5038 r*i2aiM3
1911
K. H.
MÁCHA
MÁJ
CÍSLOI
M A
J
BÁSE OD KARLA HYNKA MÁCHY
VOLNÉ VYDÁNÍ SPOLKU CES
KCH BIBLI0FIL0,PRAHA19U
DALEKAT CESTA MÁ!
MARNÉ VOLÁNÍ //
SOZ lili
1
MNOHO VÁŽENÉMU PANU A PANU HYNKOVI kOMMOVI.
MŠANU PRAŽSKÉMU A VLASTENCI
USEDLÉMU
HORLIVÉMU, UCTIVOSTI
NA
DKAZ
OBTUJE SPISOVATEL
ecnové jsou národ dobrý! iVj
esastný.^ jeni v nouzi lká.
nech se
k Cecnovi obrátí,
pomoc dá; Cecna nepítelem,
ten mu^rycnlou
Dy
i
nešetí Cech jeno v^n. Cecnové jsou národ dobrý, a
Ty Cech vrný
syn!
Zb or. v érný^syn
dobré
i
Cech
bratr náš, srdce máŠ.
Cechové jsou národ statný,
nepemožen
eský voj.
Necn se s vítzstvím rozlouí, proti nmuž eský boj. Cech kae stojí, krutá bitva tam, i mnobý slavný in Cechové jsou národ a
Ty Cech vrný
statný,
syn!
Zb or.
Vrný syn i bratr nás, statné Ceck srdce máš!
8
Cechové jsou národ vérný, vrnost jejich první est; vlasti své i svému králi Cecn i v smrti vrný jest.
Bn mj - král mj - vlasti moje! poslední je
Cecna vzdech.
Cecnové jsou národ vrný, Ty syn jicn - vrný Cecn!
a
Zoor.
V rnýjCecn vrné Cecn
i
bratr náš,
srdce másl
Vrný
Cech
kmene, vérný oratr bratím svým; jazyk eský je i Xob otc arahými ddictvím. eské Kory - eské doly -
eské
syn
jsi
luny -
šírá vlast' - ta
eský
náj -
eská zem
nejmilejší lobé
ráj.
Zoor.
Vérný Cech jsi - vlastenec, protož vdný u vnec
kvt
li vije Cecna máj!
10
I.
'yl \
pozdní
veer - první máj -
veerní máj - byl lásky as. riraliin zval ku lásce Klas, kae borový zavánl náj.
O lásce šeptal ticbý mecb; kvetoucí strom mal lásky
svou lásku slavík
rži
zel,
pel,
rzinu jevil vonný vzdecn. Jezero nladké v kovích stinnýcn zvuelo
temn tajný
beh je
objímal kol a kol;
a slunce jasná
bol,
svt jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky. I
svty jicb v oblonu cbrám
co ve
vné lásky vzešly;
az se - milostí v
.
zmnivše
k sob vroucí ..1
v
se
skvoucí
1
v jiskry hasnoucí -
bloudící co milenci sešly.
13
Ouplné lny krásná tvá tak bled jasná jasné Dledá, jak milence milenka hledá -
ve
ržovou
vzplanula zá;
na vodácn obrazy své zela, a sama k soo láskou mela. Dál blyštil bledý dvor stín,
k sob
šly
vždy
jak v objetí
by
níž a níž
jenž
se
blíž a blíž,
vinuly v soumraku klín,
až posléz šerem v jedno splynou.
S nimi
se
Nejzáze
stromy k
stromm
vinou.
stíní šero hor,
tam bíza k boru k bíze bor se kloní, v lna
za vlnou
potokem spcná. v
as
ve
plnou -
lásky - láskou každý
Za ržovno veera 14
tv^or.
pod duDem sliná se
skály v
daleko
dva
sedí,
behu jezera
pes
jezero nledí.
modro k nonoum vine, dále zelen zakvítá, vždy zelenji prosvítá, io se
jí
azvdálce v bledéjasno splyne. Po šírošíré hladin umdlelý dívka zrak upírá; po šírošíré kladin
mimo promyk hvza nezírá. Dívina krásná, anjel padlý, co Amaranth na jaro s vadlý,
nic
v ubledlých
krásy spjí. iTodina, jenž jí všecko vzala, ta v ústa, zraky, elo její pvabný zal i smutek psala. lícícn
lak zašel dnes dvacátý den,
15
v krajinu ticnou kráí sen. Poslední požár kvapné hasne, i nebe, jenž se rzojasné nad modrými norami míná. ,,On nejde! - jiz se nevrátí! Svedenou žel tu zacnvátí!"" Hluboký vzdecn jí adra zdvíhá, bolestný srdcem bije cit, a u tajemné vod stonání mísí se dívky plá a lkáni, v slzícn se zhlíží
hvzdný
svit,
jenž po lících co jiskry plynou.
Velé ty jiskry
tváf-e
chladné
co padající nvézdy nynou;
kam
zapadnou, tam
kvt
uvadne.
Viz, mihla se u skály kraje;
pes
nahnuté vetýrek bílým šatem vlaje. daleko
ní
16
Oko má v dálku
napnuté. -
iea slzy rychle utírá, rukou si zraky zastírá upírajíc je v dálné kraje, kde jezero se v nory kloní, po vlnácn jiskra jiskru noní, po vod nvzaa s nvézdou hraje.
Jak holouDátko snhoDílé pod.
erným mranem
pelétá,
vodní zakvétá nad temné modro; tak se ile kde jezero se v hory níží -
lilie
po temnýcn vlnácn cosi blíží, rychle se blíží. Malá cWíle, a jiz co
ne
již
ápa vážný
noloub
bílá se plachta
let,
i lilie
kvt,
vtrem
noupá.
Stihlé se veslo v
modru koupá,
17
pruny kolem tvoí. zlaté rže, jenž pi aouoí tam na norách po neoi noí, ržovým zlatem ela orouDÍ. a dlouné
Tm
Rychlý to lnek! blíž a blíže! To on, to on! Xy péra, kvítí, ,,
klobouk, oko, jenž pod ním ten pláš!" Již
Vzhru po
lun pod
skále
svítí,
skalou víže.
lehký krok
uzounkou stezkou plavce vede. Dívce se zardí tváe bledé; za dub je skryta. - Vstíc mu béží, zaplesá - bží - dlouhý skok již plavci, již
,,Ha!
bda
známou
na prsou
mi!"*"
v
tom
leží -
lny zá
tvá; nrzou se krev jí v žilách ,,ICde Vilém mj?"'
jí
osvítila
18
staví.
,,V
iz,"'
plavec k ní
tichými slovy šepce praví: ,,1 am pi jezeru vílka ní nad strom noc; její bílý stín
nluDoko stopen v jezera klín; však nloubji ješté u vodu vryt jez malá okénka lampy svit; tam Vilém myšlenkou se baví, ze píští den
jej žití
zbaví.
On nanu svou, on tvoji vinu dozvdl; on svdce tvéno vražd zavraždil otce svého. Msta v patácn kráí jeho inu. iTanebn zeme. - Poklid mu dán^ se
az tváe, jenž co
rže
kvetou,
zbledlé nad kolem obdrží stán,
oudy v kolo vpletou. Tak skoná strašný les pán! Za hanu jeho, za vinu svou. az štínlé
19
mj
hanu svta, mj kletbu mou!'"
Obrátí se. - UticU mas po skále slezl za krátký as,
pi
skále
lun svj
Ten rychle
letí,
co
najde.
ápa
menší a menší, az co
let,
lilie
kvt
mezi norami po vod zajde.
Tiché jsou vlny, temný vod klín, vše lazurným se pláštm krylo; nad vodou se bílých skví šat stín, a krajina kolem šepce: ,, Jarmilo!""' Vnlubinácn vody: ,, Jarmilo! Jarmilo!!"" Je pozdní veer - první máj veerní máj -je lásky as. Zve klásky nrám hrdliin hlas: ,,
Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!
20
!"" !
II.
s*',
lesla
nvzda
s
nebes výše,
mrtvá nvzda, sinný svit; padá v neskonené íše, padá Její
strašný jekot,
„Kdy Nikdy
plá
zní z hrobu všeno,
nrzný
dopadne konce - nikde -
K-ol bílé
pi
vcn v vcný byt. kvíl. svéno?""'
žádný
vze vtry
cíl.
hrají,
vlnky šepotají. Na bílé zd stíbrnou zá rozlila bledá lny tvá; však hluboko u vži je temno poubé; neb jasná msíce svtlá moc uzounkým oknem u sklepení dloube proletši se zmní v pološerou noc. Sloup sloupu kolem rameno si podává temnotou noní. Z venku vtru vání co lkáni. pelétá zvrazdnýcb níz
si
vz
23
vlasami
vzn pohrává.
len na kameny složen stl nlavu o ruce opírá; polou sed a klece pl v nlouD myšlenek se zabírá.
Po msíce tvái jak mrana zanalil
jaou,
vze v n ausi svou;
myšlenka myšlenkou umírá. ,,riluDOKá noc! ty rouškou svou
te pikrýváš ddinu mou, a ona trucnlí pro m! Ze
trucnlí? - pro
m? - pouný sen!
dávno neví o mn. Sotva že zítra jasný den nad její lesy vstane, já nanebn jsem odpraven, a ona - jak v mj první den ia
vesele, jasn vzplane.""
24
Umlknul; po sklepení jen, jenž nad sloupy se zdvíná, dál, dál se klas rozlíná;
až - jakby
nrzou pimrazen -
na konci sín dlouné usne v temnot pouhé. riluDoké ticho té temnosti zpétváoí asy pominulé, ve snácn any mladosti a
vze
dávno uplynulé. 1 o zpomnní mladistvých let mladistvé sny vábilo zpt; a oko slzy lilo, srdce se v citech potopilo; marná to touna v zašlý svt. zas žije
vzn
K.de za jezerem hora noru
v západní
stíhá kraje,
25
tam - zdá
se
mu - si v temném
boru
posle dne dnes co dítko hraje.
Od svéno otce v svt vynnán v loupežnicKém tam roste zDoru. Pozdji vdcem spolku zván,
dovede iny neslýcnané, všude jest jméno jeho znané, kazdému: ,, Strašný les pán!'" Až posléz láska k rži svadlé nejvejš roznítí pomstu jeno, a poznav svdce dívky padlé zavraždí otce neznanéno.
Protož a
jest
uvzení
dán;
kolem má oýt odpraven
již zítra
strašný
les
pán,
jak první z hor vyvstane den.
led na kameny složen stl hlavu o ruce opírá,
26
polou
sed a klee pl
v hloub myšlenek se zabírá; po msíce tvái jak mrana jdou, zanalil v ne duši svou, myšlenka myšlenkou umírá. ,,Sok-' otec mj! vran -jeho syn, on svdce dívky mojí! Neznámý mn. - Strašný in pronesl pomstu dvojí. Pro rukou jeho vyvržen stal jsem se hrzou les? Cí vinu píští pomstí den? Cí vinou kletou nesu? Ne vinou svou! -v života sen byl jsem já snad jen vyváben. Dych strestal jeho vinu? A. jestli ze jsem vlí svou
vze
mj
nejednal tak,
asn
i
vn
pro
smrtí zlou nynu? -
27
CV asne
•
i
VV
VV v v Lk vT vecneí - vecne - cas -
rírzou umírá vézn
nlas
obražený od temných sten; nluDoké noci nmý stín daleké koDky zajme klín, a
,,
pam vzn nový sen. Acn - ona, ona! Anjel mj!
Pro klesla dív, nez jsem ji znal? Pro otec mj? - Pro svdce tvj?
Má kletba -'" Le nluboký zal umoí slova. Kvapn vstal; nocí iní etz nmot, malá okna vzn zrak zalétá ven za hluky vod. Ouplný msíc pikryl mrak, nez nade temný korní stín vychází hvzdy v noci klín; i po jezeru hvzaný svit, az
28
co ztracené svtlo se míná.
Zrak vzn tyto jiskry a
v srdce bolný vodí
,,Jak
Jak
krásná
noc!
stíná,
cit.
Jak krásný svt!
svtlo - stín se stídá!
Acn zítra jiz mj mrtvý
nled
nic více neuhlídá!
A jako venku šedý mrak dál - dál se rozestírá:
tak
-""'
Sklesl vze, sklesl zrak,
etz iní nmot, a pak u tichu vše umírá. Jiz od nor k
norám mraku
stín -
ohromná ptáka peru dlouná daleké noci pikryl klín, a šírou dálkou tma je pouhá. Slyš! za norami sladký klas
pronikl nocí temnou,
29
lesní to
trouba v
noní as
uvádí nuaDu jemnou. Vše uspal tento sladký zvuk,
noní dálka dimá. v eze zapomnl vlastních muk,
i
tak nuciDa ucno jímá. ,,Jak
milý život sladký hlas
v krajinu noní vdecnne; než zítejší - acn - mine as, tu ucno mé ach nikay zas tecn
Zpt
zvuk
nedoslechne!'"
sklesne vezen -
kobkou
se rozestírá;
bluboké ticbo.
etz Kluk
—
-V hloubi muk
se opét srdce svírá,
a dálné trouby sladký
zvuk
jemný plá umírá. „Budoucí as?! - Zítejší den?! Co pes nj dál, pouhý to sen,
co
i spaní je bez snní? 30
-
Snad spaní je i život ten, jenž žiji te; a písti den jen v jiný sen je
Ci po a co
zmní?
em tady toužil jsem,
nemla
šírá
zem,
mi zjeví? K.do ví? - Ach žádný neví/" -
zítejší den
A opt mlí.
lichá noc
Kol kolem vše pikrývá.
Snasla i
msíce svtlá moc,
hvzdný
je
svit, a
kol a kol
pouhé temno, šírý dol
co hrob daleký zívá.
Umlkl vítr, vody
hluk,
usnul i líný trouby zvuk,
u vzení síni dlouhé je mrtvé ticno, temno pouké. „Hluboká noc - temná je noc! a
31
Temnjší mne
Pry
nastává myšlenko! !" citu
A
moc
myšlenku pekonává, xiluboké ticno. - Z mokrýcn sten kapka za kapkou splyne, a jejicn pádu dutý nlas dalekou kobkou rozložen, jakoby noní mil as,
kyne - zní a nyne zní - nyne - zní a nyne zas. zní -
,,Jak dlouhá noc -jak dlouhá noc -
však delší mne nastává.
Pry myšlenko!'" - A hrzy moc myšlenku pekonává. -
HluDoké ticno. - Kapky hlas svým pádem opt as.
mí
Temnjší
,,
Zde v noní
noc!
32
klín
ba se
lny zá, ba hvzdný vloudí
kmit
— tam - jen pustý
stín,
tam žádný žádný žádný svit, pouhá jen tma pebývá. Tam všecko jedno, žádný díl vše bez konce - tam není chvil, nemine noc, nevstane den, tam asu neubývá. lam záianý - žádný - žádný cíl -
-
bez konce dál - bez konce jen
na mne vnost dívá. Tam prázdno pouné - nade mnou, a kolem mne i pode mnou pouné tam prázdno zívá. se
Bez konce
ticno -
bez konce místo - noc to smrtelný je
mysle
to co
nazývá.
se
A nez
,,nic'"'
se
nlas -
žádný i
as
sen,
píští skoní den,
33
.
*"
v to pusté nic jsem uveden. i nlas omdlívá
vze
A leliounce
vlnky nrají jezerní dálkou pode véží, s nimi si vlnky šepotají, si
vzn uspávati se zdají, jenž
vnluDokých mrákotácn
leží.
Strážnéno zDudil strašný hmot, jejž se
etz iní padání;
svtlem vstoupil. - Lehký chod
nezbudil
vzn z strašných zdání.
Od sloupu k sloupu lampy svit dlouhou zalétá
vždy
síní,
bledší - bledší 1
az vzadu zmizi
její
kmit,
moc, a pustopustá temná noc její
ostatní díl zastíní.
34
Le nepohnutý vzn zrak jak by
zda
jej
se,
ješt
nalil
mrak -
ze nic nezira;
a strážce lampy rudá zá uDledlou a
mu polila tvá,
tma jiz prcnla irá.
On na kameny složen stl nlavu o ruce opírá, polou sed a klee pl znovu v maloDácn umírá; a jeví klasu šepot mdlý,
ze
trapný jeno
,,Ducli
Tak ze
sen
i
zlý.
mj - duch mj - a duse má!""
slova
mu jednotlivá
sevených
Nez však
ust plynou.
dostiline
tu slova strašná
ucno
niím
zas -
jakž tyla vyšla - nynou.
35
nlas^
Pistoupí strážce, a lampy zá ped samou vzné vstoupí tvá. Obliej vzn - strašný zjev oko spoívá nennuté jak v neskonenost napnuté, po tvái slzy - pot a krev; v ustecli spí šepot - ticný zpv.
Tu k uštm vzn
ucno své
piklonil strážce bázlivé; a j akty lenký
vtík vál,
vze svou povst šepce dál.
A strážný vždy
se níz a níž
ku vzni
kloní - blíž a blíž,
až ucno
ušty
s
vzn spojí.
Ten šepce tiše - tiš a tiš, až znukne-jakby pevn
spal.
Le strážný nepohnut stojí, 36
po tvái se mu slzy rojí, ve srdci jeno strašný zal. -
Dlouho tak
stojí
az sebrav sílu a
pimrazen,
kvapn vstal,
rychlým krokem spcná ven.
On sice - doku ješté zil co slyšel, nikay nezjevil,
než navždy bledé jeno
neusmály
se
líce
nikdy více.
Za strážným opt temný
stín
sín klín; nlubokou nocí kapky hlas svým pádem opt mil as.
zahalil dlouhé
A vze na kameny stl složený - klecí - sedí pi.
Obliej jeno - strašný oko spoívá nennuté,
37
zjev -
jak v neskonenost napnuté,
po tvái slzy - pot - a krev.
A ustavin kapky nlas svým pádem aále mí as. A kapky - vod vtr zpv i
vzovi
blízký hlásá skon,
jenž myšlenkami omdlívá. -
Z dálky a nad
se
sova ozývá,
ním plnoc
38
oije
zvon.
INTERMEZZO
I.
Plnoc, (rvrajina.)
V rozlenlýcn rovinách spí bledé lny svit, kolem nor temno je, v jezeru hvzdný kmit, nad jezerem pahorek stojí.
Na ném se sloup, nad tím
se bílá
kol kola
ducn
hrznýcn
s
tím kolo zdvíhá,
lebka míná,
dav
to postav
se rojí;
zbo
se stíhá.
Zbo ducn,,
v
plnoní cn
ticbo je dobácn;
svtýlka bloudí po nrobácn, a jejin modrá, mrtvá zá évítí v dnes ponbeného tvá.
39
jenž na stráži - co druzí spí -
o vlastní
kížek opený ponbenýck zde
poslední z
V Zenithu a na
dlí.
sedy mrak,
stojí
nm mésíc složený
v ztrnaný mrtvý strážce zrak, i v pootevené nuby
peskípené
svítí zuby."""
Jeden
hla^.
led pravý as! - pipravte stán neb zítra strašný les pán mezi nás bude uveden.**" ,,
Zoor
duck
(sundávaje lebku).
mrtvého kraje vystup ven, nabudiz život - pijmi Klas, bu mezi námi - vítej nám. ,,Z
40
Dlouho
tady bydlil sám, jiný tvé místo zajme zaa/^ jsi
Leoka mezi nimi (kolem ,,Jaké to
se
toíc).
oud toužení,
cntí opét býti jedno jen.
Jaké to strašné hemžení,
mj nový sen. - Mj nový sen! -' Jeden
nla=.
Pipraven jesti jeho stán. Az zítra plnoc nastane, ,,
vichr nás opét pivane.
Pak mu Dud slavný poneb
Zbo aucn. ,,
Pipraven jesti jeho
stán.
Az zítra plnoc nastane, 41
dán.*
opt pivane. Pak mu Dua slavný poheb
vicnr nás
Jeaen
dán."
nlas.
„Rozlenlým polem le
mj
nlas;
poneb v plnoní Dude as! Co K pohbu dá, každý mi zjev!""" Cekán s kolem. ,,
Mrtvému
rakví Dudu já."
Záoy z
Daziny.
,,My odbudem poneDní zpv."
V
iclir
po jezeru.
,,PoneDní hudbu vicnr má."
Msíc v ZenitKu. ,,Já bílý
píkrovktomu dám." 42
MlKa ,,Já
po KorácK.
trucnloroušky oDstarám/*
Noc ,,
Já erná roucha doruím.'*
Hory v kolo „Rouclia
krajiny.
roušky dejte nám."'
i
Padající rosa. ,,A. já
vám
slzy
zapjím/"
Suchopar.
„Pak já
rozduji
vonný dým.""
Zapadající ,,Já
rakev
deštm
mrano.
pokropím.""
Padající kvét. ,,J á
k tomu vnce
uviji.""
43
Lehké vtry.
„My na rakev je donesem/'" Svatojánské mušky.
,,My droDné
svíce
Douf e ,,Já
zvon
ponesem."
2 hluboká.
dutý zbudím
tlas/*"
Ivrtek pod zemí.
„Já zatím nroD
mu vyryji/'
Cas.
„Nákrobkem já no pikryji/' Pres msíc
letící
hejno nocníko ptactva,
,,My na pokekní pijetém
kvas/*
Jecien kla?.
„Slavný
mu pokeb 44
pipraven.
Ubledlý msíc umírá Jitena trány otvírá, jiz je den! jiz je den!
Zoor aucn. „Již je den!
již je aen!"'
(Zmizí.)
45
III.
ad temné hory rzný den vyvstav májový budí dol, nad lesy ješt kol a kol -
mina bloudí sen. Modravé páry z les temnýcn
leliká co
v ržové neoe i
vstoupají,
nad jezerem barev jemnýcn
modré
se
mlhy
noupají;
v Denu jeno - v stínu nory i šírým dolem - dál a dál za lesy - všude Dílé dvory a
ee skvjí; az - co
mocný
král,
onronuiý jako noci stín v ržový strm nebes klín nejzáz
vrcn
nejvyšší
stál.
Ledva že však nad modré temno nor brunátné slunce
rud
zasvitnulo,
tu nánle ze sna všecko procitnulo.
49
a vesel plesá vešken živý tvor.
Vjezeru zeleném a lenkýcn
Dílý je
lnk bh
i
pták
zoor,
rychlé veslování
modravé stíny vln v rudé pruhy rozhání. Na behu jezera borový šumí háj, z néj
Jroza
miísí se
slavný zalmijinýcn
pták
zpév
u hlasy dolem bloudících dév;
veškeren živý tvor mladistvý slaví máj. vetru raního - co zpévu - libé vání
A
tam v dolu zeleném roznáší bílý kvt, tam ídí nad lesy divokýcn husí let, tam zase po korácn mladistvé stromky sklání. Lee výjev jediný tu krásu jitra zkalí. Kde v šíré jezero uzounký ostrov sahá,
-
njž msta malého i bílé vze stín nluboko stopený v zelené vody klín, náramný kik a hmot mladým se jitrem zmaná, a valný zástup se z bran malá msta valí. Zdaleka spcná lid - vždy vtší zástup ten z
50
vzay vtší - vtší jest - vždy
roste tento pluk;
nesmírné množství jiz. -vzay vtší jeno nluk. Nešastný zloinec má býti vy veden.
Te z malá msta orán vojenský pluk vychází, povolným krokem on zloince doprovází, jenž v stedu jeho jde jak jindy ozdoben. Utichl množství nluk a
le znovu pone
mnohý v hluku tom vynikne
zas,
silný hlas:
iy péra, kvítí, klobouk, oko, jenž pod ním svítí! len jeho pláš, to on, to on! To strašný les pán!**" ,,
lo on, to on!
Tak lidem ode všech voláno bylo strá; a vtší vždy byl nluk - zbouených jako vod -
ím blíže zloince zdloubavý vedl cnod. IColem nj zástup jde - co nebem erný mrak, z nebo - co blesku svit - v slunci se leskne zbra. Voln jde nešastný - upený v zemi zrak. Z msteka zvonku mas. Množství se modlí za.
51
Na benu jezera malý pahorek stojí, na
nm se dlouhý kl, na klu kolo zdvíhá.
Blíž strmí kolmý vrch, na vrcnu vrchol dvojí, na vyšáím vrcnoli bílá se kaple míhá.
U volném prvodu ku kapli pišel zbo; váickni teá ustoupí - zloinec stojí sám.
Posledn vyveden v pírody slavný chrám, by ješt popatil do lna temných hor, kde drubdy veselý dtinství trávil vk; by ješt jedenkrát v ržový nebe klín na boru vyveden, ped bílé kaple stín, nebe i svt všech pánovi svj vzdal vdk. Umlknul vešken bluk, nebnutý stojí lid, a srdce kazdébo zajímá vážný cit. soucitu s nešastným v blubokém smutku plál slzící lidu zrak, obrácen v bory výš, kde nyní zloinec, v pírody pate íš, ped Bobem pokoen v modlitb ticbé stál.
V
52
Vyšlého slunce rudá
zá
zloince bledou barví tvá, a slzy s oka stírá, jenž smutné v dálku zírá. HluDoko pod ním krásný dol,
temné
jej
nory brouDÍ
les vénec
kol,
oDJímá.
Jasné jezero dímá u stedu kvétoucíno dolu.
Nejblíz
se
modro k oenu vine,
dále zelené zakvítá,
vždy zelenji prosvítá, az posléz v bledé jasno splyne. Bílé dvory u velkém kolu sem tam jezera brouDÍ ben. v jezeru bílýcn a
pták
zDor
malých clnk rychlý
bén,
až kde jezero v temno nor
v modré
se dálce níží.
53
-
Lodky i bílé v benu dvory vez - msto - bílýcn pták rod panorky v kolo - temné nory vše stopeno ve
lno vod,
jak v zrcadle se znlíží.
Tam v modré dálce skály lom kvetoucí ben jezera tíží, na skále rozlehlý je strom starý to dub - tam - onen cas,
kde k lásce zval nrdliin nias, nikdy se nepiblíží. Nejblíže pahorek se zdvíná, se kl a kolo míná. na Po boe - na níž stojí - náj mladistvý huí - smutný stesk nad šírým dolem slunce lesk, a raní rosa -jitní máj.
nm
54
-
To vše zloinec ješté jednou zel, to vše, jez nyní opustiti ml, nluboký srdce mu zel ucnvátí; hluboce vzdecnne - slza slzu stíná ješt jednou - posledn - vše probíhá, pak slzavý v nebe svj zrak obrátí. Po modrém blankytu blavé páry nynou, lehounký vtík s nimi hraje; a vysoko - v daleké kraje a
obláky dálným nebem plynou, a smutný vze takto mluví k nim: ,, Vy, jenž dalekosánlým bnem svým, co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvzdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy trucnlenci, jenž rozsmutnivše sebe, bílé
v ticné
se slzy celí rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém i
dálném bhu,
tam, kde svéno naleznete benu.
55
tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i nroD mj, matku mou, vlast' jedinou i v ddictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou! -
A až Den váš onu skálu unií dá, behu jezera - tam dívku uplakanou -"'' Umlkl jiz, slza s slzou se stídá. Ted s výše hory s vzném kráí pluk kde v
širokou stezkou v stedu mlada borku, doleji - dole -již jsou na pahorku a znovu ztichl síra množství hluk.
Pichystán již popravce jedenkrát ješt
s
meem stojí,
vze zdvihl zrak,
pohledl vkolím - povzdecnl - pak spustiv jej zas -
k blízké
se smrti strojí.
Obnažil vze krk, obnažil
adra
bílé,
poklekl k zemi, kat odstoupí, strašná chvíle -
pak blýskne
me, kat rychlý 56
stoupne krok.
v kolo tne
me, zloinci blýskne v týle,
upadla nlava - skok i - ješt jeden skok i
tlo
ostatní
ku zemi
te se skloní.
Acn v zemi krásnou, zemi
milovanou,
v koléoku svou i nroD svj, matku svou, v vlas jedinou i v ddictví mu danou, v síírou tu zemi, zemi jedinou, v matku svou, v matku svou, krev syna tee po
Po oudu lámán
oud, až celé vezne tlo
u kolo vpleteno nad klem v kole pnlo, i nlava nad kolem svj obdržela stán; tak skonil života dny strašný les pán; na mrtvé tvái mu poslední dímá sen. Na nej se dívajíc - po celý dlouhý den nesmírné množství v kol malá pahorku stálo; teprv až k západu schýlivši slunce oeh veselo v mrtvý zrak saté hlavy se smálo, utichl jezera šírý - veerní beh.
57
ní.
Nad dálkou temnýcn
nor poslední požár
plál;
v hluboké ticno to msíce vzešla zá, stíbící hlavy té ubledlou mrtvou tvá i ticný pahorek, jenž v oehu vody stál. Mésta jsou vzdálená co bílý v modru mrak, pes ne v kraj daleký nesl se mrtvý zrak, v kraj, kde co díté on krásný - krásný vek! Daleko zanesl vek onen vztek,
O as
daleko jeho
umrlý jako stín, obraz co bílýcn mést u vody stopen
takt'
jako
sen,
zemelých myšlenka
klín,
poslední,
tak jako jméno jich, pradávnýcn
boj
hluk,
dávná severní zá, vyhaslé svtlo s ní, zDorténé harry tón, ztrnané struny zvuk, zašlého veku dej, umelé hvzdy svit, zašlé bludice pou, mrtvé milenky cit, zapomenutý nrob, vnosti skleslý byt, vyhasla ohn kou, slitého zvonu hlas, to jesti zemelýcn krásný dtinský as.
58
Je pozdní veer - druhý máj veerní máj -je lásky as, hraliin zve ku lásce nlas: ,,Viléme! Viléme!! Viléme!!!*'
59
INTERMEZZO II. Stojí
nory proti sob,
2 jedné k aruné je,
co
temný
mrak pepnutý
strop klenutý,
jednu k aruné
pevn vize.
Ouvalem tím v pozdní dob temno jako v hrot. Za norami, kde pod mrakem
ticno,
ve vzdálí se rozstupují -
v temné dálce, nco níže kolmé skály k sob blíže než nory se sestupují, tak ze sinným pod oblakem skály ouzkou oránu tvoí. Za tou v dálce pode mrakem temnorudý požár noí, dlouný prun v plamene zái západní rozvinut stranou,
60
po jenožto rudé tvái
noní
ptactvo kola veJsí,
jakoby plamenou oranou nyní v aálku zalátalo.
Hasnul požár - bledší - tleclší, az se šírošíré nebe
noní rosou
rozplakalo,
rozsmutnivši v
zem i sebe.
nlubokém ouvalu
klínu,
ve stovekýcn dub stínu, zDor u velkém kole sedí. Zahalení v plášt bílé, jsou to druzi
ICazdý
noní
cnvíle,
ped se v zemi liledí
beze slova, bez ponnutí,
jakby kvapnou nrzou jmutí v socny byli promnní,
Veernícn
co krajin pní,
61
tichý šepot - ticné lkáni -
neponnutým kolem plynul, ticný šepot bez pestání:
,,Vace zhynul- vdce
zhynul!"'' -
kotoui jak vítr skuí, nepohnutým kolem zvuí: v
,,v
dce
vdce
zhynul!
zhynul!'" -
Jako list šepotání pode skálou
pi ozvn,
znlo kolem hez pestání, jednozvun, nepromn:
Vdce
,,
zhynul! - vdce zhynul!"" -
Zachvly
se lesy dálné,
ozvaly
náky
se
valné:
,,Pán náš zhynul! - zhynul!! - zhynul!!!"*
62
IV.
^rásný máj uplynul,
pokynul jarní kvt, a léto vzplanulo; -
pak letní pesel as, podzim i zima téz - i jaro vzešlo let. az mnoná léta jiz penesl
zas;
as
Byl
asi
sedmý
rok, poslední v roce den;
nluboká na nej noc. - S plnocí nový rok práv se poínal, v vkolí pevný sen, jen blíže jezera slyšeti
Mého
to
kon
kon krok. mstu jsem
krok. - K.
nocí
pišed k panorku, na nmž byl tichý dávno jiz obdržel pestrašný les pán, a
jel;
stán
poprvé Viléma bledou jsem lebku zel. Plnoní krajinou, kam oko jen dosáhlo, po dole, po norách, lesy, jezerem, polem, co píkrov daleký snnu se olmo táhlo, co píkrov rozstený - nad lebkou i nad kolem.
65
v hluboký ck mrákotácli bleaý
se mésíc ploužil, oa vtru smutné cnvní, plá, asem znl sovy a vtrem na kole kostlivce racnocení,
adra má i mého kon oužil. A tam, kde msta stín, v cval poletl jsem s konm,
ze strach
i
i
po kostlivci jsem nned druný den se tázal;
mi hospodský ku pahorku ukázal, a -již jsem díve psal - smutnou dal zprávu o nm.
starý
Pak opt
žití
bh v šírý
m
vedl svt,
mnohým bouný vír vnluDoký smutek zcnvátil;
m
zpt, le smutná zpráva ta vždy vábila az s nuadým jarem jsem ku pahorku se vrátil.
S západem
slunce jsem
tam na pahorku sedl,
mnou kolo - kl - kostlivec - lebka bledá; smutným jsem okem v dál krajiny jarní hledl,
nade az
tam kde po horácb mlba plynula
G6
šedá.
Byl opt veer - první máj veerní máj - byl lásky as; nraliin zval ku lásce nlas, kde Dorový zavánl rxáj.
O lásce šeptal tichý mecn, kvetoucí strom lhal lásky
svou lásku slavík
rzi
zel,
pel,
rzinu jevil vonný vzdecn. Jezero hladké v kovích stinných zvuelo temné tajný
ben je
bol,
oDJímal kol a kol,
co sestru orat ve hrách detinných.
A kolem leoky pozdní zá vnec z rzí; bílou barví tvá
se vložila, co
kostlivou,
pod bradou svislou jí kži. Vítr si dutou lebkou král. jakby se mrtvý z hloubi smál. Sem tam polétal dlouhý vlas, i s
67
,
jejž bílé lebce nechal
as,
kapky spod se rdly lebky zraky aute, jakoby veerní krásou máje nnuté, se v zaluplných slzácn skvly. a rosné
lak sedl jsem, az vzešlá lny zá i mou i lebky té bledší inila tvá, a -jako píkrovu - blost její rozsánlá, po dole - po lesích - po norách v dál se tákla. asem se zdaleka zeznulino volání
ješt v dol rozléhá,
asem jiz
sova
stn;
vkolnícn dvor zní ps výti i štkání. v kol sucnoparem je koení líbá vn, panorkem panny jsou slziky zkvétající. Tajemné svtlo je v jezera dálném ln; z
a
mušky
hvzdy
svítivé - co
kol kola blysknavé u
létající
-
ne si kola vedou.
asem si nkterá zasedši v lebku bledou. 68
v krzku zas odletí, co slza padající. I v smutném zraku mém dv velé slzy stály, co jiskry v jezeru, po mé si tvái hrály; net mj téz krásný vk, dtinství mého vk daleko odnesl divoký asu vztek. Daleko jeko sen, umrlý jako stín, oDraz co bílých takt'
jako
mst u vody
stopen klín,
zemelý ck myšlenka
poslední,
tak jako jméno jich, pradávných
boj
nluk,
dávná severní zá, vynaslé svtlo s ní, zDortné harfy tón, ztrhané struny zvuk, zašlého vku dj, umelé nvzdy svit, zašlé bludice pou, mrtvé milenky cit, zapomenutý krot, vnosti skleslý byt, vyhasla ohn kou, sliténo zvonu hlas, mrtvé labut zpv, ztracený lidstva ráj, to
dtinský
mj vk. Nynjší
jinošství
mého -je, co
tato
69
ale
as
báse, máj.
Veerní
iako máj ve
lné
pustýcn skal; na tvái lenký smícn, nluDoký v sraci zal.
luinou spchá ku cíli, nez ervánky pokynou? ToKoto poutníka jiz zrak neuzí tvj, jak zajde za onou v obzoru skalinou, nikdy -acli, nikay! To Dudoucí život mj. ívdo sraci takému útchy jaké aá? Vidíáli poutníka, an dlounou
Bez konce
láska
je!
-
Zklamána
láska má!
Je pozdní veer - první máj veerní máj -je lásky as;
Krdliin zve ku lásce hlas: ,. Hynku! -Viléme!! - Jarmilo!!!''
70
POZNAMENÁNÍ.
Intermezzo
.,Jenz na stráži, co druzí spí"
I.
a. t. d.
pozd na noc, kdy pi ponou Bylo jeanono z svýcn pátel pítomen. jsem na nbitové stár omést ském. Hrobník, spuštnou rakev zemí zasýpaje:.. Dnes jiz zádnéno nepivezou." pravil, ..m.ze státi dnes na stráži." Na dotazování své obdržel jsem následující ponauení. Jest mezi sprostým lidem povra, ze poslední na jistý noitov pohbený pes noc na stráži hbitovatono státi musí, a to sice každou noc, po celý ten as. az opt jiný zde ponoen bývá. který pak na jeho místo nastoupí. Tak ze žádný hbitov nikdy bez strážce není, a že tím spsobem na hbitov malé osady mrtvý po kolik teba let na stráži stojí.
DOSLOV
Das Lichl erschent uher den Hóhen der Berge- Das frhche Wehen der Luft und jeder Reiz der bliihenden Nátur erheben sich, - fiir ihn -Erinnerung verlohrnerTage und Fehlgeschlagener Hofi\ung neueCual.
W.
PO
F. Meyern.
Day-NaSore 1789.
osmnáctém pevzalo století aevatenácté v poátcícn svých mnonocnar akt eristickýcn vlastností um.írajícíno veku; jeno smutek a tulení zániku, jeno osvícenské myšlenky a kon boulivé revolty, per ožení staeno, mrtvého svta. tyto myšlenky hýbající svtem nalezly i v eské literatue onlasu, iMácna prese všecku odlišnost od svých vrstevník, je pln nejvétšícn myšlenek aoDy a v tom je nejvtší cena jeno odkazu básnické no, ze v úzké pomry eského života duševního pináší poprvé van kosmické poesie, ohlas nesmírnýcn bouí století
n
A
i
nejjemnjší citové lyriky.
Sledujeme-li jeho
,,Nláj""\
pekvapí,
ím tato
báse zaíná: vnováním ,, Máje""" Hynkovi ICommovi, usedlému mšanu Pražskému, vlastenci norlivému. Je to rýmovaka, jez neliší se niím od nesetných básniek vlasteneckých tehdejší doby, ale není bezvýznamná, je to da, kterou platil Mácha svému okolí.
A nic nemže lépe vystibnouti rozpor, v jakém byl mácba postavení této
se
svou dobou, nez
rýmovaky v elo
nád-
herné básnické kniby. Pi tení tcbto venovacícb verš jsme ješt v krubu vlastenc norlive se snazícícb o udržení a povznesení národníbo organismu, stuj ícícb
jazyk
p-
eský ist rozumov.
Tito dobí lidé pro praktické snaby osvtové a národní nemají vbec smyslu,
porozumní pro to,
co je
mimo jejich
svt. Ale obrame stránku - zde zazvucí jiz kouzelné mkké akkoray, zaznívá slaaká nuaDa lásky, magická krása noci
májové mluví k našemu srdci tak mocné a isté, ze nepostenneme, jak obrazy Máchovy nékae nepilénají ani k náladé prvníno máje; ržemi evokuje básník milostnou, slastnou váŠe v sracícn lidskýcn. Malba a nuaba splývá tu v divuplné narmonii, verš je dokonalý opak schémat, jež eští budit elové pro
eskou
poesii pracné hledali a
sovali, je zvlnén
veškeré prostoté
vnitním citem
obraz
a zpívá roztoužeností
jemuž píroda
pedpia
pi
hraje nádherou
mladéno srdce, obrazem
a krása noci je
jeho vlastních cit.
Mácha sám
vykládaje
v denníku
svém o ,,Máji'\ vykl vzácnou vtu.
Kodnou velkéno umlce:
pírody dobám života
..doba májové
je postavena proti rozdílným
jimiž
Mácha
lidsKéno'"\
— Kontrasty,
pracuje, jsou hluboce cí-
tny, jeho básnické obrazy jsou placeny krví srdce jeno. chází brzy v
Mácnovo nocturno pi^e-
nrzyplnou
díme uDoná srdce lidská lestí,
v
tu krásu
tragedii: vi-
svíjející se
pírody
šlená
bo-
nned
zniení a zkázu. Dojemný bolestný poneoní zpv nad zmaeným životem ozývá se jiz na konci první ásti básn, jez zaínala nejsladším milostným roztoužením mládí. A. odtud Dáse vede nás teprve do inrerna nitra lidského, v monologu vzblesk, nesoucí
ov
jsou opravdu
né lyriky, suggerující
nní vášn, nrzy
noresamo sopené vl,,passáže
a zouraiosti
— žnavé
erupce
zmueného
mící nuaDy miésíné
srace noci''*'
uprosted šu-
—
jak do oe
Lze cnápati, ze vy vela z nluDÍn
vystihuje jM. Marten.
práv
tato místa, jez
bolestí srdce lidskéno,
hrzu vbec milosti
kde cítíme
a krásu vnosti, nenalezla
v oích tendejsícn kritik a byla jim nejvtším kamenem úrazu. Zvykli nanejvýše úryvkm z i ounga, poesie noci byla jim spíše dekorací moralisujícícn myšlenek a osvetovýcn snah, znali snad ,,mLystické noci'" Eckardtnausenovy, ale co podával Mácnamusilo je zarážeti; tyto výkiky zloince k smrti odsouzeného v nichž vyknuta velká bolest lidství, náek nad mladým životem, který koní krutou osudovostí díve nez monl se rozvinouti to bylo píliš mnono i pro tehdejší nadšené vlastence, kteí opiso-
—
censurou nedovolené básné ICoUá-
váli
prosteddeklamo vánek, Gran-
rovy
a radovali se ze sbírek
ních
veršík
a
diosnost bolesti
Máchovy
jim nepíjemnou, talent
autorv.
píse bolesti
ovými
i
A
musila býti
kdy£ uznávali velký
Mácha
svou velkou
lidské pronesenou ústy
za magické noci
msíní
vzješté
stupuje nádherným prvním intermezzem, kde píroda sama oživuje a prozívá spolu osudy ubohého lovka. Personifikace
Máchovy jsou nejskvlejší
doklad
básnické fantasie jeho; myslíme na Fau-
dramata Shakespearova, v síle obraznosti Máchovy jakoby byl stajen velký dramatik. zase melodickým sta
i
A
rytmem
linou se popisy krajinných krás
Iv. , , v líceni popravy zloincovy ozývá se nesmírný, velký, moderní autory ruské a
l,v
^
pipomínající soucit
Mácnv
s
odsouzen-
mu
nešastným, jako ruskému lovku, ne zloincem; v ústa jeno vklá-
cem. Je
Já jedno z nejpoetitejšícn míst eské literatury: poslání po Dílýcn oDiácícn vlasti. To je zpv nenypiné lásky, poslední s bonem milence krásy. A. linale tím snlukem obraz je plné nesmíme smutné a plaící nudby, vrcholící ve výkiku: ,, Viléme!'""'
tolioto zpévu,
—
Navždy mu minul lásky as. Vzpevu závreném Mácha odkazuje masku
a
pje pímio píse ztraceného
svého mládí
—
tu vracejí se akkordy
pohebního zpvu tetího plá nad vlastním srdcem, nad marnými touhami vyznívá ze závrených verš a jméno autorovo splývá s jmény a osudy ubohého loupežníka a jeho milenky. Moderní kri;
tiká upozornila ní rozdíl
vým
dávno správné na základ'
mezi „Dyronismem*"" Mácno-
a anglického lorda.
U Mácny
je
touha po živote, po lásce, stélesnéná v teskný výkik: Daleká cesta má! Marné volání!! Marná touna v ubohýcn, úzkých pomérecn; u anglického lorda naopak Dolest z pesycení. Mácna tvoí
v extatickém stavu bolestné touhy; jako primitiv ovénledá výraz co nejvroucnjší, nejhudeDnjší, tvoí obrazy, jez
s
nledi-
ska rozumovéno nejsou na svém miste
(rže, slziky, svatojanské mušky o prvním máji), ale Máj není báse pro chladný rozum, je to umlecké dílo, jez opojujenudbou i malbou a nejvíce vroucností, silou jíz proniká k samým koenm bytosti lidské.
I
pes nepíznivou, dusnou
dobu,
kdy
Mácha
svou báse vytvoil, knížka jeno
mla
úspcn: 23. dubna 1836 ODdrzel Mácna z tiskárny výtisky a 25. dubna byla knina rozebrána. Je legendou povst o Mackov utlaování: Mácha byl
ve své
dob uznaný
talent,
v nejlepším
tendy literárním asopise eském nojne
píspvk
má
a ani nejvíc nenávistné
kritiky praktickýcn vlastenc jeho talentu nepopírají;
silným, sopkou dle
ná
názoru
—
i
jim je
—
jejich,
Mácna
ovšem z
té
ním sopky,
vyvelavc neužite-
škvár.
Jen nledisko užitenosti zabíjelo Máchovu báse; jakmile byla posuzována s hlediska umleckéno, zazáila báse Máchova v nejkrásnjším lesku pes Nebeskéno, v rchlickéno, Z^eyera az po dobu naši je Máj nejumletjší a dosud
—
:
nejvíc živoucí dílo starší literatury ské.
Mácliovu
e-
áílu dostalo se více spra-
nkterému umleckému modernímu, nebo nledisko užite-
vedlnosti nežli dílu
nosti není ani dnes tak znola
a vítzí
opuštno
mnohdy nad nazíráním
um-
leckým.
Prvé vydání Máje
velmi vzácné, není jednou z nejvzácnéjšícn knížek eské literatury. Videi jsem jiz více exemplá. Ale pece nebyl ,,Máj'^ dloulio vydáván dle správného vydání je
a
1836 byl pedloliou pouze vydání Dra Bakovskéno, dále Flajšbansova jutilejníko 20. vydání, potom vyšla další správná vy dání
prvnílio; výtisk z
Dra Sastnéko, lana
r.
prof. Jar.
Svobody (25.vyd.)
otisk (prémie spolku
Vlka, Mi-
a faksimilový
„Máje").
Tato knížka, miniaturní vy dání Máje, vycnází nyní znovu, ježto vydání 25. (volné vydání Spolku eský cnDiblioTil, uspoádané pror. Milanem Svobodou) je rozebráno. Ocl prvého vydání liší se jen moderním pravopisem a typografickou úpravou, jez v této podob nalezla kojné pátel u eských tená. Krásná typografická úprava Máje je požadavkem tím
oprávnným, ježto Mácha sám pi vydání Máje r. 183G peoval o tak vkus-
více
nou úpravu knižní, že tento jediný, za života pvcova vyšlý svazeek je znejlépe vypravenýcnknin starší eské literatury.
Antonín Macek.
oprava: První veta v ,, Poznamenání'"^ na str. 71. má správn zníti: Bylo pozd na noc, kdy pi ponbu jednono z svých pátel pítomen, byl jsem na nbitov staromstském.
Toto vydání ,,Máje'* k tisku upravil Ant. Macek, vyzdobil Jaroslav Benda. Knížky vydáno 520 výtisk íslovanýcn, z nicn 20 na japonu, nakladatel-
O. Pysvejce v Praze II., Jindišská ul. 17, v beznu 1911. Vytiskl ji IC. Dyrynk v knintiskárné ,, Politiky*^ stvím
v Praze a svázal L.
Sradá
v in ohrad ch.
na ICrál.
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
;
PG
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
