'
^1)
SPISY VIKTORA
DÝKA
XII.
PROSINEC (1905)
Akta psobnosti CertONa kojívta
1939 I
K.
BOROVÝ
-
PRAHA
PROSINEC R o ni á
11
Akta psobnosti ertova
kopyta
VIKTOR DYK
1
FR.
939
ROROVÝ
-
PRAHA
p&
PROSINEC
i
L. K.
Hofmanovi
í
k
v
PROLOG
I.
(Psáno
Sen nahradil svou
v
íjnu 1903)
fikcí skutek,
a jsme jak v divné pedtuše. Subtilní, estetický smutek padá nám zvolna do duše.
Cas nebyl nikdy v nouzi o a my jsme šli dne vlnami.
Za námi a druhá
jedna
leží
—
Noc temná Otázek dusí
bolest,
— ped
kdož ví?
Den
je.
námi.
jasný není.
tisíce.
A
slyšíme tak rozechvni,
že
venku hluí
že
hlouky
zní
lest,
ulice,
rostou na jich cest, prudkých hesel ozvna,
že svírají se vztekle
poliek
vrátit
pst
Mommsena 11
—
Sen nahradit svou fikcí skutek, a chceme vit bezmála, pochopivši djin smutek,
že,
se vzbouzí rasa ospalá,
tváí v tvá íši dobrých
mrav,
tváí v tvá zemi nadlidí,
národ sluh zvedá hlavu
že
—
ježatou, kariatidí
za ránu že se rána platí
a stará mdloba setese,
nebude
že
se umírati,
že nanejvýš jen
Noc temná
je,
ume
se
.
den jasný
V V
nás stoupá mas
a
víme
.
.
není.
to šero dálek hledíme.
My
—
a
—
budem parodovat
Však což tvj
—
tch rozvášnní,
víme
Nuž,
zoru.
patos, srdce
pipnme
si
mé?
trikoloru
a do ulice pjdeme!
12
II.
(Psáno
v
listopadu 1903)
Takový tedy pišel
listopad.
Sychravo. Chladno.
A
Až do
té
vy tedy
spíte.
duše vane vlhký chlad.
Listopad. Mlhy.
Zlé a neurité.
Nevrle hledím. Tedy vera, dnes?
Pro smutné Pohádka Že rytí
echo
ozvna mi
vrací?
pro má zlý svj ds: pa. A zvítzili draci?! stará
Vražedný msíc.
Spíte, píteli.
Jsou srdce, která usnula by ráda.
Mé
dílo,
vaše? Drahý, chcete-li:
„Z mdlé ruky
pero, dláto, šttec
Takový tedy pijde
padá
—
prosinec:
Vichr, jenž sráží, prokleté ty mrazy. Sníh, sníh je kolem. Sníh ten
To
ticho leká.
Dobrý
mlí pec.
hlas ten schází.
13
Intimní vty, ty zní v nitru kdes.
nenahradí nikdy toho hlasu.
Žel,
Sen, ten je dosnn.
A
náš budí
hrot ironický: za onoho
ds
asu!
Sníh v horizont. Hloubky závjí.
A
poutník usne unavený lehce.
Vloky
se snesly.
Prý nutno
Dny, které
jít.
A
Vloky už
jíti
byly, hluk
pikrejí. se
tch
nechce.
zašlých dob,
Jich patos, barvy, minulá tvá cesta,
To
propadlo
kamsi beze stop.
se
Zní zvon jen teskn
Zvon
hlaholí
z
propadlého msta.
zvst jakous tajemnou. Ped dávnými lety.
Bylo to? Možná! Bylo to? Torso
Úryvky
scény,
leží
neskonené vty.
Takový tedy pijde
Ubohý
pede mnou.
prosinec.
paskvil sudby, kdys se zbhlé.
Ulice dráždí
—
podivná
Ale to srdce. Bože, jak
je
14
to
vc.
zkehlé!
CAST PRVÁ
Sie hatten weder
Glck noch
sie sind verdorben, gestorben
Stern,
— —
H. Heine
Kapitola prvá
pedvádí nahodilé setkání Bylo to naveer nedle 28. listopadu 1897.
Poalo Ulice Byli
to
se stmívati.
promenády
a
ožívaly.
procházecí dost
Masy chodc
zejm
rostly.
od všedního
odlišní
publika kors. Neblaseovaní, hovorní a pozorní zaplavovali ulici.
Smích a
živý hovor
hluel po chodnících;
byla to volnost po celém týdnu, nedle.
sady elakovského ad. Nerntl té ilosti a svžesti dojm. Bledou tvá jemných rys pouze chlad nechal trochu zržovt. Jeho zrak, skoro uhaslý, me-
Mladý, elegantní
muž,
jdoucí
k museu, nepatil do tchto
po zetmlém dosud parku a jist že kterém by utkvl. Stromy byly holé, park pustý. Všechny pohyby mladého muže byly apatické, aniž by mly v sob nevkusnou jakousi tkal
chanicky nenašel
pedmtu, na
nenucenost; byla to korektnost ze zvyku.
Tomuto chod-
mu
nižádné úlevy,
ci
nebyla nedle niím; nepinášela
spíše
naopak.
Nebyla
Nepíjemný
to však
hluk; nemilé vyrušení.
pouze nuda a únava nedlního od-
poledne, o níž se zdálo mluvit nesení se mladého, asi
tyiadvacetiletého muže.
V 17
jeho
oích
byl
i
výraz
smutku. Smutku po
em? Vdl
rozhodnout, ml-li uritý
sám? Bylo tžko
to
Šel sice chvílemi rychle
cíl.
uritým smrem^ jako by spchal. Ale stží uvdomil nervosní rychlost své chze. Chvílemi se zastavil; nespchal nicmén, to bylo oividno. Prošed šerými, odumelými sady, stanul na rohu Václavského námstí práv ped museem. Cosi ho vyrušilo z naprosté apatie. Trochu ohn zasvitlo v jeho oích. Zahledl se dol. si
Byl to obraz života a ruchu, který dovedl na chvíli ohlušit
ped
melancholikovu.
bolest
námstí,
Veliké
ležící
ním, vyšlým ze tmy, nabývalo svého lesku. Svtla
byla už rozžata a osvtlovala velikou, imposantní plochu.
Mlha nedovedla
zcela
krásného tohoto
zastíti
obrazu; kryla vše jen lehkým, diskrétním závojem. tak vše
mlo nco
hrící fiakry, cinkající tramvaje. Hluk
v píjemné sny. pocitu
A
vnitního
A
promenující zástupy,
neuritosti:
ten
ukolébal
zrak chodce, zbaveného trapného
svého
neklidu,
utkvíval na
tomto
dvacetileté
dve,
obraze vnjšku.
Mladý muž Nevšiml
si,
stál
že
tak dlouho.
mimoj douí,
asi
blondýna istých, pravidelných rys,
nýma oima,
s
modrýma,
náhle sebou trhla, pohlednuvši
mu
jas-
letmo
do tváe. Že oividn na okamžik váhala. Okamžik pouze. Klid se bleskurychle vrátil. Náhle rozhodnuta, pistoupila dívka k
mladému muži
dickým, ale uritým hlasem ho
18
a
mkkým,
oslovila.
melo-
"
"
„Pane Kopulente
námsíník, vyrušený
Jako hled, v
nmž
se mísil
smutek
se
snní,
svého
ze
sebou oslovený. Pejel rukou elo.
Upel na
trhl
dívku po-
studem. Uklonil se pak
zdvoile a smekl klobouk. Mluvil
tiše
a
nžn
vyhýbavou jakousi
s
zdvo-
ilostí.
„Promite,
jsem
nepozoroval
vás.
jsem
Byl
za-
myšlen."
Dívka pohlédla
mu zkoumav
do oí. Ty
se
vy-
hnuly jejímu pohledu. „Pozorovala jsem
A
pravila
to,"
ponkud stlumen.
poté dodala rozhodnji: „Je-li
na kom žádati za prominutí,
mám skuten
práva
rušit vás
je kdy vbec. Dal jste Rozpaitý výraz objevil
jsem
je to
na
mn.
Ne-
v myšlenkách. Mla-li
to píliš
zejm
najevo."
Kopulentov. Zejm hledal usilovn slova, kterými by formuloval své myšlenky. Teprve po nkolika trapných, vleklých vteinách pravil nerozhodn: se
v
tvái
„Nikterak; nelze o tom mluvit."
Dívka se usmála. Trochu ironickým nepochybn úsmvem. „Lze o tom mluvit, neklamu-li se. Ve stedu jsme se mli sejít. Ve stedu to bylo, není-li pravda?" „Ano," odvtil Kopulent lakonicky. Rozpaky jeho rostly.
„Vy
jste
nepišel, není-li pravda?
2*
19
—
„Skuten,"
pravil Kopulent.
„Pak jsem vám
psala, že
ano?"
„Psala."
dívin. Pak byla
Stín objevil se v tvái
„Vy
„Ne." Dívka vala
neodpovdl na
jste
zase klidná.
toto psaní."
odmlela na nkolik vtein. Pak pokrao-
se
nepopiratelným trpkým pízvukem:
s
nemla
„Nuže,
jsem
skuten
prosit o prominutí. Ale chopila
ležitosti
dohovoit
jsem
Domnívala jsem
se.
Musím
pravdu?
opravdu
se,
se
pí-
mne
že
"
znáte
Hlas
ponkud chvl pi
se
posledních slovech. Ne-
byla už tak klidná. Byl to pouze pocit urážky, kterýž ji
pivádl
zejm slova
z
rovnováhy? Oi také
pejít do tónu klidnjšího.
znla
zase
pevn
nco více? Nutila se A skuten další její
a energicky.
„Setkali jsme se jako dva pátelé.
Aspo nic ped
vat tak.
jsem
vámi.
Chtli jsme
se
cho-
Znáte mne. Neskrývala
jste tak mluvil.
A práv
proto,
že
mne
znáte,
Nikdy jsem nechtla být nikomu na obtíž. Nejmén vám. Neíkala jsem vám to jasn? Neslíbil jste mi otevenost? Ml-li soudila jsem, že nebylo
být konec,
pro
jste
teba toho
nejednal
všeho.
pímo? Pro
jste
neekl,
nepsal? Nikdy jsem nemilovala nejasnost. Bývala bych
vám
vdná
Pausa
za to."
obnovila; pausa
ím
tím
trapnjší.
Dívka ekala patrn nco: odpor, námitky,
vbec n-
se
20
dále
"
jaké slovo. Ale
mladý muž dívina
sugescí melodického
—
v mlení. Byl pod
trval
hlasu.
„Jediné slovo stailo," pokraovala dívka. „Byla
bych rozumla. Tak kivdu.
Mla
jsem
vám
se
— tak
cizí
povinností íci to
nebo
—
Nepoprná hokost, iných vt,
se
mi
zdá, že jste
mi uinil
jsem právo na vaši upímnost. byla-li
znjící
jsem z
vám
jinak
cizí,
Stala-li
bylo vaší
klidných
dív-
vytrhla Kopulenta ze ztrnutí, v kterém
jí
naslouchal. Trhl sebou znateln.
„Toho jsem nemohl
íci."
Pohled pólo udivený, pólo nechápavý
stihl
Kopu-
lenta.
„Nemohl
jste?
Nuže, co to znamenalo?"
Kopulent pokril rameny. Pak, jako by byla provalena hráz jeho mlení, mluvil
stlumeným, rozileným tónem. „Nemohl jsem íci,
nemiluji vás a nemohl jsem íci, že miluji.
potebí Znáte
nco
mne
íci.
—
ale
A
bylo by
vím? Jak mohu vše vyložiti? celého mne neznáte. Ale v tom nitru,
Což
já
jehož vy neznáte, jsou neustálé
pechody
a pevraty.
Cítím náhle takový chlad, jako by bylo v srdci trochu ledu. Studí to, zle to studí. Lidé jsou
mi
lhostejní,
mi
lhostejná.
vy
— n-
Jako bych byl z jiných svt kde daleko, daleko odtud. Nemiluji vás. Nechápu
jste
vás.
Nechápu, jak možno vás milovat. Jak možno milovat nkoho vbec. Svazek pipadá mi poutem. Druhého dne se mi stýská po vás; Jste píliš daleko a píliš jiná.
21
potebuji trochu klidného
tepla, uritosti vašich slov,
dvivých
vašich
hledu,
cit,
se to zase vrátí.
pak chladná a prázdná. Cítím,
eho
byste potebovala.
A
Jsem u
nkdo
vámi, slova mi váznou v hrdle,
dáti,
rukou,
vašeho
tak dobrého, píliš dobrého pro mne.
druhý den. Pak s
stisknutí
že
vás,
To
poje
mluvím
je škrtí, a jsou
nemohu vám nieho
nechci být dlužníkem;
nepíjemný cit. A tak se vše opakuje, komedie se poíná a koní, a herci je zoufalo a teskno, s vtší bolestí hraje svou úlohu a nejradji by se sám vypískal. Nervosní poteba ukrátit takový stav se vzmáhá. Hlava je neklidná, zapálená. A vy hledíte na mne; to je trapný,
klidná, pevná, dobrá.
práv píjemné, vám to íci? Snad.
Nuže, to není
vite? Tož tedy ukoniti.
Ml jsem
Ale jak?
Neml
tedy
a snad by bylo lépe, kdybyste toho
víte,
Kopulent
jsem dosti odvahy k tomu. Nyní
to
nevdla."
poodvrátil.
se
Dívka naslouchala napiat.
Její
výraz
prozrazoval
dojem, kterým na ni psobila slova Kopulentova: byla to trochu láska a trochu soucit.
„Lip?" pravila pak. „Kdož ví?" Zamyslila
se.
Pak pravila
tiše:
„Jste nešastný.
nechápala.
Cítím
Nemohu
to,
teba bych všeho dobe
být zlá k vám."
Kopulent
se usmál nucen. „Nešastný? íkají mi pece, že jsem šasten. Jsem zámožný, volný. Nešastný? Co je to? Ale podivné je
22
to vždy. Víte-li, že
Neml
jsem
nosím vaše psaní neotevené v kapse?
Nevím pro.
síly je otevíti.
Nešastný? Nevím. Zdá
Je to
báze?
ješt horší nežli
se mi, že je to
neštstí," dodal neskonale trpce.
Zamlel
na okamžik.
se
„Bylo by mi potebí njakého otesu, mohutných
dojm,
velikých událostí, násilného vzbuzení," pokra-
oval pak. „Ale
umná
takto spím.
A mé
sny jsou
zlé. Jste rozsi
pipadám
to,
že jste tak
a klidná, tak rozumná a klidná, že
tvorem zcela jiných cit a poteb.
A
moudrá a klidná? Stáli tak tiše
ím je
taková?"
je to dobré, že jste
v hluku námstí, poblíže ruchu a smí-
chu pohyblivých mas. Pak podala dívka Kopulentovi ruku. Chtl ji v náhlém záchvatu lítosti pitisknouti ke
rtm. Vytrhla
„Ne tak nou? Kdož
mu
ji
.
jako pátelé
.
.
prudce. .
.
.
Sbohem
.
.
.
Na
shleda-
to ví?"
Pokynula na pozdrav a odcházela kvapnými kroky, jako by z
ped
ním
prchala.
Za málo vtein
zmizela
dohledu Kopulentova
Kopulent pozdraviv mechanicky sledoval až splynula se zástupem. Zdálo se bílé boa.
kdo
mu,
ji
Poté vydral se z jeho prsou vzdech
se zbavil
tžkého bemene, a jemuž
a prázdno, že se ho zbavil.
23
zrakem
že ješt vidí její
je
nkoho,
nyní pusto
Kapitola druhá
vede nás do sídla Gertova kopyta
Trvalo
to dlouho, nežli se
zadumání.
.
.
V
Kopulcnt probral
nehybném ztrnulém svém
ze svého
postoji byl
nápadný mimojdoucím. I vousatý policejní strážník ho všiml; zmil ho pátrá ve. Co chce ten mladý muž? Pak vzbudil pozornost dvou mladých, koketních šiek,
si
bujných svými osmnácti
lety.
„Zašimrej ho pod nosem," pravila prvá
se
zvonixým
smíchem.
by
„Lekl
Ohlédla
za
se
se
chudáek,"
píliš,
ním
namítala
Škoda, je jina hezký!" „Ješt tak stojí Kopulent nevidl nic. Nepozoroval míjení .
ani se
.
.
Zapomnl na
lidí.
druhá.
ješt, když zacházely.
ped
jeho zrakem
Když
se vytrhl z
.
.
.
své okolí.
Námstí
chvil
rozplynulo
Pemítal.
tohoto zajetí ducha, podíval se na
hodinky.
Byl opravdu pekvapen.
Bylo už
mnohem více, nežli by byl myslil. se. Vzpomnl na nedávno minulou
Rozhlédl
Byla to skutenost?
24
scénu.
Odcházel.
Pecházel po levé stran námstí. Šel jako díve, neMarn upoutávaly jeho pozornost dívky velmi ochotné potšovati, krásky velkomstských pozorný k lidem.
mkkých
veer,
srdcí
marn
vábily.
c,
a pítulných. Jejich pohledy ho
Hledl bez zájmu na fysiognomie chod-
on, který jindy míval zálibu zpytovati je se ziíjmy
poety a sociologa, který nepíše ani verš, ani vdec-
kých s
— —
lánk
rozvíenou
on, který dovedl
promenádou,
úpln
kolébán jejím
splynouti
šumem
a
hlukem.
Po
Z
chvíli
zaboil Kopulent do postranní
hluku pešel v ticho
Byla to mrtvá ulice; Asi v polovici
její
tém
domy
ulice.
bez povšimnutí.
stízlivé a smutné.
Kopulent
se zastavil.
V
pízemí típatrového domu byla restaurace. Na první pohled bylo zejmo, že je to jeden z lokál prostední úrovn, ne vybraných, ne obskurních, z takových, jaké bývají vítaným a hledaným útulkem student.
Okamžik Kopulent váhal. Poté vešel pustým prjezdem. Na chodb vítal ho restauratér; znal Kopulenta patrn dobe. Jeho obliej rozšíil
se
k širokému
úsmvu,
který spíše byl nepí-
jemný. Otevel ochotn dvée zadního lokálu. Bylo to sídlo
ertova
kopyta.
Dlouhý stl uprosted sín formy obdélníkové shromažoval jeho leny. Zde znly kuplety Hackenschmi-
25
dovy, odtud se dávala hesla, zde
co bylo proskribováno,
se
udával tón. Vše,
soustedilo se zde:
posmch,
skepse, negace.
Zatím bylo zde pusto.
Dva hosté sedli u stolu. Ne vedle sebe; ada židlí
dlila
je.
Nemluvili. Byl to
podivný pár, naprosto rznorodý. Tvrdil-li prvý, že
umní
je
niím,
druhý, že je vším. Provozoval-li
tvrdil
prvý kult Nietzschev (podle svého skrovného pochopení), domníval se druhý to doktor Hilarius a
blížiti se
Hammer,
duchu Tolstého. Byl
„individualita".
Doktor Hilarius, hubený, kostnatý, kousi
znamenit
tlustou
knihu.
rozezával ja-
Chvílemi
prohlížel
obsah jednotlivých stránek. „Individualita" dívala
do stropu. Nesnášeli
vdomá
frazeologie
spolu;
se
Hilaria
„individuality",
urážela
Hammra
se
sebe-
suchá
programovost Hilariova.
Kopulent pozdravil.
Oba pítomní utrální
ho
uvítali
moc, nkdo, kdo
situace trapného
„teš nco,
mlení
je
s
povdkem;
byla to ne-
osvobozoval z nepíjemné
o dvou.
doktore?"
„Mommsen," odvtil
Hilarius.
„Netu
ostatn,
listuji
jen.
„Mommsen," opakoval Kopulent zamyšlen. „Velmi bojovný staec."
„Mommsen,"
pra\il
Hammer, 26
„to je
mj
muž."
"
úsmv
Ironický
se objevil
nepochybn vyvolán
Hammer
na rtech doktora Hilaria,
Hammrovými.
slovy
však pokraoval, ignoruje ho.
„Imponuje mi
Ten tvj staec má ješt odvahu, u nás nemají muži, vidti. Co jsou proti pádnému
síla.
neskrývati se za nic. odvahu, kterou bojící
samy
se
sebe
jeho slovu úzkostlivé naše formulky?
právem. Dobrá. Tese
Moc
ped
jde
jednoduchá. Neohlíží
je
se
ani
napravo, ani nalevo."
A Hammer,
individualita,
posilnil
hlubokým
se
douškem.
„Není
Hilarius.
Kopulent vmísil
„Nicmén vc šením.
in, ten výrok," pravil po-
to jeho nejvtší
hrdav doktor njakou sílu."
Vc
ne
harcování
je-li
nco
asem
„
té chvíle hlas jejíž
jeho vty.) „Ale ne papírovou od-
— —
ne žurnalistické a poetické
-
se Kopulent vtu.
——
v nás." (A
beze stopy umdlenosti,
literu proti litee^
Zde další
vidím
neurovná ani sofismaty ani pohor-
Kopulentv znl náruživ,
pov,
nm
neurovná ani dtinskou žehravostí. Od-
se
pov, odpov, znak nosily
už v
do hovoru.
se
se
„A nejmén
zastavil váhaje a
Odpov,
kterou dostane
pak pronesl
temn
Mommsen, mla
by být jiná!" „Ecce
homo,"
pravil
uštpan 27
doktor
Hilarius.
„Mommsen stojíš
v
tob vzbouil
na stejném niveau
s
chauvina.
Rozilení Kopulentovo, rychle vavší,
V
tom okamžiku
ním." se objevivší
a stupo-
záhy utuchlo. Obvyklý výraz ochablosti
v jeho tvái; a jeho slova
mla známý
se jevil
nonchalantní,
omrzelý pízvuk.
„Uznáš,"
pravil, „že
okamžik nemohl by býti vhod-
njší. Podpaluje se zdaile na všech stranách, a nebylo
by divu, kdyby
z
toho povstal
njaký ohníek.
Bohužel,
jsme píliš studení."
„Ohníek! Nezahrávej si s ohnm. Je to nebezpená chladn doktor Hilarius. sychravo, je listopad. Ošklivý msíc v echách. „Je Bylo by teba se ohát. Cítíme tu zalézavou zimu." hra," prohodil
„Je po osmém," odpovídal Hilarius. „Je po osmém. to je
Prosinec,"
prosinec.
mimodk
se
„A pak eská
To
se
Kopulent,
pravil
zvukem tohoto
fraška,"
Po osmém: Po listopadu pijde ješt
cítíme píliš jasn.
zákonnost kalendáe.
zahrávaje
si
slova.
zane od poátku. Triviální dl pohrdav Hammer.
komedie,
„Který Mefisto," pokraoval, „zanesl nás do tchto otelých a ubohých kulis? Fádní fraška!"
„Kdož
ví?" namítl Kopulent.
Toto „kdož ví" vyznlo njakou zlou disonancí. Nastalo ticho.
Kopulent prvý
je perušil.
„Kalendá nám dává ješt 28
trochu lhty. Po
listo-
"'j
pádu pijde
prosinec.
Zatím
máme
ješt listopad. Osm-
advacátého."
„Do
dva dny.
poslednílio
Co
chceš
udlat? Lex
Falkenhayn?"
Posmch Hilariv zjevn dotkl se rozileného Kopuna. Jenom jeho tvá zalila njaká erve. „A k tomu advent," pravil. „Pak dostaneme Ježíška, lenta; ale nereagoval
Vraždní nemluvátek.
A
na konec veselý
Silvestr!
Prosit!"
Obrácen k
Hilariovi,
ho skoro prudkým
otázal se
tónem:
„Znáš pece noviny?"
„Znám."
Mohlo by to nco slibovati. Tanec zapoal. A snad bude pkný!" A v novém záchvatu rozilení, rychle ho pepad-
„Co íkáš
Žatci?
nuvším, zvolal: „Dignitatis memores.
Ad optima
intenti."
Doktor Hilarius mávl odmítav rukou.
„Zaarovaný kruh. Nedostaneme se z nho. Škrábnte trochu a uvidíte chauvina. Chauvin zde, chauvin tam! Chorobu
je
nutno
dkladn
vyléiti."
„Nevím, budeš-li tím zázraným doktorem," skepticky ekl Kopulent. Hilarius chystal se slyšeti
rychlé kroky.
odpovdti,
Dvée
se
ale byl vyrušen.
prudce rozletly.
„Hackenschmid," mruel Kopulent.
29
Bylo
"
Byl to Hackenschmid, bard
smváek, šprýmovný
ertova
kopyta, zlý po-
neúnavný improvisátor, otylý Hamlet. V jeho tvái byl úsmšek, který mohl se asem zdáti nuceným. Pelétl zrakem málo dosud naplnný sál a mluvil pak parodujícím hlasem, jehož zlá
asem
ironie
Mefisto,
až unavovala.
„Píse eichy, pátelé. vých
dn
otroka
písn? on
Pán
léta
a poutníka,
eicha
je
pro
velmi
„Není ho
jsou okamžiky, kdy
parlamentu; není
lze slyšeti. Sie
Arsch-
zvun. Konen^ eicha
také otrokem a poutníkem
„Tím
A
Pohleme do
Nejfamósnjší nadávky
gesicht zní také
krásných listopado-
Mohou-li existovat písn by nemohly existovat tyto
velký duch.
se stává lyrickým.
to poesie?
eichy
1897.
—
je
tu."
he
pro nho. Pichází vždy pozd." Hackenschmid poal deklamovat, vyrážeje školácky slova, dávaje jim úmyslnou tvrdost, primitivnost pedagogické pointy, obracené na rub.
A
„Když Honza pozbyl Kaeny, a srdce jeho jako troud, tím zásti vinen boží soud, však
mnohem
více Badeni.
Když mrzne klet mnoho
dní,
a když už dávno netaje,
tím zásti zima vinna však
mnohem
je,
více Národní.
30
:
Když svt
náš v ráj se
což dávno už se
mohlo
nemní, stát,
tím zásti vinna žíze, chlad,
mnohem
však
A
chudina-li
více ch^iuvini.
nemá
nic,
kdo vinen, záhy uhodneš.
ád
sociální trošku též,
než, státní
A
sotva skonil
pustilého
popvku,
právo
mnohem
víc!"
deklamovaku, pešel do noty roztriviální noty, pechod to jemu tak
oblíbený,
„Slyšte,
milí soudruhové,
jaké ertoviny nové
djí se kus po kousku v tom nebohém Rakousku.
njž
Badeni, lump, nad
ten jest vydal naízení
Soudruhu,
ki
není,
——
nadšený
Abcúg, abcúg, Badeni!
Zákonem s
tím
se
to
mlo
mohlo
naízení zloin
plamenný ho
býti,
souhlasiti^ jest,
stihni
31
trest."
Hackenschmid sáhl po sklenici. Písn eichový spalují hrdlo svým žárem. Nyní mohou jít do svta. Je to poslední mé opus. Zapišme je do inventáe." Sáhl po tlustém svazku s ernými deskami, ložícím v pihrádce stolu. Byla to slavná kniha, posmšná kronika pohnutých a boulivých let, na jejíž prvé stránce velikými písmenami napsáno „
—
„Hackenschmidi Opera Omnia". Došel k prázdné stránce, vepsal tam, se
tváe, své improvisace a opatil „
—
Pro
„Intcr
krom
je
íkáš poslední opus?" ptal
arma
silent
Musae.
Nco
peliv
a
vážn
píslušným datem. je
se
Kopulent.
ve vzduchu
—
obvyklé pražské neistoty."
Kopulent tázav
obrátil se
na Hackenschmida.
„Badeni prý padl." „Kolují povsti."
„Uritého „Ne.
To
ví
nevíš nic?"
most a to je mlenhvzdiky. Ostatn, co na
pouze svatý Jan na
livý svatý. Dostal za to své
tom? Nepadne-li Badeni dnes, padne vidí,
Všichni to
krom Mladoech."
„Jeho postavení nkolika dny."
„Vídeská ela.
zítra.
Zvuná
ulice
je
pevné, prohlásil sám ješt
dovede
kiet
ped
a vídeská ulice ki-
hrdla sociáln demokratická se ozvala.
32
:
I
krásný purkmistr už
vrtí
nika, která ukazuje as.
Kií-li
se,
tesou
!
To
hlavou.
A
je
ve Vídni je
trochu ros-
njaký
„Requiescat," opakoval zamyšlen Kopulent.
by vykonat svj
úkol.
Vídeská
mluviti pražská? Skoro se
„V
hrad.
jeho okna. Requiescat Badeni!"
se
mi
„Mohl
ulice promluvila.
Umí
by byla nmá." tásla okna. Pardon
zdá, jako
Praze není hradu, kde by se
konen byl a okna také, ale není za nimi by slyšel ..." Tato poznámka Hackenschmidova zdála se Kopulentovi cynickou. Po chvíli teprve pravil bez pechodu:
Hrad by
tu
nikdo, kdo
„Tryznu,
„Co
mé
se
aspo
tryznu."
toho týe, promluvme
o tom. Kraval
si
tryzna
„Ne
s
kravalem,
all right."
zcela."
„Ale trochu. Staí. Tedy tryzna. policie
Má as
má
sympatie," pravil Hackenschmid. „Kryje-li se tvá
na svt. Lid
se jí bojí.
své oposiní choutky.
Chce
vyjde ven. Záda ho svdí.
a je zase dobe. Oh,
lid
Lid
Bda, jen nebýt dobe vychován.
vybouit. Jednou za
se
Dá
je
si
tedy otlouci hbet,
by promluvil; jenom kdyby
ho nezaveli; hbet už vezmi as!" „Prosinec, tedy prosinec."
A
zamumlav
ptal se
tato nesouvislá a nesrozumitelná slova,
Kopulent Hackenschmida
„Myslíš opravdu, že je tolik
bázn?"
Hackenschmid odvtil prost: „Otevi své oi a dívej se kolem sebe!"
33
A
Hackenschmid
po
sáhl
knize, kterou uložil
díve
do zásuvky. „Hle, nepamatuješ se už?" Listoval v knize.
A
Našel, co hledal.
etl tyto verše:
ech
„Poctivý
vždycky smeká,
vida nco, co je
a kloní
k.,
c.
v pokoe
se
všem, kdož jsou tam nahoe.
Velká úcta vždy v pro výkony
Vposled
je to
taky
zabije
ech!
echa,
Vizte poctivého že
žije
tu tlumí vzdech:
Je-li bit,
jestli
nm
policie.
ho kouše blecha,
to
ji,
se
ví,
dovolí-li hejtmanství.
Ministr je ješt výše.
Všichni
Cigárko
leží
na svém biše:
nám rate
dát,
pestáném oponovat!"
„Datum?"
pravil,
když doetl. „Není ješt tak vzdá-
lené!"
34
„Karikuješ," pravil Kopulent. Jeho
odvtil
„Kreslím,"
elo
A
Hackenschmid.
se svraštilo.
usmívaje
se
dodal: to tžko za tch okolností provésti zvláštní Tvá tryzna nebude snad tak pompésní, jak myslíš. Ale na obanský poheb se zmžeme. Také lokaj mívá své okamžiky vzpoury. Budou se také mluvit ostré ei. Také se možná za dupe. A zazpíváme si."
„Bude
vci.
„Klameš se, Hackenschmide. Vše je vážnjší. A bude vážnjší." „Budiž," usmál se Hackenschmid znovu, drážd tím více citlivost Kopulentovu. „Tedy pokáme." Doktor Hilarius se nemísil do hovoru. Disgustoval ho. Zabýval se díve knihou a jen chvílemi zaslechl úryvek debaty, jednotlivý výrok. Nyní, vyslechnuv po-
vty,
slední
odložil
knihu a pravil Kopulentovi:
„Stará fantas tinost, Kopulente.
mu? Za koho?
Zasluhuje
Tak daleko pece snad
jí
nejsme.
která nás kompromitovala? valy.
Ješt
dále:
tolik
A
Tedy
tryzna?
Badeni? Dkuji
Za? Za
konec
K
e-
pkn! politiky,
dále: demonstrace, kra-
a tolik
lidí
bude sedt. Ješt
výminený stav nebo nco podobného. A dále: silentium. To je vše, co mže býti. Neznáš historii mi-
dále:
nulých
let?
Chceš
Násilím nepoídí
zase rok 1893? se
nic.
Problém
A
pak rok 1894?
je jiný.
Stane-li se
otázka naše otázkou moci, podlehneine. Jsme slabší."
„Co cítit se
je
to
být
slabším?" ekl Kopulent.
jím."
3*
35
„Hlavn
"
„Poínáš parafrázovat naše lili
jinak. Mínili
Nadjná
—
historická
buditele. Ale
odboka
to
mys-
nebyla provedena.
Tentokrát pro píchod soudruha
36
ti
eichy.
Kapitola tetí jedná o pádu hrabte Badeniho a o
píchodu Kadeábkov
usmvavý bonhomme, umírnného mšáka. Picházel bodrý,
se
vzhledem
.
„Masivní soudruh/' nazýval ho Hackenschmid. Usmíval-li se
obyejn, dnes
Hackenschmid, vida ho,
záil.
zvolal:
eicha se Reichv skuten mu hrála v oích.
„Badeni padl.
usmívá."
Zjev
byl
Radost
zjevem
triumfátora.
„Ano, Badeni padl," pravil vítzoslavn.
A
když
„Badeni
se ostatní
odmleli, pokraoval:
padl. Porážka
Mladoech, na
celé
stran
porážka!"
eicha usedl, podav srden pítomným ruku. Kopulenta vyprovokoval tón posledních eichových vt,
z nichž
išelo píliš záští zarytého straníka.
„Porážka mladoeská?" šími:
pravil.
„Bume upímnj-
porážka eská."
Doktor Hilarius protestoval co nejdraznji. „Nikoliv. Nelze ztotožovati národ s touto neblahou politikou."
37
„Tvé distinguo nespraví
dl
nic na vci, Hilarie,"
Kopulent. „Je píliš subtilní."
eicha lokálem, dal
Nedalo
vstal.
mna
mu
sedti klidn. Pobíhal
to
vesele ruce a usmívaje
si
na poznámku Kopulentovu, nevšiml
námitky Hi-
lariovy. Byl píliš zaujat lahodností svých
slova ukojeného záští drala se
mu
na
Neodpoví-
se. si
pedstav.
A
rty.
„Nuže, nyní to mají. Sázeli všechno na jednu kartu.
úpln
Poraženi,
páci, hlupáci!
Tam
poraženi!
To
kajská politika.
dovedla jejich
je
Nadutí hlupáci!
A
lo-
vymoženost. Hlu-
je jejich poslední
To
tak slepí!
je od-
demokrat'! Za
veta za jjenerální výprask sociálních
ztluení Bernera."
eicha
cítil
osobn
až
tuto satisfakci.
by byl vítzstvím
niho jako
lichern,
lánku
spíš
Kopulenta dráždila
jeho.
tato zaujatost, vidoucí událost tak
Pád Bade-
významnou
tak
nežli závažnost kritické chvíle.
„Nyní
mžeš umít, eicho, teba
pole," pravil trpce.
deni padl, co dále? blahu. Badeni
„To
Ku
padl.
jsi
nevidl Nea-
tvj nejkrásnjší den. Bapodivu, jak málo staí k tvému je
Jako
reakcioná? Nikoli. Prost
jako ministr, urazivší nacionální pedráždnost kou.
Kým
nmecký vaši
ma-
efemérní nejapnost novináského
cítící
padl?
Nmecký
chauvinismus
A
chauvinismus ho porazil.
soudruhové. Nuže, hlásíte
se
k
kdybyste znali jeho dosah. Tleskáte;
38
se
nmec-
vzbouil,
v jeho služb
svému
emu?
dílu.
Jen
Chauvi-
1
"
má
nismus eský je hoden zatracení; ale vídeská ulice svaté jeho právo."
Avšak Kopulentv pathos nedovedl se
eichový
eicha
veselosti.
vyrušiti
eichu.
od neproniknutelného pancíe
Jeho útoky odrážely
poslouchal
úsmvem,
s
jako by se ho apostrofy Kopulentovy netýkaly.
„Nechme
dám
diskusi je
eknu
poznamenal žoviáln. „Ne-
toho, píteli,"
humor a zniiti dobrou náladu. Na pouze to dosti asu jindy. Nevidím však škodu eské vci v této události. Pisluhová-
dnes kaziti
si
—
—
ním Badenimu, kompromisy s klerikalismem, ohledy na pelud vtšiny, všelijakými lex Falkenhayn brala spíše
škodu
—
„Nebží o Badeniho, o mladoeskou
politiku," pravil
Kopulent.
Hackenschmid
„Was Není mi že budu mluvili;
„Nco Jeho
se zasmál.
mich Weib^ was schert mich Kind! lhostejnjšího, než pád Badeniho. Doufám,
schert nic
míti z toho
aspo
njaký poádný
nco
vtšího,
tváe
to
potšení, o
nmž
jsme
kraval!"
vtšího,"
byly zardlé
mruel Kopulent.
rozilením.
A
jeho srdce
bilo prudce.
Byla to náhoda? Vybavila která mluvil
ped
tebí njakého otesu, mohutných lostí,
násilného vzbuzení."
Picházelo
to,
nm
se v pedstava slov, nkolika hodinami: „Bylo by mi po-
co ekal?
39
dojm,
velikých udá-
:
Nebo
záchvat horeky, která pejde?
to byl
eicha
to chápal
Kopulcntových.
Rozchechtal
tak.
Pimhouiv
pi
se
slovech
své chytrácké oi, tázal se
zlomysln „
—
Nco
vtšího:
rozhoení
voli^
telegramy,
prohlášení?"
„Ne," pravil Kopulent, „nco vtšího." Jeho sen nabýval uritých obrys; jeho slova znla
pevn.
eicha „C.
k.
setrvával ve
demonstrace.
svém tónu.
Kde domov mj,
pereat
ped
kasinem?"
„Nco
vtšího,"
opakoval
A
Kopulent.
sleduje
utkvlou svou myšlenku, dodával, stále více se rozohuje: „Zabedli jsme do bažin. Už dlouho nezaznamenali jsme žádný národní in. Procitnme z toho marasmu. Únava po Cechách, omrzelost. Všichni ji cítíme. Nelze se
hnout, nelze dýchat."
„Není tak
zle," pravil
ješt možno. Vymlouváte
„Kopulent
je
„Budiž, bude-li
„To umíte!
je
My
vaší
pro
doktor Hilarius. „Pracovat je se
pouze na
tryznu,"
pkn
uspoádána!"
vcí,"
smál
se
to."
vpadl Hackenschmid.
eicha.
„Ukažte,
provedli své. Badcni padl."
„Nco malebného," pravil Hackenschmid. „Nco rozumného," ekl Hilarius. „Vbec nco," volal Kopulent. 40
co
i
Hammer jímal se o
hovor
celý
Bylo
to.
mu
naslouchal
opovržliv. Neza-
to píliš nízké.
Nyní propukla
jeho nevole.
„Nemáte na mysli jdte mi s davem!"
dav a vci toho davu. Dav,
nežli
,Je to dobrý nástroj," pravil Hackenschmid. „Nco, co je nutno osvítit/' opravoval Hilarius. „Nco, co je vším," volal eicha s velikým gestem
eníka. Nastal hluk. Souvislost v
debaty
si
nkdo
a že
vešel,
Léta
hlodalo na
tom chaosu otevely,
jako Hackenschmid,
tiše
tvái rys blaseovanosti. Cosi
vtiskla jeho
nm,
vený, nemladý,
elo
hlun, eicha.
V
opt dvee
Kadeábek.
vášn
Pišel
mizela.
se
ne tak
ne tak bode, jako Byl to
nm
nikdo nepovšiml, že
zdálo
se.
Výraz
jeho, chvílemi una-
nepedstíral blaseovanost.
Byla
tu.
a usedl blíže Hackenschmida.
svraštné, nesledoval debatu, jak se zdálo, za-
mstnán
píliš sám sebou. Hackenschmid si ho všiml teprve po chvilce. „Ha, Kadeábek! Pišel jako strašidlo. Bankv duch
dostavil se k hostin, která, stála
s
na
výši doby.
málem
jsi
se
mimochodem eeno,
Co zádumivý
svta,
Ulricu Guttinguere,
nebes kleslý andle, jehož bolest nikdo
A
nakloniv
se
k
ne-
iníš, unavený dandy? Zmizel
nmu, ekl mu
ostatní neslyšeli:
41
nezmil?"
polohlasem, takže
„Velmi veselá
historie,
velmi veselá
historie.
Ola
je
zase v Praze."
Slova Hackenschmidova otásla
burcovala ho
z
jeho netenosti.
Kadeábkem
Tvá
a vy-
jeho ješt více
zbledla.
Neodpovídal.
Cekal jako na rozsudek.
„Jako
eicha.
strašidlo pišel, jako strašidlo se chová," pravil
„Onml
jsi?"
„Naprosto ne," pravil
ného
úsmvu. „Ale
Kadcábek
hluí-li
jich
s
pokusem nuce-
tolik,
mže
jeden
mleti." „Je
teba
ohlušit
chorá
naše
svdomí,"
kiel
Hackenschmid.
„To
je obtížná
vc," namítal Kadeábek.
Jeho chování, jeho výraz, jeho
tón, vše neslo
rozrušení. Cítil to a snažil se to vší
znak
mocí skrývat. Pe-
máhal .se. Jeho hlas chtl zníti lehce, jeho chování chtlo být nonchalantní. Ale bylo nutno býti velmi nepozorným, aby nebila do oí jakási nucenost. Slova Hackenschmidova vzbudila toto rozilení. Hledl na nho s oividnou nedokavostí. Ale ten už mluvil o njiném trýznilo Kadeábka, zdálo se to, co Hackenschmidovi nej lhostejnjší vcí na svt. Ola je v Praze, opakoval si Kadeábek. Co to znamená pro nho? Trpl, pokud byla daleko; bude nyní trpt více. Co pinese její píchod? A opakoval si tiše jméno tak
em
—
,
42
vzrušující a tak
muivé, jméno pízraku,
nal se materialisovati
„Badeni
padl," obrátil
se
eicha
poí-
který
—
na Kadeábka.
„Víš to už?"
Teprve optovaný dotaz vyrušil Kadeábka ze snní. „Skuten," pravil pak Kadeábek. „Kdo je to?" Jeho nepedstírána lhostejnost, jeho zjevná nepozorvšech píke kontrastovala se vzrušením
tém
nost
ostatních.
eicha
povážliv vrtl
hlavou.
Co
si
mysliti o té
roztržitosti?
„Jsi také
pro tryznu?" pokraoval.
„Tryznu,"
Kadeábek,
odpovídal
vzdálených myšlenkách. — „Co
s
pistižený
tryznou?
Kdo
pi
mluví
o tryzn?" Bolestná hokost pojala ho.
Tryzna
—
„Kopulent blouzní o
ní," pravil
doktor Hilarius.
„Smutení mši za Badeniho," smál se eicha. „Není mi nic po Badenim," odpovdl Kadeábek. „Není mi po
A
niem
zadíval se
nic."
pi tom
roztržit na Hackenschmida.
„Nechtl bys mluvit se mnou okamžik?" A Kadeábek, nevykav odpovdi Hackenschmidovy, vyšel na chodbu.
„Tajné spiknutí,"
volal
Doktor Hilarius ohlédl
„Co
je
eicha. se za
mu?" 43
ním.
„Njaká spodnika," „Spodniky
pravil
s
opovržením Hammer.
jsou jeho svt."
„Jeho tvrt svta/' smál
se
otcovsky shovívavý
e-
icha.
""
ti"
Hackenschmid zatím sledoval Kadeábka. Tento ekal na chodb, chvje se zimou a
roz-
ilením.
Upel na nho nedokavý
pohled. Jeho oi podivn Jeho rty se chvly, jako by chtly nco íci. Ale nepromlouvaly. Nemohly. se leskly.
Hackenschmidovi bylo njak nepíjemn. Litoval
bude
tém
slov. Co se mísil do vci? Ale Kadeábek všeho díve než poz-
svých
lépe, dozví-li se
dji. Je nutno vyléiti ho z toho.
Ale nepíjemné to dojista bylo. Váhal. Stáli tak
nkolik trudn dlouhých okamžik.
Kadeábek
promluvil prvý. Hlasem, který pedstíral
lhostejnost, oslovil
„Co
jsi
Hackenschmida.
mi chtl íci o Ole?"
Hlas jeho vyznl
njak chraplav.
A
on opakoval
pak prudeji a naléhavji:
„Co
víš
„Sám
o Ole?"
nic," couval
Hackenschmid. „Slyšel jsem jen
o ní."
Netrplivost
Kadeábkova
„Je zde v Praze ...
rostla.
A?"
44
I
"
:
Kadeábek
pistoupil
rukUj kterou prudce,
„Bude v
s
eknu-li
lépe,
bibli? Nestaví své
k
až
nmu
neoekávanou vše, že
a chopil silou
ano? Jak
ho za
smákl.
se
to
praví
svtlo pod kbelec."
Nic se nestalo, co snad Hackenschmid ekal. Nižádný zvuk, nižádný pohyb. Bez hnutí stál Kadeábek
ped
dobe možno rozemlení ho pekvapo-
ním. Stál v pološeru. Nebylo
znat, co se
dje v
jeho tvái. Toto
valo a znepokojovalo. Chlad sochy
ml
své nebezpeí.
Hackenschmidovi zdálo se, že je nutno nco „Nemysli na to," pravil, „je to odbytá vc." Kadeábek mlel.
„Chápu,
íci.
to historie trapná; je to oživení sta-
že je
rých ran; ale pejde to také."
Kadeábek mlel. „Což kdybys odejel na njaký as?" Podivným, jakoby ze záhadné hloubky jdoucím „Miloval jsem
ji."
„Perfektum,"
pravil
„A
miluji
ji
—
Pekvapující zmátl.
Pak
A
jako
ten
pravil
To
„Praesens.
by
se
Hackenschmid. „Bohu
díky."
obrat Hackenschmida na vteinu
ponkud
neklidný:
je horší."
na
nco
rozpomínal, dodával
slova
„I nyní?" „I nyní.
hla-
Kadeábek:
sem, pravil nyní
Tím he." 45
hoká
.
Výraz
Kadeábkv
byl \^''mluvnjší slov, kterým se
vyhýbal.
„Kdo
ti
íkal?" ptal
to
se tiše.
„ernoch."
„A
jak to ví on?"
Hackenschmid byl znovu v rozpacích. Jeho
mus
se zarážel
nen,
ped
bolestí, jež
nutno-li to vyídit.
byla
ped
A odpovdl
cynis-
ním. Ale kolakonicky:
„Z autopsie." „ernoch," opakoval si Kadeábek. Když padla rána, zdál se býti klidnjší. Frivolní citát vybavil se v pamti Hackenschmidov. Mumlal si pro sebe Heineova slova: „Ein Tor
wenn
Kadeábek
ist
immer
willig,
eine Torin will."
neslyšel.
Cosi ho napadlo, co vyvolalo
jeho smích. Byl to zlý smích.
„Byla by
i
pro mne? Bylo by to velmi veselé. Seid
umschlungen, Millionen
—
diescn
KuB
der ganzen
L
'
Welt!"
Hackenschmid se zachvl zimou. Nebylo teplo v té chodb. A výjev nebyl veselý. Snažil se uklidnit rozjítcní Kadeábkovo. Opakoval. „Je to historie, která je za tebou. Každý sebou njakou historii."
46
máme
za
"
Slova jeho znla nyní skoro elegicky. Nezvyklý to
njaká stará jeho bolest, Ale Kadeábek byl píliš
tón u Hackenschmida. Byla to
njaké strašidlo minulosti? zamstnán vlastní bolestí^ aby si všiml tohoto pínebylo tomu tak? zvuku, který naznaoval staré njaké jizvy. „Kdyby ta historie byla za mnou," pravil. „Ale je ve a se mnou. Stále ji vidím. Když byla pry,
—
—
mn
vidl jsem
.
.
.
Slyšel
jsem,
neekal jsem toho tak brzy
—
pece ješt
A
Oživovala bez ustání.
stále.
ji
zde ... a tak
že
...
se
chce
a tak
.
.
.
nyní je
vrátit.
Ale
Cekal jsem
„Ješt?"
Kadeábek
nevšímal
si
Skuten neuvitelné bylo Kadeábkv osud pišel. svtácká
Jeho
kdysi
dobrodružn a úpln,
Pro vý?
práv
musil
A
ji
otázky
mysl že
Hackenschmidovy.
pravdou.
podlehla
té
tak
vášni
skuten ekal nco
ješt.
milovat, on, tak pelétavý a vrtka-
nyní tu byla ta
váše
a strhovala ho
—
Hackenschmid pokril rameny.
Nemlo
smyslu
stát
zde déle, když už všechno vy-
sloveno.
„Pišli by za námi. Vrátím se," pravil.
Kadeábek osaml. Nezpozoroval toho Stál ješt
tém.
dlouho bez hnutí, bledý. Cosi ho pálilo
47
.
.
.
byla to žhavá bolest.
A
srdce tlouklo znepokojiv rych-
lými tepy.
Otevel dvee vedoucí do dvora. Chladný vzduch ho ovál.
Tlesn se mu ponkud mu volnji.
ulevilo.
Tlukot srdce
ustal.
Bylo
Tak stál v chladné listopadové noci. Za chvíli vrátil se Hackenschmid, nemoha
se
ho
dokati. Nalezl ho ješt v
„Co dláš?"
tom zadumání, openého o dvee.
ptal se ho.
vážn znepokojen chováním Kadeábkovým. Ku podivu, on, Kadeábek Kadeábek obrátil se k nmu; úsmšek byl na jeho
Byl
Bral to píliš tragicky.
rtech; a odpovídal
mu
tiše:
„Co dlám? Zbyteného lovka." Ale pak
šel
s
Hackenschmidem.
48
Kapitola tvrtá
budí staré vzpomínky „Co
je
ti?"
ptal
eicha
se
vrátivšího
se
Kade-
ábka. „Vypadáš, jako nkdo, kdo ztratil milion a náhodou už nemá jiných po ruce." „Kdo ví? Snad jsem ml takový milion," odvtil Kadeábek s pokusem úsmvu, který selhával. Dlouhá nepítomnost Hackenschmiedova a Kadeábkova byla pozorována. Nikdo se neptal, mlelo se o tom. Ale jakási stísnnost se poínala zmocovati pítomných. Tušili nco nedobrého. Zábava vázla, dlouhé chvíle mlení se dostavovaly. Ani Hackenschmid, vytrvalý, neúmorný, nebyl dnes ve své kži.
nedailo.
Jeho vtipy selhávaly; jeho improvisacím
se
Ani k debat nebylo chuti. Hackenschmid bubnoval prsty na mechanicky njakou písniku.
a hvízdal
stole
si
„Pokej," pravil náhle Kadeábek. „Tu píse jsem
nkde slyšel." Opel hlavu o dlan a poal Hledal v pamti text. „Je tomu už dávno.
pemýšlet.
Mohlo mi
náct. Jak to povídá starý
pán?
49
býti jedenáct, dva-
J'etais
un doux
enfant.
"
:
le
un
grain
sem.
honnéte homme. Šel jsem tenkráte
To vidím
le-
dosud. Ale text už neznám. Nevzpo-
menu si. Jediný verš mi zstal v pamti." A mruel tiše. „Pipergr byl pražský kat
." .
.
svému sousedu
Obrátil se k
posmšným ponkud
s
pízvukem „Neznáš
ji,
Hackenschmide? Pstuješ pece tenhle
genre!"
Hackenschmid
pekvapen
byl
otázkou
Kadeáb-
kovou. Jaký nový obrat?
„Neznám více nežli ty," odpovdl po chvíli. Zato eicha, oividn stále v dobré míe obecné
která
deprese,
mu
byla
za té
i
nepíjemnou,
uvítal
píležitost, zaplašiti stíny, které se objevovaly.
„Znám
text," pravil.
A hlad „Když
levou rukou svj vous, vykládal.
se
ta
odrhovaka
mnoho. Pomocník u nás milosrdn.
jsem
ped
Na
konec
ní zoufale
Soukal v své
si
jsem
——
pamti
zpívala, ji
oblíbil
slyšet.
ji
mne ne-
Utíkal
-
a pak pomalu, místy se opra-
„Po dlouhou adiku na onen svt
let
posílal
za dosti
se
a zpíval
nemohl
ji
vuje, íkal slova textu:
(
natýrala
slušouký
plat
Pipergr, ten pražský kat.
50
Poslední kšeftíek byl,
Hoe
v
že
Vtom
dva obsil.
jPoj sem Toho
ty,
to
lek'.
musí být hned?
Snad
mže
až
to
si
Piperge sám.'
Pipergr
se
jCopak
se.
sám svta Pán:
pravil
pokati Pán,
rozmyslím sám.'
"
„To je ta," pravil zamyšlen Kadeábek, „Pamatuju Jenom nota byla trochu jiná; znlo to tehdy njak
melancholicky."
skuten
„Je to
„Tvj
pohnutlivé," pravil Hackenschmid.
vkus," ušklíbl se opovržliv
eicha
„ ,Snad ješt
mohu
snad
Vtom
se
se zastav,
Pamatuji
se
je dost,
zas.
Piperge sám.'
ty,
už nezdráhal
osudu svému
„Zde
asu
pijít jak host.'
však to zaznlo
jPoj sem
Tu
lení.
Hammer.
pokraoval.
šel
víc,
vstíc!"
eicho. Zde je nyní dobe na
dramatické vyvrchoni.
Ale
eknu vám
nco: skuten zanechala ta odrhovaka dojem na mou mladou mysl. To smlouvání, fatalistní odevzdání se 4*
51
na konec se
...
—
o tragickém,
jTu cítil
se
už nezdráhal
jsem
A
jsem naivní hoch.
lety byl ticky.
K
vražd.
A
—
Mluví-li
dojm
Tolik jiných
je tehdy.
zmizelo beze stopy, tento ne.
víc.'
Ped
I
jedenácti, dvanácti
slovo kat zní tak
roman-
tomu to bylo v lese, v šerém, velikém lese, oživeném povstmi o loupežnících s možnými hrzami „Nyní
kým
vzduch tak vonl." se stává
Kadeábek
pro odrhovaku," pravil
docela
mimoádn
Hammer
s
lyric-
indignací.
Hackcnschmid sledov^al Kadeábka napiat. Náhlá jeho mnohomluvnost mla cosi podezelého. Nebyl dosud
pesvden
o pominutí
krise.
A
jak se rozluštila,
pominula-li?
Náhle
se
^j
zraky obou setkaly.
Kadeábek
se
odvrátil.
Výraz jeho tlumoil nespo-
jsou
nejkrásnjší,"
kojenost.
„Odrhovaky
to
pravil
rychle
„V
nich
ozval se náhle
Ka-
Hackcnschmid, chtje setít nemilý dojem. jsou kulturní djiny."
„Mluvíš pro svou vc, Hackenschmide."
„Možná. To
je
moje právo."
mluv,
Nelogicky, jako ze sna
deábek
:
„Nebylo by krásné umít pro njakou hloupost?"
„To
se
I
povedlo pouze Rudinovi," ironisoval Hackcn-
schmid.
„Umít! Doba
je vážná,
Badcni padl, a Kopulent
bouí."
52
se
Kadeábek
Ale
peslechl
úsmšek eichv.
„Jeden lidský život se zadává/' pokraoval. „Kdo chce jeden lidský život? Neíkám, že by byl práv krásný."
Nervosní naptí jeho potebovalo slov
Tón jeho
jeho kolísal mezi
stejn
vzbuzoval
výraz
vážností a karikováním.
pochybnost
A
a vážnost
jeho slov jako jeho travestující tón.
„Jeden lidský život," mluvil nyní tónem vyvolavae, „po prvé, po druhé Jeden lidský život, eicho, ve prospch organisovaného dlnictva, ve prospch umravnní, doktore, pro dobrý vtip, Hackenschmide, pro efekt, Hammi-e! Pro co, Kopulente, ješt? Nedovedu si už vzpomenouti. Jeden lidský život po prvé, po druhé, po tetí!"
——
„Prosinec," šeptal
si
Kopulent.
Byl všecek zaujat vzrušujícími svými pedstavami. „Prosinec?"
„Krev
šáva. Pustit žilou
zvláštní
je
.
.
.
kdož ví?"
Hackenschmid perušil konfusní samomluvu. „Kopulent nemá mnoho myšlenek; ale do tch se dovede zakousnouti. Padlo njaké ministerstvo. Nemže mysliti než na jeho funus."
Kadeábek lhostejnosti
slyšel
objevil
slova se
mluvího bez zájmu. Výraz
v jeho rysech. Tryzna,
vtip,
hloupost, cokoliv.
Pak rozpomenul
se
na
nco
pulentovi.
53
a
pímo
zamíil ke Ko-
„
—
Nuže, dávám
k disposici jeden velmi obno-
ti
Na ti dny! Slyšíš? Na ti dny!" Kopulent zmil ho mrzut. Grimasy Kadeábko\^
šený
život.
ho urážely. „Netrop komedii,"
pravil.
Kadcábek nedal se vyrušit, a týmž kým hlasem, kterým díve nabízel svj
Ižipatheticživot,
opa-
koval.
Na
„Slyšíš?
ti dny!"
Zkížil ruce a ekl klidn:
„Oekávám „Co pro
Ale
ni.
tvé instrukce.
tys
dny!"
A
temi dny
s
..jsem
zaínal píliš melodramaticky. Ten
genre se mi nezamlouvá. žertík.
Ti
komedie týe," pravil Hackenschmid,
se
to
Ty íkáš
tryzna,
já
malý
neberu tak písn."
„Cas jsou peníze," odvtil Kadeábek. „Není dobe na dlouhé lokte."
bráti vše
eicha
se
opovržliv
usmál.
Neml
nižádného
zájmu a hovoru. „Nejste
„Ti
s
tím ješt hotovi?"
dny,"
dl Kadeábek. „Tedy
ti dny; platí?"
Kopulent pokril rameny. „Jsi-li
nenapravitelný, tedy ti dny."
„Jste posedlí svou
utkvlou pedstavou.
Mám
živou
pedstavu blázince," kiel Hammer. „Je možná. Nemže ti býti cizí," ekl Kadeábek.
Pak
se
mluvilo jako
zapomenutí. Nebyla
obyejn. Výjev upadl v nálada práv veselá, ale
sice
54
polostíny
,
il
|»
dívjších
chvil
aspo ásten
V
zmizely.
hluku a
málo myslilo na podivné chování Kadeábkovo, na nco, co nebylo domluveno I Hackenschmid byl ponkud uklidnn. Patrn vše bylo chvilkové podráždní, zavanuti chladného vtru,
kiku
se
velmi pochopitelné v
té situaci.
Kadeábek
nyní mluvil
a jednal zcela normáln. Nanejvýš že by byl zdrželivjší ostatních.
Jen Kopulent sedl trochu rozptýlený.
Na
myslil?
Byla to scéna veerní, která nyní po pedchozím roz-
málomluvným. njaké jméno, jméno rekyn Sha-
rušení nyní více tížila? Stával se také
V
jeho mysli znlo
kespearova dramatu lásky. Byl on Romeem? Nezdálo se. Hackenschmid byl zase ve svém živlu. Jeho posmvanost ožila. Tu se stala malá episoda, nepozorovatelná tém a bezvýznamná ostatním. Julie.
„Kde
je
ernoch?"
Nikdo nedovedl
„Kdož
ví,
ptal se doktor Hilarius.
to íci.
za kterou selankou," smál se
bonhomme
eicha. Hackenschmid zadíval Zbledl
pi
vyslovení
na Kadeábka.
se
jména ernochova;
stal se roz-
tržitým a ješt zamlklejším.
Poznámka eichová
se
neminula úinkem.
Nikdo si nevšiml psobení krom Hackenschmida.
Pesvdení
tchto
nkolika
tohoto bylo tím povážliv zvikláno.
55
slov
Nebylo pece ješt vše v poádku; bard
se
nad tím
zamyslil.
ertovo kopyto
rozešlo se tentokrát
díve než oby-
ejn.
Na
'.
'
I*
ulici se oddlili.
Hackenschmid, Kadeábek a Kopulent
šli
smrem
k Václavskému námstí.
j 56
Kapitola pátá
vede nás noní Prahou
Ti
z
ertova kopyta kráeli dlouho mlky.
Byl to stav nemilé stísnnosti,
jíž
se
nikdo nemohl
zbavit.
Když
došli
k Václavskému námstí, zastavil
se
Ka-
deábek. „Clara pacta, boni amici,"
jasnme
si
své
stanovisko."
druhy. „Ob-
oslovil své
A
obrácen
Hacken-
k
schmidovi pokraoval:
„Muž štstí ve
z
Kobylis byl dobrý muž, bohužel
svém oboru.
Rank chodí
Neml
jsem také
ml
mnoho
ne-
štstí.
upravenými píliš kiklav. Moji otcové mi neublížili. Není mi akutn teba visitek. Jedná se o mén kiklavý zpsob. O vhodnou píležitost. Pamatuješ se dobe, Kopulente: Doktor
s
visitkami
ti dni." Kopulent, zaražen slovy Kadeábkovými,
odpovdl
odmítavým gestem. „Takto ne," pravil pak. „Nechci tak."
Kadeábek usmál
se
„Jsi píliš skrupulosní.
nepíjemn. Není
57
ob
dost istá?"
Kopulent
se
odpovdtij
chystal
Kadeábek ho
ale
nepipustil ke slovu.
„Život
VergiB
má svj
kousavý humor. Jak jsem to íkal: Mensch, den Wollust ausgcloht? Bylo
nicht,
to za krásné kterési noci.
tomu
naslouchal,
ml ale
mlo
se
dobe. Tacitus
by být také mrtvo. Ale ten
Tehdy
zcela pravdu.
když
obsah
Pamatuji
naslouchal. Tacitus je mrtev, že ano?
ml
obsah.
jistý
ml. Nyní
ne. Miloval
Za oné
je to abstraktní,
A emu citát ne-
jsem kdysi
letni noci
prázdné
život,
ješt ten
slovo.
Roz-
koš už není rozkoší a život je kalnou usedlinou. S ní je
konec a
„Pro?"
mnou
se
ptal se
ern,"
„Vidíš píliš
Kadeábkovou,
„Cem? Wiiste státi se
konec."
je
Hackenschmid. pravil
Kopulent, otesen
Jsou-li
vci erné!
Du
bist
I ™
der Stein, die
und der Tod. Dvod, pro který jsem ochoten i vlastencem, není zcela istý. Ale úel posv-
cuje prostedky. Nemusit nic vidti za sebou, nic sebou, nic v
Zasmál
„Což
eí
které nedovedl chápati.
se
ped
sob!"
:
optovn.
kdybychom
>• ji
potkali
nyní?
chodí? Hotel je
práv pi
ruce.
Mohli bychom
vzít spolu.
Srdené
ji
Nevíš,
kam
Bylo by to veselé. pátelství. Jeden
i
po druhém; na všechny dojde." Byl to mrazivý smích.
A Kadeábek rozkoš, drásati
si
'
opakoval,
jako
nezahojené své rány.
58
by
mu
psobilo [
„Na
všecky dojde. Vydržet se musí!"
Hackenschmid
se rozilil.
„Mluvíš nesmysly."
„Snad nesmysly. Schází mi pro to mítko." „Koketuješ s tím. Uinil bys lépe, kdybys snažil na to nemyslit."
se
„Byl bych rád, kdyby to bylo možno. Spíš patrn
A
ty,
kií
se;
dobe, Hackenschmide? jakž takž; mluví
dlouhá, nemže-li pošetilých
se, se.
usnout.
nápad. Velmi
Kopulente? Den pejde
dobe. Ale pak noc
Mám
hlavu
pošetilých.
stále
je
plnou
Nesmysly nabý-
Vidím celou historii. Jsem jako dít. Nelze spáti. Ráno je hlava tžká. A taková únava. Dotry, ty myšlenky. Jako cvrek se usadí a hudou stále svoji jednotvárnou notu. Takový cvrek u krbu je nco nesnesitelného. Nco jiného konen! Njakou veselejší písniku! A pak napadne vají
smysl,
Hackenschmide.
jméno, které
jste
íkali v tolika záchvatech rozkoše,
v takové vášni, jméno drahé a nyní tak zneištné.
My
všichni
budeme
nešastni, Hackenschmide, každý
na svj zpsob." k
,Jdi
doktorovi,
Kadeábku.
Nezbývá
ti
nic
jiného."
„Doktor.
nápad.
Nikdy
Ale
Nco
pro spaní, myslíš? Není to špatný
nevím.
K emu
jsou
doktoi na
svt?
nic ne vyléili ..."
Zamlel se na nkolik vtein a jakoby vzpomínaje, pokraoval pak:
59
"
jsem
„Ublížil
Byla to
Ml
vbec
jsem
práv
ji
rád.
Kde
ji?
Tacitovi.
Jsem
A
se
chtl jsem
vbec
vi
vinen
vina? Ublížil jsem mu.
To
nmu.
je pravda.
míti stj co stj.
ji
vzalo to šílenství?
A
pokraovalo. Nešastný bude na konec zlým a
Pro
pak
to
to je po-
slední jeho neštstí."
„Odje pry." „Nemohu." „Co chceš tedy dlat?" „Nevím. Zatím nevím."
A
tiše
dodal:
—
„Když je Odmleli
se.
Šli chvíli
beze slova po volném svahu Václavského
vše zprostituováno, co jsem miloval
námstí.
Za
chvíli
Oslovil
pešel
Kadeábek do dívjšího
tónu.
kousav Kopulenta.
„Nuže, kde zemít? Václavské námstí
je široké
a
dlouhé. Nejkrásnjší píležitost k rozvinutí malebných
a divadelních scén! Leží tak
tiše,
že
bych
se
poal
báti
vdce lidu! Hle^ pohle na okamžik. Nic se nehýbá. Dámy noci se procházejí. Ona ne? Bh odpus tmto dámám; asto nás o tvou vc, Kopulente, budoucí
uvedly do
povážlivé
zpsobem; pád Badeniho komukoliv.
echa mže
Mj býti
se
Myslím však, že je nejde svým odmeným nezarmoutil. Bude sloužiti
situace.
zarmoutí pád Badeniho.
Stráž jí
na pozoru
pemožen, a
60
ti
ped
ní.
ech
policajti jsou,
jen od
myslím,
Oban
našinci.
a
bude dobe
tánu? Zdá
jde ze své restaurace; vypil svou dávku
se,
je
jí
svou písniku. Byl v chan-
si
na Badeniho. Veselá mládež animována; pjde k holkám. Neza-
že nemyslí
jde z kavárny; je
rmoutil
Brouká
spát.
pád Badeniho.
eká na
Fiakrista
noc
rita;
Tváí
dlouhá a chladná, a nikdo nepichází.
se
mrzut ve své houni, škarohlíd; není snad on zarmoucen událostmi? Ostatní Praha spí. Zítra pjde do dílen, úad, do krám, na promenády, vše jako který-
jaksi
koliv den. Nuže, Kopulente, tvé vyhlídky nejsou
píliš skvlé.
covati?
umít
Kde
je ten materiál,
Jak uvésti pro vlast?
po tch
v pohyb?
spící
Mn
o ti dni. Ale poslyš,
kterým
s
to
pro
mže
Kde
býti
dosud
máme je
lhostejno;
ty nejsi tak klidný?
lidech, které vedle tebe postavila
pra-
možnost
Co
bží je
ti
náhoda? Co
máš spoleného s tmi všemi lidmi místními? Nechápu dobe. Nikdy jsem to nechápal. Jsem lovk konkrét. Možno milovati A nebo B, ale njaký peludný celek? Co je peludný celek? Hlupci, kteí by mne jinak uvedli v šílenost. Ale nevadí; ty tedy chápeš a to je hlavní.
Co
umru, prosím o
je
mi po tom? Piživím
epitaf:
žil
pro lásky a
se.
Ale až
umel
pro
vlast!"
V
Kadeábkových posmšcích
bolesti,
aby
nepsobila
bylo
tísniv.
Ale
mnoho Kadeábek
píliš
jako by nepozoroval tento dojem svých sarkastických
eí. Chodníkem
se
sunul zavalitý pán,
61
odmený,
v svém
upiatém zimníku a
vyleštným cylindrem. Kadeá-
s
nmu
bek zamíil k
a smeknuv klobouk, ptal se ho
nmeku:
zdvoile po
„Je pravda, že padl Badeni?"
Muž
zavrel
Kadeábek „Zdá nec?
cosi
zlostn a kráel dál.
dal se do jízlivého smíchu.
že je to
se,
Tžká
ech. Není
to
mladoeský
Upímn
práce, Kopulente.
posla-
eeno, bojím
bude nudné. Takové vci psobí jen na chvíli. Pak unaví. Chci ti dáti k disposici svj život, ale ne svj vkus. Nevím, pro bych se ml ješt takto se,
že
to
nuditi."
„Nechci tvého života."
„Budeme vidt." snad slovy Kadeábkovými,
Kopulent byl sklíen; snad
ním
i
jiným. Jeho rozpálení v té chladné noci
Poínala
mizelo.
opojení
Je možná, že
skeptická
vraceti
vná
a
nedvra. Po
nemnná houpaka?
Kadeábek má pravdu:
že není
možno
nevzbudí nikdo, že chvíle pejdou beze stop
nic, že se
a
se
skleslost, to je ta
dsledk
jako neuvitelná povst,
cherná budoucím. Snad
se
smšná
a mali-
Jf^
také nyní více vracel ob-
rys dívin, zaplašený debatou
Kadeábkem „Máš
„Nachladil
„Není všecek
lomcovala zima.
horeku," ses
to nic,"
pi
pravil
Hackenschmid
k
nmu.
venku."
odporoval Kadeábek. Ale chvl se
tom.
í 62
Na
návrh Hackenschmidv
zašli
do Quisisany.
Byla dosti naplnna; zvdavci a kupci
Rznorodá spolenost
se tu sešla.
ák,
vracejících se ze své pivnice, bursa
tuce,
dostaveníko
podezelých
Konen
píležitost k lovu.
byla píležitost
se tu tísnili.
Bylo to osvžení
noní
mš-
prosti-
hledajících
existencí,
byla noc chladná, a zde
rzná
„Altvater to spraví," pravil Hackenschmid a hodil
peníz do automatu.
Kadeábek
Zmil
vypil
íšku jedním douškem. okolí, málo
neklidným pohledem
mlouvající
—
„Pojme,"
ho
Kadeábek pedešel
mu
za-
„není tu píjemné ovzduší."
pravil,
Hackenschmid
se
dal
zdržel;
si
ješt jednu. Ale
je ven.
Octli se zase na námstí. Hackenschmid zadíval se k museu. „Revoluce ovcí," ekl pak, „není to bizarní idea? Pedstav si: ovce po ulicích, ovce po námstích. Nádherné, nefalšované eské ovce. Hrza jde z nich. Nevím, neume-li svt tou hrzou."
„Ovce! Kdož
ví,
není-li
to
nco
horšího," ozval se
cynicky Kadeábek.
A
pokraoval týmže tónem:
podivná stvoení. Jakýs bonmot vídeský praví, že být echem není ješt zloin, že je to pouze
„Jsme
ostuda.
to
Nco
Kopulent
na tom procitl
je,
ze
Kopulente." své
63
zmalátnlosti
;
posmšek
druh ho vyburcoval. pesvdeni a nadje;
Vztyil
se a pravil
s
výrazem
„Uvidíme." Byl ochoten šeti.
taková slova, ale nikoliv
íkati
Mdloba
sledního msíce, se vzpiala. šla.
Jeho tváe zase
se
je sly-
asto urážená ponížením po-
Citlivost jeho, tak
pe-
skliující
jej
zardly rozilením.
„Uvidíme," opakoval. „Nesute píliš brzo. Všichni tak soudí a všichni tak mluví. Ale je to už proto prav-
da? Tolik
je jisto, že
nemu
vání k
možno-li vxibec njaké vyburco-
njakému vzmachu,
lepšímu, k
vím, že to jedin dnes. Nikdy nebyly mysli
praveny;
nikdy nesešlo
se
více
což já
pi-
tak
podmínek. Jsou
tu
všechny pedpoklady k boui. Dlouhotrvající rozilení; scény
z
parlamentu;
Mommsen;
Zatec
události
a
dneška. Jestliže ani dnes se neprobudíme, myslím, že
budeme dlouho
Kadeábek
spáti.
Ale urážka pálí a bouí krev!"
mluvil nyní vážnji, tónem, který
byl
urážka nepálí a krev mi nebouí. Mluvíš
stále
skoro smutný.
„Mne
o vcech, po kterých mi nic není.
A
kých echách? cují k
nemu
dl, jak jich
je to
bdní!
si
spí,
jak
pro sebe.
je
tomu íkáš,
mi po nja-
a
se
vybur-
Kdybys v-
lepšímu, jak chceš doufati.
všechno daleko: jejich spánek jako
Ti, kteí
nežijí
pro sebe,
Nechci
se
dlit
s
nikým.
64
je-
mohou žít žil výhradn
dohromady nelze, a já Mám-li nco, co mají miliony
celky; ale obojí
to ješt?
Co
pro
jiných,
Nemám
mám
smyslu pro
i
:
kolektivismus piti li
a v kterékoli
ním,
mohou
se
omladináe? Ale Omladina
je za
námi.
Co
chceš?
chceš? Mazati orlický, vytloukati okna?
Kopulente? Nejsi
upímný
t
pro
Dláme
to.
Tvj zpsob
na svj zpsob.
chni, každý
sám k sob. Ale
ani
pravda; nepísluší mi hanti
uto-
významu. Ale jsemNemáš horkou hlavu
to
jí
chci tím být pro sebe.
šestnáctiletého
Co
form. Nuly
v hromadné íslici; dodá
by
se
mi ne-
zamlouval, to nutno podotknouti. Ale pokusím se
tom ohníku piohát tace.
si
Byl by jist
nco
pi
své studené ruce."
Kadeábkova
nepesvdila
Kopulenta
je
to vši-
namítl,
argumenkdyby byl nezvolal té
Hackenschmid Mariánská houfnice!"
chvíle
„Hiller, Hiller, Hiller,
len redakce pražského
bonvivant, dobrý spoleník, starý
známý Gertova
ko-
dob
pyta v
kám, které
nco
„Je
deníku, asi ticítiletý
veejných spor, posmívající se polemisám psával, poznav je, pistoupil k nim. nového?" volal Hackenschmid.
Kopulent nemluvil
nic, ale sledoval
redaktora
s
na-
ptím. Hiller se usmál.
„Tak, území. lada.
V
tak
.
.
.
Zatec,
Aš.
Vyišuje
se
uzavené
Zatci vytluená okna, na ulicích bojovná ná-
Wacht am Rhein.
Dm
obchodníka Holého byl
vydrancován a zapálen." Hiller odíkával své
vty lhostejn
„Zaíná
smál
to vesele,"
se
65
a
odmen
Hackenschmid.
„Dobrá, dobrá," pravil Kopulent.
Zprávy
tyto
patrn ho uspokojovaly.
Hiller se nedal vyrušiti.
„V
Aši totéž; vytluená okna; na ulicích bojovná
nálada. VVacht
am
Rhein."
„Velmi dobe," opakoval Kopulent.
„A co Vídeií?" „Taní radostí. Pravý ulicích.
triumf. Svátení nálada po Dlnictvu povolena demonstraní procházka.
Tož promenovalo,"
pravil nyní stoicky Hiller.
Kopulent rozrušen
se rozhlédl po širém námstí, té klidn zde ležícím. Nic mimoádného nebylo zde vidti. Sem tam silueta chodce, hrící povoz. A Kopulent kreslil si zcela jiný obraz. Mimodk se vy-
chvíle tak
drala z jeho úst slova:
„Dost vhodný
terén.
Zde by
to
mohlo zaít."
„Myslíte?"
Redaktor zívl. Byl unaven. A jeho povolání uinilo ho blaseovaným. Trochu roztržit pravil: „Ped osmi msíci bylo tu na námstí hluno. Jedni volali: žije, druzí: šije Ddic. Malý rozdíl. Policie se vmísila do nho neprávem; pro nedopustit malou výmnu názor? Malý rozdíl. My žurnalisté jsme k tomu, abychom nadchli lid pro sporné písmeno.
a
a
Nadchneme bavné
A
jej.
Nco musí konen vte mi." .se
dlati. Ale zá-
to píliš není,
Hiller zívl znovu.
„Je pozd,"
pravil,
„chci
se
vyspati.
Nespal jsem •i
66
dnes
tém. Nkteré dny by mly mít osmatyicet honám jinak as na spaní. Zítra je insta-
din; nezbude
lace rektora, že
Jdte
se
tam
se tam prý demonstrace. Sbohem!" rozlouil kvapn, ubíraje se Mstkem
ano? Chystají
podívati!
A Hiller se dom. Záhy zmizel Kadeábek
dohledu.
s
mlel po
byl
celý rozhovor.
Nyní
oslovil
Kopulenta sarkasticky: „Chceš ješt prohlížeti terén? Je trochu zima na to!" „Dnes už ne," pravil Kopulent. „Uvidíme se zítra?"
„Jsem k službám," pravil Kadeábek. Kopulent se zamrail.
„Ti
dni."
„Nemluv už o tom." „Tedy ráno?" „Ráno.
Teba
zde.
Hackenschmid
se
V
devt
hodin."
as
ušklíbl.
se
mu
nezdál vyho-
vovati.
„Už v Pak
devt hodin! Bda,
tikráte
bda!"
se rozešli.
Kopulent osaml.
peplnno dojmy. Dnešní veer pimnoho: od oné rozmluvy ped museem za hluku voz a hovor promenujících k zpráv o pádu Badeniho, od záhady Kadeábkovy k sdlením Hillerovýin, tyto rznorodé dojmy kížily se a propléJeho nitro bylo
nesl jich píliš
taly. Hned vidl meem; slyšel její
itky a trochu
zjev Juliin, které nedovedl býti hlas,
Ro-
v kterém bylo trochu tiché vý-
tiché lásky.
Pak
5*
67
slyšel
posmšná
slova
Ti
Kadeábkova.
Co
dni.
chce uiniti?
Co míní
vážn? Pak sám
„Ti
opakoval:
si
ti dni; Víde, Zatec, Aš. Potom Praha.
dnij
Tryzna."
Kopulent
stál
ješt.
Vidl námstí, nyní
tak liduprázdné, zaplavené zá-
stupy; lesklé bodáky, cval koní, srážka dvou vln, krev, která tee. Krev, která
rodého v prolité
Co
na
vyroste
Tolik bylo
krvi.
této
jisto
city: chtl-li veliké se,
zkypené
v jeho
nco ino-
nitru,
pd? zmítaném tak rzn\Tni
ped
branami
událostí.
Teba
je-
rukou pevnou otevíti dvee. Byl odhodlán. Ko-
nen
odhodlán.
Budoucnost?
Pes
A
je
otesy, mohutné dojmy, nuže, zdálo
že picházejí. Stál
nom
netee nadarmo;
Kypí pdu.
chlad noci horko ho
opakoval
si
zalilo.
slova vzdoru a
„Uvidíme!"
68
nadje.
Kapitola šestá
pedvádí zopakování dvou život Hackenschmid
šel
„Poslyš," pravil
Kadeábek
se
Kadeábkem.
s
po
„Myslíš to vážn?" Hledl na Hackenschmida
chvíli.
zastavil.
nechápav.
„Co mám vážn mysliti?" Tón Kadeábkv, tak vyhýbavý,
nezastrašil
Hacken-
schmida.
„U
erta, ty ti dni?"
Kadeábek
naklonil se do stínu.
„Nevím sám."
„Co
to bylo
s
doktorem Rankem?"
„Ach, ne zcela tak tor
.
.
.
Ale
— konen,
chceš-li,
dok-
Rank."
„Tedy oba?"
„Teba tom.
oba. Mysli
Upímn
eeno,
nemám, pro bych
si,
je
cokoliv chceš. Nezáleží
žil."
„To není nic mimoádného. Zcela huel Hackenschmid. Chvíle
mlení
mi na
toho více najednou. — A co:
následovala.
69
mj
pípad,"
za-
„Obyejn," pokraoval Hackenschmid, „pežijeme se
o nkolik
A
desítiletí.
nestaráme
se ani
o to."
„Nechtl bych to. Skoro se mi zdá, že jsem se už pežil. Pipadá mi všechno tak hloupé, tak zbsile se hloupé. Žije se pro njaké malichernosti a pro též ume. Nemám program a to je mrzuté; s programem možno žíti, když lovk je mrtev."
n
i
„Nemám
také program."
„Ale tedy
se
aspo
bavíš!"
„Ne vždycky." to tžko chápati!" „Ne tžko. Žijeme vtšinou spíše ze setrvanosti. Neklamu se o tom. Chybí rozhodný impuls. Pijde nkdy?" „Co ekáš, aby se stalo?"
„Ubohý, pak
„Nevím, ekám-li
„eho
„Abychom
„Mžeš „Snad
nebo bojím-li
se
toho."
mluvili vzletn: že snad mrtví promluví."
dlouho ekati nebo
se báti."
." .
.
Kadeábek ,,
to
tedy bojíš?"
se
ekám
se zamyslil.
nebo bojím
se
také
neho
Ale nejsou to
mrtví."
„Ola?"
„Setkám
se
jím
se toho.
aby
nco
Blíže
s
ní
patrn. Co bude pak?
Ale bude tu pak
nás pošouplo dál."
Karlova námstí
se rozlouili.
70
ekám
njaký podnt.
a bo-
Je teba,
Kadeábek
odcházel
smrem
schmid odboil do postranní
k
ulict.
námstí, HackenZastavil
se
však
ješt na okamžik.
„Bylo by zapotebí radikální
hled
operace,"
zamumlal,
za odcházejícím
Ped ním krokem
novomstské vže, plné Kadeábek volným který nespchá. Reminiscencí vž v
rýsovaly se obrysy
reminiscencí.
V
toho,
jejím stínu kráel
nm
jist nebudila.
Hackenschmid Byla to
píseií
slyšel, že si
o Pipergrovi.
71
hvízdá njakou píse.
CAST DRUHÁ
-^ I *
Kapitola prvá
svdomí
pojednává o špatném jeho následcích, též o
možných
a
nkterých nmeckých
písních a nálad, kterou vzbuzují Turecek, právník druhého roku, procitl
asn
podle svého
mítka. Od
té
asn
ráno.
byl na
doby, co
právech, nemohl být ítán mezi ranní ptáata.
Ale tohoto dne
—
bylo to
29.
listopadu
1897
ml hryzeni svdomí. „Nechodím na pednášky," mruel, oblékaje
—
stalo se, že
to
konen
Ale
omluvitelný altruismus;
obas bych
se
mi
dlám
nicmén tam
„Je
se.
místo jiným.
podívat. Kolik je
hodin?" Bylo
pl
desáté.
„Ošklivé lavice," bruel Turecek. „Místnost nestaí.
Nkdo
musí zstat doma. Ustupuji."
Vyhlédl
z
okna.
Byla to úzká, trochu smutná ulice;
kých
dom,
jež
Ulice tato nebyla píliš oživena; a
vtšinou své nutné Turecek
„Do
dv ady
vyso-
nenechaly ani kus nebe prosvítat.
záležitosti.
ti,
kteí
šli,
mli
Spchali.
kolísal.
desíti
bych tam mohl voln
75
pijíti.
Co
se
ped-
naší
od
desíti
do jedenácti? Ale nezáleží na tom. Budu
aspo pekvapen." Píiny, pro v Turekovi se
na fakult, byly
dosti
uzrál tento úmysl objeviti
složité.
Pedevším
kocovina po verejšku. Turecek stával
ejn
moralistním. Po
druhé
se
se
po
oslavovala
byla
to
ní oby-
státnice
nm
budilo vždy nepíjemný doTo v jem valící se pohromy. Po tetí se nudil. A nejvtší nuda mže baviti, zamní-li se jí jiná. A pednášky nemohly býti než nejvtší nudou.
jeho známého.
Turecek
Když
skuten
vyšel.
docházel ke Karolinu, setkával se
se zjevy
n-
meckých student v couleuru a v cereviskách. Jejich hojnost ho pekvapovala. Ale povzbudila jen zbžn a prchav jeho zájem. Uvykl tomuto zjevu. Ped Karolinem bylo deset hodin bylo pusto.
—
—
Nikdo, jako obvykle, nevycházel z pednášek. Studenti se nekupili
ped ernou vyvšenou
tabulí,
peste
pokrytou vyhláškami, nabídkami a jmény. „Podivno, podivno," bruel Turecek. Vešel do vrat.
Ale uvnit nevidl nikoho.
ponkud
Turecek broukal nyní už
zmaten.
„Podivuhodné, podivuhodné. Je fakulta zakleta? by se skuten nepednášelo?"
Usmál
„Mám
se tiše
sám pro
i
sebe.
vždycky smlu.
Co tomu ekne Hacken-
schmid?"
76
do prvého poschodí. Na schodech pusto. chodbách nikoho nevidt. Nižádný hluk v poslu-
Stoupal
Na
chárnách.
Ped promoní Citoval
s
síní se uklonil.
úsmvem
lehkým
verš Vrchlického, který
ho napadl: „Vím, v svt tomto nesej dem se spolu!" Otevel dvee sálu svého roníku.
Nápadné
ticho neklamalo.
Sál byl prázdný.
Oezané, otelé
lavice byly neob-
sazeny.
Turecek volným krokem, rozléhajícím sálu, došel až ke katede.
se
v tichu
Pehlédl místnost.
„Není tu hezky. Ani když tu prázdno.
redné
Nkteré vci
je tu plno,
ani když je
jsou za všech okolností
še-
." .
.
Ale pak
se zase
usmál. Usedl
prázdném
vážn
za katedru a
dojmu svého hlasu v tomto
pravil hlasit, naslouchaje sále:
„Pánové, prst boží."
A
hvízdl
si,
ukloniv se ješt prázdným lavicím.
Pak se vracel. Napadlo ho zeptati
pro zmil ho
se pedela,
Vysoký, ramenatý pedel
že se nepednáší.
blahosklonn.
„Instalace."
Blesk osvítil hlavu Instalace
tedy.
Turekovu.
Nyní
si
upamatoval, že zpozoroval
77
njaký ruch u moce, myslil
Nyní
mu
se
cholické,
mecké
U
njaká
vedlejších vrat. Slavnostní
vyjasnilo.
budovy Karolina.
stísující
pro-
na to to bylo trochu všední. Turecek vyšel dstojn z melan-
Ale
si.
mimo n-
Šel
divadlo.
trafiky naproti divadlu tísnil se
nedokavý
hlou-
ek. Zvláštní vydání list!
„Nco
se stalo.
Co
se stalo?"
Šel k trafice. Koupil
si
zvláštní
vydání eských
i
n-
meckých novin. „Badeni padl," etl tunými, proloženými písmenami v ele deník. „Chudák," vzdychl Turecek ironicky, ,,padl tedy. Stál tak pevn. Ale Písmo praví: Kdo stojíš, hle, abys nepadl!"
ádky
Pelétl
komentá
list,
událostí.
Nco zdálo se mu patrn smšným. „Mám za to," etl, „že bude pro nás nkolik dní na Turecek zasmál
mu
se
stráži
s
ukazovákem na
Usmál
se.
nejlépe, stát
spoušti."
vtu Národních List a mnohem hlunji. Složil noviny. Ona vta peetl znova
tu
zatím staila.
„Nuže, budeme
stát
nkolik dní
s
ukazovákem na
spoušti.
Ukazováek
nás bude bolet, a kdož
nabito.
Krom
se z naší
To
mu
se
toho
zdálo
dobrým vtipem a
smíchu.
78
ví,
pušky nestílí
máme-li
"
dal se znovu do
„Musím
to íci
Hackenschmidovi."
nco mimoádného
Nyní však upoutalo nost stejn jako
V budov Z oken
A
hrdel.
nmecké
jejích z okolí
reviskách
i
mnohých
jeho pozor-
jiných mimojdoucích.
university bylo živo.
znl nadšený zpv;
zpv mnoha nmetí v ce-
jásavý
ješt picházeli studenti
bez cerevisek a mizeli v prjezdu budovy.
Jejich vzhled a chování
mly nco
radostného a vy-
zývavého zárove.
Hlouky zvdavc Nervosní naptí vali.
Tvoily
domnnky už díve
se
ped budovou a hovoily. zmocovalo. Chodci se zastavo-
stály
se jich
nové skupiny. Diváci vyslovovali své
a svou nespokojenost. Jakási podráždnost,
existující,
byla
stupována chováním buršák.
„Slyšte," zvolal kdosi.
skuten slyšeti zpv známé nmecké písn. Z otevených oken budovy se pyšn a vzdorovit
Bylo
nesly
do pražských
zvuky písn „Wacht
ulic
Turekova nálada vihled „To slibuje být zábavným."
se
am
Rhein".
vyjasovala.
Byl klidný. Pád Badeniho, jazyková naízení?
byl
Nmce
V
Pede-
a k tomu mohlo vše pispti. To výhradný jeho zájem. Bavilo by ho stejn drážditi
vším nutno
té
se baviti,
jako
vci
krajany;
rozilovati
kteroukoli
stranu.
ertova koopravdovjšího mínní;
byl objektivní. Byl vychovanec
pyta.
Neml
chtl
se baviti.
Zatím davy
velejší
rostly.
touhy,
Nebyli to už jen nahodilí zv-
79
davci, zastavivší se
mimoádný
eští studenti
instalaci.
té
vidlij vzbudilo
na cest pro tento doby scházeli se k
si
To, co
Oba tábory se mily niemu nedošlo. Jenom že
zlou
krev.
pátelsky. Ale dosud k
se
zjev.
nebyli
aby mohl dlouho potrvati mír. Ozývaly poznámky, zjítující vtipy, ojedinlé in-
píliš blízko, ostré
již
vektivy.
peliv
Nedaleko,
ka policejní
stráže.
píbh
sledujíc
ekalo
události, byla hlíd-
patrn nco.
se
„Škoda," pravil Turecek, zpozorovav
cholái kazí dobrou náladu.
Nemli by
„Ti cho-
ji.
se
míchati do
studentských vcí."
Tam nahoe Bylo
„Abzug
sdíleli
pokik,
slyšeti
z
se
patrn o mínní Turekovo.
nhož
pronikla jednotlivá slova:
Polizei, pcrcat, fuj!"
Turecek
se zadíval
nahoru.
Kterýsi ze student, vytáhlý, plavovlasý, se vyklonil
em
Turecek po jakémsi okna a vyvsil tam nco, v shledal provaz. Tento in provázel velmi srozumitelným posunkem. A za ním v místnosti ozýval
z
uvažování
ev.
se ohlušující
Nepoprné
vzrušení se stupovalo. Lidé nešli svou
cestou. Pasáž vázla.
Jak
bek pravdu. Ulice
nemly
rokoval.
Aspo
Turecek
se
neml pece Kadeá-
každodenní
ráz, který
pro-
zde ne.
pecházel
ulicí.
málo souvislým hlasm
„Co
se zdálo,
dje?"
ptal se
z
Naslouchal
zmateným a
davu. Bavilo ho
nový píchozí.
80
to.
„Chtjí mu dáti zlatý nž," odpovídali mu. „Rozparovai bich/' dodával kdosi. „Zasloužil
si
ho," mínil jiný.
„Jdou na nádraží v prvodu," ozval
se
pobouený
hlas.
„Vítat ho slavnostn," ironisoval soused.
pád Badeniho,"
„Oslavují
pravil
zasmušilý,
bledý
student.
„V
Praze."
Kdosi upozoroval zástup: „Slyšíte, jak zpívají?"
„Wacht am Rhein
„A
zase?"
co Zatec?"
Tato otázka nepispla k uklidnní myslí.
— Nevrle
mruení se ozývalo. „Pro by si nezazpívali? Mají pro." „Tam bychom nemohli zpívati." „Jsou pod ochranou policie." „Spílají
jí
„Mohou
„A
si
za to." to dovolit.
Oni smí všechno."
dají pozor!"
si
pi sob." kolem mladý muž, podle typu tváe israelita. Obliej jeho byl pokryt mnoha šrámy. Tento mladík velmi okázale ohmatával revolver, pi tom „Vidíte! Mají revolvery
Pešel
totiž
me
posmšn
„A
si
rozilené masy. dají pozor," ozval se
„Všimnte
si
holí."
6
81
znovu výstražný
hlas.
„Býkovce."
„V
tlaenici to nepomáhá."
„Co se „Co by
te
stane?!"
se stalo?
Necháme
si
to líbit."
„Nikdy bych Vídni nevil." „Ale bude se dál vit." „Lokajovat vlád. Mají výsluhu." „Zaslouženou."
„Ale
my? Oni
„etl
jste
prohráli, a
my budeme
platit."
o vídeských demonstracích?"
„Pan purkmistr v koáe." „A což Cheb?" Mruení nespokojených se ozvalo.
Ale dlouho nikdo
neodpovídal. Pak volal kdosi pronikavým hlasem:
„Tam
neekají. Ale
my budeme
ekat!"
„S ukazovákem na spoušti," volal Ozval
se
smích. Ale
posmšn
soused.
zamraené tváe soused
záhy utichnouti tomuto výbuchu smíchu
daly
spíše nervos-
ního nežli radostného.
Známý
právník
„Nepjdete k „Co tam?" „Chystají
se
z
tetího roku oslovil Turecka.
instalaci?"
tam prý demonstrace," ujišoval ho
tazatel.
„Dnes?
A
proti
komu?"
ptal se Turecek.
„Proti theologické fakult.
Vidl jsem tam
jíti
e-
ichu." „Proti Coudenhovovi," vmísil se jiný do rozhovoru.
82
„Proti
—
Mladoechrrij" mínil tetí
Známý pokril rameny. nco vbec
„Nevím. Ale
bude. Co, je už
konen
vedlejší."
Turecek
si
blahoeil. Byla to šastná myšlenka,
Mohl
si
páti zajímavjší zábavy?
sem.
Zástup
Zpv
jíti
utichl.
znovu
z
oken budovy znjící upoutal pozornost
všech.
Turecek
se usmál..
Znal notu, znal text písn, která burácela do
ulic.
„Gott, der das Eisen wachsen lieB,
der wollte keine Sklaven."
Rostoucí železo bylo
dobré.
„Der
ironicky té chvíle?
Ale neznla ta píse
wollte keine Sklaven!" Byl
v tom nedostatek logiky, ubíjeti touto písní volnost. Nedostatek logiky, který
Studenti poali se
Turekovi pipadal okouzlujícím.
hlunji
reptati.
Jejich
podráždní
vzmáhalo.
Tu jako na Nmec, úedník
zavolání
objevil
se
známý Turekv,
Jmenoval se Auerheim. ním na veírku „mladé nmecké
kterési banky.
Turecek seznámil
se
s
Prahy", literárního sdružení, jež koketovalo se všemi
myšlenkami, aniž by
du
tváilo
se
mlo
smíliv.
valy vedle diletantských
jediné.
Na
V
národním
jeho veírcích
se
ohle-
recito-
pvodních pokus peklady
83
z
eských básník. Byl
umlý
to
útvar; nebylo tu ani
talentu ani kultury; byla tu jen ctižádost.
„Herr Auerheim/' volal Turecek. Auerheim se obrátil pekvapen.
A
náhodou.
Šel tu
vzhled ulice nezdál se
mu
býti
práv vábivým.
odpovdl nmecky. „Tší mne.
„Pan Turecek,"
Víte snadj co se tu dje?"
„Malá ovace pro pana ochotn Turecek.
profesora Pfersche/' vysvtlo-
val
elo Auerhcimovo
svraštilo se
pi
Tureko-
slovech
vých.
„Mn se to mu
nelíbí/' pravil
s
výrazem pevahy.
„K e-
to?"
Ohlédl
eské vidl
po
se
okolí.
Nepátelské pohledy
je stíhaly.
pobuoval nmecký jejich hovor. Auerheim dobe. Zdálo se mu vhodným odejíti co nejNedbal zdržování a svod Turekových, kte-
okolí to
rychleji.
rému
se
zamlouval
louil
se
kvapn
práv
efekt jejich rozmluvy. Roz-
a zaboil stranou.
Turecek byl jinak uspokojen. Procházel
davem v nemalé vítzosláv.
Zamraené tváe ho
cích
Vytáhl kolika
tváil
a rozilené
poznámky
okolostojí-
bavily. z
kapsy
nmecký
list,
postavil se poblíž
eských student a dcmonstrativn se,
etl,
ntotiž
jako by etl, pošilhávaje po svých sousedech
a zvdav, jak
se
budou
tváiti.
84
Pak opakoval
týž
ma-
u vrat nmecké university. etl tam Národní Listy. Byl ve svém živlu. To vše bylo mu zábavou ídkou a drahocennou. Ta zábava mla ovšem nco nebezpeného v sob; ale to práv zvyšovalo její pinévT
kantnost.
Konen
však
omrzely
i
tyto
myslnosti; nic nového se nedlo.
všechny malé
Prvod
vzpomnl
k srážce nedošlo. Turecek
——
vor o instalaci. Snad tam
si
zlo-
nevycházely
na minulý ho-
„Podívám se nahoru," rozhodl se. Vrhnuv ješt poslední pohled na místa, na nichž našel tak neekanou zábavu, zamil do blízké auly. Stoupal rychle po schodišti. Bylo tam živo. Povst o chystané demonstraci pivodila mnohem vtší úast než
obyejn.
Práv znly
intrády, vítající
nkterého
z
hodnostá.
Studenti se ohlíželi.
„Purkmistr," volal kdosi.
„Sláva mu!" ozvalo
se z
nkolika hrdel.
Zde byla píležitost získat ostruhy. „Hanba mu," zvolal Turecek.
ást student
se rozilila.
Jiná se smála.
„Židovský zaprodanec," zajeel hlas
z
kouta.
„Je ze Slavie." Události z minulého podzimu nezapomenuty dosud.
Turecek rozpáUl v
nm
se
tímto odporem. Hrdinská nálada
rostla.
„Badenovští lokaji! Napálili vás!" kiel.
85
Episoda nebyla by
kik, kdyby mily
výmnou
skonila
se
tchto vý-
nebyly znovu ozvaly intrády, jež utlu-
se
poínající
Bojovn
rozkol.
se
už zvedající
pst
zase klesly.
Turecek zahlédl nedaleko své známé
ertova
z
ko-
pyta.
Uchýlil se mezi
n.
Nastalo ticho. Picházel místodržitel.
„Jsou tu špiclové," upozoroval kdosi.
„Až do tch hrdel a statk," smál v zástupu hvízdl. Jinak bylo
se
Turecek. Kdosi
ticho. Místodržitel
pešel
klidn.
ekané
demonstrace
Uvnit v aule
se
nedostavovaly.
poínaly
se
obady. Nebyly niím
rušeny.
Turecek zatím dostal svou
„Dláš
hlouposti," káral
vokativní výstupy,
nemiloval
mu
vbec
lekci.
ho eicha. Nemiloval pro-
pokud nebyly dobe aranžovány; co
nic,
nemlo úelu. Dobrodružnost
nm
kus chladného diplomata. Chování jeho bylo hladké, úhoovité. Stále unikal. Nese
vdlo
píila. Bylo v
se,
co skrý-vá neuritý jeho
úsmv
bonhoma.
Turecek byl uražen výtkou eichovou. „Jaké hlouposti?"
„Mohl by
ti
jsi
být bit," pravil
mu eicha. „A
nebylo
to škodilo!"
Turecek uvádl ho asto v nesnáz. Byl enfant terrible ertova kopyta. Nedalo se s ním nic poít. Vše
86
pivedl ad
absurdum. Vychován
ovzduším
ertova
kopyta, pevzal mechanicky všechna jeho gesta, jeho
posmchy. Ale všechno bylo u co
lal vše,
—
•
starší
nho
z
druhé ruky.
D-
jeho kamarádi, vše v dobu nevhodnou.
Nevyciuje, kdy by byl na míst smích, smál
se
na
konec neustále.
Ti
z
ertova
kopyta, kteí
stáli
poblíž,
Kopulent,
Hackenschmid a Kadeábek, nevnovali mnoho pozornosti této episod. Kopulent byl bledší než jindy.
Ml
neklidnou noc. Byl píliš vzrušen.
spání družila se k
Únava
vnitnímu zklamání. Nebyl
nevy-
to nyní
tak hrd vera volal: „Uvidíme." njak skliující, smutné; jistý druh kocoviny. Rozarován zíral na ulice, v nichž pouze zvláštní vydání list, horliv na nich tená, svdila o mimoádných jakýchsi událostech. Bylo to vše? Na tryznu to bylo pece málo. Nemálo k jeho depresi pispívaly zlomyslnosti jeho druh. Vzdoroval jim, ale sám v sob ztrácel jistotu. Kadeábek byl jedovatý. Mluvil málo, ale zle. Vše
Kopulent,
Ráno
který
bylo
——
ho nudilo. Bylo
Hackenschmid
to trochu brzy. zíral
nezdál se píliš baviti.
njak lhostejn na okolí. Ani on Ostatn mluvil mén než jindy.
Cosi jiného ho zajímalo. Sledoval
s nápadnou pozorKadeábka. Jaký ohlas zanechal verejšek? Ale bylo tžko rozešiti tento problém. Turecek nabýval zase své veselé nálady. Vzpomínka na dtku Reichovu se mu záhy vykouila z mysli.
ností
87
„Není
to
znamenité?"
„Neekal jsem takové
pravil.
zábavy dnes."
„Zábava?"
ironisoval
Kadeábek. „Nevím dosud o
žádné!"
A
„Ale ten ukazováek na spoušti!
ovace Podlip-
A co íkáte tm buršákm?" Turecek obšírnými slovy vypravoval
nému!
A
své
malé
dobrodružství z ulice.
Výraz Kopulentv
se
vihled
náhle.
Usmíval
lehce.
se
Slova
pi tomto
jasnil
pravování. Jeho stísnnost jako by
nho
s
vy-
spadla. Ožil
Turekova
vzbudila
znovu nadji. „Velice krásné," pravil.
„Dají prý Pferschovi zlatý nž," dodával ješt Turecek.
A
„Velice krásné," opakoval Kopulent.
\íce pro sebe
než pro ostatní pokraoval: „Zatec, Cheb, to by nebylo stailo. ne.
Víde sama
pád Badeniho
by nestaila. Ani
peNebží
Je potebí fysického popudu, který nedá se
Co je kži, aspo
hlédnout.
o naši
v Praze!
Ped
s
oí,
nemže
to není
tak
každému
našima oima!
To
rozpálit.
tak jasno. Ale zde
už
pece škrábne
a
svdí."
„Blázna vci bláznovské tší," prohodil
mrzut
e-
icha. Byl zklamán.
Oekávaná demonstrace
gické fakult selhala.
Prbh
Otázky dne zaplašily všechny
88
proti theolo-
instalace byl pravidelný.
ostatní
zájmy.
A
tak
!
agitace nkolika dní, ná.
Za tchto
eicha
to
Vylil
si
objevil
by
A
riskovat nechtli.
na studentstvu.
zlost
mohli tedy mluvit voln. Klerikalismus
na obzoru. Není
se
byla mar-
se dostavilo fiasko.
dvod
a jeho druzi bez
Stáli stranou;
proti
peliv pipravovaná,
okolnosti bylo
nmu. Kdo
je
odvahy vystoupiti
dosti
tím vinen? Chauvinismus, který
nás ješt všechny zotroí. Ústupky, ústupky! Chauvin
potebuje vždy nkoho: klérus, šlechtu, mocnáe. Jak mže pak mysliti svobodn? A jak svobodn jednat?! Je ochoten všechno prodat za národní ústupek. Stále s
nkým
obchoduje,
stále se
s
nkým
smlouvá. Politika
achru Ale
eichová nemla
filipika
Ostatn obsahovala mínní
Kadeábek „Jsi
té chvíle úspchu. známé poslucham.
píliš
zíval.
nudný.
eicho. A
instalace
mého jmenovce
je
as
prchá. Není nic
ji-
také nudná! Kopulente, drahý
ného na práci?" Kopulentovi nechtlo optimista
—
dostavoval.
se
nicmén
njaký pekvapující
Obady
Kopulent poal
Cekal
se také
mnohem
—
obrat. Ale ten se ne-
pokraovaly bez nejmenšího
mezza. Zvdavci, zklamaní tím,
—
odejíti.
houfn
smiovati
s
inter-
odcházeli.
osudem.
Konen
Zde už nebude nic. Ale co bude dole? Sdlení Turekovo bylo mnohonejsou ulice
slibnjší?
slibné.
89
"
„Podívejme
se
na
buršáky," navrhoval po chvíli
sám.
„Jsou pry," vzdychl
„Kam
šli?"
„Nevím,
nevíš, neví
tžkomysln Hackenschmid.
—
„V prvodu?" „Ovšem
prvodu, a prý malebném. Relata
že v
fero," dodal
Hackenschmid.
Turekovi
sželelo
Pro
nevy-trval ješt
býti
malého jeho
se
eicha
pedasného
jeho
odchodu.
okamžik? Zde nebylo zábavy. Ne-
hrdinství!
kávati své formulky.
al
re-
—
Nyní budou
vn odí-
uznal za zbytené kázat hluchým uším. Po-
vtipkovati.
„Mžeš lipný,
tu
sledovat
vlasteneckou
Kadeávek, Coudenhove!"
harmonii: Pod-
konejšil
Turecka
sar-
kasticky.
„Pojme," rozmrzele ekl Turecek. „Není po vlastenecké harmonii."
mi
nic
„Ale což pi odchodu?" namítal Kopulent, váhavý v posledním okamžiku.
„Pi odchodu jsi
se
zapje Kde domov
mj!
Neslyšel
ješt nádhernou tu píse?"
Kopulent neodpovdl
už na jízlivý
ichv. Opustili aulu.
90
posmšek
e-
Kapitola druhá
pedvádí poátek bouí
vede nás k Schlaraffii dále
Vyšedše
z
budovy,
meckým divadlem. Na štstí uzeli
stáli
;
okamžik rozpait
ped n-
lépe informovaného kolegu, odchá-
zejícího z instalace. „Šli
do Schlaraffie," ekl jim.
„Schlaraffie?"
Kopulent tázav hledl na mluvího. Jméno
to
mu
nebylo známo.
Kolega
se
„Neznám ulici.
usmál. také.
Nejspíše
„Pojme mohly by
Ale
njaká
tam,"
je
to
prý
nkde
ve Štpánské
kneipa."
navrhoval Kopulent.
„Kde
jinde
se rozvíjeti události?"
Šli.
zejmý ráz neklidu. Byly hlouky lidí, živ hovoících, ojedinlí chodci, beroucí se vesms jedním smrem. Obchodníci a zízenci jejich hledli zvdav ze dveí krám; i z oken vyhlíželi diváci. Zvdavost i rozilení zíraly z jejich oí. Ulice, jimiž se brali, nesly
tu
91
patrný pokrok," mumlal Kopu-
,,Ode dvou hodin
dkujeme prvodu."
lent. j,Za to vše
Hovoilo Nervosa
se
i
o Žatci, o politice; nejvíce o prvodu.
vzmáhala. Nekontrolovatelné povsti
se
ily vždy hojnji. Z hovor znlo stále stalo nejužívanjším za onch dn.
se ší-
slovo, které se
„Provokace."
Bylo to heslo dne. „Provokace," smál je
zlomysln Hackenschmid, se íká a myslí se: sem
se
po prvé. „Provokace
cajt!
Ultima
Kopulent
ratio poctivého
slyše
poli-
echa."
zamrail.
se
Hackenschmid se dal do smíchu. Kopulentovo pobouení ho bavilo. „Hledí
jako
boue, ekl by Zeyer. Není
to
snad
Ostatn jsem ochoten nadchnouti se pro toto slovo. Musí však zníti z krásnjších úst." „Mžeš se dokati," pravil Kadeábek. „Žena opapravda, Kopulente?
kuje všechno po muži.
Pro
by neopakovala práv toto
slovo?"
Hackenschmid nedal deábkovou. „Sliné vlastenky," hloupost vzhledn.
množí slavnostní
rozhoených. tu
I
se vyrušiti
pokraoval.
Práv
ráz,
trpkou
jízlivostí
Ka-
„U tch vypadá
i
nyní chodí už z ústav. Roz-
pinesou
nhu
v
ady
vlastenecky
internacionál padne do té léky. Není
ernoch? ernoch
zde musí být! Nikde jinde není
jeho místo!"
92
Hackenschmid nepozoroval zprvu, že se Kadeábek když dokonil svou vtu, všiml si jeho výrazu a vzpomnl si na minulý veer. Utichl. Resonance byla nepoprn dosud znaná. zamrail. Teprve
Kopulenta pekvapil zamraený výraz Kadeábkv. „Co ti udlal ernoch?" tázal se ho udiven.
Kadeábek, zdálo otázkou. Snažil
se
se,
byl
nepíjemn
zase vrátiti
se
ve
touto
dojat
svou
omrzelost
spleenu.
„Nic, zcela nic," pravil apaticky.
Nápadná nucenost tónu jeho byla by vzbudila pozornost Kopulentovu ve vtší
míe
jist
než nyní, kdy byl
zaujat sledováním scenerie. Ulice zatím
skuten
vely.
Po jedenácté hodin se tu objevila školní mládež. Stední ústavy se dostavily. Také ty, jež volal Hackenschmid, procházely se námstím. Ale také jinak rostlo množství; mžikem roznesla se Prahou povst o prvodu buršák, o zlatém noži. A tak stále hrnuly se zástupy ze všech kout Prahy, puzeny vztekem i zvdavostí.
Tento proud, vždy více mohutnjící, se ulice. Ukazoval cestu tm, kteí
pánské znali.
pyta
Stailo
dáti se strhnouti.
se dali strhnouti
tyi
a tak v proudu
z
valil jí
do Št-
dosud ne-
ertova
lidí
ko-
hluících a
octli se ped kterýmsi domem, jenž úpln pizpsoboval banální a neveselé linii ulice. Byl to inžák, ne práv vábný. Do dneška byl neznám skoro
rozjítených se
všem; nyní upírala
se
k
nmu 93
pozornost tisíc a tisíc.
Naptí hledaly
celé
jeho
Prahy
se
okna;
a
apku, poínali a
stále rostl
tu soustedilo. Rozpálené
Hluelo
diváci zuit.
oi
nenávidnou
tam
spatily-li
se tu
do zmatku;
poet.
oban, jehož hlas už ochraptl kikem. „Nosí chrpy, všenmecké chrpy." Wacht am Rhein nové vydání," volal „Zpívají „Vidíte
ukazoval
je,"
jakýsi
—
student poblíž
—
ty. A
zatínaje psti se zlobou chole-
rika dodával: „Rector magnificus je povzbuzuje. Heil
Wolf, Heil Pfersche!"
emeslník v pracovním šat, dílny, pozvedal
posmšn
policist, chránících
vchod a
jak odešel z nedaleké
ukazuje na husté
hlas,
marn
se
ady
pokoušejících
o zatlaení mas.
všude
„Policie,
Uedník, umounný a vil
Ukažte
policie.
jí
cestu do Žatce."
drzý, tlaící se zástupem, oslo-
Kopulenta, jemuž zhasla cigareta:
„Nemáte
sirky?
Jdte
si
„Víte, že obsili uitele
meslník k
do Žatce zapálit!"
matiní školy?"
pravil
e-
tyem.
„Opravdu obsili?"
tázal se
Výkik rozhoení ho
nedviv
Turecek.
pehlušil.
„Vrahové!"
„Matiní
školu zapálili!"
„Lidé musí utíkati ze Žatce."
Kdo
mohl a chtl zjišovati podklad fantaNeuvitelné se stalo pravdpodobným: vilo se tedy všemu. Za tchto podmínek musilo ješt
stických povstí?
94
"
rsti rozvášnní davu a mizeti jeho rozvaha; chování jeho bylo stále hrozivjší. Lid planul pomstychtivostí.
Nebylo mnoho zapotebí, aby došlo k výbuchu jeho
Kopulent
vzteku.
to
rozilen touto možností. Ale
cítil,
co bude jiskrou?
eicha okolí.
I
zejmo,
dávno
se
mu
volno v tomto
Turecek držel celkem jazyk za zuby. Bylo
by
že nyní už
Kadeábek výraz
Nebylo
ztratil.
v
utkvíval
spouštjící
jeho
nho
s
žert
mohl dopadnout vážn.
jakoby nedoten tím vším. Mrzutý
stál
rysech.
Hackenschmid,
ne-
oka, podivoval se té intensit citu,
které
by nebyl
ekal práv u Kadeábka. Neíkal
slova.
Ostatn
kielo
„Pjdou „Jen
a
se
dost okolo nich.
prý nyní do kasina," upozoroval kdosi. jdou, uvidí!" odpovídal jiný.
„Pod ochranou policie," posmíval se uedník. „Ticho! Nemluvte o policii," napomínal letitý, opatrný oban. „Mažte je Pisklavý tento výkik mladého hrdla se minul úinkem, zanikl bez ozvny. Na dlouho?
——
Ruch, který
rozvlnil
tisícihlavý zástup
ped
Schla-
nasvdovati, že se dje nco mimoádného. Nemohli zatím chápati jeho píiny. Ale záhy objasnil ji výkik, prese vše neekaný. raffií,
zdál se
„Jdou, už jdou."
Skuten
stalo se
nco, co nikdo nemohl pedvídati Za tchto dispo-
a v co Kopulent neodvážil se doufati.
95
lidu vracel
sic
jiskra,
prvod. Je možno, aby nebyla to mruení, zaaté psti a
se
která zapálí? Hrozivé
nenávistné pohledy mluvily jasn. Hole se objevovaly
ve vzduchu.
V tom okamžiku
zakroila zesílená zatím
policie. Jala
bezohledn vytlaovati obecenstvo z dráhy. Nastal zmatek, bylo slyšeti výkiky nevole. Lid ustupoval pomalu. Nebylo možno jinak pi peplnné ulici.
se
poal
Ustupoval, zatím co
kých
student v adách
prvod nmec-
vycházeti
tsn
semknutých
z
budovy
Schlaraffie.
Bylo to nkolik
set student v couleuru i bez couVtšina se zdála býti pipravena na boue; opatila se dkladnými obušky. Ostatn zatím obstou-
leuru.
pila policie jednotlivé
nž
hlouky, v
se
ady
rozdlily,
a chránila je proti povážliv zjítenému davu.
cím však zabrániti nedovedla. Masy nestaila.
Krom
nmetí
toho
nesnažili pedejít srážky.
ped
nepatrnou
studenti
Naopak.
pyta, strženi proudem, se vraceli
rostly.
tyi
z
Teni-
Policie už
nikterak
ertova
smrem, kterým
se
ko-
pišli
chvílí.
Octli se zcela blízko
Kopulent zadíval
se
prvodu nmeckých student. na jejich tváe.
Kolik germánské krve bylo v
gnomie židovská, zde typ
zcela
tch
Zde fysioslovanský; nepochybný lidech?
—
—
Nmcctvo; byla to tak si íkal náhražka Nmectva; odpadek v smutném slova smyslu;
renegát. Nebylo to
zakrnlí duchové.
V
rysech nacházel málo inteligence;
96
odulé tváe piják; tváe naivní
prozrazující
až
doklady rekovných
s
domýšlivost.
in,
Cosi vyzývavého
Pro ne? Byli si jisti. Vse je pi nich. Báze domácí íše, expanse moci severní; pro ne tedy Mommsen? Pro ne tato karikatura Monmisena? bylo u všech.
Hrdinství
policejní eskortou?
s
A pece pi
všem odporu^ o který
zástupem, nemohl
se
vali.
se
instinktivn
sdílel
kus podivu. Ti lidé risko-
zatajiti
Jaká moc mohla je uchrániti, pišlo-li do tuhého? Nestaila na tu úlohu. Revolvery? Nemohli
Policie? jich
Nepochybn
užíti.
hloupí,
triviální,
celek odvahu, která
a
riskovali;
inferiorní
ti
jednotlivci,
duševn, projevovali jako
mla nco
úctyhodného.
Šli,
vy-
zývaví a bezohlední. Byla to ukolébaná jistota? Zna-
terénu? Ale což zklamou-li se
lost
Prvod
se
pece?
zvolna šinul Štpánskou
ulicí.
Došel jakž
na Václavské námstí, postoupil bez zvláštních píhod k ulici Vodikov. Ale zde u Stoupu došlo takž
k první srážce, nevyhnutelné za tchto okolností. Pitloustlý
ukazuje na
oban, jak krocan
nkoho v prvodu,
rudý,
jejž
tyi
poal kieti, ertova ko-
z
pyta nemohli vidti:
„eská
Volal:
eská
pakáž!
pakáž!
Zjistiti!
Zjistiti!"
Ve vtein napaden oznaený zástupem do
nho
se
a bušilo se
všech stran. Stráž nemohla zameziti nena-
dálý tento útok.
Nyní však
tasila šavle
97
a zatlaila úto-
niky.
Buršák odcházel, zamazán, bled; vyvázl
s
modi-
nami.
Za všeobecného
mýžovit
vzrušení
postupoval
prvod
hle-
dále.
Byla hodina poledni.
Z obchod, krám
a dílen se dostavoval nový živel. díve v zástupu pevaha studentstva, zalily nyní námstí široké vrstvy lidu. S píchodem tchto se situace piostila. Událost u Stoupu pobouila jen více
Byla-li
krev.
V
jakési
tenici udeil v dolení ásti Václavského
námstí buršák eského studenta holí. Byl okamžit povalen a ztluen. Zde to bylo vážnjší. Krvácející byl
Drožká ranného do nemocnice.
donesen do blízké drožky. praviti
Kopulcnt sledoval tento výjev
se
obdržel rozkaz do-
smíšenými pocity.
Nyní, kdy docházelo k vytouženým
koncm,
pocítil
nco, co blížilo se odporu. Byl to pedsudek, íkal si. Nutno se ho zbaviti. Není možná jiná forma boje. Zatím ne. Ale všechny dvody jeho rozumu nedovedly zcela
pesvditi
jeho
cit.
Kopulent
stál
zde zmatený a ne-
jistý.
Vidl, jak drožká mávl biem, jak
Na
se
kon
hnuli.
dlouho ne.
Koka
nehodlala tak snadno pustit svou myš.
S bleskovou rychlostí zadržel zástup drožku již po nkolika krocích; drožka povalena, její okna roztís-
98
kána.
Smrteln
bled,
na zemi, obklopen
Kopulent
vydšen,
student
íci.
se ozval.
V
Jízdní stráž picválala.
hnán. Drožka mohla zase šíi
nmecký
a spílajících postav.
nco
chtl
se tlail blíže,
Klusot koní
ležel
sty hrozících
krátké chvíli zástup roze-
jeti dále.
A
zatím už po celé
námstí docházelo ke srážkám.
Šlo nyní do tuha.
Posilnná vystupující,
policie,
poátku oste
už od
domnívala
se,
a bezohledn
že vtší píkrost potlaí
boue
rozsahem i intensitou. Vjíždla brutáln rostoucí do davu, sekajíc do obecenstva, které necouvlo nebo couvnouti nemohlo. Vjíždla
domy
se rychle zavíraly.
kteí dosaženi, bušilo
i
na chodníky.
Nebylo
se
ných chodcia, vracejících
kam
bezohledn; se z
úad
se skrýt.
bilo se
a
Krámy a Do tch, do
obchod;
klid-
bilo
do žen a dtí. Nicmén byla tato taktika neplodná; jako magickou mocí hnány, vždy nové zástupy vystíse
i
daly zaplašené; na
která se
muje a
jednom míst zatlaeny, vrhaly
se
ady
na druhé. Byla to zuivost mušky, vždy znova snaží piblížiti svtlu, jež ji oma-
zdecimované
spaluje. Jediné,
tíštní zástup; dav tedy pohyblivjších.
eho se
se dosáhlo,
rozptýlil
Posmšné
v
bylo jakés roz-
adu
hvízdání
menších a
se ozývalo.
Ne-
vole lidu obracela se proti brutálnímu chování policie.
„Vaše íslo,"
zaslechli
tyi
eti njakého muže, jehož
z ertova kopyta kidáma udeena šavlí.
99
ml
který
Strážník,
pouzdrem revolveru
íslo
„Tady
kryto, tískl protestujícího šavlí, volaje:
tyi
ertova kopyta
z
Humor Turekv
vidníhodné. rozhlížel
se
ocitli se
napravo
i
je!"'
v situaci málo zá-
úpln, opatrn
zmizel
Stlaeni v chumel,
nalevo.
za-
tís-
nni kordonem couvali demonstrující nahoru. „Obd," vzdychal Turecek. „Mj obd." S levé strany
Tu
drobné
tísnila je
pší,
s
pravé jízdní
policie.
uvolnilo jim
intermezzo
a tragikomické
cestu.
Chodník byl vlhký a kluzký. Práv když licista hrozil šavlí
Shozený
ležel
ustupujícím, klouzl jeho
jízdní po-
k
a upadl.
na zemi, zatím co kíí prchal námstím
a stží byl zadržen.
Naptí ponkud
posmch
polevilo;
lidu paralysoval
jeho zlobu.
Bu
bu
dlouhotrvajícím rozpokroilou dobou, ilením znaveny rozcházely se zástupy. Odpor ochaboval. Námstí poínalo nabývati zase svého normálního vzezení. Zcela normálního ne. Po celé jeho ploše hemžili se pší i jízdní strážníci, ze všech kout Prahy konsignovaní.
tyi
z
ertova kopyta
stáli
okamžik
ješt
na
Mstku. „Celá situace:" pravil sarkasticky Kadeábek, kolik
ztluených
vlasteneckých
buršák
hbet. Jak
a jsi
Kopulente?"
100
mnohem
více
spokojen
s
„n-
ztluených tou bilancí,
práv
Kopulent, myslí ješt u scén hlédl
asn
„Je trochu v proudu,
losti
Každá rána
je
na
bilanci.
nelituju
minulých, po-
dviv.
na Kadeábka klidn a
Mn
staí, jsou-li udá-
ztluených
píliš
hbet.
dobrá; probouzí."
„Ale tvá tryzna? Je tohle tvá tryzna?" „Její vstup."
„Po
Mám
nebude nic následovati.
níž
jen ti dni,
Kopulente."
Kopulent neodpovídal. Bylo zejmo, že se skepse zvrátiti ve víru. Nevedlo k niemu
Kadeábkova nedá píti
se.
Turecek byl netrpliv. Vytáhl
„Zde
významn
je
hodinky. Bylo dosti pozd.
po všem,"
„A
pravil.
mj obd
volá.
Mj
žaludek také."
A
prchal
dom,
Ti odhodlali
neekaje už na
své druhy.
se také odejíti.
Ovocnou ulicí. Setkali se tam s Marešem,
Šli
který jim
povdl
zbytek
historie instalace.
„Pedevším
se zpívalo
„Kde domov mj, „Kde domov mj hromadné
nadšení.
"
pi odchodu
není-li
pravda?"
a Hej Slované.
Ustanoveno
jíti
Tím se dostavilo v prvodu Cum
cum ille, cur tu non, Augustine? Šel jsem spolu. Nikdo nevdl, kam vlastn jdeme. Náhle jsme se dostali k staromstské radnici. Kde domov mj, Hej Slohic,
101
—
váné.
Tam
jsme chvíli
Purkmistr vylezl a mluvil.
stáli.
(Komedie za groš.) Hímavé nazdar. Kde domov mj, Hej Slované. Uedníci se pidali k nám. Šlo se Celetnou k Prašné brán. Pak pes Píkopy. Ped kasinem tichá demonstrace. Hrozivé
mlení.
Na
ského námstí zakroila policie, které nelíbil.
Nebyl prý ohlášen. Tak jsme
rohu Václavnáš
se
se rozešli
prvod s
vt-
ším urychlením."
„Nic se pi tom nestalo?" „Není mi známo," odvtil Mareš, jeden ze stotyicíti. „Ostatn pece nco: bude odpoledne schze v Karolinu. Mže to být zábavné. Pijdete tam?"
„Kdy
je?"
„Ve ti hodiny." Kadeábek se ušklíbl. „Nechyblo nic než universitní schze!" Mareš se usmíval. „Pijde ješt mnoho bláznovství. Lidé jsou jako nepíetní," ekl se svrchovaností píetného. „Ale co dlat?" dodal. „Musíme se zaídit na takové bláznivé dny." Pak se s nimi rozešel. Spchal do Jungmannovy tídy.
Kopulent
ml
nebylo nic jiného, co by cítiti?
Nic,
jenom
ta
se
mohlo
íci, co
by
se
mohlo
malicherná kritika stj co stj.^
Ale což byl Mareš, co si
—
pocit nemilého chladu. Bláznovství
ti
druzí?
Kopulent.
102
Pjde
se
pes n, íkal
Kapitola tetí
pedvádí meditace Kadeábkovy
Ferdinandova tída byla Frekvence zúastnili
Sem tam
její
té
doby
pomrn
klidná.
byla málo zvýšena zbytky tch, kteí
projev na Václavském námstí.
se
byly hlouky, vypravující
si
——
o výjevech tam
o brutálním útoku policie, o pošlapa-
se odehravších,
ných a ranných. Ale celkový ráz ulice byl obyejný. Byli by tu mohli shledat všechny obvyklé návštvníky poledního korsa, kdyby té clivíle byli vbec schopni pozornosti.
Ale ti
ertova kopyta
z
šli
zamyšleni.
Hackenschmid byl nápadn zamlklý po celé dopoledne; Kadeábek nepochybn mrzut a Kopulent unaven dojmy. Naproti
Chodrov
Kopulent, který
zav na nho
práv
dojíždly.
malu, kráejíce
prosteném
zamyšlen,
s
ped
vážn
zastavil.
hlavou svšenou,
pohlédl. Ale nebylo
to svatba, která
áry práv
Kadeábek
restauraci se
šel
teba
tá-
otázky. Byla
docházela závru, hostiny. Ko-
A a
svatebané
opouštli
slavnostn po
restaurací.
103
je
po-
koberci roz-
"
Kadeábek zlý
se
usmál. Byla to zase jeho grimasa, jeho
a vytrvalý pošklebek.
„Velmi
znamení/'
dobré
schmid, „idyla v
Hacken-
komentoval
ase boulivém. Mars
není nepíte-
lem Venuše." Jeho druh nezdál
se
však míti smysl pro
ironii.
zahuel Kadeábek, vrhnuv zlý pohled na vystupující páry. „Koberce olezlé už mnoha štstím: cudná nevsta, jak mžeme doufat. Nadje, že pijdou zase noví bojovníci, kdybychom my náhodou všichni padli „Simili-idyla,"
—
Zamlel
se.
Novomanželé práv vystupovali a kráeli njak upiat a hranat po koberci. On, dobrý tyicátník, valn proídlým, s tváí vyžilou a bledou; s vlasem ona, blondýnka asi osmnáctiletá, naivní, všedního zjevu, píliš zamstnaná sama sebou; venkovanka patrn. Nebylo na let
ní
a jejího
jiného pvabu krom ponkud tžkopádného
jejích
osmnácti
zmatku. Loutka
pro lásku, o jaké zpíval shovívavý bonvivant Béranger skoro
ped
stoletím.
Pak
šli
njací venkované, hladce
oholení, se zarudlými tváemi, naté,
které
konen to
mohlo
ponkud
nemly
ani
událost; stojaté upokojit. své
paniky, kolíbavé, tl-
svých osmnáct
vody pohnuly
Njaký mšák,
okolí
pehlížející
s
se
let.
Byla
nco
to
málo;
vzácný host patrn, urážlivou
chvílemi
zdvoilostí.
„To
vše se nazývá životem,"
104
pokraoval Kadeábek,
který
nápadnou pozorností
s
záští, jež je
nejlepším de-
tektivem, sledoval všechny podrobnosti. „Kostel, požehnání,
Bude
tina.
veselo,
sladké
ei, budou
hloupé a hrubé
motorné pípitky. Bude krásná perspektiva
žaludek
noc, die
se
egoismy! okrášlí se
rismus je
Nyní pijde hos-
se
se pronášeti
se jísti,
oteve:
bude
se píti.
konen
se mluviti
hloupé a ne-
Na
konec
sami! Svatební
ponkud
obtížený, komedie tu, komenazýváme životem. Konen sami!
tam, vše, co
Sami
ano.
nálada animovaná; budou
svým nevkusem,
svou
se
hloupostí, se svými
Vezme se bílý odv, vezme se vneek, kon, a pak už je v tom poesie. Svátení lydovolen. Nová domácnost je založena; nové
tupé malichernosti, obskurního, nízkého egoismu,
sídlo
vyvrcholené sprostoty. Posvátná instituce, rodina. Sku-
pina
lidí,
kteí druh druha táhnou dol, aby
výše; kídla se ostíhají, bláto se
se dostali
navsí na nohy, které
chtly lehce taniti životem. Eh! Z takovýchto rodin, a tolika (dej
tolika
se skládá
Bh,
na konec národ.
mu, ješt obskurn jšího, sprostoty.
aby
Miliony
se dostali
lidí,
aby se hodn rozmnožily!) Mnohem více nízkého egoisomezenjšího; mnohem více
kteí vzájemn
nahoru. Talent
mí. Posvátný pojem: vlast. jsou
niemní, hnusní;
není-li
ale
se
táhnou dol,
se ubije, génij se
Ty
ochro-
jednotlivce nenávidím,
ten celek
musím
milovati,
pravda?"
Kadeábek
se
zasmál zlým svým nuceným smíchem.
105
Kopulent neodpovídal;
jakousi hlubokou bolest
cítil
Kadeábkových
mluviti ze slov
a respektoval
ji.
Šli dále.
„Mám
zasmál
štstí,"
Kadeábek po nkolika
se
„Utšené dsledky
krocích.
se
dostavují;
nová etapa,
lyrika ješt svátenjší."
Proti
nim ve
vzdálenosti nkolika
krok
kráeli
muž
a žena, manželé patrn; žena v pokroilém už stupni thotenství, deformujícím
postavu a neskrytém už
její
volným šatem. On, suchý, vážný, vedl Bylo
rostliv. nosti,
nco
ji
pomalu a
zvláštního v neobratné jeho
co se zdálo rozilovati
Hledl zamraen. Jeho
sta-
nž-
Kadcábka.
ruce se nervosn chvly.
Manželský pár pešel klidn. A Kadeábek zaal opt zlostným, nenávistným
nem: „Zde
tó-
pokraování manželské idyly, další pvabná Muž, trochu zpyšnlý, s výrazem, který chce
je
kapitola.
íci ,Ipse
feci'.
Zena, jež uinila svou povinnost.
bude zachován, bude vléci dál
Odmlel
nestane-li
se
nehoda.
A
Rod
historie
se
"
jeho myšlenky utkvívaly
se; ale
patrn na
stejném tématu.
Mávl rukou;
byl
Jeho oi zahledly jícími siluetami
.
.
se
to nervosní,
bodav
podráždný pohyb.
a nepátelsky za mize-
.
„Ve všem je prokletá úelnost," pokraoval po „A vše smuje k tomu, aby se zahubil jednot-
chvíli.
106
;
livec
a zachoval
Plo
druh.
umi. To
a
je
velmi ne-
konen
po tom druhu? bych ml pispti k jeho zachování? Svt, lidstvo, to jsou peludné pojmy. Je to protivné, hnusn protivné. Je to zvíeckost, povýšená na morálku.
pívtivý
imperativ.
Co
je
mi
Na
—
Musiti státi, Nebýti nic více nežli nástroj pírody. Což nikdy nepijde okamžik, kde už nechceme. " kdy bych mohl íci: Konen sám?
Zdálo
se,
že
cítí
Než, mluvil ani tak
Nebyl
to
lhostejný, nahodilý
dovede stejn
asto byl
tak
o
em
potebu vymluviti se. k svým prvodím jako sám k sob. intensivní
najíti dvod pedvádn v
výkon
pro
ln
causeura, který
proti,
výkon, který
ertova
kopyta. To,
i
ho patrn vážn. Mluvil o tom
mluvil, tížilo
všecek jeho výraz ustaralý a chorobný; rty jeho, zki-
vené k vytrvalému posmšku, byly
a
drsnost
jeho
slov
zakrý-vala
symptomem
bolesti
nedostaten velikou
bolest.
Hackenschmid jediný chápal celé podráždní Kadeábkovo. A ten práv mlel. Co ml íci? Je vcí Kadeábkovou, aby dovedl pekonati muivou tuto krisi.
A
lépe, uspíší-li se
vedl-li
prbh.
Kadeábek už
Uinil, co mohl. Ale do-
mluviti, snad je to
dobrý znak;
Hackenschmid vidl mnohem vtší nebezpeí v rytém jeho dívjším mlení.
za-
Jeho metoda byla nepochybn tvrdá, užívala drastických jící
prostedk;
dvoval
jí
nicmén.
On
sám,
ži-
v ovzduší cynickém a hrubém, chápal hrubji vci.
107
Co bude dále? Hackenschmid ekaný
ohroziti
smr
netajil
metody a
dáti
zcela jiný
událostem, jež doufal íditi.
Pravdpodobn
i
by mohlo vážn
že cosi
si,
zdar jeho
setká
se
Olou.
Díve
by dobe zameziti
jejich
Kadeábek
s
pozdji.
V
této kritické chvíli bylo
setkání.
Ola nebo Kadeábek mli by aspo na as Než se rána zacelí.
odejíti.
Ale jak toho dosáhnouti?
Hackenschmid nevidl úspchu.
takového
nižádné možnosti
ml
Nyní, v této vzrušenosti, není nadje, že by
deábek zároveií,
tolik síly
nebo
to je patrné.
slabosti odejíti.
eká
Ka-
a bojí se
Ale neodejde.
Nezbývá než ekati uklidnní. Náhoda snad popeje asu.
—
Tak nieho
šli,
vyhýbajíce se dalším
eem,
nemohly už
jež
íci.
Kopulent byl stísnn slovy Kadeábkovými
;
ale je-
dojem byl oslabován tolika jinými, že neml té intensity, jakou by ml jindy. A tak nezstal dlouho pe-
jich
píbhy toeho tak ne-
vládajícím. Jiné myšlenky pišly. Neslibují
hoto dopoledne
to,
zbytn poteboval:
co tak napiat ekal a událost, která
by ho vyburcovala?
Nepicházejí veliké dny?
Pirozený egoismus nabyl pevahy.
108
ím bolesti Šel,
mu
mohly
býti sarkastické
pošklebky
ranné
Kadeábkovy?
dvivý,
Krev, která
pevný. tekla,
neurážela
znly jako zdaleka. Nevidl té krve. Nevidl tch
ho už;
slyšel,
109
bolestí.
bolesti,
které
Kapitola tvrtá
vede nás do Karolina
ped
dobou, na niž schze ohlášena, ponádvoí Karolina. Hlouek za hloukem picházel. Zlákáni povstmi o dopoledních bouích, dostavovali se ti, kteí nemli v nich úasti, s touhou vy-
Dlouho už
alo
se plniti
zvdti
podrobnosti. S rostoucím
rozilení
této
mladé, vzntlivé
mohutnla v davu. Bylo Co? Nezáleželo na tom. livc
Opatrnjší
potem
rostlo
Váše poteba nco
masy.
také
jednotuiniti.
dávno už uinili svá opatení. Stano-
vené místo schze, posluchárna prvého roníku, po-
mrn
nejrozsáhlejší
místa obsazen. Objevilo
bách a na schodech byla obsazena
Tak
živ
záhy už byl do posledního
sál,
se,
na chodstudenti. Otevená okna
že nedostauje.
tísnili se
I
gestikulujícími posluchai.
bylo nutno zstati dole.
Dvr, teba
ne
píliš
prostorný,
poskytoval
aspo
volný vzduch.
A
tak
ti,
omezeností prostoru, ze
vzmach tísnny nahoe radji vzali za vdk vyhoštním
jichž pohyblivost a
samotné schze. Rozpálené mysli
110
cítily se
zde vol-
njšími. Nebylo ostatn teba
eník,
události
samy
mluvily.
Té
chvíle
picházeli ti z
ertova
kopyta, Hacken-
schmid, Kadeábek, Kopulent.
Zbyl jim sotva as poobdvati. A pece pišli pozd. „Ze schze nebude pro nás nic," pravil Kopulent, pozoruje už na schodech tísnící se studenty. „Tím lépe; nebude tam závidníhodné ovzduší."
Na dvoe pravideln
bylo volnji. Ale volno ne.
zformované
prostoe bylo nkolik
set
a jakoby
Na
okolím
jeho
ne-
stlaované
rozvášnných mladých
hlav.
Nco
nepíetného bylo v pohybech akademik. Byli jakoby opojeni svou vášní, svou zlobou. Kieli, nevdouce pro. Tato sms hlas ohlušovala.
Ti z ertova kopyta našli tu i známé, druhy. U tch nebylo rozilení ostatní masy. Byl tu eicha, obklopen nkolika vrnými, usmvavý a opatrný. Tváil se lhostejn ke všemu, co se kielo takoka do jeho uší; vykával. Znal dobe sopenou pdu, na které stál.
Byl
dalek
toho, exponovati
se.
Ale utkával
se
klidn s nepátelskými pohledy, na nho vrhanými. Bylo nutno piznati mu: nebyl zbablý. Byl tu Hilarius, znechucený ovzduším, jež mu pipadalo pust chaotickým; ale mlel chladn. Jeho zpytavé, písné oi zkoumaly fysiognomie soused; ty utvrzovaly ho v jeho zaujetí. Byl tu Turecek, jenž, zbaven pízraku šavle, dopadající na jeho záda, a ztraceného obda. 111
"
nabyl zase odvahy. Vtipkoval.
aby byl
nochova si
Na
se
svou vci
ernoch
jist.
nm
bylo po
sledu.
intensivní studium?
dívat; a dívalo se
Cherchcz
s
že
j
taková zmizení. Bylo to
jehož
opojení,
zdrženlivost.
Pišlo
se
nejsme úastni,
má Vždy
rys
ertovo kopyto nemlo Bylo snad možno íci o Kopulentovi,
úasti.
na jeho
femme?
la
opovržením. Rozvášnní mas, jako
sprostoty a skoro komiky;
mnoho
hlun,
zmizel na nkolik dni a ne-
Miloval
ertovo kopyto zachovávalo každé
štstí ne tak
Bauer a Mareš. Také tvá ermihla Hackenschmidovi v davu. Ale nebyl
slyšán. Byl tu
cit
dorážejí
a
stejné
vlny vzrušení; ale o j
ostatních stží. Stáli v píkré negaci. Ale byli nepatrnou
vdli
menšinou;
to píliš
dobe.
Stále vtší hluk a stále noví píchozí.
Kadeábek
Sel sem s nevolí. „Dopoledne bylo
není
lepší.
to jediné
to
hnusné,"
pravil.
Je to dojem cirku, kde
v cirku nejsou
ale bestie
I
tváil se zasmušile.
ve
Jeho dopolední nálada Byl
té
—
neho,
co nedovedl
snad jediný mezi tolika
v nižádném,
pocitm
je
trvala.
Byl nervosní, neklidný. Bál se
k
bestií;
L
Pak .se obrátil ke Kopulentovi. „Dal jsem ti k disposici ti dni; budiž
nestál
sta
aspo uniformovány. Zde
"
zvíe
formulovati.
„Odpoledne
na
a
chvíle. Byl
pímém nkde 112
a
sty,
nepímém
který
vztahu
zcela daleko. Jen fy-
—
sicky
ho urážel hluk; jinak
mu
bylo IhostejnOj
hluí. Necítil pokoení ani hnvxi; nic ozvalo.
Pocioval jen svou
Hoký
sen
na své
okolí,
bolest,
se
a ta
pro
nm
v
stále
se
ne-
hlodala.
a Kadeábek, pohlížeje sarkasticky
pálil;
íkal
Jsem mezi blázny?
si:
Kdosi, kiící do ochraptní, volal nkolik
slov, za-
v obnoveném a stupovaném hlomozu. Rozhoení, jak se zdálo, vzrostlo tmito slovy; vlny jeho nikajících
se šíily;
pokyvovali
ti,
i
kteí nechápali,
o
bží.
hledl vyzvdti Kopulent od svého souseda, vztyeného, s oima až do výrazu nepíetnosti
„Co
se stalo?"
vyteštnýma, hrozící
s
vysoce
pozdviženou pravicí, vášniv
do vzduchu.
Soused jeho otázky
neslyšel.
Jeho všechen zájem a pozornost soustedila se k nemu, co ti nedovedli sledovati. Zahlédli jen ob-
vázanou hlavu, bledou tvá, hubenou, slaboukou postavu.
„Co
se stalo?"
opakoval Kopulent.
„To je on," kiel nkdo v iny udeen od buršáka."
„Na
ulicích
Prahy odvažují
„Jejich
prvod
Vzteklý
ev
blízkosti.
se
policie chrání.
„Byl bez pí-
na nás,"
volal jiný.
Náš zakazuje."
poínal pecházeti u nkterých v
Rozilené výkiky
se
sípot.
pedstihovaly, exaltované po-
pletené návrhy se objevovaly.
Kopulent
cítil,
jak ho
váše davu poíná 113
strhovati.
:
"
:
Jeho
oi
ohnm. A
planuly zvláštním
polohlasit
si
íkal
„Velmi dobe, velmi dobe."
Kadcábek
však škaredil.
se
Unavovalo ho to. „Vedl jsi mne do blázince," vytýkal Kopulentovi. „Patí to také k mé povinnosti?" ne. Nemusíš „Nemáš vbec povinností;
vi mn
tu být, nechceš-li."
Kadeábek
odmlel. Ale jeho výTaz zstal ne-
se
spokojený.
Kdosi
se
svj orgán,
vyklonil volal
nahoe
z
okna a napínaje
na dole shromáždné, kteí
silný
ponkud
ztichli
„Schze se
se
už zaala.
Dkan
projevuje
dvru,
studentstvo bude chovati klidn a dstojn
že
——
Smích, hvízdání, sykot a pokik utlumily jeho
další
slova.
„Dstojn ano, klidn ne," zahulákal blíže Kadeábka mladý muž, všedn pathetický jako tribun. Kadeábkem trhl tento výkik blízký evu. „Poteboval bych mnoho vaty do uší," zahuel. Masy hluely. Nebyly spokojeny s dkanovým vyzváním. Vše, co chtlo jenom váše davu.
„Klidn volalo
„To
se
uklidniti, bylo
nechat utloukat, to
je jejich
se.
je
eský
profesor," bouil jiný.
114
zpsobilé
jítiti
medicína,"
„To
eský
je
poslanec,"
muž
posmšn
všedn
opravoval
táborovým orgánem^ který tak vydsil Kadeábka. „Tichošlápkové Jsou všichni ernopathetický
s
!
bda
Až
žluti!
ernožluti!"
Turecek kiel spolu. Zdálo
mu pvabným,
se
roz-
množovati chaos, pispívati k ohlušujícímu evu.
„Vše jde dobe," íkal
Kadeábek
Kopulent.
si
dvivý
zpozoroval jeho
pohled.
Zašklebil se zlomysln.
„Ubohé
krky!
Bude
se
dnes musit siln zapíjeti!"
Ale jeho skepse nechávala Kopulenta nedoteným. Bylo tu píliš
mnoho pobuujícího;
vášnna. Byla tu nálada, kde nati. Nezaínají tak všechny
in
a mysl byla roz-
se nemyslí, ale
mže
veliké události?
neobjeví se bez pípravy.
jed-
Hotový
S hlavou chladnou a
stízlivou neuinilo se
nikdy nic velikého. Nitro musí
pipraveno,
psychologický stav musí se do-
býti
staviti.
Zde
jistý
se dostavil.
Kopulent sám byl v podivné Všeobecné podráždní jeho.
Chtlo
ješt
pomrn
ztotožniti se si
íkal:
To
drobnostech
Ty
se
mu
situaci.
—
cítil
také
se
pi tom
mu
bránilo
s
vdomí.
okolím.
A
— Nco
tak se spokojil tím, že
vše je nutno. Nezáleží
—
podrobnosti
zmocnilo
kieti, bouiti. Ale neztratil
jasného
úpln
—
nebyly ovšem
na konec na po-
po chuti Kopulen-
tov.
Osmahlý
statný student, selský synek patrn,
8*
115
s
tž-
kopádnými pohyby, poal horliv a s tvrdošíjností venkovana vykládat svému kamarádovi: „Neváží si nás. Nikdo neví, že jsme studenti. Bylo by teba odznaku." „epiek," doploval Turecek posmšn. „A teba epiek," rozhorloval se mluví. „Neváží si
nás, nerepresentujcme se,
„A
s
neznamenáme
nic!"
epikami budeme?"
„Budou pece vdti, kdo jsme." „eští buršáci!" smál se Turecek. „Celý národ ml nositi epiky. Pak by si ho více vážili," dodával jízliv. Varovný pohled eichu v zavel Turekovi by
Mlel
ústa.
poínalo
sed
zaezaný. Bylo na ase; okolí
chvíli jako
všímati
si
posmšného jeho
tónu, výrazy sou-
stávaly se nepátelskými.
Kadeábek
usmíval se cynicky.
Naklonil se ke Kopulentovi. „Jsi
pro
epiky
Kopulent
nebo proti?"
nedal
se
zmásti
posmchem Kadeáb-
kovým. I
„Co na tom?" Bylo nutno
pravil.
Jf
pijmouti všechny
složky,
pokud
pod-
miovaly konený úspch. Kadeábek pokril rameny. „Nenapravitelný!" |
Hluk na nádvoí náhle ponkud utichl. Hlavy se otáely k prjezdu. Tam bylo pozorovati njaké hnutí, slyšeti silnjší pokik. To budilo ncj-
116
dobrodružnjší
domnnky;
že policie chce
tvrdilo se,
sem vniknouti. Mruení odporu se ozvalo v adách shromáždných. Ale poplach ten nebyl zdvodnn; jediné slovo, které zaletlo na dvfír, osvtlilo ponkud situaci:
„Špicl!"
„Mažte špicla!" kieli ti, kteí nikoho nevidli. tam špicl ili nic, nesnadno rozhodnouti. Ale
Byl-li
tohoto vyzvání nebylo ani teba.
Turecek
djišt
zkusil své štstí.
Odhodlal
episody. Nebylo
této
pálo. Za chvíli
se vrátil
se
to
se
podívat
se
lehké. Ale štstí
na
mu
zlomyslným smíchem.
„Simeles!"
Nemohl
mluvit
dále.
Vypukl
znovu
hluný
v
chechtot.
„Co les
se stalo se
Simelesem?" ptal
se
eicha. Sime-
byl z jeho družiny.
„Dostal „Ztloukli vali
zase
výprask,"
odpovídal
ho a vyhodili jiní.
Dostal
z
rozjaený Turecek. Tam si ho podá-
prjezdu.
neítaných. Myslili,
že
je
to
špicl."
„Pro?" „Mluvil prý nco, co
se nelíbilo,
choval
se
nápadn,
což já vím?"
eicha
ekl
s
výrazem opovržení:
„Hlupák." Jeho praktickému smyslu se píily zbytená hrdinství. Nechápal neopatrnosti Simelesovy.
117
'
zpsobené zkrátilo ponkud konce schze nahoe. Pohnutí
Naptí
tímto výjevem
oekávání stáli na schodech, stále blížící se dupot, to vše bylo neklamnou známkou, že schze ukonena. Hust obsazená okna se vyprázdnila. Mruení na dvoe se obnovilo. nervosní
tch, kteí
Co nyní? Klidn se
^
rozejít?
Nebyla k tomu nálada.
A
tak tu
stáli
nejistí
a
ponkud
rozmrzelí.
Cekali
heslo.
Heslo také dáno; piletl na volající:
Pro
dvr neznámý
student,
,,K technice!" jíti
napadlo
j
k technice, nechápal nikdo. Ale také ne-
nikoho, zabývati
se
touto
otázkou.
A
celé
množství, uspokojeno tím, že dán nový program, opa-
kovalo
„K
:
technice, k technice!"
Byla
to
touha uplatniti
se.
Jak? Nebylo
jisto.
Ale
byla tu nadje.
Tomuto
proudu, nesenému
nebylo možno
se
svou vášní
a
nadjí,
vzepíti.
Valil se z budovy, strhuje všechny.
Byl
to
imposantní zástup. Nyní teprve bylo možno Z šedé, melancholické bu-
posouditi viast na schzi.
dovy Karolina Nacházelo ke dvma tisícm student. Šli v protiv k chaosu, který byl na nádvoí, v poádku a tiše. Zmna tato pivodna tajným heslem;
118
*•
bylo
teba imponovati klidem, vyhnouti
zámince k zakroení
se
kterékoli
policie.
Ped budovou Karolina se shlukl zástup zvdavc. Nyní uinil místo prvodu. Pozdravné výkiky ozyValy se. Mávalo se klobouky. Studenti zachovávali ticho. Byl už pedasný soumrak pozdního podzimu. Tentokráte neznly písn jako dopoledne. Semknuti v pravidelných adách, mleliví vstoupili studenti do ulic Prahy.
Kopulent
cítil
zvláštní dojem. Reflexe jeho umlkaly.
Troška nespokojenosti, zhostiti, šel
vše.
zmizela.
njaký
—
bitvy:
ševel,
Cíl? Bylo
jíž
Podléhal
mu
jeho nadšení nedovedlo
sugesci
obrysy
tušil
vzdorovat,
nelze
se
ulic,
davu?
jako vojákovi, který nelze
I
deserce,
zhanobující
a
osudm,
vi
soudm
kráí do
couvnout, nelze
kdyby bylo možno, chtl by
mknout.
snižující
Sly-
Snil?
aniž se staral o to
to? Byla
se
vy-
by to zlým
— — A vi posmchm historie:
všem dobrovoln svj prapor? Nezbylo, než pijímati dsledky této volby, jíti do toho nejistého soumraku s kázní vojáka, který neví, co pinesou nejbližší hopochod zapoatý, ví pouze diny, neví, kam cílí jedno: že bude konati svoji povinnost! nevolil
119
a
:
Kapitola pátá
Pedveer Mlelivý zástup kráel ulicemi. Nebylo poadatel, nebylo vdc. Nicmén zachováván pesn poádek. Ctižádost jeho zmocnila se ad. Dbaly samy, aby
se
neporušil.
Nemluvilo
se.
Tito zamraení a
demonstranti,
tiší
postupovalo
se
jim místo.
poboueného dnem. Co
A
dají se rozehnati bez
ený
se
se
vzdorem a
v ulicích rozruch.
nenávistí v oích, budili
Šli
Ochotn
hustý-m špalírem publika,
stane? Rozežene je policie? odporu? Vzdorovitý, zachmu-
se
jejich výraz nezdál se mluviti pro to.
Hackenschmid se usmíval. „Nevíme, co se dje, nevíme, co se dlo, nevíme, co bude díti. Není to krásný stav?" Ale Kopulent nedal se Hackenschmidem svésti
k hovoru.
Hledl rozesnný na ady, Šly,
neznajíce
vinoucí se ulicemi.
úelu, vedeny instinktem.
Šly rznorodé, cizí; bylo tu
120
pece
pojítko?
Hledl do tváí. Zvážnly njak. I ty, které byly bezvýznamné a prázdné, naplnila nyní nejasná jakás byl to omyl Komyšlenka. Jejich prázdnota vnitní
—
—
nabývali obsahu.
zdála se jí pulentv? Kopulent si vzpomnl na posmchy eichový, na skepsi Hackenschmidovu a na zlostné záští Kadeábkovo. Tedy pece oni nemli pravdu? Bylo tu nco,
co mohlo vzrsti. Události nejsou ješt vyvrcholeny.
Žár v oích planoucí
prvodu
hrozivé ticho
neuhasne
tak záhy; a co
íká
a mlelivý souhlas lidu?
myšlenkami nepozoroval míjení cesty. sply^valy v cosi neuritého. Nevidl jednotlivc, jen zástupy. Nyní se ponkud vyburcoval z této ne všímá vosti.
Zabaven
Tváe divák
Karlovo námstí objevilo
se
ped
Nenávistný pohled Kopulentv
se
zraky prvodu.
upel na vž nonad portálem ná-
vomstskou, na budovu, která nesla pis tak hrdý, budovu, jež hrála tak význanou úlohu v
historii
nedalekých
let.
Eh, není zde ješt
konec;
není zde zútováno!
Kadeábek
zpozoroval zaaté jeho
„Le revenant?"
pst.
ironisoval.
„Strašidlo, které dostraší,"
ekl Kopulent.
Snad teprve zane strašiti," Hackenschmid. „Pracujeme pro tuto nestvru
„Kdož
ví.
Pední ady
stanuly zatím
ped
pravil "
technikou.
Pozdjší docházely pomalu. Technika byla obstou-
pena studenty.
121
"
Deputace
ení
odebrala do budovy, žádati za propj-
se
místnosti ke schzi.
To nyní vyrozumli z poznámek ekalo se na návrat deputace. Netrplivost zmocnila
po
neobjevovala
se
okolo pronášených.
zástupu, když deputace se
Bylo nutno
chvíli.
konejšiti
nedo-
kavé.
Do
vestibulu vnikl policejní
posmchem
níky; byli uvítáni z
úedník
s
dvma
stráž-
a hvízdáním a vytlaeni
budovy. Zmizeli rychle.
Zatím
se
deputace
vrátila.
Zítra bude schze, ohlašovalo
se.
Další zvsti došly; studentstvo otcovsky
dkanem
napomenuto
techniky.
Posmšné výkiky ozý-valy se porznu. Vztek si Konvenní napomenutí se parodo-
v nich uvoloval. valo.
„Klid!"
„Meze zákona!" „Spíše odvahy
—
„Stará písnika!"
Ale
zatím dosaženo. Zástup
cíle
Nerozcházcl
rozejíti.
se
mechanicky na hodinky; bylo
hodin.
Prvod
se
hnul nazpt.
Kadeábek. „Vyvinul v tob neekaný smysl pro prvody?"
„Chceš se
se
nicmén.
se
Kopulent podíval
pt
mohl
jíti
s
nimi?" ptal
122
se
"
Kopulent nechtl. Ne že by snad ho byla odradila ale chtl si uchovat dojem
poznámka Kadeábkova; mlelivé
Hledl
této pouti.
—
za odcházejícím zá-
rozmnožen adami lidu. Každá ulice dá svj píliv. Jaký bude cíl? Prvod jde k Václavskému námstí. Co bude tam? Bude se opakovat poledne? Bude se stupovati? stupem.
Zacházel
„Lavina," mruel.
„Neškodná lavina," pravil Kadeábek. „Možná," odvtil Kopulent. Ale to „možná" nechtlo vit.
unaveným. Stáli nedaleko kavárny. Pistoupil k návrhu Hackenschmidovu, aby tam zašli. „Na chvíli," pravil, „nemám mnoho asu." Hackenschmid se usmíval. Kopulent
se cítil
„Rendez-vous ? "
Kopulent
„Veer ,
se
je
,
zamrail. Nemiloval takových žert.
Libuše',"
odsekl.
„Chci
se
podívati
na
Libuši'."
„Máš
lístek?"
„Ano.
A
rád bych
„Podivný nápad
„Práv Zdálo
dnes! se
mu,
slyšel
Smetanu
— práv
dnes!"
nutno
se
123
—
dojmech vnitn oistit, že pote-
Po tom hluku, po že
"
tolika
nco, co by uvedlo v harmonii rozhárané jeho tím rozháranjší, že nyní naptí polevilo. Te, kdy nebylo ped ním ani zástupu, ani dopadajících šavlí, cítil intimní jakýsi stesk, po celý den ohlušený,
buje
nitro,
volání
umleného
Výjev u musea
Kavárna byla
hlasu. ožil
v jeho pamti.
pustá.
Kopulentovi nechtlo
se ísti.
Opel hlavu o dlan a díval se do prázdna „O em medituješ, nešastníce? Tvé nadšení njak pohaslo?"
Kopulent zavrtl hlavou. Nebylo
pohasnutí
to
nadšení;
bylo
jeho nitra, jež pestalo po celý den
Hackenschmid „Mrtví li
vy.
byli
by
Kadeábek
to
cítit
probuzení
pro sebe
—
se rozmluvil.
mnohem zábavnjšími pije
svj
spoleníky než-
absint, jako
by
cítil
píliš
Ty dokonce umíráš pi aji. Zvednme se radji." hezké
intensivn jeho otravu.
To
už docela není
Kopulent byl ochoten. Bál která ho pepadala.
se
povoliti
té
reakci,
Hackenschmid podíval se melancholicky na prázdnou sklenku po koaku není to rou„Jeden koak na tak slavný den a to je dstojná tryzna?" hání? Jeden koak
—
—
Kopulent
vstal.
„Mžeme
se
„A
—
podívat ješt na Václavské."
tvá ,Libuše'?"
124
"
„Není tak pozd. Pijdu tam ješt." „Myslíš? Poítáš bez policie. Vzhru, Kadeábku, rnusí-li to býti.
Waterloo?
A
—
Na
-
Mám
eká
bojišt!
kavárny,
z
'v^ycházeje
nás Slavkov nebo
——
ponuré tušení
mruel Hackenschmid,
krout sebou pitvorn: „Napo, Napo,
hvzda
leone,
tvá už utone.
Belle Alliance, zvoní zvon, Blii,
Blii,
Bliicher, Wellington.
Metr, Metr, Metternich, ten
si
bude hladit bich,
chodit bude jako grand, Talley,
Talley,
Talleyrand."
Chytil Kopulenta za ruku.
„Až budeme bylo už
eeno
biti,
vymysH "
125
si
nco
hezkého.
Merde
:
Kapitola šestá
Veer Bylo
šest
hodin.
Václavské námstí velo a kyplo Veliká, erná, sotva se hýbající
je
na chodnících hemžily prodrat se
se
byl zaplaven.
zástupy.
davy.
I
tém
Nebylo nebyl to
konen,
Marn
—
Davy
kam. publikum verejška. Nehledalo zábavy; požitek, který sem stahoval tak mocn; byla ale nebylo
to
to zloba a vzdor.
Když
mohly
se stží
zastavena.
pokoušely vozy proniknouti živou hradbu.
by couvly
se.
prostedek širého ná-
Vozy tramvaje
Frekvence
NeNejen
kryla.
byla to už promenáda, bylo to posunování
mstí záhy
životem.
té chvíle
masa
pišli
—
ti z ertova kopyta,
prbh. Vášn zástup
mlo
vše dosud
klidný
se
uvolovaly výkiky a zpvem. To
bylo vše.
Zprávy o dalších bouích v znmeném území dráždav nicmén se spokoj oval s nkolika „han-
dily sice,
bami". Chvilková trpnost policie inila drama
kým. Zloba a vzdor hodlaly
126
se
státi
nadšením.
lyric-
Kopulent,
záhy
zpozoroval
který
situaci,
poínal
míti obavu.
„Na konec
to dobré lidi omrzí a pjdou k veei," Hackenschmid. Kopulent se vzpíral piznat tu obavu; ale nebyl opravdu ráz projev píliš
formuloval
A
lyrický? lost,
ji
zdálo
se,
skoní
že také
—
která by vyburcovala
lyricky.
Veliká udá-
Zatím nkolik Han-
?
ba! a Hej Slované!
se
Davy nerušeny nikým, ponechány sob, pirozen posléze unaví. Z prudké bystiny stane se velmi
mlký
široký a velmi
a
potok
—
který nestrhne nikoho
nic.
Ale obavy Kopulentovy byly tentokráte zbytený.
— Kopulent marn vše v nnepozoroval žádných podnt k tomuto zakroení — objevila na námstí po— a zaala drazn Šavlemi a bodáky — — Náhle
se snažil uvésti
jakou logickou
souvislost,
se
vyklízet
je
licie
Bylo couvati.
Kam? Útok
Jak? byl píliš náhlý a
lébáno v lyricky zbarvený
Tam
neoekávaný. Vše bylo ukoklid.
blýskly lesklé šavle,
zástup, který
pomalu teprve
zde
neproniknutelný
stál
se roztrhával.
Volání k rozchodu, který nemohl býti uskutenn.
A pak Domy rychle.
to už šlo
do tuhého.
krámy byly zaveny nebo Zbyl jenom ústup námstím a
127
se zavíraly blesku-
——
Ale pohyb
tak
etných zástup nemohl
se státi tak rychle, jak
by
žádala bezpenost zadních ad.
Tam
se
ozývaly výkiky úzkosti a
bolesti.
Nyní
ne-
sekalo se už jen na plocho.
Krev
barvila dláždní.
Zuivost pojala ohrožené. Ozýval se
mávalo
se hvizdot,
holemi ve vzduchu. Nkteí, zbaveni rozvahy,
lýma rukama
vrhali
heroismus tklivý a zbytený. Zmatek
policie,
s
ho-
kordonu
proti postupujícímu
se
rostl.
N-
kdo padl. Ostatní prchali pes jeho tlo. Panika nastávala.
„U
erta," volal Hackenschmid,
„te
ranou,
Pohlédl
pkné
jsem v
úsmvem
resignu jícím
s
uhýbaje
se
ped
kleci."
na zavenou Qui-
sisanu.
„Lang, lang iss her! kde
jsi
whisky, kde
jsi
alt-
vate?"
Za nimi
blýskaly se bodáky.
Kopulent
Ml
tam
sáhl prudce
do své náprsní kapsy.
revolver.
S výrazem zloby
se ohlédl.
Byla to chvíle, kterou hledal? Zde bylo to místo?
A pro Byl
ne?
pevn odhodlán
Hackenschmid ho
užíti
zbran.
strhl.
„Poj."
A vleká vzpírajícího Prchalo
se
k
se,
dodával: „Nyní ne. Dnes ne."
Mstku. 128
Ped Kopulentem
vetchý a šedivý
se zapotácel
sta-
ec. Padl. Kopulent stží ho uchránil ped prchajícími, snaže se ho zdvihnouti. Nebylo by se mu to tak snadno podailo. Ale Shora,
n
s
té chvíle polevil
obou
stran
ponkud
námstí,
z
útok.
postranních
ulic
nový dav. Sledoval policii, rozv hánjící zástup v dolení ásti. Hluné „hanba" zaburácelo námstím. Hvízdání mnoha set úst trhalo uši. ústících se shlukl
Zástup za ní se obrátila
Tím
se
hromadící rozdlil
ady
policie.
ást
nazpt.
polevil tlak.
Staec povstal. Podkoval Kopulentovi a zmizel plaše. Zbytek policie nebyl s to, aby s minulým drazem zatlaoval demonstranty po celé šíi námstí. Panika se
ponkud, couvalo se mén pekotn. ertova kopyta, díve roztrženi, sešli u nárožního domu námstí uklidnila
tyi
z
Kadeábek
—
mluvil
s
opovržením,
které
se zase
zraovalo
Kopulenta. „Jedni utíkají a druzí
je
bijí
šavlemi a bodají bo-
dáky. Je to srážka píliš jednostranná. Terga vertere, íkali tomu ímané. Koncentrovati se nazad, zní
—
nyní strategický termin. Záda jsou v tom vždycky."
Hackenschmid jakou sotisu k
v bezprostední
se
usmíval; byl by jist dodal
slovm Kadeábkovým. blízkosti
plá.
Pronikavý, skoro dtský plá.
129
n-
Ale tu ozval se
"
Ohlédli
Hoch
se.
desítiletý
asi
z níž tekla krev.
Chvl
se,
z
jeho
stál
za
nimi,
schovávaje ruku,
Byl to hezký hošík, štíhlý a plachý.
oí inuly
se slzy
—
„Je rann," pravil Kopulent.
Zamrail
se.
Zahrozil rukou
smrem, kde dosud míhaly
se šavle.
Pak ho pojala bezradnost. „Kam ho dovésti? Kde je doktor?"
Hoch
neustával plakati.
Kopulent sehnul se, aby se podíval na ránu Nebyla tžká, pokud dovedl odhadnouti.
—
„Je nutno zastaviti krev," pravil.
Sáhl do kap.sy svého zimníku.
Vytáhl odtud bílý
šátek.
Chtl Ten
jí
zavázati chlapcovu ruku. trhl úzkostliv.
„Nechci
ti
zastaviti krev.
ublížiti,"
Ušlo by
Mimovolný úsmch
ekl Kopulent. „Ale musí píliš mnoho."
se
jí
objevil se
vých, když vidl nemotorný
na rtech Kadeábko-
Kopulentv
pokus.
„Nejsi dost vycvien na milosrdnou sestru."
Kadeábek
byl medik.
Vzal hochovu ruku a prohlédl ránu.
„Nic vážného," podotkl. „Škrábnutí
rozmr
—
Zavázal ránu.
130
ponkud
vtších
„Do ochranné tam
stanice,"
pravil Kopulentovi.
„Není
daleko. Ale rychle."
Hoch naíkal;
byl všecek bledý a tásl se ješt nyní
strachy.
Kopulent
cítil
soucit
s
jeho bezmocností.
Hledl však potlaiti svj dojem. „Budou nutný horší scény," zahuel. „Jsme citliví.
Plativý,
Trochu
národ!
sentimentální
píliš ušlé
krve! Byly horší rány."
Kadeábek oslovil hocha. „Nepla. Za nkolik dní bude dobe. A po druhé necho, kde nemáš co dlat." Hoch se rozplakal znova. V jeho tvái byla smrtelná úzkost.
Dojem Kopulentv se vrátil. Ale pak si ekl rozhodn a pevn: „V boji teba ranných a padlých. Cest Rozlouil
se
rychle
s
la guerre."
druhy.
„Pijdeš po divadle?" volal Hackenschmid. Kývl.
A spšn
Všechny
odvádl hocha.
tyto výjevy se
mu
krev, která tekla, starce, který
jícím davem,
výkiky hrzy
katastrofální paniku
Bylo
mnoho
lehce
— i
padá z
pamt. Vidl
vryly v
ped
tolika
šílen couva-
hrdel,
šílenou,
tžce ranných
Události poledne byly idylou; byly to
vesms
lehké
rány První obti, íkal
si
Kopulent. Kolik bude dalších?
9*
131
Nedalo
Té
se to
chvíle
dohádnouti.
Na
povsti.
rostly
hoejší ásti námstí
scénám mnohem horším. V sadech elakovského se prý stílelo. Utoilo se prý na nmecké divadlo V mstských sadech došlo prý ke srážce. Byla to znepokojivá ada dobrodružných ..prý"došlo prý ke
Psti
se zatínaly;
v oích byl výraz nenávisti.
Kopulent, spchaje
Hoch
ponkud
se
s
hochem,
slyšel
jen úryvky
eí.
Byl však dosud zalekaný a
utišil.
bledý.
„Jak se jmenuješ?" ptal Ale hoch neodpovídal,
se
Kopulent.
kvílel
pouze
modré, plaché oi, dtský dosud výraz. Podle byl z
mšanské
rodiny. Podle všeho se
Ml
znova.
odvu
náhodou
ocitl
v davu. Kopulent pokoušel se potšiti ho. „Nebude to nic zlého. A hned už tam budeme." Ale to nebyla správná metoda; hoch se bál, stával se nepokojným. Dosud dal se vésti. Nyní se zastavil a uped na Kopulcnta nedvivý a zkoumavý pohled.
„Kam mne vedete?" vyrazil ze sebe. „Na ochrannou stanici," pravil Kopulent. „Co tam se mnou budou dlat?" „Neboj
se.
Vyistí jen ránu a zavážou
ji."
„A neuíznou mi ruku?" „To ne," usmál se Kopulent. „Tak Hoch se ponkud upokojil. Zdálo Kopulentovi
dvru.
Dal
se vésti
132
zlé
to
nebude."
se,
že
pojal
a pomalu
ke
vyzvdl
od nho Kopulent, že se jmenuje Dvoák, Ferdinand Dvoák. Nemá tu otce, je pry, jen matku. Je realista v prvé tíd. Byl návštvou u tety na Senovážném námstí. Když se vracel dom, bylo na námstí mnoho lidí,
a on nemohl
ním a kieli na a oni
——
Hoch
se
se
promakati.
nho
a on
A
se lekl
náhle strážníci za
a nemohl
místa
s
znovu rozplakal.
„Neuíznou mi pece ruku?" opakoval bázliv a se
úzkostliv ke Kopulentovi, jako by hledal u
tiskl
nho
záchranu. si vzpomnl na matku. Bude mít o nho „Kde bydlíš?" ptal se Kopulent. „Ve Školské ulici."
Pak
strach.
„Vyprovodím t dom." Byli nyní u ochranné stanice. Náhle
se ozval
za nimi výkik, bolestný a radostný
zárove. Štíhlá paní, ješt
mladá a svží,
objevila se ve dve-
ích.
„Maminka,"
volal hoch.
Paní bžela k
Hoch „Co
nmu
a objala a líbala ho náruživ.
schovával úzkostliv
ti
porannou
ruku.
udlali?" volala paní polekána a zbledlá
•
—
„Nic vážného, doufám, milostivá paní," ujišoval Kopulent.
Nyní teprve
si
ho paní všimla.
133
„Hledala jsem ho," pravila, „íkali mi, že njaký
pán vedl ho sem."
Dkovala mu letmo
nesoustednou dosud pozor-
s
ností.
Když hoch proti.
se
se
nevracel, pojal
Pišla na námstí
——
a doptala
Pak
strach. Šla
ji
práv po
mu
na-
jeho vyklizení; ptala
sehnula k hochovi a hledla do jeho za-
se
lekaných oí.
„On
chudáek, tak
je,
citlivý
nžný.
a
Komu
co
udlal, že ho poranili?" Obrátila se
s
tímto trpkým
Ten nevdl, co íci. Všechny dojmy veera
A
opakoval
si
své heslo:
výkikem na Kopulenta.
defilovaly
ped
jeho zrakem.
„Cest la guerre."
Paní byla všecka zaujata svým díttem.
Kopulent cítil, že jest zde zbytený. Porouel se tedy, pedstaviv se ješt. „Mohl bych se asem podívati na hocha?"
Dvoáková
Paní
mu
adresu,
hocha
pozyala ho na nkterý den. Udala
dkovala
mu
znovu, nespouštjíc
pi tom
oí.
s
Kopulent odcházel. Bylo tu ponkud stísnn. Spchal ven do chladného veera.
Kdo
byl vinen?
Obraz to
jevil se
musilo
býti.
nyní temnjším.
A pece
Jsou ranní, jsou snad
134
i
to bylo, jak zabití.
Krev
—
tekla, šlapalo se
po
starcích, bilo se
do
žen, sekalo se
do dtí. Ale bude to k dobrému, la krev nedá mluviti. A nezapomene se tak snadno
——
Pak
zase napadla
„Jedni
bijí
Tak njak i
ho posmšná
slova
se
od-
Kadeábkova.
a druzí se dají bíti." to
znlo.
To
byla situace. Ale bude tak
nadále? Musí tak býti?
Lid byl nepipravený, Ale to vše rychle vzklíí.
s
holýma rukama, ovšem
mže býti jiné. Mže tu býti sém, jež A lid nemusí picházeti s rukama zcela
——
A
pak ta krev byla požehnána Podíval se na hodinky. Bylo tvrt na osm. „Zmeškal jsem prvý akt," pravil Kopulent. „Je
holýma.
-
to
škoda." Zrychlil krok.
Byl ješt píliš vzrušen. Hlava jeho byla rozpálená.
Pipadalo mu, jako by ješt slyšel hocha kvíleti, jako by dosud vidl ulekané jeho oi. Snažil se mysliti na Libuši a na Smetanovu hudbu. Ale dojmy byly mocnjší. A slyše tak kvílení hošíkovo a náek matin, íkal si pevn a energicky: „Cest la guerre!
135
Kapitola sedmá
Hackenschmidovo
líí putování
Hackenschmid osaml.
Hned po Kopulentovi
mu
Nebylo lentovým
se cítil
„Nevím,
„A
odešel
Kadeábek.
Odchodem Kopu-
zde už dávno voln.
osvobozeným.
ml ped
pro bych
kým
utíkati,"
pravil.
to je dnes, zdá se, národní úkol."
Hackenschmid zstal. ekal, co
se
bude
díti.
„Slavkov to nebyl," bruel. „Spíše Waterloo. Tušení
mne
nezklamalo."
Procházel a naslouchal
Neml
ani
nadšení
hovorm.
Kopulentova,
ani lhostejností
Kadcábkovy. Byl
vden,
že
je
zde
nco
psychologie bouí.
nového. Zajímala ho
— na jak
Po vzrušených okamžicích nastal klid po námstí. Srážky
— pomrný
dlouho?
pesunuly nahoru k museu. Tam bylo vidti ernající se masy. Zde pecházely jen opatrn hlouky se
——
Nkolik lidí obstupovalo obtloustlého, pána zardlých tváí, živ gestikulujícího.
136
malikého
—
"
„Jdu práv z bureau," zaslechl Hackenschmid^ „a najednou pijde strážník a dá mi facku, že jsem div nepadl
„A
"
•
to jste
„Nechal
nechal líbiti?" ptal se kdosi.
si
líbiti!
Co jsem mohl dlati?
policejní editelství. stráž je rozilena.
Ze
možný. Dkuji
omyly
— ?"
pkn!
si.
Já
Že
je
he
dopadlo
policejní
mám
je
omyl velmi snadno
odnésti to rozilení a
„Facka, to není nic," pravil jiný to
na
Šel jsem
Že prý
dlouho v permanenci. Že
je
služba velmi obtížná.
její
ty
Stžoval jsem
tiše.
„S mnohými
"
„Tady to nepjde," mruel mladý tovaryš pádných paží a zamraeného vzezení, který až dosud stál nemluvný „Tady to nepjde. Námstí je píliš široké. Musí se to vzíti z jiného konce. Tady to nemá
——
Ale
jiný smysl, než že nás posekají a potlukou
nkde Ale
jinde
——
nedoeená vta
tovaryšova
setkala
se
s
od-
porem.
„Chceme Tovaryš
zachovati se
posupn
dstojnost,"
pravil
kdosi.
usmál.
„Výprask není snad dstojnost?"
Mlení
pesn
následovalo.
Bylo obtížno zodpovdti tak
formulovanou otázku.
„Pro vlastn útoila
policie?" pravil
zardlým obliejem. „Vše mohlo její
vina."
137
projíti
pak muž
se
klidn. Je to
vmísil se Hackenschmid do hovoru. mu, zastupovati na okamžik vzrušení
„Její zásluha,"
Uzdálo
se
Kopulentovo.
„Zásluha?"
Nkolik oí zmilo nedviv Hackenschmida. „Což by bylo lépe, kdyby k niemu nedošlo?" Oi hledly ješt nedvivji. „Aha," pravil oban, který dostal poliek, a s chytráckým výrazem piklonil se k známému, který ho provázel. „Aha, rozumíme!"
A
smekl
„Moje
s
pehnanou
zdvoilostí klobouk.
úcta."
Odcházel. Hackenschmid zaslechl ješt, jak praví:
„To jsou ti praví. Známe ptáka!" Hackenschmid neubránil se úsmvu. Nepihodilo se mu dosud, aby byl považován za špicla. Dkoval za to úloze Kopulentov, kterou si zahrál. Bylo to rozmarné. Ale situaci
náhlý obrat, ostatn
úsmvnost. Námstí
se
pedvídatelný, vzal
zatím plnilo z okolních
ulic;
zprvu nesmle a opatrn, pak
nji
vraceli
v
jistotu.
se
uprchlíci.
Trvající
Ne právem. Námstí
rázu, když se také opakoval
dvivji klid
a klid-
ukolébal
je
nabylo sotva pedešlého
pedešlý útok.
Hackenschmid uzel náhle zmaten prchající ady, výkiky a povely. A v pozadí objevily se zase zlovstné šavle. Policie uznala za vhodné vykliditi znovu námstí. Hlouky, rokující o událostech, se rozptýlily v mžiku. uslyšel
138
Nastal nový útk. Útok policie nebyl o nic
mén d-
razný než díve.
Podráždnost
lidu tímto krveprolitím
jenom zvýšena.
Kdosi volal velezrádná slova. Kámen peletl hlavu Hackenschmidovu a padl do
ad
útoící
policie.
Neporanil nikoho.
Ale policie útoila tím prudeji.
Jenom
muška
že
stile
chtla k ohni.
Byla tu zuivá tvrdošíjnost, val
zraovat a
zatýkat. Bylo
s
kterou se zástup nechá-
ho možno vytlait
tého místa, ale zatím co \^tlaován,
rostl za
uri-
s
zády po-
licie dav nový. Bylo v tom trochu trpného hrdinství. Nikdo neodcházel krom ranných. Krev nikoho už
nezalekala.
mocná
vi
Zdála
se
vysilující boj
se
Stráž
jen dráždit.
živlem.
malo-
byla
demonstrant. Vedla
hbitosti a vytrvalosti
Posmšný zpv,
volání „vra-
hové" neustávalo.
Nkolik tisíc demonstrant táhlo po celé šíi námstí od musea dol. Zpívali Hej Slované; „hrom a a peklo" zaburácelo námstím. Hackenschmid se usmíval.
my
„Jejich vzteky jsou marné, ale
dostáváme vý-
prask."
Byl stržen davem, ženoucím se k
Tento ústup byl
Mstku.
žalostný.
Bylo nutno vyvinout veškerou hbitost, aby
ránám, které už povážliv strofu. Ostatní
by
hrozily.
se byli hnali
139
se
Pád znamenal
ušlo
kata-
pes tlo padnuvšího.
"
„Nikdy nebyl bych ekl," budu tak poskakovat."
pravil
si
Hackenschmid,
„že
A
poskakoval.
Vedle sebe zahlédl zrj^nného dlníka; ani rány; jeho
oi
zíraly vztekle
xped.
necítil
snad
—
Mával ná-
k
rannému.
ruživ rukou. Byli u Mstku. „Krvácíte,"
Hackenschmid
pravil
„Jdte na ochrannou
Zamraený dlník
——
stanici
odvtil píke:
„Co na tom?"
A
chraptivým, drsným hlasem dodal:
„A
pojdu. Ale chtl bych také
nkoho
zabít."
Hackenschmid ztratil ho s oí. Stál tu zamyšlen. Hledl na zmatený ten vír na okamžik volný Peste se proplétaly ady prchajících a pronásledu-
—
jících.
—
Kon
—
—
se
bylo slyšet zakletí.
vzpínali,
——
A
nové
masy ernaly se nahoe Zdálo se mu, že se míhá v zástupu zamraená tvá. " „Ale chtl bych také nkoho zabít Tryzna? Bylo by možno viti; ale za ním ozval se hlas uliníka: „Ašanti jdou, Ašanti jsou tu z Afriky,
"
co žerou
Hackenschmid
se
usmál.
140
To
nehodilo v tryznu. Kopulent by nebyl uspo-
se
kojen.
Prudkým útokem ostatn, zatím
tém
licie
byla
vati.
Byla to pílišná
jak se zdálo, innost povyerpána. Poínala ochabo-
námaha
dne, bylo to
vdomí
ne-
dostatenosti? Prostora Václavského námstí byla píliš
veliká.
A
nebylo to už jen námstí samo, jež bylo
jevištm demonstrací. Kolovaly povsti o útocích na nmecké divadlo, o chystaném kasina. Také na Vinohradech došlo prý Stelná rána tam slyšená zmnohonásobila se byly
zejm
tíštila. se
nespolehlivé. Ale pozornost policie se tím
Bylo pravdpodobno, že zatím, co
vší silou
chce
vyprázdniti námstí, užije se pílišného soustední
tohoto jinde
v
optných pepadení k bouím. povstmi;
-
— —
Nebo
poínala
neuvdomlých pohybech
se jevit
strategie
mas. Být; zde obtí, dáti
nebylo už ideálem všech. ást demonstrant poínala manévrovati rafinovanji. A stále více bylo tch, kterým už nestailo, co se dlo zde.
se raniti,
„Zpv, kik,
rány; co je na tom?"
Byla to trpná úloha.
Chtlo
k aktivit.
se pejíti
Bájilo se o revolverech rozdávaných lidu; výhružné
výkiky
se ozývaly.
Ale vtšina
stále
ješt kladla
draz na
dstojnost.
Konejšila nespokojence; a pak byla už pozdní hodina, která kladla hranici
unavena; také
lid.
bouím. Ne pouze
Den
byl píliš boulivý.
141
policie
Ob
byla
strany
poínaly již
býti
dychtiv^y
odpoinku.
Byli
to
dva
atleti,
píliš dlouho spolu zápasili.
Té chvíle bylo pozorovati rozruch. Hluk tichl. Napiaté oekávání nastupovalo jeho místo.
Co se dje? Boue utichala Kdo jím byl? Zraky mas se Otevený vz rozestoupily;
jako po
zázraném slov arodje.
upíraly na jeden bod. objevil
mohl
jeti
se
dole
u Suchého. Davy
se
nahoru. Nikdo ho nezastavil.
Nebyl to obyejný vz. Hackenschmid mohl nyní vidti muže v amae, vztyeného ve voze, s gesty patetickými.
Projel policejním kordonem.
Volání „slávy" prolomilo
ticho.
„Luegruje," poznamenal Hackenschmid. „Zcela náš krásný purkmistr."
Muž
v
amae
Dychtiv
dal zastaviti koár.
seskupily se
Policie nechala
na
davy kolem nho.
chvíli lidu volnost.
Bylo to pí-
mí. Muž
v
amae
pravil za všeobecného
naptí:
„Pátelé, kdož Prahu milujete, pjdete nyní klidn
dom." Nikdo neperušil enickou pausu po této slibné amae. Zástupy ekaly napiat na
apostrof muže v
jeho Evangelium.
142
mruel Hackenschmid,
„Bác," se
ušklíbaje
se.
„To by
nehodilo Kopulentovi."
Muž
amae
v
pokraoval:
„Práva lidu eského jsou nezadatelná, a musí nadejíti doba, kdy po právu dobyta budou. Pjdeme tedy
dom." Tato
filosofie
kvietismu nebyla by se jindy zamlou-
ped
vala lidu. Ale nyní byl unaven. Necouvlo-li se
povely policie^ mohlo se couvnouti na slovo muže v
mae. Lid poínal idylicky
domov
Muž
Hímavé
vyzníti.
mj v
a-
mniti v beránka; dni mohly
se
„nazdar"
ozvalo
Kde
se.
zavznlo.
amae
smekl klobouk.
Všichni smekli klobouky.
Hackenschmid
to
uvítal
s
trochu
Bylo
kyselos^tí.
zima.
koní dstojn. Dstojnost musí zachována, meze slušnosti nesmí býti pekroeny. jdeme dom, nebo milujeme Prahu." „Luegrovina
Zatím
Zde bylo
kde ekala ješt misionáská práce.
dílo hotovo;
mae, poínal
lid,
se rozcházeti.
oslovený
Zdálo
se,
mužem
v
a-
jako by ekal na
píležitost zmizeti.
Námstí
se
vihled
„Kým budou schmid.
P-
hnul koár.
se
Jel nahoru,
estnou
býti
prázdnilo.
nyní dobyta práva?" ptal
„Mužem
v
amae?" 143
Usmíval
se.
se
Hacken-
bychom
„štstí, že jsou nezadatelná. Jinak " asto zadali
Byl tu Kopulent, který který chtl svou
vc
smny;
krom
byl tu tovaryš,
toho zástupy, kterým
To
stailo zpívat „Ašanti jdou".
tak
o tryzn; byl tu dlník,
snil
zd vc, typ
který by pracoval ]inak;
je
byl dnešek.
A
zítra?
Což, to bylo vcí Kopulentovou.
Nevlídný povel
Mnoho
se ozval
rozhánla
Policie
nablízku.
poslední
zbytky
demonstrant.
práce to už nedalo. Lid milující Prahu roz-
cházel se bez odporu.
Muž
v
amae
Námstí
bylo
zmizel zatím
konen
dávno
s
obzoru.
zpacifikováno. Klid se vracel.
Vše bylo v poádku, jen tu a tam by se nalezla na dláždní krev Hackenschmid odcházel mezi posledními. „Hrdlo žízní," opakoval si. A v biblické ponkud
nálad pipojil: „Hodcn jest dlník mzdy
144
své."
;
Kapitola osmá
vede nás do Národního divadla
Spch Kopulentv
byl
marný; pišel do divadla
pozd. Prvý akt
se chýlil
Odložil v
garderob a pecházel nervosn koridorem.
ke konci.
Bylo zde ticho. temné, tlumené zvuky hudby; dávalo pízvuk jeho myšlenkám. Ta chvíle samoty nebyla mu konen nemilá.
Slyšel
to
zvláštní
Dojmy
poslední hodiny byly ješt píliš živé.
Zašel do foyeru.
Usedl.
na to, co vidl. po hudb. Poteboval harmonických tón. Celý den bouily disonance. Disonance, kterých si pál nicmén disonance Chtl harmonické vyznní Snažil se zapomenouti Žíznil
—
——
jakousi oistu kalných a zvíených cit.
ekal
od Libuše. Právem?
Hluk
vyrušil
Kopulenta
z
neuritého snní.
Byl konec prvého aktu.
Publikum opouštlo hledišt a hrnulo 10
145
se
ven
—
ji
Kopulent mechanicky Foyer voru.
se
poal
Byl konce jeho samoty.
vstal.
Promenovalo se v živém houdálostí dne znla až sem; tvoily se
Ozvna
plniti.
K emu
znepokojené kroužky mluvících o nich.
na zpátení cest Kopulent
A
divadla?
z
srazil se
kýmsi
s
„Pardon," omlouval
dojde
vbec?
co se stane
—
se.
Zrak jeho utkvl na starším pánu, prošedivlém, rov salonním úboru a se skipcem, kterým hledly oi bystré a ponkud ironické. bustní, statné postavy
Poznal ho.
„Pan doktor
"
É.íha
„Pan Kopulent." Doktor íha, poslanec zemský nost,
jeden
z
rým známým z
mládí.
Doktor
Kopulcntova.
otce
Ne práv Amis
íha
íšský,
i
elná
osob-
vedoucích politik klubu, byl velmi dob-
byl o
Bylo
Amil, ale
a
nco málo
mladší;
to
pátelství
dobí známí.
mén
blouznivý
a zanícený nežli starý pán; byl píliš taktní, aby to
vzbudilo ostré konflikty. Rozešly-li se jejich myšlenky, nerozešly se jejich sympatie. Doktor
gentnjších politik,
kteí
se
íha
byl z inteli-
neomezují na pletichy
sob velikými. Znal velmi mnomnohé; hledal informace. Mladý Kopulent asto s ním hovoíval. Nesdíleje jeho názor, živ jemu oponuje, nemohl mu upíti jistou noblesu kuloár, aby
se zdáli
ho, zajímal se o
cítní. Byl rara avis.
Neml 146
osobní ctižádost, netoužil
"
ani šéfa,
po kesle ministerském nebo po míst sekního ani po ádech. Byl oportunista z pesvdení.
Zajímal
ejné
se
mínní,
nicmén
mládež;
o
které
form
ve
vzbujel, zarážel
nezatracoval
mu
se
Duch,
korektní.
velice
ji
jako
ve-
nezamlouvalo. Potíral
ji
který v ní
ho ponkud.
„Anarchie v anarchii," pravil kdysi. Miloval
káze
a vidl v ní velikého mravního initele. Ostatn byl daleko toho, vinu této anarchie vidti deže.
„Wie
die Alten sungen," íkal
Dnes byl zachmuen a
výhradn u mláhoce.
sarkastický.
„Veliký triumf pro vás, není-li pravda?" oslovil Ko-
ho stranou. „Triumf? Pro mne ne
pulenta, veda
„Ku
— echách." Jenom pokoení. Ale co
podivu. Jste zvláštnost v
„Necítím radost pro
to.
se
uiní nyní?" „Ale
tolik již
naped mžeme
eský národ znovu provokován k
prohlásiti, že bude-li boji, tento boj s
pev-
vítzn
nou myslí pijme a nepopustí, dokud zápas ten nebude dobojován." Kopulent pohlédl na doktora íhu tázav. Nechápal ironických jeho slov.
„To
je totiž citát z prohlášení
„Bude-li provokován?
Doktor
íha
„Co chcete?"
máme
se
výkonného výboru."
Tedy ješt není?"
ohlédl. Bylo tu
pravil
initi? Hnáti
pak
vci do 147
pomrn
pusto.
tlumeným hlasem. „Co Za Wolfem nkdo
krise?
stojí.
stojí
To
Jeho slova budí ozvnu. A ta ozvna leká. námi? Ohlédnte se. Chcete bezohledný
za
je risiko.
Kdo
u nás
vlády chce, každý
nco
nco eká, k své
loyální, ultraloyální
boj.
Každý nco od
riskuje?
každý
Kdo
je shrbený.
škod! Co chcete?
A
Jsme nyní
jdte do parlamentu, když každý zná a ví, jak se vci mají. Oh, Víde je informována. Dupnte si, z vašeho dupnutí nejde hrza; naše ultimata nepodsí nikoho. Nikdo prost neví v jejich vážnost. Naše parlamentní ei zstanou slovy; není lidu, který by jim dal draz. Pokloníme se stokráte za den státní autorit. A na druhé stran Nmci s pozadím íše. Co oni riskují? Nic; nemohou nic ztratiti. A to budí strach. Nebudeme míti nikdy pravdu, milý píteli. Náš jediný úkol je zameziti horší zlo.
Smjete
naší
se
ztraceno, ale zdrženlivost
jednali
nutí nás,
zdrženlivosti,
dosud
není
mže
ji
správn, snad
mnoho na
Boue
zmenšiti. ne.
ale
uren
kam nechceme.
je
nutná;
Ostatn!
Vte
cosi
je
rozsah ztráty. Naše
Snad jsme
mi, nezáleželo
tak
tom.'"
Kopulent vzkypl. ho dráždil.
Hoce
resignující
tón
doktorv
„Vsíme stále
stále hlavu, pane doktore. Jsme první, kteí ukazujeme na svou bídu, na svou bezmocnost. Nic
slabí, vše je mamo. Ríkáme-li to bez pro by nám neuvili? Ncmáme-li úcty sami sob, jak ji má míti kdo jiný? Divme se pak výsled-
nemžeme, jsme ustání,
k
km!
Poítáme úzkostliv miliony 148
Nmc;
vypoteme,
"
nepomrn mén. Kdybychom dovedli mén nco národ, musí si to
že nás je
poítati a více chápati! Chce-li
Nic
vynutiti.
nedává
se
druhé stran
hrozí;
na tom, jak
se jednalo,
a nezískalo nic, je to
platí víc.
tím
he,
he;
se
A
prosí,
na
nezáleželo-H
ztratila-li se
est
než kdyby se byla zacho-
"
vala
„Ped tor.
zdarma. Zde
hrozba
lety
jsem
„Neíkáte
ekli. Ale
nic,
hlete
cítil
co
také tak," usmál se trpce dok-
bychom my sami
si
dávno ne-
tak nkolik desítiletí za kulisy. Po-
snad více, než mžete ekati! Jací jsme to Není nic dramatického v nás! V dnešní opee to vidíte. Hrozby a boue bez následk, na konec couvchopíte
lidé!
a selanka. Není lépe zbavit se té pítže? Sekejme, ne až budeme organisováni, ale až náš organismus bude silnjší. Veliká slova Ghrudošova ztratí na psobivosti, víme-li, že na konec povolí." „Nejsme nejhorší lidé. Hlete, po ulicích se prolévala krev jednotlivc, a na sta jednotlivc z toho nutí
z jejich obtí?" mávl odmítav rukou. „Co se tím docílí, pane Kopulente? Krev se prolije. Do dsledk se nepjde. Jaký tedy prospch?" „Mohl by býti
lidu se
obtovalo; co uiníte
Doktor
íha
—
„Ne pouze strach má velké oi," dl trpce doktor íha, „také nadje. Ozývá se z vás duch Omladiny. Ale víte, jak to skonilo. Nepouilo vás to docela nic?" Kopulent hledal slova pro množství myšlenek, které
149
mu
se
Ale
vtíraly.
potlail
Kdo
prvý^ kdo zradil
byl
tuto bryskní otázku.
Omladinu?
Nechtl
popouzeti.
Nutil se v klidný tón.
„Nepodceujte,
O bží?
O
pan
doktore,
význam takové obti.
historický okamžik,
mítneme-li náhlou ofensivu
který rozhodne, od-
Nmectva anebo
dáme-li
si
pisouditi ubohou, defensivní úlohu. Až dosud jsme útoili
my. Díve byla
to otázka
eská, která nutila k
roz-
Nyní pešli k útoku oni. Nyní je tu otázka nmecká. To znamená pevrat pomr. Odrazíme útok tak, že se stane bezpedmtným? Ukážeme, že je hazardní provokovati nás? Že je tu ješt eská otázka? Vím jenom (a instinkt ulic tuší to velmi správn), že poncme-li couvati, nebude couvání konec. Nezamezí se žádné zlo, ale zahubí možné snad dobré. Lid nechce couvati. Lid je ochoten ešení. Nebylo, kdo
by
ji
kladl.
riskovati."
„Dnes.
A
zítra?"
„Pro nevyužíti dneška?" „Na Václavském námstí se boj nerozhodne. mi, nikdo si nevšimne vážn tchto bouí." „Jste proti
nim?"
„Proti manifestacím ne. Proti
cím
ne.
Vte
Nemohou
škoditi.
dstojným
manifesta-
Ale ostatek je nebezpený
luxus." "
„Dstojné manifestace Kopulent ský
rys.
se
zachmuil. Byl tu
Dstojné
—
-
stále
ten doktriná-
nedstojné. Lze to oddliti?
150
A
"
v okamžiku, liduj
možno
kdy
mu
se
násilí proti bezbrannému zachovám dstojnosti?
užije
kázati o
Zvonek dával znamení; bylo na ase ukoniti
roz-
hovor.
íha,
Doktor s
vážný,
skoro
smutný,
rozlouil
se
Kopulentem. „Uvidíte, jak
to
pjde,"
pravil ješt.
ehy
hot. Zítra
chtíti
vymoženosti. Jen aby nebylo
budeme
„Cehy hot, budou
obstruovat, pozítí se
he a he — —
Eh, až pochopíte, mladý píteli, co je to nésti odpovdnost za nco, co jste neuinil, býti obžalován a neSbohem; pozdravujte otce moci se hájiti •
—
—
Odcházel rychle.
Kopulent byl rozmrzen. Byl nespokojen sám se semu neobratným, nedostateným a k tomu akademickým Bylo nutno
bou. Vše, co íkal, pipadalo
užíti
jiných slov, íci
nco
—
zcela jiného.
Což
nemluvili,
jako by nebylo krve na dláždní?
nace,
s doktorem íhou nebyl spokojen. Resigsmutná resignace jeho názor uvádla ho v ner-
vosu.
Kam
Ale také
nejosudnjší
se až
dojde
choroba
s
takovou resignací? Není
politiky?
A
není
materialismus, pehlížející, že jím není
to
osudný jeho
možno nakrmiti
zápasící národ?
Tam, kde všechno se hroutí, bylo by zapotebí vdího ducha, energického talentu, který by porozuml požadavkm chvíle. Co vše bylo by možno z ní uiniti!
A
co
se
uiní? Dnešek mohl 151
býti
buto
historickou
oima doktora neví pedem, nemže pijíti
událostí nebo paskvilem. Ale hledí-li se
íhy, pochybuj c-li než to druhé
se
——
a
Budou-li všudy Kassandry, splní
na konec pirozen* jejich proroctví. Leda že by šlo pes n, pes pochybovae, pes nevící se
——
pro by
se nešlo?
S horkou hlavou vešel Kopulent do hledišt. Usedl na sedadlo v pízemí Byl už nejvyšší as.
Opona
se zdvíhala.
152
—
se
A
Kapitola devátá líí idylismus a entusiasmus
Šum
na sedadlech utichal; zraky divák, opatené
kukátky,
se
zahledly na scénu.
Byla to horská lesní krajina
s
mohylou
otce Chru-
došova.
Scéna byla
šerá.
Kopulent sedl sklonný
Nechtl vidti, jen Ale
pedcházející vzrušení
hudb. Nebylo možno tu,
podivuje
které
s
že
se,
pimhouenýma oima.
slyšeti.
bránilo
mu
oddati
tak snadno zapomenouti.
nedostavuje
míval jindy. Mohlo
by
se
nic z
se
Sedl
tch pocit,
se íci, že to byl
chlad
— Nevzrušil ho proklínání otcovo; ml njaké dálky. — Marn oživo-
Byla to více jakás tupost ducha ani
náek
slyšel z
val staré dojmy,
Hudba,
ani
dcery,
jako by to vše
jež
vyvolávala
pocit,
marn
inila
jemné
hledal opojení dávných chvil. ho jindy smutným a nžným, jež
a lahodné
rozechvní, jež
tolika
kouzly útoila na jeho nervy, byla dnes paralysována
dojmy mnohem prudími a drsnjšími. skoro
lítost,
že opustil
ulice;
153
nebyla jeho
Cítil
nyní
povinnost
zstati? dostaví
Ta
—
Jeho
mysl
harmonie,
kterou
nkde
je
jinde.
hledal,
Je
se
neklidný
dnes
ne-
a každé
domnívá se slyšeti jiné, znepokojivé zvuky. Ponkud zklamán sedl tu v pause; to, co pehlížel jindy, roztrpovalo ho dnes Nepoddávaje se hudb, ml mnohem více dojem náhodnosti v této opee, zlý dojem díla, v nmž není vnitní nutnosti. inil výtky. A pece nezmnilo se dílo, ale on chvíle
.
Diváci vtšinou
odešli.
.
.
Sedadla
Kopulent hledl bez zájmu
se
ped
vyprázdnila
— —
sebe
Lho-
pedchozích dojm, ho na okamžik. Cítil únavu. Pipadal si
stejnost,
výslednice
zmocnila
se
tolika
to
tak slabým, že se obával povstati.
Náhle
se zarazil.
Mladá, svží dívka vracela se zvení. objevila ve dveích, poznal ji Kopulent.
—
Sotva
se
Byla to Julie Vintrová.
Tvá její zržoVše na ní bylo mladé a svží a nenucené. Lehké rozilení hudby zbavilo ji onoho píliš vážného výrazu, který mívala jindy a který dovedl Kopulenta obas až tísniti. Vracela se na své sedadlo. Usedla zamyšlená, jak Byla obleena jednoduše, vkusn.
vla v horkém vzduchu
divadla.
se zdálo.
Krátký ten okamžik zmnil úpln náladu Kopulentovu.
Jeho lhostejnost zmizela; vystídal
154
ji
neklid
——
—
Nemohl ji nyní vidti, jen její vlasy. Sedla s hlavou sklonnou.
Neohlédla
se ani.
Intimní bolest Kopulentova
Po
celý
hoký
den byl
dojmm, boue
Pak pišly
silnji.
mnl.
V
zatlaily.
ji
vrátila.
se
ozvuk v
její
nm;
kavárn
se
ustupovala ozval stesk
dojmy a Kopulent pozapomnohem silnjší, ona sama Fysická její pítomnost ho roz-
jiné
Ale nyní byl útok
——
byla nedaleko
rušovala; ztrácel klid.
Orchestr
poal
hráti.
Nkolik
ad divák
zabrao-
valo Kopulentovi skoro docela vidti hlavu Julie Vintrové
——
Ale
—
více nežli vida
nicmén nespouštl
Svtla stáhnuta.
V
s
ní zrak, tuše
hledišti bylo šero.
Hrálo
ji
se.
Ale Kopulent zstal v stejném postoji. Neuvidl už
nieho.
A
—
Co
to vadilo?
bylo
Domníval
to obratem, který
se vidti. se
udal v jeho
nitru,
—
náhlým vzpružením, jež vyvolal jediný pohled? Hudba poínala ho zase okouzlovat. Vše odpadlo, co stálo mezi ním a ní. Ml potebu nžnosti dobrých cit, tiché radosti. Venkovská štafáž objevila se na scén. Velost zaplavila jeho nitro. Dít venkova, zbavené
ho
záhy širokých jeho
polí,
procitlo v
nm.
po ztracených idylách, po primitivních po prosté kráse venkova.
stesk
koších,
Ta hudba domoval si tch
úsmv
se
se
usmívala, ta
smutným
a toho jásotu
hudba
jásala; a
Pojal roz'
on uv-
steskem, že nebyl schopen
—
155
—
Píse ženc ho podmanila. Byla
to idyla zpívajících
klas, širých lán, kde zpívají skivani. Byla to istota
dávno ztracená. Celé Kopulentovo dtství procitalo ze sna. Vžíval se do epopeje klidu Louky voní, širá prostora opájí. Nebe je isté a vysoké; bílé obláky plují. Den je k milování Píroda se usmívá jako žena; a žena se usmívá jako píroda To omámení bylo až fysické; cítil blaženou malátnost Ne malátnost ospalosti, únavy; malátnost poddáni se. Je možno býti šastným, splyneme-li s pírodou! Ale
——
—
splyneme-li, existujeme ješt?
Padal do njakých blažených hloubek; nezbylo, než
zavít oi, a mohl zase vzlett do výší; vše bylo lehké, výše a hloub. Nebes,
a
nout rozmachem ruky.
tak vysokých,
—
A
možno dosáh-
naše kídla!
Pak zpívá Pemysl píse vzpomínek a touhy, a ženci úrodou s polí ... a pak už pijde poselstvo hledat Pemysla. Tichý dvíir naplní se davem. Je to se vracejí s
štstí?
Pro ruší
se
dostavují
patriarchální
ti
klid
lidé
tam,
kam nepatí? Pro
dvora? Bylo to tak pvabné;
Pemysl mohl snít a vzpomínat mohl svážet úrodu. Nebylo
žínky;
to
Mohl slavit obvše dohromady
štstí?
A pro
pichází
ti
poslové? Pináší
mu
prestol.
Nezanikne idyla na prestole? Nezanikne Pemyslovo blaho?
Bude
zmaten a
cizí,
Pemysl
156
a jeho rod.
Pojítko
s
pdou
Nebude už
se ztratí.
po svém. Dvr,
Nebude
žíti
Eh, nebží pouze o
to,
staré radosti.
intriky, cizota.
pyšn ped rozhnvaného
chrániti Libuši, postaví-li se
Chrudoše. Prestol žádá mnohých jiných vcí, kterých
nezná tato dobrá hudba
Nebyla idyla tak. Tiché,
staly
Srdce skladatelovo soudilo jist
lepší?
omdlévavé zvuky orchestru nerady
jaksi se
pompésními.
Jaký to byl jiný život, a záhy už tak daleký! Svt, kde je láska blahem, rodina štstím, píroda pítelkyní. Je to
svt
konec vše
to
velice utopický?
íkal
doktor
íha;
idyla
idyle,
uspokojená mkkost, která
mkkost vhodný
je
bez schop-
vždy zstane
kout v našich srdcích, který bude po ní
Pemysl
Na
nha.
pro drama. Vše inklinuje k
kojená
Malé
intriky prostých srdcí.
rozeší;
se
je klid a
Idyla, jak nosti
nebo
velice filosofický
zápletky, které
toužiti.
Ah,
ideálem! Ale je ta uspo-
materiál k stavbám?
odchází, vše je skoneno.
Zlá historická perspektiva: lahodnou idylou nedalo se vládnouti.
A pak
už
se
nedalo vládnouti
vbec
Pausa našla Kopulenta zamyšleného. Sentimentáln vyznívala jeho touha v ševelu hovoru, v smíchu a krocích.
A
nedaleko od
nho
sedla
Julie Vintrová, ne-
pohnutá, zadumaná, všechna patrn Bylo
ji
ješt
Pro nepijmouti
slyšet
pes
duchem u hudby
ten hluk a smích
idylu, pináší-li štstí? Ale závisí to
157
Na
na nás?
chtl
Kopulentovi ne;
A
to
mraziv
Ne-
jist.
bylo.
dále šinul se dj.
eká
Libuše
——
kání tak, jak by je nežli
spíše
harmonii
národn to tak
Není
snil
on.
to opojení
—
milostného
Ta hudba chápe
e-
spíše
milenku, rodinu než lásku, klid než váše,
ženu
A
cítil
pece
to rozpoltní touhy, a
nežli vzrušení.
A
typické?
To
celý problém; je to
jaké jsou z toho dsledky? Bylo
významno vdti a pochopiti práv dnes Nutno je to klí, aby rozuml sám sob bu dobrotu neb velikost; ta hudba volí dob-
snad
voliti
A
rotu.
on?
Jeho sousedky, dv sleinky tuctových tváí, štbeUrážela je jeho nepozornost. Ale Kopu-
taly usilovn.
lent
neml smysl
Spíše klid než
pro své okolí pemítal dosud. váše. Nebyla blízko píliš klidná Julie?
Ale nebyl to u ní spíše klid inteligence nežli citu?
A
pak pišel poslední obraz.
—
Idyla se neskonila Vše se smíí a zladí v harmonii. Není to tvrdá, neoblomná nenávist starých ság. Hrdinové nebudou vraždni, tisícové nepadnou pro n. Chrudoš se konen skloní; ale pedtím promluví nkolik rozhodných slov; jeho milenka ho pemluví; kyne
zcela
na
prestole.
klidné štstí; nová idyla: rodina. lence
i
milenky.
mohou pyšn nický tón
.
.
—
zníti.
Mír zjednán u mi-
Nic neruší radostný den; fanfáry
Žádné
krveprolití,
žádný disharmo-
.
Jakýs neklid bylo pozorovati mezi posluchai.
158
konec opery.
Blížil se
Libuše vštila.
Kopulent zamhouil optn oi. Nechtlo se mu vidti banální živé obrazy, netoužil po nich; ale zvuky hudby, jásavé a triumfální, ukolébaly v krásný sen. Byl to slib? Bylo to zvstování? Byla to víra idylismu?
Z
jevišt
znla
„Však nech to cítím
i povra
slova Libušina:
boue snese, ader hloubi:
nejhroznjší
se
pec v
nejhlubší
Mj
drahý národ eský neskoná, on hrzy všechny slavn pekoná
V
hledišti ozval se demonstrativní potlesk. Silné po-
hnutí zachvlo se
"
domem. Neklid
uvolovalo. Diváci vstávali
a naptí celého se
sedadel.
neskoná!" opakovaly hlasy za Kopulentem. tlesk
a vzrušení
veera
„Neskoná,
A opt
po-
•
Kopulent otevel oi a ohlédl
se.
a
Za ním stála skupina lidí, mladých vtšinou, také nkolik rozpálených šedivých hlav bylo mezi nimi vidti. Kopulent poznával nkteré; byli to jeho známí ze studií. Stáli tam, jako
v jejich ady: zardlí,
teba
eliti
s
by visionáství Libuše pešlo
planoucím zrakem
nejhroznjší boui; zdáli
se
hodláni.
Podivný pocit zmocnil Pólo sentimentální
se
Kopulenta.
njaký 159
stesk,
Bylo
k tomu od-
pólo vzdor.
„Neskoná," pravil
A
— vše
zatím
sbor na
hml
jevišti,
„Ale jak bude žít?"
si.
trvalo
málo vtein
—
opakoval celý
celý orchestr dole:
„Národ eský neskoná, "
on hrzy všechny pekoná Bylo to finále
Ruch
povstal mezi sedadly;
publikum
k odchodu
——
neutuchly.
Byl to potlesk, který
chystalo
se
Ale demonstrativní potlesk a volání
Kdož vdlj co
se
ml
protestem
býti
dje venku? Vše
bylo možno.
Ale v moci hudby, která doznla, ve vzrušení, vzbu-
zeném událostmi dne, Ruce neumdlévaly.
Oi
Kopulentovy
trvalo zde ješt
publikum
upely na místo, kde dlela Julie ze divák kryla mu ji do-
se
Vintrová: ale neprostupná
sud
— A pece by
diný okamžik.
ji
byl rád vidl té chvíle
Cím by
se leskly její
— na
isté a záící
je-
oi?
Kopulent odvrátil neuspokojen svj pohled a hledl na jednotlivce demonstrujícího obecenstva. Podivná touha rozpitvat své Hle,
tam
stojí
city posedla ho.
který
má
Njaký ád, njaké
vy-
zdatný továrník,
dobrý,
velikou ctižádost, veliký sen.
znamenání
Mže-li
konstelace?
Píštího roku
je získati za tak je
padesátiletí
Velienstva. Za pravidelných okolností
kdož
ví,
co
se stane takto.
nepíjemné vlády Jeho
déš
ád;
ale
Oposice? Tedy žádné ády,
160
"
"
žádné vyznamenání, nic? Chléb oposice naše zuby nejsou snad dobré
„Mj
—
je
trpký; a
eský národ neskoná,
on hrzy všechny slavn pekoná."
Dáma, veníko.
elegantní a mladá, jež Její svží,
rudé rty chtjí
sem pišla na
ky kousat. Nyní už milenec netrpliv eká. bere
Tedy národ? Ale nutno to
ponkud
rozmnoží-li se
„Mj Mén.
nosti,
mluví
pomnl
škoditi,
Co iní?
Nic.
Co
Je ozdobou salonu, je okrasou spole-
pepicky
„Mj Profesor;
tempera-
nemže
eský národ neskoná."
na svj
se
se
žádosti.
netrplivost touhy.
Vyžilý dandy, ozdoba promenád. myslí?
trochu
projeviti
vzbuditi zájem, a
zoub-
Dáma
malebn, pijímajíc rozpálené pohledy
mentu, mže-li
dosta-
líbat, její bílé
lid
a
—
bez
eský národ
ducha.
Jedenkráte roz-
——
dává loyální témata; je horlivý obdivoNaslouchá peliv nahoe i dole.
vatel instrukcí.
„Mj
eský národ
161
—
:
úedník; eká na postup; bume opatrní v dobách Ale snad možno zúastniti se demonstrace ne-
zlých.
škodné? Vlasatý genius; celý jeho zájem
se
toí kolem jeho
niemné
Ale jak niemné, zbsile
slávy.
je vše
a jak ta sláva nechá na sebe ekati
kolem,
Vlasatý ge-
nius se usmívá opovržliv.
A
tak
záletnice
jdou
dámy, pánové, byrokrati, bonvivanti, Všecka ta zbahnlá spolenost
koketky.
i
Prahy, která dráždila nenávist Kopulcntovu. Všichni
—
mají své zábavy a svj spleen
ješt
huí boue,
A
na ulicích snad
snad zní tam výstely, úzkostné a
bolestné výkiky, a na jevišti
než nkolika okamžiky,
ped malou
hímalo
chvílí,
dvivé
ne více
a jásavé
fi-
nále Libuše.
To
vše prolétlo hlavou Kopulentovou.
odcházely,
potlesk
Opona
dozníval.
se
Davy zatím zvedala
na-
posledy.
A
pak už
tichlo hledišt,
a
njaký smutek
zbýval
v opuštných sedadlech. Poslední odcházel Kopulent. Stál
tam
ely
chvíli
zamyšlen a
nmý. Tváe
Sen ho vzal ve svou moc.
A
jeho ho-
zdálo se
mu
—
Ze na zvonu, divoce rozhoupaném, a volá do zbran. Není sám ten zvon? Lid se bouí, obzor rudne požáry. Boue táhne nad zemi, oišujíc, osvobozujíc. A zvon zní na poplach nad msty a vesnicemi, nad visí
zimním spánkem pírody, nad jejím mlením. Zvon
162
zvoní; je to konec všech
v Kvty Ale vše se
Ustate v
•
úsm-
milých
idyl a
už úrodu.
v zahradách budou pošlapány, osení znieno. Rasa se probouzí pi zvucích toho zvonu.
— — Protahuje své ospalé údy.
zdvíhá
kati
nžných
písni, ženci, nesvážejte
—
Sekejte
jen,
staromstského námstí, kati Brixenu! Všichni
malí,
ti
nicotní,
než
každodenní rostou. Zvon
jen okamžik ješt a
lost mizí;
slyšet
ti
huení boue
zane
tanec
— — Nutno-li
voliti
ti
ospa-
zní,
— A
-
není
mezi dob-
rotou a velikostí^ volí velikost. Procitl
Byl zde sám
—
Vzpomnl
na
si
Julii.
Což nepomýšlel na
provodí slenu Vintrovou? Ale lépe tak; náhoda Šel
nech rozhodne
do garderoby. Bylo tam také
zimník a rychle kráel vestibulem,
že vy-
—— pusto. Oblékl
již
té
to,
chvíle už lidu-
prázdným. Vyšel
z divadla.
Nastala Bílé,
Rozhlédl
sychravá,
se.
vlhká
noc.
Mlhy
se
zdvíhaly.
dotrné mlhy, v kterých mizely obrysy a
splý-
valy tvary.
Ped ník na
divadlem ekalo nkolik zpoždných návštv-
tramway.
Kopulent pistoupil
blíže.
Rozhodnutí, které ponechal náhod, Poznal slenu
Julii
se dostavilo.
Vintrovou.
Pistoupil k ní a pozdravil. Stála
163
tu
sama.
Hledl
vyzkoumat prvý dojem z jejích oí; ty však na nho hledly klidn Nebyla píliš pekvapena, zdálo se. Byla ráda, nerada? V tom pohledu mohlo býti obojí. Pijala jeho prvod, aniž projevila pi tom
—
—
nadšení, tím
mén
velost.
Kopulent byl na rozpacích. Tato perspektiva cesty o dvou mla stejn kouzlo jako nebezpeí
——
Slena Zdálo
Julie dívala se se,
jako
by v
do daleka.
ní
teprve
Chránila úzkostliv svj dojem
Kopulent nechtl
V
ji
—
hudba doznívala
—
rušit; nemluvil.
mlze zamžiklo svtlo, matné a neurité.
Tramway
pijíždla.
Kopulent
pocítil
uvolnní. Situace poínala ho
niti.
Vstoupili do vozu.
164
tís-
Kapitola desátá
Noc
Usedli v kout.
Díval
se
na
ni.
Sedla schoulena ve svj pláš;
její
tvá
byla zasazena v rámec hedvábného šátku. pemýšSklánla hlavu jako v zamyšlení. O lela? Kopulenta pojala touha, piblížiti se jejím myšlenkám. A zase cítil zmatek. Co znamenala ta celá
em
historie?
Na
city byly
mocnjší jeho
oživovat, co bylo lépe mrtvo? Ale jeho reflexí.
A
dnes bylo
tolik
zm-
nno. Slena Vintrová cítila instinktivn jeho pohled, který ji uvádl v neklid. Odhodlala se perušiti mlení. „Nebyla
bych
ekala, že
se
tak
záhy
uvidíme,"
pravila. slova,
Její
mla
zvláštní
pronesená
svj
cíl.
trochu chladným pízvukem,
Mla
uvésti v
pamt
verejšek,
by ho obnovovala. Svého cíle dosáhla. Kopulent byl zmaten tou vyvolanou pedstavou verejšího jejich aniž
setkání, které bylo
„Skuten,
zárove skoro rozchodem
——
nebyl bych to také ekal. Jste snad ne-
rada?"'
165
:
„Chcete, abych ekla: ráda? Ani prvé, ani druhé!"
melancholicky
„Škoda,"
pronesl
Kopulent. „Lho-
stejnost je zlá."
Usmála se lehce. „Nemusí tu býti práv Obliej jeho znepokojil
se
lhostejnost."
Tento
vyjasnil.
dojem
patrn. Uznala nutným
ji
slov
jejích
zaraziti
tušená
Dodala s oima vážn na nho upenýina: „Nemluvte o tom." Neíkala o em; bylo to jasné.
slova.
Kopulent
se
opt zachmuil. Pak ho napadla
vzpomínka. Nakloniv
se blíže
k
ní,
pravil
náhlá
hlasem zcela
tichým
„Pamatujete
se,
co jsem
vám
íkal vera?"
„Trochu."
Nezmaten lehkou výitkou
jejího slova,
pokraoval
Kopulent:
„íkal jsem vám, a
to,
že je
abych
jakého otesu,
mi zapotebí mocného n-^ z letargie. Minul den.
procitl
co jsem chtl, pichází."
Pohlédla na
nho nedviv.
„Myslíte?" Její skepse
ho zraovala. Odvtil hokou otázkou:
„Pochybujete o tom?"
A
dviv
a
pevn
ekl:
„Já ne."
„Tím
lépe pro vás."
166
Hledla na
nho oima
zkoumá
kamaráda, který
dosah druhovy rány.
„Míníte tím, co
se
dje na
ulicích?" ptala
se.
„Ano." Její
výraz byl vážný, skoro zasmušilý.
„Myslila jsem
piavodn, že
to byl
Smetana," ekla
tiše.
Ale pak, aby zamluvila
o
to,
chtlo, tázala
se
ho:
„Nevím, co
se
dje venku.
em
mluviti se
jí
ne-
Slyšela jsem jen povsti.
Víte snad vy více o tom?"
Kopulent vyprávl, co
potebu
získati ji;
vdl
o bouích
chnu velost a všechnu nadji. Ale
dumivou;
oividn
skonil, ptala
se,
dne. Cítil
vkládal do svého vypravování vše-
jeho
nesdílela
hledíc na
nho
Julie zstala zá-
Když
nadšení.
zpytavé:
„Tedy mnoho ranných a mnoho zatených?" „Ano."
„A vy
jste
tomu
rád, jak se
mi zdá?"
„Ano."
Kopulent pronesl své „ano" nezvykle
pevn
a ener-
gicky.
„Nevím," odvtila slena Vintrová, „ekáte-li práco od krve."
vem
Schoulila se jako
Njaká myšlenka a vzrušena. Pak „Byl
jste
se
zimomivá do svého ji
zamstnávala.
plášt.
Mlela
napiata
náhle obrátila na Kopulenta.
tam tehdy?"
167
»Byl."
„A To
odešel jste?"
„odešel jste"
mlo
trochu ironický zvuk.
zachmuil mimodk. Byl
lent se
to
Kopu-
bolavý bod. Ode-
báze
Což nemusil zadržeti Hackenschmid jeho ruku, sahající po revolveru? Ne, báze ne! Jeho hrdost nedovolila mu, brániti se; šel,
ano. Ale nebyla to
ale
cítil
kivdu.
Pohled Juliin utkvíval na Kopulentovi. „Šel jste ovšem do divadla," pokraovala. „Zatím
na
vy íkáte."
ulicích tekla krev, jak
Tón sleny
Vintrové
už ironie; byla to ob-
nebyl
žaloba.
Kopulent Obžalovat
se
vzpímil. Bylo to více, nežli mohl
sml
jen sebe
sám
—
snésti.
„Soudíte píliš jednoduše," pravil. „Ale není to tak
jednoduché. Dnešek byl pedehra; vlastní drama nastane teprve.
Dnes mohl jsem
jen pedehra. Nebylo
mne
odejíti,
práv
teba. Bude-li
že to byla
mne
teba,
neodejdu." Julie
mlela.
Kopulent se naklonil blíže k lem dotýkaly. Slena Julie se
ní.
Jejich hlavy se
má-
odvrátila.
„Hnváte se na mne?" ptal se Kopulent. Smutný úsmv pelétl její tváí. „Nemám, pro bych se
se
káte?
Pro neekáte
radji
ale hnvala bych nco; kde však to e-
hnvala;
radji. Hle, stále ekáte na
nco
168
od sebe? Veliká udá-
"
lost nemže vám pomoci, nepomžete-Ii sám Je mi smutno. Stojím ped ním, co mizí. Nechtla bych tak ekati. Snad bych se nedokala. Hlete, jak vám záily oi, a co se dlo? Lidé vyjdou na ulici, volají hanba. i co. A to je prý významná vc. Pak pijde policie, vytasí šavle, rozežene zástup. Nkdo je rann,
nkdo bit
a
Je to
je
zaten; snad dokonce
rann? Nebylo by
zabit. Ví,
pro co je za-
kdyby byly vtší obti. ubohé. Krásné? Ne. Jaký je v tom všem rozum?" to vtší,
„Rozum, rozum," opakoval Kopulent. „Všechno nespoívá na rozumu. Bohužel, bohudík
—
„Pozoruji
asu
a
sil
to.
Ale
ubije se v
mi toho pece. Tak mnoho marných vcech. Na velké už jich
líto je
nezbude."
„Co by
bylo u vás velikou vcí?"
„Stavt krásné
dílo;
míti hlubokou myšlenku;
vy-
chovat nezlomnou energii."
Kopulent pohlédl na ni smutn. „To,
ím
tch vcí,
tak pohrdáte, není tak špatné
jež jste
jmenovala,
je
—
zapotebí inu.
Krom A
ne-
inem! Celá naše bída je v tom pohrdání. Rovnováha skutk a slov je u nás porušena. Je
pohrdejte
snad lik
vte
in smšný a hrubý, grandiosním; pro míti pedem topochyb? A pro ho odsuzovati pedem? Nejste
to zlo,
mi. Je-li
nám
dnes
se zítra stane
spravedlivá."
Slova Kopulentova znla stále vášnivji
169
——
Do-
"
ml
mluviv
nemilý dojem. Ohlédl
krom
nebylo tu už nikoho
„Stávám tiše.
„Ale
„Ale
se
je to
cítíte-li
po tramwayi. Ale
pathetickým, že ano?" ekl Kopulent
vážná vc." tu vážnost,
Nedoekla. Nechtla
mlka
se
nich.
se
——
pak ho dotknouti. Ale
Kopulentovi bylo hoko. Byla to zase Mínil to
upímn;
Ale neodpovídal.
nechtl couvati;
Na
tato po-
e.
byla vyTnluvnjší nežli
hájiti?
se
ta
kivda
necítil
Na
zbable.
vysvtlovati,
nebylo-li už vysvtleno?
Melancholie skleslosti
ho zmocnila. Melancholie,
se
blížící
se
na duchu
nho
na
Julie Vintrová upírala
pronikavý pohled.
Což jeho nadšení tak rychle vyhaslo? „Neíkala jsem, že je mi vás líto?"
„Pro?" „Uráží vás to? Nechtla jsem." Její hlas
ml
A
pohled jejích istých
oí
jen íci, že se honíte stále za
n-
znl mkeji.
teplejší výraz.
„Chtla jsem vám
ím, eho
—
nedohoníte.
Kopulentova
hrdost
se
A
to se
mi zdá smutným."
vzbouila. Zraky jejich
se
zkížily.
„A kdyby?" vati.
pravil
inilo kdy
hrd. „Nemáte práva mne
lidstvo
nco
lito-
jiného?"
Jeho nitro se bouilo proti jejím slovm. Mluví stále o rozumu. Rozum, rozum, rozum. Doktor Hilarius ne-
170
mohl by mluviti
jinak. Byla jako doktor Hilarius?
Zde
byl problém. Jestliže
— pak, pak byl opravdu konec mu ztajeno v melancholii — Byla maska nebo v smutku ano
Ale cosi zdálo jích oí,
býti
se
je-
jejích slov.
to
ne?
Duma
Kopulentova byla náhle perušena voláním
konduktéra, který ohlašoval Tylovo námstí.
Slena
Julie Vintrová vstala.
Vystoupili z vozu.
na námstí.
Stanuli
Bylo
v mlze noci. Svtla ídkých
pusté,
mnohem
svítilen byla
pustší
jako bludiky
v bainách.
„Chtla jsem
máme mnoho Kopulent
se vás ptáti," pravila slena Julie. „Neasu. Nuže, co myslíte o mn?"
se zarazil.
Uhádla jeho myšlenky. Hledl na ni zmatený a v
„Pemítám
o tom,"
nejistotách
—
odpovdl.
Julie se usmála.
„Nevíte to ješt?"
Pecházeli námstí
„Naše cesty kuji
vám
za
se
zde koní," pravila slena Julie.
„D-
prvod."
Kopulent, nepomýšlející na rozchod, byl vyrušen ze sna.
Bylo to smutné probuzení.
„Škoda," pravil.
„A vy mi nepomžete
„Co?"
171
ešit?"
„Mj
problém."
„Mám „A
také svj," pravila
„Mžeme
milovati
Kopulent
zbledl.
elo
slena
tiše
Julie.
ten zní?"
jeho
nkoho, koho litujeme?" Nebyl mocen slova; hryzl si rty zachmuilo. Celý jeho vzdor procital; do-
se
krom
vedl snésti všechno
Slena to lítost
„To
—
hledla na
Julie
dobrýma oima. Byla
nebo láska nebo obojí?
je skoro
rub problému," ekl po chvíli
Kopulent. „íkal jsem
kdo nás
—
lítosti
nho
si:
mžeme
milovati
temn
nkoho,
lituje?"
oknm.
Julie se odvrátila k
Hledala v nich svtlo.
„Zde bydlím, víte to." pokraovala rychle, bez pechodu:
A
„Zdálo tkali
jsme
,
lesy,
Julie,
Dívala jsem
Ale vy
se
jste se
Nkteré
jsem
z
z
mnohem
propasti.
jako
nenosí,
Sleno
vás.
v krajin
se
tato, skály,
lidé
mi o
se
A
vy v
minulých
vný
pedešlých
žid,
nocí. Se-
romantitjší, nežli kroji,
vk.
je
který dávno
É.íkal
jste
mi:
Ahasver, sleno Julie!'
na vás snad úzkostliv, snad
nedviv.
jen smál smíchem, který stupoval
mou
Bývá mi také obas úzko, akoli jsem velmi moudrá. Ve snu to nepomáhá. A tak jste se smál, a já patrn nieho neíkala, nebo jste pokraoval: ,Vy tomu nevíte, sleno?' A znovu jste se usmál. ,Mám u sebe papíry, vše úedn dotvrzeno. Vnujte mi nkolik úzkost.
172
"
A
okamžik.'
vytahoval
do mých rukou. ješt íkal: ,A
jste
obsáhlý balík a kladl ho
Cítila jsem, kterak studí.
ponvadž jsem Ahasver
Nedomluvila.
A
——
pak
jste
" '
Její hlas, zdálo se, se tásl.
Kopulentv pohled
jevil
napjaté oekávání, netrp-
livý neklid.
„Ponvadž jsem Ahasver?" opakoval vážn.
mne
„Musíte
našedši pevný
slena
milovati," konila
svj
Kopulent, vzrušen jejími slovy, chtl Ale slova vázla
mu
Na konec vyrazil „A dále?" Slena lickým
Julie
vtu,
tón.
v hrdle. Horko
nco
zalilo
íci.
—
jeho tváe.
ze sebe otázku:
Julie Vintrová se
usmála
ponkud melancho-
úsmvem.
„Nevím."
A njak „Vy
trpce dodala:
také nic nevíte."
Kopulent chtl zarazil.
A
domu, kde „Sleno
„To
nco
zase už
íci, odmítavý její posunek ho hledla jist a pevn. Byli u dveí
bydlila.
Zmákla
energicky knoflík zvonku.
zaal Kopulent. íkal ve snu. Sny jsou
Julie,"
jste
sny.
Ale nyní už
nemusíte mi nic íkat. Jste hrd. Ale také já jsem hrdá.
—
Jak
se
vám
ve snách slyšet
Usmívala stopy
líbila její
se nyní.
njakého
Libuše? Myslím, že budu ješt
hudbu
—
Nikdo by nevytušil v tchto rysech
vzrušení. Byla zase klidná, jistá.
173
„Zdálo
mi nco?"
se
Kopulent poal Vzchopil bylo
nedvovati sám sob.
násiln/
se
asu
nebylo nazbyt.
V dom
slyšeti hluk.
„A
což kdybych pestal býti
bludným Ahasverem?"
Mlela.
„Kdyby
ten otes
„ekejte
více
od
mne
zburcoval ze sna?"
sebe,
než od jiných," znla
odpov. Dvee zarachotily. Domovník
její
otvíral.
„Sbohem," pravila. „Sbohem. Nepodáte mi ruku?" Julie
mu
Chtl
ji
mu
ji
ji
podala.
políbiti, ale
dvee
se
zatím otevely. Julie
vytrhla a zmizela.
Kopulent osaml.
Mlha
byla v ulicích. Bludiky, svítilny vábily kamsi
v temno. Byla to noc stvoená pro smutné myšlenky a pro zoufalá srdce.
Kopulent „Zdálo
se
se
zachvl.
mi nco?"
ptal se sebe sama.
174
Kapitola jedenáctá pedvádí,
dlo veer
co se
Pozdní
kopyt
toho dne v Gertov
píchod Kopulentv
byl
uvítán
hlunými
pokiky.
„Tryzna pichází!"
Hackenschmid. „Uvítejme
volal
pathetický živel!"
Kopulent okamžik ve dveích váhal.
Mraky koue
zahalovaly
sí
Dusil ho v
prvém
okamžiku. Byl tu hluk, který ohlušoval. Po chvíli prve,
ernocha, s
te-
když Kopulent odložil zimník a usedl poblíže utichly
ernoch
hlasy.
uvítal
Kopulenta
úsmvem. „Piccolomini?"
Ale vida málomluvnost Kopulentovu a lehký který se objevil v jeho tvái,
stín,
pevedl hovor na boue.
Mluvil o nich tónem dobromyslného skeptika, neroz-
horleným,
zachovávajícím
zvyku podávati sofisty,
se jen
na
reservu.
Ml
polovic. Bylo
v
ve
ostatn
nm
nco
ze
náklonnost k dialektice. Jinak byl svží, mla-
distvý; bezvousý, zdál se býti ješt mladším. Bylo
jedenadvacet
let;
hádali
mu
podle jemné
pleti,
mu
jasných
oí, podle zržovlých tváí osmnáct. Jeho melodický
175
znl jakoby tlumen; neml v
hlas
Vášn
budily jeho
nedvru;
lásce
prudký
tón.
zbavovaly (v jeho oích)
harmonie. Též dával pednost duchaplné he, lehkému flirtu.
Byl velmi horlivý' ve svých studiích. Snad to byla
více ctižádost nežli láska.
paradoxa, ale
pkn
K
tomu
znjící.
V
byl koketní.
Ml
rád
cynismech ertova ko-
pyta zstával jemný; byl schopen nihilistických formu-
píkrých blasfemií;
Ick,
vabné form. Kopulcnt ml ho
v lehké, usmvavé,
ale
Dnes
rád.
více než jindy zabavo-
vala ho jeho nonchalantní, lehká
e.
Chtl vyzvdti
co se udalo po jeho odchodu. Ale sám nemluvil.
vše,
Byl unaven, smuten
——
Vše, co
slyšely
bata, hluk bylo jakési narkotikum, jež bolest se
p-
.
.
Sedl
.
mlo
hovor, de-
uspat jeho
tu apaticky; slyšel slova, aniž
namáhal
pochopiti smysl.
eicha
ješt
se roziloval.
Bylo to pokraování jeho
dopoledního kázání. Jeho verejší humor zmizel. cosi
nepátelského v nálad dne a vrhal
proti
domnlému
nepíteli. Se zlobou,
se se vší
Cítil
zlobou
málo jinak vy-
svtlitelnou.
„Slabá kopie Vídn," reptal.
umle rozdmychované Manévr.
V
parlament
„Umle
se
skonilo
tedy udlati v Praze boue, aby nost
prcparované a
demonstrace. Nic spontánního. s
se
fiaskem a musí
se
odpoutala pozor-
"
Toto primitivní, stranické chápání, tak slepé k tooividným píinám, rozesmálo Hackenschmida.
lika
176
.,
Víš
„Lid
eicho?"
tomu.
eichy
smál
uveden frivoln na
je
doktor
se.
scestí,"
odpovdl
„Soustavné
Hilarius.
nese už své ovoce. Je to výsledek neblahé a
K emu
politiky.
A
stopy.
nerozumné
to vše bylo? Získala se jazyková na-
ízení, která jsou jak pára
po nich
místo
rozrušování
nad hrncem. Nebude záhy
jaký z toho zisk? Stoupající chauvi-
nismus na obou stranách; rostoucí bezhlavost a nepíetnost.
Nmci
vehnáni v jeden
apotheosa
tábor:
Wolfa. Policie vedena do parlamentu, evropský skandál. Zradili
rozum a
nyní v koncích.
eichový
Názory mluvil-li
Ml
smíru
Praktik kal.
eichy
z
doktriná.
ném
Ale
Co
své
své zásady; boží
a Hilariovy se dosti více tese
se
schmid uznal za vhodné „Lid uvedený na
ten
o pokrokové
ml ,,
je
blížily.
Ale
Hilaria
z
o mož-
politice,
své vzdušné zámky.
mlhoviny", jak tomu í-
okamžitý spojenec.
slovm
usmíval
mluvil
straník,
národnostním;
eicha vycioval krom toho byl to
ernoch
bojovníci jsou
zbývá, než demonstrovat?"
Hilariovým. Hacken-
napadnouti.
scestí,"
parodoval.
„To
je
sku-
cko,
tomu diviti? Vzali mu všev co vil. Kašparovali ho ovšem: slavná minu-
lost,
veliká budoucnost, bodrý
možné. Ale
pro
se
lid.
Bylo nutno íci
pravdu. Pravda je všecko, pravda je
mu. Není lidu, jsou
mu
Bh. A ekla
minulosti, není budoucnosti, není
se
bodrého
pouze fráze a vlastenecké tirády, kdedomo-
vání, hejslovanní.
Kašparovaný
12
177
lid
se probudil.
Pro-
"
námsíník, jdoucí po
budil-li se
jdeme
trochu?), snad je
tak
kraji
stechy (a ne-
záslužné
to
hlediska
s
tomu námsíníku neposlouží. Ostatn, íkalo se tomu nacionalismus, a byla to vlastn touha žíti. Žíti, uplatniti se všemu na vzdory. možná, že
pravdy. Ale
se
Ale ten nacionalismus byl falešný. Byly ideje,
kterým
dobro
lidské, které je vyšší
bylo nutno se
pes všecko
žiti
a na
mnohem
podrobiti.
Vymyslilo
se
Tedy ne už
než národní.
konec ne už
vyšší
Nyní
žíti.
je
tu
My se konen obejdeme bez urité viry; lid Tím he, je-li zmaten. Dnes se chce vybouiti; je
zmatek. ne.
Co bude
to delirium vzteku.
ochablost
pro
—
A
není
nic
De
——
zrozeni; nikdo
ernoch
lhostejnost,
se vmísil
Eh,
in theoria; národnost in theo-
Rozkládáme.
nemže
—
všecko jako
pece rozkládáme. ekl bych
facto
upímn
Teba
pro národ
my? Uznáváme na konec
není jako
Masaryk. Nutnost víry ria.
zítra?
horšího
Pro
to
aspo
ne? Jsme k tomu
více než býti
——
v rozpravu, která stávala
se
mo-
nologem.
„Ani snad ne
Koen
zcela tak.
nauili nás jednati. Po ti
století
Pedtím málo. Dovedeme
jen
všichni: celá
zem
je
snad jinde. Od-
neprovedli jsme nic.
klábosit.
Ty,
já,
klábosí. Ale toto klábosení není
my,
n-
ím, nenásleduje-li nco po nm. Velikost myšlenky je práv v jejím uskutenní. Co by byla francouzská revoluce,
kdyby
Kdyby
se
se
bylo pouze
pkn
byly robily pouze
178
mluvilo v salonech?
rzné epigramy? Od
ko-
miky k
malý krek. Je
tragice je jen
Hovoí-li nkdo, že chce za
Ume-li, díváme vada pi bouích. Bude žvanil.
se
nco
na
nho
se zase
práv in.
to
umíti^
vážn.
je
nevkusný
A
zde bude
jen klábositi, k
niemu
toho jako historik.
nedojde, nic se neprovede. Lituji
——
napažená ruka, která nedopadne Ba více: budou to pouze otevená ústa. íkají, že jsme málo Slovany; v tom jsme jimi úpln. Oblomov." Bude
to
A ernoch se usmíval; neml nic z onoho lehkého vtšinu lidí; tón jeho se nenž uvádí
e
rozilení, v
stupoval, nemnil; byl jako na poátku stejn non-
málem
chalantní,
ironický.
Nikdo neodpovídal ernochovi. Kopulent byl píliš lovati nejasné
ochablý,
aby
dovedl
formu-
myšlenky; bylo mu, jako by vlekl tž-
kou kouli galejníka. Byly to dojmy minulých hodin. Jako zaklet mohl poslouchat, ale ne odporovat. Ostat-
n
nebyla to myšlenka, která také jeho
Mlení
podráždilo
ernocha
k další
tížila?
ei. Chtl
vy-
provokovat odpor, dobová to touha.
„Vezmte Kopulenta. stroj
by tu
demonstrace," mluvil, dívaje
„Kdo byl,
je za
nimi?
dejme tomu.
Kdo Ale
ví,
kdo
se
pevn na
co chce? Nájej
ovládne?
Nechci býti špatným prorokem. Ale na konec zhynou ty boue na svou anonymitu. Je tu zvon, který zvoní na poplach; lidé se sbíhají a nevdí, co se dje, a zvoník, který zvoní, neví
Náhlá
erve
pro."
zbarvila
bledou
19*
179
tvá Kopulentovu.
vta ernochova
Poslední
„Masy
živ
píliš
se
dotkla ne-
Byl tím zmaten; ale ani nyní
dávného jeho snu nemohl promluvit.
.
piznám," pokraoval ernoch, vždy pipraveny pro njakého velikého demagoga, proti jsou,
kterému
in
nelze
politicis
stavíme tak proti demagogii?
A pece uí
tinosti?
bez
ní
obejíti.
namítati.
nic
Z
jednoduchá zkušenost, že
Ze všech
Pro
se
doktrináství, pedan-
lidských
slabostí
se nelze
nejtypi-
tjší je ta: stavt svou neschopnost za program. Není to
koen
prsty, je,
našeho
puritánství?
ekneme. Je
že není tu
to
Nechceme
dvod?
opravdový
onen muž. Co chcete? Dnes dále, než aby zpíval a
pjde
ulice. Zítra
si
pošpinit
Hlavní vcí lid
napluje
volal
„han-
nkolik oken, zítra mnohem více a pozítí snad už se nebudou pouze vytloukat okna. Ale nenajde-li se náš muž, dostaví se v urité ba!".
Dnes
chvíli
mrtvý bod.
duchy. Jak
mohli vání, se
se
se vytlouklo
A
nyní
se postaví
vezmme
naše politické vele-
k tomu zjevu, který by
konen
svého stanoviska vítat? Jaký stud, jaké cou-
omlouvání a vysvtlování! Všichni shodí odpovdnost. Báze ped odpovdností je
jaké
sebe
píznaná u
národa,
lidí
který
zapomnl
jednati.
A
nyní strana druhá!"
ernoch, stále se usmívaje, sáhl do náprsní vyal výstižek z Neue freie Presse.
kapsy,
ze které
„Bží o nás o znienu. Rakouští
všecky;
podlehnouti znamená býti
Nmci nemohou 180
se z
marek, jimž do-
pomohli
hmotn
jako židé z Ruska. své
i
civilisan k rozkvtu, vysthovati
Kdo
dti nebo alespo
mé druhé
Co
povolí,
nech
své vnuky.
má
ví,
že poeští
Bute
tvrdí!
bu Tak
v tomto zápase, nedím smrtelném, ale jist v tomto boji na život a na smrt, to smí vyknouti jenom ten, jemuž jest trpti zní
uinným
slovo!
se
rozhodnutím, které
díti
lze
ztžka ospravedlniti
a jež chová nebezpeí pro každého jednotlivce. Parla-
mentní právo a jednací
ád
jsou dobrými
zbranmi
proti protivníku, šetícímu práva a ádu, nepostaitel-
nými
však, kde právo a
Pátelm
i
nepátelm
ád
mají
shora
i
práv
býti porušeny.
zdola musí býti uve-
deno na pamt, že, dokud trvá toto znásilování, Nmec v Rakousku jím pestává býti a že se potud vyluuje z obanského spoleenství, pokud jest to vbec možno. Naše úcta a naše opovržení provázejí každý krok této nebezpené cesty."
„To
mu
to
Mommsen," pravil teš? Známe to!"
je
doktor Hilarius.
„K e-
„Nuže," pokraoval ernoch, nevšímaje
si poznámky u nás mnoho proti Mommsenovi, ale nedá se upíti, že jeho program je jasný a jeho taktika rovnž. A chyba, jen když uritá, má pevahu proti nejasné pravd. Mommsen ví, co chce a jak to chce. Ale my! Nevíme ani to ani ono. Ješt do ve-
Hilariovy, „bouilo se
rejška jsme se pošetile rozehívali pro formální právo,
pro poádek. Dnes náš zápal je snad zchlazen. Ale co vstoupí na jeho místo?
Nkolik 181
set lidí se
dá posekat
"
a pobodat, nkolik set
vdt pro
také nikdo z
lidí
Kdyby
a za.
tch
dá
ostatních nebude
obtováni. Bude-li tomu
Ale nebudou
se zavít.
pouze oni nevdli. Ale
to
vdt, pro
bda tm,
tak,
bylo
kteí nesou
vinu!"
„Chceš tedy ducha Mommsenova?" ptal
se
doktor
Hilarius.
jedna
to
„Je
cest,"
z
odvtil
ponkud vyhýbav
ernoch. „Ale naše
pomry
od etických prvk, vedlejší
— —
jsou zcela jiné.
I
tob, jak
jež jsou
když upustím se
zdá, velmi
'"
„Ano," doznával
úsmvem
s
trochu koketním
er-
noch.
„Thývk tedy ješt otázka praktická; mžeme my sledovati mommscnovskou politiku? Co jí dává síly, co rozhodlo vera, to je jedna ást tvého citátu: „Nmec v Rakousku pestává jím býti". To mže Nmec v Rakousku s pozadím mocného souseda. To je hrozba, kterou on mže imponovati. Mžeme my? Kam se chceme odšinouti z Rakouska?
vbec
„Nevím," doznával ernoch. „Nevím, jak upraviti politický
nutno
postup;
proti
není nutno
nim nco
postavit.
Nmce, Vbec nco
napodobit
„Mluví jako Kopulent," posmíval bec nco." „Nevolej
násilí,"
vážn 182
íkal
se
——
ale
eicha. „V-
Hilarius.
„Nebude
dobe,
dostaví-Ii
Dojde-li k otázce moci,
se.
budeme
pirozen slabší.'" „Pirozen slabší?"
ernoch hledl na
Hilaria
s
výrazem prozrazujícím
živý jeho nesouhlas.
„Zdá
se tak,"
Nmectvu?
A
odpovdl
doktor. „Kolik je nás proti
v jakém zempisném položení jsme?"
„Zase ta stará písnika," odporoval
usmvavý ernoch. jemné vymlouvati talita
stále
,, Zpívá se od kolébky.
se.
A
klidný a je to
Ale nerozhoduje poet, nýbrž
pívi-
národa; je malý, ke všemu odhodlaný národ ne-
patrným nebezpeím?"
ržov. Pohle do Poznan." „Pozna je dosti tvrdý oíšek. echy byly by horší." „Pro Nmectvo tvrdý oíšek," ekl Hilarius. „Pro „Vidíš velmi
nás katastrofa."
ernoch pokril rameny. Jeho záchvat pominul. Ztrácel
oividn zájem na
tématu.
„Upímn eeno, Hilarie, nezáleží cesta. Mám pro to teoretický
možná
na tom. Je
to
zájem, ne více
než teoretický. Jsem zvdavý divák, to je vše. Vím, že nebudu revoltovat, že budu spoádaným obanem. Necítím národn; chápu jen, jak by se cítilo. Nejsem lovk akce, na kterou ekám. Budu robiti své knihy, tak i onak. Budu dlat svou vdu. Mžeš býti klidný. Neporuším tvých kruh. Jsem shovívavý k lidským slabostem."
183
Tento náhlý pevrat rozhoil doktora
mraený, písný
nkdo nco vážn?"
„Bere zde
„Nevím," odpovídal ernoch. „Co leccos
vážn;
se
mne týe,
beru
tohle ne."
Kopulenta dojala trapn
nkud
Hilaria. Za-
pronesl sarkastická slova:
tato
ležérnost,
snad po-
afektovaná.
Ostatní zdáli se necítiti nic tam,
tolik.
Bylo jim to všem tématem k roz-
kde on
cítil
hovoru, píležitostí rozvinouti své názory, pronésti kolik blýskavých paradox.
Jemu
bylo to
ním
n-
více.
Zatím co Praha ješt byla vzrušena, co maskovala spánek, který nebyl spánkem, zde jako by nic ne nebylo stalo.
mli
Nebyl
to
pouze
eicha
nebo Hilarius, kteí ne-
než svj soud; ani ostatní nezdáli se býti oteseni.
Mluvilo
se
o katastrofách, jako by
se
mluvilo o po-
así.
Kopulent
cítil
chlad, sychravý, zalézavý chlad.
Mlení jeho nebylo povšimnuto; mnoho tch^ kteí mluvili. Hackenschmid
„Nový
zlatý
se obrátil
bylo
tu
k ernochovi.
heb, poslední ozdoba
repertoiru."
Vytáhl zásuvku. Položil Opera omnia na stl.
„Nuže?" pohádal ernoch. „Zazpívat!" zvolal Turecek.
Hackenschmid
se
Zpíval melodii
monotónn
nedal dlouho nutit.
184
žalující:
píliš
"
„Poslyšte, všichni,
dobí
lidé,
kdo máte
cit:
Já nevím, jak to pijde, já pro národ byl bit.
Mn
ješt v zádech svdí,
jdu jako zmámený.
To
všechno, bozi vdí,
že padl Badeni.
Za to
cizí
platit
pvab
chyby,
nechová.
O
nedej, Badeni by kdy padl poznova."
píse
Plativá
Hackenschmidova
vyvolala
rzný
dojem.
„Velmi dobe," pravil doktor Hilarius tónem, ve kterém bylo lehké pohrdání. „Ale
mnoho
lidí
ranno. A vážn ranno. Mnoho existencí bylo eno. Není to pro posmch, Hackenschmide." „Nezdá se, že bych jim mohl pomoci. Snad mocné slovo
— —
bylo zni-
tvé
-
„Nemohu-li pomoci, nebudu
„Mže Oba
se
aspo
smát."
to býti nutno."
mluvili trochu
podráždn;
gonismus.
Turecek
jásal.
185
byl to starý anta-
!
„Musím
kiel. „Byl jsem také v tom."
to opsatj"
si
Kopulentova sklíenost Bylo hodno vše
se
vzmáhala.
posmchu? A
není tento po-
ne-li,
smch kivdou? Všichni jsou lhostejní, všichni se posmívají, všichni soudí.
Klame
A pece
se
on nebo klamou
není možné, aby
to,
oni?
se
co
se
dlo, bylo tak
A
bohdá ne zbyten. Podaí se pece rozhoupat zvon? Nižádný in, íkal ernoch. Nuže, zde by mohl býti. Vidl v duchu ulici malicherné.
s
valící se
Tekla krev.
masou,
slyšel
chodu, salvu ran
dunní bubn,
Zstanou pouze sny? Oh, chce; jen kdyby také
povel k roz-
Rozptýlí se tyto boulivé sny?
zvoník by
slyšeli
vdl
dobe, co
hlahol jeho zvonu!
„Spíš?" ptal se Hackenschmid.
Skuten tváil se Kopulent jako ze sna vyrušený. „Nco podobného," odpovdl pak. A byl to sku-
ten se
sen,
který se vracel, sen z divadla.
Zvon musí
rozhoupat a probuditi celou ospalou zemi. Prese všechny skepse, prese všechny
probudí
186
posmchy: on
ji
ÁST TETÍ
Kapitola prvá
pedvádí Kopulentovo ráno Kopulent se probudil nevyspalý. Neml pevného spánku. Dlouho neusnul, až k ránu pak divoké, znepokojující sny. Kítil se únavou.
Ml
do njakých propastí.
stále
Procitl
buzen nejasným
Usnul záhy nocí
—
Ale malátnostj kterou volila
mu
vdomím neho
zas a nyní byl spíše
cítil
dležitého.
umdlen než osvžen
ve všech údech, nedo-
vstáti rychle.
Chlad pokoje ho
nelákal. Ležel
v polosnu.
Bylo šeré ráno posledního listopadu. Staženými zá-
clonami bylo jeho šero stupováno.
Hodiny bily. Sedm. Pak tvrt. Kopulentovi
se
vel oi. Lehká dímota
nechtlo do toho šera a chladu. Pidostavila se
kterou vyruší každé hnutí.
na
Snil.
chvíli ješt,
dímota,
Byla to hudba
n-
jakého verše, která znla melancholicky v jeho nitru, verše,
jehož
pvodu nemohl 189
se
dopátrati. Verše?
„Jak krásn tenkrát vonly ty rže!"
A
Vzpomínal.
ped
pak
si
sebou tenký sešitek
zou.
se tak? Pro Pro práv te?
nejmenovala
Senilia,
v mysl tento citát? Procital
Jeho
pomalu
oi
vzpomnl. Zdálo se, že má Turgenvových Básní pró-
piveny. Ale nebyl
smsice vzpomínek. Zdálo
to už zcela
se
mu,
daleko odtud. Byla to veliká, širá zahrada, sady
cem
a louky
s
vtíral
ze sna.
byly ješt
sen; byla to
mu
se
kvty. Vidí díví
profilek, skoro
že je s
ovo-
dtský,
plachýma oima. Byla vždy plna zmatku, sctkali-li se. si toho. Ne že by se nelíbila svží, zdrobnlá krása isté blondýny. Ale pekážela mu její oddanost, která se blížila lásce. Vyhýbal se jí. Pehlížel ji. Ona s
Všiml
to cítila. Byla tím ješt více plachá.
Nemluvili
než
spolu
dejíti této nutnosti.
cházky v polích, kdy
A
nahodile.
Zamiloval
šumlo
si
obilí
ptáky; miloval lesy a jejich tiché,
dené kouty
vn
blavé nebe nad
vala)
pe-
a bylo
slyšeti
jen
pavuinami ope-
sebou.
Sny natrpklé
opájely ho.
Byla to historie prázdnin. náctiletý
se,
Miloval svží trávu pasek, hladící a
utšující; miloval jakési
snažili
samotu; miloval pro-
Když odcházel tehda
hoch do Prahy, psal Kláe (tak
se
pat-
jmeno-
:
„Budete-li
Ale zde
budu
daleko,
jste blízko,
vás
snad
nemiluji vás."
Ale bylo to vlastn
nco
jiného.
190
moci
milovati.
Kdyby
byl upímný, byl by psal tehdy: „Kdybyste mne nemilovala^ miloval bych vás;
vy
mne Hoch
ale
milujete!"
asn
snadn
probuzený, nadaný,
dosti píležitosti,
aby pak
cítil
se
uící,
ml
jakousi prázdnotu. Byla
to melancholie, která ostatn mla svj pvab; obraz dívin záhy zmizel; zbyl jen neuritý smutek po nhrdost; nechtl se dát dobýem. Ostatn byla v
nm
vat,
O
dobývati sám.
spíše
píštích velikonocích byl
doma; setkali se náhodou s Klárou. Nemilá vzpomínka na dopis ho podráždila. Pistoupil k ní a tézase
m
dvodu
bez
pravil
vám
„Psal jsem
jí:
hloupého. Myslím, že jsem se
cosi
mýlil v adrese!"
Pak pišlo
zase léto,
bezbarvé celkem; výlety, zá-
bavy, nuda. Jeho fantasii nevyhovoval tento rybník,
tomu íkal. Toužil po Praze; po neuritých pochzkách, toulání se ulicemi nazdabh, po neznámých tváích, o nichž by mohl sníti Když nastal jak
——
školní rok, byl skoro rád.
dojem: k
hory.
pírod
haly dny
a
s
Sel
na
Odnášel
n
sám.
nenávistí k lidem.
—
Té zimy Bylo to v
ml
dojem mnohem
dob
z
prázdnin jediný
Vrátil
A
pak
se
zas
s
láskou
mrtv
živjší.
mikulášského trhu.
Staromstské námstí bylo
peplnno krámky.
Bylo odpoledne.
Té doby odpoledne
asn 191
se
stává
veerem.
ubí-
Kopulcnt vyšel
z
gymnasia; tkal ulicemi, jak mí-
neznámé On, samotá,
val ve zvyku. Nehledal jiné spolenosti, než
tváe; mluvily
mu eí,
která neurážela.
ml jasný sluch pro ni. U kteréhos krámku námstí
uzel dívku, která ku-
povala komického ertíka.
Byla to bruneta urostlá, svží,
mrazem. Pohled ného,
jejích krásných
Zdála
opovržlivého.
málo
se
pyšná jako královna; pohybovala dbalostí.
Mla
Nebyla snad náct
let.
tváemi zardlými
s
oí se
všechno
krom nhy.
starší
než Kopulent:
Vše na
mlo
ní
ml nco cenit s
chlad-
Byla
lidi.
pvabnou
sedm-
šestnáct,
svžest mládí. Jen
ne-
její
oi
by nemly záhadný, svdný lesk, ale zdálo se, jako by už mnoho vidly. Zmatek pojal Kopulenta. Hlava jeho byla horká.
byly
píliš
staré.
Ne snad
Cosi ho pudilo k dívce.
že
A vru nevdl,
jak se od-
hodlal, vyzývati opovržlivý trochu pohled dívin, on,
vyhovaný v korektnosti upjatých ponkud forem Nicmén rozechvn všecek pistoupil k ní. Nabídl
jí
Pohlédla
prvod na
a prosil, aby
nho
s
jí
mohl nésti ertíka. výrazem svých
pohrdlivým
krásných oí. „Není-li tu posluha snad," pravila pak, usmívajíc Její
impcrtinentní svolení,
opovržlivjší
se.
odmítnutí,
uvedlo ho ve vtší ješt zmatek. Bál
tím
se
se
uiniti se
smšným, kdyby nco
stávala situace ješt
smšnjší.
192
ekl.
Ale
davem.
Prodírali se
Dívka
královským svým výrazem
s
se nesla
pohrd-
nad pohledy chodc, nad výkladními skínmi a v prvé nad Kopulentem Co se Kopulenta týe, ml v pamti píliš živé tu
liv nade vším; nad
ulicí,
—
ad
;
cestu.
mu
Nechtla Prosil
o
ji
„K emu
íci své jméno, když se
jí
pedstavil.
to.
to?"
odpovdla. „Neuvidíme
se
už."
„Nikdy?" „Nikdy."
Dala
se
„Vy
jste
do smíchu. velmi pošetilý hoch."
Cítil se
uraženým.
Všecka
citlivost
jistá
septimána, jemuž se nedala upíti
noblesa a elegance a který
hýkán
krom
toho byl vy-
spoleností, se ozvala.
„Jednáte
se
mnou
jako
s
díttem," pravil hoce.
„Neiníte dobe; nejsem dít!"
Ml
vdomí
tolika
zrak, spoívajících na
nm
se
zálibou a koketerií, že jeho pýcha byla pochopitelná.
Neblahou náhodou neuinila slova jeho na dívku nižádného dojmu. Nesdílela zájem, který v jiných vzbouzely jemné a nžné jeho rysy. Slabostí sotva vykvetlé nebyl ten dorstající.
Smála
Mla
se znovu.
zvonivý, jasný smích.
Nebylo možno bouiti
se.
13
193
„Musím íhat.
vás vidt," pravil Kopulent.
Vyíhám
Mluvil
vzorovitou
se
„Budu na
vás
vás."
umínností^
kterou
mínil
úpln vážn. „Jak chcete na bydlím!"
„Dovím „Jste proti
se.
„Nevíte, kde
se toho."
mn,"
ona vážnji.
odvtila
pošetilý,"
Smích výraz
mne íhat?" smála
„Jste
dít
„Co z toho budete míti?" Zachmuila se. To uinilo její
opakovala.
její
zmizel.
skuten starším. S zachmuena
šestnáct let;
tím lehkým
úsmvem mla
více dvacíti.
Kopulenta podráždila nyní
její
slova k
nemu,
by nebyl schopen jinak uiniti, plachý a hrdý, jak
co
byl.
„Nejsem dít," ekl. „Miluji vás!"
Usmála
se
trpce.
Její zrak spoinul na
Pak dla k
„Což vy
nmu
víte
nm
s
jakousi tesklivostí.
tiše:
o lásce?"
Poté pešlo vše. Stala se zase královskou. astovala ho zlomyslnostmi, které poslouchal s rozkoší, opájeje $e
pouhým zvukem
jejího
hlasu.
Byl v rozechvní,
ho inilo nepístupným všem rozumným úvahám. Svt neexistoval pro nho. Její drsnost ho stejn pitahovala jako odpuzovala. které
Dívka náhle
„Zde
se
stanula.
rozejdeme," ekla tvrd, energicky.
194
j.Neopustím
odvtil
vás,"
vášnivým
náruživýnij
tónem.
Zrak
její
vyhledal jeho; nesnesl ho; sklopil oi.
„Dejte mi ertíka," žádala dívka klidn.
„Nedám!" Usmála se zlomysln.
„Necht
ho tedy."
si
Odcházela. Byl proti ní bezmocný. Dohonil
ji
„eknte mi aspo
vší
roucností šestnácti
„Necháte
jméno,"
prosil
se
pokojem?" tázala
se.
své
stží.
ho-
let.
mne pak
s
„Pouze dnes."
„Tedy pouze Sliboval
„Jmenuji
A
dnes."
to.
se
uklouzla
ekla dívka. „Sbohem!"
Bella,"
mu
v prjezdu domu, díve než
se
vzpa-
matoval. Stál tu nyní, kolísaje
daného Pocit
mezi svou touhou a
vdomím
slova. cti
zvítzil
nad touhou.
Zstal.
Doufal ostatn, že
asto Prahou.
ji
zase uvidí.
Chodil pece tak
Zítra, pozítí. Nesetkal se
tehdy mánii vidti
ji
z dálky.
s
ní už.
Ml
Byl to pelud. Chodil
mu zmizela; díval se do oken; nevidl nieho. Byl jako v zaarovaném kruhu. Odhodlal se ptáti domovníka; bohužel byl pr-
hodiny v místech, kde
dm
chodní.
Buto
že
domovník
195
nevdl
nebo nepovdl,
dotazy Kopulentovy byly marné. Zdálo
Trpl
nul možnost lásky.
A
se
mu,
že mi-
tím intensivn celou zimu.
když potom zvolna a pomalu zapomínal, zstala
trpká jakás
pachu. Jaká
možná dramata,
tu byla
jaké
podivné romány?
do taneních hodin. Nemohl
Chodil
k žádné tické,
z
píliš
existující.
zahladiti zcela
atm.
upoutati
Bavil se
s
mnohými; chtl
se
zapomenouti. Ale zvláštní vc: pítomné ne-
ohlušiti,
mohlo
se
dívek sebe hezích. Byly píliš málo roman-
nepítomné. Byl jinak milý dv-
Byl hezký hoch; byl
i
více: byl elegantní hoch.
odpuzují mladé lidi; mladé smutky mají mnoho smyslného kouzla. Je to
Byl smutný; smutky starých rafinovanjší
Ale
práv
lidí
pvab. lásky píliš se nabízející
ho odpuzovaly.
Bylo tu málo odporu; a jeho dráždil odpor. Nenašel tu nic,
co by vyboovalo z tuctu; bylo tu
žáb
a byla tu
koketa.
nho
pekvapovat náhlými ho zhýkala. Snil o Peorinovi; zdál se sob Peorinem. Tehdy napsal si do svého deníku: Byl u
chlad.
Uvykl
rozmary. Snadnost jeho
„Hlavní vcí není už Posílal
Posléz
je
vdt,
si
úspch
že je
otevená
jízlivé
dopisy.
Jíti
jí
Ohromoval náhlými chlady.
se mu to maením asu. ho neukojovalo. Vždy zbyla tu nevyplnného
ho vše unavilo. Zdálo
Všechno
cesta.
pvabné."
to
žvatlání
prázdnota, cosi
——
196
Té doby zájem jeho peveden na zcela nové dráhy. Poal se zajímati o politiku. Vlna pokrokového hnutí ho strhla. Odbíral proskribované val;
agitoval
povážlivé
—
nepirozená
ei. Byla
vadesátých
listy;
nho
konspiro-
vc. Mluvil
poátku demnoho romantiky.
to všechna romantika
Bylo v
let.
u
to
nm vždycky
vav dne, v jeho bojích a nevyplnného.
Ale v tom hluku a
nco
zbývalo vždy
Ženy
ztrácely pro
Konen,
nho pvab.
hledal hádanky, kde není hádana vci píliš romanticky.
íkal
nek. Díval se
si,
——
Podává-li se tolik možností
Díval
Let
se snížil,
„Stále „Stále
tedy na
se
krisích
n
mén
romanticky.
kídla dotýkala
se
zem.
nco nalháváme," napsal si do deníku. nco nalháváme a íkáme tomu úhrnem
si
si
láska."
Nuže, nyní
si
už nenalhával.
Stal se ironickým.
Jeho ironie byla smutná.
Byly ostatn jiné možnosti.
Není
než
erotika?
Nejsou
tu
mohutnjší
hnutí,
vtší problémy?
Není tu národní krise, doba, která žádá odpovdi? Byl nyní na universit. ertovo kopyto ho upoutalo.
ertovo
kopyto, vzniklé v
dob, kdy všechno
kla-
malo, mstilo se tomu klamu. Klonil-li se
Kopulent ke
skepsi, byla
197
zde skepse. Ale
ani zde nebylo vše, jak by
nezodpovdnou
Ve
svých
mu
pál.
se
málo šasten
U nho
aspo.
V
de-
zou-
chvílích
touhy neukojené požitkem, obje-
vety trpkého stesku
—
pihodí komukoliv," psal, „tovaryši, dlmne minulo. Nikdy jsem se nesetkal láskou v plném smyslu slova." „To, co
se
níku, všem, s
byl
psaném trhan^ nepravideln, ve se
v nitru
lehko dobývati; jenom že požitek lehko
falých melancholií,
vovaly
Cítil stále
íci obojí.
nabytý pestával býti požitkem. níku,
—
pomrech
erotických
nebo píliš šasten; dalo Bylo
si
otázku.
to
A
Byl to vždy jen kus lásky.
to unavovalo.
Všechny ty tváe, tak odlišné, skrývaly málo odlišného. Byl píliš brzo na dn.
Chtl
sféra, která
oblastí
ním
oživiti
Nebyla
vota.
novým
nudná,
to
pispívala k
té
znamenalo by snad
nový-^
nežli
listické
nen
hnutí.
tak
jednotvárnost svého
ži-
dávno známá spoleenská únav? Tož jíti do jiných
pvab. A
una-
tak, více
zvdav, poal hledati tyto nové al navštvovati dlnické schze. Zajímal ven
nco
Po-
vrstvy. se
o socia-
Studoval sociální otázku. Bylo to ko-
heslo dne.
Kdysi, bylo to na
írku, seznámil
se
s
njakém dlnickém zábavním
dvetem
Mla pímý, hloubavý pohled, svdící o prmrné inteligenci. Byla ním odlišným v žím.
198
ve-
veselým, rozmarným, sv-
nad-
svém
kruhu;
její
pímou
jemnost tvoila
protivu pihroub-
lého a triviálního vystupování jejích družek.
Jmenovala Mluvíval
Hana.
se
ní nkolikráte.
s
Zdálo
se,
nestailo
jí;
Pjoval
jí
tísnilo ji;
cítil to,
Jiné obzory.
let.
tla horliv. Chápala snadno. Kdysi Když vycházel do ulice, uzel její tvá
knihy.
byli ve schzi.
v davu. Pistoupil k
„Kudy
chtla volnjší
nho
že se o
zajímá. Byla mladá, dychtivá života. Její okolí,
ní.
jdete?" tázal se
jí.
Udala smr.
„Mohu
jíti s vámi?" „Pojte," pravila jednoduše.
Bylo už pozd; hluk davu, vyvalivšího
budovy zastrené Byla teplá
ulice,
pomalu.
mizel
se z
Ulice
banální tichly.
letní noc.
Mluvili zprvu živ. Pak se odmleli. Tísnivá pestávka nastala. Bylo to
po prvé, co
ji
vyprovázel
úpln
Chvílem man, spíše jen letmo, zadíval Zdálo se mu, že je rozpaitá, zmatená. Rozpaky její se penášely na nho. pustou
Sli
A
tlo piklání
Ni kroku chodce nebylo
ulicí.
Kopulentovi se
na
nmu,
že
cítí
ni.
slyšeti.
náhle zdálo, že mladé, pružné
se
k
se
sám.
její
horký dotek jejích
bok. Zadíval
se
na
ni. Její
oi hoely náhlým ohnm.
Trpkost ho sevela, zvláštní nepedvídaná trpkost. Bylo mu, jako by
se
nkdo
dotýkal nezahojených jeho
199
ran.
Jeho rty
se zkivily.
V
niných oí.
Zadíval se
tom pohledu bylo
posmšn
tolik
do Ha-
chladu a pode-
Hana sklonila zrak. „Pro se na mne tak díváte?" ekla Ta slova mla tak bolestný zvuk, že
zívavostij že
tiše.
ješt nyní po
cítil. Bylo to jako bolestný protest. Ona, tak rozmarná jindy, byla nyní sklíená a tichá
letech to veselá,
jako dít, jež bylo bito a bojí
ho nutkalo,
moc hnala
vdl
že
se
nyní
i
plakat. Ale co
byl zlý k té bolesti? Která
neznámá
ho, aby na její slova tak bolestná odpo-
cynicky a se stejnou nízkou podezíravostí, která
byla díve v jeho pohledu?
„Chtla byste, abych se Bylo mu, jako by nkdo
díval jinak?"
jiný za
nho
mluvil
ta
slova.
Zalekl se tvrdého jejich zvuku, zalekl se brutálního,
urážlivého jejich obsahu.
Hana neodpovdla. Odvrátila
se
tiše.
Tušil slzy v jejích oích. Ale po-
tlaila plá.
Tak
šli
tiše
pustými ulicemi, nad hlavami krásné,
hvzdnaté nebe. Ped domem, kde
bydlela, zastavila se bledá. Chvíli
váhala, jako by chtla ješt
ným tónem
„Mám
toho,
nco
íci.
Pak pravila
drs-
kdo potlauje pohnutí:
ješt vaše knihy. Pinesu
vám
je
do spolku."
Pak zmizela, nevykavši jeho odpovdi, ve vratech.
Vše bylo u konce.
200
konen
Bylo to jasné. Bylo to
Ale pece nkoho? Byl
Kde
viny.
A
pece ne
vznikal ten podivný pocit v
hokost,
vil
mrazil nemilý pocit Kopulenta. Popravil
vdom
si
lépe.
ta podezíravost, která se
v spontánnost,
nevil v
by
tak, jak
nm, už
se zdálo.
ta trpká, stará
blížila záští?
Pro
istotu.
Pro
nikdo nepišel, když ekal a takový, jak ekal?
na nevinné? Štstí, íkal
se mstil liš
pijde
si,
Ne-
se mstil, že
buto
pí-
brzo nebo píliš pozd. Ale není v moci lidské za-
staviti zlo, jež z
toho vzejde
deprimován
Šel,
svým jednáním.
Bylo truchlivé. Byla
okolí.
—
hostince, z kterých slyšel pronikavý
ev
harmoniky. Malé krámy, jako vše
cu
bylo zahrad ani
kvt,
A
Noc
co bylo uvnit?
ztratila
nco
byla tu jen špína a smutek.
byla
msíná
pokoji, slyšel
Pokoušel
m
se
a
bílá, že
i
ta bída
Kopu-
ze svého skliujícího dojmu, ale
lent ješt daleko a ješt pak,
ísti.
opilc a tóny bylo malé a
Ohyzdné, smutné, špinavé domy. Zde jist ne-
bídné.
svém
zrakem
Pelétl
to ulice chudiny. Pokoutní
když už dávno
perývaný plá. Dusilo ho
usnouti.
Nemohl. Oblékl
se
dlel
ve
to
doma.
znovu.
Chtl
Nemohl. Vyšel ven. Bloudil dlouho ulicemi. Témimodk se ocitl v Stromovce. Usedl na lavici.
Bylo už k ránu. Svží ranní vítr ovíval horké jeho elo. Poínali zpívati ptáci.
A
on sedl, hlavu openou
o dlan, ne ospalý, ale mdlý, jako nkdo, kdo
zapomenouti
nemže
Byla to rozkoš bez štstí, zla spá-
201
chaná mimodk,
zla
páchaná bez
radosti;
kde byla
vina?
Hana
zmizela.
Nechodila už na schze.
Pesthoval se nkam daleko ... A jí už nevidl. Nikdy neml odvahy ptáti se po knihách od ní vrácených; bál se jich jako strašidla. Vyhnul se všemu, co mu mohlo pipomenouti. Pamatoval se, že byl té doby kdysi v divadle; rekyn hry jmenovala se Hana; kdyjméno,
koli ozvalo se její
nesnesitelný neklid;
pocítil
musil mezi aktem odejiti z divadla, jako by nevolno. Bylo to nad jeho
Ale ten dojem vracel bál
ji
potkati.
Vdomí
Nkdo
tonoucí
ješt ty
oi
til ..
bylo
A asem se skoro inu neopouštlo ho.
nicmén.
se
nedobrého
zachytil se
——
mu
síly.
v úzkosti jeho ruky, vidl se marn; on ho pus-
Ale zachytil
.
Utonul ten ubohý?
Na se
starati
se
o
to,
co
stalo
se
tmi, kdož mihli
s
na naší cest? Bál
se
Nebyl Bylo
nicmén Hanu to jediný
dve
potkati.
in, který
— vzpomínal
si si
vyítal.
— dve naiv-
chvílemi
ho milovalo. Spíše instinktem nex uvdomle kladlo mu odpor, který nebylo snadno pekonati. Byl to pomr, který se vlekl dlouho. Nebyla ní a nezkušené, které
nijak zvlátšní zajímavosti. Upoutala ho
odporovala; ne
z
vypoítá vos ti, ani
202
z
práv,
koketerie
že
mu
——
Kteréhosi letního horkého veer? povolil
Od
její
odpor.
toho okamžiku ochabl zájem Kopulentv.
Lermontovské
rozmary
ho
Peorin
posedly.
vstal
z mrtvých.
Kopulent
stával se zlyin, zlomyslným.
Kteréhosi dne poslal
„Allons, Julie^
jí
il
frivolní
faut
Mussetovy verše:
attendre
me voir quelque jour en cendre comme Hercules sur son rocher. a
Puisque
par
c'est
que
toi
j'expire,
ouvre ta robe, Déjanire,
que
je
monte
sur
mon
rocher."
„Nerozumím tomu," íkala mu, když „Peložte mi to."
se zase setkali.
Peložil.
Byla tehdy njak pokoena. Plakala.
Jemu
to
pipadalo hloupým. Rozešel
Ale jakás hokost
al
se
ho
víc a více
se s ní
bryskn.
zmocovala. Po-
se vzdalovati žen.
„Život záleží v tom, že
mne
se
páše zlo," napsal. ,,A to
unavuje."
Bylo smutný.
mu
dvaadvacet
Poal
žíti
let.
Byl blaseovaný, zklamaný,
ve snech. Vracel
203
se
do minulosti.
Svým vkusem,
zálibami. Bylo
milovati
lépe
nco
ne-
existujícího.
Moderní
pak vše moderní
život,
vbec poalo
buditi
jeho odpor.
„Co je na tom dobrého, znala už minulost. Co na tom nového, není už dobré."
je
Stával se puritánským.
Nebylo už žádných
žen,
žádných
problematických
lásek.
Touha poádku
a klidu
Bylo teba zmnit vše:
Ženské
fotografie
knihy
staré
zpsob
zmizely
s
se
o osmdesáte
vášn.
života, staré
jeho
psacího
let
stolku;
ídké nazpt. Byron. Ro-
tam objevovaly, vzácné
se
Penesl
výtisky.
sílila.
tisky,
mantismus. Poal studovati dobu národního probuzení. Staré jeho city oživly. Bylo ostatn probuzení doko-
náno? Tak
se tázal
asto.
Ale pirozený jeho vkus, jeho svtácké instinkty pi-
mly
ke kompromisu. Hledal svou jednoduchost,
jej
ale tak,
aby byla rafinovaná.
asem
byl
málomluvný, plachý.
Uprchlá tedy mladost, aniž
mu
pinesla skutenou
vá.še?
Zdálo
se tak; léta
dostavovalo. Byly
studium,
které
to
A
nic se ne-
zábavy, jež
nebavily;
prchala tak rychle.
prázdné
nedovedlo než mechanicky upoutati.
Byl právníkem
s
nechutí
204
Cosi ženského bylo v jinud.
A
nm.
Poteboval
popud
od-
ony nepicházely.
„Jsem už peduren k položivotu," íkal si. „Veerní lovk, píliš veerní lovk." Pak se vyhýbal spolenosti. I ertovu kopytu. Všem. Sedal sám a sám. Vyhledával opuštné místnosti, kde sedal zádumiv a snivý. Konal výlety do opuštných kraj; výlety náhlé a podivínské. Snad to pece byla forma hledání? Snivé obrazy ho opájely; pohled, sklon šíje, gesto ruky. Toulal se pak vášniv, až pišla perioda, kdy se stával malátným. Povaloval se na pohovce a kouil. etl.
Nebo pouze
snil.
A mnohdy
— Pak jako by vybedl
tup.
ležel
zcela lhostejn
z nemoci^ byl zase
a
v oby-
ejné míe; lidi.
Ml
navštvoval zase spolenost, vyhledával ostatn pece jednu váše, která ho neopouš-
tla.
Byla to hudba.
Nahrazovala
mu
v jistém smyslu lásku, která zkla-
mala.
„Slovo je vyerpáno," napsal. „Vše, co bylo možno íci, se už
hudba,
eklo;
pestavujeme nyní pouze vty. Ale
to jsou naše smysly."
Navštvoval koncerty, divadlo; koncerty radji; vadlo vadilo
mu ponkud,
rušíc scénou jeho iluse.
byla opera míšencem? Ale jinak
mla
pro
nho
hudba
vzácné, smyslné kouzlo; dávala možnost krásnji
205
di-
Nesníti.
Zde bylo
opojení, jehož nedával sprostý, jak se do-
mníval, život. Byla
Sám jehož
zdálo se mu, kvintesence vášní
také na klavír;
hrál
pkn. Jemu
to,
samotnému
nedovedl
chati než hráti
Náhoda, která dala jiný
Slena Vintrová okolí.
A
Také bylo
dostihnouti.
—
—
smr
poslou-
asu
Vintrovou.
Julií
s
markantn od svého To vzbudilo
ode všech lásek Kopulentových.
nak, mluvily jinak. byl
širší
klidný; bylo
a
cítit,
Ona
mohutnjší. že stojí
žily jinak, myslily ji-
byla nová. Její
Okruh
jejího zá-
temperamcnt byl
pevn. Ne pevností nemotor-
ných a mlkých. Nebylo u ní náhlostí. Kopulenta. Byl sám tkavý a mnivý'.
A
lépe
jen stín,
jeho citm.
se lišila píliš
jeho zájem. Všechny ty ostatní
jmu
práv
rodiny setkal se svého
na jae tohoto roku
to
ale
nedostaovalo. Lapal
to
Pi návštv známé mu
— bylo
pkn,
To
až zaráželo
ona!
Nebyla koketní, aniž pestala léhala
mu, ani ho
netýrala.
A
býti
pvabná. Nepod-
on neznal dosud
krom
toho obojího.
Podivný
Spoátku
pomr
se ro2:vinul
mezi nimi.
bylo to kamarádství. Byly to hovory klid-
né a vcné, žádné
postranní
myšlenky. Pak se z toho
nco pechodného. Ne
zcela kamarádství, ne váše. Mluvila prost, nemla pedsudk; to zaráželo Kopulenta, který je ml. Mla touhu býti volnou, aniž by ji projevovala píke a nevkusn; afekto-
vyvinulo
zcela
206
vanost
byla daleka;
jí
chosti a zdrželivosti;
Pak
pi vše,
bylo nco, co
to
trochu pla-
co Kopulent miloval.
podobno lásce; ale je Kopulent asto se tázal, co
bylo
láska tak klidná a vážná?
tch oí?
mla
své energii
je za
klidem
sorní.
Nastala chvíle zavésti svtlo v tyto vztahy. Ale
Pišel podzim, nejasný, provi-
Kopulent váhal.
A
scházeli se jako
tak
stisknou
si
kerých vcech, kteí
nco
díve, dva
kamarádi, kteí
ruce a mluví spolu klidn, pátelsky o
cizího mezi
n,
mají své
spory, aniž
spory, jež jsou
práv
toli-
by vnášely
jejich kouz-
zárove poínal vyciovati Kopulent nervosu
lem. Ale
tohoto stavu, jeho nejasnost a
Kde
byla?
A
byla?
Chvílemi se vzpíralo
se
mu
—
zdálo, že je zas
snad také
dobe.
falešnost.
Nco
v
nm
pocitu lásky.
Pak zase podléhal. Picházely chvíle, kdy v hrdle dusil nerozvážná slova, jež mohla pivoditi krisi, které se obával.
A kdy to vycítila? mu, že vidí jasnji než on sám. A starý poínal bouiti. Bylo mu trudno, cítiti se pro-
Vycítila to Julie Vintrová?
Zdálo vzdor
se
se
hlédnutým, kde neprohlédal on. Ale a jasné, odzbrojovaly ten odpor
—
oi
Juliiny,
dobré
Až pak pišla krise, které se tolik vyhýbal. Nemohl pemoci svj neklid, nemohl ovládnouti zmatky svého nitra. Pokusil se couvnouti. To byla nedle. A vera
—
207
Co mohlo
pijíti
nebo poátek?
Jenom
po verejším veeru? Byl
to
konec
Nevdl.
citát z
Turgenva znl mu v svdný:
mysli, nyní ne
tak melancholický, ale
Jak krásn tenkrát vonly ty rže!
208
Kapitola druhá
vede nás v pítomnost
Úder hodin probudil Kopulenta
ze snní.
Bylo osm.
Kopulent rychle
poal
a
vstal
Únava
oblékati.
se
ješt pivírala jeho oi. Teprve studená voda osvžila
zárove jím
ho, ale
k
zimy
otásla. Pocit
nedokavosti. Vzrušen
ze
pistupoval
melancholického
svého
snní, vzpomínal nyní Kopulent na verejšek, na boulivé scény, které pinesl.
Zimou
rozilením
i
lent svou toiletu.
tl schody Octl
se
——
v
Co
dje nyní?
se asi
dokonil Kopu-
zachvívaje,
se
Rychlými kroky
opustil byt a pele-
ulicích.
Byly celkem klidný.
To ponkud
utlumilo jeho roz-
ilení. Neztratil nic, jak se zdálo.
Do
kavárny nebylo daleko. tradiní
kavárna
stedisko jeho z dávných
as. Za
Byla
to
stará
tova kopyta bylo zde jako v úle.
Odtud vycházela denní
poádek,
hesla
a
a
ertova
instrukce;
rozdílely
14
209
kopyta,
doby Slávy erZde se scházel štáb.
úlohy.
zde
se stanovil
Bylo zde
slyšeti
drobnou erotiku a sofistické íci, íkalo se zde; nikdo se voval. sny.
Zde
Chaos
se scházeli všichni se se
co bylo
tese; vše, již
Z tch
zde soustedil.
ješt, ne už tak živá a svží
sem intimnost starého asu
možno
nad niím nepozastasvými dobrodružnými
dn
— — dosud cizí
zbyla tradice
živly rušily
však
a-
uchová-
vaná.
Když Kopulcnt kvapn otevel dvee kavárny boil
napravo,
do
menší
postranní
místnosti,
a za-
po-
divil se.
Byl tu jediný Kadeábek. Guettinguer, melancholitjší než kdykoli sedl tu zasypán všecek novinami. Ale nehledl do nich. Byly mu záminkou. Jeho oi zervenalé od noního bdní hledly njak mdle na KopuUlric
jindy,
—
—
lenta.
Kopulcnt za rychle
se stíhajících
dojm
dne pozapomnl na scénu nedlní. s
oí
a
sešel také
vera v ertov cítil,
s
mysli.
kopytu.
Nepekvapovalo
ekal
to skoro.
Kadeábkov svdilo
sešel
ho, že nebyl
Ale nyní vy-
že daleko ješt nejsou rány zahojeny
v chování
posledního
Kadeábek
— —Vše
o vnitní njaké
krisi.
Kadeábek, zachytiv znepokojený a zkoumavý pohled Kopulentv, oslovil ho posmšn: „Odpadl jsem od praporu, vi? Ale nemohl jsem pisámbh, nemohl; bylo to píliš hloupé. Ostatn
— jsi
odpadl prvý ty sám." Mluvil rychle a nervosn, až
210
se
pak
zarazil.
Pechod
píkrý. Sedl mlky. Kopulent byl zmaten podivným jeho tónem. Zapletl se v jakési souvtí, z nhož se nedovedl vymotati. Rozpaky jeho byly píliš byl
Kadeábek
oividné.
se
ušklíbl.
„Jsem tu v permanenci. Celý veer jsem tu vera sedl.
Do
lístek.
Ale Demosthenes ve
noci,
Odmleli
než zaveli. Vypil jsem, tuším, celý
po
„Jsi nevyspalý," pravil
„Mže
mn
neumel."
se.
chvíli
Nco, co se podobalo úsmvu, Kadeábkov.
„Mže šel
Kopulent.
býti."
objevilo se
„Když zaveli
být," opakoval.
jsem na procházku. Vyhnul jsem
ulicím.
Co mne zajímá
ta
nuda?
se
tuto místnost,
vašim hlavním
Šel jsem zapadlýini,
tichými ulikami. Prohlížel jsem místnosti tilnami,
na tvái
s
rudými
kde bývají spuštny záclony. Našel jsem
sví-
cosi,
co slibovalo zábavu. Ale nic z toho nebylo, píteli,"
pokraoval Kadeábek. „Die Welt ist
navé husy. Každá žena je s
labu.
Konen
ty
ist
dumm,
abgeschmackter
blind, wird táglich
je více
tam
se
mén
—
die
Husy,
Welt špi-
husa a myslí, že
nepetvaují
tolik; hrají
odkrytými kartami. Není to ostatn jediné, co
u nich odkryto. To dosti
hezká;
je jejich
bavilo
mne
jménem. Ale pak mne
konen
chvíli
jmenovati
to omrzelo.
emeslo. Všichni otupíme;
známe na konec už
je
pednost. Jedna tam byla ji
jistým
Jsou tupé; je to to je
kruté.
Ne-
požitku, jen poteby. Utekl jsem
211
:
odtamtud. Nedá
se
nic vykesati
z
toho materiálu.
koupel v kanále. Dejte mi whisky, íšníku, tu
Je to
jsem nepil dosud. Šel jsem pak dále a došel jsem,
ert
—
ví,
k nádraží. Každé nádraží
má
své
vzpomínky
pro
Ale bylo chladno, sychravé chladno. Nevím,
ml
jsem
náhle hloupý sebeklam: ekal jsem nkoho,
kdo nepijede. Bylo pusto a ticho. Nepijel nikdo. Ale pak mne vyštval ten chlad. Zašel jsem do jakési putyky na špatnou ranní polévku. Bylo už ráno. Sedlo tam nkolik zchátralých existencí. Hledal jsem v jejich hrubých rysech trochu inteligence. Mamo. Vše zhrubne a ztupí. Mluvili ostatn tónem, který by se ti zdál profanujícím, o verejších kravalech. vosti se
nepamatuji. Nudilo
mne
to.
Na
jednotli-
Zpíval jsem
mrzutou písniku: Otupíme a zhrubneme refrain. Otupíme a zhrubneme."
si
tam
Je to
vný
Kadeábek
se
„Nachladil
ses
siln rozkašlal. Jeho tváe se zardly.
poádn,"
pravil Kopulent.
hled mrtv na Kopulenta, zahuel
Sarkasticky,
Kadeábek
„Nemže mi Pak
se
to vadit."
odmlel.
„Nu, a co dále?" „Dále? Nic. várna. Pusto. 29.
ptal se
Kde jsem Nkolik
po
chvíli
Kopulent.
byl? Ah, ano. Kaisrova ka-
prostitutek
—
ze staré gardy.
a po nedli. Myslil jsem, neuvidím-li tam snad
nkoho známého
"
212
I
Kadeábek
vypil
na ráz whisky. Slova jeho
mla
pízvuk.
zlý
„Vidím
ínám
už," pokraoval, „že
mne
rozbolí hlava. Po-
Sedly tam; njaké budoucí hvzdy. Prost! Hodn jsem se nasmál. Budoucí hvzdy! Umí se všechno opentlit. My teštiti.
jsme to
Neposlouchej.
Alkohol.
konen umli
také. Individualita, vývoj, po-
samé pentle. Jediné povolání ženy je prostituce; na tom jsme se shodli. Je to také program s pentli. Jeden z nich byl vlasatý, komický; psal verše na mramorový stl. Hackenschmid to dovede také. Mluvil ve stylu Nietzscheho. Hammer to dovede také. Pak
krok,
mu
bylo
Sotva útratu
Taedium vitae. Zapomnli pi tom zaplatiti Budoucí hvzdy; kvintán to dovede
Byl bledý jako stna.
zle.
že
ho
— —
odvedli.
"
také
Kadeábek
se ušklíbl
„Zaplatil jsem to za spolu.
vili
nebo
mly
jistého
hlediska
to
jsme
byl
psal.
Byl to
citát,
nenový už:
Dreck. Není divu, že
mu
Und
bylo z toho
se
pímti
ho, aby
si
hvzdy co mla-
úbrigens
ist
"
zle
marn
bemene anebo
okamžiku, kdy nebude už míti
„Vidl jsem
se,
sna-
odpoinul. Mluvil dále, jako by
poteboval zbavit njakého
se bál
a mlu-
altruistní;
by pirozené, kdyby zapadající
Kašel chytl zase Kadeábka. Kopulent se žil
pili
in
nenávist k vycházejícím. Díval jsem
díek alles
bylo
Z
nepkn. n; konen
také nositi trikolory.
213
jako by
slov.
Co
s
tím? Je to
emeslu? Tohle bych nenosil, brate v Kristu. Slovanská trikolora! Slovan je protivná sb. Pláe. Kaje se. Zatracená sb. Nad ím plakat? Zasmát se teba! Zatnout psti! Každý také pentle. Náleží to k
mj
Slovan i
je
hodn
na Slovana
špinavý; když už je tak špinavý, že
trochu mnoho, myslí
je to
stanou úlohu mýdla. Popláe
luje.
si,
že slzy za-
rozpovídá
vše je
se,
Bídáctví nabylo sympatinosti. Idiot okouz-
right.
all
si,
Sláva Dostojevskému!
slzy jsou slzy.
Vše
se
Fuj!
Mýdlo
mýdlo a
je
"
dá smýt
eem
Kopulent naslouchal stísnn a smuten Pil více, než mu mohlo prospti;
ábkovým.
zejmo. Ale nebyla ty zlé
má
vty
íci?
a trapno
——
e
to
pouze
A
to bylo
Kade-
to bylo
alkoholu, jež mluvila
práv
A možno vbec nco íci? mluvit. A tak byl jako na
Co mlet
nejsmutnjší.
Bylo trapno trní
a
Kadeábek, tak málo stízliv, zpozoroval Kopulentv nepokoj. Vykládal si ho jinak. „Vyrušuji t," pravil
posmšn. „Chceš
ísti.
Veliké
boue, djinné mezníky. Nkolik oken Vezmi noviny a ti. Nadchni se, vzpla
události, slavné rozbito.
Polykej sloupce. Sloupec za sloupcem. Alkohol je
lepší.
Je to jednodušší pochod. Vypil jsem celý ceník; ale nedovedl bych peísti všechny sloupce
— —
Opouštím t pi té etb. Máš strach o své ti dni? Neboj se! Vše se vyrovná! Stojím v slov. Ale tak ne jak vera.
hlupák.
Jsi
Pif, paf,
zajíek padá. Ale ty
houser."
214
jsi
fádní. Jsi
Zlostný záchvat
Kadeábkv
ho patrn
vysílil.
Nastala stísnnost.
Kadeábek vypadal umdlen
a
sklesle.
„Pjdu," pravil. „Chci se vyspat. Kdy se bude nco díti? Nekesansky jsi mne napálil, Kopulente. Nespoíš svými dny. Zítra je konec. Pif, paf,
Kde
je tvá
tryzna?
zajíek padá!"
Umlkl. Cinkal nervosn o
sklenici.
„Platit,
pane vrchní!"
Zatím
co
Kadeábek
objevil
platil,
se
Hacken-
schmid.
„Kam?" ptal se spchajícího. „Do postele!" odpovdl tento
lakonicky.
„Sám?" „Bohu dík!"
A Kadeábek
odcházel nejistým
ponkud
krokem.
mnoho," mínil Hackenschmid. „Není to pouze to," odvtil Kopulent. „Eh, to je moje kúra! Ostatn míval vždy takové „Pil
záchvaty."
„Ale ne tak
„Vyspí se
silné."
se z toho,"
podotkl Hackenschmid. „Všechno
pežije."
Tím
byl odbyt
námt.
Slovy pouze.
Zdálo
se,
že
oba myslí o
Hackenschmid
se
nm
dále.
náhle vytrhl ze snní.
215
vlastn
„Jsme z
A
Každá
dti.
Chceme
rovnováhy.
Kopulent
neodpovídal;
„Netváil
mu
ona
tendence
slov
Hacken-
A
nyní chytl
zcela jasná.
Kaderábek tak pový-šen?
se
se nedají.
"
k tomu jsme ješt hrdí
schmidových nebyla
A
nás
vyšine
pošetilost
znásilniti fakta.
jako myš v pasti. Nyní tak pobíhá a hlodá a hlodá
se
a tápe
— malá myška. Ale nemže ven."
„Znáš tu ženu?" ptal
se
Kopulent.
„Trochu."
Hackenschmid
„Na každého
se zamyslil. je
Z
odbude tedy
—
Prokousat
A
nalíena past
se!
Kúra
možno
té pasti
se
—— se
Ale
a
si
prokousat
to
—
musí dokoniti."
posmšným tónem dodával: naše drobné boue? Co píši o nich?"
starým
„Nuže,
Vzal noviny.
Boue
se
staly
jejich
hlavním obsahem.
Politické
kombinace ustupovaly v pozadí. Bylo možno nyní doplniti kujícím
si
obraz verejška. tli
ped nmeckvTn divadlem, ped zuivým útokem policie
o scénách
o davu peskaplot
mstského
sadu, o rozbitých oknech Grand-Restaurantu, o útoku
na schodišt Musea, o divokých výjevech u Šcnflok a u Hotelu Garni. Následovaly jednotlivosti, stížnosti, stesky do násilností policie. Pak zprávy ze Zátce a Liberce. Policie
bezmocná.
216
Nikdo nezaten, nikdo neporann
K
tomu
rejstík
pražských obtí, dosud neúplný.
Kopulent etl Právo Lidu. Odsuzovalo
boue šmahem.
Vše bylo vydupáno, vše bylo objednáno mladoes-
kým klubem; strany.
poklona
nezasloužená
organisaci
této
Nezávistné zaujetí tu mluvilo. Výstelek lidu
byl odsouzení hodný; co
ho pivodilo, sotva uznáno
hodným zmínky.
Nmecké Psaly
listy.
podráždn,
vztekle.
nebyly niím; demolované
Zatec,
domy
Cheb a Liberec hra-
byly nevinnou
oknm.
V
kou
proti
luza;
v Žatci lid. Kterýsi list zašel až k výroku, píliš svtlo na jeho city vrhajícímu:
ostré
nkolika rozbitým
Praze byla
„Jak se strany studentstva tak i publika bylo jednání policejních úedník a bezpenostní stráže, jež bylo plno noblesy, všeobecn uznáváno." „Jež bylo plno noblesy," opakoval
si
Kopulent
sar-
kasticky.
Vidl
zase všechny scény
minulého dne; tváe zki-
vené vztekem, šavle brutáln a bezohledn sekající do
tch, kteí couvati nemohli; slyšel spí láni vyrážené jako v nepíetnosti úzkostlivé výkiky, úpní bolesti; prosba o pomoc, jíž nikdo nevyslechl. Zatýkání nestailo. Byla tu jen žádost pomsty a vdomí moci; je možno stíká sekat napravo a nalevo, sekat, tee krev, z tl a zbarvuje dláždní ;
a
217
a
:
Hokost sevela mu
hrdlo; a zde, zde etl
erné na
bílém
„Jednání plné noblesy." Ale
práv v tom
tónu tak zuivém, v tom zkreslení
málo tajené zlob bylo nco, co skrytou úzkost z tchto ádk, zbablé volání o pomoc. Byl tu roz-
tak absurdním, v té
Kopulenta
vdomí mach,
nejistoty,
který'
budil obavy. Pisatel se
žovati ho; není
nem, Zcela
etl
tšilo.
je-li
teba
tolik lží
nco bezvýznamné
man
marn
snažil sni-
a zloby, nezáleží-li na
—
padl Kopulent na malou noticku
Byla to zpráva o slavnostní schzi projektované na pa-
mt
80. narozenin Theodora Mommsena. „Velmi vas." Kopulent odložil noviny. Byl spokojen jejich obsahem. Vci vyvíjely se pesn dle programu. Mže nco více pobouiti nežli oslava toho, kdo nkolika vtami stal se tak nenávidnýin v celých echách?
Pikolo zmocnil
se
rychle
sotva
odložených novin.
po nich poptávka. Kavárna byla navštívena. Hovoilo se vzrušen.
Byla
Kopulent hledl
Týž reptali.
zjev;
lidé
Neznámí
z
mimoádn
okna.
tli
noviny
lidé nacházeli
na ulicích, hovoili, spolený bod zájmu.
Listy šly z ruky do ruky „Jsi z
hotov?"
vyrušil
Hackenschmid
jeho meditací.
„Zatím."
218
Kopulenta
„A
co nyní?" "
„Nevím
Sedli pemítajíce.
Hluk kavárny znl okolo
nich, cinkot, volání, šustní
list.
Kopulent
se
vnoil do sn.
Není tu už pedešlé mdloby; není tu mdlý a váhavý Kopulent. Je to síla a víra, která strhne. Strhne i vás, Ale nebudete poJulie Vintrová? Pochybujete
——
chybovati.
Není
teba
Ahasver našel už pevný
„Co
bruíš?"
ptal
vašeho
soucitu,
nebo
váš
A
pak a pak Hackenschmid kousavým
cíl
se
tónem.
Kopulent mluvil zmatené, nedokonené vty. „Mluvíš jako den po smrti," ekl Hackenschmid.
„Co
je ti?"
To Kopulent nemohl
íci.
Ale pekonal zatím svj zmatek. Našel
njaká
lho-
stejná slova.
„Pjdeme
už?" navrhoval Hackenschmid otázkou. Kopulentem zachvla zima. Nachladil se vera? Bylo to rozilení?
Dal
si
aj.
„Mn
grog,"
pravil
Hackenschmid. „To
je
mén
vodnaté."
Po odchodu íšníkov blíže k svému druhu
„Vera veer
jsi
se
byl jako
219
naklonil
Hackenschmid
námsíní.
Víš,
jak
jsi
pišel
dom?
Šel jsem
Pochybuji o tom. Sedl
jako zaezaný. jsi.
Zblázníš se
."
ze svého prosince
Ušklíbl
jsi
tebou; mluvil jsem, neslyšel
s
se.
„Bezmála nebude možno mluviti s nikým; jste jako tvorové z jiného svta; ped chvíli Kadeábek. A ty. Jste všichni posedlí svou mánií.
aspo
svou kuru; dá
Kadeábek prodlává
se to vysvtliti.
Ale ty?"
Kopulent se nehájil. Trval v mlení. Hackenschmid pokril rameny. „Je
to
zajímavé,
že
blázen
pozná vždy
bláznovství druhého.
Kadeábek by
nkolik zlomyslností."
A
nejspíše
ti pednesl jist Hackenschmid parodoval hla-
sem Kadeábka.
„Utšená nálada; skrán posvátný
šet
,A
to
v
Podskalák
Posvátný
Ani
to
rozpálené, hlava hoí; sly-
slib:
slib.
echách
jak chce chodí,
se neodrodí.'
Sláva a zdar poslednímu
ncvyprovokovalo Kopulenta;
pil
echu!"
nm
svj
aj.
„Jsem píliš bodrý muž," dl Hackenschmid. „Nenajdu pravý tón."
Mleli
chvíli.
Poté Hackenschmid obnovil své pokusy pulenta.
220
oživiti
Ko-
„Mluvil
jsi
s
íhou, íkal
tuším. Jak se tváil,
jsi,
bodrý vlastene?"
Kopulent vzpomnl na scénu tora
íhy
z divadla. Citát dok-
byl už zatím publikován.
Výkonný výbor
národní strany svobodomyslné promluvil v
listech.
A
Kopulent opakoval mechanicky: „Tolik ale
již
naped mžeme
národ eský znovu provokován k
prohlásiti, že bude-li boji, tento boj s
pev-
nou myslí pijme." „Je to stará historie," usmíval se Hackenschmid. „Strýc Vávra dostal svou facku a nyní kií: ale dáš-li
mi ješt jednu, mohu Eh, a
íha
toliko už
naped
prohlásiti
je z lepších."
„Všichni jsou v ovzduší Vídn," pravil pulent.
„Jdou-li
státníky. Ale
kivými
nestaí
jíti
hoce Ko-
cestami, pokládají se
kivými
cestami.
již
za
A mnohdy
Oni vidí píliš nmoho Víde a málo echy Demonstrace jsou tu, živelný výbuch je tu Ale oni nevdí, jak užíti tchto sil, kterých by mohlo býti užito. Mají tisíc bázní a restrikcí. Co se tomu ekne nahoe? Co tomu ekne pravice? Staral se o to Wolf? Ale my musíme podati ertu prst." „A také celou ruku!" doploval Hackenschmid. se
to ani nevyplácí.
píliš
A
—
„Umrtví posléze všechno, nechá-li se jim volnost. to by byl zloin. Potebujeme muže, opravdového
muže I" „Nuže," pravil
s
dávkou
ironie
221
Hackenschmid, „hle-
dá se
muž, hledá
se
Vzhru, Kopulente, sta
Mesiáš.
se
jím!"
Výraz Kopulentv zesmutnl. Resignace hledla z jeho oí.
„Smješ vím
se,"
odpovdl
dobe. Ale vím,
to
ním, až vystoupí.
„Nejsem ten Mesiáš, ho teba a pjdu za a není to k smíchu. Není
tiše.
—
že je
Smješ
se,
k smíchu doktor íha, který chce mermomocí udržeti
nevím ím, který chce
neudržitelné, hypnotisován chrániti lid,
od horšího
který
nemá
nikoho; jedni stojí
se
za-
smšný
a zatím je tvoí. Není
nikoho, kdo by ho vedl, a jehož ener-
vyerpává v
gie se
zla
pasivit, utrpení
smjí, druzí
zívají
— Ten ——A
lid
nemá
ti,
kteí
"
v ele
Po pomlce dodal Kopulent truchliv: „Zisk jsou ochotni
vzíti.
Risiko ne."
Bylo nyní ticho, dusné, trapné ticho.
Po
chvíli
„To nyní? si
Kopulent mávl rukou.
jsou smutné myšlenky; a
pro
Musíme
Živelné
zaplašiti
vždycky svého muže;
stíny.
se jimi zabývati
to hnutí zde je
hnutí
—
a ten
tvoí
muž
pijde!"
A pevn, drazn, chtje snad pesvditi nco, co uvnit pochybovalo, opakoval: „Pijde. Musí pijíti!" Zaplatili.
Vyšli do zimního dne. „Stále
ta
vž," mruel Kopulent. „Kdykoliv
222
po-
"
hlédnemCj
je
ped
námi.
Co
je to?
Výitka nebo pí-
kaz?"
„Má z
ekl Hackenschmid. „Co se stalo Marn napažená ruka. Po tynemyslí na to nikdo. Je ticho. Na vše se
historii/'
roku devadesát ti?
ech
letech
zapomnlo. Místodržitel Thun opanoval bojišt. Nikdo nevzpomene. Nic se nestalo, než že nco lidí bylo zaveno. Bylo dobe. Orlíky se pestaly zamazávat, politika stala se ernožlutou To je osudné. Kopulente. Co bude z roku devadesát sedm? Co bude
—
z tvé tryzny?
A tehdy
tu
nepochybn nco
u nás? Jak Hackenschmid zahuel:
vše tak lehce jako
A
„A
ády
Když pak vzpomnla
—
je pijal a
Kopulent
píse?"
zpuchelé pišel reskriptový týden, si
na náš národ
—
a pinesla okovy
„Národ
Hyne
bourali vesele
staré
schmid
zní ta
bylo.
stál
-
—
Víde
ekl: Merci!" perušil
se
Hacken-
zde vážný, zamraený.
„Na všechno pamatují velicí naši státníci," pravil. „Na úsmv ministra, na píze spojenc. Jediného zapomnli:
že jako
lovk
tak
i
národ potebuje trochu
úcty k sob, nemá-li život jeho býti živoením. Slovo
223
"
,es
neexistuje
už v našem
slovníku. Co, proboha,
jsme tím získali?"
A
prudce, vášniv pokraoval:
——
„Je teba vepsat je zase do našeho slovníku Stál, psti zaaté, zrak upen do šedivé, podzimní oblohy.
Zdál
se rsti.
Jeho rty
nco
šeptaly; bylo
Libuše.
224
na nich jásavé
finále
Kapitola tetí
ernocha
uvádí na jevišt
Bylo
pl
dvanácté.
K obdu schmid
se
jíti
bylo dosud
asn. Kopulent
i
Hacken-
rozhodl zaboiti do parku.
Ležel tUj ztrativ živost svých barev, nahý a chudý.
Bylo zde
pomrn
pusto; ídcí chodci kráeli nepo-
Nebo
zorní k této melancholii.
tch stromech
rání v
—
Zavanul-li
n;
listí
byla melancholie zmí-
a v žloutnoucí tráv
Vodotrysk
bijící
voda v basinu vypuštna. Záhony
krovy
——
a koví,
Siluety
se vtíraly
dom,
oím;
Kopulent hledl
—
ozval se tesklivý zvuk; byly to su-
vítr,
ché vtve do sebe
bez
nl
tu smut-
skryté jindy zelení
bylo to
zádumiv
pí-
pokryty
strom
pece msto
na toto
okolí vyhaslých
barev a odumírajícího života. „Je
nco
hrozného", pravil pak, „v návratu všeho;
nechtl bych
se
vždycky tak vracet. Pedstava o
defi-
nitivním konci je lepší."
„Nevím, chtlo-li by til
se
mnoho
lidí
vraceti,"
odv-
Hackenschmid.
Kopulent pohlédl zkoumav na Hackenschmida. 15
225
v
jeho tónu, frivolním a lehkém
as nco lud.
tžkomyslného. Ale záhy
Byl
to
Oi byla zde potlail
málem
ji
pouhý
dohad,
skuten
skryta
njaká hokost?
Tvá
vážná, byla zase cynická a
„Bh,
bylo ob-
dojem,
falešný
Hackenschmid záhy.
který zlé trestá a dobré
ironisoval starý bard.
obyejn,
to zmizelo jako
„lovk
jeho,
pe-
iluse? Byla-li,
ped
chvílí
posmšná
odmuje,
je lepší,"
chce vše dostati zapla-
ceno."
Kráeli zamlkle. Kopulentovy úvahy, utkvvší na okamžik u Hackenschmida, vrátily se v staré koleje. Bylo to ticho zde pravdivé?
na kterou
se zítra
Vše zdálo
A
byl verejšek episodou,
zapomene? Nebylo slechu o bouích pokojné a klidné; trochu více
se býti
zájmu, více hovor, více naptí, ale zde ani toho nebylo.
Na
vzpomnli zase
byla
ei,
odpoledne projektována v technice schze; si
na
to,
míjejíce její budovu.
zase resoluce.
vhodná
chvíle
Schze; tedy
Nebylo na verejšku
pro
ei
a resoluce?
chystají se projevy proti prof esorstvu
;
dosti?
Vdl,
A že
byla to nahro-
madná hokost od Mommsena, k nmuž se mlelo, hokost tím vtší, když pišel Balzer Ale co nyní záleží na tom? Papírové odpovdi, vyhržky s tribuny? Jak to íkal pedevírem? Odpov Mommsenovi musí býti jiná!
Pojala
ho poteba
—
sdílnosti.
Pronesl
nkolik
slov
k Hackenschmidovi. Ten našel všechnu svou zlomyslnost.
Parodoval verejší
schzi,
226
zmatené
vyhržky,
bezmocné vydráždní. Pešel k technikm. Jako vtakademik ml jisté opovrženi k technikm. ,,SacrebleUj techniky který mluví A pouze technik,
šina
ho obtížno
který mluví. Jako výjimku je
——
nemožno
pravidlo
Co možno
snésti.
Jako
tedy ekati
po
verejšku?" Nespokojil se tím. Dostav se do proudu a snad také snaže se zbaviti
——
útoným diti
nepíjemných
Kopulenta
Byl
do
vlastních reflexí, stal se
práv na
cest podráž-
nejlepší
míry svými skeptickými
nejvyšší
poznámkami, když náhle jeho zrak spoinul na postav mladého muže, jdoucího proti nim volným krokem nkoho, jenž nepospíchá.
„ernoch!"
zvolal.
Kopulent byl rád tomuto perušení. Eyl
ernoch. dírce
Sel
ml
tu
zardlý.
ležérní, lehce
V
na verejší jeho
si
se," pravil ernoch, zpozorovav úsmv. „Nžná ruka ji posvtila."
„Nerouhej
„Nžná
ruka? Picházíš tedy
Otazník, jenž trochu
pedasn
„Po
ní
ní.
eventuáln
ped 227
ní
jeho po-
konil vtu, byl
nebo po ní?"
A
slova
?"
nochem správn pochopen. „Picházím tedy," odpovdl slavnostn. vc."
„Ped
skuten
knoflíkové
trikoloru.
Hackenschmid vzpomnl o trikoloe. Usmál se. hled a
to
"
er-
„Diskrétní
vždy vrný!"
„Jsi
„Vd,
ano."
Hackenschmid
„A
se usmál.
není žárlivá ta ctihodná
„Eh," pravil
ernoch
dáma?" zkivenými. „Vše
se rty lehce
dobe rozdleno: pro vdu lásku, „To je velmi pkné theoreticky
je
.
pro lásku .
Ale
.
flirt."
když
se
z flirtu vyvine láska?"
„Musí
zakroiti vas.
se
ernoch
na
zadíval se
Ostatn
"
láska
zlatý hrot kostela sv. Ignáce.
Poté pokraoval:
jsme
„Mluvili
Zdaleka
o
lásce.
je vše krásné;
Nuže,
jedná
se
se píliš blízko. Flirt, rozkoš; ale
ne
nepiblížiti
to,
více.
už nepíjemné. Láska je slovo, jehož
je
epikurejcem.
jsem
tedy o
Co
se
jde dále,
mže
užíti.
" Nesmí se však bráti vážn Kopulent upel na ernocha vážný, pronikavý pohled.
„A
n
vášn, není-li nic, co by se bralo vážpro koho to vše?" ernoch zvážnl pi tchto slovech. Jeho úsmv není-li
zmizel.
„Je tak
tolik
vcí, jež zaslouží, aby byly poznány.
málo asu poznati
podaiti
s
asem
i
je.
silami?
A
je
Není teba co nejvíce hos-
A
jednají, já chci poznati. Ale
já chci
vášn
poznati. Jiní
kalí poznání,
a
iní
náš pohled nejistým stejn jako naši ruku."
„Krásné
teorie
jsou
ušlechtilá
vc,"
prohodil
228
I
„A dá
Hackenschmid.
snášelivý
už zase objevil na jeho
„Tvé poty mohou „Pipouštím,"
hlavn mnoho udlat." ernoch. Úsmv se
se jich
„Pipouštím," pravil
Kci.
býti kteréhos
dne zmateny."
ernoch. „Zatím
opakoval
mi
to
staí."
Umlkli nyní všichni ti a šli pomalu pustým parkem; blížili se zase novomstské vži. ernoch se náhle zastavil.
„Mám
nápad," ekl. „Není ješt dvanáct.
Mžeme
do dvanácti ped díví školou." Kopulent tázav hledl na nho. „Ped díví školou," opakoval ernoch. „Je píHlejemný vzduch, teplo, skoro jako na jae me tedy na jaro. Chci vidti dít, jež bude ženou; ne býti
——
ty vtší, koketní,
gránní
—
vdoucí;
ale
postavy, malé copy;
Za nkolik
drobné tváe,
—
fili-
utváí a pro bych
se teprve
—
se budu ženit možná kterási z tch dívek Madame, miloval jsem vás již tenkráte. let,
neoženil?
— bude
Mohu
íci:
jí
ty
nco
až se
——
to
Léta splnila všechny sliby dávného dne!"
Hackenschmid idea tal.
se
usmál.
Kopulentovi
pipadala
ernochova komickou. Ale neml, co by namíByla to zbytená tvrthodina ped obdem.
Zaboili do ské ulici. Byli
Pišli z vrat.
ulic.
V
málo minutách
ped díví
školou
práv vas; proud žaek Sly se ševelem, který bývá
229
octli se
——
se
ve Škol-
poal hrnouti
píznaný u žaek
zproštných pout, ukládaných opodál
ekajících
Šly
hovornosti.
jejich
nedokavými zraky
sledované
velké, hezké, elegantní,
ctitel; nehezké, plaché, jichž ne-
ekal nikdo, jež jenom kontrolovaly bedliv své kamarádky; z nižších tíd, z pípravky vycházely dtštjší, s
Ty
nevyvinutjší.
jistou graciosností
;
dámy
už koketn jak velké zorné, se
nemotorností
s
ty lhostejné k
—
—
se
-
a hovoily.
ekali zde na dti; zvláštní
„Vdl Je
Chování
znal.
tte
lze
Zdá
je
Otcové, jdoucí
mi
V
na n, pozoruje
vají-li se býti
ano
hledal bych
se
—
A
pak?
pece Sedí-li
cosi:
to asi je.
nyní, že bych
lépe
ji
prhledná; dívaje chování, kdy
ta,
konen
s
se se
dí-
ji
ndo-
domní-
také,
musil bych
nehledám-li
poznati.
nižádných
vášní,
harmonii, svžest, která nemizí
kdo v knihách,
nebezpené hloubky;
práv
úad,
z
jejich
pozorovány
suchým; potebuje
zde jde
ústa-
pozdjších letech není to tak
mnívají býti nepozorovány, a
lety
ped
to páry.
se
snadné. Tato embrya jsou
Nyní
ješt
dosud nenucené a afektovanost u
lehko poznati.
kolikráte
stály
bych rád," pravil ernoch, „která
to zvláštní pocit.
pi
nepehlížející
ale
Skupiny žaek
ty
zdánliv nepo-
se nesoucí,
zrakem odvráceným,
tom nieho vem; smály
dítte, ty už
pohledm Tí,
hry,
je
úsmvu,
ale bažiny také
níž se
v nebezpeí lehkosti.
ne
státi
Nižádné
A
snad
setkám svého asu. Zajde
se za hloupým gymnasistou, pomlouvá svou družku a svého uitele, sklání cudn
tamhle k cukrái,
ohlíží
230
"
zrak, batolí se
krátké sukýnky.
„Jaké," opakoval
a
má
vážn. Je vytáhlá, je nesoumrná, Kdybych ji mohl poznati!" si
ernoch
s
uritou zádumivosti
„Jaké to budou ženy? Jaké romány, jaké tragedie, ve kterých nám vnutí úlohy? v pohledu,
se usmíval.
Tyto perspektivy, tak tajemné, dávají
A
sníti.
rty opakují v parodující ekstasi:
Eva, Fryné, Beatrice!"
citoval
ernoch
Stál tu
lehkým svým úsmvem, který
s
tentokráte
sarkasticky.
nco
Ruch pozvolna
dávno
všemi
Hlavní proud už
se rozlil
Jenom zpoždné žaky objevovaly dosud v hovoru; pak už bylo ticho
„Romantický
mohl poznati
nco
život je
ernoch jakoby
ml
melancholie.
se
—
v
sob
utuchal.
smry
už nebo
trvaly
nepíjemného," pravil „A zde bych
ztracen ve svém snní.
úskalí."
Hackenschmid zavrtl hlavou.
„Klameš utvoí uzíš?
se,
náhle;
Nco,
ernochu. vera ješt
co
se vyvíjí,
—
to íci
„Vím, vše
—
hlubiny, které
mlina. Co
to
a nco, co
kými cestami pjde vývoj?
Nemžeš
Jsou
byla
A
jaké
se
zde
držíme. Ale ja-
bude probuzení?
klame," pipouštl ernoch. „Je to jeKonen," dodal s leh-
diná vta, která tvoí výjimku.
231
"
klam tak rafinovaný, poznat, budiž: nechgi ho poznati
kou
ironií,
Vytrhl
„je-li
že
——
ho nemusím
svého snní. Našel zase pevnou
se ze
pdu
pod nohama. „Vykonali jsme pehlídku," ironisoval; „budoucnost
ped námi
—
defilovala. Složili
studovali
snad k
nám
koketerie
jsme
malých
jí
svoji
poklonu
dvátek.
—
Nebudou musíme
he;
píliš krutá. Budou-li, tím
nicmén k obdu." Kopulent stál zde málomluvný a zádumivý. Okolí, mladé díví tváe vyvolávaly njaké intimní pedstavy. Nebyla to budoucnost, která defilovala ped ním; v jeho zabloudilých myšlenkách byla to minupouze? Nebylo tu lost, která promlouvala. Minulost žádného pítomného hlasu?
Domníval
A
se
ho
slyšeti.
Slyšeti,
teba
že
nemluvil.
práv proto Slova ernochova zmaila jeho ilusi. Vrátil se ve skutenost. Kde to byli? Zrak jeho spoinul na ernochov trikoloe. Ano, bylo teba se vrátiti z tchto konin tkavých, nejasných sn, které se blížily tousnad
——
hám
—
Pijde snad chvíle a snad díve^ nežli kdo ekati kdy bude možno Kopulentovi odpovdti k tomuto mlení, které mluví mlení,
mže
které pochybuje.
uje dila
—
Nebude
——
to trochu triumf, který osl-
naše touhy? Všechna hrdost Kopulentova se dráž-
tmi
sny.
232
Kapitola tvrtá líí, jak
mže vzíti újmu dstojný ráz demonstrace
Bylo k páté hodin.
Na Václavském námstí
bylo živo.
Studenti se teprve nedávno vrátili ze nice.
pijata
Byla
resoluce:
schze v
Bezpíkladná
tech-
sveepost
mrav, pevný
šik, svatá spravedlivá vc, drzá brutálnehumánní znásilování — protestujeme, žalujeme. S touto smsí banalit a frází vraceli se studenti snad ješt etnjší než minulého dne na scénu. Po verejší prudkosti zachovávala policie reservu. Stížnosti byly píliš etné a odsouzení píliš jedno-
nost,
-
—
—
stranné.
rodnost;
Na i
konec shledáno, že šavle nerozlišovaly ná-
Nmci
Lid užíval této
špatn pochodili. ídké volnosti.
Byl to píkrý kontrast
s
verejškem.
voln, nebylo zde brutálních tváí, stržených vášní; nebylo zde náhlých útok, ani pekotných Chodilo
útk.
Lid byl dosud rozilen. Ale ponechán sám sob,
rozmoval poala
se
se
svou zuivost v drobných mincích. Idyla
opt
možnjší. Stalo
stávati
mnoho nepíjemného,
se
nepochybn
rozrušujícího; mluvilo se o tom,
233
reptalo;
možno-li
ale
bez
zazpívati,
risika
klidn zamávati holemi, možno-li nerušené
vodem
pr-
!
Kopulent
snm
možno-li jíti
od
selhalo,
netajil
si
zmnné
boue
té
nebezpeenství,
hrozící
jeho
taktiky policie. Násilné udušení
se zvtšily.
Ale nebyla už to dravá bys-
minulého veera. Obavy Kopulentovy se vraVody se rozšíily, pravda; ale stávaly se stoja-
tina
z
cely.
tými.
„Harmlos, allzu harmlos," íkal
si
Kopulent.
Hackenschmidem, který, jak se zdálo, dobe se bavil. Chodil, jako by chtl pehlížet voje, a nebyl s nimi spokojen. Nebylo už hrozivého ticha ped bouí; byl tu hluk a zpv, v nmž se vybíjelo naptí. Zástupy, opatené trikolorami, klobouky smekané na výzvu samozvaných nadšenc ke cti všeho možného a mnohdy dokonce ke cti vcí nemožných. Mimoádn navštívená promenáda, kde možno v píjemném vzrušení stráviti veer. Kopulent vzpomnl si na Kadeábka, na eichu. Neíkali to, neprorokovali to? Chodil tu
Vera
to
s
vypadalo jinak.
Vera
byla všude nenávistná
zloba; dnes to zaínalo býti rozmarné. Rozsah rostl;
ale
námstí
rostla
s
se
ernalo
potem
tisíci
tisíci
také vnitní
ješt jakési opojení; oživlé
stupe
a
vdomí
bouí
demonstrant;
hodnota? Bylo zde pospolitosti budilo
u tch, kdož jinak byli chladni; byla vyburcována pohromou. Byla jemná jakási vlákna, do nichž sáhlo nco
jistý
velosti
i
lhostejnost širokých vrstev
234
vdomí Vídn, vdomí to prvod buršák; bylo to krveprolití ve-
hrubého. Bylo
drsného,
Žatce; byl to
—
er
To
bylo vera. Byl-li verejšek dramatitjší,
poínal
býti úterek idylickým
mšák
poínal
Pohnutí
zde tak volno? Nižádný nepíjemný,
bylo
nerušil toto dojetí; byla to skoro volnost.
Pro
volnosti?
té
se blížilo;
dojatým; jak dávno už ne-
se stávati
Váše,
odhodlal
prvody,
tvoiti
to sklon, je jist
Pro
nevybouit?
se
zpv? Lid
hlaholit
se
se
živel
neužíti
nenechati zde
chovati po domácku.
objevila;
kde pro
je-li
v ulicích Prahy. Prvod! k tomu ne-
tomu nerušený! Ne
ohlášený, k
cizí
Pro
však
chmurný jako vera, prvod zloby a
už
mlenlivý,
nenávisti.
Pr-
vod hluný, boulivý; prvod nadje. Mávání šátk, jásot a pozdravy, proslovy, ei z oken a balkon; úhrnem nadšení. Vyvolané —- ím? Staí cokoliv. Poslanec, který objevil se na ulici, budova národního spolku, historická vzpomínka.
Prvody
odcházely.
Odcházející
né
proídnutí
rázu kal
— —
Co
na
námstí
bude Kopulent. Snad -
si
hyblivé
Hluk.
nahrazeny okamžit novými; žád-
tisíce
masy. Ale
To
jen
díti?
Mlo
a
vznlo.
Kdo
oslovoval to byl?
by
instinktivn.
publikum;
Co
Žádná se
zmna nco
jeho
díti,
í-
to cítily instinktivn tyto po-
bylo vše. Pronášely se
rampu záleželo
se
——
Prvody. Zpv.
ei; nkdo hímavé
vylezl
„sláva"
mluvil? Nikdo nerozuml.
na tom?
235
na za-
Co
Nápadná
trpnost
se za ní
njaký
horší
útok
nicmén
budila
policie
nedvru. Co
skrývá? Chystá
jistou
vera
jako
minulých? Nebylo vera
klidno? Nepodnikl se útok náhle bez
Povsti
se
se udržovaly,
stejn
zejmé píiny? Co se dje
stav nejistoty trval.
po Praze? Polotma veerního osvtlení nechávala všemu neuritost. Což objeví-li se náhle šavle a bodáky? Vyítí-li se policie z prjezd budov, kde eká na bezbranný
lid?
„Chystají nco/'
mruel podezívav nkdo
poblíž
Kopulenta. Ale
byl
to
nemohl
jenom
porušiti
vedlejší, chvilkový
radostné
Pro
budoucnost, ale vzdálená.
Njaký ranný od vazem na Byl
mu
chvíle.
Byla
dojem, který to
možná
neužíti pítomnosti?
verejška mihl
se
zástupem
s
ob-
ruce.
bouliv pozdravován. Lid
se
rozestupoval, aby
Všechny zraky se upíraly k nmu. „Škoda," vzdychl Hackenschmid. „Ml jsem si nco podobného opatiti. lovk se stane tím zajímauvolnil cestu.
vjší;
oi
vlastenek hoí."
Kopulent mlel. Byl stísnn.
Zdálo Bilance
se,
se
že vše
opravdu
uzave a bude
octlo se ve slepé ulice.
to zase bilance bídná, ne-
hodná jeho nadjí, nehodná pinesených obtí. mu stále ruku napahovat, neuhodí-li se?
K
e-
236
I
neho
by zapotebí
Bylo
neekaného, zvláštního
impulsu.
Dstojný
ráz demonstrací!
nm. S trochou malodušné pýchy ním, ím nebylo radno se honositi. Co znamená ten dstojný ráz? Nedostatek in, stínovost celé hry, A zde všichni ho stežili tak žárliv: poslanci, Všichni mluvili o
honosili se
Opatrné hlasy ozývaly se vždy vas, aby pedešly každému prudímu výbuchu rozhoení lidu. Jenom se ovládnout, jenom zachovat rozvahu
noviny, lid sám.
—
—
Dstojný
vyhnme
se
ráz!
na
sto
Nesmí
býti
hon
násilí.
zkalen
žádným inem;
Rozvaha! Nedostaví
se
vždy tam, kde není odvahy?
—
Usmrcující
tak
zdálo Kopulentovi
se
—
teorie
dstojného rázu mohla býti vyvážena jenom píkrostí druhé strany. Ale trpnost policie musila bráti každou nadji. Co tedy ekati? Nco nepedvídaného?
To
byla
poslední
nadje Kopulentova. S tvrdohlasi íkal: Musí pijíti. Není
umínností dítte možno, aby nepišlo.
vostí,
s
Ale nervosní jeho vzrušení se v
nm stupovalo. e-
nedokav. Bude rozehnán prPodnikne policie útok? Nepodnikla. Co
kal stále napjatji a
vod? Nebyl. initi?
Nebylo zde možno roval rostoucí neklid
„Zde
se nic
vytrvati. Hackenschmid zpozoKopulentv.
nedje,"
pravil.
237
„Pojme
na Píkopy!"
mlky
Kopulent
aspo na Zašli
souhlasil.
Bylo
to
vysvobození
chvíli.
na Píkopy.
Naskytlo
Ped
se
jim zvláštní divadlo.
kavárnou Continental
Výkiky
stupy lidu.
se ozývaly,
stály
nepehledné
pst
hrozily.
zá-
Lid byl
rozzuen.
Mohli slyšet dinlý nejprve; ším.
která
Sklo
se
pršely
stípk.
zvláštní zvuk; byl to cinkot skla. Ojeale
pak
se stal tento
zvuk intensivnj-
sypalo z roztíštných oken kavárny, na
kameny. Tíštilo
Marn
mocný v zástupu
napomínal
—
marn
se
na dláždní v
tisíce
komisa,
bez-
policejní
narychlo
zavírána okna.
Bylo pozd.
V rázu:
okamžiku
nabylo
okolí
dravého,
fysiognomie zástupu, výkiky
vzboueného
hrozebné a
záští-
plné.
Bylo po
Dstojný
idyle.
ráz
demonstrací, stežený
rozvážnými hlavami, byl porušen.
238
tak úzkostliv
Kapitola pátá líí
Dva
z
novou etapu bouí
ertova kopyta
címu tomu divadlu. Kopulent byl podivn
pihlíželi
mlky
pekvapují-
Jeho tužby docházely
dojat.
tedy splnní, to neekané zakroilo. Jak? Tepi-ve po chvíli
bh
mohl dotazy
pibližný
pr-
se ut vnoivších,
pe-
zjistiti
události.
Kterýsi ze zástup, toho
veera
Ferdinandovou tídou, Perštýnem, Husovou tídou na Staromstské námstí a do Celetné ulice. Tam se
šel
náhle
setkal
Vojsko na
s
oddlením myslivc. Panika
ulicích!
nastala.
Pro? Došlo snad k srážkám? De-
monstranti uvolnili cestu a nechali pejíti dstojníka s
tasenou šavlí a
pušky
s
etu myslivc,
majících na ramenou
bodáky. Zaražený dav sledoval je
dokonce zprvu vojsko. Ale pak
se rozilil.
Nedlo se nic. Vše odehrálo se v A pro se volá nmecký voják do
tiše.
Kdo
volal?
klidu.
zde?
ulic
Pro
kasina
se
zastavil;
ulice
239
byla
je
Prahy?
Dav živ rokující, nespokojený, pobouený k Prašné brán a zaboil na Píkopy.
U
Vítal
vojsko
došel
uzavena hustým
kordonem. Chvíli tu
zamraen
stál
zástup nerozhodnj dívaje se
na zabarikádované kasino a hroziv
se lesk-
noucí bodáky. Po chvíli kordon se rozestoupil.
Mohlo
Lid
se dále.
Až dosud
smuje
se hnul,
k Václavskému námstí.
dobe. nerušen ulicemi, z oken byl pozdravován, a hlouky, skupené u vrat dom, pozdravovaly ho též. Ti, kteí nesmýšleli s ním pátelsky, vše šlo
Prvod
se
valil
mleli.
Ale Píkopy ho nevítaly práv pívtiv. Vtšina oken byla zavena, krámy zameny. Byly to ohrazené pevnosti. Z oken, která uzavena nebyla, sledován prvod s city ne práv sympatickými; posmch a nenávist byly v grimasách divák.
Lid
to
tkání
cítil.
Krev jeho vela.
vojskem,
s
skému
cítil
mla
Cítil
——
vi
se-
nepátelprovo-
Ale klid ješt zachováván. Dstoj-
ješt své stoupence. Napomínali
krevní, konejšili se rozvášnní. Bylo
kopy bez
ješt dojem
hokost
nenávistn, opovržliv
kapitálu, který
koval masy nost
tu starou
zvláštní
by
se
horko-
se prošlo
Pí-
píhody
kdyby nezakroila náhoda,
kterou
nazýval
Kopulent: Prozetelností.
Davy
došly
ped
kavárnu Continental.
Byla to budova, která nebudila sympatií. listech
a v obecném
krititjší
kavárny
chvíli
mínní
tvrdilo se, že
V
denních
vera v
zasypáváni demonstranti z oken
nadávkami.
I
nyní
240
se
zdáli
nejtéto
návštvníci ka-
várny, vyhlížející z jejích oken, sledovati
mým posmchem
——
Mruení
se
masy
se
zej-
ozývalo v zástupu,
pobouení rostlo. Náhle se strhl obrovský hluk. „Házejí na nás!" volalo se. „Provokace!"
„Útoí na
nás!
My
šli
klidn!"
S nejvtším úsilím chlácholili rozvážní mysl
lidu.
Vše vyšetí
komisa stál nedaleko. eníky, živ gestikulujícími a do
Policejní
Byl
pobouenou
se, zjistí.
obklopen
ochraptní kiícími. se, aby zjistil, Vidli jsme to!"
Žádalo ,,
„Hodili
že bylo
na
lid
házeno.
kamenem!"
„Stepinami!" ,,
Ukazovali plivátko!"
Svdkové
se hlásili. Povyk rostl. Ale výsledek všeho pokrení rameny se strany dožadovaného úedníka. Neml kdy „Nezastane se nás nikdo!" ozval se v pozadí mohutný hlas. „Musíme si pomoci sami!" A v okamžiku poalo dílo odplaty, ke kterému se
bylo
——
nahodili dva.
Vše
to se odehrálo
dav
valil
Ne
v
dob pomrn
krátké.
Pak
se
dále.
daleko.
Ped okny Úvrního
ústavu se opakovala
16
241
historie.
•
kií,
Lid, který
oken házelo, komisa, který
že se z
odmítá zakroiti, inení oken Ale
nyní hlášena
už
Bodáky
policie.
se
zaleskly.
Dav
ustupoval roztrpen na Václavské námstí.
rejší
veer
Ve-
poínal opakovati. Vztek a vzdor vystí-
se
dal nadšení.
Kopulcntova tvá se vyjasnila. Vše šlo podle pání. Nebylo už slyšeti rozvážných hlas; konejšitelé
dstojném rázu
umlkli; o
se
pestalo mluviti. Všichni
mli vdomí kivdy. Polozapomenuté dojmy se vracely.
A
Hledaly
se
výsledek všeho byl vztek netajený už.
pedmty, na
Nejprve byl
nichž by se zchladila žáha.
to špicl, opravdový'
i
domnlý,
napaden a bez okolk ztluen. Bylo marno vati.
verejší
Postižený se odplížil do krve zbit a kulhaje.
mecký student, objeví vší se na ulicích, donucen k lému útku. Poté insultován njaký israelita.
Dav
valil se
Náhle
se
Kopulent
Pohyb mas
N-
rych-
nahoru, strhuje Kopulenta a Hacken-
schmida. Byli spíše tlaeni, než
Co
který
protesto-
šli.
zarazil.
ustal.
to bylo?
Podivný zvuk bylo
monotónní
Bylo to rachocení
Pak bylo
slyšeti
—
tlumený, dunivý,
bubn.
již slyšeti
Vojenské kolony
— —
odmený
vojenský krok.
se objevily.
Náhlý ten zjev psobil nejprve ponue a mocn.
242
Davy vojska
tichly.
jenom
odhodlaných
Ale bylo to zlovstné ztichnutí. Zjevení více
bouilo nenávist. Pochod jeho ad,
stíleti
do bezbranného
lidu,
rozzuoval
i
nejklidnjší. Nenávistné pohledy stihaly vojáky.
A
jednotvárný rytmus znl.
Kopulent hledl zamyšlen. Vojsko. Bylo tedy teba vojska, aby zakroilo proti bezbrannému lidu? Nový initel. Co pinese? Pozoroval napiat události.
Lid couval z šíe plochy námstí na chodníky, které
nemohly stait tak ohromné mase. Couval mlky, se záštím Byly to dva bataliony, které vytlaovaly demonstranty. Vpedu vidl Kopulent plukovníka na koni; adjutant jel po jeho boku. Vojáci mli bodáky na puškách. ada šla za adou, dstojníci s tasenými šavlemi ji oddlovali. Zdravotnické oddlení uzavíralo ady. Jeho nosítka vyvolávala chmurné pedstavy mrtvých a ranných. Vojsko pešlo dolejší ást námstí Václavského a zahnulo pak k Píkopm, které uzavelo. Komunikace perušena, tramway nejezdila, chodci nepropouštni než na legitimace. Když ást vojska uzavela pístup, zbytek poal lid vytlaovat k museu. Táhl po celé šíi, žena demonstranty do postranních ulic. Nikdo nekladl odporu; ustupovalo se. Ale sotva vojsko pešlo, vracely se masy zase na námstí. Vojsko zatím došlo až k museu. 16*
243
;
Hackenschmid davy:
záhy
Kopulent
a
zpozorovali
Aerenthalovým. Zvuk
podráždnými
kráeli
ped palácem Píkop zavadil
ruch
zvláštní
dobe známý
z
Kameny
o jejich sluch: palác byl bombardován.
do jeho oken,
sklo se sypalo
na
ulici;
divokými, neartikulovanými zvuky, jimiž
Než dva
vztek lidu.
ertova kopyta
z
bily
vše provázeno se
uvoloval
došli blíže, ne-
zstalo jediné okno neporušeno.
Pípad se podobal jako vejce Úvrního ústavu. Byla
talu a taška,
která
spadla
s
vikýe
vejci historii Continento
tentokráte neblahá
paláce
Aerenthalova
žádaný o zjištní; a nežli nco zjistiti chtl nebo mohl, rány do oken a cinkot skla. Osamlý strážstrážník,
ník donucen pihlížeti
Nízký,
v málo vteinách
Na
trpn k tomuto dílu niení. palác Aerenthalv vypadal
jednopatrový
zemi
truchle.
leželo
sklo
prázdná, omítka spadla.
hama chodc. A
a
rámy. Zdi otlueny, okna Sklo
ješt zvonilo pod no-
vztek lidu nebyl dosud nasycen
Byl to signál; nyní už nebylo teba Prozetelnosti.
Váše
A
rozdmýchaná v tchto desetitisících se vymstí. zástup nedá se už omezovati ve svých
zloba tchto
výbuších
—
Zatím zpraveno nahoe vojsko o tom, co
se
zde
zbhlo.
Buben znovu zavíil, a rychlým krokem postupovali od musea
vojáci
—
Ale situace této chvíle byla
244
úpln zmnna.
Nebželo mstíti
Nešlo o
nými
už
o
to,
nutno
bylo
manifestovati;
se.
zstati zde, naplniti námstí nepehled-
to,
zástupy.
Práce ekala jinde! Ti, kteí zde zstávali,
klidu mísil
s
mli
za úkol nepopáti zcela
tm, kteí ho chtli; zvuk písní rachocením bubn, sms bizarní
národních
se
a neobvyklá.
Situace pestávala už býti idylickou.
„eho
je
pedehra?"
to
ptal
Kopulent
se
roze-
chvn. Finále to
Vzpomnl
rozhodn ješt
nebylo.
na pochybnosti všech a na své
si
vlastní
Druhý den se chýlil ke konci; mohl jím býti spokojen. Té chvíle po celé Praze rozpoutává se boue; lid pejde k útoku; nebude už teba nižádných podnt, žádného dráždní pochybnosti. Nuže, nebyly správný.
Kopulent
Mla
stál
v Jindišské
ulici.
dom
neklidný ráz; v stínu
tísnili
se
demon-
Vykávali. Pohyblivost davu paralysovala vojenskou moc; byl to úho, který vždy uklouzl. Ovzduší stranti.
boue
bylo ve
všem: ve fysiognomiích
lidu,
v jeho
pohybech, v jeho repotu. Chvílemi posmšné výkiky vítaly postupující vojsko, které vyklizovalo dolení
ást
námstí.
Kopulent
stál
Bubny ješt signál,
tu vzrušený a rachotily.
A
s
nadjí.
nezní
to
jako poplašný
jako zvon, o jehož rozhoupání snil? Nuže, roz-
245
houpal nul.
A
trhan
zní tak
se,
a znepokojiv.
Ohe
vzpla-
neudusí ho už.
Kopulent
stál
tu
visionáský,
zanícený.
Tvá
jeho
byla ješt bledší ve svtle veerním; byl trochu jako
pízrak; jeho celý
jeho všechny
život,
vášn koncen-
trovaly se v rozšíených zornicích jeho oí. bledý, bez hnutí. Ale
by mohl celé
A
zapáliti
celé
záhadný to
širé
ohe
jeho
Stál tu
zrak
jako
námstí, celou Prahu,
Cechy. šeptal
„Žíti
Život,
si:
— prese všechno!" to
byl
Tento plamen ho
slib.
Instinkty
najdou
svou
cestu.
oistí, jako oistí všechny, jako oistí
celou zem.
Není
nco
to
tryzna, jak mínil
vyššího, slavnjšího.
Je to vzkíšení.
246
ped dvma
dny, je to
Kapitola šestá otvírá perspektivu
Bylo to naveer toho dne.
Na námstí
utichl zatím hluk. Bylo té chvíle paci-
fikováno.
zvdavc
Skupina
zvdav
proklouznuvších
sem
dívala
se
na palác Aerenthalv.
Obraz
bylo slyšet hrkot
vz
Elegantní
Ozvalo
hrzu
této spousty budil
Na námstí
a radost.
koáru
vjíždl do paláce; vrchnost
se vracela.
se hvízdnutí.
Nkolik \'ýrostk syelo
a neustalo,
dokud
vz
ne-
zmizel ve vratech.
Za nimi
Vk
stál
jeho
osamlý muž.
bylo
obtížno
itý. Bylo to dvacet, bylo to
karakterisovati.
tyicet
let?
Byl
neur-
Pro obojí
cosi
mluvilo.
Muž
ten byl obratný jako had.
Opatrný jeho zrak zpozoroval jízdní policii, která pijíždla, aby zapudila hlouek. Unikl vas zatení nebo šavli. Šel nyní sám.
247
Rozhlížel se
po námstí. Za ním znl povel
kiky. Usmíval
Hvízdal
si
—
Nebyl
a vý-
se..
odrhovaku. zkoumalo-li
se
to
pelivji
—
pece
stár.
Ale výraz jeho byl nemladý; všechny neesti vryly v ty rysy
oi
svj
znak.
Tvá
jeho byla cynická a zpustlá, jeho
pichlavé a ostré pošilhávaly lstiv po okolí.
Nebyla Jeho omrzele.
to fysiognomie, vábící k
neistý,
byl
šat
Na hlav
ml
cáry
a
dve. špína.
starou vojenskou
Šel
ležérn,
apku, kterou
kryla silná vrstva špíny.
Jeho zrak
se
zahledl
dol smrem
k Aerenthalovu
paláci.
Ušklíbl se šeredn.
„Bude jim zima," mruel. se mu, že se mu zamlouvá podivný tento pohled na dolení uzavené námstí, na nmž táboilo vojsko, utvoivší ped sebou pyramidy z pušek. Zdálo
Bylo to zvíe, které
mu zatopí," momluv. A znovu se „Však
vtí
koist.
pokraoval pak v perušené
sa-
ušklíbaje dodal:
„Uhlí mají dost!" Hvízdal
si
dále
odrhovaku.
Pohodiv hlavou, míil nahoru. Zamyslil
se,
zdálo se; jeho myšlenky intensivn pra-
covaly.
Nco se zdálo mén chybti.
muži hvízdajícímu odrhovaku
248
nic-
:
Bylo by možno lépe
„Mnoho
oken," íkal
užíti chvíle. si
muž. „Sklenái
se oblíznou.
Dobrý obchod!'" Ale pak zamžoural oima. „Sklenái mají pichlavým
a
skla dosti," opakoval
ostrým na
zející
mruel „Ale tam za okny
je také
nco."
249
a
s
prázdnotu
pohledem a temno
ÁST TVRTÁ
Kapitola prvá:
dvou neklidných duší
setkání
Kopulent procitaje domníval zvuk: rachocení
Byl to klid
bubn.
Mocn
pohnut seskoil
pelud sluchový; pesvdil
ho už
s
lože.
Ale ne-
se ihned.
neopustil.
Bylo ješt šero v jeho pokoji.
Nedokavost však pekonala chvíle
jeŠt podivný
se slyšeti
bylo
Jeho
škoda.
Cítil
tryzna
nevyspalý.
se
malátnost.
tuto
se stala
Každé
vzkíšením.
Jaký byl dosah verejška? A co se dje dnes? V desíti minutách byl pipraven k odchodu, on, zdlouhavý a úzkostlivý jmdy. Paní, u níž byl na
byt,
Byla to statná dáma,
zastavila
ho u dveí.
tyicetiletá. Byla vdova
asi
po vyšším úedníku. Jindy energický dnes svého
— —
klidu
Události
její
ji
vojsko na ulicích, tolik ranných, snad
výraz
znepokojovaly; i
mrtví.
chce vlastn? Její syn byl dobrovolníkem. šovalo její úzkost. Ukazovala noviny se
——
v chvatu do ruky
-
—
Pelétl
neml
A
co
To zvtVzal
je
je.
„I baron Rieger," pravila paní melancholicky. Ne-
poádek jí
byl proti mysli.
A zde nabýval ve všem vrchu. 253
Kopulentovy oi spoinuly na oteveném list Riegrov, otištném v popedí novin. Co chce starý pán, typický zjev pražských ulic, kterého Kopulent tak asto potkával? On, minulost jakoby ztlesnná? Staec jdoucí pomalým krokem a s hlavou trochu nachýlenou, ale dosud statný a s pozornýma oima? Hluk bouí, pochod tisíc pod jeho okny ho vzrušil. Vrátil se ze své minulosti v dnešek se slovem z dávné té minulosti — Celkem vzato, íkal si Kopulent, lid bude rozumti po svém zpsobu listu. Zkrátí si
—
Z dlouhých
výroky píliš dlouhé. Zkracuje dsledn.
eí
zachová v
chází z lidu.
pamti
Bume
chovejme
svorní,
píliš dlouhá perioda.
dejme
vtu: Všechna moc po-
jen
Staí
se
dstojn
—
Ne-
zachytiti pointu její:
se!
Zpozoroval, že paní
eká njaká
nco, co málo
Pronesl, vraceje noviny,
touhami. Paní nezdála
povzbuzující slova.
se
se
krylo
s
jeho
tím býti uklidnna. Potásla
hlavou a pravila melancholicky: „Karel
píše, že
Odmlela
obavy. Trpkost
vi
faktu
mají
stále
pohotovost."
Kopulent
se.
se
samému
vycítil
ho zmocnila
—
—
S nuceným
její
ne
nevyslovené
vi
paní, ale
ponkud úsmvem
upokojoval.
„Byly by to patrn
nmecké
"
pluky
Odešel pak rychle, hled setásti nemilý dojem. Byl rád, vcházeje do ulice; atmosféra
smr
jeho myšlenkám.
254
její
dala jiný
Už
tetí den trvalo naptí; nedostavoval se dosud
ernochv
mrn
mrtvý bod.
Vera
sted
nedalo
klidné, o
o níž Kopulent Ulicí
vala.
byla
snil,
se tc
už
skuten na
zástupy
valily
se
ješt bylo dopoledne po-
s
tvrditi.
Lavina,
postupu. Strho-
zejm
úmysly
málo
mírumilovnými. Rozvaha, o níž ješt vera mluveno, ustoupila
as
který hledal jen vhodné
vzteku,
pedmty.
podporoval boue. Byla mírná zima, a déš mi-
Jen vzduch sebeklam Kopulen-
nulého dne hrozící dnes neznepokojoval.
byl njak vlhký, jako jarní. Byl to tv? Vil mu. Omamovalo ho vše: vzduch, nebe, dunní krok, výkiky, smích Cítil se nyní znovu narozeným. Boue ho vzpružily, daly mu svžest a sílu.
Myslil a
jinak.
cítil
Neml
A
nebylo vše jiné v tom opojení?
echy?
Ulice, lidé,
on pravdu?
potebu smáti
Cítil
se,
ano, ona pochybovala!
na ase
vésti
lovk
jara, jež
mže je
to staiti?
ji
ml
Vzrušené okolí.
lovk,
veerní víry,
krvi, ale
je
to
lovk
tím mocnjší,
potom teba konec. Ne-
Ne, nemusí ho
ukojena; je to on, který
lépe, že
Nebylo nyní
není to Kopulent nedle,
pijde v
nkolik hodin opojení,
pesvdovati. Ah,
Vintrová!
Julie
dkaz? Oh,
nerozhodný,
malátný, jitra,
mluviti,
litovati;
ml
pravdu
jeho hrdost
— —
Tím
proti tolika
jeho
myšlenky
daly
mu
zapomenouti
Šel rychle, jako vždy, když byl rozilen. Míjel
ulice vzrušené a neklidné, ale jen zdaleka slyšel
255
nyní
hukot zástupu a pedzvst boue; letmo jen pozoroval obrysy obchodních zízenc, zamazávajících v neklid-
ném kvapu nmecké Zahlédl
dav
firmy
zhluklý
—
ponkud
dále,
bombardující
okna, ale zjev ten už poínal býti všedním. Nevzrušil ho. Myslil na jiné.
Nepiznaná a málo
jasná touha vedla ho nahoru; na místo, kde doufal potkati Julii Jeho triumf mohl býti dovršen pouze tímto setkáním
—
šel
—
Pohlédl na hodiny. Bylo ti tvTti na osm.
Bylo by možno zahlédnouti
ji
práv as.
ješt, je
Zrychlil ješt krok.
Bží o
to íci
nkolik
kdy všichni nevili, a
to je zásluha.
hímá, ledakomu možno pozorovati on
ji
vt
nkolik
slov,
Nyní,
ji;
Vil, kdy boue
staí.
ale
on
tušil,
ji
vidl, když bylo docela ticho. Se vzkíšenou rod-
nou zemí Jeho život Byl na rejška!
Stál
je také
ml
on vzkíšen
—
Mže
nyní padnouti.
smysl, nebyl docela tak špatný
Tylov námstí. Jak
—
zmnný
od
—
pedve-
Nkolik krok ješt ped domem, kde bydlila.
Bylo to nkolik minut nervosního naptí. Vyjde?
Pecházel po chodníku, neodvraceje pohled ode dveí domovních. Když ohlížel
se
marn.
je
minul, ohlížel se co vteinu. Ale
Nevycházela. Každá služka, otvíra-
dvée, budila jeho nepokoj ale oi vzplanuvší nadjí záhy hledly zklaman a smutn na prelí domu. Nervosní oekávání stávalo se zklamáním: pišel pece
jící
;
256
Ale
pozdé.
nevzdával
ješt
se
nadje.
Byla to nej-
Snad jeho hodiny nejdou správn Hledal dvody, o nž by mohl Snad, snad opíti svou nadji. Je pece nutno íci tch nkolik slov. Nkolik slov jen! Což žádá píliš mnoho? nepíjemnjší
chvíle.
—
— — •
dvee
Ale
se
dvody
a nacházeti
neotvíraly,
Ruika hodinek se posunovala. nemilosrdn. A pak pišla chvíle, kdy
vždy a
bylo
Lhostejn
tžší.
nebylo už
možno ekati. Bylo osm hodin. zkamenlý, zklamaný. Stala
Stál zde
kivda. Nikdy
nebude
už
se
nevrátí
úplného
tak
úplné touhy. Pišel o
mlo
ošklivý zvuk.
si
triumfu,
slova,
se
mu njaká
— Nikdy
nco pozd. Pozd! To
slovo
pozd?
náladu sotva minulých
si
chvil.
tehdy íkal, nadje, které
která
tehdy choval. Ale cosi falešného bylo ve zvucích slov
a v obsahu jeho nadjí
Stál zde
hluné
Ruch
otázky, které
ho
—
Vracel
hodin v
mst
vtšího ruchu, nebylo dnes pozorovati.
neutuchal.
se
Nerozhodnut
si
Kde kladl,
zlo-
ulice.
Utichnutí, jež nastává po osmé
pl hodin
tch
Pravá chvíle pešla.
minuty a hledl zapomenouti vnitní
zvuky, dívaje se na
už
nikdy už nebude tak
A pro konen
Snažil se vsugerovati
Opakoval
chvíle
ta
se braly
ty zástupy?
po
—
Ale ani
ho neupokojily, nezamstnaly
a v nkolika minutách byl u Demínky. stál
zde na
rozcestí,
257
uvažoval o smru,
"
kterým
Ale pak mechanicky, moci zvyku,
jíti.
šel
Žit-
nou dol. Sotva uinil nkolik krok, uvidl
ped
sebou Kade-
ábka. ho musil dohoniti. Chvíli se pedešlým tempem. V nkolika vedle nho.
Šel pomalu, takže
pakoval, pak
inách
stál
šel
Kadeábek
to
vte-
usmál. Nebyl to tentokráte pošklebek
se
pondlí. Byl
roz-
úsmv
unavený, mdlý
—
„Picházíš upomínati?" pravil ironicky.
„Pamatuji
dobe. Je tetí den tryzny." Kopulent odpovdl odmítavým gestem. „Není už tryzny," ekl. „Je to nco mnohem vtšího."
„Vtšího? Možná," opakoval Kadeábek lhostejným tónem. „Ale co by mohlo býti vtšího nežli tryzna?"
vta znla
Poslední
melancholicky.
Ostatn neml
Kopulent chuti rozvádti thema.
„Co
vera?"
dlal
jsi
ptal
se,
aby uvedl hovor
jinam.
„Spal Zaspati
mén;
více
noc
„Dnes už
a
lépe
zaspati
to nešlo
dobe:
Kopulent neodpovídal.
eeno,
den,"
pokoušel
se
spát.
parodoval Kadeábek.
cosi
mne
Ml
pocit podobný.
hnalo ven
——
„Prohlížím msto," pokraoval Kadeábek. „Ne, že
by mne zajímalo. Ale zdálo se mi, jako by nco picházelo. Zvláštní takové podráždní. Tož ekám, e-
kám; co
to
bylo? Bude to snad už za rohem, snad
258
"
v píštím kroku. Setkání, smrt? Ale zatím
U
\aije nic.
erta! Lidí
je tu dost
—
se neobje-
ne pro mne.
ale
Ale nic není ztraceno. Snad už za rohem, v nejbližším
kroku
—
Tón Kadeábkv se Kadeábek Kopulent
se
„Celkem
zlým a sarkastickým.
minulých
z
dní.
zahooval do svého mlení jako do ba-
mén
iny. Stále
zase
stal
Byl ío zase
vzato,"
míti uritý program.
síme myslit ani
mu možno
bylo
vyváznouti
huel Kadeábek, „mli bychom Máme-li uritý program, nemu-
cítit;
obejde se to njak; ale není-li
toho programu, pak je proklaté prázdno
vrame
se
k vci; veer
do veera! zabil,
já se zabiju; ale
je to tetí
den
nemám chuti sám — Do veera
iniciativy udlati Pak budu svoboden! Vogelfrei!" -
jsi
to
obtovati
Kadeábek si.
Optovné lenta.
vážn?"
pece sebe, ale
se
to vše z vlastní
Do
tedy!
pravil
noci!
Kopulent.
ne jiné."
jak ubíti den? Nedáš
naléhání
mi tedy žád-
Kadeábkovo popouzelo Kopu-
Ale tlumil své podráždní. Mlel.
„Chci-li
bek,
Ale
zdál se však neslyšeti. „Vogelfrei," opa-
„Jenom ných rozkaz?"
koval
— —
Do noci! mne nkam, pjdu tam; ekni, abych
pošli
„Nebral
—
Tedy ješt Postav mne nkam, budu tam
státi;
„Mohu
—
se
neho
„neiním dobe,
dokati," posmíval jdu-li
259
s
se
Kadeá-
tebou; nevypadáš jako
?
lovk,
který
by
Ale Kopulent
ml neho
se
milý píteli; sejdeme
se
stiskl
odpovídal. Rozešli
se.
u
dokati! Sbohem,
Filip!"
mu pouze mlky ruku a neKopulent byl nespokojen. Od
rána jako by nepátelský
živel
jeho nadšení, umrtvoval jeho
útoil proti
nmu,
nadje
Pote-
jako by se stával banálním a smutn>Tn boval
voln,
vydychnouti
poteboval býti sám, aby
mohl hledat po stopách ranního roztoužení
njakým
nejsou už zasypány
bude moci jimi
jíti
dusil
I ráz ulice
—
-
260
pískem?
A
Ale najde-li je,
Kapitola druhá
pedvádí kontrast dvou povah
Vyšli z kavárny, kde se setkali. Kopulent, Hacken-
schmid a ernoch.
Hackenschmid byl bez
vil
ustání,
Hovorný, vykládal a mlu-
vesel.
za
historka
historkou,
hloupost
za
hloupostí.
Neodstrašovala ho ani zamlklost Kopulen-
tova
malá
ani
pozornost
ernochova, který vytáhl
vlajku piráta. Bylo tu mnohé, co vábilo k útoku; málo
rozhodnut spokojoval teriemi.
Usmíval
se
ernoch
zatím malými koke-
byla to zásluha Hackenschmidova
se;
i ehos
jiného? Ulice se vlnily zástupy; byly v nich ostrvky krásy ernoch se dosud pyšnil trikolorou; tato vrnost tyiadvaceti hodin mohla pekvapovati; ostatn trikolora provokovala jeho známé
—
také
stejn jako jeho úsmv.
Hackenschmid Rozhodl lory! jí
i
Pro
jí
nedal
boue
rušit.
Ostatn
ji
jako hotový fakt
jich nevzíti! Je to
.
ml .
.
také.
Triko-
nevinná ozdoba. Nenosil
Auerheim?
A s
se
se pijati
ním
Hackenschmid sdlil Turecek.
reprodukoval
historii,
Skutený Auerheim 261
s
kterou
trikolorou!
Plížil
se
mluvil
ustrašen ulicemi, a když ho Turecek
ku
Turekoví nepravdpodobné
utekl prý
k
boue
zmeškal pro s
Ostatn
podivu esky.
njakým
Pak pešel Hackenschmid
záhy.
historce
státnici,
oslovil,
netroufal píliš,
si
o Benešovi, který vera
zdržev se u techniky hádkou
technikem.
Kopulent poslouchal nedbale; jeho celou pozornost
vyerpávala nyní
Zmna
její
ulice
—
byla oividná.
Bylo více vytluených oken, nenadálých útok. Byla
vytluena a pustošena Schlaraffie; pepadány také nmecké a židovské krámy. Postrach rostl. Na rychlo snímány crnožluté nmecké tabulky, jež byly jako signál k pepadení. „Podívejte se," upozoroval Kopulent. Uzeli výjev tohoto dne typický. Na ebíku stál obchodní zízenec, který s nejvtším chvatem zamazával
lakem
nmeckou
zamraený
firmu.
Ve dveích
obchodník,
stál
a zase úzkostlivý; rozhlížel se plaše po okolí,
neblíží-li se
už zástup odhodlaný k útoku.
„Což, až lak vybledne?" ptal
pece
se
Hackenschmid.
ekl Kopulent, usmívaje se. „Dnes. Ale nenávidí pi tom. Všimni si toho obana! Kopulent usmál se opovržliv a pronesl hrd:
„Bojí
se,
„Oderint,
dum
bojí,"
metuant!"
ernoch se jemn pathos. Mlel však. Ulice mizela za
usmál; nesdílel
ulicí,
se
o
Kopulcntv
obraz málo odlišný.
262
Policie se stávala
dleným. Bylo
bezmocnou
lze vykliditi
úrokm
proti
lavské
námstí, chrániti kasino, obklopiti
\adla,
nmecké
list.
nmecká
se,
di-
nmeckých
ústavy universitní, redakce
Ale nyní byla tu také pedmstí, která
hroziv. Zdálo
tak roz-
hlavní ulice, uzavíti Vác-
chovala
se
Prahu; tam
že chtjí pedstihnouti
podniknuty prvé útoky na krámy a obchody
Marn
projíždla jimi jízdní
policie.
Marn
vysílána
oddlení vojska na ohrožená místa; bylo už obyejn pozd, když se pomoc dostavila. Tím spíše, že se utvoily hlouky, které chodily po mst, hledajíce píležitost.
Mly
siln ti z avisován
své signály, jejichž
zkoumání zamstnávalo
ertova kopyta; píchod
z daleka.
dní. To bylo
vše.
stráže
neb vojska
Pišla-li policie, našla sklo
na
dláž-
Docházelo k výtržnostem neschva-
lovaným, ale trpným; bylo tu píliš
mnoho hokosti
a vzteku.
Kopulent
neml
co neschvalovati.
Pokládal za pirozené, docházelo-li k takovým výtržnostem.
Byl odhodlán schváliti Terorismus, opakoval
i
si,
drancování.
pro
ne
terorismus? Snad
není tak zcela odbytou taktikou, jak tlachají doktri-
nái. Zneužito-li všeho
na
stran druhé,
pro
neužíti
všeho? Ostatn nebželo už o úvahy; nebyly to vulkanické otesy, které se cítily? Vše se zdálo býti obráceno
na ruby, autority, moc. Tvánost Prahy
se
zmnila jako
tvánost obyvatelstva. Hranice pekroena; nezáleželo
263
už na
kam
toirij
až se dospje. Široké davy se dávaly
svým vztekem. Kopulent též. Byl by ho rád ješt podpaloval. Ale bylo 'toho teba? Nejvíce mírumilovní stali se zuivými. Bylo to temné huení boue Jak to íkal Rieger? Nedejme se! Zdálo se, že lid nechce se dáti. Co pomáhalo zatýkání, co šavle? Za jednoho
nésti
—
nastupovalo deset.
pece
A
byly
obyvatelstva,
nebyla to tída, nebyl to zlomek
to
všechny vrstvy. Neodnauil
tak zcela jednati, jak mínil
lid
Skleslost z
rána povolila,
menuty. Hluk
ulice
jeho tkal zástupem. návisti, ta
neznámá
ulic
není to
ník, marné
byl
dojmy byly pozapo-
tísnivé
Kopulentovi hudbou. Zrak
Ty zaaté
nadje? Marné
opatrnosti, a
oi
psti, ty
jež vede ti
síla,
se
ernoch?
sta
plné ne-
tisíc
lidí
do
jsou pletichy stát-
probuzená váše
neslyší
už
studená a bázlivá slova. Neslyší; zná jen sebe, nemyslí
to
než na sebe;
má
egoismus, který
všechny vyhlídk)\
Byl to zase onen vzduch z rána, vlažný jarem, jejž
Kopulent vanouti, vzduch, který chvíli prosinec v bezen; a Kopulent
promuje
cítil
pln které
dvry
—
Radost ho
líbala:
to
mnilo nudná prelí dom, chudé
blátivé dláždní, všední
tváe
—
Horeka
in
Zahýbali filosofa
se
ulici
nám
Kam
nelze
brání poznati
vznícenýma
zmocnila Prahy.
práv v
opojení,
holé stromy,
Takové kouzlo
chápati po ase; je to kouzlo, jež krajinu, kterou jsme vidli tak
ho v sebe
ssál
bylo
na
oima
—
povede?
Mezibranskou, když potkali
Sommra.
264
"
Sommer, ahoun, trochu neobratný blondýn chýma a dobráckýma oima, je pozdravil.
„Kam jdete?" oslovil ho Hackensrhmid. „K obdu," odvtil Sommer. Byl, jak se zdálo., klidný a málo pozorný k tomu, co bylo kolem
s
pla-
velmi
nho.
„Jak se vám líbí ty kravaly?" pokraoval Hackenschmid ve svých dotazech.
Tvá Sommrova tlumoila velmi zeteln otázku. Kopulent hledl na nho podezívav. Je to petváka? Ale Sommer tváil se píliš opravdov; jeho oi neumly
dobrácké „Jste
lháti.
ze svta, nevíte o
niem?"
tázal se
zaražen
Kopulent.
„Co se dje vlastn?" A Sommer rozhlížeje se piznával: „Pravda, Kroutil ten.
Ne,
si
na ulicích." nervosn malý svj knírek.
je živji
petváka
Hackenschmid
se
I
on byl zma-
to nebyla.
tváil velmi slavnostn.
„To je tryzna Kopulentova. Tetí den." Nechápav hledl Sommer na ti z ertova kopyta. Ale uvyklý jejich hádanko vité mluv, ekal trpliv na zetelnjší vysvtlení.
„Vytloukáme okna,"
pravil
ernoch
s
úsmvem.
„Pro?"
A
vida jejich polopekvapené,
polonedvivé
hledy, ujišoval:
„Netu
list.
Nemám
nyní kdy
265
—
po-
"
„Víš, že padl Badeni?" ptal se Hackenschmid.
„To jsem „Co dláš
slyšel.
A
co z toho?"
vlastn, muži dobrý, nestaraje se o svt?"
„Seminárku."
Sommrv
Lakonický tento výrok
Hackenschmid
„Mnoho „Musím
podivuhodn hospodárný." Sommer, vycítiv
štstí! Jsi
odvtil
býti,"
Hackenschmidových
oval
vzbudil jistý podiv.
uklonil se zdvoile.
slov.
A
ironii
píchutí hokosti pokra-
s
:
„Spchám. Musím
býti
brzo
hotov.
Nemám
kdy
starat se o svt."
Kopulent
se
Sommer ernoch
zadíval
zamrail. Hospodárnost! Stále to slovo!
se s
nimi rozlouil rychle. se
za
Tvá
ním.
jeho
stala
se
vážnou „Jak to praví synovec pana Rameaua o geniálních lidech? Jsou
emu
dobí
— Nevdí, co
geniální
jen k jedné vci;
se
krom
té
obany. Sommer
k
na okamžik. Pak
se zadíval
na Kopulenta.
„Je klidný v horece všech. Je to pednost nebo bost?
Udlá
mže
pekonati
se
zajíc najednou
na konec žádný zajíc
——
ni-
je tedy
"
lovk
Zamlel
je to býti
takto více její
——
intensitu.
sla-
Pravidelnost práce
Našinec honí
nkolik
Je to obtížné a nechytí se teba
— Ale mám už v povaze chytat nkolik
Kopulent neodpovídal. Vidl
266
stále
ješt nechápavý
I
Sommrv. Kolik je takových Scmmr, vedou se tak úpln osamotniti ode všeho? Zamíili mlky k museu
kteí do-
výraz
Náhle
uslyšeli
zvuk známý
z
verejšího veera.
Bubny. Vojsko. Bylo
slyšeti
posmšné výkiky, nadávky
Stanuli na schodišti
ti prapory pších, za nimi
Šli
a spílání.
ped museem. se ozval klusot koní.
Helmy dragoun se zaleskly na námstí. Dláždní dunlo pod kopyty jich koní. Námstí se zmnilo ve vojenský tábor. Promenáda hrozila pejíti v bitku. Vojsko bylo
na
pipraveno zakro-
Byla to píkrá hrozba rozbouené Praze
iti.
okamžik
raženy
——
utichal;
Kopulentovy oi
dragoun
——
vera
jako
utkvívaly na
Co
se
Hluk
zástupy
statných
za-
postavách
Klusot koní dráždil ješt jeho sluch
Naptí
jako lesklá uniforma jeho oi. valo.
byly
—
bude
jeho
se
stupo-
díti?
Zatím se nedlo nic. Vojsko vyklízející nenarazilo na odpor. Lid couval. Námstí bylo tiché a prázdné. Jen vojsko táboilo v jeho stedu. Opanovalo nikde
bojišt bez boje.
I
chodníky byly opuštny. Jen chví-
tam zjev policejního úedníka, zjev chodce propuštného na legitimaci Také na rampu ped museem došlo.' Ale zatím už ti z ertova kopyta odcházeli. lemi se mihl
—
Chýlilo se k jedné. Byl
as
267
k obdu.
Kapitola tetí: v klidu
Restaurace, do níž místnost prostorná, livá
a
s
vešli,
mšácká. Vše
stropu a
byla skoro pustá. Byla to
vysokým klenutím, nenová,
stíz-
bylo v ní starousedlé, od malby
A
stn k nábytku a píborm.
venku byl
jasný den, zde hnízdilo šero. Ulice byla úzká, a záclony kryly vtší
ást okna.
Ti ady
stol
prázdny; jen dva ti hosté dopíjeli
chvíle
té
ernou
tém
kávu. Jediné
kroky sklepník rušily ticho místnosti.
Zpoždní návštvníci not, umožovala
byli skoro
dvrný
povdni
této prázd-
rozhovor.
Pojedli s chvatem hladových. Teprve když hlad a žíze ukojena, ptal
se
ernoch,
zapáliv svoji cigaretu:
„Nevíš nic o Kadcábkovi?" Hackenschmid pohlédl na Kopulenta, který byl ponkud na rozpacích; nebylo mu mílo mluvit o ranním setkání. Než ješt se rozhodl, odpovdl Hackenschmid:
„Od
verejška ne."
„Co dlal?"
„Tžko
íci,"
odvtil Hackenschmid.
rozrušen."
„Cím?"
268
„Je
ponkud
Hackenschmid umlkl.
ernoch
zadíval
se
za
obláky koue
své cigarety;
jeho výraz byl klid epikurejce.
„Práv mne napadá/' pravily „Kadcábek asu slabost pro Olu." „Zdá se^" mruel Hackenschmid. „Nyní, kdy Ola
ernoch
A
svého
"
je tu
zarazil
se
ml
myšlenkou; nedomluvil.
vlastní
Lehká chmura pokryla jeho elo díve tak s výrazem nkoho, kdo nepíjemn vyrušen
jasné. ze své
sladké neinnosti, se ptal:
„Byla by to
„Ta
„Ml „Má
ji
na
ješt ta historie?" Olu."
rád."
asi
ješt."
ernoch ji
stále
historie^ míníš-li
stole.
byl
pekvapen. Zamyslil
Sklepník pinesl
ernou
se.
Bubnoval prsty
ernoch
kávu.
srkal
pomalu. „Bylo na to teba erné kávy," ekl pak,
petev
trochu nervosn drobnou, úhlednou svou rukou elo.
„Pokusme
se
jasn
mysliti.
Ona ho
nikdy nemilovala,
myslím. Milovala-li^ nemiluje ho už.
nho
—
Nebude ho
milovati;
ne
Tím
více,
he
než na kopy
Jako mne, na píklad. Eh, bien. Váše, život jepice. Co chce? Staí umt být jedním
jiných.
hých.
pro
Kdyby
nho
se
s
tím smíil, dobrá;
Samodržaví
ona nco, co dovede upoutati.
269
je
pro
ne-li, zase
jež
mno-
tím
he
vyloueno. Ostatn
as
ví,
co to je
má
z
má
"
Setkáme-li
ženou,
se
se
cítíme
možnost intimnjších
vztah, njaké tak íkajíc lásky. Nebo ne. Vyhnme velkým slovm. Fysický úkaz. Pitažlivost. Pro mne
se ji
"
mla
„Kadeábek
nesmíí," perušil ho Hackenschmid.
se
„Myslíš?"
„Trvá
to dlouho;
od oné aféry
—
Ale nesmíí
se."
„Tacitus?"
„Ano. Nedovedl nikdy uznati, že ješt ekal; a to byla
Když
poznání.
kálního léení Tacitus!
Ale
—
byly
práv
se to nelepšilo,
Tacitus
•
vc
ta choroba.
je odbyta. Stále
Zmnil
mu
nevadil
Bylo to blouznní dítte a ne
Ostatn váše muže.
Byla to skutenost, pípady Doufám, že se toho zbaví."
tu jiné
které nesnesl.
„Pro?" „Jeho hrdost nesnese tak etné konkurence
„Jeho
se k ne-
uinil jsem pokus radi-
hrdost. Bude-li však
nco
stejn
—— nebo
silné
silnjší?"
„Nemyslitelno. smiitelný.
vám
— Ale
Znám Kadeábka.
Pejde
to.
V
tom
bod
je ne-
hodn, uznáDokud nebyla Ola
Je tím schvácen
ta krise musila nastati.
tak blízko, nebyla tak intensivní. Je-li však zde! to
snad
lepší, je-li
ernoch „Ola
má
A
je
zde."
dopíjel labužnicky kávu. tolik
ohn,
že
by
se
zapomnlo na
na hrdost. Ostatn hrdost. Hrdosti v
270
více,
lásce není,
než
pi-
"
Co na tom? Od
stupujeme-Ii už na lásku. stali
jsme
se
doby
které
moralisty?"
Ml
úsmv, trochu frivolní, který by byl nepíjemný, kdyby neml v sob tolik pvabu. V jeho slovech se i propast usmívala. Podepel
si
hlavu jako v zamyšlení
o dlan a voln pronášel ironická slova:
„Láska
je
píjemná vc. Jenom nesmíme mi-
velmi
lovati!"
Hackenschmidv pohled
se utkal
zkoumav
s
jeho
—
„Což to záleží na nás?" „Z velké ásti. Nesmíme nechati píliš vybujeti zlo. Musí se lokalisovati." Úvahy ernochovy nezdály se Hackenschmidovi imponovati.
„Velice krásn," ekl. „Teorie budou záhy ustaveny
——
Domeky
z karet
nezbude než zakázati vtru, aby „Myslíš, že to jsou
——
budou postaveny
domky
z
Pak
"
je sfouk'
karet?"
Hackenschmid pokril rameny.
„Tvá vc.
Jsi
velmi povýšen nade všemi možnostmi.
Ale není možno prorokovati, co bude
zítra.
Život není
tak logický, jak bys soudil; nebo ješt lépe, jeho logika je jiná.
rovnou
Nejkrásnji klopýtneš na cest, jež
—
ernoch hledl na nho
se
ti
zdála
klidn.
„Stáváš se bezmála sentimentálním, Hackenschmide. Svlékáš
kži
jako
upadnu a zlomím
had.
Není ovšem vyloueno,
vaz. Ale zatím nechci
271
s
že
tím poítat.
"
A s
kdybych byl bardem ertova kopyta, nepoítal bys
—
tím také
Hackenschmidovi vrátil se
nelíbil
se
patrn obrat hovoru;
tedy k minulému tématu.
„Co Ola?" tázal se. „To patí mn?" odvtil ernoch Pak odhodiv zbytek
se.
„Ml nuje
jsem pro ni
nám
vždy
to,
co
velnou vli k životu.
vc, jako
nevystihuje
Byla spontánní.
otázkou. Zamyslil
cigarety, odhodlal se mluviti.
Je tomu dlouho. Imponemáme; ona mla prudkou, žiKonen to slovo zní hloup a
slabost.
co
vše,
pí
Co
filosofií.
chcete?
Pro ženu rodiny neblahá vlastnost;
neíkám, že pro ženu vbec. ném, pekotném, vášnivém je
Nebo silná
v tom nezkroce-
moc. Odhodlala
se
tak rychle milovat, jako nenávidt."
Zamlel
se.
„Nepišel
jsem
z Prahy.
Nyní
neshody
se
A
ona není
v
tehdy
se vrátila
tch, které snesou pouta.
Nemá
to
A
mla njaké historie.
tož odešla.
Je to ertík; k
emu
— A konen bylo
smyslu
Odešla
ase.
svými píbuznými. Byly to staré z
Tak jsem mohl vyrozumti. šetovati?
kritickém
sem. Myslím, že
-
—
ho vy-
to dobro-
družství bez minulosti a bez budoucnosti, kde je tím spíše
nutno
užíti
pítomné
chvíle. Filosofie
pijde po-
tom. Nejsem dosud tak v koncích."
ernoch
se napil vody.
„Zdá se mi nco, co se
žíti
chvílemi," pokraoval, „jako by chtla žíti
nedá.
K
velikým vášním musí býti
272
tomu životu, jaký by chtla. Ale zde v Praze, v tomto odpadku Evropy, v hnízd, jež má všechny neesti velkomsta a žádný jeho pvab,
veliká štafáž; a také k
v Kocourkov vší
se
všemi nízkostmi a malichernostmi,
obmezeností povýšenc!
lidi
sn
pro
lidi
leží
zde na
Dá
se
vbec
tak
žíti?
se
Pro
a myšlenek není na konec okolí katastrofou; života
mže
hromad Kadeábkv,
býti.
A
k tomu všechny minulosti
— Brr!"
Stín odešlý díve, poal býti pítomen. Hackenschmid se zamyslil. Uvažoval o svém léení. Kopulent hledl zádumiv. Ranní setkání zdálo se
tvoiti souvislost mezi
ním a Kadeábkem. Zase poala jititi.
ta in-
timní bolest; rána z jitra se
Vytáhl hodinky. usmál
ernoch
zpozoroval jeho pohled a
se.
„Co init?" ekl. „Kopulent baviti?
Platonovým dialogem?
Zadíval
„Víš
se
se
—
nudí.
Oím ho
po-
Námt?"
na Hackenschmida.
v osud?"
„Trochu," odvtil Hackenschmid vážn.
„Osud jsme my," jím
aspo
ernoch. „Mli bychom
pravil
býti."
Pyšná sebedvra znla
z
jeho
slov;
jeho
oi
se
jeho tvá se siln zapálila. „Osud jsme my," opakoval Hackenschmid. „Tím není mnoho eeno. Co jsme my?"
leskly,
Mluvil
s
nezvyklou trpkostí.
„Každý odnese svou ránu; zákenou, neodvratnou. 18
273
Utržíš
ji
náhle v prudké, vášnivé
kdy
chvíli,
se ani ne-
Když hlava vychladne, a je po vav, poneš ji cítiti. asem to pejde. Rána se zahojila zdánliv. A staí malikost, aby ji obnovila. Kdož ví, ercítí,
že
tee
krev.
nochu, nemáš už své rány? Možná, že
A
ji
pouze
necítíš.
pak vinen?" „Znáš-li sebe, odhaduj eš-li dosah svých schopností a možností, nemžeš té rány utržiti. Chceš-li ovšem nco nad své síly, kdo za to ? Nebyl to osud, nýbrž nesprávný odhad. Osud je dobré slovo, aby maskovalo všechny kdo
je
naše slabosti
——
-"
Hackenschmid hledl rozptýlen do Nezdál
stropu.
se již poslouchati.
Po pestávce, jež nastala, když ernoch domluvil, Hackenschmid náhle Kopulenta. „Což je s tvou bilancí, Kopulente? Dnes koní ti dni. Bylo by teba oslaviti njak jejich konec. Pemýšlejme. Nemáš nco za lubem?" Kopulenta dotkla se jeho slova nepíjemn. Již druhý dnes mluvil tatáž. oslovil
Bylo to ostatn bezvýsledné.
Kadeábek
ani Hacken-
schmid nemohli otásti jeho nadjí.
Kopulent jeho víra
viti. s
vil v
mla
Ml
svou vc. Nebylo to nadšení rána;
nyní
píchut
instinkt, který
mu
fatalismu. Nezbylo než
íkal, že stojí a
padá
vcí.
Jenom
stín
byl
zde a znepokojoval ho svými ne-
vyslovenými výitkami. Chtl by
274
mu
íci, zdvodniti.
písn
hledl tak
ale stín
skutenost usvdila ten
Hackenschmid,
a utkvle.
Co
zbývá, než aby
stín?
vida
zamlklost
po-
Kopulentovu,
vzdychl.
„Zas už
Nevidí, neslyší. Krásné sny!"
spí.
ernoch
pátrav na Kopulenta. „Tvá tryzna pipomíná mi dojemný výjev," pravil. „Hyperion, poustevník ecka, a krásná, píliš krásná, moudrá, píliš moudrá Diotima. .Neumelo to pohlížel
teprve
ped
pesn
íci,
je to,
v tob
krásnjší svt.
lety,'
kdy
když to odešlo,
to je. Je to lepší
svt.
Pro
mluví tato dáma, ,nelze ani
tak
to bylo,
Ty
trpíš,'
jsi
nechtl
íká
dále:
,
ale bylo
as, který hledáš,
lidi,
v
mi, ty
Ponvadž máš
to,
je to
chtl
jsi
vše a nic,
ponvadž pelud zlatých dn, jež by mely pijíti, tob náleží a pece zde není, ponvadž jsi obanem v kra-
bh mezi bohy v krásných snech, které za dne tebe pepadají, a když se
jinách spravedlnosti a krásy,
probudíš,
ti dni,
stojíš
bda
na novoecké
tob,
mj
pd!' Tvá
své fantasie, hledíš ven, sny se rodí,
Ale svt
ecké
se
pd.
tryzna, tvé
sentimentální Hyperione!
nemní, a když
se
Autor Hyperiona
ekáš
probudíš, zešílel z
Bh
stojíš
Máš
ví co.
na novo-
tohoto smutku:
ty nezešílíš, doufám! Bylo by škoda! Dnes jenom nartáváme osudy. A pak také novoecká pda niá svj pvab. Podívejme se na píklad ven. Stále ješt nic?"
ernoch
zapálil
novou cigaretu a hledl do
ulice.
„Stále ješt nic, milý píteli, barikády ani mrtvoly.
275
rád. Pro toužíš po krvi, kamaráde? Hleúsmvy a lehkost. Tragické zmizelo z našeho svta; pvabné nikoliv. ekat nco, fi donc! A ekat hrubé
Jsem tomu dej
vci.
Kdyby
to bylo hezké
dve!
mýšlivé chtíti všechno dostati.
Na
Bylo nás
ho dobré polévky z mála masa. Život s málem, není-li pravda?"
by píliš do-
je,
je
„Mluvíš dnes v aforismech," posmíval
udlati mno-
umní se
vyjíti
Hacken-
schmid. „Bojíš
se stala
konkurence?" odsekl ernoch. Ale
se
nabýval
zase
pak
e
obyejného shovívavého tónu; jeho
dobromyslnou.
„Upímn eeno, bylo to podobno kapucinád. Nebohý Holderlin! Pednesl jsem ho patheticky. Nasycený lovk má tak opravdový pathos. Nechci nikomu ubližovat. Každý musí býti tím, ím je. „Puisque ces choses sont,
c'est qu'il faut qu'elles soient,
J'en conviens, j'en conviens!"
Mluvil
dále
tímto
zpsobem,
který dráždil
lenta více než ironie dívjší. Dobromyslnost se
srdce slov,
lou
protivila.
ml
úsmv
shovívavost. Ale
moval vem
stále
ernoch
si
sofisty
nestaral
se
pevahy, byla
to
ml
mu
stále
svou nedba-
skutená pevaha
nad pobouenou Prahou?
ze
o dojem svých
Kopulent otázku ernochovu)
276
Kopu-
státi s
(ob-
úsm-
Makal nevdomky svj náhle a odložil
ubrousek.
prudkým pohybem
jej
Všiml
toho
si
—
Novoecká pda! Citát
ernochv
kulhal.
Nebylo tu starých
ek,
kteí by mohli býti ideá-
lem; nebylo tu krásné, mocné kultury, epigony
Nebylo
tu už
definitivn
vyené
slovo,
drtící.
národ zka-
žený a vyerpaný. Zde ješt nebylo nic vyvrcholeno, zde byly ješt všechny možnosti! Nebylo minulosti, a
mohla tedy
býti budoucnost.
A
neslibovaly
ervánky
píští den? Stále lentovi
jeho
mocnji,
pdy
uvdomleji nabývala v Kopuertovu kopytu,
stále
vzpoura; vzpoura proti
posmšné a pyšné
negaci, proti všem, proti cy-
nismu Hackenschmidovu,
chov,
proti
proti kriticismu Hilariovu.
shovívavosti
erno-
Ml
silného
kladu, pevných a neklamných hodnot.
potebu
Vidl úctyhod-
nou postavu starce, nezlomeného lety. Žár, který byl ješt v tch vících oích, zdál se mluviti o nezmizevším mládí; a vskutku bylo zde
mén
mladistvého du-
tam u
stáí,
a jasné, v kterých
bylo
cha, optimismu dosud nezviklaného, než jež
vilo. Vidl oi, klidné
ješt jaro národa. Byl to jeho otec.
Vzpomnl
si
na dopis jeho
plný vážnosti, jež
se
chvíle, ale která prese
leka
pesimism a
z
tchto dn, dopis
neklamala o okamžité nevýhod všechno
strašidel
pevn dvovala,
doktora Éihy
277
—
da-
A
chápal nyní
a
sílu
nepenáší snad hory,
ale
moc této pomáhá
víry, sílu, která sice
je pejíti, nezoufajíc
mezi zoufalými. Moc, která dovede uvésti v pohyb
sta-
Mže
rozum nahraditi tuto víru? Neklame se Hilarius? Neklame se Julie? Sedl tu nachýlen ponkud, zamyšlený, když ho vyrušila poznámka Hackenschmidova. „Hospodárnost? Kopulent se také zaizuje hospodárn. Nemže-li viti celý život, staí aspo ti dni!'' Kopulent pohnul sebou prudce. Slova Hackenschmidova se dotýkala drsnou rukou tisíce
a miliony.
rány, kterou snažil se zakrýti.
Pemohl se však. Snesl pevn pohled Hackenschmidv, se
který snažil
oí odpovdl klidn
dohlédnouti až do dna hlubokých jeho „Záleží
na
konvenním
tch tech dnech," skoro
tónem, „aby
život!"
278
se
mohlo
vit
celý
Kapitola tvrtá
vede k rodinnému krbu
Pan Vinter nepicházel dlouho k obdu. Hodiny dávno už ukazovaly obvyklý as jeho návratu z kanceláe; a ani hlesu po ekaném. Pesnost tradiní; paní Vintrová, ptatyicetiletá,
jeho
byla
silná,
skoro až
tlnatá
blondýna,
nedokav
nou. Pecházela
z
nepokoj-
se stávala
kuchyn do
jídelny,
kde
dávno píbory pichystány. Vyhlížela z okna, ale nedohledla se nikoho. Obd se zkazí takto^ a kdyby pouze obd! Ale as byl boulivý, mohlo se pihoditi neštstí. A tak nepokoj pecházel v úzkost. už
Slena
Julie
Rozilení
její
v denních
matku
konejšila
ze všech
vzrstalo. Bylo tolik
Lidé
listech.
také
šli
posekali je nebo pobodali.
A
sil.
Marn.
poplašných zpráv
klidn
z
kanceláí a
což paní, která oekávala
práv ped poštovním editelstvím a lekla pi náhlém útoku policie tak, že mla z toho smrt? Zvonní perušilo náhle neutšené úvahy.
svou dceru se
„Vidíš, otec už jde," pravila Julie.
Paní Vintrová
si
oddychla, když
chozího.
279
slyšela
hlas
pí-
skuten pan
Byl to
Vinter.
Picházel rychlejším než jindy krokem. Byl trochu
nkud
neohebného úedního
upiatého,
na
Vintrová hledla
dívjší
radostí,
s
pade-
to
erném odvu,
suchý, v
sátník, šedovlasý,
po-
Paní
držení.
v níž vyzníval ješt
neklid.
je tam dnes?" ptala Pan Vinter se zasmušil.
„Jak
„He,"
pravil, „stále
se starostliv.
he,"
opakoval
drazn.
Pan Vinter byl rozený úedník. Byl v dsledcích fanatik poádku. Jeho život plynul tiše a bez
toho
Ml
vzrušení.
odpor ke
všemu, co
ohrožovalo
toto
ticho a klid. Pracoval
svdomit
Byl
málomluvný. Byl dobromyslný,
ale
inteligentní,
a žádal to od jiných.
Málokdy žertoval, málokdy také káral. Dnes byl zachmuen. Nemluvil jindy nikdy mezi obdem. Toho dne však perušil ob\^klé mlení. ale vážný.
„Nevím, jak
to
skoní," ekl. „Dnes," a zde
prozrazoval jeho vnitní pobouení,
,,
došlo už
i
hlas
k lou-
pení."
Pohled
paní Vintrové
se
stal
ješt úzkostlivjším;
sklonnou hlavu pi slovech otcových vztyila, sledujíc ho pozorn. Více než obyejný zájem se v ní vzbudil. „Pijeli dragouni," pokraoval pan Vinter. „A poslena
Julie
volají prý ješt více vojska."
„Ale co chtjí Byla
ti
lidé?" ptala se paní Vintrová.
bázlivá a plachá;
myšlenka na
280
krveprolití
ji
•
dsila. Hluk,
A
paní
kult souladu. Byla z tch, kteí
pro
vava,
mla
Vintrová
tento soulad couvají
—
Nehrozilo ostatn panu Vin-
pi chzi do úadu? Sám
nebezpeí
trovi
zlozvuk.
krev, vše to byl
egoismus mluvil zde
draznou
rodinný
eí —
Otázka paní Vintrové jenom dala potravu rozho-
ení manželovu. „Nekalé kají
živly se vmísily
jsem
okna, a když
práv njaký
mezi demonstrující. Vytloušel
Havlíkovou,
vykrádali
"
krám
židovský
se chvl rozilením. Cítil pes svou úednárodn. Ale také v demonstracích musil býti poádek a míra. Zde už oividn obojí nebylo Cítil se spoluvinným; bylo to, jako by jemu samotnému pihodila se njaká hanebná potupa, njaký zloin
Hlas jeho
nost
v jeho rodin. Julie
zesmutnla.
Jejímu citu píily
se
takové iny; zdály
se jí špina-
v>'mi, špatnými.
Mže
mníval. Bylo
jí
proto hoko. Byl tak rozpálený, na-
dšený. I pro
to
na konec prospti prostedky, které jsou špinavé a špatné? Kopulent se tak do-
Pak by Byl-li
Byla z dají
si
zcela
se
rozpálený
a nadšený? Bála se toho.
nerozumli
Kopulent
fantastický, byla
tch ideolog, kteí
theoriím a principm. Sledují
odlišují
ona
dogmatická.
pílišnou hodnotu pikláji
pímoae.
Ne-
podstatné od nepodstatného. Píliš dslední,
odsoudí Velkou
revoluci
pro
281
její
výtržnost.
Nemají
porozumní pro
nicmén
nutnosti, které
odporuje
Myslí
existují.
neho,
tvrd, nežliby pipustili oprávnnost
spíše
principu. Je to naivní nezkušenost
co
u mno-
hých, organická vada u jiných.
„Rozvážnjší
živly
mly
by zakroit, dokud
as,"
je
perušil otec trapné mlení. „Takto se dostane k vý-
hradnému
pozd. Dnes loupení
slovu luza, a pak bude
výjimkou, zítra bude pravidlem. Všiml jsem
je
kteí
krám. Byla to sebranka,
loupili ten
píležitost dobrá, lidé, kteí chtjí lovit
dách. Ale
tomu ekne
co
bude zase Praha zostuzena.
Rozhoení
cizina?
A
Na dlouhou dobu
celý národ zostuzen."
uinilo jednoslabiného pana Vintra výse
dstojnost
hlavním smutkem.
i
lidí,
každá
v kalných vo-
mluvným. Rozpaloval ností
jíž je
si
byla jeho
vlastními
slovy.
Poskvrnná
A
posledního z vrných, který pozoruje
se sklíe-
odpadání
tch, v které skálopevn vil, vzdychl. „I Rieger
—
I
on!"
Jeho rozilení pešlo v tchto nkolika slovech v zánepochopitelným, co dumivý tón. Stál ped
ním
mže
podráždní a zmatku- muž tak letitý a vážný vystupovati na veejnost s takovými slovy? Muž, který ml odvahu eliti hrd a mužn demagogii, jež ho prohlašovala za ho
mátlo. Jak
v takové
chvíli
zrádce?
„Nedejme se!'
Ozvna
Vdomí,
se!" citoval je:
pojte
že se ocitá
zádumiv. „Pkné ,nedejme
krást!"
v rozporu
s
proudem veejného
282
i
mínní, stupovalo jen hokost pán Vintrovu. Osamlost jeho inila ho nespravedlivým. Podnikal prudké výpady na vinné a nevinné. Jeho slova byla obžalobou; nepipouštla omluv. Slena Julie zamlklá, neodpovídající, mla podivný a pece vysvtlitelný pocit. Byla daleka toho, boue schvaznepokojoval
lovati;
Boue
ji
zaátek, odpuzoval
ji
konec.
hodnými zavržení. Kdyby mohla vbec pipustiti nepoádek, nezákonnost, tato jí byla píliš malá a špinavá. Mluvíc, neužila by snad mén píkrého tónu; poslouchajíc, zarážela se jím. Cítila nejasn jakousi nespravedlivost se jí
zdály bezúelnými, výstelky
Vyjáditi ten pocit nedovedla,
slov otcových. nilo
žela
neklidnou
—
Ale vidouc otcovu
jí
i-
bezúelnost možných námitek; mlela.
Bylo po
obd.
Otec se zabral do etby denních Kýval povážliv hlavou.
„Kdo pomže obtem? Kdo
A
to
hokost, nahlí-
trpkým
s
úsmvem
list.
jejich
rodinám?"
pokraoval:
vždy u demagog. Vdcové, kteí neberou na sebe odpovdnost, vyštvou lid na ulici, vedou ho
„Bývá
to
k výtržnostem, k srážkám. Ale oni sami opatrn v suchu
A
pinesly-li
jejich výzvami, byly-li
náš
Pro
davy obti,
sedí
daly-li se svésti
zmasakrovány a souzeny, pokrí
demagog rameny a ekne: nejdou do prvých
,Já nic, já muzikant!' bylo jejich
ad? Tam by
místo."
283
"
tomu se nedalo nic namítat. Snad práv proto slena Julie byla tím v hloubi duše dotena. Pan Vinter vyslovil jen pochybnosti, které sama chovala. Cítila to tehdy sama na cest z pedstavení Proti
„Libuše". Bylo
„Ale
Pak!
Mlo
zlé.
mnohem jí
toho, domyslila-li
dsledky.
více než otázka otcova. Byl to
Zdálo
se
jí,
nou, bledou,
Nebyl
to
rozkaz. se
jakousi nc-
tísniv dojímala.
ji
rozpálenýma
prý ješt
tém
šlo-li se jí už, cítila
jako by vidla
s
—
výitkou „Pak!"
To pak
Tato cesta nezdála
rozkazovat.
správnou. Ale
opravdovost, která
s
——
osudný a dalekosáhlý pízvuk. Bylo
Nechtla ovšem
vbec
pak
——
Zalekla se až bylo
co naznaila Kopulentovi slovy:
to,
vážnost
cítíte-li
as
tvá Kopulentovu, jemoima, jež hledí na ni
tehdy.
Chtl
trplivost.
Pi-
jde prý.
Ale kdyby Zarazila Je
tam
skuten
se to
se.
Bála
he,
se toho,
stalo?
i
v to doufala?
íkal otec. Již vera
A dnes — což kdyby
se objevilo vojsko.
Nebude trochu spoluvinna
tam, kde nechtla? Nepivábila katastrofu?
Toho
neuvážila.
Nepokoj
se
jí
zmocnil.
Nemohla
pedstav.
284
se
zbaviti
zlých
„Myslíš, s
dojde
že
k
nemu
nuceným klidem otce. Pan Vinter odložil listy. Byl
ležitost vrátit se
Rozhovoil
se
k
pedmtu,
horšímu?" ptala
rádj že
mu
se
podána pí-
který ho cak zamstnával.
poznovu.
„Tak, jak vci
stojí,
rozpoutati pírodní
síly,
ony dnes už rozpoutány
je
ale
možno všechno. Je lehko tžko je pak uklidniti. A Ale pak to
jsou.
mže
býti zlé.
špatn ozbrojený lid k obran proti mannlicherovkám vojska? S holýma rukama? Smutno myslit. Budou nesetné obti. A pak snad zchladnou a pijdou k rozumu. Ale tm, kteí už budou ležet mrtví a zmrzaení na dlažb^ ne-
Jak
postaví neozbrojený nebo
se
—
pomže
tato pozdní
zmoudelost."
Slova otcova nebyla taková, aby
Hledla
z
okna, jako
uklidnila.
Julii
by chtla vidti
nkoho na
ulici.
Jak se skoní prosincový den, zaínající tak znepokojiv?
Vše
V
ji
lekalo.
tichu pokoje pipadalo
madný
jí,
výstel. Zdsila se toho.
jako by slyšela hroObti, ješt více obtí,
A v pozadí stín Kopulentv a chladem Napoleona: „Musí to být!"
íkal otec.
íkal
hlas, který
s
Leknutí
bylo zbyteno. Ulice
její
— Davy lidu
se dále vlnily
Odvrátila se
mla nemnný
ráz
po obou chodnících
od okna. Nemohla už
285
snést
muivý
pobyt
doma
s
pochybnostmi. Potebovala
tolika
chu erstvého vzduchu.
tro-
A
hlava byla horká.
Její
její
Chtla vlastníma oima vivenku dje. Snad pepíná zaujetí otcovo,
neklid se stále stupoval.
dt, co
se
snad vše
je jinak, nežli líil
Slena
Julie odešla
— do sousedního pokoje.
on
——
— otec
po špikách
tiše,
Pestrojila se a
mla
dímal k od-
se
chodu.
Matka
ji
Zejmý uvedl
ji
potkala na šeré chodb.
úmysl dcein,
vyjíti
do pobouených
ulic,
v ješt vtší zmatek.
„Kam
jdeš?" zvolala. „Stane se
„Budu
míti pozor," usmála se Julie.
Byla zvyklá samostatn jednati. znala. Její
báze
byla
jiného
úzkostliv tuto svou samostatnost. vybojovati toho práva.
ti
nco!"
Bázn
své
matky
druhu. Hájila
Doma
Pan Vinter
bylo
vyrostl
jí
ne-
tém obtížno
v starých
zásadách a zvycích. Ale byl také pílišný fanatik po-
ádku a práva, aby snažil se jí vnucovati nco, co mu pipadalo nesprávným. Byla samostatná, byla dosplá bylo pirozené, chtla jíti svou cestou. Ostatn
—
znal
ji
a
neml
Uzkostlivost
o ni strachu.
matina nebyla ukolébána úsmvem
Juliiným, ostatn trochu nuceným. Pevný a rozhodný
výraz dcein jen více námitek,
nicmén
ji
zneklidoval. Cítila marnost
je inila.
„Pijdeš náhle do
neho." 286
„Vrátím
brzo," ujišovala Julie.
se
útcha
Tato
nemu-
se
sty
jí
se
za vdk. Slena schod
—
Julie
ješt kižovala, zdšená a v obavách. Vše-
chny výjevy
dla
vzíti
pevným krokem
sestupovala
Matka
pochybné; nicmén paní
byla ceny
Vintrové nezbylo, než
novin znovu
se jí vracely na mysl, vina zástup, v nmž poznávala mezi vydšených tváí líc Juliinu, nkdo už zdvihal z
vojsko, útoící
šavli,
A
„Starost
mít, je nyní klid."
síš
aby al
•
— — •
Vidla
surovou, rozkacenou tvá.
rána už dopadá
Co
initi?
Stží
Nemohla pomoci. Nemohla
se zachytila zábradlí.
Byla by
klesla.
287
nic.
Kapitola pátá líí
pochybovanou
dojem sleny
První
cestu a srdce v zmatku
byl
Julie
nepíjemný, drsný
hluk.
Davy
pecházející, pokikující, bušící holemi o dláž-
dní, smích, nadávka, výkik ohlušující.
Stála
— vše
zprvu
to byl chaos
okamžik jako omámená ve dveích
domu, ale ani v ten okamžik nenapadlo jí vrátit se. Ani ty tváe vyjevené a jakoby nepíetné nedovedly zlomiti jejího odhodlání. Šla.
Nechala
se
chvíli
hustý, že nezbylo, než
Došla až k nároží. vtší.
davem, který byl tak
nésti
jíti
Tam
voln krok
za krokem.
byla tlaenice pokud
možno
Bylo pozorovati njakou úední vyhlášku.
Zvdavost
ji
pojala.
Stála tu vykávajíc, až bude
Byla by ráda
vyzvdla
možno
pistoupiti blíže.
text vyhlášky.
Snad
je to
nco
dležitého; kdo ví?
A byla
teple
odna, zdálo
se
chladno. Nebyla to sama zima
prosincový den
—
slen
—
byl
Julii
pece
mírn
jako vnitní rozilení, jež
chvívalo.
288
býti
chladný ji
roze-
Hledla do
ulice.
policejní se mihla v dálce.
Patrola
Kon
jízdných
policist zaklusali. Sotva že dav uinil jim místo. Pak se
zase vlny zavely.
ozývaly
—
Poínalo
Kam se
Posmšné výkiky a urážky
jeli?
pomalu
Nemli asu
zastaviti
se
se.
šeiti.
asný soumrak prosincových dn. Dav ped vyhláškou proídl ponkud, takže slena Byl to
Julie
mohla pistoupiti
Napiata
klidnýma
a rozilena
oima
mihala
blíže.
poala ísti. Ped jejíma se nejasn v poínajícím
nešeru
slova vyhlášky:
„Nanejvýše
politování
hodné
hoto
msta
co
kterýmiž
výtržnosti,
spoluoban nejpovážlivjším zpsobem ohrožen
nejen bezpenost majetku, ale
i
život
to-
byl
— —
všechny výstrahy a použití obyejných pro-
stedk
nebyly
s
to pítrž uiniti
-
— — vidí
se
úad
nu-
cena všemi po ruce jsoucími prostedky klid a poádek, tak zlým
zpsobem
porušený,
opt
zjednati.
Bude tedy
živlm, které se tak velice proti ustanovením trestního zákona prohešily, bez další shovívavosti zakroeno." proti
„Všemi prostedky," opakovala
mená — ?"
Ta
slova slibovala krveprolití
si
Julie.
mnohem
„To
zna-
hroznjší než
dosud. Dosavadní události byly tedy jen
pedehrou?
Byla to dosud shovívavost?
Mlha, která
záhy
skryje
289
ulice,
zahajuje
nejistý
soumrak.
Co
se
bude
díti
toho
veera?
Vášn
jsou
rozpoutány a z druhé strany hrozba: Všemi prostedky!
Došlo tedy tam,
pinese
mu
kam chtl
co
to,
si
slibuje?
sleno^
„Trikoloru,
Kopulent, aby došlo. Ale
není
zajeel
trikoloru?"
libo
jarmarení hrubý hlas njakého malého pouliního obchodníka. Byl to uliník drzého vzezení, který procházel zástupy, hledaje
letý,
asi
ty,
trnácti-
kdož ješt
nebyli opateni tímto odznakem.
Slena
Julie zavrtla
odmítav
hlavou.
Ani optovná nabídka mladého dotravce nebyla šastnjší; odcházel mrzut.
Slena
dom. Než tam však mohla oitou svdkyní pípadu, nijak zvláštního
Julie se vracela
dojíti, stala se
toho odpoledne.
Po odchodu
policejní patroly
podnikavjšími.
se jednotlivci
zamstnané
jinde
Hlouek výrostk
stali
drzých
krám v tsné blízkosti sleny Vintrovy. Mohla sledovati výjev, který ji doa odhodlaných napadl židovský
vedl pobouiti.
Byl to menší krámek
jakých je na
mnná
sta
v
se
ulicích
stižným zbožím, takový,
pedmstí; nebohatá,
skí, sklenné dvee, obchodní sí, jejíž ob stny zakryty výkladní
žím. Zástup
rozbil
okno u výkladu
i
ne-
za nimiž byla
regály se zbo-
dveí, vnikl do
vnitku obchodu a tam poal drancovati. Obchodník chtl se hájiti, ale vida pesilu, couvl radji. Tiše, bez hluku,
poal
dav, zatím posílený z
290
vní,
drancovati
krám. Jedni brali uvnit balíky a podávali
svým
je
nejbližším
ruky kolovala koist. Všecko losti
a v nejúplnjším
s
látkami a zbožím
sousedm. Z ruky do
se dalo
v nejvtší rych-
poádku. Zvení nebylo po-
zorovati nic nápadnjšího; ulice oživená zástupem de-
monstrant byla všedním zjevem. kali,
Ti, kteí
venku e-
odcházeli se svou koistí; bylo nutno pospíšiti
každou
mohla pijít
chvíli
policie,
si;
povolaná uprchlým
obchodníkem.
Slena Julie se dívala ztrnule, s oima na dvee krámu upiatýma na tento výjev — Nedovedla se
—
od
odvrátiti
zjevu, který budil fysický až její odpor.
Tedy pece nepepínal otec? Mla tedy pravdu vyhláška? Vidla lidi, kteí zúastnili se tohoto drancování. Kdož to jsou? Byly mezi nimi odporné fysiognomie, vyvrhel msta, byla tu nízkost a zloin; ale byli tu také
kteí jako jednotlivci nikdy by
ti,
cizího majetku,
hledu,
malí
lidé,
jako by špatný
in
dlníci,
právem,
nmž
burcování, o
Bylo
jí
Vidla
stal se povinností.
——
Zloin
tedy je ono vy-
mluvil Kopulent?
hoko. i
dti mezi davem.
Vzpomnla
si
na dti
své tídy, dti, které
tak obtížnou prací a zase radostí
dti, o
To
davu
Nyní, v
emeslníci.
pestal býti špatným.
Všichni hledli klidn a beze studu se stal
se nedotkli
chudina bodrý' ch výraz, poctivého po-
nž
asem
jí
byly
tak vzácnou,
podnikala neúmorný boj se všemi trud-
19*
291
nými vlivy mstské bídy a neesti, rušící všechnu její námahu. Dti, s nimiž se piplala, u nichž chtla slabýma svýma rukama zaraziti neodvratný píchod zla Ty dti nebyly také v zástupu? A ne-li ony, tedy aspo jich matky a otcové, jich brati a sestry Klus koní se ozval z dálky. Oddechla si. Bylo to
—
vysvobození pro
—
ni.
Obchod na dané znamení a
štky
báty a
Vše
se vyprázdnil, lidé s balíky
pod ka-
rychle se vzdalovali, schovávajíce je
suknmi
mlo
—
obyejný
zase
vzhled.
Jen rozbitá okna výkladu, pohozené a zapomenuté látky na dláždní, jak je tam kdo upustil pospíchaje,
svdily o tom, co se udalo. Njaký muž pibhl, udýchaný, zarudlý
bhem
a
vztekem, se zaatý'mi pstmi. Beze slova vnikl do ob-
chodu, aby shlédl celý rozsah pohromy. Pak
komisa
vila policie;
hati
zbytek
—
lidu
vstoupil dovnit, ostatní
se dosta-
poali
Za hvízdání a posmchu
se
stí-
roz-
utekli poslední diváci.
Slena
Julie zatím stála ve
dveích domu, kde byd-
lela.
Tžká
apatie
se jí
zmocnila; nebyla
hybu. Stála zkamenlá
s
pohledem
schopna
stále
ješt
poupia-
tým v jeden bod. Nebyl Bylo z
nhož
to sen, to
špatný,
možno se
dsivý
sen, který tu snila?
pipustiti, nchledlo-li se na krám,
vynoila
hlava
292
obchodníka,
spí lajícího
uprchlému zástupu, nehledlo-li chu pozd hlídala tato místa.
Dv
ženy
plaše
se
plížily
se
podél
na hlídku,
dom,
jež tro-
ohlížejíce se
chvílemi úzkostliv. Jejich krok byl nejistý. Nesly svou
koist ukrytou pod vrchní sukní, takže jim pekážela
nco. Slena Julie domnívala se rozNaproti ženám šli dva výrostkové, ruce v kapsách, hvízdající. Zastavili se, hledíce na v chzi. Šeptaly
si
umti slovm krám.
mruel prvý. druhý. „Pijdem vždycky
„Najít se to musí,"
„Kam?"
tázal se
o minutku
pozd!" „Najít se to musí," opakoval jeho kamarád.
,,Do
noci je ješt dlouho!"
Zatím vyplašený
opt
se
Policie zmizela.
Slena jíti
lid se
poínal
vraceti;
promenáda
zaínala.
Jen v
krám
Julie váhala chvíli.
se trochu.
zstala patrola.
Pak
potebu
cítila
pro-
Byla rozilena.
Zrychlila krok. Sto,
dv
st krok dále hlouek umazaných, drzých
dtí pražského dláždní cviilo se v házení do oken. „Koukej; tetí okno v ad," kiel ryšavý kluk s
neobyejn vyvinutou
hlavou.
„Netrefíš," pochyboval jiný.
„Trefím.
O
krejcar," sázel se ryšavec
dtským výrazem „Platí,"
tupé zloby.
pijímal odprce.
293
s
jízliv>'m, ne-
:
Ryšavec píed
hodil.
Julii.
„To
zaincelo
Sklo
a
sypalo
práv
se
Couvla zaleknutá.
bylo druhé!" vzkikl vítzoslavn protivník ry-
šavcv. Smích
„Kdo
se ozval.
tu bydlí?" tázal se mimojdoucí.
kiel
„Pfersche!"
„Njaký
nejstarší
z
družiny.
žid!" volal jiný kluk.
Vtipkovalo
mén
se více
cynicky. Vše
mlo
zcela nevinného gaminství. Nezvyklá živost
ráz ne
v pohybech
karakterisovala zástup. Jeho ostražitost, vynucená mož-
ným
nebezpeenstvím,
sebe
tišší
se
stupovala. Zdáli
podezelý zvuk. Jinak
byli
se
slyšeti
všichni
v ná-
bezdvodné výbuchy smíchu, kik, opíjející se bezúelné sám sebou. Vše ztrácelo logiku, iny a ei. Zkoumavé polad, která
hledy pisy.
se
na firmy. Hledaly
se upíraly
Nebylo
jichž
opojení. Bylo slyšet
blížila
jich.
Byly zamalovány.
niivé choutky
iny, ženy,
jež byly
rostly
mnohem
nmecké
se
nad-
Stáli tu muži, je-
pohledem na provedené dravjší
muž.
Bylo to
kdyby dogmatinost sleny Julie byla menší, byla by poznala cosi mohutného v tom rozohyzdné;
poutání všech neestí.
hrzu
—
Proud
Slena se valil
nyní polodtský,
Byla to velkolepost, jež budí
Julie cítila jen odpor.
nyní po celé šíi
mu tují cí
hlas,
ulice.
Z nho zaznl
kterýž zpíval
odrhovaky „Dobré kšefty dlá dnes pan Kohn a pan Karpcles.
294
tónem
—
"
Pojte,
lidé,
pojte
k nim,
já to všecko zaplatím!
Za
dva, za ti,
jak se patí.
Pojte k Zaplatím
nim.
—
Byla to odrhovaka, jež se vyskytla kdo znal odkud, novinka toho odpoledne. Slena Julie se tásla odporem.
Lid
se chechtal.
náhle, aniž
Nebylo
to vše
Jak
nyní on? Schvaluje ješt všecko? On, který
cítí
fantasticky
Kdyby
to
hnusné? o
snil
velikých
událostech!
Schvaluje?
vdla!
Trhla sebou náhle nervosn.
„Všechno by
se
mlo
rozbít!"
zaval vedle
ní pod-
napilý chodec.
Usmála
se trpce.
To bude vše? Nepíetný vztek, výraz ideál? Kopulentv program? Rozbít
A
—
—
Kopulentv
-
ješt lépe: vyloupit.
Nebyla sama, jež se viti.
šílence
jež byla pojata
pohoršovala nad
Pohybujíc
snad o
bžný
se
úkaz
ním,
mravním rozhoením,
co nemohlo se nedosta-
v abstrakcích, nepomyslila, bží-li
pi
dlouhotrvajících
295
bouích
tako-
rozmr
vých
ve
každých podmínek vcí. Neptala
pímá,
urážela se špinavou stránkou
zlo;
nutné? Musí to býti špína? Tož bylo nutno ji odsoudit. pobouení, tak oividné a živelné, ne-
byla.
její
ji
prudké
bezpodmínené.
a
ztotožováno
dvod mla
Jaký
Mohlo
Kopulentovi?
o
myslit býti
mysl,
úpln zbaviti jejího smyslu pro spravedliUmlovala výtky ped okamžikem ješt tak
dovedlo vost.
Její
jev. Odmítala za
spletitost
se: je to zlo
Pedevším: Ale ani
mst.
velikém
nechápala
jednoduchá,
schválení
schválením
se
pozdji? Tato myšlenka inila
ji
z
všeho,
takto
pondlka co
pišlo
nepokojnou. Kivdila
Kopulentovi? Byla by ráda Jímal
ji
chvílemi bolestný smutek nad tím, co je
rozvádlo. Byla to
její slabost.
Zatím nebylo radno chodit déle po
Veer Každé
nastával;
chvíle
hodlala se z
jíti
šeilo
se.
Divokost
ulicích.
dav
rostla.
mohly
se
opakovat minulé scény. Od-
dom;
ne
z
únavy. Bylo
jí,
bázn,
ale z
odporu a také
jako by vykonala dlouhou a tžkou
cestu.
Ped domem
zastavil
ji
znovu kluk prodávající
tri-
Mám
po-
kolory.
„Trikoloru,
sleno,
není
libo
trikoloru?
slední!" brebentil.
Slena Julie zmila ho plamenným pohledem. tváe zardly se rozilením. Slušelo jí to. „Nechci trikoloru!" pravila píke.
296
Její
:
Slova
její
mla
pízvuk velmi rozhodný; a neíkala
malému prodavai. Byla urena nkomu nepítomnému. je
pouze
Pak slena
Julie,
nebyl už to krok
—
neohlédnuvši se
už,
—
prii jezdem.
Kdosi otevel dvee domovní a volal za refrén odrhovaky dne
„Za
prchala
dva, za ti,
jak se patí,
za ti, pt,
prodám hned." Byl to odbytý prodava.
297
ní
posmšn
Kapitola šestá v
vede dva
z
ertova kopyta
podivuhodným veerem
Dva Byl
z ertova kopyta pecházeli Prahou. asný zimní veer; doba, kdy se zahajuje
menáda, kdy
dné,
se
ped
publikum
blaseované
pro-
osvtlenými krámy prochází znukaždodenní.
Dnes bylo
Krámy
byly skoro
jinak.
Ruch sice byl, vesms zaveny.
ale
svtel málo.
Václavské námstí bylo
tiché. Úloha jeho byla dotam k úplnému vyklizení. O druhé hodin odpolední se tam zavely z policejního naízení
hrána. Došlo
všechny vchody do
dom. Ponvadž
všechny postranní
kordonem vojska, znemožnn tam pístup demonstrantm v míe dokonalé. Nyní nebylo tam hluku ani boulivých výjev; bylo tam vojsko, pipravené k zakroení a táboící uprosted širé plochy námstí Tato pacifikace ulice
hlídány
neproniknutelnyin
——
byla
však ceny pochybné;
boue
se
zatím
rozšíily
po celém obvodu Prahy a pedmstí. Docházely zvsti
298
Co
znepokojující. zjistiti.
bylo, že
Jisto
v samé Praze byly okrsky, kde
byla situace kritická. Byl to
Poplach
rostl.
Mly
uritý seznam
seznam
neustále
se
poptávali
se,
krámem
ztratiti
dom
Josefov.
—
—
tak šeptali
si
mst.
chodily prý po
byt, jež vytlukou. Tento doploval. Spehýi chodili ulicemi,
zapisovali
ské obyvatelstvo
hlavn
Organisované bandy
nco
kdož mohli
ti,
možno
bylo na nich pravdy, nebylo
a
Ustrašené
si.
nmecké
vidlo v každém chodci,
a židov-
man
ped
se
nebezpených band, který pracuje o doplnní seznamu. Každé dtské klikyháky na vratech byly mu osudným znamením, jež ohlašovalo pepadení Oi se navykly vidti zastavivším,
tajného vyslance
•
strašidla za bílého dne.
Za tohoto postrachu a zmatku policejní Houfy znepokojených se tísnily u
lefon neustával
editelství vrat.
Te-
pracovati; se všech stran žádána
po-
obléháno.
moc; naléhav, naléhavji, nejnaléhavji; ale žádostí bylo píliš mnoho, a policie vyerpána nkolikadenní permanencí. Užíváno tedy vojska; ale to bylo tžkopádným aparátem, nesmlo se píliš rozptylovat. Což kdyby došlo k vtším srážkám?
Tak
nastával
veer
groteskní a podivuhodný.
Rozjiten, napiatý nadjí pulent
nieho
Zuivá touha ho
pojala.
i
obavami neztrácel Ko-
z událostí.
stopovati osudný, kritický vý^voj
Všechny
ty dni
bouí
znamenaly naptí nerv,
299
celodenní chzi, neklidný spánek;
Kopulent
cítiti
nicmén
nezdál
se
únavu.
mén
Hackenschmid, robustnjší a
ochotn spoleníkem. Byl ve výhod;
mu
vzrušený, byl to,
co Kopulenta
rozrušovalo, bavilo jeho.
Chodili
takto
dlouho
spolu
už,
když pišli
ped
staromstskou radnici. Uvítal je
malebný
erné
tam hluk a ev; pišedše
ped
zástupy
kolem trosek rozbitých což
všechno vyneseno
radnici.
blíže,
zpozorovali
výjev.
Z
materiálu
protjším židlí,
domem
se
shlukly
pohovek, stol,
zrcadel,
pepadené kavárny
z
naproti
získaného nakupena hra-
takto
nice mezi kolejemi tramvaje. S
horenou rychlostí Neznámé
šeno sem vše, co ješt nalezeno uvnit.
podávaly
z
oken a dveí kavárny vhodné
pedmty. Hranice
nevhodné
rostla.
Když uznána dostatenou k jejímu postavení
i
sná-
ruce
—
—
nkolik vtein stailo
podnikány pokusy
Zprvu nemly úspchu. Ale pak vzplanul celé okolí svý'mi odlesky
—
-
zapáliti
ohe
a
ji.
zalil
— Tváe zdivoelého davu
zrudly jeho svitem, davy nabyly fantastického vzhledu
——
S plameny vysoko šlehajícími rostla zuivost a
zbsilé veselí davu. ly;
Nelenné, nepíetné výkiky zn-
nebyla to už slova, byl to ev. Radost niení byla
ve všech
vorn
tch
fysiognomiích lidu, v rozšklebených,
strhaných
lících.
Byla to
pit-
strašidla, která zrodilo
dláždní; výjev brutální a nezapomenutelný. Byly tu
300
tváe
štítící se
jindy svtla, jež nyní tak jasn odhalo-
valo jejich vyzývavé výrazy. Byla to špína a neest, která se pestala báti.
Všechno
zlo se vzbouilo.
„Malý taneek!" kiel trhan od
na dívku,
pití
naduelými
lícemi
s
kiklavý zevnjšek prozrazoval
jejíž
nepochybné píslušenství k lokálm blízkých
mu
Podala
ulic.
ruku.
Pokoušeli se taniti
ped ohnm
a skupenými zá-
stupy pitvorný a necudný tanec dvou lidských karikatur.
Dav
výkiky. Veselý
vyrážel jeivé
rej
zapoal.
se po hudb; z nebžné odrhovaky. Ne-
Tanící nebyli dlouho sami. Volalo dostatku jejího ozval se hvízdot esti se sbratovaly.
Masky padaly
s
rozvášnných tváí.
Stranou od této scény stejn úchvatné jako pusté stálo
dve.
Vk
jeho byl neuritý; mohlo
také trnáct
let.
Bylo
step rozbitého velikého zrcadla várny;
dívalo
se
na
mu
býti
odno chudobn. napjatým,
ze
V
deset,
ruce
ale
mlo
zpustošené
ka-
koketním výrazem
budoucí ženy. „Skoda, že je rozbili!" Slibovala státi se hezkou; v šatech roztrhaných, spra-
vených, neistých, nešitých
nicmén razn,
oividn
rsti hezké tlo. Její erné
její
Kopulent bude s ní?
tvá dozrávala do upel
na
Hackenschmid všiml
ni
si
pro
zdálo se vý-
pohled.
Co
krásy.
sentimentální
toho pohledu.
301
ni,
oi hledly
:
Pošklebek zkivil jeho tvá. Pistoupil k dive.
„Nešla bys
s
námi?"
Podívala se na
nho zkoumav; nepíjemn
rácký vyTaz zohyzdil
„Šla," povídala pak, nespouštjíc pohled
schmida.
chyt-
její rysy. s
Hacken-
„Kam?"
„Kolik je
„trnáct,"
ti
let?"
tvrdilo
„Jdi k ertu!"
dve,
stále
na tázajícího
hledíc.
mruel Hackenschmid. „trnáct
je
mnoho."
Dve naklonilo se k Hackenschmidovi a šeptalo
tiše
„Není mi ješt trnáct." Hackenschmid pokril rameny.
Dve
vidouc, že Hackenschmid odchází, ušklíblo se
opovržliv a mruelo cynickou nadávku.
Kopulent rozmrazen tímto výjevem odcházel rychle a beze slova.
Hackenschmid usmíval
se
sarkasticky.
„Veliké pole pro lidský soucit. Lucy. s
Soa. Dámy
kameliemi. Ale jak chtjí lidé odstraniti
zývají zlem, když stále živí jeho
co na-
to,
podmínky?!"
Kopulent neodpovídal. Hranice dosud plápolala,
ev
dosud jeel. Oni však,
picházeli do tmy.
Oi
odvykly malému tomu
zdálo
se,
svtlu. Míjeli radnici.
Kopulent, nezbaven
ješt
302
zcela
mrazivé
hokosti
minulého obrazy
hledl
dojmu,
na
Minulé
zamyšlen.
ni
se vracely.
Zde mluvil krásný purkmistr. Zde kráelo studentstvo. Zde se kázal dstojný ráz demonstrací; zde, hle, nkolik krok dále, se udála památná exekuce, na niž Básník, který rok co rok vidl
zapomíná.
píliš
se
v oknech radnice jako když jede
staré,
me
bledé tváe a
slyšel cos
syet,
ale
Praha
A
jakou
po brusu, byl mrtev;
spala dosud. Spala?
Dstojný
ráz
—
Komu
ho nyní kázat?
s
autoritou?
Zlo
se
odpoutalo.
Cest la guerre, c'est la guerre! Všechny píšery se musí dostavit, hrzu. Byl zaražen, sklíen tím, co vidl; jeho zel,
lení
jako se vzpouzel
ranného
ped dvma
hošíka.
Jeho
cit,
aby
vyvolaly
cit se
dny, když
vzpou-
slyšel kví-
ne jeho rozum. Ten
byl ochoten pijmouti všechny dsledky.
Musí
to býti.
Chvílemi zdálo
se
mu
však, jako
by mluvil vyítavý
hlas.
Není
to
Není
to hezké,
revoluce
mnoho
ona?
v
mohla by míti pravdu. Ale rukavikách? Veliká revoluce
lze
dlati
pinesla
špíny a nízkost; je proto špinavá a nízká?
303
Poínal ale
šikovati
dvody, zaujímal enické
nepropracoval svou obhajovací
posice;
e.
Trubka hasi perušila jeho úvahy. Kopulent kvapn uskoil; rychle jedoucí stíkaka byla by ho povalila. Zapotácel se, ale Hackenschmid ho zadržel. Hasii, zpravení o tom, co se stalo, se blížili v plném kvapu.
Lid
ped
shromáždný
kavárnou
se
zvolna
roze-
stoupil.
Jeho zloba byla ukojena. Zatím vybita, nebylo zde už co niiti.
A
.
.
.
Kavárna byla
hranice stejn po-
malu dohoívala.
Za hasii v ostrém
cvalu pijeli dragouni.
Klusot jejich koní rozprášil zbytek zástupu díve, než
na místo.
se dostavili
Zatím Kopulent a Hackenschmid šli podloubím u Týnského kostela. Námstím, hust posetým demonstranty, jel povoz s nákladem láhví kysibelky.
Koí marn tní. Nebylo
pobízel
možno
Kdosi vyšvihl
se
na
marn kiel
kon,
jeti
rychle
vz
do ochrap-
tmi masami.
a mávaje láhví
kiel na
okolostojící:
„Láhve! Berte láhve!"
V
okamžiku
Koí
byl
se vrhl
bezmocný;
bírání jeho nákladu
s
dav na vz. a díval se na rozevýrazem naprostého stoicismu.
založil ruce
304
Lid
zmocnil kysibelek.
se
Sklo
zainelo v
Výkik
sta
Vedle dvou „Je
s
lahví.
mínil,
tváe
mrzut.
se
pro zahátí!"
tískl nevrle lahví
Poté zmizel
s
studené/'
nco
„Lepší by bylo
A
dosud neopatrn oteveném.
oban
stál
píliš
to
krám
hrdel provázel tyto populární zvuky.
do
nejbližšího
krámu.
oí Hackenschmidových.
Kopulent zahledl
se
zpt.
„Jak jsem to íkal?" pravil Hackenschmidovi. „Dignitatis memores. Dignitas, dstojnost; co ješt? Zbývá
druhá podstatnjší ást:
hlavn na není-li
intenci,
ad na úelu;
pravda? Ale
pro
optima je to
Blížili
Dva
se
z
Záleží
ne jesuitismus?"
Hackenschmid se usmál. „Velmi pkné. Ale není as na se mi, že se vracejí
intenti.
trochu jesuitismus,
subtilní debaty.
Zdá
dragouni."
opravdu. Picházeli pozd, jako
obyejn.
Gertova kopyta následovali ostatní zástup,
který se ztrácel v klikatých ulikách Starého msta, mrtvých a nehybných jindy a dnes oživených neoby^
ejným
ruchem.
„Cesta do pekel," usmíval
20
305
se
Hackenschmid.
Kapitola sedmá z
davu
Peklo neuvítalo je tóny píliš ponurými.
Zdálo
líí skoro selanku
;
pouze jeden
ruší její idylinost
se
býti rozjaeno.
Ulice se hemžily lidmi; všechny karakterisoval vzru-
šený
spch nkoho, kdo
se bojí
lost.
Na
k
zpv
záhybu
ulice,
zmeškati dležitou udá-
nmuž
došli,
zaslechli
hluk,
a smích.
Zaboili do postranní uliky,
z které
vycházely ty
zvuky. Octli se v úplných tmách.
Bylo to bezpenostní opatení drancujících.
Všechna svtla daleko široko byla zhasnuta. Bylo nutno zvyknouti
si
díve na naprostou
tuto
temnotu.
Teprve když poínali rozeznávati dva vyznati v Lid
se
uinno
zde
mohli
tvary,
se
situaci.
veselil.
Toužebné pání muže
z
námstí
zde skutkem.
Bylo zde
nco
pro zahátí.
306
i
Tož mohli nyní pozorovat koalnu, oteveny.
Z
ní násilím
jitel
koalny, staec
hým
bílým vousem
Bylo
sil.
peje
chodník
dvee úpln
koalkami. Ma-
šedivými, vlajícími vlasy, dlou-
výklad. Pln
vzteku, který
byl
a prosi
ne-
nucen
ped vydrancovaným
pobíhaje
zpolykat,
mem, na
s
marn protestoval, nadával mu velmi drazn naznaeno, že lid
dalších
mlky
s
jejíž
vyvaleny sudy
krá-
který vrhal bolestné pohledy, oddal se ob-
tichému zuení bezmocného,
posmšky piják, kteí mu
dráždn ješt
nabízeli cynicky doušek.
Jeho zuivé grimasy, jeho zoufalé a vzteklé pohyby bavily hodující
„A
si
lid.
pipije," dráždil hlas z tmy.
„Pane Kohn, pane Kohn!"
„Jmenuje
se
Schmelkes."
„Pereles."
„Karpeles."
„Jdou hlas
se napít,
heje
v žaludku!"
to
A
dryánický
kiel pronikav:
„Úplný výprodej! Ceny
malý
levné;
zisk,
velký
obrat!"
Posmváek,
sešlý
inteligent, jenž
znal
pipojil se k majiteli koalny. Tšil ho se mu prudce vyškubl a nkolika smváek vypukl v chechtot.
Kaluže
koalky, vylité
lepší
asy,
posmšn. 2id
skoky
zmizel. Po-
pi neobratném epování,
vonly daleko, lákajíce celé okolí. Chípím shromáždných piják lahodila tato vn, stupující jejich opo-
307
každou
jeníj
chvíli znatelnjší. Ký-vali
spokojen
hla-
vou, dupali nohamij zpívali a kieli. Po\yk byl vše-
davem
obecný. Ženy výskaly. Mezi
míhaly
se
opilé
dti.
Kdosi pinesl pochode,
u dveí. Byl
nul
prázdný
V
lokál.
lo
ei
jeho
posmvákova
byla
který
sms
dávalo všemu
a vulgarity. Opojení slova
jež osvtlila tyto tmy. Sta-
posmváek,
apostrofoval
drsného vzteku tón.
cucal, Isák
ji
chni vyvolení
nou
ji
cucali.
také jednou okrást.
ham,
Isák,
A
ji
vrátí!
Jakub ji cucal. VšiPosvítím si na starou, pecpaji
cucal,
Okrádala nás dost dlouho
štnici.
a
rozveselovaly ješt více.
„Stará štnice cucala dlouho naši krev.
Abraham
Grimasy
Koalku
—
mžeme
ji
sem! Stará štnice! Abra-
Jakub „Já je chytím: jedna, dv, ti " a házím je do povtí
Nový jásot se ozval. Žid se vrátil, vida pochode posmvákovu; kdosi ho zpozoroval a vlekl ho nyní sem. kali
Marn
se vzpíral
silou
tém
nadlidskou.
Smý-
jím ke koaln.
„Abraham,
Isák,
Jakub
„Chceš, abych zapálil
ti
je
tu,"
vrel posmváek.
boudu, starý zlodji?"
Vztek židv vybuchl.
„Všechno
si
zapalte!
Všechno
308
si
vemte!"
Mával divoce rukou,
již
si
uvolnil
mocným
škub-
nutím.
Muž
s
zamával
pochodní
jí
výhružn ped jeho
vousem.
t
„Což kdybychom
strili
do
zakou-
a
díry
té
ili ji?"
Žid tu
vzpímen, rozzuen, lhostejný k hrozb
stál
mluvího. Cizí slova kletby drala se z jeho úst.
Posmváek
se zasmál.
„Zlobí se maliký! Neublížíme vous.
mu
Mže
S pánembohem!
jíti!
mu!
A
Má
pkný
tak
nezlobil
se,
aby
to neuškodilo!"
Žid uvolnný
se
zakletím zmizel ve tmách.
upen
na ten-
Tato smsice, sudy zde rozvalené, nevázaná
veselost
Kopulent a Hackenschmid
se dívali
to výjev.
pecházející
v bezuzdnost, improvisovaná
chátry pod širým žid,
nebem v prosincové
noci,
tato
pitka
rozzuený
jehož výraz zkivený zlobou osvtlovala pochodeií,
to vše poskytovalo
ne
obyejný a malebný
práv
sympatický, ale jist ne-
obraz.
„Malá komuna," mruel Hackenschmid.
„Si
licet
parva comparare magnis!"
Náhle
se
usmál.
Zahlédl muže z námstí, sedícího u sudu a vytrvale popíjejícího.
309
Za ne práv dlouhou dobu od se
jejich
rozchodu inil
staten. Byl
zpit.
Poznal
je.
Upel na
n
trochu tupý pohled opilosti
už pokroilé.
„Nechtjí
si
pipít?"
Kopulenta ani Hackenschmida nelákala práv
tato
možnost. „Pijte sám, liš
svdnou
obane," odmítl Hackenschmid ne pí-
nabídku.
„Je dost," bleptal zmožený.
Pokoušel se povstati; nemohl.
Ale
cizí
zjev
dvou
z
ertova kopyta
zdál
se
rušiti
ostatní.
Nevraživé pohledy
Nepatili mezi
je stíhaly.
lid se radující.
nemohly je ospravedlniti v tchto oích. Co na trikoloe? Hackenschmid pozoroval nepíznivou tuto náladu. „Zmizíme," pravil tiše ke Kopulentovi. „Není dobe Ani trikolory
záleželo
tu býti."
Kopulent neml, co by namítal. Dali
se
na
další
cestu.
Za nimi znly nyní nové výbuchy zdivoilé znovu
se
veselosti,
ozývalo výskání.
„Zapovzený
ráj
V
to se vybarvilo
peklo,"
poznamenal Hackenschmid. „Není tedy valného rozdílu mezi nimi? Ostatn naše malá komuna poínala
310
mne
— —
znepokojovati; není snášenlivá
nepracuje:
ješt
pený
ale
alkohol
mže
býti
Petrolejem také nebez-
"
Kopulent kryl své myšlenky mlením.
Za rohem
bylo
klidnji.
Davy
se
zatím obrátily
jinam.
Byl to skoro kontrast proti
Pouze jakýsi
u
stín^
vav^
z níž vycházeli.
shrbený a groteskní,
plížil
se
tu
zdi.
Kopulent zadíval
se
na.
Poznal
ho. Byl
to
žid,
jehož koalna vyloupena.
Pobíhal zde, zatínaje
psti, všecek
zue ješt
vzpo-
mínkou.
V
jeho pohledu byla nenávist na nesmíení.
Chvílemi vyrážel
ze
sebe vzteklá slova, nadávky a
kletby.
„Mein
A
Gott,
mein Gott!" naíkal pak. nenávistn volal:
zase vztekle a
„Der Pobel, der verfluchte Pobel!" Domníval se býti sám. Jeho rozilení neinilo ho nepozorným k jeho okolí. Teprve v tsné blízkosti je zpozoroval. Zahlédl trjkolory na jejich prsou.
Umlkl opatrn. Ale oi zbablcovy dovedly se mén Zmil je pohledem uta-
ovládnouti, nežli jeho ústa.
jené nenávisti.
A
jeho psti byly stále zaaty.
Kopulent pohlédl na nho. Zraky Žid
se odvrátil.
311
jejich se setkaly.
Dva z ertova kopyta míjeli ho klidn a mlky. „Vidl jsi?" tázal se Hackenschmid, když pešli. „Nenávistný chlapík!"
Kopulent pokynul. Poté
mruel chladn:
„Eh, což; neobtžujme nikdy
pro
citu
n?" A drazn
nás
—
se
sentimentalitami.
pro mli bychom
Nemli jej
míti
pro
a tvrd opakoval heslo, jež konejšilo jeho
pochyby a zmatky:
„Cest
la
guerre!"
312
Kapitola osmá
pedvádí theoretickou rozpravu a praktický rozpor
„Vysvtli k tomu
mi malikost^
eicho
—
Jaký
máme
dvod?"
Tuzar pronesl ta slova ponkud osteji, než sám chtl. Ale bylo nutno vyprovokovati jasno.
eicha
neodpovídal pímo.
boue?"
„Schvaluješ tedy ty
„Boue
je
eufemismus," pravil Bauer,
jem kristovským. „Mohlo by
se
muž
s
oblie-
piléhavjšího
užíti
slova."
„Neodpovdl
jsi,"
namítal
Bauerovy poznámky. „Jaký
nevšímaje
Tuzar,
máme dvod
tak se k
si
nim
stavti?"
Bželo o lánek sociáln-demokratického deníku. více
než
lánek.
Od
ciáln-demokratický souzení
bylo
píliš
prvého
píke
dne
proti
mírné,
se
stavl deník
O so-
bouím. Každé od-
nejsilnjší slova nedosta-
ovala.
Hovor se
ten se konal v kavárn,
vyhnuli
nenadálému útoku
313
kam
policie
se uchýlili,
i
aby
vojska. Za-
bodáky, a nebylo
hlédli jen
dosti
vhodno
zkoumati
déle tento zjev.
„Tedy, abychom mluvili jasn," pravil Tuzar, „bylo
drazn ano k projevm ulice vídedrazn n k projevnm ulice pražské. Ale tu njaký dvod a vztah k programu strany.
nutno íkati tak ské
a tak
patrn
je
Vysvtli mi
to."
program
náš
„Myslíš, že
je
loupiti v židovských
krámech?" „Budiž. Ale stanovisko deníku je staršího pvodu. Pedevírem a vera se neloupilo, pokud vím." „Ve Vídni bželo o nco jiného. Protestovalo se proti násilí, proti lex Falkenhayn, proti
choutkám ab-
solutismu."
„A hlavn
proti
jazykovým naízením."
„Jako naízením," pravil Bauer. „Jako naízením! To byla trochu komedie." „Myslíš?"
Tuzar
se
usmál.
„Budu musit
hloubati o tom.
Protestovalo se proti vati?
Tak odhodlan a
zneužití jcdnacího
Bude
násilí.
tak pomalu.
vždy tak protesto-
obtav? Dejme tomu pi
tak
ádu
Chápu se
proti
eicha odpovdl vážn
a
eské obstrukci." urit:
„Bude!"
Tuzar usmál
se
znovu.
„Tedy bude. Musím soudruh
eicha
si
to pamatovati.
nenahlédl
314
pak, že je
Jenom aby
teba dlného
parlamentu, že je
pedloh, Jen aby
si
mnoho nezbytných poteb, mnoho
musí býti projednány v zájmu lidu
jež
nevzpomnl na poteby svých voli." Tuzare," odvtil trochu mrzut
„Jsi stálý rozkolník,
eicha.
A
„P.ozkolník.
Víš
té teorii
„Za mne „A víš,
že
nepohodlný.
ekni mi
ješt
nco.
o naízení?"
pokládáš?" tázal
eské
státní
rozhorlen eicha.
se
právo
je
po praktické
strán-
ce naléhavjší nežli cokoli jiného?"
„Pro?"
„Víš?" „Ne,
ptal se
vyhýbav eicha.
opakoval Tuzar.
chceš-li,"
dl eicha.
„Dobrá. Tedy nebylo nutno
do prvé
stavti
boj proti státnímu právu. Ale ty
jsi
ady
vlastn rozkolník,
eicho!" „Neíkal jsem
„Co
„Pro nás nás jako ostatní
nic takového."
tedy soudíš?" je to
eskou
ovšem také naléhavé a závažné. Pro Ostatn, všechny
sociální demokracii.
požadavky strany pojaty také v prohlášení."
„Velmi správné: pojaty jako
nco
také.
To
jest:
podružného, vedlejšího. Ale
prohlášením. Rozhodne innost. naše požadavky?
Co na píklad
v druhé
ad,
prohlášení je
Co dlala
strana pro
pro všeobecné hlaso-
vací právo?"
„Co
mže
dlati nkolik poslanc?"
„Dosti mnoho, chtjí-li
nco
315
dlat;
práv
poslední
týdny o tom svdí. Není to pouze trnáct poslanc.
Za nimi je
stojí
To nco
miliony.
Pro
v pohyb, kdyby chtli.
váží.
Mohli by
pl
nebylo. Reviduj, co se stalo za
roku!"
„Parlament vlastn nefungoval. Byla že '^
obnoveny v takové •'
ostrosti
uvésti
nechtjí? Jako by jich to
naše vina,
národnostní spory bur-
oce
zoasii :
„Kdo
ví?
Harcovalo
tolik energie, kolik se
se
proti
užilo,
jí
Badenimu. Kdyby
aby byl povalen, se
nco
stali
jsme
pro njakou jinou vc, bylo by jist
se
užilo
získalo.
Co
nyní?
Mohli jsme
se
státi
lékai a
se
fušery.
Ujišovali jsme svou nestranností a postavili jsme
se
celou inností na jednu stranu. Byla to naše úloha?
Na
zídka vracejí. se eká?" uvede se ad absurdum sám.
Historické okamžiky se
„Parlament
tejito
M-
žeme ekati."
„To
je historický výrok.
ekání?" „Stát
—
to
byla
vc
Kam
státu
se to
—
Ale
dotáhlo za toho
na
se
starati
o stát?!"
„To je velmi pkné slovo. Bude platiti také zítra?" „Ovšem že; je to zásadní otázka." „Bude si nutno pamatovati. Tedy teorie rozvratu? Veliký poprask?"
„Tohoto
státu
sáhl
Chceš-li, ano."
nedviv.
Ale mlel. Mechanicky po Arbeiterzeitungu, ležícím na dosah ruky.
Tuzar hledl
316
"
etl. Náhle
usmál.
se
eicho?
„Nechceš poslechnouti.
—
,
Vážnou
vý-
nmecké chauuspoádali proti eským
strahou zstávají události v Praze p.o
Hrubá štvanice, kterou menšinám v nmeckém území, a zpupné
viny.
echy urážející, musily zploditi Slyšíš, eicho? Musily.' To píše ovšem tung. A Právo lidu?"
mluvené a
,
Tuzar
odložil
trapn
„Myslí-li se to
dojat
vážn
s
ei Nmci toto ovoce.'
Arbeiterzei-
list.
lidem, chce-li se dobré pro
znamená ta celá historie? Podrýváme oit si pod nohama. Je nutno, aby politika byla popením urité strany, diktovaným záštím? Ale to je pece malý sloh Tuzar zaplatil. hnutí, co
pdu
—
Mrzut
pohlédl na své druhy. Mleli. Cítil v
mlení píkrý
odpor.
„Pijdete do ertova kopyta?" tázal „Snad, odvtil
ptí
se objevilo
Tuzar
vstal,
eicha
se jich lhostejn.
stejným tónem. Jakési na-
mezi nimi. pozdravil
chladn a
zmizel.
Neklidný jeho temperament štval ho do málo bezpených. Tísnily ho ty stny. Byl které volá boue.
Když
odešel.
Rozumli
eicha
tom
eicha
ulic z
tak
pták,
a Bauer pohlédli na sebe.
si.
hledl do lesklého zrcadla, hlad
317
si
svoji
bradku; pak bubnoval zamyšlen prsty na se,
že
—
pemítá
„Tuzar je nespolehlivý lovk," Bauer kývl na souhlas. „Velmi nespolehlivý lovk."
Mlení
obnovilo.
se
Tuzar byl dobrý v neocenitelné
v
služby
nm vždy
Oba
—
pravil
Zdálo
pak eicha.
své
sledovali
jistých chvílích]
plátno, když nelze
kázn.
stolku.
Chvíle pestávky nastala.
ml
dovedl strhovati.
dvovati
myšlenky.
vervu; vykonal
Co
je
to
v jeho oddanost? Bylo
nco, co se bouilo; ale stran je zapotebí a Tuzar Byl píliš divoký. Neml smyslu strany. Zásady! Velmi dobrá vc! Málo
Káze
pro taktiku
!
rozhodující v praktické politice
Náhlý zjev Kadeábka, který se piblížil nepozorovan, jako stín, perušil tyto jejich úvahy. „Kde je Kopulent?" tázal se jich. Stál tu bledý a skoro visionáský.
eicha
nemohl povdti o Kopulentovi
Bauer také ne o mnoho
„Na
ulicích,
nieho.
více.
v nemocnici nebo v base; to jsou ti
možnosti."
„Nesedneš k nám?" ptal
se
Bauer.
„Pospíchám," odvtil vyhýbav Kadeábek.
eicha
si
vzpomnl na
cosi.
Jeho tvá
se
rozšíila
úsmvem.
„Ti
dni se dnes
koní
—
není-li
Ztrnulý, skoro bezvýrazný pohled
inul na eichoví.
318
pravda?"
Kadeábkv
spo-
„Ano,"
odpovdl
klidn. Poté jak by procitaje ze
sna pozdravil a odcházel.
„Nevypadá, jako by byl chodu Kadeábkov.
„V mínil
vesel,"
nedli byl také takový;
ekl Bauer po od-
je to
podivný pavouk,"
eicha.
„Neštstí v lásce," ironisoval Bauer.
„V jakém smru?" „Tváí
na
se
syfilis,"
pravil
Bauer cynicky.
Byl medik.
eicha „Co s
je
se
usmál.
syfilis
uštpanou
proti
vnosti?
pointou, která
ného Tuzara, „tyto dni etné."
je
chtla
Ostatn,"
všechno více
319
dodal
nepítommén nepí-
ranit
Kapitola devátá
nepíjemné setkání
líí
a zkalený
dobrý rozmar
ernoch
šel
k veei.
Byl dobrého rozmaru. Neztratil svj den. Bylo to
malé dobrodružství,
jež
navázal v posledních
dnech;
dve vhodné pro ubití nkolika nudných hodin. K tomu okolí jist neobyejné a dobrodružné. eho
si
páti více? Rozhodn nebyl den marný. Své studium odbyl dopoledne; svou zábavu odpoledne; zbý-val zá-
vr. Jak ukoniti dstojn den?
Napadlo ho Myšlenka volaly
v se
dob
jíti
do ertova kopyta.
mla mnoho
potebu
píjemného. Okolnosti vytžko býti nmým
debat;
sdílnosti,
tak výmluvné. Ale
pekážka byla
jiná; dostane
tam vbec? Nebylo Byl
to zcela jisté.
to
Nepedvídané píhody a bžným. Z istá jasná se uzaNebylo možno nic tušiti. Ze tmy se vynoila podivný veer.
náhlé útoky byly
vely
ulice.
ním
postava, druhá, tetí; okno zainelo, bylo slyšeti úder
320
A
cihly.
kam
to byl
nejvhodnjší okamžik odkliditi
daleko. Policie ani vojsko nedlaly
možno
Ulice Žitná, jediná, kterou bylo
se
n-
okolk. byla
jíti,
nejmén bezpených. Staveništ na rohu Žitné a Karlova námstí bylo nebezpeným bodem. Byly tam záz
A
proto se tam hemžilo tmi, kteí
soby
cihel.
toto
hrubé stelivo.
svítilnou, bylo
Nebylo
ím
možno
by
tušiti
není
ekl
hospodárná,"
dosti
by
si
ernoch.
Kdyby nebylo
se."
neinily pobyt lákavým.
stíny protjší
er-
zrychlil krok.
Ale po nkolika vteinách
Tém bylo
obrysy podnikavých
stežiti spíše takové staveništ.
házeti, neházelo
Ostatn noch
vítali
tmách, osvtlených jen málo
to bez risika
„Policie
„Mla
Ve
vedle
nho
se zarazil.
kráel práv
nejmén píjemno
ten,
s
kterým
mu
se setkati.
Poznal Kadeábka. Sel
apatický a unavený.
Zejm
nevšiml
si
dosud
ernocha. Bylo možno couvnouti. Ale
ernoch
nemiloval píliš neurité stavy; a ne-
chtje ekati, odhodlal
se
kousnouti
do nechutného
sousta.
Pozdravil
„Kam
Kadeábka
a pipojil se k
nmu.
jdeš?" tázal se ho.
Kadeábek znateln Jinak však nezmnil
„Do ertova
se
zbledl,
když poznal ernocha.
jeho výraz.
kopyta,"
odpovdl. 321
Rozpaky ernochovy
Mli
stupovaly.
odpovdí Kadeábkovou
se
tedy stejnou
cestu.
jemnou. Ale co initi? Nebylo zvykem
moiti
se
Ne práv píernochovým
úvahami o vcech, jimž nebylo už možno
se
vyhnouti. Šli chvíli
nemluvíce.
Kluzké dláždní
se lesklo
a sychrá vo. Plaché postavy chal; nebylo
v zái luceren. Bylo vlhko míhaly ulicí; každý sp-
se
bezpeno. Jinak mli dva
z
pyta štstí: žádné nepíjemné pekvapení
Ostatn by snad bylo ernochovi setkání, jež ho inilo nervosním.
vilo.
Uvažoval-li
pesn, nechápal
ani
ertova
ko-
se
nedosta-
milejší,
než toto
dobe
toho nepí-
jemného pocitu. Neinil snad njakou kivdu Kadeábkovi? Jakou? Ola nemla závazku ke Kadeábkovi, on rovnž ne. Jejich drobná episoda byla bez vtšího významu. Ani on, ani Ola jist se neklamali o pravé její povaze. To rozumové hledisko; ale bylo zjevno, že
Kadeábek není schopen zaujmouti je. Teštil podivným zpsobem; co lze od takového naladní ekat? Uinil pokus zapísti Kadeábka do rozhovoru. Mluvil o demonstracích. Kadeábek zejm neposlouchal a neodpovídal. Jeho lhostejnost stísovala ernocha;
umlkal pomalu.
Nepíjemné ticho se obnovilo. Kadeábkovi se zdálo býti také nepíjemným;
——
ho vzpomínati vždy na jeden bod „Nevidl jsi Kopulenta?" tázal se ernocha. -
322
nutilo
„U obda,"
odpovídal ernoch. "
jje steda. Tetí den
ernoch vzpomnl si na historku, o níž se zmioval Hackenschmid. Pekvapilo ho to. Co myslí s tmi temi dny?
Bral to
vážn?
Pelétl ho zkoimiavým pohledem.
Jeho
ádn.
oi
byly vpadlé a zkalené. Nespal
Nutil se
zejm
patrn dlouho
do úsmvu, jenž byl
šklebkem. Nevypadal jako
lovk,
který
spíše po-
er-
žertuje,
noch chtl pvodn pedstírati nechápavost a tázati ho po smyslu tí dn Kadeábkových. Pak se mu zdálo
se
to
nepíjemnou komedií. Mlel radji.
Pokraovali tak v cest. Otázky nepoložené a nezod-'
povdné
byly mezi nimi. Nemilé, tíživé dusno
ped
nebezpenému tomu tématu. Ale to vyhnutí znamenalo mlení mnohem trapnjší nebo hovor, který nedovedl zamstbouí. Nemluvili o tom; varovali
nati.
tetí
Oba
myslili
se piblížiti
na Olu; každý na svj zpsob. Ta piblížiti se, zamykala je-
maila všechny pokusy
jich ústa.
—
ernoch
to cítil; byl však
silnjší z obou;
Bylo-li býti.
nutno
snésti
Obcházení
rozhodnut
„Ola
je
oslovil
vtší
njaké
stalo
se
sílu
zlo,
trp a
skoro
vzdorovati té
cizí
tetí.
bylo lépe rázem vše od-
vždy choulostivjším.
A
tož
Kadeábka:
v Praze."
Kadeábek možno
ml
— mén
byl odvrácen.
sledovati.
Výraz tváe jeho nebylo
Ostatn ernoch
323
se také nedíval.
Ale
když Kadcábek promluvil, znla jeho slova nenápadn a lhostejn.
„Slena Zieglerová?" Jen ucho velmi
pravil.
mohlo
citlivé
výklad. ernoch nemohl
nutí všech intimních
tom
se
o
klamati. Jeho pokus osvobození selhal. Vzdal se
ekal,
dalších.
zdali se
snad sám
Kadeábek odhodlá
mlení. Ale ekal-li otázku, nedostavo-
své
opustiti
vala
chvní zejmé odmít-
vycítiti jakési
za ledovou tou otázkou. Bylo to velmi
se.
Kadeábek mlel
zaryt.
A
jeho pohled byl studený
a bezvýrazný.
ernoch
se stával
neklidnyTu
touto
nepístupností.
ho zmocovala. Lehký, rtuový ernoch se stal tžkopádným. Ostatn byl nespokojen sám sebou. Nebylo to hloupé dotýkati se té vci? Situace mohla by býti komická, kdyby se Kadeábek netváil tak vážn. Co je mu do Oly, co do pošetilostí Kadcábkových? Byl mrzut. A Kadeábek kráel stále chladný, uzavený, s tou Bezradnost
se
grimasou, která byla ztrnulá jako maska,
s
mechanic-
kými pohyby, s píznanou lhostejností. Nepatrná cesta se zdála za tch podmínek nekonenou.
ernoch
si
oddychl,
uliky, kde bylo sídlo
mžik
Ml
ješt
——
pocit osvobození
když zacházeli do
ertova
—
kopyta.
postranní
Nkolik oka-
osvobození pro oba.
324
I
Mimodk
zrychlil krok.
Ale nkolik
krok ped
cílem
ucítil
ernoch
ní
ruku na ramenou.
Kadeábkovu
ruku.
Stanul pekvapen.
Neekal
tohoto obratu.
upjatým pohledem
Slídivý-m,
do jeho oí. Byl
ponoil Kadeábek
se
to pohled, který
chtl vyzkoumati
nej-
tajnjší jeho myšlenky.
Dlouhá vteina tak minula. Ale Kadeábek mlel. „Chtl jsi nco?" tázal se ernoch, znepokojený mlenlivým pohledem Kadeábkovým.
Kadeábek Hledl na
neodpovídal.
nho
stále
s
tím výrazem napiaté pozor-
Co chtl vyzkoumati? Co zjistiti? Bylo to, jako by mu bželo o všechno pi tomto pohledu. Avšak nepromluvil-li Kadeábek v prvém okamžiku, nosti.
mu
nebylo
už pozdji
možno
ernoch
ml
báze,
intelektu: úzkostlivou
mluviti.
ernocha
Situace se stávala pro
vlastní
báze ped
otesy píliš mocnými. Vyhýbal
dly ho
pvab jež
nesnesitelnou.
kultivovaným
se
sobcm ped
silnými dojmy,
jim: rušily ho; uvá-
ve zmatek. Jeho ideál byl zcela jiný: byl to
hry, kterou
možno každé
nežádá píliš mnoho. Spoil
tedy jako spasení struné
chvíle perušiti, rozkoš,
asem
i
silami. Uvítal
Kadeábkovo:
"'
„Pojme! Lehkým krokem, zbaven tíživého bemene, vcházel ernoch do chmurného domu, kde bylo sídlo ertova kopyta.
325
"
Kapitola desátá Macchiavelli
Kadeábek,
;
fantasie
sledující
Hyperionovy
voln ernocha, zkoumav
po-
na pítomné. Jeho oi hledaly Kopulenta. Našly ho. Zamíil pímo k nmu a podávaje mu ruku malou hlédl
a chladnoUj oslovil ho Kadeábek:
„Den
se naklonil.
Tetí den."
Jeho slova vyvolala netrplivý výraz Kopulentv.
Kadeábek, nedokávaje „Bylo pece ujednáno Kopulent
se
se
odpovdi, pokraoval:
——
zamrail.
„Nic nebylo ujednáno. Žert píliš asto opakovaný pestává býti žertovným. Co chceš se svými temi
dny?" Ale jeho
ábkv.
oi
shlédly malátný a
zhoklý výraz Kade-
Rozhorlení jeho zmizelo rázem. Pešel v tón
mírný a skoro nžný.
„Nemluv o tom
už!"
„Jsem tedy volný?" ptal
málem
Kadeábek odmeným,
slavnostním hlasem, který by se mohl
parodií, ^/ýraz.
se
kdyby zrak mluvího
—
326
neml
zdáti
skoro smutný
„íkal jsem
povážKv kývaje
neho
pece už
to
dobe,
„Neiníš
ráno:
zcela volný."
Kadeábek, teba
hlavou. „Ohrožuješ svou vc. Je
jiného než vykrádati
Tuzar
jsi
namítal
Kopulente,"
"
krámy
ujal se slova.
„Na Zižkov prý
se stílí."
Kadeábek, „Zižkov se mi nelíbí. patnáctém století mohlo se tam snad slušn umíti.
„Zižkov," vpadl
V
Ale v devatenáctém?" „-
—
—
Smíchov, Vinohrady také
Holešovice,
se
nehodí?"
„Praha
je lepší.
Zní
to lépe."
„Tak zbývá jen Židovské msto." „To spíš. Má cosi do sebe."
d-
Mluvil zase jízliv a zlomysln. Byl tázán po
vodech svého zmizení. Pokrii rameny.
„iním
pokání; je na to as."
Nemluvil už o tech dnech. Hovor
ných
Doktor Hilarius „Nuže,
„V
se vrátil
do bž-
kolejí.
jsi
se obrátil
ke Kopulentovi.
spokojen?"
celku."
„A eho
jsi
dosáhl?
A eho
chceš dosáhnouti?"
Kopulent neodpovídal. Pocity doktora Hilaria byly
složité.
Ml
pochybnou
radost Kassandry, jejíž proroctví se uskutenilo.
Kam
jinam mohly vésti vášn? Neíkal to? Nicmén události samotný zdály se mu katastrofou. Dostiuinní
327
touhami agitátora. Tato dvojakost inila Hilaria prudkým; napadl znovu v mlení zabraného Kopulcnta.
proroka
potíralo
se
s
„Oteven mluveno^ není Boue tu jsou, jak sis pál; Ale máš-li
s
zle?
ti
sis
jasno.
pál.
Tryzna,
loupeží; nadšení, které krade. Jsi spo-
duchy, jež
„Vím, co
samotnému
krev tekla, jak
toho uiniti bilanci, není
koní
která se
kojen
z
to
ti
vyvolal?"
jsi
Kopulent klidn a reservo-
chci," odvtil
van. „Tajemství?" ptal
se
Hackenschmid.
„Pro?" se zahaluje v mlhy. Mlha je nimbus." Ani úsmšek Hackenschmidv ncrozdráždil Kopu-
„Kopulent lenta.
Hilaria
pobuoval Kopulcntv
mlklý vzdor. tak
A pece práv
klid.
v
Cítil
nm
za-
Kopulent podléhá val jindy
siln sugesci jeho energických, drsných vt. Po-
bouení nad událostmi Kopulentovým. Byla
zesílilo
se
oveka,
to
tímto odpadlictvím
jež se
té
chvíle ztrá-
cela.
„Necítíš
svj
jméno.
iny
odpovdnost
z
toho všeho, co
podíl na všem, co hanobí naši Jsi
za jedno
s
niemy
dje? Máš
se
povst a
a zloinci.
špiní naše
iny
jejich
tvoje!"
prudkou touto obžalobou podvrátiti Kopulentv, musil záhy doznati, že ani tentokrát útok nebyl úspšnjší pedešlých. Aniž pohnul brvou. Mínil-li Hilarius
klid
328
hledl Kopulent v jeho oi a
pevným
s
a
rozhodným
výrazem opakoval:
„iny To tak
jejich
iny
moje. Necouvám."
mohl Hilarius snésti. On, jindy chladným výrazem povýšené logiky, se
bylo více, než
klidný,
s
dával unášeti rozilením.
„Ale to
je klesnutí
mravní pevahu nad
na úrove
Nmci
násilnictví. Ztratím-li "
„Mravní pevahu, hm,'- mruel Hackenschmid. „Mravní pevaha," opakoval vášniv Hilarius. „Boj národní byl bojem o právo. Vedli jsme ho prese všechny chyby až dosud právními prostedky. Naše
—
—
zásada byla: právo proti moci. Ale pijmeme-li
opa-
nou zásadu, moc jde ped právem, pistoupíme-li vbec na kriterion moci, je naše vc ztracena. I o tom jsem už mluvil."
ernoch desát
se
usmíval, vzpomínaje na ten hovor. Še-
milion bylo na obzoru.
Zdálo
se
mu vhodným
„Tedy právní
znovu Hilaria
cesta z taktických
poškádliti.
ohled?"
„Také."
„Peloženo do eštiny, znamená
to:
jdeme právní
abychom mohli užíti násilí. Jsme pro humanitu, ponvadž potebujeme její ochrany. Jsme ctnostní, ponvadž musíme. Tedy právní cestou,
ponvadž jsme
cesta vynucena,
slabí,
humanita vynucena.
pevaha? Spor národ
je
Advokát strany uvádí jen
A
to je
mravní
jako kterýkoliv jiný spor. to,
329
co se hodí na
její
pro-
spch. Druhá strana obrátí minci na rub. ekne, bu-
upímná, to, co 'íká Mommsen. Nejdeme právní ponvadž jsme dosti silni, abychom to nemusili. Nejsme pro humanitu, ponvadž je pouhou farisejskou maskou. Potebujeme pohlcovat, abychom nebyli pode-li
cestou,
ob
hlcováni. Mluvím-li o mravní stránce: myslím, že
stanoviska jsou stejn hodnotná."
Slova
mén
ernochova mla neekaný úinek na Hilaria. ernochova dráždila ho
klidným. Dialektika
Stal se
než málomluvný vzdor Kopulentv. Mluvilo-li
dalo se získati; ale
se,
mlení
bylo nebezpenjší.
Doktor Hilarius napadl první slabinu N^ývod
er-
nochových.
„íkal jsem také," pravil. „To práv nebylo správné. ješt také?
A
nestaí-li,
Staí-li jiné
ukázal jsem,
dvody, pro
že
je
také
to
"
prázdné
ernoch Nebyla
se rozehíval.
to ani
vc
sama, jež ho strhovala; dar
ša-
lebné dialektiky, užívané spíše pro rozmar, pudil ho
k
Napadal Hilaria nejvlastnjšími jeho zbraPoteboval také zahladiti nepíjemné dojmy
oposici.
nmi. z
nedávných
„A
váš
ekl
Hilarius.
ty?"
„Jsi sofista.
Na
chvil.
sofista,"
„Jsi
Rozmluvíš
se,
stavíš
teorie, polemisuješ.
konec pokríš rameny a ekneš: co na tom? se.
Jsi
I
usmí-
shovívavý. Renanovsky shovívavý. Nemáš,
330
pro
bys byl neshovívavý: žádné víry, žádných zásad,
žádného pesvdení. Zítra
eho jsi vera s nkdo citoval tvá to,
nebudeš pamatovati na
se
velikou vervou
hájil.
vlastní
budeš
slova,
A
kdyby
ti
diviti:
se
Opravdu?" „Uchyluješ
se
tématu," upozoroval
od
ironicky
ernoch.
„Nebží o téma. Vše kraoval
Hilarius. „Jsi
vedeš své emeslo k
emu
Nedlám
Pro
emu
djiny.
napadnout," po-
hájit a
a
s
úspchem. Ale
to iníš?"
—"
abych mluvil vážn
„Nevím skuten, k vatel.
dá
Bosco, salonní kouzelníky do-
pedvádti vtipn
je to všecko?
„Chceš-li,
se
vše
je.
odvtil ernoch. Jsem pasivní pozoro-
Mluvím pouze o nich. Ty je mnoho najednou.
chceš dlat a mluvit o nich. Trochu
Ani Palackému
To
Slovy.
je
to neprospívalo.
ím to chceš
provésti?
nedostatený stavební materiál. Nechci
djin dlat vbec; nevím také urit, jak by bylo hodno
konec udlaly samy. Proti
mám Ty
aby
silnit život.
se
thesi?
pomnl:
to
mže
já ne-
prospti.
skutenost uila od tebe, chceš zná-
Nevím, pjde-Ii
to.
Pozoruji: to a to se dje.
Ješt nco: svou
programm. Nuže,
programu. Pozoruju. Snad mi
chceš,
státi.
zá-
dlat. Vypozoroval jsem, že se vždycky na
je
Kážeš: to a to
To
se
mže práv historik býti tak zaujat To pedpokládá, aby píliš mnoho
zkušenost djin, relativnost hodnot.
331
má
je rozdíl stanovisek.
Musí
pro za-
za-
víti oi.
A konen
snáze zavít oi, nežli odhoditi
je
zkušenost."
„Konec konc krásný prostedek, uhnouti se
všichni míti
program zdá
se
se.
Bojíte
pesvdení. Míti pevný názor, míti vám býti smšným. K posledu je vám
smšné uvdomle nco chtít, pro nco pracovati, za nco se bíti. Tvá trpná úloha je bezkarakternost." „Merci," pravil ernoch usmívaje se. „To slovo viselo ve
vzduchu. Pokrauj ve své exhort."
,,Kam bychom
došli
s
tvou trpností? Byl by to mor.
jsi sám o nutnosti in." „Nebudu ten," odvtil vážnji ernoch, „kdo provede njaké iny. K tomu je zapotebí jiných. Ale bo-
Je teba peci jednati. Mluvil
jím
se,
inu vypadají jinak. inu neiní. Lidé inu
že tebe ne, Hilarie. Lidé
Kážež píliš mnoho. Toho
mli by pro
lidé
tebe ironii, ne snad bez zájmu,
s
kterou
Napoleon etl Kantovo ,0 vném míru'." Hilarius chtl odpovdti, ale Kopulent ho pedešel. „Myslíš, že u nás jsou lidé inu?" tázal se ernocha. „Nevím. Neznám jich." „Podívej se na Hammra," pravil kousav Hackenschmid. ,,To je tvj muž." ,,
Záleželo by na tom,
dl Kopulent
je-li
takových
v zamyšlení. „íkal
že nevím, co chci.
Vím
to
jsi,
lidí
v echách,"
Hackenschmide,
velmi dobe."
„Nuže?" „Saiský obraz bude zbaven roušky," volal Hacken-
schmid. „Ale snad
pi tom neumeme!" 332
Kopulent váhal mluviti. Hledal patrn profanování myšlenek, které ho
se lekal také
skuten
„Je-li
pes
chvíle
kritická,
Snad
slovo.
chce-li
tolik tížily. se
opravdu
nás pejít k dennímu poádku," pravil pak po-
malu, skoro váhav, „chceme-li tomu zabrániti, uži-
jeme všech prostedk. Nestaí-li obyejné, nutno dati zvláštní,
mén
hájili obstrukci.
obvyklé.
V
parlament
Nmci
hle-
za-
Zcela správn: nestaí-li odmítavé vo-
tum, jsme-li odsouzeni k
vné
dati jiné cesty k dosažení svých
menšin, musíme
hle-
úel.
Chce-li se znemožniti parlament, užije se obstrukce. Chce-li se znemožniti státní soustava, která se po-
kládá za nepátelskou a zhoubnou,
eho
se užije?
Destrukce.
Bží
o to dokázati, že
je
tu
ješt
nezodpovdna
bude vždy a vždy kladena. Dokázati, že nebude klidu, že nebude poádku, dokud se nezmní tento stav. Ze je tu národ ke všemu odhodlaný, který se neleká žádných prostedk, ani tch, jež se oznaují za neestné Budou-li ohroženy všechny ády,
otázka, a že
— —
budou-li blesky
bíti
do vysokých strom, nebude-li už
klidného spánku pro vedoucí, neustane-li
ní
innosti, bude-li všechno
pak pišel že to vše
teprve as, který budí
mou
pedpokládá muže inu, muže
by dovedl
oživiti
se
v destruk-
pivedeno ad absurdum, nadji. Jenom inspirace, který
a rozplameniti odpor neutuchající,
který by vycítil kritickou
dobu a uinil prosinec
333
histo-
"
by
rickým, který silí
——
Kopulent stídal
ustal
pvodní
se nelekal užíti
lsti,
podvodu
i
ná-
v ei, v níž vzrušený pathos vy-
váhavost.
píke
„Absurdní," pravil
doktor Hilarius.
„Blouznivé," mínil Tuzar. „Optimistické," ekl Hackenschmid. „To, co mluvíš,
práv
bylo by možno, kdyby
chni nahlédli.
o krk a kdyby to
šlo
Pedevším nebží dosud o
vši-
krk; a bude-li
bžeti, nenahlédneme to."
„Bží o otázku cti, o morální abychom se vzdali Není to
nám nebží
o krk?
mšan
„Eh,
„Nevyznáš
se
Kdo
to
Chce se od nás, dost? Ostatn: víš, že
bytí.
mže
íci?"
nemá takových cit,"
pravil
Tuzar.
ve svých Pappenheimských."
„Broukv
výlet
do
revoluce,"
schmid. „Dovede-li jednotlivec
žíti
smál
se
beze
cti,
Hacken-
pro
ne
celý národ?"
Tuzar
vážn
oslovil
Kopulenta.
„Hledá-li se ten muž,
Kopulent
se
pro
nejdeš do prvé
ady?"
usmál sarkasticky.
Stále se vracela tatáž otázka.
„Nejsem ten muž," odpovídal
tiše.
„Má
osobnost
musila by býti zárove prorokem a Macchiavellim.
proroka
nemám
dovedu
míti, ale
schopností.
A
Na
politiku Macchiavelliho
ne provádti. Teoreticky
pijmu teba
Sám mám pedsudky. Váhal bych ped provedením; mé ruce by se chvly, kdybych házel zradu a zloin.
334
"
boinbu. Ale odlišujme: ne proto, že jsem dobrý, ale proto, že jsem slábl"
Pechod
nedávného pathosu v bojácnou tuto mepekotný, aby zpsobil zlozvuk. Hackenschmid pokril rameny. Kopulent zstával Kopulentem. z
lancholii byl píliš náhlý a
Kadeábek hledl na domluvivšího „Jsi jsi
slab;
nedovedeš
uinil. Je-li
by nemohl
doznati
ani
nkdo, komu
nezáleží
sarkasticky.
smlouvu, kterou
na život,
pro
úlohu blesku?"
zastati
Trapné mlení nastalo. Slova Kadeábkova mátla. Kopulent hledl na Kadeábka zamyšlen. Slyšel jen první jeho slova
„Jsem
——
slab," pravil
po
chvíli.
„Nehájím
se.
Ale ne-
bych aspo rád Janem Ktitelem: pipravoval bych píchod Mesiášv."
jsem-li Mesiášem, byl
„Mesiáš a Macchiavelli
:
oboje zaíná od M.," glo-
soval doktor Hilarius. „Je to jediná podobnost."
„Poj," praveno;
pravil
Kadeábek
mžeme
zdlouhavá
politika.
ironicky.
„Vojsko
se dáti zasteliti; je to lepší,
Stejn
je
ech
dobrý jen k
je
pi-
než tvá
mued-
nictví."
„Neml bych nic proti tomu," mínil Kopulent, „kdyj bych jen vdl, že se tím získá vc, kdyby to byla podkdo ví? mínka toho, co chci vzbuditi. Ostatn Zítek je ped námi
—
——
„To jsme
slyšeli
už v nedli," odporoval
Kadeábek. „Nedostal
ses
dále.
335
Uvážím-li
zamraený okolnosti.
muž inu. Máš
nevypadáš také jako
v tom
smru
pravdu; jenom máš-li také v ostatních. Tvé heslo
Mne ekání
ekání.
Kdož
dlouho!
Macchiavelli
—
Ti
—
ním"
„Budou
zítka
je
je píliš
máme-li as! Tryzna tedy zhynula!
ví,
pišel,
niím."
viv
Do
nevábí. Zítek!
„Teba
dni
hlas
definitivn
tedy
jsou
Kopulentv znl zase dNepedbíhejme krisi.
jen trplivosti.
V nkolika hodinách
se
mže
dostaviti.
Krev bude ješt
téci."
„Ne
tvá," pravil doktor Hilarius.
„Teba „Hude den
má
i
moje:
je to jediné, co
stále stejnou," pravil
svoji fixní ideu, a
podobné.
mohu
dáti."
Hackcnschmid. „Každý
dohromady
jsou
si
zajímá to téma. Pokusím mluviti? Vidíš,
nco mne
se je
tedy zmnit. Ale o
hádkami. Pohádka tedy, mládí pracoval jsem
i
chcete-li,
skoneme
Ale
a
vého
je
se pokusí;
v tom oboru.
Co jsem vbec
podmínka. Hilariovi bude
bude
to pro
po-
Andersen. Za svého
dlal? Pohádka ve slohu Andersenov, pátelé. trplivými; to
ne-
em
napadá, nevím, odkud pišel
ten nápad; zaali jsme Macchiavellim a
se
všechny
Chápu tvou nudu, Kadeábku. Tebe
nho nco
ne-
Stame to tžko.
nadobro no-
"
Shromáždní vala zábavu.
Hackenschmidova slibonejmenším zaplašen rozladný do-
utichlo; slova
A pi
jem minulého výjevu
——
336
Kapitola jedenáctá
Pohádka o marcipánovém
srdci
„Mezi zbranmi mlí Musy/' zaal Hackenschmid. Tvj prosinec vybledne, Kopu-
„Láska však nemlí
—
minulým katastrofám
lentCj
mní
nosti se
vnésti
rychle
—
nebude rozumti. Okolnaše srdce ne. Není vhodno se
nžných tón do našeho prosincového ztrácí význam? Budou snad pece
trochu
veera roku, který
nkým
pochopeny."
Pestávka následovala po tch
slovech.
Oi
Hacken-
schmidovy pelétly Kadeábka. Pistupoval k své operaci,
dvuje
„Mla
sob.
vrné, žhavé oi," mluvil.
opálenou sluncem;
Mla nocí. A
mla
„Mla sndou
ple,
prudké, mrštné pohyby
kánky.
dráždivou línost koek;
QÍch
umela.
mla
híšnost
cilet-
Marcipánové srdce plakalo.
Marcipánové srdce nebylo
srdce, jaká se kupují
na
trhu pro utužení lásky; nestálo mezi ztrnulým husarem
a zahaleným
miminkem,
které je
cudným pannám. Marcipánové 22
337
možno nabídnouti
srdce
mlo
vtší ná-
!
roky. Bylo dokonce v lidském tle, asi tam, kde srdce
obyejn
bývá. Ale 'jinak bylo to marcipánové srdce. Cikánka naše, tak pelétavá jako motýl, ležela nehnuta a stálá; byla to první její vrnost.
Slunce
svítilo
jako druhdy; ještrky se vyhívaly na
nm jako svého asu ona, Ale
marcipánové
divoká, vášnivá naše cikánka.
.srdce
nezapomínalo.
Znalo
.svou
povinnost.
Bílou
polní
cestou
podivno
vdt
to o srdci: ale
posetou
prachem kráelo
(až
nebylo to pece mimo-
ádné srdce?), picházelo asto k tichému hbitovu. Vzdychalo na motiv ,Naše vrné milování'. Vzpomínky vyrstaly pro sentimentální blaho marcipánového srdce.
Krásný msíc.
letní
veer,
kdy zahrady vonly a
Procházka lesem po kobercích mechu, tak
svítil
mkkých
lásce
Jízda po tiché ece, nehybná zátoka, nad jejíž hla-
dinou
se vznášejí lekníny.
San, pláni.
A
jež
za
zvuk
rolniek ujíždjí po zasnžené
žhavé tváe, které pekonávají severní chlad!
Marcipánové srdce vzpomínalo. Stálo u hrobu a volalo své vzpomínky. Ubíraly se ped ním dlouhou adou.
Píjemná
sentimentalita
pojala
srdce
marci-
z
pánu.
Cikánka dole
se zaškaredila.
Nebyla á
milování'. Byla spíš á la ,Carmen'.
338
la
,Naše
vrné
To
srdce
je
nasládlé
a
nemže nikomu
Tone v syrupu, myslím. Kdybych
pomoci.
mla njaké
nikdy bych nemyslila na verejšek. Ale ležím
zítky,
a ni-
tu,
kdo by mne pozdvihl. Nedostaily jim hrudy, které naházeli na má bílá prsa, jež se pece dmula tolikerou touhou; postavili ješt kámen na hrob, abych jim neutekla do polí Ležím tu; zem je tžká a proschlá, a já tolik žízním; asem je zima a sychravo; a já bych chtla hoeti." Tak mluvila. Ale marcipánové srdce vedlo svou. Bylo smuten odno (až podivno vdti to o srdci; ale nebylo to pece mimoádné srdce?). Stálo uprosted svých vzpomínek jako mocná mezi poddanými. A píšt, když pálilo slunce a nebe bylo bez mráku, pikdo nejde,
mj
šlo zase.
Pišlo zase a vzpomínalo.
Krásný
letní
veer!
Procházka lesem! Jízda po tiché ece!
Vyjížka na
saních!
To
nasládlé
srdce je
stejnou notou. Nebaví
a suché
mne
a nudí
poslouchati
A já tu mlo své
svou
je.
vn
Jeho
roz-
hovory nejsou k niemu.
stále ležím.
že marcipánové srdce
minulosti, své híchy,
Uvážím-li,
možno spíše odpustiti nežli ctnost; že umelo pro mnohé díve, nežli já pro n: kde se vzalo tolik cukru?
které
Potebovalo by
A
attické soli!
cikánka ležela bezmocná, mrzutá;
22*
339
její
slabá ra-
mna
A
nemohla setásti tžké bemeno. aby uvolnily cestu
cházel,
—
nikdo nepi-
Byla zima.
vzpomnlo si na Nžnost je pojímala pi
Sladké marcipánové srdce
Na opuštný
hrob!
hrob. té
vzpo-
mínce.
Vyšlo do zimního odpoledne, do vtru a mrazu. Bylo
dobe odno v
teplý kožich
mám
ale
srdci;
zde init
(až
vdt
podivno
to o
podivuhodným srdcem!).
s
Vyšlo.
Ale
vítr
se
zdvojil.
Vloky snhu
poletovaly vždy
prudeji a prudeji. Vánice pišla. Cesta se ztrácela pod závjemi, jež rostly. Marcipánové srdce zablou-
—
dilo se
do
Sníh šlehal do oí, nebylo možno vyznati
polí.
v cest. Bloudilo sem, bloudilo tam; nižádná
n
Bylo unaveno; mdloby na
nji bylo
jíti.
Pak
aby
usedlo,
picházely. si
Vždy
cesta.
obtíž-
odpoinulo: okamžik.
Ale sníh padal vždy hustji, a okamžik nechtl koniti.
Sníh padal a padal. Marcipánové srdce usínalo.
A
ješt usínajíc posledním malátným spánkem,
ptalo
si
blahé vzpomínky.
Krásný
letní
veer
—
Procházka
—
Jízda
še-
—
San Pak
To
leželo
bylo,
pod snhovým píkro vem,
pro
srdce k hrobu na
tiché a mrtvé.
nepicházelo a nepišlo marcipánové
venkovském hbitvku
—
Byl zase jarní den, vlahý vítr vanul, vše rašilo
puelo,
omamdv vonla
vn 340
nevyerpaná zem.
a
Ta, která tu
Nebo
ležela^
usmívala
už nelhalo srdce
jí
z
se.
marcipánu."
Hackenschrnid vypravoval vážn, skoro opravdu poTi, kteí ekali posmšnou njakou pointu, drobnou zlomyslnost nebo impertinentní posmch na
hádkov.
na Hackenschmida
konci, se zklamali. Dívali se
ponkud bezradným;
razem
s
vý-
nechápali dobe, jak bráti
Hackenschmidova.
slova
Hackenschrnid zpozoroval tento úinek, pedvídaný ostatn. Nejisté tváe
„Kdož
pravil
díve, „jaký
vypravoval
má
s
bavily.
toutéž vážností,
vše smysl.
s
níž
Marcipánové
být marcipánovým srdcem; mrtví snad
srdce nemusí
možno v pohádce. Snad se mžeme marcipánovým srdcem na nejbližší prome-
zas; vše je
žijí
potkati
nád;
mu
druh ho
konen,"
ví
s
doufejme, že je
odno
tak teple, aby nehrozilo
nastuzení; snad cikánka neleží
hrob na vesnickém hbitvku. chladnou zemi? Je
pro
to
nicmén už
Bylo by
pohádka
jí
ve svém
snad škoda
zajisté
tklivá ve
Andersenov; robíval jsem je asem za opuštných veer, kdy sedíte sami v pokoutní njaké hosslohu
pod
a
který
mže
tu
pocit
šum hlas, kterým nerozumíte, šum, sám podivné vci mluviti. Máte
slyšíte
posléze
odumírání, vzdalování se všeho lidského.
to je pravé rozpoložení pro takové
Hackenschrnid
Kadeábek, pes stl.
se
A
pohádky."
odmlel.
sedící
proti
nmu,
341
naklonil
se
lehce
to pece snad marcipánové srdce." „Tím lépe/' odpovdl Hackenschmid. „Tím he," ekl Kadeábek.
„Nebylo
Hluk, který zase nastal po skonené ei Hackenschmidov, dal zaniknouti krátkému tomu rozhovoru. A když se po njaké chvilce kdosi shánl po Kadeábkovi,
nebylo
ho
tu.
Ani Hackenschmid nezpozoroval
jeho odchodu.
Hackenschmid sedl til si zamyšlen knír.
tu
málo jím pekvapen; krou-
„Pro lyriku není smyslu," mruel
342
pi tom
—
Kapitola dvanáctá
pedvádí odboku ernochovu a doslov
Hackenschmidv
Turecek perušil náhle hluk.
„Pohádka Hackenschmidova
je
u konce; vivat
se-
quens!"
ernoch;
Byl to Vzpíral
který byl na
ad.
se.
„Pohádky nejsou moje silná stránka." „Nemusí to býti práv pohádka; všechny genry
jsou
pípustný."
„Nudný
také?"
Hackenschmid pokril rameny.
„Zdá nudný
se,
že "
má pohádka
Ironický pohled
„Doktor Hilarius
píliš nebavila: tedy také
ernochv zmil se
nudí;
nudí-li
doktora Hilaria. se
len spole-
peovati o jeho zábavu. Tedy pohádka pro doktora Hilaria. Možná, že ne pohádka, ale skutenost. Nebo to, co po letech pipadá pohádkou, nosti, je slušno
svého
asu
se
dlo. Erotická
má píhoda
343
nebude;
s
nej-
vtší
lítostí
to konstatuji. Ale má-li býti
msto
Hilaria! Okolí je realistické; je to
pro doktora se
svými
uli-
honbou po úspchu a požitku, se svým neklidem a se svým úspchem. Ulice nikterak vynikající, je zde možno žebrati. Sloh není Andersenv, pizpsobuje se látce. Nutno prozkoumati toho, který žebrá, a ty, u nichž cemi, se svou
žebrá
—
Ten, který žebrá, nosti;
žebrák jako
je tisíc
hoden pro okamžik jen pozorjiných. Starý, blovlasý muž;
v nuzném, roztrhaném
je
hledí
lhostejn
na
šat, v stejnokroji
—
mimoj douí
nicky tesklivou svou formuli. Nestaí-li náš
muž
slepý;
mže
býti bezruký,
bídy
a
Opakuje mecha-
mže
to,
mže
býti
býti beznohý;
odstíny jsou dovoleny.
nkteí si všimnou nkteí mají libé pocity zá-
Lidé jdou za svými záležitostmi; žebráka, jiní ho pehlížejí;
možného mezi
Nkteí
rostoucí bídou a
jdou, jako
neblahým chudnutím.
by nemyslili na profesora Masa-
ryka.
Mimo
jde také náš
muž; nepatí do poslední
sku-
piny.
Náš muž
se zastaví;
žár zasvitne v jeho oích:
je
zde problém.
Náš muž hledá
totiž
problémy.
problémy má svou píjemnou stránku; je zamstnání jako jiné. Profesor nemusí konati po-
Hledati to
vinnosti
profesora, hledá-li jen
344
problémy;
vdec
ne-
musí býti vdcem, hledá-li problémy;
umlec nemusí
být
umlcem,
šíti
boty, hledá-li jen problémy. Hledati
to,
problémy; švec nemusí
hledá-li jen
umt
problémy
je
co vjrvolila Marie; a jak známo, je to lepší stránka,
kterou zvolila.
Nuže, zde
muž, který žebrá;
je
je
zde otázka.
almužnu tomuto muži? Obrací se k publiku. Dovolává se pomoci. Je obecenstvo oprávnno svým milodarem odvracovat krisi? Není to pištipkování, které pouze oddaluje nutné reformy? Zajisté jest povinností státu, aby staral se o neSluší dáti
schopné výživy; a což živy? Je jeho
Žebrota
je
bída
vbec
je
nezavinná?
staec neschopný vý-
A
je to
vbec
bída?
esvádním
není to nejpohodlnjší
lákadlo, svod;
meslo? Není každá almužna, která se dává,
na povážlivé cesty? Špatný píklad nezaslouženého vý-
dlku
mže
živobytí.
A
svésti
toho,
kdo musí
vbec pomoc
není
oslabením individuální energie,
se lopotiti
ostatních spoléhající
pro své
povážlivým
pak píliš
na tuto pomoc?
Muž
zde
stojí
uspokojen.
Má
svj problém. Ale
blahobytný pocit tohoto uspokojení vede ho k mírnjším myšlenkám.
Tento staec síly, aby
mají
dorážeti.
je
nepopirateln bídný; jeho
lhaly. Je to
ekati na pomoc píslušných
formy? Dlouho by bylo ekati. kati
oi
ne-
padlý na cest; nesluší ho
A
instancí?
ten
Na
nedovede. Byla-li to vina, která pivedla ho do
345
re-
ubožák už eté
"
bídy,
muž
zbavili
problém nebude
našedší
má
ubožák, jenž
ji
souditi. Je zde
hlad; a mámc-li prostedky,
ho toho hladu,
uime
tak
!
abychom
Ubožáku, bude tob
pomoženo; nenajdeš srdce tvrdé, akoliv je mnoho námitek proti inu, k nmuž se odhodláváme, chci nicmén slyšeti jen hlas humanity. Odmítnu píkré dsledky zásad liberalismu. Problém je rozešen v tvj prospch, dík
bystrosti našich
poznání —
Uspokojený kapsy, aby dal
oí
a subtilnímu našemu
problém, sahá do
muž, který rozešil
almužnu. Staec dále mechanicky od-
íkává melancholicky svou formuli; ncní-Ii však slepý, pozorují jeho oi s nadjí pohyb budoucího dobrodince.
Dobrodinec kapsu
hledává
se
zvláštním
zpsobem
myšlení pro-
po kapse. Bda, nadje žebrákova
lhala; dobrodinec
zapomnl doma penženku
se-
"
s maHilaria. doktora tom lou píchutí ironie. Sledoval pi Ten se však tváil lhostejn. Ani nyní nemohla ho pobouiti ernochova persifláž. Povýšený výraz zase se
ernoch
mu
mluvil lehkým, zdrženlivým tónem,
vrátil.
„Nuže,
jsi
uspokojen?" ptal
se
Hackenschmid.
Doktor Hilarius hledl chladn na ernocha.
„Co
jsi
„Mj
chtl tím dokázati?"
Bože, nic; nedokazuji
ernoch drzosti, že
spojil se
vbec
nic
—
svými slovy pohled tak
pvabné
jeho slova nabyla ironického ostí.
„Prosinec
Kopulentv nezdá
346
se
býti prosincem va-
ším,"
ekl doktor
Kopulent
„Nic
Hilarius.
ucítil
vám
nebrání, abyste
"
pohádky
vymýšleli jakés takés
v slovech Hilariových
suchý posmch, který ho
bolel.
nepoprný
Ale zatím už odpov-
dl ernoch lehkým zpsobem:
máme
„Nuže,
o bouích? Lze
mluviti
nco
ješt
o nich íci?"
Hammer, dotud
„Nkde
zamlklý, pohnul sebou prudce.
na Vinohradech prý hoelo. Nevím, je-li to bylo to jediné dobro. Plameny, více pla-
pravda. Ale
men!
Není
úsmvy zem, nec žíti
to
Nero," odmítal
se
Hammer
dvojsmyslné
hodná absurdní
tato
— rozklad, vítám ho! Nebylo už tu možno — A schvátí plameny hanebné inžáky beze Je-li to
slohu,
šerá podloubí
—
je
než aby zhynula? Byl by to krásný, pathetický ko-
skrené naše chaloupky
A
eho
Hilariovy. „Ale
a
co
hádáte?
Kopulent
áe —
konci
s
jejich
msteek, kde
zachvátí
Ale
i
O
se choulí
plameny nás to
je
pitomost a klep.
— Bude
to
aspo nco
jinak? Zdání, náhražka. Slova.
slova.
Kdo
destrukci, tedy
Kopulent
ubohým požehnáním,
staví
vítzí? Zase
—
ano se
na
slova.
O
Chce-li
Ale destrukci na celé
pl
cest; jdu až ke
"
j.Destrukce
mže
býti
prostedkem,
ale ne
úelem,"
namítal Tuzar.
„Pro
ne?" ptal
se
Hammer. „To
atost."
347
je
práv
polovi-
„Je to
vc
„Pipusme
vkusu," pravil ernoch.
cko. Ale hlavní je, že vše to je
\^e-
pouhý pelud."
„Pro pouhý pelud?"
„Mj
ponvadž
Bože,
Neviátka
jsme, jací jsme.
program! Jsme pro ni píliš dobromyslní. Jsme píliš istotní pro ni. Bojíme se i krádeží. A pak bychom se nesmli báti smyslu. Destrukce! Jaký to
v jistém slova
Nemožné. Vidím už nyní všecku naši veejnost, jak si omývá ruce nejlepším mýdlem, které je po ruce: My snažili se vždy zachovati dstojný ráz!" ani horších vcí.
„Snad
se
klameš."
Ne; mýdlo
se objeví
demonstrace, jež tlu, ale
na denním poádku. Budou
se zvrhly.
k rybímu
ne
Piznáme
ocasu
se
krásné
k
to
pvabnému
naší Meluziny.
Místo, co by se hrozilo, bude se omlouvati.
Co
chceš
od nás? Destrukce! Ale vždy jsme ochoeni, nekoušeme už naše zuby zakrnly. Vždycky jsme se lekali
—
dsledk. Ta ho
zla.
báze zpsobila už mnoped žádnou bídou. Ale odmnohého. Jdcme-li nkam,
karakteristická
Nezachránila nás
vrátila
nás
ohlížíme se
nco, iníme
od
dosažení
stále.
Bojíme
se
nkam
to napolo. Napolo
dojíti.
iníme-li
provedli jsme refor-
maci. Napolo jsme dlali revoluce.
Jenom hlavy jsme
dávali docela, nezáviselo to na neštstí na nás. Jsme,
ím
jsme. Poloviatost se
ale stále
víme,
že se
nám
nikdy ješt nevyplatila;
pece jednou
vyplatí. Je to
d-
vra lutristky, která obsazuje stále stejná ísla. Tak to pjde nadále. Kdybych byl nacionál, mohl bych se pro 348
"
na
to roziliti; ale
nemohu? Budeme
rozilovati pro
se
nco, co zmniti
pro poádek, budeme
stále
stále sle-
povati nem.ožnou vtšinu. Chiméra této vtšiny povede nás
všemi
^,Bylo
by
Pjdeme do
a zbablostmi.
nepoctivostmi
Canossy, aby se zdála vtšina
"
možnou
hnusné!" vyrazil ze sebe vášniv Ko-
to
pulent.
„Chceš íci: Bude noch. „Ale s
co
s
klidn erdsledk? Co
hnusné?" pravil
to
položkou, která se
bojí
tvými theoriemij spoívá jí-li na vzduchu a ne na
li-
dech?" „Události nejsou ješt u konce. silnjší nežli
„Bude zapírati.
ecké
se
mnohdy
Strhnou."
Nezapome, jsi
mj
sám.
stál tu
erta!"
pažená
ty jsou
vysvtlovati, bude se omlouvati, bude se
pd. A
Kopulent
„U
lidi.
A
Jsi
Hyperione, že
na novo-
jsi
poustevník."
bled; hryzl
pravil. „Jestliže
si
zuiv
rty.
by nyní nedopadla na"
ruka, prohráli jsme celou hru
Ale jeho rysy, zhyždné vztekem, nabyly obvyklého výrazu. Jasný, s
sebedvivý, jako by
neodbytným vitelem, „Dopadne!"
se
vyrovnával
pravil:
„Dopadne to špatn, chceš íci," doploval Hilarius chladným posmchem. Byla to ídká chvíle, kdy vtipkoval. Nikdy nebyl ponuejší nežli tenkráte. s
„Vyzvali boui a pišla. Zásluha není naše; ale pro-
spch bude
náš
——
349
"
:
„Hledal
Vdcové
jsi
to
inu. Snad
sám lovka
s
iniciativou.
ješt na neschopný parlament. to
také
národní zvyk ohlížet
mohou se váek na
Kde ho máš?
nebudou. Jsou více advokáty než lidmi ani dobrými advokáty ne. Poítají stále
A se
tam nahoe tam nahoru?
— není — tam
Budeme radji míti ukazospoušti; budeme ekati, až budeme opt vyzváni. Spojenci nám pomohou „Budou hnáni," mínil Kopulent. „Kam?" ptal se píke Hilarius. „Kým?" ptal se pochybovan ernoch. " „Tam, kam jsem ukazoval díve „Je to váše, slepá váše, jež z tebe mluví; a váše je špatný rádce. Tvé romantické sny jsou pošetilé." díti všeliké
—
Hackenschmid „Upravuji tilosti
nám
nikdy
to
mén;
Kopulent
platí
uchopiv
se
usmnl.
ponkud
Snad
A
vci.
výrok své pohádky: naše pošeneuškodí, jako naše ctnosti.
tolik
o národech. Zde uškodí, zdá
i
s
se,
ješt
nimi zstane sám."
sklenici,
práv
sklepníkem
pinesenou,
Hackenschmid pokraoval „Ergo bibamus!
V
nedli mli jsme svá pání. Chtl jsem
lebného.
Mám,
nco ma-
co jsem chtl; vlastenky chodí
s
triko-
zpsobem se usmívají na vlasposkakuje pi teplém tomto pohledu. Neernochu? Krom toho hoí nco záhad-
lorami a povzbuzujícím tence. Srdce ní-li
ného
pravda,
na Vinohradech, což vyvolává opojení
350
Hamm-
rovo;
od
Hammra
je
jako od VinoPirad k
k Neronovi
ímu. Vozu
s
práv
tak daleko,
kysibelkou bylo ne-
vhodn upotebeno, a pilo se na ulici, nehledíc k zim. Krámy mly urychlený odbyt. Sem tam se stílelo. Stavly se malé barikády. Nebyl jsem pi tom: barikády byly moje slabost. Je to rozkošný anachronismus. Neníli pravda, Tuzare? I tebe uchvacoval, pamatuji-li se.
Kdož ví, uzíme-li s Tuzarem na a
n
kdy. Mohli
jich
zazpívat „Qa. ira".
jsme
Pro
stoupnouti se staví
ba-
temperament revolucioná je to vedlejší; hlavní je, že stojí. Vidli jsme také vojáky, rozliné druhy: na koních i pší. Vidli jsme je táboiti na ulici, vidli ped nimi pyramidy z pušek; píjemný dojem, nechce-li se jim zrovna stílet. Vidli jsme amaru pana purkmistra, jež projíždla ulicemi, vidli rikády? Pro
jsme podpatky, které úžasn
vzrostly, až se staly
ko-
turnem. Vidli jsme prkna, jež znamenají svt: dámu,
odhodlan ehla šavlím. Vidli jsme svt, který znamená prkna: obana Sommra, robícího seminárku. To vše bylo velmi malebné, a bohdá není ješt konec. jež
Doktor Hilarius pál
nco
si
rozumného. Bylo-li to
vše
rozumné, nevím. Ale mudrc
vcí
a snad
larie!
práv
uí
se
i
z pošetilých
Otevi oi, doktore Hi-
z pošetilých.
Poznáš, že formule nejsou vším. Zajisté poznatek
dosud plachty
tebou vlají,
na moe. vyistit
si
neuinný.
Moe
lidí
huí po
ulicích;
zvedni kotvu, doktore Hilarie! Vydej se
Moská nemoc t žaludek.
nemine. Ale neškodí obas
Odhome 351
veškerou pítž!
Kopulent byl nejskromnjší; chtl vbec nco. Bylo se jeho pání nesplnilo. Zbývá otázka, kryjenco, jehož si pál, s tím, co se stalo? Lépe eeno, zstal-li tak skromný? Chut roste pi jídle. Tváí
tžko, aby
li
se
se to
velmi vzrušen, náš dobrý Kopulent; rozkohoutil
pro
lehkovážné
Jeho sny oblak. sny.
Až
skeptiky.
staly se
píliš
odebere na mládenecké
se
lože,
mjž
krásné
Doktor Engel u audience. „Huldvoll" slova
Vdomi
se
Nerušme jeho optimismu. lehkonohými; víí a taní u zazní.
Pak se zaskví koruna; bátvému blahu, Kopulente? Není to mnoho; jiným by to nestailo. Je koruna ambrou pro naše srdce? Dá se jísti? Dá se píti? ptal by se Falstaff. A naše zem je také zemí Falstaff. Ostatn boj se krásného snu. Co bys poal po jeho splnní? Ztratil bys smysl své existence. Po bys toužil? O nežli snil? se vymlouval? Bylo by ti Schlemihlovi Schlemihl pouze ztratil stín; z tebe by
jený
jsouce lesku
obraz. Neschází víc k
em
em
he
Na ;
jen stín zstal.
Nevidím
A pece nco vají.
soudruha
zde, bohužel,
škoda; nepál
si
nic.
pišlo.
eichu.
toho
Je
Byl tak spokojen a rozradostnn.
Vci
libé
nelibými spojeny bý-
s
Badeni padl, odveta za Bernera
se provedla.
nyní musí soudruhové hájiti redakci Práva
lidu.
Krutý
úkol v tak nejasné noci. Není mezi nimi okrouhlá
milého našeho soudruha
Zima
je
chladný
eichy?
Jaký
tuhá; sychravá prosincová noc. vítr.
Soudruh
eicha 352
Ale
tvá
to sen, pátelé!
Od eky
bdí. Neblíží
vane
se nebez-
peci? Nevalí
rozzuený dav s cihlami a kameny, ujal vi nebo clam? Ne, jsou to jen
se
držení
jejichž
se
Kde domov
kroky osamlého chodce. Nezní „hetzlied"
mj?
chladná
i
pro
A
vánek od eky.
to jen
Je
noc
nejvelejší srdce; ne
je
pro
dlouhá a
tuné
srdce
eichy. Budoucí náš poslanec opírá se o dvée svatyn a pje cituplnj s nábožností pravého soudruha
vícího posvátnou píse: „Naše
svatá, stará
práva
nejsou dosud uznána,
nýbrž luzou, vlastizrádci
tída naše nazvána. Proti
do
volb tídy dlné
snm
urputn
se
i
do obcí posud brání
kapitálu speženci."
Posvátná píse zní. Je zima, mráz noci prosincové a sychravo u eky. Ale píse (a ne Part pour Tart, ba ani Tart)
heje a
blaží; tepleji a tepleji je
vtík vje
ichov. Melodie
zní,
usmívá:
zapomene, všechno
vše
se
a soudruh
v nitru
e-
eicha
zapadne
—
se
Ne-
pijde už dav s kameny a cihlami Kteí plakali, Budoucí poslanec se usmívá: budou blahoeiti vše se zapomene v echách
Ergo bibamus! Co pinese píští den? 23
353
Nebume
pí-
asn
to
zvíme. Doufejme
— — Pátelé,
nehledíc k našim
netrpliví. Dost
liš
bojme jím
se
i
zatím
bázním,
,
bume veselí
nebo
nadv okamžik, kdy boue huí
kolem nás; jsme bouliváci, které volá tento hukot a toto burácení.
Na
zdraví
Sklenice zazvonily, pilo
ertova kopyta!" se.
Ale pravá veselost to nebyla, u všech
Doktor Hilarius
Po celou
zíral
ped
e Hackenschmidovu
aspo
ne.
sebe rozladn a nevrlý. nespustil
s
nho
káravý*
Hackenschmid byl mu nebezpenjší nežli ernoch; ernoch nechtl míti vliv; Hackenschmid ho ml. Kopulent byl píliš zaujat svým snem, píliš zaboen do svých pelud, aby mohl býti vesel. Poslouchal na pl ucha. Sedl tu zamyšlený a nepozorný, jako by zcela nco jiného zamstnávalo jeho a nespokojený pohled
rozilenou mysl. Bylo to také
Nebylo cího
to
nco
jiného.
pouze nervosní naptí veera, postrašují-
domnlými
i
skutenými událostmi;
nebyl
ozvuk groteskních veerních výjev; byl to pocit
to
z po-
ledne. Cítil se cizím mezi svými druhy. Jeho vzpoura pokraovala sedmimílovými kroky. Snášel obyejn klidn jejich posmšky, jejich cynismy, jejich sofismata; ale dnes ml hoký dojem. Ve všední den, v domén vzbouené a významné, budiž ale nebyl aspo dnešní veer tak vážný, že by ml umlknouti banální
b
;
smích?
354
I
nho
Okolo
smjí
pochybují,
všichni
Nebo
suzují jako doktor Hilarius.
Nebo
se.
od-
jsou shovívaví jako
ernoch. Ale cítí nkdo tak intensivn osudné vdomí pospolitosti jako on? A trpí nkdo tak? A ne-li, pro sám? Moudré a posmšné oi hledí na nho; všude moudrost a posmch. Mají pravdu? Zamstnával se od po-
Z oí
ledne osudnou tou otázkou.
Juliiných také hle-
dla
Sám
mezi druhy, sám
vi
— Jsou povahy, které
sám
— On
mezi
„Vný
n
žid,
Vzpomnl
kterou miloval, zcela
té,
blaží
pyšná tato samota
—
nenáležel. Cítil bolest.
Ahasver, sleno Julie."
si
na
ta slova.
Usmál
se trpce.
Píliš moudrá.
Ne druh
Vného
žida,
prvodce melancholických
jeho poutí.
A
ta bolest pálila.
Ona
spí klidná, rozšafná;
hích
je
jí
cizí
n;
slabost nepochopitelná. Její cesty byly
její
vle
nebyla nikdy ochromena. Její zraky mohly se setkati se zraky kohokoliv. To je vše
vždycky klidn
—
krásné
bylo
Ale
tolik
nco
tu
nemohl by vždy klidn
nco
tenost,
je
lidé.
mimo
její
—
chyblo.
teba. Existuje
myšlenek a cit? Kdož ví? Ale
nepochyb-
vždy pímé,
Malikost, které
nco mimo
On
byl
se utkati
s
okruh
okruh. Vše je proti
Ale má-li pece pravdu?
355
jejích
híšný a mnohýma oima. slabý a
nmu,
sku-
Je slab, budiž; bez energie, ano; bez hloubky, ovšem. Nepopírá to.- Ale kdo se asto mýlil, mže na
konec lépe chápat.
ti
Což vidl-li tentokráte lépe než všichni ti významní, bystrozrací? Poznal-li veliký djinný okamžik, kde
vidli ostatní jen pomíjející cpisodu? Blázni a
dti mají pravdu. Je on blázen nebo dít?
Jaký to byl pyšný sen, jaký je to dosud pyšný sen: zvon nad širou zemí, nad jejím zimním
rozhoupat
drazn celému svtu jméno nádávno pestal vdt
spánkem; vzkiknout roda, o jehož bytí
Prosinec
To
slovo zní
mu
jako
slib
a jako nadje. Bude míti
v budoucnosti tento zvuk?
Co bude Což
z
nho? Od nho
je tak šílený
vše vyjde. Ale
kam?
jeho plán? Je to opravdu jen ne-
možná romantika? „Brániti horšímu zlu," íkal doktor
nechce
bránit:
konen
kterékoliv zlo, vzcjde-li z
nho
dobro. Loupit, krást, vraždit. Budiž. Všechny
prostedky k
teba
íha. On jemu
jsou
dobré
krom
tch,
které
nevedou
cíli.
Hluk, smích, žerty jeho
druh znly
nesnesiteln
podráždnému Kopulentovi. Odešel.
Byla opravdu chladná noc.
Bylo v
ulici ticho.
Zima jím zachvla.
Zastavil
356
se.
Halucinace rána
se
Naslouchal v rozileníj nezní-li njaké hlasy,
vrátila.
výstely a
neslyší-li
Klamal Nebylo
Zem
to nic.
byla kluzká, vlhké dláždní zmrzlo
Málem by Díval
Mommsen? ješt v tomto boji
boj, ale
na
na smrt."
Pízrak tohoto
starce se objevil
Mili se nepátelskými Na život a na smrt.
A
noc.
temnot.
„Nedím smrtelný
lent:
pes
v temnotách, osvt-
jen svítilnami.
Jak to napsal život a
se
do nebes, jako by chtl vyzkoumati tajem-
se
ství jejich
smeknuv
byl upadl,
ídkými
lených
vavu
se.
ped
ním.
zraky.
tváí v tvá tomuto pízraku opakoval
si
Kopu-
Jak tomu bylo dlouho, co proneseno slovo o za-
bezpeené
existenci národní?
Neznla nyní jako
po-
smch?
Mén
pulent.
Nezabezpeena slabošskou politikou, nezabezrostoucí skepsí, nezabezpeena stoupající lho-
peena
než kdy jindy zabezpeena, íkal
Pítomnost všemi otázkami
odpovdí chna
nenalézající,
zkušebný
hesla,
Renan, tam Píliš
Ko-
—
stejností
se vším,
si
pda,
naplnna
a nižádných
"na níž se experimentuje
králík, který se
zve
echami. Vše-
všechny programy, všichni Messiáši. Zde Tolstoj,
tam
Nietzsche.
moudí.
357
Ale
smje
pízrak
ten
smíchem chladným jako
se
led.
moudrosti
jejich
Není u
nho
té
svyin tisíceré
A
moudrosti; jen fanatismus bezohledný a píkrý.
lem
toho
ko-
pízraku, za jeho hrozivou siluetou ty vše-
chny dti Hradce a Sedanu. Je tam mén prorok a Messiáš; a ti, kteí jsou, jsou mnohem krotší. Škrábni jen
— dít Hradce a Sedanu. Co postavit
proti
tomuto
energickému národu, proti refrainu tak zlovstnému:
„Má Hašteí vého
vlast
filosofa
musí býti vtší?"
humanity?
Operetního
pro-
roka? Slabošské doktrináe?
Kopulent Bylo
lze
vil
v
postaviti
nco lid
rého neubily dosud ani jeho se
vdc —
Bží
jiného.
houževnatý a nezmarný, ktezáští
jen o
to,
jeho vlád a neschopnost vzbuditi ho; a nevzbouzí
už? Neodkládá nasládlá hesla,
krotké fráze cesty
rovnoprávných tužeb a nešeptá hrd a vyzývav, jako vítzství nebo porážka, ale nikdy ten, kdo ví, že je
bu
jyMá
vlast
musí býti vtší?"
Je romantika v tomto hesle? Pak
možno pro
tu ro-
mantiku umít.
Hledl tváí v tvá chladnému, hrozivému pízraku.
358
Tma
noci
tím,
mohla
vše
krýti; ale byla to
ídká
noc.
kdo vede; mže však býti kdo umírá. Ukáže, že nebyl hoden posmchu a ne-
Kopulent
dvry.
nemže
Je
býti tím,
snad slaboch, ale není zbablec! Nejbližší
pinésti krisi; je bezvýznamný diletant chladnému vdci; mže však uiniti nco, co ten neuiní: mže umíti pro svou myšlenku!
hodiny musí
vi
Byla chladná, sychravá noc; pízrak jích tmách.
359
se ztrácel
v
je-
Kapitola tináctá líí setkání, jehož se uvarovati
bylo záhodno
Zimomiv
schoulen do svého zimníku kráel Kade-
ábek prosincovým veerem. Šel
V
volným krokem nkoho, kdo nespchá. svých utkvíval u Hackenschmidovy
myšlenkách
improvisace.
Nerozuml-li nikdo ký dojem utkvl
z ní
jiný,
rozuml on dobe. Ale ho-
v jeho
nitru.
Bylo to marcipánové srdce?
Tak
nasládlé a
Nco
v
nm
smšné se
srdce?
tomu
vzpíralo,
nco
odporovalo
písnému tomu slovu. Té doby bylo ješt živo po ulicích. Živo a nejisto. Ale co bylo Kadeábkovi po bouích? Bál se snad šavle
nebo bodáku?
to nco, co by mohlo vzbudit jeho kdyby vbec byl schopen se smáti. Oklikami se blížil k Ferdinandov tíd.
úsmv,
Minuv Jungmannv pomník, picházel k
Perlové
Bylo
ulici.
360
Ovocná ulice byla uzavena; bez legitimace nebylo možno jí projíti. Ostatn kam? Odvrátil se od bodák^ blýskajících se ve veerním svtle; vracel se pomalu Ferdinandovou tídou. Ped ním se mihla jízdní policie; nebylo zde nic, co by bylo nutno rozhánti. Záhy zmizela. Kadeábek šel pomalu a zamyšlen. Nkolik krok ped Platýzem pojalo Kadeábka ná-
Nedvoval svému zraku; ale pouhá možnost ho mrazila. Ženský obrys se objevil ped ním. Pitvorný stín na dláždni karikoval její štíhlé, elegantní tlo. Pohybovala se lehce a pružn jako kdo? hle silné rozilení.
—
Nervosa ranní jeho procházky
se vrátila.
Procitl ze
své lhostejnosti.
Horeka rozilení ho pojala. Ženský zjev, tak mnoho kohosi pipomínající, piml ho k zrychlení kroku. Mezera mezi ním a ženou mizela vihled. Nyní mohl už pozorovati její vkusnou toiletu, její vlasy hojné a tmavé.
To
vše se shodovalo: její
taille, její
krok, její úes.
Ale
Rozhodnutí, které oekával
mu
pipadalo Bál se
s
tak smíšenými pocity,
nyní nesnesitelným.
pesvditi
Prudký pocit
se.
bolesti a
hnusu
K emu
drásati ty rány?
Zastavil
se.
361
se
ho zmocnil.
žena jist zpozorovala,
že
ji
nkdo
vila se jako ženy, které vycházeji
pvodním volným tempem. Ani Kadeábek
sleduje. Nezasta-
v tento as. Šla
stále
se neohlédla.
váhal okamžik.
„Srdce z marcipánu," zahuel pak.
„Má
Hacken-
schmid pravdu?"
Nco
pekonávalo jeho odpor. Pokraoval rychle v chzi. Rozilení jeho zmnilo
úprosnou
se té chvíle
v chladnou a ne-
jistotu.
Byla to ona.
Poznala ho okamžit.
Zmila ironie.
ho pohledem
pímým a snad ne prostým umly tak mocn roz-
Byly to tytéž oi, které
kazovat, které znaly tak virtuosn se posmívati.
ábek
cítil
nyní jasnji, že
se
Kade-
nedostal dosud z jejich
magnetického vUvu.
Ola nezdála se býti píliš pekvapena tímto setkáním. „Vy," pravila prost. V krátkém tom slovu možno hledati lecjaký pocit; radost to nebyla.
Kadeábek mlel. Každé
slovo
mu nevhodným
pipadalo
a
smšným.
Ola pohlédla znovu na nho; tentokráte vysloven ironicky.
„Co mi chcete?"
A
tázala
se.
tónem, který ezal svým ostím stejn jako
pohled, pokraovala:
362
její
„Mj Nevím;
byt je ovšem nedaleko. Chcete
mne
navštíviti?
nelíbíte se mi."
Kadeábck
stiskl
prudce
ruku, že stží potlaila
její
výkik.
„Mlte!"
vyrazil
Vyprostila
si
pi tom
ze sebe.
ruku pohledem, který ho inil bezmoc-
ným, a opakovala tvrd a chladn:
„Co
tedy chcete?"
Stál tu bledý,
zamraený. Co chtl íci? Co chtl
vbec? „Pojte!"
pravil k ní
temn,
píkrostí, která
s
mla
skrýti jeho nerozhodnost.
„Kam?" „Pojte!" opakoval. Vzal
ji
za ruku a vedl
tém
ji
násiln. Pijala výraz
lhostejnosti.
Proti
nim
Prchodem
eta
Uhnuli do Platýzu.
vojska.
trh.
Zaboili do ve-
Kadeábek zastavil. ped noní kavárnou ponkud lepšího druhu.
dlejší ulice.
Byli
táhla
jeho pešli na Uhelný
Toho dne
Po nkolika krocích
se
byla pustá.
nad stolem, jen obas prodímoty. V kout sedl zamilovaný jakýs staík, který se dvoil své dám trochu komicky a trochu s melancholickou píchutí, kterou má galanterie starc Vešli. Kterýsi host klímal
citaje ze své
vi
ženám v
jejich
plném
ního výrazu bývalé služky
To
létu.
se
byli všichni hosté tohoto
363
Dáma
kyprá, vulgár-
usmívala tup.
veera.
Usedli stranou.
Sklepník pišel; ekal trpliv na jejich pání.
„Kávu!" poruil Kadeábek. „A vy také?" vý'raz lhostejnosti u ní ho tísnil. Kynula
Nezmnný
Když
lhostejn.
k
nmu,
že až
„Co mi „Chcete stejn
tiše.
sklepník
odešel,
naklonila
dech, a oslovila ho
cítil její
se
náhle
tiše:
chcete?"
vdti
A
nežli
více,
já sám,"
pak náhle, bez pechodu
odvtil tázaný vyrazil ze sebe:
„Ubližujete mi."
Hledl pi tom pevn v díve. Ale
její
krása
mla
tvá. Byla krásná jako
její
lehký rys únavy.
Jejich pohledy se stetly; bylo to skížení fleuret.
„ím?"
ptala
se.
„Ubližujete mi/' opakoval.
„Pišel
kázati?" ptala se
jste
hrd. „Nesluší vám
Jeho zrak podlehl. Odvrátil se. „Nechci kázati/' ekl. „Je mi vás i
lito.
to."
Ubližujete
sob."
Zasmála
se.
„Jste píliš dojemný.
Od
které
doby
jste tak soucitný,
kde není teba?"
„Od
té
doby."
„Dkuji, spíše
mj
drahý!
Ale uiníte lépe, zapláete-li
nad sebou samým."
„Neumím
plakat."
A zmniv
tón ptal se:
„Pro
jste tak zlá?"
364
Pohlédla na
nho
s
údivem.
„Zlá?"-
Nyní on naklonil vlas pravil:
se
k ní a dotýkaje
se
tém
je-
jích
„Miluji vás dosud!" se zlomysln. Zmila ho opt pohledem zlým a nenávistným a ekla pak:
Usmála
„To je zbytenost." Kadeábek nereagoval na
její
Pokraoval:
slova.
„Každý nco má. Kopulent své ervenobílé loutky; Hackenschmid své kuplety; Hilarius svá kázání; já
mám
pouze svou
lásku.
A
lásku k vám, slyšíte?
mi tak ublížila? Nemilovala Odvtila tvrd a odmítav:
jste
jste
mne
Pro
nikdy?"
„Myslím, že jsem vás nikdy nemilovala. Což jsem
vám
dosud neekla?"
to
Sedl
skleslý,
Mleli Pak
bez hnutí.
chvíli.
se ujala slova
který tvoil
„Tvrdil
jste,
Upel na
Ola, mluvíc stejným zlým tónem,
pízvuk minulých vt:
ni
že neumíte plakat.
Pro
tedy pláete?"
pohled vážný a smutný.
„Pro pláete?" pokraovala netrpliv. „Je to horší nežli plá. íkáte, že jsem vám ublížila. Co je mi po vás? Co je vám po mn? Co chcete, pro zde sedíte? Pro se tak díváte? Nemáte žádného práva. Nemám žádných závazk. Nemilovala jsem vás nikdy. Hledáte
365
.
loutky? Hledejte slyšel jste?
je jinde;
si
Jdte!"
Její slova,
a
Kadeábek
dkuji za
tuto úlohu.
Ne-
-
tlumená, znla velitelsky a rozhorlen.
se
nehýbal.
Hledl na
ni,
jako by ne-
slyšel.
Pokraovala vášnivji a prudeji: jste mi Tacita. Pro jste mi ho bral? A jej jsem milovala. A on mne také. Jaké jste ml právo? Milovala jsem jej a ne vás. Jednal jste bídn, jednal jste sprost A nyní picházíte Vtíráte se do mého života tma hrubýma rukama, jež mi tolik vzaly A kážete a litujete! Jak ušlechtilé! Ale jakým právem „Vzal
—
—
.
.
iníte to vše?"
Výraz
její
byl nenávistný. Její
oi
planuly nebezpe-
ným ohnm. Kadeábek sedl mlky nehýbaje
se.
Snesl píliv
jejích výtek.
„Bylo to špatné," pravil neslyšným skoro hlasem.
Jeho doznání nezmírnilo však hnv Olin. „Co chcete ode mne? Mluvíte o lásce. Má to smysl? Láska! Velmi lichotivé! Ale nechci to; nemám k vám lásky; ani nenávisti ne. Jste
sebe a
umíti pro
mi
lhostejný.
Chci
žíti
pro
sebe."
Odmlela se na okamžik jako by unavena. Kadeábek neperušoval mlení. Jeho tvá mla záhadný výraz.
Po
chvíli se chopila
„Chtl
byste
Ola znovu
mi snad
slova.
odpustiti, tak jste velkomyslný.
366
I
"
Co
chcete odpouštti?
Co
jste
žádal ode
mne? Co
vás
pohoršuje, co vás uráží? Nejsem stvoena pro úlohu sv-
co chcete?
tice;
se
mi dlat
nemla
Neumím
záliby.
emu mám
mohlo mi dát smysl citus byl
uinil
Pro
ani zpívat ani hrát; nechce
Frauenrechtlerin. Pro
loutky nikdy jsem jste mi nco, co mi na nm. Ta-
Vzal
žít?
života; nezáleží
by mne snad zklamal, jako všechno v život;
jste
jste to
se
ekat na
však osudem, kde bylo
osud.
uinil?"
„Neíkal jsem vám
Miloval jsem vás. Nemohl
to.
jsem jinak; netvrdím, že
to bylo dobré. Nebylo. Ublížil
jsem vám, ano, ponvadž jsem vás miloval." Slova
Kadeábkova mla
svoji
bezvýrazné díve, hledly nyní
Olu
—
mohutnost. Jeho oi,
vážn
„Ublížil jsem, chci initi pokání,"
Kadeábkv
doslov vyvolal trpký
a nebojácn na
ekl ješt. úsmv na tvái
Oline.
„initi pokání? Pro? Jak? Tacitus
mžete
už nic zmniti
——
je
mrtev^ ne-
-
„Kdož ví?" „Co?" tázala se Ola energicky. „Co chcete uiniti? Vše mezi námi je u konce. Bylo už dávno, hned s poátku u konce. Nebyli jsme si nikdy než zlem. Ublížil jste mi. Já prý vám, jak snad míníte. Jsme vyrovnáni.
Co ješt chcete, srdce Kadeábek zbledl.
z
marcipánu?"
Poslední slova Olina byla
mu tém
367
fysickou ranou;
divnou náhodou našla Hackenschmidovy pohádky?
vyvolala všechny stíny. Jakou
Ola píkré
„Co
slovo z
to
vám?" ptala se Ola. znl mkeji. Tvá zachmuena. je
Hlas
její
Kadeábek „Není
A
však byla dosud
hledal slova. Nedostavovala se znova.
niCj"
to
její
násilím vyrazil ze sebe na konec.
s
trpce ekl:
„Nemžeme-li íditi ani smr, nýbrž
své vlastní
vášn, nemže-
jen ho pijímati
me-li dáti jim
— není
to
Jsme oba bídní." Ola se ješt více zamraila.
zlé?
„To
je
Heina,
z
pravda? Slyšela jsem
není-li
Njaký had tam
tuším, zpívat.
to,
žere srdce. Zase už plá-
ete. Jsme-li bídni, na to vykikovat? Od dtství jsem nenávidla uplakané tváe. nenesete bolest tiše a
Na
hrd, jako Ohlušte
jste
snad
se;
slabý; ne celý
vám
muž.
Pro
omezenostmi.
Pro
dovedl nésti
se
A
to
co nazýváte štstím?
to,
prospje. Jste slabý, velice
k tomu
se
všemi pedsudky a
všíte na nkolik cetek, slabochu?
chcete íditi, co íditi nelze, utopisto?"
Kadeábek neodpovídal dlouho. Utkvl u jedné vty Oliny; a pak pravil s
vážným a váhavým hlasem,
pathosem,
„Vším Zasmál
„Jsem
reaguje na
ni,
který byl v rozporu
nímž mluvila Ola:
s
se
ješt na
se
hoce.
vogelfrei.
nco?"
Pro
jste
368
se
smála
té
písni
Hei-
nov?
Je
ze vší
té
mi
špíny
smutno; a smutno
ní
bídy,
celé té
z
a ubohosti, ze všech marných snah a
vbec
Je to
ilusí.
z
ješt život?"
„Zase už kážete. Neumíte, než plakat nebo kázat.
To je skuten chudý repertoár. Poteboval byste také asem jednat. Ale což, jste necelý muž. Neíkejte, že mne litujete. Mohu vás mnohem více litovati. Co záleží
emu
na tom všem,
pikládáte vážnost? Je
to
soud
nkolika null? Jejich vážnost? Nemám nic a nevisím na niem. Ale nechci proto plakat. Jsem volná. Mno-
hem
volnjší, než
mžete vy kdy
Nemla
o Tacitovi?
býti.
Mluvila jsem
jsem snad pravdu. Tacita
Mohl mne
líto.
Ale mohlo být jinak?
lou,
rozmarnou, vrtkavou, jakou
je
mi
milovati, nestá-
býti je
mé
právo?
Nebyl by mne miloval, anebo by miloval a trpl zase. Pedešel jste události o týden, msíc, snad i déle konec ;
Mla
byl stejný.
jednu kartu. jak chci.
jsem ho ráda; ale nedovedu sázet na
Pro mne
Mám
dosti
litujete? Žiji, jak chci. Miluji,
jmní, abych mohla
hráti kon-
venní njakou úlohu krící se podivínky. Ale není to nic pro mne. Co je mi po tom, jak mne kdo soudí? Není,
eho
bych
se
"
bála
„Myslíte, že se bojím?"
Usmála
se.
„Jste jako dít; statený hoch; se vydati
bojíte
v podezení,
že
by
se
v tom slova smyslu. Ale
24
369
statený hoch nesmí
bál.
báze
Vím, že mže býti
se nei
jiná.
"
Revolver, budiž, vás nezastraší. ano.
A
"
Úsmšek na
tvái
cizí
tak se bojíte.-"
„Klamete se^ Olo." „Neíkejte mi tak. Nemluvte o Ole. Dejme tomu, že je Ola mrtva."
„Budu vám
tak íkati."
'
„Neíkejte."
„Což nezbylo
na
„Nevím,
minulosti nic?"
z
Nepamatuji
narážíte.
mnívali jsme se snad, že pustitelná mlha,
jsme
která
patrn
se tak a
bránila
nám
dovedn,
tak
A
dobe. Do-
se
milujeme. Byla
se
vidti.
to
od-
Tváili
že to stailo k okla-
muž domníval jste njaké právo na mne. Pro? Domníval jste se
mání. Nyní už se míti
se
neklamu.
prost. Netváila jsem
se už,
jako
jako bych vás milovala.
nkoho jiného. Uzdálo se vám nyní, pivésti mne zpátky, oveku ztracenou a opt nalezenou. Pro by neml muž právo, když chce? Našel jste Milovala jsem
k tomu prostedek ne nejchytejší.
neml
„Milovala
„Zdá ta
se
jste
vám
vc nemá
mne to.
se,
nkde mimo skutený „Dalo by
pro
se vše
je
že byste
pkná
—
tehdy."
Mn
žádného
prvý prosinec 1897
„Ale
Zdá
tedy kísiti upomínky; minulost není
se to také
snad zdálo. Ale
smyslu; odbytá svt.
—a
Vrate
sedíte
—
se
historie.
do nho.
Jste
Je
zmnit."
teba zmny? Pro koho? Pro mne
ne."
370
"
„Nemohla byste mne už milovat?" „Vrate se v tento svt, melancholický Tacitus sebe.
je
ím
Oba tehdejší mi mžete býti vy?" mrtev.
tak/.
fantasto.
jsem
Pežila
„Miluji vás!" opakoval tvrdošíjn Kadeábek.
opravdu statený hoch. Ale
„Jste
už není
—
„Potebuji
„To
to bylo
vech.
vás,
známá
jsou
abych
žil."
slova.
íkal
omluvitelno. Mládí
Ví
si
jste
íkám vám,
že
mi
Tehdy
libuje
je kdysi.
v takových
Oly
slo-
jim dokonce. Nyní to už nevypadá hezky.
Potebujete jen sebe sama. Víte to dobe."
„Potebuji vás." „Ale já nem.ohu a nechci. Vidíte, že nechci. Co mne ekáte? Šla jsem s vámi; pro bychom
ješt ode
nemohli promluviti spolu o vcech, které nutno odbýti? Lituji
vás,
A
stále
vy
Necht mne. okamžiky je
mne
Jste
slab.
Kadeábek
stále
Nestarejte se o mne.
vi
záští
marno. Staly
sebe.
—
moíte svou umínností chcete-li. Více nemohu pro vás uiniti. opakujete vci, které nejsou k niemu.
Ale vy
se
A
nkoho,
se
není.
Vše
tak
nejistý?"
ztrnule v prázdno.
Slova Olina doznla, ale on zde sedl
Ola dotkla
jsem snad
chyby, jež nelze odiniti; chrate chcete vésti
zíral
Mla
vám. Nyní ani toho
lehce
nmý.
jeho ruky; zachvl
tímto dotekem.
371
se
všecek
„Vzpamatujte
pece/' pravila. „Sedíte tu jako
se
mrtvola."
„Domníváte
se
býti
promluvil
silnou,"
konen
tvrd a pevným hlasem. „A mýlíte se zatím pouze. Váš omyl vám pipadá originálním; v oích muže je jen absurdní. Domníváte se
Kadeábek vzpímiv
se,
vidti, co jiní nevidí; zatím jste pouze všechno zmátla.
Hledáte,
kde nic nelze
nalézti;
a
vaše pýcha.
to je
nezdaí se vám to. Jsem snad hoden lítosti. Vy ne mén. Domníváte se nacházeti nové cesty; jsou k únav všecky. Na konci jich pak je únava a ošklivost. Cítím ji. Cítím ji, jako cítím pevnl že bych Chcete
byl
se opíti;
mohl
N^aše síla,
milovati.
Pocítíte
také hnus; vaše
vaše pýcha jsou prázdná slova.
I
volnost,
to pocítíte.
Miloval jsem vás. To byla moje slabost. Nelhal jsem vám; nemaskoval jsem se. Jsem, jaký jsem. Nemožné bylo mi nutným. I vám zdá se býti nutným; budete šastnjší, než jsem byl já? Zázraky se nedjí. Nebudu už plakat, nemjte strachu; jsem snad mén slabý, než si
myslíte.
Nemám
cipánu íkala
jste.
pouze žádných loutek. Srdce
Kdož
ví, byl-li
to
marcipán
z
mar"
•
Cosi znaveného a smutného bylo pod energickým tónem Kadeábkových vt. Ola cítila znepokojení. Ztrácela svj pevný a jistý pohled. „Slibte mi, že budete klidný," pravila.
Neodpovídal. „Slíbíte
mi to?"
„Mohu vám
to slíbit."
372
I
Odmlela se. Mlení nastalo. Nezbývalo tivn
cítili.
chodu. Sedli slyšeti
Oba
co íci.
Ale obava Olina bránila
']'.
tváí v tvá
tak zasmušile
instink-
to
vyzývati k roz-
——
Bylo
jen pecházejícího sklepníka; pak nastalo zase
ticho.
byla na dlouho
Situace
hodlala
se
neudržitelná.
A
Ola od-
promluviti.
„Nemyslíte, že by bylo lépe jíti?" Její velitelské
jež byla
oi utkvly na Kadeábkovi
otázkou,
s
rozkazem.
Hledl na
ni
záhadn.
„Chcete-li," pravil. se pece na svj slib?" Nemohl si v prvém okamžiku vzpomenouti; pak chabým úsmvem ekl:
„Ale pamatujete
s
„Ano."
„Nepodáte mi ruku na to?" „Nedvujete mi?"
A Kadeábek elegantní ruku^
znovu s
které
se
usmál.
Ola
Vzal
svlékla
její
drobnou,
rukaviku. Ucítil
Zachvl se lehce. Stiskl ruku a podržel ji Chtl ji políbiti; Ola mu ji vytrhla. „Dobrá," ekla tiše. „Pjdeme." Váhala nicmén ješt okamžik. ekala ješt njaké
její
teplo.
okamžik.
slovo?
Ale vše pešlo. Její
oi mly
zase
svj
velitelský výraz.
373
A
byla to
zase Ola, jež hltala život
jenž
dychtivým chvatem nkoho,
s
jeho délkou nepoítá.
s
Kadeábek hledl na Olu v nehybné, mrtvé Ola
póze.
sklonila lehce hlavu.
Kadeábek
zadíval se na její hrdlo,
vášniv
hrdlo, jež tak
„Pamatujete
se
dráždiv krásné
líbával.
ješt?" ptal
se
jí.
Porozumla. Ale kynula odmítav rukou a vzpímila
se.
necht minulé minulým." „Budu mlet," sliboval Kadeábek. Ale jeho oi mly podivný njaký žár. „Chcete-li býti hodný,
Všimla
si
jeho pohledu, který nemlel.
„Pjdeme."
„Nejste hodný," pravila.
Kadeábek
zaplatil.
Pomáhal
obléci pláš.
jí
Ola
vstala.
Jeho ruce
se
pi tom chvly.
„Jste velmi pomalý," dla.
Pak šli. Otevel ped
ní
dvee. Vyšli v zimní noc.
„Prosinec," pravil
nco
Kadeábek. „Každému znamená
jiného."
Ola
na
tázav pohlédla.
„Nic," ujišoval on. „Byl to nápad Kopulentv."
Nevzpomnl Po
Pda „Ml mi
si,
ulicích bylo
že
Ola nezná Kopulenta.
ponkud
vlhké náledí.
j*
"
byla kluzká.
jsem neštstí," pravil Kadeábek. „Nikdy
nestalo neštstí."
374
se
Pohlédla na
nho nedviv.
„Pamatujete
se,
co
jste
mi
slíbil?"
„Pamatuji."
„A slíbíte mi ješt nco?" Odmlela se váhajíc. mne
„Ješt nco," ekla. „Nebudete me-li se
nkdy; nemá
potká-
znáti,
Nebudete?"
to smyslu.
Kývl hlavou. „Slibujete?" „Slibuji,"
budu vás „Ola k
je
niemu
znáti.
opakoval mechanicky Kadeábek.
znáti, potkáme-li
mrtva, Ola, kterou
miloval; a nevede
jste
mne
vzpomínati na mrtvé. Nebudete
Ostatn
stží uvidíme.
se
„Ne-
nkdy."
se
tedy
Odjedu odsud."
„Odjedete?"
„Odjedu co nejdíve."
Kadeábek nemluvil. Jeho ruka ho pálila. Byl to ohe, který stravoval. Cesta ta byla mu zárove mukami a rozkoší. Bál se býti sproštn svého muení. Dosud
šel
vedle ní; mohl slyšeti
její hlas;
pružné tlo. Ale co bude potom, až slední nit? Šli
Ola
A
stále
mén
okamžik
se
cítil její
petne
teplé,
tato po-
zbývalo.
zamyšlen. Jejich kroky znly tichou
ulicí.
stanula.
„Zde bydlím."
Trapný jakýs
pocit zmocnil se
„Jdte," pravila
s
náhlou
375
jí
—
trpkostí,
,,pro
jste
mne
"
nenechal
—
pravdu
"
v
klidu?
Mluvil
jste
zlá
Máte-ii
slova.
Nedopovdla. Vytrhla
se
mu
prudce.
Pivel oi. Zdálo to
se
mUj
že padá, že ztratil
rovnováhu; nebyl
konec?
Nebyl
to
ješt konec.
„Klamete se, Olo," pravil Kadeábek njak udýchan. „Což by skuten už nebyl as, Olo? Myslete na mne. Nejste tak silná
—
Podala
mu
ruku.
„Jdte, chcete-li býti hodný. Muíte mne." Pozvedl její ruku ke rtm a políbil ji.
„Jdte!" opakovala. Stála tu zachmuena. Hryzla svoje rty. A velitelské její oi hledly písn na nho. „Sbohem!" pravil Kadeábek vyhaslým hlasem. „Sbohem!" odvtila. „Pamatujete se pece na své dva sliby?" „Velmi dobe."
Klí
ve
zarachotil
dveích domu,
jež
se
otvíraly.
Štíhlá postava Olina zmizela ve tmách.
Kadeábek
byl
sám v opuštné
a tiché
ulici.
Naslouchal.
Hluk znl ješt
z chodby.
Bylo to poslední pojítko? Poslední ozvuk života?
Pak
i
to umlklo.
376
Bylo docela
Muivá
ticho.
Bylo po všem.
lhostejnost se zmocnila
Kadeábka.
Stál tu dlouho.
nco? Návrat? Nebo se mu zdálo^ že aspo nco stop s Oly, nco, co udržovalo perušenou spojitost? Nebo to byla ješt báze? Nekladl si úet ze svých pocit.
ekal
ješt
zbylo tu
nehybn. Po dlouhé dob sebou pohnul. Odcházel váhavými kroky toho, který nechává Stál tu
cko za sebou.
Co
sliboval?
Že bude
klidný!
377
vše-
Kapitola trnáctá
vede nás nocí a do noci
Bylo už pozd. Poslední ozvuky bouí doznly pro tu noc.
Bylo možno pejíti Ferdinandovou tídou.
U
schod do
ulice Divadelní
Kadeábek
sestoupil.
Ulice byla opuštná a pustá; bylo to skliující okolí.
Ale bylo zde
aspo
ticho.
Nebylo zde
patroly které mají
podezívavé pohledy a dotazy. Ke konci uliky zahnul Kadeábek napravo. Nábeží se vyhýbal.
své
Ped pokoutním hotelem vyjednávala njaká drzá a ncmladá žena o mzdu s opilým, hloup se usmívajícím chodcem. Chvla se zimou; ale marn nutila k rozhodnutí. Odcházela, pak se vracela, znovu naléhajíc. Zdálo
se,
to opilce
že
baví
—
Úsmv
jeho stával
se
protivnjším.
Kadeábek Vše
se
se odvrátil.
mu
zdálo
hnusným. Byla
to
neest píliš
ohyzdná.
Jak
šel
dále, zafiel
zdálo se mu,
tiše
chladný
huela.
378
vítr
od
eky,
která,
:
Byla
zima, jež jím zalomcovala?
to
Chvl
se
jako
osika.
Té tého;
pustým Nábežím osamlý chopán vysoké postavy, nesení ponkud upia-
chvL'e picházel
dec, letitý už
ml
lesklý, elegantní cylindr
Kadeábek
šel
a teplý kožich.
pomalu.
Pán ho dohonil. Chladné, pichlavé ka. Poznaly stala
se
až
ho.
oi zkoumav zmily Kadeáb-
Tvá
žoviální.
nabyla výrazu pívtivosti, ba Byla to žoviálnost, která nebudí
mnoho dvry. „Pan Kadeábek," „Nemýlím se pece?" „Kadeábek, pane
pán,
pravil
rado,"
se
upjat.
tento
mecha-
nesoucí
opakoval
nicky.
S bonhomním výrazem ptal
se
ten, jehož nazýval
radou
daí panu otci?" že dobe; je mrtev." Bonhomní výraz stal se soustrastným. Ba „Jak
se
„Doufám, v
nm
jistá
objevila se
rozpaitost.
pravil. Pak našed spasné slovo, opakoval dtkliv: „Všichni umírají." „Všichni," souhlasil Kadeábek. Pichlavé oi se zamhouily. A pán vysoké postavy
„Eh, eh,"
ekl: „Byl to
mj
dobrý kamarád
Soustrastný výraz se
stal
"
elegickým.
379
"
„Je nás stále
mén.
Léta míjejí, jsme v podzimku.
—
Hyneme. Tam venku bylo lépe Byly to píjemné chvíle. Dobrý kamarád," opakoval mluví. -
„A
paní matka?" ptal se po pause. „Doufám, že se má také dobe je už Starší pán ocitl se v rozpacích. ;
„Šest
let
splésti?
Ale
—
ovšem. Jak
ale
pamt
jsem
mrtva."
šest let
si
mohl tak
to
A
nás chvílemi opustí
v tako-
vých dobách zvláš." Naklonil
se
ke Kadeábkovi, stojícímu zde apathicky
a hledícímu kamsi do tmy, v níž
se kryla eka. „Doufám, že stojíte stranou tchto politováníhodných událostí. Mladí lidé bývají neopatrní; ale mohuli
vám
radit,
bute
opatrný
——
úpln
„Stojím stranou, pane rado
stranou."
mladý píteli. Vte mi; nevede to k niemu. A nyní, kdy se problematické živly vmísily do vcí, není estno podporovati hnutí tak zvrhlé." „Uznávám," pravil Kadeábek s odstínem posm-
„Tím
lépe,
chu, který ušel jeho spoleníku.
„Vláda
je
odhodlána
nejostejších
užíti
Situace je velmi vážná. Nejbližší hodiny
o tom. Jsem
rád, že
stojíte
pesvdí
Kadeábek dosud
zamlklý chopil
vás
mi vás
stranou; bylo by
Váš otec byl mj dobrý kamarád. Byly " konil mluví jemné chvíle tam venku líto.
nou
opatení.
to
pí-
dojat.
se slova se stroje-
velostí:
„Musím
s
vámi
nco
sdliti,
380
pane rado. Jsou
to po-
I
slední slova otcova. Netušil, že jeho
zdálo se mu, že je
své smrti.
A práv
toho dne
seteny.
mu
lépe. V^zpoxnínal
a také na vás, pane
dost
pravil:
cet
Vzpomínal na vás v den
dni jsou
let,
roku
s
na svou mla-
a náhle se usmál a
rado;
,Kupodivu, zvláštní vc. Je tomu dlouho, timyslím, kdy jsem ml sen, že umeme téhož
Volarem; íkal jsem mu to; a dnes jsem ml ten nebude to, doufám, brzo,' žertoval.
znovu. Ale
sen
Toho veera zemel."
Tvá
pána v cylindru
nepíjemn
se,
by
že
se
byl
zmioval o
tako-
snu."
„Bylo tomu lze
se,
dojat.
„Nepamatuji
vém
zachmuila. Odvrátil
se
ticet
a více
let
—
íkal.
Za
tu
dobu
zapomenout."
A Kadeábek tyi
„Zbývají
„Sny jsou
dodal tišším hlasem:
týdny do konce roku."
neklidem. „Pospíchám.
A
Mjte
se
se
znatelným
pkn."
rychle odcházel.
Kadeábek
smr
pán v cylindru
sny," odvtil
stál
chvíli,
dívaje
a nechtl ho sledovati.
se zmizela
se
za ním.
Když postava
v noních tmách, dal
se
Ml
na cestu
další.
Potkala ho policejní patrola.
„Kam jdete?" „Dom."
ptal se
ho píkrý, drsný
„Kam?" ptala se píkeji „Na Malou Stranu."
hlídka.
381
týž
vzdalujícího
hlas.
.
"
Hlídka okamžik uvažovala. Kadeábkova tA^á podrobena
zkoumání. Tento
zbyten jíti
stál
tu
s
nevrlou
náladou se
pe-
pes jeho nedostatené výpovdi k dennímu
po-
vyrušeného chodce. Hlídka odhodlala
ádku. Zdálo
se
jí,
že není
nebezpený.
„Mžete jít!" zaznlo velitelsky. Kadeábek se obrátil k hlídce zády
a odcházel voln.
Hlídka hledla pátrav za ním. „Slíbil jsem,
„Málem bych
že
Zahnul nalevo Mostecká vž stín
budu
klidný,"
zahuel Kadeábek.
nebyl klidný."
— Nebyly
smrem
ke Karlovu mostu.
ped
tyila
se
to historické
ním, veliký, hrozivý
vzpomínky, které inily
Kadeábkovi chmurnou. Dojem jeho
„Njaký Charon, Opíral
se
ji
byl jiného druhu.
který by pevážel do podsvtí
—
o zábradlí.
Díval se na mlýn a na Vltavu, v níž
se utáply remála svtel, která ješt hoela. Gigantické panorama noní nechalo ho netknutým. Byl v moci dávných vzpomínek. melodie staré odrhovaky, na niž se Ku podivu
flexe
—
ptal z
eichy, napadla
dtských
který jde
let.
Není
to
ho.
Mimodk
se
vybavil výjev
hoch mladiký, nezkušený hoch,
stinným lesem? Kolik
je
tomu
let?
Co
se
stalo z tohoto hošíka?
Všechno bylo daleko v mlhách, pokryto flórem. Sláva ertova kopyta; záhadný Mons Veneris, odkud se tak dlouho nechtlo mladému Tannháuserovi; chví-
382
I
i
le
v
tch
vášnivé a plné touhy. Krása
Hledání rozkoše
té mlze.
as
Našla
Všechny
ty obrysy žen,
touha. I
Ola byla v mlhách.
se
mizela dnes
nkdy
celá?
kterými ho svedla náhoda
s
A
i
celý jeho život jako
ne už jeho, jeho štstí jako ne už jeho, jeho híchy jako ne už jeho. Tacitus; bylo zcela
cizí;
slyšel
nezachvl
kdy
jméno? Jako by ho nevzbouilo. To
to
se ani^ nic
nho
byla
práv
vot,
která inila tvary neurityTni a hlasy nejasnými.
ta
mlha, která
se postavila
A
mezi
a
ži-
z té mlhy znla jen zmatená a úryvkovitá slova, dávno slyšená a potom zapomenutá A byla to už jen slova herc, kteí hrají lhostejný kus.
——
„ertovo kopyto, „Srdce
A njaký Nebude
k sebevražd."
nástroj
marcipánu."
z
posmšn
hlas
plakat.
Není
zvolal:
to srdce z
„Neplate!" marcipánu. Ale
po zlých cestách; obrazn mluveno: stále
v kterém
šel
se
hledaly rže. Byly. Stále je vidl. Jeho ruce stále
A
sahaly po nich. že
trní,
bude klidný;
Únava
blízká
trní a trní;
dostojí
rže vždy
svému
mdlob ho
mizely. Slíbil,
slibu.
pepadala. Spal tak málo
poslední noci.
Popošel nkolik krok, aby pekonal tento záchvat ospalosti.
Mechanicky hvízdal „
si
píse:
Po dlouhou
adiku
383
let
"
Chladná noc ho pudila je
pouze bahno, že 'vše, co
a co horšího, že není
sil
byl
jinak
se mu, že vše pouhý hnus a bída,
Zdálo
dále. žil,
žíti.
Nebyla
to vražda,
hvzda do bylo-li tch nocí. Vražda všeho istého a krásného vbec isté a krásné. A špína stíkala a tísnila jeho obliej a tonul v té špín Léta, léta, stále, na vky!
která se tu dala? Ani jediný jasný bod, ani
—
A vše
pošpinno, co by mohl milovati
je
Hvízdal
„
—A
on sám?
dále:
si
——
poj
—
Vtom
sám svta pán:
pravil
sem, ty Piperge, sám!"
Byla-li dovršena vražda
Hradany, Praha, mrtvo a
cizí.
tím, že je
loutky,
programy,
hesla, vše je
Lidé mluví absurdní slova; a on koní
opakuje po nich.
A
jak zní verš, který íkal
Tacitovi za onoho dusného letního veera, tak bídného
a
pece ješt ne
ped
tak zcela zoufalého, který jako by byl
sty lety?
„Vergiss nicht Mensch, den
du
bist
WoUust
ausgeloht,
der Stcin, dic Wiiste und der Tod."
Pestal hvízdat.
Melancholický rytmus verš ho ukolébal.
Kámen,
poušt a smrt
—
smutné vci.
Ale je to docela pravda?
384
I
Není tu
Co
nic,
co by mohlo ješt
híkou
Jsme-li
darmo a marno
kal své
nás nese, jemuž se
proudu, který
Nedovedeme-li zmoci a
vzpírati
íditi vlastní své nitro
sám
žíti?
je plátno, nebude-li?
— — Byl vždy sám mezi
svou neuhasitelnou touhou.
se
lidmi,
í-
A pece
zlomeným njakým hlasem další sloku staré písn. Byl to tón skoro nžný, bolestný, jako prosba tiše
si
umírajícího, žádost odsouzeného o prodloužení lhty.
— Byl
sprostému
to tón, který bral trivialitu
popvku
a inil ho hlubokým a tklivým:
„Snad ješt asu Ale
prosba
na
padla
nebyla
a drtila ho.
"
je dost
vyslyšána;
Hnus
z
celá
minula
tíha i
z
osudu
budoucna,
prázdno v nitru a prázdno okolo nho. Štval svou touhu, až z té
ubil
všechnu
mrtvé poušti,
z
radost
mládí.
Hrza
ho pojala
toho prázdna, kterému chtl utéci.
Po naptí a oekávání posledních dn pišla náhle skleslost. Bylo to více, než mohl snésti; není co žíti a není pro koho žíti. Doufal a bál se; nyní nelze už ani báti se ani doufati.
Sklonil hlavu. Slíbil,
Bude
že
Poslední
padl
bude
klidný.
klidný.
A
více než klidný.
záchvv
apathii —
slabosti
—i
25
385
síly?
—
zmizel. Pro-
ped ním
Rouška padla docela na vci za ním a
Nejasn mluvily
"hlasy,
jako
stíny
míhali
se
—
lidé,
Nevidl Prahu, ležící ve stínu bodák; i v tak temné noci skvlé panorama Hradan nemluvilo k nmu niím. Svt mohl mizet. Vidl by to lhostejn. Cosi ho hnalo, neznámá moc, tvary se stávaly chaotickými.
které vzepíti se nebylo
sil.
znla nadarmo. Vyšší moc A tiše, sklíen opakoval
„Tu
Okamžik
šel
slova prosby do-
Kadeábek:
si
už nezdráhal
se
osudu svému
A ml
A mkká
kázala, tvrdá a neúprosná.
víc,
"
vstíc
nehybný jako socha.
stál tu
podivný dojem. Byl
to
koloto, který
toil, šílen, tak rychle, že vše splývalo
A
pechodu,
náhle, zcela bez
Jímá ho závra dá
Ní
postava
— potácí
se
se
se zastavil
nic.
—
koloto
— padá — hluboko pa-
se ozvalo.
Hlídka na druhé stran mostu
vidl
šílen
mihla nad zábradlím.
Šplouchnutí temné masy
blížila se
se
ped oima
slyšela
njaký zvuk;
tam. Vousatý strážník se díval do eky. Ne-
Byla noc.
Ale nikdo už nešel po most.
386
ÁST
25*
PATA
Kapitola prvá
pedvádí návštvu Kopulentovu
ml
Procitnuv šerého prosincového rána,
Kopulent
jakýsi tísnivý pocit.
mu, jako by zapomnl nco, co
Bylo
neslušelo za-
pomenouti. Hledal
usilovn ve
pamti, vždy nervosnji a
své
marn.
nervosnji. Ale dlouho
Jaká byla píina toho neklidu? Týkal
i neho
Na odchodu Jediný
z
domu
pohled
na
aby poznal, že
stail,
bylo
byl
mu dorueno
dopis
datován
ješt idylický
ráz.
dvivý.
z úterka,
Zprávy
diného
musí býti stranou a k
konil
sliboval
léku v obecné list,
„které
musí
si
s
žurnalis-
dje. Ostatn
boue mly
vtší zbžností,
ádky starce, který litoniemu v dob tak výmnoho od té rány, „je-
lethargii". rozrušiti
389
se
v dob, kdy
Kopulent pelétl
než by uinil jindy, tyto velé
znamné, který však
psaní.
otcv.
je to list
podávaly matný obraz o tom, co
val, že
vcí venku
písmo adresy
energické
veliké,
Byl znepokojený a zase tické
se
jiného?
„tu
o výjevech,"
nejchladnjšího;
a
stane-li
Vídni
se
musíme dkovati oné chvíli, kdy ve naše' vc. A kdo by nedoufal, že se
tak,
prohrála
tak stane? Nedoufat bylo
tem, které
by híšným
—
pineseny
už
posmchem ob-
Neíkám
ti,
kde
je
místo; já, mlád, silný, postavil bych se do prvé
Ale jsem už stár a mohl bych pouze umíti; a
—
Romanov
je
tvé
ady. nutno
mi smutný a pustý, pomyslím-li na Prahu; každé chvíle ekám njaké zprávy. Ostatn je tu zima, sníh a sníh; jako by se docela nic u nás více
je
nedlo. Sestra a Pavla
t
pozdravují. Bojí se o tebe.
Já ne."
Teprve tovu. Ale
mu pi
konec
listu
zvláštním
upoutal
sdružením
zmínce o obtech
ícího hocha
Tíse
z
již
pozornost
pedstav
pinesených
Kopulense
vynoila
silueta pla-
pondlního veera. vc, na kterou nedovedl díve
zmizela. Byla to
vzpomenouti.
Co dlá asi hoch? Po celé ti dny rozrušení a vždy dojm, zatlaujících všechny minulé, stží mohl na nho myslit. Nyní se mihl jeho myslí vydnových
matin. Usmál se lehce. Strach její byl patrn zbytený. Byla to velmi lehká rána, pokud mohl souditi, a hoch je nepochybn zdráv anebo blízek tomu. Ale pece si umínil vykonati to, na zapošený výraz
mnl
v hluku a víru boulivých chvil; odhodlal
se na-
vštíviti ho.
as
nebyl
práv vhodný
brzo; ale jeho neklid nedal
k návštvám. Bylo
mu
390
ekati
déle.
píliš
Byl to ko-
nen
nemocný,
jejž šel navštíviti.
A
kdož
ví,
co pi-
nese Praze den? Bylo zejmo, že je to den krise.
Než
bude volati jiná povinnost, mže ješt vidti hocha. Ranní dusivé mlhy padaly ješt^ když vycházel z domu. Nevadily mu. Byl dobré mysli. Zbaven svého neklidu, mohl se více zabývati listem otcovým. Jak asi je otci dnes? Dovedl si pedstaviti starého pána neklidného, nedokavého, vyhlížejícího eledína, který docházel na vzdálenou poštu pro psaní a asopisy dovedl si nakresliti obraz té samoty mezi horami, pusté pokoje, jejichž ticho ruší nervosní pecházení otcovo. Co cítí nyní, kdy bude ísti slabošské, zbablé vytáky, omluvy, výklady, nabádání k poádku? Odolá
—
—
dojí mává jeho
Vil
dvra?
tomu.
Denní listy nejsou lidem; nejsou-li vdcové schopni, bude lid schopnjší. Nic nesvdilo, že by boue chtly klidn doznívati. bylo ješt ráno, bylo hluno a boulivo na ulicích. Marné byly vyhlášky houfn se rojící Zástupy pecházely Prahou, ne valn ochotny popáti jim slechu. Heslem dne byla oista. A tož oista! Opatrn uznávali ti, kdož vtili nebezpeí, za taktitjší, stírati vše, co mohlo svditi o nmeckém duchu obyvatel. inilo se to se vztekem, ale inilo se to.
A
—
Ráz ulic byl nyní výhradn eský; nebylo meckého hovoru.
To
byl dojem, který
si
slyšeti
odnášel Kopulent z
rychle míjel.
391
ulic,
njež
Když otásla
stoupal do druhého poschodí se
udaného domu,
jeho dobrá- nálada.
Byl velmi
citliv,
a
nco
dm,
v
dom
budilo zasmušilost.
tmavý uvnit mdlou a bezvýraznou fasádou, kasárnického vzhledu. Budil už svým vzhledem nepíjemný dojem nudy a
Byl to
típatrový
šedý zvení,
s
špíny.
Na
schodech potkal Kopulent služku
spchající, a
ped dvemi
nápadn
bytu v prvém poschodí
stálo
nkolik paniek, zapádajících živý hovor. Služka pronesla
k nim
nkolik
slov a
spchala
dále.
Sousedky
kývaly rozvážn. Kopulent nerozuml k svému smutku
proneseným slovm; budila však jeho nepokoj. Což je-li hoch vážn churav? napadlo ho. Po prvé se zabýval vážn touto myšlenkou. Ale couvnouti bylo lépe
pesvditi
již
pozd. Také by nechtl: bylo
se.
Byl v druhém poschodí. Našel, jda
temnjší ješt
dvee hledaného etl jméno na
nežli
schodišt chodbou,
bytu. Rozškrtl sirku.
visitce
Namáhav pe-
na dveích.
Po okamžiku váhání
zazvonil.
Ale nikdo nepicházel, aby otevel.
ekal trpliv
chvíli.
Pak zazvonil znova prudeji a draznji.
Dlouho bylo ticho; neslyšel krok. Jižjiž chtl upustiti od svého úsilí a odejíti, když se dvee ped ním náhle tiše otevely.
i 392
Dvoáková
Paní Byla
bledá,
v nepoádku,
byly
mnohem na
nho
nechápav.
ním. vlasy
nevyspalá, znavená. Její
pi pondlním
Zejm
mu
nedbalý. Pipadala
úbor
její
než
starší,
ped
stála
zejm
setkání.
Hledla
ho nepoznávala.
„Myslila jsem, že je to doktor," pravila.
Kopulentovy rozpaky Pišel
Pedstavil
se
a uvedl
Dvoáková
Paní
smutná;
rostly
každým okamžikem.
patrn nevhod.
dvod
své návštvy.
pohledla
na
nho
zmatena
tvái pívtivjší
snažila se vnutiti své
a
\'ýraz.
Tiše pravila ke Kopulentovi:
„To
jste
vy!
Tší mne!"
Ale sotva doekla prázdnou konvenní formuli, vyhrkly
z
jí
„Je
oí
slzy.
chudáek,"
nemocen,
pravila,
„a kdož
ví,
ne-
zeme-li."
A
náhle rozilená,
vykikla,
trapného,
podráždná vzpomínkou na nco nemohouc tlumiti už vášnivost
svých slov:
„Ty
proklaté
Zvuk
boue! Ty proklaté boue!"
vlastních
jejích
slov
ji
polekal.
Ohlédla
se
opatrn.
Kopulent byl nepíjemn
Chápal návist
bolest
matinu,
dojat. ale
bouilo ho, že
její
ne-
nebudí ten systém, pod jehož tvrdostí a bez-
393
"
ohledností trpla; ne ruka, která ala; celá
zloba
její
klidn daného
proti davu, který nesnesl
obracela se
poliku Potlail však své pohnutí a ptal se paní
Dvoákové
stejn tichým hlasem:
„Co je hochovi? Rána pece není vážná?" „Rána sama ne," ekla ona smutn. „Doktor že to nic není. Ale plic
—
Úzkostliv
hoch
se nachladil a
má
íkal,
nyní zápal
se obrátila.
„Promite!" ekla. „Což kdyby " hodilo. Každou chvíli Nedoekla.
se
—
mu nco
pi-
Zakryla šátkem oi.
Kopulent pochopil, že se jeho návštva stala bezPronesl nkolik konvenních slov. Co zde
pedmtnou.
mohl prospti?
Dvoáková
Paní
byla jinde. Urychlil
U
dveí
zbžn
se
nepozorn;
setkal
Kopulent
s
se
lékaem. se
„Mže Zdálo
se
mu
ho
povážliv.
plic, dosti
to býti tedy
Doktor
Znal
po hochovi.
tžký pípad. Hoch Dnes budeme vidt."
„Zápal
mysl
její
svj odchod.
odkudsi ze spolenosti. Ptal
Doktor tváil
slabý.
poslouchala
vážné?" ptal
se
pece, že strach matin
odpovdl
lakonicky:
394
je slabý,
velmi
Kopulent.
ml
veliké oi.
„Je to vážné."
Kopulent dkoval. Odcházel.
Paniky stály dosud v prvém poschodí a hovoily. nemocném hošíku? Zdálo se mu. Ostatn vše to odehrálo se v kratiké chvíli. Pede dvma, temi minutami
O
stoupal nahoru. který
stn
Byl
píliš
svdkem.
byl
mu mnohem možno
A
a snad citliv,
A
nyní
stísnn obrazem chlapce,
šel,
ume. Vycházel do aby
vše,
co vidl, ulice, davy, pipadalo
konen
vážnjším. Byly tu obti. Bylo
bouemi
popírati souvislost mezi
mohou klidn,
malá jeho ást,
se
o
to.
a nemocí ho-
Byl z tch, kteí
aniž by pohnuli brvou, mluviti ab-
straktn o nejvtším i
—
dojat utrpením, jehož
nebyl
chovou. Kopulent nepokoušel sice
ulic
zlu, které
vidí-li
ji.
A
však uvádí ve vzrušení
smutný výjev u dveí, za
kterými stonal hoch, byla píliš živá a dtklivá. Ale bylo-li
a
nutno pinésti obti a
aspo
eho
byly-li
skuten
pineseny,
nejsou nadarmo! Pak teprve byly by
nutno
želeti;
ponesou-li však
užitek,
ním,
pispjí-li
k obecnému dobru, nuže, není to dosti?
Po chvíli kolísání se Kopulent zase uklidnil. Vítr se opel o budovu jeho plán, ale neskácel ji. Stála pevn. Nepadnou-li ty obti nadarmo! Ano, zlo; a což nebyl ochoten sám sebe obtovati pro
vc?
Nebyly
to sobecké
Nutnost, opakoval
rozmarné choutky; pouze nutnost. si
Kopulent kategoricky.
395
A hledl zase s dvrou na pohyblivé zástupy, které naplovaly už po tvrtý den pražské ulice. Z tchto dav vzejde to, co on ekal, pes pochyby a formálnosti dogmatik: prosinec, který drsným svým mrazem, živelným svým vichrem pekoná mlhy a bláto listopadu
—
396
Kapitola druhá
pedvádí nám barda v pocliybnostech
Kopulent
V
zašel
do kavárny.
kout civl Hackenschmid
kterémsi
zasmušile do
prázdna. Ulice
Byl
Pišel stál
se
nezdála buditi jeho zájem. Noviny také ne.
oividn ješt
zamyšlen.
patrn nedávno. Nedopitý
ped
Kopulent pozdraviv pisedl k velmi s
šálek
nmu.
je odstril
netrplivosti. Mluvily stále stejn; byly to
podrobnosti, jež ho nezajímaly. Všiml mlklosti
Vypil svou kávu
záhy
rychle a prohlížel deníky. Ale
pohybem
erné kávy
ním.
si
nápadné
za-
Hackenschmidovy.
Poteba
sdílnosti
ho
zachvátila. Perušil
mlení. Vy-
pravoval o nezdaené své ranní návštv.
Hackenschmid pokril rameny. Poslouchal trochu ledabyle.
Mlení opt nastalo. Nepochybn Hackenschmid chtl nco nenalézal slov dosti vhodných.
trpUvý.
Konen
vybuchl:
397
Sedl
íci,
k
emu
tu nervosní a ne-
„Zdá chce
se
se mi, že
jsem
mi pranic
-
vstal levou
líbit.
A
nohou naped. Ne-
všechno pipadá mi tak
málo zábavným. Byly to njaké hloupé sny, na které jsem zapomnl? Bard ertova kopyta je schlíplý, bez písní. si
zarmoucen jako
Sedí tu
hem: Sed
brouká
fugit interea fugit irreparabile tempus. Fugit,
to je hloupé a dobré
pjší.
slepice v dešti a
gymnasijní, trochu smutný svým obsa-
starý citát
Nedá
mén denn
se
zárove;
napraviti, žel,
irreparabile, to je hlou-
žádná naše chyba;
nic-
chybujeme. Citát ostatn, skanduje-li
se,
—
Irreparabile To r tak pkn hrí tempus. Kdybych vdl, co se mi stalo. Ale tebe to nezajímá, Kopulente. Co myslíš o Kadeábkovi? Napadlo
má pkný
mne,
zvuk.
na nho. Nevím, jaká hloupost
mysliti
byla; ale hloupost.
mníval jsem
mu
se
pomohu.
mu
Nyní
to
vidím
to
vera
uritji. Do-
tím prospti, pedpokládal jsem, že
Léba ponkud
drastitjší. Ale byla to
prožluklá Kurpfuscherei, zdá s
stále
se
mi.
Pohoel
jsem
m Hackenschmid se odmlel. Vypil naráz zbytek kávy. Pak pokraoval: „Dnes ráno
se to
náhle zaalo; zabýval jsem se tím
zbyten. Na konec jsem si vymyslil novou pošetilost. Nco na zpsob tvé dnešní pošetilosti. Napadlo mne také dlati návštvy. Byl patrn vbec den návštv. Nemiluji je jinak; hosta vidí rád pouze hostinský a lidé
toho
druhu. Ale dnes
mne
zkrátka podívat do bytu
to
posedlo.
Šel jsem se
Kadeábkova. Není správné
398
starati se
o
cizí
vci, a nikdy
z
toho nic dobrého ne-
Ale vstával jsem levou nohou, a nemohly
vzešlo.
tedy napadati nežli hlouposti. Šel jsem tedy k
mne
nmu.
Kvartýrská mi otevela, pekvapena patrn tak ranní
návštvou;
mla
také
deábkovi, ekla mi,
nm
pro. Když jsem se ptal po Kapekvapena: Myslila jsem,
znan nco
,
že snad
vy o
tud; od
tch dob jsem ho už
Vera
víte.
nevidla.'
,Snad ješt pijde?' ptal jsem
Nebyl
nkud
to nejchytejší
ráno odešel od-
nápad.
se.
Má dáma
byla jím po-
znepokojena.
,Pro by nepišel?'
,Chce
vyzvídala.
se
snad
st-
hovat?'
Chápala vše jinak. jsem jí, že o tom pochybuji. Kadeábka jsem vidl vera veer; ale konen že to není nic
Odpovdl že
zvláštního, pedržel-li noc.
S tím
souhlasila.
,Dlá
to
obas,'
ujistila
to také udlal. Neobjevil se
mne.
po
,
Práv
celé
poslední dny
dva dny.'
Šel jsem zase pry. Co jsem vyzvdl, nestálo za mnoho. Konen není to nic zvláštního pro toho, kdo zná Kadeábka. Kdyby nebylo práv uritých historií z posledních dn. Tváil se tak ponue Nevím, byla-li má pohádka nejšastnjší in Vera snil jsem o Slavkov; nyní vidím Waterloo. To je asi všechno. Je to nepíjemná nálada. Piznáme se neradi, že jsme provedli hloupost. A k tomu není nic uritého známo.
—
399
—
Jsou tu jen možnosti, veliký
ábek
ml asem
nen
každý
má
poet možnosti
— Kade-
své hypochondrické záchvaty. své
mrzuté chvíle;
stupe
hustji. Pijde na
stoupí-li jisté síly, je
A
ko-
ten ideji, ten
jejich pronikavosti.
Ale do-
pak taková hypochondrie nebez-
pená. Každý máme svou bolest a hledíme se s ní možno nejlépe. Ale nkdy se nezaídíme dost dobe, a pak nás to dovede pekonat. Ml jsem
zaíditi, jak je
už velmi pošetilé myšlenky. Hledal jsem v novinách
njakou drobnou zprávu. Což nemohl býti zaten? Nemohl býti rann? Co je na tom? Ale nenašel jsem nic. Nevím nic a mohu si tedy mysliti všechno. Chodil
jsem po ulicích v
sem.
A
vše,
íkám
si
co
mohu
té
mrzuté nálad. Pak jsem
udlat, shrnuje
mén
v pestávkách více
opravdovjšího pesvdení: to
dovedlo
aspo pomoci
Tak, nyní historie
s
jsem
složil
—
se asi
krátkých hlasem nej-
jOsle,
osle,
generální
osle!'
Kdyby
zpov. Hloupá
tím marcipánovým srdcem. Sentimentalita
je
pokusme
se
nakažlivjší nežli cholera. Bojujme proti léiti!
zašel
v tom, že
Ne vyléíme
ní,
nikoho, ale na konec to chytne ješt
lékae!"
Hackenschmid mruel ješt nco,
emu
nebylo
lze
dobe rozumti. Kopulent byl vzrušen jeho vypravováním. Nemyslil díve na Kadeábka; píliš jednostranné zaujetí bránilo mu chápati cizí krisi. Nebyl konen nijak dvrný s
Kadeábkem.
Jejich povahy, jejich
zpsob
života, je-
400
i
jich záliby
ml
si
byly
Ale ve zbarvení^ které celé
cizí.
té
Hackenschmidv, pece dojem ne pelétavý. Byl to pece starý kadával
historii
zúmysln drsný
hlas
marád.
konen
Snažil se uvésti vše, co se dalo uvésti a co
a
sám Hackenschmid uvádl; ale nabyl jisté výmluvnosti pi potíráni tohoto možného strašidla, nedosáhl zvláštního úspchu; nepesvdil ani Hackenschmida, ani sebe
—
Pípad zstal nejasný hledl nost
a znepokojivý, a Hackenschmid Posléze uznal Kopulent mar-
stále sarkastitji.
své
snahy;
ve
ustal
Hackenschmidv
hrozil se
své
výmluvnosti.
penésti do jeho
nutno k zaplašení tchto myšlenek zamstnati
ím
Neklid
Bylo
nitra.
n-
se
jiným.
„Nešel bys ven?" tázal
nho
Tento hledl na
Hackenschmida.
se
etl v jeho
chvíli beze slova;
oích.
„Chceš utéci strašidlm?" ekl pak drsn. „Dlat tribuna na ulicích?
Nevím,
šlo-li
jsem už levou nohou. Muži
by
to
dobe;
trikolorami, ženy
s
vstal s
tri-
pkné samo o sob; dnes však nemám pro to smyslu. Zatím aspo ne. Kdyby ses vrátil a šel náhodou mimo, mžeš se kolorami, dívky
s
trikolorami! Je to snad
podívat na mne. Snad do
Nyní
se
ulicemi;
tch dob
vstanu
z
mrtvých.
mi nechce. Chodil jsem už dnes všelijakými bylo
promenáda:
brzo,
když jsem
hloupost
jde
vstal.
Byla to
za hloupostí,
401
pkná
strašidlo
za
strašidlem.
Mor
se
poal
šíiti;
mentálním; mých šestnáct
poínal jsem
let
se vracelo.
chronismus. Nic mi po tom není
—
býti senti-
To
Nebo
je
je
ana-
to tak
daleko, že to ani není pravda. Ale jdi jen, Kopulente,
tam djí veliké vci. Historické výjevy velikého iny, které pohešoval ernoch u národa peciválk a denunciant. Mimochodem, nevidl jsi ersnad
se
slohu,
nocha poslední etapy? Znáš poslední zprávu?"
A pes dova
jeho zasmušilost stará persifláž Hackenschmi-
se probudila.
„Našel dívku jako kvt,
v adrech vlastenecký
vzlet,
patriotku beze sporu, ježto nosí trikoloru.
Nemeškaje pravil k ní: Nejsem sice národní. Žár váš, všeho bohatší, ten snad pro dva postaí
—
Patriotko beze sporu,
pipnte mi
trikoloru^
aby vidl celý svt, že
mám dve
jako kvt!"
„Mžeš ho potkati venku," konil Hackenschmid. „Nebo ješt lépe: mžeš je potkati venku. Idyla, dou402
é
fám, pokrauje. ves.
Dv ptáata
se sešla
v boui. Praha
Ti dva myslí málo na boue, trvám.
potkati Hilaria; tvái se
zamraené; boue
je
Mžeš také se mu ne-
podobají. Ale nikdo nechce slyšeti jeho hlasu."
Ale
Umlkl.
pak stal Vrásky
se
Hackenschmid opt zasmušilým. na ele. Sedl mdlý a
objevily
se
mrzutý.
Kopulent zatím
platil.
„Na shledanou," prayil, vstávaje. „Na shledanou," opakoval Hackenschmid s pokusem úsmvu. „Nezapome, že sedím zde, nehybný, se zkíženýma rukama; iním pravé budhistické pokání. Bude dlouhé, rejstík mých hích není malý. Nedej se ješt zasteliti; vidl bych t pedtím rád ješt jedenkráte.
Požehnání na cestu! Sklepníku, giog, velmi
silný
grog!"
A
Hackenschmid
se
zase
do kouta.
26*
403
zhroutil
lín a omrzele
Kapitola tetí
pedvádí blouznivého Hyperiona
moudrou Diotimou jejich
;
s
píliš
pedvádí také
rozchod
Stízlivou Žitnou ulicí se bral Kopulent na Vino-
hrady. Šel tam ne s úmyslem; ho uvažovati o tom.
instinkt
ho vedl; nenapadlo
Poskytovala-li Žitná ulice obvyklý celkem obraz, ne-
dalo se to íci o Vinohradech.
Kopulent Pestrá
šel
sms
Havlíkovou tídou. nejrozmanitjších
pedmt
kryla dláž-
dní. Byla to historie posledních tyiadvaceti hodin.
Tu
byl
papír z vyloupeného papírnického krámu.
Trochu dále kže, sláma, obilí; vše na jedné skupin. K tomu stepiny skla, trosky rozbitých nádob, uhlí, láhve, rámy. Nkde Kopulent vzpomnl si na scénu verejšího veera byly nakupeny napolo doutnající hromady uprosted ulice; zdálo se, že se nkdo pokoušel zapáliti hromadu a byl vyplašen policií.
—
—
404
I
Nikdo
se
nepokoušel tuto spoustu odstraniti.
Husté davy Byli
tu
se
ernaly na
ulicích.
zvdavci, podivující
diváci,
K emu?
se
vzácnému
divadlu.
Také ne pouze
diváci.
Ti pátrali po své koisti;
slídili
po dosud nevybitých
krámech, po firmách obchod. Hledali záminku. Ale
tžko nalézti. Nmecké nápisy zmizely od veúpln. A z oken krám vlály ervenobílé prapory jako ochranný znak proti možnému útoku. A i na byla to ironie, byla to zpoždná opatrnost? takovýto zahlédl Kopulent vybitém kterémsi krám bylo
ji
rejška
—
—
praporek.
Kopulent a u
vdomí
se
pokoušel prodrati davy, stále rostoucími
bezmoci
policie
odvážlivjšín. Nešlo to tak
jednoduše. Dvakráte dav jízdní policií zahnán do vedlejších ulic.
Dvakráte,
vykav odchod
její,
zaplavil
po
celé šíi hlavní tídu.
Kopulentovo putování
na
vyšla
bílý den,
mlo
zvláštní tou temnotou,
zvláštní smysl a
Julii. Blízkost jejího
obydlí vnukla
Doba
Mohla
byla píznivá.
se
mu
práv
která
úel: hledal
tuto myšlenku.
vraceti ze školy.
A
on
V
hluku zástupu, v jeho posmšcích a cynismech
ji
chtl vidti ješt jedenkráte.
znl mu její jasný a mírný hlas. Nemyslil na to, co se dje kolem nho; jeho myšlenky šly za ní Bylo nutno mluviti s ní; nejbližší hodiny mohly znemožniti navždy setkání Nebude couvati, stane-li se vc
—
— —
405
kritickou
— Ale
chi^l
by
ji
vidt pedtím. Byl ostatn
— zapomnl už na zklamanou víru minulého rána? — pesvden, že niím pesn neA zdvodnna, inila ho klidným — uvidí.
ji
tato jistota,
ped domem,
ekal
Tylovo námstí;
Pešel
kde
bydlila Julie.
ekal malou Náhle v
chvíli.
oi upely nedokav na
jeho
se
bod
kterýsi
dálce. Jistota
v jeho nitru tentokráte ho neoklamala.
Slena
Julie se blížila,
Míjela ho
smutná a zamyšlená.
patrn
pospíchajíc
již,
zbaviti se okolí
ne
píjemného.
Tu
Kopulent
se nachýlil
tsn
k ní a
oslovil
ji
ti-
chým hlasem: „Sleno Vintrová!" Spchající
se zarazila.
Byla to podivná náhoda, matoucí
hledáme v
ní více,
mnohdy tak, že práv na nho.
než náhodu; myslila
Uprosted odpuzujícího hluku, ohlušujícího evu a Co on? trapných výjev tázala se práv po
nm —
Nyní bylo otázku, která
se ji
odpovdi na tuto její utkvlou muila od minulého dne, kdy v nahé
nadíti
bezprostednosti vidla dsledky bouí, otázky, která pálila ve chvílích
ped
samoty a nepála
sebou neposedné, šeptající
Zardla
jí
pokoje, když
žaky
——
ji
mla
se lehce.
406
I
:
nho
na
Pohlédla
zpytav,
pak vypadla píkrou
otázkou
„Kde Její
se tu
píkré,
nieho. Ale pízvuk, kterým pronesla
vyslovovaly slova,
béete? Jako tam ti? Za tím?" trhané vty nejmenovaly nikoho,
dopovídal
ovati, ani
nedopovdné. Nedovedla
ta
petva-
Bylo to nepochybné opovržení, které
lháti.
Tam
tu mluvilo.
se
ne-
ti
—
to byly ty zlé fysiognomie, vy-
tvoené neestí a zlem; to byli ti lupii krám, všechen ten cynismus ulice, noc, která se tu bez ostychu procházela.
Kopulent zachovával
ekal
klid.
Jen
se
trochu trpce usmál.
co pišlo.
to,
„Za tím, chcete-li A také za vámi," ekl. „Také Zdi mnou," ekla slena Vintrová hoce. „Také za mnou a za tím. Není to píjemná spolenost pro
—
mne." Kopulent
se ohlédl
po
okolí.
A ml bych s vámi co mluNemáte pro mne nkolik okamžik?"
„Je zde trochu hluno. vit.
Mlela. Pokládal Zdálo
se,
Také ona
že se
cítila
to za souhlas.
skuten usmíila
potebu
s
tímto setkáním.
jistoty.
Ulice, do které zašli, byla zvláštní náhodou ušetena od bouí tak blízkých. Bylo zde až mrtvé ticho; žádné zástupy dole, žádné hlavy zvdavc v oknech. Pod jejich nohama nechrupalo sklo. Nebylo tu vylomených dveí, ani vyloupených krám. Za zahradami smut-
407
"
nými a holými zimou stály dv ady tichých dom života. Zde byla ulice tch, kteí prchají ped hlukem. Vše tu bylo ztlumeno. Nebylo zde velzdánliv bez
kých závod ani dílen; zde bydleli úedníci,
pensisté.
Nebylo zde nikoho, kdo by bouil. Ti, kteí nicmén tudy šli, šli s chvatem a nepozorností; spchali, aby k svému
se dostali
cíli;
zde nebylo co initi.
Pro slenu Vintrovou tento
náhlý klid
uvolnní, osvobození od obraz a výjev cích; oddechla
„Bylo mi lidí.
znamenal odpuzují-
si.
ekla. „Zle mezi
zle,"
A vám
ji
tam bylo dobe?"
tmi
pravila
tch
lidmi a z s
výitkou.
Kopulent pokril rameny.
„Tžko Nadje
íci
—
v jejích
zasvitla
oích.
Bylo
to
nedoroz-
umní. „Tedy
se
vám
to také hnusí?" ptala se
slena
Julie.
Kopulent váhal okamžik s odpovdí; bylo mu líto jak zejmé její nadje. Blížil se okamžik rozhodnutí, nebylo možno
vyhnouti.
se
„Je to složitá otázka," ekl Kopulent.
elo sleny
Julie se
zachmuilo bolestným zklamá-
ním. Smutek vzal lesk jejím zítelnicím.
„Tedy pece
s
tím
souhlasíte?"
ekla pomalu a
sklíen.
Kopulent ani
„ekám
na
te
hned neodpovídal.
více," pravil pak.
408
"
Tato slova, pronesená energicky a tvrd, vzbouila slenu Vintrovou. „Na víc? Ješt na víc?" opakovala hoce. Zklamání bylo píliš ostré a trpké. Kopulent se ujal slova. „Nerozumíme si snad dobe. Neíkám, že by se mi líbilo vše,
co
dje
a co bouí, jak vidím, váš odpor.
zlo,
když
se
Ale je to nutné
i
bylo by odhodlání vésti
je to zlo.
vc
Co bych chtl
do všech
více,
dsledk
Projev energie, projev vzdoru." slovy. Nepodailo se mu piléhavou formuli. Ale smutný pohled
Nebyl zcela spokojen svými nalézti
dosti
sleny Vintrové
bral
o níž blouznil díve.
mu
veškerou jeho výmluvnost,
Nádhern budované
periody se
rozpadávaly.
Slena Vintrová opakovala
sarkasticky:
„Projev energie, projev vzdoru.
„Teba takový. „A ty všechny píliš
„Jste
A
takový?"
Ale ne pouze takový." špinavosti?"
písná.
Jdeme-li zablácenou
ulicí,
za-
blátíme se pirozen."
„Je to nco jiného," odvtila slena Julie. A pokraovala tiše, jako by se bála svých slov: „Vera byla jsem venku Vidla jsem to zblízka Bylo to hnusné „Možná." -
„Vy
—
to
——
—
neshledáváte hnusným?"
„Pijde na hledisko."
409
Kopulent se zamrail; tón jeho zdrsnl. „Ale poslechnte pece: bylo-li zacházeno
po
tak jako
staletí
nenávist a
s
nkým
námi, nebylo-li okolo nás nic než
s
posmch, nedlalo-li se nám než kivda, nekdybychom zaali bezohledn bíti do
bylo by pirozené,
toho, co je okolo nás?
snad ta zloba, vzbuzená
U
jednotlivce
vdomím
by
se
pochopila
dlouholetých ústrk;
pochopilo by se snad, že jeho vztek nebude vázati se
na
formy, že
estetické
snad stihne úzkostlivostí
i
Kolik
!
bude
brutální, bezohledný, že
nevinného. Ale
bží-Ii
pedsudk!
o národ! Kolik
Jaké lomení rukama,
plá nad hnusnými scénami!" „Kdyby se bilo," namítla slena
jaký
Julie.
„Ale kradlo
se."
„Tedy
se kradlo,"
ekl Kopulent
stoicky.
Vztyila hlavu. Jeho slova ji urazila svým klidem více, než prudká dívjší apostrofa. Plamen šlehl z jejích oí.
„I to?"
„Vidíte stále detaily a ne celek. livosti
patí k
Cest
celku.
„Nemyslím, že by „I ve válce se
la
Ty
všechny jednot-
guerre!"
to byla válka; je to
mže
pouze krádež."
tak krásti."
„Nemá." Kopulent
se
usmál.
„Snad nemá. Ale vy peceujete ty zjevy. Nkolik krám bylo vyloupeno, nkolik obchod vydrancováno. Budiž. Není to správné. s právnického hlediska
—
—
410
"
Ale
Nemyslím, že by bylo tak
je to vysvtlitelné.
Skuten, škoda
Nepadá
není tak strašná.
to
zle.
na váhu,
Nkolik krám, nkolik obchod, málo proti krvi, která byla prolita. celkem poctiv, nutno íci; a bude se ješt
bude-li to Tlíti úinek. jež vyloupeny, je Platilo se platiti."
Kopulent
znla
výmluvnjším,
stával
se
ale jeho
jinak, než chtl. Cítil, že to není ten
Ale nedovedl ho
slova
pravý tón.
najíti.
pesvdena. Naopak. „Nemluvte o tom," odporovala. „To není omluva, jen nová obžaloba. Kdo byl vinen?" Slena
Julie nebyla
„Mžete-li Ale po
mém
se ptáti,
odpovídáte
soudu není nutno
vinu je nejpošetilejším nutností.
Musily
býti.
mnoho
sama na
tuto otázku.
Hledati stále
emeslem lidstva. Boue To vše ostatní plynulo z
nutnosti. Musilo to býti. nost; tím není
si
se ptáti.
Vy
byly této
chcete pokárati tuto nut-
dosaženo.
dlouho a tak nepatrn holavé
Shromažuj í-li látky,
se tak
nelze se diviti,
kteréhosi dne vypukne ohe. Vy se nyní díváte kárav na jeho rudé plameny. Proboha, ale on znií že
stechu! Proboha, on sahá vždy dále! káravé otázky: že
vám ohe
Pro
nejste daleko
tak iníš, milý ohni?
neodpoví.
On
neví
iní, jako všechny živly; a živly je
„To „To „To
A
je
výmluva."
je
skutenost, neokrášlená, prostá."
je
Obávám
skuten, pro zby teno kárat
výmluva," opakovala slena Julie
411
se,
tak
—
drazn.
„Místo, co byste íkal my,
schováváte
já,
se
za nut-
ohe. Vše musilo býti. Pro to musilo býti? Protože všichni k tomu pracovali. Všichni tedy nesou odpovdnost. Zapete to? Nepracoval jste nost.
Ne
vy,
k tomu?"
Také ona
ztrácela klid; rozilení
„Jak?" ptal
„Nabádáním, schvaloval jste?
Kopulent
podncováním.
schvalováním,
Ncpodncoval
Ne-
jste?"
se usmál.
„Co by na
mn
bylo, uinil jsem málo. Schvaloval
ekalo na mé schválení?
jsem, ano. Ale myslíte, že se
Byl jsem jednotlivcem mezi tu
strhovalo.
ji
Kopulent.
se
statisíci
(Kopulent mluvil
zádumiv), neumím být ním více." „Odpovdnost tu je. Na vás zstane
ta
prolitá
krev."
„Na
mn?
Slena
Ne na tch, kteí
Julie se
ji
prolili?"
odmlela.
rád, kdyby nebyla ji ostatn na sebe nadarmo," pokraoval vážn Kopulent. „Bohdá
„Vzal bych prolita
nebude."
vám
„Není a sta
lidí
líto
obtí? Mluvíte o možné smrti
sta
jako o malikosti!"
„Ale ovšem, je mi
líto
všech, kteí
trpli.
Hošíka,
který snad umírá; starce, jehož štvali a který nemohl utíkati;
ženy k smrti vydšené, dlníka, který byl za-
stelen.
Obti
cítiti
pouze
tu jsou. Je
lítost.
To
je
to
zlé.
Ale není tu nutno
mravní stránka obti. Pod-
412
paluje, posiluje.
mu,
mžeme
A
jestli vše,
co
pisplo k
se stalo,
to-
pouze blahoeiti obtem."
j,A nepiisplo-li?"
„Tím
he
pro nás."
Kopulent vybuchl
„Pak byste
mla
potáe, pak by
píke
a vášniv.
právo odsouditi
mne
jako špatného
skutený zloin. Pak bych zasluhoval opravdu posmch. Ale, proboha, bylo by to vbec možno? Mže se kdy na prosinec zapomenout?
Mže
to byl
se odpustiti?
nevím
„A naše jméno? Skvrna, ped celým svtem?"
tomu."
jež
na nás zstane? Hanba
„Také vy se bojíte tch strašák? Ale co chcete? Nmecká žurnalistika nás zostudí. Ostouzí nás vždycky. Hanba? Skvrna? Nevte tomu. Není hanby ani skvrny, kde je úspch. A posléze, co je nám cizina? Zápasník nemá se ohlížeti za zápasu na publikum. Mže být zatím položen."
„A
naši krajané v
uzaveném území?"
„Naši krajané byli napadeni už díve. Nebude jim dobe. Nebylo by stejn. Fanatismus nmecký užije tch bouí za záminku. Ale bude to pouze záminka. Nebylo by jinak, kdyby Praha byla mlela; stejn by se štvalo, stejn ubíjelo, stejn rozilovalo. Bude to mít dobrou stránku, budeme nuceni postaviti se na vlastní nohy. Budeme nuceni hospodásky síliti. Odkládali jsme všecky otázky, žili jsme ze dne na den; nyní se stanou
413
palivými, a nebude
možno
už
je
odsunovati.
Bude
nutno initi více než dosud."
„A
neuiní-li se?"
„Budeme k tomu dohnáni. Uzave-li se docela uzavené území, bude odstranna nejbližší možnost vysthovalectví a odlidování našich okres. Jednou, dou-
vdní
fám, budeme
prosinci."
Julie hledla na nho zádumiv a smutn. „Nemyslím, že zlem by se mohlo dosáhnouti neho
Slena
dobrého."
„To
nám
se
v tom duchu jsme vychováváni.
káže, a
Je to výchova pro království nebeské, ale zatím jsme své ztratili. Zlo a dobio jsou slova, která nás píliš zaslepují, libujeme-li
vte
tomu;
zlo
v skrupulosním hloubání. Ale ne-
si
mohou
a dobro
vcí, pouhou formou.
I to,
pouze maskou
býti
co nazýváte zlem,
mže
vy-
konati rrmoho dobrého."
„Tedy úel posvcuje prostedky?" „Není
to
se nelekal
hodnou krisi.
smšné
malé
——
My
heslo. Je to heslo silných.
zmny Bylo-li
telegramu, pokládal-li
Bismarck ji
za vý-
nutno, aby krise pišla, uspíšil
jsme rigorosnjší.
Staletí jdou, a
na konec ne-
budeme
míti nežli cár žebráka. Ale
my
legram.
My
mnohdy
jedinou obranou.
pece napadení je a pece víme,
že
nikoho
nenapadali, a
My
nezfalšovali te-
se bránili,
obrana skoro vždycky prohrává
——
Království
nebeské nás nemine." „Je to jesuitismus, ne
síla,
414
co
íkáte.
Okamžitého
úspchu
mže
nnýma
nohama,
dosáhnouti. Ale postaviti jen obra
s
hli-
nic více."
nad námi
znamení myšlenky, ve znamení myšlenky, jež byla pokroková; nenutí vás to k ohledu na jeho zbran, které dovedly pevrátiti djiny? Podceujete ho, a my mu podlehli." „Jesuitismus
jež
mu
„Teprve nyní
zvítzil ve
my
byla zpátenická;
podléháte docela."
— —
„Nemáte pravdu
prohráli
-
•
Nyní
se
mu
bráním. Chci
nutná obrana. Jsou situace, kde není mi možno vybírati prostedky. Bží pak o to: využíti jeho zbraní. Je to
my
potom hloubáme a o prostedcích, kdy není k tomu asu." zstati vítzem. Ale
i
peme
se
se. Zklamete se. Nemže nic dobrého tchto bouí, které pijímají zloin za taktický prostedek. Uvidíte, že nepijde, co si od nich slibujete. Není to energie, kterou jste rozpoutal; je to slabost,
„Klamete
vzejíti z
zoufalost, která se
chápe všeho.
Jste
sám
bezradný, a proto to pijímáte. Tonoucí nože; vy také
——
chytá teba
Kdybyste obtoval pouze
máte snad k tomu právo; statisíci
také slab a
se
ale
sebe,
vy hazardujete také
se
nevinných. Proti jejich vli; oni netouží po
boui, po krvi." „Proti jejich
vli?"
„Poznáte
Tak
lidí
to.
v Cechách.
Vy
nechápat? íkáte
si
jak
cítíte
vy, cítí snad
pt, deset
Nebo
jen nutíte
to nechápete. to,
íkáte
415
si
se
ono; až
vám
zazní
vám
jako výitka jednoduchý píkaz ,Nezabiješ', bude
smutno." Mluvila vážnj až beznadjn. smíiti ty protivy. Stáli tu
eni; propast mezi
možno
již
nepesvduj ící,
ní se stále víc prohlubovala.
peklenouti. Bylo
ji
možno nepesvd-
není
Cítila, že
tím odcizením. Ale nedovedla
hoko;
jí
Nebylo ho
ztrácela
lháti.
Kopulent mluvil ješt, všecek v ohni. Dokazoval pesnou logiku svých názor. Jeho vty byly vášnivé a prudké. Stával se výmluvným. Ale slena Julie
na
píliš
mysli
verejška a lze
si
konkrétní
zjevy, jež
dneška byly píliš odpudivé. Abstraktn
zkonstruovati program, jenž zní
když odpoutají
pkn;
Nechápe
kteí
Vidla jeho Zardla se.
Vzpomnla
On
ji
Bylo
jí
ale což
tmy, jež nelze pak ovládnout
se živlové
dovedou potísniti na vždycky? Kopulent? a
mla
vidla. Obrazy
to
trikoloru.
si
na verejšek.
nosí dosud; nosí
hoko;
cítila
ji
klidn.
trapný stud za
vše,
co pod tím
odznakem pácháno. Mlela. I
Kopulent
se
Neodpovídala
nyní odmlel. již,
neodporovala
svého neúspchu; ani okamžik jejího
mlení. Už
mismu. Nebylo boje,
to
její
se
už.
Byl
si
vdom
neklamal o smyslu
pohled vyvádl z každého opti-
vítzství. Byla
uznaná na obou stranách.
416
to jen
bcznadjnost
jemu bylo hoko.
I
upený pohled. Pro se na nho tak dívá? mnohem horší, ponvadž mlelivý. Rozcházeli se práv v tom, co bylo pítom-
Cítil její
odpor
Byl to Trýznil ho.
ným stedem daleko, že
jeho myšlenek a cit.
bude tžko znovu
A
se sejíti.
rozcházeli se tak
Vše
jiné bylo lze
snést, to ne.
Oba
cítili
perušiti
Jakás
trapnost tohoto mlení. Nebylo však
sil,
je.
únava zmalátovala
je; jejich
rozhovor
byl
píliš bolestný.
Váhali;
rozchod
byl
pravdpodobným
zde
také
koncem. Trpkost
sevela Kopulenta; není tedy možno pe-
konat zlého démona? Nyní, kdy vu,
s
novou a svží
mdloba, nyní vešel
silou,
se domníval žíti znokdy odpadala stará jeho
znovu v jeho
cestu. Spojil
ženou, kterou Kopulent miloval. Jak
možno
se
se
nechápati,
jak nerozumti? Byla tak harmonická a dobrá. Píliš
harmonická a dobrá, opakoval
si.
Slabý, bezradný, tak
ekla. Je on takový? Jindy ano; dnes? Není slabý a
bezradný; ví,
ví,
co chce, oh, ukáže v málo hodinách, že
co chce. Není z tch, kteí pevnou svalnatou ru-
kou ídí kormidlo lodi v boui; ale ví, co chce. Smutná návštva ranní ho nepekonala; ani pítomná hoká rána nemže ho pekonati. Ale jizva zstane. Tam, kde poteboval mluviti, nebylo mu rozumno; tam, kde prahl touhou po družce, zstal sám Ale na
—
27
417
"
na sebe v
mysliti
V
kdy
chvílích,
se
blíží
rozešení?
mže býti konec — Byl by rád, K emu je žíti? Umít dovede, jeho revolveru mže dáti jiný smr
nejbližších chvílích
kdyby byl konec žíti
ne.
A
rána
z
událostem.
S hlavou stála tu
lehce schýlenou,
slena
„Musím
s
oima njak vlahýma
Julie.
jíti,"
pravila
tiše.
Kopulent uklonil se s hokým pohledem. „Bylo by mi líto, kdybych vás zdržoval
vli
—
„O mou vli
proti vaší
nebží."
Vážnost jejích slov roztavila ledovou upiatost jeho konvennosti.
Hluboký smutek
zíral z
Chtla mu nco sen,
íci.
jeho oí.
Ale zamyslila
se.
Napadl
o kterém mluvila pondlního veera, kdy
celi z
ji
se vra-
pedstavení „Libuše".
„Odsuzujete
mne
tedy?"
ptal
se
zasmušile
Ko-
pulent.
Není to mj úkol. Pála sám nenašel viny na sob." Kopulent, jdoucí s lehkým naklonním zamyšlených, vzpímil se hrd. Její slova vzburcovala jeho dvru ne v sebe^ ale ve vc. „Nechci vás
bych vám
vbec
souditi.
jen, abyste
„Nemjte
strachu,"
odvtil.
„Beru
na sebe odpo-
vdnost."
Upela na nho
své
moudré, hloubavé oi, své oi
418
Nebo
lékae.
dojem
ten
Pro
iní diagnosu.
ml
Kopulent:
lékar^ který
n?
ten pocit stavl se mezi
Bylo
nm
nco, co se živeln bouilo proti takovému pohledu. Usmál se trpce. Slena Julie Vintrová inila skuten nco, co se
v
diagnose: hypothesu.
blížilo
Ta
byla smutná.
Slena
Julie
Zdálo
se
v jeho
nevila v
jí,
že
chování;
exaltaci Kopulentovu.
nuceného,
cosi
je
že vše jeho
nepirozeného
vzrušení, jeho
dvra,
jeho pevnost je jen maskou vnitní nejistoty.
Mla
pravdu?
Byla-li
to
pravda, byla
z
tch, po kterých netou-
Naplovala ji smutkem. Milovala ho, více snad, Mla ve zvyku skrývati své než on mohl chápat
žíme.
nebyly však
city;
tím
mén
hluboké
Byl
as
k rozchodu.
„Snad se už neuvidíme," pravil vážn Kopulent. „Sbohem." Nebylo nic vyumlkovaného v jeho slovech; byla-li slabost u nho, byla jiná; byl odhodlán umíti. Dnes ho nezadrží Hackenschmid. Chápala ona smysl jeho
slov? Její výraz
znateln
znžnl. „Sbohem," ekla váhav.
Oba sil
cítili,
že
nco
nebylo
to doíci.
A
to byl rozchod.
27*
419
doeeno;
ale
nemli už
Odcházela, neváhavá už, klidným,
kem. Neobrátila
se
obyejným
kro-
za ním, který tu stál ztrnulý a ne-
hybný.
Potom zmizela Kopulent
mlo
se
za rohem.
už neodvážil doprovoditi
dále.
ji
nebylo to prodlužováním
to smyslu;
zlé
Stál tu nyní sám. Silný je nejsilnjší, je-li sám. Je silný?
Ne-
chvíle?
on
Stál zamyšlen.
—
A jak pišel podivný dojem, zvláštní ta vzpomínka? njaký rytmus znl v jeho nitru, nžný, tlumený, jakoby z dálky; a pak si uvdomil, že je to píse ženc, harmonická píse úrody a klidu, píse idyly odkudsi z dálky. Ale krásné zvuky rozesmutovaly ješt
—
více.
Nebo
ten klid, ta harmonie, ta idyla nebyla
opravdu pro nho. Píse znla píliš daleko za jevištm jeho života. Úroda nebude svážena do jeho dvora. On pjde dále a dále za svým cílem ... Je nutno myslit na jiné vci, rozlouil-li se navždy tiché idyly.
zvuk,
mén
Boue
možností
harmonický, ale piléhá nálad jeho
——
Jeho cíl je tam všechno spadalé a
Z
s
zní v pražských ulicích; je to jiný nitra.
teba vichice, aby smetla
Je
tlící listí
—
vtší a vtší dálky znla píse ženc.
Pak doznívala.
Té to
chvíle
zaaly zvony
zvoniti
nad Prahou. Nebyly
zvony na poplach; zvonily rozvážn a klidn. Bylo poledne.
420
zvon
Zvuk
Kopulenta
vyrušil
ze
zádumivého
snní. Odcházel.
Ale v prsou bylo jakési prázdno. Dnes,
mže
nho,
hluk kolem
živé
dojmy
zítra,
pozítí
událostí, vzrušení
dne potlaiti tento pocit prázdnoty. Ale pak?!
Zbývalo jen bec njaké
A konen:
druhé
to
zítra,
bude
v-
pozítí?
*
Slena Vintrová, S nejvtším
V
došedši za roh, zrychlila krok.
možným spchem
se
prodírala
nkolika vteinách došla k domu, kde
davy.
bydlila.
Stoupala po schodech, trochu udýchána a znavena.
Když
došla nahoru, usedla
tiše
v prostém a tichém
pokojíku.
Sotva že
odpovdla na
pólo vylekané, pólo
zvdavé
matiny. Byla ráda, když zase osamla. zoufalou potebu ticha. Smutek ji pepadl zcela bezmocnou. dotazy
Domnívala
se
býti silnou;
peceovala patrn
síly.
Sklonila hlavu, jako by byla
Rozlouila
se
s
ním
—
Mla
své
—
tžká S ním, co vyplovalo jí
píliš
dny nadjemi a pochybnostmi, které, smutné asem, byly pece mén smutné nežli tato jistota. Bylo v ní prázdno, úžasné, smutné prázdno. ekala to po-
její
slední
dny.
Vdla
to.
Ale nebylo to pece
slovo.
421
poslední
Nyní
to pišlo.
Nedá
se
Mla
už nic zmniti.
vdomí
a trapné
tíživé
žalostného svého do-
hadu.
Snad kdyby
už
se
—
Konec
Na
neuvidíme, ekl. Neuvidí
„V
pátelství
— Kopulent."
Jak to íkal v jejím snu? „Nejsem Kopulent, jsem
A ponvadž
Bylo to
—
i
vný
mne
milovat."
Cítila, že
ho
pes svj dohad.
mže práv
Nemže
neumí
lhát;
nemohou
jen milovat.
lhát.
povoliti.
Jsou
Co by
daleko. Ani ona
si
to
vtíravým soucitem, který
s
do ruky.
Ahasver, sleno
žid,
jsem Ahasver, musíte
Miluje ho; ale
Co To
ji
co zbylo.
vše,
Nebyl-H to dvod, byla to skutenost.
ani on
A
psáno drobným, nervosním jeho písmem:
ní bylo
miluje
jist.
tedy. Budiž.
stolku ležela jeho fotografie. Vzala
Pod
Julie.
se
znamenalo?
má
nahraditi víru?
byla nejsmutnjší bolest.
Sedla
tichá, opírajíc
hlavu o dlan.
Záclony inily pokojík šerým; byla tomu ráda. Ne-
návidla
té chvíle
svtlo a hluk, jako
vše,
co projevuje
život.
Náhle
Zavela
se ji
vzpímila. Vzala
do svého
stolku,
Jiné ženy by byly plakaly.
Ona
byla hrdá. Neplakala.
422
fotografii
Kopulentovu.
kdesi hluboko
založenou.
Kapitola tvrtá líí rostoucí nejistotu Kopulentovu
Zvony polední neustávaly
Tžkopádný
zníti.
resigno vanou náladu.
lem
jejich
polosmutnou, polo-
rytmus vzbuzoval v Kopulentovi
Pistupoval k tomu
chaos
ko-
nho. Bolest minulé chvíle vyznívala v hluku a
šumu
asu na
tisíc. Bylo-li tu ješt to druhé, nebylo
smutek.
Vzrušený obraz tohoto poledne jindy.
Boue
povalo
zprávy
nervosní se šíily.
dvrou. cítily
se
uch\'átil
by ho jist
dostupovaly vrcholu; nyní k nim pistu-
oekávání vcí budoucích. Poplašné Zatím
se setkávaly
Nejširší vrstvy
vítzi v tomto
pojal
s
lhostejností a ne-
dvivý
nkolikadenním
optimismus; zápase.
Co
bylo plátno zatýkání^ co útoky? Ulice nebyla zkrocena.
Obtíž tohoto úkolu naopak
rostla.
Davy
záhy
vycítily
bezmocnost; byla jich triumfem. Nepítel zdál
se
ocha-
bovati; byl u konce se svými silami. Žižkovské události
byly memento; docházelo k vážnému odporu.
nedocházely
poplašné
požár rozšíiti
všechny
síly
i
A
což,
zprávy z venkova? Nemohl se
tam? Nehrozilo
toto
rozptí vyerpati
vlády? Fantastické sny nezdály se už tak
423
fantastickými.
Hafan
kousati
Ti, kteí zvykli
nyní
si
a hodlal nyní
na jeho štkot, mohli
jeho zuby.
ucítiti
hledl vážn
Kopulent Nedalo
etzu
od
se utrhl
vstíc
nejbližším
by nebylo užito
ekat, že
se
chvílím.
mimoádných
prostedk k udušení ohn. Nezbývalo konen nic jiného. Bude tedy teba odhodlanost k rozhodné bitv. Nemluvil jako poser k slen Vintrové; chtl se obtovati. Ba, tato
voval v
— D-
možnost obti byla jeho nadjí
nkolik
svých
ran
Nebyl
z revolveru!
to
pouhý dsledek? ruch vzbudil
Zvláštní
té
chvíle
Kopu-
pozornost
lentovu.
Co Té listy
bylo toho chvíle
stupoval
znan
ovšem
se
tentokráte
ale
píinou?
vycházely odpolcdníky. Zájem
ješt
byl
o denní
v posledních dnech;
nápadnjší. Nastalo, co
se
každou vteinou dalo ekati?
V
trafikách byl nával, bojovalo se o místo,
kupili se lidé.
V na
hovoru
píinu
tlo
se
tená
na
ulici
.
.
.
Kopulent
i
venku
se zastavil.
zaslechl slova, která vrhla svtlo
pohnutí.
„Stanné právo!"
Rozhodnutí tedy padlo.
Chtl
vmísit se v dav, obléhající trafiku.
Situace
byla
beznadjná;
424
hotová
ze
stála
ped
Uedník podnikavého
pozoroval Kopu-
zevnjški'
na:
lentovo zklamání a volal
„Mladý pane, za pt!" Mával v ruce odpoledníkem jako vnadidlem. Kopulent dal hled na obsah
mu pt
krejcar;
nedokav
vrhl po-
listu.
Velikými písmenami tištna zvst, potvrzující
man
to,
co
zaslechl.
„Stanné právo!"
etl
telegram
z
Vídn, umístný pod
touto hlavou.
„Následkem zpráv, došlých dnes v noci o tžkém bezpenosti osobní a majetku v Praze a pedmstích, naídil pedseda ministerstva jako ohrožení
správce
ministerstva
shod
vnitra ve
s
ministrem
po jednomyslném souhlasu všech ministr stanné právo v Praze a v sousedních okresích v Karlin, Zižkov, Král. Vinohradech a Smíchov na základ § 430. trestního ádu.
spravedlnosti
K
udržení veejného
stala se
Kopulent
Tímal
poádku
a jistot obecenstva
potebná vojenská opatení."
vdl
dost;
neetl
dále.
odpoledník zamyšlen v rukou. Kostky jsou
vrženy.
To
byla rozhodná zvst;
Historický
moment
ekaná
nadešel;
hodným.
425
zvst.
teba
se
ukázati
ho
To druhé
nastávalo.
Nepochyboval
o
úinku vládního opatení
okamžik. Nedráždily ho opatrné výzvy novin.
oval v
instinkt
dav,
Dv-
které neuposlechnou tak snadno
A by
varovných hlas. Nepovoliti, nyní teprve ne! sebe ostejších
ani na
prostedk
se užívalo!
by
Boj je nutno do-
bojovati stj co stj!
Rozilení
krok.
Zrychlil
ho
štvalo.
Cítil
se
smí-
eným. Ale
— ku
podivu
zdála shodovati
s
—
hrdinnost jeho nálady se ne-
nazíráním širokých vrstev.
Sem tam
poznámky, které mohly znepokojovati. Lid byl jako dít, jež dostalo novou hraku. Ohmatávalo zatím leskla. Ostí se dosud ji, zkoumalo. Hraka se bylo
slyšeti
necítilo.
„Co
je to ,stanné
„Šibenice!"
právo'?" ptal
odpovdl
se kdosi.
vtipká. Ale zdála
se
být do-
sud daleko.
Stanné
nen
právo
nco
budilo zájem; bylo to nezvyklé; ko-
nového. Zatím dalo
se
o tom žertovat.
Mistr volal na uedníka, stojícího v davu pouliních politik.
„Co
stojíš,
kluku? Pospš
si!"
„Je stanné právo!" vypískl uedník.
Tak uvítáno
to,
v
em
Kopulent vidl djinnou Kopulent
událost, sprostými vtipy, zvdavostí a bázní.
pomalu pozbýval
jistoty.
426
Ruch na
Hluelo
smálo
se,
musí vyhlásit za hlaholu trub a
ví-
ulicích neochaboval.
se,
reptalo.
Zvdavost poínala nabývati vrchu.
Stann právo
se
ení bubn. „Bude to zajímavá podívaná," íkali Zatím
nastal
klid
diváci.
si
zbraní; podle Kopulenta inter-
mezzo, podle skutenosti konec.
Lid
voln
procházel
se
ulicemi; policie ani vojsko
nezakroovalo. Bylo šeteno
pímí.
ily na uvolnné Václavské námstí. valy táboící
Cekalo
Nával
tam vojsko
ped
ramidách
se
s
Zástupy
Zvdav
se
tla-
pozoro-
puškami postavenými v py-
ním.
napiat.
rostl.
Bylo to jako divadlo, které baví.
Mluvila ješt rozhoenost. ,,Z
A
Prahy zprávy došly;
jiný
ze Žatce ne," reptal
kdos.
mruel:
„Obsit
jednotlivce je
málo
—
kdyby mohli obsit
celý národ."
Ale mluvila také zvdavost a frivolnost.
„Kdy
už pijdou?"
„Vytleskáme
je."
„Je zima na nohy
„Zima
—
to
je
— Nco od zem.
teplého!"
—
Dejte
vzduchu není snad na nohy zima!" Právník
se ujal slova:
427
se
obsit!
Ve
"
:
„Názorné vyuování:
ádu
se
opakují
—
mimoádná opatení
trestního
„Purkmistr ješt nepišel. Trouba ješt nehlaholí."
„Zkazí mi obd."
„Tady
je
tunjší
sousto."
„Kdo vám dlá obd? Kuchaky
mají písnou ho-
tovost."
Kopulenta zarážel tento
Jeho víra poínala
tón.
na ostí nože vyhnaný? Nebyla zde opravdu
konflikt
djinná
chvíle?
A
zde nebyl než banální tlach a smích.
To, co on pokládal za tragedii, zdáli
Pda
frašku.
svému Co by
ho
s
umní
skuten
znamenalo? Pro jakou
lovk
Kopulent: klamu
se míti ostatní za
pod nohama. Nemohl viti
pálila
sluchu. Zdálo se to
šíjností, si
se
Byl by ekal jiná slova, jiný tón. Nebyl zde
viklat.
nho
stanné právo fraškou?
katastrofu. S tou tvrdo-
dovede vzdorovat pravd, íkal
se, je
to
podráždní;
— Vtipkování neznamená
je to
neporoz-
pod guillotinou se vtipkovalo. Ale pochybovaný dojem zstával poínal kolísat; zmakal v návalu zlosti odpoledník, který mechanicky nesl v rukou, a odhodil ho. Domníval-li se v jisté naivnosti zloby zbaviti se tím pochyb, nepodailo se mu to. Po prvé Kopulentovi, bledému jako stna, znla jako vyhržka zlá a usmrcující slova Julie Vintrové, pro nž tehdy ješt mohl míti hrdý .
.
nic; také
.
vzdor
„Ale byly-li obti nadarmo."
A
tato hrozba nabývala stále
428
zejmjších a hmatatcl-
Co se bude díti? Bade národ pokraosvém vzdoru? Nesmiitelný duch z^iázy, který nepopeje klidu a oddechu, dokud neodiní pohanu? njších forem.
vati ve
Ta
cesta byla
by byla touha
U
kamenitá a nerovná.
A
nezdálo
se,
že
jí jíti.
všech nebyla
aspo
ta touha.
Zklamání bylo píliš píkré, aby mohlo tak bez odporu zvítziti. si. „Nkolik hloupých vtip Plameny nemožno udusit tak snadno, i kdyby ten i onen vidl to rád. Není teba vytloukati okna; není nutno strkat krk do oprátky; jsou tu také jiné cesty. Stanné právo je pochybná zbra, elí-li mu odvaha a taktika."
škarohlíd,"
„Jsi
dovede
tebou
Rozhlédl
Jeho
širý
se
íkal
otást.
po námstí.
obdélník
ležel tu
oživen více než jindy, vzru-
šen, nekliden.
Dá
A
se tak
snadno umrtviti tento ruch.
což námstí! Ale celá Praha! Celé Cechy!
Tak snadno nevrátí zem, nebude tu
se klid.
A
vrátí-li se,
umlkne-li
Bude to bouemi. Prosinec bude v živé pamti tak jako listopad a erven. Bude pekážkou všem slabochm, chtjícím dále pisluhovati, všem šarlatánm, dále píštipkujícím. Jeho krvavý zjev bude celá
dusné ticho mezi
—
pokoj, který zjednán.
dvma
napomínati a podncovati.
To
vše
si
íkal Kopulent.
429
Ale
pda
pod ním,
kolísala dále; a slova^ která k své-
mu
posílení našel, zstala jen slovy.
stín
mihl
se
jeho nitrem; a
Nedvivý
nedvra, jednou ei.
neustávala v své tiché a znepokojivé
430
jakýs
vzbuzená,
Kapitola pátá líí zklamání Kopulentovo
Dlouhou dobu Kopulent procházel Neklid nedal
mu
ulicemi.
stanouti; stále lákán
i
odpuzován
zárove, pokraoval Kopulent v chzi. Necítil hladu ani žízn; nezašel ani k obdu. Václavské námstí lákalo ho vždy znovu.
Dosud zde
byli
nedokavci; stanné právo ješt ne-
vyhlášeno.
Když po dob, vrátil se zase
délku nedovedl Kopulent od-
jejíž
hadnouti, jež však
pipadala
na stará nedlního
pronesl
za
práv k
divadlu, jež
mu nesmírn
tato místa,
na kterých
dlouhou,
hrd
byl
veera své „Uvidíme", pišel sousteovalo zájem všech tisíc
zde shromáždných. Setnina vojska picházela. Zastavila se uprosted námstí.
Trouby zaznly, bubny
zavíily.
Byl to výhružný, nevlídný zvuk v tom denním svtle prosince.
Mluvila jím
e
moc cizí a chladná. A její vzpomnl si na zvuk bubn
byla hrozbou. Kopulent z úterního
veera. Byla
to také hrozba.
431
Ale co dávalo
dnešku
hokou
jinou,
Zástup
chut?
Pokiky
tichl.
zmlkaly. Nastalo napiaté mlení.
Pak utichly také bubny a trouby.
Nkolik vtein Pak
ticha.
se ozval silný, ale
pece po širém námstí
tratící
se hlas.
Formule vyhlášky tena velitelem Zapadala v nehybných a
odmeným
té chvíle
zástupech.
„Jeho Excelence pan ministr vnitra
muž v uniform
právo stanné pro Prahu, jakož lín,
i
§
cizího
O emž
násilí,
majetku v se
etl
tak c.
s
mi-
k.
430 trestního
ádu
pro soudní okres Kar-
Král. Vinohrady, Žižkov a Smíchov v
inu veejného ním
—"
— „ustanovil ve srozumní
nistrem spravedlnosti na základ
tónem.
jakoby ztrnulých
píin
zlo-
páchaného zlomyslným poškoze§
85 b uvedeného.
tím naízením vyhlášení iní,
aby
se
každý všeho poškození cizího majetku, všeho podncování k
nmu
a všelikého úastenství v
poslušen byl naízení
úadu, an by
nm
varoval a
jinak každý, jenž
se po prohlášení naízení tohoto dopustil téhož inu, dle práva stanného souzen a smrtí potrestán
by
Karel
A
zlobyl.
hrab Coudenhove."
znovu zahlaholily trouby a zarachotily bubny.
toucí etl známý už tém všem text ncodstínn, jednotvárn, a pece psobilo toto tení na pítomné
mnohem psobivji.
Byla to štafáž, která tu úinko-
432
vala? Ale
hrozba
nehmotná díve a až k srnšnosti vzdálená hmotnou a blízkou. Nebyl už to stra-
se stávala
šák, bylo to strašidlo.
Veselost a
dav
humor
mizely.
Ustupovaly stísnnému nepirozenému
tichu.
Stísující obrazy se poínaly objevovati v
mlhavém
odpoledni.
„Stavjí
Nikdo
se už,"
zvstoval
tiše kdosi.
se neptal, co.
Mohl-li Kopulent pochybovati do
té
nyní už pochyb; hra byla prohrána; zklamalo; vše,
eho
chvíle,
nebylo
ve
doufal,
vše,
se obával, dostavilo se.
Bylo teba
vidti jen vyhýbavé pohledy, nejisté pohyby rozcházejícího se lidu.
Václavské námstí
Konec, opakoval byl
katastrofou.
minulých
dn
Byl konec.
se prázdnilo. si
Kopulent.
A pece
Konec znamenal,
ten konec
že všechny
byly marný; že vše, co
uinno,
hrzy nebylo
niemu; že se couvlo a že se bude na vky couvati. Pádem Badeniho neporazena eská vc; ale nyní po-
k
ražena dokonale a absolutn.
Nyní teprve dovršeno
Wolfovo a Schonererovo. Byla to abdikace, ke kíži, vzdání se na milost a nemilost. Vše se
vítzství lezení
bouilo, vše protestovalo v Kopulentov nitru. Sáhl
na rozpálené elo;
je to vše
si
pravda? Nešálí ho hanebný
sen?
Hledl v oi mimojdoucích. Vyhasla všechna odvaha? Zmizela všechna nenávist a všechen vzdor?
433
Ohj smutné oi! Ti
je klopili.
Oni hledli plaše a podezívav kolem sebe. Ped Kopulentem kráel mladík. V okamžiku, kdy se domníval, že není pozorován, sal trikoloru. Kopulent
se
usmál trpce; sáhl mladíkovi prudce na
rameno. Ulekl
se; trhl
„Nebojte
se,"
sebou prudce.
vybuchl trpce Kopulent. „Za to vás
neobsí."
Mladík zrudl studem a zmizel kvapn a beze slova. Kopulent míjel etu dragoun, jež tu stála. Zdálo se mu, že vidí v jejich tváích urážlivý po-
smch. Jeho elo Pozdvihl
se
cosi
svraštilo;
mimodk
pravici.
škubalo v jeho rukou.
Což kdyby vytáhl svj
volver? Ale okamžik jen, a ruka to
mlo Šel
mrtv
smysl? Stailo ohlédnouti
klesla.
re-
Jaký by
se.
Mstkem.
U
dveí nepíliš dávno oteveného krámu se stižným zbožím stála tlnatá židovka s asnou a ohyzdnou starobou orientální. Podepela si boky a dívala se vyzývav do ulice. Nkolik výrostk šlo kolem; mli trikolory. Jízlivým tónem, lala
na
n
„Nyní
se
židovka
plným nenávistného posmchu,
nmecky:
budou rebelové všet."
434
vo-
:
!
Bylo možno tžko myslit Kterýs z
Kamarád
mladík
sáhl
nco
si
man
více pobuujícího.
po své
silné sukovce.
zachytil jeho ruku.
S rozvahou pravého
echa
konejšil ho.
jjNech bábu," pravil. „Nestála by za to."
Kopulent hryzl
se
Odpor stupovaný
do pysku; hryzl
Všechna hanba padala na chna zbablost se objevovala. k
dšení,
emu
se
do krve.
až k hnusu ho pojímal. ulice a
K emu
nadje minulých dn,
na Cechy. Všebyl vzruch, nabyl-li
na obzoru
tak hnusný konec?
Bylo mu, jako by dostal zezadu, nic zlého netuše, tžkou ránu. Byl jí omámen. Bylo tedy vše na prázdno a na zmar? Byl on tedy pošetilým snílkem? Jeho utopií, jeho
Rána Cítil
Tu
zbran pískem?
bolela.
tupou únavu.
se ozval za
ním známý
hlas:
„Stanné právo krku zdrávo, nedlejte ostudu. Šibenice
Nikdy více okna tlouci nebudu! Strážník to je; licituje 28*
435
cíl
Jednou, dvakrát, po tetí!
Hrom
a peklo!
Vše uteklo! Nikdo nechce
Pece
byl
nkdo
viseti?"
dobrého humoru.
Nebylo tžko poznat Hackenschmida.
Ped nkolika hodinami ješt mrzut a zasmušilý, zneklidnný svými pochybnostmi a výitkami, jako by nyní
ožil
v tom zachmuení a v
Usmíval
té
stísnnosti všech.
se.
jsi do kavárny. Penechal ho pemohl, já vítz! Já triumfátor! Ohryzal jsem hryzoucí svdomí. A pak za tebou! Hurrá! Stíhám t! Konen jsem t lapil. Ostatn tam
„Zrádce!"
jsi
mne
nahoe
volal,
„nepišel
spleenu. Ale já
jsi
couvl vas. Poali nás rozhánt. Jako by to
bylo ješt teba! Ukrutníci! jené
rám
Kradou
trikolory!
Ozbro-
zákona sahá na naše trikolory! Všechny naše
Sliné dvy, vraždí vaše rytíe!" odmlel ve své persifláži. Pak za-
statky jsou ohroženy!
Hackenschmid smušiv
„A
se
a
se
tém
hostince
nám
Tragikomický vzbudil za jiných
tragicky pronesl slova:
zavrou v devt."
pošklebek
Hackenschmidv by
podmínek jist
veselost
byl píliš pitvorný; ale chvíle byla
byl
Kopulentovu;
nejmén
k tomu
vhodná.
Kopulent
schmidv
stál tu bledý,
zamraený. Posudek Hacken-
jen více ho pobuoval.
436
ponue, Kopulonte/' pokraoval Hackenschmidj „nemáš také husí kži z šibenice? Tryzna koní rozmarn^ není-li pravda? Lidé obcházejí zdaleka výkladní skín; což kdyby se stal malér;
„Tváíš
velmi
se
§ 85 b znepokojuje ponkud... Neboj se, Kopulente; asto jsem íkal, že v Cechách se neumírá."
Utichl.
Vzpomínka na Kadeábka
mu
vzala
na vteinu jeho
výmluvnost.
Dom
Nikdo dosud o Kadeábkovi nevdl.
se ne-
Zmizel.
vrátil.
Hackenschmid mávl rukou
„Nesmíme
býti
smutni.
píliš
jsem k tomu
Pišel
názoru. Život je veselý pro toho, kdo to pochopí.
jsem dlouho v kavárn, než jsem pochopil Byla to malikost, která
mne
Sedl
to tajemství.
rozveselila.
Pikolo
stál
njaké demonstranty. Liitzowova divoká honba! Díval se na to lhostejn a
u okna,
dívaje
Vzpomnl
zívl.
sny.
tické
jak
se,
jsem
si
ženou
na tvé nadšení, na tvé fantas-
Bylo to velikolepé zívnutí
filosofa.
být tak filosofický jak pikolo?
Nu
Aristo-
nm. Pro
kratická svrchovanost pikolova byla v
a pak jsem
ne-
se vy-
moe. Šel jsem pekaským uedníkem. Peka-
noil nad své myšlenky jako Kristus nad ven.
ský šel
A
napadlo
uedník
šel
m
jít
za
na Václavské námstí.
A
tam. Byl to velmi sugestivní výjev.
dojmu
mla
sitami
po námstí. Zánovní,
tak jsem do-
K
úplnjšímu
se vozit cestovní šibenice s ostatními rekvi-
pkná
437
šibenice,
rate oku-
pánové
sit,
——
k tomu kat, šikovný kat^ nemusí
práv Piperger." Posmchy Hackenschmidovy dopadaly
to
být
jako
nové
údery na Kopulenta.
Hackenschmid sám se njak zamyslil. „Hloupá historie," ekl, „toí se to do koleka.
na
Víš,
vzpomnl? Na Kadeábka. Ta šibenice má svdomí. Ale co je mi po tom všem? Doba žádá to na jiných tón: jsem
si
,Inu, šibenice není
žádný
má-li tuhý provaz,
pelomí
o kravaty starost pestane
kdybys byl
i
špás, ti
ti
vaz,
hned,
tenor, nebudeš už pt.'
"
Procházeli zatím klikatými ulicemi, špinavými
pr-
chodními domy.
Kopulent
si
kráel lhostejn, tup.
jich nevšímal,
Na námstí Kižovnickém
se
Hackenschmid
zastavil.
vhodno rozhlédnouti se, kde je Karel IV., podle udání Otec vlasti. Mater erta, pater incertus. Zde je mostecká vž, ironický pendant k naší loyální „Zde
je
Tady je Vltava; zde se stáváme svatými a dostáváme hvzdiky. A tamhle Hradany. Každý poctivý vlastenec stane se pi tom pohledu sentimentálním. Hrad bez krále, bývalá sláva; jsi poctivý vlastevzhledem nec, dávám ti k tomu lhtu pti minut politice.
—
k
mimoádným
okolnostem.
438
Vykonej
svou
potebu.
"
Nemáš snad roda.
šátek?
Zapjím.
Pt minut — —
Kopulent
tu
stál
schmidových
zamraen,
nevšímaje
si
ná-
Hacken-
slov.
Hledl upiat na panorama eky, na prosincové nebe. Nehnuta
cházejícím
svdomí
istší než
šerem
•
—
—a
šedé, nevlídné
trochu zkrásnná pi-
ped ním Malá Hradan.
ležela
ztrnulejším ješt pozadím
strana se
Náhrobek, napadlo ho.
Zaal zlostn
ruce. Byl to
skuten
chvat? Jak možno, aby v tomto okolí
sentimentální zážili
lidé tak
malí
a nízcí? Lidé pošpinní na duchu a na srdci? Nenávistný pocit
Kdyby nízkých
ho pemáhal. mohl jedním kopnutím zniit mraveništ
byl
zájm
a snah
Hackenschmid
Ml
.
.
.
zašel opodál.
v ruce hodinky, poítaje: pl, jedna,
pl
druhé,
dv pt
minut neuplynulo dosud, když se Kopulent od obrazu lehce modrajícího soumrakem. „Nejsi dobrý ech," pravil Hackenschmid. „Dv
Ale
obrátil
minuty chybjí."
„Pojme,"
pravil
píke
Kopulent.
Hackenschmid pohlédl na
nho
pátrav.
pvabného na echách?"
Kopulenta. A neekaje odpovdi, pokraoval: „Najdeme tu vždy nkoho, kdo je bídnjší než my. Sebe vtší bídák najde nkoho, ped kým mže hrd zdvihnout hlavu. „Víš, co je
439
tázal se
Ach, a niti.
se
je jich tak
Neposílí
t
mnoho,
ped
pece lepším než
ti
zbablost? Cítím
dobí a poestní.
cházka dnešní Prahou staí
„Pojme,"
kterými možno to ui-
ta ulice, ta nízkost^ ta
posíliti
—
perušil ho píkeji Kopulent.
440
Malá
sebevdomí."
pro-
Kapitola šestá lící
komický konec blouznivého snu
Pekvapen
Kopulentova
píkrostí
umlkl
tónu^
Hackenschmid. Šli chvíli tiše.
Šeilo
se
po
Veer
ulicích.
picházel. Nebyl to po-
hnutý a boulivý veer minulých dní; frekvence klesala
vihled. Pomrné
ulic
po Praze.
ticho nastalo
Hackenschmid perušil mlení.
„Nepochybn
nám si
Prozetelnost,"
existuje
pravil.
zapotebí pohybu; pišly boue. Nyní
je
„Bylo
na ase
odpoinout. Pišlo stanné právo." Ale krise Kopulentova trvala.
Kopulent mlel
stále
mén prudká. Hackenschmid ml
zachmuen;
bolest jeho
ne-
skuten
od-
byla
však pravdu; byl to
poinek. Ulice pustly. Chodci
nemají
asu
Nikdo
se
všímat
si
šli
kvapným krokem tch, kteí
okolí. Míjeli plaše.
nezastavoval.
Žádné hlouky, žádné
piny.
441
sku-
Odmeným
krokem postupující vojenské hlídky pro-
cházely ulicemi.
Zbyten.
Boue
byly u konce.
Ze Smíchova došly znepokojivé zprávy; to byl pozáchvv. Pak picházela letargie. Poádek vládl po Praze. Na nárožích se blaly ješt vyhlášky. Poslední dny
slední
byly jimi úrodný. Ale nikdo se nekupil
zvdav ped
posmšné poznámky neznly. Obsah vyhlášek píliš dobe znám, nyní se staly zbytenými.
nimi, byl
Ledová sprcha pišla na rozpálené hlavy. Tajemné fysiognomie, tak náhle se vynoivší, zapadly práv tak rychle. Dláždní, zrodivší je, pohltilo je zase. Byl to klid, ale klid mrtvý a znepokojující Vše ztrnulo.
—
Byl to prut arodje, který zmrazil veškerý život? „Prokleté
umrlí
škoda našeho hluku. si
se
Hackenschmid. „Je
ticho," pravil
Ml
do
cosi
páli toho ticha; uznávám
Ale obchodníci
sebe.
jejich postavení.
Mohou
nyní modlit podle starého zpsobu.
jRobespierre zakapal,
kéž by Pán
Bh
mír
nám
dal!
Toho celý svt si ždá, nebo obchod skomírá.'
A
Bh
je vyslyší,
myslím
—
442
klid a
mír
se dostaví!"
Kopulent neodpovídal. „Demonstrace mly pece úspch," ujišoval ho kousav Hackenschmid. „Nepovaliíi jsme sice systém, ale neho jsme pece dosáhli. etl jsi pec? Úední zpráva oznamuje, že ze sedmi vojín, kteí
veer na Zižkov
byli
pedevírem
kamenováni, vera jeden zemel.
tenáe?
Nebije radostí srdce každého vlasteneckého
Konen
mrtvý!"
Kopulent neodpovídal. „Škaredíš se
nepkn,
schmid útok. „Co by leme
náln asi.
se
ti
milý hochu," obnovil Hacken-
než
eicha? Vmys-
ekl soudruh
v jeho hledisko a dejme
obyejn. ,Ty
dob
ba-
ekl by
zapadlých vlastenc.
Byl bys kolportoval eské knihy a íkal
pálenýma nadšením
mén
zapadající idea,'
jsi
,Tvé místo bylo jinde, v
mu
mluviti
s
tváema
roz-
slova Kollárova:
,Co z nás Slávu bude o
sto
rok,
cože bude z celé Evropy?'
Ale mrtví vlastenci, kterým
eník dojemnými
slovy
vzdává est, jak nás ubezpeuje Svatopluk ech, odpoívají už v naivní víe, a kryje
venkovských
hbitvk. Dobe
jim
je
dobromyslný drn
spáti. Dožili
zklamání. Evropa se nestala slovanskou!
nechceš smíiti. své
dob;
Každá myšlenka musí
A
ty se
míti
by s
pdu
se
tím ve
a tvoje stala se vzdušnou. Pišly jiné asy.
443
Tvá
strašidla
musí ustoupiti ránu. Nechápeš
umíš duchu doby,
to.
Neroz-
neslyšíš tep jejího srdce.
Evangelium Marxovo vzlétne z popela jako Nechápeš to To by ti ekl soudruh eicha, kdyby dovedl
fénLx.
'
snesi-
teln íkati své myšlenky.
A
co by ekl náš pítel Hilarius?
Dalo
se to vše
ekati a pedpovdti;
my
ostatn vše
ekali a pedpovídali. Citová vil
šílenost, která
musila vésti k bankrotu. Mlu-
jsem už o tom.
Hluchý a prázdný nacionalismus nevede k jiným
koncm: Bude nutno vykonati zde ješt mnoho práce
A um;
co bych ekl já? já, ctitel
Nevím
ani v
Marxe
——
ani v roz-
ukolébávajícího, omezeného, ba-
všeho
choic, švestkových knedlík a Husa, nemohu než íci
obezetná slova všech
lidí
dobré vle:
ohe, žádnému škoden, spte všichni s Pánembohem!'
,Opatrujte svtlo,
a
není
S touto filosofií ponocného kyne nám život ne nepíjemný. Založme ruce; dímejme; dovolí se nám to.
A
jak
jsem
to
íkal?
nkoho, ped nímž
Najdeme zde vždycky ješt státi s hrd vzpímenou
mžeme
hlavou."
444
Kopulent Jeho oi
se
náhle vztyil.
zablýskly zasmušilým žárem.
„Smj se mi," dl. „Máte Vy všichni jste vidli, vdli,
všichni právo
ekali, smáli
se
se,
smát.
pochy-
po vašem. Neml jsem pravdu, ale mli. Ale byla to skutená pravda? Smjte se mi, ponvadž jsem byl slab. Nebyl jsem ten, který by dovedl vésti. Cítil jsem jen potebu vdce. Ale ten bovali; a stalo se
vy
jste ji
vdce
nepišel; nikdo se nepostavil v
davu; nikdo nedal
mu
cíl;
dav
elo zmatenému
má pece
jen pouze
rozum a jasnou a sebevdomou vli chaotickému citu. A tak lid co mohl nepidal
instinkty; nikdo
—
uiniti lid? Dal se zatýkat, dal do sebe sekat a stílet.
Když nepicházel slovo,
na které
stále
ml
nkdo, když
stále
neznlo ono
právo ekati, ochabl na konec.
ernochv
mrtvý bod pišel. Nebylo vdce; nikdo nevped. Nkolik malikostí mohlo zmniti tvánost historie; nestaly se. Pro se posmíváš tomu lidu? A pro já hledím na nho pohrdav? Nyní, kdy pro-
šel
cítil
jsem veškerou hanbu,
vin. Jsou
chvíle, jež
mohu
soudit také o veškeré
lámou muže; byly
dnes.
A tomu se mžeš smáti, Hackenschmide ? Není to smšné. Všichni to pocítíme. Couvli jsme znovu; dej Bh, aby to nebylo osudné couvnutí. Kde sebrati znovu víru ve vc tolikrát všemi zrazenou? Vera a dnes ješt ty tisíce, a desetitisíce na ulicích vily. Byly pesvdeny o síle své vci. Nyní se objevila slabou. Kde znovu najít ztracenou víru? Všichni ti, kdo ko445
a se zíkali, všichni jste tak spoluvinni jako
nejšili
Smjete
se,
ale
ne právem. Bylo by lépe zardit
dem. Ne babským studem proto, že
žádný
pro
vydrancovaný
krám,
ty
pro
boue
žádné
já.
se stu-
byly; rozbité
okno, pro žádné kulturní instituce; ale za naši chlad-
zbablé
nost a rozvahu, za naši nerozhodnost, za naše
konené couvnutí sinec
letech,
se
i
poplvati stydno,
bubákem pro
prvé
zapen; velicí naši budou ho omývati;
bude vysmíván, bude
níci, jež
se
tam, kde se couvnouti nesmlo. Pro-
židovské
co pravím
to,
my
lepým obrazem,
je
a
staletích,
co jsme necítili tak asto:
v nás. Ale
vidím, v
letech,
školy;
umleli.
za
pocítili
vdomí
Co mohlo
stalo se karikaturou.
poádku;
pece po
ti,
kteí
tolika
jsme po
cti.
býti
Ozvalo velko-
Vše pjde nyní,
hanbou pokluše hanba, za malo-
mocí bezmoc, za ústupem útk. Politický vývoj hodnut. Ale
stát-
stane
je roz-
smjí, jsou sami hodní po-
se
smchu; smjí se nemu, co bylo vtší jich! Nevící Tomáš podržel vrch; podrží ho vždycky v echách. Ale kam to pi tom pivedou echy?" Kopulent pronášel svá slova
se zoufalou výmluvvelo a bouilo, ponížení, hokost, zklamání vybuchlo v tchto vtách. Ale sotva domluvil, jako by ho pemohla ochablost, sklopil hlavu, ruce jeho bezvládn klesly; jeho oi hledly
ností
tup
fanatika. Vše, co v
nm
a vyhasle.
Hackenschmid hledl Byl výbuch
na
píliš silný?
pojat údivem a soucitem.
Co
446
bylo
píinou zmny?
"
"
Jako ze sna promluvil náhle Kopulent ,Je to onen
dm —
tiše:
''
Hackenschmid nechápal. „Dm, kde ten hoch
—
Nedomluvil.
„Zeptám se," perušil se. Nerozhodn stanul u dveí domovních. „Nepjdu tam," ekl pak. „Co záleží na hochovi, nadešla-li pohroma pro všechny? Je-li nízkého ducha, tím lépe, zhyne-li; •
Ti, kteí
není-íi,
tím lépe, trpl by dneškem
umrou, nejsou
nejhe
na tom!"
Potom umlkl. Oddal se smutnému njakému snní. Zdálo se mu, že slyší vyítavý hlas: „Nadarmo Pece bylo tomu tak. „Nadarmo Ty ulice jako po vymení, ta skleslost,
— — ——
ta
báze
mluvila jasn. Historický okamžik propasen, rána nedopadla, veliké
se stalo
paskvilem.
Život byl umrtven. Lidé stydli
se potkávati. I
samy
ulice zdály se býti zalekané a plaché.
Nedaleko kavárny „Slavie" potkali Bureše, melancholika v haveloku.
Vytáhlý,
plavovlasý
melancholik
v
haveloku
byl
poetou. Všichni melancholikové jsou poety.
Tentokráte tváil
se
velmi
zdšen; když
chtl jim mermomocí uniknouti.
447
se potkali,
„Pro
tak pospícháš?" ptal se Hackenschmid.
Bureš bázliv
„Ti
lidé,
se ohlédl.
to je shluknutí!"
A
tajemn dodal: „Na to je stanné právo."
Hackenschmid chut
pekvapovala
chzi
dal do smíchu. Ale Bureš
se
právnickou
vésti dále
toho,
neml
S obratností, která
diskusi.
kdo znal obvyklou jeho ledabylou
a unylý výraz, vymkl se jim a zmizel.
Kopulent usmál
se
Veer djinného
dne!
zlým smíchem.
Dstojný jeho
„Všichni jsou tací," íkal
Vzpomnl Nebyla
Co
na pohled
si
„A
ty?"
Julie Vintrové.
to táž obžaloba?
Co uinil on?
chce vytýkati?
ekal, ekal, ekal. Nebyla
Má
si.
hrdina!
to také
právo
s
Stále
Byl statenjší?
ekal vhodnjší okamžik!
maska zbablosti?
takovým opovržením hledti na
cizí
zba-
blost?
A
pece
Nebyla
— to celá vina
Ped asem
etl
obratn peloženou ražených,
pes
kvt
v
— nmeckém
z francouzštiny.
roku sedmdesátého.
kostrbatost
pekladu
—
deníku
Nco
z ní
Nebylo dnes na míst vzpomenouti na
448
báse, ne-
Byla to poesie po-
dojímalo
její
slova?
My
srdnat jsme vískou
táhli,
zvuk bubn, polnice hlas znl. Zjev
dvete
nás potkal náhlý,
tak mladý, krásný, rty
K
„Kuráž, hoši!"
dí:
jí
práhly,
šavli sáhly
mé
ruce.
ek'
jsem: „Kéž bych
tvé
tváe
líbat
nach a bl,
mé
až rozkoší by rty
mn, be
Tu, skoiv ke „Neptej Ji
vn
se,
líbat
zpráhly."
diblík
si,
bych
sml
dl: chtl!"
co
bys
si
pál,
však musili jsme táhnout dál.
Zvuk bubn,
A
polnice hlas znl.
zase jsem se vracel tudy,
nám
nepítel
štván,
již
pemožen
hlavu jsem
v patách a
s
byl,
mdlými údy,
klopil, štvanec
do plášt obliej jsem
chudý,
skryl.
Však poznalo mne dve pec, dí: „Aj, tys onen zbablec; mníš, že
pro
jsi
to líbán byl?
Chci, bys polibky navrátil."
Zrak žhne. Vlní kousnutí v
Bez
se bruslek
tvá jsem
bubn
neb nepítel
klusali již
rudý,
pocítil.
jsme tudy,
v patách byl!
29
449
!
Byly
to
studu — Štván,
pemožen
Ale nebylo tu nebyly tu horké
poraženého,
pocity
tytéž
a
té,
pocit
hanby a
—
mdlými údy která by rozplamenila na s
rty, které
cestu;
by ukládaly povinnost; ne-
bylo tu gesto ruky, které by kázalo odvahu. Byly tu píliš
moudré oi Diotimy.
dovedl sám
státi.
Stál tu
A ponvadž
sám
on, který ne-
nebylo tu ženy, nebylo
kdy teba povzbuzujícího slova; kdy bylo teba zaháti zkehlé ruce; slynení to úkol šeti posmch, kdy je zapotebí víry píliš tžký na jeho bedra? Jeho ohe, neživen odnikud, bez potravy, která by ho sílila, dohoíval. Mlha byla v ulicích a zahalovala svtla málo prsvitnou rouškou. A bylo dobe, že tvary zanikaly. Bylo teba vidti? Hoká slova Kadeábkova pipadla mu tu muže. Státi sám,
nalézti chlad,
—
na pamt. Znlo
mu
Když
trpký refrain:
bez ustání v uších jako zlý a je
vše
zprostituováno,
co jsem
miloval
unavený mezi skleslými a unavenými; mu, že krev vytéká z otevených žil. Byl malátnjší a maSel tu skleslý,
rána, kterou obdržel, byla píliš tžká. Zdálo se
látnjší.
Už
nebylo
sil
ani bouiti se
—
Dotrné myš-
lenky jako nezvaní hosté usedaly v jeho nitru a vedly si
po domácku; on
tch much
—
A
již
ani
neml
zbaviti se protivných
bzuely vytrvale a neúprosn svou
jednotvárnou píse: Když
je
miloval --
450
vše
zprostituováno,
co
A
tak
šel
pokoením
skleslý skleslou
a utichlou Prahou, jejím
a hanbou.
Hackenschmid, odmlevší se již dávno, upozornil ho polohlasit na mladý pár, který je míjel. Bez vle, spíše mechanicky, upel na Kopulent
n
pohled.
Mlha neumla
zcela
mladou
zastíti
a
známou
hlavu.
Poznal ernocha. Sel se svou dívkou v živém rozhovoru;
všeho znl
hlun
jasný jeho hlas
—
v tom tichu
oddán svému dobrodružství jednoho pokoené Prahy nedovedl zastíti jeho rozmar. Nezdál se trpti mrtvým bodem, který proByl
zcela
týdne; stín
rokoval.
Pro
nho
stále
ješt byly kvty.
Žertoval, lehký, koketní, zatím co se zlé ticho prostíralo
ulicemi;
ješt jeho smích
a
jak zacházeli
—
451
v mlze, bylo sieti
EPILOG
v
kavárn
Všechen
bylo živo.
život se soustedil nyní tam.
Bylo tu nkolik
noní
ten
len
ertova kopyta;
svátky vá-
Hackenschmid kouil stavytrvale v dým. Nemluvil. Pi-
nerozptýlily vtšiny. cigarety; halil se
patrn nco. Tuzar etl noviny a glosoval je; stále táž komedie; nezdá se, že by se mohlo nco zmnit. Tvoí nacionalismus blbce? Zdá se to nyní. Zstane se tedy u vesla. Nechce-li vláda nás, chceme my ji, '-ný píbh o Mohamedovi a hoe. Státního práva jsme ne vymohli; budeme vymáhati odborové pednosty. Doktor Kaizl pjde prý do ministerstva; to by byl už píliš špatný vtip. Vábí tolik slyšet titul „Excelence"? I po prosinci pravoval
láká?
Bauer se tváil ironicky. Co se dá jiného ekat od mladoeského klubu? Od lidí, kteí ztloukli Bernera? „Kaceovali nás, že odsuzujeme boue. Co iní nyní onií?"
Kopulent mlel. Poslední dobou byl byl sil
samotá;
ale
i
zádumivjší než kdy
jindy.
ve spolenosti zstával sám.
odtrhnouti se od
ertova kopyta;
455
Ne-
Neml
laudabiliter se
subjecit,
mu
íkával Hackenschmid
jak
ale
;
poínalo
se
zdáti poutem.
„Vzpomínám schmid.
si
na ernocha," pravil náhle Hacken-
„Mli bychom mu
Nebyla po
poslat pohlednici."
Zato však
ruce.
korespondenní
se našel
lístek.
poal
Hackenschmid písmenami.
který byl na svátcích.
„Ctné
my
A s
psáti
velikyTni,
venkovskou
Napsal
lípy,
A
adresu
pak zaal psát
slavnostními
ernochovu,
verše:
košatého stromu,
poslední jsme ratolest.
devt dom, národem celým konec jest. musíme-li v
Zlá doba nezná žádných žert, vše dožito, vše dopito.
Jak pirozeno, jde
ertovo
Jdem
též
k ertu
slavné kopyto.
sklíeni a v
nmém
trudu
v své elegické \'zpomínce.
Jsme narozeni pro ostudu, to, že jsme dti prosince."
Tuzar
se usmál.
„Co dlá ernochova pastýská idyla?" „Co všechny jeho pastýské idyly. Je u konce. Byla
456
to jepice^ narozená a
ernoch
jepice.
„Kdož
ji
zemelá v
pežil.
prosinci. Zvláštní
ernoch
ekl Bauer, medik. „Nelíbí
ví?"
druh
všechno pežije." se
mi jeho
habitus."
„Je
pece
zdravý, ržový."
mi jeho
„Nelíbí se
Odmleli
habitus," opakoval Bauer.
na chvíli. nového o Kadeábkovi?"
„Nic
se
ptal
se
Hacken-
schmida Tuzar. „Nic nového,"
A
citoval
si
odpovdl
tento. „Zmizel, zapadl."
v zamyšlení:
„Sie hatten weder Gluck noch Stern, sie
sind verdorben, gestorben."
„Myslíš, že je mrtev?" ptal se Bauer.
Hackenschmid pokril rameny. „Nevím. Ale štstí ani dobré hvzdy neml." „Vidl jsem ho onoho veera, kdy zmizel," ekl Bauer. „Vypadal velmi bídn. Je to docela možné." „Vidl jsem ho také; vidli jsme ho všichni," odpovdl Hackenschmid. A tiše pokraoval: „Myslím, že jsem íkal tehdy pohádku o srdci z mar-
—
cipánu."
,,Kdož ví? nil
Bauer.
-
—
Ta dáma „Snad
Hackenschmid
není prý už v Praze
"
mí-
se
mu
"
pokril rameny.
zdála nemožnou.
457
Ta možnost
Významný hluk Zavíralo
se ozval
,Je už devt?" tázal Bylo skuten devt.
Blovlasý vrchní nutno
v kavárn. Cosi zarachotilo.
se.
se
Hackenschmid melancholicky.
íšník
pecházel
kavárnou.
Bylo
zaplatit.
Vyšli ven.
Sníh
na dláždní; byl chladný prosincový veer.
ležel
Bauer a Tuzar
osaml
s
se
„Upímn eeno: se
od nich
odtrhli.
Hackenschmid
Kopulentem. co soudíš o Kadeábkovi?" ptal
Kopulent.
Hackenschmid zamruel nco nesrozumitelného. „Je mrtev, myslím," pokraoval Kopulent. A tónem nevýslovné hokosti dodal:
„Mrtví jsou na tom lépe nás; cítím to od onoho " dne
„Tomu
lze
konen odpomoci," mínil kousav my nicmén žijeme."
Hackenschmid. „A „Žijeme,
ne celý život."
je to skoro život,
„Ale život nicmén."
Kopulent stanul: „Jednotlivec je na tom lépe. Jednotlivec
mít,
hrozi-li
lysa,
bude po
mu paralysa. pípad ješt
Národ, který
dlouho skoro
mže
stihla
ze-
para-
žít."
Tón jeho slov zanikal v zimní bílé noci. Praha byla blostná a pohádková, jako by zde nebylo žádných hích. Nyní poínala spáti asným spánkem. Domy se 458
i
zavíraly, svtla zhasínala. Bylo slyšeti ješt ševel
pedasné té noci. Pak znly kxoky policejní znly tém: nehlasn v mkkém siihu.
v
„Spte lent.
všichni
A jeho
Praha
hích
psti
s
se
hlas
hlídky,
Pánembohem," jízliv ekl Kopuzaaly. Nadarmo. Nebylo koho bít.
ležela zde bílá a
pohádková, jako by žádných
nebylo
459
*^'
POZNÁMKY VYDAVATELOVY
Prosinec vyšel po p
nákladem
Otty
J.
s
r
v é
obálkovou kresbou T. F. Šimona
s
vroením
pedmluva Dykova
1906, ale
je
datována v listopadu 1905. Po druhé vyšel ve stejné úprav beze zmn v témže nakladatelství r. 1923. Naše vydání tetí se liší od filologicky kritických edicí, na jaké jsme zvyklí. Neotiskuje díla zcela v tom jazykovém znní, jak je
Zvnlý
básník zanechal.
vydavatel Arne Novák, který ješt
pipravil „Prosinec" do tisku, zpracoval jeho jazyk pronikav, jak
doufáme,
na
jimiž
prospch
nahradil
mluvnické, ale
díla.
také
mladá próza Dykova
netoliko omyly zbytené cizomluvy,
Odstranil
módní
a
píliš oplývala, výrazy domácími.
Arci kde výraz neb narážka mají svou místní neb
barvu, byly ponechány
ml
visko ediní
zpístupniti
v
vydavatel oporu
etbu Dykova
ským,
nýbrž,
jemuž
se
co
jeho
pvodním
více vlastní
nejen ve snaze, jež chce
díla co nejširším
váží,
samém
v
jazyk
z
asovou
znní. Pro toto stano-
tohoto
vrstvám
tená-
názoru
básníkov,
období
odcizoval.
mnohokráte mluvil o této otázce se svým pítelem Arne Novákem, a také vdova po básníkovi, dr. Zdenka Dyková-Hásková, sdílí názor, že je vhodné a dílu prospšné provésti tyto filologické opravy ve smyslu naznaeném. Básník
V
dsledku toho jsou proti pvodnímu vydání mnohé cizojazyné citáty prozaické i básnické již v souvislém textu peloženy anebo v poznámkách jež vypracovati pipadlo za úkol
První
—
—
mn
co nejvydatnji vysvtleny.
vydání
Prosince
kterou otiskujeme celou pro
V. Dyk pedmluvou, výkladov dokumentární ráz:
doprovodil její
463
Mj
„Konec Hackenschmidv"
jektovaného
cyklu,
jehož
byl
dalším
lánkem dívjším
lánkem je
pro-
„Prosinec".
Pedchozí vydání „K. H." bylo v jistém smyslu smíení se ztroskotáním. Pochyboval jsem o možnosti cyklu tam naznaeného. Uinil jsem, co pokládal jsem za jedin možné: vydal jsem pozdjší ást cyklu, chtje ji zachrániti z po-
se
topy Situace z toho vzešlá pinesla mi v svých dsledcích obtíže:
pracoval jsem n^-ní na pedchozí ásti cyklu po hotové
známé
ásti
pozdjší.
Postup
to
jist nepirozený.
již
a
Skizza,
kterou jsem v „K. H." chtl nastíniti „Prosinec", nepoítaje s
celkovým plánem „Prosince", nehodila
rámce; bylo nutno
jíti
se
mi do nynjšího
cestou samostatnou. Dostavily se pi-
rozen nesrovnalosti; nesrovnalosti, které, doufám, ve vcech vedlejších než v hlavních. Prosím tedy tenáe, aby hledl na
jsou spíše
„Prosinec" jako na
volnou a skoro samostatnou ást cyklu, nebo lépe, aby
tmi
zarážel
se ne-
vedlejšími rozpory. Nechci se omlouvati obtížemi
látky ani novostí pokusu; vina zajisté je na tom, kdo podniká,
se
není.
žádosti:
Ale trapné zkušenosti „K. H." nutí mne k malé aby soudil opatrn k tendenci autorov, aby fakta,
autorv
autor domnívá se pedvádti, neposuzoval jako
jež
ideál
aby v postavách autorem líených nehledal
nebo
soucit a pochopení, jež snad autorovi je míti k zmat-
km
a
bludm,
Kniha Hofmana.
—
Listopad
I
jinak
dentské
které líí, nerovná se ješt
jako
cyklus
—
schválení
vnována památce
totéž;
——
L.
K.
1905.
Dyk pozdji komentoval
romány.
Uinil
tak
Prosinec a
vbec
své stu-
pedevším v pednášce, samo-
464
statn vydané, „Ovzduší mých studentských román" (Praha 1931). Pak v etných kapitolách, zaadných do knihy „Vzpomínky a komentáe I, 11" (Prpha 1927). Prosinec tvoí samostatnou ást zamýšleného, ale neprovedeného cyklu román studentské generace let devadesátých
názvem „Akta psobnosti ertova kopyta". Na Prosinec Hackenschmidúv bezprostedn román Konec vzniklý díve r. 1904. Episoda Tacitova (1903), jež djov pedchází Prosinec, je toliko torsem práce, pvodn pojaté s
navazuje
daleko sieji.
Úvodním svazkem
tika.
dna
Oba zstaly do knihy povídek
lezneme v Prózy
cyklu
mla
býti Sláva
er-
závreným
Zápisky Týe, polinenapsány. Episoda Tacitova byla zaa-
tova Kopyta, jeho svazkem
II.
„Huí
jez a jiné prózy", kterou na-
„Spis V. Dýka", nazvaném „Poátky; Konec Hackenschmidúv tvoí samostatný,
svazku
mladosti".
XIII. svazek našeho vydání „Spis".
Poznámky k Prosinci se omezují na potebná vysvtlení a urení citát, jimiž Dykv román oplývá. Psáno v listopadu 1903 (str. 13). Dyk poznamenal pod arou: „L. K. Hofman zemel 3. XI. 1903." (str. 13). ZávZ mdlé ruky pero, dláto, šttec padá rený sonet z Jaroslava Vrchlického „Posledních sonet samotáe" (1896).
—
weder Gliick noch Stern, sie sind verdorben, 16). Motto je vzato z Heinových „Neue Gedichte". Je to druhá z „Tragedií", zaínající: „Es fiel ein Reif in der Friihlingsnacht." Citát se vrací poznovu v závru románu na str. 457. Sie
hatten
gestorben
(str.
Lex Falkenhayn (str. 29). Pravicový poslanec hr. Falkenhayn podal návrh zákona, snmovnou pijatý, který dovoloval proti výtržnostem v rakouském parlament zakroovati policii. Dignitatis memores.
Ad optima
465
intenti
(str.
29),
pamt-
livi
dstojnosti, snažíce se o nejlepší. Nápis na Staromstské
zvoleným zástupcm
radnici, pipomínající
jejich povinnosti.
(str. 30). Kazimierz hr. Badeni, od 2. íjna 1895 pádu ministerstva Windischgrátzova pedseda rakouské vlády, zrušil v cechách výjimený stav, provedl reformu volebního ádu do íšské rady ve prospch všeobecné tídy voliské a hodlal pistoupiti k ešení eské otázky na podklad vzájemné rovnoprávnosti obou národ v Cechách. Naízení z 5. dubna 1897, jímž se zavádla vnitní úední
Badeni
po
e
eská pro státní úady v echách, narazilo však na trvalý a stupovaný odpor nmeckých poslanc v rakouském parla-
ment
a pivodilo
pouliní protivládní
28. listopadu
i
boue
ve Vídni. Následoval je pád Badcniho vlády.
Weib, was schert mich Kind!
IVas schert mich
co mi sejde na žen, co mi záleží na dítti. Citát
(str.
z
39),
Heinovy
„Buch der Lieder", romance „Die Grenadiere". Ein Tor
ist
s
immer
wenn
willig,
eine Tórin will
vždy svolný, když bláznivá chce.
bláznivý je
„Tor", znamená také „brána". Citát
Lieder", Hcimkehr
.
(str.
46),
slovní
Heinovy „Buch der
z
17.
—
Seid umschlungen, Millionen VVelt
(str.
Híka
bute objati, Frivolní obmna
Kuli der ganzen
diesen
milionové
46),
—
tento polibek ce-
lému svtu. Schillerova citátu z básn „An die Freude" 1787, známé také z finále Beethovenovy 9. symfonie: „Seid
umschlungen, Millionen!
Oberm
Sternenzelt mufi
ein lieber Vater vvohnen." J'etais
zárodek
un doux enjant
ádného muže.
1846", Contemplations
.
.
.
Citát
(str.
z
49),
byl jsem
básn V. Huga
dátko,
„Ecrit
en
II.
Clara pacta, bnni amici
(str.
57), jasné
smlouvy, dobí
pátelé.
Mariánská houf nice
(str.
65),
466
mínna
redakce tehdy mla-
doeských Nár.
Byla v Mariánské
list.
ulici,
dnešní Liitzo-
wov. das Eisen wachsen
Gott, der
ven
83),
(str.
bh,
Ernst Moritz Arndta.
Citát z „Vaterlandslied" (1812)
Relata refero
když
hic,
ten,
90), vypravuji vypravované; jak jsem
(str.
prodávám.
koupil, tak
Cum
der wollte keine Skla-
liel3,
který nechal rsti železo, nechtl otroky.
cum
ille,
když onen,
Loutka pro lásku
cur
pro
non, Augustine?
tu
ne
104).
(str.
(str.
101),
Augustine.
ty,
Mínna
Bérangerova báse
gaminským vtipem pedstavuje si muže a ženy jako loutky na drátku, jež ídí a vzájemn pitahuje sama božská prozetelnost. Vztahuje se pímo na verše tetí slohy: Elle a quinze ans: ah! pour 1'amour / „Les Marionettes", kde básník
la
bonne marionette! Je
jí
Nos krásný purkmistr
(str.
který byl
pkné
postavy
i
s
patnáct: pro lásku dobrá loutka. 142).
Mínr
dr.
Jan Podlipný,
elegantního vystoupení.
Amis a Amil (str. 146), bratí zcela sob podobní, v duchu kesanském spiati k sob poutem obtavého pátelství. Stedovkou tuto látku zdomácnl u nás Jul. Zeyer v „Románu o
vrném
pátelství Amise a Amila"
(1877).
Oblomov (str. 179), hrdina stejnojmenného románu J. Gonarova (1859), neschopný vzchopiti se k inu, k rozhod.'\.
nutí, k
Bli
jakékoliv innosti. o
nás všecky...
(str.
180
— 181),
pvodní
citát
n-
mecký peložil Arne Novák do eštiny. Jak krásn tenkrát vonly ty rže prózy
z
Turgenvových „Básní v
(str.
190), název jedné
próze". Vyznívá
nad láskou ztracenou v mládí. Citát opakuje str.
z
ní smutek
se
znovu na
208. Snil o
Peorinovi
románu M.
J.
(str.
196),
mínn
svéživotopisný hrdina
Lermontova „Hrdina našeho vku" (1839 až
3C*
467
Jeden
1841).
v
marným
lovka"
protispoleenský egoista, trpící vlastním
rozkošnictvím a niivou sebeanalysou.
Allons,
„A
prvních pedstavitel „zbyteného
z
literatue,
ruské
Julie,
il
Alfreda
Julie"
attendre (str. 203), z básn faut Musseta „Premires poésies" (1829 až
Dyk pozmnil,
1835).
v originále: „que
ecký
rakles,
asi úmysln, poslední verš, proti znní monte sur mon bcher." Hercules, He-
je
ných bolestech dal Oity a tam
nevry. V smrtelvynésti na vrchol posvátného pohoí
Die Welt
dumm,
ist
Welt
die
Citát z Heinovy
Intermezzo
„Buch der Lieder",
vitae
mínn
Jeho
(1868).
stcjnojmený román F. M. Dosto-
ústední
postava, je
duševní krásy a citu
tolik
echách
v
jak
chce
epileptický
a
na
prosáek, v jehož lidskosti, že zdaleka peboží
vyšuje svou mravní hodnotou ostatní to
denn
Lyrisches
213), omrzelost života.
(str.
214),
(str.
rozumu pomatený kníže Myškin,
At
wird táglich ab-
blind,
ist
15.
Taedium
nitru je
z
211), svt je hloupý, svt je slepý,
(str.
nechutnjší.
jevského
se
podezívala
jej
upáliti.
geschmackter
Idiot
svou žárlivou
podle báje
otráven
hrdina, byl
ženou Déianeirou, která
lidi.
chodí...
(str.
220), citát
pouliního popvku „Podskalák", zpívaného v letech devadesátých po šantánech u Buck, u Rozvail a j. z
oblíbeného
A
bourali
písn „Když Sejdeme
vesele
se
.
.
.
(str.
vyiíatek
223),
z
pokrokáské
národ pestal bát své vlády".
se
u
Filip
(str.
260),
podobnými
slovy
ped-
povídá v Shakespearov Caesarovi IV, 3 duch Caesarv Brutovi
porážku
jeho
u
makedonského
msta
Filippi
r.
42
p. Kr.
dum timeant dum mctuant", a
Oderint, „oderint,
obvykle (str. 262), citováno nenávidí, jen když se boji. Podle
Suetonia oblíbené heslo císae Caliguly.
468
.
(str. 266), mínn Diderotv roNeveu de Rameau"5 z šedesátých
Synovec pana Rameaua
mán
„Jaques
le fataliste, le
však až ve
18. století, vyšedší
let
Tacitus
sody
(str.
19.
stol.
Dykovy „Epi-
270), snílek a pasivní hrdina tragicky
Tacito\'y",
Kadeábek
umírající.
cynicky
se
zmocní jeho lásky Oly. Nemže pak potlaiti své citové vztahy k ní, i když ona mravn upadá.
Hyperion a Diotima
275), hrdinové románu „Hype-
(str.
rion oder der Eremit in Griechenland" (1797
—
99) od Friednešastný romantik, na konec zešílivší, zvnil svou lásku k paní Susetté Gontardové, v jejímž dom ve Frankfurt byl domácím uitelem. Citáty jsou z dopisu Hyperiona Bellarminovi, Holderlins Werke II, str. 82 ÍGoldene Klassiker-Bibliothek) richa Holderlina, v
nmž
Puisque ces choses sont
.
.
II,
mínkách
pekládá tyto uznávám,
nutno
II, str.
by
as,
Cest
7
Viliequie:-".
já
303),
(str.
Dyk
verše: „Ježto ty
byly. Já
guerre!
la
276), citát z V.
(str.
.
báse „A
„Contemplations"
Huga
ve Vzpo-
vci
jsou, je
uznávám!"
„to
válka!", výrok
pií-
taný Napoleonovi.
Já z
chytím:
je
odrhovaky
Ant.
P.
293.
str.
Si
jedna,
trestance z
Veselý v
dv, ti... (str. 308), úryvek Novomstské vže, již celou cituje
Omladin
a
pokrokovém hnutí (1902), ." areste tam je blaze
Píse poíná: „Ve Skuti v
licet
parva comparare
leno srovnávati
magnis
malé události
Proroctví Kassandry
(str.
Renanovsky shovívavý
s
327),
(str.
.
(str.
309),
je-li
.
dovo-
velkými. zlé,
marné prorokování.
330), Ernest Renan
(1823 až
1892), francouzský filosof skeptik, odmítající božství Kristovo. Bosco,
(1793
pl
století
kouzelník (str. 331), Bartolomeo Bosco uchvacoval evropské dvory a msta skoro po
salonní
— 1862)
svými pekvapujícími kousky.
469
Kantovo ,0 vénéin míru' cwigen
Frjeden"
(1795)
332),
(str.
idealistického
„Zum
mínno
dílo
filosofa
Immanuela
Kanta.
Nevyznáš vyznáš
nejvlastnjších
svých
okídleného výroku III,
Pappenheimských
svých
ve
se
ve
se
ze Schillerova „Wallensteins
ne-
voln
Tod" (1800),
15.
Broukv
do revoluce
výlet
334),
(str.
eské malomšáctví, stanovené s
334),
(str.
Užito zde
lidech.
Macchiavelliho
— 1527),
tický
mšana Matje
v popedí.
Politika
(1469
n?.
v jeho románech,
ústední humoristickou postavou pražského
Brouka
posmchem
s
echem
Sv.
utilitarismus,
334).
(str.
zajišující
Nicoló Macchiavelli
právní
a
státník
italský
filosof,
moc
státu
a
hlásal
blahobyt
poli-
všemi
prostedky. Vivat sequens!
Hledali
(str.
problémy
a
343),
je
co
to,
žije
následující!
Marie
vyvolila
obraz z evangelia Lukášova, kap. X,
v.
39
—42,
pravuje o dvou sestrách, pelivé a starostlivé
vsti
mní
Mart,
348),
v rybu.
zdomácnla
(Mélusine)
Pjdeme
(str.
kde
výklad Kristových. bájená panna, jež
obsluhující, a Marii, žádostivé
Krásná Meluzina zvdavost manželovu
(str.
i
u
Látka
z
345), se
vy-
Ježíše
se
pro
francouzské po-
nás.
349), ,, pokoíme se". Canossa, italské msto, u jehož hradní brány v lednu 1077 po-
do
nmecký
ražený
hluboce
Ergo
se
Canossy
(str.
císa Jindich IV. ti dny
pokouje ped papežem
bibamus!
(str.
350),
stál
ehoem
,,tedy
jako kajícník,
VII.
pijme!"
Stedovké
studentské úsloví, vhodné podle ironického výkladu Goethova
ke všem situacím a náladám. (^a
ira!
meškaje
v
351), „pjde to!" Tak odpovdl Franklin, (1776 Paíži 1785), na otázku, jak se daí
(str.
—
americké revoluci.
470
Falslaff (str. 352), chvástavý a zbablý hrdina spearova Krále Jindicha IV.
Schlemihl
Shake-
románu
hamoristického
hrdina
352),
(str.
z
Adalberta ven Chamisso „Peter Schlemihl" (1814). žid, vyskytuje se od Ahasver (str. 355),
vný
13.
stol.
v legendách evropských národ. Nedochází pokoje v hrob, protože se rouhal Kristu. Pak vbec o neklidných samotáích a tulácích.
Nedím
boj...
smrtelný
originálu
z
citát
357),
(str.
peložený A. Novákem do eštiny.
Hradec a Sedan (str. 358). armáda rakouská a u Sedanu
U
Hradce Králové
r.
1866
1870 armáda francouzská
r.
byly poraženy od spojených vojsk pruských.
Má
musí býti vtší!
vlast
358), refrén písn Ernst (1813), kterou
(str.
Deutsche Vaterland"
Moritze Arndta „Das
zhudebnil 1825 Gustav Reichardt.
Mons Veneris vku, dlel
XIII.
(str.
prý v
382). Tannháuser, nmecký pvec hoe Venušin (Mons Veneris). Ne-
naleznuv, hodlaje se káti, u papeže odpuštní, vrátil se znovu
do
sluje
Sed
Venušiny.
fugit
však uniká
interea
as
Slavkov a
císa
r.
irreparabile
lempv.s
398), „zatím
(str.
nenávratn", Vergilius: Georgica Waterloo
1805
porazil
399).
(str.
Napoleon
U
III, 284.
Slavkova v bitv
spojená
ruská
vojska
tí a
rakouská a dosáhl jeden ze svých nejvtších úspch vojenských i politických. Waterloo, kde byl Napoleon r. 1815 povojsky anglickými a pruskými, znamená konec a doživotní zajetí francouzského císae.
ražen
Mater
erta,
pater
incertus
(str.
438),
definitivní
„matka
jistá,
otec nejistý".
Robespierre
ist
mundtot
.
.
.
inv Arna Nováka.
471
(str.
442),
peklad
z
nm-
Co
z
nás
bude
Slávu
o
sto
rok...
(
443),
str.
Jan
Kollár „Slávy dcera" III, 110.
Mrtví ,
vlastenci
z
My srdnat nminy Arna Diotima
ze sbírky
jsme
vískou
mínna báse
(str.
450),
v
echa
Platonov „Symposionu" moudrá
Athéany od moru.
touha po krásném a po
Laudabiliter
Sv.
„Nové písn" (1888). táhli... (str. 449), peklad
Nováka.
žena, jež zachránila jeví se jako
443),
(str.
Mrtvým vlastencm"
se
subjecit
(str.
Její
názory na lásku
filosofii.
455), „chvalitebn
se
pod-
rf)hil".
Ant.
472
Grund.
APR
1
^
^97?
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 D85 1918 SV.12
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Dyk, Viktor Spisy
POCKET
LIBRARY
