled a sám sebe tázal jsem se v trudu:
Kam
potáhnu já? co jsem? co budu?
Co jsem byl, to zapomnl jsem želem; pomsta prchla, te mnou vládl strach, chtl jsem vraha stíhat smlým elem stíhat já
—
sám stíhaný
já vrah!
mé dít s duší svojí jemnou proto mít a trpt musí se mnou! Ach,
Kam je dát beze mne žít nechce! Mám mu prchnout, zanechav jej kdes, ?
aby žebrákovi pišla lehce
jakás sama žebrající ves?
Mám
dát soudu ruce svoje rudé?
—
Však kam synka? co
A
tak myslím, tak
co
ného bude?
z
pemítám
stále.
vadnu jako starý pe v ustaviném mj-šleni a žale, pohlížeje ranní na jese, která v mlhách na skaliny sedá. \Tiit však
zakuklená, shrbená a šedá.
Zel
tch hvozdných stín
jsem, kterak do
z dáli
moálem
se jala
bíst
a do vtví kruin, kilin
dín
šedivé své niti zvolna píst,
aby v
síku
jejich polétavou
chj-tla slunko, až
Listí žloutlo,
v
jich zbloudí snítku.
vtrové
se rvali,
javor sklánl bohatou svou skrá;
a než pršky slunka napadaly na lupenu jeho velkou dla
—
již
mu
listí
dál
odmírajíc ruka klesla,
pak vichice
si
nesla.
V ernou kade
jedlí padlo jíní, pa\'uiny ovíjely mech, v Šumavin smaragdové síni
ztichlo všecko: drozdi
v parostech,
žluny v habru, v hlohu pnkavice,
jenom vran vždy pibývalo více i6i
Devorubec.
Buk
své
velknz
rám, lidí,
a kol kolem
jako
pi modlení
vzpínal do nebes,
—
ó jak smutno k zení! -
celý jeho podrost, mlad<'
les,
a kol nich, vždy dále v lesní šero
bezlupenných ramen
tisícero.
Co zde ponu? zima již se žene; prchnu dál, jak zdráv mi bude hoch in se trochu zapomene; a ó kéž bych si míru dobýt moh' tebas za moem kdes v svt jiném se svou duší, se svým synem!
mj
Xelze bylo! Hošek neokríval: nepil,
neje, ustavin
m," dl
bled:
mou tvá se díval, že bych býval žalem umel hned; já však po zlatém ho hlad vlase tšil jsem: Vždy dobe bude zase!" ,,
Píchá
a v
,,
A když za poledne na výsluní na sedátko z mechu jsem ho nes', vní vkol dnes!
íkával: ,,Ach, jakou milou
dýše hvozd, jak
V
málo dnech
a pak
dom,
pkn
již
vid,
dost
mi bude
síly,
tatínku milý?"
Svdil
jsem mu; on však pokašlával, astou žízní v hrdélku mi práh', tžce dýchal, nepokojn spával. 162
trhal sebou, stenal
—
Bu
jak
pry, bych
lepší
péí mohj
bu,
chci
Prchnu v noci
mne
jal strach.
to své k\átí
osvžiti.
zase, až
mi
usne,
jinam, na vzdálený drevorub, sic
mi zhyne v
nech by tebas
pjdu
sluji této
brzo, zítra snad
Ženo má, ó
dusné;
kat mi hla\"u srub',
pij nám
—
dnes
\-
noci.
ku pomoci!
Avšak stihnou-li nás, kdo nás straží? Kde zahynu já, kde hošek as? Aj, zda nemám runice snad v paži? Ubráním sel Však kam s dítkem zas? Jít mu nelze, sotva nožky staví, pjde-li, jen díve smrt je zdáví!
i6^
xxxír.
Divné ei! Oel jsem na výzvdy i pouhá zvst? .
.
.
byla pravda to
eta
vyvázl
pry^ z
nebezpeí,
ode dráhy zhola puštn
jest
lidem nakládání;
pro surové
s
po druhém
že
úady
se shání.
Pobouil prý dlnický
lid celý,
nyní však že horší páše pych, jak se myslí. ,,
loupí,
proto sesíliti
,,
kde co
pánm
Vraždí v cestách," dli,
mže
po hranicích
Dobrého si propuštný
po domích;
opatrnost káže stráže!
našel tovaryše,
eta
je to
pro lup tajné uchystal
164
sám,
mu
skrýše;
le
jest, že každý klam, když už plátno není. dojde hraniníky objevení.
tak bedliv
pozdj
teprv,
\'olno strážím vraha stíhat zbraní,
mu ernou
volno protknouti
nkdo
hrud:
neb zraní, ped zákonem viny zbaven bud. jen když eské hory krátkou dobou
zabije-li
jej
prosty budou loupežník obou!"
Vny
Bože. tak že jsem se zvinil?
Xe, ba ne!
Mne
stál jsem, jak
Což
mám
pojal
hnv
by do skály
te
Xel a
bda
nazpt spchám do
hoškv
sklepení:
ješt den! Xe, prchnu hned! dech jest sotva k potušení .
sáhnu na nožky: jsou jako sáhnu na srdéko: stojí
—
mj
I
v loupeži své štstí hledá?
vykám
a
vklínil.
býti jako onen vrah,
který ženu zavTaždil mi, a
strach,
i
m
výkik
X'edbal jsem
-
.
led! stojí!
—
rozléhal se chvojí.
jíž.
zda
mne nkdo
kdo by hledal vraha plachých
slyší,
stop,
lhostejno mi; zde v té horské skrýši
vedle svTika toužil jsem mít hrob, žaloval jsem, plakal pro své
dcko,
jímž jsem v živobytí ztratil všecko.
163
Nevil
h
jsem pece; v trpkém žele
než
šílený-
jsem
sob ve;
u mrtvoly bdl jsem noci celé, hejkal jsem ji, hlaviku jí zve, celoval
ji,
hladil, tisknul, libal,
mechu
a zas v plái do
i
se shýbal.
jen snil, že navrátil se v taji
v bohatjší chýžky bílý krov? že s nim soudruhové v kole hrají?
má,
chová
že jej
ze rtúv
a že k
a místo slov
samé polibky
sob
srdce
dv
se
inou, vinou?
se
Tel jsem ruky, dýchal k
outlé hrudi:
,,Vid,
že nejsi mrtev, synku,
tvoje
srdéko
aj,
vždy
ne, ó ne,
vždy
A
vi?
záhy vzbudí, vytáh' jsi se s dobrou pí; ty vyrstáš mi skryt, se
se usmíváš,
mé
zlaté dít!"
zas chopil jsem se jeho ruky,
líbal
jsem ho, raménkem
mu
tas',
dojemnými zvuky: .Procitni! nech v jiný svta pás hoe mé t teba nésti musí, jen se probu, chlapeku mj rusý!" volal, prosil ,
Tak jsem kísil tesoucí se rukou, za adérka dýchal, líka hál,
marn, on mou
eí i66
sladkozvukou,
já pak jenom
okem žal,
jeho neokál;
jak \-\Tstal by z
pdy,
lámal srdce železnými údy.
Mamo
všecko
—
nezrželo
nepohnul ho stesk
mj
zvadlý byl ten vlásek jeho
okem
více,
ani sten, kštice,
jeho nesvítal mi den,
ve který jsem doufal dlouhá léta;
po všem bylo veta
167
—
po všem
veta!
XXXIII.
L)sná hrza srdce sevela pec nechtl z tch jsem
a
m
mi, jíti
míst;
pod skalami, každé stéblo slámy, každý list, každý útes hor jak osten krutý zdál se být v mé srdce zabodnutý. vše
Prchám
strašilo zde
z
koby, v kobu
zpt
líbám hocha, tisknu, prchám
O
se
vracím,
zas:
kéž žalem radj zakrvácím,
bych tch
bolestí
svých hodokvas
svém a hlav v stálých utrpeních pusté vavl
necítil dél
v
srdci
Pobíhal jsem kolem po krajin,
v chaty bloudil
jen,
když
nutil hlad,
ukrýval se v houštích, v noci klín.
pozorn jsem ucho k aby
slj-šela
jestliže
ji
mé
duše
srdci
klad\
tíha,
ruka pomsty
stihá.
Zase jsem se vracel v úkryt sluje, kde mi hošík drahý zvolna tlel, abych zel, jak bou mu hlavu nije, všeho prost, bych ustavin mel, bych ho libal, bych s ním pohovoil a zas znova svoje srdce moil.
Mám
ho pohbít, zahrabat ho v pdu, v lesní prsti ukypený rov, abych nezlibal ten úbl údu? neskýtal
mu tchy
Ne, to nad
sladkých slov?
sílu je srdce
mého,
nezahrabu jedináka svého.
Vždy
se líka dosud nezmnila, v která kade v zlatých prstencích
jako horská bystina se
rtíkem posud z
ela
dtský
lila,
hraje smích;
bílý paprsek se zvedá
snad že hvzdu,
s
—
níž byl spadl, hledá.
Pohbít? nikdy! vždy ta horská zima, moje družka z dávných mládí dob, mile kídloma ho skr}-je s\-ýma, lepší, vzdušný vyklene mu hrob uprosted té staré hradní sluje, v nmž se srdce na prach nesesuje.
milosrdná ruka
Její bílá,
neporuší milých líek tch,
v
jejichž
stedu posud rže puká,
ani usmívání na ústech
ona ušetí
by
zmny
jí
Tak
—
drahé hlavy,
té
nezhubily dravý.
se stalo. Xebylo-liž Ihaní,
když jsem
mraz
slýchal, smrt že
pr\-ní
zádech
s
zima
s
tmou!
horských strání
inil moudrost lidskou pochybnou
;
pro hošíkv spánek byla žitím, pro vesné stonky skvostným kvítím.
Tak jsem sám
klamal,
se tšil, tak se
tak jsem ohlušoval vešken bol;
vždy
ten
rozum
mj
se
zvolna lámal,
poupte svadlý stvol, když ho tžký pramen dešt zrosí, jako bez
aneb ostí chladných
vánkv
skosí.
XXXIV.
1
mi
bolestmi a témi
vyschly žhavé
klamy
slzy, usláb' dech,
nadj v adrech skr\-tá vyhasla mi. rozum zachvl se mi v základech, každá iva chvla se a mela a noc kolem mé se duše stela. Její brvy nasypaly jedu v pramen cit, jenž mi srdcem tek' a vlk vášn vkra se ku posledu v stádce bílých jindy myšlenek,
rval a trhal, až v
nezstalo oveky
elo moje
mé hlav bdné ni jedné.
zoufalostl zr>'té
potel trpkým vzdorem sytý mrtk; bliny srdce, posud nerozvité.
jedem rozpínaly rudý zrak, jehož spánek
svt
celý
víkem nezaklopil, — mne v kivdách topil.
pro
se
Svtu lál jsem, reptal proti Bohu, mých prsou hnv a hlavy vzdor
a
v skalnou propast tlail moji nohu a zas bušil pstí v štíty hor, ba
v nebes klenby v
i
plnoc
a já v
Bh, pro
Je-li
se silou
i
Je-li,
—
nevinného trestá?
pro pouze pobraten?
pro chudáka žitím cesta
je
proto,
žije
dsném vení
,,Boha není!
volal:
—
aby loupen byl a ten? mluví! na ty zmlky
necha
lovk
ká
pro
Dravci páni!
—
—
jen a vlky?
budu
žíti
s
dravci:
loupit bude, vraždit moje paž,
vezmu píklad sob na krkavci
—
—
pak mne zachováš; nkolik tch nutných v bídném koutku vždycky za pochoutku!" pipravíš ó já vím, pak
mn
Jako chlapec, jehož ruka slabá v skálu z luku vrže louný šíp.
vypouštla duše moje slabá v nebe hnv svj; mohlo být tak Šíp
i
hnv,
lip?
vše jako prach se tíští,
ttivou kde nitka na luišti.
-
Tak já se rouhal: v ustrnutí na ta dsná slova vzpomínám. vlas mi vstává v ader tajném vzdmuti, krátký as že ku pokání mám; necha kde chce mysl má te prodlí, v práci, v spánku, vždy a \žd\" se modlí i
.
1/3
.
XXXV.
v takém vzdoru po lesích jsem tkal, do šumavských rozvalin a spár,
noní ani
stín
mne
více nepolekal,
živl neústupný
zvykl jsem jim, ba a jen
svár; i
hladu zlot,
zídka chodil po žebrot.
asto mou to ovšem duší trhlo, jak by medvd zaal do ní dráp, okamžení všecky kroky zvrhlo, dít hnal v ruí kvap, abych pohledl, zda v noním šee lupem nestalo se divé zve. strach o
Žalost však
m
m opt
pes balvany, moály
zpátky hnala a houš,
skalnaté kde údy rozkládala
líná,
vysílená horská pouš,
kamo sup
jen svoje kídla sklonil,
když sbor
pvc
vyplašil a honil.
Chtl jsem oddechnout si na samot, na temenech nebetyných skal, s nichž jen mrak v své pesycené zlot píšerná svá kídla rozpínal, jako erná ká, když v touze svojí na padlého jelena
se strojí.
Zde jsem dumal o svém žití celém, až v mém srdci úmysl se líh', abych skály rozrazil s\-ým elem, nebo stemhlav skoil dol s nich, a
štít plesa,
jenž se
svdn
blyštil,
tíhou srdce svého náhle tíštil.
Rád bych býval v jezemí tu vodu navždy bolu svého tíhu skr\-l, však já neodolal tomu svodu, bych na mrtvé dít nemyslil nech se mi radš lámou skrán, nežli smrtí zapomenout na
vn
—
n
I
Tak vždy síla jakás neodolná mi upružiti skok,
bránila
tajná ruka zachytla
m
zvolna,
—
pedtucha mi zaklepala v bok a vše ped kýženým smrti prahem šeptalo mi: chceš být samovrahem? 175
Nechceš nikoho zít nad hvzdami? snad tam
eká
stará tvoje
—
i
má,
klamy? Nezoufej! tch pásem nepoha, jež vás všecky upoutala k sob, 'to v živobytí nebo v hrob! otec, žena, dít!
to
a
Chceš
se vraždit,
abys znikl strachu?
zmámen jsi, ó jak jsi cho! Vzmuž se, zapla jiskrou v bídy prachu,
Ó
jak
vzmuž
se,
ztuhni jako jasan hor,
\átz žitím nad podloudnou smrtí, sic t opak na vnosti zdrtí!
—
Zvítzil jsem, ale na as pouze; hnalo zpt, v také chvíli vše abych v smrti plameníte touze
m
hoškv
líbal
dnem
i
zesinalý ret;
nocí ve svou skrýš jsem k\apil,
bych své dít opt v náru
lapil.
h
Však zde zas bylo nežli \enku; každý posel, každý oka hled chvl mou duší, jako pi oddenku chrobák lístkem, na odnož když se, a
mé
srdce po ostnatém cestí
zase pospíchalo do bolestí.
Vše
m
bílý den
rvalo,
mne
telo hroznou mukou: v hnvný zrak,
štípal
noc mi hrozila svou ernou rukou, 176
vítr bušil na hlavu a znak, v sluch pak zpívala mi meluzina:
Umi
radj',
umi;
ztratirs s\TiaI
Chtl jsem prchnout dále z oné koby, kde byl pohben veškeren mj svt jsou dva zde hroby, ne, to nelze! umru s tebou, hochu! Hrstku let, jež mi ješt kyne, s beder stresu, ani krok jich odtud neponesu! .
.
.
a
Chy jsem pušku, ránu ukrývanou do hla\Ti mi ruí tiskl chvat, byl jsem hotov, dív než hvzdy vzplanou, bych šel s jedinákem spát a již k nmu ukláním se tedy, abych celoval ho naposledy.
vn
—
a v slz mých proudné sile v ráz se oteplila chladná tvá, na okách dv mušky zabloudilé vstíc mi nesly kmitnou svoji zá a jak stejn s mou by cítil mukou, pohnul chlapeek mj ztuhlou rukou.
Líbám ho
Vánek plaxým pohrával a když jsem
jej
mu
na svá prsa
vlasem, vzal,
zdálo se mi, jak by polohlasem: ,,Ote, nevraždi se," šepotal; ,,i se
ti
snad báchorkami zdají
všecky zvsti o nebi a 177
Devorubec.
ráji?
Co
se stalo, vše je z boží rady;
odpoi
si, vejdi na ukoj v naše milé pošumavské sady,
tam
u matky pírody se hoj
napij jarosti se z krásy
ranný
pi
jak jelen
—
její,
rueji.
—
Zbra klesla mi z ruky, D ouíej v Boha!" na synkovo tlo já jsem kles', ny vým srdcem lahodným' zvuky ohlas dtských písní mi se nes', jež jsem ondy s otcem v chrám zpíval: ,, Hospodin zná tvého žalu píval!" Z tichl jsem a jako topol štíhlý, k dyž jej hn,ný obletuje mrak, v
nmž
t iše
t
ak
se blesky blízké smrti zlíhly,
v nebe noí vlhký zrak: i
já
chtl
v ústret smrti
ve svém zeli svému spasiteli.
zírat
—
r78
XXXVI.
Ven
jsem vyšel skrýše na zápraží;
uklidnn byl vešken tvorstva
msíc
tiše ubíral se
k
ruch:
stráži
svého stádce na jásavý luh,
krpjemi mléné dráhy arodjné podával jim vláhv.
který
Jako David Saulovi když hrával, aby hnvný skonejšen byl král. tak hlas pírody mi sílu dával, tak mi na paprscích luny hrál bílý andl píse tajeplnou, a mír vzrstal každou struny vlnou. Cítil jsem, že vánky klid mi vály, soucitn mi šeptal proudu var
prchající z obejmutí skály.
t79
svj poklad
jíž
perlí nechal
v dar;
muku, jemnou ruku.
a mír tvorstva, zahnav žal a
na skrán mi Vše tak ticho
vložil
—
má
i
duše ztichla;
pipadalo jako sen, který matka ponejprve vdychla dítku svému do kmentových plen, vše
by
r.ii
je
vlákna, hrubšími jež byla,
do hedvábných ruek netlaila. Všecko, všecko prchlo, co
m
rozruch pomsty, samovraždy jak bv
hvzd mi v
rvalo, vír,
duši napadalo,
—
všecku bytost moji o vlád' mír jenom na paprscích luny v stráni
znla vánkem píse odíkání. Dal jsem hlavu do studených dlaní:
Vný
Bože, híšných skvrn mne zbav! tom hvizd jakýs rozléhal se strání; slyším dupot, snad to srnu dav
V
—
ne, to kroky; stopa ruší stopu
a
.
.
.
dva stíny vešly do píkopu.
Snad mne
stihli, abych za pokutu vytrpl, co sesláno mi v tr^ st? Busi! život byl plný rniutu, jest; vypij u, co náklonkem v
mj
nm
pojte, pojte,
nech
dle zásluh beru,
rád svou hlavu složím pod sekeru. i8o
Vped
jsem kroi], stíny sdružily se
—
msíce v tom pitlumená zá zjasnila mi jedno elo lysé, více
—
a já
hrzou zstal omráený:
s
dvojí zdivoelou tvá,
— vrah
dáblem ert
dítka a \Tah ženy!
Dlili svou koist uloupenou
—
tu já zlícen vzal jsem pušku v
„Pomsto boží
I
líc:
takovou dnes cenou
s
utýrané duši vcházíš vstíc,
bu
smíena
utrpení doba
nuže padni jeden,
Však mé srdce zachvlo
msíc
plachý
—
ne-li obal"
si\ý
se náhle,
pele
mrak,
v šeré noci, dálné, perozsáhlé utkvl, jak by man, plachý zrak, a vzdech vtru spchavšího svahem
dív
šeptal jak
Nebyl a
jím;
jsi
trýznila
te
domnnka
t; hle,
pec pohání
padnout
z
t
Xe\Taždi
ti
jsi
jen
pouhá
viny prost,
dsná touha
plna v boží nemilost?
chceš konat,
sotva se
,,Xebu vrahem!
hošek:
ím
dív
srdce \-elo,
nebe otevelo?
jichl
Chceš jim roven býti,
neznajícím hrstky lidských práv?
Pomsta? kivda? nech
ta slova ziíti.
hluchá jsou a
nezatra
trísni
tvorstva
há\',
jich smrtí svoji duši;
v sporu tom
soudit nepísluší!
ti
Zanech zákeníky pomst vtší: necha bez vina tvá pijde v jev, které rudý kámen nedosvdí ni tvj plá, jenž chvíval hlavou dev,
—
ani žena, kterou hlína kryje
vz, in
vlastní
s
usvdí
tebou
Bezvoln mi ruka dol
jel"
klesla;
dlan kla,
však než hlavu svou jsem v
už se z houští dvojí rána nesla;
zírám v píkop:
eta
stelen pad',
druhý zbojník skokem prchá rue etníkúm a strážcm do nárue .
.
— .
Lapen, s\ázán, jako net\or dravý
zaval vztekem,
že se
zachvl
bor;
v úkrytu snad jeho draí hlavy vražda vešla s násilnictvím v spor,
komu dív
a
komu právem
vtší patila by
více
šibenice.
Klek' jsem na zem, zakryl v prachu tvái;
pomstil
mne
i
chránil Hospodini
spatil jsem, jak v luny snivé zái
jemn a
usmíval
se
ztuhlý syn
svým tichým rtíkem
,,Nyní, ote, pochovej
182
prosil sladce:
mk
matce!
Zaže, zaplaš útrap hejno supí slunenými šípy krásných dob, až se
ti
pij
si
zas bolest v
adra
skupí,
—
pohovoit na náš hrob tam snem jarním v náru se ti vrátí Jeník
A
tvj
a zlatá jeho máti!"
—
Musím tamo záhy, mne to, abych na rov klek', sprahlé oi potebují vláhy, tak bylo.
pudí
sprahlé srdce víry paprsek,
sprahlá mysl
tchy v ase
jinde toho nikde nedobudu!
:83
tradii
—
XXXVII.
1 žko jsem se louil s drahým tlem; v posled hebounký mu snesl mech pokropený radostí i želem, a té noci hned jsem ke vsi sbh';
dív však bych
V
tu
sluj
ped
litou
dobe
zví
zatarasil,
skvost
svj
spasil.
posled skulinkou jsem hledl v kobku,
jako Abraham, když
noen v
žal
ženu svoji v prostou skalní hrobku chvjící se rukou zazdíval, a
vzdech jeho žalný místo zvonu roznášel vkol po Hebronu.
plá Šel
jsem
se strážníky pílí ruí,
udal jsem se a
již
za trest
svj srdce dluh, vzkyplé dív žlui
i
—
s \Tahem v jedno upoutal mé kruh; on se smál a klnul. když nás \edli, le mé oi tiše v nebe vzhlédly.
Hanba já
ta
mi byla jako
nesl, zasloužil
ji
smrti,
jsem
trest;
Boha sám v svém nitru drtí, mnohem ukrutnjším vrahem jest! kdo
si
Byl jsem tedy
tich; jen srdce pláni
xýs se neslo
prosbou: smilováni!
s
Ostatní vše beztoho
zbojník všen, v
znáte:
již
mj
však soudu den
odvtil sbor kmetský po tikráte na otázky práva: ,,Xe vinen!"
Hoch z
mj
pohrben, já sám v tichém bolu
jeskyn ho v náruí
snes'
dol.
ním jsem hovoil, jej líbal, k matce v rvek kla, a když jsem se za rakvikou shýbal,
Zase
s
—
vinul, tisknul
celý život
kde
mj
se žal
Víte všecko
v tu hloubku
pa,
radost naše ztrácí
i
.
.
.
s\'ítá!
185
k
práci,
.
k
.
.
práci!
XXXMII.
ak dohovoil bledý muž
1
a v
tváe zkamenlé
rysy,
snad upomínky dvojí druž:
dv
velké slzy skoily si; však dív než v lesku posledních
tch
oh
pešly v rubín skvlý, rýhou líce dol sjely, le on svou sivou hlavu zdvih',
již
jak ptát by sosen chtl se tmní: Je konec strastem
Žár
ohn
mým i
není?
zvolna uhasínal,
až povždy menší jeho žeh, jenž
dív
jak zlatý
o
jak plivník do popelu a
že
samolib tím
se vzpínal, leh',
se tšil,
v jiskrách sob
zapelešil.
v kruhu
\'še ticho
lidí
vše klidno; ruku na
a v oku slabých
tch,
svém elu
oh
žeh
zel každý tiše do popelu; le já jsem ponoil svj zrak \- tu hloubku utýrané duše, jež bolestn, jež trpce tak
oklamána v blaha
jest
adra
Má.
tuše.
byla bez poklidu,
myšlenkami dál se nes': i nebyl muž ten synem lidu, jenž v žádných strastech nepokles',
já
a
cizotinou obetkán
a týrán, sužován a štván?
Ten
lid,
nech
on tší
se a doufá,
stále stíhán
kivdou
zlou.
když bídou me a zoufá, \'ýš pozvedá se modlitbou; on též, když tísnn se všech stran, nach písní roní z duše ran, on
též,
a vše, co štstí jeho ruší, i pomsty žár v své tají duši; on též, když honn božím hnv
a
inem
m
záští porážen.
zpvem. vavín ukraden
své rány vyléit chce
a zas
ví,
s
že
jeho bude hrdých skrání
a doufá
pec
—
i
v umírání. 187
—
On
šetí též tu šelmu dravou,
jež sžírá práce jeho tuk,
a klidn kráí cestou žhavou
Golgot muk;
jak Kristus ku
on doufá
Pán
Bh
též:
všecko vodí.
dá a znií vztek! a jásá, když mu v nadj' hodí v klín hrst tšínských jablátek. sílu
Le pláem i
hyne v sebe víra
pružnost srdce, hlavy vzlet,
až všecko zvolna odumírá, a
mimo nový
jenž
letí
kídlem v
svt,
mu
leb
zaburácí:
,,Dost pláe! Víš, kde vše se ztrácí,
co lidstvo
V tom
te? Jen v
vytrhnul
v práci!
práci,
mne hostitel: vám není;
,,Te, pane, pomoci
však stalo
se,
jak
sám
jsts
chtl,
a za nkolik hodin bdní,
v
nmž
kus
žití
Mn lid
bílé zastihlo
jiných jest
nás ráno,
vám
dáno.
zory vid a práce chvat
lidem káže vystídat,
a také já chci trochu spáti, tož
musíme
si
s
Bohem
dáti.
Zde v rozlouenou íši vína; tou posilnte k chzi sval,
vám slézti t\-na: vdce jít nelze dál! Náš Javorník vám cestu poví, vždy zná ty hory kížem v kíž;
než
horského
s
však bez
druzi, shrabte popel
\'y,
již,
v
as
I
louil jsem se rukou dáním,
pijde na vás zážeh nový."
mém boku kráel již, bych nezaboil k jiným stráním. jak horská jedle rostlý muž. a po
adra
jíž
blesk sv^ým klínem
le
nezdrtil a ne po valil.
,,Aj
spálil,
svitá," pravil, ,,den se blíží,
a modlitbu svou šepce hvozd,
mlh babk\- po nivách a v
houštin
a v
osvženém
se plíží
se ozval drozd;
rosou
buí
vždy hemži se to víc a ^"íc: dni krásnému to v ústret zvuí v svém chrám hejno pnkavic!"
A
zase
pozel k nebi vzhru
a nad hlavou svou ruku zdvih": ,,Ba
vru, všecku zahnal chmuru
s\-ým teplým dechem no\-ý jih!"
a ke
mn
,,To
pkný
obrátiv se pravil:
bude dneska den,
a duši-li jste
vera
znavil,
dnes budete zas vyhojen i8q
arodjném
v tom našem
ráji;
hlete onen krásný zjev, jak vtve buku vstíc vám ó
vlají!
Ba každá jako korouhev, hedbáv skvostn zelenavý, zídka vren výšinám, v jas pršek slunce usmívavý svým zlatem vyšil: Vítej nám! A teba že jste nespal dnešky, v
jíž
tm
vte mn,
to
jsem starý druh:
ty naše krásné lesní stezky,
ty naše bystiny, náš luh a kvty, jež ho ty osvží
vám
A vte mn,
tém
stelou,
duši celou!
kdo srdce nemá
pro krásy nejluznjší zjev,
í
ústa zstávají
nmá,
když u pírod hárá krev, kdo velebnjší sín hledá, než smaragdový tento týn
útchy
ten
v
vždy svj Bohem napoád
ni satan
že s
a vyítá až
—
své duši nedá;
mu
vrže stín, se
sváí
vlastní P3'ch,
klee dovléká
zpt do pírody
se
v stáí
kroejích.
Ach v takém arodjném chrám je
lovk mí
než mravencem,
i
rám
výá-li povznáší své
a zsinalým se modlí rtem;
ba on
mí
je
než lístek rudý,
dol pa, kam a kudy,
jenž za jesen
a neví odkud, a neví,
a neví,
chtl
pro zde žil pro kdys v
a vad";
hrdé pýše
kmen.
více nežli
b^-ti
jenž setlev
tajemn
a
tiše,
sty jiných hned je nahrazeni
Jsme na cest,
vždy nedlí
pkném
a v lesa je z
tu
již
se;
.
.
.
neztratíte,
já jdu
k svým,
ránu, víte,
dvou vždy jeden zbyteným: pemýšlí a bádá,
lovk
a jak už proudí jeho krev,
bu bu A
že
si
dal
žití
skládá,
—
mi mozolnou svou ruku,
já stisk'
pi
zkazku
pohební svj žalozpv!"
ji,
s
Bohem jsem mu
dal
.
bdlých ladném zvuku svých cit pásma v zpv jsem lkal. a
hor
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 IU8 1900 SV.6
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Heyduk, Adolf Spisy
POCKET
LIBRARY
