Ředitel Národního divadla: akad. arch. Daniel Dvořák Šéf opery Národního divadla: Jiří Nekvasil
TISKOVÉ INFORMACE Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791)
APOLLO ET HYACINTHUS Slavnostní česká předpremiéra 12. ledna 2006 v 19 hodin v Divadle F. X. Šaldy v Liberci Česká premiéra 29. ledna 2006 v 19 hodin ve Stavovském divadle
Koprodukce Národního divadla a Divadla F. X. Šaldy Liberec
1
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791)
APOLLO ET HYACINTHUS Latinské intermedium na text P. Rufina Widla ke školní hře Clementia Croesi z roku 1767 V inscenaci je použita jako předehra a mezihry hudba Mozartovy symfonie č.1 Es Dur KV 16 z roku 1764.
Dirigent: Martin Doubravský Asistent dirigenta: Haig Utidjian Režie: Oldřich Kříž Asistent režie: Alena Žaloudková Scéna a kostýmy: Daniel Dvořák Asistent jevištního výtvarníka: Renáta Weidlichová Choreografie: Martin Pacek Sbormistr: Martin Veselý Hudební příprava: Olga Drybas, Tatiana Drybas, Jiřina Permanová
Osoby a obsazení: OEBALUS
Stanislav Dašek Martin Šrejma Jiří Vinklárek
MELIA
Kateřina Kněžíková Věra Poláchová-Kavanová
HYACINTHUS
Michiyo Keiko Christina Vassileva
APOLLO
Veronika Hajnová-Fialová Stanislava Jirků
ZEPHYRUS
Kateřina Jalovcová Markéta Kubínová
Orchestr, sbor a balet Divadla F. X. Šaldy Liberec www.saldovo-divadlo.cz www.narodni-divadlo.cz
2
OBSAH Děj se odehrává se ve starověkém Řecku. Prolog Král Lacedaemonie Oebalus a jeho syn Hyacinthus připravují oběť pro boha Apolla. Hyacinthův přítel Zephyrus, který není právě Apollovým příznivcem, si myslí, že by se mělo obětovávat také ostatním bohům. Zephyrova slova Apolla rozzlobí a neuklidní ho ani chór na jeho počest. Vysílá blesk kterým rozlije obětní víno, uhasí oheň a rozežene všechny, kdo se obětního obřadu zúčastnili. Poté Apollo vstupuje na zem v přestrojení za pastýře, požádá o ruku královy dcery Melie, a nabízí Hyacinthovi své přátelství. Oddíl I Oebalus a Melia vyjadřují zpěvem svou radost nad dobrým osudem, že je Apollo poctil svou přízní. Když se Melia ptá, kam Apollo odešel, král odpovídá, že hází v lesíku diskem společně s Hyacinthem a Zephyrem. Přichází Zephyrus s hroznou zprávou – Hyacinthus byl zasažen a usmrcen ranou disku, který hodil Apollo. Oebalus odchází ke svému mrtvému synovi. Přichází rozzlobený Apollo a přinutí Zephyra, aby se nechal odnést větrem. Melia je přesvědčena o Apollově vině a vybízí ho, aby odešel a už se nikdy nevracel. Oddíl II Oebalus nachází na břehu řeky Eurotas umírajícího Hyacintha. Ještě než chlapec vydechne naposledy, říká svému otci, že diskem hodil Zephyrus. Přichází Melia se zprávou, že nařídila Apollovi, aby opustil království. Otec jí vysvětluje, že Hyacintha zabil Zephyrus. Nyní mají oba strach, že Apolla, na jehož ochraně království závisí, navždy urazili. Jejich obavy jsou neopodstatněné, Apollo, vedený „láskou k Hyacinthovi”, se vrací a svého přítele proměňuje v květinu. Odpouští Oebalovi a ujišťuje Melii o své lásce. Král dává Apollovi Meliinu ruku a koná se svatba.
3
APOLLO ET HYACINTHUS Dílo původně neslo název Apollo et Hyacinthus seu Hyacinthi metamorphosis a bylo komponováno na poměrně těžkopádný latinský text Pátera Rufina Widla působícího na postu profesora syntaxe a divadelního referenta benediktinské akademie v Salzburgu. Jednotlivé tři části (akty) díla měly sloužit jako intermezza (interludia) ke školní inscenaci mravoučné Widlovy dramatické práce Clementia Croesi (Moudrý Krassus), která byla sehrána jako tradiční studentské představení na závěr školního roku 13. května 1767 v malé aule salzburské benediktinské akademie. Celé představení tehdy sehráli studenti a trvalo více než pět hodin. Za námět Apolla a Hyacintha posloužil starořecký mýtus z Metamorfóz římského básníka Publia Ovidia Nasa (43 př.n.l.- 17. n.l.). Původní příběh vypráví o bohu Apollónovi, známém rovněž pod jménem Phoebus, který byl “vášnivě zamilovaný” do svého druha, spartského mladíka jménem Hyacinthus. Jednoho dne spolu závodili v hodu diskem. Hyacinthus byl v závodu zabit. Zavraždil jej žárlivý Zephyrus – západní vítr – který Apollóna miloval. Zephyrus foukl do disku a změnil jeho dráhu tak, aby narazil do Hyacinthovy tváře. Zranění bylo smrtelné a ať se Apollón snažil sebevíc, nemohl už svého přítele zachránit. Proměnil jej v květinu, hyacint, aby se tak na chlapce nikdy nezapomnělo. Úprava Ovidiova příběhu pro školní představení musela být přinejmenším problematická. Widl do něj tedy přidal několik nových postav, především Hyacinthovu sestru Melii, která se stala objektem Apollónovy i Zephyrovy lásky. Mozartovi bylo v roce 1767 jedenáct let a na kompozici měl velmi krátkou lhůtu, patrně jen měsíc duben. Navíc se s největší pravděpodobností také potýkal s velmi malou znalostí latiny. Při představení 13. května 1767 byl zřejmě středem zájmu a těžiště představení se přesunulo od těžkopádné morality Clementia Croesi na jeho dílko. Dokazuje to i latinský zápis v protokolárním deníku salzburské univerzity, který Widlovi jakožto autorovi textů obou her věnuje jen běžnou gratulační frázi (dokonce bez uvedení jeho jména) a dodává, že se všem velmi líbila „hudba komponovaná jedenáctiletým chlapcem, panem Wolfgangem Mozartem“. Školsky vybroušený, ale přesto jednoduchý a prostý latinský text korespondoval s hudebními prostředky vyjádřenými mladým začínajícím skladatelem, který byl již v té době mimořádnou uměleckou osobností. České publikum mělo poprvé možnost setkat se s dílem Apollo et Hyacinthus v roce 1956, kdy jej v českém překladu Pavla Eisnera uvedlo v rámci Mezinárodního festivalu Pražské jaro 1956 Ústřední loutkové divadlo v Praze a navázalo tak na tradici evropských mozartovských loutkových inscenací. Představení mělo podobu barevné stínohry, která byla populární v Evropě v období pozdního baroka a rokoka. Společná inscenace Národního divadla a Divadla F. X. Šaldy v Liberci v roce 2006 je prvním českým nastudováním díla v kamenném operním divadle. Daniel Jäger
4
INSCENÁTOŘI Martin Doubravský – hudební nsatudování, dirigent Dirigování studoval v Brně a Praze. Již během studií získal angažmá jako dirigent v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. V tomto divadle působí již čtvrtým rokem ve funkci šéfa opery. Nastudoval zde řadu operních premiér – například Musorgského Borise Godunova, Verdiho Otella, Martinů Ženitbu a další. Pravidelně spolupracuje s mnoha českými i zahraničními orchestry. Oldřich Kříž – režie Již ve svém prvním profesionálním angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích dostal jako barytonista řadu velkých pěveckých příležitostí v podobě Mozartova Dona Giovanniho, Verdiho Rigoletta, Macbetha nebo Simona Boccanegry. Později se stal sólistou Státní opery Praha, kde svůj repertoár obohatil o role Belcora v Donizettiho Nápoji lásky, Básníka v Rossiniho Turkovi v Itálii, Williama v Glassově Pádu domu Usherů, Doktora ve Viklického Faidře, Plauta v Martinů Vojákovi a tanečnici nebo Horatia v Thomasově Hamletovi. V roce 1999 zpíval ve francouzském Nantes roli Šiškova v Janáčkově opeře Z mrtvého domu. Tamtéž později zpíval rovněž sedm rolí v Karetnikovově Thylu Ullenspiegelovi. Pravidelně spolupracuje s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci. Inscenace Mozartova díla Apollo a Hyacinthus je jeho režijním debutem. Daniel Dvořák – scéna a kostýmy Vystudoval architekturu a scénografii u prof. J. Svobody na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, poté ve Vídni na Akademie der bildenden Künste u prof. L. Egga. Po studijním pobytu v USA začal pracovat jako divadelní, filmový a televizní scénograf. Dosud vytvořil více než 200 výprav doma i v zahraničí. V roce 1988 založil spolu s Jiřím Nekvasilem experimentální Operu Furore, o dva roky později byl jako intendant pověřen řízením Komorní opery Praha, kterou společně s Jiřím Nekvasilem reorganizoval na Operu Mozart. V roce 1992 spoluzaložil letní mozartovské stagiony ve Stavovském divadle. V roce 1998 byl jmenován intendantem Státní opery Praha (zde např. scénografie Bubu z Montparnassu, The Fall of the House of Usher, Polský žid) a od roku 2002 je ředitelem Národního divadla. Z posledních inscenací v ND jmenujme Smrt Klinghoffera, Výlety páně Broučkovy, Verdiho Requiem, Vandu, Adrianu Lecouvreur, Prodanou nevěstu, Její pastorkyni. Jako specialista na monumentální scénografie byl přizván ke spolupráci na největších českých muzikálových projektech posledních let (Dracula, Monte Cristo, Rebelové). Je držitelem Ceny Alfréda Radoka za rok 1999 za scénografii k inscenaci Bubu z Montparnassu. Jeho výtvarné řešení filmu Rebelové (režisér F. Renč) bylo nominováno ve své kategorii na Českého lva za rok 2001. V roce 2001 mu byla udělena Cena Masarykovy akademie umění za scénografické dílo. V roce 2002 byl francouzskou vládou jmenován Rytířem řádu umění a literatury. Martin Pacek – choreografie Je absolventem pražské taneční Konzervatoře a HAMU (obor choreografie a režie). V roce 1991 založil Taneční divadlo Bufo, kde jako umělecký vedoucí, choreograf a režisér vytvořil bezmála 10 celovečerních inscenací pohybového divadla. Od roku 1995 je pedagogem DAMU, kde v současné době působí ve funkci vedoucího Kabinetu pohybu. Jako choreograf a režisér spolupracuje s řadou pražských i mimopražských divadel. Dlouhodobě spolupracuje s Horáckým divadle v Jihlavě nebo s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci, kde se spolupodílel na inscenacích Jak se vám líbí (W. Shakespeare, režie: M.Glaser), Hamlet (W. Shakespeare, režie P.Palouš) nebo Naši furianti (L. Stroupežnický, režie: Š.Chaloupka). Je spoluzakladatelem originálního pohybového Divadla Veselé skoky (spolu s Janou Vašákovou a Miroslavem Hanušem), jehož inscenace Na hlavu získala na festivalu v Sarajevu hlavní cenu festivalu a cenu poroty. Martin Veselý – sbormistr Je absolventem ČVUT v Praze (Strojní fakulta) a Univerzity Karlovy v Praze (Pedagogická fakulta - obor sbormistrovství chrámové hudby). V letech1987-1991 působil jako korepetitor v Naivním divadle v Liberci, v roce 1992 se stal sbormistrem Divadla F. X. Šaldy v Liberci. S libereckým operním sborem nastudoval do současnosti desítky operních děl českých i světových autorů. Spolupracoval rovněž na muzikálových projektech činohry libereckého divadla (Kabaret, My Fair Lady, Hello Dolly, Malováno na skle, Donaha! aj.). V letech 1993-2005 byl sbormistrem komorního sboru Collibet, v letech1999-2002 pak zároveň sbormistrem smíšeného pěveckého sboru Ještěd.
5
PREMIÉRY SEZÓNY 2005/2006: 11.9.2005 v Národním divadle Leoš Janáček (1854-1928) JEJÍ PASTORKYŇA Opera o třech jednáních z let 1894-1903 Libreto skladatel podle stejnojmenné hry Gabriely Preissové Dirigent: Jiří Kout Režie: Jiří Nekvasil Scéna a kostýmy: Daniel Dvořák Pohybová spolupráce: Števo Capko Sbormistr: Pavel Vaněk Koprodukce s Opera Ireland, Dublin a Latvias Nationālā opera, Riga 15.10.2005 v Národním divadle Giuseppe Verdi (1813-1901) AIDA Opera o čtyřech jednáních z let 1870-1871 Libreto Antonio Ghislanzoni Dirigent: Oliver Dohnányi Režie: Steffen Piontek Scéna a kostýmy: Mike Hahne Choreografie: Tomáš Rychetský Sbormistr: Pavel Vaněk 29.11.2005 v Českém muzeu hudby Benjamin Britten (1913-1976) CURLEW RIVER / Řeka Sumida Chrámová parabola, op. 71 z roku 1964 Libreto William Plomer podle středověké japonské hry nó Řeka Sumida Dirigent: Marko Ivanović Režie: Jiří Heřman Scéna: Pavel Svoboda Světelný design: Jiří Heřman, Daniel Tesař Kostýmy: Lenka Polášková Koprodukce s in spe o.s. a s Mezinárodním hudebním festivalem Struny podzimu 18.12.2005 ve Stavovském divadle Gaetano Donizetti (1797-1848) DON PASQUALE Komická opera o třech jednáních z roku 1843 Libreto skladatel a Giovanni Ruffini Dirigent: Oliver Dohnányi Režie a choreografie: Pavel Mikuláštík Scéna: Daniel Dvořák Kostýmy: Michaela Červenková Sbormistr: Lukáš Vasilek
6
19.1.2006 ve Stavovském divadle Theodor Veidl (1885-1946) DIE KLEINSTÄDTER / Maloměšťáci Komická opera o třech dějstvích z roku 1935 Libreto Pavel Eisner podle Augusta von Kotzebuea Dirigent: Raoul Grüneis Režie: Ernö Weil Scéna a kostýmy: Daniel Dvořák Sbormistr: Lukáš Vasilek, Jiří Chvála Koprodukce s Theater Regensburg 29.1.2006 ve Stavovském divadle Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) APOLLO ET HYACINTHUS Latinské intermedium z roku 1767 Libreto P. Rufinus Wild Dirigent: Martin Doubravský Režie: Oldřich Kříž Scéna a kostýmy: Daniel Dvořák Choreografie: Martin Pacek Sbormistr: Martin Veselý Koprodukce s divadlem F. X. Šaldy Liberec 14.2.2006 Velký sál Paláce Žofín JOHN FIORE OPĚT V PRAZE! Mimořádný koncert orchestru Národního divadla Soprán: Gabriela Beňačková Hector Berlioz (1803-1869) Le carnaval romain (Římský karneval) La mort de Cléopâtre (Smrt Kleopatry) Richard Strauss (1864-1949) Vier letzte Lieder (Čtyři poslední písně) Tod und Verklarung (Smrt a vykoupení) 13.4.2006 v Národním divadle Bohuslav Martinů (1890-1959) ŘECKÉ PAŠIJE Opera o čtyřech jednáních z let 1954-1959 Libreto skladatel podle románu Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný z roku 1948 Dirigent: Jiří Bělohlávek Režie: Jiří Nekvasil Scéna: Daniel Dvořák Kostýmy: Tereza Šímová 14.5.2006 v Národním divadle MAGDALENA KOŽENÁ V NÁRODNÍM DIVADLE Dirigent: Michel Swierczewski Pražská komorní filharmonie 20.5.2006 ve Stavovském divadle 7
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) DON GIOVANNI Dramma giocoso o dvou dějstvích z roku 1787 Libreto Lorenzo da Ponte Idea obnovení inscenace: Jiří Nekvasil a Daniel Dvořák Režijní koncepce: Václav Kašlík Režie: Jiří Nekvasil Scéna: Josef Svoboda Kostýmy: Theodor Pištěk Premiéra obnoveného nastudování 1.6.2006 v Boudě Lukáš Hurník (1967) – Petr Čenský (1982) THE ANGELS Rodinná muzikálová opera Dirigent: Robert Jindra Režie: Gabriela Haukvicová Scéna a kostýmy: Renáta Weidlichová Sbormistr: Zuzana Marková Koprodukce s Dětskou operou Praha Světová premiéra 23.6.2005 v Litomyšli Bedřich Smetana (1824-1884) TAJEMSTVÍ Komická opera o třech jednáních z roku 1878 Libreto Eliška Krásnohorská Dirigent: Zbyněk Müller Režie: Jiří Nekvasil Scéna: Daniel Dvořák Kostýmy: Zuzana Krejzková Sbormistr: Pavel Vaněk Koprodukce s Mezinárodním operním festivalem Smetanova Litomyšl BUŠENÍ DO ŽELEZNÉ OPONY 30.10.2005 Roman Z. Novák (1967): Beze dne a bez noci Dirigent: Roman Z. Novák Režie: Jan Minařík Scéna a kostýmy: Erika Čičmanová 18.6.2006 Jiří Doubek: Beng! Dirigent: Jiří Petrdlík
8
PORADNÍ ORGÁNY ŘEDITELE ND :
Marketingová rada Národního divadla:
Mgr. Martina Králová, Marketing manager, České radiokomunikace a. s. Janis Sidovský, SIDOVSKY management s. r. o. Ing. Roman Jirásek, Ředitel společnosti, předseda představenstva M.I.P. Group, a. s. PhDr. Pavel Maurer, Managing Director, rmg:connect Johannes Kinsky, Managing Director, JP Morgan International Limited
Umělecká rada Národního divadla:
Karel Steigerwald, dramatik Ivan Liška, tanečník, ředitel baletu Staatstheater München Dr. Václav Janeček, dramaturg Laterny Magiky Sylvie Bodorová, skladatelka Eva Blahová, pedagog zpěvu Jiří Bartoška, herec, prezident Filmového festivalu Karlovy Vary Prof. MUDr. Josef Koutecký, Dr.Sc., děkan 2. lékařské fakulty UK Viktor Stoilov, majitel nakladatelství TORST Dr. Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea Praha PhDr. Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea Aleš Březina, ředitel Institutu Bohuslava Martinů
9
KONTAKTY : Akad. arch. Daniel Dvořák ředitel Národního divadla tel.: +420 224 901 250 fax: +420 224 932 092 e-mail:
[email protected] Jiří Nekvasil šéf opery Národního divadla tel.: +420 224 901 277 fax: +420 224 933 314 e-mail:
[email protected] Pavel Petráněk vedoucí dramaturg opery Národního divadla tel.: +420 224 901 469 fax: +420 224 933 314 e-mail:
[email protected] Daniel Jäger Lektor dramaturgie a PR opery Národního divadla tel.: +420 224 901 439 fax: +420 224 933 314 mobil: +420 737 223 964 e-mail:
[email protected] Helena Krausová tisková mluvčí, mediální servis ND tel.: +420 224 901 676 fax: +420 224 932 092 e-mail:
[email protected]
www.narodni-divadlo.cz
zpracoval Daniel Jäger tel.: +420 224 901 439, +420 737 223 964, fax: +420 224 933 314, e-mail:
[email protected]
10
