Za vším hledej člověka Lidská práva klientů v zařízeních sociální péče
Co nás čeká Moc slova Oboustranný slib Pečující Organizace může vyhořet Diagnostika organizace Místo na světě Klient Živá komunita s vlastním názorem Nebojme se našich nápadů
Kapitola - Moc slova
Moc slova - jeho hodnota v definování standardů sociální péče Mnoho slov v dnešním jazyce je opotřebovaných. Jsou to slova, která ztratila a změnila obsah nebo se z nich stala slova nadužívaná a rozmazaná. Je čas vracet jim znovu si uvědomovat plný smysl. Etymologie slova péče – sorrow, anxiety, grief – stará angličtina – smutek, úzkost, strach obava, Pane Bože, zármutek, žal… volání o pomoc Lidská práva v té nejzákladnější podobě znamenají, že všichni lidé jsou svobodní a jsou si rovni, co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. Dodržování značí míru solidarity a vyspělosti společnosti. Právo se děje Často používáme slovo standard. Standard znamená normu, kritérium nebo obecně uznávaný vzor. Co je normou nebo uznávaným vzorem v případě termínu lidská práva v sociální péči? Jednoduchá odpověď zní právo konat v můj prospěch. Jsme povinni za jakýchkoli okolností konat vše ve prospěch klienta.
Kapitola Slib o domově
Slib o domově Na počátku vztahu mezi klientem a poskytovatelem sociálního zařízení je slib. Slib definovaný právními normami společnosti, ale také slib etický, lidský a závazný. Je chápán jako výraz sounáležitosti, pochopení a laskavosti. Tento slib můžeme přirovnat ke slibu manželskému. Na straně klienta je „dobrovolně se ti odevzdávám... do smrti, v dobrém i zlém“. Je to slib dokladovaný smlouvou o poskytování péče. To je často příčinou, že ho vnímáme jako právní formalitu. Pro člověka – klienta, má závažný význam. Doslova říká: „Důvěřuji vám. Všechny mé dny zbývajícího života jsou ve vašich rukou. Na straně poskytovatele ve slibu zazní: „Slibuji za nás všechny, kteří se o tebe budou starat, že to budou dělat s plnou odpovědností, respektem a úctou až do tvé smrti…“.
Moje oči už něco viděly… dobré i zlé… …dej Pane prosím, ať vidí už jen to dobré
…důvěřuji vám…
Kapitola - Slib o domově
Chystám se podepsat Představme si, že každý z nás – nikdo jiný – ale já sám se chystám podepsat. Nemám jinou možnost. Za pár dní se můj život dramaticky změní. Co mi běží hlavou? - mám strach – budou na mě hodní? Jak se tam budu cítit? Budu tam na všechno sám… jací budou další obyvatelé, tedy mí budoucí sousedé? Jak mi bude chutnat? A co budu celé dny dělat? A co budu dělat, když mi bude smutno? Když se mi bude stýskat? - už tam budu navždycky… Když teď podepíšu, už to nepůjde změnit…, nebudu se mít kam vrátit… …až do smrti – neumřu doma… nebudu na to úplně sám? Kdo mi pomůže, když se budu strašně smrti bát? Bude mě někdo držet za ruku, až přijde čas? - pro mou kamarádku je to daleko – a co naši, budou za mnou jezdit? Nebude je to obtěžovat? Otravovat? Tak strašně moc nechci být nikomu na obtíž. - mají tam kostelík nebo kapli? A pana faráře? – toho našeho znám tak dlouho… - nebudou mě otravovat a nutit do něčeho, co nechci, co ze srdce nesnáším? jsem dospělý a ještě mám rozum pohromadě… Kdo z nás s čistým vědomím podepsal slib v domově, ve kterém pracuje nebo v tom, které zná?
…mám strach… …ale důvěřuji vám…
Kapitola Slib o domově
Důvěra Je pravda, že klient často přichází z horších podmínek a do horších podmínek se díky všem na straně poskytovatelů nedostává (např. obávané léčebny dlouhodobě nemocných). Když si představíme, že sami budeme muset podepsat slib je z právní normy norma osobní. Na jedné straně tedy stojí závazek budoucího domova, vázaný deklarací lidských práv a svobod, etickými kodexy a standardy péče. Na straně druhé je člověk vyděšený, slabý, závislý. Jeho život už nebude plně v jeho rukou. My mu vtiskneme mu naši představu, jak má jeho bytí vypadat.
Díky vám může mít můj život smysl stařečci, díky vám usínám často s dobrým pocitem
Kapitola Pečující
Slib o domově má dvě strany Jsme zvyklí vše dělit na protiklady. I tady máme dvě strany, ale společným cílem je ze dvou stran utvořit fungující komunitu, která se od sebe vzájemně učí. A sdílí život. Strana pečujících v domově je samozřejmě ve velmi těžké situaci. Jsme lidé a máme své limity. Stejně jako v manželství musíme na vztahu obou stran neustále tvrdě pracovat. Obě strany se učí, každá svým vlastním, osobitým způsobem. Tato práce na zkvalitňování vzájemného dodržování slibu má své úspěchy, své těžké chvíle, svá úskalí. Výhry i prohry. Obě strany si však zaslouží porozumění, péči a smysluplný přístup. Obě strany si zaslouží, aby byla respektována a dodržována lidská práva. Snažíme se zlepšovat stávající model. Základní cíl je jednotná komunita. Nejsme dvě strany, jsme jeden neopakovatelný celek. Vzor lidské jednoty.
Kapitola - Pečující
Jenom uklízím Zaměstnanci domovů nejsou jen ti, kdo přímo pracují s obyvateli domova. Techničtí a ekonomičtí pracovníci jsou další hybnou silou každého zařízení. Často však mají postoj „je to má práce“, musím nějak vydělávat. Práce jako práce. Hlavně ať mě nikdo neotravuje a nic po mně zbytečně nechce. Kdo z těchto nepostradatelných lidí řekne, nebo může říci, je to mé poslání? Záleží na tom jestli uklízím v bance, továrně anebo v domově pro seniory? Znamená to vnímat prostředí, postoj ke mně, prožívám interakci. Co motivuje tyto lidi? Co může být bonusem k jistotě platu a zaměstnaneckých výhod? Dobrý pocit. Pocit, že i já sám jsem malým kolečkem v soukolí domova. V dnešní vyprázdněné době je tento pocit stále důležitější. Vyprázdněná zaměstnání, vyhořelí zaměstnanci, dusná atmosféra. Bič nad podáváním stále vyšších výkonů, zbytečnost počínání atd. taková je situace v komerční sféře. Statistiky dlouhodobě ukazují, že lidé jsou stále více ochotni vydělávat méně peněz, když budou vědět, že jejich práce má smysluplný důvod. Příběh uklízečky – zkušenost – podřadná práce Příběh účetního – zkušenost – nejsem kancelářský stroj
Kapitola - Pečující
Jsem ten, kdo ručí za náš slib Výběr pracovníků, jejich vedení, rozvoj a celková atmosféra práce padá na ramena ředitelů a vedoucích pracovníků domova. Záleží na jejich zkušenostech, nasazení, kreativitě a obětavosti. Na jejich přístupu ke vzdělávání, otevřenosti novým nápadům a přístupům. Tato pozice zasahuje do jejich osobního života. Čas trávený v práci mimo rámec pracovní doby. Sebeprožívání starostí a osudů svých klientů, zaměstnanců. Malé i velké boje s nadřízenými orgány. Odpovědnost. Patří vám dík. Ale také čekáme na budoucnost. Bude lepší?
Všichni máme své dny
Kapitola – Organizace může vyhořet
Organizace může vyhořet Syndromem osobního vyhoření jsme ohroženi všichni, kdo pracujeme s lidmi. Tato problematika je již dobře zpracovaná. Je vypracovaná metodika diagnostiky, léčby, řešení. Syndrom firemního vyhoření (vyhoření organizace) je u nás zatím nedefinovaný, čeká v pozadí. Co se tím myslí? Neochota, flákání, nechuť, kritika, netrpělivost. To vše je v atmosféře pracoviště, ve vzduchu. Nikdo vlastně moc neví, proč se mu do práce tak moc nechce. Nesouvisí to jen z přetěžováním, dohledem nadřízených pracovníků, jejich kritikou, neochotou naslouchat atd. Něco je špatně… Necítím to jen já… Dříve nebo později tento jev způsobí velké nepříjemnosti. Betonárka – příběh Smyl našeho konání, smysl práce, možnost dohlédnout její důsledky, možnost cítit a vidět ty, kteří s mé práce mají prospěch, radost, užitek je důležitější kritérium než peníze.
Kapitola – Diagnostika
Zaměstnanci, jsme kapitola sama o sobě Dnes už v sociální oblasti neřešíme tak často nedostatek zaměstnanců a jejich finanční zabezpečení. Nejčastěji řešíme jejich kvalifikaci, disciplínu a chuť pracovat. Kde se skrývá kořen této skutečnosti? Znovu a znovu smysl práce. Když vidím smysl mám chuť. Pracovat, vzdělávat se, zlepšovat, měnit. Diagnostika organizace, týmová a osobní diagnostika Deset bodů diagnostiky jednotlivce a organizace nebo týmu Zkušenost: Příklad VŠE Metoda kaizen – drobnými kroky k velkým cílům
Kapitola – Místo na světě
Místo na světě – zaměstnání jako služba Být na svém místě Každý z nás je neopakovatelnou a jedinečnou bytostí v němž se skloubí mnoho talentů, dovedností a zkušeností. Své místo na máme povinnost „své místo“ hledat, najít a tuto jedinečnou výbavu realizovat, rozvíjet a dělit se o ni s ostatními. Není žádný problém, zjistím-li, že na svém místě nejsem, že jsem vážně nespokojen, že možná přišel čas hledat, něco se k němu naučit, pokročit dál. Naopak, tento fakt může být přínosem, protože mohu uvolnit místo někomu, kdo možná své poslání na mém místě bude umět ocenit. Nalezení místa na světě = často nová profese Zkušenost: Profesionální rozmazlovač – příklad
Kdo z nás má pocit, že je na „svém“ místě?
…tolik let… tolik znalostí a prožitků… mám je ale ještě komu předat? Zajímají někoho?
…někdy opravdu stačí jednoduchý nápad…
Kapitola - Klient
Prázdné ruce Často vnímáme člověka - klienta, který slib podepisuje, jako slabšího, závislého a nic nepřinášejícího. Je to někdo, o něhož má být pečováno, komu má být zajištěn každodenní život většinou až do jeho posledního dne fyzické existence. Klient je odpovědnost. Avšak člověk, který do sociálního zařízení přichází žít, přináší své zkušenosti, svou moudrost, svůj životní příběh. Nepřichází s prázdnýma rukama, přestože nám to tak v mnoha případech může připadat. Rád by se o svůj příběh podělil. Rád by zanechal stopu v paměti života. V paměti domova. Zkušenost z praxe: Příběh - šum křídel andělů Kronika příběhů – domov pro mentálně postižené
Kapitola - Klient
Jsem zajímavý jsem člověk, který má co nabídnout už pouze tím, že skrze mne někdo jiný může mít dobrý pocit Otázky: Klient je přes všechna omezení plnohodnotná lidská bytost, která nás může učit, rozvíjet, dávat nám smysl našemu konání. Je bohatý na životní zkušenosti. Jak dávat najevo zájem o člověka: Vyprávění – kdo mu bude naslouchat? Kronika příběhů, vyprávění o životě, na kameru, rozhovor do novin apod. – stoletá paní v Domově u Boromejek Neverbální komunikace – každý zaměstnanec může přispět Dotyk – hladit, hladit a hladit – příběh ponožek Terapie za pomoci zvířat
Kapitola klient
Jsem člověk, který také dává jsem člověk, který má co nabídnout už pouze tím, že skrze mne někdo jiný může mít dobrý pocit…
Kapitola - Komunita
Lidský rozměr domova živá komunita s vlastním názorem Alternativní zařízení sociálních služeb hledají nové cesty a přístupy, jak budovat komunitní domovy. Mohou si je dovolit, protože jejich realizace stojí většinou hned na začátku projektu vybudování takových center pomoci. Známe tyto příběhy, většinou zatím ze zahraničí. My pracujeme v zařízeních, ve kterých mnoho věcí tohoto typu není možné. Volnost stravování, péče o sebe sama, živý kontakt se sousedy a přáteli z komunity, vzájemná pomoc, pomoc komunitě atd. atd. atd. Každé zařízení má však osobitý rukopis, nezaměnitelnou vůni, atmosféru. Je to svět ve světě. Mnoho věcí můžeme měnit. To, co často blokuje užitečné a dobré změny je nutnost rozbíjet stereotypy, bourat hranice možností a bouřit se proti nesmyslným skutečnostem. Chce to odvahu. Příběh bezdomovce Zkušenost - Petr Veleta – Měli mě za blázna
Kapitola - Komunita
Právo na stížnost je právem na změnu Občas si stěžujeme všichni. Na všechno možné i nemožné. Co tím vlastně myslíme? Co je skryto za stížností? Nejsme spokojeni, chceme, aby se něco změnilo. Nechceme, aby se kvůli tomu někdo naštval, chceme o problému mluvit, chceme být vyslyšeni, chceme, aby se věci měnily a změnily. Věčně si stěžující obyvatelé – problém, nepříjemnost… často neřešitelná Ale i kronika stížností a jejich řešení může být skvělá Ve stížnosti je často schovám dobrý nápad.
Kapitola – Nebojme se našich nápadů
Nebojme se našich nápadů Máme mnoho dobrých nápadů, jak zlepšit a zlepšovat život v domovech. Není pravda, že ne. Větší problém míváme s realizací. Miluji netradiční nápady. Jeden můj skvělý učitel mi předal cennou radu: Nejbláznivější nápad je ten nejsnáze realizovatelný. Zkušenost: Příběh – senioři píší knihu, historii domova
Humor - lék pro obě strany Léčivá síla humoru je známá. Všichni víme, jaké to je dělat si legraci z ostatních, ze sebe, z problémů a starostí. Tato schopnost se může stát skutečnou hybnou silou. Kronika vtipů pro dnešní den (malujeme komiks, foto komiks)
Co se stalo dnes ráno v domově… ranní zprávy
Co až budu potřebovat pomoc, budu se bát? Co bych si přála já, když budu stát před podpisem smlouvy o poskytnutí sociálních služeb? Až budu stát před podpisem onoho slibu? Jasně, že se budu bát. Budu se snažit důvěřovat a nebýt na obtíž… Budu věřit, že práva, která mám budou respektována. A budu doufat, že to není konec, ale poslední kousek života. Tak ať každý den stojí za to.
Budu chtít do domova, který vedu, kde pracuji, který znám?
Co jsme se dozvěděli Moc slova Oboustranný slib Pečující Organizace může vyhořet Diagnostika organizace Místo na světě Klient Živá komunita s vlastním názorem Nebojme se našich nápadů
Příběh o svíčce
Poděkování Srdečně děkuji za vaši pozornost. Děkuji za naději, že právo konat v náš prospěch v duchu bratrství, má šanci. Každý den, každou hodinu. Že jeho právní vymezení není jen prázdný standard, ale živá myšlenka, která denně v mnoha maličkostech nachází své uplatnění. Protože na jeho naplnění čeká člověk. A nikdo méně.
Ti, díky nimž se mi dostává všeho Lidé, kteří stojí na druhé straně slibu, tedy pečující, jsou stejně zranitelní. Mají své starosti, svá trápení, své strachy, svou odpovědnost. Mají svůj vlastní život, o který se rozhodli podělit. Na straně „domova“ vnímáme jejich práci jako jasnou povinnost. Žádáme jejich obětavost, odpovědnost, lidský přístup. Tyto povinnosti a jejich dodržování mají samozřejmě svá lidská úskalí. Zaměstnanec, stejně jako jeho „člověk“, o kterého se stará, má své garantované právo na lidskost, a to ve všem směrech. Má své limity, fyzické, mentální a psychické. Nestojíme tedy jen před otázkou dodržování lidských práv na straně klienta. Stojíme před úkolem, jak budovat „domovy“ respektující práva obou stran. Ani u jedné z nich není možné přestat respektovat hranice. Snažíme se zlepšovat stávající model. Pro dodržování práv a povinností obou stran. To samo o sobě je velký úkol. Příběh – organizace Naděje
Práva ze standardu péče Práva uživatelů domova: právo na ochranu osobních údajů a dat právo na svobodnou volbu právo na podání stížnosti, připomínky a žádosti na poskytované služby právo na pohyb po domově a okolí právo na práci právo na soukromí právo na osobní a rodinný život právo na vyjádření svých názorů právo přijímat návštěvy právo zacházet se svým časem právo na kvalifikovanou zdravotní péči právo na důstojné zacházení právo na přiměřené riziko právo žít v bezpečném a čistém prostředí právo vlastnit majetek
Halík Právo se děje Člověk je množina možností
