Občasník 70. oddílu Zálesák zalesak.unas.cz
č.28
2005 4
Výprava na Kozelku 15. – 17. dne měsíce trávy, zapsal Pepík Pátek Asi poprvé v celé historii oddílu se na výpravu jelo na kolech. Abych byl přesný, jeli Krtci a s nimi Lukáš, ostatní cestovali autobusem. A protože Kozelka leží asi 50 km od Plzně, byl to opravdu obdivuhodný počin. Když kolem půl desáté večerní naši kolaři dorazili, bylo na některých vidět (viď Jano), že toho mají dost. A tak jsme jim nechali trochu času, aby se navečeřeli, odpočinuli si a načerpali sil. Mezitím my ostatní jsme se sešli nahoře v jedné z místností a nechali se unášet příběhem, který nás měl provázet celý víkend a který představoval lehký úvod do dění v táborové hře. Vše začalo zvacím dopisem, ve kterém Elizabeth Weird nás zvala na krátkou návštěvu do Kanady, abychom si promluvili o naší případné spolupráci na projektu Atlantis, který měl vypuknout v létě. Rychle zabalit všechno do kufrů a navíc to poskládat tak, aby se tam vešlo toho, co nejvíce (skládačka). Pak nalézt založené letenky a hurá na palubu. Cesta je dlouhá, tak proč si nezahrát několik jednoduchých her jako je třeba macháček. A náhle bouřka, nepanikařit a udržet rovnováhu (holubička). Nepomohlo to, padáme … a hezky do vodičky, takže nadechnout se a nedýchat. Pak už jen příběh na dobrou noc, aby se nám hezky spinkalo. Sobota Ráno nás probudilo šumění moře. Vlny nás v noci vyvrhly na břeh. Je to ostrov nebo není? Zatímco Krtci ještě pochrupovali, menší holky (Míša, Terka a Aneta) se vypravili podívat se na koníčky, který tady chová soused. Po snídani pokračujeme v našem příběhu. Nejprve postavit, co největší nápis HELP, aby byl vidět z letadla, až nás trosečníky budou hledat, poté si trochu vyzkoušet přesnost vrhání (salaoba) – no co kdybychom se potkali s divokou šelmou – a pak už razíme na průzkum ostrova. Slunce pěkně připaluje. Pozor, co je to támhle v houští? Že by rys? To by bylo něco. Chudák Koště, rys, se šátkem za pasem pobíhá v lese, tak schválně, kdo ho uloví. Ale pozor, rys má ostré drápky. Pamatuji-li si dobře, tak nejúspěšnější byla Aneta. Hlady tedy neumřeme, teď ještě nalézt vodu. Zvířata se chodí k řece napít, půjdeme-li po jejich stopách, tak k toku dorazíme. Na konci speciální ministopovačky jsme u skal objevili pitnou vodu. Sláva, neumřeme žízní. Zatím jsme prozkoumali pouze část země. Další oblasti se nacházejí za skalami, pojďme uplést z travin provaz. Mezitím se přiblížil čas k obědu. Po obědě jsme se vydali všichni opět ke skalám, kde již na nás čekali horolezci. Asi tři hodiny jsme šplhali a slaňovali. No bylo to náročné, ale zábava. Po návratu jsme si ještě zahráli petang a další drobné soutěže. A byla tu večeře. Po ní jsme se v krojích sešli v jedné z místností, zkusili obratnost prstíků v namotávání provázku, uhádnout zvířátka podle popisu, elektrárnu a elektrické spotřebiče, vyhodnotili docházku a bodování za uplynulou dobu, rozdali lístečky a šátky. Později se ti služebně starší spolu s Markem a Darzí odebrali nahoru na skály, abychom trochu netradičním způsobem jim umožnili složení skautského slibu. Bylo to fajn, i když někteří Krtečkové prskali, proč jsme to nemohli udělat dole u našeho ohně. Neděle Jak jsme včera zjistili, letadlo ztroskotalo nedaleko ostrova. Není odsud úniku, musíme počkat na 2
záchranu. Abychom se z toho nezbláznili, dali jsme si „hned“ po ránu blbárnu a zkoušíme se poslepu trefit kolíkem do kruhu na zemi. V tom se na obzoru náhle objevila vlajka nějaké lodi. Zkoušíme ostřížím zrakem rozpoznat, co to je (různě umístěné symboly v mřížce). Někteří z nás (např. Aneta) rozpoznávají vlajku vidí na 50 metrů, slepouni (mezi nimi Darzí) stojí od ní 5 metrů. Je to pirátská vlajka. Pirátům se povedlo zajmout několik lidiček (jakoby), naštěstí pár z nich uteklo a vrátilo se k ostatním, aby jim vypověděli, kde jsou jejich kamarádi. Jsou však tak zadýchaní, že zvládnou jen kreslit. Najděte si v okolí podle kresbiček 30 cm kolík (představující kamaráda). To nemusí být vždy jednoduché. Výborně, jsme opět kompletní. V zátoce loď a nedaleko ní piráti. Bude to boj na život a na smrt ve smyslu hry „maršál a špión“. Super hra, jak později všichni tvrdili, akorát vysvětlení pravidel mi dalo zabrat. Pro neznalé: dvě skupiny mají mezi sebou rozlosované nebo určené hodnosti, přičemž bomba může útočit jen na kapitána, kapitán na všechny kromě bomby, plavčík jen na bombu atd. Během 6 minut každá skupina se snaží dotekem vyřadit, co nejvíce členů z druhé skupiny (pokud možno všechny) a zároveň chránit sebe. Často používaná strategie je vylákat kapitána, utíkat před ním k úkrytu, kde čeká bomba, aby ho vyřídila. Hraje-li se to ve členitém prostoru a větším počtu lidí je to úžasné. Loď jsme získali. Návštěva Kanady se sice nekoná, ale alespoň se dostaneme domů. Krtci (bez Jany) s Lukášem a Davidem (na Janě kole) nás po obědě opustili a vydali se zpět směr Plzeň, aby ještě za světla byli doma. My jsme si ještě chvilku zahráli několik drobných her, vzpomínám si na komáry, psaní slov tělem a pinpong, a pak také vyrazili, pro změnu na autobus. Účast a body: Míša 46.5 bodů, Terka 56.5, Kája 42.5, Aneta 50, Marek 57.5, Jana 26, Zuzka 30.5, Pája 36, Martin 32.5, Darzí 49.5, Pejťa 23.5, Koště 43, Lukáš 32.5, Pepík, Milan
Západočeské Jamboree bez hranic 28. - 30. dne měsíce trávy a 1. dne měsíce sazenic, zapsal Milan ml. Čtvrtek Západočeské Jamboree 05 bylo opět v Plzni, tentokrát na Bolevci, tedy v kempu OSTENDE, který byl díky rybníku Bolevci ideální místo jak pro hlavní hru, tak i pro všechny stany. Ve čtvrtek jsme měli sraz v 14.30 u naší klubovny, kde nás měl odvést Lochness do kempu. V 15.00 jsme přijeli a Lochness nás odved k Hejkalovi (to byl velitel naší skupiny - tedy nás Káńat a některých ze Šipky), tak jsme šli do kempu, kde jsme asi tak půl hodiny čekali, než nás zaregistroval. Potom jsme šli pro stany a začali jsme stavět. Po půl hodině (16.45) jsme šli na večeři (bylo kuře), asi do 18.00 byla celkově večeře snězena, tedy všichni najedeni. V 19.00 nástup a potom hlavní hra. Všichni byli rozděleni do 4 barev plzeňského znaku, tedy bílá (my), žlutý, zelení a červení. Na hlavní hru jsme šli na pláž asi tři sta metrů daleko od kempu. Tam jsme se seřadili podle barev a promluvil ke každé armádě její generál (náš byl br. Bumerang, žlutých byla st. Kačaba, zelených br. Šouvit a červených st. Verča), potom k nám promluvil Montek a k pr avidlům hry. Cílem hry bylo postavit město. 3
Vlčata světlušky nosili k činovníkovi papírky, na kterých byl nápis: kámen, jíl a dřevo. Skauti a skautky museli chytat vlčata a světlušky a brát jim ty papíry. Roveři a rangers brali lístky vlčatům, světluškám, skautům a skautkám. Bojovalo se o část znaku červenou, kdyby červení vyhráli, tak by nedostali 40 bodů za první místo, ale rovnou 80 bodů. Naštěstí nevyhráli, vyhráli jsme my bílí. Potom jsme šli zpět do kempu, kde jsme si mohli vybrat, buď jít na pláž, kde byl koncert, nebo zůstat v kempu a dívat se na film. Film se jmenoval Senza cavallini. Film skončil kolem 22.00, to už šli vlčata a světlušky spát. Skauti a skautky měli večerku až ve 23.00. Pátek Byl budíček v 7.00, potom rozcvička a snídaně (k snídani byly pomazánky). Dojedlo se kolem 8.30, potom jsme šli na pláž na velkou hru. Tentokrát se hrálo o zelenou část znaku. Úkolem bylo, že se spojily dva týmy, my bílí jsme byli s červenýma a žlutí se zelenýma a ty týmy musely jeden z nich běžet s jídlem a ten druhý to jídlo musel přinést k činovníkovi a ty ostatní týmy ho musely nést zpátky na start a dát ho činovníkům. Po půl hodině se to prostřídalo tak, že jsme museli my hlídat, aby se tam nedostaly ostatní týmy, udělali jsme s červenýma obrovskou rolnici, takovou že za celou hru jich prošlo max. deset. Zase jsme vyhráli. Taky jsme vyhráli o největšího čuníka (protože po nás ze čtvrtka zbylo nejvíc papírových koulí . Potom jsme šli na soutěž v kreslení. Potom byl oběd a potom od tří byla soutěž, bitva o vlajky, kam jsme šli já a Petr, ale hned ze začátku Petr nedával pozor, napálil to do stromu, tak ho vedoucí odvedli na ošetřovnu a bitva začala. Museli jsme získat co nejvíc vlajek z soupeřova území, ale když jsi tam byl, mohli tě chytit a dát do vězení a čekat, dokud nás někdo neosvobodí. V našem případě jich zbylo hodně málo na osvobození, a tak jsme se spojili proti žlutým a zeleným. Tentokrát ve vězení jsme byli asi 4 bílí a hodně červených. Mezitím bílí brali vlajky ostatním týmům a to taky způsobilo, že jsme zase vyhráli. Po bitvě, která trvala 2 hodiny, bylo tedy půl páté a to už bylo volno a pak večeře, tentokrát byl guláš. Potom byl nástup a diskotéka, která skončila v deset, protože museli světlušky a vlčata spát. My jsme taky usnuli brzo a to bylo dobře, protože jsme museli v sobotu vstávat v 6.00, abychom se vydali na vlak, který nás měl odvézt na chodské náměstí, kde jsme měli jít průvod na náměstí Republiky. Sobota Budíček byl v šest hodin, abychom šli na vlak. Nasnídali jsme se (byly košíčky) a potom jsme se převlíkli do krojů a šli na vlak. Vlak jel z Bolevce a přijeli jsme v půl desáté, potom jsme asi půl hodiny čekali a potom vyrazili. Po chvíli si nějaký Němec zastavil Marka a vyfotil si ho. Tak jsme šli na náměstí Republiky, kde byl asi 15 minutový nástup, děkování různým lidem a potom další část velké hry, tentokrát pro žluté by byly body navíc, tak jsme se spojili s červenými a museli jsme vybíhat z koutů rohů, v každém byl jeden tým. Nejdřív běželi roveři a rangers, potom my skauti a nakonec světlušky a vlčata. Museli jsme se spojit vždy bílá, červená, bílá. To jsme 4
prohráli. Okolo dvanácté jsme měli rozchod na dvě hodiny, to jsme mohli jít hrát různé hry atd. Po dvou hodinách si nás vyzvedl Hejkal a jeli jsme do Ostende. To byly tři hodiny odpoledne. Pak byly další hry a večeře. Pak byla hlavní hra, tentokrát s plusem pro nás bílé. To jsme vyhráli. A taky byl slavnostní oheň, který se rozhořel ze čtyř pochodní našich generálů, kteří odpluli loďkami do středu jezera, kde zapálili hlavní oheň. A pak přišla skupina Havrani, kteří předváděli kousky s ohněm, jako točení s hořícími tenisáky atd. To skončilo v deset hodin a šli jsme spát, poněvadž jsme byli unaveni z celého dne. Neděle Budíček jako vždy v 7.00, snídaně byla tentokrát pomazánka a košíček. Potom jsme šli na hlavní hru na konečnou. Část znaku anděla s křídly. Úkolem bylo najít kartičky s čísly a písmeny, kterými jsme museli založit první plzeňskou knihu. To jsme vyhráli. Potom jsme měli do oběda volno, najedli jsme se a poslední nástup našeho západočeského jamboree 2005 v Plzni. Proběhlo vyhodnocení všeho, z čehož jsme vyšli jako vítězové. Rozdání stuh na vlajky a pár slov závěrem, poděkování členům service teamu (myslím) a rozchod, sbalit věci, uklidit stany, to jsme měli všichni, až na méně zkušené členy Šipky tedy na: Dominika, Richarda a Edu. Jim to tedy trvalo asi o půl hodiny dýl. Pak ještě nějaké fotky, interview se Zakem. Od nás měl tu čest Petr. Pak jsme si vzali batohy, pomohli Markovi vstát (měl toho asi hodně, zvlášť těch salámů). Pak nás Milan odvezl domů. Takže dalšímu jamboree nazdar. Jamboree bez hranic – skrytým pohledem (Pejti) Jak už si někteří všimli, každé tři roky pořádá oblast Bílého orla Západočeské Jamboree. Po měsících příprav, shánění míst, grantů, lidí a dvou brigádkách na Ostende se 27.4. mohlo naplno rozjet to další. Sraz pro Service-team byl v 16:00 na místě, ale mnoho brášků a sestřiček se snažilo už od rána. Až do večera jsme se z břehu Boleváku snažili udělat tábořiště. Pomocí hangárů, přístřešků, stanů, podsaďáků, stožárů, Johny servis záchodků (letos nebyly Toi-Toi), lodí, brány, místního rozhlasu, zasíťování a připojení počítačů, postavení pódií a hlavně příjemně pracovní a rodinné nálady. Večer (překvapivě nijak pozdě) došlo na večeři a po ní jsme převážně volnili. Skupina, která se (už skoro po tmě a určitě do tmy) sešla v jídelně, si zahrála několik uvolňovacích her a pak jsme se raději rozprchávali do nocležišť. Naše bylo vtipné, jelikož servisáci dostali červený americký stany (znáte je z nejméně z posledního Jamba), ale rozhodně v nich nebylo sucho. Bazének na dně převyšoval i smrádek na zastrčeném servis-tábořišti. Noc byla opravdu vášnivá, nikoli však suchá. Po snídani byly dodělávací práce, vše muselo být do 12 OK, pak kontrola, oběd a od 14 otevření. Klaplo to. Ostatní znají i účastníci. Program střídal program, válečné porady vojsk, bitvy, hrátky, papání, několik nástupů, bouřlivé večery (koncerty, diskotéka s Vejvoďákem, slavnostní oheň, ohňová show, …). Celou akci pro 1314 účastníků koordinoval štáb a číselně 147 Serviceteamáků. Jenže s těmi servisáky to nebylo až tak. Na porady chodilo tak 30 lidí. Organizace z pohledu TIC (tiskového a informačního centra): když se porovnají požadavky procházející vysílačkou a hlášení vycházející z rozhlasu, bylo občas servisáků na různých místech opravdu málo, ne-li žádní, a nebylo možno je sehnat. Není potom co se divit, že když se na shromaždišti sejde 200 hráčů a není nikdo, kdo by je koordinoval, nastane zmatek a odpovědná osoba se rozčiluje 5
nad neschopností service-teamáků. Jenže nejméně třetina servisáků se opravdu bezmezně snažila. Bohužel se stávalo, že než člověk došel na místo, kde ho potřebovali, někdo ho předběhl. A některá místa byla opravdu dost z ruky (třeba z pláže k registraci apod.). Nebo na místě čekal, člověk, co jej sháněl, běhal kolem, ale neřekl, co má dělat. Tak odešel. Úkolování servisu by se mělo zařídit nějak jinak. Budeme bádat. Co účastník třeba neví:
Štáb a service-team, se během akce opravdu příliš nevyspal. Program se dodělával někdy dlouho do noci a posléze připravoval od brzkého rána. Strava na celý den se rozdělovala taktéž od pěti, šesti hodin. Úklid pláže po hrách se protahoval za večerku… Můžete závidět, že přípravný team nemá večerku, ale nemá ani budíček. Musí vstát tak brzo, jak je třeba. (A to je opravdu brzo…) Během průvodu a aktivit kolem náměstí proběhla „párty“ v Měšťanské besedě. Byli zde významní lidé, bratři, sestry, politici. I paní Buzková a pan Svoboda byli ohlášeni, účast potvrdili, měli připravený (jako všichni zde) VIP upomínkový (a propagační – za skauting, Jamboree a Plzeň – dle toho, pro koho byl) balíček, ale bohužel. Zúčastnila se i výprava z Německa a vozíčkář.
CD z fotkami a časopis KŠŘ (Krajem šesti řek – vydává krajská rada Junáka) se pro vás připravovaly od páteční noci a pálily a tiskly od sobotní noci do nedělního dopoledne. Poděkujte obětavým klukům v TIC!! Poznámky: -
Účastníci jamboree ze Zálesáka – Petr, Marek, Milan. Ještě měla pobýt Aneta, ale nějak nastydla nebo co. Service team z našeho oddílu tvořili – Koště, Méďa, Darzí (coby dělný lid), Pejťa (naše tisková) trvale a občas i Lukáš (třeba to vydávání jídla jak mu šlo). Chvilkoví „čumilové“ – Lochness, Milan.
Čarodějnice 7. dne měsíce sazenic, zapsal Milan (s pomocí poznámek Pejti) Letošní Čarodějnice byly kvůli západočeskému jamboree zase o týden odsunuty. Aspoň místo, Krkavec, se nemění. Všichni aktivní i neaktivní čarodějové a čarodějky vyrazili ráno od konečné čtyřky známým směrem ke Krkavci, až narazili na skřítky Všechnovíma a Nicnevíma (Méďa a Koště v kostýmech), kteří je provázeli další cestou. Letošní plán byl trochu jiný než v dřívějších letech. Místo toho, abychom dorazili do známého údolí a v jeho okolí pak plnili úkoly a hráli, letos se větší část odehrála cestou do dalekých čarodějných končin. Během dlouhého putování lesy cestami i necestami jsme sestřelovali balónek se zprávou, pověšený na stromě („čirou náhodou“ jsme s sebou měli prak), prohledávali jezírko s leknínem bez leknínu (kolik chaosu se dá vnést zprávou do myslí hledačů), potkali skřítky Nicnevim a Všechnovim hledali lžíci jednoho z bratrů skřítků v dračím území, sbírali magický prášek, který dokáže na chvíli zmrazit řeku, takže se po ní dá přejít, sbírali magické borůvky pro druhého hladového skřítka, chvíli si házeli s létajícím talířem až jsme konečně dorazili k velkému rybníku. U něj jsme se chvíli zdrželi. Bylo třeba lenošit, 6
pobíhat kolem, ale také dostat se ke zprávě nad vodou (visela na provázku nataženém mezi břehy), což jsme zvládli, podstoupit každoroční let na košťatech (skrz provázkové bludiště a pak dál překážkovým terénem kolem rybníka) a nakonec jsme ještě vsázeli na nejrychlejšího proplétače (tedy toho, kdo kličkoval s kládou na ramenou po určené dráze mezi stromy, aniž by se jich směl dotknout). Zajímavost? Pavel dostal tulivou k Zuzce. A Zuzka? Přežila to, překvapivě. Další cesta nás dovedla ke Stromu vševědoucímu (po cestě se nám ztratil Nicnevim a, jak jinak, napřed ho bylo nutné najít, aby Všechnovim nepřišel o bráchu). U stromu jsme luštili hádanky a hledali pomocí plánku různé věci (starodávné nůžky, kniha kouzel, srp na léčivé byliny, létající koště a urnu s ostatky šéfky Migrény), které byly zakopány v zemi. Hledání bylo trochu problémové, protože některé udané směry drobátko nesouhlasily, a tak nakonec musela přikvačit jedna z čarodějnic, aby nám ty směry trochu ujasnila. Byla to nepříjemná komplikace, ale přežili jsme ji. To víte, co chcete od čarodějnic, mají to všechno tak nějak pomotané. Se všema nalezenýma věcma jsme dorazili do známého údolí, kde se na skále objevila rituálem oživená Migréna. Něco nám vykládala, ale my dole byli dost nahluchlí. Nakonec sešla dolů a mohl začít (připravený) oslavný oheň. Bohužel, bez kytary, Liman nějak nedorazil, a taky bez hodnocení čarodějnických obleků, které sice byly v zadání, ale buď nikdo neumí číst nebo se nechtěl obtěžovat. Kdo ví. Jediný Jindra měl oblek i čepici. Ostatní s námi nehrajou? Oheň dohořel a my vyrazili na pouť do světa obyčejných lidí, večeří od maminek a dalších podivností. Cestou zpět jsme trochu zmokli, ale myslím, že to na kráse dnešního dne příliš neubralo. Účast: Martin, Pája, Zuzka, Pavel, Jindra, Aneta, Méďa, Koště, Darzí, Pejťa, Pepík, Milan Smrček, Mýval, Bína, Uzlinka, Eda s bráchou.
Brigáda u Edity 8. dne měsíce sazenic, zapsal Milan Někteří z nás zřejmě ještě přemýšleli, co si počít s volnou nedělí, a usoudili, že chtějí pracovat. No, ono to ve skutečnosti bylo tak, že Edita nás delší dobu uháněla, že by potřebovala odvést na jejích latifundiích v České Bříze nějaké práce, že určitě potřebujeme nějaký peníz, že nám to tak pěkně jde, že ty keříky sázíme líp než ona (takové přiznání je u ní nečekané) a ještě nějaká další hesla, a tak jsme nakonec v našem dost našlapaném programu kývli. Abychom se nezatěžovali problémy s jízdním řádem a také v prvních představách o počtu pracujících jsme pro dopravu zvolili dvě auta. Nakonec nás jelo jen šest (včetně nečekaně přišlé Přesličky, které tímto děkujeme z plna srdce). A práce? Holky se hrabaly v hlíně, tu něco zasadit, tu něco vyplít, prostě ty zodpovědné práce, které by mužská část určitě odflákla. „Muži“vystěhovávali binec mimo zahradu, rovnali je na hromádky, přebírali „dřívka“, které se ještě hodí a které se bude pálit a to nejkrásnější – čistili svah na domem, aby na něj byl „hezčí pohled“. Co to znamenalo? Rovnat rozřezané kusy stromů, které před časem položila vichřice, do úhledných řad v určených dolících ve svahu a zakrývat úhlednými, ne příliš 7
vyčnívajícími hromádkami větví. Taky se vám to zdá nesmyslné? Aspoň náš nejstarší kvůli tomu dost prskal. Ale pravda je, že „náš zákazník, náš pán“. Chtějí to tak a platí za to? Mají to mít. Do našich prací občas zapršelo, takže jsme využili pohostinství a sucha místní „vinárny“ (bez vína). Nakonec ale byla práce hotova a protože ještě nebylo moc pozdě, cestou zpátky jsme se zastavili v Senci v místní vyhlášené cukrárně pustit trochu žilou našim peněženkám. Kdo tam nikdy nebyl, přišel o hodně. Přívětivost personálu se sice postupem doby nějak snižuje, ale to žaludku nevadí. A tak jsme tuhle neděli unavili tělo a potěšili žaludky. Předpokládáme, že jsme v České Bříze nebyli naposled. Přidá se příště i někdo jiný? Účast: Pejťa, Přeslička, Méďa, Pepík, Lochness, Milan
Výprava do westernového městečka Halter Valley 11. dne měsíce růží, zapsala Pejťa Kolem čtvrt na osm jsme se sešli u Luny a společně se vydali na nádraží. Cestou nás v trolejbusu pochválil jeden pán, že prý jsme moc šikovné děti – nekřičíme a pouštíme lidi sednout. Koupili jsme společnou jízdenku do Chlumčan - zastávky a ve složení Jindra, Pavel, Kája, Robert, Míša a Fífa + Lochness s Pejťou, jsme z vláčku pozorovali začínající déšť. Vystoupili jsme a na mapě jsme si ukázali, kam se máme dostat. Několikrát jsme se rozešli, tam vždy tak po padesáti metrech se otočili a šli přesně naproti. Po dalších a dalších otočeních jsme přeci jen zvolili cestu. Bude to opačně, než jsme vyrazili úplně prvně. Cestou do mírného kopce jsme se popoháněli a pozorovali valící se mračna. U cedule Chlumčany jsme se skloněni nad mapou rozhodli pro návrat na nádraží. Další sezení u mapy prokázalo, že cesta opačná té, která vede do Chlumčan, by měla být správná. A opravdu. Za zatáčkou jsme se ještě vyškrábali do kopce, abychom nešli pořád po silnici. Minuli jsme několik pneumatik, louží a podivné kolečko opálených stromů se seschlými (ale neopálenými) diviznami. Nastříhali a rozdělili si papírky ke hře zakázaná slova (ano, jo, už, cesta, papírek) a sešli blíže kaolínovému lomu. Tam jsme se pěkně vyblbli! Kvůli dešti a jistému časovému posunu jsme sice nepokoušeli slézat pískovou stěnu za podpory lana, ale i úplně kulaté bílé kamínky nalezené Kájou stály za to! Mapa nám stále moc neříkala, ale okolo kaolínového jezera jsme prošli bez úhony. Obešli jsme vyvezené dlaždice a po silnici se dali konečně k Dnešicím. I tam jsme u kostela zvolili cestu příliš vlevo, avšak vrátili jsme se rychle. Halter Valley se svým dnešním dětským dnem už na nás čekalo. Proběhli jsme co se dalo, zkusili, kde nebyla velká fronta. Šťastlivci se zde i nakrmili a zakoupili indiánské náramky a přívěšky. Tentokrát jsme zvolili Přeštice - zastávku. Byla trošku blíž a naše tempo dokázalo i nějaké to volno na zastávce, kterou s námi obývali i kluci z jiného plzeňského oddílu. Vyzkoušeli jsme pár hříček s provázky a hry zkracující čekání (schovka, cukr, káva, …). Dokonce jsme se naučili i to, že na kolejích 8
jezdí vlaky. Naskládali jsme se na sedadlo a rázem jakoby nás pustili ze ZOO. Teď by nás, bohužel, nikdo nepochválil. V Plzni jsme ještě potkali Milana, který pro nás měl kartičky do alba a vyrazili šestnáctkou zpět na Bory. Nesmíme zapomenout, že tuto sobotu jsme nezažili žádný velký nepovedený kousek. Snad až na Jindrovu nezavřenou láhev…☺
Stavba tábora 25. dne měsíce růží, zapsal Milan Jako obvykle týden před táborem probíhá čilý stavební ruch. Je třeba vykopat latriny, odpadovku, vsakovačku, připravit klády na vázané stavby, stožáry, špalky na dřevo i sekeru u stožáru, dovysekat v trávě cestičky apod. Při takových činnostech uvítáme vedle účasti co největšího počtu členů oddílu i účast ochotných rodičů. Bohužel, ne vždy se sejdeme v hojném počtu. Letos nás nebylo ani málo, ale ani zrovna moc. Počasí bylo celkem přiměřeně teplé a suché, louka dopředu posekaná, takže jsme po zhruba šesti hodinách práce mohli naskákat do svých dopravních prostředků, zrušit dočasné parkoviště na táborové louce a vyrazit domů. Vše potřebné bylo uděláno, a tak jsme se rozprchli. Děkujeme za účast a odvedenou práci Janě, Martinovi, Jindrovo tátovi, Míši tátovi (a jeho sekačce), zasloužilému a zkušenému mistrovi výkopových prací Kudovi nejstaršímu, Koštěti, Méďovi, Pejtě, Darzí, Lochnessovi, Pepíkovi a … (přece si nebudu sám děkovat, ne? Neee, děkujeme, Milane).
Letní tábor – Základna Atlantis 1. – 17. dne měsíce bouří, z poznámek zapsal Milan Přišel červenec a s ním osmnáctý tábor oddílu Zálesák (takže co do táborů jsme už taky plnoletí). Jeden z těch „rodinnějších“, jak už se nám v posledních letech stává. Po loňském úspěchu táborové hry na téma televizního seriálu Star Gate (Hvězdná brána) jsme zkusili pokračování Star Gate Atlantis. Pro připomenutí dění tábora uvedeme krátké denní zápisky: Pátek 1.7. Mezi jednou a druhou se sešli nakladatelé na garáži (Milan, Mirka, Digi a Darzí) a u Edity (Koště, Pája, Jana, Vlnka). Náklaďák přijel s velkým zpožděním, takže jsme vše vykládali v Lelově až v sedm večer. Kromě autocestovatelů dorazili ještě Pejťa, Sissi, Petr, Marek, Zuzka a Aneta. A taky Lochness. Postavili jsme 6 dřevěných a 4 kovovoplachtové stany, zprovoznili umýrváku, ohradili latríny a dívčí tým (Pejťa, Darzí, Aneta) dokončil kozu na dřevo. K večeru dorazil ještě Mirky bratránek Libor. Sobota 2.7. Druhý pracovní den jsme postavili dvě týpí, kuchyňojídelnu a pokusili se neúspěšně postavit Zubříka. Pro neznalé: je to takový stan podobající se týpí, ale staví se na méně tyčí. Jenže to 9
neznamená, že je stavba jednodušší. Měli jsme návod a Digiho s Vlnkou, kteří už Zubříka jednou stavěli, ale přes to všechno naše snaha selhala. Nakonec jsme to zdali a postavili místo něj jako obvykle zásobní týpí. Nesmíme zapomenout, že kamna z cihel a malty vytvořil tým pod vedením Jany. Překvapivě dobře, spokojenost s nima vládla celý tábor. Z davů dorazila Mirky kamarádka Martina a velký stavitel Hurvínek (na tu vázanou kuchňojídelnu) a na otočku David. Také přijel Míši otec s motorovou pilou dořezat potřebné klády (a udělal nám skvělé lavičky rozříznutím polen podélně). Neděle 3.7. Poslední „víkendový“ den dorazilo 6 rysů s Pepíkem a balíkem povlaků na molitany do stanů. Krtci jim vyrazili naproti pro batohy, ale trochu se přecenili a nakonec byli ještě rádi za Milanovo auto (do kterého se někteří lumpové snažili narvat každou maličkost, aby si náhodou nemuseli něco nést). Spáchali jsme kůl na lesbal, stožáry a špalek na sekeru a seznámili nováčky s táborem, táborovým řádem, táborovou hrou, rozdali identifikační karty a podepsali kolektivní smlouvu s velením Star Gatu. Vznikají týmy Alfa (Petr, Robert, Kája, Jindra, Míša), Bravo (Aneta, Marek, Fífa, Pavel) a Charlie (Jana, Zuzka, Pája, Martin). Naše drahé Poštolky se stávají týmem Aborigines (neboli domorodců). Opustili nás pomocníci Vlnka, Digi, Libor a Sissi. Pondělí 4.7. Dobudovávalo se. Tým Bravo oznamovatel, Charlie boys hřiště a branky. Přitom se ukázalo, že Krtci si vybudovali zajímavý pracovní systém. Pája s Martinem se po dni střídali v tom, kdo je inženýr a kdo dělník. Zato holky byly trvale buržoazie. Paradoxně kluci neprotestovali a byli ochotni dokonce za prohřešivší se slečny si i jejich hříchy např. oddřepovat (tedy ten, kdo byl zrovna dělník). Jo, tým Alfa byl ve službě, takže jeho práce byla obstarat dřevo. V průběhu dne jsme smontovali hvězdnou bránu a usadili na známé místo za kuchyní, rozdali našívací státní vlaječky, postavili „mycí“ týpí, pokračovali na budování kuchyně a jídelny (stoly, lavičky), asi 3x se koupali (teplota ve stínu se pohybovala těsně nad třicítkou). Začala táborovka pomáháním dr. Jacksonovi a Beckettovi, luštěním starých svitků a hledáním antického genu. Plánovaný průchod hvězdnou bránou na základnu Atlantis (v galaxii Pegasus) byl odložen na další den. Tak alespoň máme čas přípravit puddle jumpery (malé kosmické lodi Antiků, v našem provedení v podstatě žebřík, v kterém se běhalo). Opustila nás Martina. Každý z nás si konečně našil na modré tričko tištěnou vlaječku své státní příslušnosti (naše výprava a vědecké týmy na základně Atlantis byly hóóódně mezinárodní a doslova z celého světa, jak se snadno každý může přesvědčit pobíháním prstem po glóbusu), tedy: Jindra – Německo, Pavel – Anglie, Kája – ČR, Robert – ČR, Míša – Německo, Fífa – Německo, Marek – ČR, Aneta – Kiribati, Petr – Jemen, Darzí – Kanada, Pája – Uganda, Zuzka – ČR, Jana – Francie, Martin – Rusko, Pejťa – Tonga, Koště – Jamajka, Méďa – Japonsko, Mirka – Švýcarsko, Lenka – Turecko, Pepík – Irsko, Lochness – Skotsko, Milan – Sikkim (v seznamu měl být ještě Lukáš – Švédsko, ale opatřil si zápal plic, takže, bohužel, strávil tábor v nemocnici) Úterý 5.7. Prší a prší, teplota padá až na 11 stupňů. Po nechtěných vedrech předchozích dnů opačný extrém. Jsme zavřeni v jídelně a 10
čekáme, až kapky přestanou bušit do země. Zatloukáme hřebíky na počet ran, zasekáváme sekeru na střed špalku, hrajeme hutututu, pácháme dřepy, na pořad dne přichází i mafie. Jana se Zuzkou dostávají kartičku Ferdy Mravence za péči o Pavla. Zajímavost? Kolem třetí hodiny ranní projel tábořištěm gazík. Nikdo neví, odkud se vzal, kam zmizel, kdo to byl, už jsme ho, naštěstí, nikdy neviděli. Ale dobrý pocit jsme z toho neměli. Odpoledne jsme se konečně vydali na Atlantis. Ale dlouho jsme tam nepobyli. Po uskutečnění základního průzkumu základny a samozřejmě nakreslení plánku, kde co mají (laboratoř, hangár, …), jsme se urychleni vypravili na Athosii, abychom tam ve spolupráci s domorodci pátrali po energetickém zdroji, bez kterého by Atlantis, jak jsme se mylně domnívali, nepřežila následujících 12 hodin). Mirka, coby Teyla, vůdkyně domorodých lidí, vypadala, že tahle část hry se ji zamlouvala. Středa 6.7. Tento den byl trochu rozdělený. Po drobných přípravách šli Aborigines s Mirkou a Charlie na „wafli“. To byl krycí název pro osmihodinový pobyt na stromě. Taková zajímavá zkouška omezených možností. Ostatní zatím hráli letadla v mlze, slepého náčelníka, seber šátek, buldoky a konzervy, lesbal, sportovní víceboj, Kájovo hokej jako hru k jeho státní příslušnosti a menší stopovačku. Po obědě bylo také nějaké to koupání, při kterém Jindra uklouzl na kameni a zahučel do tůně tak, že ho Pepík musel vytáhnout. Byla hluboká, potvora. Jindra už si pak dával větší pozor. Navštívili nás kamarádi Káča, Plamen a Wohnivec, opustil nás Hurvínek. Vyskytla se nespokojenost se službou týmu Bravo, zvláště jedné slečny, která byla pořád někde jinde, než měla být. Čtvrtek 7.7. První setkání s nepřítelem – Wraithy (jsou to takoví rychle regenerující se potvory) na planetě, kam jediná cesta byla z vesmíru v puddle jumperu. Proběhly hry ke státům v podání Anety (fotbal lidožroutů proti lidem), Jany (požírání sýrů) a Darzí a další úkoly táborovky (boje s puddle jumpery a hledání krystalů). Hledání krystalů bylo trochu zvláštní, protože k němu byly použité vysílače a přijímače pro radiový orientační běh. Přesto byly krystaly nalezeny. Táborovka se začala zjednodušovat, aby ji mladší členové pochopili. Pro starší tím mohla trochu ztratit kouzlo, ale nedalo se nic dělat. Za množící se „ztráty a nálezy“, které pachatele příliš nevzrušovaly, bylo zavedeno 20 dřepů za věc. Někdo určitě během tábora šel do stovek a stovek dřepů. Večer nás opustila Zuzka, která vyrážela s rodinou k móři. Pátek 8.7. Od rána opět pršelo. Málo, ale vytrvale a tudíž o nervy. Pepík řídil v týpku další díl táborovky (konstruovali jsme atomovku k použití proti Wraithům), hrála se mafie a drobné hry (pexeso apod.), v pauzách deště přehazka, polínkový víceboj Pavla a Lochnesse. Konečně jsme taky dodělali šmajchl, tedy stůl a lavičky do něj, které nás zas až tak netrápili, a proto … Znáte to, když nemusím, tak to má čas. Jenom Mirka furt brblala. Při lavičkách Pepík, Lochness a Koště soutěžili na čas v zatloukání kůlů na ně. Vybrali si tak dlouhé kůly, že na konci tábora, samozřejmě, nešly ven. Jsou 11
to gumídci. Kromě šmajchlu jsme taky museli vyrobit novou ledničku, protože z té v potoce nám kdosi ukradl 20 krabiček Perel. K čemu je mu 10 kg pseudomásla, to fakt nevím. Snad se tím udávil. Odpoledne jsme pronikali do Wraithské lodi, abychom tam umístili vyrobenou bombu. V jedné z místností lodě, kterou bylo třeba projít, se nikdo nesměl dotknout země žádnou částí těla, šlápnout se mohlo jen na izolační kotouče, přičemž každá skupina měla k dispozici jen o jeden více kotoučů než bylo jejich členů. Krtci vyhráli kartičku Wraithky (hahaha). K večeru přijel Méďa a Lenka a proběhl seznamovací oheň (ohnivák Méďa, chrastí Rysové, fagule Káňata, hranice Krtci) s vyhodnocení školního roku a písničkami hudební skupiny trampské osady Robertovo otce. Sobota 9.7. Zaspala nám noční hlídka! Jeden Rys vzbudil druhého, ale nepočkal, až vyleze ze stanu (základní pravidlo hlídek) a šel si lehnout. A ten druhý kupodivu nevylezl. Celý den kupodivu ani nekáplo. Hrála se čísla v lese (hledání do spirály, další úkol táborovky), dělaly luky a sítě, lovily ryby nad jezem, stopoval a lovil jelen, soutěžilo v přenášení brambor a pak „Němci“ připravili pití tupláků (2 sběračky čaje) na čas. Tahle soutěž pak odstartovala „ligu magorů“, kde Pepík, Jana a další cvoci soutěžili až do konce tábora ve všem možném (pití čaje brčkem ve visu hlavou dolů, snězení cibule na čas a další nesmysly). Pro Rysy byla udělána malá stezka odvahy. Bylo zajímavé sledovat, jak se kdo bojí. Někdo vyrazil bez problémů, někdo se opatrně rozhlížel, někdo se dokonce tvářil, že sám nepůjde, a musel dostat doprovod. Neděle 10.7. Přišel den velkého mytí a většího volna. Vyvrcholila stýskací krize Rysů. Tři z nich měli takové smutné oči, že jsme probrali situaci s nima v partě i s rodičema a radši je pustili domů. Včetně těch, kterým se zas až tak moc nechtělo (Kája a Pavel), jenže … Hráli se lodě a orchideje a dělal se pudink a … Večer odjel Méďa (prý pracovat) a Mirka (prý se učit anglicky). Pondělí 11.7. Počasí pořád proměnlivé. Objevily se pokusy o mrtvoly. Martin si opatřil dočasnou horečku, Jana a Marek přehnaly soutěžení v lize magorů. Pilo se 5 sběraček čaje (vyhrál Pája za 8 vteřin) a jejich žaludky s tím měly chvíli problém. Kromě drobných radostí jako obstarávání vody a dřeva do kuchyně (toho jsme opatřili tolik, že do konce tábora jsme se o něj už nemuseli moc starat a vlastně ještě zbylo), hry Bang a ringa se vyzvedávala atomová bomba (po odjezdu Rysů jsme si řekli, že ti starší snesou nějaké úkoly, které budou na první pohled třeba i neřešitelné a budou vyžadovat přemýšlení a spolupráci). Šlo o 12
fotbalový míč v kbelíku, postavený uprostřed lanového kruhu o průměru asi 10 metrů (v řídkém lese za stany). Úkolem bylo pomocí čehokoliv, co se tváří jako lano, provázek apod. dostat bombu ven ze zaminovaného území, aniž by se kdokoliv a jakýkoliv provázek uvnitř území dotkl země nebo stromu. Kdyby šlo o skutečnost, byli bychom několikrát mrtvi. Nakonec vznikla jakási varianta provazové lávky a z ní Jana ve spolupráci s Anetou uspěly a bombu získaly. Odpoledne se pak hráli „manažeři“. Ze zadaného úkolu inženýr skupiny vytvořil plánek a manažer ho slovně popsal slepému dělníkovi, který věc (čtyřboký seseknutý jehlan) vytvořil. Svazovat poslepu klacíky do takového tvaru opravdu není jednoduché. K večeru si pak ještě Krtci a Darzí nakreslili kousky map, které pak (až na stále ještě lehce chorého Martina) použili při nočním vývozu. Pája skončil u Losiny, Jana s Darzí u Chalup. Nakonec naštěstí všichni tři v táboře, i když jejich mapy nebyly žádný zázrak. Úterý 12.7. Přijela Pepíkovo kamarádka Martina (alias Mora), čímž začala další vlna návštěv. Po ní dorazil ještě Falcon (taky Pepíkovo známej, přijel z Plas na kole a všechny fascinoval svejma moudrama a proslovama, jak dlouho už nebyl u kosmetičky) a Gigi (pro změnu Jany kamarádka). Hrála se robotika (řízení 2 „robotů“, kteří se měli rozejít a sejít, současné řízení 2 lidí dělalo leckomu potíže), horolezecký fotbal (spoluhráči navázáni na laně), psychotesty s hostama (tedy Falconem) apod. Do TH se stavěla svatyně (přístřešek v lese), do které pak šli provokující Krtci (alias Myoni) spát. Kdyby pršelo, tak nedopadli nejlíp, ale měli štěstí. Byl zadán další netradiční úkol, zjištění druhů koření čichem, když koření bylo v pytlíčcích zavěšených na laně, nataženém asi 5 m nad zemí mezi stromy. Stromů ani lana se nikdo nesměl dotknout. Pracovalo se ve 2 skupinách. Skupina s Koštětem (a Káňaty a …) si vytvořila trojnohu, na ni pověsila lano se smyčkama a to se ukázalo jako použitelné řešení (až na úspěšnost při čichání). Druhá skupina (Myoni s Falconem apod.) pořád jenom teoretizovala, pak se pokoušela o výrobu jakéhosi žebříku (tedy Falcon tvořil, Myoni je postávali a kupodivu se ani nestyděli), ale nestihli ho, takže úkol nesplnili vůbec. Liga magorů soutěžila v pití čaje brčkem zavěšeni v podkolení na hrazdě, což také není jednoduché (např. Aneta se chvíli tvářila, že se možná utopila). Středa 13.7. Den začal ve znamení odchodu na dvoudeňák. Káňata s Pepíkem, Morou a Falconem šla po trase Jivjany – podél potoka Hořina – Lisov – Lelov, Krtci s Lochnessem a Gigi po trase Křížový vrch – westernové městečko Halter Valley u Dnešic – Soběkury (kde donesli Rudovi nám z dřívějších táborů přebývající uhlí) – Lelov a Poštolky po trase Buková – proti proudu Merklínky – Netřeb – Osvračín a odtud vlakem zpět do Stoda. Poštolky měli komplikovanou situaci. Vzhledem ke svému sociálnímu cítění jsme jim dali možnost prožít si omezení na vlastní kůži, a tak celou cestu (s vyjímkou nočního času) byl vždy jeden z nich slepý a jeden jednoruký). Nezdálo se, že by něco takového chtěli prožívat stále. Takže všichni odešli, v táboře zbyl jen Milan s Lenkou.
13
Čtvrtek 14.7. V průběhu dne se různě trousily vracející se skupiny. A taky nás opustili všichni tři návštěvníci (plus Darzí otec, který si Poštolky odchytil dopoledne ve Stodě). Liga magorů přišla s půlkou cibule rozkousat a sníst na čas. Někdo to zvládl, někdo po kousku vzdal, někdo šel křičet do křoví (a pak že je cibule zdravá). Prostě cvoci. Večer proběhl pro Káňata „pudink“ (další krycí název), neboli cesta na noční hřbitůvek za „Alexandrem“. Po soutěžích ligy magorů vznikly nové termíny, vedle „čůrací planety“ (místo v lese vlevo za hvězdnou bránou – pod heslem „přece si nebudeme znečišťovat vlastní planetu“) vznikla i „blicí planeta“ (vpravo za bránou, naštěstí nebylo třeba ji použít, i když občas to bylo s podivem). Zápis z výpravy – Káňata (Aneta): Naše dvoudenní výprava za dobrodružstvím začínala tím, že nás Milan odvezl do Jivjan, odkud jsme se měli dostat přes určitá místa zpátky do Lelova. A tak jsme se hned vydali směr potok Hořina. První čtyři kilometry jsme šli po silnici do Hradišťan, kde jsme se napojili na „modrou“ (modře značenou turistickou stezku), po které jsme se dostali až k potoku Hořina. Když jsme šli pořád po proudu, došli jsme do Lisovského tábořiště. Rozdělili jsme se, většina zůstala v tábořišti a já s Pepíkem jsme šli pro vodu. Když jsme se vrátili, uvařili jsme si gulášovku s topinkama. Všechno jsme snědli a vydali jsme se dál. Došli jsme do Hradce a hledali jsme vhodné místo k táboření. Věci jsme si nechali v lese a šli jsme se koupat do Hradeckého lomu. Asi tak v 8 hodin večer jsme se vykoupaný vraceli k baťohům. Připravili jsme oheň, udělali si večeři (čínské polívky), upravili si místo na spaní a šli spát. Ráno jsme se probudili, nasnídali a šli dál. V Hradci jsme šli pro vodu k nějakému pánovi a pak, když jsme si šli koupit nanuky, potkali jsme Milana, jak jel nakoupit. Dál jsme šli z Hradce do Stoda zase po modrej. Ve Stodě jsme měli pauzu, koupili jsme si zmrzku, odpočinuli si a dál jsme šli po červenej směr Lelov. Červená vedla okolo 3 rybníků a my jsme měli za prvním odbočit na jinou cestu, ale to jsme neudělali, tak jsme šli pořád až k Vrabině. Lesem jsme došli ke střelnici, kde jsme si ukuchtili další čínské polívky, které jsme snědli a okolo čtvrté jsme dorazili zpět do tábora. Pátek 15.7. Byli u nás lupiči! Noční hlídce zmizely vlajky ze stožárů plus spousta dalších věcí z kuchyně a šmajchlu. Naštěstí je ukradli našinci, aby dokázali těm děsně dobrejm, kterejm nikdo nic neukradne, že nejsou zas tak dobří. Hlídala Káňata a krádež proběhla zřejmě za Petra. No jo, ono se vykukováním ze stanu toho moc neuhlídá a silné řeči ještě nikoho neodradily. Nezbylo než ukradené věci odpracovat. Všechny byly oceněny, stejně jako práce. Ke cti oloupených jde, že neprotestovali, i když práce měli tím pádem dost a dost. V rámci TH „Bratrstvo devíti“ jsme hledali klíče, hrál se volejbal, ringo, mladší zkoušeli softbal. Přijela Mirka s Liborem a Gábina. Po nich pak ještě Vlnka, Digi a dokonce i Přeslička. Ceny ukradených věcí (z toho je vidět, co všechno si hlídka nechala ukrást): státní vlajka 539,-, oddílová vlajka 3000,.-, sekera 2500,-, Perla 10x 250,-, mazací sýr 4x 60,-, plynová lampa 800,-, kongo 400,-, baterka 1500,-, ringo 3x 400,-, míč 100,-, kuchyňské nože 1700,Platby za práci: zasypání latrin 150,-, vydrhnutí stolů 400,-, mytí nádobí 300,-, vysbírání odpadků 20,-, zahlazení ohnišť 500,-, umytí lavůrků 100,-, úklid kolem špalku 800,-, umytí auta 2500,-, umytí cizího ešusu 50,-, stažení zelených větví 500,-, vyčištění 14
petrolejky 200,-, vybrání popela 500,-, výměna pytle na odpad 200,-, večerní kontrola nářadí 200,Sobota 16.7. Jako obvykle v posledních letech na závěr tábora se na poslední dny vrátila vedra. Sice bylo fajn, že nám tak proschly stany a týpí a plachta z kuchyně a nemuseli jsme vymýšlet,, kde v Plzni to proboha usušíme. Ale pracovat (bourat, balit, připravovat oheň) ve vedru není nic, po čem bychom toužili. Nedalo se nic dělat, museli jsme si udělat i krátkou výpravu do Hradce u Stoda, vykoupat se v Lomečku (jako loni). Cestou zpět se nás část stavěla ve Stodě na místní pouti (nikdy nepouštějte Janu na pouť, nemůže se rozhodnout, jestli si tu cukrovou vatu koupí nebo nekoupí nebo jestli radši něco jinýho…). Večer se rozhořel závěrečný táborák bez kytary, ale s hrami, vyhodnocením tábora, rozdáním plexidiplomů Star Gate Atlantis a na závěr s předáním tradičních oddílových žlutozelených šátků Krtkům, kteří jsou na hranici roveringu. Snad si jich budou aspoň trochu vážit a snad svou cestu najdou. Neděle 17.7. Poslední neděle už znamenala jen bourání, balení, uklízení, zahlazování, nakládání věcí na traktor, jejich překládání na náklaďák … Jede se domů. Tak zase za rok. Výsledky soutěží jednotlivců: Marek 71 bodů, Aneta 55, Robert 45, Jana 41, Kája 40, Pavel 37, Míša 35, Petr 35, Martin 29, Jindra 26, Pája 25
Liga magorů – zachycené výsledky Úkol Pepík Lochness Koště Walda Pája Jana
Aneta
Marek
Petr
Litr čaje
0:46
-
0:17
0:20
0:12
∞
1:03
?
-
Čaj hlavou dolů
0:55
-
0:32
3:15
2:06
?
?
2:00
Cibule
2:09
1:46
4:07
1:44
∞ ∞
2:41
∞
∞
-
15
RS Super Action zapsala Pejťa 12.4. Skvělá dubnová Roverská Čajovna u Salíků. (stálí) 13.4. Na kmenovce jsme se domluvili, že vyrazíme společně do ZM na Tajemnou Indonésii. (Pejťa, Soki) 18.4. jsme využili společného ředitelského volna a vyrazili volnit (a trošku zapilit a zasekeřit) na chatičku. (Koště, Darzí, Pejťa) 23.4. projevila Sakura snahu a sešla se na Senečáku doprobrat letošní Čarodějnice. Mimochodem zde probíhal i Svojsíkáč, takže jsme uklidili ohniště od jakési párty a před projížďkou na Věžku se zde usadili. (Koště, Méďa, Darzí, Digi, Vlnka, Hejkal, Sissi, Pejťa) 24.4. Tohle ráno bylo vášnivé... sice jsme posunuli sraz na hodinu o jednu pozdější, však i těch půl sedmý, nebo kolik to vlastně bylo, stálo za to. Razili jsme utvářet Krkavec k obrazu svému, čarodějnickému. (Koště, Méďa, Darzí, Pejťa) 24.4. Drobná porada na Postavme školu v Africe. 27.-1.5. Jamboree (pro Service-team) !!! 5.5. kmenovka na lodičkách se sbíráním kamínků a škeblí, povídáním o akci ZOO a spoustou vody.... 6.5. -7.5. Příprava Čarodějnic; jelikož nárazově pršelo a nebylo nás mnógo, taky vášeň☺ Ale ta nádherná noc v přírodě...!! (Méďa, Darzí, Pejťa) 8.5. Brigáda u Edity, na kterou jsme jeli naprosto zbytečně dvěma autama☺ Ale ta cukrárna... (Méďa, Přeslička, Milan, Lochness, Pepík, Pejťa) 11.5. porada ke skautskému programu Bambiriády 11.5. porada na Afriku 12.5. BRK (= Black Rose Knights; přijímání nových členů) alias trochu speciální oslava osmnáctin Koštěte a Médi v lese u Zábělé 13.-15.5. Chatička s Bráškou: užívali jsme si víkendovou pohodičku, hráli BANG! za krápání na loďce unášené proudem, udělali schůdky do stráně, zapilili a zasekeřili, ...:) (Méďa, Darzí, Soki, Pejťa) 19.5. několik soukromějších sezení a radění se o různu (RC, ZOO, ..) 22.5. proběhlo první kolo natírání nových podsad na naší garáži. (Koště, Darzí, Méďa, Lochness, Pepíček, Pejťa a déšť) 24.5. Schůzka všech přihlášených na KAPKU. (Předtím Výtvarné hrátky pro Postavme školu v Africe.) 26.5. Start příprav na Bambiriádu (12:30 v Domečku u sv. Jiří, pak přes klubovnu Delfínů a hajného na Nové Hospodě do Borčáku) a stavba věže, stanů, hangáru, ... až do pozdních hodin 27.-29.5. cca od šesti ráno (přes Senečák a klubovnu Zálesáka do parku), kdy jsme začali vypínat tarantuling, luky a lávky až do neděle asi 16:30 (přes klubovnu Zálesáka a Senečák a Toma a ..) v Borském parku mezi stromy. (celou dobu nebo i průběžně: Digi, Vlnka, Darzí, Přeslička, Barvička, Méďa, Pejťa, Koště, Hejkal) 31.5. Bylo nutné zabalit do krabic a krabiček veškeré potřeby na KAPKU (trička, kasičky, papíry, povolení, omluvenky, žádosti, letáčky, nálepky, plakáty) pro celou republiku. Baličů se, bohužel, nesešlo přespříliš, ale byli alespoň průměrně šiškovní, takže se opravdu všechno zabalilo a připravilo k odeslání. (z našich Digi, Vlnka, Pejťa) 16
1.6. Porada na Afriku v cukrárně. 2.6. kmenovka na břehu Senečáku. 3.-5.6. Náš první RC (= RoverConnection) projekt s jičínským kmenem Tučňáci. Sešli jsme se až v sobotu (po naší příjemný noci u zdi) u středověké vesničky Řepora (kousíček od pražských Stodůlek) a důkladně si jí při seznamování prohlédli. Po několika prvních aktivitkách jsme rozložili mapu a hodili si kocourem, kam dál. Nakonec pětikoruna rozhodla o Okoři. Dali jsme BANG! a další aktivitky a při hledání nocležiště (ne)nápadně pokukovali po příbytku Jirky Krampola. Ráno v kopretinách po návštěvě místních duchů (v našem případě placatého druhu neslyšně kopírujícího zemský povrch) jsme obhlédli rozbité pařezy (důsledek proniknutí ducha do těla) a dali kulturní předehru kulturnění na Okoři. Na prohlídku jsme počkali v cukrárně (případně pod venkovními stoly za deště) a pak i v místním hostinci na točené kofole. Prohlídka s divadelním představením byla báječná! Vyzkoušeli jsme (nedávno použitý...) středověký záchod a dostali poděkování od herců. Na autobusové zastávce jsme okukovali Péťu Hapku a s piškoty v rukou zjistili od babi, kde že má chatku ten Jirka. Babča nás poslala k rybníku, tak jsme vyběhli a fotili rezidenci. V busu jsme ještě kulturnili: například hra Moucha rozpláclá na skle autobusu se velmi osvědčila (podrobnosti u Koštěte). Taky v metru jsme zahráli kvalitní počtářskou gamesku:). Nakonec jsme k atraktivním fotkám (Čiko na šibenici, skupinky se stejnou dopravní značkou asi na šesti místech + jak dostat značku vysoko na lípu, dojemný hrátky sprejů ve starym metru?) přidali ještě jednu z metra, společnou. A se společnou krásnou vzpomínkou úplně zkulturněný a zkonektěný jsme se rozpůlili. ČUT ČUT!! (Koště, Darzí, Pejťa + Čiko, Mrňous, Woody) (A zároveň, bohužel, setkání MoA 2004 (+2003) v Plasích) 6.6. měla Beruška v Dialogu představení hry Arnošta Lustiga. Šli jsme se tedy kulturně vzdělat. A stálo to za to. Opravdu. Beruška se na hodinu a půl stala Hankou a nejedny oči se zalily slzami... Nečekali jsme deprimující hru, avšak příběhem a výkonem herců jsme byli nepopsatelně zaskočeni a zničeni. Nepopsatelné, pojďte příště s námi!!!! (Vlnka, Digi, Pejťa + Noblesa) 8.6. Na tento den nás náhodou Bery pozvala do Jabloně na autorské čtení. Vyslechli jsme Beruščino i Pavlino básně za doprovodu skupiny Tři hadi a bylo to skvělé! (Digi, Pejťa) 9.6. Střediskovka v Kuželně Na Pětce. Věděli jste, že kuželky jsou mnohem náročnější než bowling☺? (Digi, Darzí, Vlnka, Koště, Přeslička, Barvička, Pejťa, Lochness, Milan, Pepík, Liman, Tim, Cibulka, Jana) 12.6. se uskutečnilo druhé kolo natírání podsad, stejně veselé, avšak naštěstí kratší..:) (Pejťa, Sissi, Lochness, Milan, Pepíček, Méďa) 14.6. Čekala nás ještě jedna báječná RS Čajovna tohoto roku. Juhů!! 15.6. - tahle středa pro leckoho znamenala přiběhnout ze školy, přehodit oblečení, zavazadlo a vyběhnout na nádraží. Chystali jsme se do pražského Kalichu na neofolkový muzikál TAJEMSTVÍ, konečně!!! A bylo na co se těšit! Bylo to úchvatné, strhující, dramatické, tajemné...... Perfektní..! (Pejťa, Darzí, Koště, Hejkal, Digi, Přeslička, Barvička) 16.6. Byli roveři Plzně pozváni do DC Človíček na zahradní párty, aby se domluvili a obhlédli všechno potřebné kvůli zářijové akci pro tamní „obyvatele“. Človíček je krásné, skvěle vybavené, denní centrum pro různě postižené. Na párty měli oni sami připravené divadlo na motivy pohádky Lotrando a Zubejda, které jsme nadšeně shlédli. Viděli jsme obrovskou radost v očích lidí, kteří se v naší společnosti asi málo setkávají s pochopením, a dostali mnohem větší chuť do našeho projektu. Chceme nabídnout radost! (5.9. 2005 v DC Človíček!!) (Pejťa + Pousťa, Brabi, Skřítek, Neználek) 16.6. Jedinečná VINYL LPs party! Třetí nefalšovaná roverská pařba v objektu v Českém údolí! Tentokrát s možným přespáním v klubovně. 17
17.-19.6. „Dobrý den. Mohu Vás vyrušit? Tento víkend probíhá skautská humanitární akce KAPKA, jejíž výtěžek je pro Nadaci transplantace kostní dřeně. Mohli bychom Vám za dobrovolný příspěvek umýt čelní sklo? Moc děkujeme, tady máte ještě letáček. Díky.“ Tak asi takhle nějak probíhaly rozhovory na benzínkách. V Plzni to bylo v pátek na pěti a pak aspoň na jedné pumpě. Po zmíněném rozhovoru následovalo většinou namočení a hbitý pohyb stěrky po okně a zasunutí mincí či papírku do kasičky. Myli jsme všelicos: hasiče, autíčko RedBull, cisternu, autobus, motorky (včetně štítku na helmě), náklaďáky, sanitku i káry za několik milionů..:) (Zuzka, Darzí, Koště, Méďa, Digi, Vlnka, Pejťa) 22.6. porada „Postavme školu v Africe“ 23.6. výtvarné odpoledne – malování na kameny, špejličky, dečky (Vlnka, Digi, Darzí, Koště, Pejťa) 25.6. jsme byli všichni na stavbě tábora 30.6. zahájeno letošní „Léto s Prazdrojem“ koncertem Vypsaný fixy (Pája, Jana, Koště, Sissi, Pejťa, Mirka, Hejkal) 20.7.-1.8. Dovolená na Slovensku (Vlnka, Přeslička, Darzí, Koště, Pejťa, Digi, Barvička) 4.-14.8. MOA 2005 (Méďa, Koště) 10.-12.8. návštěva na táboře Šipky (Pejťa) 12.-13. / 14.8. návštěva na MOA (Vlnka, Digi / Pejťa) 14.8. Struny na ulici (Koště, Darzí, Pája, Pejťa) 15.8. výroba plakátu do ZOO (Vlnka, Digi, Pejťa); Struny na ulici (Koště, Darzí, Pája, Sissi, Pejťa) 16.8. pracovní návštěva ZOO (Vlnka, Digi, Sissi, Přeslička, Pejťa); Struny na ulici ( Pejťa) 17.8. Struny na ulici ( Sissi, Digi, Vlnka, Pejťa) 18.8. Struny na ulici (Sissi, Digi, Vlnka, Hejkal, Pejťa), Léto s Prazdrojem (Znouzecnost) (Koště, Darzí, Pája, Sissi, Digi, Vlnka, Pejťa) 19.8. Struny na ulici (Vlnka, Sissi, Pejťa) Zajímavé akce? A proč jste na nich potom vy na přelomu vlastnictví občanky chyběli?
Brigáda Tatry aneb Dovolená na Slovensku 20. – 31. dne měsíce bouří a 1. dne měsíce zrní, zapsala Pejťa Ve středu po 22. hodině odjel z hlavního rychlík Košičák i s námi sedmi Sakuráky a v jedenáct dopoledne dalšího dne jsme se již vytetelili po velmi vášnivé noci z kupé až na nádraží ve Spišské Nové Vsi. Naše kroky, nedostatečně nadlehčovány očekáváním, se společně s očima plnýma údivu nad okolní krajinou zastavili až před recepcí autokempu Tatran v Ďurkovci. Omrkli jsme bandu francouzských skautíků, se kterými jsme se i v průběhu dalších dní na různých místech potkávali, a složili batožinu v chatce číslo jedna. 18
Až do neděle, kdy jsme kemp opouštěli, jsme si naprosto užívali turistickou část expedice Slovensko – procházka na Kláštorisko a Velký vodopád, cesta na Štrbské a Popradské pleso…prostě nádhera! Zbytek pobytu se odehrával pracovně. Pěkná haluz... A završen byl vyjížďkou na Špišský hrad. Autobus naštěstí premával, takže jsme se stihli i vrátit a připravit na cestu zpět... Chcete vědět víc? Chcete zažívat všechna dobrodružství se svými hrdiny? V příštím díle hledejte první díl příběhu na pokračování! Buďte při tom! Poznámka redakce: Pokud jste někdo ze začátku popisu, kterým autorka vyhrožuje zaplevelit několik dalších čísel Šaginapi, nepochopili, o čem to je, tak o cestě na Slovensko na skautskou brigádu na pomoc vichřicí pocuchaným Tatrám.
K zamyšlení: Kolik stojí poctivost z R+R internetového časopisu na clavis.vrana.cz převzal Milan Prodavačka v obchodě vám vrátila o sto korun více. Půjdete nebo nepůjdete jí to vrátit? A kdyby to bylo deset korun? A kdyby čtyři a půl tisíce? Rozhodl jsem se získat jednu životní zkušenost - rozhodl jsem se koupit si akcie. Vybral jsem těžce vydělané peníze a vydal jsem se do „obchodu“. Asi hodinu jsem vyřizoval všechny formality, podepisoval smlouvy, všeobecné podmínky, dodatky ke smlouvám, studoval ceníky, dodatky k ceníkům a harmonogramy. Všechno bez problémů. Za vlastním nákupem akcií jsem byl poslán do pokladny. Tam jsem dostal stvrzenku, vybral jsem si akcie, dostal výpis a … hotovo! ? „To je všechno, děkuji, nashledanou.“ Pořád jsem tam seděl a nechápal jsem, že už je po všem. „A co ty peníze?“, zeptal jsem se. „A jo, vidíte, ty peníze.“ Neblafovala, pokladní na ty peníze vážně zapomněla. Čtyři a půl tisíce. Pro mě jmění, pro firmu s denním obratem dvacet milionů pakatel. Stačilo mlčet a ty peníze by mi zůstaly v kapse. Je to jako když vám někdo podává balíček bankovek a říká: „Neber si to, jsou to nečestné peníze.“ Když bylo po všem (teď už doopravdy), byl jsem jako opařený. Tolik peněz! Ale nelituji toho. Jsem rád, že moje poctivost stojí alespoň čtyři a půl tisíce.
Posledních pár slov na závěr zapsal Milan, upravil Pepík Tak nám to nějak nevyšlo. Od posledního Šaginapi protekla ve všech plzeňských řekách spousta vody. A podle získaných informací i v jiných řekách. Prostě máme zpoždění. My „redaktoři“ i vy (a 19
my) „dopisovatelé“. Tak snad už to příště vyjde. Svou dopisovatelskou snahou tomu může pomoci každá ochotná ruka a hlava. Začal nám další školní rok. Dvacátý v existenci našeho oddílu. Většina z členů oddílu tolik roků na téhle Zemi ještě neprožila. Porozhlédněme se po okolí, kdo by mohl doplnit naše ne právě přeplněné družiny, popřemýšlejme, čím můžeme pomoci sobě i okolí, zapojme se do činnosti (nejen oddílu) aktivně, bez čekání, co vymyslí a připraví někdo jiný. Možnosti jsou vždy, od podílu na programu družinovek, víkendových akcí, návrhu a pomoci realizovat netypické akce … Ať nadcházející rok přinese uspokojení, radost a nové zážitky nám všem. Malým, větším i těm „přestárlým“.
Malé datumové info Právě proběhlé akce 1.9.
výměna starých kovových oken v klubovně za nová, plastová. Takže už by měla jít otevírat, neměla by být tak studená atd. druhý ročník akce v ZOO, tentokrát coby Dětský den s tučňákem.
4.9.
Výhledové akce 17.9. asi 1. polovina října asi 26.11. 9.-11.12.
výlet na Plešivec Shahiyena 2005 (vstupněroverská, předrádcovská akce pro Krtky a Darzí) další ročník Velkého klání v uzlování Zálesácké vánoce
Blížící se výročí Září 2. 3. 29. 30.
Říjen se narodil Robert (1996) se narodil Petr (1992) má svátek Michal se narodila Aneta (1992)
Listopad 4. 11. 22.
20
má svátek Karel má svátek Martin se narodil Milan (1991)
1. 4. 15. 18. 19.
výročí vzniku oddílu (1986) se narodila Lenka (1980) má svátek Tereza má svátek Lukáš má svátek Michaela
