No title

��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

doc. PhDr. Alena Plháková, CSc. DÌJINY PSYCHOLOGIE Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2665. publikaci Odpovìdná redaktorka PhDr. Viola Lyèková Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 328 Vydání 1., 2006 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2006 Cover Photo © MUDr. Pavel Žáèek, Ph.D. ISBN 80-247-0871-X

OBSAH

O AUTORCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

DÍL A VÝVOJ PSYCHOLOGIE V RÁMCI NOVODOBÉ EVROPSKÉ FILOZOFIE 1. RACIONALISMUS . . . . . . . . . . . . . . 1.1 René Descartes (1596–1650) . . . . . . 1.2 Baruch (Benedikt) Spinoza (1632–1677) 1.3 Gottfried Wilhelm Leibniz (1646–1716) 1.4 Christian Wolff (1679–1754) . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

17 17 21 23 26

2. EMPIRISMUS A ASOCIANISMUS . . . . 2.1 Empirismus . . . . . . . . . . . . . . 2.1.1 Francis Bacon (1561–1626) . . 2.1.2 Thomas Hobbes (1588–1679) . 2.1.3 John Locke (1632–1704) . . . 2.1.4 George Berkeley (1685–1753) 2.2 Asocianismus . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 David Hume (1711–1776) . . . 2.2.2 David Hartley (1705–1757) . . 2.2.3 John Stuart Mill (1806–1873) .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

27 27 27 29 31 34 36 36 38 40

3. OSVÍCENSTVÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Voltaire (1694–1778) . . . . . . . . . . . 3.2 Julien Offray de La Mettrie (1709–1751) . 3.3 Etienne Bonnot de Condillac (1715–1780) 3.4 Jean-Jacques Rousseau (1712–1778) . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

43 44 45 47 49

4. NÌMECKÁ KLASICKÁ FILOZOFIE . . . . . 4.1 Immanuel Kant (1724–1804) . . . . . . . 4.1.1 Kantova teorie poznání . . . . . . 4.1.2 Kantova etika . . . . . . . . . . . 4.2 Johann Friedrich Herbart (1776–1841) . . 4.2.1 Nìkteré ohlasy Herbartova uèení . 4.3 Arthur Schopenhauer (1788–1860) . . . . 4.4 Friedrich Wilhelm Nietzsche (1844–1900) 4.4.1 Nìkteré ohlasy Nietzscheho uèení .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

53 53 54 56 56 58 59 62 65

. . . . . . . . . .

DÍL B VZNIK A VNITØNÍ DIFERENCIACE OBORU PSYCHOLOGIE 5. PØEDPOKLADY VZNIKU PSYCHOLOGIE JAKO SAMOSTATNÉ VÌDY 5.1 Filozofické pøedpoklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.1 Auguste Comte (1798–1857) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1.2 Herbert Spencer (1820–1903) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Vývojové teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Charles Darwin (1809–1882) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Rozvoj fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.1 Johannes Müller (1801–1858) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.2 Hermann von Helmholtz (1821–1894) . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.3 Jan Evangelista Purkynì (1787–1869) . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.4 Ewald Hering (1834–1918) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Rozvoj neurologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4.1 Frenologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4.2 Lokalizace øeèových center . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.5 Psychofyzika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.5.1 Ernst Heinrich Weber (1795–1878) . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.5.2 Gustav Theodor Fechner (1801–1887) . . . . . . . . . . . . . . . 5.5.3 Stanley Smith Stevens (1906–1973) . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

69 69 69 71 72 73 77 78 79 81 82 82 83 84 84 84 85 87

6. ZAKLADATELÉ SAMOSTATNÉ PSYCHOLOGIE 6.1 Wilhelm Maximilian Wundt (1832–1920) . . . . . 6.2 Francis Galton (1822–1911) . . . . . . . . . . . . 6.3 Hermann Ebbinghaus (1850–1909) . . . . . . . . 6.4 William James (1842–1910) . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

89 89 92 94 96

7. HISTORICKÉ PSYCHOLOGICKÉ ŠKOLY . . . . 7.1 Empirické a experimentální psychologické školy 7.1.1 Strukturalismus . . . . . . . . . . . . . . 7.1.2 Funkcionalismus . . . . . . . . . . . . . 7.1.2.1 Vznik aplikované psychologie . . 7.1.3 Francouzská psychologie . . . . . . . . . 7.1.4 Würzburská škola . . . . . . . . . . . . 7.2 Psychologické školy ovlivnìné filozofií . . . . . 7.2.1 Duchovìdná psychologie . . . . . . . . . 7.2.2 Psychologie aktu . . . . . . . . . . . . . 7.2.3 Vznik fenomenologie . . . . . . . . . . . 7.2.3.1 Carl Stumpf (1848–1936) . . . . 7.2.3.2 Edmund Husserl (1859–1938) . . 7.2.4 Filozofie života . . . . . . . . . . . . . . 7.2.5 William McDougall (1871–1938) . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

101 101 101 102 105 108 113 115 116 118 120 120 121 123 125

Díl C HLAVNÍ SMÌRY PSYCHOLOGIE 20. STOLETÍ ÚVOD K DÍLU C . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 8. GESTALTISMUS – TVAROVÁ PSYCHOLOGIE 8.1 Vznik gestaltismu . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Lipská celostní škola . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Berlínská škola . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3.1 Max Wertheimer (1880–1943) . . . . . 8.3.2 Wolfgang Köhler (1887–1967) . . . . . 8.3.3 Kurt Koffka (1886–1941) . . . . . . . 8.3.4 Karl Duncker (1903–1940) . . . . . . . 8.3.5 Kurt Lewin (1890–1947) . . . . . . . . 8.4 Neogestaltismus . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4.1 Kurt Goldstein (1878–1965) . . . . . . 8.4.2 Leon Festinger (1919–1989) . . . . . . 8.5 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

131 131 132 133 133 137 138 140 141 144 144 147 147

9. BEHAVIORISMUS . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Pøedchùdci behaviorismu . . . . . . . . . . . . 9.1.1 Ruská reflexní škola . . . . . . . . . . 9.1.2 Edward Lee Thorndike (1874–1949) . . 9.2 Raný behaviorismus J. B. Watsona . . . . . . . 9.3 Neobehaviorismus . . . . . . . . . . . . . . . 9.3.1 Edward Chace Tolman (1886–1959) . . 9.3.2 Clark Leonard Hull (1884–1952) . . . 9.3.3 Burrhus Frederic Skinner (1904–1990) 9.4 Hodnocení behaviorismu . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

149 149 149 153 155 159 160 162 165 167

10. PSYCHODYNAMICKÁ PSYCHOLOGIE . . . . . . . . 10.1 Psychoanalýza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.1.1 Sigmund Freud (1856–1939) . . . . . . . . . 10.1.2 Ego-psychologie . . . . . . . . . . . . . . . 10.1.3 Britská škola objektních vztahù . . . . . . . 10.1.4 Americká škola objektních vztahù . . . . . . 10.1.5 Psychologie self Heinze Kohuta (1913–1981) 10.2 Slavní odpadlíci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2.1 Alfred Adler ( 1870–1937) . . . . . . . . . . 10.2.2 Carl Gustav Jung (1875–1961) . . . . . . . . 10.2.3 Otto Rank (1884–1939) . . . . . . . . . . . 10.2.4 Wilhelm Reich (1897–1957) . . . . . . . . . 10.3 Kulturní psychoanalýza . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3.1 Karen Horneyová (1885–1952) . . . . . . . 10.3.2 Erich Pinchas Fromm (1900–1980) . . . . . 10.3.3 Harry Stack Sullivan (1892–1949) . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

169 169 169 175 177 182 186 189 190 191 195 197 200 200 201 203

11. EXISTENCIÁLNÍ A HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE . . . . 11.1 Evropská existenciální psychologie a její filozofická východiska 11.1.1 Søren Aabye Kierkegaard (1813–1855) . . . . . . . . . 11.1.2 Martin Heidegger (1889–1976) . . . . . . . . . . . . . 11.1.3 Daseinsanalýza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.4 Logoterapie Viktora E. Frankla (1905–1997) . . . . . . 11.1.5 Ronald David Laing (1927–1989) . . . . . . . . . . . . 11.2 Humanistická psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.1 Abraham Harold Maslow (1908–1970) . . . . . . . . . 11.2.2 Rollo R. May (1909–1994) . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.3 Carl Ransom Rogers (1902–1987) . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

207 208 208 209 211 214 216 218 219 220 223

12. KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE . . . . . . . . 12.1 Kuhnovo pojetí vìdeckých revolucí . . . . 12.2 Zakladatelé kognitivní psychologie . . . . 12.2.1 George Armitage Miller (1920) . . 12.2.2 Jerome Seymour Bruner (1915) . . 12.2.3 Ulric Neisser (1928) . . . . . . . . 12.3 Umìlá inteligence . . . . . . . . . . . . . . 12.3.1 Alan Mathison Turing (1912–1954) 12.3.2 Herbert A. Simon a Allen Newell . 12.4 Výzkum imaginace . . . . . . . . . . . . . 12.5 Teorie modulù Jerryho A. Fodora . . . . . 12.6 Konekcionismus . . . . . . . . . . . . . . 12.7 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

227 227 228 228 230 232 233 233 234 236 238 240 241

13. TRANSPERSONÁLNÍ PSYCHOLOGIE . . . . . . 13.1 Vznik transpersonální psychologie . . . . . . . . 13.2 Pøedchùdci transpersonální psychologie . . . . . 13.3 Psychedelické hnutí . . . . . . . . . . . . . . . . 13.3.1 Druhy psychedelické zkušenosti . . . . . 13.4 Pøedmìt studia transpersonální psychologie . . . 13.5 Nìkteré pøírodovìdné teorie rozšíøeného vìdomí 13.6 Významní transpersonální psychologové . . . . 13.7 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . .

243 243 244 246 247 249 250 252 255

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

259 261 262 263 266 270 273 275

DÍL D ÚVOD DO POSTMODERNÍ PSYCHOLOGIE 14. POÈÁTKY POSTMODERNÍ PSYCHOLOGIE . . 14.1 Pøedchùdci postmoderní psychologie . . . . . 14.2 Nìkteøí tvùrci postmoderního stanoviska . . . . 14.2.1 Gregory Bateson (1904–1980) . . . . . 14.2.2 Humberto Maturana a Francisco Varela 14.2.3 Michel Foucault (1926–1984) . . . . . 14.2.4 Jacques Derrida (1930–2004) . . . . . 14.2.5 Kenneth J. Gergen (1934) . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

15. NÌKTERÉ SMÌRY POSTMODERNÍ PSYCHOLOGIE . . . . . . . 15.1 Sociální konstrukcionismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.1.1 Psychoterapie jako sociální konstrukce . . . . . . . . . . 15.1.2 Hodnocení psychologického sociálního konstrukcionismu 15.2 Diskurzivní analýza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2.1 Foucaultovská diskurzivní analýza . . . . . . . . . . . . . 15.2.2 Diskurzivní psychologie Pottera a Edwardse . . . . . . . 15.3 Kritika hlavního proudu psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . 15.3.1 Kritika klinické psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . 15.3.2 Kritika vývojové psychologie . . . . . . . . . . . . . . . 15.3.3 Feministická psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.4 Narativní psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.4.1 Vznik narativní psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . 15.4.2 Soudobá narativní psychologie . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

279 279 281 283 284 284 286 288 290 292 292 296 296 298

LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 301 REJSTØÍK JMENNÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319 REJSTØÍK VÌCNÝ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323

Motto Šílený tanec žen a osudù a myšlenek a vášní. A z tìch si nové kouzlo dobudu a prudší rytmy básní. Karel Toman

Pøedmluva

/

11

PØEDMLUVA

Obor psychologie lze považovat za výsledek odvážné lidské snahy o pøevedení subjektivní a promìnlivé psychické zkušenosti do podoby objektivních a stálých vìdeckých teorií. Je možné, že se jedná o pokus stejnì beznadìjný a marný, jakým je v oblasti techniky úsilí o sestrojení perpetuum mobile. Lze konstatovat, že žádnou z vlivných psychologických teorií nelze považovat za koneèné, úplné a pravdivé vysvìtlení lidského chování a prožívání. Psychologové získávají své poznatky v prudce se mìnícím a vyvíjejícím se svìtì. Údaje, které nashromáždili pøed ètyøiceti èi padesáti lety o lidské sexualitì, motivaci nebo o rozdílech mezi muži a ženami, dnes už prostì neplatí. Zveøejnìním svých teorií také mohou zpùsobit, že dojde ke zmìnì lidského chování a prožívání. Pøedmìt vìdeckého zkoumání, kterým je v psychologii pøedevším lidská mysl, na nové poznatky citlivì reaguje. Ani psychologové samozøejmì nejsou žádní dokonale objektivní a neutrální pozorovatelé. V soudobé psychologii je na nì kladen nároèný (nejspíš nesplnitelný) požadavek, aby pøi výzkumech, vytváøení teorií i pøi psychoterapii brali v úvahu svou vlastní mentální odezvu. Zhruba od 70. let minulého století probíhá v západním svìtì kritická reflexe oboru psychologie, která upozornila nejen na promìnlivost psychologického vìdìní, ale také na jeho závislost na dobovém kulturním kontextu. Zaèalo být zøejmé, že je velmi obtížné, ne-li nemožné, odhalit univerzální principy lidského chování a prožívání. Ve skuteènosti je psychologie do znaèné míry západní vìda, které reflektuje hodnoty severoamerické a evropské kultury, a to pøedevším z mužského pohledu. Psychologii tak lze – podobnì jako literaturu nebo film – považovat za novodobou mytologii, která se støízlivým, ménì obrazným jazykem než umìní pokouší zachytit zkušenost èlovìka v kontextu jeho doby a dát jí obecnìjší význam. Studenti se mì nìkdy ptají, jaký má smysl studovat dìjiny psychologie. Tato otázka je zcela na místì. Vždy pøírodovìdci nebo programátoøi by studium zastaralých teorií nebo programovacích jazykù oprávnìnì považovali za ztrátu èasu. Domnívám se, že v oblasti vìd o èlovìku je situace odlišná. Chtìjí-li si psychologové uvìdomit dobovou a kulturní podmínìnost svého vìdìní, skýtá jim k tomu historie psychologie jedineènou pøíležitost. A nejen to. Mnohé vlivné psychologické teorie zøetelnì souvisejí s životními osudy, problémy a potížemi svých tvùrcù, takže umožòují studovat vzájemné vztahy mezi osobností a jejím dílem. Ve 20. století se ve filozofii a lingvistice objevila myšlenka „smrti autora“, kterou nadhodil Martin Heidegger, a dále rozvíjeli pøedevším francouzští myslitelé Roland Barthès, Michel Foucault a jiní. Podle jejich mínìní by mìl autor ustoupit do pozadí, mìlo by se na nìj zapomenout. Dùležitý je pouze dobovì podmínìný text, který – jakoby náhodou – vyslovil èi napsal nìjaký èlovìk. Já si však nepøeji, aby autoøi „umírali“,

12

/

Dìjiny psychologie

nechci, aby se na nì zapomínalo. Naopak, pøipadne mi nadmíru zajímavé sledovat, jak zástup rozervancù stojících u zrodu novodobé filozofie a psychologie pøetvoøil svou duševní trýzeò ve vlivné teorie o podstatì lidského bytí. I mezi tvùrci novodobých vìd o èlovìku se ovšem najdou lidé pomìrnì klidní a vyrovnaní, kteøí však – z nejasných dùvodù – vìtšinou vytváøejí pomìrnì nudné kognitivní teorie. Dále mì zaujalo, že se v historii psychologie (respektive filozofie) pomìrnì èasto objevuje postava duchovního otce a jeho syna, který je skoro stejnì dobrý, nìkdy i lepší než jeho mistr. Pøíkladem jsou dvojice Sokrates a Platon, Platon a Aristoteles, Descartes a Spinoza, Freud a Jung, Husserl a Heidegger, Miller a Neisser, Maturana a Varela a øada dalších. Pøi psaní této knihy jsem si pøedevším kladla za cíl co nejvíce využívat primární prameny a snažit se co nejpøesnìji zaznamenat, co ten který autor skuteènì øekl. Domnívám se, že obsah øady uèebnic dìjin psychologie je výraznì poznamenán sekundárními, terciálními i „vyššími“ interpretacemi. Také snaha zmínit se o co nejvìtším poètu psychologù vede nìkdy k tak struèné prezentaci jejich myšlenek, že se jejich pùvodní význam úplnì vytrácí. Dùsledná práce s primárními prameny tudíž není tak skromný cíl, jak by se na první pohled zdálo. Pøi jeho realizaci mi velice pomohl internet, kde lze vyhledat øadu døíve nedostupných textù. Vzhledem k èetnosti a pestrosti psychologických teorií lze zachytit urèitou vývojovou kontinuitu jedinì za cenu, že z nich vybereme jen to nejpodstatnìjší. Pøitom se stìží lze vyhnout dosavadnímu tøídìní psychologického vìdìní do urèitých smìrù a škol. Pøi výbìru poznatkù hrají významnou roli také osobní preference autora a jeho dosavadní vzdìlání – v mém pøípadì zejména v oblasti psychoanalýzy a jiných psychodynamických škol. Kniha se skládá ze ètyø èástí. První z nich je zamìøena na vývoj psychologických idejí v rámci novodobé evropské filozofie. Ve druhé èásti se zabývám podmínkami vzniku psychologie v oblasti pøírodních i spoleèenských vìd, jejími nejvýznamnìjšími zakladateli a èetnými, pøedevším evropskými historickými psychologickými školami z pøelomu 19. a 20. století. Ve tøetí kapitole jsem se pokusila prezentovat hlavní smìry psychologie 20. století, které odlišnì definují pøedmìt studia psychologie, zamìøují se na rozdílná témata a používají svébytné výzkumné metody. V jejich vývoji sehrála významnou roli 1. svìtová válka i nástup nìmeckého nacismu v roce 1933, který evropskou psychologickou elitu buï zdecimoval, nebo pøimìl k emigraci do USA. Evropská psychologie tím ztratila své dosavadní vlivné postavení a centrem vývoje západní psychologie se na dlouho dobu staly Spojené státy americké. K napsání poslední èásti, v níž se struènì zabývám postmoderní psychologií, mì podnítila profesorka Viera Baèová svým skriptem „Súèasné smery v psychologii“ z roku 2000, v nìmž v našem kulturním okruhu jako první zmapovala oblast, v níž pro vìtšinu èeských psychologù stále ještì platí hic sunt leones. Inspirativní byla zejména její úvodní poznámka, že uèebnice o smìrech psychologického myšlení nejèastìji konèí kapitolou o humanistické, pøípadnì kognitivní psychologii. Pøi své snaze zorientovat se v postmoderní psychologii jsem zjistila, že se jedná o ohromný a velice vlivný proud psychologického myšlení, který se v západním svìtì prudce vyvíjí už od 60.–70. let minulého století. Je vlastnì záhadou, proè èeští psy-

Pøedmluva

/

13

chologové tak dokonale zaspali a obvyklé dvacetileté zpoždìní za vývojem svìtové psychologie tentokrát zvýšili na ètyøicet let. Èeští filozofové, lingvisté, antropologové i sociologové pøitom mají „postmodernu“ pøehlednì a úhlednì zaèlenìnou do základních oborových uèebnic. Pevnì doufám, že si tato kniha najde své ètenáøe, a to nejen mezi studenty psychologie, ale také mezi zájemci o tento obor z øad širší veøejnosti. Její psaní mì na dva roky úplnì pohltilo, fascinovalo, nìkdy i stravovalo. Snad se alespoò èást tohoto zaujetí pøenese na lidi, kteøí poprvé otevøou její stránky. Olomouc, èerven 2006

Alena Plháková

DÍL A VÝVOJ PSYCHOLOGIE V RÁMCI NOVODOBÉ EVROPSKÉ FILOZOFIE

Racionalismus

/

17

1. RACIONALISMUS

V 17. a 18. století bylo filozofické myšlení stále výraznìji ovlivòováno prudce se rozvíjejícími pøírodními vìdami. Prototypem velkého pøírodovìdce této epochy byl italský astronom, fyzik a matematik Galileo Galilei (1564–1642), který ve svém „Prubíøi“ v roce 1623 napsal, že „filozofie… je psána jazykem matematiky a její litery jsou trojúhelníky, kruhy a další geometrické obrazce“ (in Hall, 1997, s. 223). Mnozí významní filozofové byli matematiky a snažili se pøivést filozofické, respektive psychologické myšlení na úroveò velkých pøírodních vìd. Tito filozofové, k nimž patøil pøedevším Descartes, Spinoza a Leibniz, pokládali za hlavní lidskou poznávací schopnost rozum (lat. ratio), který je do znaèné míry nezávislý na smyslové zkušenosti a dovede vyvozovat nové ideje. Tito myslitelé založili filozofickou tradici racionalismu, což byl vedle empirismu druhý významný gnozeologický1 smìr této epochy.

1.1 RENÉ DESCARTES (1596–1650) Nejvýznamnìjším pøedstavitelem racionalismu byl francouzský filozof a matematik René Descartes, jehož myšlenkový vliv, zejména dualismus duše a tìla, sahá až do souèasnosti. Descartes, který pocházel ze zámožné šlechtické rodiny (jeho otec byl úspìšný advokát), vedl osamìlý život uèence a dobrodruha. V letech 1604–1612 navštìvoval jezuitskou školu La Flèche a s výjimkou matematiky byl prùbìhem výuky, ve které se tradovaly zastaralé poznatky, spíše zklamán. Snad proto se jeho prvotní zájmy obrátily k matematice (Clarke, 1997, s. 240). V Descartovì životì se støídají období, kdy žil v naprostém ústraní a soustøedìní, s obdobími života velmi nestálého. V roce 1617 vstoupil dobrovolnì do armády a sloužil v holandském, bavorském a uherském vojsku, což je u tak pøemýšlivého èlovìka ponìkud pøekvapivý poèin. Historici psychologie vìtšinou soudí, že chtìl cestovat a dùkladnì poznat tehdejší svìt. Na podzim roku 1619 se mu zdálo (po veèerním osamìlém pøemýšlení o matematických a vìdeckých idejích) nìkolik snù, které ho podnítily k tomu, aby zasvìtil život filozofii a hledání pravdy. V roce 1621 Descartes, který se pravdìpodobnì zúèastnil také bitvy na Bílé Hoøe, z armády odešel. Je známo, že filozof miloval tanec a byl vášnivý hráè, a to vzhledem ke svému matematickému nadání pomìrnì úspìšný. Rád také šermoval a nevyhýbal se milostným dobrodružstvím. Vcelku se však jeví jako èlovìk uzavøené povahy, který skrýval pøed 1

Gnozeologie je filozofická nauka o pùvodu a hranicích poznání – též epistemologie, noetika (Petráèková, Kraus a kol., 2001, s. 268).

18 */

Dìjiny psychologie

svìtem své soukromí i nejodvážnìjší myšlenky a dùvìøoval pøedevším svému vlastnímu úsudku. Nejplodnìjším údobím Descartova života byl dvacetiletý pobyt v Holandsku (od roku 1629), kde pobýval radìji než v rodné Francii, a to pravdìpodobnì kvùli vnìjší i vnitøní nezávislosti. V roce 1649 odjel Descartes na pozvání královny Kristiny do Švédska, kde však brzy podlehl vlivùm nezvyklého klimatu. Královna Descarta nutila, aby ji vyuèoval od pìti hodin ráno ve špatnì vytopené knihovnì. Po ètyøech mìsících se francouzský uèenec nachladil a zemøel na zápal plic (Schultz, Schultz, 1992, s. 31–32; Störig, 1995, s. 228).

Obr. 1 René Descartes Descartes vyšel z kritiky dosavadního vìdìní a zpùsobu myšlení. Tyto kritické názory uvádí pøedevším v díle „Rozprava o metodì“ (poprvé vyšlo v roce 1637). Descartes si zde klade za cíl vytvoøit filozofii, která by byla založena na nesporných rozumových axiomech. Smyslové poznání považuje za nepøesné a teoreticky pøipouští, že èlovìka mùže klamat i jeho rozum. Nelze tedy plnì vìøit ani zdánlivì zcela spolehlivým matematickým pouèkám. Descartes doporuèuje systematicky pochybovat o všech dosavadních mínìních (metodická skepse) s cílem najít nìjakou neotøesitelnou jistotu. Odtud zbývá jen krok k jeho proslavené vìtì „Myslím, tedy jsem“ (lat. Cogito, ergo sum). Descartovo „cogito“ znamená nejen myšlení, ale také tvrzení, popírání, chtìní, odmítání, cítìní a pøedstavování (Descartes, 1992).

Racionalismus

/

19

Descartes pokládá za plnohodnotné pouze poznání, které mùže myslící rozvažování vyjádøit ve zcela prùzraèných, rozumových, pøedevším matematických pojmech. V díle „Pravidla pro vedení rozumu“ (napsáno pravdìpodobnì kolem roku 1630) èteme: „…k poznání vìcí dospíváme dvojí cestou: pomocí zkušenosti a dedukce. K tomu ještì musíme vzít v úvahu, že poznání vìcí ze zkušenosti bývá èasto klamné, avšak dedukci, neboli èisté vyvozování jedné vìci z druhé, mùžeme sice pominout, pokud se nám nezdá, ale nikdy nemùže být vedena nesprávnì intelektem aspoò trochu rozumným. … Veškerý omyl totiž, který se mùže lidem pøihodit (øíkám lidem, nikoli zvíøatùm), nepochází z chybného vyvozování, nýbrž pouze z toho, že za pøedpoklad pøijímají nìkteré nedostateènì pochopené zkušenosti, nebo že vyslovují soudy chvatnì a bez podkladu. Z toho jasnì vyplývá, proè aritmetika a geometrie vyniká nad ostatní nauky jako mnohem jistìjší: je tomu tak proto, že jedinì tyto nauky se zabývají pøedmìtem natolik èistým a jednoduchým, že nepøedpokládají absolutnì nic, co by zkušenost ukázala jako nejisté, nýbrž cele spoèívají na rozumovì vyvoditelných konsekvencích“ (Descartes, 2000, s. 17).

Dùležitou souèástí Descartovy gnozeologie je rozlišování mezi vrozenými a odvozenými idejemi. Odvozené ideje vznikají v duši na základì pøímého pùsobení vnìjších podnìtù, jakými jsou zvuk zvonu nebo pohled na strom; jsou tedy produktem našich smyslových zkušeností. Vrozené ideje naproti tomu existují v duši èi vìdomí nezávisle na pùsobení vnìjších podnìtù, i když se nìkteré z nich mohou oživit za pøíhodných vnìjších okolností. Descartes k nim øadí pøedevším ideu já, Boha, geometrické axiomy, ideje dokonalosti a nekoneèna (Schultz, Schulz, 1992, s. 36). Jako filozof byl Descartes striktním dualistou. Rozlišil dvì rozdílné substance, a to ducha (lat. res cogitans), jehož základní vlastností je myšlení, a hmotu (lat. res extensa), jejímž atributem je rozprostranìnost (rozlehlost). Lidskou duši považuje Descartes za nehmotnou a nesmrtelnou substanci, která se projevuje pøedevším ve vìdomí subjektu jako „myslící substance“. Tìlo je naproti tomu souèástí hmotné substance; vyznaèuje se tudíž rozprostranìností a funguje na základì mechanických principù. S Descartovými názory na èinnost lidského tìla, které byly pochopitelnì ovlivnìny dobovými poznatky, se lze seznámit v díle „Vášnì duše“ (1659/2002). Descartes dobøe znal dílo anglického lékaøe Williama Harveye, který v roce 1628 popsal krevní obìh vèetnì funkcí srdce, èasto pøirovnávaných k pumpì èi zdymadlu. Descartes pøedpokládal, že nositelem „životní energie“ neboli „hybných duchù“ je proèištìná krev, která putuje do mozku, odkud proudí do celého tìla dutými nervy. Svaly se tudíž dávají do pohybu na základì impulzù, které do nich pøicházejí z mozku eferentními nervy. Descartes popsal bezdìènou pohybovou tìlesnou reakci na urèitý podnìt, takže je pokládán za pøedchùdce teorie reflexù. V knize „Vášnì duše“ uvádí tento pøíklad: „Jestliže nám nìkdo prudce pøistrèí ruku pøed oèi, jako by nás chtìl uhodit, aèkoli víme, že je naším pøítelem, že si jen tak hraje a že si dá dobrý pozor, aby nám neublížil, pøesto se jen stìží ubráníme tomu, abychom je nezavøeli; což dokazuje, že se nezavírají prostøednictvím naší duše, nebo to je proti naší vùli, která je její jedinou èi pøinejmenším hlavní èinností; ale že je to jen dùsledkem sestavení našeho tìla, že takovýto pohyb smìrem k oèím vyvolává následný pohyb v našem mozku, jenž vede hybné duchy do svalù, které sklápìjí víèka“ (Descartes, 2002, s. 41).

Pohyby zvíøat mají podle Descarta vždy charakter takovýchto bezdìèných reakcí na vnìjší èi vnitøní podnìty. Zvíøata jsou pouhé stroje, takže patøí – stejnì jako lidské tìlo – ke hmotné substanci.

20

/

Dìjiny psychologie

Descartova dualistická teorie pøinesla krajnì obtížný problém vzájemného vztahu duše a tìla, respektive mysli a tìla (mind-body problem), který je i v soudobé psychologii a filozofii nesmírnì aktuální. Jak mùže nehmotná duše, která nemá žádný objem a nezabírá žádný prostor, pùsobit na hmotné tìlo? Descartes nakonec dospìl k závìru, že se duše a tìlo vzájemnì ovlivòují. Myšlení a vùle øídí proud životní energie, která vyvolává hnutí ovládaná vùlí. Tìlesné zážitky zase plodí v duši vášnì – afekty (Hunt, 2000, s. 72). Za orgán, který zprostøedkovává vzájemné kontakty duše a tìla, považoval Descartes epifýzu (šišinku), a to proto, že je to nepárový orgán nacházející se hluboko v mozku: „Ona malá šišinka, která je hlavním sídlem duše, je tak zavìšena mezi dutinami, jež obsahují duchy, že jimi na jedné stranì mùže být pohnuta tolika rùznými zpùsoby, kolik je smyslových rozdílností v pøedmìtech, že však mùže být na druhé stranì rozliènì pohnuta také duší…“ (Descartes, 2002, s. 54–55).

V knize „Vášnì duše“ se Descartes pokusil popsat lidské afekty (vášnì) i možnosti jejich ovládání. Podle jeho názoru vzbuzují vìtšinu afektù podnìty pøicházející z tìla, ale nìkteré z nich mohou být evokovány také duševními hnutími. Napøíklad kromì pøevážnì „tìlesného“ smutku, který vyvolává urèité zlo èi nedostatek, existuje také smutek duchovní, zpùsobený úvahami o zlu (s. 93). Descartes pøedpokládá, že existuje šest prvotních afektù, kterými jsou údiv, láska, nenávist, touha, radost a smutek; všechny ostatní vznikají jejich kombinacemi. Podívejme se, jak definuje lásku a nenávist: „Láska je takové duševní hnutí, vyvolané pohybem duchù, které podnìcují duši k tomu, aby se ze své vùle spojila s pøedmìty, jež se jí zdají pøíhodné. A nenávist je takové duševní hnutí, zpùsobené hybnými duchy, které podnìcují duši k tomu, aby se chtìla oddìlit od vìcí, které se jí jeví jako škodlivé“ (Descartes, 2002, s. 83).

V díle „Vášnì duše“ Descartes uvádí øadu pozoruhodných názorù na vznik smíšených afektù. Napøíklad nadìje, což je smíšení hnutí radosti a touhy, „spoèívá v tom, že je duše náchylná snadno uvìøit, že skuteènì nastane to, po èem touží“ (s. 147). „Závist je druh smutku smíšeného s nenávistí, který vzniká tím, že si všimneme, jak se nìco dobrého pøihodilo tìm, kteøí si to podle našeho mínìní nezasluhují“ (s. 157). „Stud je druhem smutku, který se rovnìž zakládá na sebelásce, ale který vzniká z mínìní èi obavy, že nás ostatní budou kárat“ (s. 171). Na konci knihy Descartes doporuèuje, abychom se škodlivé silné afekty pokusili ovládat pomocí „dùvtipu“ a vùle, tedy duševními prostøedky. Považuje za dobré odložit rozhodnutí, k nimž nás podnìcují afekty, a s pomocí vùle se zamìøovat k uvážení a následování dùvodù, jež jsou v protikladu k tìm, které pøedstavuje afekt (Descartes, 2002, s. 174–176). Antonio Damasio (2000) ve své populární knize „Descartesùv omyl“ polemizuje s výše uvedeným názorem Reného Descarta (a mnoha dalších filozofù), že silné city jsou škodlivé a že by mìly být vždy podøízeny nadvládì rozumu. Damasio na øadì klinických pøípadù dokazuje, že emoèní impulzy jsou ve skuteènosti nezbytným pøedpokladem racionálního rozhodování i jednání.

Mnoho Descartových následovníkù, kterým se obvykle øíká karteziáni (latinský pøepis jména Descartes je Cartesius), se pokoušelo vysvìtlit, jak mùže duše coby nehmotná substance pùsobit na tìlo. Francouzský uèenec Arnold Geulincx (1624–1669)