v
:,tí-
KABINETNÍ KNIHOVNA, SVAZEK XXXV.
V BLUDIŠTI LÁSKY. BÁSE M. A.
ŠIMÁKA. (i8b.5.)
^
'^^
V PRAZE. KNIHTISKÁRNA
F.
ŠlMÁEK NAKLADATELSTVO.
v BLUDIŠTI LÁSKY.
M. A.
SIMACKA.
fi885.)
^ V PRAZE. KNIHTISKÁRNA
F.
ŠIMÁEK NAKLADATELSTVO, 1869.
PANU
ALFREDU SEIFERTOVI, ESKÉMU MALÍI
V MNICHOV,
M. A. S.
CTNY MISTE! V pvabném
obraze Vašem Návrat ze žní jsem zachycenu jíedstavu Lidy v minulosti srdce svého processu, jejž pokusil jsem se vylíiti veršem v této knížce. nalezl
;
ás
Bylo by nespravedlivé, kdybych nepipojil k své básni jméno piivodce tvoreb, na žoval
pi
práci a jež tak
nž
znaný
pohled podíl
mne
vzpru-
mají na vý-
sledku jejím.
Pijmtež, ctný miste, skromné mé vnování v nepatrný dík za
to,
co v této
zásluhou.
V
Praze, 15.
záí
1888.
knize vzniklo Vaší
v BLUDIŠTI LÁSKY.
ZPEY PRYNI.
v
tvái nach, na ele perly potu doktor Lánský volné kráel domi.
Hle, již
ped ním
štíhlé t;'e plotu
zaleskly se od pozadí
strom,
a již cestou posypanou pískem
kráí váhav ve stínu villy nedbaje, za tpytným vodotryskem že se u bassimi kmit' šat bílý,
do vody, v niž západ purpur
sází,
Pavlína že rybkám drobty hází; dál že stará teta jasní líc
pozorným se zrakem dívajíc, v ztemnlé jak vodní hladin usmívá se proti Pavlín svtlý obraz vábné její krásy.
A.
>í.
SIMAfEK
:
Nebyl by shlé doktor zjev ten kdyby teta nezoíc jej již nezvolala: „Jií,
poj pec
asi,
blíž!"
mu pele rozjasnnou lící, vdl, výitku že utrží, nezbylo však, nežli dum se zíci, vždy se píliš dlouho nezdrží. Stín
Pavle tetin
úsmv iiklonou hnv též rychle
jen
splatí,
skonej ší
.
.
.
Krásný plán! Žen strategie hatí bezdky však ješt krásnjší. Tetince jak omlouval se v chvate, zdržela ho,
k lávce vedla
jej.
„Práv, hochu, myslila jsem na t," mu hledíc v obliej.
poala,
„Víš-li, že
ti
divn
jaksi
svdí
—
u nás v klín zalesnných hor. Z poátku tvíij zármutek byl vtší, než kdo tušil byl jsi srdcem cho. Druhá matka tvá já se strachem ;
—
sledovala proud tvých divných
eí
.
v BUJDISTI LÁSKY.
Pozvolna však nabj'val
jsi síly,
a já zela, novým rozmachem jak tvj duch zas k lánu práce
O,
pílí.
krásných uzdravení chvílí
técli
.
.
Každý veer za slaviích zvuk pedítal jsi mne a Pavlín, asto chopils její bílou ruku spoinulou voln na klín. Již jsem, šastna,
že
dúvila, dít,
mé zraky kráet
po boku cestou
s
žití,
kvty
až by
stišila se
bolest
rodi
Zdálo se
již,
zavátou,
lásky silou
tvých nad ztrátou. že se vyplní mi
pání
vroucí ... ty
slavil
duše
její
pln,
le
„Dik
j'si
zpvy
svými
vznešenost ..."
lásky byl jsem prost,
k milenému hosti," nezvvklou dl Jií uritostí.
tetinko má, s
uvidí té
tou duší tichou, milou,
!
14
M. A.
simacek:
„Úctu choval jsem a chovám posud k Pavlíniu duši vznešené, ale nikdy nad spolený osud
nám vtve
Pelétl
elo
se ale
stín
rt
staré paní,
splynul polohlasný vzdech,
Jií pohle
s
prosbou na
mu
Tismév milý tkvl
Vru.
nesklené."
horšiti
na
ni,
na ústech.
nemolila se
.
.
.
Jasníc zvolna dobrý oliliej, trpkost ze sklamání tlumíc v hlase
dla
„Aspo
:
Xevíš
pro tvých
šetrnost
k ní
mj
kterak horlí vele
ani,
verš
vzlet,
mn
zakrytý.
^ll bys zít ty líce uzardlé, v tmavých zracích blesk zákmity. A jak zmlká, hlav i v dumách vsíc, když t celý veer neshlédne
—
a již tebe
leda
nevidti
msíc
u obda v poledne.
A pec
rád
kráeje
s
ní
dív
trávils veeiy, parkem setmlým?"
.
.
.
v BLUDIŠTI LÁSKY.
,,Což se dopouštím tím jinde-li se býti
„Nedím
to,
ji,
prosím,
spolených
—
a nemysli, že nutím
tam, kde velost
Jen
nevry,
osmlím?"
z
zmnila
se
v chlad.
nera odmítnutím
veera promenád."
Te
zas Jií vzdech', jak když se stis v srdci vzjmelý kvt nadje Odvtit chtl, na štstí však z blízka Pavlíniny zaslech' kroeje, a než chladný výraz vnutil na líc, .
lu
nho
.
.
již stála, s grácií
obnažené
rám
v krajky
halíc,
které jeví víc než zakryjí.
„To
je
pkné! mých
dívat na
Nejdete se ani zlatých rybek hru,
zjevujete vše jen milostj)aní,
a já zatím dlouhou chvílí mru.
Za tresfale pjdete
A
než zabránil,
jeho
rám
svojí
te
se
mnou"
již ujala
rukou jemnou
trochu odvážliv bezmála.
—
—
"
16
Než
Šimáek:
M. A.
se vzpamatoval,
koruny
zašumly
nad ním kaštan,
již
ržemi jak rdly
a on
vidél,
ped
nimi se dvílía altánu.
„Nemjte
mi, prosím, za zlé. Jií.
náhlý útok,"
tiše šeptala,
—
„ráda bych
„Mluvte,
doktor
„Oslovení
nco
ím Vám
dl
a chlad
to,
„Nuže, tedy
:
mohu
mu
sloužit,
se
rt
Pavlíno
.
.
její vzplál.
—
co
rate
—
býti po vli."
„Prosím vás. jen víc
se
nezamrate,
by stíny zblednuly."
„Rcete krátce, negalantní že to a že
sleno,
vál
jak nesrdeno!"
Vám musím
závistí
—
zeptala."
vzdychla Pavla a zrak
když
smíí
a to vás jist
v pochybách se
chovám
se
k vám beztaktn
—
.
:
„ekala jsem
tolo vaše veto,
dostaví se vždycky exaktu.
Obvyklý Biih
konec
to
našicli
eí:
nebýval j*te takový
ví,
co den nepístnpnos vaše vetší, výtkám vzdor váš smícliem odpoví
Jak tak doktor
šli
cítil
tou cestou v
ruku
noním
nj opienou
A
jak zraky k prvodkyni zvd".
stíní
slab chvt;
temném zraku shlé.
slzu v je"íni stékající se
.
Pavlíninu
o
se
.
as
na
líce.
Rozbouených cit smsice Tilehala elo doktorovo .
.
.
jasnilo se; pohladiv
posléz pravil
—
si
vlas
váže každé sIovd
—
vroucím citem rozchvívaje hlas:
„Což to hích, že nenávidím z duše. zdvoilstkou-li se zakrývá jenž srdcem lidským prudce buše
cit, .
odvážn
rve chabá pediva
planých cetek
Což
i
smšné
etikety?
zde v tom honskcm zákoutí
Kabiiictní knihovna.
M.
1
zditsiti uiá polubiili
každý
cit,
A.
simackk:
ten kletý
jejž tuší planouti?
Utíkal jsem
ped
msta
uíni z
tísn,
protivný tam byl mi jeho dech, a což i
zde
mám
zas i)íchuf jeho plísn
cítit stále
na retech?
Ve przraném, horském, vonném vzduchu duši znavené tak peblaze.
Zlatem zvoní prostá píse k uchu bez prízvuku frásí mosaze.
V
krajin
zd
ryzé, tiché,
vábné
krvavj- boj za kus skývy slábne,
v
mst
utlumiti
tisíce jež z lidstva nutí
bouných
srdcí hnutí,
zoufati nad krás a lásky nebem,
zapomnít, že také diúe a
jí
letí,
k hroud existence hebem
zlatoskvlou peru pibíjeti.
V
skladiš dusnu, ve písáren
steré se
Zít pak
tolik
ukovaných kídel
škubati se v divé bolesti, slyšet
tsn
tam odezvání vesn.
uvnit ozlaených
sídel
!
ostny bídy a kvil ueštatí,
a
pes
barbarství to všeclino kryté
eí
sbuUíýli
tpytnou tkaninou,
zít na rtech
úsn,(;vy
lidí vryté,
jejichž duše zítra zahynou:
ume
U,
to
Vl^
venkova milé
hnalo
kde téch
lidí
z té
mstské
slávy
zátiší,
neljuhaté Idavy
Ivliduj' pijí žití ze íší!
A
což láska zde a v dusnu
exilování zde,
msta! —
tam dvoení
zde to kvítím posypaná cesta a tam v schránce
l]yl l)y
—
uschlé
koení
.
doktor horlil je^t dále,
kdyby Pavlína neijoložila
mu
sv.iu
luékkou
lUa
nenadále
na rameno, pohlédnuvši na. „Hle, jak vaše zkušenost zde roste!'' namítla, a blesk
„Vte,
Pavlo,
jí z
oka
kmi.
jenom srdce prosté
chová plný, nesesláblý
cit.
,
::
Co vznt
slefcu uistskýcli.
jsem a ueváhAm
s(jzual
Trochu
pny
to
kruh
vvššít-li
íc"
v iiozlaceujM^h íších,
která dechnutím se splaskne v nic. Zalíbení v
lihité
konversaei
za žár citu vcšlu
clo
zvj-ku.
a nad ryzosf a nad zápal v práci
cení svižnosf v tanci
valík."
..Kdyby slyšela vás ubožátlin.
jak je téžká vaše obvina
Co
I
je pravda, odbyl jste je zkrátka
horlivé teJ
dla
„A tím tžší
Pavlína.
jest to
obvinní.
že je slyšet z básníkových úst
man
pipadávám na domnní.
že musilo z oklamání vzrst."
Trld sel)OU dolvtor píi tnm íile
Pavlíni ny
oderval
mu
ei
trpké slovo se rt,
tak že moh' jen
Jak
.se
žei-tu.
proud
tiše
oddychnout.
nálile ucti, ani neví,
na sedátku ^•kusném v altánu.
—
"
:
v BLUDIŠTI LASKr.
podle sebe sliný zjev zel
dví
a svou ruku její spoutánu.
Rže a z
vonly a hvzdy plály, tml se strom ;id, tch tmavých silhouett tam
bílé
vížky zvedal letohrad.
a tou nocí
T^ vsi
v dáli
cvrek v poli jásal, znl zpv,
kdesi
dále z háje tlumený
a
ke
nedaleko stásal
riiže
na stezku svých jemných lístk krev. Kouzla 2)ln byl pvab noci letní, zdál se šeptat v
Pouto, jež
vn A
v
má
jemném šumní:
t
té
k zemi víže, petni, v píse promní.
—
té chvíli doktor hlavu sklonil.
Výstrahou hlas Pavlín v duši zvonil
„Co k vám vane chladem bezcitnosti. cudné bývá cit zakrytí ... odvážný, jenž obalu jejich
Dámy jež
vni
cit jest
vám
je
sprostí,
v duši uchytí. jako
zjeví teprv
její ruka,
bl
svou stkvící,
:
ueci(lstraší-li
vás sladká imikca
stálinonti s ní
jemnou
rukavici.
—
Jinak veská dívka.
iJlau
zídka tsnost rukaviky a
zm
citii,
adrem
které
c-livjí,
jirosfodušn nese na talíi
.
.
.
bez boje jež padne
Clic-ete lásku,
v života
její
síí,
vám nastavenou
cis?"
Riiže vhozená do vásy vadne,
kvete jen, v hloub-li
Tak
i
bez boje jen
mlko
a když krví jsme
umoí
ji
zaboíš.
láska jenom v hloubi
ji
j)rvi!Í
Z Pavlíny
jí
leh]'
sílí.
kotví v ná-. nerosili,
v niiáz."
slov vane pesvcdctíuí.
nadšením se oko její stkví, doktor cítí její ruky clivní. která slaví nad uím vítzství.
Ke
a ne. a
pec
se nejjckoí,
vzpomínkou ten útok odrazí
Ped oima
zlatý vlas
mu
hoí,
rajská tváí' se pod uím obrazí
.
.
v lU.UDlSTl LÁSKY.
Avšak dále
žhav
letí
Pavlíuiiiíi slova
duše hlubiny
a-
.
.
.
výhn pravdy mu sen dtiuný.
chová,
„Dívky prostiké duch šerem
spLat^ý
každá jiskru
z
z duše plaší
kterak vznese chudou pernf svou,
kde vzduch shmcem krásy rozeliátj% tvrí záblesky kde duši r\ou? LTizuý venkov váš, jak mysl který nikdy
nm
a v
msta
hích
i
ctnost
duší tmrt a velkých
V msta zdech V nouze, ]>]'v-\
riJZ'ii.!Y('há
se
i
lesk
vznt
Šumu
vyho
iiá
lȒdu,
i
pal.
jou veledílua v
lidu,
nepoznal,
duch
boni':ivcli
\zrucl
myšlének zní íidery. 'J"vuil>y železo pak rozžhavené Id.iliv
chladne v lepý ocelový tvar nechf. zde
v
msta
Duší
'sta
—
•
nebe pfítulnj" se klene,
ruchu
umní
jen žár.
nech zít tam
jiných sto tam v
orlí
-
Hicvv
umírati,
spje
let.
:
24
isi.MArKK:
A.
JI.
tam jen závratná vás touha chvátí za nimi se k výši rozlutt!
Ale kde jsou dušo, jež hy sply
k
nebi z veského zde zálvoutíV
Peru
zde pro
nesílí
a když vzlétne
A te
na
—
jsem, kde
let
sn;lý,
musí padnouti
nu'ti
jsem vás
.
.
.
clitela,
jsem práv ptát se hodlala
že se odmlela píse vaše tady hezmála ? — Ona píse nadšená a vivdA.
ííecítíte,
která silou myšlének z níž
znl šumným
pro vše,
eho
rodný
s^ ýt-h
hj-ipíd
iimudeiu ii
1
i,
l•^•.lív
záua
se cliápai,
která hA^zdon plála v istret snaze, dojít cíle jio trnité dráze,
a jas vítala vždy
dsnou hymnou plesnou,
pro žár nadšení
jJodlé
která lkala
s
bídou lidu
i
majíc lesk a barvy, svit
viny i
stíny.
Necítíte, že zde touha tichne
v nadšený
zpv
z
duše i)ropukuout?
—
i
:
:
v BLUDIŠTI LÁSKY.
Co
lu"nu r
mst,
zde sotva dýchne,
to
co tam vzato, tady chladne v troud. Ci suad zajala vás kráska vesk/i?
A by
-
jako audl byla hezká,
vzpomete, že pítmí v
její duši
uspává vznt, ctižádost
i
a pod
—
adrem
vzlet,
jejím nézalju>í
srdce vašim písním na odvet.
Píliš velká byla by ta sázka
Co vás vzbudí
A
doktor na
z
tmy
?''
.
cit se
.
to
'.,
Taký
.
—
stásl v
onom
Láska!"
zvul\u,
taký zápal prochvl slovem tím, Pavlína že chopíc jeho ruku
zachvla se jako leknutím. Ale Jií nedbal její dlan, zrak
mu
plál a zvonil
ei
tok
„Což by temny mohly býti strán, láska kam náš sama ídí krok ?
i
teba ješt hvzdy jiné, hvzdy mdlého z/ikniitu,
jiitit
lživé
která nad kolbištm sláv3' kyne, z níž mráz vane lásky do svitu?
lovka
Divá váše
kde chvátí
stále, stále v
hnát se v ped, a
pes
to štstí lásky, jež
a ty
nemáš asu, bys
ím
pak v oné
v Ivterych
a i)ro láskj'
Y
se klade touhou v
zá
zlata
/.cniii
—
liru zas paduou zpátky paprskové
záí lásky
jej-/,
stín.
citu,
skvost,
odraženy ])nidce lesklou jdochou
idíuV
nad vše jsou pak drahé
kout pak zbývá jenom
jimiž v každé duši
mezi duše
—
—
doljé chvíle lásky blahé.
skrá
Jména zvuk,
je
ped
zíš cestou pláti sob zvd"!
štítu,
klade ctižaddsf.
Cílem mým je láska, nechci jiných cílu, planý všechen boj a všcclien práce chva, stranou whám zpv a stranou tvrci silu, a chci líbat jen a jenom milovat.
A
ten
celý
chudý
Olymp
kraj,
svoji
v
nmž
vní
horský oves
zastíní.
roste.
"
a to XQské
Teba
kolem
selte
Krásku
.své
roušce prosté
uiou bohyní!
chudé byly kvty,
každé vuuí prosytí
zvuku
z;i
bu
slovíi její
její lír/isa
a
ve
flítd
místo poesie
vznty
mojí
jiísm'
jenom niže
ucítí.
jejícli
z žárlivosti, jak
kdys
kvty
vonné,
zhoubným dechem svým v onch rží vni tak má píse tone,
zkolébaly k smrti
a já písni svojí skorém závidím
——
Umlk' doktor, kolem ticlio svaté, kraj v snu sladkém mlící, tiše spjí hvzdy, nelies vely zlaté. k blavému kvtu msíci. Jak ve výi nebes ržo svtlá
noní
—
bledi, ticha byla Pavlína,
když
z
na t\kv
A
v
té
té jí
ržo a z
prška
lístkij
tváe do
zái zvolna zvedala
se.
ke vchodu altánu, patíc, v msíním jak jase
tise šla
chvíli
slétla
klína.
koupají se
vtve
kaštanu.
:
-^
M.
Bílo)i
simacek:
A.
nikou svou pak pokynula
doktorovi do vnit besídky, a z
rt
ticliá
krásných nežne vyplynula
slova
velé pobídky:
„Dnes již pozdó, doufáni ale zítra vyklíené sím hovoru novjhn kvtem zatpytue se z ultra, je-li libo panu doktoru V!"'
—
Lánský
mlky
nklonil se
dv,
pak se zahle v noei aromoc, sotva lehký úsmv na rtu jev, když mu Pavla pála dobrou noc. Byla jako víla v svtlém šat, ku ville když spín kráela: doktorovi
ped zrakem
však v zlat
vznášela se posta andla.
A
že dopustil se nedvornosti
na Pavlín, ani nevzpomnl, snové jeho spolenosti prosti rozlétli se
jako roje vel.
Nejvíce je lákal kvítek jeden bílé
rže
aruplnj^ kvt.
v BLUDIŠTI LASKV.
Touhou klidn
o ní sníti veden,
k
doktor
ville bral se
voln zpt,
aby v tichém pokojíku svém ve snu mluvil
Oknem hledl Park
sn
se
svým andlem
.
.
.
dlouho doktor Lánský.
tm,
spal ve
píse do
—
vní dýchal, mu šplýchal,
silnou
vodotrysk
jiskrou kmitl bi-ouek svatojanský.
Jií hltal jasmínovou A'ni a zel k výši, tam kde v lesku trní v safírovém kesle arovná bledá luna
—
noci královna.
Zíral dlouho, hlavou sny
mu
táhly
pírodou jak pin^ab neobsáhlý.
K
[)ršoum v
kraj
mu
dumách skrá pak
klonil
mizel se vším kouzlem svým,
srdce jala tíse sladkobolná,
mysl
létla
k dobám ztraceným.
Za ním tiše nad ozdobným stolem lampa hoí jako žiiavý kvt,
aVn
rozvitý nad štíhlým stvolem, na njž stíbrný .si motýl se,
z\oln;
iM
M. A.
j.iiž
simacek:
jak obdivem a láskou zmámen,
nad ním kídla
stále rozvírá
.
.
.
Vsak i Jií, v prsou touhy plamen, k jednomu te místu pozírá :
Z temna betauovýcli
lístku v rohu
pastýiny sochy obrys
šleh',
kvítí líbá štíhlou její nohu,
beránek k níž kueravý
A
leh'.
jak žárem plál by mramor
ohe
doktorovi
Kráí
blíž
—
stoupá v
jak kouzlem tajné
sochy ztuhlos mizí víc a
Vábná posta barvy, tepla,
zvedá se
již
štíhlá,
víc.
vdkuplmi,
nabývá,
žití
zvolna
ader
vlna,
košilka již z póla zakrývá, a též
sukénky
se okraj zvedá,
tak že jeví bílé kolínko,
plný
vrko
splývající hledá,
kde by nejlíp zlíbal ramínko. Tváe rysy usmívat se zdají,
známou doktorovi ruce k objetí se
ve svá
bílý,
líc.
svdná
jeví líc
.
.
otvírají,
pouta lákajíc.
.
síly
:
\
Pejel jak
clivjnou rulcou elo,
(loktor
liy
liLUDISTI LÁSKY.
pízrak
zaplašiti clitl,
znaky mlo, v chladnou mranioni se moBÍ bel. Pec však Jií zírá diV a dále
mžikem
to,
eo
žití
na kamenné soclxy svdný pivíráním oí smysly šále
tvar,
a zas sochy chladem tiše var
krve
A
svojí, jež
když cit
ho v skráni žehla.
bou
si
touhou lásky doktor
v úkryt tiše
lehla,
vzdych'
„Kolik kouzla, kolik vábných
vznt,
pastýko, ukryto v tvarech tvých, v
dlku bradiky
Sochai, ty tvrce
a vine 'ret!
její
pro jsi volil pastýin ó, pro Theokritos,
——
vnady, ten zjev,
vn
mladý, prostým dcerám zasvtil svj zpv? O,
pro
také duše moje jata
voské dívky zjevem kouzelným,
pro pod
leskem hedvábí a zlata
ideál své lásky nevidím ?
!
v ULUDISTI LÁSKY.
Duch
všude Lidy postaf shledá,
uiflj
sn
v poutech
i
boui dum,
za dne v
když v básni k 1) oby ním se zvedá, zas pak touží slett k jejím rtm. i
Cítím, cítím, že
mne
touha tráví
vnoit život v kouzlo idylly, etiket}- prach a plíse slávj' kde by krystal mysli nekryly Však pro toužit po lahod víua, v života kdy možno vlít je íš? Vleju
je,
a
nech svt
—
já tu íši ke rtu zvednu výš!-'
use k stolu, lampy do plápolu, péra po pamti,
Rozhodnuto. Doktor
zahledl
se
uchopil se
a než z jedné již
to péro
—
ruce spíuá,
dojioe bys
po papíru
letí.
pli.
!
:
ZPKY DKUHY.
D
raliý Jene,
Jene Ktiteli,
milovaný srdce
plniteli
Co jsem prožil, co jsem v nocích huí, víí jako eky píval duší mou jest toho píliš na ni,
sníval,
:
ásf
ti
v srdce skládá toto psaní
Prchla doba, kdy jsem v takých chvílích
pipínal své štstí neb svj žal
drobným písmem na kraj lístk Dnes chci pít, ne ijs.ít. co život
Inlých. dal.
A
když pece na té žitím pouti matné srdce touží spoinouti, nedá
iilevy
mi písní zvuk,
co dá pátelského srdce tluk. Kabinctní
l;niliov:in.
o
A
pak, je-li let náš vskutku smlý, k jednomu jen cíli smuje-li, k lásky slunci peru-li se chystá: v srdci není pro píse víc místa,
vždy
naplnno
je cele
zái^í
drahých oí, pelem krásných tváí
y
rozpuku jen lásky
neb když vadne však když
její
její
žár
lovk
.
pje,
arokvt, v duši
si
leje,
bledne jiíse, hasne celý svt.
Píši dnes, co
dobe známo
je
ti,
pro
tak iním, brzy, brachu, zvíš,
nutí
mne
v srdce
cos, vše
vlít
ti
ti
povdti,
vzpomínek svých íš.
Poínám, kdy právm dáti vale vábilo mne klamné nadšení, kdy jsem mnl zít v kráse neskonalé nad svou skrání hvzdu umní. Znáš je dobe, mladé plány, stkvlé, co z nich zbývá, také
dobe
víš,
v BLUDl.ŠTI LÁSKY.
Z božství, jež
cliudým
A
muíš
kvtem
jsi rád,
c-ítit
35
v krvi velé,
ozdobený kíž.
kdy na kvt, který vadne,
paprsk slunce
—
paprsk lásky padne.
Vstoup' jsem do redakce. Celou toužil psáti a
všechnu
svj všechen
diiš
cit,
kterou srdce buší,
sílu,
v tvorljy nadšeného ducha vrýt.
Smutná byla však
ta místa šerá,
v nichž vždy temno jako za veera,
vyhlídka z nichž byla pustodsná
pí dvorku, obklopenou z tsna vysokými zdmi, z jejichž ploch kynula nám spousta oken, dveí, na
že- jsi
studie tu konat moli',
co kdo budou míti
Nad dlouhými
ku veei.
cizích list šplechty
sedávali jsme tu sklonni
.
.
.
Kousajíce držátka a nehty, ssáli jsme z ku zprávám
nicli
mírné nadšení
o krisi v íšské
rad.
M.
si.macek:
A.
stavb nových dom, kvtech stromu, malíi, který zemel mlado,
O dlažb, o
o zdražení kiVvy, o
o trati ze
rilc
do Pilep,
zprávy
o tom, litcrak list druhýc-Ji
bývají, jalv známo, bídný klep
vzrst trávy!
leckohos, jenž doslýchá
O, jak byl jsem sklamán ve svém snní, že zde
peru rozpnii v smlý let, rži arovnou so zmní
že zde v
v pouprti ukrytý
pí.sni
Poznal jsem, že v jiskry
tvrí,
lesky svoje
^•
horeném tom
chvate
zkvetlé v duSi zlat,
jádro neseskupí,
jež by zlatem ])adlo v
Z
l
žiti
hroudu.
vidin svtlých že zde zbudou trupy,
z jisker žhavýcli
O, jak vždycky v l)0cit
a
—
lirstka troudu.
ijrsoii
se
mi
dým
šíil
tísn, kdy jsem rychlým lirokcm
z širýcli ulic. v kterých život ^'íik
zvolna kráel se sklopeným okem,
v oné
siné, truchle
odlouení,
u stolu, kde místo svtlé
Múzv
i
v BLUDIŠTI
T.ASKY.
duši
mou po
vítal
odvar správuích rad a
ideúlnéin
snní schiízí.
—
O, jak uerad pebíhal jsem zprávy, plné pav3'ch frásí jalových, Jak nerad v taj své snivé hlavy vpouštl jsem ten prázdný vzdech a smíc 6,
O, jak nerad péra jsem se chápal,
poznámky hych ostré o nich vple do pediva fulminantních vt, jež mi návyk v péro kla, ne zápal.
(
),
jak asto prosted fráso
mysl maní v dál mi z
zvuné
zalétla,
ruky držátko mi kleslo tuné, zahle sniv do svtla,
zrak se
které nad
mým
stolem blíže
kamen
ostrý plynový vysj'lal plamen.
Zalátala mysl, zalétalu
v jiných prostor iitulnjsí kryt,
kde mne lákávala nožka malá a dvou temných
oí hvzdný
tpyt.
:
38
Tždyf znáš dobe onu Ijytos Tá!)Uou. jejíž obraz,
a
a
valn
již
zbled",
na
v srdci dábnou. se stny zí ruku mou se chvt. již
vzi)nmínky
Ale tehdy vábný
ba
i
její zjev,
na
vzpomínka
fráse
A s
to,
plev,
nakupené vrchovato.
jak psáti bez
medem v
Sloh
dovedla
kupu
rozehnal, jali vítr
mj
zásobárny.
té
lánek úvodní?
srdci
nucený a jednotvárný
sláb byl pro to dílo národní.
A
tak v
kabinoti' brzy
c-hefa
odehrál se výjev dojeumý
„Vte,
mne
kolego,
že jsem nucen
.
.
mrzí,
bolí,
."
l'smv oka mrknutí
dopovdt,
—
co se za
Odešel jsem klidn,
v
tajemný,
mi dostailo
ním
a
krylo.
mi víil
srdci pocit studu, sklamání.
!
v HT.UDISTI I.ASKY.
S domovem .a s rodii mne smíil bludné za snahy slib pokání, slib,
že znovu
vnoí v
taj
pouený sklamáuím svým
vdy
se
duch,
híšné sledy, redakní zanechal vzduch.
z duše své že setru
jež v ní
Pi
horlivých studiích jen
njaký
mojí poesie
k
necti
asem
verš vzrostl z úlioru
chudým klasem,
budoucímu doktoru.
jsem so jím bi-zy Ješt v as, abych setel všelikou tím vinu,
Stal
.
.
.
aby mroucí rodi mých lilas v lásce žehnal jedinému synu.
Zel, jen s liolem
vzpomínám
——
-
té chvíle,
kdy jsem v hrob kla ol) hlavy bílé, kdy j-sem pojednou v tom svt širém opuštným zel se sirotou, jako racka pero moe vírem unášen
j.sa
chladnou cizotou
:
Znáš mne pece, nepraktický, snivý, pes práva a hodnosf doktorskou, nevdl jsem rady, kd^^ž mne tklivý tetin
Snadnj v
zval v víska pohorskou
lis-t
nlevíni prý fsvému
její villy
hoi
klidném úkryt,
kde prý sladko se tak verše tvoí
pi
V žal
letního nebe blankyte.
vni
tichu hor a
jolilií
prý zmizí, štstí vyklíí
Byl bych rád své
.
.
.
teté stiskl ruku.
poslech' slova dobré staenky,
byl bych zdrželo
sestenky
však Icouzlo jinýcli
šel,
mne
.
již,
.
zviikií
slovo Blažeulcy,
tvé, jejíž
ve vír prudší tehda
.
vábný zjev
uvádl mou krev
kdy denní zprávy vtipné
psát jsem musil plné sentencí, z kterých
každá bodne nebo štípne
odprce chéfových intencí. Oné dívky, jejíž posta Stílilá záila mi stále
ped
zrakem.
v liLUDIStl LASKV.
takže v spoust poesie líhla politika se jen zázrakem.
Nechci znovu oliát vzpomínáním, co již dávno vychladlo
nebo
cítím,
a
se
mi v
dojmm
duši,
bráním,
že mi jimi rychlej' srdce buší;
pejdu
proto dobu tu jen krátce,
nechci líit sny a a
vzrst
písní
nadje
prosted fádní práce,
jež však první nezdar rozvje.
Doufal jsem, že
uzím
lásku kvésti
v jejím velkém, jak v svém srdci chudém, a že v
vn
zái
i"odinného štstí
svojí láskou mládi budem'.
ini nadj z jejích zrak, darem rže hnala nadj v kvt, ruky stiskem vzlétla do oblak, motýl touhy z kalichu jí vzle.
Klíila
Nemoh' jsem se zdrži-ti již déle, k cíli bouil touhy mojí proud
—
—
ek' jsem vše touže již ji k (),
jí
nadšen
;i
vele,
srdci pivinout.
jak scliladla však a stáhla ústa,
aniž zvuk by dala k odvti,
a já
cítil,
k nadje
kterak mlha hustá se snesla poupti.
obláky že jasné mohou chovat v sobe bou,
Pocítil jsem,
také že
ím
vtší plamen lásky zhasne,
tím víc dusí
nedohark kou.
Chladn vstala, když má líce bledla, když jsem dla po její ruce vztah', pianina tžký píklop zvedla, bloudíc bílou rukou v klávesách. Stoup' jsem k ní nechtje, aby byly
mkké
'>:iy.
sladce zavznlé,
hudbou, kterou osud miij snad kvílí
nad hrobem mé lásky zemelé. Stoip' jsem k ní
[iro
jímž by vše se k
žití
jedno slovo slad neslo zas
.
.
.
;
v liLUinSTI I.ASKY.
hnvem,
s
liiclil.-i
nm
ii
Inlo k plái,
když mi slední paprsk víry zhas\
Od
doby nezel jsem
té
Její zjev
a
mi
neskanula v
slza
vzdech
jí
více.
víak tb snu astokrát
pec
líce,
jak jsem
zradil,
ml
ji
rád!
Otci psal jsem, maje ješt za to
že snad on to teplo
mezi
ni a
dm
sviij
mne
zmnil v
chlad,
že stavil zlatu,
v Praze a svj letohrad.
však jsem tušit moli', nad doktorský klobouk, verše proste,
Neodepsal
milejší
.
mu
.
.
prostor žírných ploch,
na nichž pšenka
s
vilmorinkou
roste.
Což jsem snad byl roven onomu, na nhož když vzhlédne, zrak se jasní V Domy ti ml místo diplomu, akcií pak tolik, co já básní! Zavrtal
mu
a že Edgar
bylo rodné imé,
kest mu ped
n
svál.
:
44
:
Šimákk:
M. A.
harmonie pln, jak byl by v Kínie, psal se vždy jen Edgar Sauerthal.
Což však vadí! Šastnjší byl vrni Co mi pláten satirický hrot? On stál na výsluní, já stál v šeru a za
hnv
míží pohrdání kro ('), odpus, miij po ase .
.
.
Jene.
že tak píši o tvé sesti^ence, a že trn své
muky dotrpné
vinu vzpomínek svých do vnce.
Nebyl bych
jej
vetkal mezi kvty,
kdybych nevdl, že zdusí jej, kdyby její zjev, zblednuvší léty,
pvab, jímž
plál její obliej,
nevynoil
v mé duši znova
se
vedle krasší tváe, kterou chová
pokladem v nejistším úkryt. O tom pozdj, však te k hlavní vci
Dv
mne
zj)rávy o Blažence
peoi
v mém horském pobyté Ze pan Edgar rok po svatb sotva zemel, želen mladou, krásnou vdovou. stihly zde
:
v BLUDJSTl LASKV.
druhá
Xa
auonynmí
ItyUi
list
obálce zlatá plála kotva,
i;vuit tajemství, že nadj' novou
mohu nechat
ve
svém
srdci kvésti
pod íismvem vdovy, a být že
ji
Po petení
duisí
burácela
zm,
rozpoutaných cit divá stará rána
znovu krvácela,
odpov:
však dnes dávám tuto líekni
jist,
skropí teplá rosa štstí.
jí,
že nechci lásky více,
pi niž nudí sídce se i dnch, cudn dáma kde své kloní líce, sonátami když íi zmoí sluch, kdy se musíš peblažen smáti, smíš-li v
vjíem
líc. již
nžn
chlad Jiodinu
jí
uklání, váti.
až máš v klouljech siu-hé lámání.
Kekni, že zde v hrudi oklamané nový kvt mi vzešel kouzla jílu. lásky teplo znova v duši kane,
jako ranní slunce v
jiloulii
vln.
dvy aruplná nha
Prosté
obetkala celou duši mou,
oí
z jejích
jež mi bude
prška svtla šlehá,
vdí
hvzdou tmou.
dívka dlané v práci stvrdlé.
Vesk;'i
ale vlasu hehílio než len,
zlato sladkozvuké
písn v
hrdle,
jaliou rodí veské nivy jen.
Ze
miluji!
ji
——— Co íc"
Duem
mám
více
?
-
nocí o ní bych jen psal,
i
v tvái andlské blesk zítelnice plamen touhy v požár rozdmychal. Její
oka upímuélio zení
a nuij obraz, když se zhlížím v
nm,
v blankyt nebes své mi modro mní, v kterémž duch mj jásá skivanem.
Ona
s
láskou pfitulí se ke
k duši
mn,
nžnou dvrou, mé z as jejích stínu jemn
jako dít
s
paprsky se štstí proderou.
:
v BLUDIŠTI LÁSKY.
Od Blaženy
navždy, navždy prchám
Slunce mám,
zá
jeho ke
mn
proudí,
jeho svtelným a zlatým sprchám duši
mou tpyt livzdy
Svítalo již,
neodloudí."
výrazným kdy tahem
doktor podepsal ten dlouhý
list,
a pak klidn v pousmání blahém
znovu
V
jal se
každou
vtu
íst.
ložnici své Pavlína tou chvílí
v rozevené knížce vazby temné pokrývala jeden lístek bílý
drobným písmem
Y
.svojí
ruky jemné.
jejím srdci zbylo vskutku cosi
z povah
románových hrdinek,
pro jichž osud soucit v duši nosí
v pízi literárních vzpomínek.
Kusovlásky jedné podle zvyku
—
nevím, ze
literé jiiž
novely
—
píe Pavla
co clen
clo
denníku,
vyjma ve svátek a v nedli. Odpustíte, krásná
tenáko
uiá,
že vás vedu v družky ložnici, zakryj teuái'i
úsmv, jenž mj, slic"nv
Tiše jen,
a
ti
kmitá rtoma,
panici.
nezavrznou dvée,
koberce, ty kroky naše stlum,
naše stíny zmiztež v pološee toho chrámu istýcli dívích dum!
A
naklome
tecT
nad
té
se
obezele
krásky oblé ramínko,
zpola skryté v krajky bloskvélé, jak ten obrnz
—
v tob, vzpomínko!
Uvolnné adro bouné dme
se,
zrak je stajen ve ras zášei, a na
naklonném ílku
stín se
Však na
as
nž
te.se
tmavých, vonných kadeí. není zírat v krásu tváí,
tichý jakýs žal
ted" pad".
v BLUDIŠTI LÁSKY.
tme
rychle, svtle
lampa záí,
žal ten v lístku zjeví se
„Nemohu
s
nám
on
má v
písní jde spát a s písní se budí.
Co on má v
duši,
píse mu
váše
není láska, to
to
jako úpal na kvítí lehlo,
jež ješt
štstí
zpvavý
vera vidl i
sžehlo,
jest,
jsi kvést.
žalu láska je istá
pták, jenž v
slunením
na každé sntí zpívat se o
hrudi,
lásky v kalichu sta písní svírá,
to
V
snad:
vérit, srdce se vzpírá,
to není láska, co
kvt
49
svitu
cliystá
svtlých touhách v duše své skiytu.
Však jeho
cit
pták vedrem je kleslý,
z lesa jejž zahnal nelásky chlad,
umdlených kídel vzdušnými vesly na žhavou strá jenž s výše své pa. s
V
lese
ml
kvt, ten neml pro rosy k chudobce prosté,
;
prchl a padl Kabinetní
kniliovn.-).
4
M.
A.
simacek:
—
vn
a kvítko
chudobku prosí jenom pro nj te roste.
Však on
se vzbudí,
o trochu
pozná tu hloub,
chudobko bdná,
kam
pro vláhu kles*,
peru svou zvedná, vrátí pro píse v les.
utišiv žízeij,
zase se
Pro
zpv
a lásku istou a vroucí!
Bože. co jest
to,
pro
a
pec
v
nm
dnešní
tesu?
se tak
Cítím své srdce nadjí
.
.
.
tlouci,
e
jeho nesu
.
.
."
Kleslo péro z bílé ruky na zem,
Pavla dlaní pejela
si
tvá,
jak když v oko zvyklé temnu rázem šlehne slunce zlatoskvlá zá.
Knihu uzavela zdobnou sponou, pak ohlédla se zpt,
zdšen le my
než nás
prchli do její
tmy za záclonou
zroseny zrak shléd".
Když pak krajka tiše z ložnice
s
ramínka
jsme unikli.
jí
sklouzla,
:
v BLUDIŠTI LÁSKy.
V
tolik krásy,
pvabu
51
a kouzla
pohlížet jsme dosud nezvykli.
Tichounce zas zpt jsme k Jiímu se
brali
sklonnou hlavou dímal nad svou první paprskové v komnatu se drali,
prací,
se
do
sn
o
Lidé
mu
pli v pai-ku
ptáci.
ZPV OŽDÍch
TRETI.
bylo, šeilo se kolem,
z práce lid šel lukanii a polem
k
TÍsce. z které
jednotliv
onde
on se
šli
dve s
i
s
znlo klekání
v
etném
hochem
úsmvem k
—
;
—
shluku,
v ruce ruku
ní uklání.
Stezkou, kol níž zvonky
s
lechou bují
za rybníkem, v jehož lesklé vlny stíny s
dub
padajíce snují
modrem vod
se
v obraz aruplný.
vdýchaje tu
vni
snivé zraky
uklánje v zem.
luk a háje.
doktor Lánský, rados v
líci taje,
kráel jako vždycky veerem. Znali hosta paní z Doloplas;
pinášel jim vždy
jej letní
as
šimáek: v bludišti lásky.
M. A.
v pítulnou tu vísku ztracenou. šero z kovin vzrstá,
Veerem, kdy
vídali jej voditi se zhusta s
paní
zámku
o
nj openou.
Vídali jej v svátek s vážnou
provázet v chrám Pavlínu, jíž
xismv
Letos však již co vždy
její
lící
spolenici.
zdobil ústa.
msíc skorém tomu,
kráí v
as
tento pozdní
strom
za rybníkem v stínu hustých
samotný, bez paní z Doloplas.
Stezkou jde, jež vede kolem háje, který kouzlem láká ve steré
na
písn
cíjj
lesních
svj
pták
louky klade bízek
klín,
tije ttin.
Pro ta zmna? Kdo by ptal se Pánv libstka, co po tom jim. Starostí te o žních vrchovato, klepm peje dlouhý veer zim. Lidku Tomšovu když za veera nkdy vlídn v poli zastavil.
na
to
53
M. A. simacek;
54
—
pouliý rozmar
hezká
tvá
—
— —
dlníkova dcera
pro by
se nebavil?
Vždy tak dobe k dcku též se klonil, by mu peníz v malou vtiskl dla; zrak Lídiu sladkou nhu ronil, jak zor dítte, když vzhlédlo na.
vždy
Že by
víc chtl, než pro
rumn
pivolati v
že by plál v
nm
vismv
pouhj^
její líc,
plamen vtší touhy, se, kdo sml íc"?
kdo moh' domnívat
A pec
cítil
Hle. již zas
doktor Lánský víc.
zí
sviidný Lídin zjev
z háje blížiti se po
Y
oku zái, v
pšin.
listech sladký
zpv
k domovu jde v hustých strom stín.
V
zeleni,
v níž krajina se stkvla,
dívina ta ve své sukni svtlé, v košilce, jež z daleka se blá, jako kvítko byla v louce zkvetlé.
:
v BLUDIŠTI LASKV.
Teplá zem' jí heje bosou nohu, šukénku rve kvtná vtev hlohu.
^[síc
prvn
co
již,
potkal
!iy ji
.
.
vyšel schváln,
Vzpomíná
.
si
te:
S pole šla a šeilo se valn,
jak by blízké boui v pedpovrf. Stoup'
v
jí
pvab
v cestu, Srdce bušilo mu, její vi)il
svj
žliavý zrak
ona dlaní zachytla se stromu, chvjíc se jak polekaný pták. Zíral
k
ní
svým duchem, srdcem celým
kvt rže hledí na pak dl hlasem touhou
jak
slunko,
rozechvlým,
v kterém láska kvetla: „Lidunko!"
—
Klopí oko, vábné líce kloní,
kadee stín v lehkém poletu po blounkém cílku se jí honí jako tmavý motýl po kvtu. „Bojíš se
mne?"
„že mi v
líc ni
šeptá,
k
ní se
klon,
nechceš pohlédnout
V"
"
Tu tvá
její
ku ílku až
v zlaté vlas clon skropil
nachu proud,
dla
a pak: „Nebojím se," tiše
hlasem jemným, hlasem dítte,
víka oí pln rozevela, jako chrpa obal poupte.
„Nuže poj, já provodím
t
domii!"
„Pane, ne, co ek' by otec tomu a co lidé?
„Krásy erb Pitiskla její bílé
— ti
Vy, tak velký pán
nebem v
— —
líce tkán."
dla k tvái, zrak upela v zem, nohy kmitly pažitem.
„Hanba by vám bylo „Cestou svtlou
pjdu
jíti
mnou."
se
však
i
temnou."
„Pouze chudé dít chatre jsem bdné, ku kterému leda chudý chasník vzhlédne, ve svém štstí, pane, k svému žití
pipnete
si
rže
a ne nuzné kvítí."
'
57
„Nad
sta
rží
s
trny kvítí to mi voní,"
a již dívku objal, a a
šli
již
mlad}'^
doktor Lánský
Od
doby astj'
V
té
k ní se
kloní,
spolu cestou, cestou dlouhou, šerou, s
dlníkovou dcerou.
tak spolu
šli
.
.
.
jeho srdci láska hnala v kvt.
Štstí zvon rozhoupán do hlaholu vzýval srdce, vzýval ústa pt.
Dnes
jí
konen
chce o tom íci,
svým zvát poklad
že chce
jejích krás
.
.
.
Duší táhla láska vítzící a hlas v hrdle touhou se
Co
V
je
na tom, že
rže
žáru touhy hledal
k první
tas'.
dít prosté?
to
Nedbal toho, z jaké
mu
pdy
.
.
.
bl. roste,
sklonil se, již kvésti zel.
Dnes jí zjeví vroucí lásku svoji. Jak to ekne? Snílek bláhový! Což jest knžnou ? Na být v nepokoji
—
.
.
„Mám t
rád"
—
.
.
a ona odpoví.
.
.
;
58
Již se blíží
vstíc
.
.
.
Doktorv,
lile,
zrak
jako jitru pták.
jí letí
Pozoruje svižnosf v lehkém kroku, šátek rudý v babku svázaný vidí z dálky již ten záblesk v oku,
nad elem vlas zlatý, sesauý; v tvái a tu šíji bílou, lesní kvítek na živutku tísni,
rumn
v chudé suknici tu posta milou, dom s jasnou na rtu písní.
jak jde
Stanul u ní
.
.
.
„Lído, kterak's hezká!
A
již
ruku
její pojal
„Však jsem rosou
v dla.
se již
zašeptla a usmála se
„Lidunko, ó dít moje jsi
tak krásna,
myla dneska,"
na.
mám t
zlaté,
z duše rád."
„To již jiní dli astokráte, a vy jist sám již tisíckrát.''
„Tob a
Bh
však ví,
to
prvn íkám, dít, mé se chví,
jak srdce
;
v BLUDIŠTI LÁSKY.
vždy
teu
jeuž v srdci plane skryt,
cit,
pohle, v oku plamenem Dít mé, ty netušíš snad
se stkví! ani,
že své štstí kladu v ruku tvou,
—
kladu duši svou s
pohle na
ó,
bu
Liduuko,
mou."
A k k
ni
andlskou své mysli nevinnou!
další
jejím
stisk' jí
ei nestail mu dech adrm tisk' své srdce
a ret jeho vzplál
jí
ruku,
v tluku
na ústech.
kvapnými
mu ... Za pšinu mu jjrchla kroeji,
slza stála
v jejích
Vyvinula se
adra
oí
stínu,
zvedala se prudeji.
„Co by otec výitkou
—
—
co by lidé dli?"
„což již proto, chudj'
posmch
lepších je
„Zlaté dít,
nesmji
pi tom chvl
se hlas jí
lovk
mu
za
údl?"
v mým slovm
se, ale
zmírám
jí."
je-li,
lásky,
—
„Lžete, lžete, máte jiné kráskv,
jiných dívek hlas
vám v
srdci zní!"
„Nuže vé, pi siJÚse duše mojí, k otci tvému pjdu ješt te." Klopí zraky, v
v
tvá mu zít se v odpov.
bojí,
srdci hledá slova
„Dvuj
mi, dít. duše drahá, budeš mou, nás v chrámu spojí knz. Celý svt nech žehnat se nám zdráhá, chceš-li ty jen,
slvkem napovz!"
Stápí zrak svj v pilvab její krásy, v jejím oku hoí nebe zá, s cípem šátku na rozpacích hrá si,
stranou kloní
zrumnnou
„Odpovz mi, utiš boui slvkem dej své
nitra,
svolení ..."
slovem,
Ona vle
hlavu kloníc šepce vaše-li se
tvá.
:
nezmní."
„Zítra,
v BLUDIŠTI LÁSKY.
„Nezmní rci,
ó rci
dej
mi
rže moje
se,
mi dnes
již
vždy
štstí,
zkvetlá,
slova
ta,
tvá bytost svtlá
rajskými je dary bohatá!'' „Pane, pane
—
pikejte
mn
„Rci mi dív. co ek' jsem,
„Vím, vím, „A
já v srdci
„A
já tíse;
s
ale ])ec se
dom
jít
dom."
víš tesu
tomu?"
.
.
."
nebe nesu."
Bohem bute, pane!"
„Kdy t uzím, dít milované? Kde mi ekneš zítra, zda v mou dla vložiti chceš
„Teer, puste
tady.
—
milou ruku
Bh
tmí se
svoji?"'
vás, pane,
—
duše
má
chra, se bojí
„Podej mi pi-ec, Lído, ješt ruku, k políbení tvá svou ješt sklo,
.
.
."
simacek:
M. A.
ekni S Bohem kouzlo tvojích zvuk istým zlatem k návratu mi zvo!'' :
!
S Bohem,
ret dí,
kyne
její
rám,
a již kvapí LidUa v serou dál.
V
setmlého kraje horském chrám
msíc
bledý
arupln
vzplál.
Jií hledl za díviným zjevem sstouj)ajícím
chvatn
v duši láska zní
mu
s
vršiny,
tichým zpvem,
v mysli plane obraz jediný:
Domek
malý, pi^ebývat v
nmž
bude
na hor úpatí, kde ten život jejich vždy a všude s
Lídou
svojí
neskonalá láska vyzlatí.
A nech
jiní
v boj a shon a
vavu
vrhají se hnáni závratí.
Lidé vloží na klín a v ten
šum
svoji
hlavu
se více nevrátí.
Jedním douškem bude jeho žití z íše lásky — na chtít jinou íš
?
.
v BLUDIŠTI LÁSKY.
Z té jedné,
pij
nad
nž
v níž se víno
t^jytí,
lahodnjší nezkusíš!
Jen co noha nohu v kroku mine doktor, v duši zlatý sen
kráel
a jas vtší, nežli ze a v
A
nmž
hvzd
line,
klidný kraj je pohížen
.
než došel k parku zdobné míži,
dávno v chýžce dumá Lída v
.
její duši se
štstím se
jakás holná, neznámá
Otevela aby
s
z ticha
vní
vnik'
již,
hi^íží
dív
tíž.
okno nízké,
sem hvzdný tpyt,
aby let pes ty hory blízké její liižko
mohl ozáit.
n
Na šednouc k lun pohlížela, adro prudce zvedalo se jí však ta bou, jež pod adrami vela, .
plna byla
A
.
.
blesk nadjí.
v tom modrém, rozeveném zraku,
jak ta
noní tmavá
obloha,
,
:
M. A.
nkdy
simackk:
zakmi
blesk ten
ze
as mrak,
v nitru dozáiti nemoha.
V
neklidu tom, a v tom svitu
pod adry se r
píse plná kvt,
srdci zrodila
touhy, plná .stesku,
jejž v
puku
slza skropila
„Chtla bych vdti, raá-li
m
rád,
chtla bych hvzdiek na
to se ptát,
má-li
m od
upímn
srdce,
rád.
Která z tch
hvzdiek
nejjasnjší, ta
moje srdéko
ukonejší
.
.
.
To jist jeho
je
nejkrásnjší.
Vedle ta
té
velké
maliká
blesk
v HLUDISTI LÁSKY.
to zase chnclíi je
má hvzdika, jak vedle uiá
jeho
té
dušika.
Zda bude
svítiti
tak blízko ní a v steju záivou se
promní,
povz v
mi.
mém
hvzdiko,
trápení.
Zhasíuá.s, zapadáš
v nebeskj'^ hrob, ty, jelio
hvzdiko,
slzmi ho skrop, zemru-li, ozai^uj
taky muj hrob.
Pánbh
k tomu dej
ti
svtlo a moc,
svi na nj, hvzdiko,
každikou jak se
po celou Kabinetní
noc,
mn
o
noc.''
nm
zdá
66
Ztichla píse, v
oku
a v té liaslv blesky
Za
to
slza stála
nadje.
v zái hvzdné ti^pytn vzplála.
jako démantová kriípje.
Dlouho planula ani sen
ji
s
ta slza
víka
asou,
nesetrel,
až když den svit ervánkovou krásou, první paprsk vylíbat
Dosnlý
ji
spl.
seu vrátil dívce píse,
paprsk víry do srdce
s
ní
pa,
nadj' vzplála. A-ymizela tíse, rád!" Lída zajásala: „Má
m
Jako obraz jitra, na rtu zpv a štstí^ uvidl ji východ zrní v klínu nésti.
ZPV Posvátny
CTVIÍTY.
jSou chvíle, v kteiýcli
náhle
vzrflst.1
v srdci lidském séin, Bohem zaseté, ve kvt, jehož
vní dýšoii chvjná ústa, retm v lásce tisknete.
když je k jiným
A
a vy
va^e rží záhon zkvetlý, ekáte jen svatou na chvíli,
až v
n
to srdce
pro
V
nebe vloží déví obraz svtlý,
njž rže
ty se pouze rozvily.
touze cekáte, až poutem zkvetlých .sntí
obemknete víže andlský ten zjev, a z té vonné spleti až vám na rty první
.svaté
vzletí
lásky jásijící z[»év.
Pijdou z nenadání veerní ty chvíle, kdy se kloní k sob stromy v šumní
ŠIMÁEK
a paprsky svtla v koninách
:
jicli
zbylé
v vni pi'omnivše na mech vyroní. to chvíle touhy, veerní ty chvíle, kdy chcem' v bouné snaze na svém rameni cítit sladké teplo díví šíje bílé a rty díví líbat láskou zmámeni.
Jsou
Tn
s šerem sytí veerní ty chvíle, v kteiých rosa musí padnout v každý kvt, a pták každý v lese píse dopt píle musí než se setmí v hnízdo zalett.
Jsou
to chvíle štstí,
kdy nad touhy milované dívky
veerní
ohnm lovk
ty chvíle,
zaplanulou
líc
hlavu chýle
chytá v šero duše blesk jich zítelnic.
Hvzdná báse
.slaví
veerní ty
chvíle,
každá hvzda veršem, jenž svj hledá ta jej nalézá na sedmikráse bílé,
rýin.
ona v lesku vod, jenž šlehá vrbovím.
Jsou to chvíle lásky, veerní ty chvíle, v nichž na Boha verš, jímž vstal div edenu.
v BLUDIŠTI LÁSKY.
V prsou milujících v bohorovné síle
zvuet pluým rýmem
A na onu hudbu v
slyšet
ozvnu.
srdci ráj se tvoí,
a ráj takový již Jií v srdci
ml, uoí
ve vlas Lídin zlatý chvjnou rulai a rty líbá, líbá její šíje
bl.
Na porostu mkkém, v stedu štíhlých bízek, hvzdná carozá kam stží proniká, mihijícím
tm
sám
a své žehnání
vlil
Bh
byl jist blízek,
v hrdlo slavíka.
Jií na pahýle sedí sklonn nad
ramenem svým a
kvt kvtu
její
ní,
hlavu podpírá,
šeptá: Padni v klíu
jí,
padni,
v blízku andla se sladce umírá.
Msíní
jí
paprsk padá listím v tváe,
v zavlhlého oka perleCový
lesk,
kvt ret puklý šlehá jeho záe, na snhu šíje chladne jeho Ijlesk.
a v
a
O
šíj
doktorovu ovinula
rám,
druhá ruka drží prostý luní kvt,
-
70
M. A.
simacek:
dtských v clirámé
jak na obraz svtce za let
nemže
se dost v líc milce
A
ten ráme své
v
líci jeji
z jeho
rt
te
nakledt.
o pás její vine,
bílou stápí žhavý hled,
šumivý proud plyne,
slov sladkých
že bys ve proud ten svou duši vnoil hned.
„Nic neboj
v mému
se,
žes chudiká,
milování,
a popros zítra tatíka o vroucí požehnání.
kníže v zemi
Žil kdysi
lé.
ten spatil v lesuím šeru
arovné poup rozvité, chudiké chaty dceru.
A ped
ní klek'
na zkvetlou zem',
a páni jeho za ním, ó,
nechvj
.se
k
se,
ústm
Xež ona
ty
že svojím rten.
tvojíui skláním.
j.si
krásnjší,
a já pec nejsem
kníže,
Y BLUDIŠTI LÁSKY.
a proto
bize
skonejši
a pitul se jen blíže.
Nic neboj
v mému
se,
žes chudiká,
milování,
a popros zítra tatíka o vroucí požehnání.''
Políbením cUouliým skonil slova,
odpovdí pak
její byl zas polibek,
se ptala zase políbcnini znova,
a on na rtu ret
celou
jí
mdle hvzdy
Nebe tmlo
se,
z lesa silná
vn
Pojednou
Lída k
a
dv
„O,
a co
si
Lído, na
plály,
táhla
.
ó.
.
.
srdci sáhla,
asách
jí
stály.
s
ván
otec, uvidí-li?"
„Pati na nás se,
ek'.
Bože, jak jsem dlouho
ekne
pivi
smrin
velké slzy na
mj
báse
Bh
pivi
j"en
nad hvzdami,
ješt
mých prsou
chvíli,
zsta
tak!"
:
SIMAfEK:
M. A.
t-l
„Hlete, erný
námi ten mrak
na'l
^Bou-li pijde, k tob blesk-li sjede,
Objavši
jej
„Mám t
na
ráda," na rtech roztálo.
Stromy šiimlv a v
Starý
dáli
Tomeš Jaký
neml
hímalo
sedí v síni.
diví
Tolik zlata na
záste
ješt jaktživ.
Mozolnatou ruku noí v jeho proud, ale
marn dla
se snaží
zlaté klasy obejmout.
Ve pramenech splývá k zemi jejich
.
.'
blíž se schýlím,
na mou padne skrá
nsmála se
.
zá.
I"
v BLUDIŠTI LÁSKY.
a pod
tmi
proudy kvete
plnou ..U tvé iiy
rží
—
Lidy tvá.
kolébky jsem modlival se v uoci,
se lip
uežH
i'ó
ti
vedlo kdys na zemi
té,
tvojí matce, nežli tvémii otci
pro ty jeji"h slzy v bídé prolité.
V dtském úsmvu
když hledla
na
jsi
né.
jsem bolest cítil v srdci teprve, když jsem vzpomnl, jak kdys zryty tvuje dlan, oci vyplakány budou do krve. tu
^moenou v divé
má
tvou
bole.sti
aspo tvj by rodie když
když k hrobu zel jsem
nésti,
jsem k nebi ruce zve, život ozlatilo štstí.
pili
plný
Icalich
Ale štstí nešlo, prosby
bd.
bj^ly inaruy,
moje nemoc shasla slední spásy s\at, a již dsil jsem se, v zim do továrny až mi, dít, budeš muset pro chléb
Stavení to znám, co
vždy
byl jsem tam
tam ekalo t, dobe, dít, vím:
jít.
s
tvuu mntl:on.
:
Proto vroucí dík
svého Jiíka
cti
mj
za tu chvíli sladkou,
spasitelem svým!"
Otec pozve dlan, Lída zvedli skráu, v zlatem ozáenou líc jí paprsk pa, a tak krásna byla jako a
tak
A
v
usmvavá
té chvíli Jií,
andl Pán,
kvt
jak
z ranuícli lad.
v rohu jizby skrytý,
v tvái bled, jas v oku, klekl vedle
ní,
prsoma mu táhly rozvíené city. když kmet spojil i-uce nad ním v niodhmi
„Kvt
ten v cizí hruilu
pesadíte, pane,
dokud zrak muj plane. modliti se budu V stínu, na výsluní, by
mé
kvítko chudé
blažilo vás
všude
nejlibjší
vní.
By vždy
bylo milé
vašim oím, pane,z nich
a
v
lístkv bílé
ielio
nep.-stane
;
v BLUDIŠTI LÁSKY.
padat l.-wky svtlo.
uho
Bez
by
melo
jak bez duše tlo,
nejvonnj' když zkvetlo." Starce hlas se
t/is",
lilnv
dlan
dotekly
n
nad sklonno je celo jeho lysé, na sepjaté ruce kanou slzy vroucí ....
Venku práv
slavík ustal
píse
tlouci.
Ješt tentýž den ek' doktor tet. Lidunka že, pi-osté dít z *hoi'. nejdražším
mu
O, jak zkalil
pokladem je v svt.
staenin
se zor
slzou nad tou nenadálou zvstí,
srdce její sevelo se v muce Jií však tak dlouho líbal ruce,
tak
ji prosil,
by
mu
požehnala
místo matky, místo tatíka, že se
chvla láskou celiká,
zbloudilého ve svou
a
jej
náru
jala
tisknouc na svou starou hrud
se,
;
!
M. A. simacek:
s
pláem
Jií dlaní svou
mu
s
lirdlo svíral.
vrásek slzy
láska perlami plá na
dív než
bílá hlava rozmyslí
již ty perly
umním
jí
jí
stíral.
obmkíte snadn,
Staré srdce
když
bu!"
fekla: „Dít, šastno
Více nemohla, neb plá
dn,
si,
v šedých asácli
visí,
zde není vítzit
avšak v nejtajnjší záhyb skryje za hrdosti
když
jí
štít
se
ženy
cit,
v srdce sklamuií se
Taký chlad
jí
z
rt
a
oí
lije.
zeje,
tak je velká ve svém pemožení, že se zdá, že vítzi se a své
Jii^í
Že
boj
proií
tušil
mu ješt zbývá Vyznat se Pavlín
že
cítil,
tžký
smje
pokoení v triumf mní.
:
výitky
dobe v
hrot v srdci skrývá
duše hluliiné.
!
v BLUDIŠTI LÁSKY.
is
bázni ješt jakýs jiný
—
se
jiojil
to
—
stud
77
cit
ba vystih'
jej.
VSak pro stud? Což bál se vyslovit iiiilky jméno ? A což bál se íci, že jej /vábil krásný obliej, svdná posta chudé ve snknici?
Pro
mu
se
tak z nenadání zdálo
kouzlo tváe Lídiny být málo?
Pro
se hanbil, že jest
chudý kvt?
Bál se blesku oka Pavlínina,
úsmvu, Což
to
což v
jenž pelétne jí ret? hanba mít rád dít chudé,
té lásce
Pro Pro
se ptá?
jemu
ale láska
se
hanbí?
Odkud pec
omyl, klam neb vina?
Vždy
ví,
Hích díme
že šasten bude!
jen hanbu budí,
v hrudi
ten pocit studu rošt
?
to jist hodný vás je skvost!' ekne Pavla, až jí pizná se, že si zvolil družku na pou žití. ,Ó
.Jist bytos. která
s
vámi
cítí
písní vzrod a jejich vlnobití,'
dodá
s
chvním temném
ve
lilaso.
.
.
.
:
Ale
želí co
.Lída jest to její vlas je
zpv
Její
když
ekne ou jí na to? — — vždy ji, Pavlo, znáte ,
roztavené zlato,
vás tšil tolikráte,
louky slyšela
jste z
,Tedy Lída
.
.
znt!"
jej
Pavla rety stáhne,
.-
jemu ledem k srdci sáhne. ba znám ji, zuám ,Tedy Tomšova a stud
!
—
plno trávy v kliué.
na zjev
její,
jak jde
domu v podveerním
prací znavena,
te
Však
stín,
vzpomínám.
si
btide chodit jako paní,
es!
paní doktorová, jaká
.' .
.
Jií cítil tepny bíti v skiáni, v rozhoení sevel ruku v pés, pak zas dlanma
si
zakiyl
jak by slzu snad chtl jež
mu
však
i
tryskla
líc,
utajiti,
hnvem, žalem
skrze ruky
štít
mu
v
uri
svítí
k duši lesk PavlinA^ch zítelnic, div se
hru mu
studem nerozskoí.
.
v BLUDIŠTI LÁSKY.
Pak
zas znova otázka v
pro se hanbí pro by hích a chtít
žít s
Což je jaký na
riiži,
Pro
roste,
mít rád díté prosté
byl,
ním v horském tichu Šfastué? na lásce
stín
té,
jež z prsou vykvete?
pocliybnos
ta
nm
za svou lásku vlastn,
te
pi"ede
skutkem
klící v hrudi touto otázkou,
a a
pro pro
Dív
plní jeho srdce
jen
jak
tžko v
s
co do srdce
!
.
V
více hájit,
dvetem,
ped svtem.
.
Však jest zákonem je
zákonem, jejž
má
prostým
V
srdci slov lze najít
ukryt klesnutí to
Jaká hanba
smutkem,
láskou
vsak dnes
tu,
svazek k hrobu ó
ped
neklícila
s
klesnutí
to,
vryto,
láskou psal v
n
duši stoupá rázem odhodlání,
v mysli ztichá pochybnosti ruch,
Jiímu pod hrdým vzkvétá elem temná rže v nachu arostkvlém.
Búh?
myšlénka
Satek
o lidské rovnosti.
Lídou jejím lístkem jedním, jedním slovem v písni volnosti, s
která tajemstvím jen lidem všedním.
Pavlínin dneli však
jí
A
již
Y
srdci jeho melodii
doktor chvatn spje
šalmaj lásky
jS'ašel
porozumí.
s
k
ní.
šumí
písní svatební.
Pavlu kráet stinnou stezkou
v odáleném parku zákoutí,
k
adrm
klonila svou hlavu hezkou,
v níž zel oi touhou planouti. Piblížil se k dívce odhodlané,
rychle
zape
pásmo hovoru:
slunce svit jen zídka padl na
n
stinnou klenbou hustých javor.
Padnuv protrhoval pitulené hlavy
stínu roušky
halící,
svtlé hvzdy, koleka a proužky vetkav na ela a do
Barvy
lící.
stromii nadechnutí
jevilo se šatu na bli.
jemné
:
;
v BLUDIŠTI LÁSKY.
stajnjíc
jímž
i
zaplanutí
tváe
SI-
81
teitnié,
Pavl\' zardély.
„Jdu k vám, Pavlo, jako k zpovdníku, mluví doktor „slyšet
dvry
bude
s
hlavou sklonnou,
rozhešení z vašich rtík
Dobe vím
mé odmnou.
sic,
velkou vaši duši
po piznání stín že pelétne, s
dvrou
touže
pátelství že ke
však duch
mn
Co vám eknu, tušíte již dít že chci ženou prosté dít andlské však
mám
tuší,
asi
prosté
jež
mj
nepetne. zvát,
krásy,
vroucné, z celé duše rád.
Hlete, Pavlo, není takým
tžkým híchem
jeden istý svatý plamen v srdci mít, jiné
matné zhasnout, opojit .se tichem, plál, když i)oalo se tmít.
by ten jeden
V
duši
mé
i
srdci
ve kvt, jenž chtl
hroziv teplo,
Kabinetní knihovna.
se
tmlo
;
zevšad dral
.se
chlad O
:
»2
simacek:
M. A.
mlo.
což to moje srdce odvrátit se
když v
n
Což
na tom, že trysk'
je
oí Lidy
z
jen když lásky
^„A což rže „Když
mám
zas
písni, jež
z clmdélio jen svtla,
uzím vám
výš se pnout!"
v duši kvetla?""
jeden kvt. muž" dniliý uvadnout."
„„A což rže-li v
kvt
teplý paprsk pad"?
se pi'ec rozvine znova
teple, které vznítí
nehasnoucí plain
svtlých ideí, jež každý v srdci chová, jemuž tvrí sílu ve hru dal sám. Neudusí rže, když své kvty zšíi'í.
Bh
prosté chudobinky lístky blostné?
„I
když
rže
„chudobka
—
nadšen dl Jií sted kytice j)restkvostné
zkvetoii"
bu
— — ""
I
To jen naše doba nechce chudé kvty s rží nádherou
vázat v jednu kytku žel,
že heslo to
i
vaše vyklj' rety.
k nimž jsem upínal vždy duši
s
dvrou
1
—
;
v BLUDIŠTI LÁSKY.
Vím, s
píští
vk
nejstkvostujší
83
že skalní
kvty chudé
rží stuhou
vázat Imde
upedenou svatou rukou Svobody jedna též z ní ni nech duši moji víže s kvtem, kteiý vzros za prahem chudé ale v ryzí síle horské pírody."
Uinlk' Jií a pak z cesty kraje utrli"
v tráv zvonek ukrytý,
kalichu kraj klidn srovnávaje, tajiti
chtl srdce
jimiž
hru
se
pocity,
boulivé
mu
zvedá.
Pavlína tu stála vážná, bledá,
vsak ni
mráku
nejeví
líc
istá.
Srala tak jak soudce, když se chystá
vyknout ,vineu- klidné, chladn, písn. Hlubokým svým hlasem prostým tísn vskutku volné pronášela soud:
„„Také ve mne hoí svatá ona snaha jednou stuhou všechny také ve
mn
kvty
ovinout,
plane ona víra blahá,
že ten odkaz splní velká doba píští, ale
pi tom
soulad božský neroztíští.
—
chýže,
84
Šimácek:
M. A.
Xe dva kvty rnzué v
tnhé svazku spon,
ade
vedle nich dva jiné v
nesouladné,
clon kvtn, který pes den vadnu Jinak myslím lidstva kytici si svitnu,
plná níže ve svých lístk stkvostné nikiiy vedle
ovázanou zlatou stuhou obrovitou
Kvty
nejvzácnjší ve stedu neclif planou,
kruhem
obklojitež je sourodé jim
ten kruh rdi
.se
z
dál širší kruhy,
kvt
v jeden svazek a ten
jako
stonky
ase
luních kvtd tkanou
ím
d,'il
A^^olnosf
niocnj',
I
pro.stší kvítí.
až po trávu polní, až po vodní a všech
v kráse,
zase v bledších kvtií
ovroubeué knijkon
ím
I
•
sítí,
stuhou jímej
nerozluný,
tuliý,
voln v ruce Svtovládce dímej toul,
v
nmž
skryt je svinutý pas
diili;
Hle. tak doba píští spojí lidstva dti;
nejvzácnjší duchy
tsném ve
objetí,
a vždy duchem rovné v okruh k
V
sob
jeden
tom jen soulade vzplá volné doby eden."-
85
v BLUDIŠTI LÁSKY.
Jako vštkyn v tó chvíli Pavla ijyla, nadšením zrak hoíel, v líci zaplál nach, slunce záplava vlas tmavý ozlatila, i na elo vrhla démantový prach.
A
jak snést by nenioh' zjev ten plný svitu,
Jií odcházel do temných strom skrytu a pak
parku na vršinu,
dále, dále z
odkud zít je vísku v
zelenýcli hor stínu.
Konejšivé ticho rozprosteno nad
jak by usínal zde svta vír a
pes
ní.
i'uch,
hor hbety plují oblákové ladní
a jich lehké stíny
pes
zroseny luh.
pes
hor stráu
zrovna k prahu nízkých chýžek
devných,
Slunce paprsk šikmý sjíždí
jimž mech zelenavý šedé kryje skrán a plod jeabin jdá v slunci kolem nich.
Tzká bysten horská v pozadí a v zeleni
tušíš,
jak cíp ráje jest z
nhož
se vine,
že je inlj-nec skryt, to
údolíko
stinné,
jako šíp vzIé skivan pod blankyt.
;
M. A.
Kl>
Za chýžkami
simacek:
rdí se lánj' jetflové,
za nimi se lilá zralých
ovs
p/is,
nad tmi tmí so lesy smrinové a výs nad ténii plá v modru slunce
a
A
nad
jehož
klenlioii
dla
Bh
nebes
v své
jas.
sláv
v kraj sype ticho, mír a
a mír ti-esou v srdce
andlov
kídly,
bol a pochybnost když v duši pocly
Tak k
hmít.
se aspoii zdálo Jiínni, jenž zíral
ozáeným chýžkám
i
hor vrcholm
v srdce rozbonené blahý klid se a dal
sídlí
klid,
nov
vtíral
vzplanout štstí plápolm.
Hle, tam v bli ovsu rdí se šátky rudé,
kosy ocel kmitá, píse hlaholí: Jak z úst Lidy vždy jej píse tšit bude,
když v tom jeho srdci
A tam ped
cosi zabolí.
—
chaloupkou sukénka se blá,
ze zelen plane
tmavý díví
ret:
Jeho mysl bude medonosná vela, Lídin prostý zjev
mu meduplný kvt.
—
:
v BLUDIŠTI I.ASKY.
Vše, CO Pavla dla, z duše vymizelo
noní
jako
stín
ped
jiti-a
zapláaím,
úsmv na rtu zkve a zjasnilo se elo a hru zaplanula štstí doufáním. V
touhu rostla nadj, v mocné plání
pitisknouti Lidu k vroucím a ta cesta k ní
Než
kles'
vždy
skivan
prsm
touh;i
zas,
nebyla tak dlouhá
vzletlv, líbal Lídin vlas
Druhdy okem bloudiv v horské krásy srdce rsti
cítil,
ohnm
planout
taji
líc,
v mysli jeho bylo jako v hnízd v máji, v
nmž
Te
než nadješ se o ptáe
je víc.
vášn ostíž pouze v lebi na zem' míe za svou koistí stín na duši vrhá rozpjatými kídly, le v tom stínu zas se píse oisti. však
a ten
sídlí
z P E
PAT
Y
V.
(Z denníku Jiího.)
„V rozkvtu jen
lájky
neb když chladne
její
lovk
I.
Zvuk
varhan dosud ducli miij
v zdech útulného kostela,
zím
zrak tvj obráceny k výši,
zrak kleícího andla.
A slyším žák tenké hlásky, zím knze v bílé rochet. a cítím zas. že krom lásky nic není pro
mne ve svt.
Kol ruky hedváb štoly cítím i
ruky
zím a
tvojí dotknutí,
oltá ozdobený kvítím
kížkem
šíj
tvou labutí.
pje
arokvét
slyší
.
.
:
v bludišti lásky.
M. A. simacek:
Zím
pohyb ader
živtkem
a pod i
zá
jak
kouzla
jilný
štíhlý pas,
denní oknem vklouzla
tvj
zulíljat sestersky
vlas.
Zas slyším, jak mé ,auo" znlo, s ním za mnou jakýs tichý vzdech,
zím
ješté
když svatý
sklonné slil)
tvé elo.
zkve
aa tvýcli rtech
Nad nejslavnjší kathedrály
mne
svétjší ten veský chrám,
kde prosté rty nám prost pály „Dejž Pán lih zdar a štstí vám."
Zas vidím,
když ty i
šli
dom
od oltáe
jsme, v oku štstí jas,
upímné k nám tch rukou
stisk
tváe
zi'ící
cítím zas.
O, pravice vy mozolnaté, žen,
muž, kmet,
z vás
dtí,
dv,
požehnáni trysklo svaté
a jará síla v naši krev.
M.
A
A.
simackk:
pozvanýcli )iiTch pátel davu
z
nepisel ani jediný.
mé
drahé žínee na oslavu
váš jásot stail dtinuý.
Af veský kroj
ji
zdobil pouze,
tak malebný, tak piivabný,
stailo víc mojí touze
to
než lesknavý šat hedvábný.
Hle. vaše Lidka ženou mojí, z vás
každý znal
mne
že
my
i
k vám
od dtství;
ji
te
láska pojí,
zapili to pátelství.
V tom našem domku bílém, svtlém my zasedli jsme ke stolu, hrál úsmv na rtu písní zkvetlém, zi-ak
A
záil v štstí plápolu.
starý
fará bílých
skrání,
jenž jedin z panstva poctil nás,
dl:
„Bh a
tento
domek
a svatá láska chraniž vás."
chrání,
!
:
91
Ba steží
hiska
dm
teu bílý,
vídám v nocích její zjev tak Bli se s nebe v prostor chýlí, kde zní mu vrných chvalozpv.
jíl
II.
O, venkove, já vždy
sic tihl
k tvým chaloupkám, k tvé zelen tvj pvab každon noc se milil v
i
mstských zdech mi ve snní
Však pln záí
te
tvé šero sny
tvé jitro
A i
tvoje krása
teprv mojí ke hrudi,
zpv
mi v duši stásá, v ní probudí.
vn
lesa táhne v okno erstvý oddech jetele
divím se, pro duše prahne kdys v místa, kde jsou andlé.
I
Ó, Lído, v tomto horskéiu ty více jsi než bohyní,
ráji
02
SI.
tvj soiavý
A.
zjev
simacek:
slunce v máji,
i
což teprv v srpnu zastíní.
Ta všechna krása kol, ta vnada, ten všechen pvab, všechen vdék, se
pouze v chudý rámec skládá
pro tvého zjevu obrázek.
Tys kroj
sviij
veský podržela
mi jako dív, jak vábná bytos švétlostkvlá a míháš se
ve zeleni a
A
zastínivši
vni
niv.
oi rukou
obhlížíš všecky chaloupky,
a písní na rtech sladkozvukou .svoláváš v klín své holouljkv.
Ti pilétají se všecli stíšek, bys hladila jim kidélka, a ty jim
—
dovádivý smíšek
sta perlí .sypeš z hrdélka.
Jdeš z rána k nim se zrním v klínu a vracíš se mi
s
1;ytkou zpt.
v BLUDIŠTI LÁSKY.
jak
trlialas ji
v ranním stínu,
zrosena jak každý kvét.
jsi
Poseta rosou hlava zlatá, tvíij
ret
šíj
i
i
sukýnka,
však jak žár dne iná láska chvátá, ji
zlíltat
s
rtv
a ramínka.
Ú, dít, tak jsem o tom sníval, a te vse mám a ncclifi mám v noci vlasu svtlý
víc,
píval
a ve dne noc tvých zítelnic.
III.
jese táhne pes nivy veery se dlouží, paprsk jindy záivý
Již
a a
již sotA'a
ptáka oživí,
jenž k jihu lett tou/í.
Však co nám když v pole
jio
tom, nun
vyjít Ijiáiií
?
93
;
simackk:
M. A.
Blíž ke
a
mn
vždy
se
(lotkuK se tvých
mých
naklo
vlas
jen,
len
rozi)álenýfh ski-ání.
N/is nízký krov nás k sob zve nech v pozdním sad chudém
poslední lístek vichr rve,
jen
obra ke
mn
oi
své,
a šastni spolu hudem".
Nech si
slunce
mrakem zatmlé
sotva cestu klestí
ke stráním skály omšelé, vzletném' jak dva andlé
my
ke slunci svého štstí.
Paprsk
jeho
zá
a jas
jsem poprvé chy v dlan, kdy k tob se jsem v letní a sepjal ruce, a
tvj
vlas
jak zlata proud pad' na
Nech venku si
chudé
stele
n.
slunce klesajíc
k spánku.
as
!
;
:
v BLUDIŠTI- LÁSKY.
já nach
pece
ti
neb
v,
jak
veer
vlíbáiii
v
95
líc.
že nenávidím nic
—
bez ervánku.
lY Déšf.
drobný v okno
a tma co
si
poneme
Poj,
šleliá
neulehá, dnes, žínko moje drahá
sedni blíž,
budu
ti
inou duši dnes zas touha
a
dla
po knize prvních
Hle, co z nich
V
pedítati,
k zpvu clivátí verš sahá.
dojm zvuí
Z tch svobody kvt puí, a v onch slza perlami se leskne z tch touha vane, by v hru láska padhi z tch chvalozpv zuí sedlákova radla, a v onch na vlas vzpomínání teskné.
A
písn pedposlední Výš prapor zvedni Trp, krvácej a mi, však zsta istý. z
to zní
:
:
:
a (_),
simacek:
M. A.
\)b
stíile rc-i,
k hvézdúm zi zda rozumíš
mrtev ua své'n štít!
i
tm
slovm, drahé dít ?
Tys oknem zela však, jak vadnou rže
A
ret tvvij tázal se
listy
nme,
zda lioloubky tvé temné
jsem v
sad
neslyšel dnes vrkat z rána?
Pak zvlh' ti zrak a zahoely a dlas nesmle tak „Neti :
hle, pes noc bude
rže
líce
více,
opadána.''
Pak padlas v náru moji a v divém nepokoji líbala mi rty i vlas i elo Jak ráží déš tvé polibky dnes byly Tak pál jsem si to v šeré jedné chvíli, le dnes mé srdce chvlo se a chvlo.
jsi
.
.
.
.
A úsmv na když
j.sem
t
.
.
rtu zmíral,
v loktech
svíral,
mn
elo pálilo a zvlhly' zraky dech tvj mne hál a pec mn bylo zima Já
cítil,
jak tvá
dla
i
duši jímá
a táhne dol, když chce nad oblaky.
.
.
.
:
v BLUDIŠTI LÁSKY.
97
y.
nemám
Já
pokoje a
vtr
myslí však jarních .-
nemám
bouí podzimn
v srdci to
stání,
tak,
chví vání,
ohnm
hrudi mi chladne, však
plá zrak.
Pavla mi psala, že v Praze vše kvete
ržemi
ducha,
zpvem
a zde jen mlha k
zde je jen teskno a
A
má
ta
cítí,
zní sad
sntím ticlio
beruška, Lída
že v
hru
.
.
.
se plete,
a chlad.
má
drahá,
mi vloudil se
stín,
výitkou k srdci zrak její sahá, aster když nese mi pluilíý klín.
Ó, kvítku podzimní, bez
vn
vábné,
pokrýváš rží a jasmínu rov
Tak
i
mj
ze vroucích
žár a láska
má
slábne
polibk na trochu
Kabinetní knihovna.
slov
.
98
M. A.
šimáek:
TI.
tu zimuin
a Lídina
tvá
bledne.
je rozhodnuto, opustíme ves,
zde v horách vše tak šeré a tak ledué, a ducli
mj
rád by k plným
však zde by zakrsal v
kvtm
té vísce
kles',
bdné.
Já v klamu mnl, že láska pro vždy staí, že nechci plání oné hvzdj' již, jež svítí
sic,
však v srdce zimxi tlaí.
Však teba na Golgotu, dnes
nech
s
chci výš,
kížem muky duše má k
ní
kráí!
YII.
Jsme tedy v Praze. O, jak
hru
Zas pátel dav mne na své srdce
na
sn
mé
duše
a myšlének v ní
její
tisk',
zpvné ptáe sedá bouí ohotrysk.
Já zel zas Pavlu, a
se zvedal
stisk"
jsem ruce
zrak až na dno duše vnik'.
její,
v BLUDIŠTI LÁSKY.
já flobe vidl, jak we rty
chvjí.
jí
když zela, že zdroj písn nezauik".
O nezapomenu té chvíle žalué. kdy políbila Lidy moji ret, kdy pohlédla v ty zraky slzon kalné. v ten válni}'ch tváí zbledlý rže kvt.
Mn
bylo, jak
ten jeden ze
dva andlj'
byc-h shlédl,
v noci na zemi.
již setkali se
zem kvt k
jejž druhj^ vzkísil
bledý zvedl,
žití
slzenii.
YIII.
O,
umní,
zas
patím k
výši,
kde sluncem krásy ozáen
tvj prapor nad nadšenc
íší
se rdí a plá jak zlatý sen
a spory,
Žer
bou
a
hnvy
jeho o zem' opírá
tiší.
se.
však na ni hrot až v nebi tkvi
simákk:
M. A.
100
a
táse
jeho v bájné kráse
jemnou barvou
so nebes
a
hvzdná báse
A
jak by
stkví,
v každé ase.
])yly zlaté lýry
v zábybech tasné stajeny,
zvuk vyplývá
svt
z nicli ve
šír)'-
Z]>v velebný a nadšený,
zpv A
a víry.
pud korouhví nepolinutou
zit postat s
nadje
lásky,
líce
blí ela
velebné
nedotknutou
a v oku svtlo tajemné, pravici
A
vzhru pozvednutou.
nad praporem
orel vzlétá
rozpjatou klidn perutí.
až k zemi, která
šumné arovnou
je .slyšet
jež
s
záí
zkvétá.
vanutí, se
hudbou
Velebnost svatá kol se jež nutí sklonit kolena,
splétá.
tají,
v BLUDIŠTI LÁSKY.
a srdce lidská
nž
v
Kdo
A
olmm
101
plají,
padne píse vznešená.
neslvší
jí
—
nniírají.
moje Lída zmírá, vadne,
den ke dni bledší
její
tvá.
což, Bože, není spásy žádné,
dám ti v ob na oltá, píse hej mé srdce chladné.
vše
jen
Jsem Lidé vším a pec
jí
mizím,
mne všechno pudí z domu ven, vše mimo píse je mi cizím, i
láska její
—
pouhý
sen,
jen k uméní plám vzletem ryzím.
Ta
sualia-Ii ji
mn
v
hru
k smrti
však šeptnu jen:
mn by
jiný šíp
zraní.
bol stoupne plamenný.
cíl
tvých
„A Bh
té
chrání,
plá vznešený,
muk
mi vézel v skráni.
:
M. A. simacek:
IX.
Do
nocí modlíš se
ped
bílým ložem svojím,
a já zrak odvrátit od kuihy své se bojím,
by v hudbu sonetuv a ladných pedstav
tvj
Bych nevidl
tvé ruce spjaté
tvé slzy palivé,
tvj
rej
nevnik' tichý vzdech a smutný obliej.
ret se
mé
keovit,
bledé, choré dít,
v prosb iípnlivé chvt,
by štstí dal
ti
Bh
Ó, kdybys tušila,
s
mou
jalv je
láskou zi)t.
mi v tchto chvílích
Roj pedstav nebeských, tak velebn3'ch, tak bílých. se
rázem
mi
chrlí
Kde moc
Skrá
rozplaší, a
ohe
v
erných píšer mrak
i'ista,
tvá, poesie,
chrlí
v zrak.
v také chvíli
dsné ?
v muce v knihu i-ozevenou klesne,
a jest mi, jak na její istou
bl
by choré Lidy zjev mou lebku pibíjel.
I
!
:
v BLUDIŠTI LÁSKY.
O, strašná bolesti,
ó,
myšlénko ty hrozná,
kdy k ránu zemdlená
A
zpvu
duše moje dozná,
si
že pod tvou korouhví,
jsem za žold
lUá
uméní,
ó,
prodán k vrazdní
když pak vidím t,
ženo uslzená,
ó,
máš pro mne sladká jména, jak s jiskrou nadje jdeš z rána na mši v chrám, tu vím, že beze slov ti zrakem vyznávám iak místo vj-citky
Jak nešastný, jak bídný, jak je kdo tvrdým zstane, když andl a koho že
A
Bh
hrozn
tak
k prosb svtice koho odsoudil v
kvt
mu
jiodlý,
za
se modlí,
zatratil,
lásku navrátil.
to srdce její svaté,
kapky jedovaté pochyby v nebesa, až vše by melo v a došlo vzkíšení jen smrti andlem. v
diivry,
lít
nm
X. Strojíš se mi, dít, strojíš do hedvábí,
a
pak pedstupuješ ke
zdali
tob eknu,
mn
že ten šat
jeho hebký lesk že zas
s
bázní v duši,
ti
sluší,
mne k tob
zvábí.
104
M. A.
simacek:
Zlatá náušnice r oušku se
šra
perlová se
na hrdle
úsmv
a tvj bolný
mne, zda
ptají se
a tvé
mé
tese,
ti
leskne,
ti
oi
teskné
srdce nepohne
se.
Dít neblahé, ó, ženo, moje ženo, v muce neskonalé lekám se ti íci, duší
mou
že tak v
že chví cit jiný vítzící,
hvzdách
Co mne vábí ne ten matný co
mne
bylo
jen, jsou lesk,
nám
snad pedureno.
tvrí
jiskry rudé.
jímž zdobíš
urvalo od tebe
obí
šíji
bílou,
silou,
bylo kouzlo písn, ne tvé šaty chudé.
<).
k
ty dít,
teš v
srdci saháš
si
mém
oku beznadji,
a hledáš šperky nové.
a tvé velké oko v tžkých slzách plove. a já
žití
své bych proklel nejradji.
Z rány
jitící to trpké slovo roste.
kvtem
krvavj'm se šíí v nitru chorém.
a v tom utrpení zdává se mi skorém. že ten
kvt
být musí. bys
plál. písní stkvostel
v BLUDIŠTI LÁSKY.
XI.
Ten
.šátek
na hlavé, jejž jsem
rozvazoval,
ti
kraj prosté sukénky, zkad kmitla tajil
pro
tak
Pod
dlaní chvjící jsem rád jich
mne
vábily,
nožky bl,
ader oval, jsem nikdy nevdl.
ten tsnj^ živtek, jenž
hebkos
cítil,
a v duši liádal, zda jsou slimrem prohátý,
jež líbalo té vždy, jak v polích den se vznítil,
i
teplem srdéka pod
ader
A
zda tak pronikla je
vn
jíž tryskly j)o
ránu
i
kvt
bytosti tvé
jejž ssál
A te
poupaty.
jetelová,
háj, pole,
luh
i
sad,
zda libodech ten chová,
jsem v duši svou, jak skivan vuni
tvé
šáteky
j.sou
z lad.
skryty trulily na dué
vedle tvé sukénky a vedle živtku,
a já se netknu jich a pohlížím k nim chladné, bez štstí
úsmvu
a bez slz zármutku.
Jak k lístkm kvtiny, jež nemají než o
n
víc (?euy
oloupený v stínu mroucí kvt.
:
SIMACEK
:
a já jej oloupil v své vášni zaslepený a
te k
tem lístkm víc ho nemohu dát zpt.
Víc vsadit nemohu z obalu
a zde.
poupte
kam
mu vtry
().
nes'
slední
v rodný kraj, kde piopuk"
jej
a zpil
jsem list
z
mne vní
jej,
svou.
v tu tvrdou
opuk,
kdybych, Lído, moh' z tvé truhlice ten šátek
ti
zase ovázat kol zlatých vlasii tvých,
v
té prosté
jít
pdu
korunky odervou.
sukýnce t zít o boží svátek na mši, v oku jas a v dlku tváe smích;
Ten kvt tvé bytosti zít zas se otvírati pod nebem vísky tvé slunením paprskm Vše štstí zažité chtl nebi zpt bych dáti, kdy v lásce klonil jsem se k šíji tvé a rtm.
Já dražší nemám stkvost, jak nad tu, že po lásce ten pišel ó,
nemám vtší muky stín a chlad,
jak bych k smrti rád posledním
do truhlv k
šátekm
kynem ruky
zbloudilé srdce klad".
v BLUDIŠTI LÁSKY.
XIJ.
To oko
bylo i)luo lesku,
pro oko to jsem chtl
ji
mít,
tak plálo jako na nebesku
veerní hvzdy arotpyt. Však nyní tžká slza svítí mi pouze z dlouhých tmavých as, na vadnoucím mé lásky kvítí poslední paprsk zhas'.
Ety
její
jahodou se rdcly,
iismv nikdy neodlet, tak zvábil mne jich purpur stmlý, že chtl jsem mít ten žhavý'' kvt. Však teJ z nich prchá motýl smíchu, z nich
kvt uvadá. nj v bezezpvném
nach bledne a
vždy již
A
pro
tichu
slunco zapadá.
její
nižná tváe plná
snžná bL ader vlna.
a krásné šíje i
kolébavá
vše,
na
jsem rty své tisknout sml,
108
M. A.
mé
vše ztrácí se
jak
Šimáek:
lásce schladlé
erným mrakm hvzdný
tpyt,
že ptám se v mukách, kvítko svadlé,
t
pro probh kdys jsem chtl
míti
XIII.
Hle. Lido má,
mé
srdce neví vskutku.
zda byla láska
to,
zda byl
klam.
to
na slova Pavly v nevýslovném smutku v té chvíli trudu vzpomínám :
.Zda chcete lásku, bez boje jež padne
vám nastavenou íš?
ve života
Kvt rže
vhozený do vásy vadne
a kvete jen, v hloiib-li jej zasadíš.
Tak
láska též jen ve hlubinách
sílí.
boj mlko kotví v nás, když její kvt jsme krví nerosili, ji k smrti zmaí první lehký mráz." bez
Tak Ji
muk
a
jest to, Lí.lol
ješt zím, jak
Pavla pravdu mla. stála
pede mnou.
livzd
svit
stíl )ro své
ji
a v oko kouzlil
zái
Jež spádala se
s ouíin
jímž sálá
ple kolem ela
tajeninou,
svtlým plamem,
duše vznešená,
její
jež velkj'cli ideí je svatým chrámem,
ped kterýmž uklánim Ba
její
svá kolena.
rže
duše jest jak
vonná;
jen tomu, kdo se blíže nakloní, se Itlavých
rozeve lístk
jež libodech
mu
A
v srdci vuuí tou se síla budí
dolett k a
clona,
v srdce vyrouí.
yý!-i
za
hvzd
zapláním,
sílu tu já cítím pi-oudit
a po
vky
Já nevím,
ji
v hrudi
v srdci uchráním.
pro
mj
duch tak dlouho
1)loudil
jak zaplašené ptáe nad pouští,
pro v ttí(T
krve žár, jenž žilami mi proudil,
teprv klid
koeny
zapouští.
O, Pavlo, kynutím snad ruky tvojí iiiiié
píse v choré
srdce padla zas.
M. A. simacek:
Iv
tvým
rtm
Ty
mé duše
se stále zrak
a ve hnuli mi zuí
tvj sladký
pojí
hlas.
—
istá, velká!
Probh, kam to spéji, dje se v mém srdci a v mé duši? já mul, o Lidé že tu jDÍse i)ji, H zatím jiíši hymnu ua Pavluši.
—
co
XIV. Již vidím
o
jasn! To
žái-.
pak pišla boue a zmar
A
je tak chladno
Cour byla
.
parno,
l)_vlo
bylo dusno, a to byl
.
.
.
.
Douati marno!
.
láska, jíž jdál
jsem k Lídt
to nebyl paprsk, to byl jen blesk.
Zas v srdci temno a stesk
A
stopa blesku?
Zpv
o
.
.
.
mé bíd.
Hmi, písni, hlasnj Je dokonáno! Zmírá mi Lída, chci býti sám, ba byla svtla jen klam !
ta
boue noní!
Te
chladné ráno.
;
v BLUDIŠTI
Podzimní
jitro
;
LASlíi".
je nebe šedé
—
dumách teskných svou tisknu skrá Bože velkj''^, ji chra!
já v ó,
-šílenství
Me
i)avouk sí
Zá
v ní pede.
žena hrzy po lásce mojí,
liolouliek sivý
má
si
svou roní krev,
duše teskný zas zpv. za
mnou
bledne, stín
ped mnou
XV.
Svému
srdci.
Krvácej, srdce, krvácej, bij
ješt vícekrát,
protepej života vir a
žehnám
rej.
ten spéch, ten chvat.
Krvácej, rychle umírej,
bude
to,
v
mi,
lip,
strnulost ledu v oliliooj
a v tebe smrti šíp
I
stojí
112
Zkvetlá iikryte
ti
láska uvadla,
žal
a muk,
hrouda na rakev zapadlá, ta utiš, utiš
tvj
tluk!
XVI.
Pijdou uevoláuy podjeseuní chvíle, ídkou doubravou kdy táhne zimy dech, kdy na holou sn se vsí jíní bílé a list posludní upadá v žlutý mech .
.
.
Pijdou chvíle i)iázdna, podveei'ní chvíle, kdy nám chorou hrudí proudí zimy ciilad, poslední kdy zážeh lovk shasit píle bez
nadje
Mlha
s
kvt
chladem
chce též
sytí
jíti
veerní
spát.
ty chvíle,
v kterých vadnout musí, kde je jaký kvt,
nad bezlistým stromem zpvný pták kdy kvíle ze hnízd
nechránných
touží odlett.
v BLUDIŠTI LÁSKY.
Jsou
llí
podveerní
to chvíle teskná,
chvíle,
kdy lovku staí již pro všechen klid s prázdnem v srdci popsat plochu stránky v
tmu své duše
Teskné hlasy
již jen
píse
zachytit
.
.
bílé,
.
plní podzimní ty chvíle:
padajících list šelestivj^ sten,
bouný hukot jemuž
vtr
v rozpoutané
síle,
slední pírko ze hnizd padlo v plen.
to chvíle chladu, podveerní chvíle, mrazný jakýs hlas kdy hnal mne z ráje krás, vanutím svým setev krpj lásky zbylé, jejíž lesk na list života se tas'.
Jsou
Jest mi jako
Ev,
ve slzách když zela
poprvé ten chladný, nehostinný svt,
na njž padal
stín perutí
písnou tváí
archandla,
ve.
který
s
Co
zbylo z ráje? Jediný jen kámen,
jí
z bran
ji
ráje
nhož Adam zrobil rý ku pracím tak mé velké lásky šlehající plamen
z
schla
pro žalu
svým,
píse na chudiký rým.
Kabinetní knihovna.
8
14
.
Však
M. A.
šimáek: v bludišti lásky.
rý Adamv pec
jako lAskou je
posvcen
Ijyl
r;'ijein,
má píse svcená,
jak za Evin hích sta khis plálo krajem, za
hích na Lidé plá,
písni
plamenná!
ZPV zLíimní den byl j.iko
A
mrtvé
ŠESTÝ.
šerý.
hvzdy
Vloky snhu
tise
snášely se s výše.
jak za náhradu nebi ochudléinu
jedna istá duše chystala se k
nmu.
Na Lídiných rtech se chvíli ješt chvla, nežli andlem se k výši rozletla. Vymizelé zjevy ješt
když se nebesa
již
ped
Vidí sebe zase ve svém
Jií vedle šeptá:
Veské zvony
bezový
,
ní plály,
otvírala
v
dáli.
šat chudém,
Šastni, drahá, budem'.
slyší hlaholit tak z
blízka,
háj voní, v oblacích se blýská.
!
116
M. A.
Nesmle
Šimáek:
hvzda kmitne asem v
jen
šei,
pak zas ptáe pípne ze hnízdeka v kei.
Na a
listech plá rosa jako perla istá,
kvt zvonku modrý
zavíti se chystá.
Nevýslovné konzlo duši ohepádá. šeptá mroucí ret: _(J, jak máui tebe rádal
Hle, zas její
mže
Jií tvá svou k
blaženjší býti umírání
Zas své oko stápí v
její
ji
na
rty líbá
Zbývá chvilka jen
— po ^
ó,
její sklání;
—
oko krásné
pod tím pohledem jak snadno
Zas
?
žití
.
.
.
hasne
tak dlotihém ase! líbej, líbej
zase.
.Ješt jeden pohled, jeden pohled dlouhý. j)1ný lásky,
A
teJ bílou
úsmv
padl
plný ukojené touhy.
rží chladnoucí ret zkvetl. na. hy více neodletí.
117
v BLUDIŠTI LÁSKY.
Stulil
V
na rtu tom a pranic nevyítal
andl
nebi
dav duši Lidy
Ale Jií kles' v divokých
Co
dlo v jeho
se
as pec
a ruce.
duši,
slzy suší,
a to srdce dál zas buší.
teba
že pro bol
cítils,
tvj
je až píliš tsné.
Výitek erv dlouho
hlodal
v jeho hrudi bez ustání, dlouho svíjel se a bodal,
pak
se
pec
a tou duši rálilo
zpvu
však smutek podal,
utrýznnou vání.
.
muce
tvá
bylo hrozné, bylo dsné.
Ale
.
vítal.
bolii
a své mrtvé líbal schladlou
.
M. A.
A
když píse
vrátila se,
zkolébala boles
mla
simacek:
tiše,
tklivého cos v hlase,
zpívala o Lidy kráse, tšila, j;ik všecko tší,
co jde s nebes výše.
Prchla zima, jaro vstalo
probuzeno jarním zpvem, a
lovku
ti^eba
málo,
by se srdce rozplesalo v prosti^ed smutku, v prosted žaln svtl^^m
dívím
zjevem.
Venkov vítal
s vnadou ])estrokvtoii Jiího zas vní.
písn hravé
sn
se
etou
vyhnaly zas touhu vsetou
—
touhu lásky
kvtem na Bylo zas
ze dna duše
dít chudé,
to
plné
pvabu
zel
je v snu
avšak ptal
—
výsluní.
a svtla,
se.
i
bdní
všude,
jak to bude,
:
119
v BLUDIŠTI LÁSKY.
—
ptal se v
trudném vzpomínání
kdyliy láska, zkvetla
?
——
Za svou tžkou vinu jíti svtem, teba v chladu, teba v stínu, teba volal: Touhou hyuu! Jenom kade z vlas Lidy poceluje bledým retem. Ne. ne
!
bez lásky chce
—
Tak
to bylo.
asto
Krvácelo
sice srdce touhou;
on však ek' vždy skloniv elo
Bys
i
srdce moje
milovati,
smlo
pjdeš samo
cestou šerou, dlouhou.
Až když mládí
prchlo v letu.
když
touhy plání,
již zhaslo
písn byly na odkvetu, když
již shasly jiskry
cítil,
že
tepla
—
pec teba k umírání.
vznt,
trochu
;
120
šimáek:
M. A.
Hledal
stále, hledal
duši, jež
aspo ale
íoucitu
maruo
uepa
všudy
nj mla kvt chudý,
by pro
V
!
jeho ti'udy
ani paprsk jeden,
píse onmla. Byl jak žebrák na rozcestí,
neml nic než prosbu svoji, a pec ])ro celé te štstí chtl mít zrak jen, k nmuž vznésti moll' by duši utýranou po tak
V
tžkém
samoty
boji.
teskném ase andl bílý tiše k spáse
té
pišel jeden bez volání
bylo kouzlo v jeho hlase, soucit velký plál
mu
v oích
jak svit z lásky zbylý. Tiše vztah' svou bílou ruku a pak dél: ,Snad aspo nyní?' Jií vstal a beze zvuku tisk' tu dla ku srdce tluku
—
:
v BLUDIŠTI LÁSKY.
a jen
cítil,
jak mii
Pavlínin vlas
oi
stíní.
Rty se ret nedotekly, tluky srdcí nesplývaly, i
když
ped oltáem
klekli,
dávno se již lásky zekli Jen nad sklonných hlav stíbrem duše jich se celovaly.
121
KABINETNÍ KNIHOVNA, 3YA2EK XXXYI.
DOA
SANA.
rTYKX'H JEDNÁNÍCH.
TR.VGEDIIí O
NAl^SAL
JULIUS ZEYER,
v PRAZE. NIHTISICÁRN
A
F,
SIMÁCEK 1889.
NAKl.AOATELST'
^
^-^/^
cz..^^Z^^
DOA TRAGEDIE O
SANCA.
TYECH
JEDNÁNÍCH.
JULIUS ZEYER.
v PRAZE. NIHTISKÁRNA
F.
SIMÁCEK 1889.
NAKI .^D.^TELSTVO.
(^J^t-^.^^
^^^^^
J.
pipisuji
v.
SLÁDKOVI. pod-
Ti, píteli, tuto tragedii (jejíž
statný rys jsem v jedné z povídek starého Bandell.i nalezlj
z
bratrsky
dvou
i)i'íin.
miluješ,
Pedn
a pak proto,
proto,
že
vím,
že
m
tak
že práce
moje bude Tebou vlídn a vele pivítána. Neskrýval nikdy se svými sympathiemi pro moje dramata, ta okoluosf v oích vtšiny našeho obecenstva
jsi se
aT
a naší kritiky trochu komproniituje. .se
zápalem docela
za
to,
že
si
i
smšn
hnv",
a
poínáš.
Vezmi
si
uení a ponech me píšt mému
mám
Hájil jsi v loni
„Libušin
eklo
se Ti
z toho na-
osudu.
Víš,
že
silné nervy.
Ostatn jsem zatvrzelý.
Uvidíš
lovk to,
až
ztracený,
proto že jsem
peteš „Dou Sanu".
Jsem poade ješt tím zpáteníkem, kterému se nedostává smyslu pro hodináská ta koleka pana Sarceyo, u nás tak slavná a
hlun
akklamovaná.
Mám
stále
básní,
že
bu
lyiy,
ješt za
má
že dráma
to.
pedevším
jest
zaznít sálem a doznít jako akkord
mohutný,
bu dojímavý,
nebo teba roz-
jaující, pak ale af je prosycen tím „azurem a ka-
prisem", v nichž dle slov Saint- Victora Aristophanovi „Ptáci" se vznášejí.
Že dráma je pede vším, ba výhradn básni, jsem neurit již co hoch, když jsem Schila Kleista, Gothe a Racina nejen etl, ale
to cítil
lera
v pravd ve vj'tvorech jejich
žil,
toho
pesvdení
nabýval jsem více a pevnji co jinoch a muž, když se
pede mnou nesmírné svty
otvíraly,
v kterých
Aischyl a Shakespeare. Sophokles a Calderon. Cora Alfieri trnní,
neille
docela
s
a
pesvdení to sneslo dol ke mn
olympické jejich výše
se
co
když jsem jednou v Athénách, v nezapomenumsíní noci pod Akropolí ve zíceninách
vise.
telné, bílé.
divadla Bakcha sedl, s mramorovým, nadsvtsky krásným zjevem Parthenonu ped oima, s azurem attické noci nad hlavou, a s nevýslovným nadšením hluboko v tesoucím se srdci.
—
Vím dobe, stojí,
co dovedu.
pomru mé aspirace k tomu Vyznauji zde pouze své stanovisko
v jakém
a nehájím svoje vlohy.
—
Na vidl,
jevišti
ale,
„Dou
bych
bohužel,
nemáme
Sanii"
sice velmi r/id
jevišt. To, co se dnes
Národním divadlem nazývá, má pro eskou dramatickou literaturu jen malý význam, a nepokusil bych se ostatn už z té píiny o to, aby se „Doa Sana" tam hrála, proto že bych to pod svou dstojností považoval, choditi tam, kde jsem lipln ignorován. Nezbývá než navzájem ignorovat. Nemám tedy, píteli, žádné pítomnosti, a Ty chtPs proto asi lepší budoucností tšiti, když jsi, háje „Lib. hnv," mi „slavné vzkíšení" prorokoval. Ubohý píteli Za to dostalo se Ti malého úšklebku,
—
m
!
který ostatn aui Tebe, ani
m že se
m
nerozhnval.
Na
nebo víš, vedle tch mnohých chyb a slabostí, které mám, pece jednou dobrou schopností vykázati mohu ale tšit?
Víš,
že toho
teba
není,
onou úplné resignace.
Tvj
J. Z.
Ve Vodíianech, v ervenci 1888. Kabiiietní
knihovna.
1
DONA SANA.
osou Y. Don
Alvar de Altamíra, králv námstek v Kordové.
Don Pelayo de Irote. Don Gomez de Mna. Perez Roca, náméstkv
tajeu-.uík.
Tirso, sluha dona PeL^ya.
Doa Sana de Saldaa, Doa Blanka, infanta. Mercedes, v služb
žena dona Ahara.
infanty.
Hosté u dvora Ahara, služebnictvo,
Dj
na zániku
dona Alvara 14. století.
-€^-
stráže, pážata.
blízko
Kordový, ve
JEDNÁNÍ
I.
Gothická sí na zámku- dona Alrara v okolí Kordový. Z jedné sín je vidt do zahrad, kam nkolik schod dol vede, na druhé stran otevené dvée do sín tanení, strany
tlumenou hudbu slyšet. Maškary pecházejí chviltanení sín do zahrady a naopak. Y popedí s velikým, malovaným oknem, u kterého stojí sedadlo s baldachýnem, zdobeným znakem doni Sany. Don Gomez de Mna a Perez Eoca picházejí ze zahrady.
odkud
kaini
je
z
stranou výklenek
Sál je nyní prázden.
Perez.
Nyní sí jest prázdna, pane, klidn mžeme zde mluvit, nevyruší nikdo nás.
Pišel
jste pln tajeranosti:
nesmí posud don Alvar
vdt,
že jste pišel, pane?
Gomez. Píliš brzy se to doví,
pokazím
mu
veselos.
JULIUS ZEYEU:
Perez Žertujete
'
Gomez. Není asu, vru, k žertm v této noci. Pišel jsem co posel v zámek, hostem nejsem, píteli. Perez.
V
Kastilii,
pravda, pane,
doba není k veselostem,
zuí
svár, acb,
vražda
denn
mezi bratry,
slaví hody.
Nemyslete, don Gomez. v zámku zde že vždy tak hluno, výjimkou jest dnešní ples. Slaví po druhé dnes pán mj výroní den svého satku.
Gomez. Starj^ pítel
lásce
pozd složil kvt to
Jara bíh' co
Altamíra
mu
svítil
hold.
nebyl,
na temeni
DOXA SAXCA.
V komuatu když krúrel smilni
zimy první suíli. jste vy jelio sluhou, vrným jsem já druhem jeho, ale
Vrným
rcete tedy
upímn
mi,
šasten zdali Altamíra.
Nevidli jsme se dávno, ženu jeho ani neznám. Nuže, mluvte. Perez.
mám
Co
íci?
Gomez. Manželství zda jest
to šastné,
Perez.
Pekrásná mladá
je,
jest
doa Sana
a pán miij starý.
Gomez. Dosti jste mi
napovdl,
krátkým slovem
dosti
ek.
Pereš.
Nehledejte v slovech více,
íci než jsem jimi chtl.
—
JLLIUS ZEVER:
Doa Sana
de Saldaua
ctnostná jest a píliš hrdou,
aby klesnout mohla kdys. Ale smutná jako ptáe
-
vší krásnou hlavu velmi asto bez píiny, tímto oknem hledí celé v kleci,
hodin j', a zdává se mi,
jak by
sílu
mit
kídel, zda by donesla
ji
v rodný
chtla
pes
Sierru
do Avily
otcií jejích hrad.
Mane jsem už
myslil, paue,
v onu dál že duše
létá,
aby našla drahý obraz, který zanechala tam tenkrát, s
když
ji
otec snoubil
mocným pánem
neptaje se
z Altamíry,
cit dívky. fjromez.
Myslíte, že don Alvar
stejn hádá? Perez.
Ne, seore.
Klidným
je a
slepým trochu,
DOXA SANA.
nevidí tu její bledosf,
zraky žhoucí,
touhy
i)lny
prázdném vzduchu. Klame rád se astou její
hlondící ve
náhlou, divou veselostí,
smutek
její nevidí;
Bfasten dlí mezi ženu srdce své a mezi S3'na totiž
synem nazývá
z pouhé lásky. sestry jeho
—
jej
Don Pelayo
synem
jest.
Schudlý šlechtic de Irote unesl tu sestru kdysi,
zhynul v
boji
—
Gomcv.
Ona žalem jako
švadla
lilie.
Zatvrzelo zavel
dvée
Altamíra vlastpí seste
—
Ferez.
Osielé
ale
dcko
pijal pak, když zemela, lásku všechnu, kterou
nkdy
20
JULIUS ZEYEU:
odepel jí, plnou mrou dítti vždy uštdil. Gomez.
Nevdkem
kéž nesplácí
mu
jako králi donu Pedru
doa
sestra jeho
Blanka,
kterou ušetil, když v krvi utonuli její brati, jelio
hnvem
souzeni.
Pere-.
Nerozumím
nevdkem
!
Doa
Blauka
že splacuje?
Nebude, ach, nikdy konce sporu krále
s
levoboky
jeho otce? Mluvte, prosím, mluvte, co se stalo znovu V
Nešastná
Kastiliel
Gomfiz.
Unikla
mu doa
Blanka
z
Carmony,- kde zasnoubiti
s
vasalem
Její
l)ratr.
ji
mocným
chtl.
don Enrvke
DONA SANCA.
V
Toled
co král už vládne,
není pochybnos, že pelila
k
nmu
liodlá
v zpoue. Zasnoubiti
prý
ji
don Enryke
francouzskému který
knížeti,
pomoc jemu dává
proti králi.
Perez.
kdy
Velký bože! sladký mír?
se vrátí
Gomez.
Hledám
proto Altamíru,
nesu psaní svého krále.
doa
Nemožno, by
Blanka
byla cíle došla juž.
V
licrách zde se
]>osud snad
jiímo
.
.
.
nkde
m k donu
Alvaru.
Vezte, král že jest v
Tajn
skrývá
Však nyní vete
Kordov.
ze Sevilly pijel,
zajisté zve
na poradu
Altamíru
ped
svou tvá. Perez.
Povedu
vás. pane, pojte. (Odejaou.>
JULIUS ZEYER;
Pichází za
chvíli
Tirso z taneního
a Mercedes ze
sálu
maskováni, picházejí zárove, opatrn, a spativše druh druha, zastaví
zahrady.
Obft,
Tirso.
Proklat! Zas ze zahrady nkdo sem se ubírá! Myslil jsem, že pánu svému
znamení už mohu dát! Hleme, kdo ta dotíravá Jiráska as. Snad povede se Ach. seoro odstranit ji .
.
.
.
.
.
.
.
Mercedes.
Vru, k
lovk!
zlosti je ten
ábel sám
jej
pived sem.
Znamení už dát jsem chtla pauí své, že
sí
prázdná
jest
Ale což! Snad povede se
odsud vzdáliti
jej
.
.
.
Pane
Tirso.
m
vábíš, Rajský zjeve, jak zrodila t viin zahrad?
Maska
tvoje závistivá
marn
ernost pedstírá.
.
.
.
.
(ihlížejí-sc se.
!
DONA SANCA.
súzíui se, že
elo
tvoje
zahanbuje alabastr
Mercedes
Jaký hlas (Nalilas
nevím
(stranou).
jnj ty Bože!
to,
Znáte
)
—
licliotiti,
.
.
.
pane,
mnžum. mám.
však, vzte,
zkušenosti trpké
Tirso.
Jaké zvuky, svatý Jago,
dob!
po dlouhé zas slyším
Mercedes a žádná jiná tolik .stíbra
v hrdle
má
(sejme masku).
Mercedes.
Uhodla jsem! Ty's to, Tirso! Chra svatý Dominik! (Sojme masUi
m
Tirso.
Mercedes! Juž po
marn
po
svt
té
dv
léta
hledám,
splnna má touha oltáem matky boží
posléz
Ped
vdn
svíci
rozžehnu
v Toled ve hlavním chrám.
Mercedes. Svíce
dv
zas já rozsvítím
v Seville, až tam zas pijdu,
nebo
vidím, že tvé srdce
v kajicnosti nad svým hícliem trpce asi pykalo. Žárli v byl jsi! Ach,
mj
Tirso,
vzpomínati ani nesmím
kivdy, kterou jsi mi inil, nemohla bych odpouštti. Tirso.
Tedy. drahá, odpouštíš?
Mercedes.
Mohla bych tak tvrdou býti, odepít hned pi shledání svému Tirsu sladký smír? Tirso.
Polibkem slušelo
by tomu smíru Nevidí nás
Nuže, drahá v této
zpeetiti
jej
síni
.
.
.
.
.
.
.
živá duše
.
.
!
Mercedes. Myslíš, že to sijeetní
smíru našeho tak nutné?
Nuže, busi
.
.
.
.
.
.
Tirso
(líbá ji).
Svatý Jago. nejkrásnjší je
to chvíle
Avšak, poslyš, mého žití jakým zpsobem jsi pi4šla v zámek ten a jako dáma obleena v samý hedbáv áble, v tom pec nco vzí .
.
.
.
.
.
Mercedes.
Odn
sám
jako hrab, koho hledáš v tchto síních? jsi
Tirso.
Ne^^mkneš
se
tmi
slovy,
odpovz, kdo je ten padouch, který tak
t
odívá? Mercedes.
Vyhojen ze
žárlivosti,
Tirso, tak jsi? Nebohá, ach,
vila
jsem tomu klamu
Eabinetní knihovna.
!
!
jDLius zeyek:
26
Tirso.
Odpov
chci bez
meškám!
Mercedes.
Nedám
žádnou, rozejdem se! Tirso.
mj
Vra mi dív
polibek!
Mercedes.
Vezmi
si jej
Tirso.
Nuže, sem
s
ním!
(Políbí
ji
drží Y objetí.)
ach, pro, Mercedes, Sladký je nechceš vše mi vysvtlit? .
.
.
Nežárlím juž, ale ekni mi, prosím tebe, jak jsi pišla v tento zámek.
ponkud
Mercedes. Prosícího neoslyším.
Nuže, sloužím velké kterou nutí okolnosti
dám,
!
DOA skrývati
ode
jméno
se. Její
mne
Andlem
SANA.
se nedovíš. jest
svtlým
duŠí,
krásou tla bohyní.
Nešastna
nebo
V
je,
ne, jest šastna,
láska blaží
lilubém lese
ji.
pi
svítání
ržového rána jednou zjevil
krásný se
jí
rytí,
ze skrytu když svého vyšla.
Duši
její trhl
k sobe
jediným jen pohledem
Blahem nebedajné lásky spiti jsou, a ped oltáem spojit
má
je dnešní noci
ješt knz, zde v tomto zámku. Hluná rados toho plesu, která otevírá brány
bez rozdílu všeljakého
každému, kdo vstoupit chce,
schzi dává bezpenosti, kterou maska zvyšuje. Sejdou zde
se,
v
této síni,
znamení dát mohu paní, vstoupiti že vhodno te.
27
!
JULIUS zkyek:
Tirso.
Zuanioním zas svéimi pnuu
nazuait mám,
Don Palayo velitel iiij
sál že prázdeu.
de Irote
jmenuje
se.
3íerce(h'š.
Ženiclieni jest
pak mé dámy
Novina
me,
lirso. to pro
vru
I
Mercedes.
Znamení až dám své paní, odkvapím na konec zahrad, severní kde malá brána. Tirso.
Práv tam mám pána ekat! 3Iercedeš.
Rychle tedy vj^konejme povinnost
—
Tirso.
A
imikneme
na konec pak zahrady
1
!!
DONA SANCA.
(Spchají v strany, odkud chází
doa
Jakmile
Blanka,
se objevují,
Don
vstoupili. Ze zahrady pidon Pelayo, oba maskováni. odkvapí TiiiO a Mercedes do zahrady.) byli
ze sálu
Pelayo
mé
Sladké ty skrýváš se
Odho
ji
na
líce,
(sejme masku).
duše svtlu,
královno ty mého
v
žití,
.za touto larvou ?
a dej mi zíti
nž
máje niži kdo by
jitra
.
.
.
jasno slétlo
Noci barvou
clonit
sml?
Odho
tedy temnou masku,
jistotu
bych plnou
ml
Blanlca.
Vštnjší bych mla lásku práti tob než je tvoje, za svdky jež oci volá Láska má,
i
kdyby v zdroje
potoplFs se noci samé,
na
dn
jich
by uhodla t. Pelayo.
Slovm tvým má
a
ty
aW
touha zdolá:
hvzdy, které zlat
!
:
JULIUS ZEYEK
Z hloubi svítí tvého zraku,
áry
hlasu též ty
známé,
hlásají tvou sladkou bytost
pece prosím
masku
:
—
sejmi,
smutno, když je slunce v mraku.
Pookát svou krásou
dej mi!
Blanka.
nebo lítost má tvá te budí,
Nežádej tak, zajisté
zbledla, zhasla její
zá,
všecka krev se k srdci hnala
pi
pohledu na tvou tvá!
opt vrátí kvt až vtkala
Cekej, až se
z toho zdroje,
v
blos
líc
.
.
.
Však
srdce vzal jsi
Zde prázdno v hrudi Nazpt chtj mi srdce dáti!
také juž
!
.
.
.
Pdayo. Vrátím
je,
vezmeš-li moje
v svatyni též nitra svého,
samo nechce déle
žít!
Blatika.
O, tak
mnohem
více dal
jsi.
!
DONA SANCA.
než
vzal
jsi
!
ól
Co za odvetu
chtl bys mít? Pelayo.
By bledos zmizela, dej
plamenem
mému
tvoje
retii
se dotknout tvého! (PoUbí
ji.)
Blanka. Milos! Žhneš! O, drahý muži, hle, jak nach studu koupá (Demaskuje
m
!
Pelayo.
Nebeskou tak kveteš rží, znovu že mé rtj^ (chce ji
—
opét políbit.)
Blanka.
Ne! Pelayo.
Skoupá
Aspo
slovem ulev
Miluješ
hvzdná
m?
O
em
tísni!
sní
duše tvoje, drahá?
Blanka.
O
hádance lásky blaha!
Jest mi, jak v té staré písni.
se.)
:
JULIUS ZEYER:
kterou znáš a která zní
„Ani
s
tebou, ni bez tebe
mj
zhojen klid
Zmírám touhou,
zkalený!
t
láskou, když
vidím,
vzdálený!"
jsi-li
Pelayo.
Zmírám
láskou,
když
t
vidím,
zmírání to jest však nebe, které
vn
potrvá!
Pišla nyní blahá chvíle, která na vždy spojí nás! Zjeve svtlý, podej ruky,
spjme v
kapli zaliradami,
eká knz
V
nás
ped
oltáem.
hluku tchto radovánek
jisti
jsme jak v hlubé poušti. Nasa masku,
Neváhej juž.
povedu t. Blanka.
Mj
Pelayo,
PísahaPs mi ješt slovo lásku svou v tom šerém lese, .
poprvé kde
.
.
jsi
písahaPs mi
m
vidl,
vnou
vrnost
DONA SANCA.
pozdji za vlahé
noci,
která, azurná, do skrytu
dívala se mezi trosky
maurské, rozboené slávy. Písahars a držíš slovo. Láska tvoje jak je velká!
Nesmím
ji
však zneužívat,
poslyš díve,
pro
satkem než
se spojíš se
se
skrývám,
mnou.
Pelayo.
Písahal jsem, že
i
kdyby
v žilách tvojich kolovala
Maur
krev neb zavržených
Hebrej, že nebudu
se
tázat po tom, moTi že budeš.
Nechci slyšet
—
Blanka.
Promluvím však Nekoluje ani
Žid
Maur
krutjší
m
kletých
krev mi v žilách, stihl
osud
Pedro Hrozný jest
—
mj
bratr
Žasneš? Chápeš nebezpeí,
v které láska vrhla
t?
zkvek:
JULIL.-S
P(;layo.
Opakuj, ty
jsi
— Blanka. lufanta,
neblahá jsem
doa
Blanka,
kastilského krále sestra.
Nešastná, ach, moje matka,
doa
Leonór de Guzmau, každý ví to, zaplatila láskn, kterou oblažila
mého otce, krví svou. Matka Pedrova ji vlekla, mrtev když byl král Alfonso, zajatou za sebou
po
krut
Kastilii, až posléz
popravišt v Talavee Guzmanii krev ušlechtilá k zemi tekla!
s
Pelayo.
Jaká hrza! Celá Kastilie žasla,
zastela
si
v smutku tvá!
DOXA SANA.
Blanlca.
Brzy na to don Fediyke, nešastný miij bratr, zabit ve Se%'ille v Alkazaru.
Nepestanou moje slzy nj! O mj bratr!
téci pro
Pelayo.
Rozrýváš své srdce, nsta! BlanTca.
m
Dovezli
do Carmouy
v pevný zámek jako v kobku. Laskav zdál se král don Pedro, pokrytecky dával nžnost na jevo a hlásal všude, že
m
miluje jak sestru,
prolévat
pomstna kterou
mou krev
že nechce,
že plné kivda,
doa
Leonóra
matce jeho inila. Pojednou však chladn, krut
bych vešla v satek mužem, jehož nenávidím, mužem, který jeho sluha,
velel mi, 8 s
35
JULIUS ZEYER:
36
spohivineu jesti pádu
mého
rodu.
PeJayo.
Velký bože! Blanka. Žasla jsem. však nereptala, neprosila. Zdála
jsem
se
podrobena jeho vli, uspala tak jeho bdlos.
tvAeu však
ped samou
svatbou
unikla jsem v temné noci, utekla se do kláštera: ale zavíraly brány
pede mnou, když
uslyšely,
kým
jméno krále
že jsem, neb
dona Pedra kastilského promuje hrzou v kámen.
Vyvržena
z liina lidí,
hledala jsem v pustém lese
doup
mj
zve
.
.
.
Bh
mi
zjevil,
Pelayo, ráj tvé lásky!
Nyní však, když vše
jsi
zvdl,
zhrozíš se snad, odvrátíš se.
Dcera doni Leonóry nešastnjší bude matky
!
!
!
! !
! !
DONA ŠANC A.
Felayo
(klekne).
Neklekám tak ped infantou, jako ped tvým mnednictvím, paní moje
Koím
!
mé
pozvedni
se
sklo
Jasná, luzná,
ti
mn,
se ke
z prachu
k sob
Splniž slib svj, budiž mojí
Blanka Žehnej
Nemám
Bh
slov!
mluví za
m
(vrhne se k
ti,
mj
Nech
Pelayo
nmu).
Pelayo slzy
moje
(líbá jí oí).
Piju perlH,
jaké ješt neronilo boží nebe
— Blanka
(slab).
Zmírám blahem Pelayo. Silnou budi^, luzná dcero
Guzmand a krále sestro Podepi se na mé ráme.
V
ruce odevzdám
t
knze,
?
JULIUS zever:
38
který kroky moje ídil
m ekej
v útlém mládí. Na
ped
oltáem, záhy pijdu
T šerou kapli, slovo jen až
promluvím
si
—
Blanl
(rychle).
S kým, Pelayo? Pelayo.
Se svým strýcem Altamírou. Povinnost
Vci
m k nmu
volá.
vážné, jak mi pravil. Blanlia.
Dobe
Však
tak.
doa Sana
—
Pelayo.
Ty
ji
znáš
?
Blanka.
ped
chvílí,
Já vidla lam v oné
Neprozradíš nikomu
ji
síni
—
m?
Pelayo.
Bláhová
jsi
jako dcko! (Odejdou stranou
z
hradní.)
DONA SANCA.
Don
óy
a clon Gomez pijdou za chvíli odkud zase hudbu slyšeti by! o už mezi koncem rozmluvy doni Blanky s Pelayem.
Alvar,
z tanení
Perez Eoca
sín,
Alvar.
Svdkem bute,
don
milý
Gomez,
horliv jak konílm rozkaz králv.
Vyznávám
se však, že
pec jsem
hešil
dneska proti povinnosti, pane.
Zprávy toho veera
m
došly,
v Toled že don Enryke stojí proti králi v zjevné, divé vzpoue.
Zprávy ty už ovšem nejsou nové, podrobnosti však já dležité.
dovdl
se
Chtl jsem ihned k dvoru
do Sevilly
s
nimi poslat svého
synovce, vy znáte
pec Pelaya?
Avšak když jsem vidl, jak je šasten leskem plesu, zái krásných oí, které na
nj
zjeví-li se
na
paprsky své
deští,
vj'sluni jejich,
piznávám se, zželel jsem se mládí, dopál jsem mu krátkých hodin dobu k zábav, a ekl jsem mu sice, sdlení že vážné pro
nj
chystám,
zamlel však, že jej odsud vyšlu ješt ped skonením toho plesu.
JULirS ZEYER:
Gomez.
Mže
nyní pán z Irote zstat,
nebo zprávy
vaše sám donesu
do Kordový, místo do Sevilly.
Bute
zdráv a na shledanou brzy.
Bh
Opatruj vás
a jeho svatí!
Alvar.
Stjte ješt. pane. prokažte mi a z ruky doni Sani
velkou
es
íši vína
pijmte
—
Gomez.
Ces takto paní domu, dona
pokornému
velkou
Sana,
sluze proiikáže.
Alvar.
Pichází
Vy te,
zde.
vj'hledejte
milý Roca,
v ruchu víných
tanc
synovce mi. Kažte, aby hudba
sí
umlkla, a zvete pak v tu hosti
moje
Doa Sana
—
(Perez
(byla vežla mezi
Slyšte,
žalovat jdu
!
zde
Roca odohází.)
eí Alvarovou).
milý
choti,
Spravedluos vaše
!
DONA SANCA.
píslovím
jest,
tak jak vaše písnost.
Dovolávám obou
se v té chvíli.-
Žaluji na pana de Irote
Vdouc, jak
milujete
jej
pízn
chtla též jsem
dkaz tanec l)eze
velký.
mu
—
Sama
nžn,
své
mu
dáti
nabídla jsem
a nyní zmizel
stopy ve chvilce, kdy hudba
])ri])onnná
daný
slib
—
Alvar.
Má
paní.
na okamžik, prosím, necht žeit. Vážné vci nese ve svém klín tato noc. Sem pijde don Pelayo za okamžik, konec je v.šak tancm.
Sana
(lekne se).
Tváíte
se velmi
žertujete
V (Nutí se v amích.)
vážn, pane, Je Pelayu zrádt
jemu mrak ten temný, chmurný, který na ele vám visí V
hrozí
—
Alvar. Paní,
jedná se o krále dona Pedra, liioetní
knihovna
3
!
!
JLLIUS zeyek:
bute jeho
vážnou. Vidíte zde posla
státi.
Don Gomez
Sana Svdomí, jak
jsi
Gomez
Mna.
de
(stranou).
me
polekalo
(kloní sej.
Vaší milosti pokorn}'- sluha.
'
Sayia.
Hosta ctím,
i
pane, ve vás
svého krále
i)osla,
—
Alvar. Podejte své ráme,
.
don
Gomez, paní mého srdce. Vete, Sano, hosta do hodovny, ualejte
mu
vína v zlatý pohár,
kterj-m otci moji pivítali krále kastilské pod svoji stechu. (Odcházejí
smrem tanení
Perez Koca pichází
s
sín.)
Pelayem ze zahrady.
Perez.
Prosím snažn vás,
don
Pelayo,
zstate
síni.
Sette
zde v této
starých nohou
mých
!
Již
nemám dechu
DONA SANCA,
Dkuji
to
náhod, že našel
Y zahrad jsem vás, na temné
stezce.
Kdyby doba nebyla tak vážná, trýznil
kterou
bych vás, až byste mi vyznal, jste tam oekával.
dámu
Pelayo.
Mýlíte se
.
.
.
Práv jsem
se vracel
.
.
.
Perez.
Odkud, pane? Pelayo.
Xa tom
Necht žert.
O
nezáleží.
se tedy
jedná?
Perez. Cekejte, ach, jsou to vážné vci!
Pi'evážné!
Však musím kázat hudb,
aby mlela, pak shromážditi hosti mám zde Letím juž, juž .
.
.
letím.
(Odchází.)
Pelayo.
Vážné vci! Co ten staec mluví? Jedna jest jen vážná vc na svt te. O, svtlo ty mé duše, pro
m
3*
JULIUS ZEYER:
44
ekáš ped oltáem
iufanto má, iia
m
nyní, a já miika snáším
m
v touze horoucné. O, nehle na vyítav, slunných, velkých zrak vidino ty, arovná jak hvzdy! volá, bezpenost tvá Povinnos
m
žádala
to,
abych
šel
—
(sedne do kesla u okna)
Kéž letím k
tob zpt
!
.
.
(Hledí na prsten na své ruce.)
.
Ten démant, který
ped
chvílí
mn,
ješt sní, na které odpoíval! Paprsky své isté má z tvj^^ch
Oi Sín
tvé tak líbal bych, infanto této
vzduch
dalas
zajisté o ruce
m
oí !
.
.
.
(Líbá prsten.)
opojuje,
sladký ohlas tvého hlasu plní
jako
vn
jej,
tvou píse slyším,
slova tvá však sluší
zmnit
trochu
(Sejme prsten a mezi tím, co píse íká, píše
na okno.)
„Ani
s
tebou, ni bez tebe
zhojen klid miij zkalený!
Zmírám
láskou, když
t
vidím,
touhou, jsem-li vzdálený!"
Blanko moje,
hle,
.
.
.
jak sama luna
ji
.
.
.
démantem
DOA SANA.
45
tajným kouzlem prodchla moje slova! Paprsky jak její pronikly je!
mj
Plane vzdech
msíními
blesky
pravý opak toho ^mene thekel",
Bh
kterým
své hlásal
nkdy hnvy!
(Hosté picházejí se vSech stran, pak don Alvar,
don Gomez a Perez Roca
doa Sana,
)
Alvar.
S
tžkým
srdcem ruším rados
vaši,
hosté moji, avšak král miij velí.
Konec radovánek, konec smíchu! Matka naše pláe, Kastilie, nesluší se tedy, aby dti
—
její plesaly
Sana pane,
tesu
sednu-li
.
.
se .
.
.
Vy lekáte nás, Vy odpustíte, .
(sedne do kesla u okna, u kterého
Pelayo
stojí)
juž pokraujte, prosím.
Alvar.
Pistup
blíže,
hlasem svým
mj
Pelayo,
nám peteš,
zvuným král co píše. (D&
mu
listinu.)
JULIUS ZEYER
46
Pelayo
:
(te).
„Spravedlnos první ctnosf je král, uejpe-vTijším základem jest vlády, proto prapor její vždy jsem týil,
teba srdce pi tom krvácelo. Znovu tžkou pináším jí. Dcera mého otce s Leonórou
ob
z
Guzman,
zrádkyní je
infanta .
.
doa
Blanka
."
Alvar.
Dále ti, co váháš?
Pelayo
(te)
„Zrádliyní je, proto oderval jsem
od srdce
ji
svého
.
.
.
klatba stíhá ..."
Alvar.
Dále ti, co
hledíš, bledý,
k oknu?
Pelayo.
Dusno zde ... po vzduchu práhnu
Sana
(hledí
pi tch
slovech
mimodk k
.
.
.
oknu; pro
sebe).
Bože!
Co zde vidím, co zde vryto v okno jeho rukou? ... on zde stál
ped
.
.
.
chvílí
.
.
.
!
DONA
SAN-CA.
í.
Alvar.
Skoni
!
Je
ti
lépe
?
Vélayo.
Ano, pane. (te.) „Klatba stíhá
ji,
Unikla z Carmony
doa
a
ped
soud zvu
ji
Blanka,
do Toleda prchá k svému bratru
k Enryku, hrabti z Trastamare, který po korun ruku vztáhl. Propadla tím Blanka trestu smrti ..." (Pro sebe.) Smilování, bože,
klesám
.
.
.
Alvar.
Skoni Pelayo ,,Stihne-li ji
v ruce
Podepsáno
:
a
nkdo,
— bu
mé
(fite).
ji
vydá
živou, nebo
mrtvou
Kastilský král Pedro ..."
(Pustí listinu.
Mlení
)
Alvar.
Mlíte? To aby
nm
nejlíp bolu sluší,
byl.
Nuže, rozejdém' se
beze slova ... Af se shasnou svtla.
!
JULIUS ZKYER:
48
celý
a
zámek
se v
smutek
halí
.
.
.
(Hosté odcházejí.)
Done Gomez, doprovodím na práh domu vás (odchází s ním a s Perezem Rocou). Pdayo.
Ted kídla
Sana
(která
jej
dej mi, bože!
t má láska ?
Nešastná, kam skryje
(Odchází.)
zamyšlena sledovala pohledem).
Stjte, pane!
Pelayo.
seoro ?
Voláte,
Sana. Pojte
blíže.
Je
vám
lépe?
Pelaijo.
Ano.
Dovolte však, abych vzdálit
Sana
(s
Xedovolím, vru.
Pelayo
sml
í^mévem).
— (etranou).
Jaká muka
se.
!
*»
DOVA SASCA.
Suna Nesmlý
jest
.
.
(pro sebe).
Váše
.
bledostí však nyjící a
jeho mluví
okem
zamženým, jak umír4ním, láskou. Vyrvu z jeho úst to velké slovo „miluji t !", slovo, které v adrech dávno tak mi hoí? Xejistota .
zmizela.
Tam
smlé vyznání
.
.
psáno jeho rukou .
.
Nuž, zmužilosti
.
Pla y o. Zdráva budte, paní, odpuste mi, klesám chorobou.
—
Sana
(žertovn).
Však sladkou, doufám Piznejte
v
se, ztratil jste
této síni dnes.
Pla
1/
své srdce
—
o (roztržit).
Dnes
Sana
(smje
?
se).
Tedy dávno!
Konené
se pnznáváte. Mluvte,
nemohu vám pispt ku pomoci? Vzte, že mi známo, co vás muí.
—
?
JULIUS ZKVER:
PelaiJO (polekán).
Velký bože, íini slova více, každý sloup a každá ze je zrádcem. (Pro sebe.)
Co
muvím
to
!
Vždy
žertem mluví, a já obával se
—
se prozi^azuji
—
Sana. Avšak zkoušejte m, známo jest ini. Heknte, zda v osob se mýlím Nejpednjší ze všech jest to dáma na dvoe zde mého chot Nemohlo by také jinak býti, Xebojte se
!
celé tajemství zda
.
.
skvlý
jste a ušlechtil)'"^,
.
.
.
.
dobrý
zdobí duch vás, rekem jste.
—
Pelayo.
laskavá jste
Má
— Sana.
Slyšte, slyšte dále.
Ona dáma
miluje vás láskou
hlubokou, jak azur bezdných nebes
hoí pro
vás, nyje, zmírá, pro vás
zloin spáchala by nejtemnjší.
paní
!
DOXA SANCA.
pro vás svatou chtla by se
aby
vn mohla
za vás peci
státi,
orodovat
—
Bohem.
PeJayo.
Tak velké nehodný bych Mýlíte se
—
pedmt
nevdl
byl,
má
lásky
paní.
—
bych
Sana. Nelítostn chceš
Krutý ješt dlouho
ji
—
mlením svým muit PelayO
(zakrývaje
tvá, pro sebe).
si
Ona eká. (Nahlas.)
—
Odcházím.
Sana. Ty zakrýváš aby místo
rt
si
tvých nemluvily?
u
Pohle na mne,
se
smlým
býti!
Ta, jež miluje t, nenávidí
svého muže. Kaž a zavraždí
vytrhne
mu
pinese
srdce,
v podnož tob!
.
.
.
Svt
jej,
je
by
zapálila.
oi,
!
!•
JULIUS ZEYER:
52
krutý svt, jenž od tebe ji louí, nedá se však déle louit, tvou ie (Mlení.)
Váháš ješt
.
.
.
.
Pisám Bh,
.
.
to
zdá se
—
mi než nesmlos Pelayo, pro vás co bych uiniti chtla více
—
Pelayo
(klekne).
—
Paní moje
Sana.
Konen Felayo.
Má za
píze
Bude na vždy touhou sloužiti
v
mojí,
vám, tak jak svému
úct hluboké
Spchám
Sana
.
.
!
Peklo
I
strýci, .
.
.
.
(pro sebe).
Co Zrada
vte,
a v oddanosti
nyní odsud
paní,
vám mohu ?
jak dkovat
On mne
to.
Bože!
nemiluje
(Nahlas po krátkém silném boji.)
Vstate, pane. Zšílil jste?
Pisám Bh,
jste
Jak vykládáte slova
smlý!
!
DONA SAXCA.
Žert mých a blahosklonných cit ? Domníváte se, že miluji vás? Vérn, ješitnos to bezpíkladná!
Brání
hnv
mi dále mluvit!
a stud
Pelayo. Pochopil jsera žert váš, moje paní.
m!
spravedliv tedy posute
Sana (vrávorá). Pry! Tvá vaši nenávidím!
Jdete!
Pelayo. Klesáte! Zavolám dívky vaše! (Odkvapí)
Sana Pežiju
(oteve okno a hltá vzduch).
to ?
Ano, ano, pomsta
Hrdý muži,
zaplatíš to draze!
Alvar
Doo
Sano,
Zmírám
.
.
.
(vejde).
co se
Sana
dje
s
vámi
(vrávorá zpt).
žízním
Alvar
I
.
.
.
(volá).
Vodu
?
54
JULIUS ZEYER: DONA SAXA.
Sana. Krev chci
Toho muže
Alvar Pelayo jest to
.
.
(udiven).
.
Sana, Auo,
tcak,
Pelayo.
(Vejdou dívky.)
Ahar. Chorá
jste!
Sana
píti!
krev, jenž tamto prchá! (Ukazuj© oknem.)
(klesne
dívkám do náruí).
O, ano, k smrti chorá!
(O pona.)
!
jednaní
II.
Pokoj dona Alvara. Tžký dubový- nábytek V pozadí hluboký výklenek s oltáem bolestné Panny Marie; tžká opona zavírající výklenek je nyní odhrnuta. Na stnách visí nkolik velkých podobizen a sem tam stará maurická zbra. Don Alvar sedí v kesle zamyšlen, Perez Eoca stojí ped ním,
má nkolik
listin
v ruce.
Alvar. Odložte ty sjnsy, unaven jsem. Mysl moje není pi-áce schopna. Chvíli spal jsem jen v té krátké dob, která z noci zbyla po slavnosti
Doa Sana
churava
jest.
dvée
její,
klepal jsem na
vyšla dívka
s
.
.
prosbou paní, abych
odešel a pokoj nerušil
Divná byla noc churav zdál
.
Dvakrát vždy však
se.
to.
I
jí.
Pelayo
Není posud vzhru? Perez.
Spíše tažte se, zda ulehl juž.
Bezstarostné je to šastné mládí
!
.ULILS ZKYER
Ó6
Vešel jsem jak
k
nmu
abych,
:
obyejn
ráno
v komnatu, a hodn spí-li,
neplašil
mu
tiše,
spánek.
Postel jeho, nedotknuta stála, jeho sluha na koberci ležel
pohroužený v spánek, vyskoil však probuzen a ekl rozespalý:
„Konen
se vracujete, pane,
k odjezdu je všechno pipraveno!" Oi mnul si, v rozpacích se octnul, poznal, na otázky moje když
m
odpovídat nechtl, nedovedl.
Alvar.
Podivno Perez. Jest
hádanka
to snadná,
dobrodružství milostné a sladké vábilo jej z domu, zapomíná na tu tžkou, mranou naši staros. Venuše je nejmocnjší z bohy.
—
Alvar.
Posud byl Pelayo necitelný, písný jeho mrav a istá mysl píslovím
se staly.
—
!
DONA SANCA.
PereZ
(s
:) t
smévem).
Posud ovšem
Odpuste
však, paue. moje žerty.
Alvar.
Nezazlívám
.
.
.
Pekazte mi
lásku.
Ptejte se u doni Šanci nyní. spí-li
ješt
—
Perez
(ukazuje na dvéej.
Doíia
Doa Sana
podepena
Alvar
Sana
(jde
jí
Sana je to,
(Odejde.)
mlky.
vstíc).
Cluiiava vy picházíte,
Xutné
sama!
o dívku stojí
Sano
—
(sedne).
musím
s
vámi mluvit.
(Kyne dívce, která odejde.)
Alvar.
Bledá
jste a
unavena. Sano,
Bože! Co ty slzy znamenají
Zemít
že bych cht-la
Kabinetní knihovna.
V
— 4
!
!
!
JULIUS ZEYER:
Alvnr.
Co
se stalo?
Sana.
Pohauna jsem
a
pokoena
jako posud žátlná ješt žena
Pomstte
m!
Pomstu, žádám, pomstu,
pohanní moje! (Obrátí se k oltái.) Písahám, že díve ani pokrm, vplikou jak
ani
krpj
vody neposilní moje tlo,
klesající, slabé
pokud nepotrestán
—
(Mlí.)
Alvar.
Kdo?
Jméno
jeho, rychle
A
za co?
—
Sana.
Don Pdlayo Alcar
rdeila
Vera
jste
mn
(zavnlvorá).
v srdce, Sano!
tedy nemluvila pouhá
horeka
z vás, ne, to
Sana. Couváte?
možné není
.
.
.
!
!
DUNA SANA.
Alvar
A
59
(vezme zbraú).
jeho vina? Mluvte!
Sana. Svatý bože, co jsem uinil;i Alcar.
Mluvte rychle
— Sana. Nechci Alvnr. Piuliš
rozmýšlet se
—
pozd
Sana. Nuže, vzte všecko. Žádal lásku
mou
Zloin
nuže —
víte,
a vaŠi hanbu. -
Alvar. Propad' smrti. (Sedne a zakryje
Bože mj, když híchy mé chtls
práv
jeho, ach,
pro
vyvolil
si
tvá.)
trestat,
jsi,
m, pro ruka míí na mé srdce?
aby v peklo vrhl jeho krutá
4*
:
60
.
JULIUS ZEYER
Sana
(chladn).
Pláete?
AI var
(vstane).
utírám
Jiiž
slzy.
si
Sanfi. Slabost ju
myslím, vaše první.
to,
Ali:ar.
Pominula.
Sand.
Te jste
zase
mužem.
Ali-ar.
Sauo. pro
jste
zhubila mi syna
osudnou svou krásou
—
Sa)}a.
Svému
nevím
píisáui lUih. že
v
sluchu, té
rhvíli,
jinak studem zhynula bych.
AI var. Sano, byl Pelayo
odpuste mi
.
drahým tak
mi. (Vejde paže.)
.
.
šílím
.
.
.
Co mi neseš?
!
!
61
Fazi
Pane, prosí
don Pelayo de Irote
o slyšení.
Sana.
Vy
jej nevpustíte!
Alvar
Zavolám
jej
(pažeti).
za nedloulio. ekni. (Paže odejde
Sana. Pane, chcete, abych uražena znova byla drzým jeho hledem
Dstojnost slyšela,
má
V
nedovolí, abych
lží se spasit snaží.
jak
Alvar. Jesti povinností
abych
mou
co soudce.^
slyšel zloince.
Sana. Nuž, dosti
Nevíte slovm mým. Dejte dýku
!
O,
bda
Jsem-li lhákou, nuže,
potrestám se sama! Nepipustím
nikdy však, bj'ch stála soudní
s
ním.
ped
(Cl.ce se chopit
stolicí
zbran.)
)
JULIUS ZEYER:
62
Alvar.
Vy Neuvidí vás.
Tam
mýlíte
Sanol
se,
v oratoi
Já vyznání mu vyrvu kdyby je jak v pekle skrýval
skryjte se. z prsou,
hluboce
I
Sana.
A
bude-li se zdráhat?
Ah-ar.
Muit dám
Sana
jej
I
(odstoupí do vfkleDku a zatáhne záslonu za sebou).
Poslechnu.
Alvar
fjde a
oteve dvée).
Pelayo! (Pelayo vejde.)
(Pro sebe.)
Tžce
Zrada že
jen, ach,
se
skrývá pod tou tváí
vit mohu
.
.
.
pece
není jinak. (Nahlas.) Pistup blíže.
Pelayo. Pane.
chmura obestírá elo vaše vždy tak jasné. V oích vašich hrozba.
Komu
platí?
?
!
DONA SANCA.
Alvar.
Tobé snad.
zmaten
Jsi
Felayo.
Ven
hádankou, kterou nelze
luštit.
Alvar.
Pomohu
—
ti
hádat
.
žádals slyšení
.
.
—
Dív
však ekni,
co sem
t
vedlo.
Pelayo.
Výitky te, vru,
trpké cítím
.
.
V
útlém mládí, osien, jsem vešel
v
dm
dítti,
váš, pijal jste
ba
víc,
m,
.
otcem byl
nebo miluje ten vlastní krev svou, nadje své, rod svj v synu, vy však Alvar.
Nemluv
dále.
Ano, miloval jsem,
nenávidt kde mne nyní uíš
I
Pelayo.
Svatý Bože, co
znamená.
jste
než otcem rodným,
to
temné slovo
—
:
JLLIUS ZEYER
Alvar.
Nuž, mluv o véei dále,
k vli které pišels. Co
si
žádáš?
Krátce mluv. Co vAliás? Pclai/O.
Nuže, pane, pišel jsem, bych z
domu
Dovol
prosil,
bys
m
pustil
svého, odejdu ... na dlouho
to
.
.
dvru mj
nepátrej po
.
.
.
.
.
.
píin,
.
Alvar. Zrádné,
erné
srdce!
Povím tob, odsud co t žene: báze, že tvj hícii na jevo vyjde! Jest však pozd. Neslýchané drze dvru mou ješt žádáš, bídný (Povznese
—
ruku.)
Pelayo. Zadržte jiný
I
pl
Pi
živém bohu, pane,
by toho. co
jste
ekl,
krví splácel. Alt-ar.
Zmije, ty mi hrozíš?
DOA
65
SANÍA.
Pelayo.
Odpuste
.
.
.
jiiž
pemohl jsem
divoké zde v prsou v oko zpt co vtlaím .
mimodk
.
zodpovím
.
.
.
.
.
srdce
ješt slzu .
.
Vytryskla mi
Kuž, mluvte klidn, pane,
se z vaší obžaloby.
Alcar.
má
Pravdu máš,
Povz
soudce klidným býti.
mi, co náhle
pimlo
k odchodu a kam chceš
té
jíti.
Pelayo. Pane, ^elké tajemství mi brání mluvit, velké tajemství, jež není moje, pane, iiísahám, že pravdu mluvím!
Dvru,
ach,
mjte onu dávnou,
kterou nikdy nezklamal jsem, nikdy!
Alvar.
Nestoudnos
je každé tvoje slovo!
Pelayo.
Nemluvte tak se mnou, mnou, se mnou, který nevýslovné
Milosrdí se
I
JULirs zeykk:
66
miluje vás
Rcete, co jsem spáchal
!
?
Slyšeti chci obžalobu svoji.
Alvar.
Ty
to
žádáš? Pelayo.
Ano. žádám, žádám. Spravedlivý jste jak
Bh,
se
íká
v celé zemi. Proto jsem zas kliden.
když naleznete kivdu,
Trestejte,
náru na
však mi zase otevete.
má
jevo-li nevina
Alvar Mi\j Pelayo (Zarazí se.)
.
.
vyjde.
(radostné).
Ano, véíni tob.
.
Avšak
ne,
jsem soudcem.
povz mé hanb
Kdyby nkdo ekl, po zrádn že jsi dychtil, poskvrniti lože moje tvá že byla snaha
Pelayo
Nemže
to
kdyby však
(vzpffml
—
se).
nikdo íci. pane, to
pece nkdo ekl.
Odmi.
!
DONA SANCA.
nuže,
bídn
sám
i
král
by
lhal
kdyhy
to
ekl,
Vyzval bych
I
k
jej
boji
I
Alvar-
Na pozoru neskrývá
mj
se,
žalobník
tvj
se.
Pelayo.
Nuže. jeho jméno Alvar.
Doa
Sana. Moje
Nazývej
ji
žena.
Mlíš?
lhákou. Felayo.
Nikdy, pane.
Alvar
(tasí
zhra).
Piznáváš se? Felayo. Ne, to
lháem
byl bych.
Alvar.
Vysvtli mi tedy, jak
to míníš.
Pelayo.
Nepipustím, že by lháti
doa Sana
mohla, mvlit však se
mže.
!
jiLius zkykk:
Krásná
je,
snad obdiv miij se píliš snad že v rozliovorti,
jevil v oku,
mezi tancem slovo pošetilé z úst mi vyšlo, jehož vj'znam celý
povdom mi nebyl Písahám pi svatém .
.
.
Blud
srdce moje že jest isté!
híšnou
.
.
.
Nikdy
žádostí že nezatlouklo
Dona Sana krásná
pouhý
to
kíži, pane,
.
.
.
jak nebe
jest
v máji, ale jak jest nebe od nás vzdálené
—
tak každé lásky hnutí
v mojí duši daleké jest od ní
Vzte, tenkráte
I
kdyby byla
pes všechnu tu krásu, Buh, pes všechnu
dívkou volnou, kterou obdail
i
ji
pednost ducha, byl bych chladným vždycky ní, neb to, co v nitru
její
vi
díme, ono tajuplné nco, které náhle hvzdou rozbeskne
arem její
Buh nám
té, již
ar
se
poslal s nebe
—
by nikdy neprobudil
v tomto srdci
.
.
.
(Klekne
upímnost má zavádí
m
)
Odpuste, píliš
!
.
.
ó, .
pane
DOXA
SANí-A.
•
AI var.
Nemohu v
tvé oko patit, synu,
aby srdce moje
slyšet hlas tvj,
nechvlo
nhou
se
Omyl vládne zde
.
.
.
.
.
Vím
.
toljé
.
.
.
Pelatjo.
Mj
drahý otce
I
Alrar.
Odstup Pece jist však nejsem Chladn vážit sluší. Mluvila-li .
.
.
zatím
pravda z tebe, dávnou svoji lásku vrátím
a
ti,
úrokem tak velikým,
s
jaký posud lichvá nevymyslil.
petvákou
Byla-li však
bda tob
jen
cc
tvá
—
I
Pelayo.
ekl
Budiž, jak jsto
!
(Odejde.)
AlvClV (odhrue oponu u výklenku)
Slyšela jste
podezení
.
.
.
Osudné jak vzniklo
vaše, odhalte mi
.
.
.
Mlíte, a celo vaše bledé
ješt chmurnjší
jest.
Co
to
znaí?
I
Zdrcena se zdáte,
temn
vám hledí. nkonte pec muka myslíte, že
z oka
Smilujte
nenávist
se,
moje, rcete.
omyl možný. .^anca.
Ano. Alvar. Vracíte mi život!
Sana. Zmatena jsem. Snad
se
mýlím. Slyšte. Jdte
spšn
do rytíské sín, postavte se
Pette
u okna, kde .sedám. co
tam
Pak
vrj^to
kamenem
jest
si,
do skla.
se vrate.
Alcar.
Vyhovím vám, Sano.
Sana
(sama, vrhne se na zemi).
Bídné srdce, pukni chápat jak
Zalknu
jsi
!
Pustá hlavo
nedovedla díve?
se! O, smrti,
vvsvobo
mn!
(Jde.)
!
DONA SAXCA.
Avšak
O
4
jsi nesmím ješt zemít kdo mluví jak Pelayo,
ne,
lásce
lásku zná
.
.
.
.
1
.
Jak hvzda rozbeskla se m, muži krutý,
.
v nitru tvém, však pro
nmé,
nitro tvoje
Každé jeho slovo Jinou miluje
Bda
tžší
než byl jeho
dýkou
muka
O, jaká
!
jest
jí,
bez ohlasu? bj-lo
.
.
.
.
.
!
.
.
.
.
zloin
její
Kam
to spéju, bože!
Nebyla jsem posud zlá a nyní
laním
dýši vraždou, po krvi jen (Vrhne
se
ped
Panno istá,
oltá).
mj
slyš
z hloubi bídy volající Ilias, dej,
Zachráním
jej,
zapomenu, že Bolestná, ^liluje-li
ó,
a
se
mýlím!
sokyni když nemám,
m
nemiluje
.
.
.
mne
matko, slyš mne, slyš
.
.
.
však Pelayo jinou,
každé jeho slovo trýzni krutou, stonásobnou zaplatí mi ona.
Bože mj, vždyf modlitbou Neslyší
Do
jí
Biih snad, ale
propasti
Zmužilost.
padám
.
.
.
(Vstane.)
se
rouhám
ábel
Bu
(Don Alvar vejde
)
si!
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Kroky?
Nuž, etl
jste,
Alvare?
.lUi.UK zkyek:
Alvar.
etl jsem ta slova velé lásky Platí vám ? Jste jista, doo Sano ? Odvážnos ta píliš velká zdá se, nemohu v ní vit, nemoliii však .
.
.
pocliybovat, ruka že to psala
jeho
.
máte
vám
.
Píliš
.
dvod
dobe znám
ji
.
.
.
Rcete,
pevný, že ta slova
jen platit
mohou
'?
Sem ca. Vím, Alvare, drahý jak
vám
jest
Pelayo právem.
podezení jiskru jsem do hloubi vaší duše. Bože mj, snad pec zde omyl vládne Odpuste mi penáhlení moje,
Lituji, že
^
vrlila
jiokusím se vše zas napraviti.
Každé slovo, každý pohled jeho híšný zdál se, když jsem za to mla, ke
mn
že ta psaná slova mluví.
Eáda odprosím dona Pelaya, jasua až mi kivda moje bude.
.Tasná až
vám Imdel
l?ude jasná?
I
DONA SANCA.
73
Sanca.
Snadno dovíte
se celou pravdu.
mn,
Nemluví-li o
kom mluví
o
svými vzdechy, sladce nyjícímiV
mrav
Písných nuže,
pro by
jesti
don Pelayo,
skrýval lásku svoji?
Ušlechtilá zajisté že bude,
A vám
kterou zvolil.
tedy ekne,
vášn
koho mínil, když ta slova do skla
ryl.
a
I)ravdu že
vám
skoní vše
se,
na
es
písahá vám,
dobe
mluví, a tak
vysvtlí a
luští.
Alvar. .
Dám
Pravdu máte.
(Oteve drée dává rozkaz.)
jej zavolati. a
Sana. Pomsto, jásej
!
Zraje tvoje sklize
!
Alvar.
Zstanete
?
Sana.
V
oratoi, ano.
Nechci díve vidti
jej
v tvái,
dokud není oištn v mých oích. K.nliirrtní 1:nilinv„f,.
O
—
!
!
!
JULIUS zeyek:
Alvar. Slyším kroky.
.
(Doa Sana
jíle
do oratoe a
zí
táhne záslonu.)
Paže
(oteve dvée).
Don Pelayo Alvar. Vejdi (Po králkám iiilenl.)
Znova vzrušen jsem, vina tvoje
uritosti nabývá. Pelayo,
v
síni
rytíské sám ortel smrti jsi vlaí~tní rukou
do okna svj vryl v šílenosti
—
k-káš se. Felai/o.
Ó, Bože,
šílenos to byla,
k*^erá
vedla
ruku mou. O, pravdu máte, pane Obestela mysl moji zcela slepotou,
když tajemství, já bloude!
celému jsem svtu zjevoval tak. Štstí píliš velké, sladkosf. lásky,
posud netušené, zmámila mne.
DOA
SANCA.
75
Alcar.
Nešastný,
ty tedy
piznáváš
se.
Felayo.
Ano,
miluji.
Alvar.
Ha, odvážíš se íci mi
smle,
v
—
oi
Pelayo.
Vždy,
pane,
dou Sanu!
jinou miluji než
Alvar.
Na pozoru
mj
se! Míníš-li
m
oklamati, oklameš jen sebe.
Nestaí mi pouhé
Dkaz
dej
mi.
toto slovo.
Povz jméno
její.
Pelayv.
.Iméno její? Nesmírní
Alvar.
Pro! Pelayo.
Mne
ví že
5*
JULIUS ZEYER
76
velký
a velké nebezpeí
slib.
hrozí
jí
.
:
.
možno, pane.
ne, není
.
Alvar. Poslyš mne. Jiiž nemluvím co soudce,
prosím
te
Ano, miluji
t
na
vdk
tak praviKs,
posud
pokoj vrnf mi! Klid
Dokaž
píbuzný tvj,
co pítel,
k nmuž, sAm
.
.
mj
té poutá...
Synu,
.
dej
mi zase!
mi, ze nejsi zmijí, kterou
jsem hál, pro všechnu lásku,
srdci
kterou miloval jsem tebe, dokaž, dokaž, že
t
dále milovati
mohu. Pelayo. Zadržte! Já neodolám déle!
Vzte
Bh
vše!
odpustí mi
slabost, která neobstála proti
slzám, jež se
vždy v
talv
ln
chvly v hlasu vašem,
])evném
.
.
.
Slyšte
...
V
hloubi les,
hor ten starý zámek znáte,
který „kletým" nazývají
lidé.
proto že byl sídlem maurských král.
V
zíceninách jeho skryta ona.
kterou miluji, a
vera
stála
!
DOA .so
SANA.
77
mnou píed oltáem, knz
as
v kapli vaší tajn za
nás spojil
plesn.
Ona slova vryl jsem omámoný nedokavostí a sladkou touhou v okno doni Sani, nevdomky z póla, tímto démantem, jenž darem ruky
jest,
v niž
vložil
jsem své blaho.
Svtlejší jest nad andle boží sladká paní, kterou láska vedla
v úkryt mého srdce
!
Alvar.
Pro ped svtem
jaká vina
se,
však skrývá
—
tíží
Pelayo.
Nemluvte o vin tímtéž dechem, kterým o ní mluvíte, neb vina
pojmem cizím jesti její duši Nešastna je Nuže, vzte ješt sám jsem netušil to tžké .
.
její tajemství, to
Mého
doa
.
.
.
Vera
chmurné, smutné
srdce paní jest
Blanka
.
—
.
.
infanta
— Alvar. Sestra tvého krále
1
.
JULIUS ZlOYKU:
78
Pelayo.
Ona. kterou stíhá v kratém
záští.
Alvar.
Bda
vám! Pelayo.
nyuí vse
Pro bda? když víte ... V
prchnout chtl jsem, l)od
Jest mi volnj',
Portugalsko
te však nespchám
juž;
ochranou vaší jest infanta
touto chvílí. Kázala-li drive
vám
povinnost
vydati
ji,
druhá nyní povinnost
es
Kliden jsem, neb
na druhé don Pedro
káze
ji chránit.
na jedné stran,
stojí,
král váš.
Rozhodnte, která z povinností svtjší jest Dvru mou. pane, .
.
.
vynutil jste slovem dojímavýni.
nuže, porušte
ji
!
.
.
.
Hlete díve
kolem však, na podobizny pyŠDj'ch
pedk
svých, z nichž každj- rovcií králi
v srdci
cítil
se.
Alvar. I já
kastilský
.
.
.
Ba
více,
jsem
smím
šlechtic to íci.
!
DOA mužem pímým,
Dvra
;
!
!
SANA.
79
spi-avedlivým, volným.
tvú zrady nezakusí
Infanta jest dvojnásobn nyní
posvátna mi, sestra mého krále,
ženou tvou
Odplat
synu mého srdce
je,
PelayO
(padne
Bh
ti
ÁlvaT
mu
velkou lásku tvojí
(obejme
jej).
Jedu do Kordový. Vyprosím slyšení u krále. Písahal mi
odmnu
I
k nohám).
za dlouhé,
Nechtl nikdy jsem
vrné jí
si
služby.
žádat
—
nyní
velkou budu žádat. Pelayo. Jest mi úzko
AI var.
Nieho
se neboj. Doví-li se,
infanta, že není
ženou že
pi
nm
jest stojí,
u Enryka,
muže, který vcrne utiší své
hnvy
milost jeho vyjde jako slunce
z
tžkých mrak. Duše jeho
jesti,
avšak není malá.
^-liraurná
!
!
80
JULIUS ZEYER:
Pelaijo. Jalio
jaro
nadj probouzí
Pomnte
se ve
—
však neljezjjé
mne
Ahar.
Bu
kliden!
Opatrným budu. Zmaí-li se
zámr mj, pak zprávu tajn pošlu as ti, abys v Portugalsko
ješt v
uchýlit se mohl, kde bys
dlouho tak, až
pec vám
milos dona Pedra
nkdy
ekal vydobyl bych pozdj'.
Pelaijo.
Díky vám
!
Jste více mi než otcem
Alvar.
Nyní jdi a dej hned kon sedlat. Ml jsem zítra jeti do Kordový, o den díve dostavím se králi. Avšak rei, ten starý maurský zámek bezpeným jest skrytem pro infantu? PeJayo.
Bezpený jak Vyhýbá
hrob.
Tak
se každj^ jpho
pusto kolem!
stnám.
!
DONA SANCA.
Dvíka vedou
v
uzavený
Í5l
dvorek,
odkud vstup do komnaty infanty. Závoru odtáhne jen infanta, uslyší-li ti akkordy zvuné na loutn, ne víc jich ani mén. Znamení to naše umluvené. Ah-ar.
Nuže dobe
I
Búh vAs
clirániž
Pelayo.
Amen! (Doa Sana
vyjde z oratoe a klesne na
(Odejde.)
židli.)
Alvar.
Odpus vaši
Bh
mi
!
Zapomnl jsem vru
pítomnost! Tak vzrušilo
m
tajemství, jež nyní také znáte.
Nebezpené
jest,
a je mi
líto,
že je znáte.
Sana.
Pro? Jsem
nyní
svého omylu. Jest don Pelayo nevinen.
Alvar. o, Líoliu díkv, ano!
jista
82
JULIUS ZEYER:
Sana. Nuže. vše jest dobe. Alvar. Slíbil
jsem vám
ped svým satkem, tajemství že skrývat nebudu ped vámi. Víte, píina co byla toho slil)u
žádné
'?
Sana. Nevím. Alvar.
Nuže, pevnost vaší vle.
ekl této
jsem si žije v luzném zjevu ženy muže silná duše. :
Písahejte,
jako
muž
mimodk
doo Sano, nyní te jednat,
že budete
když
toho tajemství
jste se .
.
.
dovdla
Umíte mlet?
Sana. Jako
ten,
kdo nevýslovn strádá. Alvar.
Jak
to myslíte?
)
DONA SANCA.
.^.J
Sa»a. Ze
nmou
budu.
Alvar.
Vru, zdá
urážím vás
se mi, že
žádaje, abyste písahala.
Sana. Žádáte, co spi'ávné pouze, paue.
Písahám, žo
vci hudu
v této
chovat se co miiž. Alvar.
Jsem zcela klidným.
Bute
s
bohem. (Obejme
ji
Sana. S Bohem liute, pane. (Alvar odejde
Klidným
)
jste? Já také. Bpát bych chtla.
(Zamyslí se
)
Jednat jako
muž
.
.
Nuž
.
ovšem
init co mi zbývá,
je tak prosté
(O p o n
a.)
.
.
.
.
ano, .
.
!
JEDNÁNÍ
III.
Patio v rozvalinách maurského zámku.
Kolem v prvním
po-
schodí galerie lehkých sloup, na nichž spoívají podkovovité
oblouky v pízemí nékolika dveí. Dvíka se silnou závorou na jedné stran, na druhé otevené dvée, kter.Ými je vidét schody, vedoucí do komnaty infanty. V patiu rostou sem ;
tam nízké kee, nejvyíí. granátový, hned vedle dvíek ze dvora vedoucích, vypíná se nad skupinou rozlámaných sloup a jiných trosek.
V
prosted patia polámaný vodotrysk bez
vody. Lze všude sice stopy niící ruky vidti, není vSak patio
pes
to
úplnou zíceninou.
Doa Blanka sedí nedaleko fontánu, obliej Mercedes
(vyjde z
v dlaních skrývajíc
domu)
Inanto, to není možné! Zajisté
m klamou
oi
Blanka.
Nerozumím.
O
em
mluvíš?
Jlercedes.
O tom
V
mluvím, co zde Aidím.
Po svatb v slzách! Štstím tedy také pláem? .slzH?h jste!
!
JULIUS ZEYER: DONA SANCA.
Blanka.
pláem
Pošetilá! Ano,
štstím také. Malá slza, kterou te však u mne
vidíš,
blaho moje nelákalo z
oí, je to slza stesku,
nebo vz, s
že rozlouiti
tímto místem
mám
se dneska,
upomínkou drahým srdci.
které sladkou
tak stalo se
3íercedes.
Ano, pravda, pravda
:
tady
u fontánu pi msíci poprvé vás poceloval.
Blanka. Mercedes 3Iercedes.
Ach, odpuste mi, zahlídla jsem
náhodou jen úzká
domácnos
tu velmi
Odpouštím
ti.
— —
Blanka. m;i Mercedes.
85
JULIUS zkyer:
Mercedes. Rcete však, vy odsud chcete?
Bezpené jest pomnte —
toto místo,
Slánka. Miij
Nezdá
cho
tak
mu bezpeným
se
rozho.
už
tento skryt, a pijde pro nás ješt dnes. Clice prchnout s námi v Portugalsko
—
Mercedes.
Strachem Daleko do Portugalska!
Zstate! Nemáte
strachu?
Blanka. Poíetilá, s
ním když budu? Mercedes.
Doufám, s
námi
Tirso, jeho sluha,
též že pocestuje?
Blanka Poprosím, by
.se
(s
smTem).
tak stalo.
ziiiírár
UONA SANCA.
Mercedes. Díkj-, milostná infanto.
Blanka. Zmužilosti
te
máš
více?
Mercedes.
Píklad váš
m
sílí
vru,
paní moje dobrotivá.
Blanka. Nuže, piprav vše
—
Mercedes. Ach, Bože,
malá práce. Jsme tak chudý. Blanka. Mercedes, jak? S láskou v srdci
chudý jsme? Mercedes.
Já zapomnla! Zboží to tak málo místa zaujímá! Není divu.
!
! !
JULIUS ZKYKU:
BlankaTicho
!
Kroky slyším
blízko.
(Pau^a, je slyšet ti akkordy na loutnu
Pišel
!
Mercedes
!
)
(Uéiní krok ke dvíkám.)
3Iercedes.
Už
letím
!
(Bží a odtáhne závoru.)
Blanka.
Znova
Žiju
!
(Letí vcházejícímu d. Pelayovi vstíc.)
Pelayo.
Sladké blaho!
Mercedes
(pro sebe
u dvíek).
Pišel TirSO ? (Vystrí hlavu.) Nikde stopy! Seberu te naše vci.
(Zastrí závoru.)
Hlídá asi Tirso kon.
Bude
voselA. to cesta! (Odbéime do
Blanka.
Opt
muj
!
Je po všem hoi
Ó, jak dlouho dlel Z olova byl as, a
zkamenli jeho oi
jsi
v dáli
stáli
domu)
!
DOA
SANA.
89
Felayo.
Mysl
má
dvoe
vsak v tomto
chová
stále dlela, který
uejsladšího blaha báji
v
Iné svém
.
.
Též
.
toužila jsi ?
Blmiha. Jako po msíci moe, po jaru jak
zem
vdova,
vítanjší není v máji
tvj
první rže, než
zor
Pelayo.
Duše má, když nebyla na
mém
jsi
pusta byla,
srdci,
v smutek jako v hrob se kryla, hluchá, mrtva
.
.
.
Ted však
andl že
jí
v ní hude, zdá pišly velkonoce
Hlahol nesíslných
sbor
se, !
zvon
hlásá v ní, co v svaté sloce jara kolem rozléhá se
moem
vní, svtla, tón
Boží hod z
je,
:
láska vstala
hrobu rozlouení!
Kaliiuctní kniliovna.
6
Blanka. Yzúa\n sloka ta se v zlaté kráse
vera v noci na azuru, hymna širých nebes vná! Vidla jsem tam ji pláti hvzdami, když zraky vzhru
vdná
povznesla jsem k Bohu, za své blaho!
PcJayo.
Nemoh' sladší
vláti
van edénskj'm hájem
nad ševel tvých tichých sloví Zraky tvé jsou vábným tajem,
as
luzné
oi
liledi,
holubi dva
pijící
z
tW'ch noci ki-otci,
u svtla zdroje:
pocelovat mi je shov! (Líbá
Blanka.
Usta,
moje
iista, duše
zvábená tvým milováním letí
tob v
Fsmrtíš
m
ústretu
.
.
.
celováuím.
ji.)
!
vždy jak motýl na
!
retu
chvje se, už rozepíná duše kídla k odletu I
Pelayo.
Na
mých
rtech
eká
(políbí
ji,
Splynouc
zas duše moje
ji opé-t)
s tvou,
hle,
ted
tak teju-v
Díve
sna jen kobka stinná
jímala
ji,
v
ráji s
setrvá,
vn bdlá
tvou vždy,
te
rozluky
Ijez
teprv celá
I
Blanlia.
Eozluka!
ji
žije
To
zlozvuk tvrdý,
pojem je to plný muky Bože miij, tvé milo.srdí v bázni vzývám
—
Filayo.
I
pije
JULIUS ZEYER:
Nedbám
však.
vítzství
dlí
každý
boj
vnec
vine
tvrtj
me
nme
brání,
v jeho vzmachu,
kolem skrání
ti
Klidn kladu
!
hlavu sem na
tvoji hrufT!
Uchráníš mne. PdaiJO.
Bh
nás chrání
Blanka. Strážcem ty však mojím Cítím se tak jista, nebe
samo vedlo mé v ten o
nmž
biuT!
iikryt,
nikdo netuší.
Nikdo, nikdo drahý, ty pak
mimo tebe, zemel l)y
díve, než bys vyzradil živé duši. (Pelayo
jsi
jej
se odvrátí
)
Co tak náhle
ped
zasmušile
se hledíš?
Pelayo
Neeknii
jí,
Nejistotou
asu
na
dost. až
pošle posla
(pro sebe).
co se stalo
—
ji
!
trápit,
don Alvar
7ni
I
!
DONA SANCA.
Blanka.
Mj
Pelíiyo.
však polekals
odpiisí mi,
m.
Když jsem ekla: „neprozradíš
—
úkryt
mj"
že jsi
zachvl
kivdím
ti
!
tu zdálo se mi, se
Ty
.
O, drahý,
.
.
odpouštíš mi
V
Fdaijo.
Upokoj
se
Blanka.
Mj zachvl
se
ti
Pelayo,
hlas
,
.
.
Mj
Koze
Pelayo.
Víš
tak, ach, v moji lásku
V
Blanlia.
Hešila jsem Promi, promi slíbils mi, že mlet budeš, vím ti, vždy miluješ mé .
.
.
I
Pelayo. Miluji
t
tak, ó, Blanko,
písahu svou že bych zrušil k vli tob, kdyhy prosi)cii
JULIUS zkyer:
kynul tob z toho híclni. Nehyl by to hích však, clraliá, kdybych tajemství tvé tžké
svil
nha
v kterém
srdci,
krásná,
velá
mne hoí,
i)ro
kdybych hledal pomoc
nás,
])ro
jistotu pro hlavu tvoji,
nad
vraždy
ktei-é se
nese stín
—
dsný
Blanka. Ne, rci,
Pelayo,
rci,
že vše to zkouška pouhá!
Nevyzradils duši živé
posud naší lásky
Bledý
jsi
—
Ijlaho
mlíš
a
—
Phdjo. lilanko,
upokoj se
.
.
.
Bhinka
(slab).
Dosti
.
.
Ano
.
Nepátrám už Nepísahej Písaha je snadn kivá .
.
.
.
.
.
.
.
.
!
DOA
SANA.
95
Fdmio.
kivdu ... U, ty pláeš Radj dýku vraž mi v srdce Nemohu tvé slzy vidt. Snúsíni
Blanhi.
Nepláu
juž. Slabost pešla.
Odpus. Rci však,
ty jsi pišel,
abys odsud vyvedl
Útk
mne?
náš do Portugalska
—
Pelayo.
Odložen jest
— Blanka.
Co
slyším?
to
Pelciyo.
má
Netaž se mne, odsud te,
pro
infanto,
nec-hci
jíti,
avšak vz, žo kyne spása blízká nám.
Blanka.
Bu Vím
tobé.
niiij
vle
Pelayo.
!
tvoje^
JULIUS zeyek:
96
Pélayo.
Smutným hlasem krásná slova pronášíš. Kde blesk tvých oí. který ped chvílí mne srážel k nohám tvým a pece trhl vzhru v nebe? .
.
.
Blanka. Shasl v dešti
onch
slz
— Pelayo.
Jimž nerozumím Blanka. Blaze tob,
mj
Pelayo.
nechápeš-li do opravdy. blaze
mn
pak ješt
více'.
Feláyo. Miluji t. více nevím!
S Bohem buí a
dvuj
mi.
Blanka. Odcházíš? O,
zsta
ješt
I
Pelayo. Pfíjdu
zpt než
ve'"er vzejde.
(Pro sebe.)
Nemám
Posel suad už ua
stání
.
.
mue eká.
.
Blanka.
Úzko
je mi.
Neodcházej, ziista ješt
I
Pelayo.
Tvoje blaho, odolám,
slovm
ó.
a
Blauko,
a proto
srdce bolí,
tvj^m a
Vidím, že
má
mne
volá odsud
vlhkým
zrakiím.
polekána,
jsi
o jistotu svého skrytu
obáváš se
.
.
.
Nepokoj tvj
a, pec ohlas budí v prsou mých Bml opatrná, neotevi tyto dvée
planý
.
.
.
ani na znamení známé, uslyšíš-li loutnj' tóny,
nootevi pec. až jméno uslyšíš své pronesené
hlasem mým.
Dív
neotvírej.
BlankaNeodcházej,
mj
Pelayo.
!
JULIUS zeyek:
•?|
Felayo. JalvO
dít
jeduo
stále
opakuješ! Cti,
má
Blanko,
v oích mých jak tžko
louím o tebe
Vždy
se.
m
s
tebou
pée
pouze
z místa trhá,
na kterém bych
chtl
dlít
vn!
Blanka.
Nuže jdi ... Už nedržím Avšak rci Ty miluješ .
.
.
t
.
.
.
m?
Fdayo. Miluji
t!
(Políbí
ji.)
Blanka-
Ješt
j'eduou
Pdayo. Miluji
t! Blanka. Nuže,
(Oba drží
s
Bohem!
so v obejmutí, posléz se
Blanka
Pelayo odtrhne a jde.)
(sama).
Ziista! (rtíká ke dveím
)
Yraf se Neslyší mne
(Sedne u fontány a zakryje
!
si
tvá.)
!
DOA
SANA.
JlercecleS (vyjde
Pipraveno Bože mj, Závora
z
99
'
domu).
vše, iuauto. jste sama, v slzácli
jest odtažena
.
.
.
Pro boha, co se tu déje? (Zat^Ume
závoru.)
Blanka. Mercedes,
my zstaneme. 3Icrcecles-
Proto
plá váš? Ped nedávném
plakala jste, že váš manžel
povede vás odsud v
dáli
—
Blanka.
Ped
nedávném, ach, ^Mercedes, šastna byla jsem zdá .
.
.
Mn
se,
dávno však že nyní tomu. 3Iercedes.
Slyším
dobe? Nešastna
jste?
Blanka. Mercedes, já žalem zemru O, zde to cítím Zradil mne I
.
.
•
.
.
.
!
JULIUS 52KYEU:
Mercedes. Hícliftm
rouhati se
jesti
I
Miluje vás. Blanlia. Slyš, Mercedes.
Když mi dj
celého
žití
svého zde, na tomto místé, vypravoval, ozvalo se
podezení více než jednou v nitru mém, pi zmínce o kterou nazval vzorem ženy
té, .
dou Sanu, konen jsem vera
Míním onu kterou
uvidla vlastním zrakem
.
.
.
Mercedes. Kárejte to podezení, které hodno není duše.
isté tak, jak vaše, paní
I
Blanka.
Piznávám
se.
že jsem
ped sebou se zardívala Vera však jsem v oku
sama jejím
temném, hlubokém a žhavém
.
DONA SAXCA.
zejm
etla Netušila, pohledem když hltala jej, !
jaký svdek plný záští každé
hnutí stíhá!
její
Mercedes. Mýlíte se snad, infanto. Blanlia.
Nemýlím
Však vidla jsem
!
zárove, že klidným
mj
byl, že
Pelayo
zraky jeho
bloudily, že necítily
ohe, který na
V
n
pršel.
duši jeho miij byl obrazí
Mercedes.
Nuže, diikaz jeho lásky velký to a zejmý.
Blanka. Ano, zdálo
se,
a
zapomnla
rychle jsem na stín, ten malý,
v
moi
Nyní
svtla svého blaha.
ale
soudím jinak
Nevrným
byl
don
!
Šanci
!
ZKVLK
JULlUfJ
:
mue zaal,
milovati když
k uí se vrátí, opojení nové lásky z(i srdce až pomine mu ryclile ale
Mercedes.
muit
Miluje vás! Nac se
výmysly tak bez podstaty
I
Blankfi.
Mercedes, zde u fontánu, který slyšel jeho sliby.
te
Mercedes, zde
mi
pravil,
hích že by nepokládal, kdyby tajemství své svaté
za
svil
srdci,
v kterém
nha
velá pro nj hoí. Srdce jest to doni Sanil
krásná,
3Iercedcs.
Za dkaz
to
nemám
zrady.
BlavTca.
Mercedes, on o
útku
v Portugalsko nechce o
.slyšet,
útku, který vera
jedinou se zdál
mu
spásou
I
DONA SAXf
Nemže
prý
Nemiiže,
ó.
otlsiul jíti
viní to.
proto že jej dona
—
nepustí
.
.
.
vím
.
to,
Sauu
3Iercedes. (»,
chrcate se
pímo pro
mu
má
intanto,
kivdit! Bože,
jste netázala
—
Blanka. Bledý byl a hlas se chvl nejist, když prosila jsem. aby
mu
pímo odpovdl,
tajemství že neporušil.
Mercedes, aeh, nejvíc bolí srdce moje, že Pelayo
mne On napomínal
myslil, strach že ze
o život
!
mluvj
starostliv, abych byla
dvée
opatrná, abych
stežila ... O, zemru žalem
Nevidl, že proto pláu,
pouhá myšlénka že zrady jeho možná
.
.
.
Povrhuji
I
!
!
.irLlUS
ZEYER:
opatrnou vadou jeho (Bží ke dveím.)
nkdy
Má-li lAska
konce
—
(Odtáhne závoru.)
Mercedes. Stjte, paní
Blanka.
— teba smr so
])ak
a
vejde
—
(oteve dvée prudce. Doiia Sana objeví pod závojem v prvodu tí otrokv arab-
ských.)
Mercedes. O, velký bože! (Skryje se polekan za trosky u dveí, kde byla stála.)
Sanéa.
Pišla na tvé zavolání sudba
tvá.
Blanka.
Ty temný
zjeve,
koho hledáš.
Sana. Hledám
tebe. (Odhrne závoj.)
!
!
DONA SANfA.
105
Blanka.
Doa
Sauii
mj
Zlý
!
osik!
vede sem vás ... O, Pelayo
.
.
Sana.
Bda
váni, že toto
jméno
vzýváte Blanlca.
Já Bolia vzývám,
nebo
v teran}'ch vašich zraící
tchže oích, vera vidla jsem
peklo hoí, v které
mezi plesem láskou
pláti
pro Pelaya! O, jak
hoí
nenávist v nich.
Sana
(chladné).
Vy vera u mne? návštvu
jste byla
Odj)lácím
vám
tu vzácnoii lychle,
infanto.
Blanka.
O Zniena
.
.
.
Vy mne
znáte
jsem, neb Pelayo
Kabinetní knihovna.
jediný moh' jméno moje.
jtrozratliti
Tikrvt iii
j
I
Sana. Uhridla jste
infanto.
to.
Bhoila. Zradil
mne
doo
O.
I
Šauco.
miluje vásl BiuTte kleta
Sana
I
(vážniv).
Kletba padniž na vás zpátky,
uebo nikdy
láska jeho,
po které tak dlouho žízním,
marné žízním, neblažila nešastnou mne
I
Zaplatíš mi
pohrdání jeho draze!
Chvj
se,
chvj
se.
Blanka-
K Múj Pelayo.
mrij
Xelhals tedy, když
nikdy že
jsi
jsi
nemiloval,
jediná že já tvá láskal
Véreu
zustal.s
—
nebi
Pelayo
I
ekl,
jár-
!
Sana
(opét chladné).
Dost, infanto,
planých
Nuž, prozradila
slov.
vám všecko Hlete na mne. odpovzte, zdám-li se vám schopna toho, v divé vášni jsem
.
abycli snášela tu hanbu,
O
triumf váš ... boj
jeho srdce
—
jsme vedly
Blcmka. Srdce jeho
moje
jest,
celé
celé,
ó,
Miluje mne! Vaše zraky,
zmuená
vaše bledá,
tvái'
záští vaše,
mrou
nesmírnosti
mého
jsou mi štstí.
Sana. Nešastná, mlc
.
.
.
Zradil tebe
Blanka. Lžete,
doo Sano.
lstivé, podle,
tajemství
Zloinná
mu ty,
lžete,
ukradla jste naší lásky!
híšná ženo,
.
JULIUS ZEYER:
nmu
k
jak smíš zraky zvedat,
jakým právem vkroila v blahý naší lásky
jsi
ráj ?
SanaSkrotím jásot divé pýchy, nebudeš už déle po
mém
Povalím
t
šlaj)at
zmueném
srdci
v prach!
Ty
.
.
.
zemi=eš!
Blanka. Odvažuješ tak se mluvit s
dcerou krále kastilskóho,
s
doou
Blankou, sestrou krále
—
dona Pedra
Sána.
V Dkaz
sama ti dána
klatbu danou! (Podá ji
bratrské té lásky .
jste
.
.
Nuž,
Blanka Zemíti,
doo
Blanko,
do rukou mých! (pustí Ustinn).
ted, smilování!
Bože mj, to nepipustíš! Andlé, ó, stežte mne!
liBtinu.)
)
!
DONA SANCA.
109
Sana. Daleko je v
iiiodro nebes,
kvapí as. (Kyne otrokm, kteH
se
infjnt blíží)
Blanka. Já nechci zemít!
Pomoc! Pomoc! (Otrokm.) Slitujte Mladá jsem, ach, mladá! Život vera teprv krásn vzešel duši mé! O, krev mou šeti^te. ustrte
se!
se.
Sanéa.
Marná
slova
Nerozumí, co jim mluvíš.
Pokyn mj Zamstnání
jest
zákonem
jejich
:
vražda
jim. !
(Kyne jim opt
Bkmka. Strašná ženo, štveš jo na
jako
smeku!
mé
Ne, to nelze!
(Tasí
Radj' sama zavraždím se. Královská krev v žilách ve nesnesu katovy ruky dotknutí ... O, teste, bídní otroci, se
ped mým hnvem!
mi,
dýku
>
!
.lll.ltiS
ZKVKR
:
Sana.
Smšné dcko
I
(Otrokm.) Rjclile! Konec!
(Jeden vyrve
d.
Blauoo dýku.)
Blanka.
Bda
niné!
Sana. Ba. tikrát béda!
Blanka
(klekne).
Slitování
Sana. Žádné.
Blanka
(vstane).
Bože.
odpust mi hích nejvtší
mj.
že jsem ponížila sehe
na okamžik!
Sana. Chopte
.se
Blanka. Kletba tob. vražednice!
jí!
!
.
l^cmca (kyae otrokm). Zardu.ste
ji
1
Blanka
(v
náhlém strachu.)
Hrza Hrza I
Zardousit! Xe! Bože, pomoc! (Pronásledována otroky.)
Mj
Pelayo
!
Bože
Pomoc Puste
Pelayo
inne-!
!
!
!
(Vbhne do dveí,
Bože.
vedoucích na schody. Otroci za uí
Dvée se zavrou.)
Sana. Svírejte
Blanka
Bda
!
pevn!
pevné,
ji
(za jevištm).
10...
Bože
Pelayo
!
(Pausa.)
Sana. Dokonáno ?
(Blíží se
vyvlekou tlo
d.
Já.sej,
dveím, které so otevrou otroci Blanky a položí je na zem.) ;
pomsto
nasycená (Tasí dýku.) Pro jistotu ješt v srdce. (Bodne d. Blanku.) Jednou ješt Jak brzy chladne ... Dosti tak Nyní odsud Kychle, rychle. (Odejde a otroky. Dvée zftstanou oteveny.) !
.
.
.
.
.
.
.
.
JULIUS zkyer: doma sanca.
Mercedes
(vyjde za ch-íilku ze svého skrytu).
Hrza!
Bože! Dopustils to? (Padne na mrtvolu.) Paní moje! Slaílká paní!
ó po
11
a.
I
JEDNÁNÍ
IV.
Velká sí na zámku dona Alvaia, jako v I jednáni skvle osvtlena. Don Alvar a Perez picházejí z rzných stran a setkají se.
Perez (pekvapen;. Milost vaše vrátila
se.
Alvar.
Pekvapen
jste, já
ne
tím, co zde se dje,
mén
vru.
Z daleka jsem vidl zámek
dm svj nm jak v
jednu zá. Když v
vejdu,
vidím ruch,
oulu,
v
ži3
sotva kdo ze služebnictva
všimne
každý
si
mne
i-uce
;
plny práce
má, nuž rcete,
znamená Zena moje uzavena co to vše jen
v
komnat
?
své nejvnitrnjší;
milv Roca, wsvtletel
Perez.
Cekal jsem, že vj^svtlíte
hádanku
tu,
naídila hosti,
kterou chápat
Doa
nedovedu.
spchem
Sanca zváti
pravíc, nejšastnjší
života že den jí vzešel,
štstí
že tak velké,
její,
snésti že je nedovede,
hudbou, tancem, zpvem, smíchem
ulehit že musí boui, v nitru jež
jí
burácí.
Alvar. Pravíte, že
mluvila tak
doa Sana
—
Perez.
Ano, pane. Myslil jsem, že zpráva došla z Koi-dovy snad
která tak
ji
dou Sanu,
rozjaila.
Alvar.
Z Kordový jsem
poslal zprávu
tajnou, pravda, ne však
žen,
;
Pelayovi jsem
zpráva ona
ji
jiuslal
l»yla
ovšem
!!
!
radostná pro nlio velmi,
nedovedl zamlet
ji
patrné.
Ferez.
To
ku podivu
Naopalc, jest don Pelajo
znien žalem nevím
ani,
.
.
jak
.
U,
mj
pane,
to íci,
šíleným jest don Pelayo
eší že v Kastilii vymela, že spravedlnost
Praví,
svtem pjde jí, a s pláem na ernou zradu,
zmizela, že nyní
hledat žaluje kterou,
na
nm
odpuste mi, pane, vy prý si)áclial jste Aloar.
Zradu y Já? Co znamená to? Jaký omyl jej to klame? Rychle sem radostnou
jej
mám
zavolejte,
druhou zprávu
zítra z i-ána král
dou Pedro
;
!
dorazí sem v tent(j zámek, vymohl jsem šastn milost pro infantu, satek jejich slavn uzná král don Pedro.
Perez.
Satek
infanty a
Nerozumím
koho?
—
Alvar.
Dokejte jitra jeu a
se
bude jasno.
Nyní však af don Pelayo pijde sem. a dou Sanu vyhledat jdu. Perez.
Don Pelayo zmizel
.
.
.
proklínaje
.
.
.
Alvar.
Koho? Perez.
Neodvážím
se to ííci.
Alvar.
Mluvte
DOA
117
SJlMA.
Verez.
Nuže. doiiu Sanu. Alvar. Proklíná
ji
Úzko
mi
je
.
.
.
.
.
jsem
žaluje, že
Ona jásá Don Pelayo .
.
jej
.
.
zradil?
Ferez Líto mi, že opakovat
musím vám,
že zšílel zcela.
íkal, krev že nejsladšího tvora prý na vaši hlavu padá odpuste
—
—
Alvar.
Jen dále! Perez..
Nees
prý že cizoložná
liliální
svatou cudnos
zardousila pomstychtivá.
Alvar.
Bože
pi
mj
O, krev mi stydne
!
myšlénce, která bleskla
duší
mou
.
.
.
(Slyšet hudbu.)
.Jaké to
zvuky
!
JUMLfí ZKYEK:
lis
veselé a rozpoutané
mj
mísí se tu v žal
temný?
Perez.
Maškaiy as zavítaly
práv v zámek. Alvar
(kterj-'
se zamyslil).
Sen Proliuii,
to
trapný
probute mne!
Perez.
Ferez.
^'zpamatujle
se,
mj
l)louzní zrak váš.
pane.
elo kryje
hhibých vrásk téžká chmura. Alvar.
vru, tvá to není. Masku dejte, pláš mi dlouhý, Perez, súastním se plesu, rychle -^ Pojte! Pro
ples,
Perf-r.
Dcjí
Vlíci
divné tak se dnes na zámku, že mi nic už divné není, ani
nápad vás,
mj
pane. (Odejdou.)
(Z druhé strany vstoupí Tirso a Mercedes, tato
s
maskou
v ruce.)
!
J
!
!
!
!
Tirso.
Nemj
za okamžik ztratíš se
Ruka
bude
strach, zde pluo ;
host
v davech
moi kapka
jak v
tvoje jak se
tese
^lercedea.
oi
Všude, zdá se mi, že
strašné oné ženy vidím, skryj
m,
mne ped
Tirso, skryj
Tirso.
Neboj
se,
už don Alvare
vrátil se, já
uteeš
sám
vidl,
jej
se pod ochranu
spravedlivé jeho ruky,
ped tváí pak ]iromlnvíš.
tch
všech
Nuž, jest
ti
hostí
lépe?
Mercedes. Tirso, ach,
mn
srdce bolí
Pauí moje, paní moje,
nikdy
neuzím už tvá tvou
více
sladkou
Tirso.
Uti Spravedhids najdeš.
slzy!
;
!
!
JULIUS ZEYER:
120
Mercedes.
Bože Niijdn ale také deelin.
který v prsa se
jí vrátí,
aby opt žila? Bože, jak jsem bídná, jak jsem bíduál Když jsem bránit nemohla jí,
pro jsem
s
ní, ach,
nezemela
Tirso.
Svdectví kdo byl by dával? 3Iercedes.
Pravda. Kéž pak ale zemru! Tirso.
Nemluv vyhojí
Ty zapomeneš,
tak.
té
as. 3Iercedes.
Ó. nikdy. (Hudba
se blíží.)
Tirso.
Násad masku.
Ejhle, hosté. (Oba mísí se mezi vcházející masky.)
Host.
Podivné
to,
zavládlv
te
vru. asy v Kastilii
DOA
SANA.
nejdív zvou uás na
ples, u/ilile
podésí nás dokumentem,
podepsaným samým králem, žíznícím po krvi sestry;
úsmv
prchá
s
našich tváí,
veselost též z našich srdcí
—
sotva však že poslušn jsme si tváe v smutek, zámku nás opt pozvou, prosí nás o jasný úsmv.
složili
do
nevíme,
pro plakali jsme, pro te se smjem".
Smjme
se a
Nevíme,
Druhý
host.
netažme .se, smích je vždy a všude vítán.
Tetí
host.
Víno bylo vždycky sladké
v sklepích
pán
z Altamíry.
První Hle, a
doa Sana
host.
nikdy
krásnjší nebyla, vru, Kabinetní knihovna
;
!
JULIUS ZEYER:
122
te
než je
v
drahokam
zki
té hrdé
králoA^ských
!
(Vyjde nejdíve sbor ozbroienc, kteí pážata
se staví v pozadí,
pak
)
pad ní ped králem
Jako vlada kviií, stráže jdou jak
Druhý
Sana
host.
na nás.
Tiše. tiše. hledí
(pichází v nejskvlejších rouších, zastaví
se,
ohlíží
kývá jim na pivítanou.)
se v síni plné hostí a
Díky, díky, že jste pišli,
pátelé
Tak velkou rados,
!
jako moje, rozdliti
bím
nutno jako
velké.
jednotlivce jež svou tíží zkrušilo by
.
.
Nechái)eto?
.
Pravda, nutno vysvtliti
.
.
.
(Zamlí Stí na chvíli, za posledních slov vejde don Alvar v plášti s maskou na
ííuže, slyšte
.
.
zárove
tvái,
.
Perez,
a
ne
Myslete
ženu který
.
.
.
pí
si
nebo teba muže, v pokoení,
který nese v hlou])i srdce
s
ním a bez masky.)
!
!
SANA.
DOÍIA
123
urážku, lak trzkmi. to/.kou. život že
mu
otravuje,
ua rtech modlitbu že uiní v rouhání mu, v proklínání sebe sama
.
Urážku však
.
.
pomstít brání osud krut,
nebo
ani piznat nesmí
ránu, kterou trpl
v ruce
.
Náhbi
.
jeho krutý,
nepi'ítel ten
do rukou
.
nenadání
z
jeli o
mu
bez obrany
.
padne, slabý, .
.
Rozkoš
Rozkoš,
!
neslýchaná, sladší všeho
Nyní muže bez ostychu po které
píti krev,
muit
mže
jej,
ó,
žíznil,
muit
.
.
.
Bože mj, tu divou radost, kdyby zaplatil jí peklem, píliš draze nebyla by
zaplacena
.
mysl mnu
.
.
.
.
.
Závra all
jíuiá
(Zakryje
První
oói a zavrávorá slab.)
host.
Bb Zttaveua je smysl,
si
bud
s
námi
šílí?
8*
lULIUS ZEYER:
124
Druhý
host.
Xei'ozuniíni ani slova.
Co
to mluví,
to iiiluví?
c-o
Sana. Hudbu! Hudbu bouiž síní vaši ruku
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Víruý tauec
(Blíží se hostu.)
.
Prvni
host.
Doo veliká to pocta véru
.
Sauo, .
.
se druhá, smutná, táhlá.)
(V hudbu mísí
Zvuky
ty co znamenají?
Poheb
je to, na
mou es!
(Santa.
Eados mou kdo odvahu má!
.
.
takto tupit
.
Felayo
(za sceuouj.
Stranou
!
Místo
Královský pichází host!
Sana. Zavte dvée!
Nuž, <eúor(
Ne, tak lépe!
I
!
!
125
Rozkoš nov, jeho jeho (Vejde
prvod
plá
lkáti í,
zoualosl
íi
ern
odných, nesoucích ern zavšená noDon Pelayo v ele prvodu. Hudby umlknou
sítka, která postaví
ve prosted sálu.
)
Pdayo. Spravedluos Spraveillnos Voláni na ni, voláni marné Ztratila se. ó, vy všichni !
pomozte mi hledat
Sana
I
ji
(posmšné
a cliladn).
Jaký mumraj, don Pelayo, chystáte
nám pod škraboškou
toho smutku
díky za
tu
Bute
I
vítán,
veselos!
Felayo.
Odpovzte, ó, vy všichni, máte oci? Zakryjte je,
nebo
až tu roušku strhnu,
v horkých slzách utopeny
budou rázem Máte srdce V Pukne vám, až odhaleno !
.
.
.
bude, co ta rouška kryje! (Strhne slonu,
je vidét
infantu mrtvou.)
!
!
JULIUS ZKVEK
Nuže, vizte
na kolena
!
.
sestra krále
Svtice,
hle,
.
.
.
!
:
kolena,
Hle, infanta,
.
.
Na
.
!
.
však, tof málo
.
uškrcena
dravým tygrem, zardousena svatá klasa bez poskvrny
áblem, híchem,
podlostí.
Hosté.
pravda?
Úžas! Bože! Je
to
Kletba vrahiím
Neštstí
!
I
Ji)ii.
Pomsta, ])omsta Felayo. Spravedlnost
K
nebi volá krev ta svatá
Spravedlnost v Kastilii
vymela
však, zmizela nž,
v tentýž den, co utekla
se,
es
za hory
ponechajíc
erné zrad vládu svou
V
tentýž den, co don Alvar
žen
zradil,
ruce
její
v pomstychtivé
vydal, kruté.
mne
127
infantu,
mou
holubici,
bílou, tichou, netušící!
mj,
Bože jako
a
mu vil
j/i
otci, i)ntoli
1
Sana. Nechápu, co mluvíte
Komu
zradil vás
nám?
mj
manžel
a kdo ona žena krutá, infantu co vraždila
'?
Pelayo.
Kletba vám! Vy,
doo Sano,
spáchala jste onu vraždu, která vinu Kaina smaže!
Pistupte a písahejte
ped
nevinu svou! z
(tábne
ji
k mrt
mrtvolou zde infanty,
Hlete
všichni,
rány znova krev se
lije.
žalobnice rudá, hrozná
ped
stolicí
soudní boží!
Hosté. Spravedlivé nebe, úžas!
Sand. 8mélý
mu/.i, pUbt
mne, pusf mne,
!
!
128
nelekám
se ani slov tvých.
ani toho ávrlectvi BílBH.ství vždy z tebe mluví, dkazy kde máš mé viny'?
Pelayo.
V
úkrytu a polekána,
tesouc se o vlastní
nmým
svdkem
život,
vraždy hrozné
dívka bjia doni Blanky.
—
Ani slova více
lžete!
Merccdcí!
Nedám
cj-íisoví).
se už déle zdržet
.
.
.
(Odliodl masku.)
mne! Ped živým bohem pravdu mluvím Jsem Mercedes, Slyšte
!
mla
dívka, která sloužiti
té
svtici
Tato žena (ukáže paní
mé
kázala
ji
štstí 1
i,;i
(Ukáže na infantu.) d.
Sauiu vnikla v úkryt
a zavražditi
otrokm
Vyznala se
z
k tomu muži,
híšné lásky (ukazuje na Pelaye)
proto že infantu \i-aždí.
vyznala
se,
! !
!
DONA SANCA.
srdce jeho že
k vli
vzala,
jí
ní že don Pelayo
dou Sanu
neslyšel
Sana
(tasí
d^ku).
Zhyií, ty zmije.
Host
(chytne
za ruku).
ji
Doo
Sano,
zadržte.
Mercedes.
O ale
smji
se
.
.
.
Krev má plyne
.
.
•
inanto
.
.
.
.
.
ráda pro vás umírám lirso.
Pomoc
I
Host.
in
jaký
divý
to
Pelayo.
Ubohá
ty,
vrná
duše!
Mercedes S Bohem, Tirso! k nohám paní !
.
.
.
.
.
.
Položte
mne
Slyšte všichni
,
!
130
JULIUS ZEYER:
Písahám posledním dechem
.
pravdu že jsftm mluvila
(Zeme.)
.
.
.
.
Pelayo.
Doo
Sanoo, hlete kolem
Rcete, co na tvái tete
pítomných! Nuž. lží
rcete pece,
že všechno.
Sana. Všichni slyšte.
Na míst jsem svého
námstkem jsem
choté,
svého krále!
Ano, doa Blanka padla nikou mojí, piznávám se. Víte však, že bratr její
Pedro. král nás spravedlivý, klatbu tžkou nad ní vykl. Odsouzena tedy byla
samým
pánem naším, pouhým byla.
králem,
nástrojem já
Jásá duše moje, ano,
zárove
že pomsta moje
snoubila se
Nenávidím
s
pom.stou krále!
vás. Pelayo,
divé záští pro infantu
.
:
DONA SANA.
jsem,
cítila
píinu
piznávám
131
to,
však svélio záští
nepovím vám, lží jest co ta dívka svdila.
Smji
se
smji
se
poulion.
tm vašim slzám, tm bledým tváím, mé kolem
které na
patí,
lird pozvedám svou hlavu
jsem krev infanty, kdo však z vás smí pedstoupiti,
prolila
íci mi: já jsem tvj soudce!
Nikdo
z vás!
Alvar
(odhodí masku).
8iiad
nkdo pece!
Všichni (mimo
Don
fl.
Sauu).
Alvar!
AI car.
Vy
doo Sane,
že
uznáte,
mám
jirávo
soudit vás.
Sana
(po krátkém
mlení
cliladné).
Nuž, tedv sute.
132
Alvar (vyítav). Saneo. co jste uinila!
Sana. Písahu svou
splnila jeu,
jednala jsem.
muž jak
—
Má-li soka
jedná.
zabije ho.
Alvar.
Soka vy Vyznání
jste tedy
Sana Zapírat
?
mela?
jest plné nyní.
.
Konen,
.
(temn).
To unavuje
.
.
.
.
co je mi po tom.
studem co se zove, pýchou mne. Já v hrzách žila .
Zabttí
hrza
takových, že
hrizou
se
mi nezdá
Alvar
—
Zemi
tedy
Úžas
Hrza
smrti více.
(probodne
ji).
odsouzena. Véichni.
I
I
Alvar. Spravedlnost
.
.
DONA SANA.
133
!
134
JULIUS zeykr: doxa sajía.
Alvar. (Chce pistoupiti
k mrtvole, zastaví krátkém boji.)
Nuž. odneste
ge vSak
ji
(Klesne Pelayovi v náru.)
Opona.
na cest, po
KABINETNÍ KNIHOVNA, SVAZEK
mimÚ PAMTI
XXXYII.
NÁVŠTVY.
A VZPOMÍNKY. N ATS A I,
EDVARD JELÍNEK.
^ v PRAZE. KX
1 II
T
1
S
KÁK N A
F.
ŠIMÁEK
NAIfl-ADATEtSTVí
slovíme IVSTEVY,
PAMTI
A VZPOMÍNKY.
EDVARD JELÍNEK.
V PRAZE. NIHTISKÁRNA
F.
SIMACEK
NAKlADATKl-STVO
Ke
dni 10.
prosince 1888
gertiiidesátých narozeiiiu
D.a.
FR.
LAD. RIEGRA,
láskou k vlasti posvceného bojovuik;i za právo a slávu národa.
.... Nezídka prostá vzpo-
míuka nebo pohozený list pispívají k charakterí.sticc (Irahýcli
ím
nám
osob
i
as.
budeme míti. tím lépe poznáme se. Tu žádné zrnko není k pohoA'íce
jich
zení .... J. I. Kraszewslci.
FRANTIŠEK PALACKÝ. (místo pedmluvy.)
[abinetní knihovna.
Dd mj,
František Jelínek, byl poestného cechu eznického mistrem. Ye volných od emesla chvílích (asto a záhy prý zanedbávaného) spisoval djiny staroslavného msta Litomyšle, kdež život pracovitý
a léta
trávil,
Pán
Ddova
pro slávu
1850
„Historie
eské
také duši
msta
starobj'losti horlil
svou
tiše
vypustil.
Litomyšle" vyšla o tech
hrubých svazcích v knihtlaírn Jana Turekových
ddic.
Celý tento
werk; jak se tehdáž podle
terminologie typografu v rodin íkalo, spatil svtlo
Božího svta po velikých nesnázích, sice ku
cti
ddova jména, ale na nemalou ujmu dost nuzn sestádaného jmní rodinného. Tžký peníz vynakládal blažené pamti dd náš na vypravení werlcii
do svta a babika prý,,
toho, že
a
ráda
uenos
pece jen stýskala si nkdy do výživné emeslo eznické napolo neb do-
ddekovu
vidla,
konce úplné
leží ladem.
1*
KDVAKD JELÍNEK:
11
Xež tetí svazek
umním
své dospl,
oželela
konalosti
melantrisskym k do-
babika nejednu
ja-
loviku.
Uené
spisování
ddekovo
vyžadovalo ovšem
ponkud zanedbávání poestného emesla.
dd
byl
Samoucky nauil
se
výborn rozumti
starým listinám eským, ale páterskijui, si
Za
to
náš ezníkem, jakých zajisté poídku.
oblíbila.
i
netoliko
švábským a pan-
jak babika listiny latinské nazývati Neúmorné piinlivosti ddov podailo
takovým zpsobem vedle spisováuí historie staromsta eského nashromážditi množství dležitých pamtí odjinud pepsaných, což vše uinilo se
slavného
jej
mužem
také za
humuy Litomyšlskými známým.
ním lidé uení, a pi jakési hostin na fae odvážliv kdosi objevil, že náš dd-ezník umí i)anpátersliy rozprávti skorém tak, jak sám Rozumí se, že troufalost tuto hledl p.in dkan. sám ddeek ututlati, aby z toho nepovstalo snad Dopisovali
Bh
si
s
ví jaké pohoršení.
Ale
ddekova
dici událostí
Je tomu jist letí
.
.
.
sláva
zvnna
v rodinné tra-
pro ni zvlášt památnou. již
tyicet
let,
snad
již
pl
sto-
!
KRANTISEK PALACKY.
Pomyslete
si
!
Jednolio dne došla z Prahy do
Jelínkm na návštvu pi-
Litomyšle zpráva, že k
jede milostpán, pan Palacký!
Musil to podle všeho býti tenkráte neobyejnfc
svátení poplach u Jelínk, nebo pamtníci \jpravovali o této události vždy se zvláštní uctivostí,
ekl bych
s
chloubou.
To nebylo jen
Vi
návštv
tak
Palackého blednul
ment babiina života
,
o
nmž
i
slavný mo-
rovnž rodinná
tradice vypravovala, že tenkráte, když bylo po Napoleonských válkách, pišel do Litomyšle generál Zebro, celý zlatý a jist náramn bohatý. Tento
ponkud s námi spíznný, tak se koil a dvoil babice, že všechny své bubeníky generál Zebro,
ped
její
dm
dal postaviti a oslavu ji kázal initi.
Ale, jak praveno, rála bledla viji
i
památka znamenitého genePalackého, kteréhož ovšem
návštv
£3 vší slávou a okázalostí toužil vítati
dd
náš pod
svým krovem. Dti, jichžto snad více bylo, nežli list v dk Historii (chvála pánu Bohu!),
dekov pedmluv sváten v
byly
ustrojeny,
komoe, aby milostpána
ale
musily
tiše
zstati
nikterak nerušily. Za to
>VAliI)
vdomá
babika,
své
JKLINEK
spanilostí
:
z
as
generála
kolí),
ostatn také slynula po všem viineváhala na hlavinku si posaditi tžký zlatý
epec
a vyzdobiti se co nejnádhernji. Taková byla
Zebra
jen,
(kterotiž
když
se dala malovati
.
.
.
Když pak uiilostpán, pan Palacký, pijeti ráil, výhradn jen s ddekem obcoval. Po slavné
tém
hostin, vyrovnavší se dkanské, uchýlil se milost-
pán
s
ddekem
do jeho pokoje, kdež dlouho, dlouho
sláv eské starobylosti rozmlouvajíce k veliké potše celé rodiny dobe se mli. Milostpán prohlížeje ddekovy výpisky a listiny mnohé si inil záznamy, což ddeka nemalou naplovalo hrdostí. o
Všecek jsa okouzlen ueností milostpána do poslední
života svého
chvíle
jaké se
stal
nositelem
nezapomínal na poctu,
návštvou „prvního echa."
K tomu smím. ovšem dodati, že slavné pamti Palackému pranic nevadilo, že dd náš byl ezníkem. Proto snažení jeho nevážil lehce a neváhal o
dekov
pi-áci
vydati
veejn
d-
pochvalné svdectví.
Vytýkal sice, že v jeho knihách vine se jako ervená nitka nesnášenlivost náboženská, ale co v nich (Idbi-ého bylo,
dd
neváhal nazvati zásluhou.
sám v posledních svých
Ostatn
letech vlídnji smýšlel
FRANTIŠEK PALACKY.
O Pikártech,
mlílo
pízn
kterým v první ásti své
historie tak
projevoval.
Ani po smrti ddov nezapomínali v rodin na onu slavnou n/ivštvu.
Zatím uplj'nulo zase mnoho
let.
Tu
jednou,
v letech šedesátých, pijela k nám do Prahy Litomyšl ská
teta,
dcera ddova, tenkráte
mlynáská
a
po všechny dni svého života žena poctivá, prosto-
duchá i nábožná. Bylo to práv o sv. Jan a v naší Pražské rodin po dlouhém ase pípal u té pílepár živých kuat,
žitosti
kteréž
domácnosti podle venkovského
pivezla teta do obyeje,
„aby
se
neíkalo." Sotva
si
teta
po cest
Palackému. Prý ani
ponkud
odpoinula,
k milostpánu, panu na toho tak tuze ueného pána
pání „podívati
projevila
se"
zapomenouti nemže, a nebožtík ddeek mluvil vždy o s i'ictou tak velikou, tak rád, tak
nm
asto
.
.
.
Jemináku!
Nic naplat, teta pozdraviti.
ndynáka
musila milostpáua
EDVARD jelínek:
ib
A
vypravila
se
skutou.
Zaobalivši
tlustou
modlitební kuížku do snhobílého šátku a nasadivši si
ák pkn
na hlavu epec
.
.
.
šla,
šla!
Toho asu jezdíval jsem ješt do Ruska na
devném
(a krejzlíKy
mne
mj
odv
koni a
sužovaly!),
—
v zadu se zapínal
ale o slavné
pamti
vdl
jsem již ledacos. U nás doma mluvívalo se o takových vcech, a jméno Palackého spatoval jsem již v nejútlejším vku ozáené jasem iiv^skouale nádherným. jsem, že to byl první muž v zemi, vdl jsem, že znamenal .více, nežli
Palackém
Vdl
kdokoli jiný.
Teta vrátila se od milostpána velmi uspoko-
Pijal
jena.
mu
ji
zjevila, že
jemináku", vece
„Ale,
lacký
prý velmi vlídn a usmál
hodn
se,
když
pišla „podívati se ua." teta,
le
už sestárnul,
„taky pan Pa-
drží se
rovn
jako
svíka Byla bych se tam jist déle zdržela, tdyby zrovna nepišla dveka oznámit, že pijel na návštvu pan hrab ani nevím, jaký pan hrab. Povdl mn tedy s pánem Bohem a já jsem šla. To se rozumí Jemináku, jen a nám ho .
.
.
.
.
Bh
.
.
.
.
pán ješt dlouhá léta zachová, když píše tak krásnou kroniku a když je tak dobrý Cech ..."
!
.
FRANTIŠEK PALACKÝ.
A pi tch
slovech
17
sepjavši ruce,
teta se za-
myslila.
Jen tak chvílemi
Po njakém do Euska na
si
roce,
ješt zašeptla Jemiuáku :
když jsem
devném
již
pestal
.
.
jezditi
ješt nevyrostl z dtských botek, znal jsem Palackého z podoby. Otec se mu na ulici vždy hluboce klanl a také matka vždy mne upozorovala „Vidí, pan Palacký !" koni,
ale
:
Toho asu žil v Praze jen jeden ješt muž, jemuž se dostávalo tak všeobecných projev úcty. Byl to král náš staiký, Ferdinand Dobrotivý. Ped králem a Palackým smekalo se napoád.
Tu
stalo se jednou,
že
kráel jsem
Mstkem
kamsi k Svatováclavskému námstí. Pojednou spatil jsem
ped sebou Msto a
zvolna ubírajícího se na Staré se o lesklou
mnou
z
ernou hlku.
Palackého, opírajícího
Zjevil se tehdáž
nenadání a uinil na mne dojem
pede
tém
pohádkový.
Vidl jsem ped sebou prvního muže v obra
zemi,
EDVARD jelínek:
18
Nic
jsem
s
nifíeho
nedbaje ni samoty
SA'é,
ustoupil
chodníku a postaviv se do fronty, smeknul
jsem hluboce. Uili mne doma dobe smekat a bez marnivosti se domnívám, že jsem to provádl slušn, zejména když jsem chtl.
A
tenkráte jsem chtl
Co povíte
.
.
.
tuze jsem chtl.
?
Palacký se na mne podíval,
pokynul vlídn
lilavou a zastavil své kroky. ,,Cí
pak jsi?" vece ctiliodný kmet.
Šeptnul jsem své jméno.
„Chodíš do
Pisvdil eské
školy,
Palacký vlídný
eské
jsem,
školy?" že už
díve že jsem se usmál.
úsmv,
celý
rok
chodil do
chodím do
nmecké.
Nikdy nezapomenu na ten
vzniklý na starcov vážné tvái.
„Do eské školy," opakoval a zlehka mne po„Tak bu jen vždy dobrým Cechem I"
hladil.
To
ka
Staromstské
mávnul rukou
a zvolna
ubíral se ke
radnici.
Nehnul jsem se chvíli z místa dívaje se ženou hlavou za vzdalujícím se Palackým. když postava jeho zmizela
mému
s
obna-
Teprv
zraku, jako ze
FRANTIŠEK PALACKÝ.
sna
19
namíil jsem plným
probuzen,
bhem zpt
dom.
ped
Stanul jsem dechu, uhnán
.
.
otcem a matkou
tém
bez
.
Byla by mne tehdáž jist stihla matina písná dtka, abych se neopovažoval „tak nesmysln bhati", ale dovdvši se z úst mých, co se práv jakou zprávu jim nesu
stalo a
útchou mateské lásky
A
— nezapomenutelnou
zchýlila ke
mn hlavu svou.
mne rovnž nezapomemitelné j^Van Palachy t zastavil a podíval se na tebe I Tak vidíš, hochu, otec,
vzav mne na kolena a políbiv
zvolal
jaký
:
jsi chlapík!"
To
byla šastná, hezká chvíle života.
Nemohlo ani jinak býti, než že úcta moje k „otci národa" stále rostla. Taková úcta je citovým pokladem. Když roku 1876 dne 31. kvtna konán slavný poheb Františka Palackého, provázel jsem prvod
pi samé
schránce nesmrtelného
muže
se
svíkou
v ruce. Dostal jsem
se
k tomu tak trochu vetele.
!
EDVARD jelínek:
20
Ale byla
to jediná
vetelos,
jsem
jíž
v život
si
svém vdom. Svíci
své svíci
z
pohbu Palackého
kestní, aby
co jsem tehdáž, uiniti
———
v
.
.
.
dckvch
Uplynulo zase mnoho
ani
letech,
let
.
jsem ke
piložil si
.
.
netroufám íci, ustanovil
Poumírali
s
ní
lidé,
kteí hýkali mne ve vlasteneckých snech. Ba dokonce i na mé hlav zachytlo vlasy, snad díve než bylo potebí, stíbro. Ba!
Tu stalo se zas jednou, že ])íze okolností pin pekroiti prahy pohostinného píbytku, v nmžto žil a zesnul první muž v zemi, František
dala
Palacký Rozhlížel jsem se po všech stnách, po všech místech.
Se \ším tím ovzduším srostla úcta
A
.
.
.
když jsem tehdáž odtamtud odcházel, tu na temném schodišti bylo mi, jako bych tam spatil vidmo otcovo.
FRANTIŠEK PALACKY.
Slyšel
mých .
let: .
.
niscencí,
jsem také jeho
„Tah
slova
vidíš, hochu,
jaký
'^1
z
nejmlarlsíeh
jsi chlapík
'.''^
Chudším bych se cítil bez tchto remiloupežníkem bych nazval, kdo by mi je
zakalil.
—
Pedpokládám, že nechtl jsem mluviti
mn rozuml laskavý o
pokladu vlasteneckého citu
nému Cechu.
tená
sob, jen o neocenitelném :
o blažené
úct k
slav-
UKRAJINSKÝ SLAVÍK.
Bohdan stokráte je uasíni Bolidaiiem, ueljof jest duchem našeho ducha, kostí a krví naší zem, z jeho písní ^ílne šum našich les, jedlí
Nášon
ek
a sosen, z jeho písní vyznívají vlny
našich,
tveraivé úsmvy rusalek a hrobové steny hetmann našich, stepní dumky ernobrvých dívin a skvostluin ným halsameni vznáší se ve vzduchu Bohdan není všemocným orlem a kvtin našich. poesie, jako Adam Mickiewicz, ale skromným, vdkuplným jejím slavíkem, ba slavíkem pvabným, libozvuným ... Ze zrna, kteréž on A'rlmul na naši nivu, nevyrostly sice ohromné duby, ani cedry Líbaná, ani storamenné palmy, spíše jemné kvítky,
vn
stolistky, fialky,
nezabudky, konvalinky
Slova tato napsala polská ruka lety k podobizn „pana Bohdana", srdené i velé ozvny jejich, jak
.
.
.-
ped nkolika i
zejmo
blízce
ukrajinský slavík k srdcím poLským. Kabiaetni knihovua.
zo
pilnul
2
:
EDVARD JELINKK:
2b
Také nám již
ped
"echm
uení tento
více než t3'nceti
pvec
cizím
lety snažili se Ritters-
elakovský a j. seznamovati eské obecenstvo mladým tehdáž básníkem bratrského národa pekládajíce a uveejujíce se zvláštní zálibou dumy jeho poriiznu v asopisech eských. Záhy stalo se berg, s
jméno Zaleského srdené oblíbeným ve všech kruzích souasných pátel slovanské poesie a dávná jakási tradice zachovala netoliko sympathii v minulosti roznícenou, ale zv3'šila ji i v dobách novjších,
ím
kdy mladší pokolení
pociovalo, že zvratné od
tém
asu
i
dále,
tím lépe
každým dnem vzdaluje
lidí,
se ne-
po nichžto zstala jasná,
hvzdnatá zá, vidná daleko a nezatemnná ani penovovku. Také Bohdan Zaleskl vyšel ze
sílením
zástupu
nejslavnjší
stál nejblíže
družiny
nesmrtelné
polských
trojice,
pvcv
Mickiewicze,
a
Slo-
stáli pi sob, nim jako k jednolitému celku, kterýž utvoil spolen, každý svou Aahou a samoinností, periodu slavnou svou krásou,
wackého a Krasiriského. patili k sob a potomstvo
Všichni
hledí k
ušlechtilostí a velebností.
Poslední z nich odešel Bohdan Zaleski.
Kekl jsem, že ^patili k sob." ^íohdan Zaleski spolený
s
I
v tom byl
družinou svou, že iidlem
:
:
UKRAJINSKY SLAVIK.
osudu
mu
bylo
tráviti,
_W
po píkladu
ténié všech
jeho soudruh, život ve vzdálené cizin. „Rozprch-
nuvše se po
svt,
stali se
bouemi zmítaným
listím.
•'
Ty, kdož nejveleji lnuli k rodné zemi
a každý
sbh
okolností
dech v nadšení
jí
posvcovali, odtrhl
daleko od vlasti a zanesl ku
mova.
Také „pan Bohdan"
prahm
nového do-
se daleko
usadil
od
kolébky své, ne pod tichou stechou šlechtického dvorku, ne v ovzduší stepnaté poetické Ukrajiny,
pedaleko za horním kde v steskuplném srdci
nejužší vlasti básníkovy, nýbrž
Dnprem
a Vislou, tam,
vyznla píse jeho Ac]i,
rady nevíš sobe,
kozáe
—
což u nás jinak, jinak, jináóe! (},
Bože, Bože, slzy k Tobft
až umru, dejž
iuu
mi v nebi Ukrajinu
!
—
Tu pihodila se vzácná píležitos na vzdáleném západ, v samém stedu volné Francie,
tém
pokloniti se „xikrajinskému slavíkovi," jehožto
a
dumy
i
nás uily vele milovati,
nejmilejší bylo
zpvy
co nejdražší a
jemu samému. Dospvše do Paíže
spatili jsme v této píležitosti splnní jedné z nej-
velejších tužeb, a milejší, di-ažší
Paíž sama
stala
se
nám tím
——— 2*
EDVARD jelínek:
28
Ctihodný kmet Bohdan Zaleski pebýval ve
Neteba snad
vísce Villeprenx.
ani dokhldati,
že
k vli takovým návštvám neváhal by lovk zboiti úmysln až nkam do Normandie nebo Pro-
nad to do vzdálenosti sotva nkolika kilometr za Paížské mraveništ, z nhož rádo Poíi stává se pak tím se alespo ob as uniká. vení^-alska,
píjemnjší,
ím
ochoty. Již se
laskavostí
dostalo
tentokráte ve svrchované
míe
rodiny pana Vladislava Mickie-
syna nesmrtelného tvrce „Pana Tadeáše."
Avicze,
Byla
více se dostává cizinci pátelské
nám
práv nejvhodnjší spolenost k návštv
to
ukrajinského slavíka.
Krátce po polednách vyjíždl
Montparnasského jezdívali po této polští slav,
smrem tikati
vlak z nádraží
k Versaillím. Poláci asto
a také naši laskaví spoleníci
nespatovali po cest nic nového. Pan Vladidost
málomluvný, jen zídka
se ozýval,
to obveselovala cestu mladší
dceruška jeho,
Adama
a spíše jest
Mickiewicze, kteráž,
volné Francie a uprosted jejího života
chována,
pec tváí
i
již
dcerou
b)'la
vy-
vším chováním s^ým pipo-
míná dívky šlechtických dvork litevských. se nám zdálo, že bychom v ní poznali Polku mluvení.
za
vnuka
Tak i
bez
IKKAJINSKY SLAVIK.
vodii
29
Když se pak vlak vymotal ze zastaveného ol)Paíže a zelených mezer mezi budovami pi-
bývalo,
jevil
poznenáhla rozhled
se
Z
Nic zvlAštuílio.
strany
této
po
krajin.
ani Versailles
pii
nepekvapuje. Oko sotva dostehne zadní terassy zámecké, ostatek skrývá se za šumuýnii korunami plnolistých stromu. Vlak vší své velikoleposti
letí
dále
po rovin a v nkolika okamžicích za-
stavuje u cíle naší cesty. Stanice pranepatrná, ne-
pipomíná
již
niím,
ale
niím svtovou Paíž. Tak,
jako bychom se vzdálili od tepny evropské
civili-
sace ne na nkolik, ale na sta kilometrúv.
A
podivno,
snad
práv
tato
okolnos inila
ovzduší Villepreuxské dvojnásob milým.
Cím
více
lioenosti a uervosního trhání tam, tím svtjší klid
Náhlý pechod ze svtového msta do ješt svtovjší pírody inil dojem neodolaPaíž nepsobí cizinsky a chladn, všemu
zde.
zátiší
telný.
pivykáme než kdekoli jinde, ale picházíme-li Paíže do Villeprouxu, pociujeme teprv náležit
snáze z
rozdílnost.
Rozhled po obou stranách cesty, vedoucí
z nádraží do vísky,
rodné strany.
To
pi každém kroku pipomínal
jest
právo
svtovos pírody a
St. Germainu en Laye pipomíná pes tu chvíli dobe nám známé partie z Cech, Moravy a Polsky.
zde zejména!
Celá partie až k
EDVABD JELÍNEK:
30
Tichou cestou, za nAdraží zki-oucenou. obklopeni po obou
strauách poli, kráeli jsme k Villepreuxu tak, jako chodíme cestami našeho venkova.
Na
pkn •vykvetlou kvtinu bez obav mstského ádu utrhneme, a komu nejlíp
.souvrati
poi-ušení
— podarujeme. Slušela tenkráte nejlépe vnuce
sluší
Mickiewiczov. Zatím dospli jsme do stanice
asi
20 minut.
ví.sky.
Trvalo
to
od
Polák ekl by _tak sob."
Dost nepravideln roztroušená stavení nekryjí
sice
niím
sou-
doškové stechy, ale neprozrazují také sedství
dít
Paíže. Pes zaštkne, zaleze pak zase domu,
se prebatolí
kam
chce a za nenádherným plotem
všelicos se ozývá.
„Zde bydlí pan Bohdan I" upozornil mue náhle pan Vladislav a vnuka Mickiewiczova pedešla nás již o nkolik krok. Stavení, k nmuž laskavý prvodce pokynul, vznášelo se do druhého patra,
mlo
malé nádvoí a po stran
Díve
však, než jsme se náležit mohli rozhlédnouti,
obrátil
všechnu naši pozornost po
vivší se z nenadání proti
pknou sob
nám. Kmet
zahradu.
staec, zje-
to si vo vlasy,
nevysokého vzrstu, pimhoueného zraku. Šedivý vous sahal mu až po pás a dodával starci výraz
:
UKRAJINSKY SLAVIK.
proroka.
ml
Na hlav
trochu polních kvtin
Byl
to
aksamitovou capkn, v ruce .
pan Bohdan
Tlo samo seiiiic
.
kloliouk
.
.
I
schýlí
se .
ál
ruka sama
k poklon,
.
Hned pak potom
uvítal
nás kmet srdeností
a upímností nepekonatelnou,
a uvedl
do salonu
ve pízemí.
Pekroivše práh tohoto domu, ocítili jsme se rázem v ovzduší polském. Tak nám bylo, jako bychom zavítali pod krov litev.ského dvorku, kdež rozveselí se s píchodem host každá tvá, pi"ojevujíc
zejm,
^Host do domu. v
že nevyhasla ješt
Bh do domu."
nmžto pítuln
pipomínal jiné staré známosti
tradice
praskaly a svítily oharky, trochu
kraje,
se tak zaizovali.
odvká
Jen vlašský komín,
Za
a to
druhdy
i
v Polsce rádi
však vše ostatní mile jen
osvžovalo.
Tu na
stn hned Mickie-
wicz, opodál Košciuzsko a jiní bohatýi polské minulosti.
Knihy a asopisy, noty a jiné vci rovnž
zejm
mluvily, kde jsme. T.aké nábytek a ostatní
zízení, ne
výstedn
pipomínalo útulné možn domácím.
moderní, ale pohodlné a milé, zátiší
zachované
rázem
vše-
Kl>VAKn .IKI.INKK:
62
Pan Bohdan
—
tak dovolujeme
novati ukrajinského slavíka czyce, zeté svého, kterýž
Po dcei
zi'i
stala
— bydlil
si
ovdovv po druhé
vnuka Bohdanka,
my
i
jme-
n dra. Okiense oženil.
dívka tehdáž
a zajisté nejvtší útcha staikého Také druhé manželství zeovo rozmnožilo rodinu Okienczycv, a tak pronikal dm, v némžto trávil pan Bohdan léta nejctihodnjšího stáí, život dosti etné požehnané rodiny. Pi velice pokroilém ístáí zachoval Bohdan Zaleskl vzácnou svžest sil a ilos skutené hodnou
trnáctiletá básníka.
podi-vai.
Ani se nezdálo, že osmdesátý a tvrtý rok
pemetnul jeho celý svj život i
bedra, na nichžto
staten
nesl po
Toho asu, v zim v lét, piln zajíždl do Paíže, navštvuje známé
a súastíluje se
Pam zachoval
tolikeré zkušení.
i
jinak života tamní kolonie polské.
do nejzažšího .stáí výbornou, a za-
pádaje rozmluvu udržoval ji stále v proudu. Pi tom rád si mávnul rukou, tak po kozáku, a zj(ívným drazem zachovalé ješt síly barvil slova Vzpomínal neúnavnou a líbeznou i myšlénky své. sdílností dávné minulosti, mluvil o starých pátelích, o mládí ve vlasti prožitém, o božské své Ukrajin, jen o kozácích, o stycích svých z dávných let nerad zabílial ku vlastní osob, o níž nejradji
—
UKRAJINSKÝ SLAVÍK.
mlel, leda že zraku
od
již
všeliké práce. to
vdl
si
zastesknul,
ady Ani
o všem,
let
že dokonalá slabos
pozbavovala
psáti, ani ísti již
co se
33
jej
možnosti
nemohl.
Citelný tento nedostatek nahrazovala
vlasti.
ponkud
šetrná
Pes
dje ve svt, zejména ve
pée, jakou
jej
mu
obklopovala Boh-
danka a rodina doktora Okienczyce. Vše dležimu z casopisv a knih aneb vy-
tjší pedítali
právli.
Hned po prvních slovech naší rozmluvy zaboil staiký básník k vcem eským, jimž již ve mládí svém mnoho velé vnoval pozornosti. Známo, že sám peložil do polštiny úryvek ze staroeských zpvv, a že stopoval živ ruch eského znovuzrození. Z ei vysvítalo, že mu nebyly tajný ani
nejnovjší pokroky
eských snah a zejména
Národním divadle a nové poesii eské, alespo v nkterých jejích ástech dobe byl zpraven. Doo
týkaje
esko-polského sbližování pravil:
se
„Ne-
bude- li možná docíliti trvalého pátelství mezi Poláky a Cechy, jest vzájemné pátelství jiných nái-odú ješt nemožnjší, nebo není národ, kteí by mli ke vzájemnosti tolik pirozených a samorostlých pohnutek Dej, Bože, aby osení nynjší nikdo .
neušlapal."
.
.
KDVARD JKLINKK:
ó-i
s
Pebývaje asto v Paíži stýkal se také osobn eského národa, z nichžto
vynikajícími osobami
pipomínal zvlášt Palackého, dra. Riegra, probošta Vyšehradského, Václava Btulce, a Jaroslava Vrchlického.
Sdlil
s
námi v
té
píin
historickou episodkii.
kterouž již k a^Ií charakteristice nesmrtelného otce
nehodláme zamleti.
vlasti
dr.
Rieger v Pa-
my jsme
se rádi s nimi
.,Roku 1867 byli Palacký a
dl
íži,"
ctihodný kmet, „a
Tehdáž chystala se u vás v echách pou k Moskevské výstav, již úastnili se také Palacký a Rieger. Odjeli tam pímo z Paíže. Ale udala stýkali.
se tentokráte
v naší spolenosti episodka, kterou
zejména já si dobe zapamatoval. To bylo tak: Krátce ped svým odjezdem byli mezi námi; byla také pítomna jedna eská dáma, velice blízká Palackému.
Tato vzácná
paní
vpravujíc
se
do
našeho položení, zrazovala Palackému a dru. Riegerovi,
aby do Moskvy
zstali. stál
drazn
tónem jej
Rozmluva stále
vytrvalé
se nevrle
nejezdili a naléhala,
aby radji
trvala dosti dlouho, ale Palacký
na svém, odmítaje naléhám eské dámy a klidným. Konen však
umírnným
naléhání do
obrátil
a
té
míry rozmrzelo, že
bez obalu krátce
odpovdl:
.
KKA.TINSKV SLAVIK.
,E, dlotihé vlasj-,
rozhorlenou
krátký rozum
!'
.
.
Vidím podnes
.
tvá vašeho písného uence
a slyším
jeho slova ..."
Výrok Palackého citoval pan Bohdan v pívodním znní, po esku tak utkvla ta slova
—
v
pamti staikého Zmínili jsme
o sob. jisté
se již,
nerad mluvil
že Zaleski
o své innosti básnické.
Dlo
jen ze skromnosti, vlastní všem
tzm."
Skromnost
po celou jeho tomu,
ke
básníka!
e
v
,,
ví-
tato vinula se jako zlatá nitka
a kde jen mohl,
unikal
básník
peskakuje vždy k osobám jiným, nejradji
druhm svým
z
dob lilaretskýeh, a z tch první
místo v srdci jeho zaujímal ovšem polský,
se tak za-
pravým
Adam
nejbližším
Mickiewicz,
styku
s
pední jivec
žil v Paíži Znáto, že pan
nímžto
pátelském.
Bohdan náležel ke hlouku Mickiewiczových pátel, kteí r. 1834 v jeho byt, v ulici Saint Nicolas, první vyslechli nehynoucí slávy epos „Pan Tadeáš."
Maní vyklouzla nám v prbhu roziuluv3- otázka, kdy naposled byl „Ij^rník" ve vlasti. Tu zalesklo se pán Bohdanovo pí-ekrásné, hluboké oko safírové a on zamlknul. Teprve po chvíli mávnuv rukou vzdechnul „To dávno, dávno a chtlo by se ješt zavítati k rodným prahm :
.
.
.
.
.
KUVAUK jelínek:
áb
chtlo
.
.
.
Zadumán
a
s
tmi
neznáme ..."
sklopil hlavu.
„Odpuste," znají
moje družina a
ale rozprchla se
iiiladšínu se již
ozvali
jsme
dumky
vás všichni,
vdností odkazuje vždy
se,
„znáte
a písn vaše
.s
starší pokolení
se
.
.
.
rozkoší
novému.
na Ukrajin, tam všady, kde žije . srdce vaše, jest s potšením slyšeti vaše. zpvy ." Pje, te a zná je celá Polska! Také u nás Líbezn se usmál a prcsmeknul hovor v jinou I
na Litv,
i
.
.
.
.
stranu.
Mezitím sešla se v salon
V osob
tém
celá rodina.
húspodáf-e, dra. Okienczyce, .spatoval host
hned v prvním okamžiku muže bodrého, srdeného, a vlasti.
svt nieho nad štstí své rodiny upímná, chování otevené a milé,
ve
iieliledajícího
Tvá
to nejkrásnjší
jakým picházel vstíc. Z nich Bohdanka uprosted
uvítání,
Dítek bylo nkolik.
menšího dctva rozvíjela se a dospívala jako rže na záhon dobe hledném a opatrovaném. Malý hošík
statn
sestra
ješt
jezdil s
na
devném koni a slena mla starosti. Což
panami veliké
tedy divu, že také veselo tam bylo,
pan Bohdan
rád
dítky
nevyerpatelný tok
vinul
jejich
a že
k sob,
staiký
vyslýchaje
dtské, polské mluvy.
UKRAJINSKY SLAVIK.
ái
Zdálo se vru, že nad námi klenula se stecha
neporušeného šlechtického dvoru na Litv.
Po aji, když venku úpln se již spolenos do zahrady.
vyjasnilo,
Nebyl to nádherný park, ale osvžující zeleni a strom listnatých kynulo tam vstíc tolik, kolik bývá v Polsce. odebrala se celá
Bohdanka rozbhla se po záhonech a uvila Mickiewiczov vnuce, nejlepší své pítelkyni, z nejkrásnjších svých kvtin hezkou kytici. Dítky popvovaly.
Pan Bohdan pohlédnul k jasnému slunci, vdývni lesv i kvtin, a tšil
chal osvžující vzduch a
se ze života jej obklopujícího.
Tak
setrvali jsme
Ale poznenáhla
ješt
chvíli.
piblížil
se
okamžik našeho
rozlouení. S
velým, hluboce procítným páním, aby
Hospodin prodloužil Ukrajinskému slavíku dni ného
žití
ješt po mnohá, mnohá
jsme milé jeho
pozdravem
zátiší.
eské zemi
léta,
klid-
opouštli
Provodil nás se srden3-m a
drahocenným projevem vštípili jsme sob
národního pátelství, jež hluboce do vdkuplné pamti.
Dlouhá
léta,
dlouhá léta!" šeptali jsme a
tém
!
KDVARi> jelínek:
.ib
zpt
za každým krokem obraceli jsuie
liledy
své
k vísce Villeproaux.
Poznenáhla zmizelo danovo,
i
VBS celá.
—
zrakm
i
pán
zátiší
Boh-
Po hodin pojala nás opt do lna svého horená Paíž. Pímo z nádraží odjeli jsme do „polské tvrti" v BatignoUech k pro. Gaszttowtovi.
doiie známému.
V
hostinném jeho
dom
i
u nás
sešla se
ten veer spolenost milá i vzácná. Z Cech pítomen byl také umlec náš. Antonín Chitussi. Rozmluva rozpedla se sama a dotjHtala se z blízka Jako o závod povdl též ukrajinského slavíka. o
nm
každý
velé
nelíené lásky,
slovo,
projevem
prodchnuté
úcty a oddanosti.
Vždy
znali jej
všichni, ctihodný lyrník již od tolika let byl
prvním
uprosted polské emigrace ve Francii a nescházel žádném jejím podniku. Vdli, že byl iu'i posledním paprskem neblednoucího svtla slávy
tém
i
nesmrtelnosti epochy Mickiewiczovy
Pi hlavu
vyslovení jeho
jména
pítomná jedna dáma,
líltezností
Byla
svou poutala k to
uklonila
sob
šedivou
mimo vli
jejížto zjev
pozornost.
paní Nabielaková, rozená Francouzka.
vzorná družka života pedního belvederíka, jenž v památné
noci
listopadové
r.
1831
s
družinou
UKRAJINSKY SLAVIK.
osmnácti soudruhu
pi samém vzniku
dS
povstání vpadl
do paláce Velikého knížete Konstantina.
dáma
dodlal
se
vynikajícího
francouzského r.
Pocliází
tato ze zasloužené Francii rodiny; bratr její
1883, strádal
stanoviska
viceadmirála
Také Nabielak zesnulý vylmanecký život vedle pana Boh-
lostva.
inn
,
vci eskopolské, eliož Ovdovlá pak manželka, kterážto záhy piuila se dokonale polštin, zstala vrna ideálm svého chot, a po jeho dana a horoval
pro
trvalé stopy zstavil též v literatue.
i
smrti nepestává plna horoucí lásky kráeti ve šlé-
pjích jeho
misí.
Tiché sklonní hlavy této ctihodné dámy bylo tedy jen
krásným doplnním vznešené harmonie
neskonalé
íicty,
vali
lásky a oddanosti, jakouž oblilopo-
synové a dcery všech polských vlastí staikého
svého lyrníka, pana Bohdana
I
NESTOR
UENC
Kabinutní kniliovna.
SLOVANSKÝCH.
František Raici, pedseda jihoslovanské Dr.akademie nauk v Z4heb, proslovil ku cti zesnulého Václava Alexandra Maciejowského dne 14. r. 1883 veejnou e. „Dne 10. iinora t. r.," pravil znamenitý chorvátský uenec, „hlásal Vai-šav pohrobní zvon úmrtí Václava Alexandra Maciejoicského. Hlas tohoto zvonu proniknul mohutné všemi zemmi, ve kteiých
srpna
žijí
národové
slovanští,
zalehnul
do
zemí všeho
vzdlaného svta. Vnce, darované od professorv i student Varšavské university a nesené ped schránkou zesnulého na pole powazkovské, jakož i
xiastenství staré stolice polské byly nejjasnjším
výrazem iicty, kterou prodchnut byl šlechetný národ polský k slavnému svému synu. Úmrtí devadesátiletého starce není nenadálou
událostí,
zpráva o ní vzrušila Slovanstvo vyrvala
mu
ale
vdomím,
starého pracovníka na poli
pes že
to
smr
osvtovém.
EDVARD
44
JKI-INEK:
a to pracovníka, jehož život
tsn
národa
je spojen
.
.
s
duševním ohrožením
.
Maciejowski neodložil péra do posledního dechu.
neúmorn na
Pracoval
poli
vdy
plných 65
pi'es
let,
po celý lidský život. Slavistice posvtil Maciejowski
pouhé Kisky ku
síly své netoliko z
vd,
ale také
náklonnosti k velikému plemeni slo-
ze synovské
Maciejowski byl Sloíanofil v nejšlechetnjším významu tohoto asto nesprávn po-
vanskému
.
.
.
chopovaného slova
Tím
.-.
.
náleží do
i
významem
Erben, u uevskij,
stojí
Rus
ady onch
popedí dobou
slovanskýcli spisovatel, v jejichžto
u C-ech Šafaík, Palacký, Vocel,Bodjanskij, Pogodiu, Srez-
Preis,
Grigorovi
.
.
.
Smrtí Maciejowského ztrácí netoliko slovanská
vda
jednoho
z prvních
svých pstitelv a idea
slovanská jednoho z nejznamenitjších svých zá-
stupcv,
ale
mladá akademie nauk v Záhebe
i
jednoho z nejupímnjších pátel v dalekém Slovanstvu.
S
tog-a dopustí,
plemeniti
ksandre Maciejowski! da
na
tvoj
zeniljice
grob u polskoj
kliúci
:
ti
Vjena
ti
i
muž,
Václave Ale-
mi u duhu položimo
otabini pregršt hrvatske ti
spomen
i
sláva!"
40
NESTOR UCENCU SLOVANSKÝCH.
pedseda jihosloa velé ei pedeslali jsme tuto úmysln alespo nkolik slov. Úmrtí Macie jowského bylo provázeno podobnými 'J\'ik
í)si
iiroinluvil
vauské akademie,
z
vážeuý
jeliož
rozsáhlé
ohlasy ve AŠet-h zemích slovauskj-ch.
Zesnulý uenec polský narodil se na sklonku minulého
století,
r.
1793 v Kalvárii,
vzdlával
se
v Piotrkov, pozdji na akademii Krakovské, v Ber-
lín a nován
pi-ofessorem lycea, a pozdji
professora djin
Od
r.
Vrátiv se do Varšavy byl jme-
Goting-ách.
i
práv
pi
zaujal
hodnos
universit Varšavské.
1838 pednášel vedle práv starožitnou
litera-
turu v duchovní akademii ímsko-katolické. R. 1822
jmenován byl lenem komise k vypracování sbírky zákon pro království polské, a když universita Varšavská byla zrušena,
stal se stulím civil, tribu-
Jako spisovatel a badatel byl Maciejowski neobyejn inný. Krom množství rozprav drobnjších vydal zejména „Pamietniki o dziejach, pišmiennictwie i prawodawstwie Slowian" (2 díly, Varšava ISSÍlj, „Polska až do pierwszej polowy XVII. wieku pod wzgledem obyczajów i zwyczajów" nálu.
(4 dílj',
Varšava 1842),
„Pierwotne dzieje Polski
Litwy" (1846), „Pišmieunictwo polskie od czasów najdawniejszych až do r. 1830 (3 díly, Varšava 185lj, i
EDVARD jelínek:
46
prawodawstw slowiaskich"
.,Historija I.
vydAní 1832
— 1835,
II.
(Varšava,
vydání 1856—1865), Hi-
stoiya wíošcian (Varšava, 1874) atd.
Posuzovati tyto práce
mítkem
nynjší doby,
hylo by nespravedlivo, a uvažujeme-li, v jaké
dob
a za jakých okolností vznikly, samy sebou objasují
v literatue souasné
stanovisko, své
Tolik jest
souborn
jisto,
i
pozdjšL
že MaciejoAvski byl první,
který
djinách spoleenských slovanských národ, jejich osvty,
jal se pracovati o
a právních
pomru
politickém ústrojí a vývoji právnictví
vbec, odkry!
tím nové pole badatelské innosti a povzbudil celou
adu
mladších Dr. Fr.
uenc
k
další
úspšné
Raki oceuje vdeckou
ei
k tomu, že když myšlenky zpracovati
jowského poukazuje ve své Maciejowski r. 1820 uchopil
se
djiny slovanského práva,
ml ped
tém úplné pustou. práce zesnulého „Jestliže
lépe
byl
sebou
plá
„Historya prawodawstw" a jiné
uence
vyvolaly prudké polemiky.
však nkdo, tedy sám Maciejowski nej-
pesvden,
stránkách
*)
práci.*;
práci Macie-
Slov.
dokonalé,
Sborník
že dílo jeho není ve všech
a
18S:!.
takové
býti
nemohlo se
!
NESTOR UCENCU SLOVANSKÝCH.
vd
vzhledem netoliko na stav tehdejších ale
47
právních,
djin Slovan vbec
Eaki neváhá faíka
:
„Kamo
stavti Maciejowského vedle Sa-
što je
iivelo Slov-jenstvo
Safaíkovo djelo znanstveno
u evropsku poviest, tako je djelo
Maciejowskoga Slovjenstvu otvorilo vrata u kulturnu i pravnu povst izobraženih národa Sto su Safaikove „Starožitnosti" bile za stáru poviest Slo.
.
.
vjenskn n nauci: to je djelo Maciejowskoga bilo za pravnu poviest slovjensku."
Tento estný iisudek chorvátského uence nepotebuje z naší strany dokladv. Autoru „Djin práv páno slovanských národ^' bylo 89 rok, když
mn
bylo
pekroiti
prahy ve Varšav.
tiché jeho
Bydlil ve starožitném
dom
v dávnovké ásti
msta, v ulici široké, ale nenádherné. Z malého pedpokoje veŠel jsem do pijímací komnaty.
díve než jsem se nadál, se krokem sivolíbezná staenka s bílým
Cekal jsem jen chvíli vešel protjšími
vlasý kmet.
Vedla
jak padlý sníh
;
dvemi tesoucím jej
epcem na hlav.
Byl to nestor uenc slovanských družka života jeho, paní Tekla.
a
vrná
. !
EDVARD JKLIXEK:
48
Maciejowski pívtiv potAsl hlavou a vztáhnul ke mne ruku. Hlas jeho vyzníval jen slab a chvl se na rtu.
„Vítám vás," vece která tiskla
„vítám toutéž rukou,
tiŠe,
ruce nejznamenitjších vlastenc
Juugmanna, Safaíka, Palackého, Hanky velmi dávno ..." To ovšem je už dávno
ských
.
.
.
.
.
e.
.
.
„Dávno ..." „Ale
nezapomínám na
nikdy,
to
tším
i
milými vzpomínkami na pátelství z tamtch
Hned pak
usedli jsme.
Kmetovo oko
se
as ..."
zajiskilo,
duch jeho, jako by probuzený,
zalátal
do dávné
príbhv
až do
osmdesáte
minulosti. let
Vzpomínal
od chvíle pítonmé vzdálených, vzpomínal jako
ve snu na
to,
co
od nejmladších
vicastenstvím a láskou
i
velé jeho
let
peplovalo
srdce.
„A dobe u vás v Cechách!" vece nadšen kmet. „Kdykoli pemýšlím o národ e-
pevn
ském, jest mi, jako bych byl býval
zrakv. Oh,
Vná es
starým vlastencm se
mnou, za mých
eského
žil
v
dob
zá-
mrtvých národ eský a sláva mezi všemi osvícenými lidmi vstal jest jist z
eským!
as,
.
.
.
Kdo býval u vás
netušil,
živlu slýchati bude
vci
že o vzpružení
takové, jaké slý-
:
NESTOR UCENCU SLOVANSKÝCH.
mže
chati
se
útchy
k paní Tekle,
pravil,
Že nedožil
nyní.
49
oeza-
té
pomenutelný Jungmaun ..."
A stranou
obrátiv :
se
by
jako
„Pamatuješ se ješt na Jungmanua
?''
„Jakž bych nepamatovala," vece šeptem ctihodná staenka, i vmísila se roztomile do hovoru „Nejvíce
smírná
úcta,
se
líbila
mn
u vás v Cechách ne-
jakou projevovalo zejména mladší
pokolení starším vlastencm
eským. Bývali jsme
u Václava Hanky v museu, a tam za našich
as
pemnozí starší a mlad.ší vlastenci eští. Nezapomenu na to nikdy Jednou byli jsme pi-áv v museu a kolem nás plno lidí. V tom rozeveli se dvée a práh pekroil patriarcha — Jungmann Váš. Hned všichni stichli, vstali a scházeli se
.
.
.
.
.
.
dokud v komnat dlel Jungmann, nikdo neusednul. Na všech tváích zraila se jen uctivost a srdená oddanost Ani vám nemohu íci, jak .
se
mn
.
.
tento pi'ojev uctivosti
líbil.
Jest tak u vás
dosud?"
Nevdl
jsem, vru, jak odpovdti.
„Raduji a veselím se ze všech vašich
úspch,"
šeptnul zas po chvíli starý Maciejowski jako v pólo-
.
EDVARD jelínek:
snu.
„Jak rád bych ješt jednou spatil Prahu Z tch starých pátel našel bych tam .
.
.
Cechy. Ulálo
jist
.
i
ale spátelil bych snad žádného pokolením novým ..." .
.
.
s
Po
clivíli
dotknul
.
se
se
.
pomrv
kmet
obecn
Slova jeho provázel neveselý, spíše
slovanských.
smutný výraz. Trhaná jeho slova vyznívala trpce: „Byla nás tu ve Varšav a na Litv pracovitá a horlivá kupka lidí, kteráž upímn pstovala myšlenku slovanskou, ale snažení naše naráželo na hrozné pekážky. Sklamání pronásledovalo nás
nevyplývalo z
lna
.
.
.
národa, nýbrž ze vzmáhajícího
hegemonismu tch, od nichžto žádali jsme ideální, a ve všem rovnoprávné bratrství. Idea naše kompromitována byla nemilosrdn, krásnou Pes to vše theorii šlapala temná praktika nevzdám se do posledního dechu svých zásad slovanských, vren jim zstanu! Snad budoucnos snad myšlenka slovanská dobude laskavjší spje nkdy k oné výši a zralosti, aby každý národ se
naprosté
.
.
.
.
.
.
slovanský ve vespolném dobru spatoval dobro své. jazyk a práva národní
Porušovati individualitu tof
.
.
.
.
.
hrobaství myšlenky slovanské ..."
Tak
asi
promluviv pozamhouil kmet oci své.
NESTOK UCENCU SLOVANSKÝCH.
Postehl jsem
na
tvái jeho
déle.
Podkovav
Ol
zjevné
stopy
únavy.
Nemeškal jsem jakou
mne
zachoval ješt jeho
za dobrotivost,
pijal, a vysloviv pání, aby jej
mnohá
léta,
Hospodin
opouštl jsem tiché
zátiší.
Ješt pri rozchodu zašeptnul „Eád jsem osvžil vzpomínky na eské pátelství.-' :
Tím vanských
Z
se
skonila moje návštva u nestora
si
slo-
uenc.
ech
Varšavských navštvoval Maciejow-
ského astji pan Lhoták,
Havlíkem na
vlastenec
staiý
který v mladých letech stýkal
se
také
s
eský, Karlem
Rusi.
„U vzácného Maciejowského
byl jsem ješt nkolik dní ped jeho smrtí," píše pan Lhoták. „Umírající kmet blouznil s dtinnou útchou o nej-
—
—
novjší vymoženost) eské o naší universit a vyjádil se v ten smysl, že by i nyní, v devadesátém roce
vku
svého, neváhal vypraviti
se do
^
EDVARD
52
Prahy
aby
,
slovanského
JELÍNEK':
mohl na stolici práva peíZ posluchastvem university
zasednouti
—
eské.
V pozstalosti Maciejowskélio znamenité knihovny také
nalézala se
krom
diiležitá
korrespondence.
Jest to rozsáhlá sbírka pátelských
dopis pedních
vlastenciiv i
a
uenc
netoliko
cizozemských. Dopisovalf
si
slovanských,
Maciejowski
s
ale
Bokem,
Bodjanským, Erbenem, Daniicem, Dobrovským, Jakubem Grimmem, Václavem Hankou, Hilferdiugem, Kollárem, Kopitarem, Palackým, Preisem,
Purkynm, Sreznvským, Šafaíkem, Vostokovem a m.
j.
Díky neskonalé dobrot také Tekly dána
mn
celá tato
již
zesnulé paní
korrespondence k
dis-
Ovdovlá paní vymínila si jen, aby z pozstalosti této nebylo uveejnno nic, co by v jakémposici.
koli
smyslu
zvnlého Cás dopisy
ublížiti
mohlo památce pátel jejího
chot.
korrespondence Maciejowského,
Šafaíkovy,
Haukovy
ve Slovanském Sborníku,
a
zejména
Daniicovy vyšla
ostatek
eká
na dobu
NESTOR UCEXCU SLOVANSKÝCH.
píhodnjší. Prozatím zahlížím jjiln
list, z nichž vynésti o osobách
i
s
povdkem
do tchto
vcech
!}ó
a povinnou pietou
vetchých a sežloiitlých
netžko mnohé vážné jjouen
slovanských.
Kdykoli probírám se stohou touto, vždy obstu-
mne duch starých vlastenc slovanských, pracovník velikých a nadšenc neochabujících. A uprosted nich spatuji vrného jejich druha, Poláka
puje
Václava Alexandra Maciejowského.
-Qí©-
KNZ — BÁSNÍK.
Nejkrásnjší srpnový den poal práv nad Krakovem.
svítati
Se srdcem nevýslovn roz-
touženým, nezklamaným ješt otravou skutenosti a
oteveným
paprsky
Od
mohyle.
nckou
dvrn
metalo,
všemu,
na
slunce jasné své
vykroil jsem ke Košciuszkov
Sukiennic- namíi^il jsem
pímo Zvi-
ulicí.
Byla vycházek.
jedna z mých nejkrásnjších jitních Na temeno kopce, jejž usypaly vdné
to
ruce národa bohatýrskému
bojovníku
za volnost
dospl jsem nedlouho po východu slunce. Sám Krakov s posvátným Vavelem vystupoval poznenáhla z mlh, etné vže prokmitaly v zái, jako by protkané miliardou krpjí rosy. Rozhled šíil se každým okamžikem, konen rozevel se až za hranice íše ruské i k nebetyným
vlasti
i
lidstva,
Tatrám. Kabinetní knihovna.
4
KDVAKD JKUXEK:
v»"^
Setrval jsem taui dlouhou chvíli
;
zdálo se mi,
mé pohledu tohoto ani nasytiti neA skuten podnes, kdykoli zavítám do
jako by se oko nemohlo.
Krakova, nikdy nezanedbávám uiniti alespo jednu
památnému Icopci, na leným vzpomínkám je blíže. vyciiázku k
Pobyv a pokochav
zpt
do Krakova.
nmx
i
ku vzdá-
ubíral
jsem se
Tu na pl cest maní
zastavil
se náležité,
jsem se u kláštera jeptišek na Zvinci, jehož vy-
starovk pipomínající
soké,
zdi již
ped
tím upou-
mou pozornost. Ale nebyl bycii snad ani vešel, Ivdyby práv v tu chvíli nebjl s vížky kostelní se
taly
rozléhal hlahol zvonku, zvoucí veský lid do
Veský
lid stále
ješt se
a popvoval zbožnou Chvíli
sloupu.
sms, typ
mj
zrak
píbytku
Neváhaje pekroil jsem praln' kostelní.
Božího.
sbíhající klesal
píseií.
na kolena
Prodial jsem se až ke
hledl jsem na
lid,
jehož pestrá
nemálo nine zajímaly, pak teprve piblížil se ke hlavnímu oltái, jejž zakroj
i
sahovaly píipr.sky jitního slnneo, pronikající vysok3'mi okny.
A
v zái
té
velebné postehl jsem bílého knze.
Kostelní prostory opanovalo poznenáhla hrobové ticho.
Jen
clivílemi ozývaly se
na stupní^-h oltáe
kroky
bílého
knze nebo
rozleh]
smírn
se
hlas
zvonku. a
Když pak knzv zrak odvrátil so od evangelia utkvl na lidu, nemohl jsem se ani dosti vyna-
dívati
onou
na zjev ten nevšední. líbezností,
Tvá
jeho mluvila
kteráž okamžité vzbuzuje
dvru
a oddanost. Setrval jsem do konce bohoslužeb nespouštje s oltáe. Bílý knz poutal mne k sob každým šeptem, každým pohybem svým.
zraku svého
Pocit tento zmocnil se
mne ješt
více,
když
po mši svaté zástup venkovami ekal na svého pastýe.
Sotva vykroil ze sakristie, obstoupili
a schylujíce
k
nmu
hlavy
líbali
mu
ruce
i
jej
roucho.
ovšem také pastýova tvá se ponkud zmnila, lidu. Dobrotiv se usmíval, pátelsky s každým rozmlouval, kynul rukou a dti hladil. Všichni rozcházeli se pak spokojené ku práci. Kosy a srpy kmitaly se nad jejich hlavami. Til
pijala na se výraz dokonalého pítele
Ale, ale
bývalé
!
Nevdl jsem
tehdáž, že tomuto lidu
republiky Krakovské udílel požehnání
—
eský knz.
Krakov povdli mn moji krajané, pi hlavním oltái Zvineckého kostela
Teprve v že jsem
4*
KDVARD
.lEI.INKK
:
spatil našeho uezapoinenutelnólio líoleslava Jablonského.
Po casH opt navštívil jsem .staroslavný Krakov. Tehdáž tšil jsem .se již pízni Vladislava Auczyce, výteného prostonárodního spisovatele polského, v pokroilém veku, omladl}'m vzpružením kterj'ž,
a
vítal
nové projevy našeho
národního sdružování,
k praktické platnosti pivedeného shodnou souinností poslanc polských i eských na parlamentárníui kolbišti ve Vídni. Také eské utvrzeného
a
úastenství
pi
jubilejní slavnosti
Kraszewského ne-
málo tomuto osvžujícímu sblížení pálo a pisplo nepopirateln k odstranní všelikých pedsudk, zejména v haliských kruzích vzhledem k nám za-
koenných. Staiký, ale stále ilý Anczyc otevíral srdce všem echm, kteí toho asu picházeli do Krakova. Pebývaje v lét v Zakopaném, dlil píbytek svj pohostinsky se zavítavšími tam eskými pobratimy. Rád rozmlouval zejména o našich selských pomrech a o osvt lidu, pi emž vždy na to kladl draz, že také pro Poláky má osvta lidu
své
Bylt Anczyc upímným chlopomauem, ekl bych národním lovkem v nejryzejším smyslu toho slova. Když na Krakovském divadle dávali nkterý jeho kus, vždy nejvtší ml rados význuiii uejvétší.
toho, že na jeho hry picházeli také chiopy Krakovského vkolí. Objevení se haleny selské u kželovitého klobouku na galerii Krakovské svatyn dramatického umní napliiovalo Auczyce vždy rozkoší. Nezídka také trávil nepoznaný autor na z z
galerii
mezi svými „zuchy", jak nazýval sám jadrné
Krakováky, a bavil
vrnjším.
zpsobem
se s nimi
Starý Anczyc vlastenecky
si
co
nejd-
zakládal
na bodrosti selského lidu, jeho zdravém rozumu, nadjích do budoucnosti. „Zoufal schopnosti a bych nad píštím losem našeho národa, kdyby ne-
—
bylo selského lidu,"
tuchou, z nich,
a
kdykoli
z pravidla
íkával vždy
s
jakousi
ped-
cesty
nkdo
nám do
vkroil
upozoroval
:
„Podívejte
se,
to
je zuch, to je mina, co?"
Na rozprávky
o takových
i
jiných
vcech pi-
k panu Anczycovi ovšeni velmi rád. Ale nedosti na tom, že zajímavé vyprávl vci a cházel jsem že zvdav rod ml vždy nco ;
byl slyšeti
dobe
také ten zvyk, dal na
eském náped odchodem A dával vci skuten
že
památku.
mluviti o
mn
bohatým
vzácné:
ložiskem
jic-h
píhrady a
byly
šuplata ohromného psacího stolku. Jednon dal
tísku
z rakve, ve které
polský
král Stepán
ti
sta let
mn
odpoíval slavný
mne
Batory, jindy obdai-oval
starým grošem polským a zase jindy dostal jsem papírovj' peníz z Košciuszkova povstání.
Tu jednoho dne
nabídl
mn dobrotiv,
že
mne
uvede k páteru Tupému. Jinak nejmenovali v celém
Krakove našeho Boleslava Jablonského. „Víte co," vece Anczye,
ped
„pijte ke
mn
zítra
Posnídáme u nás a udeením Šesté hodiny vykroíme na Košciuszkuv kopec. Na zpátení cest navštívíme eského básníka ... On mne vždy rád vidí, a uvidíte, že také vás srden uvítá. eská návštva je mu vždy z rána
Šestou
hodinou.
nade vše ..."
Samo sebou nutí byl
upímn
se rozumí, že
jsem tomuto nabíd-
povdécen.
Nazejtí podnikli jsme skutené chystaný kterýž vyšli
vydail se neobyejn dobe.
jsme na kopec.
Mlhy padly
výlet,
Posnídavše
ten den velmi
záhy, tak že již kolem osmé hodiny rozevíral se rozhled do daleka
— za
ruské hranice, ba
tyným
Tatrám, jichžto nejvyšší
pjaly k
rebesm. Sám Krakov
štíty
ležel
i
k nebe-
obrovsky se
ped námi jako
na
fllnni;
tém
jako pod
samým kopcem
rozpro-
Vše zalévala ja3ná
stíralo se zátiší Jablouslcého.
mn
Pan Vladislav poskytnuv
vysvtlení
zár.
n-
kterých zvlášt pamtiliodných míst a rozhovoiv se
široce
o
republiky Krakovské,
území bývalé
svj ke Zvineckémn
náhle obrátil zrak
klášteru.
Mluvil pak již jen o Jablonském, jehož vysoce vážil jako pobratima,
knze
i
lovka.
si
Poitkázav
k nkolika vesnicím pod námi se rozprostírajícím, zejména k Voli Justovské, Pradníku, Olšanici, Lob-
zov se
atd. zvolal
nadšen
„K hanb
asi takto:
své
piznávám, že nejsou mi povdomý básn knze
Tupého, neumím také náležit oceniti rozsah jeho
významu pro národ
niím
váš. ale
i
a veejném, schyloval bych
vdn. jest ode
Snad
to ani
mnohých
škol, kteréž jeho
péí
život vlasteneckém
elo
sami nevíte
let
pípad, kdyby
v tom
nebyl vynikl ve vašem
své .
.
.
ku skráni jeho
váš
rozkvétají a jichžto
objeví se bohdá v nedaleké budoucnosti. si
jej
knz
básník
dobi-odjem tchto vesnickj'ch
prospch
Tím
získal
básník váš také o nás velikých zásluh, za kteréž ctíme a milujeme
upímn
..."
Že srdený a lidomilný Anczyc neljyl v tomto úsudku osamotnl)', a že mínní jeho vniklo do
EPVARD
(•4:
kruh
širších
spolenosti,
polské
svdectvím,
doložiti
.jelínek:
kteréž
dal
bylo
by možno
zásluhám našeho
Krakovský „Czas." Pravil ^Nemalých zásluh získal vlasf na poli si eský básník také o naši polskou jiném, jmenovit na poli národního vychování. Knz Tupý pracoA-al se skuteným sebezapením na niv, Obtoval na to as, jehož která rží nepináší. Jablonského
tam
1881
r.
vdný pamtník
toto
:
pi množství knžských
povinností
neml
zbyt;
obtoval také po dlouhá léta síly své národním školám polským, jichžto pomocí snažil se o zlepšení mravního a hmotného stavu našeho polského lidu. Od roku 1858 až do roku 18i>7 byl okresním dozorcem škol pedmstských u Krakova. Za ten as získal
si
uznání školních viadii, kteréž
nejen
jej
^yzuameuávaly za jeho výborné a horlivé konání povinností tchto, ale i svými diikladnými vdoryzí povahou,
mostmi, srdce
mládeže
i
lahodou a láskou získal
uitelstva.
pro slabost a churavosf
ádali uitelé v kostele služby a doruili
mu pi
Když
úadu svého Zvineckém té píležitosti
Jablonský, pijímaje adresu dík.
v oích rádi.
:
se
pak
r.
vzdal,
si
18G7 uspo-
slavné boho-
adresu dík.
pra\'il se
slzami
„Kdybych byl vdl, že mne máte tak
nebyl bych se
úadu
svého vzdal." Ale proto
65
pece
neustal ve své
péi
o školy,
mu
které
byly
nade všechno.
Navštvoval dodával
nosti,
o
n
školy,
uitelm
podncoval mládež k cliuti
pil-
ke práci, staraje se
a udíleje jim otcovské rady.
Když nabyl
platnosti
zákon o dozoru ke školám, pevzal ped-
sednictví
ve tyech školních radách ve své farúadu tom ziistal až do posledního vzdech-
nosti a
v
nutí. 8kolní okresní rada vidouc,
jak
knz
ten dbá
o vývoj a pokrok národního vzdlání, podídila
mu
také školy ve Velkých a Malých Broovicích, Lob-
zov, Krovodi a deset let
pkné
j.
Jeho péí povstaly za posledních budovy v Plvsi, Blanech,
školní
Olšanici, Voli Justovské, Broovicích,
ba
i
v
er-
veném Pradníku, na jejichž vnitní zaízení nešetil P. Tupý ani vlastního groše. Vše to zstane po dlouhá léta poumíkom hodného, nezapomenutelného knze-obana. Svdectví njších
toto
lištu života
Zatím pokroil
zpátení cest.
jest
as
mj
kvtiny."
jedním z nejkrásbásníka.
a sám Anczyc vybídl ke
Sestupuje k
fortifikaci,
sbíral
po
„To pro knze dobrodje." laskavý prvodce, „on nesmíin milnj
stezinách polní kvty.
vece
zajisté
našeho jemnocitného
:
EDVARD JKLINKK
()()
:
Brzy potom pekroili jsme tiché prahy Bolejenž
Jahlonskéiio,
slava
vpisoval
práv
fírkevuí
zápisy do farní matriky.
„Pan Vladislav
!
Tedy pece pan Vladislav nevítal vele líbaje píchože s panem Vladi.slaveni
To mne tší!" Když pak zvdl,
zapomíná. zího.
pichází také jeho krajan z ech, dvojnásob vyjasnila se starcova vlídná tvá. Ihned zahrnul
mne
„Co dlá naše Praha, co dlají u Náprstk, býváte tam? Jak se daí našemu divadlu? A co literatura? Co Pospíšil?" sterými otázkami:
Sotva že jsem se mohl i-ozhlédnouti. „Víte di)l)rých
.
.
.
vypijeme kalíšek vína na zdar všech
echv
a
slave a krajane?
A
Polák. Co myslíte, pane To neuškodí!"
Vladi-
v okamžiku zazvonili naše sklenky.
Rozmlouvali jsme pak hodnou
chvíli.
Jablonský
roztoužen vzpomínal své vlasti i všeho jejího života, tak jak sám vzpomíná ve svém tklivém Pozdravu
vlasti
Pekrásný letní den a vkol rží kvt ó, jak tu vzpomínám na mládí mého svét !
—
o, lete, oblakj',
na západ k liorám tin, yjozdravte národ mj, pozdravte rodnou zem !
a
Píbytek Jablonského, projevoval knžskou skromnos, b_yl nesniím pítulný a píjemný. Také zízení jeho
pronikala
ležely z pravidla
milá harmonie.
eské noviny
kteréž ostatn zahrnovaly také
—
jeho
letní verandu.
Malé
Na
stole
a erstvé kvtiny, nejmilejší
to bylo
koutek
místeko, ale
veselý se tam rozproudil život, zejména ve chvílích,
kdy
Jablonského
navštvovala
eská spolenost
z Krakova, jejíž byl otcem, patriarchou. Kozjaená
spolenost setrvala tak nezídka do pozdních hodin noních. Navzájem zase navštvoval Jablonský krajany .své v Krakov, i nelze popíti, že dokud žil
básník náš, také
eskou
kolonii
pod Vavelem
sluovalo niím neporušené pojidlo srdeného pátel-
Nejúinnjším
ství.
tímto pojidlem byl ovšem
sám
Jablonský, jehož smílivý ducli nedal \'znikati žád-
nému nelad. Jakkoli
básník náš lnul
cele jen
svému a ke spolenosti eské, pece let
také
styky
s
k národu
sžil se
bhem
úpln s Poláky. Udržoval blízké a srdené mnohými rodinami polskými, býval u nich
:
EDVAKD jelínek:
6S
návštvou, a také oni k
Y
nmu
na
Zvinec
zajíždli.
jeho albu fotografií nalézala se vedle podobizen
jeho
eských pátel
šová.
Nemže ostatn býti
též nejedná podobizna kontu-
jmenovit v pozdjších
pochybnosti, že Jablonský
svýclí
letech
i
citov
p-i-
k polské národnosti, ehož líbeznou, ano tklivou jsou ozvnou nejen nkteré jeho básn eské, doluul
týkající
skládal
pvce i
se
Polákv,
ale
i
v jazyku polském.
nalezl
lituji jen,
básnické pokusy, ježto
V
pozstalosti našeho
jsem celou sbírku jeho polských básní,
že do té chvíle nevešly v širší známosf.
velé reflexe, vzniklé zajisté zádumy uvdomlého a jemnoeitného Slovana. Každý den doléhaly k nmu Yavelské ozvny, každý den pohlížel k tm šerým zdím. a tém pod samým jeho píbjtkem šuml Jsou
to vlastenecké,
v okamžicích tiché
tok .Yandiuy vody."
Z tchto prostik3'^ch polských básní našeho pvce a vzpomenu u této pí-
nezapomenutelného ležitosti
jen jedné
Graja dzwony na Wawelu! Graj^ dzwony na Waweln, Graj% dzwony w miešeie. Jak sic wszystkie rozegraja, Bedzie tonów dwiešcie.
!
KNKZ
;
ISASNIK.
B^dzie tyle dzwigcznych tonów Ile inyšli
uczuc
Ile
w -Nv
duszy, nioim sercu
Dzieiinie sie poriiszy.
Migdzy dzwonj' krakowskieini .Jest
uasz Zygmuut króleni przypominfim
OJ, tycli krolóv
Z
wielkiin sohie hólem
Na Waweli', tam gdzie Wisla Obok skaty biežy. Na Wawelu wielu slawnych Polskich królów lezy. Oj. gdzieácie sie zapodziaíy
Peíne sJawy doby, Kiedy žyly w polskiéj ziemi Królewskie osoby? Grajcie dzwouy na Wawelu Pamigtnemi dniami,
Osladzajcie nam dni nasze Chociaž wspoinnieniaini.
Moje
tehdejší
ského zajisté
—
návštva byla by se u Jablonprotahovala, kdyby hostitele
nepomrn
našeho každoi; chvíli nebyly volaly povinnosti ské.
Tu práv
zase prahy
pekroila uplakaná
knžjakási
KDVARL) JKLINEK:
(O
chloitlvíi
Krakovská, hledající n „dobrodja- útcliy.
Lid chodil ke svému „dobrodji" bídou, s
„Jen pokejte No,
co pak je
.
.
také
uiusím
.
vám?"
dobrodziej promluvil jí
s
každou svou
každým svým osudem.
s
té žfinské
A skuten,
ulehiti
.
.
.
sotva ksiadz
Jarynou nkolik
slov,
hned
utuchly slzy v oích. Chlácholivý hlas a
vlídný pohled jeho psobily neodolateln.
Zatím chystali j.sme se k odchodu. Jablonský ovsem stále zdržoval a stále ujišoval, že není spchu, ale slyšíce v pi^edpokoji každou chvíli vrzati dvée, nechtli jsme ho déle zdržovati. Tak srden, jak nás pijal, tak se s námi ruku zval mne k sob raké rozlouil. Stisknuv
—
mn
k astjším návštvám a kladl na srdce, abych nezajtoinnl od nho pozdraviti tu naši zlatou Prahu !
„A pijte brzy
zase!"
zvolal
Ba, pišel jsem brzy zase.
Oi
—
své jsem Tj^plakal,
prsa svá jsem vyvzdychal, srdce své jsem vybásnil;
—
co mi zbývá jiného než bych duSi vypustil?
ješt
s
prahu.
Dne
27.
února roku 1881 o hodin první v po-
ledne ducha svého vypustil Boleslav Jablonský.
ozvna dolehla do Cech a ona sama podnt k myšlence, aby zstatky spanilomysluého pvce pevezeny byly ze zem bratrské do zem jediné nejmilejší, do oné zem, pro niž srdce Žalostná
dala
básníkovo tak velou, nepekonatelnou láskou toužilo a zmíralo. I
uskutenno pak
vlasteneckého Svatoboru a
hlavn
záhy, že
bilo,
péí
horlivostí spanilo-
myslných manželu Náprstkových položen nezapomenutelný náš Boleslav Jablonský k vnému odpoinku na posvátném Vyšehrad díve, než zora Zvinecké vesny byla s to, aby hroby své pokryla prvními slzikami a snženkami.
Byv Svatoborem vyzván, abych pvce našeho na poslední cest z bratrské Polsky do odebral jsem se, opaten jsa všemi k tomu potebnými listinami, dne -1. bezna do Krakova.
provázel milé
vlasti,
Území bývalé republiky
zalialuvalo
tenkráte
ješt snhové roucho, a mrazivý chlad krutým svým dechem lehal na šírou krajinu. Sanice byla práv v plném proudu, tak že veškery dojíždky jak ve mst, tak ke Zvinci nutno bylo konati v saních.
Eozhlédmiv
se .shledal jsem hned nazejtí. že vlastn ani nevdli, kdo v tchto dnech
Poláci
v liin jejich ducha vypustil. Vážili
hodného a zasloxižilého knze, význame pro nás z hrubá
tém
Znali jen
blonského.
si
ho jako
ale o jeho
knze Tupého,
cti-
národním
ani tušení
nemli.
nikoli Boleslava Ja-
Rozšíením nkolika výtisku jeho básní
v nejváženjších kruzích Krakovských a ješt více
okamžitým pekladem nkolika jeho básní, vztaliuse k Polákm, kteréž pak ihned kolovaly
jících
v etných opisech po
dne mluveno
hého o
mst,
již
znamenitém vlastenci eském. Souasn ovšem vznikla v
všeobecn zjevná snaha, dostalo
pocty.
pol.ské
mohu dnes
upímn
eskému
íci. že
náležité
Krakov pe-
tenkráte všeliké oekávání.
stihl
Nepochyboval jsem, že Poláci ležitosti
mohl
pátelství na jevo,
se státi
jsem ani jejíž
spolenosti
aljy také se strany polské
zesnulému básníku
se I
že do dru-
docíleno,
všude o Jablonském jako
ale
dají
pi
té
pí-
že by projev ten
osvdením, neml
tak velikolepým
tušení.
Do popedí dam
postavila se paní Stojowská,
toho
asu osvžujícím ohniskem
byl
salon
literárnílio
i
umleckého svta,
ostatní
„a^taci,"
yuiíiu-li íi
tak vvjáiliti, vzpružovali
hlnvn pánové
Ceslav Jankowski, mladý básník litevský, a Julius
K nim pidružil se spisovatel francouzský. ovšem záhy zástup úinných pátel zesnulého básníka a národa eského, aby pocta chystaná stala se okázalým projevem ncosamocených jednotlivc, nýbrž širokých a vŠechnch vrstev spolenosti staroMien,
slavného Krakova. se složiti pvci navšemožným urychlením
Zatím, co Poláci chystali
šemu poslední splniti
hold, bylo se
Nejen
úkol v Praze na nás vložený.
mální pípravy, ale také vyjednávání
s
for-
církevními
úady \-yžadovalo nkolik duí asu. ponkud vzrostly tím, že ve chvíli, kdy jsem pijel do Krakova, Jablonský nአjiž pohben byl ve spolené klášterní hrobce na vršku pi vea politickými
Obtíže
ském kostelíku.
Smutná
byla moje
optná
jízda do
Zvineckého
by iimrtím eského dobroklášter sám. Prodrav se na nádvoí
kláštera. Zdálo se, jako
dje vymel spoustami
i
snhu
a zazvoniv
pi
fortn, teprve
])0
jsem pni)uštn k malému zamíženéuui okénku na pichmurné chodb klášterní. Hlas zvonku chvíli byl
rozlehl se
i)0
chodbách.
Kabinetní knihovna.
ó
EOVARD JEUIÍEK
74
Tu stencí
objevila se za
dvou mladých
:
míží dstojná abatyše sester,
s asi-
aby vyslechla prosbu
o vydíiuí Boleslava Jablonského.
Le proti všemu oekávání váhala velebná matka udliti k tomu své svolení. Se slzami v oích pravila, že nenáleží jim louiti se s otcem, který jim po tolik let byl nejdvrnjším rádcem Vzpomínala jeho dobroty, jeho líbeza tšitelem. nosti a zbožnosti, a oproti
snažil
jsem
se
objasniti
výkladm mým,
v nichžto
naše národní stanovisko
k zesnulému pvci, namítla konen, že podrobí se smýšlení dstojného biskupa Krakovského. Nezbývalo tedy než vrátiti se do Krakova a v biskupském paláci
žádati
za slyšení.
Církevní
nynjšího ministra financí Dunajewského, vyslechl žádosf velmi vlídn a vzpomínaje stejn pátelsky duchovního správce Zvrineckého, hodnostá.,
i
vyslovuje j)otšení
nosti i
l)ratr
vyídil
vc
v kláštee odpadly.
nerada, a žádala
již
nad projevem národní vdže všechny námitky pak
tak,
a
Dstojná abatyše svolila, abychom dali vdti, který
jen,
den a kterou hodinu pozstatky „drahého
.jejich
otce" vyzvednuty budou ze spolené krytby.
v
Ješt téhož dne pekroil jsem i)rahy píbytku, trávil náš pvec, hlavn také proto,
nmž život svj
alespo ponkud prohlédl joho literární poKaždá pí mluvila tam zasmušile, že laskavého hospodáe tchto míst není více. Dvee nábytek byl okna zatáhnuta byly porozvírány íibych
zrtstalosf.
,
,
ale scliázol inn soulad života.
ukliz(!n,
VUroil jsem do druhého pokoje, kdež byla Krom a v ní také pozstalé rukopisy. vzpomenutých již polskj^ch básní nalezl jsem tam hojný materiál k Bru.su jazyka eského, píležitostné básn eské, kázání a ei, starý rukopis gramatiky eské, pojednání o hvzdáství, zempis knihovna
Cech
(asi z
r.
1S3;>) a sbírku
dopisv.
Za daných okolností bylo milé sotva možno opsati alespo nkolik písní polských.
Osmého bezna, když vyhovno bylo již všem podmínkám politických xiíad (tentokráte nejoby-
ejn ochotných)
ustanoveno tiché penesení drahých
ostatk na Krakovské nádraží. šilý a
neas píšern
ádil.
I5yl to
den zasmu-
Ke tvrté hodin
odpo-
lední sestoupila komise do hrobky, zjistila a ztvrdila totožnost,
naež nedávno sem
položená rakev vy-
zvednuta a vynesena na svtlo Boží. Sepsání protokolu jakož
Vz,
na
i
cstatní
nmž
poízení zdrželo nás do temna.
spoívala rakev, zakrývalo až k zemi
KUVARD jelínek
erné sukno, poskytnuté ochotn Krakovskými Františkány.
Temná
noc rozestela
již
dávno své chmury
když malý náš prvod za ticha v pravd hrobového opouštl Zvrinecky
nade vsí Krakovskou
Jen
hbitilvek.
obcí,
jsme snhovými
pronikali
.stží
spoustami.
Na kižovatkách ženy,
starci
i
ekal ve slot lid, erného sukna
a cestách
dti, a dotýkajíce se
iípnlivými slovy posýlali svému dobrodinci poslední
rozlouení:
„Bh t
provázej,
náš nejlepší dobro-
dji!"
Když pak prvod stanul u klášterních zdí, zavznl na vížce malý zvonek, jehožto žalobn zvuky nesly se nerušeným tichem až k výšinám králov.ského Vavelu.
Dal jsem
zastaviti.
Vblinuv do
kláštera uinil
jsem ])ovinué oznámení. jeptišky klesly V oknech zakmitlo svtlo na kolena a vysýlaly k nebesm šepot pohrobní .
.
.
zbožnosti.
Pak
plížili
teprve o deváté
na nádraží.
se zvolna k mstu, naež hodin veerní složeny zstatky
jsme
Dne
9.
bezna po
páté
hodin odpolední
K
noven byl odjezd z Krakova.
zídka sbíhá
draží
se tolik
nepíznivé Krakovské deputace, aby vnec na rakev složily nebo poslední pozdrav
poasí shromažovaly neliožtíku poslaly.
noví s
vynikajících osobností,
Pes neobyejn
jako stalo se toho dne.
bu
usta-
prostornému ná-
a noví
se
A každým okamžikem
zástupcové,
tak
že
drahou schránkou byl rozeven,
stranství kol a
vkol hust
díve, již
pibývali než
vz
všecho pro-
bylo naplnno. Netoliko
mnohé vynikající shromažovaly pi zstatcích našeho pvce. Krom Halie také
intelligence
Krakovská,
ale
i
osobnosti z rozliných stran Polsky .se
polské
království.
znasko mly zde v selských slední
es
Litva,
Ukrajina,
Podolí
i
Po-
Ba i prostý lid halenách ze Zvince spl vzdáti posvémii dobrodji. Z vynikajících písvé zástupce.
vdn
tomných osob a vzpomenu jen dra. Majera, pedsedu Akademie vd, slovutného mistra Jana Matjku se žáky malíské akademie, kanovníka a uence Polkowského, hrabte St. Tarnowského, dra. K. Estreichera, editele Jagiellonské bibliothéky,
Julia Kossaka jako starostu Kola literárního a
leckého,
básníka
BobrzyiVského,
lir.
A.
Asnyka,
V.
Anczyce
,
umpro.
H. Krasiského, prof. Lepko^v-
Krakovských (asopis. cleny hueditelem Niedzielským v ele, spi.sovatelstvo, studentstvo a j. Zvlášt etn zastoupeny cyly také dámy. Cechové Krakovští doístavili se ovšem v potu plném. Jakmile vuz rozeven, skládány na .skrovn ozdobenou rakev etné vnce. První vnec položil skélio. i(ul;xktory
debního spolku
s
jménem Akademie véd pedseda dr. Majer, druliý jménem rady mstské p. Rzewuski, tetí jménem polských i)aní a dívek slena Kakowiecka. Palmy tyto s pekrásnými kameliemi zdol)ily dv bílé na první etlo .se Od wdzigcznych Polek, na druhé peklad známé básn Jalilonského Polkám v peklade Ceslava-Litvína. Po té položily vnce stuhy
Kolo
;
a umlecké (Asnykj. ád Zvinci ^Najczcigodniejszemu
Norber-
literární
tinek
ve
swemu
Bratu), redakce Czasu, redakce Przegl^du Polského,
Gwiazdki Krakowské (Anczycj, rada ve Zvinci. Akademikové Krakovští (Vštci národa redakce
eského).
kovských observ.
Uitelstvo národních
tiska
university
,
škol.
Spolek Kra-
Karlínský
František Jagiellonské.
K
tomu
editel
,
doložili
nádherný vnec také echové Krakovští. Zatím
as
valné pokroil.
pedseda akademie
Tu
ujal se ctihodný
slova a poukázav
velými
slovy
na zásluliy a výzDam zesnulého básníka,
ž;'idal
zá-
stupce Svatoboru. aby city polské soustrasti tlumoil
bratrskému národu. Po
té
uinil delší a ryzím vla-
stenectvím prodchnuté proslovení vzácný kanovník a
uenec Vavelský X. Polkowski, *) vylíiv význam
našeho Boleslava jako básníka, knze, vlastence,
echa
spoluobana polského,
a
životem
a
vší
svou
jenž
blahodárnou
vším 6\'ým
inností utužil
pouto našeho národního bratrství.
Byla
to
chvíle
velikého,
nezapomenutelného
dojmu. Byl jsem zajisté oprávnn odpovdti obma dstojným eníkm, že okázalý tento hold Polák, složený pamti eského básníka, útchou a radostí naplní vlasf naši.
vdných
I prosil
jsem. aby pijali ujištní
pocitu, kteréž sdíleti
vlastenetí
ctitelé
budou
zajisté všichni
nezapomenutelného
Jablonského v zemích koruny
sv.
Boleslava
Yácslava.
V hnul.
tom zavznlo poslední znamení a vlak se Ješt jednou zaúpl chladný vtík, silná prška
snesla se
s
nebes a ve chvíli
již unášel
blonského naposledy z pohostinného obce.
vlak Ja-
lna Krakovské
^^
EDVARD jelínek:
A z;i
dlouho pohlíželi
z;'tstuj>ové
ve smutném
mlení
unikajícím vlakem ...
Projev
Krakovských
pohbu našeho pvce kteréž
ve
mn,
polská
u
píležitosti
osvdením,
bezprostedním svdku, ne-
jako
mohlo než hluboké a
úast nebyla
trvalé zachovati stopy.
ani
umle vynucené
dílem
okolnosti
Polákv
byl velikolepým
nálady.
esko-polské
Tato
všední demonstrací, ani
všelijak
asv
Od ouch
petvaovaly,
se
drsnos praktického života nejednou dala podnt k rznénui váhání, ale tolik mohu íci, že nezanikající reflexe takových okamžik vždy znova a znova osvžovaly a sílily mysl v nadji, že pece netoužíme na piano.
— — —
Krátce dotknu se
již jen ostatku poslední pouti
Boleslava Jablonského. Nižádná nepohoda, nižádná
dozdní
hodina
nezdržela
také
vdnos
eského
zpsobem rovnž tak dojemným, jak významnj'm osvdil úctu k milovanéniu básníku. esliých zaNa sta a na tisíce oí moravských slzelo, na sta a na tisíce hlas tlumené „S Bohem !" lidu,
aby
i
na rozlouenou posýlalo. Z nejednoho kostelíka znl v ústrety žalobný zvuk zvonu, s nejedné vížky vlál prapor
složeno
smutení.
Bohu za
A
v nejeduom tom kostelíku
duši zesnulého
knze pvce.
I
zdálo
BASNIK.
KíiKZ
se. jíiko
aby
by se všech strau spchal slzou
vlastní
vdný
skropil schránku
lid
esky,
drahého tla.
Kde vlak stavl alespo nkolik minut, pikládány k bohatým vncm polským také vavíny eské.
Le
i na cestách a kižoaby alespo nkolik kvtin
netoliko na nádražích, ale
vatkách sbíhal
se lid,
hodil za ujíždjícím vlakem.
Prvního eského uvítání dostalo se Jablonskému
kamž vlak dorazil po pn^ní hodin plnoní. Rudá záe peetnýcli pochodní zalévala dalekj' obzor a mohutný žalm vyznl z eských prsou Cesta až do Prahy byla nepetržitým pásmem v Moravské Ostrav,
.
.
.
nadšených, dstojných projeviiv.
Tém pou
dva dni
Jablonského.
odpolední
(11.
a
dv
noci
ped
Krátce
trvala
poslední
druhou hodinou
bezna) stanul vlak na Pražském etní zástupcové pedních
nádraží, kdež ekali jíž
eských
korporací.
Pi rozeveném
voze,
jehož
vnitek podobal
kvtinovému katafalku, s nhož splývaly již etné stiihy polských a eských vencv, odevzdal
se
jsem do
rukou veled. opata Straliov.ského,
Starého, klí
mne
vložený.
od rakve,
ím
skonen
P. S.
byl úkol na
EDVARD jelínek: knbz
82
— básník.
Po pípadných slovech opatových v srdci nArod
nosil
celý,
zemev
žije
:
„Živ jsa
v srdci ná-
roda celého" (KoUár), rozešlo se obecenstvo
tiše.
V
nedli po té, dne 13. bezna, konán slavný poheb na posvátný Vyšehrad.
Ke hroudám,
jež
tam
do
rozevené mohyly
vrhaly ruce eské, pihodil jsem hrstkii
zemé. Pivezl jsem
ji
z úpatí
—
polské
Koéciuszkova kope;-.
ADAM HONORY KIRKOE.
Úmrtím
Adama Honoiyho
Kirkora pestalo
a pracovati jedno z nejušlechtilejších Pracovitý a plný dobré
slovanských. jeho, jeví
a nepronikal pvabný
roucího
život
spoustami souasného urvalství,
obraz nepopiratelných zásluh a ho-
Zdá
se,
že Kirkor
velikým praktikem a píliš
upímným
slovanského snaženi.
byl píliš
vle
bíti
srdcí
pítelem národního slovanství, než aby za.sloužil si povdomého demonstraního oslavování v okamžiku, kdy zasáhla jej smr. Tím jediné lze vysvtliti sob, že zvs o smrti Kirkorov prošla slovanským svtem jen jako podzimní vtík po strništi.
Památka jeho nebyla zneuctna naped
pichystanými frásemi
.
.
.
Kirkor byl slovanský pracovník v nejkrásnj-
ším smyslu hlava, ale
i
slova. cit.
U nho
Celý jeho
rozhodovala
netoliko
život, veliká složitá
jeho
innost, vymykající se rozhodn ze všednosti, prese
EDVARD jelínek:
86
svrchovan nepíznivé
okolnosti proniká jasná ten-
dence slovanská, ta istá a ryzá, povznesená nad
všechnu malichernos
Mám
za
to.
i
nevlídnost.
že naše
eské smýšlení
o Slovan-
stvu nejzpsobilejší jest oceniti platnji Kirkorovo snaženi.
Proto nebudu pihlížeti v tchto ádcích
kriticky k jeho pracím
vdeckým, nýbrž spíše k poV dob, kdy stiženi
vaze jeho složité psobnosti. byli Poláci
šarlatanským naknutím, jako by ani
a jako by rozumti nechtli „slovanskému sbližování a sbratování", pi emž se ovšem potebných rozdíl neiní, zdá se býti por
Slovany
Jiebyli
znání Kirkorovy psobnosti, nikterak neosamotnélé
v Polsce, dosti pouné. Tolik mám zajisté, že lidé, kteí plýtvají úsudky o polském slovanství v tón tak nepíznivém, hodní by nebyli emínkv rozvázati u stevíc nedávno zesnulého Adama Honoryho Kirkora.
Nartnu nejdíve nkolik
Adam Honory
dát
Kirkor narodil se
r.
životopisných.
1818 ve Msti-
kdež nejdíve v Mohylevském gymnasiu a pozdji ve šlechtickém ústav ve Viln se vzdlával. Zvláštní zálibu projevil již v nejslavsku na Litv,
mladším
vku
ke starožitnictví, v
nmž
také nej-
více pracoval a vyniknul. Rozkopal množství kur-
ADAM HONOBV KIRKOR.
hanv,
objevil,
Krom
množství drobnjších
zbádal
a popsal
«(
etná poliebišt. uveejnných
prací,
porznu v asopisech, jmenovit
a rozptýlených
polských a ruských, uveejnil zvlášt zejména tato obsáhlejší
díla
:
Istoricesko-statistieski ja
vilenskoj guliernii (Vilno ISúž iz istorii
i
Przechadzki
— 53, dva díly),
žyzni litovskago národa
po
Wilníe
Certy
(Vilno 1854
vydání
(první
oerki
r.
,
185G),
Odczyty o literaturze pobratymczych narodów Sloj. v. Jeho redakcí nad
wiaiískich (Krakov 1873) a to vyšlo
nkolik sborníkv a asopis, jako Ra-
degast (Vilno 1843), Panii(^tniki uniysovve
fVilno
1845—1846), Teka Wileúska (1858), Pismo zbiorowe AVileiskie (1859 62) a j. Po bouných udá-
—
lostech
kde
r.
1863 odebral
založil
se
Kirkor do Petrohradu,
známý ruský denník Novoje Vremjn.
r. 1871 do Krakova pracoval horliv pi akademii vd, zejména pro odbor archaeologický, jehož byl pedsedou. Tato suchá data, vyjmutá z polských encyklopaedií, jsou jen chatrnou kostrou; k nim pojí se
Pesídliv se pak
velice složitá innost, postižitelná jen prohloubáním
soukromého života neúnavného pracovníka. korovi lze íci, že neustupoval
posledního svého dechu. Pracoval
s s
O
Kir-
kolbišt práce do
velikým zápalem.
88
s
Ei>VAKi>
jklínkk
pravdivým zalíbením, vždy
vle
s
:
istou tendencí dobré
prospti vci blabodjné. Podncován nšlech-
tilými touhami, neochaboval ani v okamžicích nej-
krutjšího
sbhu
okolností,
ale
chu
zachovával
inm
k dobrým skuten ídkou. s vytrvalostí Jeho neobyejná ilos osvdila se stkvle netoliko v podnicích redaktorských, ale v organisacích i
smru
národního a vdeckého.
Sama Litva, kolébka a vychovatelka Kirkorova, nemálo pála vývoji tohoto dobrého Slovana. V letech,
kdy Kirkor vstupoval do života a pekrooval
prahy neúnavné práce, planuly na Litv ješt poslední záblesky staré slávy.
Kirkor náležel
práv
kteí zá tu po listopadovém povstání zaniklou, k nové svtlosti pivádli a udržovali. Zdálo se, jako by Litva vrna starým tradicím, opt a opt majákovým jasem civilisace záiti chtla na východ. Sláva Mickiewiczovy epochy nemohla ovšem zaniknouti beze stop Jmenovit ve Viln, kdež Kirkor pebýval až k zástupu tch,
.
do pesídlení svého do Petrohradu,
.
.
rozvinula do-
mácí intelligence innost stejn památnou jako vý-
znamnou. siní. jak tov}'
a
Nebyl
to
ruch demonstrativní neb opo-
nkteí mermomocí
civilisaní
v
rozšiují, nýbrž
nejkrásnjším
smyslu
osvtoho
ADAM HONORY KIRKOR.
Trouáui
slova.
si
íci,
!i\}
že tehdejší ruch na Litv,
jehož ohuiskem bylo staré knížecí Vilno, prodchnut bvl
duchem, jenž velice
atšen
se pibližoval
k vy-
tonženénui ideálu slovanskému. Vilno stalo se ohniskem a
znamenitých, osvícených
hrab Eustach Musea
psobištm
muž. V ele
ady uený
celé
stál
Tyszkiewicz, zakladatel znamenitélm
archaeologické
a
starožitností
komise Vi-
estný kurátor Minského gymnasia, mecenáš A'd a umní vbec. Nejhorlivjším pomocníkem Tyszkiewiczovým l)yl Kirkor, kterýž netoliko pi museu netušené
lenské, maršálek Borysovský a
ale také pi archaeologické komisi dob (1856) založené, velikou rozvinul inVdecká tato instituce stala se záhy nadjným
vzkvétajícím,
v téže
nos.
pojítkem slovanským piisobení takových
Kraszewski,
;
neobmezovala
muž
se jen
na spolu-
polských, jako Narbutt,
M. jMalinowski, Jaroszewicz, A. Zda-
nowicz, M. Homolicki, A. Jocher,
Adamomcz,
AV.
A. Maciejowski, J. Eepkowski, J. Mayer. J. Kremer. A.
Grabowski,
hrab
A.
Z.
Helzel,
hrab
Dzialynski,
Wgžyk, nýbrž zasahovala také daleko do Slovanst\^a na východ i na západ. Z ruských uenc rádi byli voláni k tomuto ohnisku polské práci;, F.
zejména vzácný hrab Uvarov, P. Saveljev, D. Kabinetní knjliovna.
6
Pi>-
EDVARD jelínek:
',»()
M. Korkiinov. Stalo se tak hlavn kterýž souasn zapádal velé styky s pedními vlastenci eskými, jmenovité se Šaaíkem, Hankou, K. V. Zapem a L. Kittersbergein, jichžto nkteré práce ve svých asopisech uveejoval. Nadto horliv ujímal se Kirkor tou
lenov. A. Klinik,
péci Kirkorovou,
dobou myšlénky vydání polsko-rusko-eskélio slovemž níže ješt bude zmínka. níku, (I
Šlechta Litevská. toto jádro iutelligence v tchto krajích ruské íše, dávala
podnt ke mnohým oká-
osvdením povahy
veskrze civilisaní. Ku-
zalým
pila se v zástup lidí pracovitých a
nadšených.
A
vzpomenu jen památného skutku, že to práv polská šlechta na Litv byla, která ped ostatními podala caru adre.su ve
vlada ruský
r.
píin zrušení nevolnictví, 18.58
veejn
což také
vytkl a pochválil.
Život spoleenský, pstovaný v neporušené istot, metal blahodjné reflexe na vše strany a byl v bezprostedním styku s ruchem literárním,
vdeckým
i
umleckým. Vždy i
znamenitjší polské opery
líbezné zvuky nej-
„Halky" Moniuszkovy,
zavznly poprvé ve Yiln. *j „Kirkor,"
tu
v jedné polské pohrobní vzpo-
mínce iDz. Pozn. 1886, ~)
.
28),
Srov. _Slov. sborník" 188o,
str.
„byl tehdáž nejpo5f>«).
.
ADAM HOXOKV KIKKOK.
pulárnjsí a velice vlivovou osobou na Litv
ného nedlo se
nic,
zasahovaly do všelikých projev života.
as
pocházejí také
i
v práci
Z tchto
ší
mužové.
výniineného nadání redaktorského byl záživný,
srdcem
se
Kroni>'
a nesmírné zrunosti, jakož
typ Litevského šlechtice,
le
bez
rytiny jeho podobizny, kteréž
Litv nejpedn
rozšiovali po
neunavnosti
;
jeho iniciativa a jeho úastenství
trochu a
drsn
dlaní vždy
živá kronika tradic, anekdot, živý
to
pravý
žertovný,
otevenou.
herbá Litevský
Proto byl také rád vídaným, mileným a slýchanýiii
jak v kruzích kolleg-literát, tak ve dvorech pan-
ských
i
šlechtických,
na odpustech
udržeti dobrou
Alexandra
II.
viili
Yedle
II.
zapomínají
se o zdar
adresy.
S podivením lidé,
nešfastného roku
jest,
útující tak l.š(;;i.
adresy,
Kirkora
soudruh Mickiewiczv, Odyniec. jakož cara odu.
to,
Takovými pijhnutkami veden,
pedním úastníkem povstné
caru Alexandru
piiovali
o
vlády a pedevším vlídnos cani
vypuklého povstání, kteréž pokládal
za veliké neštstí.
podané
v kapitolu."
za každou cenu. Byl rozhodným od-
prcem pozdji byl Kirkor
i
tm, kterým bželo
Kirkor náležel k
i
také
Malinowski
Odyniec napsal na
že na takové projevy
písn bouné
událo.sti
:
EDVARD jelínek:
'J_'
Po osudném tomto roce
stal se
Kirkorovi pobyt
Díve
na milené Litv naprosto nemožným. poukáži k pohnutkám, které Kirkora
dekorovaného ruskými státních
a
hi.nicemi
clena
—
ády
mnohých vdeckých'
rozbouené
budiž
mn dovoleno
živly
již
za zásluhy ve službách
a
institucí za
aby všemožn
vedly do 1'etroliradu,
tlumil
než
— tehdáž
sloužil
„své"
Litv,
podati tuto obsah dopisu, jímž
Kirkor sám nejpípadnji líí lásku svou k Litv,
jakož
i
povahu tehdejších okolností. List tento pokdy strádal uprosted pomr do-
chází již z asu,
kterýž jej
vzdálen
Litvy
i
oblažoval a šastnj^m
inil.
Vyznívá dojemným
cela
jiných,
života,
vzdechem nade ztrátou nenahraditelných rozkoší. Roku 1883 uveejnn byl ve „Slovanském sbor-
Litv ticho!" oznaený neznámým pseudonymem. Kirkor pota tento láníku" nepatrný lánek „Na nek, psal do Prahy z
Krakova dne
„Dnes došel mne
28.
íjna takto
11. sešit ,Slov. sboi-níku.-
Xa Litv ticho! Se slzou v oku dkuji za uveejnni té práce pkn nestranné a tak cenné Tisknu vaši ruku
pro vzájemnost slovanskou. slzou v oku,
z
nhož
se
nejedná splynula k tomuto
Bh
poctivému vyznání o Litv! torem toho lánku kdokoliv
.
.
.
zapla! Jestliže
Bu
au-
kdo jiný.
ADAM HONOKV KIRKOE.
tím lépe, který
s
nebo máme ješt druhého vrného uznáním o nás píše.
bratra,
O, však ta poctivá, nejmilejší Litva není pi-
vyklá
pílišného
nalézati
uznáni
.
.
.
Proto jest
vlídný hlas od Vltavy tím milejší, tím dražší milené
mé Litv. Pravím mé, nebo jakkoli
právo nazývati
svojí,
ji
pece
každý Litvau já v nynjších
má a-
let, vtšího si k tomu osobuji práva. Snad s pesadou nazvali v Petrohrad nedávno vydanou knížku Litvou Kirkorovskou Itu jak liu, já ji však miluji, já jsem jí život, práci, majetek, vše, vše posvtil není-li tedy Litva moje V O, dkuji vám Tak dnes blažen a dobe Tak živ snuje se mi i>ed oima tolik postav a
sech, od 49
;
.
.
.
mn
!
!
událostí Litevsk}'ch ...
Ve lánku tomto
A
co slavný
vzpomínka o Košciuszkuvi. Také Naruszewicz byl Lit-
je
Rejtan!
vanem Vezmte do ruky kterýkoli slovník, kolik tam najdete proslavených lidí na poli alky. v politice a Litvan nebo Rusín. Kurjer Litewski, pozdji Wileski vycházel od r. 1759 až .
.
.
vd —
od roku 1834
1824 po polsku, po rusku, po polsku.
od jen
r.
1860
ás
— 1805
— 1859
já jsem
po polsku a jej
vydával
úední, úkazy byly po rusku.
EDVARD jelínek:
',•-1:
naež
r.
1865
uiusil
jsem asopis ten vydávati vý-
hradné po rusku. Jest 1
také
zmínka
slovníku
o
eském. Ano, tak bylo skutené.
mnoho zpracováno,
již
Vse
vati.
to se
také
*j
rusko-polsko-
Eittersbeig
Zap
u mne ve Viln souste Jovalo. piMichal
družili se také ^liknláš Malinowski, licki,
ml
sliboval pispí-
Homo-
Michal Baliski. Ludvík Kundrato^vicz a
jiní.
Ogiúským, který prohlásil, že pijme na se náklad, chtl však ke slovníku tomuto dodati ješt ást Litevskou. Vše to bylo by se uskutenilo tím snadnji, jelikož jsem Jednal jsem
r.
s
knížetem
J.
1859 založil vlastní velikou tiskárnu. Ale zatím
hlavn smr neoželeného Bittersberga (Pidružilo se zhoubn také povstání. dli jste o tom v Praze
Na Litv RovTiž
ticho!
ticho,
hlucho a pusto bylo
školácli nebylo již
se toliko
matice
A *)
Odkud v-
?
po roce 1831. Tepna života národního
Ve
zadržela vše. )
jazyka polského.
na kazatelnici a v divadle.
nikde neueno.
pece, co zrodilo
se
bíti
Tak
bylo
str.
407.
pestala.
Zachoval
Polské •gra-
do roku 185G.
v této tišin?
Viz -Slov. sborník" 188.j,
na Litv
Kdo nauil
ADAM HONORY KIKKOR.
A
SjTokomlu ?
po polskii
Píuga,
\Uí
Nowosielského,
Krupowicze, Tomaszewicze, Sowiského,
Patlalicu,
Filipowicze a tolik, tolik jiných.
Ano,
ticho, ale z tohoto ticha
pece
vytiyskal
jenž ve. kypí a ovoce vydává. Když v celé
život,
zemi mluva polská nepstována ve školách cházela díla vdecká,
a jaká
V
I
—
vy-
tom ase vyšly
djiny Litvy a Vilna od Narbutta, Jarochowicze, Baliriského, Bibliografie Jocherova, Slovník Miilernv,
pracovali Trentowski, Zdanowicz, Tomaszewicz atd.
Litv
nyní „Na
I se.
zdánliv Jsme
.
Litvy,
.
ticho
pravda, ale nebojte
I",
neodumela!
neusnula Litva,
Žije!
Spí jen
.
daleko
pravda,
rozptj'Ieni,
ale nikdo
z nás
vzdáleni od
nepestal Litvu
milovati.
Nelze zlomiti ducha Litvanova. Postav jej na praný,
mo
hladem
duálnosti,
—
své
ale
on nezape sebe,
lásky
k
vlasti
sudby ješt povznáší hlavu
.
.
;
.
Adam Honory
K
listu
Kirkor."
tomuto není teba piciovati komen-
tá svdí ;
jaký zápal
své indivi-
uprosted bídy a
jílál
zajisté nejlépe
ve starcov
Neblahé povstání
r.
sám, jaké nadšení a
srdci.
18G3 zpsobilo ve vcech již zmínka, že pobyt
Litevských veliký pevrat. Byla
EDVARD JKLINEK:
'.M>
tém
naprosto nemožsevela uoobyejnó pí-ísná censura, tiskárna Kirkorova uzavena. Po >íuravévii stal se ve Vilué gubernatorem Katifmann, jehož
V(3
vlasti Stal se
ným.
Literární
vládu
pocítil
Kirkorovi práci
Kirkor
tíže
než jeho
pedchdce.
Pra\l sám, že za Muravcva bvl Mnravv jeden, kdežto za Kaufmanna bylo Kaximaun celá i^ada. Za takových okolností pesídlil se Kirkor do s dobe })romyšlenýni plánem založiti tam ruský denník, jenž by dle možnosti polské zájmy na Litv obhajoval. K nesnadnému úkolu tomuto nebylo snad lovka nad Kirkora zpsobi-
Petrohradu
lejšího, a to
tím
spíi^e.
jelikož povésf jeho nebyla
niím kompromitována. Tak povstal v Petrohrade denník Nu voje vremja.- -V7'rházející podnes, ovšem s tendencí valn zmnnou. Kirkor, který také .,
v Petrohradských kruzích odehrával úlohu nemalou a který dovedl si zachovati píze i dvru mno-
hých vynikajících Rus, pracoval velmi úinn. Podailo se mu, že docílil odvolání gubernátura Kaufmanna a udržoval vcnou polemiku s Katkovem, který v Moskevských vdomostech ostré zaujal stanovisko existenní otázce Polák na Litv. Spor, jenž vzniknul mezi Kirkorem a Katkovem
vi
(s
kterým
si
ostatn Kirkor
ped
lety velmi
pá-
ADAM HONORY KIKKOR.
'Ji
telsky dopisoval), byl povahy veskrze zásadní. Kat-
kov
stál
na stanovisku, že v zájmu Ruska nutno polský na Litv,
tlumiti živel
máhal
s*',
stence také
polské
ásti
v této
ei pospolité.
rovi nikterak
kdežto Kirkor do-
Polákm popána
ahy
neslo
Lze
byla možnost exiíše ruské dívjší ásti
urit
tvrditi,
psobnosti ve smyslu poloniování.
uje
že Kirko-
o výstednosti a že dalek byl
celá jeho iiiinulos. Jednalo se
Tomu nasvdmu pedevším
aby tento kout slovanského svta zachránil
o to.
ped ješt vtším piostením
neblahých okolností
polsko-ruských, a jediným jeho požadavkem bylo,
aby na Litv Polák mohl zstati Polákem. Ano v pozdjších dobácii ne.pochopoval Kirkor, pro by na Litvé nemohla docíliti se pomrná rovnováha mezi Poláky a Kusy. t. j., že by z dobrobytu
i
jednch vyplývalo sporu a žádal,
obou
stran.
zlo druhjhn.
co
možno
i
Nevil
žádoucí
Xelze zamleti, že
i
mezi vynikajícími Rusy nemalou
v nezbytnost
bylo v zájmu
v tom
adu
smru ml stoupencv.
Mezitím však netušená pohroma zvrátila všechn}'
Odebrav se, tuším r. 1871, z Petroaby tam po namáhavé práci siioinul a uprosted pátel se zotavil, svil vedení f^vého asopisu zástupcm nedosti spolehlivým jeho iniiysly.
hradu
do Varšavy,
a opatrným. Pro nevasnj' lánek,
uveejnny
vremja" na 8 msícii, což
mlo O sbhu
a úplnj' majetkový úi)adek. ností doložíme se
kde
tclito okol-
ješt níže vlastními slovy Kirko-
prozatím jen podotýkáme,
rovj^mi,
moha
v Kir-
„Nového za uáslodek konknrs
zastaveno vydání
Ivorov nepítomnosti,
že Kirkor, ne-
se vrátiti do Petrohradu, uchýlil se do Krakova,
dožil posledních
du
svého neunavuélio života,
znepokojovaného ovšem velmi trpce trojím domá-
háním byl let
se
i'iad Petrohradských, aby Kirkor vydán
zpt do Ruska. Proces a obnoven byl také
„Adam Budrys" svých soudruhv
—
r.
—
tento vlcdvl se od nnioha 188"2.
tak
nazýván Kirkor od mst Jagiellon
uvítán byl v
otevenou náruí. Siemieúski, Kremer, W. Pol, Lepkowski a j. obstoupivše jej pátelsky, pijali ho do svého kruhu jako soudruha dávno osvds
eného.
Pes zápasiti
s
to,
že bylo Kirkorovi
neutšen3'mi pomry,
na haliské
najm
s
pd
nedostatkem
hmotným, pece zachovával pružnos dávných let a rozvíjel i zde innost neobyejn rozsáhlou. Jakkoli nejradji obíral se starožitnictvím
slovanským,
mu pece ješt vedle odborného tohoto zamstnání dosti asu k výkonm povahy rzné.
zbývalo
ADAM HONORY KlRKoK.
Polskou
i
'JU
ruskou literaturu nepestával zásobovati
novými a novými pracemi archaeologickými, literárními, historickými i novináskými. Byv zvolen za pedsedu sekce vykopanin pi akademii vd v Krakove, jakož i za delegáta akademie pedliistorických A-ýzkum pro celou Hali psobil v tom smru se zápalem tém mladickj-m. Projíždje celou Hali, rozkopával staré hroby a mo,
Výsledky veliké ásti
hyly, bádal a povzbuzoval. této innosti složil
demie.
Výzkumy jeho
Stryjských
a
Krakov
o valu
obrátily
j.
ueného svta v
v Rozpravách Krakovské Aka-
Trajanov, o nálezech
po
sob
za hranicemi.
sborník „Na dzis" a
pisech rozliné drobnjší práce,
nymy Jan
také pozornost
Vedle toho založil
uveejoval v asooznaované pseudo-
ze Sliwna a Sobarry.
Když v prvních
letech sedmdesátých
poádány
Krakov pi technicko-prmyslovém museu *j veejné pednášky z rznýcli obor lidského vdní, byly v
ochotn
vzal
na
se
Kirkor krásný
o literatue bratrských
národ
iikol
vykládati
slovanských. S po-
tšením znamenáme, že v popularisováni slovanské prostedkem soustavných veejných ped-
literatury
*)
V. „Národní Listy" 1880,
. 215.
EDVARD
násek
pedešli
známo
—
Poláci
svt
ostatní
.IKL
—
Krakov
a
pokud uám
nášky, navštvované hojn, prodchnuty byly
veskrze slovanským a pátelským.
pednášky
ovšem
své,
pedduchem
slovanský. Kirkorovy
pimen
Kirkor vydal
zpracované, také
O Literaturze pobratympzych narodów síowiaskich CKraków 1874.. str. SóG.) a tam ve
tiskem
:
pedmluv sám .se
proti
objasuje své stanovisko ohrazuje kritiky; jíž za daných
požadavkm písné
pednášky nejsou
okolností vj-hovti nemohl. .Jeho
ve všech ástech svých objevem
ném
smyslu,
ale
nelze
vdeckým v pes-
neuznati,
že
dosti
inily
dležité })odmínce píštího rozvoje bádání slovan-
ských
literatur
v
Polsce
šlehá
:
z
nich
plamen
Kirkor shromažuje materiál pro své
povzbuzení!
pednášky neprohloubal prameny, ale po výtce zakládal své výpovdi na vlastním literárním vzdlání a na vlastních zkušenostech.
Pam,
dí
sám, byla
hlavním podkladem. Nelze tudíž pihlížeti k jednotlivostem, nýbrž spíše
Kirkor ovsem d kterou znal
dkladn,
niká trvalejší
k
celku.
literatury
Nejhloub vniknul
maloruské a velkoruské,
ást
a proto také
cenou nad
ásti
ostatní.
tato vy-
Tam
ve
mnobýcli stránkách vyslovuje Kirko náhled docela •
samostatný. Oddíl, jednající o literatue eské, prese
:
ADAM HONORY KIRKOK.
všeliké nedostatky vzbuzuje v nás
lUl
vdnost. Kirkor
nevniknul hluboko do eské literatury, ale pružiny její
nejedné
"^
stránce
šastn
prodchnut jest velou
oddíl
Cechm,
Celý ten
vycítil.
k nám
náklonností
proneseno živým slovem nadšeného
což
nemohlo zstati bez dobrého úinku na Na str. 266. teme na p. „eský
i^-eníka
posluchastvo.
:
národ povznesl
se,
svrhnul
ciziny a znovuzrozený
životem
— neustupuje
národních, jež
dstojnosti a
se sebe
staleté
jamo
novým národním poal
žíti
ani na chvíli od práv svých
mu pisoudily historie, pocítní vlastní
vkové
kdo miluje
tradice. O, zajisté,
vlastní národnost, ten nemiiže zneuznávati velikých
zásluh tohoto národa eského, jeho
šlechetnosti a
posvcení."
Dobe
vyložil
proti
zastaralým
pedsudkm
dobu eských reformací, prohlašuje války husitské za válku, podnikuutou na obranu rodních.
eské
Vzkisitele
zájm hlavn nápipomnl
národnosti
Kirkor tímto vstupem
„Jmenujeme zde kteí
velikostí
se ctí a
nadšením jména tch,
svého ducha, vzácností svých snah
povstali jako z hrobu, první vztyili prapor národní
a všechny dni života svého, strasti
mnoho
práce,
posvtili vzkíšení svých bratí."
bolu a
EDVAKD jelínek:
l(|-2
Viclno,
jakým duchem proniknuty
byli
Kir-
korovy pednášky o literaturách pobratimých ná-
rod
Také v
8lovanských.
této
práci
(a
jí
sám
pisuzoval význam veskrz podízený; jeví se Slo-
vanem velým
a
upímným.
Cit jeho byl ke
národm slovanským naklonn
všem
stejn pátelsky. Po
malicherných nechutích národnostních stop není
I
neúnavný Kirkor stále také ješt v jiných pedsevzetích. Zvlášt budiž vytknuto, že veliké a nesmírn významné asten.ství nil v epochálním díle ruském „'/íuiBOimcHaH Poccifl." kteréž r. 1880 poal vydáA'ati v Petrohrade ruský nakladatel Volf. Pro tuto publikaci zpracoval jmeZatím
i)racoval
novit Litvu a Bílou Eus, obsaženou v (Petrohrad 1882.)
Objemný
III.
svazku
tento svazek obsahuje
500 stran velikého foi-mátu, z nichž nejvtší ásf (408 str.) pochází z péra Kirkorova. Nalézáme tu zejména popis nynjších gubernií: Vilenské, Grodenské. Kovenské, Minské, Mohylevské a Vitebské I
Bloruské
Polesí).
Pro totéž veliké
vtší
ás
dílo
zpracoval
o Království polském.
Kirkor také
Ale již pouhá
zpráva o tom zpsobila na nepejné stran poplach proti dobrému smýšlení autorit. Jednalo se jistým
AKÁM noNOKY KIRKOK.
lidem o
1
n.j
aby ve veliké ruské publikaci nebylo
to,
psáno o Polácích a nejužší jich vlasti zpsobeni, jakým psal Kirkor v souhlase s rusk}'mi autoritami.
vci tlaila se politika, zbarvená zejm Polákm. V témže ase dopisoval Kirkor do „Uzicuuika Poznaského" a „Gazety War.szawské", jakož i do ruskýcli denník „Novosti" a „Petersburskija VdoSlovem,
clo
neiniti k
mosti." Kirkorovými korrespondencemi probleskuje
široký rozhled a podstatná znalos nostech.
vci v
podi-ob-
Nedlal prázdné kombinace, neroziloval
tenástvo své zbyten, ale udržoval pi faktech, ím svrchovan dosti inil povinnostem dokonalého korrespondenta. Nemalá to zásluha, že na ohromném prostranství,
nmžto rozšíeny
v
jsou jmenované
asopisy polské a ruské, psobil duchem klidným, pobádaje vždy ke „všeobecné solidnosti." Mimo to vynikal}'
Kirkoi-ovy
pedností: Kirkor
korrespondence ješt jednou
uml
ostí ruské censur\'. byla
skuten
podivuhodná.
uveejnných v v záplav nienouti
jako pravý mistr obcházeti
Obratnost jeho v tom
politických asopisech,
této denní literatury, nelze
mizejících
nám
nevzpo-
„Wspomnie Wilenskich." Dzienni ku Poznaském asi r. 18«4.
Kirkorových
uveejovaných v
smru
Dotýkajícím se prací,
nn
EUVARit jelínek:
Vzpomínky byly teny na Litv
jaku
evangelium
a sly z ruky do ruky.
Píští historik duševního
i
spoleenského
iživota
najde v nich zajisté nejedno vzácné zrno.
Rozumí
se,
píspvky
šími
že
souasné pispíval také drobnj-
do rozliných publikací a sborník
povahy vdecké. Z tchto prací vzpomenuta budiž rozprava jeho o Akademii
vd
ve
Krakov
v Petro-
hradském „Slovanském Sborníku" ilííTOi, jakož i etné drobnjší zprávy v „Przegladu Powszechném," pro
njž
sepsal také studii o „Basilice Vilenské."
O
Rozpravách akademických, zejména o výsledcích archaeclogického bádání pi Krakovské akademii nauk, byla zmínka již výše.
Dodáváme v
té
píin
jen ješt, že ve
vcech
archaeologických pracoval Kirkor nepetržit, stále
piiuje
se
platn
Iniciativa jeho
o rozvoj
zamilované své vdy.
vedla k nov}'m
podnikm
a také
poádání archaeologických sjezd byl silou nad jiné vydatnou. Zvlášt budiž vytknuto, že jmenojii
vité
v posledních letech toužil uskuteniti archaeo-
mapu Halie se zetelem k sousedním zemím slovanským. Kirkorovi šlo hlavn o to, aby logickou
na
této
zem
map dstojn
stanovisko
koruny eské. Proto rozpredla
zaujaly se
také
ilá korre-
ADAM HOXOKY KIEKOR.
spondence,
okres
úmrtím
žádoucí data
možná
snažil se docilovati
logických sjezdech,
našeho
vli nebylo tehdáž možná
nejlepší
pro Kirkora bylo
velice citelnou se ukúzala
vznikla v Cechách
Pes
Vocela. dostati
pi emž ovšem
jaká
mezei"a,
lUO
jich
jen za jediný
;
Nemén
zjistiti.
horliv
eské úastenství pi archaeojichžto spolený význam pro
veškeré Slovanstvo stále pipomínal a odporuoval.
Velikými myšlénkami zamstnával spondencí jeho
se,
jak z korre-
ješt roku 1885, když pebývaje za hostinným prahem hrabte Vojtcha vysvítá,
Dzieduszyckého,
spanilomyslného
svého píznivce
se zahloubal do
oblíbených svých
v Jezupolu, úpln studií.
Pes
to,
že Kirkorovy
jeho pobytu ve
novisko, jaké zaujímal v
nerozpadlo
se
Kraszewského se
styky
Krakov valn úpln.
ln
s
Litvou v
ase
pece
sta-
utuchly,
nejužší
své otiny,
Když se v jubilejním roce zástupc Litvy, „sestoupili
sjelo tolik
vrní Litvané jako by v konfederaci
a prut
maršalský vložen do rukou Kirkorových." Obstoupili jej jako starého pítele všichni. Tu ovšem nelze
nepipomenouti, že Kirkor byl od 40 styku
pátelském
se
zesmilým
vatel polských, jak také vysvítá Kabinetní knihovna.
let
v blízkém
Nestorem spisoz dedikace 7
„Pr-
EDVARD JELÍNEK
106
vodce po
Viln
:
czci
,
najwyžszej
J.
I.
:
w
Kraszewskiemu
uwielbienia
niezmienna žyczliwoš."
czterdziestoletniíi
hojdzie
wdzigcznošci
i
Nedlouho po tom znepokojen byl kmetský
Kirkorv optným dožadováním
se
za
*)
vk
Petrohradských
úadii za jeho vydání. Podnt k tomu prý dal nepoplach v nkterých asopisech ruských,
blahý
jako by v
ase
tureckém
sloužil
s
A.
major Kirkor, osoba prý totožná
druhdy redaktor „Teky Wiovšem veliký omyl a na vci nePráv v tu dobu ani jediného slova pravdy. H. Kirkorem,
leské." Ijylo
poslední vojny balkánské ve vojsku
Byl
to
badal Kirkor
slovanské biižky a rozkopával
tiše
staroslovanské hroby v
Bu jak
bu,
Haliském
stalo se,
Podolí.
že Kirkor žádán
Máme v rukou zajímavý kterým mla býti objasnna
zpt
do Ruska.
akt samého
Kirkora,
situace jeho
vynikající jedné osob. Datován jest ze dne 27. srpna
1882 z Krakova,
pinášíme
i
z
nho alespo
nej-
dležitjší místa. „A. H. kavalír *)
Kirkor,
ádu
Slovanskou
sv.
ás
císai^ský
Stanislava
ruský II.
dvorní rada,
tídy,
sv.
Anny
Krakovského díla o jubilejní slavnosti Kraszewského redigoval Kirkor.
ADAM HOXOKY KIKKOK.
107
III. tídy, majitel Vladimírského vyznamenáni za neúhonnon službu len mimoádný Akademie nauk v Krakov, pedseda sekcí vykopanin, delegát Akademie pedhistorických badání pro Hali, místopedseda statistického komitétu ve Viln, skutený ;
len
cis.
ruského spolku geografického, len spolk
vdeckých, archaeologických a anthropologických v Paíži, v Mohui, v Petrohrad, Moskv, Odse, Viln, Ryze, Lvov, estný len cis. veejné bibliotéky v Petrohrad atd. Roku 1871 vydával v Petrohrad ruský asopis „Novoje Vremja." Když byl ve Varšav k vli oddechu a zotavení, zastaveno vydávání asopisu na 8
msíc
z
píiny
ne-
vasného lánku, uveejnného nerozvážností jeho zástupc. Kirkor
ml vlastní
tiskárnu, za
kterou nabízeno 20.000 rubl, za asopis dáváno 10.000
rubl
;
hující 25.000
byl vlastníkem bibliotéky, obsa-
svazk, veliké sbírky
rytin,
ar-
dokument, sbírek starožitností, obraz, bronzv atd., tak že cena obnášela chivu starých
40.000 rubl.
Dluh ml
Když asopis
zastaven,
daktora byla náhlením dražba.
okolo 20.000 ruhl.
v nepítomnosti
re-
kréditor ustanovena
.
EDVAKD jelínek;
108
dl
Prodej
se
pod cenou,
každj'- chytil, co
mohl, vše znieno a zruinováno, a dluhy ne-
—
zaplaceny
kdežto
pi systematickém
prove-
konkursu netoliko všechny dluhy byly by splaceny, ale i Kirkorovi bylo by ješt nco ziistalo. Oekávalo jej vzení v Petrodení
hrad; ztratil nesmírn mnoho cenných vcí vdeckých jež byl mozoln sbíral po celý svj život. Chorý, zoufající odjel do Krakova. Tam již ped tím byl lenem Tow. nauk Kra,
kowského.
Od
r.
1873 akademie
Dalek všeliké innosti
výhradn vdám, od 12
každoron
de-
k badání památek pedhistorických
leguje jej
let
politické
.
.
posvcuje
se
mže,
že
snaží se a dokázati
pobytu v Kakousku slouží jim hor-
liv na poli zvoleném. Zatím soud kommercijni v Petrohrad uznal jej vinným úpadku a žádal za odeslání Kirkora do Petrohradu. kurátor
prohlásil,
záležitosti
prošla
Záležitost tato
zdejšími soudními instancemi,
že nespatuje
skuteného inu
všemi
a vrchní pro-
v
celé
(istoty czynu).
této
Uply-
tém dv léta. Tu zjevuje se v soudech Krakovských nové naléhání na vydání Kirnuly
kora
.
.
.
ADAM HONORY KIKKOR.
109
Kirkor doprošuje se (bíaga), aby muži 63letému, dovoleno bylo koistiti
Proto
mu,
na dále z hostinnosti dle místních zákoniiv, aby zbytek dn svých, zajisté již neetných, vnovati mohl vede a práci, aby výsledky docílené ukládati sml, jak dosud, ve schráništi akademickém." A. H. Kirkor. i
K
tomuto aktu dodáváme jen,
skuten Krakov bylo
.
.
popíráno konec
dn
že Kirkorovi
svých dožiti ve
.
Zbývá nyní
zmíniti se ješt zvlášt o Kirko-
Cechy, jejichž bezprostednost úmrtím K. V. Zapa, L. Eittersberga a Hanky, kterážto však znovu oživla a krásným jasem velé pízn vybleskla práv v posledních letech tohoto pracovitého a it inného života. rových stycích
s
utuchla
Nebude nám snad ve zlé vykládáno, jestliže že tento obnovený styk sousteoval se hlavn v našem Slovanském Sborníku, jemuž byl Kirkor velým píznivcem od samého poátku.
nezatajíme,
Pomoc Kirkorova
byla velmi vydatná a nepestá-
vala jen na pracích v
uveejnných.
samém Sborníku Slovanském
Kirkor vždy byl pístupný a dobrá
EDVAUD jelínek:
110
rada jeho
rove k
ve
vcech pochybných a vážných
zá-
plné picházela platnosti.
píspvkm v asonašem uveejnným, jmenovit k obšírnjší rozprav jeho o „Hrobech a mohylách pedhistorických v Polsce, na Litv a Ukrajin." Ku spoluEádi poukazujeme k jeho
pise
pracovnictví tomu vedlo jej nejryzejší
vdomí
slo-
snaha pomáhati podniku,
vanské,
istá,
jenž byl
vnován vzájemnému vcnému poznávání
nezištná
bratí slovanských. Psal na p.
se
„V
r.
1882 takto:
letech 1857 a následujících vydával jsem
Teku
Wilenkou, jejímiž spolupracovníky byli též Aksakov a
jiní ruští spisovatelé, z
Cech
pispívali Hanka,
Zap, nejvíce Eittersberg. Znamenitý byl náš plán: skupiti všechny živly duševního života Slovan v jeden organický celek, aby ci\-ilisovaný lovk vdl, co ktei-ý pobratimec vykonal a dlá. Za vy-
tištní listu Lelevelova zakázali
Pozdji
nic
v tom
smru
se
liradský Sborník*) poskytnul
mn vydávati Teku.
nedlo. Teprve Petro-
nco,
ale pestal vy-
cházeti úplné.
Nyní,
Povzneste
*)
Vy Cechové, na této hrd hlavy, v oích
Vyžly tH svazky. 1876.
dráze zase zaínáte.
a
se
Vám
zajiskí
:
ADAM HONORY KIRKOK.
111
a orlím okem pehlédnte všechnu bra slovanskou
nám
poskytujte, poskytujte
vanského
.
.
.
Promite
nm
stvo a v
likou
starci
kolik
od kolébky milujícímu Slovan-
jediné spatujícímu naši spásu a ve-
budoucnos
Na
:
duševního pokrmu slo-
.
mn
.
.
skolotané zdraví a nával prací
—
pedsevzatých dovolí pomáhati budu, potebna-li bude moje rada neb iivaha, jen pište, prosím, vyptávejte se, prosím, vždy obracujte se ke jako ke bratu a píteli svému ..."
mn
Téhož roku
bratrství
by vše
to
psal
Nový rok
„Zítra
k novému roku takto !
Kéž by
zmohutnlo a
ustálilo se.
se zahojily a spory ustaly
nos
jednota,
láska a
ve Slovanstv více byly procítny,
—
Kéž by
ach, kéž by
kéž jizvy
skute-
a rozum na vrch se dostaly!"
Z list
Kii'korových bylo by zajisté možná vyješt nejedno zlaté zrno, ale pestáváme zde na tchto skrovných ukázkách. Nkdy pozdji vrátí se k nim literární historik a vynese z nich mnohý zajímavý obrázek slovanskj'. brati
Abychom však pec ješt
vytknuli Kirkorovo
žádnou
smýšlení
neschvácené
malicherností
slo-
EDVARD jelínek:
112
nám
vanské na vše strany, budiž zde jeho zprávii, sdlenou
s
dovoleno podati
námi ve
píin
límrtí
Kotlarevskélio.
Psalf Kirkor 18. íjna toto
mne
:
„V
té chvíli došla
bolestná zpráva o smrti Aleksandra Kotlarev-
proessora slovanské
na universit jsem také uinil zmínku ve své archaeologické rozprav (O hrobech pedhistorických atd.). Kotlarevskij miloval a celý skélio, sv.
Vladimíra v Kyjev, o
vd
život posvtil
nj
nad
filologie
nmž
slovanské
;
na celé Rusi nebylo
hlubšího znatele slovanských vcí.
Roku 1868
magistrem a roku 1874 dokv Petrohradských kasamatách pes pl roku, což navždy zdraví jeho zniilo. Po té byl uvolnn a za nevinného uznán, ale zabránna torem.
mu mu
Byl
stal se
vznn
karriera služební.
katedra slov.
Teprv
jazykv
r.
1868 poskytnuta
a literatur v Dorpat,
naež r. 1874 v Kyjev. Delší as pebýval v Praze, kde památka jeho žije zajisté mezi slavisty. *) Xebožtík A. Kotlarevský netoliko jako uenec, ale
i
jako
velkých
'')
a
lovk,
se srdcem,
šlechetn\'ch
cit
s
myslí, celou silou
miloval
Slovanstvo,
Žije zajisté Šlechetný teuto Rus zstavil po sobe mezi námi památku trvalého vdéku. Spis. 1
AUAM HONORY KIRKOE.
dalek jsa všeliké nenávisti nebo
113
pedsudk
vzhledem
k tomu neb onomu plemeni. Každý Slovan
byl jeho
a celek Slovanstva v jeho pojetí tvoil
bratrem,
jednu velikou otinu, ve kterou Slovanstvo ztratilo v
horoval.
vil
nm
a pro kterou
muže
velikého
slovanského ducha."
Tak vyjadoval se Polák o Rusovi. Není pože podobn vyslovil by se Kotlarevskij
chybnosti,
navzájem o Polákovi.
Pisatel
tchto
ádk
navštvoval
zesnulého
nmu
na Lubicz,
pi
doutníku a
Kirkora v Krakov. Rád chodil k
do nenádherného jeho bytu, kdež
aje rozpádaly
samy vážné rozmluvy o vcech slovanských. Kirkor mnoho vdl, zkušenosti jeho byly bohatý a hovornos sama štdrá. Tok rozmluv pecházel z pedmtu na pedmt, kterýžto znamenit objasoval veliké mlhy, zastísklence
rající
vzájemné
pomry
se
slovanské.
Ale
a
dotkla
se rozprávka ehokoli, vždy zachovával starý Kirkor
Ani hoké reminiscence nepozbaho rovnováhy v náhledech i v úsudcích.
imponující klid.
vovaly
Jen zídka vyšlehla jiskra nevole a dlo se tak jen
:
EDVARD jelínek:
114
tehdy,
kdy mluvil
o
pekážkách shody všech
Slo-
vanv.
Tu nadšen odluoval pravdu ode lži, a tvá jeho pronikal zase vlídný
zlé
dobrého,
od
xfr&z,
když proti neblahému polemicky stavti mohl dobrodjné. On tak initi mohl, nebo o vcech, o kte-
ml
rých mluvil,
úsudek založený na rozsáhlých
zkušenostech.
To nebyl Slovan pouhé co bylo
theorie.
Poítal tím,
možno, a neupadal v absurda zdrcu-
jest
i
pirozený rozvoj sbližování slovanskj^ch národii. V dobu tchto našich návštv byl Kirkor již chudým jen šlechticem, zápasícím nezídka s nedo-
jící
statkem.
Le
i
v neutšených pomrech zachovával
humor pravého Litevského kaza, pedasech byli bohatýry, ut íigura doet
dstojenství, ano
i
jehož pedkové, jak žertovn mluvil, již v historických
Kirkor v Balladyn.
A
byl
to
kdysi
*)
tam na Litv, ano
z
ásti
v Petrohrad velký pán a potentát uprosted spolenosti. jej v ervnu r. 1886. chadnul. Aueurysm uchvacoval
Naposled navštívili jsme Kirkor tehdáž
*)
Dzien.
již
Pozna. 1876. . 273.
ADAM HONORY KIRKOR.
jej
neobyejn prudce
115
a pozbavoval chvílemi vše-
liké možnosti rozmluvy.
Pes
návštvy Litv a Slo-
to zdržoval
a po dávném obyeji rozprávl rád o
vanstvu. Ba, jakkoli pedvídal nedalekou smr, ješt nepozbýval jasné mysli a položertem sliboval, „že
si
pjdeme
V
tu
rozkopat staroslovanské kurhany."
dobu pracoval
již
málo
;
toužil
„ped odchodem" spoádati pozstalost
již
jen
svou, jme-
novit bohatou svou korrespondenci, kterou složil do rukou knze Zalgského, redaktora „Przegl%du PoTTszechného." Inventá ten vykonal s velikou starostlivostí, peuje o to, ahy ani jediný lístek se neztratil. Na srdci ulehilo se mu valn, když vše dal do poádku. Závrek poslední naší rozmluvy vyznl velmi
smutn. Kirkor
pokynem hlavy vyslechnul stesk pomr, do peneutšeposledních let. Rozmluva dotýkala s
do rozervanosti slovanských
ných okolností
se sporu rusko-polského, otázky bulharské, rozmíšek
srbsko-chrvatských a z ásti též neustálenosti po-
mru
Kirkor vzdychnuv dodal po „Jsem vetchý, nad hrobem stojící, ale tak
esko-polského.
chvíli:
nehezky nezdálo se
rozbouených je pracovati
.
mn to nikdy.
vášní, a za .
.
Žijeme uprosted takových okolností tžko
Nejistší a nejsvtjší
vle
i
snaha
.
116
EDVARD jelínek: ADAM HONORY KIRKOR.
ob
padá za
pevaze kazimír.
Kdo v
nitru za-
chovati touží klid a v šanc vydati se nechce dra-
tomu málem nezbývá, než aby ducha svého pohroužil do staroslovanských popelnic
vosti, zbsilosti
i
bžk
.
.
.
.
Vše
.
.
ostatní je dráždivé
nyní více než kdy jindy k popelnicím a
pravku
bžkm! K
.
.
.
tm nmým
Proto lnu
mohylám,
tomuto ovzduší šerého
nedorazí hrozný nelad nevlídných
vzdorv
a zlob ..."
To ka, obrátil „Adam Budrys" oi své ku stnám a skíním svého nenádhemého útulku. Plno tam bylo bžk, popelnic a hrobových stepkv .
.
uprosted tchto Litevských bžk, popelnic a mohylných stepk dne 23. listopadu r. 1886 tiše
A
ducha svého vypustil
Adam Honory
Kirkor
.
.
.
KRASZEWSKL
Pekroiti
tichý
práh staikého
Kraszewského
mou velou tužbou. Pohlédnouti v upracovanou tvá neochabujícího starce a složiti mu poklonu pál jsem si tím sj^íše, ím bylo ode dávna
více jsem o znamenitém tomto miiži ítal a slýchal.
Vždy nosti
zajisté
každý z
vnoval
rozvoji
jen trochu setkával
si
se
všímal, s
tímto
nás,
kdo jen trochu pozor-
polského písemnictví a kdo
dje v bratrské zemi, jménem peasto tém se od mnoha let v ele peco se
—
každodenn. Jevilo etných knih obsahu ušlechtile zábavného i vážn vdeckého, vystupovalo vždy zejmou pevahou nepekonatelné plodnosti témé ve všech polských asopisech
i
.sbornících,
a nescházelo nikde,
kde
duševní práce polská a vlastenecká mysl zapou-
štla
koeny
do dalekých niv role
ddiné.
Ano,
Kraszewski byl snad první mezi tmi, z nichž uili jsme se Polsku
ctíti
a milovati,
nejen
okamžit
ve chvíli pomíjejícího nadšení, ale trvale a hluboce.
EDVARD jelínek:
I
není tedy také divu, že jsem
míval
již
pro
Kraszewského
ve
Drážany vždy zvláštní
lásce.
Ostatn i Drážany samy o sob jsou mstem nad obyej píjemným, sympathickým, a kdyby nebývalo došlo pozdji ke zdrcující katastrof, byl bych
ekl, že Kraszewski nemohl si mimo hranice vlastí slovanských pro sviij pobyt a svou práci zvoliti lepšího,
výhodnjšího místa.
Již Sasíci
liší
se od
svých severnjších bratí tím, že jsou vlídnjších
mrav, msto samo pak velkých
mst zídka
zde krásné
umlecké
Ijorné divadlo
—
oplývá píjemnostmi u tak
dostiženými. sbírky,
Po ruce jsou
bohaté galerie,
vý-
a vše to mile zdobí skvostná i-
svží zeleni. Na sta, mstských opatených vším pohodlím venkovského života podobno jest zde píjemným letohrádkm, v jejichž vkolí nepociuje se tížící bím velkomstského života. stota a dostatek
domv
Vedle toho
práv
i
historická stránka
nejprotivnjší. I
památky, a
Polákm
pišlo odtud nkolik
ovšem ne výborných, bylo jejich
První
vinou)
Drážan
my echové tam máme ale
na cizozemce
pece ne
nejhorších.
má návštva u Krakovského
setkala se jen s
není své
vlada, (a to ne-
——— oslavence
poloviatým úspchem. Kraszewski
KKASZEWSKI.
121
v lázních jižní Francie, a zastávka
dlel tehdáž
má
úpln marná, kdyby unie nebylo popáno náhrady jiným smrem. Tou dobou žil ješt v Drážanech hrab B. Engestrom, kterýž mne netoliko uvedl do utšeného zátiší v
)rážd'anech byla by bývala
]
slavného Nestora polské literatury, ale
i
vzácnou
se
ukázal památky, pivezené roku
1879 Tof pravé museum literární slávy a národní vdnosti. Promluvím tedy nejdíve o této první návštv. Laskavý prvodí vedl mne pes mohutný most laskavostí z
Krakovské
jubilejní slavnosti.
na Nové msto, a ím více jsme se uchylovali od samého .sti'edu saské residence, tím více ztrácely se
i
nejnádhernjší budovy v rozkošné zeleni oži-
veno bujným
zpvem
rozestavené zdály
se
mn
než inžáky velikého msta.
býti
sám
o
sob naznaoval
ped cíl
tu
letohrádky,
spíše
Ve vkolí
putuje zastavil jsem se náhle již
Domy
veselého ptactva.
pkném
tak
nadpisem, jenž
mé
cesty
:
Villa
Kraszewski.
Na jedné stran etlo
se Nordstrasse,
na druhé
íslo 31. Žádostivé vrhnul jsem pohled do
díve, než stehl jsem
prvodí múj obrázek,
Kabinetní knihOFiia.
vnit ješt
A
po-
znal
již
trhnul zvonkem.
jejž
jsem
ovšem
8
)VAKD jelíxek;
z
asopis Varšavských,
tentokráte
s
tím toliko rozdílem, že
skutenos pevyšorala uinnou ped-
Za vchodem rozkládala se rozkošná zahrada svží zele a starých kvtin, bíz a jedlí vítaly píchozího u prahu, a tam dále, v poloze stavu.
vn
—
trochu již
pozdvižené vznášela
by
se
úhledná ^nlla
dvoupatrová.
Poláci
Pekroiv pak
práh, rozhlížel jsem se chvíli kolem.
Ti cli o, božské ticho,
bylo
rušeno
nazvali „palacykeni.''
to
duševní práci tak potebné
bubláním
toliko
v hustých kovinách skrytého,
popvkem by zde práv
luzích a vlídným se
mn,
triumf
jako
—
tak
více potebují
A díve
potku
nedaleko
jemným šumem v
ha-
ranního ptactva. Zdálo
mír a klid
svj
zídka popávaný tm, kdož ho
nej-
.
.
slavil
.
ješt, než jsme dále mohli postoupiti,
pidružil se k
nám
veliký
erný
pes,
jenž vesele
ohonem se ohánje všemi možnými zpiisoby naznaoval cestu ke „ganku." Z ganku vchází se
pímo
do pijímacího
spodáe
salonu, ale ježto tehdáž ho-
nebylo, také salon nepoutal zvlášt
mou
pozornos. Nevyznaoval se ostatn nižádným pe-
Krom nkolika umleekj^ch pedmt (patrn jubilejních darv) a piana nespatil jsem
pychem.
tam
nic zvláštního.
Pes
to víže se s touto
kom-
KRASZEWSKI.
D!ó
nebo zde práv pijímal Kraszewski etné návštvy spjící k nmu netoliko ze všech stran polské vlasti, le natou množství vdkuplných vzpomínek,
i
Diivrnjší pátely pijímal na
z daleké ciziny.
pate v pítulném, roztomilém kabinetu vedle
pra-
covny.
Se zvláštní zvdavostí pekroil jsem práh tak
zvaného
pokoje
„jubileuszowego,"
nmžto
v
ochablý Nestor uložil vtšinu památek a
daných jemu
íjna
3.
a
zde nakupené,
r.
1879 v Krakov.
týkaly
jen jediné
se
nepo-
Sbírky osoby a
nazval bych z ne-
oslavovaly jen jediný okamžik,
jednoho stanoviska
dar
smle obrazem nynjší
Polsky.
svží pamti, jak Poláci oslavili padesátiletou neúnavnou innost svého prvního spisovatele, i bylo by zajisté zbyteno, kdybych opa-
Jest zajisté ješt ve
kovati chtl
to,
co již nejednou na jiných místech
povdno. Málo bylo
pomrn
tch, kdož mohli býti úast-
níky jubilejní slavnosti Kraszewského
popáno bude v
klidné
chvíli
s
;
komu však
náležitým rozmy-
slem pohlédno^^ti do památek oslavencových z Krakova pivezených, tomu zastkví se slavný ten okamžik ve svtle nemén jasném a vydatném. 8*
;
EDVAKU JELÍNEK
Nejeden tam lístek nenádherný, ale nad ním srdce lidské spíše se vzruší,
než nade tpytnými
skvosty nakupenými pod pološerými klenbami svto-
známého zeleného kabinetu. Národ polský
mnohých
rozbit a rozptýlen, po
skupil se a projevil
letech
mnohých,
vdnos
ne-
všední.
Chtje laslvavémn tenái o památném jubimuseu Kraszewského skrovnou podati zprávu,
lejním
nesáhnu nejdíve k
vcem zevn
drahocenným
obrátím pedevším pozornost po prosté knize, na jejíchž deskách
etl jsem
„Listy dziatwy polskiéj."
jednoduchá slova
:
vkusn do safianu vázané jsem pohromad 391 pání polz nichžto každé nelíené vyslovilo,
zajímavý obsah knihy.
tato
Dychtiv rozevel jsem
tlusté,
I spatil
ských dtí,
ím
v dtském svém srdci toužilo. Slova to prostá, vtšin ješt velice nesbhlým písmem. ale tak velá a tak upímn dtinská, že každý toucí tyto vlastenecké projevy nedorostlého ješt pokolení polského bezdky podává se citlivstkáskému rozjímání. Netoliko ze všech stran bývalé Polsky, ale i z dalších krajin, zejména z Petropsaná po
hradu,
Odsy, Kjachty, ano
i
z Uralu,
Kavkazu,
:
KRASZEWSKI.
Paíže jsou
ze Svýcar a z
Sáhnul jsem po
jiné,
po albu Euckém, totiž
pání polských dtí
tu
svt
rozptýlených po dalekém
125
....
nemén
tklivé památce,
daru Luckého obanstva.
toto tím má zvláštní význam, že v místech, odkud pochází, Kraszewski trávil mnohá léta šastnjšího svého života. A mlo Eucké obanstvo pipomenouti oslavenci ta zemi, po které v mladých
Album
letech chodíval:
za sklem ve vkusné viprav vlo-
ženo jest po hrstce zemi z Omelna, Hubina, Horodce a Gródku
pebýval.
V
—
v každé
té
osad Kraszewski
témž albu etl jsem
jioátek delší
básn Z Wolyúskich gajów zerwane kwiaty, Niesiem Ci
w
dani wieszczu nasz drogi
I)ar to sierocy
—
jak
my
iibogi,
Bogactwem chyba wsponmieú Lecz
bogaty,
tys ukochat tg ziemie stará,
Gdzie pinkne Twoje ubiegly lata, Z tq,d myši wzleciaía w obszary šwiata Z mtod% nadzieja, milošcia, wiar% .
Sáhnul jsem po
hat
té
.
.
po velikém albu, jehož bo-
zlacený nápis ohlašoval nádherný dar Malarzy
polskich.
Malá
ních mistr
to galerie
polských
umleckých výkon ped-
—
70
skvlých
kartoniiv,
EDVARD jelínek:
126
akvarellv a kreseb. Postaí mistry, kteí do alba to-
olejových
maleb
jmenovati
aspo nkteré
,
hoto vadili práce své
:
Andriolli,
Brandt,
Brzo-
zowski, Eljasz, Gerson, Kossak, Siemiradzki a
A kam
j.
v.
oko zahlédnulo, postehnulo pozoru-
hodné projevy národní polské vdnosti. Z nich mohu pipomenouti, na p. podo-
ás
jen nejmenší
biznu oslavencovu, složenou ze 100.000 sazeských
písmenek od knihtiska Varšavských, keslo vyzdobené národními odznaky od Velkopolek, „Polská vesnika," ukázky z národní devorytecké školy v Rymanov od hr. Stanislavové Potocké, album
pak nkolik
Žitomrské,
msta a
j.
stíbrných
vencv,
Krakova, od Polák, pebývajících v
v.,
jakož
i
množství jiných
od
Itálii
pedmt nemén
památných. Stíbrné a zlaté poháry, spínky, kala-
máe, peetidla, péra, skín, medaile, umlecké práce sochaské, množství alb, fotografické,
vše v
potu
knihy, velice
pozornost hostovu.
dedikace,
hudebniny
obrazy,
sbírky atd.,
to
znaném zde nakupeno poutalo Ku pehlédnutí všech tch pa-
Z knih jubilejních jmenovit „Wybór pism J. I. Kraszewského," vydaný spolkem Varšavským ve prospch oslavence, a „Ksiažka jubileuszowa mátek nestaí ani
den, ani dva.
dv zvláštní mly význam,
IvUASZEWSKl.
uczenia
dla J.
I.
127
práci
pigcdziesigcioletniéj
literackiéj
Kraszewskiego", rovnž vydauá ve prospch
Z prvního iiodniku dostalo se Kraszewskému 33.5G7 rubl 42 kop., z druhého 10.225 rubl oslavence.
st.
dohromady pes 43.000 rubl.
tedy
darem,
Nelze tedy íci, že Poláci oslavují zásluhy svých
mužv
jen prázdnými slovy. spatil jsem k ne-
Prohlížeje posléz adressy,
malému potšení též „památky z Cech." ^íylo jich nkolik a ležely snad ne pouhou náhodou na "vrchu. Z nich nejobsažnjší byla adressa Kolínského
—
literárního spolku,
a
literatury
studentstva
pak adressa spolku pátel
eské v z
—
Plzni
a
dv
Blahopejných teleg-ramv
Prahy.
obdržel Kraszewski k jubilejní své slavnosti set,
ze
samých Cech
Zbžným
vdy
eského
adressy
43.
—
mnoho
prohlédnutím tchto sbírek skonila
se naše první návštva v zátiší Kraszewského.
Uplynul rok a opt jsem stanul na prahu rozkošné villy
I tentokráte
pívtivé
bylo
Letní slunko
zlatilo
T sadu skvly
se tisíce
i
té
Drážanské Severní tídy.
to ptactvo šveholilo,
v tomto
zákoutí.
istotné zdi úhledné budovy,
i
kvt,
i
ten
potek
ten vzduch opájel
bublal,
balsamem
!
EDVAIÍD JKLÍXKK.:
1-2S
svj'm a nade vše ten
božský klid
hostil
velebn
kolkol
Zazvonil jsem.
nmecké
der Herr
„Ja,
ist
nmina. Vkroil vedl
Ku vratm pibhlo
plavovlasé
dítko a otevelo dvéi^e pohostinného domu.
mne
ten
zuhause!"
jsem.
A
zas,
znla
A-lídná
saská.
jak roku minulého,
velký pes ku pedu, ukazuje cestu
ke „gauku." V prvním i)ate vítal mne již sám hospodá. Srdeností Polákiím vrozenou, velo.stí a shovívavostí
nelíenou
staec nepatrného
vítal
echa
v literami práci otužilý mile a rád. Byl bych se
hrub
prohešil, kdybych býval Kraszewprázdným pochlebováním, jehož on nikdy nebyl pítelem a jemuž sluch svj vždy uzavíral. Projevil jsem mu tedy jen hlubokou poklonou svou neobmozenou úctu a dotknuvše se jen krátce nkolika obyejných záležitostí, rozmlouvali jsme o vcech literárních, polských i eských. A tu pesvdil jsem se k nemalému svému potšení hned po nkolika slovech, že Kraszowski zajisté
ského
nudil
—
interessoval se nejen o náš duševní národní rozvoj, ale že jej i bedliv stopoval a že jej lépe znal tch, kteí o nás nezídka tak píkré úsudky vi-slovují a roziilašují. Kdo psal o eších, psal také pro
KRASZKWSKI.
1"29
—
on etl vše, co mii z toho oboru Kraszewského do ruky pišlo, a co jednou peetl, pamatoval si. jeho pipomínal Podiv vzbuzovala ve i dosti nepatrné literární zprávy z literatury eské,
mn
uveejnné ijorznu v ských asopisv!
A
rozlilížeje
se
novjší literatury
pak ve knihovn Kraszew-
eské.
poiikazoval Nestor na jichž jednotlivé
díly
:
korrespondencích Varšav-
postehl jsem nejedno
ského,
stran.
pam
Se
dílo ze starší
i
Tomkovy Djiny Prahy, skoupil
nej-
zvláštním zalíbením
klopotn
s
je-
nkolika
Ostatn pechovávala bohatá knihovna Kra-
szewského mnoho
tam snad nikdo
dl
z naší literatury, jichž by
nehledal.
Zvlášt bedliv všímal
si
Kraszewski takových našich spis, z nichžto erpati lze zprávy o
eském
kulturním rozvoji v mi-
Pipravuje veliké dílo o djinách osvty v Polsce nepomíjel djin osvty národa Polákm nulosti.
nejbližšího.
Ve vcech slovanských hledu velice stízlivého.
byl
Kraszewski ná-
Prost všech vášní a po-
vznesen nad malichernos všeho druhu hluboce zahledal
do
djinných
Slovo národ, slovoval
s
a
osud národ
slovanských.
se již týkalo kteréhokoli lidu, vy-
výrazem vznešeného ušlechtilého míru
EDVAKD jelínkk:
130
Není sporu
na tvái.
národ
nebo v každém
národy,
s
jest lidskost, a lidskost
Hluboce vštpil jsem
si
žádá úctu a mír
v
pam
Kraszewski vyslovil o vzájemném
k sobe
sob
tak
nejbližší,
a
že
jest želeti,
málo
se
Nmci
nedostaten
tak
—
znali
vážiti,
.
.
pomru Slovan aspo
„Želeti jest, že národové slovanští,
:
musili
nemže
.
Slovanstvo tak
poznávají.
by nás
znalosti
bez
znají;
žádné skutené vzájemnosti býti
mén
.
jež
slova,
ctíti
nebo pesvdili by
že
také
Ne-
.
chybn
Kdyby nás
a musili by se,
.
lépe
si
nás
my jsme
kulturn vyvinutým národem, že také u nás se pracuje, že také u nás se jde stále ku pedu. Vždy to, co jsme my uinili a co my iníme, také zasluhuje, aby ,zdjq, kapelusz' Ale jim se o tom všem ani nezdá, a oni pohlížejí na nás jako na zpáteníky ..." !
O tchto psáti
;
prostých slovech
spoívá v nich
tolik
široce bylo
pravdy a
by
lze
tolik hloubky,
že nejradji bych je vidl užity jako motto v
ele
národ
slo-
knihy,
vnované
i'ozjímání
o položení
vanských k sob a k cizin!
Díve
—
než se ješt vrátím k osob Krakov-
ského oslavence,
budiž
mn
dovoleno nartnouti
KRASZEWSKl.
nkolik
slov o
stnách
;i
lál
vcech, jež pracovitý život
jeho obklopovaly.
Vstupme nejdíve do pracovny, vyšlo
práce,
zvnno
v nížto
Žádný
tu
hodlí.
Prostorná, jasná komnata
zbytený pepych,
Tu mezi oknem
sebe.
stl, jehožto zelenou
z
tolik
níž
tolik
myšlének!
ale vše })otebné po-
sama mluvila za
a balkonem dubový psací
desku vždy zakrývaly stopy
mravení práce. Starožitné hodiny, olejová lampa, kalamá, brka, po levé stran stoh papíru ve velikých listech pipraveného, njaká kuilia, list práv rozevený to vše, co tam oko spatilo. Na stn nkolik rodinných obrazu tváe veskrz nad míru
—
—
sympathické stl,
novotin z vlasti a ciziny, zasklená
knihami a pi
adny t.
p.
nkolik kesel, rozsáhlý dubový
pokrytý hustými vrstvami nejnovjších
rárních s
—
—
zdi stojany,
lite-
skí
v nichžto nejvíce za-
byly knihy píruní, jako encyklopedie a
to pracovna Kraszewského.
V
tchto místech pracoval Kraszewski pravideln každý den pes hodinu plnoní. Hned s pracovnou hraniila ásf knihovny, a vstupujíce do jednoho z šesti pokoj, v nichž byla bibliotheka umístna,
bezdky
ke skíni zvlášt zajímavé.
obraceli
Sahala
jsme zrak
tém
až po
EDVARD jelínek:
132
samý strop a ze dvou tetin uaplnna byla památnou korrespondencí. Vznikne snad nkdy pe o tom. byl-li Kraszewski nejplodnjším spisovatelem
vbec
—
nemže
ale
pochybnosti,
býti
že nikdo
nad Kraszfiwského svdomitji a pilnji svým pátelm i nepátelm, obtžovatelm a ctitelm ne-
Známa
dopisoval.
jest píslovn zdvoilost i ochota Za vše dkoval, každému sloužil,
Kraszevského.
na každý stora
v
prbhu
•200.000
spisovatel
své
dopis
!
óOleté
A
netoliko z Polsky,
Tisíce li.st
Pilný jeden biograf Ne-
odpovídal.
list
polských
mén
tvrdí,
literární
tolikéž list
ale
i
že
Kraszewski
innosti
napsal
Kraszewski obdržel,
ze zemí nejvzdálenjších.
dležitj^ch zniil,
le pes
to
ješt mnoho tisíc zstalo. Mezi nimi bylo i množství list eských. Zachová-li se tato vzácná sbírka, bude v budoucnosti bohatj'm zdrojem k vyvážení dležitých vdomostí naší doby. V ní najdou Poláci kus své
historie.
Tamže umístno
bylo množství rukopis, práce ješt netištné, aneb -výpisky ze starších zídel a rozmanitých pramen. Jaký osud stihnul korrespon-
dence Kraszewského, jakož
rukopis v pamti.
dob
pozdjší,
i
sbírku jeho vzácných
máme
zajisté
v neblahé
.
KRASZEWSKl.
lóó
Ze knihovna Kraszewskélio obsahovala množství starší i novjší, neteba ani dokládati. Kraszewski vzdálen od vlasti, nucen byl zíditi si rozsáhlou knihovnu, a kdo uváží, že pracoval též v literatue vdecké, snadno si vysvtlí, bez jakých pomcek obejíti se nemohl. Chovala knihovna Kraszewského zajisté množství spisk málo komu známých ve stozích tchto nalézal se též nejeden „biaíy kruk" (bílá vránaj. zajímavých vcí z doby
;
Zvláštní pozornosti
zasluhovala sbírka knih,
daných samým Kraszewským. spoustu toho, co uinil jediný
v
ase
Jedinj^
muž v
jediného života, napluje
níka obdivem. Padesát a více literární
leží
ped
námi.
i
let
vy-
pohled na
nadšení svém
prostého smrtel-
nepetržité práce
Dle výpotu výborného
bibliografa jiolského napsal Kraszewski 188.277
ti-
K tomu jen mimodob jubilejního roku
skových stran ili 11.768 arch.
chodem pipomínám, že v
vydal biblioteká jagielionské knihovny v Krakove, dr. Karel Estreieher, tabulku, na níž jsou drobným písmem zaznamenány titule knih Kraszewským vydaných tabulka ta má do délky nkolik metr Konen náležela ku knihovn také ohromná sbírka asopisv, jichž Kraszewského tou dobou docházelo
—
pravideln
.
60.
.
Ale netoliko že asopisy tyto do-
EDVARD JELÍNEK
134
stával,
;
on je také piln prohlížel a vše dležitjší
proítal.
—
mn
Zbývá nyní povdti ješt nkolik slov o zpsobe života neúnavného pracovníka. Kdož stopovali innos Kraszewského, ptali se nezídka, odkud muži tomu ke všemu asu se dostává,
ml
ano
nkteí
se
i
domnívali,
že Kraszewski
za vy-
pomocníky, kteí alespo hrubou práci
Co jménem Kraszewského
konávali. Nikoliv!
podepsáno, uinila jeho ruka
jest
nižádné služby ne-
;
poteboval, nikoho neprosil o pomoc.
Ve
sbírkách
svých rukopis choval množství vlastních pepisv, i
pamatuji
se,
že jsem v jeho spoustách vidl mezi
jinými také tlustý, skoro 1000 stran mající
psaný jeho rukou rukopisu,
ve
—
byl
to
opis
foliant,
starého jednoho
pechovávaného v knihovn Ossaliských
Lvov. Však
již
r.
1838 rozmarn líil spolu-
pracovník Petrohradského týdenníku spisovatelskou
innos Krakovského liczyl,
oslavence
:
Gdybyš
literky po-
byloby miljonów kilkanašcie, gdybyš atrament
odwilžyt, byíoby garncy kilkadzies%t pozbieraí,
í
moglbyš tysiacem zkrzydei
gdybyš piora z
Warsza^\7
do Ameriki powietrzn^ odbyé žegluge, kdybys papier zgromadzií, mogíbyš
wiatovvych
w
któremkolimek z miast po-
wszystkie budowle
z
wierzchu
i
we-
;
KRASZEWSKI.
wuatrz wyklei
;
a kdybys wszystkie myšIi na jeden
zeg-nal rynek, bylby zgielk, wrzask, hatas
na mil již
Tak
kilkadziesií^t wystarczajace."
ped mnohými, mnohými
lety
.
.
i
kiotnie
se psalo
.
Neobyejná pravidelnost a soummosf pekonává vše. Akoli Kraszewski, jak se praví, uikdy úpln zdráv nebyl a stále kašlal, pece nikdy nepestal pracovati. Den plynul jeden jako druhý, a každá hodina
mla
své
urení.
I
ve chvílích,
kdy upracovanou, unavenou svou tváí vzbuzoval obavu u pátel i léka nevzdával se svého zamstnání, které se mu stalo životní podmínkou. Vstával z rána okolo hodiny osmé a již ped devátou sedal ku psacímu stolku. Tam již oekávala jej pošta." Do hodiny jedenácté ped polednem ítal nové asopisy, pak došlé listy, a odpovídal na ihned. Nestor spisovatel polských byl nucen okolnostmi posvtiti korrespondencím nemalou kst svého života, a sám obtížné toto zamstnání pi tak velkém návalu jiné práce vrn vylíil v Tyg. Petersb. r. 1841, kde teme následující jeho slova:
—
,,
n
„Konen pichází pošta. Celý den zabée ti tení zaslaných spis periodických, knih, asopisv a dopisv. Ach dopis, na nž dlužno odpovdti !
:
EDVARD jelínek:
13G
a l)ývá jich deset, patnáct pisy
mácnosti,
iní
to
za rok napsati. i
Pidáme-li do-
více!
i
pátelské a
rodinné,
jiné,
týkají se do-
jež
3000 plarchv, jež teba Sedneš tedy nejprve, abys etl asi
Pedevším padne
to jest již práce.
ti
do rukou
asopis z Varšavy, zapeetný, zaslaný anonymn, jest to štiplavá kritika, vyslaná zvláštní poštou
ztratila
a
co nejdíve
že jim jsem
velice,
vší
Budiž kdo jakkoli
došla.
zvyklý recensím rozumným
krmen beze
i
ježto
lítosti),
—
zásylka na pošt se ne-
výborn vymyšleno, aby
nerozumným (a doufám, bývám zejména tmito
vždy
to jisté,
že štiplavý
nátisk iiiní dojem velmi smutný. Nevidíš-li v tom
smyslu, pravdy, znalosti vci,
—
lituješ
le
bezejmenného hlupáka,
pravdivou zlobu ale
bolí
—
t
to
zrodí srden. Humor jest pokažen, a co horšího se na njaký as nechu ku práci, ošklivos, pe-
stává chuf, rád bys
k
neshazuje
šlí,
dopisy lichotivé
nechal všeho.
a
mu
Ale zapražený
- nudná
strava,
le pisy
—
chraniž
abys nesklamal s
raditi.
nás,
Pane!
dvru,
s
výitkami
Listy
protivné
ty
s
bá-
listy!
dlužno odpovdti. Do-
—
teba tedy po-
teba
pijati výitky.
prosbou o radu literární Listy
dále:
kteráž nikterak
neoslazuje hokosti hloupých recensí.
snmi!
teš
svírají boky.
—
KRASZEWSKI.
— teba
LÓ
í
tomu písmeno náhodou nkde zapomenutého. Listy pro seznámení se teba podkovati a konec koncem: dlužno na všecko Listy
s
reklamacemi
vrátiti
a tam tomu pldruhého písmena,
—
Abys díve zbavil se bemene, sedneš a pldruhého dne posel jede s dopisy na poštu, piveze dvakráte tolik jiných! O tom ani a horší je ztráta asu. nemluvím, co to stojí penz odepsati.
píšeš .
.
;
.
—
lovk
již ani
tch rublv,
nemyslí na peníze,
a jest žen
líto
jež jdouce do svta, nikdy více se již
nenavracejí."
Tu mimovoln sob opt pipomínám, napsal
:
„Bhem
že kdosi
padesáti let vydal Kraszewski na
poštovné a. telegramy 18.290 rubl."
Mezi hodinou 11. a 1. odpolední pijímal pravideln návštvy, pak do druhé prohlížel nov došlé knihy a poreba-li, odpisoval na zbylé z rána listy.
Udeením
hodiny druhé sedal k obdu, který trval
nejdéle hodinu, pak vycházel na procházku,
ped tím umlecké dom, zase pisednul i
viny, knihy a inil
si
práce jeho nejjoala
!
bav, obyejn
he
sbírky navštívil,
k nové pošt, pehlížel norozliné poznámky. Vlastní
as
mezi
6.
—
7.
vnoval
zá-
na pian, nebo procházeje se
ve stínech šeré hodinky po pokojích, Kabiuetnf knihovna.
nkdy
a vrátiv se
dumal, 9
du-
:
138
.
KDVARD JELÍNEK
-
mal ... o
vlasti,
o
:
svých drahých a o práci jim
jen posvcené.
Ped
osmou hodinou
vypil
ped
tím inil,
niím
již
niím
noních hodinách. Pisednuv
se nedal
Pracovali Kraszewski pravideln
do hodiny po plnoci, tedy
—
byl
Když však zmožen
Péro dotknulo
rxišiti.
vždy do konce.
se papíru jako pijavice a vytrvalo
hodin.
— a pak
nebylo naproti tomu, co stvoil
v nkolika veerních a
ke stolku,
veerní aj
Vše, co po celý den
nastala teprve pravá práce.
do
piilnoci
neb
pt
všeho všudy jen
vstal a péro své odkládal
kus veliké práce vykonán!
Stoh velkých
hust popsam'ch ležel po pravé jeho ruce. Tak minul den jako den; nepatrné výjimky inily svátky. Tu popával si více oddechu a „zá-
listu
bavy" i
—
bavil se kreslením, malbou, hudbou,
i-ytectvím.
O sob pak samém,
ano
zejména o svém
zamstnání vyjádil se neúnavný pracovník k nomu ze svých krajanv již ped nkolika
jedlety
takto
„Pochopuji, žo jiný roztrhán, rozdlen na laisy
Já tomu zvykl s tolikara zamstnání. pokud tak jest, pokud ten ruch mne unáší, poliáni, pokud víc myšlének cizích i vlastnícli chápe uobyl by
.
.
.
.
A
se
mue
a nese,
potud
vám
sloužím,
píši,
žiji
.
.
.
KRASZEWSKI.
139
AŽ jednou zstanu pozadu, budu chtíti odpoinouti, již navždy bute zdrávi O v žití
eknu vám tom
:
!
.
.
.
!
je tolik hokosti, tolik všedních nepíjemností,
od zloby a hlouposti lidské,
snášeti
tolik
teba hlubokého pesvdení,
lovk
nm
dlouho v
vytrval!
íval, zajisté nebudu míti
mého mládí
.
.
v .
aby
Až kdysi budu
jen dívati se na cizí práci a usednu,
do toho ohn,
že je
silného popudu,
cliuti,
již
abych odpo-
abycli po druhé šel
nmžto shoela
nejkrásnjší léta Ale neželím jich! ..."
Již výše bylo podotknuto, že návštv u Kraszewského bývalo hojn. Rodáci pijíždli z daleka i
z blízka,
aby znamenitému vlastenci v
poklonu a pozdrav
složili
Ostatn
i
mu
jinak nebylo v
zátiší
Drážanech úpln
Kraszewski byl vždy ve pátelském styku skou kolonií,
usedlé
jeho
zem.
pinesli z rodné
cizo.
s pol-
na piid saské stolice, a ta mu pipravovala. Poádány
nejednu polskou chvíli
obdy podobné pátelským besedám, na
polské
nichž
i
staiký Kraszewski osvžen dávnými
vzpo-
mínkami a obklopen nelíenou iictou a srdeností svých krajan, rád trávil nkolik hodin „mimo práci."
Ml jsem potšení obcovati takové jedné schzce. Konala
se
v hoejších salonech restaurace na Briih9*
EDVARD jelínek:
140
lov
tarase,
odkud skytá
se
oku rozkošný pohled
po dalekých oživených bezích Labe.
K obdu a jak že
tivedl
obyejn
byl
mne laskav sám Kraszewski, urenou hodinu tak pesn, prvním. Tu teprve v etnjší
dodržel
hostem
—
spolenosti mohl jsem náležit pozorovati a oceniti
pekrásnou ski-omnos znamenitého muže. Nepijal horliv mu nabízeného estného místa a žádal snažn, aby nebyly inny zbytené „ceremonie." Jak obyejn, nezmioval se o sob ani slvkem. Stejn laskav choval se ke všem a úastnil O všem vdl a ke se rozmluv velmi horliv. všemu uml nco dodati, tu vlídný, srdený vtip, tam ráznou pravdu. Rozmluva týkala se vcí výpolitika zhradn literárních a spoleenských Zvlášt oživena byla i-ozstávala úpln stranou. mluva o myslivosti, do té doby v Polsce tak horliv, ano i vášniv pstované. Tu i rozjaený Kraszewski zdál se býti zkušeným myslivcem, dotvr-
—
zoval honební spády, zvláštnosti
Chvílemi
se také
zviny
„zaprášilo,"
vesele
i
ptactva.
a proti po-
chybnostem ozvalo se vždy drazné, známé „Jak Boga kochám!" Nemén horliv rozmlouvalo se :
o koních, pišlo
konen
ského života šlechtického.
i
k ostatním sportm
pol-
KRASZEWSKI.
l-H
obd rozdlila se spolenost „gawgda" ješt dvrnjší rozplným tokem. K tomu zavznívaly kla-
Po skoneném ve
skupeniny a
proudila se vírní
zvuky národních melodií polských. V tu na upracované tvái^i Kraszewského
rozhostil se
chvíli
-výraz
Ijlažftnosti.
Z polských stran pijemný vtérek pozdravy: „Vane z našich stran!" vece Kraszewski mimovoln, a zahledv so Vyšli jsme na balkon.
nášel
v tom
Dumal
smru
—
do blankytu dalekých nebes, umlknul.
dumal o své
vlasti
v cizin.
Také já jsem se zamyslil, pohlížeje klidn na neúnavného pracovníka na národa roli ddiné.
V
té nevysoké, shrbené již trochu postav, v té tvái svraštlé a zmožené, pece však ješt ilé a vidl plné života, v té bytosti ticlié i skromné jsem obra-pracovníka.
—
nám
hrstka dopis,
které smýšlení zesnulého Nestora o
eském národ
Po Ki'aszewském
ziistala
zeteln objasují. Budiž nám dovoleno podati alespo nkolik úryvk.
z
list tchto
EDVAltD JKLÍNEK:
Když
zhoubnj'- požár pohltil
naše Národní
di-
vadlo, vybízel Kraszewski horliv své krajany, „aby
v kruté
píin
pomáhali bratím na Vltav."
chvíli
uveejnil velý
list
ve
V
té
Wieku a jeho pi-
inním provozována také dne 16. srpna 1881 Halka Lvov na prospcli eského divadla. Tím více
ve
radoval se Kraszewski z netušeného
úspchu
no-
vých sbírek, kteréž odinily pohromí;. Psal dne „Bh laskav! Zalkali 5. íjna 1881 z Drážan: jste rad pohromou, která zniila svatyni Vašeho nái-odního
umní. A
promnila
se
hle, stal se
zázrak! Pohroma
v triumf!
Národ váš dokázal, kolik má v sob životní síly a pekvapil nás svou obtavostí. Sláva Cechm! Hledíme na Vás s obdivem,
vru
nebof
cítíme,
jenž by na rovni tické
.
.
že
stál
s
není
slovanského národa,
Vámi v obtavosti
patrio-
."
Po dvou
letech vzrostlo Národní divadlo znovu
jako Fenix z popele. Kraszewski nemohl se tehdáž
osobn sastniti Prahy
list
slavnosti otevení,
tohoto obsahu:
jsem pítomen Vaší národní zpravovaly
m
Tiastníci její
ale zaslal do
„Se srdcem a duši byl slavnosti,
o
kteréž
asopisj' a o kteréž mi pozdji také z
Varšavy živými slovy vyprávli
vzpomínajíce, jak krajané moji dojati byli bratrskou
:.
116
KUASZEWSKI.
vám rozvinouti v tomto Vymábá ona mnoho vytrvalosti a ne-
Vaší hostinností. Nyní zbývá
píbytku
2yráci.
astálé bedlivosti. Ale
Vám dal Bh
Hluboce dojat pemítám zapíše jako
jejž historie
o
veliké ctnosti
!
.
.
tomto Vašem triumfu,
skvlý
list
do djin ná-
roda eského. Budete píkladem jiných, obtavosti
Kéž Vám
a vytrvalosti.
Bh
blahoslaví ve všem!
Eozvoj tohoto ústavu kéž pispívá k zmohutnní vlastenectví a
sílí
lásku k jazyku.
Zda Bh,
bratí, a ve chvíli vítzství nezapomínejte o nás.
Své z
r.
slovanské
„Kéž bychom
1883:
vyjádil
smýšlení se
v
milí .
."
dopise
dožili té chvíle,
kdy
všechna naše bratrská plemena, navzájem se etice a milujíce, ku trvalému svazku ruce sob podají,
abychom pispti mohli alespo k jjoložení základního kamene veliké budovy budoucnosti. Vy
—
šastnjší snad plod nynjších snah svých užívati budete, já toliko nadjí se potšuji ..."
Jindy zas dovolával se shody takto niiloác nas l^czy, niech milošc buduje,
—
blogoslowi
dobywa
uia
„.
.
.
Zde
niéj
nie
ma
nic,
miioš
a przez
sig vvszystko."
Poslední z Itálie, ze
bo bez
„Niech
:
niech
list
Kraszewského, nás došlý, pochází
San Rema. Vyznívá smutnou ozvnou teplo již,
a nejeden
kvt
vyráží.
Ale
:
EDVARD jelínek:
144
0(-
krásnjší zdají se mi nyní býti naše zasnžené
krajinky a naše holé topoly
.
.
Posýlám
.
srdenjší pání k Novému roku, trské,
té celé
kterou miluji jako vlastní. Niech
Vám
nej-
zemi bra-
Bóg bíogo-
slowi!"
Tmi s
slovy
koní
eská korrespondenee
se
Nestorem polského písemnictví,
povahy výhradn zlozvuk
nepízn
Pamí
literární, .
.
již
korrespondenee
nezasáhl ani jediný
.
zvnna
Kraszewského
hrobu rijhleskuje ohnivý sloup. Jako tlo zmizel Jsi, ale v pamti naší stanul Jsi jako duch s korunou záící. Z duše Tvé vyplynula široká eka nadšeni. Pero Tvoje bylo prutem Mojžíšovým. Byl Jsi dubem rozlehlým, jenž ped úpalem ,.Z
a na jehož haluzích Boži ptactvo nesetná hnízda stlalo. Byl Jsi dolem drahocenných klenot. Byl Jsi horou obrostlou vinným chránil nivu,
keem. Kdybys nyní vzal s sebou vše, ím jsme povinni, schudli bychom Miloval Jsi národ a štstí jeho skutené .
snné.
Kde
.
Tob
.
Jsi ncdostehl svtla
—
i
vy-
tam Jsi je
KRASZEWSKI.
145
rozsvcoval, spousty ledové roztápl Jsi! Chránil Jsi národ
Smr
ped
hladem, mrazem
i
morem.
plamen Tvého života doasného, ale ozáila hlavy Tvé stín jasem nehynoucí slávy Jako pracovník neanavný, takový stlumila dohasinajíci
.
jediný byl jsi mezi námi.
Badž za
to
pochioalony
I"
PROBOŠT VYŠEHRADSKÝ A
KNÍŽE LUBOMIRSKl.
Dokud
žil
probošt Václav
Štulc,
astým jsem Už
býval hostem na liosvátném Vyšehrad.
nkterý vážnjší Polák do vždy toužil pedevším se pokloniti
to tak bylo, že kdykoli
Prahy
zavítal,
staikému, sivovlasému píznivci svého národa.
nm
ho nesmírn, vdli o v letní dob hojn se stídaly na Vyšehrad návštvy polské. Nevím, který stav polský nebyl by probošta Štulce zbožoval a také mohu íci, že byl on nejpopulárnjším, nejznámjším Cechem v bratrské zemi. V aristokracii i obanstvu stejn byl oblíben a vážen. Nejen ve mstech, ale dvorech Litevských, Podolských a i v zalehlých Ukrajinských, ano i v polské emigrace ve Francii neb jinde, vždy potšován býval Cech otázkami, zdráv-li a šasten-li jest „nejsrdenjší a nejvrnjší jejich pítel na Vyšehrad." A kdykoli jsem se z tamtch stran zase vracel, vezl jsem mu
Milovali všichni
a vážili
si
a zejména
ln
EDVARD jelínek:
150
poruení a pozdravení od
z pravidla
zvláštní
pkná
.
list .
.
tolika
za zAhodné znamenati
že shledal jsem
si
osob, je
své zápisní knížky. Byla jich vždy
Když jsem pak vzkazy
na
ada
zpt dávným vzpo-
ty vyizoval,
letla proboštova mysl ku dávným,
mínkám, a on ukolísán jako by krásným snem, rád vyprávl o onch velých stycích, jichž ne dost ocenitelným poutem byl tém po celé plstoletí. Srdce i duši svou schýlil probošt Stulc k Polákm již v iitlém mládí a vznt ten zachoval v neporušené
istot do posledního dechu.
Moje pítomná vzpomínka nese se po výtce jen k tmto polským reminiscencím, ani nechce a nemže zasáhati dále. Ale vzpomínaje Václava
jasn
vynikající stránce vla-
steneckého života (laskavj^m
tenám bohdá odjinud
Štulce v této zvlášt
s
nemohu nedotknouti
dostatek známého),
nkolika slovy rozhodujícím
okolnosti,
která
se
samodk
alespo stala se
podntem pevných pátelských styk
dvou vynikajících
muž
sbratených národv. pijel z Vídn do Prahy
Roku 1833 nebo 1834 na studie mladý,
sedmnáctiletý
kníže Jií Lubomirski. palu lileill
a ušlechtilého nadšení, k národu,
na
magnát polský,
Jakkoli kníže byl pln zá-
nmž
pece
s
pedsudkem
dosud ležela poliroma
:
PROBOŠT VYŠEHRADSKÝ A KNIZE LUBOMIRSKI.
Blohské v
nmž
porážky. Zaráželo
jej
nmecké
151
ovzduší,
trnula tehdáž zejména spolenost Pražská,
a on netušil ani,
že soudruzi jeho sami již tvoili
zástup vlasteneckých horlivc v nejušlechtilejším
smyslu toho
Však v adách tch byli již Jimgmanna. genia
slova.
odchovanci našeho
Také
tito
horlivci
panice zavítavšího
Tu
tej^rve
rozhodl, že
s
—
tichého
navzájem hledli
práv
z
nedviv
po nkolika dnech, když se kníže
neeskými echy žádných
telských nebude uzavírati, pistoupil k z jeho
na
Vídn.
universitních
pá-
jeden
soudruh, synek prostického
zedníka z Kladna, a oslovil „Zajisté jsi
stykii
nmu
jej
takto
Nmcem?"
„Nikoli," vece kníže, „a kdo jsi ty?"
„Jsem Cechem." „A já jsem Polák!"
„Výborn!"
naež
podavše
si
zvolal
srdené, do hrobu Byl
to
se,
eský
soudruh,
pátelství vrné,
trvající uzaveli.
Václav Štulc.
Od tch
muž
radostn
ruce a objavše
as
zstávala jména obou tchto
v nerozluném spojení, a kde jedno
vystupuje, druhé samo se pipomíná, se s vlasteneckým
a
velým
títulc,
šlechticem
z nich
spáteliv
polským.
:
KDVARD JELÍXEK:
152
cele
:
pejal se
duchem svého soudruha. Literární
s
jeho prvotiny jsou peetí tohoto i^átelství.
Stulcova práce jest peklad Julia
dumy
o
Ursyna Niemcewicze, vydaná
První
Žóikiewském r.
1834,
tedy
ve dvacátém roce pekladatelov. Brzy pak objevily
Ti Budrysové Adama MickieBajky A. Góreckého a jiné drobnjší pevody z polštiny. Eoku 1837 vyšel na svt první peklad Konráda Wallenroda s prostikým vnováním „Druhovi drahému na památku," k nmuž pipojuje se druhé vnování, vytknuté roku 1845 na „Pomnnkách" se
v Stulcov peklade
wicze,
Z
vlasti
v tam tu stranu dabiou,
Pes hory I
pes
Písni
a
Tater
má
!
pes doly, stnu skalnou
zahlaholí.
Navštiv Vavel: tam, kde
tlejí
Statných Lechiv popely. Pak na východ le rychleji, Na práh k druhu píteli.
—
A
tam ticho zašepci mu: Druhu mému žádoucímu „Druh svt lásky, nadje Nech v tvém srdci ukryje
!"
ritOBOŠT
VYŠEHRADSKÝ A KXÍZE LUBOMIRSKI.
Lubomirski vstoupiv
Zatxin také kníže
153
clo
po-
pedí stal se iiinnj'm šiitelem dobrého smýšlení s Cechy mezi svými krajany. Pebývaje z poátku v cizin, zejména v
ím,
nikajícími osobami, psobil
esko-polského pátelství. jej
a stýkaje se stále
s vy-
blahodárn pro Titvrzení Roku 1848 spatujeme
jako „podstarostu slovanského sjezdu" v Praze,
jehož myšlénky horliv se ujímal.
-J^)
Kníže Lubomirski pebývaje pozdji na svém panství v Pevorsku, nepestával styk udržovati s echy, hlavn ovšem se svým „nejsrdenjším soudruhem Václavem." Pátelství jeho k nám bylo tak upímné, že toužil vždy míti kolem sebe také služebnictvo eské, a proto také nebyl v
Pevorsku
Cech vzácností. Jeden z nich dopsal nám ped nkolika lety z Przemyšle mezi jiným tato slova, dotýkající se knížete Lubomirského Mého otce zavezl sem už ped mnohými lety kníže pán. Teprve zde nauil jsem se ze tení novin eských trochu také po esku psáti, a to mám jedin k podkování knížeti Jiímu Lubomirskému, pánu na Przeworsku, jenž v lét ISfiO 61 spativ, že odnáším z ítárny jeho „Wiener :
—
*)
Druhým
podstarostou byl Stanko Vraz.
Kabinetní knihovna.
10
EDVARD jelínek:
Zeitung" a „Wanderer," z ruky mi tyto vytrhnul a 2)rvní asopis eský, kteiý jsem kdy na totiž „Pozor,"
do rukou vložil
piekny Czech!
Cóž niewiesz
wiecej czytaleš
,
Lumíra' „.
'?"
potom
A
dostal,
mi ty
od roku wj^chodzi
iž
v jiném zas dopise odpovídá
Zajisté,
.
.
kanovník
oltái^em, a
Dobe
oi tos'
czasopism czeskich, a cóž przed tem nie-
týž krajan:
žehnal
ka: „A
pokud
se pamatuji, po-
snoubence
knížecí
Štulc
kest svatý jeho dítkám
i
se pamatuji,
pi^ed
dával.
že se kuíže o to staral,
kanovník Štulc vzení za „Pozor" odbyti
u Bernardýn Przeworských
.
.
.
si
aby
sml
Ano. ano. byl
to
vj'borný Slovan, ten náš kníže pán ..."
Tolik Cech o knížeti Lubomirském a jeho k Stulcovi, k
emuž
Nebude nyní nezajímavé,
pomru
ješt vrátíme.
se ostatn
položiti
zde slova,
podávající svdectví polské navzájem o druhu pol-
ského magnáta.
Jausz Nowakowski, pebývaje
pipomíná
toto
:
1860 v Praze
r.
Nevyjde nám nikdy
rozkošný srpnový veer, kdy Stulc
pamti onen shromáždným z
u sebe pedním literátm eským, jako žijícímu tehdáž ješt V. Hankovi, J. K. Erbenovi, kanovníku
Vinaickému
,
Stakovi
.
a jiným hlasit pedítal
Tonnerovi
,
J.
Koláovi
básn Sigmunda Krasi-
PROBOŠT VYŠEHRADSKÝ A KNÍŽE LUBOMIRSKI.
Dlo
ského.
se to
hradskou skalou, otevírá,
Vnitek
byt
Vltavy,
jjod
tolik
romantických pohled, že
duše
pro
se
chladnjší
v jeho piivabném
pi samém behu
tohoto
nadchnouti
poesii
vru poetického
sídla jest
155
Vyše-
odkud i
nej-
musí.
se
ist polský
:
nebo na stnách spatuješ krom Censtochovské a Ostrobramské Boliorodiky podobizny našich tí pedních básník, pak bohatýrv a mnolia známých, možných rodin polských, Zamojských, Lubomirských,
Radziwill, Sang-nszk, Sapiehv a
hrab Ludvík
Jiný Polák,
!" j.
Debicki, posvcuje
památce prvního pi^ekladatele nesmrtelného Mickie-
eské vzpomenutí zvlášt velé,
wicze v literatue rozjiisuje
se takto
ohniskem
„Píze
:
mezi národy.
stoletím spojila dva mladíky
a Václava Štulce sv.
Václava.
žitném z
.
Pes Fr.
—
ovnená tu chvíli
K
Jiího Lubomirského to
ped
lety
proboštství
na den
pi
staro-
Den byl záivý a nálada vela toho dne válka voprvním rozhodným vítzstvím echli. picházeli pedáci národní strany: v
hosti.
mst
Lad. Rieger, Jireek,
Thun.
:
Bylo
jest
píze ped pl
na Vyšehrad pijímal oslavenec
Polska zavítavší
lební,
.
V nov udleném
kostele
povznesená
.
vybraných duší
Taková
nim pidružil
Tonner,
se z
hr.
František
Paíže Bronislav Za10*
EDVARD jelíxek:
156
leski,
nesoucí oslavenci pozdravení od
soudruhv
emigrace, Bohdana a jiných. Málo tak slavnostních dní
vzpomínám v život ..." Ale pecházím již k
asm
mladším, k dobám, kdy také nám otevel pohostinné své prahy na pro-
boštském
sídle
ctihodný tento
knz,
spisovatel
a
vlastenec eský.
Nové
proboštství,
vystavné na temeni posvátné milým
skály Vyšehradské, bylo útulkem nad míru
a teplým.
v
Pekroils práh
a
vdl
jsi,
že dliš
velého vlastence eského a Slovana. Hned mluvily o tom obrazy rozvšené po chodb a pedstavující památné okamžiky kesanských djin eskj-ch. Také netžko bylo postehnouti nad schozátiší
dištm známý obraz „Pronásledování Litvy" a nkolik skvost Grotgerových. Šedovlasý, vždy pívtivý a pátelský hospodá v
rzném ase, v i'zných komnatách pijímal nánkdy ve velkém salon, jindy v pracovn
vštvy,
své a jindy zase v knihovn. Nejpíjomnji bývalo v pracovn, kdež také on sám nejradji prodléval v dvrné spolenosti. K nenádlierné, ale pohodlné jjohovce za kulatj^m stolem tulil k sob píchnzí, vždy blíž a blíže, až k srdci, které neodpuzovalo
od sehe nikoho.
Na
vedlejší
stn
nescházela nikdy
PROBOŠT VYŠEHKADSKÝ A KMÍZE LUBOMIRSKI.
Iú7
podobiznu jeho uitele, tichého genia Jnngmanna a trochu dále
siského,
s
—
zetelná maska Sigmunda Kra-
kterýmžto se probošt Stulc
pj-osti^ed-
Lubomirského seznámil osobn. Mimocliodem podotýkám, že probošt Vyšehradský nictvím
z
Polák
knížete
po Liibomirském nejvýše stavl Ki-asi-
ského jako
lovka, jehož vzpomínal vždy
nou úctou. Byl dstojnosti.
to
Stulcv
ideál lidské
s
úchvat-
hloubky a
Mickiewicze, kteréhož ostatn
osobn
stavl "výŠe jeii jako básníka, tetí místo ponechával Síowackému. Když Pražské Kolo polské neznal,
r. 1881 uspoádalo slavnostní veírek k uctní památky Krasiúského, uvolil se Václav Štulc ped-
asi
nášeti o slavném básníku polském. Bylo to, tuším
poslední vystoupení toho zjjsobu probošta Vyše-
hradského,
ale
pamatují se na
úastníci, zejména Poláci, na
cova dojem nezapomenutelný.
n
zajisté všichni
e
títul-
Vlastenecká a
ke-
nž
uinila
sanská struna Stulcova vyznla tehdáž mohutným akkordem neodolatelné velosti a oddanosti. Zdálo se, jako by Štulc byl jediným povolaným tlumoníkem žalmv nesmrtelného Sigmunda, a s uritostí lze íci, že o polském básníku nemluveno s takovou procítností ústy nepolskými nikde. cele s líohnutkami, kteréž
Štulc zžil so
rozzvuely varyto vlaste-
158
EuVAJíL) jelínkk:
ueckých
žalm
a proto nebylo
jjolských,
z hlubin flnše
Muž ten,
vící,
v
ei
Co povdl, vyplývalo
ieho ani stopy strojenosti.
doufající, milující
.
.
.
plný neumdlévajícího nadšení, mládnul
v kruhu mladých pátel polského jazyka. Tehdejší vzkvétání Kola polského, nerozriišeného ješt malichernými spory, titrnými osobnostmi a vzpružované
alespo ponkud také eským iiastenstvím širších kruhv, oblažovalo Václava Štulce tou mrou, že úinnosti
své
mu
nikdy
jednoho z nejpednjších
neodpíral.
hodnostá
Pítomnos
církevních to-
hoto království eského, nemálo pispívala k oslav
spolkových veírkv. A nebyla to malá ob pro muže astji chorobami sklíeného, podnikati v zimní dob a v noním ase výpravy z polského Kola
na Vyšehradskou skálu
A
když jsme
my
.
.
.
mladší
v kupce a on abychom k nmu
stáli
odcházel, z pravidla nás vybízel,
na Vyšehrad astji picházeli, ne jednotlivé, ale ]-adji vždy hned hrstka celá. V lét nás zval do Zitenic na výlet spoleuý. S úsmvem dodával, že budeme rozprávti jen o vlasteneckých vcech, nic o
nkteí domnívají. Ano, kolem sebe trochu toho mladého
zpovdi, jak prý se
chtl
míti étulc
riioltoST
VySKHKADSKV A
svta, a šasten
IvNIZK LUIiOMIUSKI.
když nkoho
byl,
našel, v
došel ideál jeho naprostého sklamání
.
.
kom
lói*
ne-
.
Pohíchu k onm spoleným návštvám na Vyšehradskou kapitolu neb do Žitenic nedošlo. Zavinila to lidská ství
.
.
netenos, snad také
jisté velikáš-
.
Z tch mladých lidí, jich/.to ctihodný probošt k sob zvával, zbyl poznenáhla kruh nepatrný. Soudruzi moji
bu
rozprchli se po
svt, aneb
ji-
nými kráeli smry života. Ostatn picházel jsem na Vyšehrad astji také proto, ponvadž provázel jsem tam Poláky do Prahy na návštvu zavítavší. A vodil jsem je tam ochotn také proto, ponvadž jsem byl jist, že z Vj-šehradu i nejvtší nespokojenci a politití rozmrzeuci
polští vraceli
se
uspokojen.
Probošt Stulc smírem naploval každého Poláka, a nejeden z tch, kdož
svj
pekroili jeho prahy, zmnil
náhled.
Pi
vší prostoduchosti zachovával
Václav Štulc
vi svým hostim polským všemožné formy.
Dokud
návštvy vždy. Tím zpsobem setkával jsem se s ním nkdy také v rozliných hotelech, nejastji ovšem u erného kon. Jtidné takové návštvy vzpomínám si zvlášt živ. zdraví dovolovalo, splácel
EDVARD jelíxek:
IGO
jmenovit pobytu hrabtp. K. v Praze. Xavštíviv jej o polednách v hotelu, zastal jsem u nho Vyšehradskélio probošta. Oba pánové práv horlivé rozmlouvali o pohnutých dobách husitských. Pan hi'ab, nemaje patrn mnoho pontí o podstatách eské dohj refoi-maní, dost oste dotíral na husitské „zloády."
„Ne
pane hrab," vece chlácholiv Stulc, v úsudku svém do pílišnosti, kterouž byste ublížiti mohl eské vci. Nehájím nikterak tak,
„upadáte
husitských válek,
plen z
eho
pošly
hriizy její
pohromy
veliké
.
.
.
i
škody,
vím,
mezi
tmi
ale
byli muži byli vlastenci sám mistr Jan Hus ..." „Mistr Jau Hus?!" zvdav skoil do ei hrab. Pi vyslovení Husova jména sejmul probošt se šedivé své hlavy barvy fialové sólideo a ukloniv se dodal „Mistr Hus hj\ jedním z nejlepších Cech, muž nábožný a mravný kdyby Husité hy\\ zacho-
lidmi
.
.
.
.
.
.
:
;
vali jeho
A O
zásady ..."
zase
sejmul
probošt solideo a poklonil
se.
náboženském stanovisku Stulcov slýchal jsem úsudky rozliné byli také lidé, kteí od ulio ;
snad dokonce žádali, aby ani
knzem
nebyl.
Bu
PROBOŠT VYSEHKADSKY A KXIZE LUBOJIIRSKI.
tak
i
jinak, tolik však jest jisto, že
u Štulce
IGl
sta-
novisko náboženské do pozadí nezatlaovalo stanovisko vlastenecké,
které zachovával do posledního
dechu v istot neposkvrnné. Sloužil Bohu, sloužil také
vlasti.
Hned Štulce
s
—
pi"edem položená zmínka o pízni Václava
knížetem Lnbomirským byla by pozbavena
jednoho z nejkrásnjších motiv, kdybych nevzpomenul, že kníže Jií ustanovil záhy, aby, až syn jeho doroste,
Cechy.
poslán byl
na studie do Prahy mezi toužil, aby
Vlastenecký šlechtic polský
potomek jeho, ddic slavného jména a pán majostejným jak on Opakoval pání toto také
rání, proniknut a odchován byl
smýšlením
o
Ceších.
v posledních chvílích,
dobe
zajisté
vda,
jeho nejmilejší najde v prastaré matice
že syn
mst e-
ských píznivce a pítele otcovského.
splnna byla tužba šlechetmladý kníže Lubomirski skuten zavítal do naší Prahy na studie. První as pobytu svého v Cechách bydlil na Vyšehrad u otcova nejvelejšího soudruha z mladých let. Víra, že staiký Stulc všemožn peoval o to, aby mladý kníže i v nejpozdjším vku svém rád a pátelsky I stalo se také, že
ného
otce, a že
—
vzpomínal na Prahu, na
eský
národ.
EDVARD jelínek:
l()l!
V té dob bývalo v tichém jinak proboštství Vyšehradském ponkud živji, a z veera svítilo k mstu více než obyejn oken se skalnatých výšin.
Bylo
to
nco
neobvyklého, to spolené hospo-
daení staikého eského vlastence s mladým, do velikého svta vstupujícím magnátem polským. K vli spolenosti zvával nás ctihodný hospodá A''yšehradský toho asu také z veera k sob. Nezapomenutelné chvíle Po veei rozhovoil se probošt na dobro a dvrné jeho rozmluv odolati bylo naprosto nemožno. Proud ei sám vynášel !
ze srdce starého vlastence dávné patriotické vzpomínky, kteréž takka hltali jsme žádostiv oba. Yelkolejjé vzkíšení národa eského líil hostitel tak tkliv a barvami tak krásnými, že nemohlo
vypravování jeho nerozuítiti
i
srdce polského
po-
sluchae.
A
rozmluva pešla ovšem také k památce ne-
ocenitelného knížete Jiího,
ím
k tužb shody dvou národ.
Xkdy
také
své
zárove svezla se pedítal Stulc
netištné básné, z uichžto
Tn
i^ak proltošt
mimo vli
cyklus
celý
opvoval velé pátelství obou soudruhv
.
.
.
stichnul a sklopiv
PROBOŠT VYŠEHRADSKY A KNIZE LUBOMIRSKI.
zíímyšlene šedivou svou hlavu,
vložil
Ibá
teplou ruku
na pravici polského panice.
„Milujme se! Kochajmy
sig!" vzdechnul, jako
ve snu,
A
hystrá, jasná tvá mladého porozumním vznešeného ideálu
intelligentní
knížete plála
,
.
.
.
Mohlo-li býti jinak?
Ale
také to
eknu, že kníže záhy ovládnul
naši
e.
jsem
slyšel s láskou mluviti
—
ten
Však
to byl také
první kníže, kterého
esky o polský magnát, syn Jiíkv!
našich
vcech
Podnes chodíme s Poláky na posvátný VyšePítel a píznivec jejich vytrvalý, vrný
hrad.
upímný pipomíná se tém na každém kroku. Nepekraujeme již prahy prološtství, ale bloudíme i
pantheonem.
Ped odchodem stavíme péí Václava
A
hle!
se v kostele,
obnoveném
Štulce.
I
jeho myšlénky.
tam
stkví se trvalá
památka vdci
164
E.
jelínek: probošt vyšehrad. a kn.lubomirski.
Míníme nádherné okno oltáni, kteréž svatyni V zái svtla prokmitají tam ohnivými barvami podoby polských orodovník. Vnovací nápis posvcuje bratrství obou našich národv. Vyšehradské vnovali Poláci.
MICKIEWICZV SOUDRUH.
Asi
ped
osmi
zrovna na den
lety sv.
pijel
jsem
do
Varšavy
Antonína. Moje první ná-
vštva náležela tehdáž píteli Zaleskému, jehož jmeniny pipadaly práv na ten den. Zaleski studoval ped tím v Praze, umí ponknd esky, psal o nás
pkné
feuilletony a byl
krom
toho blízkj'm
pítelem jiných mých polských pátel ve Varšav i
na venkov.
Již
tehdáž byl
redakce jednoho z nejváženjších
iperným lenem denník polských,
a smím snad také dodati, že týž Zaleski byl
dvma
ped
soudruhem Sienkiewiczovým na cest do Turecka. Ostatn pilnul jsem k tomuto svému píteli také proto, ponvadž ochotn a jdatn odinil mrzuté naknutí, jaké se v „nevázané form"' dostalo v jistém eském denníku Michalu Baiuckému a polskému obecenstvu. Dávali totiž ped lety v Krakovském divadle Bahického veseloliru lety
„Divadlo ochotnické,"
ve kteréž
dle
zjirávy
do-
EDVAiíD jelínek:
168
tyného eského denníku vystupovala nknitná katura eská.
A
nedosti
censtvo radovalo se prý z této
scény nehorázn.
U
skému obecenstvu
posmšné
lovkem"
dostalo
se
pro nás
nazval dopiso-
té píležitosti
Bahického „jakýmsi
vatel
kari-
na tom! Krakovské obe-
také
a Krakovnkolik slov
málo laskavých. Nepatrná tato událost zpsobila v echách i Krakove boulty ve sklenici vody a dala
podnt k „diplomatické
korrespondenci," která
chmuru zatahující pímin obou našich národ. Bylo teba ututlati zejména rozkvašenou mysl velkých politiká v hospodách, kdež o tom horliv a všelijak mluveno. Parlamentáem Krakovského divadla byl Zaleskl, vdný a ochotný za to, že byli v echách lidé, kterým nemilé naknutí nebylo lhostejno. Z jeho listu a z rukopisu veselohry pana Bahického, zaslaného nám do Prahy, vyšlo na jevo, že celá vc mla se trochu jinak. Ukázalo se, že v „Divadle ochot-
mla
objasniti
nickém" vystupuje
obyejný eský z
sice
renegát.
onch germanisator,
ech,
ale
Byl
jaký!
to
Bachovský adník, jeden kterými
Bacha zaplavena. Balucki tedy
byla
Hali
za
persifloval jen rene-
gáctví a germanisatorství, eslcé národnosti a sku-
ten
eské spolenosti
se ani nedotýkaje.
Došla
MICKIEWICZUV SOUDRUH.
109
pak z Krakova ješt zpráva, že „tvrcem pobuující
zvsti" byl prý
eský
tamljor,
zamstnauý ve
vojenském orchestru Krakovského divadla. Nerozuml prý ani polsky. jak bu, díky p. Zale-
Bu
skému podailo se zbytené „rozechvní mezinárodní" alespo ponkud odiniti a samému panu Baíuckému dostalo se za nedlouho, asi po pti letech, neobyejn dkladné a skoro trochu veselé Tatáž jeho veselohra, peložena do
satisfakce. štiny,
roztomile pobavila
eském venkov
e-
divadelní obecenstvo na
!
mn
Episodka tato opakovala a pipomínala se v pozdjších letech v rzných formách najednou,
nebo jak u nás, tak v Polsce objeví se ob as vždy njaký takový tambor, který rád jako tam ten si zabubnuje. Ze takových tambor tlue se po svt, tomu nedivil jsem se nikdy, ale zlé jest, že takovým hudebníkm neliledí se svdomitji na prsty. Nauil jsem se odtud pohlížeti také na liné zprávy ponkud klidnji.
Vše
to
nouti ruku
Ped tiché
pimlo
m
tedy tím
upímnji
roz-
stisk-
píteli Zaleskému v den jeho jmenin.
polednem pekroil jsem práh jindy
redakce.
Rozevev dvée pedního
Kabiuetni knihovna.
dosti
pokoje 11
KDVARU jelíxkk:
170
spatil jsem k nemalému svému pekvapení slavnou redakci na vrub pehozenou. Nalezl jsem tam tehdáž
Nkolik psacích stolk bvlo dohromady sraženo do délky a pi takto impros-isované tubuli vesele hodovali lenové slavné redakce. Improvisovanj' stl prohýbal se zákuskami a vínem. Uprosted rozjaené spolenosti spatil jsem vedle Zaleského také Sarneckého, a nemýlíni-li se, i staikého Ordu, téhož, jenž dle vypravování docela jiný poádek.
starých
v
nmž
souasník „vrn" narodil
Doma
byl
se
nakreslil zaniklý
nesmrtelný
Adam
jsem hned. Slavná redakce oslavo-
vala in corpore svého mladého spolulena. Pii
besed
telské chvíle.
dm,
Mickiewicz.
a nejveselejší
nálad
iiplynula
pámilá
Nejedná sklenka zazvonila pípitkein dobe
mínného
pátelství esko-polskélío a také nejedná
mezinárodní padla hubika. To už u nich tak bývá.
Tenkráte nebyli jsme ješt rozeštváni a otráveni rozliným podncováním nedvry, a u všech jevila se chu povznášeti ideál sblížení dvou národu k praktické platnosti. Od tch as pohídau nenejeden z té rozjaené spolenosti snad ochabnul v nadšení pro ideál ten.
Okolnost tuto nejiipisuji
jen nestálosti povah, mnivosti a nedostatku vytrvalosti,
z
ásti také tomu, že není a
nemže
každv
JIICKIEAVICZV SOUDRUH.
býti takovj'-, aby vlastní
hlav
k vli
irleálu dal si
štípat díví.
bylo v srdcích nadšení a
171
tebas na své
Ale jak praveno, tenkráte
nedvry
ani stín
.
.
.
Tu uprosted veselé rozmluvy kdosi náhle vzpomnl „nestárnoucího" Odyce, kterýž téhož dne .slavil své jmeniny. Na to hned napovdl Zaleski, že práv se chystá k Mickiewiczov soudruhu, aby mu vyjevil pání ješt mnohých a mnohých let. Požádal jsem pítele svého, aby mne vzal s se„Nebude mu snad nemilo, pidruží-li se ke gratulantm tentokráte také eský ctitel ..." podotkl jsem mimochodem. bou.
Nabídnutí
mé
pijali pátelé
práv
tak
upímn,
jak jsem já je vyjevil, a po chvíli unášel nás íiakr
k
prahm
Mickiewiczova soudruha.
Byl jsem
té
náhod
velmi
povden.
Vdl
jsem tehdáž již velmi dobe, jaké stanovisko Odyniec v své spolenosti zaujímal. Jeho „Listy z podróžy" ítáme podnes s velikým zalíbením. Ale
ln
pál jsem
si
pijíti se
staikým Odycem
zvdl
ve styk
nho
po pípad, jak smýšlel o nás Ceších Mickiewicz a vbec v jakém byl pomru arcibásník polský k nám. Tehdáž byl Odyniec již dosáhnul požehnaného
také proto hlavn,
vku
abych
osmé desítky a
ml
od
za sebou, co pozdji jsem
11*
EDVAKD jelínek:
napsal
Byl Odyniec
v jedné vzpomínce.
o néni
souasníkem památné doby ideálních snah mládeže Vilenské, kteráž sousteujíc se kolem Tomáše Zana a zakládajíc spolky „promienistych"
sob
stavila po
budoucím život jejich zdál S Mickiewiczem seznámil r.
Akoli
1822.
i
„íilaret"
z-
stopy tak neobvyklé, že pokolením
„mythiekým."
se
býti
se
Odyniec tuším
život jeho nebyl zmítán
již
bouemi
jeho soudruh, kteí odsouzeni byli velkým dílem sdíleti život
byl
vyhnanství neb emigrace,
míe
života Vilenské družiny v
rární
psobnost Odycova hned
tehdáž
nadšen pstovaným
dané poprvé
r.
:
z
pece asten nemalé.
mládí
šla
„Poezyje" jeho, vy-
1825 a 1826 ve Viln a obsahující
ballady a legendy,
nejzejmjším jsou dkazem, že
tehdejší romantická škola
mla
z nejhorlivjších stoupenc.
niknul almanach „Melitele,"
v Odycovi jednoho
Z podnik jeho prokterýž soustedil v sob
práce Mickiewicze, Slowackého, Zaleského a
Roku 1829
j.
odebral se Odyniec do Petrohradu,
kdež osvžiti hodlal dívjší styk
V
Lite-
duchem
s
Mickiemczem.
severní stolici ruské íše umluvili oba jjamátnou
cestu po
Evrop, kteráž skvle uskutenna stala utšených vzpomínek, snesených ve
se zdrojem
zmínných již
„Listech z podróžy."
Pou
tato trvala
MICKIEWICZUV SOUDRUH.
tém
rok;
nerozluní jiátelé
eské lázn, Rýn
zejména
navštívili
Výmaru u nmeckého ím, Neapol atd. Roku 1830 rozlou-
velebásníka;,
ve
(prodleli
Ženev.
ili se v
17ií
Mickiewicz
se
vrátil
íma,
do
Odyniec do Paíže a pozdji do Drážan, kdež v kruhu etné a A^ynikající emigrace polské pebýval nkolik
tam za
s
let.
Zvlášt blízký styk spojoval
Brodziusk}'m.
hranicemi
Literární
roku 1837 do
v
vrcholila
(Byron, Moor, Walter, vlasti
jej
innos Odycova pekladech
mistrných
Scott, 8chiller).
a usadiv se ve
Vrátiv se
Viln
trávil
S poátku horliv pispíval polské „Encyklopedie" a pozdji
život stále pracovitý.
k zdokonalení
pijal na se redakci „Kurjera Wilenského," kterouž vedl do roku 1870 sám obstarávaje také
V
ást
poli-
dobu vydal novou sbírku básní (1859;, pispíval do Varšavských asopis a sepsal dramata „Felicya (1849 a 1859), „Barbora Radziwillowna" „Jiího Lubomirskélio" (1801). (1858) a první tickou.
tu
ás
Z
politické jeho
stenství
pi
innosti pipomíná se
adrese,
podané
Ostatek života trávil Odyniec
Varšav.
Njaký as vnoval
Varšavského"
a
posléze
stal
caru
mu
ixa-
Alexandru
tém
11.
výhi-adu ve
se redakci „Kurjera se
pedním
spolu-
pracovníkem „Kroniki Rodzinnej," do níž skládal
hlavn svá „Wspomnienia."
EDVAKD JKLÍNEK;
se
Pestávám na této suché koste, abycli vrátiti mohl k vci samé. Toho asu prebj'val A. E. Odyniec juž u dcery
své,
provdané paní Cliomentowské, v
kovské. Bydlišt
pán Odyeovo
ulici
Maršál-
podobno bylo spíše
velkomstskému iitulku, nebo ohromná ulice Maršálkovská v této své ásti nebyla ješt zastavna újdn a pipomínala nejvíce letní pobyt velkomšák. Diim sám leží za regulaní arou, hezky uprosted zeleni a k prahm jeho dochází se pkn udupanou pšinkou. elegantní ville než
Ale tenkráte byla cesta moje se,
že pan
zbývalo
mama.
Dovdv
Odyniec odešel kamsi do msta, ne-
mn
než zanechati Ustek.
Tu když jsem moval
mn
byl tu
návštvou
odpoledne pišel
dom,
ozna-
k nemalému pekvapení domovník, že
— soudruh Mickie-wiczv.
Z
lístku
zanechaného, vyetl jsem pak rychle, že zve p.
mne
Odyniec na veer k sob. Rozumí se, že jsem vyzvání tomu uinil za-
K veerní schzce uvedl mne laskav básník a redaktor „Klos," pan Antonín Pietkiewicz (Adam Plug), Litvín, ctihodný muž, jehož jsem v polské spolenosti slýchal nejednou jmenovati svatým Paolim. Také pan Pietdost co nejochotnji.
tehdáž
MICKIEWK.ZLV SnUDRllI.
1(0
ku generaci starší a jest od domácím pítelem rodiny Odyc. Nám projevoval vždy píze upímnou i úin-
kiewicz náleží již
mnoha
let
echm
osvduje práv ve Varšavských uveejuje v nich pátelské zprávy a
nou, což nejlépe
„Klesech"
rozpravy o život našem.
V
salon paní Chomentowské
lenost dosti
ilý
etiiou a velmi
OdjTiiec uvítal nás
zastal
dvrn
neobyejn
jsem spo-
spíznnou.
vlídné a velmi
brzy smetnul rozmluvu ke starým svým vzpomín-
mn
Pipomnl
kám. jeho
nmu
že k
lnul
laskav
velice
]Mickie^A-icz
si
vážil
ihned,
že soudi-uh
eského národa a
eznieným vdomím
slovanského
„Tém
dtinskou ml Mickiewicz radost," pravil Odyuiec, „když jsme se roku 1829 na Benátském námstí svatého Marka náhodou sešli s jakýmsi echem. Nevýslovn milo bylo mu setkati se na cizí zemi s pobratimem Ale byl píbuzenstva.
.
to
ech
a
poctivý."
tehdejší
Litoval j.sem
pi vzpomínkách k
.
.
.
srden,
že jsme nemohli zstati
o Mickiewiczovi a jeho stanovisku
echm. Odycova
jindy.
.
nepíliš ohnivý a nadšený,
.
laskavost nahradila
Rozmluva roztiŠovala
spolenosti valné, ale
mn
to
pak v etnjší opt a opt zabíhala k dávné se
Hb
EDVAKD JEMNEK:
k níž
minulosti,
pokolení
se
a stýkal
Odyniec tak rád vracel. Pežil se
s
pedními jeho osobami.
Zvláít nadšen vzpomínal telidáž hrabnky Klaudiny Potocké, „našeho andla," s níž vídal se zá-
rove
Brodziským (pítelem našeho elakov-
s
skéhoj v
Drážanech.
Po všechny takové návštvy podiv vzbuzovala
Odycova spoleenská pružnos. ilos jeho nikterak nepipomínala osmé desítiletí životní pouti naopak; v hoela ješt jiskra neutlumeného života a úasti ke všemu, co se práv životem nazývá. .
.
.
nm
Odyniec
líbal
své pátely a tisknul jim ruce
zpsobem, jakým dnes
V
jeho projevech
pravdivosti
se již
nelibá
a netiskne.
pátelství byla velos,
pochybovati nelze.
o jejíž
Choval bezmrnou
náklonnost k dávné minulosti, jakousi oddanosf.
vrnost a k starým tradicím svého vlastního srdce,
ale nevzdaloval
se od
pítomnosti valn
zmnné.
První moje návštva za pohostinným prahem paní Chomentowské nebyla poslední. Kdykoli jsem zavítal
es
do Varšavy, vždy
jsem
ml
tráviti
alespo jeden veírek
ve spolenosti Mickiewiczova
soudruha. Odyniec nestárnul.
Tak jak nemnil
se
Jeho snhobílý, na uzlík svázaný staromodní šáteek
MICKIEWICZUV SOUDKTJH.
1
(
<
na krku, tak nemnila se jeho tvá a nálada. Vždy stejn srden líbal a tiskl ruku, vždy stejn naklonn byl jasné mysli a velé hovornosti. Ale jelikož
v salon
nos etnjší, v
Odycov obyejn
a
dámy
rozmluva vždy samovoln.
Ze-
a jejímž hlavním tmelem byli starší
—
rozcházela
byla spole-
níž nescházeli ani biskupové polští,
se
literáti
jména ctihodný hospodá, nezanedbávaje nikoho, každému se udílel.
Odyce
Jakkoli nejastji vídal jsem
šav
a on sám jen v
mst
doma, pece nejživji pipomínám ztrávil
v
jsem
s
Polska
sob
ním pod Vavelem.
Krakov vbec, obstupuje
ovzduší
úpln
chvil, jichžto
Pozoroval jsem'
že zejména Poláky
tam
ve Var-
„Syreny" byl
z
ruského
volnjší
a
ne-
sevenjší. Palác šlechtice Myškowského, teprve pozdji
pemnný
v
hotel,
bývá pravideln naším bydlištm
v Krakov. Jmenovit dívjší zízení tohoto
domu
pipomínalo jaksi staré polské asy. Ohromn vysoké komnaty, vyhlídka k znamenitému námstí a k Sukiennicím, jakož i doléhající vytrubování starého motivu z Mariánské vže to vše iní
—
„Drážanský
hotel" zvlášt milý.
Kb
EDVARD JELINKK:
Tu jednoho
dne,
práv když jsem v
šeré ho-
dince klidn vyslýchal nábožné troubení, kdosi zaklepal na
jsem
kterýž
dvée mé komnaty.
Hned potom tšil návštvy Mickiewiczova soudruha,
z milé
se
tenkráte
pišel
v
prvodu
pítele
Julia
Miena, spisovatele francouzského, pekladatele Slo-
váckého a našeho Jablonského do své matei^tiny. Není tedy divu, že beseda naše nabyla záhy
dvrné
vlídnosti.
Staiký Odyniec
rozhovoil se
svém mládí a uštdil nám laskav nejednou vzácnou vzpomínku, stále se v;j'mlouval, že nechtl by vypravovati vci, o nichž snad víme již z jeho pamtí. Mluv o Mickiewiczovi kladl draz na sloo
a
vanské
vdomí
polského proroka.
neštstí národa vašeho,"
pravil,
„ím
vtší bylo
„ím opuštnjší
a poníženjší byl mezi ostatními, tím výše vážil si
oné hrstky tehdejších patriotc eských,
shromažovali díla.
se
kteí pod praporem národního vašeho
Vidl ve vás národ
slavné kulturní minulosti,
jehož znovuzrození jest jasnou refleksí osvtového století.
Nejlepším
pítelem
Mickiewiczovým byl
mezi Cech)' Václav Hanka*; a
*)
Také
s
Jimgmannem
a zejména
s
této
známosti jest
Palackým byl Mickie-
MiriíIEWICZV SOUDRUH.
lilavne i)ipsati, že
170
Mickiewicz zamstnával se my-
báse z djin eských, a ." *) bouných dob Jana Žižky „A jest možno," pravil po chvíli Odyniec s rostoucím nadšením, „aby muž takový jako IVIickiewicz nechoval velou náklounos k vám? Kdyby rozuml by národu vašemu Mickiewicz dnes žil šlénkou
sepsati
velkou
sice z
.
.
—
snad
lé))e
nás všech.
Plesal
by snad pokrokem
nebo spatil by ve vašem zrovuzi'ození a národním mohutnní vítzství ideje nejvtšího ideálu vaším,
svélio."
Když pak pravil Odyniec
mluvili
za sebe:
jsme ješt o Slovanstv, „Nové djiny naše pro-
pleteny jsou jinými losy
však mohu
tolik
íci
s
i
zkušenostmi než vaše,
pesvdením,
že
rodáci
moji nebudou nikdy proti takové myšlénce slovanské, která neohrožuje jjodstaty polské individuality.
—
a odinno bude Ctme práva svá navzájem bohdá nejedno píkré nedorozumní ..." wicz v pátelském 8
*)
Micklewiczem
r.
styku.
ííaposled
mluvil Palacký
1853 v Paíži.
Mickiewicz psal skuten tuto báse. ííiewiaiowicz etl první její zpv, poínající velkolepým líením eských les. Bohužel báse tato ztratila se nepochybn ve Florenci, kdež Mickiewicz meškal r. 1848.
EDVARD JELÍNKK:
Od}'niec se zamyslil.
Tu maní pipomnl jsem sob
slov
wiczových, jichžto roku 1848 z Pai^íže dne
Mickie7. listo-
padu psal do Prahy našemu V. Hanko vi:
„Siužymy rázem sprawie narodowej, która teobejmuj^c, stáje sig spraw^ wszystkich spól-Slowian powoíanych do jednego dzieia wola Bož%. O wypadkach, których juž dožylišmy i które nas jeszcze czekaj^ porozumiewajmy raz
sig,
wigkszy zakres
zasylajmy siebie bratnia rada."
Zatím piblížila se plnoc. Odyniec náhle
stisknul
vstal,
rozlouenou, jako by improvisací,
wolnoš czu
Ježeli
i
mn
ruku a na
povdl
tento
kochaé umiesz
rozmowie naszej nie potrzebne siowa, ja twe westchnienia, ty me ízy zrozumiesz i dton mnie scisniesz oto nasza slowa.
—
Potom ský pítel.
odešel
mj
polský píznivec
paláce nábožný motiv, doznívající
Mariánské vže. Bylo
i
francouz-
Provázel je po chodbách starožitného
již
—
napovdno,
práv
s
výšin
že Odyniec zachovával
MICKIEWICZV SOUDRUH.
181
na prahu deváté desítky vku svého ilosf podivuhodnou a pružnos ducha neobyejnou. i
VšaJc praví mudrosloví slovanské, že
spodin takovým jevuje.
zpsobem
sám Ho-
lidem lásku svou pro-
Prodlužuje jim život a duchu jejich do
nejposdjšího
vku
stárnouti nedává
!
z povahy tu a
pítomné knížky vyplývá,
tam zavadil také
budiž
mu
to
laskav, nebo
že pisatel
o svou nepatrnou osobu.
Ne-
vykládáno v jakémkoli smyslu nestalo se tak
v
dvrném tónu upímné
oddanosti k vli zachování a
pípadnému vytknutí
charakteristiky jiných osob.
Jinak vyhýbal se
satel
sám sob všemožn.
])i-
OBSAH. Strana
František Palacký. (Místo pedmluvy.j
...
9
Ukrajinský slavík
'23
Nestor uenc Knz — básník
slovanských
55
Adam Honory
Kirkor
41
•
83 117
Kraszewski Probošt Vyšehradský a kníže Lubomirski
ilickiewiczv soudruh
.
.147 165
