Kabinet dějepisu Život je plnej paradoxů. Když jsem podivnym řízenim velkýho Osudu nastoupil na základní školu, kde jsem měl vyučovat španělštinu, francouzštinu a literaturu, přidělili mi krásnej kabinet až nahoře v druhym patře, na konci chodby. Přestože to byl oficiálně Kabinet českého jazyka a dějepisu, neříkalo se mu jinak, než Kabinet dějepisu. Úžasný a povznášející na tom bylo, že jsem odjakživa nenáviděl dějepis, a mým pracovištěm se teď stal kabinet dějepisu… V tomhle kabinetě, kde jsem měl „prosedět“ možná jeden rok, možná několik let, jsem narazil na milé kolegyně, a ty mi vždycky říkaly, Ondro, nebuď blbej, když budeš učit, nevyděláš si ani na slanou vodu, a papírování přibejvá, tak si to koukej rozmyslet, seš mladej a umíš jazyky, já bejt tebou, tak si sbalim svejch pět švestek a vypadnu vodsud co nejdál. V takový Francii nebo Španělsku, co by ti chybělo? Úžasný a povznášející na tom bylo, že já jsem vypadnout nechtěl… První učenej spor, kterej jsem ve škole zaslech’, proběh’ už v přípravnym tejdnu a měl pozoruhodný téma. – Jak máme teda učit Pluto? – Já ho budu učit pořád jako planetu. – Já teda rozhodně ne, dyť vědci se v tomhle nepletou… Úžasný a povznášející na tom bylo, že vědci se už mnohokrát spletli…
24
Občas jsem při dozoru myslel na to, jak se svět za posledních pár let a od revoluce vůbec proměnil. V mnoha školách už jsou na chodbách kamery, někde maj dokonce vstup na otisk palce, tuhle jsem čet’ v novinách, že chtěj zavíst webový kamery i do tříd, aby si rodiče mohli prohlídnout, jak který učitelé učej a jak se chovaj nebo jak se hlásej nebo nehlásej jejich geniální dětičky. Jednou snad ty kamery přijdou i do kabinetů… Úžasný a povznášející na tom bylo, že můj kabinet byl jedinej kabinet, odkud se dalo po schodech dojít na půdu, starou opravdovou půdu, kam se moderní svět ještě neprotlačil… Jedna osmačka na mě často dělala zvláštní obličeje a posunky, a když měla příležitost, pronesla něco dvojsmysl nýho. Rafinovaně dvojsmyslnýho, protože z její dvojsmyslnosti se nedalo zjistit, jestli to myslí opravdu dvojsmyslně, nebo ne… Zjistil jsem si, že se jmenuje Jitka a že je z osmý A. Chodila bez podprsenky. Její snažení vyvrcholilo tím, že si rozepla halenku a ukázala mi prsa před polovinou třídy. Úžasný a povznášející na tom bylo, že to byla první žákyně, jejíž prsa jsem viděl na vlastní oči… Valérie z devátý B byla tak trochu smolařka. Jednou jsme byli venku na školní zahradě a seděli jsme na trávníku. Odcházel jsem jako obvykle poslední, ale tentokrát jsem si nevšim’, že na dvorku zůstala ještě Valérie. – Pane učiteli, když já mám takovej zvláštní problém, teda spíš prosbu, takovou zvláštní prosbu, já nevim, jak bych to řekla, no mě prostě do zadku vlez asi mravenec… nepomoh’ 25
byste mi ho vyndat…? Přiznám se, že po těchhle slovech jsem nedokázal dost pohotově a jasně reagovat… – No, víš, Valérie, já se nedivim, že ti do zadku vlez’ mravenec, když ti džíny sahaj jen do půlky zadku, když stojíš, no a když sedíš, dovedu si představit, nebo jsem teda viděl, že ti zadek kouká úplně celej… Nezlob se, ale budeš si asi muset poradit sama… Potom jsem odcházel na oběd. Úžasný a povznášející na tom bylo, že když jsem tuhle historku vyprávěl ředitelce u oběda, vypad’ jí příbor z ruky… Klárka a Péťa. Počkaly si, až budu kousek za nima, a pak teprve vyrazily sladěnym krokem po schodech nahoru. Šly veprostřed a přesně tak, abych je nemohl předejít ani zleva, ani zprava, a dokonce měly zmáknutý i to, když jsem zrychlil nebo zpomalil. Věděly, že jdu až do druhýho patra. Kroutily zadkem opravdu dokonale, ale to není všechno. Klárka si zasunula ruce do kapes od džín, které jí už tak sahaly jen do dvou třetin zadku. Takhle se octly někde v polovině jejího obnaženého pozadí… Nahoře se obě zastavily a obrátily se ke mně: Pane učiteli, když vy jste naše inspirace… Úžasný a povznášející na tom bylo, že jsem byl vůbec něčí inspirace… Tematický plány. Krásná věc, na pohled jednoduchá. Dělá je každej novej učitel, pak se většinou používaj ty starý, proč by se taky něco inovovalo… Udělal jsem si teda tematický plány, nejdřív na francouzskou konverzaci. Pak za mnou přišla francouzštinářka, Ondro, doufám, že ve 26
svejch plánech zohledňuješ gramatiku, nemůžeš brát třeba jídlo a potraviny dřív, než já proberu dělivej člen, myslels’ na to…? pozdě… nemyslel… tak znova… když jsem je celý překopal, uvědomil jsem si, že by taky měly respektovat učebnici… tu ale dovezli až teď… tak všechno znova… Úžasný a zarážející na tom bylo, že tematickej plán můžete nedodržet maximálně o plus mínus 14 dní, a já jsem už na konci října byl o měsíc a půl pozadu… Tvorba ŠVP. Přišla dřív, než jsem se stačil rozkoukat, vytvořit témaťáky, a prolistovat učebnice… Vlastně přišla do toho všeho… Nejdřív jsem měl vypracovat charakteristiku svého předmětu v bodech, přičemž každý bod měl obsahovat dvě slovesa v určitém tvaru. Pak seznam všech činností, který s dětma dělám, k nim připsat kompetence, který si myslim, že tou kterou činností u nich rozvíjím. Potom jsem je měl porovnat s kompetencema uváděnejma v RVP. Pak tisíc dalších formulářů a školení… Úžasný a povznášející na tom bylo, že už 12. září jsem začal chápat slova Otokara Březiny z dopisu Anně Pammrové, že učitelství jest robotný úřad, vyčerpávající tělo i duši… Kdyby na mě vyšlo suplovat fyziku v šestý třídě, a zrovna ta hodina, kde se probíraj’ planety, neučil bych o Plutu nic, dokud bych se nezeptal dětí, co si o tom myslej voni samy. Úžasný a povznášející na tom je, že děti se ve svý intuici málo kdy spletou…
27
Inspektorovi se hodina zjevně líbila, ale aby mi přece jenom něco vytknul, zeptal se: – Pane učiteli, vám nevadilo, že bylo celou dobu v poslední lavici u okna nakousaný jabko? Úžasný a povznášející na tom bylo, že mi to nakousaný jabko v poslední lavici u okna vůbec nevadilo… Magda z osmý C si přehodila nohu přes nohu, upřela na mě svý kulatý oči a jala se strkat konec propisky do pusy. Dělala to pomalýma smyslnýma pohybama a nepřestávala se přitom na mě upřeně dívat. Úžasný a povznášející na tom bylo, že si to mohla dovolit, protože ta propiska na sobě měla anglicky napsáno Lízej mě. Když jsme jeli na školní zájezd do Paříže, první a poslední noc jsme spali v autobuse. Holky z osmičky si mysleli, že už dávno spim, a tak si začaly vyprávět. Úžasný a povznášející na tom bylo, že z toho, co si vyprávěly čtrnáctiletý holky, jsem se já, kterýmu bylo třicet, červenal až na zadku… Šel jsem obejít pokoje, jestli všude už spěj. V jednom pokoji se ještě svítilo, tak jsem zaklepal a otevřely mi tři nejzlobivější holky, který jsme vůbec na škole měli. – Koukejte už zhasnout, pronesl jsem napůl šeptem, abych po večerce neřval. – Anoooo, pane učiteliiiii, už zhasínáááámeeeee, pronesla zase naopak dost nahlas a teatrálně Magda, což by samo o sobě nevadilo, kdyby si u toho nevyhrnula vršek od pyžama až ke krku a s grifem orientální tanečni28
ce přitom nezatřepala nahejma prsama. Úžasný a zarážející na tom bylo, že to byla druhá žákyně, jejíž prsa jsem viděl na vlastní oči… Při odjezdu z Paříže Péťa ze sedmý A zjistila, že nemá pas. Nastartovanej autobus už čekal před hotelem jenom na ni. Vracel jsem se s ní na pokoj prohledat to i pod postelí, mezi matracema a za skříní. Pas nikde. Nakonec že ještě jednou prohrabe kufr. Prohrabala ho opravdu dokonale. Při tom prohrabávání jsem nezahlídnul jiný spodní prádlo než průhledný krajkový kalhotky a průhledný krajkový podprsenky… Ale pas se nakonec v kufru našel. Úžasný a povznášející na tom bylo, že ten pas vyplul na povrch a byl vidět jenom proto, že ty její krajkový kalhotky a krajkový podprsenky byly dokonale průhledný… Jednou jsem suploval hodinu vaření v devítce a holky schválně vysypaly celou krabičku párátek Kačce Prouzový za kalhoty. Rozumějte za kalhoty a zároveň i za kalhotky. Kačka si pak stoupla doprostředka kuchyňky a začala si pomalu, párátko po párátku, ty párátka vyndavat z kalhotek. Došlo to tak daleko, že chvíli byla natočená předkem, chvíli zadkem, ruka jí zmizela v rozkroku, a zdálo se, že to vyndavání schválně protahuje a neskonale se v něm vyžívá. Úžasný a povznášející na tom bylo, že ty párátka, který si tak pracně vylovila z kalhotek, potom nastrkala zpátky do krabičky a uložila na svý místo. Tvářil jsem se, jako že jsem nic neviděl, a dál jsem se už o jejich osud nestaral…
29
Netušil jsem, že existujou svítící tanga. Helena z osmičky je měla a pravidelně je nosila a ty tanga svítily i pod kalhotama a na dálku, třeba přes celou chodbu. Úžasný a povznášející na tom bylo, že při zkoušení z chemie si prej nedokázala vzpomenout, na co se používá fosfor… Zvláštní úsudek o českym školství si udělá člověk v momentě, když vidí psychicky složenou učitelku již po druhym dni přípravnýho tejdnu… Úžasný a zarážející na tom je, že tahle učitelka se nesložila za třicet sedm let svý praxe nikdy a nikdy se necejtila vyhořelá a nikdy s tim nechtěla přestat a nikdy nechtěla změnit práci, až prej teď, co jsme v Evropský unii… Na obhajobu závěrečných prací deváťáků holky donesly jednohubky. Úžasný a zarážející na tom bylo, že ty párátka, který na nich byly, mohly pocházet z „vystoupení“ Kačky Prouzový… Specifikem základky je, že všechno musíte opakovat desetkrát. A když to pak další hodinu chcete zopakovat nebo na to nedej Bože chcete navázat, ukáže se, že všechno je zase tak, jako to bylo na začátku, a vy zase musíte opakovat stejnou věc desetkrát. Takhle byste se ale nikam nedostali, takže jednou to stejně musíte utnout a jet dál, a kdekoli byste chtěli jít do hloubky, zjistíte, že musíte třeba zas na něco navazovat a znovu se ptát. A když už jste zkušenej učitel, tak se na to radši už neptáte a na 30
nic nenavazujete a jdete rovnou dál, od toho jsou taky ty tematický plány, aby vás trochu popostrčily, a v červnu, protože to je v tematickym plánu vždycky napsáno Opakování, začínáte od začátku… Úžasný a povznášející na tom je, že tenhle kolotoč se nikdy nezastaví… Dalšim specifikem základky je, že každou kravinu musíte psát na tabuli, a to čitelně a viditelně, a buď odděleně od dalších věcí, pokud ta kravina s něčím nesouvisí, a pokud souvisí, jako že většinou skoro vždycky, protože všechno souvisí se vším, musíte to buď spojit čárama nebo šipkama, aby to ty děti viděly, že to s tím souvisí a jak to s tím souvisí. Úžasný a povznášející na tom je, že se vám stejně stane, že vám pak nějaký dítě řekne Plutanchamon místo Tutanchamon, a když se ho zeptáte, kde to sebralo, tak nakonec zjistíte, že popletlo Pluto a Tutanchamona. Tím, že jsem seděl v Kabinetě dějepisu, jsem se z dějepisu dost věcí přiučil. Například že za starýho dobrýho Rakouska k sobě lidi měli blíž. A taky jsem například věděl, že škola nemá peníze na dějepisný mapy, protože na pomůcky peníze zkrátka nejsou, jako na platy učitelů peníze zkrátka nejsou, jenom na rekonstrukci budovy a informační technologie, ale úžasný a zarážející na tom je, že dřív se školám sice drolila omítka a trochu s nima cloumala ideologie, teď ale zevnitř doslova hnijou…
31
Dvaadvacátýho června, den jako malovanej. Loučení deváťáků. Jarka, jedna z moc hezkejch holek z devátý C, stála na konci chodby a zavolala na mě. Když jsem k ní došel, naklonila se ke mně a řekla, pane učiteli, já pod těma šatičkama nic nemam, věřte mi… Úžasný a zarážející na tom bylo, že jsem jí věřil. Zbytek už znáte z povídky Mně to všechno začalo… Některý mechanismy ve školství pracujou neuvěřitelně pomalu, to máte pocit, že ještě trvá Rakousko-Uhersko, ale některý věci ve školství, to se podržte, pracujou zase neuvěřitelně rychle. Někdy o prázdninách vědci odhlasovali, že Pluto není planeta, a už na konci listopadu se v naší škole objevily nástěnný mapy Sluneční soustavy, který končily Neptunem. Jak to tak rychle mohli dát to tiskárny, vytisknout a ještě stačit distribuovat do škol? V našich jinak rakouskejch poměrech? Až potom jsem si všimnul, že to jsou vlastně starý mapy Sluneční soustavy, u kterejch je část s Plutem uříznutá. Úžasný a zarážející na tom bylo, že to řezačkou na papír udělali dva žáci sedmý třídy, po škole a za trest… Postupně jsem si zvyk na řev na chodbách, fronty v jídelně, házení houbou ve třídách, na dvojsmyslný narážky a komentáře, svítící tanga, průhledný krajkový spodní prádlo, dokonce i na obnažený prsa a zadky v kalhotkách a na to, že jsem něčí inspirace. Co mě však po roce a půl skutečně překvapilo, byla zeď na chlapeckym záchodě. Bylo tam napsáno, že holky z osmý C maj sladkou píču. 32
Úžasný a povznášející na tom bylo, že než jsem šel na ten záchod, myslel jsem zrovna na holky z osmý C… Co jsem za ty dva roky zabavil? Hopíka nový generace, co skákal při pouhym upuštění na zem ještě vejš, než z jaký vejšky jste ho pustili, zelenou fixu, drbátko s erotickejma motivama, který nebudu rozvádět, pero s nápisem Lízej mě, kladivo, sedm časopisů, z toho šest obscénních a jeden o přírodě, papírovou kouli na házení, do který byly zevnitř zabodaný špendlíky jako ostny, jeden pomalovanej banán, drátky od sluchátek. Úžasný a zarážející na tom je, že tyhle věci vypovídaj o psychickym a tělesnym vývoji druhostupňovýho žáka víc, než všechny skripta a výzkumy z vývojový psychologie dohromady… Fyzicky velmi náročnou práci pro mě znamenaly chvíle dozoru v jídelně. Přede mnou se navršila fronta sedmdesáti dětí a kdo předběh’, toho jsem musel vzít za ruku a dovíst až na konec fronty, a to se opakovalo během dvaceti minut mnohokrát, takže mě z toho docela bolely ruce, a to jsem hrál osm let ragby, do toho hroznej řev, takže jsem musel taky řvát, cokoli jsem chtěl komukoli říct, čímž jsem porušoval jeden z hlavních bodů školního řádu, že řvát na chodbách se nemá… Učitel, kterej měl dozor v jídelně, měl při odchodu vždycky kontrolovat, jestli je na obou záchodech zhasnuto, a kdyžtak zhasnout, tak jsem jednou zhasnul na chlapec33
kejch záchodech, kde se svítilo, a dopadlo to dost tragicky, protože tam jedna holka zkoušela čůrat do mušle… Úžasný a povznášející na tom bylo, že si na tohle netradiční močení vybrala chlapeckej záchod v době, kdy já měl dozor… Hodně rodičů si myslí, že má doma génia, a hrozně se divěj, že jejich dítěti vychází čtyřka z češtiny. Pane učiteli, jak je to možný?! Náš Martínek od mala tak čte a sám i dokonce píše, a vy mu chcete dát čtyřku? Úžasný a povznášející na tom je, že mu tu čtyřku dát chcete, aby nepropad’, protože mu normálně vychází pětka… Ale pokud je to skutečně génius, tak se v životě neztratí… Přišla zdrcující zpráva, že se v rámci stavebních prací na druhym patře budou z našeho kabinetu dělat záchody. Prioritou vlády je rozvoj počítačových dovedností žáků základních škol, tak stávající záchody spolkne nová počítačová učebna. A když to klapne, zřizovatel z nás udělá prestižní školu s rozšířenou výukou informatiky… Úžasný a zarážející na tom je, že to budou jediný záchody v celý Český republice, který předtim bejvaly Kabinetem dějepisu… Jednou za školu přistavili kontejner. V průběhu dne se naplnil vyřazenejma školníma pomůckama. Velký dřevěný kružítka a trojúhelníky na geometrii, promítačka na diapozitivy, sada diáků Jaro, léto, podzim, zima, tyčový mode34
ly na geometrii, modely dopravních značek, taky ze dřeva, na tom všem starý dřevěný tabule, ještě hezký a použitelný, akorát se nahrazovaly umělejma, na který se píše smradlavejma fixama, který kazej rukopis a od kterejch nepadá bílej křídovej prach na rozvrzaný parkety, a nad tim přistavenym kontejnerem se mi chtělo brečet, protože jeho obsah, to byla moje školní léta a dětství a dospívání… Mám strach, že už se ve školách nebude psát křídou, tak jako za starodávna…
35
