^
AL. JIRÁSKA
7-^
Q
3
^it^^é^o^.n.
VILÍMKOVA KNIHOVNA MLÁDEŽE DOSPÍVAJÍCÍ.
Staré
Povsti eské. Vypravuje
ALOIS Jirásek.
\y T^-
S 47
ILLUSTRACEMI VÉNCESLAVA ERNÉHO.
:NAKLADATELSTVÍ
*
V PRAZE. JOS. R. MLLMEK
*
KXIHTISK.ÁRNA
SLOVUTNÉMU
PÁNU,
PANU
Františku Bartošovi NA DDKAZ upímné UCTY
}5.
j.
J^;^
'WW^
OBSAH. STARÉ POVSTI ESKÉ. Sir.
Úvod O echovi
O O O O
3 7
Krokoví a jeho dcerách
22
Bivoji
31
Libuši
37
Pemyslovi
43
Libušina proroctví
4.S
Díví válka O Kesomyslu a Horymírovi Lucká válka Durynk a Nekla
POVÉSTI DOBY
58
•
72 81
99
KESANSKÉ.
Úvod
O O
I(i7
králi
Svatoplukovi
111
králi
Jemínkovi
117
Praporec
O
sv.
Václava
123
Bruncvíkovi
Opatovický poklad
139 •
.
.
.
.
156
OBSAH Str.
O
Staré Praze: I.
II.
O
IV.
Staromstský
VI. VII. VIII.
171
staré Praze
III.
V.
O
O
186 194
Žito kouzelník
O
Václavovi IV
králi
200'
orloj
Daliborovi z Kozojed
211
Ze Židovského msta Smutná místa
216
23S
dm
Faustv
237
245
Žižkovi
Kutnohorští havíi Bílá paní
265 279
Ržový palouek
291
Boží soud
295 SOS
O
Janošíkovi
ZE STAROBYLÝCH PROROCTVÍ. Úvod
:
Sibyllina proroctví
Proroctví slepého mládence Proroctví Havlasa Pavlat}-
Rzná
proroctví
Blanití rjtíi
•
323 325 335 340 342
346
:
SEZNAM OBRAZ. Str.
Úvod: >
O
echovi:
5
ped ním
se
rozkládal
A
>
Poheb
»
Zapraskaly plameny a šlehaly vysoko
dcerách:
bylo hovor, rzných
>
To
>
Hrad
I
Libuši: >
O Pemyslovi:
....
Libušifia ýroroctvi:
.
.
bohm
25 28 29
škodné zvíe
to zle
31
vystopoval jsem, kde se do lože zahrabává
Pod touto stechou prokmitalase mdlým leskem stíbrná hlava
37
Vyveden
42
jízdný
její
k
Spežení strakatých vol Pemyslových Vidím
44
Pemyslv
47
zá požár, temnem
Ten hrad
válka
vod plameny
....
šlehají
48
Šik bojovných dívek
>
Pod dubem
>
Spálili
O Kesom,
a Horymírovi :
V
tom
se
na
65 71
n
72
oboili Horymírovi lidé
jezdcem se mihli nad obrubou
Blouš
»
Rovinou uhánl dlouhými skoky Šemík
Lucká válka :
....
Posel vytrhl z pochvy
»
V
»
Na
Durynk a Nekla »
:
.
.....
ten
u okénce leželo
Chlapeek Všudy
vojvodv
okamžik zašuml nad
loži
v
— 61
na prach a rozmetali
»
s
58
60
ležela dívka
Dvín
— 49 57
zbudovaly za své útoišt
si
»
>
21
pak slavným a posvátným
ten byl
— 19 22
lesním
Svatí patronové
>
Díví
obtoval
se,
Železný stl
»
18
to místo vyvolené
je
Tu nesu
Bivoji:
13
echa
praotce
Krok modle
7
eí
»
>
O
3
Obr, k závrka Široširý kraj
O Krokoví a Jeho
O
Lidská stopa byla tu vzácná
80
me
Luany mrak
cosi
77
81 divokých
pod bílou plachtou
pták
.
...
Odešel Durynk
a v z
95
99
plái hradu a obsil se na vysoké
— 89 98
sklonil kolena
hoi
88
olši
.
.
.
104
:
.
:
::
SEZNAM OBRAZU Povsti doby kres. Úvod:
O
O
králi Svaíof/iíkovi:
krtiii
Pficházeli lidé nové viry
107
Obr. k závrku
>
Jemi/tkovi:
.
.
V
.
kostele ekali a po tichu se mojlili
111
»Ni o krok dáleU zvolal arcibiskup
113
Svatopluk obleen
116
Hned
roucho poustevnicí
v
po lánu
se stišily vlny
117
Putoval sám tmavou noci
Praporec
sv. l'dc/ava
:
122
.
hvzda
123
130
zaplesali všickni
Vrbanský
kostelik
Pták noh letl
Bnincvikovi:
-
Ukázala se na nebi zlovstná I
O
110
.
.
Bruncvikem
s
139
-
149
Bránil se, zápasil
Bruncvik se lvem
Opatovický poklad:
O
staré Praze
155
.
Opat Petr Lazur Vyrazili na
nj
156
•
161
žoldnéri
Opatovický poklad
168
Vystoupili na prostorný balkon
171
Dlouho do noci
175
díln
sedal ve své
Okny ješt nezasklenými hledlo sem hvzdnaté nebe Dal
se
177
.
179
na lítk
devný
kíž byl vztýen na výstupku Umíráek zvonil sám
Jen
Žito kouzelník
.
králi Václavovi IV.
Staromstsky orloj
Žito kouzelník
186 189
Daliborovi z Kozojed
Ze Zidovsklio msta:
194
Staromstský
200
Hanuš
orloj
vztáhl pravici
Smutná mista:
do
Dojati, naslouchali Pražané u
201
stroje
vze
209 216
Židovská modlitebna v Praze Pokleknuv, prosil krále o
Faustiiv
193
satanáši se zapsal
Lazebnice peváží krále Václava
Mistr
O
181
185
Bavor žblukl do vody
Samému
O
226
milost'
Starý židovský hbitov
dm
Student
stál
Žiikovi
237
244
Kráel ped ním knz nesa
:
v proštípí
devnou
monstranci
Každý vojín nabral do helmice Zbran Táborit
Mužíek
tuze rád
ko\kopy
Kamenický hejtman
jel
257
hl.ny
264 265
škádlil
274
na koni
278
Podivuhodné žaludy
Bila
pii?ti
:
.
.
Jížový palouek
279
Bílá pani
V Na Tu
A
noci zjevovala se všecka bílá valech Jind. Hradeckého
...
zámku
naposled se Bohu pomodlili
pak se louili, vespolek,
Obr. k závrku
245
253
Stelec vzal kuši
Kut nohoršti ticvii
— 227 233
u dveí
chvíli
Staromstská radnice
O
— 131 138
,
s
domovem
....
281
288 289 291
29 +
:
.
SEZNAM OBRAZU Dležitou cestu opatrovali od nepamti Chodové
Boži soud:
.
.
295
.
302
Jídelnou se brala bletlá postava
— 303
Chodský prapor
O
Janošíkovi
I
dala
mu
vfla
307 308
opasek
313
Student vystoupiv na skálu chtj nechtj musil zaíti
Zbran Ze starob. proroctví. Úvod: »
.
.
.
Sibslliiia- proroctví :
Pror.
slepého
•
.
.
.
mládence:
a
Rzná proroctví Bla7iiti rytíi:
:
319 324
Prohlédla Sibylla do temné budoucnosti
325
Shromáždným pak vrným bude knz slouiti mši Pojede forman, na Kamenném most zastaví >Pozdraven bu, ctný mládene*
.
329
....
334
sv.
•.•.....
I
ty
pišel
vypudí
medvd
sv.
Prokop
•
.
.
.
Vysoko na Boru
.
.
.
Uzela
sedí
klenutí, skalné
Závrený
339 340 345
kamenná panna sín
.......
346 350
—351 353
Blanický rytí
Šastna bu, o
335
.
druhé noci zas
Sv. Václav na bílém koni je povede
Závrek
323
.
Obr. k závrku
Všecky
Pror. Havlasa Pavlaty:
dudy gajdoš
Zavírá se kniha starých povstí
vlasti
obrázek
355
milá .
.
355
«
.
Kéž není nikoho
Vás, kdo by neznal a piln neetl vzácné, vlastenecké knihy:
z
OBRÁZKOVÉ^
Djiny Národa eského. Pomoci
prot. dra.
Aut. Reska
eským synm
a
dcerám vypravuje Jan Dolenský.
V. Brožík. Vnc. erný, Ferd. Engelmiiller, E. Gurck, Vojt. ryt. Král z Dobré Vody, B. Kutina, A. Liebscker, A. Regál, H. Schiillinger, Jan Vilímek, E. Zillich\
Illustrovali:
9 sníml^y podpis a se 2 mapami. Z illustrací je 14 pekrásných dvoustranných barevných ol^raz, 38 celostranných barevných oljraz menších illustrací. 110 polostranných
Se 162 pvodními vvohrazcnimi,
i
473
Skvostná úprava!
strany.
skvost, váz.
Cena brožované knihy 3 zl v pvod, deskách 4 zl. 70 kr. se zlatou oízkou 4
zl.
90
kr.
Zvláštní vclinovi vydáni ve zvtšeném formáte s ervenou ovrubou a skvostnou vazbou se zlatou oízkou za 6 si Vydání toto zvldité se hodí za skvostný dar vánoní a píležitostný vúbc'c. Se zvláštním vnovacím listem, na njž se napíše jméno obdarovaného, o 10 kr. více.
g^P"
•
ješt postupné
odbírati. Sešit
1.
mže
v 15 sešitech po 20 kr. si je každý pošle se každému na požádání na ukázku.
Obrázkové djiny národa esfeého« vyšly také
i
Nádherné desky, provedené umlecky ve 12 barvách dle návrhu Ad. Liebschera a Vnc. erného dostati lze ve trojí barv plátna: bílé, ervené, modré.
Cena desk
1
zl.
20
kr.,
poštou franko
se jen za obnos
pedem
1
zl.
pošt.
30
kr.,
rekomandovan
1 zl.
40
poukázkou nebo ve známkách
kr.
Desky
e.xpeduji
zaslaný.
Nebudiž chaty eské, kde by této knihy nebylo! ^Obrázkové Djinys živým krásným slohem napsané, pekrásnými pvodními illustraccmi ozdobené, rozplamení v mladých Vašich srdcích lásku k rodné zemi, úctu k slavným pedkm, smysl pro vše dobré a krásné a -budou Vám nejkrásnjším vodítkem na dráze života i v stáí nejpknjší vzpomínkou na mladý vk, kdy ilá mysl Vaše uila se esky cítit a dýchat, kdy z » Obrázkových Djin její minulost! ssála první nadšení pro krásnou a drahou vlast eskou i
Nakladatelství Jos. R. Vilímka v Praze.
íiLOIS TiRÁSEK:
^TARÉ
J^OVÉSTI ÍeSKÉ.
Mvslil jsem na dni staré
Žalm
ojJte a poslyšte povsti
as.
dávných
.
.
yó. (y7).
Poslyšte
o našem praotci, o pedcích, jak pišli do konin
po Labi
naší vlasti a usadili se
^1
jiných
Slvšte
i
co
ekách
\'íce
této
i
po Vlta\
i
po
zem.
docho\'alo se z temnoty
\-k,
co
z-
bájených \ypravování pešlých pokolení, jež klanla se bohm \' šeru starých háj a jež obtovala studánkám v tichých ouvalech, jezerm ekám svatému, živému ohni.
stalo z
i
Pomnme tenkráte
tvánost
Mst kterých
na
nebylo,
asy tch
i
prvních
let
i
na
to,
jaká byla
sem vkroilo naše plém. málo a poídku a ty jen v n-
naší vlasti, nežli
ddin
koninách,
jen
kdež se dochoval chudý ostatek dí-
vjších obyvatel cizího
jazyka.
Pda
skoro všecka odpo-
A.
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
Vše bylo
a\-ala netknutá rádlem.
plá
ESKK
pustjší, divoejší, rovina,
údolí.
i
Ohromné pralesy se ernaly po horách na pomezí a se svah tch hor táhly se široširými pruhy na míle hluboko do zem. I tam, vnit, rozkládaly se poušt starých, temných hvozd, mezi nimiž svítily se jasnjší zelení bujné palouky hustou, vysokou travou. Dost bylo traso visek hou-
s vlající,
pavé
pdy
na
síru
v
i
lesích,
dost ošidných bažin
kikem
vodního ptactva oživených, dost tichých, erných jako zakletých slatin, v nichž se shlížely staré stromy
kmen
s
ohromných
vousinatým, sivým mechem.
Lidská stopa tu byla vzácná.
Zve
však všude hojn.
Nikým nehonná, nehubená množila se, že jí sotva postaovala pda. Po erných lesích bytoval medvd, hledaje duté kmeny s medovými plásty vel, od jejichž roj zvuely stromy. Divoký kanec rozrýval kyprou, lesní pdu, a hustým, spletitým podrostem draly se liška
S
haluze íhal mrštný
lesní,
bystrým zrakem šero
jímž se neslo z daleka vaní ohromného zubra, berou-
cího se s
rys, pronikaje
divoká koka.
i
ku brodu nebo ku prameni. Jelen voln pebíhal a
ním stádo
množství
laní,
vlk
se
na paloucích se páslo hojn toulalo
a
plížilo
srn, ale také
za koistí lesem
i
širou
krajinou.
povtí nad hbety les
Vy.soko, v slunném
všeho ptactva, skalní lesích hnízdila hejna
rod,
jestáb,
orel
a jemu píbuzní. Po skalách, po
dravého ptactva, luák
krahujec
i
plul král
odrdy
menších
i
.sokol,
raroh
dravc a sov
a výr. Potoky, tující
mla
eky
i
v šeru starých hojný
lov,
jezera hemžily se rybami, a vydra byolší
a vrb zarostlých divokým chmelem,
bobi pak nerušené stavli své umlé
stavb)'.
ÚVOD \^ hlas
vtr
a
5
šumní strom hrely
potoky,
huely
ek)', a v jejich bílém písku svítila se na slunci zrna ryzího zlata.
zem
n
ješt zameny, a nikdo na neuhodil, aby vydaly poklady rud a vzácného kovu. Všude jará síla a bohatství. Zem dobrá s\'ou hojností Hlubiny
byly
a plodností, ekala jen na
dar
pišel a nezdlanou zdlal
prací a svatou
i
lid,
jenž
by
užil
hojných
jejích. J
pak
dlný
vylil
ji
;
uinil tím potem
v pemnohých
zvelebil
svým
ji
tžkou, lopotnou
a krví svou, kterou
bojích, háje prací sv^ou
dobyté
zem
svého jazyka.
Z mateských konin slovanských pedkové, se svým vdcem echem. Aj,
ponme
o nich tu jiovs.
pišel
sem
lid,
naši
J
o echovi. I.
Wá
a Tatrami, v rovinách
JW'^ _^!^
-ece Visle rozkládala se od ne-
pi
ás
pamti Charvatská zem, vanské.
V
té charvatské
zpsobem
buzná jazykem, mravy,
zemi bytovala etná plemena, píživota.
stalo se, že se strhly mezi nimi
I
prvotní veliké vlasti Slo-
vády a krvavé boje o meze
a ddiny. Vstal rod na rod, píbuzní bojovali proti bili
píbuzným a hu-
se navzájem.
V
ten
as
dva
Lech, spolu se o to
ekli
si:
brati
mocného
snesli, že
„Vyhledejme
sob
pstovati
i
chovati
nových
kon
oba
voj vodové,
opustí rodnou zemi
kojem a díla si hledl." Byli uvyklí již po pedcích obilí
rodu,
sídel,
pdu
bojem neblahou.
kdež by náš rod
piln
a stáda bravu
Cech a žil
s
po-
zdélávati, všeliký druh i
skotu.
A.
Jak se
bohm,
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
vynesli obrazy
obrátili se
Svolavše své plém, vzdali
tak vykonali.
usnesli,
dd
ESKÉ
a rozžehnavše se
s
na západ slunce, v neznámé koniny.
otcovskou I
ob
pdou
se rod za
bral
rodem, každý poetných rodin, všichni pátelé a píbuzní. Naped prosted vojvoda ech, sivé brady, ale šli zvdové a zbrojní muži,
Lech a kolem nich vladykové, starostové rod, všichni na koních. Za nimi starci, ženy a dti na hrubých vozích, na koních, stáda dobytka, naposled pak opt zbrojní mužové Tak brali se nejprve koninami píbuzných plemen, až pešli hranice Charvatské zem, až pebedli Odru eku a vstoupili do nestatný a silný, jeho bratr
známých, hornatých konin.
tam ješt
I
našli osady, jichž
také v krajinách
obyvatelé hovoili jak
oni,
a dále
pi Labi ece.
eku, byl kraj pustjší a osad shledali jen poskrovnu. Byly daleko od sebe, a obyvatelé jejich cizího jazyka, kožemi odní, neetní ale smlí a srdnatí stavli se jim Cech a Lech a jejich lid je poteli a se zbraní v ruce do cesty. ve vykopaných jamách, zhubivše jejich chudá obydlí v chatrích Než, jak
pešli
druhou
tuto
i
postupovali dále, z lesa do
lesa.v
Zlá byla cesta hlubokými hvozdy,
zlá jejich
chze
luhy a baži-
mechových trs a rzných a topili do úsvitu, aby zá, pa-
nami, plnými rákosí, ostice, rozlehlých,
kovin.
Z veera
do tmy
dajíc
Tak
lesní,
došli až
zažehovali plašila
ke
ohn
úskoné,
tetí
velké
líté
ece,
šelmy.
Vltav,
kteráž
tu pebedli, poala si všechna ele když konce klopotné cesty a nikde stálého odpoinutí. Tu \ojvoda ech ukázal na vysokou horu, jež se tekla;
divoinou
stýskati, že není
i
ped
nimi
modrala nad širým, rovinatým krajem, a dl:
tam dtem, skotu 'odpoineme." Došli a položili se na úpatí hory, jež slov íp. Vojvodové a starší rodu ohledali pdu vkol a znamenali, že jest úrodná. Ráno pak, za první zoe vstal Cech a vydal se sám jediný vzhru na temeno ,.Podejdme pod tuto
ípu
horu,
tichým lesem, plným ješt noního šera.
Když
vstoupil na horu, bylo ráno; a hle široširý kraj se
ním rozkládal do nedozírné
dálkv až k
ped
modravvm horám rovný a
:
:
o CECH o
\' I
eky
volný, les a chrastina, nivy a luka. Bujnou jeho zelení svítily se
iako rozlité stíbro.
zaradoval se
I
se
pak nad
se jim,
i
— zvstoval,
sestoupil,
mnozí kolem hory,
i
bohové
—
doucím pokolením.
Když pak
Cech nad utšeným krajem zamyslil dají, jak tu bude jeho rodu bu-
praotec
jak
ním,
aby
pda
vody velmi rybné,
a oznámili, že se hodí na
Cech bratra a
stoupiv
nimi na
s
Co
úrodná, všechen
zejtí \\-dali se
podobalo
shlédli,
zpsob
té
krajiny
sídla.
Když pak tetího dne poalo volal
Na
co shlédl.
poznali všecko okolí.
nad
slunce
všechnu
starší a rozkázal svolati
odkud
místo,
vidli
do
lesy vycházeti, po-
ele. Povy-
kraie, promluvil
k nim
takto „již
nebudete
si
a sídla zarazíme.
jsem vám o
zem
Vizte, to
ní mluvil
zve
zaslíbená,
nebo jsme našli je ta zem, kterou
stýskati,
a sliboval, a
pták
že
plná,
do
vás
medem
kraj,
kde zstaneme
jste
hledali.
ní
asto To je ta Na všem
uvedu.
oplývající.
míti hojnost', a bude nám dobrou obranou proti nepátelm. Hle, zem po vaší vli! Jen jména nemá; rozvažte, jakým jménem by mla býti jmenována." „Tvým! Tvým nech se jmenuje!" zvolal jako z božského
budete
vnuknutí staec dlouhé, všichni, starostové
i
bílé
ele
brady,
volali
nejstarší všech starost.
jako jedním hlasem
Hned
:
„Tvým! Tvým jménem!" „Po tob Vojvoda líbal
zemi,
a
se jmenuje!"
ech
novou
potšen vlí všeho vlas svého
lidu,
A
plemene.
poklekl na kolena a zlíbav
ji,
vstal
a po-
zvednuv rukou svých do širého kraje pohnut volal a žehnal „Vítej
chovej
nás
zeíi bez
svatá,
nám
Zachovej nás zdravé,
zaslíbená!
ourazu a rozmnož
nás
za-
od národu do národu až
na vky!"
Radostn pak nesli z prvotní vlasti
postavil
a
zanítil
na zemi ddkj-, jež v blostné rouše veliký
vání a pro požehnání zápalnou
ob
ohe.
I
obtovali na podko-
a radovali se všichni.
A.
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
ESKÉ
II.
Všem pak poali
mýta
pdu ohnm
nastala tžká, lopotná práce. Jak se o
Kde
zdlávati.
ji
byl
ten porazili neb
les,
luhy a nivy zkopali,
druhého pak
rozdlili, vypražili,
radlem
zorali.
Hned si také obydlí budovali, stavení roubená, slámou Každý rod o sob pebýval u svých pozemk.
krytá.
kluili,
léta
Zahrady, role a luka byly ddinou, spoleným majetkem všech
eky
rodin jednoho rodu, lesy pak, pastvy,
Co
ves, to rod.
Stavení
chlévy a
s
kolnami a humny za nimi v ohrad
s
stáji,
nebo sroubených z trám, stavli kolem Co rok pibývalo kolem osad polí a co rok pda
plot spletených
proutí
z
okrouhlé návsi,
vydávala hojnjší
Zito, pšenice,
žeií.
vlnily širými lány; i
a jezera obinou.
nad
n
jemen, oves
jasnji se zelenaly
proso hust se
i
pruhy
hebkého
vysokého konopí vedle záhon plných strakatých, makových
kvt.
zvuely bzukotem vel, jež krom lesních chovali v slamných úlech nebo ve špalkách ze starých kmen.
Luka
brtí
lnu
Co rok
i
lipové háje
hojnjší
byla
v ohradách u
stáda
ddin prohánla
bravu
i
skotu a na
kobylích
se bujná híbata a popásaly se
polích
pkné
sveepice.
Volený starosta spravoval všechny v rodu
i
jeho majetek.
Ve
jméno rodu modlitby zaínal konil, obti pinášel, hosti vítal, rozvadné v rodu soudil a eledi práce rozdloval. Každý ml svj úkol, každý své dílo. Zeny domácnosti si hledly, pedly, robily plátno sukno, šily šaty a roucha, echle, rubáše, sukn mužské i
i
i
ženské, háce, plášt, krzna Aluži pásli stáda,
v lese, honili divou osidly a jamami,
i
kožichy.
hájili jich
zv a hubili
do nichž
proti ji
šelmám,
praco.ali na polích
štvaním, ze zásad)-, šípy,
lákali nejvíce vlky, nejhorší
oštpem,
zhoubce
stád.
ddinách a venku. Z pastvin se rozléhal hlas píšaly nebo dlouhé pastýské trouby, v polích, na lukách na hlaholily písn mladé polední eledi. nikdo sad venku Jen v as nezazpíval ve chvíli hlubokého ticha, kdy vycházely polednice a nesly Živo a ilo
bylo v
i
cechoví
o
k lidským obydlím na
se v bílém rouše jako svtlý stín mezi lány
zkázu nestežených dtí, kdy vycházely divé, škaredé ženy velikých
nerovnýma
hlav s
oima,
posýlající
na
lidi
zjevovaly spanilé lesní panny zlatých vlas s
divoký
vncem
kdy se
plá,
na hlav,
odné
blostným rouchem.
Tch
sé báli
jezinek uspávajících,
i
oi
vylupujících,
i
bludných
modravých plaménkách na blatech a bainách, a ve strachu míjeli jezera nebo lesní t, kde ve stínu starých strom a kovin svou podobu, a kde lákaly do zkázy vodní bledé íhal vodník panny v zelenavém rouše. Nejvíce však se lekali Peruna, hromu vládce, jeho blesku, » božího posla" a jiných, mocných bs, kteí oslabovah tlo lidské, rozum zatemovali. Je prosili, k studánkám dary pijeho kosti nášeli, erné slepice neb holuby, obti zabíjeli, zvlášt Velesi, aby chránil jejich stáda od moru a žehnal jim. Volnji bylo v ohrad ddin. Tu chránili stavení domácí bohové* ddové, duchové pedk, jejichž obrazy stály na posvátném míst u ohništ. I škádlivý šetek, drobounký bžek s pazourky na rukou duší v
mn
i
na nohou, pinášel
i
dobytek
kud
líhal
neodešlo
hlídal
pod z
i
skítek,
jenž
opatroval
a krmil, za to však eledi v noci spánek pecí
rušil.
statek,
A do-
nebo pod prahem domácí Had, starý hospodá
rodu štstí a požehnání.
Když padalo
zem
domu
štstí
za
jesen
listí,
a husté mlhy
ulehaly na krajinu,
shromažovaly se rodiny v prostorných jizbách povalových strop, zavených okenic. Kamenná, velká pec je vyhívala, ohe pak na ohništi osvtloval. Rudá jeho zá mihala se po stnách, kde visely štíty tmavými kožemi potažei^, tenata, luky, devné toulce v jezevin, nedlouhý me, mohutný oštp tžký, kamenný mlat, kde parohy jelen zubí rohy vrhaly po stnách kivolaké stíny. V mlhavém tom svtle ženy pedly, muži spravovali hospodáské náiní, zbra chystali nebo po namáhavém lovu odpoívali. A bylo hovor, rzných eí starých zpv. Lovci vypravovali o zápasech s medvdy zubry, nebo o divých, zarostlých mukdyž
umrzla a
snili
všechen kraj
zasypal,
i
i
i
i
žích,
kteí sami nevidni
zavádjí
pes bludný koen do
lesních
A.
pustin a bain,
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
mnohý
že se
ESKÉ
lovec tak zaveden
více z
hvozdu ne-
vrátil.
A
vlas
staroch bílých
lekých koninách prvotní
as, o pl
ped
I
e
šla
na blatech,
ptky
vzpomínal na
bitvou a odejel
jemu
a vlk ozval se
brady rozbíhal se myslí
bílé
na mocného vojvodu, jak
na statné hrdiny, noci
i
vlasti,
po da-
a boje prvních
vstal,
od vojska, a poal
když bylo
výti jako vlk
vytím, a poali výti vlci mnozí.
zjeveních a vidních
dál o divných
za hustých nocí,
ohniv se netmavou nocí, o zlé Jedubáb stehoucí živou a mrtvou vodu, o bílých sudikách zjevujících se u kolébky novorozených, o arodjných ;vdmách, o zlých a dobrých znameních, a se svatou hrzou naslouchali všichni tajemným vštbám rodu a plemene. v širém poli
lesní pustin,
i
o zmekách
soucích
Když ohe
tomk. Zila
uhasí, lehali na lože vystlaná kožemi,
ddm.
dinu modlitbou
Jich
d-
a kvetla píchylnost' krve, rodinná láska do kolikátého
pojíc živé s mrtvými,
pokolení,
poruivše
duchové starostn opatrovaU statek poplynoucí
as
s
jenž dávno
tím,
již
pešel.
Ddina
ohrad
v
plot,
snhem
zavátá
stichla v pusté noci;
ps štkot v dálku se nesl, kdykoliv vtili vlka, jenž svit zelenýma oima, nebo když krátkým pískotem ozvala
ien bedlivých
se
plížil
se
od
eky
V
as
snh
a
až
Bh
slunce
poal
Moena, zem. I dinách,
te
vydra.
ten
a
tepleji
a nocí
vládla
hledti na tvá
vodou ledová pouta; veselili se po všech dZa zpvu brali se k \'odám, k volným ekám, házeli do nich obraz zimy a smrti a radostvítali
Když pak vlnící se
po
posvátný
as
plodnou. i
\'esnu, líbeznou bohyni jara.
slunce na své dráze stanulo nejvýše, zaríc na osení
na luka bujn kvetoucí, oslavovali všude Noc ped nejdelším dnem byla jim divorosou skropené nabývalo arovné moci, vští
širých lánech a
slunovratu.
Kvítí
její
chránilo jako ernobýl,
zlými duchy,' jež
déle, vlídnji
soumrak
rozbíhala se
potokm,
hojivé,
dlouhých
po všem plemeni.
ným hlaholem
i
ledu,
pemocnými zvlášt
se rojily na chlumech
i
máti všeho té
tajemné
ped bsy a ped vdmami,
koení, noci,
v setmlých doupatech.
i
\'
šero té noci
...
A
bylo
hovor, rzných lUustracc
eí
Vnceslava erného
i
starycii k povésti
zpv
.
'O echovi^.
.
.
(štr.
n.)
:
o CEC svítily
s
návrší a
kopc
veliké
U v
li
ohn.
15
1
Jejich
zá
do daleka, a
plála
do daleka od nich zaléhaly zpvy ovnených panen a jonák kolem nich kepících a velebících moc božího slunce, jeho sílu, jež život dává, a lásku, slunce života.
Po letním slunovratu nastávaly
jese, pak zimy as. Rok míjel po roku. se
pak
picházela chladná
Rod
pibývalo, množilo
-žn,
Cech plém. Daleká
povs
za
vábila
tak že krajiny nejprv osazené se rody, ledne, I
plemena postupovala
ním
nové zástupy
všemu dále, v
východ a západ, podél ^ek
i
z
prvotní
lidu již nestaily.
rzné
strany,
I
vlasti,
rozcházely
na plnoc
hor a zakládala nová
i
po-
sídla.
hradce a hrady stavli za sídlo starostm a lechm, na obranu
hranic
i
na ochranu vbec, zvlášt aby kde mli ukryti ženy, starce
a dti
i
kam
zahnati stáda, když by nepítel vtrhl do
nebo v rovin
zem.
Hra-
vybírali na ostrohách u ek, lesy, vodami a moály, že cest k nim nebylo, leda pes úzké hat. *) Kolem tch hradiš nasýpávali vysoké valy okrouhlé, asto až trojs vynásobné, s mohutnými obrubami z tvrdých klad roubených sokými sruby v nich a u bran. Také mladší bratr echv, vojvoda Lech, maje velikou ele, umínil si postoupiti dále na východ slunce. Vojvoda Cech a všichni neádi ho propouštli, když vli svou oznámil a odpuštní bral. Pátelsky se s ním žehnali a prosili ho, aby daleko od nich neodtrhlo, aby jim jako cházel, kdyby nebezpeenství od nepátel na svému rodu na pomoc pispti hledl. I promluvil k nim Lech
dišt
mezi
mezi
i
—
n
»0 nikdy, že
moji milí brati a synové
jsem
daleko, abyste
vašeho plemene.
z
nevdli vy
o
mn
i
muži'
zem
eské! Nezapomenu
Proto nechci od vás a já o vás.
odejíti
Dám vám
tak
znamení,
abyste vdli, v kterých koninách zarazíme. Tetího dne po našem
odchodu vystupte na íp, ješt nežli dennice vyjde. Já té chvíle zapálím v lese veliký ohe, a k4e uzíte blesk •'ohn a dýmu kou-
tam znejte mé osazení.* Když pak eeného dne ped úsvitem vstoupili na temeno Kípu a kol kolem se rozhlíželi, spatiH mezi východem a polednem
ení,
*)
stezka zízena
z
otepí klestí a kulatých dev.
i6
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
V mlhavé
rudou
dali
zapla\u,
pronikající
ESKÉ hustým šerem,
po nebi
tch stranách ernavé mraky pod záícím nebem, to dým nemírného ohn, jejž vojvoda s eledí svou \' tch místech také Lech zstal a hned pálil. poal hrad stavti, jejž velikými vály osypali a od toho kouení prý „Kouim* rozlitou.
Jak se rozednilo, vidli v
nazvali.
—
III.
Minulo skoro
do eské
A
zem.
od toho asu,
let
co
vešel vojvoda
když osmdesátý šestý rok nadešel
dnové a umel. Udlali nad ním
se jeho
plnili
ticet
Cech na-
starci,
tryznu*^, a všichni
ho
oplakávali jako svého otce a naíkali;
»Tys byl náš iny,
vojvoda
i
vrný
tys byl pravý a
náš otec,
správce
Ach bda, pebda, kdo nás bude
A
tys nás uvedl
své
eledi
i
v tyto kon-
všeho plemene.
spravovati a opatrovati!*
nebylo žádného, kdo by jeho smrti neželel. Duše jeho odešla
tak vili, do konin vného jara, aby tam dále žila tom dstojenství, v nmž nebožtík býval mezi svými na
do
ráje,
cti,
v
Protož oblékli jeho
pepásanou hých vlas a
pkn bílé,
Tak odného drva pokrytá
s
ásný pláš, v sukni od etízk a kovových
mrtvolu v nový oblek, v
širokým pasem,
ozdob, v háce
v té zemi.
lesknoucím se
barvené a v stevíce.
vrchu
starých, košatých lip a
dali
vyšívanými
dub,
hlavu bílých, dlou-
mu drahou epici sobolovou, veerem na vysokou hranici, na ped
dlouhé brady posadili
Na
rouchami,
v háji
tmícím se od
poblíže trojcestí pro odpoinutí duše.
Pak pinesli medovinu, ovoce vonné byliny a položili je k nmu. Pinesli také pecen chleba, maso luk, a položili ped ním, a pinesli jeho zbra, oštp, me, mlat a erný štít a vše mu položili po boku. Když pak zabili kohouta a slípku a uvrhli je na hranici, i
i
píbuzný mrtvého vojvody, zapálil kus deva a Dokud jí neblížil se po zpátku k hranici. ml levou ruku na zádech. Když pak drva chytla, picházeli s planoucími louemi a házeli je do hranice.
pistoupil nejbližší
drže je v pravé ruce, zapálil,
ostatní ')
pohební hody.
POHEB
PR^DTC
o Jak zavál
silný
vítr,
cechoví zapraskaly
plameny a
kou
valil
jenž
naposled sedl nad shromáždním svého
se
vzhru,
šlehaly
vysoko, a
postavu mrtvého voivodv,
až ohalil velebnou
lidu.
A
kolem
plakali
a bdovali, a ženy zpívaly žalozpvy.
Jak hranice shoela, sebrali kosti a popel, a nice a postavili
ji,
též
vložili
je
do popel-
ozdoby a zbra nebožtíkovy do hrobu, a na
hrob nasypali náhrobek, vysokou, okrouhlou mohylu.
*)
Když
se
pak
od pohbu z temného háje v as soumraku navracovali, sbírali kahaluzky na zemi a metali je nazpátek pes hlavu, a mení listí nikdo z nich se pi tom neohlédl. Než potom to místo a mohylu za dlouhý as navštvovali, tu plakali a klanli se, žehnajíce vojvodovi svému; a jméno jeho šlo i
i
od pokolení do pokolení.
*)
mátek
v
Hrob
praotce
minulem
echa
—
byl prý u Ctinvsi
století hledali ten
nedaleko
hrob v Ctinéveskéra
ipu.
kostele.
Nkteí Než
milovnici starých pa-
nenašli ani stopy. Jiní pak
kopali na vrchu Želivu nedaleko Ctinvsi (na vých.) domnívajíce se dJe iména
praotec
ech
(íeleti),
že tu byl
pochován. Ale také toto bylo marné kopání
*
ir/iSéi
O Krokoví a jeho dcerách. lokud vojvoda
Lidé
stal
panovaly všude
ád
a káze.
a mezi sebou \rní. U chlév nemli dveí nezamýkali. Žádného zloinu tíže nevážili
krádeže a loupeže.
nežli
chudým
vládl,
byli poctiví
závor a
a
ech
jenom
se
ten,
jenž
Byl každý nechtje
v rodu opaten, ,
pracovati,
byl
vy-
obcován.
Než jak
lid
osielý po smrti
Cechov neml
správce, kazil
se,
ddiny a meze, sob bojovati. Když se
a právo hynulo. Nastaly sváry a spory, nejvíce o
daly se nátisky, a mnozí poali sami proti zlo
den ode dne rozmáhalo,
sešli
se starší
rod
k mohjle
Cechov
a vzpomínajíce na mrtvého, pravili mezi sebou
„Vyhledejme
sob
voj vodu,
který
b)'
námi vládl a soudil po
zákonu."* I
uradili se, že
pijal správu
lidu.
k Lechovi, bratru echovu, aby na se však nemaje úmyslu v Kouimšt zstati
pošlou
Lech
o krokoví a jeho dcerách
2.1
odepel, ale poradil jim za správce a soudce Kroka, starostu moc-
nm
ného rodu. Ten obýval na hrad, jenž po
ddiny Zbena.
Mží ekou, opodál
ml
Zboží
drostí a vtipem nad jiné vynikal, tak že nejen
slul,
mezi lesy nad
hojnost, než z
i
mou-
jeho rodu, ale ze
kolem k nmu spchali jako vely k oulu, aby je soudil. I poslechli Lechovy rady a zvolili všichni z vle jednostejné Kroka. aby on byl soudcem všeho lidu. Posadivše ho na stolici nad hrobem Cechovým, vstavili mu echovu epici na hlavu; také hl, kterou voj voda Cech nosíval, do
vší krajiny
mu
ruky
dali a
Zatím Lech poslal
Když
jiny ohledali.
ekou Odrou zem chválu
ele,
tch
jemu inili. posly do krajin na východ
poctivost
vrátili,
široké,
do
oznámiU,
plodné a
rozžehnal
krajin,
obrátil se
se
se
krajin posly
aby kra-
shledali za horami, za
že
Lech uslyšev
prázdné.
lidu
Krokem
s
slunce,
a pojav rodinu svou a
oznaených.
I
usadil se
tam a zstal
Hnzdno, jemuž pro množství orlích hnízd pezdl, a Krakov, jejž po svém synu nazval. Krok pak eskou zemí vládl, ji všecku soudil a moudrosti a hrad)'
založil,
Jsa vojvodou,
sídlil
na
nho
Za
Budi.
zpvm
tu
byla
škola,
\-
tak
uil.
níž se
vštbám a kouzlm. Tehda umní, a toho za vzácného a bohm mli kouzelnictví za nejvtší I moudrý Krok namilého, kdo se mohl honositi vštím duchem. zíral myslí v temno vk. jednou, aby ohledal vci minulé budoucí, rozkázal, aby k nmu žádný po ti dni poád zbhlé nechodil. Osamv, vstoupil do rozlehlé sín velkého srubu na Budi a modle se tu, obtoval bohm lesním, uili
starým
bohoslužb,
i
i
bohm letní,
horním
kdy po
i
bohm
návrších á chlumech
tišinou rozléhaly
zpvy jonák
i
za tajemné, posvátné noci
Bylo
vodním.
plály
ohn, a kdy
se
od nich
panen.
Krok se modlil a bohy a všecky duchy vzýval, aby mu odpoI pezvdl mnoho v tu vídali a nauení dali o vcech budoucích. šeré, poznajasné zvsti, chvíli na svých vštbách a tajemné ty menal na bezových krách a uschoval dcerám svým. Pak svolal lechy a starosty a oznámil také jim jedno z toho, i
co té noci
mu
z
temné
budoucnosti
prosvitlo v mysli
a
vdomí
vnuknutím boh, ka: „Tuto obstojí
Bude
nebude déle mého bytu, nebo
již
a dlouho nepotrvá. Jiné sídlo musíme
Krok ihned vybrav
Všichni pisvdili, a
ped
ne-
hledati.'"
posly naizoval:-
si
východem odtud vykrote a vydejte se pijdete k Vltav ece; tam hledejte, vás bohové na píhodné místo uvedou." „Zítra
slunce
mezi poledne a východ, ža
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
24
1
šli
až
na skalnatém ostrohu mezi hlubokými valila se
behu Vltavy modravém šeru
v ty koniny a hledali, až stanuli na pravém
V
lesy.
V
tichým tokem široká eka.
jich
vysoká
ní se shlížela
na kteréž poslové ped slunce západem stanuli, v travnaté luiny na druhém behu a temné hvozdy
skála,
ní se shlížely
nad nimi na
píkrých chlumech. a i
Pod tmi dál se eka obracela k východu, a hlasn tam šumly huely její prahy v hluboké ticho pralesa. Jak poslové ostroh lesnatou krajinu kolem obhlédli, všichni jako jednmi ústy, v týž
boh
okamžik, na té skále zvolali vnuknutím ..To je to místo vyvolené!"
Tak
ekli pak
i
Krok a
všichni starší,
strých koních prohlédnout místo
mocných
dílem tesaským
z
prostorných
o mohutných
s
síní
dvory a prostranstvím
se tu sešel
i
klad
pro
kraj.
I
vystavli
snmy
a
smrk,
a
tichých
i
jizbic,
shromáždní
nastolit
pijeli na by-
hrad mistrným
tu
dub
starých
sloupech,
obtovat bohm, nebo
když sem
stavení
hrad širý
lidu,
když
b}'
vojvodu nebo vyslechnout
jeho soud a vli.
Kde
nebylo strmé skály, vykopali hluboké píkopy na ochranu
hradu a nasypali náspy, zvýšené roubenou hradbou také opevnili silnou bránu tžkých
Opodál hradu v z
nhož
erpali
pak, protože
háji
vyvral
hojn isté
stál
na
vody.
vysoké
slavným a posvátným po všem
vrat, jimž
i
skále,
Tmi
trám byl závorou.
pod starými buky
Té
sruby.
silný
pramen,
studánce Jezer ka íkali, hradu
Vyšehrad.
eském
Hrad
ten byl
plemeni, a povst' o
pak
nm
šla
do sousedních plemen a dál až do konin cizího jazyka. * Na ten hrad slavn uvedli Kroka jeho rodinu, a velikou mu inili. Milovali poctivost moudrého vojvodu, za jehož vlády vrá-
i
i
To
je
to
místo vyvolené!
.
.
.
<
(Str.
24.
o KROKOVl A JKHO DCKRÁCH
ného
Oštp
díla.
Všude
veškerým krajinám.
se požehnání
tilo
a
šíp
a všeliká
zdlával piln pdu, lesy kácel a
zbra
si
27
mohli hledti klid-
hubila jen šelmy.
pražil,
takže
rolí
Jinak
ddin
a
lid
stále pi-
bývalo.
Všude mli hojnost' v stodolách v stájích; mír zstával, pokud Krok zemi spravoval, a to bylo více nežli timecítma let. Když pak odešel k otcm, želel ho všechen lid. Popel jeho zbrai uložili do hrobu vedle mohyly echovy. Z rodiny moudrého soudce zstaly ti dcery: Kazi, Teta, Libuše. V útlém mládí svém žily na Budi, kdež se uily moudrosti s jinými pannami a jinochy svého plemene s tmi, kteí z jiných sem picházeli, jako Pemysl i
i
i
i
z
rodu Stadic.
n
Nad jako
štíhlé
nilostí
nade všechny, tenkrát
lilie
nad kvty
tváe a postavy,
i
pak, vynikaly
Krokový dcery
luní, moudrostí a myslí ušlechtilou
jež
krásn na výsost
byla
i
spa-
urostlá, tak že
byly na podiv všem.
Z nich Kazi znala všeliké býlí a koení jeho moc. Jím hojila rzné neduhy; než pouhým slovem krotila bolesti, zažehnávajíc je jménem mocných boh a duch. Svým mocným slovem a kouzlem Sudiky k své vli a vracela život tam, žehnání pinutkala asto kde již unikal posledním dechem. Ta po smrti otcov sídlila nejastji na hrad, jenž stál u hory Oseku poblíže eky Mže, a jenž i
i
i
i
po
ní slul
Kazin hrad.
Druhá byla Teta, která dle jména svého vystavla Tetin, hrad Bojíc se boh velice pevný na vrchu píkré skály nad ekou Mží. a bs, zavádla obady k jejich poct, uila lid se jim klant a Sama pak asto vstupovala na horu Pohled rozliné obti initi. nad Tetínem na západ slunce a tu k mrané modle postavené na zažehovala za skále pod starými duby se modlila a asto tu dne
i
v teskný soumrak.
ob
—
a
vkem S nejvtší však oddaností vzhlíželi všichni k Libuši, nejmladší. Byla tak spanilá, tla cudného, chování vlídného, pi tom vážná, v
ei
jistá
a rozšafná, že
i
a mírnili slova, když všecka líbezná zkušení a znavení
ji
velebili,
kouce
drsní,
bojovní
kráela
muži
kol, že
i
tlumili hlas
starci
vkem
staré povésti
A. iirAseíC:
eské
;„Nad mater je slinjší, nad otce moudejší."
A
pos\'átnou bázní mluvili o
s
mní tvá šero a
i
vidí,
oi, když zahoí
ní,
že
bývá u
vštím duchem, když
vytržení, že se
hledí v
jí
budoucna
co nastati má.
Po smrti Krokov sešli se lechové, vladykové a množství lidu v posvátném háji u pramene [ezerky. Též Krokový dcery tam pišly. Pod krytem starých buk, lip a dub snesli se starší rod a všechen lid o to svorn, bez potržky, aby panování zstalo \ rod Krokov, pi jeho nejmladší, Libuši. Starý háj se rozezvuel radostným pokikem všech, a hlahol jejich zaléhal až k ece do šerých les. jásajíce, vedli od |ezerk\mladou knžnu, ovnenou, pohnutím zardlou na posvátný Vyšehrad. Po boku jí kráely Kazi a Teta, sestry, a jejich dívky, ped nimi
i
za
vznešení
knížecími
rodem
i
dcerami
kráeli
statní
lechové a starostové,
vhlasem.
nádvoí vojvodského hradu, pod košatou lipou, kde otec její, moudrý soudce a vlada, sedával. Mladá knžna mla svj hrad, po ní Libušin*) nazvaný, který vystavla vedle lesa táhnoucího se ke vsi Ztbenu. Od svého však nastolení sídlila na Vyšehrad moude odtud vládnouc všemu lidu| Ti uvedše
usadili
ji
na
Libuši
kamenný
na
prostorné
stolec
N)ní ves u Sincíía v Kak'»\nickii.
Tu nesu lo
zle
škodné Illusirace
zviíe, divéli'
Vénceslava
err
tnce
z '
'O
Kaví Birojt'
hoiy
iSu. 33.1
o Bivoji. tomto
knžnin sídle zelenala kovím vzácným
stromovím, bludivými c^'^'^-^
i
stezkami;
cházely se a scházely
kvtinami, trávníkem, všecky
ty
kvítím.
rzno
se
Na
rzným
div však byla
vinuly, splétaly, roz-
kolem kovin, pod stromy, mezi
sob podobné
zahrady plné stejných míst a tajemných
V
se zahrada, krásná
tak, že cizí z té
koutk
nenašel
arovné východu.
zahrad Libuše ráda meškala se svými dívkami, astji iešt sama, ráno, kdy se na slunci tpytil rosou každý kvt a každý list, pod veer, kdy kmeny strom planul)' ržovou záí západu, nebo kdy pak v soumrak zernaly jejich koruny a koví, kdy btéto
i
lavé stezky se tratily v hlubokých stínech.
s
Tou dobou mladá knžna urostlé postavy, v blavé íze, vlasy voln rozpuštnými, sama jako svtlý stín, kráela voln,
vážným krokem, s hlavou pochýlenou, zamyšlenou, nebo stála slinou tvá k nebi obrácenou jako ve snní v tichem prosvitu hvzd nebo msíce.
Sem jednou z
Kazína
ji
zavedla sestru Kazi, jež pijela na kroitém koni
navštívit.
Zahrada, trávník
i
stezky spoívaly
již
ve
stínu.
A.
32
svtla.
POVSTI ESKÉ
strom, hradba mocných trám a vysoké sruby v pozadí
jen vrcholy
kolem, od
JIRÁSEK: STARÉ
deš
a plískanic ztemnlé, byly zality záplavou posledního
Zapadalo
slunce do tmavých
les v modravé páe stopených
na vrchách za Vltavou.
V
klid
a ticho
chvíle zahlaholil
té
od brány náhlý
ryk. Ohlas
znl až do knžniny zahrady, iasnil se a mohutnl. Kik mužských hrdel se blížil jako náhlá boue. Ze smsi silných dalekozvuných hlas pronikal výskot, a v tom nkdo na roh zatroubil. Znamení vítzství huelo z rohu a neslo se širým hradem s radostným pokikem. Sestry vytržené z hovoru stanuly, naslouchaly. \' tom pichvátal vlada hradu všechen vzrušený a prosil je, aby se šly podívat, aby jeho
——
vstoupily na nádvoí.
Tam
volným prostranstvím kráel v hluném prvodu hradních strážc a jiných muž vysoký, mladý muž statného tla, s rukama do týla vztaženýma, jak nesl njaké bím. Osmahlou, zardlou tvá ml do pedu pochýlenu, a z pod apky splývaly kolem ní do ela mu padaly tmavé kadeavé vlasy. S úžasem hledly knžny na nj na jeho bím na divokého, i
i
:
živého kance, kterého drže za hrotité boltce nesl na zádech
bichem
vzhru.
Mladý v
pochv
ten
bez
lovec
oštpu,
meem
s
zaraženým, v obuvi zablácené
i
u
širokého
pasu
na piléhavých nohavicích
bím jako lehký mch. Kráel pevn a jist, nohy se mu netásly, aniž krok mu vázl. Kolem jásali staí muži oštpy jonáci a ukazovali rukama na starého, silného sekáe" ryšav hndého, ohromné hlavy, erného rypáku, z nhož se problávaly a leskly zahnuté, mocné tesáky. Kanec sebou škubal, ernými kopyty kopal, zaby klektal a oka
všechen bahnem postíkaný, nesl hrozné to
i
i
,
krví podlitá
zuiv
obracel.
Všichni v zástupu lovec, jenž byl Bivoj,
pod
silné
sloupy
Na tch líté
zvíe
stichli,
Sudivojv
stojící
schodech
na zádech,
když Libuši a Kazi syn, zastavil se u
shlédli.
schod,
Smlý
pak
jež vedly
pede dvemi k veliké síni. knžny stály. Bivoj v ele všech muž, maje pozdravil
Libuši
i
její
sestru a pravil:
»Tu
lUVOJI
o nesu to
škodné zvíe, divého
zle
ped tvýma oima, Když Libuše
mee
chystali
»Sám k
kance
Kaví
z
hory.
A
zhyne
chceš-h'.«
a
kynula,
se tak stane,
kdyby
kolo;
nmu. Já
chtl
mužové kolem a
zkikli
a oštpy. Než Bivoj zvolal
se postavím proti
Vy sevete
s3
do
ho
lapil,
A
prorazit.
shonu a hluku:
jejich
a
ho také
nejprve
mn
zabij u.
položte
nohám oštp. Stalo
se,
zbra. Nikdo
chystali
upel naposled
kolo.
zvlášt však na
Te
tšilo toto
ji
z
jiskrný zrak
mrštil
Ta
mužství, jeho
kancem
vší
dunla od toho pádu. zdvihnuv tžký oštp
Libuši,
vzrušena hledla na statného muže, a na njž pak asto vzpomínala-
háji u jezerky,
srdce pohnulo strachem a
kroiv
oí Bivoje, na knžny výše stojící, na
nich nespustil z
její sestru.
poprvé spatila v
jejž
kolem a pijenž pehlédnuv
jak ekl. .Muži rozestavili se prostorn
než
udatenství,
síla,
oi bezdky zamrkaly, jak silou pes hlavu ped se, že
Než-li však
lesklého
kanec dopadl,
se
jí
až
zem
za-
sehnul se Bivoj a
sevel ho
hrotu,
pece
Bivoj se roz-
obma
rukama a
ekal. Starý, silný
bez sebe. Ale
hbet V ráz
»
seká « na okamžik se
již
se zježil jako
se vymrštil
zem
ze
\'še
se
tak
jsa
kolem jako
oboil.
Ale
žen a dívek. Muži
pna
již
již
stichlo,
Bivoj vytrhl
níž
ostré
se
když kanec
vykikl kde
kieli a
oštp
ni
pímo
tesáky blaly,
zbraní v\try-skl
kdo
z
zuiv
mávali, jak z
vyrazil a
mužských,
i
když
hradských
seká nabhl na
tlamy zvíete;
jako skoseno skácelo se na zem;
a zalévala kolem
valila
z
nehled v právo
na -
slepý.
Bivojv oštp. Proud krve naposled, ale
na zemi roztažen jako by
a hnal jako šipka
v levo, s rozevenou tlamou,
na Bivoje, zuivostí
ležel
mu bicho pohnulo, heben dlouhých šttin híva, blmo oí v erné hlav se blýsklo.
vzepjalo se,
krev se
z
nho
pdu. z
poraženého a
šlápl
pravou nohou na št-
tváe pot, tlo hynoucího zvíete. Pak utev sob s ela promluvil ku knžnám: »Již nebude nikoho strašit a bhati do škod!^( a dupl po hlav zvíete. V tom statný vlada hradní povystoupiv tinaté
k
nmu ped Staré povésti eské.
i
knžny
pravil -"*
t
»Aby zlý, hlavní,
hrza a
POVSTI ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ
A.
34
bohové
pozdravili! Ty's kraji uvolnil.
a vlada na
šestiletý,«
Kavi
postrach kol
kance ukazoval,
Co škody
hory-
seká
Byl to
»a nebezpený,
Na
natropil!
jehož
obilí,
na zvíatech, na lovcích psech nejvíce, na koních! Když Svatoslav Božejv na nj vyjel, ten seká tu jeho koni hru a bicho rozerval. Tak vysoko vyskakoval. I nejednoho lány
celé
muže
rozválel,
smrteln
skrývali se
i
nho Bivoj — «
Sel
poklál.
Až
muži.
i
i
tu
z
strach,
ped
již
ním
utíkali
a
Nedomluvil; zahluel radostn kolem zástup na pochvalu vdnosti. A knžny níž postoupivše, hledly na silné zvíe, Libuše pak se zeptala, jak je ulovil, jak je tak lapil. 1 stichlo vše kolem Kazi upírala na silného lovce oi nadšen záící a dychtiv
i
z
;
naslouchala se všemi, jak Bivoj vypravoval j>
Hntlo mne
se ho všichni tak
Tam
jíti.
se zdržoval,
tam
roztrhal
poval jsem,
kde se
rými buky.
V
stavl,
komái žír
do
zle
polí
a
zahrabává,
za poledne drhl
se
a
potu
válel.
se nevyhnul,
a
škod a že
nikdo nechtl
se proti
bez
dub
kmeny
o
lovku
jist.
již
tmavou
i
brodil
tolik
tropil
ps
a koní a
lidí
do lože
sekali,
již
tu
Úvalem kolem Kaví hory samotásky, tam ležel, tam
tolik
se
té
smle
seká
a zlobilo, že ten báli.
každému I
vysto-
pod Pak, když
sta-
vycházíval
na
kaluž
jej
žádnému, každého
napadl.
Dnes jsem navracel
z
mn,
proti
na nj vypravil.
se
pastvy. Ale jen
jsem
Chtl jsem ekati,
zašel na kraj
až by se
úvalu, vyrazil z houští
náhle, z nenadání, a tak prudce, že
jsem se
mu nemohl
oštpem. Bylo na volném míst strom na blízku žádný. Nemohl jsem odskoiti, a na zemi se vrhnouti, toho jsem nechtl. Díve nežli jsem toto vypovdl, byl u mne a hned se mi hnal po nohou, a hned hlavou hodil; ale nežli jí do zadu trhl, aby zpsobil dlouhou ránu, chytl jsem ho za uši. A držel jsem ho postaviti s
;
mn a
nepustil.
klektaly.
A Ale
on chrochtal a již
jsem
ho
trhal
ml
sebou jako zbsilý, a zuby
na plecích, a chvátal jsem
s
mu ním
sem.«
Znovu zahluel kol radostný vlídn promluvila k
Bivoji
hlahol;
když
stichl,
mladá knžna
BIVOJI
o »
Bohové
ti
žehnali
i
tvé
Uvolnils krajin a zachovals
síle.
ped novými škodami. Díky Jove, poj, odpoi údm, posilni
tob, mé
role
Kynula vladai hradí
ho tam
neopustili a vyprovodili
Sí ,cele
pední s
byla nevysoká, ale prostorná.
záez
Na
malovaných.
její
statený
si.«
ho po na
schodech do
muž
hradských
cestou
Te
všech.
a
Ohromný trám
pod-
z
Vyšehrad,
jeho podivným, živým
délce povalového stropu, jejž
.divných
vedl
z
tch, kteí potkavše Bivoje
z
i
nimi vešli
i
pohov
se a
ten vzav Bivoje,
a
velké sín, kamž za
35
již
ho
bemenem. se
táhl
po
také podpíraly mohutné sloupy
sloupech visely tu
losí
zbra
parohy,
tam rohy zubr nebo medvdí koze vzácné velikosti. Muži zasedli kol tžkých stol kolem špalk ze staletých dub, když zavedli Bivoje za pední stl v pravém rohu té sín. Všude po stolech stavli veliké džbány plné medoviny a lili devných íší. nich zlatov žlutý nápoj do korbel a hlinných Muži pili a pipíjeli Bivoji, na jeho sílu Mladý hrdina potšen, rád slyšel všechnu tu chválu; jeho zraky však tajn obracely se po nevysokých, tžkých dveích s devným zámkem, jimiž odešla ze v šumném myslil její sestra. Na tu Bivoj sín Libuše knžna tom hluku, na to, kdyby ji ješt mohl shlédnouti.
;a
štíty,
i
7.
i
i
i
i
Zatím
již
v korunách, na hradbách
i
na vysokých srubech po-
Hluboké stíny lehly nádvoím. Do vyšší však sín padalo okny otevených okenic svtlo letního, dlouhého zjevily se mladé knžny, vystoupivše zas onmi soumraku. V dvemi ze šera za sloupy. Dívka z jejich družiny nesla za nimi cosi zlat ržová
hasla
zá.
nm
ve vydlané koži; když pak na rozkaz Libušin uzlík na stole rozbalila,
tam krásný mužský
zatpytil se
Byl
rudými
široký,
pás.
emínky ozdobn
drobnými heby všechen pobitý, jako okutý,
Ten
lesklým etízkem.
prošívaný, s
stíbrnými,
bronzovými puklami a
chestil o skvostné kování, jak se jen
pasem
odmnou,
že je
hnulo.
Mladá knžna % pokladu
jejího
jej
»Je v tom pasu .dala
Kazi
mile.
Bivoji podala,
otce, a že
>
mu
zašitá haluzka
Chod
v
aby
lio
vzal
ho sestra Kazi sama vybrala.
mocného
tom pasu po
býlí a hadí zub,«
lesích
nikdy
dó-
nezbloudíš,
A.
J6
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
tmavé noci, vždy odoláš bludnému koi^ení vdmám a všem píšerám noním.* Mladý hrdina se knžnám klanl; klanl se, a dko', al a všichni hlun Libuši a Kazi, že tak uctily mužnou sílu a udapozdravili kol tenství. Knžny odešly, a hlasn zase vybuchlo veselí všech, a trvalo až do noci Pak, když se mužové rozešli po hojném jídle a pití zavedl hradní vlada Bivoje do tiché komory na lože z ovích kozí. Usnul mladý hrdina a spal tvrdý spánek až do jitra. Když nastalo zejtra ráno, chystal se (Bivoji na cestu dom, do své ddiny, jejíž byl vladykou. Jak o tom zvdl vlada hradu,
ani za
i
oznámil Bivoji, že na
nj eká
a že Kazi tou chvíli se také chystá
Pepásán skvostným pasem,
mu
kii, že
ho dala
osedlati
na cestu, zpátky na svj hrad.
vera darem
jejž
knžna
vsedl jarý a
dostal,
svží Bivoj na bystrého hndáka lesklé srsti, když se byl knžn poklonil a jí podkoval. I pidal se k družin její sestry. V brán se zpt ohlédl, on a všichni se pak ohlíželi, vzhru
po brán, po bevnu nad divého kance, jejž
páku ceníc
vera
ní,
na
skolil.
bíle lesklé tesáky, a
nmž
trela useknutá veliká hlava
ernala
šttinatá,
se,
pipomínala
sílu
mocného
ry-
Bivojovu.
Bivoje Kazi v družin nenechala. Jel po jejím boku drahný kus,
pak
a když její
v
cestou,
ece
Mži.
Nežli
na vždy
dojeli
až
pod
— —
na její
rozcestí,
hrad, jenž se
pak jese minula, zstal na
pojala za manžela.
bez rozmyšlení
zajel,
a dal se
mocnými náspy svými
opustil Bivoj
Kazin hrad
sob
Oblíbila
shlížel
svou ddinu a rod, aby si
ho Kazi
tak,
že'
ho
o
Libuši.
;ako kdysi ke Krokoví tak chodili také k Libuši i
daleka
z
utíkali
lidé
ve svých rozepích.
žádat za nález.
A
K
její
z
blízka
moudrosti se
ona spravedliv soudíc, inila
moudrá narovnání mezi odpornými stranami. V ten as rod, svadili o meze a role. Svadili jejich se prudce, potupili, vyedi si mater a ddy, až mezi nimi rody povadla dobrá vle sousedská do koene, a vybujelo záští. se dva sousedé, oba starostové
i
tom sporu povoliti, každý byl jako z kemene, as, kdy knžna zasedala na soudu, chvátali oba
Žádný nechtl a jakmile nastal
v
na \'yšehrad.
Libuše v blostném vínku kol ela
sedla soudíc pod košatou lipou na povýšeném stolci kobercem posteném. V právo pak, v levo dvanácte kmet, dvanácte hospodá nejmocnjších rod, bílých již brad. Ped nimi prostorou kolem zástup, mužové statní
Tam
i
A.
JIRÁSEK: STARÉ
eledí, mužové, ženy
lid
starostové,
i
nkoho ze svých rod. Tu ped knžnu a soud
stat
za-
rozvadní sousedé.
oba
chce meze a role. Starší,
právu
chmurný jako Z ostrá a z krátká žádal a chtl, aby se že by bylo s kivdou jeho sousedu. husté
plné,
soud nebo se
pišli na
již
vystoupili
Mladší zle žaloval, že starší proti
muž
POVSTI ESKÉ
mrak,
brady,
stalo
mu do ei.
skoil
po jeho vli, a nedbal,
Když Libuše vyslechla toho toho a rozvážila pi, když pednímu kmetu pak oznámila s\"j nález a když kmeti uváživše mezi sebou pi a rozsudek pisvdili, ohlásila knžna, jak nalezla za právo; že mladšímu se dje kivda, že jeho jsou role meze. Nedoekla, a již tu starší, jak jím zalomcoval divoký hnv, i
i
vysokou
udeil
oima
holí
zem
tikrát do
do temna zardlý, jiske
a
vykikl, zaklel a zaal, jako když náhlý lijavec spustí:
Takové
>
tu
Však což nevíme, kdo
právo!
soudí,
ženská!
že
ženská dlouhých vlas, ale krátkého rozumu. Píst umí, jehlou
ne
to je, ale
mužm! « A tísnil,
»
mužm je
soudit.
A
šije,
a
pstí se do hlavy
Hanba nám! Kde žena.' Jen
pede, bil
ale
a
nesoudí.
a za vášnivé
ei
šít,
na
Hanba nám
slinou
si
bradu
jinde v kterém plemeni, kde jinde vládne
nám, jenom nám, a proto jsme za posmch.
To
zhynouti nežli snášeti takovou vládu!*
lip
eí. Rumnec studu polil žal nad takovým knžnino líce, a srdcem jí pohnuly zlá potupa nevdkem. Než hanobiteli pehovla. jemu neodpovdla. Na kmetecli, na zástupu tkvl její rozilený zrak, a když nikdo vášnivce nezakikl, když se nikdo neozval, promluvila k zástupu dstojn, vznešen, a Všichni
kol
strnuli
nad
divokou
i
se
jí
hlas
pohnutím tásl:
Ženská jsem a jako žena se chovám; že vás nesoudím železnou metlou, zdá se vám, že málo rozumím. Je poteba, abyste »Jest tak.
mli
správce nad ženu písnjšího. Mjtež ho! Žádost vaše se vyplní. Nyní jdte s pokojem dom. Valný snm nech zvolí si vojvodu.
A
koho
Tak iízdné
zvolí,
toho já budu míti za muže.«
promluvivši
posly na
odešla
z
Kazin a Tetin
nádvoí do hradu, a hned hrad
pro své sestry.
poslala
Sama pak
odešla do arovní- zahrady do nejzazšího kouta, šerého hustým ko-
..#
é
OLIEUSl
39
vím a košatými lipami, na posvátné místo, její
sester
nesml
Tam
ve stínu
lip
na
stál
kamen, od rozchodníku mdlým leskem
chých
prokmitala se
vné
modly,
kam
nikdo
krom
ní
a
vkroiti.
stojící
devných mechu
a
sloupech pístešek
zelených. I^od touto
z
plo-
stechou
stíbrná hlava se zlatými vousy de-
hrub
na balvanu
tesaném.
Tu modlu bohem
nazývali a Perun jmenovali.
Libuše
ped
a klanla se; pak usednuvši pod balvan
ní klekla
u nohou modly, zstala tu ostatek dne
pod stromy se
Sedla
když kovinou.
slunce,
i
tmlo, a veerní vítr šoumal keem nehnut, sama jako socha na mysli pemítajíc stalo, co bude, jakého knížete si lid zvolí, jakého
již
i
jí
smýšlení budou sestry a budou-li
ped
kdy v setmlé zahrad se sestry,
stráži u
ní
s ní
Až pak náhle vstala, Vlada hradu, k záhrad provodil, zstal na
zajedno.
zjevily
jak pijely, od brány až
Kazi a Teta.
vchodu a ekal.
Co Libuše sestrám ekla nebo duchem nadané jednaly
zvdl
pes západ
zamyšlená,
o tom, co se
jenž
i
nikdo.
hradem,
za jeho
sruby,
Perunovy modly,
u
Letní noc
vyznala, o
byla
na
již
hradbou
a
em všechny ti vštím o em se radily, ne-
sklonku,
nebe bledlo a za
stromy prošlehl- úsvitu ssinalý
pruh.
V
kdy vanul již chlad prvního jitra, vracely se Krokový dcery zahradou. Prosted svých sester, jež byly v rouškách, Libuše s blostným vínkem kol ela, klidnjší, se zrakem ped se upeným. Braly se mlky jako stíny, a vlada udiven hledl za nimi, tu
chvíli,
jak ho beze slova minuly, jak stoupaly
až zmizely mezi
ve stínech ranního
Hned po aby
se
ránu
šera.
síni,
—
vyslala
nastal,
sjelo
mene, starostové rod,
i
se z
Libuše posly svolávat na valný
Když pak
shromáždil národ.
urený den
po schodech k veliké
mocnými sloupy výstupku, jenž všechen byl ješt
i
sešlo
bylo
množství
po
hlavních
muž
eledí mnozí, staí, mladí,
ze
snm
žních,
a
všeho ple-
komo, pšky,
40
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
.
V apkách, sukních
i
v pláštích; než
i
ESKÉ
vyzbrojení, v pílbách, s
meeni
lukem pijeli, neb místem byla cesta pustinou a hvozdy. Pibyli mnozí z daleka až od konin zem, od Zlianských hranic Pšovských, jež byly na východ slunce jiní od plnoci, kde i
i
;
Luanským hrdým plemenem
sousedili s
poledne
Mnozí
z
strany,
té
pišli
kudy
a
s
Litomici, a
se chodilo k Netoliciiím a k
jiní
Doudlebm.
od širých les za Krokovým hradem a Stebnem,
vedla cesta k
Domažlicm
a dál do
Nmec, do
od
jimiž
Bavorské zem.
etných staveních rozlehlého podhradí, kdež robili ozdobná tmeny ostruh)', zbra a štíty, po krajích na pi pevn kované erným železem nebo rudé svítivou mdí, nebylo dosti písteší pro pibylé hosti. Jejich pak kon stáli uvázáni u plot nebo pod krytem strom. Hluno bylo v podhradí, hluno na behu eky. Známí a píbuzní se vesele vítali, o rolích a honu, o zbrani a ptkách mluvili, nejvíce však o sporu tch dvou vladyk, o soud Libušin a co nyní bude a koho voliti za vojvodu. \
sedla,
uzd)-,
Jak se
na
blížila
hrnuli se
troubili, chvíli
i
i
snmu, jak s hradeb a srub hlasno muži vzhru k Vyšehradu jedním proudem, chvíle
se zarážel
ped
hradní
mezi
branou
dvma
sruby.
za-
jenž
Tam
ohromnou kaní hlavu na tram pibitou. Ukazovali si ji, a jméno Bivojovo vyslovil tu každý, s pochvalou nebo v obdivu. A dál se pak hrnul proud, vysokou branou, až zarazil na širém nádvoí ped knížecím stolcem. každý
Vedle
pozvedl
nho
hlavu a žasna pohlížel
byly postaveny
dv
na
poctivé
*)
stolice,
jedna v právo,
druhá v levo; na ty usedly Kazi a Teta po boku Libušin. Všichni se
knžn
z
nízká poklonili.
Ona pak vážn pokynuvši
se stolce promluvila: »
Slyšeli jste,
pro jsem
vás
lech)',
vladyky
a všechen
národ
zkusila. sem svolala. Svobody si vážiti neumíte. Poznala jsem to Z vnuknutí boh jsem oznámila, že již vám nebudu vládnouti, protože ve svém srdci žádáte si vladae muže. Toužíte po vojvodovi, jenž bude bráti vaše syny a vaše dcery ku svým službám, také ze Sloužiti chcete, jak skotu vašeho koní vezme nejlepší dle libosti. i
i
*)
estné.
•
'
o L
da
jste nesloužili, a
bude teskno strašiti,
mým
zjevil
Stojíte-li
vám
nebudete míti
to
»
na
své
Oznam Pora!
hanby, že
té
vládce dosadit, ale
je
všechno
m\s!i.
Oznam
I
vám
až
a pláténku,
vám
vládne žena. Nechci
tžko dosazeného
se vyplní, a
šením a hrnuly
ssaditi.
si,
poradím
jednmi
ústy. Zá-
žádáte-li
místo!''
i
!
Porad'!* zkhkli a volaH všichni jako
díve jako
stup)-
kun
opt, co jsem ekla z vnuknutí boh a co také sestrám duch vští, \olte vojvodu, moude však a opa-
oznámím jeho jméno
a
»
dávati po popelici,
i^íkám
nebo snadno
trn,
41
I
hoko.
i
Než na vás
B U S
1
ze
se,
klidn stojící a naslouchající, pohnuly se vzrutlaily ku stolci, jako když ped náhlým vtrem
hrnou se vlnv obilnvm lánem.
V
tom Libuše v blostném rouše, s vínkem kol ela, vstala a vztyená nad nimi vztáhla ruce proti nim. Xa ráz vše stichlo každý hned stanul hled na vznešenou knžnu. Pozdvihši prst ukázala k plnoním horám a ekla: »Hle, za onmi horami v Lemuzích je eka neveliká, Blina jménem. Blízko té eky je ddina, v ní Stadic rod. Od té ddiny na ší stodvacet krok, oulehle divná, nedaleko je oulehle na del i
pece k žádné
leží uprosted mezi toHka rolemi a
oe
dvma strakatými voly. ela po hbet bílý a má
váš voj voda
druhý jest od
zmte sukni a pláš ite muži vzkázaní od i
nžela.
v celé této zemí,
cestou
ieti
mne
a
hlavu bílou,
bílé.
Nyní ve-
jdte a
pivete sob
vy-
kníže,
nejpednjších rod, kteí by zstali lid a knžna, promluvila
starostové
em
:
Ten
kterým on
o kterém jsem mluvila. stole
Tam
Pemysl slo\"e, a jeho pokolení bude panovati všem plemenm na vky."
neváhejte.
Ped
na železném
zadní nohy
hledati nebudete, aniž se ptáti.
Cesty
za tím
a ode
národa
muži ze Stadic pednesli, na
»
vl má
pevlaky, jak se na kníže sluší,
Když pak ustanoveni k nim Libuše
Jeden
nenáleží.
jísti
vás
mn
uzíte,"
.
k
vás povede;
dovede a zpátky pivede pravou
lovkem
Tu
.Mj
se zastaví a zaehce,
ten jest,
teprv uvíte, když svého vojvodu
A.
42
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
Jak Libuše pokynula, vyveden
rokého krku,
s
nhož hust
její
splývala
ESKÉ
jízdný
dlouhá
k,
Blouš
híva.
pod sedlem kosmatou kži, a široké prsosiny bronzovými kotoui a puklami. sedlo,
|ak
mu
na sedlo
naložili
sukni,
Ml
ši-
ozdobné
leskly
pláš a pevlak)-,
vladycké poselstvo vydalo se za ním na cestu.
byl
se
vykroil,
mu a
o Pemyslovi. |ylo
za první jesen, v slunený, tichý den.
Libušin z
muž
k
šel
ho nevedl,
ni
byste,
by kráel ku svému chlévu, došlo
domnní, tou cestou
kí
uritým
krokem;
nikdo
slovem neídil. Sel jist tak jako
že poprvé
až
mužové
nejde,
že
žasli,
až víry
knžna
jízdou
píšernou asto tu jezdila za veerního soumraku a zase než zaply kur\% že se vracela do svého dvora.
Ani krok nevyboil blouš z cesty. Nic ho nesvedlo s jeho dráhy. Nejednou minuli stádo koní se pasoucích; jich veselý ehtot ho vítal a vábil. Než blouš kráel dál, ni v právo ni v levo zrak
Když pak v širém poli zasedli pod planou hruškou nebo ve slabém stínu rudokmenné sosny, aby si odpoinuli, knžnin tiše postáv, sám první zase vykroil na další cestu. neobraceje.
k
Tak pejeli hory a plán, až tetího dne ráno se blížili k ddin mezi stránmi, kraj úzkého dolu, jímž eka tekla. Když již
dojíždli,
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
44
vbhl jim jakýs chlapec v
oustrety.
dobry
Stadici:
Toho
se
zeptali
pravíce »Ej,
chlapeku,
jsou
to-li
A
muž
v nich
je-li
jménem Pemj-sl:" to jsou Stadici,"
•»Jsou,
eklo jim
„A tam
pachole.
hle
Pemysl
v poli voly pohám'.«
muže vysoké postavy, au v lýených stevících
Spatili opodál
za pluhem statn kráel a pobízel ostnem spežení strakatých vol.
Jeden
ml se
z
nich
ml
hlavu bílou,
zadní nohy též jako sníh.
mu
A
radostí ehtaje.
pjal,
se
piblížili, zastavil
ped mladým oráem,
jak
k orái širokou
jeli
I
k,
knžnin
hbet
ela po
byl od
dru!?)'
se zas na
pak
bílý
a
mezí a když
se v ráz vzboil, vze-
pední
sehnul hlavu
spustil,
jenž zarazil pluh a zastavil voly.
\'ladykové vzali s blouše knížecí roucho sukni dlouhou, vzácnou kožešinou lemovanou, drahý a krásný pláš pevlaky, pistoupili k Pemyslovi a nízko se mu klaníce, pozdravili ho. ;
i
nám bohy
»Muži blažený, kníže
Pus
roucho
voly,
zm,
Libuše a všechen národ pijal vládu
tob
a tvým
k echv
na
ra
se
souzený,
bu
posadit a
s
vzkazují,
ti
potomkm
zdráv a
námi
abys
s
jeti.
námi
vítej!
Knžna, pijel a
souzenou. Zvolili jsme tebe za
svého soudce, ochránce a knížete.*
Pemysl mlky kterou
ml
poslouchal,
mlky pak
zabodl
do
zem
otku,
v ruce a pustil voly, Jho jim snímaje, pravil
-jdte, odkud jste pišli." jen to vyekl, a
již
se vznesli a zmizeli oba mžikem.
dinou zanikli ve velké skále, jež se jim otevela a hned
Pod dzase
za-
vela, že nebylo po nichfkni stopy.
K poslm ->Zel,
orati, šili
b)-la
a
mn
pak Pemysl takto promluvil:
že jste tak ráno pišli!
byl
mohl
tuto roli do-
by po všecky asy hojnost chleba. Ale že jste si pospí mé dílo perušili, vzte, že bude v zemi asto bývat; '^
hlad.«
Zatím jakoby
Poal
Kdybych
zem
dala suchému ostnu
lískový prut pueti jako na
jae
v ráz
mízu
a
život.
v kei, a hned také ti od-
o
RE M
P
ti ratolesti, na
nože vyhnal,
V S L O V
45
I
svží
zelenalo
nichž se
listí
mladé
i
oechy. Poslové
a vzav
z
meze lýenou
„To z
báze
až
eho
na jasnou
svítící.
duchu
v
pipomnl
kvapem
dv
tch
z
Jak
žasl.
Tak si každý Pemyslem kol pluhu
dv
s
ratolesti
na
lísce
a hned
i
na ší.
Z toho
bujn do výše
a
Ukazovali
hosti pojala.
to znamená, že
a
uschly
pili,
tetí však rostla
;
pecen a sýr
kabeli, vyložil z ní
a z jeho džbánu
opadly
prosil,
ten železný stl, o kterém Libuše mluvila!"
vladyk
snídali
jich
ke stolu usedli a zval je na snídani. Obrátil pluh
na slunci se
radlici
Pemysl
vidouce ten div divoucí. Než
žasli,
nho
aby podle
ten div
si
a
Pemysla,
ptali se
haluzí zhynuly a
jenom jediná z-
stala.
»To vám zanou mnozí Pak »
vdli, mjte!
Pemysl
v
panovati,
Vzte, že z mého pokolení jediný pán a vlada ostane.
vece.
toliko
^ale
<:
pro
se ho poslové ptali,
»
ne na mezi, ale na železe
Proto jím na železném stole,« odvtil zvolený kníže,
mj
že rod
as
jím v
bude železný u vlád. pokoje role
»abyste
Železo však u vážnosti
as
v
orejte,
jí.
jím
se
zlý
proti ne-
Dokud Cechové budou míti takový stl, nepátely pemohou. Když pak cizozemci ten stl jim odejmou, Cechové chrate!
píteli
své
povím,
pozbudou své svobody!*
Tak povdv,
a šel
vstal
ddiny rozžehnat
posly do
s
svým rodem nyní tak poctným a povzneseným.*) žecí
roucho
louše, jenž
s
blýsknavým pasem, obut obuví
•)
za
svj
pvod,
Pemyslovým
slovc
vzal s
vod
se ve
asu nod svj
až do
Stadicích
v
žili
tak Dalimil vypravuje,
ípopluží* a
dal vsi
zplna
vesnicí tekoucí
svobodný dvr, majetek královský. Jan Lucemburský
sob
a
budoucím králm eským
odvádli každého roku Pole Pemyslovo neboli
i
se vla-
^
Ješt po dnešní den zachovala
dáti<.
b
sebou kabelu a stevíce z lípo-
odpovdl
Potomci rodu Stadic
selský
pro
ptali,
se se v kní-
vsedl na
knížecí,
pod ním opt vesele zaehtal. Když pak cestou
dykové Pemysla vého lýí,
Odn
pak
tak
zvané
již
Václava
Icrálc
nmecké, eská jména:
»potok< íkají. j<^ zastavil,
Pemyslovo pole
V
prostírá se na jihozápad
prý
role
styd
se
Nmcm
nad polem
Stadicích byl od neparnti
Karel IV. pak zachoval z a
naídil,
o korunovaci ke dvoru královskému do Prahy
Královské
jenž
1.,
ze Stadic vyhnali a ves tu
aby
oechy
z
majetnici
nho Stadic
oeší Pemyslova.
od Stadic pi cest Trmicko-lllinnské.
46
»Na
jsem
to
dám
a
aby
pošli,
dokonali
cestu
na
a
vky
uschovat**) aby moji
již
všichni rovni.
si
se vzácnými koral)-
Šla v blostné íze, krásna a
jantaru a chalcedonu na bílém hrdle
pohnutí záilo
Pemysla na blouši
k Vyšehradu
picházeli
již
vyšla jim Libuše vstíc v stíbrolesklé elence,
vznešená, a radostné
sob sv-
byli v bázni a lidí
živi
ponvadž jsme
hrdosti,
netiskli z
Když pak
vám
je dal
potomci vdli, odkud
ených
ESKÉ
A JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
•
oí,
z
jí
které
daleka v\-
z
již
S knžnou šly její dívky, se stuhou ve \lasech, jež na zadu hlavy se stkvla lesklými hlížely
záušnicemi, na ní pišitými;
všech rod,
kteí
v ele
poselstva.
knžnou
s
šli
dvoané a nejpednjší
snm
iako všechen valný
tu
ekali
ze
na poselstvo
a nového knížete. zaradovali se všichni, jak ho shlédli, sliného, statného muže.
I
Nejvíce mladá knžna, jež vídala ženicha na Budi. pravice a blaženi vešli do hradu;
I
hradí
Pemysl na kamenný stolec kníslavili nového knížete satek jeho s Libuší. Slavili jej v podna hoe na hrad. Tam dvoané a hosté zasedli ke stolm i
i
na veliké Jedli
hojná jídla a
poátkem
te
tu
a hodovali.
hojn medoviny,
pili
.sloh-tí
pomník
stojí
Domnívali'
ladem.
leželo
Inahetcm
1?<41.
r.
Pl.rilU
zpvy
že osení
liil,
na
o hrdinách
nm
by nebyl"
Na
Nosticem zbudovaný.
PEMYSL K WKWODSrWj
WZDLANÝ Tomník
ten se vypíná na
ohrazeno.
|ionnn'ku
Na tom oeší
nkdy
míst, kde rostly velké
se zelenalo
oechy,
od Stadic ukazuje Severn ode **)
komoe
vsi
Pemyslovo oeší. Bývalo
knížecí až
o korunovaci až
daily
se
lidu
po dnes
vné
Pemyslovy stevíce
Václava
do 15.
a na
lýené
I.
stevíce
Za ekou pak
asy«. z
lýí.
opominut ten obyej
století, až
Když Tak z
do husitských válek.
Pemyslovy býv.ali
se
chov.ají
i
p.ak
Stevíce .
se
mlýn.i
Východn
ti sta krokli
asi
-Královská;
knížata na
také dalo
jeho vile.
ke.
liskový
plotem
ani ervivý.
na zahrádce jednoho
a zniila také
v níž prý Pemyslovi voli zmizeli.
že
devným
nichž prý žádný nebyl ani prázdný
z
pod vysokými lipami tak zvaná Pemyslova, neboli
Kosmas kroniká svdí,
ukazovány jim a
Vyšehrad
se skála,
je
l'(J\VOI..\N.
MDCCCXLI.
Asi ped padesáti roky ke ten uschl, ale odnože z nho pi ece Blin. Povode však strhla r. 184,'). tu zahrádku
až
se
I*"i\íncm
pli nebo na-
se nápis
ZDK OD
v
a
pili
jak hráli na strun\- a zpívali staré
iiiiiiulho
požehnáno. Nyní
dvoe
na prostorném
síni
pvcm,
slouchali
Ještí
podali
si
a za jásotu všech posazen
veselí, žecí.
Nyní
nimi všechen národ u velikém
s
na
Vyšehrad
studánka.
Vyšehrad nastolováni,
o korunov.acích
králíi.
samy zachovaly
se na
o a bojích zašlých dob. dlouho
do noci
a nad lesy se
již
za
1»
RE M Y
S
L o v
47
I
Slavih volbu, slavili siiatek za dne, slavili je
svitu
oh
a smolnic.
zardívalo ranní zoe,
A
když
ohn
pohasly,
ješt zvuel Vyšehrad, ješt
zvuelo podhradí hluným veselím, eku ku tmavým lesm stopeným v blavé mlze.
a ranní vítr nesl jeho ohlas za
,^,š^
Libušina proroctví. ak uvedla Libuše
Pemysla
na knížecí
bylo po svatbách, sestoupila
ve
zemí,
vylámané,
skále
hrub okutým. V podél
zdi
rzného kovu:
leskem
mee,
jak tam visely
krásn kované,
kobce
té
ze stíbrného drátu,
i
ležely
šry
okín
Všechen velký
poklad
mu
jae, za léta sedali háje nad Jezerkou
svými
pannami
jantaru,
stíbrnými
tam
mysl ustanovil
zlata, štíty
elenky i
kovu,
záušnicemi a vedle
zlata.
neb byl
na posvátné
te
místo
také jeho.
pod starými
hlava chmurného Peruna.
kdež se koupávala,
krásné vlasy rozesávaly a líbezné písn
Te
i
kamene, skla
1
jí
Tam
na
v šeru posvátného
meškali, tam, kde Libuše
pobývala,
i
kroužkové brn,
sami u vážných hovorech.
asto
stíbra
a bronzu,
ukázala,
zahrady,
stromy, kdež se leskla stíbrná
z
se
plných rýžovaného
Také ho uvedla do své
i
náramky, spínadla, prsteny
kusy ryzího stíbra vedle misek velkých
zavené tžkým poklopem, hrubé stoly se stny
svítily
železa
koral
když
ním do hluboké sín pod
s
bité pásy, šišaté pílby,
tam
jak
A
stolec.
za svobodna se
kdež
jí její
dívky
zpívaly.
manželem zamýšlela ád a právo. Tenkráte Pemnohé zákony, jimiž bujný lid v káze uvedl a jimiž
s
Vidím zá požár, tenmem vod plameny šlehají...* Illiis^r.ice
Vénceslava
ernéhj
k povisti 'LihuStna froroclvi-
(Str.
55.
LIBUŠINA PROROCTVÍ
51
pak spravovali jeho potomci za mnohé vky. Libuše promluvila vnuknutím vštího ducha.
Tenkráte
se
také
Kdys stanula s Pemyslem a s družinou staršími lidu na skalném srázu vysoko nad Vltavou. Dlouhé stíny již ležely na kvetoucích bujných lukách na dole, kdež hrnul se Boti potok pod i
javory
olšemi,
žlutým
zalit
vysokých
i
svtlem;
již
pod Vlí branou
dole
behu.
v i
vrb
klenbou.
nm
zlatem
dolem
nad
Háj
na Vlí
zahoely
po
širé
brán
byl
lány
na
obilné
výšin
na pravém
*)
Všichni hledli na hojnou ourodu, na žloutnoucí lány, na pruhy
kvetoucího
jetele,
starý vladyka v
kráte
ped
lety,
a všichni
se
když
tu
požehnání.
pipomnl, jak
si
stanul
hojnému
divili
družin nahlas
V
tom
bývalo
tu
ten-
posly, jak je vyslal nebožtík voj-
s
voda žehnané pamti, hledat místa k novému hradu. „Jaká tu byla pustina. Les a les, jako tam!" a mávl na západ, na lesnaté vrchy za ekou, svítící se na slunci. Ze záící hladiny její
vystupovaly
ostrovy divoce
zarostlé,
spousta
jejich
hustého podrostu. Ptáci kroužili hejnem nad nimi a
ke
pod stromy u behu, kde s kmen a hluel rákosím zmatený kik vodního Všichni
na \'yšehradské
skále
z
stromoví a
erných stín
se houpal divoký chmel,
ptactva.
upeli
zraky tam,
kam
starý
pes ostrovy, za eku, na širé lesy, jež se táhly vzhru po stráních, Petínem, Strahovem od behu po všem podlouhlém vrchu pi nm a všude v tch stranách. Již v modravé šero se halily staré ty hvozdy. Nad jejich hbet vystupoval v dáli rovný sloup svtlého dýmu, prozáený sluncem jist njaký lovec zažehl si ohe v tch lesních hlubinách. vladyka
ukázal:
i
,Než
padnou
ty
hvozdy tu!"
dlouho budou navštvovati hladoví Slachov
i
mínil staec. vlci.
Malejov a všecky tam po
Nedomluvil. Nikdo ho
již
A
siru daleku. Nežli se vypraží
—
neposlouchal. Ale nikdo také ani nehlesl.
Každý stál nehnut, boje se, aby ani šlápnutím mladou knžnu, stojící v jejich ele. Líce se jí *) Vli brána, Nového msta.
„Odtud nás ješt
což lesy dál za Strahovem,
návrší za sv. Apollinanšem.
-Sirá výšina na
nerušil,
a hledl na
zjasnilo, u
svatém.
pravém behu:, m&tišt nynjšího
náhlém nadšení, kterým
zraky
i
ESKÉ
STARÉ POVÉSTI
A. JIIL\SEK:
52
Posvátný strach
zplály.
jí
zavanul
družinou a dotkl se srdce všech.
Libuše u vytržení, jako by manžela, družiny
modravým
ruce k
stráním za
ekou
na
a hledíc
nebylo,
\-ztáhla
táhlého \rchu
les
mluvila prorockým duchem:
„Msto
Tam
vidím veliké,
bude se hvzd dotýkat.
jež slávou svou
hon
v lese je místo, ticet
obíhá.
odtud
eka
Vltava
vzdálí,
je
'
t
To
plnoc
na
ohrazuje potok
hlubokým ouvalem,
Brusnice
na polední pak stran skalnatá hora vedle lesa Strahova.
Tam
když pijdete, najdete
lovka
prosted
dlá práh
an
lesa,
domu.
A
nazvete hrad, jejž vystavíte, Prahou.
I
dové
budou
proti prahu klanjí hlavu, tak
jakož knížata, vojvo-
se klanti
proti
i
mstu
mému.
Bude mu
est' a chvála a
bude slovutno svtu.
vn
tom hrad nkdy vzejdou dv zlaté olivy; jich sedmé nebe pronikne. Po svt veškerém budou záiti zázraky a znameními. Budou je ctít a k nim se modliti všechna pokolení eské zem daleko v cizích koninách. Jedna z nich bude slouti Vtší Sláva,
V
i
druhá Voje utšení
——
" *)
Umlkla. Byla by více mluvila: náhle však pohasl
neb vští duch od I
hned
muže pi
šli
díle,
za
eku
na vrch do
vti hrad. Stavli, vystavli, k Strahovu lesu, neb tu b}'l
pevn hrad
jej
lesa
a nalezše
tam
se na
tom míst
sta-
starého
jak Libuše vidla a ekla,
jali
ohradili,
'
nejvíce
nejpístupnjší.
Do
stn
jejich
je hlínou
promíšenou slámou
aby byly
jistjší proti ohni
I
byl
Vyšehradu
•)
sv.
hrad Praha celé
eské
Václav, sv. Vojtch.
natloukli
ohodili.
Tak
devných sruby
na
západ
Píkop hluboký
a val vysoký tam sdlali, na vale hradbu roubenou, v
nou vysoké sruby.
žár nadšení,
ní odstoupil.
ní
i
nad bra-
heb
lepence
a pak udlali,
a proti zápalným stelám.
eený zemi.
velice
pevný
a panoval
pak vedle
LIBUŠINA PROROCTVÍ Stalo
a mnozí
že
se,
starší,
na Vyšehrad
pišli
53
nkterých
vladykové
rod
vhlasní po všem plemeni, a promluvili k Pi^emyslovi:
Knze, všeho máme dost hojn, stád a obilí, ryb a zve, kov se nám nedostává. To, eho sami ze zem dobudeme, nestaí, ostatek pak draze platíme hostem*) kožemi, medem a komi. Tys moudrý, pora a promluv s knžnou, aby nám oznámila svými »
i
i
i
jedin
vštbami, v kterých tajných místech kovové stíbra neb rudy
by
byli
uloženi.*
Když Pemysl do svých ddin,
^j^.v V-.,
Pemysl.
»
ekl
jejich žádost' uslyšel,
patnáctého však dne
pak že uslyší. Když v uritou dobu na svém stolci a Libuši vedle nho byla jejím znamením znamenána.
aby
na
hrad
devné
na
sedící
matee;
své
Slyšte slova
aby se odebrali
jim,
tu
zase
byli,
uzeli Pemysla, an sedí
pišli,
statení vladykové a mužové
»Slyšte,
zlata a jiné
stolici,
eské zeml«
ta vás
i
jež
promluvil
vaše potomky
tmi
slovy obohatí.
vstala a šla
a
šli
knžn,
vzhlédli všichni k velebné
I
nádvoím
vladykové a
ekou
soko nad
její
a dál v kraj hradby.
dívky opodál za
>Co ukrývá
se v skále,
hlasem
zjeví
v
boh
zem
hloubi,
hlas.t
>Vrch vidím Bezový, v
I
nm
žily
i
ekla:
stíbra.
hledá, najde bohatství.
soused od západu, zván
bude
chtít kov, v
Vy chrate
a
se,
vám pouto sluh
nmž z
i
nezván
vláda
daríi vaši
je.
zem
neskuje.«
obrátivši se na levou stranu proti poledni, promluvila »Vrch vidím Jílový, je
V tom Však
síla je
síla
jak lásky
*;
stanula na skále vy-
se obrátila k západu slunce, vztáhla ruce
Kdo
Pak
Sel až
ní,
Vltavou, a tu promluvila:
mým
V tom
vštím duchem Pemysl vedle ní,
jež vzbuzena
Host
~
cizí
kupec.
i
zlata plný.
div moc.
povadne, mdloba vás schvátí,
vám zhasne
svatý žár. ^
JIRÁSEK: STARÉ PO\^STI
A.
54
Opt
na levou stranu,
se
obrátivši
ESKÉ
k východu slunce,
takto
vštila iTam Že jí
lun
hora tfílibetá, v svém kryje
vky
pro
stíbra poklady.
hbet však hoe,
trojí
kov a tikrát vzejde
tikrát sejde
zas.*)
Cizince bude lákat jako lípa,
když v kvtu vábí roje vel.
•
Jich trubci nezmohou, jen velí práce, zlato roste ze stíbra.^
jíž
dopovdla,
Jak
k
zase
se
obrátila
stran na plnoc
levé
a ekla: íVrch vidím Krupnatý a v jeho hloubi olova, cínu kalný lesk.
Však pi mezích
mjte
a tu stráže
je,
vždy bedlivé na každý krok.
Kde jenom na tam
Když ukázala
dykm
tajná
do
pí
sami povolíte,
vždy celý lán*.
ztratíte
té chvíle ložiska
mlky
a starším, naslouchajícím
pd
Lesk sedmi kovii v a
klas zlatem
Váš rod
tu
kov,
obrátila se k vla-
a dychtiv, a takto je oslovila vaší svítí
žírný lán.
bude
žíti
vky vk,
a silen bude, požehnán,
když svatou jemu bude otc
zem
jich krví, prací, hlaholem,
když cizím nesklonn, mrav starý uctí a bratrem
asto
bude bratím
s\T;-m!-
— —
sestupovala Libuše se svého sídla
dol na
patu
\'yše-
hradské skály, do své osamlé lázn, tam, kde Vltava vymlela nej-
Tam
hlubší tni. *)
Kuklík, ji
>Hora tríhbetá«
Kaka, Sukov;
kov a tikrát vzejde
když Pemysl
Horách tžil
husitských.
Po
,
když
zas,t
t.
j.
kon
nich
v druhé polovici 16. a
pád prorokovaný,
ale
couky Kuldický, Kakovský
Habsburskému,
Za syna jeho Václava
bohatství stíbra.
se zase povznesly
poátkem
lázn patila
a
Staí
za
Po druhé
král Jiíka
II.
dal z
proudní
v
horníci
Trukaský.
Hor Kuten
je nazývali
»Tikrát sejde
Poprvé
tikrát dolování poklesne, tikráte se povznese.
(na 500).
král nesmírné
prahu
severn nad Kutnou Horou.
ti vrchy,
ty obsahovaly
na
chystaje vojsko proti Rudolfu
II.
všechny tam potebné .Na
kdysi,
z
dol
kleslo,
odvésti
dolování se znamenit povzneslo.
klesly
a Vladislava
Hory Kutnohorské II.,
ale
17. století, až ticetiletá válka pivedla je k pádu.
aby se doly Kutnohorské potetí povznesly, dosud
za válek
hynuly pak zvlášt
se nestalo.
Ten
byl tetí
LIBUŠINA PROROCTVÍ vody, v tajemné
její
v budoucnos, jak
prozela
hlubiny,
55
v ten
ji
okamžik nadchl duch vští. Šly proud)- a plynuly, a
nimi
s
šerým
mihalo
se
vidní za vidním. S proudem piplynula,
s
proudem
lnem
jich
ím
odplynula,
dále tím chmurnjší, tím smutnjší, až trnula mysl, až bolelo srdce.
ekou
Bledá, chvjíc se, chýlila Libuše hlavu nad
zrakem
stíhala
——
vod hrozná zjevení
S úžasem,
s
lestném vyrušení hledíc do
eky
knžnu,
na svou
dívky
bázní patily
a
zalkala,
zdšeným
a
v bo-
jež
teskn pak promluvila
hlasem zamženým žalem
„Vidím
zá požár, temnem vod plameny
diny, hrady, veliké stavby; a vše hyne,
A
v
požár zái krvavý
—
boj
Tu Svit
jí
dv
útchy
topila v
bídu, ponížení,
pokutu
panny podaly
krvavé boje.
i
cizí
A
Ssinalá
boje!
šlape jim v týl!
zlou.«
kolébku
zlatou
vyjasnil Libuši zrak
d-
nich
ach hyne!
tla, ran plná, krve. Bratr zabijí bratra, a
Vidím všech
V"
šlehají.
líce.
prvorozence.
jejího
pák
Políbila kolébku,
bezedné hlubin a sklonná nad vodou
mluvila
ji
po-
pohnutým
hlasem
„Hluboko na
dn
spoívej kolébko mého syna, až
t
as
opt
povolá.
Nebudeš noc
bez
na
vky
v
temných hlubinách, nebude nad
Vzejde zas jasný
konce.
den,
vzejde
zas blaho
vlastí
mému
národu.
Oištn
útrapou, silen láskou a prací vztyí se v
síle,
splní své
tužby a dojde zas slávy.
Tehda spása,
tmy vod vysvítíš, na svtlo vyplyneš a souzená, spoine na tob, jsouc ješt díttem.
zas ze
ped vky
vlasti "
*
* *
Míjela léta, a když nastal souzený as, Kazi, jež
asto vracela
sama podlehla smrti. Kazi na památku nanesli obyvatelé zem mohylu velice vysokou poblíže jejího krajin hradu na behu eky Mže vedle cesty, kudy se chodilo do
nemocným
život žehnání kouzlem,
župy Bechyské
pes
horu Osek.
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
56
vydechla Pak se Moenin prst dotekl ela pobožné Tety; Po veškeré krajin Tetínské pro ni truchlili, neb byla všem i
duši.
jako máti.
Popel
hoe
pochován na
její
dub, pod
poblíže jejího posvátného místa u starých
bohm
vala
Tu liký
nimiž se klaní-
a pinášela obti.
také
pálili
a obtovali v
pálili
na západ slunce
Pohledu
po
nm
ohe, po devt dní ho
smrti nemírný
její
K
bohm.
Tetinu pak hrobu navahH ve-
kámen.
Tak osamla dnové se života.
pekavši
Libuše,
pou
také
konec
že se blíží
její
jejího
u vnost', do ráje za otcem a
požádala Pemysla, aby svolal lechy,
strami,
Až pak
sestry.
Z vnuknutí boli zvdla,
naplnili.
myslíc na dalekou
I
své
starosty
se-
nebo
rod,
chtla k nim ješt jednou promluviti.
Když širém ;
ob
Pemyslem mezi lechy a vladyky shromáždné na nádvoí, knžna všem velebná, s posyátným klidem na bledém
a pak vstoupila
líci
bohm
se sešli na Vyšehrad, dala Libuše zažehnouti
zrak
její
Všem
tu
s
již
hledl u vnost'.
oznámila^ že její osud se napluje, že je tu naposled
naposled k nim mluví.
vidí,
myslu, knížeti svému,
i
Všech pak
pak jejímu synu
aby zachovali PeKde kdo
prosila,
víru a poslušenství
kolem, v pohnutí naslouchal, a teskno padlo na všechny, a slze pak i
bradatým
mužm
ml
pro
n
vždy shovní, a když pak ruce vztáhla a všem
Vrátivši
se
do své
aby
zkalily zrak,
když Libuše svého manžela
prosila, že-
hnala.
umela.
pláem
I
plakali pro ni
jizby,
manžel
velikým, a nesli a
mater všech, a
položila se na zemi, její
spálili její
a syn, plakaly
dvy
a lidé všichni
tlo, a popel pochovali, uinivše
nad hrobem velikou tryznu.
Kde
ten hrob v)kopán, nikdo najisto neví.
hrádku Libušin, a také je stará zvs, že na
Staí
hrad
dí,
že na jejím
Libickém, opodál
tajemného chlumu Oškobrhu, plného vzácnýcli bylin a koení.
Libušin poklad zstal
ho manželu svému ukázala.
i
po
její
smrti
Nedotekl
se
ve skalné skrýši tak, jak lio
Pemysl, vda,
na
je.
LIBUŠINA PROROCTVÍ
A
tak
svítí,
poklad po dnes hluboko ve Vyšehradské skále,
leží
až
57
A
bude nejvtší bída a drahota.
z
níž za-
jak se oteve, objeví, bude
všeho zase hojnost' a všeliká nouze pestane.
Zlatá kolébka Libušina spoívala dlouho,
pod Vyšehradskou
dlouho na
dn
Vltavy
asu proud
a plynul, a s ním utrpení Hynuly ddiny, hynuly kraje. V požárech lehaly vesnice výstavná msta. Boj za bojem krví zaléval rodnou zemi. Bratr niil bratra, nejvíce v Libušin rod, a cizozemec šlapal jim v týl. Ale nebyla noc bez konce. Zlatá kolébka pod Vyšehradskou skalou se vynoila z temných Sel
skalou.
za utrpením se neslo na
eskou
zemi.
i
kovem na bíle dni, ješt díttem synáek poslední
vod, zasvítila ryzím
jsouc
:
A
zlatá
vyrostlo její
ml
Karlštejn
daskou ve zlaté lože
kolébka rostla
dcko to
chvílích
s
a v ní spoinula vlasti spása, ratolístky
Pemyslova kmene.
díttem, až vyrostla ve
zlaté lože,
jak
otcem vlasti. Na posvátném arovné lože, na nmž unaven prací a péí vlaoddechu odpoíval. Když pak zemel, nesneslo
v muže, jenž se
žádného jiného a zmizelo.
stal
—
Zapadlo zase kolébkou tam, odkud se vynoilo, do temné hluboko pod Vyšehradskou skálu, a
eká
tam,
eká.
—
——
tn,
^ ^dyž
\obytí
tch i
mužm
jim
s
všem, a
bludné ovce
Až
pomst
boj
válka.
í
již
návi,
vidly dívky
u takové vážnosti, jakou
z její
družiny,
mívaly
za
ži-
Tžko
své paní.
dob,
kdy
hnv
se jim
jejich
to nesly, hoce vzpomínaly knžna samojediná vládla zemi
rozjitil,
když nejeden
z
muž
ekl
jste
jako
úsmškem „Panovaly
i
v
Libuše odešla do
že nejsou rgi
í
proti
jste,
klanli
jsme
se
\ám,
a
hle,
te
!«
tajený
hnv
jako prudký plamen vyšlehl. Z touhy po vlád
chopily se dívky
mee
a luku a
všem mužm. Vše vedla
Vlasta,
nemíce sil, zaaly tuhý nkdy nejpednjší v dru-
první se zbran chopila, žin Libušin. Ta první k boji všechny pak sdružila a ku stavb pevného hradu pimla. Ten hrad si zbudovaly za své útoišt za ekou Vltavou na vyzvala,
vrchu o
nco
výše nežli byl na protjším
behu
Vyšehrad.
Dívky poslouchaly ve všem Vlasty jako své knžny a velitelky. Na její radu a píkaz mnohé se také rozešly do všech krajin vyzvat
.
Sik bojovnvcli dívek
S'
r-|;S(hnal
za Vlastou
.
.
,
(Str
64.
DÍVCÍVALKA.
63
žen a dívek, aby nechal}' všeho a pxichvátaly na Dvín, jak se na-
mužm, aby
zýval nový hrad, bojovat proti
pak aby jen
a rádla se
sloužili
ženy vládly zemí, muži
drželi.
prázdným hlasem, jejž vítr zavane, ale jako jiskra zažehlo srdce pemnohých. Jako když holubice ze svých kotc vyletí, tak chvátaly ženy a dívky od svých muž, otc, bratí a všechny na Dvín hrad, že se jimi pak hemžily jeho siné Vyzvání Vlastino nebylo
a
volné nádvoí
jizb\',
vysoké
i
valy.
neinn
Muži opodál, od Vyšehradu
posmch, jak
veselí a 1
na
staí a zkušení hledli
Pemyslem
s
posmchem
kolem knížete
Všichni
pohrdav, a když
e,
ženách ve zbrani
o
byla
a chystali se
n
je pozorovali a
mli
ve zbrani a jezdí na
cvií
se dívky
mluvili
z
toho
koních.
ped
knížetem
o nich
potupn,
zkusit ženského udatenství. se smáli,
to
že
bude honba.
Jen
Pe-
mysl byl zasmušilý a starostn ekl;
pro
„Slyšte,
byste
mli
vámi nesmju. Také byste se nesmáli, kdy-
se s
vidní, jaké jsem vidl dnes ve snách."
Chtje >Noc
povdl, povtí plno
co vidl:
jich varovati,
byla,
v
pavého dýmu;
hustého,
požáru vidl jsem dívku v pílb. Zpod pílby v jedné
ruce
mla
a v krvi zabití muži.
me
a v druhé
Ta
íši.
dychtivosti,
znamení. n e važte
!«
Aj, slyšte
boh
mužové vás
zemi
bhala jako
dívka
mrtvých, pak nabrala do íše krve a lokala
— Tím vidním ——
vlály dlouhé vlasy,
jí
Na
varuji,
ji
slyšte
leželi
vzteklá,
v prachu
šlapala
po
jako šelma v zuivé znamenejte
a
hlas
zái
v
mou
e
jejich
lehko
a
jí
II.
Zatím se dívky na
Dvín
pipravovaly na boj proti
mužm. otcm
bratím sebe!« »Již vám nejsme niím a nebudeme. Každý mj péi o velikým zapisáhly slibem se Samy si pak slíbil)' vespolek víru a mei, jestliže posvými vlastními pohubeny budou zaklely se, a a Hlas
volí
krve
nebo
udusily a bez srdce,
dopustí-li se zrady.
Vlast, jež urila každé místo
tvrd
ohlásily
Tak písahaly i
úkol.
na
i
Dvín
i
své velitelce
64
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
Nejmoudejší si nechala v rad, opatrným hrad poruila, odvážlivjší do pole chystala, aby na koních bojovaly a muže
Ty
jako psy.
ného
vybrala,
Chtla
je hubiti
pak
Muži lako na
koky Pímo
mchýem
Dívky
brány
z
Každý
k Dvínu.
si
knížete,
myslil, že,
jak
zablýsknou, dívky se leknou a prchnou, jako
zachestí
vala do boje. Sedíc na
Pemysla
rady
v bludu a nedbali
meem
líbezností je
—
i
veselí hrnuli se
Ale div divoucí! prchly.
aby lákaly muže a krásou a všelikou lstí. mocí
zstali
njaké
se ukážou, jak
když na
bil)'
pak, které byly urostlé postavy, krásného líka a váb-
pohledu,
zniily.
nej-
sice
hrachem.
s
na hradbách nezstaly,
vyrazily, a Vlasta je
vraném
koni, v
ped hradem
kroužkové
brni, s
ale ne-
ihned šiko-
pílbou na
oštpem v ruce, mluvila ohniv k dívímu voji, aby se nelekaly, aby staten bojovaly. »Dáme-li se pemoci,* volala, »teprve se nám mužové vysmjí. hlav,
s
Za robotné nežli se
jim dáti na
každého, každého, Jen doekla a
mávala
h,
budete, a
oštpem
za
milost".
otrokyn! Protož na
Lip
n!
je kdokoliv,
již
potrhla uzdou a pobídla
kik
a divý
bratr,
letl za
ní.
*^eba
Neživte
a
a
je
a
otec!«
kon
Šik
zahynouti,
nikoho, bijte
—
v cval. Vzkikla,
bojovných dívek se
dycht po boji, a v ele všech, hned za Vlastou: Mlada, Svatava, Hodka, Radka Castava. Šípy bojovnic zasypaly muže jak náhlá chumelenice. A již jim
hnal za ní
——
i
nebylo do smíchu. Okrvavli, padali ne po rznu, ale adami, a nežli se vzpamatovali, vrazily
daly a sekaly do
jich
mezi
n
bojovnice na koních, a
již
je bo-
zmateného houfu. Vlasta sama proklála sedm
nejpednjších muž. Boj netrval dlouho.
Ostatní se dali na útk. a záštitou. Bez
Dvín
i
nho
všecko
sta
muž
krvácejících polehlo na zemi.
Hustý,
erný
les
Ti
opodál byl jejich spásou
— —
by všichni zahynuli, okolí ozývalo se radostným
byli
hlaholeni
dívek.
nad vítzstvím, jež jejich bojovnost rozpálilo ješt víc a jež povs po vší jim pivedlo sílu nových družek. Rozlétla se o Zle váhaly. bylo po krajiroznítila které ješt zemi a ty ženy, nách. Nejeden muž nalezen ráno zabit nebo zbodán noži, a tak Jásaly
nm
i
pod dubem
ležela
dívka provazem ku kmeni tuho pipoutaná
Iliustrace
Vnreslava crního k povsti tDivli ráH-a^.
.
.
.
(Str.
68.]
Díví VÁLKA mnozí, když nebyli
po hustých
hájích.
A
bylo
zle
jisti
také
67
životem, odcházeli na noc
s
ani jediného muže, a z dívek
mly
a nocovali
Nemohli nikterak lstí. Nebylo na nestala proradnou. Za
muži v okoh' Dvína.
k hradu pilnouti, nemohli ho dobýti ani mocí
hrad
domu
z
Vyšehrad
žádná se
ani
s nimi zjevn nebyly, mužové hodlají a chystají, kam pjdou, kde by je mohly vyíhati, kde pepadnouti. Tak trval boj za dlouhý as, zjevn v poli tajn lstí. Tak pilákala jedna ze sliných dvivého mládence, aby ji pišel osvobodit, až pjde s desíti družkami cestou za Dvínem. I pišel a ekal
to
dívky na
ale podtají o
všem podávaly
své družky, které zprávy, co
i
v na
osamlém
míst, jak umluveno, se svými druhy. Pišla také dívka,
ekal, a
niž
devt
ní
s
družek.
Ale v ten okamžik
zálohy houf jiných, a ty zabily mládence Lstí zhynul také Vlastiny, slíbivší, že
za noci do hradu, z
prvodích
jej
Les také zhubila
mladý muž, jenž uvil spanilé dívce z družiny zradí Dvín. Po úmluv pustila ho tajn jeho etnou družinu. Ale ani on ani žádný
i
nejvíce bojovnic.
Dvína
nevrátil.
—
mladého vladyku, statného Ctirada, jehož
nebo
—
jeho družinu.
mu
se více z
nejvíc nenávidla,
i
vyrazil ze
v
potykách a v
bojích zhubil
jí
svým
Vlast?,
meem
III.
Jednou za letního dne jel Ctirad s nkolika muži své eledi polem, míe z ddiny svého rodu ku Pražskému hradu. Mladý vla-
prvodí mli mee u pasu, luky a srstnaté touly pes plece. dyka oštp tímal. Nebylo radno v ten as, kdy dívky Nejeden z nich ze záloh pepadaly, dáti se polem sám a beze zbran. Slunce pražilo, bylo dusno. Ani klas, ani list se nezachvl po lánech obilí a konopí. Ani v lese, do kterého Ctirad zajel, jak ho tmavých skal, jež cesta vedla, nebylo volnji. Stín starých strom i
i
i
strmly nad hlubokým ouvalem, jakoby haluzka se nehnula,
a potok v houšti
nechladil.
Vítr nezavál, ani
pod skalami se
plížil
beze
zvuku. Vše ztichlo, voda, strom
mrtvým tichem
ozval
náek,
:
ESKÉ
STARÉ POVÉSTI
A. JIR.4SEK:
68
i
pták; jen lidský hlas se pojednou
žalostné volání.
Náek znl
Ctirad se zastavil, a všichni naslouchali v úžasu.
opodál
pak náhle zmlkl. V ten okamžik vznesl se nad Ctiradem havran a poletuje nad ním, zakrákal svým chraptivým hlasem. Ani vladyka. aniž kdo z jeho družiny, povšimli si erného ptáka, varovného znamení. Za lidským hlasem se dali. Jak skálu objeli, bezdky za skalou
zarazili
U žinou
i
;
kon. Na
div bylo, co spatili.
pi spodu
skály, zlatou diviznou prokvétající, zarostlé
maliním, kde blal se kvt,
i
mýtinka v proudu svtla, plná metlice
rdl i
se
plod, zelenala se
již
zardlé
ostru-
Starý dub
vrbice.
pod dubem ležela dívka provazem ku kmeni tuho pivázaná. Zmlkla, zmožená voláním, žalem, a hlavu mla pochýlenu. Vlasy zpola rozpuštné splývaly jí k ramenm, stál
na
pes nž zavadil,
kraji poblíže té skály a
jí
visel
emeni lovecký
na
pozvedla hlavu
pro bohy prosila, aby
všecku
a
hlasem spanilé
i
Hbit skoil
také.
ženou,
Pražský hrad, a že Vlasta schystala vše, jí
vroucn
v
tom
slouží
Ctiradovi a
vladykova dcera, že taly
až
a vlekly na
sem
dojely, v
i
ta spanilá
povdla, ji
dívky
ten hrad,
tom
dívky, s
provazy a uvolnil dívku.
vera donesena zpráva proradnou a že
aby se nad
dívka.
že
zapomnl na
kon
ji
a vytasiv
Netušil, že
Vlast
dnes tudy pojede na
aby
se
nemohl
navrátit,
Pout zbavená dkovala
Dvína pepadly
aby
prosila,
ní smilovali.
že se jmenuje Šárka, že je z
o sluch
jí
muž
úpnliv
zase volala,
již
opatrnost, a ostatní
me, peezal, pesekal
Ale jak dusot koní
odvázali, uvolnili,
prosbou
dojat
Ctirad
ji
roh.
v
háji,
z
že
Okoína, ji
pivedly ku své zlob, že
spous
ní
že se ozval z daleka dusot koní.
mne, nechaly, ale tak uvázaly, že jsem se nemohla hnouti. A jako na posmch, viz, zavsily ten roh, abych si, spoutaná, o pomoc zatroubila, a tu, hle, nádobu medoviny, abych „Pustily
mn
ješt více se soužila žízní.'' Ukázala na velkou láhev s medovinou, v tráv jí u nohouA již se zase rozplakala, úzkostn prosila, aby jí tu vladyka nenechával, když ji osvobodil, aby ji vzal k otci, prve nežli by se zase ty zbsilé ženy a panny vrátily. žízníc,
DÍVlVÁLKA Ctirad usednuv vedle
tšil
ní,
po tom strachu a Zatím jeho druhové sesedli s
aby se píti.
že tak uiní, a podal
ji,
utrpení.
a
Pila
sosen
láhev,
pak
koní, uvázali je opodál, sami
mateídoušky a kvtin
i
jí
také jemu
dala
Pronikavá
u nich ve stínu, aby se schladili. Byl polední as.
ulehli
vn
posílila
69
z
paseky vanula
horkým
s
de-
chem tetelícího se vzduchu Nic se nehnulo, sotva že se motýl mihl ozáenou mýtinou. Mužm z eledi svírala se víka, spánek šel na n. vladyka však
Jejich
nému
její
hlasu a napil se chut, jak
prohlížel, jejž
sala
ho ke
rtm
pitiskl
V
ráz jako
opodál do
hlas,
i
ele
Ctiradova se na
n
shlukly
v poutech tam.
Marn
vzchopila, nežli piskoili ke
ticha.
I
roh
zvuk,
Ve
skalách,
vyznl dalekou
až
na
kde jí
ped klel
nho, a zemi.
bsy
koním a
vytrhli
a bodaly do
A
na
se zbraní
tu
ho svázaly.
aby
ji
me,
mohl po
nežli
ni volal,
mee,
nich.
nich vyprostil Vlastinu
chvílí z
a
je,
dívek. Nežli se
však sebral v tráv svj
Xežli
padl povalen
marn
zuil,
má
plic.
mýtin houf ozbrojených
dívky a ženy kolem
se
jaký
Strhl se náhle divoký pokik,
bojovnice sesypaly a bily
nich rozehnati,
ví,
vzadu, za stromy, v kovinách, ze šera hvozdu,
chtl k druhm.
Ctirad
kdož
lesní.
jako divoký roj hnal se k
již
zas podala medoviuy.
slábl a zanikal,
by probudil boui.
kola,"^
lahod-
spanilé Šárky,
jasn do mrtvého
zahlaholil
jeho
ei
mínila,
a zatroubil z plných
se rozléhal
ozvnou v hlubin
mu
když
s hrdla, a
Roh vzezvuel a hvozdem
ile naslouchal
I
ležel
dvrnici.
ztrestali
za ten
zlý
ouskok. Šárka se jen smála; smály se všechny a v divé radosti vedly
na
Dvín
statného zajatce, jenž pivázán musil kráeti vedle Šárina
kon. Druhové jeho zstali na
pasece, v zdupané tráv, zalité krví.
much sedaly na n, a s výše jehož prve nedbali, a krákav svolával
Leželi na slunci, zbodaní, mrtví; roje
nad nimi se ozýval havran, druhy na hojnou pastvu.
Tak dyka.
*)
zhynula
A
skalné,
zývá Šárka po *)
té,
Ctiradova
ele,
tak ve zkázu
divoké oudolí, kde se tak
stalo,
sv.
podnes se na-
jež byla všech zhoubou.
Soudruzi Ctiradovi byli prý pochováni na skalnatém vrchu, na
hbitvku kostehk
upadl jejich vla-
Matje.
nmž
nyní
stojí
prosted
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
70
IV.
zvdové
dsivou novinu na Vyšehrad, že opodál Dvína trí na trámu kolo, a do kola že vpleteno tlo Stráže
i
pinesli nazejtrí
Ctirada -vladyky, že ho dívky tak umuily.*)
Zpráva ta se
po všem
rozlétla
A
po všech krajinách.
okolí,
se
všech stran pak pichvátali muži ve zbroji na Vyšehrad rozhoení, rozlícení tou
aby je vedl, že se ve všem poslušní. Mnozí však se
díví zlobou, a žádali Pemysla,
musí pomstiti, že ho budou
již
rozkaz nedoekali a sami, houfem, jeli k Dvínu a bili dívky na cestách. Mnohé také zajali a odvedli na Vyšehrad. Vlasta se rozlítila jako, medvdice a zpupná, jista již vítz-
ani jeho tu
stvím;
vedla všecky své
dívky k Vyšehradu,
aby se ho zmocnily
muže na nm zbily. Nežli však ku hradbám dorazily, již se jim vstíc hnali mužové v plném šiku, lani krvavé pomsty. I utkali SI krutým bojem. Vlasta na koni vyrazila v ele svých mezi nepátele. Zuivost ji hnala, a také ukazovala družkám cestu. a všechny
Myslila, že jsou v plném houfu za
ní. Dívky však jí nestaily; nemohly tak ku pedu proniknouti, a Vlasta pozd poznala, že zapadla mezi muže sama, v nejprudší vavu. Husto kolem muž, a v divém jich chumlu, v kruté jich tísni nemohla se ani meem
ohnati.
Seveli
Tak
ji,
kon
strhli,
na nože
ji
rozebrali.
zahynula.
Ostatní také
n
padl na
s
marn
zápasily.
náhlý strach, a
chovali, daly se
A
když vidly, že
ped
ty,
na útk.
Na
zstalo na
bojišti,
velitelku strhli,
mužové jindy strazmatený útk k Dvínu, kdež
divý,
nimiž se
spásu hledaly.
Mnoho a také
S
t\-,
jich
Dvínu
které se k
nimi
zárove
se
most a pak do hradu a udatnosti! *)
Místo,
>bílá skála«
;
Již
kde
mee Ctirad
skoili.
byl
jich cestou,
na
útku
padlo,
dostaly, neušly zkáze.
tam mužové
Tu
zahazovaly,
prý
mnoho
bylo
již
popraven,
díve íkali tam >u Ctiradai, a staí
prodrali,
na
veta,
s
nimi
zárove na
konec ženské
lkaly zase po žensku, menší
lidé
vršin
proti
Vyšehr.idu,
snad tak podnes íkají.
již
slov
síle
zase nyní
UÍVCÍ VÁLKA bratry a píbuzné poznávaly,
n
ped
71
na kolena padaly, sepjatýma
úlisn prosily rukama žalostiv Ale mužové mstili Ctirada a všecky padlé nebo lstí zahubené druhy. Mstili je krut; ani jediné z bojovnic neušetili. Krásná tla i
na
smr
dali a s
ten ženský sbor
Tak I
.
oken, shladili,
s
.
vysokých val je spálili jejich
Dvín
metali.
A
když všechen
na prach a rozmetali
.
se skonila díví válka.
nastaly zase
ád
a právo, jak bývaly, a
sám, bez ženského odporu.
—
Pemysl
kníže vládl
Cl KelsotniYíslui a Horymírovi. I.
yv^dyž
byl
již
Pemysl vysoko v otcm.
letech, usnul
snem
smrti,
a duše jeho odešla k
Po
nm
Nezamysl vládu zddil. Ten když se odebral na cestu všech
Mnata na vojvodský stolec. A když pak jeho dni
se naplnily,
i
jeho smrti Vnislav panoval
a
ten
ujal
lidí,
dosedl
Po
se vlády Vojen.
když oi na
vky
zavel,
pro-
hlášen za vojvodu Kesomysl, a to u posvátné Jezerky, kdež sešel se valný
ob,
snm. Tam když
vstavil
nejpednjší
z
myslovi na hlavu, a všichni
„Kesomysl hospodin ^Všichni ho pozdravili,
v
náš!
I
on nás bude
poklonili
se
mu
a
blahoslaviti.'"
pak
jej
vyprovodili
hluném prvodu na Vyšehrad. Tam byl slavn dosazen na z nhož kdysi vládla jeho pramáti jeho rodu zakladatel. Za Kesomyslova panování hledli si lidé více hor nežli orání pi stád. Pemnozí se vydali na hledání kov v hlubinách zem;
stolec,
a
té isté studánky vykonána zápalná lech epici nkdy Pemyslovu Kesokolem radostn volali:
u
i
i
o KRESOMYSLU A HORYi\UROVI
-
potocích vypírali
na poledni
písku
z
Mnoho kovkop vydával mnoho
na Bezový vrch, jenž nad jiné
hrnuli
tam
se
A doma
zrálo husté obilí a
dobývat rud
lidé
nechali
Úhor
všeho.
ladem zstávala, a
hynula,
kde jindy
svízel
dostatek, a rýžovníci a
kovkopové
kov
trhají
se
rod
eledi
metlice bujely tam,
i
a hyne
Pi
rod
zhouba
v dolech je
toužili, "ze
nikdo nevzd-
starý
dolech nastal ne-
kupovat chleba do praž-
posýlali
ského kraje. Mnozí vladykové a starostové
tomu a
každý chtl
;
zvuelo kepelím hlasem.
Lidé bohatli kovem, ale chlebové hynuli.
bránili
Zvlášt
stíbra.
zbohatnouti.
role
lával,
jehož všude dost nalézali.
dbal nejvíce všteb své pramatee.
poslal na Jílový a
Se všech stran
kvapn
zlato,
zem. Sám vojvoda
vše to tžce
ád
i
pro drahý
že
polí,
Nkteí
káze.
Kesomysla, napomínali ho, aby sob chleba nežli stíbra vážil, aby ten podzemný lid dal radji hnati. Kníže však oslnn leskem vzácného kovu, nedbal jich I
žádali
a vladykové odešli
Než
i
horníci
s
se
se
ele Horymír, vladyka
odebrali až k vojvodovi na Vyšehrad; v jich
Neumtelský.
nesli,
více
roze-
eí
nepoízenou, nespokojení, rozmrzelí. popudili,, že
proti
nim,
na jejich zkázu bylo
Sbhli se pi dolech mezi svými boudami a chatami. Jako ve vosím popuzeném hnízd tam bylo, když posel
tak mluveno a jednáno.
ohlašoval,
jak
vladykové
na Vyšehrad jednali, co
radili,
zvlášt
Horymír Neumtelský. Bouili, kieli, pomstou hrozili, a nejhorší Horymíro\i. Krev jeho chtli, a hned, bez odklad. Jiní v divokém posmchu kieli, mu ho nacpou že když má strach o chléb, a se ho nají do sytá,
a
do
úst,
až se jím udáví.
To se zalíbilo. Neumtelm.
Jako divá
smeka
za jelenem hnali se k
ddin
ladami, jež Podzimním šerem hrnul se houf kovkop polem se ernala v kvapném soumraku. Noc byla, když shlédli Neumtely, slamné stechy chat, erhrádek ddiny v kunající se mezi stromy, vysoké stohy u stodol, i
i
latém náspu.
Tu
ztišili
úkladná šelma k ohrad.
krok,
a
zmlknuvše,
Ale díve,
ped
plížili
nimi,
se
jako
;
lstivá,
vbhl tam dobrý
lovk
oznámit, co se
dje
bouil ze tmy divoký kik. hnal se
již
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
74
a chystá. len vzbudil vladyku, a
Na
obranu nebylo asu. Houf
k hrádku, a pustý jeho ryk
blížil
již
za-
kovkop
Nezbývalo,
se letem.
nežli prchnouti.
Skokem byl Horymír v stáji, kdež stál jeho nejmilejší Okamžikem ho vyvedl, osedlal, a již, promluviv na
Šemík.
vyrazil
slovo,
ním.
Slyšel
v divjší i
branou ven do
i
dusot
cval,
mu
písek, a jiskry jen sršely
Za jezdcem
vlála
následovníky. Ale jen
ho;
kieli,
až
vlála,
z
vrný kfi pustil se pod kopyt stíkala hlína
do tmy.
blavá halena jako kídlo, a chvíli.
chvíli
Nestaili Semíkovi, jenž
skoky zanikl ve tmách podzimní noci. i\.ž na pokraji vesovišti, ho zastavil jeho výborný jezdec. Byli zachránni. i
lítost".
hnali se za
Šemíka, a
Pobídl
koní.
híva
až
Shlédli
polí.
k, tiché
Ale jak vladyka zpt pohlédl,
vedla pro-
pád mocnými lesa,
v
erném ho zlos
-chytla
Požár vidl; jeho ddina hoela. Rudá záplava rozlévala se
po tmavém nebi, rdla se víc a více a šíila se valem.. » Všechno tam shoí !« pomýšlel roztrpený Horymír. » Stavení, humna plná obilí, stohy, všecka ouroda, všecka naše práce.« A zahroziv v ty strany k požáru zaatou pravicí, písahal
»A jestliže
a
h!«
zernám
všechno
——
jak uhel,
a
nepomstím,
to
mne
rozsekají
jestliže
mým
vlastním
meem,
jim všechno nesplatím!
A
víc
II.
Neumtelská ddina Co neshltil ohe, to istí se vrátili:
komi i
dobytek
odvezli obilí z
doma pokikovali
byla zniena. odvedli a odvezli.
horníci vzali,
uloupených vozích
na
S bohatou kos uloupenými
Horymírových stoh a v divé radosti cestou
— ——
;
»Když se bál hladu, a jej má!« Tak jásav hlueli. Ticho však a pusto bylo ve vyžehnuté
ddin. Spáleništ nášel daleko jeho
dlouho dýmajíc doutnalo,
pavý
zápach
.
.
.
a podzimní
vítr
roz-
o KRESOMYSLU A HORYMÍROVI Nežli minuly dva dni, shromáždil
k nimž se pidali mnozí násilím horník.
rodu,
jiní,
75
Horymír všechny muže svého
rozhoení
samí dobí sousedé,
Když se stmívalo, vytrhli všichni dobe ozbrojení, a v ele všech Horymír na vrném, bílém Semíku. U Bezových dol netušil nikdo nic zlého. Horníci na jisto ni)slili, že uprchlý Horymír bloudí krajem, a že, jsa bez moci, nieho se
Až pozd
rud zili
Spokojeni,
neodváží.
již
rali.
vzplanuvší.
ani o stráže
ulehli,
Stechy jim hoely nad
dým
tom
se na
n
se nesta-
a náhlá, oslující zá,
hlavou. Jako zmatení vyra-
nebo vynášeli majetek a náiní, shánli dti
ven,
V
bezpen
v noci vzbudil je dusivý
.
.
.
mei
oboili Horymírovi lidé a sekali do nich
Vladyka sám na Semíku se míhal s meem v ruce mezi boudami, a již opt na dolech u jam kiel na své, aby kazili, hubili vše ..." i
bodali oštpy.
)ako
boudy a
noní píšery kmitala se tam rozzuená jeho ele, boila stroje, zavalovala jámy hrubými balvany, maíc vše, co v)-
konala tu lopotná práce horník. Nežli
se
rozednilo,
byl
—
nepítel
ten
tam.
Zanikl
v
ranním,
mlhavém šeru. U Neumtel se Horymírv houf rozešel. Vladyka sám však pospíchal dále. Šemík, arovnou silou svží, nesl ho byste zrovna
vtrným letem k vojvodovu
sídlu,
a
když slunce vzešlo,
Horymír sám neunaven na neznaveném blouši
dojel
ped
Vyše-
hradskou bránu.
Druhého dne došly na knížecí hrad zprávy o tom, co se u Bezové hory stalo. Pichvátalo mnoho horník na Vyšehrad; všichni jedním hlasem vypovídali o hrzách oné strašlivé noci a všichni
rozhoen
Horymíra z tohoto zloinu. Ten však zapel a dovolával se toho, že již na úsvit po té noci byl na Vyšehrad. Než Kesomysl žalostiv jsa pro stíbrné doly, dal Horymíra uvrhnouti do vzení. Odtud ho vyvedli teprve, až
když
vinili
se
shromáždili
kmeti
vladykové,
jež
svolal
vojvoda
k soudu. I
stál
rozlícených
Horymír sám jediný
kovkop,
ped soudem
žádajících úsiln, aby byl
a
proti
nmu
za živa upálen,
houf jim
A.
76
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
ESKÉ
jemu vladykové. Prosili za nj, aby pi hrdle byl zHlas horník však více vážil, proto odsoudil kníže Hory-
kníže pál, staven.
míra hrdla.
Než tolik pece uinil vladykm po vli, že zmírnil trest smrti; neml Horymír za živa sejíti ohnm, nýbrž ml býti popraven svým vlastním
meem.
Když tak ustanoveno, promluvil Horymír ku knížeti »Ctný knze, tvým soudem jsem odsouzen; a ponvadž mn živu býti nelze, za to toliko prosím, popej mi toho dív, než umru, a na mj milý vsednu a malikou chvíli se na nm projedu. Po tom ui se mnou cožkoliv chceš !« »Je si!« povolil kníže, »ale Šemík bez kídel ti nepomže!*
k
Zasmál se a poruil, aby zaveli brány.
Horymír
tšen do šíji,
však nedbaje
stáje
pitiskl
ku svému
svou
Kesomyslova posmšku, Skoil
Semíku.
tvá k jeho hlav,
hladil
k
nmUj
ho,
chvátal objal
mluvil
k
po-
jeho
nmu
tichým hlasem, a Šemík zaehtav, radostn hrabal pední nohou, až dlahy dunly.
Pak
kmety a vladykami na výstupku, kovkokopové, strážci a lid dole nádvoím podivili se, když ze stáje vyrazil na prostoru Šemík, jejž Horymír u huby vedl. Všichni obdivovali se krásnému, bujnému koni. Blouš byl, grošovatý, širokého krku, dlouhé hívy a hustého ohonu, na štíhlých nohách malých kopyt, jako jelen. Oi mu svítily, a pohazuje bujnou hlavou, šíil zardlé všichni, kníže s
i
nozdry.
Nohy se mu jen kmitaly v hravých, tanivých krocích, a jak se na nj Horymír vyšvihl, poal se toiti, obraceti. Horymír v rozkoši, že má zase milého kon, zavýskl, a Šemík se vzepjal na zadní, zaehtal, až se širým nádvoím rozléhalo. A již dlouhými, lehkými skoky pustil se do kola prostranstvím Horymír zavýskl po druhé, a Šemík skoil od jedné brány ke druhé. Poblíže valu zavýskl Horymír po tetí a vzkikl: ;
»Nuže, Semíku, vzhru!*
Pitisknuv kolena, nahnul se k
Šemík
vlající
hív,
a v
tom
promlilvil
^:/&
i'
'3t.
.
.
.
Bloiiš
s
jezdcem
se
mihli
nad obrubou
.
.
.
(Str.
79.)
o KRESOMYSLU A HORYMÍROVI
79
»Pane, drž se!« A již skokem po náspu vzhru, ohromným skokem pes roubenou hradbu.
a druhým,
Všecko kol úžasem ztuhlo. Blouš s jezdcem se mihh nad obrubou, kmitli se povtím jako pták, híva koni vlasy jezdcovi zavlály, a již stelhbit, i
v ráz zapadli, zmizeli
.
.
.
Na hrad zkikli úžasem hrzou. Kde kdo se hnal na se, kam sletl zoufalý jezdec, kde roztíštn, zalitý
-
i
valy,
podívat leží
jeho Šemík.
i
Hledli vztekem
do s
krví
i
údolí,
hradeb
s
i
srub
jak kde
a
strnuli
žasli,
zas a více,
a kieli
nebo zemane, a ukazovali k Radotínu, kde rovinou uhánl dlouhými skoky Šemík radostí,
stáli
horníci
Horymírem.*)
Ješt nezmizel jezdec zrakm, a již vladykové za nj úsiln prosili také dvoané se po takovém divu snažn pimlouvali, a Ke;
somysl
jich neoslyšel.
Horymírem, aby se bezpen navrátil, že je mu všechno odpuštno. I pijel druhého dne, ale na jiném koni, ne na Semíku, a pokoil se knížeti. Když pak se ho Ihned poslal na
kníže otázal, kde
má
Neumtely
za
smutn odpovdl
Semíka, vladyka
»Tam doma mn velmi teskliv stojí, neb tím nemírným skokem si hrub ublížil.* Horymír neml na Vyšehrad žádného stání. Píze samého knížete, píze dvoan ho tu neudržely. Mysl jeho byla u vrného Šemíka. jak jen mohl, pokloniv se knížeti a dvoanm, vzal odpuštní a pospíchal bez oddechu,
ele
po svém rozptýlení se
Navrátiv
Ten
koni.
*)
okrmihlý
Zbraslavi,
kostelíek
nemoha
ss.
již
znovu budovala.
pímo
a
téhož
Jakuba.-
chvátal
ku svému milému
oznámil svému pánu, že musí se-
dle staré povsti, že na
spatovaly se Filipa
státi,
nešete do své ddiny, kterou
kon
Zlíchovském vrchu
(Šemíka) šlápje v
Okrouhlý ten kostelík
>po levé stran jdouc
tomímíst, kde nyní zanikl,
nynjší
je
z
stojí
minu-
Neumtelích chovají .^cmikv hrob u velké vážno.sti. Nikdo se ho nesmí nešetrn dcnebo, taká je stará povra, stihlo by celou obec veliké neštstí, kdyby hrob ten byl
století,
Iknouti,
leže,
vrátivši
do Neumtel,
Beckovský vypravuje
od Prahy k lého
se
kon
v
Když v letech šedesátých našeho vku jeden pražský archaeolog chll Šeniikiiv hrcib prozkoumati, sbhlo se všecko obyvatelstvo a násiln archaeologa odehnalo. jiorušen.
So
jíti,
A.
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
a prosil ho, aby až zhyne, nedal ho ani
na pospas, ale aby ho dal
ped
ESKÉ ptákm,
ani dravé
zvi
vraty svého dvoru pohebiti.
Horymír velmi zarmoucen všecko slíbil a tžko se s Semíkem louil. A když milý kí zdechl, stalo se, jak byl žádal. Horymír ho zahrabal v ddin, a po dnešní den ukazují tam místo, kamenem oznaené, kde vrný Šemík byl pochován.
——
.;í^'
Lucká válka. I.
^dyž
vojvod.
vojvodu,
Nekla
Mži.
kla
kníže Kesomysl odešel na vnost, nastolen na Vyšehrad Nekla. Ten vládl všemu eskému plemeni qj moude a mírn. S Litomici a Lemuzi ml pokoj •^ a lásku, a jeho slovo a vle mnoho vážily u jejich Na plnoc však a západ ml zlého souseda, to Vlastislava jenž vládl v koninách hrdých Luan pi Oharce a horní
byl mírný a rozšafný, Vlastislav divoký a vášnivý, Ne-
bázlivého srdce, Vlastislav bojechtivý.
sedské vle, srdenství.
nic
práva ani spravedlnosti a krev proléval bez milo-
Své sousedy
Litomic
i
Nic nedbal dobré, sou-
po zemi
tiskl
ech
krut a se
táhl
nejednou po zemi
Lemuz
svou divokou družinou a bral
da
na všech krajinách.
Po veveici
bral
i
po erné
kun
musili platit daii nejen za sebe než
i
z rádla,
do
nejvíce ženy a dti, a zajaté prodával
že je dával lacino franckým hostem*) cházeli pro otroky a *,i
Kiipcam.
Staré povésti eské.
otrokyn.
a kdež se
za pobité.
i
Da
otroctví.
mu
bral a
A ml
bradatým židm,
opeli,
lidi též,
jich tolik,
kteí pi-
82
POVSTI ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ
A.
he
Když naposled vpadl do eské zem, soužil Kudy Luané táhli, všude hoelo. jind)' nebohé kraje.
kdy
nežli
Zapalovali
stáje, a nebylo ddiny, kdež by nehoelo. Všechno zplanulo ohnm, nepítel dorážel meem a odhánl celá
píbytky, sruby, stodoly, stáda dobytka.
I
utíkali lidé z
ddin ku hradm,
za náspy a hradby;
než ani ty jich nechránily.
Hrad Devíc na pomezí neodolal pak
dobyt,
Bude
lehl
síle
popelem; odtud se
topa rozlehlou plání k Levému Hradci
Vlastislavov;
Luané
hnali
Slaný
i
jako
zá-
poblíže Zalova, posvátného
tam kde chmurný Rivná strmí nad Vltavou. Levý Hradec, od nhož pak chtli na sám Pražský I sklíili hrad se oboiti, a nedali nikomu z hrádku vyjíti, aniž koho tam Veliký hlad nastal na hrad, když se obležení pustili s potravou. prodlilo, již tam všechen dobytek pobili, a vzácná byla hrs mouky, místa,
a dobrý každý hnát.
Toužebn
vin
obraceli
vyhlíželi
na
obležení
„velikou
pes plá ku Pražskému
cestu",
Untice, blízko Lysolají,
hlíželi
jeho vojsko, jež je
Než marn.
Pomoc
mlo z
a
jež
srub
vedla od Levého
Hradce
Dychtiv
kníže nejradji bydlil.
vy-
vybaviti.
Pražského hradu
zstávala prázdna a opuštna.
a zraky "své usta-
pes ddinu Holíšovic na Leteiskou
tam
hradu;
val
s
Tu pak
již
nešla,
zoufali
,
veliká
cesta*
na Levém Hradci
a hladem mdlí, vpadlých tváí a chorobn lesklých
oí
kladli
zbra
na zemi a íkali „Již
dji
Luanm, a Již
dají,
musíme umíti hladem, neb pomoc již
uiní cokoliv,
chtli tak uiniti;
a
nejde.
Vzdejme
se ra-
nás pohubí, nebo poživí."
než v tom postehli,
že
že opouštjí l«žení a že se dávají na odchod.
se
Luané
Došla
zve-
jich bez-
Litomici a s nimi Dané táhnou Ceže Lemuzi pená chm na pomoc, a jim, Luanm, zrovna v záda a v bok. nemá poVlastislav se rozlítil a tžkou písahou se klel moci od Peruna, bude otrokem po celý život budoucí, jestliže pehoví Lemuzm a Litomicm. A eské plém že pokoí, že povsí svj štít ve brán Pražského hradu na znamení vízpráva,
i
:
a
Danm,
tzství.
—
A
L U C
KÁ vALKA
83
odtáhl od Levého Hradce, protože musil, aby jako zrno mezi
I
dva žernovy se nedostal. Záhy však se vymstil a to nejprve
pd
jejich
vystavl
Hrad
petí*).
posádku
Lemuzi
zalekli se
nechati a
svým jménem
muž
surových
a Pí-
nho
a dal do
Vlastislav
oukladm
k
že na
sousedm, proto
proti
Cechm.
že pomáhali I
hrad mezi
silný
ten nazval
silných,
Litomicm tím, dvma vrchy Aledvzí
velmi se skormoutil.
s
Dany;
o pokoj a
prosili
slíbili
Cech
da.
stálou
platiti
Když o tom pražský kníže uslyšel, malé mysli, netroufal si sám bez spojenc
jsa
a proto se ustanovil, že radji povolí, než aby došlo k válce.
Luan
kteí mli
,
s
vák
ryzího zlata,
dv
kovové pílbice,
vojvodou
mu
vzácné
štít\-
krásné
mír a sousedskou vli, a odevzdati
o
jednati
nkolik
dary:
vladyk
poselstvo nkolika
vybral
I
a deset výborných koní ušlechtilého chovu. Vlastislav
sám v z
sed
devné
malované, ezané volavím peím, ve vzácném plášti
na vysoké,
sobolové, drahé epici s
cizozemské tkaniny
tuhých
pehyb
stolici,
a
i
velikých
spínadel,
hledl
pod pimhouených víek na posly. Hrd je pijal, a když oznámili vzkaz svého pána, hrd k nim promluvil: váš kníže prosí. Také jsem vidl dary, které „Slyšel jsem, neposlal všechno zlato, mi poslal. A to neopatrn umil. Jist co má, ani všechny kon a bohatstvo. To, co poslal, jen na vnadu poslal. Jen si to zase vezmte a knížeti vyite, že mu za tu s
vysoká,
z
o
mn
mn
vnadu dkuju, k
A
nmu vy,
a
dobe
mi to všecko
schová a opatí.
pro všecko, co má, a spolu vezmu také
rychle odtud!
Abyste
místo
tu
to,
tch dar
Pijdu
si
co nyní vracím. nenechali svých
hlav!"
celi,
Vladykové se lekli, ihned se obrátili a co nejkvapnji se vraaby již mli Lucko za zády. Když pak na Pražském hrad vše
*)
Ovin
a
Pípe
uvedené
u
Kosmy
u Vchynic. Starovký hrad výše psaný,
Vlastislavi
v okresu
Vlastislav hrad stával v I.itornrickii,
Vrchy Medvzí
na návrší nad potokem.
tam pravká kovadlina
a
slují z
Lovosickém,
v krajin
u Dalimila Pípek a Lovos.
nhož
Novjší dobou
nyní
znmené.
Hora Lovos nyní
se valy zachovaly, stával na blízku vesnice
uinny
tam nkteré
nálezy.
Tak vykopána
j.
*
zbledl kníže
oznámili,
Nekla
svém hrdopychu
Vlastislav ve
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
84
zemí jako nad svou.
——
svého leknutí nad
a neutajil zadychtil,
tím,
že
eskou
aby vládl nad celou
11-
e
voj voda tu pyšnou ku pražským poslm prohned všude, po všech pti župách Luanské zem*) hlásati, aby vstal každý k vojn. po Jel posel v ele družiny na bystrých koních. Jel maje boku a druhý, vojvodv, železný v kožené pochv ped sebou hro-
Lucký
|ak
mluvil, dal
me
tem vzhru
druh pak, jemu po boku,
;
ukroucený. Jako i
vítr
se hnali posel
i
nesl
u pasu popruh
družina zbrojných
z
muž,
lýí
plání
luhem (bylo jarního asu, kdy obilí vymetává\ ddiny do ddiny, od rodu k rodu, za bílého dne ped úsvitem lesem
dolinou,
z
i
i
a asto
v pozdní soumrak.
i
Na návsích zaráželi a hned svolávali starostu všechnu vou ele, všechny jonáky a muže. Jak se sbhli, posel z pochvy vojvodv me a mávnuv jím ped sebe do výšk)', i
moval rozkaz, tohoto
mee,
se zbran,
a
rodovytrhl
ozna-
a každý, kdožkoliv pesahuje výškou svého tla míru a vstane bez prodlení k vojn, a vezme a chopí štít
spje k vojvodovu
hradu,**)
kde
sbírá se pole
proti
Cechm. \'
nad
tom druh jeho odvázav od pasu lýený popruh, povznesl ho posel pak ukazuje na to lýené oko hlásal vojvodovu
hlavu,
strašlivou hrozbu,
že každý,
kdož by vytáhl do pole pozdji
nežli
a každý
to ví,
udáno, že každý bude takovýmto popruhem obšen,
a
není pak výmluvy žádné.
*)
Zemi I.uana
dlila se
byla v nynjší rovin Žatecké a slula Luka. se rozkládala
íky
pi
i
Brocnici,
Od
**)
tch
koniny u
ní
mlo
patero žup. Nejúrodnjší a nejpednjší
všecko
plém
své jméno.
nynjší bystin u Blšan, tetí v Chomiitovsku,
Úzké, vlévající se u Postoloprt do Oharky.
pátá pak lesnaté
v
Breznici
Kosmovy na
tvrtá župa obsahovala
Druhá župa v podkr.iji
ást' kraje Loketského,
horní Mže.
Hrad Vlastislavv, stedisko
Luan,
stával na návrší,
místech, kdež se pozdji rozkládal župní hrad Zatccký.
nad ekou Oharkou, bezpochyby
LUCKAVÁLKA A
dále volal posel,
raroha, krabuje
a
nebo
kán
tch dravc doma
nikdo
vyhnul,
se poli
a
ten
že
má
každý kdo
a
blozora,
sokola krvesteba, nebo
vezme
Kdo by
nenechá.
pohyne,
85
ten
tak neuinil, kdo by
bude
že
sebou do pole,
je s
tímto
meem
po-
praven. I
meem,
zamával zase vojvodským
až zasvítil na slunci prud-
Pak mili tím meem po všem rod, muže a jonáky; všechny mili a pak na vrubech poítali, aby mohli voj vodoví oznámit, co vojín dá každý rod, kolik jich do pcjle vypraví. kými záblesky.
A
opt
již
na
kon
vsedali, již je v slabiny bodali
k sousednímu rodu, a dál a a všude ekali vojvodv válený se
hledli
na divé -jezdce;
starostn. i
v
dál.
me.
ddinách
dívkám.
Tak
projeli
mužové
ruch,
od vojvodova hradu
povs
letla
obin
Pastevci z
je
Všude zpsobili neklid a
——
Již
i
hlun
a dál hnali
ped s
vítali,
starostí dost, to
Lukami,
první
nimi,
úžasem ženy
ženám
župou,
pesamá
Všude úrodnou rovinou požehnaný lán, ržové barvy bujnou luka, moe kvt, barevné pruhy do zlata zelení, a zase obilný lán a lán, luka a sady, vše v záplav jarního slunce. Tudy s váleným meem objíždli, až pak všecky ddiny obv levo bystiny jevše, na jih se dali, do druhé župy, v právo Brocnice. Ty koniny když do zbran vyburcovali, obrátili se na plnoc za Oharku, tam kde ped nimi na obzoru táhl se modravý val Krušných Hor. Tam tetí župou jezdili, to podkrajem eky Úzké, na pravém, na levém behu meem muže svolávali, meem mili, krásnou
na pohled.
i
i
na vruby poítali.
Odtud spchali do tvrté župy, na západ slunce, do krajin pi do ttoku Hutné. I rozhlaholil se válený hlahol podél té eky i
sného údolí Oharky,
hml
skalách, kde hluely,
šumly peeje.
hlubokou
Odtud dále se nesl, chvatn k horní Mži, kde mezi ernými
její
prorvou mezi stránmi, ve
a prudce jako jarní
boue
k horám,
pi erných slatilesy, v kopcích nách a širých blatech skrývaly se ddiny Chlumanska, páté župy v Luanské zemi. Jak tam zaslechli vojvodv rozkaz, jak posel tam blýskl jeho
meem,
vstávali
chut,
i
v divé radosti, všichni, každinký
86
mee
muž. Míry
pro
starost",
role
nedbali, ani
chystal se osmáhlý,
i
lesa,
a
brali
i
a zápas
s
smeky
svory ve
lítými
s
divoký
upracované
silné,
a snímah- veliké
kožemi,
pjde
nechtli: že
jí
muže
každý, kdo
pro mlados.
I
mlat
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
štíty,
lid
divokého
ruce
dobe
chápaly
hned nechal
zálesí,
se
tžkých
topor,
zernalými
žílované, tuho potažené
sokoly
krvesteby, rarohy, krahujce a na zuivé psy vlího plemene, uvyklé na krev dravci hlubokých hvozd. bidel
poutali
III.
V
Chlumansku stála mezi vrchy za rozlehlou slatinou, plnou ostice a zardle hndého mechu, poblíže dlouhého lesa v lípách a javorech malá ddina zernalých plot tmavých, roubených nejzazším
i
Na
stn.
slehlé
slám stech
bujel už zelený mech,
netesk
i
bejlí.
Zalan neetný rod tu již od stará sídlel. Straba, muž mladý byl toho asu jeho hospodáem. Neml bratí ni sester a ženu jednu, a ta byla z plemene Cech. Straba si ji pivedl z jejich konin jako nevolnici, když byli Luané naposled ve zbrani a leželi ped Levým Hradcem. Zajatá Lechyn se mu tak zalíbila, tak jeho mysl zajala, snad njakým kouzlem, že jí ekl a statný,
„Tys
má
plennice,
hoko
chali
jí
bylo,
mou
ženou.'
svém
ženou, ale ve
srdci nebyla spo-
ddin, touha ji k domovu hnala, když vzpomnla na hrzy a zkázu, jež Luané pá-
kojena. Stýskalo se
a
bu
nevolnice, ale
Poslechla, stala se jeho
v její vlasti.
jí
Než
v odlehlé
tajila
žal
a
tajila
jí
do mysH
otec,
žena vy-
hnv, a muž
nevidl.
Dobe soká,
však jeho macecha,
již
zanechal
zachmuené tváe a šedého, písného
také ne staena.
Ta
znala kouzla a áry,
zemelý
zraku, ne
vdma
mladá
obruí, luku.
nabrousil
me,
upravil
šípy
a
Mlat k sedlu pivsil a vybral ve
stáji
však
a vštby.
Jakmile vojvodv rozkaz donesen v Zalan samotu, sám hospodá na vojnu. Sial se "stny štít, býí pílbu dal
již,
chystal se s
železnou
novou ttivu pružnému nejlepšího
z
koní.
Ne-
1p
-í>^ ^z^
.
.
v
tea okamžik
v
>á
zašuml nad Lu:\
l4)'
mrak divokých ptáku
.
.
.
(Str.
94.)
L U C byl vzhledný
ni
KA
\'
A L K A
velký, ne hladké a lesklé
jako lašovka rychlý a tuhý na všechnu hlad
i
91
srsti,
slotu,
dost kosmatý,
na horko
i
ale
mráz, na
žíze.
Mladá žena Strabovi v pípravách mlky pomáhala snesla mu huni a pláš, kožky na lýtka a vláné emeny, krmi do mošny, chléb a sýr, aby ml na cestu, nežli by dojel k vojvodovu hradu. Ten den ped odjezdem ekla potají macecha Strabovi: .Pij pod veer do úvalu. Však neíkej o tom." Když nastával soumrak, šel mladý hospodá, jak macecha ekla. Sel k lesu podél širé, tmavé již slatiny; v ní se ernaly sem tam za:
krslé olše luže
bahenní kle, a mezi ernými
i
pes
dem.
Na
Nad
nimi,
jeho
ostice rdly se ka-
Bylo erveno; a vtrno bylo, že od lesa znl
odleskem nebe.
daleko hukot
trs\-
tmící se
A
bažinu.
hlasnji ješt
šerým oupa-
tráv skály jako rozmetané. po rznu rostly vysoké stromy, lípy, duby
bocích trely v chudé
mezi nimi,
prastarý jasan, jich rozložité koruny byly plny jmelí, a za jesen,
i
v
zim ernaly
se jím jejich holé haluze
V šerém tom úvale pod dubem pi ohni na skále planoucím sedla Strahova macecha. Vlasy mla rozpuštné, jen pes elo a pes uši pod bradu blal se jí pruh roušky. jak shlédla pastorka, hodila divné koeni do ohn a arujíc mocnými slov), ekla pak nás nikdo nevidí, než „Mha pede mnou, mha za mnou! bsi sami!" jen doekla, a již se poal ouval plniti blavou parou. Ulehla dolem, nesla se v kotouích výše, po svahu, nad oupad, do korun stromu hlasno šumících, a když Straba k ohni pistoupil, zahalila blavá mlha všechen ouval tak, že bylo vidti stromy jen jako stíny. Plameny plály jasn; v plné jich zái stála macecha, hledíc šedýma oima upen na Strabu. A tu mu ekla „Nejsi mým synem, ale tvj otec byl mi mužem. Proto jsem
A
t
abych
zavolala,
tebe nesmí
Vz,
ti
dobrou radu
dala,
a sem, neb nikdo
krom
jí slyšeti.
že
marn
mocnjší áry.
pro vás kouzla strojím.
Tmi
pemohly
naše.
A
že
eské
kouzelnice mají
nás pemohly,
budete
A.
92
i
vy pemoženi.
pátelm Do pole
chm
doprovodí,
bitvy
ESKÉ
dobe zím. Ach
bídu
\'aši
do
Bohové vás
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
Luané
pojedete, ale víc odtud neodjedete.
dáni.
vojvoda tam ostane a
I
Vás ubohých!
bédal
na pomoc se obrátí k ne-
ale
jen
všichni,
tebe
jsou Ce-
smr
mine,
Sl\š: Když zane boj, stj tomu, kdo oštpem, života však neni, ale ob uši vsedna hned na obra záda. Teskotu
uiníš, jak poradím.
jestliže
první na té vrazí. Bodni ho
mu
k,
uezej, je uschovej a
a ryku za sebou nedbej,
útkem. Tak sám jediný
erveno po trely tilo
z
na
ní
Kolem
se zpátky neohlížej
—
a jen pospíchej
—
—
nebi zhaslo, rozlehlá bažina zernala, a zakrslé olše
erné
jak
behu
nic
se zachráníš."
tichým,
Jen trouchnivé
stíny.
devo
bezkoré vrby
sví-
tajemným svitem.
dom
šel Straba,
Ped
kráel rychlými kroky. byl temný v hlubokém
Zamyšlen, v neklidu
zase z ouvalu.
ním dvorec jeho mezi velkými stromy
Ohe
loue se tam nerdl. Tma bylo a ticho; ale jak vešel do vrat, zaslechl zpv. To jeho žena zpívala, a podivný, jemu neznámý zpv. Rázem však umlkla, jak ze šera vykroil, a neodpovdla, když se jí tázal, co že to zpívá a
stínu.
pro
zrovna té
uhasí, ani svit
již
chvíle.
——
IV.
Strach padl na pražského knížete, když uslyšel, co se po Lucku
dje, že tam Vlastislav sbírá vojsko. ani,
když
mu
hlášeno, že
jsou popuzeni zpupností
Nekla
všichni rodové,
Luan,
se bál a nezmužil se
všude po všem plemeni
zem
že všecka
je
vzhru a chystá
se do boje.
zainela zbra ve hrad kolem na Letenské pláni. Odehluk vojín a zpvy. rozléhal se ehtot válených koní
Již
všad
i
i
Ale kníže lekaje.
Nekla
Nemohl
zvítziti. -^larn
sové
oslabili
se
choulil
se vzchopiti,
mu
na hrad
i
kosti.
všeho
se
nevil, že by mohl nad Vlastislavem
Na nemoc se vymlouval, že bTeprve když estmír, jeho píbuzný.
pátelé domlouvali.
jeho tlo
v nejzazší jizb,
LUCKA VÁLKA jonák
téla, mu trpko vytýkal, že nejedná mužsky, do vojny uchystáni, že jenom na nj ekají a že pozbudou m\'sli, ekl Nekla:
krásného
urostlý,
že všichni jsou
bez
nho
již
„Nepjdu, nemohu. Ale i
kon mého I
cizího
vzal díla,
bradu a
93
ve
a
estmír pod
ni
lirdlo,
i
je,
a
mne. Vezmi
jdi za
ví,
mou zbra
knížecí zbroj, kroužkovou brni a
kroužkovou kuklu pes
veliký
kovem
štít
a zbroj
že vede je kníže."
uši
kovovou pílbu
a tváe-
ás, pes
se lesknoucí, vzal na se knížecí
pedními
pláš, vsedl na Neklanová bujného vrance a vyjel provázen
lechy na Leteri plá, kde sešlo se vojsko. Všichni zajásali a zbraní ineli, když shlédli knížete; hned po-
smatých epicích,
šíp
pší oštpy v
stavti v šiky,
ali se
s
v
jízdní,
i
rukou,
s
býích pílbách nebo v kopraky,
s
luky a toulci plnými
dobrými nálepy. Záícím vzduchem se mihaly s
blesk)' od lesklých hrot tasepemnohých bojovník se zaleskly ných me; na slunci mihavým tpytem. estmír na vranném koni pehlížel vojsko, i
ob
když byl za všechny vzdal Jak
i
náušnice v uších
meem
bohm.
ku pedu mávl a zkikl junáckým hlasem, vykroili.
Zem
dusotem koní, a povtí se chvlo dunla pádnými kroky zpvem. Houf za houfem táhl ped estmírem,. bojovným kikem síly své. muži všeho plemene, dle rod a potu muž kolika rod, byly zástupy z jednoho I byly zástupy z potem hlav silnjšího, jenž táhl sám pod rodu ve zbrani mocného, znamením svého rodu. Drahelic, jimž Tak Netvoici a Tuané, tak jaradic rod i
i
i
i
i
i
íkali Holonohy, tak Bchovici, Úhonici, tak Budhostici
i
Nahorub
rod, tak Žínané a Božkovici a nejudatnjší a bohatstvím nejelnjší
Vršovici a Munici a starého I
Tpty
rod.
táhlo vojsko „velikou cestou"
Hbety tmavých chvatn
proti
skal, a
Luanm,
Ale když doslechl, že se
došli
na Lysolaje a dál pes Kozí
nechavše Levý Hradec v právo,
aby
stavili jejich
zádavy a zhouby.
na Tursko, širou plá,
Luané
již
vidli nepátelské vojsko,
blíží.
V as
ano se
brali se
zastavil je
estmír neb
osadil nevelké návrší,
blížilo
jako
erný mrak,
odkud veliké,.
Vdce
silnjší nežli bylo pražské.
silné,
potu. tu
STARÉ POVÉSTI
A. JIR.4SEK:
94
vajíc se, že slyší
co
pobili,
A
promluvil ku svému vojsku.
ddin
pyšné plém!" mluvil estmír. „Co nám
dtí
vyžehli, co žen a
A
odvedli.
Vyhladit nás chtjí a zotroiti.
zase nás hubí!
samot
vojsko naslouchalo, domní-
svého knížete.
Luan
„Hle,
však Pražan nelekal se toho
na vyvýšeném míst poblíže starého dubu, jenž o
.Stoje
rostl,
ESKÉ
síme se jim opíti, abychom
uhájili rodin,
zem. My pro svobodu, pro tu své kosti složíme,
zase
muž
vypalují,
nechtíce mu-
Chtíce,
abychom
již
již
nezhanobili
eské
Radji nebudeme jako kdybychom
poslední svou spásu bojujeme.
neb hanby
míti
zstanem, a
já
utekli.
Nebudem
4
utíkat,
hlava, nic se nelekejte, v
mne
ped
se
pjdu ped
žete,
až
vámi. Padne-li
A
zvítzíte.
má
zvítzíce,
tchto místech, kdybych padl, pochovejte." vojsko v nadšení a po všech houfích volali I zkiklo padne tvá hlava, své hlavy složíme!" „Kde tu pak, v
i
„
Zvítzíme
„Luany
!
pobijeme!"
——
Zatím se pivalilo na Tursko
dobe
se
vyzbrojení,
Luan
pevn
štíty
vojsko, jízdní, pší, všichni
mnozí v brních neb
žilo vánými,
alespo ve lnných prošívanicích, vše lid bojovný, zvlášt Trnovan rod Zlutic Radonic, též Uhošané, Chraberci a Trebici, a všech i
i
nejdivjší ze zálesí epicích,
s
v huních a kožešinách, v kosmatých
hrubými oštpy a tžkými mlaty.
svorách, vlí, zlé
rameni dravé
Tak
Chlumané
ovácké
hrubé vlkodavy.
sokoly
ptáky,
postavili se
i
šikem po
A
mnoho nesli
Jiní
krvesteby, rarohy,
ps
vedli
na
na
ruce,
na
káata blozory.
pláni tváí na poledne proti
širé
kteí levým kídlem svého šiku
návrší k západu,
osadili
Cechm,
pravým pak
se opírali o lesnatá návrší nad Chejnovskou ddinou. šel
I
z
ohromný
mraen, perzné
ržání
ko
Tursku
ze
všeho
hlasy zuivých
a troubení
roh,
že
Luckého
zvíat,
hmot
psí
ten
šiku
jako
štkot a
se
hímání
lidský kik,
rozléhal daleko
po
poli.
Všem brni,
hluk
v ele jel hrdý Vlastislav v kovové
maje nahý
me
pilb, v plátkové
v ruce. Jakmile shlédl Pražany, a že neprchají,
LUCKÁ VÁLKA že
zastavil své vojsko a se
stojí,
temen
95
k
nmu
promluvil hlasem
dalekozvuným „Vizte ty bázlivce zbablé!
Vršk
se chytají.
Ale
nic jim ne-
nebo jsou slabí, slabší nežli my a bázlivé jsou mysli. Vidíte, nás bojí! Tu v rovin se nám nepostavili, toho se bojí. Hned na útk, jakmile se na n oboíte. Žete na n úprkem,
prospjí,
jak se se dají
prudce, aby b)ii zdrceni pcd
A
psy vypuste,
a
vašimi nohami jako osení krupobitím.
se nachlemtají jejich
krve, a ptactvo
puste na
postrach, rozplašte je jako holuby!"
Jako vystelené s
šipky
smeky ps
vyrazily
ze svor,
vyrazily
divým štkáním a letly, rznobarevné, v strakatém proudu v ped. V ten okamžik zašuml nad Luany mrak divokých pták.
do výše a v divé smsici letli vzhru v zmateném hemžení jako v snhovém chumlu a bylo slyšeti perutí šum a skekot, hýkání, kik. Pout
sproštni
vznesli
se
;
Lucké od živého mraku; padl, ale již dále se nes' polem, jak ohromná ernava hnala se povtím v ped
Stín padl na
po
pláni,
tam, kde
Na
stál
za
a
ivém
vše
v
bh;
v po-
zaléhal
sluch.
zbsilý hafan
pusté
smsi,
až
a
divokém nadšení, po krvi dychtiví hnali se voj voda na koni s vlající hívou, kie, mávaje meem. Kolem a za ním vojín roje, všichni v zuútoku hnali se zardlí, vyvalených oí, kiíce chraptivým zbsilí v
a v ele
ped
hlasy,
láni,
dravc mrakem Luan válený kik a troubení píval divých tch hlas a zvuk zalehl po širém Tursku.
Luané v
nesetné
smekami
roh, až plání,
voj.
zemi dole zuivý štkot a
vtí šum
A
Pražan
Vlastislav
hlasem.
V tom estmír
jak balvan, když bleskem odražen
a všecko na cest drtí a boí, pustil se
A
za ním vojsko.
Rod pedhánl
s
rod,
pívrší ale v
s
hory se
Luanm
valí
vstíc.
ele všech poád
estmír v knížecí zbroji. A již se srazili, již se bijí, bodají, tepou, a estmír v nejhustším davu. Sekal a sekal a jako makovice padaly Luanské hlavy. V tom \nastislav vyrazil z davu náhle jako blesk a rovnou se jen
oboil na
vdce Pražan. V divokém
chumli nastal jich zápas, krut)^
a dlouhý.
Rána na
vypadla uzda
z
krví a mrtev
dol
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
96
ránu, až pršely jiskry,
ruky a
z
druhé
Luckému vojvodovi
až
me. S kon
mezi padlé a ranných
se kácel, sletl zality
deptala
jež
tlupy,
ko-
pyta koní.
Kik hrzy
kik
a vzteku,
vavou. Pražané novou
divé radosti zahímal kolem krvavou
ku
udeili,
silou
pedu
se probíjeli, a
Luan
V ten okamžik padl estmírv k. Než kolísal, couval. sám vyskoiv na bystré nohy dále zas bodal a klestil si cestu, chrán se štítem. Již nejeden šíp mu vzel v kroužkované brni, již nkolik oštp trelo v kožich erného štítu. A poád lítaly šípy a kopí a nové se zabodly v štít prudkými ranami, až tásla se ra tište. Než ruka silného hrdiny se tásla zemdlena tíhou. estmír již kiel na vojíny, aby mu podali jiný štít. již chtl svj odhodit, v tom zabodl se tžký oštp do jeho tla, a vdce v ráz na zemi klesl se štítem na rameni, se zbraní v ruce, plný šíp a kopí vražedných uprosted se
voj
již
jezdec
i
ukrutné see. Stalo
jak
se,
ped
bitvou ekl. jeho hlava padla, ale vojíni jeho
zuiví tou ztrátou hnali se divoeji v až poteli
živili,
Luany do
všichni
Luan
Zpupnos
A
jeho plný
oštp,
Luan
síla
bodali, nikoho ne-
zstali
.
na krvavém
v úvale vštila.
zniena. Pražané
na mrtvého vdce.
nesli jej
mu
tam, kde pílbu
ale z
zkrušena, jich
jásání tichlo, jak pohlédli štít
bili,
až na Strabu, jak macecha
voj voda,
i
a
jednoho. Dravé ptactvo se rozlétlo, zu-
iví psi pobiti nebo se rozbhli, poli
ped
jásali, ale
Nesli jej ve zbroji a
na chlomek, kde chtl býti pochován.
sali a zbroj, hlasn zahoekovali, když po-
že to udatný estmír, a jak se obtoval.
znali,
hned Jirob*) na chlumu pod starým dubem, a když tlo v noci po bitv spálili a pochftvali, nasypali na hrob velikou moI
pipra\ili
hylu, a celé
*)
»Na
Místo, kde
Krlíši«.
estmír
Za Hájka
pak vypravuje, hrdiny estmíra. zabitým. <
pak vojsko uinilo tryznu svému padlému vdci.
stál
že na polích
byl v
prý
pochov,ín,
je
u samého
tch místech dub, jemuž
u Turska
vidl kus
Opodál, na jihovýchod
skály,
od doteného
Tur.ska
íkali
která
na pívrší, kdež
^dub silného rytící.
lid
prý sem byla pivalena nad
pívrší,
sluje
íká
Dobner hrob
jedno místo v polích »Na
chlapeek
sklonil kolena a
Illustrace
klee
díval se
do vody
.
.
Vnccslava erného k povésti ^Durynk a Neklaná.
.
(Sir.
102.'
LUCKÁ VÁLKA
97
medu mnoho, uvaili jej a potom sedli pít a pili na pam. A pijel Nekla z Pražského hradu a poplakal nad hrobem estmírovým. Když tryznu udlali a popili, vstalo všecko vojsko a vytrhlo do pole dál, do Luanské zem. Pipravili
V.
Na
uhánl Straba
bystrém, nevzhledném koni
Hrot jeho oštpu vlhký byl ješt boje prvního
ech,
z
který
na
krví,
vrazil.
z
krvavé
jak bodl hned na
A
dál se
již
bitvy.
poátku
Straba do boje
Uíznuv padlému uši vsedl zas na kon a nedbaje lomozu, kiku a troubení ujíždl pry, jak by ho píšery štvaly. Tak uhánl do veera; v noci pak, sotva že koni oddechu nehnal.
popál,
Ddiny,
již
chvátal
sídla,
Chlumanský
zas dál, v
vše míjel, aby nemusil
íci,
kraj
polem a ladami.
že utíká z boje.
I
minul
den, minula druhá noc, a když bylo na úsvit po té noci, dojel na
znaveném koni sám znavený v samotu svého rodu. Ddina v šeru ješt spala, a tmavé ješt byly nimiž prosvitoval
blavý pruh východu. Jak Straba vjíždl do
potkal ženy vycházející a
staré
z
jeho píbytku. Lekly
se,
lípy,
za
dvorce,
když ho spatily,
smutn pak ekly: »V neblahou
chvíli jsi
pijel.
Skoil skone a hnal se do jizby, šeré ješt ranním soumrakem. Na loži u okénce leželo cosi pod bílou plachtou; dle obrys stuhlé, mrtvé tlo. A okenice byla otevena na volnou cestu duši. Sotva že dokroil k
V
bledém pruhu dennílio úsvitu, jenž chvl se oteveným okénkem, spatil ssinalou tvá mladé své ženy. Oi zaveny, vlasj- v pramenech rozpuštny, a na prsou loži,
strhl
Straba plachtu.
—
ssedlá krev, hluboká rána!
Nevil svým zrakm,
trnul
;
v
tom macecha
pízrak, v bílé rouše, nehnut, šedýma
Odhr
stanula za ním jako
oima písn
hledíc na mrtvou.
ekla zachmuen. Shrnul husté, krásné vlasy mladé své ženy nad pravým spánkem polekán hrozným tušením. Shrnul vlasy a shlédl tam krvavou »
jí
Staré povésti eské.
vlasy!*
A.
98
ránu.
A
pahejl,
chvatn odhrnul vlasy nad levým spánkem.
již
zakrvácenými náušnicemi.
ní uši se
zabít,
zvdl,
a že
odjezdem, jak
„Tys
mla
A
tam
to
ji
Byly to ženiny
uši,
to
vyal nyní
že ona to byla, jež ho v boji napadla, že chtla
zabil
on sám.
I
mihlo se mu, jaká byla
ped
jeho
veer si zpívala tu divnou píse. vdla!" zkikl na macechu.
„Ale ty bys byl neuvil. a
A zase
úžasem, rozilen, chvatn otvíral brašnu a dychtiv
poznal; tak
ho
POVSTI ESKÉ
krvavá rána.
Nmý z
JIRÁSEK: STARÉ
k nám
záští.
Byls v jejím kouzlu.
Byla
Cechyn
Poj, obtuj v ouvale bohm."
Straba poruiv, aby mrtvou vynesli ven za ddinu, zamraen,
jakoby v dsivém vidní,
šel
k šerému ouvalu za macechou.
Surynk a Nekla. I.
*é'^^MC ármutek "^
^^^^íL ^W-^^^* z
"i
padl na Luckou zemi. ulehl.
Jako tžký,
tmavý
stín
Nebylo rodu, nebylo ddiny, kdež by ne-
nkolik mrtvých. Všude v hoi a v plái jmenovali Tursko pole, kdež zhynuli nejsilnjší, nejudatnjší toho, že tla Luckých muž. Všude jich želeli, jejich smrti plakali
i
zstala
jejich
nespálena v poli
chové vytrhli všech župách.
Turska, že
již
se letem novina, že Ce-
hrza po hloub do zem, ke hradm, Odtud
pešli pomezí.
Lidé prchali od hranic
k lesm a vydšení vypovídali, jak se ddinách.
Re
dravcm.
pospas
Roznesla
Se žalem strach pikvail. z
na
te
šla
Cechové mstí po všech
To svdily
ta nebyla planá a nešla jen z ustrašení.
dne ernavé sloupy a husté mraky požár, za nocí zlovstné nejeden lán plavy, jimiž se rdla nebesa. Ddiny hoely, než i
ného i
obilí
pavý
A
spráhl
v jezee
plamen, a
vítr
roznášel
dým
z
za zá-
hoj-
nho
zápach daleko krajinou. nebylo obrany.
na Tursku.
Silní zstali
stupoval a zabíral župu za župou.
I
prosili
Nepítel rychle po-
všude o milos, žalostiv
loo
A.
a vzdávali se Pražskému
prosili
pak
hrad,
Oharkou v Lukách.
nad
Ten všude hrady boil a
knížeti.
v požeh dával, a nejprve Vlastislav Vlaslavovo
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
Sj^na
pevné
sídlo
Vlaslavova
tam
jiné
však
i
nestihl.
Ale pišli a
ece ve
ženy, dále proti
kde
vyzradili,
je,
Ihned
skalách.
zbrojné, a než uplynuly d\a
chatri
že se skrývá v
Nekla
tam
u staré
poslal
své
spatil jediného syna Vlaslavova,
dni,
sirotka mladikého.
hebounkých kadeí, jež ekaly na slavnost" dít rozmilé. Když netuše svého nepostižin*), byl štstí nebezpeenství, stanul ped otcovým nepítelem, upel na
Chlapeek
zlatých,
ptiletý,
i
nj
prostomile své
oi jasného pohledu
a poklonil
tak jakž byl
se,
nauen. I
Nekla nad
slitoval se
slinou podobou. Ani
do
Ve
zajetí.
tam
mu
vlá.sku
aby
ml
nad jeho vkem, osudem
i
nad
nezkivil a nevzal ho ani s sebou
ho nechal,
vlasti
dal vystavti,
ním,
i
v samé Lucké
žup
vojvodský synek dstojné
a hrad
mu
Dragúš**)
sídlo.
Pevný však nebyl, neb schváln jej dal Nekla vypístupném, nezištném, aby se nestal Luanm oporou, kdyby se snad nkdy spikli a chtli se v odpor dáti. Nekla se pak vrátil do Cech a slavn, s mnohou koistí vjel na Pražský hrad. Tu obtoval hojné obti, veleb bohy, že mu dali ten hrad.
slul
stavti
na míst
vítzství, že je
poten hrozný
jak se probudil, za dne,
slíval,
jako míira
hrad
nulo
pešla jese, nastala zima.
po smrti Vlaslavov. *)
poprvé
»Postfižiny«,
vlasy, **)
obad
Dny
žil
tiše,
z
vku
cizího
dvoval.
Dragúš hrad. MiPrvní po Turské bitv, první
Chlapcm
dtského
v ústraní
muž
velmi byl i
se krátily a víc a více se
slaroslovanský.
na znamení pechodu
Stával asi na
a jenž
by nad nimi
a ten, jenž
Vlastislavv,
jménem Durynk, jemuž Vlastislav a svil opt Zbislava
Nekla mu vil
léto,
ulehl,
Dragúši. S ním tu pebýval jeho vychovatel,
rodu, Srbín, 1
jen se strachem m)'-
na lože
i
jednou byl panoval, Zbislav, synáek na
njž
veer, když
i
mu poklid spánek. hrdé plém bylo pokoeno,
kazil
Luan
nepítel, na
se v
sedmém
roce
do chlapeckého.
nevysokém ostrohu nad Oharkou v Postoloprtech.
zasmušovaly. iejich
vku
stfíli.ily
D URYN K A NEKLAN
A
také mysl Durynkova.
neml
Neklidný chodil hradem, jako by nikde
stání.
Zlá myšlénka byla Ctižádost' a lakota
mu
s ji
ním všude jako
stín
a nedala
Poád se mu Nekla nemá
vnukly.
mu
pokoje.
ozýval vnitní hlas:
jist pokoje, dokud » Zbav se toho chlapce, zbaví Vlaslavv syn žije. Ukli toho synka, ulevíš knížeti, a kníže se ti odmní, a hojn, hojn. Tento hrad, jejž spravuješ pro chlapce, bude tvj, bude tvj vlastní a všecka krajina kolem. Budeš pánem a vladaem a ne jen správcem a sluhou. Uiníš pražskému knížeti vdk, zbavíš-li jej
toho chlapce na dobro, na vždy
—
Tak mu šeptal bs, tak ho ta krvavá myšlénka moila ustazapuditi. Vracela se mu zas a zas, a nejvíce, když vin, a nemohl ji
meškal o samot. Než asto, když
soumrak pi planoucím pak
žasl,
se Zbislavem sedl, za zimních
krbu, chytlo ho náhle zlé myšlení. Chlapec
co se dje, že se Durynk tak
hledí jeho zelenavé
Hned z
i
oi
z
zamyslil,
nebo jak na nj
pod hustého oboí.
se však chlapec
upokojil,
myšlení, pohladil ho po zlatých
když vychovatel vytrhnuv se když vlídn zas na nj
vlasech,
promluvil.
Tak vlídn také vyzval jednou Zbislava, aby s ním šel dol k ece, že budou rybiky chytat. vyskoil radostn rozmilý chlapec Durynk, maje zlý úmysl a v apce, v kožíšku vybhl chut ven. v srdci, vzal bradatici*) a ekl, tou že vysekají kus ledu, aby mohh na rybky. Zbislav tše se, poskakoval vedle nho. Šli k ece stezkou ve snhu vyšlapanou. Bylo pozd odpolednea bylo jasno a mrazivo. 1
Pusto krajinou, ticho u eky. vrby, kleny
i
tmavé,
šišky se na nich
košaté
olše
Nehnut holých
stály
ratolestí.
na bezích staré Jen drobounké
ernaly nebo dole na snhu, jenž se mihotal kmi-
tavým leskem jako by plný kišálu. 1 vysoká, uvadlá tráva po behu koviny blaly se a svítily blesky snhových jehliek. Reka mlela. Na lesklém, zelenavém její ledu blaly se chumáky zmrzlého snhu jako bílé kvtinky vodní. Sem Zbislav bujn vbhl, chtl ke druhému behu, stanul však, když vychovatel mu ekl: i
•)
široká sekera, široina.
TIRASEK:
A.
»
Postoj, až
A
sekal.
vysekám
STARÉ POVÉSTI
díru.«
zvdav
Chlapec
ESKÉ
hledl na každé
seknutí, jak se led
rozstikoval, štípal a pukal, až se pak zamihla voda, až
do
ní
Co
jich je, jak se
Tu Durynk lahodn
vidti širokým otvorem.
panáku mj,
»Ó,
A
dvuje,
naklonil
krku.
—
—
Krev
rozlila
jak plavou rybky pod vodou.
lile,
po pacholetsku
nic netuše,
dychtiv do vody po rybách.
díval se
jak níže
se,
bylo
tam hemží !«
chlapeek
klee
lena a
podívej
dobe
pobídl:
kadeavou hlaviku, se po
hodiv sekeru, vytrhl
z
dostal
sklonil ko-
A jak se
sekerou
nahnul,
do útlého
istém ledu a blostném snhu. Durynk odnožný u pasu
ostrý
— —
nž
a dokonal ohavné
Pak chvátal pry, odtud. olších, ve stromech poalo se již tmíti, za kmeny plál obzorem ervený pruh po shaslém dni. V tu chvíli teskného soumraku našli lidé na ledu chlapecké tlo bez hlavy. Po apce, jež stranou sletla, po kožíšku poznali, že to trup knížecího syna. Strnuli, zdsili se a hoce litovali nebohého chlapce. I odnesli jeho tlo na hrad. dílo.
V
Tam si
ped
se však
chvílí
maro
náhle
Kam, nikomu neekl,
shánli po Durynkovi.
dal osedlali
a nikdo
kon
nevdl.
a že na
——
eklo
nm
se jim,
že
vyjel z hradu.
II.
Na Pražský hrad rovnou zamíil. Když sem pibyl, sedl kníže Nekla práv v rad s lechy. Durynk, chtje pede všemi svj skutek neekal a vstoupil. Vstoupiv pozdravil, a když kníže pekvapen jeho píchodem jemu pokynul, promluvil hlasem pede všemi: vojvodovi vren, ale tob, knze, chci » Býval jsem Luckému a vz, že jediným seknutím sekery toho vren býti více. tomu jsem dovedl, abys ty, knze, abyste vy všichni bezpen spali na ob uši najednou. Pamatoval jsem, že kdo chce v domu škody zbýti, nedá jiske ohnm býti. A tu jiskiku jsem já pedešel, uhasil, oznámiti,
V
abych vás od budoucí zkázy zachránil.
<
DURYN K Rozbaliv
položil
I
NEKLA
103
který pod paží ml, vyial
uzlík,
ji
ped
na stl
rouchy uatou
z bílé
kadeavou; byla ješt jako
hlavu chlapcovu, zlat mluvila.
A
jediné že ne-
živá,
a lechy a zvolal, ukazuje
knížete
na hlavu: »Hle, mstitel krve otcovy, který by vás jednou hubil,
bez vaší krve! z
vás a
vte, kdyby
Ten,
ml
vašich
z
byl došel
leží
poražen
mužného vku, mnohý
by krvavou hlavu.
Zhrozil se kníže, odvrátil hlavu, zhrozili se lechové. Hlasy
hrzy,
ošklivosti
zvuely
síní.
Až
kníže pak povstav,
hnvem
hnvu,
zarudlý,
jiske oima, prudce k Durynkovi promluvil
„Skli s našich oí svj dar, nešlechetníe Komus chtl posloužiti.? Mn? Což myslíš, že bych byl nedovedl uiniti to, cos ty spáchal? A já bych byl svého nepítele zhubil, ale tys zabil svého pána. Syna svého dobrodince, nevdníku! já ti ho zabiti nekázal, ale abys ho ctn choval. Tys ho ml stíci, a tys takto s ním udlal? A tys od!
mnu
oekával? Nuž, udlím ti ji, a vru veliký dar tob dávám. Vz: Ze tí smrtí sob jednu zvol, kterou budeš chtíti. po hlav skoíš s vysoké skály, bu se sám obsíš na kterémkoliv strom, bu probodneš se vlastním svým meem. Durynk jako sníh bledý vyslechl rozsudek rozhnvaného knížete, pak hlavu sklopiv zraky, bral se ze sín, a tesa se povzdechl:
Bu
i
»Bda, toho jsem
Bda!«
se nenadal.
Durynk z hradu a obsil se olši, jež stála vedle cesty. Odtud té olši, pokud nebyla poražena, íkali »Durynkova olše.« Ale nikdo ho
nelitoval.
odešel
I
na jedné vysoké
— —
III.
Za onoho asu rozkládal posvátný, starý *)
Starý
dm
háj.*) na
V
vsti na míst, kde bývalo >
své
podob
sv.
a obrazy
knížete
pohebišt pohanských
na svém
Kosmy
Tam, kde prý
knížat
stávala
a Damiaiia, který podnes
pochází ze 17.
století.
íkalo
eských.
modla
stojí
prelí málo vkusnými
Vratislava a sv. Václava,
velká hrobkas, rozkládalo se prý >na Skalkách
také klášter >na Slovanech «.
malý kostelík
proti Vyšehradu pod krytem mocných strom
»na Skalkách*
behu Botie pod Vyšehradem, ozdobený
obrazy pti pohanských knížat eských
Pohebišt obecné,
se
šeré jeho hloubi
ped
=
bohyn
,
na
se
tu
návrší,
Morany,
stojí dle
po-
»na hrobce<.
kdo nyní
stojí
založil
sv.
Václav
kostelem na Slovanech.
V
nynjší
I04
JlMSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
mraná modla Morany,
na omšeném balvanu
Stála
jež vodila
volnou
lidi
vnému
k
výšinou
bylo
ESKÉ
V
prahu.
pole
její
šerém tom
strašlivé
neúprosné vlády.
bohyn,
kolem nho Poetné mohyly
háji
i
travou zelené zvedaly se tu nad popely mrtvých.
Níže na svahu, opodál potoka
nad nímž
Botie,
se
splétaly
»hrobka«; ale vzácnjší popely
haluze košatých korun, byla menší skrývala.
Tu
strom odpoívali ve hrobech kameny pod nasypanou mohylou vojvodové zem. Moudrý Pe-
ve stínu
obložených,
šumících
mysl, jenž zemi dav zákony a
nm se
jak po Vnislav,
ád, první byl sem uložen a
všichni,
stolce knížecího zemi vládli; Nezamysl, Mnata, Vojen,
Tu
Kesomysl.
pochovali
také knížete Neklaná, když
mu
smrtí stichlo srdce
Pak
sob
sešli
se lechové a starostové
za kníže Hostivíta.
Vyšehrad, kdež
jej
Když pak po
pedk.
v háji u Jezerky a
vedli jej
u
zvolili
hluném prvodu na nkdy Pe-
posadili na knížecí stolec a knížecí,
myslovu epici na hlavu vedle
Zvolivše
rod
mu
vstavili.
letech sešel smrtí,
——
uložili
ho na
dolejší
hrobce
j^ovSTi Doby j^esanské.
Zel j^tm
stíny zašlých
vkii 1'rchíický.
mlká povst o asích prvních let, zanikl pramen bájených zkazek z pohanských vk.
Nový as nastal hody pamti hodné. Nový as
zem
kesanské.
Pišli
a vyjasnilo se po nich,
nebo
cové
Zpv
a
s
ním
no\'é a divné
pí-
pedchdped svitem,
nastal, to jak pišli
jako
záe
denní
pinesli poznání jediného Boha.
tmavého hvozdu od moravské strany a rozléhal se z mrákavy les slovanským hlaholeni >Z\"olejme k Bohu a spasiteli našemu, pedcházejme tvá jeho v hlásání Zazpívejte Hospodinu píse novou, zazpívejte Hospozavznl
z
hlubin
—
dinu, zvstujte v národech slávu jeho
A
«
pomezného hvozdu u zemské brány, kudy se chodilo do Moravy pes Litomyšl hrad a Hrutov hrádek, hle, z
io8
JIRÁSEK: STARÉ
A.
POVSTI ESKÉ
Trstenickou stezkou vyšli knží
jediného Boha,
Ten
biskup, a s ním druhové jeho a žáci.
mužem
svým
Cyrillem,
srdce
pohan v Moravské
již
prve
Methodj s
bratrem
svatým, probral rádlem slova ouhor zemi a v
Slovenské a zašíval
uení a dobrých skutk.
pšenici svatého
Ten tedy pišel k ravany nazývají od jedna byla, jakož
i
Cechm
e
e
jejich
však
tak jako v
eské
zemi, neb jednoho
zem jest,
od Moravan, kteíž se Mo-
s\'é
;
Slovák
i
národa byli a jsou.
A
Methodj
požehnal
eské
ze slavného Velehradu pišed,
arcibiskup
zemi na jejím prahu a zaal hned
s
dílem
Božím tu pi mezích zem, na Litomyšli hrad v podhradí. Odtud pak šel s knžími dále do kraje a všude hlásal a uil i
a vykládal slova knih
A byli
i
jejich
rozum. skutky Boží
svým
jazykem, a hrnuli se ku kazatelm a k Methodji, v
nmž
rádi
Cechové, že
slyšeli veliké
hoela pravá láska Kristova a isté milování, a poslouchali jej, když hlásal: vodou istou, a oistíte se od model » Pokropím Vás slituje se nad vámi svých od hích svých, a jediný a pohrouží híchy vaše v hlubin zpv jeho knží, dáLíbila se jim jeho a uení vali se ktít, jak byl již uinil kníže Boivoj a manželka jeho Ludmila, dcera Slavibora, vojvody Pšovského, a shromaždb-
Bh
i
—
e
vali se,
když knzi
mli v slovanském
A
tu lidé
zpívali, jak je
sloužili
Bohu
kládal kostelíky
hlaholeni slovanským, neb
jazyce evangelie
skroušen se knží nauili:
písn. Kdekoliv se
i
i
i
modlili a
žaltá a ostatní knihy,
v srdené pobožnosti
5>Hospodi, pomiluj ny!« a jiné
všude za-
déle
zdržel
kázaje,
ku sláv Boží na
pam
Klimenta svatého.
sv. apoštol
ÚVOD Z tch
první
první ku
cti
v Litomyšli
založil
109
na
Klimenta vysvtil.
sv.
knížecím hrad,
ten
Druhý pod tím jménem
v Hradci nad Labem; tetí byl založen na Sadské, tvrtý na
Vyšehrad a pátý na Levém Svatá
po
A
zá
pomezným hvozdem
pronikla hustým,
zemi vnikala do šera pohanských,
vší
Picházeli
ty hynuly.
v nich modly, je
pálili
Hradci.
nové
lidé
tajemných háj.
víry, poráželi je, káceli
stromy v
rubali posvátné
a svítíc
poli a
v úvalech a
ohnm.
Hubili je a poroueli,
a
nikde nepozdvihují novoroze-
ných dtí nad zažehnutým ohnm a neobtují duchm ohnijich neprosí, aby tomu dítti byly nápomocny až vým, a nikdo již neobtuje do jeho smrti. A poroueli, nikdo nepochovává svých mrtvých v hájích zlým duchm,
a
bsm
a
a
a
nikdo nekoná na rozcestích a trojcestích nestrojí her v škraboškách nad mrtpro odpoinutí duší, a v poli a tryzny
a
vými, a prázdných stín I
a
nikdo nevolá.
skácena Peruno\a modla
mraná
Vyšehradu, pestala úcta socha v háji »na Skalkách s
strašné
Morany;
stržena,
a káceny a
nieny modly mnohé.
bohové
vodní, vtrní
Mizeli
n
lesní,
její
——
i
temní;
mnozí, kteí se jich nechtli odíci ve
vod
truchlili
pro
kestu. Nej-
arodji, hádai a kouzelnice. I utíkali se dál mezi lesy, do skrytých údolí, pod hory. Tam odnesli ddky a modly, tu se jim klanli, obti pinášeli a kleli nového Boha.
více
Ale ten byl
silný.
Mocn
znly hlaholy zvon do širých kraj, dál a dále, hlasnji zvuely zpvy v posvátném, jímavém šeru božích církví*) a okrouhlých kostel pod modravými oblaky von*)
devných
kostel.
JIRÁSEK: STARÉ
A.
ped
ného kadidla, i
oltái stkvlými malbou
bohatou ezbou v zái svc.
Nový as
A
hodné.
O
POVSTI ESKÉ
nastal, a s
——
pd
ním nové a divné píhody pamti
také minuly, a staré jsou
již
na zlaté
o nich zprávy.
i
eské zem, slyšte je. Slyšte, co se sbhlo od tch as, co u nás poalo dílo svatých bratí, jež velebí všecko eské plém a Slované moji milí bratí a synové a dcery
všichni
Slyšte
o knížatech a králích
moravské a eské zem,
o hrdinách našeho rodu, o lidu, slyšte
matice i
zlaté
budoucích
pam,
v živé knize, v Aj,
Vzte, co
Praze. i
ponme
lidu.
dávné ty zvsti.
o
letopisec
co pecházelo
pamti
i
z
—
mateském zapsal
sídle,
pro vaši
pokolení na pokolení
' r
O id
v
králi Svatoplukovi.
chrám Velehradském
po
kázání dopl;
posledm'
zvuky pobožné písn vyznly, zraky všech se obracely
k
oltái. Nastala chvíle sv. mše, kterouž
ml
sloužiti
sám
Methodj. A slavn sloužiti; byl veliký svátek, zasvcený den svatých apoštol Petra a Pavla. arcibiskup
Již
nešel.
V
ubíhala.
planuly
svíce
ekali
kostele
Slunce
již
na a
vysoko
oltái,
po
již
tichu
chvíli
se
vystoupilo,
hoely,
modlili. již
ale
Chvíle
Methodj za
chvílí
padly jeho paprsky do
oken kopule, již zašlehly dol zlatým proudem do lodi chrámové. se rázem vyjasnilo, stny, obrazy svatých na zlaté pd, hlavy starc, plavé prameny dívek a dtí. vících, žen zarostlých muž V jasné té záplav zemdlely zarudlé prameny svc, které již
Vše
i
i
hrub
ohoely.
ohlíželi,
stalo.
Již
i
šepot zavanul kostelem, tlumené hlasy,
hlavy sestrkovali, tiše mluvili a se
Tak šeptem
se tázali, a šeptem
spla
ptali,
již
se
tam
co se dje, co se
odpov
po všech pro-
storách svatyn: že
aby hrubé
»Kde
»Pro
arcibiskup
nho
mše bez je?
ESKÉ
HRÁŠEK: STARÉ POVÉSTI
A.
Kde
eká
nesloužil,
na
krále, že
aby na
král
nho
mu
vzkázal,
ekal, až pijde.
je králr«
nejde ?«
Ptali se
všude a všude pak
že na hon, dnes ráno,
ped
když kdosi oznámil,
žasli
a
trnuli,
svítáním že
si
král vyjel na
hon
etnou
s
lájí. Na hluný hon v takový posvátný den! Pak rázem umlkli, když se pojednou objevil velebný Method. Nastával již poslední as, a svaté mše déle již odkládati nebylo možná. S arcibiskupem vstoupili k oltái knží, diákoni, všichni v bohatých kostelních ízách. I zaal arcibiskup bohoslužbu; diákoni a knží pisluhovali^ kadidlo zapálili, zpvy zapli a zpívali. A lid klee stoje, maje sepjaté ruce^ hledl na krásu oltáe
družinou a
i
v plné zái svc, v nichž také se i
obrazy, naslouchal modlitbám a
klenbou sborem
rzno.
A
ezby knžská roucha knžskému zpvu, jak hlaholil pod tpytila
i
rozumli tení písma, modlitbám, zpvm, každému slovu a jati vroucí, srdenou zbožností jako u vytržení povznesli mysli své k Bohu. Na krále zapomnli. V tom zalehl do chrámu ohlas pustého, temného ryku, zmatený halas, divá sms zvuku a hlas, jež kvapem, letem se blížila, rostla jako lomoz vichice. Ryk a divoký kik, troubení roh, štkot ps a ehtání koní. Již ped samým chrámem ta boue zahluela, již na prahu, již pod klenbou hmí, již hrnou se strjci té boue chrámovou
pímo
lodí,
a
s
meem
i
k oltái.
se
k
všech král Svatopluk
apkou na hlav
s
v ruce, za ním lovecká družina se psy.
Umlkli knží,
a sloupm.
V ele
všichni
lid
ku zdem
strnulý ustupoval, choulil se, tlail se
nahým meem, hnal pro neekal, pro šel
Král však nedbaje nikoho, mávaje
oltái a
kiel div na
arcibiskupa,
oltái, pro neekal. Ale u stup oltáe zarazil prudký krok, a planoucím zrakem hledl, jak stanul tváí v tvá svatému muži.
k
Ten
stoje proti
nmu,
pravici vztáhl.
»Ni o krok dále!« zvolal u svatém hnvu, neztrestá!
ábelskou pýchou
jsi
posedlý.
zákona duchovního. dinv! Proto zstaneš v zloeení, a více poslušen, nežU
A
»a
Bh t
Tvé libovle
mám
zneuctirs chrám
Bh t
poníží
!«
na míst býti
Hospo-
„Ni o krok dále! Illustrace
lar povésti
esk.
zvolal arcibiskup u svatém hnvu. Svatoplukovi.. Vnceslava ernI.o k povísti -O králi .
.
(Stv.
112.)
o Krá! rudý po
KRÁLI SVATOPLUKOVI hrdle,
líci,
hnvem
již
lítý
115
eí
a slepý,
tou jako
me
udeen, a pohledem, velebou pemožen, zarazil se, sklonil, váhal, pak obrati v se, pádil z kostela ven a za ním hluící lovci a láje. Ale jak pišel do svého hradu, znovu ho posedly pýcha a vzdor. Nechtl uznati svého provinní, a stydl se hnval, že se dal slovem a pohledem biskupovým tak pemoci, I poslal hned k nmu a vzkázal mu, aby více ped jeho oi nechodil. Svatý muž tak uinil, a hned se vydal z Velehradu na apoštolskou cestu po krajinách, jichž byl duchovním správcem a vdcem, a všude kázal, kesanskou víru rozmnožoval a utvrzoval. A tak inil až do své smrti. i
Ale král zstal tvrdý
nevdn,
svtlo pravé
svj
život.
víry, že
nmu
proti
po všechen
muž pro moravskou
co svatý ten
obtoval jeho
Ano ješt ho z Nmec.
a
stíhal
lidu
rušil
as
všechno své
jeho
zapomnl
a
íši uinil, že
ád
jí
dílo,
pinesl
všechen
slovanský na radu
jeho nepátel
Svatopluk však bez trestu nezstal; slova Methodjova se vy-
Opustilo štstí mocného
plnila.
nj
stran vojensky na
táhli
krále, jenž
a na jeho
lid:
zstal v zloeení;
Uhi,
Poláci,
z kolika
Nmci, a také
Cechové se bouili a nechtli mu býti poddáni. Všichni jeho zemi moravskou hanebn drancovali a hubili. prohlédl král a poznal, že
I
všecko to neštstí se a zpupnost'.
nmuž
A
tu
pišlo Boží dopuštní, a že
dje zemi jeho jenom
asto mu
pro nj, pro jeho pýchu
picházel na mysl biskup Methodj, proti
se tak provinil. Vzpomínal na nj, a lítost ho pojímala.
Zasmušoval se v duchu, když pibývá, že
zem
slyšel,
že
nepátelských spoust
víc a více hyne. Proto povolal lechy a
many, své rádce, a
ptal se
dopuštní Božímu mu
proti
na
již
Tu, když ta rada, již
všech, co dáti
má
initi.
Než
pední
ze-
oni žádné rady
neumli.
svolal ve
svém vojenském
ležení,
na
veer
skonena, odebral se sám, zasmušilý a smuten do svého stanu. A více ho pak dvoané a nikdo již nespatil. Okolo pl noci vyšel opt ze stanu, to stráž vidla, vsedl na kon u stanu pivázaného a jel tiše spícím táborem. Nikdo stály,
divno,
si
ho nevšiml, stráže pak,
poznavše ho, nezkikly na
na
nj
;
tak pozdní dobou vyjíždí.
uctiv ho
jež
na kraji ležení
pustily,
a
jim byla
ii6
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
ESKÉ
Nikdo netušil, že již dlouho neml klidu a spokojenosti ve vší své sláv a moci, jak lio svdomí tížilo, že se tak oboil na velebného dobrodince moravské zem, že rušil jeho ád a obad. V bezsenných nocích skroušen pemítal na mysli, jak by se kál. Až té se
chvíle i
rozhodl, že
nechá všeho, vojska, dvoru a sluh, poklad
krásné zbran, vší moci, kterou hešil, že opustí vše, aby zbavena
moravská
byla
zem
pry
neštstí
pro
a trápení, jichž
nj
zakoušela.
najedno místo na stráni hory Záboru, kdež všude se ernaly rozlehlé, neschdné hvozdy, a kde ped tím ti poustevníci vystavli s jeho podporou kostel. I
vyjel
V
tom erném
probodl krví
z
ležení a jel pustou nocí, až dojel
lese,
meem hru
vrného
na odlehlém míst mezi stromy a houštím,
svého
kon
a
pak zahrabal ten
zvíete. Bezbranný bral se pak dále
neúnavn, modle
se,
až za ranního svítání pišel k
Tentokráte nevdli, kdo
je,
ani
netušili,
tím nevidli. Ale pijali ho, a Svatopluk,
obleen v roucho všech.
poustevnicí.
Pokud
byl
živ,
tm
zardlý
poustevníkm.
nebo ho
nkdy
me
tmavým hvozdem nikdy
ped
moravské íše, zstal nepoznán ode král
Teprve když cítil, že se blíží hodina jeho, sám se mnichm povdl, kdo by byl a pro sem pišel. A hned umel jest.
vyznal a
,>»^^>.. rVf'' "^
Yi
//
O
králi
Jemínkovi. I.
^dyž Svatopluk král tak beze stopy zmizel, pomýšleli na hledali, kdož by k^^' Morav zvoliti sob jiného panovníka. I
vladaského
stolce byl nejhodnjší.
Toho asu
V
žil
Perovsku
zeman, pán rozlehlých statk, muž bohatý, u
hrad Chropín
na
pán
a
zeman
vážený,
od poddaných milovaný. Vládl jim lidsky a maje dar ducha, soudil
moude
a spravedlivé.
»Na
jinde
A
vladae
tak
ekli páni a zemane:
si
hledati,
máme
když ho
mezi sebou!*
[
Chropínského pána všichni jednostejn, bez spor a rznic, a
zvolili
jejich
volbu chválili po vší zemi a radovali se z nového krále.
Ten, aby poznal všecky zemi;
všude
ho
vítali
s
koniny své moravské
mnohým
na poledne koninami, kde réva
plnoc
mu
i
východ
chtli
lahodili
i
západ
lichotili,
a jel Hanou, a na
zrála,
a
dolinami mezi
požehnanou
lesnatými kopci. Všude se
zemane pedhánli se o jeho píze, dary mu nosili, radovánky strojili a hluné hody.
zachovati;
mu,
íše, objíždl
plesáním a velikou slávou,
páni a
A.
Když
mu
se
pak
se
na Chropínský hrad, zastesklo se mu. Zdál
vrátil
píliš tichý a jako pustý, nic ho tu netšilo, ani
oddaná píToužil po hmotné zábav. Proto hody a pozvaH k nim hojné a
chylnost jeho nžné, líbezné paní.
dvoanm,
poruil
vzácné
zemane
Páni a
s
aby
vj^strojili
hosti.
volavím peím
bohatých
v
mei
šavlemi a
lesklými
s
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
sjíždli se
sukních
kožešinou
lemovaných,
pas, v drahých apkách
u nádherných
do Chropína na pkných koních v krumplo-
vaných pokrovech. Sjíždli se ze všech konin zem, že jim sotva
kostva bylo
stail hrad, a že eledi jejich a
na
hrad
hody, bylo
veselí,
\'eliké
chvíH se panstvo sjíždlo po
vU
pánov,
besedovali, zábavy
Když
dlný
se
a
A
svící.
lid,
pospav po lopotné
vážn
hledli
to
ani
jí
z
panskému
k
té duše, povídali
tžce nese a jak Lid se nadarmo královské
jmní
sídlu,
se
Králi
nestaral.
pedobré
to
paní králové.
již
se
oškliví.
jí
nestailo ani jeho vlastní,
vtší, a tisknou,
ukládal
kdyžby
jal
ukládati
berníkm, poddaní
a ne-
platit.
A
již
nehledl
hnvem
lové se lid
mluvíce, jaká
na takové hospodáství. Proto se
i
za
chro-
rána se bral
z
radovánek, hod, jež
dan, nové a nové, vtší a žádnému nic nepehoví, a teba
ale s
na
zái pochodní
co zkouší, iak dobrá ta paní všecko
si,
straní
veliké
chtli
starostn
A pokaždé vzpomnH
správa, co z toho bude. Litovali
hmlo
záhy
strojili,
pili.
zpvy pi
práci,
tu
hrad ješt hluno.
zase na pole, bylo na I
pole vracel,
z
zvuely íše, struny a
veselí;
když
na veer
lid
a
pili
byly
I
Pes
a ne jednou, ne dvakrát.
nákladná sedání, a pokaždé dlouho hodovali a
pínském hrad
msteko.
plné
e
ku Chropínskému hradu vážn a
lid
a záštím, a
již
pronaíkali krále a
nemnila. Ha ješt
s
kleli
vtším pohnutím
s
obavou,
mu. |en o krá-
o ní mluvili, jak
u krále prosí, oroduje, aby ho tak neutahoval. netiskl.
To pravdu mluvili žádný však nevidl slzí, jež králová o samot, potají v hokém plái proplakala, nikdo neslyšel, jak králi z úzkosti o nho a z lásky, srden, mírn domlouvala, jak se král :
hrub
na
ni
se
tesouc vycházela, a div že neklopýtla, jak se
osopoval,jak
odbýval, jak se sklopenou hlavou, všecka jí
tmlo
v oích
KRÁLI JEMÍ NKO VI
o hanbou a králová
slzami.
zase za
Až jednou
tím popuzen, ve
prosila,
lid
opt
když
král,
119
novou berni
uložil
vzteku vytrhl
me
a'
a
hnal se jím po své manželce tak prudce, že div uklouzla ze dveí ven.
V
tom divokém hnvu poruil aby
vedli ze hradu,
neml
jí
ani
aby
král,
A
na oích.
ji
chvíle
té
hned vy-
když vyhlédl oknem
ku brán, djeli se po jeho rozkazu, a když spatil ubohou
novo takový vztek, že výraziv
chytl ho na
z
paní,
komnaty, hnal se za
dobytým meem. Ale králová ho zahlédla v as. Než nikde nemla zastání, nikde ochrany. Ve smrtelné úzkosti hledla kol; nikde však útoišt, jen lán dozrávajícího jemene stál ní s
u cesty, lán v
V a.
širý
a požehnaný, jenž
ourod bohatých klas,
ráz pohnula se tichá hladina širého lánu. Klasy se rozhoupaly
nad nimi se mihaly
pojednou v
nm po
vlny
stišily
krásn blavý
se na slunci
svítil
v záblescích nesetných vousin.
zlaté královniny vlasy.
lanu, hladina
iemene
v bezvtí; král dobhnuv, darmo se
Tu
se
jemenem,
Prchala
zmizela, zapadla jako ve zlaté tni.
A
až
hned se zase
zavela, byla tichá jako
ohlížel,
kam
zmizela jeho paní.
pak vesnické ženy a vedle ní dátko, jež se jí tu narodilo. Odnesl)- je do vsi, tam je peliv ošetovaly, a královu synáku daly jméno Jemínek na památku toho, že se narodil v jemenu.
našly
dovdl, a nemaje lítosti ani se syna pry odvésti. Žoldnéi je zavezli
Král se však o tom útulku
svým díttem, dal manželku do odlehlé koniny njaké. Kam, nikdo nezvdl. Ale králi pak nešlo z mysli, co se stalo. asto te vídal usouzenou tvá své líbezné paní, a asto vzpomnl na jediného synka svého. To nejastji, když i
nabaživ se
A
hostí,
i
a pusté rozkoše, hledal samotu.
pak ho pojalo takové teskno, že
a dít, aby se sami
kvas
a
vrátili
vydšení, a
králevic
nmu
k
král
zmizeli z toho
poslal posléze pro
na chropínský hrad. Poslové
ustrnul,
úkrytu, a
když žr
uslyšel,
že
nikdo, nikdo
paní neví,
manželku pišli, ale
králova
kam by
se podli.
Král ihned poruil ztracených hledat.
První se na hledání v)-
Perovska všeho, a všichni ochotn, rádi, nebo šli pro milou královou. Také král vyjel s družinou pátrat po své rodin. jel tam, onam, neminul žádné koniny své íše, prodali
lidé
Chropínští a
I
z
A JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
ESKÉ
jíždl krajem, projíždl horami, po ddinách se shánl, po hradech
po
lesích
hoe
hledal
slujích,
i
až
dojel
do
širého,
tmavého hvozdu na
Záboru.
Tam
erné jeskyn
zahlédl u
bílými vousy.
I
ptal se
zbožného
starého
poustevníka, zarostlého
starce, nevili o jeho
a synu Jemínkovi. Vstal poustevník a stanuv
písn
pánu,
na
nj hledl jako
»Pro své híchy a viny
Ten
proti
soudce, a prorocky k
nejsi
hoden své
paní králové
Chropínskému
nmu
ušlechtilé
promluvil
manželky a
jsi pokazil, jako ty jsi byl zkázou požehnáním a spásou. Jako tob klnou, jemu budou žehnati. \'z, že ho nenajdeš ani neuvidíš. Zjeví se a pijde, až vlast moravská bude nejhe sklíena svými nepátel)-.
svého
syna.
napraví, co
moravské zem, bude on
Až
se
bude
zdáti,
že
její
nastává zhouba jejímu
jemínek s velikou mocí, zažene nepátely pokáníI« cizího jama. Ale ty jdi a
i
Zdrcen na mysli
vrátil
se král na
svi!ij
lidu,
tenkráte
a osvobodí
pijde
Moravu od
hrad. Poznal svou vinu,,
svdomí ho
soužilo a touha po manželce a dítti ho muila. Jako Chropínským hradem; lidem se vyhýbal, samotu hledal, mrak chodil až pojednou si sezval zase dvoany, hosti a hýil. Než veselý ryk cizích ho neutšil. Naráz nechával tabule, nechával hostí a bez klidu
tkal za
noci sínmi,
nádvoím, až jednou
zoutaje,
skoil v bezednou
studni hradskou.
II.
Vštba
poustevníkova o synu Chropínského pána letem se roz-
moravskou zemí, a lid nepestal ekati na krále Jemínka. Chropínském zámku mli .pro nj stl stále prostený a pokoje uchystány, jako by ml každé chvíle pijíti.
nesla
V
hledali ho, Chropínští, z Perova Jemínka, ekali msta, Zalkovští a jiní po všem Perovsku. Každým rokem se shroddinách, a zástupem táhli se zbraní v ruce maždovali po mstech
Cekali krále
i
i
krajinou, ddinami,
Jemínka, nadji
poli a
lesem hledat
lepší budoucnosti.
žádaného, touženého
krále
o
A
KRÁLI
JE MINKOVI
h
vk
a he, když poddaný lid za pozdjších robot, utšoval se králem jemínkem, vštbou o lepší budoucnosti. Když pak za císae Josefa poddaným znan uvolnno,
když bylo
sténal v
poínali všude po ddinách viti, že pišel zaslíbený král jemínek, že nastává toužená doba, kdy bude robota úpln zrušena, a plná
svoboda všem dána. Proto také že císa Josef umel.
Ze je
ped
ukryl
živ,
lid
ani
pesvdení
takové
neuvil, když došla novina,
se
lidu
pány, kteí nepáli uvolnní selského
v pestrojení mezi lidem, a obchází ddiny.
To
v
A
ujalo, a že
íkali
se
jen
mešká mu zase Jemínek.
lidu,
že císa
nový král [emínek.
byl
Ale vrchnostem se
nelíbil.
Páni se ho báli a
tušili,
že v jeho
jménu obcházejí ddinami nespokojenci, kteí lid štvou a pobuují. Proto ho stíhali; za starodávna konalo se hledání tajemného toho krále ve všech obcích celého panství, a to v noci, všude v stejnou
Vše, co
z
panských službách,
v
bylo
mládenci, písai
myslivetí
hajní,
kanceláe, vrátný, mušketýi, všichni se rozešli se
zbraní po osadách a prohlíželi musili
myslivci,
A
jim býti nápomocni.
prohlédli, v jizb, v
dm
od domu.
Rychtá
a konšelé
když v každém stavení vše bedliv
komorách, ve sklep, na
pd,
a když tak celou
hospod, aby se posilnili na panské stíhali, Jemínka, nikdy nestihli. Ten
vesnici obešli, zastavili se v
Toho
chvíli.
však, jejž
útraty.
chodil
tajn mezi lidmi dál, tak lid vil, a utšoval, že roboty pestanou, že bude všem dobe. V každé obci ml svého známého souseda nebo dva. K tm chodíval na besedu, a to vždy v noci, když ele už spala. Pišel z nenadání, (byl prostedního vku a postavy dosti vysoké,) v plášti z modravého sukna, s epicí na hlav, v dlouhém kabát, maje modravé nohavice do bot. A ty se svítily vždycky jako zrcadlo, teba že pršelo, jen se lilo. A sám byl za dešt také suchý, na plášti, na epici ani krpje. To ho ten pláš tak chránil, že nezmokl a také jinak
žádný ho nevidl, leda
Za tmy se hovoil, peptal
na
to,
ten,
s
jísti
a ani
píti,
a že
kterého chtl, aby ho vidl.
zavenými dvemi, usedl za stl, poznámého souseda na všelicos, a nejvíce lidem na robotách. Povdl, že pijdou ješt
svého
jak se nakládá
že nemusil spáti, ani
pišel
zjevil,
se
:
A.
JIRÁSEK; STARÉ POVÉSTI
hrubé platy na sedláky, že se bude
ESKÉ
da
platit
ze všeho,
i
z
koštte.
Ale to že bude to poslední, pak že ty nekesanské platy pestanou i
roboty že vezmou za své.
Tak pohovoil, posedl,
chleba však neukrojil, náhle vstal a zas
odešel jak pišel zavenými dvemi, a nikdy neekl, také nezstal u nikoho na
zahalen
arovným pláštm,
noc.
A
tšitel
zase
putoval
lidu,
putoval
cestou, necestou, klidný a jistý, nelekaje
Nejednou šel
živá
je potkal,
když
šli
kam
udusiti,
nadje a
víra, jež
petrvala
neutuchne a bohdá nesklame!
nikdy
se svých pronásledovatel.
se zbraní chytat ho a vázat.
útcha, všech vrných vtlená nadje a vlasti,
A
sám tmavou nocí mokinou, blátem,
vedle nich svou cestou dále, král Jemínek, všech
moravské
jde.
A
on
utiskovaných
víra v lepší
budoucnost
vk,
jež se nedá
boue
Praporec
sv.
Václava.
I.
lét zima
To
po dvacet
jf^m/j^
Ducha
i^K^X-o
tak
dily,
byla.
léta
že
na
od narození syna pátého,
napadlo
mnohých
kdy ervna
snhu
v
místech
po msíce po
Božího
eské zemi
dsily
mnozí
Pán,
v
as
A snhu zas
když všecko bylo
téhož léta
hímání a vidli
adventní, a jiní o sv.
eeného,
slavnosti
sv.
mrazy uho-
A vc
divnjší: když
snhem již
zaváto,
koncem
znamení blesku
štdrém veeru. Siln
ped se
jeho,
letní
kdy
narozením
pak blýskalo
Stepána prvomuenníka.
jen se pak
plná,
zima,
To
lidi.
zaslechli
v noci dne
to
pravá
nastala
boue
líté
stu
vyhynulo a v horách
stromoví
potoky pemrzly a ne tenko, ale tlustým ledem.
pak
a
po
tisíci,
obloha
opt
n^d zimním krajem, a
zasmušila a visela již
nízko a tžko,
zase ozáila se oslnivými blesky;
druhého dne po novém roce, zrovna pi rozednívání.
Tu
se
nebe
na
ráz,
až
pe-
otvíralo a ssinalé,
cházel zrak.
rudé blesky
míhaly
se ráz
124
A.
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
ESKÉ
Lidé se kižovali, o zlých znameních, o vojn bude. Jak
b)'
rod krut
nebyla, když se v knížecím
že
jisté
zas peli.
Šly
mluvili,
noviny zavátým krajem, šly na hrady a hrádky, do podhradí, ddi-
Olomoucký
nami, po klášteích, že
do Sobslavovi knížecího
na který byl
stolce,
íkaU erný, císai, nepeje bratranci Sobslav povýšen láskou
kníže Otík, jemuž
nmeckému
Bavor, do Rezna, k
ujel
národa. \ sude
sám pirozený Cech,
opakovali, všude vytýkali, že Ota,
hrub nevren svému jazyku, že dvoí císai, že ho prosí o pomoc, jeho nmeckých knížat, že jim slibuje vše, eho by jen žádali
je
i
jen aby že se tak že
stane,
poženou
se
nebo vdli, do Cech za
a též aby se koistí
císa
že
slyšeli,
Sobslava a Cechy.
cizozemci vytrhli na
ti
Nmci
že se nedají
dlouho
\'šem se pak
eí
zpupnou
pohnula
pohnal
zváti,
Otíkv
peníze a za poddanský
obohatili.
Lotar
Všude ekali, slib
když
žlu,
Sobslava
knížete
na soud, aby se zodpovdl, jakým právem pijal knížecí díistojnos v Cechách, tu že jenom on, císa, má právo udíleti; tedy pijde
a
ped nmeckým
a zodpoví se
—
císae svaté ímské íše.
všem
Ale kikovali,
Nmec:
když
se v
oích
zaslechli,
soudem,
zajiskilo,
co jejich
pomoc
moc
ucítí
a v radostném
me
vzkázal do
Václava
sv.
a
souhlase po-
Sobslav
kníže, co
že doutá v milosrdí Boží a v
eská
že
sice
i
Vojtcha,
zem
nebude dána v moc cizinc. » Nebude! Bohdá nebude !« všude volali hlasem, rozhodn, a chystali se na vojnu. Pomýšleli, že vypukne až k jaru, až sejdou snhy a povyschnou cesty. Znamení blesk nes\ítila nadarmo. Ale v tom, za jasné, mraže
zivé
Tiše,
noci
ukázala se pojednou na nebi
hroziv
jejich svitu.
svítila
hvzda
vlasatice.
mezi drobnými hvzdami, v neklidném, tpytivém
Zraky všech se k
co ta ješt pináší,
zlovstná
co
ní obracely,
znamená.
Krušných hor a udeila jako hrom
A z
všude se starostn
nazejtí
istá jasná
piletla ;
že
tázali,
zpráva od
Nmci
již
pole
nebude do jara ekati, že te už se chystá do Cech. Od Krušných hor k Šumav, po jihu zem, dol až k Vitorazi, na východ až k polským hranicím, jichž stežil hrad Kladský, na sbírají,
že císa
PRAPOREC plnoc k lesnému
Kámen nad rené
mraz
nedbal
valu hor Krkonoší a dál až
Labem,*) po
pohnutí,
VÁCLAVA
SV.
válený
eské
vší
zemi
do Žitavska, až po
Morav
po
i
náhlé a kvapné
ruch,
125
nastalo
pípravy.
—
ho-
Nikdo
toho, že chumelice zavívají cest)-.
Nepítel se chystal na vpád do zem, bylo teba jí hájiti. A kníže volal do boje, milý kníže Sobslav! Již táhl z Moravy, kde se ujal Otíkova podílu A všude volal do zbran. i
jak u zemské brány v Litomj-šli pod lesem, jak v Chrudimi, jak v Sadské a jinde, cestou i mimo cestu, v kostelích se Slyšeli,
modlil, jak
Bh
mužsky, že
se chystali kníže, císai
ském hrad;
»
nedá
nemohl a
povoliti
nadšen opakovah,
a všude
Radj
co
brn
nemže
kožené
i
sukn
a
jiných,
lesklými
žádostiví.
Sobslav
aby
že on
a svou,
zbroj,
mee,
nánoskem, kroužkové
s
pošité, a chvátali
župy.
I
kopí,
každý ku
pibyly houfy ze všech
ku Praze, na koních, pšky, v brni \-
odní, stejn
v
es zem
stn zbra a
plátky
v kožichách, krznech,
nestejní
práva,
!«
žup, z dalekých, blízkých, pibyly i
se nebáli,
zemanm na Pražzhoubu všeho svého rodu, nežli
svému župnímu hradu pod korouhev a pilbách
pro
to
bohatší pilbice
štíty,
i
aby
dobrého
ekl županm a
tak všude a rádi snímali se
mlaty, luk)- a touly
mluvil,
potlaiti
bych vidl
i
potupu a hanbu svého jazyka
A
nmu
lidem se pomodliv k
s
epicích beráncích, vlích, rysích
mužného
však
srdce
a
bitv)-
Když se tak shromáždilo vojsko eského lidu, poruil kníže knžím, aby pichystali kopí sv. Václava, jež chováno
bylo v kostele
svatovítském, ab)- je
nazejtí,
jak
vojsko
v\'trhne,
vzali s sebou do pole jako záštitu a ochranu proti nepátelm. Ale když ráno zasvitlo, když knží a župane, zemane, lid hrnuli se do kostela na hrad, kde mla býti sloužena mše sv., prve nežli b)-
vojsko se dalo na pochod, jediný kníže sám prodléval.
Meškal dal
náhle
horlivý,
mu
komnat se svým kaplanem Vítem, Byl knz Vít muž celý, muž pro svj
té chvíle v zavolati.
zbožný a statený,
knížeti
kníže, vzrušen a pohnut,
')
Tehdejší hranice
ech.
milý.
Te
podivnou vc.
jejž
si
jazyk
po ránu, oznamoval
»SIyš,«
pravil,
mému
pistoupil k
praporec jeho
prodlení,
k
a
\'ojtch, a poruil
sv.
mn, abych
ho poslušen
chci
knze milý, pospš do \'rban pesvdit se. Ale
mši.
je
a rychle
Statený
ty.
pomoc
býti.
ui
potšen
ochotn,
vyšší,
s
do
zstala v
divným
ní,
mi po vli; vsedni
\"ezmi zbrojné
vidním,
nadjí
rozjaen
zpvu všeho vojska vyDva dvorští zemane a n-
eskému
korouhví
s
tichou
Knz
\
vsi.
Ta
kdysi patila k vel-
zdi.
Tam
nebesm
okrouhlý hájíc
plebán uvedl knížecí posly hledat rodu.
Den
zhasínal, a šero se
veskou.
družina
ít,
Brodu,
svatého, jež
\'ž v popedí nla,
zdí.
i
Vojtcha a jeho
sv.
svatyní
aby nadarmo nebyla
Pak
Prokopa
ves
na mírném návrší pnul se k zardlým
kladlo
i
plebán kleíce
ped oltáem
tiše se
modlili,
cesta.
voskové svíce a hledali, až za oltáem ve zdi uiiovýklenek a v tom výklenku na starou rouchu,
rozžehli
skrytý
hedvábný
pruh
pruhy, s vyšitým I
ve jméno
Nežli pohasl zimní den, \jíždli
Slavníka.
hrazený vysokým náspem
skrýše
na
jej
sebou,
s
zapadlé ddiny.
jediné brány v ochranné
na
Vrbanm
dále k
jeli
mocného
snhu
v
Nad
dili
\'ypra-
radostí a bez meškání vyplnil vli svého
mimo Chotou, rodnou
a
levo,
panství
tiché,
kostel,
není
ješt v as.«
stihl
Pražského hradu.
pole, byl již z
odtud pak dále,
do
již
vytrhli.
kolik zbrojných jelo s ním: na rychlých koních uhánli k
kému
Ale
Nežli bylo po mši, nežli kníže za
knížete. trhl
za námi, abys nás
kaplan
do války
vzal
praporec že je uschován ve \'rbanském
ten
na mne ekají, a je as, abychom
všichni
a
Zdálo se mi, že
této noci sen.
nejedeš sám. Xajdeš-li ten Slavníkv praporec, vezmi
mé v
loži
otce,
víme se hned, po na
ml
»jaky jsem
Divné to bylo vidní, a
kostele.
ESKÉ
IIRASEK: STARÉ POVÉSTI
A.
neširoký,
od polovice
zaplesali všichni a poklekli
ped oltáem
rozdlený ve dva
na kolena, hlasem
za
knzem
dojeli vojska.
Nic nedbali noci. Chvátali
Pádili tichou,
Vítem, jenž
padnuv
velebil Boha, že jim popál toho
——
znamení a nadje vítzství do tžkého boje. Sotva že sob a koním popáli oddechu, a chvátali zpt.
už.ší
znamením hvzdy.
mrazivou
nocí,
již
s
opt
vsedli
do sedel
pokladem, aby v
bez hluku v sypkém
nÉ,.
as
snhu
PRAPOREC jako
videm',
pádili
zlovstné
svítilo
—
hvzd.
SV.
VÁCLAVA
127
pod jasným nebem, s nhož dosud tiše a hroziv znamení v mihavm, tpytivém svitu nesetných
II,
Tak
noci
chvátali v
ského vojska.
A
za dne, bez únavy,
i
hnali se
stopou
byla stopa patrná, z daleka znatelná, široká to cesta
ve snhu, zdupaná, plná nesetných šlépjí, znamení podkov
pruh po tžkých
lých na slunci
Tou vznášel chípí.
a
e-
cestou ujíždli bez
i
lesk-
saních.
rozpak
na sever.
stále
Ped
nimi se
mrak blavé páry, jak ji vyráželi pádící kon z rozšíených Mráz byl, tváe se rdly a stíbrným jíním stkvly se kníry
brady vyzbrojených jezdc, a jíním zblely vnit
klusák
srs
i
ped
uši
vytrvalých
híva.
jejich,
obzorem zvedl pás Krušných Hor v blostném hávu, již minuli Teplice; za nimi dojeli svého vojska. Kaplan Ví s kon skoil a již rovnou se bral do knížecítio stanu. I zaradoval se kníže Sobslav, Bohu dkoval, když vše uslyšel, a hned Již
se
jezdci
po všem vojsku, co se
dal hlásiti
Radostná novina se vtrem
jest
sbhlo.
rozlétla
po
a kde kdo byl
ležení,
a mohl, chvátal na prostor ku knížecímu stanu, aby tam spatil ten div.
Tam
lemované,
knz
sám
stál stál
kníže,
znamení
milosti boží!
praporec, kterýž všichni,
žehnali se
zvuely
nám
snhu
strážím.
sv.
Tu
ním
nadšen, hlasem daleko zvuným:
kopí
sv.
Václava a na kopí,
Vojtch zjevil* obecný zemane
mladí,
staí,
radosti,
hlasno kol saní a knížecího stanu.
íhali
nad
spla pak ležením
nadšení
—
dál,
úvozy a úžinami vrch,
Ty nazejtí daly
již
ili
lid,
i
kížem, a hlasy úžasu,
Radostná novina v
vidin, a s
Kníže bez pilby, bez apky, prosto vlasy jako jeho kaplan,
Vít.
A
vzácnou kožešinou
na hrubých saních, aby byl ode všech
vznášel do výše praporec, volaje
»To
šub
statený pán, v
smekali, i
ten
klekali
dík nebesm
až k zásekám, kdež
a dál až ku
zprávu o Nmcích.
hle,
pedním
128
A.
U
veliké
síle
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
se
blížil
rzný nmecký
Sasík
lid,
rynk, Flandané, Fris a Brabant veliký Švábska a z Bavorské ^em. Nekonená
houf,
nejvíc a
Du-
Rýané ze ada se ernala
též
všech
i
cestou mezi zasnženými vrchy, vinula se jako obrovský had vzhru,
dol i
Bylo neschdno
a zase do vrchu. Namáhav.' tžko.
Snhem
lidem.
dó závjí zapadali,
se brodili,
Byl mráz a potem se
smekali
padali.
se,
Tžká
koní se kouilo.
zalévali,'" z
koním
i
zbroj byla
dvojnásob tžká na horských stezkách.
kráel pšky vedle svého kon. A pší umdlévali, zastavovali se. Ale rytí, jenž jel v pedních adách v kroužkové brni, statený markrabí Albrecht, eený Medvd, a vedle nho pán smdého líce a erných vlas, v plné zbroji, sám Otík erný, jen ku pedu kynuli a pobízeli. Nejeden rytí
Tak dospli výše
a
pední houty
cestou, až
meckém
oudolí stálo
sv.
i
již
se tepetaly korouhve
výše praporec
se sebe odní,
složiv
dol
již
se pouštli
valný voj se dostaly na
dol.
eské
šiku.
záícím,
neschdnou
klikatou,
vojsko v úplném
Tam
mrazivým vzduchem a nad
Václava, praporec
všeho vojska,
sob brnní a pílbu; s eských pán s tasenou zbraní,
v Chlu-
Nad
houfy
n
nej-
kaplan Vít
jej
držel
maje na
ním kolem praporce
dobe
sto
a probošti, kaplane, všichni
átálo
bedlivá stráž posvátného znamení.
Cech ped
Zraky všech
kde
se hledl)',
proti
nim
stál
nepe-
Konce jeho nedozírali, všecko údolí se jím nesetné blesky od zbran a zbroje míhaly se nad tím ohromným, ernavým mranem. Nastala chvíle rozhodná; všem zabušilo srdce ped tžkým, nerovným bojem. V tom kdosi vykikl, vzhru ukázal, a hned všichni pohlédli k nebesm, kdež záícím vzduchem plul veliký orel. Na mocných hledný šik nepátel. hemžilo, a
perutích,
v ped, a hluk,
široko
rozepjatých
nesl
se
pímo k nmeckým vojm, slyšeli všichni skek velkého
nim kiel, jakoby
cítil
orla.
úžasu
z
Proti
vojskem a letl
stichl
všeliký hlas
Nmcm
letl, proti
svou kois.
ješt nezaniklo dobré ozval nad eským vojskem.
huel zvon velebný
eským
nad jak
to
znamení,
S.
Zazvuel zvonu
slyš,
mohutný zvuk se
hlas a za
ním se roz-
hlahol a nesl se nad hlavami všech.
I
zaplesali všichni a poklekl|z?
knzem
Vítem
.
.
.
Str.
120)
PRAPOREC Vše
VÁCLAVA
SV.
133
Tajemný zvuk proud dojímal vše a všechny
žaslo.
po-
Líce se jasnila, zrakové záili, a mnozí se chvli pohnutím. Vít u vytržení pobledl v tvái, a z oí mu vytryskly slze.
vznášel.
Knz
Unesen pohnutím hledl k nebesm a v tom zvolal do posvátné hrzy: »0 brati! Pán Bh je s námi! O bute stálí! tam!
Vizte
Stálí!
Vidíte sv. Václava v nebeské zái, sedí na bílém koni, v
lostném rouše a drží kopí vznáší
žasli,
eské
Svatý Václave, ddici
——
Všichni
oi, ruce k nebi obraceli, mnozí radostí ronili
v tom jedním pomýšlením zapli ze srdce,
všichni
»Hospodine, pomiluj
—
ny!«
b-
tím praporcem, a bojuje za nás. Hlete,
s
nad námi, pejasný
se
zem!«
Údolím
daleko,
s
pohnutou myslí:
svah
do
slze,
zavátých
zvuela velebná píse, ddictví pedk. A jak zahlaholila, kynul kníže Sobslav meem a všecko vojsko zpívajíc, nadšeno,
strání s
ticha plného
kon
dychtivo bitvy, vyrazilo proti nepíteli.
Zpv
Nmci
vrazili
na
n
se
staten
Cechové,
z
Bouila
boui.
zanikl v bitevní
srazila.
bili,
kde se vojska
údolím,
ale nevydrželi. Nemohli.
pedu
voj
hlavní,
pak do
Jako píval
bok
zálohy.
» ervenou sukni* mu stíhali, tiskli ho zpt tam vraženi stáli jako ze a nemohli ni v ped, ni v zad. Padali v zuivém boji. Sníh kolem se barvil do ruda, prolitá krev však stydla hned mrazem, stydla na šatech, na snhu na zbrani na samých ranách. I zaali Nmci prchati a zahazovati štíty. Prchal kdo mohl, nebo do snhu zarážel, o milost', o život prosil a v zajetí se dával.
Tepali,
bili
nepítele,
Nmci
do úvozu.
i
me
Tak
také
Meziborský biskup
i
Halberštatský,
sám markrabí Albrecht Medvd. Ale Ota erný, ležel mezi zabitými. Poet
i
na
pt
a pomoci jim
sám pomýšlel *)
ten, jenž byl
hrab pvoda
jich byl veliký.
Lara,
z
té války,
Cechové
sbili
set jmenovaných,*) ostatní nepoítajíc.
S hrzou hledl i
tak
s
nemohl. dáti se
vznešených, šlechtic.
vrchu císa Lotar na Již
i
na nj
na ústup
s
se
dsnou porážku
valilo
tmi, kteí
svých;
nebezpeenství.
mu
zstali.
Již
Ale bylo
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
134
pozd. Cechové nemaje sil. Bez vle
založili
již
Cech
mu ani
všecky cesty a probiti se nemohl,
noha by neprošla. Císa byl obklíen,
2ajat se všemi svými.
Nezbylo, nežli žádati o mír. Jindich Groyský musil k knížeti prosit,
aby pišel k
císai.
šel
I
eskému
tam Sobslav a jednal velko-
mysln. Když císa ho uznal knížetem, když uznal právo svobodné volby, sml voln odejíti. A tak smutn se vrátil do Nmec s ostatkem vojska. S ním pikvail smutek do Nmec a nejvíc na Saskou i
Ta
zemi.
ztratila
na
pd
eské
nejvíce
muž
a
tolika vzneše-
z
ných rod. Ale vesele
mnohou
koistí.
táhlo od Chlumce do Cech vítzné vojsko s peRadostné zprávy letly ped ním; všude s úžasem
naslouchali o divné
pomoci
Boží, o znameních, o sv.
praporci a mluvili, že ani otcové, cti,
ani
Václavu a jeho
ddové nemli
jsou
takové
jaké tou Chlumeckou bitvou Cechové dobyli. Nevýslovná radost'
byla po vší zemi, a
s
velkou
ctí
a slávou
vítali
v Praze stateného
Sobslava a jeho vojsko. bitva slavn jest vybojována osmnáctého dne msíce února léta od narození Pán tisícího stého dvacátého šestého, kteréhož léta také nejjasnjší kníže Sobslav znovu vystavil na hoe ípu kapli sv. Jií. A tu kapli pak vysvtil Zdík, kostela Olomouckého biskup, syn ctihodného letopisce našeho Kosmy.
knížete
Ta Chlumecká
III.
A
ješt
a
zvíte o
jiném slavném vítzství našich .
o zázrané pomoci za toho boje a podivném
ml
Jan, syn
To
vidní,
pedk, jež
též
pi tom
Svojslavv.
kdy eský král Pemysl II. bojoval s Uhry, s jejich králi Belou a mladším Štpánem. Dlouho proti sob ležela obojí vojska, to na poli Moravském, dole v Rakouské zemi na bezích Moravy eky. Na pravém eši, na levém Uhi a jejich spolbylo
1.
1260.,
enci,
Poláci,
zem,
Valaši, Sekelští
Rusové,
Charváti a Srbové
Maai,
i
Tatai a
a Srbové z
divocí
Bosenské
Kumáni, jimž také
PRAPOREC íkali Plavci,
a ješt
i
více,
eský
SV.
Turci Chovaresemští.
síla
král
veliká,
ml
A
stotisíc
eských jezdc od hlavy do paty
A
135
všech bylo stoatyicet
zvlášt jízdného
jenom
také železem krytých.
VÁCLAVA
tisíc
lidu.
muž.
Z tch sedm
tisíc
bylo
v kroužkové a plátové brni na koních
byli v
Pemyslov
Nmc
nco pomocných
vojsku echové, Mora-
Rakous a Branibor a Nmci a Slovinci z Korutanské zem. A bylo pi králi mnoho znamenitých pán eských a moravských, pan Vok z Rožmberka, nejvyšší maršálek eského království, laroš z Podhus, pražský purkrabí, ten opatroval zemskou korouhev na kopí sv. Václava, a Kounického rodu Heman z Rychnova podkomoí, a nejvyšší komorník Bavor ze Strakonic, též Vilém z Podbrad a Zdislav ze Šternberka, pak pana Závise z Falkenštejna otec, Budivoj z Krumlova, a jiní Vítkovici a páni eských a moravských rod. S nimi Pražský biskup a Olomoucký a také nkteí nmetí rytíi a knížata z íše. Tak ležela ob vojska proti sob, a eka proudila mezi nimi. Žádnému se nechtlo brodit se na druhý beh ped tváí druhého, aby nevzal od nho škodu. I míjel den po dni, a když týden již
vané,
Slezáci
a
minul, smluvili se králové
z
vzájemnou smlouvou,
již
písahou,
stvrdili
aby Cechové v uritý den, jenž byl jedenáctý msíce ervence, ustoupili dál od eky a na zejtí, dne 1 2., aby Uhi voln a bez pekážky pebedU na jejich beh, pozejtí pak, 13., v den sv. Markéty aby svedena byla rozhodná
Tak
sjednáno, tak svatou písahou stvrdili Uherští králové a jejich
velmožové.
sob
brody
a tu pak
bitva.
s
Ale písah svých nedbali a píhodné, peplavili
potem
bezíslným
se
ujednání, když nalezli
proti
Uhi hned
v noci na druhý
beh
dne dvanáctého a ne tináctého udeili
na echy. Ti spoléhajíce na smlouvu a písahy, nieho se nenadali a na boj se
ješt
nechystali,
nebo mnohé na
n
Uher
oboili,
je
jich
vojsko nebylo
ani
houfy se rozjely na pícování. dostali
plkruhem
se
echové
obklopil,
sám
všecko
A
po
hromad,
Uhi
tak jakmile
v nebezpeenství
velmi
Kuman,
když
veliké.
silnjší.
Nejprve padl strach na echy, když sálavým vzduchem zbsilý pokik
se
na koních hrnuli
se
jako
zahml
nesmírné
A.
136
mrano »
—
Ale jak Cechové
zazpívali
ny jak nejvyšší purkrabí v železných «, zemskou korouhev, strach rázem spadl se všeho
Hospodine, pomiluj
mužích
zem.
až se tásla
kobylek,
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
pozdvihl
vojska a mužsky zaali boj.
A všude
kamkoliv se pak pan Jaroš nepátelé
Když
mrtvo, vidli
Nad
ti,
již
zástupy
nad
helmic,
zuivá bitva
s
praporcem
obrátil,
útk, a
železní
obraceli se na
jich
kon.
zaala,
bylo
muži nedošli žádného ourazu ani se ta
Podhus
z
ustupovali, couvali,
odpoledne a dusno až
za valným vojskem v záloze
stáli
eského vojska pších a houf,
praporci
nesa se na rozpjatých
zjevil
mu
záila zlatem
i
ale
vc
nad spoustou
pojednou
se
Byl to orel,
kídlech.
blejší nežli sníh, a hlava
jízdných,
úžasnou
veliký
pták,
blostný,
barvy
hrdlo, a svtlost byla
kolem nho. Vznášel se nad Václava.
Nad
ní
eským
vojskem, a zrovna nad korouhví
poletoval, kdekoliv v kolotání a víení
bitvy se mihla a vlála nesená nejvyšším
A
sv,
vražedné
purkrabím.
blostný, záivý pták, nastojte, poal rsti a
rostl,
peruti jeho
veškerým železným šikem. Z pod ohromných perutí padl na nj stín jakoby z mraku a halil jezdce se šíily ší a ší, až se rozpjaly nad
i
kon.
Jen praporec
hrot záil a
svítil
sv.
Václava zstal jasný a svtlý, a zlatý jeho
za šera stínu
sám jediný a hoel tajemným svtlem
jako blesk paprsku nad spoustou vojska.
Pak rázem svítilo
pohasl,
blostný
zase na všecko vojsko.
ským polem
hml
prachu hnali se
orel v
To
—
povtí
zmizel, a žhavé slunce
v hodinu nešporní,
kdy morav-
pokik eského vojska, kdy ve mranech Uhi divokým útkem, ve zmatku nazpátek k ece^ jásavý
Kumáni-Plavci, Tatai, INladái a všechno jejich vojsko, kdy v šíleném strachu
skákali
všichni
do Moravy, aby se
Ale hynuli ve vlnách, v proudu,
kon
i
dostali
lidé
a tak,
na druhý beh. že
stavili
tok
eky, že pes houfy jejich mrtvol .mohli Cechové snáze na druhý beh, zmocnit se bohatého ležení a hojné koisti uherské.
PRAPOREC Do
VÁCLAVA
když na jae nastávala, chystal se také statený zeman. Ale když si kon, zbra a zbroj
syn,
Tak nemohl do
všechnu pipravil, upadl do tžké nemoci. a musil na
Tu
lože.
teskný
a proto
nešly z pole
že
137
té uherské války,
Svojslavv
jan,
SV.
sedla,
peležel nejeden týden. Ale nejvíce ho trudilo
býval, že
nemohl
do jeho
dvorce
s
králem svým na vojnu, a pak, žádné
noviny, jichž
nemohl
se
doekati. .
Jednou,
dvr
všechen
odpoíval ješt v jitním
v tžký záchvat, tak že pátelé u jeho lože jeho. Ssinalo
mu
pivené oko
líce,
šeru,
upadl
myslili, že nastala
hodina
umdlelo, jakoby haslo, a bolest-
nými vzdechy zvedala se prsa. Pak utichl, ležel, až líce se poalo mniti; oživlo barvou, rty se usmály, a v tom otevel oi, z plna a jasn, ile se vztyil a sed na loži promluvil hlasem radosti plným » Dkujte Bohu! Velebte ho, jakož já ho velebím. Dkujte a slyšte, co jsem té chvíle vidl, Pry jsem byl na poli v boji, vidl
jsem náš eský
lid,
nadání na naše
uhodili,
A
v tom shlédl
ale
nedobe šikovaný proti Uhrm. A a zle bylo ... Až se mi srdce chvlo
ne-
z
ti
úzkostí.
jsem, o slyšte, v jasné zái svaté ddice:
nejprve
sv. pílb Po boku ml ve zlaté pochv plné perel, a v pravici nesl svj praporec. A za ním sv. Vojtch v biskupském rouše, pak sv. Prokop opat, ten ml berlu v ruce, a naposled kráelo pt bratí muenník*) v e-
Václava v lesknoucí se brni a
na hlav.
me
holním rouše. Sv. Václav se ohlédl na sv. Y'ojtcha a i
zeteln jsem
ekl,
„Naše vojsko
povdl, obrátili
obrátil
mdlí, protož
praporec
—
Hospodine [an Svojslavv sepjal »
a
Jist dal dnes Pán
*)
zárove
s
ruce, a všichni
Bh
vítzství
— Jak
oni všichni se zpí\'ajíce tu
to
pak
sladkou
kolem jeho lože se divili našemu králi !« Pak, když
Benedikt, Matouš, Isaak, Kfišan a Jan, bratí eholní, poustevnici v krajinách polských,
umuení od loupežník.
1004.
na pomoc."
nepátelm, a staten bili
proti
písniku:
r.
pojme jemu
a prchali, když naši do nich
pravili:
Prokopa a na všechny,
slyšel:
ostatky sv.
Vojtcha
mnich penesl kníže Betislav Radima (Gaudentia).
Ostatky tchto
a bratra jeho
I.
z
Hnzdna
A.
138
POVSTI ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ
došly zprávy z pole a vojsko se vrátilo z vojny, ukázalo se na
kdy
dne,
nad
Cechové
Maary
Pán
ml
Svojslavv
že Jan
jisto,
vidní u vytržení mysli na úsvit toho na -Moravském poli dobyli slavného vítzství to
a to dvanáctého dne
1260, iak svrchu
psáno.
již
msíce ervence
od narození
léta
—
IV.
Praporec
sv.
Václava zmizel
a není pamti, jak za své že nebyl znien
vzal,
as
hrozného
doby.
stihaly
naši
len
povs
rouhavou rukou, že se nestal koistí
kde býval a odkud byl
že je ve vlasti a zase tam,
v
za bouí, jež
za které
nebezpeenství
na
záštitu
cizích,
vlast',
tší,
nýbrž
ped vky
vzat
povzbuzení eského
a
Vrbanském. neodpoívá v bývalé schrán, nýbrž v bezpeTam již njší ale také nedostupnjší: v chlumku pod kostelem, v pevném Ticho tam; inení zbran umlklo sklepení na mramorovém stole. vojska: v hrazeném kostelíku
však
i
Ale v šero
hrdin hlas.
praporce jako ohlas
bitevních
voj vodo
té
kobky,
nadje v temnotách
zpv:
eské zem«
»
a
že
zlatý
svítí
protivenství,
Hospodine,
svdí,
v nich odvaha a že neustanou iazyk otcv,
—
jímž
pomiluj*
potomci
zápasiti
a
zaléhá »
s
Svatý
svatého hora, se
Václave
nezapomnli,
pro práva této
Vrb.-mský kostelíek v dobr nynjší.
hrot
zem
že živa
a pro
«ái
O
Bruncvíkovi. I.
^^dyž zemel
kníže Žibid, tehdy Bruncvík, jeho syn, uvázal
se u vládu
nad eskou zemí, Mladý kníže byl šlechetný
Ve
a ke všem spravedlivý.
jeho
es
a slavné jméno, rozhodl se v tetím roce svého pa-
do svta hledat
nování, že se vypraví
»Mj
otec
si
dobyl znak
ekl své manželce, když nad tím
dlouho ne-
Maje stále na mysli hrdinství nebožtíka svého
zstal. otce,
své íši však
jí
orla, já
pak
chci
si
lva dobýti. «
Tak
Mladá paní se aby nejezdil, aby se nevy-
úmysl svj oznamoval.
zarmoutila a prosila ho,
velice
svému jazyku.
cti
dával v nebezpeenství.
Když Bruncvík
nechtl
jí
objala a znovu žádala,
*)
Kratochvilné
tiskem vydáno.
Bruncvíkera pih'i
mínn
lid
tu
jejíž
I.,
hoejší
také Bruncvíkem.
pedkíi
bývalo u našich
jiní však,
ás
rozplakala
se a plaíc jej
samotné, v tesknot a smutku ne-
hrdina jeho zachoval se
je král yiadislav
pi Karlov most,
obnovena, nazývá
jí
vypravováni
toto
Vymyšlený
aby
vyslyšeti,
že
byla od
i
v podání
Pemysl Švédfi
r.
velmi
lidu.
oblíbeno a astokráte
Nkteí
se domnívají, že
Tak zvanou sochu Rolandovu na
I.
1648. ustelena, pak
r.
1884. zase
I40
Než Bruncvík
nechával.
vzkázal jejímu
svj prsten
chystav S
srden
nikomu,
vlád
u
jej
že
A sav
zastal.
její
se
s
a
prsten a tvj prsten
nev
slyšíš cokoliv,
s
tvého
le sama uzíš
tento
ho v sedmi letech neuvidíš, vz, že nejsem otec pijel, dal Bruncvík osedlati
rozlouil
družinou,
jejím otcem a vydal se do
statený
byl a
tu s ní
opuštna,
nebude
že
tšil,
dávám na svdomí svj
Jestliže
Když pak i
ti
Nev
prsten.
aby
otci,
ji
pravil:
„Tuto beru.
ESKE
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
se
ticet
koní
pi-
a
manželkou
svou
Neonienií
s
již živ."
svta na dobrodružství jako pravý,
rytí.
do rozliných zemí, jel poád dál a dál a rytíi jeho a vody nemohl dále. Dostali se až na beh Než ani tu se nezastavil, ani neobrátil. Opativ sob širého moe. jel
I
zbrojní s ním, až pro
nj
koráb, vsedl na
se svou družinou,
kon
i
s
sebou
vzali,
a pu-
moem
do neznámých konin. Když odráželi od behu, vál píznivý vítr a vál pak za dlouhý as. Až jedné noci, to již tvrt léta na moi jezdili, náhle se obrátil. Za temné noci rozehrálo se moe. Bruncvikv koráb potácel se v boui, a divoké vlnobití metalo jej hned vysoko a hned zase dol do vodních propastí. Plavci byli u velikém strachu, ale ješt
stili
se širým
pak
více se
zá
tavou
Tu
když
ovanula
pojednou
všechny
je
ve tmách dalekou,
spatili
silná,
vn
nebo vdli,
že
jantarové hory a že ta hora v noci záící
má
poali teprve naíkati a bdovati,
jsou z
že všecko, lích
a
náhle
žlu-
proni-
vn.
kavá
i
když
polekali,
a
kolem
a
lidi,
ní se
zvíata, lod, všecko
všech
stran,
k sob
což jest
živou mocí
pi
pitrhne, a kdo se na ni dostane, ten že
moc,
v padesáti mí-
pitáhne, zrovna
jantarové
té
zá
ta tu
hoe
musí
zstati a nikdy, nikdy více se z ní nedostane.
Proto se vichr obrátil.
tu
žene.
plavci
Marn
Neobrátil
horu vichrem
letla v žluté
její
se,
tak se
lekali
modlili,
a
bdovali,
marn
i
hnal je dál a jak se
dostali,
letla lod rovnou,
již
vidli,
inili,
aby
kam
je
se vítr
na padesát mil
pímo
zái, jež stoupala vysoko do
daleko po rozbouených vlnách.
když
sliby
ped
k jantarové hoe,
tmy a byla
rozlita
BRUNCVÍKOVl
o
Lo
pak se pojednou
zarazila
Na
se ta jantarová hora vypínala. i
jeho družina a
pojednou se mohli
vyvedli, jak
nm
opuštný, liduprázdný, a že není na
jej
pobeží mnoho
obcházeli, spatili na
mnoho
slunci.
I
lidských
blajících
kostí,
moe
seznali,
že
ím
by
nic,
zhynuli, a
tušili,
kolem a
zetlelých, rozpadlých
v
se
zastesklo se z toho Bruncvíkovi
se rozhlíželi
Vidli, jak
moskou
široširou
plání,
jejíž
a odrazivše
chopili a veslovali
ji
od behu,
se poali tšiti, že
ta
nadje poala jim
tu
Smutn
zelenavé
vlny
té
boui odpo-
Vsedli zase na
pak
plachty,
rozpjali
se
vesel
Lo
jela, od ostrova jela, a zmohou kouzelnou moc jantarové hory. Jak
úsiln, bez únavy.
již
ti
oblohou.
s
Když se pak ponkud vzpamatovali a sob po inuli, pece se o to pokusili, aby se odtud dostali.
lo
palivém
na
písku
všem.
i
jaký žalostný konec je samé eká.
splývaly v nedozírné dáli
svou
vystoupil
mile se
v slunené pak zái
svitalo, a
již
prosted nhož
Bruncvík
ostrov
ten lodi
z
ostrov-a,
živiti.
lodí a
bídn
tam také
To
utišilo.
je ten ostrov
Jak
kon
behu
u
141
svítati,
opeli se tím více do vesel a pracovali,
až zrudli, až se jim po tle inul pot.
A lo
jela,
rychle
jako na kotvách,
—
až
jela,
opt
u
pojednou
behu
se zarazila a stála tiše
pod jantarovou horou.
ostrova
Bruncvík se tuze zarmoutil, a všickni byli na mysli hrub sklíeni, vidouce, že již jim souzeno zstati na tom neblahém ostrov.
Dokud mli potravu na ješt dvakráte se každé
ocitli
lodi,
pokusili,
nebylo
aby se na
Za dobu, co
zle.
lodi^.
behu jako
se zase zpátky u
odtud
tu meškali,
dostali.
Než po-
poprvé.
Když pak došly všecky zásoby lodní, zabíjeli kon a živili se jejich masem. Ale když sndli posledního, Bruncvíkova, kon, naZoufale hledali,
stal
krutý hlad a ten je hubil.
šili;
než po všem ostrov nenalezli ani zrna,
nic,
ím
by se mohli
nasytiti.
ím
ani
by ho skonej-
ptáka
nespatili,
Pi tom vždy ješt ekali smilování
božího.
Ale když nabyli až
pak
tup
jistoty,
oddavše se
u lodi a ekali smrti.
A
že nadarmo,
svému osudu, ta brala
zmohla se
usedli
nebo
jich zoufalost,
ulehli
jednoho po druhém.
na behu,
A.
142
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
ESKÉ
jenom Bruncvík a starý rytí jeden, Balad jménem, zstali Ten rytí starý, když s Bruncvíze všech pod jantarovou horou. kem sed do širého moe hledl, promluvil pojednou k mladému Již
knížeti
Kdyby
„Pane milý!
vdla
tak
tvá
paní,
kdyby tak vdli
A
mu
tvoji zemane o tvém neštstí!"
Slyše to Bruncvík, byl velmi žalostiv.
„Nestýskej
odtud
mj
si
milý pane!
na
Mn
a nedbám.
však a pijdeš-li kdy ku štstí,
Zachráníš-li se
mou vrnou „A co bys
mn
zajisté
»A
jak
zas,
sem prvního roku
že
mne
Bruncvíkovi, aby
do
si
zašil jej
t
má
se
koskou
A
tohoto roku
a
tázal.
ekl Když
koži, která u lodi ležela, a
aby
ní lehl, ale
emenem
za našeho po-
jestliže ráíš.
vyvésti,
vyvedl .M« Bruncvík žasna se
Starý rytí ukázal na
se tak stalo,
zde
že jeho obyej, že na každý rok
zdá,
se
Ten
piletí.
jak by
již
ptal se Bruncvík.
radil.-"
bytu piletl pták noh a druhého roku také jednou. piletí
jest
rozpome
službu."
„Vidls pane a kníže mj,
jednou sem
mohl bys se
Poslechneš-li mne,
„A což ty?" vece Bruncvík. „O mne se nestarej. Jsem stár ostati.
Balad ekl:
nevím kam."
Jen že
dostati.
tu
me svj
vzal s sebou.
Bruncvíka v koži
vložil
zašitého
na jantarovou horu.
Nedlouho po
té
v
povtí zašumlo, To bylo od letu
a bylo
cítit
prudké vanutí
vtru jako ped bouí. ptáka noha, jak se blížil k jantarové hoe na ohromných perutích. Když se pak ukázal nad horou, to jako by nesmírný mrak se tam vznášel. Okamžik spo-
povtí na rozpjatých kídlech, pak v ráz se dol spustil a sebrav Bruncvíka, jako by zrneko bylo, vznesl se do povtí a letl pry. Na ostrov pod jantarovou horou bylo zase ticho a pusto. íval noh vysoko v
Smutn
stály zetlelé, rozpadlé
písitém pobeží, kdež na
slunci se
Jediný živý tu byl: starý,
en,
vysílen,
sedl
lod, nehnut
blaly
vrný
ležely
jejich
stíny
na
kosti zhynulých.
rytí Balad, jenž hladem zmo-
v písku opíraje se o trosky
vymelého korábu a
HRUNCVÍKOVÍ
o
143
kalným zrakem teskn hledl do výše, za ohromným ptákem nohem^ jenž se již v dáli tratil unášeje jeho mladého knížete Bh ví ,
——
kam
II.
Pták noh letl
letem ti dni a ti noci a uletl
hory jantarové,
až
se
za
dobu
tu
daleko
snesl
mu
jak se
uvolnilo, vytrhl
Jak jej
od
sta a sta mil
tam
a
sám
hodil,
té
uvrhl se
trhala koži
me
svj
prudkým
Hladová mláata se vrhla na kolem Bruncvíka. Ten, a vztyiv se, porubal všechny
zase -vznesl a letl za jinou koistí.
hnviv kiíce
letl
pustých horách
na
Bruncvíka do hnízda mezi své mladé. velké to sousto a
moem,
Bruncvíkem nad širým
s
mladé nohy.
Když
se
tak
dechu, ubíhal
tmi
strání
i
nehostnými horami vzhru,
nepeje dol,
hrub
si
ev
Chvíli naslouchal,
nevda
co
Zpt
initi.
však
údolí.
k jeho
a ryk dolehly
krutý zápas
Zuiv
líté
san
bojovali,
sluchu.
nesml. Musil ku
již
a tak Pánu Bohu se poruiv, dal se tím oudolím.
šel,
I
vc
nebo pedivnou
došel k vysoké skále a tu se zastavil,
na život a na smr, a vaní i
ryku byl
jejich a
skála.
„Nu, milý Bože, komuž pomoci?" pomyslil Bruncvík, jenž
nuv opodál, hledl na jsem
Tak lesklou
již
zápasící:
»Pro lva jsem vyšel,
zkusil; nelze 'jinak, nežli lvu pomoci.
se rozhodl, a vytasiv
sa
s devíti
me
hlavami. Jak
ji
od boje a všechen krví zápasem, ulehl, aby si odpoinul. upustil lev
Tak zstal Bruncvík
mee
již
udeil
poal
sám
nedorážel,
Dj
se jak
se
byla
již
sta-
lva
dj!"
kovov
na zelenavou,
udýchán,
Bil
sa
pro znak
tepati a hlavy
zalit,
v boji sám.
se na netvora jen sypaly; ale
Bruncvík umdlévati,
až
uvidl,
se lvem.
plný úval, a tásly se stromy
tolik
od-
holou
pustou,
lesnatým úvalem, až se dostal na kraj hlubokého
Sotva že sem vkroil, divý
pedu
odtud, a
prchal
vyprostil,
usekávati,
uštván
zuivým
mužsky,
rány jeho
nezdolná.
poal V tom lev,
se jen bránil.
Již
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
144
oddechnuv
si,
vyskoil velikým skokem a jako bleskem zakousl se
do
san
nj
neskoil, nýbrž lehl u jeho nohou.
a roztrhl
vejpli. Bylo po nebezpeenství.
ji
Bál
Brune vík se však lekal nového.
I
Tam
šel
žalud a bukvic a vylezl pak na vysoký dub. usednuv na mocnou haluz, ukryl se v hustém listí starého nasbíral
si
ekal
a ekal,
Bruncvík
Nastala noc;
ji
do
nahoru
prodi^ímal na
pl
chvíli,
dubu.
A
noc a
s
i
ko-
ho ráno
lak
po
podíval
Sedl tu jako vrný pes a vysmutn hled do koruny, vysedl druhou
ješt pod dubem.
lev byl
sedl tak
dne, a
husté
probudil chlad, jak mile otevel oi, první bylo, že se lvu.
Ale
šel
sedl poád dole pod dubem a hledl
runy.
na
lev
odtud.
a proto by se ho byl rád zbavil.
Ivu,
stromu a ekal, až lev odejde. lev
A
za ním.
nevil
nebylo to milo;
žeti
Než
se nyní lva.
Bruncvík chtl
pak dál a dál, jak se údolím, všude za ním na každý krok. Mladému kní-
jak vykroil, vstal lev a
Bruncvík bral
ESKÉ
druhý den,
i
místa se nehnul.
Ale tetího dne, když Bruncvík
dubu
s
neslízal,
zaval zarmou-
cený lev tak siln, že se až dub zachvl a Bruncvík pívalem hroz-
ného zvuku ohromen,
hrub potluen
a nemohl ani
Tak
haluze a spadl na zemi.
pustil se
neml
Byl slab a
vstáti.
nho
zstal však bez pomoci. Lev, jenž od
odbhl,
co
jísti
ležel
ne-
;
se za ne-
vrátil
dlouho nesa ulovenou srnu, a tu položil Bruncvíkovi k nohám.
Mladý kníže
vidl, že lvu kivdil a že
již
Proto když lev pilehnuv, hlavu
mu
hív
chvíle ho
jako vrného psa.
stal
mu oddán po
Ti
léta
Od
té
na
klín
hon
odkudž zahlédl ped sebou hrad njaký. 1 zaradoval se, že žádného nenašel ani
mu
moe
širé
beh moský.
A
meškali. s
ním,
dal
vrchol
vysoké
moi
daleko
a v tom
vidí zase lidské obydlí,
nevidl;
tam
i
ten byl pustý,
pospíchal
neb do
smrem
k
té
moi
dojíti.
Patnáct dní minulo, nežli pronikl
na
z-
a pánu svému pinášeje.
hory,
prose Pána Boha, aby
poád
a lev
Jednou za tch potulek dostal se Bruncvík na
chvíle
báti.
míti rád, a lev
tch divokých horách
všechen as, co v
zv
ho
se
ho po husté
hladil
poal
Bruncvík bloudil pustinou, mezi lesy;
všude a vždy,
neteba
dal,
pustými
horami a dostal se
písitý a kamenitý.
Bruncvík,
BRUNCVIKOVI
o
145
puzen nadjí a touhou po tom hrad, jal se hned meem roubati stromky a proutí a nanosiv vše na pobeží, zrobil si a spletl širokou pak spustil na vodu. To uinil ve chvíli, kdy lev lésu, kterouž
shánt
odešel na hon
nechtl ho
s
Bruncvík tak schváln
potravu.
sebou, aby
mu
neb
udlal,
nepekážel.
Práv když mladý kníže odrazil od behu, vrátil se lev, nesa v tlam ulovenou kois Než hned ji pustil a zavav skoil do moe za svým pánem, skoil ohromným skokem a pedníma nohama voru doskoil.
Jimi se držel a plaval
cvík pohnut oddaností tou
Devt
dní a nocí plavali na
nad nimi se tmlo
i
tm
nesnáze na
lese
;
vod
A
lésu.
konci
moe
nimi
s
do pasu, do
všecko povtí, až pak
nevdouce kam.
šerem,
až Brun-
chvíli,
tak
Bruncvík,
lev.
tak že nejednou byl Bruncvík ve
v té
z
na chatrném lunu, na jednom
plavali nyní spolu
na druhém
pomohl mu
dobrou
plouli
asto
hrálo,
A
nebe ustavin hustým hrdla.
Jen to vidl a pozoroval Bruncvík, jemuž
teskno bylo, že nejsou
již
na širém moi,
nebo
v právo
v levo ernaly se šerem obrysy hor.
Až horu.
se pak projasnilo, to když podplynuli
Ta
hora velmi jasná
svítila
pod Karbunkulovou
jim rudou záí, až posléze
'z
té
tmy vyjeli. A tu ped sebou shlédli hrad, an strml na výsp Byl to ten, který byl Bruncvík zhlédl v plném sluneném svtle. Pistál ku behu a provázen jsa svým hory. s temene vysoké druhem lvem vešel do hradu, v nmž panoval král Olibrius. Divný dvojí oi, jedny v oblieji, druhé v zadu byl, neobyejný. hlavy. A divnjší ješt bylo jeho dvoanstvo mnozí o jednom hlavy nebo psí oce, o jedné noze, mnozí rohatí. Jiní mli dv hlavu, nkteí byli jako lišky ervení, jiní od polovice šediví, od polovice bílí. Mnozí se obrm podobali, jiní jako trpaslíci mihali se mezi nohami tchto velikán. Než OHbrius Bruncvíkovi nebylo tu volno a chtl opt zpt.
Ml
:
i
sem pišel, z vle-li i z nouze. vle, sem pibyl jsem z nouze. Pro-
král h© zadržel a tázal se ho, jak
»Z sím
vlasti
pomoz
Král pak
mi,
jsem se vydal
z
abych se zas mohl
mu odpovdl:
vrátiti
dom,"
tak Bruncvík žádal.
A.
146
„Odtud
t
tmi
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
mžeš
Tch
jen železnými vraty.
mé
nepustím, dokavad neosvobodíš
ESKÉ však
ti
neotevru,
dcery, kterou mi unesl
drak Bazilišek."
Když Bruncvíkovi
tmi obludami
nezbylo, nežli aby zstal mezi
královými, nebo aby vysvobodil jeho dceru, odhodlal kusí o draka Baziliška.
na tom
plul
Bruncvík
s
mu
Král Olibrius dal
vrným svým
že se po-
se,
pipraviti korábec, a
lvem k ostrovu a hradu pe-
mocného draka.
III.
Až k
nebylo skoro možná, neb
brány zuivé obludy za Bruncvík by
ten hrad trojí
strážce.
si
dechl.
s
Tak
již
bránu,
do hradu
každé pak
u
s
nimi
a hroznjší,
tužší
a
kdyby nebylo
neproklestil,
Bruncvík jak náleží neod-
si
do hradního
paláce,
zastal Bruncvík dceru Olibriovu, dívku
do pasu hady otoenou. Ta žasla, když rytíe
se dostati
v zápase umdléval, piskoil a tak
obludami potýkal, dokud pronikli posléze
však
Bruncvík musil podstoupiti
prchodu do hradu
byl
vrného lva. Ten pokaždé, když pán
dlouho se
síni
ml
Zápas ten byl tuhý, od brány ku brán
boj.
jeho
do hradu
ostrovu doplul bez nesnází;
shlédla, a
spanilou,
nechtla
v nádherné
a tu
od paty
ale
ani viti, že
bran
dostal; myslila, že strašliví strážcové
mocí se
usnuli.
Pak
aby se nevydával v nebezpeenství ješt vtší, dokud je as; jestliže strážce ve branách zahubil, aby se vrátil, draka Baziliška a jeho družiny že nepemže, aby tedy jen chvátal, prosila Brune víka,
že pán,
na velikém ase, protože touto
sem
picházívá.
—
Bruncvík však zstal a nelekl
sín
hrnouti
valiti,
družina
chvíli Bazilišek,
se,
Baziliškova
hrozný
její
ted
když se poala pojednou do pištíc
ješti, hadové panenky a divné a
a
syíc
:
nejrznjší
rzno, v chumlech, v kotouích, vše v hrozné smsici, v takové záplav, lesklí hadi,
že veliká
sí byla
jimi za
chvilku plna.
jiné
obludy,
o Bruncvík se dal
mu panna
jejž
BRUN cvikoví
nimi hned a
s
147
chut v zápas posilnn prstenem,
muž,
dala a jímž nabyl síly za dvacet
A
posilnn touhou, aby nebohou pannu vysvobodil.
vydatn pomáhal.
Švihal
ocasem do oblud,
na kusy, a tak všecka
je zuby, rozškubával je
mu
lev
také
tlapami, trhal
je
drtil
a ješt více
ta pištící, syící
hav
zniena jeho silou a Bruncvíkovým meem, již ml v tom hrozný hluk, jako hímání otásl síní, a již sám Bazilišek, drak s osmnácti ohony, kovové, mavé barvy, ohnivé tlamy vrazil
mladý rytí vyhráno;
na své protivníky.
Tu
teprve nastalo Bruncvíkovi hoe.
do draka, již
ho
zranil
kolikrát, ale
nkolikrát
utržil,
A
stoupil.
již
když pak
sám
už také
Kolik
krvácel.
Ale pokaždé ho lev
na zemi po\alen.
opt
sekal
Bránil se, zápasil,
lev umdléval, sebral
se
ran za-
Bruncvík a dal
Ten trval od nešpor, po celou noc a nazejtí ráno, samého poledne. Tu teprve padl Bazilišek, natáhl údy a až do zdechl. Lev hlasno zaval, Bruncvík však, posetý ranami ležel na se v nový boj.
zemi jako bezduchý.
Tak nebohého
ujala
cvíkovi rány, obvázala
dne zase vrátil
vstal.
je,
se
dcera
lvem na hrad
A
s
si
se
se,
slyšeti,
ji
ka,
lo
na
že nyní
a
budou
do
vlasti.
vratech
se ani
navrátil
radostí uvítal, o železných však
také nechtl o nich ani
musí zstati, že
aby
lze,
tše
devátého
že
uvedl
pannu,
jejího otce,
otevena železná vrata a že bude Král Olibrius ho
Vymyla Brun-
krále.
léila jej a ošetovala tak,
vzav vysvobozenou
1
se s ní a se
nezmínil.
Olibria
že
Bruncvík
tu
dcera Afrika stateného ochránce svého tak za-
milovala, že ho chce za manžela.
Bruncvík zahoel
hnvem
v duchu vyítal nevdk.
Ze
na krále však
ustavin
více
po nich
se
daleko ve
vlasti,
ani
manželku.
dceru a trpce
rady
Ale
u Neomenie, a
ani
mysl jeho
ím
Smuten sedával na behu a \yzíral na moe, do dáli, njaká lo, která by ho odtud vysvobodila. Než po iež
na
jí
pomoci,
dále tím
tesknil a toužil.
leku, nikde se vln,
jinde,
na jeho
nebylo
musil povolit a pojal královu dceru za
byla
i
nezablala plachta,
slunci hrály a
žádný
koráb
nezjeví-li
siru
da-
nezeil zelených
v jejichž hukotu zanikaly teskné povzdechy
A.
148
mladého rytíe. asto také, když osaml, proklínal
jeho
i
Když
se
do
kamenném
na si
ho
líbil
dceru
i
mu me,
se
bez
že
sal
kterýž
pak
tak,
položil
jilce
zamyšlen
jilec
bez
ze svého
pišel
procházel,
V tom
Man
jilce.
vybrané
v duchu
jejž
dvoanstvo netvorné.
a jejich
me
stole starý
hradem,
bloudil
nikdy nevidl.
té chvíle
prohlížel, seznal, že je z
starý
me
krále
tak jednou hradem
sklepení, jehož
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
do
sklepení spatil
ho
a jak
obnažil,
ocele,
náramn
ostrý.
mee
a
jej
vstril
I
na
za-
ten
do pochvy svého mee. Svj pak pochv na kamenný stl a potom
vrazil
ve staré
odešel.
Setkav se
me
s
na
jaký to
me,
a
pro ho
co uinil, ale optal se, jaký to šla
a zavela
Bruncvík
tím
se
dychtivji
vyptával,
tak skrývají.
Kdybys vdl, co
ten
me
mnoho moci má!"
Ale když Bruncvík naléhal a neustal pro-
Více však neekla. siti,
jí,
Králova dcera se lekla a hned
devt zámk.
sklepení
»
neekl
Afrikou,
v tom sklepení.
aby povdla, že mže,
že má
k tomu
mei
klíe, jeho že není,
tu povolila.
„Když tedy chceš vdti, bys
slyš.
Ten
me
pochvy ho vytrhl a ekl: Hlava jedna,
z
má
tyto moci:
dvaceti,
Když
ticeti,
sto-
hnedky by hlavy dol skákaly. ta mu utkvla Bruncvík se tomu smál, jako by nevil ale tu, když jednou uvažoval, se pesvdil. A mysli, již jak by v a nkolik tch obludných dvoan, ryšavých, šedých, hrbatých o dvou hlavách a psí hlav, vstoupilo k nmu do komnatky, vytrhl tisíc
hlav
dol
!
e
;
i
me
a
ekl »Nuž tímto
Hned je,
do
meem
prvním potvorám hlavy dol
hlavy všech, co jich tu bylo,
moe
je hodil.
dol
skákaly, a on sebrav
Po tom po malém asu, když král Olibrius
s
dcerou a se vším dvoanstvem sedl za stolem,
z
nenadání svj
»Nuž milý
me mj
!<
vytrhl
Bruncvík
a vzkikl:
mei!
Tmto
obludám
dol skákejte Ic Tak se stalo. Bruncvík pomstiv
i
králi
s
dcerou,
všem
hlavy
bitých, vyšel rychle
ven a chystal se
nevdnost, nechal hned na cestu. Otevev se za
pože-
'^^ifímns III
^ fíjr 7 f
Bránil se, zápasil, sekal Ulustracc
Vnc. erného
do draka
k povsti
.
.
.
(Str.
-O Bru«ci,ikovt:
147.)
OBRUNCVÍKOVI lezná vrata, nabral
si
potravy, zlata
na koráb a vzav milého
drahého kamení,
i
vydal se vesele na cestu
lva,
vyplula a Bruncvík zamíil
151
dom,
do
naložil
vše
Lo šastn
vlasti.
IV.
Vítr
píznivý,
vál
a
koráb
plul
Bruncvík nepotkal nikoho cestou, žádné
šastn poklidným moem. lodi,
také žádného ostrova
Až teprve sedmého dne udalo se mu mimo jeden ostrov Z daleka již utšen vypadal. Zelenal se, vysoké, košaté stromy strmly na behu k modrému nebi a stavení na div krásná, nespatil. plouti.
nevídaná jimi prokmitovala.
A
vtrem
s
vanuly od ostrova rozkošné zvuky.
Lahodná hra
tam ozývala, také veselých fanfár troubení a bubn rachocení. Pak líbezný zpv mužských ženských hlas nesl se k nmu arovným ohlasem nad vlnami záícím vzduchem. I zatoužil Bruncvík po lidech, a srdce sladký hlas hudby táhly ho k ostrovu. Když tam pistál, uzel veliké veselí, lidí mnoho, na koních, pších, všechny v bohatém obleku, v sametu, v hedvábí veselých barev, zvlášt urostlé paní a panny pekrásných oí, vlas a tváí Všichni tam byli bez starostí, v bujném veselí. Tu na koních, v nádherné zbroji v okolu kláli, *) tam na volné prostoe tanili, jiní zpívali, se
i
i
—
hráli.
se
k
poal
Jakmile vstoupil Bruncvík a
nmu, „Jak
„As
jsi
mládenci,
k nám
se na
n
panny a volali Ale jakkoliv, budeš
dívati,
hrnuli
:
pišel.^
a
tancovati."
námi zstaneš!"
„Nepustíme t! Zstaneš na vždycky Krásné panny a paní podávaly
mu
s
námi!"
ruce, muži
ho obklopovali.
Než Bruncvík pamatuje se, poznal, že to sladké, lahodné nebezpeenství, že v tom utšení jest jeho záhuba. Proto vytrhnuv se, obnažil
me
a zvolal:
„Nuž •)
turnaj.
tm
nejbližším hlavy
dol!"
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
ESKÉ
A
hned se tak stalo. Ostatní se však nezalekli a volali: »Tím našim rukám neujdeš. Ty pece budeš s námi tanco-
a na koních
vati
máme
Azmodeové,
Jsme
jezditi.
—
moc
tu
me
Slyše to Bruncvík, potrhl
sem
dabli
zakletí
a
a vzkikl:
„Nuž tmto všem áblm hlavy dol!" tu všem skákaly dol, Bruncvík pak odkvapiv, vsedl na lo a plul dále. Jel a jel a bloudil zase mnoho nedl, až posléze uzel pekrásné msto, z daleka záící. Zakotviv u nho, zamíil se lvem k nmu. Kolem msta neshlédl ani lovka, také v otevené brán bylo ticho na ulicích a námstí. Krásné to msto jako by vymelo. Všecky však domy byly oteveny a bohat opateny. Všude
A
i
našel kryté stoly a jídla dost
ti
do msta; to
troubili a
vzácného
dm
Jak tak Bruncvík chodil a bubeníky, a
i
od domu, zaslechl náhle trubae
náramn
bubnovali
ped
byli Astriolové,
vína.
velmi.
nimiž jel na
Vojsko táhlo
vranném koni
jejich
král Astriolus.
mu
Bruncvík znamenaje, že
chtl
msta.
z
Ale v tom ho
nimi nebude dobe, obrátil se a
s
a zaskoivše
shlédli,
ho,
tázali
se,
jak se dostal sem.
»A
jsem pišel sem jakkoliv,* odvtil Bruncvík, »ale to vzte,
že se vás nebojím.*
Tu
mu
oni,
uchytivše
»Bu
vedli
ped
ho
krále
a
Astriola,
ten
nám
slib,
„Tvé hrozby
mn také
již
zstaneš
s
námi
vn,
nebo
t
dám
z
se
nebojím.
Doufám
v svého
ponvadž
Boha,
velikých strach a nebezpeenství pomohl,
mi odtud
že
pomže." I
kázal Astriolus pinésti ohnivého
tyi
me
že tu
na ohnivého kon."
vsaditi
ho
ho,
ekl:
chlapi zaali trhati,
kon, Bruncvík
aby ho na toho
kon
však, když
dovlekli,
vytrhl
a vece
„Nuž tm tyem hlavy dol!" A hned hlavy skákaly, a lev piskoiv Astriolus tím rozlícen,
zkikl
na houf vojska.
na
ráz je
Pitrhli
s
roztrhal
velikým
BRUNCVÍKOVI
o
153
hlukem a troubením, kolik tisíc jich bylo, a hned Ten však neboje se, netesa se, stoje prosted
meem
nich,
svým
blýskl
a zvolal:
»Nuž
dol
obklíili Bruncvíka.
mužm,
dvaceti
nuž
nuž
ticeti,
nuž
sto,
hlav
tisíce
!«
A
hned se hlavy koulely a trupy se kácely v takovém množ-
že se až
ství,
zem
Hrza
zatásla.
pak
krále, dsili se a kieli, král
padla na všechny kolem
i
na
volal:
„Pamatuj se Bruncvíe! Pamatuj se pro svého Boha a schovej
me! více
Slibuji
ti,
t
že
dovedu
do
tvé
vlasti,
jen
nevraždi
již
!
Když pak na Bruncvíkovu žádos svat že ho se vším, co má,
i
dopraví, zarazil Bruncvík
se
Odtud se do své íše.
snází
to vše splní,
lvem beze všeho úrazu do eské
me.
I
jak Astriolus
stalo se,
ve tvrtek v první soumrak, když své íše.
že
slíbil,
Bruncvíka
vysadil
slíbil.
zem Bylo
na hranicích
bral Bruncvík dál, až se dostal beze všech ne-
V.
Když
stanul
ped
svj
hrad.
se lvem na
v ty
asy
sedm
let,
Prahou, vzal na se poustevnické roucho a šel
Tam
bylo
hluno a
veselo,
vdávala se Neomenia, jeho manželka. co Bruncvík odešel
z
nebo
Minulo
zrovna
více nežli
Prahy do svta. Ponvadž Neomenia
dobu jeho prstenu neshlédla, poslechla rady svého otce a piji chtl za manželku. Když Bruncvík v poustevnickém rouše na hrad uslyšel, co se dje, velmi po
tu
jala nabídnutí vzácného knížete, jenž
se zarmoutil.
Neekl však žádnému
nic,
nosícímu na stl íše stíbrné a
Neomenia Pak se hned
aniž se dal poznati. zlaté,
který
se
piboil a
do
ze které
pila,
nosil.
obrátil a vyšel z hradu.
prsten,
ped
sedmi
pustil
do íše,
chvíle sám na prst Když branou vycházel,
té
napsal na vrata:
»Ten, který
Jen k íšníkovi
lety vyšel, je tu."
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
154
Z toho povstal nemalý poplach a
dn
dopíjela ze zlaté íše, shlédla na
V srdeném
znala.
pohnutí
shon.
ESKÉ Zatím Neomenia, jak
prsten a hned
í
neutajila,
je,
i
ho
po-
také
se Bruncvík
že
to,
Toho se lekl její ženich. Vyskoiv, dal hned osekon, aby dohonil svého soka, aby ho zniil. S ticeti jezdci
jist navrátil. dlat!
hnal se za ním, až jej uhonil a
Bruncvík vida, že
bží o
jal.
jeho hrdlo, vytasil
»Nuž tomuto ženichovi hlavu dol dol,
kaly hlavy
padala bezhlavá tla
me
a zvolal:
jeho služebníkm."
i
kon
koní, a
s
Ská-
volní bželi
zpátky do msta.
Po tom se odebral Bruncvík na jeden z knížecích hrad a svolal tam pány a zemany, kteí ho uvítali s velikou radostí, a hned s ním do Prahy jeli. Když se již k mstu blížili, potkali Neomenii, jejího otce s velkou družinou. I
radovali se všichni
Brali se všichni hledat Bruncvíka.
toho shledání, a
z
nejvíce
Neomenia, jež ve
své blaženosti slze ronila. Všichni se
staí
Tšili
v
pak
všecko
mladí, vítalo Bruncvíka s velikou radostí a
i
se,
zemi se
na
a tam
do Prahy
vrátili
že se jim kníže navrátil
stala radost,
branách
erveném
že jim
lva
mnohým
plesáním.
pinesl.
Veškeré
když kníže dal po všech mstech
malovati, poli.
i
obyvatelstvo,
——
též
na
zemské korouhvi,
volati a lva
to
lva
bílého
Odtud žil Bruncvík spokojen s Neomenii a panoval šastn ješt dobrých tyicet let. Vrný lev byl poád s ním a u nho. Když pak Ikuncvík u vysokém vku zemel, zanechav jediného syna Lanechtl lev bez svého pána
dislava,
naposled zavav v
A
zázraný Bruncvíkv
Ten kde
té tesknosti
stojí
je
pevn
býti.
Tesknil a chadl,
ped
zbra
staletí
svou smrtí
me? zazdn
me tajn
a objeví se
až
u Bruncvíkova hrobu zemel.
v
Karlov most do
socha Bruncvíkova, mající u nohou podobu
Bruncvík již
a hluboko
živ
teprve,
lva.
pilíe, tam,
Tam
dal
tam odpoívá ta arovná až bude v eském království
zazditi,
o
BRUNCVlKOVI
nejhe. Když naše vlas bude svatováclavští rytíi na pomoc,
155
od Blaníka sám svatý ddic eské zem je
nejvíce sklíena, pitrhnou
a
povede.
A
tu
Karlov most, zakopne jeho brna (blouš) kamení Bruncvíkv me. Toho se sv. Václav
jak pojede po
a vyrýpne kopytem z chopí, a v tuhé
sei pak jím nad hlavou zatoí a zvolá:
»Všem nepátelm eské zem hlavy dol!« Tak se stane, a bude svatý pokoj v naší vlasti.
—
^^^'
Opatovický poklad. I.
lady klerik
ádu
a zákona
sv.
ped samým
kláštee pišel
oznámit, že té chvíle pijel
patrn urozený, v
pedním dvoe Opat,
knz
slezli
Benedikta v Opatovickém
z
polednem opatu svému
nenadání host, pán jakýsi,
dvma jízdnými služebníky, že
s
u brány
a ten pán že zašel rovnou do kostela.
vážné postavy, se
ptal,
odkud
pijel.
»Z Hradce.
»Co íkal .'« »Nic a jeho
lidé
také ne.«
»Jak vypadá?* »Je
vážný,
na
ní
prostední postavy, tyicetiletý a
pkn odný, —
ale sukni
má
má ernou
bradu.
Pán
tmavou, a bez ozdob, ani proužku
«
Opat
se na okamžik
bral se dlouhou
chodbou
zamjslil, z
pak
konventu,
objímající kolkolem tichý xrajský
vstal a
dol po
dvr«. Ten se
vyšed ze své
jizb\-
schodech na ambit té chvíle
vyjasoval
o
PATO VI CK v POKLAD
157
v proudu slunených paprsk, jež sem poaly padati. vnikala jejich zlatá zá,
ského
malujíc na dlážky
i
I
na stnu
do ambitu román-
stíny
Parno srpnového dne nebylo zde ješt tak té chvíle \šude tu spoíval chladivý
sloupoví.
cítit,
neb od rána skoro až do
A
ticho,
prázdno bylo
mezi starými budovami.
Te
meškali tou dobou ve svých cellách.
stín.
Mniši všickni
svtlem pední a prostorné nádvoí, do parna a plného svtla, kdež záícím vzduchem jasn se obrážely od modré, bez mraku oblohy budovy kolem, zvlášt dv pak zaboil
a stínem,
se tu opat mihl
na druhé,
chladu
z
veliký chrám, vše románské stavby. chrámové vže Opat zamíil k portálu plnému nádherných pas kamenných, zdobených bohatou ezbou lupen, listí a podivné zve. V tom ze dveí, jimiž vanul z kostela píjemný chlad, vycházel cizí ten pán. Ml ješt i
smeknuto;
smdý
ponkud ohnut.
ernovlasý,
byl,
mu
Jak se
lysého
tváe a
ela, široké
dkoval
jak cizinec promluvil, poznal, že to ne všední šlechtic. Mile za uvítání a rád
zpt do i
opat pozval k obdu.
jej
spolu
Šli
dvora « rovnou do refektáe,
nebo
poledním tichem ozval se klášterní zvon, hlásaje
ddin
ambitu, kol
hlubokým
když
pijal,
šel
opat podíval do velkých, tmavých oí,
»
rajského
lidem na polích polední klidu as.
V
klenuté
dlouhé,
stol, s cínovým, dadel, ekali
již
nána, zasedli
síni,
prosted
níž
mdle se lesknoucím
náiním, a
ada dubových ady stolic a se-
Když obvyklá pobožnost vyko-
mniši, staí, mladí.
všichni.
se táhla
Nejvýše opat se svým
hostem v ezaných,
dubových keslech. Po všechnu dobu host mile hovoil, o kláštee, o
kostele, jak
A
je krásného díla zrovna jakoby vlašského, zvlášt ten portál.
opat ekl, že ne, že to domácí
dílo,
že to kostel
pestavný
když z
p-
vodního malého, ale první mnichové, hned pi založení že byh Vla-
Monte Kassina, rozhovoil se pán o mateském kláštee, a že ho zná. I vypravoval o nm, o Vlaších, o ímu tak, že kdo blíže chové, z
sedli, zapomínali na jídlo.
Než Již
ím
déle host
hovoil,
tím více se neklid zmáhal
prve, když slyšel, že pijel pán z Hradce, pomyslil,
ode dvora,
protože ráno
zvdl,
že
že
to
opata.
nkdo
vera pibyl do Hradce císa
ESKÉ
STARÉ PO^^STI
A. JIR.\SEK:
158
komonstvem. A hned také, když klerik oznámil, že ten pán vešel nejprve do kostela, vzpomnl si opat, co slýchal o císai Karlu: že pokaždé, jakmile do njakého místa pijede, vejde nejprve do s
kostela.
Pak všecka jež budily si
——
ruce v lesklé medenici,
ním výklenku, aby
e
líbezná
ta
úctu a obdiv
mu
již
a znalost"
prosil jej opat,
za zlé
svta a všecko
Sotva, že host
odložil
jednání,
nž
a umyl
jak stanuli sami v oken-
neml
a jemu oznámil, které jest jeho
žádal
díve, aby
jméno.
Host
aby
že
slíbil,
vzal opat také
ale
poví,
dva
nejstarší
mnichy
z
šli
do
tam ochotn
kostela,
konventu. Opat
host chodbou zrovna do kostela. Byl vysoký, klenutý, o tech lodích, oddlených okrouhlými sloupy, jež nesly mohutné plkruhové oblouky. Celou rozlehlou prostorou neetných tak uinil a zavedl
oken nesla se mha tajemného po stnách. Všichni tu poklekli
ped
šera,
v
nmž
se tratily hojné
hlavním oltáem;
když pak
malby
cizí
pán
ekl:
vstal,
»Knže zde, že
jsem Karel,
Opat
se
vdti mé jméno. Oznamuji a bratím ímský císa a eský král, pán váš.«
opate, chtls
snažn
ti
omlouval, že ho tak málo poctiv pijali, akoliv
sám sob že práv tak dobe, že nechal dvoany v Hradci
jak doznal, že tušil jaká est' se stala jejich domu, ale že
Císa však vlídn se usmál pravil, nechtl, aby ho kdo poznal, proto také že a že nikomu neekl, kam jede. >To jsem proto uinil,* pokraoval, » abych mohl nevil.
nji promluviti.
Ote
opate,
tito-li
s
vámi
vol-
bratí jsou nejstarší a nejvrnjší
v tvém kláštee?*
»Ti jsou.« I
ekl císa;
Božím míst oznámím, pro jsem k vám pijel. Slyšel jsem, že máte pi tomto kláštee veliký poklad. Je-li tomu tak, doufám, že ho pede mnou nezatajíte. A já vám slinechci vzíti, ani sám, ani skrze žádného bují, že vám nic z toho »Milí otcové,
jiného. Jen
již
vám
tuto na
bych rád na ten poklad pohledl,
nic více.*
OPATOVICKV POKLAD
159
Opat knží se lekli a stáli mlky, až opat císae poprosil, aby jim popál se na to maliko poradit. Císa svolil a když mniši tak i
oznámil opat;
uinili,
»Ra z
Velebnost
tvá
vdti,
bratí eholních, a jest jich tu na ten
neví. jiný.
poklad
že ten
as
jest.
Ale žádný
padesát a pt, o
nm
Jenom já a tito dva brati máme o nm vdomost' a žádný Kdyby nkoho z nás Pán Bh neuchoval, jinému o tom pokladu
povíme, tak aby vždycky
ti,
opat a dva
brati, o
nejstarší
nm
vdli. Ale ra také vdti, že jsme tžkými závazky zavázáni a nesmíme nic o tom pokladu povdti ani slovem ani znamením. Nad to je pístup k nmu velmi nesnadný a Tvé Milosti nenáležitý.* Císa však pes to žádal, aby mu povdli, on že bude také mleti a nikomu o pokladu nepoví. Tu se knží opt radili, až opat prohlásil, že není náležité, aby povdli, ale také že není náležité, aby oslyšeli žádos svého krále. »Protož,« pravil opat, »jedno z dvojího uiníme. Bu Tvé Velebnosti o tom míst povíme, ale pokladu neukážeme, nebo poklad ukážeme, ale nezjevíme, kde »
Radj
i
a
jest.«
poklad uvidím,* rozhodl se císa.
aby uinil, jak požádají. A on slíbil. Tu ho zado sakristie, odtud sestoupili do njakého sklepení cihlami dláždného, velmi šerého. Jeden z mnich zakesal a rozžehl I
prosili
ho,
vedli z kostela
dv již
voskové
svíce.
obrácen,
tak
Ale jen se mnich a
pistoupil druhý
jejich
plameny v temnu zamíhaly,
císai
stáhl
že císa nic nevidl.
Jen
pes slyšel,
kuklu
a to
zdvihají,
odklí-
hlavu že
zejí cihly.
Pak ho
zavedli
k njaké díe a
aby opatrn sestuza nimi hloub a hloub do iré žádali ho,
po žebíku. I lezl tmy velmi hluboko, a když stanuH na dn, obrátili císae a vedli ho nkolikráte sem aby si nepamatoval smru a cesty. tam, Po té kráeli njakou dlouhou, tmavou chodbou. Bylo zde cítiti poval, že polezou
i
zavlhlý
vzduch,
stuchlinou páchla
všecka ta štola a dunla
jejich
kroky. Císai se zdálo, že je nekonena. Pojednou stanuli, a v tom,
mu kuklu sali, vidl se v dušném sklepení, jehož prostorou mdle se mihala zá voskovic. A v té zái zatpytilo se v železných.
jak
A. JIR-^SEK:
i6o
ESKÉ
jak opat víka pozdvihl, stíbro, spousta stíbra kol kolem,
truhlicích,
v kruhy litého
Odtud
i
celé bochánky.
vedli mniši
kruh
množství
císae do vedlejšího sklepem'.
prut
a silných
Císa
zpracované.
Tu
STARÉ POVÉSTI
se divil;
ryzího zlata,
V
tom spatil
celé kusy,
tžké, ne-
ve tetím však sklepení zmlkl úžasem,
ohromné množství drahého kovu, zlato, stíbro, ale vše umlou prací zdlané pekrásné etzy, íše a kalichy, kíže a pacihkály, vše svítilo zlatem a ješt více mavými, duhovými blesky drahého kamení, až z toho zrak pecházel. b}l nejvtší
poklad;
:
»Pane
ekl mu
opat;
poklady se
náš, ty
vezmi co se koliv
tob
odtud odešel a
s
nmž
nco
si
tob tvým budoucím i
chovají. Protož
líbí.<
Císa však nechtl, a prsten, v
na všechno to nesmírné
se tak císa na všecku tu krásu,
Jak
bohatství zahledl,
tu opat
ka, že by se
na památku nevzal, podal
neslušelo,
aby
mu drahocenný
byl svtlý, nad míru vzácný diamant. Císa ho pijal
povdkem. Pak
se obrátili, a jak prošli zase tím trojím sklepením, vstrili
sem tam, posléze k tomu Když otvor zase zadlali,
císai zase tu kuklu na hlavu, vodili jej zase
žebíku, po kterém vylezli do sklepení. shasili svíce,
a savše císai kuklu, vedli ho do sakristie a do kostela,
ped velkým oltáem. dkoval mnichm a doložil
kdež se se pomodlil
Po
té
a
ješt to zvím: smím-lijá svým pátelm ale jen jsem vidl ve svém království pod zemí takový znamenitý a vzácný poklad? Ovšem, že nepovím kde a kte»Milí otcové,
nkterým
oznámiti, že
rými místy.
Opat a mniši na darovaný prsten »
sejde
Císa pak
svolili.
mého
prstu a že
mne v takové pjde se mnou do u
Byl nešporní as, když se
ku Hradci.
dvmi
pravil
hled
vrátili
z
vážnosti, že nikdy ne-
hrobu.
kostela.
Císa
se
již
k
dlouho
a proopatem a bratími, vsedl na komorníky zamíil zpt po Labi vzhru lukami
neomeškal. Rozžehnav se
vázen svými
na odchodu
;
Tento váš dar bude s
již
s
.
.
vrazili
ua
nj
žoldnéri a smrtelnou ranou splatili Tllustrace
Staré povsti c-kt',
smlému
zvoníku
Vnceslava erného k povsti ^Opatovický poklad.
.
.
.
(Str.
165.)
-^
^^ .
OPATOVICKÝ POKLAD
Tam
vyzvídali
dvoané na
163
komornících, kde
Když
byli.
uslyšeli,
vyptávali se, co císa v kláštee dlal.
obd
»Byl tam na obd, po vešel mnichy starými do kostela a dlouho se tam
Více neekli, a více také
opatem a
s s
se
dvma
nimi modlil.
nevdli, a víc také nikdo nezvdl, Teprve ped svou smrtí povdl n-
neb císa tajemství zachoval. kterým svým radám, aby mu ten prsten' na ruce nechali do hrobu, že to památka z pokladu v kláštee Opatovickém, kterýž poklad
mu tam ped mnohými
A
tak se
i
stalo.
lety ukázali.
— —
II.
Léta letoucí sklonku
po smrti Karla
minula
panování jeho syna
Václava IV. a to
Opatovického kláštera nenadálý host: s
dvma
svaté, i
holé
jízdnými pacholky.
pozd již
pan [an
pamti.
blahé
IV.,
r.
141
Msteky
Bylo v listopadu, zrovna
odpoledne, když se
pijel
5.,
z
Na do
Opona
na Všechny
smrákalo, když pustá kol luka
již
asném
stromy u Labe ernaly v
soumraku.
A
mrazivý
vítr vál.
Nebylo
do kláštera a požádal o nocleh, vy-
že chtl dojeti do Hradce, ale že je taková slota venku, vítr
loživ,
že
divu, že rytí zajel
eže
i
šubu proniká, a že bude
hrub tmavá
noc.
Opat Petr Lazur, starý a ctihodný knz, vlídn pijal rytíe a tem poruil, aby také obma jízdným dána ádná veee, jim i
druhm, kteí, jak pan Msteky oznámil, se cestou omeškali a kteí ješt sem dojedou. A dojeli, samý již veer, zardlí od vtru a chladu. Tou dobou sedl jejich pán s opatem a mnichy v refektái ozáeném voskovicemi na stolech, poblíže ohromných, zele-
jejich
ných kamen, jež píjemné teplo vydávala.
Rytí o
mistru
vypravoval,
Janu
z
Husince,
klatbou pro mistra Jana liké
ml
služby Boží v Praze
mnohé nejvíce
z Jesenice,
staveny.
noviny,
o koncilu
však
Praze,
o
že
v Kostnici, je
stížená
stoupence Husova, že jsou všeI
dorážel slovy
zle
na novotná
A.
104
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
uení a na Pražany, všecko
V
bouí
že se
jDroti
ESKÉ
knžím,
na krále^
i
že
to
trpí.
pan Otto Bergova, Povdl, že ho povtí dohnaly, aby se utekl pod pohostinnou
tom nový host
necesta a hrozné
stechu
vstoupil:
starého kláštera,
pt pacholk jízdných. ale tšil se z toho, že
a žádal o nocleh
sebe a pro svých
pro
pana Msteckého, na zítek spoleníka na cestu do
Divil se také, že tu shledává
bude
míti
Hradce.
Opat pana z Bergova vlídn pijal a sedl s rytíi, i když Páni sedli pi brati ádoví se po veei rozešli do svých cel. vín poblíže kamen, kdež bylo tím píjemnji, an venku ernou nocí burácel vichr, až se okenice tásly a rachotily. Pan Msteky vypravoval, pán z Bergova nebyl také bez novin. Oba také staten pili a asto dolévali poháry zlatým, erveným vínem, až se jim rdly i
tváe a
Na
svítily
oi.
ráz však
oba umlkli a
když venku tmou se náhle ozval
vstali,
válené trouby. Vzezyuel oste, pronikaje chytli oba rytíi opata za ruce a pan Msteky z hlas
i
vtrný
hluk.
A již
ostrá a
chmurn
po-
nám
znamení,
že
rouel: »
Knze
opate,
slyšels to
troubení.
jich,
štee.
Ty
slyš
;
ti
íhali venku ve tmách.
»Poklad, váš klášterní
z
Te jsou
již
všichni v klá-
a všichni tu jste v naší moci.«
Opat omráen leknutím, stží »Co chcete .-!« je.
jest
ve své moci, a že pustili ostatní,
naši zbrojní pacholci mají bránu již
ticet
To
Víme,
že
ho
vyrazil:
poklad.
máte pod
zemí.
Nic se
ti
nestane, povíš-li
Povz, kde
je!«
kde
dorážel pan
Bergova. »
Nevím !«
Na chodb »
strhl se hluk,
Neekej pomoci
!«
hrozil
kieli tam, inela zbra. pan Msteky. » Slyšíš, to
je náš
Mluv, kde je poklad!*
Nepovím!* chvje se, ale pevn odpovídal starý opat. » Zmuíme t!« »Dj se po vli Boží. Ale já nesmím, já nepovím.* »
lid.
OPATOVICKÝ POKLAD
165
Bergova vyrazil z veeadla, a hned po té vešli tam vydal pan Msteky stapacholci po zuby ozbrojení.
Pan
z
Tm
tyi
rého opata.
Nkterý
Tmou
listopadové noci ozval se zvon
mnich k
z
nmu
pomoc. Ale jen zaal ranou
splatili
zvoniti, již
smlému
Rudá svtla
dobhl a
bijící
na poplach.
zvonil, volaje blízkou
vrazili
na
nj žoldnéi
ddinu na
a smrtelnou
zvoníku.
okna zazáila; po celách, tmavými ambity a dvory, všude, se kmitala svtla, pochodn, planoucí loue, všude se míhaly postavy prchajících mnich, loupežných žoldné, kteí je stihali, kde co vybíjeli a snášeli koist". Jen opat zstal v kláštee, ale svázán, v nádvorním sklepení, kdež se míhala klášterem,
kostelní
i
ho pacholci pana Msteckého pi zái smolnic bili a natahovali na žebík, a kde pan Msteky nebo zase pan z Bergova na nj kieli: >Kde je poklad Kde, mluv, nebo propadneš hrdlo !« Ale opat snášeje mužsky všechna když mu
ani pak,
Když
pálili
svícemi bok.
se probudil mlhavý,
muka mlel, a nepovdl
ta
——
nevlídný
den, bylo v
Opatovickem
kláštee ticho a pusto. Byl vyloupen. Všecko skvostné náiní, hotové všechny
peníze,
a
klenoty
a jiné,
kostelní,
vše odnesli páni
M-
Když vesniané pišli do kláštera, našli ranné mnichy, opata pak na smr zmueného. Škody po všem kláštee byly veliké, ale ohromný, podzemní steky a
z
Bergova Otto.
poklad byl zachránn opatovým utrpením a
— jeho
Zemel
smrtí.
Petr Lazur za nedlouho.
Po pti letech pijel pan Msteky z Opona, jenž pro svj zloin s druhem svým za bouí a zmatk tehda obecných ušel zaslouženému lupi,
trestu,
zase do Opatovického kláštera,
nýbrž jako jeho
žoldné
ochránce.
obsadil
nm
Orebským.
a bratím
ne
již
jako
Pivedl tam posádku, valný houf
císae Zikmunda, v jehož
janm. Tím lidem
ale
klášter proti
služby
se dal proti
svým
Hradeckým husitským
Tenkráte
se již
kra-
mša-
neshánl po velikém
i66
A.
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
Záhy zas musil odtud, do pole, posádka však tu zstala a dvakráte svedla vítzný boj s Hradeckými v prosinci toho roku 1420. u samého kláštera a v beznu píštího roku pokladu v zemi ukrytém.
:
nedaleko, u vesnice Podolšan, kdež padl
Ale
vdce Hradeckých
Lukáš.
v dubnu odtáhli císaovi žoldnéi z Opatovic ze strachu
již
velikým vojskem Pražan, Orebských
Kutné Hory. Zikmundovi žoldnéi jen z
i
Miletína
s
Opatovicm
vymstili
a
Boek
Hradeckými, kteí se
s
porážku a za mnohé
za dvojí
se zmocnili
pitrhl pan Diviš
odtáhli, a již
Orebským
bratrstvem
Hradan, kteí
i
ped
zle
Starý,
ztráty.
výstavný klášter byl vypálen.
V^yhoel konvent a stavení všecka:
nad
zelení a spoustou
jejíž
vží a nádherného
šterních
tané ambity
kol
»
kvt
svítívaly
se
ernaly se
kostela,
pust
rajského dvora*
rovin u Labe, zlacené kíže klá-
v luinaté
rozme-
rozvaliny,
zarostlého,
mrtvé ticho
a
bylo tam, kde mniši kdysi hodinky pli.
tom spuštní zstal. A hluboko pod jeho rozvalinami umlé ohromný poklad drahých kov, drahého kamení práce, zstal netknutý tam, kde vky již v úkrytu ležel. A to místo tajemstvím zstalo, fen povst' o šla po mnohá pokolení a zKlášter v
zstal
i
i
nm
stávala valv.
i
když
rozvaliny
——
starého
kláštera
hjnuly
a se
rozpadá-
III.
Rozpadly
se a zmizely,
povodn Labe
dávno, za velké
zmnilo v tch
Tak Labe,
dn.
pes nj,
a když
b\'la
zbytky trosek pod Jen vystavli iež
ás
je
místech svj tok,
na jeho
pak jim voda dodala.
když
stopilo,
a jak
ás
rozvalin
pod vodou,
jež kdysi teklo \edle kláštera,
proudilo
chodili se lidé dívat na
její hladinou.
rozvalin zstala na suchu.
mlýn,
bhem asu
zalilo,
zstala
nízká a jasná voda,
Kdysi,
a tam,
pekala vky. Mléi
kde
stával
a chasa
V^
tch
místech pak, u
prý hlavní oltá,
asto
sedali za letních
eky
vyrostla lípa,
veer ped
OPATOVICKV POKLAD mlýnem
a mluvili o císai Karlovi, o poklad,
167
kde
kterými
asi je,
pod vodu k nmu, jak by si pomohli. po star líp, jejíž ohromná koruna vysoko šerem se ernala a od níž vtík zanášel k nim šumot a silný, líbezný ^dech jejich kvt jako šepot modlení a vni obti od Božílio oltáe. A v plnoní as poal se koš staré lípy vyjasovati, jakoby jím prosvitovala zá vycházejícího msíce. Pak vzplanula v korun svtla, a záila po všech haluzích, a zá svtel místy, kdyb)' tak mohli
asto
se také ohlédli dál,
k
stoupala
nonímu
Domácí
žoval.
Kdo
nebi.
klekaH
nich zaslechl v takové chvíli
z
daleka
zmíral a
Než pak
na
i
——
nesl
se
spatil,
otce Rudolfa
II.,
se ki-
žasna
ped
oltáem; nejeden zbožný zpv, jenž tlumen, jako by a vanul s vtrem dál, k ece, kdež
za bílého dne naplnilo tajemné místo úžasem
pana otce ze mlýna,
liana,
na
tichl.
lípy
div
se jako
a modlili
z
kolem
ten
chasu
mlée.
i
zarazila se kola
o pravém poledni. Vše vybhlo ven k ece a
lid,
zvlášt
Kdysi, za krále Maximi-
Opatovického mlýna sama
ráz,
n
voda netekla, a
tu div divoucí!
ta netekla,
stála,
protože se výše nade
prosted eišt do njaké prohlubn i propasti. Tak proudila a padala tam dobré
ztrácela
Kola
protože
mlýnem
padajíc tam huivým, hímavým proudem
a po ten as Po pl hodin neteklo na kola nic, však dala se voda zase svým bhem a proudila dál jako dív ke mlýnu a roztoila jeho kola. U místa, kde prvé voda tak zapadala, lidé ze vsi a jednali o divné píhod, stál pan otec, chasa, mléi až se na tom snesli, že tam bylo njaké klášterní sklepení, že se jeho klenutí prve sítilo a eka že proudila do sklepa a hloub do chodeb a že jist žahla štolu vedoucí k pokladu; te že je po všem, že by bylo marno se pokoušet, aby se kdo k nmu dostal. tak že mlýn
i
i
stál
pl
hodiny;
jako zakletý.
i68
A.
A
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
Ne domácí, ale cizozemci. Bylo toho smutného asu po Blohorské bitv; tenkráte pijeli do Opatovic tyi Vlaši. ekli, že jsou potápi z Vlašských Benátek,
pece
že
to zkusili.
sám císa Ferdinand*)
je
sem
poslal,
aby
našli
ten za-
padlý poklad.
Nikdo jim nebránil, a tak, když Labe v tch místech, kde bývalo vídati nejprve ohledati drželi.
Dva
z
pdu
a zbytky
se pipravili,
potopili se
klášterní trosky.
staveb.
nich ihned zase vyplavali
do
Tam chth
tam však nevyna povrch. Dva tam déle Dlouho
n
Druhové na ekali, ale nedokali se jich. Ti dva se více nevrátili. Snad je strhl proud, snad zbloudili pod vodou v rozvalinách starého kláštera. Ani mrtvol jejich nenašli. Druhové jejich se za pokladem do eky více neodvážili. Vsedli zstali.
na
kon
A
a odjeli
nepoízenou.
——
tak poklad Opatovického kláštera
a Labe proudíc *;
s
Ferdinand
II.
pes
nj,
dobe
leží
ho steží.
podnes hluboko v zemi,
——
o
^TARÉ
j^RAZE.
Praha!
To jméno samo zpv. Ten pouhý zvuk úchvatn do strun eské duše sahá a srdce rozechví vá
Svatopluk ec/u
o
^^arel ''
^^ také svého
IV. pozval
Arnošta
^)
staré Praze.
ského
any,
sob
kdysi na Pražském
Pardubic, kanclée,
z
nejvyššílio
arcibiskupa
purkrabí e-
království a jiné znamenité
pány eské a dvo-
nkteré mistry uenností
slovutné, mezi nimi
též
hvzdáe.
Sedl
s
nimi
v nádherné
síni, jejíž
devný
vyzdoben ezbami, malbou zlacením, jejíž stny byly povzácnými alouny francouzské práce, za stolem, na nmž
strop byl
kryty
hrad
i
v zái hojných voskovic lesklo se a blýštlo zlaté a stíbrné náiní
íše a konvice pekrásných tvarii a ozdob. Když poveeeli a v síni poínalo býti dusno, vstal císa a vyzval své hosti, aby s ním vyšli ochladit se na erstvé povtí. naped s arcibiskupem na balkon, na njž se vystupovalo I šel pímo z toho veeadla: šli za nimi páni a misti v živém hovoru. talíe,
Ale rádce a
lovského
jak stichli
vystoupili
na prostorný
také všichni
msta pod
nimi.
ostatní.
balkon,
umlkl
císa
i
jeho
Umlkli pekvapení krásou krá-
A.
172
dímala za
Praha i
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
letní
V arovném
v hlubokých stínech.
vysokých
stechy
arký,
A
dom,
a košaté koruny
splývaly v
tom
v
noci
zásvitu
strom po
mkkými
plného msíce
rozlitém svitu
osvtlení zvedaly se
vží,
kostel,
ESKÉ
blýštla
okna
se
hojných zahradách
i
štít)"
a
stavení,
na ostrovech
obrysy.
duniv šuml)'. Král dvoané veškerou krásou uvábeni, hledh svtlem šerem, zrak jejich tkal po svazích Petína v modravém šeru, po Menším mst zrovna pod nimi, hledli na jeho ozáené prostranství, na arcibiskupv palác u eky, kdež leskla se zlacená stecha branné jeho vše v hlubokém klidu. Jen jezy
z
dola
i
i
vže, pes chatrný most, *) po ece, jež svítila jako rozlité stíbro, dál po ostatní Praze, po Židovském, Starém mst, zaveném hradbami a baštami, za nimiž trely k nonímu nebi vže a chrámy. Tam tmly se ulice, podsín domu, tam tonulo všecko ve sxitu v stínech a hlubokém šeru. Ale dále za Starým Mstem, dále táhlou výšinou širým prostranstvím **), kde se blal kostel sv. Lazara, kde voln stál a ne ve spoust dom kostel sv. Petra na Zderazském vršku, kde dímaly Opatovice ves a kde výše v bledém zásvitu strml kostel sv. Štpána ve vsi Rybníku a dále kostel sv. Jana na Bojišti, proudilo voln i
svtlo msíce po zahradách, sadech a lánech zralého
obilí,
tu
i
dál
až po obzor, až po výšiny plné vinohrad, zamžené blavou mlhou.
Všichni
mlky
hledli
na arovný obraz
ped
nim.i
rozložený,
až král, dojat tou krásou, promluvil: »
ji
Krásná
je tato
má zem,
v
ní je
mé
nejvtší zalíbení, a .nám
jako vyvolený, vzácnjší sad mezi ostatními
sad
nejutšenjší místeko
Oi
—
hle
—
Praha!
poli
Ale v tom
le-li
co krásnjšího?*
královy zazáily.
»Pekrásné msto" promluvil Arnošt z Pardubic, »a pešastné, povzneseno. je kroniká nazývá, že bylo svatým vojvodou A te tvou láskou je a bude ozdobeno. Již se napluje proroctví pramatee tvé Velebnosti. Roste Praha u velikosti a sláv. Knížata se jí kloní, nriá es a chválu po svt a bude ješt slavnjší.*
jak
*) '*)
Kamenný most královny Judity velkou vodou Méstišt nynjšího Nového Msta.
r.
1342 hrub poškozený.
o
»Rád bych
»A doufám " vážn ped
pomocí Boží
s
ji
—
STARÉ PRAZE
Náhle však se
jenž
173
upímn
zvelebil*
pravil
král.
po starém mistru hvzdái,
obrátil
se hledl.
»Nu, miste astronome, že je krásná a veliká budoucnost' tohoto
msta. Ty »
se mraíš.?! Mluv!«
Velebnosti královská, nechtj
práv
abych oznámil,
této chvíle,
co vštila nebeská znamení.*
povz «
»Jen
vybízel král.
»Chci
slyšeti,
cos etl ve hvzdách.
»Je to smutné, milostivý králi.
»Chci
A
slyšeti.
Mluv!«
zasmušilý mistr oznámil králi a panstvu
dychtiv k
nmu
pistoupivšímu: » Vyrozuml jsem z nebeských znamení, že Menší msto bude znieno ohnm, velikým požárem, a tam — Staré msto zajde hroznou povodní. Vše bude zhubeno, všecko, a tak, že nezstane
—
kámen na kameni. Všichni kolem se lekU a pohlédli na krále,
patrn zarmoucený. Pojednou
se však
obrátil
jenž
zaražen
stál
k mstu, mávl v tu
stranu rukou a zvolal:
»A i
nezajde
jednou
Staré
msto, tam,
hle,
Menší msto Zstane, bude! A kdyby za své vzaly, bude tu jiné. Tam vystavím nové bude nová, veliká Praha !« Praha!
i
msto, vzhru širou výšinou, k polím a sadm, ku vsím Rybníku a Opatovicm. Všem se uvolnilo, všem se A-yjasnilo líce, a moudrý arcibiskup vyslovil, co eští páni a dvoané té chvíle cítili a z té duše páli svému králi Ukazoval
»Bh
za
žehnej tvé Velebnosti.*
Jak se Karel
pípravy k
smr
Staré
I\'.
založení
rozhodl, tak uinil.
nového msta:
Hned
jal se
konati všechny
sám vymezil jeho prostoru a položil, *j sám byl pi roza námstí. Se staviteli asto
jeho hradeb, sám k nim základ
mování *)
ulic,
sám uril místa
v beznu 1348 zaal
stavéti
tržiš
m-stskou
ze
od Vyíehr.idu ku rofii.
rozmlouval a se
asto
radil,
ESKÉ
STARÉ POVÉSTI
A. J1R.\SEK:
174
se picházel podívat, jak
pibývá staveb,
a pokaždé oslovil tu zedníka tam nádenníka, vyptal se ho, pohovoil,
darem obdail tše
se,
zdárn pokrauje.
že dílo
Jen jednou se pohnval a
mecké íše pišel
miové
když vrátiv se
to,
msto
hned podívat na Nové
se
pidlali za jeho nepítomnosti novou
domy stavli. stanul pekvapen
ulici.
n-
cesty do
z
a shledal, že
Vedla ku ko-
stelu sv. Jindicha, a již u ní
Jak
ji
císa
shlédl,
oste, kdo kázal tu »
Nikdo
ulici
nekázal,
založit
schmuiv
a
ptal
líce
se
a vymiti.
královská
odvtil
Milosti «
stavitel
polekán.
»MysHli jsme, že bude vhod. Ráíš-U však, aby byla zastavna
»A
tedy zstane!* rozhodl se císa,
asy
Nekázalka,
a
»ale
se
jmenuje
na
«.
vné
ponvadž jsem nekázal, aby byla založena.* Tak rostlo Nové msto; stavení pibývalo jako hub po dešti. Ale nestavli jenom noví mšané, stavl sám eský panovník. A ten nejnákladnji: kláštery, kostely s vžemi. Tak také založil kostel sv. Jeronýma a pi nm klášter mnich Benediktinských v tch místech na Skalkách, kde ped vky se zelenal háj boh)-n i
Morany.
I
stavl ten kostel nákladem velikým.
Zvláštní cihly byly
prý na tu stavbu páleny, zrovna takové jako na Karlštejnský hrad,
dkladn
ze šedivé hlíny, po vrchu leštné a kostelní krov zízen tak a
umle,
Pes prý
stál
že spotebovali na
dvacet ten
let
kostel
nj kmeny
stavli kostel
jenom
o
z
celého lesa.
klášter a byla to drahá sta\ba
i
halé
mén
nežli
sám
kamenný
most.
Když byl dobudován, *) když první bohoslužba v nm konána, zapli knží u oltáe slovansky a etli mši svatou dávným obadem ze slovanských I
knih
poprvé zase
radoval se zbožný,
eský
po
král,
staletích
uvedl z dalmatských krajin, radoval se a
A
•)
klášteru
R. 1372.
.-i
i
v
eském
kostele.
jenž ty slovanské mnichy s
ním všechen
sem
lid.
kostelu íkali »na Slovanech* a íkají podnes.
o STARÉ PRAZE
175
Ješt nepracovali plná ti léta na stavb Slovanského kostela, a již založil Karel IV. nový kostel, a to na nejvyšším míst Nového msta naproti Vyšehradu. *) Návrh na tuto stavbu podal mladý jeden stavitel Pražský. Císa uvidv narýsovaný plán, nemálo se podivil,
jak
krásn
Divil se,
i
ale
i
smle
všecko tu myšleno.
znalci se divili, zkušení,
osvdení
že mladý druh jejich nevyvede toho chrámu, že té klenby,
jak
ji
navrhl.
Než
Dlouho do noci
a ten
král
pece svil
sedal ve svií
dycht po tom, aby vyvedl
díln
stavitelé a tvrdili,
nedokoná ohromné
dílo
(Str.
mladému umlci.
176.)
stavbu, jaké po tu
nevidla, dal se chut, pln nadšení do
dobu Praha
díla.
Stavl a stavl a chrám v osmistranu založený poal rsti. Již se zvedaly zdi,
již
v nich byla dvojdílná
i
oividn
trojdílná
okna
pekrásných kružeb, již stál portál bohatých pás, hojnými lupeny, soškami a kížovou kyticí ozdobený, již poali dle plánu mladého rnistra pepínati chrámovou prostoru nevídaným, smlým klenutím hvzdovitým v podob bán. Karlov
r.
13.51.
JIRÁSEK: STARÉ
A.
176
POVESTI^SKÉ
ješt všecko klenutí bylo pozakryto lešením, ješt nebylo zejmo
trám, beven a množství prken, a již znalci se mu divili. Ale te tím uritji každý tvrdil, že mladý stavitel toho díla nedodlá, že klenutí nevydrží, ponvadž to nemožná, nebývalá vc, a že jak budou v nejlepším, všecka ta smlá bá že povolí, pukne, že pro
les
se na jisto shroutí.
Dvra
mladého mistra otásla se v základech. Poal se lekati a zmije pochybnosti a nedvr j' poala ho muiti, již nespchal na staveništ s takovou jistotou a radostí jako jind}-. A doma, o samot neml klidu a pokoje. Poítal, kreslil, Reci ty úinkovaly.
vydrží-li klenba,
pemítal, uvažoval ve dne
Staros, neklid zaplašily od
ve své díln, a když
druh
ulehl,
stavitel, mladých
nho
v
i
noci.
spánek. Dlouho do noci sedal
nebo
uvažoval ješt,
si
starých, jejich výtky, jejich obavy,
i
uritá tvrzení, že toho klenutí není možná dodlati. se
mu
vracely na mysl, a když uvažoval,
nebo kdyby se
nutí nedokonil,
ml
smíchu a hany,
se
tu
sítilo,
ei
pipomínal
1
jejich
co by bylo,
jejich
úsmšk)'
kdyby
kle-
co by místo pochvaly a
cti
chytal za rozpálenou hlavu nebo vzdy-
za takové noci vybhl ven a chvátal vzhru na Nové msto. Tam v šeru ernalo se jeho dílo, nedostavený kostel v trámoví ješt a v lešeních. Ruch kladiv te neznl, budova byla ticha, opuštna. Jen její tvoitel ji obcházel, prohlížeje ji, zraky obraceje do
chaje pecházel svojí komorou. Jednou
tam kde
výše,
do
budoucí
poalo
se
chrámové,
prostory
Pak
zvedati klenutí.
kde
mly
vplížil
zníti
se do
vnit,
zpv
zbožný
a
modlitby.
Okny ješt nezasklenými hledlo sem hvzdnaté nebe
zá msíce. V tom
zásvitu rozhlédl
vzhru
prostorou, ale hned
a linula
se zasmušilý, rozháraný
umlec
zrak
ku
klenutí,
jež se šeilo a
chvíle
již
hotové,
smle
upjal
ernalo v trámoví. Ale
stavitel
je
vidl a
té
pepjaté,
jeho žebra, tvoící velkou osmipaprskovou hvzdu a v ní dv menší, vidl klenbu ozdobenou barvou, zlatem, vidl chrám již v plné slu-
nené
zái,
stkvící
všichni hledli
do
se
ozdobou.
stropu,
A
vcházeli
k ohromnému
král
a
dvoané,
lid,
klenutí, divili se, žasli.
a
Okny ješt nezasklenými hledlo sem hvzdnaté nebe lUustrace
Star'povsti esVé.
Vnceslava erného k
pov
.;!
o itavitelt Karlova.
.
.
.
(Str.
176.)
o STARÉ PRAZE Když
snní a pipadlo mu, spadne, vzkypl v jeho
se vytrhl ze svého
že nebude, že klenutí
býti,
Odcházeje zaekl koná, dokonati
ábla.
179
musí,
se,
že
stavbu
a když
pece
ne sám,
že to vše
duši vzdor.
vyvede,
teba
i
s
že klenutí do-
samého
pomocí
A
tak se i stalo. Vyzval ho, a když mu svou duši zapsal, ábel, že Karlovský kostel dostaví. A dostavl ho. Co staden co den ekali, že klenutí sletí, nestalo se. Svorník byl za-
mu
slíbil
vitelé
sazen, všecka ohromná, nevídaná klenba zstala. lešení, jež ji
kliditi
.
.
.
podpíralo,
Zbývalo ješt od-
aby bylo zjevno slavné
dal se na útek a pádil odtud jako štvaný
Ale nikdo ani ze zedník ani
z
,
.
.
dílo.
(Str. 180.)
dlník nechtl
lešení strhnouti.
Každý
se bál, že klenba spadne, jak se jen lešením pohne.
vybízel
mladý
stavitel
své
chtl sám to vykonati, ale
ho k
nemá
lidi,
marn
starší
odmnu
jim
a druhové
mu
Marn
sliboval.
Pak
nedali a nepustili
lešení.
»Tedy
je zapálím
!«
rozhodl
se,
jak
mu sám
dábel našeptal.
kolem nové stavby a ekaly dychtiv, co bude, a rokovali o tom, že klenutí na jisto sletí, až je mladý Husté davy
mistr podpálí.
lidu stály
Již
ho
shlédli,
an všechen rozilen vyšel
z
kostela.
jakoby zahmlo; ohromný rachot, jakoby kostel se boil, zatásl povtím. Lidé vykikH zdšením a ve zmatku poali
Jen vykroil a
se obracet, utíkat, a kieli, že klenutí spadlo.
CESK
STARÉ POVÉSTI
A. JIR.\SEK:
Nikdo té chvfle nevzpomnl na stavitele. Ten ohlušující ranou ohromen stál jak bez sebe, ssinalý, hled zoufale na kostel, jehož okny vyvalily se kotoue prachu. »
t
ábel
mu
podvedl !« mihlo se
neekaje, nechtje znieného svého
hlavou.
»
Trest Boží!« a
útk
na
díla vidti, dal se
již
a pádil
odtud jako štvaný.
Kotoue ku
lidé zase
prachu se rozešly, rozplynuly, a když se pak po kostelu odvážili
Prkna a trámy vše
chrámovou
leželo v pusté
prostorou pepínalo
jev
Spatili
do nho,
i
tu vykikli zas, ale
smsi na
nad
zemi, ale
se podivuhodné,
chvíli
úžasem.
nimi,
nad
nevídané klenutí.
umle
plném, odpoledním svtle celé a nezastené, plné
vedených žeber, a žasli a radovali se všichni. na mladého stavitele vzpomnli. Volali ho. shánli se po nm, hledali ho, až ho našli v jeho byt mrtvého. Sám si v zoufa-
Te
losti
života ukrátil.
Co
do kostela
za oné noci, za které v pochybnostech se
em
bhl, v duchu vidl, o
sníval, splnilo se.
Chrám
byl
roz-
dokonen,
dvoané a každý, kdo poprvé vešel, obrátil pedevším zraky své k mocnému klenutí, tak smle nad posvátnou prostorou rozpjatému, a každý si vzpomnl na nešastvyzdoben,*) a každý,
ného mladého
král
i
stavitele, jenž
Na Hradanech,
na
dílo své zaplatil
hrad eských
kolepá stavba Karlova, nový chrám širém návrší pibývalo
vihled
sv.
životem.
král, rostla tou dobou Víta,**)
za
A
Nového msta.
slavné pomníky své zbožnosti, své lásky k
umní
veli-
ekou pak na mezi ty
dva
a k nejmilejšímu
svému mstu poal Karel budovati tetí veliké dílo, kamenný most.***) Ten vky petrval, sláva ponížení našeho národa po chodily. Mnoho se v echách od jeho založení zmnilo a mnilo,
nm
i
*)
Vnjšek
kostela
K.irlovského nezachoval
husitských válek, pak za vpádu Pasovských
i
se v
pvodní
své
pozdjšími opravami byl
jeho ozdoby až na portál zrušeny. Klenutí však se zachovalo, jak bylo **)
*••)
Se stavbou chrámu poato 1433. Základní
kámen položen na stran Staromstské
r.
1357.
podob.
hrub
Utrpli' velmi za
poškozen. Nádherné
pvodn.
o STARÉ PRAZE spory a
boje
dlily a rozeštvaly
jedné krve, jednoho jazyka,
lid
milý všem po všechny v dobách ponížení a mdloby vydržel on,
jen on zstával
lepších
as
a slávy, z níž pocházel,
i8i
vky, tvrdý
za
a
všech silný,
bouí a pamtník
a jež byla potchou,
posilou
Ze všech most je Karlv nejpevnjší, tak vypravují, protože pi jeho stavb vápno vejci rozdlané. I bylo jich poteba nepoítaných kop na šestnácte jeho mohutných oblouk, na tolik pilí, na tolik ohromného zdiva. slabých.
mH
--
-
E*
-
.**
..
B
r
'
"v_
.
V jich
jen
devný
Praze tolik vajec ani nesehnali,
bylo teba.
království,
.
.
(str.
IS'2.)
okolí jich tolik
nemlo,
co
poslalo
všem mstm v eském kop vajec na stavbu za vozem pijíždl, se všech sklá-
je,
uritý poet
vz
vejce a rozbíjeli do vápna.
Také
z
Velvar jich poslali na celý vz, ochotn,
jak se zachovají.
Když
rozbili,
dali se
pi stavb, smála Velvarští
oím
a
myslili,
viti. Ale když tvrté, páté, pak celou
do smíchu.
Smáli
se
se celá Praha, a všude
pivezli na
rádi,
zedníci první, druhé, tetí vejce z Velvarského
vozu roztloukli, nechtli
kopu
.
Proto naídil Karel IV.
aby každé
Pražského mostu. Posýlali dali
kiž byl vztýen ve výstupku
stavbu
celý
vz
si
zedníci, stavitel, všichni
vesele vypravovali,
vajec na
že
tvrdo uvaených.
1
82
STARÉ POVÉSTI
A. JIR.4SEK:
Když kamenný most
dostavn,
byl
neml
*)
devný kíž byl vztyen ve výstupku, kde V tch místech prý bývaly za starodávna
ESKÉ žádných soch. Jen
nyní stojí kovový a zlacený.
lovk
popravy konány,a
i
hrdla odsouzený vykonával u toho kíže poslední svou modlitbu. **)
Na
vidti na stran k
ece
klášterem Kížovník,
s
To Bradá. ***)
vytesanou, bradatou hlavu.
podoba prvního
Je to prý
vž
spojuje mosteckou
která
zdi,
na
stavitele, jenž
pam
vnou
mennou svou podobiznu zazdíti do mostního pilíe. Jda kamenným mostem ku hradu našich král
Petín
dlouhou,
hbet
vrchu a
Újezdské brán.
Blá
zubatou ze.
ze to
Ta
viz
na levo na
bujnou zelení
strom po
prudkým svahem dol k bývalé
se s jeho
níží
se
dal ka-
dílo
»
rodiny* Karla IV.
Velká drahota uhodila, f) chudý lid hlady zmíral, nebo nebylo shromáždilo se v Praze práce, nebylo výdlku. Za tch zlých jednou na dva tisíce chudých a ti, když se ubíral král Karel z ko-
as
til,
ped nj
pedstoupiH
stela,
pláem
aby je živností opadlaU teba beze mzdy, jen ke strav a že budou
že by rádi
a
s
prosili,
maliko
jísti,
jen aby hladem nezemeli.
poruil,
aby
se
Král
tom míst a
nazejtí na
bídou
dojat jejich
v tu hodinu
zase
sešli.
sám kámen lámali, základy ti aby ti od Vltavy pes Petín až ku Strahov-
se tak stalo, dal je svými lidmi zavésti na vrch Petín, a
Když
na koni za nimi pijev, rozkázal, kopali, jiní
skému
aby
ze
stavli
klášteru.
Dlníci
penz
nedostávali, ale chleba a jiného jídla
do
sytosti,
odvy. Když o tom jiní uslyšeli, kteí hladovli, houfem bžeh k tomu dílu a piln pracovali. Král Karel asto k nim na Petín dojíždl, asto sám je podloval, íkaje, že ten pracovní lid jest též
obuv
i
jeho rodina. Tisíce *)
mu
žehnalo, a vstávajíc, lehajíc za
Karel IV. se toho nedokal.
nebyl. Tenkráte také **)
lidí
Devný
R.
ješt nestála mostecká
ten
1406
vž
se
již
po
most
jezdilo,
se modlilo.
ale zplna
hotov ješt
na stran Starého msta.
kiž byl astji obnovován
i
znovu postaven, až
r.
1657 poízena kovová
socha Ukižovaného. R. 1696 posmíval se jakýsi žid tomuto kíži, zaež byl appclací odsouzen, aby dal hebrejský nápis
nj
(>Svatý
Bože,
kížem zhotovit a siln pozlatiti. Nepochybn památka ješt z mostu královny
svatý silný, svatý,
královskou
eskou
nesmrtelný Bože<)
v polokruhu nad ***)
To
byla velká i)
povode, když
R. 1360.
byla voda
Bradái
až
Judyty.
Bradá
býval
mítkem
do nosu. R. 1481 pikryla všecku
tém
vody. hlavu.
o STARÉ PRAZE Z toho kamení, chléb.
Proto
jež
sváželi,
íkali té zdi
hánla hlad a
A
nouzi.
tesali,
si
žil
ponvadž
je,
mly
mšan
v Praze bohatý
opuštný dl,
zakoupil v Jílovém
stavli,
jim
rostl
»chlebová«, také »hladová«, protože za-
zubatá
proto stavti, aby zuby hladového lidu
Tenkráte
nhož
z
jsa
král Karel IV. dal
ji
—
co kousati.
jménem
Ten
Jan Rotlev.
pesvden,
že
tam
je zlata
ješt dost a že se ho najisto dokopá. Najal mnoho haví a kopal, doloval neúnavn, vytrvale, nelekaje se žádného nákladu. A bylo ho mnoho teba. Než zlata se nemohl dokopati. Štrkem a jalovým kamením vedla štola, nikde se nemihlo '
ani
zrnéko
zlata,
nikde nezasvitla
ryzího kovu. Sta a sta
došly,
a
Známí a pátelé ho
jen aby práce nestála.
radji všeho nechá,
mu
Peníze
tu již Rotlev pochoval.
žíla
zlata
že nenajde,
za
poal dlati
již
kop
dluhy,
varovali, sráželi ho,
a
tam pochová, co
že
to
ješt má. Než Rotlev byl pesvden, že na zlato jist uhodí. V té umínnosti nedbal rad a prodával svj majetek, kus po kuse, aby ml
do Jílovského
níkm
dolu.
Byl
platil.
Tak
pišel
nešasten,
o všechno, zoufalý.
Ne
ím
a neml,
pro
by
hor-
že pohbil své
to,
jmní, ale že nemohl dále kopati. Tvrdil, opakoval, te že by co nevidt již pišli na zlato, jen kdyby ješt kratinkou dobu mohl dolovati. ho úsmšky, a nikdo
Odbývali
pochybovala o tom, co
mu
nemohla.
tvrdil.
Co mla, šperky
Jen drahý, zlatem tkaný šlojí •pro
památku mladých
ho daroval
její
let.
A
mu nevil.
líto jí
mu
již
jí
ten
závoj zvlášt milý,
Než
jen se dali do
penzy do díla,
ryzího zlata. Byla tak
nahradil všechen
nebo
jí
ješt
více
pak
Jílového, práci obnovit.
hned prvního dne,
mocná a vydatná, že svj náklad, co do dolu dal, až vytžil ohromné bohatství zlata. žílu
tím dala.
tím závojem se
s
i
rozlouila. Rotlev ho vzal a chvátal s ním ke kupci;
A
ped
zachovala ze všeho bohatství a to
si
muž, když byla nevstou.
pospíchal se strženými
Než pomoci
bylo manžela.
a skvosty, vše
Byl
Jen jeho žena ne-
uhodili si
a
na bohatou
za krátkou
dobu
pak tžil a
tžil,
1
Ten dl,
V
Praze pak
dm,
jeden
mu
jenž
pinesl
Ze
proti sv.
dolu
nhož
rodu domácího
tžili
ml v pízemí,
na
Ti
brány
krásn komorách bohat vížky
prostorné sín postoupil
i
i
Karlovu
dm, sám
nádherný
vzešel ten
zlato
»Šlojí«.
Havlu nákladný
hoe
bydlil v jizbách a
pak všecky
zlatého
z
nm
Rotlev v
upravených, až je
dolem,
vdnosti
z
nejvtších a nejkrásnjších po celé Praze.
z
tesané arkýe.
stal
Mst
vystavl na Starém
si
nazval
štstí,
vedly do jeho nádvoí, podsín
uení. *)
POVSTI ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ
A.
84
pak se
uenosti a vzdlání mnohá pokolení
cizího.
i
Na podzim
roku
1378. bylo
ticho
a smutno
na
Karlštejn,
slavném hrad. Svodité mosty se nespouštly, král a jeho dvoané nepijíždli, jak v tento
lovy
zaveny a
z
hlasy
ped
páté
as
a znlo táhle a
zlaté
hluné hony. Komnaty kránezplála okna jeho paláce
bedlivých
strážc
ze
ty
hlásek
kol veliké
smutn
ozýv-alo se z nich
vže,
sychravou
nevlídnou,
každé hodiny noní
A
nocí.
když v slunené zái zastkvlo se kolem po
listí,
vítr
hradní studní a ze šesté pod palácem královým.
»Dále, od hradu dále!«
zednilo,
bývalo, na
asných soumrak
Ticho bylo na hrad, a jen podzimní, studený
zardlou záí. roznášel
za
nebylo
když se rolesích
rudé a
veseleji.
Hlas loveckých
roh
smeky ps
nezalehl do jejich ticha,
ne-
živ zbarvenou strání. Starý dub v lese, kudy se chodí z Karlštejna k sv. Janu pod Nepicházel dobrý král Karel IV., aby pod skalou, stál opuštn. jeho rozložitou korunou na vyvstalých omšených koenech jako na zaštkaly a hlahol lovc
sedátku
si
nezahluel
ni
úvalem,
ni
pohovl, jak iníval každého roku.
kolem a smutn se ohlíželi po dubu, po » králov lavice*, kdež ho vídali, an sob odpoívá. Byla prázdná, a
Venkované
*)
dm
šli
KiAl Václav IV. koupil
Lazara Žida, v jehož
dom
dm
Rotlevv
a daroval jej
dosud byla umístna. Odtud
a nazývá Karolinum. Palácové stavení toto bylo velmi.
Z pvodní
stavby z.ichoval se
arký
kajile
r.
13S3. koUeji
Karlov smnou
za
Jana Rotleva nazýval se
pestavno Fr. Kaiikou Kosmy a Damiana.
1718
sv.
r.
dm nkdy
a tím
utrplo
o STARÉ PRAZE »kráIovu studánku
185
opodál, u níž se Karel vždycky zastavil a z níž
«
zardlé listí javor, buk habr; Smutek šel hvozdem po Karlštejn. Král stonal, na Pražském hrad ležel soužen horekou, a již mluvili, že více nevstane. On sám to vdl a oekával smr. U lože Král napomínal meškali arcibiskup, synové královi, všecka rodina.
se napil, zaválo žluté a
i
i
svého ddice
eském mu
v
spravedliv, a žehnal
Václava,
království,
a
vládne
moude
a
usláblou rukou.
V
tom zazvuel zvon na vži svatovítské, ráz, dva, po tetí, a hned po tch huivých ranách ozval se umíráek a znl žalostiv. Všichni
kolem lože
se
lekli,
jen královou tváí
svatého klidu, a tichým, mírným hlasem promluvil:
mne
volá.
Bh
budiž
s
vámi
na
vky!«
V
ten
»
ustrnul,
zvonil!
Chvatn
jako pimrazen
Umíráek vži
stál
samy od sebe a
zarmoucenou
chvátal
u sebe, a
Prahu,
ostatní,
zvonily, hlaholily.
a za
Tam
»kde nebeské je dvorstvo krásné.
Tak
hrubé
bylo na
Píval zvonových hlas toho
trudn velebného
hlaholu nesla se duše dobrého, slavného krále, otce slávy,
Pán
a hledl.
svatovítské, tak bylo na všech vžích.
zaléval všecku
ml
otevel, hnal se po schodech vzhru.
zvonil sám, a té chvíle také všechny
zvony. Houpaly se
Slyšíte!
okamžik
svatovítský zvoník žasna ku vži. Byla zavena, klíe
umíráek
se svit
rozlil
vlasti,
do
vné
II.
žito kouzelník. Za prvních
let
panování Karlova syna bylo všecko království
upokojeno, a dlouho
tom
i
v
noci, a
Král
dbal
že za
šla povst',
každý se zlatem na hlav
mohl
dne
o
jíti
nebo
jeti
dn
krále \'áclava
za každé
doby, ve
od
bohatých
nikdo že ho nezastavil. velmi
spravedlnosti,
aby
se
dala
chudým, a sám k tomu pihlédal. Nejednou se pestrojil za dlníka, za chudého emeslníka nebo za studenta, a šel mezi pekaky chleba kupovat. Byl-Ii chléb hodný, spravedlivé váhy, zaplatil Shledal-li však, že je
v
krám
jej
a odešel.
špatný a malé váhy, dal se poznati a pobrav
všechen chléb, kázal ho dáti chudým neb rozdati do škol
potebným žákm. Pekae pak
ztrestal
pokutou na statku nebo ho
dal v koši zmáchati ve Vltav.
Tak
inil
strojen za
lidem dje.
ezníkm
a jiným
dlníka kopat na I
kopal na
vinici
emeslníkm. Jednou také
šel
pe-
tam shlédl, jak se mezi aby celý den a když seznal, jaká to krušná
vinici,
i
a perná práce, naídil, aby mli dlníci v poledne a na veer aby mohli díve z díla.
delší
odpoinek
o STARÉ
Také v
PRAZE
187
noci se rád Prahou potuloval, pestrojen, po
krmách,
aby slyšel, co se dje, co býval nejastji lid mluví, jak smýšlí. »U modré štiky« na Starém jinde stropil i nejednu švandu se svými kumpány veselými. a tam zkoušeje, mají-li spravedlivou míru. Ale také
Mst
i
ml
kejkle
I
kouzelník Zito,
jeho
strojil
rád a všeliké
pimraziti koho chtl,
Ku vicích s
vábné se
a zvlášt svou
uml
arovný, jenž
podobu mniti, asto
i
tvá.
mosazné zobáky na stevících
njakému kasalickému švihákovi. Tak ped když odcházel, zmnil se pede všemi, aniž se pe-
jen blýštly jako
vlékl a
A
ml pi
sob
hned na
šalši.
ásný, poutniky pláš.
Ale jen rybu
jeven hledl na
Ten jednou pi obdech vzal, a
ruku, jež
již
mu
mu
na ráz tuhla a
Strnulý šašek šklebil se a prohlížel i
A
si
Nej-
spískal!
sahal
po
rybách
Šašek vykikl a vy-
vypadla.
až z ní bylo kopyto, koiíské kopyto!
že král
nkdy
ertoviny
tabulích králových jaké
horší královu šaškovi.
lících
nejvíce
teba v soukenném šat, hrub sešlém, v nohapodešvy. Když stanul ped králem, byl pojednou v hed-
sukni, v pestrých nohavicích, a
mu
nila,
dovedný,
chlapík
Ty mu
kousky.
králi šel
králem stanul a
v
podivné
v roh se
tuhla,
m-
ze druhé také.
zoufale svá kopyta tak,
páni se dali nahlas do smíchu a smáli se, až jim slze po
kanuly.
Když dlal Zito
Kopyta
aby šašek tch kopyt byl sproštn, nak nimi rzné kruhy a kíže a mumlal divná slova.
král posléze poruil,
mizela, ale
—
nastojte
—
volské paznehty se
a nezmizely, až když Zito pohnut šaškovým
pláem
a
z nich staly,
skekem
je
odaroval.
Jednou si chtl král Václav z hradu vyjeti. Na nádvoí stál malovaný jeho vz s polštái pod stíškou na tyech sloupích. tyi krásní blouši v lesklém emení byli do toho vozu zapraženi. Kolem již ekala na koních vystrojená králova družina i šašek na ml naízeno, aby byl také strakaté kobyle, jen Zito scházel, v prvodu. Král již picházel a Zita nikde. Král vsedaje ptal se po a když uslyšel, že ho tu není, velmi se zachmuil. V tom ozvalo se z vedlejšího nádvoí kokrhání, hrozné kokr-
již
a
nm
hání,
jako by kolik
kohout
zpívalo o závod.
A
již
z
toho nádvoí
1
88
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
zahrel prjezdem
vz,
dvoukolý
vozík,
vozíek
s
trojspežením
erných kohout. První pár nejmenší, druhý vtší, tetí nejvtší. erné peí se kovov zelen lesklo, rudé hebeny hoely Každý kohout ml u zobáku emínek, a všecky emínky se sbíhaly v Ži.
lov
Kejklí
ruce.
stál
Král se smál a jede za ním.
A
jel
na voze a ídil podivná spežení.
má
že
pravil,
Zito o
spežení více
za ním Zito s
král s blouši,
té
astji
že Zito jede,
šeli,
a
jezdil,
nebo
lidé
se pokaždé
ped hradem
již
e
on,
a
lidí.
když
sbíhali,
nho
na
nežli
ernými kohouty,
a kudy hrel ten neobyejný povoz, všude byl shon
Tak po
.
sly-
Až
ekali.
pak zase nco jiného vyvedl, o em šla po celé Praze dalekým okolím. Zito si udlal ticet vích ze slámy a z tch ticíti vích vyaroval ticet prasat, a to znamenit tlustých, jako dobe krmených. Stádo to pak vyhnal sám na pastvu u eky, kde se pásli vepi bohatého, ale lakotného pekae Míchala. Ten si prohlížel se zalíbením
Zitv dobytek, a
shodl se
s
kejklíem,
když
uslyšel,
vepe
koupil
že
i
je
lacino
a hned peníze
na prodej,
Kdjž
vyplatil.
napomenul ho Zito »Jen to ti pravím, dobrá prasátka, sám, a vykrmená, ale' vody nesnesou. To si pamatuj !< Než peka nepamatoval, nedbal, a vyhnal koupené vepe do brodu. Jak ^'bhli do eky^ hned se potopili, a místo nich vyplavalo na povrch ticet slamných vích. Peka ekal na vepe, až si
uhodili,
:
vidíš
dále.
niemné slámy nesly se dál a Lakotný peka bhal po behu, kiel a lál, hned na vepe
volal,
hned
vyplavou; ale nevyplavali, a
uplavou.
vep,
A
na
uplavaly.
rozbhl se na
vyptával se po
lv
víchy
nm,
vích}-
ukazoval,
Peka Zita.
z
že
aby
uplavou,
rozzuen, že pišel o
V
až ho v
králov dvoe ho
krm
je
tolik
chytili,
penz, o
že tolik
nezastal. Hledal ho,
jakési našel.
Tam
sedl
krá-
kouzelník v klenuté jizb ve výklenku tlusté zdi u okna; nohy
ml ped
se nataženy, záda o pažení
opená.
Cíše stála
ped
ním
dopitá a on dímal.
Peka zlostí sezelenal, jak již u dveí ho shlédl. A již ve dveích zaal mu lát a spílaje hnal se k nmu. Zito však klidn spal, jako by kiku nebylo, jako by jen moucha zabzuela. Peka už lítý.
Bavor žbluDkl
clo
vody, pak všecek lllus-.race
Vfnceslava
umáán emho k
jako myrdrápal se z povstl »Íito iouzelnik-
kád
.
.
.
(Str.
193.)
o STARÉ PRAZE chytl ho za nohu,
tásl jím,
pak,
oí
když
V tom zbledl jako stna. Noha padla bez vlády, z kloubu
191
škubl jeho
neotvíral,
nohou.
vytrhl se ze spaní a kiel,
A
hrdlo.
na soud
hosté svdili,
pkn
s
že
pokorn
pekae na smrt udšeného,
a chytl
Co zbylo Uraz byl peka spáchal. Co dlati?
zjevný,
odpuštní a
nad
ním.
to
vytržená, a Zito jako uštknut
:
za
poprositi
krmá
Nic jiného,
zaplatit
za
a
nežli
znanou
to
náhradu.
do váku.
Pak se dotekl vytržené nohy, spravil ji na ráz, tak že bez berle, ipern, pevným pružným krokem vycházel jako vítz ze soudní sín. A lakomý peka ml ke všemu ješt hodn smíchu. Všude si o s posmšky povídali, jak poídil. Až poekadlo z toho bylo; Vydláš Zito se tím usmíil a peníze shrábl
nm ,,
jako Míchal na prasatech".
Nedlouho
po
té
ml
nkolik
Žito
mrzutých
Ku
dní.
králi
Václavovi pijel návštvou bavorský vévoda. S ním pibylo nkolik
kejklí nmeckých na
vozích, plných divných pístroj.
Sám vévoda
je \ypravil, aby králi zpsobil kratochvíli.
Ti kejklíi
byli
uméní znamenit dal.
I
udlali
Král se jim
Zito vévodovi
musil
Nmci
po
jich pemistrovati. si
povedené kopy,
znalí.
lidé divil,
než
ukázati, co umí.
protelí
a svého
na svého Zita také Cokoliv však udlal,
nm. Nebylo nic, eho by nedokázali, a nemohl To Zita mrzelo, a proto jim nco vyvedl, s ím
opravdu rady nevdli Bylo zrovna za obda, po kterém
na
svtem
lešení,
na hradním nádvoí
tomnosti dvora toho
obda
a
tedy
Pražan
ti
Švábové mli
veejn
na
ped
králem a jeho hostem, u píprovádti své nejumlejší kousky. Za
v královské
síni,
kde
sedli král
s
vévodou a
pedními dvoany sami na povýšeném míst, níže pak u zvláštního stolu šaškové, Zito a dva z kejklí vévodových, strhl se pod okny kik a nmecké volám'. Tu ti dva Nmci, jak sedli u okna, vstali a ven se vyhýbali, podívat
se.
co
je,
co se dole dje.
A.
192
A
již
v
byli
pasti.
Nmci
Nic nebylo, jen jalový pokik.
Nemohli hlavou zpátky do
nemohli.
proto, že jim v ten okamžik, veliké, rozložité parohy.
divn
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
Okna
sín.
jim nestaila a to
co se ven vychýlili,
vrtli
I
chtli zas usednout, ale
sebou,
trhali
se,
narostly parohy,
hlavami škubali,
se kroutili, parohy narážely až cvakaly.
A
za nimi smích, hluný, obecný smích.
kejklím
Smál se
zvlášt potšen.
Král Václav
že se Zitovi tak
byl rád,
a
byl ob-
vydailo.
Ale pak, odpoledne,
když
ti
králv zbaveejn na lešení na nádvoí Všichni žasli, jaké kousky zá-
-Švábové
paroh, vyvádli zrovna divy hradském ped králem a tisíci lidí! zrané, ertovské umli. A Zito nikde. veni
v zástupech povídali
nvadž
a jinde zas,
;
ponvadž
se stydí,
vidl,
na rozkaz
Tak
Ani se neukázal.
že tu byl, ale že se
ztratil,
Všude
ustupovali,
až se dostal
on a dva sluhové
s
a zaal
si
již
tušili,
utichly,
nastalo v lidu pohnutí.
ernovlasého
Zita
ervené
v
na lešení toho bavorského divadla,
Jak stanul uprosted,
ním.
pak roztahovati ústa
veliká. Bavorští kejklíi
a
Znali ho,
všude osmahlého,
sukni propouštli,
po-
by takových vcí nedovedl. hromové pochvaly kolem, nebo že
Utekl, schoval se, aby neslyšel té aby ho král snad nevyzval v zápas s tmi Nmci. Ale pojednou se Zi-to ozval. Jak na okamžik zástupy pronikl od brány jeho hlas.
si
a tahal
co bude.
šíil,
je,
Již
vyhrnul
rukávy
si
nesmírn
až byla
poali ustupovati,
již
se
krili.
Ale v tom Žitovi sluhové toho nejznamenitjšího z nich chytli a podali ho svému pánu. A ten, prve než se kdo nadál, Nmce nevelkého
a
drobného
skroutiv a svinuv ho,
si
urovnal,
jak poteboval,
ruce
k
bokm mu
otevel obrovská
pitiskl
a
ústa jako
tam Nmeka cpáti a soukati, teba že nožkama tam vecpal a sesoukal až na škorn. Ty Zito v)'plil. Kolem vše tleskalo, jásalo, div že se netásla po hrad okna v tom již pitáhli Zitovi sluhové ká plnou vody, kterou mli
pec
a
jal
se
mrskal, až ho
A
bavorští kejklíi na pódiu. žen, postavil se
Zito, jako
by tím
tžkým
soustem zmo-
nad džber a vyvrhl Švába, jenž ho patrn
tlail.
o STARK PRAZE. Bavor žblukl
vody,
clo
Lidé kol kieli, na Bavora,
nhož voda
z
pod plachtu Bavoi dál již
konci
Nikdo
krále a král ho
smíchu
kád
ven.
chechtali, až
rudí, slzící
ukazovali
jak pódiem utíká,
jen crela,
Každý
pede všemi
po všem králov hrad
jak na
jen na Zita hledl.
pochválil,
ho zástupcové rozléhalo.
Musil
ped
jak po té mocný kouzelník
——
nekoneným
jásáním, až se
byl nejslavnjší Žittiv kus.
Ale pak, na konec
To samému nesl s
Od
z
se smáli,
nic nedlali.
s lešení sestupoval, vítali
To
všichni
ní
vklouzl a se schoval.
jich nevšímal.
si
a drápal se
lezl
jásali,
bicha popadali.
se prohýbali, za si
tleskali,
vysoko vystíkla, hrabal se v
až
pak všechen umáen, jako myš,
193
tlem
i
s
života,
satanáši, duší.
pece
prohrál a podlehl.
jemuž se byl
— —
%?^
btar: pjvisti
slc.
zapsal, *
a jenž
si
jej
od-
Lazebnice
pev;'iií krále Václava. (Str. loó.)
III.
O Po
králi
letech pokojné vlády
Václavovi IV. poaly
ád
trpti, když se král Václav nepohodl s
n
a
neužíval jejich
zemanského
i
rady,
dvuje
mstského. Proto
a právo v
echách
velmi
pány zemskými. Nedbal na milostníkm svým stavu
více
žalovali páni
na krále, že bére zem-
ské úady, jež zastávali, v lehkost a jejich hlas že nic neváží.
Když pak se jim nestalo po vli, spikli se proti nmu s Uherským králem, jeho bratrem; tak po dlouhých, klidných a požehna-
bouky
Došlo tak daleko, že páni pepadli svého krále, když jel z hradu Žebráka do Prahy, a že jej Tu jej chovali ve vzení, jatého zavezli na staromstskou radnici. ných
asích strhly se
jež slulo Spin"ka.
a války.
o STARÉ PRAZE
V již
tom vzení
pes
byl držán
195
nedl a
patnácte
proto pak byl
velmi teskliv.
Za parného léta, pi ase sv. Bartolomje, poslal svého strážce k Pražanm, žádaje, aby mu dovolili do lázn, kteráž by byla nejblíže od radnice. Páni konšelé dlouho se radili, až pak pece králi po vli uinili. Tak se dostal král Václav opt u volnost', teba jen na krátko, a ne jako v
mšanském
rouše
vyjíti,
Jimi provázen vkroil
mštnín.
nýbrž jako Pražský
král,
nad
to
pak ho
stežili
do lázn, která byla
tyi
nejbližší,
Sml jen sluhové.
zrovna u ka-
menného mostu. Aby nikterak odtud nemohl ujíti, zstal jeden ze sluh u sín, v domovních dveích, druhý pi šatech králových; dva pak vešli s králem do lázn a koupali se s ním. Po chvíli, když se král vykoupal, požádal svých strážc, aby se sml na erstvém po-
vtí
Bylo
ochladit.
mu
Sluhové
Tak
parno, až dusno.
povolili,
nebo neml
odvu
svého
a prchnouti ne-
lázeské komory na pavláku u samé eky. Ta leskla se a šumla. Za ekou zelenaly se behy kovím a stromy, zelenal se Petín, za ním dále na vrchu tpytily se zlacené stechy na vžích*) královského hradu. Všude volno, milo pod jasným nebem, všechno tak krásné v záplav Bomohl.
vyšel král, zahalen plachtou
—
žího slunce.
zatoužil
I
u
behu pod
želo na
tu
nm. V tom ji
umí-li veslovati. »
král
po svobod více
vešla na
král zoil,
pavláku
již jí
kynul a
Když pisvdila, ekl
Pevez mne na druhou Ale honem,
nežli
ti
Opodál
ve vzení.
nežli
starou vrbou odpoíval lun,
sluhovala. Jen
litovati.
z
tiše,
nehnut a
veslo
le-
žena, kteráž v lázních potiše
a rychle se
jí
zeptal,
jí:
odmním se ti hojn, nebudeš komoe vyjdou z mýtele.*
stranu,
tu
v
Sbhl po schdkách s pavlae, lazebnice za ním; král do loky, ona za ním, a již loku rychle odvázavši, odrazila od behu, a veslovala na
vedn;
pi
nežli
k druhému behu. Veslovala prudce, vší silou a dostrážcové vyšli z komory, pirazil lun ve tmavém stínu
pod košatými stromy ke druhému behu. *)
Dv
z nich
byly pozlaceny na rozkaz Karla IV.
Jen
na
beh
vyskoili,
tch strom behu, poád vzhru proti vod, až a
a kovinami, podél houští na
dále utíkali ve stínu
již
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
196
se
vesnice
poblíže
dostali
Chuchle.
Tu
behu prázdný
nalezH u
lun, do
nhož
ihned usedli, a Zu-
zana, tak slula ta lazebnice, veslovala zase na druhý
se
tam
pedobe
znal
Král byl zachránn.
dostali.
chránily; sami
pak
nebloudili,
všecku
a
krajinu,
tu
Vešli do les a
nastal již veer,
kde asto
les
nebo
honíval.
A šastn
beh.
a šero je
král Václav
dv
Nežli
ho-
diny minuly, stanuli na kraji Kunratického lesa u potoka pod návrším, na kterém strml králv Nový hrad. Svítili tam a zá svtel padala do tmy. Na tom hrad inl král posádku vrn oddanou. Purkrabí nechtl stráži ani uviti, když hlásila, že ped branou stojí
Jeho Milost, sám
král.
mu
poctiv, hned
se purkrabí
a když poveeeli,
ped
I
kázal
jí
purkrabím a ekl
»Tu je, odmním.*
pesvdil,
dal pinésti královský oblek,
veei. Král Václav pozval k
nitou
dal
Když
té
veei
pijal pána svého
a pipraviti zname-
také Zuzanu lazebnici,
pinésti sto zlatých*) eských, kteréž
jí
:
co jsem od pívozu
slíbil.
Za
ostatní
pomoc
se
ti
iešt
radoval se purkrabí a všichni, a nemálo, že král jejich je zase
—
na svobod.
Král Václav po vlády a
té
na Zuzanu nezapomnl. Když se
pány uinil narovnání,
s
dal starou
opt
láze u mostu
a jinou, velikou, nákladnou vystavti. Jakmile ten
ujal
sboiti,
dm vystavli,
a na
lázeský zaídili, povolal král Zuzanu a daroval jí tu láze dvacet kop roního platu, ka, že to vše jí dává za prokázanou vrnost', že ho z vzení vysvobodila. i
Nad
nebo
Pi tom jim
je tím
dovolil,
Od tch královou «
•)
as
jejich
listem uinil rovné
aby užívali za toenice uzlem svázané, prosted níž »
emeslu listinu velmi všem jiným emeslníkm. znamení v zlatém poli modré
pak dal všem lazebníkm a
to
milostivou,
stojí
zelený papoušek.
láze u kamenného mostu jmenuje. Na statenou pak Zuzanu pipomíná obraz na
Dukát.
až po dnešní den se ta
STARÉ PRAZE
o klenutí
.
197
,
mostecké staromstské vže, jenž spodobuje
lazebnici v bí-
v levé ruce zavšenou džbernici,
v pravé pak
lém podkytlí
držící
—
ruce zelený vník.
Mysl krále Václava, jindy tak jasná a veselá, zachmuovala se
Dožil se mnohého sklamání a nevdku. Nedvoval od té chvíle, co jeho protivníci chtli jej otráviti. Již jedu nevda požil, ale v as pomohl si protijedem. Zstal na živu, hrozná však palivos zstala mu v útrobách po tom jedu. Aby se jí zbavil, aby ji alespo stišil, hasil ji pitím; když pak více pil, a krev vínem rozpálená vstoupila mu do hlavy, zahoel vždy divokým, slepým hnvem a dopouštl se víc
a
více.
lidem, zvlášt
i
ukrutností.
Chmurno
mu
bylo
na budoucnost'; lekal se krále,
svého bratra,
co z nich bude,
Tak kostmi,
si
dvoí královského
hradu,
i
on sám.
odkudž bylo vidti na volné nána nedostavný chrám sv. Víta, na jeho
u okna,
lešení.
Dvorní hvzdá, jak
jak
nemoha pro starost' spáti, sklíen takovými úzhvzdáe, ueného mistra. Zasmušilý ložnici
hojná
více.
spojence,
zavolati svého
sedl ve své
král
a
víc
jí
pánv
jak vše to skoní, jak jeho vláda,
jednou,
dal
teskn pomýšlel Obával se pán, uherského lekal se tuhých spor o víru,
v duši. Zasmušile, s obavou,
mu
uený
mistr,
ve tmavé sukni, pistoupil k oknu
král pokynul.
ekl panovník zachmuen, „povz, " co mne eká, jak se mnou bude — Starý mistr okamžik mlel, pak vztáhl pravici a ukázav jí ven, tam kde nad nedokonenou, kostelní stavbou ern strmla její vž „Vidíš-li
k
do budoucnosti",
noním nebesm, ekl: „Té se ra chrániti,
té
vže tam chra
se
Tvá
Milost."
„Pro.?!" zvolal král žasna.
„Je v hvzdách psáno a touto svatovítskou vží."
vnou
vlí ureno, že zahyneš
ped
198
,A jak bije
STARÉ PO\T:STI
A. J]R.\SEK:
zhynu:
Spadne na mne, nebo
kámen, a
ní
sletí s
za-
mne? Mluv!"
Hvzdá
však nevdl. Toho se ve hvzdách nedoetl. Popud-
podráždn, vzkypl
livý král tím
„A což, „O tom
vž
dám-li tu
bude pry,
sboiti,
Té
chvíle
zármutku
jeho,
zmizí,
ješt dal
si
a vzkikl:
milostivý pane."
a král se prudce zasmál. „Dám-li tu
a já
ped
ní
nezhynu."
povolati mistra stavby a nedbaje úžasu
aby sboili Svatovítskou vž, Král sám pak hned na
poruil mu,
proseb,
i
hnvem
sboiti, co pak.-''
nic není psáno,
„Tak vz, uenj' miste,"
vž
ESKÉ
hned, aby hned po ránu se dali do práce.
úsvit dal
kon
si
Nový hrad
osedlat a ujel
u Kunratic.
Zedníci
smutn
—
se dali
ali boiti krásnou vž. valo a
s
ním
i
s
nkolika dvoan)-
do uložené práce;
z
neádi,
Hradan
na
nechut
za-
Díla jim po málu ubývalo, ale
pece
ubý-
vže.
Zatím meškal král Václav na Kunratickém hrádku. Den po dni míjel trudn; již ani honba ho netšila. A vážné zprávy docházely
do jeho zátiší, o velikém pohnutí myslí po veškerém království, o schzích na horách, o velkém, obecném rozílení v Praze, že z
nho
strach veliké
Pak z
boue.
V
uhodilo.
nedH*) okolo
Prahy jízdný posel na Nový hrad
hodin)'
králi,
ledne bylo procesí všech podobojí, v jeho ele že nesl livský
tlo Pán. Když procesí pišlo
propuštni
všichni,
z
že dopo-
knz
Jan Ze-
kostela sv. Štpána, kterého
ped Novomstskou
se násilím zmocnilo,
piharcoval
nešporní
a oznamoval
kteí poslední dobou
radnici, že žádali,
tu byli
aby
zaveni pro
byli
nábo-
ženské nepokoje; konšelé však že jejich žádost oslyšeli a v radnici se zaveli. s
Tu
že se
\'ysokých oken,
lice,
oštpy, na
30.
sesínal,
ervence 1419.
a
tam
dol
že chytali padající na sud-
a že všechny konšely
a tásl se na celém tle.
*)
konšely že smetali
na radnici oboil,
dol do zástup
mee
Král Václav
lid
zabili
na míst.
——
oi mu zahoely. Zlost jím zalomcovala, Nemohl promluviti, hlas uvázl, ale po-
STARÉ PRAZE
o
mu
jednou vyrazil
A
poražen.
z
kik jako
hrdla
lví
199
váni a v tom
již klesl
mrtvicí
za nedlouho skonal.
Zemel, jak
hvzdá mu
starý
ped
prorokoval,
Svatovítskou
ped její rozboením. Vzal díve za své nežli ona, zhynul smr ji zachránila.*) Zedníci hned ustali v boivém díle. vže byla zniena, a teprve pozdji byl svršek nov zbu-
vží, \o jest
ped ní.
Králova
Ale ást'
dován, jak na pohled je patrno.
Král Václav
neml
po smrti pokoje.**) Minulo nkolik
ani
let,
klidn spoinul v kostele Svatovítském poblíže svého šastotce. Ticho bylo v královské hrobce a ticho nad ní, v ko-
nežli
njšího
Kladiva
kolem.
stele a
tesaských seker na
mozem
neklepala,
lešeních,
ani dole ani
nebušily rány
nepitloukala,
v kamenické huti bylo prázdno,
voz
nepronikal skípot
dlník
volání
již
s
hlo-
kamením a pískem, neozývalo
se
Stavba velebného kostela,
již
na hoe.
zaal Karel, v níž pokraoval syn Václav, uvázla na dobro. Velebné dílo Matje s Arrasu, Petra Parlée a jeho syna Jana, chrám sv. Víta, stál nedokonen a zstal tak po celé vky. Lid však vil, že tak nezstane, že bude dostaven v té vea kráse, jak
likosti
chtl
jej
míti
sám Karel
dokoná mocný a slavný panovník. Pak, až že vyžene Turky z Evropy na vné asy, obnoví zase kesanskou
Leopold
rém
I.
proroctví, a
že
stavbu
tu
kostel sv. Víta dostaví,
dobude Caihradu a
že
v kostele
sv.
Sofie.
ímský císa a eský král dovdl se o tomto staponvadž bylo jeho touhou vypuditi Turky z Evropy,
chtl dostavti chrám
sv.
pípravy ku stavb,
Víta,
aby
bylo, jak pravila
vštba.
konány rzné v tom se oboili Turci na Uhry, a císa, aby
položil základ
již
bohoslužbu
a
IV.,
k dokonení
nebezpený útok
díla Karlova,
již
na stavbu Svatovítského chrámu uchystané dáti na vojenské poteby. A tak zstal kostel
jejich
sv.
odrazil, musil peníze
Víta zase nedostavn a Turek v
Vž
*)
Evrop.
——
pvodní, urené výšky, utrpla hrozným požárem r. 1.541. valn se lišící od slohu vže samé. Povs však jinak zmnu
Svatovítská nedos.ihnuvši
Po tom ohni opatili
ji
bání sluhem
tu vykládá. ••)
pak pro
Nového hradu na Vyšehrad, odtud do kostela sv. Víta. Když slavn pochován, pohbeno jeho tlo v kostele kláštera Zbrapak uloženy jeho ostatky v královské hrobce na Hradanech.
Mrtvola jeho pevezena
boue
slavského.
Po
v
mst
letech
nemohl
z
býti
IV.
S taromstsbý orloj.*)
snm zeman
Ani
mst
nebyl
a
položen do
staromstské radnice, ani obec nebyla
valná
tam
svolána, aniž dležitý soud
njaký tam konán, a pece valem se hrnuli lidé k
radnici,
a ne
chvíli,
ale
od božího rána, po celý
A
den.
chvíli,
kdo sem
hodinu
i
Tlailo nový
pišel,
tomu
voln a v všechno k vži
více a ne
se
nmž
ekal dlouhou
se nechtlo odtud; stál tu a
pohodlí, nýbrž v hrozné tísni zástup. radnice, kdež
byl
ten
div
divoucí,
nm
takové ei.
Povídalo se o po všech Pražských mstech, ve dvoe králov, v panských domech v souorloj,
o
šly
i
*)
Orloj
iz
po západu slunce. níku 12 hodin.
Koncem
15. stol.
Pálorloj nazýván také
úfedné naízen plorloj.
ten
pedk
horologium) u našich
Staromstský
poalo
nmeckým.
jenž
jej
pak
se
II.
z
svým žákem Jakubem
pokazil, až jej spravil zase Jan
Obou
Táborský
z
hodina
První
užívalo se až
orloj je dle variantu
však pochází z dob krále Vladislava
hvzdáe,
ukazoval 24 hodiny.
se u nás také užívati pfilorloje,
r.
1490.
ídil.
povsti
dílo
do
jenž
poital.i
mel na
17, stol., až
a je prací mistra Hanuše,
Po jeho
smrti
r.
Slepého mládence.
s])rávce
Klokotské Hory, knihpísa a malí.
se
cifer-
1623.
Sku-
slovutného
Jií Zvonek
orloj
Za Ferdinanda
I.
Mistr
Hanuš
Ilius:r.tce
vztáhl pravici
do
stroje
.
.
.
(Str.
Vénc Cerntího k povžsti "StirontUský orh},*
208.)
o STARÉ PRAZE
krmách
sedských jizbách, v
mstský
na
i
ne jako jiný
orloj jest
uh'ci,
všude, ale
orloj,
203
že
staro-
tak divný a zna-
že je
menitý, že je jist nad jiné všecky orloje na
nový
ten
svt.
Mšané, i-emeslníci, ženy staré, mladé, študenti v pláštích, všichni se ped radní vží tlaili, na špiky vystupovali, hrdla natahovali, oi vyvalovali na veliký ciferník tyi a dvacíti hodin, plný zlatých kruh a ar, ísel a divných znamení, na kulatou tabuli pod ním
malovanými obrazy dvanácti
s
nebeských
znamení, na sošk)-
v právo v levo v tesaném lupení, a nejvíce na smrt a divného Turka, na lakomce
mšcem
s
penz.
Kol radnice šumla, hluela smsice
hlas, neúnavná, ustaviná jako huivý proud.
Než umlkala hned a tichla, jak shora, s nového orloje ozval se hlas zvonce. Jen tu tam se výkik ozval, tu tam se ruce zvedaly ukazujíce na smr, jak lermo zvoní, jak tahá za zvonec. A v tom, na úžas všech, otevela se dv okénka nad orlojem, a v nich se ukázali apoštolé. Sel jeden za druhým, všech dvanácte, od západu k východu, každý se k lidu obrátil, posléze sám Kristus žehnaje záMnozí smekali, mnczí sé kižovali, jiní na sanice otvírá, na Jidáše i lakomce, že sebou stupu.
mu
vedle smrti, že hlavou kroutí, že se
davem
Smáli
nové, veselé pohnutí.
ukazovali, jak
vrtí,
a ten staroch
jako ješt nechce,
nad okénky
Ale jak výše,
nezvoní.
li\'ec
smr
pokikovali.
se,
a
kost-
kohout zakokrhal,
A
šlo
zase šumla,
nluela smsice hlas, neúnavná, ustaviná jako huivý proud. Všude v zástupu mluvili o mistru toho orloje, jak je zvlášním pidán
byl
k
orloji ještž ciferník
a nepodailo se
do
starého
hvfzdá.
opt v
nikomu Že
železa.
se
tak
V
minulém
opravil
r.
smrti Táborslcého se stroj orloje porouchal,
století
má
nestalo, o to
chtla Pražská obec hodinový
nejvtší
jej
stroj prodati
zásluhu prof. Ant. Strnad, znamenitý
hodiná Landsberger všechen
1865 hodiná Holub
r.
novoroní noci
dílo Jos.
spraviti.
návodu
Dle jeho
pokazil, až
Po
o 12 liodinácli.
jej
tak spravil, že zase
stroj.
ádn
Prodlením
šel a jde.
asu
se orloj
Hodiny spuštny
1866. Okruh kalendání se zvíetníkem pod velkým ciferníkem je mistrovské
Mánesa. Nyní chová se ten obraz v
mstském museu Pražském, na
orloji je kopie,
vy-
dotený Jan Táborský r. 1570. po esku. Rukopis jeho s podobiznou Táborského je v mstském archivu. Dle Táborského popsal orloj Bohuslav Balbin po latinsku, dle obou pak Riegger v minulém století po nmeku. Balbin uvádí také píhodu malovaná E. Liškou. Zevrubn popsal
s
orloj
vrabcem, jenž práv, když hodiny bily a kostlivec
dásní kostlivcových. celou hodinu, vyfrel.
—
až
Ale
stroj
ty
zase
se v ten spustil,
okamžik až
dásn
kostlivec
V
otvíral,
vletl náhodou do otevených
bezdném vzení zvistal vrabík opt dásn otevel. A tu vrabec vesele ven
sklaply.
tom
2
A.
04
JIRÁSEK: STARÉ
POVSTÍ ESKÉ
darem božím a vtipem nad jiné obdaen, všude jmenovali mistra dílo vtipn a divn udlal. Také misti a doktoi ve tmavých pláštích a tabardech, kteí stáli poblíže vže a orloj si prohlíželi, chválili jeho pvodce. Stáli tu vážn, hubení, otylí, mluvili latinsky, esky a poád jen o kruzích Hanuše, jenž to
a znameních orloje.
Kohoutu, figurám
denty, když a
smr
a jiným se jen
smrti, starci
pohrdliv
usmáli, a jeden z nich vyslovil se
ped
bakalái a
stu-
lermo zvonila a kohout kokrhal, že tyto tatrmany
podobné aparáty jsou udlány jen k podivení a k divadlu obec-
nímu
lidu.
A
jim vykládal, že ten orloj je všem
již
astronomm
tch tatrman, nebo
divný a vzácný bez
jak slunce svým
bhem
ueným lidem
a zvlášt
že ukazuje,
od západu k východu po zodiaku jde nebo
postupuje, a na kterém znamení, na kolikém stupni každý den z rok
v kolik hodin kdy vychází, v kterou hodinu na pokde zapadá, jak vysoko od východu supra orizontem *) a kterak blízko k linii polední a jak nízko k západu, také kde po západu sub orizonte **) totiž v noci pod zemí je, také to, jak od nás jdouc v ubývání dne na zimu se oddaluje a zase v pibývání dne na léto k nám se pibližuje. Uený mistr náhle umlkl, jak z radnice zdobeným portálem
do roka
ledni
stojí,
stojí,
vycházeli
Míili k
picích.
misti, bakalái šího již
msta
konšelé a rada Starého
Všechno kol ustupovalo, k nim zraky,
orloji. i
v šubách,
studenti obraceli
muže v tmavém
habite
primátora, byl vážné, pibledlé
misterském.
birytech
všichni, lid
ale nejvíce
i
uení
i
na
Kráel zrovna
estar-
vedle
tváe a tmavých vlas.
Hlasy se zástupem rozšumly, všude bylo pohnutí, každý se strkal, hrdlo napínal, aby dobe vidl na tohoto tlail, do pedu muže.
Rozlétlo
se,
že
to
mistr
Hanuš,
otec
a
mistr
nového
orloje.
Všichni ho uctiv pozdravovali
i
misti
z kolleje;
on pak
skromn
dkoval a hned jak primátor a konšele stanuli ped orlojem, kruliy. jim vykládati po jejich pání všecka znamení i
•)
nad obzorem.
**)
pod obzorem.
jal se
o STARÉ PRAZE
205
nm
Mluvil o hvzdách, o slunci; pak o msíci vykládal, co o
kdy
kdy první tvr, kdy plný též a kdy je Také o dvanácti znameposlední tvr, jak ho pibývá a ubývá. ních, kdy kterých šest nad zemí, a kterých šest pod zemí. ukazuje,
orloj
A
nastává,
dál také vysvtloval
Hanuš,
mistr
že
ješt
orloj
ukazuje
svátky p-es celý rok, že je tu napsán celý kalendá obecní
msíci obyejnými a se zlatým potem.
nácti
Všichni kolem naslouchali,
uen
hledli
vážn
a
Když pak
On
dva-
s
mistr
i
v zástupu
lid
podívat
se
Hanuš skonil,
na
misti a doktoi
;
pikyvovali hlavou.
kolem hluná chvála. aby šli s ním do že budou hodiny hned
rozlehla se
však jakoby nebyla jemu, vybízel pány
vže,
stichl
starší,
váhy a kola,
stroje,
aby to tedy vidli, zvlášt kola, jak nezmýlí
tepati,
což jim
uiniti,
uloženo. I
umlý
a jak ve vži jen pohlédli na všechen
šli,
kola a koleka, páky a váhy,
divili
vymysliti lidská hlava, jak vše to
jak
se všichni,
srovnati
vše
mohla
to
pamti
v
a
na
stroj,
zachovati,
každému kolu a koleku, každému jeho ozubci úkol uložiti. Žasli pak ím dále tím více, jak mistr Hanuš ukazoval a svtloval
svj
tyi
strany
zvláštní stroj
i
a svá
ásti
každá
orloje, z nichž
kola,
své
zvláštní
jimiž
Všichni obdivovali se nejvíce stran tvrté,
mla
svou váhu,
dílo
vykonává.
nejsložitjší, nejumlejší,
a hlavnímu jejímu, kalendáovému kolu, které ve svém kraji šedesát
pt vroubk
neb
zub
a
jež,
jak
mistr
jednou se otoí, každého dne o jeden vroubek
A
všechen
složitý stroj
šel
dobe
ml. Vtip mistrv v nm byl rozuml celému stroji, žádný jiný. duši
upímn, pede všemi
a práv,
a ídil vše,
Jeden
tu se vyznal a
vy-
z
mlo
ti sta
do
roka
vyložil,
i
zub.
rozum a a jen mistr Hanuš jakoby
konšel,
Jan,
hodiná,
nezapel, že tomu všemu ne'
vnuknutím božím; on na správu a ízení
rozumí, že toto vše se stalo jist zvláštním
že je starý mistr hodináský, ale tohoto stroje že
by nechtl, Jeden pak
ve Vlaších ale
i
ani
na opatrování, že by se
z
mistr Karlovy koUeje na
z
toho jist tuto
e
zbláznil.
doložil, že byl
ve Francouzích, že tam vidl velké a znamenité orloje,
takového že nikde.
2o6
A.
„A nevím
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
a nedržím,"' dodal,
a divnjší orlojové, kde
Le
by
tu mistr
Primátor se
v
kterých
Hanuš ješt zarazil,
„že
ESKÉ
by mohli nad tento mistrnjší krajinách
svta
nalezeni.
býti
jinde takový orloj zhotovil."
bezdky na
starší pohlédl,
na nj, všichni
ti
Lekli se, že by se nco takového mohlo státi. A již se na mistra Hanuše obrátili. Ten usmívaje se mínil, že je rád, že toto složité dílo mohl dokonati, z toho že Pánu Bohu dv týž okamžik.
——
kuje.
Primátor
starším
nevracel
že by mistr
:
také jiná
stroje
pijel,
míti
o Pražském
koruny a dál za
její
mu
tak
spokojen jako k
na mvsl, jemu
Hanuš ješt jinam takový
msta mohla
Povs Prahy
od
se
Starostná myšlénka ulehla
stoupal.
takové
orloji
hranice,
dílo
rozlétla
do
spchal podívat se na
i
nmu
nkterým
orloj zhotovil, že
všeho podivení hodné. se
cizích orloj,
by
—
po všech zemích eské krajin. Každý, kdo do a každý pak nesl jeho
chválu dále do svých konin.
rzných mst, domácích z cizozemska, požádat mistra Hanuše, aby jim shotovil podobné hodiny. Tu již Žádnému na strach padl na primátora a staromstské konšely. svt nechtU dopáti té chlouby, jen Praha samojediná mla míti již
pišli také poslové z
slavné to I
dílo, její
sešli
orloj
ml
i
zstati jediným na
svt.
se v tajné schzi, radili se, uvažovali to,
ono, až uznali
by mistr Hanuš pece snad se dal cizími vlákati, jejicái sliby a zlatem, a že snad už o novém orloji pracuje, teba snad ješt o lepším, znamenitjším, protože je poád ve své díln a nco jistotu, odhodlali se k hroznému inu. tam robí a zkouší. Aby všichni, že
mH
Hanuš sedl ve své díln u velkého stolu a rýsoval na svíce hoel)rozloženém, velkém archu njaký složitý stroj. na stole; okenice byly zaveny, v krbu planul ohe. Byla noc, na Po dom klid a ticho, nic se nehnulo. ulicích tma a pusto. Mistr
Dv
Mistr byl do své práce tak zabrán, tak se nad ní zamyslil, že nezaslechl, jak pojednou
venku zavrzaly schody, že
nkdo
po
nich
STARÉ PRAZE
o
Stoupá. Neobrátil se, až když se
do
dva
mu
skoili, tetí shasil svíce, a
spali a
klenci
paklíem
chvíli
stíny a zmizeli, zapadli v
ml
oi
O
zavázali.
—
díla.
Zvs zem co
si,
se
že
v jizb
ti zaku
ti
do domu
Kmitli se jako
dostali.
Horeka
sebe.
sousedé,
vyslechli
zakuklenci pepadli, a že ho ani
zlosynech;
Nalezli
poplašila
marn
Leckdes
již
;
tušili
však,
tom divn
že
mu v Oi mu
co
noci
se
sami
strašného
za jejich
S rozhoením a stíhali. Jako by
všecku Prahu.
však je hledali
o
jím lomcovala a
oslepili.
nevdl, nebo omdlel
nehledají, že jich nenajdou,
Více neekl
hoe
na
oteveli, tudy že se
mistr Hanuš, když se trochu
inc tch
kroej nevdl,
také
domu
bez
S hrzou již
ústa
vlekli,
noních tmách.
jako
loži,
zapadli.
ekl
domu
zase z
o tom zloinu
tch
mluvili o
do
ti
tom
ho
shledali jejich stopu a jejich hrozné dílo.
zavázané.
jak ho
stalo,
z
dvíka do dvorku
si
a tudy za drahnou
Teprve ráno mistra Hanuše na
prudkých
nezaslechli
mistra Hanuše, jakož nikdo
již
—
ucpavše, k planoucímu krbu.
V dom
jizby
Mistr se zarazil, chtl se zeptati, co chtjí, ale
nj
nich na
z
rázem otevely, když a v kuklách hluboko do ela a
ti muži v pláštích
ní vkroili
do tváí stažených. již
dvee jeho
207
a vypravovali
šeptali
vzpamatoval,
teba
a
jen
zlo-
že byli tak blízko.
by mohl více povdti. Ale nev koutku klece sedl
povdl, a mlky, smuten jako slepý pták v
kout
nehnut
své jizby, kde tolik pracoval.
již
tiše stály
jeho pístroje,
visely jeho pilky, pilníky a jiné náiní, a prach se ukládal
na knihy a na závitky papíru a
Všecko
Te
mu
zapadlo v
ernou
pergamen
jeho
Vyhaslé jeho zraky
tmu.
nevidly, ani slabý zákmit svtla; nemohl se
dotknouti
Trudil se a soužil, stýskal
jeho životem.
Bez
ní
kreseb
si
již
plán.
a nic
z
nieho v
toho práci
a tesknil po práci, jež byla
však hynul a chadl.
I nevdk ho muil, hrozný nevdk za jeho veliké dílo. Poád mu znla v duši ta slova, jak na nj zvolal jeden z tch zakuklenc
za oné strašlivé noci: „Nuž, druhého orloje
To víc
byla jeho odplata, to
a více na tle scházel,
již
ml cítil,
již
neudláš!*
za všecko své že
dílo.
Soužil
bude všemu konec.
I
se a
sebral
2oS
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI ESKT:
A.
poslední
síly^
vydal se ku Staromstské
žák. vží stál houf
radnici,
provázen
jedním
ze svých bývalých
Ped
radní
mistr a lidé ho
šel slovutný
tváe
zapadly,
sežloutly a
nepoznali.
ti
ped mu nco
rady nevítal a neradi
podívat na
že
orloj,
ekajících, až
hlava
potkal nkolik konšel, ale z
lidí
Tak
útrapou
se
mu
tím
slyšeli,
bude byl
orloj
Shubenl,
sešlý.
U
sešedivla.
hned
vyhnuli.
Kolem
bíti.
radnice
ho žádný
Již
když vzkázal, že pišel se
nového pipadlo, jak by se dalo spra-
aby závaží snáze šlo. Dal se zavésti ku nejsložitjší, ku tvrté ásti. Ale vše bylo pro nj ve tmách, spousta kol a koleek, per pák. len jejich hlas viti,
i
jak
slyšel,
práv
jak se
a
slepý
stál
I
u svého
dobe
a
chorý,
díla a naslouchal
mu odmnili
šly, jejich
práce
ped asem
slepotou,
se ozval.
lermo zazvonil,
tahal,
Stroj
tom zvonec
spustil, a -již
sešedivlý
sklíen
mistr
jeho zvuku a myslil na radu a konšely,
aby se mohli
jak nedbali jeho muk, jeho bolestí a ted
V
hlas.
hodinu
Venku na již již
apoštolé jdou.
—
i
pochlubiti
ped svtem
jeho samého
orloji kostlivec
prchající
—
nj
za
Smr
hlásil.
za-
volala.
Hanuš chvl se na celém tle. Vztáhl pravici, držel ji okamžik nad strojem, pak do nho sáhl, jako by jasn vidl, kostnaté prsty chvilku tam pracovaly. A jak ruku vytáhl zpt, skíplo v kolách a již všechen stroj jako by pomaten, pobouen zahrel, Mistr
—
hrel a chrel, koleka, kola jen lítala, vše drnelo, cvakalo, syelo, smr zvonila. Pak na ráz vše stichlo. Zvonec umlkl,
—
pištlo, a
páky a péra vše stálo, apoštolé nedoputovali figury všecky stuhly, kohout nezakokrhal. Zdšený lid venku zmaten volal a kiel. Z ke stroji. Ten stál nehnut, a na zemi ležel otec ssinalý, ve mdlobách. Jen ho pak dom donesli,
kola,
duši.
——
— —
A
orloj
mistrovské
stál
dílo.
a
stál,
——
na
své
cest,
radnice
bželi
a
mistr
a
již
a nebylo nikoho, kdo by spravil to
jeho,
vydechl
umlé,
hšk
.
.
Dojati naslouchali Pražané u Illiistrace V.
Staré povsti
cmího
k povésti
vže
.
.
>0 Daliborovi :
.
(Str.
214.)
Kozqi.-J.,
eské 14
o STARÉ PRAZE
V.
o
Daliborovi z Kozojed.
Léta letoucí bylo ticho Okolí jeho spustlo za velké byl
komnaty
a
vybit
víc a více.
scházely
a
smutno
boue
hrad
na
Václava.*)
sv.
husitských válek, kostel
Karlem
královské
nádhern
IV.
Obas jen a ne na dlouho oživly, msta ze svého dvora zavítal.
sv.
Víta
zaízené
když
sem
král z dola, ze Starého Zavítal, chvíli i
v
slavný jeho nástupce Jií
mst. Po
nezstal.
pobyl, ale
král,
I
mladý Ladislav Pohrobek
žehnané pamtí,
Jiíkovi také první léta Y^ladislav
toho pak nastala veliká
II.
sídleli
více
dole
Jagelonec. Ale za
zmna.
zmnil ávé sídlo. Uzdálo se mu pojednou, že není dosti bezpeen ve svém dvoe Staromstském, pi nmž dal vystavti nákladnou, umle a krásn vyzdobenou vž.**) vrátil se do dávného sídla eských králv na Hradany a dal I tam vše, co spustlo, obnovit a znovu upraviti. Beneš z Loun vystavl velikou, podivu hodnou sí,***) a v tu dobu také modlitebnu pro krále v kostele sv. Víta na právo od velkého oltáe, vyzdobenou znamenitým dílem kamennickým. Král dal také holé stny chrámové vyzdobiti koltrami, zvlášt však ve Svatováclavské kapli, a péí jeho a nákladem zastkvly se Po
dvanácti létech svého panování
obraz. komnaty v královském hrad zase nádherou aloun knížat a král. V jedné z nich visely samé obrazy eských i
Ale nejen na výzdob dal hrad
byl lépe
prohloubili
opevnn. Tak
píkopy,
zvýšili
si
král záležeti, nýbrž
náspy, kde
toho teba
Mihulce udlali krov velmi vysoký a pokryli
*)
•*) z
Tak
slul
svítil
Si
bylo, a
zdi,
na vži
polévanými cihlami,
jej
postíbený
lev.
královský hrad na Hradanech.
Tenkráte Nová, nyní Prašná vž, založena
Prostjova. *•*)
na tom, aby
na jeho rozkaz hradební
stvrdili
nad nimiž se na makovici blal a
i
Vladislavská.
r,
1475. Stavti
ji
poal slovutný Mat. Rejsek
A.
Nedlouho po tom dal
vž
domem
za
nad Jelením
ESKÉ
JIRÁSEK. STARÉ POVÉSTI král Vladislav
stavti novou, okrouhlou
purkrabí, blíže zadní brány. Vystavli
nejvyššího
píkopem na ochranu
také
hradby, ale
za
ji
obyt, za
vzení nad sebou. Nejdolejší z nich smutný obyt. Zídili v ní bylo pod zemí, bez oken, bez svtla, bez dveí. Vzeií ml do nho býti spouštn po provaze derou i »špuntem« v podlaze vzení trojí
prostedního.
Vž
lehkého, ani do
toho se
vzn do ní nemli, ani ostatních. A tak byla vž prozatím
do
dostavli, ale
jí
mlo
dostati
po vzni, jenž by první
nejhoejšího
bez jména,
nebo
práh pekroil.
její
Dlouho však beze jména nezstala. Tenkráte se dalo mnoho zejmého bezpráví selskému lidu. Páni a vladykové utahovali jej novými, neslýchanými robotami. Leckde nemohli tch nátisk již snésti. Proto opouštli vše, utíkali
grunt do les, do
ze svých
loupežení a
v
jiná
jiných
zloinstva.
konin a
jiní
pak
dávali se v zlodjství,
se
svým
proti
pánm
bouili.
Tak se zdvihli sedláci proti Adamovi Ploskovskému z Drahonic krutý a vymýšlel si na Litomickém kraji, ponvadž byl na rzné a veliké útisky. Oboili se na jeho tvrz, nepravé roboty
n
v
n
i
stekli její
udatn
valy, vypáili
bránil, zranili
bránu, a když se
ho a
zajali.
Aby
krutý vladyka
tu jejich
své hrdlo zachoval, byl jim
es
svou a víru á zápisem je ze své moci propustil po vli, a na proti nim žádného náku. nepovede že a slíbil, V sousedství vladyky Ploskovského žil tenkráte na své tvrzi
mladý zeman Dalibor s
z
Kozojed, muž starobylého rodu, jehož
králem Janem u Kresak hrdinsky bojoval a také
s
pedek
ním tam
za-
K
tomu Daliborovi pihrnuli se osvobození sedláci Adama Ploskovského a radostn oznamovali, že mají Ploskovskou tvrz ve své moci, a žádali, aby se jí Dalibor ujal, oni pak že se mu rádi
hynul.
poddají a
již
poddávají jako
iní o své vli
své vrchnosti, že tak
ponvadž vdí, že jim bude Dalibor pánem milostivým. a Znali a mli toho zkušenost', že byl Dalibor z Kozojed ku svým poddaným vždy hodný a milosrdný, ano že se ujal nejednoho rádi,
ubožáka
z
jiného panství a že
mu
svou pímluvou
i
jinak pomohl.
STARÉ PRAZE
o Vladyka Dalibor uslyšel, že mají
213
co
neoslyšel; pijal,
jich
mu
nabízeli,
na vše zápis bývalého svého pána. Ale
ten,
když
jakmile
vyvázl a se pozdravil, domáhal se svého zboží. Úsiln se dovolával
pomoci vlády, a zemští hejtmane majíce Daliborovo jednání za pych, Ploskovských pak sedlák za vzpouru, sebrali brannou moc Lito-
mického kraje, branný mických mšan.
lid
veškeré
Veliký ten houf udeil na
šlechty
zbouené
tch konin
sedláky;
mnoho
i
Lito-
jich po-
krut ztrestali a také Dalibora jejich spolence zajali. mladý zastance utiskovaného lidu do pout. V poutech ho zavezli do Prahy a uvrhli do prostedního vzení v nové, kulaté vži za domem purkrabským nad Jelením píkopem. Dalibor první jako vze pekroil její práh a tak nazvána bili,
schytali a
Tak
se dostal
jest
po
vilo
o
vži
i
nm
Na
Daliborkou.
mladém zemanu
i
po celé Praze mnoho se mluproto, že byl prvním vznm v té nové hracf
i
pro píinu, pro kterou se tam dostal. Zpupní páni byli rádi
mu
a páli
to,
lid
ho však
litoval.
Jemu tam bylo teskno a smutno. zdí
a malých okének bylo
hledíval
do
širého,
te
V
klenutém žalái tlustých
jeho panství.
krásného kraje;
te
Doma
se
své
tvrze
vidl sotva pruh oblohy a
pod vží kousek hlubokého, zarostlého píkopu. Listí tam již mnilo barvy do zlata, do ruda, teskný podzim nastával. Ticho ve vži a ticho kolem. Ptáci umlkli, jen vítr hvízdal a zmítal kovím a stromy. Listí padalo, mlhy ulehaly na hluboký píkop, halily ho ráno za asných soumrak, dešt pes tu chvíli šumly a šlehaly do holých kovin a korun. Krátký den byl ve vzení dlouhý, a dlouhé noci jako nekonené. Stesk a dlouhá chvíle moily mladého zemana. I poídil si housle ze skrovné zásoby penz, jež mu nechali a z nichž se stravoval.*) Jak mu žaláník housle opatil, poal se na nich cviiti. Nikdy neml smyce v rukou nyní ho nedal tém i
;
Vzové
*)
a
té
doby
si sami str.ivu opatovati. Kdo na ni neml nebo komu pátelé Na takové chudé vzn chodívaly bifiky prosit. Nkde bývali od domu na etze a v poutech, aby si jídlo vyžebrali. Také vyvšovali
musili
známí nepispli, trpl hlady.
vzové
vodni díim mošny s oken žaláních
sami
pytlíky a
a
do tch mošen ukládali milosrdní
lidé
rzné
dary.
2
Z
A.
14
Uil
ruky.
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
ESKÉ
dlouhá
chvíle
sám,
se
žaláník
stávali
slouchali.
nejeden
Již
a
sama byla
rychleji plynul, a hra Již
hrál
z
hrál,
ím
strážní
i
hradských
picházeli nahoru
již
nevící Tomášové.
Denn
jich
as
picházelo
víc
a
po-
pišel poslechnout,
hráti. Již
pesvdit:
dvemi
jeho
za
pán aouedník
se
krátila,
dále tím lepší, umlejší, líbeznjší.
pacholci
jak se nauil Kozojedský zeman v žalái povídalo,
se
se o
tom v
mst
nejprve zvdaví, pak
a
až pak zaasté
více,
ekal u zadní bránv hradské, na obou cestách, mezi nimiž se táhla svahem dol vinice sv. Václava. To bylo již na jae, kdy vál mkký vítr polední, kdy vrchové strom a vtve pukaly a kvetly, kdy Petín a všechny výšin\' kolem houf
valnv
stál
se zazelenaly
zvuku.
Jelení
píkop, jenž všechen zvuel šveholem sladkého
pehudání
nad ptaí
Ale
z kulaté
i
a
vže
bylo
krásnjší,
když
se
ozval
houslí hlas, líbezný hlas.
Všichni žasli a zatrnuli, jakmile se zachvly
mkké
ty a sladké,
žalné zvuky z pustého, trudného žaláe.
Tím
více
Stesk a touha v nich znly a zas už
dojímaly.
nápvy pobožných
mnily, vyznívaly v známé a prosba smutného srdce
Pokora, doufání
z nich vanuly. Jindy zas zvonily
hlaholem, ohlasy milostných písní a válených
Nejednou zahrál Dalibor starou Klimberku a
písní.
se
svtským
zpv.
tu notu o králi Janu, o
mladém
Bavoru Strakonickém, o všech tch eských pánech a zemanech, kteí zhynuli se svým králem u
Plichtovi ze Zerotína, o
Kresak jako pradd uvznného
hudce.
Pražané u vže.
Dojati naslouchali
A
když jednou
shlédli,
že
okénka žaláe spouští se na provazci hrubý, plátný pytlík, chut drobné peníze. Každý a rádi dávali, co kdo u sebe ml, groše myslil, že zeman ze svého tráví. Nyní vidli, že mu již zle, že pišla na nj nouze. Urozený muž sám po mst žebrati nechtl a do vzení daru nedostal. Neml již nic, nežli své housle. Ale kdykoliv po té zahrál, kdykoliv plátnou mošnu s vzení spustil, pokaždé mu ji plnili ti, kteí dole poslouchali, penzy, dary, s
i
neml soused mu aby
jídlo
i
Také nejedná milosrdná mšanka, nejeden podušku pod hlavu mu poslali, ložní šaty a
hlad a nouzi. polepšili:
nejednu konvici
pití.
Za
to
hrával zástupu, když se u
vže
o STARÉ PRAZE sešel odpoledne
a když
pak
se
mezi nimi jeden
rozcházeli, byl
zeman, nehraje nikdo v celiké Praze.
ten
dechem
v podveerní as. S utajeným
i
Dalibora housti. Za dne lidem
hrál,
že tak, jako
hlas,
nouze nauila
Nevole,
sob zaasté
v
naslouchali
noci.
Když královský hrad utichl, stemnl, když jako bájený, šedomodravý stín nl k nonímu nebi, když v blavém zásvitu msíce umlklo houští a stromy v Jelením píkop, zaléhaly z temna kulaté
vže Pán
zvuky Daliborových
líbezné
touha
po
Bh
volnosti
houslí.
Slzy byly v
výkiky hnvu. Úlevu
i
tch
zvucích,
svobodu.
daly, ale ne
byl vysoko, král daleko, a páni soucitu nemli.
Dlouhý as nechaH zemana z Kozojed v žalái, až posléze na rozkázali: Ze Dalibor plném soudu uznali za právo a tak o statek neprav vzatý k sob pijal a v tom statku byl; že jest v tom neprav a nešlechetn uinil proti právu a ádu. Pro takový svj
nm
zlý
a
úinek
hrdlo
Tak jemu
ztratí.
oznámili a nic
nedbali, jak
se
hájil,
kdo zaal, kdo první páchal zejmé bezpráví a tím že on, Dalibor, se jen lidu zastal.
A
a hích.
Tu
stajili.
Z
na rozsudku
tak
noc
ped
Než
zstali;
ní ozval se hlas
hlubiny pustého žaláe
chvl
se a
to
práv
aby lid
povážili,
pobouil, a
byla u nich vina
den však a
popravy
chvíli
Daliborových houslí naposled.
znl do
tiché
poslední
noci,
útcha, poslední svtlo v temnotách trudu, a zmíral nad Jelením píkopem v msíném svtle. Když Pražané nazejtí zase pišli k nové vži, neshlédli plátné
mošny na míži Daliborova
nmá. Když se ptali, stn-li žaláník, že již mu dobe, nebo že tichá,
»Ale
mu
je,
byla
oznámil
ráno byl na pedhradí popraven. vzení vykroil « povídal jeho strážce, »sal se zdi se na n, louil se s nimi. Pak šel staten na místo.
tu poklekl a schýlil
vte
Dalibor, nebo co
A vž
nežli z
housle, díval
A
žaláe.
kadeavou
hlavu na špalek. Skonal mužsky,
jako pravý kesan.*
Nejedny oi se
zarosily,
když žaláník to vypravoval.
— Smutn
se Pražané vraceli a ohlíželi se po tiché Daliborce.
A vž tak po
za
domem purkrabským
dnešní den a zachovává
slavného hudce.
u zadní
památku
brány hradské slov
nešastného
zemana a
.á
\
Židovská modlitebna v Praze.
VI.
Ze Židovského msta. 1.
Židovské splývalo
s
msto
oddlovalo; brány ty musily zaveny. Za
tmi
býti v pašijový
deva
nými
s
pístavky,
A
jinaí,
všude jen
ného.
I
pavlaemi, výstupky
úzké a krátké, ale židé, lidé
krojem se
Šestero bran
jiných
rznili.
nežli
a
jiná,
chudší,
od kamene,
ernými
zašlými
s div-
dvorky;
a
nedláždné.
zvyk, jiného
života rodi-
kivolaké, špinavé
obyej
je
týden ve dne v noci
branami bylo všecko jinaí: stavení
nevzhlednjší, za dávných dob víc ode
ulice
nmu,
bývalo ástí Starého msta. Piléhalo k
ním v jedno a pece bylo odloueiio,
Nejnápadnjší byly na
nm
žlutý roh,
v njž vybíhal židovský klobouk a žluté nebo rudé kolo soukenné, jež musili na plášti nositi. Žili
svém Židovském mst.*j Ale o tom nežli sama otcové tu mli osadu díve nežli Libuše za-
v ponížení a jen ve
vili, a víra ta šla od pokolení do pokolení, že je starší
hrdá Praha, že jejich *)
Jinde po Praze bydleli nesmli.
o STARÉ PRAZE ložila
Pražský
jejich
synagoga,*)
sany na
A
hrad.
také
si
pýchou
s
že
povídali,
stará-nová
u jejíchž dveí na stupni písahali ve pi
svatý rodal,**) že je staršího
pvodu
s
ke-
nežli kostel sv.
Víta
a nežli všechny kostely Pražské.
Každý hledl
na
úctou
s
oken, vysokých štít, cihlové
vk
pamtník dávných synagogou, že v
sem na
židovstva
ji
toto
zjevili
a
úzkých zašlé,
je,
místo.
Tenkráte prý andlé starším pražského
aby synagoga po vždy zstala nikdy nic nemnilo.
naídili,
aby se na
Když po ase
ní
o
to se
pece
nedokonili svého
vovati, nikdy
pi
stavení
zahndlé a
vyjma modlitebnu ve Vormsu, nejstarší základech je kamení ze zboeného chrámu andlé sami ped vky penesli ze zaslíbené
její
Jerusalemského, že
pinesli,
již
a bouí.
Židé o ní vili, že
zem
pochmurné
vkem
samot, jako obr nad bludištm úzkých uliek, zasmušilý
o
stojící
staré,
stechy
pokoušeli a
díla
nco
tak,
jak
ji
zaali pesta-
a nikdy neunikli trestu.
Bu
se
nebo sešli náhlou smrtí. Než také jinak si vypravovali o jejím pvodu a založení. Prvotn prý mli synagogu jen devnou. Když pak už nestaila, rozhodli se starší, že vystaví novou, vtší, od kamene, a to na míst, kde tenkráte se vypínal nevelký pahorek. Když jej rozkopávali a rozváželi, uhodili pojednou na zdivo, na celé zdi z mohutných kvádr. ím dále kopali, tím jistji poznávali, že ty zdi jsou z njaké prapráci schromili,
dávné synagogy.
A
když posléze
popsaného hebrejským písmem,
nalezli
tu již
také
závitek pergamenu,
nepochybovaH ani dost málo.
Tenkráte práv meškali v Praze
dva Jerusalemští židé, a ti Pražským souvrcm, aby synagogu stavli dle vzoru Jerusalemského, aby udlali okna vn širší, dovnit celou tlouštkou zdi se úžící, aby svatyn sama byla hloub, tak aby se do ní po schodech dol stoupalo,***) nebo že psáno jest: »Z hlubokosti volám k Tob, Hospodine!* A tak se stalo. Synagoga zbudována tím zpsobem, poradili
•)
Prvotní staré
stavení
pestavbou
synagogy. Odtud jméno staré-nové. *•)
**)
Starý zákon.
Schod
je
devt.
stalo se
Pestavna
novým, nicmén vynikalo
vkem
byla dvakráte povelkých požárech
r.
nad
ostatní
1142. a 1316.
2iS
A.
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
prý stavitelem Lirenským, a stála a
stojí
vždy
stejná,
nezmnná.*)
Pokolení pecházela za pokolením, modlila se tu a žalmy zpívala.
Než
židm
i
nevící do
ní picházeli, ale
násiln, a zneuctili
posvátné. Dvakráte zhaslo ner tamid,**) a stánek Boží,
hakodeš, zastený drahocennou, krumplovanou
poboen rozzueným
lidem
Poprvé za krále
oponou
místo
Aron
»poroches«
kesanským.
Jana,***) jenž dal
v synagoze kopati po skrytých
pokladech židovských a jemuž tu vyhrabali jeho
lidé za
dva
tisíce
hiven zlata stíbra. Za téhož krále krev tu tekla, pak za jeho vnuka Václava IV. Tenkráte, bylo o Velikonocích,!) otásala se všecka prostora pod klenutím na dvou osmihranných sloupech spoívajícím žalostným, zoufalým kikem a úpním vraždných žid. Krev jejich vysoko zastíkala stny staré synagogy a zkropila tam hebrejské, i
i
posvátné prpovdi.
S hrzou a dlouho vzpomínali v Židovském mst na strašlivé Velikonoce, a v den smíení pak po všecky asy íkána v synagoze selicha, žalozpv o hrzách onch dn. Složil jej rabbi Abigdor Káro, sám pamtník onoho pronásledování. I staré synagoze zstala památka na ony dny. Nevyjasnily se od tch dob její stny. Nikdo jich neistil, aniž natel, a tak temnly víc a více, až zernaly. Rabbi nedovolili, aby se jich kdo dopotomci tekl, nebo lpla na nich zaschlá krev vících; vrstevníci
mli
ji
v
úct jako krev muedlník.
Stará
synagoga
Když ped temi msto, kdy všecko
pekala
sty lety f f )
——
pozdjší
i
i
zachvátil
boue
a
nebezpeenství.
ohromný požár Židovské
zplálo a hoelo, stála stará
synagoga netknutá
nad živým, ohnivým jezerem. Plameny hubily a trávily všecko kol kolem, odevšad se valily sloupy a mrana erného, pavého dýmu. Jen na modlitebnu nesletla ani jiskika, a také ani cihla se stechy nespadla.
*)
**)
***) t)
tt)
v
pravd
Vné
poch.ízí asi ze XIII.
svtlo.
Jan Lucembulský.
Roku 1389. Roku 1558.
století.
o STARÉ PRAZE
Na temný Ani ssálavý
její
dv
usedly
štít
dým
dusivý
žár, ani
bílé
219
holubice a tu také zstaly.
odtud nevypudil. Vydržely
jich
tak dlouho, až pominulo všecko nebezpeenství.
Pak
asy, je tomu více
ti sta
nežli
pojednou
se
——
vznesly na blostných perutích a zmizely v oblacích.
Ped
vracel se jednou na
let,
podzim primas*) Židovského msta, Rabbi Jizchak do Prahy.
msta, kdež byl za svým ízením.
jakého venkovského
Ponvadž
kus lesem.
se tu nevyznal a
Bylo
n-
Musil také
zajeli
na kižo-
dostati.
tma valem; v ní ped nimi kmitlo mo-
za soumraku, a v pustém lese rostla
již
zanikla všeliká stezka
dravé svtlo,
dál,
se
Byli
zastavili.
Ale v tom se
cesta.
i
mezi stromy. Jen je shlédli a nepokojní,
jak to svtlo
vzpínati, to
také ne,
Jel z
Poznali to dosti záhy, ale na
vatce na nepravou cestu a zbloudili.
pravou se nemohli a nemohli
koí
tu
ušima,
stíhali
ped
nimi rostlo v
již
Kon
stáli.
frkali,
pak
se
sami zaali
rudou zá, v celou
záplavu. I
na koího padl
strach.
Jen primas nepozbyl mysli.
Koímu
poruil, aby zavázal koním oi, aby tu pokal, on že se pjde pesvdit. I šel mezi kmeny pímo k té zái, až stanul na nevelké
pasece a tu spatil divnou vc: velikou, velikánskou hromadu zlatých a stíbrných penz.
Dva
soké kupy zlata a stíbra a
Oba Ten len
byli
se na to
n
ekl, a
do
té
plnili
jím
díval,
pak
se jeden z
se optal,
tch
brali
z té
vy-
mšce.
práce tak zabráni, že
chvilku již
oba šedých brad,
pídimužíci,
si
primasa ani nevšimli.
komu
trpaslík
ty
váky
na nj
naplují,
zaškaredil a
zlostn ekl:
na
>Tob
ne!«
A
ten tam.
byl
hromad *)
Starosta.
i
A
na ráz také zmizelo
všecky ty
mšce
již
plné.
zlato,
zmizelo stíbro
jen nkolik pohozených
A.
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
zlaák se blýštlo na zemi. Druhý pídimužík však zvdavý žid opt ptal, komu plnili ty váky.
»Tob »A
ne.«
komu.?«
tak, prosím,
»Jednomu jsi
tvého
z
odvtil trpaslík a dodal: »Ale
lidu«
se ptáti. Peruširs tím naše dílo a tím
»Kdo
zstal, a toho se
mu
jsi
ublížil*
šastný lovk.' Prosím t, nemohl bys
je ten
neml
mn
po-
vdt?* Nesmím. »Když ne jméno, tak alespo jak vypadá, njaké znamení
»
Nesmím nic.« »Tak prosím jenom
—
»
malikos, kdy, jako kterého asu ten
tu
poklad dostane.*
»Až
vdá tvá dcera.*
se
Primas se »Dcera?
zarazil, ale již
Má
dcera?!
A
opt
co by
na novo naléhal:
mé dcei
bylo do toho?*
»Ani bys nepomyslil.* »
Takový poklad!
abych
si
vym
zem
tu ty zlaté se
nesmím
»Dáti si
je
—
A
Sadaj!*)
nic«
—
nic!
já
Tak
dovol alespo,
sebral.
odepel
pídimužík
písn.
»Ale
chceš-li,
Tak se stalo. Primas položil ti dukáty a kleknuv sbíral ti zlaáky trpaslíkovy rzno ležící. Jak po té povstal, nevidl nic. Zá zhasla, pídimužík zmizel, kolem tma pustého lesa, jímž huel studený,
noní
Rabbi Jizchak
vítr.
Koímu nepovdl jeli.
Kon
kolem už
jeli
dojeli
vidl,
Vyjeli
z
namluvil, a pobízel ho, Šli
jist, a za
nedlouho
lesa a byli na pravé cest.
aby se
Pak
celou noc, až za jitního šera
—
pešastný lovk,
jenž
ten trpaslík tím, co
*)
erného
vc:
poád volnou krajinou, a jeli ku brán Židovského msta.
Rabbi Jizchak pivezl
z lesa
se rychle otoil a pospíchal odtud.
nco mu
nebáli a divná
se již
vyjasnilo.
co
povdl
prohlížel, bádal, Všemohoucí.
si
z
cesty velikou
poddí takové nesmírné ale
o jeho dcei.
nadarmo.
starost:
Kdo
je
ten
bohatství, a co mínil
Pemýšlel, ty ti dukáty
Palivá zvdavost nepestala
o STARÉ PRAZE
Konen mu
muiti.
lio
jakým znamením by
se
pipadlo, že snad
mohl dopátrati
njakým
jistoty.
zjevením,
n-
zabalil trpaslíkovy
I
zlaáky do papíru, každý zvláš, a jeden z nich hodil s okna na ulici. Sám zstal na íhané, aby zvdl, kdo ten peníz sebée. Dost lidí chodilo ulicí kolem primasova domu, vzhru, dol, ale žádný se po papírku pro
poslati
Už byl den na sklonku, již chtl primas v tom pibhl jakýsi kluina, otrhaný a dost
neohlédl.
ani
peníz,
umounný, okamžik se plaše k dukátu a již s ním uhánl.
ohlížel,
pak náhle
—
skok
Primasa zamrzelo, že by takový smolík a otrhánek toho pokladu. Než utšil
pak
A
se, že to
druhý zlaák v papírku na
hodil
zase po celý den lidé kolem
na veer pibhl
dne
s
pece
není žádná
papírku
chodili,
týž kluina, sebral peníz a
pímo
ml
nabýti
Nazejtí
jistota.
a zase
ulici
—
si
odbhl.
ekal a
íhal.
nevšimli, zase
A tak
i
tetího
tetím dukátem.
To
nebylo náhodou, samo sebou.
již
hrub
To
bylo urité znamení.
vidl v tom vyšší ízení. Jen to chtl ješt vdti, jaký ten chlapec je. Proto poruil, aby bylo po všem vyhlášeno, že on, primas, ztratil ti dukáty, aby Židovském Primasa
netšilo, než
mst
mu
je
ten,
a
ohlásil,
již
kdož by je
pibhl k
nalezl,
poctiv
primasovi ten chudý hoch.
jen dva; prosil za odpuštní, ten tetí že
matka
že
ho zase
byl všechny
ti
poádn
ihned
Mešores*) to sotva
navrátil.
vrátil,
dal matce
odvede, jen co ale
nevdl
Nesl dukáty, ale
si
do obchodu a
nco vydlá;
komu.
A
pak že
že by
jich tak
nabyl, že ml po ti noci živý sen, aby šel k primasovu domu, že tam najde v papírku dukát. Rabbi jizchak žasl a již nepochyboval, že ten chudý chlapec, Mordechai se jmenoval, syn chudého žida Saluma Maízla, jen ten vyvolený ddic. Pochválil ho za jeho poctivost, dal mu ostatní dva dukáty a vyzval ho, aby u nho zstal, že ho bude šatit, že ho dá uiti jako svého syna. Mladý Mordechai se zaradoval, ale již koval, že nemže, matka že je celý den v krám, a otec že je slepý.
podivn
— d
»Je sám a nemá nikoho, kdo by ho tam tikrát denn* doložil chlapec. *)
úední
sluha.
vodil
do synagogy. Chodí
A.
»
Zaplatím
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
mu vdce, «
nabízel primas.
»Cizí ho nikdy tak neobslouží, jako vlastní.*
A
mladý Mordechai nezstal.
rodim
k jeho
každý
sýlali,
»
a nabídl jim, aby svého syna k
nkolik
den na
ml
obchodu, aby
mu
i
mi
hbí,«
pravil,
hodný a zstane-li tak
»je
svou dceru za manželku.*
Salum a jeho manželka potšení
návštvou bohatého primasa a v radostném pohnutí nechtli ani svému sluchu viti.
ustrnuli,
již
Vdn
pijaH primasovo nabídnutí a svatosvat
nikomu
nic
Tak
Denn
primas
alespo podá vychovati do
ho
hodin, že jim
došel
nmu
lepší živobytí nežli oni.
Chlapec váš se
dal bych
njaký den
Za
nepovdí, jak
slíbili,
V
máhal jak mohl. bylo dvacet
domu
primasova.
svého otce do synagogy a také své matce po-
uem' a
v
obchod
prospíval znamenit, a když
mu
ho Rabbi Jizchak se svou dcerou, která
oženil
let,
upímn
Alaizla
že prozatím
toho Jizchak pál.
se dostal patnáctiletý Mordechai Maizl do
však vodil
mladého
si
si
zamilovala.
Sotva že minulo sedm dní po svatb, dal primas zapáhnout a vyjel z lesa,
Prahy.
Mladého zet
vzal
neekl,
sebou a zavezl ho do onoho
s
ped šesti lety ml tak pro tam jede, že pro vaky
kde
podivné zlata
vidní.
a stíbra.
Maizlovi
V
však
lese prodleli
po celou noc, až do
úsvitu. Nic však nespatili, ani záe, ani trpaslík. Rabbi Izchak vracel se nespokojen do Prahy. Ne však bez nadje. Nadál se, že podruhé budou šastnjší. Ale nebyli. Ani potetí, když zajeli do toho lesa. Po ase znovu se tam primas vydal i
.se
svým zetm, jemuž však do
tentokráte
nepochodil.
Již
nabyl
té
chvíle
primas
nic
nezjevil.
pesvdem',
že
Ale
ani
vše,
co
tenkráte vidl, bylo pekelné mámení, že
ho dábel tak
ošidil,
To
primasa hntlo
velice.
provdal dceru za takového chudáka.
A
pak už nemohl své mrzutosti
tolik vynášel, se
Jednal s ním
ím
mu
zneUbil, a již
ani
mu
dále tím chladnji,
utajiti.
to starj^
aby
Ze, kterého jindy žid dával
pak až píke.
na jevo.
iNIladý Maizl to
tžce nesl; posléze se odhodlal, že odejde z domu primasova, kdež byl patrn za obtíž. Mladá jeho žena mu nebránila, a tak se vysthovali.
o STARÉ PRAZE
223
Mordechai Maizl pevzal matin obchod železem a záhy tak, že byl jedním v
Mladý
Praze.
celé
Mordechai Maizl
se záhy
stal
svém
se ve
tvrdil
Bh
kupec se piinil a Pán
zámožným;
mst,
ano
požehnání.
dal
nezpyšnl však a neza
Na chudé pamatoval
srdci.
ho
zvelebil
nejpednjších v Židovském
z
vždy, rozdával hojné
almužny a dary, a ujímal se nevinn schudlých a zadlužených, jež z
vzení vykupoval. 1 stalo se, že jednou v lét, bylo pede žnmi, nmu do krámu njaký sedlák, kterého neznal. Sedlák si
pišel k
náiní
vybral
brusu
z
nové,
kosy a srpy, ale
pede žnmi nemá penz, aby uvil.
A
Maizl,
jemuž
hodný a zboží
Maizl byl tak
se zdál sedlák v
pravd
te
dodal hned, že
poctivý, dal
mu
to
mu
ty vy-
brané vci na dluh. Sedlák tím potšen, pravil »Nu, vru, co,
jsi
mám doma
jsem
otevít, dost
dám na
nco
A
mn
neznámému víš. jí.
Byla
pijel s truhlou.
A
víšli
Nemohu
tžkou.
tuze
nepotebuju
na hotovosti
veer chtl
na
že
truhlou,
jí
Tu ti pivezu a skuten velmi
nejenom svj
sedlák jejím železem
že
tolik,
ješt
Pozd
se namáhal.
Tetího dne
dluh.«
tžká, a vážila zaplatil, ale
hodný lovk,
starou, železnou
dluh
dostal.
Maizl železnou truhlu
Ale jen
otevíti.
samo odskoilo a se vyA pod víkem! Maizl žasl, trnul, jako oslnn hledl na spoustu stíbra, jehož byla železná truhla plná. Mladý kupec se za-
dláto založil, jen kladivem uhodil, a víko mrštilo.
zlata a
ihned se
radoval, než
žádnému sedlák
neekl, ani
nic
se
vzpamatovav, své žen.
rozpomene a že
nikdo se
nešel,
nevdl, odkud
je.
Když pak minul
den,
uinil,
bylo, že došel
nehlásil.
truhlu
týden,
poklad.
zavel, a
msíc,
Ale
že
msíce
Maizl sedláka neznal, ani
poal
Maizl pokladu uží-
k vrchnímu
rabínu a odevzdal
rok,
jako svého. První, co
mu
Cekal
pijde pro svj
míjely a nikdo
vati
víko,
spustil
velkou ástku penz, aby za
n
byla vystavna nová synagoga.
aby se nikdo nedovdl, že on ty peníze na stavbu vnoval. Než když stavba byla dokonána a nová modlitebna vysvcována, prohlásil rabín veejn pede všemi v nové synagoze, kdo ji vystavl, a ukázal na Mordechaia Maizla, stojícího skromn Vyhradil
v koutku.
si
však,
2
nmu
Všichni se k ze všech byl
»Sedláka neekej!
blahoeih mu a blahopáli.
pro tam po
tchán.
Ten
se nyní
primas na
To
svatbách
i
co se
pozdji
s
jeho že
jisto:
tch
byl jist jeden z
zeti,
Pr\-ní
ním usmíil.
s
svil, jak bylo se sedlákem, jak
prve nyní vyjevil svému a
hrnuli,
Rabbi Jizchak, jeho
mu pak ze truhlou, ekl mu
a když se
leznou
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
24
mu ped
trpaslík.*
lety stalo
A
te-
v tom lese
jezdili.
»Kdož by se nadál, že se to takhle vyplní,* zvolal Rabbi Jizchak. » Takhle, tak podivn! Ale buSadaj pochválen navky vk! « Alordechai Maizl*) zstal boháem až do smrti. Nebyl však lakomcem, nýbrž pál stále svým souvrcm a mnoho dobrého jim prokázal.
Synagoga,
Krom
svým nákladem vystavl, slov po dnes po nm. mst radnici, lázn pro ženské,
již
zbudoval v Židovském
ní
chudobinec a sirotinec židovský, a že kivolaké, blátivé a špinavé uliky a ulice Židovského msta byly vydláždny, jest také jeho dílo.
Tak
Také hbitov inil až
do své
rozšíil a
vždy a všude na chudé
smrti, kterouž sešel
r,
pamatoval.
1601.
Za panování Rudolfa II. žil v Židovském mst Pražském rabbi Jehuda Low ben Bezalel, muž vysoce uený a zkušený. Byl vysoké postavy a proto
mu
íkali
»
veliký
rabbi.*
Vyznal
se
znamenit
nejen v talmudu a kabbale, ale také v mathematice a hvzdáství.
Nejedno tajemství pírody, jiným skryté, bylo mu povdomo a dovedl leccos divného, tak že lidé žasli nad jeho kouzelnou mocí. Povst' o šla široko daleko a pronikla také nahoru do hradu sv. Václava, ke dvoru Rudolfa krále. Jeho dvorský hvzdá Tycho de Brahe vážil si ueného Jehudy Lovva sám panovník seznal ho podivným zpsobem.
nm
;
Kdysi v
prvodu
Hradan na Staré msto v komorním jízdných dvoan. Bylo to zrovna když vydal jel
z
1
*)
•*)
Maizlova ulice v Josefov (Židovském
Koár.
mst) má
jméno po
nm.
voze
**;
rozkaz,
pokleknuv lllustrace
V.
prosil
erného
k
o aiilos
.
.
.
iStr.
^Zc židovského msta.
229
o STARÉ PRAZE
229
aby všichni židé se vysthovali z Prahy. Rabbi Low šel tenkráte ke dvoru prosit za své souvrce; ale nepoídil, nebo ho ku králi ani nepustili. Nyní na nj ekal a to zrovna prosted kamenného mostu,
ml
nebo
Když
na
lidé
bezpenou
most
zprávu, že tudy pojede.
nádherný povoz se
shlédli královský,
tymi
kovaném emení a skvlý prvod na koních, volali na rabína, aby se klidil z cesty. Než Low stál jako by neslyšel, zrovna v cest královskému koáru. Tu se již lidé na házeli. Kameni a bláto po ueného muže osopovali a již po metali a kvítí na nj padalo, na jeho pláš, hlavu a k nohám jeho.
komi
krásném, leskle
v
nm
nm
V
se však ani na krok
tom dojíždl královský povoz. Rabín
nehnul z jeho dráhy. zastavili,
Tu
a
jich
koí
A kon
ho
a jiným kvítím k vozu,
s
obnaženou hlavou ržemi
kdež pokleknuv
prosil krále o
Král jeho zjevem a tím, co se tu
To
poruil mu, aby pišel na hrad.
Druhé
ním
nezarazil.
teprve se hnul rabbi a kráel
své souvrce.
ped
nýbrž, sami se
nezajeli,
pak dosáhl v
stalo,
milos pro pekvapen,
byla veliká milos.
králov
sídle,
kdež
prosbou
s
dobe
pochodil.
Židé nemusili do vyhnanství a jejich rabbi
nejednou pozván na hrad ku
králi,
Low
jemuž mnohou
té
doby
chvíli ukrátil
svým
byl
od
Jednou si pál král Rudolf, aby mu rabbi Abrahama, Isaka, Jakuba a syny Jakubovy. Rabbi váhal, posléze však slíbil, že vyplní pání svého panovníka, jen o to že prosí, aby se nikdo ani neusmál, až se objeví posvátné kouzelnickým
umním.
Bezalel ukázal arciotce
postavy patriarch.
dvoané shromáždní v
Král a
hledli do hlubokého výklenku u
odlehlé
okna,
síni
kdež
slíbili
v
šeru
dychtiv
a
stál
vážný,
mrana vynoila se vysoká postava starce nadlidské velikosti, v ásném rouše, samojediná, jasn osvtlená. Zjevila se, velebn se nesla ped oima To byla všech, až náhle zanikla, jako by zhasla v šedém mraku. veliký rabbi.
Ale
již
podoba Abrahamova. jeho. Juda,
zmizel jakoby
Za
.ním zjevil se Isak,
Ruben, Simeon, Izachar a
druhém, a král a dvoané
v mlze,
tiše
a
a
z
šedého
pak Jakub a synové jeden po
ostatní, zjevovali se
vážn
hledli na
pedky
židovského «5'
2
A.
30
Až
národa.
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
mraku
tu z
jakoby ostatní
A
honil.
Dvoané
síní
klusal,
z
a
na
nj I
Dvoané
smr
na
a
volal,
\'ysoký
víc a více.
bledí chtli
Byli jako pimrazení.
ku dveím,
ale
sál
byl
nemohli
Všichni kieli na Bezalela,
i
král
zastaví strop.
vystoupil rabbi z výklenku, vztáhl své ruce a íkal
doíkal, klenba
se zarazila a již se
pak
Král
nenížila.
cosi.
Nežli
o další
již
Chvátal ven a za ním všichni dvoané.
zjevení nedbal.
Strop se však do své
výše
nevrátil.
Kam
se
až
Král pak už nikdy do té sín nevkroil. Zaveli
zstal.
hlu-
již
i
vyskakovali ze svých sedadel a všichni hledli a uka-
nižší.
místa.
vidní, a
i
Pohnul nižší
Ale jak se
neubránil.
mrak a všecko hríizy: výkiky úžasu
vzhru k malovanému stropu. se, patrn se ssedal, klesal
zovali
muž
Naftalím,
jakoby nechtl zmeškati,
tu se král smíchu
zasmál, zmizel Naftalím, zmizel
ely prostornou
Jakubv syn
se vynoil také
ryšavý a pihovatý, jenž rychle kol
ESKÉ
snížil,
její
tam
dvée
a tak zavenou zstala napoád.
Low
Rabbi
Ano
stalo se, že
Takové byl za
cti
ni
ben Bezalel neupadl v nemilos pro tuto píhodu. i
sám
král Rudolf
se židovskému
také
vden
a
ho
dom.*)
Ale rabbi Low vdnosti zpsobil svému králi a pánu
mstu ješt
z
v jeho
navštívil
nedostalo.
nemalé pekvapení.
dm
Lowv
Ale jakmile král
To
žasnouti.
vypadal nevzhledn. s
dvoany
Byl starý a málo výstavný.
vstoupil nízkými
dvemi do
nebyla sí obyejného domu, to b)la
malovaná a štukem zdobená místnost knížecího paláce. vedoucí na mazhauz,**) jinde jich
devné,
nezakrývaly drahé koberce.
hauz ale do nádherné
sín,
A
sín,
umle
A
poal
klenutá,
schody
leskly se
mramorem, pokud
nevešli jimi
na sousedský maz-
zdobené 'obrazy a vzácnými alouny.
otevenými dvemi bylo vidti do ad bohatých komnat, a jednmi také na otevenou gallerii vlašského díla. Rabbi Low provázeje uctiv krále uvedl ho s dvoany také do velké komnaty, kde bylo prosteno, a prosil ho, aby ráil piPostranními pak,
•)
v.
.
91.
**) nejvtší,
spolená
jizba
i
sí,
z níž
vedly
dvee do komor.
o STARÉ PRAZE jeho pohostinství.
jati
I
zasedl
všechny prvodce jeho takovou
svj
nevelký
dm
a
rozšíil
stolu
a rabbi
uctil
že
vyrovnala
se
hostinou,
arovným umním, kterým
Král zabaven tím
královské.
ke
král
231
skvostn
tak
vyzdobil,
Píze
drahnou dobu a odešel pak velmi spokojen.
jej
a
tabuli si
Ltiw
zdržel se tu
svou a milos
pak uenému rabínu nejednou na jevo. A ten, aby vala památka na návštvu eského krále, dal na svj
se zacho-
dal
dm vytesati
lva vedle svého znamení, vinného hroznu.
lešt vtší však div
Mocný
gólem, sluha Jehudy Lowa.
ho pak
oživil
mu
tím, že
Golem pracoval
vbec
zametal a
vložil
rabbi
ho sám utvoil
si
do úst »šem«.*) vodu
nosil,
mu
rabbi »šem« z úst; gólem na ráz stuhl,
jako panák v kout, mrtvá
stál
hlína,
iež
díví
mla
štípal
nejedl,
Ale pokaždé,
oddechu.
šabes nastával, v pátek podveer, kdy všeliká práce vzal
z hlíny
Pi tom
\ykonával všecky hrubší práce. ani
arciotc byl
zjevy
Posluhoval,
za dva.
nepoteboval odpoinku
nepil a
Hradanské
ty
nežli
když
pestati,
sebou
nehnul
po šabesu ihned
a
oživla,
jakmile rabbi vložil do otvoru úst kouzelný »šem«.
Jednou však
gogy zasvtit z
úst.
Low ben
šabes,
Bezalel chystaje se do staré-nové syna-
zapomnl na golema a ne\yal mu
Ale rabbi jen vešel do modlitebny, jen zaal žalm, a
»šem« již
pi-
domu ze sousedství, všichni vydšení, a s hrzou, uvan, jeden pes druhého, oznamovali, vykikovali, co se dje, co se stalo, gólem že doma zuí, že nesmí nikdo k nmu, že
bhli za ním
lidé z
jeho
by každého zabil. Rabbi okamžik váhal
i
nastáv-al šabes, žalm již zaal. Všeliká
;
práce, každiké, sebe menší
namáhání bylo od
chvíle
té
híchem.
Ale žalmu, jímž se sobotní den zasvcuje, ješt nedoíkal, nenastala Vstal a chvátal do svého domu. Ješt ješt pravá chvíle šabesu.
—
nedošel a šli
slyšel
již
temný
hluk, dunivé rány.
A jak vstoupil,
ze strachu kus za ním, spatil ohavnost spuštní
rozlámané, zpevrácené stoly,
Tu kde
již
)
zkázy gólem dokonal.
dílo
ležely
židle,
již
cedulku
s
slepice,
kuata,
;
ostatní
rozbité nádobí,
truhly a lavice, rozmetané knihy.
Té
koka
hebrejským kouzelným nápisem.
i
chvíle
opracoval* na dvorku,
pes, vše pobito, a
kde práv
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
232
zem
trhal ze
kudry
mu
kmene.
hrubého
lípu
lítaly
ela
kol
Byl
ESKÉ
všechen
rudý,
tváí, jak vyvracel strom,
i
a
erné
jakoby njaký
v plot kl. šel pímo k nmu; hledl na nj upen a ruce ml Golemem škublo, vyvalil oi, jak se ho mistr dotkl, a hledl mu vyjeven do oí, jakoby pikován mocným jeho zrakem.
Rabbi
vztaženy.
A z
mu
v tom úst
sáhl rabbi mezi
Na
ráz se svalil na
zem a
hlinný panák, mrtvá hmota. Všichni židé mladí, zkikli radostn a plni te odvahy pistoupili k
vlády, již jen i
golemu a smáli se a
spílali
mu
zuby a jedním hmátnutím vytrhl
arovný »šem«. Golema jako by podal.
mu. Rabbi však
z
hluboká
si
ležel
kol,
bez
staí
padlému
vydechnuv,
nepromluvil ani slova a kráel zase do synagogy, kde za svitu lamp
zaal znovu íkati žalm a zasvtil šabes. Posvátný den sobotní minul, ale rabbi Low ben Bezalel nevložil už golemovi »šemu« do úst. A tak gólem nevstal, zstal hlinným panákem a dostal se na pdu, pod stechu staré synagogy, kdež se pak rozpadl na kusy.
Vky
zmnilo v Židovském mst. Tuhé odlouení pestalo, brány zmizely, msto samo se zjinailo, ulice,
domy
i
mnoho
minuly, a
se
obyvatelstvo.
Jen stará-nová synagoga zstala jak bývala, nezmnná a s ní mezi domy novjší výstavnosti tichá » zahrada mrtvých «. Tu sešla
nejdávnjších dob,
až
msta, od do asu, kdy
se ghettu
tu
naposled od-
se všecka pešlá pokolení bývalého, starého, židovského
**)
kdy ješt prý nebylo Prahy,*) uvolnilo jeho obyvatelstvu, kdy se i
býval »koure" (poheb) a naposled se „kadiš" modlili nad oteve-
ným
hrobem.***) *)
Mnozí tak
Aronova, jak
e letopoet 606. **)
***)
až
do
r.
tvrdí dle nápisu
svdí jméno
Jiní však míní, že
knze z pokolení Na doteném náhrobku
na náhrobku Sáry manželky Josefa Kace,
Kac, zkrácené z
má
Kohen Cedek-knz
ctihodný.
býti 1606.
židovská tvr.
Židm
se
1781.
—
hrub
uvolnilo za císae Josefa
»KadJšor,
modlitba za zemelé.
II.
—
Na
starý,
židovský hbitov pochovávali
o
STARÉ PRAZE
233
Starý Židovský hbitov.
Ve
stínu
bezových strom
i
ke
trí spousta kamenných po-
složitých, ploché desky vztyené nebo k sob mník, prostých podob stechy. A na všech rzná znamení hrozen, sklonné v i
:
oznaující
vbec pvod
židovský, umývadlo, oznamující,
že
tu
od-
poívá potom,ek pokolení Levi, ruce, znamení rodu Aronova. A tu podoba panny, tam podoba lva, vlka, jelena, a jiných dle jména nebožtíkova.
rozvláné, hlásaVšude nápisy hebrejským písmem, struoé zprávy zesnulém. teš jména rzná jící jméno rod, rok úmrtí o a podivná: hebrejská, nmecká a ze starší doby, ze 16. vku, kdy mnoho jmen eských. Tu židé se více hlásili k našemu národu, Krása žid odpoívá, tam Cech, erný, tu Sladká židovka, árka, Mámila, Libuše, Sláva, tam Xezamysl, Máta, Vlk, vedle Dobruška i
i
i
i
a
jiní
a
jiné.
Za starodávna, kdy se
ješt pochovávalo, kladli židé na pomníky, ale vždy ájn, rzné peníze, milodar chudým, kteí se styleží na nkterých dli pihlásiti se o podporu nebo almužnu. tu
Te
15^
2
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
34
ESKÉ
tam u menším potu, ale všecky Kdo z vících hrob navštíví, položí kapraví, kdo žije v pamti dále a komu se
pomnících kamínky, tu hojnji, jsou tu na znamení úcty.
mének a hromádky
jich
žehná: „Secher Zaddik livrocho."
——
*)
Všecka pokolení bývalého židovského nsta se tu sešla: chudí, bohatí, zapomenutí ve svém pokolení slovutní. Tu odpoívá uený **) rabbi Abigdor Káro, skladatel žalozpvu o velikém pobití za krále Václava IV., tu odpoívá Mordechai Maizl, syn Šalumv, veliký doi
souvrc
brodinec svých
slavný Jehuda
i
pední mužové židovské Ale je
jeden,
tu
koví a
nic
neruší
jejich
»zahrad mrtvých* »Salom alechem* f) bez úinku vane
jenž
lehkého odpoinutí, a zbožné
pes
Bezalel,***) a jiní
obce.
Všichni odpoívají ve stínu vonného
spánek.
Low ben
nedo.šel
ani v
jeho opuštný hrob.
Ten
Pijal kesanskou Než pak, když" se blížila jeho poslední hodinka, rozpomnl se na svj pvod a zatoužil odpoinouti v »zahrad mrtvých* na židovském mst. Byla tam také pochována mladá, židovská dívka, kterou kdysi, za mládí a
víru
miloval.
I
hrobu milé
se
i
knzem.
skonal jako
mu
dívky.
nedošel ani v hrob.
kdež na
nj ekala
Tmou
svému rodu.
se v mládí odcizil
žid
stal
Byl kaplanem u
žid,
sv.
Víta.
a židé ho pochovali, jak
si
pál, poblíže
Než poklidu, kterého jist ml za živa málo, Každé noci vstal z hrobu a musil k Vltav,
lodice
i
píšerný vesla-kostlivec.
za msíného svitu, jak byly noci, jezdili na diuhý beh. zpronevilý knz vystoupil a jeho vesla ho vyprovodil odtud nahoru na hrad, do kostela sv. Víta. Tam žid knz usedl k vari
Tam
hanám kající
tmi
mchy
prosebné
písn,
žalmy nesly se stichlou a šerou prostorou chrámovou.
Knz
a hrál
;
kostlivec
šlapal.
vroucími zvuky lkal a Boha
prosil,
Kostelní,
aby
Nevyslyšány však vyznívaly dojemné, žalostné bila
hodina
s
plnoci na svatovítské vži,
ten se vracel varhaník *)
•*)
**•) t)
Budiž poJehnána
Zemel
r.
pam
dol k ece. spravedlivého.
1439.
M. Maizl zemel Pokoj vám!
r.
1601., rabbi
Low
r.
1609.
mu
bylo
prosby.
stichly
odpuštno. Než-li
varhany,
od-
a smu-
o STARÉ PRAZE
knz
Kostlivec ho zase pevezl a
vrátil se
svého hrobu, aby nazejtí v noci zase vstal a u
sv.
Víta kající žalmy a písn, aby
mu
na hbitov otc, do
jel
eku
za
a
hrál
bylo odpuštno.
VII.
Smutná
V
noci
na den
21.
místa.
msíce ervna 1621. bylo po Praze placho Všude mrtvo, všechny domy za-
a teskno, až úzkost' svírala srdce.
veny, nikdo nesml na
ulici;
jen hlídky cizích
žoldné
procházely
mstem. Tžce se rozléhaly jejich kroky a hroziv inela zbra. Na staromstském námstí stály v noním šeru povozy, z nichž skládali
prkna a trámy a
vali tesai.
tichem.
kde pracorány seker, bouchání kladiv dunly hrobovým
Temné
V noním
šeru za kmitu smolnic rostlo velké
a výše, až pak na úsvit stálo poJ;ažené
na prosted rynku,
nosili je
erným suknem
se
lešení
výš
celé v studeném, ssinavém svtle,
již
vztyeným,
devným kížem
na jedné
stran.
Popravní
zahmla
s
lešení.
A
bylo dosud prázdné. Ale jak vzešlo slunce,
hradu dlová rána, znamení, že se exekucí poíná.
Tu
námstí zataženo císaským vojskem, pším rejthary, a na smutném lešení stály již temné, zakuklené postavy hroba a katových holomk. Pak pišel sám kat, Jan Mydlá. Pak zasedli císaští ry^chtái na svá místa. Již volali jméno
bylo
již
i
prvního z odsouzených direktor,
vznných
poslední noc v staro-
—
mstské radnici; již kráel pan Slik zmužile na popravišt. Ve vojsku bubnovali, po mst, po domech úzkostné ticho; vrní echové žalemi se chvli, plakali a modlili se za eské pány tom erném teatrum nebo vedle na šibenici umírali. A bylo jich sedm a dvacet! V tch místech Staromstského rynku, kde se toto stalo, bývalo šestnácte velkých kamen do tverce rozestavených. Staí Cechové chodíce tmito místy, nikdy po tch kamenech nešlapali.
a jejich druhy
v
direktoriu,
kteí
na
—
236
A.
ani na
n
Vždy
nevkroili.
V tch
místech zjevují se prý
Sejdou
se
pede dnem, v jich
všichni,
Kaplí
devadesátiletý pan
popravení
ti
ze
Sulevic,
šlechtici a
kterého tu
ele
nejstarší
Otto
z
Losu, pan
Harant, z
Diviš
ernín,
pan
z
Hošálek, Jesenský,
Bílé,
Jií Reický, Kobr, Jizbický a
ostatní,
mšané,
skonali
na
všech, skoro
za ním pan Budovec z Bu-
dova, pán dlouhé, šedé brady, starý Konecchlumský, chové, pan Krištof
šetr-
eských pán.*)
prolité krvi
a to jednou do roka, v noci popravišti.
nebo je obešli ze
se jim uhnuli
ke smutnému místu a
nosti
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
starci**)
Kochan
z
Michalovic,
PraSlik,
Vodanský, Voká, mladší, a z tch i
nejmladší, sotva tyicítiletý Jan Kutnaur, jenž tak hrdinsky, zpívaje,
míst popravy a pak tiše, bez hlasu námstím do Týnského chrámu. Tam pokleknou ped oltáem a zbožn pijímají tlo Pán pod obojí zpsobou. A pak umíral.
Všichni sejdou se na
berou se
zmizejí.
»
*
*
Tenkráte stávaly domy
tch z dom, jenž „u Zámeník". Asi
stál
z
nici
zšíi.
ticet
i
prosted dobytího
smrem
***)_trhu, a jednomu
k Novomstské
krok od
tohoto stavení
íkali
radnici,
smrem
k rad-
trel na volné prostoe kámen pt tvrtí lokte zvýší a loket Na tom kameni byl vytesán kíž, pod ním umrlí hlava a
letopoet 1Ó27. Na tomto míst, u toho kamene, daly se prý za starodávna popravy a to noního asu. Také prý toho roku 1627. skonalo tu
meem
nkolik knží
ských, za
to,
když se
tovi,
že se pidali s
Zrovna našeho
k
století,
odtud pak
dále
r.
1743. prý nkolik
k bavorskému
sv.
pán e-
kurfirstovi,
Karlu Alber-
eského
krále se pro-
Francouzi Prahy zmocnil, za
a v kostele
hlásil
katovým, a
Víta se korunovati dal.
jenž v tch místech zstal až do Novomstské radnice podzemní chodba, pod celým dobytím trhem na horu až do Fau-
tomuto vedla
kameni,
z
stova domu. *)
kamen.
Když bylo Staromstské námstí Jen nkolik jich zbylo
smrem
**) Tch bylo dvanáct mezi nimi. "*) Nynjší Karlovo námstí.
r.
1848.
nov
dláždno,
k Dlouhé tíd, než
i
ty
odklizena
vtší
ás
novjší dobou zmizely.
tchto
o STARÉ
PRAZE
237
VIII.
Faustv Starobylý ten
dm stál na
roží proti klášteru
asy
dm.
Skalce na konci dobytího trhu v ná-
na Slovanech.
*)
nm
Nikdo v
už dávné, dávné
chmurn. ervená kdysi stecha ztemnla, zdi oprýskal)-, okna zkalená prachem a dešti byla jako slepá, plná pavuin. Tžká, dubová vrata mocnými heby pobitá nikdy se neotevela, ani dvíka v nich, a nikdo se u nich nezastavil, aby sáhl po železném, umle kovaném klepadle visutém. Za vraty bylo pusto a ticho pes tam nezaštkal, kohout nezazpíval. A ped vraty rostla mezi kamením tráva. Chmurná byla také zahrada za domem po jeho boku, smrem k cest zrovna proti klášteru na Slovanech. Nikdo jí nehledl. Nemla záhon, nemla políek s kvítím nebo zeleninou. I stezky v ní zmizely. Zarostly travou. Všude jen tráva, bujná, vysoká neostával a proto vypadal sešle a
;
i
*)
T
nm
v
minulém
století
ústav hluchcnémvch.
byl
majetkem Mladotu ze Solopisk a
ml
právo
asylni.
Nyní
je
JIRÁSEK: STARÉ
A.
tráva, že v ní tonuly jejichž
kmeny
i
kmeny
POVSTI ESKÉ
starých javor,
lip
ovocných strom,
i
haluze zarostly lišejníky a mechem.
Jen na jae, když rozkvetly, když bujná tráva byla poseta pampeliškami jako žlaáky, když se pak
problávala kozím pyskem a Ale na podzim, když listí padalo,
bolehlavem, vypadalo tu veseleji. když zaválo celou zahradu, když nebe chmurami tžké níže se klenulo a vichr
vál
soumrak
korunami, kdy za asných
holými
pod nimi tmlo po celém dom Smutno vanulo ze zahrady
se
i
ze stavení, a divná úzkost z nich
i
na
lidi
zel
Byla
zro\na padala.
duch
doktora
Fausta,
to místa prokletá a v noci tu obchá-
jenž
neml po
snn-ti
klidu
jako
tak
dom ped
dávnými asy pebýval. Strojil tu kouzla, bádal v arodjných knihách, erta si tu zavolal a také mu svou duši zapsal. Za to mu ert sloužil a všecko vyplnil, co
Doktor Faust v tom
za
živa.
si
jen doktor pál a smyslil. Ale pak, když vypršel as, ekl
ábel
»Dost už a poj!«
Než doktoru Faustovi se ješt nechtlo; bránil se, jak mohl a uml. Zaklínal, zaíkával, ale nic na plat. ert se do nho obul, chytl ho, pazourem ho držel, a když se Faust ješt bránil, vyrazil s
ním ven a ne dvemi ale
tak se
A zazdili,
ml; ertu ta díra, ale
díra jako
stropem.
Atak Faust
ert ho vzal. kterou ve strop vyrazil, zstala.
jak jednal,
se zapsal a
Sice
nkolikráte
ji
po každé se zdivo do rána vysypalo, a byla zase erná
ped
tím.
Posléze zazdívání nechali,
zvlášt když poal v
dom
se
a
zjevoval,
v jeho
pímo
strašil,
tak
obcházeti ani
nebo je
pojal strach,
duch.
Každé noci
Faustv
nejsmlejší
nájemník
nevydržel
dom.
Pak prázdno.
se
již
nikdo tam
Pustlo, scházelo.
nepisthoval a Nikdo tam
staré
radji vyhnul nebo obešel, zvlášt na- veer a v bylo na podzim, skoro
domu mladý muž,
již
student.
stavení zstávalo
každý se
ani nevkroil, noci.
Jednou však,
v soumrak, zastavil se u vrat Faustova
Ze
obnošeném, tírohém klobouku,
neml
na zbyt, bylo zejmo na jeho
na sešlém kabát, na blýsknavých
nohavicích po kolena, na spravovaných punochách, na stevících.
mu
sešlapaných
o STARÉ PRAZE Byl chudý do žebroty, jako toulavý bydleti.
shánl
nemohl, a proto
Platit
byt, prosil o
mu
239
Xeml
chrt.
výpov.
dali
shovní, ale všude ho
už
ani
Chodil
kde
Prahou,
nikde ho nevzali.
oslyšeli,
Tak prochodil celý den, až unaven, strmácen stanul ped Faustovým domem, jak sem až pišel, ani sám nevdl. Smrákalo se, mžilo a vál sychravý vítr. Na ten studentv chateba
trný kabát,
až po krk zapjatý, nestail a bídné stevíce ne-
Student se
bránily vlhku.
tmlo se, podzimní veer Neml, kde by hlavy složil.
hustji,
dm
chmurný kost
pojala
dvíka
své zraky.
mladého
»
tu,
Odtud
muže.
kam na
a
Rozhlížel se,
t
Déš
zimou.
zachvíval
již
noc:
pak upel na starý
nevyženou«
Chvilku
klenutém prjezdu. když se až sem odvážil, pustil se
povolila, a již stál v
A
tu nevál.
Po schodech, nad nimiž v právo sochy, dostal se na chodbu.
v šeru.
ve
pomyslil, a
pak
váhal,
za
vzal
—
dále.
ho-
kliku,
Byl suchý, a i
vítr
výklencích stály podivné
Byla dlouhá a ztrácela
Podél celé té chodby shlédl
se spouštl
adu tmavých
se na
dveí,
konci
vedou-
k pokojm. Bylo tu ticho a pusto; ze dvorka však a z opuštné zahrady zaléhal sem hukot vtru. Student se na chvíli rozmýšlel, pak smle sáhl po klice nejbližších dveí a vstoupil do jizby. Pod její klenutým stropem se šero tu tmlo; houstlo tím více, již ponvadž stny byly do polocích
dubovým táiováním a ponvadž všechen nábytek,
vice pokryty
skí
starý stl,
a lavice podél zdi byly
se ernalo keslo
Student
stál
s
z
tmavého
U
díví.
stolu
vysokým lenochem.
chvíli
u dveí,
pak
šel
dál,
až
usedl
do kesla.
V dom se však neozvalo nic, a také venku huel a déš harašil a pleskal Jen do oken. Student v kesle ekal, naslouchal, až ho únava pemohla Ohlížel se, ekal, naslouchal.
se nikdo
nezjevil.
a hlas vtru
i
vítr
dešt
uspaly.
Usnul.
Spal do jedenácti, pespal
pl
noc, hodinu s
pl
noci,
spal až
do bílého rána, a nic, ani dost málo ho nevyrušilo. Ráno se divil, kde je, a když vzpomnl, kde strávil noc a jak poklidn, nabýval Nedal se na útk, nýbrž chut vešel do vedlejší jizby. Mla mysli. nábytek, a
krom
toho na zdech nkolik zašlých, zernalých obraz.
24
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
chmurné tváe bradatých muž. Po po doktoru Faustovi, na kterého te poád myslil, ani tu žádné památky. Až pak ve tetím pokoji. Tu stálo staré lože pod nebesy vy-
z
nichž jasnji vynikaly
bývalém však
jen
obyvateli,
bledlé látky, na zemi ležety zašlé podušky,
A
vazb.
Tu v
té
ve strop
jizb všecko
stolice
ern, Vzpomnl,
se student zarazil.
snad
knihou
asi mrštil
neodvážil na ni ani sáhnout, a také
nutí,
n,
Vstoupil na
schody.
áblu.
po
dlouho
se
dlejším pokoji nespatil nic zvláštního, jen
devné
te
co slýchal, a
vidl, že
Ty
jak bylo, když ert odnášel Fausta.
asi tak,
povalil, tou
kožené
bílé
jako mocí a na ráz vyražená.
Zela
díra!
povalené uprášené
nkdy
a rozchlíplá stará kniha v zažloutlé,
stolice
již
dv
to,
Student
Ve
nezdržel.
že
od stropu
se ve-
visely
stoupal po nich, až stanul u kle-
u jeho otvoru, kterým se mohlo dále.
jak stoupl na poslední
schod, zaslechl za sebou šramot. Ulekl se a žasl.
sem
samy
vystoupil,
strop, nad nímž
stál
Schody, po nichž by z papíru a zmizely ve v nové místnosti, vtší nežli všechny, jimiž
se smrštily jako
sem
dostal.
Jizba byla prostorná, klenutého stropu s obrazy slunce,
msíce
Úžasem nad
prošel.
hvzd
a jiných
ní
zapomnl na schody
a znamení nebeských.
Pi stnách
jany plné knih starobyle vázaných, malých
nými nádobkami z kovu ze barvy ervené, zlaté, modré
skla,
i
komnaty
Na
stál
nádobky
z
pístroje, vedle ležely zažloutlé
rozevená kniha pod cínovým ohoelou. Všecko vypadalo
V
—
této
stály
zelené.
s
i
se
stoupiti.
komnat
devné Z
sto-
rz-
s
tinkturami
Prosted veliké
té
se
mosaze md, všelijaké mické pergameny a papíry, isté popsané, svícnem s voskovou svíkou, nco i
i
tak,
zdržel
jako
student
by
nkdo
nejdéle.
nedávno
byl
Když pak opt
pistoupil k otvoru, kterým byl pišel, a šlápl na jeho stily
tmavé
hrubých a stoly
dlouhý stl skížených trnož potažený zeleným suknem.
stole se leskly
odešel'
i
lahviky prázdné
jasn
i
a jak se
okraj,
spu-
schody zase samy, až dol, tak že mohl voln
dolejší jizby
však už nešel do Faustovy
hými dvemi se dostal do chlapce, majícího na
ložnice.
se-
Dru-
pedsín; tam spatil sochu sliného emeni buben, lak student až k nmu pi-
o STARÉ PRAZE bubnu se Paliky bubnovati.
Stoupil a
dotekl, pohnul sebou
mu
se
jen mihaly a
241
hoch jakoby živý a
jal se
buben
že se
div
rachotil,
Chlapec bubnoval a bubnoval, a student uleknuv se
netáslo okno.
vybhl na chodbu. Odtud chvátal zahrady
kraji
do
Žlutý
studna.
stála
pískovcové kvádry a spadalé
její
lišejník
listí
kde na samém
pustý dvr,
prjezdu, na
mech obrstal
zelený
i
javor,
žluté
lip,
rudé po-
i
její zašlou, kamennou sochu podivné obludj\ ji Také zahradou prošel dlouho však se tu neomeškal. Pod starými stromy, mezi hložím a houštinami za
stlalo
i
;
podzimního dne nebylo bylo
již
veselo.
Vrátil
Bubeník dobubnoval.
ticho.
zase
se
nmu
Ale k
kalného,
do domu.
Tam
nešel,
nýbrž
již
opt
do velké jizby klenuté a pehlížel tu pergamen a papíry. Pod nimi našel hladkou lesklou misku z erného mramoru a v ní stíbrný
Zaradoval se
Sám
jako nový.
tolar, ryzí, leskly, i
Chvíli
lekl.
nad ním
sám
Faust, nebo
dábel!
njaký
se zase vrátil, syt,
Usedl
duch.
s
ním
Ale
kdyby tak
odešel
do msta.
—
Váhal, bál se, ale pak tolar
Na veer
co
uvažuje,
stál
lieml v kapse ani vindry a hlad se ozýval.
opt do
pece
a
vzal,
mu
ale se strachem, nezjeví-li se
toho kesla jako vera,
aby
v noci
tu
pe-
Neusnul však tak záhy jako minulého veera, a také se v noci probouzel. Nepišel však ani Faustv duch ani ert. spal.
lezl
Když si pak opt prohlížel na erné misce mramorové
jediný, ten
vzal,
si
a te, kde se
v
bibliotéku a pístroje na stole,
mst rozmnil,
vzal, tu
V'era tam byl jeden
zase tolar.
nco
na-
drobných
ml ješt v kapse,
se vzal, tpytil se tolar bílý jako
mléko na
erné misce. To jist jemu. Doktor Faust nebo kdo mu peje. Tak student uvažoval a peníz vzal.
Ped z
polednem odešel a
druhého tolaru v kapse.
A
vrátil
se zas
a
zase pespal v
veer, nesa
dom
a zase
si
zbytek
pokojn
Ráno pak rovnou zamíí do bibliotéky a tam hned jako vera. ke stolu. Byl tam, tolar tam byl ryzí, jako by práv ražený a ležel
opt
na erné misce.
Student už nepochyboval, že je
pro
nj
vzal ho beze všeho. .
,.
^tare povesu eské.
16
a
A
tak každého rána tam našel
Co mu
nepoteboval.
ESKÉ
STARÉ POVÉSTI
A. JIR.4SEK:
242
zbylo,
Student ani
tolar.
až
skládal,
uložil
si
denn
tolik
na nový oblek,
Pi tom se ml dobe. O byt se nestaral. Nebál se již ve Faustov dom, zvykl si na to tiché obydlí, kdež se o nj njaký duch staral, ale nikdy se mu neukázal. Na
pláš, klobouk
zimu tam až
ohe
hoe
i
ml
na novou obuv.
díví dost, na
hoel a praskal
mile
na zahrad.
i
dole v
jizbici
Topil,
pikládal
v kamnech,
nebo na
v bibliotéce v krbu; etl a etl v knihách
téky
z
i
v ložnici.
té,
kterou našel na velkém
Na
mích
plno
tu se dosti
arodj nickým Nkdy se mu
nechtlo.
Ml
co se
tu
s
ním
Trnuli, slyšíce,
Faustovy
biblio-
která ležela dole
té,
ale také v ní nejvíce našel,
;
arovných znamení a zaklínání. Se a ješt pak se mu nkdy vlasy ježily nad
v té
samot
vysokém uení, kam stalo a
Než vysthovati
zastesklo.
pokoj a dosti pohodlí
a
denn
pak
mí
mí
a
nmu
kde bydlí a nechtli k
bez
docházel,
když je
jíti,
z
v ní postel znovu upravenou,
nebo
už v ní
sám
Po-
zval.
jezdu do horního ponebí, pedsíní, jizbami, bibliotékou, ukázal nici,
se
nho.
Provedl je všudy, od
vyvábila.
mu
se
tolar
dje, jak se zmnil, jaký je švihák
zvdavost tam nkteré
sléze
odvážil
z
i
tením.
práce! Druhové na divili,
pozd
stole,
z
noh a divných,
strachy zaal to ísti
tím
dvoe
prlož-
spal, díru
ve
strop kobercem zakrytou a ucpanou, prošel s nimi zahradu, a ukázal vše, na sám po as svého pobytu v starém stavení uhodil. I
vypravovali plní úžasu o divech
sám bubnuje, pann, jež je vodou
jenž
o divných polila,
o zázrané
že sršela jiskrami a dala ránu tomu, níž
se
od stropu schody samy
vznesly, o divných
nástrojích a
tajemného bytu, o
chlapci,
o
kovové pokoj,
sochách,
tiše
klice
u
kdo se jí samy
spustily a
arodjných
ných dveích zvdli, vedoucích dole v
zpívajících,
jednoho dotekl, se
z
o jizb,
opt ku
knihách.
—
dom do podzemí,
I
do
klenutí
o želez-
do dlouhé,
tmavé chodby. Jen s ernou miskou a bílým tolarem se student nepochlubil. Ale smál se známým, když ho varovali, aby tu pece jen neostával, že všeho do asu, že pojednou na nj nco trhne, že zlý duch na nj nalíil.
o STARÉ PRAZE
A
Vnada byla v erné misce
nemluvili na piano.
Denn ml
poal
pohodlí,
nemusil se o nic
tolar,
rostla, ale v
243
leccos vymýšleti, pf-ilepšoval
si
si,
A
mu
pracovati se
se stolu ve velké jizb
od
sám
nich pokoj, a
Až
chal.
tu,
mu
do
jich
mly
se
neml
na tu
Bylo v
nich,
nezjevili,
ml
chvíle také nevolal.
té
když sem
knihy,
ložnici.
mu dosud
chtivos zlata ho píchala a nutkala.
dopomoci
na
vydání
se,
bylo,
Spolehl na
kterou sebral v
Sami
volati.
Ani plné misky tolar by
nestailo.
k tomu
te
na
i
jak zaklínati, jak duchy
nechtlo.
již
Zvykal
strojil
Tolar pak už nestail.
misce nepibývalo.
Student odvykl skromnosti. Zapomnl, jak pišel.
nastražena.
dlati.
nic
starati,
Bál se, ostý-
Stíbro
mu
zlato
chtl,
dosti;
již
a
ty knížky.
Jednou po celý den v Praze hýil a utrácel vypjené peníze v tom hýení pobízel chvastav své druhy kamarády z mokré ,
tvrti,
a
a
zlato,
ducha, tolary
pijí,
a
samé který
——
nešetí,
zlato,
a
a
pijí,
zítra
nevypjené,
mu dosud
sloužil,
že
bude
aby dával
noci
bude
míti
dležitou
dvíka kdo jiný.
za ním zapadla
Ani
oni, aniž
v
práci.
tžkých
víc,
že donutí toho
dukáty a ne sprosté
Pozd na veer odešel do Faustova domu. druh chtlo s ním. On však nesvolil, dnes že té
penz ješt
míti
ale své vlastní,
NkoHk
napilých
musí býti sám, že
Dívali se za ním, jak vešel, jak vratech.
A
Neobjevil se víc už ani
více
v
ho
nespatili.
kolleji,
ani
ve
své pusté spolenosti.
již
Když nkteí z jeho známých, kteí u nho ve Paustov byli, šH jej tam hledat, nezastali ho. V dom bylo placho,
dom ticho,
Po studentovi nikde ani památky. Jen v ložnici rozházené lože, podušky po zemi, rozmetané šaty, pláš na
všechno opuštno. shlédli
pekocené židle, na podlaze rozchlíplou, arodjnou a vedle pevržený svícen s ohoelou svící.
cáry potrhaný,
starou knihu
——
Vše vypadalo tak, jako by tu byl nkdo zápasil. A ve strop Koberec ležel na zemi stržený, roztrhaný, a erná díra zela voln. Na jejím okraji, na strop shlédli skvrny, jakoby krev tam stíkla, A ne erná, ale svží, nedávno prolitá.
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
244
Všichni
Zhrozili
jak
se,
zpupn ho
pokižovali a
se
dsn
Tvá
duch
ped asy
Tolik jen zTvých
V Tob
jest
utíkali
skonal jejich druh.
zavolal, a zlý
ve strop, kterou
zdšen mu
ESKÉ
Jist
z
Faustova
odzpíval. Zmizel s
vyletl
s
domu
vyzýval zlého ducha,
ním tou derou
doktorem Faustem.
poklad dávných povstí, matiko Praho
naše první vzpomínání, Ty's hlava a srdce
pokoení byly slávou pokoením všeho národa. Milá jsi a drahá všem vrným echm. Od stojíš, máti našich mst, a vkové Ti pidávali krásy. Spanilá jsi a nádherná v slunené zái, kouzelná jako z pohádky, jako líbezný sen ve svitu msíce a \'kové Tebou vlasti.
sláva a T\"é
i
vk
;
hovoí, až trne
Nuž
s
srdce.
Bohem!
Pjdeme opt
Bu zdrávo, dále,
ty sídlo našich
král!
do jiných konin, po stopách vku,
naslechnout jejich ohlasu ve starých zvstech.
Bu
zdráva,
matiko Praho!
Zlatá,
Slovanská Praho!
o
ZIZKOVI
245
I.
Nejprve
dol na
jih
eské zem.
osamlý, Trocnovský dvr u malé vísky!*) Kolem luka, pole, dubový les a erné lesíky, za nimiž v dáli, k západu slunce promodrávají se Krumlovské hory. Stj a viz ten zemanský, devný dvr omšených stech ve Hle,
v tch' stranách tichý kout,
strom.
stínu
vdce
Tu
trávil
mladý svj
vk
nejvtší
hrdina a
voje-
našeho národa.
A
tam jeho rodišt! Za dvorem opodál, za rybníky, .vedle pole na kraji lesa nad volným svahem stával mohutný dub, a pod tím dubem se narodil. V lét, o žních, když Trocnovská zemanka šla dohlédnout na žence. Tu spatil svtlo svta její syn Jan, jenž pak byl vlí a duchem silný
jako ten dub.
**j
stojí úpln o samot. Vesnika Trocnov dávijo již zanikla. tch místech vystavl Konrád Fischer, probošt kláštera Borovanského, (1677
Dnešního dne
"i kapliku zbylo.
V sv.
Jana Ktitele,
Kaplika
mla
však
která
dvojí nápis
:
bhem asu
latinský a
vzala za své.
Sotva nkolik
— 1701
kamen
po
ní
eský. Obojí byl na Žižkovu potupu. Latinský znl
246
A.
I
mlém
rostl
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
a prospíval
ESKÉ dvoe
v Trocnovském
na tle
a
\'
osa-
Za iinošských let dán prý do Prachatic, tehda škol, do tch škol, do kterých také chodil z Husince chudý synek Jan. Ten denn tam chodil podél Blanice i^eky a asto, unaven, odpoíval na jejím behu, na skalném balvanu, jejž tu vidti po dnes. jeho okolí.
eského msta, do
Když
Jan,
eený
dospl do mužského vku, poddil
Zižka,
Trocnovský dvr po svém otci. Dlouho tu však v poklidu nežil. Dostal se do spor s Jindichem z Rosenberka, pemocným vladaem a pánem v tch jižních koninách zem, jenž samému králi brannou mocí se opel. Ten pan z Rosenberka nedbal hrub práv svých zemanských soused, a tak se stalo, že mladý vladj^ka Trocnovský dbalý své cti a své nezávislosti, chopil se zbran a stal se odpovdným nepítelem Krumlovského pána Budjovických Nmc, i
i
s
nimiž
ml
také spor.
Boj byl nerovný. Nezámožný zeman nebyl s to, aby pemohl mocného pána a bohaté královské msto. Mstil se, jak mohl, a když mu v tom zápase vypálili dvr a zniili všechen majetek, utekl se do les a bojoval nerovný boj dál, až se ho pátelé ujali a za nj se u krále pimluvili.
A
tak milostí krále Václava IV. dostal se
ke dvoru a
tu dvoil.
jakém ase vydal
Stal se
komorníkem královny
odtud do Polska,
se
sloužit
ádu nmeckých r)tí. Dne 15. ervence mnohými echy a Moravany v Polském vojšt
kdež
1.
se do vlasti a
delší
dobu pobyl v Polském
zase do Prahy
Po n-
ke dvoru královu.
14 10
bojoval
u Tannenberka,
nmetí rytíi byli ukrutn na hlavu poraženi. V té Tannenberské bitv bil se Zižka hrdinsky
oko vyali. Když pak
Zofie.
vojensky Polákm,
proti s
1409 do Prahy
P.
1.
a tu
mu
prý
království, vrátil
Jsa služebníkem
asto do Betlémské kaple na kázání proslaveného kazatele, mistra Jana z Husince. Toho si Trocnovský zeman velmi oblíbil jeho uení. Jsa muž vážného smýšlení souhlasil královny Zolie,
doprovázel
ji
i
»Hic locus olim exosus
A
eský:
nalivitate Zizcae
?Jan Žižka z Trocnova
zeny jsou dub a
lipa.
slepej,
nunc zlé
e.\
asse nativitati Joannis
pamti, tu
se narodil.*
Baptistae consecratus.«
Dnes v tch místech zasa-
o ZIZKOVI
upímn, když Betlémský šváry
kazatel vytýkal všeliké
svtské
spolenosti,
tehdejší
Proto pak hluboká
247
a ne-
duchovní.
i
nad neblahým osudem
pojala Zižku
lítost
nezízenosti
když byl do ukrutného vzení v Kostnici vsazen, tam nohy a ruce okovány, až pak, k potup a hanb
zbožného mistra,
mu
když
vzplanuly v Zižkovi
chm
proti
hnv a rozhoení S lítostí Cevšem protivníkm Husovým, cizím
proti
tmto
ohn
všeho národa do
A
pirozeným.
byl uvržen.
smr
stji tak žalostnou
i
i
obzvlášt.
mistra Jana
as
Pražského. Nejednou dlouhý
i
I
rozmýšlel
si
Zižka
a-
pítele jeho mistra Jeronýma
všechen
smutn
zamyšlen procházel
se po nádvoí královského hradu na Vyšehrad.
Vida ho zamyšleného,
Jednou ho tak zastal král Václav. se ho, I
pro teskní? odpovdl Trocnovský králi,
»iVIilostivý
Kdož by
Naež
král
»jVIiIý
Jene!
jakou I
Jan
líto,
;
srden
líto,
že naši
Cechové a vrní
tak nelítostiv proti glejtu*) císaskému nespravedUv byli
vdcové upáleni.
je mi
ptal
cestu,
tu
mohl vesel
býti!«
odpovdl Zdaliž to
oprav
to.
My
vzal prý Zižka krále
mžeme tob za
Víšli ty k
opraviti:
již
tomu
toho rádi pejeme.* slovo,
ka,
že
A
tak uiní.
také
—
uinil.
II.
Tenkráte
byli
skoro všichni Pražané
jakož
i
vtšina
národa
uení m. Jana Husa, a také pro to, aby svátost oltání Když farái v pražských kobyla pijímána pod obojí zpsobou. chleba a vína, tu rytí Mizpsobou podávati pod stelích odpírali kuláš z Husí v ele velikých zástup pedstoupil ped krále Václava na ulici poblíže kostela sv. Apollináe a prosil ho, aby vtší poet kostel byl odevzdán tm, kteí pijímají pod obojí. zaníceni pro
Král se toho náramného shluku
vypovdl. Novomstskou radu •)
Prvodní
lisí.
lekl,
osadil
Mikuláše
z
Husince
novými konšely,
z
Prahy
Pražanm
248
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
pak
aby všecku svou zbra a
naídil,
lebky a
plechy,
zbra ped králem
tu
náramn
Konšelé se toho rozkazu
krut
neposlechli,
oštpy,
zbroj,
den
všecko vše pinesli na
štíty,
Vyšehrad a tam aby
kdyby
ESKÉ
sv.
Martina na
se,
že
položili.
Báli
ulekli.
A
se rozhnval.
sudlice, kuše,
zbra
by
král,
odevzdati a tak své
moci umenšiti také nechtli. Než v té nesnázi Jan Zižka dobe poradil, a to, aby konšelé svolali plnou obec a tu oznámili, že to naízení není od
a jeden
nich,
každý
se
zárove aby všem radu dali, odje ve svou zbroj a pak a jdou spolen, od
nýbrž
u valném houfu k Vyšehradu.
krále,
Tu
pak, až je král uvidí že jim za-
zbra
neporuí, aby zbroj svlékli a
jisté
Tak se Na den
také sv.
Martina
Když
vdce.
polní
stalo.
až
v
plné
zbroji na
Vy-
také rytísky ozbrojen vedl je jako jejich
pod praporci ve svém odní,
všichni stáli
na nádvoí,
zbrani
všichni Pražané
šli
a Jan Zižka sám
šehrad,
pomítali.
od
se
ad
jich
a král všechen užaslý a znepokojen na
a šik
n
na slunci blýskalo,
okna hledl,
s
ve
pobídli
konšelé Trocnovského »
Brate mluv!«
A
on vystoupiv
z
»Milostivý králi!
a se zbraní,
tak jakož
Tu
máš,
s
tu
je,
ji
ní.
krve
krále, mluvil:
Zde stojíme jsi
nám
budeme Tvé
abychom
ráil poruiti,
poslati,
každý ve
tvoji poddaní,
milostivý pane náš,
Kamkoli nás ráíš
s radostí a
ped
šiku
ra
a nyní
každému
proti
zbroji
pinesli.
ji
kam pjdeme
rozkázati,
nepíteli,
Milosti a tohoto království zmužile, až
do
vylití hájiti.*
Král tím upokojen, usmál se a pravil
»Ty brate dobe
Obra
mluvíš.
tedy
lid,
vím
vám,
a
jde
každý jak pišel do svého píbytku.* I
nici,
vrátili
kdež se
K
s
všichni rozešli.
v úplném
Zbra
poádku
a zbroj
si
až
nesli
k
Novomstské
dom
rad-
a krále nepo-
tomu jim Trocnovský zeman dopomohl svou vtipnou radou a eí. A tu Zižka vzat je od Pražan na slovo. Ješt více pak po smrti krále Václava r. 1419.
hnvali.
ZIZKO VI
o Byly
tehda
spiklo se proti
sky že
král,
bratr
by za to
249
tžké asy, nebo
zlé,
množství nepátel
veliké
eskému národu. Všech nejhorší byl Zikmund Uhernkdy Václava krále, kterýž Zigmund veejn ekl, Uherskou zemi chtl dáti, by v eské zemi echa
nebylo nižádného.
když bželo o zhoubu našeho království a o vy-
Tenkráte,
povstal ten znamenitý Cech z
ádu zeman-
ského, velmi udatný, jednooký Jan Zižka z Trocnova,
jenž se pak
eského
hlazení
jazyka,
psával z Kalicha.
Ten
z
na
i
a
ten
postavili
proti
mnohým, neodní
a nepoítali,
malí
obojí.
Všude
mohou pro staros V^olal
a povzbuzoval,
aby se
protivenství,
že jsou
proti
Základ jeho vojska
hodinu.
na
nimi za jedno a byli
s
kteí
všichni,
as
nikdo nezasteskl v ten
vojensky polem
táhl
byli
kdož nepijímali pod
ty,
vzhru na každou
a mladost jsou si
kdož
ty,
nepátely m. Jana Husa a na proti nim volal do zbran,
aby
vzhru a
Boží milosti povstal
nepátely svého národa,
proti
všichni sta-
velkým,
nemnozí
odným.
byli sedláci
a
nimi potíral v astých
s
bit-
obrnné rytíe a cviené žoldnée. A pole nikdy nesilou, jež rostla nadšením, a svým umním vd-
vách a bojích
Ale nejen
ztratil.
covským, než
Tak
1.
i
142
hubil své nepátely.
lstí
beznu msíci
v
1
se sestrami a praaty'^).
ných koní devt.
ského
krále, se
A
tu
dvou
táhl z
svým, jehož
založeného se vším lidem
Voz ho
bojovných
stíhali
stran,
[edni
Plzn do Tábora nedávno
bylo
ml
tyi
sta
jenom dvanáct a
jízd-
na nejvýše
kteí byH ve službách Uherod Píská za ním pospíchali a páni
páni,
Plzeska od Strakonic, jež vedl veliký mistr Strakonický.**) Když Žižka Štken protáhl a táhl k Sudomi krajinou luinatou mezi mnohými rybníky, dohonili ho páni, tak že nemohl dále z
ustupovat a jejich pesile uniknouti.
Bylo mu
v patách dva tisíce
dobrém, tžkém odní. Strach a hrza pán«. Zižka však mysli nepozbyl. S nevalným svým houfcem, ozbrojeným namnoze jenom cepy, ustoupil za
samých jízdných a šla
z
tch
*)
**)
všichni v
»železných
Výrostkové, kleí z runích Rádu sv. Janského.
prak
stíleli.
2
A.
50
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
Škaredý a jenž byl tenkráte spuštný, a vozy pitoil k vysoké hrázi.
rybník, jenž slul tu
Tu
mkké A
šikoval se
prý také poruil ženám svého zástupu, aby pokladly na dno rybníka do trávy a v rákosí své závoje, pleny rouchy. i
jen se tak stalo,
luka kolem
zbra
i
sám
i
houfy železných pán, a pole,
zjevily se
již
rybník hemžily
širý
a zbroj se na slunci leskla,
tžkými
se
nad nimiž
a
jezdci,
jejichž
etné
se tepetaly
praporce.
Bylo na svátek zvstování
P. Marie odpoledne v nešporní as, když železní páni oboili se jako roj sršftíi se všech stran k rybníku k prosté tvrzi z hráze a voz. Hnali se tam s radostí, s di-
vokým kikem. Tšili se, že kdyby ani rukou nehnuli, ani meem nesekli, ani oštpem nebodli, kdyby ten houfec jen komi tlaili, že ho ušlapou na padr a že ho na kopyta svých koní rozeberou. Ale
ást v
komi
s
jich
postupovala
mkké pd.
samé nemohli. Proto
až k hrázi
rybníkem.
Smekali se a pak
sesedli a nejvtší
Železným panm u samé hráze
—
—
poali pa-
Zapletali se ostruhami v závoje, v pleny a rouchy, a
dati.
eji se chtli távaly,
nové a nové mohli
dál.
ady
tím více
osidel vytrhnouti,
A
tím astji padali.
a houfy,
zadní se tlaili na
ím
Bili
je,
tepali cepy,
až pláty na
prud-
se jim nohy zamoze zadu se hrnuly
pední a pední
Šik uvázl, nastal nepoádek, zmatek, a v tom na
»bratí«.
razili
tch
z
tím tíže vstávali,
tžko
se
šlo
ne-
n vy-
brnní chrastly,
až
helmice cvakaly.
zmatek;
nastal strašlivý zápas a
I
železnými pány, zvlášt když se
ješt
záhy,
v nešporní as,
jednou, náhle, jako že
a
nevdl sekali, až
kdo koho
bíti.
jich nesteli. Vystelil.
jich
nebode,
tm
té I
sob zarmoucen
»Mé kopí
ped asem
jím luil*) za horu. \'
táhli i
se
hrza mezi
nebývalý div: akoliv bylo
však slunce
se dali na ústup.
dou, a mnozí
*)
bj'
stal ten
toho zdšení,
z
»
rzno
A
zapadlo,
hned byla veliká tma,
železní páni« s
po-
sami tepali
velikou hanbou a ško-
v zlosti opakovali:
mj me
jich
nesee a
mj
samostíl
o Žižka zstal boru,
kam
likou
ctí.
se
tu
Sodome
u
peetné jízd
proti
KOV
pomohl
si
251
I
na úsvit pak táhl dále k Tá-
bojišti,
A
bez nesnázi dostal.
již
——
Tu
noc na
z IZ
tu
Zižka
ho pijali slavn a
plenami
rouchami a
nepátelské. Jindy zase nastrojil
na
kon
žen
tíhranné
ni
Když
kteréž dal po zemi rozházeti.
kotvice ostrých hrot,
s ve-
se pak
bodce kotvic
nepátelé
hnali na jeho voj, vráželi
do noh.
chromli na ráz, nebo náhlou a prudkou bolestí poplašeni,
I
vzpínali se, rozvrátil a
z
ady
vyráželi
a
zadnjší
jiné,
ostré
plašiH,
tak že se šik
také klamal Zižka své protivníky tím, že dal koním své
podkovy obrácen pikovati,
smr
a na nepravou stopu. mohl svými vozy, kterými v
pší
jejich
všechen houf upadl v zmatky a nepoádek.
asto jízdy
si
aby nepítele zavedl v opaný
sob
Nejvíce však se proslavil a
as poteby
po-
vtšinou
hradil své selské,
vojsko.
Žižka nauil svj strhovat a
vati,
tsn
lid
vozy
ty,
srážeti kolo
válené na kolo
poádat a šikomocnou hradbu, jak
spížní,
i
v
poteba dle potu a síly nepátel nebo dle polohy bojišt, v rzných podobách prý a znameních, sedlákm známých, jako Když pak bylo zle, v podob motyky, hrábí, kosy a podobných. dal, stál-li na vrchu, ást' pícních voz naplniti kamením a vaditi je mezi jízdu do pedního zástupu, tak aby nebyly od nepítele spozorovány. A když nepítel pod vrchem dole se chystal k útoku, rozestoupila se jízda na Žižkv rozkaz, aby mly vozy, jež byly mezi nimi toeny, volno, a pak tžké ty vozy plné hrubého kamení spuštny dol. Jely, jely, kola ím dále tím prudeji se toila, bylo
—
vozy drnely, tásly
Nikdo jim nemohl sítily s
se,
A
nežli se
lidu hnáti 1.
P.
v divoké
nikdo jich
eliti,
i
samy
až
síle,
zastaviti,
rachotem a vrazily do nepátelského
kácely, zabíjely, a když
pádu.
hmly
se pevrhly,
nepítel jen vzpamatoval,
pda
se chvla.
—
až se
jely,
až dojely,
šiku.
Drtily, prorážely,
dsn již
hubily
i
ve svém
poruil Žižka svému
útokem, jakož se také stalo u Malešova proti
Pražanm
1424.
Žižka
sám
jezdil
na bílém koni;
byl toho
asu muž
již
starší,
postavy prostední ale sporé, ramenatý, kulaté, široké tváe,
s klip-
A.
cem pes v
odní
JIRÁSEK: ST.\R POVÉSTI
hndých vous
levé oko,
krátce pistižených.
maje velitelský palcát v
jezdil,
ruce.
V as
boje
jinak nosil kulatou
pod níž mu padaly vlasy až ku tmabez rukáv, pod nímž ml sukni. A na nohou
epici kožešinou lemovanou,
vému kloku i
ESKÉ
plášti
z
škorn.
Když
obklopen svými podhejtmany, kráel
jel
nesa v proštípí*)
devnou
monstranci.
Knz
ten
b}-l
ped
ním
knz
v komži, jakož
knží je nosili a v ornátech mše sloužili; nerad ml> že Táborští knží pisluhovali v obyejné sukni a ve škorních bez komže. Proto prý jim íkal ševci, a oni zas pezdli jeho knžím všichni Zižkovi
platenník.
-Mnohých
mst
a
hrad
dobyl,
ale
všude všechnu
koist po-
pál bratím. Sám si nenechal nic, toliko prý » pavuiny*. íkával prý v dobytém míst, a- si jdou bratí po koisti, on že bude toliko pavuiny smejiti. To byly v komínech kýt)-, uzené maso. To všecko vysmejil, všecky ty »pavuiny^<, mohutné bochy, **i kýty a slaninu dal naložiti na ^^ozy a vozil vše s sebou, aby v as poteby ml pro sebe a bratí nutné zásoby.
111.
Bratr Zižka byl
nejeden klášter srdenství.
táhl se
i
písným mstitelem Husovým.
Nejeden kostel, bez milo-
hrad jeho protivník vyžehl a vyvrátil
Ale dovedl se také
svým lidem ku
ustrnouti.
Tak
v Praze, když pi-
klášteru sv. Anny, aby ho zniil.
Tam
padla
ped
ním na kolena na prahu klášterní brány jeptiška, jeho píbuzná, a pro prosila strýce, aby se smiloval nad ní, nad její
Bh
sestrami eholními a nad klášterem. a klášter
He Zižka
jej
sv.
Anny
zstal.
se dailo velikému klášteru dal
svému
lidu v
Žižka
se
slitoval
a
smiloval,
— — Sedleckému u Kutné Hory. však, aby ušetili nádher-
plen; poruil
ného kostela klášterního, jenž byl veliký a stavby v pravd umlé. Xež jeden z vojín dostal se až pod krov a založil tam. Tak chytl *) **).
Ty
rozštípená.
Vepové
plece.
^
Stelec vzal
kuši,
Illustrace V.
namíil a spustil..
erného
.
k pt,v-sti »0 Žižkoz.*
(Str.
255.)
^'
..
pak celý
Jak se
kostel.
o
ZIZKO VI
dým
vyvalil a
255
plameny
vyšlehly, Žižka se
hrozn zamrail; hned se dotazoval, kdo zapálil, aby se pihlásil a slíbil mnoho zlata tomu, kdo tak uinil. A žhá pišel a pochlubil Tu poruil rozhnvaný vdce, aby mu to zlato dali, aby je se. však nejprve
kov do hrdla
Tak
nalili.
ml
Velkou nesnáz když
k
táhl
za
stál
asto na
moc,
Sám nebo
Husité
míili,
dla
Koule se odrážely od
plat.
Nezbylo
nežli
pobili.
sebou byl pevný, nad to koule
se jeho zdí jejich
s
bašt,
Když
ustáti.
táboe hudbu
jej
kusu ani
z
neúnavn houkala
Nkdo
hradu.
hradeb
dli, an hrá.
1
poruil Zižka
Stelec vzal
stelil.
tam
kus
A
zdí, již
v
tom
vže
ve dne,
když
tím,
aby
stelci,
—
se sypalo
kamení
jásot
stíleli,
nj
na
aby
už kázal Žižka,
a za nedlouho zel ve
hlaholil
Byl
to vi-
vy-
housle na ráz umlkly a
do hradu; jen první koule dopadly, a
Nežli zapadlo slunce,
jako hrách. zaslechli v Žiž-
na housle.
hrál
ped
i
nejlepšímu
namíil, spustil
kuši,
hudec zmizel od okna.
i
odmlely,
se kusy
hudec v okénku ve vži, kterého tam
všech
oblehl,
v noci, až všecky lesy kolem huely jako hímáním, ale nic
i
kov
kostela.
Vlincem, který
mezi lesy na vysokém ostrohu nad soutokem
arodjná dobe
chránila jakási
toho krásného
drahý
nad Medhují, tam, kde Slezáci
Policí
Medhuje a Zárského potoka. nechytila.
líto
ten roztavený,
ped hradem
ukrutn muili a
Polické Husity tak
Vlinec hrad
bylo Zižkovi
Žižka
hoe
Ostaši
mu
pak teprve aby
roztavili a
vítzných
již
zdi
stíleli
ze
se prášilo ze
prlom. v dobytém
veliký
»bratn«
Vlinci.
Poboili ho, zažehli;
svítil
záí okolní lesy a chlumy. hudec, jenž
svým
umním
jim
celou
noc
Hrad shoel a ho tak
hájil.
a
vše
— —
zaléval
v
nm
i
ervenou arovný
Zstaly jen rozvaliny a ty pak ješt sloty a stromy hubily. Dnes už sotva je vidti. Vlinec zarostl lesem, a kde kdysi znly arovné housle a houkaly Žižkovy tarasnice, šumí jen les.
——
Tak
bratr Zižka vojensky
po Cechách
táhl
proti
pátelm
a
spojencm krále Zigmunda. I poddávala se mu mnohá msta a mnoho hrad zdobýval, L. 142 1. oblehl hrad Rabí v Plzenšt. Toho hradu se již jednou ped tím zmocnil, ale neosadil ho. Nyní
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
256
ESKÉ
svj lid k útoku, tu, jak s hradeb do nich stíleli, porann byl tžce šípem do oka, do jediného svého zdravého oka. Zeman Sezema Kocovský neboli z Kocova byl prý tím stelcem, Než vypravuje se také, jenž svou stelou zasáhl slavného vdce. ie Žižkovi do oka vletla pi tom útoku tíska z hrušky, do které Poranní bylo tak tžké, že Žižka se nepátelská stela zaryla. Prahy na léení a s ním tam I dal se vézti do ledva živ zstal. jel Matj Louda z Chluman, hejtman Táborský, muž uený, jenž prý Žižku uložil ve svém dom v Praze na Starém mst, kdež však, když vedl
íkali
erného beránka «.*) Lékai tu vytáhH Žižkovi zástel »u
nevrátili.
I
byl slep na
ob
mu
oka, Božího svtla
z
však
oi.
Na hrad Rabí, kdež ho brán obraz. Na tom obrazu
neštstí
namalovali pozdji na
stihlo,
na levo bylo vidti Zižku
brnní,
v
an jeda na koni s palcátem v ruce vede zbrojný zástup útokem Na právo pak namalována vž s branou a na té vži bylo vidti Kocovského, jak z luišt šipku vysteluje. Pod tím obrazem napsána rozmluva, kterou ml s Zižkou. »Ty-li jsi brate Žižkor* »Já jsem.«
»Krejž holého
Od té doby
t,
—
!«**]
nemohl již Žižka sám na koni
bitvy a boje ídil
znamenit jako
lid
svj do bitvy voditi. Ale vysoko na voze pi
ped tím. Sed
veliké korouhvi, na níž bylo znamení kalicha, dal se
nm
kteí pi
pan Viktorin
sedli, z
i
jeho podhejtmani, zvlášt
všechna položení popisovali,
kde
oudolí, rovina
kde
nebo chlum.
skály
a
v
rouhu nynéjši
**i Mínil tím,
eský
nápis
a kanclé
pipsán pozdji Uherský,
tantum unus jnone
(sic
aby
erat,
etzové si
ulice,
.
Žižka chránil
vrchy,
ped
Všecko mu
oznámili a také za bitvy, co se dje, jak je *)
milí
Podbrad,***) Jan Bzdinka a Kuneš
s
Rabí meškal:
a z
»
vrní bratí*
Blovic,
kde
les
bitvou
ti
mu
a luhy
zevrubn
nepítelem.
243.
obliej,
neb jinak byl všechen v brnní.
latinský, Žižkovi nepející, jejž sepsal Ladislav,
když na
Ti pak,
voziti.
Zisska sub hac turri
arcibiskup
jaculo percussus,
Pod
tento
Ostihomský ocellum Qui
perdidit atque operám. Caecus ut oppressit patriamque fidemiiue, vchenle D.ie-
meritus) caeca Barathra petit.
***) Otec Jiíka
kr.-ile.
Každý
vojín nabral
do helmice
hlíny a vysypal
Illustrace V.
ji
na tom vybraném miat
crnijho k povsti
»
O
(,Str.
/ižkovi.''
'7
260.)
o
ZIZKOVI
Žižka dle toho rozkazoval a
echách
—
259
vítzil nad spojenci
Uherského
Morav.
Odtud pak jednoho asu vypravil pímo proti Zikmundu králi, a to P. 1423. na podzim, poátkem msíce íjna. Zpraviv tyi ady voz a dl co mohl nejvíce, vydal se za hranice eské koruny, pes hory do Uher. hubil tu zemi, kudy krále v
a na
se
1.
I
Uhrm
táhl a splácel násilí,
jež
byli
v
a jejich králi
za
echách zvlášt
nekesanská
ukrutenství a
a jindy
1420.
r.
páchali
neše-
tíce ani žen ani nemluvat.
Tak
nem nli.
dol
pronikl Zižka horní zemí,
a Ostihomem.
Tak
Lidé
ped
až k Dunaji mezi
ním všude
utíkali a
Komár-
dobytek odhá-
zvlášt masa nazbyt.
se stávalo, že nemíval zásob,
Na
tom tažení pitrhl také do jedné vesnice pi Dunaji nad Ostihomem. Byla opuštna, prázdna, ani lovka tam nezastali. Stíhati jich nebylo možná. Uprchli všichni na lokách a prámech na nedaleký ostrov v Dunaji. Tam také zahnali všechen svj dobytek, zanechavše ve chlévech jen byli
nco
telat a
mladých prasátek,
jichž
pes vodu na ostrov nedostali. Uhi na ostrov se tšili, jak všechen dobytek ped Cechy
by za-
pak zbujnli. Volali z ostrova, houkali pes vodu do vsi, kývali posmšn na Cechy a volali na n, jen jdou k nim, tu že je dobytka dosti. Vdli dobe, že Husité nemají chránili;
svou bezpeností
a
ani
lodí ani
prám.
Ale Žižka
jich
za soumraku, aby
»
nepoteboval. bratí*
vzali
Jinak vjzrál na Madary.
Poruil
telátka a vepíky, jež ve vsi našli, ty
aby zavedli na beh, na samý kraj, nad vodu, a tu aby je bili a vbec se piinili, aby telátka beela a prasátka aby hodn pronikav kviela. I vydávala dobytata nad Dunajem líbezné hlasy: bekot a kruení a kviení až
uši
brnly.
Zvuky
a úinkovaly, zvlášt na krávy a prasnice. se na ráz a jako utržené, v
nadarmo na
n
kieli,
kleli,
divém chvatu
marn
pes vodu na ostrov Hnány pudem vzchopily skákaly do vody. Uhi
zaléhaly
ty
je také honili.
A
nezbránili,
a
kusm, jež se hnaly do eky, Reka se jak shlédl)- tch nkolik prvních ku behu plovoucích. na behu nad ní rozléhal se hemžila dobytkem, a kolem ve vod kleli
jak
kleli
a kieli, také ostatním
i
26o
STARÉ POVSTI
A. JIEIÁSEK:
dobytí
buení, beení, mekot
hlas:
kik Žižkových
veselý
snadno ulovený
i
ESKÉ
kviení,
až pak vše pehlušil
když zmáchaný, vodou lesklý dobytek
lidí,
vedli a hnali
do ležení k planoucím
ohm. —
Až do té chvíle se Uhi Žižkovi hrub nebránili valn nepekáželi. Chtli, aby se ubezpeil, aby se hluboko do zem, kdež by ho pak pemoci osuli a jej on porozumv tomu,
že není
dobe
dále
a
mu hodn
nikde
pustil
poteli.
se pouštti,
—
Než
obrátil zase
vozy k Moravské zemi.
mu nastalo tžké tažení. Hnalo se za ním velké Uherské samých jezdc, jež mlo mnoho dl. Doráželi na se všech vojsko Zle mu také dlali, stran a hledli mu, kde mohli do tábora bíti. když eky se svými pecházel. Než slepý vdce zmail svým dvtipem všecky jejich nástrahy, všude je odbil, až se šastn dostal do Moravy, Tato uherská výprava byla jedním z nejslavnjších kus válených, které kdy Zižka vykonal, nebo jak jest poal bojovati, toto »Ale Pán Bh mu pomohl z Uher vytátažení bylo mu nejtžší. Ale tu
———
hnouti. «
Když se Moravou vrátil do ech a pes Litomyšl za Vysoké Mýto pitáhl, poruil, aby zarazili. Nastávalo poledne, as odpoinku a obda. Sám byl také unaven. Tu »bratí«, chtjíce milému vdci njakou libos uiniti, upravili mu místeko, kde by mohl pohodln odpoinout a pojísti. Každý vojín nabral do své helmice hlíny, jednou nkolikrát vysypal ji na hlíny a tom vybraném míst. Sta a sta helmic se tu nakupilo, a než-li chvíle minula, vypínal se tu pahoreek na vrchu Sem pak Žižku zavedli a tu poobdval. Po obdech táhlo rovný. vojsko dále. Chlumek však z hlíny nasypaný nerozmetali; ten zstal i
a zachoval
se
až
tu
po dnešní den a po dnešní
den íkají
mu
všude po okolí >Zižkv stl«.*) *)
odbouje nkolika metr
píkop
Pi set
vysoký, s
z
Luze
krok asi
stojí
8
Hrad je vesnice Bílý k. Nedaleko ped tou vesnicí obma silnicemi, Novohradskou a Vysokomýtskou vzdálí
do Novech
do Vys. Mýta.
Mezi
jŽižkv stU zemitý násep
metr
široký.
Svršek je skoro
travou porostlý
lipln rovný.
základu
Kolem
kruhového, pes
xstoluí je
nehluboký
Na vnjším okraji píkopu je ada švestkových str(jm, na pokraji pak náspu ob ady strom tvoí dvojnásobný vnec kolem sŽižkova stolu. « Hospodái toho
náspem.
druhá, tak že
pozemku
silnici
silnice
chovají
jej
ode
dávna u vážnosti.
Ví
také,
neštslí stihlo toho, kdo by se Žižkova stolu rušiv dotkl.
a víra ta
je
stará,
po pedcích, že by
o ŽIŽKOVI
261
IV.
Když Žižka
msto
Tu
hrad.
i
morovou od
se v ležení roznemohl nemocí
Dlouho však
nestonal.
svým milým,
vrným Cechm,
uinil
nevstane,
Vida, že více
zvlášt panu Viktorinovi
jehož synovi Jiíkovi byl prý kmotrem,*) Kunšovi Bzdinkovi, aby pravdy Boží vždy
Za tch smutných písa,
jeho
Michal
a
cestou Pibislav
vojensky na Moravu, oblehl
táhl
z
hlíz.
poruenství
Podbrad,
z
Blovic a Janu
hájili.
meškal pi Zižkovi také Jan Laudat, Koudele ze Žitenic, jemuž v nárui Zižka
chvil
stedu ped sv. Havlem,**) a to pod hruškou, jak o tom zpráva svdí. Jiní však vypravují, že pod dubem, tak jako
zemel stará
tu
pod dubem
se narodil.
sevelo žalostivé hoe srdce všech. Bradatí, otužilí a hrdinští mužové prolévali tenkráte slze, a lid Zižkv vzal sob jméno Sirotci, jako by jim otec umel. Tlo mrtvého vdce pohbeno v kostele sv. Ducha v Hradci nad Labem. Odtud ostatky jeho pozdji pevezeny do áslavi a I
Petra a Pavla
tu ve farním kostele sv.
Hrob jeho
uloženy.
u jednoho pilíe kostelního blíže postranního oltáe.
kamenný
Naproti tomu hrobu visel
na
vovali, že
nm
•)
•*) ***)
Na hrob
z
Jií
Dne
Pi
Podbrad
s
>Anno 1424.
znl:
v
devné
rakvi
byly uloženy
vytesaným obrazem Žižkovým.
A
in
nomine
památnosti,
t)
petlice
že na
také
Žižkv
vita functus
íNaproti
tomu hrobu na jednom
jednoho prstu
V
a tloušti
16. stol. hrob
Opodál hrobu Žižkova oslavné latinské verše.
stál
palcát.
pvodu
Joannes Žižka a calice
Hoc templo conditus est.< k nové stavb, uhodili pi tom na ostatky
tu ty památnosti v rakvi nalezené zmrhány. Jen palcát se zachoval a ten
bývá.«
nm
———
pro nomine Dei.
et
lezný prostední, zdélí dvou pídí na etízku, jako klaniník slovei
pídi jedné a
vypra-
Latinský nápis, který však je
Die Jovis ante festm Galii
laborantium
1522. kostel vjhoel a potom kcpány základy
r.
povídali,
zpsobou.
obojí
talíi
narodil se na den sv. Jií (23. dubna) 1420.
kostech Žižkových
rector rerum publicarum
Žižkovy.
tom
11. íjna 1424.
položen kámen
pozdjšího,
zase
jiní
jídal;
Žižkv knz svátos oltání pod
míval
Když
Jan Zižka
O
talí, f)
byl
***)
pilíi je talí
jednoho prstu,
visí
>palcát že-
zavšen nad hrobem Žižkovým.
kamenný
zdélí
pídi a 4
prstv a zšíí
na jednom lánku etzu, jako v kterém
Žižkv ozdoben mnohými nápisy jemu na poest' složenými. Na rámcích tch obraz byly s obrazy Husa a Žižky.
skládací oltá
Po Blohorské bitv
Kutných, hrob slavného hrdiny a vojevdce
dal r.
pan Vilém
1622. rozbiti a
z
Vesovic,
zkaziti.
mincmistr
na Horách
202
Tak
odešel bratr Jan Žižka z Kalicha, vítz u
Nm.
na Zižkov, u Kutné Hory a
zíce,
harda u Hoic, u Malešova a jinde,
jemuž se
mst
tolik
a
hrad »
»A když
se
VoGot-
válenictví,
netoliko pro zákon
a Slovanského.*
na
zvlášt
ale
boží,
*)
Hradetí sob ho namalovati na praporec
kázali
na bílém koni v rytíské jsa, jezdil.
Sudome, hoe sv.
tvrce husitského
eského
také pro vysvobození jazyka
Když zemel,
na
Brodu,
poddalo, a jenž sám nikdy nebyl
hlavu poražen, když bojoval
boje
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
zbroji,
palcátem v ruce,
s
Hradetí pod tou korouhví
tak jako živ
nikdy jsou
bili,
neztratili.*
Žádný
muž
eských djinách proslulých neutkvl tak hluboko a živ v pamti lidu jako Trocnovský hrdina. Také místo, kde skonal, zstalo v pamti. »Zižkovo pole«**) tomu místu íkali a íkají, a zstávalo nezorané. Za pozdjších dob, kdy památka z
rzn
slavného hrdiny
kus uorali
ale
onemocnl a
A
v
zkalena,
to
pole
jenž
byl
chtli
Dobytek
nedoorali.
,
tak zstalo
Zižkovo
pole
Až na
ladem.
chtl
vyhubit.
Ale jen zakopli, a
do nohy dlníkovy. a
V
lidu
nm
bezový
ke
sjela
A
sekl.
tak
sekera
s
bezový
to-
ke
obecné pamti zachovalo se také místo u Trocnovského
dvora, kde Zižka
se
pod dubem
choval v poctivosti.
lid jej
kee
do
jenž
již
jak zasekli,
Vzali sekeru,
toho,
zranila
zstal. ***)
to,
zapražen,
hospodá toho pozemku se motyka smekla a kopla
Rostl, rozrstal a šíil se tak, že
prka
v pluhu
zdechl.
vyrostl. jej
Zkusili
zorati.
—
Ten dub
narodil.
stál
vky
a
Pozdji, po Blohorské bitv byl Zižka
vyliován jako ukrutný divoch a krvežíznivec.
Než
nadpirozené.
samém.
A
Chodili
tu
sílu
hledali
tam pro
si
ni,
sekávali štpiny z kmene, aby *)
Tak sám
praví ve
U
vesnice Šenfeldu asi
***)
V
tch místech
bitev.
i
v
uezávali vtve z toho stromu, mli na toprka k sekerám a
svém vojenském zízení od
**)
vítzných
nepemožený, jako síly míst, kde se narodil, v dubu
to v lidu zstalo, že byl bojovník
byl
pl
vykla-
1423.
r.
hodiny od Pibyslavi.
postaven
Žižkflv
pomník,
na
nmž
jsou
vyryta jména Žižkovýcli
ZIZKOVI
o
Vili, že budou míti pádnjší, mocnjší rány a Když pak dub sešel a z kmene zstal jen pahýl, *)
divm. v
263
díle vydrží.
sem kovái svdeni, že
i
venkované a zatloukali do nho heby. Byli petím nabudou síly a statnosti Zárove však ten pahýl i
odnášejíce z
hubili,
více
že
putovali
nho
na toprka
k
emeslnému náiní. paez zbyl. A když
Tak
mocného dubu hynul, až jen ten setlíval, chodili sem lidé pro tísky, aby alespo tmi upevnili a za. razili toprka v sekyrách a perlicích. už není po dubu ani památky. Všecky stavby, jmenovit kláštery a hrady, jež u nás zašly válkami, zvlášt pak ticítiletou, padly Žižkovou silou. Tak lid vil a namnoze ví. A kde njaký starý val, teba z dob pradávných, ostatek
i
Te
as.
ten je také z Žižkových
Tak v jejich
valech v okolí Luze si vypravují, že byly ohromné náspy u Kopidlna a zeptáš-li se lidí sousedství bydlících, co vdí o tom pradávném ohrazení,
usly.šíš;
»To
Zižkovy.
I
místa,
o
starých
Navštívíš
li
jsou staroeské šance, a to když
si
odkud útok poal,
—
kde oda dobe v pamti dochoval od poko-
kde za svých tažení
poíval, zapamatoval lení
Zižka bojo\'al.«
lid
stanul,
i
do pokolení.
U
Rychmburka je rybník »Spálinec«. Ten se proto tak jmenuje, že v tch místech prý dal Zižka upáliti mnichy v Podlažickém kláštee zajaté. V Rychmburce samém mají »Zižkovu skálu*. Je to strmé skahsko zrovna proti hradu, od nho jen úzkým oupadem oddlené. jsou podnes
dv
na severozápad
našeho
A za
té
mocn
kamenné koule
z
království
Žižkv jmenovaný, ponvadž táborem.
vyhloubiti, tu pak do hradu, v jehož zdi husitských dl. Daleko odtud,
Žižka dal prý stední ást'
postavil své kusy a dal odtud
tu
hranicemi nynjších
skály
páliti
Blšan je
u
pahorek, podnes
ech,
v hrabství Kladském, za
dob k
echám
icm,
vidti na konci lesa skálu a na skále kámen,
dobá
lidské
píslušném, pi cest
hlav
v helmici
s
Stalo se po roku 1650. Starý
•)
Wiinschelburg.
msta
z
i
ležel
onch
k Vambe-
který se po-
Skále té íkají po
Nmci tch
dub od pasák vyžehnutý ,
Radku**)
klípcem na oku.
dnes Zižkova hlava, nejen eši, nýbrž *)
vdce
prý kdysi Trocnovský
stran.
se tenkráte skácel.
264
A.
V Náchod
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
mají také
Zižkv
stl.
ESKÉ kámen
Je to velký, kulatý
na hrubérr, pískovcovém podstavci, pod bílou hradební vží na
meckém dne
se vracel
nco
o
nj
Krom
U
níže.
Kladskem
se prý na
jeden.
Jindy byla
kopci.
stojí
pi tom
stole
kamenná
Dnešního
lavice.
toho stolu prý Zižka pojedl
zá-
a
když
to
Moravy. Náchodského hradu nedobýval. Jen
z
podíval a ekl, že
Zižkova
mu
tg vosí hnízdo
za
Hradeckém
to
nestojí.
kraji
ješt
Poblíže Všestar, Rosnice a Probluzi u Hradce Králové
erná
tohoto
V tch
se les Bor.
stranách
stolu
mají
v
ní nevysoký chlum »Homole«,
a nej-
slov »Žižkv stK. K každém z jeho ty roh stojí lípa, prosted pak plochy roste jeáb. Na tomto míst se Zižka zastavil, když táhl od Hor Kutných ku Králové Hradci. Tenkráte se kolem Homole vojsko rozložilo, na nejvyšším pak jejím míst postavili vdci stl. Byl prý zlatý a náiní stíbrné. Když Zižka za tím stolem obdval, vojíni kolem zpívali. Po obdech pak stl drahé náiní zakopali, jak vdce poruil, a vyšší její místo, travou
zarostlé,
i
táhli
dále ku Hradci.
Zlatý stl
Nikomu však
i
všecko stíbrné náiní jsou v tch místech po dnes.
se dosud nepodailo,
aby se jich dokopal. se dost iZižkových* podkov vykopává. Kde jaká stará
Za to podkova se najde hluboko v vých
as. Urit
zemi, ta pochází, jak
se poznají dle dírek.
——
kových dob jsou kulaté. Jako jsou Zižkovy
stoly,
lid
ví,
z
Dírky v podkovách
valy a skály, jsou
i
Zižkoz
Ziž-
Žižkovy stromy.
pod kterými unavený vojevdce v píjemný chládek usedl a odpoinul, jako pod starou lípou v Krin a jinde. Nejvíce
lípy,
——
Splnilo se o Janu Žižkovi, co o »
nm
napsal starý kroniká:
Povst' jeho se rozhlásila do mnohých a dálných krajin svta,
trvá až
po dnes a bude
i
potom.
KUTNOHORŠTÍ HAVÍI.
265
Kutnohorští havíi. 1.
Za Žižky se dostala Kutná Hora do eské správy. Tenkráte prý tam ve Vlašském dvoe razili groše s eským lvem a nápisem na iedné stran:
A
na druhé stran
^
.
v
,
->
íGros eského s
lidu.<:
obrazem archy, kalicha a :>Pro slávu Boží bojujícího.
s
nápisem
«:
Tehda se na novo naplovalo Libušino proroctví o Horách Sešly po druhé a po druhé se opt povznesly. To zvlášt za Jiíka blahé pamti, pak za krále Vladislava Jagelonce.
Nejeden nový couk*) objeven, nejeden nový dl založen, mnohé mnohé štoly ve skále vysekány. Tovaišstvo**)
šachty prohloubeny a
se množilo, doly se havíi jen hemžily, a zbožný jejich *)
**)
Pramen nebo žíla Havíi celkem.
rudy.
zpv
rozléhal
266
etných
se z
Hory
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
Požehnání kovu a
kaven.*)
se vzmáhaly,
bylo znát
díla
i
na
mst.
Jak prospíval}- doly, šla emesla.
zvelebovaly.
Bylo výdlku a penz.
Stavly se domy a v tu dobu budoval na Horách Matj Rejsek slavné své dílo, chrám sv. Barbory.*** V mst zemane se usazovali, cizinci, kupci sem hojn dojíždli; živo a hluno bylo po všech ulicích a plácích a nejšumnji ve Vlašském dvoe, kde úadovali nejvyšší mincmistr eského království, hofmistr horní, perk-
dlní písai a
misti,
jeho úedníci, kde také
jiní
obas
královský urburé,***) a kdež
Pod
i
sám
ml
svou kancelá
král sídlel.
kanceláemi a pod královými skvostnými pokoji byly sklepy plné drahého kovu dílny mincí a pregé, kde ze stíbra jejich
i
v hutích vytaveného a v pruty ulitého
Hory Kutné že pijímali
groše.
mstem
po Praze. Tenkráte, na vrn echy, kteí proto,
vzpomnli si Horníci t) pod obojí zpsobou, byli ped
za Vladislava
eské
razili lesklé,
kvetly a byly prvním
II.,
lety
ttj
Nmc
od
mstem
dol nemilosrdn a vtšinou za živa vmetáni. I dobývali v starých dolích kosti tch Cech, nejvíce v šacht zk Kouimskou branou, aby je poctiv pochovali. Tu také, div divoucí,
tehda vládnoucích do
nalezeno
a
tlo,
necelé a to tlo
mlo
prý tak istou a líbezno"
vni jako výborná myrrha Z toho byl shon a pohnutí po všem o tom mluvili, že to tlo spoívající již léta má tu vni na znamení Boží milosti a že
mst
a jedním hlasem
letoucí v
hluboké šacht
Chodkovo, Jana
jist je
Chodka nkdy Kouimského faráe, který zmuen se svými temi knžími byl sem jako sta a sta jiných Cech uvržen.
Ten podivný
nález stal se
nastalo záhy jinaí vzrušení. •1
Kolny,
v nichž se kovkopové
jejich šichtu, což jim klepám'm *•)
Chrám
sv.
Po
od
nm
r.
Barbory založen
od
r.
14S3.
Od
1512
— 1523
až mistr Mikuláš •••) f)
r.
Beneš
scházeli a modlíce se
Horští. r.
1420.
nebo zpívajíce
v pol. 14. stol. dle plánu
asi
v ni teprve
z
Loun.
Po
až
ek.ili, až
z
dchodu
neznámého
za Vladislava
II.
dojde na
stavitele.
Mistr
Války
Hanuš
Prostjova až do své smrti
r.
vedl
1506.
Benešovi vedlo nkolik mistr stavbu chrámovou,
a .dle prvotního plánu nebyl.T celá,
Správce urbury neboli
Mšané
;
1489 slovutný Matj Rejsek
ukonil stavbu,
tt) R. 1419. a
1492 po tomto zbožném pohnutí na Hory uhodily a to z hlubin
oznamováno.
husitské stavbu perušily, a pokraovalo se
stavbu
r.
Bouky
královského z hor.
r.
1558.
Došly
peníze a
dchody.
KUTNOHORŠTÍ HAVlRl.
267
zem, kde vela nespokoj enos, kde chudý lovk dobýval tžkou bohatým a mocným. Lno zem vydákomora mohla míti hojnost' stíbra a valo tolik na králi na lid dosti výdlku. Lakota však nkolika lidí hešila dlnících. Neposýlali horní úedníci všeho stíbra do Prahy a havím prací bohatství a blahobyt
rudy, že královská
i
ješt na mzd utrhovali. Hluboko v zemi, v
i
tmavé štole, kterou mrkalo zarudlé svtlo adícího kahanu, pracoval haví v perkytli piln a neúnavn, lámaje šliglemi*) a fimolem **) vzácnou rudu. Jindy konal klidn a pusté,
tžkou tu práci. Neml hrub starostí, leda že nkdy v té samot, v šeru a v mrkavé zái man ustál, ucho piklonil, když z nenadání se tím mrtvým tichem ozval cizí hlas, volající ho jménem, stále
smutn
táhle a z hlubin
tmavé
«
štoly
»
u pasu, se šliglemi v
kovkopy
mli havíi
nevychází-li
ohlédl,
v havíském odvu, s kahanem kováíek rukou, mužíek jiskrných oek, jenž tuze rád ***)
také na dobrou rudu vodil.
škádlil, ale
Te
nebo že se
za sebou,
tikrát
Tvrdá, panská kivda je hntla,
jiné starosti.
klopotnou práci
že jim úedníci za tžkou,
—
stále
mzd
na
utrhují.
mzdy dostávali, a na práci jim nijak neZa tu skrovnou mzdu nemohli horníci již náležit o své poleveno. rodiny peovati; leckdes už mli nouzi.
Již
sotva polovici bývalé
I
s tím,
velo v
na pi
srdci všech.
níci
na
myslil,
díle
nadále zstati, že
Stžovali
nemže
se rudy a
se rozhodoval,
ryzího
Také o
krále se
kovu v dolech
ho o mnoho
stíbra vytaví, a jak
navzájem a žádný se tak že
netajil
nemže
a nesmí býti, aby oni chudli a páni
a nákladnícif) hor bohatli.
umli, co
em
si
mén
starali.
úed-
VidliC a roz-
vytží, co se istého
úedníci posýlají do Prahy!
Nejprve žádali o nápravu. Ale ani horní úedníci ani šepmisti a starší obce jich nevyslyšeli. Ano ješt písn proti nim nastupoKdyž se horníci scházeli, aby porokovali o svých stížnostech, vali.
rozhánl *)
**)
•**) ti
je
Vtší
mstský rychtá
se svými
biici
nebo žoldnéi
z
Vlaš-
a menší kladívko (.želízko a pemrlice).
Fimol, ostrý, železný
klín.
Pídimužík zvící lokte. Nákladníci slouli
byté stíbro, pozdji rudu
ti
z
mšan,
rausili
kteí vlastním nákladem pavovali
prodávati minci a hutím královským.
t.
j.
z
hor
tžili.
Do-
2
68
POVSTI ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ
A.
ského dvora. Proto se havíi tajn smluvili a dohodli
ku
posly
jenž
králi,
hrad. Dychtiv
v rozilení tšili
Doufali,
vrátí.
meškal
tenkráte
ekali, že
se,
s
jakou se až
král,
že pošlou
na Budínském
Uhrách
v
se,
dvrníci
jejich
tito
dá
o jejich strastech uslyší,
aby se pesvdil, aby právo mlo prchod. tajn v noci vyšli z Hor, rovnž tak tajn se vrátili. Bylo veer, ervence msíce, 1496. Kde kdo chvátal k Vlašskému dvoru, na prostranství ped ním. mnoho žen. Sbhli se tam všichni mužové, kteí nebyli v dolech, Mnozí se již tšili, že páni ve dvoe uslyší divné noviny, po tch
alespo všecko Poslové,
vyšetit,
jak
1.
i
že skrotnou.
Páni však neskrotli, ale havíi také ne, proti nim. Král pro
n
nic
ských posl ani neslyšel. z
u
Uher, J.
Mil.
které
se
oernni,
ekli, aby radji
že jsou
;
nmu. To
k
poslové
a
noviny
nic se jich neujal,
Nepustili jich
nenadali
dom
neudlal,
a
doložili,
z
Uher byly
vždy
jak
jsou
v nelásce, že jim tam
u krále
haví-
byla ta zpráva všichni
dvoané
spchali, aby neuvázli ješt u yzení.
Poslové ani nedomluvili.
Kolem jako když a
hnvu
Divoký kik sklamán^ pstí se zvedlo a hrozilo
istá jasná zabouí.
Vlašskému dvoru, na tisíce hrdel ho klelo a spílalo, tam že buii, a lhái, a zlodji, že jen utiskovat a oerovati do-
proti .jsou
—
vedou.
Když
stupm
se na
cimbuí hradní
promluviti,
rychlo vytratil. se rozešli,
zdi
boue
zahluela
ukázal dlní písa a chtl k zá-
na novo a
Ani sám mincmistr nepoídil.
kieli na nj,
a
tak,
Když
že se písa na je vyzýval,
aby
jim zjedná slyšení u krále, aby se jim
po právu, jinak že nechají
stalo lují.
z
vyrazil ze všech hrdel. Sta, tisíce
hor,
a
si
páni
v nich sami do-
— — Všude po
trnuli,
mst
zavírali
dvée
a okenice,
a celou noc sotva kdo oka zamhouil.
všude se
——
lekali
a
Bouili havíi po celou noc, rojili se, chystali se na cestu, vyvádli ženy dti z píbytk, shánli, svolávali ty z tovaišstva, kteí byli ješt v štolách a pi horní práci. i
kutnohorští havíi. ani šepmisti nemohli jim zabrániti,
královští úedníci,
xAnl
mohli
Nestaili
rozehnati.
jich
mšané
i
Jako by temné
msto
proudy se
vyhoí.
valily,
tásla, Zpívali
:
a
ji,
ztrátou hrdla.
Havíi vili
páni ve
báli
——
ne-
tolik tisíc
Vlašském
se,
že na-
tak hrnuli se havíi za ran-
svým náiním, okna » Vrni kesané siln doufejte o Kristov veei. dle naízení králova nebylo dovoleno ji zpívati pod
zbraní,
píseií
i
pod praporem,
ního šera Kutnohorskými ulicemi
mnozí se
msta
starší
že se tovaišstvo klidí;
byli rádi,
stane krve prolévání a že
na
jejich zbrojní pacholci
muž. Ba
rozvášnných, pobouených
dvoe
269
ven ku brán, a všichni
se
zpívali hlasem, až se
——
táhli
msta, na
z
tisíc jich
šest
bylo,
táhli,
na vrchu Spicberku mezi Malínem a Kankem.
a tu hned, jak jim a vyhazovali násep.
starší naídili,
——
až se zasta-
Tu
se utáboili
kopaU píkop kolem svého
ležení
Na Horách Kutných se stišilo, ale neupokojili se tam. Strach horník zstal a strach, že velká pohroma stihne doly, že zstanou bez dlník. A páni ve Vlašském dvoe i šepmisti byli popuzeni tou hornickou opovážlivostí. Chtli je k práci donutit, chth je také ztrestat a pokoit. I psali, rychle psali, a listy peetili, královi úedz
níci
šepmisti,
i
a
listy
koních je roznášeli v
poslm
jízdným
rzné
dali,
—
strany.
kteíž
na
bystrých
II.
opt den, a horníci poád Poád ekali, že páni z Hor
Minul den, druhý, tetí a potom boili ve
nimi
svém okopu na chlumu.
sem vyšlou
jednat,
aby se
vrátili,
aby se zas
ujali
díla,
tá-
za
že za
Nikdo však nepišel, nikdo se na cest k nim veer pátého dne. Na náspu kolem ležení Již stály stráže, mladí havíi ozbrojení; bdli a hlídali. A v táboe bratí z tovaišstva, zvlášt starší usínali v staroto nabídnou nápravu.
neukazoval.
stech.
Tušili,
chlumu pespali.
nastal
že Horníci
neudrží;
nco
strojí,
docházely zásoby.
a poítali, že se
Pozd
usnuli,
již
dlouho na
noci však
ne-
Strhl se k ránu pokik. Stráže
njaký, veliký
blíží
houf.
temný zástup
šeru
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ PO\'ESTI
A.
Jak
pších
starší i
valu
s
»
vybhli na
vzhru*
v ranním od plnoci, od
valy, shlédli
Picházeli
jízdných.
volaly, že se
Kolína.
V
tom
strany valu voláno, že je vidti jiný houf, že jde
s jiné
jim do boku, od áslavi. Jen doekli, a již se vyvalil poetný zástup, havím smrem zrovna do zad, a zaléhalo bubnování a polnice hlas,
z z
msta,
Hor,
z
toho zástupu
praporec se nad ním vznášel,
a
tak jako nad onmi, kteí picházeli ze sousedních mst. bylo zejmo,
Již
že
z
Hor hrozné zprávy
táhnou
všichni
tahují a skliují se všech stran.
na tovaišstvo,
Dostali áslavští
i
že je
Kolínští
za-
mšané
o havíích, jak se chystají na mordy, že chtjí
všechny doly.
zniiti šachty a
Ješt se pomocné houfy na úpatí rovnaly a adily, v tom nové silné oddlení zbrojenc pitáhlo; ti z Podbrad pibyli a mnoho jízdných
Když na
bylo mezi nimi.
havíi
na hoe,
že
úpatí
nový ten
to se již rozednilo, poznali
zarazili,
houf vede
hejtman Podbradského
—
Onk Kamenický z Topi. — Vysoké ležení haví bylo obklíeno, úpatí jako zatopeno; hemžilo se vojskem protivník. Na tyi tisíce se jich tu shluklo a spojilo. Havíi na hoe za náspy stáli v houfech, jak je starší královského hradu,
rozdlili,
Usnesli
se zbraní a se,
kladivy
v ruce,
sami boje nezanou.
že
ekajíce Prositi
na
útok
nepátel.
však nebo se vzdáti,
toho nechtli.
Než nkterým pipadlo, že by mli jednati, ne s Horníky, ale s Podbradským hejtmanem, to že je králv úedník, a že s Milostí královskou jednává. Onk Kamenický že jist neví, co se stalo na Horách, pro sem vytrhli. Kdyby mu vše vysvtlili, snad by se jich ujal a vymohl jim, že by mohli ku králi, nebo že by snad on sám jejich stížnosti králi
A
a
oznámil.
Podbradský hejtman v plné zamíil sám pímo k jejich zákopm! I hle,
násep a tu jeden išstvo mluvil,
z
nich,
zbroji vyjel ze svého houfu vyšli
mu
starší vstíc
ped
šedobradý Opat, jenž po každé za tova-
vyložil hejtmanovi, že
svého práva a jmenovit, aby je
nechtjí krve
slyšel
J.
prolití,
Milost král.
toliko jen
KUTNOHORŠTÍ HAVÍI. tomu
»Je-li
tak«,
pravil
271
»pojte se mnou na Pod-
hejtman,
brady a já vám u Jeho Milosti opatím, eho si pejete.« »Sli bychom rádi,« vece Opat, »ale bojíme se o hrdlo.*
vám
»Nic se
Tu pjdou.
starší, I
nestane,
vte
mi na slovo a pojte.
spoléhajíce na jeho šlechtické slovo, dohodli se, že
oznámili tovaišstvu vše, co ujednáno, rozlouili se se svými
Opat a bratr jeho Viktorin, Šimon a Prša, také bratí, Duchek erný, Kužel, Holý Zelvv, Ondej Nmcv, Vít Krchavý, Lana z Hloušky, Mládek a Klad. Ostatní pak tovaišstvo se svými rodinami nastupovalo cestu zpátky do Hor, aby tam vykali, až bude
rodinami a
pe
jejich
šli;
u
krále vyjednána, jak jim slíbeno.
Okem
Kamenickým a jeho lidem k Podbradm. Nejednou se ohlédli v tu stranu k Horám; ped se hledli nevesele. NešH s plnou dvrou, nemli žádné jistoty a byli Starší tovaišstva brali se s
v panské moci.
Ale vili, že bude rytí ve svém slov státi. Když pibyli na Podbrady, vykázal jim hejtman zámeckou Zámeratejnu za obydlí a dal je vším potebným slušn opatiti. ckým nádvoím se mohli voln procházeti. Ze zámku však, do msta,
nesmli a nemohli. Svoditý most byl celý den vytažen. Tetího dne vzal je na krátký výslech a slíbil jim, že ihned vyšle dva jízdné posly ku králi s písemnou zprávou, zatím aby mli strpení; jakmile pijde zpráva od krále, a bohdá že dobrá, že jim ihned oznámí.
Zprávu
zatím už poslal;
poslal takovou,
dvora
králi
—
jakou
podali.
již
Onk
ped
ale
jsa
od Kutnohorských
tím královští úedníci
Kamenický
z
uplacen
Vlašského
psal o havíích jako o nebez-
pených buiích a že by teba Hory Kutné, ten klenot Jeho Milosti a celého eského království, zmaili a zhubili. Nežli se poslové vrátili, zajel si na Hory a tu pánm v povdk oznámil, co uinil, co se stane, že král na tuto jeho zprávu havíe jist hrdla odsoudí,
a jen I
páni
tm
svým
havím
rubáše chystají.
uchystali, ale nejprve dosti stíbra
a pak tajn tinácte popravních rubáš,
havíského
tovaišstva.
Když
se vrátil
Podbradskému hejtmanu, bílých,
plátných,
do Podbrad,
starším
piharcovaU
A.
2 72
poslové z Uher. povolal
zejtí
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
samý veer, a havíi o
Pijeli
Ondeje
hejtman Holého,
si
ESKÉ nezvdli.
nich
Nmce
a \^íta
Na-
Krcha-
vého. Žádal jich, aby se vypravili na Kivoklát, že tam uhodili na rudu a rádi by zvdli, co na ní je, tak aby ji prozkoumali, jsouce rud a kamení dobe znalí.
Havíi tak oklamáni, uvili a rozžehnavše se s druhy na brzkou Netušili, že se a bohdá již lepší shledanou, vydali se na cestu. s
ostatními juž neshledají,
Kivoklátskému Uriášv a že proto vzal
Když do
ti
ti
té chvíle, co
záhy
z rána,
išstva se
jejich
prvodce veze
divili,
sebou do vozu ti popravní rubáše.
s
dal
odjeli,
poslové
pro
o nich purkrabí
mají na Hrádku*) býti popraveni,
že
z
si
hejtman
Uher
tak
asn
ostatních
pivezli, tetího
v pátek, jenž byl den po
*Tak se
pijeli.
už.
že
list,
sv.
deset nevdoucích
dne
zavolati.
Starší tova-
Vavinci.**)
je pán volá; snad že
Bylo
práv
poslové
tšili.
Než neuvedli jich k hejtmanovi do kanceláe, ale na dvr ped pavla nesoucí se na tech obloucích zrovna u hejtmanovy kanceláe. A kolem nádvoím, na nmž ješt spoíval ranní stín, ale nad
vže a stechy zalité již zlatou záí srpnového kolem do kola pacholci, všichni v plné zbroji, s oštpy v rukou. Bylo jich mnoho. Starší se zarazili, zvlášt když jim naízeno, aby zstali tu na dvoe ped pavlaí. Dlouho však neekali. Z kanceláe vystoupil sem Onk Kamenický z Topi v erném sametovém klobouku v erných pérem a zlatou šrou, v erném kabátci s erným nohavicích; za ním Zdárský, rychtá msta Podbrad a zámetí nímž se vypínaly
jitra,
stáli
i
úedníci.
Hejtman drže Milost" král ráil již
tu
stojí,
i
ti,
v rukou,
list
svou vli
oznámil
písn havím,
že Jeho
oznámiti a poruiti, aby všichni,
kteí na Kivoklát
byli vysláni, byli, jelikož
jak
buii, na
hrdle trestáni.
mladým, stuhla krev, onmli; ne leknutím ale nad tou nepravostí do nebe volající, jak ten hejtman ohavn,
Horníkm, starým
*)
**)
Kivoklát. 11. srpna.
i
Kameuxký hejtman
jel
na koni v ele poetného houfu
havíi.. lUustrace V. >^erného k povlsú -/útíuo/iorili
(Str.
275.)
KUTNOHORŠTÍ HAVÍI. Istn
275
Pak vykikl jeden, všichni a kieli všichni pohanebný proradce, tak že stojí ve svém slov, je-li
nimi jednal.
s
bouení, jaký je dobrý.*)
Onk haví
mlky
chmurný jako mrak,
zpt do
a odvedli je
ratejny,
mstský,
zámecký, a Kolouch,
žoldnéi se chopili
pokynul;
kde
již
kati,
stáli
popravné rubáše,
musili odsouzení obléci v bílé,
dva, Sochor
Tam
oba se svými holomky.
tam
k nim
se
pišli
také dva knží, aby je pipravili na poslední cestu.
Nedlouho po
té,
bylo
devt
hodin ráno, spoutali
a vedli ze zámku. Kamenický hejtman zbrojného houfu;
s
dva a dva,
je,
na koni v ele poetného
jel
ním kráel rychtá Zdarský se svými
biici.
Zatím se rozneslo mstem, co se v zámku dje, a
již
veliký
kráel za smutným prvodem. Všichni reptali na rozsudek, ješt více však na hejtmana, a všichni také srden litovali ubohých odsouzených, kteí v bílých
shluk
lidí
se a
sešel
rubáších, bosi, kráeli žalostnou cestou.
umíráek znl jim jako Sli
ped
tak náhle,
z
V
oích
se jim zatmívalo a
mlh.
se jako u hrozném vidní. Strašný ten konec
tak
nenadání.
z
Nikdo
z
nich
pikvail
na nj ani nepomyslil,
nebo
je hejtman skoro až do té chvíle utšoval, že bude dobe. Za všecko bezpráví ješt smr! A dti, ubohé dti doma a manželky! To by byla ukrutnos! Není možná! Tak se jim v poboueném
nitru ozývalo.
to vše jist jen
míst
Ale
ta pouta,
rubáš
bílý,
ten zvonu hlas
na postrach. Páni je chtjí
však, až dojdou,
poslední jiskikou
se utšovali.
Ale
hrzou smrti. Na Tak pomýšleli, tou
ztrestati
oznámí hejtman milos.
nadje
——
——
Podbradský, pevný zámek v rovin pi Labi, pešli most, minuli Kluk vísku a došli na smutné místo v lukách, mezi Minuli
obcí Polabeckou
a Klukovskou.
Stará hruška
nadlem veliký svj koš; šíe ješt vysoko vypínal. Mocné jeho haluze
rozkládala
rozložitý dub,
pi spodku
nad
stí-
jenž se nad ní
nízko se sklánly,
skoro až k trávníku.
U
toho dubu zarazil prvod, u toho dubu zkikl
bradský hejtman na kata Koloucha •)
šlechtic.
s
kon Pod-
2
ESKÉ
STARÉ POVÉSTI
A, JIR.ÁSEK:
76
» Spravuj!*
Jediné to slovo mailo poslední nadji,
vidli havíi, že ne-
již
nazpátek. Vše kolem, všecko je hrozná pravda, nic není na
pjdou
postrašení.
—
vnost
Hnv
Sem
byla poslední cesta, tu je poslední zastaveni, a pak
žal a lítost'
potuchl;
skormoutily
mysl nechavši prachu pozemského, povznesla se
Jakoby
jediné byla spravedlnost". se
Tam jali
duše se modliti:
té
z
jejich
poklekli najednou a
ekli,
si
haví, a k nebesm.
srdce
—
»Bože Ote, rosu nebeskou
ra
a znáš jednoho každého kivdu, obmyje tuto naši nevinnou krev!e
kterýž
víš
a
seslati,
Pohnutý, zamžený hlas jejich znl hlubokým, smutným tichem. Všichni v zástupu byli jati
už obnažený,
lítostí,
kat Kolouch. Maje v rukou
I
pod hrušku
mrštil jím
a v pohnutí,
me
pobouen zkikl
»Nebudu spravovati!* A tak kat Sochor nemoha hejtmanu, svému pánu,
odpírat
vystoupil a konal, co nemilosrdný velitel porouel.
První poklekl Simon,
pod jednou
starší,
písvitem a stínem bleskl se katv stikl a skropil,
Po Šimonovi Opat a klesl
dubovou vtev
zalil
krpje hojn
dešti rudé
klekl
navu,
A
ten se
hnvu
hlas,
me. tak,
—
krápaly.
rozlo-
Proud krve vysoko vyže s ní jako by po lijavém
erný, pak Když poslední
mladší jeho bratr, pak
Prša,
.
zalité
úžasn
a
na jasném nebi
ukázal se náhle
krví,
šíil
zaklopila všecko
jež
božího
mocných vtví
všech deset jeden po druhém.
bratr jeho,
bezduch do trávy
mráek.
z
Vznášela se nad ním jako baldachýn. Jeho zelenavým
žitého dubu.
rostl,
nebe.
až vyrostl v
Z temna
mrak
ohromnou erzahímalo jako
vichice vjela rázem do starého dubu, do hruše
zalomcovala jejich korunami,
že se jejich haluze zmítaly
a prudko
se rozšumly.
Lid na stínadle
vzpomnl na modlitbu nebohých haví,
sotva doznla; kižoval opakovaU
se,
strachy
dom
utíkal,
a všichni
vydšen
:
»Boží soud!
»Bh
To
je vyslyšel!
Boží soud!*
Tch
nevinných hlasy vyslyšel!*
jež
——
KUTNOHORŠTÍ HAVÍI Sotva se déš,
havíe
mrtvé
že
hrozny,
déš.
lijavý
brán s konm Lijavec šuml celý den, ustání devt dní a devt
sklouzl se ve
bez
277
do vykopané jámy zahrabali, strhl Hejtman sám, jak na zámek ujíždl, a povalil.
— a zase
celou noc, nocí,
potokové se rozvodnili v eky,
až
den a noc a tak
jednom neustále, až peschlí proudy vod strhaly pole a vyv
—
Hor Kutných. — Tou dobou byla již poprava na Kivoklát také vykonána. Všichni ti však tam nezahynuli. V^ít Krchavý, když jeho dva druhové byli již sati, roztrhl sob vazbu a omráil kata hrubým kamenem. Pak utekl do les a byl zachránn.*) mlely rokle kolem
Podbrad
a
——
III.
Když král Vladislav pijel do Cech, doslechl se pravdy o tom Podbradském soud, jakmile pibyl na Hory Kutné, obeslal si Podbradského hejtmana, vyslechl jej úedníky, též Víta Krchavého a jiné havíe. Onk Kamenický z Topi a také jiní z úedník byli i
na skipec nataženi,
a
pan
Onk
trápení
Zemel na
nevydržel.
muení Hory však od té ukrutné popravy nevinných haví nešly za mnoho let a tém na mizinu šly. Na stínadle pak, kde havíi skoNa dub, pod kterým se ta ponali,*) stala se podivu hodná vc. prava stala, rostly od té doby žaludy divného, neobyejného tvaru: mly podobu havíské kápi. Rostly však jenom na jedné haluzi na
toho dubu, té
doby
mla
kterou krev popravených postíkala
té,
zardlé
,
a která od
listí.
as
neúrody nebylo na celém, mohutném koši starého dubu ani žaludu, dotená však vtev mla je vždy. Žaludy Stávalo
*)
**)
sešla, žili
Kdo
se,
že v
nesml býti zadržán aniž stihán a ušel smrti. Ondej Prachovce vystavl tu r. 1515. devnou kapliku.
se tenkrát obránil katu,
Pražský
mšan
zbudovali tu Podbradští
kosti
popravených haví.
haví
kostelíka
pipomínají v
je nápis
Kutnohorskými kostelík
Od asu Leopolda
I.
Podbradští však, kteí ho
kostelík zrušen a prodán.
pravu
s
nm dv
P. Marie
býval
tu
koupili,
r.
V
1662.
sošky haviii a dva obrazy popravy
jej s
berský, syn Jiíka krále,
II.
Na poNade dvemi
a obnovili.
nápisem.
dotené poprav. Nápis ten udává, že se ta poprava >vévody Miinsterberského. > Ale v tom je omyl. Jindich kníže Minster-
pod.^vajici zprávu také o
udala u pítomnosti také
Když pak tom ulo-
Za císae Josefa
poustevník. zachovali
kostele
neml
v uvedených událostech žádného úastenství.
A.
278
v
podob havíské
pro
n
chodili,
JIRÁSEK: STARÉ
POVSTI ESKÉ
kápi staly se vzácnými.
ano do stíbra, do
Z
blízka
i
z
daleka
zlata je zasazovali a nosili je
si
jako
amulety na hrdlech.
Podobné žaludy nerostly nikde, na žádném dub vyjma dub u vsi Kluku, kolem nhož Kutnohorské havíe vedli na popravu. Starý pak dub na stínadlech stál pi kostelíku až do druhé polovice minulého století,**) kdy jej hrozná vichice vyvrátila a porazila. Mladší jeho druh, u Klucké obce, vykopán r. 1S42.
—
*)
Do
r.
^^
1777.
BILA PAXi
279
Bílá paní. Den za dnem, dlouho pi dveích, však se ohlašuje,
léto
až pojednou
nežli
Xkdy stojí nenadání. Xkdy
za létem, a na konec smr.
vkroí
života ukrátí.
náhle,
z
Taková bývala
víra a jest, že
se ukazují znamení nastávající smrti, že slýchati podivné zvuky, jež
vští
Hlas
prutem nání.
se poslední chvíle.
blížící
sejka,
švihl
To
hlásila,
Tak
kdo
poala
vycházel,
nebo
že
Nkterým
jako
zvuk,
jiné,
tu
z
však
rodm
nkdo z nich odejde cestou všech zeman Stroj etických zemíti,
ps se
Píchovských, ten a ehtot koní. náijíle,
jist
pak
z
nieho záh)-
uslyšel
by
nkdo
oznamují blízké sko-
ml-li kdo ze
trouby, láni
skí
zaklepání
jsou znamení obecná.
znamení vrabce,
tajemné
po dveích, po okn, nebo
pojednou
prý zvláštní lidí.
uvidl bílého
troubení
loví
Když na hrad Rábí veliká, erná když temný hluk z ní
nic otásati,
nkdo z ped smrtí
smrtí sešel
Castolar nebo Chanovských. ernínové
Dlouhovesských, slýchali
podivný
A.
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
nkdo nkdo
ESKÉ
nebo štrk sypal, Lobkovicové hlas Kolovrat ml zhasnouti, potil se v Roovském kostele náhrobní kámen, pod nímž odpoíval jejich pedek
by
jako
zvuk,
zvonk, a když
nkdy
písek
z
za Karla IV. na slovo vzatý.
Nkterým rodm se zjevovala bílá paní.*) Tak Berkm z Dube,, pánm z Lipé, Švamberkm, zvlášt pak pánm z Hradce a z Rožmberka. Vídali ji na Teli, na Bechyském hrad, v Krumlov, v Hrav Teboském. deckém zámku i
KdykoHv
se ukázala,
mohli
se
Bu
veselé nebo smutné. nebo svatby slaveny v tom rod.
události,
A
v se
tch
místech
nkdo
njaké
nadíti
narodil nebo zemel,
vždycky se
zjevila
v blostném
obleku, paní vážná, urostlé postavy, majíc hlavu rouškou zavitu jako Jen když
vdova.
nco
žalostného nastávalo,
mívala prý na rukou
erné rukaviky.
rznou dobu: nkdy v pravé poledne, nejastji však v noci. Na zámku v Jindichov Hradci shlédli ji v polední as. Mihla se náhle na staré, opuštné vži, vysoko, z okna, kam nebylo žádného pístupu, nebo devné schody, jež kdysi sem vedly, dávno v mst již vzaly za své za velkého požáru. Když lidé kolem zámku Zjevovala se v
i
na blostné, tajemné zjevení hledli, když na
plní úžasu
nezmizelo
vali,
jako
tratila,
rázerh.
by dol
Bílá
do
paní u okna
vže
zapadala,
postála,
byla
n
ukazo-
pak se pomalu
menší a menší, až
zmizela.
V ale
noci
ne
strašlivá.
u pasu,
rovnž všecka bílá, v bílém závoji, vážná kráela voln chodbami nebo, majíc klíe
se zjevovala
brala se
Bu
krokem, jako by pospíchala,
chvatným
do pokoje, ten zamýkajíc, onen Potkal
li
dkovala,
ji
Lid vypravuje nejednu
deckého, nýbrž bytostí, jež
Nkde
ji
cházejí z
neublížila
nikomu.
té
hlas jako ševel, jako tichého
*)
A
pokoje
tajemné procházky a pozdravilli, vážn pomlky, hlavy pokynutím, nebo slovem. A tu znl její
kdo za
bu
odmýkajíc.
z
báji
vtru
^ání.
o bilú paní. Ale ta v tchto bájích není paní z rodu Hra-
pebývá pi vodách, Hdem
se zjevuje,
také nazývají Perchtou, Perutou, Parychtou, na
nímeckého Berchta.
Morav
dti
straší a také
smr
ohlašuje.
Šperechtou, kterážto jména po-
v
noci zjevovala se bílá pani všecka lUusr. ce Vine
erného
bílá,
v bildm závoji... na
k [0»sii ,BiIá
(am^
Str.
280.
BÍLÁ PANÍ
O z
spíznné rody
Rožmberka,
s
jevila zvláštní
zlaté
nimiž za živa
péi a
ervené rže, pány z Hradce a byla slouena svazkem píbuzenským *) a
starostlivost'.
1539. narodil se panu
L.
nemocí navštívenému,
Ten pak
Petr Vok.
283
[oštovi
Rožmberka, tehdy tžkou
z
na Krumlovském
hrad
mei
bjl posledním po
synáek
nejmladší
svého starobylého rodu.
Krom
Chlapeka ošetovaly chva a kojná, u nich byl neustále. tch však ml ješt jinou, pelivou a laskavou opatrovnici.
kdy všechen Krumlovský hrad mohutn strmící nad Váhavou, stichl, kdy všecko spalo chv}-. Byla to bílá paní. Okna komnaty, v níž malý Petíek chován, b\-la zamena, dvée též, ani se nehnuly, ale bílé zje\ení kde se vzalo, tu se vzalo, stanulo náhle prosted jizby. A vyjasnilo se od nho Zjevila se
pokaždé
noci,
\'
i
v
tch
zá msíce sem
místech, jakoby plná
Bílá paní stanula u
padala.
kolébky zastené lehkými nebesy na
tyech
ku kolébce a hledla na po-
sloupcích, odhrnula záslony, sklonila se
kmene Rožmberského. Kojná a chva sedly opodál a spaly, ani se nehnuly. Pak když chlapeek zaplakal, vzala ho bílá paní, chovala ho, hýkala, hladila,
slední ratolístku starého
líbala
ho
smála se na nj, až se
i
chva
Jednou se však
až dít zas tiše usnulo.
probudila. Hlas
Chvjíc se patila na tajemný o
utišil,
zjev a
Strachy se však
níž tolik slyšela.
jí
hrzou
zmizela,
*)
v
želu.
to bílá paní,
místa ani nehnula a jen po-
Jak po té
ŽiJa
tom
mla
pak na
Podobizna
spodobujíc
lidi
sirotk po
p.
její
tolik
utrpení,
Krumlov
že
posléze
odešla
a ve Vídni u své dcery.
a jejího manžela
bílá
paní
svou družku a všecka se ješt
Balbin mínil, že bílou paní byla Perchta z Rožmberka provdaná za Jana
manželství
rodiny.
chva
vyburcovala
uvázl v hrdle.
hned poznala, že z
zorovala novou chvu, neubližuje-li snad dítti. náhle
Po
jako když unikne, zhasne paprslek msíce.
té zmizela
Lichtenštejna.
z
od krutého manžela a jeho bezohledné
Zemela
r.
1476. ti
léta
po svém man-
chovaná v zámku Jindicho-hradeckém není
zajisté pravá,
ze století šestnáctého. Paní Perchta nebyla nikdy ani býti nemohla vychovatelkou
Menhartovi
z
Hr.adce
(t
1449), jak Balbin tvrdil. Žila tou
dobou u svého manžela
pravd podobá, že Markéta, dcera purkrabího na Maidburce, manželka Jindicha z Hradce (t 1362) byla píinou, že povstala povs o bílé paní. Markéta z Hradce ovdovvši stala se jeptiškou panenského kláštera v Krumlov. Odtud »zajisté nkdy v bílém na Mikulov.
Spíše se
svém roušt (jeptišskémi paní ukazovala.;
na Hradec
(A. Sedláek.,!
picházela syna svých navštívit a lidem se
arci
jakožto bílá
284
tesouc oznámila
jí
urvanými
dudek, lib
bylo
mu S
co vidla,
slovy,
skoila ke kolébce, a družka za jako
POVSTI ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ
A.
Ale nebylo
ní.
A
co se stalo.
Panáek
nic.
již
spal
zardlý, a probudil se až ráno il a zdráv a ne-
nic za celý den.
ekaly chvy
úzkostí
noc. Usedly jako vera poblíže Samy však nezamhouily ani oka.
píští
kolébky, když Petíka uspaly.
po oknech, ekaly, každým šustem se práv odbíjela na hradní vži plnoc, se
Cekaly, hledly ku dveím,
pojednou,
až
polekaly,
v jizb vysvtlilo a v bledé té zái stála
ke kolébce, hledla do
Šla
houpala ho, chovala, pak
vera, a trnoucí jim zdálo, jako
i
bílá paní.
vzala
ní,
synáka, když
kolébala, až usnul.
A
po
zaplakal,
té zmizela
chvy ob nevdly kudy, nevdly jak. Jen by nkde u zdi se rozplynula. A dít zdrávo,
jako to se
spalo
jako na vod.
tiše
Hrza nji.
I
odtrnula, polevila a píští noci
stalo se
zmizela, a
jako minule.
chvy pak
ekaly
paní se
Bílá
ob
zjevila,
ženy
již
klid-
dítko ošetila,
brzo zas usnuly a nebdly v rozilení do rána
Když pak bílá paní chodila noc co noc, a pokaždé se tak o synáka pán starala, neekaly již na ni a spaly poklidn jak z veera usnuly. Vily už bílé paní a nic se nebály. zjednali Tu se stalo, že se jedna z tch chv roznemohla;
jako verejší
noci.
i
Ta
na
její
ho
tak, že ani hlesnouti se neodvážila.
místo jinou.
povdla,
chlácholily
ji,
v noci bdíc shlédla bílé zjevení a lekla se
aby mlela,
ab\-
Když ráno družkám o tom jen nazejtí pokojn spala,
Chv
bude chovati za ni. se však nepodobalo, opakotomu duchu neví, a jak by mohla zodpovdti ped Pánem Bohem a ped vladaem, kdyby se panákovi nco stalo. Také druhé noci neusnula, ekajíc dychtiv na plnoc, pijde-li že bílá paní vala, že
A
zase bílá paní. Pišla.
zrovna jako
vera
a jindy
ped
tím
:
rovnou
ke kolébce, a jak se tam chlapeek ozval, již ho vyzvedla a do náruí vzala, aby ho pochovala. Než v tom už stála proti ní nová chva jako kvona chránící své kuátko a brala
bílé
Bílá paní se nebránila.
smlou chvu,
paní dítko
Stála
kteréž ekla:
z
lokt.
A
také vzala, vyrvala.
nehnut, zachmuena,
písn
hledíc
na
BÍLÁ PANÍ »Víš-li,
a
mám V
nemluvnte
opovážlivá, co iníš:! jsem píbuzná tohoto
nmu
k
285
právo! Ale víc
chva
mne
tu neuhlídáte.*
nad stnou znamení kíže, stna se otevela, a zjevení zmizelo v ní. Po svtlost zmizela, šero ulehlo kombílé paní nebylo ani památky
tom
už
ji
shlédla u zdi, a když bílá paní uinila
;
natou.
Chva ponkud lžko. Tak se
se vzpamatovavši donesla
nohy tásly.
jí
—
se
Když
pochovat synáka pán.
nikd)-
tží chlapeka na
Ani ona, ani
Vícekráte pak bílé paní nespatila.
Nepislat už
s
také o své tajemné ošetovatelce, též o tom,
její
dorostl,
jak
družky.
dovdl
zmizela
od
tom e, až jednou panu Petru Vokovi pipadlo, aby dal prolomiti stnu ve své bývalé ložnici a to v tom míst, kudy prý bílá paní zmizela. Když zedníci tu kus zdi oboili,
asto
jeho kolébky.
byla o
na veliký poklad.
uhodili
Pan Petr Vok ukládaje hojnost
Bylo to ddictví po pedcích.
drahého kovu, vzpomínal cestu k
tomu
zlatu a
ku
vdn
na bílou paní, která
klenotm. —
Také poslednímu po mei spíznného rodu pán panu Jáchymovi,
bílá paní
mu
ukázala
z
Hradce,
posloužila.
pan Jáchym do tžké nemoci; nikdo se však nenadal, že by byl na umení. Bylo v zim, ledna msíce. Jednou v noci, venku válo a vichr hvízdal nádvoími, až se okenice tásly, byl zpovdník pán Jáchymv náhle vytržen ze spaní. Zdálo se mu, 1604. upadl
L.
že ho
nkdo volá. Vyskoil a jen se na a ped ním stanula v temnu jako
dvée, vážným hlasem: » Nemeškej a
Chtl »
na
Svtla nehledej!*
S
spíchajíc
pistrojil,
otevely se
bílý stín bílá paní, a
ekla
za mnou.*
zakesati, svtlo rozžehnouti.
její sklo,
jizbu.
poj
kvap
tím
a
již
pravila bílá paní.
Sáhla po svítiln, dechla
zplanulo ve svítiln jasné svtlo, jež ozáilo všecku
svtlem
bílá
paní vjšla a brala se rychle,
dlouhou chodbou ku
Když vstoupili do na Oltái hoely svíce jako
kapli.
Knz
za
svatyiíky, užasl nemálo.
patrn po-
ní.
Kaple byla osvtlena,
o mši. Bílá paní pokynula kaplanovi, aby
2
86
JIRÁSEK: STARÉ PO^^ESTI
A.
pomazání a vedla
svátost posledního
vzal
ESKÉ jej
pak pímo k
ložnici
pán Jáchymov. Pede dvemi
však svtlo shaslo, a bílá paní zmirozuml. Rychle vešel do komnaty. Opatrovnice, které nemocného pána hlídat a ošetovati, tvrd spaly, a pán zá-
Knz
zela.
mly
už
—
pasil se smrtí.
posloužil
I
Na zámku
mu knz
v Jindichov
a zaopatil ho svátostí umírajících.
Hradci mívali zvláštní památku po
Každého roku sloužila nkolik dní vysoká, klenutá kuchyn v ervené vži chudým z celého panství. V úterj'- a ve stedu ped zeleným tvrtkem o zelený tvrtek plápolal tam na ohromném krbu veliký oheí, v nmž stály hrnce a jiné nádoby na tínožkách a nad nímž visel poádný kotel širokého dna. Od rána do veera vaíce, nejvíce spoustu ryb, živili ten ohe, až mocné sloupy koue vysoko se valily, ku klenutí, do pti otvor, jimiž ucházel do hoejší místnosti. Tam byla udírna, odtud pak stoupal do povtí zvláštními komíny bílé
paní,
rozdávání
to
»
sladké kaše«, hostinu chudých.
i
na
zpsob kalich Ráno na
postavenými.
zelený tvrtek zazvonili na staré, okrouhlé vži, bylo
mezi sedmou a osmou, na sousedy mstské, na rychtáe ze hajné a
hostí
v kožiších
valo,
poád
se jich
i
i
po
mst
hemžily se zástupy venkovských
sukních a hrubých
sešlo,
jindy
po
pt
tisíc
a
víc,
ticítileté válce,
zástupech bylo vždy živo
;
a
poád
stran.
tyi
pláštích;
nové houfy proudily ze všech
množila, zvlášt
V
na
kteí mli pomoci rozdávat a dbát o poádek. Venku
jiné,
ped zámkem
zatím
vsí,
a jak se léta
šum
pibý-
tisíce
vždy
horšila a bída
picházelo jich až na hluk a
jich
devt
tisíc.
se z nich rozléval a
smsi hlas a zvuk zaléhal až do zámku. rozšumlo se v zástupech tím hlunji, když o deváté ozval se zvon po druhé, oznamuje, že již všechno pipraveno, že každý z pomaha je na svém míst. Pak udeili na zvon po tetí. I bývalo, jako když velké vody protrhnou hráze. Hluk a kik se ozýval Než ze všech stran, všechno se valilo a tlailo k zámecké brán.
ohlas té
A
jen
ás jich
brány
pustili
uzameny
do prvního dvora,
a u všech stály stráže.
a
hned také byly všechny
BlLÁ PANÍ Ti,
kteí
nádob, jež
si
vstoupili
287
do prvního nádvoí,
pinesli, natáeli jim piva.
Pak
žemle a do
dostali tu
je vedli
ke kuchyni, a
každého podlili chlebem a kusem vaeného kapra; v posledním pak dvoe zasedli chudí hosté k jídlu. Mli: polévku maštnou, jikry, rybí vnitnosti a maso v koení, naposled pak sladkou kaši z pšeniné krupice s teplým pivem a medem zavaenou a makovým olejem omaštnou.
Když
dobe
se tito první nasytili, pustili je tortnou ze zámku, kterou
hlídali,
aby se nikdo
brána v prvním dvoe, a
ne\rátil.
jiný hout
V tu chvíli také otevena zase puštn do zámku. Tak se opa-
kovalo, až byli všichni podleni a nasyceni.*)
První takovou hostinu chudých vystrojila prý bílá paní tenkráte, když ješt neobcházela jako dobry duch Hradeckým zámkem, nýbrž
kdy
tu za živa vládla, jsouc
pelivou paní a hospodyní.
Tenkráte pestavován kus starého hradu. na pole dohlížet na žence, pobízela
dlný
že se piiní.
km
lid,
slíbila,
si
popílili
Slíbila nejen jim,
bude na
piinlivých
aby
vné
pedk.
asy
Bílá paní, jež chodila
chodila také dohlížet a slíbila
všem »sladkou
ale také to,
A
na stavbu.
tu
kaši*, jestli-
že také jejich potom-
taková hostina vystrojována na památku
pozd
Stavba dokonána
na podzim, a paní, jak
vystrojila hod)\
Ale když množství
lidu,
pro
nž
nebylo dosti prostranné míst-
mísám venku, poaly pojednou padati chomáky snhu, a padaly do polévky dobré vn, do rybích zasedlo k plným, kouícím se
nosti,
jídel
a padaly také na »sladkou kaši*. Proto prý
bílá paní ustanovila,
odbývaly v tak pozdní dobu, nýbrž
A
tak se pak dalo po
vky.
aby se ty hody na píšt
poátkem jara,
———
Bílá paní se již dlouho nezjevila.
A
ne-
na zelený tvrtek.
na zelený tvrtek je v ná-
kolem nho ticho. Na hostiny dvoích Jindicho-Hradeckého zámku chudých živ nás tu upomíná stará, vysoce klenutá kuchyn a její široké, kamenným kížem rozdlené okno, kterýmž ped asy se i
•)
Podlováni,
lených dostával v 16.
i
jak se za starodávna íkalo >krmení chudých*,
stol.
i
malý penžitý
dar,
pl
denáru,
zena byla fundace pro chudé na ernínských panstvích.
pi
nmž
každý
zrušeno za císae )osela
z
II.,
poda zí-
2S8
A.
chudákm
vydávala všem
krm
dávná
A
ješt
>
Ozdobná kaplika pokojil
poblíže
umlého
dlem, ící
nkdy
se tu tlaícím staro-
P.
Marie na tetím nádvoí
Svatyka
paní Hradeckých.
zá-
malá,
dvée k ní vedou a na stnách samé staré malby, Tu Marie panna krásných plavých vlas s an-
dávných
tu postavy
klenutí
nedokav
šttce:
ped Matkou
drém
panství
jedna místnost, ve kteréž se probouzejí vzpomínky
tu
ale milá. Starobylé dílo
z
ESKÉ
sladká kaše«.
na bílou paní:
meckém
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
i
vk,
páni a paní
Boží se zlatou záí,
Hradeckého rodu
tam andlé,
na stnách namalované znaky
svatí a na
pán
z
Hradce,
manželek a blavé proužce se zašlými, staroeskými nápisy.
kle-
mo-
jejich
—
Tu v té tiché svat\ce, v jejím jímavém pološeru, ped oltáíkem s vyezávanými obrazy a soškami, klekala také, jak vypravují, bílá paní. Tu se modlívala Bohu za svou rodinu a všechen rod, a ta její oddanost a láska neuvadla ani ve skonání. Ta ji z
hrobky vyvádla, tou puzená obcházela
tomk, peovala o
jejich dítky,
mly
života
a
let,
piplynouti
když se
s
piblížil a
bílá paní sídla
varovala, ohlašujíc radost
i
žal,
jak
konce všech dní
proudem, a také
nestajila
když mli
k otcm.
odejíti
svých po-
.?&&
——
tu
naposled se Bohu pomodlili, niustrace Vénceslava
erného
zbožn
k povésti
zazpívali
tRiový
.
.
.
(Str.
292.
pahulek..
19 Staré povsti eské.
Ržový palouek. zátiší,
mezi vlnícím se obilím, za nímž borové lesíky se
ernají, skryta je nevelká luina,
na patnácte c^Mrya Jinde,
krok
v širém okolí jich není.
neujaly
se.
Pak
Na
V
jiné
rží.
Jsou
pd
krok
zdélí
druhu.
zvláštního
se nedaí. Pesadili
je,
do roka se zaze-
a rozrstají se do stedu luiny.
má to osamlé místo, posvcené To je ržový palouek na výšin
nich
své jméno.
dvacet
jejích pokrajích bují nízké
je chtli vypleniti; vykopali je, a
lenaly zase. Bují dál
Po
široká.
keíky ervených, plných
pes
žalem zbožných
pedk,
opodál vesnice Morašic,
dobrou hodinu cesty od Litomyšle na západ. Milý je odtud rozhled krajinou, na lesíky, mezi nimiž prohledá
Makovská vž, na vesnice
kol zelenem se blající, zvlášt
chodu po návrších a lesnatých chlumech u starý zámek Litomyšlský, krásné výstavnosti.
pak k
eské Tebové
a
vý-
na
STARÉ POVÉSTI
A. JIR.4SEK:
292
Tam ped tymi
kdy
sty lety,
ješt prvotní hrad,
stál
páni Kostkové z Postupic, vrní ochráncové
mst
tam zámku v
—
bratrský sbor,
stál
ESKÉ
eských
a v
samý bratr.' Když Ferdinand F^pemohl odpor stav,
vatelstva
z
Postupic zboží Litomyšlské
sili
do vyhnanství. Tenkráte
hrad, a bratí z
i
jat
i
Bratí.
mst
sídlili
U
toho
vtšina oby-
panu Kostkovi
vzal
msta
i
starší bratrské Jednoty,
z
okolí
mu-
Jan Augusta.
Ale sám se
Pestrojen za sedláka skrýval se v okolí Litomyšle.
ervený, hedvábný šátek, aby jím utel zpocené elo.
záadí prý To shlédli pa-
as
správce Lito-
Zapomnl na svj
prozradil.
selský kroj a vytáhl ze
královského hejtmana Sejnohy,*)
cholci
myšlského zámku, vezen
Augustu
odvedli do Litomyšle,
s
Po
pak sedli v tuhém vzení pes trnácte
za-
let.
——
letech za Maxmiliána krále, syna Ferdinandova, nastaly vol-
njší asy.
Bratí se
tomyšli a v okolí. jež
vrátili
z
vyhnanství a usazovali se zase v Li-
Volnosti však dlouho
se rozvichila
r.
i6iS.
neužili.
Veliké
zemi za náboženských boj, a nejvíce po
Kdo víry,
odkudž
písaem svým bratrem Bílkem na hrad Kivoklát.
Tam
boue,
jali,
na ten
nebvl katolíkem,
musil ze
zem.
A
nebo kdo se
hoe
Pikvaila padlo
na
veliká
eskou
Blohorské bitv. nezekl své nekatolické
tak také Bratí z Litomyšle a z okolí. Nežli
ješt jednou sejdou, spolenou pobožnos vykonají, nebo veejn a voln jí konati již nesmli, a s rodnou krajinou rozlouí. Na tu schzi vyhlédli že se vespolek však
odešli, smluvili se, že se všichni
i
si
palouk za Morašicemi mezi
Pro
jistotu
sešli
lesy.
se v noci,
tu
mezi mlícími, ernými
hvozdy,
pod hvzdnatou klenbou vných nebes; tu naposled na vlastenské pod obojí pijímali, naposled se Bohu pomodlili, zbožn za-
pd
zpívali.
A
pak se louili, vespolek, s domovem. Nejeden vyhrábl si na památku hrs hlíny z rodné pdy, nejeden políbil zemi, kterou slzami skropili. A z tch slzí pak vypuely ty rže, aby vydaly svdectví o vrnosti a lásce k víe a k
•)
Sebastian Šenajch.
vlasti.
RUZOVÝ PALOUEK Za kalich,
té noci z
také,
nhož
—
na palouku.
když pobožnost' ukonena, zakopali prý zlatý
pijímali,
a kalich ten podnes
ase na Bratí zapomnl;
Lid po
choval v úct.
Palouek býval
kolem ernaly.
Te
louka
jakož se
v pole promniti,
tmi
-Mezi
hvozd
z
hluboko v zemi
jindy vtší a lesy tmavší a hlubší se
jsou jen lesíky a širé lány; také paI
kolem všude
již
palouek jako
byl
leží
než místo, kde se louili, za-
až zbyla jen nevelká luina.
uorali,
293
tu
pak chtli zdlati,
rozkládaly polní lány.
Proto
pekážel.
ztracený a
ml
zmizeti. b}- prozetelnost sama o to místo peovala. Stalo se podobného jako na Žižkov poli u Pibyslavi. Orali paloupadl. ek, ale pluh se zkazil, nebo
Ale jako
tu
cosi
k
Konen ho a
usušili
tu len již
pazderna
chytila
i
rozkvetl,
Vyrostl,
zašili.
vzal
tu
teli;
jej
všechen
se
len
toho
statek
rozlehlý
vytrhali ho,
plamenem.
umoili
Od
toho
hospodáe, jenž
palouek Inem, a v tom požáru zhynula také mladiká dcera, hospodáe. Od tch dob se nikdo více neodvážil ržový palouek zorati.*) Když tudy r. 1S13. táhli Rusové postupujíce proti Napoleonu I. vyptávali se nkteí z nich po ržovém palouku. Když jim povdno, seskoili s koní a po kolenou pak lezli až na samý palouek, a tu se vroucn modlili. I stará vštba týká se palouka, na nmž prý bude také svedena bitva, a tak hrozná, že potee krev » kolébkami*. Ale pak
ošil
téhož
—
sejde
se
tu
na míst,
sedm král a
louili s vlastí.
Rže šustí,
»
na palouku kvetou,
oveky «
hoká
se
Dnes
po
nm
pedk,
chvíle louení,
porozumíš prostým
*)
smluví
—
vzpomeneš starých stala
ti
kde se eští Bratí,
stoji
nho
mír.
Tu,
mezi ržemi,
žal
prolévání,
po lánech kolem zvolna se
bezdky
Ticho
tu,
sevel
tu jejich srdce,
milo, ale
vlní,
tu
když na-
když slzami skrápli rodnou pdu, a živji
veršm
uprosted
obilí
míhají.
jaký
vný
odprcové vojny a krve
eskélfo exulanta:
oplocený kiž.
A. JIR.\SEK:
294
»Bah
ti
STARÉ PO^TSTI
A zrakm hnaný, milý
mihne se sbor
kraj,
zastavují,
kde »byly i
eská zem' smutn louím —
žehnej,
S tebou se
cest do vyhnanství
ESKÉ
ubohých slzavým
jejich
domy
vlast laskavá. I
—
vysthovalc,
okem zpt
ani
hledí,
se
na
na pože-
Boží soud.
^ležitou mažlic
Šumavským hvozdem od Dodo Nmec, opatrovali od nepamti Chodové, lid cestu,
vedoucí
jadrný, otužilý, mysli udatné. Vesnice jejich
:
Lhota, Po-
Kýov, Medákov, Tlumaov a Stráž, Újezd, Draženov, Postekov, Chodov a nynjší mstýs Klen, nkdy na samém kraji královských pomezných les, rozkládají se v nížin cínovice,
i
na výšinách a jsou roztroušeny pruhem
asi
mil
šesti
dlouhým po-
pi dležitých stezkách a pechodech. Chodové, staroeští hraniái, chodili po hranicích a dbali, aby sousedé Nmci hranic neztenovali, hvozd eský bez práva ne-
dél hranic
v
mýtili,
V as vali
tch
nm
nelovili
nepátelských
je,
sruby
pi
nich stavli,
bojích a bitvách,
svedeny.
a vbec aby se v vpád hájili tch
které
nm
záseky dlali,
kdy v
pychu nedopouštli.
stezek
jejich
a
cest,
pekopá-
a bojovali ve všech
okresu
a
okolí
byl)r
A.
296
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
Dobrou družkou byla jim ekana,*] za pozdjších dob runice dlouhá a krátká, za spolehlivé pak spoleník)- mli velké a silné za dob, kdy ostatním obyvatelm našeho psy. Zbra nosili vždy i
zbra dovolena nebyla. Kdykoliv se eský král ubíral
království
koninami,
jejich
vítali
ho Cho-
dové ve zbrani pod hlavním praporem svým; byl bílý a mli na ve znaku psí hlavu.**) Uctivše pána svého po starodávném
nm
obyeji soudkem medu, provázeli ho jako estná
horami
stráž
pes
hranice.
Za své tžké a asto nebezpené služby požívali Chodové výhod a práv. Od jakživa byli lidem svobodným, a krom svého krále nemli žádné vrchnosti. Robot a jiných poddanských služeb nekonali, les, jichž chránili, užívali voln, a také v nich voln zvláštních
honili.
Mli svj
vlastní
hrad
soud ve svém
toho soudu byl »chodovský rychtá* ustanovený králem.
hrad
lickém
chovali
králové Jan Lucemburský, a
pee
svj prapor, Karel
IV.,
V ele V Domaž-
v Domažlicích.
a privilegia, jež jim udlili
Václav
IV.,
Podbradský
Jií
jiní.
Naposled konali Chodové svou službu vojenskou osudného roku 1620. zdlavše na bavorském pomezí záseky na píležitých místech. Tenkráte naposled se ozývalo hlubokým hvozdem Šumavským volání chodských stráží, tenkráte naposled vlál nad hlavami eských hraniár bílý praporec s ernou obrubou, zdobený psí hlavou.
—
Pak pišla Blohorská
bitva.
pohorské zákoutí volného postoupeni jsou staromstské Chodska. tyicátého dne po exekuci Chodové zápisem Karla z Lichtenštejna na míst císaov Volfu Vilému Lammingerovi svobodnému pánu z Albenreuthu, jenž byl jedním z císaských komisa hrozné truchlohry dne 21. ervna 162 1. Záplava obecné zhouby
konci
*)
ekan,
ml
silný,
plechem a zeli
íekanas hul nahoe pak kladívko
.ikan, na Chodsku ostrý bodec,
heby hojn ozdobeno.
za službou, nebo do Bavor, do *•)
>bulák<.
Odtud
stihla
jejich
pezdívka:
ekany
také
a s
zbra zárove hákem.
nosívali za starých asii
msta, na iPsohlavcic
ze tvrdcho
deva. Na dolním
Bradlo bývalo n.ihoe až na stopu
mužové
ženatí,
když vychá-
svatby, na krtiny.
Že íkají místo
ibyl:
—
bul;
pezdno
jim
BOŽÍ SOUD
O devt
pozdji
let
ddiný
gerovi v úplný,
s
a
Chodové témuž Lammin-
jsou
majetek za 56.000
svobod a poddaným.
uznati a neuznal jejich
lidem robotným
prodáni
297
Nový pán nechtl
zl.
a nakládal s nimi jako
privilegií
Ale statení Chodové
nemleli
a nechtli se jen tak, bez boje vzdáti své svobody a svých výsad
po
Soud
uznati.
a
zddných.
otcích
Chodm odmršuje, se
novou vrchností,
dodán rozsudek, že se
jednou na vždy
jejich žádost
jejich privilegia že jsou již neplatná, jim
bylo
které nechtli
Volf Vilém Lamminger zatím zemel
teprva za jeho syna Maximiliana, jenž vyhrál.
pod písnými
To
dlouho.
trval
pe skonena
soudili se s
I
tresty ukládá
perpetuum
pak samým že
silentium.*)
1668.
r.
Rozsudek ten Chody hrub zarazil a za dlouhý as bylo v jejich koninách ticho hrobové. Ale ticho to pece nebylo vné. Chodové nezapomnli na svá privilegia, na svou bývalou svobodu a jako nejvzácnjší poklad chovali jejich dvrníci staré listiny od eských král pedkm jejich dané. Dokud ty mli, dotud vili, že není všemu konec, že se mohou poád ješt hlásiti o své právo. Než Trhanovský pán zvdl, ím se »Chodováci« tší. Proto poruil, aby mu ty staré listiny vydali. Ale tím byli Chodové ješt více utvrzeni, že majestáty jejich dosud platí. Pro by je pán jinak
A
chtl!
tak neuposlechli, list nevydali.
hrozil a také násilím
as
na ten
ukryty.
Chodská
privilegia vydral, v
Ale všech pece nedostal.
nejdležitjší Chodové uchránili,
poslali
do
Vídn
dvra
jejich,
Dv
listiny,
pi
s
a to ty
Trhovan-
íkali.
deputaci k císai,
noviny, že císa pijal posly velmi vlídn. vznesla,
násilím po-
Újezd, kdež byly
a také pak zaali
ským Lomikarem, jak Lammingerovi Nejprve
Tu Lamminger
Mysl
r.
1692. Došly pak
Chod
se tím po-
že právo jejich zvítzí, se utvrdila; prve nežli
Trhovanskému pánu všechny služby žaloval a vylíil všechno Lamminger na jejich jednání jako buiské a nebezpené, tak že byl na Chodsko vyslán Plzeský krajský hejtman Hora.**) byl rozsudek vyhlášen, odepeli
a nechodili na robotu.
*)
••)
vné
mlení.
1693. v únoru.
n
A.
298
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
ESKÉ
Chodové ze všech vesnic byli svoláni do Trháno va, panského Stáli tu hídla. Zámecký dvr blal se šerkovými župany*) Chod, tam širák vedle širáku, sem hust, muž vedle muže tžký, erný beranice, apka. Všichni dychtiv oekávali, co jim krajský hejtman ;
ohlásí.
Veliká vtšina jich nadálá se jist veselé noviny, že
pe
je-
pízniv vyízena. V okn nad nádvoím zjevil se posléze pán v dlouhé, kadeavé vlásence, v kabát zlatem vyšívaném. Byl to krajský hejtman. S ním pistoupil k oknu jeho úedník a ten peetl Chodm dychtiv již ekajícím úední vyízení: Že svých práv již dávno po-
jich
zbyli, že
jim bylo naízeno perpetuum silentium, toho že nedbali
tím se provinili, a proto že trestu zasloužili.
Nicmén
že jim
a
bude
odpuštno, jestliže všeho nechají a budou-li své vrchnosti poslušní. Chodové byli tím rozsudkem strašliv sklamáni. Div že se na Lammingera neoboili. Jak smýšleli, povdl té chvíle mladý sedlák z
Ujezda, Jan Sladký,
ských práv zastával.
eený
Kozina, jenž se nad jiné horliv chod-
ekl
krajskému hejtmanu do oí,
že
neví
ponvadž je proti všemu právu. A tak neposlechli a pi o své svobody vedli dále. Stížnosti jejich odkázány k novému šetení do Prahy k appelanímu soudu a zárove naízeno, aby poslali sedm schopných a ádných dvrník k témuž soudu do Prahy. Vedle starého Krištofa Hrubého, tomu, co jim bylo teno,
rychtáe Draženovského, byl mezi nimi Jan Sladký, Kozina, nejpednjší. V Praze však u soudu appelaního nejednali s nimi o starých Lammingerovi a výtržnostech, privilegiích, nýbrž o neposlušnosti
vi
náramn Na dkaz jeho
které v jeho zprávách a žalobách
vzrostly.
dovolávali se svého práva.
ukázali ty
zachované majestáty.
Ale soud ustihl u
listin
Chodové
peet
zas
dva dležité a
rozstíhl, dokládaje, že to vše již nic neplatí, a žádal na
pergamen tch sedmi
dvrnících, aby se poddali, a Lammingerovi, jelikož své vrchnosti,
Když tak neuinili, uvznili je. Zatím Lammingerv správce Koš jednaje po pání a vli svého pána, podráždil násilným jednáním Chodské sedláky tak, že se na
písahali poslušnost a vrnost.
*)
Kabáty, spíše však haleny bez šos,
z
látky polovlnné,
polopezn, bez
limce a knoflík.
BOŽÍ SOUD nj
299
Násiln totiž vrazil v Dražinov do statku Krištofa Hrubého^ aby se tam zmocnil nkterých psaní od posl z V/dn sem poslaných. Když rovnž tak chtl v Újezd uiniti, shlukli se proti nmu. Správce Koš poruil panským myslivcm ve svém prvod, aby stelili do lidu. Újezdští však Chodováci myslivce stží jen ujel odzbrojili, panského purkrabí zajali, a správce Koš na svém koni. To byla voda na Lammingerv mlýn. Ihned si vyžádal vojsko. A vojsko skuten pitrhlo. Nejprve do Ujezda. i
jeho sluhy oboili.
—
Újezdští opustili ves prvé nežli vojáci pišli
Hamr. K
sích u
Odtud však
a shlukli
nim se tam pidali Chodové ze sousedních do Pocínovic.
ustoupili vojenské pesile
A
v
se
le-
vesnic,
tu se strhla
bitka mezi nimi a vojskem, je stíhajícím.
II.
Nejeden ale
z
nadarmo.
Chod
,
vykrvácel
tu
Podlehli pesile.
strkáno po vzeních v Plzni,
v
pro
zlatou,
Pes sedmdesát
Týn
a
ve Stíbe,
zlodje a tuláky. Ostatní pak Chodové, ves po samými žnmi, do Trhanova na zámek a tam i
na
chalupníci,
oni
i
sv.
jejich potomci,
poddanými z
svobodu
zajatých roze-
a
bili
vsi, voláni,
je jako
bylo
ped
musili všichni, sedláci
evangelium odpisáhnouti,
zeného pana Lammingera
starou ze
a zstávají,
že jsou
a robotnými lidmi Jeho Milosti uro-
Albenreuthu a jeho
ddic,
že všichni
uznávají neplatnost svých bývalých práv a majestát a že naízené jim
perpetuum silentium budou zachovávati. Tžká byla chze do Trhanova; zamlklí,
dové
ped
kanceláí, až je tam zavolají. Byli juž na mysli skrušeni,
a kdo nebyl,
dobe vdl,
hlasem odíkávaH písahu,
Dvrníci jejich, v Praze v Novomstské se tásl.
panu
z
stalo.
pánm
že všeliký odpor
Ale ne
všichni,
je marný.
nejeden se pi tom
Kozina. Krištof radnici.
Albenreuthu poddanství.
ekl
sklíení ekali Cho-
jen starý
I
A
na
Hrubý a
n
slíbili,
zajíkl,
ostatní sedli
páni naléhali,
když
Temným
nejeden hlas
uslyšeli,
dosud
aby
slíbili
co se
doma Ten
Hrubý nepodepsal a Kozina.
STARÉ POVÉSTI
A. JIE_4SEK:
3O0
»Lomikar nás že
íct,
mže
ESKÉ
habysme robotovali: hale ke rak mám Naše právo platí. Dáme to huž na
nutit,
naše právo neplatí?
Boha.« Ti,
kteí podepsali, mohli
dom. Draženovský
však starý rychtá
a jeho synovec Kozina zstali ve vzení.
Ale Lamminger nebyl
Chodm
soud
ustanovil,
hrdelnímu soudu. Krištof Hrubý,
ii,
mu
te spokojen.
appelaní Podal odvolání a žaloval ku Hrdelní soud rozsoudil, aby
nestail.
pochodil dobe.
Trest, který
Kozina a Ctverák, jelikož hlavní a nejpednjší bu-
obšeni,
byli
A
ani
ostatní
pak pední Chodové aby
stáli
na pranýi
a odpykali svou odvahu tuhým vzením.
Ve
má
Vídni rozsudek ten potvrdili až na
býti
obšen.
to,
Krištof Hrubý,
Zatím starý
že ne ti, ale jeden
nkdy
nejváženjší
rychtá na Chodsku, zemel v Pražském vzení. Zbylo rozhodnouti^ má-li býti Ctverák nebo Kozina utracen. A soud ustanovil Kozinu, protože byl
velmi výmluvný a
»
více zatvrzelý,
nechtje o pardon
tudíž
nebezpený a
ze všech nej-
prositi.
pevezli ho do Plzn, aby se stalo po rozsudku. Když se den popravy, poruil Lamminger, aby osm a šedesát Chod ze všech vesnic Chodských, každý s malými dtmi svými, pišlo do Plzn podívat se, jak budou Kozinu trestat, aby si pamatovali oni I
blížil
i
dti
jejich,
aby se vypravovalo do kolikátého kolena, jak potre-
stány odpor a rebellie proti Trhovanskému pánu.
Sám se chystal
také pijel do Plzn, aby vidl Kozinu umírati.
na potupnou
smr
a tšil se
tím,
že
Ten mužn
Lomikar u svt-
ského soudu vyhrál, ale tam u božího soudu že vyhraje on, protože
vc byla pravá a on že V den popravy, bylo 28.
jejich
nesmírné množství
lidu,
nevinn ume. listopadu
domácího a
z
1.
1695., shluklo se v Plzni
okolí.
Vše
se valilo za od-
souzeným, za nímž kráela jeho rodina, jeho krajané, osmašedesát Chod, vtšinou vysokých a statných muž, v pláštích, v kožiších,
ekan. Vedouce dti své kráeli zasmušile a s lítostí hledli na nešastného Kozinu. Dlouhým vzením byl pepadlý, ale šel, vojáky obklopen, pevn a nesl hlavu rovn. ale bez
jídelnou se brala zvolí Illustrace V.
erin
.
JÍCÍ
si
)ledá postava
.
.
povsti >Božt soudt.
.
(Str.
306.;
BOŽÍ SOUD Prvod
se
valil
msta
z
ven. Buben,
305
erným suknem
smutn, stlumen rachotil a temný jeho zvuk hlasem umíráku. Za mstem na výšin stála vojsko rozestavilo a v prostoe jím uzavené úedníci;
také byli dstojníci na koních,
tu
a jemu po boku Lamminger
potažený,
splýval se žalostným šibenice.
Kolem
stanuli radní
ní se
pánové
krajský hejtman
Hora
Albenreuthu.
z
Sem do té prostory pivedli Kozinu. Kolem se vše utišilo. Smutným tichem jen vzlyk a plá Kozinovy rodiny a jeho krajan se ozval. Sám mladý hospodá stanuv pod šibenicí, políbil kíž knzem mu podaný, a naposled se kolem rozhlédl, po svých lidech, po zástupu. b)'l
A
v tom uzel mezi dstojníky na koni také toho, jenž
píinou všeho
—
Lammingera.
mu do tváe
Kozina se vzpímil, podíval se
a v tom už volal
velikým hlasem, jenž se jasným vzduchem mrazivého dne, jasn rozléhal:
»Lomikare! Lomikare!
Do
Boží! Hin*) se hukáže,
stolicí
V tom
se velící dstojník
roka budeme spol stát
hdo
z
nás
—
Kozinv
Jana Sladkého, nazvaného Koziny, nebylo na
Na smr a
jel
bledý hledl na
rychle do
a rozílení modlili nejen lidé ten
z
se
z
té
Chodska nýbrž
a lid
cizí
vždy.
obrátil
kon
živu.
ale
již
kolem kleeli
duše za nebožtíka. i
Na
hlas umlkl.
nj Lamminger,
Chodové
msta.
súdnú
Obnažený jeho kord
vzpamatoval.
se zableskl vzduchem, kat podtrhl a
ped
«
a v pohnutí
Plakali a vzlykali
a plní vzrušení opakovali
Chod pozval Trhanovského pána na Boží
soud.
—
si,
jak
III.
Lamminger Poslal rychlého
se z
Plzn na Trhanovský zámek
posla ku své paní,
v Plzni bude oekávati.
už
ani nevrátil.
aby se za ním vypravila, že
Do Trhanovského zámku
ji
pijel zase až za
rok, na podzim. Všichni, kdož ho vidli, íkali, že se všechen zmnil,
•)
Tam.
Staré povésti
eské
3o6
njak pepadlý.
Že je
nikdy nevyjel, jako
Chodm. Doma
pak,
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
nýbrž vždycky v prvodu.
jindj-,
samot, pecházel asto
o
patrn neklidný a zamyšlen,
I
ho
spaní
opouštlo, a když usnul,
sténal a kiíval,
muen
as. Už minul skoro rok, a
utšovati,
chvíle,
hroznými
kdy na nj
Kozinova
sny.
jen tak
že ten sedlák
myslil, musil mysliti,
dlouho komnatou,
a
z mysli, a poítal
poal
Sám si te Nedvoval
Byl také mrzutjší a písnjší.
mu
nešla
Než picházely zase
hrozil.
kdy
slova
nic se nestalo. Již se
se
mu
Kozina zjevoval
ve snách, bledý, planoucích oí, an ho vyzývá na boží soud.
Aby zámek,
strojil
vali.
zv
íjen
V
veliké
když
Musili robotovati a
neuvolnil.
hánti
Lamminger etné hosti na Trhanovský hony a hluné po nich hostiny. Chodm však
se povyrazil, zval
ten
v tch
s
kdež otcové
lesích,
hostmi
honil,
musili
mu
nad-
jejicli,
sami,
jako páni
loví-
už minul, nastával Hstopad.
as
jednou
hon veer sedl
po
s
hostmi
u
tabule
venku se chystalo na boui. Lamminger byl dobré míry, nebo se poslední dobu zvlášt tšil, že Kozina pece jen mluvil na piano že když do té doby se nic nestalo, že se již nestane, že peká listopad, jako již pekal všechny msíce. Také byl vínem rozjaen.
i
zaal na hlas o tom, o Kozinou mu dané. Pak se
Již
em i
té
ped
lht
lidmi nikdy nemluvil
smál, až posléze
:
o
zpupn
lht zvolal;
Rok už tu, ty tam a já dosud tu!« rázem zpt do kesla. V ten okamžik se venku rozbouil vichr, až stromy ped okny se rozhuely, v panské komnat se otevely dvée samy od sebe, okna inela, a jídelnou se brala zvolna bledá postava. Trhanovský pán už mlel. Byl bez sebe a oi ml v sloup. Odešel tam, kam ho Kozina vyzval. Páni a dámy kolem trnuli a >0
Kozino, špatný proroku!
Ale v tom
chvli se hrzou.
klesl
——
Zpráva o Lammingerov smrti rozletla se Chodskem; všude velebili Boží spravedlnost, vzpomínali vroucn na Kozinu a opakovaU: »Boží soud! Boží soud!«
Tam mingera
v z
Kleneském
Albenreuthu,
——
kostelíku
a
kletby
pana Lamza ním. Hned po
uložili
do hrobky
Chod
šly
BOŽÍ SOUD pohbu nov
odjela vdova
nevrátila.
panství.
——
Do
po
roka
nm jej
s
307
dcerami
prodala
i
a vícekráte se
na Trha-
Kout a Ryzmberk,
ostatní
Statený Jan Kozina zstal v žehnané pamti všech svých kteí od jeho smrti zaali nositi šrky erné barvy na svých bílých šerkách, na znamení smutku. Chodský lid si po dnes vypravuje jak Kozina »bul nevinn hutracenej, ha že je
krajan,
svatým. «
•
—
:í^!;.
o
Janošíkovi. I.
králova Hole y/^Á
*i
nad širými lesy nad krásnou dolinou hor-
její
bez les, volný; proud vtru sotva kdy
té slunené výši A ných bouí sám na Králov Holi
opuštn trí
Mocný hbet
ního Hronu, vysoká hora, památná hora.
z
trávy a
vesu
i
stojí
kamenný
kosodeviny.
stiší
mhách
v slunci a vtru, v
veselý
Pokaždé, když honil v okolí po Liptovských lenských lesích družinou:
medvdy
a kance diviaky,
král v lovecké
sukni,
v bohatých dolmanech záících z
drahé *)
zlatým
se
šr,
kožešiny pér\- zdobených,
stavil se
s
Matj
Hole, holá, na Slovensku vrch holý, kde se stáda pasou.
kd\ž
po Zvo-
svou etnou
páni
s
magnáti
apkách tesák}- pi
v lesklých pasech, v
oštpy v rukou,
to král.
horách, tu se
rohem,
starý;
tomu dávno,
už
míval své hosti, a širá kol Hole zvuela pokiky, hlukem:
sem picházel sám panovník Uherské zem,
se na
za hrom-
omšený,
stíil,
Kdj^s,
i
o
J
AX O
S
KOVI
í
309
boku, osmahlí, hladkých tváí ale mohutných knír. Pišli, usedli kol
kamenného stolu a jim u noh ulehly smeky loveckých ps, ernobur, vlkodav, kaneník lapajících krátkými oddechy chladící vzduch. Sluhové a
lidé
stoloval vysoko,
koš
doliny snášeli z
z
na stl
se svými pány.
vysoko,
kolem po horách, po rozlehlých
jídla
a láhve, a král
Pln rozkoše
rozhlížel se
po temných hvozdech,
svazích, níže
po zelených dolinách v zátop zlatého svtla. Jím svítily bílé kastely *), rdly se stechy hrad nad chatami ddin a dvorc po síru daleku, Slovensku, spanilou zemí.
a
Když vzhru
zavznl zase roh, vzhru všecka družina a dál po lovu a ty pak dlouho znly a zvuely jich
páni pojedli, popili, když vstal král
páni,
i
hnali se, až zmizeli v lesích;
troubením,
rykem
Tak bývalo Po jeho
laním ps.
i
odpoinuli,
si
—
—
Matje.
za krále
smrti však utichla Králova Hole, a
kamenný stl
stál
opuštn dlouho a dlouho. Za tím pod horami, v údolích, v rovinách mnoho se zmnilo. V zámcích a v kaštelích bujela panská zvle, a v ddinách poroba, nevole. Lidu se daly veliké kivdy páni, zemane ;
ho robotou, »panštinou«, a »lapaky«**) nedaly poklidn spát
tiskli
urostlým
jonákm.
Zle bylo, že nemohlo býti trýzní »
horní
pán, pry chlapci*,
Mladý
ddiny, do
tiché
z
h.
tam byly
lesy
hor.
ze svého utíkal,
lid
Tam
ped
se stali z nevolných
komory a karpatské »hole«
jejich
jejich volná pole.
V
ten
smutný
kolem
kamenného
Nebyl
to
však
as
bývalo
sedala zase
stolu
král,
zase
ale
»
horní
na
živo
družina
chlapec «
se
Králov Holi, a svým náelníkem.
Janošík
z
Tarchové
ním ne magnáti, velkomožní páni v dolpasech, ale »kamaratstvo« jedenácte »dobrých
v Hornotrenínsku,***) a
s
manech a bitých chlapc* ve » vybíjených*
širákách,
v zelených
košilkách,
v bílých
soukenných nohavicích, se širokými opasky v krpcích. A ne s mei ne s drahou zbraní, ale s noži v nožnách u opasku a s dvma bam.
*)
**) ***,i
Tvrze,
zámeky.
>Panština;
r: platy a desátky. »Lapakyi
Vlastn Juro Janošiak.
—
násilné
odvádní na
vojnu.
310
POVSTI ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ
A.
puškou samopalkou na
bitkami za opaskem,
s
na plecích
Adamík, Hrajnoha, Potúík,
Surovec,
:
valaškou
v ruce,
*)
s
Tarko, Mucha, Durica, Michalík a gajdoš,
**J
Uhorík,
Garaj,
chytrý Ilík.
Králov Holi a nezasedali kol kamenného stolu jenom v podzimní as; hony a lovy mli od Božího jara do pusté zimy. Vodil je Janošík »po zboji«, aby kivdy napravoval, bídných a nešastných ochraoval. Bylo mu líto tžko poddaného lidu Slovenského, z nhož pocházel. Když mu nemohl pomoci, mstil Nestavovali se tu na
ho
alespoii.
A on
i
sebe také
Zkusil od
!
pán také
nevdl,
jeho otec, jenž
ml
pání ml, aby syn
co je
Tak
všemu, aby se si
od úst
Než
chtl
sedlák I
jí
nebo je
chtl
vytrhnouti
vrchnos mohla tenkráte jí
proto nepohnal,
Tam
Nic nebylo
nebo
vázal.
Tu pokaždé pán
pánm s
mu
a jinak
pro syna všecko
*)
Hl
Dud.ák.
nebo seno
A
kíž
ml
když
sušil,
mu
musil
poli,
té
práce
když
obilí
musil na
seno zmoklo
také
s
desátkem.
vhod, nic jim neodvedl po vli: pokaždé ho se
sežene
a
trpliv
se sekyrkou,
akan.
je
lepší,
soužili
nkdy nevdl
*)
obilí zrostlo.
husou, když
a
svém
vzkázal, a sedlák
ho nechali tak dlouho na robot, až
hubené, malé,
Tak
práci na
ráz všeho nechati, a to po každé,
a se zapailo, nebo až
si
že ho
a nikdo
otec býval v plné
b)"lo nejvíce poteba, když louku kosil,
když
A
jak mohl.
nepravosti a kivdy,
i
asto pojednou, na
slepicí
latin a
za to netrestal.
Když Janošíkv
panské.
—
Otec na nj nakládal, sám
synka pánem,
míti
stíhal gazdu,
mnoho, všecko;
kladl
synka,
dal,
v Kežmarku prý
jednou duchovním.
stal
Proto ho
to
poradil jakýsi píbuzný, fará
—
se Janošík uil
jenom
se mít, a jenž
toho se pohoršil magnát, jeho vrchnos; popudil se proto,
z
poddanství.
nikdo
mu
násilí,
utrhuje.
že starý z
dobe
lepší živobytí nežli on.
bystrého a vtipného, do škol, jak
svého povolání.
protivenství a krvavého
odvádl,
dobe
s
pronásledovali snášel, a
živé rady,
kastelu
vyhnali,
že jsou
krmené. starého gazdu.
mu asem
Než on
mysl zahokla,
když pokaždé se utšil Janíkem: ten
JANOŠÍKOVI
o
311
že bude pánem, na toho že nebudou moci, a ten že snad se
ml
aby se
odslouží,
alespo ped smrtí
tatík
i
jemu
lip.
Janíek chut uil a prospíval. Až tu pojednou byl ze škol vytržen. Z rodné ddiny pibhl pro nj posel, aby pišel dom, že matka upadla do tžké nemoci, že asi zeme, aby si
Za tím
se
pospíšil,
aby
peje a
žádá.
se
maminka toužebn
toho
si
mu tenkráte jedenadvacet dom, jen vkroil do jizby
Janošík, bylo
vydal se hned na
let,
matkou se vítal, vcházel za ním osmahlý, panský hajduch erných knír, a písn jen pišel
cestu, již
jak
rozlouil,
ní
s
porouel, aby
gazda
ráno pišli na panské, sena
zítra
nemocnou, drába
si
dobe
mén
Tím
sotva povšiml.
otec rozuml,
Starý
s
sušit,
starý
i
mladý,
zarmoucen nad matkou na smrt
student. Janošík z té duše
i
a
dbal, co vyizuje.
a
ale tentokrát,
slyšel,
jindy po
každé na slovo poslechl, váhal. Žena na shasnutí, každé chvíle mohla skonati. Hajduch sám to vidl, a jist to poví na kancelái. Nebude pro jednou snad
toho
A
knz. tolik
msta
z
nepjdeji,
zle,
aby od nemocné matky nezavolal,
Bude
v pánech
i
student
aspo
skoro
Na již
jiskra citu a
V
neustrnuli.
poledne se pihnal hajduch zas a ne
kolika chlapy.
muže a syna
Láli, jí
kieli a
ped oima
Tam
za tetí ddinu.
spoutali a
emeny
sám pak
pivázati;
pry
odvlékli,
v klenuté jizb stály
ležely na nich. shlédl,
Tu
rozlítil
sám, nýbrž
již
nedbali ženy na smrt
nic
vláných lískovek Jak gazdu a syna
se,
usedl,
n;
oba do zámku
dereše
*)
a svazky
také »zemský pán« ekal.
již lál
již
s
nemocné
a dal je na lavice položiti
dýmku
zapálil,
kížem nohy pe-
a pak poruil: »
A
nu
mastných. »
a
Janíek.'
se snad ustrnou.
Ale
ložil
na robotu
šel
!
A
když taká píina.
uvidíš!
A
te
bijte,
ty«
tu se
To bude
Hajduši
bili
dvorský poítej Každému sto ran a k Janošíkovi obrátil se surovým úšklebkem,
a ty
latina.
To
!
t
Lavice.
vyuím !«
—
nemilosrdn, nekesansky, až starý gazda omdlel
a než dvorský napoítal plných *)
na pána
-sto,
;
skonal v bolestech. Syn ty rány
vydržel.
Ale že po nich nemohl
naložili
ho na hnojný vz,
mužem
mrtvolu
a se synem, skrušil
s
a zavezli
ním,
do
——
a zemela.
žal
dom,
je
po tom, jak se shledala
živu, ale
jak se jen trochu sebral a zotavil,
Janošík,
msta, do
ji
na nohou se udržeti^
ani vstáti, ani
rodné ddiny. Matka byla ješt na s
ESKÉ
STARÉ POVÉSTI
A. JIR.4SEK:
zmizel ze
Do hor se vykradl. pastý v osamlých salaších
vsi.
Do
se
mu
škol se nevrátil.
Tam
se skrýval u
a tu
také dostalo podivné pomoci.
Jednou
páku
šel
Vrný
vody.
*)
ze salaše k
osamlé
aby nabral do er-
studánce,
jeho pes, jediné ddictví
rodného domu,
z
pod skalou, kolem pak
za ním. Studánka prýštila
šel
rostlo husté trní
a
A
na to se Janošíkv pes oboil, za tím co pán klee u studánky vody nabíral. Ale jak pes tak zuiv se rozštkal a do houhloží.
mu
štiny dorážel, Janošík se ohlédl; a v
tom
nkdo
odehnal
Vyskoiv,
zakvílel.
okikl,
se
zdálo, že v
houštin
sám pak
vnikl
pannu v bielom.«
Byla
psa,
do koví.
Tam,
v
spoust planých rží
sliná, milého pohledu.
mu od
dkujíc za ní
již
stála,
že psa odehnal.
to,
že by se
pál,
A mu
shlédl
»
ped
celá bílá,
Pak
Janošíkem
se šohaje zeptala, co
ráda odsloužila.
Janošík se
pkn by
dlouho
si
ne-
rozmýšlel. »Sílu!«
opasek
zvolal.
Poteboval jí, nebo se chystal, píkoí na lidu páchané.
pány za všecko
ukrutné
kouzelnou žilkou a valašku, kterou nabyl
s
Tu když
v rukou tímal, nikdo ho
nepemohl. —
že I
síly
bude
trestat
mu víla sto muž.
dala za
lí.
Od
Slovenský skovaní
chvíle chodil Janošík
té
»
lid.
Za
dobrými chlapci
V as
i
to jej
i
«
jeho
»po zboji«,
mstít sebe
a
bdný
»kamarátstvo« nazývali všichni
uti-
a všude jim páli.
nebezpeenství poskytli jim bezpeného útulku v salaších, Tam také, když uhodily mrazy a hory a lesy dole v ddinách. •)
Devná
nádoba.
Student vystoupiv na skálu, chtj nechtj musil zaíti Illustrace Vénceslava
crniiho k povsti
•(? JauoSiko-vi^.
.
.
.
(Str.
3
i
o.)
JAXOSÍKOVI
o
315
závje snhu, trávili » chlapci* zimu jako eledínové gazd, nebo také v jiném zakuklení. Ale jak se buina poala rozvíjet, hajdy, doho, zase »po zboji.« Po krvi však Janošík v
zapadly
u dobrých
Sám
nedychtil.
mocné
nikoho nezabil a také
Jen na bohaté a
zabiti nedal.
vystupovali.
nám
»Daj Bohu dušu a
Nejvíce bral Janošík na
blýskli.
nkterého napadl, vystoupil
Tak
peniaze!«
proti
pohrozili a zbraní za-
mušku kruté pány, zemany.
nmu
a
Jak
zahml;
»Sem, pane, ty zdrané sedliacké mozole !«
Když a
podlil
každého
potebným, nebo
ml
tak že
nebo
dostali
penz nikdo neužil, Rád ml zpv chut
podíl
dával
jesky rzné zbran. Množství kremzakopal prý také do jam, aby tch
ukládal do skal,
jej
poklady penz, sukna
dukát dobrého
nických
svj
;
hromádky chudým a do starých strom,
Janošík koist na
rozdlil
vzali,
kamaratstva
z
rázu
i
i
ani páni, ani zbojníci. i
hudbu.
asto
zasedl
nkdo
veer na kolib
mezi
*)
zaal pískati na fujarku. Rád také ml, kdy dvata na tráv zpívala; když nezpívala, vybídl je, aby mu zaply. A pak je hojn, teba zlatem odmnil. valachy
**)
Když
peném
a
byl
poslouchal,
se svými
»
když
z
nich
sám, a ohník »zavatrili« v bez-
chlapci*
nebo vysoko na Králov Holi, tu pokaždé poruil bystrému Ilíkovi, aby spustil a »gajdoval«. Ilík vzal zvuné dudy s temi huky, a hrál a hrál, až se nocí, v
lese,
v temném žlebu,
horami rozléhalo,
lesem, i
míst,
Janošík, jenž
pokuoval
až rozveselil z
všecko
devné dýmky
»kamarátstvo.«
Tu
vykládané rybí kostí a
mdí a mosazí, vyjasnil vážné, zachmuené líce. Nkdy však bylo za takových pozdních chvílí na Králov Holi tišeji. To když nkdo z kamaratstva pivedl sem njakého cestuobité
jícího
nebo
zajal.
Každý
potulného z
studenta,
»chlapc«
kterého v lese
to uinil,
cestou
ponvadž vdl,
šíkovi zachová. Student, mladší, starší, každý, bledl a
když na pusté Holi u kamenného
•)
*•)
Pastýská chata. Pastýi.
stolu
zastavil a
že se tím Jano-
chvl
zahlédl v zái
se strachy,
ohn
ozbro-
A.
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
ESKÉ
hrozn štkadudy na kámen a z chlapc
jené »horní clilapce«, a kolem nich vlí, zlé psy, vrící, jící.
Ale
psi musili stichnouti, Ilík uložil
knz
nj, nezahímal, ale spustil jako ho;
zkoušel student
ml
nevdl,
rados
z
v uení dosplejší, poruil mu, aby k
»
se na
V)-ptával se ho,
latinsku.
rozpak,
a
smál
pkn odpovídal.
když
ale chválil ho,
po
úžasu
jeho
Xeoboil
na studenta.
nikdo ani nedutí, jen Janošík mluvil
chlapcm*
když
se,
Byl-li
student
promluvil, kázaní
jim uinil. Chlapci
tmy,
klestí
piložili,
plameny vysoko
velikán vkol,
vné
skutcích, o
dým
vyšlehly a ozáily
tratících se
chtj nechtj musil
zapraskalo,
do
zaíti. Mluvil
Holi
i
vzhru do
temena
horských
Student, vystoupiv na
noci.
vážn
se vyvalil
o
kesanském
skálu,
život, o dobrých
odplat.
A
Kol ticho jako v kostele.
tu
vysoko, mezi horami, pod hvzd-
natým nebem bylo posvátno, velebn jako ve chrámu. Nkdy si chlapci za takové pobožnosti až zaplakali v hlubokém pohnutí, a sám vdce sklonil zaduman hlavu, když kazatel zaal o smrti, konci všeho.
Jakmile student
ješt Janošík se Boží
slyšeli,
ozval,
domluvil a všickni ekli »amen«,
druhm, aby te, když
domlouvaje
tím více na to dbali,
jaký úkol na se
vzali
:
tu
slovo
nikomu
bez píiny neubližovat a kivdy napravovati.
Pak
uctil
studenta kazatele,
pohostil
ho, jak
mohl; když ho
pak ráno propouštl, nasypal mu do klobouku dukát, nebo poruil chlapcm, aby mu namili na nový oblek. A chlapci pinesli postav
mili velkým, hrozným
sukna, a
buky
staré,
mocného
tla,
loktem: od buku do buku.
a daleko od sebe,
A
takže kazatel
byly
svou
výsluhu sotva odnesl.
Na Králov milejší
poslali s
místeko,
Holi meškal Janošík nejradji. tu
také se
hajduchy a vojsko,
hanbou
sekala za
utekli.
Zahnal
bil
s
To
bylo jeho nej-
temi župami, když na nj
aby ho
je Janošík
lapili.
sám
Ale nedostali
ho,
páni
ano
jediný, svou valaškou, jež
sto.
asem
se také jinde zdržoval, v
Prosené dolin*) a v Rymav-
ské dolin, kdež v zápase zabil generála vedoucího šest set voják. *)
U
Liptovského
sv.
Mikuláše.
JANOŠÍKOVI
o
317
lakmile generál padl, dali se všichni na útk. Janošík chodíval také
Tu jako žebrák se od ddin\- k ddin potam jako mnich pišel do msta; nejednou také na koni, v panském obleku pijel do zámku, dal se uctit, pak sebral, co chtl, zpupného pána potrestal, a odjel zase s »ch!apci« pestroasto jenými za sluhy a hajduchy. Byl hned tu, hned tam. Teba se v Liptov ohlásil »tírohym listem*, a již druhého dne vzešel, kde ho nezaseli, neekali, teba na druhém kraji Slovenska. Když na nkterém míst mli na nj nalíeno, uklouzl jim jako a tu se s šuhaji veselil úho nebo sedl nedaleko ve vsi v Popil tu, pozpíval s nimi, pak náhle zmizel. Tu teprve se páni dovdli, kde byl, co dlal, jak ho mli skoro již v hrsti. Tak chodil po horách kolik let, mst se pánm, pomáhaje chudým, Za jeho asu již v ne jednom kastele, v ne utiskovaných chrán. jednom zámku jednali s poddanými lip; ne z milosrdenství, ale proto, asto v
pestrojení.
tloukal,
i
krm
—
že se báli Janošíkovy msty.
Až ho
a jak by ho mohli
lapiti.
mocen za Jidášský
groš.
I
V
zrovna
si
netuše zrady.
A
valašku.
zajel.
Když
byl
jednou v
Janošík gazdovi vzal
slézali,
ve stavení íhali
Jak Janošík vkroil do
nohy hrachu. Jen
tom
tomu
Ten gazda
pozval ^horního chlapce*
host
pánm, kde
zrada zmohla. Jeho gajdošík udal
již
s
dobe
Janošíkem
znal.
svého statku; a pro vsedl
gazda Janošíkovi
s
ním do vozu,
lstiv
mocnou
hajduši a vojáci.
jizby,
sklesl a již se
se
gazda nápo-
zrádci jakýsi
zim do dvoval,
se skrývá,
na
sklouzl a upadl.
nj
Podsypali
sesypali, povalili
mu pod
ho a spoutali
Ale jen spoutali, již se vymrštil, pouta roztrhl, bil jimi pak kolem sebe do voják a hajduch a smál se jim: »Kolko drábov id do jednej polkyly!« (plmice).
V
tlaili. -»
Rubejte
A žilku v
jim
bylo
mu
a
zle s
již
se
ku dveím
pípecky:
v opasek!*
hned jeden voják al a šastn tak, že na ráz peal mocnou opasku vilou darovaném. Jak žilka pukla, ochabla síla a Ja-
nošík se naložili
Již
tom baba vrasitá zkikla pronikav
a
již
pesile bez valašky neubránil. Svázali ho znovu, na
pr\ do vzení
odvezli.
vz
Nejprve na Hrachovo, starý kastel
u Kokavy, pak na Vranovský zámek u
sv.
]^Iikuláše.
Tu
ležel v tu-
3i8
A.
hém vzení ku
zdi
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
pikován,
leda když ho vedli
a neuvolnili mu,
na muení.
mu
Teskno, smutno bylo
v té kruté vazb, ale ne o
o sebe, ale pro druhy a nejvíc pro ubohý
trudn vzpomínal, na
volnost, jak s
»
chlapci*
dával, jak s nimi chodil zelenými lesy,
ních lid
ervánk, pi hvzdách,
za dne
i
Na
lid.
život,
ne
»kamaratstvo
na Králov Holi
se-
po horách, dolinách, za ran-
pi msíku.
Ale jak
si
na
pomyslil z hluboká zavzdychal:
a
»0j, lud biedny! kto
staneš
Tak
se trudil, až ho
a tu ho na
smr
ped
soud
odsoudili
1.
Vojáky obstoupen, zástupy provázen, vidl na hory, lesy, na posled Boží Ale neklesal na mysli; statn ikrát
všemohúci pane zo-
ním, ty zbav ho!«
s
kuláši;
Ty
už zastane?
»obhajduchoval:<
smrti nebojí.
Tak
—
skonal Janošík
1713.
bral se
sv. !Mi-
13. msíce bezna. k šibenici. Xa posled
on mladý, plný života
slunce,
šibenici,
Liptovském
dne
hrd
vykraoval,
si
(obtanil)
»
postavili v
hlavu nesl a ty-
aby páni vidli,
dobrý, horní chlapec. «
že
se
——
III.
A Tu
mocná Janošíkova valaška páni,
jak se
jí
zmocnili,
.-
ukryli,
zaveli za sedmerý dvée.
Sama poala Když první dvée
Valaška však v tom vzení nezstala. rubala,
rubala až se prosekala.
se do druhých,
pak do
do sedmých poala
tetích.
do dveí,
tak se ostatními prosekala.
rubati, Janošíka
na
smr
vedli.
A
A
dala
jak
když valaška
pozd. Janošík byl na pravd Boží. Tu valaška zmizela do hor, do volných hor, a tam, kde Janotak rád meškával »na Králov Holi zaatá je v topoli.*
sedmé dvée prosekala, bylo šík
A
rubati
prosekala,
A
již
kamaratstvo:
Skonalo smutn. Když nemli Janošíka, pesile neodolali. Jeden po druhém lapen, uvznn a skonali ve vzení, nebo tak jako jejich vdce. Nejhe Surovec Jakub; toho na kolo vpletli a nic mu již
o
JANOŠÍKOVI
319
nepomohla jeho puška samopalka s dvma hlavnma o jednom kohoutku prosted obou, kterou si sám urobil a jejímž hromovým dvojvýstelem dsíval své protivníky a pocestné. »Horní chlapci« zhynuli, jejich jména však zachoval si lid v pajejich vi:idce, Janošíkovo. I také místa, kde mti. A nejvíce a chodíval, meškával, jeho stezky, jeskyn. Ale nejvíce o jeho pokladech vypravují, jež sypal s hora, s koruny dol do kmen starých strom jako Hrajnoha do dubu pod Bílou Horou *) nebo do sráz-
vdn
ných
zápol.**)
Leckdes v Slovenských ddinách visí v chatách obrázky » dobrých chlapc* na skle malovaných, v zelených košilích, v širokých opascích a bílých nohavicích, cích.
A
s
valaškou v ruce,
když za zimních, dlouhých
minulých
as,
jist
zane o
veer
s
puškou na
starý gazda zabloudí
ple-
do
»horních chlapcích* a ukáže po obrázku
na stn, na gajdoše, na Surovce toícího valaškou nad hlavou, na Hraj nohu, jenž bouky a jedle peskakuje, na všechny ostatní, nejvíc
na Janošíka.
A
mstil, co za to
staroch
ml,
povídá o jeho
jak ho páni
síle,
co
zkusil,
jak
svj
lid
utratili.
Ticho po jizb, leda že se tu tam povzdech zatese. Líto všem »
dobrého chlapce*.
»Tn
sta
A
sivý
gazda mávne rukou a dokládá:
bohv prabohv! To ml
za
to,
že se svých
Slovákv
Ale je staré proroctví, dti, a vte, že Janošík pijde zas Slováci na pomoc. A pak bude lip. Aby již jen pišel!*
ujímal.
•) **)
—
v
Malých Karpatech, v Pováží.
skalní stna.
Ze starobylých j^roroctvI.
Když oko vaše slzou se zaleje, kdyí na vás tžký padne as, tehda pináším vótvici nadje, tu se
mj
vští ozve
hlas.
——
Erben.
Jt,
avírá se kniha starých povstí.
WI
^W^t J~ _^jOí
k
Mhiulá sláva
nich záí;
z
i
petemným
veliké žaly
bouí a pohrom slyšeti z nich ohlasem. Tžkých dob erné stíny padaly do va zstaly dlouho, a mnohý je cítit až po dnešní den. dešlých
Zle bývalo v zemích a nejvíc, platy,
koruny, až teskno, až úzko,
když v porobu podroben
robota ho soužily,
žován ohýbal
V
eské
šíji
silu
lid.
mu
a pokorou hledal
Nevolný
ssály, až si
byl,
a ukrutné
ponížen a poni-
paprslek
pízn
a úlevy.
as lovenství, pokut a ran moily vojny a hlad poddaný lid, a pirozený mu jazyk byl potupou zhann a ten
k umdlení, k shlazení jako
již
uren.
Zle bývalo, až úzko, až k zoufání, tak že mysl útrapou
sklíená jen od Boha, zázrakem, ekala pomoc.
dje živily stará kronika jemném stromu dávných
a
zvs
Koen
té na-
o lepších asech, a na ta-
proroctví
puely
letorosti nové.
A.
;24
JIRÁSEK: STARÉ POMESTI
ESKÉ
v temnu starých lip si vesský lid posteskl nad svým soužením, puely za zimních veer, v teskném soumraku nebo pi svitu chudého krbu, kdy dd vzpomínal minulých dob. Puely za erné hodinky nebo v posvátném klidu nedlních odpolední, kdy starý písmák vykládal sousedm, jak bývalo, a hlásil, jaká znamení ješt budou, co hrz ješt stihne zemi a lid, než nastane nový a lepší as. Kdo slyšel, v duši se chvl. Ale v tom zkormoucení a moci, a ze mhel tch zkvétal už útchy kvt arovné tajemných všteb vál vtík ochladu a nedal uhasnouti žáru
Puely
za letních nocí, kdy
vn
—
k rodné zemi, jejž dusila svízel tíha. Hlas prorocký od Stadického pluhu vila
Libuše
knžna vštím duchem
z úst Sibylliných, i
i
i
nadšená,
konejšilo
i
dávalo
Slyšte ta proroctví
e,
jež zjejež
vyšla
co Slepý mládenec v budoucnu zel,
to,
nadje v svatého ddice eské zem, vše
šilo,
vštby,
tšilo ubohé,
t-
sil. i
ta,
kteráž jen v
nkterých koninách
vytryskla jako živý pramen ze sprahlých skal.
Pokolení za
pokolením chodila sem, aby rosou vští útchy oberstvila mysl vadnoucí, prahnoucí Slyšte ty staré
\'
vštby!
úpalu tžkých
tch
dob.
—
Sibyllina proroctví.
ib)'lla, í^í
královna ze Sáby, panna mysli dvtipné a osvícené,
uslyševši
mnoho
moudrý,
zatoužila
slyšeti.
jak
mluviti,
ie
nm
po
v srdci
král
a
Šalamoun
na div
chtla ho vidt a
Protož ustanovila se na tom, že se vydá za ním
do Jerusalema.
bohat
Vypravivši hojný a ných, kteíž by
ji
vystrojený
provázeli, poruila,
aby
zástup
naložili
panen
a zbroj-
na velbloudy mnoho
vzácných dar, a vydala se na cestu. Jménem Sibylla oznaovány ženské osoby, jež zjevovaly budoucí vci. Plato zná jednu, devt uvádlo za stedovku jmenovali jich dvanáct až trnácte. Nejznámjší je SiKumanská. jež nabídla ímskému králi Tarquiniovi Pyšnému, aby koupil devatero prorockých *i
jinde se jich bylla
knih.
Když ti
nechtl
král
opt
šest žádala
slední
;
tolik
tolik dáti,
dal Tarquinius posléze
Kapitoliu v
ím
mnoho-li žádala,
jako za devt.
A
pece
chovány, až shoely
r.
když král tolik,
83.
jak
ped
spálila první
opt
ti knihy,
za ostatních však
nekoupil, spálila zase ti knihy.
prvotn Kristem.
i
te opt
žádala.
Knihy
ty
Za popak na
A.
326
JIRÁSEK: STARÉ
msto
Království pak a
její
POVSTI ESKÉ
Sába bylo
dv
st tyicet
míle vzdáleno od Jerusalema, ku polední stran v Africe. z
toho
msta
mouenínskou
a íše své
Rudého moe, Arabskou
pouští,
I
a jedna
putovala
Egyptem a koninami
zemí,
až se dostala do království Šala-
mounova,
Když pak k Jerusalemu samému pibyla,
sestoupila
mladá krá-
lovna se svého vozu a šla bosýma nohama, dávajíc tak na jevo, že tato místa
njž
leželo
jiní chodili,
má
za svatá. Šla tedy bosá až k potoku Cedronu,
devo. Královna
ze
nýbrž pokleknuvši,
pes
Sáby však nepešla pes n, jakož a jiným pak místem po-
políbila je
tok pebedla.
Když
po
pod horou
stanula
té
žalem zmožená
tak
a ležela
padla na zem jako rukama po ti hodiny-
Kalvárií,
se sepjatýma
Povstavši pak, hledla na horu Kalvárii a zaplakavši zvolala: >
Pozdravena budte, o místa posvátná!
vky vkv,
dete až na
vší
Šalamoun, zvdv o královn ze Sáby, vyšel jí s komonstvem ve sláv své naproti a pijal ji s milým vítáním a s velikou ctí, ka
:
»
milá hosti !«
Vítej
Od tchto
knih rzni se proroctvi Sibylislíá seps.iná mezi
šestimrem po ecku. Bylo atinský a vtšinou zykii.
Svatá jste a svatá bu-
až do skonání svta!«
Nejstarší
z
eské
to
dilo
nkolika
ecká
skladateli!.
1.
a 4. stoletím
tato proroctví
po Kristu
a to
pevedena na jazyk
tohoto latinského pekladu stlumoena jsou skoro do všech evropských Sibyllino proroctví,
pokud
je
známo,
Museu král. eského. Dle tohoto proroctví sepsáno Z toho je vyiíato proroctví v této knize obsazené.
v
píseií
má
v 16.
neb
15. století
z
jiné se zvláštním
Toto druhé zpracování také zrýmováno, bezpochyby vydáváno. Sibyllská tato
pochází
zetelem
v 17. století a
tnotto:
Slyš Sibylly prorokyn, i.Tké
ona vci divné,
pedpovídá eské
To
zemi.
není kl.^m, pravda,
Peti sob píse
Píse sama poíná
se
mi.
tufo,
vyzvíš v pravd, jiké al
v
jest
to,
není tebe dotknulo.
takto
Ve jménu Tvém, nejsvtjTí
Ach! echové
náš Pane Kiiste
všichni lidé
zanu te
echm
Ježíši,
toto zpívání
ku polepšení.
co
se
se
vc
sejdte,
poslechnte,
vám bude
budoucí
k
zpívati,
zvstovati.
a
ja-
chová se
eské
zemi.
castji tiskem
SIBVLLINA PROROCTVÍ Sibylla šla
umlého
dob)'
sam
koení a souky
též vzácné
díla,
ze
msíc
devt
zstala královna v Jerusalem
nádherné sín a vzdušné a vonné komory v
šené zahrad, stých
hostil
rozmluv
mu
A
o nich
ji
seznal
a když také
ducha,
aby
a da-
drahé kamení a krásné ná-
zlata veliké množství,
strom,
jež bal-
potily. I
jí
ním ku dvoru a tu otevela své poklady
s
rovala je králi:
327
nco
rých cedr, oliv
i
paláci, jenž byl
v ut-
Za amoudrého
jak se na vzácnou královnu patilo. král,
že
je
o budoucích
panenská
královna
vcech asto
požádal
mluvila,
jí,
zjevila.
jak sedli v zahrad plné
tu,
a král vykázav
cypiš, prohlédla
krásy a utšení ve stínu Sibylla
sta-
do temné budoucnosti
a jala se o ní mluviti.
Nejprve
na dvé rozdleno, že
lovství
pak pijde
cizí
povdla,
o jeho íši
králi
a všechen
lid
lid i
i
že po jeho smrti
bude krá-
králové opustí. Hospodina,
krále odvede do
zajetí,
až
zaež
do Ba-
zem.
bylonské
Sláva Jerusalemská pomine a chrám, jejž on, Šalamoun vysta-
vl, že bude zboen jako všechno msto.
kdy
lid
volati, i
israelský
bude
skroušen
se
nastane lepší as;
lid
se
káti a
vrátí
do
Po mnoha však letech, k svému Bohu jedinému vlasti,
obnoví Jeruzalém
jeho chrám.
»Ale posléze
z
král již míti nebude, nýbrž cizí, pohanské a národa ímského. Tehda vz, králi, narodí se Mesiáš, vlastních
jenž bude konati veliké
divy a zázraky.
nebude, nýbrž uplván a na smrt odsouzen. a sám
si
ho ponese na Kalvárii žalostnou
Adamova pes potok z
stromu, jenž v
ráji
stával
a z
Od I
svých
zeme
však na
poznán
devu kíže
horu. Ten kíž bude nhož devo leží nyní
budou Mesiášem a jeho smrtí mnohá místa svatá jakož Kalvárie hora, na níž Spasitel odevzdá Hospodinu ducha Cedron.
I
svého.
Po umuení Mesiášov pijde na Jeruzalém pomsta Pán a drahocenné nádobí, jež jsi do chrámu dal, za koist bude odneseno do íma. Ale nad pohanským ímem zvítzí Kristus, a uení jeho rozšíí se po veškeré zemi a bude až do skonání svta.*
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
•32 8
dne
Sibylla umlkla a toho
nepovdla. Král
více
již
ESKÉ pak, když
pemítal na mysli o všech tch vcech, až pak dav zavopísae svého, povdl mu vše, co Sibylla zjevila, a písa vše
odešla, lati
sepsal. Král
pak schoval co napsáno k jiným knihám svým.
—
II.
Když pak druhého dne v zahrad,
žádal
jí,
Šalamoun sedl opt se Sibyllou jak bude s jinými zemmi
král
mu povdla,
aby
nastane soudný den.
nežli
povdla
I
Sibylla,
jak
kesané
se rozmnoží, že
císae a krále, židé pak že budou zteneni a jim odata.
Kesané
Nebude mezi
však
asem
budou
se poruší a oddají se
míti
že bude
jejich vláda
neestem.
dvrnosti, ústa budou jinak mluprodáno, chudý lovk utlaen, sužován, opuštn. I sešle Bh mnoho znamení na píklad lidem, aby se polepšili. Když pak neposlechnou, sete jich Hospodin tetí díl pro jejich bezbožnost A Sibylla vykládala, jaká ta znamení budou, a když dokonila »
nimi víry a
a srdce jinak
viti
smýšleti.
Právo bude
Bh
svou
e,
odešla
do
svých
Šalamoun pak
komnat.
dal
opt
vše,
co slyšel, napsat a schovati.
Tetího dne
pišla Sibylla
do
té
utšené zahrady
zas
a
tu
potkala krále Salamouna pod tamaišky, cypiši a olivami. Bylo ráno,
opt
hory vycházelo. Král zaal
vcech, a tu Sibylla sama žádala, aby povolal svého písae, jenž by napsal vše, co promluví, a to písmo aby pak bylo uschováno na vné asy. Jak zaala o budoucnu, promnila se tvá mladé královny, jež slunce
z
o budoucích
promnily se její oi záíce všteckým ohnm. na stupních pod stromy nadšená duchem mluvila:
byla bíle obleena, Stojíc »
Králi!
nebyl a po
A
ti
nové íše
míti
ti
budou.
roven,
Jedna
a z
slovutná a výborná, úrodná chlebem.
v
ní
ped tebou žádný bude mnoho císa a král. tch íší neb království bude
Hospodin tebe moudrostí obdail, že
tob nebude
také hojnost chmele a vína.
To
Národ
jest té
eská zem
zem
vystaví
a bude
mnoho
Shromáždným pak vrným bude knz Illjstr:ice
Vé.iceslava
erného
sloužiti
mši svatou
k >SihjI'i>tým proroctvím-.
(átr.
333,
SIBYLLINA PROROCTVÍ mst, jedno pak nad míru
veliké tak, že v
331
nm
bude
více
nežli
dom.
tisíce
nm
králové peBude slavno a bude hlavou té zem, nebo v bývati budou. Než od nho také se rozmže ohavnost a mnohé híchy. Tak dlouho pak budou páchati nepravosti, až jim Bh odejme krále, a jiného, rodu cizího, jim ustanoví. Ten je bude pronásledovati tak, že by si po ase toužebn páli, kdyby mli zase krále svého jazyka.
Do
té
eské
zem vloudí A král po
houfy
se
cizích,
kteí mnoho zlého
bude robotami soužiti lid, tak že budou vrchnosti své robotovati tyi dny téhodne, pro sebe pak s
sebou pinesou.
jen dva dni pracovati. Jeden
králi
tch král zane neslýchané novoty, ale pod pláštm nových líbit;
z
což se zprvu bude obecnému lidu
Pro ty novoty bude selský
naízení budou stará práva rušena. krále chváliti,
stavm
však se
líbiti
nebudou.
také prohlášeno, že smí každý svou víru
I
voln
to
nho
za
lid
bude
nebo on
vyznávati,
nebude milovník duchovenstva a mnoho duchovních statk a kostel
bude za jeho panování zrušeno. Král ten dá všechnu
Krále
botách.
v
boji.
Smr
ta
pdu pemit
však
záhy stihne
bude
lidu
smr,
a lidu bude uleveno v ro-
ume
na
svém
loži
a ne
divná a mrtvý za živého jmín bude.
nm
Po pijde král, který od pedešlých novot mnoho upustí. Po krátkém jeho panování nastoupí král mladý, za jehož panování bude selský lid nucen, aby zadarmo strhnou se veliké vojny. I svou sklize odvádl. Též budou obilí dovážel, a skoro všecku
mnoho na vojnu bráti, takže v zemi bude šatem s jiným jménem a Hd bude je živiti i
V ní
ten
mnoho
as
oh,
také nastanou
boulivých
veliké.
Rok od roku bude starému tak mladému na
eské
vtr,
h svt
a
opatovati.
zemi neúrody a
Bh
sešle na
a vody
krupobití,
pílišné
snhy
he,
že se
zasteskne jak
tak
živu býti, a nejvíce
zvlášt když pijdou na
n
dái vezmou do boje
posledního syna.
i
pateré vojsko, každé
tak veliké
vojny,
že
obecnému
mnohému
lidu,
hospo-
A.
332
Ale
proto
JIRÁSEK: STARÉ PO\^STI
vše
pece
národ
se
necnostech a zpozdilostech, a bude
ESKÉ
nepolepší.
veliká
Setrvá ve svých
promna
v
šatstvu
a
Tu se Hospodin hnévem popudí a ztrestá jej tak, že všecka msta zkažena budou. Jen Tábor, Ústí, Sobslav a Mlník ujdou té zkáze, jestliže pi pravd a zákonu budou státi. Kutná v mravích.
Hora
se propadne, Plze, Zatec,
a jiná
msta
Hradec Králové,
Kouim
i
áslav
královská budou od nepátel zkažena.
Prahu pak Pán nad jiná
msta
Ohnm
potrestá.
povodní zkázu vezme a nepítel zhoubu dokoná.
Její
a hroznou
rozvaliny za-
kuny a lišky budou tu pelešiti. Slavné kdys msto zpustne tak, že po ase pojede tudy forman, na kamenném most zastaví, biem do mrtvého ticha zapráská a svému synku ekne: »Tuto bývalo veliké msto Praha, a tamto stávala Staromstská radnice. Prve však nežli do tchto konc dojde a smutný ten as nastane, ukážou se jistotn rzná znamení, jako: Lidem budou dnové ukráceni, slunce nebude svítit jako svítívalo, a zima zimu bude stíhati, takže lidé v kožichách budou obilí sekati. Pak vojny nastanou a z nich vzrostou takové dan neslýchané, Za to bude týrán, aresty a že lid nebude s to, aby je zaplatil. karabái dohánn, až takto se ozve ,Páni, dávali jsme vám, dokud jsme mli. Nyní nemáme, všecko jste nám vzali a nenechali jste nám ani tolik, abychom se s dtmi svými najedli do syta.« ty však nic nezmohou, a páni budou pece dan bez milosrdenství vymáhati. Tu lid obecný, vrn pi sob stoje ekne: rostou borovím a hložím,
:
ei
,Páni,
šich
dávejte sami- za nás,
mozol.
My
stavové uvrhnou
již
platit
mnohé
z
a strhne se krvavý boj, v
nebo jste již mnoho shromáždili z nanemžeme, protože nic nemáme. Tu
muž nmž
do vzení; ale obecný lid povstane ,Líp umíti v bitv, lid bude volati :
alespo neuhlídáme svých dtí hladem umírati.' Takové tresty dopustí Hospodin na pány, protože sužovali své poddané velkými danmi a robotami. Když ta zem takto bude znepokojena a její obyvatelstvo v rznicích a bojích, bude obklíena ze ty stran svta mocnými nepátely, kteíž pak najednou vtrhnou do zem. I zane se bitva
SIBYLLINA PROROCTVÍ ze všech
ty
stran
ode všeho
hoe Naeradcem u vsi
ten krvavinec až k
níkem a Ale
ped
již
Od
vojska.
hlavního
msta pjde
Blaníku, kdež se vojska položí mezi
Bejkovic.
A
tu
Bla-
zane.
se boj
tím zhubí nepítel, táhna k Blaníku, tolik bezbož-
ných, tak že jen málo
zstane na
lidí
že by se
živu,
snadno pod
vozovou plachtou mohli schovati.
Kde
ta veliká bitva bude, svití se rybník.
sem vynesou kolik let bitv)-
kik i
z
ped
nho ápi
a
jiní
ptáci'
Blanickou vojnou bude prázdný
krví se naplní, takže se až veliký, a
všechno
ehtaní kostva,
drobná, že hrozný ten hluk
pes
hlas
tím však
a-
a
na
a
Za
té
vyschlý.
hráz bude pelévati.
bubn
dvacet
na
Ped
trní a rákosí
bude
I
a taková stelba
hrubá
tyi
bude.
míle
slyšán
sám potrvá celých dvanácte dní. Tináctého pak pošle svým vrným pomoc: z Blaníka hory vytrhne vojsko, kteréž tu Boj
cho^á. Jak to vojsko se zjeví,
padne strach na nepátely a
Bh Bh
dají se
na
kteí na Sami však budo.u ze zem vyhnáni a budou utíkat až k Rejnu Kolínu; tam nebo do Blataké zmizí Blanické vojsko Bh sám ví kam Po Blanické bitv níka se více nevrátí a nikdo ho již nespatí. vyschne zase ten rybník, šestnáctého pak dne ponou se vrní, kdo
útk. Boží vojsko vykoná
útku Prahu poboí
veliké divy a požene nepátely,
tak, že
nezbude po
ní
památky.
—
—
1 budou se velmi radovat, objímati se Pán Bh tak zachoval. Všichni pak pjdou k tomu rybníku, kde spatí hrzu pobitého lidstva i kostva, jež ptáci nebeští roznesou, nebo nebude tolik lidí, kteí by mrtvoly a mrchy zakopali. Shromáždným pak vrným budou bude knz sloužiti mši sv. na paezu prosted rybníka; Hospodina velebiti. Pak se navrátí každý do svého obydlí a tu bude mezi nimi svorenství, pravá láska a všichni budou jako jednoho srdce, páni obecný. A bude padesát let dobrých a úrodných a bude i lid
na a
živu zstali, shledávat.
diviti,
že je
i
v
eském
království velmi lacino
:
korec
žita
za
7
groš,
korec
groš, stará eská pinta piva za 2 kr. a libra jeleního masa za 2 kr. Ve všem bude hojnost", a všude pokoj a Boží
pšenice za
požehnání.
1
2
— —
A.
334
JIRÁSEK: STARÉ
Šalamoun, dycht o všem míti pro-
Sibylla královna umlkla.
rocké zprávy, žádal
nebo
toho neoznámil
»
»
Dobrý
mj
se
dobe,
>Králi,
svým andlm.
Ale
odvtil
zlý budiž potrestán,*
to,
na nebi
králi.
Tedy
však
Budou-li ho
budou-li lidé
hnvat,
ukrátí
dobe let
i
na zemi se
díti
budou, prve,
nežli
pijde
Bh
Odmlela se, pak dodala: »Toto mé proroctví, ó králi Šalamoune! Ulož
Až vkové
minou, stvrdí se slova
že Sibylla zjevila
A lovn
král Šalamoun,
stojící
ped
králi:
ti
král.
níž
ti
má,
Ho-
initi, dní,
kteréž
o soudném i
na msíci,
Hospodin.
je
—
«
a zachovej.
a pozdní pokolení se pe-
proroctví pravá.
moudrý a zkušený, pokoil se mladé krástupni, pod tamaišky, cypiši a oli-
ním výše na
vami utšené zahrady, a nad
a
od stvoení svta. Jen tolik mi povdomo že mnohá znamení a divy mnohé na slunci
ustanovil
svdí,
eknu
Dáváš-li zlému tohk jako dobrému:*
zlé.
Dobe odpovdls,
i
ani
kdy nastane soudný toho povdomost nemám,
zjevila,
tu Sibylla:
spodin pidá.
dnu
Sibylla:
Bh
služebníky, dobré a
A
mu ješt
aby
jemuž odpovdla
den;
Máš
jí,
POVSTI ESKÉ
již
províval lahodný
záilo ranní nebe.
—
vtík
a lahodné
vn,
Proroctví slepého mládence.*) ^dyž císa Karel IV., eský král, z Nmecka, pes Norimberk do
!»555<-
mezí v Šumavských nedaleko a ducha
zbožný
,
žije
po
1.
1362.
P.
pišel na po-
že ve vesnici
Koutu
od narození
slepý,
mládenec
všem
se
své vlasti
lesích, uslyšel,
Domažlic
prorockého
vraceje
okolí
ode
všech
velice
vážený. I
zajel si
Karel IV. do té
pého mládence, sestoupil
s
vsi
kon
a když pijel
k
chaloupce
sle-
a vešel do jizby, kdež zastal mlá-
dence, an sedí za stolem. »
Pozdraven bu, ctný mládene!*
mu podkoval »Zdráv
oslovil
ho panovník. Mládenec
a ekl:
bu
*) Povst o nm cem Pražského orloje.
císai,
muži svatý a
králi náš!«
vypravuje, že srovnal kosti v kláštee Sedleckém
a
také,
že byl
pvod-
»Pro mne nazýváš
»A
kterak
svatým,
jsem císa?
že
víš,
povdomosti o tom,
t
že
mne lovka híšného:* dl nevidomý a nemohFs
Jsi
o tom velebné chrámy,
jež
vystavl a
jsi
peuješ, kdežto prve
dokazuješ
všecku
zemi
Ty
o nj,
národa.
mine ti sta
nežli
svdí
ujímáš;
A
stavíš.
eského
zvelebuješ jako dobrotivý otec svého též o jeho jazyk
žádné
míti
to
jsi
svými skutky.
císa.
navštívím.*
muž boží,« odvtil slepý, » nebo Také to dosvdí chudý lid, jehož se
»V pravd
eský
ESKÉ
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
336
let,
bude
jazyk ponížen a potupen.*
Tak ekl
a
pozval
aby
císae,
se
k
nmu
za stl posadil.
Karel IV. tak uinil a rozmlouval se slepým mládencem o rzných
vcech, až pak ekl;
Bh
»Milý mládene, soudím, že pro to
Proež
abys vidl do tmavé budoucnosti.
vdl: jak bude mé království v Mládenec
mou
s
milou
vlastí,
slova
ani
K.
A
tvé
oi
svtla,
pov'z, cos
díve napo-
ješt
potrvá toto
jak dlouho
sláv.?«
nepromluvil, ale
na stl, jednu od druhé podále, a
litery
zbavil
Z.
V.
A.
L.
y.
vzav kídu napsal tyto
to:
L.
V.
F.
M.
R.
když napsal, ekl:
To
jména tvých následovník. Po tvé smrti, za pánování tvého syna, pone se domácí vojna a bude koist všechna v zemi zvelké krve prolití. Ale vojenská sláva stanou a zem eská zkázy nevezme, nýbrž obhájí se slavn proti
»Co
liter,
tolik
král.
jsou
i
mnohým nepátelm. Ale pak
bhem
as
upadnou echové v nekáze a v
svornost, a nastane veliká zkáza
Francouzové
budou jim
milejší,
divn a pyšn vymyšlených. vedlnost' pohyne,
budou
nosti
nebo
mrav. Cizozemci, Nmci, a eši budou choditi v
Konšelé budou
se
Vlaši a
krojích
úplatky,
spra-
soudcové jenom dle stavu, bohatství a váž-
souditi.
Hlas chudého zanikne neslyšán, a všechen
hnvá
brát
ne-
Bh.
Lidé budou
sice polí
ád
pestane.
I
roz-
pidlávat, a chleba pece ne
PROROCTVÍ SLEPÉHO MLÁDENCE bude pibývati,
nebo nebude
kráte nastanou
dan,
platy
Tehda budou svtské dti,
dtem
a muži ženám, otcové
stíhat,
Nmci
Božího požehnání
eské
roboty neslýchané,
i
337 zemi.
Ten-
válka válku bude
budou násiln bráni na
vojnu.
duchovní vrchnosti eského jazyka nenávi-
i
pemnozí Cechové se tak velice zapobudou svj mateský jazyk zapírat a za nj
opanují Prahu, a
menou a proheší,
že
se stydti.
Tehda na jednom vrchu schnouti tolik
bude a veliký
nepátel, že jako
Úpou a
Jen mezi
hrzy peká,
v
hlad
kouimském nastane.
»Milý mládene! Smutné
»
tmito
To
ani
slepici.
jsi
V. Václav,
je,
—
n
Kdo
echy
se posypou.
všechny
ty
IV. promluvil:
cos
zjevil.
Ale ješt
mi
vylož,
.'«
literami íci
Slavný králi! Tyto
K.
Pak se vzbouí na
pak blažených as.«
Mládenec se odmlel a Karel co chceš
stromoví od vrchu
jako hejna kobylek na
liják,
Orlicí neublíží se
užije
kraji
litery
znamenají
ty sám.
tvj
s\'n.
Zigmund, druhý tvj syn.
Z.
A. Albrecht, Rakušan, jeho ze. L.
Ladislav,
J.
Jií,
král,
Albrechtv
syn.
ech.
V. Vladislav, Polák.
.
L.
Ludvík, Uher.
F.
Ferdinand, Spanl.
]\f.
Maxmilián,
ech.
R. Rudolf, Maxmiliánv syn.
»A potom
.?«
ptal se Karel IV.,
Boue a knížetství po mei vyhasne a »
vrtkavé
!
Nejhe
když slepý mládenec
však bude, až rod královský
nastoupí královna. Proti ní se spikne množství
bude eské království k pádu schylovati. Pannastane pehrozné sužování obecného lidu, jakého
nepátel a
tu
stvo bude
zlé,
nebylo od
poátku svta.
se
již
A
tenkráte ztrestá
Karel IV. se zarmoutil a povzdechl. Staré
povésti
eské.
pestal.
Bh
eskou
zemi.«
338
A.
»0 kéž by Všechno
bylo možná,« pravil,
bych pro své
život
i
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
lovk
»
ESKÉ
všecko to neštstí odvrátit!
království
obtoval.
Nedejž
Bože,
píina všeho toho zlého !« já, »Pravil jsem,« dl mládenec, »že jsi muž Boží. Kaješ se a postíš na svém hrad Karlštejn a modlíš se za svj národ. Svatý budeš, a zlaté lože tvé, na nmž tam odpoíváš, bude posvceno, nebo kdo nehodný, žádného, ani syna tvého, nesnese.* abych
A
vzav
tu
híšný, byl snad
opt
kídu, napsal slepý mládenec ješt tyto P.
Plnoní
P.
P.
národ na
V.
echy
F.
litery
^ ekl:
se pižene a zemi
hrozn poplení
a zdmncuje.
To znaí
Turky a jiné nevící, s nimnohé a kruté války. V tch válkách mu Cechové budou pomáhati, mnoho krve v nich vy cedí a mnoho P.
miž
národ
ímský císa bude
penz
na
n
dolejší, polední,
mít
vydají.
Znamená národ od východu,
V.
se svýrni
sousedy
bojovat,
ale
národ
eskému
pemocný, jenž bude
království
žádné škody
neuiní.
pehrozný poet zbrojného a jako povode pivalí, Francouz,
F. Tato poslední litera lidu,
jenž se do
ech
jiných na západ.
Tu
se lidé
lati
budou. I
oznauje
Nmc
Tenkráte nastane ten
nejvtší a poslední boj.
ve své úzkosti k Bohu obrátí a
smiluje
se
Hospodin
nad
eským
úpnliv
o
pomoc
vo-
mu všem nepátelm
královstvím a pošle
pomoc. Z hory Blaníka vyrazí rytíské vojsko proti eské zem, a sv. Václav na bílém koni povede Blanické rytíe do pehrozné bitvy, jež bude trvati za kolik dní. V té bitv budou cizozemci a nepátelé poteni a zhubeni; kteí zstanou, ti budou ze zem vyhnáni. Nejeden se ješt ve skrýši schová, ale všechny ty Prokop svou berlou; eské království bude prosto všech nepátel, bude osvobozeno a zstane svobodno.
vypudí
sv.
Pak nastane svatý a ceni,
stálý pokoj
;
všichni
zkvete mezi nimi snášenlivost a jazyk
a ponížen, bude povznesen, a
již
echové budou
jejich,
sjedno-
jenž byl zemdlen
nikdo ho nebude
zapírati.
Budou
PROROCTVÍ SLEPÉHO MLÁDENCE všichni hrdi na
pvod
svj, na
pedky
i
že se tak obhájili, a nebude jim
teskno a obtížno v práci a obti pro vlas, jednati budou, to
z
339
nebo mí mluvit
lásky upímné, pro kterou
ty,
o náš
ale více
králi,
vlas
zvelebuješ!*
Karel IV.
si
»Dejž to milý
A
oddechl a ekl:
Bh, aby alespo
vstav, vzal slepého
»Poj
se
mnou do
tenkráte byla
zem eská šastná.*
mládence za ruku a ekl jemu:
Prahy,
na
mj
hrad.
Tam
budeš
dobe
opaten.*
Mládenec tomu docela pivolil a kdež
pi
jeho
dvoe
jel s
zstal až do smrti.
králem Karlem do Prahy,
——
Proroctví Havlasa Pavlaty.' msteku Vysokém pod bylo vku jeho sto
dyž Havlas Pavlata, soused v
ml
horami Krkonošskými
^.^
patnácte
let.
umíti,
Kol jeho smrtelného lože
nové a dcery, vnukové a pravnukové. všemi se žehnaje pravil: »Synové, dcery s
na tom
A
byla za ten
i
krejcar
I
vy
veliký
*)
synové ješt
rukopisu
F. Mcníík. Proroctví
svdí,
r.
*')
**•)
pá-
hojn groš
1510.
ze
samo
knz
a zmrzlík,***)
i
to-
korunami.
s
mor a drahota Dle
staec se
tu
a dti všechny a
vky louím, již se na vnost ubírám. Dost svt pobyl, sto patnácte let mi Pán Bh dopál vk mnohá léta dobrá, ourodná, za našeho eského
krále Vladislava,**) a zachovali jsme
lar
A
sy-
vámi se na
telé, již
jsem
si
mé
stanuli jeho
17.
njaký
stol.
zachováte.
tolar
neslýchaná.
chovantho
Než-li
v
.'^inion
kolem
Derdarda vkazalel v cíikvi
Jagelonce.
Groše a halée za krále Václava
11.
knihovn
dvorské
stalo se, jak rukopis udává,
Pán
Než potom bude
mine padesát
v
je,
pijde
tiskem
Vídeiíské
1500. a pepsal
r.
let,
vydal
jak týž rukopis
msteku Vysokém.
<:
PROROCTVÍ HAVLASA PAVLATY morová
nová,
rána a tak
budou choditi do by již nebylo ani
Než o
po
masopust na
obilí
Pi tom snadit
mor
do
stát
výt, jaktí
sv.
sklidil.
Václava,
A
nkde
lidí
hned v
zim bude
do
i
nebo
Martina,
sv.
potom už brzo nastane soudný
den.*)
mnohem vtší Cechové sami budou se ne-
se také strhne veliká vojna v Cechách,
kdy za Zižky
nežli
a vezmou
za krále
si
Nydrlandi, Francouzové
vynesou
vlci
porazí, že
pomalu
nastane
hlavní;
a vydrží zase až do vánoc a tolik
poli
vymrou a
lidé
živé duše.
nebude, kdo by je
a hroznjší,
po horách
i
do oken po chalupách se dívat a
vsí a
bude
té
že
zlá,
341
Cechm
krom
byla.
Divní
Ferdinanda.
Nmc
národové, Vlaši,
budou se do Cech
trousit a
všechny dobré peníze a do našich hor budou chodit
pro drahé kamení.
Ped
tou zkázou bude veliká neupímnost" v
a všeliké nepravosti. Páni budou poddaný
lid
eském
království
nelítostn soužit a ne-
bude u nich ani u jejich správc žádné spravedlnosti. Samému Bohu budou se rouhat a íkat, že je vtší hrs moci nežli pytel spravedlnosti.
Proto
se všichni
zámk
sedláci
pozdvihnou proti
svým vrchnostem,
zkázou uhodí Ješt ped hrozné zimy, snhu napadnou náramné spousty a velicí vtrové bouiti budou. I pitrhnou krutjší mrazy nežli tehdáž panovaly, když jsem já Havlas Pavlata pálil milí v Rokytnici. Tenkráte medvd nemohl v lese obstáti pro hroznou zimu a pišel se ohívat
pány
se
k mému
Noc a
seženou
a
touto
sbijí.
milíi.
byla a teskutý mráz;
já stál z
i
zhíval se
druhé strany a házel jsem
všecko jsem jemu nalámal a naházel. noci zas a já ho zase krmil chlebem.
byla tetí noc, pišel
medvd
mu I
A
medvd
chléb.
z
jedné strany
Co jsem
ml
chleba,
pišel sem
medvd
druhé
on se
a krotí.
Když
zas a tu jsem
si
sytil již
na
nj
uchystal
bezovou houžev. Dával jsem houžev protáhl *)
Za
mu mu
16. stol. bylo
potom jsem tu skrze chípí a vedl jsem ho až do Vysokého zase chléb a hladil jsem ho, a
rozšíeno mínní, že nastane brzo
již
soudný den.
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
A.
342
k nám.
Pak jsem ho do
ESKÉ
vedl a Brož Vrchlabský
Prahy
byl se
mnou. Tenkrát byly perné mrazy, ale ješt hroznjší nastanou nežli mých mladých let. Co mám ješt více vám povdt.? Smutné je, co jsem ekl,
—
byly tenkráte za
doekají a poznají, že jsem mluvil pravdu. Tmi pokutami a tou zkázou budou Cechové sami vinni, neb divná promna v nich nastane a nebudou dbát ani dobrého ádu, ale lidé se toho
Boha a na poslední soud hrozný. Moji milí synové! Vy se dokáte ješt nkolika lehích let; ta budou iešt za tohoto našeho krále Vladislava. Potom bude Ferdinand. za nho již. Po Ferdinandovi hned zanou se ta tžká léta Za krále Matyáše a za krále F"ridricha bude nejh, a lidé si budou toužebn páti, aby radji na svt nebyli. Ty vojny potrvají dotud, dokud nebude krále, jehož jméno bude Anbestas. Tu pak nastanou lepší asy a budou tomu králi To o budoucím íkati dvoje jméno: bude dobrý a pobožný král. ani
pamatovat
na Pána
i
—
protivenství, roztržkách a králích
Rzná '^
"
lS?
povdl
Havlas Pavlata.
—
proroctví.
liromný balvan skalní trel pod rozvalinou Potštýnského
šumného proudu Divoké Orlice. Prosted ekv f^Sí^^^^M/s ^"^'j ^^ stálém útoku pnivých vln. Lid v okolí mil »(^^^5:::=;?^^£)\t- jím v as jarních píval nebo na podzim, jak stouhradu
pala voda. pelila bocích.
Nkdy
se rudá
A
tu
z
se
kámen zardl;
voda a
stékala,
se lid lekal,
nebo
to s
inula jako ta
dlku na jeho povrchu
potky
krve po jeho
zardlá vláha vštila
zlé
doby,
vojnu, hlad nebo mor.
i
Vky už stál jemu ml kdysi
ten balvan nastati den.
v
šumu a hluku Orlických
vln;
než
RUZN A PROROCTVÍ
343
» Pijde straka, kamen rozklube, a tu nastane v Cechách bída. Pitrhne nepítel do zem a s ním utisky lidí a zlé nemoce.* Tak znla stará vštba. R. 1866. podnikali na Potštýnském panství njakou stavbu. Ponvadž byla poteba hrubého kamene, dal správce statku balvan v ece pod starým hradem prachem roztrhati. Staí lidé litovali omšeného balvanu a nevštili nic dobrého. A hle^ nedlouho po té vtrhli Prusové do zem. Staré proroctví
v
oživlo
pamti
lidu,
v
/I
•
kostel,
vž
kostel se
opt
Ale
i
zvon
Než zvon se
opt
nad
ekou
Orlicí
tom
kostele
propadly
visel zlatý
zem, když
do
se
tam, kde nyní
na vži
lid
zastkví
borovice
les.
vyr)je
zlatý zvon, jenž z místa svého^
koen
Oškobrh, tajemný vrch,
Ve slavých osyk, *l
U
nad údolím na svém míst, a
stínu jeho
jasan
i
*)
její
toho lesa uschne a
koeny
*•)
a vyryje pod
háji se zelená,
dub
skalami
a javor, vaz,
Od zem
až
blá nad lískoví,
kam ruka dosáhne
kdo kolem
širou
rokyt a jilm, te-
hladkých bíz, v místech, kde
šel,
jehož l^ížek neporušený se tu zachová, bude míti dlouhý
východn od Podbrad.
její
nimi ten
toho starého stromu.
Kostelce v stráni stála stará borovice.
Asi míli
koen
kde se propadl, bude putovati dlouhou
kížky, takže tu kížek na kížku. Skoro každý,
lovk,
zlatý
vk. Nežli však as ten za ekou strá, borové mlazí tam vyrazí a vzroste
podzemní poutí až do
že
— —
rozhlaholí, ohlásí nový, zlatý
Až krajní pijde erná svin,
v temný
ní
Správce se Straka jmenoval
v -I
nastane, oseje vítr
do
se
hresil.
prilis
setlí,
V
Kostelec, nádherný kostel. IV
v
as stával
pedpovdno,
že co
nemoc pak také pikvaila.
Za dávných, dávných zvon.
vidl,
—
Straka rozklubala kámen.
splnilo.
byla vojna a zlá
msto
te
a každý
klenice.
vryli,
vrezali
vyezal tu kížek.
Vili,
vk.
A-
344
lýkodra
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
babykou bujely v husté smsi,
s
nejedná vzácná bylina mocné, hojivé
Na jí
jeho
k vrchu
tém
A
dail
se
arovný kvt^
síly.
kdys Libuše stoupala
sroubili z Libice hradu.
ESKÉ
devnou
nitro té
chodbou, kterouž
hory tajemství chová:
posvátné vojsko tu dímá. Spí a probudí se a vytrhne
z
temného
Cechy nejvtší tíse. pod vrchem širou rovinou hluk zuivé bitvy. Od severu, z Pruské zem, nepátelé pitrhnou, zle budou všecko království sužovat, až pak mezi Cidlinou a Mrlinou skoro všichni zahynou. Tu bude poslední boj bojován a Pruský král na hlavu
klínu kopce, až uhodí na
Tehda
se rozlehne
poražen, dá se na útk.
—
Až bude Pruský král se zbytkem svého vojska ze zem utíkat, odpoine si ve stínu staré borovice v širém poli za Náchodem všecko jeho vojsko u Hronova poblíže hranic. Odpoine si tu on nebo nebude již míti více muž než co by se jich kolem bubnu sesedlo. Tu si tedy na mezi pod rudokmennou borovicí naposled odpoinou, pak zajdou pes hranice a eské krána eské lovství bude mít od nich pokoj na vky. i
pd
—
Budou boue, budou konec bude' odpoívati
s
eské
pokojem.
sedm král a
mír a bude
dobe
až krev
kolébkami potee;
To
se vyplní,
a kord
i
se rozrostou po celém palouku. ti
smluví na palouku mezi
v naší zemi.
ale
na
me
budou až ržové kee od pokraj
království uvedeno v mír,
Ržového palouku sejde
boje,
—
ržemi
Tehda
se tu
svatý,
vný
svt I jeho divy pestanou. To bude, Všechno jen do asu až kamenný kíž na chlumku u Solnice, jenž co rok do zem o znání i
zapadá, všechen se v hlubinách propadne.
—
RUz
N;
A
PROROCTVÍ
345
Vysoko na Boru*) v divokých skalách sedí kamenná panna, majíc na khn rozešitou košili. Každého roku, o velký pátek, když v kostele pjí pašije, udlá kamenná panna na té košili steh.
Co zhyne
*)
kladském.
rok jediný steh.
vše, co
Bor
i
Až udlá
poslední,
až bude košile došita,
pod sluncem, a nastane soudný
den.
Máchovská hora pi samých hranicích eskokladských,
z
vtši ásti
již
v hrabslvi
Blanití
rytíi.
povs a její proroctví,
joslyšte poslední starou
povdl
jež
slepý mládenec králi Karlovi žehnané pamti. Hle, Blaník hora*) v hávu
'f^
-^^
jí
od temena po všech bocích. Vážné, až
na krajinu od svta odlehlou, na Široko daleko je patrno jeho vzhlížejí.
Vštit'
*)
v
okolí
chmurami zahaleno
11.;
z
r.
— —
shlíží
nmu
pátrav
povtí, promodrává-li
se jasn,
asto k
s
.s
Malúlio Blaníka,
ním ped
vypínají se vedle
pioblávají se
600 m. vysoký
je
bájená
sebe dva vrchy,
rozvaliny ta hora.
uvznn,
Blaník, dal
R. 1799. vydal V.
zajal
ho na
Zikmund uherský taras pivázati a
k
král
oba
zrušené
Blaníku stával
bratranci Proko-
Prokopa jako pívržence
nmu
M. Kramerius kratochvilnou knihu:
kaple
Na
Král Václav IV. postoupil hradu Blaníka svému
1402. byl ve Vídni
Václavova, pitáhl vydali.
nich,
vyšší Velký Blaník, nad
di^evíný hrad, majetek králv.
povi a když
zlé
zachmuen
chlumy a plán málo úrodné.
a v okolí
msla Vlašimí u mžsteka Louovic S menšího
feené.
za císae Josefa
její
tém,
jenž splývá
lesa,
a tvrdý as.
slibuje jistý
»Blaník
tmavého
stíleti,
iZdenk
ze
až
mu
Blaník
Zásmuku
se
BLANITÍ RYTÍI Na
347
buk, jedlí a smrk pradávné Mechem a kovím zarstají; po
temeni Blaníka zíš ve stínu
kamenné hradby, vtšinou
devném
hrad, jehož
sesuté.
hoe samé dímají
Ale pod hradbami, v
ozbrojení rytíi,
dímají a ekají, až nastane den,
vojsko «,
továclavské
dnes ani památky.
chránily, není
» sva-
kdy bude
poteba jejich pomoci, až budou do boje povoláni. *) Pod skalnatým vrcholem Blaníku, ve východním svahu je skála v podob lomeného oblouku. Tam je vchod do hory, tam také prýští pramen. Z nho napájejí Blanití rytíi své kon, když za as jednou, za svitu msíce vyjedou z hory na palouk mezi lesy pod horou. Za takové noci zaléhá do okolí temné dunní, stlumený
bubnv
rachot
kostvo,
polnice hlas.
i
peetné
stopy
Než do vkroil také
koských
brán
a
v tajemném
zmizí
již
nejeden
ped
ní
sín,
skalní
kde dímá
svatováclavské
ln reji
vojsko,
lovk.
a vybídl
ji,
aby
s
ním
Pojednou v hoe.
poklidit
šla,
Uzela klerozvšenou zbra.
Brána do hory byla otevena.
šla.
mohutné
a na
sloupy,
nich
ticho jako v kostele bylo po všech prostorách v tajemném,
Hluboké
U stn
žlutavém písvitu.
kamennými
kón
kopyt.
dívka jakási žala pod Blaníkem trávu.
rytí
Dívka se nebála a nuté,
—
skalních sklepení,
Tak jednou stanul
ani
ránu zase vše rázem utichne, rytíi,
Jen na palouce zstává památka po noním, jízdeckém
hory.
a
K
vše zanikne ve skalné
v
stoly
ohonem
síni
sedli
nehnut hlavou
stáli
žlab
u
;
adou
stáli
rytíi,
tváí
nepohodili,
kon,
osedlaní
na stl sklonní.
kopytem po
pd
za
Spali,
nehrábli
nešvihli.
svými tovaryši aneb rytíi v Blanickc-ra vrchu zavem.t V této knize je pvodní, prostší povst rozšíena vypravováním o Zdenku Zásmuckém, kteréž vypravování Kramerius dle njakého cizího
Kniha o Zdenku Zásmuckém
vzoru poídil.
Zásmuckého
s
povstí
o Blanických
v. K. Klicpera ku své známé divadelní •)
Podobn
se vypravuje
se
rytíích.
he
velmi
Této
líbila,
látky
a tím také v lidu
knihou
sloueny píhody
Krameriovou
zobecnlé užil
>Blaník«.
o vrchu Oškobrhu, výše psaném, o lesnaté
hoe Turovu
u Hronova
Podobné povsti jsou i jinde. Tak ve Francii a v Nmecku Poláci vypravují o vojsku, jež spí v Babí o Karlu Vel., v Nmcích o Fridrichovi Rudobradém. Hoe, též o vojsku Boleslava Velikého spícím v Tatrách. Také ve Slezsku a na Litv je podobná povst'. Zdá se, že pvod všech tchto povsti je na východ, v Asii, odkud se za kížových na Náchodsku,
o Bílé
Hoe
válek rozšíily na západ.
a
j.
A.
348
Dívka Ani
te
jí
ESKÉ
rozhlížela se, ale nikdo se ani nehnul.
vešla,
Práce
zametati.
JIRÁSEK: STARÉ POVÉSTI
jí
kvapem ubývalo
nikdo nezastavil, nikdo na
ni
dom,
zaala
poklidila.
nikdo se ne-
nepromluvil,
Jak pišla tak vyšla, a když se dostala
zbudil.
I
a za chvilku všecko
ptali se
jí,
kde
tak dlouho byla.
povdla,
Divila se a
když
ekli,
jí
pro
jí
rok
povdla, kde
I
ped rokem
naposled
že touže chvílí
že byla celý rok pry.
umli,
že pichází jako jindy tou
chvílí.
s
trávy
Užasla, pišla,
se ocitla, a tu všichni sroz-
Tetího dne však byla dívka
uplynul chvilkou.
nebožkou.
Tak jako ji, pozval si neznámý rytí také kováe z Louovic do hory, aby tam okoval kon. Ková šel a když okoval, dali mu do pytle smeti, kteréž ze zlosti ped horou vysypal. Doma se pak dovdl,
že ho
nebylo po I
padly
již
nm
povdl,
zmizel beze stopy a celý rok
ani potuchy.
co se
s
ním dlo, a když pak pytel protásal, vyteprve vidl, že chybil. Ihned bžel
Te
pytle ti dukáty.
z
ponvadž
oplakali,
zpátky ku Blanické brán, kde smetí vysypal. Ale nadarmo. Nebylo
tam
dukát.
ani smetí ani
hledal zbloudilou ovci a
který
o tom
si
rovnž
ml
vážn
až
sám
Tak
také
zabloudil
vypravují o pastýi, který
do Blaníka, tak o mládenci,
tak dlouho, rok, jako ten pastý v
zdání.
Ale tomu
—
již
dávno
zachmuen
shlíží
a jako by trud teskné
———— — —
hoe
pobyl, aniž
Blaník
uzamen,
na osamlou, od svta odlehlou krajinu,
dumy na
nm
a všude kol spoíval.
Svato-
Ješt není as, aby vstalo. To bude ve chvíli nejvtšího nebezpeenství, až se na naši vlas sesype tolik nepátel, že by celé království roznesli na kopytech svých koní. Tenkráte budou vidina znamení: uschnou vrcholy strom v Blanickém lese, na temeni hory se zazelená starý, uschlý dub, a pramen u skály se tak rozvodní, že se bysticí dol povalí. Tu pak se strhne veliká, krvavá bitva v krajin mezi Blaníkem a Naeradcem. Rybník Pustý, u nhož se starý uschlý strom ped bitvou zazelená, naplní se potoky prolité krve. I bude plá a veliké zkormoucení pro ten zoufalý boj, ale Cechové se proti silnjšímu nepíteli hrdinsky václavské vojsko
spí.
.
Blaník,
se oteve, rytíi v plné
zbroji
vyhrnou se
lUustrace
z h(
Vnceflava Cemého
1
J mí-.
a itvísti
sv.
'O
Václav je povede na pomoc Blanických rytirich-.
Cechm
.
.
.
(Str.
348.)
BLANITÍ RYTÍI brániti
budou.
V
vyhrnou se
zbroji
rozhodnou z
se Blaník
chvíli
ote\e, rytíi v plné
hory a svatý Václav jeda na bílém koni je po-
vede na pomoc echm. Nepítel náhlým strachem obklien a jako zmámen bude ku Praze prchat a tam pak bude hrozný ten boj dobojován.*) A bude tak zuivý, že krev proudem
Karlv
echy ze
most.
Tu
svatý
potee od Strahova
Václav na bílém koni
až po
kamenný
korouhví v ruce
s
povede a cizozemce a všechny nepátely eského království vyžene. A sv. Prokop, opat Sázavský s berlou, bude mu
zem
pomáhati.
Pak nastane svatý pokoj, a
ech celí.
sic
za
tch boj
Poznajíce chyby svých
pítel jimi o
zem eská
zahyne, ale
zem neudeí.
pedk
——
ti, i
Mnoho si odpoine. kteí zstanou, budou mužové
své,
/
*)
Dle variantu bude ten boj dobojován na
hoe
pevn
budou
státi
a ne-
-'
Svidníku v okolí
msta Pelhimova.
^oto
^ a
ddictví
o zemi
povsti dávných
pemáhá :
let
a stará
milá,
siliž
proroctví
naší.
Šastná bu, o
3=
tvé,
jsou
vlasti
všechna protivenství,
mateský jazyk
i
starej
a
zachová svaté
dobré právo své.
Mohutniž pokolení tvé prací a nadšením, bylo jako skály a vždy plno
síly.
se pokolení
aby
pevno
I
....,v.-;!l:^:
í
-
'-* ,
iT'-:"
';,- '-J
'
-
"-
./:-.;Í^VV"
^""í.-\->-<--;.'í;i^'-;'.'
^í^l-^-v \
-;,/
-.:v^-->.4'-..v^-^^,.''^;-^íy^
