listopad 2015
Opavský
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Soukromá přírodní rezervace u polských hranic v Třebomi Houbařská vycházka skončila u památného dubu v Pusté Polomi Švédské šance a sukcese lesa po kůrovcové kalamitě Rozhovor s fotografem Alešem Poštulkou, který létá na závěsném padáku
S podporou Statutárního města Opavy vydává nezisková organizace Natura Opava
Slovo úvodem
Obsah listopadového vydání
Zamyšlení jsme věnovali vyučování podle Montessori metody spojené s výchovou a přístupem rodičů k tomuto modernímu směru. Zajeli jsme se podívat do soukromé přírodní rezervace akademických sochařů manželů Chráskových do Třebomi u polských hranic. Tam si promyslíte, jak to udělat, aby les vypadal jako zahrada a zároveň se v ní budete cítit jako v lese. Vřele doporučujeme! Na titulní stranu jsme umístili naplněný košík houbami, přestože se tento sen houbařů letos, alespoň v našem okrese, nenaplnil. Houbařská vycházka, o které píšeme, však svůj účel splnila. Navštívili jsme Švédskou šanci mezi Chvalíkovicemi a Bohučovicemi a s Radimem Sokolem pozorovali u ní sukcesi lesa po kůrovcové kalamitě. Informujeme o tradiční oslavě Dne stromu a tentokrát se věnujeme více Výstavě na stromech a obchodu s kávovými zrny - Fair trade. Byli jsme přítomni křtu další knížky Věry Koutecké, autorky několika knížek, z nichž doporučujeme Přírodu Hlučínska, protože v ní popisuje přírodu našeho okresu. Všechny knížky jsou napsány jazykem, ze kterého cítíte lásku k rodnému ostravskému kraji. Publikace autorka doprovází svými fotografiemi a akvarely populárního malíře Ludvíka Kunce, který je zároveň známým zoologem a také spisovatelem. Představíme preparát měsíce - rysa ostrovida v Historické budově Slezského zemského muzea v Opavě a největší opavský liliovník tulipánokvětý v jeho zlatém podzimním hávu. V modelu Sluneční soustavy to bude tentokrát Jupiter u víceúčelové Haly Opava. V rozhovoru vyzpovídáme Aleše Poštulku, který vyznává paragliding a s námi se podělí o některé pohledy na opavskou krajinu z výšky. Pro listopadový Zpravodaj namaloval pro děti omalovánku Bořík Frýba k naší povídce Zajíc a myslivci. Za redakční radu Jakub a Milan Kubačkovi
K zamyšlení ....“Taťka mne nezvládne, tak jak mne může ochránit ....před nástrahami tohoto světa, když je takový ....slaboch?” Environmentální projekty ....Představujeme Chráskových Soukromou přírodní rezervaci u hranic v Třebomi Mykologie Posbírané houby byly rozloženy u památného ....stromu dubu letního v Pusté Polomi Ochrana přírody Navštívili jsme Švédské šance a pozorovali sukcesi lesa po kůrovcové kalamitě Environmentální výchova Oslava Dne stromu a Výstava na stromech Osobnost Byli jsme na křtu další knížky Věry Koutecké a malíře Ludvíka Kunce Preparát měsíce Rys ostrovid v Historické budově Slezského zemského muzea v Opavě Botanika Liliovník tulipánokvětý se na podzim oděje do zlatého roucha Model Sluneční soustavy Planeta Jupiter Rozhovor “Létání mám už ve svém příjmení,” říká Aleš Poštulka
Na titulní straně košík hub od Vladimíra Badaye
rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Natura Opava - Czech Republic Edvarda Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616
[email protected], www.natura-opava.org www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
“Taťka mne nezvládne, tak jak mne může ochránit před nástrahami tohoto světa, když je takový slaboch?”
Vyprávěla mi jedna soukromá učitelka, jak se pozná dítě, navštěvující školu "Montessori", které k ní chodí domů na doučování. Samozřejmě je doprovázeno rodičem, buď otcem nebo maminkou. Říká, že po jejich odchodu jí trvá delší dobu, než po dítěti uklidí. Je zvyklé zkoumat, protože může a tak otevře všechny skříňky a šuplíky, přičemž přítomný otec ani matka dítě neokřikne. Co to říkám, neokřikne! Takové slovo vůbec nesmím použít, fuj! Okřikovat se přece nesmí, dítě má svobodnou vůli si vybrat, to co chce. Já si ale myslím, že dítě by především mělo být korigováno svými rodiči, aby nedošlo k úhoně. Nejlépe se to dá vysvětlit přirovnáním k chování zvířat, protože všichni jsme příbuzní, mám na mysli všechny živočichy. Všichni jsme stavěni podle univerzálního plánu, stejně tak všichni reagujeme na podněty z vnějšího prostředí. Nebo alespoň podobně. Jak by dopadlo mládě zebry, kdyby, ačkoliv jeho matka poběží směrem od svého predátora, si hříbátko postavilo hlavu a běželo mu naproti? Nebo budeme u dítěte čekat, až se spálí, aby mělo osobní zkušenost? A co se stane s takovým dítětem, které svého rodiče neposlechne? Půjde dál, i když na něj rodič volá: “Zastav se, je tam podemletý břeh” nebo “Pozor, uteč, padá římsa!” “Spratky prostě selekční mechanizmy nelítostně eliminují”, jak píše v kapitole Výchova a ne-výchova dětí ve své knize Kořeny zla Pavel Pecina. Jeho myšlenky týkající se eko-etologické problematiky jsou velmi podnětné.
Ale vraťme se k pedagogice Montessori. Napadá mne několik kacířských myšlenek. Mezi základní klíčové pojmy pedagogiky Marie Montessori je partnerský přístup, vzájemný respekt a úcta. Jak si ale dítě vysvětlí, že mu rodič dovolí vše? Co když si řekne: "Taťka mne nezvládne, jak mne potom může ochránit před nástrahami tohoto světa?" Může si také říct: “Učitele si nemůžu vážit, protože po mně pořád něco chce a dokonce, abych se choval slušně! Ale když já nevím, co to je?” Vůbec neberu v neúctu hlavní cíle, které si tato pedagogika stanovila. Je tam spousta zajímavých metod a přístupů, ale není třeba lpět na všech principech. “Naopak, takový přístup by byl příliš omezující a mohl by dítěti nakonec spíše uškodit. Důležité je umět se přizpůsobit. Jak prostředí, ve kterém pracujeme, tak dětem. Ty samy nám dají najevo, když děláme něco špatně.” To jsou slova, která pronášejí samotní zastánci pedagogiky Montessori a to nás může částečně uklidnit. Jenže koupím si noviny a na titulních stránkách čtu: “Drzé děti, agresivní rodiče, nešťastní učitelé. Co se to děje v českých školách?” Tak jak to vlastně je? Učí se na školách špatně nebo podle špatných osnov nebo jsou učitelé tak špatní? Tak nevím, jsem z toho zmatený! A přitom je to tak jednoduché, chovejme se jako zvířata! Opičí máma ztrestá své mládě, když udělá něco, co by ho mohlo třeba i zabít. Zajděme se učit od opic do ZOO. MK
Nenašli jsme ilustrační foto pro naše zamyšlení, tak alespoň předkládáme pohled na kmen liliovníku tulipánokvětého obtočeného liánou břečťanem. Tento pohled se nám naskytne začátkem listopadu. O liliovníku píšeme uvnitř tohoto Zpravodaje.
Environmentální projekty
Představujeme Chráskových Soukromou přírodní rezervaci u hranic v Třebomi V srpnovém Zpravodaji jsme zveřejnili článek o zahradě akademických sochařů manželů Pavla a Jany Chráskových v Opavě na Karlovci, která nás okouzlila a těšili jsme na návštěvu jejich Soukromé přírodní rezervace v Třebomi. Rezervace v polích, co to může být? Při cestě k polským hranicím polní krajinou jsme netušili, co nás čeká. Nakonec jsme viděli, co dokážou lidé, když něco dělají s láskou. Soukromá rezervace, jak jsme ji viděli my Toužili jsme se ztratit v tom úžasném prostoru, který majitelé, akademičtí sochaři Pavel a Jana Chráskovi, nazvali Soukromá přírodní rezervace. Jedná se spíše rozsahem o malý Přírodní park. Bloudit cestičkami a obdivovat jeho přírodní architekturu, ve kterém dominují zajímavé průhledy, stálo zato. Procházeli jsme se a přemýšleli o tom, jak Chráskovi dovedou vytvořit zahradu, aby vypadala jako les a les, aby vypadal jako zahrada. Jako by se dokázali vžít do každého stromu a keře a pochopit, proč rostou právě takto. Větve, které se více sklánějí k zemi, podpoří a jiné ne. Má to skrytý úmysl, který je vidět až po čase. Toto kouzelné místo má rozlohu dva hektary. Na tomto prostoru se jim daří vytvářet přirozené porosty a v nich "tunely", které vás zavedou zase na další loučku. Tam vás čeká další překvapení, buď je to plastika, tůňka, záhon zahradních květin nebo potůček. Všechno vypadá velmi přirozeně, nenásilně a přitom to dá mnoho přemýšlení a potom trpělivé práce. Jim se určitě nestane takové faux pas, kdy uřežete větev a pak hledáte způsob, jak zakrýt tu otevřenou ránu. Všechny dřeviny mají přečtené do nejmenších podrobností. Věřím, že i ve snu se procházejí svou zahradou a vybavují si všechno krásné a těší se, až se probudí. Ani po probuzení se nebojí vydat na prohlídku, nic je nepřekvapí, vše zůstává na svém místě, tak, jak to má být. Vydali jsme se s manžely Chráskovými na obhlídku jejich království. Kamennou brankou, na které byla umístěna plastika hlavy mladé dívky, jsme vešli do prvního prostoru kouzelné zahrady a pokračovali k další plastice ve středu naznačené fontány v prostoru prázdné vodní nádrže. Autorkou obou plastik je Jana Chrásková a zde ve vodní nádrži bez vody se jedná o symboliku lidské mysli. U fontány jsme nemohli přehlédnout mlýnské kolo. To bylo nalezeno v hromadě sutin, zarostlé náletovými dřevinami. Samozřejmě si ho ponechali jako relikvii. Umístili ho vedle staré hrušně v původním mlynářově ovocném sadu. Kromě této hrušně jsou zde jabloně, ořešáky, arónie, moruše, mišpule a lísky. Jsou zde angrešty, rybízy, maliny a ostružiny. Mezi keři v bohatém keřovém patře jsme objevili tavolník, svídu, kalinu, rakytník, hlošinu, zlatici, bez hroznatý a růži šípkovou. Roste zde i růže svlaskalá, gdouloň, trojpuk, weigelie, zlatice, pustoryl, pámelník...
Vstupní brána do zahrady, kam nás Chráskovi uvedli na prohlídku. Na kamenné bráně je plastika mladé dívky od Jany Chráskové.
Tato prázdná vodní nádrž s plastikou uprostřed symbolizuje lidskou mysl a mlýnské kolo je vzpomínkou na mlýn, který zde kdysi stál.
Tak si představoval Pavel Chráska odsunutého německého majitele mlýna, když ho ztvárňoval z nalezených kovových trosek.
Ve stromovém patře jsou lípy, buky, duby, jasany, pajasany... Arboretum nebo každá zámecká zahrada by se za to široké spektrum dřevin nemusela stydět. Prošli jsme obklopeni keři do dalšího prostoru, kterému dominuje železná plastika, kterou autor Pavel Chráska nazval "Mlynář". Postava je sestavena z železných fragmentů, které zde byly nalezeny při úklidu prostranství bývalého hospodářství. Postavu mlynáře je však třeba pečlivě hlídat před sběrateli železa, kteří v něm vidí peníze za sběr železa a ne umělecké dílo, které něco vyjadřuje. Pomalu se dostáváme na další loučku, na místo, které vyhledávají srny, prase divoké, liška obecná, ježek západní, lasice kolčava, lasice hranostaj, zajíc polní a různí hlodavci. Tato zvířata obývají celou rezervaci, která je v polní krajině široko daleko jedinou oázou pro jejich život. Pozorování zvířat a jejich projevů se pan Chráska věnuje velmi rád a právě proto si postavil při okraji této loučky krytou pozorovatelnu mezi borovicemi lesními. Myslel si, že zde nalezne klid na čtení knížek, které si sem dovezl. Zatím za ta léta nepřečetl ani stránku. Mají zde s manželkou tolik práce, že jim na čtení nezbývá moc času, vlastně žádný! Buď řídí zahradní traktor nebo ovládají bubnovou či rotační sekačku a křovinořez. Provoz a údržba rezervace je zajišťována bez jakékoliv dotace nebo sponzorských darů! Proto ta spousta nepřečtených knih. Toto místo využívají spíše k relaxaci, kde hledají inspiraci pro svou uměleckou tvorbu. Přešli jsme tunelem ve křoví a ocitli jsme se na další loučce, na které se rozprostírá jejich kamenná observatoř Stounhenge, jak nám sdělila paní Chrásková cestou ke kamennému kruhu.
Na jediné obytné budově hlídá rezervaci výr velký. Autor Pavel Chráska ho vytvořil tak věrně, že přitahuje místní myslivce.
Pozorovatelna, vytvořena mezi borovicemi lesními, je místem k přemýšlení a meditaci. Je z ní vidět na palouček, kde Chráskovi pozorují zvířata, která zde nacházejí jediné místo pro život v agrární stepi.
Uprostřed kruhu, vytvořeného z balvanů z bohučovského lomu, byl jeden, který na první pohled vypadal magicky. Vše symbolizovalo spolu s vnitřními kružnicemi pozitivní energii země, jak nám bylo sděleno. Na tomto místě pan Chráska pronesl, že má schopnost pracovat s virgulí - proutkem. Vůbec nás to nepřekvapilo, počítali jsme s tím. Napadlo nás to ihned, když se přibližoval ke středu kruhu. Opustili jsme to tajemné místo a po haťovém chodníku se dostali k potoku Pština, který tvoří východní hranici rezervace či přírodního miniparku. Je to místo, které bývá často zaplavováno, proto ten haťový chodník. Je to biotop vlhké louky, kde rostou ostřice, blatouchy, sasanky, dymnivky, křivatce, pryskyřník kosmatý. Potok obývají ondatry pižmové a z ryb tu žije například mřenka mramorovaná. Z ptactva v této oáze hnízdí datel černý, strakapoud velký, sojka obecná, straka obecná, kalous ušatý, puštík obecný, bažant obecný, koroptev polní, kachna divoká, různé druhy sýkor, hýl obecný, káně lesní aj. Objevují se tu volavka popelavá, čáp bílý, kukačka obecná a zimě brkoslav severní. Z plazů a obojživelníků je zde vidět v tůňkách užovka obojková a čolek obecný, žijí zde oba slepýši, křehký a východní, ropucha obecná a zelená, skokan hnědý a zelený, ještěrka obecná i živorodá. Po překonání dalšího průchodu v hustém křoví jsme došli k náhonu a podél něho až na místo, kde byl rybník, který naplňoval náhon vedoucí ke mlýnskému kolu. Z rybníku zbyl jen fragment stavidla. Na hrázi rostou nejstarší stromy v rezervaci - duby letní, které mají 150 let. Je zde mnoho druhů hmyzu, motýli a brouci, z nichž nejvzácnější je páchník hnědý.
“Nejen pro tento tzv. "naturový" druh jsme rezervaci vyhlásili. Hlavní důvod je právě ten biotop, nika, chcete-li oáza v intenzivně zemědělsky využívané krajině Vv tzv. "kulturní stepi," řekl nám Pavel Chráska na závěr.
Nejstaršími stromy jsou duby letní v místě bývalého náhonu a rybníka.
Takovými tunely se dostanete na další loučku.
Kamenný kruh je magickým místem a je pro rodinu Chráskových observatoří, kterou nazývají Stounhenge.
Historie a současný stav rezervace, jak to napsali Chráskovi Území rezervace je vybudováno na bývalých parcelách německého mlynáře, který byl v roce 1945 odsunut. Pozemky byly tehdejší národní správou předány českým přistěhovalcům, kteří tyto a jiné pozemky předali další generaci své rodiny, která je nabídla k prodeji. Vodní mlýn a rybník byl i s dalšími hospodářskými budovami v padesátých letech cvičením lidových milicí srovnán se zemí. V areálu rezervace je fragment stavidla a hráze rybníka. Tento bývalý rybník je exteriérově upravená černá skládka (zavezena hlínou) pevného domácího odpadu z let 1994 a starší. Na území jsme vybudovali z kovových částí nalezených při zemních pracích symbolickou kovovou plastiku „ mlynáře“. V části bývalých staveb jsme umístili další výtvarná díla reagující na dané prostředí (jeden metr vysoká plastika sovy, symbolika ženy na fragmentu bývalé obytné budovy, symbolika lidské mysli v prostoru prázdné vodní nádrže, originál mlýnského kola na podstavci, osm metrů rozlehlý kamenný kruh s vnitřními kružnicemi symbolizující pozitivní energii země). Celková koncepce rezervace není postavena na striktním ochranářském plánu určitého území jako zvláštního nebo mimořádného přírodního útvaru, ale cílem je udržet v sousedství lidského osídlení přírodní území, sloužící převážně k životu živočichů a existenci zeleně, což v daných podmínkách života malých obcí a intenzivního hospodaření zemědělců je do budoucna nezbytné ve větší míře v celém středoevropském prostoru.
Potok Pština, který se po přívalovém dešti rozleje a zaplaví část rezervace. U potoka je biotop lužního lesa se sasankami, dymnivkami...
Za první bránou do Soukromé přírodní rezervace je kaplička s plastikou představující rodinu Chráskových, kterou vytvořila Jana Chrásková. Území rezervace je vybudováno na bývalých parcelách německého mlynáře, který byl v roce 1945 odsunut.
Voda z potoka poháněla kdysi mlýnské kolo. Bylo by pěkné znovu ho roztočit, předpokládá to však obnovit rybník a mlýnský náhon.
Mykologie
Posbírané houby byly rozloženy u památného stromu dubu letního Očekávaná houbařská vycházka proběhla v lese u Přerovce 28. listopadu. Účast asi padesátky zájemců překvapila Víta Balnera a Ivetu Novákovou, kteří vycházku vedli. Někteří měli košíky, jiní fotoaparáty, ale všichni měli chuť dovědět se něco navíc o houbách od známých opavských mykologů, jako je to pokaždé na jejich akcích. Po zdařilé akci jsme Vítovi Balnerovi položili pár otázek. Jak hodnotíš letošní houbařskou sezónu? Jako nejhorší, kterou pamatuji. Stejně ji hodnotí i mnohem starší houbaři, než jsem já. Sucho růstu hub nesvědčí a zejména houby s velkými masitými plodnicemi bez vody plodit nebudou. Situace letos ve Slezsku patří k nejhorším v České republice. Poměrně slibnou jarní sezonu záhy přerušilo sucho a u toho již zůstalo. Ostravská poradna zela prázdnotou. Oživení přišlo po několika letních deštích, kdy začali houbaři přinášet křehutky, hnojníky a pečárky z trávníků a posléze také hřiby, které jsou přece jen k suchu poněkud tolerantní. Šlo takřka výhradně o sběry z Beskyd a Jeseníků a konkrétně o hřib kovář, kříšť a hřib smrkový. V tuto dobu se objevovaly ve sdělovacích prostředcích zprávy o fantastických nálezech jednotlivých houbařů a že snad konečně houby začnou růst. Ale u nás nezačaly. Zůstalo jen u ojedinělých úspěchů, tedy lokálních sběrů z vlhčích míst. Sám jsem při jedné vycházce v okolí města Jeseník našlapal řadu kilometrů, aniž bych narazil na jakoukoliv kloboukatou houbu, ale pak pod pramenem na několika čtverečních metrech vykukovaly plodnice hned pěti druhů. Do poradny místo nadšených nálezců chodili houbaři s jedinou václavkou nebo s houbami, jež rostly na pilinách ve sklepě nebo ve skleníku, nebo s dřevomorkou z chaty. Podzimní část houbařské sezony sice nějaké houby nakonec přinesla, ovšem na toto období, jež má být na růst nejbohatší, to bylo a je žalostně málo. Plodí víceméně jen dřevní druhy - třepenitky, plaménky, šupinovky a samozřejmě chorošovité houby jako trsnatce, sírovce nebo vějířovce. Zkrátka, je to bída. S obavou přemýšlím, jaké to asi bude příští rok. Zřejmě do něj opět vstoupíme s deficitem vody, který si neseme z let předchozích. Kolik druhů hub jsme našli na houbařské vycházce celkem, které byly nejčastější? Já jsem je nepočítal, ale někdo z účastníků hlásil čtyřicet a jiný padesát. V každém případě to na tuhle houbám nepřející sezonu nebylo špatné. Nejpočetnější byly již zmíněné dřevokazné druhy a také štítovky a lištička pomerančová. Z ostatních pak houby, žijící z opadu a půdních humusových látek - strmělka přehrnutá, žlábkovitá a mlženka, čirůvka fialová nebo třeba helmovka zefírová.
S košíkem v ruce je mykolog RNDr. Vít Balner a houby mu podává jeho pomocnice RNDr. Iveta Nováková.
Nasbírané houby byly rozloženy na kameny kolem památného stromu, přičemž kritériem byla příbuznost k rodu a čeledi.
Které jedovaté druhy jsme našli a co by způsobilo jejich požití? Nejjedovatější houbou vycházky byla strmělka bělostná. Obsahuje značné množství nebezpečného muskarinu a po požití vyvolá prudkou otravu. Po počátečních gastroenterických obtížích se projeví podráždění parasympatického nervstva, které při vyšší dávce a opožděném vyhledání lékaře může končit srdeční zástavou nebo zadušením. Zní to hrozně, ale je třeba si uvědomit, že ty houby za to nemohou a při troše obezřetnosti a píle vynaložené ke studiu hub k ničemu takovému nedojde. Ostatně proto jsme také pořádali houbařskou exkurzi.
Takže houbařská vycházka dopadla dobře? Ano. Myslím, že ano. Na takových akcích se scházejí prima lidé, a když se k tomu ještě připočte dobré počasí, tak to prostě musí vyjít. Houbařské vycházky na Opavsku mají dlouholetou tradici, o kterou se zasloužil především MUDr. Jaroslav Šedivý. Za posledních několik let se však z organizačních důvodů nekonaly. A tak dobrou zprávou snad je, že v dalších letech plánujeme s koordinátorkami enviromentálního vzdělávání, výchovy a osvěty odboru školství MMO RNDr. Kateřinou Durčákovou a Mgr. Petrou Veličkovou tuto tradici obnovit. Fotografie: Petra Veličková
Byla mezi nimi nějaká vzácná nebo vzácnější houba? Vzácnou houbu jsme nenašli. Neběžným nálezem byla límcovka šupinatá sbíraná v bučině na opadu a kouscích dřeva ukrytých v půdě. Za povšimnutí stojí také vzácnější štítovka hnědě žíhaná, jež je některými mykology považována za varietu štítovky jelení a také zvláštní dlouhotřenná netypická plodnice čirůvky topolové. Závěrem chci podotknout, že tohle ovšem není tak důležité. Vzácné houby jsou pro mykology a ochranáře.
Pro účastníky houbařské exkurze je cennější, že se mohli seznámit s houbami kolem sebe, příp. si ověřit svá určení, že si mohli např. očichat čirůvku sírožlutou a vlastním hmatem vyzkoušet chrupavčitost dužniny líhy klubčité.
Dub letní v Pusté Polomi byl vyhlášen Památným stromem v roce 1972. Obvod kmene má 528 cm, jeho výška je 32 m a jeho stáří bylo v roce 2003 určeno na 300 let.
Ke každé houbě měl komentář Vít Balner jako k této strmělce přehrnuté. Dříve byla považována za jedlou, ale dnes po zjištění, že obsahuje menší množství jedovatého muskarinu, je označována jako slabě jedovatá.
Ochrana přírody
Navštívili jsme Švédské šance a pozorovali sukcesi lesa po kůrovcové kalamitě Co jsou to Švédské šance? Šance je příležitost, naděje na dobrý výsledek, ale také opevnění, násep, valy, hradby. V tomto případě se jedná o šanci zastavit nepřítele a přežít. Název " Švédské šance "pochází z dob třicetileté války, kdy zde byla opevnění švédských vojsk a vojáci odtud podnikali výpady do okolních obcí. Jako připomínka na ně v našem okrese zůstala tzv. militaria jako doklady techniky opevňovacích prací. Řadu opěrných bodů, dělostřeleckých a pěchotních okopů, si Švédové na Moravě udrželi až do roku 1650. Na jednu takovou šanci jsme se vydali do lesa v blízkosti vršku u Bohučovic, který se jmenuje "Šance" a je vysoký 526 metrů. V době, kdy si zde Švédové vybudovali opevnění, byl do krajiny dobrý výhled. Stejně tak dobrý výhled měli i vojáci rakousko-uherského vojska, kteří bránili hranice v řadě opevnění také z těchto míst. Bránili postupu nepřítele po strategické silnici Opava, Hradec nad Moravicí, Jakubčovice, Bílovec, Nový Jičín až do Fulneku o 100 let později během Slezských válek. Švédské šance byly na těchto strategických místech opraveny a byly využity císařským vojskem proti Prusům. Stále to jsou tedy "Švédské šance". Nyní přes vysoké smrky a buky není zde výhled téměř žádný. Tehdy byla krajina odlesněná. Pokud chcete vidět rozhlednu, která byla postavena v roce roku Jakubčovic a pojmenována “Šance”, musíte vystoupit z lesa a sejít k silnici na Jakubčovice. Rozhledna se stavěla 2 roky a byla otevřena 29. dubna 2005, její základna je v nadmořské výšce 522 m a je vysoká 15,5 metrů. V lesích kolem Hradce nad Moravicí se v těch dobách pásl dobytek. Dokonce se lesy pronajímaly pro zimní pastvu. V jejích podrostu se vyskytoval janovec v takovém množství, že se vyplatilo spásat tuto rostlinu, která vyčnívala nad sněhovou pokrývku. Pást se však nemohlo každoročně, protože přirozené zmlazení především jedlových náletů bylo pastvou silně poškozováno.
Semena buku v bukvicích jsou nažky, bohaté na živiny, proto semenáček buku má dostatek času zesílit i v prostředí, kde není světlo pod korunami vzrostlých buků. Je tedy K-stratégem.
Opevnění “Švédská šance” je na vrcholu vršku u Bohučovic, který se jmenuje Šance a je vysoký 526 m. Nyní je zarostlá buky z náletu. Stále je rozpoznatelný obranný příkop a návrší, na kterém byla umístěna děla rakousko-uherského vojska, které bojovalo proti Prusům.
Mezi Opavou a Fulnekem se dodnes nachází pozůstatky nedostavěné železniční trati z Opavy přes Vlárský průsmyk do Trenčína. Zbytky drážního tělesa náspy, zářezy, propusti a započatý tunel tvoří pomník velkorysému podnikatelskému záměru z let 1873-74, který se neuskutečnil. Ze silnice z Chvalíkovic do Jakubčovic se před vámi otevře obzor s náspem, po kterém mohl jezdit vlak z Opavy přes Fulnek až do Trenčína.
Pohled na Rozhlednu šance od Památného stromu lípy malolisté v Jakubčovicích. Za památný strom byla vyhlášena v roce 1972. V tomto roce byl obvod kmene 430 cm, výška 21 m a stáří bylo 220 let.
Sukcese po kalamitě Lesníci se snaží po kalamitě do dvou let vysadit nový les. Pokud se tak nestane, dojde k pozvolné sukcesi. Sled změn je uspořádaný, děje se vlivem makroklimatu, půdy, vody, biotických faktorů, zejména rostlinstva. Vývoj každé biocenózy probíhá sukcesními stadii, která tvoří tzv. sukcesní řadu od jednoduché původní biocenózy (iniciační stadium), přes stále složitější sukcesní stadia až po nejsložitější konečné klimaxové stadium, odpovídající biomu dané zeměpisné oblasti nebo zvláštní půdě. Postupně se tak nakonec vytvoří složitý soubor rostlin a živočichů, které si nevadí a mají se "rádi". To je klimaxové stadium, které čeká na další podnět, aby se mohlo změnit. Na tomto místě se opět vytváří původní biotop bukojedlového lesa. Klimaxové stadium trvá až do doby, než dojde k další kalamitě, kterou způsobí vichřice, kůrovec nebo požár.
Jehněda břízy vyprodukuje několik desítek semen - nažek, jedna bříza je tedy schopna obsadit celou paseku. Bříza patří mezi R-stratégy.
Odlišné strategie přežití u buků a bříz Nebude od věci zmínit se v tomto článku i o odlišných strategiích přežití, které jsou výsledkem evolučních tlaků. Porovnejme, jak se o životní prostor poperou například buk a bříza. Klíčící buky snášejí zastínění, protože mají dostatek živin v semenech v bukvicích. Nejsou odkázány na první dny svého života jako semenáčky na čerpání živin z půdy. Kdežto břízy, vrby a topoly mohou klíčit jen při dostatku světla. První listy musí přijímat živiny z půdy prakticky ihned, protože v semenech mají velmi omezené zásoby živin. Ve stínu by rychle zahynuly. Z ekologického hlediska jsou buky a duby tzv. K-stratégy. Výsledkem jejich evolučního vývoje je to, že se jim vyplatí ukládat do semen velké zásoby živin. Semen pak je sice méně, ale dokážou se snadněji přizpůsobit daným životním podmínkám. Zaměřují svůj růst na kapacitu životního prostředí. Opakem jsou právě břízy, vrby a topoly, těm se v evoluci vyplatilo investovat do velkého množství semen, na úkor množství živin v nich. Díky tomu jsou schopny obsadit rychle vhodná místa, kde nemají problémy s množstvím živin v půdě a intenzitou světla. To jsou například nivy zaplavované řekami nebo okraje lesů. Tyto dřeviny jsou tzv. R-stratégy. Jejich strategií je rychle využít možnosti, které jim nabízí měnící se životní prostředí.
Mýtiny obsadila bříza a topol osika, které jsou R-stratégy. Kromě nich zde rostou ostružiník a maliník...
Radim Sokol z Chvalíkovic tento les zná dobře. Pod spontánně vyrostlým bukem ukazuje semenáček jedle bělokoré.
Tato jedle zde nebyla úmyslně vysazena, je v tomto lese - původně bukojedlovém, doma.
Pohled do smíšeného lesa. Uprostřed je jedle bělokorá, vpravo modřín.
Environmentální výchova
Oslava Dne stromu a Výstava na stromech Před velkolepou akcí Den stromu, která proběhla jako každý rok za účasti škol a neziskových organizací v městských sadech, se v komornějším duchu odehrála jiná akce “Výstava na stromech”, kterou v Jírovcové aleji ve Dvořákových sadech připravila ZŠ Opava, Šrámkova. Letos přišlo na oslavu Dne stromů v parku u Ptačího vrchu v neděli 18. října odpoledne opravdu hodně lidí. Je to snad tím, že lidé mají rádi stromy? Nebo tím, že je oslava Dne stromů milou akcí, kterou mohou zájemci ze všech věkových skupin navštívit a strávit tak jedno příjemné podzimní odpoledne venku? Ať je to jak chce a může za to jistě svým dílem obojí, událost je to velká a dokonce se objevují další zájemci, kteří by se chtěli připojit a ukázat, čím se v souvislosti se stromy zabývají. Tak se můžeme v příštím roce těšit nově na ukázku historických pil. Návštěvníci oslavy Dne stromů mohli obejít více než třicítku stanovišť s nejrůznějšími zábavně vzdělávacími aktivitami, které si připravily mateřské, základní, ale i střední školy, neziskové organizace a další zájemci, jako jsou např. řezbáři, zahrádkáři, včelař, stromolezec, mykolog, Středisko volného času Opava atd. Odměnou pro organizátory jistě byla spousta spokojených návštěvníků, kteří si mohli např. vyrobit krmítko pro ptáčky, stromeček z drátků, lesní zvířátko z papíru, poznat větvičky, listy, šišky a plody různých dřevin, uplést košíček a zkrátka nepřišly ani chuťové buňky, neboť zde byly k ochutnání výrobky z jeřabin, marmeláda, likér, čaj a sirup, ale také ochutnávka různých odrůd jablek a moštu a nechyběla ani férová kavárna. Když už jsme se dostali k problematice férového obchodu, musíme se zmínit o výstavě na stromech, kterou mohli zájemci zhlédnout začátkem října v asi čtyřicítce parků v ČR. V Opavě jsme ji měli v jírovcové aleji vedle Obecního domu. Nesla název Plné ruce práce a poslal námi ji spolek NaZemi, který se zabývá obhajobou důstojných pracovních podmínek ve světě a podporou odpovědné spotřeby. Výstava se letos věnovala tématu pěstování kávy a ukázala zájemcům, jak vypadá kávovník, jak je to s pěstiteli kávy a fairtradovými družstvy v Latinské Americe, jak se káva zpracovává a mnoho dalšího.
S žáky ze ZŠ Opava, Šrámkova jsme si pro veřejnost připravili doprovodný program v podobě výtvarného tvoření z kávo-vých zrn a omalovánek na téma fair trade. Hudební nástroje z kávy si potom vyrobili žáci ze ZŠ Opava, Otická, kteří také namalovali vzkaz pěstitelům kávy. Už se těšíme na výstavu v příštím roce a jsme zvědavi, jaké téma si pro nás v NaZemi připraví. Fotografie a text: Petra Veličková
Výstavu zajistila Mgr. Jana Chrásková ze ZŠ Opava, Šrámkova.
Osobnost
Byli jsme na křtu další knížky Věry Koutecké a malíře Ludvíka Kunce Na vernisáži nám Věra Koutecká i Ludvík Kunc přislíbili pro Opavský přírodovědný zpravodaj rozhovor, takže se máme na co těšit.
Dostali jsme pozvánku na křest knížky Vábení ostravské robky autorů Věry Koutecké a Ludvíka Kunce. Knížka je volným pokračováním publikací Vábení Ducha Karpat a Odropění. Styl vyprávění autorky Věry Koutecké nás přesvědčil o její lásce ke kraji, který patří k nejvíce narušených místům nejen ČR, ale celé střední Evropy. Proto jsme se do harendy U Barborky v Hornickém muzeu na Landeku v Ostravě Petřkovicích vydali. Autoři pro pozvané připravili zajímavý a hlavně pestrý program. Byla připravena procházka po Landeku, viděli jsme uhelné výchozy, krásné, až pralesovité porosty. Dokonce nám bylo nabídnuto sfárání do ukázkové štoly dobývání uhlí v OKR. Vlastní křest byl doprovázen živou hudbou, o kterou se postarali hudebníci na akordeon a kytaru. Kniha byla představena formou PC prezentace, takže jsme nejen slyšeli vyprávění autorky, ale viděli i půvabné ilustrace Ludvíka Kunce. Věra Koutecká studovala na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Svůj život zasvětila ochraně přírody nejprve v Ostravském muzeu, potom na ostravském magistrátu. Nyní pracuje jako ochranářka a botanička ,,na volné noze”. Z ostravského regionu napsala tři knížky o zdejší přírodě. Příroda okresu Karviná, Příroda Ostravy a Příroda Hlučínska. Doprovodila je svými fotografiemi a první dvě také ilustracemi Ludvíka Kunce. Ludvík Kunc vystudoval v Praze knižní ilustraci a grafiku. Pracoval v ZOO Ostrava jako výtvarník a zde uplatnil i své chovatelské schopnosti. Bohaté zkušenosti a zážitky sděluje v rozhlase i televizi. Je známý jako ochránce velkých šelem, zvláště rysa. Knihy, které napsal, si také ilustroval. Jsou to: Historky ze Zoo, Život s karpatským rysem, Z medvědích a vlčích brlohů, Chci domů lva, Můj přítel rys, Opravník ze světa zvířat, Na medvědích stezkách.
Po křtu knihy začalo podepisovaní. Ludvík Kunc přidal i kresbičku. Na snímku čeká na podpis pracovník SZM Mgr. Pavel Petr.
RNDr. Věra Koutecká se svou knížkou Vábení ostravské robky.
Knihu křtil polský ornitolog Gregorz Chlebik. Na fotografii vpravo od Věry Koutecké.
Pro podpis si přišli i Milan Kubačka z Natury Opava a preparátor SZM Michal Jakubec.
Preparát měsíce
Rys ostrovid v Historické budově Slezského zemského muzea v Opavě V expozici Výstavní budovy Slezského zemského muzea najdete mezi preparáty šelem i rysa ostrovida Lynx lynx. Exponát preparoval Vilém Borůvka a portrét rysa namaloval malíř, ilustrátor, zoolog Ludvík Kunc z Ostravy.
Rys ostrovid je statná středně velká kočkovitá šelma. Na rysím těle zaujmou dlouhé končetiny s mohutnými hustě osrstěnými tlapami, které rysovi slouží při chůzi po sněhu podobně jako sněžnice. Výjimečně si pomáhá i zatažitelnými drápy. Zbarvení místy až 3,5 cm dlouhé srsti je poměrně proměnlivé. Základ tvoří rezavohnědá až žlutošedá barva s hnědočernými skvrnami, které jsou v lese výborným maskovacím zbarvením. Středem hřbetu se táhne podélný tmavý pás a také krátký jakoby uťatý ocas je na konci černý. Břicho bývá světlejší až bílé. Rys má kulatou hlavu a srst na lících se u některých jedinců protahuje v tzv. licousy. Okraje ušních boltců lemují štětičky prodloužených tmavých chlupů, které rysovi nejspíše slouží k lepšímu rozpoznání směru zvuku. Hmotnost rysa se v závislosti na pohlaví pohybuje mezi 14 – 36 kg, v kohoutku měří 50 – 70 cm. Vyniká výborným zrakem, za denního světla dokáže zpozorovat myš ze vzdálenosti 70 m. Stejně vynikající je i jeho sluch, zatímco čich má rys o něco horší než psovité šelmy. Při skoku za kořistí dokáže překonat vzdálenost 7 až 10 metrů, z místa pak vyskočí až do výšky 2,5 m. Rys je aktivní především za soumraku a v noci a při svých pochůzkách často využívá snadněji prostupný terén jako lesní cesty, málo frekventované silnice, turistické stezky a v zimě i běžecké trasy. Tato plachá, samotářsky žijící šelma se živí převážně srnčí zvěří, loví mláďata jelenů a divokých prasat, hlodavce, zajíce nebo lišky, ptáky a obojživelníky. Svou kořist překvapuje rychlým útokem ze zálohy. Úlovek, ze kterého konzumuje svalovinu, často překrývá trávou, listím nebo sněhem, výjimečně jej vytáhne i do rozsochy stromu, a opakovaně se k němu vrací. Pokud není při lovu úspěšný, vydrží hladovět i několik dní. Ve volné přírodě se dožívá až 17 a v zajetí i 25 let. Rysí námluvy probíhají od února do března, v tuto dobu můžeme slyšet i výrazné, daleko slyšitelné „uaaum“, případně prskání a další hlasové projevy. Po deseti týdnech březosti rodí samice nejčastěji dvě mláďata, která zůstávají s matkou až do období dalšího páření. Samec se na výchově mláďat nepodílí. Rys preferuje skalnatý terén s dostatkem rozhledů a hustým podrostem k úkrytu. U nás je typickým obyvatelem horských lesů a do nižších poloh schází zvláště v zimě, kdy se do údolí stěhuje i zvěř. Oblastem s hustým osídlením se vyhýbá. Domovský okrsek 2 jednoho rysa dosahuje rozlohy až několik set km , samec však často toleruje přítomnost jedné nebo více samic. Hlavními oblastmi výskytu jsou v současné době Beskydy s přilehlými Javorníky a Vsetínskými vrchy, Šumava a oblast JZ Čech. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je rys ostrovid chráněným druhem a je klasifikován jako silně ohrožený.
Největším nebezpečím jsou pro něj především ilegální lov a migrační bariéry, zejména mladí jedinci se často stávají obětmi silniční dopravy. Text a fotografie: Mgr. Andrea Kučová
Preparát rysa ostrovida Viléma Borůvky v expozici SZM.
Ilustrace Ludvíka Kunce z publikace Vábení ducha Karpat od spisovatelky Věry Koutecké.
Botanika
Liliovník tulipánokvětý se na podzim oděje do zlatého roucha Každý rok na podzim se v zahradě Archeologického ústavu AV na Nádražním okruhu v Opavě jako zázrakem změní koruna liliovníku tulipávokvětého. Do té doby zelená se zbarví do zlatožluta. Náš dopisovatel MVDr. Mirek Koláček pozoroval z okna své pracovny žloutnutí tohoto stromu 34 let. Tenkrát totiž v této budově sídlil Veterinární ústav. Zeptali jsme se na tento strom Mirka Koláčka, čeho si na něm nejvíc cení? Bez váhání odpověděl, že jeho pěkných květů koncem jara a jeho zlatých listů na podzim. Kvůli nim se na tento jedinečný strom chodí dívat spousta Opaváků. Ještě jednu zajímavost zmínil. Kmen obrůstá liána břečťan popínavý se sytě zelenými listy a právě na podzim vynikne ten jedinečný kontrast dvou barev, zelené a zlaté. Liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), je listnatý strom z čeledi šácholanovitých, pocházející ze Severní Ameriky, kde běžně roste ve volné přírodě. V Evropě se pěstuje v parcích a v arboretech. Jen namátkou, v Arboretu Nový Dvůr ho najdete vpravo od schodiště, vedoucího k zámečku nebo před Oranžérií u raduňského zámku. Vědecké rodové jméno Liriodendron pochází z řečtiny. Řecky leirion je lilie a dendron je strom, tedy česky liliovník. Druhové jméno tulipifera je odvozeno od latinského slova tulipa označujícího tulipán, podle podobnosti květů tohoto stromu s květy tulipánu. Liliovník je opadavý a patří mezi rychle rostoucí stromy. Kvete v květnu až červenci. Kdo si ho vysadí, musí počkat na první květy až 10 let. Snáší velké mrazy až okolo 30 °C. Obsahuje jedovatý alkaloid tulipiferin. Ve své domovině poskytuje liliovník lehké, snadno zpracovatelné dřevo, které je vhodné na zhotovování různého nářadí a doutníkových krabiček. Vyrábí se z něj také nábytek, protože jeho dřevo se dobře leští a moří. Hořká kůra z mladých větví a kořenů se využívá proti horečkám místo chininové kůry. Alkaloid tulipiferin, který je obsažen v kůře, působí drasticky na srdce a nervovou soustavu. Do Evropy byla první introdukce uskutečněna roku 1663. V Čechách byl poprvé vysazen roku 1865 v Hluboké nad Vltavou.
Květy jsou tvarem podobné tulipánům, velké 3-5 cm. Mají šest korunních lístků barvy žlutozelené až žluté.
Listy tvarem připomínají lyru, proto ve starší literatuře ho najdete pod názvem lyriovník.
Plody jsou křídlaté nažky, které jsou uspořádány do souplodí. Toto souplodí je podobné šišce jehličnanů.
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Přejít na webovou prezentaci
Pro pokračování klikněte ZDE
Model Sluneční soustavy
Představujeme Jupiter v modelu Sluneční soustavy v Opavě Jupiter představuje koule o průměru 24 cm umístěná v Městských sadech před víceúčelovou sportovní halou Hala Opava.
Jupiter z pohledu sondy Voyager 2 (1979)
Jupiter je největší planetou ve Sluneční soustavě. Velmi rychle rotuje, otočí se kolem své osy jednou za pouhých 10 hodin! Při této rychlosti se planeta na rovníku vydouvá a dochází k rychlé rotaci svrchní atmosféry, kde se oblaka roztahují do barevných pásů. Největším vírem je "velká červená skvrna", která má průměr tří zeměkoulí. Tento obrovský vír pozorují hvězdáři už od poloviny 17. století. V hloubce téměř 1000 km zřejmě existuje oceán tekutého vodíku. Pod hranicí 17000 km je vodík tlakem drcen tak, že jsou rozbity jeho atomy. Chová se jako kov. Elektrické proudy tekoucí kovovým vodíkem vytvářejí kolem Jupitera silné magnetické pole. V nitru Jupitera je zřejmě malé železné jádro. Dalekohledem můžete zkusit pozorovat čtyři Jupiterovy měsíce, největší z jeho početné rodiny několika desítek přirozených satelitů. Spatříte je poblíž Jupiterova kotoučku jako světelné body podobné hvězdám. Největší se jmenuje Ganymed a je větší než Merkur. Kalisto je téměř stejně velký a je také pokryt krátery. Europa má nejsvětlejší povrch. Měsíc Io byl prvním tělesem po Zemi, u něhož byla objevena aktivní sopečná činnost. Původ názvu Jupiter označuje nejvyššího římského boha, obdobu řeckého Dia. Bylo pojmenováno 67 měsíců největší: Io, Europa, Ganymed, Kallistó. K Jupiteru byly vyslány průzkumné sondy (v závorce je uveden rok setkání) Pioneer 10 (1973), Pioneer 11 (1974), sondy Voyager (1979), Ulysses (1992), Galileo (1995 a obíhala kolem Jupiteru), Cassini (2000 při cestě k Saturnu), New Horizons (2007 při cestě k Plutu), Juno (vypuštěna v 2011, přílet očekáván v 2016).
Základní kámen víceúčelové haly byl položen 4. července 2002. Hala byla postavena v rekordním čase, její kolaudace proběhla 26. září 2003. Zajímavým prvkem je vytápění pomocí tepelných čerpadel s využitím geotermální energie. Generální dodavatelem stavby byla opavská firma FEMONT OPAVA s.r.o., výroba a montáž ocelových hal a konstrukcí. Víceúčelová hala s hotelem Opava má zastavěnou plochu celkem 5280 m2. Celkový počet míst v hledišti je 2898 sedadel.
Model planety Jupiteru je umístěn před Halou Opava a lávkou přes městský náhon do Městských sadů. Tato lávka byla postavena v rámci rozsáhlé rekonstrukce, která proběhla na přelomu let 2011-2012 stejně jako náhon a jezírka. Odstraněné a přestárlé stromy byly v sadech ponechány a byla z nich vytvořena tři broukoviště, u kterých jsou návštěvníci informováni o broucích, houbách a ptácích žijících v sadech. Foto: Milan Kubačka
Rozhovor
“Létání mám už ve svém příjmení,” říká Aleš Poštulka Aleše znám již několik desítek let, patřil do skupiny Opaváků, kteří se zapojili do ochrany přírody našeho okresu v Českém svazu ochránců přírody už od roku 1980. Tehdy jsme tvořili takovou "ptačí" skupinu: Radim Sokol, Aleš Poštulka, František Holub a Milan Kubačka, u kterého stačila záměna jednoho písmenka a byla z něho Kukačka. Všichni jsme toužili se rozletět, cestovat do exotických zemí, i když v té době jsme měli svázaná křídla. Po revoluci jsme se "rozletěli" a nejdál“zaletěl”Aleš, který nejraději vzpomíná na cestu do USA, kde poznával národní parky. Dostal se tam, kde to bylo v minulé době naprosto nemyslitelné. Položil jsem Alešovi několik otázek. Rogalo bych si pořídil, pokud bych měl u domu stodolu, kam bych ho mohl schovat. K domu by se také hodila louka, odkud bych mohl odstartovat a po letu přistát. Pak by to bylo ideální. Je možno jen tak si koupit padák, nastartovat vrtuli a letět? Co všechno musí potencionální letec - kromě odvahy - mít, aby mohl létat? Záleží to na každém člověku. Najdou se takoví hazardéři, kterým odvaha nechybí a ti mohou dopadnou špatně, a to doslova. Výcvik je opravdu nutný. Sám jsem po výcviku získal dva pilotní průkazy na motorový paragliding a na volné létání.
Jak jsi se vůbec dostal k létání? Byla to jen touha po dobrodružství? Už ve svém příjmení mám název ptáka, jako bych byl předurčen k létání. Ale teď vážně. Létání se mi vždy líbilo. Vznést se nad oblaky a dívat se na Zemi z výšky, to mne vždy přitahovalo. Na střední škole jsem prošel plachtařským výcvikem a chtěl jsem létat na větroni. Ale potom, co jsem byl svědkem nepříjemného vystoupení náčelníka letiště, který strašně seřval frekventanta výcviku, že si dovolil vzít si s sebou do letadla fotoaparát, jsem si řekl, že raději ve výcviku nebudu pokračovat. Snadno se člověk mohl dostat do střetu s příslušníky kontrašpionáže. Jaký je rozdíl mezi létáním na rogalu a na padáku? Proč sis vybral paragliding? Podstatný. Padák nemá pevnou nosnou plochu jako rogalo. Paragliding jsem si vybral právě proto, že je vše, co potřebuji k létání, skladnější. Naložíš do auta "krosnu", což je konstrukce, která drží motor s vrtulí a sedačku. To vše se dá ještě rozebrat, a když k tomu přidáš padák, což je malý balíček, tak se vše hravě vejde do auta.
Do jaké výšky můžeš vzlétnou, existuje nějaké omezení? A jaká další omezení musíš respektovat? Na Opavsku a v blízkém okolí se může létat do výšky 1200 m n. m. Každý rok se pro naši republiku vydávají letecké mapy s informacemi o tom, kde se létat může, kde s určitým omezením a kde se létat nesmí. To je například nad letištěm, jadernou elektrárnou nebo nad sídlem prezidenta - Pražským hradem. Pokud chci letět nad letištěm, musím mít komunikátor, abych se mohl spojit s vedoucím letového provozu. Omezeně lze létat nad vojenskými újezdy, například nad Libavou. Je možno překročit ve vzdušném prostoru státní hranice? Teď už to možné létat v rámci Šengenu i mimo šengenský prostor, ale vždy je třeba dodržovat předpisy daného státu. Dejme tomu, že jsem splnil všechny podmínky, na co si musí letec dávat největší pozor? Na počasí a na technický stav, obojí je zásadní. Musíš vědět, že vítr by neměl foukat rychleji než cca 5 m/s tj.: 18 km/h. Jednak proti většímu větru "to už moc neletí", ale hlavně vznikají nepříjemné turbulence, které ohrožují bezpečnost letu. U nezkušeného pilota je to ještě nebezpečnější! Sledovat směr větru je důležité.
Já jeho sílu a směr sleduji na větrném rukávu, podle kterého poznám směr a sílu větru. Je to jednoduché a rukáv máte vždy po ruce. Pokud podceníme technický stav nebo nás překvapí náhlá změna počasí, musíme stále hledat místo na nouzové přistání. Stále musím mít v hlavě tzv. "rozpočet na přistání". Nejlepší je louka, nepřistával bych do kukuřice nebo do lesa, protože sundávání ze stromu hasiči není levné. Musím dávat pozor, abych nepřistával v místě, kde je elektrické vedení nebo nějaké překážky. Také si musím dávat pozor na turbulence, které hrozí při přeletu nad těmito překážkami, když to hodně fouká. Stane se, že musíš neočekávaně přistát. Co musíš mít ve svém hledáčku? Stalo se ti to někdy? Myslím na to neustále, sleduji krajinu pod sebou a představuji si, kde bych mohl přistát, kdyby mi vysadil motor z důvodu nějaké technické závady nebo kdyby mi došel benzin. Obojí se mi již stalo. Jednou mi vypadla tzv. "fajfka" na svíčce v motoru a od té doby používám ne bakelitovou, ale gumovou. Stalo se mi také, že mi nad Chvalíkovicemi došel benzin. Zavolal jsem kamarádovi Radimovi Sokolovi, jednomu z té “ptačí skupiny”, který bydlí ve Chvalíkovicích a ten mne zachránil. Ale v obou případech jsem doplachtil do bezpečí bez motoru, jako volný paraglidista. Jsem přesvědčený, že je to vždy z 90 % chyba pilota, ale jak jinak bych získal zkušenosti a poučil se?
Jakou váhu má všechno to, co potřebuješ, než se rozběhneš a vzlétneš? Mám na zádech krosnu o váze přibližně 43 kg a s tím se musím za bezvětří rozeběhnout na rychlost cca 20 km/h a přitom udržet paraglidingové křídlo nad sebou ve směru letu. Musím včas rozpoznat reakci padáku nade mnou, to je to nejtěžší. Fáze vzletu, zejména za bezvětří, je na tomto druhu létání problematická. Takže určitě nejtěžší na létání je start nebo starty, protože ten první se nemusí vždy povést. Ale i přistávání se někdy může zdramatizovat. Jednou jsem při náhlé změně počasí přistávat v silném protivětru pozadu a skončil na zádech. Naštěstí bez následků.
Rozběhnout se s více než 40 kg zátěží a ještě proti větru vyžaduje fyzičku.
Meandry řeky Opavy mezi Malými Hošticemi, Velkými Hošticemi a Komárovem. Uprostřed fotky vlevo vidíme budovy závodu Teva.
Jak dlouho vydržíš ve vzduchu? Který byl tvůj nejdelší let, myslím časově? Teoreticky s plnou nádrží a při využití stoupavých proudů lze vydržet až 4 hodiny! Musím vědět, kam chci doletět a podle toho musím mít dostatek benzinu. Běžné krosny mají nádrž na 10-12 litrů, já mám s sebou téměř 14 l paliva. Když počítám spotřebu necelé 4 litry na hodinu letu, tak za příznivých podmínek můžu letět cca 4 hodiny rychlostí 35 km/h a to je vzdálenost 150 km. Můžeš nám prozradit situaci, kdy jsi měl strach? A co se stalo? Před třemi lety jsme měli letět na dovolenou do Dominikánské republiky. Manželce Zdeňce jsem musel slíbit, že nebudu pokoušet čerta a nebudu létat. Že mne to ani nenapadne! Ale stále mne to táhlo podívat se z pod křídla na podzimní krajinu. Zjistil jsem předpověď počasí a ta byla velmi příznivá. "Jdu do toho," řekl jsem si! Začalo to i dobrým startem, téměř jsem se nemusel ani rozeběhnout. Padák se vzedmul a hned jsem byl při optimální rychlosti 2 m/s ve vzduchu. Bylo polojasno s nízkou oblačností. Letěl jsem směrem na Polsko a dostal jsem se nad mraky. Byl to nádherný pohled, byly vidět hory na obzoru. Chvíli jsem se kochal tou svobodou, kdy ti připadají všechny lidské starosti nicotné a spustil jsem se dolů. Jenže při klesání jsem vletěl do tak husté mlhy, že jsem neviděl ani na špičky svých bot. "Mám někde přistát, ale kde!? Co když tam jsou dráty?"
Z výšky vypadá všechno jinak a i naše problémy se zdají nicotné.
Nadával jsem si: "Ty blbče, měl jsi poslechnout Zdeňku. Teď mi nejde o Dominikánskou republiku, teď mi jde o holý život!" Ale uvěřil jsem GPS a dobře jsem udělal. Stalo se, že o pár set metrů níže naštěstí mlha prořídla. Že bych tu Dominikánskou republiku přece jen viděl? Byl to tak silný zážitek, že jsem se s ním doma svěřil až po dvou letech. Dva roky mi trvalo než mi odtrnulo! Teď už se znovu těším z létání, ale už mne nikdy nenapadne si zahrávat se štěstěnou, která mi byla tenkrát nakloněna a mlha nebyla až na zem.
Pohled na areál zámku Raduň, za ním je vidět úřednický dům a vpravo od Oranžerie. Úplně vzadu je empírový Ovčín.
Představ si hypoteticky situaci, kdy se strhne silný vítr, co všechno musíš udělat, aby ses dostal bezpečně na zem? Základem je udržet se vždy proti větru. Dělat vše tak, aby nedošlo ke sklopení křídla padáku. Padák má obrovskou samoregulační schopnost dostat se zpět do normálního stavu. Samozřejmě to vyžaduje zkušenost. Víme, že fotografuješ. Co jsi fotografoval naposledy? Často využívám té možnosti pořídit snímky krajiny z výšky. Naposledy jsem fotografoval soutok Moravice a Hvozdnice a to už byla krajina koncem listopadu poznamenaná jinovatkou. Bylo krásné počasí, co bych neletěl? A do Dominikánské republiky, ani jinam jsem nechystal...
Když už jsem ve vzduchu, pozdravím manželku Zdeňku.
Kde bys ještě chtěl létat, co je tvůj sen? Létat nad amazonským pralesem nebo africkou savanou, ale i nás jsou také krásné výlety nad Jeseníky, Beskydy... Co bys rád řekl na závěr? Někde jsem četl vyznání profesionálního pilota dopravních letadel, který řekl: "Létal jsem na všem možném, ale let na padákovém křídle mi poskytl ten největší zážitek." Dávám mu za pravdu.
.
Otázky pokládal: Milan Kubačka Fotografoval: Aleš Poštulka a Milan Kubačka
Stříbrné jezero - pohled ze západu.
Lispopadový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky
1) Které plody řadíme mezi suché pukavé? lusk, nažku, obilku, tobolku 2) Které plody řadíme mezi dužnaté? dvojnažku, bobuli, oříšek, malvici, peckovici 3) Jak se nazývá člověk, který se zabývá ovocnými plody? urolog, pomolog, geolog 4) Mezi jednoděložné rostliny patří? oves, hrách, líska obecná
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí) 6) oříšek - dužnatý plod 7) bobule- suchý nepukavý plod Rozhodnutí o správnosti 8) Plod dubu se jmenuje žalud. Ano Ne 9) Plod hlohu se jmenuje malvička. Ano Ne 10) Plod pampelišky je ochmýřená nažka . Ano Ne Kterým dřevinám patří tyto křídlaté dvojnažky?
5) Mezi dvouděložné rostliny patří? fazol, smrk ztepilý, jabloň
Výsledky červnového kvízu: Testové otázky: 1 zmije obecná, užovka podplamatá, užovka hladká 2 rybami, žábami, čolky 3 ichtyolog 4 modrou 5 krkavcovití
A
Spojovačky: 6 užovka podplamatá 7 zmije obecná Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ne Poznáte, co je na obrázku: A havran polní B vrána obecná černá
B
B C
A
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Zajíc a myslivci Prásk! prásk! prásk! Všude byly slyšet výstřely myslivců, kteří obklíčili les. Všechna zvířata v lese byla k smrti vystrašená a snažila se schovat, kde se dalo. Chudák zajíc nejdřív kličkoval mezi smrky a pak vběhl do liščí nory. V té chvíli si neuvědomil, že je to nora jeho nepřítelkyně, ale co mu zbývalo? Myslivci jsou nebezpečnější. Liška na něj ani nezavrčela, protože měla možná větší strach než zajíc. Bylo ji to vidět na očích. Měla je velké, protože "strach má velké oči"! "Pprroossímm můžu tady zůstat liško, venku mne mohou myslivci zzzaaastřelit," koktavě se zeptal zajíc. “Ale můžeš, ušáčku, musíme si přece pomáhat!" V tom vběhla do nory kuna a za ní bažant s poraněným křídlem. Netrvalo dlouho a už tam byl i ježek a také straka, kterou myslivci také trefili do křídla. "Pozor, ještě střílejí, můžu se tu schovat?" udýchaně vběhla do nory sova puštík a veverka. Málem se ve vchodu srazili. Všichni seděli v kruhu s vytřeštěnýma očima. A proč? No, protože strach má velké oči. Střelba sice slábla, ale ještě neustala. V tom tichu se nejdříve rozpovídal zajíc. Šeptem říká: "Tohle si přece nezasloužím. Klidně si poskakuji po poli, sem tam si ukousnu travičku a najednou vidím myslivce, jak jdou v řadě a střílejí. Ještě, že se mi podařilo doběhnout do lesa. Jsem rád, že jsem uviděl tu noru, abych se mohl schovat." "Já to možná trochu chápu," řekla sova a pokračovala: "Lidé si nás rozdělili na zvířata užitečná a ta, která podle nich přírodě škodí. Zjistila jsem, že nemohou přijít na jméno lišce, ale také strace. Straka vybírá ptáčkům hnízda, ale to třeba dělá i ježek. Proti ježkovi a třeba mně nic nemají, jsme prý užiteční, ale jak to třeba může ježek vědět? Proto se raději schoval. A stejně si myslím, že by to měli nechat na nás. My bychom se porovnali tak, jak to dělali dosud naši prapradědové a praprababičky," zakončila svůj projev moudrá sova. Bažant a zajíc se zeptali: "A proč zrovna střílejí po nás?" "No, o tom bych se nerada rozpovídala, aby vám nebylo smutno."
Jsme nezisková organizace, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Natura Opava - Czech Republic Edvarda Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616
[email protected], www.natura-opava.org www.facebook.com/naturaopava
