Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie
CZ.1.07/2.2.00/15.0316
letní semestr 2011/2012
Léčivé rostliny (BOT/LER) Přednáška 14. dubna 2012 Hlavní druhy léčivých a kořeninových rostlin ve střední Evropě - skupina A (separanda)
fytofarmakologická hodnota drog etnofarmakologické údaje, výsledky vědeckého zkoumání Český lékopis, Vyhlášky Ministerstva zdravotnictví
Lékopis - část 6.1. Léčivé a pomocné látky - ukázka informace u oficinální drogy
Althaeae folium Proskurníkový list Synonymum. Folium althaeae Je to usušený list druhu Althaea officinalis L. Vlastnosti Droga bez pachu, chuti mdle slizovité. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C. Zkoušky totožnosti List šedozelený, krátce řapíkatý, vejčitý až trojúhle srdčitý, třílaločný až pětilaločný, zubatý, na obou stranách hustě šedě hedvábně plstnatý. Žilnatina dlanitá, na spodní straně silně vyniklá. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka listu na svrchní straně z buněk se stěnami mírně, na spodní straně se stěnami silně vlnitě zprohýbanými. Některé pokožkové buňky vyplněny slizem. Četné krycí hvězdovité chlupy tvoří dvě až osm jednobuněčných, na bázi tečkovaných ramen. Žlaznaté chlupy (typ Malvaceae) s jednobuněčnou nohou a jednobuněčnou až pětibuněčnou hlavičkou. Anizocytické průduchy (2.8.3) na obou stranách listu. List bifaciální. Palisádový parenchym nejvýše dvouřadý s malými intercelulárami, houbový parenchym třířadý až pětiřadý s velkými intercelulárami a se slizovými buňkami, jejichž stěny jsou výrazně ztlustlé. V mezofylu v blízkostí žilnatiny drúzy šťavelanu vápenatého. Kolaterální svazky cévní provázeny dvěma pruhy kolenchymu. Práškovaná droga. Prášek je šedozelený. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky hvězdovitých chlupů s tečkovanou bází, úlomky pokožky a mezofylu s drúzami šťavelanu vápenatého, slizové buňky vzhledem k rozpustnosti slizu jsou jen těžce patrné. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5,0 % jinak zbarvené drogy; nejvýše 10,0 % jiných částí matečné rostliny; nejvýše 3,0 % listů napadených rzí Puccinia malvacearum MONTAGNE; nejvýše 1,0 cizích organických příměsí; nejvýše 0,5 % anorganických příměsí. Práškovaná droga může jen v míře dané limitem obsahovat tečkované cévy, zdřevnatělá sklerenchymatická vlákna a velké parenchymatické buňky dřeně (lodyha) a krátce stopkaté, žlutohnědé, dvoubuněčné, podlouhle eliptické teleutospory se stěnami ztlustlými (Puccinia malvacearum MONTAGNE). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 16,0 %. Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,5 %. Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 12; stanoví se s 0,200 g práškované drogy (355). Uchovávání. V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.
Althaeae radix Proskurníkový kořen Synonymum. Radix althaeae Je to loupaný nebo neloupaný, celý nebo řezaný usušený kořen druhu Althaea officinalis L. Vlastnosti Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti Neloupaná celá droga je tvořena válcovitými, mírně zkroucenými kořeny až 2 cm tlustými, hrubě podélně brázditými. Na povrchu je šedohnědá, s četnými jizvami po postranních kořenech. 10m je v obvodové části vláknitý, ve vnitrní části nepravidelně zrnitý. Úlomky kořene mají více nebo méně silnou vrstvu bělavé kůry, s nahnědlým peridermem; kůra je nahnědlým kambiem zřetelně oddělena od bíle zbarveného ďřeva. Po navlhčení j e zřetelný vrstevnatý vzhled kůry a paprsčitá struktura dřeva. Loupaná droga je na povrchu šedobílá, jemně vláknitá. Korek a zevní vrstva parenchymu kůry chybí. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědavě šedý (neloupaný kořen) nebo bělavý (loupaný kořen). Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky bezbarvých, převážně nezdřevnatělých, na konci špičatých nebo rozštěpených sklereid; úlomky schodovitě, tečkovitě nebo síťovitě ztlustlých cév; drúzy šťavelanu vápenatého o průměru 20 µm až 35 µm, většinou však 25 µm až 30 µm; buňky parenchymu obsahující sliz; u neloupaného kořene úlomky korku s tenkostěnnými, deskovitými buňkami. Pozoruje se pod mikroskopem ve vodě R. Prášek obsahuje četná škrobovitá zrna o průměru 3 µm až 25 µm, občas s podlouhlou trhlinou, většinou jednotlivá, někdy zhloučena po dvou až čtyřech. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % zhnědlé drogy. U loupaného kořene nejvýše 2 % kořenů s vrstvou korku. Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 10; stanoví se s práškovanou drogou (710). Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (710) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 % (loupaný kořen). Nejvýše 8,0 % (neloupaný kořen). Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Veratri albi radix Kořen kýchavice Synonymum. Radix veratri albi Je to usušený oddenek a kořeny druhu Veratrum album L. Obsahuje nejméně 1,0 % alkaloidů, vztaženo na vysušenou drogu. Vlastnosti Droga bez pachu; práškovaná droga silně dráždí ke kýchání. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B. Zkoušky totožnosti Oddenek někdy podélně rozpůlený, jednohlavý nebo vícehlavý, opakvejčitý nebo téměř vákovitý, až 5 cm dlouhý, o průměru 2 cm až 3 cm, nahoře někdy se zbytky listů. Na povrchu šedohnědý nebo černohnědý, hrubě prstencovitě zaškrcovaný, s četnými kořeny nebo s kořenovýmijizvami. Oddenek na lomu bělošedý; kůra úzká, centrální cylindr široký. Kořeny o průměru až 3 mm, na povrchu šedožluté až nažloutle hnědé, svraskalé, na lomu bělošedé; kůra široká, centrální svazek cévní velmi malý. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu s velkými mírně ztlustlými buňkami; kulovitá až vejčitá škrobová zrna o průměru 2 µm až 25 µm, někdy i dvojčetná až čtyřčetná zrna; malé rafidy šťavelanu vápenatého; úlomky černohnědého metadermu; úlomky pokožky kořenů a jednořadé endodermis s buňkami podkovovitě ztlustlými; tečkovaně a schodovitě ztlustlé cévy; mírně ztlustlá nezdřevnatělá vlákna. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF2541č Zkoušený roztok. 50 ml filtrátu ze zkoušky Stanovení obsahu se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 1 ml chloroformu R Porovnávací roztok. 10 mg chininiumchloridu R a 50 mg atropiniumsulfatu R se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 µl zkoušeného roztoku a 40 µl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a cyklohexanu R (30 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjí se ještě dvakrát za výše uvedených podmínek. Pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná intenzívní skvrna pod čelem chromatogramu (zygadenin) a další odpovídající přibližně polohou skvrně atropiniumsulfatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (veratroyl-zygadenin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně intenzívní skvrny. Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (veratroyl-zygadenin a protoveratrin B) odpovídají přibližně polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mezi skvrnou odpovídající veratroylzygadeninu a čelem chromatogramu j sou patrné dvě intenzívní skvrny (protoveratrin A a germitetrin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další skvrny. Zkoušky na čistotu Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % nadzemních částí matečné rostliny a nejvýše 1 % zčernalé drogy. Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %.2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %. Stanovení obsahu 7,000 g práškované drogy (355) se smíchá se 70,0 g etheru R a 3,0 ml amoniaku zředěného RSI a protřepává se intenzívně 30 min. Pak se přidají 3 ml vody R a znovu se intenzívně protřepe. Po usazení částic drogy se rychle zfiltruje přes chomáček vaty, nálevka se během filtrace přikryje hodinovým sklem. Filtrát se použije i ve Zkoušce totožnosti C. 40,00 g filtrátu (odpovídá 4,00 g drogy) se v dělicí nálevce protřepává 15 ml a pak třikrát 10 ml směsi složené z objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 10% RS a vody R (1 + 9). Spojené spodní vrstvy se v další dělicí nálevce zalkalizují amoniakem zředěným RSI a protřepávají se pětkrát 15 ml etheru R. Spojené horní vrstvy se v předem zvážené baňce odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se suší 1 h v sušárně při 105 °C. Po vychladnutí v exsikátoru se zváží. Uchovávání V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Separandum.
Seznam rostlin využívaných pro farmaceutické a terapeutické účely Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 75 odst. 1 zákona č. 79/1997 Sb ., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů Přílohy k vyhláškám, např. č. 343/2003 Sb.: skupina a) Rostliny, popřípadě jejich části obsahující velmi silně účinné látky (26) b) Rostliny, popřípadě jejich části obsahující silně účinné látky (19) c) Ostatní používané rostliny, popřípadě jejich části (170)
Systematika drog
organografický systém – nejstarší, nejjednodušší, podle užívané části farmakologický systém – drogy zařazeny do skupin podle přirozeného rostlinného systému farmakodynamický systém – třídění drog podle převládajícího účinku (např. laxativa, sedativa, diuretica) farmakochemický systém – založen na obsahu účinných látek do12 základních sklupin (např. drogy alkaloidní, glykosidní, tříslovinné)
A Fungi Apocynaceae Colchicaceae Convallariaceae Ephedraceae Euphorbiaceae Euphorbiaceae Fumariaceae Liliaceae Lobeliaceae Loganiaceae Melanthiaceae Papaveraceae Papaveraceae Ranunculaceae Ranunculaceae Ranunculaceae Scrophulariaceae Solanaceae Solanaceae Solanaceae Solanaceae Solanaceae Solanaceae Taxaceae
Claviceps sp. Nerium oleander L. Colchicum sp. Convallaria majalis L. Ephedra sp. Euphorbia sp. Ricinus communis L. Corydalis sp. Urginea maritima (L.) J. G. BAK. Lobelia sp. Strychnos sp. Veratrum sp. Chelidonium majus L. Papaver somniferum L. Aconitum sp. div Adonanthe sp. (Adonis sp.) Helleborus sp. Digitalis sp. Atropa sp. div. Datura sp. Hyoscyamus sp. Mandragora officinarium L. Nicotiana sp. Scopolia carniolica JACQ. Taxus sp.
paličkovice oleandr obecný ocún konvalinka vonná chvojník pryšec skočec obecný dymnivka urginea přímořská, mořská cibule lobelka kulčiba kýchavice vlaštovičník větší mák setý (s výjimkou semen) oměj hlaváček čemeřice náprstník rulík durman blín mandragora lékařská (pokřín obecný) tabák pablen kraňský tis
sklerocium List, nať kořen , nať, plod, semeno květ, list, nať nať Nať, zaschlá šťáva semeno Kořen cibule Nať semeno kořen kořen, list, nať Plod, zaschlá šťáva kořen, list nať kořen list list, nať, kořen list, nať, semeno List, nať Kořen List kořen větve
Fungi (řada dalších zástupců - viz např. Jahodář L., 2010)
Claviceps purpurea – paličkovice nachová, námel Popis, životní cyklus v přírodě: namísto zrna se v žitě, ječmeni, pšenici a travách objevuje fialový 20–30 mm dlouhý růžkovitý útvar = dozrálé SKLEROCIUM houby Claviceps purpurea, který vypadává a přezimuje v půdě. Uvnitř je sklerocium bělavé. Zjara vyrůstají na jeho povrchu červenofialové (nachové) paličky PERITHECIA z nich se uvolňují ASKOSPORY (pohlavní výtrusy) a jsou rozšiřovány větrem na blizny trav. Při očkování na blizny žita, se tato fáze nazývá PRIMÁRNÍ infekcí. Askospory vyklíčí a proniknou hyfami do mladého semeníku hostitele, tam se MYCELIUM větví a rozrůstá na úkor pletiv semeníku, který zbytní. Na povrchu vyrůstají KONIDIOFORY, z nich se odškrcují KONIDIE, ty jsou rozšiřovány hmyzem který je lákán na medovici, dochází k SEKUNDÁRNÍ (letní) infekci. Konidie jsou přenášeny na zdravé semeníky, které po prorůstání hyf zbytní, prodlužují se a vzniká znovu růžkovitý útvar – SKLEROCIUM (nepohlavní výtrus).
Droga: Secale cornutum Obsahové látky: do 1 % alkaloidů (eronovin, ergotymin, ergokornin, ergokristin aj.) otravy: ergotismus Fytoterapeutické skupiny: sympatolytikum (tlumí sympatikus), antimigrenika, venofarmaka, terotonikum aj.
Pěstování: jen smluvně s podnikem TEVA (dříve IVAX CZ.) Výběr pěstitelské oblasti v závislosti na typu (ergotoxinový je pěstovaný v podhorských oblastech a ergotaminový v nižších nadmořských výškách). K získání drogy se v oblastech s prům. srážkami nad 500 mm pěstují vnímavá odrůda žita – Secale cereale ‘Ergo’. V podzimním termínu se žito vysévá na více plochách po vydatně hnojené předplodině. Těsně před kvetením v dubnu, když na okraji listů vyčnívají osiny a část klasů opouští listovou pochvu (v mléčné zralosti), se klasy UMĚLE INFIKUJÍ (očkují) NÁMELOVINOU (KONIDIE + VODA). Námelovina se aplikuje do klasů očkovacím strojem. Očkovací dávka je 20 l na 1 ha + 600–1000 l vody Podmínkou infekce je vlhké, podmračné počasí. Vývoj sklerocií: ° infikované semeníky zbytňují a mění se ve sklerocia ° za 14 dnů vylučují medovici, vytvářejí se v nich jedovaté alkaloidy ° dozrávají za 5–6 týdnů Nové technologie kultivace: a) na sterilním žitě b) v laboratorních podmínkách – kultivace na živných mediích (saprofytická kultura) – výsledkem jsou polosyntetické alkaloidy se specifickými účinky. Sklizeň: v VI.–VII- upraveným očkovacím strojem 3–6x do sklizně žita Sušení: musí být rychlé, přirozeným teplem nebo umělým do 35 °C na 6–8 % vlhkosti. Námel je třeba obracet, následuje čištění strojem Petkus. Výnos drogy: 0,80–1,0 t.ha -1, droga je citlivá na světlo a vlhkost!
Gymnospermophyta, Pinophyta, Taxales Taxaceae Taxus sp. – tis rostliny dvoudomé T. brevifolia – t. krátkolistý metabolity: diterpeny s taxanovým skeletem – taxiny (taxol) účinky: protinádorové T. baccata – tis červený, T. wallichiana – t. himalájský metabolity: neprodukují taxol, ale jeho prekurzor 10deacetylbaccatin III využitelný k jeho syntéze sbíraná část: větve celá rostlina významně jedovatá, s výjimkou dužnatého míšku
wikipedie
Gymnospermophyta (nahosemenné rostliny), Gnethophyta Ephedraceae Ephedra sp. chvojník E. distachya L. - chvojník dvojklasý rozšíření: Středomoří, v Evropě až na našem území dvoudomý, bez pryskyřičných kanálků, nepravý plod podobný načervenalé peckovici nebo nažce opylení hmyzem, dvojí oplození (blíží se krytosemenným rostlinám) obsahové látky: protoalkaloidy (efedrin a jeho deriváty), flavonoidy, protanthocyanidiny v současnosti: výroba efedrinu synteticky (perník)
botany.cz
entomedicína: při astmatu a zánětu průdušek, proti nízkému tlaku, proti narkolepsii (chorobná spavost) také jako léčivo uvolňující zduření nosní dutiny. Ze začátku byl používán jako tabletka na hubnutí, dokud se neprokázaly jeho vedlejší účinky. Při užití s větší dávkou kofeinu v některých případech dochází k třesení rukou, silnému bušení srdce a nastává střídání tělesné teploty (teplo-zima). Vedlejší účinky Vyvolává euforii, mobilizuje sily, stimuluje CNS, odstraňuje únavu.
Angiospermophyta, Magnoliophyta, Liliopsida Colchicaceae Colchicum autumnale L. - ocún jesenní vytrvalá bylina, podzemní hlíza s 1-3 květy rozšíření: mírný pás Evropy, střední Asie, sbíraná část: kořen?, nať, plod, semeno hlavní metabolity: toxické tropolonové alkaloidy kolchicin, demekolcin, kolchikosid aj. (nejvíce v semenech a hlízách), olej v semenech, škrob - hlízy kolchicin - kapilární, mitotický jed použití: protizánětlivě při artritidě způs. sodnými solemi kys. močové (dna), kolchicin blokuje rozvíjející se zánět (snižuje fagocytární aktivitu leukocytů), ale nsnižujer hladinu kys. močové v krvi
dříve: také při kožních nádorech, lupence, cévních zánětech, cirrhóze jater, revmatismu, chronické leukémii pro vysokou toxicitu postupně nahrazován jinými přípravky i přesto je lékopisnou drogou kolchicin - jed trávicího ústrojí, srdce, nervové tkáně, buněčného dělení antimitotická aktivita - v biologických experimentech
Postup při šlechtění bezsemenného vodího melounu výběr vhodné 2n linie produkce 4n rostlin (kolchicin na semenáčky po vyvinutí děložních lístků, 1-2 kapky roztoku 1-%, nízká úspěšnost – asi 1%) 3. detekce 4n rostlin (cytologie, morfologie) 4. vývoj 4n linie (selfing, stabilizace, zvýšení fertility) 5. hodnocení 4n linie (kombinační schopnost) 6. křížení 4n (šedá barva plodu) x 2n (pruhovaný plod) – ruční opylování nebo opyl. v izolačních klecích, odstraňování prašníkových květů u mateřské linie 4n 7. F1 hybrid je 3n=33 (pruhovaný), netvoří semena Vlastní produkce bezsemenných melounů: pěstování 3n a 2n rostlin v poměru 3:1 2n – produkce pylu, stimulace tvorby plodů 1. 2.
2n x
F1 3n
*
Convallariaceae Convallaria majalis - konvalinka vonná rozšíření: Evropa, severní Asie, Severní Amerika. U nás roste na kyselých podkladech nejčastěji ve světlých listnatých a smíšených lesích, v křovinách, luzích, na pasekách i horských loukách. POPIS: Vytrvalá bylina, s tenkým plazivým, větveným oddenkem a dvěma až třemi listy. PLODY: Plodem je kulovitá oranžově červená několikasemenná bobule. JEDOVATÁ ČÁST: Celá rostlina. OBSAHOVÉ LÁTKY: Rostlina obsahuje více než 20 různých kardioaktivních glykosidů v celkovém množství 0,2-0,3%, v květech pak asi dvojnásobek. Jsou to např. konvalatoxol, konvalosid, konvalatoxin. Obsahuje významně toxickou aminokyselinu azetidin-3karboxylovou. Dále obsahuje směs steroidních saponinů, např. konvalamarosid s výrazně dráždivými účinky na sliznici, a malé množství vonné silice, jejíž hlavní složkou je farnesol.
využití: při arytmii, srdeční nedostatečnosti, srdeční neuróze - působí diureticky, zužují cévy tradiční medicína: epilepsie, edémy, cévní mozková příhoda, zánět spojivek - vždy jen krátkodobě pro vysokou toxicitu Rostlina nesmí být použita bez vědomí lékaře PŘÍZNAKY OTRAVY: Otravy konvalinkou jsou poměrně vzácné, ale byly pozorovány u člověka i drůbeže pravděpodobně po požití zralých plodů. Smrtelné otravy byly popsány po žvýkání listů, plodů i květů. Jedovatá je rovněž voda ve váze, v níž se konvalinky přechovávaly. projevy otravy: nevolnost, zvracení, bolest hlavy, arytmie současné podání chininu, digoxinu, vápenatých solí, diuretik, projímadel může způsobit vážené interakce saponiny - mohou být kontaktními alergeny azetidinkarboxylová kys. je prokázaná teratogen (prolinový antimetabolit) v poslední době není rostlina předmětem cíleného výzkumu
Liliaceae (Hyacinthaceae) Urginea maritima (L.) J. G. BAK. (syn. Scilla maritima L., Drimia maritima) urginea přímořská, mořská cibule vytrvalé, až 150 cm vysoké byliny se suknicovou cibulí; hustý hrozen bílých květů výskyt: Středomoří cibule var. alba: kardioaktivní glykosidy – bufadienoly (scillaren A, proscillaridin A) var. rubra: glykosid scillirubrosid (jako rodenticid) současné využití jako léčivé rostliny je minimální
Melanthiaceae Veratrum album - kýchavice bílá výskyt: Eurasie, Sev. Amerika vytrvalá bylina, bohatě větvená lata bělavě zelených květů, plod – tobolka sbíraná část: oddenek s kořeny obsahové látky: 1,5% steroidních alkaloidů (jervinové a cerveratrolové typy), alkaminy aj. užití: hypotenzivum v ČR chráněná rostlina, kategorie C2
Angiospermophyta, Magnoliophyta, Magnoliopsida Apocynaceae Nerium oleander L. oleandr obecný výskyt: oblast Středozemního moře, Přední Asie sbíraná část: list, nať v době květu jedovatá část: celá rostlina, zvláště listy obsahové látky: listy obsahují až 1,5% kardioaktivních glykosidů, především oleandrin, deacetyloleandrin, neriin, neriantin; dále pryskyřici, třísloviny a silice působení: kardiotonikum (kardiakum), diuretikum, emetikum, stimulans, tonikum příznaky otravy: k otravě dochází žvýkáním listů nebo květů, nebezpečný je extrakt ze dřeva; otrava je projevuje zvracením, rozšířením zorniček, nepravidelným tepem, závratěmi, křečí; smrt nastává zadušením; na těle vyvstává studený pot, dochází k promodrání pokožky, teplota stoupá až ke 40 °C, objevují se kolikové bolesti ve střevech, zvracení a průjem; při kontaktu se šťávou vznikají dermatitidy poznámka: v jižní Evropě se oleandru užívalo jako jedu proti krysám, potkanům a myším; otravy oleandrem byly zjištěny nejen u člověka, ale také u koně, skotu a drůbeže - zejména jsou citlivé husy první pomoc při otravě: je stejná jako u rodu Digitalis (náprstník), to znamená: jestliže se nedostaví spontánní zvracení, je potřeba ho vyvolat, provést výplach žaludku a aplikovat aktivní uhlí, neodkladně přivolat lékařskou pomoc
Euphorbiaceae Euphorbia pulcherrima Willd. ex Klotsch syn. Poinsettia pulcherrima pryšec překrásný, vánoční hvězda původ: Mexiko a Střední Amerika jedovatá část: celá rostlina obsahové látky: běžné rostlinné triterpeny a steroly (β-amyrin, pseudotaraxasterol, pulcherol, germanikol, β-sitosterol apod.) sbíraná část: nať, zaschlá šťáva toxicita: byla zveřejněna řada protichůdných údajů od nejedovatosti až po smrtelnou otravu dítěte; příznaky otravy: po požití listů je uváděno zvracení a průjem spojené s deliriem, latex je uváděn jako vysoce iritantní, vyvolávající zpuchýřkovatění pokožky U člověka z více než dvou set případů podezření na požití této rostliny byly pouze u 14 zaznamenány příznaky otravy. I přes rozporné názory na jedovatost této rostliny je dobré mít její případnou toxicitu na zřeteli. druhy naší květeny: T. peplus T. helioscopia, T. peplus, T. escula, T. dulcis – toxické deriváty diterpenického ingenanu a forbolu, kyanogenní sloučeniny aj.
Ricinus communis L. skočec obecný popis: jednoletá bylina bez mléčnic, latnaté květenstvé (dole - samčí květy, nahoře samičí), pouze kalich, koruna chybí; pestík je ostnitý, plod - ostnitá tobolka sbíraná část: semeno - olej (triacyglyceroly s kys. ricinoleovou, 20% proteinů, 60% lipidů, vysoce toxický lektin ricin, nitrilový derivát 2oxo-pyridinu - ricinin) použití: přímý biologický efekt na trávicí ústrojí
Fumariacaeae Corydalis cava – dymnivka dutá stejně toxická je i C. solida vytrvalé byliny, bez mléčnic, obsahové látky: alkoloidy bulbocapnin sbíraná část: kořenová hlíza účinek: halucinogen
Lobeliaceae Lobelia sp. - lobelka L. inflata - lobelka nadmutá původ: Severní Amerika v ostatních částech světa se pěstuje jednoletá bylina, chlupatý stonek, kopinaté až vejcovité listy, bleděmodré květy s nafouklým kalichem sbíraná část: nať obsahové látky: piperidinové alkaloidy - lobelin účinky: bronchodilatační prostředek (uvolnění křeče svalstva průdušek)
L. erinus - l. nízká, pův. J Afrika)
Loganiaceae Strychnos sp. - kulčiba asi 200 druhů, asi 150 jako stromy v Asii, ostatní jako liány v Jižní Americe S. nux-vomica - kulčiba dávivá 15 m vysoký strom, pěst. v Záp. Africe, v Indii, Malajsii wikipedia sbíraná část: semeno (v bobulích) obsahové látky: indolové alkaloidy strychnin a brucin dřívější použití: strychnin - dráždivý účinek na spinální míchu, křečovité stavy, zástava dechu; praktické použití jen v experimentální medicíně (in-vitro blokace růstu nádorových buněk) brucin - standard hořkosti S. toxifera - k. jedovatá - J Amer. liána, součást šípového jedu - kurare (alkaloid tubokurarin)
Papaveraceae Chelidonium majus - vlaštovičník větší vytrvalá rostlina sbíraná část: kořen, list, nať obsahové látky: alkaloidy koptistin, bernerin, stypolin, chelidonin, sanguinarin, chelerytrin, protopin, kryptotin užití: nať - léčba jaterních a žlučníkových potíží (cholagogní účinek), antimikrobní, analgetický účinek, některé alkaloidy - jako inhibitory acetylcholinesterazy - možné využití při zlepšení Alsheimerovy nemoci lidové využití: odstraňování bradavic latexem intoxikace: záněty pokožky, poškození spojivky, při požití - poškození sliznic, krvavé průjmy, koliky sušením ztrácí droga mnoho ze své toxicity
mák setý – Papaver somniferum L. rod Papaver – asi 100 druhů (P. rhoeas, P. alpinum, P. strigosum, P. dubium, P. agremone, P. orientale) P. somniferum – řada ekologických poddruhů – (euroasijský, ťan-šanský, jihoasijský, atd.) n=11, většina odrůd diploidní 2n = 22 subsp. somniferum – opiový subsp. hortensis – olejný domestikace: zvětšení tobolky, neotevírá se, větší semena planě rostoucí máky – tradičně nazývané P. segiterum 2n=22, 44; diploidní se mohou křížit s P. somniferum (zásoba progenitorů)
Historie původ: Blízký Východ - Turecko, Z Středomoří nálezy semen a tobolek v Evropě z doby neolitu 4 000 let př.n.l. Německo, Polsko – Krakov, Španělsko; ale nejsou nálezy z JV Evropy a Blízkého Východu vyobrazení – egyptská ikonografie, římské skulptury, bůh spánku – Hypnos, Somnos Egypt – opiové preparáty „thebacium" - podle vysoce účinných forem máku pěstovaných u Théb asi v 6. stol. př.n.l. – opium se rozšířilo do Arábie, Indie a Číny (Arabové – organizace trhu s opiem) Robert Burton, autor Anatomie Melancholie - laudanum – opium rozpuštěné ve vínu proti nespavosti
*
obsahové látky: 50 alkaloidů, modifikací izochinolinu, terapeutické využití - nejčastěji - morfin, kodein, noskapin, thebain, papaverin součást řady vyráběných léčivých přípravků použití: morfin - analgetikum (euforie, zklidnění, narkotický spánek), kodein - antitusikum, papaverin - spasmolytikum tradiční medicína: při tyfu, střevní tuberkuloze, vředech, spazmech hladkého svalstva žlučovodů, při žluč. a ledvinových kamenech účelové předávkování – toxikomanie Opium is the dried latex from unripe seed capsules; each capsule yields about 20 to 50 mg. Opium for smoking (chandu [च डू]) is roasted over fire and fermented, which reduces the alkaloid content to about one quarter and leads to the development of a typical flavour.
využití: potraviny, makovina - narkotika (opiové alkaloidy – morfin 0,44-2% -sedativa), olej na vzduchu vysychá – kvalitní malířský olej ČR – největší producent a vývozce v Evropě; Turecko tzv. bezztrátová technologie – „vše se využije“ pěstování – zákon167/1998 (ohlašovací povinnost pro plochy nad 100 m2 a při vývozu a dovozu makoviny), u nás – zprac. – Zentiva a.s. snížení od roku 2011 odrůdy: černá, fialová, bílá semena (vzájemné přechody) odrůdy: potravinářské (všechny u nás pěstované) do 1% morfinu průmyslové – tasmánské – až 3% morfinu samosprašný – při křížení nutná kastrace šlechtění: výběry, křížení, hybridní odrůdy (Hanácký modrý)
*
Papaver rhoeos - mák vlčí jako lékopisná droga - květy užití: antitusikum, sedativum při nespavosti, korigens barvy v čajích informace o obsahových látkách nejsou zcela známy při konzumaci v čerstvém stavu může způsobit zažívací potíže
Ranunculaceae Aconitum callibotryon - oměj šalamounek vytrvalá rostlina, květy zygomorfní, prostřední lupen přilbicovitě vyklenutý, oddenek s řepovitými bulvami a postranními tenkými kořeny, listy řapíkaté, plod - tvrdka účinné látky: hlíza, oddenek diterpenové alkaloidy - akonitin sbíraná část: kořen, list užití: antirevmatikum
atlas rostlin.cz
Adonis sp. (Adonanthe sp.) - hlaváček A. vernalis – h. jarní účinné látky: kardioaktivní glykosidy a alkaloidy sbíraná část: nať
Helleborus niger – čemeřice černá vytrvalá bylina, kalich je korunovitě zbarven, koruna přeměněna v nektária účinné látky: kardioaktivní bufadienoly sbíraná část: kořen wikipedia
Scrophulariaceae rod Digitalis asi 20 druhů dvouleté nebo vytrvalé byliny, výskyt – hlavně evropské Středomoří květenství hroznovité koruna zvonkovitá nebo trubkovitá, souměrná 4 tyčinky plod – tobolka účinné látky: kardioaktivní glykosidy (digitoxin), steroidní saponiny (digitonin) Digitalis lanata Ehrh. – náprstník vlnatý ‘Progres’ biolib Celá rostlina prudce jedovatá ! Popis: dvouletá, zřídka vytrvalá rostlina, pěstovaná jako jednoletá. Kořeny bohatě větvené. Lodyha je přímá, 0,3–1,0 m vysoká, olysalá, často načervenalá. Listy jsou podlouhle kopinaté, lysé, ve spodní části výrazně plstnaté, se sbíhavou žilnatinou. Kvetení v VI.–VII. květy v hustém hroznu v paždí listenů, ušty kališní kopinaté, žláznatě vlnaté; koruna je trubkovitá 20–30 mm velká, dvoupyská, bledě žlutá až bělavá s hnědou nebo fialovou žilnatinou, střední cíp spodního pysku je mnohem delší než postranní, tyčinky jsou čtyři. Plodem jsou přehrádkosečné tobolky uzavřené v kalichu, semena jsou četná, velmi drobná, hranatá, rezavě hnědá (semena: 1 - 2). Droga: Folium digitalis lanateae – surovina pro izolaci lanatosidů – významná kardiotonika Fytoterapeutické skupiny: kardiotonikum Původ, rozšíření: Maďarsko – Podunají, Balkán, v Turecku od nížin do hor. V ČR pěstovaný z kultury občas zplaňuje Havlíčkův Brod, Chlumec nad Cidlinou.
Pěstování, nároky: hlavními producenty jsou Ukrajina, Švýcarsko, Itálie, Rumunsko, Maďarsko. V ČR se pěstuje v řepařském výrobním typu, na půdách hlinitopísčitých až písčitých s dostatkem Ca, nesnáší půdy těžké, slévavé a jílovité. Náprstník je plodina druhé trati, nutná je pečlivá příprava půdy. Množení: generativně a) z přímého výsevu v X.–XI. nebo III., do řad vzdálených 0,45–0,55 m, 1,5–5 kg.ha-1 osiva, hloubka 5 –1 0 mm, po výsevu je nutné povrch uválet. b) z předpěstované sadby na 1 ha cca 65 000 ks, spon 0,40 x 0,30 m, spotřeba osiva 156 g. Choroby: mozaika náprstníku způsobená, septorióza náprstníku (Septoria digitalis), antraknoza náprstníku (Colletotrichum fuscum), plíseň šedá (Botrytis cinerea), Fusarium oxysporum Škůdci: pidikřísek zemákový (Empoasca pteridis), mšice broskvoňová (Myzus persiceae), mšice maková (Aphis fabae). Sklizeň: špenátovým sklízečem co nejníže k povrchu půdy; v 1. roce pěstování v IX.–X. (snáší i mráz -10 °C). Sušení: umělým teplem do 45 °C, sesýchací poměr 5–4 : 1. Výnos: 3,5–5,2 t.ha-1 Matečnou rostlinou pro oficinální drogu je pouze náprstník červený (Digitalis purpurea) koruna nachová, vzácně bílá, prašníky žluté, červeně tečkované účinné látky: purpurea alkoaloidy
Solanaceae Atropa bella-donna L. rulík zlomocný ROZŠÍŘENÍ: V Evropě, západní Asii a severní Americe. U nás se vyskytuje roztroušeně na pasekách listnatých lesů, zvláště bučin. POPIS: Vytrvalá, až 1,5 m vysoká bylina. Kvete od června do srpna, květní koruna je asi 3 cm dlouhá, zvnějšku hnědě fialová, zevnitř šedožlutá. PLODY: Kulatá bobule, v době zralosti leskle černá, sedící ve zvětšením hvězdovitě rozšířeném vytrvávajícím kalichu. Dozrává v srpnu až září. JEDOVATÁ ČÁST: Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté, nejvíce kořen. dodnes je zdrojem lékopisné suroviny OBSAHOVÉ LÁTKY: Nadzemní část obsahuje 0,2-1% tropanových alkaloidů. Největší podíl mají Lhyoscyamin, atropin, L-skopolamin a belladonnin. V malém množství jsou přítomny těkavé báze pyridin a N-methylpyrolin, v kořenech i alkaloid kuskohygrin. Dále třísloviny, kumariny, steroidní glykosidy lékopisná surovina: list, nať, kořen použití pouze pod dozorem lékaře použití: spasmolytikum, antiastmatikum, analgetikum, antiparkinsonikum, prostředek úlevy při žlučovodů, při zvýšené potivosti, bronchiálním astmatu účinek je zaměřen především na vegetativní nervový systém a na hladkou svalovinu olikových bolestech zažívacího traktu droga má řadu kontraindikací, např. žaludeční vředy
PŘÍZNAKY OTRAVY: U dětí mohou být smrtelnou dávkou již 3-4 bobule, u dospělého 10-12.. Otrava se projevuje čtyřmi výraznými symptomy: překrvením obličeje, suchostí sliznic, zrychlením tepu, rozšířením zorniček., mnohomluvnost, záchvaty křiku, halucinace. Bez léčby končí komatem a respirační paralýzou. PRVNÍ POMOC: Je vhodné již před příchodem lékaře vyvolat zvracení. Lékařská pomoc je nezbytná a musí být poskytnuta včas. Jsou známy účinné léky. naopak: atropin může být účinným jedem při otravě strmělkami a muchomůrkou červenou
pěstovaná odrůda ‘Satan‘ Popis: vytrvalá bylina, lysá nebo žláznatě pýřitá. Oddenek má krátký, vícehlavý, prstencovitě ztloustlý s několika válcovitými, do 15 mm tlustými, žlutohnědými kořeny dlouhými až 1 m. Lodyha je přímá 0,50–1,0 (2,0) m vysoká, plná, odstále větvená, tupě hranatá, listnatá. Listy střídavé, na kvetoucích lodyhách zdánlivě vstřícné, vejčité , krátce řapíkaté, celokrajné, zašpičatělé, 70–180 mm dlouhé, široké 30–80 mm. Kvetení v VI.–VIII., květy jednotlivé, úžlabní, stopkaté, kalich i koruna pětičetná, zvonkovitá, koruna 2x delší než kalich, hnědě fialová, červeně žilkovaná. Plodem je dvoupouzdrá mnohosemenná bobule 15–20 mm velká, černá, lesklá, vzácně žlutozelená, dužina nachová, semena síťovitá, lépe klíčí po přemrznutí semena: 1- 2). Pěstování: pěstována jako vytrvalá nebo jednoletá kultura. Nepěstujeme v blízkosti jiných rodů č. Solanaceae a v následném roce po jejich pěstování (Phytopthora, dřepčíci). Množení: 1. generativně a) přímo v X.–XI., 10–12 kg.ha-1, nebo po stratifikaci v IV.–V. 8 kg.ha-1 do řádků vzdálených 0,60 m, 20 - 30 mm hluboko. b) z předpěstované sadby: ve skleníku (III.), výsadba rostlin se 4 - 6 pravými listy v IV. –V. na 0, 60 x 0,40 - 0,30 m na množitelský záhon v X., sazečka se třídí na podzim dalšího roku, průměr kořenového krčku 15–25 mm, a zakládá se do sklepa, zbytek lze očistit, sušit a použít jako drogu, výsadba v IV.–V. příštího roku na 0, 60 x 0, 40–0,30 m. 2.vegetativně: a) dělením oddenků s „puky“, jaro výsadba na 0,60 x 0,40–0,60 m. b) řízkováním kořenovými nebo vrcholovými řízky. Choroby: mozaika rulíku (způsobena virem bronzovitositi rajčete TSWV), plíseň bramborová (Phytopthora infestans). Škůdci: klopuška bramborová (Lygocoris pabulinus), klopuška hajní (Lygus lucorum), mšice-kyjatka zemáková (Aulacorthum solani), mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), dřepčík bramborový (Psylliodes affinis), Epitrix atropae, můra zelná (Mamestra brassicae), květilka řepná (Pegomya hyoscyami). Sklizeň: kořen IX.–X., po seříznutí nati z 1–3 letých rostlin, vyorání, očištění; list z 1–2 letého porostu, ručně, v plném květu. Sušení: teplotami 70–80 °C kořen; 50–60 °C list. Výnos: radix 1–3 t.ha-1, folium 0,7–2,5 t.ha-1
Hyoscyamus niger L. – blín černý Popis: Celá rostlina je jedovatá. Kořen je vřetenovitý, rozvětvený se silným kořenovým krčkem. Celá rostlina lepkavě žláznatě vlnatá, myšinou páchnoucí. Lodyha je přímá, vysoká 0,2–1,0 m, větvená. Přízemní listy v růžici jsou dlouze řapíkaté, podlouhle vejčité, peřenolaločnaté; lodyžní přisedle objímavé, podlouhle kopinaté 150–200 mm dlouhé, zubaté. Kvetení v V.–VIII. květy jsou zvonkovité pětičetné uspořádané ve vijanech, kalich za plodu na bázi rozšířený, ušty pichlavě špičaté, koruna je 20–30 mm velká, bledě žlutá fialově žilkovaná. Plodem jsou vejčité tobolky otevírající se víčkem, semena jsou šedohnědá (semena: 1 - 2). Rozšíření, původ: není dobře znám, rozšířen ve Středozemí a v Přední Asii. V ČR dosti hojný na rumištích, úhorech, pustých místech, dříve pěstovaný. Droga: Hyoscyami folium – blínový list, nať (kořen, semena) Obsahové látky (list): tropanové alkaloidy – hyoscyamin, skopolamin, silice, třísloviny, glykosidy, kumariny aj. Fytoterapeutické skupiny: spasmolytikum, antiastmatikum, analgetikum, parasympatikolytikum Znám již Egypťanům, Indům, Řekům a Římanům do počátku novověku rostlina magická a travičská, jako léčivo od konce XVIII. stol., význam izolovaných látek stoupá ve XX. stol. toxicita je srovnatelná s rulíkem, vyšší obsah skopolaminu prohlubuje účinek na CNS, nižší dávky – spavost, vyšší dávky – excitace, nepokoj, halucinace, delirium, mánie
Pěstování, nároky: náročný na teplo a světlo. Pěstován jako jednoletá kultura jen v nejteplejších oblastech. Půdy mírně kyselé až mírně zásadité, dusíkaté, živné, vlhčí i vysýchavé, písčité i hlinité, hluboké, v teplejších a slunečných letech je vyšší obsah alkaloidů. Množení: generativně z přímého výsevu, spotřeba 8–10 kg.ha-1 v X.–XI. po nabobtnání máčením v teplé vodě (40 °C, 12–24 hod.) v IV.–V. nebo po stratifikaci při –12 °C. Výsev do řádků vzdálených 0,3–0,4 m, hloubka 15 mm, vzchází při 10 °C, jednocení na 0,3 m ve fázi 3–4 pravých listů, na 1ha 80–83 300 rostlin, nesnáší přesazování, zpočátku citlivý na sucho, okopávka, přihnojování N. Choroby: padlí čekankové (Erysiphe cichoriacearum), Ascochyta hyoscyami. Škůdci: dřepčík (Psylliodes hyoscyami), Epitrix atropae, Epitrix pubescens, květilka řepná (Pegomyia hyoscyami), mandelinka, slimáci. Sklizeň: v období plného květu v prvním roce v VII.–VIII. celé růžice listů sekačkou. Z dvouletých rostlin v V–VI jednotlivé listy ručně, (ochranné pomůcky – rukavice). Sušení: v tenké vrstvě při 40–60 °C, sesychací poměr 7–5 : 1, droga je hygroskopická. Výnos: 0,8–2,5 t.ha-1
Datura stramonium – durman obecný původ: Amerika, D. ferox, D. innoxia, D. metel – Asie všechny jsou jedovaté jednoletá bylina, účinné látky: tropanové alkaloidy – hyoscyamin (atropin), skopolamin (hyoscin), flavonoidy, hydroxikumariny sbíraná část: list, nať, semeno léčivé přípravky na našem trhu je neobsahují (jsou zastoupené izolovanými alkaloidy) užití: podobně jako rulík, vliv na CNS, halucinace, delirium, mánie, tradiční medicína: při astmatu příznaky otravy: zčervenání pokožky, dilatace zornic, suché sliznice, tachykardická arytmie, respirační deprese
wikipedia
Mandragora officinarium L mandragora lékařská (pokřín obecný) vytrvalá bylina jižní Evropy, dužnatý řepovitý kořen, ve středu listové růžice květy téměř přisedlé, podobné blínu sbíraná část: kořen účinné látky: tropanové alkaloidy s převahou hyoscyaminu, v současnosti popsáno více než 80 obsahových látek dříve: při nespavosti, epilepsii, žaludečních vředech, černém kašli, nyní jen sporadicky mechanismus působení a toxicita – jako rulíkové drogy
Nicotiana sp. Nicotiana tabacum – tabák virginský jednoletá rostlina, žláznaté chlupy, plod – tobolka účinná látka: pyridinový alkaloid nikotin, deriváty – nornikotin, anabasin, nicotyrin sbíraná část: list
Scopolia carniolica JACQ. - pablen kraňský vytrvalá bylina Karpat, koruna zvonkovitá, bledě žlutá účinné látky: tropanové alkaloidy (hyoscyamin, scopolamin) sbíraná část: kořen, oddenky současné využití je sporné
Baloun J., Jahodář L., Leifertová I., Štípek S., 1989. Rostliny způsobující otravy a alergie. Avicenum, Praha. Bartík M., Piskač A. (eds.), 1974. Veterinární toxikologie, Státní zemědělské nakladatelství, Praha. Domin K., 1942. Užitkové rostliny. Praha. Korbelář J., Endris Z., 1970. naše rostliny v lékařství. Avicenum, Praha. Mikula A., Vanke P., 1979. Kapesní atlas - Plody planých a parkových rostlin. Státní pedagogické nakladatelství, Praha. (z této publikace byly převzaty obrázky částí rostlin s plody) Riedl O., Vondráček V. (eds.), 1980. Klinická toxikologie. Avicenum, Praha. Rubatzky V.A., Yamaguchi M., 1997. World vegetables, principles, production, and nutritive values. Chapman & Hall, New York. http://tilia.zf.mendelu.cz/ - studijní materiály ZF Mendelu, J. Neugebauerová
