No title

6 291

Asociace prádelen a čistíren

prosinec 2016

606 00 BRNO // www.apac.cz // e-mail: [email protected] 2 Konference Interclean 2016

4 Rozhovor s prezidentem APaČ Být členem APaČ se vyplatí

6 Profil osobnosti František Vaněk, Pragoperun

8 Na návštěvě Prádelna a čistírna Jihlava, s.r.o.

Téma vydání:

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU nezbytnost pro současnou čistírnu!

10 Když se skvrnou zmizí i látka 13 Čeká nás v prádelenství nanosvět? 14 Čištění kostýmů je plné záludností 16 I nanotechnologie mají své problémy 18 Jensen včera a dnes 19 Nízkoteplotní praní pod lupou 22 Jakou budoucnost má hydrofobní úprava? 23 Slavnostní předávání značky QZ

Téma vydání:

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU -

nezbytnost pro současnou čistírnu

Další číslo vyjde 16. února 2017 Uzávěrka pro inzerci nejpozději do 14. ledna 2017

INFORMÁTOR 6/2016

STŘÍPKY Z INTERCLEANU

2

KONFERENCE INTERCLEAN 2016 6. října 2016 se v prostorách brněnského hotelu Holiday Inn konala výroční konference INTERCLEAN 2016, kterou již po dvacáté pořádala Asociace prádelen a čistíren ČR. Bezmála 200 odborníků z celé České republiky, ale i ze zahraničí zaplnilo konferenční prostory hotelu. Na doprovodné výstavě se představilo 11 vystavujících firem a 2 prezentující společnosti, které seznámily odborníky s novinkami své nabídky. V dopoledním programu měli vystavovatelé možnost v saloncích prezentovat svoje produkty a novinky z oboru. O produktové přednášky byl velký zájem, o čemž svědčila návštěvnost na jednotlivých prezentacích. Od 14.00 hodin byl slavnostně zahájen konferenční program. Všechny přítomné uvítal prezident Asociace prádelen a čistíren, Ing. Jan Chrištof. Následovaly uvítací řeči zástupců slovenského SPaČ, srbské Nega Textila a spřízněné české asociace ATOK. Zajímavým bodem konference byla přednáška, která byla realizována za podpory Ministerstva průmyslu a obchodu. Jednalo se o prezen-

taci Erica Oswalda ze švýcarské asociace VTS o aktuálních trendech v sektoru ve Švýcarsku. Na zajímavé informace navázal Peter Kozlowski ze společnosti Kannegiesser Schweiz, který prezentoval aktuální stav oboru ve Švýcarsku z pohledu provozovatelů prádelen a čistíren. Od 15.00 hodin pak odstartovaly dvě konferenční sekce – prádelenská a čistírenská, a to vždy čtyřmi přednáškami odborníků se zaměřením na ožehavá témata oboru, s leitmotivem Voda a její úspory v procesech údržby textilu.

zemí, kteří měli možnost sdílet své zkušenosti z praxe, načerpat inspiraci z odborných přednášek a také se seznámit s novinkami, které nabízeli vystavovatelé.

Konference se zúčastnilo celkem 188 odborných návštěvníků ze čtyř Evropských

V Brně zasedala Komise pro průmyslové prádelny

INFORMÁTOR Vydává Asociace prádelen a čistíren, 616 00 Brno www.apac.cz, e-mail: [email protected] IČO 64 32 69 51. Sazba: Palatin cz, s. r. o., Rovná 3a, Brno. Vychází 6x ročně. Toto číslo vyšlo v nákladu 350 výtisků. Tisk: STUARE, s.r.o. Za obsah odpovídá ing. Jan Chrištof, prezident Asociace prádelen a čistíren. Vydavatel podle zákona není odpovědný za obsah, kvalitu a pravdivost inzerátů. Registrace u Min. kultury ČR, registrováno pod MK ČR 6593 podle § 7 zák. 46/2000 Sb. Č.ú. 111 97 40 297/0100

Poslední letošní zasedání Komise pro průbudou ve formě zápisu z tohoto jednání myslové prádelny se konalo 22. listopadu předloženy k projednání na nejbližším zasedání v prostorách kanceláře Asociace prádelen Předsednictva. a čistíren – v budově TITC – VTP Brno. Stěžejními tématy, která komise projednávala, byly poslední informace, týkající se Metodik pro zadávání veřejných zakázek na služby, Praní a Pronájem prádla a oděvů pro zdravotnická zařízení, změny řídících dokumentů pro oborovou certifikaci a také hlasovací a volební práva pro mimořádné členy. Stanoviska komise, nejen k těmto tématům, Panovala zde příjemná pracovní atmosféra.

4

INFORMÁTOR 6/2016

ROZHOVOR

Jan Chrištof:

„Být členem APaČ se určitě vyplatí“ Příští rok čekají Asociaci prádelen a čistíren volby nového předsednictva. Stávající prezident APaČ, Jan Chrištof, který organizaci vede osm let, vnímá přípravu voleb jako svůj největší aktuální úkol. „Chci předat svým nástupcům dobře fungující Asociaci ve velmi dobré ekonomické kondici, aby mohla dobře plnit svoji důležitou a nezastupitelnou funkci i v budoucnu,“ říká. vržená metodika neřeší jen hodnocení zakázky, ale současně je i návodem, jak zakázku zadat ze strany zadavatele. Pokud MMR předloženou Metodiku schválí, bude přínosem jak pro zadavatele, tak pro zájemce o zakázku a zprůhlední se soutěž i objektivnost hodnocení předložených nabídek.

Foto ze zahájení společenského večera konference INTERCLEAN 2016

Jaké jsou podle vás největší problémy, se kterými se v současnosti potýká prádelenský obor? V dnešní době díky široké nabídce dodavatelů pro náš obor již není problém řešit v prádelenských provozech jakékoliv technické nebo technologické požadavky. Největší problémy nastávají v personální oblasti. Větším prádelenským podnikům začínají chybět pracovníci do provozů. Práce v nich je fyzicky velmi náročná. zatímco jiná odvětví nabízejí méně namáhavá zaměstnání za zajímavějších podmínek, jako jsou vyšší mzdy, nižší směnnost, příjemnější pracovní prostředí apod. Také čistírny se trvale potýkají s nedostatkem kvalifikovaných odborníků vyučených v oboru. Velkým tématem jsou také veřejné zakázky. Jak hodnotíte změny, které přináší nový zákon o veřejných zakázkách? Pomůže odstranit největší problém veřejných zakázek – nejnižší cenu jako jediné kritérium? Nový zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 sb. platí již od 1. října t. r. a je přínosem pro tuto oblast. Naše Asociace ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR a Ministerstvem pro místní rozvoj připravuje dokument, který se nazývá „Metodika zadání veřejné zakázky na praní a pronájem prádla a oděvů pro zdravotnická zařízení“. V návrhu „Metodiky“ předložené ke schválení MMR má pro hodnocení zakázky cena váhu 70 %, nabízené prádlo 10 % a zbývajících 20 % připadá na plnění technické úrovně – plnění oborové specifikace OS 80-01-13 Praní - Odborné ošetření prádla ze zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb, plnění kontrolního systému biokontaminace RABC a norem ISO 9001 a ISO 14001. V současné době zatím není tento návrh ze strany MMR schválen, neboť pracovníci ministerstva by raději viděli plnění technické úrovně v kvalifikačních předpokladech, což by však vedlo k tomu, že u další „Metodiky zadání veřejné zakázky na praní prádla pro zdravotnická zařízení“, která bude vzápětí následovat, by kromě ceny nebylo co hodnotit. Na-

Jak vypadá situace v oblasti oborových certifikací, které APaČ připravuje ve spolupráci s TZÚ? Nakolik se již v prádelenském prostředí etablovaly? Oborové specifikace jsou etablovány dobře a jsou průběžně aktualizovány. Certifikace podle oborové specifikace na praní prádla ze zdravotnických zařízení je často vyžadována ze strany zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče při veřejných zakázkách. Pokud se požadavek na dodržování oborové specifikace dostane do „Metodiky zadání veřejné zakázky “, jak jsem o tom před chvílí mluvil, její váha ještě vzroste. Jinak certifikáty na ostatní oborové specifikace jsou požadovány ze strany soukromého sektoru minimálně. Kdo je však chtěl z marketingových důvodů, ten je má a využívá jich. APaČ prochází obdobím změn. Jak hodnotíte směr, kterým se asociace posouvá? Sekretariát se přestěhoval do nových, moderních prostor s možnostmi využívání konferenčních místností, audiovizuální techniky, sdílené kancelářské techniky. dočkal se také nového personálního obsazení – a jeho činnost se tak dostala více do souladu s požadavky a trendy dnešní doby. Zatraktivnil se časopis Informátor, zlepšila se komunikace s našimi členy prostřednictvím sofistikovanější elektronické komunikace. Částečně se zlepšily i webové stránky Asociace – zatím z hlediska zveřejňování aktuálních informací. V brzké době bude následovat další etapa jejich úprav, kdy dostanou nový, modernější a uživatelsky přívětivější vzhled, který na nich umožní snadnější orientaci a vyhledávání. K tradičním milníkům každého roku patří veletrh Interclean. I jeho letošní ročník se dočkal inovované podoby. Jak jste spokojen s jeho průběhem? Letošní Interclean byl uspořádán dle výsledků průzkumu, provedeného mezi vystavovateli, mimořádnými členy a účastníky z řad řádných členů v době konání minulého Intercleanu v r. 2015. Přestože společná konference Interclean a CEE-tex v roce 2015 měla vydařený průběh, většina dotazovaných chtěla změnu místa konání, neboť hotel Voroněž jim připadal okoukaný a dále si přáli jednodenní konferenci z důvodu úspory nákladů za noclehy, stravování, pronájem ploch atp. Toto zadání se dle mého názoru podařilo splnit, i když na přípravu konference nebylo dost času s ohledem na předávání činnosti sekretariátu a změny sídla Asociace. Příjemně mě potěšil velký počet účastníků konference - 188 lidí - a vysoká úroveň přednášek a prezentací v saloncích pro zájemce z řad čistíren a malých prádelen. Podle předběžných infor-

INFORMÁTOR 6/2016

Jan Chrištof:

„Být členem APaČ se určitě vyplatí“ mací se téměř podařilo docílit i předpokládaných ekonomických výsledků. Bylo naopak něco, co se nepovedlo úplně podle představ? Dle mého názoru byla slabší úroveň přednášek pro velké prádelny a pro příští rok je třeba jejich náplni věnovat větší pozornost. Také souběh prezentací v saloncích ve stejnou dobu způsobil, že některé zajímavé z nich museli účastníci oželet. Průběh konference poznamenalo také současné konání Mezinárodního strojírenského veletrhu, s čímž souvisely dopravní problémy při příjezdu a pozdější možnost ubytování s ohledem na plnou obsazenost hotelu. Co čeká asociaci v příštím roce? Jaké jsou nejdůležitější události, které Asociaci pro příští rok čekají? V příštím roce nás čekají tři důležité úkoly, na něž bude zaměřena naše pozornost: Konference Interclean 2017 spojená s výstavou a společenským programem, Kolegium 2017, které bude volební. Stanoví zaměření činnosti Asociace na další období, a oslava 50 let činnosti APAČ vydáním publikace, která se bude věnovat nejen historii Asociace, ale i vývoji oboru praní prádla a chemického čistění za posledních 50 let. Jak se z vašeho pohledu proměnila činnost APaČ od doby vzniku do současnosti? O proměnách Asociace píše v publikaci k 50. výročí Asociace prádelen a čistíren její autor Ing. Kadlčík, jeden z největších pamětníků. Také já jsem toho s Asociací prožil hodně - působím v ní již od předlistopadového období, kdy jsem byl členem Racionalizační komise a zúčastnil se několika Intercleanů. po sametové revoluci a rozdělení republiky jsem se podílel na založení Živnostenského společenstva prádelen a čistíren ČR, od roku 1993 jsem byl viceprezidentem a od roku 2008 prezidentem. Činnost Asociace se tehdy měnila s požadavky doby, politických změn a technického pokroku, nicméně celým obdobím rezonuje zaměření na vzdělávací a informační činnost a zvyšování odborné úrovně. V pozdější době se činnost Asociace rozšířila o standardizaci a certifikaci. Nakolik se daří rozšiřovat členskou základnu APaČ? Velikost naší členské základny je již několik let na zhruba stejné úrovni a získávání nových členů se i přes různé časově i finančně nákladné korespondenční akce příliš nedaří. Co z vašeho pohledu přináší Asociace svým členům? Nakolik se členství v Asociaci vyplatí? Jsem přesvědčen o tom, že být členem naší Asociace se vyplatí a pohled, kolik toho dostanu za členský příspěvek, je krátkozraký. Jedním z hlavních úkolů Asociace je především vzdělávací a informační činnost. Z akcí, které se uskutečnily v roce 2016, je samozřejmě nejvýznamnější mezinárodní konference Interclean, která má nejen odbornou, ale i společenskou

stránku, dále bych vyzdvihl úspěšný zájezd na veletrh TEXCARE 2016 ve Frankfurtu a další školicí akce, zaměřené pro chemické čistírny s tématy mokré čistění, detaš, řešení reklamací, zbožíznalství atp. Ve hře je i možnost získání státního příspěvku na vzdělávací program pro naše členy, jakým je projektová výzva č. 60 – Vzdělávání – společná cesta k rozvoji s realizací v období 2017–2020 v hodnotě statisíců korun ročně. Bohužel přes opakované výzvy se do tohoto projektu zapojilo jen málo našich členských podniků. Významnou vzdělávací a informační funkci má také náš odborný časopis Informátor, který dostávají jen naši členové. Důležitou roli má Asociace také v prosazování společných zájmů členů při jednáních s orgány státní správy a samosprávy, např. při tvorbě legislativy nebo při tvorbě standardů profesních kvalifikací pro náš obor v rámci Národní soustavy kvalifikací apod.

Rád bych při této příležitosti popřál všem členům naší Asociace hezké vánoční svátky a do nového roku vše nejlepší, dobré zdraví a úspěchy v podnikání i v osobním životě.

5

INFORMÁTOR 6/2016

PROFIL OSOBNOSTI

6

František Vaněk, Pragoperun:

„Naší hlavní výhodou je komplexní služba“ Před čtvrtstoletím stál u zrodu první soukromé české firmy, která se zabývala prádelenskými technologiemi. Původně přitom vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a pak pracoval v pivovarnictví a k prádelenské technice se dostal shodou okolností, když po odchodu z pivovarnictví koncem 80. let nastoupil do tehdy ještě státního podniku Kovoslužba. a podobně, se peníze nedávaly skoro vůbec žádné. Takže kdo se do téhle oblasti pustil, měl obrovské pole působnosti. Byla tu spousta práce s údržbou toho zastaralého technického parku, navíc jsme začali naše zákazníky přesvědčovat o tom, že by bylo potřeba modernizovat. Napřed v podobě nákupu použitých strojů z dovozu, které sice nebyly nové, ale pořád byly mnohem lepší, než to, co tu tehdy v prádelnách bylo. Prádelny pak rychle zjistily, že tyto stroje přinášejí oproti těm původním úspory energií a lepší výsledky, viděly, že se jim to vyplatí, pak se nakupovaly i nové stroje... A s rozvojem modernizace se začala měnit i činnost firmy Pragoperun – už nešlo o to opravovat zastaralé, přesluhující stroje, ale zajišťovat obchodní činnost, nakupovat prádelenské stroje, montovat je v prádelnách a pak zajišťovat jejich servis a údržbu.

• Na začátku jsme se

zabývali hlavně servisní činností.

• Máme i dceřinou firmu na Slovensku.

• Dnes je firma

ve vlastnictví naší rodiny.

A vycítil v této oblasti podnikatelskou příležitost. A když se s koncem 80. let a tím i koncem budování centrálně plánované ekonomiky naskytla příležitost pro všechny odvážlivce rozjet vlastní podnikání, chopil se jí. „S kolegy jsme cítili, že v oblasti prádelenské techniky je na trhu velký deficit, viděli jsme, že prádelny jsou po stránce technického vybavení v dezolátním stavu - a že by tu tím pádem mohl být prostor pro obchodní a servisní činnost,“ vzpomíná. S devíti dalšími společníky tak roku 1991 založili ryze českou firmu Pragoperun. I po pětadvaceti letech existence na trhu zůstává Pragoperun firmou s ryze českým kapitálem, postupem času se proměnila v rodinnou firmu. O stabilitě firmy svědčí i fakt, že migrace zaměstnanců je téměř nulová, někteří zaměstnanci jsou dokonce u firmy od samého začátku. A na českém trhu patří

k předním hráčům mezi dodavateli technologií pro profesionální prádelny. V době, kdy jste zakládal Pragoperun, byla možnost rozjet soukromé podnikání poměrně novou zkušeností. Neměl jste strach z toho pustit se do vlastního byznysu? Neměl, vlastně jsem měl vždycky nějaký vrozený smysl pro podnikání v sobě. Rodiče soukromě hospodařili do roku 1960, než jim sebrali pole, dobytek atd. Hned po sametové revoluci jsem měl nutkání začít podnikat sám na sebe – dělal jsem si masérský kurz, chvíli jsem měl v plánu i chov šneků... Takže když se naskytla příležitost rozjet firmu, nelekl jsem se toho. Jak vypadaly začátky Pragoperunu? Na začátku jsme se zabývali hlavně servisní činností, dělali jsme servis jak pro profesionální prádelny, tak zpočátku i pro domácnosti – ano, opravovali jsme i domácí pračky. V té době, když jste přišel do kterékoli prádelny, našel jste v ní z technologického hlediska prakticky muzeum v porovnání s tím, jak byly vybaveny prádelny v okolních zemích – třeba i ve východním Německu. V té sféře komunálních služeb bylo obecně málo peněz a na vybavení prádelen, ať to byly prádelny v hotelech, v domovech důchodců

Jak jste hledali dodavatele? Rozhlíželi jsme se po výrobcích ze zahraničí, protože tady byla výroba prádelenských strojů prakticky zlikvidovaná. Už od začátku jsme spolupracovali jako servisní partner s německou firmou Kannegiesser, v roce 1994 se nám s ní podařilo uzavřít i smlouvu o výhradním obchodním zastoupení. Dalším výrobcem, kterého zastupujeme, je firma Primus. U obou jdeme cestou „tvrdého“ obchodního zastoupení. Stroje nakupujeme a pak je prodáváme našim zákazníkům, veškerá zodpovědnost za to, že stroje budou správně fungovat, veškeré záruky i veškerá starost o servis je pak na nás. Což nás odlišuje od konkurence. Nebylo by jednodušší fungovat pouze jako zprostředkovatel obchodu? To určitě bylo, touto cestou ale jít nechceme. Samozřejmě, že je to mnohem náročnější, protože coby zprostředkovatel bych získal za zprostředkovaný obchod provizi a měl bych vyděláno. Takhle nakupuji zboží od výrobce a dodávám ho k zákazníkovi, jsem to já, kdo nese riziko, že mi některý ze zákazníků nezaplatí... Je to mnohem složitější a jsme v tomto ohledu rarita. Na druhé straně, myslím si, že majitelé prádelen dokážou ocenit, že na sebe bereme ta rizika – oni také riskují, dělají zakázky a nemají jisto-

INFORMÁTOR 6/2016

František Vaněk, Pragoperun:

„Naší hlavní výhodou je komplexní služba“ tu, že za ně dostanou zaplaceno, jsme tak s nimi na jedné lodi. A jak těžké je uspět na trhu v konkurenci nadnárodních firem? Není to jednoduché, i proto, že výrobky firmy Kannegiesser, kterou zastupujeme, patří v porovnání s konkurencí k těm dražším. Je to dané kvalitou materiálů – jsou tu stroje, například v prádelně FN Motol, které slouží už nějakých 35 let a až teď dochází k jejich výměně. Kvalita má svou cenu, takže to je pro nás určitý handicap. K tomu se u nás do cen promítají i vyšší náklady na projektovou přípravu. S konkurencí to tedy jednoduché určitě nemáme. Naši klienti ale většinou umí ocenit, že jim stroje nejen prodáme, ale i nainstalujeme a staráme se o ně i potom – zákazník ví, že má na telefonu pět až deset lidí, na které se může kdykoli obrátit a vždy mu někdo pomůže. Naše největší síla je v tom, že poskytujeme komplexní službu. Pro zákazníka jsme schopni vytvořit

projektovou dokumentaci, poradit mu s rozmístěním strojů, s požadavky na jednotlivá média, kolik lidí bude na obsluhu strojů potřebovat a jak bude provoz s novou technologií ekonomicky vycházet. Na to pak navazuje instalace a následná péče o tato zařízení. Kdo jsou vaši zákazníci? Původně to byli všichni – od domácností přes malé prádelny až po ty velkokapacitní. Postupem času se ale okruh zákazníků zužoval, nejprve jsme opustili domácí pračky a začali jsme se věnovat čistě potřebám profesionálních prádelen. Tam zůstává okruh zákazníků poměrně široký, od malých prádelen až po ty velké, největší síla naší firmy je ale určitě v zakázkách pro velkokapacitní průmyslové prádelny. Tam můžeme uplatnit naši sílu a odbornost, protože prodej malých a středně velkých praček zvládne široký okruh techniků a obchodníků. U velkokapacitních strojů potřebujete jak pro obchodní, tak pro servisní činnost lidi s podstatně vyšší kvalifikací, co se týče technického vzdělání. Pragoperun je česká firma. Máte i zákazníky ze zahraničí? Máme i dceřinou firmu na Slovensku, kde máme 80% kapitálovou účast a 20 % v této firmě má slovenská fyzická osoba. Staráme se tak o trh v Česku a na Slovensku, občas ale naši technici vyjíždějí i dál do zahraničí na montáže nebo opravy – do Němec-

ka, Řecka, Francie či Itálie. To ale nejsou zakázky, které bychom sami cíleně vyhledávali. Dostáváme se k nim díky tomu, že náš partner, kterého zastupujeme, německá firma Kannegiesser, zjistil, že úroveň našich techniků je skutečně vysoká a začal si je objednávat pro realizaci některých svých zakázek v zahraničí. Na začátku bylo deset společníků, jak vypadá majetková struktura Pragoperunu dnes? Dnes je firma ve vlastnictví naší rodiny – já mám čtyřicet procent, šedesát procent firmy má dcera Lucie. U rodinných firem je předání firmy další generaci často problémem, který nakonec vede k zániku firmy. Jak se vám podařilo vyřešit „střídání generací“? Určitě jsem nikoho nenutil. Jsem samozřejmě rád, že firma má pokračování, nicméně musel bych se smířit i s tím, pokud by o to ani jedno z mých dětí nemělo zájem. Je pravda, že původně jsem předpokládal spíš, že se firmy ujme syn, nakonec se ale ukázalo, že je spíš humanitně, než technicky zaměřený. Vystudoval práva a ve firmě nám pomáhá se záležitostmi právního nebo administrativního charakteru a zajišťuje i obchodní činnost kolem menších prádelenských strojů. Naopak dcera to dělat chtěla, zajímalo ji to a bavilo, absolvovala i stáž přímo v Kannegiesseru a ukázalo se, že by pro to měla dobré předpoklady – a tak začala přirozeně přebírat vedení firmy. A jak vám rodinný byznys funguje? U rodinných firem někdy vznikají problémy s tím, že pracovní problémy zasahují i do vztahů mezi členy rodiny. Samozřejmě, že to není vždycky úplně jednoduché, zvlášť když do hry vstupují generační rozdíly mezi dětmi a rodiči. Já mám ale štěstí, že rodina drží pohromadě a máme spolu harmonické vztahy, což se odráží pak i v tom rodinném podnikání. Rodina pro mě byla vždycky důležitá, bez dobrého rodinného zázemí by ani to podnikání nestálo za nic. Takže vás společné podnikání s dcerou a synem nerozhádalo. Určitě ne, spíš naopak. Řekl bych, že se tím naše vztahy spíš ještě více upevnily.

Rád bych využil tento rozhovor, abych poděkoval všem našim zákazníkům, dodavatelům a kolegům z oboru za spolupráci a důvěru, kterou mají v naši firmu. Vzhledem k blížícímu se vánočnímu času bych rád popřál všem příjemné a klidné svátky a mnoho úspěchů a pevné zdraví v novém roce.

7

INFORMÁTOR 6/2016

Prádelna nejen pro Jihlavu

NA NÁVŠTĚVĚ

8

Zvenčí je areál Prádelny a čistírny Jihlava v Rantířovské ulici poměrně nenápadný – za vjezdovou bránou se však skrývá rozsáhlý komplex budov. prostřednictvím externích dopravců. „Máme dvě firmy, jedna z nich nám sváží zákazníky z Prahy, druhá se stará o ostatní trasy,“ popisuje Martina Prošková.

Původně totiž (před více než čtyřiceti lety) sloužil pro podstatně větší podnik – Okresní podnik služeb, jehož byla prádelna a čistírna součástí. V té době prádelna sloužila jako menší komunální prádelna pro Jihlavu a okolí. Dnes jde o moderně vybavenou velkokapacitní prádelnu, která patří k největším v oboru. Objemy vypraného prádla se tu nepočítají na kilogramy, ale na tuny – letošní měsíční objemy se v největších špičkách přiblížily hranici 500 tun. A působnost prádelny už dávno není ani zdaleka omezena jen na Jihlavu a její okolí, ani na „domovský“ kraj Vysočina. Velkou část zákazníků jihlavské prádelny tvoří pražské hotely, část zákazníků je i z jižních Čech – Dačicko, Slavonicko – a částečně zasahuje působnost prádelny až na Moravu (prádlo na vyprání vozí i od zákazníků z Brna nebo ze Znojemska.

„Náš záběr je zhruba do 120 kilometrů od Jihlavy na všechny strany,“ říká jednatelka Prádelny a čistírny Jihlava Martina Prošková. Dopravu prádla od zákazníků do prádelny a zpět zajišťují zčásti vlastními auty, zčásti

Vše pro hotely Přestože prádelenství není jednoduché podnikání, daří se jihlavské prádelně obstát v náročné konkurenci. Receptem přitom není soutěž o nejnižší ceny, ale důraz na kvalitu služeb a maximální orientaci na potřeby zákazníka. A také zaměření na konkrétní segment klientely. „Zaměřujeme se na hotely, od tříhvězdičkových až po pětihvězdičkové, hotelové prádlo představuje až 98 % z celkového objemu prádla, které tu pereme,“ prozrazuje Martina Prošková. „Myslím si, že i zákazníci to vnímají pozitivně, je to naše konkurenční výhoda,“ dodává. Na rozdíl od většiny dalších průmyslových prádelen

jihlavská prádelna a čistírna zcela opomíjí praní pro zdravotnická zařízení, která u velkokapacitních prádelen tvoří obvykle významnou část zákazníků. „Je tam velká konkurence, velký důraz na co nejnižší ceny a i velké problémy s platební morálkou,“ shrnuje některé důvody, proč se o zakázky na praní pro nemocnice jihlavská prádelna „nepere“. Víc než snahou o co největší objemy vypraného prádla dosahované nabídkami co nejnižších cen se v Jihlavě soustředí na kvalitu. „Určitě nepatříme mezi nejlevnější prádelny, platíme za prádelnu, která nabízí skutečně kvalitní služby za příznivou, ale nikoli nejnižší cenu,“ říká Martina Prošková. „Důležité je, co dokážete zákazníkovi nabídnout – sázíme na budování dlouhodobých vztahů se zákazníky, vycházíme jim maximálně vstříc

INFORMÁTOR 6/2016

Prádelna nejen pro Jihlavu a pečujeme o ně. A funguje to – pokud je zákazník zvyklý na vaše kvalitní služby, nevymění vás hned, jak k němu přijde někdo s nabídkou nižší ceny za vyprání,“ prozrazuje svůj recept na úspěch. Aby prádelna mohla svým hotelovým zákazníkům poskytovat skutečně komplexní služby, drží si i čistírenskou část. Byť ta je v porovnání s prádelenským provozem jen malým doplňkem – měsíční objemy se tu pohybují kolem tří tun. „Chemické čištění je skutečně jen doplňkem, naším cílem je ale zajistit pro zákazníka skutečně vše, co potřebuje – včetně například čištění pracovních uniforem,“ říká Martina Prošková. Pro zákazníky zajišťují i opravy prádla. Svým zákazníkům nabízí jihlavská prádelna i stále oblíbenější službu pronájmu prádla. „Téměř 35 procent z celkového objemu vypraného prádla tvoří v současné době prádlo, které je naše a hotelům ho pouze pronajímáme,“ potvrzuje Martina Prošková. „Zákazník si sám vybírá design,

my pro něj prádlo nakoupíme, na základě jeho požadavků, zároveň se mu i snažíme poradit nejvhodnější řešení, co se týče výběru materiálů a podobně. Nakoupené prádlo pak dáme zákazníkovi do užívání a my se staráme o to, aby bylo neustále v pořádku,“ popisuje Martina Prošková. „Nepereme „na sklad“, veškeré prádlo v režimu pronájmu je buď u zákazníka, nebo u nás jako špinavé na příjmu k vyprání nebo vyprané připravené k expedici,“ dodává. Kvalita především K důrazu na kvalitu patří i funkční systém řízení kvality. Prádelna má certifikované systémy řízení kvality podle norem ISO 9001. Součástí zavádění systému byl i přechod na plnohodnotnou počítačovou evidenci zakázek. V té době sem Martina Prošková nastoupila jako manažerka kvality a podílela se na zavádění systémů řízení kvality včetně přechodu z papírové na elektronickou evidenci. „Mým úkolem bylo zmapovat a popsat všechny procesy

v prádelně a především zařídit přechod z papírové evidence na počítačovou,“ říká. Vše se podařilo, díky úspěšnému přechodu od „papíru“ k počítačové evidenci je veškeré prádlo značené a jasně identifikovatelné. Martina Prošková v důsledku svého působení na pozici manažera kvality pronikla dokonale do tajemství všech procesů, které se v prádelně odehrávaly. Když pak tehdejší šéf prádelny měnil působiště a na jeho místo vypsalo město výběrové řízení, přihlásila se. S tím, že to vyjde, ani moc nepočítala. „Když mi pak volali, že jsem byla vybrána, pokládali jsme zrovna s manželem doma podlahu – chvíli jsem jen nevěřícně zírala a uvažovala, co si s tím počnu,“ vzpomíná. Coby jednatelka má za firmu plnou zodpovědnost, byť není její. „Ale nejsem člověk, který by se bál a moje moto je, že co mě nezabije, to mě posílí,“ dodává s úsměvem. Ve vlastnictví města Přestože vlastníkem prádelny je město Jihlava, funguje

jihlavská prádelna jako jakýkoli jiný komerční subjekt. „Občas slyším hlášky: Vy to tu máte jednoduché, když se vám nedaří, město vás zadotuje. Tak to ale není,“ vrtí hlavou Martina Prošková. „Od města nedostaneme nic, na všechno si musíme sami vydělat, za prostory, ve kterých jsme, městu platíme nájem a k tomu z nás ještě čerpá podíl na zisku. Rozhodně nejsme pro město díra na peníze, spíš slepička, co snáší zlatá vajíčka,“ dodává Martina Prošková s úsměvem. Proto také v areálu prádelny sídlí i šest dalších firem, které s prádelenstvím nemají nic společného. „Snažíme se všechny prostory, které nepotřebujeme, pronajmout dalším firmám,“ říká Martina Prošková. Kvalitní praní za přijatelné ceny vyžaduje odpovídající technické vybavení. „Zisky investujeme do modernizace technologií – loni jsme kompletně modernizovali žehlicí zařízení, v příštích dvou letech chystáme modernizaci plynové kotelny,“ popisuje Martina Prošková. Srdcem prádelny je samozřejmě kontinuální prací linka, žehlení zajišťují tři žehlicí linky, každá specificky upravená pro zpracování určitého druhu prádla. Kromě techniky jsou samozřejmě pro práci prádelny nezbytní i lidé. Nepracuje jich tu nijak málo. „Je to od devadesáti do sta lidí, v závislosti na sezóně,“ prozrazuje Martina Prošková. Jejím cílem je, aby byli spokojeni nejen zákazníci, ale i zaměstnanci. „Snažíme se jim vytvořit dobré podmínky – poskytujeme jim benefity v podobě stravenek, v loňském roce jsme navyšovali základní mzdy, které byly dříve poměrně nízké a chystáme další zvyšování. Prádelně se teď ekonomicky daří a chceme, aby to příjemně pocítili i lidé, kteří tu pracují,“ dodává Martina Prošková.

9

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU

10

INFORMÁTOR 6/2016

Téma vydání:

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU - nezbytnost pro každou čistírnu Čistírny a odpovědnost za škodu

Když se skvrnou zmizí i látka Sako, které se po vyčištění srazilo o dvě čísla. Kožená bunda, na které po odstranění skvrn zůstaly fleky – protože skvrny odešly i s barvou… Podobné nehody se sem tam v čistírnách i při nejlepší snaze stávají. Zákazník je obvykle nepřejde mávnutím rukou – takový zničený byznys oblek v ceně deset i a více tisíc nechá jen málokoho chladným. A na světě je problém: Kdo to zaplatí.

Nespokojeného zákazníka může mít čistírna „na krku“ i ve chvíli, kdy za vady na oblečení nemůže. Při správném chemickém čistění se odstraní špína, zároveň mohou vyniknout vady na exponovaných místech – po vyčištění se ukáže, že zimní kabátek, který ještě vypadal zachovale, je dost vypelichaný na rukávech. A nastává dohadování se zákazníkem, nakolik se pouze po vyčištění ukázaly vady, které už na oděvu byly, a nakolik k jejich zvýraznění přispěla sama čistírna. Ve vyhrocených případech, kdy ani jedna strana nechce „couvnout“, přichází na řadu výlohy za soudní znalce a nakonec je stejně „bita“ čistírna. I kdyby nakonec prosadila svůj pohled, hlavním výsledkem

boje se zákazníkem je vždy nespokojený zákazník. A ten se obvykle o svou špatnou zkušenost podělí s mnoha dalšími lidmi – což v situaci, kdy se čistírny potýkají se setrvalým poklesem poptávky „z ulice“ prosperujícímu byznysu rozhodně neprospívá. Riziko podnikání Navíc i v situaci, kdy je provozovatel čistírny přesvědčen, že za vadu na vyčištěném oděvu skutečně vinu nenese, bude mít v praxi dost velký problém se z odpovědnosti za tuto vadu vyvázat. Podle zákona jde totiž v případě, kdy čistírna předává zákazníkovi oděv, na kterém je nějaké poškození, o tzv. objektivní odpovědnost – to znamená, že se neposuzuje, nakolik za to může ten, kdo převzal oblečení k vyčištění, ale pouze výsledek, tedy míra poškození. „Z hlediska zákona je situace jasná. Dle ustanovení § 2944 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku platí, že „Každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak.“ Jde o případ tzv. objektivní odpovědnosti, kde se neposuzuje zavinění zhotovitele, tzn. že nezáleží na tom, jestli zhotovitel škodu

způsobil zanedbáním své povinnosti, nebo úmyslně, odpovídá za výsledek,“ potvrzuje Tomáš Palla ze Sdružení obrany spotřebitelů. Vyvázat se z této odpovědnosti je – ve chvíli, kdy se zákazník nechce spokojit s vysvětlením, že čistírna za poškození opravdu nemůže a do věci se vloží právníci – skoro nemožné. „Čistírna odpovídá za škodu vždy, neboť jde o objektivní odpovědnost, kde zavinění nerozhoduje,“ říká Tomáš Palla. „Jde o tzv. objektivní odpovědnost za škodu, kde se nezkoumá zavinění. Jediný liberační důvod je prokázat, že ke škodě by došlo i jinak, nepostačuje odůvodnění, že čistící postup proběhl v pořádku,“ potvrzuje advokát Ivo Suchomel, spoluzakladatel advokátní kanceláře Suchomel-Suchomelová, který se ve své advokátní praxi zaměřuje mimo jiné i na oblast ochrany spotřebitelů. Provozovateli čistírny by se tedy muselo podařit prokázat, že příčina škody spočívala v samotné podstatě převzaté věci a k poškození, s nímž se zákazník nechce smířit, by došlo i tehdy, kdyby se daný oblek neocitl v čistírně. Jako třeba když auto vyjede ze servisu po opravě a kvůli vadné elektroinstalaci shoří – pokud se zásah servisu netýkal elektroinstalace, má jeho provozovatel velkou šanci se ze své odpovědnosti zcela „vyvinit“. Podle Tomáše Pally je však u čistíren s podobným prokazováním v praxi docela problém. „V případě čistírny si takovou situaci asi představit nedovedu, protože si lze těžko představit, že by se oděv sám od sebe poškodil. Pokud je důvodem poškození zásah čistírny, byť dobře míněný, je zhotovitel vždy právně odpovědný za vzniklou škodu,“ upozorňuje. Cáry papíru Objektivní odpovědnosti se zbavit nelze – ani když zákazníka přimějeme podepsat předem prohlášení o tom, že byl předem upozorněn na riziko poškození a zříká se jakýchkoli nároků na vymáhání případné škody. Ani v případě, kdy obsluha zákazníka na toto riziko výslovně a jasně upozorní, nad hlavou jí visí obří cedule, kde se píše, že čistírna neodpovídá za případné poškození oděvu po vyčištění a zákazník s plným vědomím podepíše papír, kde se zříká nároku na náhradu škody, pokud by se něco takového stalo, nemá čistírna vyhráno. Část zákazníků může podobný postup od případného vymáhání náhrady škody odradit, z hlediska Pokračování na str. 11

Pokračování ze str. 10

11

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU - nezbytnost pro každou čistírnu


Téma vydání:

INFORMÁTOR 6/2016

Čistírny a odpovědnost za škodu

Když se skvrnou zmizí i látka zákona však nemají podobné „preventivní“ pokusy o zbavení se odpovědnosti za případnou škodu žádnou váhu. A formulář, na kterém zákazník podepsal, že byl upozorněn na riziko možného poškození a je srozuměn s tím, že pokud k němu dojde, čistírna za něj neodpovídá, je z hlediska práva jen cárem papíru. Jakékoli ujednání je platné pouze tehdy, pokud není v rozporu s nadřazenými právními předpisy. A podobné pokusy o vyvázání se z odpovědnosti je porušují hned dvěma způsoby. Jednak je tu objektivní odpovědnost čistírny za škodu, které se takto jednoduše zbavit nelze, a pak také skutečnost, že zákazník se prostě nemůže vzdát svých práv na náhradu škody, která ještě ani nevznikla a jen se předpokládá, že by vzniknout mohla. „Taková prohlášení v obchodních podmínkách či v samotné smlouvě se občas objevují - typicky, že čistírna neodpovídá za poškození určité části oděvu, třeba knoflíků), či v případě určité technologie. Takové prohlášení zákazníka však nemá žádnou právní váhu, neboť jde o tzv. zakázané ujednání ve smyslu § 1814 odst. 1 písm. a) Občanského zákoníku, tj. ujednání vylučující odpovědnost, k nimž se dle zákona nepřihlíží,“ vysvětluje Tomáš Palla ze Sdružení obrany spotřebitelů. „Každé vzdání se práv na náhradu škody, na niž se vztahuje objektivní odpovědnost, je bez právního významu,“ podotýká advokát Ivo Suchomel. Spoléhat se na to, že spotřebitel o těchto právních souvislostech neví a problém vyřeší to, když si čistírna bude stát na svém a zákazník to vzdá, není úplně nejlepší. V současné době mají zákazníci většinou poměrně solidní znalosti o svých právech – a pokud je nemají, mohou poměrně snadno získat informace o tom, zda náhodou není právo spíš na jejich straně. Třeba v poradnách Sdružení obrany spotře-

bitelů. V praxi to pak vede k tomu, že většinou čistírna ustoupí už ve chvíli, kdy poučený zákazník předestře v čistírně, jak se podle jeho informací ohledně nastavení právní úpravy odpovědnosti za škodu věci mají. Čistírna pak většinou nároky spotřebitele raději sama uzná a škodu mu nahradí. Odtud potud Samozřejmě i navzdory objektivní odpovědnosti a zájmu o dobré vztahy se zákazníky se čistírna musí snažit bránit pokusům o zneužívání síly, kterou zákazníkům dává do ruky legislativa upravující práva spotřebitelů. Objektivní odpovědnost a její bezproblémové uznání je jedna věc, výše úhrady škody druhá. Právě s tím druhým může být v praxi docela problém. Zákazník může mít představu, že za poškozený deset let starý kabát musí dostat náhradu ve výši pořizovací ceny nového kabátu – protože v tomhle už chodit nemůže a za cenu deset let starého kabátu si nový nekoupí. Čistírna podobný přehnaný požadavek samozřejmě odmítne akceptovat – a spor je na světě. „Pokud se čistírna a spotřebitel na výši škody nedohodnou, je mnohdy nutné zahajovat spor a nechat zpracovat znalecký posudek,“ konstatuje Tomáš Palla ze Sdružení obrany spotřebitelů. Spor nemusí nutně skončit hned u soudu. „Pokud čistírna nechce zákonné nároky spotřebitele uznat, je možno využít tzv. ADR, tj. procesu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů vedeného u ČOI a pokud se strany nedohodnou ani takto mimosoudně, zbývá jedině soudní spor,“ říká Tomáš Palla. V případě soudu pak je nutné počítat s tím, že soud nebude posuzovat jen hodnotu sa-

motné poškozené věci (tedy např. deset let starého kabátu), ale bude také přihlížet k tomu, co jak praví paragraf 2969 Občanského zákoníku, „poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit“. Co ale s případy, kdy se zákazník pokouší na čistírnu „hodit“ poškození, které už na oděvu bylo ve chvíli, kdy ho do čistírny nesl – např. od cigarety propálené místo na klopě saka nebo roztržený rukáv u košile? Tady pomůže jen důkladná kontrola oděvu při příjmu. Není nutné hned takový kus oblečení odmítat. „Podle našeho názoru se čistírna může případným dohadům při vydání vyčištěné věci, která má už při příjmu poškození, bránit tak, že při převzetí vyznačí poškození na věci do protokolu,“ říká advokát Ivo Suchomel. Pojistkou „na blbost“ proti riziku podnikání Dobrá kontrola při příjmu oděvů k vyčištění samozřejmě neslouží jen k odhalování poškození, které daný oblek už má, ale snižuje i riziko toho, že dojde k nějaké nehodě během čištění. Právě s ohledem na objektivní odpovědnost by měla obsluha v čistírně věnovat velkou pozornost materiálovému složení, zejména u oděvů s různorodým materiálovým složením, knoflíkům, sponám a dalším doplňkům na oděvu – a v případě, kdy vyhodnotí riziko případného poškození jako vysoké, zakázku třeba i odmítnout. A pro případy, kdy přes veškerou snahu k poškození oděvu stejně dojde, zbývá jediná možnost ochrany – pojištění. Z objektivní odpovědnosti se Dokončení na str. 12


12

INFORMÁTOR 6/2016

Téma vydání: Dokončení ze str. 11

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU - nezbytnost pro každou čistírnu Čistírny a odpovědnost za škodu

Když se skvrnou zmizí i látka

sice nejde vyvinit, lze se proti ní ale pojistit. „Pro provozovatele čistíren a prádelen je pojištění odpovědnosti za újmu zásadní. Klientů, kteří nemají toto pojištění v rámci uzavřené pojistné smlouvy sjednáno, je opravdu minimum a hodně tím riskují,“ říká mluvčí pojišťovny Kooperativa Milan Káňa. Jak ale podotýká, většina čistíren toto pojištění má. Speciální pojištění odpovědnosti šité na míru specifikům čistírenského provozu pojišťovny nenabízejí – nemají důvod, vzhledem k tomu, že čistírny tvoří jen miniaturní zlomek z celkového pojistného kmene. „Podíl prádelen a čistíren v rámci pojištění podnikatelů je malý,

pouhá 0,2 procenta, ale toto číslo je v souladu se zastoupením této profese na trhu,“ říká Milan Káňa z Kooperativy. Podobně to mají i v dalších pojišťovnách. „Pojištění prádelen a čistíren tvoří pouze malou část portfolia pojistných smluv Maxima pojišťovny a řádově se jedná o méně než 1 procento všech našich pojistných smluv,“ říká Roman Jandík, manažer online distribuce a marketingu pojišťovny Maxima. Jak ale podotýká Milan Káňa z Kooperativy, speciální „pojistka pro čistírny“ není potřeba. „Kvalitní pojistnou ochranu lze získat jednoduše - sjednáním „klasické“ odpovědnosti, tzn. základní odpovědnosti z provozované činnosti s pojištěním „výrobku“ (újma způsobená vadou výrobku a vadou práce po jejím předání) a připojištěním odpovědnosti za újmu na věcech převzatých,“ vysvětluje. „Pojištění podnikatelů je obecně poměrně specifické a snažíme se vyjít vstříc každému klientovi podle jeho požadavků, to samé platí o pojištění pro prádelny a čistírny,“ říká Roman Jandík z pojišťovny Maxima. Čistírny se nemusí bát ani toho, že by na ně v pojistných podmínkách číhaly nějaké speciální výluky. „Nemáme speciální výluky pro prádelny a čistírny,“ potvrzuje Jandík. Důležité je i dostatečné nastavení pojistných limitů, aby byla pojistná ochrana dostatečná, na druhé straně samozřejmě platí, že čím vyšší limity, tím

vyšší je i platba pojistného. Příliš nízké limity plnění kvůli snaze ušetřit se však mohou v případě pojistné události vymstít. „Obecně platí, že klient by měl být připraven na jakoukoliv škodu, která reálně může nastat a zvážit, zda limity plnění jsou dostačující,“ doporučuje Milan Káňa z Kooperativy. Jak prozrazuje, většinou se sjednávané limity plnění většině pohybují do 5 miliónů korun pro základní odpovědnost včetně výrobku, pro převzaté věci je častá částka 200 tisíc korun. „Výjimkou ale nejsou ani limity plnění jeden milion korun pro odpovědnost za převzaté věci,“ podotýká. Při nastavování výše limitů pojistného plnění je potřeba vzít v úvahu i to, že strop bývá stanoven i pro celkové plnění v rámci jednoho roku. „Na úhradu všech pojistných událostí vzniklých během jednoho roku pojišťovna poskytne plnění v souhrnu do dvojnásobku sjednaného limitu plnění, tzn. při limitu 5 miliónu korun do výše 10 miliónů Kč,“ vysvětluje Milan Káňa. Většina škod, které v rámci „pojistky na blbost“ čistírny a prádelny řeší, je zcela banálních, nejde o žádné kuriozity, které by nikoho ani ve snu nenapadly. „Většina škod je docela banálních, všedních – znehodnocení obarvením, např. bílá košile podšitá modrou látkou, po vyprání se srazilo ložní prádlo, závěs. Běžné škody. Ale proti těmto škodám se klienti přece pojišťují,“ říká Milan Káňa.

PF 2017

Přejeme Vám krásné Vánoce a mnoho úspěchů v novém roce, ve kterém slavíme 50. výročí založení Asociace.

Asociace prádelen a čistíren české republiky, z. s.

13



Téma vydání:

INFORMÁTOR 6/2016

Čeká na nás i v prádelenství nanosvět? Není to dlouho, co jsme uzavřeli Interclean 2016. Zazněla na něm i přednáška Jirky Kepla o různých aspektech praní, i o nanodetergentech. Zkoumal jsem reakce lidí v sálu a mnozí nepříliš rozuměli, o čem je řeč. O detergenci a tenzidech tento příspěvek nebude, ale k nanolátkám je asi třeba se vrátit.

Svět nano je mikroskopický, protože 1 nanometr je pouhopouhá 1 miliardtina metru. To je rozměr nepředstavitelně malý, neboť i lidský vlas má tloušťku 50 000 až 100 000 nm. Podstatné je, že látky v těchto nepatrných rozměrech dostávají nové a neočekávané vlastnosti, úplně jiné než velké částice látek stejných. A my se je snažíme využít. I v textilnictví a prádelenství. Studium jejich vlastností bylo možné, až když vědci zvládli přípravu těchto nepatrných částic a to i s použitím nových a neobvyklých technologií. A není to jen o jejich přípravě, ale také o izolaci z reakčního prostředí. Víte, že čištění a praní je odstraňování nechtěného materiálu (špíny) z místa, kde nemá co dělat, někam pryč, nejlépe do odpadu. A také znáte Sinnerův diagram, který znázorňuje hlavní faktory praní, tedy mechaniku, čas, teplotu a chemii. Kdysi bylo praní otázkou svalů, tvrdé práce a mechaniky, později vody a její teploty, potom detergentů a dnes něčeho nového, totiž úpravy praných a čištěných povrchů. Kdyby šel Sinnerův diagram rozšířit, asi bychom do něj zavedli i kvalitu povrchu. A právě tam se uplatňují nanoznalosti. Lidé k nim přišli tak, že se podivovali, proč listy lotosu jsou trvale krásně čisté. Mají totiž zvláštní povrchovou strukturu a špína na ní

sedí asi tak, jako fakir na hřebíkovém loži. Proud vody za deště rychle a úplně nečistotu odstraní a list je rázem čistý. Mluvíme o tzv. samočisticím efektu a snažíme se ho všemožně napodobit na karoseriích aut, fasádách domů, kachličkách v koupelně, na oknech, zrcadlech. silničních značkách a také ovšem na oblecích a šatech. Tyto povrchové úpravy jsou dnes komerčně dostupné a v obchodech je řada nanoproduktů. Ne vždy jsou ovšem věruhodné. V podobě nanovrstev nanášíme i oxid titaničitý, který odstraňuje zápach, ničí bakterie a viry a rozkládá mnohé organické látky, třeba zápach z cigaretového kouře. Nátěry tohoto druhu si také můžete běžně koupit, nejsou ale nijak levné. Pojmem v technické praxi je Pilkingtonovo samočisticí sklo, které udržuje jeho povrch čistý po celou dobu životnosti. Představte si tuto výhodu na skle vašeho auta! Nejde o prkotiny, nové londýnské nádraží St. Pancras má střechu z 18 000 takto upravených velikých panelů s nanovrstvou oxidu titaničitého. V obchodech je ovšem i řada padělků, třeba tzv. nanoutěrky. Nakupujte obezřetně! Takže nanotechnologie se především prosadily při úpravě povrchů různého druhu. Přinesli novou kvalitu při veliké úspoře úpravnických látek. Nejde přitom o zázrak, ale jsou logickým důsledkem lidského pokroku a to jsme teprve na začátku éry nanotechnologií. Protože se také diskutuje o jejich zdravotní závadnosti, přišla regulace č. EC 1907/2006 z 18. 10. 2006, která se týká registrace, posuzování vlastností, autorizace a omezení. Určitě potřebujeme lépe porozumět tomu, jaký vliv mají nanočástice na lidský organismus. Mark Twain (1835-1910) kdysi řekl, že předpověď je vždy těžká, týká-li se budoucnosti. O nanotechnologiích to stoprocentně platí. Nejpopulárnějším nanomateriálem je dnes stříbro. Má největší publicitu a o jeho účinnosti při dezinfekční úpravě zdravotnických textilií nikdo nepochybuje. Jsou již rozšířeny v praxi a s nimi se veze i úprava sportovního ošacení, ponožek a jiných výrobků.

Ovšem nejvíce vyráběným materiálem je nanooxid titaničitý, křemičitý a zinečnatý. Některé praktické aplikace jsou docela podivné, např. přídavek jílových nanočástic při výrobě plastových lahví na pivo. Ony totiž ucpávají mikropóry a brání průniku vzdušného kyslíku do láhve a pivo se déle uchová. Jak je to ale s nanovýrobky pro prádelenství? Jsme teprve na začátku využívání těchto technologií. Japonci již několik let dodávají na trh nanodetergenty pro domácnosti pod názvem Nanox. Nikoliv náhodou. V Japonsku se doma pere ve studené vodě a detergenty musí být hodně účinné. Ultrakoncentrované nanoprodukty pronikají i dovnitř vláken a odepírají ty nejmenší nečistoty. Přitom dávkování je asi 4x nižší než u detergentů obvyklých. Detergent se (prý) dobře odmáchává a stačí jedno máchání. Jeho hlavním účinným tenzidem je etoxylátmetylester (MME). Evropští výrobci s uvedením nanodetergentů na trh nijak nespěchají a hodně aktivit se zatím odehrává na patentovém poli. V čistírenství by mohly být v budoucnu zajímavé mikroemulze. Jsou to emulze s maličkými kapičkami obecně menšímí než 10 nm, termodynamicky stálé a čiré. Mohou být, co do vlastností, alternativou k tradičním rozpouštědlům, protože rozpouštějí jak polární tak i nepolární nečistoty. Mají navíc nízké povrchové napětí. Použití v čistících procesech se intenzivně zkoumá. Provádějí se i pokusy s přísadou nanočástic, které by fungovaly v praní nejen jako tenzidy, ale současně i jako změkčovací apretační potředek. Zatím jediné průmyslové odvětví, kde se nanodergenty vskutku zabydlely, je petrochemie. Používají se ke snížení viskozity vrtacích kapalin a i k jiným účelům. Samozřejmě, co do ekonomického významu nemůžeme petrochemii s prádelenstvím vůbec srovnávat a ani sílu motivace dodavatelů a výrobců. V praxi se používají i jako aditiva do motorových olejů. Prostor pro další použití budou mít všude tam, kde se používají koloidy a kde technologové potřebují při procesech snižovat povrchové napětí. Nanotechnologie se považují za jednu z nosných technologií pro 21. století a o jejich dalších aplikacích v praxi nelze pochybovat. Rychlost, s jakou se budou objevovat, závisí na potvrzené bezpečnosti produktů, ochotě veřejnosti tyto nové technologie přijímat a také ovšem na regulačním rámci v rukou politiků. -izk-


14

INFORMÁTOR 6/2016

Téma vydání:


Čištění kostýmů je plné záludností Diváci tleskají, herci na jevišti se uklání, představení končí. Po představení ze sebe ještě svléknout propocené kostýmy – na jevišti ve světle reflektorů bývá hercům horko, i když zrovna neloví marně z paměti text role – a je konec.

Jevištní technici rozeberou a sklidí kulisy, o kostýmy se postarají kostymérky. Ty pak většinou zajišťují i praní těch méně náročných kostýmů. Pokud jde o antické drama s kostýmy typu „prostěradla a sandály“, nebo o hru ze současnosti s kostýmy ve stylu „džíny a košile“, není vyprání v klasické pračce problém. Pokud jde ale o kostýmně náročnou inscenaci, může to být fuška i pro odborníky s mnohem sofistikovanějším vybavením, než je jedna bubnová pračka. Kostýmy jsou důležitou složkou každého představení. Pro herce jsou prostředkem, který mu pomáhá dotvořit jeho roli, „obléct se“ do své postavy. Pro diváka je součástí celkové atmosféry představení, v případě historických kostýmů navíc navozuje i dobu, v níž se představení (nebo film) odehrává. Za vznikem kostýmů jsou dlouhé hodiny spolupráce a diskusí kostýmního výtvarníka a režiséra a pak také spousta práce divadelních krejčových. Některé kostýmy – záleží na náročnosti a použitých materiálech – mohou být i hodně drahé. Například v muzikálu Mefisto, který měl premiéru začátkem listopadu

v divadle Hybernia, herci obléknou přes dvě stě kostýmů, z nichž některé jsou opravdu hodně nákladné – a náklady na kostýmní výpravu se tak vyšplhaly k milionovým částkám. Není pak divu, že kostým je „křehké zboží“, které vyžaduje speciální péči. Navíc musí sloužit dlouho. Nejen proto, že představení, pro které vznikl, se hraje víc, než jednu sezónu – a některé kousky vydrží na repertoáru i několik let, jako třeba inscenace Goldoniho komedie Sluha dvou pánů s Miroslavem Donutilem v titulní roli vychytralého a věčně hladového sluhy Truffaldina. Ta letos na prknech Národního divadla definitivně končí, celých 22 let po premiéře (a po šesti stovkách repríz). S derniérou konkrétní inscenace nekončí život kostýmů, které pro ni byly stvořeny. Ty putují do „fundusu“, kde jsou uloženy pro další budoucí využití v jiných inscenacích, kam se mohou hodit – byť třeba po drobných nebo větších úpravách. V praxi se tak pro nové představení šije zcela „od nuly“ jen část kostýmů. většinu kostýmní výpravy, pokud je to jen trochu možné, tvoří kousky ze zásob uložených ve fundusu. Jak je vidět, nároky kladené na životnost divadelního kostýmu jsou skutečně vysoké.

Kostým jako past Problém je, že kostýmní výtvarníci ve spolupráci s režiséry řeší hlavně uměleckou stránku – tedy to, jak má kostým vypadat, aby dobře charakterizoval postavy. Z praktické stránky pak obvykle maximálně to, zda nebude konstrukce kostýmu nějak výrazně omezovat herce v pohybu. Úvahy o tom, jak se bude kostým udržovat, jsou až na posledním místě – pokud vůbec přijdou tvůrcům inscenace na mysl. „Bohužel výrobci či návrháři kostýmů v současné době při výrobě nepřemýšlí co s kostýmem až bude špinavý. A to pořizovací cena kostýmu je opravdu nemalá,“ potvrzuje Eva Wernerová z Černošické čistírny, která se čištěním kostýmů zabývá dlouhá léta a má už v tomto oboru celou řadu zkušeností. Záludností a úskalí, které číhají při čištění divadelních kostýmů na čistírnu, je celá řada. Začíná to už použitými materiály. „Největší problém je s kombinací několika nesourodých materiálů. Na jeden kostým jsou použity materiály, které se mohou zpracovat pouze mokrou cestou a ty druhé je možné naopak pouze čistit,“ říká Eva Wernerová z Černošické čistírny. Setkat se navíc lze s materiály skutečně všeho druhu. „Materiálová škála používaná k výrobě divadelních kostýmů je velmi široká. Od klasického sametu, brokátu přes různé druhy viskózy, krajek nebo hedvábí až po kůži, koženku či kožešinu. Invence divadelních návrhářů je ohromná a není výjimkou zdobení kostýmů netextilními materiály, jako třeba papírem, kovovými či plastovými aplikacemi nebo kombinace s různými druhy neodnímatelných výztuh pro udržení tvaru. Podle našich zkušeností není problémem konkrétní textilní materiál, ale spíše jejich nevhodná kombinace barevná a kombinace materiálů z hlediska druhu ošetření,“ říká k tomu Daniela Illková z brněnské čistírny Arbela, která má s čištěním divadelních kostýmů také velké zkušenosti. Potíž navíc je v tom, že zatímco u běžného konfekčního oblečení je možné podívat se na symboly údržby a mít tak jasno v tom, jaké způsoby ošetření přicházejí pro daný materiál nebo kombinaci materiálů v úvahu, u divadelních kostýmů to obvykle neplatí. „V tomto případě je velmi výjimečné, že bývají použity oděvy z běžné konfekce, osazené symboly ošetření, i když i to se stává. Naprostá

Téma vydání:


Čištění kostýmů je plné záludností

většina šitých kostýmů tuto informaci postrádá. Proto se při ošetření řídíme především dlouhodobými zkušenostmi našich pracovnic a důsledným zkoušením všech možností,“ potvrzuje Daniela Illková z čistírny Arbela. Zákeřné ozdoby Velké potíže jsou také s různými zdobícími prvky, které jsou součástí kostýmů. „Velké dobové toalety vhodné k chemickému čištění bývají často zdobeny velkým množstvím aplikací z různých druhů kamenů, perliček, pajetek, flitrů, štrasu atd. Zde potom musí pracovnice předem detailně zkoušet všechny druhy ozdob, abychom se vyhnuli možnému rozlepení a následnému otištění na oděv,“ vysvětluje Daniela Illková z Arbely. „Mezi kostýmy je také mnoho uniforem a livrejí zdobených zlatými a stříbrnými prýmky či zpevněnými důstojnickými epoletami s třásněmi v různých barevných kombinacích a z různých materiálů. Všechny tyto prvky je nutno před čištěním prověřit a zvážit možnosti ošetření,“ dodává. Problém je i s připevněním těchto zdobících prvků. „Některé jsou nevhodně připevněny - nejsou přišity, ale nalepeny pomocí tavné pistole,“ popisuje Eva Wernerová z Černošické čistírny.

A pak jsou kousky, které ani při nejlepší snaze není možné prát ani čistit chemickou cestou. „Mezi kostýmy se občas vyskytuji kousky, které skutečně není možné ošetřit. Jedná se většinou o oděvy ošetřené barevným nástřikem, který pouští jak při chemickém čištění tak při ošetření na vodní bázi,“ prozrazuje Daniela Illková z čistírny Arbela. „Nevyčistitelné“ mohou být třeba i jen některé zdobicí prvky. „Některé zdobení nelze udržovat ani praním ani čištěním, např. aplikace ze speciálně zhotoveného tvrzeného papíru,“ potvrzuje Eva Wernerová z Černošické čistírny. Adrenalinový sport Čistírna, která se chce pustit na toto pole působnosti, se musí připravit na to, že podobné obtížně čistitelné „špeky“ budou v rámci zakázek z divadel spíše pravidlem, než občasnou výjimkou. „Vzhle-

dem k tomu, že divadelní dílny a kostymérny jsou vybaveny klasickými pračkami pro ošetření běžných drobnějších oděvů, k nám přicházejí věci většinou k chemickému čištění nebo náročnějšímu praní, eventuálně k mokrému čištění,“ potvrzuje Daniela Illková z čistírny Arbela. Na náročnosti čištění pak závisí i cena samotného čištění. „Není plášť jako plášť a šaty jako šaty. Cena se odvíjí jednak od náročnosti a druhu zpracování a jednak od rozměrů (v případě těžkých a objemných toalet). Ceny čištění dobových kostýmů se pohybují v řádech stokorun,“ objasňuje Daniela Illková z čistírny Arbela. Ceny kostýmů, s nimiž čistírna zachází, mohou dosahovat i desetitisícových částek. A riziko, že se něco nepovede, je navzdory všem zkušenostem přítomno vždycky – vzhledem k záludnostem, které velká část divadelních kostýmů pro

toho, kdo se je snaží udržet v čistotě, skrývá. „Nikdo není neomylný a chybami se člověk učí. I nám se před několika lety podařilo poškodit dvoje šaty, šlo o model dámských společenských šatů ze třicátých let s řadou dlouhých třásní, které se při čištění poškodily,“ prozrazuje Daniela Illková z čistírny Arbela. „I když to na první pohled nebylo patrné, byly zhotoveny ze zahraničního, velmi drahého materiálu, a jejich hodnota atakovala 20 tisíc korun,“ říká Daniela Illková. Podobná nehoda je nepříjemná a nese s sebou i nutnost náhrady škody. Proto je dobré se proti podobným případům pojistit. „Naše firma má zřízené pojištění odpovědnosti za škodu na věcech převzatých, proto jsme tuto škodní událost uplatnili u naší pojišťovny, která následně provedla úhradu, samozřejmě s naší spoluúčastí,“ říká k tomu Daniela Illková.

15 ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU

INFORMÁTOR 6/2016


16

INFORMÁTOR 6/2016

Téma vydání:


I nanotechnologie mají své problémy V nadšení nad novými možnostmi, které nanotechnologie přinášejí, se zapomíná na s tím spojené problémy. Pro pořádek zopakujme, že nanotechnologie pracují s neskutečně malými částicemi látek řádově miliardtin metru a že tak malé částice mají mnohé nové a překvapivé vlastnosti.

• Nanomateriálů se

dnes i v Evropě vyrábí obrovské množství a jak přitom zatěžují ŽP a živé organismy ani moc nevíme.

• V textilnictví jsou na-

nomateriály aplikovány zásadně dvěma způsoby. Buď jsou zakomponovány přímo ve vláknech během jejich zpracování, nebo mohou být použity na dodatečné povrchové úpravy.

Třeba list papíru má tloušťku 100 000 nanometrů, lidský vlas má průměr 50-100 000 nm. Železo v nanoformě je tak reaktivní, že se na vzduchu samo vznítí a musí se uchovávat pod vodou. Nejsou to technologie šuplíkové a i u nás si můžete ošetřit auto nanokosmetikou (ne zrovna levně!), koupit hydrofobní nanosprej na větrovku nebo obuv, také Nano Pěnu na údržbu koupelny nebo se setkat s lékařem nosícím plášť ošetřený nanostříbrem. Je to holt technologie 21. století. V čem je tedy problém? Jejich výroba, užívání a likvidace vede k nechtěnému rozšiřování v životním prostředí a přináší rizika, která nejsou příliš známa. Nanočástice jsou tak malé, že mohou pronikat až do buněčných struktur a dost

dobře se neví, jak budou na ně organismy reagovat. Lymfou nebo krví mohou cestovat do různých tělních orgánů a způsobovat řadu vážných zdravotních potíží. Proto běží mnoho výzkumných programů, které hledaji na tuto otázku odpověď. Jedním z modelových oblastí výzkumu je jižní Austrálie. Hodně rozvinutý region s nedostatkem vody, který vodu opakovaně recykluje a čistírenské kaly používá k hnojení polí. Jen malá část nanočástic se tu dostane do oceánu, zbytek se recykluje v uzavřené smyčce a množství v půdě vzrostlo za posledních pár let čtyřicetkrát. Australané si spočítali, že nanočástic vzniká v regionu ročně 54 tun v podobě oxidu titaničitého, 10 tun oxidu zinečnatého, 2,1 tun uhlíkových nanotrubic, 180 kg stříbra a 120 kg fulerenů (uzavřené uhlíkové struktury ve tvaru koule s až 100 atomy uhlíku používané v technice jako supravodiče nebo jako součást léčiv). A zkoumali, co se s nimi děje. Nanotrubice a fulereny končí většinou (jako součást syntetických kompozitů) na skládkách, nanoxid titaničitý (z opalovcích prostředků, zubních past a malířských přípravků) je velmi stabilní a končí přes čistírenské kaly v zemědělské půdě. Zkoumá se, s jakými následky pro zemědělství i lidi. Nanooxid zinečnatý se mění na jiné sloučeniny zinku a má se za to, že není škodlivý. Podobný osud má i nanostříbro. Jaký je celkový obraz škod spojených s nanočásticemi v prostředí a půdě se zatím neví a musí se zkoumat i osud nanočástic v řekách a mořích. Nanomateriálů se dnes i v Evropě vyrábi obrovské množství a jak přitom zatěžují ŽP a živé organismy ani moc nevíme. Je nepřijatelné, aby trvale do ŽP unikaly tisíce tun látek, kterých vlastnosti a působení dobře neznáme. Zamyslete se nad těmito výrobními čísly, která platí pro EU a běžný rok: fulerenů se vyrobí 20 t/r, nanostřbra 30 t/r, karbonových nanotrubic 380 t/r, nanooxidu zinečnatého 1 600 t/r a nanooxidu titaničitého 10 000 t/r. Kde toto všechno končí ani přesně nevíme. Celkové investice do nanotechnologií v roce 2015 činily 2,5 mld. USD a celosvětový trh se odhaduje na 11 mil. tun resp. 200 mld. € ročně. Očekává se, že prim bude v budoucnu v rukou Číny. Jak daleko jsme s nanotechnologiemi v Česku? Vyrábíme fotokatalytické nátěry s oxidem titaničitým (čistí vzduch v obytných míst-

nostech), textilní nanotkaniny (na antialergické lůžkoviny a do filtrů dýchacích masek a roušek), nanovlákenné průmyslové filtry, anorganická nanovlákna (výrobce Pardam sídlí v Roudnici nad Labem a vlákna se používají při výrobě baterií, palivových článků a solárních článků), nanoželezo (čištění odpadních vod), nanočástice stříbra (pro účely dezinfekce), hydrofobizační nanopřípravky (úprava textilií) a nanochemikálie (aditiva do pohonných hmot). Firmy, angažující se v nanotechnologiích, založily Asociaci nanotechnologického průmyslu ČR a ta je členem nadnárodní evropské NANOfutures. Od roku 2006 jsou hlavním protihnilobným konzervantem dřevěných výrobků v USA nanosloučeniny mědi, zejména uhličitan měďnatý nebo citrát měďnatý. Používají se v obrovském množství a natírá se jimi kde co, sloupy, ploty, chodníky, elektrické a telegrafní tyče, prkna budov, zábradlí atp. A výrobci postupně pronikají i na evropský trh s dřevem. Nanosloučeniny lépe a hlouběji pronikají do struktury dřeva než klasické konzervanty a ochrana je proti běžným přípravkům delší a lepší. Ví se ovšem, že některé houby jsou vůči měďnatým preparátům rezistentní a skladují nanočástice mědi ve svých tělech. A teď je nedořešená otázka: je nanoměď i ve spórách? A pokud ano, co to znamená pro zdraví člověka, který spór vdechne denně 20-30 000? Takže se intenzivně zkoumá osud nanomědi v tělech hub a případný následný vliv na člověka. Několik let se ví že, uhlíkové nanotrubice v kompozitních materiálech přinášejí obrovské zvýšení pevnosti a lepší vedení elektřiny. Tato aplikace se průmyslově využívá ve velkém. Ale tyto materiály se musí opracovávat, pískovat, brousit, vrtat, leštit. Při tom vzniká mnoho prachu a ten obsahuje nanočástice. Takže se zkoumá toxicita takového prachu na zvířatech a posuzuje, zda toxicita tohoto prachu je pro lidi vyšší než „normální“. Zatím se zdá, že ne, (což je moc dobře), ale na definitivní rozhodnutí si ještě počkáme. O nanočástice se zajímají i lékaři. O tom, že nanočístice pronikají do lidského těla, není pochyb.

Téma vydání:


I nanotechnologie mají své problémy tak úplně jednoduché a příjemné. Výzkum hledá cestu, jak tyto implantáty nahradit syntetickými materiály, které by samozřejmě tělo dobře snášelo. Univerzita v Bernu takový materiál našla. Jsou to nanovlákna z biodegrabilních materiálů. Vyrábí se z odbouratelného polylaktidu smíchaného s keramickými nanočásticemi a později ztvrzeného fosforečnanem vápenatým. Získá se jakýsi cementový materiál dostatečně pevný jako kostní náhrada, dokonale biokompatibilní, který se později v těle beze zbytku rozloží a vstřebá a nemusí být operačně vyjímán. V pevnosti a pružnosti se velmi podobá přirozeným kostem.

Pokud je žena gravidní, zajímá lékaře, do jaké míry mohou chemické látky a nanočástice proniknout přes placentu do těla vyvíjejícího se plodu a jak by ho mohly případně ohrozit. Ví se, že třeba nikotin, heroin a některé enviromentální toxiny přes placentu pronikají. Na univerzitní klinice v Zurichu nedávno zjistili, že pro průnik je rozhodující velikost částic. Ty menší do 80 nanometrů do těla plodu pronikají, jsou-li větší ne a spolehlivou mezí je velikost 500 nanometrů. Zjištění má praktický význam: stále oblíbenější léčiva v nanoformě musí mít v případě léčení budoucí rodičky velikost dostatečnou na to, aby placenta léčivo odfiltrovala a nedostávalo se do plodu. A víte, jak se tento mechanismus zkoumá? Pomocí nepatrných inertních polystyrénových kuliček. Ještě jeden příklad na zkoumání nanomateriálů v lékařství. V případě nehod nebo vážných onemocnění kostí je nutné chybějící nebo poškozenou kost nahradit. Běžnou metodou jsou kostní implantáty z jiných částí těla, což není pro pacienta

Takže v oblasti nanomateriálů a nanotechnologií je plno nedořešených otázek. Na řešení jsou vynakládány obrovské prostředky, např. jen v Německu v roce 2015 na 440 mil. €. Nebezpečí z nanomateriálů vyplývající, je vázáno na nejrůznější faktory a je tu větší, tu menší. Záleží na chemii nanomateriálu, na tvaru, velikosti a náboji částic, stáří materiálu a jiných okolnostech. Testování toxicity není jednoduché a ani levné a vyžaduje dosud neznámé speciální přístupy. Ty nejsou standardizovatelné a vyžadují zvláštní laboratorní postupy. Ty se vyvíjí průběžně. Není snadné měřit koncentraci nanočástic v prostředí, určovat expoziční hladiny, nanočástice identifikovat, určovat jejich toxicitu atp. Nanomateriálová pracovistě musí být zvláště vybavena (uzavřené boxy, kontejnery, místnosti, práce v uzavřených prostorách v rukavicích, zvláštní větrací systémy, ochranné oděvy, respirátory atp.). Směrnice EU vyžadují, aby zaměstnavatel přijal na ochranu zdraví pracovníků všechna dostupná opatření, aby byli zaměstnanci o všech možných nebezpečích informováni, pravidelně školeni atd. Tato dobře míněná opatření velké výrobní a zpracovatelské podniky zajisté dodržují, ale co z nich dodrží malospotřebitel, který si v drogerii koupí hydrofobizační nanosprej a na balkoně stříká větrovku? Kolik nanočástic vdechne? Veřejnost je ve vztahu k nanotechnologiím (na rozdíl třeba od jaderné energie) zatím docela klidná a spíše jsou znepokojeni odborníci. Je to zřejmě proto, že málokdo ví, oč vůbec se jedná. Při průzkumu v USA 53 % respondentů uvedlo, že o nanotechnologiích nikdy neslyšelo a 28 % sice něco zaslechlo, ale neví, o co jde. Na evropské (světové) regulaci v souvislosti s nanomateriály se pracuje a zatím platí jen předpis 2011/696/EU, který nanomateriály definuje. Platí tedy jen obecná pravidla pro manipulaci s chemickými látkami (např. REACH). Odborníci z oblasti se pravidelně od roku 2003 scházejí na EuroNanoForu (po prve v Terstu), naposled v červnu

2015 v Rize. Setkávání umožňuje Evropské komisi koordinovat výzkum v oblasti nanomateriálů a podílet se na rozvoji nových technologií. V Rize byli i vystavovatelé a mezi nimi také Czechinvest společně s Technologickým centrem AV ČR. V textilnictví jsou nanomateriály aplikovány zásadně dvěma způsoby. Buď jsou zakomponovány přímo ve vláknech během jejich zpracování, nebo mohou být použity na dodatečné povrchové úpravy. V prvním případě jsou zakotveny pevněji a uvolňují se méně a pomaleji než ve druhém případě. V obou případech lze ale v okolí takto zpracovaných textilií nanočástice identifikovat. Pokud se týká odepírání nanočástic při praní, ukázalo se, že jednotlivé nanočástice přecházejí do lázní jen málo a spíše mají tendenci tvořit větší aglomeráty, které se potom odepírají i s okolními vlákny. Odepírání závisí především na hodnotě pH lázně ale také na mechanickém namáhání textilie pracím procesem. Nanočástice oxidu titaničitého se odepírají dobře a mohou s odpadní vodou cestovat v kanalizaci mnoho kilometrů. Mohou-li způsobovat potíže, a jaké, nevíme. Povšimněte si, že to slovo „nevíme“ se opakuje. Opravdu, všechny negativní dopady nanotechnologií nejsou zatím lidstvu známy. Tak je to ale se všemi novými technologiemi, které přicházejí do života. Nadšení nad novinkou střídá později střízlivé hodnocení kladů i záporů. Se super technologií spojenou s nanouhlíkem ve formě grafénu (molekuky uhlíku jsou v něm spojené ve formě šestiúhelníkové sítě) se zabývá VÚ Hohenstein. Supertenká nanovrstva grafénu snižuje zápalnost a hořlavost základní textilie. Kromě toho asi 200x zvyšuje odolnost proti oděru a pevnost textilie. Nanotechnologie patří k tomu nejlepšímu, co lidstvo pro 21. století má. Jde ale o technologii příliš novou a syrovou na to, abychom kromě nesporných benefitů, uměli zhodnotit i negativa, s ní spojená. Tyto technologie budou součástí očekávané třetí průmyslové revoluce. Jejím největším propagátorem je Jeremy Rifkin, má mnoho významných podporovatelů mezi vědci i u nás, (jeho publikace The Third Industrial Revolution) a klíčovou součástí změn bude i využití obnovitelných zdrojů, používání vodíku k energetickýcm účelům, inteligentní energetické rozvody, energeticky soběstačné domy a čistá bezemisní doprava. Samé zajímavé věci! Kdo ovšem ví, zda současné velké problémy Evropy tj. klimatické změny a uprchlická krize vůbec třetí průmyslovou revoluci umožní? -izk-


INFORMÁTOR 6/2016

INFORMÁTOR 5/2016


18

JENSEN včera a dnes Nenajdete v prádelnách nikoho, kdo by nevěděl o firmě Jensen. Informátor zatím o její historii nikdy nepsal a tak nyní jen splácíme redakční dluh.

• Jensen není ledaskdo a patří mezi pár nejvýznamnějších světových dodavatelů prací techniky, kteří jsou schopni dodávat vše: od prvního výkresu až po montáž celé technologie

Do naší republiky dodává prádelenská zařízení mnoho let od jednotlivých kusů až po kompletní tunelové a žehlící linky a výrobků firmy Jensen-Senking najdete v našich provozech desítky. Firmu u nás zastupuje sales manager Zbyněk Beňo, před tím se dlouhá léta o dovoz starala rakouská ŐWM a pánové Meyer a Hulka. V Česku jim tehdy zdatně sekundoval F. Svoboda. Jensen není ledaskdo a patří mezi pár nejvýznamnějších světových dodavatelů prací techniky, kteří jsou schopni dodávat vše: od prvního výkresu až po montáž celé technologie, ať je prádelna jakkoliv velká. Budování této rodinné firmy trvalo skoro 80 let a podíleli se na něm tři generace Jensenů. Od zakladatele firmy Ejnara Jensena (1903-1981), který začal s podnikáním v roce 1937, přes jeho syna Jorn Munch Jensena (1932-2012), který začal otci Ejnaru pomáhat v roce 1954 až po současného prezidenta korporace a vnuka původního zakladatele Jesper Jensena (narozen 1966) a působícího ve firmě od roku 1991. Určitě stojí za zmínku místo vzniku firmy. Podíváte-li se na mapu severní Evropy, asi 160 km na vý-

chod od Dánska leží v Baltickém moři nevelký rybářský ostrov Bornholm, strategicky položený a proto zajímající především vojáky. Od mateřského Dánska daleko a proložíte-li jím přímku na jih, dostanete se do polského Štětína. Bornholm má 590 km2, 40 000 obyvatel a pohnuté osudy spojené s pětiletou okupací Němci, bombardováním za války a po něm s roční okupací Sověty. A právě tam, v nelehkých časech vysoké evropské nezaměstnanosti v roce 1937 se Ejnar J. osamostatnil a založil opravárenskou a servisní firmu pro chladící a mlékárenskou techniku. Koupil tehdy za 6 000

DKK v konkurzu malou strojírenskou výrobnu Majerimaskinforretning. V objektu dílny bylo i místo pro domov rodiny. Bussines se rozjížděl jen pomalu, nebyl materiál ani nástroje a zrychlil až v 50. letech spojených s oživením evropského hospodářství po II. světové válce. Podnikat na nevelkém osamělém ostrově, daleko od mateřské pevniny, nebylo lehké a chtělo nemalou dávku kuráže. Ejnar J. byl především praktik a nikdo ho neviděl jinak než v montérkách a často i s doutníkem. Plány kreslil i na podlahu výrobní haly a o ekonomiku se moc nestaral. Větší rozšiřová-

ní výroby mu bylo proti mysli a zdrojem opakovaných sporů se synem Jornem J. Ten naopak měl bussines v krvi, opravárenství mu nestačilo, toužil po nových výrobcích a po světě. Firma se postupně přeorientovala na žehlící techniku a obrovským úspěchem se stal v roce 1960 skladač Combi Folder (toho se nakonec vyrobilo přes 1 000 kusů), 1953 následoval stohovač Jenstack, 1969 automatický vkladač Jenfeed atd. až k dnešní úspěšné technice 1995 Separator Viking, žehliči Jenroll EXPG 2000, technologiím Jenscan, Jenwiew a první prádelně bez páry pro Rakousko v Brucku (Stuhl) v roce 2008. Combi Folder byl skutečným mezníkem ve vývoji firmy, obrovsky ekonomicky úspěšným a fakticky nastartoval budoucí definitivní zaměření na žehlící techniku. Starý pán Ejnar J. odešel do ústraní v roce 1975 a Jorn J. získal prostor na realizaci svých podnikatelských plánů. Nebyly malé, Jorn J. byl neúnavný, měl obrovský záběr po celém světě, na cestách trávil více než 200 dnů v roce a rodina se různě po Evropě stěhovala snad dvacetkrát. Ale získával nové známosti, spolupracovníky pro příští rozšiřování podniku a potenciální kupce. Životní osud Jorna J. je spojen ještě s jednou firmou. Tou je belgická D´Hooge. V roce 1967 Jensen koupil 25procentní podíl ve firmě a Jorn J. se stal generálním ředitelem firmy s 225 zaměstnanci. Seděl na dvou židlích, hodně od sebe vzdálených a to nebylo vůbec snadné. Výroba v Belgii rozšířila sortiment o žehliče (před tím se vyráběly jen vkladače a skladače) a Jensen se stal rázem dodavatelem celých žehlících linek. Navíc d´Hooge vyráběla celou

JENSEN včera a dnes

řadu washextraktorů, které také přešly do nabídky Jensena. Belgické dobrodružství trvalo do roku 1977, když začalo rozvodové řízení. Bylo ukončeno po 3 letech. Ale nebyl to rozchod konečný. V roce 1988 Jensen opět přebírá do vlastnictví D´Hooge tentokrát společně s holandskou AMKO. Druhé spojení bylo méně šťastné a trvalo jen 2 roky. Mezitím Jensen přenesl výrobu žehličů z Belgie na Bornholm, výrobky se na trhu úspěšně etablovaly. Zejména Jenroll EX. Ten byl úspěšný natolik, že v roce 1977 se slavil vyrobený kus s číslem 1 000. Jorn J. považoval vždy za nesmírně důležitý americký trh. Průnik do USA začal v roce 1962 a na začátku byla spolupráce s výrobcem praček Braun. Americké dobrodružství nebylo hladké, zažilo pády i vzestupy a mělo různé partnery. V Americe se přece jenom podniká obtížněji a jinak než v Evropě. Jensen ale trvale zůstal na americkém trhu. Zakotvení upevnilo založení pobočky Jensen USA v roce 1999. Ta má dnes 120 zaměstnanců a vyrábí především sušiče a také dopravníky Futurail. Jejich výroba byla do USA přenesena z Anglie. Jorn J. vždy usiloval o další evropské pobočky a rozvoj v jiných zemích. Třeba s bolševickým SSSR spolupracoval Jensen netradičně již od roku 1977. Součástí jeho obchodní politiky byly i další akvizice v oboru. V roce 1994 přebírá Jensen švédský Metric Interconveyor, který vyráběl závěsné do-

pravní systémy, žádané zejména v USA. Dnes je již přetransformován v Jensen Sweden a má 60 zaměstnanců. Metric umožnil kompletaci linek na tvarové prádlo. Obrovsky důležitá byla ovšem v roce 1998 akvizice německé firmy Senking, které se tehdy chtěl zbavit Electrolux. Jensen získal technologii výroby výtečných tunelových praček Universal SL a rázem se změnil z výrobce žehlící techniky na výrobce celé prádelenské technologie. Rozhodující krok kupředu ve vývoji firmy. Pračky Universal byly trvale vylepšovány a Jensen jich za léta výroby prodal více než 2 000 kusů. Pikantní je, že se mluvilo i o akvizici z opačné strany, že totiž Electrolux měl prý tehdy zálusk na Jensena! O rok později (1999) vznikl Jensen France odkoupením výrobce dopravního systému Futurail. Jensen tak získal perfektní třídící, dopravní a plnici systém pro špinavou stranu prádelny. Potom přišel na řadu IPSO. Je to i u nás docela známý belgický výrobce komerčních praček různé velikosti. V roce 2000 byl na prodej a Jensen firmu koupil. Vznikla tak velká Laundry Systems Group NV s 1 350 zaměstnanci a prodejem 175 mil. Euro. Problém byl v tom, že IPSO měl další 3 spoluvlastníky (AMKO, d´Hooge, Cissel) a spolupráce mezi spolumajiteli nefungovala tak, jak měla. Proto se Jensen rozhodl IPSO prodat. Novým majitelem se v roce 2006 stala americká Alliance Laundry Systems, která mimo jiné vlastní i náš Primus. Dalšími pobočkami Jensena je především významný výrobce Jensen Switzerland. V této zemi v roce 1988 vybudoval Jensen nové výrobní kapacity v Burgdorfu. Staly se producentem na trhu úspěšných skladačů Butterfly a tunelfinišerů Omega. V roce 2005 byl založen Jensen Australia a 2007 Jensen Singapore. Ten má důležitou úlohu

v rozvoji prodeje v nadějném asijském regionu. O málo později byl založen Jensen Benelux (2008) s 20 zaměstnanci a Jensen Italy (2008), 60 zaměstnanců - to jsou další evropské pobočky. Při budování zahraničních poboček se Jensen logicky opíral o předcházející obchodní zastoupení, která získal a přebudoval v samostatné pobočky firmy. Poslední akvizicí tohoto druhu je největší a úspěšný turecký výrobce prací techniky Tolon. Ten již dříve 5 let spolupracoval v oblasti prodeje s Jensenem a Jensen v roce 2015 odkoupil 49procentní podíl Tolonu. Vazba obou firem je nyní hodně těsná a to nejen obchodní, ale také technická. Možná, že se dožijeme další pobočky Jensen Turkey. Jorn J. byl člověk nesmírně činorodý a angažoval se i jinde než ve vlastní firmě. Získal proto celou řadu významných oceněn a vyznamenání. Málokdo si dnes uvědomuje, že např. byl jedním z iniciátorů a zakladatelů ETSA (European Textile Services Association). To je dnes snad vůbec nejsilnější společnost působící v našem oboru. Jorn J. má velmi důstojného nástupce v synovi Jesperovi J. Vede společnost od roku 1998 a má nejen potřebné technické, ale i ekonomické vzdělání a také organizační schopnosti, potřebné k vedení velké nadnárodní společnosti. Vede si dobře. Jeho vstup do vrcholné funkce byl nutností, protože i v tomto případě, sic o léta později, docházelo ke generačním střetům s otcem Jornem J. v otázkách vedení a rozvoje společnosti. Generační spory jsou asi našim údělem. Jorn J. zemřel na svém milovaném Bornholmu pár dní po oslavě osmdesátin v roce 2012. Podnik je stále ekonomicky úspěšný, roční tržby pravidelně překračují 200 mil. Euro a Jensen vskutku patří mezi globální světové pro-

ducenty prací techniky. Firma neskrývá současný hlavní cíl tj. omezit co nejvíce ruční práci v prádelnách, a ty operace, které lze, automatizovat a nahradit ruční práci strojovou. Prádelna budoucnosti musí odpovídat zásadám udržitelného rozvoje a šetřit zdroje. Plně automatizovaných prádelen se asi nedočkáme, protože třeba třídit špinavé prádlo budou lidé a stejně tak kontrolovat výstupy z prádelny, ale kroky k automatizaci jsou již dnes zřetelné. Evropský trh zůstává pro Jensena pořád důležitý, ale firma se poohlíží stále důkladněji po trhu BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína), který má v pravdě potenciál obrovský. K úspěchům na světovém trhu má přispět současná reorganizace firmy, která má 6 produkčních míst (Švédsko – závěsné dopravní systémy, Dánsko – žehlící linky, Německo – tunelové pračky, Švýcarsko – tunelfinišery, USA – dopravní systémy, pračky L-tron, sušiče DTX a Itálie), 2 technologická centra (praní + žehlení) a 4 obchodní regiony (západní Evropa + severní, střední a východní Evropa + Austrálie, Asie a Arabský poloostrov a konečně + Amerika severní, střední a jižní) a 1 167 zaměstnanců. K producentům se v současnosti přidává výrobní závod v čínském Xinzhou (místo ležící mezi Šanghají a Pekingem) na výrobu žehličů. První vyrobený kus byl vystaven na Texcare Asia v listopadu 2015. Později do výroby přijdou vkladače a skladače. Jensen je privátní rodinnou formou, ale v letech 1998 až 2010 byla většinovým vlastníkem dánská finanční investiční společnost Axcel. Spolupracovala bezproblémově, ale přesto měl Jorn J. velkou radost, když se podařilo akciový podíl vykoupit zpět. Až do smrti to považoval za jeden ze svých největších podnikatelských úspěchů. -izk-


INFORMÁTOR 5/2016


20

INFORMÁTOR 6/2016

Téma vydání: Dokončení z čísla 4


Nízkoteplotní praní pod lu • Veliké úspory energie • Úsporu peněz

Jaké celkové množství energie spotřebujeme na praní? I odpověď na tuto otázku známe. Celosvětový odhad spotřeby elektrické energie na praní je kolem 100 TWh ročně a spotřeba pro Evropu (2009) se udává na 24.2 TWh. Pro srovnání: spotřeba elektrické energie v ČR v roce 2014 činila 57,236 TWh. Ale vraťme se k Evropě. Uvedená spotřeba představuje 6,4 % celkové spotřeby domácností. Proti tomu je spotřeba ledniček a mražáků 15,3 % nebo ohřívačů vody 8,6 %. Zda je to moc nebo málo, rozhodněte se sami. Britské pračky spotřebují 5 % celkové spotřeby elektrické energie země. V práci EU Ecodesignu pro úspory energie se konstatuje: analýzy ukazují, že energetický potenciál v úsporách může být dosažen jenom zesouladěným úsilím výrobců detergentů, výrobců spotřebičů a konzumentů a významnou roli hrají přitom dobrovolné iniciativy. Tímto konstatováním se naráží především na aktivity A.I.S.E. a také na snahu změnit chování konzumentů a přesvědčit je o nutností více používat nízkoteplotní praní. Kampaň „I prefer 30“ zdůrazňuje tyto benefity pro konzumenty, které se budou všemi dostupnými prostředky mezi lidmi šířit (letáky, bannery, inzerce, webové stránky, informační grafika, televize, rozhlas atp.): • Lepší prací schopnost pro většinu sortimentu • Šetrnější údržbu z hlediska textilií

Kampaň je zaměřena na občany, nikoliv na profesionální prádelny. Občané by měli znát základní rady, které se k nízkoteplotnímu praní vztahují: • Přečti si důkladně rady a doporučení na balení detergentu • Dávkuj detergent správně • Prověř si, že prací cyklus má přiměřenou délku • Přečti si důkladně instrukční knížku k svojí pračce • Zkontroluj si, zda je pračka správně naplněna • Kontroluj si symboly údržba na praných textiliích • A.I.S.E. doporučuje, aby např. každé páté praní bylo provedeno při teplotě 60 °C. Tím se vnitřek pračky vydezinfikuje • Mezi praním nechávejte dvířka pračky a násypek otevřeny, aby mohly vyschnout a větrat • Dávkovač detergentů pravidelně čistěte To jsou rady rozumné, které každý z nás bez výhrad akceptuje. Opět je ale problém v tom, jak je rozšířit mezi konzumenty tak, aby zdomácněly a staly se v každodenním chování občanů normou. Jak se kampaň A.I.S.E. dívá na problémy spojené s hygienou praní při nízkých teplotách? Dle mého soudu jedním slovem okrajově. Studie je sice zmiňuje, ale ne s významem, který opravdu mají a který mnohé experty na hygienu nadmíru znepokojuje. Osobně si myslím, že jde o hlavní problém nízkoteplotního praní, který by si zasluhoval stejně důkladnou diskusi a podrobnou studii jako úspory energie. Nejde o méně důležitý problém. Často se diskutuje

v zahraničním tisku a na internetu. Např. jedna z posledních zpráv se objevila v srpnu 2015 na MailOnline o kontrole vypraných kusů v domácí pračce při 40 °C. Na prádle bylo jen o 14 % méně fekálních bakterií než v prádle špinavém a 3 kusy prádla ze 4 byly kontaminovány bakteriemi i po praní. Nad výsledky odborná veřejnost kroutila hlavou a laici vyvolali na internetu bouřlivou diskusi. Dezinfekční prostředky pro nízkoteplotní praní se neustále všude hledají, Španělé např. v roce 2015 ověřili na 550 přírodních látek z mikrořas, rostlin a ovocných extraktů na jejich biocidní účinnost. Některé výsledky jsou nadějné a projekt pokračuje. V domácnostech se opravdu perou sortimenty, které jsou považovány za rizikové a u těch je třeba volit praní při vyšší teplotě a za současného oxidačního bělení. Pod pojmem „vyšší teplota“ rozumí A.I.S.E. teplotu 60 °C. V těchto případech radí konzumentům používat tzv. dvoukošový přístup. To znamená, že v jednom „košíku“ budou domácnosti shromažďovat prádlo, které lze běžně s dobrým výsledkem prát při 30 °C a do druhého budou dávat prádlo více znečištěné (kuchyňské, dětské, pleny, znečištěné krví, zvratky, prádlo z kontaktních sportů, uniformy zdravotnických pracovníků, prádlo nemocných osob atp.). To budou prát při 60 °C detergentem, který obsahuje oxidační bělící (a tím i dezinfekční) systém. Kromě toho, jak již zmíněno, čas od času je třeba zvýšit teplotu praní na 60 °C i kvůli pračce, aby se v ní zničily zárodky mikrobů. Jako chemik si netroufám tento hygienický požadavek posuzovat, zda je nebo není dostatečný. Pokud

pou hledáte pojem dezinfekce v našich odkazech, všude se uvádí var 30 minut za atmosférického tlaku, při teplotách nižších je nutná přítomnost dezinfekčního prostředku. V průmyslových prádelnách se požadavek bez výjimky respektuje a pere-li se při teplotách nižších než je vyvářka, deklaruje dezinfekční účinek dodavatel detergentů a ručí za něj. V domácích prostředcích pro praní, běžně dostupných v obchodech, dezinfekční přísady nejsou. Ano, je v nich jiná chemie, možná i bělící systém ale jaké je jejich dezinfekční působení v kombinaci se 60 °C teplotou, nedovedu posoudit a v materiálech A.I.S.E. blíže rozvedeno není. Existuje ještě jeden problém, který je zdokumentovaný na internetu. Do jistého pokusu vstoupilo 12 praček nastavených na teplotu 60 °C. Výsledek? Osm z nich tuto teplotu vůbec nedosáhlo a skutečná teplota lázní byla jen kolem 50 °C, u nejhorší pračky jen 43 °C. Experti říkají, že s tolerancí 10-15 % se musí počítat. Ale 15 % je v tomto případě 9 °C a to už nepereme při 60 °C ale při 50 °C. Co s tím? Když pračky ani těch 60 °C v lázni a v praxi nedosahují, co na to hygiena praní? Můžeme ještě vůbec mluvit o dezinfekčním praní? Jak nahlížet na iniciativy a cíle A.I.S.E.? Jsem přesvědčen, že A.I.S.E. a ani její členové nesledují žádné osobní cíle, protože vývoj detergentů pro nižší teploty vyžaduje nemálo úsilí, času a peněz. Jsou obtížněji vyrobitelné než detergenty běžné, složení

Téma vydání: Dokončení ze str. 18

a chemie je komplikovanější a výrobci detergentů nemají k výrobě takových detergentů žádnou ekonomickou motivaci. Chci tedy věřit, že motivací výrobců je opravdová snaha odbřemenit životní prostředí od nadměrných negativních vlivů spojených s praním. Iniciativy A.I.S.E. trvají mnoho let a je naší chybou, že jsme o nich nevěděli. Již v letech 1997-2001 byl zaveden Kodex správné environmentální praxe, který pomohl snížit spotřebu energie při praní o 6,4 %, v roce 2008 byl zřízen zvláštní informační portál pro konzumenty, v roce 2005 byla přijata Charta udržitelného praní. Účast přijalo 205 výrobců detergentů s 95% podílem produkce v zemích EU. Výsledkem bylo snížení spotřeby energie o 19 % a produkce oxidu uhličitého o 24 % na 1 tunu produkce atd. To, co se děje se Zemí a s jejím klimatem je opravdu k zamyšlení: rok 2012 byl 36. v řadě s průměrnou teplotou vyšší než je průměr pro 20. století a prvních 12 let ve 21. století bylo téměř každý rok spojeno s novým teplotním

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU - nezbytnost pro každou čistírnu rekordem. Výkyvy počasí se nevyhýbají ani Evropě a Česku – zamyslete se nad téměř katastrofálním suchem v prvních 7 měsících roku 2015, nad celé dny trvajícími tropickými teplotami a týdny bez deště, nad poklesem úrod na JV Moravě, ohrožením vinic a zemědělské výroby, vypálenou trávou, suchými koryty řek, studnami bez vody. Připomeňme údaje Meteopressu, podle které byl loni (2015) nejteplejší závěr prázdnin za posledních 234 let, červen 2015 byl nejteplejším červnem v historii měření od roku 1880 a další měsíce byly ještě horší atd.! Někteří publicisté varují, že jsme na pokraji klimatického rozvratu s katastrofálními budoucími důsledky pro celou lidskou společnost. (Pokud vás problém zajímá, najděte si na internetu práci Jan Hollan: Ochrana klimatu nebo web: Veronika.cz/klima, informací je spousta.) Každá iniciativa, která snižuje vliv jakékoliv lidské činnosti na ŽP a klimatické změny je tedy nanejvýše vítaná, a o to cennější, pokud za ní stojí vlivná organizace jako je A.I.S.E. Držme jí proto palce, ať ve svých snahách uspěje! Co pro praxi takové snahy znamenají? Teploty praní budou určitě klesat. Ve sféře profesionálního praní, stejně

jako v domácnostech. Výrobci detergentů s těmito změnami počítají a např. Henkel dnes obsluhuje na 230 prádelen, které již teď perou při 40 °C systémem PERFormance 40 a v roce 2015 uvedl nový produkt pro nízkoteplotní praní OxyGuard 40. Stejné tendence lze vypozorovat i u jiných výrobců detergentů, např. Christeyns nabízí šetřící a efektivní systém Cool Chemistry pro praní při 40 °C, existuje Persil a Ariel Gel 40, Burnus Hychem propaguje svůj Burti Odoro pro 40stupňové praní atd. Mezi prvními výrobci detergentů, kteří přišli s nízkoteplotním praním byl v roce 1999 Ecolab se systémem Eltra 40, takže historie nízkoteplotního praní má v praxi asi 15 let. Ecolab dnes dokonce nabízí tři systémy takového praní a to Performance 40, OxyGuard 40 a Performance Industrial. Kromě hlavního proudu stojí CHT Bezema s přesvědčením, že ideální teplota praní je kolem 70 °C (a má proto své racionální argumenty), ale i její systém Smart Blue Active je použitelný již od teploty 40 °C. Mimochodem, za zmínku stojí i její inovativní koncepce praní pro rok 2016 bez chloračního a peroxidického bělení. Teploty praní se budou neodvratně snižovat! To je trend, kterému nelze

uniknout. Není to jenom otázka budoucnosti, ale již současná realita. Nedávno např. prohlásil Andreas Ohm z evropského vedení Ecolabu, že v Evropě při nízkých teplotách pere nejméně 400 zdravotnických a sociálních zařízení. Není to ale žádný důvod k obavám, pokud ovšem budou beze zbytku vyřešeny hygienické otázky takového praní. Je docela možné, že nízkoteplotní praní bude kombinováno s novými technologiemi, které jsou zatím zkoušeny jen v laboratořích nebo poloprovozu. To mohou být vysokotlaké šokové vlny, praní ne ve vodě, ale v granulkách plastů (Xeros), kombinace nízkoteplotní technologie s ozonem, kavitační silové působení v prací lázni, kombinace praní s úpravou povrchu textilie kopolymery s rozpustností závislou na hodnotě pH, praní ve spolupůsobení s ultrazvukem, přísady nanomateriálů do pracích lázní (např. oxidů zinku nebo aktivace lázní oxidem titanu), přítomnost účinnějších dezinfekčních činidel v kombinaci s aktivátory působících i při nízkých teplotách i proti roztočům, prádelenské použití tvrdého UV záření UV-C pro dezinfekci prádla a zařízení atd. Na druhé straně nižší teplota praní vyhovuje moderním textilním výrobkům, které jsou vůči údržbě stále citlivější, např. inteligentní textilie jako kombinace textilu a elektroniky, moderní polyfunkční ochranné oděvy nebo oděvy s ochrannou povrchovou nanovrstvou. Kdo ví, co všechno nám ještě budoucnost přinese? Možná je teď také vhodný čas na to, abyste zaujali vnitřní osobní postoj k popisovaným problémům, ke spotřebě energií, klimatickým změnám, ochraně životního prostředí. Je jen na vás, jestli se ztotožníte se závěry článku, anebo si osvojíte typický alibistický čecháčkovský postoj: „a co, mě se to netýká, ať si to řeší jiní”! Ing. Zdeněk Kadlčík


INFORMÁTOR 6/2016

INFORMÁTOR 6/2016


22

Jakou budoucnost má hydrofobní úprava? Osobně jsem přesvědčen, že jde o nejdůležitější nadstavbovou službu, kterou může čistírna zákazníkům nabízet. V letních i zimních větrovkách běhá kde kdo a pokud jsou kvalitní, jsou prodyšné a současně i odpuzují vodu a chrání před deštěm.

Ochrana není jen věcí základní textilní konstrukce, ale velmi často i výsledek úpravy hydrofobním prostředkem. Ke smůle všech, není úplně trvalá, postupně se s nošením větrovky stírá a vyžaduje čas od času obnovu. A na to jsou čistírny, které ji mají zákazníkům nabízet. Nedělají to, žel, všechny a to ke své škodě. V čem tedy vězí čertovo kopýtku hydrofobních úprav? Ty se dnes dělají bezvýhradně s pomocí fluorkarbonových pryskyřic. Jsou tím nejúčinnějším, co chemici vymysleli a mají různou podobu. Jsou aplikovatelné z vodního i rozpouštědlového prostředí. Háček je v tom, že jako meziprodukty nebo vedlejší produkty při jejich výrobě vznikají dvě látky, kterých se bojíme jako čert kříže. Tou první je fluorkarbonová kyselina (PFOA) a tou druhou její bratr perfluorsulfonan (PFOS). Z hlediska účinků jsou natolik podobné, že stačí, budeme-li mluvit jen o PFOA. To je látka, kterou v roce 1947 uvedla na trh fir-

ma 3M v úpravě Scotchgard. Výroba se postupně zvětšovala a hlavním výrobcem se stal Du Pont. Kromě textilnictví se používá v elektronice a k úpravě všech nepřilnavých povrchů. V čem je problém? Když se začala podrobně v posledních letech analyticky stopovat, zjistilo se, že jsme v propasti, ve které bylo před lety lidstvo s DDT. Že totiž PFOA je úplně všude, v tělech polárních medvědů, delfínů na Floridě, vyder v Kalifornii, albatrosech v Pacifiku, ve vodě, ledu, půdě, vzduchu. A samozřejmě i v tělech lidí, zvířat, rostlin. Jde o globální kontaminaci zeměkoule. Je to totiž látka perzistentní, která se ukládá v těle a tělo jen velmi neochotně opouští, pokud vůbec. Obavy jsou z toho, že je karcinogenní (i když karcinogenita byla prokázána jen na zvířatech) a ví se, že narušuje hormonální a nervový systém a zvyšuje úmrtnost mláďat. V těle se ukládá zejména v játrech, ledvinách a krvi. Dost důvodů k vážným obavám. Ohroženi jsou především lidé, kteří pracují přímo ve výrobě, nebo bydlí někde poblíž. U zaměstnanců firmy Du Pont se prokázaly až 1000x vyšší koncentrace PFOA v těle než u kontrolních osob. Do těla se dostává kontaminovanou vodou, potravinami i vzduchem. Normy pro PFOA a PFOS, pokud vůbec existují, jsou tak přísné, že se dost dobře nedají ani měřit. Např. americká EPA ukládá limit pro pitnou vodu na 70 částic na 1 bilion. Denní příjem se toleruje limitem 1,5 mikrogramu na 1 kg hmotnosti osoby. V Evropě se mluví o limitu pro ŽP 2 ppb (tedy 2 částice na 1 bilion částic) – to nezměří prakticky nikdo. Norové mají od roku 2013 normu pro textilie, která se vztahuje na 1 metr čtverečný výrobku. Nesmí na něm být více než 1 mikrogram PFOA (PFOS). Obavy z následků zamoření (které zatím nejsou docela zřejmé a úplně prozkoumané) jsou tak velké, že EU uvažuje o úplném zákazu výroby a používání. Je to prostě tak, že látky s obsahem chloru a fluo ru v přírodě nejsou, do života je uvedl člověk jako cosi umělého, s čím si příroda následně neví rady. Jenže, bude-li zákaz, co s těmi, kteří hydrofobní prostředky nutně potřebují a jsou součástí jejich podnikání? Naštěstí, problém je globální, nejsme v nich sami a řeší se na mezinárodní úrovni. Jednou

z významných evropských organizací, která hledá řešení, je EFIT (Evropská společnost pro výzkum inovativních textilií). Jejich odborníky na semináři k problematice hostil nedávno Hugo Boss, světoznámý výrobce oděvů. Postižen by nebyl ale jen textilní průmysl, ale také další průmyslové obory. Běží celá řada projektů, ve kterých se hledají alternativní úpravnické prostředky, tedy dostatečně účinné, neškodící lidem a ŽP a dostupné ekonomicky. Nejsou u konce a na výsledky se netrpělivě čeká. Podílejí se na nich známé firmy s velikým výzkumným potenciálem, kromě zmíněného Hugo Boss např. BÜFA, Seitz, Kreussler. Požadavky nejsou úplně stejné u prvovýrobců textilií, kde jde o úpravy metrového zboží, a u např. čistíren nebo prádelen, kde se upravují hotové výrobky. Úpravnický proces nezávisí totiž jen na použitém chemickém prostředku, ale stejně důležitá je i mechanika úpravnického pochodu a ta je u obou případů zcela rozdílná. Seminář se zabýval právě těmito rozdíly a chemie úpravy byla jaksi na koleji vedlejší. Ale všem, výrobcům textilií, konfekcionářům i podnikům služeb je jasná hlavní zásada úprav: hydrofobní textilie primárně musí být co nejodolnější proti vlivům nošení a opotřebení již z výroby textilní metráže. Do hledání alternativních hydrofobních prostředků patří i společný projekt Institutu Hohenstein a Fraunhofer-Institutu IGB ve Stuttgartu. Opírá se o výzkum přírodních hydrofobních proteinů nacházejících se v buňkách některých plísní. Tyto tzv. Hydrofobiny by se musely vyrábět fermentační cestou ve velkém, opatřit „kotvou“ na uchycení k celulosovému vláknu a navázat na povrch textilie. Projekt je nyní v začátcích. Celý problém alternativních hydrofobních úprav není zdaleka ukončen, na mnoha místech pokračuje, Informátor bude výsledky sledovat a novinky čtenářům zprostředkuje. -izk-

Slavnostní předávání značky QZ Na počátku listopadu proběhlo v Praze již tradiční předávání značek kvality pod taktovkou programu Česká kvalita. Prestižní ocenění, které je udělováno výrobkům s mimořádnou kvalitou, přebírají zástupci výrobců a to z rukou osobností politického dění v České republice. sek a předával mu jej přímo předseda spolku SOTEX GINETEX CZ – RNDr. Pavel Malčík.

Zapojení do programu Česká kvalita umožňuje SOTEXu budovat důvěru spotřebitelů k textilním výrobkům na českém trhu. QZ zaručená kvalita je tak pomyslným majákem, který pomáhá při správném výběru kvalitního zboží. Každý rok se podaří rozšířit řady oceněných firem o několik nových. Celkový součet tak nyní tvoří tři desítky společností, které využívají tohoto prestižního ocenění. Počet oceněných výrobků je však mnohem více, takže mají spotřebitelé z čeho vybírat.

Nejinak tomu bylo také letos – 8. listopadu 2016 od 19.30 hodin v Praze. v Národním domě na Vinohradech za přítomnosti politických špiček České republiky proběhlo slavnostní předání značek kvality za letošní rok. Letos reprezentovaly textilní odvětví dvě společnosti – firmy Minox Czech s.r.o., která získala ocenění za sportovní soupravy pro děti. Cenu přebírala paní Michaela Nováková a to z rukou paní poslankyně Mgr. Soni Markové.

Druhou oceněnou společností byla firma KIKKO CZ s.r.o., která získala ocenění pro plenky, osušky a slintáčky vyráběné z biobavlny. Výrobky jsou unikátní vysokou gramáží a jsou vyráběny z certifikované biobavlny. Pro ocenění si přišel pan Robert No-


INFORMÁTOR 6/2016

24

Teplická 265/50 190 00 Praha 9

Inzerce

Provozovna: Mníšek pod Brdy Tschechische Republik

te 2

mobil: 602 216 300 tel./fax: 318 591 413 e-mail: [email protected] www. chimex.cz

Firma Chimex ve spolupráci s firmou přichází s novou inovativní formou mokrého čištění TRITON Školicí centrum mokrého čištění v centru Prahy již v provozu!

CZ-SEITZ-TRITON-Din lang Flyer_DIN LANG FLYER 21.07.16 10:37 Seite 2 CZ-SEITZ-TRITON-Din lang Flyer_DIN LANG FLYER 21.07.16 10:37 Seite 2

SEITZ-TRITON-Din lang Flyer_DIN LANG FLYER 21.07.16 10:37 Seite 2 CZ-SEITZ-TRITON-Din lang Flyer_DIN LANG FLYER 21.07.16 10:37 Seite 2

Mokré čištění systémem Triton

Mokré čištění systémem Voda se vždy používala při modernímTriton ošetřování textilií.

Mokré čištěníTriton systémem Voda se vždy používala při moderním Triton ošetřování textilií. MokréNovinkou čištění systémem ale je rozšíření tohoto čištění na choulostivé a

Ekologické čištění s přírodní Ekologické čištění s přírodní

Ekologické čištění s přírodní sílou vody. Ekologické čištění s přírodní sílou vody. sílou vody. sílou vody.

Ekologické čištění s přírodní sílou vody.

Voda se vždy používala při moderním ošetřování textilií.

alepři je rozšíření tohoto čištění na choulostivé a Voda sejemné vždyNovinkou používala moderním ošetřování textilií. textilie a oděvy z různých materiálů, tedy na textilie, a Novinkou je rozšíření tohoto čištění na choulostivé textilie tohoto a ale oděvy z různých materiálů, tedy Novinkou alejemné je doposud rozšíření čištění načistit choulostivé ana textilie, které se mohly auspokojivě jen v rozpoušjemné textilie oděvy z různých materiálů, tedy na textilie, které se doposud mohly uspokojivě čistit jen v rozpoušjemné textilie a oděvy z různých materiálů, tedy na textilie, tědlech. Systémem Triton umožňuje firma Seitz které se doposud mohly uspokojivě čistitmokré jen v rozpouštědlech. Systémem Triton umožňuje firma Seitz mokré které sečištění doposud mohly uspokojivě čistit jen v rozpouštěchto textilií. V mnohaTriton případech lze proto od čištědlech. Systémem umožňuje firma Seitz mokré čištění těchto textilií. V mnoha případech lze proto od čiščištění těchto textilií. V mnoha případech tědlech.tění Systémem Triton umožňuje firma Seitz mokrélze proto od čišv rozpouštědlech zcela upustit. tění v rozpouštědlech zcela upustit. tění V mnoha v rozpouštědlech zcelalze upustit. čištění těchto textilií. případech proto od čištění v rozpouštědlech zcela upustit. Ochrana životního prostředí

Ochrana životního prostředí Ochrana prostředí Systém Triton šetří přiživotního mokrém čištění jeho základní para-

Systém Triton šetří při mokrém čištění jeho základní paraSystém Triton šetří při mokrém čištění jeho základní para-

čas.při Odpovědným zacházením se zdroji a energičas. Odpovědným zacházením se zdroji a energiSystém Triton šetří mokrém čištění jehozacházením základní paračas. Odpovědným se zdroji a energiemi se enormně snižují náklady a zatížení emi seemi enormně snižují náklady a zatížení metry: vodu, chemikálie, mechanické působení, teplotu a a zatížení se enormně snižují náklady životního prostředí. Rovněž se u surovin životního prostředí. Rovněž se u surovin životního prostředí. se u surovin čas. Odpovědným zacházením se zdrojiRovněž a energiproduktu dbá na aby používané tenzidy produktu dbáto, na to,naaby používané tenzidy produktu dbá aby používané tenzidy emi se enormně snižují náklady ato,zatížení nebyly alkalické, dobře biologicky nebyly alkalické, bylybyly dobře biologicky nebyly alkalické, byly dobře životního prostředí. Rovněž se u surovin biologicky odbouratelné a neobsahovaly žádné optické odbouratelné a neobsahovaly žádné optické odbouratelné a neobsahovaly žádné optické produktu dbá na to, aby používané tenzidy nebo bělidla. Systém je je rozjasňovače barev nebo bělidla. Systém rozjasňovače barevbarev nebo bělidla. Systém je rozjasňovače nebyly alkalické, byly dobře biologicky nastaven tak, aby se při nejmenším množství použitého nastaven tak, aby se při nejmenším množství použitého nastaven tak, aby se při nejmenším množství použitého odbouratelné neobsahovaly žádné optické aaenergie dosáhlo optimálních výsledků. produktu a energie dosáhlo optimálních výsledků. produktu a produktu energie dosáhlo optimálních výsledků. rozjasňovače barev nebo bělidla. Systém je nastaven tak,Šetrnost aby se přik textiliím nejmenším množství použitého k textiliím ŠetrnostŠetrnost k textiliím Technika postupů navody bázi vody zaznamenala revoluční produktu a energie dosáhlo optimálních výsledků. Technika postupů na bázi zaznamenala revoluční

bělení optimalizace vlákna zintenzivnění

produktů s plně automatizovanými systémy (programova-

nehospodárné. Systémem Triton se pomocí moderních pro-

nehospodárné. Systémem Triton se pomocí moderních produktů pro apreturu vlákna redukuje finální úprava textilií na minimum a tím se dosahuje hospodárnosti, kterou nebylo možno doposud docílit.

Systém umožňuje následující: Systém SystémTriton Tritonumožňuje umožňujenásledující: následující: je optimálně optimálně šetrný k textiliím ••• je šetrný k textiliím je optimálně šetrný k textiliím je šetrný šetrný vůči barvám aasnižuje ••• je vůči je šetrný vůčibarvám barvám asnižuje snižuje Systém Triton umožňuje následující: zplstnatění zplstnatění zplstnatění • má čerstvou vůni a dobrý výsledek • má čerstvou vůni a dobrý výsledek • je optimálně šetrný k textiliím ● • čištění má čerstvou vůni a dobrý výsledek • čištění je šetrný vůči barvám a snižuje čištění • snižuje náklady na finální úpravy náklady na finální úpravy zplstnatění ●•• snižuje snižuje na finální úpravy textilie anáklady na žehlení textilie a na žehlení • má čerstvou vůni aodbouratelné dobrý výsledek • obsahuje textilie a biologicky na žehlení • obsahuje biologicky odbouratelné čištění biologicky odbouratelné ● • suroviny obsahuje suroviny •• poskytuje větší bezpečnost a úpravy snižuje náklady na finální suroviny • poskytuje větší bezpečnost a životní prostředí ● • chrání textilie a na žehlení poskytuje větší bezpečnost a chrání životní prostředí • chrání obsahuje biologicky odbouratelné životní prostředí

Systém Triton umožňuje následující:

telné pračky, čerpací systémy) a umožnují kompletní

nehospodárné. Systémem Tritonredukuje se pomocí moderních produktů promokrého apreturu vlákna finální úprava textilií Pro klasické systémy jsou typické zvýšené hospodárnosti, kterou na minimum a čištění tím se dosahuje duktůna pro apreturua vlákna redukujehospodárnosti, finální úprava textilií kterou minimum tím sedoposud dosahuje možno docílit.čištění povanáklady na finální nebylo úpravu, proto bylo mokré hospodárnosti, kterou na minimum a tím se dosahuje nebylo možno doposud docílit. žováno při srovnání s čištěním v rozpouštědlech spíše jako nebylo možno doposud docílit.

vlákna

zintenzivnění zintenzivnění zintenzivnění zintenzivnění

Technika postupů na bázi vody zaznamenala revoluční Nově vyvíjené postupy spojují inovativní kombinace vývoj. vývoj. Nově vyvíjené postupy spojují inovativní kombinace vývoj. Nově vyvíjené postupy spojují inovativní kombinace

při srovnání s čištěním v rozpouštědlech spíše jako náklady na žováno finální úpravu, proto bylo mokré čištění spíše považováno při srovnání s čištěním v rozpouštědlech jako

optimalizace optimalizace optimalizace optimalizace vlákna vlákna optimalizace vlákna

hygienické hygienické hygienické hygienické bělení bělení bělení bělení hygienické

produktů s plně automatizovanými systémy (programovaŠetrnost k textiliím produktů s plně systémy (programovatelné automatizovanými pračky, čerpací systémy) a umožnují kompletní

žováno při srovnání s čištěním spíše jakopronehospodárné. Systémem v rozpouštědlech Triton se pomocí moderních Hospodárnost duktů pro apreturu vlákna redukuje finální úprava textilií

a fungicidní čištění mokré čištění vlákna

metry: vodu,vodu, chemikálie, mechanické působení, teplotu a a Ochrana životního prostředí metry: chemikálie, mechanické působení, teplotu metry: vodu, chemikálie, mechanické působení, teplotu a

Technika postupů načerpací bázi jednotlivých vody zaznamenala revoluční telné pračky, systémy) aetap umožnují kompletní fází praní. kontrolu čištění, příp.příp. fází praní. Tím Tím se se kontrolu jednotlivých etap čištění, příp. fází praní. Tím se kontrolu jednotlivých etap čištění, vývoj. Nově vyvíjené postupy spojují inovativní kombinace redukuje poškození textilií na minimum. redukuje rizikoriziko poškození textilií na minimum. redukuje poškození textilií na minimum. produktů s plně riziko automatizovanými systémy (programovatelné pračky, čerpací systémy) a umožnují kompletní Hospodárnost Hospodárnost Pro klasické systémy mokrého čištěníTím jsouse typické zvýšené příp. fází praní. kontroluHospodárnost jednotlivých etap čištění, Pro klasické systémy mokrého čištění jsou typické zvýšené náklady na finálnína úpravu, proto bylo mokrézvýšené čištění povaPro klasické systémy mokrého čištění jsou typické redukuje riziko poškození textilií náklady na finální úpravu, minimum. proto bylo mokré čištění pova-

mokré čištění mokré čištění mokré čištění mokré čištění mokré čištění

hygienické bělení

je optimálně šetrný k textiliím ! y ér ry!! je šetrný vůči barvám a snižuje zplstnatění tek nov čáte vééééry Začá tekknnoové ZZaačá má čerstvou vůni a dobrý výsledek čištění ! ry é snižuje náklady na finální úpravy textilie Začátek nové a na žehlení suroviny poskytuje větší bezpečnost a odbouratelné suroviny ● •obsahuje biologicky chrání životní prostředí ● poskytuje větší bezpečnost a chrání životní prostředí

zintenzivnění

Systém Triton umožňuje následující: • je optimálně šetrný k textiliím • •Německý výrobce pracích a čistících prostředků, je šetrný vůči barvám a snižuje hledá servisního technika pro oblast chemického čištění zplstnatění a praní. má čerstvou dobrý výsledek • •Nabízíme velmi dobrévůni platovéa podmínky a stabilní čištěníOblast činnosti pro Českou republiku, zaměstnání. a Rakousko. •Slovenskou snižujerepubliku náklady na finální úpravy • Požadované jazykové znalosti - němčina a angličtina. textilie a na žehlení • •V případě vašeho zájmu o tuto rozmanitou práci a pokud obsahuje biologicky odbouratelné jste flexibilní z hlediska místa práce i pracovní doby, suroviny zašlete prosím Váš kompletní životopis a pracovní •posudek poskytuje větší bezpečnost Vašich bývalých zaměstnavatelů. a chrání řidičský životníprůkaz prostředí Je požadován skupiny B. Hledáme:

Začátek nové éry!

No title

Recommend Documents