5-^
Sebrané spisy Ignáta Herrmanna. drobné BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. Vzponilnky K Ja-Vydání tvrté. 325 malomstské nejstarší a
I
II.
stran.
kroniky.
episody z
Drobné OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA. patnácté
pHbéhy ze života 1929, 424 stran.
III.
spoádané pražské rodiny. Vydání
''^'
••
^
TCHÁN KONDELÍK A ZET VEJVARA. (Pokraování
40-,. Drobné nárty. Vydání života ze šesté. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky Vydání šesté. PAN MELICHAR. Obrázek z „tiché „ 45* pražské domácnosti. Vydání páté. 467 stran.
Otce Kondelika.) Vydáni desáté. 464 stran.
Z CHUDÉHO
IV
V.
KALAMÁE.
ZPRAŽSKÝCHZÁKOUTÍ.Humorist.arázovitéobrázky
Vydání tvrté. 224 stran. Humorné obrázky ze života „pespoetných". tvrté vydání. 225 stran. KRÁMU. Líení z pražského ži VII.-VIII. U II. vota. Cástl.all., astili. alV.Vyd. osmé. I. K25--, PRAŽANÉ. Postaviky z pražských zdí a ulic. IX. Vydání tvrté. 300 stran. X. RODINY A RODINKY. Drobné výjevy z pražského života. Vydání druhé. 264 stran XI. DVÉ PRAŽSKÉ IDYLLY, Vydání tvrté. 224 stran. XII. DOMÁCÍ ŠTSTÍ. Dva stínové obrazy z manželského života. Vydáni tvrté. 212 stran. KARAFIÁTOVA a jiné povídky XIII. ŽENITBA staromládenecké. Vydání druhé. 272 stran. DEVÁTÉ. Ticet nedlních povídek. VyXIV. PÁTÉ ze života.
VI.
^^^-
..
STAÍ MLÁDENCI.
SNDENÉHO
I"'
..
„ 30--
BODÍ
PÁN
PES ZTEŠTNÉ -
dání tvrté. 305 stran.
XV.
lenky.
Strašidelné.
druhé. 340
^^^
—
„ 21-»
20—
„ 20 25-50
(Chránnka. - Pouhé smyš„Amerikánské.") tvrté vydání.
— SMÍŠENÉ ^^
.,
,
>•
28-50
ZBOŽÍ.
ovzduší kanceláského a kupeckého. Vydání
str.
..
FOXL-VOÍŠEK A JINÉ HISTORKY KRATOCHVILNÉ.
XVIII.
z
..
..
-
KANCELÁSKÝ PRACH. Drobné rty
XVII.
28- oO
HISTORKY.
344 stran.
XVI.
..
Vydání tvrté. 180 stran. Vydání tetí. 228 stran.
20--
16-„ 19-50 ,,
BURLESKY.
PAMTÍ STARÉHO MRZOUTA A JINÉ HISTORKY KRATOCHVILNÉ. (Povídky o paní Angelin
XIX. Z
Knedlhansové, bvvalé kvartýrské.
- Mládenci
a ženichové.)
Vydání druhé. 294 stran.
>>
14"
-
2-1
-
XX. O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. Díl I. O literátech, umlcích a hercích. — Dv vzpomínky zcela intimní. Vydání druhé. 256 stran.
XXI.
DUŠIKOVÝ. PÍBHVydání tetí. 212
desátých.
XXII.
XX III.
••
Rodinná historka
z let
sedm„
stran.
21-50
NOTÝSKV PAVLA AMRDY, písae pi výpomocném úad. Díl prvv. 263 stran. tvrté vydám. Z NOTÝSKV PAVLA AMRDY. Díl druhý. 288 stran.
„ 21--
tvrté vydání.
••
23'
„
5C—
Z
VDAVKY NANYNKY KULICHOVY A CO KOLEM NICH SBHLO. Šesté vydání.
XXIV.-XXV.
SE
XXVI. EVICKA XXVII.-XXVIII.
a
jiné výjevy rodinné. Vyd. DROBNÍ LIDÉ. I. a II. díl. Vydání
druhé tvrté.
K 18—
Cena obou díl
PED PADESÁTI LETY. XXX. PED PADESÁTI LETY. XXXI. MUŽ BEZ TINÁCTKY a XXXII. PED PADESÁTI LETY. XXIX.
XXXIII.
jiné
mínek.
„
„
24--
,.
28-
,,
24-
povídky nedlní.
„
111. dil.
Kniha drobných vzpo-
II. díl. díl II.,
BRATÍ ADAM.
XXXV. ŽENITBA
300 stran.
Podivuhodný
píbh
amerikánský a jiné historky. 250 stran.
XXXVI. XXXVII.
—
20241824-
„ „
II. díl.
O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH.
XXXIV. BLEDNOUCÍ OBRÁZKY,
56-
„ I. díl.
OTECHNEBOŽTÍCÍCH a j. historky nedlní. 296 str. PÍBH JEDNOHO DNE a jiné. 202 strany.
„
28-
,,
20--
,,
48'
„
32-
Saraostatn vydáno:
KDYŽ
SI
NÁŠ
DDEEK BABIKU BRAL.
JÍRA ZBOJNÍK,
knížka pro velké
i
malé.
Rozebráno.
Brož.
K
12-,
v pergamenové vazb.
LIDIKY A zvíátka. F.
Topie
Ilustroval
—
Prokop Laichter. Nákladem
1926.
TRÉ KAPITOL Z MALOMSTSKÉ KRONIKY. Váz. K48--, na ru. pap. v pergamenu,
s
MANŽELOVA PÍTELKYN.
podp. aut. ,,180- — Žert z mladé domácnostio jednom
jednání. (Divadelní bibliotéky Pospíšilovy svazek 183., obsahuje též aktovku Karla Šípka: Starší závazky.)
TOBIAŠKÚV ŠTDRÝ DEN A NKOLIK ŽERTOVNÝCH POVÍDEK O zvíátkách. U F. Topie v Praze. (Osení, knihy mladých
tená,
svazek 19.) Tetí vydání 1915.
G-50
,,
VÁNONÍ KOLEDY. Drobné historky vánoní a sylvestrovské. Druhé vydání. Z POVÍDEK NEDLNÍHO KRONIKÁE. Deset kratších delších i
historek. 230 stran.
ARTUR A LEONTYNA. FELÍKÚV ROMÁN. Dva
Pražský díly.
píbh
Celkem 462
z
doby nedávné. 264
stran.
stran.
K-KE-KU.
Podivný pelud zrakový i sluchový a trochu mluvnice pro všeobecnou potebu.
OJCIEC KONDELIK
Peklady do polštiny: I NARZECZONY WEJWARA.
autora z czeskiego przeiožyl
Pawel Laskowski.
Za pozwoleniem (Bibliotéka dzie!
wyborowych. No. 257-259.) Ve Varšav 1903. Druhé vydání 1924. KONDELIK IZIEC WEJWARA. Z czeskiego przetiomaczyla Kazi-
TEŠ
mieraUhlenfeld.(Bibliotekadzie}wyborowych736 — 738.) Ve Varšav 1912. (U sndeného krámu.) Do polštiny peložil Adam Lach. ,,Dzennik dla wszystkich". Ve Varšav 1905.
ZJEDZONY SKLEP.
Peklady do
charvatštiny:
DOMAA SREA. žil
(Domácí štstí.) Dvie slike iz brašnoga života. PeloMakso Kuntari. ,, Národn novin" v Záhebe, záí-listopad 1905.
OSVTA ZALJUBLJENOGA DRUGE HUMORESKE. V Záhebe 1917. I
Do holandštiny: VADER KONDELIK EN BRUIDEGOM WEJWARA. Kleine gebeurtenissen uit het leven van een Prager gezin. Naar het Barentz-Schónberg. Geautoriseerde uitgave. W. Becht 1909.
Boheemsch
doo
Amsterdam,
S. J. J.
H.
SCHOONVADER KONDELIK EN SCHOONZOON WEJWARA. Kleine gebeurtenissen uit het leven van een Prager familie. Naar het Bodoo S J. Barentz-Schónberg. Geautoriseerde uitgave, Amsterdam, H. J. W. Becht 1911.
heemsch
.
MIJNHEER MELCHIOR. Jo Arenberg.
(Pan Melichar.) Geautoriseerde vertalin van deníku Het Volk v listopadu 1912.
V amsterodamském
MIJNHEER MELCHIOR.
KINDERLOOS.
(Pan Melichar.) (Bezdtná.) Naar het Boheemsch van Ignát Herrmann (Schrijver van Vader Kondelik enbruidegom Wejwara enz.),door S. J.Barentz-Schónberg. Geautoriseerde uitgave. 185 stran. Amsterdam, H. J. \V. Becht, v listopadu 1914.
DE IDYLLE VAN MIJNHEER POTÁPKA. V
Het Volk.
deníku
Amsterodam 1923.
Do
OE
KONDELIK
slovinštiny:
ŽENIN VEJVARA.
IN
Z avtorjevim dovol jenjem v Celju (Štýrsko), 1910.
,,Narodni Dnevnik"
poslovcnil Stanko Svetina.
TAST KONDELIK IN ZET VEJVARA. vara.) Poslovenil Stanko sko),
Svetina.
O ŽIVALCAH.
KAKO
(Tchán Kondelík a ze VejNárodní dnevnik" v Celju (Štýr-
v podzimu 1910.
IVANCKOV SVETI VECER dr.
,,
IN
(Tobiáškv Fran Bradá. Lubla 1923.
SE JE KULICHOVA
OKOLÍ NJE SPLETLO. Dr. Bradá. Ig. Kleinmayr
&
Do
NKOLIKO VESELIH štddrý
den
atd.)
NANINKA MOŽILA
Pevel
IN
POVESTIC íz
ešine
KAJ SE JE
Nanynky Kulichovy.) Poslovenil Bamberg v Lublani. (V tisku.)
(Vdavky Ferd.
franštiny:
MONSIEUR KONDELIK ET SON FUTUR GENDRE. delík a ženich Vejvara.) Peložil J. L. Chollet. ,,Gazette de
(Otec
Kon-
Prague" 1923.
Do anglitiny: (Bezdtná.) Ve sbírce The worls classics (Selected tales, Oxford university press). Peložila Marie Buschova, 1925.
CHILDLESS.
HERR MELCHIOR. (Fráter z Podskalí.)
Czech
Do nminy: DER FRATER AUS PODSKAL.
(Pan Melichar.)
DER TONI LIEFERT.
von Johann Michael.
,,
Prager Zeitung" 1896 —
(Tonda odvádí.) Deutsch
7.
VATER KONDELIK UND BRÁUTIGAM WEJWARA,
Kleine
Episoden aus dem geordneten Haushalte einer Prager Brgeríamilie.AutoÚbersetzung aus dcm Bóhmisehen von Luise Tluho. Berlin, Dr. Franz Ledermann, 1907. Dva svazky.
risierte
SCHWIEGERVATER KONDELIK UND SCHWIEGERSOHN WEJWARA. Autorisierte Úbersetzung aus dem Bóhmischen von Luise Tluho. Berlin, A. W. Hayn's
Erben, 1911.
AUSGEWAHLTE GESCHICHTEN
von Ignát Herrmann. Autorisierte Úbersetzung aus dem BOhmischen von Annie Auednlek (Slavische Romanbibliothek, Band X.) Prag, Verlag von J. Otto, 1908. ZWEI IDYLLEN. (Dv pražské idylly.) Peložila Klára Hbschová. ,, Union" v Praze, nor-kvten 1910.
PRAGER
HAUSLICHES GLOCK. ,,
(Domácí štstí. )Autorisovaný peklad Em.Schicka. Union" v Praze, 1911. Též samostatn nákladem Ed. Beauforta.
FOXL-SPITZ
(Foxl -Voíšek.) und andere kurzweilige Geschichtcn. Autorisovaný peklad Viktora Nesslera. ,, Union" v Praze, prosinec bezen 1914. 1913
SEBRANÉ SPISY
Ignáta Herrmanna DÍL XXXVII.
píbh jednoho
dne
^ó'/VjvtR^j^
P&
A JINÉ
Sosg
lit
2)7
V
NAKLADATEL
F.
PRAZE TOPI KNIHKUPEC
píbh jednoho dne A JINÉ NAPSAL
IGNÁT HERRMANN TVRTÉ VYDÁNÍ
V
NAKLADATEL
F.
PRAZE TOPi KNIHKUPEC
Právo pekladu do všech jazyk, jakéhokoli zdramatisování neb zfilmování a všechna práva
vbec
autor
si
vyhrazuje.
TISKEM ESKOSLOVENSKÉ GRAFICKÉ UNIE
A. S.
V PRAZE
1932
PAMÁTCE ZASLOUŽILÝCH
PSTITEL JAZYKA ESKÉHO
FRANTIŠKA BÍLÉHO VE
VDNÉ
a
JANA KABELfKA
VZPOMÍNCE I.
H.
PÍBH
JEDNOHO DNE
VŠEDNÍ PRAŽSKA HISTORKA
Z
DOBY NEDÁVNÉ
(Psáno
r.
1917 pro Nár.
samostatn poprvé vydáno
r.
1.,
1918.)
1.
ZASTÁVKA.
Byla nedle na sklonku záí
a byl
Pražanm
svatého Václava, všem
zárove svátek tak milý. Byl
den, o kterém se íká, že jest jak ukolíbaný.
Vedra
mírn
hálo,
parného
léta
byla pominula, slunce jen
jako by zemi na rozlouenou líbalo. Vzduch se rozechvíval
svžím, koenitým dechem jesen. Vonl
vonfi zoranou
ovocem, vonl vínem,
ale
enou pdou,
byla vydala všechny plody
která
již
a zvlá-
Picházely zdaleka tyto závany, druh druha v daleké dálky zas unikaly. Byl den, jaký v lovku probouzí touhu, aby ml kídla a mohl se vznésti v kišálné ovzduší a plouti jím kamsi do neznáma, nedozírna. Byl den, za jakého by se lovk chtl znova narodit, aby se oistil ode všeho, ímkoli jej všecek minulý život potísnil. své.
stíhajíce, a
Kdy
veškeru bytost napluje palivá a bolestn
marná touha, aby
se vrátil jediný den prostého, nevinného dtství, nebo aspo neskonale blažená chvíle, kdy v nejistším hnutí duše a srdce, v roz-
kvtu a
mládí poprvé zašeptal v ucho
stoudn
se zardívající
dívky:
,,
Miluji
zbožované t!"
12
Ve znaném rozporu
pvabného dne
dvacíti neb osmadvacíti
cházel
pové
ped
ulici
s
usmvavou tváí
let,
který netrpliv
nevelikým, nevysokým
na
pokraováním
tohoto
bylo vzezení mladého muže, šestá-
Novém ulice
mst
domem v
pražském, kteráž
Štpánské, Tváil
chvílemi povytahoval hodinky,
pi
Lijest
se nevrle,
emž
sotva slyšiteln zasykl, a když kráel
pe-
pokaždé
mimo
vrata
domovní, vždy upíral zraky do prjezdu tak naléhav, jako by chtl kohosi na ulici vyvábit. To inil, když nikdo nebyl práv nablízku. Jestliže však s kterékoli strany nkdo se blížil, tu mladý muž zrychlil kroky a rozhlížel se pátrav po všech štítech na domech vedlejších, peítaje jména a nápisy, jako by kohosi hledal. Ale když lidé popošli, chvatn se vracel ke vratm, aby nepropásl osoby oekávané. Nikdo však nepicházel. Vytrousily se toliko dv ti holice, které již nebyly dtmi a ješt nemohly býti nazvány dívkami, s modlitebními knihami, ubírající se do kostela. A vybhly dv ti malé dti, jejichž obvyklá divokost byla dnes krocena pohržkou matek: ,,A se mi tam nevztekáš, harante, nedlní šaty nezmažeš, nebo dostaneš na
komínek posvícensky!" Tu mladý lovk pokaždé rychle popocházel, ímž pece neunikl pozornosti holic ani drobné havti. Všichni se na nj podívali a v jejich oích tkvl výraz, jako by ho nevidli dnes poprvé. Sku-
ten ho vidli již nejednou.
Ale ješt nikdy v dnes-
\
13
ním pkném, zbrusu novém odvu,
s
mkkým vlnným
pláštm pes levou paži kou skoicové barvy se stíbrným hákem,
hndým a s
za
hlnjž
A ml taky zcela nové nový klobouk bobrový" jak z myšího kožíšku, hedvábného lesku a srsti tak hebounké, že jen lákala, aby jej ruka pohladila na levém zápstí.
visela
rukaviky okoládové
a
,,
tvá se do nho zatulila. Dti stídav strkaly ukazováky do úst, vyndávaly je posilnné a naklánjíce se k sob šeptaly nebo
si
navzájem:
„Pan Kratina!" Šeptaly to
dtským
devátou stnou, a se
šeptem, který
je slyšeti za
slyšel muž. Jeho nevrlost jen tím podráždila a zmnožila. ,,
i
Pojdte, zmetkové!" pomyslil skoro hlasit. dále popošed žehral a reptal:
A
,,Tedy to mínila
vážn,
opice, že pro ni
mu-
sím nahoru!"
Opt sáhl po hodinkách a skoro Vždy nám vlak ujede!" A te tedy se rozhodl. Otoil
se ulekl:
,,
se
na
pat
a
jako by chtl zašlápnouti vše, co mu v cestu pijde. Dti se ulekly toho náhlého obratu rozkroil
se,
v chodb domovní. Cesta byla volna. Muž, kterého drobotina byla nazvala panem
a zmizely
chvatn stoupal do druhého patra. Tu tsného schodišt vedly na pavla, která v pravém úhlu rozbíhala dvma smry.
Kratinou,
dvee se
z
sousední
Dm
ml
podobnou, zcela soumrnou pavla.
14
která tvoila úhel opaný. Kdo se na kterékoli pavlai objevil, mohl býti pozorován z obou dom. Tento kus cesty pes pavla, až do posledních
dveí, byl mladému
dl takové prvé a
staré
tušil,
sledují a že
lovku
nejtrapnjší. Nenávi-
pavlaové domy. Nebyl zde po-
že nejedny cizí zraky odkudkoli ho
ho
již
dobe
nemohl vdti, kým
znají.
Nechtje
vidn
a
jest
mže
kým
se ohlížeti
tedy
nkdy,
poznán jako ,,ten pán, který chodí k Bežanským". Toto pomyšlení hntlo jej a žralo. Pipadal si tu jako na pranýi. Než ušel tch ticet krok po pavlai, která se mu chvla pod nohama, umioval si, že ji dnes naposledy. Nikdy již ho sem Jula nedostane.
ve chvíli nejnevhodnjší,
býti
mí
Odnauí
ji
to.
Došel tedy posledních dveí, zaukal a neekaje pobídnutí zevnit otevel a vešel. Octl se v prázdné kuchyce, odkud vedly otevené dvee do svtnice. Zaukal na pažení tchto dveí, z pouhé toliko zdvoilosti, nebo již prvé jeho zaklepání bylo slyšeno a dvé zrak otáelo se k nmu, a pronesl s výrazem uctivosti, do které se musil i
nutit:
,,Ruku líbám, milostpaní!" Rozhlédl se svtnicí a ekl ješt: ?" „Slena Jula Ten otazník byl za celou nedokonenou vtu.
—
Byla to obstárlá paní, které pozdrav jeho
svdil. Byla stará jenom na pohled a bylo nesnadno uhodnouti
její
vk. Vypadajíc
jako šedesátiletá
15
nefiila snad ani celých padesát.
lenošce
velikými uchy, za
s
pvodn
u kterého
jen sívala, ale který
taky za stl
sloužil
jídelní.
nebo jakási vleklá nemoc že jen
s
namáháním
ale plná
již
nikterak
ji vlády v nohou, vychudlá v hrudi, vlasy, hladce na skrán pi-
nekrášlila.
ji
V
dvivého
zbavila
Oi
byly
tém
bezbarvé.
na hosta pívtiv, skoro tom pohledu tkvlo cosi nezkušeného, a spíše lehkovrného, skoro dtinského,
ne-li pošetilého.
zkoumav, se
nyní
mdlou barvu žemlovou a Smsice dvou tchto barev
prokvétaly.
tvá usmívala
mazliv.
by
jí
již léta,
mly pvodn
hojn
Plná
Sedávala tak
chodila. Byla
v oblieji. Její
ísnuté,
Sedla v kožené
malým stolekem,
Toliko
ale tu
marn
se
vždy
asem pohledly oi njak s
jistým namáháním, jako
snažily cosi uhodnouti.
Svtnice byla peplnna starým nábytkem,
nepochybn mnohem
starším než jeho majetnice.
slušn, úhledn smstnezbytn teba pro dv ženštiny. paní s niím se nechtla rozlouit a za-
Bylo všeho více než
se dalo
nati a než bylo
Ale stará
chovávala vše pro své dít.
Host ekl ,,ruku líbám",
ale
neuinil tak, ani
matron ruky nepodal. Uklonil se toliko. Vším prostorem, kuchykou svtnicí, vonlo ješt po ranní káv, ale po takové mdlé, peslazené káv, i
jako vonívá v domácnostech, kde je nkolik malých dtí, stále kávou napájených a stále
jí
ubryn-
daných. Tato
vn urážela ich mladého muže, zpro-
mu
toto ovzduší, všechno jak rozbedlé
tivovala
16
a nasáklé jako
pachem
mu v
šestinedlí. Bylo
nm
nevolno. Již aby zas byl venku! Když byl pronesl svou nedokonenou otázku,
pokývla matrona hlavou a s dobráckým výrazem okázala palcem pravice pes rameno ke dveím do svtnice druhé a zašeptala: „Strojí se. Hnedle to bude. Posate se."
A te teprve zmila
postavu hostovu od stelímeek, obepjatý pestrou vázankou, víc až po a ekla zálibn: „Saprlot! JakD ze žurnálu!
No
ano, svatého
Václava."
A
dodala dtinsky pyšn: „Ale Jula taky! Uvidíte."
A
zas kynula rukou a pobízela: „No, posate se pece, abyste nám nevynesl
spaní."
Muž však
neusedl.
Neml
to paní, s níž
nevdl
o
mu
em
chuti baviti se
s
tou-
hovoiti. Protivil se
jalový tlach snad o poasí, klepy
njaké neb
odpovídati na otázky, co dal za stevíce, za šaty,
mu je šil, kdy je pinesli a tak dále. Protivilo mu všechno toto zbytené píslušenství Julino.
kdo se
Dávno již nemla
otce, milenec litoval, že
nepozbyla
taky matky. Bylo by vše pak ješt pohodlnjší. Ale když marn doznla druhá výzva panina, tu jako by kdosi tušil, že mládenec neuposlechl potichu se otevely dvee druhé svtnice, mezerou
—
vychýlila se díví hlava, a plné, rubínové rty povelely
pízvukem
škádlivé písnosti:
17
„Poslechnte a sednte! Maminka by nespala. Jula bude hned hotova." A potom se rozevela veej zcela potichu, bez vrzotu dokoán, a na prahu se zjevila celá postava díví. Zjevila se za lenoškou, za zády matinými, takže vidl toliko host. Co vidl, zaplavilo mu rázem
tvá varem
krve.
Nebyla to
,,
opice", jak
dívka nevšední vnady.
temn
sukní
fialové,
byl nazval na chod-
ji
ped domem, která se pvabu rozkvetlé ženskosti. níku
tu zjevila v
Byla
tém
plném
Byla to dvacítiletá
odna hedvábnou
brunátné barvy,
ale
hru
vzela posud v snhobílé košilce, jejímž palikovaným sedýlkem prokmitala naržovlá adra. Krásná ramena svítila jak istá slo, naklánjící se lepá šíje pozývala k dravému objetí. Pod úesem bohatých, mdné rudých vlas záilo bílé elo, pod mocným, vykle-
tvárná
její
plná
nutým oboím
rt
jiskilo dvé sivých oí, po stranách
kroužily se opojné
dlky, dva
to
drobné víry,
ale svdné tak, aby v nich utonula všechna rozvaha pozorovatelova. V rozesmání otevely se rty, vycenily se skvoucí zuby a na mžik propustily hrot rudého jazýku. Jazýek šlehl po milenci jak hád, všecka tvá zasvítila šelmovským, dráždivým úsmvem, dvee se náhle zavely vidní
—
zmizelo.
A mladý muž, jehož srdce tím zjevem a škádlivým vyplazením jazyka náhle mocnji se rozbušil^j, chápal se lenochu nejbližší židle, posunul Ig.
Herrmann, XXXVIl. Píbéh jednoho dne a
j.
ji,
usedl. 2
18
Nevidl poprvé tento
obraz,
ale
sedl jak
opojen vším, co spatil, a ješt hledl na dvee, otevrou-li se poznovu. se
neopakovalo.
Jen
ekal však marn. Vidní drobných
dusání
botiek
ozývalo se z vedlejška, jenom
nžky
a cvakly chvílemi,
zamykání njaké
skín
— zvuky,
otvírání a
zachestily
jaké se ozývají odevšud, kde se
ženská bytost dostrojuje. Nebýti tuto staré paní,
skokem by tam byl a zlíbal by to skvlé dve by mlo asu, aby pes košilku obléklo
stokrát, než
živtek.
Nevdouc
o tom, co
práv mladý lovk
byl
spatil, ani netušíc, hledla paní v lenošce na hosta,
vykávajíc, až promluví.
A
když
se
nedokala,
sama promluvila:
„Krásn z
se
vám
to vybralo.
A
žádný strach
dešt. Pršet nebude. Všechno ukazuje na stálý
as. Budete mít pkný výlet." „Ano, milostpaní," pisvdil mladý muž, který se pracn vybavoval z kouzla pohledu práv zažitého. ,,Je-li na svatého Václava hezky, bývá tak ješt dlouho. Vzpomínám na to ano jak bý" valo za mého mlada Mládenci bylo lhostejno, na vzpomíná stará paní. Nemyslil na nic než na den, který ztráví s Julou, a na veer a na vše ostatní. Jeho odpovdi byly struné a pronášel je jako z donucení. Tak se vty trousily, až konen dvee druhé svtnice poznovu se otevely a vstoupila Jula,
—
—
19
upjatá v živtek stejné látky a barvy jako .a
sukn
v koketním klobouku.
„Tu jsem!"
Muž
piskoil,
se vzchopil,
políbil dívce ruku.
maminko, tedy se tu hezky mj a s pánembohem. Tonka Šnajdrovic ti zheje obd a svainu a pobude tu, jak dlouho budeš chtít. Ke tení má dost. Od toho se nehne." Matka podávala dcei ruku. ani nevím kam vlastn dnes ,,No, a dít ,,Nu,
a
—
—
mííte, co?"
Fráa ti neekl? — Ten je skoupý na slovo. — No, do Tebán, maminko, potom pšky na Karlv Týn. Tam poobdváme, a veer zase do ,,A
Prahy." ,,
,,
Neuže
se
dít," napomínala matka. Fráo. A vite, pivedete
mi,
Dejte na ni pozor, pane
dom? A
kdy se vrátíte?" maminko, to ti nepovím. Snad až posledním vlakem. Ale to bude pozd. Tedy nepijdu-li dom, nemj starostí. Pespala bych u Vavák,
ji
zase
,,No,
jako jindy, jedou taky
"
Pi tch slovech již se dívka sklánla, aby matce pocelovala ruku. Tak stará paní ani si nevšimla, jak se na líci dcein náhle rozhoel rumnec.
Snad by
si
vbec
,,Ruku líbám,
nebyla všimJa.
milostpaní,"
louil, a již couval ke
taky
Fráa
se
dveím kuchyn.
„Ale tedy taky políbit!" velela dívka pólo žertovn, pólo tvrdošíjn.
20
A
tu tedy
pravici.
Fráa
inil tak
s
se sklonil a políbil
nechutí,
ale
matron
nemohl neupo-
slechnouti.
„Peníze máš, vi, Julinko?" ješt
se
matka
otázala.
„Ale penz, máti!" zvolala dívka. ,,A kdyby nestaily, není tu
Fráa?"
,,Tak tedy vás provázej
trona a tváila
se,
pánbh!" pála ma-
jako by chtla vstáti.
„Jen se, máti, Tonka zde bude co nevidt." Mladí
lidé odešli.
Matka ložil
úsmv
pohlížela za nimi a na její
tvái
se roz-
zálibný, skoro blažený.
„Je to hezký párek," zašeptala si. „A bude hezký párek," doložila. Líbezný zjev dívin vznášel se po pavlai jako kvtina. Za dívkou kráel Fráa s hlavou sklopenou, jako by se tak chtl uiniti pokud možno neviditelným. Zatím však pece pod stíškou klobouku zcela kradmo mrskl oima po pavlai této protjší, zdali kde kdo vyhlíží. Vyhlíto
i
želo arci hlav a
zrak
nkolikero, a byly to hlavy
ženské.
Když' vstupovali do schodišt, pronesla dívka s
pízvukem lítosti: Chudák maminka, ,,
zas bude celý den sama.
jako poustevník."
Hlasem lhostejným, jako by chtl dívino politování rázem rozplašiti, ekl na to
vodce:
její
pr-
21
„Nebude
to poprvé,
Julo, a nebude to na-
iposledy." f
;
Dívka
se otoila,
pohlédla mladíku v
oi
[zašeptala: '
Fráo, jsem já to špatná chvatn sestupovali.
,,Bože,
A
již
^
dcera!"
a
2.
ROZKLADY.
—
VÝPRAVA.
Mladý
muž, jejž dti byly pojmenovaly panem Kratinou a kterému Jula íkala Fráo, vydechl za zády. zhluboka, když vyšel na ulici a ml
dm
v chodb kdosi velmi pívtiv poale mladík ani nevzhlédl, kdo to. Posmekl toliko klobouk a chvatn vyrazil ze vrat. Potom zamíil s dívkou výše ke Kateinkám a dal se s kopce ulicí Benátskou,
Ješt
dole
zdravil oba výletníky,
níže do Slupi.
kráel podle Julie mlky, vykávaje snad, že ona promluví. Když se neozývala, ekl náhle, pemáhaje nesnadno svou nevrlost: ,,Pro mi tohle dláš, Julo!" ^ Dívka neodvtila, jen se na svého prvodce s výrazem údivu podívala. Mladík úmysln nepohlédl na dívku, nýbrž Chvíli
zíraje
ped
sebe opakoval:
Povídám, pro mi tohle dláš!" Jako by naprosto nechápala výtky milencovy,) ,,
j
pronesla jediné slovo:
„Nu?"
23
m
donudobe, co myslím. Pro až k vám nahoru?" „Je ti to lezení tak obtížné?" ekla dívka neutajitelnou výitkou, kladouc draz na „le-. ,,Nu! Víš
abych
cuješ,
s
lezl
zení".
„Víš dobe, že mi nejde o tu obtíž. Ale je mi to nemilé, Julo. Nedosti na tom, že tu do domu, v ulici zná pomalu každý pes, nutíš nahoru. Musím na pavla, ze všech oken vidí
m
m
i
m
tu kdekdo ne v životní velikosti, ale v nadživotní. Víš dobe, jak taková figura na pavlai vypadá. Je to zbytené."
Zbytené? Jdeš-li si pro mne?" znalo každé cikán „Zbytené jest, aby a všechny ty sudiky, domu které umjí z oken. ,,
z
m
Vždy
mi dobe rozumíš."
„Ale není zbytené, aby ses okázal matce,
když
mám
na celý den odejít."
zbytené, Julo, když mžeš odchábych šel k audienci. Líbati ruku nutíš. K emu ta komedie?" ,,Taky to t tak mrzí?" ekla dívka vážn. „A jen komedie to je?" „Vždy víš, jak je mi všechno to pokrytectví ,,I
to je
zeti jindy, aniž
m
odporné," víc a více se rozhorloval mladík.
„Vždy
—
v jejích oích vypadám jako nápadník, ženich a není to pravda. Je to všechno proti naší pvodní úmluv. Je tomu tak nebo ne? Na to mi odpovz,
Julo. Ale není teba žádné odpovdi. Víme to Ml jsem zstati neznám všemu tvému nej-
oba.
24
bližšímu okolí. Chybil jsem už poprvé, když jsem povolil a šel nahoru."
Dívka hned neodpovdla. Pejela si dlaní urovnávala njaký záhyb, živtek, jako by na tam žádného nebylo. Výitky milencovy po-
nm
a
nenáhlu
ji
rozilovaly.
hlas lehce se
Konen
promluvila, a
její
chvl: povím,
pro to všechno. Chtla jsem, ,,Tedy ti aby maminka vidla, že jí nelžu, že opravdu s nkým chodím nebo že nkdo chodí za mnou, jak chceš. A chtla jsem se tebou taky pochlubit. A maminka mla radost, líbil ses jí. Pro by nemla mít kousek radosti v život, který jí mnoho rozkoše nepináší? Kdyby byla zdráva a mohla choditi, chodila by asem s námi." ,,Pak bych nechodil já, Julo." „Že nechodil?" podívala se Jula pronikav na mladíka. ,, Chodil by tedy jiný. Nkdo by se mne ujal. A to políbení ruky vyítáš? Ani za to ti nestojím, abys prokázal tak malou pozornost na svt pivedla matce, která a vlastn jen pro tebe? Za všechno, co jsem ti obtovala?" Mladíkovi neušlo, že v jejím hlase chvje se již hnv. snažil se hovoiti zvukem udobujícím,
mn
m
—
I
ale
poád ješt
rozhorlen:
„Mj
rozum, Julo! Neíkám to vše jen pro sebe, než k vli tob, matce tvé. K emu ta komedie? Nsmla mne ani poznati. Zas ti opakuji: je to proti naší píjvodní úmluv. Co jsme si ekli, i
když jsme
se poznali?
Že náš
pomr zstane
zcela
25
volný, beze všech
závazk, pokud jeden druhého
neomrzíme. Stane-li se tak, že se rozejdeme beze všech výitek a každý zas
bychom
pjde svou
se jakživi nebyli vidli.
A
cestou, jako
kdykoli
bychom
svt
setkali, vidíme se poprvé a zachok sob se vší povinnou spoleenskou šetrností. Ani mžikem oka že nedáme najevo, ím jsme si kdy byli. Vzpomínáš na to? Mluvím pravdu?" Dívka mlela. ,,Ano, mluvím pravdu," pokraoval mladík. ,,A zatím co iníš? Nutíš m, abych si pro tebe došel až k vám, a tím uvádíš matku svou v osudný klam. Vidí ve milence po starodávném zpsobu, a již snad ženicha. Nebo tys jí sotva ekla: ,,Ó ne, maminko, to je známost jenom na chvíli, pro zábavu, pro pomilování, a potom se necháme. Tak jsme si ujednali." A tvá matka dívá se na nme s bezmeznou dvrou, lehkovrn t vydává v mé ruce, svuje t na celé dny neví o tom, že taky na noci chápeš, Julo, jak mi pi tom je? Jak ty její mateské, hladové pohledy pálí? Tebe neklamu, ji ano. Všechno to otravuje. Týrá myšlenka, že ji podvádím." Mladý muž skonil a zhluboka vydechl. Dívka jen úkosem na nj pohlédla a pronesla se
na
váme
se
mn
—
—
mn
—
m
m
m
tiše:
,,Jsem tvou spoluvinnicí." ,,Ale
vštvami
vtší vina padá na mne, když svými nátu starou paní v
klamu
udržuji.
A
proto,
26
Julo, byl jsem u vás dnes naposledy. Vz to a" pamatuj si." Nyní dívka pohlédla pímo na svého prvodce jeho zraky k sob. a silou pohledu toho zdvihla A ekla: „Nezapomenu, žes mi to ekl. Fráo. Ale až budu chtít, pijdeš pro mne zase, Fráo. To si i
pamatuj zas ty." Již chtl Fráa vyhrknouti: „Nepijdu!" Ale ovládl se a pomlel. Cítil snad, že vle Julina byla by silnjší než jeho. Že by zlomila jeho zápor. Nechtl pronésti slova, které by ho zavazovalo. Zahryzl se ve rty a ekl jen: ,,Jsi vrtošivá, Julo. Nic jiného to není než vrtoch."
„Pej mi
ho," promluvila dívka,
maminku
,,a
pej
i
toho
nazýváš. Snad
klamu té staré paní, jak " ním ume, její zdraví je vetché Cosi jako mlha zakalilo jí zraky. ,, Nebume sentimentální, Julo," ekl mladý muž skoro mraziv. ,,Co mne k tob pivábilo, byla
s
jen tvá veselá mysl, bujná letora." ,,A
moje lehkovážnost, kterou jsem
se
ti
od-
dala, pravda-li?" doplnila dívka.
mne ráda?" dotíral Kratina. práv mj nejvtší hích, Fráo!" A po
,,Nemáš-li
„To je ekla ješt:
chvilce
„Pipravil
sis
pkný
úvod k dnešnímu výletu,
na který jsem se tolik tšila." „Musil jsem ti to jednou íci."
„Ale
kdybych
A
práv
— Vru by snad dom."
dnes!
se vrátila
bylo nejlépe,
zastavila se.
Taky mladík
se zastavil.
Julo. Ale na to nepomýšlíš, co by ekla tvá matka, kdybych se nevrátil s tebou. Vzdoru jsem v tob posud nepoznal, Julo, a toho se varuj. Vzdor hrozn otravuje život a mstí na tom, kdo se mu poddává. Zkazila bys celý se sob. A kdyby ses pak dnešek nejen mn, ale uplakala, žádný den se nevrátí." „To bych mla pro plakat!" nutila se dívka k úsmvu a kráela zas kupedu. Blížili se k nádraží vyšehradskému. Práv ped ním stanul vz tramky, pijíždjící shora z Prahy, a vychrlil poslední výletníky, kteí spchali na vlak. ,,Jula!" zavýskl díví hlásek z toho tlumu, a to byla Pepina Vavákovic s mladší sestikou Zuzkou, úastnice dnešního výletu na Karlv Týn. Ped nádražím stál mladík v hndém širáku, který tu pekal již nkolik voz tramky a vždy netrplivji pešlapoval. spativ Pepinu otoil se na pat a pádil k pokladn pro lístky. Nkolika kroky za ním byl Fráa a volal na: kupte lístky taky pro nás!" ,, Kubisto, ,,Jak chceš,
—
i
i
Te —
„No
A
dy
co se
—
letím!" odpovídal mladík.
vmákl v
zástup obléhající pokladnu,
vítaly se v nádražní síni dívky, Pepina podávala ruku Fráovi, její drobná sestra zlomila kolínka
28
ve
zpsobnou dtskou
íkali
líklonku, a všichni
zárove
si:
„Ale
mli jsme na ase! O
chvilku pozdji
—
a bylo po výlet."
Nahoe na
zadunlo v tu chvíli a zarachotilo, jako když zdaleka zahmívá. Do nádraží vjel vlak od Vinohrad. Ten zvuk poplašil výletníky ped pokladnou, že se srazili v chumel ješt hustjší. Bouliv se domáhali jízdních lístk, bezohledn razili si
kolejích
ilení zmocnilo se z
pedáky poznámky do okénka. Roz-
cestu lokty, zhurta doráželi na
a pokikovali jízlivé i
kasírky, kteréž lístky padaly
rukou. Ze zástupu ozývaly se úzkostlivé
výkiky
tísnných ženštin, jejichž klobouky a sukn kávy byly tlaenicí ohroženy. Starý nádražní zízenec díval se od váhy tlegmaticky do té ,,Dost
vavy
a
a ru-
zcela
dobromysln napomínal:
asu, lidiky! Neplašte se! Všechny vás A podruhé vylezte z peí o hodinku
vlak pobere.
dív!" Zízenec potravní souhlas a zabrumlal
„Jen
s
dan
opodál pikývl
mu
na
rozmarn:
nimi z Prahy,
a
nám
tu
nesndí po-
svícenské husy a koláe!"
Ze zástupu ped pokladnou zaletlo k nmu nkolik jedovatých pohled za tu poznámku. Jakýsi hmotný turista v nohavicích po kolena, s lýtky ohromnými jak nohy kuleníku zafunl k prostoekému s výrazem nejvtší zuivosti, jinak v tom davu zcela malomocné. Pes to hubený zízenec
29
uznal za dobré, aby
mu
zmizel s oí, a ztratil se
v kterýchsi dveích. Což l
s
Julou ponkud
unikal
pímé
jiných a že rodina Vavákovic byla
pozornosti
Jule
záštitou
výmluvou, kdykoli toho potebovala. Jinak mu ta nepatrná, titrná trojice byla pouhou kulisou. Ostatn s nimi vyjíždl málokdy. Sleinky v jeho oích byly putiky, a Kubista kdesi hluboko, hluboko pod ním, duševn postavením. Smioval se s ním jen proto, že to byl jakýsi šantala. Všechno vybhal, vyšmejdil, sehnal. Kam se nechtlo Fráovi, tam poslal Kubistu, a Kubista ochotn do všeho vstril nos prsty. Tšilo ho, že je ,,faktotem" spolenosti a že mže posloužiti panu Kratinovi, aniž chápal, že z tohoto mluví jen tak zvané ,, zdravé sobectví". Z jeho elegance, z jeho vyjadování a
i
i
30
i
Z
tobolky vždy
z „lepší
hojn naplnné vidl v nm kohosi mu zavdoval. Obtav
vrstvy" a rád se
se tlail za celou
vyjednával
spolenost u nádražních pokladen,
obdy v
hospodách, shánl pivo, bhal
pro vodu k lesním studánkám, nosil plédy a ka-
belky
s
potravinami, vracel se celé kilometry pro
zapomenuté vci. Lichotilo mu nesmírn, že ho pan Kratina jmenoval „výletním intendantem", tomu slovu dobe nerozuml. V duchu však jej Kratina nazýval „nákladním vlakem" a nkdy se tak pronesl k Jule, což ji velmi rozveselovalo. Kratina nejradji tkával s Julou sám a sám, bez všetených svdk, ale dnes byl skoro povden, že jedou Vavákovy. Pocioval, že jeho výtky k Jule zanechaly v ní trochu hoké ssedliny, která se rozptýlí jen živjším hovorem vtší spolenosti.
a
i
Již ho mrzelo, že se nevrlostí svou dal tak uchvátit,
aby vroucnjším slovem mu, že by si ped ní zadal. Ale nejspíše nebyl takového upímnjšího kajícného projevu schopen. Nemohl se ubrániti výitce, že se dopustil ehosi hloupého, a to jej hntlo a žralo. Nerad se piznával k vlastní chyb a zpozale
nemohl
se odhodlat,
dívku udobil. Zdálo
dilosti.
se
—
Po chvilce pibhl na peron Kubista s „Tady jsem!" volal všecek udychtn
lístky.
a jako
splašený.
Kratina již kráel v ele družiny k nejbližšímu konduktoru a pronesl odmen, jako by byl aspoí. inspektorem:
31
„Njaké
Konduktor
I
Ipo
"
slušné kupé, prosím
zmil
mladého muže, mrskl okem
jeho sliné, elegantní družce, a
již si
nevšímaje
ostatních popošel kousek a otevel oddlení druhé
tídy. ,,
Rate
semhle."
si byl kupé dávno pomohl Kratina Jule nahoru, vstoupil za ní. Sleinky Vavákovy a Kubista následovali s jistým váháním. Pirazte dvíka," velel Kratina Kubistovi,
Beze všeho ostychu, jako by
objednal,
,,
když
se
tam
vyšplhal za dívkami.
sedíme pohodln?" otázal se Kratina,
,,No,
uvelebuje se na pružné kožené sedadlo.
aby nás odtud pak nevylili," ekl Kubista s pochybou. ,,Máme všichni tetí tídu." „Nemjte starost, když jste se mnou," pronesl Kratina nedbale a velkomysln. ,,Jen
panem Kratinou
,,Ó, s
se
dobe
jezdí!" zvolala
Pepina.
,,Sám bych
m
si
sem
netroufal," poznamenal
Jednou jsem to ,,
Kubista.
zkusil
—a
v Chuchli
revisor vyndal."
neodpovdl. Blahobytn uešpiku doutníku, zapaloval si. Potom podal
Kratina zával
doutník ,
i
již
Kubistovi.
.Zapalte si."
Pepina se naklonila k svému rytíi a zašeptala
mu
do ucha:
„Aby
ti
zas nebylo
zle,
Toníku!"
32 Byl-li
doutník,
by
te
se
Kubista rozpakoval kouiti silný si horliv zapálil. Nesml se
teprv
piznati k tomu, že
je
slabý
kuák.
Kdesi v dáli ,, Hotovo!" ozvalo se na perone. zaznlo písknutí, zajeela trubka, vlak se hnul. i
Spolenosti zmocnil se bezstarostný a milý že
již
jedou. Menší sleinka Vavákovic,
která byla zapadla v hluboké
mkké
pocit,
Zuzka,
sedadlo, až
ji
nožky zdvihlo, pikrývala stoudn kolínka krátkými sukénkami. A vlak dunl již a rachotil po železném most. „S bohem, vlasti, my jedeme do Tebán!" zavtipkoval Kubista, mávaje kloboukem smrem k Vltav. Jula se na podívala a dlky na tváích prohloubily se jí v dobromyslný úsmv. to
3.
ríbh
PRVNÍ NÁVŠTVA.
Juliny podobal se stm a stm podobných píbh jiných. Jediným jejím vnem byly pvaby, kterými ji pro život vybavila pílásky
vzácného vna vydala se Jiila vydávala mnohem díve, než by byla uinila každá tak zvaná poestná nebo jen obezelá dívka
roda, a z tohoto a
ádné
ji k tomu zákon opravoval, dív o požehnání matino, dív o celou šíi prahu kostelního, pes njž se k takovému obtování sebe kráí. Od bílých nehýtk na malíkách nohou až po
z
,,
rodiny". Díve, než by
byl zavazoval a jejího vyvolence
krásné, jak ze starého zlata ležela
upedené vlasy
ná-
všecka Fráovi, kterému se jednoho dne
vzdala na milost a nemilost se vší vášní mladého a roztouženého srdce svého, ve
vzkypní
a varu
krve své.
Dávno již mla z celé rodiny toliko matku. tomu bylo teprve šest let, ale jejímu mladému vku znamenalo to dávno. Živé, probudilé dít dobe se uilo, jako se vbec dívky lépe uí abysSice
Ig.
Herrtnann, XXXVII.
Píbh
jednoho dne
a
j.
3
34
teji chápají
než chlapci stejného
vku. Jula
však vynikala zvláštní uelivostí. Potom dali
V
zapsati
ji
rodie
do njakého lycea nebo gymnasia.
dobu zemel jediný její bratík, o dva roky Jula zstala jedinákem, kterému ledacos bylo prominuto. Byla ve tvrté tíd, když zemel otec. Jeho smrtí zhroutil se blahobyt rodiny. Nebylo prostedk na další dlouhé studie s dalekou nadjí na samostatnou výživu. Bylo teba kratší pípravy na blízký výdlek, a Jula vstoupila do školy obchodní. Nelouila se píliš tžce se stední školou. Její vzntlivá povaha, její bujná letora tíhla k zamstnání a životu volnjšímu. Nadje na nevázanou svéprávnost, na brzký výdlek smiovala ji se ztrátou studia. Krom toho matka v ten as onemocnla a dlouhá choroba ponenáhlu stravovala zbytek jmníka. Za dva roky odnášela si Jula výborné vysvdení a byla schopna jakétu
starší, a
koliv práce pisární. Její slinost, ohebnost a vý-
mluvnost dopomohla jí brzy k místu, na poátek nepatrnému. Zakraouko však postoupila. Byl to veliký, rušný závod prmyslový, který poteboval obratné stenografky, po pípad písaky na stroji. V obem Jula plnou mrou vyhovoarci
vala a byla pijata. Ovládala úetnictví, byla ilou
dopisovatelkou, a pojednou ona, kteréž hrozilo, že jako studentka
bude
tžkým bemenem
choré
matce, stala se živitelkou rodiny. Naplovalo
jí
to
pýchou a sebevdomím a získalo jí to naprostou pevahu doma. Již nebyla matka hlavou: ušlechtilou
35
Jula však byla dobrou dcerou
rodiny, ale dcera.
nedala matce
a
že vydržuje
pociovati,
tém
matku svou a opronášela pede vším svtem: vždy koli kdy bželo, Až co ekne maminka.
celou domácnost. Milovala slabou
Je pochopitelné, že v závod byla obletována všemi zamstnanci. Zašustní jejích sukének opájelo, jemná voavka, kterouž celá její postava
omamovala kdekoho. Jula však byla nepístupná a nedtklivá. Tolik rozumu mla, že dýchala,
v
závod musí zstati
co chtjí.
koní
svou.
Zdravý pud
mrzutostí, ne-li ostudou.
Pokoušel se o
ni
podnícen odporem zaznail a obojetn, že
estné. Ani to
Mladý pán o
nm
nevdl
jí
jí
si
družky dlají,
že to zpravidla
A
postavení plave.
dokonce mladý pán, syn
firmy. Ale tu teprve byla
n
A
íkal,
jí
Jula nedobytná. Jsa jí
kdysi, arci dosti tem-
by pomýšlel na spojení
zcela
nepohnulo, ani o to zatím nestála.
Krom toho proskakovala má jakési závazky. Nikdo
neuaroval.
povst, že
již
nic uritého, ale
Jule
to postailo.
vynoil Fráa. Vloni to bylo, v poslední den roku, v njaké sylvestrovské zábav. Neveliká soukromá spolenost najala si salon v hotelu. Jule dostalo se pozvání. Tam se objevil taky mladý muž, jí neznámý, jiskrných zrak, bezvadného zevnjšku, elegantní zjev. Prbhem veera kdosi na nj vyzradil, že je dobrým zpvákem. Po velikém naléhání poadatel zapl pi klavíru
Až pak
se
žertovnou píse. Ale nebyla to tuctová, lechtivá
36
píse erotická, jaké tou dobou hýbaly Prahou a jakými do omrzení astovali taky tentokráte posluchae nkteí lenové spolenosti zjednaný Byla to kabaretní pvec. píse duchaplná, dokonalé formy, jemného zahrocení. K tomu neznámý i
ml
mladý muž
mocn
dojal.
Kdežto všichni kovali, drali se
že
jí
píjemný baryton, který Julu jeho chování ji podmaovalo. ostatní mládenci ji titrn obskao místo vedle ní, pi rozchodu div
A
líbáním ruce neukousali a nabídkami
prvodu
„Slena pjde Ne, nešla sama dom?" dom. Jula Jula vbec šla té noci s Pepinou Vavákovic, pespat k nim. neroztrhali,
cizí
pán otázal
se jen:
dív umluveno. Pepina byla její koleJula již nejednou tam pespala, bylo tam blíže než dom do Lipové ulice, Bylo tak
již
gyní z obchodní školy.
spchávala podívat se k mamince. Pepina byla taky dnes v zábav sylvestrovské a mla zde svého rytíe Kubistu. Tedy o bezpea ráno teprv
i
nost postaráno.
známému
„Byl bych doprovoditi," uklonila
Strun
a nyní již si
to Jula povdla novému známému.
pokládal za est a potšení slenu
ekl pán.
— a pán tedy
Jula
s
úsmvem
se pipojil ke trojici:
mu
se
k Pe-
— Pepina Kubista Jula! — A když
pin, Kubistovi a Jule. Totiž byli
ne-
i
naprosto lhostejni. Ti se mohli teba za-
bhnout
a ztratit. Ale
se s ní
dvorn
v Celetné
ulici louil,
a políbil
takovým zpsobem, jak nedovedl žádný dnešní zábav, jak to neuinil
z
ji
onch splašenc v
pozdvihl
její
pravici
37
ješt nikdo, kdokoli kdy Juie ruku poceloval.
Jula mívala pokaždé chtjí té jejich
její
ruky
šavnatém
pocit, že se
jak
najíst,
ji
ti
hloupí hoši
muchlali, až
líbání o sukni otírala.
ji
ekl: ,,Na milou shledanou, sleno." Ale jak
tom na Snila o
ni
pohledl!
—
Ten pohled
nm v noci a hledala
jej
ji
po
A pi tom pi
neopouštl.
za dne, kudy cho-
A setkala se s ním opravdu zas jednoho dne, oddaným, pronikavým tázavým tím pohledem, když vycházela ze závodu. Ješt nikdy dvorného chodila stejnou toho pána v té konin nevidla, rok, hodiny již pes a pojednou cestou a v stejné jej potkávala. A tu k ní pistupoval s uctivým pozdravem a se skromnou otázkou, smí-li ji koudila.
s
i
a
sek cesty vyprovoditi. Ale ten kousek se ponenáhlu
prodlužoval, až
konen
se
s
ní louil
teprv u ko-
svatého Štpána. A po páté, po k domu v Lipové ulici, kdysi veer, kdy se toho mohl odvážiti. Jula pak picházela dom všecka rozradostnna. Mnohem vroucnji pozdravovala matku, prozpvovala si a usínala s blahým tšením na setkání šesté došel s ní
stela
až
nejbližší.
Tak to zaalo. Potom nastaly zimní radovánky, procházky v nejbližším okolí Prahy, spobrouzdáním ve snhu, s odpoinkem a svainou v kavárn, vždy jiné, kluzišt na Steleckém ostrov, když mrzlo, a to Julu nejvíce lákalo. Brzy nový známý vyzvdl, kam Jula chodí, a v prvou nedli potom objevil se také na kluzišti. V krátkém
jené
s
38 s novými bruslemi. A byl jen rytíem Juliným. Oba bruslili výborn, bravurn, a jedné chvíle ulvoil se kolem nich veliký kruh, dopá-
kožíšku,
vající
jejich
obratm
širokého rejdišt,
všichni
bruslii zmnili se v pouhé diváky, a po všelikých
umlých osmikách
a náhlých
otákách ozval
se
Teprv nyní zpozorospoleník byli stedem
z diváctva horlivý potlesk.
vala Jula, že ona
její
i
potšením zahoela ostychem, ale z úspchu. Jestliže pak její rytí nezvítzil již díve, od této chvíle byl vítzem a hru Julina se naobdivu,
plnila
a
pýchou.
Sešli se
se
na
kluzišti
po druhé, po tetí
— a pak
Na led Jula jen hoela, ale pozd veer vraceli, náhle ji rozrazila
tedy se to
když
i
stalo.
zima, ježto vál mrazivý, jedovatý
vítr.
„Chvjete se, sleno," ekl její rytí. ,, Kdypoprosil bych vás je bych se sml odvážiti Bydlím tu nevám teba zaháti se, osušiti kdybyste se jenom daleko, ve tvrti Vojtšské na chvilku chtla zastavit u mne, v teple
—
—
—
—
Pišlo to tak nenadále, bylo to tak dobrodruž-
v rozpoložení tak podivném, že uposlechla. Co na tom? Nikdo jí v této konin mnoho zvdavosti. Kterak nezná. Bylo v tom žije to vypadá u takového mládence? Jak a v jest obklopen? Znala posud svobodný muž? jen píbytky svých kamarádek, pokojíky jejich né a zastihlo to
Julii
i
em
ím
bratí, ale vše to bylo tak všední, obnošené, stejné,
jako u ní doma.
39
Pece jen zdráhav vkroila domu. Na samém prahu domovním a
Fráou do rozpomenula
za se
zastela závojem obliej. Chodba byla ztichlá,
ve schodišti. Podobalo se jí tu jako v kláštee. A Jule, když vystupovala, pipadla žertovná myšlenka: ,,Až o tom povím Pepin, co ticho bylo
i
jsem dnes zažila!"
pede dvemi v pate, k nimž její rytí Jula náhle stanula: ,,Co eknou vaši kvartýrští?" zašeptala. Rytí se usmál a stejn odpovídal: ,,Jsem svým vlastním kvartýrským, mám Ale
zamíil,
samostatný byt." Sáhl do kapsy, zachestil klíi, odemkl mendruhým obyejným, ším, americkým, odemkl vstoupil do temna, sáhl po pamti po knoflíku na zdi, otoil, a elektrická žárovka zaplavila malou istou pedsíku jasem, který byl stlumen tulipánkem z broušeného, zamodralého skla. i
Jula s váháním jedva patrným Mladý muž dovel dvee a zavsil pes
vstoupila.
n ochranný
etz,
lesknoucí se jak stíbro, poniklovaný.
,,Pro to?" zeptala se Jula. ,,Z pouhého zvyku, sleno," usmál se muž. ,,To jest vždy prvé, co uiním, když vstoupím. Bydlí-li lovk sám, musí být opatrný." ,, Myslíte na všechno, pane Kratino," ekla Jula. Byla si povšimla, že na levé veeji zvení tkví navštívenka s nápisem Filip Kratina. Mladík poznovu se usmál, skoro zasmál.
40
„Jak
mj
je
slena všímavá. Ale tak
pedchdce.
zstala tu po
se
jmenoval
Nalepil svou navštívenku klihem,
nm. Domovník mne
žádal,
abych
ji
aby se nepoškodil voskový nátr dveí. Abych ji prost pelepil zase svou visitkou. Ale ješt jsem k tomu neml asu. Vlastn, abych se piznal, nemyslím na to a nepekáží mi tam. Smím-li prosit, rozmilá sleno, jsem neodlepoval,
pro vás
Te
neseškraboval,
Fráa
— revident
Fráa."
Jula vzpomnla,
dávné sylvestrovské zábav
nem
skuten v
ne-
všichni nazývali pa-
revidentem.
A
ješt ekl Fráa:
,,Ale kdykoli s
že ho
nkým
by bylo nezbytno, abyste
m
seznámila, tedy jsem Kratina. Pátelé,
m
obas navštvují, íkají mi tak žertem, kteí po navštívence na dveích. Co na tom záleží? Kratin je na svt mnoho. Kdožpak ví, který z nich jsem?" ,,Nuže dobe, pane Kratino," zasmála se Jula a nepemýšlela zatím o píinách tohoto pání. jí Fráa odal rukávník, povsil jej na rohatinku, a odemknuv dvee do pokoje rozžehl
Te
i
tady elektrickou žárovku. Vrátil
Julu:
,,
se
a
pobídl
Rate, sleno."
Jula
vstoupila, a píjemné, útulné teplo
ji
válcová kamínV kout pokoje ka z drobných modravých kachlík. Ve skutenosti však byly zdánlivé kachlíky z jediné litiny, smalzalilo.
stála štíhlá
tem polévané. Pode dvíky bylo maliké
slídové
,
41
kterým
okénko,
svítilo
eavé
uhlí
jak
veliký
rubín.
„Kdo vám
tu topí?" podivila
,,Já sám, vážená sleno. nevyhasne. Topím koksem.
se.
V tch
po celou zimu
Uvnit
je šamotová užitený kus Výborný, nábytku, ujišuji
roura.
vás."
Fráo."
,,Máte tu hrozné vedro, pane ,,To jen zde
píjemno. Ale
zcela
shote na
sím,
A ;
f
v kout u kamen. je-li
Tam
dále je
horko, sleno, pro-
chvíli žaket."
pistoupil a
již
vám
dvorn
Jule kapi tom díviných
rozepínal
bátec.
Zdánliv necht dotkl
ader
a cosi jak elektrická jiskra projelo celým
se
jeho tlem. Povsil kabátek na stojan proti kam-
nm,
kynul rukou a pobízel dívku:
te
,,A
se u
mne rate
posadit. Nesmíte mi
vynést spaní."
Jula keslo.
usedla v
Rozhlédla
se.
kožené klubovní
pohodlné,
Fráv
pokoj byl zaízen
svobodného muže se znaným pepohovka byla kožená, židle mly kožená sedadla, a každá byla jiného tvaru. Jula vdla, že je to práv v mód, a líbilo se jí to. Podlahu zastíraly mkké koberce. Nad pohovkou visely krásné hodiny s dlouhým kyvadlem, po stranách nkolik dobrých obraz. Na protjší zdi byly rozvšeny všeliké podobizny. Stály tu dv
vkusn,
j)ychem.
ba, na I
vkusné skín, šatník a prádelník.
i
Dvee prádelníku skínmi bylo
tvoilo jediné veliké zrcadlo. Mezi
42
lžko Fráovo, tak isté a vábiv upravené, jako by oekávalo nevstu nebo mladou paní.
Fráa
byl odskoil do
pedsíky,
i
mla Jula
asu, aby píbytek hostitelv byste prohlédla. Ženy se umjí rychle dívati, oceovati, posuzovati. Mnohé mají výbornou pam, že ješt za dlouhý as dovedou zevrubn vypoítati, co kde vidly a jak uspoádáno. Souvisí to snad s úkodosti
lem jejich, kterýž jim
jest
pidlen od nepamtných,
pravkých dob, aby byly strážkynmi domácího krbu, hospodynmi, dušemi písteší lidských. Takový smysl mla taky Jula. Dívala se, srovnávala píbytek Fráv s domovem a pociovala lehkou závist touhu. Tak, ano takto chtla by nkdy mít upraveno vlastní bydlo. Fráa se vracel se samovarem a pravil: „Hned, milá sleno, hnedle bude trochu aje, i
abyste se zahála." ,,
Dkuji vám,
,,Ale
uškodí
již
jsem
se u
taky uvnit, sleno.
vás ohála."
íška aje
ne-
"
A co se zamstnával pípravou, prohodila Jula: ,,Jste zaízen, pane Fráo, jako byste se chtl zítra oženit. Arci, trochu malé by to bylo pro dva. Ale ješt jeden takový pokoj ,,A pak ješt jeden, pravda-li, sleno?" zasmál se Fráa. Tvá jeho však zase zvážnla, když pokraoval: ,, Vidíte, sleno, a v tom to vzí, pro se ne-
—
mohu
a nechci odvážiti ženitby. Je pravda,
mám
43
'
dosti slušné postavení
— pro sebe. Žiju v dostatku,
sama ráíte souditi, v jakémsi pepychu, Staí to pro mne, nestailo by však pro dva, služkou pro ti, a kdyby osud nadlil rodinu,
a jak ano. se
ví pro kolik! Sám dobe a syt vycházím, niem neteba se omezovati, cokoli si odíkati. Pivete sem ženu — její požadavky den ode dne
kdo v
porostou."
,,Nemá každá neskromných požadavk." mám tolik vkusu, že bych si nevzal ,, Sleno, žádnou šiku nebo prodavaku. A každá žena pimená mla by požadavky. Ne-li hned na poátku, pítelkyn a známé by ji vychovaly. A by to byla žena skromná, se vším spokojená, mohl bych se dívati na to, aby musila tajiti svá pání a žít u vdomí, že se u jiného mohla míti lépe? Proto je moje ženitba v daleké budoucnosti, až nkdy budu editelem, vrchním editelem, radou nebo ímkoli, což znamená dvanáct nebo patnáct
mn
i
let.
Ale za patnáct
tolik
rozumu, že
se
let,
milá sleno, budu
vbec
již
míti
neožením."
vypadá velmi sobecky, pane Fráo." Fráa. Nemám té ctižádosti, abych byl apoštolem odíkání a chudoby." ,,S tmito zásadami však zakejsnete, pane Fráo!" zvolala Jula. ,,A na to je vás škoda." Mladý muž pokril rameny: Jakáž pomoc!" ,, A zavadiv o Julu pohledem zcela letmým, jen jako náhodným, dodal ješt nedbale: ,,Ale to
,,Snad," usmál se
,,
44
„Takovým nešastníkm,
jako jsem
já,
zbývá
jediný surogát manželství. Trochu volné lásky."
Potom ekl mnohem živji: Ejhle, aj uvaen. Ale na zákusky jsem zapomnl." A zas vybhl do pedsíky. Jula za ním pohlížela a zavrtla hlavou, ,,
kterou letlo
asi toto
pomyšlení:
lovk. Pro mi nadbíhá, pro pro se mnou umlouvá dostave-
,,To je zvláštní
mne doprovází, níka? Jen proto, aby mi po všem tom ekl, že se nemže a nechce ženiti? Co je mi po tom?
Vždy jsem mu neekla, že bych se chtla vdávat." A na to Jula zatím opravdo nemyslila, po tom v pták,
tu chvíli ješt netoužila. Byla volná jako žila
život
zamstnání,
dosti
asem
dobrodružství
s
slušný výdlek,
i
rušný,
kamarádkami s
plný rozmanitého
plný veselosti a malikých
jehož
a jejich rytíi.
mácnosti mohla voln nakládati. radost ze své svobody,
Mla
pebytkem po úhrad
do-
Mla bezdnou
cítila se vlastní paní.
Je
mladá a ješt dlouho bude mladá. Zatím opravdu nemyslila na vdavky.
^
4.
rráa
ZÁVÉREK VEERA.
íškou svtínské krabice, plné jemných sušenek a vanilkových suchar. Vedle toho položil na stl krabiku sardinek. A ješt se vytasil s hmotnou, tžkou lahví benediktýnky a ze skínky na psacím stolku vyal kartánek tenoukých cigaret pro dámy. ,,Pikusujte, sleno, pijte, a zažehnte si papirosku," pobízel. ,, Nic mne nešette. Mohla byste sedti do rána a nevyjedla byste mne," smál se. lého
se vrátil, nalil dívce aje, dolil
rumu
a odklopil víko roztomilé
i
Julu všechno zaízení Fráovo
a jeho mlá-
denecké hospodáství pekvapovalo, ba oslovalo.
Kamkoli posud vkroila, nikde nevidla nic podobného. Byla-li kdy nkterou kamarádkou pozvána, všude všechno teprve shánli, po šestácích,
po krejcarech kupovali, a mnohdy jen tak že
každému úastníku dostalo sklenky aje, pune, k tomu odmeného sousta peiva. Její dnešní hostitel jist nebyl na její návštvu pipraven, a má všeho dost. Pro koho je tak uchystán? Koho
se
astuje jindy? Vše
je
tak isté, milouké, a pan
46
Fráa umí se lépe
tak
upímn
a
šetrn
pobízeti,
mnohá hospodyn. Kterak rytí jejích kamarádek! Kde
než
bratí a
se se
vyzná liší
od
tomu
nauil? Bystrým zrakm Fráovým neunikala její nová a nová pekvapení a zálibné pohledy, kterými tkala po všech pedmtech na stole. Skoro navlas uhádal myšlenky Juliny a pisvdoval jim: ,,Ano, rozmilá sleno, tak se našinec musí zaíditi, je-li odkázán jenom na sebe. Nechci treti veer co veer v hospod sebe lepší, chci asem býti na chvíli sám nebo s jediným dobrým spoleníkem. Ale pak ne se nuzovati, ne shánti každou skleniku a lžiku kdesi po dom. Štítím se cizích, nedbale opláknutých vcí, a nerad bych, aby mi kdokoli prolézal byt, oenichával domácnost. Doma však rád se obklopuji vším pohodlím, a proto u mne vidíte ledaco, s ím se neshledáte u každého mládence. Nemám-li pravdu?"
Fráa
se vzchopil,
otevel
skí,
jejíž
dvee
tvoilo veliké zrcadlo, a tu v nejhoejší píhrad objevil se všeliký porculán a sklo, láhve rosolek, píbory, samovárek na kávu, ba mlýnek. A níže i
pod tím peliv srovnané ubrousky bílé a tepenité ržové, z nichž te dva vyal a na stl položil.
Jula ,,Ale
se zasmála.
vám
nechybí
již nic
jiného, pane
Fráo,
než ten stoleek z pohádky, který se sám pokrývá vším, co jen hrdlo ráí!" „ Kdyby takový stoleek u Neffa byl na prodej,
47
dávno bych že
se Fráa. ,, Zatím se vzácným potšením, obsloužiti taky vás. Ješt ped
ml," usmál
jej
sám
obsluhuji
a dnes je mi
mohu pivítat
a
hodinou jsem se té radosti nenadal." " prohodila Jula.
„Škoda
A nedopov-
dla. „Jste u
mne
býti naposled,"
Jula
Fráa
poprvé, sleno, ale nemusí to
ekl Fráa bodrým zvukem.
se zahryzla
ve
rty, vidouc,
pronikl. Ano, tak
njak
jí
kterak
i
tu
ji
to bylo hlavou
kmitlo.
Aby
zastela rozpaky, otázala
vám
se:
nádobíko myje?" ,,Taky o to jest postaráno," usmál se Fráa, ,,ale ne v dom, aby nebylo zbytených dvrností vdova po našem starém a klevet. Pichází ke úedním sluhovi, bydlí na Zderaze. Anebo ji asem zastoupí dcera. Ale ta už je hezky letná. Svobodná sice, ale vypadá taky jako vdova. Ženich se jí kdo
,,A
uklízí a
mn
svt, nikdy nj eká."
kdysi ztratil ve
ješt na
se nevrátil.
Poád
Ubohá!" politovala Jula. „Ano, ubohá," pisvdil Fráa. „Bývala prý ,,
velmi hezká."
Tak
Jula sardinku, chrouaje a Fráa poznovu nalil. koflíky aje naplnil jí íšku bene-
za hovoru pojedla
pala suchary, upíjela
A
mezi
dvma
diktýnkou. ,,
Okuste, sleno. Po bruslení zahívá."
Julu dávno
již
vše rozpalovalo,
její
tváe
jen
48
hoely. Co tuto prožívala, bylo tak zvláštní, neobyejné, vymykalo se všem jejím posavadním zkušenostem. Vzpomínala na Pepinu Vavákovic, a kterak si pi vstupu k Fráovi umiovala, že se jí
tímto dobrodružstvím pochlubí.
s
rozhodla, že
dla.
neekne
Vždy
nic.
Kubista
Snad by
jest
jí
Ale
te
se
Pepina závi-
uinný chuas
proti
tomuto kavalíru. Ždímá své korunky a dvacetihalée v hrsti, než je v požitek a zábavu obrátí, a jeho pozornosti a dárky Pepin jsou tak všední
—
a laciné,
Však
Fráa
i
Ne nápojem, ale pvabného dvete. Julina
se rozpaloval.
rozncující blízkostí
ztepilá postava, jiskivé její zraky
klenbou oboí
pod mocnou
— zraky, které se chvílemi zastíraly
hustými, dlouhými brvami, jako by usínaly, a zas náhle zahoely, jako by kdesi v hloubi pod nimi bylo zídlo skrytého plamene; její bohaté vlasy
mdného její
lesku, její smavé jamky v ržové tvái, mladá, tvárná adra, poutaná hedvábným
živtkem,
její
Juliných
m
pec
útlé ruce a prsty
— vše
neodolal, chopil se obou rukou
a otázal se:
,,Líbí se
„To
plné a
Nakonec
jej opájelo.
vám
u mne, sleno?"
odpovídala Jula. „Ale vy mi ruce nerozdrtíte. Musím zítra
vidíte,"
svíráte, div
psáti."
„Co ,,
je
nám
zítek!" zvolal
Fráa
rozjaen.
Dnešek! Dnešek!"
Jeho zraky zahoely nezkrotnou žádostí.
49
Jako by mluvila k rozmazlenému dcku, pro-
Jula vážn a chlácholiv: ,,Bude ješt mnoho zítk, pane Fráo." ,,Ale nikdy se nevrátí dnešek!" zvolal Fráa. „Každý zítek bude zas dneškem, až nastane,"
nesla
pronesla Jula.
o
,,Ale
pijdu dnes, nikdy
se
mi nevrátí,
drahá sleno!"
Po tch slovech
stídav
Juliny,
Fráa
sklonil se
a líbal ruce
a bezpotukrát, jako by se ne-
mohl nasytiti jejich tepla a hebkosti. „Dost už, dost!" volala Jula marn vyprostiti se.
Rozhnvám
,,
se snažíc
se."
Tu Fráa povolil a otázal se kajícn: ,,Taky hnvati se umíte? Za zlíbání vašich rukou,
které
A když
se
Jula
stále
byly líbány?
"
odvážiti
složila ruce
ovy tázav
aby
zasluhují,
nesmím
v klín a hledla v oi Frátak setrvala, když se
vykávav. A
a
hlava jeho piblížila, levice jeho objala a vášnivý, ,,
Fráv ulpl
dlouhý polibek
Sleno
— Julo --
mám
Víka oí díviných
Úsmv
Kdesi
její
šíji
na rtech.
vás rád!"
pevn
byla
sevena.
na tvái pohynul. Šibalské jamky zmizely,
uhladily
práv
jí
se.
Sedla, jako by vykávala, že slova budou se do nekonena opakovati.
slyšená
na
dn
potichounku
nitra od
jejího
njaké doby
již
aby slova ta k ní byla promluvena, aby byla promluvena jím, Fráou. A dnes dokala se toho. Ml pece pravdu Ig.
klovalo
Herrmann, XXXVII.
pání,
Píbh
jednoho dne a
j.
4
50
Fráa, když Dnešek
—
byl zvolal: Co je mi zítek! Dnešek!
V tu chvíli zaznly hodiny na zdi chvjným, hlubokým zvukem. Jula náhle prozela, popatila na ciferník, vzchopila
se.
bože, ti tvrti na deset! Musím dom." mi chcete utéci?" zarazil se Fráa. ,, Nebyla jsem u vás dlouho dost? Za chvíli
,,Mj ,,Již
vám
zhasí na schodech,
zamknou
dm
.
.
."
Sáhla po svém kabátci, po kožišinové apce,
chvatn
se oblékla,
tsn
upiala. Chopila se rukáv-
níku a pronesla: ,,Nyní
mohu
jako myš, nikdo ,,
jíti
sama, pravda-li? Vyklouznu
mne nespatí."
Opravdu mi chcete
Fráa
utéci,
pronesl to hlasem
drahá sleno?"
plným
lítosti
a jeho
pohled prozrazoval zklamání.
„Opravdu
— a hned."
Ale sotva ta slova pronesla,
již jich litovala.
Není odvolání. Fráa ješt nepozbýval nadje. ,,Ale
smím vás
doprovoditi, pravda-li? Po-
sekáte chvilku." ,, Budiž, malou chvilku. Pospšte si. Potom se podíváte, je-li v dom ticho. A potom pjdu naped. Na chodníku mne dohoníte. Dobe si zamknte." Mluvíc tak, ješt ekala, že ji Fráa bude zdržovati.
ké
On však neodvažoval
vty znly mu
se toho. Její krát-
tak rozhodn, pevn. Ve chvilce
51
byl obleen. Otoil
vypínaem
elektrického prou-
setmlo. Zhasil v pedsíce, potichu otevel dvee, Jula vykroila, Fráa zamykal. Ve schodišti bylo již temno, toliko dole v síni plála poslední žárovka. Znamení, že domovník byl již vykonal svoji pehlídku v dom a chystá se zamknouti vrata. du, v pokoji se
V se
i
tu chvíli zašáraly dole
tžké kroky, ozvaly
dva hlasy, mužský a ženský.
Jula Fráu,
zadržela se zábradlí a tím zastavila také
,,Kdo to jest?" otázala se šeptem.
A Fráa
šeptem odpovídal: Domovník. Mluví se ženou. Vždy ho vyprovází od té doby, kdy tu po uzamení našli cizího ,,
lovka." ,,
Kriste pane!" zhrozila se Jula.
,,
Uvidí
m!"
Fráu oživila nová nadje. Vrame se," zašeptal a chopil
se ramene dívdomovník usne. Pak jej zburcujeme z prvního spánku, tu mhourá jako sova, odemkne nám, nikoho nepozná. Pojte, miláku. Zatím poveeíme." Te už bez váhání Jula následovala Fráu, ,,
ina.
„Posekáme
vrátila se
chvíli, až
v jeho píbytek.
—
Bylo v pondlí po šesté ranní, když temnými posud neprobuzenými ulicemi tvrti Vojtšské Jula a Fráa kráeli smrem k ulici Myslíkov. V dalekých mezerách svítily jednotlivé plameny a
52
plynové. Tu a tam kmitla se postava njaká jako duch, který se za noci omeškal. Pod nohami osamlého páru chrupal
erstvý
sníh.
Z
kterési pokoutní
i
vinárny zaznívaly zvuky smuteního pochodu, jak si jej dávají hráti pobudové, kteí
kavárny
v parách lihovin a tabákovém dýmu protrávili celou noc a které nastávající jitro napluje plativou,
muivou
V
kabátci
náladou.
svém zimomiv
k prvodci, který k
ní
se
Jula
tulila
konejšivým hlasem šeptal
sladká slova. Neodpovídala. Dál a dále šla mlky. Chvatn probhli ulicí Myslíkovou, dali se
napí
sady na Karlov námstí,
Tu stínu
k
vzhru Jenou
do Lipové.
ulicí
teprv,
ped samým domem, v hlubokém
dívka objala svého prvodce a zašeptala
nmu
vášniv: „Nezapomeí, Fráo! Nezapome!" „Dvenko drahá, kdož by zapomnl! Na
shle-
danou veer." ,,Na shledanou,
Fráo!"
Ješt vášnivé objetí, ješt poslední polibek, a Jula vklouzla do vrat již dlouhý, vpíjející se
—
otevených. Toho dne poprvé obelhala matku, když vdla, že pespala noc u Vavák.
^
jí
po-
DOZVUKY VEREJŠKA.
5.
Jindy Jula, pespavši u
Vavák
a vrátivši se
dom
k snídani, byla plna sdílnosti a hovozrána yu, vyprávjíc matce, co nového tam vidla a slyšela, vyptávajíc se matky, jakou mla noc, jak f"
dlouho u ítala.
ní
Tak
pobyla Tonka Šnajdrovic, co
se trousily její
drobné otázky a
jí
ped-
matiny
odpovdi. Jula pevlékala se pi tom do všedních šat, ohívala kávu odevíra, pisedla k snídani, rychle pojedla a potom políbivši matku odcházela s jarou,
veselou myslí do svého závodu.
Po prvém noclehu u Fráni vracela se však jiná Jula dom. Kradmo a po prstech, aby nejmenšího hluku nezpsobila, stoupala do schod, plaše pebhla pavla, oi její nezavadily tu ani o jediné okno, jako jindy inívaly. Kéž nikoho nepotká, kéž nií zraky se na ni neuprou.
A
plaše vstoupila
do bytu. Paní Bežanská ješt ležela v posteli. Procitla,
prohlédla v šero pokoje, k oknu, kterým se
prodíralo kalné jitro únorové, a zeptala se: ,,To
jsi ty,
Julinko?"
54
,,Ano, ,,To
maminko. Dobré
jsi
spala u
jitro."
Vavák?"
Jule bylo teba
všechnu sílu, aby mohla pronésti dv nepatrná slova: ." „Ano, maminko Tak odpovídala matce své již nejednou, když se na noc nevrátila dom, ale nikdy se nenadala, že pijde chvíle, kdy ji dv ta slvka budou státi muka. Vyknuvši je te, naslouchala se zatajeným dechem, nepronese-li matka otázku další, .
závažnjší, snad
sebrati
.
záludnou.
i
Matka zatím ekla: ,,
šla.
Myslila jsem
Bylas
asi celá
si
to.
No bodej, kam bys jinam
zmrzlá.
Máš
to dobrotu, tyhle
Vavákovy, že u nich mžeš zstat, když potebuješ. Nesmím zapomenout, až k nám Pepinka pijde,
podkovat jí." Tato matina pevná dvra, že dcera nemohla být jinde, bodla Julu pímo do srdce. „Chudák maminka!" Ale jen tak pomyslila, již jula osnovala, kterak Pepinu navede, jak má mluvit, kdyby se jí matka otázala. Hlavn však se postará o to, aby Pepina tak brzy nepišla. ekne jí teba, že maminka stn. Ješt lépe bude napovdti jí, že se léka obává njaké nemoci nakažlivé. Pak Pepina jist dlouho k nim nevkroí. Desaterý uskok a zámr proletl jí hlavou jako blesk, a Jula si v té chvíli ani neuvdomovala, kterak tu osnuje pletivo lží, z nhož by nakonec nevybedla. Pozdji vše zavrhlato? Vždy je vc tak snadná.
—
Na
55
Uiní Pepinu prost svou dvrnicí. se
vším a zaváže
vyzradí.
má
ji
Sví
se
jí
slavnou písahou, že slova ne-
— Ale na tu písahy? Vždy Pepina zas
svého Kubistu. Nebo te,
práv v
tuto chvíli
po návratu od Fráni, Jula pojala urité podezení. Pro se Pepina drží Kubisty jako klíšt? Pro on
Pepiny? Zdali této noci
již se
neudalo mezi nimi, co se udalo
Fráou? Neteba tedy
a
s ní
Však Pepina jí porozumí, pochopí. Jak je to vše prosté, pomyslila
se vylhávati.
si
Jula.
Kdyby její zraky pece než se Jula domnívá! do ei. Ohromná, do verejšího
Ale matka, matka!
byly bystejší,
Nebylo
jí
veera neznámá
a
nepedvídaná zkušenost
ležela
na ní drtivou tíhou.
Roztásla
se
lehkou zimnicí, když vklouzla do
svého chladného pokojíku a tu se pevlékala. Ješt cítila každý dotek rozechvlých rukou Fráových,
každý jeho žhavý polibek, všechna jeho dravá obBylo jí sladko hoko zárove. Fráo! Pistrojila se skoro po pamti, jako potm, a teprv te pohledla do zrcadla. A tu jí bylo, jako by ped ní stála Jula jiná než Jula ješt verejší. Zdálo se jí, že jí na tvái pes noc vyrostl rys nový, díve neznámý. Vidí jej sama jen? i postehne jej, kdokoli se na ni podívá? jetí.
i
Jula se neklamala. Byl to rys poznání velikého tajemství, které se náhle ped ní odestelo. Do verejška chy,
sny,
tápala jako ve tmách.
pedstavy, a zas
mla
Mla
své tu-
plno pochyb,
56
správn. Dnes bylo po všech pochybách. Jediná ohromující skutenost vynoila se ped ní zdali tuší
a
hledla na
Jula
ni ze zrcadla.
Lze vymazati ten rys?
pokusila usmáti a
se
skoro selhává; hned potom bila.
Ale když pominul
cítila,
že pokus ten
úmysln tvá
úsmv
když
a
seškle-
se vytratil
úšklebek, vystoupil na obraze v zrcadle zas ten rys, jehož
nemohla
ka, co
tváe
jí
jí
z
setíti.
Uznamená-li taky mathoreka poznovu
hledí? Cosi jako
rozechvlo všechny údy. ,,Julinko!"
ozvalo se tu z postele
matiny
vedle.
„Co
peješ,
si
maminko?"
otázala se Jula,
aniž vstoupila do svtnice.
„Není
Jula
ti
dobe, Julinko?"
skoro se podsila.
A
sbírajíc se
odpo-
vídala otázkou: ,,
Propak, maminko?"
,,Že nic nemluvíš." ,,Je mi chladno, maminko, zahála."
již
abych
se
ním
Tonka všechno zchystala. Jenom špiritusu nalej a zapal bodej by nebylo " chladno. A od Vavák je hodný kus cesty ,,No tak, Julinko,
—
Julu rylo to v srdce. Od Vavák, od Vavák! To jméno jí te bylo trýznivou výitkou. Ach, maminko, kdybys vdla! A Jule bylo do trpkého pláe. Fráo!
V
musí ven ze svého pokojíku, matku, a tu jí bleskla hlavou myš-
nejbližší chvíli
pedstoupiti
ped
57
lenka: Nemá-liž padnouti
tam u
postele na kolena,
chopiti se rukou matiných, zlíbati je a vyznati se? Nemá-liž íci: Ne, maminko, tentokráte jsem ne-
Vavák, nýbrž
byla u
jakých
je
u takového milého hocha,
málo, jakého jsem ješt nepoznala a
který se zalíbí
i
tob, až
Od verejška mj. Nemžeš, ne-
jej uvidíš.
jsem jeho, všecka jeho, a on mne hnvati.
jest
smíš se na
Jen však domyslila, již letlo hlavou pomyšTo by bylo iré šílenství.- Což se dcery
lení jiné:
z takovýchto
neunesu?
A
vcí vyznávají? Což své tajemství
má-li
kdo trpti,
je
nezbytno, aby-
chom trply ob?
A
takto se rozhodnuvši, vyšla do
pipravila kávu pro sebe snídala,
i
kuchyky,
pro matku, rychle po-
oblékla všední kabátec, políbila
matku
a spchala do pisárny. Ulice
již
se
byly probudily. Ranní zábesk
jako by pomalu pelézal
vže
stechy posnžené dlažby. Ale malé krámy kupecké, hokynáské pekaské a mlékárny byly plny svtla plynového
dom, pomalu
kostelní a
vnikal níže, až se dotýkal
i
tch doupatech ješt dlouho bude tma, že by lovk nevidl lovku do tváe a nevdl, co kupuje. Všady ruch a žárovek elektrických, nebo v
a spch probouzejícího se msta, žaluzie vtších závod s rachotem se navíjely, domovníci umetali
hmly povozy do Prahy, plameny v pouliních lucernách byly pozhášeny. Všechen život plynul obvyklým tokem jako pedechodníky, od Vinohrad
58
vírem v sobotu
nezmnného
a jako každý den. Tento obraz
jej znala po všechna léta, ode dne, kdy poala choditi do školy, uklidoval Julu ponkud. Co se zmnilo? Pranic. Vše je stej-
Bude tak
ruchu, jak
bude tak do nejdelší smrti. Jula potkává co den, dnes, nekráí tohoto jitra se stejnou novou zkušeností jako ona? Tak ukájela své svdomí. Pes pohled na ní pronikato klopila zraky, když ? tázala se sama vji utkvl. Tušil by kdo sebe. Kdo mže tušiti? A by tušil, kdo má právo né.
mnohá
Zdaliž
zítra,
i
z dívek, které
i
ní
i
souditi ji? Neodpovídá-liž
A
sama za sebe?
pak ješt zbýval závod.
—
Smle a pyšn Jula
vstupovala den co den do pisárny, která jejím píchodem oživovala. Dnes vešla ostýchavji, mlezasedla na své místo, chopila se práce a
livji,
se v ni ponoila. Co znamenal ten pohled úetního? Co pohled pokladníkv? Jak se to na ni ? dnes podívala erná Katynka? Vdli by Co by mohli vdti! Ponenáhlu nabývala Jula
všecka
pevnosti
zrak
i
hovoru. Ale byl to dlouhý, dlouhý
Kéž by již byl veer! Chvla se nedokavostí, když pak se šestá hodina blížila, pála si, aby
den. ale její
setkání
Fráou ješt
se oddálilo.
Nebo
až
zraky stetnou s jeho pohledem, zdali tu nevystoupí celý dj verejšího
se její
ped
s
ní se vší živostí
veera
a noci?
Hodina udeila, pisárna
se vyprázdnila,
Jula
odcházela poslední. Získala tím jen kratiký odklad.
Potom
chvátala, nehledíc
vped,
nerozhlí-
59
aby se s ním setkala, setká však unikne v proudu lidstva zrakm
Zejíc se. Je-li souzeno, se.
Jestliže
Fráovým, aby
A pi tom se chvla úzkostí,
také dobe.
nepropásl!
ji
Ale Fráía
ml
ulice dotkla se
jí
oi
Na
jak ostíž.
ísi ruka a
nároží druhé
povdomý
hlas k ní
zašeptal:
„Juliko!"
hned vzhlédnouti k nmu, ale a mlky kráel dále. Po chvilce Jula postihla, že v druhé ruce Fráovi Neodvážila
již si
provlékl
se
cosi zachestilo.
Znala ten zvuk.
,,Byl jste na
že
mže
rám
její
led?" otázala
se.
A
zapoíti dneškem. Obávala
byla ráda, se,
aby
se
hovor nedotkl verejška.
Fráa si
Nebyl. Nic
—
ráno
družství. jí
se usmál.
mne tam nevábí. Ale Julinka zapomnla své brusle pináším je." Pece tedy neunikla pipomínce noního dobro-
,,
tváe
A až
jestliže již
paliv
díve
cítila,
že se rdí,
te se
rozhoely. Všechen díví stud
jako by tu plamenem vyšlehoval. Zdali se dnes odváží pohlédnouti
Tak
šli
mu
v oi?
dále a nikdo se neodvažoval hlasit
hovoiti. Jednotlivá slova, bezvýznamné otázky
odpovdi byly pronášeny šeptem. Nejedná vta zstala nedopovdna. Fráa pocioval rozpaky díviny a ponenáhlu sám v rozpaky upadal. To jej rozlaovalo. Byl si vdom pevné pevahy nad
a
dvaty,
která
mu vždy dopomáhala
k
úspchm
60
— dnes mu posavadní jeho pevaha selhávala. Skoro se
mu
zdálo, že tu podle Julie
Sebevdomá pýcha
kráí jako vinník.
z jeho verejšího vítzství zne-
náhla se podlamovala, nabývala jakési pitrpklé chuti. Již byl
nm
visí,
mu
nyní se
Ješt
že tato sladká koist
jist,
že se k
nmu
a
mu bude
trojí zažertování neodvtila, vyzval
ji
,,Nu, Julinko milá, podívala se
Usmála
na
znova jí dobývati. vykával, a když Jula na dvojí,
zdálo, že
chvíli
pevn
plným žárem pimkne,
Fráa:
pec na
m!
se trochu!"
Tu konen Jula vzhlédla k nmu, bez úsmvážn, a pronesla pevn: tak, Fráo, nemluv jako se „Nemluv ke mluvívá k íšnicím. Jestli jsi zapomnl, žes mi vera poal tykati a mrzí-li t to tedy se vra vykání, vy k dívjšímu vy vy vu,
mn
—
Fráa lela
se zahryzl
—
ve rty.
pokárati ho, jen se
tivilo.
Ale
jí
to
— —
—
Jula sice nezamýšnepímé oslovení pro-
Fráa byl pokoen. má initi s duší
seznával, že tu
—
—
ím
dál
uritji
útlejší, citlivjší.
Jeho slova znla opravdu jako kdesi v pokoutní vinárn nebo v noní kavárnice.
Jula zas vrátila se k vlastním myšlenkám. Po celou cestu zamstnávala ji otázka jedna jediná, kterou dnes chtla k Fráovi pronésti. Myslila na to od rána a posud nevdla, jak se vyjáditi. Až když vybedli ze zmateného víru lidstva, naplujícího všechny živé, osvtlené ulice, když za nimi utichal
halas a
skek dav, na pšin Karlova
61
mstí pipadla jí otázka hotová, jako by ji etla veerní zasmušilé oblohy. A když vystupovali ztichlou ulicí, vedoucí ke Kateinkám, kde se mli rozlouiti, a když jí Fráa celoval ruku, tu stiskla jeho pravici, a rozechvlé rty promluvily: ,, Fráo, po všem, co se mezi námi udalo, pomi upímn: jsem v tvých rukou bezpena? vz Nevydáš mne v posmch? Nepostavíš mne na praný?" ,,Juliko, jak
Fráv ,,
tomu mám rozumt?" upímný, nebyl nastrojen.
úžas byl
Fráo, do verejška na
mn
nebylo po-
skvrny," rozechvíval se víc a více hlas Julin,
m
uchvátil.
vka,
— — kterému bys kdy ekl: tato dívka
ani nejlepšího pítele, ani bratra tvého
máš-li bratra
mn
,,tys
Te mi odpovz, že není na svt lo-
náležela!
Tato dívka od veera do
jitra
byla
má!"
Fráa
stiskl
ob
ruce díviny.
niema!" niemové." " ,,Jak to mžeš vdti, Juliko ,,Vím to, Fráo. Nevyrostla jsem doma u klavíru a nechodila se mnou na každém kroku guvernantka. Žiji mezi lidmi a nemohla jsem zazdít uši, kdykoli hovoili. Fráo, ty z nich nejsi, prav,,Juliko, jaký bych to byl
,,
Fráo,
jsou takoví
—
da-li?" ,,Ne,
že jsem
ekl
Juliko, já z nich nejsem. Já jsem šasten, co jsem ti vera
t nalezl. Vzpome na vše, "
62
,,K to,
niemu
Fráo, pamatuji na proto, Fráo,
ses nezavázal,
práv
a já za nic nežádala. Ale
že jsme oba zcela nezávislí a že nevíme, co na nás
eká: nikdo nemá zvdti,
co víš ty. Slibuješ mi
to?"
„Juliko, pi všem, co
mi drahé, slibuji, bych se tak bídn neprohešil, sladké srdce mé." „A te tedy, Fráo, mžeš jíti, kamkoli t touha tvá povede. Jsi zase svoboden." ,,Ne, Julo, ne!" zvolal Fráa skoro ulekán. ,,Ale ne! Tak jsme nesmluvili. Zítra na shledanou." je
chceš-li to slyšeti. Ale ani beze slibu
„Budiž, Fráo. Dokud
O
ti
budu milá."
pozdji Jula vstupovala do domu Domovník, vykuující ve vratech dýmku, jako jindy uctiv ji pozdravil, Kterási služebná, hopsající se schod se džbánem na pivo, chvíli
v Lipové
ulici.
zvesela jako jindy zvolala
líbám, sleno!"
A
pate, vracející
se z
svj pozdrav: „Ruku
stará paní doktorová v
msta, pokynula
jí
prvním
pívtiv:
„Taky dom, taky už dom, sleno Julinko?" Stoupajíc o patro výše Jula zhluboka vydechla a pomyslila: ,,Vše jako jindy
Doma Šnajdrovic
A
." .
.
vstoupila ve vytopený pokojík.
Tonka
práv
a pivo.
byla pinesla cosi k
matka Bežanská
Je tam zima,
vítala dceru:
veei
„Tys jako rže!
vi?"
Jula vroucn
políbila
matce ruku
s
pocity
zcela jinými než ráno. Její duše po rozchodu s Frá-
63
ou
byla zdánliv uklidnna.
—
Ale když o
dv
hodiny pozdji dala matce dobrou noc a uchýlila se
ve
lejku,
hlédla
svj pokojík když se
a rozžehla tu
skromnou petro-
na lžko a rozspoádaným, ale tak
odstrojivši se usedla
prostorem,
prostým, tu se
jí
sice
nitro zalilo
palivou
bolestí.
Vzpo-
mínala svdného, úpravného píbytku Fráova,
o
oloupena vzpomínala všeho, co u nho zažila, nho odcházela. Zaboila hlavu do podušek a ztajila v nich trpký, usedavý plá. Fráo! od
—
^
6.
OD MASOPUSTU DO
Pekati
dnešní noc,
ješt jednu
pekati
SV.
zítejší a
potom snad
— a zas bude vše jako bývalo. Tak
tšila Jula, když usínala. Ale
pece
VÁCLAVA.
jen jsou
pesvdila
se,
se
že
dojmy, kterých nelze tak snadno
Týden by na sob nosila neviditelné okovy. Každý veer ji oekával Fráa a doprovázel na roh Lipové ulice, a když mla jej, padala s ní všechna tíse. však jí bylo, když ho nemla podle sebe, a nejhe doma. Dvivé pohledy matiny, její
setásti, zážitky, kterých nelze zapomenouti. chodila, jako
He
nezmnná
laskavost,
její
obasná mazlivá
slova
palivou výitkou. Ach, kdyby maminka vdla! Hrozila se chvíle, v kterou by se toho mohla dovdti. A tu v ní vznikala útcha myšlenkou, která by jí díve nebyla ve snu napadla, v jejíž možnost by nikdy nebyla vila; snad snad se maminka nedoká dne, kdy by mohlo propuknouti, co se s ní udalo. Poprvé se toho pomyšlení zhrozila, ponenáhlu však mu pivykala. Snad maminka nebyla
jí
—
dožije
03
—
A dila
jako by zatím Jula si umiovala bezpenou závorou ped osudem
nesmí opakovati, co
se
—
se hra-
že se
udalo onoho prvního ve-
era. Jen krátký as žila v tom klamu, že je silnjší než pokušení. Její lehkokrevná letora ji pe-
A
mohla. ho
má
láska k Fráovi. Pocítila zakrátko, že
ráda k zbláznní a že by
Po dvakráte v nedli
ním
s
šla
na smrt.
marn se namáhal Fráa,
aby ho zas navštívila. Jula odolávala. Svolila jen k tomu, že ji sml pohostiti ve kterési staromstské útulné vinárn,
kam
staí pánové, kde
ji
chodili toliko
samí
starší a
nikdo neznal.
Ale potom jednoho dne Fráa se otázal: „Nechtla bys do maškarního plesu na Žofín? Na karneval
umlc?"
Jula ješt nikdy nebyla v maškarním plesu. Znala je toliko z lákavých plakát na nárožích, s
dráždivými kresbami, vídala
ady koár
vážejících na Žofín množství zakuklených
lidí,
odne-
aby se nešla podívat k žof ínskému mstku, v jehož stedu ve velikých vázách plápolaly adivé ohn, ba jednoho veera pronikla až na ostrov, k budov plesové, a vidla tu vystupovati na sta úastník ve fantastických maskách, kteréž ozáodolala,
ená sí do nekonena pohlcovala. Slyšela tlumené zvuky hudby, které její obraznost jen silnji rozncovaly a Jula pak plna neukojené dychtivosti vracela se v sirý píbytek. Te ji Fráa vyzval, aniž sám se nadál, že ji tu vábí v nco, po em tak toužila. Ach, ano, šla i
—
Ig.
Herrniann, XXXVII.
Píbh
jednoho dne
a
j.
ý
66
Sama však? Maminka maminka jest churava.
by.
zámrm
ní
nikam nemže,
Fráa. Maminky ke nepoteboval, maminka by mu jen
Ale tím lépe! myslil
svým
s
si
pekážela, a co hlavního, odvezla by ,,Snad
kovou
.
.
mohla
bych
dati,
jako
,,
Pjdeme v bychom k sob
nikoho.
,,Ale
dceru
dom.
paní
Vavá-
.?"
,,Na to?" namítl Fráa.
vbec
si
požádati
kdo
Rozumí
Nepotebujeme
,,
maskách, budeme vypanáleželi."
m pak doprovodí dom?"
se,
že já,
Julo."
mu ani nezdálo, K sob ji pivede! A byl jist, že se mu to podaí. Tímto maškarním rejem uvedl ji Fráa v noO tom však
vý, do té chvíle
se
neznámý svt. Vstoupila
a stanula
zaražena, oslnna. Skutenost pedstihla všechny
Juliny tuchy a pedstavy, jimiž do té chvíle byla naplnna. Moe elektrického svtla zalilo ji, moe nespoetných plesovník vlnilo se ped ní. Vdomí, že to není sen, že tu jest opravdu a že celé dlouhé hodiny bude úastná všech rozkoší tohoto pohádkového veera, zachvacovalo ji sladkou závratí. Nádherné kroje bujných paní a dívek naplovaly ji nadšeným obdivem. Vynalézavost jejich tvrc, malí, krejích a krejíek, uvádla ji v úžas. Sluch byl naplnn šustem tžkého hedvábu, zraky se noily v mkkost aksamitu a pohlcovaly blesky
drahokam,
které záily v uších, na šíjích a
drech tanenic. Sladké
voavky
ji
opájely.
a-
67
Ješt se nenasytila tohoto pohledu, když zaznla pedehra valíku, zprvu jak odkudsi zdaleka, vlny
ponenáhlu silnji
její
šum!
a rozkolébal
zdálo, že to
Fráa
šla.
svdí
vzdouvaly, až se roz-
se
valík sám. Skoro
jen
se sklonil,
se
Jule
na pozdrav, že taky pizraky jeho pod škraboškou jí,
zahoely, pravicí obemkl
ji
v boku
—
již
vepluli
taneník, v neodolatelný proud, pak unášel kruhem dále a z nhož zdánliv
ve stísnný tlum který je
nebylo vyváznutí.
V
tom opojení
plesu,
hudby, tance, šumu,
škádlivého šepotu, potutelného smíchu, obranných
výkik
šašk zapomnla
a jekotu rozpustilých
Jula na všechen
život minulý. Jen jako mžikem,
a toliko jediným,
vyhoupl
se
nesmírn vzdálený, utápjící
jí
na mysl, a zdál se se
kdesi v šedivu.
Všechno, co pedcházelo, byl taky
njaký
život?
Jednotvárné její zamstnání v pisárn? Všední její domácnost? Veery ztrávené ve spolenosti Pepiny
Vavákovy
a jejího rytíe Kubisty? Ne, dnešek je
život!
Kterak byla vdná Fráovi, že ji sem uvedl, jej k sob tiskla a kterak by ho zlibala, kdyby neml na tvái tuhé, nepoddajné škrabošky, a kdyby sama nemla škrabošky podobné. kterak
Ale že
Fráa
šeptal, hovoil, horoval, a
ponenáhlu
i
ta jeho škraboška
Jule
se zdálo,
nabývá výrazu.
Tímto veerem, touto nocí Fráa dobyl dívky nadobro. Když se jí o plnoci otázal: ,,Jsi
spokojena?"
68
Tu Jula „Fráo!"
A
A
stiskla
mu vášniv
ruku a vykla:
znamenalo: Jsem šastna, nadšena! když Fráa kolem tetí hodiny zrána
to
se
otázal:
„Pjdeme, Julo?" Tu Jula odpovdla: „Ach, škoda
A
—
ale
pjdeme
nebylo teba nieho
inku, aby
víc.
Fráa Julu
oblékl,
zavinul,
Po krátkém odpo-
ponkud utišila, šatn peliv ji a zakraouko
krev
se rozkolotaná
vyvedl
tedy."
ze sálu, v
povoz,
zavolal
Jula podruhé vstupovala v
jeho píbytek.
Bez
bázn, bez výitek. Vlahé teplo vyhátého pokoje ji uvítalo, maškaru, náruživ objala když shodila pláš
ostychu, bez
a
i
Fráu
a zvolala:
„Fráo, ,,Máš
ach, to bylo krásné
m
ráda,
Julo?"
„Kdo by t neml Jula roznícena.
.
otázal se
rád, hochu,"
,,A jestliže se jednoho
na
." .
Fráa. odpovídala
dne rozejdeme, nebudeš
mne naíkat?" Na tuto otázku nezapomnl Fráa
ani
ve
nejvtšího rozvášnní. Nechtl se sice sladké koisti své vzdáti zítra i pozítí, nechtl tak uinit chvíli
ani za
pl
doma, že láska na
Jula vždy si mla býti vnepipoutává navždy, že je to
roku, ale se
k
ní
výpov.
„Ne, Fráo!" odpovídala Jula vášniv. „Bu-
69
du míti krásné vzpomínky. Ale nemluv o tom
te." —
Potom v nedli, když se odpoledne vycházku pes Vyšehrad a dále
podnikli
sešli,
se octli
na
silnici
aby
za bránu,
za zimního ticha, které bylo zesilováno
snžením, když
již
lehkým
k Pankráci, ekl
Fráa: ,,
Svlékni rukaviku, Julo."
Aniž
pro
rozumla,
si
toho
peje,
upo-
slechla.
Fráa
v kapsu kožichu, vyal drobné pouzdérko, z pouzdérka prsten s rubínem a navlékl jej dívce na prst. sáhl
Jula skoro .
Fráa ,,
užasla, otázala se:
znamená, Fráo?"
,,Co to
se zasmál.
Prstýnek, Julo, nic jiného."
,,A víš, co
znamená prstýnek?"
,,Mn tob nic Památku na krásnou i
jiného než památku, Julo. chvíli.
Netší t?"
m
jednoho ,, Kterak by netšil, Fráo? Ale až dne pošleš dom, tžko se s ním rozlouím." ,, Nikdy ho nepožádám, Julo. Co jsem ti daroval, nenáleží mi již. Rozumíš mi snad."
—
Tehda na chvíli na jedinou chvíli vznikla v Jule domnnka, že má tímto šperkem býti odmnna za svou milost. Hned však myšlenku tu zapudila. Ne,
Fráa
to míní
upímn.
Skoro
se
na
sebe hnvala, že v ní vzniklo takové podezení.
Fráa
jest kavalír.
70
Kdosi v
závod
všiml
si
pozdji prstýnku
Julina. ,,Hle,
kování.
A
hle," povídal.
„Slena
Julie
má
nové
hezké."
Jula lehce pohodila hlavou a zalhala: " ,,0d maminky „Paneku, to je vidt, že je slena poád mazlíkem. Takový prsten, aspo za stovku." V Jule se dech zatajil. Takovou cenu má? A Fráa jen tak vydá tolik penz? Pro pouhou památku? Byl by stail prstének za desítku. Nebo Julu byla by tšila každá drobná šarapatka. i
i
Toto poznání pravé ceny darovaného šperku vznítilo v Jule všeliké myšlenky. Lépe kouc po-
Nebo již od onoho maškarního plesu klínadje, že známost s Fráou pece povede ke koncm vážnjším. Nemyslila na vdavky, když k nmu poprvé vstoupila, mla to vdomí, a bylo zcela upímné. Potom však nejednou v ní zaklovala myšlenka: Jsem-li mu milá takto, byla-li jsem mu milá oné prvé druhé noci, pro bych mu neastji mohla zstati milou na všechen život? se oba ustanovili, že si sice pipomenul jí, na vrátí svobodu v den, kdy jejich vzájemná naklonost ochladne, vyvtrá. Než Jula ím dále silnji cítila, že ona ve své lásce neochladne, A pro by ji
sílilo je.
ila v
ní
i
—
em
\
i
opouštl Fráa? Nemže býti pochyby, že O tom taky ím dále pevnji se pesvdovala.,! Vdla o sob, že je hezká, že je žádoucí: nejen jejich slova utvrzovala jij pohledy muž, ale ji
mái!
rád.
lí
i
71
dvetem z ulice, má pimené vzdpenz nemá. Jen po penzích by toužil
V tom. Není lání. Arci,
Fráa? A do
té
doby, než
je najde,
mla by mu
híkou? Pak by ji
propustil? Všechno aby tomu uvila. A nakonec upevnilo se v Jule mínní, že ji Fráa toliko zkouší. Obstojí-li v té zkoušce, bude jí náležeti. Až pak jednoho dne udalo se, co v ní toto míbýti sladkou
se
v
nní
ní
vzpíralo,
podlomilo.
Kdysi, když zase byla jeho hostem a když
Fráa
vetkl na
adra
krásnou
jí
jehlici
ve tvaru
tyrlístku, jejíž každý lístek byl ozdoben
kamenem
v milostném roznícení a sladkém a se vší vroucností ekla k nmu: ,,Ach, Fráo, chtla bych na tebe míti památku živou! Kluinu, kterýž by ml tvé oi, tvé
jiné barvy, tu
opojení objala
jej
kadeavé vlasy, tvoje Tehda Fráu až jednou
nabyl
jiného,
ústa
—
zamrazilo. Jeho pohled pocizího
výrazu,
jeho
hlas
tvrdého zvuku. Svraštil oboí, vyprostil se t objetí dívina, oddálil ji od sebe a ekl:
„To
nevhodný
Julo, ale ani žertem nemluv, máme-li zstati dobrými páteli. Nikdy, rozumíš mi? Nedám se nikým polapit." je
žert,
tak
Jako blesk projelo mu hlavou pomyšlení na všechny následky takové památky. Na pípadné soudní uznání otcovství, na výživné a výchovné, na jeho vlastní kariéru, na pekážku njakého budoucího výhodného satku.
Jula dlouho
pohlížela
na Fráu, jako by
zkoumala, co všechno se
tají v tu chvíli pod jeho elem, vodorovnými vráskami zeeném, a konen zahovoila mírným hlasem, jako by ty vrásky chtla vyhladiti: Fráo. Nikdo t nechce ,, Špatn mi rozumíš,
Nanejmí
polapit.
mne
nasytíš, jak
zbude
.
.
.
já.
Nemohu
A nemám t
Ale na to nemyslíš, až se
budu sama? Nic mi po tob za to, že
t mám
ne-
tak ráda.
"
ráda snad jen proto
Jula pomalu vyvlékla jehlici z halenky, poji na stijl a odpovdla: „Podrž tu jehlici, Fráo. Víš dobe, že jsem
ložila
tvá
i
bez ní." ,,Ale,
„Vím bylo taky
ve
Julo, tak to nebylo mínno!" to, Fráo. A co jsem prve ekla
mínno, jak
milý, drahý
Pes všechno
—
tomu rozuml
já,
ne-
losobecký, jako všichni muži." jsi
naléhání
ty,
Fráovo Jula
jehlice
nepijala. Nakonec jen ekla:
„Uschovej ji. Snad mi ji budeš moci nabíd." nouti v den, až mi vrátíš elední knížku dále astji pobývala Jula u Fráni a vracela se pak „od Vavák", až matka Bežanská jednoho dne ekla: ,, Holka, holka, ti Vavákovi se t njak zmocnili! Už ani jako bys tu nemla domova. Sedávám tak sama No, peji ti zábavy. Neužiješ-li mladá, .
.
ím
potom už
Julu
neužiješ. Ale stýskává se mi, stýskává."
zabolelo srdce, když tak
matku
,,Jaký jsem to špatný tvor!" ekla k
slyšela.
sob
tehda
73
poprvé.
aby
se
nula,
Zárove však zabezpeila
svrchovaný as, vyzrazením. Zima pomi-
vidla, že
ped
je
masopustní zábavy vzaly konec. Všelikou ná-
hodou mohla by matka zvdti, že dcera o domácnost Vavákových málokdy a jenom na chvíli zavadila, a pak by pronesla hroznou otázku: Kde tedy jsi bývala? Nezbývalo než Pepinu co nejopatrnji zasvtiti. Posud její schzky a potulky s Fráou pikrývaly temným pláštm dlouhé zimní veery. Již však nastalo jaro, dne pibývalo. Bylo teba získati spojence, kteí by Julu s Fráou zaštítili. Osamlá dvojice mladých lidí sotva ujde pozornosti svta, ve spolenosti jiných se ztrácí. Dokonce bude-li pi tom asem Zuzka, mladé to jehn. A Jula vyložila vše Fráovi. Akoli v duchu uznával všechny dvody Juliny, pece mu s poátku bylo proti srsti, aby se seznamoval a snad pátelil s lidmi, o nž nestál. Nakonec povolil, a první jarní výlet podniknut byl spolen. A potom jedné nedle doprovodil Julu až nahoru, do bytu, a poprvé stanul ped matkou Bežanskou. Vyplísnil se za to hodn, když se vracel dom, ale již se stalo. Chtl zstati neviditelným, a pojednou se zjevil všemu sousedstvu. Matina prostomyslnost a spoléhavost pak mu byla nanejvýš trapná. Vše se v vzpíralo, aby vypadal jako schválený milenec a nápadník. Posud ovládal Julu, a tentokráte se jí musel podrobiti. Rozladilo ho to, ale nemohl od ní upustit. Jula si umínila, že maminka Fráu musí poznati, i
i
nm
74
dovedla toho. Bylo v tom trochu
a
lsti,
trochu
vzdoru, trochu poškádlení, nejvíce pýchy na švar-
—
ného milence smsice všeho, co zamilované ženy. a
Za tohoto milování výlet uplynulo jaro
a
i
je
skryto v duši
a milkování, za procházek
nadešel podzim. Frá-
léto,
sotva se mohl dokati, až nastanou zase dlouhé
veery podzimní a zimní, až zase bude vítati Julu ve svém bezpeném a útulném píbytku. Tak se piblížil dnešní svátek svatováclavský, a Jula byla vera Fráovi slíbila: Zítra, hochu, zítra." ,,
A
ten zítek je zde. Jen toho
že se celý den musí tahati a Zuzkou.
s
Fráa
litoval,
Kubistou, Pepinou
Aspo Zuzku kdyby
nechávali doma.
Ale to zas byla politika paní Vavákové. Posílala
Zuzku sice
s
Pepinou, aby se nic nepihodilo. Pepina
nebyla žádný veleduch, ale Zuzka
dovedla
ji s
lstivosti a
cesty
jí
docela nic
asem jí a Kubistovi, odklidit, aspo na chvíli. Tolik
nepekážela. Pekážela-li prohnanosti v
ní bylo.
7.
Vrame
PO VÝLET.
k našim svatováclavským výletníkm. Za nkolik minut vlak dorachotil na nádraží se
smíchovské.
Tu teprv ekalo pravé
jádro nedlních
na vlak divým útokem, jako by šlo o život, jako by za nimi zuil požár, jako by se na valila zhoubná povode. V oddlení, ve kterém se byla usadila naše
výletník, na sta
lidí,
kteí
se vrhli
n
spolenost, zbývalo ješt šesté sedadlo. Fráfia povelel Kubistovi: ,,
Vyložte se z okna, aby vidli, že zde
je
plno."
Ale než se Kubista k okénku dostal, otevel
prvodí
pomohl do vozu panice s chlapetedy opravdu bylo plno. Ozval se tesk nárazník, vzadu bylo nkolik voz pipojena, výletníci je ztekli, druh druha již
kem
asi
a
tíletým.
Te
skoro porážejíce, nádraží se vyprázdnilo a parostroj
nem
supl, funl a dunl
s
rozmnoženým beme-
dále ke Zlíchovu.
Fráa velmi se mrail, že jeho spolenost byla vyrušena neznámou vetelkyní. Nemiloval cizích živl, když byl
s
Julou;
ml
dosti již na
Vaváko-
7tí
vých a Kubistovi.
bezdky
mu
zrak,
Štítil se cizích
bu
jen
zevlujících nebo dokonce slídivých, byly
protivný zvídavé
uši.
Hovoil pak jen
zcela
skoup, stehl se, aby nepronášel žádných jmen. A nejradji mlel, dokud nezvaný spoleník na nkteré stanici neslezl. Zvlášt spolenost mladých
muž
ho znepokojovala a rozilovala. Jula byla aby k sob nevábila žá-
píliš hezká, svží, lákavá,
dostivých
i
závistivých zrak.
Každý takový
cizí
pohled, jenž na delší chvíli na ní spoinul, poci-
oval Fráa skoro jak osobní urážku
na
byl
odpovdl
drsnjším.
A
by
co nej-
nejednou se o neskromného diváka
opel pohledem, který
v
a nejradji
aspo slovem
ranou,
pímo
trkal.
Jula mla velmi jemný smysl pro tento odpor a nikdy s nikým nezakoketovala.
opak, jestliže na
sob
cítila
spoívati
ní
FráNa^^
zraky,
vzhlédla pojednou k všetekovi tak mraziv, že
oi a již si netroufal obtžovati ji. Neznámá panika však sotva mohla komu
sklopil
pekážeti.
skromn,
Schoulila
jsouc
se
na svém sedadle velmi
povdna,
že se
tak pohodlného. Polohlasý
její
jí
dostalo koutku pozdrav svdil
dívkám než celé spolenosti. Také nemohla vdti, že všichni ti lidé k sob náležejí. Pelétla je adou pohledem, jako inívá každý nový píchozí, aby si uvdomil, s kým se na chvíli
spíše jen
sdílí o
tom
pohyblivé písteší železniního vozu, a po-
se obrátila zase
k svému synku, který byl za-
ražen tolika cizími tváemi.
77
Kubista pronesl
cosi ze
zásoby svých cestov-
každém výlet vystídal, sleinky Vavákovy zachechtaly se tomu tiše, ale Fráa a Jula neprojevili žádného úastenství. Jako by jeho slov neslyšeli, jako by k ostatním neních vtip, kteréž o
náleželi.
Dunní
vlaku, rachot kol, jejich nárazy a sko-
ky pes kolejnicové spojky v uritých pestávkách Julu vždy mile zkolébávaly. Každé takové peklouznutí spojek vzdalovalo ji Prahy a unášelo blíže
k
cíli.
Skoro vášniv ráda
jezdila, a s
Fráou
byla by jela na konec svta. Rachot uhánjícího
vlaku nebyl
jí
Vzbuzoval v
pouhým nelánkovaným hmotem. dojem hudby, zvlášt tanení,
ní
a podle rychlosti jízdy a zdlouhavjšího neb rychlejšího
klopýtání
kol
zcela
urit
rozeznávala
rytmus valíkový, polkový nebo mazurkový. Ale jí také zpvem. Její myslí táhly pi tom povdomé nápvy, Jula se noila v milé vzpomínky na píjemné chvíle dávno minulé, za
ten rachot byl
takové
A
jízdy
však
s
novou
silou
vystupující.
toho léta tedy na všechny chvíle zažité
ou. Na arovný maškarní
s
Frá-
na tu opojnou noc, ve kterou se bez výhrady oddala Fráovi. Dunní vlaku hudlo jí taky píse do budoucnosti, vzbouzelo
v
ní
ples,
nejodvážnjší nadje. To
samodílné, nikdy neslýchané. tu melodie, aniž z nich
tak
ji
vdla, odkud
již
byly
V Jule
nápvy
vyrstaly
se berou, a
mnohá
unášela, takovou rozkoší naplovala,
že se domnívala, kterak
jí
nikdy
z
pamti
nevymizí.
78
Toto vlastní skládání vyvíralo myšlenky:
Fráa
jest
mj
z jediné oblažující
a bude
navždy
mj!
Avšak pohíchu! Když potom vlak na konené stanici zastavil, pomela rázem nová píse Julina, upadla v zapomenutí, vlak ji unášel v dáli, Jule již nepipadla ani jedna nota z ní. Dnes však rachot vlaku neml pro ni bývalého kouzla. Dnes v její sluch zazníval nevrle a hnviv. Stále se jí vracela vzpomínka na nedávné výitky Fráovy. Podle úmluvy s ním s Vavákovými ml to býti poslední výlet po dráze, nevyi
i
trvá-li se
na
vým
snad
nj
i
po íjen
celý týden, a
zlozvukem!
pkná Fráa
Rozladilo
pohoda. Jula tšila nmu zahudl tako-
k ji
to
a
znepokojilo.
zpsob, jakým se Fráa vyjadoval o její matce. Ne ze slov, spíše z tónu, kterým je pronášel, vycítila Jula bystrým a neomylným pudem, jaké Urážel
ji
má Fráa mínní o matce a jakou k ní neúctu. Má Julu, co mu záleží na „staré paní"! Dnes poprvé
ji,
drsn, a dnes poprvé v Jule plnou matkou, opuštnou a odstrenou. Hle, Fráa, kterému se všecka vzdala, kterému obtovala, co již nikdy nikomu nemže lze pinésti jen obtovati, ponvadž takovou život! jednou v Z hrkotu kol vzestupovalo k Jule cosi jako varování, a te pocítila neskonalou lítost nad projevil se tak
silou se probudil soucit s
ob
i
sebou. Za této dnešní jízdy byla
i
chvíle,
kdy v
ní
zabouil hnv ke Fráovi. Nepohlédla na, aby tím spíš udržela v pamti výraz jeho tváe, když
79
k ní nakvašen hovoil, jak
nátskou.
v tu
A te hoce
podle sebe
ulicí
Be-
odpykávala, že neuinila,
ím
šli
Že
chvíli byla pohrozila.
dom, mla býti
se nevrátila
Aspo
ke staré, znevážené matce.
ona
jí
vrna.
Zamraen sedl Fráa nkolikrát na
úsmv,
ni pohlédl.
proti ní a jen
Oekával
ale její ústa se svírala, její
zíraly. Tušil, co se
v
ní
úkradmo
slovo, pohled,
zraky
dje, a peskoval
jej
se
pe-
v du-
Potom však zhluboka oddechl utšoval se, že veselý den zaplaší všechny chmury. Myšlenka, že by mezi nimi mohl vznikchu, že se penáhlil.
a
nouti
byla
hnv, byla mu Jula rozkošná
rozvitá rže,
mu
a
nesnesitelná.
až
k opojení,
Fráa nemohl
se
Práv
dnes
krásná jak
dokati ve-
pouhým prostedkem, pouhou pípravou k novému kvasu era. Co
byl výlet!
Všední
vcí,
lásky. Cizí
synka na
panika vstoupivši posadila klín, sala mu klobouek a
si
drobného
hladila jeho
kadeavé vlasy. inila tak jen zcela bezdky, na dít se nedívajíc. Zahlížela se oknem v krajinu, sice
plnou sluneného jasu, ale také plnou tuchy
nastávajícího podzimu.
Jula nkolikráte k
bloudila zraky a zdálo se
jí,
ní za-
že líce panino postírá
výrazem tesklivosti. Snad je to vdova, usuzovala Jula, kteréž ze všeho bývalého štstí zbyl tento kluina. Ale jak šastna je tato žena, že má se
—
synka! Možno však, že není vdovou, že nebyla vdána a že nevdomé dcko, které sedí v jejím
80
vypuelo
milovaného muže, který pak šel dále za vlastním štstím bez ohledu, že zmail štstí její. Ale jak šastna pes to je tato žena! myslila Jula. Chlapce omrzelo sedti nehybn u matky. Poklín,
jednou sklouzl
z objetí
jí
s klína, rozhlížel se,
a
ponvadž
na
upely pívtivé zraky Juliny, propletl se až k ní. Jula pohladila ho po vlasech, chlapec jí položil hlavu na koleno. Prsty Juliny sklouzaly po ní až na jeho útlou bílou šíji. Tím povzbuzen vzhlédl kluina, vztáhl ruce. Jula porozumla se
a pojala chlapce na klín.
„Franku, neobtžuj!" která
si
teprve
te
zvolala
na
matka,
jeho poínání všimla. Spíše to
zašeptala.
Tato náhodná podoba jména dítte zpsobila, že Jula jen pevnji je k sob pitiskla. Zcela jiný byl úinek výjevu na Fráu. Blesk odporu vyšlehl mu z oí. Julino laskání dítte pipomenulo mu chvíli, kdy Jula odmítla jeho jehlici a vyzradila svou touhu po živé památce na nj. Který as pinesl sem tuto paniku s díttem! Neml smyslu pro mazleni s dtmi, ale v tomto mazleni Julin vidl živou výstrahu, aby se ml ješt více na pozoru. Práv dnes vbhlo mu toto dcko v cestu, po neutšené dopolední rozprávce s Julou! Kterak se na vymstívá, že nedal pozor na jazyk, že Julu podráždil, rozlítostnil. je teba mysliti, má-li lovk v rukou kehkou bytost ženskou! Což pojede-li panika s nimi až na konec,
nm
Na
81
niá-Ii
stejný
cíl,
bude-Ii
Jula
míti toto cizí
dít
na oích celý den?
mu, když matka s dckem slezla s Kéž by se vbec byla nezjevila! Ješt ho bodlo v duši, když Jula malého Franka na rozlouenou vroucn políbila. Kterak jí vypudí z hlavy její pošetilou touhu? Posud každá Ulevilo se
vlaku kdesi ve Všenorech.
dívka, kterou byl poznal,
mla
ného mateství, Jula je prvá se, že zná ženy vrub navrub. Ne,
strach z
pedas-
Domníval
Jula
jest jiná.
—
Panika zmizela, vlak dunl dále k Dobichovicm, k evnicm, ke Tebáni. Již aby byli venku z této tsné píhrady, na silnici, na volném
—
vzduchu a pochodu k Týnu! Co se Fráa utšoval, že do veera rozladní Julino pomine, Jula nemohla se zbaviti myšlenky, že mezi ní a
Fráou
ozývalo se to v ní skoro to
pomyšlení, vracelo
radostn
se
poátku neuvdomle. Zapuzovala se však. Vzpomnla, jak se cosi natrhlo. S
ráno probouzela, jak vítala slunený
den, jak se tšila, že
každý vonný závan prchají-
cího léta plnými doušky vypije. Všechna ta radost
pomizela.
Výitkami sobeckého Fráni jako by jí uronna krpj u-trýchu, a ten jed
byla v srdce
kolováním krve v celé tlo, zkalil všechno okolí. Obd v hostinci pod hradem nebyl tak veselý, jako býval jindy. Pepina Vavákova mluvila jen hloupé vci, vtipy Kubistovy se jí zprotivovaly, Zuzka zevlovala s jednoho na druhého jak tupá ovce. Celá tato spolenost, rozléval se
jejím
Ig.
jí
zrakm
i
Herrmann, XXXVll.
Píbh
jednoho dne a
j.
6
82
která jindy se
rozumla sama sebou
výlet skoro nemožný, zjevila se
a bez níž byl
pojednou jako obtížné bím. Se všemi musí ztráviti celé odpoledne a potom celý veer! A když k tomu dospla, vzepela se v Jule všechna její vle. Ne, dnes ne! Snad zas budoucn, ale práv dnes ne. Udusila by se
jí
v tom. Všechny nedle
totiž, kdy vycházela s Fráou Vavákovými, bývaly zakoneny spolenou veeí v hostinci. Ale pro toto veerní posezení vyhledával Fráa hospody jen ústranní, kdesi v zákoutí, v odlehlých ulicích. inil tak úmysln, aby
a
s
se
nikdy nesetkal
do
s
lidmi své vrstvy.
krmy, kam by Fráa
asem
vpadli
jinak nebyl vkroil. Pod-
stupoval trýze zaouzených, zadýmaných jizeb,
umounných ubrus,
komisních
píbor a neistých
sklepník, jen aby se vyhnul známým a jen aby nevydával Julu jejich obdivu. Vždy je to na hodinu, na
dv. asem Jula
zatoužila:
,,
Fráo,
podí-
— Mšanské — — i bys neml pojme k Pokorným k Ježíšku
vejme
se dnes
do zahrady
chuti do Národního
Ale
Fráa vždy
mluviti a zavésti
bývalo
jí
besedy
ji,
domu na Vinohradech?" jí
dovedl takový zálusk roz-
kam jemu
se líbilo.
vše lhostejné, jen když
však, jako by se bylo v ní
probudila se v ní
ádu
nechu
i
kolem
ke všem
nkdy plným
mla
Nakonec Dnes
jej.
ní rozsvtlilo,
tm hospodám
podivné spolenosti. Tam jist nepatil Fráa, ale tam taky nebylo místa pro ni. Vzpomnla, že nejednou potkala ko-
nižšího
a
83
kdo byl
hosi,
dýchánk,
svdkem tchto veerních spolených
a tento kdosi
utkvl na
ní
pohledem
smlým, nkdy drzým, v nmž jako by byla otázka: Ty dnešky sama? Zapamatovali si ji lidé, o je-
—
pam nestála.
Ponenáhlu stávala se jakýmsi veejným zjevem. Ale toliko lidem, v jejichž oích to nebylo žádnou ctí. Kde mla díve všechny smysly? Kterak, že všemu tomu rozumí teprve jichž
dnes?
Dnes tedy s
ne!
ekla
takovým drazem,
že
ekla si to tím záporem naplnila
Jula
si
a
celou svou bytost.
Po
obd
potkali v okolí Týna, po kopcích
a dolinách, a vrátili se všichni
posvaili.
A
unaveni, aby
tu náhle Kubista se zeptal:
kam zapadneme veer v Vymyslil jste už nco?"
,,A
tino?
hodn
Praze, pane Kra-
Pro Kubistu, pro sleinky Vavákovy zstal Kratinou. Tak Jula jej ped nimi
Fráa panem
i
nazývala.
„Co tak spcháte?" usmál se Fráa. ,,Na to asu až v Praze." ,,Ano, v Praze," namítl Kubista. ,,Tam pijedeme skoro až v noci a potom bloumáme jako stádo bez pasáka, než nás nco moudrého napadne. jdeme najisto." je
dost
A
Tu Jula pronesla ke svdila Fráovi: ,,Já
dnes
nevykám
jedu v šest hodin."
Kubistovi, ale slova
její
do veerního vlaku. Po-
84
„Ale to ješt
„Než Jula. „Což Pepina.
se
je
den!" vypukl Kubista.
dostanu
dom,
bude veer," odvtila
pjdeme rovnou dom?"
podivila
se
„Ne na veei, na pivo?"
Fráa
postihl
pevné rozhodnutí Julino a bez
rozmýšlení se pizpsobil. ,,Nic naplat, sleno,
my
pojedeme," ekl k Pe-
pin. „Nezapomete, je svatého Václava, krátký den, máme po výletech." ,,A já se musím podívat na maminku," dodala ješt Jula. ,, Nebylo jí docela dobe." To pekvapilo Fráu. Nevdl, je-li to pouhá vytáka i míní-li to Jula doopravdy. i i
Práv
chce uniknouti taky jemu?
dnes,
kdy doma
všechno na veer zchystal a kdy se toho veera nemže dokat? Ale tváil se, jako by se o tom byl dorozuml. pojedeme všichni," ekl Kubista. ,, Vlastn ano, užijeme delšího veera v Praze."
s
Julou dávno ,,To tedy
Na tom
zstalo.
když potom o pl osmé vystoupili na nádraží vyšehradském a když Jula podávala Pepin ruku na rozlouenou a Kubista se Ale
otázal:
kde na vás
,,Nu, tedy,
máme ekat?"
Tu Jula odpovdla: ,,
Nevím,
maminka
A
zdali byste se dnes dokali.
Až jak
"
rozešli se.
Kubista
s
Vavákovými zamíil do
85
tídy Vyšehradské, Fráa kráel za Julou na Slup.
Tu
ji
popadl za rukáv.
,,Co to,
Jula
Julo? Chceš opravdu
šla dále,
dom?"
chvilku neodpovídala.
,,Ráda bych, Fráo.
Mla
bych.
Maminka
je
od rána sama."
„Není sama, Julo. Je tam Tóny Šnajdrova."
Jula
zase popošla, než
odpovdla.
„A pak, Fráo, povím ti upímn: mám tch krem dost. Je mi v nich nevolno. Ráda bych taky Nezlob se, nkdy do lepší, slušné spolenosti. Fráo, ale nesmíš tak po tch brlozích utahat.
—
m
mne pece trochu škoda." Fráovi se ulevilo po této odpovdi, že rozluka není nevyhnutelná, ale zárove ho naplnila starostí, kam tedy? Posud se tomu vyhýbal, dnes nemže. Cítil, že dnes je jinak než bývalo. „Pro jsi to neekla hned, Julo? Dokud jsme byli pohromad? Mohli jsme jít všichni." Bylo by
Ano,
Kubista,
Vavákovy.
Záštita!
Kulisy!
Rozumla tomu. ,,Už jich
Jula. ,,Což
mám si
taky dost, Fráo," odpovdla nestaíme sami? Máme po-
vn
slouchati toho nejapu?"
" Nikdy jsi neprojevila, Julo „Všechno lovku nepipadne, Fráo. Ale nenutím t. Snad nkdy jindy." Fráu pojala úzkost. Snad nkdy jindy! A dneška by se ml vzdáti? „Vždy nepravím, že ne, Julo. Poj tedy." ,,
86
Byli
práv
pijíždla aby sedli. Již této koniny, odkud mla
proti ulici Trojické a tu
od Vyšehradu tramka. Tedy do Již
aby dostal Julu
tak blízko
dom.
Když
se octli
z
ní.
ve voze, pitiskl se
Fráa k Jule
a šeptal k ní:
,,Máš skoro pravdu, Julo. Jsou krátké dni,
veery
dlouhé.
Byl to dnes poslední výlet. Je se spokojíme kratší vycházkou,
pozd. Budoucn
anebo, chceš-li, procházkou po Praze, po
Malé
stran, na Hradanech." ,,Ano,"
odpovdla Jula strun.
,,A dnes tedy
kam?"
otázal
,,Kam nás oi povedou."
—
se.
Vystoupili u paláce Šlikova, dali se k Píko-
pm, a když docházeli konce, náhle Fráovi hlavou:
Do
hotelu tedy.
Práv
kráeli
blesklo
mimo
ve-
dm. Nad
vchodem lucerna, mezi dstojný premovaný portýr. Vstup jako
liký,
rozlehlý
vraty
stál
do zámku.
míst." Jula. „To
,,Nuže, Julo, jsme na
„Sem?"
zarazila se
jest
hotel."
Ovšem. Ale s elegantní restaurací, v jaké jsme spolu ješt nebyli. Výborná kuchyn, pivo, vína. Zalíbí se ti. A nikdo nás tu nenajde, Julo." „A kdyby našel. Co na tom záleží," odpo,,
vídala.
—
Pece by ti to vadilo, hloupé, všetené pohledy." ,,Už nic by mi nevadilo, Fráo." „Nenajde.
87
Dobe mu rozumla, že by vadilo spíše jemu. Nechce míti svdk. Budiž. Nemýlila se. Fráa talc poítal. Do této homálokdy zapadne Pražan. SeJule bude vyhovno, sám jest v bezpeí. Kdo by zde hledal pana revidenta Fráu! telové restaurace dí-li
tam
kdosi, je to cizinec.
Jula mla ješt jedno pomyšlení: „Jsem na
to dost
elegantn ustrojena?"
,,Jako dáma, Julo.
Bu
klidná."
Vážný portýr ustoupil s cesty a Fráa s nedbalým pozdravem kráel dále. íšník ve fraku, s bezvadnou náprsenkou a bílou vázankou otevel ped nimi dvee jídelny. Ponkud ostýchav vstoupila Jula, za ní Fráa.
^
8.
JULA NA
ROZCESTÍ.
—
PEKVAPENÍ.
Hotelová jídelna mla dvee dvojí, aby do ní zvení neišelo a hluk nevnikal. Když se ped
Julou beze šustu
rozlétly
dvee vnitní, kyvadlové, jí teba po-
zarazila se a skoro váhala vejíti. Bylo
bídky Fráovy. se rukou jejího boku. Tu Jula popošla, Fráa v patách za ní. Dva íšníci s nmou úklonou obstoupili nové hosty. Onen, který ped Julou byl otvíral, a drobný mužíek sotva vtší pohádkového Paleka, v kratiké erné kajd s hustou adou hlavatých mosazných knoflík, patrn nedávný zasvcenec
„Jen dále!" dotkl
teprv
povolání
íšnického a ekatel
budoucnosti.
Jula skoro
hotelu
v daleké
byla v pokušení, aby
pobledlé tváice, vzhlíoima. V dudtskýma modrýma, žející k chu jí pipadlo: ,,Ty bys ješt ml být u majej
pohladila po hladké, ní
minky."
Fráa pomohl Jule z kabátce, pokynul jí, aby sala klobouk, a rozhlédl se jídelnou po místeku píhodném
a co nejvzdálenjším.
Ano, tu
89
jest
útulný stl v kout, odkud
sami budou co
U
nejmén
lze
vidti vše a kde
napadni.
porznu sedlo nkolik pán. Snad spolenstky rodinné,
nevelkých stol
skupin paní
i
dvrní
pátelé. V prvou chvíli sotva kdo nových píchozích. Ale když Jula sala klobouk, jehož stecha dopola zastiovala její sliný, ušlechtilý obliej, když nad svží, vtrem odýchanou tváí pln zasvítily bohaté její vlasy jak temné zlaté pedivo a když vypjala
snad jen z nich
povšiml
tvárnou ztichl tily.
hru
si
a lehce odchýlila hlavu vzad, tu
hovor u stolk a všechny zraky
Tušila na
sob
tyto pohledy, a
se
k
obrá-
ní
její líce
ješt
silnji zahoelo.
Stalo se dnes poprvé, že
Fráa
pobídl Julu,
které aby sala klobouk. V bývaly poslední stanicí, než ji k sob uvedl, nebyl by toho strpl. Nikomu z tch všedních lidí nemlo se dostati podívání na vzácnou zdobu hlavy její v plné kráse. Dnes bylo jinak. Octl se ve spolenosti sourodé, a té se chtl pochlubiti vší svou koistí. A te tedy, když zlatá kštice Julina byla zbavena svého krytu, jako nevida pece vidl obdiv pozorovatel. Jeho samolibosti to zalichotilo. Bohatá záplava temn ryšavých vlas Juliných zvala k líbání. Fráa sám, pohlédnuv na ni, byl jak okouzlen. Znal všechna tajemství tohoto zlatého, lehce zkadeeného proudu, když prost všech sponek a jehlic rozestel se po bílé podušce a ruce Fráovy chtiv se v ztáply, když jednotlivé
pokoutních krmách,
tém
nm
90
prameny protékaly jeho prsty a
províjely se jimi
jak živí bronzoví hádci. Znal ten vonný hedváb,
když Jula, zmírající blahem v jeho objetí, pokrytá na hrdle a bílých adrech, v stoudném zapýení zastírala si jím jako clonou tvá hru a on znova a znova se dobýval k jejím vdkíjm. Znal jemné zlaté chmýí na bílé Julin šíji, jiným oímztajené. Akdykoli cizí zraky utkvly na této svdné hlav jeho Zlatovlásky, vždy se vzdulo pyšné vdomí: Vše to náleží jen mn! v Fráovi jako bleskem šlehla te hlavou vzpomínka na všechny veery, kdy se mu toto zlaté dve bez výhrady oddávalo, pomyslil na mnoha-
jeho pocely na rtech
i
i
i
nm
tém
závratí nedlní odíkání, na vylanní své, a chvíle, kdy byla provázena myšlenka, že se blíží toto sladké, žádoucí poup bude zas jeho a jen jeho. Co jej od té chvíle dlí, jest krutou zkouškou si umioval, že již nikdy se jeho trplivosti. nepenáhlí tak, jak uinil ráno. Fráa pokynul dívce k vyhlédnutému stolu. Oba usedli, zašeptali k sob nkolik slov, a Jula pomalu svlékala rukaviky, obírala se náramkem na útlém zápstí, otáela prsteny na prstech, poopravila cosi na stuze kolem hrdla, a vše to konala jen, aby se co nejdéle vyhýbala pímému stetnutí zrak s ostatními hosty. Zdailo se jí. Dívjší návštvníci ponenáhlu navazovali perušený hovor, bzukot u stol zesiloval se, zábava pokraovala,
Te
mírné zasmání. Rozpaky ze vstupu v neobvyklé místo byly pekonány.
tu
i
tam ozvalo
se
Te
91
teprv Jula, setásši tísnivý pocit ostychu,
osm-
lena rozhlédla se jídelnou.
Ano, v takový hostinec ješt nikdy nebyla jí bylo nové a vše ji oslovalo. Ramena bronzových lustr vykvétala v kvtinové
uvedena. Vše
kalichy ze skla jak perleového, kterými skryté
žárovky vysílaly do prostoru tlumené a pece jasné svtlo elektrické. Stny byly vylepeny alouny slezové barvy a rozdleny v jednotlivé kolmé obdélníky zlatými lištami. Štukový strop záil blostí. Jídelna nebyla
peplnna
a židlemi
stoly
jako
v hospodách a krmách, ve kterých sedávali hlomona zádech. Všady zící pijáci jeden druhému bylo dosti místa teba na malou tverylku a mezery byly vystlány tlustými koberci z kokosového ple-
tém
tiva,
které tlumily každý krok.
Na
stolech, po-
stených blostnými ubrusy, stály vázy s erstvými kvtinami a poháry, slánky, karafinky a jiné drobotiny, které jiskily a blyštly se jako stíbro
a kišál.
Jule
se zdálo, že jest nikoli
v
hostinci,
kam smí vstoupiti kdokoli z ulice, nýbrž v njaké panské dvoran, která jest pístupna jen pozvaným. ,,Zde je to hezké," zašeptla.
Pisvdil nic
jen
pokyvem
hlavy.
Jemu
to nebylo
nového.
V Jule
však ozvala se ženská hospodárnost: draho zde jest asi, draho!" Fráa na pohled lhostejn, ale v nitru všecek rozilen a nesvj bubnoval prsty po stole a ,,Ale
prohodil:
i
92
„Snad vše
Chtl
Na
se.
o šesták,
mnohem
o
dva nanejvíc. Ale zato
v tch krmách. Ale odmlel
íci: než
vzbouzeti v
Jule myšlenku,
že tedy
mli
do takových slušných hostinc?
stále choditi
je
"
lepší než
Pece však tomu nezabránil. Již
si
to
Jula
—
po-
myslila.
Pistoupil íšník, který opodál vykával, až se
s poklonou položil na stl jíNež Fráa vybral veei, mrskl oima
panstvo usadí, a
delní lístek.
na druhý konec jídelny, kde
si
byl prve povšiml
dalších dveí, a otázal se:
tam?"
,,Co je
„Zvláštní pokoj pro soukromé spolenosti,"
odpovídal íšník. ,,Šámbr separé."
„Je tam obsazeno?" „Ano, vašnosti."
„Kdo ,,
tam?" vyzvídal Fráa.
je
Nkolik
oslavují
ní
,,Ale
starších
myslím, že
kraoval Fráa. „Ano, zadem zejí
pán
a paní.
svátek. Jest objednáno
z
má ješt
Zdá se, že šampaské."
jiný vchod," po-
chodbiky. Tamtudy pichá-
neb odcházejí pánové,
nestojí-li píliš o velikou
pozornost."
Fráa
si
zapamatuje,
umioval, že
naež
si
to pro budoucnost
veei. Fráa, který
objednal
byl usedl zády Sklepník zmizel, a k ostatním hostm, aby mu nevidli do tváe, teprv te opatrn se otoil a zkoumavými zraky
93
Ml
šimravý pocit, že jest nkým pozorován. Byla to pouhá domnnka nejistoty. Nepoznával nikoho, kdo by mu tu pekážel. Nevlídného pocitu však se nemohl zbaviti. Nepinese-li ert pozdji kohosi? pomyslil. Nejradj pelétl spolenost.
by rychle poveeel,
doma nachystáno sebe
stále
Vždy má
zaplatil a odešel.
dosti
nápoj, vína
i
rosolek pro
pro Julu. Ale takovýto nádražní chvat ne-
i
srovnával se
s
jeho spoleenskými
váto kvapná zastávka jako
by ponkud sprostá.
A
nkde
zpsoby. Takove
výepu
zvlášt po dnešku
je
byla
teba
nenáhlého pechodu. Jest Jule teba nco pastvy pro oi, nových dojm, rozveselení, které by poi
tlailo vše,
co pedcházelo.
A hlavn
nezbytno
budou všechny domy dávno zameny, aby mu Jula nemohla uniknouti. íšník pinesl veei na míse z ínského stíbra, pro oba spolen jak pro manžely, a malý sklepníek postavil na stl dva štíhlé poháry, ve kterých posedti
déle,
až
mlky poNemla dnes
pivo svítilo barvou zelenavou. Milenci jídali
a
Jula brzy odsouvla svj
talí.
veliký hlad. „Jez, Juliko, pij," pobízel
ji
Fráa
chvílemi,
,,Na bys mla chu?" A pi tom stále, teba že úkradmo, pozoroval její zraky. Sivé ty oi vždy za veerního svtla ztemnly a nabývaly hloubky a tpytu omamujícího, svdného. Dnes však jako by byly zasteny anebo
se otázal:
lehounkým závojem, který tlumil
dla kolkolem,
jejich lesk. Hle-
pozorujíc vše nové, co
ji
obklopo-
94
valo, napájejíc a nasycujíc se tím ale chvílemi zatékaly
k nezapomenutí,
zraky kamsi, jako by proni-
kaly zdí, letíce za ímsi neviditelným, a to
znepokojovalo. Jindy náležely
dnes byly roztkány a chvílemi
i
Fráu
jen jemu,
se nemýlil, že se
mu
vyhýbají.
Jula vzpomínala ale
Fráa
oi
její
pro toto
její
myšlení
a zalátala
i
v budoucnost,
neml Fráa
ješt pravého
pochopení. Odešla ráno z domova, ostavila matku a spatí
dobrou tu duši zas až ráno. V tu chvíli snad matka na ni vzpomíná. Vidí Julu v prosté domácnosti Vavákových, jak všichni sedí pospolu. Vypravují si se baví její o dnešním výlet, baví se a smjí. milá holka! A nkde v kout jí chystají lžko. Pespí tam pohodln, ráno se vrátí. (Ach, odkud! poi
A
A
zatím ona, Jula, sedí tuto ve skvlé restauraci, jaké její matka nikdy nevidla. A te poznovu pocítila všechnu tvrdost chování myslila Jula.)
Fráova. Kdyby její matka mohla býti úastná takového pohodování s ní a Fráou! Jak by okála, jak by se zveselila ve své opuštnosti. Snad, ba jist by na chvíli pekonala svou churavost, ráda by je provázela, dobe by se pomla, a nadje v podobný nepetržitý dcein blahobyt zjasnila by závrek jejího vdovského života. Dj se pak co dj pak, až nkdy ta maminka odejde. Nebo Jula posud nemla zkušenosti, že takové chadnoucí
—
vdovy dlouho
žijí.
Te Jula vzpomnla, co Fráovi ráno uklouz-
95
lo.
Kdyby
chodila
matka
s
dcerou, že
by nechodil
pi tom, jako by práv polkla krpj ehosi nesmírn horkého. Fráova slova psobila on.
Bylo
te
ve vzpomínce silnji než ráno, když byla pro-
jí
nesena. Rozležela
se,
nabývala vtší a vtší trpkosti.
Potom zaletla Julina mysl kamsi do budoucích dní.
A
jsou jakkoli vzdáleny, kdysi na-
stanou neodvratn.
jednoho dne
A uplynou msíce nebo
Fráovi
zevšední.
Jula
léta,
skoro se
zachvla. Co zbude ze všeho? Vzpomínky na mládí,
vn
dávno vyprchala. Na výlety s Fráou, závra veer s ním zažitých a navždy zapadlých. Chladn jí ekne nebo napíše jednoho dne: „Dkuji Ti, bu šastna." A zmizí kdesi v neznájehož
na
mu
a s ním navždy bude utracen poklad jejích mladých vdk. Za pouhý mžik proletlo to vše hlavou Julinou. Zdali by nebylo lépe, aby se vzchopila dnes, te, ihned, a ekla: „Fráo, zdráva šasten!"
—
bu
a vrátila se k matce?
Tu
se její
ruky dotkla ruka Fráova a hlas
jeho zaznl:
„Pro
nic nemluvíš, Juliko! Nelíbí se ti zde?" otázka mu tanula na mysli. ,,0 peJiná mítáš?" Ale stehl se, aby ji vyslovil. Nechtl dáti
em
ji sleduje a že tuší, kterak myslí na nco, by mysliti nemla. Pronesl však nkolik tch slov nezvykle nžn, že jí ho bylo skoro líto. Pohledla mu v oi a etla v nich prosbu, aby se k nmu myšlenkami vrátila.
najevo, že
na
96
Fráa
jist
Te
lituje.
jsou to zas ty jeho staré,
žadonivé oi, kterýma na ni hledl onoho nedlního veera, když k nmu s kluzišt zašla poprvé. Týž pohled, kterým
u sebe zdržel a který
ji
Rukám
než jeho paže.
síly
uniknouti;
mohla.
A
více
tomu prosícímu pohledu
odolati
ne-
v tu chvíli práv promlouval: Již mi ode-
hlas jeho se zachvíval
tak jako tehda, když k jdete?
ml
jeho byla by dovedla
A mne
ní
tu necháte tak
„Kterak by
vzpomínám
opuštna?
se
mi
—
ale nezlob se, že se o
nelíbilo,"
odpovídala mu.
tom zmiškoda všech tch veer, které jsme ztrávili v tch lidomornách. Víš, zde nepoznává hned každý na první pohled, kdo vlastn jsem." ,,Jen
— že
uji
je
Fráu „Kdo
to popadlo jako
chvatn
že jsi?"
výitka.
mladá mladý muž. tomu, kdo by
pronesl. „Slušná
dívka, Julo, kterou doprovází slušný Jsi
se
pod mojí ochranou, Julo. Bda slovem dotkl." „Ale já o sob pece to vím, Fráo," na-
t
mítla dívka.
ekl Fráa ponkud prudeji. Dívka hledla mladému muži chvilku v oi, jako by mu chtla proniknouti až v ledví, naež ,,Co víš?"
sklopila zraky ke stolu a pronesla tiše: ,,Ach,
Mlo o
sob
Fráo
.
.
.!"
to znamenati:
víme,
ím
— Vždy —
,,Nechme toho!
jeden druhému jsme
as míjel, hodiny s dlouhým vážným kyvadlem odbíjely a temný jejich zvuk dozníval vždy
97
záchvvy hluboké struny
jak
harfové. Odbila ho-
dvee
dina jedenáctá, když se pojednou otevely
onoho zvláštního pokoje. Ozvala se smsice hlas mužských ženských, rozjaený smích, pobízení, kdo nejprve má vyjíti, a zase zdráhání a zpování. Vyšly dv ti elegantní paní prostedních let, zainela šavle a následoval dstojník se zlatým límcem, ješt ti pánové jiní, a konen vystoupil i
pán
asi
šedesátiletý,
snhobílých vlas
i
brady,
vážného, ba dstojného vzezení.
Fráa A když a
na
šeptl
toliko
po
oku
sledoval
se objevil starý pán, tu
židli se
zrudl
skril, skoro zhroutil.
Fráo?"
ulekla se Jula.
,,Co je
ti,
,,Tiše,
nedívej se na
n! Náš
dvorní rada!"
Fráa.
A
sklonil hlavu.
Jula hledla
ztrnule
ped
sebe,
chajíc.
"^
Ig.
vycházející.
pekvapením
Herrmann, XXXVII.
Pibh
jednoho dne
a
j.
ani
nedý-
PROCITNUTÍ — VYSTÍZLIVNÍ.
9.
Letitý šedivý pán vyšel
sice poslední ze zvláštního
pednost paním pánm ostatním, bylo zejmo, že sám jest hlavní osobou spole-
pokoje, dávaje ale
nosti,
i
snad tím „svátkem", kterýž podle slov íšní-
kových byl
šampaským
vyšel, všichni
oslavován.
Nebo sotvaže
nho utvoili kruh a zraky knmu. Vyšel a mírným, lahod-
kolem
jejich obracely se
ným
hlasem stále hovoil, dokonuje tak, co již uvnit byl zapoal. Asi nco žertovného, veselého. Usmíval se pi tom sám, a výraz veselosti všelikých odstín hrál na tváích jeho poslucha. Všichni,: i
dámy
i
pánové, naslouchali
s jistou
Toliko na tvái
pán majorov
dovádl smích
živjší,
zdrželivostí.
nebo plukovníkov vypuknouti v hlahol. A tu vždy dstojník sahal po svých mocných, prokvetalých knírech, krout je a navíjeje stídav na ukazováek, jako by tím utahoval otžeí boulivjší veselosti. Jen ilé mžikání jeho vse lých oí nasvdovalo, jak se baví a jak rozumí hrozící jižjiž
všemu, co snad se skrývalo ve vtách nedopovdných. Jinak všechny projevy souhlasu nebo zái
99
stlumeny jak sordinou. Spolenost byla si vdoma, že již není ukryta soukromou místností, že jest pozorována a poslouchána cizími lidmi. pravda-li?" ekl pan dvorní rada, ,, Výborné, libý byly
když svou historku dokonil, a te teprv byl mu odmnou smích živjší, ale pece stále krocený, šetrný, nevýbojný.
Touto povídkou pán radovou byl program veera patrn nadobro vyerpán, úsmv na tvái starého pána byl vystídán zase výrazem zcela vážným. Všichni kolem nho se rozestoupili, coucož znamenalo, že
vali,
te
on
má
vyjíti první.
Pán však zstal vren své dvornosti a kynul panikám, aby jen ráily. A tedy v témž poádku, jak byli vystoupili z pokoje, procházeli nyní vši-
Dámy naped,
chni jídelnou.
jejich
manželové za
nimi.
Fráovi
tato chvíle psobila muka.
Obad mu
vnost. Nepohnut sedl na židli, na Julu. Rád by k ní byl hovoil, rád by byl celou
trval zíraje
rozkládal rukama,
aby
se
že jsa horliv
zdálo,
zabrán v hovor a výklad ani nepozoruje pítomnost
nových
lidí
a jejich
prvod. Ale
byl jako
seveny. Všechen jeho cvik a pohotovost selhaly mu náhle. Ml pocit, jako by sedl na eavém uhlí. Zdálo se mu, že je v pasti, z níž nelze uniknouti. svázán,
jazyk jeho byl nehybný,
Paniky
Fráa pána
z
prvodu
rty
dvorního rady, jak byl
oznail, nemohly odolati, aby se ne-
rozhlédly jídelnou.
Vždy
jsou tu
i
dámy. Jaké?
100
Co
je
na nich nového? Jaká spolenost sem vbec To byly otázky pro velmi dležité.
chodí?
n
Také na Jule utkvly jejich zraky. A na té nejdéle. Kterak by jejich pozornosti byla mohla uniknouti! Pvabná její tvá, podivuhodné oi, zvlášt však zlaté její vlasy vymáhaly si povšimnutí. Jula cítila na sob zkoumavé pohledy cizích paní. Kdyby hovoila s Fráou, mohla by se tváiti nevšímavou, nevidomou. Takto však cítila, že nemže déle sedti jako socha v kabinet voskových figur. Shoela by vlastní krví, která se jí prudeji hnala do hlavy. Cizí zraky pitahovaly ji k sob, jako by volaly, aby vzhlédla. Tak Jula ponenáhlu otoila hlavu a pohlédla na dámy. Jist se snažila, aby v tento pohled vložila výraz naprosté lhostejnosti. Kdosi jde mimo, podívám se. Ale co jí vyzáilo z oí, byl pohled pólo tázavý. Co na vidíte? A tu dv ze tí dam, které jí byly nejblíže,
mn
bezdky pokývly hlavou
jako na pozdrav. hostem jako my, tedy dobrou noc! A Jula, které nebyla neznáma tato spoleenská zdvoilost, lehkým pokynem hlavy podkovala, a v tu chvíli bylo jí snáze. Její stísnnost, její nesmírné rozpaky povolily. A zas vrátila se pohledem k Fráovi.
zcela
Jsi tu
Paniky
již docházely ke dveím. Co se udalo toto stetnutí zrak a nmý vzájemný pozdrav, byl pouhý mžik. A pece to neuniklo vážnému starému pánu. A nyní, kráeje v prvodu svých spoleník, upel oi rovnž na dstojník. Taky Julu, kter^ se práv uklánl i
101
starý pán lehce pokývl hlavou.
vabné
té
A rozumlo
se
samo
spoleníku pneznámé dámy, k nmuž se nyní jeho
sebou, že jeho poklona
svdila
i
zraky smekly. Pohlédl bysteji, stanul, uinil zase dva kroky, a pojednou zamíil ke stolu.
pekvapen. „To
,,Mein lieber Gott!" pronesl je
pan revident
A
podával
— náš pan revident!"
mu
ruku.
Jako by jej kdosi páil a zdvíhal neviditelným a neodolatelným strojem, tak se Fráa vzchopil po
pívtivých slovech starého pána.
tvá
ztrnulá
pokoušela se o
dobrotivé povšimnutí.
chtly
mu
se podrobiti.
na tvái
cosi
Již stál, a jeho
vdný úsmv
za
Avšak ztuhlé svaly ne-
Místo
úsmvu
vykouzlilo se
jako grimasa. Bylo to podobno
znetvoujícímu posunku dopadeného zloince, jemuž na rameno klade ruku stíhající jej tajný policista.
Pan dvorní rada nevšiml si tohoto podivného zamstnán pohledem na krásnou
výrazu. Byl píliš
a
Te
pustiv ruku Fráovu kyna pravicí k Jule pronesl jediné slovo:
spolenici revidentovu.
?"
„Milostivá
Uprchnouti!
ovou, dti?
—
ale
myšlenkou
bylo jedinou
ale stál jako vrostlý
do podlahy.
jakým slovem? Zmohl
ku na jedinou
odpov.
Nm,
se
Frá-
Odpov-
ve svém zmat-
beze slova, se rty
zaatými uklonil se, jako když jej násilím ohýbá. A tomu pan dvorní rada nemohl rozumti jinak než jako pisvdení.
102
I
vztáhl ruku k Jule, stiskl
její
nžné
prsty,
poklonil se a ekl:
„Tší
m,
milostivá! Dvorní rada
"
Prak
A
zas obraceje se k Fráovi ekl: „Oh, ani jsem nevdl, pane revidente. Gratuluji! Mli jsme tu malou spolenstku, oslavoval jsem svátek no, nesmjte se mi, lovk na stará kolena chápe se každé píležitosti, aby A vy trochu pookál. chodíváte sem asto?" pane dvorní rado," vynutil ze sebe ,, asem,
—
—
—
—
Fráa. tším, že se ješt nkdy setkáme. Ale v plot, vdovec, znáte to. " prominutí, prosím za dámy a pánové ekají pan dvorní rada zase vztáhl ruku k Jule, která jen zdráhav podávala svou, a hled jí v oi „Ah, to
Žiju jako
se
kl
—
Te
louil
se:
tším, milostivá, že to nebylo naponášel ruku Julinu výš a výše, a pojednou Jula na ní ucítila jeho rty. Tento vážný, dstojný pán políbil jí ruku! Pocit ohromujícího pekvapení pronikl ji od hlavy po paty. Byla si vdoma, že tento polibek nenáleží jí, jak tu stojí, jí, Jule Bežanských, nýbrž jiné domnlé osob. Že náleží dám, která na nj má spoleenské právo. Kdyby pan dvorní rada vdl, kdyby jen mohl tušiti, koho má ped, sebou, že by jí ruky nepolíbil, ba, že by se nebyli ani piblížil. Nesmírné zahanbení jí zaplavilo a| vehnalo jí všechnu krev do tváe. Cítila, že se za-^j „Velmi
posledy."
se
Sklonil se,
I i
103
rdívá až po
V
adra.
Schýlila hlavu v hluboký úklon. její záchrana. Za vyaby pánovi pohledla
tu chvíli byla to jediná
koupení duše nebyla
s
to,
v oi.
Dvorný starý pán optoval její poklonu, poFráovi, zdaleka pozdravil také dijstojník ti pánové, k sluchu Julinu zavanul ješt temný zvuk dokolísávajících volných dveí, které dal ruku i
se
A Jula Již
ob
na
otvíraly
spolenost zmizela.
strany,
dosedla.
sedl
i
Fráa, jehož obliej ponenáhlu na-
pro výjev byl u konce, vzpamatovával jako se probírá spá,
býval barvy. Trapný
Fráa
se
probouzející se z
tžkého
sna.
Vidní
to tam, jen
ješt dojem zažité úzkosti zbývá. Ale u Fráni byla to nesnáz tžkých rozpak ped Julou, i
které se dnes poprvé objevil
bezradným. Chtl
v jejích oích vždy býti silákem, a
svdkyní jeho
zdrcení.
To
jej
te
se stala
hntlo stejnou
m-
lovkem, kterého se Hledl na stl ped sebe, ne-
rou jako to, že byl pistižen tu
nejmén
nadál.
maje dost odvahy, aby se dívce podíval v oi. Jula zírala na svou pravici. Ten polibek, nezasloužený a neprávem pijatý, kterému však se
nemohla ubránit, le by neslušn byla vyrvala ruku z prst pán radových, posud ji pálil, jako by tam byl ukápl roztaveného peetního vosku. Skoro se jí zdálo, že po krvavou skvrnu. Nutkalo ji tela, smazala.
I
sob
zstavil rudou,
cosi,
Nemohla ho však
aby
jej levicí se-
vyhladiti z mysli.
104
Když Fráa
stále nemluvil, šeptla
Jula:
„To byl tvj pedstavený?"
Fráa zachmuen
jen jako z donucení nevrle
odpovdl: „To
vbec
jest
úedník." asto ,,
t
náš pedstavený, všech nás
vídá?" pokraovala Jula.
„Dosti asto."
Jula se odmlela, pozorujíc Fráu, jak tu sedl s hlavou sklopenou, zarývaje zraky do stolu. Pojednou chvjným šeptem pronesla: ,,
Myslil, že
jsem tvá žena,
Chvileku neodpovídal,
viv
Fráo
ale náhle
.
.
."
prudce a
hn-
vybuchl:
„Hlupák!"
Jula užaslá pohlédla na milence. Cosi v ní vzkyplo. Toto slovo ji nesmírn urazilo. „Hlupák, Fráo? Ty pravíš hlupák? Protože se domníval, že jsem tvá žena?"
Fráa
ten
neodpovídal. Jíž poznával, že se zby-
penáhlil.
V hloubi zadul vší
její
nitra
Julina zdvíhal
se
hnv
a náhle
myslí.
„Proto jest hlupák? Je to patrn poestný muž, kterému se nezazdálo, že bys v této místnosti a v tuto hodinu mohl sedti s nkým jiným než se ženou Což vypadám, jako bych jí nemohla
být?"
Fráa zaryt Bylo-li
mlel.
v dnešním rozpoložení Julin teba;
106
neho, aby podlehla novým trýznivým úvahám o svém pomru k Fráovi, byl to zjev nenaješt
jakým její vynoení na milence úinkovalo. Jindy jí Fráa stail úpln. Nezatoužila po niem jiném, nepemítala o njakých jiných stycích se svtem. Do seznámení s Fráou byla jí veškerým svtem matka a domácnost s ní sdílená. Zjevil se Fráa, a pak tedy bylo jí svtem spoleenství s Fráou. Ale te pojednou si uvdomovala, že krom milované osoby míiže býti v život ješt cosi jiného, co k sob asem láká. Nezadychtila po tom nikdy, pokud nepocítila, že je to ped ní navždy uzaveno. Dnes to zvdla dosti urit. Do podobné spolenosti, jaká te práv odešla, mohl by Fráa uvésti jen svou ženu, mohl by tam uvést svou nevstu, avšak na žádný zpsob pouhou milenku, jakou dálé té spolenosti a byl to dojem,
i
mu
byla ona.
„Milostivá?" byl se otázal starý pán, a Jula jasn chápala, koho v ní vidl. A políbil jí ruku. Zdravý pud zcela neomyln k ní mluvil. Kdyby mu v tuto chvíli nkdo povdl pravdu, nepochybby se zastydl za svj omyl. A tato myšlenka
n
Julu
víc a více pálila. Tento stud starého pána
padal
zpt na
ni a dusil
ji.
Starý ten pán dojista nezmizí zítra ze svta.
Jednoho dne, s
Fráou
a se to stane kdykoli, setká se opt
tentokráte pravou, se
boku jinou ženštinu, skutenou jeho ženu, a zastydí potom nkdy potká ji, Julu,
a uvidí po jeho
do minula.
A
106
aby jí nemusil vidti a dávno všecko uhodl. Co zatím bude z ní? Až se ji Fráa nabaží, až jednoho dne ji odloží jako hraku, která ho již a zdaleka odvrátí tvá, pozdraviti, ježto
netší,
Bude bude
vynoí se
se
odkudsi
opakovati kapitola
jiné.
Potom
njaký s
jiný
Fráou,
ped
jí
—
že je to neodvratný její
úvahy týkaly
osud. Okolnost, že se všechny tyto
osoby, náhle
jméno
pijde milenec tetí, tvrtý
Jula vidla v duchu, její
milenec.
jen
zbystila z;raky.
Te vidla jasn
sebou nejednu z dívek, které žily podobný
Jindy jí to bylo lhostejné, nepemítala o tom. Ale v tuto chvíli rozpomínala se zcela urit, kdy
život.
a kde kterou tak vidla, jednou s
oním. Tehda se nad
s
tím, po druhé
tím píliš nepozastavila. Ale
náhle se v ní vyjasnilo: stejný osud
Zachvla
se.
eká
také
Nic takového nepipadlo
mysl, když byla u Fráni poprvé.
jí
A jestliže kdy v
vznikl zákmit myšlenky podobné, snadno
ji
ji!
na ni
pes
penášela láska k tomu milému hochu. Má ji má ji rád! Snad jeho láska nikdy nepomine. A potom nkdy, až bude choditi s milencem druhým, tetím, potká ji zase ten starý pán, ale již se neodvrátí. Vida ji, pece jí nebude vidti, ni
—
rád,
ji s vysoká pezírati a Jula pohrdavých zrak toto: „Ach, tu holku znám. Tedy zase s jiným! Kolik ješt jich bude, než se octne kdesi na smetišti?" A nebude sám pan dvorní rada. Dojista že na te ulici ekl onm tem panikám jejich man-
jeho pohled bude
vyte
z jeho
i
107
pan revident Fráa se svou mladou ženou." Ona pak po ase a teba po letech bude je potkávati a všichni se na ni rozpomenou a kdyby si jí nezapamatovali pro nic jiného, než a jejich pohledy ji pro ty krásné ryšavé vlasy
Želm:
,,To je náš
—
—
budou
páliti
jako luavka.
V Jule
stídaly se rychle pocity, jakých dosud nepoznala. Hlupák, ekl Fráa o panu dvorním radovi, a to ji rozhoovalo. Což by nemohla být jeho ženou? Není mu sourodá? Potom znova ji
stud z omylu starého pána, t jeho políbení
zalil
ruky.
A konen
které
ji
Již
te
se utápla v hrozném zahanbení, oekávalo v budoucnu, až vše propukne.
je prožívala, již
Jaký z
to
závrek
krem, do kterých
ji
dnes dne!
ji
otravovalo.
Chtla
Fráa
se
vymaniti
byl zavlékl, a dnes
uinn
poátek, prvý pokus o njaký lepší život po jeho boku. Kterak dopadl! Nikdy již nevstoupí s ní Fráa v tato a podobná místa, aby se njaké nemilé setkání neopakovalo.
A zase jí
osud smýkne
v ta doupata, do kterých milenci rázu Fráova vodí svá dvata. Vše se jí zarývalo v mysl jako trn, vnikající hloub a hloub, nemohla upnouti myšlenky na nic
Nakonec kdesi v dáli, jako v mlhavu se vynoila postava její matky, a tu všechno nitro Julino až zalkalo. Co byl omyl pán radv proti velikému klamu, v kterém žila matka! Jule bylo, jako by odkudsi zdaleka k ní donikalo sotva postižitelné zvolání: „Dít, vra se!"
jiného.
108
Tu náhle Jula se vzchopila, pistoupila k vsala svj klobouk, pitkla jej ozdobnou
šáku,
jehlici
na hlavu,
rychleji, než se
oblékala
Fráa
kabátec.
a rychleji, než pichvátal íšník jídelny,
aby
jí
Vše
vzpamatoval, aby s
ji
inila
zadržel,
druhého konce
pispl. Julo!" zvolal
Fráa všecek udiven, zrakm uvil. pozd," sykla Jula. „Pjdu dom."
,,Co dláš,
užaslý, sotvaže vlastním ,,Je dost
Fráovo pekvapení se vylilo zase jen v podivný úšklebek na tvái jako prve, když se chtl usmáti na dvorního radu. Byl tu íšník, Fráa musil ped ním své popuzení potlaiti.
I
ekl
jen:
„Vždy
jsem ješt nezaplatil." „Tedy zapla," odpovdla Jula úsen. ,,Na to snad nemusím ekat." Fráa zbledl a již nepromluvil, aby Julu nevydráždil k odpovdi ješt nepíjemnjší. Pokynul íšníkovi a ekl toliko: „Zaplatím." íšník vyal ze své tobolky
lístek a jal se
poítati útratu Fráovu.
Jula zatím hledla ku proidlé spolenosti te už pevn, bez rozpak, skoro njak vzdorn. Skoro jako žena, která eká, až
hostí opodál,
zdvihne zpujícího se manžela jej
dom.
s židle
a odvede
10.
DOM!
v
íšník sútoval
útratu, pijal bankovku, Fráa dodaných drobných odsouvl stranou korunu zpropitného, njaký drobný peníz pro malého íšníka, a vzchopil se. Jula nevykávajíc, až mu íšník pehodí pláš pes ramena, otoila se na kramflíku a chvátala ven, sotvaže íšník mohl
z
za ní poslati uctivé ,,Ruku líbám!"
Ovládaje ale
Fráa vážn
se,
jedvaže za ním venkovské
za Julou. Byla
již
odcházel z jídelny,
dvee zapadly,
o dvacet
kvapil
krok naped, sm-
ujíc k Václavskému námstí. v
Dohoniv ji aby se
lokti,
tsn
o
se
k
ní pipojil a
ohnul paži
opela. inil tak vždy, když se
pozd vraceli. Kráívali pak pevn pimknuti jako manželé. Ale dnes Jula jako by odkudkoli
nepozorovala
nmé
té
pobídky;
nezavsila
prost a sama šla dále. Fráa posud si nechtl piznati, že nad pozbývá nadvlády. Ženský rozmar, chlácholil vrtochy. A ekl dosti drsn: „Co to dnes do tebe vjelo, Julo?"
se,
ni se,
110
Neodpovdla. Jako by ho pevn kupedu. se
tu nebylo, kráela
Fráa zahryzl se ve rty. Pokoovalo mu nedostávalo odpovdi. Uráželo jej
snad právo na njaké slovo od
ní.
jej,
to.
že
Má
Opakoval tedy
po nkolika krocích:
„Povídám, Julo, co to do tebe vjelo?" Ješt chvilku neodpovídala. Konen ekla, stále hledíc
ped
sebe:
„Bu tak laskav,
doprovo
Znlo
cize, ale
to
chladn,
m dom."
urit. Fráu pro-
niklo cosi mrazivého od hlavy po paty, cosi jak
obava, že
mu
co ho
veer
práv
uniká sladká a
doucí koist. Má-li býti
odškodnn
dnes tak žá-
za vše nemilé,
potkalo, má-li zapomenouti na nemilé
dvorním radou,
dobrodružství
s
jen v objetí
Julin. Ale
Fráa
setkání nebylo,
by
mže i
toho
dojíti
trapného toho
dlouhé týdny prahl
celé
Julou jak vylanlý po dnešní nedli a noci dravec po velé krvi blížící se obti. A jako je dravci, když slibná koist, náhle zvtivši nebezpeenství, obrátí se a prchá v záchrannou houštinu, s
tak to kmitlo nyní myslí Fráovou.
Pes
upokojoval
Julinu
Jula
to však, stále spoléhaje na svou se.
Dom? Te
ctižádost.
Vdl,
o
jak se
— dom? pevahu,
pl
dvanácté? Znal skoro štítí pozdního
vstupu do vrat, podezíravých zrak domovníkových nebo dokonce ženy domovníkovy. Ty matrony jsou svým soudem vždy písnjší. Nco ta-
kového Jula nepodstoupí.
111
Kráel chvíli nevda, co by ekl. Teba dopáti Jule asu. Svží vzduch noní ji vzpamatuje. Neradno naléhati na ni. Zloeené setkání tam v hotelu! Proklatá otázka dvorního rady! Ta je píinou, že v ní vzklíily myšlenky, na nž jinak nemohla pipadnouti. Ale Fráa sám nemohl se ubrániti, aby nepemítal o dsledcích dnešní píhody. Zítra, pozítí a by to bylo za týden a za msíc setká se opt s dvorním radou, nevyhne se njakému úednímu poslání, a dojista první otázkou vysokého hodnosty bude: Jak se daí znejmilejší panice? Co mu odpoví? Smí mu íci pravdu? se má vylhati, že to byla njaká píbuzná, seste-
—
—
i
—
i
nice? Ale to
ml
již dnes. Nebo má íci, že to Pak by zbývalo jen jediné vý-
íci
byla jeho nevsta?
chodišt z trapného toho postavení, na které Fráa nikdy nepomyslil. Jula mla býti pouhou episodou v jeho mládeneckém volném život. Zítra nebo za tvrt léta mže býti peložen v oddlení dvorního rady, sedati mu denn na oích, a stále
má ped ním blesk.
vlastní
Fráovi
choditi se lží?
toila ze všech
Do eho
tch
úvah, letících
se to zamotal!
mu
se až
hlava
hlavou jako
Jakou past na sebe
rukou políil!
Na Píkopech
bylo v tu hodinu ješt živo.
Potkávali jednotlivé chodce nevadili. Všichni
k témuž
cíli
i
dvojice
spchali svou cestou,
jako Fráa, nevšímali
potkávali také jednotlivá
dvata,
si
lidí; ti
dom
jim
nebo
nikoho. Ale
kráející lou-
112
dav
a upírající
mlého muže,
vyzývavé zraky na každého
osa-
naznaující, že jsou ochotny k ho-
k doprovodu, že jsou vbec k službám. která snad od poledne neb od svainy nejedla a touží po hostiteli, který by je pozval na veei do kteréhokoli hostince. Ani jediná
voru,
Dvata,
tchto dívek, potulujících se tu nazdabh, nešla mimo, aby neupela zkoumavé zraky na Julu. A Jula cítila každý ten pohled a vždy mla pocit, jako by jí tlem projíždl žhavý drát. Donedávna všechny tyto noní bludice žily hluboko pod ní, jako v bezedné propasti, kam nedozírala. Po dnešku z
zdálo se
jí,
dív
co se
že ta propast náhle vystoupila se vším,
utajovalo jejím
zrakm,
vynoila
že se
tsn vedle ní a vztahuje po ní neviditelná chapadla. Potom
tedy, kdykoli se zas taková volavka pi-
bližovala, zavírala
pevn
oi. Zdálo se
jí,
že
ji
tyto
zvdavé, všetené pohledy znova a znova pošpiují. Všechny ivy se v ní rozechvívaly, duše ji bolela.
Pt,
deset už jich minuli.
A
te
když
lavského námstí se blížily další
dv
od Vác-
ženské po-
se, v nápadných, až kiklavých odvech, tu Jula, jako by hledala ochrany ped
stavy, chechtající
novým útokem,
skoro
mimovoln
provlékla ruku
pod paží Fráovou. Uvítal to radostn jako znamení smíru, pitiskl ruku Julinu k tlu. ,,Tak, dít, tolik,
aby
opi
se jen," šeptl.
ses neuchvátila.
pevn
„A nebžme
Máme asu
dost."
113
Tou poznámkou však dosáhl pravého opaku, pipamatoval jí tím, jak je pozd, a pohled na )svtlené hodiny proti
l
Mstku
potvrdil
dvanácté. Hodiny v hotelu se
jí
Bylo
to.
ponkud
omeš-
kávaly.
Na
nároží
Jula
ostrou
zatákou zaboila
na Václavské námstí.
,,Kam to, Julo?" snažil se Fráa dívku zapece musil povolit a následovati ji. ,,Pro ?" ne rovn, Ovocnou K ,,Tu mám nejblíže, Fráo," odpovídala Jula; držet, a
ždy
"
—
víš,
kde bydlím."
Fráa zaal
mu
zuby. Nezbývalo
než podro-
na chvíli. Zbývá mu polovina Václavského námstí, Štpánská ulice. Za tu dobu jist Julu biti se
oblomí, a pak tedy sejdou Žitnou na Karlovo ná-
mstí, do Myslíkovy, do Vojtšské tvrti. Zbyoklika, ale budiž po jejím. Zpropadené žen-
tená
ské vrtochy!
Nevda, kterak by zaal, sáhl do kapsy, vynový, lesknoucí se klí, v jasu obloukové svítilny okázal jej milence.
al
,,Hle, Julo,
konen
jsem ho na domácím
vydobyl. Dlouho se bránil, až jsem pohrozil vý-
povdí. Z toho by si arci mnoho nedlal, ale já mu úad prokázal dležitou službu, a neví, kdy zas bude potebovat. Již nám nebude odmykati ten smrtonoš. V náhradu dostane každý msíc
v
m
zlatku."
Byl to domovní klí. Vlastn Ig.
m
Herrmann, XXXVfl. Pibéh jednoho dne a
j.
si
Fráa
toto 8
IH pekvapení schovával až ke vratm. Julu dávno hntlo, že je Fráv domovník svdkem každého jejího píchodu. asem sice trochu otrnula, pece však pokaždé mla pocit, že zraky domovníkovy lezou po ní jako studená housenka. Ztrpovalo jí to návštvy u Fráni, a jeho domácí stále se žádostem o klí vytáel. Dnes jej Fráa konen ml ale dnes už to bylo Jule naprosto lhostejné. Ani se na klí nepodívala, ,,Nu, tší t to, Julo?" otázal se milenec. ,,Je mi to jedno, Fráo. Dnes jen bych si pála, aby tvj klí odmykal taky náš dm. Posloužil bys mi. Nikdy jsem se v plnoc nevrátila."
—
,,
Julo,
,,
Mýlíš
pro se,
m
tak pokoušíš?"
Fráo. Není mi do žert."
„Povz mi konen, ,,Nic
— a všechno,
,,Dít," ekl Rozladilo ,,
t
Fráa
co
ti
vlezlo
do hlavy?"
Fráo." prudce,
„mluv rozumn.
tak zjevení toho starého zpozdilce?"
Fráo, mluv
a mysli ty
vážn!" napomínala;
Starý ten pán vidl ve
mn
tvou ženu, " mi ruku ,,Ach tak!" zvolal Fráa, nut se v žertovný! tón. „To ti stále ješt straší v hlav. Nuže, Julo, do toho mnoho nevkládej. Takoví páni jsou staí
Jula.
,,
sklonil se
pede mnou
a políbil
i
mlsouni. Užil píležitosti, aby se pomazlil
s
tvouj
hezkou rukou, to jest vše. Opeslý pán je to." poprvé za celou tu cestu Jula otoili hlavu k milenci, pohlédla mu pronikav v oi.j A ekla:
Te
115
,,
Fráo, žádným
ím
snížíš.
opovržlivji mluvíš o
pro tebe. Jen
mn vidl.
ve
mých oích
sloveni ho v
mj
cit
a
nm,
he
tím
pud a všechno mi
ne-
praví, co
Páni dvorní radové nelíbají ruce mi-
vz
lenkám svých podízených, sám. Pokládal
m
to,
nechápeš-li
za ženu, za tvou ženu
— a já
jsem jen tvá holka! Mla jsem blmo na oích, v tu chvíli spadlo s nich. A vz dále: jest mi, jako
m
by
oistil,
touto svojí
domnnkou
mohu-li být
ním
a tím políbením byl
oištna. Ve své slepot
mohla jsem k tob chodit, po dnešku nemohu již. Necítíš-li to, je mi toho nesmírn líto. Vidla jsem v
tob nco
ti
—
Srdce
nesetkali
s
lepšího než je Kubista a všichni
ti
—
mé hoce pláe nad tím, že jsme se tvým panem dvorním radou díve,
tob
mu pak jednoho dne byl mohl právem íci: Ano, toto jest než jsem k
má
vkroila. Snad bys
žena."
„Julo, mluvíš dnes jako klášternice, nebo ješt lépe jako pedstavená dívího ústavu." do
ekl tak se smíchem, ale bylo zejmo, nho nutil, jak tžce jej ze sebe drolil. Dívka
jak se
se vytrhla milenci.
„Fráo, nemám-li
zoufati
nad každou ho-
dinou, nad každou minutou, kterou jsem u tebe ztrávila,
nemluv tak
posmšn
a
s
tebou,
šprýma-
sky. Jestliže jsem tušila, že se jednoho
jdeme, doufala jsem, že se
dne rozetak stane jiným zp-
sobem."
Julino pokárání vyznlo tak píke, že
Fráa
116
zahanben se schoulil v límec plášt. Struny, které v tuto chvíli ozvaly z poboueného nitra Julina, byly mu podnes neznámy. Domníval se, že ji všechnu ovládl, ba myslil po dnešním ránu, že se
i
mu tlem
i
klamu. Ale že od
ní
duší náleží.
te
nemže
hledl na
teprv
Tžko
cítil,
probouzel z toho
se
že se
upustit. Byla to
nemže
jí
vzdáti,
Jula nová,
a jak
pobledlou tvá, z níž krásné sivé
její
oi
žíze po jejích rtech, ramenech, po jejích bílých adrech, pod
jen plály, tu pocítil spalující
po jejích
nimiž naslouchával jejímu tlukoucímu srdci.
dl, že vše, co
výhrady
mu
náleželo,
jindy a podnes tak
v tuto
chvíli
mu
A
vi-
oddan, bez
uniká. Nyní to
Te
nebyla jeho hravá, poddajná Jula. to byla z mrazivý chlad. slena Julie, které vanul
na
sob pivádl, v každé zmrtvlé, spící ulici, v každém stinném kout ukrádal jí polibky, vyhledával úmysln temné ty kryty, a Jula Kdykoli jindy
se nebránila. tušil,
ji
k
Dnes ani jednou
se
toho neodvážil,
že se nesmí odvážiti. Hlas jeho pozbyl zvuku,
ochraptl, zdrsnl, jako by se
Fráa
dusil,
když
po slovech Juliných odpovídal:
„Kdo
ti
praví, že se
musíme
dnes že se musíme rozejíti?
rozejíti?
— Vzpome
A práv si,
co
jsi
—
Ach Trvám na tom, jsi mi to dlužná. ne, promi, nic mi nejsi dlužná. Sám jsem tvým mi. Což nedlužníkem. A splatím svj dluh, že mi nechápeš, Julo drahá, že po dnešku mi
slíbila!
v
zbývá
pomnla
jsi
Julo, to všechno ty nechápeš? Zana všechno, co kdy mezi námi bylo,
117
dnes to chceš zašlapat? Chystám
A
pení.
Fráa
ti
pekva-
u sebe
"
ty nechápeš
stále se bránil promluviti
upímnji,
Váše jej strhovala k Jule, ale té vášn poád ješt se ozývalo cosi chladvarujícího, co mu íkalo: Snad není tak zle:
srozumitelnji. vedle ného,
uvidíme
zítra.
—
Tento druhý hlas Neukvapit se! njaké výhybce. Dnes jí nevidí,
pátral stále po zítra
snad se vyskytne.
Jula
skuten
nechápala,
neposlouchala.
Prudce kráela vped, jako by si nebyla vdoma, že Fráa jde podle ní. Jediná myšlenka ji naplovala, bouila v ní: Dom! Pod ochrannou stechu svou, kde jediné je bezpena! K matce k té obelhávané staré duši, která sotva by pochopila
—
román, ale která ji miluje kou vše obtující, všeho se vzdávající, která
celý tento její
veery
poustevnické,
a
její
dcera
maí
lásžije
a roz-
dává mládí své a jeho vdky! Bude zas její, nadobro její, umiovala si Jula. Všechno jí vynahradí láskou stejn obtavou. A pece, když pomyslila, že dnes posledn kráí s Fráou,- zalkalo v ní srdce. Došli nároží, kde ulici Štpánskou petíná Žitná.
Tu Fráu pepadl strach ze ztráty, která mu zárove jej ovládla slepá, všeho se odvažující váše. Dopustí-li, aby Jula pekroila tuto kižovatku, aby se piblížila k svému domovu, nepodaí se mu obrátiti ji. hrozí, a
118
Aniž se mohla nadíti jeho útoku, popadl pevn je sevel a zasípl:
ji
v zápstí,
Rozumj pece, že jsi má má!" Ruka Julina byla jak ve svráku, až ji v kos-
,,Tudy, Julo, dol! a budeš
tech zabolela.
^
II.
rráv
ZÁVREK.
útok byl tak nepedvídaný, jeho smýk-
nutí dívkou tak prudké, že vlastní
trvaností
Posud
se
jí
vahou
a se-
pt krok podle milence popobhla. dotýkal nžn, lichotn, a vždy to byly
spíše jeho roznícené, prosebné, zraky,
kterým
se
poddávala, než síla úchvatu. Tento jeho in v pozdní hodin noní po všem, co mu již povdla, zdsil ji tém. To nebylo objetí milencovo, to byly spáry dravého živoicha. Úlekem sotva mohla vydechnouti. Vší silou se vzpouzela, t hrdla se
jí
vy-
dralo:
„Fráo, vzpamatuj
se!"
„Povol, Julo!" hlasem jak
skreným
dotíral
na ni Fráa. ,,Poj se mnou!" ,,
Nepjdu!" odpovdla Jula hnviv. ,,Pus
m!" A snažila se vymknouti ruku z pevného sevení Fráova. Marn však. Od námstí Karlova ozvaly se v noní ticho hlasy a kroky nkolika lidí, vracejících se odkudsi z posvícenské pitky. Jediný její výkik byl by ji zbavil semknutí zaslepeného milence.
Ale
Jula
120
chtla uniknouti bez veejného pohoršení a hanby. Zastavila se konen a podpatkem pevn se opela o rýhu v dlažb.
„Fráo, pus m!" Fráa neodpovdl. Zprudka oddychoval a svíral zápstí dívino, až mla Jula pocit, že ji sdírá kži. Vtší však byla její bolest vnitní. Všecka
se
chvla, srdce
— zdálo se — vystupojí
valo výš a výše, jako by se chtlo vydrati z hrdla,
když udychtna promluvila:
— kdysi pozd veer — jsem Vavákovými — pes námstí Staromstské — spatila jsem tam ti — jakési dva pobudy a dve — holku pouliní. — Nevdla jsem, co udalo pedtím — jen jsem vidla, že se dve rytíský milenec pobudy zdráhá — kavalír mu pomáhal — druhý smýkal dvetem — polikovala vzpírající se ísi ruka se rozmáchla nešastnici! Byli jist všichni ti stejného jádra — ale když dopadl první poliek — a znásilované dve vykiklo — tu jsem v vidla jen ženštinu — družku — dsem zachvly pode mnou nohy — krev ve mn stydla. — Nikdy jsem nevidla nic podobného — hrza m zachvátila — v té hrze ,,Pane revidente
šla
s
lidi
se
jíti
s
dále. Její
ní
se
kmitlo mi hlavou: mohl by kdy
nkdo
Pane pedtucha, že se to jednoho Tak hluboko jsem poklesla? Vždy jsem vám obtovala? nevstka!"
revidente,
tebe vztáhnouti ruku?
—
to
—
—
taky na byla
dne stane?
—
Za všechno, co nejsem veejná
121
Jula nebyla
s to,
ním tokem. Rvala
aby vše
to
ze sebe slova
vypovdla
jed-
tém násilím,
za
každou vtou lapajíc po dechu, jehož se jí nedostávalo. Na její tvái obrážel se výraz neskonalé úzkosti. Všechny podrobnosti dávného podlého jednání pobud vyvstaly jí na oi, líený dj oživoval se jí v mysli, zpítomoval se. Vidla poznovu trýznné dve a náhle v shledávala vlastní podobu. Co Jula mluvila, železné prsty Fráovy znenáhla povolovaly, a když její poslední vta se rozlila v zaštkání, pouto z;cela se otevelo, ruka Fráova jak bezvládná sklesla mu k tlu. Zastydl se za násilné poínání své.
nm
Kroky chodc a hlasy ustoupila stínu.
ped
nimi do
jejich se blížily,
ulice,
odvrátila
Spolenost pešla, stoupala
Te
hradm. a jako
by
zavzlykl:
Fráa
jej
povznesl
ob
Jula
tvá do
vzhru k
Vino-
ruce, sepjal je,
lámala zimnice, drmolil a skoro
—
smiluj se nade mnou! Odpus, Julo! Šílím Poj, miloušku mj!" Místo odpovdi Jula chvatn zamíila pes ulici, dále Štpánskou, vzhru k Lipové. Nechtla ,,
vykati, až se Fráa ze své zdrcenosti probere, nechtla se vydati v nebezpeenství nového útoku.
Ne
z obavy, že by podlehla. Jen jí cosi napovídalo, by pak roztržka byla nenapravitelná. A Jula ješt jí nechtla pivoditi. Vždy není možno, aby toto byla pravá tvánost Fráova! Vždy ho zná-
že
122
vala jinak. Co ho svedlo k
ped
chvílí,
jení žádající dravci pud.
všimla
si
neoekávanému
násilí
nebylo nic jiného než vzbouený, uko-
Snad
i
více pil než jindy,
toho zvláš po odchodu dvorního rady.
Jindy se ovládal, byl ve svých požitcích odmený, stídmý, a v tom práv byla jeho síla. Dnes se poddal a neobstál.
dom.
Pes
to všechno:
Již nestála o jeho další
pry
od nho,
prvod. Je
blízko
domova, již jí nemže potkati nic nemilého. Co na ni ekalo, vypila do poslední krpje. Nic horšího nikde neíhá. Honily se jí všechny ty myšlenky hlavou jak prvého setkání s Fráou, vichice. Vzpomnla o loském Sylvestru, vzpomnla jeho doprovodu, rozlouení s ním. A dalších setkání prvých dostaveníek, odkud se vracela sice plna touhy, nepoi
koje,
nevyjádených
a
pece smlých pání do bu-
doucnosti, ale posud neporušená, svá, istá. Bývalo
pak
tsno, skoro úzko v té tiché domácnosti, její díví sny a tuchy, ale jen byla silná. Kterak se vrací dnes! A pece dom! Jen aby už mezi ní a ním byla pepážka
jí
sice
která vznila všechny
tžkých dubových
Fráa k
ní,
o
—
vrat.
sledoval dívku, neodvažuje se pidat
krok pozadu. Mozek jeho byl rozdírán
cerou obavou.
Jasn
si
te
svého jednání tam na rohu. tého
Štpána
uvdomoval
— Proti
tisí-
nízkost
kostelu sva-
dohonil Julu, dotkl se jejího ka-
bátce a všecek zdrcen žadonil, žebral:
„Promluv
slovo,
Julo! ekni, že mi odpouš-
123
Vím, že to bylo šílené. Pozbyl jsem smysl. Odpus, Julo, a ekni, že pjdeš se mnou."
tiš.
„Odpouštím vám, pane revidente," ekla
a všecka
již
„Julo
me
na
zemdlena,
,,ale
drahá, dkuji
vše.
Líbám
teprv cítím, jak
ti
t mám
ti
jdu
Jul-
dom."
za odpuštni. Zapo-
nohy, rád!
—
dve
Víš
zlaté.
Dnes
mi?"
jenom na vás, abych uvila," odpoJula s trpkým úsmvem. Julo," spínal Fráa poznovu ruce, ,,ne,, ,,
Záleží
vídala
vykej mi!" ,,Tedy záleží jenom na tob,
„Dkuji
ti,
Fráo."
Juliko!"
Zbývalo nkolik jen krok, a budou u domu. V nejvtší úzkosti, že je pak Jula nadobro pro nj ztracena, naplnn bázní ze samoty, která ho oekává, Fráa zadržel Julu poznovu. Ale te jinak než prve. Zlehka ji ujal za loket a prosil: ,, Neutíkej pede mnou, Julo. Postj. Neublížím ti. Sama tomu nevíš, že bych tob mohl ublížit."
„Nezdržuj mne, Fráo,
je
tak dost pozd,"
vzpírala se Jula. ,,A
Fráa
kdybych
ti
ekl, Juliko zlatá," mluvil
všecek zmaten, jako by se k
lával, odhodlati se
„A
bys ekl cokoli,
diná cesta.
nemu odhod-
kdybych ti ekl Fráo, pro mne jest
nemoha,
,,
Dom. K tob mže
—
je-
vstoupiti jen tvá
žena."
Fráa tžce
zápasil.
Avšak Jula, kterou
ovlá-
124
aby všemu, všemu
dala jediná myšlenka,
unikla,
byla nevidomá k tomuto jeho zápasu, hluchá pro
každé
Fráa ješt nezpozoroval, že již když Jula piskoila a prudce trhla
další slovo.
došli vrat,
zvoncem, chopil se
jí
Když
podruhé.
trhla
Fráa
oddálila ruku,
a tiskl na ni dlouhý polibek.
Ústa jeho lpla na ruce dívin, až v zámku zachestil klí domovníkv. Tu ji pustil a vzhlédl
k ji
V tom
Julii.
pohledu byla
nmá
otázka, smí-li
Jula však stála vzpímena jak A když se vráte odklopila do prjezdu, teba vší síly, aby pronesla pokud možno
pocelovati.
socha.
bylo
jí
pívtiv: „Dkuji vám
za doprovod.
Vklouzla do sín,
Fráa
Dobrou noc."
smekl klobouk, vrata
zapadla.
Zklamáním všecek nemocen, jako zbit, vláeje v údech tíhu olova, Fráa váhav odcházel nevda, jde-li vpravo i vlevo. Nebyl schopen jasné myšlenky. V mozku pevalovaly se mu jednotlivé
Fráa
výjevy dneška bez ladu a
souvislosti,
by kdosi ped ním dlažbu vyvracel. Vzpomnl, kterak neurvale uchvátil tam na rohu Žitné ulice Julu a jak byla krásná, když mu v uštvanosti své líila noní výjev na Staromstském námstí. Krásná k zbláznní, ale tak písná a nedotknutelná ve svém rozhoení. Každé její slovo te poznovu jej pálilo jak luavka. Tolia
klopýtal, jako
krát byla jeho
—a
dnes
nesml
Teprv te, když osaml, jako by
jí
dotknouti!
mu
padaly šu-
se
125
piny
oí.
s
mar
V
em
na as,
vidl krásnou
híku,
híku
svých roz-
kterou odloží, kdykoli se
mu
mu Fráa se vracel pásmem událostí, hledaje poátek, vše ped ním letlo zptným pochodem jako zvrácený dj kinetoskopu, až se ped ním vynoil dvorní Pro jej za to rada se svou otázkou: Milostivá? osudem. Kterak to pišlo?
zachce, stává se
—
nazval hlupákem?
její
Tím slovem
nhu
zavraždil všecku
Julinu, tím slovem probudil v plné ženské vdomí, pozbyl milenky.
posavadní
Fráa
již
zahnul
ulicí
ní
Jenou, míe k námstí
Karlovu. Pojednou však se vrátil na roh, pod jas-
nou lucernu plynovou, sáhl v náprsí, vyal z tobolky navštívenku, psal na tuhý lístek. V tobolce našel taky drobnou obálku, na kterou psal adresu
.
.
Zatím Jula zvolna stoupala do patra. Zahalena tmou odpoívala na každém pátém stupni. Oddychovala prudce jak uštvaná zv. V noním tichu slyšela buchot vlastního srdce. Konen byla v druhém pate, tichounce jako myš pešla po pavlai, ješt chvíli postála pede dvemi, aby utišila rozkolotanou krev. Opatrn odemkla, vstoupila do kuchyky. Škvírou pode dvemi nad vyšlapaným prahem do svtnice pronikal pruh svtla matka ješt bdí. Jula se ulekla, skoro zdsila. Matka nikdy tak dlouho ne-
—
svítila.
Onemocnla?
Váhav ležela
sáhla na kliku, tiše otevela. Matka na lžku. Knížka, ve které snad byla do ne-
126
dávna etla, ležela na podlaze. Ruce paniny spoívaly mrtv na pokrývce. Její tvá byla bledá, svraštlá, oi jak sklenné se upíraly na strop.
Mžikem
jen vše to
matka ucítila slab zbarvila.
ji
Jula
tvá
jako by vidla
postihla, a tímto
a shlédla,
,,Tys nešla k
mžikem
mrtvoly. Ale když vešla, když
tvá
její
Vavákovm?"
náhle se oživila, zvolala
pekva-
pena.
„Jdu
dom, maminko."
„Ach, tos dobe uinila, dít. Ješt nikdy mi po tob tak nestýskalo jako dnes." ,,A jak
Jula
mn
se stýskalo,
se
maminko!"
vypovdla, jak
jí rty pohnutím poškubávaly. Pistoupila k lžku, aby matku
sotvaže to
pocelovala.
Matka povytáhla trup k poduškám,
napolo se posadila, aby pijala dcein polibek. Juliny rty byly jak okoralé a horké.
„Uchvátila ses njak, dít. pijeli?"
maminko,
,,Ne,
jak je to
s
Jula bátec. Ale
již
díve
Te
teprv jste
— veer, ovšem.
výletními vlaky. Všady lidstva již
Víš, ."
.
.
zas odvrátila hlavu, rozpínajíc ka-
hlavn
proto,
aby
se
vyhnula
matiným
zrakm. „A veeela
jsi, dít? Nic pro tebe nemám." „Veeela, maminko." „Kdepak, dít?" pozval ,,V hostinci, maminko. Pan Fráa na veei."
m
127
„Pan Fráa; bila jsi
mu
to je
útratu.
hodný lovk. Ale zpso-
— A sama
jsi šla
„Ne, maminko. Pan Fráa
Jula váhav
ze sebe páila
vli. Musila odpovídati, aby
m
dom?" doprovodil."
odpovdi,
mlením
proti
nevzbudila
v matce podezení.
Fráa, pan Fráa," opakovala matka. Hodný lovk. Važ si ho, Julinko." Matka Bežanská podívala se te na hodiny. ,,Mj bože, dít, skoro pl jedné. Zdrželi ,,Pan
,,
jste se."
,,Už se to nestane,
maminko. Nehnvej
se."
,,Nu, pro jednou není zle, dít. Je tu jen o lid-
ské huby, dcero, když
toho abys
hodn
mu
nemohu
já s
vámi.
A krom
nezevšednla. Ale myslím, že
t
má
rád."
Jula mlela. pijde?" otázala se matka. Doufám, maminko." Jula bojovala nesmírný boj, aby nevybuchla v hoký, rvoucí plá. Matiny myšlenky te peskoily. ,,Te budu spát. Ale nemohla jsem usnout, jak se mi stýskalo. V ten den jsem nikdy nebyla sama tatínkv svátek! A mla jsem divnou obavu, aby t nic nepotkalo. To že jsem takový lazar co by t mohlo potkat, když je s tebou pan Fráa!" usmívala se na dceru. Jula déle neodolala. Dosedla na pelest' lžka, dolehla na matku, objala ji, hrudí jí zalomco,,A zase
,,
—
—
128
val plá, z
oí
se
vyinuly
slzy,
hrdla
z
jí
za-
klokotalo:
„Již se na
t
že jsem
mne nehnvej, mamiko
drahá,
tak opouštla. Všechno mi odpus,
ím
jsem se na tob prohešila. Nikdy už nebudeš sama." ,,Ale dít," užasla matka nad tímto výbuchem, ,,nic ti nevyítám. Ty jsi mladá, pro tebe je
svt
— co by
poala
sis
se
užívej mládí, taky na tebe dost.
mnou
starou!
pijdou
Cho
starosti
si,
brzy
Nepla!"
Nic
matka,
netuší
že se nevyznala.
a
Pro by
to
Julu
také matku
zachránilo,
mla
otrá-
viti?
Jula
V
tiše plakala,
matka
jí
hladila elo,
tu chvíli se ozvalo klepání na
líce.
kuchyské
dvee s pavlae. Jula klopýtala odemknout. Na prahu
stál do-
movník, podával jí obálku. dává se „Ten pán ješt jednou zazvonil uctiv porouet mám to odevzdat ješt dnes,"
—
—
vyizoval.
Jule
se
tásly ruce. Poznala písmo Fráovo.
Roztrhnouti obálku, peísti poselství, sviti se
—
ním matce do té chvíle nepoznala úkolu tak tžkého. Ale nebylo lze odložiti jej do rána. Byla bledá, zsinalá, když vyprostila z obálky navštívenku a etla na ní: ,,Revident Fráa prosí vzácnou slenu Julii, aby váženou milostpaní matku pipravila na jeho návštvu zítra v poledne." s
129
" vyhrkla matka,
,,Dít, dít, to znamená
když seznala obsah
lístku.
Julie dlouho ješt
—
sedla na
pelesti
svého lžka
v pokojíku, když snad matka dávno
Potm na
spala.
sedla, zachvívajíc se chladem. Nevidla
lístek,
te po
již
který svírala v ruce, ale zdálo se
nm
desáté, po sté slova na
jí,
že
napsaná. Ne-
v duši radostno. Víc a více rozechvívalo se její tlo, jako by jím lomcovala horeka. Jediná myšlenka naplovala jí hlavu, vystupovala z ní a doléhala na ni veškerým temnem noci, které ji obkliovalo. Myšlenka, je-li všechen další život s to, aby jí vymazal z pamti škaredý píbh verejšího dne a veera. A z hloubi nitra bylo
jí
vychládající
i
mnohonásobn
vystupoval jediný,
kik zranné duše ,,Fráfío!
Ig.
Fráo
Herrmann, XXJÍVII.
se opakující
její: .
.
.
Pibh
!"
jednoho dne a
j.
vý-
MATKA ZA DCERU DCERA ZA MATKU
(Psáno pro „Polní noviny"
r.
otištno ve „Vánoních koledách"
1915, r.
pozdji
1918 a 1921.)
Mnoho, mnoho tomu
již let,
kdy Pohoelec pod
matiky Prahy. Byl jako mstekem pro sebe. Bydlili tam jiní lidé než dole na Starém a Novém mst, a mnohý z nich nesešel celá léta do nižších ulic Malé strany, pes most Karlv nepešel teba celá desítiletí. Strahovem
V brány
byl z nejtišších
nízkém, patrovém
ástí
dom
blíže
mla malý obchdek matka
Strahovské
Regina Spír-
ková. Dnes ho nenajdete, dávno zmizel. Prodávala
mýdlo a svíky
poteby, a
a laciné toaletní
její
v malém pokojíku vedle krámku, s jediným oknem na námstí. To byla celá domácnost Spírkových od njakých patnácti, šest-
dcera
Maryna
nácti
let,
kdy
rou," povídali
šila
pro
lidi
se
sem pisthovaly.
si
lidé
Vdova
s
dce-
na Pohoelci. Jenom na
poli-
,,
cejním komisariát vdli, že to vdova není.
Maryna piln
sívala a zraky její se odvracely od
práce jenom, když se na
námstí
objevil starý
e-
mera, listonoš, nachýlený a skoro jako pihrblý
A když zamíil ke krámku matinu, srdce dívino se rozechvlo. Psaní od Václava! Drahý, milovaný Václav píše. Dosti obav od své tžké brašny.
134
mla
Maryna, když jako vojín odcházel do daleké
Hercegoviny, aby se tam
njaké cizokrajné
do.
iny nezahledl. Ale Václav
dív-
psával, a dopisy jeho
byly stále stejn vroucí, náklonnost jeho k
Maryn
nevychládala.
Dnes opt po nkolika nedlích, když zadrn-
el zvonek u dveí krámových, vstoupil emera, tímaje dopis. A ve mžiku vybhla Maryna z pokojíku do
krámku, vztahujíc ruku po dopise.
,,Dnes nic pro sleinku!" volal
emera škádliv,
zdvíhaje dopis nad hlavu. ,,Dnes pro maminku."
Díviny
ruce sklesly,
pece podal dívce dopis a usmál se. pekvapí, dobe vda, odkud picházejí dopisy, které dívka tak netrpliv oekává. Než Maryna, pohlédši na obálku, zjevn se zaruka byla Václavova. razila. List svdil matce Listonoš
Tšil
se,
jak
ji
—
Poprvé, co nepíše
Zvonek opt
jí!
zacinkal,
emera
zmizel, a paní
Spírková, jsouc pojata neblahým tušením, zvolna,
tesoucími se prsty trhala obálku, bledla. Maryna stála opodál, zraky matce, toucí dopis. s
listem
jí
sklesly
do
A
tvá jeji
její
po-
visely na
když matka doetla a ruce
klína, otázala se dcera úzkost-
liv: ,,Co píše
Václav?"
Matka neodpovídala. Její zraky byly zamženy, rty se svíraly. Maryna pikroila, sáhla po list. Matka nebránila. Její prsty se otevely, propustily papír, a Maryna etla:
135
„Mnohovážená
paní!
drahou Marynu a schyluje vojanina na vdomí dávám, že se moje ke konci. Mla by trvati ješt tvrt léta, ale já pijjdu dom již za dva msíce následkem svého dobrého chování. Tšil jsem se na to nesmírn, ale to vypodobilo. Hodlal jsem pak bez jinak se Tisíckrát pozdravuji Vás
i
mn
meškání zadati za ohlášky a taky jsem to napsal chystali živnost, a nenadal našim dom, aby jsem se odpovdi, jakou jsem vera dostal. Píšou živnost ješt nepostoupí, a rodie, že
mn
mn
mn
kdyby
postoupili,
tedy že se nesmím ženit, že
jsem na to ješt mlád a bez rozumu, a že mi nesvolí z píin rodinných, dokud budou na živ.
a
prý si udlám, jak budu Po jejich smrti rozumt. Nevím, co se doma stalo, vždy pece vdli, že chci jen drahou Marynu, a nic nezde hoí pod nohama, nenamítali. Pda mohu se dokat návratu dom, aby se to vyjasnilo. Mnohovážená paní! Stokrát Vám ruce líbám a drahou Marynu taky! Oznamuji Vám, že od Maryny neupustím, ale než se dohovoím s rodii, nevím, co poít. Jsem jako smysl zbavený. A budou-li mi bránit, tedy se vrátím na vojnu a zstanu zde do smrti. Zde mi páni dají svolení k ženitb a Maryna pak pijde za mnou.
mn
Pánbh
rodim
dlouhá léta života, ale já na jejich smrt ekat nebudu. Vrný Maryn do smrti a ona mn, a zle nám tu taky nebude. Polykám hoké slzy, jak teou po tvái, a toto psaní dej
mn
136
bu
Maryn
dejte
íst nebo nedejte, jak sama
Vas a Marynin
Maryna etla, na písmo vidla.
A
vrný
Václav.
stále utírajíc zaslzené oi,
doetši, zvolala hlasem
aby
plným
zoufalství:
„Co
to
znamená, maminko?"
Matiny ,,
Vždy
jaké, to
rty skoro jen šeptaly: to teš, holka.
Rodinné píiny. Ale
nevím."
Než pece se zdálo, že tuší, jaképohnutky vedly rodie Václavovy k zapovdí, kterou veškeré najejí hroutí se v dr a prach. Nedje dceiny bo když Maryna, štkajíc a vzlykajíc, odcházela do svtniky, s hlavou schýlenou, jako by ji práv
—
byl zasáhl
i
—
tžký úder,
zašeptala matka, hledíc bo-
lestn za dcerou: ,,Vždy jsem se toho bála
—a
neubála jsem
se!"
Ode chvíle, kdy Václavv, zavládla v
ob nfalé
ženštiny
peetly
dopis
domácnosti Spírkových
nálada skoro pohební. Dívin
šicí stroj
v pokoji
se odmlel, Maryna etla osudné psaní po desáté, oi její pláem již opuchaly. Matka Spírková sedla v krámku jako bezduchá, hledíc kamsi na námstí a nic nevidouc, a když nkdo vešel pro sví-
ku nebo kousek mýdla, sbírala všechny síly, aby kupce pivítala obvyklým úsmvem, otázkou, ím že mže posloužiti. Tak potrvalo do veera, tak bylo druhý den a zas do soumraku, který asn i
137
nastával,
nebo
se
kvapem schylovalo k váno-
cm. Když pominulo denní svtlo
a
na
námstíku
pohoeleckém. vyskakovaly plynové plameny v cernách, Maryna již doma nevydržela. Oblékla svázala jakousi práci
luse,
do balíku, vstoupila do
ekla strun k matce: šití, maminko, a musím nakou,, piti podšívek. Nepotebuješ venku neho?" ,,Ne, dít. Jen se brzy vra, aby ses nenastudila. Podívej se, zaíná snžit." Když Maryna odešla, pojala matku náhle úzkost, aby se dveti nic nestalo. Snad ji nemla ani
krámku
a
Jdu
odvádt
domu pustit. Václavv dopis z
Je tak rozlítostnlá, rozháraná. nejde jí z hlavy.
Však ani matce minulosti
nešel z hlavy.
vystupují
ped
ní.
Jak
Hrozné stíny to všechno
skoní?
O
pozdji dkovala Pánubohu, že Maryna odešla. O chvíli pozdji, kdy sníh zhoustl, že nebylo vidti protjších dom na námstí, ozval se tlumený hrkot kol, dusání kon, a ped krám-
kem
chvíli
zastavil nekrytý lehký povoz, jakých užívali
ezníci. S kozlíku snesl se letnjší muž, hodil
mladíku, skoro ješt výrostku, vedle
nhož
otže
byl se-
dl, a povelel mu: ,,
Pokej
pozor na kon." nad krámkem, vstoupil. Spírková?" oslovil ženu v krámku.
tu, Lojzo, a dej
Podíval se na
štít
Panika je Matka Spírková ,,
položila
rozpletenou
pun-
t38
ochu, vzchopila se. Zarazila se, jako by tušila cosi nepíjemného z neoekávané návštvy. „Regina Spírková," pisvdila tiše. „Co je libo?"
„Mohu s panikou nkolik oima?" tázal se muž.
slov mezi
tyrma
„Ano, pane, jsem sama doma."
Muž pece ješt mrskl oima po dveích pokojíku, jako by nedvoval, vrátil se, pitiskl dvee krámku, aby neproniklo slova navenek, a te, obrátiv
postavy k matce
se celou šíí složité
Spírkové, ekl diirazn a
,,Jsem Vlasák.
Spírková
se
zvun:
." .
zachvla. Vlasák, to bylo taky
jméno Václavovo. Jako by muž uhádal
její
myšlenky, pokrao-
val:
„Ano, jsem Vlasák, paniko. Ale ne Václavv jenom strýc. Požádal za tu službiku jeho tatík, bratr. Abychom dlouho nemluvili, paní milá. Snad už víte, pro picházím. Bratrv " synek se njak zapletl s vaší sleinkou otec,
Z oí Spírkové
rádi,
chce
Marynu
vdí
a
jest
s
a Václav
vdli
vyšlehl
hnv.
pane!" ekla prudce. ,,A moje
,,Nezapletl,
dcera taky se
m
—
mj
nikým si
vzít.
od
nezapletla. Mají se spolu
chtl
— — —
Jeho
poátku,
Václav
rodie dobe nic
o
nenamítali.
si
tom To
vše."
Pana Vlasáka tato prudká a rozhodná slova
139
Spírkové
ponkud
zarazila. Seznával, že je
teba
zaíti jinak, opatrnji. I
ekl:
„Nehnvejte
se,
paniko, a nedurdte
se.
Slina
tak na jazyk pinese. Dobrá. Václav si chtl sleinku vzít, rodie o tom vdli, máte pravdu. Ale
to
paniko, když eknu, že nevdli všechno, eho se teprv nedávno dovdli. Totiž to, že vaše sleinka dcera nemá tatínka." Spírková sklonila hlavu, opela se obma ru-
nehnvejte
kama
se,
o pult, až prolomila prsty, že
zalupalo.
Tu
jí
v kloubech
se snesla rána, které se obávala, kte-
rou jednoho dne oekávala. Strýc Vlasák vidl, jak slova jeho úinkovala, nemohl se ubránit lítosti nad neblahou ženou. Mírnji pokraoval: to není žádné neštstí, paniko ,, Celkem milá. Ale nehnvejte se: mj bratr a moje švekruše nechtjí, aby se Václav do takové rodiny piženil. Psali Václavovi, že k tomu nejsou svolní, ale ješt mu neekli, pro nechtjí. Doufali, že uposlechne na slovo. Byl to odjakživa dobrý kluk. Ale dnes dostali od Václava divoké psaní, že nepovolí, že zstane na vojn, že se o nic neprosí, a na konec že si vezme, koho bude chtít. Paniko, mj bratr stárne, táhne mu na šedesátku, ezniina již ho trochu týrá, rád by ji popustil Vencovi má jen jeho, komu pak by to dal, kdyby chlapec vyhržku splnil? Byl by k vám bratr zašel sám, ale dlouho již není v dobré kži. A spa
—
—
140
aby chlapec nevyvedl njakou nemoudrost. m. Abych to s vámi zprostedkoval. piiníte, se aby se mladí bez bolesti nechali, Když dal bratr náhradu. Zplnomocnil až na rád by pt stovek, abych vám je nabídl, když to po dobrém rozvážete. Sleinka najde zas jiného, wžáyt je hoch jako zrní, a pt stovek bude hezké
chá
to,
Poslal tedy
m
"
vno
Spírková dávno již nesklánla hlavy. Chvíli hledla pímo na prostedníka. její zraky nabyly zvláštní pronikavosti. Vztáhla ruku k strýci Vlasákovi a vpadla mu do ei: „Jste posel, pane Vlasáku, nemám vám nic za zlé. Ale Václavovu otci eknte, že mu dkuju za nabízené peníze, že ani dcery ani Václava ani sebe neprodám. se stane, co se stane, dj se vle Pán. Nemohu za to, že si Václav Marynu oblíbil, ale taky se nechci vtírati do vaší rodiny, ani svou dceru komukoli vnucovati. Zakoušela by, co jí
Te
A
do smrti nepeji.
Jdte
s
Pánembohem, pane."
Strýc Vlasák upadal v rozpaky. „Abyste pozdji nelitovala, paniko." ,,Lituju dvacet
snad s
do
ani
let,
pane, a lítost
posledního
dechu.
m
Ale
neopustí
nekupím
dtmi."
A te
stála
matka Spírková vzpímena
a ne-
oblomná. Strýc Vlasák ješt otálel,
makal huatý
bouk. ,,Nic
mi nepokládejte za
zlé,
paniko."
klo-
141
,,Ne, pane.
Vy
Bute
za bratra, já za dceru.
zdráv."
Matka Spírková
muž
vyšel
když
a
kon
a dusot
i
zhluboka oddechla, když hned potom povoz obrátil
hrkot kol se vzdaloval zas níže
ku Praze.
K
páté
ekla k
hodin
vrátila se
Maryna
a
matka
ní:
Dobe,
Te zas já
musím z domu, a dnes dol do msta. Pobudeš v krám, však se nebudu zbyten meškati." ,,
že jdeš.
,,Kam pjdeš, máti?" ,, Ledacos mi tu dochází a na svátky bude poteba. Musím zavas ." snad na poradu.
lieho
A
i
pamatovati.
—
.
Maryna chvíli
vše-
již
se
neptala,
samoty. Snažila
matkou tlumila
se,
Maryna se tšila na aby svj stesk ped
a skryla, ale nestlumila a neskryla.
matka na as odejde. Spírková peliv se odla, a když dcera nehledla, sáhla do stolku po dopise Václavov, vsuUlevovalo
jí,
že
i
nula
jej
do rukávníku.
„Snad
t
navštíví
Btka
vedlejších,
aby
ti
ne-
bylo tak smutno."
Maryna pokývla hlavou
„Neuže
se,
máti,
a
napomenula matku:
a nesklouzni na dlažb.
Sníh ujíždí pod nohama."
Spírková odešla, a Maryna spchala do poaby poznovu etla psaní, které tolik hoe psobilo. Ale pítruhlik byl prázdný.
kojíku, ke stolku, jí
142
psaní zmizelo. Maryna se zamyslila. Dopis vzala matka. Na? Kam šla? Zatím Regina Spírková kráela chvatn níže Hlubokou cestou, ulicí Ostruhovou, zamíila napes Mikulášské námstí, vnikla do ulice Karmelitské, Prokopské, a stanula udýchána na námstíku ped zastrenou hospdkou, nad níž visel štít „U podkovy", ale kterouž okolí nazývalo
pí
„V
konvi".
Tu
— zdálo se — pozbývala odvahy, nebo
zastavila, jako
by váhala
se
vejíti.
Zatím však nabírala dechu a vykávala, až jí v hrudi prudce bušilo. vstoupila Konen do úzkých vrat a jen po špikách pistoupila ke dveím v chodb, aby nahlédla do šenkovny. Byla posud prázdna. Starý, šedivý sklepník pikládal do kamen, aby veerní hosté sedli v útulném teple.
se uklidní srdce, které
Spírková
chvilku
rozmýšlela,
rozhodla
se,
kráela po temných 'schodech vzhru, do patra. Znala tu patrn každý kout, nebo nikde nenarazila. V pate rovnž neosvtleném zamíila po pa-
mti
ke dveím, otevela, prošla tmavou
kuchy-
kou a zaukala na dvee svtnice. Zevnit ozvalo se pobídnutí. Než stiskla kliku, pokižovala se Regina. Otevela dvee, octla se v rozlehlé svtnici, píjemn vytopené, zavela za sebou. Na pohovce blíže kamen sedl muž asi padesátiletý, vlas prokvetalých, s okuláry na nose, a etl v jakémsi obrázkovém asopise. Byl to majet-
143
nik dolejší hospody.
Na
stole
ped ním
stála vy-
soká lampa, kteráž pod nálevkovitým stinidlem
osvtlovala jen stl a tenáe, ostatní prostor zstával ve stínu. Aniž vzhlédl od své etby, otázal se
muž ponkud nevrle: „Kdo je? Co je?" „Já to jsem, pane Žahoure!"
„Kdo
je
já?" otázal se
tená
ješt nevrleji.
„Já, Regina, pane Žahoure." Papír zašustil, asopis rázem padl na stl,
muž smekl okuláry s nosu, zdvihl a odhodil stiJasn ozáený kruh na stole zmizel, svtlo petrolejky se rozlilo stejnomrn po svtnici. Na Žahoura hledla Regina Spírková, odestevši závoj s tváe mrazivým vzduchem zervenalé. nidlo lampy.
2ahour zadíval se na ženu asi tyicetiletou, hndovlasou, úmrné tváe, s kteréž ani vnitní utrpení za dlouhá léta nesetelo nkdejší slinost, ba jistou svdnost. Toliko hluboké, vpadlé oi a dv soumrné rýhy od chípí k ústm nasvdovaly, že v nitru ženštiny po léta hlodá trud, „Spírková!" ekl muž hlasem bezežvuným. „Ano, pane Žahoure." ,,
Spírková!" zvolal
te muž
hlasitji a
njak
podráždn, „Co chcete!" skoro již vykikl. „Utíkám se k vám v tísni a nesnázi, která na dolehla a která hrozí zdrtit. Jen vy mžete " pomoci a zachránit „Koho pak?" otázal se muž a ekl to skoro
m
jízliv.
m
144
,,Moji dceru
— a svou."
Na tvái mužov
vykroužil se úsmšek, skoro
pošklebek.
„Aha,"
zvolal, „sleince se pihodilo
nco
Zraky ženiny
ením,
její
nesmírným rozho-
zasršely
pravice zaala
lid-
"
ského! Jablíko se neodkutálelo daleko
se,
jako by chtla muže
udeit. Avšak paní Regina se ovládla. Má-li tímto
lovkem
pohnouti, nesmí se dát uchvátit.
Pe-
mohla svj hnv a ekla zajíkav: „Ne! Dávala jsem na dceru lepší pozor než kdysi na sebe. Se mnou nakládejte, jak chcete, ale jí
se nedotýkejte.
Mjte
chvíli strpení,
pette
si
tento dopis."
Vytrhla z rukávníku psaní Václavovo, podala je
Žahourovi.
„tte!" Slovo to zaznlo tak
drazn,
Žahour,
že
který byl odhodlán, že se z ruky ženiny nieho netkne, sáhl po list.
„Co ,,
otce.
s
Vyal
tím?" otázal
jej z
se,
obálky, peetl.
vraceje psaní.
Rodie Václavovi zvdli, Dnes ke
mn
poslali,
že
dve
aby Václava
nemá
vyplatili,
aby ho od nás vykoupili."
A
Regina
strun vypovdla
odpolední jed-
nání své se strýcem Vlasákem.
Žahour naslouchal s výrazem netrplivosti, odporu, a když Regina domluvila, otázal se: žádáte, Spírková?" „A co vlastn na „Prosím vás, abyste nyní, po dvaceti letech,
mn
145
uznal poctiv otcovství své a dal se do matriky za-
Pak nebude dít bez otce, pak rodie Václavovi nebudou odporovati. Zachráníte naši psati za otce.
dceru, uiníte
ji
šastnou, a nic vás to nebude stát."
Již se neodvážil Žahour,
aby
Dobe jste to nco takového ,,
se usmál, ale
posmchu vnit-
Regina jasn porozumla jeho nímu, když odpovídal:
spunktovala, Spírková. Ale já
rozmyslím.
Zaplatil jsem až mnoho, tehdáž, když jsem ml ped ženitbou, jako hloupý, nezkušený zajíc. Nevil jsem tomu nikdy jako já, mohl to být nkdo jiný si
—
—
i
Z oí Spírkové ,,
—
ale já
ml
hnvu, opovržení. vite? A chtl jsem mít
vyšlehl blesk peníze,
svatý pokoj, bál jsem se ostudy. Dnes bych se
tomu
mám
ubránil.
Proto jsem zaplatil, vyrovnal
to od vás podepsané. Založil jsem
vám
se,
živo-
pak jsme si ekli, že jsme spolu hotovi, na vždycky hotovi, pamatujete se? Milá Spírková! Zapsat se do matriky? V tom je uskok. Dnes mám jiné zkušenosti, život vydrbal. Zaruila jste se, " že mj práh nikdy nepekroíte „A do smrti bych nebyla pekroila, kdyby nebželo o celý život mého dítte," vpadla Regina. ,,A neodvážila bych se ani dnes, kdybyste nebyl bytí, a
m
pochoval nebožku. Nemáte se s
eho
bát."
„Abychom dohovoili, Spírková," povstal muž pohovky. ,,Nedám se zapsati. Nezblázní se ani
ten pan Václav, ani vaše dcera." ,,Je to Ig.
vaše poslední slovo, pane Žahoure?"
Herrmann, XXXVII.
Píbh
jednoho dne
a
j.
10
146
„Moje poslední slovo." Matka Regina hledla na muže zraky jak sklennými, když hovoila: „Jste tvrdý
lovk,
Vendelíne. Byl jste tvrdý
tehda, když jsem se svíjela u vašich nohou sama-
druhá, od svých opuštná, z tvrdý, bezcitný dnes,
domu vyhnaná,
kdy na vás nechci
a jste
nic pro
žebrám jen za svou dceru, za naše dít. Rozumíte? Za naše dít! A jestliže jste ped chvílí zapel svoje otcovství, které jste nezapíral, když dít pišlo na svt, jestliže jste te po letech pohanl, jako bych se byla milkovala kde s kým, v poslední chvíli vaší zave k vám svdomí: Zapel jsi a zniil svou dceru!" „Regino!" vykikl Žahour, chtje umleti ženu, která ped ním stála jako pízrak. Vztek jím sebe, ale
m
lomcoval. ,,Byla jsem chvíli,
hrakou
pro pouhou vaši krato-
Vendelíne Žal\oure," pokraovala Spírková
—
vždy vášnivji. ,,Šel jste za mamonem já byla chudá švadlena. Pro mamon jste zavrhl poprvé, zešedivl jste v honu za mamonem, o svj mamon bojíte se te, ale již taky znenáhla zrajete
m
ke hrobu.
Vzpomete na
m v posledním dechu
vám všechen ten mamon život neprodlouží!" „Pry odtud, Sibylo zlá!" vykikl Žahour, jemuž bylo, jako by na nj Spírková pivolávala smrt.
svém, Vendelíne: ani o hodinu
,,
Pjdu!" odpovídala
dala zdšení Žahourovo a
Spírková,
mla
z
nho
která
uhádivoké po-
147
—
svdomí s vámi zcokoli zlého ze všeho A stane, jeho hlas nezapudíte. pojde, kletba padniž na vaši hlavu. Jste lovk tšení.
„Pjdu
ale vaše
nemilosrdný, ani smrt k
vám
zápase milosrdná. Umírejte
nebudiž v posledním
nekonen!"
Domluvivši, vyvrávorala Spírková ze svt-
všechny síly, aby nesklesla. Ped tímto lovkem nechtla klesnouti. Dvee za ní zapadly, ztišilo se. Žahour uinil dva kroky, jako by chtl nešastnici zadržet, ale jeho zaatá ústa nemohla pronésti slova. Tžce dopadl na nejbližší židli, nachýlil hlavu. Bylo mu, nice.
Bylo
jako by po
jí
teba
sebrati
nm
smrt sahala. Spírková klopýtala tmou se schod, vyšla z domu. Ale nedala se cestou, kterou byla pišla.
Zamíila pes námstíko, a propletši se dvma, temi ulicemi, zaboila na Karlv most. Již nesnžilo, ale tiše mrzlo. Došla do poloviny mostu,
zadívala se na eku. Po hladin zvolna plynuly lavé
kotoue sykavým
a
b-
zvonivým ševelem, jak
do sebe vrážely, o sebe se tely. Vltava znenáhla zamrzala. Potrvá-li mráz do rána, povlékne se eka tenkým pláštm ledovým, který pikryje vše, co klesne ke dnu. Spírková vypoulila zraky, za-
hledla se na bílé škraloupy, plynoucí po temné hladin. Tam dole bylo by jí nejlépe. Jediné vya bylo by po všem. švihnutí pes bradlení, skok
—
Nikdo by jí nezadržel. Ale Maryna! Co by bylo z Maryny? jí nezbylo, než aby šla za matkou!
Vždy
by
148
Spírkovou rozrazila zimnice. Zachoulíla se v pláš, pešla na druhý chodník a vracela se na Malou stranu, ím dále rychleji, aby unikla strašlivému lákání temné hladiny, která nade vším se mleliv zave a máloco vrací. Ale když se Regina Spírková octla v ulicích malostranských, kráela volnji, váhavéji, jako by chtla získati asu k myšlení, kterak zachrániti dceru. Vlekla se vzhru ulicí Ostruhovou, a teprv když zaboila do Hluboké cesty, vzpomnla, co
ekla dcei, že jde obstarat zboží. Poznovu sešla dol, aby aspo cosi dom pinesla, a bylo hodn pozd, když se vrátila do svého krámku. ,,Kde jsi chodila, máti?" tázala se Maryna, jsem
,,Již
,,Bylo
rad jsem
se obávala, že
t
potkala nehoda."
pochzek, milá holka.
A
taky na po-
se zdržela."
,,U koho, máti?"
,,U strýce." Snažila se sice matka, aby se tváila lhostejn, dcei neušlo její vzrušení. „Co ti ekl?" Matka váhala s odpovdí. Avšak dcein pohled naléhal, vynucoval odpov. ekla tedy: ,,Taky nám neví žádné rady. A to víš, lidé si cizími starostmi hlavy nelámou..." ale
,,Ale strýc!"
Matka mlela.
Tvá
její
hnvného výrazu. Taky Maryna mlela.
pobledla, nabyla tvr-
dého,
Ale tím
horenji
pra-
149
coval
její
známou tila.
mozek. Tento strýc byl
jí
tajemnou, ne-
Nikdy ho nespaJen jednou, kdysi ped lety, vykla matka nea neviditelnou osobou.
dve
si je zapamatovalo. obezele jeho jméno. Ale Žahour. Když se Maryna pozdji po pídila, matka vyhýbav odpovídala. Cosi o starém hnvu píbuzenském. Pro tedy šla k nmu dnes? Kdo je tento strýc Žahour? Kde jest? Jaké jsou jeho
nm
—
vztahy k rodin? Ona bratr o
matin?
svém
—
je Spírková je Žahour Matka nemluvila taky nikdy
choti, o jejím otci.
Nebylo rodinných vzpo-
mínek, nikde nebylo obrázku otcova, nikdy matka
svatb, Maryna neznala otcova žádné památky A náhle do všech tch temnot šlehlo Maryn ostré svtlo jako bleskem, jako bývá ve chvíli tísn nebo zoufalství. „Matko!" vykikla te, když ji záblesk oslnil, mi pravdu! Nemáme žádného strýce! Kdo ekni ,, je Žahour?" Regina Spírková keovit sepjala ruce proti dcei, jako by prosila za smilování, ,, Matko pravdu! Nejsem Spírková
nevyprávla
o své
hrobu, nezbylo po
jsem
—
nm
—
—
."
,,Žahourova.
.
Zoufalým zakvílením vylinulo se to z úst jejíž všechna síla byla vyerpána tam dole v marném zápase s Žahourem. Reginy Spírkové,
Nemla již A cítila, že
sily
k odporu, k dalšímu utajování.
tu všechno zapírání
mamo. Jednou
150
uhodnuvši,
by
by dcera po stop a dopátrala
šla
se.
Regina Spírková toho veera v hokém, zoufalém a pece ulevujícím plái vyzpovídala se dcei své.
„A te když oi
ená
m
hru
její
su!" byla
nemly
její
se
a stkaním. Kleela
zmítala
ped
poslední
její
slova,
a když jen pobou-
již slz
mocným vzlykotem
dcerou, hlavu skrývala
v jejím klín. Místo odpovdi Maryna hladila líbala
jí
hlavu, objímala
„Ztiš ,,
Proto
ká
na
vlasy,
maminko, upokoj
ekla po chvíli. Václav neopustí. Vše mu vypovím. Poa já na nj. Pece jen budeme svoji.
se,
m m
matiny
její šíji.
se,"
Uvidíš, až se vrátí."
Ale co tak chlácholila matku, ve hrudi ji páv hlav dunlo, všechno její myšlení horen pracovalo. A když ulehla na lžko a když matka Regina, znavena všemi dojmy dneška, které se nad ní pehnaly jako divoká podzimní boue, znavena a ztýrána v duši své, v tžký, tupý sen se ponoila, Maryna hledla otevenýma oima do tmy, tiskla dlan na spánky, pemýšlejíc usilovn, co poíti, než se Václav vrátí. Sto zámr letlo jí lilo,
konen
mozkem, až který
mže
vésti k
vyzrával a dozrál jediný,
cíli.
Žahourovi, k otci svému.
Pjde sama k strýci" Pjde a pinutí jej! ,,
—
Po tom strašném veeru, kterýž jemství jejího
pvodu, po tžké,
jí
odhalil ta-
dusivé noci ne-
151
Maryna otázkami na matku. Cítila asi matku zdrcovalo verejší její pokoující vyznání. Vždy je sama nesla nanejvýš bolestn. Pokud pamatovala, od samého dtství, ode chvíle, kdy poala chápati, byla jí matka milující, nžnou pstounkou, a od let, kdy dospla, naléhala
již
pedobe,
jak
dvrnou starší sestrou. Teprv te chápala Maryna, kterak srdce matino, nemajíc nikoho mimo ni k milování, vylilo veškeru svou lásku na ni, na dít, které nemlo otce.
jako
Maryna zpozorovala ráno neklamn,
že
matin
pohled není, jako býval jindy, že nabyl plachosti,
ostychu
ped
dcerou.
kdyby
(3,
mohla navždy vymazati, aby spolu žily dále, jako
Tím
silnji
s
ím
žily
upevoval
z
se
pamti matiny jí vera vyznala,
doposud! v ní zámr,
jejž v tíAvšak matka nesmí Nesmí zvdti, k emu se
se
živé verejší noci byla pojala.
ho ani zdaleka
tušiti.
dcera odhodlává.
Maryna šila taky pro cho policejního rady, pednosty hradanského okresu k té se uchýlí. Na policii mnoho vdí, mohou asto poraditi, snad
—
i
pomoci. Slýchala o tom.
Druhý den byla sobota. Maryna se vybrala domu, zamíila k paní radové. Svila se jí se svým tajemstvím, dala jí peísti list Václavv, na konec povdla, co zvdla o ,, strýci" Žahourovi. z
— Paní radová obeslala
ji
povdla
je
ostatek.
Kdo
Stárnoucí vdovec, který
k
sob
na veer, a tu
jí
Žahour, kde pebývá.
ped nkolika
lety po-
152
muž. lovk neduhem. Zlomil nevrlý opuštnosti svou, snad kdysi nohu, pokulhává. Okolí jej nazývá podivínem, pavoukem. Jinak má povst bezvadnou. Byla nedle ped Štdrým dnem, když Maryna odpldne nastoupila touž cestu, jakou pedevírem veer byla podnikla její matka. V rukávchoval ženu. Bezdtný,
nedvivý i
níku tiskla dopis Václavv, kterýž
ml
jí
býti
pr-
vodcem, oporou, talismanem v tžkém podniku jejím. Po celou cestu vzpomínala na vyznání matkaždé její slovo, poino, vyvolávala si na znovu si oživovala její srdcervoucí plá, cítila její hlavu na svém klín. Rychlou chzí rozkolotala se v ní prudeji krev, a to ji pedvedlo pedverejší
pam
veerní výjev na oi
s
živostí až
muivou. Toho
však Maryna potebovala, aby v poslední nepozbyla odvahy.
—
Kalné,
prosincové
odpldne
chvíli
schylovalo
se
v soumrak. V šenkovn Žahourov hoel jediný plamen plynový. Poním sedl Žahour, ta noviny.
Blíže
kamen obcházel
starý,
zimomivý
sklepník. Hostí tu nebylo.
Pojednou
se
otevely dvee šenkovny a vstou-
pila sliná, štíhlá dívka, jejíž
tvá
od rychlého po-
chodu a mrazivého vtru byla jako višn
— Ma-
ryna.
tená zrak
pod plynovým plamenem neodvrátil
od novin. Snad pichází
„Mohla bych mluviti
s
nkdo
pro pivo.
panem Žahourem?"
153
Marynin hlas vyznl chvjn, nejist, když tu otázku pronesla. Sklepník mávl rukou k muži
Te
s
novinami, ale
sám Žahour. Maje posud plnou hlavu novináských zpráv, s podivením zadíval se na dívku, návštvu v tu dobu naprosto neobvyklou, neoekávanou. NeMaryna byla
promluvil,
uhodla.
již
jeho
ale
taky vzhlédl
výraz vyjadoval zetelnou
otázku: Co je libo?
,,Ráda bych s panem Žahourem promluvila nkolik slov soukrom," ekla Maryna hlasem stísnným. Žahour pokynul sklepníku, který se vyplížil A teprv te ekl dívce: z šenkovny. ,,Co je libo, sleinko?" Uinil jen krok, a bylo patrno, že napadá na
—
nohu.
Maryna plna odvahy. Odhodlávala se, kterak rázem otce svého pepadne, kterak jej zahrne prudkými výitkami, vší hokou matinou, kterak na podnikne bolestí vlastní
Do
poslední chvíle byla
i
pod nímž se shroutí. Ale když jej te spatila, odvaha její poklesla, dech se v ní zatajil. To tedy jest muž, který kdysi obloudil matku její! To jest muž, jenž má v rukou osud její a Václavv! S tímto lovkem chce pod-
útok, jemuž neodolá,
niknouti zápas ona, slabá, bezmocná dívka. jest
otec
V
její,
který matku zavrhl a
jí
To
neuznává!
prvé chvíli zmocnilo se Maryny jediné po-
myšlení: uprchnouti odtud, vzdáti se zápolení.
154
Muž
naléhav opakoval
se pibližoval,
svoji
otázku
„Jáku, sleinko,
Maryn
dv
co je libo?"
zakalily se oi, rty se
slzy vytryskly
jí
a skanuly po
Odpuste, pane..." s kým pak ,, Vlastn
,,
jí
rozechvly,
líci.
zajíkala se.
mám
est?"
otázal se
Žahour, hled na dívku pronikavji a pronikavji a
vrašt elo. Náhle byl njak znepokojen, hlavou bleskla mu vzpomínka na pedverejší veerní návštvu. Maryna hned neodpovídala. Ješt je as, aby
Aby pedstírala kam byla poslána.
unikla nepoznána.
omyl, že vstou-
I to jí pipadlo, pila jinam než aby ekla vymyšlené jméno, aby se otázala na ledabylou vc a pak s omluvou odešla. Nebo z tohoto lovka vanulo na ni nco sychravého, nevlíd-
Jeho pátravý, ve zmatek.
ného. ji
podezíravý pohled uvádl
Ale tu pocítila, v rukávníku dopis Václavv,
pipamatoval, pro pichází. Sebrala všechnu sílu, aby vydržela pohled mužv, a prokterý
jí
nesla:
"
,,Jsem Maryna, dcera Reginy Spírkové
niti
Maryna vydechla to, a jako by chtla zabrákaždému tvrdému, zraujícímu slovu, sepjala
Oi její visely na Žahourovi. „Reginy Spírkové. .!" zamumlal muž.
ruce.
.
pomlce dodal chraptiv: ,,A maminka posílá sleinku
krátké
"
A
po
155
Bylo teba v
Maryn
tchto Žahourových
obnovila odvahu, které
již
slov,
aby
pozbývala.
„Ne, pane," zvolala dívka, „neposílá! Matka netuší, že jsem nastoupila tuto cestu, a nikdy z mých úst nezví, že jsem se k vám odvážila. Odešla
od vás pokoena, zdrcena, a nebyla by dopustila,
dokala stejného pokoení, zavržení. Nemla jsem nikdy zvdti, kdo je mým otcem. Až chvíle hrozné beznadje zbystila mé smysly abych
se
—
mé matce ústa, vynutilo jí tapede mnou po celý život skrývala. Teprv od pedevírka veera vím, í jméno mlo býti jménem matiným mým, a picházím z vlast-
zoufalství otevelo
jemství, které
i
ního popudu, abych je na vás vyprosila sebe, pro svého
—
pro
drahého Václava, pro štstí všeho
našeho budoucího života. Pane, pýcha rodi Václavových nedopouští, aby jim pod stechu pivedl dve, které nemá otcova jména. Atoto dve, pane, nikdy se niím neprovinilo než svým píchodem na svt bez požehnání! Toto dve žilo do pedevírka ve šastné domnnce, že mlo kdysi otce, ale taky v hoké lítosti, že se nedokal Vác-
Moje domnnka rozplynula se matiným jediným slovem, moje lítost nad pedasným odchodem otcovým, nad odporem rodi Václavových zmnila se v zoufalství. Ale vše to, pane, mlava.
jediným slovem svým. Celý život matky mé byl znien, pane. Nenite taky život
žete napraviti
mj — a Václavv!"
Poslední slova Marynina rozlila se v usedavý,
156
zajíkavý plá. Dívka sklesla na kolena a vzpínala ruce ke
kolenm Žahourovým,
jichž
však nedo-
sáhla.
který zoufalému tomu výlevu nazachmuenou, pistoupil a chátváí slouchal paje se paží Maryniných zdvíhal ji. Hlas jeho znl drsn, až chrochtav, když promluvil: ,, Vzchopte se, panenko, a sednte. Jsem šen-
Tu Žahour, s
ký
— pede mnou Vnutil
opel
se,
a
se
nekleká."
Marynu na židli, odstoupil ke stolu, stále na ni hled v zachmuení, pronesl
ješt drsnji: ,,Ani jednou
jste
neekla ote! Tedy tomu
sama nevíte!" Maryna vyteštila oi, ihned
nechápajíc. Ale
když pochopila, zraky její zaplály rozhoením. Maryna vztyila ti prsty pravice a zvolala: své matce, která nikdy nelhala. ekla ,, mi o vás, že jste tvrdý muž, kterak jsem se mohla vaše osmliti! Nikdy jste'se mi nezjevil, nikdy
Vím
m
ruka nepohladila, nikdy
jste
neml
vlídné vzpo-
——
nešastnou matku mou „Kdyby tvoje matka, Maryno Spírkova, byla
mínky s
a slova pro
mými
juješ se
rodii tak zápasila o
mnou
o
Žahour nedoekl. Zdálo se
ponkud
m,
svého Václava se,
jako ty
te
bo-
" že drsný hlas jeho
zatásl. Odbelhal se za stl k
židli,
do-
v záprsí po staré, odené šenkýské tohledal ve všelikých papírech, vyal ohmatabolce, nou obálku, z obálky starou podobiznu, hledl na
sedl, sáhl
157 ni chvíli a zas
vlídná jeho
pronikav pozoroval Marynu. Ne-
tvá
se zkrabila, jako se
krabívá
tvá
starých, nemohoucích plakati. Žahour zhluboka a ztžka vydechl, vzchopil se, piblížil se poznovu k Maryn, a drže jí podobiznu ped oima, ekl mén drsn než prve: ,,Maryno, tys ji znáti nemohla. Ale díváš se asto do zrcadla. To byla moje matka tvoje ba." bika. Jsi jí podobna. V Maryn každá žilka se rozechvla. Chtla sáhnouti po pravici Žahourov, ale ruce jí sklesly bez vlády. Zírala v oi Žahourovy, jako by chtla vypátrati, co se dje v hlav za nimi. O ni samu se pokoušela závra. ,,Vra se k matce, Maryno Spírkova, a nech neodchází z domu. Po klekání bude navštívena ..." Rozbouena, rozechvlá v nejhlubších hlubinách nitra svého vracela se Maryna vzhru na Pohoelec chvátala, letla. Matka její bývala doma celé nedle, a pece te Maryna ubíhala, jsouc biována obavou, aby nenašla píbytek lidí
—
.
—
prázdný.
Matka Regina byla doma a etla v pokojíku krámku jak obyejn. Když Maryna vstou-
vedle pila,
všecka zchvácena, užasla matka: ,,Kde
jsi
chodila, dít, co je ti?"
maminko, pozdji ,, Sekej,
—
pozdji vše ti eknu!" Maryna se odstrojila, usedla v temný. kout. Když o hodinu pozdji zaznlo klekání, naslou-
—
.
158
chala, nedýchajíc, a když doznlo, zírala na posnžené námstí jako bez duše. Srdce její v horeném oekávání mocn bušilo.
Tu konen, po dlouhé
chvíli,
která se
Maryn
vností, zaznl zvonek v krámku, dvee skíply, zavely se. Matka chvátala do krámu. Tu zdála
stál
Žahour.
nmá,
Ústa Reginina zstala
její
pravice za-
chytila se dveí. ,,
Regino," zaznl drsný, chraptivý hlas Ža-
hourúv, ,,máte dceru doma?" ,,Je
zvukým
doma," odpovdla Regina mdlým, bezehlasem.
,,Tedy
m
pobídnte
dále,"
pokraoval Ža-
hour chraptiv, ,,aby slyšela taky ona." Regina pokynula Žahourovi do svtnice a skoro vrávorala za ním. Maryna v se vzchopila, ale ,,
kout pi okn
zachvívala se jako v zimnici.
Regino," promluvil Žahour, „není-li
nezmnila-li jste
o
pozd
a
pátku své smýšlení a vli, aby
mohla Vlasákovým rodim vykázati zákonitým a manželským otcem, kterýž ji uznává za svou jedinou vlastní dceru, žádám za vaši ruku k manželství."
se vaše dcera
Regina po tch slovech sklesla na židli, ruzakryla tvá, hrudí zalomcoval jí plá. Za-
kama sáhlo
ji
to jako blesk.
,,Svolujete-li,
Regino,"
pokraoval Žahour,
jehož hlas pojednou se lámal,
vaše potebné
listiny,
abych
,,
žádám
zítra
všechny mohl zadati o
159
za ohlášky.
Rád bych, aby Václav Vlasák, pohromad. ."
jde z vojny, našel rodinu
až pi-
.
Reginina hlava byla sklesla na zkížené ruce
na stl a
te mocným pláem
skoro poskakovala.
nemžete-li zapomenout na vše, co se mezi námi udalo, Regino," pokraoval Žahour, „dávám vám na vli, že hned po svatb a ješt ten den mžete zažádat o rozvod svého manželství pro nepekonatelný odpor k mé osob, eknme. Ale myslím, že by to nemuselo být. ." Žahour domluvil a stál tu vztyen, vykávaje, až Regina své pohnutí pekoná, ztiší se a ,,AIe
.
promluví.
Z temného kouta, kde se
prudké stkáni.
stála
Maryna, ozývalo
NÁMLUVY
VOJTCHA VALENTY
Ig.
Herrmann, XXXVII.
Píbh
jednoho dne a
j.
11
(První ti kapitolky otištny v Nár. listech
v srpnu
a
prosinci
1908 a v lednu 1909.
Poslední pipsána k vydání knihy.)
1.
DUSNÁ CHVÍLE.
Pan Martin Vladyka stál za pultem svého krámu, opásán po starém zvyku šedivou soukennou zástrou. Snad žádný již principál v Praze a dávno nenosil takové zástry, ba, již ani mládenci se
nepásali
ji
— byla odbyta, vyhoštna odevšad, jako
píznak nkdejšího starého otroctví. Snad jen tu a tam nkterý uedník ješt byl do ní zavinut až po paždí, že mu z ní vynívala jen hlava, a peska ho tlaila vysoko na zádech, hned nkde pod límcem bundy. Ale pan Vladyka zstával vren starým
zvykm
pevn
odhodlán setrvati až do všem a se vším, jak byl zapoal. Stál v krám skoro sám. Nebo jeho starou družku, paní Amálii Vladykovou, nebylo ani slya
byl
smrti ve
šet,
ani iti.
Sedla ve
odnikud netáhlo, v cosi.
Jen chvílemi
Sám
stál
za
staré,
kout
se dívala
zavené
blíže
po
oku
unm
se
aby
na chot.
pultem. Nebylo tu ani
pomocníka. S již byl na to stár, a pomocníka
ani
stolici,
dveí, a pletla
nechtl ne,
un, zlobit,
do smrti
nechce taky ani pomocníka. Odešel mu ped msícem mládenec, Vojtch Valenta odešel mu, již
—
když
ho byl pan Vladyka nejlépe ,,obrychtovar'
si
tomu íkalo) a když se oddával nadji, že má na njakých pár let pokoj. Toto! Rok byl u nho, a pojednou dal výpov a pes všechno zdržování odešel. A nikdo nevdl, pro vlastn šel. (jak se
Totiž, nikdo!
sám pan Vladyka,
se
v
ale
bh
nco ví,
byl mohl
snad
již
vdti
byl tak
stár, že na to ani nepomyslil. Nebo zapomnl. Na jistý veer, když vrátiv njaké nutné pochzky obchodní, zastal
roztržit již
Snad by
nebo
docela z
krám
ejn,
dceru svou Apolenku, která, jak oby-
poteby do domácnosti na Apolenka se smála a pan Vladyka si všiml, že taky Vojtch Valenta se usmívá, ale tak njak docela jinak, než se smával na všední ženské odbratelky. Pan Vladyka svraštil oboí, slova nepromluvil, ale potom, když Apolenka všecka zaražená píchodem otcovým zmizela s kornouty kávy a cukru v prjezde, pronesl principál k Vojtchovi velmi nevrle, až bitce: nemám ,,Vojtše, nežertujou mi s dcerou to rád! Všímaj si kuchaek..." Vojtch se zapálil, zajikl se. Toto napomenutí ho nesmírn pokoilo. Vždy on nežertoval! Co mluvil k Apolence, šlo mu z hloubi srdce a tu jej otec Apolenin tak pokárá, odstaví. byla pišla pro
ráno.
—
165
Neodpovdl veeru z
slova. Ale za šest
dal pojednou principálovi
nho
nedostal,
Ale
te
pro vlastn
to vyšlo najevo.
nedl po tom
výpov. A nikdo
odchází.
Vera, pedevírem
nebo kdy.
krámu pán Vladykovu, vystavli nový dm, v tom dom byl krám jako klícka, istý, vysoký, svtlý, a ten krám najal Vojtch Valenta! Pan Vladyka stál za pultem, díval se neodvratn pes ulici, k novému domu, do nového
práv
Naproti,
naproti
—
krámu, do
nhož
pinášeli regály a pulty a všechno
zaízení kupecké, a paní Vladykové se zdálo, že slyší
chvílemi
A
to
njaké zaskípní.
skuten skípl zuby asem pan
dyka, jemuž hoklo v ústech
mu mu koli,
vlastní
pi pomyšlení,
Vlaže se
pomocník usadí pímo na krk a bude
konkurovati.
A
a
a
by byl pišel kdokoli, by zaal jakby starého Vladyku teba v prachu roz-
šlapal, jen
mládenec!
kdyby
to byl cizí
— Vlastní
lovk
a ne vlastní
pomocník, který za ten rok
seznal všechna tajemství jeho závodu, jeho doda-
jeho prameny, jeho odbratele drobné vtší zákazníky. Vždy mu nikdy neublížil, Vojtchovi, on, pan Vladyka. Choval se k nmu zcela pátelsky. Tak aspo se domýšlel. Na ten veer, na svá píkrá slova pan Vladyka dávno zapomnl. vatele, i
Panika
jen chvílemi se odvážila pozdvihnout
166
oi, aby pozorovala manžela, ale vždy zas
v
tam
Stále
pila.
nm
hárá.
pes
hledí
A
a
ulici,
žádné pomoci!
není, není
je sklo-
panika
ví,
co
A asem
pipadlo panice takové hrozné pomyšleni. Že by snad manžel mohl míti ze všeho toho smrt.
takovém pomyšlení
V
vila.
v
ní
vždy až krev zasta-
jedné chvíli rozrazilo
kterak to
cítila,
v
se
krám. Ven
ve své
již
vyjde nahoru,
do
bytu,
takové horko, že
ji
stolici
aspo na
musí,
A pi
nevydrží, ani
na vzduch;
chvíli,
odpoine
vy-
trochu,
dechne.
Zdvihla
tak opatrn, aby ani nezašramo-
se,
pemáhajíc mdlobu svou ekla „Mužíku, nepotebuješ mne? chvíli nahoru?" a
tila,
tiše:
—
nepotebuji;
,,Jdi;
vždy
vidíš,
Mohu na
že je
krám
prázdný." ,,
k
Musím nahoru,
veei
starouši, a
nco
taky abych
zchystala."
Pan Vladyka neodpovídal. bys tak,
,,Co
k
starouši,
ekni,
bys rád
co
veei?" Pan Vladyka vytrvale hledl pes
hned
ulici,
neodpovídal. Ale pak zachroptl:
mne
,,Pro
„Ale,
vím, jíst
te
nic
nemusíš chystat.
starouši,"
Nemám
ekla úzkostliv
že nemáš; ale do "
veera
paní,
je daleko,
— prosím t
Potlaovaný plá
na
"
pomyšlení
jídlo ani
jí
zadrhoval hrdlo.
,,já
musíš
167
Dívala se plna
lítosti
na muže,
vdla,
co
hnte, chápala to vše, ale nebylo pomoci. Aspo ona tu nevdla pomoci. ,,Jdi, Málko, opati si své, mne nech. Budu-li hlad, mám zde dost co jíst. Však te beztoho mít pomalu abych jedl sám, co mám na prodej lidé budou kupovati tam naproti, u nového. a my tu pomalu budeme moci Nové táhne
jej
— —
—
zavít.
." .
chtla pokusit, aby chot utšila, uchlácholila, ale jak hledl te, se rty zaatými, až splývaly, vidla, že jest vše marno.
Panika ješt
Když
hledl,
takto
Znala ho
se
dobe
pravice, stiskla
nebyl
vroucn, ruka chvje. ji
se mu A potom nejistými
tom, jak
niemu
pístupen.
paní Amálka. Jen se chopila jeho
upímn
kroky vyšla
a cítila
z
pi
krámu.
Jen tak man pohlédla ulicí vzhru, zcela bezdn; snad aby rozplašila neveselé myšlenky, aby pišla na jiné. A tu se jí zdálo, že tam na rohu rozskoili dva
lidé, jako dva vyplamžiku zmizeli oba za rohem. Paní Amálie zamnula dlaní v oích. Nebo tomu pece nemohla uviti, že mladý ten muž za rohem zmizelý byl pan Vojtch; a jestliže to byl Vojtch Valenta, pak za živý svt nemohla dopustit, že mladá ženština, která tak plaše uskoila, když ona z krámu vyšla, že by to byla
pojednou
se
šení vrabci, a ve
i
její
vlastní dcera Apolenka!
A
jestliže
to
byl
i
Vojtch Valenta
i
její
168
dcera Apolenka
— panika
si
opakovala:
jestliže
pak nedopouštj Pánbh, aby je tak byl shlédl muž, otec Martin Vladyka. Ale ne, Apolenka se nemže zapomenouti nad matkou, nad otcem to nebyla Apolenka, ta je jist doma, nahoe Ale když se paní Amálie vyšárala nahoru
to byli oni,
—
do patra a vstoupila do bytu, prázdné. Apolenka doma nebyla
našla
svtnice
Paní Amálie se pokižovala a sepjala ruce. Jestliže starouš
nesmí
zvdt,
nco
na
svt
nesmí
co jeho
cho
byla
spatila.
4.
zvdt, pak ped chvílí
VYZNÁNÍ.
2.
V kupeckém
krám pán Vladykov,
tém veer
pravda, bý-
valo od
obda
Nkdy
po celou hodinu nevešla tam živá duše
po samý
a starý principál pohlížel
práh,
jako by ekal, že
mrtvo, ticho.
asem neodvratn
na
zane travou zarstat.
Bylo to arci v lét, v srpnu, v
as
prázdnin, kdy
pl
Prahy roztkáno po všech erchmantech. pan Martin Vladyka povznesl zraky s prahu a zabloudil jimi na protjší nový dm, pokaždé mu pipadlo: „A to jsem tu te sám! Jak teprv to bude
je
Ale když
vypadat, až zde budeme dva!"
Pi každém takovém pomyšlení polila se jeho tvá hokým výrazem. Ani to aloe, co má tamhle v
drobném jednom šuplíku hoejší ady, ve
zvláštní plechové krabici, není plno takové kosti,
K
jaká se
mu
ho-
rozlévala v nitru.
veeru však pece
se
krám
oživil,
a tu
teprv pan Vladyka pocioval, jak sotva staí pouhé
dv mu
ruce,
aby všechny kupující pomocník Vojtch,
tu chybí
obsloužily, a jak
lovk nevdný!
170
A práv
onoho dne, kdy byl tak tuze zamlklý a pochmurný, vystídalo se v krám tolik lidí, že se pan Vladyka dokonale utancoval, jak íkal. Byla ovšem sobota, kdekdo shánl poteby nazejtí.
Nedlní
klid vžíval se znenáhla.
A
sou-
sedky a služky, které nkolikrát ped tím zmeškaly krátkou lhtu nedlního prodeje, navykaly si kupovat poteby již v sobotu. Tak pan Vladyka pi tom veerním obsluhování, shýbání a protahování starého hbetu, zdvíhání a vážení vytrávil, a když konen po deváté zavel a do patra vylezl, zasedl s chutí k veei, pes to, že odpldne ekl choti Amálce, kterak nemá na jídlo pomyšlení. Do hovoru však pece mu nebylo. Aspo doma ne. Tísnila ho samota dole v krám, tísnila hovoit se ženou, s dceho doma nahoe. O rou! zaal kdy o emkoli, vždy se hovor stoil nakonec k témuž pedmtu. K novému domu naproti a k nové^konkurenci. A vždy zas ozvalo se jméno posledního mládence Vladykova Vojtcha, tohoto zdroje vší hokosti poslední doby. chlácholení dobré paní Amálky se A již Vladyku Martinu Vladykovi zprotivilo. Jeho dcery Aponezchlácholí. A nikdo svt už na lenky jako by tu vbec ani nebylo. Kdykoli bylo proneseno jméno Vojtchovo, tu Apolenka sklopila hlavu a sedla jako zaezaná. A již hlavy nepozdvihla, až v poslední chvíli, kdy dávala dobrou
pkn
pkn
em
i
A
i
vné
—
—
mizela do své
svtniky.
—
noc
rodim
a plaše
171
Tak tedy dnes pan Vladyka, sotva že pojedl dušených ledvinek, vzchopil se, oblékl kabát, popadl klobouk, zastril do kapsy klí domovni a
ekl k choti: na ,, Vyjdu
chvíli
A
mezi
—
Zajdu si do Platejzu padá..."
na sklenici piva.
lidi,
zde to na
mne všechno
šel.
Nezdržovala ho paní Amálie. Ba, dnes byla dokonce ráda, že odchází. Bylo jí njak tsno ode chvíle, kdy tam dole na lidí,
v nichž poznala
ulici
spatila dvojici
— nešastného toho Vojtcha
a svoji dceru Apolenku, jak se domnívala. Do-
mnívala!
Nebo poád sama
že se jen domnívala, a se
pála
si si
chtla namluviti, aby
z hloubi srdce,
byla mýlila.
Ale tsno, úzko
jí
neho nemilého. byla nebo te tedy zatím nic I
A krom
Apolenkou, že se vrátila hezky
se
pozd k veeru
paní nejvíce zaráželo.
vidla,
tajností, s
nehrozí.
na to otáže. Apolenka byla
a slova neekla,
matkou
ráda, že manžel odchází,
toho se odhodlávala, že promluví
s
m—
bylo, a stále se obávala
kým
z vycházky dokde chodila. A to starou
Nemívala
vyprávla,
se setkala, ale
dcera jindy
kudy dnes
ped
chodila,
— ani
co
slova!
A
v tom jist cosi vzí. Odhodlávala se stará paní, odhodlávala, ale te teprve vidla, jak tžko je do toho. Kterak
zaít? Apolenka sedla proti
ní,
obírajíc se ob-
172
vyklou veerní runí
prací,
ani
te
oí nepo-
vznesla, slova nepromluvila.
Tak ubíhaly chvíle, hodina, druhá a paní Amálie se obávala, že co nevidt zaduní dole vrata domovní, že se ozvou tžké kroeje mužovy na schodech, že vstoupí do svtnice, a pak je konec. Konen bylo po jedenácté složila Apolenka njaké své hákování a ekla: ,, Pjdu spát, maminko; ty ješt ne?" Paní Amálie chopila se tch slov. ,,Ba, ani mi není do spaní, holka. Tak mám poád plnou hlavu starostí, a jen jich pibývá." Apolenka mlela; jen šukala a vci své do
—
—
stolku ukládala. ,,A taky tebe jsem se na nco chtla zeptat, Apolenko." Dívka práv se sklánla nad stolkem a po
tchto slovech matiných bylo
jí,
jako by se
náhle všechna krev do hlavy sbíhala. se
opanovávala, aBy
se
jí
jí
Nesmírn
hlas nezachvl,
když
pronesla:
,,Mne?
Napak, maminko?"
na, holka," ekla v tísni matka. radj bych se neptala. Ale musím, nemla pak co vyítat. Aby se pedešlo
,,Ano,
,,V
mi,
abych si ." horším vcem. Víš, jak je tatínkovi. tatínkovi?" otázala se dcera, ,, Copak chybí jako by o niem potuchy nemla. Ale tu již sama dobrá paní Amálie znamenala, že je otázce dcein jakási líenost. v .
i
173
„Co mu chybí, holka! Vždy dobe víš, co mu Vojtch udlal — a co mu teprv udlá!" Te skuten bylo Apolence, jako by visela od stropu hlavou k podlaze a jako by hlava náhle mla pojmouti všechnu krev z celého tla. Vojtch! Neubránila se tedy svou líenou nevdomostí.
A
když dcera mlela, pokraovala matka: ,,Dnes ml tatínek zas takový den, až mi ho bylo líto, až z toho na mne samu šly mrákoty. Víš-li, že jsem musila z krámu utéci, abych se na to nedívala. A víš, co jsem vidla, když jsem z krámu vyšla? Na rohu stál Vojtch, a s Vojtchem svým oím jsem nechtla vit
—
—
s
Vojtchem
stála
od sebe, zmizeli
jsi
ty!
Pravda, odskoili
jste, ale já
A te
jste
."
už vidla.
.
ekala paní Amálie, že dcera Apouražena lenka se postaví a pevn, rozhodn snad v hnvu bezdvodným podezením zvolá: To není pravda! Nestála jsem s Vojt-
—
— i
chem! Nemluvila s ním! Ani jsem ho nespatila! Avšak Apolenka neodvtila ani slova. Jak byla sklonna nad nízkým stolekem, hlava se jí tak zatoila, že se musila vzpímit, a jak se vzpímila, hledla práv matce do tváe. A co matka etla ve výrazu tváe dceiny, vyvolalo v ní slova: „Tedy je to pravda? Tys mluvila s Vojt-
chem?" Apolence beze strachu,
se
rty
pevn
..Mluvila/*
rozechvly.
Pes
to
pronesla jediné slovo:
však
174
,,
A snad
už ne poprvé?"' hrozila se matka dále.
maminko," pisvdila dcera. „Nešastné dít!" zalomila matka rukama. Te povolilo strašlivé naptí v Apolence a ,,Ne poprvé;
vylilo se ulevující vláhou
slzami, které
jí
—
její
oi
se zaplavily
stékaly po tvái.
Bylo podivno, že v tomto smutném okamžiku, kdy jist nebyla chvíle myslit nakoli ného, povšimla
dceiných
roní
si
krpje
stará paní, že se
ve stejném tempu
s
z
— —
slza
—
slza.
A pozorování optným zvoláním:
—
oí
kyvadlem
—
tak dlouhých hodin nad pohovkou: Tyk tyk tak ... A z oí Apoleniných: Slza slza
ji-
— —
.
paní
Amálie
„Nešastné dít!" ,,To je neštstí, maminko?" otázala a pi tom jako by slzy polykala.
se dcera
„Ty ,,Že
„A
se
své
provázela
ptáš?"
m má Vojtch rád?" pokraovala
dcera.
ty snad jeho?" dotírala sklíená matka.
,,Ano, maminko, nezapírám to, a již déle nemohu!" skoro vášniv pronesla dívka. „Chodím kolem tebe a tatínka jako zlodj, ve stálém
ped vyzrazením — a pro? Protože má rád poádný lovk, který nemyslí na na mou budoucnost, a protože než na svou
strachu
m
nic
mám
i
—
Maminko, njaké neštstí v rodin? Bylo to já jeho ráda!
je to
vždycky
neštstí, když
za tebou chodil tatínek? Bylo to neštstí, žes ty
175
mla ráda? Jsou z každé známosti takovéhle výjevy v rodinách?" Paní Amálie žasla víc a více. Takhle Apoho
lenku ješt nevidla, neslyšela, takhle ješt nikdy nepostavila.
práv na
,,Dít, a
tatínka
dcera
se
pi tom nepo-
jsi
myslila?" ,,
je
Maminko, myslím ve dne v
práv
Vždy
celé neštstí!
noci, a
u nás mohl
v
tom
Vojtch
vždy tatínek stárne a trochu klidného odpoinku asem by mu neškodilo, a pak tedy
zstat,
Vojtch. Ale
tu byl
na mne
pívtiv -a pro
okikl
ne!
Že se na
mne
zasmál, že
promluvil, tatínek ho to
máme
nevrle
oba trpti?"
,,Dít, dít!" zvolala paní Amálie, snažíc se
ve hlas co nejvíce žalosti. Ale zatím se celé
vložiti její
—
nitro
chvlo
soudila
A te ,,
—
nad dcerou, nebo vše to beznadjné, když otec
lítostí
jest
tedy doplnila svoje zvolání:
Kdyby
Jak
t
tak tatínek slyšel!"
se zdálo, byla
Apolenka na vše pipra-
vena. ,,Ano,
maminko, taky tatínek
zítra," zvolala, a
tmi
uslyší
—a
slovy nesmírná tíha
s
již
ní
nebudeme chodit jako zlodji, bez ostychu a bez bázn." ?" Holka, ty by sis troufala tatínkovi ekla již Apolenka otela zástrkou oi a
padala. ,,Pak už ale
,,
mnohem
klidnji:
,,Já ne,
maminko,
ale
Vojtch. Zítra pijde
176
promluví s tatínkem. Již je taky nesnesitelné." „Vojtch!" zdsila se paní.
a
,,Ano, ,,
to sicrývání
maminko," ekla pevn Apolenka.
Holka, rozvažte
oba,
si
kejte aspo ješt njaký
V
mu
co
poínáte. Po"
as
tu chvíli ozvalo se dole
mocné zadunní,
jak domovní vrata zapadla, a hned potom za-
skípní v zámku. Pan Martin Vladyka
se vracel
dom. Paní Amálie se ulekla. ,,
Honem, dít, do pokojíku
jako bys už dávno spala. Dnes nevidí, poznal by, že se
nco
a
a
už
do postele,
t
tatínek
stalo..."
—
Stará paní rychle Apolenka zmizela. lampu a rozžehla svíku. Pi slabém svtle blikavé svíce nepozná Martin, jak je rozsfoukla
ilena.
Brzy potom nastalo v celé domácnosti ticho. Jen hodiny nad pohovkou vedly neúnavn svou. A paní Amálie poítala kyvy a vzpomínala, jak dcei kapaly slzy z oí, a chvílemi pod peinou plakala. A do samého rána oi nezamhou-
tém
ila.
Jako žhavý drát projíždla jí hlavou jediná co zítra? myšlenka: co se stane zítra
—
NÁMLUVY.
3.
Bylo v nedli, nkolik minut po Martin Vladyka, vyšed
desáté,
když pan
kupeckého krámu svého,
z
vyvlekl oba háky, jimiž veeje krámové byly po
obou stranách na ze domovní jako pilepeny, rychle pirazil veej levou, zdvihl nohu a mocn pišlápl závorku dolejší, a táhna za sebou veaj pravou, zmizel v krám. Vráte zapadla, ozval se cvakot závorek ostatních, pak zainela tžká, železná závora
píná, zaskípl
šroub, jímž byla
ješt zarachotilo otáení klíem. Jazyk zámku dvakrát hlun zapadl, jako by si pomlaskával, že je konen po nedlním kupení a že má do pondlního jitra svatý pokoj. Pan Vladyka vykonával toto nedlní zamyutahována,
a
kání vždy co nejchvatnji, aby
nkdo
v poslední chvíli
již
nevidl, kde co
mu
do
nho
Nebo
nevlezl.
nebylo protivnjší, než když
krámu skoro
mu
nic
ješt
mu
vpadl kdosi do
zaveného, šerého, že pak sám leží,
a
musil
se
otáeti velmi
opatrn, aby do njaké láhve nevrazil, cosi neshodil. Ani na peníze dobe nevidl a nerad se Ig.
Herrmann, XXXVII.
Píbh
jednoho dne a
j.
12
178
hrabal potm v šuplíku s drobnými, jemuž se íkalo „kasa". Je deset hodin, kdo jsi co poteboval, ml jsi pijít vas, a te bašta! To si pan Vladyka v duchu opakoval pi každém nedlním zavírání.
Ale
pes
to, že se
te
octl
ve
tm
dokonalé,
erné, naprosto neproniknutelné, kráel ode vrat
krámových stedem jist a
bezpen,
,,kvelbu",
podél pultu tak
jako by nad ním svítila oblou-
ková lampa, a nestalo se ani jednou, že by se byl pl píd pehmátl, když na konci pultu sáhl po koženém pytlíku s tržbou, kterou z opatrnosti penášel nahoru do bytu. Potom zamíil k malým dveím, jež vedly z krámu do prjezdu, vyšel, obezele zamkl, a po nkolika minutách vstupoval do bytu.
jen o
Byl to starý, patrový
dm,
a do bytu
pán
Vladykova vedla cesta kuchyní, do níž padalo svtlo oknem z pavlae. V kuchyni 'se otáela paní Amálie Vladykova, chystajíc obd, a dcera Apolenka jí v drobných vcech pomáhala. Martin Vladyka byl by kuchyní prošel beze slova, jako cosi
obyejn,
ale tentokráte spatil nejspíš
neobvyklého, že otáeje napolo hlavu pronesl:
jste se dnes na to vaení njak vyfintily!" Paní Vladykova se zardla a honem se sklonila nad plotnu do šera, jako by tam hrozilo cosi pipálením vlastn však proto, aby jí nebylo
„To
—
vidt pímo do tváe
— a odvtila docela potichu:
179
ale
„Vždy
je
nedle, starouši."
Jindy ,,
je
taky
s
tmi
hmotn
slovy
již
nedle," zabruel manžel, vkroil do pokoje a dosti
za sebou zavel.
Amálie sepjala
Paní
nad
plotnou
ruce
a
vzhlédla ke stropu, jako by prosila všechny svaté za pomoc.
te
Vru,
strojivše se
jako rys a všeho
nedln
vidla, že chybily ob, vy-
pelivji než jindy si
—
otec
všimne. Ale kterak se
má oi nemly
když co nevidt pijde Vojtch Valenta, aby požádal za ruku Apoleninu? Kdyby šlo po jejím, nevstoupil by mladý ten muž již nikdy do tohoto domu a do této svtnice. Je však pozd. Apolenka ho matce zcela urit opo-
vdla,
ustrojit,
a
Vojtch tedy pijde. Panika
se bála té
v duchu, aby již byla daleko za ní, aby již byl zítek, pozítek aby minuly celé nedle od této návštvy, od níž si neslibovala nic dobrého. Ach, zatím teprv nastává! A co bude po ní? Co uslyší od manžela? Všiml-li si, že jsou ,, vyfintny", že jest vyfintna taky ona, matka, domyslí se jist toho, že o nastávající návštv Vojtchov vdla, a co jí ekne, že mu to zachvíle, modlila se
—
i
mlela? Ubohé paní Amálii že
si
se ze
všeho hlava toila,
ani netroufala do svtnice,
vody panu Martinovi na ,,Tu
horkou
máš,
vodu
neulej nikde.
Apolenko,
—
." .
s
hrnekem
teplé
holení.
proboha
dones tam tatínkovi
t
prosím,
dej pozor,
180
Apolenka šla. Nu, ani Apolence nebylo tak docela lehko u srdce, ale sbírala se od rána, aby v rozhodné chvíli byla pipravena, a bude-li teba, samému otci pevn se postavila. Již dávno ji ta schovávaka skliovala, ale hlavn po verejším hovoru s matkou vidla, že by to déle nevydržela. Budiž! se to rozhodne jakkoli. Ale rozumí se samo sebou, že toto ,, jakkoli" mlo dopadnouti po jejím pání a rozumu. Pan Vladyka se oholil, umyl, pomalu se oblékal v erstvé prádlo a v nedlní odv. Všechno sice ml od rána pipraveno, ale panika i
A
—
pece
—
zavši obnošenou je-li
aspo krajkovou bílou ponkud neobvyklou, a ová-
shodivši rychle
zástru, v kuchyni
modrou
—
vklouzla do pokoje,
vše v poádku, a pošukavši a všechno co nej-
pohodlnji po pohovce a židlích rozestevši, pobízela chot: „Tak, starotiši, dlej, dlej, a jdi si na procházku,
tam dnes tak
je
pkn.
." .
Ach, jen aby byl z domu, než Vojtch Valenta pijde.
Minou
se oddálí zas
aspo
se
—a
hrozící jejich setkání
na týden,
ne-li
navždy.
A
po-
zastíti, že o nábízením svým chtla trochu vštv ví, chtla jím vyvrátiti pozdjší domysl i
manželv. ,,No,
no,
co
m
pan Vladyka. „Abych pohovy a naas!"
dnes tak honíš!" zabroukl ani v nedli
neml
trochu
181
Všechno marno, povzdychla si v duchu panika. A bylo jí souzeno, že tomu neunikne. asi o jedenácté hodin Nebo když konen pan Vladyka byl s oblékáním hotov a zažehl nedlní svj dopolední doutník, aniž spchal z domu, bylo na dvee kuchyn zaklepáno a
—
—
vstoupil
V
— Vojtch
Valenta.
paní Amálii se dech zatajil.
obma
Vojtch se uklonil matei ruku,
a
paní
bil
se
ženštinám,
polí-
schovati
snažila
pod zástru, a požádal uctiv sice, ale zcela pevn a bez rozpak, aby ho ohlásila panu Vla-
ji
dykovi.
Bylo jenom nkolik byla
to
paniku
pro
krok
cesta
do svtnice, ale
petžká. Jako by
vláela olovné boty. Vešla tedy do pokoje, za-
vela za sebou, odkašlala. Pan Vladyka, jako by ni
od okna,
nebo
ji
oekával, hledl na
byl zaslechl v kuchyni hlas
pece njak povdomý. „Kdopak to, Máli?" Návštva, Martinku..." „Kdopak?"
cizí sice, ale
,,
,,Pan Valenta
t
žádá na slovíko.
." .
„Jaký Valenta?" Pan Vladyka skuten hned neuhodl.
Nebo
byl zvyklý mládence své jmenovati toliko jmé-
nem kestním rodná.
„No
a
skoro zapomínal
jejich
jména
— pan Vojtch — víš — náš bývalý —
182
Te
Martin Vladyka vyvalil oi a nahnul
trupem vped, jako by sluchu nevil: Vojtch?" opakoval. ,, Copak ten ,, Vojtch?
se
—
?"
tu chce
„Rád by s tebou mluvil!" pokraovala panika v nesmírných rozpacích. ,,Snad ho pece vyslechneš?"
pan Vladyka, jako by pana Vojtcha nejradš vyhodil, ale pojednou ekl. Zatváil
„A
se sice
jde dál!"
A potom
zaal rty, chtje se tak uzavíti na všechny zámky proti emukoli, co má napichází Vojtch s ímkoli, nabere vrchostati.
A
vat!
V
tu
chvíli
nic milejšího, I
vyrazila do
za
sebou
nebylo paní Amálce na
nežli
že už
mže
svt
pokoje utéci.
kuchyn, nechávajíc dvee svtnice
oteveny,
a
kynouc rukou,
Vojtcha: se
z
„Rate dále,' pane Valento práv oblekl a chystal se na
—
pobízela
náš tatínek
procházku."
Slovy tmi snažila se jen zesíliti, že sama je návštvou Vojtchovou pekvapena. Vojtch vstoupil, zavel za sebou, poklonil se, položil klobouk na židli práv u dveí a promluvil:
dobrého jitra, pane Vladyko, a pro,, Peji sím za odpuštní, že obtžuji. Nehnvejte se, ale nechtl jsem se svou prosbou k vám do ob-
chodu..."
183
Pan Vladyka
víc a více zatínal rty, jako
by
násilím zavíral ústa, aby nevychrlila cosi hroz-
ného.
Vojtch povšiml
zalekl se však. Byl
všemu
že odolá
a
bývalého
nutil
uvítanou
dobe
si
toho a porozuml. Ne-
pekoná vítzn
vše, co by mohl však úmysln, aby tak doprincipála, by aspo slovo na
Odmlel
uslyšet.
si
— jak soudil — tak vyzbrojen,
pronesl.
se
Skuten
pak toto odmlení
vypoítal. Když pan Vladyka
na pokraování, z donucení:
marn ekal
pootevel rty a propustil jimi
Copak dobrého mi nesete?" promite, že nic nepináším, ale že nakonec bych rád sám vzácné rozhodnutí odnesl. Pedevším osmluji se oznámiti, že se hodlám etablovati v dom naproti." Pan Vladyka nabral zhluboka dechu, až se mu hrudník rozšíil, a hled pronikav na Vojtcha, odpovídal vriv a bylo patrno, že njakou neviditelnou pákou utahuje v sob všechny mchy, aby nezaduly jako boue: dkuji za oznámení, ale s tím jste ,, se nemusel namáhat na to se dívám trnáct ,,
Vítám
vás.
,,Pane Vladyko,
—
•
Pkn
dní!
— Jiného
—
nic?"
osmluji poznamenati, že nezaínám s holýma rukama. Mám po nebožce matce podíl dvacíti tisíc zlatých, pane Vladyko, ne korun." Pan Vladyka pimhouil oi. Vzpomnl, kterak on kdysi ped ticeti lety zaínal sotva s tolika sty. ,,Jen se
nic
lehkovážného,
—
184
vám
,,To
gratuluji,
ale
do toho mi nic není.
Risiko je vaše, ne moje." ,,
Zcela
vše
dobe,
— mj
pane Vladyko,
velikého
není
ani
že
otec
risika.
taky
mi
ale
Ostatn
nco
soudím, to
není
zanechá.
—
Hlavní však vcí jest, že jako samostatný obchodník musím taky míti njakou domácnost, hospodyni, abych sám se mohl oddati jen ob-
chodu."
Pan Vladyka myslil
A se
si,
nebo
se ironicky usmál. Je to janek,
do toho mi už docela nic není.
nahlas ekl:
„Nechápu, pro se v té vci picházíte radit mnou, ale pokud se té hospodyn týe, po-
služte
si
tedy po
libosti.
Vojtch Valenta
Je jich plná Praha!"
uklonil, hned se zas vzpímil a ekl mkce rozhodn zárove: „Pane Vladyko, nemohu se oženiti s celou Prahou a po své libosti jsem si už vyvolil. Picházím jen se snažnou a vroucí žádostí, abyste volbu moji taky schválil a s ní souhlasil. Picházím k otcovskému vašemu srdci, abyste mne oblažil rukou sleny Apolenky." ?" „A-po Pan Vladyka nedoekl. Nco se mu v hrdle vzpíilo, nco drsného, rezavého, rozpínavého, co ani dechu nepropouštlo. Pan Vladyka Vojtcha oima jen pohlcoval a mávl pravicí, jako by ho chtl k zemi srazit. Vojtch však pevn stál, nechtje pozoro-
se i
185
v bývalém principálu
vati dojem, jejž slova jeho
vyvolala.
Pan Vladyka rozbhl se náhle ke dveím, otevel rázem a vzkikl do kuchyn:
Pojte sem!" tásly pod paní Amálií, když pekraovala práh. Seznala na prvý pohled, jaký boj zuí v panu Vladykovi, a taky te nemyslila na sebe, nýbrž na dceru Apolenku, již tlem svým zakrývala, jako na ochranu ped možným „Máli! Apoleno!
Nohy
se
násilím otcovým. ,,
Pojte sem!
pro
Víte,
—
tu pišel? Pro naši dceru
ten mladý pán
si
pro tebe, Apoleno!
Tak mi ekni upímn, vzala by sis ho?" Pan Vladyka byl pevn pesvden, že jedinou
toliko
nezazdálo
odpov,
uvažovati o tom,
spoleného,
cosi
—
rádi
nic takového.
nic,
vzalo? Kterak by se byl mohl
by
a kterak se
na
nj
mají-li
cosi,
—
se byla opovážila
všichni podívají, jen
Apolena! Jen
a
a
co
petou,
si
sice
vidla tu tvá, v
nebo dobe
znala svého otce.
Apolenka
doznla jeho otázka, tu postoupila matka se snaží zadržeti ji k
otci, a
o
níž
nikdo
umla
Ale když krok, ne-
— pistoupila
dbajíc, že
tém
se
Kde by se to bylo Vojtch opovážit
má napsáno v tvái, a pak vru se neodváží jinak odpovdti než jak odpovdti smí. ísti,
mu
mladí lidé
mají-li
pedcházelo-li
uslyší
Ani se
zápornou.
majíc
oi
ekla hlasem chvjícím
plné
se,
slz
a sepnuvši ruce
pece však odhodlan:
18tí
,,Ano tatínku, vzala bych si
ho hned, jak
nám
si
Vojtcha
a
nebo
dáš své svolení,
vezmu
mám
ho
nade všechno ráda, tatínku, tak ráda jako maminku a tebe, ale zas docela jinak! A nikdy od nho neupustím!" Pan Vladyka stál okamžik jako zkamenlý. Všechno chápal: že se Vojtch odvážil pijít k nmu, že mu jej žena vpustila do domácnosti, že se bývalý jeho mládenec a nastávající konkurent opovážil požádati za ruku Apolehinu to vše chápal. Ale, že mu na otázku jeho dcera Apolena
—
takto odpovdla, nechápal již. Zaal ob psti, vztáhl je po dcei, jako by
tém
chtl udeit, tásl jimi hroziv, že se brady díviny dotýkaly, a volal, až mu hlas pe-
ji
skakoval: ,,Ty ?
kou?" ,,
A
— ty — ty
se
odvažuješ takto ke
mn
mými zády? A
mat-
to jste upletli za
Zuiv
s
pohlédl na ženu.
Martínku," zaúpla paní Amálie,
pamatuj
,,
se!"
Avšak pan Martin Vladyka
té chvíle již sebe
nebyl mocen. Zas pomyslil, kterak
mu pomocník
Vojtch odešel, kterak tam naproti chystá nový snad záhubu, a pi krám a jemu Vladykovi tom pomyšlení tak v nm vzkypl všechen hnv, do té chvíle potlaovaný, že starý muž pozbyl vší
—
rozvahy.
—
Hlas jeho, když
chvlo se v evu podráždné šelmy: z hloubi a
nm
te
mluvil,
cosi jako
vycházel
v temném
187
„Jednou jsem dovedl vyslechnouti, jsem
se nenadal, že
jsem
se ani,
od tebe uslyším.
kterak a
s
kým
jsi si
A
o
em
nenadal
zadala. Ale ne-
" opovaž se opakovat, cos byla pronesla, sice Martin Vladyka napáhl pravici. ,,Pane Vladyko!" zvolal Vojtch prosebn i
varovn. Jako by
se teprv
te
rozpomnl, že tu
byl
pvodce všeho toho rozhoení ješt mešká, kikl
pan Vladyka všecek bez sebe: ,,Pry odtud a neodvažujte se mi se
—
již
roz-
nikdy
na oi, lupii lotrovský!" Vojtch Valenta zbledl a pohnul sebou, jako by se chtl na pana Vladyku vrhnouti. Vzpamatoval se však a jen prsty jeho
keovit se zatínaly.
Poklonil se paní Amálii, ujal Apolenku za ruku a
mlky
ji
odvádl do kuchyn.
Paní Vladykovájiledla za ním, nerozumjíc
v tu chvíli jeho poínání, obrátila se k choti, vztáhla ruce, jako by se ho chtla zadržeti, avšak
mkce
k zemi, na kolena, jen že se rukama zachytila rukou mužových, a kladouc hlavu na mužova kolena, zvolala v plái a s hokou výitkou: ,,To jsi neml íkat, Martínku! To slovo jsi neml íkat! Tím jsi pravdu nepodržel, a je jak je, jemu jsi ublížil. Vojtch t nikdy o nic neoloupil. Poctiv k tob pišel..." nemajíc
již
ani tolik síly, sklouzla
a
Pan Vladyka, probouzeje
vem
a nenávistí,
zdvíhal
k
se z
omámení hn-
sob
paní
Amálii
188
a
tžce oddychuje pisvdoval chraptivým
hla-
sem:
Amálko, to jsem
,,Ne,
se stalo.
neml
íci
—
ale již
." .
Venku taskly dvee kuchyn. Vojtch Valenta odcházel.
4.
ZÁVREK NEDLE.
ran Vladyka sotvaže si troufal pohlédnouti na cho, ale hned oi sklopil. Stála ped ním všecka zniena, zhroucena,
s
rukama sepiatýma. Brada
ústa polykala slzy, stékající po tvái.
nebyla tak rozrušena,
se
jí
chvla,
Ješt nikdy
a byla zažila mnohou chvíli
neveselou, zvlášt v poslední dobu, od odchodu
Vojtchova ji
z
domu
—
ale co se
dnes udalo, zdrtilo
naprosto. Byla to žena trplivá, snášející
pokorn
všechny rozmary manželovy, plná soucitu s jeho starostmi, které by ráda byla pejala na vlastní bedra, ale
cítila,
jak je slabá.
Apolenku, skoro se skoní!
lítostí
A
když pomyslila na Kterak to
zalévala.
Než ani panu Vladykovi nebylo dobe. Vida utrpení dobré ženy své, byl svírán jako kleštmi. Ozvaly se v výitky svdomí, že se tak zapomnl, ale skoro ješt více jej pálil stud nad urážkou, kterou vmetl v tvá Vojtchovi. Rád by to
nmé
nm
ji
byl odvolal, ale uražený mladík
sotva se odváží pijít ješt jednou.
již
zmizel a
190
Lehce chraptiv:
se
dotkl
ramene manželina
a
ekl
."
Amálko, jdi. Hle si obda. V tu chvíli však neml na jídlo ani pomyšlení. Jen aby ten výjev njak skoncoval. Paní Vladyková se vypotácela ze svtnice. Její cho ješt chvíli nerozhodn pecházel, jako by se rozpomínal, co vlastn zamýšlel, než pišel nešastný ten Vojtch. Ano, na procházku. Tedy ven, ven! Zdálo se mu, že je ve svtnici k zadušení. Na vzduch! Již neotálel. Rychle oblékl svátení kabát, sáhl po klobouku, po holi, chvatn prošel kuchyní obávaje se, aby se tam nestetl s dcerou. Nemohl by se jí te podívat v oi. Nepodíval se ani na manželku, která se sklánla nad plotnou, stále ješt stírajíc slzy. Jindy, vidouc odcházet muže, ptávala se: Pijdeš brzy? Tentokrát se neozvala. pro Snad ani nepostehla, že odchází. Ostatn koho dnes vaí? Kdo z rodiny pisedne s chutí ke „Jdi,
.
—
stolu?
Apolenka v kuchyni nebyla. Když ped chvílí vyprovodila Vojtcha, uchýlila se do svého pokojíku a stkala tam usedav. Když dnes od rána
oekávala jeho návštvu,
tušila, že
námluvy jeho
hladce neodejdou, ale takového výbuchu otcova se
nenadálá. Po té strašné odpovdi, kterou odnášel, vidla urit, že je konec všemu. Konec milování, konec nadje v budoucnost, a tedy konec života. Pan Vladyka slézal níž a níže po vyšlapaných šerých schodech a pojednou mu v hlav njak
191
O em nkolik nedl marn pemítal, pro mu Vojtch tak nenadále, beze vší zjevné píiny vypovdl a z krámu a z domu odešel svítalo.
—
te
tomu poínal rozumti. A než prošel dlouhou pízemní chodbou na ulici, etl Vladyka skoro jako v otevené knize. Rozpomenul se na onen veer pede dvma msíci, kdy zastihl dceru Apolenku v krám v dvrném hovoru s Vojtchem. Rozpomenul se, jak drsn po jejím odchodu
teprv
okikl Vojtcha: Nežertujou mi
s
dcerou! Všímají
kuchaek! Martin Vladyka se na krok zastavil, aby zhluboka vydechl. Musil odpoinouti, jestli se neml zapotáceti. Tedy proto Vojtch vypovdl, proto odešel. Kde ml Vladyka oi, že díve nic nezpozo-
si
roval?
A pro
se
Vojtch pímo
by ho byl sndl?
Pro mlela Vojtch by vždy
i
Pro
máma,
neprojevil? Což
nepromluvila Apolenka?
všem
která snad o
vdla?
— rámeek —
byl setrval, vše by bylo uzrálo
si nedá dceru za dnešnímu škaredému výjevu. Martin Vladyka kráel dále, pevn se opíraje o hl. Plaše hledl po mimojdoucích, jako by se
on, Vladyka,
a nemusilo dojít k
obával, že
mu tou
ve tvái,
eho
ped plho-
se
dinou dopustil a co by rád odvolal. Je pozd. Pan Vladyka tkal ulicemi bez cíle a nepoítaje chvíle.
Nejradji by
se
dom
nevrátil.
shledá? Ztrápenou ženu, uplakanou dceru.
nen
uslyšel
s
kterési
Není pomoci, musí
vže
odbíjeti
dom. Kéž by
se
pl mohl
Co Ko-
jedné. z na-
192
stávajícího setkání
s
chotí a
dcerou
ním
vy-
koupit.
Tiše vstupoval do
kuchyn
a tiše vkroil do
V patách za ním pinášela paní Vladyková polévku. Sedaje ke stolu a vida tu jen dva talíe, otázal se pan Martin vriv: „Což Apolena? Kde má talí?" Matce se rozechvívaly rty, když odpovídala: " ,,Apolenka již obdvala. Nehnvej se A obávajíc se nového výbuchu manželova, sepiala ruce a odprošujíc za dceru pokraovala: „Nehnvej se, Martínku, nechtla ti na oi, aby t znova nepobouila. Martínku, vytrpla dnes, co ješt nikdy nevytrpla. Ustr se nad ní, je to tvé jediné dít a vždy snad zase mže být " všecko dobe, Martínku milý Prudké zaštkání pervalo jí, co by ješt dále byla chtla íci. Všecka ustrašená hledla na muže. Ale pan Vladyka nevybuchl. Pokorný, odprosvtnice.
—
šující
zpsob
mu
jelio
choti jej docela
eavé
odzbrojoval.
na hlavu. Opt jej zaléval pocit nesmírného studu nad tím dopoledním unáhlením. Jen jak by to napravil, jak by to z pamti své všech úastník vymazal! Chvatn srkal horkou polévku a podívav se na utrápenou ženu zamruel: ,,Amálko, nepla mi a jez. Povídám, jez! Což nevidíš, že už nic neíkám? Vždy nejsem lidojed! A pijde-li ten zpropadený chlapec ješt jednou, " tedy mu eknu tedy mu eknu
Jako by
sypala
i
—
uhlí
193
Nevda, Než
jak by zakonil, umlkl pan Vladyka.
mlo
být naznaeno, že se aby své penáhlení napravil, ale myslí paní Vladykové letlo: Kterak by mohl pijíti po tom, co dopoledne uslyšel! Nikdy se neobjeví. Šla by za ním, kdyby vdla kam. Pivedla by jej, i
tím, co pronesl,
pokusí,
ale
kde ho
ekla
jest konec!
Vladyková, že Apolenka již tomu tak. Vnesla jí do pokojíku talí polévky ped návratem otcovým, Apolenka nkolik Ižic pojedla, ale pak již nemohla
obdvala.
sice paní
Ale nebylo
sousta pozíti. Neskonalá lítost
jí
zadrhovala jícen,
sedla u svého stoleku všecka zoufalá. Zdálo se nieho, jí, že pro ni již není zítka, pozítka nieho. Když cítila, že se otec vrací, trnula strachem, že bude zavolána do velké svtnice. Netušila, že taky on se rád vyhne setkání s ní, aspo pro dnešek. Bylo ticho, matka pro ni nepišla,
—
dobe
tak.
Po tom smutném obd s manželem vynesla paní Vladyková zbytky do kuchyn, otec se chopil njakých novin a odešel do vedlejší ložnice, aby na pohovce trochu odpoinul. Kéž by všechno zaspal!
Stejné pání mla matka, když se vrátila do svtnice a usedla do staré, hluboké lenošky. Zdímne-li po všem tom, co se dnes udalo? Bylo tiché nedlní odpldne. V této ústranní ulici novomstské kdesi ve tvrti Vojtšské nebývalo v nedli ani dopoledne velikého ruchu. Ig.
Herrmann, XXXVIl.
Píbh
jednoho dne
a
j.
13a
194
Odpoledne však malý ten svt docela zmrtvl. Všechny krámy v okolí byly pozavírány, všechny dílny byly opuštny. V ostatních ulicích Nového msta šuml ješt jakýsi život, ale na tuto odlehlou ást Prahy snesl se den Pán, pravý nedlní klid. Tmito kivolakými ulikami neprojela za celý den ani jediná drožka. Jednotliví chodci kráeli tiše a plaše kupedu, jako by nechtli rušiti odpoinek soused. Do bytu Vladykových nezaléhal odnikud ani zvuk. Tak zanedlouho usnul na své pohovce pan Martin, žasnula paní Vladyková. A po dnešním vedle v lenošce dopoledním rozilení snesl se na oba spánek ku podivu hluboký. Až ke tvrté hodin procitla panika, vyteštila oi, promnula je, rozhlédla se ztichlou svtnicí. Co je dnes? Nedle! Podívala se na hodiny. Bezmála tyi. as na svainu. Obyejn chystala nedlní svainq Apolenka. Ale když se matka i
rozpomenula, co pedcházelo, vzchopila se a kráela do kuchyn. Zkrušená Apolenka ani te se neobjeví, pipraví tedy kávu sama. Po chvíli vnášela
sebe.
do svtnice dva hrneky, pro manžela a pro Šetrn pootevela dvee do ložnice a za-
šeptala k pohovce: ,,
Pjdeš svait, Martínku?"
A
co
se
vrátila se do
pan Vladyka zdvíhal s pohovky, se tetího hrneku do pokojíku Apolenina.
kuchyn, chopila
a odnášela jej
Pokojík byl prázdný.
195
Jako by se obávala, že ji v tu chvíli obestela vlí mha, zvolala panika polohlasn: Apolenko?" ,, Kdepak jsi, Žádná odpov. Rázem obezela všechny kouty malé té prostory, Apolenka nikde. Tásly se paní Amálce ruce, když stavla hrneek na malý stolek u okna, u nhož Apolenka sedávala. A roztásala se pod ní kolena, když pistupovala k šatníku
skí
i
prádelníku a otvírala jednu
po druhé. Neviselo tu paletko, nebyl tu ne-
dlní klobouek Apolenin. Dívka odešla patrn ve chvíli, kdy její rodie usnuli. Kam? Nco takového ješt nikdy se nestalo. Ale že se to stalo práv dnes, po onom dopoledním výjevu, naplnilo matku neuritou obavou. Rozpomenula se, že Apolenka vyprovázela Vojtcha Valentu z kuchyn až na sí. Umluvili se tam nepomyšlení mladí lidé o nem? Že se odpldne kdesi sejdou? Že Apolenka utee? Paní Amálie zalomila rukama. ,, Nešastné dít! Cos to vyvedla! Aby tak tatínek..."
Ješt jednou nahlédla do prádelníku,
a tu
zpozorovala, že modlící knížka dceina neleží na
svém míst. Zmizela. To ji naplnilo jakousi útchou. Snad se Apolenka uchýlila do kostela, aby u své patronky orodovala za šastný obrat vcí.
„Modli
se,
dít, modli, aby na nás
nic zlého nedopustil!
A
aby nás všechny
Bh
již
osvítil!"
196
Myslila
pi tom hlavn na svého chot. vrátila se do velké
Napolo upokojena
svt-
pisedla ke stolu a po malých douškách upíjela chladnoucí kávy. Svaila bez chuti, bez hladu, ale nechtla chot vydráždit k njaké nemilé nice,
A
vroucn
aby Apolenka vrátila díve, než se otec doví, že odešla z domu! Paní Vladyková vynesla prázdné hrneky do otázce.
v duchu
se
dnešek smírn skonil.
kuchyn, schodm,
A
modlila. Jen
aby
jen
se
tam pomeškala, naslouchajíc ke njaké kroky, ale všady bylo mrtvé ticho. Toto ticho ji nesmírn znepokochvíli
neozývají-li se
jovalo. Vrátila se do svtnice, chopila se pletení
a usedla v
po pamti
kout
u okna.
V
rukou
se
jí
kmitaly
panika nehledla na práci. pohlížela Úkradmo pes tu chvíli na manžela, který sedl v lenošce s rukama v klín, zíraje dráty,
kamsi do prázdna. Hlavou mu asi kolovalo vše, co se dnes udalo, snad ho týraly výitky svdomí. Panika nad ním pocítila upímnou lítost. Byl to pece její dobrý, piinlivý muž a pelivý otec.
když mu Vojtch strojí ponev tom rozpoložení si pichází v ní se probouzel dokonce pro jeho dceru. hnv na mládence. Dlouhé, trapné chvíle míjely, hodiny neúnavn odbíjely tvrti, ple, celé, ve svtnici znenáhla se tmlo. Ješt vykávala, až zase nové
Je-li div, že trpí,
náhlu záhubu?
A
Te
odbíjení hodin
„Mám
ji
i
vzrušilo:
rozsvítit,
Martínku,
i pjdeš
jpšt
—
*'
197
Nedoekla. Chtla
manžel
se otázat, pjde-li
trochu na vzduch, ale sama se té otázky zhrozila.
Což kdyby Martínek
nkde
Vojtchem! Nikam nepjdu," ,,Není mi do zábavy." lenku
na
ulici
potkal Apo-
s
pan Vladyka.
zavrel
,,
Paní Amálie zhluboka oddychla. Nebezpeenství
zažehnáno. Ješt chvíli posekala. Ale ve
svtnici stmívalo se víc a více. Po jasném dni se
obloha zatáhla šedivými mraky, kdesi v dáli za-
hmlo nika
jako
se
úvodem k nevlídnému veeru. Pavzchopila, spchala do kuchyn,
konen
aby rozžehla petrolejku. tu se ozval od
A
sotva se knot rozhoel,
schod šum krok, dvee kuchyn
—
skíply a kdosi skoro násilím strkal dovnit Apolenku. Na jejím paletku byly zejmý první tžké krpje dešové. Na matku ani nepohlédši zamíila rovnou do svého pokojíku. A za ní do
kuchyn
vstoupil tiše
— Vojtch
Valenta.
Paní Amálie užasla. ,,Co to,
pane Vojtše?"
Její
pohled letl za
dcerou. ,,
Promite, milostpaní,
že se ješt odvažuji.
Ale pokládal jsem za svou povinnost, abych
vám
pivedl slenu Apolenku. Setkal jsem se
když
odcházela z kostela. Nechtla se Stále blouznila o ji
již
dom
Vltav. Snažn prosím,
dnes nepouštjte,
uzamknte kuchy
že se do rána upokojí. Nejde
ná dopolední návštva a
její
jí
z
hlavy
konce.
s ní,
již
vrátit.
nikam
— doufám,
má
nešast-
Odpuste
mi,
198
Že o
jsem se vám ješt niem nezmiujte." Chvatn a trhan
tlumeným,
deštm
bled
Ježíši
slova
se
hlasem
pece vyznla
a zcuchané vlasy jeho byly
s Apolenkou pod stechu pivést. Kriste!" lekala se paní Vladyková,
zkropeny. Zdálo
zápasil, než se ,,
Panu Vladykovi
to ze sebe vyrážel
jednotlivá
ale
zvunji. Byl
zjevil.
mu
se,
podailo
že snad
ji
spínajíc ruce. Již chtl Vojtch z kuchyn uniknout, když rázem otevely dvee ze svtnice a na prahu stál pan Vladyka. se
,,Kdo to pišel?" otázal se vriv. Byl zaslechl skípnutí dveí ze sín, zaslechl i
tlumený hovor,
ale
nerozeznával zvuk hlasu.
Te
spatil Vojtcha.
Panika
trnula úzkostí, kterak to skoní.
,,To jste vy!" zvolal to
pan Vladyka. Ale nebylo to výraz úžasu a nej-
zaburácení hnvu. Byl
vyššího pekvapení.
,,
Nevím,
pro
jste pišel, ale
pojte dále, chci vám ješt dnes nco íci." Vojtch pejel dlaní pocuchané a pomáené vlasy a kráel do svtnice. Paní Amálie nevdla, má-li následovat. Sbírala všechnu
sílu,
aby ne-
sklesla.
,,Taky ty sem poj, Amálko," velel principál, ,,a
zavolej Apolenu."
Hlavou paní Vladykové bleskla
Vzpomnla na jde-li
jiskra
nadje.
dopolední mužova slova: ,,A piten chlapec ješt jednou, tedy mu eknu ..."
199
A te
tedy Vladyka snad promluví. Spchala do
pokojíku pro dceru. Apolenka zatím byla shodila
klobouek a bez odporu, jako loutka bez matkou odvádt. Vojtch stanul uprosted svtnice, hledl na bývalého principála, který se pravicí tžce opíral o jídelní stl. Pln oekávání naí hledl, ale beze
paletku
i
duše, dala se
obavy.
vší
A
Vladykv
za sebou
již
cítil
postoj nevstil
Vojtch
ob
žádný útok.
ženštiny.
,,Vojtše, sednte," velel Vladyka.
Vojtch
usedl.
,,Vojtše,"
m
mruel Vladyka,
,,
pekvapil
jste
ráno zcela nepipravena svou žádostí. Unáhlil že jsem vám ekl slovo nesmírn škaredé, jsem vás. Je mi toho líto, ano stydím se od chvíle sám ped sebou. Mám jedinou omluvu.
jsem
se,
urazil té
m
jste svou výpovdí do velikých starostí svým chystáním krámu naproti do velikého
Uvedl a
rozilení. Zraju skoro pod zem, a jete
vy mi pipravu-
záhubu. Rozumíte tomu sám, že tahle konina
Budeme si trhati pece jsem vás neml
není revírem pro dva kupce.
sousta z huby. Ale proto
urazit. Žádám vás, abyste mi to odpustil, abyste na to zapomnl, mžete-li. Ped ženou a dcerou jsem vás urazil, ped nimi vás odprošuji. Jste mlád, já bych mohl být vaším otcem. Ped vámi je celý
život
—
pede mnou
jen jeho konec."
Pan Vladyka svsil hlavu. Paní Vladyková naslouchala
s
poátku všecka tvá rukama
rozechvlá, ale na závrku pokryla
200
a
V
rozplakala se do nich usedav.
muže nesmírn
bylo
komu
líto.
Takhle ješt
tu chvíli se
nikdy
jí
ni-
nepodložil.
„Martínku drahý!" zaštkala.
Vojtch jako
násilím polykal. Smílivá slova nadobro pekonávala. Toho se ve snách nenadal, když zoufalou Apolenku pivádl. Zaštkání paní Vladykové jej vzburcovalo. Vzchopil se s židle, o krok postoupil, odpovídal: „Pane Vladyko, zhloubi duše vám dkuji. Pravíte, že byste mohl být mým otcem. Nepál jsem si nic vroucnji proto jsem se odvážil požádati za ruku sleny Apolenky. Svým ranním odmítnutím zavel jste mi ústa, nemohl jsem pak
Vladykova
jej
—
již
ani
slova pronésti. Víte,
že
tato
ulice
jest
v asanaci. Dnes i zítra padne tento dm, octnete se na dlažb. Ale já nechci svou existenci budovati na zíceninách vašeho obchodu. Pane Vladyko, nabízím vám svijj protjší krám, nasthujte se do nho, až vám strhnou stechu nad hlavou, a já pjdu kamkoli jinam. Anebo zstanu u vás a budu vám sloužit do smrti, jen když mi dáte Apolenku. A vše ostatní budiž zapomenuto!" Vojtch Valenta vztahoval pravici k Vladyi
kovi.
„Tatínku!"
Výkik
se vydral z úst
Apoleniných. Hned
nato dívka zakolísala. Silnou paží uchopil
tch
a dovedl k lenošce,
po vlasech.
usadil
ji
ji
Voj-
a pohladil
ji
201
Vzpamatujte se, Apolenko!" zašeptal k ní. ,,A nám dnešní nedle šastn skoní." Otec Vladyka tžce zdvihl pravici, kterou se byl o stl opíral, tžce a posud njak zdráhav, ale náhle ji podal Vojtchovi. mne zítra, Vojtše. Pro dnešek ,, Navštivte ,,
toho
mám
dost."
Vojtch s
stiskl
ruku principálovi, uklonil
se,
nžn
ruku paní Vladykové, rozlouil se Apolenkou a tiše odcházel. Nikdo ho nevypro-
políbil
vždy tu znal každý kout, každou pí pdy. Bezpen slézal po temných schodech a na
vázel. Ale
chodníku
jej
ovanul svží vzduch, který ješt
vonl nedávným deštm. Dobe mu skonily námluvy, které tak neblaze zaaly. Ale pece dnešní nedle nezapomene do nejdelší smrti.
13b
OBSAH PÍBH
JEDNOHO DNE
1.
Zastávka
2.
Rozklady
11
— Výprava
22
3.
První návštva
33
4.
Závrek veera
45
5.
Dozvuky verejška
6.
Od masopustu do
7.
Po výlet
8.
Jula na
9.
Procitnuti.
53 sv,
Václava
...
64 75
rozcestí.
—
Pekvapeni
...
— Vystízlivni
88
98
10.
Dom!
109
11.
Závrek
119
MATKA ZA DCERU
— DCERA
ZA MATKU
131
NÁMLUVY VOJTCHA VALENTY .163
1.
Dusná
2.
Vyznání
169
3.
Námluvy
177
4.
Závrek nedle
189
chvíle
Korunou
životního díla
JOSEFA
HOLEKA
jest jeho ryze eská románová epopej, to nejvtší, co bylo napsáno o povaze a život našeho lidu venkovského. Jsou to
—
NAŠI které nadšen pivítal svého asu kritik F. X. Salda v „Lumíru" slovy: „Milá, poctivá a srdená kniha! lovk se v ní koupe jako v lázni a brouzdá jako v jarní tráv."
V samostatném
vydání vyšli
»Nasi«
v tlchto svazcích I.
Každý svazek váplátn o Kí
:(aný v
J0-— Celý svai^.)
dražší.
—
(12 48 j-—,
cyklus
K K 6oy—.
v celopláténých vaz-
bách
H.
—
u nás žijou a umírají. 3' Frantík a Barto 3 Jak
K
Barto
„ „ „ V. i. Adamova svatba I. „ V. 2. Adamova svatba II. „ " ^^- ^^"^ ^™'^*' VII. Mraky „ VIII. I. Emisai I „ VIII. 2. Emisai II. Krtiny „ IX. Máje „ X. Šlechtic a sedlák „ HI. Výprava IV. Boubín
45-— 32-— 48-— 36-— 36-— ^^'~
—
49 35*
33-
44' 48-
K dostáni v každém knihkupectví. NAKLADATEL F. TOPI, KNIHKUPEC v Praze
I.,
Národní t. .
11.
Doporuujeme všem milovníkm krásných eských knih
SEBRANÉ
SPISY
Karla Legera Dosud Loupežnici
2.
Chlumu.
(Fantastický
román.)
(Novela z venkovského
života.)
na
Nevsta.
vyšly tyto svazky:
vydání
Ti hadlenky.
(Kniha povídek.)
2.
vydání
,
.
K ,,
26i8*
Augustin Fojtík. (Román uitelského pomocníka.)
Verše.
.
— Zapomenuté
sny.
— Ti povídky.
zek básní.) Suchý ert. (Historie z XVIII. století.)
O
,
.
.
.
„
10-
„
28-
umní, umlcích a hladové Pavlín. (Humoristický román.)
„ 20„ 21-
Kdo tu? (Román.)
O
„ ii-6o
(Sva-
starém lakomci a jiné povídky
Vendulka, husarka malá. (Satirický román.)
Z poetických besed.
státní
.
„
21"
„
5*
(Výpravné básn uveejnné
v Nerudových Poetických Besedách.).
V plamenech
.
.
„
y
—
Poctno
a jiné historické povídky.
cenou
„ 24*
Mo^no
NAKLADATEL v
F.
koupiti
u
všech knihkupc.
TOPI, KNIHKUPEC
Praze
i..
Národní t. .
11.
BINDING C-::T. nov
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
3 1972
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
