No title

i^^'

ZE ŽENSKÉHO HNUTÍ

Tereza Nováková:

ZE ŽENSKÉHO

HNUTÍ

V PRAZE NAKLADATEL JOS. R. VILÍMEK Spálená ulice isio 13 n.

^0^ Ca. A/^y

/^""lÍb-U-J; \

Tiskem „Unie" v Praze.

PEDMLUVA.

Tém od

poátku mé

literární

innosti zájem

*

o ženské hnutí a práce v jeho prospch šla paralleln s prací mojí belletristickou, umleckou.

Z projev písemných byly

to nejprve (v

—

Domácí

Velce, 1887 1893) lánky z hospodyské podstaty ženiny, stati životopisn- historické, literární, jež podávala jsem tenákám. Le ím více ženská otázka u nás rostla a se vyhraovala, tím uritji já zaboovala jsem v oblast

Hospodyni

a

i

ist feministickou, což pak pirozen neslo v sob již moje dlouholeté redaktorství Ženského ,,

— 1907. Nejvlastnjší mj ráz spisozavádla mne^ pi tom vatelský, do oblasti poesie, — odtud na p. Ženské postavy Svta" 1896

belletrie,

i

,,

v moderním

dramat"

a stati

podobné.)

lánk nejrznjšího druhu; z nich sotva tetina v souboru zde podána, vynechány jsou, pesn k programmu knihy se pnmykají, na p. všecky stati Tak povstala velmi dlouhá ada

a

nmeckým

pro „echische Revue", domácího hospodáství, životopisy žen, stati pouze referující. Pes to lánky zde podané jsou druhu velmi rozmanitého a to v nejedné píin: nkteré mají již význam pouze

psané jazykem nepojaty stati

z

historický, ponvadž toho, eho se domáhají, bylo zatím dosaženo, jiné jsou posud paliv aktuelní; jedny jsou projevem mé vlastní osobnosti, jiné, ist objektivn, upozorují na to, co cizinou hýbe, co v ní vykonáno pronikavého, a snaží se applikovati to na naše pomry. Myslím, že sbírka mých statí ve výbru podává obraz, jak ženské hnutí u nás jinde za poMáme u nás slední ti desetiletí se vyvíjelo. málo, pramálo knih, které by k pemýšlení o ženské otázce nabádaly. Snad tento soubor k tomu i

i

ponkud pispje.

Tereza Nováková.

STATI VŠEOBECNÉ.

Johna Stuarta Milla „Poddanství (Psáno

r.

žen'*

1890.)

jotýkáme

se jen neninchymi slovy, ale s veliradosti díla, které, nežli vniklo v úzký kruh literatury eské, vykonalo pout po vzdlancích všech národ, všude jsouc vitáno, ne-li

í

^-^

koii

dokonalým souhlasem (to pro zvláštní své stanonelíeným a hlubokým obdivem, plnou, neomezenou úctou. Jest sepsáno myslitelem vhlasným a velikým synem velikého a dávno slavného národa. Odvažuji se zmínky o proto,; že kniha ta ženám eským, dcerám malého napolo neznámého národa, stane se drahou, že visko), tedy zajisté

nm

i

dotýká se co nejblíže jejich bytosti a snah, že zasluhuje jimi býti tena a studována, snad ješt více než dcerami jiných kmen. Nebo náleží-li eským synm napínati síly a schopnosti své do krajnosti, aby intensivností nahradili množství, jest tolikéž initi eskému pokolení ženskému. A dílko anglického uence uí je poznávati správnou cestu, kterou by se k tOmu cíli bráti

TEREZA NOVÁKOVA:

f)

mly, uí

je poznávati dosah jejicli schopností duševních, a sihiým svým pesvdením o skutené rovnoprávnosti a cen ženin dává jim popud a sílu, aby se ubíraly k nejvyšším a nejlepším metám životním. Kniha Stuarta Mília dle vlastního jeho piznání napsána jest, aby vyvrátila tisíciletý pedsudek o poddanství a inferiorit žen a nemén dlouho zakoenný zvyk tak zvané slabé pohlaví udržovati v podruí. Ježto jsou protidiikazy jeho jasné a pádné jako blesk, vzácn duchaplný a pvodní; a plny oné evangelické lásky k nespravedliv potlaovaným, bez níž všecka moudrost ,,jest prázdný zvuk kovový", bylo by lze oekávati, že pesvdí uenec anglický ihned všecky vrstvy muž, rovnoprávnosti žen nepející, že pimje v brzku zákonodárce, aby uinili prospšná opatení ve vychování Nevíme, jaký byl a veejného postavení žen. bezprostední úinek Míliova spisu v Anglii, kde sepsán byv roku 1861, vyšel osm let potom, popírati nelze, že Anglie uinila snad nejvíce pro vychování svých žen, a že v ní vedle Ameriky zaujaly ženy nejvíce odvtví veejné innosti. Jako

píin

a

vzácný úkaz osvícenosti vždy s radostí si pipomínáme, co etly jsme kdysi, že naskytl se kdysi mecenáš, jenž pi universit, tuším v Cambridgi, svj náklad zvláštní ,,college" pro univer-

zídil na

studium žen, uiniv zárove opatení pro dojich výživu. Domníváme se tedy právem, že vzbudily výroky Míliova pojednání o podruí žen ve vlasti jeho ohlas mnohonásobný, zvlášt když bhem asu hloubce výrok tch více bylo

sitní

asnou

porozumno. Zdali

Stuart Míli dílkem

svým

obrátil na víru

7.V.

?,F\'SKllo iiVtrrí.

7

mužské všecky anglické vzdlance, jakož pohlaví jiných zuiií osvtou se Ik nosících, nevine, ale právtm o\ tem pcchybujtme: ncstal se v postavení ženy v Anglií ješt toužený Míliem pevrat úplný, a pokud se našich kruh týe, zdají se nám býti obžaloby Míliovy knihy práv tak místný, odvodnny, jako by nebyly bývaly napsány ped ticeti roky. Ovšem, že jest velký nepomr mezí Anglií ped ticeti lety a malými, echy krut v téže dob zápasícími o dovolení k životu. Tím zajisté stane se, že ješt dnes mnohému ,,pánu tvorstva" budou se pravdy Míliovy zdáti nesmírn smlými, a požadavky jeho nesplnitelnými. Nedovedeme se ubrániti pomyšlení, jaký as dojem by kniha Stuarta Mília byla uinila na svoji

i

echy, ba neekneme ani na echy, le na Prahu, pede všemi msty názvem stediska duševních snah eských se honosící, kdyby byla v rouše eském vyšla ihned po svém vydání. Bylí by

nemén

než svého asu Galíleova toí!" Nebylo v létech padesátých a šedesátých o njaké ženské otázce ani slechu, v té píin vše tuze spalo; jen, jak krut si do toho naíkala Božena Nmcová. Teprve ke konci let šedesátých poalo se to alespo v Praze trochu hýbati; první energické spolky ženské povstaly; ženy navštvovaly ítárny, dychtiv chápaly se každé píležitosti lépe, neb odborn se vzdlati; brzy nebylo jíž divem, volila-li si žena urité povolání mimo kruh rodinný. Od té doby ovšem mnoho se zmnilo; hojn žen vycviilo se nám na uilištích, máme nekonenou adu uitelek zdárných, a nejnovji otevely se snaživým dívkám brány vyššího hunianitniho vzdlání; se

jí

slova, ,,že se

zdsili

zem

tme

i

TERKZA NOVÁKOVA:

S

mezi spisovatelkami nejsou jen básníky a ronianzabývají se ženy literaturou cdborncu: paedagogikou, krasovdou, filantropií; vedle literátek vzrostla nám eta výtvarných, cierky,

etn

umlky

konen

hudebních a

dramatických a pouze ást

tchto bojovnic za naši est vnuje se umní vtšina jak náleží, uinila je po diletantsku, výplní svého života. V odvtvích zcela praktických hojnost žen vede si samostatn a zdárn, avšak jak nesmírn daleko a dále ješt v theorii jsme vzdáleni ideálu, který, jako než v praxi!

—

—

—

—

jediné spravedlivý, jediné lidstva

vádí

nám

kniha

By

dstojný ped-

poddanství žen!" ženy v praxí cokoli,

,,o

vykonaly co by poukazovalo ke správnosti pravidla, jehož uskutenní Míli žádá, bude se to zdáti zajisté vtšin muž jako výjimkou, která (dle starého písloví) pravidlo opané, totiž nerovnost a podruí žen, bystroduchá ješt více utvrzuje. Avšak velecenná úvaha Stuarta Mília nepesvdila dosud všech muž, jisto jest, že stala se všem ženám, které dovedou jí porozumti a ji oceniti vzácnou oporou na jejich pouti životem, že zasvítila jim jako pochode svtla se strany, odkud vždy strkávány byly v propasti tmy a ponížení. A co nejlepšího pi vzácném tom spisu: že jeho ani nejvtším nepátelm nelze íci, ideály jsou utopií, že jsou jakousi skvlou fatamorganou, kterou lovk, postehnuv] okem, peje si penésti do skuteného života, která však prchne, jakmile chce se jí dotknouti. Stuart Míli zasazuje se o rovnoprávnost žen, zatracuje jejich podruí, iní to z týchž dvod, týmž právem, kterým všichni osvícenci zasazovali se za volnost otrok, za rovnoprávnost mšan-

by

j

TF 2r;NSKÉIiO HNTÍ.

9

stva a lidu oproti šlecht, za zrušeni zlioubnélio niilitarisinu, kteréžto rovnž zakoenné zákony a útvary hovly libstce silnjšího, mocnjšího,

na škodu slabých, podizovaly interes osob mnohých vli osoby jedné neb osob neetných, zdávajíce se na as svého trvání rovnž pirozevlády dychtinými, jako ješt nyní zdá se vým poddanství žen. Bude nyní odprcm ženského vzdlání a z nho skorém bezprostedplynoucího dstojného postavení žen velmi za tžko, aby na novo zanotovali starou tu písniku o nižším stupni ženského umu, o menším ženském mozku, o všech tch vlastnostech, k malichernostem a nízkostem poukazujících, s nimiž prý se žena rodí, a které zejm k tomu ukazuji, že jen k malým vcem jest ustanovena, když již pedem tvrzení jejich vyvrácena byla dvody zárove tak pádnými a tak bitkými, jakých užil

mužm

n

St.

Míli.

obranu nezalkala žena, prov nejvznešenjších a nejnesnadnjších oborech vdy za pední auktoritu uznaný. St. Míli vbec nepipouští, že nynjší spolenost ženy zná, jakými jsou; on dále popírá, že by jen ponkud bylo lze ustanoviti, ím by ženy byly, kdyby vrácena jím byla svoboda a nejdražší lidská práva a pímo tvrdí, že rozdíl duševních mezi muži a ženami nebude, až pestane utlaování ženských schopností a nepirozená, jednostrann jen zájmm jejich pán mezi velikány sloužící výchova. Jsou vru ídké duševními podobné píklady naprosté nesobeckostí, svrchované spravedlivostí, jaké podal St. Milí svou úvahou o poddanství žen. Jest v tom cosi božského; spisovatel vystoupil úpln ze svého Tentokráte

mluvil myslitel

na

— muž

i

TIRI-ZA

10

NOVÁKOVÁ:

'

mužského ,,já" a vystoupil na stolec písného a osvíceného soudce, ped nímž jsou všichni k ženám byl stejn nestranný rovni. Nebo že o tom svdí mínní, jaké vyslojako k vuje o vlivu ženin vbec na veejné psobení mužovo, o vlivu ženy nevzdlané neb jen málo manželský, o jejím zneužívání vzdlané na moci, které se jí dostalo místo svobody, o pošetilém vykonávání lidumilnosti paní takových, jimž prese všechnu laskavou snahu nedostává se pravého v té vci rozhledu. i

mužm,

pomr

žen" (anglicky The Subjection kniha neveliká, rozdlená na dva oddíly, vždy po dvou kapitolách. V kapitole první stanoví spisovatel parallelu mezi podruím žen a jinými zvyky a zákony, jež se vždy zdály velmi dobrými a pirozenými, za nž každý (krom tch, jíž jimi trpí) velmi horliv se zasazuje, a které proto dají se petžko boiti (otrocstav). Promlouvá tví, privileje jednotlivých o tom, pro a o kolik je pomr podízené ženy ,,

of

Poddanství

Women)

jest

horší otroka, a jak podivn psobí sama spletitost Dokazuje, jak k jeho nezrušitelnosti.

pomr velice

píí

praví

St.

jeví

se

se

Míli:

takto

spoleenských

podruí žen duchu nové doby; Spoleenská podízenost žen ,,

osamlým faktem v moderních zízeních; osamlým prlomem

v tom, co se stalo jejich základním zákonem; jediným pozstatkem starého svta myšlenkového praktického, jenž jest všecek nyní zavržen." V kapitole druhé vtšinou rozebrán jest pomr ženy v manželství a slabá, ba nedostatená ochrana, které jí poskytuje zákon. Jako svrchu jest zde despotismus jiných kruh pirovnán k despotismu v rodin, a spisovatel pimlouvá se i

i

ZE

Zenskmo

IíNUTÍ.

11

za to, aby jako jinde"padlo byzantiiiství zde a zavládla úcta ke svobodné bytosti lidské, zavládlo vle a spravedlivé rozdlení moci iiziiátií její ní souvisících mezi oba manžely s a funkcí dle jejich dotyných schopností. Kapitola tetí jedná o pípustnosti žen ke všem výkonm a zamstnáním, jež vyhrazena jsou dosud mužm. Stuart Mill zkoumá nyní schopnosti žen nejprve dle toho, jakými se nám ukázaly býti, a probíraje dále psobnosti, o nichž se obyejn praví, že jsou ženy neschopny úastniti se jich, aneb alespo dosíci v nich vrcholu nejvyšší dokonalosti, pemítá o tom, jaké asi toho jsou píiny. Kdežto popírá, že lze platn rozhodovati o tom, se naprosto ženy nejsou, díve než uvidíme, i

zdali náležitá

prprava

a

dostaten poskytnutý

as a klid uiní v duševní síle a zmnu, velmi positivn promlouvá o

hloubce žen vlastnostech žen, kterými již nyní (hlavn v duševní práci) vynikly. Jsou to dle Milla: praktický smysl, chápavost, živost a duševní pohyblivost, V kapitole poslední konen zpytuje, jaké dobro lze oekávati od zrušení poddanství ženina. A tu pichází k tomuto výsledku: pedn vykonáním spravedlnosti k polovin lidstva upevní se cit spravedlnosti ve všech vrstvách spolenosti a tato se mravn povznese. Za druhé zdvojnásobí se poet upotebitelných schopností k vyšším službám lidstva; konen neposledním, zajisté žádoucím výsledkem bude štstí jedné polovice lidstva. V oddlení tom pojednáno také o vlivu, jaký žena mívala na lidskou spolenost; vliv ten byl zjemující, zvlášt za asu rytístva, kdy stav tento jediné vztahy svými k žen a její

psobením

stal

se

ponkud oprávnným

a

TF-R/A NOVÁKOVA:

12

mže

snesitelným. Celkem býti žena muži vzpružinou obanských ctností, ale jen tenkráte, je-li k tomu vychována; za to žena nepirozen a nedostaten vychovaná vlivem svým se mstí na muži a celé spolenosti. Úel pak a význam celého dílka Míliova této kapiobsažen v jedné vysoce zajímavé toly: ,, Mravní obrození lidstva jen tehdy opravdov pone, až nejpodstatnjší sociální svazek ízen bude pravidlem spravedlnosti, až lidé

vt

nauí se vypstovati nejoddanjší sympatii rovným jak právy, tak výchovou." Dv

k

okolnosti,

s

obsahem

tkliv

souvisící,

knihy ovšem jen 'málo dotknou se tenáek.

zajisté

Po sepsání vhlasné úvahy ,,0 svobod" vzpomnl anglický uenec ihned tch, jimž svobody nejdáno a obdail vlast, osvícené spolubratry mu za to žehnající ženy knížkou a všecky, namíenou proti ,, poddanství žen". Úvahu,, O svobod" pracoval ve spolku se svou milovanou

mén

vdn

posmrtn ,,o poddanství" zajisté pobídce a památce. Sám vyznává, že k mnohému tajemství ženské myslí podala mu klí. Jen nepotebnou frasí bylo by, abychom eské tenáky nabádali k horlivé etb díla jich tak bezprostedn se týkajícího, jim tak potebného. Nejmenované pekladatelky, anglitiny patrn dokonale znalé, jež podaly peklad jasný, správný poutavý, nakladatelství ,, Vzdlávací bibliotéky" získaly si uvedením Stuarta Milla k nám trvalou zásluhu.

chotí,

k

úvahu

i

její

—

i

i

L.

a

její

N, Tolstého „Kreutzerova sonáta" „Doslov"

se

stanoviska

(Psáno koncem

r

ženského.

1890.)

7ajisté se po nkolik let nepamatuje nikdo, aby ^-^ byla kniha, malý, prostý svazek, zpsobila po celé Evrop, ba daleko za hranicemi našeho zemdílu takový rozruch, jako se to podailo neveliké povidce ruského filosofa-romanopisce a kratikému jeji dodatku; aby byla zvíila tolik nejrznjšich cit, dala podnt tolika vzájemn si odporujicim minnim, budila posmch u tch, kteí se spisovatelem stejnou kráejí cestou a s naprostou vrou se potkávala u tch, o nichž mohl jsi se právem domnívati, že ani nejsou s to, aby knihu takového rázu ztrávili, neku-li o ní pemítali, ji rozebírali. Jest tomu skorém pl druhého roku (v srpnu 1889), co dokonil hrab Tolstoj svou knihu, (která na titul ,,Kr€utzerova 'sonáta" má pramalounké právo), a ti tvrti roku, co napsán

TEREZA NOVÁKOVA:

14

k ní doslov, jakési vysvtlení zásad v ní obsažených, apologie. Od tch dob [pevedena, ,Kreutzcrova sonáta" s doslovem do všech vzdlaných jazyk, posléze do eského a vydána asopisem esk. studentstva jako první svazek ,, Vzdlávací bibliotéky"; eský peklad byl v brzku konfiskován, ,, Doslov", o nco pozdji peložený, kon-

mén

i

i

fiskací

však nepostižen.

O,, Sonát

Kreutzerov" kolovaly nejneslýchanjší povsti, které kvapnou konfiskací nabývaly potvrzení; praveno, že jest to nejnemravnjší kniha, jež kdy vyšla, obsahující výrazy a místa pímo hrozná, kniha, která na tenáe psobí otravou. Ti, kdož ji etli neb o ní slyšeli, vypravovali jen o pedmtech hnusných, jež v ní jsou projednány, o zvrhlých postavách v ní zobrazených; nikdo nedotýkal se zásad, na kterých kniha od Tolstého jest zbudována, ideál, k nimž poukazuje, ani když ,, Doslov"

takm

lépe je objasnil.

Když pak

z

ad léka

(na které

sonáta" doráží zle) ozvala se proti ní slavná obrana, odsouzena kniha opt mnohými, již jí netli, a jiní opt nepochopovali, jak ruský ,,Kreutz.

který vší silou ducha a mysli tíhne k istému stanovisku pravé víry Kristovy, mohl spáchati podobný literární in? jakmile však knihu a doslov s rozmyslem

spisovatel-filosof,

probereme,

ihned

budeme

rozlišovati

zásady

a

ideály jí hlásané a formu, totiž povídku, v jaké tak uinno. Nutno uznati, že zásady v ,, Sonát" v ,, Doslovu" vyjádené jsou hluboké, pravdivé a vznešené; zdají se a také jsou trpké jako radikální lék tžké nemoci, zdají se nemožnými, ponvadž vskutku jsou nové a všemu nepodobny, zásady ty nezapou, co dosud hlásáno. i

Konen

ZF ?.?NSKfMO HNUTÍ.

15

podrobného

Že povstaly v zátiší askety, který za

studia lidské spolenosti, zvlášt ruské, dospl k nejvyššímu pessimismu a uznal všecky zákony špatnými a licomrnými, že tento mužasketa jediné v evangeliu Kristov, jediné v utlumení, ba ubíjení všeho, co je lidské, i dle nho v lovku zvíecké, vidí spásu lidstva, jeho

tém

oištní a vykoupeni, vidí svtlý ideál, kterého dstojno jest následovati. V této knize zvlášt hlásá spisovatel nutnost odstraniti z lidské spolenosti váše pohlavní, kterou pokládá za váše nejhorší; avšak nepeje si jen, (v by všichni dobí lidé byli s ním za jedno), odstraniti dsnou prostopášnost, která bují ve spolenosti zvlášt, mužské a která divná vc! nijakého stínu na est mužovu nevrhá, jako na p. krádež, podvod, kivopísežnictví. Tolstoj zavrhuje to, co pokládáno za korunu života a básníky všech opvováno lásku, neuznává lásky, jako ehosi krásného, jakmile pekroila hranici duševních styk, zove ji ,, pádem" tenkráte, když naskytuje se v manželství. Jaký je dsledek toho, lze snadno uhodnouti. Tolstoj naprostou istotu panenskou, zdržování se lásky, má jméno jakékoli, doporuuje jako ideál uením Kristovým vyjádený, v z vtší ástí vidí ,, království Boží na zemi, království, které není z tohoto

em

—

—

i

vk

—

i

a

nmž

svta". Theorie tato není zcela nová; za stedovku všecky klášterní ády byly zbudovány na zákon pravé chudoby a istoty; katolická církev v coelibátu uinila ji požadavkem svému knžstvu, v dávném starovku ustanovili ji Rímanéjpovínností Vestálek. S jakými výsledky to 'vše se potkávalo,

uí

historie.

Námitku,

že

dle

tchto

Ti;Rf;/A

1(1

NOVÁKOVA:

zásad svt pomalu vyliync, odbývá jii Lisnivnýui tvrzením, že všecka uení náboženská, rovnž jako vdy pírodní pedpovídají konce svta, pro tedy neml by v zájmu nejvyšší mravnosti nastati rovnž jako z píin jiných? Pipusme konen: cílem lidstva není stále žíti, nýbrž dosíci nejdokonalejšího blaha Ale dosáhne-li ho v tomto ,, království Božím", na by ml dále trvati? K námitce, že vtšina lidí, píinou své slabosti a silného pudu, jež v píroda vložila, nedovede zachovati úplné istoty, odpovídá, že každý ,,pád", totiž každá láska k úpl-

—

n

nému

mj nmž

vykoupení nevšak pád ten se již neopakuj! To jsou asi nejhlavnjší základy, na nichž ,,Kreutzerova sonáta" jest zbudována. Jsou zde ješt mínní jiná, z tchto hlavních spojení

tíhnoucí,

rozluné manželství, v

—

proud

jako praménky se dotkneme se s výhradn již díve vyteného.

za

rozlévající;

nkterých

ženského stanoviska

O zásadách

,,Kreutzerovy sonáty" a ,, Doslovu" rokovati po mnohé týdny, aniž by pedmt byl vyerpán. Pravíme o zásadách; nebo forma, v niž jsou vloženy, dj Sonáty, je praskrovný. Jest to dosti všední píbh o nevrné žen a žárlivém muži, jenž ji zabil, a jen zpsob, jakým vylíen duševní život tohoto žárlivce a ješt více proces, jakým dospl k mínenni, že všechen styk pohlavní, zákonný zákonný, jest hluboce nemravný, že jest vražedný a že potebno jej odstraniti, zjednalo knize vhlas a rozšíilo ji po celém svt. Ovšem slavné jméno autorovo nmoho k tomu piinilo, aby hned s poátku, ješt než obsah byl znám, svtového byla kniha hledána; spisovatel dalo

by

se

i

mén

7r

jména, syn shíviti

než

mén

?FNSKHO

HNUTÍ.

oliroiniiého

podobná mínCni,

aniž

17

národa mohl vybyla vicc vzbudila

výsmch.

Dj krom

je

tento:

V železniním

voze,

autora a jakéhosi nervosniho, pána jede spolenost skládající se z dámy ne zcela mladé, starého kupce a mládence, dospje hovor k posuzování

v

nmž

mlelivého advokáta,

kupeckého manželství

Sporu konené siiastní se také onen nervosní pán, zpsobem bezohledným, ba zuivým, a když stane se zmínka o jistém Pozdnyševu, který ze žárlivosti zabil svou ženu, mysle, Pozdji, že je poznán, odhaluje své incognito. když Pozdnyšev osamotní s autorem, nabídne mu, že vypoví mu svj život. Pocházeje z vážné a zámožné rodiny Šlechtické, jejíž lenm nebylo se starati o výživu, pracovati, žil od svého šestnáctého do ticátého roku život velmi prostopášný, jako všichni jinoši a muži jeho stavu, domnívaje se, že jest to zcela v poádku, pirozeno a nutno, a považuje sebe pi tom za velmi hodného lovka, ponvadž ml stále touhu po jakési ideální lásce, která jediné mla ho pivésti k satku a k založení vznešeného života rodinného. Byv pi jízd na loce okouzlen šlechtickou, ale schudlou dívkou, mladou a krásnou, ožení se s ní, brzy je opanován nudou a nkdy nenávistí k ní, rovnž jako žena k nmu. Pée úzkostlivá, kterou ona vnuje dtem, jichž rychle do domácnosti pibývá, dráždí jej neustále, ješt více však muí jej nezkrotitelná, neodvodnná žárlivost, plynoucí pirozen z mysli otrávené prostopášnostmi minulého života. Konen, když již dtí nepibývá, a mladá žena všímá si trochu více sebe a svta, stává se žárlivost Pozdnyševa a

lásky.

tém

i

ER.ZA NOVÁKOVÁ:

18

ponkud odvodnna. On sám

seznámí manželku hudebníkem Truchaevským, s nímž ve mládí jako sousedem se stýkal, než pvabný jinoch šel se vycviit na paížskou konservato. Truchaevskij, jsa asto zván Pozdnyševem, hraje s jeho s

he

na klavír; za takové Kreutzerovu sonátu od Beethovena, zvlášt proslulé presto, pod jehož vlivem stává se Pozdnyšev na chvíli jiným lovkem, jest zbaven trapné žárlivosti a opt žen své ví. Hned po tom odjíždí dosti daleko na okresní shromáždní, úpln jsa kliden; teprve dopis ženin, jaksi stísnný, v nmž jest také zmínka, že pinesl jí Truchaevskij slíbené noty,

ženou, která vyniká ve produkce zahrají také

opt

probouzí a naplní nejstrašlivjším podeOpouští shromáždní a za nevýslovných muk podniká nakvap cestu dom, nejprve podovozem, pak po dráze. Pibyv v noci se, že Truchaevskij vskutku ve spolenosti jeho ženy trávil veer, vezme si ve svém pokoji dýku, pistihne oba v pokoji spoleenském a domnívaje se, že z výrazu ženiny tváe právem soudí na její provinní, bodne ji dýkou k srdci. Nešastnice zeme druhý den v poledne, nekajíc se ze své viny, jak Pozdnyšev oekává, jen pi posledním shledání vyslovuje mu svou nenávist a bére mu dti. Teprve když uvznný Pozdnyšev piveden jest k její ztuhlé mrtvole, stane se s ním zmna, vidí v žen své konen lovka, sestru, kterou zbavil života, a sice ne bodnutím dýky, jej

zením.

dom

i

vdv

ale již tenkráte,

Dj dj tím,

to

to

když

se

s

obyejný

ní

—

oženil.

pravda-li?

—

ale

není, co^iní ,, Kreutzerovu sonátu" neustálé rozebírání tchto všedních

vlastn

ím

pomr

dosti

je;

mezi

mužem

a

ženou,

ženou

a

dtmi

7.r

?FNSKllO HNUTÍ.

19

všecka láska je zvíeckost, cu tanulo jest vlastn, ,,P'H1", Dj spisovateli na mysli, když knihu skUídal. jen jako teninká nitka rudá vine se nakupenými thesemi a utvauje je jaksi. Zpsob, jakým Tolstoj svoje zásady tenkou novelly, zaobalil, jest slupkou umlecÍ<ého díla iK^dna slavného náelníka ruské školy realist. Poíná si až brutáln, nazývá vci a stavy pravými jmény, takže nepohlížíme-li k ideálu dosažení ,, království naprosté istoty lidské, Božího", který byl Tolstému tvrí hvzdou, nutno vyknouti, že ,, Sonáta Kreutzerova" má ve své form mnoho pohoršlivého, mnoho odporného, což pivodilo asi konfiskaci eského pekladu. Ovšem soudný tená bude hledti k jádru a nezavrhne jí; nebo Sonáta nemá tendence nemravné. Nicmén bylo by si páti, aby byl Tolstoj, konaje vznešené poslání apoštola nejvyšších ideálu mravních, apoštola pravé nauky Kristovy, byl si vedl ponkud opatrnji. ,, Kreutzerova sonáta" jest kniha, kterou, kdyby mla formu v nkterých místech mén naturalistickou ve svých líeních, bylo by místno dáti do ruky práv odrostlých, mladých lidí. Tam konala by

vzhledem

k

iieiiiraviiost,

thesi

,,

to

^

jimiž zajisté spisovatel mínil se lidstvu uiniti užiteným, tam vzdalovala by propastí, strhávala by s nich vonn páchnoucí, krásou svou oslující rže, jimiž jsou zakryty, ukazujíc pravou jích podstatu. Je-lí láska skuten takové zlo, jakým ji Tolstoj považuje, nutno je vykoeniti ješt, dokud píliš hluboko svoje koeny v mladistvou mysl nezapustilo. Ne v ruce prostopášník otrlých vykoná kniha své poslání, ti daleko ji odhodí, vidouce v ní ábelskou svoji služby,

ITRP/A NOVÁKOVÁ:

20

pcdobiziui. Ne v ruce manžel se milujících, cddanýcli, pro druha a dtí všechen khd, všecku práci, všecko žití nasazujících bude psobiti tak, ty uiní jen nešastnými, jak si autor peje rozervanými definicí nemravnosti, jakou Tolstoj proklel úplnou jejich a jak se jim zdálo nevinnou shodu zde býti ,,Kreutzerova sonáta"

—

—

mže

nanejvýše jen pokynem vychovatelským, aby mladší pokolení, dti své uchránili podobné žaloby. Ale tam, kde ržovými sny, všemi dojmy žití nejkrásnjšími, umním lahodou pírody pikrádá se v mladé srdce, zvlášt v srdce, soudruh nepokažené, první tušení erotické vášn tam nutno ukázati, kam vášeii ta povede, jak jednou bude ponížením, poutem, které dle Tolstého brání vykonávati ,, službu lidem a Bohu", tam nutno poskytnouti opory, aby v nátlaku mocných cit pírodou ve hru lidskou vložených mysl vytrvala, odolala a ideálu istoty se nevzdala. Ovšem, zdá se smlostí nesmírnou, pedpisovati veleduchu jakousi cestu, teba se to týkalo jen okolností celkem vedlejších, než, tane nám v té píin na mysli jen poslání knihy, nikterak zdšení lidí, již asto životem svým k nmu nemají práva. Nechceme rozebírati ,,Kreutzerovy sonáty" se stanoviska umleckého a stanoviti, zdali objasnní a zavržení erotické vášn bylo Tolstému úelem, i vytvoení ,, Sonáty" jako povídky. Prvi

emi

—

nímu by svdilo, že setkáváme se tu skorém napoád s výkladem mínní, a kdekoli proveden

pesný psychologický rozbor po zpsobu ronianopíseckém, elí vždy k utvrzení základní koleje, jen ást, v níž vylíen návrat F^ozdnyševv, jeho jízda po voze a vlakem a dojmy s ní spojené.

7.F.

?.FN?KHn

IINTTÍ.

21

zdá se napsána lilavn se zetelem umleckým. Ponkud pekvapující jest neshoda, která ve lovku tak prostopášném a zuivém, jakým dle vlastního piznání je hrdina ,, Sonáty Kreutzerovy", dává vznikati, teba po delším pemítání, myšlenkám a zásadám, jež mohly býti výsledkem úvah filosofa-askety a samotáe, jakým v pravd nyní je Tolstoj a ke kterým se v ,,Doslov," jako ku vlastním také hlásí. Hodláme .Sonátu Kreutzerovu" rozebrati se stanoviska ženského; nebo pedmt k tomu jednak takoka vybízí, a po druhé Tolstoj sám snaží se v knize své ešiti ,, pravou otázku ženskou", vyrozumívaje v ní ,, otázku, co jest njaká bytost jiného organismu nežli jsou muži, a jak ona na sebe a muž na ni má pohlížeti". Líení spolenosti ženské, s jakým setkáváme se v ,, Sonát", vlastn ženské spolenosti ruské, není píliš lichotné, ale také ne takové, že by tenái nebylo lze pipustiti, že je pravdivo. Ovšem, že je zde vylíena jen jistá vrstva žen ruských, ženy zámožné, šlechtické, ženy tak zvané lepší a nejlepší spolenosti, jimž není ani existence si dobývati, ani muže své u zachování existence neustálou pílí, bdlostí a prací vlastních rukou podporovati. Dívky takových vrstev prohlašuje Tolstoj-Pozdnyšev vtšinou za isté, nevinné, kdežto ženy stanoví porušenými, nemravnými, jelikož takovými byly uinny muži, vesms prostopášnostmi nasáklými. Avšak pi tchto istých dívkách nevidí jiného zamstnání, než loviti muže, nevidí jiného života, než jaký mužská pítomnost do nich vlévá, jiných snah, než aby byly vábné, krásné, ke kterémuž úelu zdá se mu smovati všechen lidský

—

,

i

i

2

22

THRf.ZA

dmysl.

NOVÁKOVÁ:

v ženském studiu vidí Ba Tolstoj prostedek kokelerie; nemže-li prý vábiti ženština krásou, iní tak ueností. (Na Rusi 'patrn jsou pomry zcela jiné než ve stední a západní Evrop, kde ped ženou uenou, aneb jen v pravd vzdlanou všichni muži z rozliných 'píin utíkají, jí nenávidí, tak že asto ani krása a roznepopiratelná neuchraují jí zuivého milost záští.) Rozebíraje tuto ženskou spolenost ,, lovezamstnanou", písn jí ním ženich a vyítá, že ,, nejšastnjší stav lovka bezmanželství, svoboda pokládá se za nco politoi

ze

—

vání hodného, smšného. Nejvyšší ideál, nejlepší býti istou, vestálkou, pannou stav ženy jest postrachem a posmchem v naší spolenosti.

—

—

Pravda

jest, že

mnoho,

eknme

vtšina dívek,

lovením ženich", alespo peje si satku; nebo satek do nedávná byl jediným prostedkem, jak dívce uhájiti své existence a dodlati se užitené, život vyplující innosti: spravovati domácnost, vychovávati dti, starati její péi odkázaných. Než se o blahobyt bytost k provedení' zásady ,,žena zlze pistoupiti staniž pannou, vestálkou, istou", nutno jí poskytnouti možnost, aby takto života svého uhálidem a Bohu nalezla a jí ze všech jila, službu svých vnovati se mohla, totiž jinými slovy sil nutno zreformovati, ba pejinaiti všechen základ, na nmž život ženský nyní je zbudován. pátelé ženské osvty vždy na svém Dosud stáli, že nejpimenjším postavením ženy pece jen jest, býti manželkou, matkou, hospodyní nejvtší ,,emancipistky" vyhrazovaly jen a ženám zvlášt stkvlých schopností a neúmorné vle a píle postavení jiné, samostatnjší, jak-

nezabývá-li se

i

i

,,

ZF.

ZRNSKHO

23

IINUTl.

mile však manželství a dsledn mateství je jmenováno ,,nemravností", pádem", tedy ním, emu každá žena mla by se vyhýbati, jest teba raziti ženskému životu a jeho innosti jiné dráhy; nebo jest vždy velmi malá ást tch, jímž boi

,,

hatství a pée rodi zajistila bezstarostnou budoucnost, tak aby jím lze bylo se obejíti bez vlastní vyživující práce bez ochranného spojeni i

i

mužem-manželem. Dívce jen pracem a vedení domácnosti se piuivší nelze pece nikterak muži-nemanželu s

spravovati domácnost; nemluvíc ani o zákon ve spoleností naší panujícím (který pí ešení hlubokých zásad mohl by se zdáti malicherným a smšným), mohl by tu snadno, nebyli-li by to lidé ideálu naprosté istoty dbalí, kteí ve spojení hospodáe a hospodyn vstupují, nastati styk, který dle pravidel Tolstého jest zavržení hodnjší než ,,pád" v manželství, neb než ,,pád's manželstvím v patách. Jakmile bude život ženský tak zreformován, aby každá dívka odrostlá nalezla dosti zamstnání dle schopností svých, jež zároveií by zajišovalo ji postavení a dalo jí dostatenou výplií života myslí, jakmile vzdlají se ženy jako muži v samostatné prmyslnice, obchodnice, hospodyn, uenkyn, uitelky, lékaky atd., bude splnitelný požadavek, aby ženy zstaly po ideálu mravnosti Tolstého vestálkami, pannami. A domníváme se, že splnní toho požadavku bude jím daleko snadnjší než vtšin což sám Tolstoj dosvduje, prav: ,, istá dívka nepeje si lásky, nepeje si muže peje si jediného dtí." Kdybychom vnikali hluboko v mysl mnohých žen a dívek, etné bychom nalezly toho doklady, slušnosti

i

i

muž —

—

—

TEREZA NOVÁKOVA;

24

mezi ženským pokolením hojn se vyskytuje následnic Tolstého theorie o nepirozenosti lásky a jeho ideálu naprosté istoty. Jsou dívky, které svoji krásnou, ideální lásku nedovedou srovnati s manželstvím; zasnoubení se mužem milovaným považují za nemožné, za s ponížení jeho a svoje a radji chtjí se provdati, aby vyhovli pání rodi, za muže, kterého považujíce jakési spojení manželské neiuilují, za nutné spoleenské zlo. Když moudré jejich matky, svta zkušené, prohlašují to za irý nesmysl, nepochopí nikdy dívka, jak pání, uchrániti nejideálnjší, skutenou duševní lásku, všecit žc

(neuvdomlých)

dnosti,

mohlo by býti pošetilým.

Kdož by nebyl poznal tak zvaných žen chladného srdce, které pes to jen k mužm byly chladny, vynikajíce jinak city nejhlubšími a Znaly jsme paní, nejobtavjší nejvelejšími! dceru a matku, která, by milované bytosti ji srdce drásaly, nedovedla než nžnosti a odpuštním je zahrnovati, která však podrobnosti manželského života pipomínala si s hrzou Takových píklad každý skutený psycholog ženské mysli dovedl by podati na sta. Ovšem, že veliká ást žen bude v absolutním zavrhování lásky vidti nemožnost a zbytenost, a to nejen snad ást žen rozkoší chtivých, ale .

.

.

nejryzejších. eknou nám, že je nejlepších, nerozluné manželství mezi dvma úpln si rozumjícími bytostmi, vzájenm nejen se milujívážícími, vzájemn na pouti života cínu", ale lidem" se podporujícími, kus ,,ke služb Bohu i

i

kdyby ho bylo lidstvem úpln dosaznamenit povznesl by spolenost, jak daleka

ideálu, který,

ženo, jest

ona

i

toho relativního ideálu (jednoženstvi

7.1

25

;^IN'SK'llO IINCrl.

jctliioimížstvi mezi bytostmi velo si naklonnými a druh druha ctícími), tomu nasvduje všecko líení souasných romanopisc essaistú, toho silným dokladem jest líeni ,,Kreutzerovy

a

i

i

sonáty".

nm

lovk

Dokud nepotlaí v sob, co v lidského, bude manželství nerozluné z lásky a na základ obapolné úcty zbudované ímsi pro moralistu zcela snesitelným. Rozebírejme skutené ideální bytosti, istý je trochu.

Dv

mladý muž a istá dívka neodolateln k sob puzeni, vstoupí v živý duševní styk; stanou se, jak staré, dávno zapomenuté verše pravívaly, jedinou myšlenkou ve dvou duších, jedinou duší ve dvou tlech; pirozen vzniká v nich páni, aby tak mohlo zstati vždy, aby tvoili oba jedinou rodinu. Lásku ideální poíná provázeti dvrnost, a oba pak v manželství více se sbližují až k tomu od Tolstého tak hrozn líenému ,,pádu". Jen že horoucn milující lovk ve své touze po nejužším spojení o jakémsi pádu, híchu,

poátku vbec

neví. Tímto pádem však duševní svazek pervati, nemusí nastati nuda, ponvadž manželským spojením snad neporušuje se ušlechtilost srdce, nadáni ducha, živost obraznosti. Vidíme asto, že takoví dva manželé tlem duší spojení jsou nejužitenjšími, nejneúnavnjšími prkopníky pro pokrok' a dobro

alespo

s

nemusí

se

i

lidstva.

Tím nikterak nechceme

íci,

že

by istota,

panenskost nebyla ideálem zdárného manželství

alespo absolutn vyšší; zdali relativn, istota by byla jistjším prostedkem plniti v míe nejdokonalejší službu Bohu lidem, ukáže se teprve tenkráte, až vtšina muž se ji vyšší,

i

totiž zdali

i

IIRIVA NOVÁKOVA;

20

podrobí, a zasvtiti.

Kdyby uiniti

i

vtšin pro

žen bude dána možnost se jiného,

nic

z velii<ého

nioiily

by ženy

jí

tai<

nebo sám Tolstoj vykupuje svj ,,pád" dtmi.

sobectví;

piznává se, že žena Jak velikých, teba ne všemu svtu zjevnýcli strastí sprostila by se žena, zstávajíc vestálkou, toho žádnému muži posuzovati nelze, zde platí jen vlastní zkušenost.

Prostý

lid

že jsou

praví,

dti do nebe schdky, a užívá-li toho rení o roo otci, jenž dti peliv živí diích obou, tedy a vychovává, platí to o žen obzvláštní mrou. Vždy se uznávalo, že darovati dítku neb nkolika i

dtem

je úkol záslužný a úctyhodný, život, který žena, svého prospchu nedbajíc, pro lidstvo vykonává. V jisté dosti výstední francouzské knize o právech a emancipaci žen, sepsané damou,

piznává

uvdomlé

pisatelka,

že,

teba

ženy

by

styk

skuten

muži, s nevzdaly by se rození dtí, kdyby v pírod zákon píslušný pemniti se dal. V této obti sama sebe, svého zdraví, pohodlí, mladosti, astokráte svého života, spoívá zajisté mnoho mimoúctyhodného; a je-li láska, eknme duševní, skuteným híchem, pyká žena za ten okamžik poblouzení tak jako pemnohý zloinec. Mnoho msíc vidí ped sebou popravišt, na nmž bude jí snášeti známá hrozná muka, na nmž snad ztratí život; nkdy ortel smrti s ní jest sat, muka však nikdy. Kdyby mla matka, dcery své upímn milující a malicherných eí, spolenosti nedbající, mluviti a jednati po pravd, vyvolila by pro jediné ideál istoty vcstáliny;

radji

vzdaly

se

—

n

palivých slz, jež prolévají matky pi dcein satku, lze snadno skutené jich smýšlení vyísti. z

7.r

7T\->KÍ\\n IINTi.

27

otec Žena vykupuje se tedy dtmi, ale obtavý, štstí a zdaru svých dti dbalý, vykupuje se, jen že ne tak draze. Avšak asto vidíme muže nesobecké, již strasti, jež manželka pro dítky postoupila, a jichž dle pírody jsou nei

nahrazují

schopni,

bdním, neustálým voj

dtí,

takže

i

nejlaskavjší péí, noním na duševní výto lze nazvati vykoupením

dohledem

úplným. V ,,Kreutzerov sonát" nejen

s lásky pohlavní spanilá rouška, ale i jiný pocit základ spolenosti inící, odn v roucho zcela nové. Tolstoj má lásku mateskou za cosi

stržena

kvtnatá

i

zvíeckého a pozastavuje se nad pehmaty, kterých ona se dopouští ze zvíeckosti ješt do nepirozenosti vyboujíc. Bylo-li lze slavnému romanopisci-filosofu v thesi ideálu istoty dáti za pravdu nkterým vyhrazením, nelze v této píin s Nebýti s ženského stanoviska s ním se spáteliti. odstavce v ,, Doslovu", mohli bychom se domnívati, že jest to jen egoismus a žárlivost Pozdnyševova,

péi

a

která odsuzuje úzkostlivou oddanost k dtem churavým

mateskou i

zdravým,

vyluzuje mu vtu, že nyní vlastn není rodinného života pravého, pro péi, jež vnuje se zdraví dtí. Než v ,, Doslovu" uznal Tolstoj ta mínní za vlastní. Setkáváme se tedy v,, Sonát" ve píin mateské lásky hlavn s tmito pozorukterá

hodnými mínními: 1, Mateská láska je ist 2. Žena našeho vku a naší spolenosti nedovede se dívati na dít jinak, než jen jako na požitek, 3. Žena vychovává dít své jen zvíecí.

zvíecky, ne lidsky, zanedbávajíc totiž jeho duši. 4.

Úzkostlivá, neúnavná pée je škodlivá rodinnému

dítte

ženina životu,

o 5.

zdraví

Žena

lEREZA NOVÁKOVA:

2«

lpti na životu dítte, nýbrž, když brzy zapomenouti, jako iní zvíe.

ncMiiá

Theorie

tyto

zeme,

jí

snad nejvíc ze všech v ,, Sonás zarážejí a zarazí snad

nát" vyslovených leckterého muže.

i

Dají se sice srovnati

Schopenhauerovským

a

s

páním

Hartmanovským po

sebe-

zniení lidstva, avšak nikoli s nejlepšími stránkami ženské duše a také s ideálem Kristova uení, který velí milovati bližního jako sebe sama, ba více než sebe sama. Tedy co má žena i

initi každému jí cizímu spolubratru, nemá initi bytosti jí nejbližší, dítti svému? A nepravil Kristus: ,, Necht malikých pijíti ke nm, nebo tchto jest království nebeské" a dále: ,,Kdo by pohoršil jednoho z malikých, lépe by jemu bylo, aby zavšen žernov oslií na krk jeho a

—

pohížen do hlubokosti

Le poadem.

proberme

moe

jednotlivé

Mateská

láska,

byl?" ty jinak

vty nžná

trochu láska

drobným, ošetení a vychování potebným bytostem je zvíecká, plyne jen z požitku, který poskytují pkné ,, ruiky, nožiky, tlíko". Jak vysvtliti pak práv mateský cit nžnosti a lásky, který mnohé ušlechtilé dívky vnují k

dtem

cizím? Zvíe pece nemiluje než vlastní mlád, aneb mlád, jež mu za vlastni bylo dáno, na p. kvona kaátka. mateská láska požitek, pro miluje Je-li matka nepkné, neduživé, zohavené dít, pi nmž není spanilých ruiek, nožiek", a to ne z útrpnosti jen, nýbrž ze skutené hluboké od,,

danosti? Tolstému zdá se, že žena má zení jen k tlu dítte, nezakládajíc si na duši jakožto na ásti neskonale dležitjší.

7A-.

Nevíme,

jak

svta ruského

;?FNsi
si

a

iixuií.

dámy

poínají

dámy

2«.»

nejvyšších

šlechtického

kruh vbec;

avšak mezi h'dem a ^stedními kruhy klade se neubírají na vychování dobré váha veliká, se matky vždy správnými cestami, aby své dti uinily ctnostnými, vzdlanými, užitenými. Praví-li Tolstoj, že žena-koketa radji by dala

a

usvditi

se

ped mužem

ze

lži,

krutosti

atd.,

než by se objevila ve špatn šitém a ošklivém obleku lze vtu tu opáiti na tvrzení, že ze sta matek devadesáte devt, ne-li všecky, na otázku, chtjí-li radji míti dít krásné neb dobré, odpovdly by, že dobré. Matka z lidu, není-li práv surová a zvrhlá, obrací mysl dítka tane zbožná k Bohu, a ješt šedivým matika na mysli jako zosobnná ctnost a [bezpená k ní cesta. Povšimnutí hodný pro snahu matek, aby co nejlépe vypstily duši svého dítte, je úkaz, že ženy, života ne práv vzorného, ba asto zhyždného poklesky proti istot díví aneb manželské vrnosti, úzkostliv hledí od-

—

mužm

i

obzoru svých dtí vše, co by mohlo zajisté snažením tímto ješt hloubji pociují vlastní nicotu. Jistá matka, která pokleskem domohla se manželství, mladá a krásná, žila jako staena, dcery své kláštersky stehla a posmch svých známých budila faktem, že nerozlunými soudruhy byly vychovatelské spisy Rousseauovy, s nimiž jí na lžko se ubírala. Písloví ve všech jazycích bžné praví: ,,Malé

straniti

s

jich pokaziti,

a

a

tém

i

dti šlapou matce sukn a veliké srdce", což znamená, že všecky útrapy, jež pinášejí drobné dti matce svou neobratností, útlostí, nkdy i

nezbedností,

nevyrovnají se

tm,

jež

pochodí

30

rrRf;/A

novAkovA:

pro matku ze žalu, opustí-li dít vzrostlé pravou dráhu. Ba láska k dtem odrostlým, pi níž neplatí

v

ruiky,

„nožiky,

již

sob svým neutucháváním

tlíko",

sama

dkazem

pro žena dovede se na dít dívati jinak než na požitek. Požadavek, aby matka dítte zemelého neželela, nýbrž se radovala, že se duše napodivný, pece srozumivrátila k Bohu, jest, telný, jen že pro pirozenost ženské mysli to,

jest

že

a

—

znamenitá spisovatelka napsala vtu: ,,Jsou boly, které jsou zároveí útpoutají chou, ponvadž nás úže k bytosti ztracené, oplakávané." Tak bol, který matce v srdci utkvje, jest posvátnou páskou, která nesplnitelný.

Jistá

i

k dítti zemelému ji víže, jest jediné, co zbylo jí Ona, jež každé probouzející se za tolik lásky. hnutí duševní v dcku stopovala, z poupat se tšila, jež uchystána byla rozpuknouti se ve kvt na užitek a ozdobu lidstva, zajisté více oplakává zmaený poklad, jež by spolenost byla vyvážila ze srdce a duše dítte, než spanilé tlo, jež byla

nucena odevzdati zkáze erné zem. nkdy výroku žen bídou zubožených lých,

dítku

které

svému

dopejí", které vzdychají

Bh

vzal,

u

nho

Dsíme a

se

zatvrze-

nebíka rády kdyby si ho Pán

,,toho

—

,,

bude dobe uschováno"

—

nyní dostává se veškerým matkám výtky, že nemluví, nesmýšlejí podobn eknme to upímsobecky. Tvrzení hrabte Tolstého, že žena, které dít zemelo, nechce již míti jiných, ponvadž utrpení její bylo marno, nesrovnává se hlavn se zkušea

—

n—

Obyejn peje si každá matka zemelého dítte vroucn jiné, jako náhradu bytosti, o niž ovšem taková náhrada peovala, již milovala, ností.

a

i

7.?.

2ENSKf:iin HN'UTÍ.

nevyplní zcela mezery v íjejiin nlevujíc jen palivosti rány.

-M

život

povstalé,

Pokud se úzkostlivé pée o dtské zdraví, ovšem nikoli o rozmazlování, vyhýkání dítte týká, myslíme, že jest povinností ženy-matky otce cituplného. Kdokoli se zamsta ásten nával vychováváním malých dtí, ví, že jest to jako pstování jemfiounké kvtinky, která stále hrozí nám zvadnouti. Pée, které rodie útlému tomu životu nevnují, nikdo jiný mu nedá, a i

pece upraviti duši, jež jedenkráte má vynikati ve služb Boha lidí a pomáhati ku zbudování království božího na zemi, pevný zdravý stánek, aby prací tch byla schopna. nutno

i

jest, že ustaviná pée tato pivádí neklid do života obou rodi, neklid pro sobce snad nesnesitelný, že by však porušovala jádro života rodinného, nezdá se. Spíše je utvrzuje; „v radosti a žalosti" je formule života manželského pro mla by jen jediná ást její ín''ti

Pravda

jakýsi

—

pravdivá? Zove-li Tolstoj pouze duševní styk a neustálou duševní vzájemnost manžel rodinným životem, pak ovšem jest v neustálé péi o dti jakési jeho

porušení.

Celkem o

mateské

(vyjímajíc lásce)

zcela

,,

mužská"

nám ženám

jest

s

mínní thesemi

,,Kreutzerovy sonáty" býti spokojenu. Ostí její obrací se proti prostopášnostem svta mužského, které nijak nejsouce trestány, cti muže zdánliv neposkvrují a takto muži zvrhlého života zjednávají právo na dívku nejistší. Zde potebí nejvtších pemn; na mužích (žel na jinoších!) jest o sob pemýšleti, žití své podle ideál ,, Doslovu" zaíditi. Nelze nám ovšem pedi

i

ll,Rr:/A

:V2

NOVÁKOVA:

na kolik se jim tak podaí; podaí-li postaveni žen, nejhnusnjších ponížení zbavené, míti z toho prospch nemalý. Jen to dovedeme na novo tvrditi, že mezi ženami bude jich dosti, které se rády naklání theoriím Tolstého v ,, Sonát" a ,, Doslovu" vysloveným. Ty, jež budou míti dosti duševního vzletu, síly, vle volné ruce, stanou se ím dále, tím etnji a knžkami absolutní istoty; mkké, poddajné a lásky plné ženy pak pilnými dlnicemi „v obniezené služb lidem a Bohu", totiž knžkami nerozluného manželství a vychovatelkami budoucích ideálnjších pokolení. Jedno ješt volá k nám všem líení dsné propasti, jež ,, Sonátou." ped námi se otvírá, jest to ,, práce, práce!" Ti, již tak hluboce poklesli v prostopášnosti, rozmailosti, byli miláky osudu, nebyli nuceni v potu tváe chleba tlesného duševního si dobývati, upírati si jakéhokoli páni, oni také nepodávali jiným chleba a vody živé, oni žili jen sob, svým vášním, svým pomyslm. Práce ,, bezprostední", i ,, omezená" Bohu lidem, kterou Tolstoj klade jako cíl lidstva, zdá se nám zárove záchranou ode všech tch ,,pád", jež líí barvami hroznými. Ve vznešeném uení Kristov, které pronikalo povídati, se,

bude

i

—

i

i

spisovatele

i

pi

sepsání rozrušující jeho

knihy,

krásným podobenstvím o pannách bdlých a spících; myslíme, že v bouích vášní zmítajících nynjší spoleností a skuten dohánjících myslitele k rozhodným návrhm reformBdte, ním, není lepšího vdího hesla než: bdte, modlete, povznášejte se a pracujte!" setkáváme

se s

,,

Typ Lony

u nás?

(Psáno na podzim 1906)

vše, CO mu napovídala historie domácí sympatická mu ímská, obrátil se Henrik Ibsen k dramatu moderní spolenosti, k dramatu toho zpsobu,, že bylo zárove obrazem, anatomií a kritikou její. Na popud románu Camilly Colletové, ,, Dcery krajského" vhodil r. 1862 mezi krajany své nejprve veliký otazník o podstat lásky a manželství, svou zneklidující Komedii lásky"; v ní nic positivního neformuluje ani nežádá, své hrdince Swanhild, pedstavující soudobou mladou ženskou generaci, jen ukazuje jakýsi mlhavý žádoucí stav, posmívaje se pí tom zárove její nerozhodnosti a nemohoucností. Pece však ve Swanhild a v celé „Komedii lásky" jsou jakési poátky toho, co Ibsen od ženy a v žen chtl; ona jest ten neklid bolestný, z nhož rodí se nové, zde nová žena, kterou pak

\/ysloviv

^

a

,,

i

Ibsen

vyobrazil

podivných,

ba

v

mnohých

záhadných.

Co

odstínech,

napovdl

asto zde,

TrR7A

34

NO\-AKr)VA:

urit vykl

o málo let pozdji v „Podspolenosti", kde nkolika hmaty zfortyp nové ženy v Lon Hesselové.

docela

porách

moval

Ženou verejška u národu germánských a slopedvoj národ románských, Franvanských couzové, svojí George Sandovou napovdli o pevratu poínajícím byla žena konvence, žena podrobující se autorit a tradici, žena písn dbalá zevního zdání, spoleenských pravidel, ustálené morálky; žena nevdoucí, že by mohla

—

—

také

samostatn

usuzovati,

schvalující

i

lež,

spoleensky nutnou a dsící se nebezpených pravd; žena podrobená moci rzných církví, aneb alespo okázale zbožná, pi tom

objeví-li

se

obtavá

až své

milující

V

k

nesobeckosti,

domácí

tichá,

pracovitá,

ústraní.

kroužek u konshromažující náleží k typu žen verejška, nevyjímajíc ani jemnou a nešastnou Martu Bernickovou. Všecky vrn slouží a autoritám a pedevším autorit svého muže; ,,

Pilíích

spolenosti" celý

sula Bernícka se

ví

podléhají vlivu protestantského kazatele a dávají jím voditi; jsou dobroinné, ba chtjí skleslou nevdí dobe jak; obstarámravnost povznésti,

se

a

piln svou domácnost a ve svých schzkách pletou, šijí, hákují pro dobroinné úely; milují své malé prostedí a považují cizinu, které neznají, za absolutn špatnou; steží svých dcer úzkostliv, aby nezvdly nieho o podstat

vají

života a jeho korruptních stránkách a posílají ihned za dvee, když schýlí se hovor k pokleskm neb stroskotání bližních. Jediná Dina Dorffová, dít z milosti vychovávané, reptá, ale jen tajn, chvilkov, v celku se podrobuje rovnž

je

ZtKSKÉHO IlKní

7.r.

35

a jest ochotná provdati se za vtlenou mužskou tradinost niladélio kazatele. Do této spolenosti žen verejšího dne vpadá

jako Medusina hlava Lona Hesselova, nový typ; narodila se a vyrostla v témže prostedí, ale zklamání, nesnadný boj existenní, silná vle a hluboká mravnost srdce vychovaly z ní ženu zítka. Lona nedbá konvence, ani jejích strážc, a pomluv; zevní okázalost nenahrazuje vnitní substance; autoritou není jí ani vle jí mužova, ani spoleenský zákon, ani osobní prospch a pohodlí, nýbrž hlas srdce, zákon pravdy,

úsmšk

prospch jiných, zvlášt utlaených a obviovaných; nestydí se za estnou práci

domov dobré stedí

mimo

výdlek jí poskytovaný; poznala stránky širé ciziny a ví, že malá promohou se od ní mnohému piuiti; ví, že a

i

kiv i

nemže

za

zlé

nezhanobí-li sebe samé odpustí muži, s nímž se velmi milovali, že od ní odpadl! ale jednoho nedovede odpustiti: zradí-li kdo sebe a odpadne-li od pravdy; nepodléhá vlivu uznaných církví a

jí

nic zhanobiti,

umí vše odpouštti i

—

—

a jejich sluh, má svou vlastní, v sob vypracovanou víru v dobro a ctnost; ne útcha náboženská, nýbrž svdomí, altruístní láska jsou jí posilou v bouích zevních vnitních. Tuto stránku bytosti ,,nové ženy" Ibsen i

v Lon jen jaksi letmo naznail; silnji ji vypracoval v Pete, dcei doktora Stockmanna, mladé ženské duši velmi positivní, která klidn snáší, že byla propuštna z místa uitelky, ponvadž není dosti pravovrna a která v osamoceni a zkaceovanosti svého otce vidí vznešený stav, jehož chce býti sama úastná. Negativn pak ukazuje ji v paní Alvingové, jiné Medusin hlav

IFRF.ZA \o\AKr)VA:

,'{(3

své,

již

zbožná posila pastora Manderse

ruovaná kesanská oddanost ve byly kamenem, nikoli chlebem.

a

odpo-

vidi

bozi,

Pilíe spolenosti", jsou, uvážime-li chvatný moderniho života, velmi stará hra, ve své faktue znan vzdálená ,,Rosmersholmu" neb Divoké kachny"; objevila se uprosted let sedmdesátých. Více než ticet let tomu, co v Lon Hesselov nartal Ibsen obrysy nové ženy a málem pl století, co prvn ,,revolucionoval ženu" v jejím nazírání na lásku, manželství, tradici, život vbec.*) ,,

let

,,

—

—

letí ideje? a hlavn jak k nám? Jest po uplynutí poloviny století žena kulturních národ s dostatek zrevolucionována k pemýšlení o podstat svého života, nahradil typ nové ženy, pedstavený nejprve v Lon Hesselov a pak dále vypracovaný v Noe, Pete Stockmannové, Helen Alvingové, již znateln ženy verejška, ženy tradice a konvence? A jak dalece byla u nás v echách žena zrevolucionována? Promnil se veliký poet našich žen v typ Lony Hesselovy?

Jak rychle

rychle

letí

V Norsku a píbuzném Švédsku a Dánsku zpsobila ,, Komedie lásky" (a podnícena krajankou), a po ní ,, Pilíe spolenosti", ,, Domov loutek" (Nora), ,, Strašidla" ohromné rozhoení, 2 svého ,, Nepítele Ibsen, píše roku 1881 a

—

lidu"

kreslil

vdom

—

svj

vlastní portrét a byl

tím jist, že ona vysmívaná ,, kompaktní majorita" konservativních a žen donutila

si

muž

*)

Námt

,,

Komedie lásky" spracoval prý

ibseii

brzy

po vydání románu Coiletové (1855), dokonil však svou hni teprve

r.

1862.

71

-ž-hNNKlIO MST'TÍ.

37

k emigraci, uinivši mu pobyt ve vlasti nesnesitelným. Teprve ponenálilu poznávali v Norsku, že malý národ uinili velikým dva duchové revoltujici revolucionujíci, jeden a hlunjší, srozumitelnjši, populárnjši, druhý tajemnjši. differencovanjší, tvrce hlubší a vtši Bjornson a Ibsen, a poali obírati se jejich pevratnými jej

—

idejemi.

V Nmecku, kde se Ibsen usadil, vykonaly nejvyšší vrstvy duchovní k vlastnímu zisku a sláv povinnost pohostinství, tiskly jeho knihy, provozovaly jeho hry, rozšiovaly jeho podivuhodné myšlenky, jež i zde, jako v Norsku, veliké obecens vo zarážely. Anglie jest svt píliš uzavený, sobstaný, bohat zrevolucionovaný svými velikými satiriky-humoristy a svým theoretíckým praktickým socialismem, než aby si byla pipouštla potebu, vyslechnouti norského básníka mlh a propastí; a gallskému temperamentu Francie byl do té míry vzdálen, že ješt dnes, kdy dílo Ibsenovo i

stalo se

majetkem všesvtové duchovni spekulace,

je spíše jako kuriositu. Na veliké Rusi, rovnž bohaté pessimistickými reformátory, ne-

pijímá

námty Ibsenovy a ideje jimi vyslovené ohlasu, k malým slovanským národm se vbec nedostaly, spíše lze pozorovati vliv

vzbudily

valn snad

jeho na nejmladší kosmopolitického.

dramatiky

Polska,

tradin

My echové onu již takm otepan znjící vtu o nejzápadnjší výsp Slovanstva, nící do cizinského, germánského moe, peložili jsme nyní do modernjší ei, vyznávajíce a spolu si lichotíce, že jsme pojidlem, pechodným lánkem mezi slovanskvm v vchodem a germánským

TVktZÁ NOVÁKOVA:

.18

severozápadem románským západem, z nichž obou jsme pijímali a v sob zpracovávali vlivy, kterým dovedeme svou národní, slovanskou osobitostí pinésti novou svží notu, nový, odchylný živel. Akcentujeme horliv v umní, v politice, ve svj zájem o druhé ,,malé národy", jdeme s nimi v jednom šiku asto tenkráte, když spoleenství vypadá velmi podivn. Pi tom nejzarmoucenjší, pítomností zhnusený škarohlíd neopomene k tomu i

vd

i

i

echy již ve stedovku pihlásily k heslm, které Lona Hesselová koncem let sedmdesátých stanovila moderní spol-enosti a jejím ženám: ,, Svoboda a pravda". Nuže, jak rychle došly myšlenky Ibsenovy, revolucionující spolenost a v ní ženu, k nám, lánku spojujícímu severozápad s východem, k nám, národu malému, ale poetn pece daleko pedstihujícímu Nory, k nám, kteí bydlíme, jak si stále íkáme, ve lví zemi, ve stedovké kolébce svobody a pravdy a jak hluboko poukázati, že se

—

zajelo

železné

jejich

rádlo

v

naši

pdu?

Bylo ped nedávném zcela správn dovozováno, že v dob, kdy vliv nmecký byl u nás

dob

nejsilnjší (v

obrozenské),

peklad

z

nm-

iny vyskytuje se nejmén, ponvadž vzdlaný ech byl výborn mocen jazyka nmeckého, a že

peklady

z

nminy

znamenají

—

(pokud

se

posledních desetiletích hojnji objevují), zárove odcizování se nmeckému vlivu a zmenšenou znalost nmeckého jazyka ve vrstvách tenástva. Jazyky skandinávské jsou u nás pramálo pstovány, a Ibsen, jenž ostatn s nmeckou literaturou tak úzce souvisel, že mnohá jeho dramata vyšla zárove norsky a nmecky, mohl v

Zf.

se

a

nám

k

pochod

kem

se

svrchu

ŽNSKHO

dostati jen ten,

pes

to,

39

prostedkem nmecké ei; jsme spojovacím lánse, snad z

že

severozápadem,

naznaených,

HNUTÍ.

pii

stal

pozd.

dosti

Ke konci let osmdesátých, tedy tyicet let po literárním vystoupení Ibsenov'') a více než dvacet let po vydání revolucionujicích dramat lásky", ,, Pilí spolenosti", ,,Nory", ,, Komedie mladých", velikolepých básní ,,Branda", ,, Spolku :

,,Peera

Gynta" a

,,

Nápadník trnu" poalo

se

nás v echách, hlavn zásluhou modernist, Ibsenovi mluviti a psáti, jeho dramata dávno v P aze provozována, ovšem v divadle nmeckém, a Reclamem v Lipsku v statisících evných sešitech po rozhozena. Vdomí jakéhosi souruenství s ,, malými národy" se u nás v té vci úpln ztratilo; ostatn svazek píbuzenský mezi malým národem vikíng a lidem, jemuž jeho básník stále do duše zpívá ,, Písn otroka", býti nanejvýše zbožným páním pro energitjší budoucnost Ibsen a jeho dramata vešla ,,do lví zem" ped dvaceti lety; není to doba tak zcela nepatrná, aby z tvrího ducha básníkova nemohla se pelíti v mysl tenástva a obecenstva a zpu o

a

svt

mže

.

sobiti

.

.

zmnu.

zmnu

Chtli bychom vystihnouti

pokud jde o ženy. Dramata všecka jsou, dosti ítána; asto bylo

kému obecenstvu; mersholm",

o

tu,

hlavn

tom není pochybnosti, pednášeno veli-

o nich

,,Nora",

,,

Strašidla",

,,Ros-

Divoká kachna", ,,Borckmann", byly u nás hrány výbornými silami domácími *)

,,

Catilina 1848.

40

NOvAKOVA:

rFRF.7A

slavnými hosty (Henningsovou, Ermettem Zacconim), le, zdá se, že s velmi skrovnými výjimkami zstalo to vše pouhou etbou, ubitím prázdné hodinky, divadelní událostí, neb snad jen divadelní sensací. Ibsen nezrevolucionoval naší spolenosti, nejmén pak naši ženy. Jaký byl typ, milovaný typ eské ženy u nás? Nebo lépe eeno, jak se ustálil po dob hrdini

—

eskobratrství pemítavého a dlouhých utrpení a utlaenosti, v nichž všecka bytost eská utekla se v lidové prostedí? Byla to ona eská matika, istá a prostá, zachovávající náš povržený jazyk ve své mluv a svých pohádkách, naše lidové umní ve svých písních, prozpvovaných pi kolébce a pi pilné, nikdy nepestáva-

ného husitství neohroženého,

jící

domácí

a

vk

bhem onch

práci;

eská matika, vždy obtavá,

dvrou

vnitern trpná, nejvýše zbožná, zevn svými drost a milosrdenství boží, náboženskými projevy. i

i

v mou-

etnými

Boženy Nmcové ,, Babika" jest nejkrásnjzpodobením tohoto ideálu eské ženy, a láska, která nepestává provázeti její postavu, ším

nejen jako pelíbezné

ztlesnní toho, jest

dkazem,

co že

umlecké

v eské žen nebyl dosud

dílo,

ale

národ

sat

se

i

jako

miluje,

svého

oltáe. Jest skorém tragické, že nastolila jej, ve své touze utéci plamenm ji zžírajícím, práv Nmcová, jejíž bytost prožila všecky bolesti a rozvraty Ibsenových žen, tžkou volbu Swanhildinu, boj o svobodu a pravdu Lony Hesselové, boj o viru Petry Stockmannové, rozkladné psobení nedstojného neb. neuspokojujícího manželství Noina, Ellídina, Heddina, paní Alvingové;

Nmcová,

od niž souasnost mohla

s

dr.

ejkou

ZE ŽENSKÉHO HNUTÍ.

41

alespo jako George Sandová ženu v jejim nazírání na lásku, práva srdce. manželství Umlecká stoupcnkyn Sandové u nás, Karolína Svtlá, vyzdvihla dosavadní ideál ženy.

oekávati,

že

zrcvolucioniije i

prostou

stup

a zbožnou eskou matiku, výše; její ženy ze selských i

o

nkolik

mstských

vrstev zstávají obtavými, dobrými, ale k jejich obtavosti pistupuje veliký rys hrdinskosti, onen messianismus ženské lásky, jímž žena sebe samu na kiž utrpení a odíkání pibíjí, aby Není to ješt nová žena, ale jiné vykoupila. pibližuje se k ní svou aktivitou a hlavn tím, že nepodrobuje se již spoleenské a církevní auktorít. nýbrž troufá si sama rozhodovati,

vdom

sama

mysliti.

Ovšem

jen potud,

pokud

neublíží

Mezi Monikou, velikým altruistním zásadám. hrdinkou jedné z posledních prací Svtlé, která praví: ,,Má-li ten svt potrvati, tož nutno, aby pebývala v ženách stálost, dobrota, smílivost. Ony jsou základy jeho. Pakli by ony povolovaly,

Bh

srdci vše co stojí, zboí se s nimi. Uložil ženinu, aby vše snášelo a pekonalo pro ty, které její lásce svil" a mezi Norou, paní Alvingovou, Ellidou, žádajících si v manželství práva individuality, neb mezi Ellou Rentheimovou a Irenou, revoltujícími, ponvadž zkrácen v nich byl život srdce, jest ješt veliká propast.

—

Theorie

— zde literatura, —

zvlášt vyznavaská

literatura ženská šla pak dále za stanovením ideálního, t. j. žádoucího typu eské ženy; avšak

nelze

typ

íci, že by byki naprosto pijala Ibsenv nové ženy. Maluje bytost indívidualistní,

výhradn krásn

citovou,

žíti,

krásn

pi tom umírati,

esthetickou, jež chce krásn a pln milo-

ir.R/A \0\ÁKO\'A;

42

a zase ženu píke proti muži bojující za právo stejné lásky a stejné morálky; a konen

vati;

rozumovou feministku, které v první

ad

jde

uznání rovnocennosti, o dosažení všech práv obanských. To jsou vedle zjev z dob starého romantismu a vedle žen-vykupitelek postavy naší moderní literatury; v každé z nich jest nco z typu Lonina, ale harmonické plnosti, kterou dává soubor svobodného myšlení, nebojácné pravdivosti, hluboké, nenápadné obtavosti a lásky, není ješt v žádné z nich. o

Literatura

nkdy

obráží

v

sob

zjevy dobové,

astji je pedpovídá a pipravuje. Na severu bylo tomu tak v pípad nové ženy; nejdíve Colletová své Dcery krajského", Bremerová svou ,,Herthu", Ibsen ,, Komedii lásky",

napsala

,,

spolenosti", ,, Domov loutek" a ,, Stranež objevila se Ellen Keyová se svými svobodomyslnými theoriemi, jimž ten, enž jich ve všech jednotlivostech neschvaluje, pizná nemyslitelnou. odvahu, ped nkolika lety ,,

Pilíe

šidla",

i

tém

Zstal po tchto vývojových etapách theoretisující literatury nedoten ve skuteném život, v praxi, onen ideální typ eské ženy zobrazený ,,

Babikou"?

V našem

nejbližším sousedství již bylo uznáno, a existenních boj dneška nehodí se ženská svtice ze Schillerova ,, Zvonu" ,,die zLichtige Hausfrau, die Mutter der Kinder";

že do

vír

nmecký

ženy velmi podstatn se zmnil, nepravdivé tvrditi, že skutenost zcela se mu pizpsobila a osvobodila se od schematických pežitk. U nás modifikoval se starý ideál ženy nejen psobením doby (celkem

a

by

ideál

bylo

ZE

ŽENSKHO

pozvolným), národními

ale také

dosti a

—

HNUTÍ.

43

národními potebami

nedostatky.

na sebeobranu, nemohl ženách novjší doby, co její vykonávala, chráni národní jazyk

odkázaný

Ná^od, postrádati

ani

pedchdkyn

v

lidové umni, to, co lze nazvati duší národní. vyvíjel se typ ,, vlastenecké ženy", sobstané, cizinu odmítající; národní nedostatek povrchnosti a snadné vzntlivosti vtiskal jí i

Tím

na elo skvrnu onoho prázdného horování slovy a okázalostmi, t avestie to básníkova ,, svatého nadšení, nebeského plamene". Rub pak národní sobstanosti, jež uzavírá se

astokráte

ze vlastní kmenovosti aneb slovanprojevuje se v ženách malého dlouho utla-

ínskou

za

ství,

ovaného národa bezmyšlenkovitým napodobováním cizích vzor, vzrušujících a blýskavých; ony jako ,,nouveaux riches", zbohatlí chudáci, náhle chtly by nahraditi celá staletí nepetržitého kulturního vývoje, pomalu v dekadenci pecházejícího a ztrácejí tak svou osobitost. Je to stín provázející sympatie k Francii, jimž trpli také jiní Slované.

Typická eská žena dneška jest bytost dosud nesoustedná, rozdvojená; tkví koeny ješt

pd

v tradiní, v ideálu oné okázale zbožné, národnost zachovávající matiky, váním pak doby svobodnjší, smlejší, proudy vliv cizích a zase osudovosti národní unášena a rozvívána jest

rznými smry. Ona ješt

portréty,

jež

literatura

o

ní

stále,

pes všecky

podává,

jest

spíše

ženou tradic-% auktori mužské církevní podrobená, spíše ženou verejška než zítka, a typ Lony po evropsku eeno typ ženy, jejíž i

—

—

4

ITRÉ/A \0\ÁKOVA:

1

heslo, životem dokumentované, jest ,, svoboda a pravda", vyskytuje se u nás jen zídka.

snad tím, že se typ ten vbec pro Aneb nehodí se pro nás ješt, ponvadž nepišla ješt hodina Slovanstva a tím naše hodina, v níž dospjeme celosti a veliJest

to

nás nehodí? i

kosti?

vzdálené zítky možno a teba pipravovati; tak píští typu svobodné, pravdivé, neohrožené a dobré ženy, jak jej jasnovidn ped tolika desetiletími koncipoval veliký revolucionisující duch malého národa a který se proto hodí pro národy všecky. 1

i

Pro všecky, ale ne pro všecky stejný. Nejutopitjší snílek o rovnosti, míru, bratrství nechtl by vidti lidstvo s tváí jednotnou, nechtl by národm vzíti jejich znaky specifické, vzájemn se doplující a harmonické plnosti lidstva docilující.

eské žen, v eské žen zítka musí obsaženy kmenové znaky eské minulosti a pítomnosti, ona musí býti pojidlem mezi východem, severozápadem a západem a pinésti 1

v nové

býti

i

ve

svtový koncert kulturních žen svj

osobitý,

svží zvuk.

Typ Lony u nás, až objeví se ve své plnosti, ne již jako ídká výjimka, nýb ž jako základ eské spolenosti, bude žena svobodná a neohrožená, pemítavá a pravdivá, jako již jednou ped djinnými pohromami naše ženy byly; bude strážkyní národní osobitosti, jak ji idealisovala Nmcová; bude vykupitelkou silou své lásky a vle; odvrhne konvenci, zkoprsost a liché zvyklosti, jak

7F 7FV<;kPH'"^ HVI't1.

45

tomu nauí duch nové doby; bude šastna differencovaným umním, které jí dá nejvyspvlastní prací hmotnou lejší kultura všesvtová, duchovní, kterí)u si sama uloží.

ji

i

i

Duše

žíznivé,

duše osamlé a duše prodané. (Psáno koncem

r.

189'j.)

Jinde pl století, u nás alespo ti desetiletí na programu denních diskussí jest ženské hnutí", ,,

Nesíslné jsou její definice, ženská otázka". asto od sebe odchylné celou svou podstatou, takže pozorovatel nestranný, le o vci samé zv. t. neví, v hluboce neuvažující, ženské hnutí hledati. A nerzní se jen mužiodprci od žen-zastafíky ženských práv v mínní svém; vyškytá se celá, bohatá stupnice stanovisk a definic, nejrozmanitji zabarvených. Nejastji naskýtá se mínní, že otázka ženská ,,

tém

jest

problémem ist hospodáským.

em

Domnívají

pátelé žen a ženy samy, že rozluštní nastane ihned, jakmile dostane se každé žen prací dostatené výživy a zamstnání; to pedpokládá opt, že dostane se ženám nutné prpravy ke se

všem zamstnáním, jim

otevena.

jichž se uchopí a jež

budou

ZF,

ZFNSK.HO HNUTÍ.

47

Ponvadž však uvolnní drah ženám znamená prý konkurenci a zmenšuje ješt možnost, aby se muž oženil a žen v rodin poskytl zaopatení, luští národní hospodái otázku ženskiu práv opan. Praví, že tenkráte utuchne ,, ženská všem umožnno otázka", až bude mladým oženiti se; ukazují k tomu, že mezi dlnictvem již probudilo se poznání, jak nutno odstraniti ženskou práci a vrátiti ženu rodin práv tak stane se jednoho dne v tídách t. zv. sted-

mužm

mužm

—

až oteveny budou všecky zdroje vzdlání všecka povolání ženám, a ony zaplavovati vlastní. zde budou dráhy dosud jen prý dojde spolenost konen k nutnosti odstraniti ženy z povolání, kam je vpustila a uvésti je zpt v rodinu jako chránnky jediné vydlávajících muž, jako spotebn hospodyn, jako matky. Toto stanovisko jest ist reakní; nech páni národní hospodái sami si zodpovdí, jak mohla se jim z pamti vytratiti svtová evoluce, na jejíž místo postavili si novou theorii o proudu, jenž vrací se z moe a stává se opt íkou a praménkem, ve studánce se ztráceje. Mínní to, zdá se založeno na hlubokých vdeckých ních,

a

mužm

I

a

meditacích,

jest

dosti

podobno

dosti

známému,

ponkud

humoristicky znjícímu výkiku ,, Ženská otázka to jsme my muži", jenž rovnž naznauje, vše ženících že

bude se

napraveno

dostateným

potem

muž.

Od výše zmínného ešení národohospodáského není již daleko k stanovisku pohlavnímu, které tak energicky vyslovila L. Marholmová, kouc: ,, Obsah ženy to jest muž." Není teba rozebírati thesi Marholmové, jak ji stupíovala

—

TFRÉZA NOVÁKOVA:

48

V nkolika svých knihách; budiž tu jen pipomenuto, že jiná, rovnž duchaphiá, le vážnjši Ellen spisovatelka Keyová vyslovuje jakousi variaci creda Marholmové. Ona sice nepovažuje ženu za prázdnou slupku, již nutno teprve mužem naplniti, le má muže za bytosti tvrí, produkující, kdežto ženu pokládá za tvora s úspchem vždy jen reprodukujícího. Všecku tlesnou a hlavn duchovní sílu žen má za ,, zneužitou", není-li jí užíváno ve službách mateství a mateského citu. V pojem mateství zahrnuje ovšem všecku nžnost a péi, jíž jest schopna ženská mysl, péi o slabé, jako péi o krásu, umní, o isté vznty lidstva. tvrdí Keyová, že jako muž geniální duchem jest vrcholem pohlaví svého, tak jím jest žena geniálností citu.*~i 1

Teba

že od onoho krásného pro smyslnou stvoeného živoicha, jakým jest žena u Marholmové a jiných (viz na p. knihu Janitschkové ,,0 žen"), jest znaný krok k ist citovému tvoru Keyové, pece její theorie o roz-

lahodu

podacfuje ženu muži. mezi ženami, uplatnivších se za okolností velmi nepíznivých, vyvrací ostatn tvrzení Keyové; ona, vdouc o nich, pokládá je sice za výjimku pravidlo potvrzující, le teprve budoucnost žen mén sevená spoleenskými a vzdlanostními pouty zajisté ukáže, že byly prvními zjevy, jež pravdivost pravidla luštní

ženské

otázky

Znaný poet tvrích duch

upíraly. nicí

Jakýmsi kompromisem mezi živoišnou defiMarholmové a ,, geniálností mateského citu"

sila

ženská".

*) široce

rozepisuje

se

o

totn

jeji

brožura

,,

Zneužitá

y.T^

ŽENSKÉHO HNUTl.

49

známý výrok lékaské celebrity: ,,Co chce Mezi uvedenými zde žena? Žena chce dti!" ženské otázky" jsou etné pe,, rozluštními chody a na nejkrajnjším levém kídle hlavn ozývá se požadavek tch, již pejí si pro ženu nezkrácen všeho co mají muži a kteí vbec mezi obma pohlavími neiní rozdílu, tvrdíce, že duch nemá pohlaví, a že spravedlnost absolutní žádného

jest

.

.

.

nezná.

Kde, ve kterém výroku jest pravda? V každém! Ne-li celá, tož mnoho pravdy! Kdo z theoretik praktik rozluští ženskou otázku? Zdaž ti, kteí všem ženám chtjí dáti muže je živicí, neb ti, již oteveli by jim rádi zdroje všeho vdní a všemožné práce, vydobyli jim všech práv? Oni, již ženy naplniti hodlají obsahem mužovy bytosti, neb ony, které k nejvyššímu rozvoji i

mateskost? Ženská otázka nedá se luštiti s jediného jen hlediska, ona jest hluboká a mnohostranná; ne zpsobem kollektivním, pro všecky ženy stejn lze v ní rozsuzovati a jednati. Co vidi nestranný pozorovatel-psycholog, jenž nahlíží v duši zástup žen, ped ním v život se míhajících? Této teba lásky mužovy, tepla a lahodivé jednostejnosti rodinného krbu, ona

pivésti

chtjí

Nikdo

z

jich

nich!

vášniv k dtským bytostem, a vlastním opt jiné potebný je široký rozmach schopncstí jejích; v úzkém kruhu, který družku lne

a

cizím,

blaží,

jest

jí

hrozno;

pravidelná,

tém

auto-

matická práce jedné jest v sotva uvitelné protiv k zimniné innosti ženy druhé. Ale všech jen ponkud sebevdomých žen lze pozorovati onu touhu (asto v pevnou vli pecházející), vyžíti pln své já, zjednati u

urit

ir.RZA NOVAKOVA:

50

svému duchu a srdci potravu silnou, dostatenou nápl.

svému životu

a

otázka bude rozešena jen plnou k ženským individuím; ti ji rozluští, kdož nechají každé žen možnost vyžíti se dle svých schopností, své síly, své individuality. Pro nebylo nikdy ,, mužské otázky"? Protože jako tvorm pohlavním nikdy nebylo bránno, aby erpali z pramene všech nauk, aby dobývali si chleba na výživu svou a nežili z milosrdenství jiných, aby volili si družku dle hlasu svého srdce, aby za svým nadáním a zalíbením šli pracovat do veliké arény veejného Nalézal-lí muž v jednotlivých pípadech života. pekážky na své dráze, nebyly tam navaleny

Ženská

spravedlnosti

mužm

—

ponvadž je mužem, Pekážky však,

proto,

našily je sociální jež píí se volindividuality, hromadny

pevrácenosti.

nému rozvoji ženské vždy zásadn jako zbra jsou spoleností proti žen, která není dosud oprávnna, aby

tém

lovk

uplatovala. otázkou spravedlivosti jest k utlaovaným a odstrkovaným; jest takovým bolestným problémem jako otázka malých národ. Ty bouí se, když ucpávány jsou jim prameny vdní a rozvoje, když musí žíti a sloužiti národm jiným a nesmí žíti dle svých schopností a tradicí. Jakmile upraven jest pomr malých národ k vtším, je poruníkujícím a

jako

Ženské

se

hnutí

jich využívajícím,

jakmile

popáno

jim

žíti

dle

vlastních zákon, ihned nastává klidná, vcná práce, jen tu tam kvašením oišujícím zkalovaná. A jakmile upraven bude na základ na-

prosté

spravedlivosti

lidské,

k

pomr

žen

píslušníkm druhého

k

spolenosti ihned

pohlaví,

M

ZE -'FNSKÉHO HMtnt.

bude ženská otázka, aneb uleveno alespo palivosti její, ulámány všecky ty trny rozluštna

jež dnešní spolenost zle drásají. Tím, že posuzovány byly ženy paušáln, a že kollektivisticky mela býti ešena jejich otázka životní, zpsobeno mnoho škody vci samé, vyvolána nekonená stupnice úsmšk a tisíce neja

hroty,

dv

bolestnjších nedorozumní. Ony ,,Žen k štstí nutn teba soužití

s

zásady,

mužem"

Láska a spolenost mužova žen k štstí staí", považovány byly a jsou za projevy jediné pravdy, jsou vlastn dosti rozdílný, práv jako negativní jich opak ,,Žen není teba muže, ona bez muže zcela jest šastna a zdráva", již hlásá nejkrajnjší kídlo feminismu. Paušální posuzování a odsuzování žen jest chybou dosud velmi rozšíenou. Zavinno jest zajisté tím, že neposkytnuta širším kruhm možnost, podívati se prostedkem umní neb vdy v ženskou duši, když již úplný nedostatek psychologie bránil jim uiniti tak bezprostedn. Ti, kteí mli by otvírati rozhled v ženskou duši, umlci, hlavn belletristé, nijak úloze té dosud nevyhovli. a

,,

úpln

a

Marholmová má výjimen

zcela pravdu, praví-li, nejdíve že muži líili ženu a sice tak, jak si ji páli míti; pak, když ženy chopily se péra, líily sebe, jakými samy chtly býti aneb jakými je muži chtli míti. V novjší dob zapoaly ženy líiti sebe pravdiv; ale že mezi tmito upími

nými projevy ženské duše bylo mnoho pathologického, skrz naskrz chorého (na p. zpovdi mrs. Carlylové, Marie Baškircevé, Soni Kovalevské atd.), svádlo to opt k paušálnímu úsudku, že myslící neb tvoící žena jest abnormální, chorý zjev.

Zárove poali

i

muži porznu

líiti

IHREZA NOVÁKOVA:

52

ne již onu ženu, kterou páli si míti, nýbrž tu, která se jim hnusila, zárove je ukájela a otravovala. I byly tu náhle dva extrémy: na ideály muž, oddané, tiché, jedné stran ženy krásné a jemné, a ideály žen, bojovnice neohro-

—

žené, uené, vzdlané, všude duchem a krásou vítzící; na druhé stran choré, rozhlodané by-

vedle nich hyeny a sfingy, k nimž mužové v žáru svých instinkt, a od nichž pak byli sápáni a ranni, A mezi tmito dvma (asto velmi pravdnepodobnými!) extrémy nic! Nic, co by vypravovalo o hlubinách mysli skutené, normální ženy. Ji teba znáti, aby bylo lze upraviti žen cestu k práci, k štstí, tosti a

se vrhali

—

k plnému

vyžití

vysloví-li se

na

jedné Jest

to

i

jejího

,,já".

A

bude dobe,

ženy samy o sob upímn, spadnou-li na druhé stran masky .

veliká

lež,

ženskou rovnoprávnost

chtly-li tvrditi,

.

.

by bojovnice za všecky ženy

že

bez výjimky dovedou pohešovati lásky mužovy a spoleného s ním žití, a že všem nahradí je ádné zamstnání. Abstráhujeme-li od takových pathologických zjev, jakými je Janitschkové která z chorobné žádosti se zahazuje, ,, Uitelka", nutno konstatovati, že jest velmi mnoho žen, i

když pohlavn zstanou osamoceny, jsou znieny, velmi nešastny, spolenosti na obtíž.

jež,

Jsou to zajisté ony, které název, jenž kdysi za vestálek byl ctí, uinily jizliv pošklebnou pezdívkou; ženy, jež ustavin naíkají, za všech okolnost, životních, zdánliv dosti píznivých, mají se za bytosti, jimž každVm a všim krut jest

kivdno;

svt

z

jež

vidí

na všem skvrny

a celý

jediného zorného úhlu: štstí neb neštstí práci v lásce, v pohlavním styku; jež konen i

7V ;:r.NSKHO

53

IIN'UTl.

která má jim býti požehnáním a vykoupením poínají nenávidti jako bemeno, ostatních svou,

iiedosažítehiýcli

vcí

statk

i

jim

nenahrazující.

Jest

vdy

lékaské rozsouditi, zda-li hrozný ten stav duševní starších dívek neprovdaných, muící nejen je, ale všecko jich okolí, vyplývá nutn z píin tlesných; dosud se lékai o tom neshodli, jedni tvrdí, že neprovdáním se, trvalým panenstvím žen povstávají nejrozmanitjší tlesné dui

ševní nemoci, nervosa, hysterie atd., kdežto druzí praví, že naprostá zdrženlivost pohlavní ani tlu ani duchu neškodí, žije-li pohlavní bytost jen jinak tlesn a duševn hygienicky. Bude se to zdáti skorém bláznovstvím, ekneme-li, že náleží k luštní ženské otázky, aby

odstranna byla píina chorob tchto žen a že povinností pítomné spolenosti, aby tak uinila. V pravd nevypadá praxe tak šílen

jest

jako theorie. Ony ženy, jimž jest muž k osobnímu štstí nutn potebný, jsou ženy samostatné, existenn zajištné, jímž zákony stavovské brání v provdání se, aneb jsou to ženy existenn nezajištné, jimž nedostatek jmní, osobních pvab, rodinné pomry nedopály vhodného druha z vrstvy jejich spoleenské. Jest pomoc z té bídy spleenu, hysterie a nervosy tu snadnjší, onde tžší, komplikovanjší!] V prvním pípad staí škrtnutí per našich zákonodárc; necha padnou ony paragrafy, jež v zemích nkterých zakazují pod ztrátou místa uitelkám a úednicím se provdati. Ona tvrdošíjná hrozba, že nelze dvma zárove a dobe sloužiti, že nelze býti zárove ádnou uitelkou a pelivou

bu

—

pánm

hospodyní a matkou, stojí na chabém základ. De facto všecky uitelky, jež provdaly se

tém

54

TF-RÉZA

NOVAKOVA:

a nedobyly si postavení pímoskvlého, hledí využitkovati pokud možno svéli vzdlání a své schop)

bu

a pekládají neb vyuují soukrom doma mimo jsou uitelkami runích prací, šijí šaty, prádlo, vyšívají atd. V tuhém tom boji pítomného života vše pímo nutí, aby žena užila výdlkové své schopnosti. Vlastn každá jen ponkud uvdomlá žena ,, slouží pánm", koná práci dvoj a trojnásabnou, ne-li nosti;

píši

dm,

i

dvma

výdlkovou, tedy lidumilnou, sociální, tím více, že ne každá žena má dti a zábavu jící starosti o domácí hospodáství. Ostatn jest zcela jisto, že

uitelka provtíaiá, jaknhle sezná, že povin-

mateské jsou píliš veliké, než zárove se svými povinnostmi školskými, zekne se tchto, v nichž jest Púihraditelna. Nkolik vysuplovaných hodin jest zajisté daleko menším sociálním a vychovatelským nosti

rodinné a

aby dovedla

je

unésti

jen jediný zjev, jaký líí Janitschková zlem, než ve své ,, Uitelce". Tato žena, jež dohnána k zoufalství nepirozeným životem, žebrá cizího muže, jemuž je lhostejná, aby si z ní udlal podnož, jest skvrnou a sice skvrnou, již zavinila i

sama spolenost Nesnadnjší

samostatn

.

.

.

jest

luštni

existence

ostatních

odsouzených k bezmužství ne paragrafy, nýbrž nepízni životních okolností. Ba, na první pohled by se zdálo, že není tu záchrany vbec. Nelze pece k dívkám beze vna, nepvabným, aneb zatíženým nesnadnými rodinnými pomry pivléci manžely násilím? Le klíe k tomuto zámku zdánliv naprosto nepohnutelnému nabudeme širším rozhledem ve všech vrstvách spoleenských. Poznáme, že jen z vrstev t. zv. stedních a vyšších rekrutují se

žen,

se neživících,

ZF 7.F.NSKÉH0 HMUTÍ.

nemožno provdati

dívky, jimž

se,

55

a

že

nesplni-

nároky stední domácnosti a nevycvienost dívek v hospodyských pracích, v obchodu a telné

prmyslu

jsou lilavnínn"

píinami

tííhoto

úkazu.

tídách dlnických, maloživnostnických a rolnických, kde žena s mužem spolen pracuje a vydlává, a kde jest manželka nutn muži potebná, takže nelze tu mluviti o njakém zaopatení se, není nikdy zle o provdání se dívky. A tu možno uiniti dvojí reformu ve stedních vrstvách: jednak vychovati dívky tak, aby mohly se státi manželkami a pomocnicenn' rolníku, emeslníku, malých prmyslník a obchodník a pak skáceti ty nepirozené bariéry spoleenské, annulovati známku ponížení, jemuž propadne dívka z ,, lep\'e

ších

kruh",

provdá-li

se

za

muže pracovitého,

postaveného dle bžného zdání sociáln níže. Jiné ženy neprovdavší se dovedou však prázdnotu svého srdce vyplniti onou mateskostí, o níž Ellen Key. vá tak výmluvn tvrdí, že jes. vlastní podstatou ženské bytosti. Tyo altruistky vnují bohatství svého citu dtem, dtem cizím aneb tm, již jsou tak potební a bezbranní ale

jako

dti,

chudým,

zmrzaelým,

nemocným

a

starým lidem. Ony obkliují hanlivý název ,, staré panny'.' jakousi andlskou glori lou, ony bez muže a vlastních dtí vdí, že nežily marn, vdí, že poklad veliké jejich lásky, tebaže byl rozdán v drobné minci bytostem mnohým nebyl zbytený. Le z toho, že množství žen neumí býti šastnými bez muže, a že jiné pebývající láskou a péí svou daí ty, jimž jí nemohli neb nechtli dáti bytosti jim bližší nesmí se souditi, že všem ženám en masse je této opory a výpln i

—

TEREZA NOVÁKOVÁ;

56

teba. Jsou zajisté mezi ženami „duše osamlé", bytosti, které staí samy sob a existuji v nkolika dosti rozdílných nuancích. Jednu Neera vylíila v ,,Anima sóla", ženu to, jež neodvraci se sice zcela od muže, ale jíž dostaí spirituelni písemný na znanou dálku. Tyto styk, asto ženy považují pohlavní styk za znesvcení lásky, což dokazují asto tím, že za vroucn milovaného mužejiechtji se provdati, aby nepotísnily veliké božstvo, lásku, tkvící vysoko na vzdušném oltái. Láska zajisté stykem tlesným z oblané víly stává se moskou pannou, jež polovinu svou,

—

i

ocas kryje v hlubinách, ideální krásu hlavy a poprsí si zachovávajíc. Jest to ona stará pohádka Andersenova, jenže od konce vzatá. Tuto polosmyslnou, polospirituelní podstatu lásky ponkud posvcuje jednak jednomužstvi a jednoženství jinak dti, ale pes to nejkrasší, nejposvátnjší láskou zstává ona duchovní. Ženy tak milující nejsou samy sob dušemi osp.mlými; poznaly tak pln lásku, jako kdyby její íši byly vypily do dna a na dn byly ucítily onu hokost smyslnosti, která jim takto zstala uspoena. Teba nedosáhly toho, jejž zbožfiovaly, teba zemel, než mohly ho dosáhnouti, ony pece vyžily svou lásku, ovšem že spiritucln. V nich zeme láska jen tenkráte násiln, když poznají, že ona modla byla falešná, pouhé schéma bez obsahu; seznání to jest ,,duši osamlé" vtší pohromou, než vdomi, že jediné milovaný muž zákonem neb okolnostmi pipoután k jiné žen. Literatura všech a národ poskytuje mnoho píklad podobné ženské lásky. duše úpln osamlé, jimž neteba Jsou pak ani spirituelni lásky mužovy, ony, jež v jakési slizký

—

vk

i

ZE 2ENSKÉH0 HNUTÍ.

57

jdou za velikou myšlenkou neb snahou, naplující všecku jejich bytost. To jsou heroiny duciia a citu, kvéty vzácné velikosti na strom extasi

lidstva;

ony

le na každé tém ratolístce lze jimž neteba muže z píin

ženy,

nalézti

mén

Karolina Svtlá, lííc nám v,, Upomínkách" svou babiku promlouvá o podobném zjevu pravíc: ,, Náležela k onomu potu žen, které nalézajíce psobišt jim pimené, nikdy by na satek nepomýšlely, kdyby píbuzní neb okolnosti je k tomu nedonucovaly; dostauje jim k blahu a k spokojenosti zamstnání milé a nepociují potebu žíti nkomu, trpti a radovati se s ním, na kteroužto touhu na sta jiných srdci ženských zas hyne." Zstanou-li tyto spirituelnich.

stízlivé,

sobstané ženy neprovdány, vykoná-

svoje povolání s podivuhodnou vytrvalosti a jasnou myslí. Vstoupí-li v manželství, více než láska je zaujme emeslo, obcho mužv, není-li ho, jiné praktické zamstnání, v asto virtuosity dosáhnou. Aneb poznají lásku teprve pi svých dtech, takže zaasté slyšeti je stesk mužv, že cho jeho daleko více, zcela jinak miluje to i ono dít, než kdy lnula k manželu. Jim jest muž jakýmsi nutným zlem, které snášejí s rozvahou; naše moderní doba ze sobstaných, neprovdavších se žen tchto vytvoila ono povstné ,, tetí pohlaví", jež nechce initi rozdíl mezi mužem a ženou, uznávajíc jediné právo ducha. Zajisté že mnohé z nejneohroženjších feministek, mnohé studující ženy, výtvarné umlkyn, spisovatelky náležejí k tomuto sdruženi, jež jest opravdu fín-de-sicle, posunujíc se spíše vají

emž

již

do století dvacátého Na^druhé stran vrak práv etné ženy vy.

.

.

TFRÉ7A MOVAKOVA:

58

ducha nadány jsou

nikajícího

až

vášnivým

ci-

tem, a teba jim k plnému vyžiti jejich já umleckého lásky mužovy až do osobního posledních dsledk. Láska mužova, abstra hujeme-li od svazk nelegálních, tedy manželství, není však jen naprostým spojením dvou sociálním stavem; a duší a dvou tl, nýbrž žena, dostihnuvší štstí lásky, pipevnna jest poutem, jež zpedeno jest z tisíc subtilních nitek k uritým povinnostem, ku všední, asto dosti Žízeií ženina srdce po lásce vysilující existenci. ale jak asto dopadá ono pouto jest ukojena, na peru jejího ducha, láme neb zatžuje ji, jak asto cítí spirituální sensitiva, že jest Každou chvíli jako motýl chce duší prodanou. vzlétati výše, vysoko, tam, k m nese ji nadní, idea, vznt a každou chvíli cítí, jak ji kdosi chytá za kídla a jak jí vždy sete cosi z duhových jejích barev, co pak tžko a zvolna se nahrazuje, A dobe ješt, jsou-li to jen ony tisíceré nitky všednosti, jež rvou motýle duše zpt, není-li to ona ruka, jíž se cele odevzdala, doufajíc, že s ni vzlétne vysoko a bezpen! i

i

—

—

.

.

—

Bývá

obojí:

i

etným malicherným

ohledm

povinnostem

života podléhá duch vzácných žen ten, jejž milovaly hochvilkov docela; roucím plápolem, strhuje je dol, asto posmšn, nechtje strpti vedle sebe žádných sok, ani práv duše vlastní ženy aneb nerozum naprosto, kam motýl vzlétnouti chce a že by vbec vzlétnouti mohl. poznávají tyto bytosti náhle, že drahocenné ddictví zaprodaly za mísu oovice a víc a více se diví, že tak uinily, zvlášt když oTomuto sklaovice vychládá a pozbývá své máiií ne každá trpliv se odevzdává; nkterá zmítá a

—

i

i

I

vn.

ZT.

RENSKÉHO HNUTÍ.

59

jiným bolest psobi, ba mnohdy

seboLi a sténá,

v beji o právo své duše až brutáln si vede, což ovšem spoleností co nepisnji bývá zatracováno. Málo kdo snad všiml si dosud této stránky ona eká svého spravedliženské otázky a pece vého rozsouzení. Geniálnímu muži, pro že, již duch jeho vydá, bývá prominuto vše; geniální neb vysoce nadané žen zatížena bývá cesta vice než každé jiné, a ona posmchem jest stižena, sama-li si ji chce uvolniti. To uiniti jest povinností spoleností; jako pimlouvá se každý pravý humanista za to, aby ženám samostatn živicím nebyla zákony zkracována práva se srdce, práva lidská, tak nutno, aby ženským bytostem duševn pracujícím vedle povinností, pohlaví, nebyly ukládány jiné, je jež valí na I zde: naprostá vysilující, snad umrtvující. spravedlivost k individuu ženskému, ta spravedlivost, jež individuu mužskému vždy byla dána. Právo duše tak asto jest upíráno ze samého tábora žen, jako právo srdce; toto ignoruji bojovnice-feministky z ,, tetího pohlaví", ono asto práv ty, od nichž nejmén to bylo oekáváno, jelikož samy sob je vyhradily, ho dosáhly. v nyPejde zajisté ješt mnoho asu, než i

n

i

njší ,, pokrokové" dob ešena bude otázka ženská všestrann se stanoviska naprosté spravedlnosti ke každému ženskému individuu. Až stane se tak, kéž jest reformním heslem pilný zetel k tlu duchu lidských bytostí ve všech jejich odstínech a zvláštnostech, kéž jest jím nejen rovnoprávné, ale harmonické upravení pomru jednotlivc k sob a k celku. i

i

Láska v 'Psáno

\/e

^

Francii,

voká

i

7.

listech.

jara 1910

)

kde láska zákonná

bloudící

zamstnává

i

nezákonná,

di-

více než kde jinde

všecky mysli a iní hlavní, ne-li výhradnou nápl umní, asto bývá projednávána otázka, zdali bhem míjejících století zmnila se sama podstata lásky, a zdali umlecký její obraz o zmnách podává svdectví. Disícusse ty djí se veejn, v asopisech, pednáškách, tak jako by tyto intimnosti srdce mly nesmírnou dležitost pro vrstvy dosti široké a patrn ji mají. Abychom uvedli píklad: Jednou v populárním trnáctideníku ,,La Vie Heureuse" do široka se uvažuje, ,,má-li dnešní žena nové dvody pro svou lásku", a probírají se retrospektivn období minulá, antická rytíská, renaissanní revoluní; po druhé Marcella Tinayrová cestuje s pednáškou o lásce, jak je líena ženami" po Francii a francouzském Švýcarsku.

—

i

,,

i

Z

ŽENSKÉHO

HKtrTl.

61

zvykli veejn probírati jen školské, národohospodáské, zdá se podobná diskusse absurdní; nevím, zda proto, že jsme píliš seriosní, i velmi málo citoví, pece dostaví se kniha, eroticky vzntliví. píbh, jež pimjí nás stízlivé, abychom zadívali se v oi milenek a milenc dob zašlých a pirovnali život jejich srdce k lásce lidi dneška žen dneška. Nebo staletí nezmnila ani tak spoleenskéh postavení mužova, jeho citových možz líce na rub pevrátila všecko ností, jako býti ženino. Uinila z folie celek, z bytosti v kaž-

Nám, kteí jsme politické,

záležitostí

Le

i

—

)

tém

citovém ohledu závislé samostatného dém lovka, vzala jí výhrady slabých, hýkaných i

a chránných, dala jí výhody jiné a k nim také povinnosti. Pirozen více do popedí vstupuje otázka, zdali tyto nové ženy jinak milují, jinak volí, jinak trpí než jejich dávno mrtvé sestry, jimž milování, manželství, mateství bylo celým

osudem, než otázka, zdali mužové ve

pomrech k žen a

sociálních

jinak pohlížejí

a

zmnných stavjí

se

lásce.

Vydání nkolika list ženy ze století sedmnáctého dalo v posledních letech vznikati velmi

etným úvahám

o lásce,

která

naplovala

život

v dobách málem již legendárních. Nejprve vzkíšen zájem zásluhou ve Francii a v zemi, kde zpov ona vznikla, v Portugalsku; nejnovji (1894) v Dánsku, kde a lámala srdce ženská

vdc

spisovatel Karel Larsen, jenž miluje studie ženského srdce, stal se tlumoníkem vášnivých tch

výlev, Jako

již

pl tetího sta let starých. co v severských zemích se vypozornost vzbudí, dostalo se vydání skorém

tém

skytne a Larsenovo

vše,

pekladem Mat. Mannové

r,

1905 do

TEREZA NOVÁKOVA:

62

Nmecka; a dnes po ptiletí mánie žeku lásky v ruce my.*)

slavnou kni-

i

Tmavé,

víno,

silné

jemn

plnící

utvoenou,

peliv vybroušenou nádobku; pt pvodních dopis (ostatní s odpovdmi byly mystifikací i

osnmáctého vku!) na 32 stránkách, s roztomilou vážností vypravených, s temi originálními obrázky, z nichž zvlášt druhý jest

sednmáctého

a

velmi suggestivní, svazeek neveliký, le vybez dje, o urobraný. Krátký píbh, zené jeptišce Mariann Alcoforado, která s balkonu portugalského kláštera Beja v provincii Alemtejo spatila jednoho dne roku 1665 mladého kapitána Nola Boutona, hrabte de St. Léger, jata pozdji markýze de Chamilly, byla k prudkou láskou, jím na krátko milována a pak opuštna; ale nekonený proud milování, smíšený ze žhavých slz a z krve ranného srdce, dj jako celý život dlouhý, složený ze zouf íní a doufání, ze vzpomínek na zašlé štstí a pochybování, z proseb a zklamání, žárlení a resig-

takm

nmu

nace.

Zdá se vám s poátku až mnohoslovné toto ustaviné vyjadování plamenných cit, v jehož

pekotném proudní

fakta a životní okolnosti jako nkolik tenounkých nepatrných vláken; ale pak uchvátí vás pravdivost této vášn, a vy uznáte, že každá vta byla nutná jako výraz uritého stavu citového.

vyskytují

Le cující

*)

a

s

se

jen

nejde tu o ocenní svazeku, jehož uchva-

moc nejjasnji dokázalo tyicet vydání Portugalské

listy.

Nové Edice

doslovem Hanuše Jelínka.

sv.

VI.

V peklade

ZE 2ENSKÉHO HNUTÍ.

práv

C3

objevivších, chlubným milencem, Cliamilly vyzrazených; jde o to, zdali jest dosud pochopitelná živelná láska ženy, uzavené do klášterní cely a s pítomností milencovou všechen sladký a krásný obsah života ztrativší, a zdali s cítním žen doby pítomné má list,

niarkýzem

cosi

se

cle

spoleného.

jest a má!

Nebyl vtiskl

to

pouze píkaz kritiky

svazeek

dopis

erotickou

literární, který

vášní

pímo

moderního tenástva a zpsobil, že v tolika zemích se zálibou se ítaly; ty dávno setlelé prsty Marianny Alcoforado rozedo

sálajících

rukou

zvuely píbuzné struny v v

nm

srdci dnešních žen, dále znlo, co kdysi hýbalo jí.

—

rovnoprávnost vzdlaúporném existenním a konkurenním boji neodnauily se ženy té písni, ^taré jako svt sám, která teprve dozní, až svt dokoná. Zpívají ji dosud ve všech slokách, jež intonovala portugalská jeptiška sedmnáctého století. Dosud pivolávají si v samot všecky podrobnosti chvil, jež s milákem ztrávily; dosud žárlí na vše, co je mu bližší než ony, na papír dopisu, který mu píší; dosud si íkají, že ho nemže nikdo již tak milovati, jako ony milovaly, a diví se, že s takovým bohatstvím lásky nedovedly ho uiniti šastným; dosud ve svém pokoeni, že náležely lovku nehodnému neb mlkému, jsou pyšný svou schopností silnjší lásky, vyššího štstí, drásavjší bolesti, a litují muže, jenž nedovedl jich pochopiti; jako sestra Marianna nechtly by, aby byl miláek nekliden a nešasten tmi bolestmi, které je užírají, jako Ani

nostní a

v

zápasech

obanskou,

za

ani v

vné

i

i

TEREZA NOvAKGví,.:

B4

ona vyítají jemu, že

ml

radji mleti,

je

kla-

takto zstaviti jim jejich váše, jako ona neuznávají žádný dvod za dostatený pro rozlouení a vzdálení se, a lhostejné pátelství, zdvoilost, šetrnost považují za urážku. Vyítají stále a zase pokorn prosí za odpuštní; vyítají sob, že nemilovaly dosti, že pežily louení, a odporujíce si, po chvíli že mly zemíti, praví: ,, Radji hrozn trpti, než zapomenouti!" Co portugalská jeptiška r. 166S volá ke konci svého druhého listu ,, Miluji tisíckrát víc než svj život a tisíckrát víc, než myslím" s týmž zoufalstvím, s touže vášní zní denn v milionech srdcí žen pítomnosti. A to nejen v zátiší prostého dívího pokojíku, ve všedním ruchu, obklopujícím ustaranou hospodyni, nýbrž v pramati,

a

—

—

t

— i

covnách knžek vdy, onch literaturou oslavovaných ,,princesses de science", v ovzduší stkvi

lých

umlkyfí

tón, šttce, péra

slova,

Nebo silnjší než život se všemi jeho promnami a požadavky — je milování! Vzpomefite obecenstvem hýkané pvkyn Marie jež na vrcholu umní v roce svém padesátém druhém zniila skokem z okna svj život z lásky k mladikému nuiži;~vzpomete mladé literátky juliany Déryvé, jež nedovedla proslulé,

Wildtové,

—

pežíti

svého

kollcgyn

štstí,

své

lásky,

vzpomete

její

Frapanové. Korrektní žena je^snad odsoudí, le pijde pro ni chvíle, kdy pln je pochopí a kdy chtla by jíti za nimi. Divívala jsem se za dívích let "starému francouzskému verši od Gresseta ,,Unc éternité de gloire vaut-elle un" jour de bonheur?"*) a považovala jej^za^pošetilý nebo, co mže býti lisy

—

i

—

*)

Vnost

slávy, stuji-li za den štstí?

—

ZF ŽEKSKf.llO HNUTÍ.

65

vznešenjší, než „gloire"? Mnohé moderní veliké a slavné ženy odpovdly na to ve smyslu tisíckrát víc ,, Miluji portugalské jeptišky než svj život a tisíckrát víc, než myslím!" píse! Nejen srdce, nýbrž péra Stará, dnešních žen umjí ji vyzpívati ve zpsobu Marianny Alcoforado. Kniha nejmenované autorky English\voman's Love-letters (Anglianiny milostné listy) ve svých dvaaosmdesáti oddílech dje obsahuje práv tak málo, snad ješt než sbírka portugalská, a stejný proud nžné, nenasytné, zoufající, beznadjné lásky se z ní Mistrovské dílo Alžbty z Heyking vylévá. jež ho nedošly", modelováno je sice uri,, Listy, tji a rukou pevnjší, zahaleno v roucho skvmodernjší cizokrajnými kvty lejší barvami a z íny, Severní Ameriky, jimiž je protkáno, ale ve své podstat je zase toužebným lkaním po tom, jenž zdál se nedosažitelným, a když byl dosažitelný byl již mrtev.

—

.

.

t

.

vná

i

mén

—

V bžné terminologii nazýváme podobné knihy ist ženskými"; nebylo by správnjší jmenovati je ist lidskými? Jest pece tak zcela lidské, ,,

mladá

žena, ustanovená askesi bez žádaného mateství, dosáhla ohn v jediné, horoucí a bouící lásce k muži! A jest tak siln, staten lidské, že ona, která zoufale pochybovala, že doká se kdy cele uklidnní, dožila se osmdesátití rok a zemela ,,jako žena, jež nese znamení milosti boží". A lidsky nžn, slab umírají milenky ostatních dvou

když

tato rodiny, bez

vn

'

sbírek listovních, jen

ponkud podobny ptáatm,

ubitým snhovou bouí. Theorie umlkají,

feministické

kde

o

pohlavních

promlouvá živelná

síla

rozdílech srdce.

žurnalistika a ženské hnutí. (Psáno na podzim 1905.)

jako všecky zjevy, které proudy dobové utvoily a na svých vlnách nesou, také žurnalistika, aso-

J

každodenn neb v uritých, nepíliš vzdálených lhtách vycházející, pizpsobuje se

pisectvo

promnám asu a uj^azuje tvánost odchyhiou od svých poátk. Jak zcela jinak vypadal na p. politický deník nkterý ped pronikavým

tymi

desetiletími než vypadá dnes! Nemíníme tím snad zmny politického pesvdení, nikoli samu podstatu lánk, jež pes všecko proudní doby vždy bude závislá na taleritu, hloubce a bystrozraku spolupracovník a redaktor, nýbrž uspoádání listu, bohatství jeho kvantitativní, deník kdysi, mnohostrannost jeho. Politický odbyv si vlastní svou práci rozborem domácích i

zahraniných

tenástvu

záležitostí

veejných

a

podav

nezbytné denní zprávy, cítil ješt povinnost obeznámiti je s divadelním umním,

ZE 2ENSKÉH0 HNUTÍ.

67

nkdy

s literaturou, s hudbou, asem, le zídka výtvarného umni. Postupem kdy dotkl se doby, kdy do širších kruh dral se zájem o národní hospodáství, o penžní a plodinový trh, stala se rubrika hospodáská píkazem všem vtším liuméní zvolna vycházelo ze zaarostm; pak vaného kruhu nkolika vybraných duší, obeceno nové stvo krom o divadelní svt poalo dbáti i

i

i

zjevy v písemnictví, o koncerty, hudebniny, vyhrazeno referátm o tchto oboo výstavy, stálé místo v denících a týdenících a rech pibrána pro každý obor zvláštní, odborn vzdlaná síla. Le nemohutnly pouze jednotlivé stránky kulturního života vlivem doby rozhodn demokratické, snažící se vyšší statky dáti nejen i

nkolika

šastným,

nýbrž

spoleenské,

byvše

n

všem,

žádají a jsou schopni je pijmouti:

vymanny

i

z

kdož za jednotlivé stavy poddanství

a

podruží, rostly a sílily, a žádaly si v žurnalistice denní periodické zastoupení svých zájm stavovských, prohlášení svých dosud nesplnných tužeb. Tak povstávaly ponenáhlu známé hlídky uitelské a školské, dlnické, obchodní, zemdlské, živnostenské, jež jsou jakousi historií tch kterých stav a zárove konají dobrou službu obecenstvu z jiných vrstev, obeznamujíce je se záležitostmi více odbornými, o nichž by se jinak nedovdlo. S uplatfíováním se a organisací vrstev jindy do pozadí zatlaených neb bezprávných kráel ruku v ruce rozvoj spolkového života; povstaly nesíslné jednoty, kroužky, spolenosti stavovské, politické a vzdlávací, aneb jen zábavné, a to asto dosti malicherné a zbytené, a ty všecky žádaly, aby si jich asopisectvo všímalo, o nich psalo, jejich innost i

bu

—

TrR:7A NOVÁKOVA:

68

ohlašovalo.

lekých

Konen

v posledních letech z dase k nám organisovaný

konin pisthoval

sport a hned si u nás získal domovské právo, ba, jak u pisthovalc bývá, zabral záhy pro sebe Málo je asopis, více místa než starousedlíci.

deník

a

které by

týdeník,

odborné listy vyjímajíc sportovním (k nimž

rzným odvtvím

pibývají nová) nevnovaly do roka slušný že sloupce ty jsou vyhledávány a obávají se, aby pomíjením zájm spor-

stále

poet sloupc; vdí, tovních a

kruh tchto

pedplatitel

neurazily

neztratily.

To

a

ady

také

tená

ne-li jediná,

tedy velmi dležitá] píina, pro zastoupeny v asopisectvu ostatní jmenované již rubriky tisk neslouží pouze ideji politické, a hlídky; umlecké, hospodáské, nýbrž ve velikém boji za existenci snaží se zajistiti svou hmotnou stránku tím, že získává tenáe a pedplatitele v kruhu pokud možno nejširším, ve všech stavech spole-

enských.

mla zení ke všem potedoby, ke všem vrstvám spoleenským Tou jest žena a její veliké, s jedinou výjimkou. stavovské a individuální hnutí. Není u nás dnes snad ani jediného deníku a týdeníku, jenž Žurnalistika tudíž

bám

—

oddíl vnovaných školství, literatue, výtvarnému umní, hudb, národnímu hospodáství, belletrii, sportu zaazuje je^dnou za týden, vedle

za msíc rubriku ,, Ženská otázka". výjimka jaká, pak jest dosti vzdálena prmrným vrstvám tená. Nelze pece považovati za zetel ku snahám a interessm žen, když pi zmnách sésony pinese list causerii o nových módách, aneb uiní-li referent plesový o masopust nkolik tuct poklon uritým neb

ba

jednou

Existuje-li

7.E

ZENSKffIO MNUTÍ.

GO

neuritýiTi dámám a jejich toilettám, aneb vnosloupec, dva popisu rautu, bazaru, slavnosti, které náhodou poádaly pouze ženy, na vyjmenované, aneb zaadí-li konec v dlouhé se do denních zpráv nekrolog spisovatelky i ván-li

ad

dobrodjky? Žádná stránka kulturního našeho života neni naším asopisectvcm tak nevšímav odbývána, tak systematicky zanedbávána jako ženské hnutí; žurnalistika chce a má býti zrcadlem našeho vývoje, ona píše djiny nejen vnjšího, ale vnitního života,

i

—

jak uboze, naše hnutí,

smšn, nemohoucn

by kdybychom hledaly obraz v žurnalistice posledních desetiletí. Nebýti nkolika opravdových feministických list, které si ženy samy vydávají s velikým namáhá-

vypadalo jeho

ním

a

znanými obtmi hmotnými

a intellektuál-

pomyslil by si historiograf našeho vnitního života, shledávající si materiál k své práci, že eské ženy na konci XlX.apoátkem XX. století, když muži neúnavn spli za všemi vysokými cíli obanskými a duchovními, umly jen vait, prát a žehlit, dti ošetovat, dobe neb špatn vychovávat, že umly se bavit, tanit, vkusn nákladn se šatit, a když to šlo do tuha, že sebraly nkolik set korun na ošaceni chudých dítek neb k národním, k nimž jim mužové poukázali. Nedovdl by se, jak ženy domáhaly nínií,

i

i

úelm

a

domohly

se

vzdlanostních cíl

prostedkem

škol všech kategorií; jak celé stavy žen, uitelky,

úednice, dlnice, umlkyn, samostatné živnostnice a obchodnice konaly spoustu práce ve velikém celku národním a pi tom neustálý vedly boj o

svoje

práci,

o

právo, o stejnou odmnu za stejnou zetel k individuelním potebám svého 5

70

TF-Rf;/A

NOVÁKOVA:

pohlaví; jak ženy usilovn žádaly, aby uznány byly za rovnocenné obanky, a aby odinny

byly modernjšími zákony, psanými cítnými, kivdy, které ony po vky snášely jako matky, choti, myslící individua. Odlesku všeho toho by tam nenalezl; shledal by pracn nkolik roztroušených poznámek a zmínek, z nichž nai

veliké ty

prosto

nedal

V pravd

by

se

sestaviti

celistvý

obraz.

ženách a jejich snažení dostane se do sloupc asopisectva, pinesla tam pouhá náhoda, pouhá osobní intervence; systematické, uvdomlé práce v tom lze íci, že vše, co o

Žurnalista je blíže

není.

znám

s

nkterou osob-

v ženském hnutí innou a na její prosbu všimne si na chvilku toho, co mlo" by vzbuzovati stálý jeho zájem; jiný jest astým hostem v dom dámy, jež chystá slavnosti a projevy a oznamuje popisuje je z pátelské ochoty k hostitelce; aneb ženy samy s uctivou prosbou pinášejí oznámení svých chystaných neb dokonaných akcí do redakcí, která pak jsou uveejfiována, jsou-li krátká a je-li dosti zbyteného místa, a odkládána a zapomínána, když se z kterékoli píiny nehodí. Tím se stává, že o dležitých vcech ženského hnutí asopisy mlí, kdežto o marných okázalostech, o zajímavých klepecli a sporech pinášejí dlouhé referáty; že skupina žen, která jest jisté .frakci politické" (oznaení toho se dnes zneužívá více než kteréhokoli jiného!"* sympatická nebo blízká, mže s uritostí oekávati, že ji v práci její bude žurnalistika strany nápomocna, kdežto skupina jiná, by sebe ušlechtilejší cíl si stanovila a všemi silami jej uskuteovala, nedovede se dodlati porozumní a pozornosti. Jest velmi ídkým úkazem, aby politický list k nností

i

,

Zf!

ŽENSKÉHO HNUTÍ.

71

které manifestaci ženské vážného rázu vyslal svoje nestrann o ní referoval; zpravodaje a obšírn naopak, zpravidla žurnalistika pozvání žen nevyhoví, a bývají-li referenti interpelováni pro svou nepítomnost aneb že zprávu nenapsali, potší ženy vyzváním ,, Napište si to samy". Stalo se ostatn nkolikráte, když ,,si to ženy samy napsaly" pece nevyšla, že zpráva nebylo pro ni místa, aneb lépe eeno nebylo u žurnalist a redakce pro ni zájmu. to, že tohoto zájmu se nedostává, že, kde všecky snahy, všecky stavy v asopisectvu získaly si domovského práva, jen ženské hnutí stojí u zavených dveí jako žebrák, jako poutník bludný, a marné doklepává se vstupu? Jest to tím, že hnutí ženské, hnutí slabších a dosud neprávem odstrkovaných, jest žurnalistice nesympatické? Dalo by se tak souditi jen o asopisectvu zpátenickém, na vrchol konservativním; ale u nás vtšina žurnalist piznává se hrd k táboru pokrokovému, svobodomyslnému, a je-li kde místo muže opravdu liberálního a pokroku dychtivého, pak jest zajisté po boku snaživých žen, bez jejichž povzneseni a vymanní nelze pokrok lidstva uskuteniti. Anebo nevšímá si žurnalistika hnutí žen, ponvadž nejsou to voliky, tedy politicky mrtvy, ponvadž jsou v domácnostech, pi zdlávání rozpot osobami druhoadými, které neustanovují vydání a nepedplácejí tudíž ani asopis? Aneb konen postehla snad byste, že snesou ženy každé odstrkování svých pokrokových snah, ba že ve vlastních adách svých mají statisíce žen lhostejných práv tak k dosaženi feministických cil, jako jest k nim nevšímavá sama žurnalistika? i

—

ím

i

—

THRÍZA NOVÁKOVA:

72

Vysvtlení

apatie

žurnalistiky

k

nám

leží

snad v souhrnu všech tchto dvodii a jest takto stejn skliující pro ženy a stejn zahanbující pro stav, který jest sám o sob pesvden, že kráí do boje za nejdražší statky lidstva v první h adách a že do boje kráí jako moc, nepemožitelná moc. V prvních adách zápasiti neznamená spolu vci škoditi, a že zástupci tisku národní a pokrokové vci ubližují svojí nevšímavostí, která asto siln podobá se opovržení, jest nesporno. Ponechávají tím tenástvo nejen v nevdomosti o vcech paliv dležitých, nýbrž

mínní klamném. je pímo v neuvitelno, jakou nevdomostí vyznamenávají se muži intelligenti ve vcech ženského hnutí ne snad amerického neb anglického, nýbrž našeho eského, které roste a vyvíjí se jim ped oima. Dojímalo na rzných schzích spolkových neb veejných pímo humoristicky, když redaktoi, právníci, spisovatelé, národní hospodái, za eníky se pihlásivší, nastínili ženám, jakým

utvrzují Jest

i

zpsobem

a

smrem

pracovati,

pi

emž

radili

jim konati, co dávno ženy o své újm s dokonalým zdarem provedly; když vypravovali o ženách jiných zemí na základ informací úpln nesprávných a jako nejnaléhavjší cíle uvádli co dávno bylo realisováno. Právem ekly si ženy, usmívajíce se naivnosti jejich, že písn, jako ignorantka odsuzována byla by ta, jež nieho by o tom nevdla, jak daleko došli k cíli muži, jejichž snažení byla stálou svdkyní. Tento stav vcí, kdy se strany a jejich asopisectva snahy žen se ignorují neb s opovržením odbývají, a kdy zároveii lépe informovaným

—

muž

pracovnicím

muži

udílejí rí.dy

o

vcech,

jichž

ze 2i:niskémo hnutí.

73

nestudovali a jež jsou jim celkem cizí, jest nepirozený a nezdravý. Nutno jej pronikav zmniti. Ženy, jsouce si védomy své váhy a svého významu v národním celku, žádají diklivé, aby každý deník a týdeník, jenž peje si vystihnouti všechnu kulturní práci, vedle uméni všech odbor, vedle školství, obclwdu, zemdlství a jiných více méné dležitých stránek života národního vyliradil i ženskému linutí uritý poet svých sloupc a pinášel zprávy o snažení žen vzdélanostním, hospodáském, stavovském a individualistickém doma i v cizin, možno-li každý týden, aneb alespo jednou ^a mésic. Bude to na prospch nesíslných tch žen, kterým pro vzdálenost od kulturních stedisk, pro nemajetnost neb vinou vlastní indolence jsou nepístupny asopisy feministické, které však rády a již ze zvyku petou si oblíbený svj deník od první do poslední písmeny, asto jako lekturu svou jedinou. Bude to na prospch muž, jímž uspoí takto zahanbení z nevdomosti intelligenta nehodné, a kterým rubrika o ženském hnutí vštípí zcela nový a odlišný pojem o žen, považované dosud za tvora nemohoucího, jen k porob a nižším funkcím odsouzeného. Odbornou sílu pro nový svj oddíl naleznou žurnály zajisté snadno; jest v našem feminismu již dosti pracovnic velikého rozhledu a obratného péra, jimž bude radostí sloužiti vlastní své vci na tribun vtšího rozsahu než dosud. Listu, jenž nebyl by s to poíditi si referentku zvláštní, pracovník ponkud jen obratný opatí rubriku ženské otázky kompilacemi z dobrých našinských a cizích asopis ženských. i

i

Snad namítne kdosi, že otevením poiobného ve vtších denících a revuích stanou se

oddílu

TtRÉZA NOVÁKOVA:

74

asopisy feministické zbytenými. Nebojíme se každý vážnjší deník má pknou rubriku školskou, a pece, co vychází u nás asopis pro uitelstvo, každá strana politická má dva, ti a všecky jsou dosti horliv uitelstvem jinak byly by dávno zanikly! Poodbírány,

Tém

toho.

•

dobn má

—

se

to s listy

hudebními, divadelními,

hospodáskými, listy vnovanými umní výtvarnému; uznávána jest jejich nutnost, teba že denní žurnalistika sebe zevrubnji zabývala se úkolem, kterému ony vnují se cele. Tak bude i

s listy

feministickými; ty, jak

vány jsou

již

eeno,

udržo-

znanými obtmi

a nesnázemi a již mnohé po krátkém trvání zanikly. Silné a zdravé snad pece se udrží, a kdyby i padly: nezáleží na tom, vychází-li o jeden neb dva listy více, se

—

ale

sení

na tom záleží, aby myšlenka ženina povznea vzdlání vnikla do nejširších kruh a

získala

si

co

nejvíce

porozumní.

Jest

zcela

nesporno, že denní žurnalistika, vycházející v statisících výtisk a rozlétající se do nejzapomenutjších chaloupek, jest s to jí více prospti než odborná revue, vydávaná pro nkolik set pedplatitelek a pro tyi pt tisíc tenáek. Pro tento úkol pochopení a ochoty dosud není le zajisté za nkolik let bude! Soudíme tak dle analogií; my echové nikdy nezstávali jsme dlouho za prací kulturní ostatních národ, vždy sami jsme k ní poukazovali jako ke vzoru, který teba následovati, ovšem ne slep, le osobit, zpsobem svým. V Anglii, v Americe, v Nmecku tenástvo od velikých svtových deník pímo žádá, aby pinášely pravidelné zprávy z kruh žen; a žurnály, postehnuvše svj prospch hmotný, vyhovly páním svého i

—

—

ZE ŽENSKÉHO HNUTI.

75

odbratelstva a povznesly tím opt úrove svou, nebo sloupce jejich ješt astji byly konsultovány od asopisectva menších národ neb skrovnjších rozmr. Tušíme, že u nás piln byly ítány rubriky ony. Naše žurnalistika mohla by snadno úlohu svou pemniti zde z passivní v aktivní; dosud cizin sloužila za pramen poznatk z eského umní hudebního a výtvarného; ím více by rozhojnila své zprávy ze života našeho kulturního, tím vítanjším by se stala zpravodajem ciziny, tím úplnjší školou domova. A že ženské hnutí ve svém mocném rozmachu náleží k dležitým oborm intellektuálního našeho i

jest zcela jisto.*}

žití,

odpov

pojednání to došla po pl roce jediná V. O. (t Artuše Drtila), jež byla uveejnna v témž asopise jako lánek pvodní. Piinna k ní pak autorkou replika, z níž jde zárove na jevo, jakého zpsobu byly vývody jediného muže tenáe a žurnalisty, který o vc Replika znla takto: ,, Uveejnili jsme loyaln se zajímal. jedinou odez\ ii, která došla nás na lánek Žurn. a ž. hnutí v . 19. a 20. r. IX. Ž. Svta. dovolujeme si k ní piiniti nkolik poznámek a rektifikací. Vyzvání, aby rubrika ženského hnutí byla zaazována týdn aneb alespofi týkala se jen list hmotn zajištných, hlavn velikých

Na

*)

z

péra

p.

Le

msín,

deník.

Nebylo o asopisech

eeno,

ženskou otázku (pokud jest autorce známo) žádný nepstuje jí systematicky, to jest pravideln. Nemají-li asopisy zpráv, nuže, za požádají, ženy zpravodajství schopné s radostí je napíší, ekají jen na vyz\ání, aby zasílaly pravidelné noticky, aneb pevzaly

úmysln

potlaují, nýbrž že

že

krom „Záe"

a

n

bu

\ci vnovaný. Necha jen nkterý žurnál uiní pokus a engažuje odbornou, dobrou silu, uvidi', že nabídka jeho bude pijata ochotn a práce svdomit konána! Stesky, že zprávy bývají pijímány jen s uritých stran, škrtány aneb odmítány, založeny jsou na faktických a redigovaly oddíl jejich

ženské Nkolik poznámek pTed

11.

sjezdy.

Sjezdem žen deskoslovanských v ervnu

1908.)

málo v naší dob zvítzil individualismus nad kollektivismem, jak málo je souasnost ochotna respektovati práva jednotlivých bytostí

Jak

zkušenostech. Že jest blok žen lhostejný, že vyhladovl nkolik asopis (hlavn ovšem svých!) jest bohužel pravda; pravda však neni, že by si ženy bez pomoci politických stran neb tiskáren nebyly udržely listy své. Tak u nás „Ženské Listy" vycházejí nákladem Žen. Výrob. Spolku 34. rok, a Ženský Svt, založený p. J. Ottou, vydáván jest Ost. Spolkem . žen 7. rok. Deníku svého ovšem nemáme;

byla jím jedinká ,,Fronde" v Paíži, pede dvma lety as po 6letém trvání zaniklá. Také pouhých žurnalistek nemáme; jsou pi svém žurnalismu spisovatelkami a jinak zamstnány, vydavatelky Byly a jsou jako nkteí žurnalisté-muži. asopis: na p, pí. Jos. ernochová, si. Blandina ížková, Katechismus ženského hnutí pí. Marta Živná-Skrejšovská. eského jest vru velmi žádoucí; necha jen co nejdíve nalezne se nakladatel, který dal by jej napsati dobrou odbornicí. My ženy budeme za zajisté vdný, jako za každý lánetc projev úasti, jímž jest nám, pes své rozhorlení, i

i

p.

V. O."

ZF

V poinéru k les,

?.F.\'Sk-ÉHO

davovému

celku, jak stále jen

rznotvárné, rznorodé

nikoli

—

77

IIMJTÍ.

a

rzn

vidi

zbar-

dkazem

jsou hromadící a jiné, se svými, asto stereotypn vyznívajícími žalobami a resolucemi. Jest známo a pochopitelno, že práv strany a proudy nové, vyspívající, pociují nejživjší potebu kollektivního vystupování a jednání; proto ty tak asto poádané sjezdy a schze stran dlnických a hned vedle nich hnuti ženského.

vené stromy, se sjezdy,

toho

schze ,,manifestani"

Nehledíc ke kulturní cizin, kde v posledních konalo se hned nkolik ženských sjezd mezinárodních, svtových, a kde rok co rok v každém ná^^od a íši rozvine se cizími hostmi zvláštní sjezd domácí, avšak navštvovaný, jest jist úkazem záznamu hodným, že u nás v echách a na Morav zažili krátkou velmi znaný jsme za dobu desetiletích

tém

i

pomrn

poet ženských sjezd

a manifestaních schzí, jednotlivými velikými spolky, svolaných anebo stavovskými organisacemi ženskými (uitelek, rolnic, dlnic atd.), a že pro dobu nejblíže

bu

ervna

1908,

ním spolkem eských

žen"

pipravován Ústednový sjezd ženský znaných rozmr, jak asových, tak látkových. Znamená to zajisté, že ženské hnutí eské spatuje píští, ke konci

,,

ped

sebou ješt dalekou cestu, ne zcela vyrovnanou, že pociuje potebu zkoumati vhodnost svých prostedk a zbraní, jimiž hodlá dobývati nových území, že vedený zástup hledí si stále ujasiiovati své postavení, které se co den zárove s evolucí ostatní sporécbsti mní, a v nmž dosažené posice ukládají jinou taktiku a nové povinnosti. Toto poslední, by se zdálo pouhou, snadno odstranitelnou theorií, jest v pravd vždy z nej-

vdkyn

i

a

i

78

tžších

TEREZA NOVÁKOVÁ;

problém

nových

a

výbojných

stran.

sjezdu dlník a dlnic, uitelek, žen z intelmšanstva, radostn se diskutuje ligence a o posicích jednak dobytých usilovnou prací, jednak piplavených pokrokem doby, a vášniv opravdov žaluje se na nespravedlivé initele, kteí zabraíují získávání práv a posic práv tak žádoucích. Ale o dilemat, v výbojné, neúnavn vped pospíchající hnutí ocitá

Na

i

nmž

asto práv svým vítzstvím aneb zmnou odprcovy, zpravidla sjezdy mlí, jako tají ony bolestné rozpory, které vznikají v život mnohých bya myslích bytostí jednotlivých,

se

fronty

—

tostí jednotlivých.

Budiž to konkrétnji ukázáno na otázce ženského školství, na stavu uitelek, profesorek a jiných funkcionáek. Ženské hnutí bojuje energicky za otevení všeho školství ženám a za zizování dosud chybícího, od právnické fakulty, akademie umní, vysokých škol technických až k pokraovacím školám a kursm pro rolnické dívky na vesnicích; le nemže se klamati, že po splnní tchto spravedlivých požadavk znovu narazí na tvrdou pekážku, nebo upravení míst a existence pro všecky ženy z nejrznjších škol vyšlé leží v rukou zcela jiných faktor, ženskému hnuti ne práv píznivých. Uitelky právem lidství žádají zrušení nuceného celibátu; není zajisté pípustno, aby žena, která vyuováním mládeže získává si znaných zásluh o spolenost, byla za to vylouena z manželství a mateství. Sotva si však uvdomují, že pro eventualitu zrušeni celibátu teba pipravovati ješt jinde pdu, než u zákonodárných sbor, že teba stvoiti možnost, aby žena, duchem pracující.

—

ZE 2ENSKÉHO HNUTl

79

hmotné sluovydlávající, beze škody mravní vala s povoláním svým manželství a mateství. V Americe o této palivé záhad bylo mnoho z mnohých pisatelek psáno a uvažováno, návrhij jmenujeme jen Charl. Stetson-Perkinv Nmecku se problémem tím zabývala sovou, i

—

—

hlavn

socialistka

z'

intelligence L.

Braunová-Gi-

žycká; u nás odbývá se zpravidla nkolika zbož-

nými páními

A pece v

pdu

a

radostn vyslovenými nadjemi.

není žena americká daleko tak zakotvena starých rodinných názor, dalo by

—

i

oekávati, že o novém uspoádání osudu ženina bude pilnji uvažováno tam, kde budou reformy nejhlubší, dobývající se až k samému

se spíše

jádru spolenosti. ukázky, jimiž chtli jsme To byly jen naznaiti, že nenastávají úspchem ženského hnutí pouze malé a drobné zmny, nýbrž, že se jedná o nové základy spolenosti; na široký a

dv

vetchý kmen dosavadních tradic nedá se mladá ratolest nového bytí naštpovati tak snadno. Proto mly by sjezdy ženské, jež píšt budou konány, vedle pehlídky toho, eho nepopirateln dosaženo a vedle vypoítávání toho, eho dosud se nedostává, obírati se pronikavou, do hloubky sáhající analysou cíl, úspch a zamýšlených forem hnutí, tak aby pro doby pevrat a pochybností dovedly stanostarý, ale dosti

a zvyklostí

i

niti

lék

a

oporu.

od opravdového sebezkoumání mly by obrátiti nepedpojatý z ak v právo v levo, k pátelm odprcm, ímž poznají, co v ženském hnutí se daí, v je za hnutími jinými, co je rozdluje a pojí, co je povznáší a stlauje. Pipadá nám srovnání se sjezdy politickými malých

A

i

i

em

TEREZA NOVÁKOVA:

80

národ, neb velikých

stran: poukazuje-li se stále

k tomu, jak bdná byla národ, strana pokroily, vysoko a daleko dosply moci, jiné ve veejné

minulost nedávná, jak nezkoumá-li se, jak zatím národy a strany v prmyslu, obchodu, a

zemdlství, umní, vdách, to

zajisté

první

—

pak jest život národa

školství,

zptný krok

v

neb strany. Ženské hnuti všeevropské spatovalo v mužích jako v pohlaví své odprce, a poslední roky astji bylo zde slyšeti ,,Ne proti mužm, nýbrž s muži k pokroku, konalosti."

muž

dav jen

Dá

se

stavl

se

to

vysvtliti

stále

proti

tím,

že

dosud teprve heslo:

k doveliký

postupu žen, a

malý hlouek intelligent, jenž na štsti

stále

pirozenost požadavk žen; le jest teba, aby ženské které považovalo hnutí poohlédlo se po tch, neb ješt považuje za své odprce, aby uilo se jejich chybami a nezdarem, uilo se zpsobu šastného postupu. Necha také ve vlastní ady zkoumav ponoí zrak; sezná znovu pravdu starého citátu ze Shakespeara, sezná, že nejvtší žen. odprci jeho stojí v táboe Jest to z veliké ásti vinou žen, vinou jejich setrvanosti, neuvdomlosti, vyžaduje-li dnes ješt rodina, domácnost, toto dle bžného mínní nejvlastnjší psobišt ženino, tolikeré reformy, vyvolává-íi tolik diskussí. Trpliv dá se vtšina žen tisknouti v pozadí, v druhou adu mužem, jenž v ní nevidí sourodou družku, rovnoprávného lovka. Ponenáhlu se toto zastaralé nazírání

se

rozhojuje,

uznával

spravedlnost,

ba

—

vtšiny

muž pozmuje;

a jest

karakteristické,

kteí v manželce chtli míti jediné pokornou milenku, obtavou matku svých dtí a neumdlé-

že

ti,

7\

7.hNSkKlin ||Nl'TÍ.

81

hospodyni, svoje dcery vychi-vávají na samostatné, vzdlané, ,,nové ženy". Teba kovyzdvihnouti a ustáliti lidskou dstojnost ženy v rodin; teba v ní respektovati individuum, Láska jeho nadání, jeho duchovni poteby. manželská, povinnost mateská, postavení hospodyn musi se státi žen jen obohacením, radosti, vajíci

nen

poutem

Rodina nesmí již býti nejbolestnjší, jelikož nej skrytjší konflikty ženského srdce a ducha. Široká spolenost žen, v celku ženského hnuti se rodící, necha vyhledá nové prostedky a cesty k štstí svých družek, necha zbuduje lepši základy žen v rodin jako manželce, matce, porunici, hospodyni a lovku, než jaké jí daly tradice a zastaralý zákon, již se neosvdujíci. Na národní práci, zvlášt pokud k ní vybízena žena, zprvu dosti lhostejná, pohlíženo dlouho zcela povrchn, a naše ešství zabezpeováno spíše zevními okázalostmi než vléváním nikoli

a ztrátou.

pdou, kde vyrstají

i

národního ducha do forem spoleenského života. mnoho práce, než dobyto místo eské ei, eské knize, eskému umni, dosud pracujeme o tom, aby uvolnila se cesta eskému obchodu a prmyslu. Avšak až každá žena hrd a samozejm bude se mluvou hlásiti k svému pvodu až u každé shledáme se s eskou knihou, eským obrazem, výrobkem eského prmyslu, po pí-

Stálo

pad výrobkem sprostedkovaným eským

ob-

chodem, až každou spatíme v eském divadle, eském koncert nebude to ješt zárukou, že ženy ty naplnny jsou národním duchem, po-

—

rozumním

pro to, co je v našem národ a jeho minulosti nejkrásnjšího, nejslavnjšího, pímo nesmrtelného, v jest jeho vlastní djinný úkol. Kolik žen, ešek na pohled upímných,

em

ILRÉZA NOVÁKOVA:

82

se dosud našich djinných tichých revolucí, husitství, bratrství, svobodného myšlení v dob novjší! kolik jich jen s opovržením pohlíží na prosté umní a umlecký prmysl, jež vyrostlo z hlubokých spolených, Slovanství a které nás se Slovanstvím spojuje! Paliv nutno, aby ženy, národní práci sotva

ba vynikajících, hrozí

hluných

i

koen

—

koen i

získané, uvdomily si, pro my echové tu byli, pro tu jsme: byli jsme neslýchanými obtmi, svtlonoši

ve tmách ^íma a stavovského otroctví, byli jsme a jsme dosud nejzápadnjším výbžkem Slovanstva v moi cizinství; neponeseme-li dále svtla, utoneme-li sami ve tmách povry, klerikalismu, pýchy stavovské, nezachováme-li v sob ony živly od národ germánských a románských nás odlišující pak nás ve velikém dramat svtových djin neteba. Proto, budou-li ženské sjezdy konferovati o národní práci žen, necha si uvdomí a hlasit prosloví: nestaí sbírky v rzných podobách (bazar, ples, lidových slavností atd.) na úkoly obranné a národní, nestaí podpora eského obchodu a prmyslu a tak zvaná ,, pod-

—

pora" literatury, umní všech odvtví, jež vlastn poskytuje kulturnímu individuu požitek, nejnaléhavjší národní prací jest nyní boj proti tm, proti autoritáství a zhlupování církevní

—

za svobodné myšlení, jest pivodní respektování opravdového pesvdení jiných, plavého bratrství a sesterství, v práv my echové dali jsme první píklad evropskému svtu. A na druhé stran prací národní taktéž naléhavou jest zachování statk rázovité minulosti a perod jejich na moderní, potebám doby a vysokého umní vyhovující náplí nynjší mocí,

boj

snášelivosti,

nmž

7V.

národní.

bytosti

do ohromných

2LNbI
Bude

rozmr

to

.S.'{

práce

jdoucí,

,

.vlastenecká" tábor tmy,

nebo

zpátenictví, všeho toho, co nám bylo záhubno, má své nejvrv našich pronjší opory, ba svoje vojsko stých aneb duševn nehybných ženách. autoritáství,

Cechm '

našich

ckých nejen

—

smutným pomyšlením,

Jest

pole,

vk

od

na

že

i

lídumilství,

nmž

uplatovaly se zaátky innosti stává se útulkem initel zpáteni-

žen,

Proto nutno postaviti je zvratných. na nový základ lídumilství preventivního a

na míst dívjšího represivního, tak aby, pokud ne almužnou a dobrodiním, nýbrž možností práce, vzdláním, svépomocí bylo nebohým strádajícím pomoženo, ale vylouiti z nho všecky usazen, živly, kterým namnoze ony tradicí v lídumilství jest pouhým prostedkem k urit lze,

n

stanovenému cíli vlivu a moci. jinak nutno postaviti se na nové, modernjší stanovisko a raziti dobroinné práci ženské i

na nichž dosud jen jednotlivé paní uinily Cesty ty jsou jíž dosti nesmlé kroky. zhruba pístupny; ani vytekovány a místy eskou ženu již nepekvapí požadavek, aby na spolu se sbíráním milodar na humíst, neb mánní instituce a se zakládáním jich rozvinula Souinnost žen innost dozorí a iniciativní. v obcích jako porunic sirotk, dtí opuštných, jako dozorky nad zdravím obce, zvlášt nad byty chudiny a dtí-strávník, nad potravinami, nad hrami a hišti, dozor na chudé šestinedlky, dti-nalezence a jejich pstounky, na dívky a ženy zpustlé a kleslé, dozor na školství díví a mládež nejútlejší, jest dnes z nejnaléhavjších cesty,

prvé,

i

i

a

nejasoviších

humánních úkol

žen,

necha

.SI

II

Rl./A

XUVAi^lAÁ:

konány zdarma, jako úad estný, aneb jak v mnohých mstech zavedeno, jako výhradní povolání mstských neb státních dozorky školských, sirotích, vzeilských, policejních assistentek a lékaek. Vylouení pežilé a nepirozené jsou již

nemocnic a ženských vznic ošetovatelkami a dozorkynmi, ádn a odborn vyškolenými, bylo dávno pojato v program veškerého ženského jest na sjezdech a schzích ženských, hnutí, aby pohádaly národ k energitjšímu a rychlejšímu provedení této akutní otázky dne. Ve velikém souboru tak zvaných mravnost-

instituce a

jeptišek

nahrazení

jich

z

svtskými

i

ních otázek razí

si

ženské

úsilí

tak zvolna dráhu,

smutek beznadjnosti asto ovládne pracovnice; spíše odkrývány jsou nové závady, nová ,,otrokáství" než vykoefíováno staré bující zlo. Tak za desetiletí v otázce prostituní dokázáno jen tolik, že upímnji uznáváno je zlo dvojité morálky, muže prostituta pardonující; v obchodu že

dvaty,

v otázce míru, zrušení válek a vojska jsme se pes krásné theorie a manifestace. Záchranné útulky pro padlé dívky dosud jsou potem skrovné, zákon o zosteném trestu za svod a kuplíství dosud nepijat, jen v protialkoholistickém boji ukazují ženy vtší horlivost. Zde bylo by velice teba bitkých nových návrh, svtlých myšlenek, které by konen pomáhaly rozjasniti velikou tu tmu a byly vdími paprsky tam,^ kde skorém ješt není cest. Úplné ženino právo na vzdlání a na pístup ke všem povoláním, pokud jí soustava tlesná z nich nevyluuje, pestalo již býti otázkou spornou; zstalo jí snad jen u konservativc nejhouževnatjších a také u nich, dle starého poes

nedostali

ZE ŽENSKÉHO HM'Tl.

85

nouze láme železo, t. j. muži, kteí se ,,nové" ženy a žádali si jen poslušné hospodyky, dovoluji, aby dcery jejich vychovávány byly na ,,nové" samostatné ženy pro zabezpeení budoucí existence. Také možnost kadla,

hrozili

—

vzdlání jakéhokoli stoupla za deset, jedemrou, bez nadsázky eeno, obrovskou. Universita, na jejíž brány eí písmem ženy tak dlouho marn bušily, otevela jim za podmínek celkem snadných (viz lyceistky!) dv fakulty a na právnickou pipouští alespo hospitantky; oteveno jim vyšší uilišt obchodní, když nesetné obchodní kursy a školy nestaily, gymna-

dosíci

nácte

let

i

by

lycea a paedagogia se množí, iniciativou obcí neb soukromou, zbývá na vyšší stupnici vzdlání ženského jen velmi málo mezer, jichž jsme se již pedem dotkly. vypadá to sia,

—

He

nebylo uzákonno povinné školství ve všech oborech, vzdláni dívek rolnických je chudé, nedostává se škol (až na skrovné výjimky) pro služky a chvy. Vydatné svépomoci ženských spolk bude tu

ovšem dole; pokraovací

mnoho

dosud

tvoiti,

dokud

zem

a stát

na svou

nerozpomenou

povinnost k ,, slabšímu pohlaví" a jeho pronikavému vzdlání. Zajímavou, do hloubky dosud neprobíranou otázkou a proto vhodným pedmtem zemských sjezd jest spolená výchova dívek a jinoch. K žádoucí reform ženiných práv v rodin obanské spolenosti, tedy soukromých a veejných, byly as ped temi roky podány velnu' dobré a za odborné rady vypracované návrhy; je škoda, že výkonná moc státní dosud nepikroila k jich provedení, takže sjezdm jeví se otázka ta in suspenso. Politická práva žen, t. j.

se

i

i

86

TF.RÉZA

NOVÁKOVÁ:

právo spolovací a právo volební aktivní pasdo íšské rady, zem. snmu, obcí, veejných spoleností jsou pes to stále v popedí; trvá a jakýmsi effektivním krokem boj o ku pedu bylo letošní zúastnní se žen pi volbách zemských. Jíž tehdy ukázalo se na obzoru dilema, které sluší zaaditi v program nejbližších sjezd: zda jest lépe kandidovati na program i

sivní

n

ist a separátn ženský, i té které politické kandidáty podporovati. strany a v dsledcích U nás zstalo zatím pi nábhu, ale jinde, na severu, kde kandidátky prošly aneb poet volíek byl smrodatný, objevily se následky obou taktik: ty zasluhují pilné úvahy. O vyspívání ženského hnutí, aneb alespo o jeho trvání po delší adu let, svdí oste vyhranné postavení jednotlivých stav žen a specielní úkoly jejich sdružení. Jsou dva druhy kompaktních ženských organisací: jeden poetnjší spatuje (asto právem) v mužích své odprce; tu v boji existenním, za chléb, za prioritu jest žena muži nepohodlnou pekážkou, soupeem, na kterého si nezvykl a kterému nedovede odpouštti, tím mén, stlauje-li jeho vlastní odmnu za práci. Druhý má úkoly jen ženám možné, aneb takové, o nž gros nestojí. Dle toho jedny stavy pracujících a vydlávajících žen napínají své síly na nejvyšší míru, aby obstály v konkurenním boji, pevn hájí svých posic a usilovn dobývají tch, o nichž jsou pesvdeny, že jim právem náležejí. Rei

bu

i

—

—

bu

muž

presentantem nejpednjším stav tch jsou uitelky ve svém zápasu za úplnou rovnoprávnost, za vedoucí místa, za výhradu na školách dívích; telegrafní le lze sem poítati poštovní, i

ZE ZEXSKÉI10 HNUTÍ.

87

úednice, obchodní a kanceláské existenní boj vždy jest spojen s vnucenou frondou proti kollegm. Zajímavo jest, že antagonismus, který tohk let již ádí mezi uiteli a uitelkami, ne-

a

telefonní

pomocnice,

takm mužm

jejichž

—

akademicky vzdlaných žen z fakult filosolékaské; výstelky rozmar z prvních let studia jsou zapomenuty, pokud vzdálenému po-

zasáhl

fické a

se jeví, jdou studenti a studentky, professoi a professorky, lékai a lékaky svorn vedle sebe, neiníce si pekážek. jest to dosažitelný ideál, který pi ostatních, svrchu zmínných stavech žen jest tak žádoucí, aneb rozhoduje zde malý poet akademicky

zorovateli

Bu

i

pomrn

vzdlaných žen. Pomocnice ku porodu (báby)

a

služky snad

práv nedostatkem konkurence zstávají

stále

na stupni dosti nízkém; jsou sice z ásti organisovány, le vzdlanostní stránka jest u nich žalostná. Za více než deset let nedošlo k lepšímu a déle trvajícímu vyškolení babiek, spolu na základ zvýšených pedpoklad pijetí do kurs; stále ješt staí k zodpovdnému povolání kurs

nkolikamsíní

—

pedbžné vzdlání

a

skoro analfabetismu. Že není služky a chvy, bylo v tchto ádcích kráte eeno.

se

i

Pomocnicemi

a

to

vítanými

muž

rovnající škol již

pro

nkoli-

pomocnicemi

jsou živnostnice a rolnice; sluují je stejné zájmy, pracují si do ruky, a nejsou ani tenkráte na pekážku, drží-lí živnost jakoukoli samostatn. Na tomto základ dalo by se snad docíliti pístupu dívek k a to tím zpsobem, že by otcové vyuili své dcerky neb mladé píbuzné, které opt by razily cestu dívkám jiným.

emeslm

88

NOVÁKOVÁ:

TF.RÉZA

Postavení zcela výjimené zaujímá stav dlnic, po pednosti továrních dlnic. v mnohých

A

pípadech stlaují

druh-muž,

a

nižší

pi

pípad mateství,

svojí

mzdou mzdu

nedostatku

pojištní

sou-

pro

vykoisování

a za stávajícího

tlesných jejich sil, a to zvlášt pi dlnicích mladikých, nejednou ohrožována jest rodina, muž tak zv. mšáckých stav by považoval to za krutou na sob a svých páchanou kivdu! pece jsou s nimi muži dlníci solidární a stojí za nimi a za n, nepíí-li se to organisani taktice (na p. doasné odložení volebního práva žen). Dlnice modern a stavovsky cítící neuznává však žádné solidarity s ostatními stranami žen modern cítícími a za svoje právo a dobro bojujícími. Alespo ne u nás. V N-

— —

vdí

mecku nkteré intelligentky vzaly vc dlnickou, sociáln-demokratickou, úpln za vc svoji; v echách takového píkladu není. Jest to tím divnjší, když vidíme, jak mnoho mužintelligent jde v jednom šiku s dlnictvem, píše a vydává jim knihy, revue populární vdecké a povznáší tak stranu na vysokou úroveí. Jsme pesvdeni, že bylo by to možno mezi ženami; nejen že jest mezi dlnicemi a ženami, eknme ne mšáckými, ale z intelligence, tolik styných bod, mnoho úkol eká svého rozešeni práv ve prospch žen-dlnic, které snad rychleji spolenou prací celého ženského hnutí by mohly býti vykonány, tak zmínné již pojištní pro pípad mateství, pítrž stálému vykoisování tlesnému mravnímu dlníka-ženy, úprava ponebohých, domáckých pracovnic, stále želané ustanovení továrních inspektorek. Snad by reforma tato, kterou tolik zemí a stát již zai

i

—

—

mr

i

ZE ŽENSKÉHO HNUTÍ.

vedlo, mohla býti intelligentkami; s

89

poátkem dorozumní

se dlnic dosud nikde nepostavily se továrnímu tyto dozorí orgány ženské proti personálu ženskému, nýbrž peasto bylo docíleno krásné a plodné harmonie.

pehlídky jednotlivých stav pracujísamostatných žen vysvítá úkol píštích sjezd: krom sblížení dlnictva ženského s intelligencí a spoleného pak usilování o rozešení nejnutnjších, svrchu vypotených reforem, necha mají na mysli dvojí. Jednak vyrovnání protiv, smíení mezi muži a ženami, tak aby lidé stejné úkoly konající šli vedle sebe, ne proti sob, svých sil netíštili, nýbrž navzájem si pomáhali v práci k pokroku a zlepšení spolenosti; jednak zvýšení všeobecného stavu a zvlášt vzdlání tch žen, které pracujíce bez konkurence aneb jako vítané, le neplacené mužovy pomocnice, asto klesají

Z

této

cích a

na

i

úrove nižší. Neiníme si illusí,

mohl

vše

že

by sjezd

i

týdny

uskuteniti,

trvající

staí, dá-li myslícím hlavám a dlným rukám direktivu, základ nový a moderní, na ženské hnuti mohlo by pak dále pracovati v souhlasu se stálou evolucí kolem nho se valící. Víme také dobe, že jest u nás práce dvojnásob, trojnásob nesnadná: nejsme jen daleko posunutá posice, které teba upevniti, uhájiti, samorostle utváiti, není nás jen málo, pramálo, pro dílo, které má se vyrovnati tvorb všech souasník, jsou malé, tžké pomry, které asto svou tíhou, osobními srážkami, rivalitou ne vždy vcnou, skoro nepochopitelnou, ujímají všecku chu k postupu, jest malá, blízká perspektiva, která jeví všecky vady a skvrny píliš to

rozluštiti,

nmž

—

i

—

TEREZA NOVÁKOVÁ:

90

zejm

a na druhé stran psobí dojem, že nic neroste, nepostupuje, že marno jest všecko úsilí.

Sjezd

znaí

cosi

sdruženého,

souhlasného,

harmonického; a kolik sjezd u nás zapoalo a skonilo za výkik nešvar, fanfár disharmonie! A tak chceme budoucím sjezdm a v první onomu projektovanému na zaátek ervence aby ne,, Ústedním Spolkem eských žen" páti, jen vykonal všecky etné a z ásti velmi hluboké a differencované úkoly, jež si stanovil, a k nimž napsali jsme nkteré dopliíující poznámky, nýbrž aby taktem žensky jemným vyhnul se všem rivalitám osobním a nedal vzniknouti válenému kiku tam, kde ureno zníti obsažné melodii positivních a plodných úvah.

ad

z

OTÁZEK mravnostních,

_

i

Bjórnsonova „Rukavika". (Psáno

r.

1896

)

spoleenské nedostatky a zloády po deba po vky pekážely, skuteným pátelm mravnosti, žaloba jich se týkající byla na le vyslovovala se málo kdy a všech rtech

^Jkteré ^

^

sítiletí,

—

šeptmo. Až náhle posvcený básník, spisovatel, jako pravý vštec dílem svým vyslovil žádoucí zásadu hlasem po všem vzdlaném svt opakovaly ji tu pak po se ozývajícím, rty ostatních (stejn s nim smýšlejících) ne již pošeptmu, nýbrž s drazem, o nmž díve se Pádný toho píklad podává jim ani nezdálo. Všecky ony pomry, ,,Kreutzerova sonáta". které projednává a biuje Tolstoj ústy Pozdnyševa a v ,, Doslovu" svými vlastními, pece dávno trvaly, ale nemnohým lidem pekážely, a ti zase veejn to

jen

—

nm

svému rozhoení prchodu po celé

Evrop

uvažovalo

AJpojednou špatném vychování

nedávali.

se o

TEREZA NOVÁKOVA:

94

záhubných

cestách mladých jinoch, manželské a jejím trestu, o istot, o možnosti ,, království božího" na zemi atd. Tehdy také v kruzích eských mnoho o otázkách tch bylo debatováno, zásady Tolstého uznávány aneb zavrhovány; o Bjornsonov ,, Rukavice", ,, Sonáty" ponkud starší, která jisté dležité mravní pravidlo napsala na prapor svj, nieho slyšeti, kdežto jinde nebylo u nás zpsobila znané vzrušení, a byla zajisté pvodem ve Francii, v Nmecku ve vlasti básníkov, nejen mnoha úvah, ale všelijakých zápletek. Zásada, kterou Bjornson hlásá ústy své Svavy, zní: Jako žádá muž, aby minulost dívky, již za cho pijímá, byla neposkvrnna, tak budiž navzájem dívkou žádána istá minulost mužova. A jako jest povinností manželky býti muži svému nezbytno se strany manželovy. vrnou, jest to Bjornson byl od poátku své dráhy básníkem dívek,

o

o

neve

bu

tém

i

i

žen, ukázal to již v malikém dramat ,, Novomanželé"; též v ,, Rukavice", jak zejmo, jest zastancem úplné rovnoprávnosti snoubenc a manžel. Jest si toho sám vdom, že tímto poínáním si staví se do fronty proti celému ostatnímu svtu, zde pedstavenému Riesem,

otcem Svaviným, ženichem jejím Alfem téhož

a

otcem

panem Christensem.

Zásady spolenosti jimi pedstavené znjí asi 1. Žena po tisíciletí byla odchována, pímo dressována, aby byla majetkem jediného muže. Zstává-li jím, není jí spolenost za to povinna takto:

nijakou

vdností.

2.

U muže

jinak, nelze nijak žádati od

ženy.

práv

Kdyby

jest

muže

tomu

téhož,

zcela

eho

od

musila by mládež nejbujaejší býti vylouena jako zvláštní

3.

stalo se

tak,

ZF.

RENSKÉHO MNUTI.

95

tída, a všecka veliká msta Dívky, jež ponkud s otevenýma oima svt prošly, moderní knihy etly, jsou o tom zcela poueny, jak muži žijí, a eho lze od nich v mravním ohledu ekati. 5. Dívka s mladým mužem se zasnubujíci není oprávnna nahlížeti v jeho minulost, to jest zcela osobní záležitosti milencovou. Pokud pomry jeho dívjší nezavdaly podntu k veejnému pohoršení, nemní nieho na podstat jeho a na jeho cti. 6. Je-li však dívka stižena mravní vinou, stává se tím zcela jinou osobou. Zásady tyto pesn formulovány a urit vysloveny zdají se podivnými, nespravedlivými, žen krutými, le spolenost lidská ba nepozastavuje se nad nimi, naopak, z veliké ásti se jimi spravuje, a to nejen muži, zcela jimž ovšem jsou zákony ty samozvané velmi ale pohodlné a' výhodné, ženy. Lze rozlišiti, pokud se pomru jejich k mravnosti mužov týe, trojí tídu žen, rozumj žen dle bžného pojmu ctnostných a mravných, nebo o ženy skleslé a zvrhlé se v problému Bjornsonov nejedná. ženy lhostejné (pedstavené Jsou tu pí. Christensenovou), jež nevru neb poskvrnnou minulost mužovu trpí za cenu píjemné existence, rozliných pozorností; ženy laskavé a odpouštjící, jež pro dti své pi muži vytrvají a tajemství

opovržení hodná byla by zniena.

4.

vi

vrn

—

i

pedn

neestné, na nmž zbudován rodinný jich život, úzkostliv zakrývají, samy ped sebou úcty tím pozbývají a nevýslovn trpí. Taková je paní Riesová, matka Svavina. Tetí druh žen, jenž má ráz nejmodernjší, jsou ony, které nesnesou myšlenky, by manželství bylo jakousi prádelnou pro muže, v níž by každé stálo

a

dve

TEREZA NOVÁKOVÁ:

96

u vlastních necek s kusem mýdla~na oistu muže v ruce. (Doslovn citováno z Bjórnsona.) Taková žena neb dívka neodvrátí se od manžela neb snoubence sebe horoucnji milovaného jen potud,

dokud má

jej

za

šlechetného,

istého;

jakmile

však sezná, že se v té píin klamala, aneb jakmile ,, probudí se (protiklad národní pohádky!) v nárui obludy, kterou objala jako prince královského", odejde, zruší svijj slib, teba by zpsobila pomry nejtrudnjší, hmotný úpadek,

veejný rozruch. Že údlem tchto písných, bezohledn mravných žen jest veliké utrpení, utrpení tím zžíravjší, že nenalézá nikde slitování, úasti, vykl Bjornson práv píbhem Svaviným, která jedním dnem seznává, že není poskvrnna pouze minulost jejího snoubence, ale jejího otce, že ona sama vychována byla v pouhém klamu, a že týž morový dech, kterým štítila se naplniti budoucí svou domácnost, ovíval ji po celou dobu jejího mládí. Neskonalá tragika osudu ženského spoívá v závrených vtách dramatu Bjornsonova, kdy mladý Alf praví k nevst: ,,Víš, jak jsi se chvla, když mluvil jsem ti vera o blaženosti své, že rám tvoje leželo na mé šíji a na svt?"a kdy Svava šíji žádného jiného na celém odpovídá vrhajíc mu rukaviku ve tvá: ,,Ano, a tvoje vlastní ruka ležela na sterých šíjích!" nazývali Bjornsona posmšn ,, apoštolem tklivým, dojemným zstává jeho cit, istoty", jimž uhodl a vyslovil to, co pláe v tisíci ženských i

By

—

A by

všecka spolenost mužská požadavku ve Svav zosobnnému, ženy, dobe-li prozkoumají nejtajnjší záhyby své mysli, dají mu za pravdu. Dívky zaleknou se, že by jim rovnž mohlo nastati ono probuzení. srdcích.

vzepela

se

i

ZE ŽENSKÉHO HNUTÍ.

O

nmž

se

Svava

netvoru

,,0

s

a

í)7

praví, že je protikladem

pohádky

pak

piznají

princi",

matkou paní

manželky

Riesové:

,,By

nejstatenjším, nejznamenitjším,

mužem

byl není-li

v-

ti

nepocítíš z toho radostíl" Zdálo by se, že náprava u vci té jest nemožná, že choroba ta býti odstranna nakažených. Mnoho jediné odíznutím jí jiných zloád spoleenských trvalo po v nedotknutelnosti naprosté; otroctví, tlesné poddanství, vyluování jistých neb stav z práv všelidských, vše to padlo teprve ped stoletím, ba ped nkolika desítiletími. Pro ren,

takm

mže

úd

vky

kmen

podle návrhu básníkova nemohla by padnouti ona hradba, která muže naprosto chrání, pokud se mravních otázek týe, kdežto zárovefí všecky iny ženiny stavny jsou do nejintensivnjšího svtla všestranné analysy? Bjornson ve svém dramat ke stinné trojici nepidal osvtlujícího paprsku; avšak lze se právem domnívati, že ani muži vskutku šlechetní neopeli by se zásadám .Rukavikou" propagovaným, nýbrž pistoupili by k ním souhlasem. Jest jisto, že dívky bývají písnji vychovány a steženy, že naskýtá se jim píležitostí k pokleskm nežli jinochm; ale díví krev bývá nkdy bujná, obraznost bezuzdná a staí-li slabá žena vítziti nad sebou tou mrou, by jednoho dne byla s to podati ruku vyvolenci s ujištním: ,,Tys první, jemuž náležím" jak nedovedl by toho silnjší nmž, muž, jehož duch v mnohých pípadech zabaven je usilovnou duševní prací a takto obrnn proti žádostem

muž

mén

i

—

tla?

Kaceovaná

formulka

stejné povinností" byla

,,

stejná

by u vci

té

práva

a

kouzelným

THRÉZA NOVÁKOVA:

os

slovem, otevírajícím hlubiny životních záhad a zápletek rodinných. Lze namítnouti, že tento požadavek stejných mravních povinností nesrovnává se s milosrdnou láskou, která híšníka k sob pozdvihuje, jej oišuje a zušlechuje. Zajisté, že jsou ženy andlské, které ne ze sobeckých popud, ale z veliké, vše odpouštjící lásky zbloudilého muže pivinou na své srdce a bodavé trní žárlivosti, škaredých vzpomínek a ješitnosti zcela z mysli své vytrhnou. Nebo nevytrhnou-li je, stává se soužití takové muírnou! Le jsou zase jiné ženy, jež nikterak nedovedou se spáteliti s poskvrnnou minulostí vyvolence svého, jež nedovedou býti, jak Bjornson drsn praví, mýdlem a manželství nechtjí míti prádelnou .

Necha

.

.

mužové nazvou teba neženskými, mužatkami, amazonkami, ale necha zárove zkoumají sebe, zdali by vyvolili ženu skleslou za manželku, za matku svých dtí. Velmi krásn tou se díla velikých básník, kde mužské paže ze rmutu a prachu vynáší ženu a vysoko sob je

po bok ji posazuje; plesáme, že geniové, jako Dostojevský, Dickens a jiní ješt tak vznešeným zpsobem luštili uitelské povolání svého péra. Ale kolik je tch muž, jimž slovo básníkovo stalo se popudem k inu podobnému, již pozdvihli k sob ty rzné Magdaleny, Soni, Emilie, Marty? nejvtší svták, jenž unaven jsa vírem vášní, zakládá si klidnou domácnost, peje si uvésti v ni dívku ctnostnou, istou, opravdovou. Zvolá-li tu kdo, z tch, již jsou vyvolené dívce blízcí: ,, Zadržte, zde dje se kivda!"? Leda že matka zapláe, vidouc dít své v bílém šat obtním ubírati se k slibu závaznému. Blaze jí, nezaI

i

ZE ŽENSKÉHO IIXUTÍ.

pláe-Ii

zárove

s

dcerou a dtini jejími pozdji

vzlykem opravdovjším, zoufalejším! dech

rový

9!)

vplíživší

se

s

mužem

Nebo mokleslým

neb

lehkomyslným do mladé domácnosti dusí, dusí, v žloutnou a hynou nejpknjší kvty života. Bylo by velmi žádoucno, aby ženy co nejbedlivji zkoumaly a uvažovaly otázky^ Rukavikou" do svta rozhozené. Pochopením jich docíleno bylo by dokonalejšího štstí ženina;

nm

,,

i

velký myslitel, že nejblaženjším je lovk, jenž má sám ze sebe radost, jaký asi jest život ženy, která ukrývajíc trudná tajemství, ztrácí ponenáhlu sebcLictu a zbudovavši nejvážnjší pomr spoleenský na klamu, ustavin cítí, jaíc pda rovna jsouc sypkému písku, boí a ztrácí

pravil

e

jí

jistý

pod nohou?

—

Schnitzlerova „Báje". (Psáno

^U emže

r.

1897.)

býti dvou dramat rozdílnjších, nežli práce Bjornsonova a Schnitzlerova tato plná vervy, lehká, svtélkující, ona tak vážná, až zkamenlá ve svých písných formách a názorech a pece tak zcela odpovídající [ovzduší, vznikly a hrají: lehkokrevné, šumné, v trochu povrchní a s hlubokými problémy životními jen jakoby koketující Vídni, a ponurému, podízené otázky tak vyerpav, pímo trapn rozebírajícímu Norsku. A zcela rozdílná ta dramata rozebírají a eší stejnou mravní otázku, ovšem že ve dvojí její fási: Schnítzlcr táže se, je-li teba, aby žena vstupovala v milostný svazek s mužem (a jako konsekvence tohoto v manželství), istá, s minulostí nezakalenou, Bjornson tutéž otázku klade vzhledem k muži. Dramata co do vzniku jsou oddlena nco než deseti roky; ,, Rukavika", jak známo, objc^

^

—

jest

—

ob

nmž

i

mén

Zr.NSKlllIO HNUTÍ.

7.^

vila se asi

stva

r.

101

1887, ,,Báje" vyšla u .nakladatelr. 1896; a ku podivu! drama ,

mladých"

uchopilo se otázky daleko modernjší než práce mladého, sotva nkolik rok píšícího spiso-

starší

vatele.

Mínní, že jen žena mravná, istá mže býti dstojnou pítelkyní a družkou pro život celý, dobrou vychovatelkou mladého pokolení, jest staré, velmi staré, nebo ,,pád" ženin byl vždy

mén písn posuzován, kdežto teprve v novjší dob byl stanoven nkterými bojovníky a bojovnicemi za mravní obrození lidstva a požadavek, aby muž vstupoval v manželství íst, ili aby totéž, co žádá od ženy, také jí dal právo žádati. Tento nepomr asového vzniku a modernosti problému lze vysvtliti leda tím, že ,, Rukavika" mohla povstati jen ve svém milieu, nikdy však v ovzduší vídeském, kde stotisíckráte za jediný den mohla by býti provolávána jako protest trpký a hlasitý a zcela marný Jest ku podivu a svdí o mravní opravdovosti spisovatelstva ve Vídni zdomácnlého nebo psobícího, že povstala tam ,,Báje" a zase naopak, jest pochopitelno, že tu vznikla. více

i

—

.

.

.

—

Neformuluje Schnitzler svj požadavek ist mravní podstaty ženiny tak absolutn, jako se dalo díve, jak to iní Goethe, Schiller a Lessing v nkterých svých dramatech, nýbrž relativn, vzhledem k jistým a osobnostem. Ve stedisku velkomstském tak vratkých zásad a hluboké mravní rozrušenosti snadno mladému enthusiastu, sensitivu, básníku mohla pipadnouti myšlenka, že starý apodiktický požadavek ženiny istoty jest zcela zbytený, se strany sobecký, že jest spolenost velmi to

pomrm

muž

7

TEREZA NOVÁKOVA:

102

smlá,

,,vyhošuje-li ze svého kruhu ženu jen proto, ponvadž pravdiv a pirozen milovala", a že jest nejvyšší as, aby se svta sprovozena byla stará báje o skleslých. A tentýž Fedor Denner, který ,,báji" odstraniti chce, který nazývá ji brutálností, pedsudkem, starým, k smrti unaveným mínním, který pro tuto svou víru potýká se se svými nejlepšími páteli jinými, dle svého posudku obmezen a šosácky smýšlejícími muži: když tuto theorii svou má uvésti v praxi, t. j. zasnoubiti se s dívkou kalné minulosti, kterou ohniv miluje, nedovede toho a sám všecka svá krásná slova do jednoho odvolává, prav: ,, Tisíckráte lživjší bájí jest ona o poi

zdvihnuvších se!" Mezi ádky svižn a duchapln psaného, pestré své postavy pípadn charakterisujícího dramatu Schnitzlerova vyte opravdový pozorovatel nkolik vážných pravd, jež nepozbývají ledovosti a ostrosti své ani ve vzduchu vonné, parami pesycené zahívárny, která slov velikým mstem a která obyejn mní podstatu k nepoznání: Muži s dívnejpirozenjších kami sebe krásnjšími, nadanjšími a pvabnj-

pomr

jsou-li minulosti zakalené, rádi se baví, jich viny a ve nimi se milkují, zastávají se ale nikdy aneb v tisíci tvá spolenosti je brání, pípadech sotva jednou pozdvihují je k sob za rovnocenné družky pro život. Jedni, že bojí se posmchu spolenosti, jiní, že se štítí ,, tchto broskví na jedné skryté stran nakažených a ohlodaných" (jak tyto ženy charakterisuje Dumas syn ve svém dramat ,,Demimonde"), ješt jiní, ponvadž by jim z toho nevzešel spoleenský

šími,

s

—

prospch, nýbrž tilejší,

i

pímo neprospch,

a

nejušlech-

jako tuto Fedor Denner, o nichž bylo by

7.ENí;tv'Klin

7F.

103

ÍINUTÍ.

dovedou vše odpouštti, že jako ,,Ten, kdož zcela jest cist, kamenem po ní" aneb ,,Mnoho's milovala, že

souditi,

lze

eknou:

kdysi Spasitel

ho

—

proto, že proto mnoho ti budiž odpuštno" minulost všude, ,,se všech stran se šklebí na v jejích oích, na její rtech, všude minulost celý život jest jí províván".

n

—

—

Na kothurnu básnickém, na katede, na pódiu

enickém

jsou vznešených, vše odpouštjíuznávají, že by žena jen výsmch sklidila, kdyby od muže žádala, aby byla první duševní píin) jeho láskou, že (ve fysické plni

zásad,

cích

i

stejný

tudíž

posmch ml

—

ve

stejném

pípad

ale jakmile z pouhého theobýtiidlem muže, risování pejdou ve skutený život, jich nejvlastnjší zájmy obsahující poznávají, že stará zásada

lidské spolenosti nebyla zvrácena sebe silnjším vichrem asu, že ,,báje o skleslých, padlých" jest báchorkou z daleka, ale krutou ranící prav-

dou

z

blízka.

Díváme-li se na tyto these, Schnitzlerem vyslovené se stanoviska-li ženského, pipadá nám v nich mnohé nespravedlivým, zvlášt to, že nevyvrátil zcela mínní, jako by muži byla dovolena ona neobmezená volnost co do potu a jakosti milostných. Nevíme, ozývá-li se tu straníctví mužovo nebo dech vídeského ,, milieu". Charakteristické jest i, že na budoucí dráhu nadané

pomr

hereky Fanny Fedorem odmrštné nepadá slabší

svtla

paprsek

Jiní

,,báji

nkdy

o

.

.

nej-

.

skleslých"

ešili

jinak;

nkdy

—

smílivji, asto velikolepji, ale ovšem nikde není pád ženy líen ímsi nezávazným, nepatrným, snadno smazatelným. Abychom jen nkteré vzory uvedli: Goethova

písnji,

104

ITRTVA NOVÁKOVA:

Markétka naposled objevuje se nám jako ,,Una poenitentium" (jedna z kajícnic), kajícnicí jest do znané míry Marie Stuart; Milfordova ve hlubokém pokoení vinu svoji uznává; Eboli Julia Imperiali jsou ohavy; Soa pozdvihnuvši se ze rmutu, Razkolnikovu, vrahu z pesvdení, stává se oporou, pobhlice Nancy (Oliver Twist) hyne zpsobem píšerným, pipravivši si ve vrnosti své nástroj smrtící, Emily (Copperfield) i

i

i

zámoských krajinách dokonuje zádumivý svj a bývalému jejímu snoubenci Hamu Pegottymu pes to, že navždy ji miluje, nepipadá znovu uiniti ji svou ženou; Beky Sharpová (Vanity Fair) jest terem opovržení

v

život

a Lady Dedlocková (Bleak House) jediný poklések svého života pyká existencí pes všechen blahobyt zcela rozervanou. Všichni básníci všech dob uznávali pád ženin ímsi závažným, co nese rozklad v život všeobecný rodinný, co lze smazati jen úplným pokáním, dlouhým, dobra Ani a šlechetnosti plným životem pozdjším. ženám nepipadne, aby pro sebe a své družky žádaly volnost nebezpenou spolenosti, úplnou morální beztrestnost, ale stále vymáhati budou, zkoumajíce pomry spoleenské, pevné ustavení pravidla: ,,Muž, pející sob ženy isté, mravní, Dr. ušlechtilé, sám budiž cist a umravnn." Arthur Schnitzler adou mužských postav své inohry ukázal, že jen muži naprosto lehkomyslní dovedou se spáteliti s ,,bájí o skleslých" pravé karikatury (studenti (Robert Well) a že Witte a Berger) neb lidé beze všeho charakteru (Dr. Witte) shlížejí na provinivší se dívky s vysoká a bez milosrdenství. Pro mlo by mezi ženami býti tídní jiné? i

i

i

ZE ŽENSKÉHO HNUTI.

105

Dívky, bohužel, málo pemýšlejí o nejtrapnjších záhadách života, a kdyby podávány jim byly jen v rouše filosofických spis, skrovn s nimi by se seznamovaly. Proto si pejeme, aby básníci a belletristé co nejastji ešili spoleenské problémy. kniha tendenní dovede býti veliI

kým

dílem

umlec.

umleckým,

napsal-li

ji

—

veliký

Dvojí morálka. {Psáno

z jara 1909.

)

slovu a pojmu siln otelému, psobícímu na jisté differencované, neb nad pohlavní všednosti povznesené duše jako pavek, bývají za vysvtlivky pidávány obrázky z každodenního života, z vrstev pímo pi zemi se pohybujících: mladý pán, jenž beztrestn svede a zanechá služku, student, jemuž není bránno ,,se vybouiti", kdežto jeho sestry jsou úzkostliv steženy, muž bohá, aneb dobe situovaný, jemuž po život zhýralém dosažitelno jest nejistší dve. Zdá se však, že tato dvojí míra sahá do vrstev mnohem vyšších, a že pes všecky krásné ei, verše, novelly, plaidující pro ne-

Ktoiiuito

chránnou ženu, samo

spisovatelstvo silnou

arou

rozdluje dotyná práva obou pohlaví, a to tím zpsobem, že na jedné stran nahromadilo se právo všecko a na druhé skromné nic. Aneb provádí se toto zvláštní rozdleni jen za uritých

ZFNSKHO

ZP

pipadli díti

se

—

a to

práv

HNUTÍ.

za takových, kde

107

by nii

pravý opak?

Nedávné jiibileiini Frédérica Chopina pineslo podivné úkazy. Tento vznešen sladký hudebník, pi jehož valících a mazurkách bychom se tak rádi stali menádami a dotanili život svj v sešlujícím víru, pí jehož impromptus, fantasiích a preludiích jásáme a nyjeme, až zase nocturna a ballady nás uvrhnou v nejhlubší smutek, tento umlec a tvrce, na jehož ele jako by svítila hvzda-veernice, byl zárove ,,un grand

—

amoureux"

...

Psycha umlcova jest tak záhadná, že nejduchaplnjšímu a nejhlubšímu kritiku jest tžko rozlišiti, zdali vášn hudebníkovy, poetovy, výtvarníkovy daly život jeho dílm, i zdali tvrímu duchu vášní bylo teba jako pramene aneb alespo jako oplodující vláhy, aby díla jeho mohla vzniknouti. Za Chopinova jubilea vzpomenuto zcela pochopiteln erotických episod, které daly vznik jeho skladbám; vyjmenovány od polodtské Konstancie po náhle mu vyrvanou snoubenku Marysienku Wodziskou, od hrabnky Potocké po baronku Rothschildovou všecky ty i

dn

tém

nesetné ženy, jež ho zbožovaly; poznamenáno s jakýmsi zadostuinním, že umlec šel z náruí do náruí, že oteveny mu všecky salóny a všecky ložnice, a shledáváno pirozeným, že tmi ložnicemi dam prošel. Vždy ovoce závratných, šílených blažeností bylo také nevýslovn sladké a omamné, ješt dnes zachvíi

—

váme

když je chutnáme. ,, Grand amoureux" Frédéric Chopin byl jen se,

obmnou velikého umlce Chopina, umlce reproduktivního tvrce, a všechen divoký,

jakousi i

i

HIS

IhRf.ZA

NOVÁKOVÁ:

—

—

žívot-byl mu ne odpouštn to se a bylo by šosáckým! ale pln schvalován a pochopován. A odpouštna schvalována byla láska nesíslných žen, mladých dívek, paní vdaných rozvedených, které okouzlil svou hudbou a osobností a které se mu oddaly. Všech jednu vyjímajíc; u té se tolerance zastavila, nedbajíc toho, že Chopin práv ji miloval velmi náruživ, že toužil dle vlastních slov v jejích loktech umíti. A byla to nejen vášnivá milenka, nýbrž osobnost stejn vynikající jako Chopin, také duch tvrí, duch, který, mnohem mocnji než snivý hudebník polskofrancouzský pohnul vlnami doby, ba který široko

vysilující

zdálo

—

by

í

i

i

—

je

rozeil.

Tkliv vypravovali

životopisci, jak

hrabnka

Potocká utšovala Chopina zpvem v jeho nemoci, jak komtessa Wodzinska po valíku do F-moU podala mu rži a tím vyslovila své porozumní, hlavy tchto vnadných žen ješt kouzelnji vynikly z biografických arabesek jen z Aurory Dudevantové uinila lásku k Chopinovi ,,raffinovanou Messalinu", ,, královnu smyslnosti", ,, niemnou a chlípnou ženu", ,, stár-

—

—

noucí záletnici". jako by se nejednalo o zjev tak veliký, jakým jest Georges Sand! Dle pívlastk onch vykreslil by si tená prostý, neliterární, Chopinovu milenku jako odpornou nemladou prostitutku, jíž do úplné zvrhlosti chybí pouze emeslné a placené provozování pohlavních výstedností. Zatím ani nejzavilejší antifeminista, je-li jen ponkud spravedliv, nedovede upíti, že ona zdánlivá ,,Messalina", ,, královna smyslnosti" byla z nejpozoruhodnjších a zajisté nejsmrodatnjších zjev devate-

—

—

ZP ŽENSKÉHO HNUTÍ.

109

náctého vékii, ohromný literární talent, svobodný nebojácný lovk a myslitel, svtlo, které uhntenému a poddanému ženství zasvítilo na nové, širší

dstojnjší dráhy.

a

Asi ped osmdesáti roky vyslovováno jméno ,,Georges Sand" v korrektní spolenosti evropské

hrzou, a ona od úzkostlivých vychovatel, matinek a tet ukazována mladým dívkám a paním jako strašák; to proto, ponvadž ušla od chot nemilovaného a ji týrajícího, v Paíži samostatn sebe a svou dcerušku živila malbou

s

a literátstvím,

nkdy

do mužských

vlékla, revolucionující provolání a

šat se pelánky psala,

tehdy ješt nemnohými muži socialistické nauky a rozšiovati se snažila, náboženské problémy ešila a konen, na se rádo za

s

pochopiti

—

eí

zapomínalo! psala znamenité, plamenné romány, kreslila rázovité obrazy z francouzské oblasti lidové, vbec díla, která po mnohá desetiletí byla slávou francouzské literatury a jež nikdy cenu svou úpln neztratí, by obsahovala na mnohých svých stránkách obžalobu kivd

hanlivých

dávno vyrovnaných. Jak divné to svdectví pro pokrok, pro vlny vývoje zvolna, le stále se pevalující, když pi jmén Georges Sandové zní dnes, koncem prvního desetiletí dvacátého vku, jen málo zmnnými slovy taž obžaloba, která pipínala se k nmu v letech ticátých až padesátých minulého století! Když o té, s níž pronikav zaíná nová doba žen (nebo Mary Wollstonecraft-Godwínová

—

byla

hlasem

volajícím

na

poušti,

iny Sandové psobily daleko a pedním míst promlouvá se jako

a

a

chlípné

žen";

,,

stárnoucí

kdežto siln!) o

,,

záletnici"!

hlas

—

na

niemné

TFRf:7A

110

NOVÁKOVÁ;

Kdo alespo trochu v rámci dobových pomr prozkoumal život Georges Sandové a její pvod, jen výbor jejích spis, její korrei<do etl by spondenci, ten rozhorlen odmítne ona zlá slova, i

i

lépe rozškube je lístek po lístku jako pichlavé po veliké osobnosti.

kvty bodláku hozené

Královna smyslnosti! Chlípná žena! Byla Georges Sand tak velice smyslná? Není pochybnosti, že v ní vel erotický život velmi silný, již

p-

—

pocházela z rodu grande amoureuse vodem, Aurory Konigsmarkové, z rodu velikého milovníka

Moice Saského, bylo v ní vbec mnoho zelené krve ,,dtí lásky", prý horoucnjší prosté krve rudé. Le ty plamenné city, které obrážejí se v Lelii, v Indiáne atd., nelze prost klassifikovati jako smyslnost, nýbrž jako vášeií erotickou ve velikém slohu. Jde to na jevo nejen z jejích román, ale z korrespondence milostné, zvlášt z oné s Alfredem Mussetem. Z této vysvítá krom toho zjev zajisté podivuhodný, u vysoce i

—

intellektuálních žen dosti ídký ,, genialita citu", ,, genialita matcskosti", kterou kategorická Ellen Key žádá a pisuzuje jako nejvyšší dokonalost žen, vyhrazujíc genialitu ducha výlun

mužm. V

Georges Sandové byla taková pesila svým drulini; zvlášt když milenkou, byli jako Musset a Chopin jí mladší, pítelkyní ošetovatelkou. Oslovení matkou, ,,mon enfant", ,,mon peritit", ,,mon pauvre ché" jsou u ní dosti astá, O jejím pomru, zvlášt k mladšímu a churavému Chopinovi jako díve k Mussetovi, dá se krásn užíti slov její krajanky*): ,,Chez la fenime, Tamour n'est que de la matercitu,

že stávala se

i

i

i

i

*)

Picne

cle

Coiilevain,

„Sur

la

Branche

1906".

7.V.

IINTi.

?.F\SK[';ilO

111

ilité ii lcurs, L't la inaternité dt- ranioiir en ruit." (U ženy láska není než mateskost v kvtu, a mateskost láska v plodu.)

Pirovnání Messaliny, alespo ímského pravzoru, k erotickým Georges Sandové nelze již dokonce provésti. Jsem naprostou nepítelkyní roztiování duchu dle pohlaví; vím sice, že umlkyn-žena umí z vlastního poznání vylíiti a vytvoiti cosi, co umiec-muž dovede leda (a snad práv tak dobe!) uhodnouti. Ale stanoví-li se jíž mužská a ženská psycha, pak se Georges Sand ve svých milostných pomrech nejevila píliš ženskou; jednm byla kama-

pomrm

mužm

rádem, pítelem, s jinými zvlášt Chopina a Mušseta myslí

pímo

zženštilých,

pokud týe, umlc to byla ona pes všecku filosofovala;

se

mateskosti" individualitou, karakterem silnjším, ráznjším, tedy ním, co se ,,rafMessalinin" velmi málo podobá! fínovanosti Ostatn ukazují-li zvlášt první její romány ,,

genialitu

—

silnou náružívost, dle obžalob ,,sinyslnost" jsou jiné, Mauprat, André. Marquis de Víllemer,

ásti Connelo a ba velmi cudné, stízlivé. i

Hrabnky

Rudolstadtu

z

Stárnoucí záletnice! O jedné z nejpvabnjžen svta, Nínon de Lenclos, vypravují všecky slovníky s podivem, že byla krásna a svdná až do svého osmdesátého roku, podobn zní chvála .Julie Recamierové; ale ovšem, to byly pouze ,,grandes amoureuses", nikoli revoltující spisovatelky; kdyby v tomto málo oblíbeném postavení byly si dovolily milovati a líbiti se po tyicátém svém roce, bylo by se jim od rozmilých kolleg-spisovatel, snad od kolleg ších

i

IFRZA NOVÁKOVA:

112

velmi písných dostalo zcela jiného než žen pouze krásné, passivní.

Dle podobizen

i

posouzení

všelikých zpráv nebyla Geor-

Sand práv kráskou; mla okouzlující oi, bohatý tmavý vlas pi hrubých rysech a velmi

ges

sndé

pleti.

Elliot

(Mary Evans) byla*)

Jiná

slavná

spisovatelka

pímo

Georges

ošklivá,

jen

znl podivuhodn lahodn a oi záily jasn a z hluboká; a pece byla Georges Sand zbožována, náruživ milována tolika vynikajíhlas

její

cími muži, a George EUiotovou vzal si po smrti pítele-manžela G. H. Lewesa jako ženu více než šedesátiletou za cho mladistvý a hezký J. W. Cross, miloval ji velmi a vydal po její deník a korrespondenci životopis, smrti její jejího

s

láskyplnou

svdení,

péí.

To

pi tchto

že

mladých ženách bylo cího,

silného,

by

vnucuje

pe-

práv pvabných svžího,

cosi

co epitheton

odsuzuje jako fluidum ducha, stáí,

mimodk ne

,

a

podmaují-

.stárnoucí záletnice" bylo to totéž

pímo smšný. Snad

byli

které vynikající muže jakéhokoli sebe ošklivjší, iní mnohým

a žádoucími; snad platí výrok Pierra de Coulevain v knize mnou již

ženám tak zajímavými tu

jednou citované: ,,La vraie fontaine de Jouvenie est dans notre cerveau. Si nous maintenons Tactivité de ses cellules, il accélera la circulation du sang, des fluids vitaux, donnera de Téclat aux yeux, conservera la souplesse au corps, éloignera la maladie, la vicllesse, la mort méme." (Pravý zdroj Mladosti jest v našem mozku. Udržíme-li innost jeho bunk, zrychlí obh krve

*)

Dle zápisk Soni Kovaievské.

TV.

^r\SKi'iir) HxnTí.

]i:5

šáv, dá zái oím, zachová pružnost nemoc, stáí, samu smrt.) Le, vyvracením nedstojných pívlastk daných Auroe Dudevantové uchýlila jsem se od svého vlastního thematu. Dejme tomu, že by všecka ta obvinní byla do slova pravdivá: Georges Sand pi tom zstává pece prkopnicí, a životních

tla,

oddálí

slavnou

psobivou

a

spisovatelkou

své doby.

Nastává pak otázka: byla oprávnna osvoboditi se od manželství, prožívati všecka ona vášnivá dobrodružství srdce, která jí pinesla tolik výtek v korrektní spolenosti, a tm, s kterými se sdružila a jež milovala, po rozvázání svazku zajisté mnoho utrpení, jako v pípad Chopinov Mussetov? Že ona sama prožila a veliké duševní boje a žaly, jež pak pepodstatnila ve svých umleckých pracích, jest nesporno; ale

ásten

altruistní stanovisko dovoluje sice,

že

sklízeli

utrpení

však, aby šávou škozeni byli jiní.

s

tch

polí

abychom sami

svých vášní,

belladon

nikoli

svdných

po-

Vlastn, otázka nemla by zníti: Byla Georges Sand, byly jiné ženy-umlkyn oprávnny, nýbrž:

Jest umlec vbec oprávnn? Umlec, a jest mužem i ženou? Zde nelze dobe akcentovati

rznící

se

fysiologické

dsledky erotických po-

mr; více než kterákoli jiná žena jest umlkyn si

vdoma zjeví,

co

by

všeho, co iní, jakou se

ped tváí svta

a jest zajisté i schopnjší snášeti všecko, jiné žen bylo bemenem nesnesitelným.

o stanovení práva umlotázku zodpoví kladn. Jeden z prvních básník-individualist, William Blake (1757—1827), práv v pítomné dob anglickými a nmeckými uenci z prachu za-

Jde tedy

cova.

výhradn

Individualisté

lil

I

I

Rl'//\

pomnni vyhrabaný,

\0\AK()VÁ:

vyslovil se o

tom

podivii-

Iiodn. ,,Pro velikost, pro clilo a pro ducha, který dilo tvoi, teba lidem odpouštti" a ,,Mravni poklések, budiž to manželská nevra neb jiného cosi, není niim u srovnání s dílem, které láskou inspiroval umlci neb jinému ino-

lovku

rodému

samém

jest

mu

a upímn

Mnozí,

vzepou

aneb

se

pouze ulehil.

je

V

díle

poklések prominut."

a

písn,

a

pokrytecky,

tomuto neslýchanému úsudku. Žili umlci, kteí bez vlastního ovšem

a žijí velicí jen zevního prožití, nebo vnitní a fantasijní nedá se vbec kontrolovati! život kteí stvoili díla prodchnutá velikou vášní, za cenu muk osobní projev vášn potlaili,

—

umlcv

a

jakýchkoli; vyskytují se jiní, kterým práv neukojitelná touha po veliké, vše splfíujíci vášni erotické byla pdou, v niž vyrostly kvty jejich umni; ale jsou zase umlci, jejíchž všecka bytost si vášnivé erotiky žádá, a jinak zstává ne-

—

•

plodnou.

Svtu

jest

pak

voliti

mezi sterilností

dílem. Rozhodne-li se pro toto, uznává-li oprávnpromnlivé a záhubné nost veliké, vášnivé, lásky pro uritou, shora naznaenou tídu umlc,

jejích a jejich

by

necha ji pikne jednostejn. Georges Sand byla snad z tch, jimž k tvorb bylo teba vášní; my nevíme, jaké by bylo bývalo její dilo, kdyby byla zstala v Nohantu u markýze Dudevanta, nikdy nepoznala Julesa Sandeau, Lamennaisa, Ledru-Rollina, Michela de Bourges, Musseta, Chopina. Chopin byl rovnž horoucí umlec, jenž bez lásky žen nebyl by asi vytvoil svých sladkých, omamujícich a rozilujících skladeb, jsou al pari, a kdo velebí Chupak

—

7? ?FNSÍC:HO MNl'TÍ.

115

pina, nesmi hoditi kamenem po Georges Sandové. KamciiujtL' oba, když nerozumite a neodpouštíte, nikoli

O

jedinou ženu. láskách Goethových napsána byla a stále

ješt psána

jest veliká,

málem vdecká

literatura;

nejnepatrnjší dive, kterou poznal srdcem, dostalo se aureoly; když jako veliký staec, ovšem duchem zcela svži, zamiloval si Ulriku von Lewetzovv, ,, poslední lásku", tu nebyl nazván záletníkem", nýbrž Ulrice vytknuto, ,, starým že nechtla se hlásiti k holdu a obdivu ,,knižete básník" a takto odhodila jediné, co na ní bylo pamtihodného. Když r. 1889 Henrik Ibsen,

tém

jedenašedesátiletý,

v Gossensassu

s

prožil

mladikou

perozmilou idyllku Emilií Bardachovou

jeho oddaní tenái a zazlívali paní Susann Ibsenové její drsné a posmšné o tom výroky. Co je krásno a pochopitelno pi umlci jednom, nemže býti hanbou druhému. z

Vídn,

vonli

všichni

jemnému kvtu,

k tomuto

—

Pohlavní sféru se všemi jejími dvojakostmi, nespravedlnostmi a nesprávnostmi nelze tak zcela penášeti ve výjimenou oblast umní a jeho pravých pedstavitel. Pi úmrtí Georges Sandové r. 1876 poslal za stkvlou tou ženou Alfred Meissner výstižnou

báse,

koní:

jež

mnoho

koriin, truchlých, plných hloží, dal dtem, které rodí zem, Však nejtžší, již položil boží Na hlavu ženy, jest být geniem.*)"

„Jest

Jež

bh

—

Kdo podivoval by básním a skladbám *)

se

jejich

hnv

Chopinovi, Mussetovi, a odsuzoval tu, která

Peklad Jaroslava Vrchlického.

11(1

TLRh/A NOVÁKOVÁ:

vysoké vznty v nich probudila, jsouc pi tom pidal by a vášnivou, nové trní, bodající a hanobící, k dosti již tžké korun Georges Sandové a jiných žen-umlky.

—

sama umlkyní velikou

—

IV.

Olivie Schreinerové apoštolát lásky a míru. (Psáno v únoru 1898.)

|já-li

na konci

XIX.

oznaiti jako jest to snaha vyhladiti nejcharakteristitjší rys starých stedse

*-^ skutené

svítání

století co

nových

as,

i

vk,

sveepé válenictví, vzájemné ubíjení se, jest to snaha, aby všecky spory urovnány byly zpsobem nekrvavým, aby nkdejší nepátelé ních

žili vedle sebe jako bratí jako lidé rovní a svéprávní.

a sestry milující se,

A

jest

hrdou vymo-

žeností žen, že ony pracovaly ve snaze té platn a piln; ony zastoupeny jsou ve spolcích a komitétech pro odzbrojení, rakouská šlechtina Berta ze Suttner pérem slovem horlí pro stálý mír, a nyní chvjí se celým svtem smlá, mystická slova jihoafrické spisovatelky Oliv Schrei-

etn

i

nerové, jimiž odsuzuje znásiliíování národ slabých, teba t. zv. divoch, a ukazuje novou,

THRZA NOVÁKOVÁ:

118

lovka dstojnjší

cestu

ešení

spoleenských

pomr. Kniha Oliv Schreinerové ,,Trooper Peter Halket of Maslionaland", vydaná v Anglii loni na poátku léta a na podzim na kontinent penesená, jest výkikem, adressovaným k vládnoucím kruhm a všemu lidu v Anglii, výkikem, jejž vyvolaly hrzy zpsobené Jihoafrickou Spoleností; avšak v tomto volání na poplach jest tolik všelidského, takové hluboké nazírání do mysli ,,lovka-bestie", tolik prorockého vidní do budoucna píštích století a snad tisíciletí, že pestává býti pouhým appelem k Veliké Britannii. Jest to cosi jako nejnovjší Tolstého spisy, jako ,, Spása ve vás". i

Dílko

jest

obsahem

neveliké,

dj má

zcela

ba nepatrný. Jedenadvacetiletý voják Petr Halket pišel do Jižní Afriky, by získal hojnost zlata po píklad nejmocnjších zde osobností, ministra kolonií Cecila Rhodesa a prostý,

žid-millioná

Beita a

Barnata.

Jest

ve služ-

Výsadní Spolenosti" (Chartered Company); pisvojuje si jako ostatní jeho soudruzi erné ženy a dívky, nemilosrdn vraždí domorodce a má své poínání za zcela správné, ba chvalitebné; vždy tito negi, Mashonové a Matabelové, nejsou lidé, nýbrž psi. Jednoho veera na vojenské výprav zásobovací zabloudí a jest nucen tráviti noc na malém pahrbku v daleké travnaté liduprázdné pláni, kde usedlosti, ,,kraaly" domorodc, byly anglickým vojskem znieny. Roznítí ohe na pahrbku a oddává se snm o mocném postavení svém budoucím, až dobude zem a zlata, založí spolenost akciovou a ošid bách

jiné,

,,

stane se

boháem,

šlechticem.

V

tyto obrazy

ZF ?.Fm.\f\\r) HNITTÍ.

mísí se pomyšlení na

záhy

iin

milovanou matku, chudou

ovdovlou pradlenu,

jež žije ve vesnické chaloupce. Petr Halket jest hoch celkem naivní a dobrý a všecky ohavnosti páchal jen, opie se po ostatních. Když noc velmi pokroila, blíží se kroky; místo nepítele dojde však k Petrovi muž ve dlouhé, bílé plátné íze, temných vlas a oí, jehož ruce a nohy jsou zranny. to,

Voják

nedovede

dlouho uhodnouti, kdo jest vysvtlí si to hned po prvních slovech jeho, když na otázky, zdali jest židem a byl-li na rukou a nohou probodnut ve válce, odpovídá, že jest Židem z Palestýny a že rány, ty byly mu uinny dávno, dávno. cizinec; ale

tená

V rozmluv obou

leží

význam

a jádro knihy.

Není však psána na základ uritého vyznání kesanského; Ježíš Kristus jest zde uinn hlasatelem dokonalé, nesobecké bratrské lásky, uení to, jehož píslušníci byli na zemi, než ješt lovk. Na otázku Petrovu, vyvinul se na ní náleží-li k njaké spolenosti dobývající diamanty, zlato nebo pozemky, odpovídá: ,, Náležím k nejjest nejrozšíenjší silnjší spolenosti na zemi Jsou mezi námi lidé každého a stále roste. plemene a z každé zem: Eskymáci, íané, Turci, Angliané, lidé každého náboženství, buddhisté, mohamedáni, konfuciovci, svobodní myslitelé, atheisté, kesané, židé. Nezáleží na tom,

—

—

se lovk zove, jen když jest nás." K námitce Petrov, že tžko dorozumívají, odpovídá cizinec: ,,Jest se asi znamení, po kterém poznáváme jeden druhého pozná nás svt." (Po tom poznají a po všichni, že jste uové, že budete milovati jeden

jakým jménem jedním

z

nmž

druhého.)

120

TFRriZA

NOVÁKOVÁ:

Dále praví na otázku, kdy povstala spolenost ,, Tehdy než lovk tudy kráel, když dicynodont sklánl se láskypln k svým mláatm, a hroch, jehož nelze nalézti na povrchu zem, le pohbeného v kamení, s nhou volal na svou družku, když ptáci, jichž otisky dráp jsou nyní na skalách, létali ve slunci, radostn na sebe volajíce, tehdy, když nebylo lovka, ranní šero tohoto ,, království" spadalo na zemi. A stále, ano slunce vychází a zapadá a planety krouží, my rosteme a rosteme. Všecka zem jest naše. pijde den, kdy hvzdy, jež dívají se na tento malý svt, neuvidí žádného místeka, jehož pda jest vlhka a temna krví lovka, prolitou jeho bratrem; slunce vyjde na východ a zajde na západ a ozáí tuto malou zemkouli a nikde ukoneuvidí lovka, znieného bližním jeho. vají lidé své mee v pluhy a své oštpy v nože štpovací; národ nepozdvihne se proti národu a nebude se již uiti válce. Místo trní naroste jedle a místo šípku stromek myrtový, a nešlápne Zítra již lovk na lovka na této svaté zemi. vyjde slunce a obleje tyto temné pahorky svtlem zalesknou. Není jistjší tento a skály se v Zde na tomto východ než píchod onoho dne. míst, kde stojíme, povstane chrám. Lidé neshromáždí se v nm, by se koili tomu, co rozdluje, nýbrž oni státi budou ruku v ruce, bílý ta:

i

—

I

I

nm

—

muž

bude s ernochem, domorodec s cizincem, místo to svatým, nebo lidé eknou: ,,Nejsme-li bratí a synové jednoho Otce?" jeho Petr pozná konen Mistra a objímá chce se kolena, prose, by vykázal mu úkol; posílá jej také státi lenem ,, spolenosti". již dovedou zameziti. Kristus ke všem tm, i

1

7.r

;^FNSKP,nn nxurí.

121

bczpr()st(Jn"'neb prostedn psobiti proti hrzám jihoafrickým: k mocným Anghe, k vlád,

samým

k ženám, k dlnictvu britskému, k

epcm

sve-

bídy erného Hdu, a klade mu v ústa slova, jež pohnula by jimi. Avšak Petr netroufá si vzkazy vyíditi neumlou svou ei, cítí se píliš pošetilým, píliš híšníkem, a žádá

tžícím

z

I ekne mu Mistr posléze: ,, Pete za úkol jiný. Šimone Halkete, tžší úkol ti dávám, než dosud byl složen na tebe. Onen malý koutek, kde tvá již dnes. Miluj vle vládne, ,, královstvím" nenávidí. své nepátele, iri dobe tm, již Kráej vždy ku pedu, nehled ani v právo ani v levo. Nevšímej si toho, co lidé o tob povídají. Pispj utlaeným, vysvobozuj vzn. Hladovi-li

ui

t

nepítel, nakrm jej, žizni-li, dej mu píti." Petru je teplo a sváto; vzpomíná na matku, jak laskala jej, malé dcko; vidí cizince odcházeti v oblaku svtla a sebe na pahrbku samotná. Ve druhém, kratším a více epickém díle Petr když osvojest znenadání zastelen soudruhy, bodil ernocha, jejž dle rozkazu setníka druhé ráno ml usmrtiti. Na jednom míst praví Mistr: ,,Jsou synové boží, již jsou zrozeni na zemi a lidé íkají jim ,,Dti Genia". V asném mládí každé z nich stojí na rozcestí a volí: nese dary jiným neb sob. Avšak nezapome: jakákoli jest volba jeho, spoívá bemeno, které není uloženo na ostatním všecek prostor jest mu oteven, volba jeho nemá konce a klesne-li pod be-

tvj

nm

—

—

menem svým, necha lidé neproklínají pláí nad ním, nebo byl zrozen Synem Olivie ,,

Schreinerová

volila;

stala

království božího na zemi", za

se

ho,

le

Božíni."

apoštolkou

nž neuvdomle

V22

TFR./A NOVÁKOVÁ:

denn se modlí. Žena promluvila tu neohrožen, teba pivolala na sebe záští všech mocných, urputných, zisku a rozkoše chtivých. Zdaž pjdou za jejím voláním ženy ostatní? Zdaž budou, kamkoli vkroí, ,,na malém koutku zem, kde vle jejich vládne", síti a hlásati mír Zdaž pozvednou všude a lásku a odpuštní? varovného, prosebného hlasu svého, teba by tím poštvaly na sebe záští svta? Zdaž žena pote hada? A zdaž uiní tak ženy naše, ženy národa, jenž. ví, jak bolí utlaení, nenávist, ženy národa, jehož nejvtší pýchou, nejpodivuhodnjší vymo-

statisíce úst

temnu stedovku hostil ve svém spolenost, která staletí ped Tolstým, ped Schreinerovou, ped Suttnerovou hlásala zásady lásky, neodpírání zlu, rovnosti, oddanosti? nenauily se naše ženy ješt oné veliké lekci, žeností jest, že v

ln i

jest Jednota eskobratrská, kvt jara, jež tehdy ješt nenadešlo a který trvalý tuhý mráz nadobro spálil? Jsouce poslušný zásad hlásaných nejnovjšími humanisty a touto smlou ženou Angliankou, v Jižní Africe zrozenou, kráely bychom jen ve svtlých stopách svých nejlepších pedk. Jak útšná to myšlenka, silnjší chuti ku vznešené práci dodávající!

jíž

tém

i

v.

»Nová (Psáno

\/ci nmecké,

ethika.<

poátkem roku

1909.)

kulturní a sociální, jsou u nás nepopulární; bude se zdáti podivným referát ze stedu boj konaných za hranicemi nám nejbhžšími. Jedná se však o složku ženské otázky, která ze všech nejpozdji pišla na adu, a není znáti, že by v ostatních státech kulturních, kde ženské hnutí iní souástku spoleenského vení, ve Francii, v Anglii, v Itálii, v Rusku, vzbudila pozornost tak intensivní a zpsobila tolikaleté potyky jako u našich blízkých soused. V Americe, zemi ženského hnutí 'quand-meme, jest žena jako individualita snad již píliš osvobozena, než aby dbala o vybojování práva ^ na lásku, na vyžití "všech složek své bytosti,^ na

^

velice

i

i

mateství atd. Není však pochybnosti,

že tato stránka ženského hnutí dostane se pes severní a západní hranice co nejdíve k nám; dosud o ní ve spol-

líR:/A NOVÁKOVÁ:

124

cích

na veejných schzích diskussi není, ale v poesii, v belletrii ozvala se již

ženských,

ovšem

astokráte, a co tam zablesklo se jako umlecký vyznlo jako estheticky formulovaný výkik srdce, zajisté zanedlouho ve form hmotnjší, v podob žalob uritých individuí a stavií, v podob návrh refornmích vyskytne se v klín sdružení pedstavujících officiáln ženské hnutí obraz,

u nás.

V Nmecku stalo se tak již ped temi, tymi roky a dlouhá desetiletí ped tím sio;nalisovala literatura, zvlášt ženská, toto nové pojetí mravasto, ba skoro vždy bez vedlejších nosti tendenních úmysl, ist jako projex mimoádn založených individualit. Jak staré jsou na p, ztracené" od Ady Christenové, o kolik ,, Písn let pedcházely všecky ty Marie-Madeleiny, Monbartové, Heleny Bohlauové, Dolorosy, Vry! Když v prvních rocích tohoto vku roztrhlo se ženské hnutí nmecké na dv otevené strany, na kídlo pravé a levé, ob vyznaující se zjevným, nkdy až schválným antagonismem, ukázalo se brzy, že nejde jen o stanovisko radikální proti konservativnímu (v dobrém smyslu slova), ale že rozdíl týká se samých koen ženina života. Nejdíve vystupoval jen jakoby individualismus proti koUektivismu; kdežto pravé kídlo respektovalo zájmy pohlavního celku a vbec prospch celistvého hnutí ženského, levé napsalo si na štít uvolnní ženských bytostí. Jelikož však ,, stará" strana neustávala se zasazovati za vzdlanostní rovnoprávnost ženy, za její obanskou svobodu, za ochranu živl (žen a dtí) utlaených, zbylo jako odlišný moment ve stran osvobození ženy v ohledu pohlavním, ,, mladé"

—

i

Zr -^LXSKnilO IIMTÍ.

125

plné jeji vyžití erotické, jiný názor na manželství, na volnou lásku a prostituci, na theorie neomalthusianské prakticky z ní vyvrající, a jako nejsympathitjší these krajní ochrana mateství, matky zvlášt nemanželské, a jejího dítte, což ostatn mají ve svém programu strany staré, rozšiujíce ochranu na chudou matku manželskou. Levé kídlo, zastoupené zprvu jen ve pokrokových spolk ženských", zídilo ,, Svazu bhem posledních let zvláštní spolek ,, Ochrana matek" (Mutterschutz), vydává sviij zvláštní stejnojmenný orgán vedle dosavadní ,,Frauenbevvegung" a krom toho hojné brožury, v nichž ve všech hlásána jest neohrožen ,,Nová ethika". Duší hnutí ,,Nové ethiky" jest dr. Helena Stockerová,*) z jejich úst vycházejí na sjezdech a schzích nejrozhodnjší na uhájení nového nezvyklého nazírání mravního, ona píše, aneb alespofí formuluje brožury a these v nich obsažené; k ni adí se jako nejvýznanjší spolupracovnice radikální uitelka Marie Lischnewi

i

eí

doktorka práv Marie Raschke, dr. Káthe Schirmacherová*) a nkolik muž, z nichž práv prof. Flesch z Frankfurtu n. M. v popedí vstoupil jako spoluautor jedné z brožur o ochran mateství.

ská,

Pesvdení, že matka rodící v bolestech a vychovávající za znaných obtíží novou generací jest dobroditelkou lidstva, a že tudíž náleží jí nejen všechny ohledy a všechen vdk, ale nejmožnjší ochrana a opora, nemá-li lidstvo ve i

svém

celku

poklesnouti,

není

niím

málem anarchistky

novým;

a atheistky dojímá Jméno dráždiv, vzpomenemc-Ii, že v Prusku nejvtším a nejskostnatlejším konservativcem byl dvorní kazatel dr. Stocker. *)

této

—

irRF7A NOVÁKOVÁ:

126

dávno zakoenno

jest

v duši všech dobrých a

moudrých Udí, a samy vlády vehiii nmohých stát vykonaly znaný kus práce na prospch pracujících a nemajetných roditelek-trpitelek jich dtí.

i

je-

Nemohla by tedy pouhá ochrana ma-

teství býti náplní, ba ani dostatenou devisou njaké ,,nové ethiky", a jsouc jí, nemohla by vyvolati tak znaný odpor, jaký pozorujeme.

Než

vyjmenujeme

její

ponkud

zarážející

zásady a požadavky z nich vyplývající, uznáme hned pedem, že ,,nová ethika" zbudována jest na velmi vysokých ideálech mravních, a že by spolenost povznesla, vytíbila a uinila šastnjší, kdyby se práv spolenost skládala vesms To uznávají z bytostí tchto ideál schopných. spravedliví odprci ,,nové ethiky", upozorfiujíce ovšem ihned, že nové credo založeno jest na

i

nejvyšším optimismu, kdežto zákony, jimiž jest pítomn spolenost ovládána, a které ,,nová ethika" chce promniti neb naprosto odstraniti, mají za základ pessimism, ai tu ješt taxuje lidstvo píliš vysoko, jak ukazují provinní proti tmto zákonm. Ze tito chladní pozorovatelé nemýlí se tak docela, vysvitne ze základních pojm ,,nové ethiky".

Ona žádá pedem pro ženu svobodné

a úplné pohlavních pud, její erotické byomezování, potlaování této stránky

vyžití jejích

v ženské spatuje pak nemravnost a násilí. že lidské tlo a pohlavní pud jest tosti,

Má

ním

za

to,

piroPovažuje zeným, mravným, nikoli neistým. mateství za rovnocenné, vzniklo-li ze svazku zákonem neb''církví uznávaného, a konsekventn má za zcela rovnoprávné dti nemanželské s manželskými.

ZF ?.RNSK.HO HNUTÍ.

\'

dsledcich zákony

stávající

svých a

zásad

spoleenský

peje

127

si

takto: Odstracírkevní (nová ethika

uje manželství obanské zavrhuje kesanství vbec) a nahrazuje i

zmniti

ád

je

novým

vohiým svazkem, z nhož by každému z milenc bylo možno odejíti, jakmile by se mu druhý znechutil. Jako pechodný stav žádá alespo nejsnadnost

vtší

Pedpokládajíc,

rozvodu.

že

tchto volných erotických svazk vzejde potomstvo, a pejíc si, aby dtem (které, jak všeobecn známo, pi rozchodu rodi mravn

z

i

hmotn

žádá

si

nejvíce trpí!) dostalo se náležité ochrany, ,,nová ethika" jednak, aby žádnému

po pípad matce nebylo dovoleno vejíti volný, zákonný, dokud náv nový svazek, ležit nepostarali se o dti ze svazku pedešlého, jednak staví se na stanovisko neomalthusián a doporuuje omeziti neb zabrániti potomstvu, tak aby tyto volné svazky mohly se státi skuteným erotickým vyžitím ženských bytostí, nikoli jejich otci,

a

a

hospodáským

a zdravotním závažím a trýzní. Také dti nemanželské butež považovány za nejbližší píbuzné svého otce, a zrušena nesmyslná norma zákona, který nevidí v mimomanželském potomku lena otcovy rodiny, což se pak zraí v právu ddickém, porunickém a jiných ustano-

Otec starej se o matku svého dítte uritou dobu ped jeho narozením a první týdny po nm, hrad škodu z nezamstnanosti, bolestné a ošetení v šestinedlí; pro další dobu odkazuje ,,navá ethika" matky ochran státu; alimenty na dít a dti butež stanoveny dle stavu otce, nikoli, jak dosud se dje, dle stavu matky. Nynjšího komplikovaného manželství lze dosíci jen tžko, a na druhé stran není lidstvo veních.

TÍR/A NOVÁKOVÁ:

128

nionogamicky,

založeno

což

až

etné mimomanželské pomry

a

podnes ukazují iilavn prosti-

volnými svazky ,, novou ethikou" navržedostane se nesíslným ženám šastného vyžití, vtší radosti ze vztah pohlavních, a Le ani tato není prostituce bude omezena. toho opovržení hodná, jakého se jí dostává te a jakého nebylo na píklad v f^ecku, kde hetéry tuce;

nými

zaujímaly

vynikající

postavení

ve

spolenosti

hlavn v kultue.

Dlužno se vrátiti k tomuto lepšímu a ideálnjšímu stavu. To jsou asi hlavní zásady ,,nové ethiky", k nimž ona nejnovji pidala ješt bezpodmínenou zodpovdnost každého individua za následky a

—

mimochodem e-. jeho erotických svazk, což lze ponkud tžko srovnati se žádaným ceno právem každé bytosti na vyžití, na zkrásnní a zvýšení života. Jak vidno, znamená to úplnou spoleenskou revoluci, nenepodobnou oné obanské, kde paexistence vinných a nevinných, dodají hlavy zlých v ohromném rozmachu dravého brých

—

i

i

proudu

pemny.

ten neb ta, kdož nejsou srozumni s podstatou nynjšího manželství; kdož odsuzují ne1

,,trh na otrokyn", prodáváni dívek rodii za hmotné zaopatení neb jinou výhodu; kdož páli by si, aby manželství bylo duší, krásným obranejen svazkem tl, nýbrž zem harmonie myšlenek, práce, cíl, povinností; kdož pimlouvají se za možnost, aby rozvázán byl úpln svazek, který jednoho neb oba zúastnné tíží a udolává jako železný etz; kdož nepcdpojat dívají se na matku nemanželskou, ctí její mateství, chtli by jí prospti, neuinila-li

odstranný dosud to

i

7.r

7FN'SKllO

120

liXtITÍ.

pedmt spekulace; kdož rovnž nepediiélio pojat, ba s láskou dívají se na její nevinné dít a z celé duše zajistiti by mu chtli spravedlivé a dstojné postavení ve spolenosti; kdož odsuzují dvojitou morálku a žádají tím spíše stejnou zodpovdnost ženy a muže, když již píroda dala žen strast a muži rozkoš lásky; kdož pln pejí žen rozvití a vyžití její bytosti, by nepovažovali erotické uspokojení za souhrn štstí, uznáti zarazí se vajíce jiné, snad vyšší hodnoty: nad bryskností ,,nové ethiky" a zamyslí se nad propastí, která zeje mezi jejími skvlými, jícimi ideály, a mezi šedou prostedností, v erii mravní nízkosti asto pecházející, prmrného

Z

i

n-

lidstva.

na míst pípravy k této nebylo by lépe pomáhati pi evoluci lidstva, vychovávati je ponenáhlu, aby víc a více bylo schopno vysnných mravních ideál? Dosud se vždy osvdilo, že po násilných pevratech následovala bdná reakce, v níž asto byly ztraceny velmi drahocenné zde: mezi tím, co statky. Tak by mohlo býti by vyžívala uritá ást žen svou erotickou bytost, jiná, snad vtší, zklamána a opuštna, cítila by se nekonen nešastnou, nemajíc ješt pod nohama onu pevnou pdu, kterou pedpokládá nová ethika, práv jako by svou bdnost pociovaly zástupy dtí, pes všecky neomalthusíanské theorie do proud života uvržené bez opory, bez vesla. Pi ideální této theorii, k jejímuž provedení Zeptají

spoleenské

se,

zda

revoluci

i

nutn teba samých jen lidi-šlechtíc, t. j. duší a srdcí co nejvytíbenjších, stále nám pipadá básník Ibsen, který vždy zkonstruoval nej-

jest

prve

líc

otázky, a v

nkterém píštím dramatí-

irR/A NOVÁKOVÁ:

130

ckém poemu

jeji

rub.

Jak by

asi

byl

zobrazil

rub a lic ,,nové ethiky"? Pro úplnost dodáváme, že v táboe protiv iiém, s dr. H. Stockerovou neustále polemisujícim, stoji doktorky Gertruda Báumerová, Alice Salomonova, K. Windscheidová, pak Marianna Weberová, A. Papritzová a jako pední initel uitelka Helen Lange a jeji msíník Die Frau; Potyka odehrává se dr. Viktor Leo. z hlavn v Berlín a penášena je doasn na sjezdy ženské, po všem Nmecku konané. Bude zajímavo sledovati další rozvoj ,,nové zásad jejích protivník, vítzství i ethiky" pád tch neb onch.

muž

i

VI.

Vražda nezrozených. (Psáno z jara 1905.)

7

-ákidmky povstávaly zárove s probouzející se ^-' kulturou národ a zemí; organisovaný lidský celek cítil potebu jakýchsi norem, dle nichž

mlo by se žíti a hlavn trestati. Zákony a závšem koníky ustanoveny alespoií v theorii v organísované spoleností žijícím lidem; v praxi nesl se onen oddíl zákonníku, jenž jedná o právech, zvlášt ve starších dobách, hlavn k mužm, nebo jen oni uznáváni za obany, za ádn, plnocenné leny spolenosti, národa, státu. Za to zákony, promlouvající o trestech za víny všech zpsob a stup, ona jejích ást, kterou nazývají právníci trestním zákonníkem, obírají se ženou touže mrou, jako mužem, ba lze tvrditi, že ženiným vyhrazují místo vtší. trestným Žena podléhá všem pokutám jako každá jiná jednotka ve spoleností; ona podléhá jim jako jedna polovina dvojice, z níž spolenost, národ

inm

TFRF:7A NO\-ÁKnVA:

]?,2

skládá a vždy znova se vytváí, jako manona však objevuje se v trestním právu v podstat své nejženštjší: jako matka. Oddíly trestního zákoníka, nesoucí se k provinilé matce, jsou zajisté z nejvíce zajímavých a vzrušujících; kdysi byly jimi pouze pro odborníky, právníky, lékae, sociology; nyní, kdy ženy protírají si zvolna zrak a hledí proniknouti vše, temné svtlé, co souvisí s jejich bytostí, vnikají odstavce trestního práva, týkající se žen-matek, do kruh laických, ženských. Reforma obanského zákoníka rakouského, pi níž vyzvány ženy, aby podaly svoje mínní o zmnách jim nejžádoucnjších s lilediska samostatného, obrátila pozornost ženských kruh pirozen zákoníka trestního; k paragrafm souvisí oba oddíly v nkterých pomrech tak úzce, že laik nedovede jich ve své mysli rozse

želka,

—

i

i

i

i

louiti. rodiny,

Tak na píklad zákony

týkající se složení

svodu, alimentace, dtí nemanželských pivodí ihned myšlenku na matku vražednici, dohnanou k inu svému bázní ped tak zvanou hanliou, ped ztrátou postavení neb služby, ped nedostatkem prostedk pro dít, o nž se otec nestará. Ženy, zformulovavše svoje požadavky ve píin obanských práv, zapoínají nyní diskussi o žen trestné v její nejvlastnjší podstat. Avšak matka utrativší dít jí zrozené z pohnutek svrchu zmínných, není jediným a nejzajímavjším thematem trestního práva; záležitostí daleko spletitjší, temnjší a spornjší jest vražda nezrozených ili utracení zárodk života. násiln, Matka, která svoje dít

bu

bu

zanedbáním povinné pée aneb odložením života

ZE ŽF.NSKÉHO

IIN'UTÍ.

I.'.::

zbavila, jest bytost, kterou lze pesn definovati, vysvtliti, omluviti neb odsouditi, bytost, která vyskytuje se pece jen ojedinle, výjimkou, jinak by zajisté dávno bylo zmizelo rení o lásce Zpravidla jsou matkya obtavosti mateské. vražednice neprovdány a pislušnicemi chudších jejich bývá dosti šabloa nižších vrstev. novitý: v nezkušenosti, aneb zachváceny jsouce náruživostí muže, kterou optovaly, se oddaly a pak dsily se, že ztratí službu, ztratí alespo

—

Píbh

bu

as zamstnání

v továrn, závod, dsily se, malého tvora, který vyžaduje tolika asu a pée. Snad bály se hnvu rodi, jimž stav svj utajily, ,, svtské hanby"; spatily ten balíek zaržovlého masíka, tak málo prozrazujícího své vdomí, svou budoucí podobu a urení, a smákly, odhodily jej jako nepotebnou vc._ in, který by za jiných okolností zdál se jim nemožným, strašným, páchaly snadno, bez rozmyšlení ve své svrchované úzkosti existenní a v onom nepirozeném duševním stavu, který lékaská vda shledává v matce, jež práv odbyla bolestný akt porodní. Možno, že akcentuje se tu ješt v jiné podob onen ,,struggle for life" boj o bytí, všem tvorm vlastní: matka uštvaná po msice strachem, studem, vidí nyní ped sebou tvora, který byl toho píinou, byl píinou strašných bolestí, jež rozrývaly její ubohé tlo; hnv ozve se v ní, snad nenávist jakási k nepatrné bytstce, jež pece tolik umla zpsobiti, zánik dítte jest pak následkem, výronem této

na

že neuživí sebe ani

i

—

i

nenávisti, a

Pološilená žena nenávidí ovšem hlavn prvního vlastního pvodce svého utrpení; jak asto o

TrM7\ NOVÁKOVÁ:

134

bylo lékaiini,

poiiiociiicíiii

zákonná cho,

a

píbuzným

pozoro-

hmotnou existenci jest postaráno, nenávistí aneb alespo trpkosti je naplnna po porodním aktu k svému manželu; zde jen vroucí láska a hluboce vkoenné pevati, že

svdení

i

o jejíž

—

velikém úkolu ženy udržovatelky pes propast dilematu pírody nestejn rozdlující. Le svdce, nemanželský otec, jest mimo dosah rozrušené matky; odpyká její hnv, její úzkost nov zrozené dcko. 1 nazírání na matku-vražednici je celkem jednotné; nikdo inu jejího neschvaluje, ale všichni, soudci, porota, obhájci, obecenstvo, uvažuji o jejích pohnutkách, pochopují je, omlouvají ji jimi; stává se velmi zídka, že bývá dívka za vraždu dítte svého odsouzena k vážnjšímu trestu, k smrti aneb k doživotní i víceleté káznici; osvobozující verdikt neb vzení velnu" krátké jest skoro pravidlem. a pesn vyslovil se o odsouzení vraždící matky nmecký kritik Alfred Kerr, když promlouval o Hauptmannov konen muky, ,,Rže Berndové": ,, ústav pro svírání lidstva; co leží ped tím, jest ,,vina"; co vina jest, neví nikdo; kdo vinu zpsobil, neví nikdo, kdo je ,, špatný", neví nikdo; ten, jenž bolest zpsobil, trpí sám; kdo je dobropro, jest snad sám poražený; chytrý tiv, ví nepochopuje nieho; a nikdo nezná osudu sousedova. Každý stojí osamocen; v takém život žijeme". Opravdu, kdo vinu zpsobil, neví nikdo, a kdo bolest zpsobil, trpí sám! Tedy zde trochu šera, pochyb, otázek. Le delikt zabití nezrozeného je zamotáním nesetpí)hlavních, sociálních, hygienických ných v pravý gordický uzel, uložený nad to v tak lidstva,

o

pomáhá

i

Pkn

dm

i

pomr

ZF ZF.NSKfHO HNI'TÍ.

tm,

husté

—

že

jen

s

nejvtší obtíží

!:{.'»

lze

jej

roz-

každou chvíli vysmekne se mysli pásmo a znovu se zavine. Ta, jež zabijí v sob zárodek budoucího Hdského života, není již zjev vázati,

výjimený,

pesn vyhranný,

srozumitelný; sou-

dime-li dle statistik a uvíme-li zárove odvodtvrzení, že statistiky jen velmi malé

nnému

procento zniení lidských totiž

jen

pípady

zárodk zaznamenávají,

zjevné,

podobných vražednic na

pak chodí kolem nás

všech vrstev od chudé služky a dívky-dlnice, až po královny našich nejvyšších a nejzámožnjších tisíce a statisíce ze

spoleenských kruh. A pohnutky, jež pi vražd dítte nemanželského matkou byly tak jednoduchý a jasný, pi utracení nezrozeného nabývají rozmanitosti a rznosti takové jako jeho pachatelky a jejich pomocníci a pomocnice. Nemožnost uživiti dít aneb stud matky nemanželské, vyskytuje se arci jako pohnutka

pi vražd nezrozeného jako zrozeného; ale k ní druží se popudy jiné a jiné. Dívka vstupuje v manželské spojení, je úastná jeho ochrany výhod, ale nechce zakusiti jeho dsledk, bolestného aktu zrození dítte, nepohodlného v nejedné stavu pedcházejícího, zkostiplných týdn, msíc, ba rok, než z dítte vy-

a

píin

chová

ponkud samostatného tvora; aneb mantžký a zodpovdný úkol matky

želka, poznavši

jednou, dsí se toho, aby zakusila ho ješt podruhé a potetí; aneb oba manželé pejí si žíti píjemn, vystupovati ve spolenosti, ve veejném život, píjmy jejich staí však jen pro samy, nejvýše pro jedno neb dti; jelikož však nechtjí se pohlavn rozlouiti, nastupuje niení nezrozeného jako nutný dsledek.

n

dv

TF.RZA NOVÁKOVA:

136

se

Zdálo by se, že všecky tyto' pohnutky dají odsouditi, jako, mírn eeno, nesprávné, že,

rení básníkova, „dal-li Pán Búh dti, dá chleba", zvlášt dnes, kdy jako na luhu kvítí roste všude plno humánních a sociálních zaízení ve prospch malikých, které opravdu stávají se všude ,, dtmi národa"; že in dívky, která z lásky neb neskrocené náruživosti oddala se muži, zstává stejným, necha je utajen neb následky stal se zjevným; že skuten osvícená spolenost snaží se zvrátiti smysl slov ,, nemanželská matka" akcentujíc ve svobodné osob dstojnost matky dle

i

(jestli

ona sama vede si dstojn), kdežto díve byla kladena váha na nemanželský

v první

pvod

ad

jejího dítte; že, je-li ten nejvíce

lovkem,

nejvíce trpl, žena-matka, trpliv trpící bolestmi, úzkostmi a neúnavnou péí, mla by ušlechtilou hrdostí pijmouti tento úkol pos vznášející ji nad muže; že instituce manželství nebyla založena pouze jako spojení dvou milu-

kdo

kteí by kráeli životem jako kvetoucím sadem, radujíce a smjíce se, nýbrž jako kolébka nového pokolení, které nutno zroditi, ošetiti, vychovati a do samostatnosti vypraviti. Vše to zdálo by se samozejmým pro všecky, jících,

—

ale

není.

Dívky nerozpakují

nmž

oddati se muži, na okamžik se jim se

kterého milují neb v ale nechtjí, aby kdo o jejich ,, hanb" zvdl; ženy chtjí býti považovány za korunu tvorstva, blouzní o rovném právu lidském, o rovnocennosti s mužem, a nechtjí pevzíti žádné povinností, bolesti, práce, chtjí býti jen krásné, chtjí oslovati, se baviti, nestárnouti; muži se žení a dívky se vdávají z popud nejrznjších, asto velmi vnjších a zištných ,, zakládají rozalíbilo,

—

7.?.

ŽENSKÉHO HNUTÍ.

137

—

ale nepejí si dtí, které jsou této budinu", doucí rodiny vlastní podstavec. Ve všech tchto pípadech jeví se velmi ne-

bezpené zmatení

pojm

o

pirozených

a

mrav-

ních dsledcích života lidského, jakési atavistické

propadání nejiejšímu egoismu, jejž veškerý vývoj kulturní stále snažil se nahrazovati altruiscitem pro blaho druhých. A egoism ten mem nebo kam se podla je zárove nepirozený: ,,extense individua", onen, dle moderních filosofevolucionist, ,, princip soustavy svtové"? Individuum, rod, kmen, národ nechce zahynouti a zabezpeuje si všemi prostedky další trvání, vnost; v lidském pokolení umíec, vdec, lídumil, vbec lovk intellektuáln tvoící, zabezpeuje si ji svým dílem a odkazem; le to jest velmi malé procento lidstva; ostatním zaruuje vnost jejich potomstvo, stále se ohrožující. Zde však, pi vražd nezrozeného, jako zrozeného extense individua se neguje, neguje zárove za celý rod, kmen, národ, nebo nieni zárodk života je decimováním, je depopulací. Pipadá mi jistá epická báse Lenauova, jejíž etba mne vždy velmi rozrušovala a naplovala bázní: milenka rytíova ,, krásná Anna", než stane se jeho choti, obává se o svou krásu, o niž ji píští dti oloupí: arodjnice, k níž se obrátí, dá jí dvanácte zrn a pouí ji, kterak je zniiti, ímž uchrání se potomstva. Po satku rod rytív vskutku nedoká se potomk, a ..krásná Anna" prokleta a rozervána bloudi životem. Vysvítá z této Lenauovy ballady na národní povsti založené, názor lidový na matku, jež nechce ze sebe dáti vznikati novému životu z obavy o krásu a pohodlí své; a zde jednalo se

—

ITRI-ZA NOVÁK<"»VA:

i:58

jen o

Vlili,

nikoli o

in

utraciijicí.

ásti naší moderní spolenosti o

Mínni veliké inu jest zcela

jiné.

Jedny ženy hlásají: Dokud dít se nezrodilo, není individuem samostatným, jest ástí mé osoby, a s osobou svou si každý initi co chce, to zákon dovoluje. Proež jest teba, aby z trestního zákoníku byla vymazána trestnost matky, jež z pohnutek jakýchkoli nií nezrozené. Jiné tvrdí: Znanjší poet dtí není požehnáním rodin, jak se kdysi tvrdívalo; matky etných dtí jsou sláby, neduživý a stávají se pítží spolenosti. Ješt jiné omezují tento výrok a praví pouze: Manželka šílencova, pijákova, muže stíženého nakažlivými chorobami, jest oprávnna, ba povinna postarati se, aby nemla potomk a neohrožovala tak zdraví lidstva. Kdežto tedy vraždy dítte neschvaluje, jak svrchu praveno, nikdo, utracení nezrozeného schvalují velmi mnozí, užitené. Nad to ba vyhlašují je za dovolené faktem, že v jistých pípadech, pi uritých cho-

mže

i

i

robách a nepravidelnostech tlesného ústrojí matlékai-odborníci oprávnni a jaksi zavázáni zniiti život budoucí, aby nebyla zniena matka, zpsobeno bylo velmi povážlivé posunování hranice dovoleného a ne-

ina

jsou

mravn

dovoleného utracení matkou samou neb pomocpomocníci níkem-laikem, pi emž matky samy i

zapomínají, že in lékav znamená pro matku zachování života a zdraví, kdežto pomoc neodborná má obyejn za následek doživotní churavost ženinu a ztrátu oné svžesti a mladosti, nemly zniiti dti. jíž .Te charakteristické pro dobu pítíUHUou, že otázka oprávnnosti niení zárodk lidského žijejich

Zr ^FNSKllO

130

1INI'TÍ.

vota ím dále tím etnjší zpsobuje ivaliy a lánky, broto nejen diskusse ústní, ale tištné, žury a essaye. Jíž ped dvma neb temi roky ponkud tžkopádný francouzský výborný, sborník ,, Revue de morale sociále" (který nastoupil na místo zaniklé ,, Revue feministe" a pak prese všecku snahu zanikl též) pinášel obšírné lánky a ankety o novomaltluisianismu. o omezení potu dtí, o pohlavním pomru v manželství a p. O vážných a choulostivých vcech tch projevili svoje mínní lékai, sociologové, moralisté a nkolik velmi vzdlaných žen. V Nmecku nyní pevzaly ženské kruhy diskussi o tchto otázkách; Gisela hrabnka ze Streitberg vydala brožuru

—

a

neuvitelným

zniiti klíící titulem: ,, Právo (Das Recht zur Beseitigung des keimenden Lebens) a skoro ve stejné dob vyšel spisek doktorky práv Marie Raschkeové ,, Zniení puícího života § 218. íšského trestního zákonníka (nmeckého)", jenž ihned dokal se nkolika s

lidský"

život

Raschkeovou inspirovala k brožue hlavn kiklavá neshoda válených ozývajících se v nynjším ženském hnutí

vydání. její

Dr.

zajisté

hesel,

nmeckém:

na jedné stran vykikuje se vášnivá touha po dítti (,,der Schrei nach dem Kinde"), horlí se pro právo každé ženy na mateství, na druhé pak rovnž prudce hájí se právo ženy, aby smla v sob ubíti život nezrozený, a žádá se neústupn úplná beztrestnost pro tu, která tak uinila, po pípad pro její pomocníky. A asto vykikuji rozdílná ta hesla ústa táž; pipadá pak, že ty, jež pronášely ,, výkik po dítti", po mateství, vlastn volaly po muži jim a svoji náruživou touhu maskovaly ímsi,

—

—

nešlo.

o

140

TI

R:/A NOVÁKOVÁ:

Spisek dor. Raschkeové psán

liv

a

spravedliv;

mnoho

jest

je

vážn, stíz-

v

nm,

o

em

promluveno již na poátku této stati, uvedu pouze specielní její pozorování a hlavn požadavky, jež nkolika pádnými vtami formu-

bylo i

lovala v této tak spletité záležitosti. Poznala ze studia svého, že vraždy dtí hromadn poaly se vyskytovati až v 16. a 17, století, naež ve století 19. dostoupily znané výše. Blahodárná sociální zaízení umenšila v posledních letech jejich poet, za to stouplo hroznou mrou utrácení zárodk životních, a ozval se zárove požadavek, aby akt ten stal se beztrestným. Raschkeová vidí v tom velikou nezízenost žen a spolenosti vbec, a nepipouští ani dvodu, že

dtí rodi degenerovaných neb njak zatížených nevzrostl by lidstvu žádný prospch. Má

z

bezuzdností, která zpsobena byla beztrestnosti niení zárodk, vtší by vznikla škoda, než zrozením onch dtí; vždy je vždy nejisto, jak se dít vyvine a zdali pímo zddí vlastnosti svých rodi. Popírá, že by smla nastávající matka naložiti se svým tlem, jak sama chce; kdyby každému lovku zákon pisuzoval toho práva, nastávající matce pece nenáleží: zloinným zasahováním do vývoje tla svého porušuje právo píštího dítte svého, právo jeho otce, jenž snad po dítti tom touží, a právo spolenosti, jejíž užiteným lenem se budoucí lovk snad stane. Klade tyto požadavky: Žena, která nechce se státi matkou, nevdávejž se; matka, která obává se nevítaného se rozmnožení své rodiny, opanujž sebe a zdrženlivosti. Zdrženlivostí neporuší se, jak mnohé ženy myslí, štstí jejich manželské; pravé, nejza

to,

že

vyhlášením

i

u

7.F

lilubší Štstí V

-^FNSKrilO IIN-UTÍ.

pomru

ubuu pohlaví

141

jest

málo zá-

neb naprosto nezávislé od pohlavního požitku. Umléodstraiíování následk pohlavní lásky je dle dr. Raschkeové nemravné, neesthetické, porušuje sebeúctu, vzájemnou úctu manžel a na konec manželské štstí. žena, která stala se matkou proti svému pání, má svatou povinnost uchrániti dít všech škodlivých vliv a vnovati mu všemožnou péi. Jako každý svéprávný a rozumný lovk, nosiž žena následky svého jednání. V odstranní trestu za zniení nezrozeného spatuje dor. Raschkeová dovolení k vražedným a ješt vtší rozpoutání bezuzdnosti. Jest pesvdena, že ženy dnešního dne dosud neocitly se na oné mravní výši, která iní pro zbytenými všecky zákony a zákazy a uzpsobuje je, aby samy nad sebou vykonávaly pravomoc. Zkušenost uí, že ten, kdo má moc neobmezenou, bývá využitkován jinými, ale následky jsou pak piítány jemu. Vzhledem k dosavadním stanovením zákoníka nmeckého, jenž bude reformován práv jako zákoník rakouský, navrhuje Raschkeová tyto tresty: Zúmyslné utracení plodu matkou budiž trestáno káznicí nejvýše do 3 rok (dosud 5 let). Trest pomocník jejích zosten na 6 let. Pokus nedokonený (dosud trestný) budiž beztrestný pro matku (vzhledem ke zdraví budoucího dítte), ale trestný pro pomocníky vždy, jednali-li bez svolení matina, vzením až do 6 let. Muž, jenž mimo manželství uinil ženu matkou, pak, vyhnuv se povinnostem svým, tak uvrhl ji v bídu, která vedla k vražd dcka neb utracení zárodku, budiž trestán pokutou penžní neb vzením do dvou let. Provinil-li se stejným zpvislé

I

i

i

inm

n

bu

i

ITRK/A NOVÁKOVÁ:

142

sobem utratiti

a vdl-li, že matka vznikající život chce a nezabránil-li tomu, budiž trestán

v-

zením do ti let. Dr. Raschkeová žádá s celou osvícenou spoleností úplrou rovnost nemanželských dtí s manželskými, slušnou podporu matky práce neschopné a odstranní rakoviny našeho dnešního života: dvojité morálky, která schvaluje a promíjí u muže iny, za nž žena trpí nejen

pirozen,

ale

i

ztrátou

cti,

existence a postavení

spoleenského. Tak, pesn se stanoviska právnického, rozbírá dr. Raschkeová fakt vraždy nezrozených, osvtlujíc nmeckým manželkám, jež posud znaly jen jejich práva, pokud pohlavního své povinnosti, pomru k choti se týe. Její vývody budou i

užitený pro naše ženy, jakož jest si páti, aby znalost práva, která u ženského pohlaví rovná se skorém nuUe, víc a více ve prospch žen samých se šíila. Píši perem právnicky neodborným a uvažuji ist žensky. Napluje mne smutkem toto volání po beztrestnosti in, nejmírnji eeno sobeckých a zdraví škodlivých, tato dychtívost žen po požitcích smyslných a spoleenských, jež odmítá od sebe povinnosti a úkoly nejženštjší; jsem pekvapena, že dlouholetý zápas o povznesení a osvobození žen mohl pinésti takový výsledek, jako by ušlechtilý strmek, stále zalévaný, okopávaný a oišovaný byl vyhnal z kmene svého neplodného ,,vlka". Mla jsem vždy pesvdení, že osvobozená a osvícená žena projeví touhu a vli pevzíti a vykonati úkol více a kdežto nyní jistý názor nových žen vyšších, vyhýbá se úkolm pírodou jim daných, ovšem zajisté

i

vbec

—

i

že

tžkým, bolestným

a

zodpovdným.

Stále

7V ?.FNSK:ilO MNirTÍ.

113

v mysli ona bailacia Lcnau-ova o ,, krásné vím, že podobné „vražednice" necliodi v moderní spolenosti proklety; ale líím si ženuclio, jež nechtla porody, šestinedlím a vychováváním drobných dtí zkaziti si krásu a život a jež pak, když blížila se stáí, šla životem osamlá, ani k manželu, dávno vystízlivvšímu,

mi

ziií

Ann";

žádným rodinným svazkem nepipoutaná.

Uím

Aneb

chtla míti nejvýše jedno neb dv dti, a píchod ostatních zmaila, a cítím s ní onu hrzu a kajícnou lítost, když dít, dti ty jí zemely neb se zvrhly, a ona žádnou mocí již nestala se matkou jiných. Le chci viti, že tch sobeckých, pohodlných aneb píliš opatrnických žen jest jen malá menšina, a že svt jest pln tch, jež jsou aneb chtly by si

jinou

cho,

která

—

za matkami vášniv a hluboce milujícími cenu svého pohodlí a klidu. Pipadá mi jako na útchu malá historka: Sešly se dv ženy, ob bytosti citové, plné mateskosti, kterou vyzaovaly v širokých kruzích. Jedna, mladší, zoufala si, že zlý osud vichicemi zpustošil jí rodinný nžné sad a zpelámal vysoké, slibné strmky kvtiny; druhá, letitjší, melancholická a jemná, lkala nad osamlým stáím; nemla nikdy živoucích dtí, zlé náhody zniily je v prvních poátcích; pece za nimi truchlila. ,, Kdybyste byla žebrákem, mla svého jmní deset halí a ztratila je, jist byste naíkala pro n," vyjádila se k náruživjší družce. Zde jevil se po dítti" ve dvojí, vždy ušlechtilé ,, výkik býti

i

i

podob. EUen Keyová, myslitelka mnohdy paradoxní, i reakcionáská, vidí spásu a regeneraci lidstva v ženin ,,geniálnosti mateskosti", jíž považuje

ba

H4


zárove

NOVÁKOVÁ:

vyvrcholení

individuality ženské: u mnohých žen pak objeví se pi dalším vývoji ženského hnuti schvalování vraždy nezrozených jen divokým výstelkem píliš kypící mízy ženské duše kvapem se probouzející. vidí-li

za

jasn,

soudí-li

správn

ŽENSKÉ POSTAVY V MODERNÍM

DRAMAT ESKÉM

I

CIZÍM.

i

I

Ella

Rentheimova, pedposlední hrdinka Ibsenova. (Psáno

r.

1897.

\/oliký Nor Henrik

Ibsen, jenž malou a šerou vlast paprsky slávy a pak roztrpen ji opustil, uchýliv se nadobro ve stední Evropu, asto a mnohými byl nazván básníkem žen. Byl tak nazván, nejen že uml se ženám dívati hluboko v mysl, pln porozumti jejich nejtaj-

^

svoji otoil

njším steskm

a

ctižádostem,

ale

i

proto,

že

vytvoil ve svých dramatech bohatou adu ženských postav, stkvlých, svrchovan zajímavých, ba zvláštních. Ješt než oddal se ešení problém spoleenských, a tu velikou ást svého badám psychologického vnoval málo dosud všímané nejvnitrnjší bytostí ženské, ješt když pohružoval se v asy polobájených wikíng a prvních severních král, vytvoila jeho poesie postavy ženské ve své velikoleposti síle spolu bizarní pochmurné: paní Inger, ženy z ,, Nápadník koruny", Sigridu, Ingu, higebjórg a i

i

US

TERF:7A

NOVÁKOVA:

pedevším Hjórdis

z „Výpravy na Helgoland", nordickou Briinliildu. Když nastala nová fáse Ibsenova umleckého tvoení, jež jeví se hlavn ve dvou jeho faustovských dramatech, ,,Brand" a ,,Peer Gynt", mly ženské postavy tchto dl, teba byly více trpnými, Solveig, šílená Gerd, a Anežka, žena Brandova, zase rysy zcela osobité, nebývalé, kdežto v obou matkách rozervaných hrdin bylo cosi tak neurvalého, tvrdého a pece silného, že pocioval tená optn ovzduší ,,vvikingovské". ,, Komedií lásky" zahájena byla spoleenská dramata Ibsenova a Swanhildou uinn poátek k onm dívkám

tuto

a ženám vesms moderním, rznými záhadami srdce i duše se zmítajícím, jež známy jsou po

svt a do nejjemnjších svých byly rozbírány kritiky a literáty nkdy velmi slovutnými. Z nich Nora je ovšem nejznámjší, ale paní Alvingová a Regina (z Píšer), Lona Hesselová, Dina, slena Marta Berniková (z Pilí spolenosti), Šelma (ze Spolku mlaPetra, dcera ,, Nepítele lidu", loutce dých), Tyto ženy pes Roberta Helmera nezadají. složitou a proto velmi zajímavou svojí duševní podstatu jsou dosti srozumitelný, kdežto .,Paní z námoi" EUida, milenka Rosmerova, Rebekka, Hilda Wanglová paní Solnessová, Hedvika sokyn její Thea v ,, Divoké kachn", Hedda Elvstedtova, Rita a Asta z ,, Malého Eyolfa" mají cosi tajemného, sotva vysvtlitelnéno, tak že zdají se nkdy spíše symboly jistých duševních stav než ženám- vzatými ze všedního kolotání skuteného života. Zájem, s jakým pijímány Ibsenovy postavy, zvyšoval se postupem asu pi objevení se každého dramatu. Ellida, moská všem vzdlaném

záchvv

i

i

i

7.r.

paní, vitána jako

a

eší

tu Ibsen fysiologické, považována za

—

7.rmKfMn

MO

iimutí.

pokraovánf a'dopInní|i'Nory, vedle

Hild

duševních

porozuml

problémy málo kdo, Hedd pak

i

pouhý symbol, o domnívali se nkteí, že jest konenou a poslední hrdinkou norského básníka žen, a že v ní odvolal vše, co v pedešlých pracích o žen krásného, dojemného a hlubokého ekl. Zapomínalo se tu ovšem, že v protiklad ke stinnému zjevu Heddinu postaveny svtlé folie v nžné a obtavé, mlké paní Thei Elvstedtové a ve šlechetných, staromodních tetách Tesmanových, a že tudíž o njakém snižování ženské pleti geniálním básníkem nemže býti ei. Hedda, jak známo, nebyla poslední hrdinkou Ibsenovou; po jisté pestávce vytvoena dvojice žen, Asta a Rita, rozdíln milujících. Z nich i

a

první,

,,

veliký

tajemnými;

duhovými

a

Eyolf", jest pímo drahokam, ponkud zádumivými barvami

hrající,

drahokam bez poskvrny

so-

ženské duše, že nelze z ní souditi o smýšlení Ibsenova vzhledem k žen, zvlášt že druhá postava, vášnivá Rita, kontrast Astin, ve svém velkém žalu dochází oisty a sebepoznání. Co Asta bectví,

malicherností

a

ješitností

zmn

i

napovdla

jen jakoby jemným dechem, že totiž Ibsen do staeckých let svého života stojí pi praporu nejlepších feminist, tch, kteí nejen dovedou býti k ženám spravedliví, ale dovedou to, co u duši ženin díme pkného a pravdivého, svtu povdti ústy své poesie: to dopovdla siln a urit hrdinka, nejvýznanjší ze tí ženských postav nové jeho hry ,,John Gabriel Borkman". EUa Rentheimová jest výtvor tak veliký, že obstojí i vedle vlastního

Henrik

i

10

[lR7.\ N'n\'ÁKOVÁ:

150

hrdiny dramatu, tohoto velikána v nejdražších snecli a plánech ve prach skrušeného, jenž

pes

ve vzení a v ledové osamlosti nevlídného domova ztrávená, nepestal viti v sebe, ve svou rehabilitaci, v konené splnní smlých svých tužeb. A pece jest John Gabriel z nejvtších a nejlepších mužských postav Ibsenových vedle Otty Stockmana ,, Nepítele lidu" a vedle Branda, k sob jiným neúprosného. Vidouce postavu EUinu jako by z kovu vytesanou a pece rys k slzám dojemných, Niobiných, tážeme se mimodk: jest neb není Ella Rentheimova také symbolem? Není a pece jest. Ella je prosta vší záhadnosti, ona, podobn jako Lona Hesselova v ,, Podporách spolenosti" jest kreslena ostrými, uritými konturami, jejichž náplní je živ kolotající skutenost. Ovšem že slena Hesselova ozáena jest humorem jako ifiírnými podzimními paprsky sluneními, kdežto Ella jest vesms vážná, ba bolestn zádumivá. Lehký stm soupeství neustálého s rodnou, chladnou a neúprosnou sestrou Gunhildou, který vrhá jinak pímo muednická postava, pispívá k její aktuelnosti, jako nemén energická obžaloba vrhaná ve tvá Borkmana, kterého dosud miluje a jehož tragický osud napluje ji bezléta

i

mrnou soustrastí a bolestí. Vidíte-li EUu takto ped sebou vystupovati, jak ji Ibsen nakreslil, slyšíte-lí ji promlouvati a odpovídati, eknete si: ano, tak a nejinak jednala a mluvila, musila jednati a mluviti žena tak šlechetného smýšlení, tak bohat prýštícího citu. Ella tedy jest živoucí postava, její srdce vroucn bije, její krev prudce kolotá v minulém, probojovaném mládí v nynjším starším vku, kde již jen málo msíci i

7r ^FVSKilO H\fTÍ.

l.')I

oddlena jest od rakve a hrobu, ona neni matem. A pece jest jakýmsi symbolem, pokud se nám zdá, dvojího zpsobu.

schéa

to

že Ibsen, tase zbra svého velina obranu žen, chránil po pednosti jimž spoleností bylo nejvíce ubližováno, nešastn milující, rozvedené a hlavn panny". Spolenost soudobá, která po ,, staré nesmírné vtšin ješt stále jen ony ženy má za sob užitené, které dostihují pirozeného svého poslání, stávajíce se manželkami a co dležitjšího matkami, posmchem neb alespoí pohrdáním daila dívky, jež se neprovdaly, teba jinak inností sebe usilovnjší a skutky sebe šlechetnjšími podaly náhradu za daii pírod nesplacenou. Ibsen povstal proti kiklavé nespravedlnosti této již Lonou Hesselovou, Martou. Bernickovou, slenami Tesmanovými; Ella Rentheimová však jest nejstkvlejším a také nejúinnjším ieho protestem. Mysleme si dívku veliké, rázovité krásy, duchaplnou, dobrou, majitelku znaných statk,

Jest

kého tch, ženy

známo,

umní

jež miluje se

muže ducha rovnž velikého

zasnubuje;

mužem

tím

jest

a

s

ním

odhazována, jak

s kterou se milenec Bylo by lze oekávati, že dívka taková zaneve na nevrníka, na jeho cho, provdanou svoji sestru, na jejich dti a vbec zatvrdí se proti všemu svtu, stávajíc se ve své roztrpenosti dosti oprávnné, postrachem svého okolí, zvlášt když pidružuje se k duševní bolesti tžká churavost tlesná, jež zvolna uzrává v neduh smrtelný. Bývalý milenec Ellin, syn horníkv, za peludem, že osvobodí bohatství v útrobách zem zakleté na prospch pracujícího a strádají-

se

JÍ

zdá, jen pro sestru svou,

její ožení.

TFRý-A NOVÁKOVA:

152

ího

pítel

ve

se

velikolepé

spekulace,

penz banky mu svené,

s pevnou úroky stonásobnými je Avšak tu prozrazuje všecky jeho plány jeho advokát Hinkel, mst se na

dvrou, vrátí.

vrhá

lidstva,

v nichž užívá

i

že co

nevidt

s

nm

takto, že byl Ellou Rentheimovou stále zamítán. Bohatství, sny, popularita Borkmanova shroutí se, on sám ocitá se nejprve ve vazb vyšetovací,

pak ve vzení dlouholetém.

A tu zase dle bžného mínní o jizlivých

,,

starých

pannách" bychom oekávali, že zrazená uzí v neštstí tom nesmírném spravedlivou pokutu, a že hanbíc se za kleslého jeho rodinu, nadobro od nich se odvrátí. Avšak co vidíme? EUa, jejíž jmní zstalo Borkmanem dosud ji milujícím netknuto, zakupuje jeho sídlo, usazuje zde nešastnou i

rozezlenou svoji sestru, poskytuje jí dostatených životních prostedk a ujímá se jediného slaboukého syna Borkmanova, Erharda, ujíždjíc s ním na mírné západní pobeží a vychovávajíc jej s nejhlubší láskou. Všichni Borkmanovi, tedy neblahý snílek a spekulant, když z vzení se vrátí, živeni jsou jen a jen Ellou. Za to jest Elia sestrou svojí Gunhildou krut nenávidna, a vychovanec její Erhard, navrátiv se v letech i

i

jinošských za

píinou

studií k matce, jest touto

od

obtavé, láskyplné tety odvracován, a konen, zamilovav se vášniv do krásné, ale lehkomyslné, s mužem rozvedené paní Wiltonové, odhazuje všecky píbuzenské svazky spchaje za štstím, za žitím. Nechce ani splniti velikého poslání, jemuž písná matka jej ustanovila: znovu povznésti padlé jméno Borkman, aniž chce býti

pomocníkem lhostejný,

otce,

aniž

jenž

vrátiti

jest

se

mu úpln

hodlá

k

cizí

a

tet,^které

ZE ŽENSKÉHO HNUTI.

kdysi

tím

zcela to

Jest s

pro

15:5

mkké

náleželo jeho tím Ellu rána

vroucn, milovaným

dtské

vtší,

že

srdce. spoluži-

vychovancem, který

býti ddicem jejího jména jmní, chtla ozlatíti poslední msíce svého zmaeného života;

má

i

byla

se

práv dovdla od léka,

že

neduhu

jejímu, jenž vzal poátek z prudké katastrofy duševní, není pomoci, a že kyne jí neodvratný konec za dobu velmi krátkou. se dovídá, setkavši se po A ješt mnoha letech s Borkmanem: že jí neopustil z nelásky, z nestálosti, že ze všech lidí na jediné ji miloval, ale že vtší ješt tužbou bylo mu uskuteniti velikolepé projekty, k emuž nutn poteboval svého soka Hinkla. Této žízn po sláv a velikost stala se Ella obtí; znovu krvácí její srdce pi vyznání neoekávaném a ona volá: ,,Tys vrahem, tys zavraždil ve život lásky ..." A zase odpouští vrahu svého štstí a hledí jej smíiti se ženou, se synem;

neho

svt

—

mn

i

Erhardovi,

když

ujíždí

s

Fanny Wiltonovou

prese všecko kruté zklamání svoje, peje štstí, štstí. Když pak John Gabriel Borkman, octnuv se zase poprvé na erstvém vzt uchu, do snžné krajiny prchá za snem nového života, nového zdaru, ona místo zatvrzelé Gunhildy jde s ním do mrazu, hrouži se s nešastníkem

do

ciziny,

v peludy mlhavého svta v dáli, a na lavice pod odumelým smrkem, kde jako mladí milenci hledívali v dálku, jest družkou posledních jeho chvil, než ruka ledová a kovová rozdrtí jeho srdce. Naci mrtvolou snílkovou podá seste své ruku. Chlad zniil Borkmana a ze sester uinil dva stíny. Ukázav svtu Ellu, žádá Ibsen, aby nebylo i

154

IIRl-/.\

NOVÁKOVÁ:

povrhuváiio tmi, jež tulik milují a trpí, aniž sami jsou milovány, a pronáší spolu ústy jejími ti závažné vty: ,, Bible promlouvá o tajemném híchu, pro njž není odpuštní; toho velikého híchu dopouštíme se, vraždíme-li život lásky ve lovku." ,,jest myšlenka nevýslovn smutná, že mám opustiti vše, co žije, slunce, vzduch, svtlo, aniž zanechám jediného tvora, jenž by mne vzpomínal vele a bolestn, jako vzpomíná syn matky, kterou ztratil.' ,, Nejsem bohatší silou lásky, že lásky odíci se mi bylo, to dodává mi síly." Když drama vyšlo, domnívala se veejnost, že práv mladý Erhard ve své vášnivé touze po žití, lásce, požitku ml býti symbolem morálky Ibsenovy: ,, Nebrate mládeži, nechystejte úkoly a poslání, nechtjte, by vás staré jí milovala, ona pjde za svým životním pudem, teba sebe více jste ji zdržovali." Možno, že le ne symErhard takovým symbolem jest, bolem jediným. Zajisté, že veliký v bouích dozralý Nor chtl vznešenou postavou své Elly

—

—

—

Milujte ze vší síly srdce svého, prospívejte vás zradili a zranili, podepírejte do poslední chvíle ony, již jdou ve skutenosti íci:

i

,,

tm, kdož

za velikým vysnným všichni vidoucí básníci nejnovjší doby naši vští, ba jsou nuceni vštiti toto evangelium. V této dob víru a chvatu, kdy jedni šlapou po druhých, by dobhli svého

i pouze v posláním."

kdy kamenuje cíle,

peludech

Vždy

záští plije

a

blátem

ve

tvá

jest jen jediná spása, jediné

východišt

ze

tmy:

—

odpouštjící, shovívavá, h to že Ibsen Ellu ,, starou pannu", uinil sym-

láska, "^ vše

A

velikosti a žárlivost skutenou práci,

pohazuje

?,RNSKf:ilO hnutí.

7.V

153

boleni sladké a vznešené této pravdy, za to ženy

vdný

vzdlaných zemí budou znovu Neuinil tak slep; zatvrzelá „básníku žen". Gunhilda, jež od provinní muže s nim nepromluvila, ba jen ,, bankovním editelem" jej nazývá, koketní a sobecká Wiltonová a naivní, zaslepená malá Frýda podávají o tom svdectví, se stránek jiných, mén že zná Ibsen ženy píznivých. O mužskýcli osobách dramatu, Borkvšecli

i

niana

vyjímajíc,

Vilém Foldal,

nechceme

Borkmanv

se

tu

rozepisovati.

jediný návštvník,

je

podoben Ulriku Brendlovi z Rosmersholmu, jen že jest dobromyslnjší, Erhard jest mladý, dosti pvabný sobík, nic více. Jen o výjevu na lavice ve snhu mezi obma starými milenci se odehrávajícím chceme se ješt zmíniti; má ve svtové literatue málo sob rovných, dovedl jej napsati jen staec velikán. Prese všecko odmítáni práv pro tento výjev pevn, že Ibsen vykreslil v Johnu Gabrielu Borkmanovi sebe

—

—

víme

.

.

.

—

>

II.

Rautendelein. (Gerhart Hauptinann.) (Psáno

z jara

1897.

\/ysokov

horách krkonošských ve vesnici Schreiberhau, mezi píkrými žulovými a rulovými skalami, na nichž a mezi nimiž pilepeny paláce, kde mezi balvany baráky, domky, villy v úzkých roklinách huí a láme se hndý Zacken,

^

i

i

kde cesta po celé hodiny vede osamlými, temnými lesy, kde pímo k slunci strmí nejvyšší žil po léta básník Gerhart vrcholky pohoí, Hauptmann. Život obyvatel drobných domk

—

v ponurém sociálním dramat svém ,,Tkalci";avšakneskonalou krásu velikolepého toho svta horského, líbeznost kvítím posetých jeho luk, tajemný ar bor, vnady istými paprsky ozázobrazil

ených vrcholk, dovádivý hukot pnících se vodopádu, "^zádumivost opuštných chat a devšecku tu poesii nevem* roubených studní, me vyslovitelnou, po níž básníkovo srdce

—

a_stn,

a kterou chce jako zlaté

vn

ptáe

uchytiti

ZE 2ENSKÉH0 HNUTÍ.

If.T

V klec zevní formy svého díla, onu poesii, která chvilkami pikloní se k hrudi lidské, ale pak zase zevními pomry od ní jest odhánna, onu sladkou volnost v myšlení a inu, bez níž umlec sám sob zdá se orlem pouty seveným: tuto krásu, svobodu a poesii vtlil básník v díví postavu, v postavu vílí, v Rautendelein. Vidli jste nkdy libellu. vážku útlého tla a duhobarevných kídel, vznášeti se nad vodami, v nichž obrážel se spanilý její obraz a mihotavý let, ana kolébá se v zái? Slyšeli jste ptáe sladko-

—

hlasé,

jež vítá slunce

svým zpvem, pítuln

se

na vás dívá jasnýma oima, po temných vtvích horských velikán kolébá se jako nevídaný kvt? Uzeli jste krásnou pyšnou srnu, jež poskakuje si jako královna les? Nuže, pevete to v lidskou podobu, vdechnte tomu háravou, roztouženou, milující duši, to Rautendelein. Gerhart Hauptmann, stvoiv ve svém ,, Potopeném zvonu" typ umlce-Fausta, (t. j. ducha nespokojeného, toužícího, hledajícího, klesajícího a zase se pozdvihujícího) vedle Goethova uence-Fausta a Ibsenova knze-Fausta (Branda), pidružil k tento díví kvt, vílu Rautendelein, jako Goethe Faustu svému dal nalézti Markétku a jako Ibsen Brandu po bok postavil Anežku. Jest uznanou pravdou, že velicí duchové umletí tenkráte jsou nejvtší, když promlouvají z duše a podstaty svého lidu. Brand, knz asketický, neúprosný, zprvu vící, pak v pochybnosti upadající, s veškerou spoleností se sváící, konen ji opouštjící a v ledovce prchající, zajisté je správným symbolisováním hloubavých, chladných Nor-myslitelú, jako jeho Anežka

—

vn

nmu

15S

TI

RhZA .\0\AK()\A.

tak oddaná, by nedemonstrativní a nemluvná ideálem dobré ženy severní. Ve Faustovských postavách mužských sami Nmci spatují nejlepší zosobnní národní své podstaty, jako v roztomilé, naivní a oddané, teba pozdji ve své lásce hešící Markétce cení si správný obraz nmecké dívky stedních stav. Rautendelein má nco do sebe, co nám Markétu pipomíná; ana sedí na pokraji studn, velu zapuzuje, k svénm vodnímu obrazu mluví a s ním laškuje, na svj neznámý pvod a svou osamocenost jest

mimodk v pamt nám volá Markétku zrcadlem a její vypravování Faustovi o malé sestice, kterou opatrovala. Ale je-li Markétka nžný pirozený kvt, k zniení ustanovený, Rautendelein podobá se vskutku spíše libelle, panence". Mihotá se stkvlými barvami, ,, vodní koketn, raffinovan vznáší se nad tnmi, do jejichž hlubkých vod záludn vede. Le pes to nemže býti pochybnosti, že Rautendelein ve své odhodlanosti a smlosti, pravém to opaku trpného odevzdání se, jest rázovitým výtvorem germánského ducha a že také její rozkošná dovádivost, vzdorovitost, posmvanost hluboce jest založena. Kdo zná ryze nmecké národní pohádky Grimmovy, Bechsteinovy, ponkud ideaiisované Musaeovy národní povsti, zajisté všiml si znaného rozdílu jich lirdinek s ženskými postavami báchorek slovanských. v tch pohádkách, které mnoha národm jsou spolený, touží,

ped

i

1

utváí

se

dvátko nmeckých pohádká

jinak

Btunky, Maryšky. (Lze tu ovšem míti jen zení ke skuteným lidovým postavám, k nimž vypravovatel nieho co do než

rázu

naše

Aniky,

nepibásnil;

krásné

hrdinky

B.

Nmcové

7.T

jsou

skoro

ŽENSKlIO

vesms

\\\Vl\.

oblity

ideálním

lóH

svtlem).

Taková nmecká dívina, a již je princeznou nebo rybákou i husopaskou, vždy vzdoruje, tveraí, posmšná íkání vymýšlí. Vzpomeiíte Drosselbart", ,,Faljen pohádek ,,Vom Konig Biirstankopf" a srovnejte ,,Princessin nimi naši báchorku ,,0 dvanácti msíkách". V Rautendelein bytost vypuelou z nmecké národní podstaty, by modern raffinovanou, postavil moderní a differencovaný básník vedle Goethovy Markétky žen básník klassických: a Klárky, oddaných a v bezmezné lásce hešících, Schillerovy Amalie z Loupežník a Louisy z Úklaa lásky, taktéž velikých milovnic, vznešené Gertrudy Stauffacherové a nejvýše korrektní, vysoce idealisované ženy bezejmenné, která kmitá se všemi fásemi ,, Písn o Zvonu". Hlavn Rautendelein to jest, mnohem více než vodník Nickelmann, než stará Wittichenkouzelnice, než kozlu podobný lesní duch, rod koz hraje v nmecké báchorce vbec znanou úlohu! a všecky ty lidu drahé bájné drobnosti lada", s

d

—

—

džbáneku slz, o zvonu v jezero zapadlém, jež dílu Hauptmannovu vtiskuje uritou peet národovosti a iní, že tenái jest ihned, jako by o

ocital se

v oblasti,

již

Nmci

íkají „der deutsche

Márchenwald". Rautendelein stala se symbolem poesie a krásy všecku pírodu zvlášt osamlou horskou prochvívající; zvona Jindich, jenž vytvoil mnoho zvon lidským uším v údolích znjících, jemuž zvon na výšiny slunné ustanovený však utonul a málem život ukrátil, zase pedstavitelem tvrích duch, již nejsou spokojeni, zpsobí-li vci prostední všem se zamlouvající,

pkn

TEREZA NOVÁKOVA;

Jdu

spjí vždy výše, již umiti chtji, když zmajim práce nadjná. Na smrt ranný a života sytý Jindich spati náhle Rautendelein (krásy nedostupný ideál), poznává, že ji již vidl, po ní Rautendelein jej pozdraví z choroby dychtil. tlesné duševní; mistr zanechá svou vrnou ženu Magdu, své dva synáky, zanechává všecky pomry všedního života, uvádí se v opovržení prmrných lidí, a jde, živelní mocí jsa puzen za vílou do horských konin, kde zbudovati chce chrám velebný, v nmž zvonky hlaholily by slunci vstíc, ze všech srdcí plašily by nenávist,

již

ena

i

záští,

hnv

a žal a naplnily

by

je

láskou, rozkoší

Rautendelein (moc krásy, poesie) dá mu všecky duchy pírodní ve službu, chrání jej vší pohromy; ale ani v okamžicích nejvyššího blaha a opojení nedovede zrakm jeho uiniti neviditelnými zjevy minulého, všedního a rodinného života. On slyší, jak ruka mrtvé jeho ženy Magdy, v jezero se uvrhší, pohybuje utonulým zvonem, on vidí pízraky svých dtí, any vlekou vyhání mistr ve džbáneku tžké slzy matiny; totiž peod sebe Rautendelein a proklíná ji, stává býti básníkem, umlcem a zloeí moci, která jej pozdvihla ve slunné výšiny, šastným uinila, avšak jiné, jichž více si nevšímal, uvrhla ve zkázu. Rozluka tchto obou zpola symbolických bytostí velmi hlubokým jest problémem psychickým, jinde: známý jenž vyškytá se u Hauptmanna to trojhran muže-umlce neb myslitele, jemuž vroucí, ale všední cho nedovede býti inspirací a jemuž alespo na as plnost života dá jiná bytost ženská, záludná, neobyejná. V ,, Osamlých duších" Katinka, Jan Vockerat, Anna Mahslzavou.

i

i

—

"

ZE 2fiNSKHO HNUTÍ.

IC.l

rová; ve ,, Zvonu" Magda, Jindich, Rautendelein, Umlcova neb (Rotli-Aennelein, rusá Anika).

uencova duše rvána jest dvma smry: Jan Vockerat utone dobrovoln, le ani mistr Jindich nemže žiti bez své víly (poesie) a vyhledává ji znovu. Rautendelein sestoupila v hlubokou studni, stala se smutnou a chladnou chotí ošklivého zmírajícím vodníka, a když Jindichem zoufale jest pivolávána, nezná se k nmu. Praví: byla jsem jí kdysi, ,,Tvou milenkou nejsem já, za vesny, v máji, dávno to minulo však Pipomíná mu, jak jej zpvem uspávala budila, jak jej objímávala a jaká byla její odplata. Ale pak, v posledních okamžicích pece milenkapoesie líbá svého milce, mkce klade na drn

tém

—

—

i

umírajícího, jenž ve vysoku slyší slunci vstíc

.

.

zvonky

hlaholiti

.

Hauptmannv pt msíc dosáhl

,,

Utonulý zvon" za necelých ticeti vydáni; as na úet

neobyejné obliby spadá

kolik

této

symbolické barvité v obra-

Rautendelein, postavy vzácn zárn ženských postav básník nmeckých?

III.

Paní Helena Alvingová. (Henrik Ibsen.)

\/yskoiIa jako Minerva

z hlavy tvrce svého, tehdy, když básník-vševládce hluboko, píliš hluboko zahledl se v intimní zákoutí spolenosti

^

tam v plamenném hnvu uzel

propasti, na bahno, na jichž úboí rostly kvty otrávené a všecko okolí své otravující. Jako Minerva se objevila, avšak slunnou, jasnou, úsmvnou jako Minerva nebyla; nebo Zeus tvoe ve své božské hlav Palladu Athénu, díval se v lahodné svtlo slunení, v modrojas oblak, kdežto tvrce- Ibsen chvl se rozhoením nad tím, co v sob hostí tak eený nejšastnjší útulek lidstva, manželské zátiší lásky. A tvorba jeho jest odleskem, zosobnním tohoto dojmu, zosobnním bledých, tklivých svtel, jež vznášejí se nad bahny a propastmi, marn se snažíce,

a

jichž

by

dn

jejich

valilo

tmy

se

líné

osvtlila.

Vystupuje paní

Helena Alvingová dstojná,

7F ^rSfSIv-lin

lINJtrTÍ.

IfiS

vystupuje jako žena, jejíž vli podrobuje, jíž chudina žehná, jako šastná tedy na pohled bytost. Avšak, podívejme se jí blíže do jejich hlubokých oí, zkoumejme jemné chvní se a cukání úst, naslouchejme tlukotu srdce jak zcela jinak objeví se nám skutená podstata této vdovy Alvingovy, matky mladého Osvalda-umlce! Pravda, ona zstává hrdinkou; pevn kráela její noha po srázech a kluzkých balvanech, etnými ranami rozedrány jsou ruce, jimiž v zoufalství zachycovala se trnitých vtví analysujícího poznání a úvah, aby v bahn okolním neutonula docela. Ale její výrazné oi pehluboko podívaly se na dno vcí, vyzkoumaly podstatu mravu spoleenského, povinnosti, lásky manželství, mateství a proto tak záhadn, tak nevýslovn smutn a tak vse na nás dívají. A proto chvjí se jí rty nervósním pohnutím, uila se tomuto neustálému dsnému neklidu ode chvíle, kdy složila své díví jméno. Sem tam na heroické té tvái zaryta vráska a každá o sob vypravuje zažitou píhodu zoufalou. Vypravují ty rýhy o zasnoukrásná,

dusiid se

—

vše

.

dom

.

.

—

bení se mladé dívky se zhýralým jehož statky a bohatství zdály se

poruíkem,

její matce tetám dostatenou kupní cenou za její neporušenou mladost; vypravují o tajné její lásce k muži, jenž, když za ochranu ho žádala, sám pikazoval jí návrat k zvrhlému choti; vypravují o nesíslných orgiích manželových, jichž býti svdkyní peasto byla odsouzena, o mrzké pohan, která stala se jí ve vlastním dom, když manžel

a

svedl

její

nízkou služku, a za niž odplatila se

ona osudu tím, že dít této svedené, Reginu, vychovala peliv ve své domácnosti.

^M

TEREZA NOVÁKOVA:

Jest paní Alvingová jako odvážný lovec-cestoaby si dále razil dráhu, bije se s divými šelmami, brodí se bažinami, slézá nebezpené balvany; jeho údy jsou plny ran, jeho tvá jest osmahlá, sluncem sežehnuta, vráskami zryta. Helena Alvingová na nebezpenou dráhu životní vmetena vatel, jenž

cizí

rukou; ona se potýkala se šelmami zvrhlých

pomr,

vášní, s píšerami zvrácených bojovala proti vlastnímu srdci, proti nžnosti mateské a vyšla z tchto zápas s myslí do nejjemnjších záhyb rozrušenou a zrannou. Avšak to vše nedovedlo ji pipraviti o vdomí vlastní dstojnosti; hrd tyí paní Helena elo. na napsána pesmutná pohádka života, tyí je tím hrdji, že podailo se jí odvrhnouti vše, co kdy z poskvrnné ruky manželovy pijala. Celé jeho jmní vnuje na založení dobroinného asylu pro dti, který má býti zemelému viditelnou památkou a zvrátiti každou pochybnost o jeho poestném život, jen to ponechává si vdova pro sebe a svého syna, eho pílí a podnikavým

nmž

duchem získala. Ve vážné té

chvíli

vrací

se

jí

syn-umlec

pomyšlením, že konen bude žíti spolen s jediným tvorem, jejž miluje a jenž k ní náleží a kterého s rozervaným srdcem od útlého mládí odstraovala z domu otcovského,

z cest; její duše se jasní

aby porušeni nevzala ohavného žití otcova.

vyvíjející

se

duše poblíže

Jako spolenosti okolní ponechávala víru, že vše, co na statcích Alvingových vykonáno prospšného a dobroinného, jest

otce,

dítti svému líila zásluhou komoího, tak neznámého, jako muže dokonalého, i

tém

umlec domnívá, ddicem muže-bohatýra.

tak že se mladý

tomkem

a

že 1

jest

ví

popaní

ZV.

ŽENSKÉHO HKUTÍ.

16."}

Helena, že bezpíkladné toto sebezapení, toto dlouholeté klamání za šlechetnými úely provozované, jest setbou, z níž jí vyklíí nyní, v pozdních letech, mír a spokojenost. Ví, že jdouc tímto bahnem, zstala sama ísta, že zstalo neposkvrnno její jediné milované dít, a že dmysln petvoila prameny nekalé, z nichž kdysi prýštila zkáza v proud, jenž trpícímu lidstvu pinese užitek.

Zapomínala, nešastná,

že,

jsouc

zákony k tomu nucena, píliš se ponoila v bažinu, která v

pevrácenými

píliš budila odpor, a že otravu nenávidnou pece penesla na vý3ledek svj životní. Uinila své dít synem a ddicem zhýralcovým a tím hned v zárodku otráse

sblížila,

ní

vila nadjný život jeho. Pyká mladý Osvald za viny otcovy, trpí záchvaty mozku, jenž znenáhla mkne, a žije od chvíle odhalení lékaova v šíleném strachu, že záchvat nový pinese mu

—

A

blbství.

ped námi

když Helena Alvingová stojí tváí ozáenou nadjí na konený

tak, s

dotkne se blesk tohoto výrazného, hrd pozdviženého ela. Asyl dobroinný v pedveer svého otevení lehne popelem, milovaný syn mír,

vyznává

která jej stíhá, vyítá jí, kterého od ní nežádal, který který rád by jí vrátil, a za málo hodin po požáru propadá ped jejíma se

jí

z kletby,

mu tento život, jest mu bemenem a

že dala

oima

šílenství,

opakuje neustále,

—

blb

—

a

tup

jako stroj, by mu matka podala slunce slunce, jež práv v nádherné kráse vyšlo po mnohých deštivých dnech. Duše Heleny Alvingovy ocitá se ve strašném dilemat: má usmrtiti tohoto nešastníka, jak ji žádal, prášky morfiovými, jím nastádanými, aneb má býti svdkyní jeho 11

lERÉZA NOVÁKOVÁ:

166

muk nedozírn dlouhých? ucukává

—

Již sahá po krabici

—

ona toho nedovede, nedovede nikdy! V té chvíli zapadá opona nad postavou paní Alvingové; opona s perspektivou života plného nejbodavjších výitek a po boku syna pod zvíe sníženého Historie umní podávají úchvatné obrazy nešastných matek: Maria, vznešená matka Kristova, vidí umírati svého božského syna za híchy všeho lidstva; krásná Nioba zavifíuje chloubou svojí smrt rozkošných svých syn a dcer, kamení bolem a jako kámen ješt roní slzy; a Helena Alvingová obtuje nhu srdce, slávu svých skutk, obtuje pravdu, aby svému dítti zachovala bezúhonnost, nevinu mysli, a dá mu v údl zase

ale

ne,

.

.

.

i

—

erva

blbství, jenž u

bylinu

nám

žití

synova.

tklivé slzy, nesešílíme.

—

rozkvtu ohavn rozhlodal

Ony dva obrazy vynucují osudem této matky div

ale

Než ješt zapadne opona nad píšerným výIbsenovým, podívejme se mu znovu v hluboké plápolající oi a zeptejme se ho: jsi nám mla býti, neblahá? Vstoupila jsi ped nás jako vzor poslušné dcery, milenky odíkající se, choti vše snášející, vše odpouštjící? Choti, jež híchy mužovy nejen zakrývá, ale je napravuje, oišujíc jeho jméno a vychovávajíc dobroinn dti z jeho svod vzniklé? Nebyl by tvorerr-

ím

i

—

Henrik Ibsen tvrcem tvým, kdybys mla býti takovou melodramaticky pohnutlivou bytostí! Ne, on meem svého umní al do spleti spoleenských ohav a tebe, jako hlavu Medusinu, krásnou a strašnou, pozdvihl do výše, aby všichni, pohlédnuvše ti ve tvá, kamenli hrzou a trnuli nad Medusami vynucených, zaprodaných, chorých manželstev, jimž hadové útrap a hích ježí se

ZE ŽENSKÉHO HNUTÍ.

1G7

kolem ela Tys svému básníku 'nebyla prostedkem, jimž lákal slzy z útrpných oí, tys .

byla

mu

.

.

zbraní, kterou chránil slabé, bezprávé, ádem a zákonem deptané,

—

spoleenským Helena

Alvingová

revolucionoval ženu!

byla

mu

píkladem,

jímž

IV.

Paní Milena Matušová v

»

Psti «.

(Jaroslav Hilberi) iPsáno v jeseni

1893.)

IV^oclerní žena, ne proto, že svým ženstvím stojí '^ * bojuje, jím od svého na výši doby, za

*

okolí se

lovkem kem, jenž

— nýbrž

n

moderním lovkem. zachváceným chorobou asovou, lov-

liší,

jest sílen

že jest

v rozebírání jejích

píznak

pemoci,

nedovede pevností mysli vybednouti z jejích kalných vln. Paní Milena Matušová zejm nese na svém ele peet doby; ped stoletím, ped jeho plí, ba snad ped ticeti lety byla by postavou alespo u nás nemožnou. Jindy podobné stavy zachvacoti bu valy duchy veliké, vysoko spjící a dovedli žíti s bouným tím rozkladem v srdci, pipoaneb jej petrvali a z nho se vyléili meiíme si jen, jak koní ,,Faust" velikého skepAle paní Milena Matušová jest tika Goetha. a

bolestí,

ale

nedovede

jí

— —

ZE ;^E:NSKfiHO HNUTÍ.

169

.Jednou z davu", ne sice ženou všední, ale pece jednotkou z etného zástupu milujících žen, nžných a citlivých matek, a jest symptomem, že nemoc doby, vlastn druhé poloviny našeho vku, nevra, beznáboženskost, zachvátila již intelligence. všecky vrstvy lidu

—

i

oné

naprosté odevzdanosti v autoritu u nás protireformace vnutila národu, kdysi tak hloubavému a pemítavému, byla podobna zbožnosti než a která asto

Po

církve, kterou

mén

modláství a zevnjší form, nastal úplný pevrat; vzdlanci zakládali si na tom, že neví v Boha,

—

neví niemu", pímo

stydli za jakýkoli vrstvy více mén bezmyšlenkovit v tom jich následovaly. Nejposlednjí ovšem ženy, pedstavitelky konservativismu v lidstvu, ale ty daly se konen na že

,,

projev zbožné

mysli,

—

se

a

široké

i

cestu,

kam

je

nutil

duch

asu.

A

tak vidíme paní Milenu vyrstati v rodin, kde, jak dob zcela pimeno, nemli ani zdání o tom na vlastn zbožnost a náboženství záleží, kde dti zely Boha v hostiích, kostelníkem ,,v erné díe peených", v odrhovaném oltái a v podobných vnjších a všedních zjevech. Vidíme ustalovati se v ní dívku, která naprostou beznábožnost považuje za jejich pýchu a za píznak jejich sily a která stavši se nevstou a ženou Jana Matuše, splývá s ním v jakémsi vše vyluujícím egoismu blaženství. Jest to rozmilá, tak zvaná dobrá žena, která v muži a dvou dtech, Jeníkovi a Milušce k srdci si shrnuje celý svt. Vedle ní, nad ní není dále nieho. Svtlá, nžná postava, le stojí na vratkém základ vlastního štstí.

em

muž

—

TEREZA NOVÁKOVÁ:

170

Tu zeme

jí

hošík; paní Milena náhle nad jakéhosi strašného zhoubce, ní i nad jejími dtmi, jenž pst, a to jest její Bh! Jest

jenž

nkoho vidí, má moc nad

stále

napahuje

sebou

—

tento Pán zástup ješt mnohem dsnjší Jehovy starých žid; nevzbuzuje ani úcty, ani pokory, jen hrzu Ona k zoufale se neutíká, ona ho nevzývá a konen jeho vli se nepodrobuje, jako by byla uinila nžná, smrtí dcka stížená matka ped pl stoletím; jak možno vzývati, podrobovati se nepíteli? Toho se bojíme, jej, nemohouce ho pemoci, podplácíme, oblu.

,

.

nmu

s ním o poklady ohrožené smlouváme. iní paní Milena.

zujeme,

A

to

Ve svém obydlí vztyí po smrti hošíkov zjev jindy nevídaný, zlacený oltáík, rozžehá lampiky, klesá ve zdánlivé pokoe na kolena, a pi tom ve své nejvnitrnjší mysli neustále na Boha se hnvá, s ním se potýká, jeho nenávidí. Krátce po smrti hochov tžce rozstn se jí dít druhé, osmiletá holika; tu se jí zdá, že onen škdce jest mocnjší, než by byla tušila, tu jí

—

pipadne, že se jí nejspíše mstí, ponvadž ve díve nevila, tu jej pone chlácholiti, s ním smlouvati, slibuje, že mu dít dá, nechá-li je

—

na

živ, zdvojnásobí svoje podplácení, vedle lampiek, které ve své mysli nazývá ,,podkuováním jeho", pone rozdávati almužny, až nerozumné. A v každý den, v každou hodinu, úkosem a tajn dívá se, zdali on, její nepítel mstivý, nepichází si pece pro slíbenou obt, zdali nebude jí plniti dané slovo. V tom hrozném stavu ztrácí zájem o vše, ztrácí každou oporu, lásku muže a lásku k muži, která vedle mateské lásky byla jejím celým egoistickým svrozžíhání

i

i

ZE ;^ENSKÉHO HNUTÍ.

171

tem, hyne tlesn a potácí se ponenáhlu ve tmy duševního rozkladu. Nová rána, nové smrtelné onemocnní dcka vstrí ji do hlubiny té docela. Paní Milena nyní Boha ješt intensivnji nenávidí, a bojíc se, že on bude jí navzájem silnji škoditi, hledí se nadobro s ním vyrovnati, hledí jej smíiti, jej jako strážce duší mrtvých dtí uznati u hrobu Jeníkova, v oné strašné noci, kdy Miluška doma umírá, a její matka jako štvána bloudí pustým mstem. Dít pece zeme, a ona zapomenuvši všeho smíru proti neviditelné té ,, Psti", zdvihá Le dlouhý psti svoje ve hrozném spílání ten boj o Boha a proti Bohu napial struny její ony praskají, a bytosti na nejvyšší míru, slova láni jsou Milenina slova poslední. Paní Milena jest postavou doby pechodní; doby pechodní postavy proto tolik trpí, vždy trpí, jsou hlasateli nového, osvobozachváceny jsou siln dravým zujícího uení, i

.

.

.

—

a

—

—

a

stárnoucích ideí a neznají kudy z nich vyváznouti. Že tato naprostá, materialistická nevra a beznáboženskost jest nocí, po níž pichází svítání, tvrce paní Mileny naznail nám postavou doktora Vordrena lékae. Nejlepší a nejvtší duchové na sklonku XIX. pikloují se ke krásnému a vroucímu vku Kristovu evangeliu.lásky, nebj osvojují si vznešený, ve svých dsledcích rovnž spasný deismus aneb konen pantheismus. Avšak toho svítání nedovedla postehnouti ,, jedna z davu". Ona své naprosté, slepé pijetí zásad doby zaplatila pozvolnou trýzní, pak záhubou. Autor ji vykreslil v rysech markantností svou až krutých; jako folii pidal ji sestru Zdeiíku a do jisté míry služku

proudem

již

i

—

bu

i

ItRF/A NOVÁKOVÁ:

172

Fanny, dívky, každou ve svém zpsobu lehkovážné a povrchní, které u vdomí své nicJnosti prchají z pítomnosti veliké a vznešené Smrti. Zvlášt jemným psychologickým tahem v pojinak roztomilé Zdece zdá se nám vrchní, její vyzvání k služce Fanny, aby hledly se ob

a

mén

híšnými a pak teprve troupistoupiti k umírajícímu dítti. Ovšem, Zdeka, která v odvrhovaném oltái kdysi vidla Boha, zlepšení své nyní hledá ve vyzpovídání se. Jako kontrast pak postavil autor paní Milen po bok starou paní Matušovou, idealisovaný obraz kesanské zbožnosti a podrobující se oddanosti dávno minulých desetiletí. Drama ,,0 Boha" ili ,,Pst" vyšlo na poátku tohoto léta tiskem, když provozování jeho na Nár. Divadle zakázáno z domnnky, že by Myslíme že by tomu dílo vedlo k atheismu. bylo bývalo práv naopak; duševní trýze a boje paní Mileny, její skon, zdrcující vdomí Zdeino, rozervanost a nestatenost Jana, manžela Mílenina, jsou argumenty proti atheismu. A autor sám není jeho stoupencem; mluví-li ústy které své postavy, jsou to ústa dra. Vordrena. státi

faly

lepšími,

si

—

Lehounký záchvv zpsobu

Maeterlinckova

cítíme v dramatu ,,0 Boha" a trochu vzpomíJana náme Ibsena v ,, Malém Eyoifu", Vockerata k jeho a žen Katynce v ,, Osamlých duších" Hauptmannových. Také poi

pomr

rodim

družný motiv v Milenin a jejího okolí o Boha, kletba to, kterou pinesl manžel

boji

Jan

tuberkulósní svojí podstatou v rodinu a kterou žena jeho náhle poznává a oceuje, jest motivem moderních dramatik a tak silný (teba ne nový), dalo se sosnovati palivé že by pouze na

nm

?F\'SK.HO H\L'TÍ.

7.r.

sociální

drama.

Le

problémy,

173

námtm

onch

básník podobné, ešil Hilbert zpsobem zcela osobitým. ,,0 Boha" vyrstá pln z našeho zcela opomenuto tu malichereského života, ných zevních znak. Veliký a zvláštní talent

a

vzbuzuje oekávání, že myšlenkové proudy doby zavede v eské drama ješt astji.

autora ,,Viny"

v.

Olga Rubešová.

(Fr.

X. Svoboda.)

(Psáno 1903. Znovu 19!1.)

[jívejte se, kudy kráela!" upozoroval básník na *-^ svoji hrdinku již titulem díla, když poprvé r. 1901 podal je ve sloupcích asopisu, aby po roce dal mu formu knihy a opt po roce uvedl Dívejte se, je na jevišt Národního Divadla. jak pes eskou scénu kráí stlesnní moderní ženy uprosted rznorodého svého prvodu, otce svtáka, matky dobré, ale nekonen mlké, sestiky, jejíž velikou událostí, všecku ji prostupující, jest ples, trojice mladých muž, mravn obojetných, zcela plochých, všecku duchovní stránku života pímo nenávidjících a konen sestry starší, Marie, kvtu to, který v plod neuzrál a který zvláštní svoji vni vdýchati chce alespoií v duši budoucích, v duši syn. Dívejte dívka, která chce žíti dle svého se, jak tato vlastního zákona mravního, na konec ztroskotá, dle první verse v blázinci, dle druhé skokem

ZE

ZENSKHO

175

HN'I'TI.

okna. Dívejte se, jak a kudy kráí; záiove vámi dívá se eské íiledišt na tuto uvdomlou a nadanou dívku; má ji za bytost nepirozenou, považuje za chorobu, že peje si mladá umlkyn vyhnouti se manželství, aby nezabilo její talent, žádá si od ní, by byla sebe neobyejnjší, poslušnosti slepé k rodim sebe omezenjším. NeZ

s

tato výjimená bytost píliš vysoký, ale že podlomila si sama kídla, davši svojí vli podmaniti citem. Nelituje, nemiluje, nevysvtluje, jen odsuzuje. lituje

neekne

jí,

neklesla,

ponvadž

si,

že

byl

cíl

Ped mnoha

lety šla eskou scénou Anna Hauptmannových Osamlých duší"; byla pijata chladn beze všeho porozumní. Zatím tolik stalo se v ženském hnutí v echách; vkroí na prkna naše eská, nová žena a obecenstvo odvracuje se od ní znechuceno, ba bouí rozhoení ji vítá, chce našlehati všem ženám jí podobným, chce otevíti dokoán všecka v echách

Mahrová

z

,,

i

i

okna a svrhnouti

s nich všecky Olgy Rubešové. Považuje za bytosti milování nejhodnjší sliná dvátka, jež se jen strojí, taní, flirtují a nemyslí; jásá nad odsuzujícími výroky zmínné

mužské trojíce a ostatního okolí Olžina a se zadostiuinním pijímá karrikaturu emancipovaných žen, jimiž básník nahradil slenu Veselou první verse.

Jak jinak mluvilo k jehož rádi

se a psalo,

když na severu,

malým národm my echové

pirovnáváme,

šla

scénou

,,nová v ruce

tak žena"; metlu,

se

obraz netiskl divákm ve Švédsku, Norsku, Dánsku by zrcadlo, ukazující podoby Rubeš, Rosiku, Tichých,

tam

tam,

její

TF,Rf;/A

17rt

Martiek a

nevoli,

NOVÁKOVÁ:

atd., nebudilo soulilasu, nýbrž zahanbení z uražené ješitnosti plynoucí.

Básník, píše svoje drama, koncipuje postavu své Olgy, zajisté nezamýšlel pipraviti hledišti veselý veer s píke drastickým koncem. Chtl, vrhaje pronikavé svtlo na svoji hrdinku, osvítiti zárovefi odehrává se zápas stále ješt bojišt, na

nmž

neukonený, ale

Posílil je, chtl zápasící posíliti. ješt více je pouil. Nebyli v nejmenších pochybnostech o svém

stálém vzestupu, a již již jevil se jim zeteln náhle vidí dosažitelný vrchol. ale ideální, v ženino právo srdce a duše, kteí ti, kteí chtjí, aby žena byla krásnjší a lidstvu prospšnjší svojí svobodou, kteí k tomu pracují,

Te

ví

aby

dokonalá dvojice lidská, bytosti od le stejn lepé duchem a tlem, stejn zdárné splývající v mocný sou-

stála tu odlišné,

sebe

stejn zvuk,

silné,

—

že jest jich jen velmi málo, že jsou jen

výjimkami, a ostatních že jsou milliony. Zápasnice a zápasníci, s nimiž básník

šel

nž

promluvil do velikých dav, shledávají, a za že nestoupali 1 vrcholu, le že ocitli se na špiatém

výstupku, který pivodil onen smyslový klam. S nimi nahoe, na nebezpené výsp jest nešastná a odsuzovaná Olga Rubešová, a hluboko udodole na úpatí jsou ženy skoro všecky,

bu

lané autoritou

náklonnost,

muž,

bu

bu

píliš pohodlné, by stoupaly na

výstupky drsných hran. hýkají poslušné a smjí

Aneb

derou. tají

.

.

je

obávající se o jejich

A

muži, až na nkolik,

se

tm,

proklínají, v

které nahoru se

duchu

s

oken me-

.

Ti, za nž básník promluvil, sedí a pemýšlejí: Co dlat? Sestoupiti, když je vrcholek tak dalek?

ZE ŽENSKÉHO HNUTÍ.

177

Dáti se zlomiti, rozehnati, když je hlouek stále tak malý? Ne, od hrany k hran, vždy znovu vzhru; snad smlci strhnou dav dole ekající, pohodlný a bojácný. Snad až za padesáte let pjde naší scénou moderní eská žena, nová Olga Rubeeské hledišt šova, porozumí jí a uvítá ji a všickni ostatní s ním.

—

i

VZDLÁNÍ A

ŠKOLSTVÍ.

ženino právo na svobodnou volbu povolání a na volný pístup ke vzdlání všeho druhu. (Psáno

z jara

1897; prosloveno o

I.

sjezdu žen eskoslovanských.

^tojime na praliu dvacátého vku zpt v nekonenou tu adu století,

^

a

)

hledíme dosud evoluce

jež

Jaká to uplynula y moe minulosti. a pece, pokroku, vzdláni jest v nich zejmá, nthledime-li k posledním padesáti létm, jak málo zmnilo se pomrn v postaveni a právu ženin! Bájená zmna udala se s mužem, on ohromn pokroil od polodivocha až k nadlovku, jemuž žádné intellektuelni dílo nezdá se nevykonatelným, všude uplatoval svou individualitu, kdežto žena jako pedstavitelka svého poh'aví zstávala (s malou obmnou, kterou neslo s sebou zjemnní mrav) tvorem stále nižším, tvorem podružným, v nmž na hlavní, ba jedinou váhu padalo jeho pohlaví, innost a povinnosti s tímto spojené. Rekyn Sapfo a Corinna básnily,

—

—

12

TLRÉZA NOVÁKOVÁ;

182

Assyanka, Semiramis, slavn panovala, Hypatia za dob prvního kesanství vynikala ve filosofii, mathematice a hvzdáství, Hrosvitha z Gandersheimu skládala dramata, a nekonená jest ada uených a duchem vbec vynikajících žen ve vku a novém, jež byly výmluvným svdectvím pravdy, že ,,duch nemá pohlaví". Ale toho všeho jako by nebylo; lidstvo dále kráelo podle tchto vzácných ne s pemýšlením a obdivem, nýbrž s podiveným a spolu útrpným úsma dále prostírala se hluboká tma bezvem, práví a zneuznání nad životem žen.

stedním

kvt

—

O revoluci francouzské praveno, že uvolnila všecky duchy; na západní polokouli zrušeno a to podivnou náhodou práv zásluhou ženy, paní Harriet Beecher-Stowe, otroctví plemene erného; nová, tišší revoluce zpsobila u nás rovnost stav a vybavila rolníka z pout poroby, avšak ješt roku 1861, napsal John Stuart Míli do svého díla ,,Subjection of Women" hnvivou vtu: ,, Nemli stanoviti, že okolnost, narodí-li se kdo

bychom

dvetem

na.

míst chlapcem, ernochem místo

blochem, mužem prostým místo

šlechticem, má roziiodovati o postavení osoby pro živobytí celé, má pekážeti lidem, aby dosáhli vyššího spolea s ídkými výjimkami, aby poctivým zpsobem zamstnávali." R. 1879, když zemela nejslavnjší spisovatelka francouzská

enského postavení se

George

pl

Alfred Meissner v elegii na ,,Vy dít k žen: ,,Ro aneb se modli, a kleta bucf, když jinam lne tvj cit. moudrých odváží se k slovu, Když v své právo žádá, zdrtí tíži pout, hned bouíte, hned zloin zíte znovu a bez soucitu pronášíte

Sand,

neobyejnou tuto ženu:

ad

soud!"

A

ješt pede

dvma

roky

na

samém

ZE ?.ENSKÉH(J HNUTÍ.

183

pipuštní žen k studiu universitnímu, z úst professora Alberta nejvyšších kruh ozval se hlas, který muže oznaoval jako bytost obanskou, kulturní, ženu jako bytost pírodní. prahu

vdc

z

Kdykoli povznesena ze stedu žen aneb jejich zastanc žaloba na bezpráví, jež páše se, když považována jen a jen za bytost pohlavní, poukazována k tomu, že taková jest vle Tvrcova,

zákon pírodní.

Podíváme-li se však blíže na tuto kulhá na obou nohách. Nebo

thcoríi, vidíme, že

kdežto v jednom druhu individuum mužské pedí nkterými vlastnostmi, shledáváme pednosti v jiných druzích na individuu ženském, kdežto opt jinde jsou si ob individua úpln rovna. Obdivua síle topolu, zádumivému vrb, a nikdy pi tom neuvažujeme, jakého topol neb vrba jsou pohlaví, ba obyejn to ani nevíme, u tchto strom rozdlení jest velmi zejmé a písné. Rovnž tak jest tomu u nkterých druh palem, tchto královen v íši

jeme

se štihlosti

pvabu

a

rostlinstva; lidstvo státu,

ale

v

žen

vdn

klaní se jejich majelovka se neklaní,

majestátu

uznává jen a jen panovnickou podstatu mužovu, ženy pro její podružnost lituje.

a

pkné deklamace sladkým hlasem, kdežto družka jeho jest nmá, o lvu, jemuž splývá híva s mohutné hlavy, o kolibících a jiných sliných ptácích, jichž samekové stkvjí se barvitým peím, rovnž málo lze dokázati podružnost individua ženského. Práv u nejmohutnjších opeenc, dravc, jsou matky pokolení vtší postavy; a kdo by neznal zaízení v íši vel, V

živoišstvu pes všecky

o slavíku, jenž honosí se

—

kde individua ženská nejen vévodí celému ple-

TEREZA NOVÁKCíVÁ:

181

n

pro pracují, kdežto úlohou velmi podružnou? Stará bojovnice za ženská práva, Amerianka Eliška ady Stantonová praví v té píin: ,, Botanika a biologie dokázaly, že rozdlení v pohlaví podružným u vývoji; žena musí jest krokem

meni,

ale

i

udržují,

je

mužská spokojují

býti

oznaována

považována

se s

tídna stejn s mužem a za bytost lidskou. Jakmile tuto pravdu, dostaví se každý a

vždy

sob uvdomíme

vývod snadno, pirozen a mocn." Jakmile tedy uznáváme ženu jako muže

lovkem, vyplývá

nej-

toho, že náleží jí nezkrácen všecka lidská práva. Náleží jí, aby, jelikož složena jest z tla a duše, ukojena byla dychtní nejen její žíze a hlad tlesný, ale

prve

z

i

ducha nesmrtelného; náleží jí, aby smla psobiti a chleba k ukojení svých tlesných poteb dobý-

sob podle schopností, sob vypstila, náleží

nimiž se narodila aby všecky zdroje vdní a umní, pokroku a svobody, jež civilisace po tisíciletí odkrývala, byly jí uinny pístupnými, tak aby z nich erpala a osvživši a navlaživši se jimi, dále na nekoneném díle kultury pracovala. Požadavek ten, jenž jest tak pirozený, vidíme-li v žen lovka, t. j. tvor k obrazu božímu stvoený, ješt dnes leckomu bude se zdáti pemrštným. Ped stoletím, ba, ped plstoletím však byl by býval považován za zloin, za velezrádu na lidstvu. Aby nebyl za smšného považován, pravíval muž, t. j. celá tehdejší za platnou uznávaná spolenost, že žena má tlo a ducha. Toto tlo ženské plnilo tžkou úlohu mateství, tyto ruce obratné a nohy rychlé byly ureny k tomu, aby vati

a jež v

i

s

jí,

Zr ?FNSKtin IINTTÍ.

185

ve službách rodiny, muž, a nejobtížnjší; že má mozek, v žena krom tla, rukou a nohou sídlí duch, o tom neuvažoval nikdo, a ,, nesmrtelné duši" dovoleno leda v modlitb k Bohu se povzdychati. ,,Ro aneb se vznášeti a k modli!" Vznešená nauka kesanská byla žen jako nauka lásky, než jako vykládána

neúnavn pracovaly asto

dílo

nejnamáhavjší

i

nmž

nmu

mén

uení

poukazováno jí k obrazu Ukižovaného jako k vzoru, a vskutku její city nejsvtjší kižovány stokráte za den v trapných mukách. Zcela zapomínáno krásného rení Mistrova o žen, která nebudiž jen pracovitou, starostlivou Martou, ale nadšenou Marií, nejen tlem, ale duší. Když pak vždy jen tlu a nikdy duchu ženinu hovno, a schopnosti jeho cenny a vzdlávány, když žena touto tisíciletou výchovou byla vyvinuta jednostrann, vyhlašováno, že žena práce duševní a vývoje intellektuálního vbec naprosto schopna není. Jednotlivé ženy vynikající psobnosti, jichž pes všecko umrtvování ducha bylo vždy, oznaovány výjimkami bezvýznamnými, ztrácejícími se jako krpje nepatrné, by záivé, utrpení,

—

i

i

v

nekoneném moi

žen všedních,

duševn

ne-

schopných, s psobností svou úpln spokojených. Toto stanovisko velmi oste kára John Stuart Míli, prav: ,, Považuji za smlost, chce-li kdo rozhodovati, co ženy jsou neb nejsou, co mohou a nemohou býti pirozenou svojí povahou. Ve svém volném vývoji byly až dosud držány ve stavu nepirozeném, že povaha jejich se musíla velmi zvrátiti a petváiti; nikdo nemže s jistotou tvrditi, že by byl njaký rozdíl v povaze a schopnostech žen a muž, kdyby ženské povaze byl

1S()

TFRÉZA NOVÁKOVÁ:

.

pán volný rozvoj jako mužm, aniž jí byl dáván umlý nátr, vyjma ten, jejž pomry spoleenské vyžadují a který by byl dáván stejn obma pohlavím." A jinde pipomíná: ,,Co se nyní nazývá pirozeností žen, jest vcí naprosto umlou, výsledkem násilného potlaování v jistém smru, nepirozeného podncování ve smru jiném." Vda, prostý rozum, spravedlnost tedy uí, že

úpln rovnocenná s mužemnjakém ženském, t. j. duchu nemže býti ani ei. Psycho-

žena-lovk

lovkem

a

že

jest

tudíž o

slabším logové ovšem tvrdí, že v nkterých vlastnostech

se duch ženy od ducha mužova; avšak tu nutno k tomu poukázati, že teprve budoucnost tyto rozdíly ve svtle jasnjším, positivnjším ukáže, budoucnost, která dovolí ženám rozvíjeti a vzdlávati se svobodn jako muži. Le bohudíky není teba odvolávati se na pouhý zákon pírody a požadavek spravedlnosti. A, jak již eeno, teprve v druhé polovici XIX. vku trhal se na nkterých místech erný závoj nevdomosti, kterým spolenost zahalovala nešastnou hlavu ženinu, odkazujíc ji takto v uzavenost vného podruí, Amerika teprve 1848 udivenému svtu objevila se se svou r. doktorkou Alžbtou Blackwellovou, Švýcarsko s universitou curyšskou v ele, v letech šedesátých otevelo brány university ženám, kdežto v Anglii zásluhou mrs. Garret-Andersonové a miss JessBlakc zizovány za stejné doby ,,colleges", máme již adu doklad, že ženy osvdily se ve všech oborech dosud muži zabíraných. A doklady ty, velmi vzácnou zbra v boji za lidské právo ženy, lze sbírati v dobách, kdy o tak zvané ženské otázce nebylo ani slechu, liší

a

—

tém

i

ZE ŽENSKÉHO HNUTI.

nebo vždy naskytovaly erný závoj nevdomosti

187

ženy, které onen omezení nestrply na sob, s podivuhodným odhodláním jej strhávaly a objevovaly svtu zá ducha silného a svžího. se

a

Pochybovai o duševním fondu ženin a ženy samy vždy vili, že jest mysl ženská nejmén zpsobilá pro vdy exaktní, suchopárné, vyžaduúmorného, hloubavého badání a vyluující jakoukoli innost fantasie, tedy pro filosofii, mathematiku, astronomii, fysiku; pro vdy pírodní vbec. A hle! co se ukázalo?

jící

Polobájenou Ptolomaidou

a Hypatií v V. stopoínajíc máme až po Sou Kovalevskou, kterou dlužno již v nejnovjší dobu poítati, takovou statenou adu žen v mathematice, fysice,

letí

hvzdáství

vynikších,

Jeannu

Dumée,

Cunitzovou, markýzu Gabriellu du Chátelet, Gaetanu Agnesi, Carolinu Herschelovou, Germainovou, Mary Sommervillovcu, mis lorovou, Marii Mitchellovu, Hannu Bouvier

Marii Marii Žofii

Tay-

a asi tucet jiných, známých (jichž výpotem nechci unavovati), že nižádný professor mathematiky netroufal by sob dnes tvrditi: ,,Žena není zpsobila pro studium mathematiky a ne-

mén

nm

v žádných vdeckých výsledk." Cena Bordinova, které dobyla Soa Kovalevská, jako zlomyslný diblík by se mu vysmála. docílí

V osmnáctém vku, kdy se ženám ani nesnilo budoucím povolání lékaském, zabývala se signora Manzolini v Itálii a Marie Kateina Biberan ve Francii s velikým úspchem anatomií, dv jiné Francouzky mme Lachapelle a mme o

Boisvin vnovaly se anatomii pathologické. Paní Eliška Blackwellová, jmenovkyn první lékaky,

l.SS

II

proslula

herbáe

v

Rf/A N0\AK()\'A:

pedešlém

vku

jako

skladatelka

znamenitá odbornice v botanice a naše žila na poátku eská Josefina Kablíková, tohoto vku, tak byla vzdálena všeho proudní svtového, že lze nám ji jako vzácný zjev minulosti postaviti po bok badatelce anglické. Žena slavného Franklina, bývalá slena Christina Laddová, vynikala v logice, Clémence Royer ve svých studiích pišla k témuž výsledku jako Laplace a slavný Charles Darwin, kterého pozdji peložila Tch, jež studovaly klassické a komentovala. jazyky zcela na svj vrub, jest poet veliký malý národ eský již v zlatém vku Rudolfov a ml své ženské linguisty Evu Popelovnu z Lobkovic, Kateinu Aberlinovu a Helenu z Wakenfeldu. Ba národ náš ješt díve proslul nevídaným zjevem theologických spisovatelek, Marty z Boikovic a Krescencie Zmrzlíkové ze Svojšína, jež byly jaksi korunou a výkvtem onch prostých, eských venkovanek, které, dle slov Aeney Sylvia, pozdjšího papeže Pia II., lépe znaly ísti a vyi

a

i

bibli než mnohý Mnohem ješt etnjší

kládati

italský prelát.

než na poli vdy jsou výsledky, jimiž proslula žena minulosti na poli umní slovného, dramatického a hudebního. V obou tchto posledních byla jen reproduktivní, jména jako Mrs. Siddons, Ráchel, Ristori, avšak Corona Schróter mají zvuk svtový; v poesii a krásné prose byla produktivnost jejich uznan znamenitá co do mnohosti a jakosti. Jest nemožno vypoísti básníky a spisovatelky všech vzdlaných národ od dávnovkosti až po tu dobu, kdy umožnno ženám ádné vzdlání každá literatura hojn vyšší a odborné; propletena jest kvty umní, jež srdce ženino

a

tém

189

7? ?ENSK:Hr) HNliTf.

procítilo, duch ženin promyslil a ruka ženina ve tvar pístupný zpracovala. Všecky tyto vzácné zjevy z minulosti dávnjší a bližší daly Stuartu Míliovi právo vyjáditi se: „Nejrozhodnjší opovrhovatel žen se neodváží se popírati, spojíme-li zkušenosti doby nové zkušenostmi dob minulých, že ženy, a to nejen nkolik žen, ale mnohé ukázaly se býti schopnými snad bez jediné výjimky všeho toho, co nyní vykonávají muži, a to se zdárným výsledkem." Velý tento zastance žen, jenž vždy uznával velikou pomoc vdeckou, již poskytovala mu jeho cho, v posledních letech svého života dokal se zadostiuinní, že eta žen vzdlaných, produktivních, vdecky pracujících po osvícených

inech stát svrchu zmínných rapidn se množí. Nejen že básníky a spisovatelky rostly co do potu a dosply k úrovni umlecké, na jaké stojí

Georges

Sand,

George

EUiot,

—

Charlotte

Bro wning, Bront, Mrs. Gaskell, Elisabeth Barret Fanny Lewaldová, Eliza Orzeszková, Luise Ackermannová, Christina Rosetti, Neera, Ada Negri, Ebner-Eschenbachová, naše Leffler-Edgrenová, Božena Nmcová, Karolina Svtlá, o mladších ani nemluvíc: k nim pidružily se hudební skladatelky a velmi kepká eta výtvarných umlky, kterým jest slávou v ele Rosa Bonheurová. Studiu vd právnických, u žen dosud zvlášt neobvyklému, se stkvlým výsledkem oddaly se doktorky Marie Popehnová v Belgii a Emilie Kempínová ve Švýcarsku. Lékaek amerických, vystudovavších ve Švýcarsku aneb na amerických ženských universitách, jest mnoho set, rovnž anglických již jest etné jsou lékaky ruské, dosti, jimž vedle domácí pdy Východní Indie i

190

lT.Rr:/A

poskytuje

vdnou

Nmecko má

Také

honosí se svou

NOVÁKOVÁ:

záslužnou oblast innosti.

a již

etné lékaky

své.

Dánsko

Francie doktorkami Chopinovou a Benoitovou, Víde svou Possanerovou a Rothovou, Polsko Krajewskou, a my echové co do potu skrovní, ale co do intelligence, jak statisticky dokázáno, bohatí, máme hned snaživé své doktorky dv:*) Bayerovou a Keckovou. Vysoce potšitelným úkazem pak jest, že nkteré z lékaek nejen praktikují, ale vdeckými studiemi anatomickými, biologickými, mikroskopickými a bakteriologickými se zabývají a také práce vdecké tohoto smru uveejnily. O svtovém kongressu Chicagském r. 1893, když promlouváno o psobení ženin ve jmenována celá ada lékaek-badatelek a vdeckých spisovatelek, amerických a anglických to doktorek. Také ženy, jež nezvolily lékaské povolání, provozují velmi vážn studia podobná; pipomínám cho ruského professora Menikova, která pracovala na ústav Pasteurov, dále Amerianky Susannu Gage a Julii Plattovu. Slena Eleanor Ormerodova jest entomologickým poradcem kráAmerilovské zemdlské spolenosti britské, anky, Mary Muretfeld a Mary Treat rovnž horliv pstují entomologii. Soa Kovalevská, tento první ženský professor universitní, ve své má mnohé mladé následnice; nejznámjší Eli

Moller,

i

vd,

dv

vd

dob

(v kvtnu to samozejm nese se k Zúmysln však poneo sjezdu proslovena. cháno i v knize, aby lépe vystoupil ohromný pokrok, udavší se zatím u nás, ícdy r. 19u0 uvolnno studium medicíny, *)

1897),

Tvrzení

kdy

e

i

slavena (r. 1902) první universit a povstala do sofie

bohatá

r.

lékaská promoce ženská na eské 1912 vedle etných doktorek filo-

ada eských

lékaek.

7.V.

?.F.NSK:ilO

HNUTÍ.

101

nich jest Philippa Fawcettova v Anglii a Margaret Palmerova, která znovu ustanovila obh komety Marií Mitcliellovou odkryté. V echách studiem fysiky a hvzdáství zabývá se Pavlína Šafaíková. Anglie velice si váží botanicky mrs. Marianny Northovy, badatelky ve floe indické; Annie Besantova jest první autoritou v uení Z

a buddhistickém, Ruska Ragociná studuje nápisy chaldejské a assyrské, kdežto miss Fletcherova zabývá se ethnografií kmen indiánských. Fakt, že jest dosti žen, které zabý-

brahminském

nesnadnými odbory vdy, jimiž

vají se

muž

vnuje

z tisíce

sotva jediný, jest tedy zajisté dkazem úplné rovnocennosti ducha ženského mužského a spolu dkazem oprávnnosti požadavku svobodné volby povolání dle nadáni, a požadavku druhého z nho vyplývajícího: vzdlání všeho druhu. Nebo ke každému povolání nadanému lose

i

i

vku

teba dostatené pípravy pípravy pekážkami neznesnadované; že mnohé z vzácných žen svrchu jmenovaných dokonale splnily poslání své vdecké neb umlecké, aniž k tomu po zpsobu obvyklém u jinoch byly vychovány, jest obžalobou a nikoli ospravedlnním spolenosti lidské, která nemže sob páti, aby nkterý její vysoce nadaný len utrácel své síly tlesné a duševní v pemáhání a odklízení zbytených jest

,

svízel!

Svobodná volba povolání jest vcí tak dk samému jádru zdravotního stavu lidstva sahající, že o ní asto již citovaný Míli praví: ,,Není nieho vedle nemoci, nedostatku a provinní tak na úkor blahému užívání života ležitou,

jako nedostatek slušné psobnosti.

Bída vyplý-

TPRl-ZA \o\AKny.\:

102

vající z pípad tch obyejn nalézá tak málo sympathií, že málo osob bývá si vdomo velikého potu neštstí práv nyní zpsobených pocitem ztraceného života. Pípad ten bude ješt astjaž vzmáhající se vzdlání vytvoí ješt vtši ší, nepomr mezi myšlenkami a schopnostmi žen a prostorem, jejž spolenost vykazuje jich in-

nosti.'

Jsou to slova varovná, o kterých piln uvažomli by rodie, vychovatelé a osobnosti v zákonodárství rozhodující. Dívce, na základ pevráceného mínní, o nmž již díve bylo promluveno, že jest nejprve ženou a pak lovkem, šmahem jako budoucí povolání ustanovuje se satek, t. j. nejen mateství, ale úad hospodyský, vyžadující jen v nejidších pípadech pouhý dozor, nýbrž obyejn velmi pilnou práci runí, vaeni, ištní, úpravu a správku prádla a šatstva, ištní bytu, o repraesentaních povinnostech hospodyn ani nemluvíc. vati

i

Jistý

nám nevaln naklonný uenec

pravil:

každá žena? Žena chce jen a jen míti dti!" Tvrzení své opíral hlavn o spis psaný brillantn s velikou vervou souasnou ženou, Tato spisovatelka paní Laurou Marholmovou. však ve své ,, Knize žen" (Das Buch der Frauen) šla mnohem dále než uenec svdectví jejího se domáhající; ona mluví málo o mateství ženin, ,,Co chce

,,emancipistky" uznávají posvátnou, nedotknutelnou, nýbrž tvrdí, že jedinou výplní ženiny bytosti a života jejího mže býti pouze láska, veliká, vášnivá, bezohledná láska k muži. Knihy paní L. Marholmové potkaly se nejen pro svou stkvlou a výmluvnou dikci, ale pro tendenci svou v táboe

které

za

i

nejtvrdošíjnjší

vc

i

/!E

muž

znanou

ZENSKHO

HNUTÍ.

193

pochvalou, kdežto žen si. Helena Langeova o nich praví: „Žen bylo zstaveno, aby v nepochopitelné sebehan vyvodila posledni dsledek ustanoveni ženina k úloze manželky, ano vykreslila v žen pouze hysterickou bytost pohlavní. V jásavém souhlasu, který pojímání se

na p. jedna

z

oblibou

vdky

a

nmeckých

Marholmové nalezlo u mnohých muž a u nkterých žen, jeví se ona pevrácenost, ona zaboenost v extrémy, která pedchází L.

bohužel

i

zmnu nálady." Tmto dvma výrokm

o žen, která ,,jen a jen chce míti dtí" a žen, ,, jejíž jedinou náplní býti muž a láska k nmu", velmi silnou protivou jest mínni, které známá bojovnice

mže

emancipaní

dr. Katynka Schirmacherová vyna kongressu chicagském: ,, Moderní žena nepovažuje manželství za nevyhnutelný osud

slovila

svj, aniž jest pesvdena, že býti chotí a matkou hlavním povoláním ženy, jež každá jest jest aniž ví, že bez zvláštního vloh a schopností a naprostého vývoje své povahy žena jest s to plniti povinnosti ty tak, jak mají býti plnny. Moderní žena proto má za právo své, za svou osobní povinnost a za všeobecnou nutnost, aby žena na prvním míst byla charakterem a pln vyvinutou osobnosti, aby za druhé zjistila své nadání, je vycviila tak, aby poznala, co est ádná práce a jak se jí uživiti. Dosáhnuvši toho, žádá za právo voliti manželství, je-li mu naklonna a zamítnouti je, zná-li jiný zpsob štstí aneb

naklonna

splniti;

vypstni svých

jiný

zpsob

býti

užítenu svtu."

Ale dejme tomu, že

pravdu a

že

vzpomenutý uenec má

každá žena chce

se

státi

matkou,

—

TERÉ/.A

194

NOVÁKOVÁ:

takovou naprostou uritostí tvrditi, že s každá dívka chce býti hospodyní a tráviti život svj vedle vychovávání svých dtí pouze v úklidu, v poizování prádla a pokrm? Jest mnoho dvat nadaných, která vykonávají domácí práce s pevným pesvdením, že maí drahý as, jen a jen z poslušnosti. Znala jsem dívku, zvláštním lze

nadáním

mathematickým

a

linguistickým

se

které se otírání prachu a jiné každodenní ženské práce, bohužel velmi podobné práci Danaidek, zdály neskonale smšnými, ale která

honosící,

pes to je konala se vzornou svdomitostí, aby vyhovla nade vše milované matce. Pedasný skon tomu zabránil, by jako orel uvznný kídel svých v kleci nepimeného když ženy vysoce nadané a života. Avšak, vzdlané, nkterým nadáním umleckým neb vdeckým zejm vynikající, konají rády a oddan všední aneb hrubé práce hospodyské, není to se škodou neobsáhlou? Zabývají se ním, v emž zastati je mže každá osoba ponkud zruná a pilná, kdežto zanedbávají, co vykonati dovede z tisíc a desetitisíc sotva jediný lovk! etla jsem nedávno životopis velmi vynikající spisovatelky a filantropky (Marie ervinkovéRiegrové), u níž v posledních letech jejího krátkého života objevilo se vzácné nadání novellistické. Za studií svých lidumilných vnikla hluboce v pomry velkomstské chudiny a nakreslila z nich dva, ti obrázky podivuhodné síly a hloubky. Paní ta byla zárove, jak nám životopis vypravuje, vzornou hospodyní ve velkém její

otloukala

i

slohu,

zavaovala ovoce, hotovila

vávala veliké zásoby domácnost. Teba se

likéry, uschozimu, ídila složitou obdivuji všestrannosti a

na

7.E

ŽENSKÉHO HNUTÍ.

195

oddanosti její rodinné, pece lituji, že ve chvílích, žen mén vzácného kdy konala tyto práce, ducha pístupné, nenapsala radji ony novelly a romány ze života velkomstské chudiny, o které nás nemilosrdn její smrt oloupila. A takových pípad jest zajisté v život každého národa více! nejchudší, mají-li hocha, jehož naRodie dání osvduje již škola obecná, chystají jej na studie a spolenost jim to schvaluje a je v tom podporuje; pro nemohla by vysoce nadaná dceruška dlníka, malého emeslníka, chalupníka vnovati se studiu za podpory spolenosti, by jedenkráte zajisté byla na prospch? jíž Dcera Augusta Bebela, který ze soustružníka povznesl se na vdce sociální demokracie a na váženého spisovatele, stala se doktorkou medicíny. Ale zpravidla nejen rodin chudé, ale ani i

i

dve

bohatší nepipadne, aby neobyejn nadané jinému než k hospodyskému vychovala k úadu. Rozlišuji zcela úlohu choti a matky od úadu hospodyn; jsem pesvdena, že naše budoucí doktorky, professorky, vdkyn budou milými družkami svých muž a dobrými a láskyplnými vychovatelkami svých dítek, jako jest tomu v jiných zemích, kde uvolnno odborné vzdlání žen, a jako jimi u nás byly dosud naše umlkyn, spisovatelky, ba obchodnice. Zdá se mi býti oportunismem, který má utišiti rozbouené mysli osobností ženské emancipaci nepejících, ekneme-li: ,,Jest více žen než muž, poet satk ím dále tím více se menší,

nemu

i

—

mnoho žen zstává nezaopatených protož uvolnme jim nkterá povolání dosud jen mužm pístupná a poskytnme jim k nim dostateného vzdlání a vychování." Ne tak! Ne oporliinis-

TEREZA NOVÁKOVÁ:

196

Ne protože jest obava o nedívek, oteveme jim povolání, k nimž jsou zpsobily, a poskytujme jim nejvyšší nýbrž proto, ponvadž jest to míru vzdlání, lidské a obanské jejich právo, ponvadž jest to spravedlivo. Vždy ne každá dívka, které osudem uren stav svobodný jest nadána, aby mohla býti dobrou studentkou, uitelkou, umlkyní, odbornou neb belletristickou spisovatelkou; nebude na škodu, vnuje-li se dle zdraví a schopností svých s náležitou prpravou obchodu, mus,

ale

princip!

zaopatený stav

—

i

prmyslu aneb

hospodyiským pracem, teba hospodyní, samostatnou paní domu. Není pochyby, že touto spravedlností k žen konanou neztroskotá domácí blaho, domácí život v národ. Jako vždy jen malé procento jsou uenci, právníky, spisovateli, umlci, uiteli, lékai a píslušníky ostatních tak zv. uených povolání, nýbrž vtšina jest rolníky, emeslníky, obchodníky, tak veliké množství žen oddá se vždy povolání hospodyskému, k nmuž neteba ani vynikajícího nadání, ani úmorných studií, ani leckterého odíkání se. Nadaná dívka necha studuje a vzdlává se jako nadaný jinoch, dtem, nestala

i

se

muž

i

dvatm

prostedních schopností, hochm ani nebudiž duševní práce studijní vnucována, teba byli píslušníky vyšších stav. Tím zabráníme onomu jako hrozná píšera nám neustále ukazo-

vanému vzdlanému proletariátu", nikoli pak uzavením vyšších povolání nadaným ženám. ,,

Naše K. Svtlá, vzpomínajíc dob na rozhraní dtství a panenství svého, píše ve svých ,, Upomínkách": ,, Budiž odpuštno mé dtinskosti, že jsem upímn žasla nad praktickým smyslem, na který jsem vidla, že jsou lidé tak hrdí, nad

z?.

ZENSKHO

HNUTÍ.

197

duchaplným, národohospodáským jejich pravidlem, pipouštti jinocha netalentovaného, lenivého a pro všechny vyšší zájmy naprosto neschopného, na všecky dráhy duševní innosti jen byla naproto, že jest to mladík, a dívku, daná, iperná a pro vc nadšená, co nejuritji z nich vyluovati jen proto, že jest to dívka. S touž upímností jsem se smávala tragikomické náhod, že práv já, zoufající si, že se uit ne-

by

smím, pod jednou mladíky,

se

trápím stechou

rovnž tak srden

s

dvma

zoufajícími,

že závidícími mi krut mou mi tak protivnou domácí zahálku, kdežto jsem já spativši je se pokaždé zase odvrátiti musila, s knížkami pod paždími loudati se do nenávidné

se

uit

si

musejí,

roboty v koleji, aby nevidli žehravých mých slzí nad jejich nezaslouženým a jimi tak nenávidným štstím!" A nyní si pomysleme, jakou by nenahraditelnou naše literatura byla utrpla škodu, kdyby se duchu asové spolenosti bylo podailo potlaiti umlecké nadání Svtlé, kdyby okolnosti mocné jí byly vyrvaly z ruky péro a vložily v a pomysleme, jen a jen jehlu, smeták, vaeku, jaká mezera by dnes zela ve slavné jinak litera-

n

—

tue

francouzské,

kdyby mladá Aurora Dude-

vantova

nebyla se vytrhla z tichého života v Nohantu a jako Georges Sand neuvádla všecky skromné dušiky v prudký hnv a rozhorlení! Truchlíme šílen nad mladým životem, jenž v hrob se skloní, — není-li práv tak smutno, zhyne-li vysoce nadaná díví duše v prachu všednosti, nevydavši a plod, jež jí byly pedureny? Ve píin svobodné volby povolání rozhodují, jak jsme již ponkud naznaili, ti faktorové,

kvt

13

TEREZA NOVÁKOVÁ;

198

Ženy rodie samy, a vychovatelé jejich, sbory zákonodárné a správní. Pedevším ovšem jest úlohou žen, aby vždy a všude hájily svého lidského práva a dstojnosti a za záminkami zastaralými nedaly se zatlaiti nebo pemluviti tam, kde by celou duší nepsobily dle schopností svých k blahu celku. Rodie a vychovatelé zkoumejtež duši dívinu práv tak peliv a rozšafn jako mysl hochovu a ustanovtež, jako by ustanovovali pi jinochovi budoucí její i

povolání.

Faktoi

rozhodující pak nahlédntež do zemí kde jsou ženy lékakami, uitelkami vyšších uiliš, úednicemi všeho druhu, ve Švýcarsku a Americe právnicemi, ba v zámoí kazatelkami rzných vyznání a sekt a neuzavírejtež nikde žen pístupu k úadu nebo psobení njakému, je-li k nmu rovnž dobe kvalifikována jako muž, za záminkou, že nelze pitžovati muži cizích,

i

boj o chléb.

Má-li již býti boj a ne spravedlnost,

pak budiž to boj silnjších schopností se slabšími, vtší píle a snaživosti s pílí skrovnjší. Necha pak zvítzí píslušník kteréhokoli pohlaví, stane se alespo po právu. Nikdo nežádá, aby mla nkde pednost žena mén schopná; proto nutno rovnž žádati volný pístup k vzdlání všeho druhu. A tu s potšením jest již

nám konstatovati, že jest otázka tato mnohem sieji rozešena než svobodná

—

i

u nás volba

povolání. Za posledních 50 60 let dívkám oteveny byly ústavy uitelské, školství obecné doplnno bylo mšanským, zízeny bu své-

pomocí

neb

obcemi

a

státem

školy

výrobní,

prmyslové, pokraovací, odborné a hospodyské. Zásluhou pední eské básníky sleny

/I

ŽLNSKlK)

IINLIÍ.

1!»9

Krásnohorské založeno „Mincrvino" díví El. gymnasium, první v Rakousku vbec, jež vyslalo pede dvma roky první abiturientky na již vysoké školy, prozatím ovšem jako hospitantky. Avšak letošního jara rozradostnil se všecken ženský svt rakouský, na prvním míst ovšem eský nad vynesením ministra kultu a vyuování, studentkám na filosofické fakult rovných jež práv

poskytuje

jako

studentm.

na-

Stejné

urit oekává, vydáno bude

ve lékaského studia žen co nejdíve. Tím Rakousko postavilo se po bok Anglii, Švýcarsku, Americe, Rusku a Dánsku a pedilo nad Nmecko, zemi národa filosof, kde pes všechno usilovné snažení žen dívky na university rzné pipuštny nanejvýše jako hospitantky aneb vbec nepipuštny dle libovle tch kterých ízení,

jak

se

píin

sbor

professorských. Stalo se tak zajisté nejen na horlivou pímluvu poslanc našich, ale nái

sledkem peetných výmluvných petic ženských spolk, jimiž za vyšší studium díví žádáno. Avšak nebylo by dstojno, aby ženy nyní složily ruce v klín; mnohého zajisté zbývá ješt docíliti. Na universitách ve Francii, ve Švýcarsku a v Americe pístupna ženám fakulta právnická a zem posledn jmenované pipustily je k vykonávání právnického povoláni. V Nmecku pipuštny ženy jako hospitantky na vyšší školy zemdlské, což velmi prospje statkákám samostatn správ svých panství se vnujícím a vychová adu sil pro díví uilišt hospodáská, zahradnická a ovocnáská. Tím vtší, tím blaženjší jest národ, ím více v lidí vzdlaných, pracovník horlivých, mocnjší, šastnjší bude národ eský; i

i

o

nm

o

TFRÉZA NOVÁKOVA:

200

až

ady vhlasných muž

moudrých piložen

bude

Pevn vím, dalek;

básník

i

až

žen,

k

rozmnoží se o ety dvojnásobný poet rukou obrození

dílu

a

povznesení.

den žen eských nemže býti opakuji o nás ženách slova, jež zanícený že

Heyduk zapl

o

lidu

eském:

vk

„Lidstva duch, jenž v moi koupá peru svou a stále výše stoupá, také^nás má rosou na kídlech! ..."

Obavy

ze ženského studia,

(Psáno na podzim roku 1908.)

v^tudium,

^ aneb

k

vedoucí ženu bu k vdecké práci uritým povoláním, k nimž jest teba

absolvování

hm,

university,

zdálo

se

nejširším

kru-

vzdlaným, od poátku ímsi neobyejným, neobvyklým, ba nesmyslným, zdálo se nebezpei

ným vyboováním ba zdálo

se

osvdených

drah,

skorém revolucí spoleenskou,

zcela

z

vyjetých,

zbytenou. Dlouho

mlo ženské studium velmi malý kroužek píznivé jemuž elil nesetný zástup velice rozhodných nepátel. Vzpomeme, že ješt r, 1896, když Arthur Kirchhof vydal svou záslužnou knihu ,,Die akademische Frau", anketu to o vhodnosti, úelnosti a možnosti ženského studia, jen velmi málo úsudk bylo bez,

podmínen pisvdujících, vtšina byla proti studiu anebo pipouštla je za jistých podmínek; a muži, jichž se anketová kniha dotazovala, byli

TERf:/A

202

vesms vatelé,

NOVÁKOVÁ:

vysokoškolští professoi, umlci, lékai, právníci, duchovní, tedy

spiso-

výkvt

mužského svta' Nebylo konce ivahám o studiu ženy, které jako námitky vlastn vyznly z veliké ásti proti nmu; dnes, kdy množí se stední školy ony školy chlapecké, kam dívkám volný díví vstup povolen, kdy university skoro ve všech státech ženám se otevely, kdy ženský doktorát není již zvláštností, kdy místo promocí sítává ženské hnutí zvolna habilitace, kdy tedy se ženské studium opravdu vžívá, neumlkly ony

—

i

i

starostlivé úvahy, a stále zdvižen prst hrozící, od bran studia varovn odhánjící. Ve jménu pírody, ve jménu tžkých úkol ženského organismu, ve jménu zdatnosti pokolení nynjšího píštích zrázeny 'sou ženy, aby nepodnikaly úkol, s nž jejich tlesná a duševní konstrukce i

není.

Po dlouhé

vky

trvají

gymnasia

a jiné

stední

školy pro hochy, a teprve v nejnovjší, eminentn hygienické dob poalo se uvažovati o petžování jejich žák a navrhovati reformy, které umožovaly by jim vydatnjší odpoinek a tlesný výcvik. Nedlouhému však studiu dívek od poátku vytýkáno jest, že jest pro zdatnost lidstva

vážnou škodou.

V Nmecku ped nedávném uspoádána

ve anketa o ženském studiu, zvlášt stedoškolském, a tu ozval se požadavek, který dle všeho bude splnn a uzákonn, aby píprava dívek pro universitu prodloužena byla o jeden prof. Funk, rok. Mezi jinými odborníky ozval se

veejném

tisku

i

editel dívího gymnasia (ili, jak officieln jest nazýváno, ústavu pro ženské studium) v Berlín.

Zt ?ENSK:HO HNUTI.

203

Tvrdil velmi vážn, že divky v kritických letech vývoje pohlavního, tedy mezi 14. a 16. rokem, stávají

se

neschopnými duševni (alespo inten-

práce; nabádal k opatrnosti za pijímání žaek, aby studentky na poloviní cest pak neklesly, a poukazoval konen k tomu, že kritická situace ženských studentek již pln jest uznávána, tak pi gymnasiu v Charlottenburce ustanovena jest zvláštní lékaka, aby bdla nad pijímáním a zdravotním stavem studentek. Tato dáma, dr. Helena Bediška Stelznerová, vyšších dívích ostatn školní lékaka všech škol v Charlottenburce, odpovídá nyní v jistém berlínském deníku editeli prof. Punkoví, a její

sivní

duševní)

—

ty

vývody

i

zkušenosti jsou tou

mrou

karakteri-

stické a piléhavé, že vzbudí zajisté zájem v našich kruzích, kde o dívích stedních školách, o abiturientkách a jejich budoucnosti asto bývá i

debattováno.

Nejdíve vypravuje lékaka, jako odpov na varovné upozornní prof. Funka, o svých zkušenostech pi pijímání žaek. Konstatujíc, že hlásí se velmi málo žaek se zdravím neporušeným, výborným, nýbrž že spíše pravidlem jest stední, ba špatná míra zdravotní, ohrazuje se proti tomu, aby gymnasia pijímala jen dívky tlesn zdravé a silné; tu mohlo by se státi, jak praví doslovn, že by odmítnut byl budoucí ženský Schopenhauer, a pijato obrovské dít, duchem však mén cenné. Na váhu tu padá také, že velmi nadané dívce psobí studium jen skrovné obtíže, tak že jí k jich pemáhání vynikající tlesné síly neteba. Ostatn pi skrovném dosud míst na škole charlottenburské jiných velí již pomry, aby z etných hlásících se byly voleny dívky tlesn i

21J4

i

duševn

TFR./A NOVÁKOVÁ:

zdatné.

burského gymnasia dosáhly studijního

První abiturientky charlotten(r.

cíle

1908) dle tvrzení

lékaina

pi dostatené

zdatnosti

tlesné.

Lékaka odvoduje pak, pro díví materiál na gymnasiích studující není tlesn dosti silný, bud takto obavy prof. Funka, že klesne na poloviní cest, ve veejnosti pak vzbuzuje hrzu, že celý blok studentek svým tlesným stavem zhorší zdraví lidstva. Stední školy díví, zvlášt gymnasia, zízeny jsou (v Nmecku) jen ve velkomstských centrech, jsou žaky z naprosté vtšiny dtí v metropolích zrozené neb alespo vychované, a zdraví tchto dtí daleko zstává za zdatností dtí venkovských, nebo pocházejících z malých mst. U dívek velkomstských nebezpenou dobu vývoje, o níž prof. Funk tvrdí, že iní je neschopnými námahy duševní, dlužno i

klásti mezi 12, a 16. rok vku; vlivem prostedí jsou dívky brzy pohlavn vyvinuty, nikoli však ve stejné míe tlesn dosply. Dr. Stelznerová považuje píliv z venkova a malomsta za velmi žádoucí a ukazuje na Švýcarsko, zvlášt na Curych, kde tlesné zdatnosti studentek jest velmi vysoký, a kde práv domorodky jsou vždy v prvních adách silných a zdravých žaek. (zde za píklad uveden Ve velikém tímilionový Berlín-Charlottenburk) jsou životní

prmr

mst

podmínky

domorodé, slabší pro studentky, odjinud pibylé, znan stžovány. Vzduch jest horší venkova, strava dražší a zanejvtší zlo jisté mén vydatná a cenná; za považuje však lékaka velkomstské vzdálenosti, které jest studentkám pemáhati, než dostihnou Komunikací zízeno sice dosvého ústavu. i

silnjší

i

/h ŽLNSKÉHO

205

lINlilI.

statek, ale jsou pece jen sestrojeny tím zpsobem, že jest studentce s jedné na druhou teba ti-,

tyikráte pestupovati, než do vrat gymnasia

Dr. Stelznerová vypravuje o dívkách, podzemní dráhy vystoupí na dráhu mstskou, pestoupí pak na dráhu elektrickou, konen na dává na uváautomobilní neb jiný omnibus; vstoupí.

jež z

i

dve

takové každodenn ženou, jakého rozilení zažije a s jak otesenými nervy k vyuování se Že dojížka a návrat ztráví hodiny dostaví. asu, že ztratí nebo pohltí všecky chvíle, které

bu

odpoinku, by studentka mohla vnovati aneb tlesnému výcviku, hrám, veslování, plování, tlocviku, jest druhou stránkou zla, nemén neblahou pro zdraví studentek. Jiná píina nepimené námahy dívek kotmísty dosud kotví výhradn v nedlouhém trvání ženského studia a v jeho náhodnosti. Dívky odhodlávají se k asto až po odbyté povinnosti školní, nkdy ve vku znan pokroilém; tu jedná se jim o to, aby co nejrychleji léta studia stedoškolského odbyly, nkolik tíd za jediný rok absolvovaly, nkterá vykoná vila a

nmu

—

ješt pekotnji studiem soukromým. Ženské studium bylo a do jisté míry jest dosud zjevem neobyejným, novým, vnují se mu tudíž bytosti, v nichž jest plná ctižádost prkopník, nových lidí; kdežto mezi hochy není píkladu, aby student snažil se peskoiti jednu, dv tídy, naopak zcela klidn snáší prodloužení studia svého o rok opakováním, asto samovoln zavinným, nejsou nikde ídkým zjevem dívky nadmíru ctižádostivé, odbyvší osmileté gymnasijní studium za šest, ba universitní

pjpravu

tém

i

za

tyi roky. Rozmnožením,

stabiliso váním a refor-

TF.RZA NOVÁKOVÁ:

2(m

mou ústav

ustoupí tyto, do jisté míry pece nebezpené zjevy normálním pomrm; píkladem toho jest eské gymnasium „Minervy", kde nižší

pvodn

tídy absolvovány

za rok, pak za

má plných osm tíd

dv

právo veejné maturity pro žaky, jež jindy maturovaly na cizím gymnasiu (c. k. akad. v Praze).*) a které nyní

léta,

uvažujíc

Stelznerová,

Dr.

o

všech tchto duševního

pekážkách harmonického tlesného vývoje dívek studujících, vítá

i

i

radostí a zadostiuinním adicionelní rok dívího studia. Avšak nemá na tom dosti: žádá rok další, a sice ne rok studia, nýbrž rok intermezza. Úvahy, jimiž jej odvoduje, jsou vlastn

nejzajímavjší vuje která

ástí

jejího

s

pojednání.

dobu tu tím zpsobem,

si

že

Pedstaby dívka,

svého zdraví absolvovala jinou stední školu, rok ped oddechu vstupem na universitu vnovala uvedení v praktické úkoly a sesílení svému, bez

porušení

gymnasium neb

bu

bu

veejv úkoly hospodáství domácího ného, ve vychovatelství, v práci sociální a lidumilnou. Dívky pak, které v dob vývoje od 12. 16. roku vku skuten trpí duševní prací, vyžadovanou studiem, a nemohou jí, dle vývod prof. Funka, konati, necha rozdlí si tento rok poloviny a položí je mezi jednotlivé tídy na stední školy. (V Nmecku, tuším, lze vstoupiti

životní,

i

—

dv

Pamatuji se, jak na jub. výstav r. 1891, obcii\'ujic pece jen jsem trnula nad jediným ,, Minervy", rokem nižšího gymnasia divího. Tehdejší editel, zesnulý prof. F. X. Prusík, vysvtloval mi, že stanoveno tak jen vzhledem k stáí žaek, z nichž mnohé byly dvacetileté a valné let na otevení ústavu ekaly. Vskutku hned druhým rokem bylo nižší gymnasium dvoutídní. *)

se exposici

ZE ŽENSKÉHO HNLTÍ.

207

každém semestru, ímž by tato pausa byla usnadnna.) U tchto studentek adicionelní rok pipadl by ovšem více oddechu a ozdravní, než u dívek shora jmenovaných, ale ony mohly by získávati zkušenosti v domácích pracích, ošetení dtí (malých sourozenc nebo píbuzných), práci V

i

lidumilné; jednak nen k tomu všemu teba tak intensivní námahy duševní, jednak již sama rozmanitost a rozdílnost od úkol na as odstavených má do sebe cosi ozdravujícího.

Lékaka

slibuje

roku a vskutku

mnohostranný a a praktický.

na

první

si

Všimnme

pohled

zdál

Domácnost považována

doménu

velmi

•

mnoho od tohoto

prospch z nho vyplývající samozejmý, zdravotní, ethický

jest

nejprve tohoto, jelikož

si

by

anachronismem. dosud za výhradní

se

jest

ženy, ba za

její intimní a interní povinneupravily ješt sesocialisovanou domácnost, a žádáme-li pro ženu studovanou plných lidských práv, neukládáme-li jí celibát a bezdtnost, pak jest ovšem pi žen studované, uené smysl a znalost praktických stránek každodenního života žádoucna. Rok mezi gymnasiem

nost;

pomry

i

i

a universitou dal

eho bude

by nastávající akademice vše, život v rodin a do-

teba pro další mácnosti, necha utváí se jí jí

jakkoli; nebo dá se pedpokládati, že bystrá, vyškolená mysl pochopí a stráví za msíc, k emu bytosti tupé neb lho-

teba jest roku. Ba, dr. Stelznerová

stejné

ví, že studované ženy všemi jejími pracemi, výchovu sociáln-lidumilnou práci povznesou na vyšší stupe. Díky butež jí za toto moudré a vasné slovo. Dosud u nás (a snad jinde) inna písná pehrada mezi domácími pracemi a studiem; domácnost

se

i

i

TEREZA NOVÁKOVÁ:

208

a zkušené hospodyn vily, že dívka gymnasia, university mže je nanejvýše zkaziti, že naprosto k nim se nehodí, nejsouc ,, výhradn pro domácnost vychována", od dtských let v pracích domácích cviena. A te prorokuje se ženám-studentkám práv na základ jich logicky vyškoleného, stále bysteného ducha blahodárný vliv na domácí hospodáství, budou-li jen míti snahu se jím zabývati! Pilnuly-li by dívky k tmto dosud ,, ist ženským" úkolm rodiny a domácnosti, s láskou dostavila by se vážnost k nim; a tu jsme již staré

z

i

i

ethického prospchu z adicionelního Nejen, opovrhovaná práce domácí, ty, kterým je souzeno v život se jí vnovati, stouply by v mínní studentek a kruh jimi inspirovaných; studentky samy v tsném styku s pirozenými pomry života odložily by svou výhradnost, asto v arroganci degenerující, v níž dle úsudku dr. Stelznerové jsou tak podobny typu ,,parvenu-a". Ženy prakticky inné a studentky, které k sob náležely, splynuly by opt harmonicky v jedinou spolenost bez odcizujících propastí. Prospch zdravotní, jejž získaly by studentky rokem intermezza, je píliš zejmý, aby bylo teba rozbírati ony možnosti tlesného výcviku a sílícího sportu, který podává; zde výsledkem byla by harmonie, soulad zdravého, silného tla, zpsobilého pro všecky tžké úkoly ženství, s duší k intensivní práci vdecké lépe jím uschopnlou. jest bojovnicí za studium Dr. Stelznerová, dívek, zrází s ostatními odborníky od hromadného útoku na stední školy a universitu, a radí blízko roku.

u

—

i

—

pvodn

i

a

vdkyním

ženského

hnutí,

aby hledly

docíliti

ZE ZtNSKÉHO HNUTÍ.

209

spíše kvality než kvantity. Má za to, že úkolem ženskéiio hnuti jest docíliti co nejvtší zdatnosti

tlesné a duševní svých píslušnic; iny, zdárné a lidstvu prospšné, dostaví se pak samy, nebo práce, zdatný mozek innosti ,, silné rám žádá si

tvrí". I

na ase, aby od pouhého asto úzkoprsého, krátkozrakého a ne-

u nás bylo by

usilování,

pátelského, obracel se zrak dále, tam, kde ženské hnutí stýká se s proudy všelidskými, všekultur-

vždy doba uplatování

se, získávání holé hnutí také svými nejženské studium, vyššími vrcholky, z nichž jest Nastává doba tíbení, se vžívá ve spolenost. zdokonalování, prohlubování, ethických úvah; necha u nás asto jest k tomu podáván popud

ními;

pdy,

již

mizí,

ženské

i

i

a

návod.

III.

Všeobecné vzdlání a odborné

školství.

(Psáno koncem roku 1909.)

Rylo

by nesnadno stanoviti,

zdali

ženský

živel

takm do všech mužm náležejících,

'-^ vnikajíci stále usilovnji povolání a prací, díve jen

zpsobil ohromný vzrst ženského školství odborného, t. j. k uritým povoláním a pracím pipravujícího; aneb zdali ona záplava umožnna byla práv pípravou poskytnutou. Obojí mohlo býti píinou dsledkem: brány uritých povolání otevely se dokoán teprve ženám ádn vyškoleným; a školy a ústavy, jež dosud mla jen mužská mládež, pístupnými uinny neb nov zizovány dívkám, když zpozorováno, že ony, které urité povoláni již vykonávaly aneb pro jevily zálibu, nestaí požadavkm doby. Faktem velmi radostným zstává, že jako u nás vzrostlo odv jiných kulturních zemích dalo borné školství kvantitativn kvalitativn; by se z toho souditi, že kruhy jím obdarované i

i

i

n

i

i

i

/.t

^.hNsKhllO IINLIÍ.

211

bohatství dsledky a postaví na nový, pevnjší základ. Kdo pozornji sleduje výchovné cíle v našich rodinách, pesvdí se však, že se tak stává jen ásten, a že dosud nevymizela, naopak že velmi siln zakoenna jest stará tradice, tak zvané všeobecné vzdlání dívek, dokonalý to protiklad odborného, k uritému povolání a urité práci pipravujícího školení. Tradice ta není píliš stará, a lze pi známém konservativismu žen oekávati, že potrvá ješt velmi dlouho; teba tedy zabývati se jí, ukázati, jak naprosto nehodí se do asu moderních myšlének a zásad a jak svojí pežilostí a rozporem psobí škodliv. Jak eeno, není uznaná poteba vzdlání ženského u nás píliš dlouho zakoenna; zajisté nalezli bychom mnoho pamtník dob, kdy sta-

vyvodí

tohoto

z

výchovu dívek

ilo dívkám

a žen

z lepších rodin, aby byly dobrými hospodynmi, hlavn kuchakami, pelivými matkami, bytostmi nábožnými, v osud svj trpliv se odevzdávajícími. Ješt v letech ticátých devatenáctého vku považovány tak zvané runí práce za pepych ve výchov eských dcer, a

nabádala-li

chaka"

i

v

tch

Magdalena

eská

kusvé pletení a vyšívání, bylo

letech

,,

nejlepší

Dobromila

Rettigová

chovanky k ozdobnému jako když o ticet let pozdji Amerlingová pednášela svým žakám esthetiku, psychologii a krystalografii. Dnes, kdy nejsou dívky to

—

vyluovány

ze žádné nauky, není pro to ani Ponenáhlu povstávaly vedle velmi zanedbaných farních škol díví ústavy, kde se uily žaky historii, trochu vdám pírodním, trochu ,,slovesnosti", mimoádn jazyku francouzskému a kreslení. Jazyk nmecký byl v eských ústa-

analogie!

i

i

TEREZA NOVÁKOVÁ:

212

vech rovnoprávný, nepevládal-li ve tídách vyšších. Vyuování runím pracím, nevždy ízené v duchu praktickém a csthetickém, zabíralo vehni mnoho hodin uebné osnovy; hudb, vtšinou he na klavír, uily se dívky zvlášt. Školu opouštly zpravidla ve dvanáctém, ideji ve trnáctém roce; pak chodily ješt po njaký rok ,,do šití" (prádla nebo šat), pozdji do nkteré proslulé klášterní neb hotelové kuchyn, aby piuily se jemnjšímu vaení, a souhrnem tchto vdomostí obdaeny, oekávaly veplutí ve pístav manželství, který skoro bez výjimky byl jim odpoinutím a uklidnním po všech dobrodružstvích

uení

Ml

se.

prbh výchovný vskutku cosi dobrodružného do sebe; bylo to jakési tkání od kvtiny ke kvtin, z nichž z každé smlslo se trochu medu; všude se zapoalo, nic se nedokonilo, vždy se experimentovalo, a když ukázal se v nkterém oboru zejmý talent, jen zídka kdy bylo ho využito pro životní povolání. Nejtemnjší stránkou poletování od nauky k nauce byla nechut a neschopnost dívek (nadprmrn nadané vyjímajíc) k dalšímu samostatnému sebevzdlání. Absolvování šesti let školy, trochu francouzštiny, trochu klavíru, runí práce, eventueln trochu kreslení nazýváno všeobecným vzdláním dívek a považováno tehdy za velmi úctyhodný kulturní stav mladých žen. Nezmnilo se to ani valn, když na míst a krom soukromých ústav vznikaly veejné ,, vyšší díví školy", když nastala móda posílati dcerky do zahraniných pensionát nmeckých a francouzských, a když konen stvoením škol mšanských tento

i

—

/L ŽLNSKHíJ HNUTI.

213

na rozšíena možnost delší návštvy školské nebo díví ústavy, vyšší knihy nezámožné, díví školy a pensionáty vyžadovaly vždy znaných obtí hmotných. Pi krátké lht vyuovací, pi znaném množství obor a jejích veliké rozdílnosti nutn vzniklo diletantství, nkdy dosti ubohé, dlo se experimentování málo seriosní. Dokud siíatek i

—

považován výhradn za úkol a cíl dívky, dalo se tkání a mlsání alespoií pocho-

toto intellektuální

piti; vdomosti byly jen jakousi ozdobou, a nejpraktitjší rodie ani jich dcei nedopávali za resolutního hesla: ,, Nebude toho potebovat." v zašlých tch dobách nedostaOvšem, že tenost anebo pímé odepeni vzdlání dávalo vznikati tžkým konfliktm duševním a hmotným. Za píklad služ žena, jež v manželství ucítila v sob mocný umlecký, neodolateln k tvorb ji strhávající talent; malíce bylo se od poátku uiti, nebo tu trochu kreslení z ,, ústavu" bylo nejlépe zapomenouti; spisovatelka všecka zdrcena pozorovala nedostatky svých vdomostí historických, pírodnických, esthetíckých, nezbývalo jí než ponoiti se v usilovné studium soukromé, í

i

by

pece

radostné,

zrakem pro

veejn

nikoli lehké.

sociální

nedostatky

Paní s bystrým byla by chtla

reformovati; ale záhy se nauiti nejprve spoleenské abeced, nechce-li spíše škoditi než prospívati: všechen postupný vývoj lidstva, všecky požadavky jednotlivých stav, všecky politické zákony a zmny byly jí oborem zcela neznámým! Aneb se okolnosti rodinné zmnily, urit oekávaný satek se neuskutenil, a dívce školnímu vyuování dlouho již odrostlé nastávala pracovati,

pesvdila,

že

musí

se

14

TEREZA NOVÁKOVÁ:

214

estn

nutnost

získávati

si

výživu.

Le

její

vzdlání bylo jen „všeobecné", krutji eeno, ona neumla v žádném oboru nic dkladného, tu bylo nesnadno všude byla diletantkou, v život se zakoeniti. Ona existence svobodných tet a sestenic, podporujících hospodyni a matku, za nesnadnjších drahotních pomr, ítajících

—

s

každým zbyteným lenem domácnosti,

dále tím

k

rzným tmto

slední

desetiletí

Vyskytli se

ím

nemožnou. Doklady konfliktm podávají ješt po-

uritji stávala

se

práv skoneného vku. arci

již

v druhé jeho polovin

moudí rodie energických dívek, již, uváživše svoje pomry, pedem poítali s nemožností zaopatení satkem a rozhodli se pro vyškolení, zvlášt v tch oborech, kde h zákon písn žádal literní, industriální, na školách mateských). V posledních letech ku podivu rychle zmnožila se povolání ženám pístupná, k nimž teba nejen pravoplatných vypedepsané výchovy, le svdení. Zvolna nebude u nás v cizin ani jediného stálého povolání, v nž pipuštny nevyškolené; stav budou síly specieln pro ošetovatelek nemocných, uitelek cizích eí, uitelek v oboru hospodáském a zahradnickém, obchodvedoucích atd. jasn podávají o tom svdectví. Reforma dje se shora zdola; dvata pipuštna jsou k emeslm a stávají se uednicemi tovaryškami; university, vysoké školy obchodní postutechnické, národohospodáské pem pijímají ženy, ale za týchž písných podmínek jako muže. Jedinou výjimkou jest o jeden rok zkrácené universitní studium pro absolventky lyceí, u nás státem favorisovaných; le teprve

(uitelství

i

i

n

i

i

i

ZK ŽENSKÉHO HNITÍ.

215

budoucnost ukáže, zdali výjimka ta nebude neb zrušena rozhodnutím školskýcli iiadii, na žádost samých lyceistek. Boj za bytí jako sila každému zejmá žene ku pedu všechen náš spoleenský život; lze sotva pedpokládati, že boj ochabne a že již nebude se sklánti k vítzství zdatnjšího a silnjšího. Jakmile chce se žena státi úastnou zápasu, musí pijmcuti všecky jeho závazky, tím spíše, ponvadž v boji jest v jisté nevýhod. Veejné instituce, v jejich ele zem neb stát, jsou rázu konservativniho, nebylo snadno pímti jich, aby zamstnávaly ženu vedle muže; a když trhoto

—

i

pokroku vydobyto, nelze zajisté oekávati, že by žen dostalo snadnjších podmínek vstupu. Všechen novodobý rozvoj žene k specialisovaní ;kolství, aneb alespo;!k vymýcení dilese

v mužské k druhému, experimentování odsuzováno jako cosi nezdravého, výjimeného, ono tkání a experimentování, které kryje se pod titulem ,, všeobecné vzdlání ženské", požívá vážnosti a obliby. to? Píiny jsou mnohé. Urité ženské povolání celé bytosti si žádající není u nás ješt životním cílem o sob, nýbrž jakousi výpomocí z nouze, když nezdaí se zaopatení ve satku; spojení pak manželství se zamstnáním ženy mimo vlastní domácnost setkává se dosud se silným odporem. Pipravovati se dkladn a po nkolik let na nco pouze fakultativního, to zdá se dívkám jich rodim velmi pošetilým. Mén zámožným zželí se nákladu sotva dosažitelného; a kolikráte slyšeli jsme výrok bohatých rodi tantismu

a

poloviatosti,

le,?^kdežto

výchov tkání od oboru jednoho

ím

i

riRil/.A

21()

NUVAKUVA:

nadané nebo po vzdlání dychtící dcerky: „Prosvoje vno a pak pece se vdá!" Dkladné a dlouholeté studium jako cíl o sob ješt daleko mén sympatií vydobylo si než ženské povolání mimo manželství. Práv ona asová délka odborného vzdlávání se jeví se jako jiná pekážka. Nelze popíti, že dívka, provdá-li se, musí opustiti pro zákonný celibát neb jinou píinu jistá povolání, k nimž po adu let specieln stotožuje spolenost obojí a domnívá se školila; se, že se ztrátou povolání (hlavn píjmu z nho plynoucího) ztraceny jsou vdomosti, které pípravou k nmu byly získány. ,, Škoda tch rok!" vzdychá v útrpnosti, asto pošetilé. Odborné studium, má-li vysoké cíle, jako na píklad absolvování university a hodnost akademickou, zabírá ovšem slušnou adu let, ale jsou jiné výchovy specielní, co do trvání kratší; a na druhé stran lze o tom pochybovati, zdali ono experimentování a tkání, kdy dve ze školy mšanské nebo vyšší díví projde [teba dvma, studuje

i

i

temi pensionáty, uí se jednou nesystematicky jazykm, hudb a kresb, podruhé vaení a šití, hospituje v rzných volných kursech a v mezerách oekává ono zaopatení satkem, jehož dojde, nebo po pípad nedojde, nejsouc pro nesamostatnou existenci pece pipraveno, déle než studium trvá práv tak dlouho neb na škole obchodní, umlecko-prmyslové, na ústav uitelském a lyceu, jímž pevn zakotvuje se v život. Zcela myln také pokládá se specielní vyškolení privilejem a potebou neprovdané dívky, samostatn se živící; okolnosti a prbh moder-

—

i

—

ního života

mínní

to

ím

dále

tím astji vy-

7.E

2KNSKH() hnutí.

217

Nehleme k tomu, že žena rolníkova, zahradníkova, emeslníkova, obchodníkova v jeho oboru platn psobící a správn vyškolená jest mu dvojnásob manželkou, pomocnicí; že paedagogicky vzdlané matky jsou svým dtem dvojím požehnáním. Nová doba žen provdané neb ovdovlé pinesla nové možnosti psobení sociálního, pi nmž bez dkladné prpravy nelze obstáti. A jsou to funkce dobrovolné (o nichž již svrchu jsem se zmínila), funkce honorované a velmi estné. Úad inspektorek továrních, školských, rzných dozorky sotva lze si mysliti vracejí.

i

i

bez hlubokých sociálních a národohospodáských vdomostí; ba ani dozorkyn vzeské a v ústavech dobroinných nemohou zodpovdného svého úkolu ádn zastávati, aniž by mly kurs ošetovatelský, paedagogický, pro školy

Le

nemluvme

již

stále

se

mateské a

stanoviska

p.

utili-

tárního, existenního; plné rozvití osobnosti intellektuální, plné pochopení života, jeho hlubokých radosti a jest zajisté též cílem krásným,

zmn

plnocenným. Pochybuji velice, zdali tohoto vysokého ideálu Goethovského ,,míti radost ze sebe sama" lze dosíci poloviatostí, stvím, tkáním a motýlím mlsáním.

diletant-

Zdatné a hluboké ženy zašlých dob, jimž celkové poznání a vdní bylo zataraseno skalami pedsudk a nespravedlností, šly a vylámaly si namáhav vstup; a naše pokolení, jemuž jest brána vyklenuta a upravena, nechtlo by do ní vstoupiti, chtlo by tkati kolem a jen mimonahlížeti do zahrady bohaté a úrodné? Jest povinností tch, kteí mají pravé poznání, aby tkající a nerozhodné vzali za ruku a zavedli je

dk

Tr;R:ZA

218

NOVÁKOVÁ:

tam, kde jediné roste a zraje zdravá hutná duševní potrava. Tolik mluví a deklamuje se o rovnoprávnosti a žen; chtjí dnešní ženy utkvti jen na zevních známkách neb malichernostech? Chtjí opomíjeti cenného práva na plné, hluboké, celistvé vzdlání, k nmuž dívjší skoup je nepipouštl, které doba pivodná neohrožeklade nými zápasníky ducha z jejich ad! jim do rukou? Chtjí z pohodlnosti neb slepoty, neb úcty pro staré tradice zíci se bohatého rozvití své duše ve slunci poznání a krásy,

muž

muž

vk

—

—

i

takm

když kvtnatá cesta

vle

je

otevena, a

jest

teba

jen

do slunce vkroiti?

Volný vyerpati

lovk dar

snažil

života; a

se

vždy pln využíti a

uvolnná žena musí bez

nebojácn pijmouti a spracovati, co jí nový as pináší, jinak není svobody své hodná.

otálení,

IV.

Zeny pro svobodnou

školu.

(Psáno z jara 1905.)

JSOU

krásné vty, které zvrhají se ve fráse; nejen

jsou píliš asto opakovány, ale staly se jen prázdným slovem, nedruží se skutky. jemuž neodpovídají, a k eský národ stokráte zván byl ,, svtlonošem ve stedovkém šeru" za svj poátek reformace ve století jíž trnáctém, za vytrvalý a hrdinný boj ve vku následujícím, za Jednotu eskonejvznešenjšího první to zásvit bratrskou, lidství, za obti bolestné, existenci jeho skoro zniivší, jež pinesl svému ,, svdomí", vniternému svému pesvdení v zápase proti uznaným autoritám. Ale název ten, který nadšence plníval proto,

spíše,

že

ponvadž

nmuž

radostnou pýchou, spíše vzbuzuje smutek, alespo v dob pítomné; kronika každodenního veejného soukromého života našeho nezaznamenává již spíše jich opak, a Evropa, skutky ,, svtlonoš", tídíc národ náš, adí nás ke zpáteníkm. i

—

220

lHRf:/A

NOVÁKOVÁ:

oporám ímského klerikalismu, svém nejvniternjším srdci, jak mohli jsme se státi podporami a pívrženci tch, jejichž násilné nepátelství stálo nás málem život a pi nejmenším hodilo nás o celé století zpt, takže k

nejsilnjším

divíc se ve

zdecimováni a oslabeni

s

nesmírnou jen tžkostí

doháníme ostatní kulturní národy. Zmnili jsme bytost ,, svtlonoš" a zapomnli na minulost jako na vratký sen: nám historie nebyla uitelkou života dalšího. Od konce století trnáctého, doby to velikých zloád v církvi od vystoupení a v hierarchii ji pedstavující, mravokárc Milice a Waldhausera, náboženských myslitel Matje z Janova a Tomy ze Štítného, pes reformátory, hrdinného Husa, Jakoubka ze Stíbra a hlubokomyslného Chelického, pes Jednotu a její ustaviné utrpení až po rok 1620 bylo v echách ustaviné náboženské proudní, ustaviný boj proti autoritám, které duchovních hesel užívaly jako zbraní veejné moci, a všecky ty nádherné toky se svými víry a naznaenými vlnami bily o ímskou církev, rozbíjely a rvaly její behy, kdysi tak pevné. Všecken národ eský

—

zdvihl

se,

zápasil,

svoji

mysl, své srdce pipojil

k proudní tomu; kde páni a rytíi a mšané lid poddaný, kdysi vynikali, nyní úastnil se Kalich, dotud rolnický, drobné emeslnictvo. symbol knžské povýšenosti, jako by se byl stal píznakem všeobecné rovnosti; a v rovnost tu zahrnuty ženy. Ženy bojovaly ve voji husitském, a na Vítkov Hoe svou chrabrostí pivodily porážku vojsk kižáckých, když ve vysílení ochabovalo jich okolí; prosté selské staeny uvádly v úžas Aeneu Sylvia, pozdjšího papeže Pavla II., svou pronikavou znalostí bible; Perchta ze Sterni

i

ZE ?.FNSK;H() HNUTÍ.

221

berka proti tradicím celého rodu postavila se po bok'kališníkLim; Johanna z Kraji
némi uritých náboženských obcí, ovšem zreformovanjšich, rozbíravý rozum na místo slepé víry postavivších; nebo emancipace od církevnictví byla v tehdejších dobách vcí neznámou, aneb prost ojedinlou. Avšak práv svým odporem proti nejmocnjší církvi svta, utrpením, které pro své pesvdení snášely, staly se vzory ženám moderní doby, jež nastoliti chce místo církevnictví svobodu mínní, snášelivost, úctu k

pesvdení

ostatních.

Pišla veliká^ zmna, proud zahrazen, zasypán, behy byly v echách zase pevný, ba vyvstaly na píkrou hradbu, která dusila málem všechen život duchovní; s muži putovaly ženy exulantky z vlasti, a doma ,,bludaky" tajné zjevné zakoušely hrozných útrap. A ovšem vyskytly se ženyešky, jež po píklad urozených pisthovalky neb ctitelek staréiio ádu vnovaly své jmní, své dti církvi ímské, kdysi národa utlaitelce, zakládaly kostely, kláštery, pobožné školy, mše fundaní, darovaly ornáty, drahé náiní. Nastala pak doba osvícenská, toleranní patent, zrušení ádu náboženských siln nalomily moc ímské hierarchie; jakási závra svtla, volnosti pojala obec uenc, intelligent; reforma veejných mravních ád, ,, svdomí", ,, svoboda pesvdení", ta hesla dávno zaniklých a zapoi

i

—

i

TFRÉZA NOVÁKOVÁ:

222

menutých pedk zase drala se do popedí, tebaže nová doba nové jim dala zabarvení, tebaže by osvícenci nebyli se chopili zbraní za ono draze zaplacené dychtní pokolení zaniklých. uenci-knží katolití neubránili se tomuto osvtovému proudní; odtud legenda, na utvrzení moci knžstva tak asto vypravovaná, že proI

buzení své dkujeme knžím katolickým. Dobrovský, Gelasius Dobner, Pelcl, Procházka, Ka-

marýt a ^oba Smetanové, tito osvícenci a josefinisté, jist nejsou typy knží, jakých si církev

ímská

Le

žádá.

na

rozdíl

od

vku

patnáctého a šestnáctého

reformaní a osvtové proudní omezovalo se dlouho na velmi úzký kruh, nedotýkalo se lidu a nejmén dotklo hoe a Marty z

na Vítkov Boskovic jako by byly odešly onmi nešastnými exulantkami; z vrstev s prostých, nevzdlaných nebo polovzdlaných, jimiž vládl duch ímské církve, jediné nyní panující, byly to po pednosti ženy, které nejhloubji a bezvýjimen byly jí oddány. Píiny toho zjevu jsou mnohé. lovk nesvobodný, neuvdomlý, utlaený, nejhorlivji uznává autoritu, neptaje se po základu její moci; nebylo autority vtší a starší než autorita církve, a nebylo tvor mén svobodných, mén uvdomlých než eské ženy v dob úpadku a obrození. lovk nesvobodný, jenž nesmí a neumí sám o sob rozhodovati, rád kráí v pohodln vyšlapaných starých cestách, neohlížeje se, kudy by lépe, krateji dospl k cíli vyššímu; ženám bylo eeno, by mlely, trávily život v ústraní, aby modlily se, pracovaly, za ony jejich ctnosti že dáno jim bude nebe, poslechly, vždy nové požadavky, nové cíle, nové se žen. Tradice žen

—

'/E

cesty byly by

?-iiNSK:no HNUTÍ.

22:}

ímsi hrozným, vzpourou, nežen-

ským odporem!

A

— žena byla nejen

pak

lovkem

nesvobod-

nešastným; satky uzavíraly se dle vle rodi, neposlušným hrozila kletba; bylo ným,

ale

i

málo lásky, byly jen povinnosti; tam, kde láska byla, prchía snadno, pátelství, vzájemný duševní styk, spolupracovnictví muže a ženy, by-

nestejn cenných, byly vcí neznámou. Ženina duše žila osamle, bez porozumní, bez hledala je tam, kde bylo jí pístupno, posilnní, kde byla tvorem rovnocenným: v kostele, pi zvucích varhan, v oblacích kadidla, ve slov tostí

—

kazícího

knze, v útše a napomenutí zpovd-

Sem odstrené hospodyn nesly svj

níkov.

choti,

petížené matky

sem nesly je ty, jež se neprovdaly, což bylo spoleenskou pohanou. Vzpomínaly se slzami, že na vnosti, u Boha, a

stesk;

dojdou ukojení za všecky ústrky a strasti, vzpomínaly Sedmibolestné Matky Spasitelovy a v utr-

vtším

nalezly resignaci pro bolesti své. zbožnost, to byl jediný ideál žen, jimž poddanství jejich všecky ostatní ideály uinilo nepístupnými. Tak vidíme, že nejhlubší, nejcitovjší ženy byly nejzbožnjší. A ponvadž rozum jejich nebyl do té míry tíben a pstován jako cit, pení

Víra,

tém

se, že neoddlovaly víru, náboženství od zjevných jeho forem a od jeho vykonavatel: Bh, zbožný a mravný život, kostel, knz, klášter, to u veliké vtšiny žen do dnešního dne jediný nerozluitelný celek. Kdo neschválí jim prázdný a zevní obad, kdo sáhne neuctivým slovem na knze, zástupce samého Boha, jest bezbožník; kdo troufá si tvrditi, že víra a náboženství jsou

stalo

TRRZA NOVÁKOVÁ:

224

nejosobnjší záležitostí duše každého lovka, do níž státu, zevní moci, zákonm veejným nic

nevrec.

Církev, zvlášt katolická, obraznosti ženiny, uinila neškodným její rozum a tím získala ji všecku: bláhové ženy vidí v knzích zástupce boží (vždy ve zpovdnici je tak jmenují!), a neohlížejí se na to, jaký jest život a innost jejich; vznešený akt mešní, obklopený gloriólou nádhery, zmní jim podstatu lovka v knzi na poloboha a tím není,

jest

zmocnila

se

citu

a

jim duchovní rádce jejich zstává, když od oltáe odejde. Ženy nešastné, citlivé lnou k církvi jako k své útše asné a záchran vné; ženy híšné a kající oekávají rozhešení a odpuštní od ní spíše než od pemny života, která nad to je tžká a nepohodlná. Tak, když osvícenství a dychtní po skutené i

uenc

svobod a pravd z malého hlouku rozšíilo se na vrstvy širší, muži poznali, že ve svém boji a dychtní jsou osamlí; ukrutn mstilo se na nich poddanství, v nevšímav ženy ponechali. Nejvtší liberálové vídali odcházeti dcery své do klášterních ústav; co otec hlásal na veejné tribun, to matka a dcery pokládaly za smrtelný hích, hluboké duchovní trhliny rozdlovaly rodiny z intelligence. Muž kreslil daleké a široké obzory nových spoleenských zaízení; a cho byla pesvdena, že jen tehdy bude lidstvo šastno, povede-li je slovo knzi, vychovají-li je bratí pobožných a klášternice, a dle toho rozdílela své dary, psala

nmž

—

i

ád

záv. Kdyby oteveny

byly seznamy onch nichž církve napájejí svoji propagandu, zakládají nové a nové školy, jist že by veliká vtšina jejich objevila se jako zjevná neb tajná svoji

dar,

z

/h ŽhNSKÉlKJ H\L

225

li.

obt

chudých, nejŽen nejen zámožných, ale nutnjší poteby si odepevších. Muži nedbaU hluboké trhliny ve svých rodinách; nesnažili se vyvésti ženu z tajemného písvitu zbožné lehkovrnosti na výsluni doložené pravdy; neužili své autority, aby zabránili pi dcerách výchov, která byla by se jim jist zdála záhubnou pro syny. Náprava pišla ze ad samých žen; jednotlivé z nich prohlédly, byly jaty

i

studovaly,

osvícenstvím,

o

svoje

poznání,

výsledky svého badání se sdlovaly se sestrami svými; nedbaly, že budou obvinny ze vzpoury, z neženského odporu, že jest jim vyhrožováno zatracením, šly zmužile novými cestami, odstraiiovaly s nich kamení, trní pekážek, jimiž o

vným

zranily. Na cest pibývalo poutnic; kdy vzrostly na slušný zástup, je as, aby pidružily se k osvíceným mužm a pomá-

samy a

se

nyní,

konati

haly_ jim

eho

budoucnosti.

dílo

budoucnost na ženách žádá? Aby stále rozšiováno bylo poznání dobra, pravdy a krásy, aby vždy etnjším a etnjším lenm lidského pokolení pístupnými byly uinny tyto drahé vidíme to ve všech statky. Ale autorita církví, zemích a státech, kde podržela si církev svou veejnou moc, nepeje si, aby poznání svobodn a bez pekážek bylo šíeno; nebo poznání pravdy a dobra uvdomuje a osvobozuje lovka, si

—

—

a

lovk

dávných

umem

a

církve

s

pímím

svobodný autorit,

není

již

oddan

nýbrž spravuje

se

poslušen

svým

roz-

mravním citem. Odtud starý ten boj vdou, jenž nkdy perušen byl malým kompromisu,

ale

pak

vypukl

vždy

znova; proto ta snaha církve podrobiti si školství nižší, stední a vysoké, nebo škola jest vlastn

lEREzA NOVÁKOVÁ:

226

—

zbrojírnou, kde kují se zbran poznání a pravdy ten, jenž má býti jimi zrann a pemožen, pirozen si peje, aby ukuty byly zbran tupé,

snadno

se

Proto všechen

lámající.

zápas

mezi

bojovnou ili klerikalismem (ó, jak daleko vzdálenou vznešeného náboženství!) a páteli svobodné osvty víí nyní jen kolem školy; a naše eské ženy, chtjí-li pomáhati v pokrokovém proudní, musí se odhodlati k zápasu pro svobodnou, žádnou církevní mocí neopanovanou církvi

školu.

Jest to zápas nesnadný, veliký, ba bez dohled-

konce; nebo ve skutenosti jest všecko naše veejné školství v podruí ímsko-katolické církve, která u nás jest církví státní. Jí podrobena škola obecná, kde drobné dti nejen jsou povinny k úasti pi nesíslných církevních slavnostech a funkcích, ale v hodin náboženství jsou vychovány k náboženské nesnášelivosti, ba k opovrhování jinovrci, což dje se zvlášt v krajinách smíšených. Jí ješt stále je poslušná škola stední, asto knzem spravovaná, aneb alespo professoru náboženství vynikající místo ve sboru vyhrazující, pes strašný rozpor, který jeví se mezi jednotlivými disciplinami na p. pírodními vdami a náboženstvím, historií a djinami církevními. A v korun našeho školství, na universit, vadnouci její vtev, theologická fakulta, v divném je pomru k ostatním ratolestem, vždy bujnji

ného

kvetoucím

A

a

více

se

rozvíjejícím.

to jest oficiální školství,

nad nímž veejná

správa, zákonodárné sbory, oboje hojn promíšené živly svobodomyslnými, neustále bdí.

Le

úplná

zvle zavládá tam, kde ády

církevní instituce zakládají

si

klášterní,

školy své, externáty

Zt ŽENSKÉHO HNUTÍ.

227

Zpravidla hluboké tajemství internáty. život a vyuování v nich; než, nkdy

halí

i

pece

všetený „nevdný" odchovanec neb odchovanka odhalí trochu roušku, a tu spatujeme stedovk by strnul. zjevy, nad nimiž Že si církev ve škole své nedá vyvraceti ani komoliti svoje dogma, svoje uení, je jisto; a ponvadž djiny svtové a zvlášt eské, ponvadž pírodní vdy všecky, ponvadž filosofie chovají na tisíce poznatk, které se bibli, církvi, theologickým spism, v ní uznávaným, píí, vynechávají neb mní se tyto uznané pravdy. Zákon mravní i

u

žák

dosíci

uitel ustupuje ádu církevnímu; eho

i

lze

žáku jediné

pílí

a vytrvalostí, je

slibováno na pímluvu uritého svtice, kterému dlužno obtovati modliteb. A nkdy ani oddanost pohnutkou založení a vedení tch

svatého tolik

a

mu neb tolik

k církvi není kterých škol,

nýbrž pouze hmotný prospch. Je tžkou výitkou pro stát kulturní, když církevní sbory zakládají mu školy; u nás výitku tu veejná správa snáší zcela klidn, ba poukazuje k tomu, že neteba petžovati státní pokladnu a obanstvo dan platící, když povinnost školství doplovati berou na sebe církevní instituce, ády, kláštery. Zvlášt kiklavý jest nepomr ten, pokud se týe ústav pro uitelky; máme jediný ústav státní v echách a jediný na Morav, ostatní všecky jsou založeny klášternicemi a výjimkou msty. Tak vychovatelky mládeže vychovávají nám jeptišky, v jakém duchu mravním, v jaké svobod ducha a vdy, bylo ukázáno. stední školu díví zakládají ty a ti, A nyní o nichž dalo by se souditi, že vlastn^ všecko vyšší vdecké vzdlání žen zavrhují. Ó, díví

—

i

—

TLRÉZA NOVÁKOVÁ:

228

paedagogia, díví gymnasia jsou píliš dležitými zbrojírnami, v nichž kují se zbran píští duchovní svobody žen, píští emancipace, než aby mohly uniknouti zeteli klcrikalismu! Vystoupí a ukuje zbran tupé, k boji nepotebné! Kláštery a ády duchovní zakládají tedy školy a vychovávají v nich mládež drobnou a dospale kdo školy ty, velmi lejši dle svých zásad, etn navštívené, plní? Staré, drsn znjící písloví praví: Kdyby nebylo pechovavae, nebylo by zlodje. Plní je naši osvícení otcové, naše vlastenecké matky. Stokráte jsme slyšeli: ,,Na státní ústav tžko se dostati; než nikam, radji na klášterní s dívkou, jíž teba zaopatení v život." Nebylo by mužnjší, istší íci: ,,Než tam, radji nikam? Než tam, radji vykati, neb studovati doma a pak maturovati extern?" Ale k tomu bylo by teba trochu energie, samostatnosti, pouti po nevyšlapané cest. A otázka

—

ta, vyslovovaná teskn lidmi pokrokovými pi klášterních pensionátech, lyceích, paedagogiích, pi dívích gymnasiích, která zavzní co nevidt byla nadšeným feministkám kdysi jakýmsi hrai

dem svobody ducha

ženského.

Každoron

horoucím[ slovy po všech zemích eských zavzní appel: ,, eské dít patí do eských škol, nedávejte mrzaiti duŠi dítte svého ve škole, kde nerozumí, tedy neslyší a je nmé."

Kdy konen

zavzní

u

nás,

ve

smutné

vlasti

Moderní eské dít pati do svobodné školy, nedávejte mrzaiti voln se rozvíjejícího ducha naukami tmáství!"? Matky, vám tu pipadá hlavní slovo rozhodí; ženy, postavte se po bok muž osvícených. A kde muži vaši z bázn ped vyššími kruhy, z obavy ,,

svtlonoš", appel:

,,

7.Y

;^F\SKlir)

UM -Ti.

2'in

své liiiiotiié a spoleenské aneb pohodlné nedbalosti couvnou v boji rozpomete se na Husitky svtla proti tm: na Vítkov hoe a samy svou odvahou vítzství pivote v ochablé ady! o

postavení

konen

z

—

Ui

v.

školy zemdlsko-zahradnické pro ženy. (Psánn

poátkem

r.

19C0.)

zajisté za neobyejnou vynioženost v oboru ženské výchovy a práce, když zízeny byly u nás v echách a na Morav celoroní školy ,,hospodyské", neb pipojeny k mužským rolnickým školám doasné ,, kursy hospodyské" pro dívky. Toto obojí ustanoveno z valné vtšiny pro dcery rolník, jež theoretickou a praktickou výchovou ve školách a kursech mají se státi dokonalými hospodynmi a takto povznésti stav, jemuž náležejí. Proto k mlékaství, sýraství, drubežnictví, ovocnáství, vaení, pipojeno bylo vyuování, praní a žehlení mšanpokraující v pedmtecii školy obecné

Oovažovali jsme

i

i

ské,

runích pracích, kreslení atd. kursy hospodyské, které ostatn

literních,

neb navštvují zpravidla dívky práv škole obecné odrostlé, vycvií své chovanky tak, jak sluší se na ženu novodobého rolníka. Škola

/F ?.fKSKf\\0 HNI

2.31

íí.

pi velikém množstvi obor

Není ani možno

školy hospodyfiské, by nkteré vyuování docílilo odborné dokonalostí. Té dostává se ženám na školách i ústavech hospodáských, zahradnických a zemdlských, jež vycvií své ciiovanky ve všech oborech takovou mrou, že zajišuje jím toto vzdlání, jako každá jiná odborná výchova, dostatenou, samostatnou výživu. O nkterých z nich,

nkolik to

v

bližší

asem

uilišt

neb

další

cizin zaízených, chceme

upozornní by založena byla podobná ddiná hospokde známá,

slov promluviti, snad stane se

i

pobídkou, u nás,

tém

dyská zdatnost eských žen pedpovídá jim úspch neobyejný, a kde vru není nadbytek povolání, jimiž by snaživá a vzdlaná žena, aniž by vážn ohrožovala své zdraví, vyživiti se mohla. Zdravotní stránka tchto škol a povolání jest

jednou

jejich

z

skvlých

pedností.

.

Kdežto

uitelka, pstounka, úednice, komptoiristka, švadlena a modistka uzaveny jsou neustále v síních asto dusných a peplnných a ztrácejí takto peasto zdraví jindy neporušené, poskytuje

tém

prprava životní zamstnání odchovanek škol zemdlsko-zahradnických pobyt skoro nepetržitý v erstvém vzduchu, rovnováhu práce tlesné s duševní, a vychovává takto asto dívky chudnkrevné, slabé, nervósní v ženy statené. Naskytují se tu stejné výhody zdravotní jako pí stavu rolnickém vbec; kdo by nevdl, že ženy v zemdlství zamstnané, které asto konají nejtžší práce a se spokojí se stravou velice skromnou, dokávaji vysokého vku a pemáhají vítzn i

i

všecky

svého

stavu a pohlaví? ke škokm samým. Starší jích druh jsou školy pouze zahradnické, kde uí obtíže

Le pikrome

již

TFRZA

232

N'0\'AK0VÁ:

ženy zakládání zahrad, pstování kvtin, zeleniny a užitkových bylin, štpaení a ovocnictví vbec. Škola ve Swansea v Anglii proslula již po vší Evrop svou dokonalou uebnou osnovou a praktickými svými výsledky; v Nmecku založena ped nkolika léty (1894) doktorkou El vírou Castnerovou znamenitá zahradnická škola pro ženy, která v íjnu 1899 z Friedenavy pesídlila do Marienfeldu u Berlína. Žakami jejími jsou vtšinou dosplé, již slušn vzdlané ženy, jež vycvií se nejen ve všech odvtvích umlého zahradnictví, v ovocnictví a velaství, ale nauí se rozliným zrunostem v tomto povoláni potebným (truhláství, sklenáství, košikáství), dále dokonalému zužitkování ovoce, jeho sušení, se

i

zaváení, vyrábní ovocných šáv a vín. Odbyvše dvouletý kurs této školy, která ovšem vedle praktických vdomostí podává potebnou theorii, zakládají si absolventky vlastní obchodní zahrady, stávají se zahradnicemi na statcích šlechty, pi ústavech veejných aneb konené odbornými uitelkami zahradnictví a ovocnictví na dívích i

pokraovacích (hospodyských) školách.

Pamti

ústavu vypravují, že dosud všecky žaky dobe využily svého vzdlání na estnou výživu; byly zde zámožné statkáky, které získávaly vdoi

mosti

pro

zvelebení

Jiným druhem

,,

hospodáství

zemdlských"

vlastního. škol

ženských

jsou kursy a školy mlékaské, které zvlášt hojn zakládány jsou v zemích severních, ve Finsku, Dánsku, Švédsku, kde chov dobytka lépe se vyplácí než vzdlávání nevaln úrodné. Ale také v HoUandsku a Anglii jest jich dosti. Zde se ženy uí znáti chov hovzího a skopového

pdy

dobytka, zkoumati a oddlovati mléko, využitko-

/K ?E.\SKf:HO IINL

li.

2:{3

lio všemožným zpsobem, vyrábti máslo, rozliné sýry, syrovátku atd. U nás systematické, trvalé školy mlékaské není; nahrazují ji, ovšem zase ve prospch manželek hospodá, krátké kursy uitelek mlékaství, vysílaných zemdlskou radou neb spolky

vati

hospodáskými.

Krom

mlékastvi, zahradnictví a velaství hospodáství venkovského nepopirase ženám drbežnictví, jímž se naše hospodyn vesms zabývají. V Anglii však byl nyní uinn pokus, jak slouiti všecky odbory zemdlské ženám vhodné, v jediném velikém uilišti, a to tím zpsobem, že chovanky, poznavše všecko, mohou si pro odborné své studium a povolání voliti jen odvtví jediné, zvlášt se jim zamlouvající nebo pípadné. Pokusu toho odvážila se mecenáška ženské práce, mladá dosud hrabnka (countess) of Warwick. V Readingu, nepíliš daleko od Londýna,

odvtvi teln hodí

z

i

i

vnovala mu nkolik

jiter pdy, vystavla tu vším píslušenstvím, jenž nazván ,,The Lady Warwick Hostel" a odevzdán svému ureni v íjnu 1898; zanedlouho pibyl ,, hostel"

krásný

dm

se

(útulek) druhý, ,,The tetí, ,,Brook's House"

dm

Maynard Hostel", a oekává píští obyvatelky,

uren placeným zahradnicí n, doasným navštvovatelkám a hostm. Lady Warwick vede

jsa

na svj ,, zemdlský pokus", známý v Anglii pode jménem ,,Lady War\vick's Scheme", náklad z ásti sama, z ásti vyprošuje potebné peníze u svých pátel; obecenstvo bylo s poátku velmi zvdavo, jakým zpsobem mecenáška ,, pokus" zaídí, a jak se tento vydaí, le nyní již ví, že pipadla na výbornou cestu, jak zajistiti pilným

2:m

ženám

ri;RÉ/A

novákovA:

budoucnost. Pokroky byly oividný. prvního ,,hostelu" bylo zde dvanácte chovanek, jež mly pro svou práci k disposici dva akry pdy a v kurnících pt kuat. Za rok bylo v obou útulcích 42 chovanek (studentek), pda kolem hostel vzrostla na SV/g^akr a editelka práv najala nových 6 akr. Kuat vypstno z vajec pvodní opeené rodinky 300, zahrada již v prvém roce svým výtžkem hradila '1.2 nákladu a krom toho zásobovala všecku domácnost. Bylo by zbyteno rozepisovati se obšírn o krásných villách, které hostí chovanky (je škola internátem, jako bývá v Anglii pravidleml, o umlecky zaízených jídelnách, prostorných ložnicích, jež oponami rozdleny pro každou studentku v útulný spací koutek, o hojn zásobených ítárnách, obrame se radji od tchto s dostatek známých ástí ženských internát k budovám a pozemkm, které vyznaují ráz školy. Stkvostn pstovány jsou trávníky (lawns), jež jedny žaky strojem stíhají, kdežto jiné shrabují trávu, vlaží neb osévají pdu. Skleník jest nkolikero, zvláštní skleník uren tomatm (u nás rajské jablko zvaným), jež pstují se v rozsáhlé míe, révové sazenice mají místnost svou. Veliký záhon ve chránné budov vnován umle pstovaným jedlým houbám; podnik ten, pro njž zakoupeno asi za 14 zl. zárodk, vydal za krátko šesteronásobný užitek! Blízko skleník jest kolna, kde pesazují se byliny v koenáe, a skladišt drobných nástroj k zahradniení potebných. Každá žaka má svou garnituru nástroj, v nž vpáleno její jméno; hlavní souástkou sbírky jsou ovšem štpaské žabky. jejich

Pi oteveni

—

i

235

ZE Ženského hnutí.

Vyuování v praktických vdomostech

zahradnicprozatím znamenitému odborníkumuži, jenž vehiii dbá o pokrok svých svenek.

kých

sveno

Nemén

rozsáhlé

dvr

oddlení

jest

vnováno

drátnými sítmi obkHený

driibežnictví: vehký,

pilehlými kurníky, dle nejnovjšího všelikého ptactva \\'dle zaízenými. králíci, oblíbená souástka jsou ovšem chováni anglické kuchyn, zvlášt stedních a nižších stav. Oddlení drbežnické a zahradnické jaksi spojuje dílna se stolicemi hoblovacímí, soustruhy atd., kde chovanky uí se zhotovovati rámce, klece, lišty, aby dovedly si pi svém povolání bez emeslníka pomoci. Nejnákladnjším oddlením osady jsou rozsáhlé kravské chlévy, s komorami a místnostmi pro odsteováni a zkoušení mléka. Jest zajimavo povšimnouti si rozvrhu týdenního takové ,, studentky" mlékaství; jde z nho na jevo, že dívka na z chléva putuje do vdeckých ueben a tlo zábav ducha hišt, že ve vyuování stejn tuží. V pondlí zkoušení mléka, praktická cviení ve chlév, v úterý vedení knih obchodních, chemie, botanika, ve stedu praktická cviení, odpoledne hišt, veer etba, spolený aj s pedítáním neb rozhovorem, ve tvrtek zoologie a chemie, v pátek návštva v rozsáhlém hospodáství (farm), v sobotu rozdlování a zkoušení s

zpsobu

i

i

—

i

i

mléka. Mimoádná jest návštva hospodáských neb mlékaských výstav, kde studentkám podává se výklad všech nových a užitených zaízení. Odchovanky oddlení mlékaského, vykonavše zkoušky, domáhají se míst správky velikých mlékáren aneb pevezmou od rodi i píbuzných menší farmy, jichž hledí co nejrozunmji

wufy.A novAkonA:

2;U)

Podobn vedou si absolventky oddlení drúbežnického, které ostatn asto spojí oba obory. Oddlení zahradnické jest dosud nejvíce navštvováno, ponvadž poskytuje nejvtší záruku slušného životního postavení. Jistá irská šlechtina platí na p. vrchní své zahradníci as 1200 zl. naší mny. Již nyní žádán jest ústav za tyi zahradnice na stálé zamstnáni a za tí, jež zaídily by zahrady, o jednu editelku a dv assistentky mlékárny, za tyi pracovnice v drúbežnictví a za dámu, jež spravovala by závod k zavaování ovoce. Odchovanky všech obor ovšem pomýšlejí na místa uitelek hospodáských škol. Picházejí sem ze znané ásti osoby vzdlané, ze stedních vrstev, od dívky 181eté do ženy 561eté. Škola sama poskytne v dalších letech místo nkolika assistentkám, pro nž pichystán tetí využíti.

i

dm,

a

zajisté

nebo

rozšíí se ješt o

nkteré menší

lady Warwick, která asto ústav jí vytvoený navštvuje, neustále pemýšlí o jeho Dosud jej ídí správkyn miss zdokonalení. Edith Bradley, bydlící v prvním hostelu, kdežto místosprávkyn se svou matkou (garde-de-dames Instituce studentek) obývá druhý, Maynard. zamstnává 9 služek a 3 mimoádné síly. Nuže, není to vábný obraz, jenž by se výten hodil do eského rámce? Stát, zem, hospodáská spolenost nkterá, kvetoucí a hmotn zabezpeený spolek ženský, aneb konen šlechetná mecenáška, zídíc podobnou zemdlsko-zahraduvidí, jak rychle a dobe vycvií nickou školu se naše ešky v mlékaství a sýraství, v zahradnictví, štpaství, využitkování ovoce, v drbežobory,

—

ZE

?£:NSKI;II(1

HNUTÍ.

2'M

jsou to práce, ve kterých naše ešky jako diiettaiitky vždy se vyziiaiiienávaly, s láskou je konajíce. A jakmile by opustily školu, která by nemusila býti více než dvou-, tíletá, a složily jak pkné postavení s prospchem zkoušku by se jim otevíralo! Ony s vtším kapitálem založily by si mlékastvi, na závod zahradnický a drbežnický staila by jistina daleko menší, snadno daly by se dva obory spojiti. Mléko, máslo, sýry, ovoce, zelenina, drbež, to jsou potraviny nutn potebné, jichž cena neustále stoupá, zvlášt vynikají-li jakostí, a které se na škodu naší zem neustále k nám pivážejí ze všech konin svtových. Majitelka neb správkyn podobného závodu nejen že by upevovala svoje zdraví, ale nebyla by ani jako samostatn se živicí žena vázána zákony, jež iní uitelku a úednici osamlou. Naopak, její rodina žila by spolen s ní život zdravý, pirozený. Mnoho se žaluje, že kursy a školy hospodyské neprospívají a neplní se, ponvadž není vhodných, odborn vzdlaných sil ženských. ilictví!

i

—

i

I

tomuto nedostatku odpomohla by

škola, jakou

v sob zavírají ,,hostely Lady Warwickové", jaká za vedení dry. Castnerové tolik prospívá v Nmecku! A naše široká veejnost, která tak málo peje posluchakám na vysokých školách, obávajíc se, že stíži ješt jejich boj o život, k tmto

mužm

.studentkám"

chovala by se zajisté laskav; ovšem s širším rozhledem a hlubšími odbornými vdomostmi, kráely po dráze, kterou pedkyn dávno drobnými krky vyšlapaly! ,

vždy

by,

ZENA V povolaní.

í

Povolání a duševní práce

žen v

pomru

k rodin. (Prosloveno na

II.

sjezdu žen eskoslovanských dne

5.

ervence

1908.

^nejpirozenjší a nejstarší útvar spoleenský, ^ z nhož všecko ostatní zízení, až po sám stát,

^

jako z koene vyrstalo a se vyvíjelo, jest rodina. Útvar, drahý všem a národm, necha dosáhly jakéliokoli stupn civilisace a vzdlanosti, koen, jenž upeviíiije pdu, kmen, na roste a kvete štstí, jenž jest zárukou zdravého trvání spolenosti. Všecko v rodin pipadá snadné a hladké; kotvi-ii ve vzájemné lásce a úct, má-li alespo mírný dostatek prostedk životních, složena-li jest ze len zdravých, a není-li pronásledována zvláštním shlukem neštstí a katastrof, pak se zdá, jako by nebylo nieho pirozenjšího, klidnjšího, nezkalenjšího. Kdo mlád. tomu zdá se letním snem pod jasným, modrým

kmenm

nmž

nebem, kdo žití bouí zakusil, má ji za bezpený pístav bez vichic a pevrat, kdo dlouhou pouti

n

2^12

Rf;/A

NOVÁKOVÁ:

úpalnýiii životem je unaven, utíká se v ni jako v ochranné loubi, vlídnou jesení krásn a barvit vystrojené. nejpirozenjší vci a útvary nejsou vždy nejjednodušší; analysa jejich pesvdí, že jsou složeny z mnohých prvk a ástí, a ty, není-li mezi nimi docíleno náležitého souladu, bouí se a kvasí. Rodina, tento tak pirozený a prostý útvar, sestrojena je ze složek velmi komplikovaných, velmi se rznících, vždy schopných bouiti se, navzájem se potírati a na konec celý útvar zniiti, aneb alespoí valn pozmniti. rodina jest asto jevištm revolucí a revolt, hluboce sahajícího kvašení, a není-li to v ní tak zjevno, jako v jiných útvarech spoleenských, sluší piísti zásluhu toho oné ásti, která tím nejvíce trpí, manželce, matce, hospodyní, a která pece bolestné kvašeni zatajuje, jednou z veliké lásky k ostatním lenm, jindy, ponvadž jsouc tvorem tradice vky trvající, se za hanbí. Práv rodina jest místem, kde odehrávají se nejdsnjší tragedie a katastrofy ženského srdce a ducha; a nejsou to jen dramata milostná, ztroskotání štstí manželského a mateského, marný boj existenní, který tato srdce láme, neb dále tím více se úpln znií: byly vždy, a množí tragedie jiného rázu, katastrofy potlaeni, zneuznání, života úpln pochybeného, dle vlastni touhy a vle pln neprožitého, které zárove jsou katastrofami všelidskými, jako souet promar-

Le

I

n

ím

nných, nevyužitých

pro

sil.

Rozeberu

je

a

zárove

množí. Po celé dlouhé vky, od doby, kdy matritmách pedhistorizanikl, ješt ve archát ckých, vedena byla žena k poddanství, k podiukáži,

se

7F 7.ENSKÉIIO HNUTÍ.

zení

sc

celku,

to

jest

spoleenským zízením, že jest, ne-lí

pímo

rodin

všem ostatním

^íkáno

nástroj

druhoadný, až tomu

a

243

konen

tak dlouho, tož tvor nižší,

jí'

áblv,

sama uvila

a

mlky bylo

schoulila se v toto své ponížení. Výjimek málo, a pi nich opt výjimkou bylo, ne-

opovržením na ženu, všeobecné s vymknuvší, v popedí neb stranou se postavivší. Ješt dnes, po tolikerých kulturních pevratech pro velikou vtšinu sociálních a lidstva, zstal na oltái tkvti ideál ženy, sebe obtující, naprosto nesobecké. Úplné rozplynutí se v zájmu druhých dosud považováno jest za pohlíženo-lí tradici se

nejkrásnjší ženskou ctnost, za nejvyšší projev ženskosti vbec. A neuváží nikdo, zda nepoddalo se dobrovoln, nebylo potlaeno, nerozplynulo se cosi, co samostatn se vyvinouc bylo by lidstvu na prospch vtší, aneb zda jinými prostedky než naprostým sebeobtováním, rozplynutím se cenného individua nemohlo býti dosaženo téhož

úinku. Toto poddanství žen, zvlášt v rodin, které ješt nkolik šlechetných Stuart Mill nesprovodí svými výmluvnými apely nadobro s našeho svta, jest tím podivnjší, když na druhé stran táž tradice pisuzuje žen veliký, dležitý a svatý úkol matky, choti, editelky domácnosti, jako jediné její pirozené poslání. Zdali uvážili ti, kteí ženu iní nižším tvorem, kteí zavírali neb zavírají ped ní brány k nejcennjším statkm života, jaká hrozná ironie jest v jejich proti-

—

kladné ei, promlouvají-li k žen: Zsta pi nás, neodcházej od nás ani chvilku, nebo v tob kotví štstí každého jednotlivéiio muže, na tob závisí bytí, zdraví a cena budoucích pokolení, jen

2 '14

ril^:/A NnVÁKf)\'A:

ty mžeš dáti onu péi, onen soulad a klid, ono dobro života, jehož si ždá lovk, tvor spoleenský; zsta, neodcházej, poddána, nás poslušná, odekni se ráda toho, bez eho my býti nemžeme, skryj se v pítmí, když my chodíme ve svtle, obtuj se, zapome na sebe, nebu svá,

bu

bu

— bu

bu

niím Tak mluví

naše! tradice dlouhých století, tak mluví-

vali všichni muži, tak jich

mluví dnes ješt velmi

mnoho.

behu ozývá se zcela jiná e. Ženské hnutí, initel to, jenž bhem devatenáctého století vnikl již do všech kulturních zemí, k národm málo kulturním, šlo pes všecky ba odvké tradice svou smlou, novou cestou, kterou si razilo za samé chze své. Ženské hnutí všímalo si ženy ne výlun jako nejdležitjší a nejpotebnjší složky rodiny, nýbrž jako individua, jako lovka, jako píslušnice potlaeného, do druhé ady odsunovaného pohlaví. Ženské hnutí Ale na druhém

i

dobýti žen významu a postavení rodinu, když tato z rzných píin jí byla nedostupná; otevíralo žen nejdíve uzavené brány všelikého vzdlání, aby, jím vyzbrojena, dovedla vybojovati boj za samostatnou existenci, aneb uplatniti na jeho základ svoje schopnosti. Ženské hnutí nechtlo tomu déle pipustiti, aby ztraceno bylo nco ze síly, mohoucnosti ženiny dále tím více na poli jakémkoli; a té, která dávala, chtlo opt dáti každé lidské právo, jež

snažilo i

se

mimo

ím

jí

náleželo.

Mezitím zstala rodina na témže míst a v témže složení, jež vykázala jí staletá tradice, a hrub se nestarala, jak její píslušnice pohlížejí na pevraty, které djí se ped jejich zraky.

/I

/i:n>khi'

>

ii\i

I

21.',

í.

se, jako by ženské pohlaví rozestupovalo na dva tábory, které nemohly míti nic spoleného, mezi nimiž zela veliká propast: na vtšinu umístnou v rodin v úloze choti, matky, hospodyn, a na menšinu žen samostatných, urité povolání zvolivších, duševní své schopnosti neb tlesné své dovednosti v práci výdlkové aneb Zákon, jenž ve vážném poslání uplatujících. stanovil pro uritá, a to velmi estná a významná, povoláni žen, na píklad pro uitelky, úednice, nucený celibát, zeknutí se manželství a mateství, tuto zdánlivou propast jen rozšioval, pekroiti ji nebylo lze, bylo možno nanejvýše z tábora menšiny pejíti do tábora vtšiny. Zákon budeš ženou samostatnou, uhájíš si pravil: prací svou existenci, aneb budeš chotí svého muže, matkou svých dtí, správkyní a hlavní pracovnicí své domácnosti a splyneš s tímto svým okolím. Ba nepravil toho jen zákon, pravil to initel mnohem ješt mocnjší a lstivjší: tak zvané veejné mínní. Co den bylo slyšeti rozlišování dívek na dívky ,,jen pro domácnost vychovávané" a na dívky ,,k uritému, samostatnému povolání I

zdálo

se

Bu

vzdlávané". Ale tato propast jest jen zdánlivá, a i ty nápisy ,,Bu anebo", jež jsou vyryty na skalních stráních jejích jsou jen písmo zcela pomí-

—

beh,

jející.

Samy ženy obou tábor, pokud pln

se

v nich uplatuje ušlechtilé lidství, smýšlejí naprosto jinak. Ženy samostatné, prací jakoukoli existence své si dobývající, také chtjí péí své ruky, teplem svého srdce zahívati a krásným uiniti svoje okolí, nechtjí se odíci lásky mužovy ve svazku manželství, také chtjí krom své práce dáti svtu bolestné ddictví ve svých dtech a 16

21G

TliRÉZA

NOVÁKOVÁ:

takto dále žíti, také chtjí ve svých loktech tisknouti a konejšiti roziiiilé malé tvory; a ženy láskypln vinuly se k manželu, v rodin, s bolestí rodily, ošetovaly a odchovaly lidstvu snažily se svým nejbližším nové pokolení, pipravovati milý domov, pece žádají si nejvyšších práv lidských, chtjí vzdlati na nejvyšší míru své schopnosti, je uplatniti lidstvu k dobru, chtjí ušlechtile vyplniti prázdný as, který nejedné zbývá, chtjí pispti svým podílem k blahobytu rodiny a tím k vlastní dstojnosti, chtjv v rodin býti celými, pln žijícími, pln opráv-

by

by

by

i

nnými lidmi. A tu povstává

hrozná staena tradice a po boku ono obávané, licomrné, veejné míNesmí to býti! nní, a oba volají kategoricky:

jejím

,,

Bu —

Bu

budeš anebo! Oboje nedá se spojiti! ženou v domácnosti, aneb ženou samostatnou, v uritém povolání psobící. Dobrá matka, manželka a hospodyn nesmí býti niím jiným! Povdná, že's volání pak žádá si ženy celé, ho dosáhla, zekni se v odvetu všeho jiného!" Žel, že oba kazatelé a karatelé nalézají zpravidla sluchu, a tak ony tragedie ženské mysli ádí dále mezi ženami, vykonávajícími samov rodinách statné, veejné povolání, jako by nebyl nastal pokrok v tolikerém jiném oboru a smru.

— bu

i

Zajisté, že

dvody,

které stará tradice a pí-

tomné veejné mínní, jinak dosti obojetné a promnlivé, uvádjí pro svj zákaz, jsou velmi závažný a obsahují mnohé pravdy. Mateské poona poddaná, do druhé ady odsunovaná žena vykonávala vždy vzorn, asto s obtavostí a sebepotlaováním bezpíkladným, jest slání, které

skuten ohronmou

úlohou,

která

nmolié ženy,

/h.

clitjí-li

býti

ji

217

i^FASKf^MO ll.Vrií.

iiplii

právy,

vložiti

v

celé

ni

vyerpává dokonale.

Manžel, jenž bére si ženu z lásky, z úcty, z touhy po teple rodinnélio krbu, také si žádá, alespo v nkterých hodinách, celé její bytosti; a stará domácnost, než zpsobeni neoekávaným zveleben a zlacinn byl prmysl, bývala mechajiisniem tak složitým a pi tom zdlouhavým, že vyžadovala vší pozornosti, vší síly a každé chvilky hospodyniny. Na druhé stran má každé povolání právo, žádati si celé, nerozdlené mysli svého vykonavatele, a lovk, ukoniv úkol svj denní, povoláním neb srdce,

duši,

ceioii

zamstnavatelem mu pedepsaný, má opt právo na odpoinek, žádným jiným zamstnáním nekalený.

To vše zní tak samozejm, urit, jako zákon, proti nmuž není námitek; jenže vty píliš asto a všeobecn opakované snadno zvrhají se ve fráse; sám zákon má zení k tm, na nž jest aplikován, on asem se mní, zlepší, neb bývá zrušen, jinak ze živé instituce ztrne v pouhou šablonu. A rodina tída samostatných žen jest živou institucí, a kdo chtl by je utváeti a tíditi dle ustálené vkem tradice, pipravil by jim i

i

i

jen Prokrustovo lože,

usekávaly

a

druhé

na nmž jednm údy by do nemožných rozmr

se se

napínaly.

beh

Zdánliv nemožné spojení vzdálených a tábor, peklenutí propastí, žádoucí soulad a vyrovnání nebude však provedeno ukrutnostmí Prokrustova

lože,

nýbrž

mkkou,

kouzelnou

for-

mulí, která zní: Individualismus, individuelní nazírání a rozsouzení. Ne tvrdý ortel: ,,Bu anebo", nýbrž moudrý a spolu láskyplný zákon:

—

Každému

dle jeho

sil,

schopností, povahy!

Naše

II

doba

jest

K'l

/

\

\'

)\

\Ki

i\

\

ješt píliš kollektivistická, bére vše

paušáln

asto dopouští se tím skoro Zvlášt nová, bojovná^ aggressivní hnutí pevn seniykají své ady, nedovolují ve svém pochodu vped sebe menší odboku v právo neb v levo, a tím ovšem individuelní požadavky a touhy^ spoluzápasníkii jsou píliš

a

nevysvtlitelných chyb.

potlaovány. Ženské hnutí, jehož tak nesnadný, hledlo zvlášt písn disciplinovati své stoupenkyn; nedopouštlo ani tíštní v rzné tábory více mén radi-

pehlíženy, zápas byl s

kální,

Le

poátku

natož oprávnnost individuelního nazírání.

lze

doufati, že,

vykroíc

ze

svých

poátk

v plnjší, všestrannjší vývoj, odhodí tuto ztrnu-

rzn

lou disciplinu, toto paušalování utváených jednotek v uniformní celek, a tím uiní po právu individualitám svých píslušnic. Jakmile postavíme se na stanovisko individuelního nazírání, zjeví se nám pomr duševní práce žen, ženského povolání dobrovolného neb výdleného k rodin, k mateství, k manželství, k domácnosti ze zcela jiných stránek, z mnohých možností. Neuvidíme ,,ženu" a rzných stránek jako píslušnici pohlaví, nýbrž ženy mnohé, rzných schopností, rzné síly tlesné a duševrí, uvidíme rzná prostedí, rzné okolnosti a Co vykoná stavy životní, v nichž žena žije. jedna snadno, estn, beze škody, s to jiná naprosto není; co jedné jest radostí, plností a stoupáním, druhé stává se strašlivým úskalím; povolání jedno slouí uritá žena harmonicky s povinnostn rodinnými, totéž neb jiné povolání ženu opt jinou s domácností rozdvojí. V posledních letech poádány byly zvlášt ve Francii a Nmecku velmi zajímavé ankety, i

i

7íi

7F.NSKHn llMtí

210

pak vydány celé knihy neb alespo dlouhé novináské stati; jednou znla otázka, zda dá se s prospchem nebo beze škody slouiti mateství a duševní práce, po druhé, zda vezme si muž za manželku ženu, která pracuje v uritém povoláni, po tetí bželo o lékaské povoláni žen, zda nepekáži manželství a mateství. Jak každý nestranný a nepedpojatý pozorovatel oekával, nedodlaly se tyto ankety positivního výsledku, nýbrž vyplavily jen veliké množství vskutku jejichž souhrn pece ukázal cenných projev, pravdu, že ony problémy lze ešiti jen ist O nichž

—

indivídueln.

zajímavého

I

literatura,

námtu

belletríe

a vyvolala

posudku.

—

zmocnila se

svými plody

opt

výsledek byl stejný: Problém lze luštiti jen se zetelem k individuu: ne vše jest pro každého a každou. O pomru duševní práce a povolání ženina k rodin dalo by se hovoiti po dlouhé msíce, napsati o svazky knih, a pece by se thema ve svých variacích nevyerpalo a neukonilo. Tím mén lze to provésti v jediné promluv, bude jednotlivostí dotýkati se nám jen letmo a hlavn pihlížeti k principu. Dotknu se nejdíve mateství, tohoto ženina poslání nejpirozenjšího, nejtžšího, v jehož celku a mnohých jednotlivostech jest vbec nenahraditelná. Mže a smí žena duševn pracující jako vdkyn, lékaka, uitelka, umlkyn, úednice míti velikou spoustu

ale

nm

i

dti?

Mže tmto dtem

býti dobrou matkou? každá žena jiné výdlené povolání vykonávající doma neb mimo dúni, tedy

A bude

jí

bu

obchodnice, živnostnice, dlnice, rolnice atd.? Dá se slouiti intensivní, vyerpává duševní práce, z niž se zrodí dílo umlecké neb vdecké, s onou

\\-Vl:/.\

2J()

NOVÁKOVÁr

rovnž

intensivní a absorbující láskou a péí, kterou dít (a spolenost jako jeho kurátor) žádá a oekává od matky? Nezlomí tyto dva planoucí ohn duše a srdce ženina? Dá a nedá. Zlomí a nezlomí. Dle toho, o jakou ženu se jedná. Jsou spisovatelky, které samy tvrdí,

nedovedly by

že

býti

zárove dobrými

spisovatelkami a dobrými matkami; naproti tomu jiné o

tom

se nevyslovily,

le každý

ví,

že

mly

krásné a zdatné dti a napsaly znamenitá díla. Pro píklad neteba choditi daleko: máme doma geniální Nmcovou, která ve velmi nesnadných okolnostech životních, naposled skoro v bid odchovala adu dobrých dtí a napsala mistrná díla belletristická. Ona je pedstavitelkou žen silného ducha, které sluovaly duševní práci s matestvím a domácností. Celá ada žen-lékaek, žen badatelek vyznává, že se jim zcela dobe pracovalo ped narozením jejich dtí a za jejich nejútlejšího vku; spíše se práce zekly za let prvního duševního vývoje dtí tch, kdy je uily a samy k tomu se dokonaleji vzdlávaly. Magdalena Thoresenová, norská autorka, mla opt za to, že

by matka

s

umleckou

prací

mla

posekati

jest to ponkud dosplosti svých dítek, nebezpený experiment, pistriti ped talent závory do uritého asu. Což jestli nadání zatím zakrní, neb dokonce usne, což jestli se v letech pozdjších nedá již získati ona výzbroj vzdlání a prohloubení, jíž je každému umlci teba?

do

Spisovatelka,

vdkyn, malíka

a

sochaka

vykonávají svou duševní práci doma, ímž styk rodimiý pée o dti a domácnost jest do jisté míry usnadnna; podstata duševní práce jest taková, že nelze jí ani muži konati stále, a tak vždy i

7ii

;:i:NSK;il()

IINTI

251

í.

hodinky, kdy miiže býti matka všcka zaujata dtmi. Feministky písné observance vidí v tom uraženu svatost mateství, když umlkyn, spisovatelka, badatelka dává svému dítti odpadky svéiio asu, jakousi almužnu; le správn bylo namítnuto (i pítelkyní dtí EUen Keyovou), že hodina, dv, kterou duchem povýšená žena dá svému dítti, více mu poskytne, než kdyby jiná po celý den byla jeho vrnou služkou a chvou. (.lostavují se

Ponkud

tíže

dopadá

to

s

umleckými

a

povoláními, která vedou ženu mimo dm, s posláním lékaky, hereky, pvkyn, uitelky; zvlášt tento poslední stav studovaných žen uitelka již valnou dobu zápasí o maximu, že by dovedla býti dobrou, ba pelivou matkou. Pi herece a zpvace padá nad to na váhu, že musí býti stále krásná, svží, roztomilá, což fysicky když a psychicky není matce vždy možno. Le pipustíme, že dtem umlky, lékaek, uitelek vzato jest trochu asu, jejž matka vnuje svému

vdeckými

i

i

poslání, jest

nemusíme nestrann

uznati, že tato ztráta

mnohonásobn nahrazena? Nahrazena

nejen

ona žena pro spolenost a vzdlanost vykoná, nýbrž ušlechtilým ddictvím, které tyto ženy vypstovavší své vlohy, svého ducha a svj charakter penesou ješt ped narozením na své dti a které jim žena tupá, lhostejn kráející ve vyježdných kolejích, nikdy dáti nemže? To je zisk dtí nejvtší, nemluvíc ani o tom, co mže matka-uitelka poskytnouti dtem pi výchov, matka-lékaka pak nad to pi ošetování tlesném. Slavná sochaka mateství Virginie Demont-Bretonová vyjádila se: ,,ím jest žena intelligentnjší, tím více jest žádoucno, aby mla dti." A pipojuje dva argumenty rovnž závažné; tím,

co

2.'')2

II

K'l-/A

Nin

AKi>\ A:

Ostatn

nenioliii pipustiti, aby iiniiií oliipovalo nejvtší^ radosti a nejsvtjší povinnosti života." A „Žena, která zstane mimo emoce života, nedovede stvoiti dl jímavých." Ano, spolenost jako písný kurátor dtí nemá práva, olupovati o ženu, ponvadž náhodou jest umlkyní neb ženou uenou; kurátorství to jest ostatn velmi zbytené, nebo veliká vtšina matek chová v sob hluboký cit povinnosti ,,

nás o

n

k

dtem.

Ukáže se snad v nkterých pípadech, že žena není s to, býti zárove práva svému umní svému mateství; tu pipominám slova osvícené feministky Dry. Katynky Schirmacherové: ,,Necítíte-li v sob dosti síly, darovati svtu duševní hodnoty dti, volte z obou povolání to, které vás více vábí vnitním pesvdením, že jste mu nenahraditelný. Nedovedete-li voliti, oddejte se utrpení, které vzejde z vaší nerozhodnosti." i

i

i

Umlec

v

nm

trpí,

vše

jest

má

žije,

Žádáme

jaksi

jemu

nic

korunou lidstva, v lidské duši kvete,

nejvyšší

se zrcadliti, co

lidského

nemá

býti

cizí.

od muže-umlce, a trpce stžují si životopisci, neml-li pro nkteré citové a myšlenkové stránky porozumní a vyskytují-li se v jeho práv ve jménu díle proto mista pustá. A ženu tohoto plného umní chtli byste udlati poloviatou bytostí, vylouiti ji z nejmocnjších emocí ženství? Ne, žena-umlkyn musí vše prožíti, protrpti, musí jíti velikými ohni života, roztaviti v nich bolestnou svoji duši, teprve pak stvoí ryzí

to

umní, vylouí

sentimentality,

z

nho

kivého

George Sandovou, která

šlaky nepirozenosti,

Ponmte na všemi proudy života

nazírání. šla

/h:

^ENSKfllo IIM

2'>:!

li.

kaccována, a pak pece byla jitenkou nové doby ženského tvoení! Námitka, že mateství ženino nikterak nedá se slouiti s uritým povoláním a posláním, podivným zpsobem vyskytuje se hlavn, ba skoro výlun pi práci duševní, pi povoláních intelligence. Velmi málo jest slyšeti, že by obchod-

a tolik byla

nice,

živnostnice,

dlnice,

rolnice

mla

se

zíci

svého povolání životního, ponvadž jest matkou, manželkou a správkyní své domácnosti. V tchto stavech pokládá se mateství za cosi pirozeného, s ostatními pomry životními dokonale se sluujícího, ba manžel obchodník, emeslník, dlník, rolník velmi rozhodn si žádá, aby mu žena byla vydatnou pomocnicí. Vyskytují jiné pípady; na píklad každý z manžel se vykonává povolání samostatné, jeden druhému nepomáhaje, a takto každý na svj vrub píjmy rodinné, její blahobyt rozmnožuje, aneb alespo tžkou existenci uhajuje; jsou matky vdovy, manželky doasn neb trvale od nmže odlouené, jež samy prací svou vydržují sebe a své dti, které pi tom vychovávají, domácnost si obstarávajíce. Jest v tom tudíž veliká neupímnost, zabrauje-li se jen žen-intelligentce, duchem pracující, aby byla chotí, matkou, mla svou se to již dje z ohled láskyplnou domácnost, staré tradice, s hlediska existenního boje, i z jiných ješt malichernjších píin. Ped prospchem a trváním obchodu neb živnosti, ped zdarem selské usedlosti, ped nutností dobýti dostatených prostedk hmotných musí ohled na ženino mateství ustoupiti na nkolik hodin denn, a vtší statky kulturní, to, co pinese duševní práce skuten nadané a vzdlané ženy, své

práce,

i

i

i

a

—

lIR;/A NOVÁKOVÁ:

•jr)!

zvýšená úrove

dtí, její doštstí jejího srdce, její duše, nepotlaené ve svých nejvyšších vzntech, ve svých nejušlechtilejších cílech, by toho nezasluIiovaly? Žena jako cho již s menšími potkává se námitkami; vím o slavné spisovatelce, jejíž starý písný otec pipouštl její geniální práci slovy: ,,Nu, nemáš dtí, mžeš beze škody psáti," tu jsme ješt velice Ale od úplného souhlasu vzdáleni. Jednm zdá se, že žena svou intensivní duševní prací muži se odcizí, že bude míti smysl jen pro to, co její mysl zajímá, se zabývá, nikoli pro životní práci manželovu, že zhasne mezi nimi plamen lásky a porozumni, když žena udržovati bude ješt jiný ohe ve své duši; že konen v mysli této duševn pracující a samostatné choti vybují pýcha, která zdolá rovnost manžel, natož aby pipustila obvyklé v manželství poddanosti a druhoadnosti žen. opt nepeje si, aby ženy Jistý poet úastnily se drsného životního zápasu, aby konaly výdlkovou prácí, chtjí sami vše vybojovati, jen sami vydlávati, chtjí, aby žena zstala ušetena, jen je milovala, kvetla a vonla jako rže na trsu. Se stanoviska citového má tato nžnost mužova zajisté velikou cenu, menší již se stanoviska lidství, nebo stanoví bezohledn jednu polovinu manželského celku za bytost v usilovném boji se vyerpávající, druhou za bytost neinnou, požitkovou. Ostatn se mimodk naskytuje otázka: Potrvá tato nžnost? Potrvá seslárlé, nejen pí žen krásné, mladé, svží, ale mácnosti, a

její

vlastní, jejích

konen

i

ím

i

muž

i

i

uvadlé? Myslím, že

si

tábor nuižú a souiilasící

s

ním

Zf:

^ENSKUO

255

IIN'L'!Í.

veejné mínni dobe nerozumí, obává-li se, že duševní práce žen odcizí manželku choti a domácnosti, a vidí-li v passivním život ženy záruku dokonalého štstí. Le ponenáhhi mní se v galantní Francii, jak to tato mínní, dokonce velmi zejm ukazuje literatura dramatická a románová, obšírné asopisecké diskusse. Naproti žen, která duševní prací manželu se odcizí, staví se žena, která práv jí s ním úžeji splývá, stává se jeho spolupracovnicí, pítelem, po pípad jeho pokraovatelem. Kolik velikých muž, a nejen v posledních desítiletích, nepokryt vyznalo, že cho, nkdy sestra, byla jim cennou pomocnicí, kolik žen dokonilo, aneb po jich smrti uveejnilo dílo jim drahých! Práv ve Francii koncem minulého a poátkem tohoto století vyskytlo se nkolik slavných pracoven léka, fysiolog, chemik, v nichž ženy mly vynikající úastenství; nejstkvlejším píkladem jest propoCurie-Sklondowská, slulá vdova madame francouzštla Polka, mimochodem eeno matka dvou rozkošných dcerušek a žena vzácn prostá. Každá žena žádá si muže, jenž pracuje; lenochem by opovrhovala, a již z egoismu musila by se mu vyhnouti, byl by jí bemenem existenním, nikoli ochráncem, oporou neb úplným živitelem. A muži chtli by ženu, která nepracuje? Tannháusra omrzela Která jen a jen je miluje? i

i

i

muž

i

I

ustaviná smyslná láska samy Venuše, a unikl jí z hory; žena, která by

nakonec stále

ta

muže

stále a

jen milovala, jen vášnivé jeho lásky

žádala, unavila,

jemu

bohyn

každou

vyerpala by práci,

každé

jej

si

a znemožnila by

poslání.

Dramatik

de Porto-Riche líí takovou ženu, která po osmiletém manželství dusí svého muže vášnivou

IfRr/A NOVÁKOVA:

•2')i]

láskou. A muž ji odpovídá: odpovdl? Mluvíš pravdu ale jest

mi tiatyicet

let,

,,Co

chceš, abycli

ti

t

hluboce, nejsem lovk, který který brání si svou a

lituji

tebe nenávidí, jsem muž, práci." matka dtí za uritých Seznali-li jsme, že okolnosti s prospchem neb bez škody a má tlesnou, vykonávati zabývati se prací duševní samostatné povolání, vyznáme si, že cho bezdtnou život pímo žene k volb intensivního zamstnání, pimeného vzdlání a vlohám jejím. má vyplniti ony hodiny, které muž ztráví nebo zajisté z tisíce povoláním svým, 999, ba snad všichni vykonávají výdlené neb estné vyplniti a neubíjeti? Velmi dmyslná povolání, vta ozvala se v jedné ze zmínných francouzských anket: ,,L'oisiveté donne mille occupations, qui ne sont rien, et qui pourtant dévorent i

mže

i

ím

—

muž

—

vie", t. j. ,, Neinnost pináší tisíceré zamstnání, které není niím a které pece pohltí život." A o žádné neinnosti neplatí to tou mrou, jako o sladké, smyslné neinnosti ženy, která jen a jen jakási nákaza, která iní miluje. Z ní prýští la

i

ženu pomalu lhostejnou ke všemu

nejnutnjšímu zamstnání, odnímá jí zodpovdnost, správnost, nebo, jak pravil francouzský spisovatel, Láska je bohémská". Pozorujme veliké milovnice, jímž je láska a prostedky, jak si ji zachovati a vždy znovu pozorujme tyto dámy svta, získávati, vším, jest to svt veliký, urozený a bohatý, aneb polosvt ím naplují své bytí? Oním tisícerým zamstnáním, které není niím a pece každou i

,,

a

—

chvilku jim zabírá; nejsou ani hospodynmi, ani matkami, když zrodily dti, nedostává se jim i

/I

/'{

n-^kTho

II\(

2.')7

IÍ

k tomu ani asu ani chuti. A tu jsme opt v onom zaarovaném kruhu, jenž otáí se o úkjhu ženy v rodin: tm, které by chtly pracovati duchem, které radostn a phi chtly by zastávati povoláni sebe nesnadnjší, spolenost a tradice to zakazuje, aneb alespo zazlívá; a ty, které nemají žádného povolání, které nemusí ani pracovati ani vydlávati, nestarají se v tisícerých pípadech ani o vedení své domácnosti a vyhýbají se po-

vinnostem a zodpovdnosti matky, penechávaOny jen miluji, je placeným zástupkyním. k píteli, ony jen k choti, se líbí, jsou nžný dle poetického, kvetou a voní jako rže na trsu, le ponkud vyvtralého pedpisu tradice. Ale, zeptáte se, kde probh zstala pi bezdtné manželce domácnost, vyžadující rovnž poskycelého lovka, domácnost, která od tovala žen zamstnání více než dostatené? Pi bezdtné nemže pece svdomité hospodyni nastati ona tak nakažlivá neinnost? Ano, po vky dávala domácnost své vládkyni celou, jíce

a

a

—

vk

i

—

jen že alespo asov celou výpl života, ony vky již navždy minuly a se nevrátí. Tehdy, kdy vyrábla se doma každá poteba, již nyní lépe a lacinji dodává pokroilý a stále se zdokoprmysl, kdy nebylo stroj, zdviží, nalující vodovod, umlého osvtlení, ústedního topeni, kdy bylo teba ukládati si a opatrovati veliké zásoby, ponvadž komunikace velice nedostatená tak kázala, kdy každá práce trvala nesmírn

—

dlouho. mácnosti dosti

tehdy správné vedení a zastání do-

nkolikalenné bylo samo nesnadným povoláním. Ale

enerí;ická žena jedna,

ženská

mysl,

jíž

nkde dv,

byla zakázána

a

úplným i

ji

a zastala

mnohá snaživá práce duševní,

TP.RÉZA

258

NOVÁKOVÁ;

Výmluvn vadla ve své neinnosti. vypravuje Svtlá v konené kapitole „Upomínek", jak mladá ješt babika se svží matkou zastaly všecko vedení složité domácnosti na konci let smutn

tyicátých, fala

si

a jak ona, jež uiti se

pi zbyteném

šití

a

nesmla, zou-

nucené

zahálce.

Všecku tuto práci, již nyní koná prmysl a stroje, aneb jež vbec pokrokem doby odpadla, nutno

ženám nahraditi, nahraditi ímsi úelným, svtu prospšným, co je tší a povznáší a jest pimeno vlohám, povaze a vzdláni. Sociální práce, ženy velmi horliv ujímají, vyplní zajisté mezery nastalé v moderní, snadné domácnosti; kde však je snaha po vysokých cílech a možnost jich dosíci, kde nad to vyskytuje se pro ženu nutnost zúastniti se existenního boje rodiny, zmnožovati její blahobyt, tam práce organisovaná, urité povolání, vhodnjší je náhradou za ono dávné povolání v domácnosti, pokrokem

jejich jíž

se

doby

mizející.

Ve Francii bylo eeno:

,

.Jediné

správná tradice jest práce; kdysi nazývala se (pro ženu totiž) domácnost, nyní nazývá se povolání." nám lze pln pijmouti tuto krásnou zásadu a íci si: ?no, povolání pro ženu, jehož mateství, manželství, domácnost, jest schopna rodina vbec, na závadu jí nebude. Nesmí Ale ovšem s velikým omezením. to již zstati stará domácnost, tradiní rodina, na starých útvarech nelze stavti novou budovu, ona by udusila, co cenného a dobrého zstalo v pežitcích. rodinu, domácí krb nutno postaviti na nových základech, ženské hnutí zde nesmí se zastaviti poloviat a nevšímav, musí odhodlan I

—

—

I

jíti

dále.

Mlo

zetel dosud více k

žen mimo

rodinu,

/I

ji

vzdlávalo,

úkol a

konen

jí i

/I

xSKTlKt IIM

lí.

259

razilo dráhu, jí usnadovalo obšastniti se snažilo její snad

nucen osamlý život; jest na ase, aby více si všímalo ženy v rodin a odklízelo s její cesty kameny pekážek, trní pedsudku. Musí tomu býti jako v zákonodárství, pokud žen se týká; nejprve se vždy jednalo o ženy svobodné, samostatné, jim dobývána práva veejná, politická, ale pak seznáno, jaká jest v tom nesrovnalost a že dlužno pomysliti na všecky stavy žen, jinak osvobození a zrovnoprávnní nebude úplné. Na ženském hnutí, jeho vdkyních a myslitelkách jest nyní, aby nejprve zkoumaly, jak duševn a sociáln osvoboditi matku, manželku, hospodyni, jak dáti ji všecky možnosti práce, vyššího vývoje, posláni, povolání; a pak, až naleznou cestu neb cesty skutené vhodné, aby je razily do široka a dovedly k metám. Již nyní bylo dosti psáno o této dležité stránce spoleenské, nebo nemohlo býti o tom nejmenší pochybnosti, že ani žena nejenergitjší, duševn tlesn nejsilnjší, nedovedla by duševn pracovati, urité povolání se zdarem konati a zárove pln zastávati domácnost, jak byla spravována dle starých tradic. Navrhovány, i

ovšem ne u

nás,

zpsoby

rozliné.

Nejradikálnjši jest socialisace rodiny a domácnosti, myšlená tím zpsobem, že by pro vtší neb menší poet rodin byla spolená kuchyn, spolená prádelna a žehlírna, kde by osoby spolené placené konaly odbornou svou práci. Malé dítky umístny by byly v jeslích a opatrovnách školkách mateských. Šití odvu a prádla, správka jeho ovšem konaly by se také mimo dm. Takto by správkyni domácnosti, matce a choti, i

200

ITRI-VA

NOVÁKOVÁ;

zstal skorém jen úklid, ale vrátivši se z povoneb ukonivši svou práci doma konanou, tlesnou, duševní, pece mohla by kolem sebe šíiti lahodu a teplo, mohla by dáti muži a dtem hodnoty citové, dtem nad to hodnoty výchovné. A volné její hodiny byly by skuten hodinami míru, ne-li odpoinku, kdežto nyní po vykonaném povolání nastává žen, zvlášt mén zámožné, úmorné štvaní domácí práce. Systém tento, hlásaný v rozliných obmnách zvlášt lání svého,

a

a

i

a nmeckými socialistkami, dá se, aplikovati na všecky stavy spoleenské, jediné snad s vylouením rolnictva, na dlnictvo, živnostnictvo, úednictvo, uitelstvo velmi zámožné. a vbec stavy intelligentní Navrhovatelky jeho doufají, že vybavil by mnoho hodnot kulturních, nesmírnou sílu užitené ženské práce a ušetil snad ješt více ženských sil, vadnoucích a hynoucích. Jiný zpsob pvodu anglického, hodící se však více pro manžely bezdtné neb s dtmi odrostlými, jest pebývání v domácnojiž sti najaté, neb v pensich, hotelích, kde všecka

Ameriankami jak zejmo,

tém

i

pedasn

mén

znan

zodpovdnost hospodyská spadá na podnikatele

onch hromadných

domácností, jejichž jest to povoláním. Ani zde, jako pi sesocialisování domácnosti není teba služek, pes to jest to systém znan nákladný. Nejkonservativnjší, pece reformní zpsob jest onen, kde sice domácnost zstává samostatnou, po pípad opatena jest služebnou trvalou neb chvilkovou, kde však vše, co jen ponkud lze, dá se vykonati závody odbornými, a kde k onm pracím, které provádny jsou doma, poízeny jsou nejnovjší stroje nejvyšší

výdleným

a

7.\:

?ENSKf:ilO HNIIÍ.

2r>l

výkonnosti. Neteba spccialisovati zaízení lakové; jest zn.nio z velikých veejných ústavu, a vehké doniárnosti kus po kuse je pijímají, od ústedního topení po vyssavae prachu, od hotových jídel a konserv po odborné cídní záslon, koberc, oken, natírání neb umývání podlah zvláštními ústavy.

Tradiní pelivá a obtavá hospodyn zarazí nad vší tou blasfemií, sepne v udšení ruce, zaslzí. Tedy všecku útulnost, všecky ba snad domácí cnosti, všecku nenahraditelnou práci ženinu má odplaviti krutý as, vše se má zmniti?

se

i

Ach, drahá, tradiní hospodyko, on odplavuje, on mní stále, za vaší pamti a ped vašima oima! Vy již tak nevedete domácnost, jak ji vedla vaše matka, bába, a dokonce vaše prabába; vy nepedete, netkáte, nebarvíte látky, nevaíte mýdlo, pivo, nelijete svíky, nemísíte a nepeete chléb, nemáte ve své špižírn zásob na mnoho let. A piznejte se, nebylo vám nkdy úzko, když ve zmnné domácnosti své všemu chtla jste vyhovti, pi tom trochu ísti, vzdlávati se, s dtmi stejný krok udržeti, umní užíti, humánní jak to vše poídíte? prací lidstvu prospti Nezdálo se vám, že by den ml míti 48 hodin, a vy ješt jednu hlavu a ješt trojí ruce? A nei

i

—

zamyslila jste se asto nad sociálními pevraty,

rostoucím uvdomním a osamostatnním rukou pracujících, za nichž idnou ady služek, množí se poet továrních a domáckých dlnic, a vydržování služebné stává se pro hospodyni stedních vrstev pomalu nemožným? Zdá se, že hnutí služebných vynutí si ne-li úplnou socialisaci, tož nejpronikavjší reformy domácnosti, rodinného krbu, a že takto zevnitní po-

nad tíd

17

262

TKRfiZA

teba

si

urve,

co

NOVAKOVA:

vnitním palivým potebám

ženské duše nechtlo býti dáno. Možno, že mladé neb nastávající hospodyce bude ze všeho toho úzko. Byla modern i

vzdlána, vypstila svoje schopnosti, nechtla by odhoditi essenci tolika rok, ale nechce se odíci vrcholu ženství, chce býti milující manželkou, jemnou dobrou matkou a míti kolem sebe krásnou teplou, jasu.

u

ní

harmonickou domácnost plnou

umní

a

jak to mla matinka, bylo tak mílo, útulno, pohostinno, nechtla by Líbí

se

jí

to,

na složení takového domova nic mniti, a pece pln svou bytost vyžíti, duševn, umlecky neb vdecky pracovati. Snad bude tak šastna, že matka její, sama dokonavši úkol hospodyn, nastoupí jej u dcery; snad naskytne se njaká dobrá teta, sestenka, sestra, která bude jí pomocnicí a usnadní jí cestu po zvolené dráze. Snad; nebo ty tradiní dobré a obtavé tety, vydatné opory petížených matek a hospodyí, které svt v odvetu dail nevlídným názvem mrzutých panen, pomalu vymírají, ženy nyní když jsou chtjí býti svými, samostatnými, svobodny. To byly by výjimky, ale všeobecn eeno, bez kompromisu, bez slevování, se starou Moderní žena bude domácností to nepjde. moderní hospodyní, i lépe moderní strážkyní a vládkyní rodinného krbu, pijme nutné reformy, pizpsobí svj život dob, ovšem tak, které miluje ti, aby sama byla šastna, aby a jimž náleží, ncstrádali, nýbrž pi ní a s ní šastni i

i

i

byli.

V dob pechodní

zajisté

flikt, trochu obtí; le, jak se do ženského hnutí a jeho

bude trochu kon-

již

eeno, nadjeme

vdky,

že

i

tu úkol

7I-;

^LNSKÍIIO HNUTÍ.

2fi.1

vykonají. Ženské linutí zapoalo tím, že soucitné slabých, nešastných, opušténýcli, nemocných, vyrostlo z dobroinnosti, která jediné ženám jako veejná innost byla umožnna; ono pracovalo pak za své píslušnice, jichž neujímal se nikdo. A ono roste, stoupá, rozvíjí se mnohými ušlechtilými ratolestmi, rozkvétá etným pekrásným kvtem; jak nechtlo by rozkvést! co nejnádhernji ženskou prací umsviij

iijinialo se

leckou, vdeckou, vychovatelskou, záchrannou, jak nepálo by si, aby žena záila na nejvyšších vrcholcích života! Ale takové kvty dlužno chrái

niti

ped mrazy

nutno zhášeti.

napájeti

a pohromami, záivá svtla možnostmi života, ne dusiti a

II.

Výdlková schopnost ženy provdané. (Psáno 1911.)

\/cí samozejmých, každodenních zídka kdy si ^ vážíme; vdechujeme vzduch více mén istý, pijeme vodu nezbytn nám potebnou, a neuved mujenie si jejicli ceny díve, než jsou nám odaty. Práv tak má se to s funkcemi, innostmi; jsou-H konány pravidehi, spontánn, nezištn, nepipadne nikomu, že mají jakýsi význam, a teprve když ustávají z píiny jakékoH a objeví se po nich mezera, nedostatek, ukáže se, jak byly užitený. Avšak podivným zpsobem dochází mén asto k ocenní a chvále tch, kteí funkci tu vykonávali, než k hnvu, že se

jí

zekli,

ji

odhodili.

inností toho druhu byla vždy práce provdané ženy v domácnosti, po pípad její pomoc pi povolání manželov, v obchod, emesle, zemdlství a p. Zdálo se v kruzích velmi nemyslitelným, aby žena dozámožných i

tém

ZE ŽENSKÉHO HNUTÍ.

-

265

iiiáciiosti neídila, uritých prací (vaení, úklidu, opatování a správku prádla a p.) v ní nevykonávala, považováno to za její samozejmou povinnost; avšak cena této innosti odhadována jen v pípadech negativních, to jest, žcna-manželka odsuzována velmi rozhodn, když nekonala jí

ádn

aneb zíkala

se

jí

vbec.

Ba, necenno ani píliš, pomáhala-li žena obchod, emesle; vždy krám, dílna bývají po opatení domácspojeny s bytem, vždy lze nosti a dtí ziskati dosti prázdných chvil a hodin, kdy možno tam odejíti, manžela zastati neb mu pomoci. V zemdlství ženina innost na poli, louce, ve chlév pokládána jest vždy za souástku domácí práce; muž-rolník nedovede si ani pomysliti, že by hospodyn, zárovei s ním venku a pi dobytkáství zamstnaná, chtla se vyhnouti úkolm užší domácnosti. Naopak ukládá asto práci pi domáckém prmyslu. ji v

i

i

Ponkud píznivji posuzována pomoc žebyla-li konána mimo dm, v obchod

nina,

le stávalo se to asi psobnost ženina doma musela

na píklad vzdálenjším; z

té

píiny,

že

nahrazována osobou zpravidla placenou. Práce ženy provdané pokládána zásluhou jen tehdy, pinášela-li uritou ástku hotových penz v domácnost. Že by její pomoc v závod mužov býti

aneb dokonce innost hospodyská cosi zvláštního znamenala, nikdo si nepipouštl; že by byla hodná urité odmny, zdálo se prost absurdním. Dosti bylo na tom, že dostávalo se jí podílu na spolené domácnosti, stravy, bytu, tepla, odvu, práv jako osobám služebným, u rodiny zamstnaným a zvlášt placeným.

TI-RÉZA Nf)VAKOVA:

2(;6

Po dlouhý as udržoval se nerušen a uznáván ád spoleenský; v praxi ubylo ženám sice rozliných druh práce, ale v theorii znehodnocováni ženské innosti v rámci domácnosti stále tento

trvalo. A pi rostoucím uvdomeni žen tento krutý tlak vzbudil protitlak; ped nkolika lety v jistém, tuším francouzském, shromáždní žen ozval se požadavek, aby manželky-hospodyn za svou innost byly náležit honorovány. Ncjradikálnjši kruhy feministické uznávaly sice oprávnnost tohoto pání, ale jinak bylo stiženo

všeobecným posmchem, a tak stalo se, že již na žádném píštím sjezdu neb shromáždní nebylo probíráno, jak feministky na urito oekávaly. Necha kdokoliv na tento radikální postulát pohlíží

že

s

úsmvem

opovržlivým i útrpným, jisto, bylo by osvtlilo a

jeho obšírné projednání

pomry znan zamotané a by obtavost žen práv nejskromnjších a nejtišších, která pechází v hotové muednictví, nejsou-li manžel neb ostatní lenové rodiny dosti spravedliví, laskaví; objevilo by nesetné neznámé hrdinky, které, odsuurovnalo mnohé temné. Odhalilo

nujíce vlastní osobnost, znají jen utrpení a práci, kolem sebe útulné teplo, harmonickou lahodu, necítí se vždy šastnými, ve své bytosti uspokojenými; vyjevilo by na druhé stran, jak zcela nenahraditelný jsou ve svém psobení tyto

jež šííce

dobrovolné, vždy ochotné pracovnice. Nejde tu jen o pouhý plat, stravu a ostatní opatení, která udlována jsou osob hospodyni nahražena zcela správná a poctivá vykonává zující. zpravidla svou práci jako povinnost, ale nikoli se zetelem k celku, k prospchu rodiny, u niž 1

;

ŽENSKÉHO) HNUTÍ.

ZF.

joii

doasn

cizí

domácnosti,

2<;7

Ženy pak sobecké pi vedení cizích dtí mají na mysH na prvém míst vlastní prospch svj pítonniý, trvá.

výchov

úspory svoje, bndoucnost jim zajišující. je-li dozor a spolupráce manželina a matina pímo v úzkém obvodu domácnosti veliké ceny, nedocenitelná bývá její pomoc pi obchod, živnosti cho jest nejlepším dvrníkem, s nímž lze sdíleti se o všecka obchodní tajemství, nejlepším spoleníkem, kterému na zkvétání živnosti práv tak záleží jako samému majiteli. Snad pokrokem doby rozšíí se lepší poznání o podstat ženské práce; le do nedávná valná vtšina mužú-pednost domácnosti pevn byla pesvdena, že jen oni sami jsou positivní osobností v rodin, že jen oni pedstavují výdlkový princip, kdežto manželka jejich, hospodyn, jest ímsi passivním, tvorem, kterého nutno chrániti a živiti. pedevším A zatím podrobný rozbor píjm a vydání, rozbor vší práce obou manžel mimo konané, nutn by v domácnosti osvtlil, že jest to veliký omyl, že nejen muž osvduje svoji schopnost výdlkovou, že také žena jest principem aktivním, k blahobytu rodiny^ svou prací pispívajícím. Želela jsem vždy nedstojného postavení zneuznaných hospodyfí a vele si pála, aby pokraující sociální uvdomní jejich osud zlep-

—

i

i

—

dm

i

i

šilo.

Pípad,

o

kterém as

valy denní naše

listy,

ped pl rokem

refero-

dovedl by ujasniti temno

zmatených pojm o cen manželky-hospodyn a pomocnice mužovy a vyzdvihnouti ji samu na

stupe naprosté rovnocennosti. Ped soudem projednávána byla jedna lob,

stále

ješt

se

opakujících,

které

z žazavinila

208

TE-.RÉZA

hrzná

NOVAKOVA:

ii Uherska. Ticctižena obchodníkova, židovského vyznání, matka tí dtí ve stáí trnácti, tinácti a dvou let, jela z Kohna do Vídn a byla strašným zpsobem usmrcena s dcerkou, které hodlala opatiti ve Vídni lékaskou radu. Manžel zesnulé,

katastrofa želcziiini

osiniletá

i

majitel

obchodu zbožím módním a stižným, žaodchodem ženiným krut poškozen,

loval, že byl

nebo cho

ba existenn ohrožen,

mu výbornou

jeho stala se

bezstarostn svoval závod svj, když vydával se na obchodní cesty; pi tom opatovala svou domácnost a vychovávala peliv dti. Pinesla mu vno (16.000 K), ale daleko více pispívala mu svou prací; jen s její pomocí zvelebil živnost svoji tou mrou, že na p. v roce minulém prodal zboží ve velikém za více než tikráte sto tisíc, v drobném za spolenicí,

jíž

i

zásluhou

ml

pomrn

15.000

K,

malou,

nebo zamstnával pouze jednoho píru-

ího

jen

její

režii

msín

za 140 K a neplaceného uedníka. Žádal (krom útrat pohebních a na pomník) od eráru železniního jako náhradu za innost manželinu roní rentu ll.OOO K, za její vedeni domácnosti, výchovu a dozor na dti dalších asi 2100 K, dohromady tedy jako úrok z jistiny, kterou pedstavovala usmrcená okrouhle 13.000 K, kterážto ástka jsouc kapitalisována dá 515.000 K. Tak znan cenil si obchodník a manžel svou pilnou a obratnou pomocnici, a pravil o ní: ,,Mé manželky nenahradí ani dv síly, nebo pracovala v obchod v domácnosti poctiv, i

svdonn't a levn." Obchodník byl se svými požadavky skorém docela zamítnut,

hební;

neuznáno

mu pouze útraty pospolupsobení usnn'cené

hrazeny ani

ZE

?.ENSK'Plir)

llNUTl.

2fi9

v obchod, ani ji-jí práce v cloiiiávýchova dti a dozor na n. Zástupce eráru dokonce v pochybnost uvádl její dvojí pracovní schopnost, a o hodnotách ethických, jciio iiiaiižolky ciiosti,

ani

—

péi, souladu, které ovdovlý muž a osielé dti ztratili, již dokonce nebylo ei. Jako na útchu vypoteno žalobci, že nyní nemusí pro lásce,

zemelou opatovati a

vbec poukázáno

kona, jenž u

šat a životní

poteby

(!)

—

nezvratné platnosti zámanžela nepipouští žádných ali-

k

mentaních nárok. Zákon zde stojí na témže stanovisku, jako vtšina veejností: ženina práce v domácností, v živnosti mužov, pí výchov dtí nemá niaterielní ceny, její ztrátu není povinen nahraditi kdo ztrátu zavinil! když pipustíme, že v pípad práv vylíeném manžel s praktickým smyslem kruh, kterým náleží, pepíal ped soudem škodu svojí, pece nikdo neodvážil by se tvrditi, že neutrpl ztráty velmi znané. Nenalezl-li si druhou cho rovnocennou, byl konec výnosným obchodním cestám s takovou bezpeností podnikaným, bylo nutno dti dáti na vychování, pijmouti pro ízení domácnosti, prodej v krám ten,

1

placené

síly.

Tomu, kdo jen ponkud se zamyslí nad postavením a konáním ženy, domácnost svoji obe-

zetn

ídící a v ní pracující, svoje dtí moude hygienicky vychovávající, hospodyky, která nad to vnuje nkolik hodin denn živností mužov, vysvitne zajisté nezvratná pravda, že výdlková schopnost ženy provdané jest velmi znaná, když výsledek této schopnosti není odevzdáván v hotových ástkách penžních. a

i

1I:1<ÉZA

Ii70

NOVÁKDVA:

Pokraující doba naše napravila

již

tak miioiiý

mylný názor na ženu; žena nová, emancipovaná, pestala býti strašidlem kruh konservativních; spravedlnost k pracovnicím nejsnad pivodí i

tišším a skloní se

ped

nimi

s

úctou,

jíž

zasluhují.

III.

Settlementy, osady sociálního smíru. (Pedneseno v „Akademické ítárn" poátkem

f

r.

1900.>

Y

Schreiiierová dává Cizinci ve svém „Petru Halketovi" vypravovati malý píbh: Mužové spali na planin; noc byla chladná a tichá. Když tak spali, v hodin, kdy jest noc nejtemnjší, jeden z nich se budil. Daleko na východ vidl víky svými napolo zavenými slabou pouze áru, tenkou jako vlas, jež lemovala vrcholy pahrbk. zašeptal v temnu svým soudruhm: ,,Rozednívá se." Avšak oni, již mli vika pevn semknutá, brueli: ,,Lže, nesvitá.'* ,, A pece den nastal." Podobenství, které tuto týká se píchodu království lásky a rovn ;sti lze užiti o každé idei, povznesení a blaho lidstva za cíl mající. Objeví se zprvu jako velmi vzdálená, tenounká ára svtelná, jako ojedinlá bludná jiskra, již však málo

^-^

I

—

kdo

uvidí,

nebo veliká vtšina lovenstva má ví-

ka pevn semknuta, pohížena jest ve tmu a spánek. Ale pak stává^sc ára širší, jisker vyskoí více,

IhRÉ/A NUVAK0\Á:

272

všecka obloha promiii se v ploclui plamen vtši a vtši, a všichni již vidi, ze svtla se teši, na plameni se ohivaji, ke svým úelm ho uživaji. Ovšem, že trvá nkdy staleti, ba tisíciletí, než z prorockého pruhu a jiskry rozvije se plné, blahé svtlo; tím pomaleji vítzí idea, ím nepíznivjší jsou podmínky jejího vývoje ve fysickém a psychickém poiieiiálilu

svtelnou,

z jisker šlehá

—

složení lidstva.

Idea sjednocení lidí všech zemí a plemen v jediné království lásky postupuje velmi, velmi zvolna; jest stará tisíciletí, le od tenké vlasové áry, od bludné jiskry nepokroila ješt pespíliš daleko a nikdo nevíme, kolik nových staletí, ba tisíciletí uplyne, než svtlo a záhevný ohefí její zaplaví celý známý nám svt. Ješt že známe nkolik tch jisker, které kdysi v plápol mohutný se spojí. Settlementy, o nichž dnes promluviti chci, jsou také jednou z jisker. Co vlastn rozumí se ,, settlementem"? Doslovn peloženo znamená settlement osadu, v našem pípad osadu neb v chudé tvrti msta, v nmž bydlí vzdlaní muži a vzdlané ženy za tím úelem, aby chudé své sousedy poznávali, s nimi se sblížili, jim svou radu, pomoc a úast pinášeli. Obyvatelé settlementu iní jakýsi klub, jehož lenství zavazuje k úastné sociální práci a pomoci; sám vedle byt vždy v sob zavírá rozsáhlou místnost, kam picházejí dlníci, dlnice a chudina, aby se tu osvžili, pobavili

dm

dm

a svoje vzdlání rozšíili. Jak zejmo, jest idea, dala vznik settlementm, tak stará jako sama láska k lidstvu; vždy vyskytovali se jedjež

notlivci, muži a ženy šastnjší, vzdlanjší neb zámožnjší, již šli mezi chudé a bídné a šili tu

/I.

?.ENSK.ll() IIM Tí

273

kvty

své lásky, pomoci a úasti. Kristus sám nejlaskavjšim toiio svdectvím; v jeho stopách šli mnozí jednotlivci, ba církve pímo organisovaly jakousi hromadnou sociální pomoc, ovšem vždy na základech písn konfesijnicii. Staré kláštery ve svém pvodním, neporušeném zaízeni byly vlastn také ,, settlementy"; v zemích protestantských hlavn v Anglii a v severní Americe, sociální práce pomocné ujala se v novjších dobách tak zvaná vnitní misse", kterou si mnozí pletou se settlementy. Le nejen z ad církevních propagována myšlenka práce tíd vzdlaných pro tídy chudé povznesením jich úrovn, rozšíením jich vzdlání. Uinil tak již proslulý Carlyle ve svých spisech, romanopisec Charles Kingsley již jaksi formuloval ideu settlement v román svém Locke", za ni pimlouval se Ruskin, ,, Alton Morrisson. Jak vidno, není myšlenka tchto osad nová, nýbrž velmi stará; nový jest pouze zpsob

jest

,,

jejího její

uskuteování,

její

organisace,

methoda

práce.

Do jaké znané, ba naprosté míry jest nová, v nejlepším slova smyslu moderní, o tom nejlépe pouíme se, srovnáme-li organisaci settlement se zpsobem práce ,, vnitní misse". Zde lidé dobroinní, zámožní, z vtšiny vzdlanjší, hledí vyšetiti pomry chudého dlnictva neb zbdovaného proletariátu obasnými návštvami

(,calls')

a dle zkušeností získaných zaizují svou zdravotní, duševní a sociální pomoc. Jest to i pi nejlepší vli ,, vnitní misse" vždy jakési sestupování bohatších, vzdlanjších neb osvíce-

len

njších k chudým, nevzdlaným a mravn skleslým. Pirozen vyhledává si misse proletariát

274

Tr:R:7.A

NOVÁKOVÁ:

ádu, zloince, žebráky, tuláky, jimž emeslem. Spoádanjší rodina dlnická, neb nialoživnostnická zstává tu zcela stranou, ponvadž pípad její nezdá se vnitní missi tak palivým; ona ujímá se pedevším bídy nejvtší, nejrychlejší pomoc vymáhanejnižšího

asto

jejich bída stala se

Pes to nedochází vždy svého cíle, obasnými návštvami nelze proniknouti

jící.

jelikož

k sajádru sociálního zla a obsáhnouti všecky navzájem se protínající pomry chudých a proletáských tíd. Nad to jsou lenové misse asto nejprohnanjšími chránnci klamáni. Le tento obasný neúspch není nejstinnjší stránkou misse, vždy každá sociální práce pemáhá podobné pekážky! koen této akce není dosti zdráv. Není splnn hluboký úkol poslání, jest porušena vlastní podstata misse lásky. Zde nesetkávají se rzné živly na jedné nepracují spolen a vzájemn, vadné pomry neohrožují

mému

i

—

—

pd,

vnitní síly, nýbrž náprava pichází Zde vždy jedna strana dává, káže, napravuje, druhá pijímá, naslouchá, proti sob stojí dva tábory: dobrodinci, missionái, kazatelé a chudáci, híšníci, nevdomci. Zdánliv plní se smiovací misse lásky, a pece

se z vlastní

zvení.

—

—

—

nesrovnalosti a propasti zstávají, ba prohlubují se roztrpeností obdarovaných a na-

sociální

pravovaných. Settlementy založeny jsou na principech zcela jiných: jednak na pedpokladu, že v každé sebe opovrženjší tíd obanské jest dosti síly, vle a mravnosti, by ponenáhlu sama sebe dovedla obroditi, jednak na method vzájemného prospívání si, práce spolené. V settlementu nestýká se dobrodinec se žebrákem, zde lovk žije s loi

ZH

vkcm, dva

lidé

—

trpí, se snaží

;':i:NSKr:lin

rzných po

HNUTÍ.

spolen pracují, lepších vrstvách

vrstev

lidskii,

—

V

27')

—

pousmivaji se namnoze výroku, že by styk s chudinou, s dlnictveni, s proletái dovedl njak obrodiv psobiti v život dobromyslní a šleintelligence a bourgeoisie. chetní lidé z tchto stav domnívají se, na nich že jest dávati, jich nedstojno však bráti. Settlementy však ukazují, jak drahocenné dary podává práv spolužití s vrstvami lidu; rozhled po život úpln jest reformován, skutená cena limotných a duševních statk uvedena na pravou a

to

nejen

u

nás!

1

míru, zpsob života a jeho požadavky zjednodušeny, spolenosti pivodno, ne-li ona absolutní rovnost, jež osvdila se prozatim utopií, tož vyrovnáni sociálních protiv a ostrosti. Hluboký

settlement uznáván do té míry v Anglii, nich pobyt považován jest za nezbytnou ást vychování seriosního lovka závliv že

doasný v

možných a inteligentních tíd. Již v belletristických knihách anglických, jež zabývají se vedle psychologické kresby spoleenskými problémy, všude setkáváme se s líením života v settlementech. Seznavše zásadu, na níž zbudována práce settlement, poohlédnme se po jich genesi, to jest po genesi jich organisace, po prvních pípadech, kdy prastará myšlenka prospívání vyšších vrstev nižším provedena moderním duchem, opravdovým duchem lásky a rovnosti. Doba této genese spadá již ve tetí tetinu vku devatenáctého, jevištm jest

optn

Anglie, scéna

spoleenských oprav. Student Oxfordské Edward Denison odebral

tolika již velikých

university se r. 1867 do

Londýna

a usadil se trvale ve vý-

:

270

TlrlRÉZA

ásti

NnV/\K()VÁ

v Wliitechapelu poliližo Londýnsi<ý východ a jihovýchod, koniny zvané Smithfied, Whitechapel, Spitalsfield, Bethnal-Green, Saffron-Hill, Southwark, Rotherhithe, sídlo to nejchudší a nejsi
niotropolc

neiiiocnicc.

i

zboených

a

poloshnilých

a

pece

vi

policii

bezpen opatených domech

churavý, špatn placený dlník vedle lupie, matka drobné rodiny zmoená ,,sweating-systemem" vedle pobhlice z povolání, nejnižší proletariát anglický mísí se tu s vysthovalci všech národ, s politování hodnými Irany, s žídy-vetešníky a majiteli domáckých dílen. Obrazy nejpronikavjších bd naskytují se zde denn, tragedie zvrhlosti, ale také truchlohry odíkáni odehrávají se tu napoád. Sem pišel Edward Denison, stýkal se s chudými sousedy, uil se je poznávati, snažil se jim pispti. Po pisthoval se John Richard

nm

Green a konen r. 1874, známjší nad oba pedešlé Arnold T( ynbee, kterého nmozí povaArnold žuji za vlastního pvodce settlement. Toynbee byl rovnž studentem Oxfordským; hodlal sepsati dílo Pevrat v prmyslu" (The IndustrialRevolution), usadil se ve východní ásti Londýna, aby mezi dlníky a dlnicemi ,,

i

sebral k

nmu látku a doklady. Žil zcela zpsovyddnc spolenosti, strádal a

bem tchto

trpl s nimi a poznával také, co posud málo inteligentm bylo zjevno. W'dle studií svých

Zt ŽENSKÉHO HNUTÍ.

277

pednášky v Londýn a jiných velikýcli mstech anghckých.by získal sob spolupracovníky a opuštnému tehdy stavu dlnickému a chudin vbec pátele. Své reformatorské knihy o pevratu prmyslovém nedokonil, jako zlomek konal

—

zstala sociologm ddictvím, Toynbee pomrn mlád nemocí nimiž

marn

žil

—

tuberkulosou. prkopník a

Le

zemel

Arnold mezi

vyddnc, nežil

a

nezemel

prorok budoucnosti; svým psobením, svými rozpravami našil jisker, jež ponenáhlu sesilovaly se a pojednou vyšlehly v plápol. R. 1885, tedy ped patnácti lety vyšel náhle v asopise londýnském Nineteenth Century lánek, kde ukazována práci sociální, týkající se chudinství, zcela nová dráha. Nové, vzdlané, kritické pokolení pohrdalo domnnkami a doslechy, žádalo si uritých fakt a íslic, žádalo si pomry chudinské poznávati vlastní zkušeností uprosted dotyných vrstev spoleenských. Této sbližovací snaze vrstev stedních s druhé strany v strety kráela touha kruh dlnických a proletáských po vtním a hlubším vzdlání, po seznání života onch kruh, jimž dosud jen závidly, které pro jich asto jen domnlé výhody nenávidly. Nejlepší cestou k spolené práci zdálo se, aby vzdlanci, aniž zekli se povolání svého, pesthovali se do chudých neb dlnických tvrtí a tam, seznamujíce se ve volných svých chvilzdravotkách s rodinnými, spoleenskými ními pomry spoluobanstva, uinili po zralých úvahách opatení v jich prospch. Zavznlo nové heslo, heslo obratu, heslo moderní: ,,Ne peníze, le sama sebe" (Not money, but yourselves), to jest: ,, Nebudete již, ó, bohái, sestupovati s ošklivostí k chuasovi, podávajíce mu tento

i

18

27.S

IIK'1/A

i\iiVAKii\A

odvrácenou tváí; dáte mu sebe, s myšlenky, svoji bytost, svj as, svou práci, dáte je jako bratr dává bratru a on dá vám, co svého má." lánek onen, credo uvdomlých, moderních lidumilú, nezstal pouhým slovem; ješt téhož roku (1885) založen ve východní ásti (v ,,East-Endu") Londýna první Arnolda ,, settlement", jenž na pamt ušlechtilého Toynbee nazván ,,Toynbee-Hair'. Dm, v nmž láskyplní vzdlanci shromažují okolní dlnictvo obou pohlaví, aby jim poskytli ušlechtilou zábavu, osvžení a vzdlání, stal se pak vzorem a matkou dlouhé ady podobných institucí, jež se od sebe rzní leda jednotlivostmi, zbudovány jsouce na stejných zásadách. Druhým settlementem v Londýn byl téhož roku v Bethnal-Greenu založený Oxford- House; popud k nmu vyšel rovnž z kruh universitních, le, kdežto Toynbee-Hall pipouští nestrann všecka vyznaní, zbudován Oxford-House na základech církevních, nepiznávaje se jinak ke zpsobm ,, vnitní misse". Tyto osady sociálního smíru osvdily za široka krátko tak znamenitou, do hluboká jdoucí psobnost, že palivá jich nutnost všeobecn mezi anglickým vzdlanstvem uznávána.

almužnu svoje

i

Poet jich v Londýn stále se množil; v jiných továrních neb hlavních mstech pak povstávaly settlementy dle vzoru metropole. Anglické ženy nedaly se muži zahanbiti. Pirozen hned pi založení prvních settlement bylo pociováno, že by žena spíše nalezla si cestu k srdcím žen a dtí dlnických, snadnji a rychleji poítali Muži dovedla seznati jich pomry. faktem,* ížCi ^ženy, nevykonávající uritého s povolání, mohly by se vydatnji vnovati sociáli

7.E

2ENSKÉHO HNUTÍ.

279

se jim pouze roky po založení Toyiibee-Hallu povstal v jihovýchodní ásti Londýna v Soiithwarku první ženský settlement. Podivným, le každému znalci lidské spolenosti ízením nebyly to ženy bosrozumitelným haté, nezamstnané, dlouhou chvílí si nkdy pímo zoufající, jež šly se usadit a pracovat nýbrž ženy velmi mezi a pro obtížené sestry, zamstnané, za to však uvdomlé a inteligentní: studentky ženských ,,colleges" pi universitách ženské settlementy v Oxforde a Cambridgi. množily se rychle, pede dvma roky založila Lady .Margares College v Londýn již dvanáctou ženskou osadu, tak že se v anglické metropoli poet jich rovná zcela potu osad mužských. iiíími

v

imiži

iicž

dilii

prázdných

zabývajici

va

clivilkácli.

—

1

V

pt v

mstech

britských jest settlement mužských, tyi ženské, ve Skotsku vesms mužských, a sice v Edinburgu ti,

jiných

pt

devt,

Glasgow

dva.

Nmecká

dáma, Eliška Gottheinerová, která ženském universitním settlementu Square v Southwarku nkolik dní, na vypravuje mnoho zajímavého o tomto stesnaživých žen. disku Dúm uvnit prostorný a pohodln zaízený, zevn niím se neliší od svých soused; vzdlankyn v usazené na rozdíl od vtšiny settlement konají svou práci v Nelson

ztrávila

nm

as

dovolenou

cíli

si

ze svého pispívati ku blahu chudších tíd londýnských, zvlášt jich žen a dti, t. j. pomáhati jim hmotn mravn, odávati a sprostedkovati jim vzdlání a osvžení; udržovati neb domy jako obydlí žen, stále,

si na Hlavními

berouce

povolání.

urily:

i

I

jež

dm

hodlají

se

vnovati

sociální

práci

pomocné

TI-RZA NOVÁKOVA:

280

a chudinství, aneb vzdlati se pru tyto odbory; sbírati ástky penžni pro úely settlement a využiti jich nejprospšnjším zpsobem. Zvláštkrom ností domu v Soutlm^arku, která iní jej i

prvenství asového jaksi mateskou osadou všech ostatních ženských settlement, jest vychovatelský kurs sociální práce pomocné, který obyejn trvá jeden rok a jen k výslovnému pání žaky prodlužován jest o rok druhý. Ženy a dívky zde se vzdlávající navštvuji všechny ústavy dobroinné jakéhokoli druhu, pednášky, týkající národního hospodáství; také se chudinství c samy pracují pojednání z obor tch. Seznávaje svými žakami poteby takto svou správou pomry všech dobroinných institucí, jest a settlement s to pracovati jim jednak do ruky, jinak má pomoc v každém pípad na snad. i

Takto

warku

rozblahodárného soustední práce. Pes to vzal si settlement v Southspecielní odvtví na starost: péi o dti

docílí se

lenní i

zmrzaené Ženská jest

styku

i

i

duševn nedostatené.

a

tato se

která zaízením

universitní v neustálém miss Octavií Hillovou, dlnických byt o tolik usnad-

osada

známou

neradostný život dlnictva. Jak známo, miss Octavia Hill, bývalá zcela nezámožná uitelka eí, starší domy, dala je upraviti na dlnické byty a vybírá každotýdn nájem skrovnou ástku na nutné opravy, ímž nejen zabrauje dluhaení mezi nižší tídou, ale senejintimnjšími pomry rodin s znamuje se v jejícíi domech bydlících. Také ona jest jakousi jest prkopnicí práce v settlementech konané, zcela srozumitelno, že s ženskou osadou univerVnovala velkou pracuje ruku v ruce. sitní nila

skoupila

i

i

i

Zli

zábavní

iiiistnost

281

ZENSKril" IINLTÍ.

Red Cross

scttlonientu puádají

Halí,

kde obyvatelky

každotýdn malá

divadelní

pedstavení, veírky hudební a pvecké. Posluobyvatelé a obyvachastveni jsou v první telky domk miss Hillovou spravovaných, avšak ostatnímu dlnictvu v okresu jsou zábavy ty

ad

i

pístupny

a

vru pehojn navštvovány,

a

se

vstupného jeden penny (asi 9 hal.). Dámy obasné výstavy obraz ze settlementu poádají a kvtin, z nichž prostí obané rovnž erpají nnioho zábavy a osvžení. ženské, které v Anglii Settlementy mužské prospšného za dobu pomrn krátkou tolik 15 let vykonaly, a jichž vznik plným právem lze nazvati poátkem nové doby v sociální práci, za oceánem v severní Americe dosti rychle se platí

i

i

i

ujaly a rozšiovaly. Bylo-li v mstech anglických teba stedisek, kde pomíjely by rozdíly stav a vyznání, kde hledno by bylo jediné k vzájemnému prospchu všech: jak naléhavo bylo jich zízení v zemi, obydlené pravým chaosem národností, plemen a píslušník nejrznjších církvi! Když zahájena na p. práce settlementu v Chicagu, pravila miss Jane Addamsová ve svém proslovu: ,,I ti, kteí se nehonosí žádným vyznáním víry, jsou nám vítání." Vskutku shromažují se v settlementech amerických, v nichž není ních,

závazk ani náboženských, ani kesané všech církví, Turci

národnost-

íané,

a

pohané židé, Indové Japonci! Klub v sedmnáctém okresu chicagském spojuje v sob nemén i

i

echy! než ticet osm národností, mezi nimi svár tu utuchává, ba národnosti se sbližují ve spoleném uskuteování nejsvtiších lidských zájm. i

Všechen

ILKC/.A \'(AAKUVA;

282

Pedmty, o nichž jednáno v pednáškácli a konferencích settlementu amerických a anghckých, cíle, k jejichž dosaženi pracuji, jsou peetné a rozmanité; prof. Henderson sestavil ,, Pehled innosti settlement" jest to obrovský seznam, který nelze tuto ani z ásti reprodukovati. Uvedeme alespo nkteré hlavní oddíly této práce; ve zdravotnictví zastoupeno pouování matek, hygienické reformy, feríální pobyt dtí, veejné lázn a umývárny, tlocvik, opatrovny, první pomoc nemocným

—

i

a ranným, ochranné zákony proti vykoisováni prací žen a dtí v továrnách; oddíl .výdlek a mzda" zavírá výchovu v rzných zrunostech, zizování spoitelen, pjoven a nabádání k spoivosti, organisaci žen za zlepšením mzdy, bezplatnou poradu právní, vyšetování otázek ná,

Rovnž

mezdných.

bohatý

vyuování

je

program oddíl:

výchovy, krasovdy, všeobecných spoleenských pevrat. Až se hlava tenái zatoí nad práce, jež eká muže a ženy soustedné mentech. náboženství,

Krom

a

Anglie a severní

politiky,

oprav a spoustou v settle-

Ameriky honosí

se britské osady v Asií, Africe a Japonsku (Kioto a Tokio), jež kráejí v této sociální práci po stopách mateské. Veliké kulturní státy a národy, Fran-

jimi dosud

málo

zenu'; jsou to

hlavn

zem

Nmecko,

Itálie, settlement nemají. Z Ruska nejnovji radostná zvst, že povstalo tam cosi, co na vlas podobá se blahodárné osad smíru, teba že vytváeno jediným pracovním smrem. Na podzim 1898 vysthoval se hlouek nezámožných student a studentek petrohradcie,

dochází

ských,

drahoty

nemoha déle snášeti stále se zvyšující byt, na pedmstskou obec Stelné.

Zl.

2I:NSKI'II(»

283

lINtnl.

chvilkách poádaH mladí vzdlanci zábavy a hry pro drobnou mládež místní a poskytli takto chudikým dtem radostí dosud nepoznaných. Jistý inteligentni hospodá navrhl osad, aby hry dtí se stídaly se zábavnou prací hospodáskou, návrh pijat a pispním velkoknížetc Konstantina Konstantinovie do-

y prázdných

stalo se

dtem potebných pozemk.

Lze sotva

uviti, jakému úspchu tšil se tento podnik; dti k práci na poli a v zahrad, k ustavinému pobytu na erstvém vzduchu pilnuly mnohem více než ke hrám; ke stu chudých dtí, chránndti z rodin cLini to studentské osady, pibyly zámožnjších, ke školákm žáci a žaky gymnasií. malý sbor zakladatel rozmnožil se novými i

1

leny

universit;

tito

nejdosplejší

studenti

a

studentky práci zemdlskou a hry ídí. V zim poádány agronomické pednášky v jízdárn velkoknížetc; rozpravy byly do té míry jasný,

zábavný a populární,

že

zúastovaly

se

jich

vtší dti. Professoi universit, kteí ze zvdavosti navštívili neobyejné shromáždní, sami se naDnes, kdy poet bídli jako spolupracovníci. pihlásivších se dtí iní ti tisíce, zakládány jsou v Petrohrad v nkterých venkovských místech spolky poboní, které zajisté zpsobí ozdravní a osvžení ruské mstské mládeže a nauí ji pirozenjšímu, innjšímu žití. Tedy pece alespo jediná zpráva ze stedu širé íše Slovanstva, ukazující k tomu, že byly pochopeny zásady moderní praktické sociologie! U nás, na nejzápadnjším kídle, nezablýskla dosud ani jediná jiskérka, neukázala se ješt ani vlasová ára nového dne. vše, co u nás vykonáno v oboru lidumilství, sociální práce i

i

Tém

284

IIÍKÉZA

NOVÁKOVA:

pd

posud na staré almužny více mén nucené, dobroinnosti z ásti nepromyšlené; ješt stále sestupuje lovk bohatší, šastnjší, vzdlanjší k chudému, chorému a prostému bratru a seste. Tam, kde dávají se dosud peníze, nikoliv sám lovk, ovšem velmi vzdálen jest duch

stojí

settlement. Tiaticet let tomu, co Edward Denisou usadil se ve Whitechapelu, dvacet šest co následoval ho nezapomenutelný Arnold Toynbee, patnáct let, co jako uskutenní jeho idei a smírného díla založena Toynbee Halí, více než sto settlement roztroušeno po celém svt, v echách z nich není ani jediný. Marn pemýšlím o tomto úkazu v zemi, kde studentstvo zvlášt od r. 1848 jest vynikajícím initelem veejného duchovního života. Mohlo by býti k tomu poukázáno, že v eském boji o bytí nebytí jiné jsou to proudy, které zaujímají mysl eského mladého staršího intellivelkých mst genta. Aneb že složení našich jest zpsobu zcela rozdílného mst anglických a amerických, že tam, kde v jediném teba dom kterékoliv ásti msta bydlí s boháem a chudším intelligentem dlník, maloživnostník, ba zmrza-

—

i

—

i

i

i

ený

není sociálních propastí ni protiv a neteba též smiující, prolínající se sociální práce. Ješt ped temi roky nepohnut a ucelen jako temný pízrak hmotné bídy a spoleenské hniloby kolem stedovkých památek kupil se chaos temnošedých a tmavých uliek, který v menším rozmru byl Praze týmž zdra-

žebrák,

dom

a mravn infekním zídlem, jakým jest Londýnu jeho East-End. Rozbourány pak celé fronty ulic, celé uzavené bloky dom, odkrývány tém neuvitelné závady hygienické a sociáhií,

votn

/I-

/l-.\M\l

lil

I

li\i

1

285

1.

jediném tom dom neodkryt universitní neb jiného stavu spoleenského settlement, spolená domácnost intelligent, jež by se po nkolik hledla seznámiti s nešastným lidem tu let žijicim a umírajícím, uila jej jinému, rozumnjšímu, lepšímu žití, vysvtlovala mu zdravotní a sociální nešvary, píiny to jeho živoení a skomírání, zídila tu síí pro pednášky, malé koncerty, ítárnu a ušlechtilou zábavu vbec, která by zkrátka uinila, aby zdravý pramen vyvel zhluboka z pod tohoto bahna a ponenáhlu oišoval a zúrodíoval pdu, práv tak eskou, jako ona mezi paláci hradanskými a malostranskými. Nelze se domnívati, že by studentstvo nebylo znalo pomr, panujících v pražském Whitechapelu a Rotherhithu. Jednak leží vysoké na hranici této tvrti, jinak pozoruškoly jeme z líení v belletristických pracích mladší generace, že zná je velmi dobe, ba že je studovala. Nepochopení významné sociální úlohy mladších vzdlanc u nás tím více zaráží, že tomuto vyrostlo stavu práv ze specieln eských ak' ani v

tém

pomr

zvláštní poslání.

eský

intelligent

svým vzdlá-

ním, svými zvyky a požadavky náleží k a

t.

zv.

pomry pípad

svými hmotnými vždy, svým pvodem pak ve vtšin

vyšším

stedním,

pimyká se k tídám t. zv. nižším, k stavu selskému, k maloživnostnictvu, k dlnictvu. Jest tedy skuteným pojítkem mezi dvma svty. Dle této samozejmé misse dalo by se oekávati, že první universitní settlement stálý povstane v Praze, v temnotách mizící nyní páté tvrti, že doasné osudy eských intelligent vyskytnou se nkde v okresích dlnických hmotn národn ohrožených, a nikoliv v Anglii, kde studentstvo

—

i

2<S(>

I

I

K'I:/.A

\i )VAK()V,\:

optn

pichází z vrstev vysokých a stedních, nemajících o život proletariátu, jeho nebezpeí Nestalo se tak. Le a potebách ni zdání. co konen na tom? Patnáct, dvacet let ubhlo, aniž byly u nás sledovány stopy skvlých píklad, dvacet let jest však sotva okamžikem v sociálním vývoji národ. Ponurý chaos uliek a domových bludiš tam na behu Vltavy ustoupí jednotvárným adám pravidelných, svtlých staveb a podaí se leda zachrániti velmi význané architektonické a djinné památky jeho; ale kolem Prahy, vždy se zvtšující, porostou osady chudých, osady dlník, tvrti malého, zápasícího živnostnictva, ne jednu Toynbee a Red Cross Halí, ale deset, dvacet, pl sta takových stedisek spolené, usmiovací, ozdravovací práce pojmou koniny Radlic, Zlíchova, Kobylis, Holešovic a Žižkova, údolí Nuselského, vysoiny za zboenou branou Strahovskou. Pibude tvrtí obydlených tch, již by chudým dlným lidem a pibude se mohli vydati do jich stedu a na základ svých studií a zkušeností školských a sociálních státi se tím, ím byl Toynbee a jeho stoupenci. Opravdové všestranné vzdlání mládeže univerúzkého jejího kruhu sitní se prohlubuje a z penáší se v kruh širší, uitelstva, obchodnictva; k studentstvu nuížskému uvolnním novodobým pibývají studující ženy, jež snad nezapomenou na píklad daný již ped tinácti roky jich družkami z anglických colleges, zahanbivších ostatní

—

—

—

i

vzdlané, ale nezamstnané dívky a paní. Myslím, že chauvinism u nižádného národa, úpln zdravý smysl pro pokud nevymel v pokrok, nesahá tak daleko, aby stydl se jíti

nm

za

dobrým píkladem národ

jiných.

Snad, až

/I

/h\hl\l lln IIM

I

i

2S7

po nkolika letech optn sítány budou settlementy, vzrostlé zatím ze sta na nkolik set, nalezneme mezi nimi eské osady smíru. Díve však teba pipraviti pdu; opustiti systém bezmyšlenkovitých neb vynucených almužen, systém blahovolného sestupování k tak zv. proletariátu a nahraditi jej skutenou, nelíenou láskou bratrskou a sesterskou. Až u nás zazní na všech stranách heslo: ,,Ne peníze, nýbrž samy sebe!", objeví se, zprvu jako svtelná ára, pak vždy sieji a výše nový den spoleenský, nová doba i

i

všelidského štstí.

IV.

ženy ve vznicích (Psáno

r.

a trestnicích.

1901.)

v echách, jako v celém Rakousku, inz lásky k trpícímu nost ženy ve vznicích, jako chlebodárné povolání vykonálidstvu,

í

T nás

^^

a

a

vaná,

jest

thematem

dosti

málo

probíraným.

Ne

proto, že by u nás nebylo trestanek mladivíce provinilých, na stvých starších,

mén

i

mocn

i

jemn by

s to byla psobiti láskyplná mysl ženina, ani proto, že náš zákonník

jejichž duše

i

vyluuje pi neblahých obankách trest odpykávajících styk jejich se ženami jinými. Píina úkazu, pro na programu našeho ženského hnutí tak dlouho neocitla se pée o trestanky, placená, z povolání, tkví asi dobrovolná, v tom, že obstarávání provinilých žen sveno, jako bývá to v zemích oficieln katolických, zdá se eholnicím.f \ Pi ,, velebných sestrách" veejnosti a^zvlášt ženským, jinak horliv inným kruhm, že v jedno splývá in lidumilný zcela

si

a

a

ZF.

s

povoláním,

vnášeti že

by bylo

kterém odniti,

a

humánní

289

^^ENSKflin IIMJIÍ.

že

by jednak

zbyteno

bylo

práci tam, kde",již trvá, jinak

nesliišno,

vyrvati

jim povolání,

ve

Pokus, jim je osvduji. nemá ostatn nijak zaruený úspch; stát

celkem

se

ministerstvo spravedlnosti, které svuje eholnicím péi o vzenky, iní tak zajisté nejen se stanoviska náboženského, katolického, nýbrž proto, ponvadž dozorkyn ty jsou laciné, požadavku skronmých a mají silnou hmotnou oporu ve svém ádu, uritým jmním vládnoucím. neOpatrovnice, úednice svtská, která teba mla ve své rodin pítž, jest nucena domáhati se zabezpeení svého stáí pensí neb úsporami, žádá nutn od státu vtší vydání než vypláceno Práv tak zdálo jest eholi za tu kterou sestru. i

i

i

správám nemocnic, zakladatelm opatroven vždy žádoucnjším ustanovovati jeptišky, než síly svtské; byly-li tyto tak laciné jako eholnice, nevyhovovaly vzdláním a chováním, vzdlané paní a dívky opt byly nuceny vyžadovati vtšího služného na výživu vlastní a svých rodin a alespo skrovnou vyhlídku na jakési zaopatení ve stáí. zdálo by se, jako by svtské osobnosti nebyly vbec s to konkurovati s eholnicemi ani ve služb ošetovatelské, ani v úad školském a pstounském; zatím vidíme, že poet uitelekeholnic tém mizí u pirovnání s uitelkami svtskými, že jeptišky jsou pstounkami na opatrovnách pomrn nemnohých, a že vedle ádu milosrdných sester povstávají nejen ošetose

1

vatelky ze

svaz erveného

kíže, ale

i

spolkové

soukromé kursy, vycviující ženy bezplatn neb za malý peníz a nechávající jim jich úplnou

a

samostatnost.

TEREZA NOVÁKOVÁ:

200

Úspšná konkureiiCL' stedovké instituci cinných ve prospch lidstva, která na

liolnic,

první pohled zdála by se bez soutže, má piiny mnohé a dosti spletité. neroste ženské eholnictví již tak rychle jako za dob, kdy jediné klášter podával žen možnost uiti, opatrovati nemocné, napravovati pobloudilé; liberálnjší doba nová, dále tím více otevírá žen cest k práci úspšné, lidem'prospšné a spolu existenci uhajující. A toto uvolnní navzájem zase pivádí tak znanou nabídku sil více dobrých, ádem

Pedn

ím

mén

nevázaných, že lidská spolenost neusiluje o rozmnožení ženských eholí, jak kdysi inila. Na druhé stran objevilo se, že laciná a úplnou oddaností svou jinak výhodná práce jeptišek i

má

svoje stinné stránky, plynoucí ze zvláštního jejich postavení mimo svt a život. Ozvaly se hlasy, že dívka-eholnice, která nesmí býti lovkem, ženou v plném rozsahu, nedovede vychovávati dvátka na celého lovka-ženu, že ta, není dána možnost pokušení a pádu, jíž nedovede híchu ani pochopiti ani odpustiti, že asto písný ád eholní kolliduje s pomry i

života. Krom toho práv liberálpozvolné mizení orthodoxie v naší spolenosti zpsobilo v nkterých osobách jakousi bezdnou, asto neodvodnnou nechut k e-

skuteného nost,

holnicím.

Tímto zpsobem rozmnožily se vedle ,, školských sester" svtské uitelky a pstounky, vedle jeptišek-opatrovnic ošetovatelky svtské a jest zajisté jen otázkou málo desetiletí, snad jen ptiletí, že na místo velebných sester vstoupí do trestnic svtské úednice a dozorkyn, že vznice dokoán otevrou se ženské lidumilné i

Zh ZENSKPMO hnutí.

2í)1

Nebude proto snad iiezajíiiiavo, poohlédnouti se, jak má se to s psobením žen v trestnicích jinde; my, jež v pemnohých oborech ženské otázky (v universitním studiu, v zakládání stedních škol atd.) pedily jsme nad veliké zem kulturní, v této vci neuinily jsme dosud ani prvého kroku a jest se nám ve všem uiti od soused bližších neb vzdálenjších. Všinmme sob nejprve dobrovolné, lidumilné Návštva trestanek innosti žen ve vznicích. vzdlanými, dobrosrdenými paními jest u nás práce zcela neobvykla, neorganisována jest ve prospch propuštných káranek, kdežto iniciativou nkolika osvícených soudních hodnostá již více let trvá spolek pro blaho propuštných káranc mužských. Za to v jiných zemích vykonána paními již veliká ve smru tom práce. práci.*)

i

vz"

Jasný zjev Alžbty Fryové, ,, andla (1780 1845) do svtlé stopy své pivábil hojn následovnic, na nž tato hrdinná Anglianka psobila bezprostedn na svých etných apoštolských cestách po Irsku, Belgií, Francii, Nizozemsku, Dánsku, Prusku a jiných ástech

—

bu

Nmecka, aneb prostedn mohutnými výsledky

tém

vzení, kam své innosti. V Anglii není by k ženám nedocházely ušlechtilé pani, a jisté dámy vysoké aristokracie uinily vzníce svým

výhradným životním úkolem. Ve Francii, jak dobe známo, t.

jež

zv,

,,oeuvres"

(in

—

jest

ada

Iných sdružení), propuštnými ká-

zabývají se trestankami, a ženami mravn kleslými,

rankami

*) Za roky zatím uplynulé v trestnicích dobyly si práva.

celá

lidm

i

teba

že

v Rakousku svtské

síly

2^2

II.Rn/A N(JVAK0\'A:

v této katolické zemi mají i mly v lidumilství eholnice široké pole. V Nmecku zv. „vnitní misse" t. (Innere Mission) peuje o ženy provinilé a kleslé, a docházejí k nim vedle diakonek (jakýchsi evangelických sester, jen i

veejném

málo ády vázaných) mnohé ženy svtské; ba v nejnovjší dob jsou to, zvlášt v Prusku, výhradn ženské spolky pokrokového rázu, jež vymohly si, že psobení ženského milosrdí oteveny vznice a trestnice, a ujaly se nešastnic v nich sídlících. Pracují o jejich nápravu nejen po dobu internace; aby káranky zvlášt mladistvé neupadly po osvobození svém opt v ruce svdné, oekávají je na p. na velikých nádražích v Berlín, Šttin atd. dámy a sprovázejí je i

do

bezpených

útulk.

Jinde nalezli bychom asi jen zjevy zcela ojedinlé; tak Marie Konopnická vypravuje nám ve svých obrázcích ,,Za míží", jak již roku 1882 navštvovala varšavská vzení ženská. v budoucnosti asi Vyskytnou se všude obtavé ženy, žijící v píznivých pomrech, které volný svj as a ást svých píjm vnují trpícím. Ale již již objevuje se mocný obrat ve smýšlení sociálním, pání a vle, aby to, co ojedinle a dobrovoln se stávalo, urovnala, aby práce ucelila a spojila pevná organisace, humánní nebyla konána volontérsky, diletantsky, nýbrž od sil k tomu nejvhodnjších, vyškolených, výhradn k tomu ustanovených a placených. Psobení žen na provinilé družky, dílo tak nesnadné, málo slibné, asto odstrašuvždy všecku duševní sílu napínající, bude jící, v budoucnu zajisté z prvních, které z oblasti estné funkce posune se na pevnou pdu životního i

—

Zh 2ENSKÉIIU

MM'

II.

2'X',

povolání. Uiní tak státy ve vlastní svj prospch, t. j. ve prospch svých obanek, jejich nápravy a budoucí zdatnosti; výhoda, která z toho vyplyne ženám pro službu v trestnicích schopným, náleží až v druhou adu.

Vždy

již

ped

rozvinutím

t.

zv.

ženského

dovolávajícího se nových inností pro individua k nim zpsobilá, v letech ticátých a tyicátých ustanovovaly státy ženské sily ve svých vznicích, ovšem nejvíce pro úkoly nižšího ádu, v posledních pak desetiletích množí se pípady, kdy vzdlané, energické paní stávaly se pedstavenými trestnic mimo Anglii, která hnutí,

i

bývala vždy o nkolik hon ped kontinentem. \' lét práv minulém (31. kvt. a 1. erv. 1901) konán v Norimberce, v Bavoích, sjezd úednictva nmeckých trestnic, jenž poskytuje hluboký pohled v otázku psobení ženina ve vznictví a vrhá slibné paprsky na budoucnost této dosud dosti neobvyklé dráhy. Jelikož sociální pomry a životní podmínky v sousedním stát jsou valn podobny našim, nebude snad nezajímavo, jak veejnost a zvlášt konkurující muži pohlížejí na vstup vlivu ženina do ponurých kobek žaláe. V Prusku již r. 1842 ustanoveny první dozorkyn v ženských vznicích, obyejn diakonky, a od té doby poet jejich velmi se rozmnožil. Dozorkyn neb naddozorkyn stráví s trestankami deset hodin denn, každou tetí nedli má prázdno, v ostatních týdnech jedno prázdné odpoledne. Služného dostává 700 M, které tíletými pídavky stoupne až na 900 M; vždy se jí propjuje byt zdarma, aneb peje-li si toho, píbytené, Osvdila-li se dozorkyn' po i

mnoho

let,

stává se vrchní dozorkyni, dílovedouci 19

294

II

KV.A NOV AK()\

A;

V pracovnách trestanek aneb hospodyni vznice, služné dostoupi (dle drahotních pomru krajiny) 900 1500 M, byt neb píbytené jest vtší. Deset hodin denn za mížemi s osobami, z nichž vtšina jest zvrhlá, všecky zajisté zoufalé neb nepirozen apathické, jest pro ženu zajisté

její

—

úlohou tžkou, zvlášt když pi tomto smutném pobytu vyžaduje se od ní, aby celou silou mysli na svenky nešastné psobila; proto ustanovení

takových dozorky omezeno jest jistými podmínkami a vykonáním pislušného bhu uebního. Vzdl.ní staí z obecné školy, za to žádá se dobré zdraví, statená postava, zachovalost mrav ní, kesanské smýšlení a stáí (pi vstupu) 24 až 38 let. Kursy bezplatné, poádané zmínnou již ekatelky ,, vnitní iiiissí", trvají 4V2 msíce; cvií se nejprve v nkterém evangelickém neb katolickém asylu pro kleslé dívky, pak picházejí do policejní vznice berl nské, konen do velikých trestnic (v Zahání, Vratislavi, Chotbuzi), Ustanoveny jsou teprve po zkušební dob šesti-

msíní. Po prostých dozorkynich vkroily do vznic uitelky, když zaizovány školy pro mladistvé trestanky, školu nedochodivší neb zcela- nedostaten vycviené. Nelze nepomysliti, že vliv tchto vzdlaných žen prospíval tou mrou, až

úadm

vnukl správám trestnic neb dozorím pání po trvalém pobytu podobných osobnosti ve svt žaláním. Tak poprvé r. 1896 ustanovena paní sijním

pedstavenou" trestnice, dámy, vdova po gymnaa vdova po editeli vznice, osvdily, takže po r. 1898 jmenování

intelligence

z

po druhé

1898; profcssoru

výborn

r.

se

ob

,,

ZF

ZENSKHO

HNUTÍ.

295

V NMiícckii pomalu se trousila, a na zmínném sjezdu otázka ,,zda ženy mají býti ustanoveny na místa vyššícii úedníku a editelská v trestniinila již jeden z nejdležitjších bod cicii",

programu.

Pedstavené (Oberinnen) požívají ovšem vyšslužného (až 2700 M ron), mají byt se zahrádkou, po deseti letech výslužné, zamstnány jsou jen 8 hodin denn; ale úady žádají od nich znanou míru vynikajících vlastnosti, kterými nemnohá paní se honosí: ádné vzdlání, aby byly s to sepisovati jasn a obratn zprávy k vrchnímu editelství, plné, nerušené zdraví, dstojnou osobnost, schopnou psobiti na kleslé ženy, schopnou pivádti je k vyznání a pokání, a hlubokou lásku a oddanost k zodpovdnému povolání pedstavené vznic. Že se tahové ženy vyskytly, že pociována vždy vtší jich poteba, tomu svdí práv svrchu zmínné jednání o sjezdu norimberském. Jsou v poadu vzeského života provinilých žen zajisté etné fáse, kde muž editel není na míst: tak pi pijímání, oblékání do vzeských šat, lázni, pi noní prohlídce ložnic, v nemocnici. Naskytují-li se u normálních žen stavy, kde opt jen žen se svují, což teprve u tchto abnormálních nešastnic, mezí nimiž jsou bytosti nervov pedráždné, hysterické, vražednice svých novorozeat, budoucí matky a p.! To vše bylo pln uznáváno, na žádoucnost ženského psobení v trestnicích kladena všeobecn váha, sporná byla pouze otázka, zdali mají býti ustanoveny ženy na všecka vyšší místa a na místa editelská. Sám referent, editel trestnice Wehlscheidenské u Kasselu, poukázal k tomu, jak osvdily šího

i

2'JG

li:lv'f./.A

NOVÁKOVÁ:

vzdlané ženy na pemnohých veejných psobištích, jako uitelky, úednice poštovní, železniní a telegrafní, jako obchodnice, a hlásal, že není píiny, aby vyloueny byly z trestnic, z míst vrchních dozorkyfí, pedstavených a hospody. Navrhl resoluci: V ženských trestnicích butež výhradn ženami obsazena místa dílovedoucích, dozorky a vrchních dozorky; pokud jen trochu možno místa úedník výpravích, pokladních a hospodáských, místa uitelská a lékaská; strážcové, poslové, emeslníci, duchovní a editelé butež jen pohlaví mužského. Resoluce ta byla nejen pijata, nýbrž se strany editele hamburské trestnice, Dr. Gennata vyvolala ješt požadavek úplné rovnoprávnosti žen pi obsazování míst nejvyšších, editelských. Tento pítel ženského hnutí akcentoval duševní rovnocennost ženy, která osvdila se již v tolikerých oborech a odmítal strážnou ruku mužovu, jež mla by SL'

i

se vznášeti

dlouholeté

nad psobením ženy. Uvádl vlastní v trestnici, kde chováno

zkušenosti

450 žen. Vzpomeneme-lí jiných sjezd mužských, kde více z osobních píin než vcn potírána konkurující innost žen, oceníme v norimberském kongresu nesmírn pochvalné uznání ženského hnutí. Tento moderní problém dojde zajisté tam nejdíve rozešení, kde postaví se ve službu pravé lidskosti. A kde by rozumná, útlocitná, dstojná žena mohla lépe prospívati lovenstvu, než po boku ženy jiné, jež ze slabosti, shlukem okolností neb konen vrozenými zlými náklonjest

nostmi poklesla? Ona vnikne jí v srdce, osvítí její zatenmlý rozum, hiskypln vezme ji za ruku a sprovodí s cest šerých, kivolakých na slunnou,

?i:\SKr:iin iinuií.

y\

by

207

cestu práva a pravdy. Jost zajisté tak spoiitáiiiié jako výpl vlastního života, nedosti zásobeného povinnostmi a pracemi, aneb pinucena jsouc sociálními pomry, uchopiti se služby milosrdné pi sestrách kleslých jako povolání výdlkového. Lze s uritostí prorokovati, že v nkolika desetinbtížiioii

lhostejno,

letích

iiiiii-li

po celé

Evrop

veejných pidruží

vzeské

a že

vykonávati

s

k rozliným

druhm

úednic

úednice, uitelky a lékaky nimi humánní dílo ruku v ruce

budou

se

dobroinné

sleny

a

paní.

v.

Nové možnosti

práce žen.

(Psáno na podzim

Oešení

*^

do nejvýše

1909.)

„ženské otázky" kladeno bývá zpravidla intelligence více mén zámožné, ješt do kruh uvdomlých dlnic.

kruh

Ženským hnutim mínn

velice

asto otevený

neb skrytý boj s muži, to jest dobývání posicí vzdlanostních, výdlkových a sociálních, které byly od doménou muž a z nichž ženy

vk

neprávem a návrhy,

cítí

se

vyloueny.

teba adíme

Následující

úvahy

v oblast ženské otázky, dotýkají se však vrstev, mezi nimiž jen výjimkou vyskytuje se ženské hnuti; nejedná se v nich o nijaké dobýváni posic mužských, nýbrž o vyplnní posic vbec neobsazených, o nijaký antagonismus obou pohlaví, práv v této vci nemožný, ale ovšem o znmožení ženské molioucje

tém

výdlkové. Po prvním vášnivém a blouznivém rozmachu ženského hnutí dávno bylo všemi rozunmými nosti

nm

živly pochopeno, že nejde v nýbrž o spolenou jejich práci,

o

boj pohlaví,

rozdlenou dle iiulividualit a schopností, práci, která rozmnoží intellektuálni. Promlunárodní jniní hmotné víme o vci, která byla ženami na škodu národního statku nadobro zanedbána, kdežto v cizin, ba v nejbližším národním sousedství práv ženi

skou práci, podnikavosti a dmyslem stala se stálým a vydatným pramenem estného pijmu. Kdokoli trochu cestoval za hranicemi našich korunních zemi, ba kdokoli jen vykroil z úzkého kruhu výhradn echy obývaných kraj, ihned sob povšiml, jakým zlatým zdrojem pro domorodce jest krása krajiny, píznivé její klimatické pomry. Rádi se posmíváme svým sousedm dalším neb bližším, jak dovedou místm jen ponkud libezným neb památným získati proslulost

nkdy až svtovou, jak vyrábjí umlé umlé ozvny, jak pracn opatují

vodopády, vstup do

rzných

rokli a slují, jak každé místo trochu slušnou vyhlídku korunují pavillonem neb rozhlednou, vybírajíce z toho všeho ovšem znané vstupné a etablujíce všude prodejny na rzné památky místní neb na vý-

poskytující

robky domáckého prmyslu. Zapomínáme pi svém výsmchu, že my naopak svoje kraje úžasn zanedbávánie, že o mnohých eských koninách líbezných, ba velikolepých, historicky a pírodn zajímavých, sami nevíme, ne-li abychom mezi cizinci o nich známost šíili, že jest nám celkem lhostejno jedinou Prahu vyjímajíc zdali k nám nkdo zavítá, naši koninu si zamiluje, v ni se vrací ochotn a s láskou a o ní dále známost

—

—

šíi

Máme

jednoty pro rozmnožení návštvy

ci-

TliRÉZA

300

NOVÁKOVÁ:

máme organisované a skoncentrované okrašlovací spolky; ale všecka tato innost jest jaksi tlieoretická a nepronikla do vrstev, jichž souinnost jest tu nezbytná. Jak asto k doporuení nkterého pírodní krásou vynikajícího zinc,

místa ozve se námitka neb varovná poznámka, že

tam

nelze

lovku

slušn a pohodln

požitek z les a malebných zákoutí,

žíti,

že

lahodného vzduchu a erstvé vody kalí naprostý nedostatek nejskrovnjšího pohodlí a opatení. Námitky ty nebývají vždy bezpodstatny; vskutku zahání nedbalost obyvatelstva turisty a letní hosty z míst, jež by jinak byla se stala stedisky feriálz

i

niho a cestovního života, postupn tak rozkvétala, jako to vídáme v cizin, a všemu svému okolí dodala zárove nového ekonomického významu. Vizme koniny pímoské na severu a jihu; vizme oblast alpskou ve Švýcarsku, Bazemích rakouských, vizme Porýní, vorsku i

Durynský desetiletí

bhem

a erný Les; tam nejzapadlejší vesnice

staly

nemnohých se

kvetou-

cími místy lázeskými, z každého skronméiio ,,chále*, z pastýských kdysi chýší vykouzleny malé, hezké a pohodlné villy a skromné restaurace, vedle nich záhy povstávaly více skvostné hotely a ,,pense", pi upravených ce-

mén

postaveny krámky krajkáek, vyšívaek, prodavaek nápoj, ovoce, peiva, zboží z deva ezaného a nezbytných pohlednic. V patách za podnikavostí domorodých obyvatel šla moderní technika, stavla závratné dráhy rzného

stách

druhu, vymyslila nová vozidla, zdviže, provrtala mosty zbavila sluje a rokle jich nebude pomalu místa pro turistu nehrzy, dostupného v tch koninách, o nichž úplnou skály, visutými

—

um

7r ?r:\SKriio

301

tí.

pravdou stalo se žertovné rení, že jsou pijiniasalóny* Evropy a výhradn živy svými

—

ciiiii

cizinci.

U a

h(ir

nás

v

eském kraji nemáme snhových moský beh jest daleko, málo

ledovc,

jen jezer lesy jsou

rozeseto

v

naše

tiché

lesy;

ale

tyto

kouzeln krásné, naše by nevysoké hory pedí snad mnohé pohoí stedoširé

a

evropské, velikou reklamou vychvalované, údoli našich ek a íek mají scenerii co nejrozmani-

vábnou, pozoruhodnou. Již sama geologická oznauje a vodopisná echy a Moravu jako zemi zajímavou, práv jako historie její pímo vyzývá k jejímu poznání a tato zem jest pomrn a probadání cizinou, opomíjena. Že jí jest, to ze znané ásti vinou tjší,

vždy

mapa

horo-

i

—

našich žen, jako jest zásluhou^ žen jínonárodních, že

jejich

domovina

Tém stereotypní

existenní boj

kruh

jest

pekotn

vyhledávána.

stala se již žaloba na

tžký

rolnických a živnostnických

mstech

a zvlášt na nesnadný život Rolnická žena nese vskutku tžké bím, vykonávajíc nkolikerý úkol hospodyn, matky, pomocnice mužovy ve všech tžkých pracích stavovských, ba nkdy úkol samostatné pracovnice. Výsledek této námahy býval a dosud jest pomrn nepatrný; pomáhávala si žena

v malých jejich

žen.

i

rolnická domáckým prmyslem, zvlášt tkalcovinou, která zizováním továren stala se

takm

Jiná odvtví domáckého prmyslu ženského, vyšívání, krajkáství a p., ponenáhlu mizela a teprve v nejnovjší dob pracn jsou obnovována. (V živnostenských kruzích malých mst jsou pomry asi stejné, ba rolnický stav tmito vrstvami splývá a leckde se s

zbytenou.

takm

;!(I2

11

KMVA

\()\,\K(i\.\:

Po jinakém zlepšení ženy rolnické mlky trply dále; není podniiniciativa význanon vlastností našeho

stotožujc.) se

neohlížely a

kavnst a lidu.

Již v nejbližším našem sousedství bylo tomu jinak. Poznala jsem ped dlouhou dobou, v dívích svých létech, malé klimatické místo Dubl

(Eichwald)

u

Teplic;

tam

manželky

malých

emeslník zaídily ve svém stavení nkolik svtnic pohodln po mstsku a pronájmem jich za

doby

letní,

pipravováním snídaní

veeí rozmnožovaly

vydatn

a prostých

mužv

výBydlela jsem tehdy u pekae, jehož chléb roznášela služebná do okolí, zvlášt do Teplic; táž služebná obsluhovala hosty letní, kdežto vaila a jinak o jich pohodli manželka pro se starala, jsouc pi tom podporována dcerkou as dvanáctiletou. Domnívám se, že podnikavost zdvojnásobila, paní pekaky mužv píjem velmi

dlek.

n

takm

tebaže užitek z pokoj pronajímaných omezoval se toliko na ti, tyi msíce. V osad Varnov za Misdroyí prostá letní restaurace ustavena jest v myslivn; služka lesníkova byla zárove sklepnicí, paní a dcery opatovaly hostm, jsouce

takm

nevidny,

kávu,

aj,

peivo

a

dobe

svoje drbežnictví a kravaství. V lázních Reichenhallských bydlela jsem ped nkolika lety na samých hranicích msta, ve stínech Nonnského lesa v dvojdílném již stavení: zadní ást sloužila majitelce za prádelnu v rozsáhlém slohu, kde zamstnáno bylo velmi mnoho žen; pední villovou ást obývali hosté dvojí lázeští, o nž sama starala se dcera, tedy závod pílí a podnikavosti ženskou vzniklý.

pi tom zpenžovaly

—

Bylo by

lze

namítnouti, že ve všech tchto pí-

/I

7LNSK:ilO HNUTÍ.

'MY.i

piisobil píklati velikých mst lázeských, vskutku lze na ,, našich" svtových lázních studovat jak vychovávají obyvatelstvo svéiio (tkolí k využívání sil pracovních a vhodnému upotebení nemovitého majetku. Ale vždy množství lázní a míst klimatických ješt ped málo paclccli

a

i

,

desetiletími bylo rybáskými vesnicemi a pohordle jména neznámými, kde skýnii zákoutími, života, kdežto dnes bídn a tžce vleeno i

bím

obyvatelstvo jejich radostn dívá se v budoucnost, nieho se neobávajíc. Ze svtových lázní v Cechách a jinde pouili se v poslední dob nkteí lékai a hostinští a zaizuji lázn ist naše. Jest nyní na ženách rolník, malých emeslník v mstekách píznivých klimatických pomr, na manželkách lesník a hajných, aby po píkladu žen jinonárodních zaídily své cha'oupky, domky, hájenky a myslivny na milá a vhodná obydlí pro letní hosty. Nábytku po mstském zpsobe, jehož se na venkov obyejn nedostává, není tak tžce dosíci; pein bývá u našich hospody dle starého zvyku množství; obsluha zamstná vhodn domácí dcerky a píbuzné, které mnohdy ne-

dostatkem vhodného zamstnání strádají, aneb upoutá jistotou znaného zpropitného venkovské služky, utíkající do mst, továren, neb emigrující do Ameriky. Mnohem lépe než posído Vídn láním na mstské trhy zpenží pak hospodyn na vesnici neb na samot svou drbež, vejce, mléko, máslo, po pípad zeleninu a ovoce; letní nucen obd opatovati si její host, by byl v hostinci, vden jí bude, poskytne-li mu za pimenou cenu pokrmy ostatní. Jedné vci tu arci teba, jíž u nás málo i

i

304

TliREZA N(^VAK0VÁ:

bývá

dbáno:

živnosti,

lebnjší,

vzorné

istoty; by v

vesnic,

cclýcii

neuspokojuje

mstského. Odtud

byt

vzlilctl

celku

požadavk

ty neutuchávajíci

selskýcii

sebe

ma-

intelligenta

humoresky

mrvišt, o inventái selského obydlí, jeho neotevíraných oknech, prachu, zašlé podlaze, nevítaných vetelcích atd. Toho všeho ovšem v alpských villJch a salaších, v pensích a rybáských domcích nebývá. Oživení malebných, le neznámých zákoutí podnikavostí žen bude pouze poátkem velikých zmn; vtší nával obyvatelstva rozmnoží agendu místních emeslník a pimje pracovníky nových z

letních

o vyhlídce na

obor, by se tu usadili; oživí a obrodí místní obchod a poskytne lokálnímu prmyslu, prostému umleckému, zvlášt pak t. zv. prmyslu domáckému možnost, aby se šíe uplatnil, jména a odbratelstva získal. Jako ve Švýcarsku posety jsou cesty drobnými stánky vyšívaek a krajkáek, jako v Bavoích všude vyloženy jsou hraky a památky ze deva ezané, tak mže býti u nás, i

i

jakmile jen urité kraje zaplaví se hosty a turisty. Orlicko naše Pošumaví jest koninou krajkáskou, Chrudimsko vlastí vyšívaek, pahorkatina i

eskomoravská Podkrkonoší snadno dovedou konkurovati svým drobným zbožím devným, i

—

užitených památek z cest odnesli by si návštvníci kdyby jich tu bylo! Nmeckoeské krajkáky v Rudohoí dávno využily výhody cizineckého pílivu; od Chebu po pískovcové hory, jimiž Labe z ech se dere, vidíme ženy, které na odiv chodc pi prostém stoleku krajky palikují neb na rámu vyšívají a skromné svoje výrobky jim nabízejí. Cizina o tchto pracovnicích a jejich co

cenných,

rázovitých

a

—

/± ŽENSKlIO HNUTÍ.

dilc

také velmi

dobe

ví,

a poŠLiniavské krajkástvi

."{OS

kdežto naše poorlické

nenápadn

se

známj-

ším rudohorským v jedno splývá, a bílé vyšívání na Chrudimsku, nestihne-li ho stejný osud, bývá

dokonce považováno za vídeské a švýcarské.

Našim rolnickým ženám otevena již ada doasných hospodyských dobrých celoroních škol a kurs, kde možno získati všecky vdomosti o vedení domácnosti, jichž teba k vydatnému využití turistiky a obvyklého sthování se mstského obyvatelstva na venkov za msíci letních a prázdninových; dcerky mohou tu poi

sloužiti

matkám mnohým pokynem,

mladší od-

Uchopí-li pouiti starší hospodyn. se ženy rolník, malomšák, lesník s celou myslí nového úkolu toho, rozmnoží nejen svj píjem vlastní, ozdraví pomry ve vrstvách svých, zvlášt pokud se eládky týe, ale pomohou ,,bezzemkm", ješt tíže života hájícím, domáckým pracovnicím prmyslovým a nesíslným tm nejskromnjším existencím, které rády podnikly by malý obchdek, teba z nho plynul

chovanky

i

užitek sebe skrovnjší.

Ohromná ada

žen lépe,

snadnji aneb nov zamstnaná znamenala by jist znané zmnoženi národního jmní eského. Naše

okrašlovací

zbavíce

spolky,

se

své

by snahu žen podporovaly zizováním, zlepšováním a oznaováním cest, budováním snadných prchod, vyzdobením míst liknavosti,

k

zajisté

odpoinku vhodných

a p.

A

zajisté

i

u nás

by za nimi podnikaví technikové, takže po naše nádherná zákoutí honosila by se ase divy moderního dmyslu, které dosud cizin jen

šli

i

závidíme.

IKRtZA NOVÁKOVA;

MIK)

jsme, pravda, národ nešastný, jehož hlavní absorbuje národnostní boj, ruce naše jsou jím zabaveny a svázány; ale práv vrstev, o nichž jsme tuto promluvili, dotýká se tento boj jen v druhé ad, jsou s to psobiti plnou silou na poli ekonomickém, a získávajíce novým zpsobem národní jmní zárove v zápase vysíki

—

konají

svj

—

úkol.

Jsme na konci léta; akci navrženou nelze le lze ji pipravovati. Obáváme nyní konati, se, že úvahy ty skromné jen výjimen dosta-

—

nou

se

tenáe

k

tm,

jichž

se

týkají.

znáte každý jednu

A

tu

vybízíme

žen rolnických, chotí lesník na krásných samotách, majitelek hezounkých v zahradách; znáte svtnice, v nichž zahálí neupotebený nábytek, neb neznáte vzdechy žen a dívek dosti zamstnaných. Povzte jim, co jste vidli v Alpách a krajinách pímoských, vybídnte jich, aby využily, co jim bylo dáno, naplte je radostí ukázáním všech možností, kterých dosud si nesvé:

i

více

domk

nepimen

povšimly na škodu svou

i

národního celku.

ZENA V

POLITICE.

Volební právo žen u nás. (Psáno na podzim 1903

)

^uaše cizí pohádky vypravují v nkolika ob* mnách, jak vždy kdosi ml bdíti za noci, aby mu nebyl vzat poklad, nebyla zpustošena zai

hrada, aneb aby uchytil vzácného tvora jakéhosi, který nemocnému vrátiti zdraví, tesknícímu

ml

srdci veselost a štstí. A to byl princ, voják neb

vždy ten kdosi, necha

prostý tovaryš, usnul, sad byl rozdupán, zlatý pták uletl, kouzelná jablka byla oesána. Až pak konen, nkdy do tetice, nkdy teprve po mnohém zklamání, jeden statený pece dovedl se ubrániti spánku a tak v hodin dvanácté dosáhl toho, po dychtil, co bylo mu uloženo získati. V pohádce rozkošn se poslouchá o princích, zlatém ovoci a rajských okídlencích, a ve skuteném obanském život zaspávají se vtšinou osudné hodiny, kdy pták šastné náhody piletí, a jablka

em

—

20

n

:;in

možného

úspchu

Ki;zA

novakoxA:

dozrávají,

—

a

pak

ovšem

nastane tkhvý náek o nespravedlivém ádu a žalostném osudu, jenž trvá tak dlouho, dokud nezaspí se píznivá chvíle znovu. U nás v echách mají tyto náky jakési zvláštní domovské právo, daly by se o zaspání a nebdní psáti dlouhé historicko-politické výklady; le nechci zde poukazovati k tomu, co zanedbáním ušlo politickému faktoru v echách, mužm; chci jen zcela nepokryt íci ženám, že již nkolikráte zaspaly píznivou chvíli svého úspchu, a pobídnouti je, aby zapudily nevasnou dímotu, aby bdly, jinak že naposledy zjeví se okamžik vhodný a ony naposledy jej promeškají. Roku 1848, kdy alespoii na krátký as dána byla lidu úplná obanská svoboda, byly ženy, nejen u nás, ale jinde, ješt tak málo uvdomlé, že nebylo lze od nich žádati zájmu o jakási práva veejná. Po nkolikaleté tišin roky šedesáté optn probudily politický život; tehdy nkolikráte po sob ustanovovány a volební ády, ženy z voleb do obcí, snmu, rady íšské úpln vyluovány aneb pieno jim právo voliti plnomocenstvími. Nechceme se tu rozepisovati o tom, kde a jaké ženy a kam volily plnomocenstvími neb nevolily vbec, kdo za se pimlouval a kdo proti nim vystupoval; vždy výsledek všech tch zákon a jich výklad, libovolných a náhodných, tch šarvátek slovných nulle. Žádná eška a písemních rovnal se ani nejsamostatnjší, ani nejvtší poplatnice, ani nejhorlivji ve veejných službách psobící (uitelka, úednice) nedomohla se práva, jemuž tšil se muž ve stejných pomrech životních: nesmla

—

i

mnny

bu

n

—

jíti

k volebnímu osudí a

oteven

dle nejlepšího

Zh

7.i:NSKriU')

pesvdeni

svého sniiui

doiiiáciho,

voliti

I

si

311

INI Mí.

zástupec

parlaiiientu

širšilio.

do obee, Nespra-

ta nemile dotýkala se sice nkolika poslanc, ale ženy samy celkem málo si jí všímaly, nebdly, neusilovaly, aby pi ustavivolebních pamatováno bylo ných zmnách toho, že dosud v zákonodárných a správních sborech nezastoupena beze vší píiny zstáva-

vedlivost

muž

ád

i

polovina národa. Mezitím ve všech kulturních zemích rostlo uvdomní žen; docházely zprávy z Ameriky, že nkolik stát již povolilo ženám právo volební nejen do rad školních a mstských, ale do snm; la

celá

i

zvstováno z Anglie, že nedostauje již paním tamním, aby úastný byly jen porad o dobro obce a školy, že pejí si ,, poddanství žen", proslulým Stuartem Míliem tak pronikav odsouzené, nuti zrušeno ve snmovnách. Píklady uvdomní politického u žen naskytovaly se hojnji a hojnji a zdálo se jen otázkou asu, kdy ženy eské, piln zaujaté zvelebováním svého školství, uchopí se iniciativy svých sester pokroilejších i

i

piiní se o nápravu kivd obanských stále na nich páchaných. Tehdy na sklonku devatenáctého vku bylo feministické hnutí již tolik vykonalo pro ženské pohlaví, že každý byl by a

i

prorokoval, nyni, až chvíle nastane, že bdlejší,

opatrnjší

budou

Le

stalo

ženy svých

pedchdky.

se? Vydán po r. 1895 zákon o páté kurii (ovšem jen pro radu íšskou); dosud jen ti byli schopni voliti, kdož mli uritý majetek aneb platili uritou ástku daní; nyni však co

každý lovk, dvacetityletý, bezúhonný a pí-

etný kurie,

bez ohledu na jmní a da, volil do páté ti pak, kteí již mli díve pravo voliské,

TIiRZA NOVÁKOVA:

312

V kurii své (velikých statk svenských a obci venkovských), volili tedy dvakráte. Byla to veliká chvile sociálního a politického, ovšem neúplného, vyrovnání, kdy nebylo rozdílu mezi lidmi, tuto chvíli naše a ženy zaspaly, zlatý pták obanské svobody uletl, zazpívav jen o rovnosti muž, nikoli však o rovnosti lidí všech. A tak se stalo, že k první volb šel teba mladý tovaryš, kdežto vdova po mistru, sama te mistrová, zstala doma; že matrona, zrodivší, odchovavší a dosud živící mladíka tyiadvacetiletého, studenta neb bezplatného úedníka, vidla syna odcházeti k osudí v plném vdomí obanské zralosti; že nemladé, desítky let sloužící uitelce bylo v nevolili i

i

nesvenských, mst

—

—

i

pkn

klopiti oi ped mladikým kollegou, ped nedlouhým asem zkoušku dosplosti složivším. A neslýchaná tato kivda nerozvíila ani boue mezi ženami našimi; klidn, bez protestu

snázích

ji

snášely, jdouce za prací v jiných oborech ženské za dílem vzdlanostním, humanitním,

otázky,

umleckým,

hospodáským,

pokud

vbec

ne-

v klín aneb nerozptylovaly se zevními malichernostmi. V posledních nkolika msících mezi muži skládaly

ruce

nkterých

pokrokových reform, po

po

stran

optn

zmn ád

zaznlo

volebních; chtjí všeobecné, rovné a stejné hlasovací právo, heslo

si od nho ozdravní mnohých pomr. Bojíme se, aby na ženy naše optn nesnesl se onen neblahý, zlou mocí arodjnou zpsobený spánek za chvíle rozhodné, o jakém vypravují pohádky; pipomínáme jim, aby chtly konen, co jejich jest a odhodlan po tom vztáhly ruku. V b., choree spánek strážcv budí veselost, ve

slibujíce

i

Zt ZENSK-IIO IINUrí.

skutenosti

se

iiebdélýni

pilKÍzíva'i

313

následky

velmi nemilé.

Nevíme ovšem, bude-li volební právo žen pokladem milým, jakýmsi zlatým jablkem sladké chuti, rajským ptákem, který zazpívá písn okouzlující a uklidiíující; spíše se domníváme, že bude ten dar sprovázen úzkostí a zodpovdností, že zachutná nkdy dosti ízn a že nedá nám upadati do lahodných jen sn o svobod, nýbrž vyburcuje nás k stálé, bdlé inností. Le, objeviž se právo to v budoucnosti jakkoli, nutno dychtiti, po se snažiti, popece po nvadž jest to právo, tedy nco, co nám náleží, bez ehož jsme zkráceny, necelý ve své obanské podstat. Právo pak pináší povinností, a povinúkoly, mnoho úkol konati, doplovati, nosti zdokonalovati kolobh lidských osud na zemí, proto jsme bylí postaveni na tento svt. Požadavek žen, aby se jim ve všech veejných sborech dostalo aktivního passívního práva (práva voliti a býti volenu), budí, alespo

nm

nm

í

v

Evrop, vtšinou dosud

nevoli, ne-li

posmch.

v Anglií, tak velice pokroilé co do svobodných zízení, skoro po pl století ženy marn domáhají se vstupu do parlamentu, a poslední jejich pokus, jehož vyhlídky zdály se dosti píznivý, ztroskotán ped pti lety stranou svobodomyslnou, jejíž vdce Mr. Labouchre na míst tetího tení pedlohy o volebním právu žen dal na program za velikého smíchu dolní snmovny návrh zákona o osobách hmyzem stížených. A v ostatních zemích evropských jsou ženy cíl svých ješt mnohem vzdálenjší. A pece jedná se tu spíše o theorii zákoníkem stvrzenou, než o praxí. 1

Nechtjme

si

ani

vzpomínati

onch zábavných

TKR/.A N0VAK<)\A:

314

povstí

dámách vznešcnýcli neb

jen krásných, zaplétávaly a zamotávaly osudy íši, zpsobovaly války a smíry; pidržujme se jen skutených fakt. V téže Anglii, kde tvrdošíjné upírají ženám majetnicím (a o ty hlavné jednalo se pi posledních pokusech!) právo odebrati se k volebnímu osudí a projeviti své mínní o zdatnosti navržených kandidát poslanectví, ustavena byla t. zv. Primrose League, sdružení to hlavn dam, které pomáhají k vítzství svobodomyslným poslancm a na oznaení svých úmysl zdobí se petrklíem (primrose). Liga ta po všecky roky svého trvání dodlala se velikých výsledk. U nás v echách, v Rakousku, v Uhrách, v

které

O

útlými

prsty

N-

mecku, Francii atd. jest nuiožství mst, jejichž rady by se zhrozily, kdyby obanky, správn své dan platící, chtly rozhodovati stejn s muži ve sborech, a pece msta ta nedovedla by se již dnes obejiti bez souinnosti žen v chudinství a v

mnohých oborech ženského

školství.

Msta

rukou soukromé asto dosti skryté dobroinnosti pevzaly celé ady úkol: zakládají díví školy pokraovací, školy mateské, opatrovny a jesle, živí, šatí a vychovávají chudé neb osielé dítky, starají se o šestinedlky a ženy nemocné, ale to vše jest bez spolupsobeni žen naprosto nemožno, a ženy v pravd úkoly ty vykonávají, kdežto msta a okresy jen poa

okresy

z

—

skytují

hmotné prostedky

a jakousi vrchnosten-

skou ochranu. Ve skutenosti, v praxi jsou tedy ženy spolupracovnicemi mstských a okresních sbor, kdežto v theorii, v písmeni zákona jsou z nich vyloueny a kamsi do temného kouta zastreny. Touha žen po volebním právu nevyplývá

ZE 7.ENSKHO iiNUTl.

:;ir)

zajisté z okázalosti neb roznnTiié schválnosti; ženy chtly by práva jim píslušejicího dosici hlavn proto, aby o nich nebylo jednáno bez nich. Vyžadoval-li toho prospch národa neb strany nkteré, aby poslanci odešli na delší as ze sborn zákonodárného (jako stalo se na p. u nás za poslancii-deklarantii), což tu bylo stesk a výitek, že zákony byly jim vnuceny, že upraveny

jim pomry zcela proti vli jejich, že podobné jednání vlastn platnosti nemá! A ženám dalo se tak vždy, o jejich nejvlastnjších zájmech

rokováno a usuzováno, aniž

se

jich

kdo zeptal,

tom i onom smýšlejí, aniž mly samy možnost o tom se vyjáditi! Ba ony byly tíže

jak

o

postiženy, než kterýkoli stav, strana, národ, o jehož zájmech snmovny rokují; vždy jest tu to byla menšina dosti skrovná, jemuž kdosi, z politických píin na tom záleží, aby pání, žádost došla vyslyšení a uskutenní, jsa pesvden, že po druhé ti, kterým pomáhal dnes, pomohou zase jemu. Ale na ženách, které nejsou volikami ani volitelný, v politickém veejném závodní tedy naprostou nullou, nezáleží žádné petic jimi stran, žádné vtšin ani menšin, zadávaných desetkráte zapomínáno a snad po jedenácté jsou nedbale peteny, palivé jejích poteby docházejí uskutenní po dlouhých letech trapného oekávání neb nikdy, zákony týkající duse nejosobitjších stránek jejích tlesných ševních, jsou sdlávány muži, kteí jen málo obžalobám tmto mohou jím porozumti. nalézáme doklady u nás v jiných zemích. Vzpojen ustaviných žalob našich uitelek, že u srovnání s koUegy-muži jsou zkracovány, jednou co do služného, po druhé co do vedoucích

by

—

i

K

i

meme

TKRÉZA NOV/VKOVA:

:;i(l

míst, — a to proto, ponvadž nejsou volikami; vzpomeme, jaká léta trvalo a kolika petic, deputaci, lánk, brožur bylo teba, než dovolena

divkám

maturita, fakulta

otevena

filosofická

fakulta

lékaská; podívejme se do Francie, kde pes velikou rozlioenost a ustaviný protest žen nebylo po tak dlouhý as možno odstraniti píkaz zákoníku (code) Napoleonova, že ,, vyhledávání otcovství jest zakázáno". Jsou zajisté jisté pomry spoleenské, které správn a dle skutené poteby budou upraveny teprve tenkráte, až ve sborech zákonodárných budou na dotaz vzaty ženy. Tak na p. právo manželské, poruenské, rozvod, celibát uitelek a úednic, práva a pomry dtí nemanželských, ochrana dlnic, mladistvých osob a dtí, mravnostní policie, úprava dívího školství pokraovacího a odborného atd. Není vru žádné píiny, pro by svéprávná, bezúhonná, zdravými smysly nadaná žena neuniversit,

smla

voliti

tch,

o nichž

jest

pesvdena,

že

snme, parlament konajíce práci projejí oprávnné požadavky pednesou spšnou v obci,

i

nebude píiny, jen co instituce volebpráva aktivního ponkud se ujme, aby nejlepší, nejnadanjší, nejvýmluvnjší a nejpoctivjší z tchto voliek nebyly vybrány k zastou-

a uhájí; a

ního

pení jich. Jest to pouhý zastaralý jakési bezmyšlenkovité trvání na a dále býti nemusí. Rolník byl kdysi

pedsudek,

nem,

pd

co bylo

pipoután byl souástkou

vrchnostem náležející, majetku, a nyní jest svobodným lovkem, obanem plných práv požívajícím; bezzemek, žijící hmotnou prací svýcli rukou, niím nebyl a dnes považován od privilegovaných stav, k

jejich

—

—

ZF ZENSK-MO HNUTÍ.

317

soubor téclito pracujicícli hczzcinku jest initelem ve státu dosti ruzhodujícíin, nkdy velmi rozhodujícím. Žena byla sice zavírána v ústraní domácnosti, ale pece v ní vždy ctna matka nových pokolení, sloup rodiny, pro jen ona by mla býti poškozována, když všecky jiné kivdy pozvolna jsou napravovány? Dnes již sotva kdo by odvážil se tvrditi, že není žena myslícím lovkem; dokud žila v ústraní, zstávala utajena její veliká práce v lidstvu, vychovatelská, zjemující, hospodásky zachovávající, a jen ženy velmi vynikající, ducha neoiiroženého, za svíravou barieru vykroily ve veejnost, jich duch uznáván, jich životní dílo zaznamenáno. V posledních desítiletích však nelze již tvrditi, že myslící žena jest výjimkou; dívky uí se stejn jako hoši, školy stední a vysoké navštvovány jsou ženami, práce jimi vykonaná v literatue, v umní, ve vychovatelství, jest tak ohromná, že by bylo velikým ochuzením všech evropských kultur, kdybychom z nich vyškrtly díla a psobení žen. Že by sob ženy prací hmotnou, inleilektuální nedobývaly plného práva obanského, rovnž nelze tvrditi. Pohleme v rozliné stavy žen, jakou práci konají, a mjme pi tom dvojí na myslí: jednak, že vtšina žen pispívá lidstvu tžkým vysilujícím matestvím, jednak že na ní jest žádáno vedení domácnosti a práce s ní spojená jako cosi, co pi jiném zamstnání jakoby rozumlo se samo sebou.

—

tém

a

a

i

Žena rolnická,

a

již

manželka majitelova,

a

podruhyn, u nás v echách snad údlem má osud nejtžší. Ješt než den zasvitne zapone práce její, která koní, když

již

všichni ostatní spí. Jí jest ne-

;il<

II K'lí/.\

NdvAKOVA;

jen na poli, louce a ve stodole pracovati a

dobytek ruky oekávají pracující chutnou a hojnou stravu, lenové domácnosti všechen obvyklý poádek v jizb v šatstvu

obstarávati jako muži,

—a

z její

i

pi tom

žena ta matkou nkolika dtí asto dosti drobných, mnoho pée vyžadujících. Kdo vidl ty malé rolnice, jak, pipravivše ti tyi hodiny po plnoci snídaní, bží za šera na trávu, a když se vracejí k nové práci, jako odpoinek na jednu ruku vezmou si nemluvn, na druhou jiné mladé dít a chovají je, dokud nevolá jich k sob plotna, ten seznámil se se skutenými hrdinkami práce a odíkání. V zim ovšem odpoívá louka a role, ale hospodyn zárove s nimi klidu nedochází, víme ze statistiky, že práv mezi malorolnictvem sídlem jest domácký prmysl, v nmž úastenství ženy jest znané. Žena lolnická nad to ve stínu svého namáhání nalézá málo svtlých paprsk; v té píin jest proti ní dlnice a žena dlnická u výhod, jelikož moderní sociální hnutí ji skytá mnohou zábavu, mnohý duševní požitek zdarma neb za nepatrnou cenu: knihu, pednášku, divadlo, koncert, výlety atd. Ale ovšem život dlnic je tžký: pracuje zárove s mužem v továrn, a pak bda jí, jejím dtem, její domácnosti, kde s vtrem o závod neb v noci jest jí dohánti, co ve dne za tovární neb jiné práce zameškala; aneb zstává doma a neví si rady, jak skrovného výdlku mužova nejdíve a nejlépe pro tolik len rodiny užiti. Rozpoltna jest innost obchodnice, maloživnostnice, jejíž mysl zárove sklíena starostí o dti, domácnost a zamstnání existenní, v nmž mužovi pomáhá, neb jež sama vykonává. každá a prádlu,

jest

—

i

i

bu

bu

1

7.V.

?.nNSK;HO HNUTÍ.

.UÍt

ádná intclligeiitka stav stedních a vyšších, -neítajíc ani tch, které vbec vnovaly se cele intellektuálniinu povoláni jako uitelky, vykonává v našich tžkých eských atd. pomrech tolik rzných úkol soukromých a veejných, že jí obyejn den k nim nestaí a ona na konci roku vždy s povzdechem dívá se zpt na as píliš rychle ubhlý a vped na vše

umlkyn

co jí do nové doby zstalo nevykonáno. Tak, kamkoli se podíváme, všude spatujeme pracovnice pilné, statené, neohrožené a ty, které tolik prospívají obci, národu, lidstvu, nemly by zárove rozhodovati o jeho blahu, jeho budoucnosti? Namítne se, že jest také velmi to,

—

mnoho

žen,

které

nepracují

ani

duchem

ani

rukama, a mezi tmi že jsou takové, které ani matestvím nevykupují si své právo obanské na této zemi; le zda není také dosti muž, kteí nepracují vbec a jen tží z toho, co šastný i

osud, píle rodi, jim hojného?

výbojnost

pedk

poskytla

Právo volební, jak bylo uzákonno ped pipojením páté kurie, ídilo se jen dle censu; t. j. ten, kdo platil uritou da, byl zaazen do seznamu, po pípad do urité tidy voli. Ani tehdy nebylo lze tvrditi, že není žen, které by dle tohoto mítka byly oprávnny volební právo vykonávati. V každé kurii voliské (svenské statky vyjímajíc, kde platí jen mužská posloupnost), v kurii velkostatk nesvenských, v kurii mst venkovských obcí, ba snad v oblasti, z niž vycházejí volii do komor obchodních a i

i

živnostenských, bylo hojn paní a dívek více než 241etých, samostatných majitelek usedlosti a pdy, živností a obchod i soukromnic, jež

n

:í2()

KÉZA NOVÁKOVÁ:

piznaného jmní na penzích a cenných papíplatily, aneb konen funkrech ve výši censu cionáek (uitelek, úednic atd.), jež za stálé služné njaký veejný úad vykonávaly. A kde nebyly ženy úpln samostatný, pispívaly k dani z

da

mužov

neb

platily

ji

nepímo,

rozmnožujíce

svým jmním nemovitým neb movitým, svou práci obchodní a živnostenskou daovou schopnost mužovu neb bratrovu. Vidíme tedy,

že není

na žádné stran píiny,

pro by žena plnoletá, neporušených mrav a ducha nemla vykonávati volební právo práv tak dobe jako muž týchž vlastností: ona mysli, školách se vzdlává, ona pracuje hmotn duševn, ona prospívá lidstvu vedle práce matestvím jako muž zase pokolení jí zrozené a odchované živí a na veejnosti chrání, ona platí dan pímo a nepímo jako mužský poplatník. Pes to ozývají se stále námitky proti udlení úplných obanských práv celé slabší" polovin národa. Námitky ty jsou nejrznjšího druhu, duchaplné zpátenické, zdánliv smšné, pátelské pokrokové ist osobni. Tak jedni z pouhého

ve i

i

,,

i

i

i

jemnocitu nechtjí pipustiti žen do vavy volebních siní a politických schzí; téhož argumentu užívalo se po léta, když mlo ženám býti zabránno ve studiu lékaském, které prý, v míe ješt vyšší než studium ostatní poruší jejích jemnost, nžnost, uiní je odpornými. Bylo již s dostatek vytknuto spravedlivými páteli ženské vci, jak k porušení ženskosti a nžnosti nikdy nebývá poukázáno, jedná-li se o nádenickou práci žen v dolech, pi stavbách,

mužm

v

zemdlství,

o

práci

dojista

nesmírn tžkou,

Zn ŽENSKÉHO HNUTl.

.321

jemný organismus žen a jcjicli mysl porušující. Ostatn jen ten, kdo nezná národní a prkopnickou práci dnes u nás již sty ženami konanou, mohl by ješt tvrditi, že žena nehodí se ,,do vavy veejného života". S jiné strany ukazuje se na zbdovanost parlamentu, snmu, na jich nemohoucnost, na nepíjemné pomry ve sborech menších a gratuluje se ženám, že sám zákon zabrauje jim trapných tch výjev se úastniti. Pipadá to, jako by otec dvma dtem byl zanechal majetek, kdysi pkný, který však asem sešel a zpustnul; volá jeden z ddic a pátelé jeho na druhého: ,, Nedbej o zanedbanou tu usedlost; viz, pole jsou vykoistna, louky chudé, v dom hnijí prkna v podlaze a dravou stechou proniká déš a sníh!" Nemyslím, že by ddic k vyzvání tomuto zekl se svého práva; spíše by se snažil, aby pole a louky znovu zúrodnil, vymnil prkna, spravil není stechu a odkaz otcovský optn zvelebil. teba obavy, že by pistup do života parlamentárního byl žen na ujmu a škodu; jen jí dejte jak si v povede, obanské její právo, co podnikne na využití jeho, jest záležitostí její. Nebylo ostatn vídáno, aby si kdo vytouženého daru nevážil, jej zanedbával i dokonce na svou škodu ho užíval. Jako dvod pro odpírání volebního práva užíváno bývá fakta, že žena neplatí dan z krve, nekoná vojenské povinnosti. Zapomínají ti, kteí jí vytýkají, že nenasazuje života svého za bližní své, že ona pece dává jej v šanc pro nové pokolení. Kolik matek umírá, kolik zmrzaeno jest na celý svj vk pi narození dtí? zajisté nemén než vojín na bojišti! A pravívysilující a tudíž

citlivou

i

I

—

nm

i

—

i

irRf.ZA

:{22

NOVÁKOVÁ:

porod a stráze za prvního

dciný

roku

života

nemluvnte vyváží bez odporu onen rok neb roky vojenské služby niuž. Aby nebylo výitky „dobrovolného roku vojenského", navrženo bylo dívky došedší 20. roku stáí konaly dobrovolnou službu na p. v nemoc-

ped njakým asem, aby

i

sirotincích, útulcích a jiných sociálních Jest to myšlenka pozoruhodná a dobrá, která dala by se provésti alespo pi dívkách, které nejsou nuceny uhajovati si prací svého bytí; poskytla by jim asto postrádanou nápl života a výbornou školu pro budoucí povolání.

nicich,

institucích.

Po

pípad

býti

mohla by zcela nemajetným dívkám jednoroní služba" za úplné zaskrovníký honorá; vždy pi jii

uložena

opatení

a

inn

,,

i

mezi synem rodi chudých a zámožných. V as války konaly by ženy ony služby milosrdenství, kterým nyní vnují se noších

jest

rozdíl

diakonky a lenové sdružení erveného kíže. Nejlépe by ovšem bylo, kdyby již konen osvícenost lidská odstranila píinu výitky ženám inné, válku samu; jim pece by píroda vždy stejn ukládala tžký úkol, který jednm nutí na rty vzdech o petížení nespravedlivém, kdežto jiným jest posilou myšlenka, mnoho že jest od nich žádáno a oekáváno a proto mnoho že teba vykonati a trpti To vše jsou celkem osobní a theoretické námitky

jeptišky,

.

.

.

proti volebnímu právu žen, které nemly mnoho vlivu na tento obor ženského hnutí; ale naskytovaia se od první chvíle, kdy požadavek ten se ozval, námitka jedna, která ustavila se ve skutenou pekážku a asto již zmaila dosaženi cíle. Jest to mínní muž, že žena, živel pirozen

konservativní,

bude zadržovati pokrok

a

snad

/T

ciokoiicc iiiiniiíiii

liberální,

?.rN'sKf;iio

posilovati

HNUTÍ.

zpátenictví,

:}23

reakci.

Tiiiito

vysvtluje se hádanka, pnj strany svobodomyslné, od nichž dalo by se i

oekávati, že budou pracovati za rozšíení lidských práv, za odinní starých kivd, skoro ve všech zemích byly odprci volebního práva hnutí ženského vbec, kdežto žen, ba namnoze strany konservativní tyto snahy podporovaly. V té vci jest opravdu tžko pedvídati, zda by obavy liberál se splnily; šly-li by ženy za svými vdkynmi, které snad bez výjimky jsou ženy pokrokové, opravdu svobodomyslné, i daly-li by se do vleku strany konservativní, i konen, odhodíly-li by liberální strany nezmnitelnému faktu svj odpor k úastenství žen ve veejném život a získávaly jich pro své cíle? Nutno však poukázati k tomu, že získávání volebního práva nejširším vrstvám lidovým nikde, kde ujímali se ho lidé opravdu osvícení, nebylo sprovázeno obavami, jak tento lid, snad dosti ješt zatemnlý, snad hojn analfabety promíšený (v Rakousku na píklad v Halii, v zemích alpských) pi volbách bude smýšleti, kterou stranu bude podporovati. Vždy práv dar volebního práva má nejširším vrstvám lidu býti rozšíením obzor, pobídkou k myšlenkové práci, k zájmu o záležitosti obanské, národní, lidské. A tak ani ženám nebudiž právo to odpíráno z neuritého a neodvodnného strachu ped jich zpátenictvím; ten, komu rozšííme obzor, sotva i

vi

i

tmy a omezeného prostoru. My^ pak echách chovejme radostnou nadji, že ešky nezapomenou se nad djinným posláním svého

vrátí se do

v

národa, ale že pispchají do ad svtlonoš; že se na starou povst o dcerách Kro

rozpomenou

TEREZA NOVÁKOVA:

:V2'i

kovýcli, jež ncvzývaly jen bohy a hojily rány, dúniyshi soudily a spravovaly lid svj; že uvdomí si, jak pedkyn zakládaly a daily školy, a jak v kronejen kláštery a kostely, ale nice eského ženství zapsána nejen Zuzana er-

nýbrž

i

i

Husitky na Vítkov, Marta z Boskovic Johanna z Krajku. Lze ovšem pedvídati, že volební právo žen zpsobí v obcích, snmech, parlamentech uritou zmnu; zkušenosti v nkterých zemích napovídají, že zmna nebude se týkati stránky politické, nýbrž mravní a hospodáské. Tak na p. ženy v uritých ástech Austrálie (Anglianky), jakmile jim bylo dáno volební právo, ustanovily se na tom, že zvolí jen muže mravn bezúhonné, poctivé, o nichž budou penínova, ale

i

a

svdeny,

pravd

stanou se zastanci lidu, nezištnými. V Norsku ped asem nedlouhým dáno ženám právo volební do obcí; pi prvních volbách ukázalo se, že stran samostatných pokrokov smýšlejících žen jednalo politické zabarvení zastupitelstva se nikoli o obecního, nýbrž o vc, o skutenou práci v obcích. Na jejich volebním provolání, ,, listin nepolitické" bylo mezi kandidáty tolik pedních jmen mužských, že se toho strany zalekly, a strana konservativní ješt v poslední chvíli vší silou o své vítzství v adách žen se piinila, což se jí na nkterých místech podailo. V Americe, v onch státech, kde ženám dáno úplné právo volební, passivní, uskutenny byly pozoruaktivní hodné reformy zvlášt v chudinrtví, ve vzeství že

spravedlivými

v

a

i

i

a školství.

Aby však ženy platn a blahodárn zasáhly ve správu obcí, zemí, stát, až snad po letech

?F\SKÉHO HNUTI.

/I

325

okamžik úplné obanské jejich svobody, tomu teba jim vážné a všestranné pípravy; etba dobrých pojednání a dl vdeckých jim

pijde k

pístupných vedle obvyklé u žen lektury ist zábavné, návštva pednášek národohospodáských, soc. -politických, historických, zdravotnických vedle oblíbenjších literárních a turistických stává se ponenáhlu píkazem pro ženu, jež chce nabýti rozhledu a pouení o oborech i

veejného života

jí

blízkých.

Takovým doplnním

svých vdomostí, rozšíením svého obzoru získá respektu u muž; ponenáhlu nebude se již si zdáti tak podivným, že stvoení, smýšlející jako oni, domohší se stejného stupn vzdlanosti, pracující o prospchu všeobecnosti jim po boku, rovných s nimi práv obanských. Víc žádá si a více bude tch, jimž objeví se spravedlnost požadavku, a tím pracovník pro uskutenní jeho. Možno, že doba ta jest dosti ješt daleká, možno, že dala by se piblížiti rychle usilovným snažením. R. 1900 na jae již již odhodlávaly se eské medický, jež trpny na fakult jako hospitantky a ke zkouškám nepipouštny, že pjdou dostudovati do Švýcar a pak domáhati se budou nostrifikace; a ejhle, na podzim byly v Rakousku fakulty lékaské ženám oteveny. Nevíme tedy, jaká jest v rozhodujících kruzích pro volební právo žen nálada, jaké jsou jeho i

i

i

vyhlídky. které

mu

Tšíme pejí,

se, že

—

ale

jsou

tu

mnohé

víme urit,

n

strany,

že jest

práv

nyní doba vhodná, o se hlasití! I vybízíme ženy naše, aby poradíce se s právníky a politiky, svými spolky a sdruženími zadávaly petice za volební právo, aby poádaly ve svých sdruženích piln schze o volebním právu žen a úast21

ri.Ki/\ nmjx ak(

;;2()

nily se se

)\

A:

mužských schzí druhu toho; aby nedaly

másti pošklebky, ba ani

neúspchy

léta trvají-

aby pi tom horliv vzdlávaly se na uvdomlé, obezetné obanky, Ukáží-li ženy naše, že opravdu záleží jim na získání úplné obanské rovnosti a svobody, zajisté že uskutení se,* co cími;

nás bez nás, nýbrž

budiž jim heslem: ,,Ne nás s námi!"

již o

*) Poznámka skutené se vším

Ženy eské od poátku

o

1904 r. zvláštními komitéty pro domáhají se svého práva volebního: manifestovaly všeobecné, rovné a tajné volební právo, které, když v Rakousku uskutenno, opt je ignorovalo: kandidovaly r. 1908 do eského snniu, kde pro msto právo to mají. Pes to stojí záležitost volebního práva žen ti nás na stejném mrtvém bodu, ba jest nebezpeí, že pi eventuální innosti snmovní pro je ztratí, z

r.

kjii.

úsilím, ve spolcích

i

i

i

snm

II.

Proti

volebnímu právu žen. (Psáno koncem roku \ÍC

^uení snad stránky ženského hnutí, která by ^ v posledních tyech nebo pti letech vystupovala tak zeteln v popedí veejného života jako

^

boj za volební právo žen; po otevení universit a škol stedních žádná nezpsobila tolik diskussí, agitace, ruchu jako Lato. Pomalu všecky strany politické poaly se s požadavkem volebního práva žen smiovati; jedny z pirozené a spravedlivé

pod

liberálnosti,

jiné

jiné v tajné

nadji, že

nátlakem pomr, ješt v.eliké massy žen budou

vítanými pomocnicemi jich politických cíl. Požadavek volebního práva žen aktivního passivniho hýbal všemi vrstvami; a to nejen u nás v eském království, v rakouském soustátí. Od nás rozcházely se po svt zprávy celkem stízlivé o horlivém boji a malých jeho výsledcích. Více vzrušující, zajímavjší a pestejší byly zvsti

t

i

328

TI Rt-/A

NOVÁKOVÁ:

Anglie, zem v Evrop politicky, kulturn osvtov nejpokroilejší. Pirozen mly uvdomlé ženské kruhy evropské za to, že Anglii, Z i

zemi veliké svobody, pipadne primát v boji za volební právo žen, že Anglie podá píklad a vzor zemím ostatním. Známo sice, že v Americe a v Austrálii ženy domohly se v uritých státech pekvapujících výsledk politických; avšak ony státy ve zmínných svtodílech vymykají se naJDrosto srovnání Jsou obývány kolonisty se státy evropskými. a potomky kolonist; ženské pohlaví bývá tu ve znané menšin a souástkou obyvatelstva velmi vzácnou a cennou. Není tudíž s podivením, že initeli tak žádoucímu uinny byly veliké politické koncesse. (Zcela výjisociální a pak mené postavení služek v Austrálii jest na píklad dobrou illustrací, pro ženy domohly se tak velikých úspch v australských státech.) Bojovnice za volební právo žen mohly sice poukazovati k dobrým výsledkm žen voliek a volených v Americe a v Austrálii, ale nedoufaly, že vlády svých zemí píkladem tím k povolnosti pohnou. Jakési píznivé teplo, ve kterém by jinde mohlo uzráti ovoce neustávající jejich pée, oekávaly spíše z Anglie, vlasti Stuarta V Anglii Mília, zem obdivuhodné konstituce. i

i

již

1830,

r.

ležel

kdy

tžký mrak

tém

na celé ostatní Evrop absolutismu, a snmoven lido-

vých nebylo, pimlouvali

se

nkteí

vynikající

mužové za rozšíení volebního práva na ženy; 1851 vystoupily ženy s tímto požadavkem r.

n

prime-minister r. 1858 již zajímal se o Russel; r. 1866 vyslovil Disraeli-Beaconsfield svoje podivení, že v zemi ovládané ženou

samy; lord

XI

?F\'SK:llO HNUTÍ.

.'Í2n

nemají ženy volebního práva; v rok píští spadá slavná Stuarta Mília ve prospch žen, v níž lovk) bylo navrhoval, aby slovo man (muž zamnno za slovo person (osoba), a tím strženy

e

=

pehrady a pekážky, které staví se v cestu politickému zrovnoprávnní žen. Zdálo se tehdy, že jsou ženy na postupu; od r. 1869 volily do obecních zastupitelstev, od r. 1870 do školních rad; v pravd šly od porážky k porážce. Stuart Míli, nejupímnjší jich zastánce, ztratil místo poslanecké; státník vlivuplný Sir .John Bright, a co více vážilo, veliký Gladstone postavili se proti nim; od r. 1887 samy jejich družky z nejvybranjších kruh, mezi nimi proslulá spisovatelka národohospodáská Beatríce Sidney Webb poaly se vyslovovati proti ,,Women's Suffrage"; r. 1897 dosáhlo neúnavné sna žení žen vrcholu, a zárove nastal zahanbující pád: piinním radikálních frakcí prodloužena debatta o nechutném zákonu, týkajícím se osob hmyzem stížených, tou mrou, že znemožnno tetí tení pedlohy o volebním právu žen. Anglianky neumdlévaly sice, ale bylo znáti, že minulý neúspch velmi je sklíil; zvolna pracovaly dále lánky, peticemi, deputacemi. Odvahy dodávala jim okolnost, že popudem Ameriky organisovalo se hnutí pro volební právo žen ve veliké svtové spolky a svazy, které navzájem ideov a místy všecky

i

hmotn

se

Konen

podporovaly. alespoii

levému

kídlu

feministek

došla trplivost: petice a jiné krotké prostedky nahradily repressaliemi, a na kontinent docházely

Anglie zprávy o demonstratívních prvodech, dobrovolném vzení žen, o útocích na parlament, odpírání daní, v emž nejvyššího rekordu doz

TEREZA NOVÁKOVÁ:

330

Montefiore, která zahradila se ve jako v pevnosti. Každou chvíli pinášely noviny píhody a episody z psobení ,,suffragettek", jak jsou nazývány radikální zastánkyn volebního práva žen, nejposlednji pibyla fantastická anekdota o letadlech, jimiž ženy

sáhla

mrs.

svém

dom

hodlají operovati.

Avšak vítzství stále nepicházelo; ment obojí jako by zapomínal, že v zemi tolik desetiletí trvají

parlajiž

po

ženské kolleje a university,

že dlouhá ada žen-spisovatelek pomohla upevniti slávu Anglie, že v sociálnpolitickém a národohospodáském hnutí, v Velká Britannie pedí nad ostatní Evropu, vyskytují se jména ženská, že volby samy jsou taícm nemožný bez pispní ženských ,,leagues", z nichž jest nejznámjší ,,Prinirose League" (liga petrklíová). Místo úspchu koneného, najisto oekávaného nejen Angliankami, ale pokrokovými ženami ostatních zemí, dostavilo se cosi neoekávaného. Ojedinlé ženy, které dychtní a práci za volební právo žen neschvalovaly, srazily se v mocnou organisaci, v Národní Ženskou Ligu proti Volebnímu Právu Žen t(Women' National Anti-Sufrozhovoují frage League) a provoláni, v se o svých cílech a jejich dvodech, napsala jim spisovatelka té doby za nejpednjší oznaovaná, romanciérka mrs. Humphry Ward. Provolání její uveejnno nov ustavující

nmž

i

nmž

se ligou již v ervenci, brzy po Amsterodamském kongressu ženském, a hned srpen pinesl opt v revue ,,Nineteenth Century" (Devatenácté století) bitký essay, týkající se | téhož pedmtu. A když vyšel její nejnovjší román ,, Diana Mallory", v vyskytovaly se ostré šlehy proti i

nm

/]

;>f\sKn()

volebníiiui právu žen.

A

MM již

Ti

;5:',l

pede

dvma

roky

podána y parlamentu anglickénm ženská petice proti volebnimu právu žen, k níž jistý ilý konservativní komitét sehnal 37.000 podpis, pekvapilo vystoupení mrs. Humphry Wardové v ele anti-lígy co nejtrapnji práv vynikající osobností vdkyn, a pipadalo všem ženám za své volební právo se snažícím v Anglii na kontinent, v Americe v Austrálii jako rána pímo ve tvá. Vdlo se sice, že píliš vášnivé poínání si suffragettek nelíbí se ani všem svobodomyslným í

i

ženám, a že zajisté zpsobí jakýsi protitlak; ale jednak nejzuivjší útoky, sesmšující prvody, pouliní scény jsou za voleb v Anglii na denním poádku, a bylo vysvtlitelno, že nauily se jim ženy od muž, jednak nynjší mluví hnutí za volební právo žen, doktorka Fawcetová, po Lydii Beckerové a Emily Daviesové jeho vdkyn, na kongressu v Amsterodame nepokryt piznala, že vášnivé poínání si suffragettek pece jen upozornilo, a tím prosplo úsilí o volební právo žen, uznávajíc takto, že nejkrajnjší, nejradikál-

njší kídlo pomohlo tlaiti dobrou vc strany umírnné. Suffragettky provedly tu starý parlamentní triek. Ve dnech 13. a 20. máje spatil statisícové, dobe uspoáprvody pivrženky volebního práva žen, te tyto ženy stojí zahanbeny ped tváí všeho

Londýn ony ohromné,

—

dané a

pokrokového

svta,

stigmatisovány

jako

živel

rodin škodlivý! Manifest Wardové sepsán jest ovšem vzhledem

státu, spolenosti,

k

pomrm

anglickým, ale vyplavuje na povrch všeobecn platného sám v sob,

diskusse tolik i

v

rozhoených odpovdech,

i

které

zavznly

TEREZA NOVÁKOVÁ:

332

zvlášt z Ameriky a z Nmecka, že neváliáme v našich malých pomrech o promluviti. A pak jest to zjev symptomatický, který v souasnosti každého kulturního národa se vyskytuje: žena, jíž se dostalo vysokého nadání a všech možnosti je rozvinouti a ho užíti, která pikla si právo promlouvati ve svých spisech o všech otázkách spoleností souasnou hýbajících, politických, sociálních, národohospodáských, tlaí svoje družky do ústraní, upírá jim právo, jehož by sama se nevzdala, tiskne celému pohlaví v elo znak méncennosti, sama pro sebe žádá alespo rovnocennost, ne-li partikulární povýšenost. tento úkaz podivný, záhadný co do píin stojí za úvahu a rozbor. i

nm

—

i

a

I

Dvody Wardové hodné;

pece

jsou

mnohé

a

velmi roz-

na nich znáti, že pronesla je obanka zem, kde ženy vykonaly ve všech oborech dílo vynikající. Neoperuje nikde s onou ,, ztrátou nžnosti", s rozumovou nedostateností žen, vyplývající z malých mozk, zbranmi to u nás velmi oblíbenými, aniž vyluuje ženu z národa. Naopak, manifest má pro vc volebního práva žen velmi nebezpený konec: apeluje na vlastenectví a zdravý rozum žen, žádaje, aby hnutí potlaeno a vykoenno bylo ženanú. ale

jest

dvod

Uvádíme z Wardové alespo hlavní: Pole ženské psobnosti již silou pirozenosti jest rozdílné od pole mužova, a tak podíl ženin na správ státu musí býti jiný. Moderní stát jest organism velmi složitý; jeho bytí závisí na vojenství, námonictví, diplomacii, finannictví, dolování, doprav, samých to faktorech, které jsou

—

žen

i

naprosto neznámy, ba nepístupny. A práv kam chce žena vniknouti, nej-

jinn se parlament,

ZF ŽENSKÉHO HNUTI.

333

—

Volební astji, skorém výhradn zabývá. právo udlené ženám by jejich vliv spíše zmenšilo než zvtšilo; nyní stojí žena mimo strany a jest všemi slyšána, nebo její vliv rovná se vždy jejímu vzdlání a rozumu. Poslední prostedek projevení moci necha klidn ponechá muži, jehož fysická síla jest zodpovdná za správu státu. Volební právo do obcí, aktivní a passivní, otevírá žen veliké pole psobnosti, práv takové, na jaké staí její síly po ádné úprav života rodinného Reformy, které domnle závisí a osobního. na volebním právu žen, mohou býti provedeny bez nho, jak ukazuje minulé období, v nmž tolik bylo uinno ve prospch a na ochranu žen a dtí. Udlením volebního práva povstávaly by jen komplikace v rodinách, spolenosti a ve stát; kdyby dáno bylo ženám za tchže podmínek jako (tedy podmínno jsouc majetkem, danmi, dstojenstvím atd.), vyhlíželo by nespravedliv a vzbudilo by závist a roztrpení opomenutých žen; kdyby dostalo se ho manželkám, vzniklo by rozdvojení a svár mezi manžely; kdyby uzákonno bylo všeobecné právo hlasovací

—

—

i

—

mužm

bez rozdílu pohlaví, povstala by ohromná pesila žen-voliek, která posunula by samy základy anglické monarchie. Stát tak veliký nemže, na rozdíl od malých stát, vrhati se v nebezpené

otesy

a seslabení ústedí moci tím, že

náhle ohromné massy

pivodí

pírodou neb nedostateností svou. Zní

to

na

první

si

voli díve vylouených pohled

velmi

moude,

a

hodn konservativn a ješt více aristokraticky. Ale kdo ohledá dvody Wardové až po samé jádro, dodlá se jiného pesvdeni. A to feministky americké a nmecké uinily. i

TKRZA

.33-1

N(^VÁKOVA:

O Americe, kam podnikla mrs. Hiimphry Ward ped asem studijní cestu, vyjádila se, že tam po zlých zkušenostech

jest volební právo žen nadobro mrtvo; jest pesvdena, že kdyby dnes v Coloradu po druhé se jednalo o volební právo žen, že by bylo zamítnuto; poukazuje také ke zjevu, zajisté závažnému, že ve školních radách v Bostone a New- Yorku není lenem nižádná

žena.

Amerianky však prohlašují, že paní Warjest o pomrech amerických naprosto ne-

dová

informována, a že pravý srovnává se s pravdou.

opak

jejích

tvrzení

.Jejich mluví jest tu kazatelka Reverend (ctihodná) Anna Shaw, dvrná pítelkyn a nyní nástupkyn zesnulé nejpednjší bojovnice za ženské právo volební Susany B. Anthony. Aby ukázala, že není v Americe vc volebního práva mrtva, podává trochu statistických dat. Práv v posledním roce, jako vbec v celém posledním desetiletí vzrostla píze pro volební jednot, které sloueny jsou hnutí žen. ve Svazu pro volební právo žen, a u nichž petování za jest samozejmo, r. 1904 zadalo 334 národních spolk za volební právo žen, r. 1906 poet ten vzrostl na 500. Tyto spolky ze znané ásti byly jen mužské (tak na p. obrovský dlnický svaz Federation of Labor, ítající mnoho set tisíc len), nkteré, jako spolky stídmosti žen, opt jiné a výchovné, skládaly se z byly ist ženské. Všecky pak doplovaly se

Krom

n

muž

z

i

mass nejrznjšího stavu a pesvdení,

byli

dlníci a intelligence, lidé písn náboženští, kruhy prmyslové a obchodní. R. 1907 složila pedstavená pední ,,college" na pamt Susany

tu

ZE 7.FNSKÉHO MNUTÍ.

:]:\r>

Anthony-

60.000,, dollar jako základ ve provolebního práva žen, s jiné strany složeno 25.000 d. jako zejmý dkaz zájmu o agitaci

B.

spch

provádnou

bojovnici zemelou.

V

Coloradu jednalo se vskutku již po druhé o volebni právo žen bylo pijato: neúast ve zmínných školních radách vysvtluje kazatelka Shawová tím, že v New-Yorku radu tu navrhuje osobn sám purkmistr, v Bostone pak že zredukována na pt len a stala se sborem ist politickým. V rozsáhlé školní rad Filadelfské pak zasedá 39 žen, jako jich vbec ve školních radách znan pibylo. Amerianky nelekají se anti-ligy, spíše oekávají, že poínání žen paní Wardovou vedených a inspirovaných vc volebního práva i

posílí.

To je eeno, pokud se Anglie týe, ponkud bezstarostn; zajisté že proslulé jméno romancierky

vykoná svoje

stupy žen, které

poslání; zajisté že

fáma

zá-

pjdou

za ní, zvtší a zvšeobecní; zajisté, že ke neb, dejme tomu, tisícm žen, které z plného pesvdení své konservatívní myslí jsou proti volebnímu právu žen a které odsuzují výstednosti suffragettek, pidají se ohromné zástupy žen nemyslících, aneb pohodlných, aneb plujících s velikým proudem, aneb tch, které zalíbiti se chtjí Anglie, v pevážné vtšin volebnímu právu žen dosud nepejícím. A tento dav, jak správn praví nmecká feministka, jest pro slavnou spisovatelku takových duševních hodnot, jakými slyne Wardová, více zahanbujícím prvodem než nkolik pobláznných suffragettek. Nmecké Helena Langeová, Ika Freudenbergová (z jejíž

stm

mužm

vdkyn

stati

v

msíníku „Frau" vyjímáme mnoho

za-

TEREZA NOVÁKOVÁ:

336

jímavých dat) nepodceují soupeství Wardové nijak;

hledí

erpanými

její

dvody

vyvrátiti

protidiivody,

moderního života a napiat vci v Anghi dále budou vy-

z kolotání

oekávají, jak

se

víjeti.

Tak

upírají, že

nemohla dotýkati, a žena,

by

mohou

se spojiti

by

se

dv rzná

protínati,

pole innosti ba spojovati. Muž

pracovali zvlášt a rzným zpsobem, v úloze tetí. Apodiktické tvrzení Wardové o podstat moderního státu, které žena naprosto nerozumí, rozškubávají když na atomy. Táži se, jedná se o pípad passivního volebního práva, tedy o poslance, zdali všichni poslanci ovládají všecky obory paní Wardovou jako nejdležitjší státní faktory vyjmenované, i zdali spíše není každý z nich odborníkem v nkterém? Ve stát moderním, kde oteveny jsou university a jiné vysoké školy všem, kde jest hojn pomcek vzdlávacích, nedosáhne ilý a nadaný duch uritého stáí, aby nedostalo se mu jistého rozhledu v disciplinách státní správy, zvlášt je-li v sklon pro život politický. A ženy, jež chtly by se uplatniti jako poslanci, nejen že mly by píležitost získati si vdomostí v oborech dosud jim cizích, ale piinily by se o to, pudila-li by je neodolatelná touha do snmovny. Práv v Anglii, a ponenáhlu také ve Francii, ve Švýcarsku, v Nmecku, povstává dlouhá ada pracovnic sociáln politických a národohospodáských. Tolik o právu passivním, na které by zajisté jak muži tak ženy jen výjimen aspirovali.

takm

i

nm

i

Jinak má se vc s právem aktivním. Kolik voli ovládá diplomacii, vojenství, námonictví, financ-

ZV.

ilictví,

^FNSKÉHO MNUTÍ.

dolování atd. atd.?

Ovšem

337

jest

žádoucno,

aby voliové voliky byli politicky vzdláni, a ženy samy, všude, kde zápolí o volební právo, uznaly, že teba navštvovati politické schze, studovati programy kandidát a hlavn initi si samostatný úsudek, nebo jest stejným svdectvím neuvdomlosti obanské, bží-li kdo slep s davem, neb zstává-li neinn doma. Pi vynikajícím úastenství, které mají ženy za posledních desetiletí v zápase hospodáském, v obchodu a v prmyslu, nelze ostatn tak naprosto tvrditi, nestudovaná neznala všeobecného že by žena stavu hospodáského, jeho zmn a rozvrat. i

i

i

anglický ministrpresident že vláda v poslední dob projednala mnohé záležitosti a zákony, které nejblíže týkaly se žen (omezení úmrtnosti dtí, stravování školák, boj proti alkoholismu, potírání práce žen a dtí v závodech továrních, zvlášt hrníských). Paní Wardová klade všecky tyto sociální dležitosti patrn v obor psobnosti obecních, hrabských a školních rad, dle výroku ministra zabýval se jimi však parlament. Reformy ony sice pronikly bez žen-voliek a poslankyíi, ale za jak dlouhou dobu, a kolik žen a dti zahynulo, než k nim došlo! A nebyly by se uskutenily, kdyby sama vláda nebyla se R.

1907

pravil

Campbell-Bannerman,

—

i

zarazila

nad nedostateností

—

rekrut!

Nmecké feministky neví, že by právo žen mlo vliv neblahý; poukazují

volební k tomu,

kde bylo zavedeno, psobilo usmiujícím, vyrovnalo vášn stran: na místo politických rozdíl nastoupila praktická poteba hospodáská. Pevážná vtšina ženského volistva pispla by dle nich k tomu, že by vášn

že ve všech zemích,

zpsobem

ILRL/A NO\AKU\A;

3:íS

—

stranické se ubrousily, co jde do šíe, ztrácí svoje ostré hroty. Že by se politický život zkomplikoval, že by vlád snad úkol její byl zne-

snadnn, lze pedvídati; le nebyly by to pekážky nepemožitelné. Jaká hrza

zajisté šla

ve

tém

zemích ze vstupu sociální demokracie do politického života, aneb ze všeobecného práva hlasovacího, a hle, úinky nebyly tak revoluní, jak prorokováno! A dostaví-li se njaký stín, bude jen laciným výkupem za in pokrokový, spravedlivý a lidský. všech

—

Rovnž tak sobeckým, aristokratickým a reaknim dvodem proti volebnímu právu žen jest hrozba, že otesena bude síla a moc ústedí; toho dvodu užíváno bylo a bývá proti žen všude, když jde o to, aby byla odstrena aneb aspo do pozadí odsunuta. V rodin ustupovala manželu, aby pevnji a výše stála moc ,, hlavy rodiny", podobn tomu bylo ve školství, v úadech, v obanské spolenosti vbec. Ženskému hnutí však jedná se práv o zrovnoprávnní ženy, a jako nezastavuje se ped prahem manželské jizby, uznávajíc jen ono manželství za pravé, kde míru a shody docíleno jest respektováním vzájemných práv, nemže se zastaviti ani ped parlamentem a voliským osudím, teba pro poátek politickým zrovnoprávnním ženy pomenší komplikace. vstaly nezvyklosti, ba i

V Nmecku zvlášt ženy

zarazil

aristokra-

tismus Wardové, odkazující stále nkolik representativních žen do rozliných komisí a odborných rad a vzdalující celek za vratkých záminek od volebního osudí. Vskutku v tomto aristokratismu shledáváme pramen podivného jejího i

ZE ^.hNSKÉHO HNUTÍ.

339

nm

poínání, v a v individualismu jejím, individualismu zde zcela falešném.

A

nejen

poínání

Wardové:

Od samého

vzmacliu ženské otázky ukázalo se, že první ženy národa jen výjimkou vnují se službám hnutí, aneb jsou s ním srozumny. Veejný život, alespo politický, jest jim odporný, zajímají se jen o srdce ženino,

mateství; se

jako

o její boj za štstí lásky, o její vyslovené individualistky halí

ve svoje sny, stoupají po oblacích poesie, ha-

nm

a

jde v o kus chleba mižný zápas existenní, aneb o vyšší statky, jest jim potísujícím prachem všednosti. V Itálii dv veliké romancierky Neera a Matilda Serao jsou naprostými odpr-

kynmi

ženského hnuti; slavná, universitou koŠvédka, Šelma Lagerlof, nestará se ani v nejmenším,*) a její krajanka, filosofka o Ellen Key, o jejímž credu lze tžko íci, zda jest to odstín nejkrajnjšího individualismu budoujde pímo proti nmu; cnosti i úžasné reakce není tomu mnoho msíc, co ve Francii cenou vyznamenaný román ,,Princesses de science" frondoval proti lékakám a vyššímu studiu; v Nmecku o nejpopulárnjších romanciérkách doby pítomné (Viebigové, Ebner-Eschenbachové, Ricard Huchové atd.) nebylo slyšeti, že by podporovaly snažení feministek. Ovšem jsou také píklady kladné: geniální George Sand šla v zápas za theoretický socianejen za právo ženy, ale lismus a byla vynikajícím zpsobem politicky inná; Jihoafrianka Oliv Schreinerová v elo všech utlaených, za nž ve svých spisech zápa-

runovaná

n

—

i

")

To

se v iiciiioviši

dob

zmnilo.

(Poznámka

z

r.

1911.)

TEREZA NOVÁKOVÁ:

340

postavila ženu

sila, i

lena spolenosti;

utlaenou jako individuum u nás nejvtší zesnulé spiso-

vatelky Nmcová a Svtlá vedly si opan, než jak iní Anglianka Wardová: Nmcová v ruchu roku 1848 pracovala ruku v ruce s Havlíkem

na uvdomní eského lidu, a jakou rozhodnou feministkou v život ve svých spisech byla Svtlá, jest dosud v živé pamti. Snad jest to vcí temperamentu, záliby, výchovy, disposice a nelze zazlívati snílkm a samezi ženami umlkynmi a vdkynmi, oddalují-li se vcí veejných, ba snad jimi opovrhují. Jsou alespo upímný a pejí si zstati nerušeny na jediném, vyvoleném poli své ini

motám

Všecky

nosti.

vdkyn

feminismu více

je milují

než ony osobnosti z ady tvrky, které, pedstírajíce, že tendencí mají dobro ženy, vpadají bojovnicím v zad. Paní Humphry Wardová nenáleží ani k jedani k druhým, nýbrž k zjevm podivným, neupímným, které to, co schvalují pro sebe, za škodlivé vyhlašují jiným; její methoda jest obdobná s vystupováním nkterých spisovatelek písn každou u jiných národ, odkazujících ženu k nejvlastnjšímu jejímu úkolu, kolébce, vaece, jehle, a zapomínajících pi tom, že samy matkami nikdy nebyly, jehlou a vaekou nevládly a jen péra užívaly za nástroj svého psosvého vlivu. Wardová, pravda, nežene bení a své družky pouze k domácímu krbu; ale kdo peetl jen jediný z jejích objemných román,

nm

—

ví,

že

form, jest

jí

politika,

agitace

patrn

a

innost ženy na enické platpsobení v massách lidových obsahem života, napluje její

myšleni jako v dsledku

její

knihy.

Zt ŽENSKÉHO HNUTÍ.

341

Mrs. Humpliry Warci jest té doby považována za nejvtší spisovatelku Anglie; nás by ji nebyla: ona pedevším není poetkou. Její knihy ii

doktrináské, mnohdy celé dlouhé stránky se jako národohospodáský nebo politický traktát, jednají o dolování, ochran dlnictva, stiku, ::dravotních opateních, ba o diplomacii, tedy o všech tch záležitostech, o nichž ve svém manifeste anti-ligy s takovou uritostí tvrdila, že jim žena porozumti nemže Neznám všech jsou

tou

i

.

.

.

román

Wardové, znám jen významnou trojsvazkovou ,,Marcellu", pak ,,Sir George Tressady" a obsah nejnovjšího díla ,, Diana MalZarazilo mne v nich jedno: ve všech týž boj proti liberalismu radikalismu, který á tout prix pedstavován jest nesympatický, jalový, lory".

—

kdežto konservatismus se svými slaoslavován; ve všech zklamání ušlechtilé, myslící ženy z poslance-radikála, prý typického pedstavitele strany. Jest skoro nemožno podívati se ze vzdálených a málo informovaných ech do zákulisí anglického života politického literárního a nalézti pedlohy onch hrdin a hrdinek mrs. Wardové, vytušiti, jakou cestou a jakými zkušenostmi nabyla romanciérka doktrín v nich ztlesnných. Kdybychom však chtli býti zlomyslní, opáili bychom francouzské poekadlo, ekli si pi její' Marcelle,' Dian Mallory a jiných ,,Cherchez Thomme" a dohádali vratký,

bostmi

i

jest

i

zklamání pesvdení a srdce, které utrpla pedstavitelem radikalismu, a které nauilo ji nenávidti všecky liberální a radikální snahy u muž u žen. se velikého

—

i

Aristokratismus u

Wardové ostatn

a zcela

konservatismus není pevný; v ,,Marcelle" 22

;M2

i

i

KM/A

Ni)\ A1\(

)\

A:

pímo ideálním líí pedstavitele socialismu a theoretického anarchismu, na píklad ve svtle

kteí

se

duchovn

i

spoleensky

co nejúžeji stý-

vyslovených tory. Nesejde konen na tom, co vedlo paní Wardové péro pi spisování manifestu anti-ligy vzpomenutého ostrého lánku v ,,Ninetcenth Century" a co román „Diana Mallory" zbarvilo optn tak protisuffragisticky; jisto jest, že vci volebního práva žen v Anglii jinde ala viditelnou ránu. Teba nyní vykávati, jak se v Anglií boj žen proti ženám rozvine, a kdo konen polikají s pedstaviteli

i

i

ticky zvítzí; ani odprcové a odprkyn volebního práva žen nemohou býti tak zcela jisti, že se doktrína Mrs. Humphry Ward ukáže uením zdravým, stát posilujícím a zachovávajícím, a že nebude na konec odmítána jako zastaralý konservatismus a zakrytá osobní rancuna.

—

II.

Politické

vzdlání

Kapitola snad

již

žen.

opoždná?

(Psáno koncem roku 1910.)

£

iM. se to nedávno, kdy na všech stranách roko^-^ válo se o politické, veejné práci žen, o volebním právu, kdy ozývaly se hlasy o vhodnosti a možnosti jejich práva aktivního, passixního, o žádoucnosti jich vstupu do politických spolk. Dnes všecky ty agitace a úvahy, které se ostatn osvdily pouhými theorematy, nepinesšími skutených praktických výsledk, takm utichly, a jako jediný, vzdálený ohlas ozývají se jednak satirické poškJebky, jednak vzájemná blahopání

politických situaci

stran,

že

pipuštním

žen ku práci

ješt nezhoršily.

Ped ptiletím, šestiletím, kdy se ženské hnutí s plným úsilím vrhalo v boj za obanskou rovnoprávnost, za volební právo ve všech sbo-

TEREZA XO\AKO\Á;

344

zákonodárných,

rech

pesvdeny,

ženy

samy

byly

docela

že svojí eventuální inností

zpsobí

mnolio dobrého, pí nejmenším že pivodí nejednu sociální reformu; vily, že je sprovázejí sympathie všech osvícených lidí, a že hlouek mužských jich pátel, feminist, ím dále, tím

bude hojnj-ši. Pipadá, že po nkolikerém neúspchu svého snažení ženy nejen staly se mén nadjnými, nejen mén ví v podporu kruhu pokrokových, vzdlaných, ale že celá vc zastoupení žen ve veejných sborech posunuta jest jaksi do stínu, do pozadí, že ubylo jí pátel tam, kde jich mlo pibývati, a že pibylo jí posmvák a odprc v kruzích, kde by se toho byly ženy nej-

mén

nadálý.

Jest to

úkaz

neobyejn

zarážející, a lze

íci

nezvyklý. Volební právo žen bylo, alespo v theorii, bez odporu vcí pokroku, spravedli

a podobné záležitosti s poátku vždy vemassy pobuují k odporu, k posmchu, než

nosti, liké

piinním

jasných, stízlivých duch a silou dráhu. Zde však zavládl postup docela jiný; zlhostejnní nastalo velmi záhy, jako by se jednalo o vc zastaralou, dávno odbytou, a s nechutí, asto, s posmchem odvraceli se od dobývání politické rovnoprávnosti žen duchové povznesení, kteí spravedlnost v oborech jiných chr.ání a lidu svému po boku a vzoru jiných národ moderních statk kulturních dobývají. Tato fronta osvícených, obrácená náhle proti vasnému zápasu žen, nemže býti a není bez píin velmi hlubokých. Boj o politické právo žen byl astokráte pirovnáván k dobývání vyššího a nejvyššího fakt razí

si

7E ŽENSKÉHO HNITÍ.

Školství

nm

Také pi

Ženám,

.'515

bylo

neskonale

mnoho protivník

ze všech vrstev a (ku podivu!) protivník z intelligence nebylo nejmén a nejmírnéjších; pi vyhlašováno urputn, že

nm

i

takto bude poškozeno lidstvo, ztracena ženskost,

mužm

vytvoena konkurrence zcela zbytená. postupem asu zotvírány ženám, brány škol, z mladých odprc ženského studia stávali se otcové studentek, žárliv a dychtiv stežící pokrok svých dcer a sledující úzkostn vyhlídky a

Le

získávané. Lze smle vyššího ženského studia velmi ubylo, že vzdlané stavy se tohoto nepátelství málem zekly; uznaly zajisté, jak mnoho dobrého pivodila nová etapa ženského života, jak zdvižena úrove pohlaví tak zvan slabého, jak usnadnn boj o bytí tím, že nesísln žen se ho úastní, a jak pi tom ,, ženskost" až na ídké jejich

životní,

tvrditi, že

studiem

odprc

a výstední pípady nezniena. zdáti, že toto vítzství ženského

Mohlo

by

se

studia vítáno bylo tak radostn se stanoviska ist utilitáského, nikoli zásadního a kulturního; le pro-

zkoumáme-li

bh

svta nestrann, pesvdíme

že zpravidla vítáno jest to, co spolenosti, a to okamžit, prospívá. Reální oban chválí si nový, hmotný úspch, a idealista, filosof, libují si skryt, že pronikla pi tom myšlenka krásná, se,

ryzí, spravedlivá.

Jest zcela jisto, že

vc

volebního práva žen,

alespo v nynjším svém

stadiu,

stala

se

ne-

populární u mnohých lidí myslících práv s hlediska utilitáského, takže bývalá zásadovost ustoupila v adu druhou. Ženy dlouho stály mimo všechen politický, veejný život, jako byly ho vzdáleny nejširší vrstvy lidu (u nás ped pái

ll-R:/A

34fi

NOVÁKIAÁ:

tou kurií a ped všeobecnýui právem volebním). posledních letech bylo však lze studovati jako politického initele lid rolnický, dlnický, massy vbec; a za jejich obdobu považovány ženy, z volebního práva dosud vylouené, zcela polipolitik a ticky nezkušené a neskolené.

V

ada

muž veejn jest

výsledky

inných nespokojena všeobecného

a

zklamána

hlasovacího

práva;

stát nezlepšilo, naopak, že pivodilo živly krajn konservativni, zpá-

že

tvrdí,

situace

k veslu tenické, proti nimž jindy bojováno

jménem

kul-

dovozují, že dle zkušeností dosavadních týž byl by výsledek volebního práva žen; že politicky neskolené a nezralé ženy ve své veliké vtšin staly by se nikoli initelem kladným, nýbrž nástrojem rukou pracujících k rozkladu, negaci. Hlasy tyto vycházely z vrstev vzdlaných, osvícených; to na první pohled zaráží, jako zaráží, že práv ony kruhy, kterým ženské hnutí vzdlanostní a sociální bylo jindy solí v oích, které ženu jako lovka pímo neuznávaly, náhle pro její volební právo se vyslovují, a tu, která tury.

1

,,má v církví mleti", vychovávají si na mluví. V prvním nadšeni pro volební právo žen u nás práv iniciátorky jeho vily, že staré, krásné a slavné tradice nepipustí tomu, aby dcery ,, svtlonoše v stedovkém šeru" tak se nad sebou zapomenuly, by staly se šiitelkami temných a zpátenických snah. Ale ukazuje se, že tyto tradice uchovaly se jen v hlavách a srdcích žen jednotlivých, kdežto massy žen jen tenkráte pjdou za pokrokovými a moderními hesly, vyknou-li je ti, jimž massy a ují a, jak známo, ne všecky strany, zmohutnlé a vytvoené všeobecným právem hlasová-

—

ví

dv-

7V.

7.ENSKEHO HNIIÍ.

347

:ini, zdvihly svtlý prapor vývoje, vzdlanosti, zápasu za novou lepší dobu. Octla-li se pak vc volebního práva žen, zrozená z nejideálnjší snahy po spravedlivosti, po plném uplatnní se bytosti, nikoli ve stedu lidi budoucnosti, nýbrž v táboe lidí minulých, staré a falešné základy spolenosti úzkostliv urážkou tohoto snachránících, jest to žení, ranou ve tvá tch, které ho nevzbudili proto, aby zabednna byla vrata a dvée, nýbrž aby otevela se okna dokoán. Neoekávaná konstellace nutí k hlubokému pemýšlení: Zde kdesi zeje veliký nedostatek, zde stala s chyba, opomenutí, jež teba na-

takm

praviti.

Pracovnice na poli veejného práva a jejich mužští pomocníci chystali massám žen cosi, k emu tyto dosud nedozrály. Žena bývala po dlouhá století všestrann spoutána, jen zvolna s ní padaly okovy nevzdlanosti a neuvdomnezištní

losti.

Politický život byl

ji

z

vcí nejmén

sroz-

umitelných a nad to dávala se vždy uchvacovati citovým životem. Kdož dovedli psobiti na jejich srdce, získávali si žen snadno; rovnž kdož šli dále v kolejích jim obvyklých a drahých, kdož chránili, co od dtství výchovou a silnou tradicí mnohých pokolení bylo žen sváto, nedotknutelno. Jen jasný, písn vychovaný rozum sám sebou rozezná, kde tradice jest špatná, kde a kdy cesta po vyšlapaných kolejích vede k cíli na ten as škodlivému! Tradinost a cit rozumem neovládaný úpln vysvtlují, pro strany reakní domohly se tak velikého vlivu na ženy, a domohly by se ho tenkráte, až bv v rukou ženy ležel hlana

n

—

i

TEREZA NOVÁKOVÁ:

348

—

a pro na druhé stran ženy ve veejnosti inné dopouštly se ninoliýdi chyb, o jejich veliké impulsivnosti, nikoli však o jejich chladné a prozíravé rozvaze svdících. Stesk, že ani u nás ani ve vtšin zemí jiných nejsou ženy pro vykonávání volebního práva,

sovací lístek!

úpln pipraveny, pirozen ihned vyvolá námitku, že také muži ani aktivní ani passivní, zralý a

n

pipraveni svých velikých massách pro Že pes svoje pomrn dlouhé úastenství ve veejném život oni adí se jako hlasovací materiál k jistým stranám zpátenickým a svými vdci a zástupci jsou, aneb chtjí býti rušiteli znenáhlého, ale stálého vývoje kulturního a politického. Že nejen anglické sufražetky, tento vášnivý pedvoj britských žen po zastoupení ve stát toužícícn, provádjí hluné demonstrace, dopouštjí se insult, ale že muži uritých stran vnášejí v parlamentarismus živly rušivé, jež v dob, kdy konstitunosti dobýváno, byly by ve

nejsou.

i

i

se

nemožnými. chyby a nedostatky na

zdály

Le

poli jednom nikdy nemají pivozovati poklesky na poli druhém, nýbrž je zamezovati a ped nimi vyvarovati. Užijeme optn jako analogie zápasu o vyšší vzdlání žen, který byl alespofí tak tžký a opravdový jako bezvýsledný dosud boj za jejich

hlasovací právo.

Když otevely

se

ženám fakulty

universit

n

dívky vysoká uilišt, vstupovaly v nadání nevšedního, aneb vynikající alespo nea

jiná

obyejnou

práv

pílí

a vytrvalostí.

tak povstalého

z

A

na poátku hnutí, touhy po spra-

ideální

vedlivosti a povznesení, mly by se objevovati samé chyby, samé zkázonosné nedostatky? Jako

ZE ŽENSKÉHO HNUTÍ.

349

nechtlo ženské studium umožniti a rozmnožiti

vzdlaný

proletariát, jehož již mezi jinochy byfo

poUtická svoboda a rovnoprávnost nesmí pivoditi jakési stádni vykonáváni volebniho práva, nesmí umožniti opakování hesel nepochopených, nezažitých, tlieorii jinde vyposlouchaných. Vláda fráse hluné a hluché jest u nás jinde již tak veliká, že neteba jí rozšiovati a sesilovati budoucími vodosti,

tak

nemá

žen

a

i

likami a poslankynmi!

Zmnná zahanbující

fronta fakta,

politických jež

vyskytla

stran,

rozliná

v

kronice

se

dosavadního veejného psobení žen, ustálily v opravdovém ženském hnutí pesvdení, že tu jest teba nco uiniti, mnoho uiniti. Chápou jednotlivci osvícení í celé spolky, zvlášt ženské, a s povdkem lze uznati, že již ujaly se práce. Za posledního ptiletí poádány pro ženy pednášky politické, a ony pipouštny jsou k pednáškám konaným v jednotlivých stranách politických, ba zvány i k jejich práci. to jen pouhý zlomek vší té innosti, která dosud to

i

Le

eká

svého provedení.

Pednášky

politické a

s

nimi tak

tsn

sou-

národohospodáské pro ženy slýcháme po vtšin jen v hlavních stotisícových mstech; zídka kdy odhodlává se k ním nkterá politická organisace aneb vzdlávací sbor ve stediskách menších; na venkov pak jest skoro visící

pravidlem, nejen že se na ženu v té píin naprosto zapomíná, ale ona že vyluována jest, když naskýtá se vzácná píležitost pednášky politické pro muže. A konen ím prospti mže taková ojedinlá rozprava, konaná v roce jednou, nejvýše tikráte, žen jí neuvyklé, k ní

TI Rl'://\

;55(t

NOVÁKOXÁ:

nepipravené? Zavzní jí jako divná, nesrozuminad to velmi nudná pohádka.

telná,

Ne tedy jednotlivé a nahodile sehnané pednášky, nýbrž celé souvislé a organisované cykly, jež zavádly by posluchaky do samých poátk politické abecedy a vedly je dále k seznání nejrznjších obor veejného života, ku poznání jinde, jich cíl, jich pedvšech stran u nás nosti a vad, zpsobu, jakým postupuji a praPožadavkem samozejmým jest tu úplná cují. nestrannost pednášejících, tak aby cykly místo poueni nebyly rozvášováním a štvaním. Nejpovolanjšími poadateli kurs takových jsou stojí nad ženské jednoty, které vždy vice stranami, sousteujíce v sob ženy nejrznjšího pesvdení (ovšem také zcela neuvdomlé!). V hlavních mstech cykly t. zv. extense dva pouniversitní každoron obsahují jeden litické kursy; ženy, jež dosti horliv navštvují od poátku ást literární a umleckou extensí, nemly by se ani vyhýbati ásti jejich politické a právní. Stálou souástkou tchto cykl mly by býti pohledy v ženské hnutí u nás a v jiných tazemích; piházivá se zahanbující fakt, že kové ženy, které peji si všech obanských práv dobýti, které hodlají v uritých sborech rozhodovati, nevdí, jak utváil se stav jejich nynjší, a jen mlhav si uvdomují, eho vlastn chtjí dosíci. nauky dlužno piaditi k ist politickému vzdlání žen: národní hospodáství a dZnámo, jakým dležitým initelem jest jepis. žena, zvlášt hospodyn a matka ve složení našeho hospodáského života, a jak mnoho závisí ve stát na jejím poznání správných cíl. První i

mén

i

i

Dv

/\

?iNSKriio

HNU

;í51

li.

debut pokroilejších a uvdomlejších sester na severu (ve Finsku a v zemích skandinávských) ukázal, že, jakmile ženy pistoupí k volebnímu osudí a vstoupí v zákonodárné sbory, rozvrství se spíše na základ národohospodáském než ist politickém a že také rozhodovati budou nejastji ve smru tom, nikoli v otázkách vysoké politiky. Le rozhodovati v uritém oboru jasný rozlze platn jen tomu, kdo má v hled; bez nho budoucí voliky a poslankyn byly by pouhým ,, hlasovacím stádem", rozmnožily by sice poetn status volistva, ale nesesílily by pracovní zdatnosti a možnosti parlamentarismu. Stejn má se to se znalostí djepisu; ostatních civilisovaných dnešní stav vlasti naší stát není pece jakýmsi ve vzduchu se vznášejícím oblakem, fáta morganou náhle se snesší, nýbrž poslední vrstvou vrstev mnohých, asem

nm

i

i

Nemže

rozumti vrstv se uloživších. poslední, kdo neví, jak ostatní povstaly, rostly a zase se drobily. A vru, asto ani pilná návštva dobe organisovaných pednáškových cykl nestaí; slova znenáhla

Nutno asopis, k látce

umlknou, zalehnou, bývají zapomenuta. je oživiti,

doplniti

etbou dl

a

slyšené se pimykajících, což jest tím snadnjší, pednášecí zpravidla udávají píslušnou literaturu a také etné knihovny jí jsou zásobeny. Pednášky politické, feministické, národohospodáské, historické, neustávající promyšlená jelikož

etba, jaká to námaha, jaký to složitý aparát k docílení dstojné pípravy veejného života žen! Tak ozvou se etné hlasy a uštpan zeptají se, zda úast v oné oblasti, z níž byly ženy dosud vyloueny, stojí za všecko to úsilí? Le

352

T1£REZA

nejsou-li

v

pravd

NOVÁKOVÁ:

ochotny podrobiti se mu, pak nejsou hodný plných obanskýcii práv, vykonávání bylo by pouhou marnivou ženy

a jejich okázalostí,

sportem, škodlivým nad to, kdyby stranami a cíli zpátenickými. Ovšem že podobný složitý aparát neškodil by ani volim již oprávnným, mužm; vyhnuli by se mnohému nezdaru, bysteji by prohledali k jádru záležitostí politických a uinili by nemožnými leckterou pustou scénu za voleb ve snmovnách. V Anglii, klassické zemi parlamentarismu, množství pímo pro politiku se vzdlává; na kontinent vykonává se vdcovství, mandát poslanecký asto jen tak mimochodem, nezáleží, jak jest považuje se za cosi, na daly se

získati

i

muž

em

provádno.

Doba

nejblíže

pítomná

není

dobývání

a

práv

píznivá; ale jest možno, že se situace politická a zákonodárná náhle zmní, a tu jde o to, aby ženy byly pipraveny, aby nová doba, vážný úkol nalezly hotové lidi. Proto neváháme vysloviti požadavek shora naznaeného pronikavého politického vzdzískávání

volebního

práva žen

pro všecky, tož alespo pro vdpro ty, které ostatní pouují a chtjí jim býti vzorem. Požadavek ten a nadje, že z celé duše vynasnaží se ženy jej splniti, budou se snad zdáti ideálem, z utopie do našeho života peneseným; le musí býti vždy kdosi, kdo trvá na ideálech a utopiích, které zprvu zdají se neuskutenitelnými, s nichž pak se slevuje a které na konec, alespo v podstat, pece se vyplní. Ve velikém, stále se zostujícím boji o bytí zvyšována jest v oborech všech poteba vzdlání; nebylo by správno, aby ženy, umínily-li si lání žen, ne-li

kyn,

ZE ŽENSKÉHO HNUTÍ.

353

vnikati v obory nové a nové a v nich s muži soupeiti, i správnji a modernji eeno, v jedné s nimi pracovati, chtly se vyhnouti nejvýše možnému vzdlání a spokojiti se s menší zdatností. Spolenost zajisté s ní by se nespokojila a právem poukazovala by na porušení spravedl-

ad

—

rovnosti. Vždy rovnoprávnost nemže povstati libovoln z diktátu a rozmaru kohokoli, ona vyvíjí se organicky; ze stejných práv vznikají stejné povinnosti a naopak. Právo platného a dstojného vstupu žen do politického života pirozen žádá si í povinnosti plné a vážné' píností a

i

i

pravy.

IV.

Svazy žen a nacionalismus. (Psáno

^Jkdy ^

poátkem

r.

1910.)

na podzim 1909 etla jsem v denních

li-

stech o schzi mezinárodního svazu žen, konané, tuším, ve Vídni. Nepamatuji se již, kolik zemí a národností bylo tam zastoupeno, ani zdali zastoupeny byly dostaten eské ženy, ale ješt velmi živ tane mi na mysli, jak do oí bily ne-

^

by

násiln tlumené, mezi jednotlidle stát neb národní píslušnosti, a jak mezi etbou referátu, dosti krátkého, padlo alespo pro mne zcela nové svtlo na ženské hnutí eské. Okamžik ten asto se nechtla bych, aby trudné a vážné mi vrátil, úvahy, jím vzbuzené, zstaly našim vedoucím ženám utajeny; vnuji jim konen nkolik slov. Ženské hnutí u nás, jako všude, vystupovalo s poátku (a z ásti dosud vystupuje) jako antagonista všeho mužského pohlaví. Poátení tento ráz byl pochopitelný, ba pirozený; ženy stály srovnalosti,

vými odbory, spoádanými

i

i

ZtNSKHO

Zt

tu

s

355

HNLTl.

prázdnýma rukama, ohrazeny vysokou

zdí

na urité území (rodinu"*, zabraovala jím pístup do širší kulsvj tmavý stín, turní spolenosti a vrhala na až zdály se plemenem jiným, mén cenným. zvyklosti,

odkazovala

která

je

n

Bželo nyní

o

ze

to,

zboiti,

tu

dále

a

dále

na území volné, dobývati onch statku všeobecn lidských, vzdlání, školství, individuální a obanské svobody, na nž protivníci osobovali si výhradné právo. Byl to boj, jen boj, tuhý zvlášt do té doby, dokud tábor odprc do jednoho stál umínn ne stejnost nýbrž na svém, nechtje lidskou rovnocennost uznati a vzpouzeje se, udliti ženám nco z toho, co bylo jeho vlastnictvím po staletí. A že tento zápas byl všude stejný, necha ženy došly k vdomí svých kivd díve nebo pozdji, zrodilo se v ženách vdomí jakési solidarity; Slovanky pociovaly se za jedno s Nmkami a Francouzkami, Italky s Angliankami a Severoameriankami, úspch ženský v zemi jedné považován za vítzství všech, kivdy vzdlanostní neb sociální, páchané na ženách urité národnosti, želeno ženami všemi aneb se alespo zdálo, vnikati

—

—

—

že jest

jí

želeno

.

.

.

V ženských asopisech zaznamenávány horliv zprávy o nových úadech, jichž dobytí kdekoli se ženám podailo, jmenována každá nová škola, ženám otevená, každý spis jimi napsaný, vynález jimi uinný; s neutuchajícím zájmem sledován boj za volební právo, za politickou rovnocennost žen, jejich hnutí mravnostní, abolitionistické, prr tialkoholické. Zdálo se, že pevné pouto stejného snažení a cítní pojí uvdomlé ženy celé zemkoule, že hnutí ženské provedlo

TEREZA NOVÁKOVA:

356

skorém

nemyslitelný zázrak: vyhladilo všecky rozdíly mezi plemeny, národnostmi, stavy, zapomnlo na rznosti stáí, povahových disposic a že chystá se nyní ve velikou harmonii spojiti jednu polovinu lidstva, kdežto druhá, která kdysi stavla se jí na odpor a jí neuznávala, dále bude prohlodávána a niena zápasem ra90vým, stavovským a smrovým. Ty, které poznaly, že jsou vojíny jedné armády, proti spolenému nepíteli bojující, ovšem adily se k sob dále tím tsnji; pouhé sympatie mnily se v pevné, dopodrobna provedené organisace, jež jako oka v umlé síti v sebe zasahovaly a ponenáhlu všechen známý svt do svého pletiva pojímaly. Povstávaly ženské svazy, zavírající v sebe nejprve jen homogenní státy; pozdji pod praporem Svtového svazu, Mezi-

ím

se ženy nejrznjších navzájem neznámých. Ženy, slyšíce a touce o tom, byly hrdý na svj úspch, svou poetnost pímo imposantní; vily, že nyní bude boj dobojován brzy v jejich prospch, že bude snadno dosíci všeho. Ani nepozorovaly, že se pomry zatím dosti zmnily;

národní rady spojovaly zemí, národností, sob

ze

osamocení,

se drolila, stín,

nespravedlivé

temnem svým

zvyklosti

zvolna

ponižující, ustupo-

leckde svtlu, jednotný zástup protivník pomísil se s páteli, asto s pomahai upímnými. Po troskách sesuté zdi šli jednotlivci k ženám, podávali jim ruce a zvali je: Pojte, pracujte s námi, starý blud a zloba ustupují nové pravd, správnému poznání. Ohromné, na obranu vybudované organisace žen stály nyní tváí v tvá proti mužským šikm, které jen z ásti a nkdy dosti liknav mly se val

357

/h ?.KNSkÉHO HNUTÍ.

k Útoeni, jsouce zabaveny jinými úkoly.

Zdálo

nkdy divákm,

vzdáleným a nepedpojatým, jako by zahájen ml býti donquichotovský boj proti vtrným mlýnm. Ale ženy toho nevidly; uvykly po tolik desítiletí nepátelství muž, zápasily tak usilovn za drahé statky svobody se

a práv, že nepozorovaly, jak fronta znenáhla se

mní A

a drobí.

nepozorovaly také, že drobí a rzni se vlastní jejich pluky, a že imposantní tleso, které není vlastn celkem,

nýbrž zabarvených kaménk, slouených tmelem dosti vratkým. Neobrazn eeno: na prvních sjezdech a schzích Svtového svazu neb Mezinárodní lady žen poádaných v Americe, v Anglii, v Nmecku, píslušnice rzných zemi a národ, opojeny jsouce íselnou representací feminismu, již považovaly za zejmé svdectví svého vítzství, íkaly si, že navzájem sob rozumji, že jejich zájmy nijak se neliší, že všecky jejich prapory jsou bylo jejich pýchou, mosaikou, složenou

z

rzn

stejný a nesou stejný znak. Ale v dob nejnovjší, když obasné ty schze se opakovaly, postehly ženy, jak mnoho rozdílného jest ve form podstat samé jejich feministického snažení, nemluvíc ani o podružných proudech ženského hnutí; jak hluboké prorvy zejí mezi národy velikými, svtovými, mezi zemmi, které jsou zárove státem, a tmi, jež byly násiln ve státní celek nkterý seveny. Písluši

svtového národa mimodk shlížely na národ nkterý, jehož byla neznáma a jehož poet nepesahoval jednu desítku milionu; ženy národa toho zase navzájem cítily se rozbolnny, uraženy, že ony, které s obtavým zájmem sledují innost nice

e

23

IIK'/A NOVÁKOVÁ:

358

svých šastnjších sester, nestály jim za nejmenší studium, za nejskrovnjší snahu poznání, když zdál se toho vyžadovati zájem všeženský. Zástupkyn samostatných stát pirozen žádaly, aby k svazu jejich pipojily se zem politicky podízené; le ženám tchto zemí pipai

opt velmi nepirozeným, aby spaženy pracovnicemi, od nichž rzní se jazykem, zvykem, snahou a s nimiž sloueny jsou jediné cílem za osamostatnní a povznesení ženino. Zatím jednalo se ve feministické svtové organisaci vtšinou o theorie neb o vci vnjší; v jazyku asto vtšin nesrozumitelném, representováno a velikolepým zpsobem provozováno mezinárodní pohostinství; obsažné a vzletné dalo to

byly

s

enno

oddeklamovány,

resoluce

by ovšem zstaly

jež

všeho výsledku, kdyby jednotlivé odbory všesvtového svazu nebyly pokraovaly ve své beze

specielní práci.

Avšak tu tam v nejhorlivjších zastakyních ideálu mezinárodního ženského hnutí zvolna probouzely se úzkostné pedtuchy, jak bude, až vzletná theorie promní se v reálnou praxi, až všecka ta pravidla a zásady hlásané budou se provádti na spolené Podáme jasnou i

pd.

illustraci.

Jest

tomu nco

ženy odhodlaly

rozhodnjším

se

více

než

pt

let,

kdy eské

zpsobem pokud možno

nej-

manifestovati pro mezinárodní hnutí ženské. Svtového kongressu, jenž tehdy v Berlín zasedal, zúastnily se sice jen dv, ti ešky, ale pedsedkyn jeho, paní M. W. Sewallová, jež pres Prahu se vracela, mla býti slavnostn uvítána, ona mla s pomocí americké ešky, paní J. Humpalové-Zemanové, která nás

Zh ZF.NSKHo lINLTl.

;{59

iia niczinárodníin sjezde v Chicagu v r. 1893 zastupovala, pipojiti eské ženy, sdružené ve represenspolky, k Mezinárodní rad žen. vynikající spolky tace dopadla tehdy dstojn, eské o závod se staraly, aby pedstavitelce .svtového ženství" objasnily svou podstatu a podstatu vbec, zstavila episoda v duši myslících ešek jen trudné pocity. Nejen že bylo zcela jasno, jak Mezinárodní rada žen neví, jsme, co chceme, jak pracujeme, v jsou naše nedostatky a v naše pekážky, ešky objevily se ve své ochot pipojiti se ke Svtovému svazu jako faktor velmi zbytený, velmi málo žádoucí uantíté négligeable. Demonstrována nám svtová organisace ženská jako njaká ržice s velmi nmohými paprsky;

již

A

a

—

,

ech

ím

em

—

em

—

•

ešky mly

se

státi

na jednom

z

paprsk

ne-

patrnou, postranní, sotva viditelnou ásticí, byly tak skrovné potem, pihlásily se tak pozd, skoro dodaten, byly obankami zem nesamostatné, národnostn ješt k tomu rozdvojené! lidu tak neblahému, jako jest náš, Pravda, vždy a všude kázána jest skromnost, a on ji v cizin pokorn dává na jevo; le pece dotýkalo se nepíjemn a bolestn, když vycházelo

—

na jevo, že vlastn na tom

Mezinárodní

rad

tak tuze nezáleží, pipojíme-lí se, ba že by svtové hnutí ženské šlo stejn ku pedu nejen, kdybychom se nepipojily, ale kdybychom vbec nic nedlaly, v jeho smyslu nepracovaly A jiné dilemma! Dle zvyklostí v Mezinárodní ani

—

.

rad,

že

každý

má svj odbor

.

.

aneb každá vejiká národnost ženský, byly by ešky vadny

stát

do odboru rakouského a staly organisovaných rakouských

se

malou souástkou

spolk

ženských.

TEREZA NOVÁKOVÁ:

360

svazu

jednot,

to

které,

jako

Slovanky

mly

námi umlovaly. Aneb

neopovrhovaly-li

pímo, nás vždy ignorovaly jsme

a se

státi

jakýmsi

—

pokud státní pomry spolen slovanským tletomu pipouštly v carství, sem s Polkami, Ruskami haliskými píslušenství

—

a

politické

i

Chorvatkami, Srbkami, Slovinkami, Slovenkami. tato druhá eventualita, která ostatn nedostala se pes jakousi mlhavou možnost, zdála se pijatelnjší a sympathitjší, tušil jednotlivých slovanských hluboký znatel kmen ihned nebezpeenství brzkého rozvratu. Zdálo se vbec, že tvrkyn Svtového svazu žen. Mezinárodní rady, Amerianky a Anglianky, podívavše se jen zbžn na mapu svta a neznavlastních a snad ješt Franjíce krom couzek a nieho dopodrobna, diktovaly všeženskému hnutí jakési všeobecné zákony, jež

A

—

pomr

pomr

Nmky

sotva bylo by lze provésti. A to ne snad jen, pokud se ešek týe! Povanmecké císažuje-li se království pruské neb ství za státní jednotku, jak vaditi v jeho ,,svaz" Polky v Poznaiisku, Francouzky v Elsasku a Lotrinsku? Hodí se ženy irské ve svaz anglipoliticky a mluvily náležely k cký, by jeho eí? A ml-li by ruský svaz spojiti alespofi všecky ženy slovanského kmene, zdaž cíle i zájmy Polek a Rusek nejsou skorém tak velmi protichdné, jako zájmy ešek a Nmkyí v Rakousku? Jaká to konen nespravedlnost, že Maarky, které jako jejich muži jsou representativní jen ustaviným absorbováním podrobených jim národnosti, jako píslušnice samostatného státu (Uherska) a ragy již jen ve Finsku a to ve zvláštní obdob se vyskytující, mly by i

nmu

i

—

/I.

?.|-:NSK.llO

býti oprávnéiiy k založení

když slovanským znamnjším, právo Na oné schzi

to jest

absurdnost

ského".

Uvdomlá za

samostatného odboru, a výupíráno?

kmenm, poetnjším

vysvitla

bojovnicí

361

IINLII.

práva

,,všeženské" ,,

ve

Všeobecného

feministka

dosud

jí

Vídni

pln

svazu

žennení pece jen upíraná, nýbrž

urit zabarvené individuum. Jsem daleka všeho národního chauvinismu a nepátelského partikularismu; ale na druhé stran vím, že v nynjší dob již nelze do šablon všeobecných pedpis vtsnávati ani lovka ani národ, že je nutno páti jim svobodného, zvláštního rozvoje, I pozorovatel, jenž nazval by zastaralým chauvinismem fakt, že nemohly se ve ,, svtovém svazu žen" usjednotiti spolky na práci národnostní, v níž co jeví se úspchem a cílem jednm, jest smrtí druhým pipustí, že nelze ani feministické úkoly ešiti v jednotlivých zemích a národech dle šablon, neb zdvoileji eeno dle všeobecných pravidel. Kdyby Mezinárodní rada byla sebe pevnji i

lenem uritého národa

a tím

—

pesvdena,

že

v

pítomné

chvíli

jest

teba

vykonati tu neb onu feministickou úlohu a kdyby sebe písnji a horlivji svj rozkaz hlásala, ženy jednotlivých zemí, chtjí-li vci své prospti, musí provádti nejdíve to, eho nejvíce

—

teba a provádti to zpsobem vhodným národu a prostedí, v nichž žijí. Není ženská otázka všude na stupni stejném; co v oblasti jedné jest palivým životním problémem, ve druhé pozbylo své aktuálnosti, jsouc dávno vykonáno a vyžadujíc pouze svého pravidelného pokraování na cest již upravené. A kdyby byl se rozvoj ženské otázky vzdjest

i

ThK;/A NOVÁKOVÁ:

:í(]2

lanostni

a sociální

— jak velmi

bral

všude stejným tempem,

nž

rzné

jsou základy, na u jednotlivých plemen a zemí dlužno postaviti školství, jak odchylují se pomry žen v lidu více zemdlském od v prostedí ist prmyslovém, jak samo podnebí a raga mní a uruje práci, kterou ženy pro ženy hodlají vykonati! Ženské hnutí získává si svou oprávnnost nikoli provozováním tvrdošíjné oposice quand-meme, frontou proti nýbrž tím, že pohlaví ženskému prospívá, je posiluje a na stupe vyšší povznáší. Ženám pak neprospíváme potlaováním jich základní bytosti. Nelze tedy ani v oboru školském, vzdla-

pomr

mužm,

nostním a sociálním pracovati podle jakési všesvtové normy; jakmile však dotkne se ženské hnutí innosti národnostní, t. zv. vlastenecké, a související s ní národohospodáské a národopisné, tu již jest nezbytno, aby ženy téhož kmene šly svou samostatnou, zvláštní cestou. Každý kmen nevymírající touží po síle, po expansi; u kmen potlaených jeví se to bojem za bytí, u kmen poetn silných a mocných snahou, aby získána byla pda vždy širší a základy existenní do hloubky upevovány. Tak ženy menšího kmene, chráníce svj jazyk a vzdláni své mládeže, nutn stetnou se s feministkami národa velikého, jenž považuje jich snahu za zbytenou i

a

sob

škodlivou

a

snaží

se

absorbovati celý mu jazyk svj.

jejich dorost ve školy své, vštípiti

Tak ženská

práce,

která

podporuje

prmysl

a

obchod vlastní, dosud vratký a jen za usilovné snahy života schopný, potká se vždy s nepátelstvím strany druhé, vidoucí v ní náhlou, sob škodlivou rozpínavost; tak ušlechtilé snažení,

/± ?.KNSKÉHO HNLli.

aby

paniéti

i

3H3

budoucnosti byla zacliována rázo-

umlecké, prniyslné historické bude jako výspa silnými vlnami moskými podrývající prací žen šastnjšího lidu, který na základ politického píslušenvitost lidu, jeho

památky,

ství

skonstruoval

jinému

i

smeteno

si

právo

na

osobitost,

která

náleží.

Podívejte se do Uher, kde Maai, a hlavn ženy, urvaly pro sebe všecky projevy slováckého lidu, svou bytostí tak význaného; vzpomete boue, kterou rozvíilo heslo ,,Svj boje mezi ,,Schulverk svému"; vzpomete einem" a ,, Ústední Maticí školskou"; pipomete si, jak v Elsasku hlavn ženy snaží se zachrániti eknete si, že jsou to zjevy postaré tradice. vážlivé, zarmucující, které jasn ukazují, jak vzdálený jest dosud as, kdy podají si kulturní národové bez nepátelství a závisti ruce, aby svorn pracovali ku povznesení, zdokonalení a štstí všelidskému. Jak si tu vésti? Zanechati vší práce, nesoucí se ku blahu žen? Návrh takový by každá uvdomlá žena velmi horliv odmítla, nebo pes nastalé zlepšení ženina postavení, pes zmnu ve smýšlení muž, vzdlaných a myslících muž, zbývá dobývati ješt mnohých statk a práv, jichž nelze pohešovati žen, pln a hluboce žijící. Jest teba zmniti frontu! Ba, zrušiti ji, kde protivník necelí; jest teba ne pejíti z jedjí noho tábora do druhého, nýbrž spojiti šiky stejn smýšlejících pracovník v tábor jeden bez ohledu na pohlaví. Štstí, povznesení, kulturní ucelení a mravní prohloubení jednoho národa jest pece spoleným zájmem všech jeho len; necha spolen k pracují, v míru, jich

i

—

—

nmu

IhKZA NOVÁKOVÁ:

364

V

dorozumní,

ZE ŽENSKÉHfJ HNUTÍ.

rozdlíce

si

úkoly

dle

svých

schopností, individualit a prostedk. Podobná spolená práce uspíší vzájemné poznání a tím vzájemnou úctu; nelze si pomysliti, že by žena, pracující a snažící se po boku mužov, neustálila pokud není ducha omezeného neb v nezdrav umínného! pesvdení o plné a rovné své cen a takto jeho nepimla, aby pomáhal jí získati toho, eho dosud se jí jako píslušnici pohlaví dlouho zanedbávaného nedostává. Práce ve velikém svtovém rámci dle všeobecných pravidel jest zatím za stávajících nemožná, nemožná alespofi v jistých oborech. Zajisté i její as pijde se vzdlaností stále se prohlubující, s humanitou vždy se tíbící; až miliony tu bude, pak ona innost, pojímající i

nm —

—

i

pomr

rznorodé ve svj kolobh, ukáže se ímsi pirozeným, co dostavuje se bez zápasu pohlaví, plemen, politických initel. Nebude pak ani hradebních zdí, ani opovržení, ani závisti. Myslím, že onen den jest dosud velmi vzdálen; zatím v pološeru obrany neskládejme, ženy ani muži, ruce v klín a konejme své kulturní úkoly.

OBSAH. Sir.

Pediiiliiva. Stali všeobecné:

2.

Jolina Stuarta Milla „Poddanství žen" L. N. Tolstého „Kreutzerova Sonáta" ?e stanoviska

ženského

...»

13

3.

Typ Lóny

u nás?

4.

Duše žíznivé, duše osamlé a duše prodané Láska v listech

33 46 60 66 76

1.

5. 6.

Žurnalistika a ženské hnuti

7.

Ženské sjezdy

Z

5

otázek mravnostních:

Bjornsonova „Rukavika"

5.

Schnitzlerova „Báje" Dvojí morálka 01. Schreinerové apoštolát lásky Nová ethika

93 lUO 106 117 123

6.

Vražda nezrozených

131

1.

2.

3. 4.

^ [Ženské

postavy v moderním dramat é

Elia

2.

Rautendelein (Gerhart Hauptmann) Pani Alvingová (H. Ibsen) Pani Milena Matušová (Jar. Hilbert) Olga Rubešová (F. X. Svoboda)

3. 4. 5.

eském

i

cizím:

Rentheimová (H. Ibsen)

1.

147 156 162 168 174 •n

Vzdláni a 1.

2.

3. 4. 5.

1.

3. 4. 5.

2. 3.

4.

!

!

.

.

v povolání:

Povolání a duševní práce žen vzhledem k rodin žen Settlementy, osady sociálního smíru Ženy ve vznicích a trestnicích Nové možnosti práce žen

Výdlková schopnost

Žena 1.

Str.

.......

Žena 2.

školství:

Právo ženy na svobodnou volbu povolání a na pístup k vzdlání všeho druhu 181 Obavy ze ženského studia 201 Všeobecné vzdlání a odborné školství 2\0 Ženy pro svobodnou školu 219 Školy zemdlsko-zahradnické 230

241

264 271

288 298

v politice:

Volební právo žen u nás Proti volebnímu právu žen Politické vzdlání žen Svazy žen a nacionalismus

309 327 343 354

^^ f^-^.^

PLEASE

CARDS OR

HQ 1609 G9$N6/k

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

.-qwa^^BPé^-t

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Novákova, Tereza (Lanhausová) Ze ženského hnutí

!;!