Úvod
Myslíte si o sobě, že jste „opravdový muž“? Skutečně? A víte vůbec, co tenhle pojem obnáší? Měříte metr osmdesát pět, vypadáte jako Adonis, chodíte oblékaný podle poslední módy, pravidelně používáte hydratační krémy, baví vás navštěvovat různé lázně a salony krásy a nikdy neuděláte nic špatně? Nebo do sebe každý pátek večer nalijete dvacet piv, cestou domů z hospody zmalujete nějakému troubovi ciferník, doma si dáte třívteřinovou rychlovku se starou a nakonec odplujete se spokojeným prděním do říše snů? Jste změkčilý metrosexuál, nebo drsňák skoupý na slovo? Jak má vlastně vypadat opravdový muž? Hned na začátku vás uklidním. Existuje tolik cest k pravé mužnosti, kolik je na světě mužů. Opravdový muž může být dokonale upravený nebo venkovsky prostý, milovník i rváč, obětavý tatínek i divoký bouřlivák, rocková hvězda i velitel tanku – anebo cokoli mezi tím. Být opravdovým mužem znamená také dělat chyby, zkoušet nové věci, vědět, kdy říct ne, vědět, kdy být něžný a kdy drsný; to spojení nemá jen jeden význam, nemá ani jen jeden rozměr. A hned tady na začátku bychom si měli vyjasnit jednu věc: když se někdo pyšní tím, že je „macho“, je to spíš projev nezralého, klukovského vytahování. Opravdová mužnost je znakem vnitřní síly, schopnosti
12
Jak řídit tank
hledat si svou vlastní cestu – ať už ta cesta člověka zavede kamkoli. A právě proto je tady tahle knížka. Můžete z ní načerpat pár nápadů a zjistit, jestli by vám nepomohly získat v téhle hře zvané život větší šanci na vítězství. Držíte v ruce jakousi základní příručku pro opravdové muže – je jenom trošku rozšířená a trochu odvážnější, a taky podstatně nebezpečnější. To proto, že vám říká, že si můžete vyzkoušet, cokoli chcete. A navíc vám poskytne pár základních rad a přátelské popostrčení. Nicméně nebezpečí nemusíte nutně hledat jenom v extrémních sportech a sexuálních dobrodružstvích, i když na obojí se samozřejmě můžete vrhnout taky – je to zcela na vás. Na nebezpečí totiž můžete narazit i tehdy, když se rozhodnete dát v sázku své vlastní já a přimějete se zabrousit v myšlenkách i činech mimo oblast, v níž se cítíte příjemně a v bezpečí. Tyhle věci by nám určitě rádi sdělili naši otcové a učitelé, kdyby je znali, a my bychom je pak jako otcové a přátelé zase na oplátku rádi předali dál. Životní zkušenosti se nedají koupit někde v obchodě, nemůžete si je ani objednat přes internet. Na těchto stránkách nebudete pasivními konzumenty, naopak si své zážitky a zkušenosti budete vytvářet sami. Pokud touhle knížkou během čtení nepraštíte alespoň jednou o zem a několikrát se hlasitě nerozchechtáte, nejspíš jsem neodvedl dobrou práci. Ale to není všechno, já od vás dokonce očekávám, že mi vynadáte, že mi řeknete, že se pletu – to všechno je dobré. Zkuste se nad tím zamyslet. Chce-li někdo být opravdovým mužem, měl by si v mysli oživit pojem „gentleman“. Být opravdovým mužem totiž s tímto pojmem úzce souvisí. Tedy alespoň pokud si pod tím označením představíme skutečně ušlechtilého člověka, který se snaží vždy udělat tu správnou věc, poučit se ze svých chyb a říct ve správnou chvíli to, co je třeba – ale přitom třeba umí jenom tak pro zábavu vyhodit něco do povětří nebo si
Úvod
13
zaimprovizovat na kytaru. Být opravdovým mužem či gentlemanem rozhodně neznamená, že si člověk bude hrát na nějakého chlapáka; spíš jde o to, aby byl sám sebou. A být mužem může být skutečně zábava.
Co doopravdy chcete?
Výborně, takže než začneme, je třeba si pár věcí vyjasnit. Tak zaprvé, můžu vám předvést hned několik způsobů, jak si uvázat kravatu, jak zdolat skálu či provést jako osobní strážce nahou puberťačku ohnivým jezerem. Všechny tyhle věci ale budou naprosto k ničemu, pokud si napřed neuvědomíme, proč jsme se nad touto knihou vlastně sešli. Nechci si nic vymýšlet, nechci ani opisovat pasáže z různých pojednání o společenském chování vydaných někdy ve třicátých letech minulého století. Naopak, během psaní této knihy jsem si opravdu vyzkoušel na vlastní kůži tolik věcí, kolik jsem jenom zvládl. Budete tedy vědět, že vás jenom naprázdno nepovzbuzuji z postranní čáry. Chci vám ukázat, že pokud se pro něco rozhodnete, můžete to také udělat. Čili při práci na téhle knížce jsem si poškodil sítnici na pravém oku, naštípl si pár žeber a zlomil zápěstí, ale klidně bych si to všechno od minuty zopakoval. Protože když si člověk chce zasloužit označení gentleman, nestačí, že bude vědět, jak se nosí jehlice do kravaty nebo jak má dámě podržet dveře. Je vám to jasné? No výborně, takže jdeme na věc…
16
Jak řídit tank
Moderní gentleman Kdysi, přesněji řečeno kdysi dávno, byl gentleman neboli šlechtic prostě darebák, kterému ty jeho lumpárny prošly. Dostal území, hrady, nějaký legrační erb, a všechny tyhle dárky ho zaměstnaly natolik, že už neměl čas pouštět se do něčeho, kde by mohl napáchat větší škody, například do mezinárodní politiky. Potom přišel na anglický trůn Jindřich VIII., srazil o jednu hlavu víc, než měl, a tohle užitečné uspořádání vzalo za své. Definice vlastností, které by měl mít správný šlechtic či gentleman, se tím najednou změnila, stal se z ní soubor pravidel chování vymyšlený a propagovaný manželkami, jimž se nechtělo přijít o hlavu, a pány, které nebavilo pořád válčit ani věčně léhat s nevěstkami někde v cizině. Ta pravidla by se dala shrnout asi takhle: Gentleman by měl dobře vypadat, měl by se umět chovat, měl by být výmluvný a z jeho řeči by měla vyzařovat autorita, měl by mít svůj vlastní zdroj příjmů, neměl by vyvolávat rozbroje, ale ve chvíli, kdy to bude nezbytně nutné, by měl být připraven zasáhnout. Kromě toho tu bylo pár obligátních rituálů vykradených ještě z dob rytířských: pozorně odsunout dámám židli a vůbec se postarat, aby si ty křehké květinky, jež tak potřebují něžnou péči, zbytečně nepocuchaly okvětní plátky. Chudinky malé. Tohle už se díkybohu změnilo. Ženy už dnes nejsou křehotinky z penzionátu ani celoživotní služky. Nicméně spousta nás, domestikovaných mužů, nadále zůstává uvězněna v rolích, které nám připsala průmyslová revoluce. Pracujeme od rána do noci, aby naše manželky mohly zůstat doma a vyprodukovaly další generaci domestikovaných mužů pro tovární haly. Časy se změnily, ale my jsme zůstali stejní. Jenom málokteří z nás vědí, jak být odvážný, statečný, skromný,
Co doopravdy chcete?
17
sebekritický či jak dát beze strachu svůj život či „důstojnost“ v sázku; proměnili jsme se v mužský protějšek těch křehkých květinek, o něž je třeba pečovat, pouze to maskujeme pár trny. Znáte ten obrázek: vyholená hlava, sportovní oblečení z levné, masově vyráběné konfekce. Jediné mozoly, které jsou na nás k vidění, máme na palcích (od hraní počítačových her), a vrcholem dobrodružství je pro nás turistický zájezd s cestovní kanceláří. Není to tak dávno, co jsem jedné sobotní noci jeden takovýhle smutný příklad moderního „frajera“ viděl na vlastní oči. Pokusil jsem se zastavit jednoho chlapíka, který se snažil zmlátit svou ženu do bezvědomí. Zabránili mi v tom pánové, kteří tam jenom tak stáli a dívali se na to představení s neskrývaným zaujetím. A když už se dáma nehýbala, vrhli se všichni na mě. Nicméně bych to klidně udělal hned zítra znova. Co takhle radši najít něco, o co by stálo za to usilovat? Z Oxfordského slovníku se dozvíme, že ve 13. století byl „mužný“ ten, kdo: 1. oplýval vznešenými vlastnostmi muže vyzrálého charakteru, 2. oplýval obdivuhodnými rysy a ctnostmi, vyznačoval se šlechetností, odvahou a nezávislostí. „Mužnost“ tedy měla jen málo společného se společenskou třídou či postavením. Moderní gentleman v sobě musí spojovat to nejlepší ze starých časů – musí být odvážný, podnikavý a ochotný všelicos vyzkoušet – a zároveň to nejlepší z novější doby – měl by být galantní, inteligentní a měl by znát sám sebe. Je nezbytné, abychom se na následujících stránkách podívali blíže i na některé „drsnější“ dovednosti, protože místo snazšího „Ale ne, to bych nedokázal“ chceme být schopni říct: „Vím jak na to, ale rozhodl jsem se, že to dělat nebudu… alespoň prozatím.“ Pokud už nějakou dobu chcete najít v životě nový směr, je na to vždycky ten správný čas; skutečně se můžete
18
Jak řídit tank
kdykoli pustit do čehokoli, na co máte chuť. Problém je, že většině lidí se do toho nechce. Bojí se. Takže co vás láká ze všeho nejvíc? A čeho se nejvíc bojíte? Na tyhle otázky byste si měli upřímně odpovědět: ty odpovědi jsou jenom pro vás, pro nikoho jiného. Možná to dopadne tak, že budete mít dva dlouhatánské seznamy, možná odpověď nenajdete, protože vás nikdy předtím nenapadlo o tom přemýšlet. Ale ať už to dopadne jakkoli, nijak se tím netrapte; sbalte si do batohu smysl pro humor a hurá za mnou. Uvidíme, kam se dostaneme.
Promarněné šance
Měl jsem o tu skvělou práci víc usilovat, mohl jsem tu kočku sbalit, měl jsem tam jet, měl jsem zůstat na škole, měl jsem z té školy odejít, měl jsem toho hajzla zmlátit, měl jsem ten opičí mozek ochutnat, měl jsem si zkusit trochu toho bílého prášku šňupnout, měl jsem jít na tu protidrogovou léčbu, měl jsem si dát vodku, měl jsem skočit z letadla, měl jsem si pořídit dítě, měl jsem si zkusit řídit auto tak rychle, až by uši zaléhaly, mohl jsem se nechat hýčkat jako princ, měl jsem se naučit stáhnout králíka, měl jsem se naučit vařit, mohl jsem v tom blackjacku vyhrát, mohl jsem zkusit v tom pokeru podvádět, měl jsem se naučit nějaký cizí jazyk, měl jsem zkusit vyvolat v tom cizím člověku sympatie, měl jsem se zkusit dostat až na kraj vesmíru, měl jsem vyrazit na cesty, měl jsem si vzít rok volna, mohl jsem zkusit žít trochu nebezpečně, měl jsem si založit vlastní firmu, měl jsem si najmout nájemného vraha, měl jsem jít do penze dřív, měl jsem se s tou kočkou vyspat, mohl jsem projít životní krizí a pak o ní povídat ostatním, měl jsem si stát za svým, měl jsem to risknout, měl jsem v tom všem najít nějaký smysl, mohl jsem se probouzet šťastný, měl jsem vypnout tu televizi, měl jsem zkusit přežít v divočině, měl jsem se naučit
20
Jak řídit tank
střílet, měl jsem svést nějakou opravdovou krasavici, měl jsem procestovat celý svět… Zvolte si, jaký život chcete žít, zvolte si, že budete opravdovým mužem. A možná vás občas někdo nařkne i z toho, že jste gentleman. Je na čase vykročit tím správným směrem…
Co by měl mít každý muž v malíčku Nebojte se riskovat a vydat se nahoru do větví. Právě tam totiž najdete ovoce. H. Jackson Browne
Jak řídit tank
První otázka zní: proč byste něco takového vůbec měli chtít umět? Hm, tak například se takhle na chvíli proměníte v toho frajera, který vystrkuje hlavu z takového toho úzkého poklopu, zrovna jako to v jednom filmu dělal James Bond. Nebo se, pokud na to budete mít tu správnou náladu, můžete vzbouřit proti stádnímu instinktu účastníků normálního silničního provozu a vydat se na místo určení zkratkou skrz mohutné zdi a přes zapar kovaná auta. Vezměte si například ruský tank T-55 AM2, tedy modernější verzi tanku, v němž se proháněl Pierce Brosnan ve Zlatém oku. Tenhle „drobeček“ je víc než šest metrů dlouhý (bez hlavně) a skoro čtyři metry široký. Je mohutný a těžký, váží úctyhodných 42 tun, má motor o obsahu 45 litrů a výkon 456 kilowattů při 2000 otáčkách za minutu. Dosahuje rychlosti až 80 km/h, a když se dostane do správných rukou, je to smrtící a ničivá zbraň. A když už nic jiného, s tankem nikdy nebudete mít problém najít místo na parkování. Můj strýček Armando řídil jednu ze starších verzí tohohle modelu v první válce v Zálivu a komentoval své zážitky slovy: „Člověk ho musel řídit kladivem.“ Něco podobného se občas dá říct i o životě samotném,
24
Jak řídit tank
a tak by se tohle úsloví dalo pro začátek považovat za docela trefnou mechanickou metaforu složitých životních nuancí moderního gentlemana. Je opravdu v lidských silách, aby jeden jediný muž dokázal uřídit takovýhle komplikovaný stroj či aby dokázal svým způsobem života naplnit představu o tom, jak má vypadat pravý gentleman? A může to navíc pokud možno zvládnout s jistou bravurou? Dokážete to vy? Dokázal bych to já? Jak vmanévrovat hranatý tank do kulatého otvoru představujícího životní štěstí a naplnění? Víte, vzhledem k tomu, že je pro tank hračka projet skrz zeď, rozmačkat auto jako krabičku od sirek a zlikvidovat jedním jediným dobře mířeným zásahem nepřátele snadného života a přebytku, nezbývá mi než zavelet: „Držte si helmy a pořádně šlápněte na plyn!“ Však uvidíme, co se stane, až budeme v nějakém takovém tanku sedět. Nejsnazší způsob, jak se k řízení tanku dostat, je vybrat si nějakou sobotu nebo neděli a nechat se s partičkou podobně potrhlých lidí svézt v nějakém pásovém vozidle – může to být cokoli, od malého tančíku až po tank Chieftain. Samozřejmě že nejefektivnější by bylo vstoupit do armády a účastnit se tankistického výcviku, to by vám skutečně změnilo život od základů. Ale nezapomínejte na jednu věc: v tanku v podstatě sedíte v pohyblivém terči na
Jak řídit tank
25
kolečkách, tedy na pásech, a kolem se může vyrojit spousta nepřátelských armád a leteckých sil, a všichni ti lidé se vás budou pokoušet rozstřílet na miniaturní kousíčky. Jako soukromá osoba si řízení tanku můžete vyzkoušet taky (v Británii například v Bovingtonu, kde se nachází velké tankové muzeum), nicméně k tomu budete potřebovat hromadu peněz a také spoustu trpělivosti, až budete čekat, kdy se konečně dají do pohybu ozubená kolečka vojenské byrokratické mašinérie. Nebo můžete zkusit kontaktovat nějakého soukromého majitele tanku. Ale pozor: tihle lidé bývají často podivíni. Mívají velké lány zemědělské půdy, kde si můžou po libosti hrát, a k tomu tučná bankovní konta. Utrácejí závratné sumy za tanky odkoupené od armád z celého světa. Cena těchto vozů se pohybuje od několika desítek tisíc liber či eur až po stovky tisíc. Dobré stroje jsou pravidelně udržované a provozuschopné, jiné tanky končí své dny jako neotřelé zahradní ozdoby hned vedle různých umělých jezírek. V Británii si také můžete koupit svůj vlastní tank a potom, pokud máte řidičský průkaz skupiny H (například na pásový buldozer), se s ním můžete legálně vydat na silnici. Nicméně případné kupce varuji: pokud vám bude někdo nabízet, že vám poskytne instruktáž ve svém vlastním tanku, abyste tenhle průkaz získali, uvědomte si, že ho dost možná daleko víc zajímají vaše peníze než to, aby vás skutečně naučil řídit. Spíš bych vám radil zkusit to u nějaké firmy, která nabízí zaškolení řidičům různých stavebních strojů. Koneckonců není až tak důležité, na jakém přesně vozidle budete trénovat, podstatné je, abyste získali ten správný typ řidičského oprávnění. Pokud ale budete řídit tank na soukromé komunikaci, mimo normální silniční provoz, řidičský průkaz ani nepotřebujete. Já k učení využil pozemky tankové školy poblíž města Usk na hranici Anglie a Walesu. Tam jsem se také seznámil s Alastairem Scottem, hrdým majitelem jediného tanku T-55 AM2 v celé Británii. Před časem jej
26
Jak řídit tank
odkoupil od polské vlády. Alastair mi slíbil, že mě ten kolos naučí řídit. Vysvětlil mi, že ovládat tenhle model je něco úplně jiného než zápolit se starší verzí T-55, s níž před časem jezdil můj strýc, a že rozhodně nebudu potřebovat kladivo – ani k řízení samotnému, ani k obsluze plně funkčního laserového zaměřovače. Nicméně když tahle opancéřovaná obluda není nějaký čas v provozu, potřebuje se napřed trochu rozehřát. Než s ní kamkoli vyrazíte, musíte připravit motor, palivo a topný a chladicí systém. Ne, nestačí sepnout nějaký spínač jako u vašeho kompaktního, hypermoderního rodinného vozu – musíte pod tankem doslova rozdělat oheň. Toho nepříliš chladného zimního rána Alastair pod podvozkem spustil něco, co vypadalo jako miniaturní plamenomet, a pak už jsme jen čekali venku, až se tank uvede do varu. Jakmile se jedovaté výpary rozptýlily, Alastair nastartoval a mohlo se vyrazit. Vyšplhali jsme tomu bájnému netvorovi na záda, Alastair se usadil u řízení a vyrazili jsme na cvičiště, které tvořila dílem pole a dílem les.
Jak řídit tank
27
Za chvíli jsem si s Alastairem vyměnil místo a zasedl jsem na sedadlo u řízení. Alastair se připoutal nade mě, aby mi mohl cestou radit, co mám dělat. Můj strýc mě také předem varoval, že ruské tanky byly konstruovány pro drobnější postavy, a skutečně – pro ramenatého pořízka jako já bylo dost těžké se do toho úzkého průlezu vůbec nasoukat. Instruktor Mick Coup z výcvikového střediska Core Combatives (ještě na něj v téhle knize narazíte) je stále držitelem řidičského průkazu skupiny H, který získal za svého působení v armádě. Když se doslechl, že si chci zkusit sednout k řízení jedné z těchhle „mašinek“, řekl mi: „Řídit tyhle stroje je úplná hračka, bude se ti to moc líbit.“ Měl jsem tedy poněkud protichůdné informace. Někdo musí mít pravdu, ale kdo? Motor tanku běžel na volnoběh a já si uvědomil, že nadešla chvíle, kdy to zjistím. S překvapením jsem si uvědomil, že tank T-55 má téměř stejné ovládací prvky jako automobil s ručním řazením. Jsou tam pouze dva zásadní rozdíly. Ten první spočívá v tom, že ona silná, chromová převodová páka jde trochu víc ztuha. Má sice pět rychlostí, ale systém řazení je trochu nezvyklý, protože první rychlost je dole uprostřed a nikoli vlevo nahoře. Druhý rozdíl spočívá v tom, že v tanku prostě chybí volant. Místo něj máte po každé ruce dvě řídicí páky, které vám dosahují k ramenům a vy jimi pohybujete v obloucích podél těla. Když se chcete rozjet, sešlápnete levou nohou spojku, zařadíte rychlost, zatlačíte páky úplně dopředu a sundáte nohu ze spojky. Vedle spojky je brzdový pedál a plyn, zrovna jako v autě. Takže už jenom pořádně sešlápnete plyn a můžete vyrazit. Snadné, co? A jak že máte manévrovat bez volantu? I to je jednoduché: obě řídicí páky ve středové pozici brzdí. Pokud tedy chcete zatočit doleva, přitáhněte levou páku do středové polohy. Pás na levé straně se zastaví
28
Jak řídit tank
a pohybující se pravý pás otočí tank do směru, ve kterém chcete pokračovat v jízdě. Není to nikterak elegantní manévr. S tou hrozivou silou pod kapotou by se každé jiné vozidlo rozpadlo na kusy, nicméně vzhledem k tomu, že pod sebou máte tak obrovskou váhu, je jízda nečekaně plynulá. A na takový kolos umí tank opisovat menší kruhy než některé z terénních vozů s pohonem na všechna čtyři kola, které jsem měl tu čest řídit. Alastair mi to dokázal, když mě při mém prvním seznamování s ovládáním přiměl dělat užší a užší osmičky. Pravda, kdybyste tank chtěli zavézt na nejbližší několikaposchoďové parkoviště, asi byste cestou zlikvidovali pár zdí, nicméně jakmile si pořádně uvědomíte velikost toho stroje, zjistíte, že je to vážně hračka. Objíždění rohů sice není nejjednodušší, na druhou stranu vy přece sedíte v tanku, což znamená, že pokud srazíte cokoli menšího, než je slon, nemusí vám to dělat těžkou hlavu. A když se konečně dostanete na rovinu, což bylo v našem případě široké, rozlehlé pole, je to trochu podobný pocit, jak kdybyste zmíněnému slonovi nacpali do zadku chilli papričky: je to bláznivě nebezpečné, překvapivě rychlé a po technické stránce radost pohledět. Cokoli se vám postaví do cesty, dopadne jako dveře bránící ve vstupu do hospody mnichovi, jemuž právě skončil poslední den slibu abstinence: zbudou z toho jen třísky. Když chcete přeřadit, musíte si znovu zopakovat celý ten proces se stlačením pák až úplně dopředu. Ačkoli na mě musel Alastair pokřikovat instrukce přes hlasitý rachot pístů motoru, nic víc na tom vlastně nebylo. Ze zadního výfuku se valí oblaka černého kouře, ale to vám vpředu nemusí nijak vadit. Řídit tank není o nic těžší než řídit auto. Zvládne to každý. Ano, dokonce i vy. Ale je to podobné jako v životě – především záleží na tom, kterým směrem se vydáte a co uděláte, až se dostanete na místo určení. Popravdě řečeno je řízení tanku tak snadné, že není
Jak řídit tank
29
nic neobvyklého, když se při nějakých větších občanských nepokojích povstalci nějakého toho tanku zmocní. Došlo k tomu i v Paříži v roce 1944, v Budapešti v roce 1956, v Praze v roce 1968 a v roce 2006 znovu v Budapešti, kde na protivládní demonstraci přijel jeden důchodce tankem „vypůjčeným“ z muzea. Naneštěstí pro něj onomu muzeálnímu kousku došlo zhruba po sto metrech palivo, s rachotem se zastavil uprostřed demonstrantů a byl okamžitě obklíčen policií. Je docela překvapivé, kolik tanků se najde na britském venkově, navíc je spousta z nich plně provozuschopná. Na druhou stranu pokud by si někdo na Britských ostrovech chtěl splnit své partyzánské sny a se svým miláčkem se přivalil k nejbližší benzinové pumpě pro naftu, asi by vyvolal dost pozornosti a byl by z něj snadný cíl. Aby T-55 mohl dokázat, co doopravdy umí, je k obsluze potřeba čtyřčlenná posádka. Takže když se s kamarády jednoho sobotního večera trochu namažete a rozhodnete se, že obsadíte nejbližší vesnici či výškovou budovu, budete potřebovat něco víc než jenom trochu té „tekuté kuráže“ a ztřeštěný plán, jinak své ambice získat nadvládu nad celým světem ve skutečnost asi neproměníte. Ale co to zkusit následovně? Mohli byste se obléknout do šoférské livreje a každý se svým tankem obsadit jinou benzínku a obsluze nakukat, že jste řidiči nějaké společnosti, která místo jízd limuzínou poskytuje jízdy tankem. Ta totiž v Británii opravdu existuje – takže by to mohlo fungovat. Jak vidíte, naučit se tank řídit je na celé věci to nejsnazší. Stejně jako je v životě nejsnazší se narodit, ta složitá část přijde až potom. Jak jsem během výcviku zjistil, pokud nemáte efektivní znalost toho, jak podobné věcičky fungují, je dost pravděpodobné, že vás zaměřovací systém tanku spíš trvale oslepí a pohyblivá střelecká věž vám dost možná utrhne nějakou tu končetinu nebo rovnou prorazí lebku. A v případě, že se vám spustí detektor kouře, máte pouhých třicet vteřin na to, abyste si vzpomněli, jak se
30
Jak řídit tank
otevírá poklop – pak se dovnitř vevalí jedovaté zplodiny a vy jste okamžitě mrtvý. Ale takový už je zkrátka život: nebezpečný a plný překážek. A podobně jako u tanku platí, že pokud se s ním naučíte správně zacházet a dáte do toho všechno, užijete si spoustu zábavy.
Otočky pomocí ruční brzdy a další frajeřinky za volantem Kdysi dávno přesvědčovali obchodníci s automobily muže, aby si koupili Ford T, protože když si pořídí právě tenhle vůz, budou prý působit mužněji. Tahle kampaň napomohla nástupu „věku automobilů“. Vytvořila moderní mýtus natolik úspěšný, že pozdější generace přívrženců psychoanalýzy a feminismu začaly tvrdit, že některým mužům slouží silná auta jako „náhražka penisu“, že se někteří výtečníci snaží získat image skutečného muže čistě tím, že si koupí silné auto. A v jistém smyslu měli pravdu: na tom, že někdo vymění peníze za nějaké zboží, přece nic moc mužného není. Na druhou stranu když někdo umí výjimečně dobře řídit, to už jistou známkou mužnosti je. Chytří pánové v bílých pláštích dokázali, že ženy nepovažují u mužů sklony k odvážnému riskování za nijak atraktivní, zato tahle vlastnost vzbuzuje obdiv u ostatních mužů. Sklony k vyhledávání nebezpečných situací se v nás zakořenily už kdysi v pravěku, když jsme ještě bývali lovci a sběrači, a kdybychom se při lovu nevrhali do nebezpečí, náš kmen by nejspíš hladověl. Je tedy celkem jedno, jestli jezdíte ve Fiatu Punto nebo v Bugatti Veyron; podstatná je ona kombinace dovednosti, bleskurychlého rozhodování, schopnosti zachovat klid
32
Jak řídit tank
i ve stresové situaci a mít všechno pod kontrolou i ve vysoké rychlosti. Právě tyhle vlastnosti a dovednosti v sobě chceme pěstovat, ty nás odliší od takových těch nezralých bláznů posedlých rychlostí, či od lovce, který se rozběhne ke kořisti a zuřivě přitom mává rukama, až všechny opičky utečou. Pokud chcete být považován za moderního gentlemana, nestačí, když umíte zaparkovat mezi dva jiné vozy. Navíc je dost nepravděpodobné, že by vás manévry, které jste se naučil v normální autoškole, dokázaly vyrvat ze spárů ruských špionů, londýnského podsvětí či kriminálních gangů. Ba dokonce s nimi s nejvyšší pravděpodobností neuniknete ani své v pořadí šesté bývalé manželce. Přitom není těžké si ty správné dovednosti, které vám v takovéhle situaci pomůžou, osvojit. Nezabere vám to víc než jeden jediný víkend. Jsou to takové ty akce, jež občas vidíte na filmovém plátně či v televizních dokumentech o práci policie. Znáte to, takové ty odvážné manévry, kdy se z pneumatik kouří jako z táboráku a vy se občas neudržíte a vypísknete samým vzrušením jako sopranistka se skřipci na bradavkách. A dokonce se tyhle frajeřinky můžete naučit sami. Na to ovšem budete potřebovat tři věci: zaprvé auto, u kterého vám nevadí, když ho trochu otlučete. Nemusí mít nějaké speciální úpravy; stačí vám normální pojízdné auto. Zadruhé budete potřebovat vhodný prostor. Spoustu prostoru s odpovídajícím povrchem. Například obrovské prázdné parkoviště nebo něco podobného. Zatřetí to chce jistou dávku odvahy, abyste se to vůbec odhodlali zkusit. Budete překvapení, jak snadné některé ty manévry jsou. Pokud je budete chtít doopravdy ovládnout, bude to už o trošičku těžší, ale koneckonců tohle je přece jedno z klíčových témat knihy, kterou právě čtete. Strach. Není vždycky snadné ho překonat, ale však vy to zvládnete. Samozřejmě si také můžete zaplatit nějaký kurz. V tom případě budete mít zajištěné auto, prostor i odborné
