No title

srpen 2016

Opavský

přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku

Polní nástroj zvaný“flíger”letadlo přišel na Prajzskou z Německa Josef Satke představil paličkovici nachovou Jak se připravujeme o úrodnou půdu Rozhovor s Jiřím Dudkem, který má v Bolatickém Skanzenu sbírku pazourků

S podporou Statutárního města Opavy vydává nezisková organizace Natura Opava

Slovo úvodem

Obsah srpnového vydání

V dnešní rozeklané době, ostatně, kdy nebyla, se zamýšlíme nad evropskou společností. Snad nám odpustíte, že je pojato příliš biologicky, tedy pro někoho málo korektně. V prvním článku si osladíme život. Stáčeli jsme med u Jendy Krále ve Strahovicích. Bylo ho dostatek, to další stáčení jsme raději vynechali, tak jako mnoho ostatních včelařů. Zkrátka ukázalo se, "Že první vyhrání, z kapsy vyhání." Seznámíme vás s polním nástrojem zvaný “flíger”letadlo, který byl převzat na Prajzskou z Německa. Poprvé jsme s ním viděli pracovat pana Jiřího Lokoče v Oldřišově. Ten nám také osvětlil, v čem je unikátní. Můžete ho vidět i mezi nářadím v Muzeu Slezského venkova v Holasovicích. Zveme vás na Přírodovědnou naučnou stezku Mladeckem, kde se pomocí deseti informačních tabulí seznámíte s přírodou této oblasti. Využívají ji žáci mladecké základní školy a nejen oni. Sami si ji navrhli a s pomocí Natury Opava vytvořili. Vždy po lijáku si bývalé koryto potoka, dnes tvrdohlavě zemědělsky obdělávané, svou cestičku najde. Kdo vyhraje? Příroda nebo člověk? Zemědělec zatím jasně prohrává! Paní Dobroslava Klusáková vzpomíná na krajinu svého dětství s jejímž obrazem by se nerada rozloučila. Biotechnolog Josef Satke nám napsal o houbě paličkovici nachové, jejíž sklerocia nás zaujmou v žitném poli. Můžete si prohlédnout další preparát umístěný v Historické budově SZM. Tentokrát to je čáp černý. Věřte, že návštěva přírodovědné expozice vám dá určitě víc než si jen přečíst tento článek. Zveme vás proto na návštěvu! Protože na titulní straně srpnového zpravodaje máme vlčí mák, představíme vám několik plevelných rostlin, které mají rádi malíři, ale ne zemědělci. Představíme vědce amatéra Jiřího Dudka z Hlučína, který v Bolatickém muzeu vytvořil jedinečnou expozici pazourků, kterou sebíral na území Hlučínska. Opravdu stojí za to ji navštívit. Ani v tomto měsíci nebude chybět test a omalovánka, kterou k povídce "Čáp bílý a čáp černý byli kdysi kamarádi" nakreslil Bořík Frýba. Za redakční radu Jakub a Milan Kubačkovi

K zamyšlení Člověk tíhne ke svému rodišti. Vzletně se to ....dá vyjádřit, milovat svou vlast. Environmentální projekty Stáčení medu ve Strahovicích u Jendy Krále Polní nástroj zvaný“flíger”- letadlo přišel na Prajzskou z Německa. Přírodovědná naučná stezka Mladeckem Jak se připravujeme o úrodnou půdu tím, že nechceme přírodě rozumět Vzpomínky na krajinu svého domova Mykologie Paličkovice nachová je houba Preparát měsíce Čáp černý v Historické budově Slezského zemského muzea v Opavě Botanika Vlčí mák, chrpa a třeba koukol jsou plevele, proti kterým úporně bojujeme Rozhovor Jiří Dudek se zasloužil o jedinečné muzeum pazourků nalezených na Hlučínsku Srpnový kvíz a omalovánka Boříka Frýby Čáp bílý a čáp černý byli kdysi kamarádi Na titulní straně mák vlčí (Papaver rhoeas)

rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Natura Opava - Czech Republic Edvarda Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 [email protected], www.natura-opava.org www.facebook.com/naturaopava

K zamyšlení

Člověk tíhne ke svému rodišti. Vzletně se to dá vyjádřit, milovat svou vlast.

Obraz svého prvního domova se člověku vtiskne do paměti navždy. Je to jako obraz matky, kterou dítě vidí první nebo literární hrdina, který se mu vryl do paměti. Proto si uchováváme první dětské knihy pro své děti a aniž si to uvědomujeme, předáváme takto své generaci odkaz svého vzoru - hrdiny. Mé přesvědčení nahlodal můj bývalý přítel, který mi daroval svou jedinou knihu, kterou jsem viděl osiřelou v jeho obýváku se slovy “Nechceš ji, mně se tu jaksi nehodí”. Pochopil jsem, že četba není jeho šálek čaje a pomalu jsme ho společně přestali pít. Kdysi nás verboval k útěku do zahraničí, ale když jsme si uvědomili, že už se nemusíme projít po naší známé přírodě a nebudeme potkávat známé lidi, postupně jeden po druhém jsme začali odpadávat. Z naší skupiny utekl na konec jen on a už je zpět. Teď mi připomíná ševce v pohádce O pyšné princezně, který si musel odskočit svobodně zazpívat do cizí země, ale stejně se zase vrací ke svému verpánku. A já bych přidal, ke své rodné hroudě. Nedávno jsme se náhodou setkali a dali do řeči, jako kdysi na škole. Ještě nyní mi zní v uších jeho myšlenky. Jako třeba, že televizní programy jsou jen předskokany reklam, ze kterých musíme usoudit, že nám chutná nebo bude za chvíli chutnat stejný nápoj, stejné jídlo. A nakonec to dopadne tak, že začneme mít stejný názor na všechno. Tak s tím jsem souhlasil. Zaujalo mne i jeho vysvětlení k současné politické situaci, když řekl. “V Evropě je příliš mnoho národů, příliš mnoho mravenišť a jejich obyvatelé se musí nějak srovnat ”. Potom myšlenku dokončil “Známe mravence žluté, černé, červené a ti mezi s sebou také stále bojují, nemají se od přírody jaksi rádi.” Úvahu ukončil slovy.

“Když se ocitne černý mravenec v mraveništi červeného, je zabit a sežrán. Známe dokonce i loupeživé mravence, kteří se vydávají na lup. Královna mravence loupeživého vtrhne do hnízda mravence černohnědého, zabije královnu jejich kolonie a ujme se vlády sama. Z kolonie pak postupně vymizí mravenci černohnědí, jelikož královna mravence loupeživého klade vajíčka vlastního druhu. Existují i mravenci, kteří si z ukradených larev vypěstují své otroky. Co ty na to, přírodovědče”. Obrátil se na mne s otázkou. Přiznám se, že mě dostal. Vzpomněl jsem si akorát na tuláka v díle Karla Čapka Ze života hmyzu, kde přirovnává hmyz k lidské společnosti a Ondřeje Sékoru, který také vykresluje svět hmyzu jako svět lidí, kde například obyvatelé louky zastupují jednotlivé lidské vlastnosti a typy. Až nám nakonec dojde, že prostřednictvím hmyzu jsou kritizovány negativní lidské vlastnosti jako povrchnost, hrabivost, egocentrismus, prospěchářství, nenasytnost, touha ovládat ostatní atd. Paralely mezi hmyzem a lidmi není třeba dokazovat. Jedná se v obou případech o společnost jedinců, kteří tvoří “státy” a žijí na určitém území, které si chrání, stejně jako svou identitu. Zde se nabízí podobnost mezi mraveništěm, či mraveništi a Evropskou unií. Ta je opravdu velkým mraveništěm, které sestává z mnoha mravenišť, ve kterém zajistit všem stejná práva je velmi obtížné. Spíš to není možné. Vzpomeňme na barevnost mravenců. Nakonec jsem usoudil, že mu ta anabáze do cizí země vlastně pomohla, dostal rozum. Lépe se vyjádřit ani nedá. MK

Environmentální výchova

Stáčení medu ve Strahovicích u Jendy Krále Kdo by neznal Jendu Krále? Jeho vyučovací metody jsou velmi účinné, neustále se ptá, takže člověk musí být stále ve střehu. Je včelař a to pěknou řádku let. Včelařství propadla i jeho dcera - studentka Slezské univerzity, jeho synovec Martin Valeček s partnerkou Radkou Šrajerovou a nás ke včelařství také motivuje.

Tuším, že letošní snůška bude stejně dobrá jako loni, myslí si Radka Šrajerová, která snáší od úlů rámky do auta k odvozu do Strahovic.

Včelař Jenda Král ze Strahovic nás učí včelařit. Před rokem nás při prvním setkání zasypal otázkami, které nám znějí v hlavě ještě nyní. Pamatujeme si fenologický kalendář, podle kterého postupně kvetou pylonosné a medonosné rostliny. I tentokrát jsme si ho zopakovali. Prvním pylem, který na jaře včely mohou sbírat je líska a vrba jíva. Potom následuje: třešeň, jabloň, řepka, lípa, akát, maliník. V průběhu léta sbírají včely medovici, kterou vylučují mšice. Takže zhruba se dá med rozdělit na květový (například akátový, lipový, řepkový) a lesní - čili medovicový. Při chovu včel je třeba dbát na jejich zdravotní stav, nebezpečný je parazitický roztoč z rodu Varroa kleštík včelí, který působuje onemocnění varroázu a navíc je přenašečem virových onemocnění včel. Velmi nebezpečný je mor včelího plodu, který způsobuje bakterie Bacillus larvae.

Hlavě dát do medometu odvíčkovaný rámeček ve správném směru.

Rámečky vytažené z úlů se nejdříve ometou peroutkou a bez včel se vloží do krabic k transportu.

V pozadí pozorně sledují výklad Jendy Krále Jakub Kubačka a Martin Valeček. Za Jendou je jeho dcera Anna. Zády sedí Radka Šrajerová. První vytáčení medu bylo velmi úspěšné, vytočilo se obecně letos opravdu dost medu. To se však nedá říct o dalším vytáčení, které letos neproběhlo, protože nebylo co vytáčet.

Hrubé nečistoty - především kousky vosku, zachytí Jenda do sítka.

Environmentální výchova

Polní nástroj zvaný“flíger”- letadlo přišel na Prajzskou z Německa Používal se pod názvem“flíger”, protože připomíná dvojplošník. Během druhé světové války museli zemědělci na Prajzské pěstovat a odevzdávat cukrovou řepu. První nože se na tento originální nástroj připevňovaly nýty, později byly svařovány. Tento důmyslný zemědělský nástroj jsme viděli u pana Lokoče z Oldřišova a také ukázal, jak ho používá při odstraňování plevele mezi řádky. Hlavním ručním nářadím, které nemohlo chybět v žádném hospodářství byly rýč, motyka, hrábě, vidle, kosa, srp a potom nejrůznější modifikace tohoto hlavního nářadí včetně “flígru”. Mnoho důmyslných modifikací si může návštěvník prohlédnout v Muzeu Slezského venkova v Holasovicích. Jsou zde i pluhy, secí stroje, mlátičky a podobné stroje, které bylo potřeba při přípravě půdy k setí, sázení a následnému sklízení úrody. Nechybí zde ani čert, pomocí něhož byly vyorávány brambory a mnoho dalších zařízení. Například brány, které tahal na poli kůň a na zahrádce člověk. Velmi užitečná je “magera”, která se používala ještě před těmi bránami. Jsou to takové malé pluhy v rámu, které po podzimním rytí na jaře “rozoraly” velké hroudy. Po setí se použil válec, aby se zrno dobře zatlačilo do půdy. Zkrátka člověk, aby se dopracoval k tomu krajíci na snídani, se musel ohánět. V nadbytku všeho v dnešní době nám to ani nedojde.

Výhodou těchto pleček je jednoduché pletí. Nástroj je dostatečně velký, takže se člověk nemusí ohýbat a záda proto nebolí. Je zajímavé, že se používá jen v Oldřišově a v Hněvošicích a ve vesnicích, kam jej přenesli přiženivší se muži.

Pan Lokoč donesl tuto “plečku” do Muzea Slezský venkov do Holasovic. Zde ho viděli poprvé a ihned ho zařadili do expozice ručního nářadí.

První nůž plevel pohladí pohybem k sobě a druhý ho uřízne kořeny protipohybem v hloubce asi 4 cm.

Pan Jiří Lokoč se dvěma modifikacemi, pro řádky užší s mrkví a řádky širší pro cukrovou řepu.

Environmentální výchova

Přírodovědná naučná stezka Mladeckem Stezka slouží školákům i široké veřejnosti. Provede návštěvníky typickými ekosystémy Mladecka trasou dlouhou více než 4 km. Seznámí vás se zástupci květeny a zvířeny, které na ní můžete pozorovat.

Jak stezku využívat? Přírodovědná naučná stezka Mladeckem má sloužit žákům základních škol pro hlubší poznání širšího okolí Mladecka. Vznikla v rámci projektu základní školy Mladecko “Komplexní pohled na dění kolem nás jako nástroj sebereflexe a environmentálního rozvoje”. Na deseti zastaveních jsou žáci seznamováni s historií školy, obce a se základními ekosystémy, které se v této oblasti vyskytují. Nejedná se jen o poznání typických zástupců jednotlivých společenství rostlin a živočichů na určitém stanovišti, ale především o rozkrytí jejich vzájemných vztahů. Cílem poznávací a vzdělávací stezky je také poskytnout žákům informace o způsobech ochrany přírody. Stezku může využívat i široká veřejnost, která chce poznat geologickou minulost a přírodu Mladecka. Tato oblast patří do Nízkého Jeseníku a je součástí Mikroregionu Hvozdnice. V tomto regionu přírodu lužního lesa představuje i naučná stezka Hvozdnice ve Slavkovském lese u obce Slavkov u Opavy. Příklady další práce se stezkou Žáci obou stupňů ZŠ mohou studovat a ověřovat si své znalosti na jednotlivých zastaveních pomocí pracovních listů. Součástí studia ekosystémů by měla být hlavně praktická cvičení přímo v terénu v různé roční době. Jedině tak se žáci naučí chápat přírodu a život kolem sebe v nejširších souvislostech. Jedině pochopením vztahů a zákonitostí může další generace životní prostřední kolem nás účinně chránit. Nabízíme několik námětů, které se dají na každém stanovišti uplatnit.

Žáci ZŠ před budovou školy v Mladecku.

Zdravotnice tábora Ing. Lucie Reiteková s ostravskými dětmi před tabulí, která představuje památný strom v Deštné. Naučnou stezku s deseti informačními tabulemi navrhla a graficky zpracovala Natura Opava.

Tabule ekosystém louky.

Zastavení řeka Hvozdnice u mostu přes ní.

Příklady praktických cvičení a náměty na vytváření sbírek: - sbírka šišek jehličnanů - sbírka suchých pukavých a nepukavých plodů dřevin - herbář větviček a plodů v jednotlivých ekosystémech - sbírka pírek ptáků - sbírka hálek na listech a větvičkách dřevin - sbírka oloupaných šišek obratlovci (ptáky a savci) - sbírka kůry jehličnatých a listnatých dřevin - herbář obilovin a plevelných polních rostlin - herbář lučních květin a bylin lesa - fotografický herbář ekosystémů - odlov vodních bezobratlých v různou roční dobu - pozorování ptactva a savců - poslech hlasových projevů žab a ptáků - sběr motýlů, brouků a jejich larev - pozorování - pozorování a zaznamenávání změn bylinného patra - měření chemických parametrů vody a interpretace Jak se vybavit na přírodovědnou vycházku? Důležitá je pevná a nepromokavá obuv a vhodné, pohodlné oblečení. Nezapomeneme: silonové sáčky na přírodniny, novinový papír, pláťěnou tašku, fotoaparát, lupu, nůžky, dalekohled, pinzety, nůž, krabičky na sběr například brouků, síťku na motýly, jednoduché určovací příručky, mapu, blok a psací potřeby.

1. zastavení: Zahrady a parky Každá škola má zájem zvelebovat své okolí. Parková úprava je její vizitkou. Stáří stromů ukazuje na její historii, protože ty největší dřeviny byly často vysazeny po dostavbě. U budovy školy v Mladecku jsou nejstarší tisy červené a jedle ojíněná, které byly vysazeny v roce 1937, kdy byla škola postavena. Zásluhu na tom měl tehdejší ředitel mladecké školy Rudolf Kadula. Zapamatujte si: 1. Dvoudomé dřeviny jehličnanů, které tvoří skupinu před levou částí budovy školy, jsou tisy červené. Jedná se o jedovatou rostlinu. 2. Nejvyšším stromem u školy je jedle ojíněná. 2. zastavení: Horniny Jeseníků Toto zastavení je věnováno představení hornin, které jsou typické pro geologickou minulost a geologické složení Hrubého a Nízkého Jeseníku, kde mladecká oblast patří. Zapamatujte si: 1. Droby, které tvoří geologické podloží v této oblasti a je zde nejdůležitější horninou, se těží například v lomu přímo v obci. 2. Břidlice se používala a stále používá jako střešní krytina. Těžila se štolovým způsobem, v těchto důlních dílech jsou nyní významná zimoviště vzácných netopýrů, například netopýra velkého ve Štole Jakartovice. 3. zastavení: Ekosystém pole Za školou navazuje na ekosystém lidských obydlí, zahrady a parku, ekosystém pole. Je přeměněný a slouží k produkci potravin. Kromě plodin, jako jsou okopaniny, obilniny, pícniny a technické plodiny, zde žijí i plevele. Nachází se tam živočichové i další rostliny, které se přizpůsobily životu v tzv. kulturní stepi. Zapamatujte si: 1. Remízků, které mají na polích velký význam, stále ubývá. Kromě toho, že zabraňují vodní erozi, splachování ornice, jsou důležitými krajinnými prvky. Útočiště zde nacházejí ptáci, savci, hmyz, rostliny. 2. Ptáky, kteří krouží nad poli. Jsou to především káně a poštolky, kteří loví drobné hlodavce - hraboše. 4. zastavení: Obec Mladecko V obci, kde navštěvujete školu, byste měli znát nejen její historii, ale i současnost. Vědět, kdy byla postavena kaple a komu je zasvěcena, v jakém slohu je postaven zámek a které další významné budovy a zařízení jsou v obci. Zapamatujte si: 1. První zmínka o obci je z roku 1250. Kaple sv. Josefa pochází z roku 1882. Zámek v obci ze 17. stol. byl zbořen. Hrabě Renard dal postavit na počátku 19. stol. empírový zámek v Mladeckém dvoře. 2. Kulturní památkou je roubená lidová stavba východosudetského stylu z roku 1830.

5. zastavení: Ekosystém louky Podmáčená louka na tomto stanovišti tvoří na první pohled louku s rostlinami, které známe i z jiných míst podél toku říčky Hvozdnice. Roste zde však i rostlina krvavec toten, která je živnou rostlinou vzácného motýla modráska bahenního. Mezi bylinami jsou kakosty, pcháče, ostřice, sítiny aj. Zapamatujte si: 1. Výskyt motýla modráska bahenního nám signalizuje, že se jedná o vyvážený ekosystém podmáčené louky s typickými rostlinami. 2. Lokalita je zařazena do systému ochrany přírody Natura 2000. Patří mezi evropsky významné lokality a musí se na ní dodržovat pravidla zvláštní péče. 6. zastavení: Ekosystém řeky Hvozdnice Říčka Hvozdnice je významným biokoridorem v mladecké oblasti s bohatým pobřežním porostem. Poznávání života ve vodě této říčky přináší mnoho překvapení. Zjistíme, že pod kameny jsou jiní živočichové než u břehu nebo v mělkých tišinách v substrátu. Zapamatujte si: 1. Potok Hvozdnice má možnost meandrovat. Není spoután do betonového koryta. To má význam pro biotop a celou krajinu. Žijí zde pstruzi, skorci, ledňáčci... 2. Nebezpečně se zde rozšiřují invazní rostliny jako netýkavka žlaznatá a křídlatka japonská. 7. zastavení: Ekosystém rybníka Rybník je zde jako příklad ekosystému stojaté vody. Tento rybník, který je možno vidět z hlavní silnice, slouží výhradně k produkci ryb. Vzhledem k tomu, že zcela postrádá rákosiny a mělký přechod břehu do vody (tzv. litorál), nemohou zde hnízdit ptáci a rozmnožovat se obojživelníci, což je velká škoda. Zapamatujte si: 1. Rybník, stejně jako pole, je příkladem přeměněného umělého ekosystému. Vodní ptáci občas zahnízdí na okraji lužního lesa kolem potoka Deštná, který rybník naplňuje. 2. Největšími dřevinami na rybniční hrázi jsou olše lepkavé a javory kleny. Ze vzrostlých keřů je to střemcha obecná. 8. zastavení: Ekosystém lužního lesa Lužní les podél potoka Deštná je nejpůvabnější na začátku jara, kdy jsme všichni natěšeni podívat se na koberce rozkvetlých jarních květin. Zde se můžeme obdivovat sasankám, dymnivkám, žlutým kostivalům hlíznatým a kokoříkům mnohokvětým. Zpěv drozdů, lejsků, pěnic podtrhne atmosféru probouzejícího se jara. Zapamatujte si: 1. Lužní les může existovat jen díky častým záplavám v povodí nebo vysoké hladině spodní vody. Luhy většinou rostou v nížinách. 2. Záplavy přinášejí do lužního lesa mnoho živin. Vegetace zde proto bujně roste. Na začátku léta se objeví kopřivy a svízel přítula.

9. zastavení: Památný strom V okrese je v současné době evidováno 29 památných stromů. Tento strom, který se oficiálně nazývá Dub letní v Deštné, má stáří okolo 280 let. Staré dřeviny jsou v krajině velmi důležité. Nejen, že nám připomínají naší minulost, ale jsou domovem pro mnoho organizmů. Zapamatujte si: 1. Největšího stáří se v našich podmínkách dožívají lípy a duby, ale také ovocné stromy, jako jabloně přes 200 let, hrušně okolo 300 let a třešně až 400 let. 2. Význam starých stromů pro okolí je obrovský. Tvoří různorodé prostření pro spoustu živočichů např. ptáky, drobné savce, hmyz... 10. zastavení: Ekosystém smíšeného lesa Už jen lesní cestička k zastavení nabízí paletu lesních květin, kapradiny po stranách a pohledy do krásného smíšeného lesa se smrky, vysokými borovicemi a různými keři. Samotný altán poskytne vhodné místo pro odpočinek, kde si skupinka příro-dovědců může rozložit a určovat nasbírané přírodniny. Zapamatujte si: 1. Bylinné patro je tvořeno kapradinami a to především kapradí samcem a papratkou samičí. Papratka má jemněji členěné listy. 2. Na okraji lesa roste jedovatá bylina rulík zlomocný s černými plody. Je nejnebezpečnější středoevropskou jedovatou rostlinou.

Ochrana přírody

Jak se připravujeme o úrodnou půdu tím, že nechceme přírodě rozumět Co jiného si stékající voda z polního svahu ještě mohla přát. Všechno ji šlo na ruku. Svah byl nakloněný tak akorát. Voda stékala ze svahu podél vyjednocené řepy, kde pomalu získávala, rychlost. Přehoupla se přes silnici, na které zanechala asi dvaceticentimetrovou vrstvu ornice a stékala již jako potůček o pole níž, kde však shodou okolností byla zaseta řepka olejka.

Každého napadne, že potok má svou paměť. Cestičku si vždy najde a je velmi zajímavé, že vždy tu pravou. O tom, že zde potůček existoval, mluví i pamětníci, kteří si vzpomenou na řadu vrb, které jsou zde ještě dnes viditelné. Nyní tvoří víceméně jen imaginární břehový porost, který si potůček znovunalézá. Když jsem tyto vrby v poli viděl poprvé v šedesátých letech minulého století, kolem nich bylo pooráno povláčeno. Bral jsem je jako zajímaný přírodní prvek v krajině. První, co vás napadne, kdo tam ty vrby zanechal, vysadil. Logicky musely růst u potoka. Takže tu dávno byl a po melioraci v padesátých letech zmizel? Stačí však větší déšť a potok se znovu objeví, jak nám napoví foto z roku 2016. Jenže potok je předurčen být potokem, voda si najde vždy cestičku. A to je tento případ tekoucí vody po svažitém poli od Rozumického lesa za polskou hranicí, odkud voda teče na oldřišovskou stranu.

Silnice vedoucí z Hněvošic kolem přírodní rezervace Hněvošický háj jehož kousek je vidět na obzoru v pravém roku fotografie.

Jedná se o tuny splavené ornice. O ní přicházíme zbytečnou erozí. Když si uvědomíte, že centimetrová vrstva půdy se vytváří tisíc let, vzpomenete si na okřídlenou větu z jednoho filmu “Je to marný, je to marný, je to marný.” Na fotografii z roku 2016 je oldřišovský rodák Radim Lokoč.

Je otázka, jak prospívají zemědělské dotace naší krajině a zda jsou správně využívány. Podmínky pro uděleni některých dotaci jsou podmíněny a kontrolovány hospodařením konkrétního zemědělce. Jedná se například o „podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu GAEC“. Hospodaření v souladu se standardy GAEC je jednou z podmínek poskytnutí plné výše přímých podpor, některých podpor programu rozvoje venkova a některých podpor společné organizace trhu. Podmínky GAEC se definují v pěti tematických okruzích (eroze půdy, organické složky půdy, struktura půd, minimální úroveň péče, ochrana vody a hospodaření s ní). Cílem je dosáhnout, podpořit a zavést šetrnější hospodaření v krajině a tím dosáhnout lepšího ekologického stavu přírody a krajiny. Standardů GAEC je 11 a obsahuji například tato nařízení, pravidla a opatření: na půdách ohrožených vodní erozi (v ČR asi polovina všech půd) musí žadatel o dotaci ponechat strniště minimálně do 30. listopadu, nepěstovat zde širokopásé plodiny (kukuřice, brambory, řepu); minimálně 20 % využívané zemědělské půdy bude hnojit statkovými hnojivy a dalších 20% bude hnojit způsobem „zeleného hnojeni“, tj. porostem jeteloviny, vikve atd.; Nebude vypalovat bylinné porosty; nebude provádět agrotechnické zásahy do podmáčené a zaplavené půdy; neporuší krajinné prvky (solitéry, mokřady, meze, keře...). Žadatel také musí zabránit šíření invazních rostlin (netykavka, bolševník, křídlatka); dále nezmění travní porost na ornou půdu; zachová ochranné, minimálně 3 m široké, nehnojené pásmo kolem vodoteči, atd.

Jako příklad může sloužit odkrytý revitalizovaný potůček v Mokrých Lazcích.

Potůček se spíše přeleje přes silnici a pokračuje k obci Oldřišov, kde při povodni zaplaví několik domů a fotbalové hřiště místního klubu Moravanu.

Tato fotografie byla pořízena v roce 2005.

Environmentální výchova

Vzpomínky na krajinu svého domova Dobromila Klusáková z Holasovic vzpomíná na dětství, které prožila v přírodě u řeky Opavy. K tomu přidává ještě zamyšlení nad činností člověka, které někdy přírodě a v konečném důsledku ani člověku samotnému neprospívá. Vzpomínáte si na dobu, kdy jste se koupala v řece Opavě jako dítě? Které místo jste si oblíbila nejvíce? Jak se za tu dobu změnila řeka a její okolí? Samozřejmě. Vzpomínky na chvíle strávené s rodiči u řeky není možné zapomenout. S nimi proběhlo mé první seznámení se s řekou. Už jako děti jsme ale chodívali k řece sami, protože se tam v létě vždy někdo koupal. Scházely se u ní především děti a mládež. U mostu, kde byl brod, jsme si jako děti dělali z kamení malé rybníčky, kam si nahnali malé rybičky a později je zase pouštěli. U mostu se také plavili koně, což je nezapomenutelný zážitek. Hoši poblíž chytali raky. Kousek výš po proudu, na levém břehu bylo možné vidět vydru. Při opalování se a vyhřívání se na sluníčku jsme pozorovali vážky nad hladinou. Byla tam docela velká společenství mládeže. Byl to náš svět, kde bylo plno křiku i smíchu, skákání do vody, závodů v plavání. U vody jsme trávili o prázdninách celé odpoledne. K večeru jsme pak všichni šli domů za svými povinnostmi. Těch míst, kam se kdo chodil koupat, bylo mnoho a každé mělo svůj název, zpravidla podle místa majitele pozemku v tomto místě. Ve vsi to bylo U Šrajerove ďury, U mosta, U Kraluvky, U Pišoveho, U lavek. Nad vesnicí proti proudu U velké Kaleruvky, Malé Kaleruvky (dnes u fotbalového hřiště). U skalin, kde bývalo mnoho mladých rodin, protože tam byl brod, kam mohla i batolata, a v jeho sousedství si velmi rádi zaplavali otcové, protože je tam dodnes hodně hluboko. Nejdále jsme chodili ke splavu. K řece nad Holasovicemi se chodili koupat loděničtí a pod soutokem řeky Opavy s Herličkou měli své tři „kupanice“ neplachovští. Dnes se díky úpravám břehů v Opavici nedá moc koupat. Strach z povodní způsobil, že břehy řeky byly upraveny tak, že se do řeky se již nedá vstoupit postupně, ale najednou jste i více než metr ve vodě. Vytratily se tišiny v zákrutách a v nich rostliny rostoucí přímo z vody. Řeka ztratila svou původní podobu a rozmanitost. V sousedství obce i kus nad ní je kanálem. Třeba se nám ale zase vrátí i společenská funkce řeky. Inspirační vlaštovkou může být projekt na řece Moravě pod Olomoucí, kde chtějí obnovit, hlavně pro rodiny s dětmi, i rekreační funkci řeky, protože koupání v přírodních řekách je zážitek.

Převrácená fotografie, jako by symbolicky ukazuje, že svět je naopak.

Máme pořád strach z povodní, především nemůžeme zapomenout na strašnou povodeň v roce 1997. Co říkáte teorii, že si za povodně můžeme sami? Děláme vše proto, abychom vodu z krajiny dostali co nejrychleji pryč. Vzpomenete si na některé lidské činnosti, které způsobují to, že se retenční schopnost naší krajiny stále snižuje? Dobroslava Klusáková s ing. Ondřejem Dovalou u jednoho stromu v pobřežním porostu řeky Opavy v Holasovicích.

Je velikou škodou, že je dnes mezi lidmi víc strachu než radosti ze života. Řeka se čas od času sama ze svého koryta vylije, protože to potřebuje, ale my lidé jí jistě svou činností pomáháme k tomu, že se vylije častěji . Ve jménu pokroku jsme si zrušili malý koloběh vody v krajině, kdy voda, která je v ní je se tam vypaří a potom zase spadne v podobě deště. K tomu dnes ještě přistupuje stále se zmenšující plocha půdy, která je schopna nasávat vodu, hodně ploch je vyasfaltovaných, vydlážděných a stále více jich přibývá. Přibývá také budov, kolem nich parkovišť. Tyto plochy jednak nezadržují vodu, ale navíc je rozpaluje slunce a ohřívá krajinu. Tím vším se zvyšuje deficit vody v krajině. Voda z dešťů z těchto ploch rychle mizí v kanálech, potocích, řekách a mořích. Vrací se nám pak v nevhodných množstvích. Porušili jsme rovnováhu v přírodě, „zavedli“ jsme si velký koloběh vody a teď se divíme a bojíme.

Přičemž hrázemi se odejme řece přirozenost. Omezí život v ní i kolem ní. Dojde-li k vykácení vzrostlých stromů nejde jen o ztrátu krajiny domova, znetvoření nejbližšího okolí řeky, ale zase se podpoří sucho v krajině. Přitom v Holasovicích a nejbližším okolí už tak žijeme ve srážkovém stínu. Připravovanými opatřeními se také zajišťuje voda pro podniky a obyvatele Ostravy. Bude-li však sílit sucho, jakými opatřeními se zajistí voda v budoucnosti, když nyní má být dále nerovnováha v přírodě zvýšena? Vše je bohužel viděno především z hlediska technického. Jistě však je možné šetrnější a také bezpečné řešení ochránění před povodněmi, než jak je dnes projektováno. Nejen ve vědeckých kruzích se již nějakou dobu hovoří o šetrnějším zacházení s krajinou. Vzdálili jsme se tomu, co se o vzhledu naší vlasti praví v naší státní hymně.

Někteří lidé, především ti, kteří bydlí blízko řeky, nemohou spát, když pár dnů prší. Co si myslíte o tom, že by se v záplavových územích nemělo stavět? Že bychom se měli podřídit vodě a ne vodu spoutávat. Stačí přece zajistit lidem bydlení v bezpečném území. To opravdu lpíme na své půdě tak, že dáme všanc i své životy? Určitě je lepší, abychom s vodou spolupracovali, dali jí větší volnost než abychom ji svazovali. Není určitě dobré stavět v záplavových územích. Tady je dobré pamatovat na moudrost našich předků, že voda si vždy cestu najde. Pro nás lidi je určitě lepší, budeme-li vodu a její sílu respektovat, než se ji stále snažit usměrňovat podle svých představ. A povodně v roce 1997 v Opavě to ukázaly. Voda si našla své původní koryto.

Dobroslava Klusáková s MUDr. Jozefem Dovalou.

Někteří obyvatelé Holasovic mají být u řeky Opavy chráněni protipovodňovými hrázemi, které budou stát několik desítek milionů korun. Nebylo by lacinější a účelnější postavit domy na bezpečném místě těm, kteří mohou být při povodni ohroženi? Tito lidé by se dostali do nových domů, ve kterých by mohli už klidně spát. Nemyslíte? Je těžké, aby lidé, kteří u řeky dlouho bydlí, se stěhovali někam jinam. Určitě je lepším, lacinnějším a výhodnějším řešením pro ty, kdo chtějí nové domy, stavět je v bezpečnějších místech než v sousedství řeky a mít tak větší klid. Při výběru těchto míst by bylo jistě také vhodné, abychom svá lidská sídla přestali rozšiřovat do volné přírody, která je domovem zvěře. Podle titulku v novinách se zvěř stala pro nás nebezpečnou. Není však tomu naopak? Při prohlídce místa, kde má stát tato hráz, jsme viděli stromy označené čísly a to pro ně nevěští nic dobrého. Vykácením mnoha zdravých stromů se obyvatelům Holasovic zcela změní oblíbené místo vycházek. Bude to úplně jiné místo s jinými průhledy. Mnoho lidí přijde o své krásné vzpomínky. Jaký máte na připravovanou protipovodňovou hráz názor? Nejde o tzv. "ztrátu krajiny domova"? Jistě. Vzhled okolí řeky se změní. Bude sice možno kolem řeky se nadále procházet, ale již to na delší dobu nebude v přirozeném prostředí - ve stínu stromů a jejich ševelení.

“Podívejte, ledňáček!” zvolal Dovala senior.

Mykologie

Paličkovice nachová je houba Možná jste si teď v letních měsících všimli, že na některých polích s žitem vyrůstají z klasů podivně vypadající fialově hnědé až černé růžkaté útvary. Je to vývojové stádium vřeckovýtrusné houby paličkovice nachové, lidově řečeno námel. Co to je, nám řekl RNDr. Josef Satke, Ph.D. Tato parazitická houba má poměrně složitý vývojový cyklus, na jehož konci můžeme pozorovat sklerocia, tvrdé struktury, v jejichž formě houba v půdě přezimuje a dlouhodobě přežívá nepříznivé teplotní a vlhkostní podmínky. Sklerocia lze vidět v letním až časně podzimním období na různých druzích trav (lipnice, kostřava), ale také právě na obilí. Houba kolonizuje mladé semeníky hostitelské rostliny v období květu. Mikroskopické buňky se zachytí na bliznách pestíků a ve vhodném prostředí ihned vyklíčí ve vláknité útvary hyfy, které se rozrůstají v hustou síť mycelia. V nich se produkují nové nepohlavní buňky konidie. Ty jsou vytlačovány na povrch semeníku v kapičkách sladké šťávy, tzv. Medovice. Ta je atraktivní pro hmyz, který tak zprostředkovává další šíření infekce. Houbová vlákna v dalším vývoji postupně mění samotný semeník ve sklerocium. Právě sklerocia obsahují řadu přírodních látek, například pigmentů nebo olejů, ale v největším množství se v nich vyskytují námelové alkaloidy. Ty provázejí lidstvo od nepaměti.

Plodnice houby rodu Claviceps - paličkovice. Foto: Daniel Dvořák.

V raném středověku, při rozšíření pěstování žita, docházelo k častým otravám v důsledku používání mouky, která byla kontaminována námelem (tzv. ergotismus, z latinského ergot = námel). Tyto otravy občas přerostly v lokální epidemie. Projevovaly se silnými křečemi, zvracením, pomateností a někdy končívaly smrtí. Jejich příčina byla objasněna teprve v 17.století.

Kultura žita s napadenými semeníky - námelem. Foto Jakub Kubačka

Námelové alkaloidy se v současnosti využívají zejména v medicíně v gynekologii, psychiatrii i interním lékařství. Ze sklerocií bylo izolováno více než 40 alkaloidů, z nichž farmaceuticky využitelné jsou zejména deriváty kyseliny lysergové a klavinové alkaloidy. Námel, který bývá vidět na polích, se u nás pěstuje uměle. V laboratoři se v přísně řízeném kultivačním procesu vyrobí námelová očkovací látka. Jsou to vlastně buňky předem vybraných kmenů mikroorganizmů rodu Claviceps, které byly namnožené, zachycené na pevném nosiči a zakonzervované usušením do formy granulí nebo prášku. Každý z kmenů je producentem jiného druhu námelového alkaloidu. Tato očkovací látka se koncem jara rozpustí ve vodě, aby se buňky znovu oživily, a vzniklá suspenze se aplikuje speciálními očkovacími stroji na dorůstající klasy hostitelské rostliny žita. Byly vyvinuty speciální odrůdy ozimého žita, které jsou sterilní, to znamená, že je u nich potlačen růst zrna právě ve prospěch produkce námelových sklerocií. Jakmile parazitická houba na klasech dozraje, sklízí se podobným způsobem jako obilí. Získaná biomasa sklerocií produkčních kmenů se potom v podmínkách chemického procesu extrahuje s použitím organických rozpouštědel a izolují se a čistí jednotlivé námelové alkaloidy.

Drobounké konidie plavou v tzv. medovici, která je hojně vyměšována myceliem a láká hmyz, jenž přispívá spolu s deštěm k rozšiřování houby v porostu a působí nové sekundární infekce. Foto Iveta Nováková

Polní produkce námele je stále častěji vytlačována fermentací specifických produkčních mikroorganizmů ve velkoobjemových bioreaktorech. Fermentační výroba je totiž nejen levnější, ale také není závislá na výkyvech počasí, a je i mnohem šetrnější k životnímu prostředí.

Kmen Claviceps sp. na agarem ztuženém kultivačním médiu v Petriho misce. Foto Josef Satke.

Semeníky napadené rostliny se transformují zbytněním pletiv do struktury tmavě fialového až černého útvaru zvaného sklerocium. Foto Jakub Kubačka

Pro pokračování klikněte ZDE

Pro pokračování klikněte ZDE

Pro pokračování klikněte ZDE

Pro pokračování klikněte ZDE

Pro pokračování klikněte ZDE

Připravované akce

Preparát měsíce

Čáp černý v Historické budově Slezského zemského muzea v Opavě Čáp černý (Ciconia nigra) je méně známý a vzácnější příbuzný čápa bílého. Jeho hlava, krk, hruď a hřbet mají černé zbarvení s kovově zeleným nebo fialovým leskem. Za letu jsou, na jinak černých křídlech, patrné bílé trojúhelníky v podpaždí a bílé břicho..

Dospělí jedinci mají zobák, nohy a kůži v okolí očí červené, zatímco u mladých ptáků mají šedozelený odstín a také opeření je matné, zelenavě černé nebo hnědé barvy. Protože je plachý a hnízdí skrytě, je čáp černý slyšet jen zřídka. Na hnízdě se ozývá skřehotavými řadami zvuků „šiluu ši-luu“. Klapání zobáku je tiché a vzácné. Létá a plachtí stejně jako čáp bílý, krk však při letu drží níže než hřbet. Čápa černého veřejnosti zviditelnil především projekt Africká odysea, který sledoval migrační tahy těchto ptáků, ale přinesl nám také mnoho dalších informací. Evropští čápi směřují v období mezi srpnem a říjnem buď západní cestou přes Gibraltar na zimoviště do západní Afriky, nebo východní cestou přes Blízký východ do střední a východní Afriky. Mláďata i páry, které spolu zahnízdily, přitom létají do svých stálých zimovišť nezávisle na sobě a za den překonají na své dlouhé cestě několik stovek kilometrů. K nám se vracejí zase v březnu až dubnu. Pokud to podmínky prostředí dovolí, zůstávají čápi věrni svému hnízdišti, kde se znovu sejde původní pár, nebo vznikne pár nový. Čápi černí preferují lesnaté oblasti v blízkosti vody a nejlépe řídce osídlenou krajinu, kde nejsou rušeni, v poslední době se však přizpůsobují i zemědělské krajině. Dobře krytá hnízda v rozsochách vysokých stromů staví zpravidla oba partneři. Ke stavbě využívají větvičky, traviny, mechy, listí a drny. V dubnu klade samice 3 5 bílých vajec se zelenavým nádechem, na kterých sedí střídavě oba partneři. Více než dva měsíce pak trvá péče o mláďata, která dospívají ve 3 5 letech. Mimo období hnízdění žijí čápi černí většinou samotářským životem. Potravu hledají hlavně v mělkých vodách, v potocích tůňkách a horských bystřinách, a tvoří ji převážně ryby a obojživelníci, loví ale také vodní hmyz, hady a drobné obratlovce. Jde o dlouhověké ptáky, kteří se v přírodě dožívají i více než 15 let. Čápi u nás nemají mnoho přirozených nepřátel, k nejčastějším nebezpečím patří rušení v době hnízdění, zásah elektrickým proudem nebo náraz na dráty a stále také lov. V roce 2014 byl čáp černý společně s čápem bílým vyhlášen Českou společností ornitologickou jako pták roku. Kromě střední, východní a části jižní Evropy je čáp černý rozšířen také v mírnějších oblastech Asie severně až po Dálný východ.

Botanika

Vlčí mák, chrpa a třeba koukol jsou plevele, proti kterým úporně bojujeme Význačnou rostlinnou složku polí tvoří plevele. Jejich výčet by přesáhl možný rozsah textu a proto vyjmenujme jen některé. Příznačné pro ně je to, že se dokáží přizpůsobit agrotechnických zásahům. Rozmnožovat se mohou částmi kořenů nebo oddenků jako pýr plazivý. U jiných pronikají kořeny tak hluboko do půdy, že je nezničíme ani při hluboké orbě jako pcháč oset, přeslička rolní nebo svlačec rolní. Koukolu, způsobující otravy, jsme se již úspěšně zbavili. Bohatší na plevelné druhy jsou obvykle ozimy, protože při jarní přípravě půdy bývá velká část plevelů zničena. V ozimých kulturách se vyskytují jednoletky, které na podzim vyklíčí a příštího jara rozkvétají jako rozrazil trojlistý. Pro jařiny je zase typická hořčice rolní, která má krátký vegetační cyklus. Předčí ji však violka trojbarevná, která má často několik generací v jednom roce. Hodně jednotvárná je druhová skladba plevelů v okopaninách. Často tu převládá jediný druh plevele, například merlík mnohosemenný. Krátké pojednání o plevelech zakončíme těmi, které jsou v polích nápadné. mák vlčí, modře kvetoucí chrpa polní, obývají okraje polí, kam byly vypuzeny chemickými prostředky. Nápadná, i když drobná, je červeně a modře kvetoucí drchnička a koukol polní, který je velmi vzácný.

Semena,kterých může být v jedné tobolce až 40 a na celé rostlině až 300 jsou pro zvířata i člověka silně jedovatá. Lodyhy potřebují oporu, proto roste v obilí. Nyní je koukol velmi vzácný.

Každá kytice polního kvítí, ať ji nakreslil Vincent van Gogh nebo lidový naivní malíř, obsahuje vlčí máky asi proto, že jsou v poli nepřehlédnutelné. Rudá barva přitahuje nejen umělce, básníky a malíře, ale i filosofy revolucionáře. Mák vlčí (Papaver rhoeas), obvykle nazývaný vlčí mák, je jednoletá rostlina z čeledi makovité (Papaveraceae). Tato všeobecně známá květina má spoustu lidových názvů, jako je ohníček, červánčí, Maková panenka, pleskánek a další. Vlčí mák obsahuje řadu alkaloidů (0,11 až 0,12%) , hlavním alkaloidem je rhoeadin.

Jedna rostlina může dát až 50 000 semen.

Pochází ze Středomoří a je rozšířena po celém světě. Chrpa klíčí i za nízkých teplot a statná rostlina může dát až 6 500 nažek. Na obnažené půdě se tato jednoletka objeví jako první spolu s vlčími máky.

Drchničku modrou najdeme spíše v jižních oblastech Evropy, červená roste na našich polích hojně v obilí, okopaninách a vytrvalých pícninách. Na jedné rostlině může být až 700 semen.

Rozhovor

Jiří Dudek se zasloužil o jedinečné muzeum pazourků nalezených na Hlučínsku V Bolaticích na Hlučínsku si můžete projít unikátní sbírku pazourků, kterou sestavil v naprosté většině ze svých nálezů amatérský geolog pan Jiří Dudek. Můžete si je prohlédnut v samostatné expozici v Bolatickém skanzenu. Sestavil ji pro výukové účely a to především pro školy sám Jiří Dudek, což velmi ocenil i starosta obce poslanec Herbert Pavera.

Panu Jiřímu Dudkovi jsme přímo v jeho království souvků, mezi nimiž převládají pazourky, položili několik otázek. Pro ty, kteří se s termínem souvky setkávají poprvé sdělujeme, že se jedná o kousky hornin a minerálů, které k nám donesl před mnoha tisíci lety skandinávský ledovec.

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste našel svůj první pazourek a kdy jste se rozhodl, že vás budou zajímat nerosty a horniny. Odkud ten váš první pazourek je? Pazourky jsem nacházel už jako dítě. U nás v Darkovicích bylo spoustu pískoven, ve kterých jsme si hráli. Taktéž na mé zahrádce v Hlučíně, která leží na ledovcové moréně jsem je dost často spolu s buližníky nacházel. Ty jsem odkládal na skalku. Když jsem je ukázal dětem s vedlejších zahrádek, tak mi je časem úplně rozebrali.

Jak se sbírka rozrostla, byl jsem rozhodnutý ji věnovat občanům našeho kraje, aby věděli, s jakými kameny přicházejí denně do styku např. při práci na zahradě. Podařilo se to díky obecnímu úřadu v Bolaticích a starostovi panu Herbertovi Paverovi, když jsme se seznámili na výstavě květinu nich a já informoval o sbírce, kterou mám doma. Po její zhlédnutí u mne se rozhodl, že udělá vše proto, aby tato sbírka mohla být zpřístupněna široké veřejnosti.

Kdy vás napadlo zřídit expozici pazourků? Je to sbírka souvků, v níž je však nejvíce pazourku (cca již 7000ks). Tak veliká sbírka pazourku není u nás nikde volně přístupně vystavena s tím, že si návštěvníci je mohou vzít do ruky. Bydlím v panelovém domě, kde není moc místa.

Kdy byla otevřena? Byla otevřena 28. srpna 2013. Zájemci o tuto akci ji mohou zhlédnout na videu: http://www.hlucinsko.tv/2013-08-28-bolaticeotevreni-nove-expozice-pazourku.html

Jako bývalý učitel vím, že o geologii na školách není až tak velký zájem. Záleží na tom, aby si žáci a studenti mohli na neživé nerosty a minerály sáhnout. A to u vás možné je. Je vaše expozice navštěvována školami a v jaké míře? Kolik škol muzeum navštívilo nevím, kdyby jich bylo co nejvíce, byli bychom rádi. Hlavně pro studenty bylo toto muzeum zřízeno za účelem poznání naší přírody. Jak dlouho trvalo, než jste sebral tolik pazourku, aby stálo zato je vystavit? Začal jsem sbírat díky náhodě v červnu 2007. O souvcích jsem vůbec nic nevěděl. Takže jsem na internetu vyhledával informace. S pazourky nebyl takový problém. Je zde vystavena řada hornin s nábrusy. Taky množství sedimentárních, metamorfovaných a krystalických hornin. Vše vyžádalo velmi mnoho hodin s jejich určením. Jako laik jsem také strávil mnoho hodin se studiem hornin. Mnoho hornin ze Skandinávie se nedá určit a neumí to ani vyhlášení odborníci. Poslali jsme loni 10 ks velmi vzácných hornin z Norska, které by se u nás neměly nacházet do Německa. Již pomalu rok čekáme na odpověď. Zřejmě mají strach, aby se nespletli v určování a podle neoficiálních zpráv už vzorky prošly více institucemi. Velmi vzácné nálezy „Norských souvků“ byly prokázány geologem panem RNDr. Zdeňkem Gábou ze Šumperka, který i přes svůj věk muzeum v Bolaticích navštěvuje. Pan Gába byl zakladatelem spolku pro výzkum souvků . Viz zpravodaje Souvky na stránkách skanzenu, kde publikuje své názory. Určitě jste prošel mnoho pískoven v našem okrese. Ve které jste našel ty největší pazourky a kde kamenné nástroje z doby kamenné, které v muzeu vystavujete? Pískovny byly po válce v každé obci na Hlučínsku - už nefungují. Jsou zaváženy většinou odpadem a jsou z nich skládky. Škoda. Mohlo by se jich alespoň několik zprovoznit, případně zpřístupnit nějaký odryv ledovcových uloženin ke studiu. Pískovna Závada je pro laiky nepřístupná kvůli těžbě a případným sesuvům.

S Ing. Hedvigou Gulovou z Levic.

Pan Dudek je spoluautorem publikací o souvcích.

S Juliem Cesarem Toledo Hernadezem z Vansdorfu.

Stránky Skanzenu v Bolaticích

Na konci stránek skanzenu je řada příloh pdf. o souvcích. Návštěvníci těchto stránek, zde mají možnost se dozvědět mnoho informací o souvcích , ledovci, o sbírce atd., včetně dalších odborných publikací. Začali jsme vydávat pro lepší informovanost „Zpravodaj souvky“ , kde jsou uváděny nejnovější informace z výzkumu a setkání zájemců o výzkum souvků a pazourků. Se kterými geology spolupracujete? Jsou to odborníci: p. Zdeněk Gába, Tomáš Rozehnal, Vladimír Kroutilík, Antonín Přichystal. Nově jsme navázali spolupráci s pracovníky Muzea v Šumperku. Zde se nachází značná část sbírek souvků, které byly nasbírány našimi předchůdci. Další organizace a instituce nemají zájem o spolupráci, včetně vysokých škol a muzeí ! Škoda!!!

Takové nástroje používal člověk v době kamenné.

Jaké máte s muzeem do budoucna plány? Rozšířit prostory, muzeum je už plné a velice těžko zde lze umístit nové nálezy. V rámci muzea instalovat sbírku archeologických nálezu a artefaktů. Vybudovat studijní centrum. Dokončit archív z výzkumu souvků, který bude k dispozici na obecním úřadě v Bolaticích včetně databáze bludných balvanů Moravskoslezského kraje, která se v současné době převádí do elektronické podoby. Otázky pokládal: Milan Kubačka Fotografie: Milan Kubačka, Jakub Kubačka

Jiří Dudek dokáže děti zaujmout nejen výkladem, ale především ukázkami výroby štípaných nástrojů.

Celá expozice je didakticky dobře zpracována a je v ní neuvěřitelný počet pazourků.

Srpnový kvíz

Ověřte si své znalosti Testové otázky

1) Čím se živí čáp bílý? drobnými hlodavci, obojživelníky, obilovinami 2) Kde hnízdí čáp černý? v rákosí, v lesích, na poli 3) K čemu se používá námel? k výrobě léků, jako potravina, je to mletá mouka 4. Co je to pazourek? nerost, hornina, malý drápek šelmy 5) Která řeka protéká Opavou? Opavice, Opava, Hvozdnice

Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí) 6) čáp černý - lidská obydlí 7) čáp bílý - les Rozhodnutí o správnosti 8) Přítokem řeky Opavy je Hvozdnice. Ano Ne 9) Krnovem protéká řeka Odra. Ano Ne 10) Krnovem protéká řeka Opava i Opavice. Ano Ne Jak se jmenují tyto plevele?

Výsledky červencového kvízu: Testové otázky: 1 stejnokřídlý 2 saje rostlinnou šťávu 3 žábry 4 je hermafrodit 5 malakolog Spojovačky: 6 dýchá žábry 7 dýchá plícemi Rozhodnutí o správnosti: 8 ne, 9 ne, 10 ano Poznáte, co je na obrázku: A ulita, B lastura

A

Omalovánka

Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu: [email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.

Čáp bílý a čáp černý byli kdysi kamarádi Společně lovili na loukách a polích žáby a sbírali hmyz. Společně létali na podzim do Afriky, sice každý trochu jinam, ale když se vrátili, měli každý o čem vyprávět. Čáp bílý vykládal, jak pozoroval naše vlaštovky a jiřičky, které poznal z domova. Byly to vlastně sousedky, které s ním přiletěly do Afriky. Hnízda si však zde nestaví, protože by nestačily vykrmit a odchovat svá mláďata. Den je krátký, takže ulovený hmyz jim stačí jen pro vlastní obživu. Čáp černý si zase vzpomněl na lepená hnízda jiřiček a vlaštovek z bláta a divil se, že to čáp bílý nedělá, když naskládá větve na sebe, hnízdo může spadnout! "Ty čápe bílý to máš jednoduché, postavíš si hnízdo na rovném komíně nebo rovnou na střeše. Já ho stavím na stromě na větvích těsně u kmene, takže musím nějak ty větve zajistit, aby držely pohromadě, i když je různě proplétávám. Přesto alespoň na základ použiji hlínu, abych spojil velké silné větve". "Používat hlínu je hloupost" oponoval čáp bílý. "Když větve pěkně naskládám, tak se nic nemůže stát." "Ty nepoužíváš při lepení větví bláto, ty to necháš jen tak, to bych se bál!" pokračoval čáp černý. Řekne se, že je to malichernost, ale ta hádka skončila tak, že už spolu do Afriky neletěli a dokonce si stavěli po návratu hnízda daleko od sebe. Původně je měli u lidských obydlí nebo přímo na nich. Stavěli si je na komínech a teď, co se čáp černý urazil a potom dlouho nemohl přijít na jméno svému, kdysi příteli, začal si stavět hnízdo na stromech a daleko v hlubokých lesích. Dokonce se nekamarádil ani se svým bratrancem, protože se také pohádali a hnízda si začali stavět daleko od sebe, někdy až půl kilometru. Ne jak čápi bílí, kteří si postaví hnízdo nebo i několik hnízd třeba na jedné střeše nebo na podložce, kterou jim připraví lidé. Hádku pozorovali vrabci, kteří si rádi stavějí svá malá hnízda přímo v čapím hnízdě nebo raději pod ním. Mají tak jistotu, že je nenapadne žádný dravec. Vrabčák Čimčara říká své družce, "Tak a ke komu se přidáme, zůstaneme zde u mlýna a budeme mít jistotu, že paní mlynářka bude každý den krmit slepice a my se s nimi najíme nebo poletíme do hlubokého lesa, kde nikoho neznáme? Já zůstanu s čápem bílým! Zůstaneme raději tady. Je lepší mít vrabce v hrsti než holuba na střeše, jak se říká v jednom pořekadle. "To se ti moc nepovedlo", řekla družka, ale v duchu souhlasila.

Jsme nezisková organizace, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…

Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org

Natura Opava - Czech Republic E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava