Program:
„Prděnka aneb spolkni tu Smetanu ty huso hloupá“
/brutální operní dechovka o 6-ti aktech/ ! Jediné představení – premiéra i derniéra zároveň !
Konáno při příležitosti 24. ročníku Čůčobraní kulturní sál „Suchodolské restaurace“ Dne 21.1.2012 v cca 21.00 hodin Libreto: Kvasničák a Sabina Hudbu složili a textem opatřili: Sabina, Kvasničák, Sahne a Smetana Choreografie, režie, produkce a výprava: Hoši Šindelářovi
Osoby a obsazení Friedrich Sahne, stařičký skladatel ……………….Jiří „Mravenec“ Hladík* Kydal, vesnický vyhazovač…………………………Luboš „Hasič“ Řehák* Jeňýk, prvorozený syn sedláka Máchy………..….. Jarda „Jarek“ Tomek* Mařenka zvaná „Prděnka“…………………………Petr „Kulička“ Tyč* Indián s bubnem…………………………………… .Zdeněk „Pistolka“ Šolín* Esmeralda Salamanka………………………………Jiří „Pařez“ Pařízek* Americký medvěd Kodiak (3,80 m)………………...Miloš „Míťa“ Petr* Hezkételátko…………………………………………Tomáš „Vinetoun“ Stránský* Huskachendost………………………..……………..Vojta „Plešoun“Rydlo* Ňákéselátko…………………………………………..Václav „Vorel“ Řehák Nová Almara…………………………………………Ondřej „Gauguin“ Seidl* * tyto role jsou bez alternace, tzn. pokud se herec zlije do němoty či jinak zhyne, tak si jeho úlohu bude muset divák pouze představit, což je ale nepředstavitelné……
Vážení přátelé a kamarádi zkvašených ovocných i zeleninových šťáv a milovníci rakouskouherské národní operní tvorby ! Pro lepší objasnění toho, co dnes zde spatříte, nejdříve uvádíme výňatek z přednášky současného předního českého teatrologa Ferdinanda Emanuela Spähera, se kterou vystoupil na Mezinárodním sympoziu hudebních historiků a operních korepetitorů, které se konalo 30.února loňského roku v rakouském Sankt Friedrich am Sahne, při příležitosti 150. výročí odjezdu Bedřicha Smetany ze švédského Göteborgu zpět do rakousko-uherské vlasti.
Z textu šestihodinové přednášky F.A. Spähera Vážení korepetitoři a korepetitorky, před časem jsem byl vyzván kolegy z pařížského Theatre Institut, ke znaleckému posouzení údajné původní literární předlohy, na základě které prý pak možná vzniklo dílo tak olbřímí velikosti, jakým bezesporu je naše, Sabinova a Smetanova, všem Čechům i Rakušanům tak drahá „Prodaná nevěsta“. Přiznám se, že se mnou ihned zacloumaly velké pochybnosti, ale protože kusé informace naznačovaly, že by mohlo snad dojít ke zpochybnění původu a námětu jednoho z kulturních drahokamů našeho společného národního pokladu, tak mi to nedalo a nakonec jsem se pustil do rozplétání tohoto neblahého a zrůdného klubka, které si, dle mého názoru, nijak nezadá s takovými pseudoliterárními podrazy, jakými byly např.„Rukopisy..“ či „Nibelungy“ a další rádoby autentické literární podvrhy. Je ale namístě, abych zde nyní nejdříve poděkoval přátelům z Bruselu, že se mi dostalo z programu POETCOR (Programme operation under the European Territorial Cooperation Objektive for Rubbish) takové finanční podpory, že jsem se mohl tomuto neblahému problému věnovat opravdu podrobně, takže závěry a zjištění, která zde předložím, jsou nesporná. Čeho že se tato lživá literární bublina vlastně týkala? Jak jsem již naznačil v úvodu, šlo mně o nalezení důkazů, které vyvrátí hloupá tvrzení o pravdivosti a autentičnosti tohoto literárního zvratku, který měl údajně posloužit ke vzniku nejslavnější české komické opery našeho největšího národního hudebního giganta Bedřicha Smetany, tedy naší milé „Prodanky“. Není dosud úplně jasné, jak se mohlo do rukou mých kolegů v Divadelním institutu v Paříži, dostat torzo zdánlivé kroniky z pro mě fakticky neznámé obce Čánka u Opočna. Faktem ale je, že po mém příjezdu do Paříže, jsem od nich obdržel faksimile části čánecké kroniky asi z poloviny 19-tého století. Bylo nesmírně obtížné rozluštit a odhalit skutečnosti, které měly záznamy skrývat a které se týkaly slavného operního díla, tedy lépe řečeno jeho údajné předlohy. Jan Kvasničák, kovář z Čánky, vedl kroniku obce těžkou a upracovanou rukou, rukopis měl dost těžko čitelný, pravopis prachbídný a ponejvíce psal o tom, jaké bylo počasí a kde hořelo (byl i velitelem místních hasičů, sbor zde byl založen na Den sv. Floriána v roce 1859). Část „kroniky“ má navíc některé listy neúplné a některé byly úplně vytržené a ztracené, takže chyběly. Jen svým příslovečným nadlidským úsilím jsem dospěl k základní faktografii a analýze zmiňovaného textu. Teď ale k jádru věci. V kronice se uvádí, že Bedřich Smetana navštívil na podzim, v roce 1861, obec Čánku a několik dní v ní i pobýval. Už zde jsem pojal značné podezření, že jde o tvrzení nepravdivé. Z dalších záznamů totiž vyplynulo, že se do Čánky měl údajně dostat takto: „Když se Bedřich Smetana vracel ze svého pobytu ze Švédska (1856–1861 strávil ve švédském Göteborgu, kam ho zapudil germánský absolutista a Wágnerovec Saša Bach), tak poté, co pohřbil v Drážďanech svoji nebohou choť, tak pokračoval zpátky domů po dnešní severní hranici ČR. Prý měl mít namířeno do rodné Litomyšle, nebo snad do Nového Města nad Metují, za svojí oblíbenou sestřenicí Luisou.
Bohužel, poblíž pruské obce Grunwald, dnes Zieleniec, mu uhynul kůň, takže milému Smetanovi nezbylo nic jiného, než putovat pěšky či příležitostnými povozy dále do vnitrozemí. V kronice se uvádí, že tak zřejmě přes Deštné, Rovné, Dobré, Hlinné, Bílý Újezd, Hrošku, Byzhradec, Voděrady, Novou Ves a dále úbočím lesa Křivina přes Dřízenské údolí do Přepych a odtud konečně i do Čánky. Uznejte, že toto opravdu zní značně nedůvěryhodně! Mělo to být v říjnu 1861 a Smetana se měl inkognito ubytovat snad právě u kováře Kvasničáka. Proč právě u něj, to není vysvětleno, nabízí se otázka, proč se neobrátil k odpočinku na opočenském zámku, jehož panstvo vždy bylo velmi příznivě nakloněno hudbě. Vysvětlením by zde mohla být skutečnost, že zámek v té době spravoval a vlastnil Josef František Jeroným Colloredo-Mannsfeld, který byl mladším bratrem Františka II. de Paula Gundakar Colloredo-Mannsfeld, který v r. 1843 tvrdě zasáhl proti opočenským sedlákům a později pak jako maršálek Windischgrätzova vojska se také podílel na uhašení revolučního povstání v r. 1848 v Praze, takže stál na druhé straně barikády než tehdy mladý revolucionář Smetana. Historický pamflet dále naznačuje, že Smetana se poměrně rychle zotavil z cestovních útrap a začal se dvořit jedné z mnoha Kvasničákových dcer. Dále jsem z textu kroniky vyrozuměl, že toho roku byla v celé oblasti obrovská úroda zelí, což vedlo k tomu, že jídelníček chudých rolníků a řemeslníků sestával fakticky pouze z této zeleniny. Tuto stravu samozřejmě s nimi jedl jak Smetana, tak i jeho vytoužené děvče, Mařenka Kvasničáková. Bohužel, zelí je sice velice zdravé, ale při jeho větší a trvalé konzumaci se fakticky nelze vyhnout drobné poruše zažívání, která je v medicínské praxi nazývána „meteorizmem“ - tedy střevní plynatostí, lidově zvanou „větry“. To snad mělo právě způsobit, že na první intimní schůzce Smetany s Mařenkou, došlo několikrát k tomu, že při společném láskyplném objetí na slámě v Kvasničákovic stodole, došlo ke spontánnímu úniku plynů z útrob obou milenců, což se prý krutě vrylo do citlivé duše Smetanovy. Bohužel, žádné další podrobnosti z torza kroniky nelze vyčíst než snad to, že v Čánce tou dobou také proběhlo tradiční podzimní posvícení za účasti komediantů s indiánem a medvědem a v záznamu z dalšího roku (1862) je pak ještě zapsáno, že Marie Kvasničáková byla shledána samodruhou, kdy otec dítěte byl nejasný. Dále jsem pak rozluštil, že se nakonec, prostřednictvím místního hospodského vyhazovače Kydala, podařilo přesvědčit mokerského movitého sedláka Máchu, aby si těhotnou Mářu vzal jeden z jeho synů. Snad to měl být Jeňýk, který byl sice mdlého rozumu, ale jinak byl vcelku zdráv, což bylo pro Marii lepší, protože pokud by na ní zbyl druhý Máchův syn, Václav, tak kromě značně pokročilé debility ještě i koktal. Velmi nečitelná pak je poznámka o věnu nevěstině, rozluštil jsem zde jen nějaké krávy, tele, husokachny (což je prý zvláštní odrůda vyšlechtěná v osadě Dobříkovec), sele, kus pole a novou almaru. Je tam i nějaká zmínka o dukátech, ale není jasné, kolik jich vlastně bylo. V závěru torza kroniky je pak ještě několik poznámek v tom smyslu, že snad o svých eskapádách měl Smetana, po návratu do Prahy, vyprávět svému známému Karlu Sabinovi a ten to pak prý použil jako základ příběhu, který nakonec dodal Smetanovi, jako první verzi libreta pro budoucí slavnou českou komickou operu „Prodaná nevěsta“.
O Sabinovi prý bylo známo, že byl nejen levičák, práskač a žvanil, ale navíc byl tou dobou téměř trvale pod vlivem alkoholu a tak se prý stalo, že namísto „Prodané nevěsty“ nadepsal libreto jako „Prděnka aneb spolkni tu Smetanu ty huso hloupá!“. Chtěl tím snad popíchnout pivního kamaráda Smetanu a připomenout mu jeho plynatý zálet při pobytu v Čánce? Těžko říci, i když jsem nikdy neměl o Sabinovi vysoké mínění, tak tohle tvrzení se mi zdá trochu přehnané. Z dalších poznámek ještě vyplývá, že Smetana pak prý měl narychlo spíchnout hudbu k této podivnosti, ale při první prezentaci, tj. při čtené zkoušce v Prozatímním divadle, v létě 1862, mu prý řekl tehdejší český národní ředitel Prozatímního divadla Franz Thomé: „…mit der Prothana ist es nichts...“ (volně přeloženo: „s tou Prodanou nic nebude…, prokázal byste mi velikou laskavost, kdybyste na smlouvě o jejím dalším provozování netrval, Herr Smetana..."). To pak prý teprve způsobilo, že pokleslé libreto bylo ještě několikrát přepracováno a celé dílo upravováno až do finální podoby, která pak byla slavně prezentována právě v Prozatímním divadle dne 30. května 1866. Musím ale říci, že se mi to celé zdá značně vybájené a proto nemohu snad ani věřit závěrečnému písemnému tvrzení kováře-kronikáře Kvasničáka, že právě úplně původní verzi „Prodanky“ secvičil místní divadelní soubor „Čanderáci“ a společně s očelickým souborem „Hlahol“ a dechovkou „Přepýchanka“, ji pod původním hanlivým Sabinovým názvem „Prděnka“ uvedli, jako šestiaktovou hru se zpěvy, a to o posvícení v roce 1863 v místní „Zélárně“ v obci Bolehošť. Představení, na které bylo dobrovolné vstupné a na kterém bylo zdarma podáváno zdejší vyhlášené kysané zelí, mělo být dokonce dávno předem vyprodáno! Bohužel, naturalistické nastudování, kdy herci byli před představením natolik nacpáni zelňačkou, že nebyli schopni udržet dekórum a tak hlasitě „bzdili“ jeden přes druhého, dále špatné odvětrání „Zélárny“ a rovněž i divácké „větry“ způsobily, že někteří z diváků ba i herců občas upadali do mdlob, takže hra byla často přerušována a postižení byli v těchto přestávkách vynášeni ven a kříšení vodou z místního rybníka s příznačným názvem „Nadýmač“. Toto představení navíc prý mělo také způsobit značné náboženské nepokoje v Bolehošti a okolí, protože ve stejném termínu, jako probíhala opera v „Zélárně“, byla v Bolehošti otvírána nově vybudovaná evangelická škola v č.p.72, která byla v těsné blízkosti rybníka. Evangelíci to totiž brali jako provokaci katolíků, kteří si novu školu pro své děti postavili až o rok později. Další podrobnosti o údajném představení se ale nezachovaly. Vážené kolegyně a kolegové, úspěchy hudby Smetanovy a nakonec i jeho české operní tvorby jsou nevyvratitelné a nezpochybnitelné a proto jsem přesvědčen, že pokud jsem vaše pochybnosti o nesmyslnosti obsahu, nebojím se říci „Čáneckého kronikářského pamfletu“, cele nevyvrátil, tak že se mi to v rámci dalšího finančního grantu z Bruselu jistě podaří a vrátím naši „Prodanku“ tam, kam po zásluze patří, a to na piedestal české národní kultury. Dovolte abych zde zvolal: „Kde by nyní bylo Národní divadlo, kdyby se ukázalo, že k „čánecké anabázi“ mistra Smetany skutečně došlo?!“ .
V závěru této části svého vystoupení si nemohu odpustit naprosto aktuální a ověřenou alarmující informaci, kterou jsem nedávno obdržel. Dozvěděl jsem se totiž, že by snad ono hanlivé a obscénní libreto mělo být přece jen oprášeno a ve spojení s krásnou Smetanovou hudbou znovu realizováno! V severovýchodních Čechách existuje údajně nějaké extrémistické, rádoby divadelní a happeningové sdružení zvané „Hoši Šindelářovi“, které právě tuto nechutnost někde vykutalo a chce ji prezentovat na tradičním setkání obdobných a stále přiopilých živlů, které nazývají „Čůčobraní“ a které pravidelně konají snad někde na hranici bývalých Sudet. Příznačnou tečkou k této informaci pak je to, že při této akci v loňském roce, bylo nad vší pochybnost prokázáno, že „Hoši Šindelářovi“ jsou opravdu prasata! Budu jejich hnusné počínání proto bedlivě sledovat, v převleku Bedřicha Smetany hodlám navštívit jejich akci a v případě, že svůj „kus“ opravdu předvedou, budu je nemilosrdně veřejně pranýřovat, třeba až v Haagu nebo u starosty v Suchém Dole! A nyní k dalším aspektům díla Smetanova…….(konec úryvku z přednášky F. A. Spähera).
Vážení přátelé a účastníci „Čůčobraní“, nemůžeme se ztotožnit s podivnými vývody F. A . Spähera, ba ani s tím, že „Hoši Šindelářovi“ jsou opravdu prasata, protože na minulý ročník, kde to mělo být údajně prokázáno, si žádný z tehdejších účastníků nevzpomíná. Právě proto, abychom dokázali opak a zpochybnili vratká tvrzení Späherova, pozvali jsme umělecký soubor „Hochů Šindelářových“ opět mezi nás, aby zde provedli svoje pojetí původního libreta. Dokonce se nám podařilo přesvědčit uměleckého vedoucího a autora nastudování tohoto díla, aby nám umožnil otisknout popis děje v podobě, jak ho pro toto jedinečné představení zpracoval. Věříme, že si „Prděnku“ Hochů Šindelářových zamilujete a o to raději pak také navštívíte i některá klasická nastudování děl Bedřicha Smetany. Přejeme příjemnou zábavu! Plappermaul
Za organizační výbor: Servác
Popis děje: (volně podle autora nastudování zpracováno pro tisk programu zástupcem producentské agentury „Tišan“ p. Günterem von Furz)
(1. akt) Za zvuků ouvertury, která se až nápadně podobá originálnímu dílu mistrovu, vchází po chvíli na scénu stařičký hudební skladatel Friedrich Sahne, zádumčivě se šourá po scéně, co chvíli se zastaví, aby nabral dechu a co chvíli si řádně „uleví“, což prý představuje uměleckou informaci autorovu o fakticky jednodruhové zelné stravě, které se Smetanovi v Čánce, Mokrém i Očelicích údajně dostávalo. Pozorný divák může zblízka sledovat časté záškuby hlavy i údů skladatelových, což je způsobeno značně „naturščickým“ ztvárněním této postavy a má to prý symbolizovat údajnou progresivní paralýzu, která dle lživých tvrzení některých historiků, měla být důsledkem nevázaného skladatelova sexuálního života při pobytu ve Švédsku. (Prvně toto bylo uvedeno ve zmatené studii švédského „smetanologa“ Gunara Larssona, kterou publikoval kolem roku 1900 pod dvěma názvy „Cream in Sweden“ a „Swedish three“ v časopise Aftonbladet). Dnes je již všem jasné, že náš největší národní skladatel, zemřel sice v ústavu choromyslných v Kateřinkách (konečně odtud přijel i jeho dnešní představitel), ale nebylo to v důsledku údajné pohlavní choroby, ale šlo o „osteomyelitidu“, jak na základě prozkoumání Mistrovy lebky prokázal v roce 1988 známý stomatochirurg Doc. MUDr. Jiří Rambo. (2. akt) Předehra končí, Friedrich se dobelhá na okraj scény a začíná znít ryčný „Pochod komediantů“, za jehož zvuků připochodují do kruhu na scénu ostatní postavy dramatu. Průvod postav vede Kydal, za ním poskakuje zemitý Jeňýk (kterého jeho představitel ani nemusí hrát, neboť je jím sám i v civilním životě), jako další kráčí bubnující Indián následován komediantskou Esmeraldou Salamankou, která vede na řetězu divokého amerického medvěda Kodiaka. Není úplně jasné, proč posílá autor nastudování na scénu některé další, dost nepochopitelné a podivně nazvané postavy v tomto pořadí: Hezkételátko, Huskachendost a Ňákéselátko a na jejich konci dokonce snad uvidíme i Novou Almaru. Bizarní průvod zakončuje nezvykle korpulentní a ještě k tomu těhotná Mařenka, zvaná „Prděnka“(proslýchá se, že ji nehraje žena, protože s představitelem Jeňýka nechce žádná herečka nic mít). Kydal vystupuje doprostřed sálu a začne vykřikovat a lákat diváky na atrakce posvícenských komediantů. Ti se u toho představují (hlavně Esmeralda s Kodiakem a Indián).
(3. akt) Nástupní vřava se uklidňuje, do čela scény vystupují Jeňýk s Kydalem a začíná znít jejich duet, opět poměrně značně podobný slavnému originálu, který již od roku 1866 zní v našich divadlech, zde ale v jakési zvláštní „vlachovkové“ verzi, snad ji tam autor zařadil proto, že je přesvědčen, že Prodaná nevěsta ve skutečnosti není opera, ale právě jakási vesnická „dechovková taškařice“. Není ale třeba se obávat, hudba je sama o sobě v podstatě jediný aspekt, který připomíná slavné dílo Smetanovo. Když Kydal vychvaluje Jeňýkovi věno Mařenčino, ostatní postavy již tradičně bezcílně bloudí po scéně, a to po celou dobu, dokud nedozní duet Kydala a Jeňýka, pouze si do toho občas některý z herců „uleví“. Především „Huskachendost“ se v této disciplíně tradičně vyznamenává. Duet doznívá a navazuje krátká „bezhudební“ namlouvací a překlenovací část, kdy se k sobě přibližují Jeňýk a Mařenka a k tomu se „přitírá“ i slintající Kydal. Nastává jejich společný krátký souboj v hlasité plynatosti. (4. akt) Jeňýk, kterého Mařenčiny „větry“ evidentně přitahují, zažene dotírajícího Kydala, přitančí k „Prděnce“ a začínají spolu odvážnou intimní baletní kreaci, příznačně nazvanou „Věrné milování“. Vzhledem k sexuální a fyzicky rozdílné dispozici těchto dvou postav, to ale spíše lze nazvat jako „marné obcování“. Jejich počínání evidentně zaujme i ostatní postavy na scéně a tak za křehkých a lyrických tónů dueta se začínají spolu vzájemně namlouvat. Esmeralda rozjíždí předehru ve stylu S&M s Kodiakem, Hezkételátko poměrně nečekaně brzy defloruje Ňákéselátko, Huskachendost penetruje Indiána i s bubnem a nebohý stařičký Sahne je nucen orálně uspokojit Novou Almaru. Lichého a impotentního alkoholika Kydala nakonec, po kratičkém odmítání, přijmou do „trojky“ Jeňýk s Mařenkou. (5. akt) Děj nabývá na intenzitě, což tentokrát celkem trefně podbarví známá „Skočná“, herci si tuto část velmi užívají, situace na scéně je však brzy značně nepřehledná, postavy se začnou chovat promiskuitně a diváci tak brzy nepoznají, kdo má koho opravdu rád a kdo se chce jen rychle „uspokojit“. (6. akt) Proto je jen vysvobozením pro všechny přítomné, když zazní známý závěrečný Smetanův gospel „Proč bychom se netěšili“ - (zde je třeba poznamenat, že autor nastudování dlouho trval na tom, že by se v této části mohl „živě“ společně s diváky zpívat text: „..proč bychom se nešukali a Smetanu vybryndali…“, nakonec jsme mu to ale rozmluvili, vedeni obavou, aby nedošlo k nějakým davovým psychózám). Tento společný sbor je zároveň pro herce i diváky signálem toho, že je konec společného utrpení a nastává prostor pro závěrečnou „děkovačku“. S úctou
Günter von Furz
Potíže se zažíváním, nadýmáním a plynatostí postihnou čas od času každého z nás. V Česku trápí špatné zažívání alarmujících 80 procent žen! Jak jste na tom vy? Jsou vaše prdy v pořádku? Zácpa, průjem, bolest břicha, nechutenství, nucení ke zvracení, zvracení, nadýmání, plynatost… – to vše jsou projevy zažívacích obtíží. Dost často se projevují také pálením žáhy, bolestí na hrudi, celkovou únavou, slabostí a pocitem nevůle. Říkáte si, to je jen drobnost. Jsou ale i projevy, které nás nutí vyhledat pomoci lékaře. Jde mimo jiné o nechtěné hubnutí, náhlou změnu konzistence stolice, přítomnost krve ve stolici nebo trvající či kruté bolesti. Tyto obtíže mají často lidé při onemocnění jícnu, žaludku, tenkého nebo tlustého střeva, chorobách žlučníku a žlučových cest nebo břišní slinivky, varuje gastroenterolog, docent Pavel Kohout z II. interní kliniky Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Podle něj bychom měli zbystřit i u obyčejné plynatosti. I když to vypadá podivně, prdy mohou být za určitých okolností i objektem zkoumání lékařů. Problémem jsou dlouhodobější obtíže, které neustoupí ani po změně stravovacích návyků nebo jsou doprovázené dalšími tzv. varovnými příznaky, jako je nechutenství, hubnutí, porucha vyprazdňování, zvýšená slabost, únava či chudokrevnost. Pak je třeba vyhledat odbornou pomoc.
Ukažme si na pachatele Tvorba plynu ve střevě je zcela přirozená záležitost. Tedy i u noblesních dam vznikají střevní plyny a unikají ven. V celém trávicím ústrojí je přítomný více než litr plynu, z čehož cca 75 % odchází denně přirozenou cestou. Prdět je tedy naprosto přirozené a normální! V žádném případě nejde o příznak choroby, pokud vás neprovází další nepříjemné problémy. Samotný prd se přenáší ke konečníků stejným způsobem jako výkaly a vyvolává obdobný pocit potřeby a nepohodlí. Nervová zakončení v konečníku však dokáží rozeznat rozdíl mezi výkaly a prdem. Naše tělo tedy pozná, jestli stačí odejít do ústraní, nebo je rovnou nutné vyhledat toaletu a vyprázdnit se. Zvuky obyčejně spojené s prděním jsou způsobené chvěním řitního otvoru. Zvuk je ovlivněn propustností řitního svalu, rychlostí plynu, vlhkostí a
tělesným tukem. Prdy páchnou. Je to způsobeno tím, že plyn, který se vytváří v průběhu trávení, má často nepříjemný zápach způsobený nízkou molekulární váhou mastných kyselin, sirovodíkem a jinými sirnými sloučeninami.
Tvorba plynů ve střevě je významně závislá na složení stravy, velikosti podílu živočišných a rostlinných bílkovin, vlákniny, sacharidů a jistě je ovlivněno i mikroflórou střevní. Střevní plyny se skládají především z vodíku, kysličníku uhličitého, metanu, kyslíku a dusíku. Produkce vodíku, metanu a kysličníku uhličitého je závislá na chemických procesech ve střevech a na metabolismu bakterií. K nejčastějším pachatelům patří kapusta, zelí, růžičková kapusta, květák, brokolice, luštěniny a cibule.
Jak vám to prdí? Zvýšená plynatost může být problém. Na jedné straně cítí člověk nepříjemné pocity v břiše, ale navíc se pravděpodobně i stydí a někdy se může se i stranit společnosti. Nechce si připadat trapně. Přitom jednou z příčin zvýšené plynatosti může být pochopitelně i stres. Můžeme například v důsledku stresu nevědomky polykat zvýšené množství vzduchu jako tik. Také úzkostliví lidé mají většinou problémy se zvýšenou plynatostí, zvláště jsou-li vystaveni společenskému tlaku s nemožností ulevit si nebo nutností dlouhodobého sezení a absencí pohybu. V případě úzkosti nebo deprese není chybou podat antidepresiva nebo léky určené k přeladění námahy. Nutné je dbát na složení střevní mikroflóry, případně upravit jídelníček nebo podat probiotické bakterie, radí gastroenterolog, docent Pavel Kohout z II. interní kliniky Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Postarejte se o svá střeva Obecně za zažívací obtíže mohou bakterie, které obývají prostor střev – ty vytvářejí společně se všemi mikroorganismy takzvanou střevní mikroflóru. Po většinu času žijí všechny bakterie v symbióze. Pokud však dojde k narušení této rovnováhy, dojde k přemnožení škodlivých bakterií, které mohou způsobit zažívací obtíže (například nadýmání, pocit těžkosti od žaludku, zácpa nebo průjem, poruchy střevní pasáže apod.), může nastat pocit ztráty energie nebo i celková únava. K tomu, aby zůstala naše střevní mikroflóra v rovnováze, je třeba jíst vyváženě, nezapomínat na pohyb a zbytečně se nestresovat. Trápí-li vás potíže se zažíváním, nadýmání nebo plynatost dlouhodoběji, měli byste věnovat zvýšenou pozornost především svému jídelníčku. Především musíte zjistit, jestli konzumujete dostatek vlákniny a dbáte na správný pitný režim, který by měl zohlednit fyzickou námahu a teplotu okolního prostředí.
Plynatost (meteorizmus) Meteorizmus, neboli plynatost střev, lidově označovaná jako „větry“, může mít mnoho příčin, ale tou nejčastější je nesprávná kombinace jídel nebo konzumace potravin, které způsobují nadýmaní. Mezi ně tradičně patří luštěniny, zelí, některé sýry, vejce a u některých lidí také mléko a mléčné výrobky. Nadměrná plynatost však může být i důsledkem stresu nebo organického onemocnění, takže pokud přichází nečekaně a postižený si není vědom, že by předtím snědl některou z potravin, která může vyvolat tyto obtíže, měl by se obrátit na svého praktického lékaře. Podle Wikipedie zdravý člověk vyprodukuje během jednoho dne přibližně půl litru střevních plynů a průměrně si od nich uleví čtrnáctkrát denně.
Nadýmání po konzumaci fazolí, které je nejčastější, způsobují oligosacharidy, s nimiž si lidské tělo nedokáže poradit a pořádně je nezpracuje. Při rozkladu těchto cukrů ve střevech dochází k nadměrné produkci plynu, který si hledá únikovou cestu ven. Plynatostí však trpí i lidé, kteří neholdují fazolím a dalším luštěninám, ale mají citlivější střeva nebo trpí sníženou pohyblivostí střev. Trápí-li vás potíže se zažíváním, nadýmání nebo plynatost dlouhodoběji, měli byste věnovat zvýšenou pozornost především svému jídelníčku. Především musíte zjistit, jestli konzumujete dostatek vlákniny a dbáte na správný pitný režim, který by měl zohlednit fyzickou námahu a teplotu okolního prostředí.
Informace pro účastníky Přijímáme vzorky pouze v čistých lahvích o obsahu 1 l ! Důsledným dopíjením vzorků přispějte k vyšším úsporám ovoce pro vaše děti ! Kvašenou chlévskou mrvu, pravá vína a kupované vzorky nepřijímáme ! Nepodplácejte degustační komisi ! Úplatky dávejte pouze řediteli soutěže ! Hostesky osahávejte jen na jejich přímý pokyn ! Zvracejte pouze v „Blicím gorodku“ ! Jiné exkrementy vypouštějte pouze na místech k tomu určených ! Předčasně uhynulé ukládejte do kontejneru označeného nápisem „Žichlínek“ ! Nerozkrádejte tombolu, nebo nic nevyhrajete ! Ubytování i doprava individuální ! Usmívejte se na hostinského a barmanky ! Platby pouze v hotovosti !
Další varování pro účastníky !!! Nečuchejte k Sahnemu ! Nekydejte s Kydalem ! Nezapalujte Jeňýkovi a Mařence prdy ! Neprokopněte Indiánovi buben ! Nevytrhávejte Esmeraldě piercing ! Netahejte Kodiaka za řetěz ! Nedojte Hezkételátko ! Nesypte zrní pro Huskachendost ! Nesolte Ňákémuselátku ocásek ! Nekopejte Novou Almaru do zadních dvířek !
