Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra žurnalistiky
Zdenka Burešová
Prostor vymezený mrtvým (Space assigned to the dead) –
Vývoj zpravodajství daného deníku o obětech v Iráku (Development of a particular daily’s reporting on Iraqi casualties)
Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Marek Lapčík, Ph.D. Olomouc 2008
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou použitou literaturu i další zdroje. Tato bakalářská práce obsahuje 117 263 znaků.
V Olomouci dne . . . . . . . . . . .
1
............................
Abstrakt Obsahem této práce je analýza zpravodajství o obětech poslední irácké války. Jejím cílem je zjistit, zda a jak se toto zpravodajství změnilo během prvních tří let od začátku války. Analýza sleduje vývoj počtu obětí, rozměrů článků a jejich umístění v novinách. Porovnává také prostor věnovaný obětem různých národností a různého povolání a pokouší se zjistit, které oběti jsou pro média zajímavější. Prostřednictvím analýzy je ověřována platnost některých politologických a mediálních teorií. Analýza byla provedena na českém deníku Lidové noviny.
2
Abstract This work contains an analysis of coverage of the casualties of the last Iraq War. The aim of this work is to find out whether and how this coverage has changed during the first three years since the beginning of the war. The analysis follows the development of the number of the casualties, of the size of the articles and of their location in the newspapers. The work also compares the space devoted to casualties of different nationality and different occupation. It attempts to discover which of the casualties are more interesting according to medial concern. Through the use of such analysis the validity of some politics’ and medial theories is checked. The analysis was carried out on a Czech daily Lidové noviny.
3
1. O BSAH 1.
Obsah............................................................................................................................................... 4 1.1 Seznam grafů ......................................................................................................................... 5 1.2 Seznam příloh ........................................................................................................................ 5 2. Úvod ................................................................................................................................................ 6 2.1 Podnět a volba tématu............................................................................................................ 6 2.2 Specifikace tématu ................................................................................................................. 8 2.3 Zdroje................................................................................................................................... 11 2.4 Obsah ................................................................................................................................... 12 2.5 Cíle a možný přesah práce ................................................................................................... 12 3. Metodika práce .............................................................................................................................. 14 3.1 Kvantitativní obsahová analýza ........................................................................................... 14 3.2 Možné nedostatky zvoleného postupu ................................................................................. 15 3.3 Vymezení dat – vzorek obsahu ............................................................................................ 15 3.4 Vymezení dat – jednotka analýzy ........................................................................................ 16 3.5 Sledované parametry............................................................................................................ 18 3.6 Možné nepřesnosti v měření ................................................................................................ 20 4. Historie .......................................................................................................................................... 21 4.1 Stručná historie Iráku do roku 2003..................................................................................... 21 4.2 Invaze do Iráku 20. března 2003.......................................................................................... 24 4.3 Shrnutí.................................................................................................................................. 29 5. Prostor vymezený mrtvým ............................................................................................................ 30 5.1 Průběh analýzy..................................................................................................................... 30 5.2 Prostor vymezený mrtvým ................................................................................................... 30 5.2.1 Počet obětí ve zprávách versus počet skutečných obětí .................................................. 30 5.2.2 Počet článků o obětech .................................................................................................... 33 5.2.3 Velikost článků o obětech................................................................................................ 34 5.2.4 Umístění článků o obětech............................................................................................... 37 5.2.5 Porovnání velikosti článku s počtem obětí ...................................................................... 38 5.2.6 Prostor pro oběti podle jejich národnosti nebo povolání ................................................. 42 5.3 Shrnutí.................................................................................................................................. 45 6. Kvalitativní exkurz ........................................................................................................................ 47 6.1 Přítomnost fotografie ........................................................................................................... 47 6.2 Původnost článků ................................................................................................................. 49 6.3 Témata článků...................................................................................................................... 51 6.4 Přístup k obětem různých národností a jejich řazení ........................................................... 53 6.5 Shrnutí.................................................................................................................................. 56 7. Závěr.............................................................................................................................................. 57 7.1 Zhodnocení platnosti úvodních hypotéz .............................................................................. 57 7.2 Možné přesahy práce ........................................................................................................... 58 7.2.1 Rozšíření sledovaných proměnných ................................................................................ 58 7.2.2 Možná rozšíření tématu ................................................................................................... 59 8. Přílohy ........................................................................................................................................... 62 9. Seznam použité literatury.............................................................................................................. 88
4
1.1 Seznam grafů Graf č. 1. Graf č. 2. Graf č. 3. Graf č. 4. Graf č. 5. Graf č. 6. Graf č. 7. Graf č. 8. Graf č. 9. Graf č. 10. Graf č. 11. Graf č. 12. Graf č. 13. Graf č. 14.
Počet obětí ve zprávách versus počet skutečných obětí .................................................. 31 Počet článků za měsíc...................................................................................................... 33 Vývoj velikosti článků v čase v cm2 ................................................................................ 35 Vývoj umístění článků v čase .......................................................................................... 37 Velikost článků versus počet obětí .................................................................................. 39 Poměr velikosti článku a počtu referovaných obětí......................................................... 41 Průměrný rozsah v centimetrech čtverečních na jednu oběť ........................................... 42 Porovnání prostoru v cm2 na oběť podle národnosti nebo povolání................................ 44 Vývoj počtu obětí podle národnosti (povolání) a vývoj rozsahu článků o obětech......... 46 Přítomnost fotografie....................................................................................................... 48 Původnost článků – procentuální podíl............................................................................ 49 Původnost článků – koláčový graf................................................................................... 50 Téma článků o obětech – procentuální podíl ................................................................... 51 Téma článků o obětech – koláčový graf .......................................................................... 52
1.2 Seznam příloh 8.1 8.2 8.3 8.4 8.5 8.6 8.7 8.8 8.9 8.10 8.11 8.12 8.13 8.14 8.15 8.16 8.17 8.18 8.19 8.20 8.21 8.22 8.23 8.24
Úředně doložené oběti irácké války ......................................................................................... 62 Počet obětí zmíněných ve zpravodajství Lidových novin ........................................................ 64 Počet obětí ve zprávách versus počet skutečných obětí ........................................................... 66 Počet článků za měsíc - graf..................................................................................................... 67 Počet článků za měsíc - tabulka ............................................................................................... 68 Vývoj velikosti článků v čase v cm2 – tabulka......................................................................... 69 Vývoj velikosti článků v čase v cm2 – graf .............................................................................. 70 Vývoj umístění článků v čase................................................................................................... 71 Počet a národnost obětí, které se dostaly na titulní stranu Lidových novin ............................. 72 Velikost článků versus počet obětí ........................................................................................... 73 Poměr velikosti článku a počtu referovaných obětí ................................................................. 74 Průměrný rozsah v cm2 na jednu oběť – graf ........................................................................... 75 Průměrný rozsah v cm2 na jednu oběť – tabulka...................................................................... 76 Porovnání v cm2 na oběť podle národnosti nebo povolání – graf ............................................ 77 Průměrný rozsah v cm2 na oběť podle národnosti nebo povolání – tabulka ............................ 78 Vývoj počtu obětí a rozsahu článků o obětech – souhrnný graf............................................... 79 Vývoj počtu obětí a rozsahu článků o obětech – březen 2003 až březen 2004 ........................ 80 Vývoj počtu obětí a rozsahu článků o obětech – březen 2004 až březen 2005 ........................ 81 Vývoj počtu obětí a rozsahu článků o obětech – březen 2005 až březen 2006 ........................ 82 Přítomnost fotografie................................................................................................................ 83 Původnost článků – procentuální podíl .................................................................................... 84 Původnost článků – koláčový graf ........................................................................................... 85 Téma článků o obětech – procentuální podíl............................................................................ 86 Téma článků o obětech – koláčový graf................................................................................... 87
5
2. Ú VOD Prostor vymezený mrtvým může znít jako skandalizující až bulvární téma. Obsahem této práce je však zcela vážná analýza Lidových novin, respektive analýza zpravodajství o obětech zatím poslední (a stále ještě probíhající) irácké války. Ráda bych jejím prostřednictvím zjistila, zda a nakolik upadá o zmíněnou válku po třech letech každodenních sebevražedných útoků, bojů a umírání zájem a jestli některé oběti dostávají více prostoru než jiné, ať už kvůli své národnosti, povolání nebo době úmrtí. Cílem mé práce je tedy provést analýzu zaměřenou na zpravodajství tří ročníků zvoleného periodika (je jím deník Lidové noviny) a porovnat, jaký prostor dostávaly oběti irácké války na jejím začátku a zda a jak se tento prostor s postupem času zmenšil. Zaměřím se i na změny umístění článků o obětech a jejich původ (zda se jednalo o zprávy agenturní nebo redakční). Chtěla bych zjistit, zda oběti některých národností nebo určitých povolání dostávají v novinách více místa než jiné. Pokud se mi podaří získat přesné informace o počtu obětí války v letech 2003 až 2006, porovnám počet skutečných obětí s počtem těch, o nichž noviny přinesly zprávu.
2.1 Podnět a volba tématu Prvotním impulsem ke zanalyzování zpravodajství o irácké válce byla esej doktora Boaze Ganora, výkonného ředitele Mezinárodního protiteroristického institutu1 z 15. července 2002 nazvaná „Strach jako prostředek psychologického vedení války“ (v originále „Terror as a Strategy of Psychological Warfare“ 2 ). Ganor v ní vymezuje terorismus a jeho cíle („Teroristické činy – vraždění, sabotáže, vydírání – mohou být shodné s činy běžných zločinců. Pro teroristy ale slouží jen jako prostředky k dosažení jiných cílů, ať už ideologických, náboženských, sociálních nebo ekonomických.“) a vysvětluje hlavní účel teroristických činů („Cesta k dosažení teroristových politických cílů vede přes zásadní dílčí metu – vytvoření permanentní atmosféry strachu uvnitř cílové společnosti. [...] Terorismus 1
V originále International Institute for Counter-Terrorism, více viz http://www.ict.org.il GANOR, B.: Terror as a Strategy of Psychological Warfare. International Policy Institute for Counter-Terrorism. 15. 7. 2002. [online] URL:
Překlad autorka. 2
6
podrývá pocit bezpečnosti a rozvrací každodenní život, aby tím znemožnil společnosti normálně fungovat.“). Část Ganorovy práce se zaměřila i na média: „Teroristy vlastně ani nezajímá smrt tří, třiceti nebo dokonce tří tisíc lidí. Raději nechávají lidskou představivost, aby pracovala za ně. Vlastně si lze představit, že by teroristé dosáhli svých cílů bez provedení jediného útoku; požadovanou paniku by mohlo vyvolat souvislé vysílání hrozeb a teroristických prohlášení – prostřednictvím rozhlasových a televizních rozhovorů, videí a ostatních známých metod psychologického vedení války. [...] Jejich poselstvím je: kdokoli, kdekoli, kdykoli může být terčem příštího útoku.“ Přístup médií k terorismu Ganor kritizuje, když upozorňuje, že „média často poskytují teroristům platformu pro propagaci názorů a psychologických manipulací, a to nejen zpravodajstvím o teroristických útocích, ale také vysíláním rozhovorů s teroristy a jimi natočených videí.“ Z děl politologů, kteří se terorismem dlouhodobě zabývají (kromě Boaze Ganora sem patří například Marc Nicholson3 nebo Brian M. Jenkins4), vyplývá, že teroristům v jejich činnosti nejvíce pomáhají právě média. Ochota médií vysílat teroristy dodávané materiály jim umožňuje získat publicitu, s vyšším počtem zpráv o teroristických útocích stoupá i takzvaný iracionální strach z terorismu (strach ze zasažení teroristickým útokem bez ohledu na nízkou pravděpodobnost takové události). 5 Podle Jenkinse taková obliba teroristických témat v médiích může dokonce podnítit další teroristické akce jako efektivní způsob propagace cílů určité skupiny.6 Získání publicity patří podle Jenkinse i mezi šest hlavních cílů teroristů. Oproti tomu se ale často tvrdí, že média jsou cynická a jejich zájem o nové události (v našem případě o teroristické útoky a jejich oběti) brzy vyprchá, takže teroristé, aby si udrželi alespoň stejně velký zájem médií, musejí stále důmyslněji a originálněji zabíjet stále více obětí. Rozhodla jsem se tedy provést analýzu zpravodajství o terorismu a zjistit, jak k němu média přistupují. Chtěla jsem ověřit, zda je teorie o honu za publicitou platná a jestli je obecně rozšířený skeptický pohled na média oprávněný. Konkrétně jsem z analýzy chtěla vyvodit, zda musí pro dosažení stejného prostoru v novinách umírat stále více lidí, nebo zda se rozsah zpravodajství o teroristických útocích ani po sedmi letech od útoků na Světové obchodní centrum a Pentagon z 11. září 2001 nezmenšil. 3
Například jeho esej An Essay On Terrorism – NICHOLSON, M.: An Essay On Terrorism. American Diplomacy. 19. 8. 2003. Přístupná na URL adrese 4 Například jeho esej International Terrorism – JENKINS, B. M.: International Terrorism. In International Politics: Enduring Concepts and Contemporary Issues. New York: Longman, 2003. S. 200 – 206 5 Více k iracionálnímu strachu („irrational anxiety“) viz zmiňovaná díla Boaze Ganora a Briana M. Jenkinse. 6 Vystihuje to citát z Jenkinsova International Terrorism: „Svět se stal pro teroristy jevištěm. Publikem je jim celý svět.“ (V originále: „The world is now their stage. The whole world is probably watching.”)
7
Výsledkem takové analýzy by mohla být také kognitivní mapa. Jak například popisuje Klaus Krippendorf: „jedno z možných využití lingvistické reprezentace v obsahové analýze je tvorba kognitivních map. Gerbner a Marvanji (1977) vytvořili mapy světa viděného z pohledu amerických a východoevropských [...] novin. Použili přitom rozsah zahraničního zpravodajství jako kritéria velikosti.“ 7 Přemýšlela jsem tedy i o tom, že by z analýzy zpravodajství o terorismu šla taková mapa světa sestavit. Vymezit a provést takovou analýzu by však bylo nesmírně náročné a její rozměr by značně přesáhl jednu bakalářskou práci. Obtížné by bylo také vymezení metodiky práce – které zmínky o útocích a z jakého důvodu zařadit? Útoky z různých zemí vyvolávají vždy novou vlnu pozornosti (za příklad poslouží útoky na Bali, v Madridu, v londýnském metru a mnohé další). Daly by se tedy analyzovat pouze zprávy o útocích ve Spojených státech amerických, k nimž by se mohla přidat i analýza různých vládních varování a vysílaných teroristických prohlášení. Pro to by ale bylo vhodnější analyzovat spíše americká média, protože zpravodajství o amerických teroristických útocích, hrozbách a třeba projevech amerického prezidenta není v českých médiích dostatečně podrobné a kontinuální. Navíc by se opět jednalo o pro bakalářskou práci příliš rozsáhlé téma.
2.2 Specifikace tématu Proto jsem nakonec došla k řešení, které se lehce odklonilo od původního záměru. Rozhodla jsem se analyzovat zpravodajství o obětech poslední, dosud probíhající irácké války. Je to způsobem svého průběhu velmi zajímavý konflikt. Začal kontroverzní invazí koaličních vojsk v čele s vojskem Spojených států amerických do Iráku 20. března 2003. Kvůli tomu, že bylo rozpoutání války předmětem ostrých debat mezi světovými politiky, politology i žurnalisty, věnovala média začínající válce a jejím prvním obětem mnoho prostoru. Čekalo se, že Irák bude rychle dobyt, převeden na „demokratický“ režim, stabilizován a předán legitimní irácké vládě. Místo očekávaného uvítání 8 se ale část Iráčanů postavila koaličním jednotkám na odpor. Rozpoutaly se boje o povstalci obsazená města, začaly dodnes probíhající sebevražedné útoky na koaliční vojáky i irácké civilisty. Konflikt, který je běžně 7
KRIPPENDORF, K.: Content Analysis. An Introduction to Its Methodology, s. 43 – 44 Absurdita očekávaného vývoje války vyšla najevo později, jak ilustruje například článek Lidových novin Rozdáme Iráčanům vlaječky, ať nás vítají z 21. 10. 2004. Podle plánu americké tajné služby CIA měli Iráčané koaliční vojska vítat s nadšením, za tímto účelem bylo do země dovezeno několik set amerických a poté i iráckých vlaječek. Ihned po začátku invaze ale přišly první útoky na koaliční vojáky, vlaječky tedy zůstaly nepoužité v amerických skladech. 8
8
označován jako Irácká válka, trvá dodnes. Iráčtí civilisté umírají nejen vinou teroristických (povstaleckých) útoků, ale i následkem velmi špatné zdravotnické infrastruktury, nedostatkem pracovních příležitostí a následným hladověním. Neutichají ani útoky, ani nepokoje, přesto média přinášejí o irácké válce stále méně informací. Proto je mediální zpracování irácké války vhodné téma k analýze, ne tak úplně vzdálené původnímu záměru zanalyzovat zpravodajství o teroristických akcích ve světě. Cílem mé analýzy je zjistit, jak se mění prostor věnovaný obětem irácké války v českých médiích a zda tento trend proporčně odpovídá i vývoji počtu obětí války. Aby měly výsledky analýzy výpovědní hodnotu, je nutné zanalyzovat delší časové období. S přihlédnutím k rozsahu bakalářské práce a k tomu, že analýzu bude provádět jen jeden výzkumník, byl časový rozsah analýzy stanoven na první tři roky irácké války. Kvůli velkému počtu článků o válce bylo ještě nutno zúžit analyzovaný vzorek na únosnou míru. Následující práce se tedy zaměří jen na články pojednávající o obětech války. Analýza článků o obětech má totiž umožňuje také porovnat skutečný počet obětí s počtem těch, o nichž se referovalo, a posoudit, zda, jak rychle a v jaké míře přestávají noviny postupně věnovat pozornost „běžným obětech“. Zvolením článků o obětech bude navíc možné zjistit, zda je iráckým obětem a obětem „zahraničním“ (tedy zabitým koaličním vojákům a humanitárním pracovníkům nejčastěji z Evropy a Spojených států amerických) věnován rovnocenný prostor a jestli se celkový prostor zvětšuje, zmenšuje nebo zůstává stejný. Omezený rozsah je rovněž důvodem k tomu, že zkoumání „médií“ bude omezeno pouze na tištěná média, respektive na český deník Lidové noviny. Zpravodajství z let 2003 až 2006 je totiž nejsnáze dostupné právě ve formě tištěných médií. Předpokládám, že výsledky analýzy potvrdí již zmiňovanou skepsi k médiím i platnost dvanácti „zpravodajských hodnot“ 9 , tedy dvanácti faktorů, jejichž přítomnost dělá událost dostatečně zajímavou pro její převedení ve zprávu. Někteří autoři zmiňují těchto faktorů i méně, ale na několika základních a na jejich existenci se shodují všichni. McQuail uvádí, že „obsah zpravodajských médií má neodbytný sklon formovat se podle shodných pravidel“10 a dále je rozepisuje takto: „Primární zpravodajské hodnoty v západních médiích: rozměr událostí, blízkost, jasnost, omezený časový rozměr, závažnost, souznění, personifikace,
9
Tyto faktory jsou také nazývány „news values“, více viz například KUNCZIK, M.: Základy masové komunikace, s. 119 až 122 nebo TRAMPOTA, T.: Zpravodajství, s. 26 až 29. 10 MCQUAIL, D.: Úvod do teorie masové komunikace, s. 241
9
negativnost, významnost, drama a akce.“ 11 Burnsová vyjmenovává hodnot méně, a sice „dopad, časový rozměr, blízkost, konflikt, naléhavost, novost, relativita.“12 Dá se tedy předpokládat, že ani irácká válka nebude z hlediska mediální pozornosti nijak výjimečná a zpravodajství o irácké válce bude ovlivněno zmiňovanými zpravodajskými hodnotami. Prvním takovým faktorem je aktualita události. V angličtině se říká: „news is what is new“ (slovní hříčka vyjadřující, že zpráva je jen to, co je nové). Jak píše Ruß-Mohl, je aktualita nejdůležitějším výběrovým kritériem. V praxi jsou při výběru zpráv uzavřené události upřednostňovány před těmi, které trvají déle.13 Lze proto očekávat, že zájem médií o Irák bude postupem času klesat, jak se „nová válka“ začne stávat „běžnou“. Dalším významným faktorem je přítomnost konfliktu, která rovněž činí zprávu zajímavější a pro publikum (diváky, posluchače, čtenáře) přitažlivější. V Iráku se odehrávají konflikty různého rozsahu už od samého začátku války, proto se dá alespoň v prvních dnech očekávat o to větší zájem médií. Na zajímavosti pro média by Iráku mělo přidat i velké množství válkou zasažených nebo v ní zainteresovaných lidí (rozměr jako další ze zpravodajských hodnot). Nemyslím tím jen válečné oběti, média by měla zaujmout také přítomnost amerických a evropských vojáků a angažovanost
amerického
prezidenta
(v
souladu
s
McQuailovou
poznámkou,
že: „Nejznámějším případem osoby pojímané jako událost je patrně prezident USA – mocný činitel podporovaný rozsáhlou a účinnou mašinerií pečující o styk s veřejností.“).14 Ve spojitosti s Irákem připadá v úvahu také vliv další ze zpravodajských hodnot, blízkosti události. Ten vedl k rozhodnutí porovnat v analýze zvlášť prostor věnovaný iráckým obětem a prostor pro zahraniční oběti. Podle zmíněného faktoru se dá předpokládat, že naší evropské civilizaci jsou bližší oběti euroamerické než oběti irácké, a tudíž se o nich v porovnání s iráckými bude psát častěji a na větším prostoru (největší prostor ovšem podle této teorie získá případná oběť českého původu). Rozsah zpráv ovlivní s největší pravděpodobností také faktor zajímavosti, výjimečných charakteristik události. Více prostoru by tak mohly dostat ty oběti, které zemřely zajímavým, originálním
nebo
netradičním
způsobem,
například
novou
metodou
provedení
sebevražedného útoku nebo zbloudilým nábojem z vlastních řad. K tomu lze přidat i faktor 11
dtto, s. 302 BURNS, L. S.: Žurnalistika: praktická příručka pro novináře. S. 63 13 RUß-MOHL, S., BAKIČOVÁ, H.: Žurnalistika. Kompletní průvodce praktickou žurnalistikou. S. 100 14 MCQUAIL, D.: Úvod do teorie masové komunikace. S. 243 12
10
„human interest“, jakési personifikace, převedení události na příběh konkrétního člověka, ať už bude psaný z pohledu iráckého civilisty nebo vojáka koaliční armády. Větší zájem médií přitom vzbuzuje smrt vysoce postavené, známé nebo zajímavé osobnosti (velvyslanec, vysoký armádní důstojník, příbuzný svrženého iráckého prezidenta Saddáma Husajna). Také faktor „dramatičnosti“15 (například drastických sebevražedných útoků na svatební hostiny) by měl Iráku v médiích získat více prostoru. Možné důsledky události a její dopady na publikum daného média (další z faktorů) zřejmě prostor pro oběti nijak zásadněji neovlivní, protože případné dopady irácké války (zdražení ropy, klesající popularita amerického prezidenta George W. Bushe po invazi) budou spíše zahrnuty do jiných článků o Iráku než do těch, které pojednávají o obětech.
2.3 Zdroje Kromě publikací o analýze médií a obsahu médií obecně (Denis McQuail, Klaus Krippendorf, Jane C. Kronicková, Stephan Ruß-Mohl, Lynette Sheridan Burnsová a další) a výše zmíněných politologických esejí (Boaz Ganor, Marc Nicholson, Brian M. Jenkins) využiji ve své práci Lidové noviny (médium, které jsem si vybrala k analýze) a především internetové zdroje zabývající se válkou v Iráku. Jsou jimi například stránky americké vlády, stránky Organizace spojených národů, stránky schraňující údaje o obětech války nebo stránky vysvětlující nebo zpochybňující důvody jejího rozpoutání. Dále je na internetu k dispozici řada textů o mediálním pokrytí probíhající irácké války i předchozí války v Zálivu. Jako „rozcestník“ mi posloužila anglická verze otevřené encyklopedie Wikipedie. Pod hesly „Iraq“16 a „Iraq War“17 v ní lze najít mnoho odkazů na stránky o historii i současnosti Iráku i irácké války. Použití převážně internetových zdrojů je logické – jde o poměrně mladé téma, k němuž ještě neexistuje mnoho knižních zdrojů. Texty pojednávající o válce v Iráku a jejích obětech (například úmrtnosti iráckých civilistů) se omezují spíše na anglicky psané eseje dostupné v elektronické podobě a na oficiální zpravodajství (tiskové zprávy Bílého domu, vyjádření Organizace spojených národů a podobně). Počet obětí války se neustále zvyšuje a je tedy 15
V originále „shock value“, lepší překlad než dramatičnost se mi nepodařilo najít, proto uvádím i originální verzi. 16 URL: 17 URL:
11
nejlépe sledovatelný právě na internetu. Některé zdroje se sice přiklánějí spíše na stranu odpůrců nebo zastánců války, ve své práci se ale chci jakýchkoli soudů o oprávněnosti války a o jejím průběhu vyvarovat, a zaujatost stránek, které slouží pouze jako zdroje faktických informací (data, jména, počet obětí), následující práci ideologicky neovlivní a nemůže tak ani zpochybnit její výsledky.
2.4 Obsah Kromě samotné analýzy a interpretace jejích výsledků obsahuje tato práce ještě tři další části. První následující kapitolou je Metodika práce, která vymezí typ a hranice provedené analýzy, obhájí výběr této metody a vysvětlí její průběh.18 Na Metodiku práce naváže kapitola o historii Iráku a průběhu irácké války. Zařazuji ji proto, že pro porozumění výsledkům provedené analýzy je nezbytně nutné znát základní události z let 2003 až 2006. Bude jimi možné vysvětlit například nezvyklé výkyvy ve zpravodajství o obětech. 19 Po Historii následuje kapitola, která interpretuje výsledky analýzy (s ohledem právě na historii a významné válečné události). Po analýze je zařazena ještě doplňující kapitola, jenž popisuje zajímavé jevy zjištěné během analýzy, které jsou ovšem spíše intuitivní a nejsou dostatečně průkazné. V Závěru pak budou nastíněny možné přesahy práce a širší zpracování tématu irácké války i války obecně. Ještě je třeba upozornit, že ačkoli je k práci připojena i stručná historie irácké války, oprávněnost koaliční invaze do Iráku nebo právo povstalců na sebevražedné útoky v ní v žádném případě rozebíráno nebude. Pokud bude některé z kontroverzních témat zmíněno, pak proto, že nějakým způsobem ovlivnilo průběh války a mohlo by se tedy odrazit ve výsledcích provedené analýzy.
2.5 Cíle a možný přesah práce Svou analýzou se pokusím zjistit, jak se vyvíjelo zpravodajství o obětech irácké války v jejích prvních třech letech a zodpovědět otázku, zda opakovaná zpráva přestává být zprávou
18
Důvodem zařazení této kapitoly je nutnost jasného vymezení hranic výzkumu (analýzy). Více viz KRIPPENDORF, K.: Content Analysis. An Introduction to Its Methodology. S. 26 19 Vysvětlení kontextu, který se vztahuje k analyzovaným datům popisuje rovněž KRIPPENDORF, K.: Content Analysis. An Introduction to Its Methodology. S. 26
12
a stále stejně umírající oběti už média nezajímají. Proč je pro ověření takových hypotéz možno využít postupy obsahové analýzy, vysvětluje Klaus Krippendorf, když říká, že množství výskytu (v případě této práce množství výskytu článků o obětech) je měřítkem závažnosti a důležitosti určité události pro média a pozornosti, kterou jí média věnují.20 Klaus Krippendorf ve své knize o obsahové analýze píše, že v každé analýze je třeba předem představit očekávané cíle a teze, jež má analýza potvrdit nebo vyvrátit. Čtenář tak má mít možnost po skončení analýzy posoudit, zda byly očekávání a teze autora analýzy skutečně správné a oprávněné.21 Jak tedy vyplynulo z výše uvedených argumentů (politologických textů a dvanácti zpravodajských hodnot), předpokládám, že analýza odhalí postupný klesající zájem o irácké oběti i přes to, že jejich počet s postupem času neklesá. Větší prostor budou v médiích dostávat spíše oběti zabité neobvyklým způsobem, vysoce postavené nebo velký počet lidí zabitých při jediném útoku. Lze ale očekávat zvýšenou vlnu zájmu o iráckou válku a její oběti během různých výročí (každoroční výročí začátku války v Iráku) a významných či mimořádných událostí (volby irácké vlády, vyostřené protesty a silnější útoky proti koaličním vojskům a podobně). Prostor věnovaný obětem bude (v souladu se zpravodajskými hodnotami) rozdělený nerovnoměrně – o zabité Iráčany bude v českých médiích menší zájem než například o zabité koaliční vojáky. Analýza Lidových novin by tak mohla ukázat, zda a případně jak dlouho měl pravdu (dnes již bývalý) generální tajemník Organizace spojených národů Kofi Annan, když v únoru 2003 na novinářský dotaz, proč je OSN tak posedlá Irákem, odpověděl: „Nejste to náhodou vy, kdo je posedlý Irákem? Nenesou snad také sdělovací prostředky odpovědnost za to, že téma Iráku zastínilo všechno ostatní, co má OSN na programu?“ Jeho domněnku následně potvrdil (nebo přinejmenším ilustroval) deník New York Times, když den nato vydal zprávu z tiskové konference Kofi Annana. Annan na ní mluvil o mnoha aktuálních problémech včetně klimatických změn, chudoby, AIDS a občanských konfliktů. New York Times však z celé konference vybraly jedinou informaci – Irák.22
20
V originále „Frequency [...] as a measure of importance, attention or emphasis.“ KRIPPENDORF, K.: Content Analysis. An Introduction to Its Methodology. S. 40 21 KRIPPENDORF, K.: Content Analysis. An Introduction to Its Methodology. S. 27 – 28 22 OSN: Nejde jen o Irák. 14. 2. 2003 [online] URL:
13
3. M ETODIKA PRÁCE Následující kapitola je věnována provedené analýze. Vysvětluje, jaký typ analýzy byl zvolen a proč. Kapitola vymezuje zkoumaný vzorek, způsob zkoumání, sledované jevy, způsob jejich zaznamenávání a zpracování. Upozorňuje i na možné nepřesnosti v provedení analýzy.
3.1 Kvantitativní obsahová analýza Pro zvolené téma a zvolený cíl (určit, zda je některým obětem irácké války věnováno více prostoru než jiným a zda zájem médií o ně celkově upadá) je nejvhodnější použít principy kvantitativní obsahové analýzy. Oproti kvalitativní analýze, založené například na interpretaci zkoumaných textů, umožní postupy kvantitativní analýzy případně i navázat na tuto práci a rozšířit zkoumaný vzorek bez ohledu na změnu osoby výzkumníka. Podle Denise McQuaila je „tradiční obsahová analýza […] nejstarší, ústřední a stále nejpoužívanější metodou výzkumu.“
23
Výhody, která kvantitativní obsahová analýza
vzhledem ke zvolenému tématu (sledování vývoje rozsahu článků o obětech irácké války) má, vystihuje ve své eseji J. C. Kronicková: „Obsahová analýza je v prvé řadě měřicím nástrojem, který umožňuje převod verbální komunikace do měřitelných proměnných. […] Předpokládá existenci logicky vytvořené teorie ve formě obecných tvrzení a odvozených hypotéz. Tyto hypotézy jsou výroky o vztahu mezi proměnnými. Technika obsahové analýzy umožňuje měření těchto proměnných v psaném textu, […] neboť text jsou vlastně data, jež umožňují měření proměnných, které jsou pro daný výzkum zásadní.“ 24 V následující analýze bude takovou sledovanou a měřenou proměnnou rozsah zpravodajství o obětech irácké války. Základní body kvantitativní analýzy shrnuje McQuail: „Základní postup při používání této techniky je: 1) zvolit vzorek obsahu; 2) vytvořit relevantní rámec kategorií vnějších referentů (jako je soubor politických stran nebo zemí, o kterých se může v obsahu hovořit); 3) zvolit „jednotku analýzy“ obsahu (může to být slovo, věta, oddíl, celý článek, obraz, sekvence atd.); 4) pomocí počítání frekvence zvolených jednotek obsahu zmiňujících se o relevantních tématech umístit obsah do připraveného rámce; 5) vyjádřit výsledky jako celkovou skladbu 23 24
MCQUAIL, D.: Úvod do teorie masové komunikace. S. 308 KRONICK, J. C.: Alternativní metodologie pro analýzu kvalitativních dat. Sociologický časopis. S. 57 – 58
14
vybraného vzorku obsahu podle frekvence výskytu hledaných referencí.“ 25 Jak upozorňují McQuail, Kronicková i Krippendorf, je nutné dodržet kritéria reliability a validity tak, aby při opakování měření byl výsledek analýzy stejný.
3.2 Možné nedostatky zvoleného postupu Kvantitativní metoda má ovšem i svoje nedostatky. Aby například mohla ukázat všechny nuance mezi zobrazením iráckých a amerických obětí, musela by pojmout a sledovat velkého množství kategorií a stala by se tak nepřehlednou a pro tuto práci příliš rozsáhlou. V kvantitativní analýze navíc není možné (nebo to lze jen velmi obtížně a opět za cenu zavedení dalších kategorií) zachytit například konotace slov popisující irácké nebo americké oběti války nebo určité tendenční řazení a podání informací. Některé z těchto jevů jsou přitom zajímavé a pro interpretaci výsledků analýzy významné. Proto budou shrnuty v samostatné „kvalitativně zaměřené“ kapitole. Představeny tam budou například nesrovnalosti při řazení obětí ve zprávách nebo snahy o zatraktivnění článku připojením ne zcela korektního titulku.
3.3 Vymezení dat – vzorek obsahu „V každé obsahové analýze musí být zcela jasné, která data jsou analyzována.“26 Pro výpovědní hodnotu analýzy by bylo samozřejmě nejvhodnější zanalyzovat různé druhy médií, tedy zpravodajství televizní, rozhlasové, novinové a internetové. To však vzhledem k délce sledovaného období (3 roky) a omezenému rozsahu bakalářské práce není možné. Analýza se tedy zabývá pouze jedním českým tištěným periodikem – Lidovými novinami. Tištěné periodikum má oproti jiným médiím výhodu v tom, že zmínky o iráckých obětech jsou dobře a lehce měřitelné a výtisky z let 2003 až 2006 bez problémů dostupné. Významnou roli hraje také fakt, že Lidové noviny ve sledovaném období neprošly žádnou výraznější změnou vzhledu, formátu, rozvržení rubrik ani rozsáhlejší výměnou redaktorů, což by mohlo ovlivnit a zkreslit výsledky analýzy. Sledované období bylo stanoveno na dobu tří let od invaze koaličních vojsk do Iráku 20. března 2003. První oběti války zemřely nedlouho po začátku invaze, nebylo tedy nutné 25 26
MCQUAIL, D.: Úvod do teorie masové komunikace. S. 308 KRIPPENDORF, K.: Content Analysis. An Introduction to Its Methodology. S. 26
15
posunovat začátek analýzy na pozdější datum. Tři roky byly zvoleny proto, že právě během prvních tří let se v irácké válce stala většina nejzásadnějších událostí (invaze, odpor povstalců, boje o obsazená města, hledání a zatčení Saddáma Husajna, sebevražedné útoky na vojáky i civilisty, únosy a popravy vojáků i turistů, volby do parlamentu a volba vlády, schvalování nové ústavy, odhalení mučení ve věznici v Abu Ghraibu, to vše proložené i poměrně klidnými etapami) a bude tak možné sledovat nejen dlouhodobější vývoj prostoru věnovaného obětem irácké války, ale také míru zájmu médií o jednotlivé mimořádné události a velikost tohoto zájmu s postupem času. S výjimkou popravy Saddáma Husajna v prosinci roku 2006 nebyly další události pro média už příliš zajímavé, materiálu k analýze by tak nejspíše stále ubývalo. Zanalyzovat více než tři ročníky deníku by navíc bylo pro jednoho výzkumníka příliš náročné. Konec sledovaného období byl stanoven v souladu se začátkem války na 20. března roku 2006. Do analýzy byl zahrnut pouze základní zpravodajský sešit (o rozsahu 12 až 14 stran). Analyzovány tak nebyly žádné pravidelné ani mimořádné přílohy ani páteční magazín Lidových novin. Výskyt zpráv o Iráku v těchto sešitech je totiž minimální (pokud vůbec nějaký) a zaměřený jinak než zpravodajsky (například jako reportáž, cestopis, názor známé osobnosti na situaci v Iráku). Pozornost proto byla věnována pouze hlavnímu zpravodajskému sešitu a zpravodajským článkům v něm. Protože se analýza zabývá vývojem zpravodajství, byly vyloučeny články v hlavním sešitě označené jako „publicistika“ nebo „názory“.
3.4 Vymezení dat – jednotka analýzy Za jednotku analýzy byl stanoven článek, případně zpravodajská fotografie s popiskem, která rovněž plní funkci článku. Analyzované články se většinou nacházely na titulní straně, na straně Téma (strana 3, která je vždy věnována jednomu konkrétnímu, v ten den významnému tématu) a na stranách Zahraničí (dvě až tři strany na stranách 6 až 11, podle zařazení stran Ekonomika). Mimořádně se ovšem články věnované Iráku nacházely i na stranách Domov. Tak tomu bylo například v případě úmrtí českého vojáka 22. května 2003. Podmínkou k zařazení článku do analýzy bylo, aby se týkal obětí irácké války. Zda se zabýval pouze oběťmi (například „Irák: po nedělním bombardování 62 mrtvých“27 nebo 27
LIDOVÉ NOVINY: Irák: po nedělním bombardování 62 mrtvých. 25. 3. 2003, s. 3
16
„Masakr v Iráku: 13 mrtvých“ 28 ) nebo kromě obětí zahrnoval i jiné téma (například popis situace v Iráku, bojů a jiných událostí nebo bilance války, například „Úder brzdí partyzánská taktika“29), nebylo součástí hlavní analýzy. Postřehy k tématům článků jsou ale zachyceny v již zmiňované „kvalitativní“ kapitole za kapitolou s výsledky analýzy. Do analýzy nebyly zahrnuty články, jež se v titulku i ve většině textu zabývaly zcela jiným tématem a oběti zmínily spolu se shrnutím hlavních údajů o válce nebo Iráku až v úplném závěru článku (většinou v posledním odstavci, například články „Nová taktika iráckých rebelů“ 30 nebo „USA: Vojáci musejí zůstat v Iráku“31). V takových článcích navíc nešlo o oběti „nové“, ale o souhrn všech známých obětí za delší časový úsek. Zahrnutí takových souhrnů by zkreslilo výsledky analýzy, protože by pak výsledky analýzy nevypovídaly o prostoru věnovaném obětem války v průběhu času (tedy kolik prostoru v novinách dostaly první oběti války v březnu roku 2003 a kolik podobné oběti o tři roky později), ale o tom, kolik místa dostávají souhrnně všechny oběti. Výjimkou byly články, které kromě souhrnných informací (nejčastěji v závěru), přinesly zprávy i o nových obětech (nejčastěji z předchozího dne), o nichž se v novinách ještě nepsalo. Z toho samého důvodu (kvůli výpovědní hodnotě analýzy) byly do analýzy zaneseny také články, které se věnovaly již zmíněným obětem, ale nikoli formou souhrnu, nýbrž přímo jednomu konkrétnímu člověku nebo několika lidem. Byl tak zanalyzován například nejen článek o smrti amerického vojáka, ale i článek z dalšího dne s podrobnostmi o vojákově smrti, případně ještě fotografie jeho vlajkou přikryté rakve, která v novinách vyšla o několik dní později. Všechny tyto články totiž věnovaly svůj prostor konkrétní oběti a daly se do analýzy započíst. U souhrnů to není dost dobře možné. Vypočítávají oběti za velmi dlouhý časový úsek a nevyhovují tak cíli analýzy – porovnat vývoj prostoru vymezeného jednotlivým obětem v průběhu času. Stejně tak nebyly započítávány například články o pozůstalých, reakci politiků země, z níž oběť pocházela, nebo o soudu projednávajícím zabití daného člověka – hlavním tématem takových textů už totiž není oběť, ale spíše příčiny nebo důsledky její smrti. Ve zkratce se dá říct, že v analýze byla pozornost věnována jen článkům o „nových“ případně „ještě čerstvých“ nezmíněných obětech, a to tehdy, pokud v nich oběti byly tématem, nikoli pouhým pozadím v posledním odstavci. Směrodatné pro takové 28
LIDOVÉ NOVINY: Masakr v Iráku: 13 mrtvých. 30. 4. 2003, s. 1 LIDOVÉ NOVINY: Úder brzdí partyzánská taktika. 25. 3. 2003, s. 1 30 LIDOVÉ NOVINY: Nová taktika iráckých rebelů. 9. 4. 2004, s. 1 a 6 31 LIDOVÉ NOVINY: USA: Vojáci musejí zůstat v Iráku. 25. 5. 2004, s. 6 29
17
rozhodování byly nejčastěji titulek, podtitulek, perex a první odstavce zprávy. Pokud měl článek o obětech na titulní straně přetah na další stranu sešitu, byly obě části počítány dohromady jako jeden celý článek.
3.5 Sledované parametry Cílem analýzy je porovnat prostor věnovaný obětem, nejvýznamnějším sledovaným parametrem zpráv byl proto jejich rozměr, měřený v cm2. Měření usnadnila skutečnost, že až na ojedinělé výjimky mají Lidové noviny pevnou šířku sloupců ve zpravodajském listě. Ta do 18. dubna 2005 činila 4,75 cm včetně 0,15 cm okrajů. Sloupců je na zpravodajské straně vždy šest. Celá strana textu tak měla šířku 28,5 cm (v tomto rozměru nejsou započítány nepotištěné okraje strany). Počínaje 18. dubnem 2005 se sloupce rozšířily na 4,8 cm a výsledná šířka stoupla na 28,8 cm. Výška strany se liší podle toho, zda jde o titulní stranu nebo vnitřní strany sešitu. Titulní strana prošla během sledovaného tříletého období dvěma drobnými změnami rozvržení a velikosti loga a takzvaných „uch“ a „poutáků“ (malé upoutávky na aktuální články umístěné nad nebo pod logem). V období od 20. března 2003 do 1. dubna 2003 měla výšku 35,5 cm. 1. dubna 2003 došlo k rozšíření loga a využitelná výška tak klesla na 33,5 cm. Od 18. dubna 2005 stoupla na 34,0 cm. Výška ostatních stran se změnila jen jednou. Do 18. dubna 2005 činila 42,0 cm, pak 42,25 cm. Do rozměru článku byl započítáván i rozměr fotografie, byla-li k článku připojena, protože i fotografie je součástí prostoru, jenž v novinách připadl obětem irácké války. Fotografie byly navíc často vsunuty přímo do textu, a tak by „odečítání“ jejich rozměru od výsledného rozměru článku bylo náročné. Přítomnost fotografie může znamenat větší důraz médií na daný článek (v porovnání s články bez fotografie), protože „[...] i u seriózních médií hrají dnes obrázky často důležitější roli než samotné texty. V každém případě se většina čtenářů dostává k textům přes obrázky.“32 To, zda byla u článku přítomna fotografie (obdobně i ilustrace, graf, mapka) je ovšem kvůli své neprůkaznosti jako ukazatel zájmu médií zařazeno opět až v „kvalitativní“ kapitole. Sledování přítomnosti fotografií navíc umožní porovnat, jakým obětem, kdy (ve které etapě války) a kde (na které straně) se v novinách dostalo kromě textu i obrazového doprovodu.
32
RUß-MOHL, S., BAKIČOVÁ, H.: Žurnalistika. Kompletní průvodce praktickou žurnalistikou. S. 133. Svoje tvrzení autor dál dokládá analýzou toho, co a v jakém pořadí lidé v novinách čtou a nakolik je ovlivňují právě použité fotografie.
18
Sledováno bylo i číslo strany, na níž byl článek umístěn. To, zda je obětem věnována část titulní strany, tematická strana č. 3 nebo až vnitřní rubrika Zahraničí, totiž může rovněž vypovídat o míře zájmu médií o válečné oběti. Rubrika Zahraničí se přitom během sledovaných tří let vyskytovala na stranách 6 až 11 podle toho, kolik domácích a ekonomických zpráv bylo potřeba umístit na předchozí listy. Důležité je proto spíše porovnání počtu článků o obětech iráckého konfliktu na titulní straně s počtem těch uvnitř listu než „propad“ ze strany 7 na stranu 11. Kromě rozměru článku byl zaznamenáván i počet obětí, o nichž se daný text zmiňoval, a také jejich národnost, respektive to, zda šlo o padlé Iráčany nebo cizince. V rámci Iráčanů nebyli rozlišováni civilisté, iráčtí policisté, povstalci nebo sebevražední útočníci, protože ani v textu většinou nebývaly irácké oběti takto rozděleny. Navíc například uchazeče o práci policisty, kteří byli často terčem útoků, by bylo možné zařadit do civilistů i do policistů. Proto byly všechny oběti irácké národnosti zařazeny do jediné skupiny. Vedle padlých Iráčanů jsou druhou skupinou obětí cizinci. Spadají sem koaliční vojáci, humanitární pracovníci a turisté. Nejčastěji jimi byli Američané a Evropané, mezi mrtvými se ale objevovali například i Japonci nebo Australané. Jde sice o velmi rozsáhlou a nesourodou kategorii, ale podchytit více skupin by značně navýšilo rozsah práce. Pro tuto práci zcela postačí porovnat prostor věnovaný „západním“ obětem s prostorem pro oběti irácké. Zvlášť byly řazeny i české oběti. Jak vyplynulo v průběhu analýzy, za sledované tři roky v Iráku zahynul jen jeden český voják, i tak bude ale porovnání prostoru věnovaného Iráčanům, cizincům a Čechům zajímavé. Během analýzy došlo navíc ještě k vytvoření čtvrté skupiny – novinářů. Ti totiž byli v přehledech obětí často zmiňováni zvlášť nebo jim byl vyhrazen i celý vlastní článek. K cílům práce se tedy v průběhu analýzy přidal i záměr porovnat prostor věnovaný novináři novinářům. Další sledovaný parametr se týkal původu zprávy o obětech, tedy toho, zda šlo o zprávu převzatou, agenturní nebo vlastní, psanou redaktorem Lidových novin nebo přímo mimořádným reportérem v Iráku. V případě, že za zprávou bylo podepsáno více zkratek, byla jako směrodatná brána první z nich. Původnost zprávy vypovídá o významu tématu pro média jen nepřímo, výsledky tohoto měření budou tedy představeny až v „kvalitativní kapitole“. Poslední sledovanou kategorií bylo téma článku, respektive to, zda se text kromě obětí věnoval i jinému tématu. Zařazení této kategorie mělo za cíl zjistit, zda se postupem času oběti začnou spojovat s jinými tématy a jaká témata to budou nejčastěji. Posuzování tématu
19
každého článku je do značné míry subjektivní, i tato kategorie je tedy rovněž zařazena až v „kvalitativní“ kapitole.
3.6 Možné nepřesnosti v měření V prvních měsících války je zpravodajství o válce v Iráku poměrně přehledné, zprávy o obětech přicházejí denně. V pozdějších etapách války (zhruba od června 2003) je o nich však často referováno souhrnně za dva nebo tři dny. Zajímavé oběti (zajímavé svým původem, společenských postavením, způsobem smrti) jsou ale někdy nadto zmiňovány i samostatně, v dalším článku. Je tedy možné, že i přes důsledné rozlišování „nových“ a „starých“ obětí jich v analýze několik bude započítáno vícekrát. Zpráv o jednotlivých obětech a mimořádných úmrtích však není mnoho a vzhledem k délce sledované etapy a objemu zpráv nedojde ani v případě započtení několika obětí vícekrát ke zkreslení závěrů analýzy.
20
4. H ISTORIE Tato kapitola shrnuje hlavní události v dějinách Iráku. Historie Iráku se sice zcela netýká tématu této práce, přesto je znalost základních událostí v irácké historii pro pochopení a interpretaci výsledků analýzy nezbytná. Kapitola má čtenáře především seznámit s hlavními body vojenské akce, která začala v březnu roku 2003 a na niž se upírá pozornost mé analýzy. Znalost historie poslední irácké války je nutná k pochopení zvýšeného zájmu o situaci v Iráku a tím i k pochopení výkyvů v grafech zobrazených v příští kapitole. Aféry jako ta s mučením vězňů v Abú Ghraibu, nečekané zvraty v bojích, zatýkání představitelů svržené vlády nebo volby vlády nové a problémy s její legitimitou totiž vyvolávaly vlny sebevražedných útoků a zvýšení počtu obětí války nad obvyklý průměr – a tím i oživily vlnu mediálního zájmu. Bez pochopení událostí v Iráku a jejich promítnutí do výsledků mé analýzy nelze posoudit, zda a do jaké míry platí v Úvodu zmíněné teorie o klesajícím zájmu médií o oběti dlouhodobých konfliktů a o usilování teroristů o publicitu.
4.1 Stručná historie Iráku do roku 2003 Irák je zemí ležící na Blízkém východě, v oblasti osídlené již od starověku, a to díky úrodnému povodí řek Eufrat a Tigris. Počet obyvatel dosahuje podle odhadů asi 25 až 27 milionů. Obyvatelstvo země tvoří kromě arabsky mluvících Iráčanů (asi 80 procent populace) i početná kurdská menšina na severovýchodě a menšiny Turků, Iráckých Turkmenů a Asyřanů. 33 Oficiálním jazykem je arabština, menšiny ale užívají i své jazyky a mají své vlastní církve. Převážně muslimský Irák je nábožensky rozštěpen na sunnitskou (40 procent) a šíitskou (60 procent) část. Tato etnická a náboženská pestrost byla a stále je důvodem častých vnitřních i vnějších konfliktů a občanských nepokojů hraničících s občanskou válkou. Přeskočíme-li starší dějiny, bylo na iráckém území po jeho osvobození od Osmanské říše v roce 1921 ustaveno Irácké království. Roku 1958 bylo ale svrženo, země zažila několik státních převratů a v roce 1968 se moci ujala vlády Strana arabského socialismu 33
Čerpáno z www.svetadily.cz
21
(též Socialistická strana arabské obrody, BAAS). V roce 1979 nastoupil na prezidentský post tehdejší vůdce strany BAAS, Saddám Husajn. V té době se také rozhořely spory mezi Irákem a sousedním Íránem. Íránci měli údajně financovat teroristy operující na území Iráku. Obě země se také přely o íránskou pohraniční provincii s bohatými ropnými nalezišti. Spory se vyostřovaly, až 22. září 1980 Husajnovo vojsko vpadlo do Íránu. Mělo podporu nejen ostatních arabských zemí, ale i západních států. Husajnův krok byl chápán jako obrana proti islámskému fundamentalismu a terorismu.34 Irák nejprve zaznamenal rychlý postup, Írán se však brzy vzpamatoval. Válka se nakonec vlekla osm let a skončila v podstatě nerozhodně, když bylo 20. srpna 1988 na žádost Organizace spojených národů uzavřeno příměří. Na straně Íránu tehdy padlo přes 500 000 lidí, irácké ztráty převýšily číslo 375 000. Do roztržky se Spojenými státy a „západním světem“ se Irák dostával postupně. Navzdory svému statusu „hráze proti islámskému fundamentalismu“ 35 neváhal slovně i materiálně podporovat Palestince v jejich boji proti Izraeli a za vlastní stát. Na oplátku tak začala izraelská tajná služba pomáhat kurdským separatistickým skupinám v Iráku. Předchozí válka s Íránem navíc Irák finančně vyčerpala, uchýlil se tedy k půjčkám od okolních zemí, což se později stalo důvodem další války. Hlavní věřitelé Iráku, Kuvajt a Saúdská Arábie, požadovali po ukončení války urychlené splacení všech úvěrů. Irák byl na pokraji ekonomické krize. Ke zhoršení vztahů přispěl i spor o pohraniční území s Kuvajtem. Saddám Husajn deklaroval, že proti Kuvajtu zakročí vojensky, a když se od západních zemí nedočkal přímého zákazu (respektive hrozby intervence), odstartoval 2. srpna 1990 invazi do Kuvajtu. Spojené státy americké (v čele koalice osmadvaceti států a s mandátem Organizace spojených národů) ovšem reagovaly na Husajnovo chování vyhlášením války Iráku a vojenskou operací Pouštní štít, zahájenou 6. srpna 1990. 17. ledna 1991 na ni navázala operace Pouštní bouře třiačtyřicetidenním bombardováním Iráku. Díky tomu se podařilo irácká vojska z Kuvajtu vytlačit. Válka skončila 28. února 1991. Irák byl podroben řadě sankcí a podléhal přísnému embargu. Ztráty na straně Iráku se odhadují na 2 000 až 200 000 34
Nutno poznamenat, že ačkoli slovo terorismus znělo už tehdy dost výhrůžně, zdaleka nedosahovalo dnešních hrozivých konotací spojených s teroristickými útoky z USA, Bali, Madridu, Londýna či Egypta. Je ale zajímavé sledovat, že už v roce 1980 byl „boj proti terorismu“ používán jako ospravedlnění vojenských akcí. Stejně, ba ještě důrazněji, ho před operací Trvalý mír použil i prezident Spojených států amerických George W. Bush. Více například viz URL: 35 LHOŤAN, L.: Historie Iráku do roku 2003. [online] URL: Citováno 1. 5. 2008
22
lidí, na straně OSN padlo necelých 400 vojáků, další ovšem umírali po návratu domů na takzvaný syndrom války v zálivu. Situace v Iráku se tím ale stala ještě horší než před válkou, a to nejen ekonomicky – aby si udržel silné postavení, vyvraždil Husajn velkou část své šíitské opozice. Tento irácko-kuvajtský konflikt z let 1990 a 1991 je označován jako válka v Zálivu (někdy také první válka v Zálivu nebo válka v Perském zálivu). Šlo o poslední iráckou válku až do americké vojenské akce z roku 2003, kterou se zabývá tato práce. Sankce a kontroly Iráku Organizací spojených národů pokračovaly navzdory občasným Husajnovým protestům během devadesátých let i v prvních letech po roce 2000. Právě po začátku nového století se vztahy mezi Irákem a západem vyostřily. Irák zaměřoval kontrolní americká a britská letadla a začal znemožňovat některým zbrojním komisařům OSN kontroly na svých základnách. Přidaly se dohady o tom, zda Irák vyvíjí zbraně hromadného ničení (v dokumentech často uváděny jako WMD, Weapons of Mass Destruction). Krize se vyhrotila na přelomu let 2002 a 2003, kdy OSN vyzvala Irák k dodržování rezoluce 687 Rady bezpečnosti OSN, podepsané po válce v zálivu v roce 1991. Ta zavázala Irák k bezpodmínečnému zničení všech chemických a biologických zbraní a k umožnění volného vstupu zbrojních inspektorů OSN do země. Irák byl proto obviněn z „hmatatelného porušování“36 svých povinností. Byl zaveden nový, přísnější inspekční režim komise UNMOVIC (Monitorovací, ověřovací a inspekční komise Organizace spojených národů) ve spolupráci s IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii). Začalo se mluvit o možnosti vojenského zákroku, většina mezinárodního společenství ji ale rezolutně odmítala. Vyjádřeno slovy Kofi Annana: „[…] cílem je zajistit nenásilné odzbrojení Iráku […] a zajištění lepší a bezpečnější budoucnosti jeho obyvatel.“37 Zástupce Spojených států amerických ovšem už v listopadu roku 2002 upozorňoval, že snahy OSN o mírové odzbrojení nijak neomezují „členské státy v jejich právu bránit se možné hrozbě nebo vynucovat dodržování rezolucí na ochranu míru a bezpečnosti.“38 V lednu 2003 na totéž poukázal americký ministr zahraničí Colin Powell, když na půdě OSN varoval před nebezpečím iráckých chemických a biologických zbraní a před napojením Husajna na teroristickou organizaci Al Kajda.
36
OSN: Poslední šance Iráku k odzbrojení. 8. 11. 2002. [online] URL: 37 tamtéž 38 tamtéž
23
Počátkem roku 2003 koalice Spojených států, Velké Británie, Španělska, Dánska, Polska, Itálie, Austrálie a Japonska skutečně přinesla na půdu OSN návrh rezoluce dávající Iráku ultimátum s hrozbou vojenské akce při jeho nedodržení, nezískala však pro něj dostatečnou podporu a nakonec ho ještě před hlasováním stáhla. Proti vojenskému zákroku a pro pokračování jednání diplomatickou cestou vystoupily například Kanada, Francie, Německo a Rusko. Koalice Spojených států amerických a ostatních zemí podporujících vojenský zákrok se tedy rozhodla provést invazi do Iráku i bez mandátu OSN. O legitimitě tohoto kroku se dodnes vedou spory, stejně jako o legitimitě americké politiky vůči Iráku. Právě kvůli kontroverznosti irácké války byl předchozí historický souhrn tak obsáhlý. Nejasnost vztahu Spojených států amerických k Iráku v posledních několika válkách (vyjádření podpory a následný vojenský zákrok, napadání postupu OSN vůči Iráku, usilování o vojenský zákrok a spekulace o možných důvodech, kterými mohly kromě lásky k demokracii být i osobní nenávist amerického prezidenta k Saddámu Husajnovi nebo snaha získat kontrolu nad ropnými nalezišti39) a rozpoutání války i přes nesouhlas některých států a OSN jako celku totiž mohly (přinejmenším zpočátku) podnítit větší zájem médií o iráckou válku.40
4.2 Invaze do Iráku 20. března 2003 Operace Irácká svoboda, vedená Spojenými státy americkými za podpory jednotek z Velké Británie, Austrálie, Polska a Dánska a doplněná později vojáky i z dalších zemí včetně České republiky a podpořená iráckými Kurdy, odstartovala 20. března 2003. Její první fáze trvala do 1. května téhož roku, nasazeno v ní bylo 300 000 spojeneckých vojáků. Začala tak takzvaná irácká válka (též druhá válka v Zálivu). Za její hlavní důvody označil prezident George W. Bush ve svém projevu k národu odzbrojení Iráku, osvobození jeho lidu a obranu světa před závažným nebezpečím.41 Míra jeho úspěchu je sporná, zbrojní komisaři po návratu
39
Více například viz URL: Jak na to upozornil například Kofi Annan, když obvinil média z posedlosti Irákem. Více viz kapitola Úvod nebo URL: 41 V originále: „to disarm Iraq, to free its people and to defend the world from grave danger“. BUSH, G. W.: President Bush Addresses the Nation. 19. 3. 2003. [online] URL: 40
24
do země neobjevili americkou administrativou deklarované zbraně hromadného ničení ani údajné propojení Husajnovy vlády s Al Kajdou. Spojeneckým vojskům se poměrně rychle podařilo dobýt irácké hlavní město Bagdád, postupně i významná města Nadžáf a Fallúdžu. Hlavní boje skončily 1. května 2003, k tomuto datu bylo dobyto téměř celé irácké území. V následujících měsících byly pak ještě několikrát podniknuty boje o města ovládaná povstalci. Ti v druhé polovině roku 2004 obsadili například město Fallúdža, které bylo znovu dobyto až po bojích v listopadu 2004. Po 1. květnu 2003 se ovšem vojáci a členové irácké policie stali terčem útoků iráckých povstalců. Šlo o stoupence svrženého režimu Saddáma Husajna a strany BAAS, odpůrce amerického zásahu a „okupantů“, později i o teroristy z jiných států, kteří do Iráku přišli bojovat proti Američanům. Povstalci zvolili taktiku guerillové války, tedy taktiku výbušnin, sebevražedných útoků, ostřelování konvojů v nepřehledném terénu, sabotáží na infrastruktuře. Útoky se postupně vyvíjely a vylepšovaly, objevily se první útočnice-ženy, výbušniny byly přidělávány na civilní povozy tažené zvířaty, hromadně se zabíjelo na svatbách. „Zdokonalování“ povstaleckých útoků a jejich „zatraktivňování“ pro média odpovídá touze po publicitě, co ve své práci uvádí Boaz Ganor. Roli samozřejmě kromě snahy o publicitu hraje i snaha obejít bezpečnostní opatření, která byla v zemi zavedena právě po nárůstu množství teroristických útoků. Průměr útoků na spojenecké vojáky s postupem času neklesal – naopak, koncem roku 2003 začal stoupat. V září 2004 se vyšplhal na 87 útoků za den42, v březnu 2005 činil průměr 60 až 80 útoků denně.43 Irák se postupně ocitl na pokraji občanské války. Po zatčení Saddáma Husajna převzali velení nad povstalci Abú Músá Zarkáví a mladý náboženský vůdce Muktada Sadr. Kromě útoků teroristé navíc našli ještě další způsob ke získání publicity – začali unášet vojáky, humanitární pracovníky i civilisty a jejich věznění i popravy (nejčastěji zastřelením nebo stětím) natáčet na video. Tato videa pak hojně vysílala a komentovala nejen arabská televize Al-Džazíra 44 , ale také některé americké a evropské kanály. Celou válkou prolínala postava Saddáma Husajna, po němž koaliční vojáci pátrali už od svého vstupu do země. Při operaci Rudý úsvit ho zajala 13. prosince 2003 v jeho podzemním úkrytu u města Tikrít. Americká vláda ho předala nezávislému iráckému soudu, jímž byl obviněn ze zločinů proti lidskosti, genocidy, vražd a týrání civilistů. Po procesu, 42
Lidové noviny: Při bojích v Iráku zahynuly desítky lidí. 14. 9. 2004, s. 7. Lidové noviny: Iráčané jsou svobodnější, ale rozdělení. 19. 3. 2005, s. 9. 44 http://www.aljazeera.net 43
25
poznamenaném únosy a vraždami obhájců, žalobců i soudců, byl Saddám Husajn ve věku šedesáti devíti let odsouzen k smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán 30. prosince 2006, pohřeb se konal o den později v Husajnově rodném Tikrítu. Husajnův osud silně ovlivnil situaci v Iráku a tím i analýzu obsaženou v této práci – docházelo k sebevražedným útokům ve jménu Saddáma Husajna, po započetí soudu pak byli vražděni soudci, žalobci i obhájci svrženého iráckého prezidenta. Snad právě pro jejich spojení se zajímavou osobou Saddáma Husajna bylo těmto obětem v médiích často věnováno významnější místo než obvykle. Podobně velký prostor dostali i dva Husajnovi synové Udaj a Kusaj, zabití americkou armádou 22. července 2003. O jejich totožnosti se několik dní vedly spory a například Lidové noviny porovnávaly archivní fotografie Husajnových synů s fotografiemi zabitých mužů přímo na titulní straně.45 Ani Spojené státy americké ostatně za iráckými povstalci nezaostaly ve snaze zaujmout média svými akcemi v Iráku. Vytvořily žebříček pětapadesáti nejhledanějších představitelů Husajnova režimu v podobě hracích karet a hledaným osobám v nich přiřadily karetní hodnotu podle míry jejich nebezpečnosti a provinění. Válka s iráckými teroristy tak získala větší přehlednost a „zábavnost“. Země postupně prošla několika volbami, sestavováním demokratické vlády a zdlouhavým schvalováním nové ústavy. V dubnu 2003 byla ustavena prozatímní koaliční správa, která spravovala zemi od 21. dubna 2003 až do zvolení legitimní irácké vlády. Té byla moc oficiálně předána 28. června 2004. Její ustavení i jednání ale provázela řada sporů, její svrchovanost odmítali nejen sunnité, ale i někteří šíité. Od invaze v roce 2003 nezavládl v Iráku úplný klid snad nikdy. Přesto se střídaly klidnější etapy s vlnami častých útoků a pouličních bojů. Ty nejsilnější přišly rok po invazi, na jaře roku 2004, kdy povstalecká sunnitská skupina v čele s Abú Músou Zarkávím (označovaná za iráckou odnož Al Kajdy) podnikla řadu útoků na iráckou policii a civilisty. Pachatelem dalších útoků byla nejsilnější šíitská ozbrojená skupina, Mahdího armáda, která útočila na spojenecké vojáky. Přidaly se i první únosy a popravy novinářů a humanitárních pracovníků. Koalice reagovala útoky na povstalecká města Fallúdžu a Nadžaf. V dubnu 2004 proto některé evropské země (někdy pod tlakem probíhajících domácích voleb) začaly přemýšlet o stažení svých kontingentů z Iráku. Zprávy o obětech války tak byly zastíněny evropsko-americkými debatami o důvodech a dopadech takového stažení vojsk.
45
LIDOVÉ NOVINY: Velitel spojeneckých sil v Iráku Richardo Sanchez včera oznámil: „Zabili jsme Saddámovy syny“. 23. 7. 2003, s. 1 a LIDOVÉ NOVINY: USA dokazují, že zabily Udaje a Kusaje. 25. 7. 2003, s. 1
26
V dubnu 2004 byli v Iráku navíc uneseni čeští novináři České televize a Českého rozhlasu Michal Kubal, Vít Pohanka a Petr Klíma. Zpravodajství o jejich osudu zabralo velkou část prostoru věnovaného Iráku. V květnu 2004, kdy se situace trochu uklidnila, vypukl skandál kolem mučení iráckých zajatců americkými (a později i britskými) vojáky ve věznici Abú Ghraib, na veřejnost pronikly fotky vyděšených nahých zajatců ohrožovaných psy nebo vystavených různým formám ponižování. Nespokojenost se rozšířila z povstalců i na civilní občany, průměr útoků stoupal až k zářijovému maximu 87 útoků denně. V srpnu vypukly boje o město Nadžaf, které skončily vyjednáním míru se skupinou Muktady Sadra, situace v zemi se přesto nadále zhoršovala. V listopadu americká vojska zahájila bitvu o Fallúdžu, která po deseti dnech skončila až úplným dobytím města. Další vlna útoků přišla s parlamentními volbami na konci ledna roku 2005. Tragický byl také květen 2005, kdy došlo k útokům na šíitská náboženská shromáždění. Mezi útočníky se objevili i cizinci – Saúdové a Syřané. V létě byly zprávy o obětech vystřídány spekulacemi politiků o tom, zda je vůbec možné importovat do Iráku demokracii a zemi stabilizovat. V říjnu 2005 se zprávy točily kolem dohadů ohledně nové ústavy a její následné ratifikace. Volby do Národního shromáždění 15. prosince 2005 proběhly nečekaně klidně. 22. února 2006 však klidnější etapa skončila útokem teroristů na šíitskou mešitu. Šíité v odplatě ničili sunnitské čtvrti, boje trvaly až do dubna, znovu zavládly obavy z destabilizace země a z občanské války.46 Krátce nato končí mnou sledované tříleté období (20. 3. 2003 až 20. 3. 2006), následující vývoj Iráku už tedy shrnu jen stručně. Přes všechny problémy došlo 20. května k předání moci irácké národní vládě poté, co byla schválena iráckým Národním shromážděním. Nepokoje neutichly ani do konce roku 2006, přesto se média věnovala spíše jen soudu se Saddámem Husajnem, spějícímu k vynesení rozsudku.
46
O občanské válce mluví pro BBC bývalý irácký premiér Ajád Aláví, současný premiér Džalál Talabání pouze potvrzuje vyhrocenost situace (v češtině Lidové noviny: „Irácký spor: Zuří už občanská válka?“ 20. 3. 2006, s. 6), před jejím nebezpečím varuje i prezident Spojených států amerických George W. Bush ve své zprávě z 18. března 2006 (BUSH, G. W.: Operation Iraqi Freedom: Three Years Later. 18. 3. 2006 [online] URL:
27
V září roku 2006 se objevila řada spekulací o špatném stavu irácké společnosti a nestabilitě vznikající demokracie, založených na informacích prosakujících z amerických vládních úřadů a na prvních studiích o životní úrovni Iráčanů a počtu obětí války47. V říjnu 2006 se šíitská povstalecká skupina Muktady Sadra znovu vzchopila a obsadila několik měst v jižní části země. 23. listopadu 2006 čelil Irák největšímu boji od začátku invaze, když sunnité provedli bombový útok a šíité zareagovali útokem na mešitu v sunnitské čtvrti. Od srpna do listopadu se výrazně zvýšil i průměrný počet útoků – výše bylo zmíněno, že v září 2004 činil 87 útoků denně. Od srpna do listopadu roku 2006 se ale průměr vyšplhal až k 151 útokům za den.48 V prosinci roku 2006 byly irácké vládě předány do správy první, nejstabilizovanější provincie. Sebevražedné útoky a přítomnost koaličních armád v Iráku trvají dodnes.49
47
Prudký nárůst úmrtnosti v důsledku války, zastřelení jako nejčastější příčinu úmrtí a další alarmující zjištění představil 6. 10. 2006 vědecky zaměřený magazín The Lancet ve studii Mortality after the 2003 invasion of Iraq: a cross-sectional cluster sample survey. [online] URL: 6. 12. 2006 byla vydána zpráva skupiny Iraq Study Group, která upozorňuje na zhoršující se situaci v Iráku a na nereálnost brzkého ukončení vojenské intervence v zemi. BAKER, J.A., et al.: The Iraq Study Group Report [online] URL: 48 PUBLIC BROADCASTING SERVICE: Attacks in Iraq at All-Time high, Pentagon Report Says. 19. 12. 2006. [online] URL: 49 Během roku 2006 se objevovaly první analýzy stavu Iráku po americké invazi. Většina z nich byla k současné situaci země značně kritická, vinu sami Iráčané i autoři některých analýz často svalují právě na přítomnost Američanů v zemi. Zajímavě se vyvíjel postoj Iráčanů vůči koaličním vojákům. Podle březnového průzkumu BBC výrazně klesala podpora a tolerance Iráčanů vůči koalici. Útoky povstalců na koaliční vojáky označilo v roce 2004 za akceptovatelné 17 procent irácké populace, v roce 2007 už 51 procent. Ekonomickou situaci rodiny označilo v roce 2004 za špatnou 30 procent dotázaných, v roce 2007 počet nespokojených dosáhl 64 procent. Velmi špatná byla podle průzkumu i dostupnost elektřiny, paliv a čisté vody. Postřehy analýz shrnuje Sara Flounders, kontroverzní americká aktivistka. Z její práce vyplývá, že čtyři roky po americké invazi žije 43 procent Iráčanů pod hranicí absolutní bídy, 70 procent obyvatelstva nemá přístup ke zdravotně nezávadné vodě, 80 procent postrádá i základní hygienické potřeby a zařízení. Stoupá tak výskyt průjmových onemocnění a nemocí způsobených nedostatečnou hygienou. Vysoká je i nezaměstnanost (50 procent) a podíl dětí, které nemohou chodit do školy. Až 40 procent tamějších učitelů totiž po invazi uteklo (spolu s celkem 3 miliony Iráčanů) do zahraničí. Nekontrolovatelná je podle vyšetřovatele OSN pro lidská práva Manfreda Nowaka situace v iráckých věznicích a policejních nápravných zařízeních, kde se stále víc rozmáhá mučení. Špatná je rovněž situace v amerických věznicích, situace se ovšem po odhalení mučení vězňů v Abu Ghraibu zlepšuje. Více k tématu viz BBC: BBC News poll: Optimism fades in Iraq. 19. 3. 2007. [online] URL: , dále FLOUNDERS, S.: U. S. Occupation Creates Humanitarian Disaster in Iraq. 3. 9. 2007. [online] URL: a OSN: Situace v Iráku. Mučen je nekontrolovatelné. 22. 9. 2006 [online] URL:
28
4.3 Shrnutí Tento s mediální analýzou ne zcela související historický úvod byl pro pochopení následující analýzy nutný, protože všechny výše popsané události ovlivňovaly dění v Iráku a tím i počty obětí a jejich zobrazení v médiích. Kontroverznost války, s napětím sledované volby, skandály v americké armádě a jiné události podněcovaly nové povstalecké útoky a nové vyjadřování nespokojenosti Iráčanů s „okupační“ americkou armádou, které přinášely nové oběti na životech. Zda a jak vydržely noviny pokrývat veškeré oběti těchto útoků i dva (a tři) roky po začátku války by mělo vyplynout z analýzy v následující kapitole.
29
5. P ROSTOR VYMEZENÝ MRTVÝM Následující kapitola představuje průběh a výsledky analýzy zpravodajství o obětech irácké války, pokouší se o interpretaci těchto výsledků s ohledem na nejvýznamnější válečné události a posuzuje platnost v Úvodu vytyčených domněnek a očekávání.
5.1 Průběh analýzy K analýze byla kromě výtisků Lidových novin použita i internetová mediální databáze Newton media, 50 z níž byly čerpány názvy, strany a data vydání článků uváděných jako příklady různých jevů. Celkově se ve třech ročnících Lidových novin objevilo 388 záznamů. Během analýzy přitom nastal jediný významnější problém. Bylo nutno vyřešit, jak mezi jednotlivé oběti rozpočítat rozměr článku, který pojednával o iráckých i cizích obětech zároveň? Měřit zvlášť odstavce zmiňující jedny oběti a odstavce píšící o jiných obětech nebylo možné, protože oběti byly většinou zmiňovány v jediném odstavci nebo i v jediné větě. Přiřadit obětem část prostoru poměrně podle toho, komu se článek věnuje více a komu méně, by bylo příliš intuitivní, nepřenositelné a málo průkazné. Obětem z takových článků je tedy přidělována poměrná část článku matematicky podle počtu obětí z různých kategorií (pokud by například článek měl rozsah 100 cm2 a pojednával o deseti obětech, z nichž by sedm bylo Iráčanů, jeden novinář a dva zahraniční vojáci, připadlo by sedmi iráckým obětem 70 cm2, dvěma vojákům 20 cm2 a novináři 10 cm2.
5.2 Prostor vymezený mrtvým
5.2.1 Počet obětí ve zprávách versus počet skutečných obětí Údaje o obětech irácké války jsou dostupné na internetové stránce nazvané Iraq Coalition Casualty Count51, dále je doplňují ještě stránky Iraq Body Count52. Všechny údaje o počtu 50
Iraq Coalition Casualty Count [online] URL: 52 Iraq Body Count [online] URL: 51
30
obětí v této práci pocházejí právě ze zmíněných dvou zdrojů, nebudu je tedy v textu u jednotlivých dat dále zmiňovat a citovat. Z těchto zdrojů vyplývá, že během prvních tří let irácké války, tedy od 20. března 2003 do 20. března 2006 v Iráku zemřelo celkem 2526 koaličních vojáků (z toho 2129 amerických a 1 český) a 41735 Iráčanů (jde pouze o doložené oběti, skutečný počet je nejspíše ještě vyšší). Počet novinářských obětí v prvních třech letech války dosáhl čísla 88, civilních pracovníků (nejen humanitárních, ale i státních, například úředníků, diplomatů a technických pracovníků) zahynulo ve sledovaném období 326. Celkem tedy podle oficiálních zdrojů zemřelo za tři roky války 44675 lidí. Podrobná tabulka s měsíčními součty obětí je v příloze č. 8.1. Počet obětí, o nichž se objevila zpráva v Lidových novinách, je výrazně nižší. Celkem bylo během tří let války referováno o 598 neiráckých obětech, počítaje v to nejen oběti koaličních armád, ale i zabité humanitární pracovníky a civilisty. Lidové noviny přinesly zprávy o celkem 5595 iráckých obětech. Psaly také o 21 zabitých novinářích, jedné české oběti (voják, zemřel na následky autohavárie) a 24 obětech, u nichž nebyla národnost uvedena. Celkem noviny během tří let psaly o 6239 obětech. Tyto údaje jsou rozepsány v tabulce v příloze č. 8.2. Už z těchto čísel je patrné, že znázornění obětí ve zprávách je v porovnání se skutečnými oběťmi značně disproporcionální. Ukazuje to i graf v příloze č. 8.3. Zde je tento graf vzhledem k šířce stránky uveden ve zmenšené formě jen s některými měsíci.53 Graf č. 1. Počet obětí ve zprávách versus počet skutečných obětí
5000 4000 3000 2000 1000 0
III
.0 3 V. 03 VI I.0 3 IX .0 3 XI .0 3 I.0 4 III .0 4 V. 04 VI I.0 4 IX .0 4 XI .0 4 I.0 5 III .0 5 V. 05 VI I.0 5 IX .0 5 XI .0 5 I.0 6 III .0 6
Počet obětí
Počet obětí ve zprávách versus počet skutečných obětí
Měsíc Počet obětí ve zprávách
53
Počet skutečných obětí
Všechny tabulky a grafy uvedené v textu jsou ve větší podobě připojeny v Přílohách.
31
Graf ukazuje rozdíl mezi skutečnými a v médiích zmíněnými oběťmi po jednotlivých měsících sledovaného tříletého období.54 V prvních měsících války byl vysoký počet obětí především na irácké straně (3973 v březnu a 3436 v dubnu oproti 545 v květnu a 581 v červnu roku 2003), ačkoli i koaliční jednotky utrpěly nadprůměrné ztráty (92 v březnu a 80 v dubnu oproti 42 v květnu a 36 v červnu). Vysoká úmrtnost v prvních dvou měsících války byla způsobena boji se zastánci režimu Saddáma Husajna před tím, než se stáhli a zahájili guerillovou válku. Mnoho lidí zahynulo při dobývání měst Bagdádu a Fallúdže, koaliční jednotky utrpěly velké ztráty také vinou nepřipravenosti na sebevražedné útoky a tvrdý odpor místních lidí.55 Hlavní fáze invaze byla ukončena 1. května 2003 a s jejím koncem razantně klesl počet obětí. Výrazněji stoupl v březnu a dubnu 2004, kdy povstalci obsadili některá města a rozpoutala se vlna tvrdých bojů. Po neklidných, ale ne tolik krvavých šesti měsících se v listopadu 2004 počet obětí téměř zdvojnásobil (z říjnových 980 stoupl na 1673). V roce 2005 počet obětí kolísal podle toho, zda se v daném měsíci odehrávaly nějaké volby nebo náboženské shromáždění, jež byly častým terčem sebevražedných útoků. Právě náboženská shromáždění, průvody a svatby měly největší podíl na mrtvých za květen až září 2005. Úmrtnost od května stoupala až do srpna, kdy se z květnových 1198 obětí dostala až na srpnových 2214 lidí. Lidové noviny přitom v květnu přinesly zprávu o 243 obětech, zatímco v srpnu jich podle novin bylo jen 15. Už z tohoto vývoje lze usuzovat, že ačkoli počet obětí stále stoupal, přestala o ně média mít zájem, protože počet obětí v médiích je oproti stoupajícímu počtu skutečných obětí stále nižší. Zlom přichází až v září 2005, kdy v jediný den zahynulo 953 Iráčanů. Byli ušlapáni v průvodu poté, co se rozšířila poplašná zpráva, že se průvod má stát terčem sebevražedných atentátníků. Takto šokující smrt se dostala na titulní stranu s přetahem do vnitřní části listu, zmíněna byla ještě i následujícího dne. Od října 2005 (respektive již od dubna 2005) měsíční počet obětí ani jednou neklesl pod jeden tisíc, noviny referovaly o maximálně 156 obětech (listopad 2005 a leden 2006). Vysoké množství obětí bylo způsobeno především vysokým počtem sebevražedných útoků v těchto měsících (v září docházelo k průměrně 87 útokům denně). V únoru 2006 také došlo k útoku na šíitskou mešitu. Ačkoli byl počet obětí od října stále vysoký, šlo v podstatě 54
Porovnávání většiny sledovaných faktorů v měsíčních intervalech je vzhledem k tématu a sledovaným proměnným nejvhodnější, protože měsíc je dostatečně dlouhý na to, aby dokázal zmírnit prudké výkyvy v analýze způsobené nějakou nestandardní událostí, zároveň ale není tak dlouhý, aby v něm zanikla jasná vzestupná nebo sestupná tendence. 55 Viz již zmiňované očekávání, že americká armáda bude v Iráku uvítána s radostí a bez odporu.
32
o „podobné“ oběti. Lidé umírali při sebevražedných útocích a útocích na mešity a jiná náboženská shromáždění, což jsou důvody již předtím v médiích mnohokrát zobrazené. Z toho nejspíše pramení nerovnoměrnost ve stoupání počtu obětí a poklesu zpráv o nich.
5.2.2 Počet článků o obětech Pro posouzení vývoje zpravodajství o irácké válce je třeba kromě počtu obětí věnovat pozornost i počtu a rozsahu článků a vývoji těchto faktorů v čase. Větší, přehlednější graf je v příloze č. 8.4 a úplná tabulka v příloze č. 8.5. Graf č. 2. Počet článků za měsíc
Počet článků za měsíc 23 19 18 16 1616 14 12
Počet článků
25 20 15
1415
10
121212
1212 8
5
9 8 8 7
9
5
14 10
13 7
9
7 8
9
8 5
5
3 4
6 3
V. 03 VI I.0 3 IX .0 3 XI .0 3 I.0 4 III .0 4 V. 04 VI I.0 4 IX .0 4 XI .0 4 I.0 5 III .0 5 V. 05 VI I.0 5 IX .0 5 XI .0 5 I.0 6 III .0 6
III .
03
0
Měsíc
Z tohoto grafu je patrné, že pozornost vůči Iráku nabrala po opadnutí první vlny zájmu koncem roku 2003 sestupný trend. V dubnu 2004 počet článků ovšem výrazně stoupl a až do konce roku se držel velmi vysoko. Tak vysoká míra pozornosti byla způsobena rozpoutáním krvavých bojů o města Fallúdžu, Nadžáf a Násiríju a vlnou únosů amerických a evropských vojáků, humanitárních pracovníků, žurnalistů (mezi nimi i českých novinářů Kubaly, Pohanky a Klímy) a turistů, které často končily popravou. Boje několikrát změnily stanoviště, situace v Iráku se vyhrotila na hranici občanské války a únosy se týkaly vždy jednoho konkrétního člověka s konkrétním životním příběhem. Oběti tak umíraly různými způsoby (často šokujícími, například stětím nebo upálením nebo šlo o útoky na uchazeče o vstup do irácké policie) a na různých místech a mnoho z nich bylo evropského nebo amerického původu. Podle zpravodajských hodnot (viz Úvod, část 2.2, strany 9 až 11) tedy
33
takové oběti byly pro média stále zajímavé. Proto zájem médií o Irák po celý rok 2004 neklesal tak výrazně jako v předchozím a následujícím roce. Přesto se počet obětí z roku 2004 (průměrně činil 960 lidí měsíčně, viz příloha 8.1) nemůže rovnat počtu obětí z pozdějších měsíců, například ze srpna 2005, kdy podle oficiálních údajů zahynulo 2214 osob, nebo roku 2006, kdy v prvních třech měsících zahynulo postupně 1487, 1501 a 1786 lidí (přičemž poslední údaj za březen je součtem obětí pouze do 20. března, kdy skončilo mnou sledované a analyzované období). V porovnání s prvními měsíci války a bojovými měsíci v roce 2004 je ovšem počet článků o obětech v prvních měsících roku 2006 i přes množství padlých zhruba třetinový – ve zmiňovaném srpnu 2005 se za celý měsíc objevilo 5 článků o obětech, v lednu, únoru a březnu 2006 to pak byly jen 4, 6 a 3 články. Výkyvy v počtu článků v roce 2005 jsou způsobeny lednovými volbami (při nichž docházelo k útokům na voliče) a květnovými útoky na šíitská shromáždění. Vyšší počty článků jsou způsobeny výjimečností těchto událostí. Je zajímavé porovnat také počet článků s počtem sebevražedných útoků a útoků na koaliční vojáky. V říjnu 2003 docházelo podle CIA v Iráku asi k 30 až 35 útokům denně.56 V září 2004 tento průměr vzrostl na absolutní maximum v analyzovaném období – 87 útoků za den57, v březnu roku 2005 dosahoval 60 až 80 útoků denně.58 Při většině takových útoků v centrech iráckých měst přišlo kromě samotného atentátníka o život i několik lidí. Počet článků o obětech ale těmto skutečnostem neodpovídá. Při počtu 87 útocích denně vyšlo v září 2004 za celý měsíc celkem 14 článků o obětech, v březnu 2005 při průměru 60 až 80 útoků denně bylo publikováno jen 7 článků. Patrný je tu sestupný trend v počtu článků, a to navzdory stoupajícímu počtu obětí.
5.2.3 Velikost článků o obětech Kromě počtu článků má výpovědní hodnotu také vývoj jejich rozsahu, tedy vývoj „prostoru věnovaného mrtvým“. Po jednotlivých měsících ho zachycuje tabulka v příloze
56
Lidové noviny: USA hledají cestu ven z irácké pasti. 13. 11. 2003, s. 3. Lidové noviny: Při bojích v Iráku zahynuly desítky lidí. 14. 9. 2004, s. 7. 58 Lidové noviny: Iráčané jsou svobodnější, ale rozdělení. 19. 3. 2005, s. 9. 57
34
č. 8.6 a následující graf (ve větším měřítku je v příloze č. 8.7). Velikost je, jak již bylo zmíněno v metodice práce, uváděna v cm2.59 Graf č. 3. Vývoj velikosti článků v čase v cm2
Vývoj velikosti článků v čase 1600 1400
Rozsah v cm2
1200 1000 800 600 400 200 0
Datum
Graf bez zanesených dat poněkud ztěžuje orientaci, proto zde budou nejvyšší výkyvy časově zasazeny a vysvětleny. Umožní to zároveň porovnat, který výkyv pojednával o kolika obětech a jak velký přitom je. Po opadnutí první vlny zájmu (klesající, přesto vysoké špičky na počátku grafu) je první vysoký výkyv, dosahující 1000 cm2, z 18. června 2003. Tehdy byli při střetu davu Iráčanů a amerických vojáků zabiti dva Iráčané. Článek se kromě obětí zabýval i zatčením Husajnova osobního tajemníka, přesto se dá říci, že tak velký prostor získaly dvě Američany zabité irácké oběti. Při dalším výkyvu z 20. srpna 2003 (dosahuje přibližně 1120 cm2) šlo o 24 obětí různých národností, které zahynuly při útoku teroristů na budovu OSN v Bagdádu. Bylo mezi nimi i několik vysokých činitelů OSN. Útok na budovu OSN byl natolik šokující, že jemu i jeho 24 obětem bylo věnováno velké množství prostoru v několika článcích. 59
Do grafu se mi nepodařilo zanést datum ve správném tvaru, proto zde není uvedeno vůbec. Vývojová tendence je nicméně zřejmá i bez něj.
35
Další, celkově největší výkyv z 3. března 2004 (1390 cm2) zobrazuje články o vlně útoků, která měla za následek 171 iráckých obětí. Další výkyv přesahující hranici 600 cm2 (má 735 cm2) je z 9. října 2004 a celý pojednává o jediném Britovi. Šlo totiž o jednu z prvních obětí teroristických únosů s popravou nahranou na video. Další výkyv s rozměrem 651 cm2 je z 22. prosince 2004 a popisuje útok na americkou základnu, při němž zemřelo 18 Američanů a 4 Iráčané. Předposlední výkyv přesahující hranici 600 cm2 (má 640 cm2) je z 1. března 2005 a týká se 125 iráckých obětí sebevražedného útoku. Všechny oběti byly uchazeči o práci u irácké policie. Poslední velký výkyv má rozměr 925 cm2 a týká se již zmiňované smrti 953 Iráčanů ušlapaných v náboženském průvodu. Jen pro porovnání lze zmínit, že čtyři dny před prvním popisovaným výkyvem z 18. června 2003, který se týkal dvou Iráčanů a měl rozměry 600 cm2, zemřelo za jeden den 100 Iráčanů, dostalo se jim ovšem jen 135 cm2. Zhruba měsíc po 3. březnu 2004, kdy 171 iráckých obětí dostalo prostor 1390 cm2, zahynulo za jeden den 109 Iráčanů a 32 cizích občanů, dohromady ale dostali jen 405 cm2. Velikost článku z 9. října 2004 o jednom uneseném a popraveném britském inženýrovi zase svými 735 cm2 kontrastuje s článkem z 11. října 2004, kdy 18 mrtvých Iráčanů dostalo prostor 24,7 cm2. Referování médií o obětech války je značně selektivní a největší roli v něm podle všeho hraje osoba oběti a způsob její smrti a pak také čas – je vidět, že i přes neklesající počet obětí se velikost výkyvů v porovnání s počtem popisovaných obětí stále snižuje. Potvrzuje to i porovnání prostoru pro 171 iráckých obětí z 3. března 2004 (1390 cm2) a prostoru pro 953 iráckých obětí z 1. září 2005 (925 cm2). Smrt obětí byla stejně násilná a nečekaná (teroristický útok a ušlapání), největší roli při zmenšení prostoru tu tedy nejspíš hrál čas – články dělí půldruhého roku. Z grafu i z vysvětlení jednotlivých výkyvů je vidět, že zpravodajství o Iráku je při zajímavých událostech pořád věnováno více prostoru než v běžných dnech, velikost výkyvů se však s postupem času stále zmenšuje. V podstatě to znamená, že podobně šokující události (mimořádně krutý útok, vyvraždění svatebčanů, zabití významného humanitárního pracovníka) získávají v novinách stále méně prostoru.
36
5.2.4 Umístění článků o obětech Dalším sledovaným faktorem bylo umístění článků o obětech, tedy číslo strany, na níž byl článek otištěn. Podobně jako se články o obětech irácké války s postupem času zmenšují, budou s největší pravděpodobností také ustupovat z titulní strany na vnitřní strany novin. Analýza by tak měla ukázat, jak dlouho si irácká válka udrží takovou zajímavost, aby se dostávala na titulní stránku Lidových novin, z níž se poutá na nejzajímavější články uvnitř listu. V případě, že se v jednom dni vyskytlo více článků o obětech na různých stranách (například při přetahu z titulní strany dovnitř listu nebo když bylo otištěno více zpráv o různých obětech), je započítána pouze strana s nejnižším pořadovým číslem – při přetahu z titulní strany dovnitř listu je tedy do grafu zanesena strana č. 1 a například při otištění tří různých článků na stranách č. 6, 7 a 9 je k danému dni započítána strana nejnižší, tedy strana č. 6. Graf tak znázorňuje především všechny výskyty článků na titulní straně, případně na stranách následujících (například během mimořádného řazení stran na začátku války). Vývoj umístění článků ukazuje následující graf (větší a podrobnější je v příloze č. 8.8). Graf č. 4. Vývoj umístění článků v čase
Vývoj um ístění v čase
Datum 22.3.2003
18.10.2003
24.5.2004
14.10.2004
0
2
Strana
4
6
8
10
12
37
7.5.2005
13.3.2006
Z grafu lze vypozorovat ubývající počet článků o obětech na titulní straně (tj. úbytek těch míst v grafu, které jsou nejvýše, nejblíže horní ose x) po ukončení posledních bojů o Nadžaf, Násiríju a Fallúdžu v listopadu roku 2004. Poslední zaznamenaný výskyt článku o obětech na titulní straně pochází z 1. září 2005 a týká se ušlapání 953 Iráčanů v náboženském průvodu. Například krvavé boje a útoky na mešity rozpoutané 22. února 2006, které následovaly po nečekaně klidné etapě, se už ale na titulní stranu nedostaly, přestože při nich během jediného víkendu zemřelo přes 130 lidí irácké i zahraniční národnosti. V grafu je patrné i mimořádné řazení stran na začátku války – od začátku invaze 20. března 2003 do 3. dubna 2003 byly Iráku věnovány celé strany 1 až 3 nebo dokonce 1 až 5, které jsou jinak vyhrazeny hlavním zprávám z domova a jedné straně s hlavním tématem dne. Články o obětech se přitom objevovaly na různých místech, v grafu jsou tedy vidět poklesy z titulní strany na strany č. 2 a 3 a zase zpět. Toto nestandardní řazení stran se ještě několikrát objevilo při mimořádných situacích (například během boje o Fallúdžu), nejvíce ale bylo využito právě na začátku irácké války. Graf tedy dokládá postupný odsun článků o obětech z titulní strany a předních stran do zadní části listu. Nelze přitom tvrdit, že by oběti s postupem času umíraly méně zajímavě, méně drasticky a ani v menším počtu. Kolik obětí a jaké národnosti bylo potřeba, aby se článek o nich dostal na titulní stranu, uvádí tabulka v příloze č. 8.9. Ukazuje tak, že nezáleží ani tak na množství obětí, jako spíše na nevšednosti jejich úmrtí a na místě, kde k němu došlo – v případě irácké války po třech letech zaujmou už jen opravdu výjimečné události.
5.2.5 Porovnání velikosti článku s počtem obětí Porovnání velikosti článků s počtem obětí by mělo odpovědět na to, zda rozměry článků s postupem času proporčně odpovídaly počtu obětí, nebo zda se články postupně zmenšovaly bez ohledu na rostoucí počet obětí. Následující graf porovnává velikost článků v jednom měsíci s počtem obětí za daný měsíc. V příloze je tento graf uveden ve větším měřítku pod číslem 8.10.
38
Graf č. 5. Velikost článků versus počet obětí
Velikost článků versus počet obětí
Celkový rozsah článků
Celkový počet obětí
5000
Rozsah článku / Počet obětí
4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 1.3.2003 1.4.2003 1.5.2003 1.6.2003 1.7.2003 1.8.2003 1.9.2003 1.10.2003 1.11.2003 1.12.2003 1.1.2004 1.2.2004 1.3.2004 1.4.2004 1.5.2004 1.6.2004 1.7.2004 1.8.2004 1.9.2004 1.10.2004 1.11.2004 1.12.2004 1.1.2005 1.2.2005 1.3.2005 1.4.2005 1.5.2005 1.6.2005 1.7.2005 1.8.2005 1.9.2005 1.10.2005 1.11.2005 1.12.2005 1.1.2006 1.2.2006 1.3.2006
0
Měsíc
Z grafu lze vyčíst, jak velký byl v porovnání s počtem referovaných obětí prostor věnovaný obětem na počátku války. V březnu a dubnu probíhaly hlavní vojenské operace, lidé tedy umírali v boji a byly pro média zajímavé (ze zpravodajských hodnot zapůsobily nejspíše faktory novosti a konfliktu). V květnu hlavní část invaze skončila, média se tedy stáhla. V červnu roku 2003 se ale naplno spustily sebevražedné atentáty a útoky povstalců. Výkyv v rozsahu v srpnu 2003 je způsoben především sérií článků o útoku na sídlo OSN v Bagdádu (zahynulo při něm 24 osob), která měla celkový rozměr 1120 cm2, a zprávou o zabití tří britských vojáků při povstaleckém útoku s rozsahem 595 cm2. Tito vojáci přitom byli zajímaví především proto, že jednoho z jejich při útoku zraněných kolegů ošetřovala v Iráku česká vojenská nemocnice. Ačkoli z grafu není patrný trvalý pokles velikosti článků, je vidět, že ačkoli se měsíční počet obětí od prvních měsíců války zvětšil, rozměry článků se naopak zmenšily. V posledním ze tří sledovaných roků (od února 2003) nepřekročil měsíční součet rozsahu ani jednou hranici 1500 cm2.
39
Navíc je třeba upozornit, že součet obětí v grafu je součtem pouze těch obětí, o nichž média přinesla zprávu. Ve skutečnosti neklesl od ledna 2005 do března 2006 měsíční počet obětí (s jedinou výjimkou v podobě poměrně klidného března 2005) pod 1000 lidí, v srpnu 2005 se dokonce vyšplhal na 2214 obětí, od 1. do 20. března 2006 pak dosáhl 1786 obětí. Vývoj zpravodajství ukázaný grafem tento skutečný vývoj ovšem nijak nenaznačuje. I z tohoto grafu lze tedy usuzovat na to, že zpočátku byla každá oběť pro média zajímavá, zatímco později už ani větší počet obětí nezaujal média tolik jako jednotlivé oběti z počátku války. To naznačuje zmenšování rozměru článků navzdory velkému počtu obětí. Zmenšení prostoru vynikne například při porovnání září 2005, kdy média referovala celkem o 1178 obětech na 1409 cm2, se srpnem 2003, kdy bylo na prostoru 4609 cm2 zmíněno 178 obětí. Přesto je z tohoto grafu patrné, že i více než rok po válce zaujaly média oběti velkých krvavých bojů u Fallúdže, Násiríji a Nadžafu (viz vysoké sloupce velikosti článků v dubnu, srpnu a listopadu roku 2004). Pro lepší porovnání byla tato data zpracována ještě do dalšího grafu, který porovnává velikost článků s počtem obětí nikoli po měsících, ale přímo po jednotlivých článcích (ve větším měřítku je tento graf uveden také v příloze č. 8.11).
40
Graf č. 6. Poměr velikosti článku a počtu referovaných obětí
Porovnání velikosti článku s počtem obětí v něm zmíněných 1700
1500
1300
1100
Rozsah
900
700
500
300
100
29.1.2003 -100
17.8.2003
4.3.2004
20.9.2004
8.4.2005
25.10.2005
13.5.2006
Datum
Pochopení tohoto grafu není nijak složité. Velikost bubliny je přímo úměrná počtu obětí – čím je bublina větší, tím více obětí bylo obsahem daného článku (největší bublina vpravo uprostřed je tedy bublina článku o 953 obětech z 1. 9. 200560). Vzdálenost bubliny od osy x je pak dána velikostí článku. Pokud by tedy platilo, že čím více obětí je v článku uvedeno, tím větší článek bude, musely by být všechny malé bubliny dole a velké nahoře, s velikostí bubliny by stoupala i její vzdálenost od osy x. Jak je ale vidět, zpočátku jsou i malé bubliny (články o jedné nebo několika málo obětech) poměrně vysoko (tedy rozsahově velké), zatímco později i velké bubliny (články o větším počtu obětí) klesají téměř k ose x (jsou tedy poměrně malé). Je patrný také pokles počtu článků (bublin) a jejich rozměrů (vzdálenosti od osy x) v posledních měsících sledovaného období.
60
Lidové noviny: Děs z teroru zabil tisíc Iráčanů. 1. 9. 2005, s. 1 a 7.
41
5.2.6 Prostor pro oběti podle jejich národnosti nebo povolání Ačkoli lze na platnost zpravodajských hodnot (viz Úvod, část 2.2, strany 9 až 11) usuzovat už ze zjištěného postupného klesání zájmu médií o válečné oběti, mnohem větší výpovědní hodnotu bude mít porovnání prostoru věnovaného jednotlivým „typům obětí“, tedy prostoru pro oběti irácké národnosti, pro zahraniční oběti (počítaje v to vojáky, humanitární pracovníky i civilní oběti), pro zabité novináře a pro jedinou českou oběť irácké války. První graf ukazuje vývoj průměrného prostoru na jednu oběť (bez ohledu na národnost oběti). Tento údaj vznikl vypočtením nejprve průměrného prostoru pro jednu oběť jednoho každého článku (pokud například článek s 250 cm2 psal o 25 obětech, pak průměrně na jednu oběť v tomto článku připadlo 10 cm2) a následným zprůměrováním těchto čísel za každý měsíc. Větší graf je uveden v příloze č. 8.12, příslušná tabulka v příloze č. 8.13. Graf č. 7. Průměrný rozsah v centimetrech čtverečních na jednu oběť Prům ěrný rozsah v centim etrech čtverečních na jednu oběť 140 120
Cm2 / oběť
100 80 60 40 20
1.3.2003 1.4.2003 1.5.2003 1.6.2003 1.7.2003 1.8.2003 1.9.2003 1.10.2003 1.11.2003 1.12.2003 1.1.2004 1.2.2004 1.3.2004 1.4.2004 1.5.2004 1.6.2004 1.7.2004 1.8.2004 1.9.2004 1.10.2004 1.11.2004 1.12.2004 1.1.2005 1.2.2005 1.3.2005 1.4.2005 1.5.2005 1.6.2005 1.7.2005 1.8.2005 1.9.2005 1.10.2005 1.11.2005 1.12.2005 1.1.2006 1.2.2006 1.3.2006
0
Datum
Na grafu lze vidět klesající tendenci a výrazné zmenšení prostoru pro jednu oběť s postupujícím zevšedněním války. Nejde přitom o trvalý pokles, při významných událostech se tento průměr dočasně zvýší (ukazuje to například růst z 12 cm2 v březnu 2004 na 47 cm2 v dubnu 2004, kdy propukly nové boje s povstalci u měst Nadžafu, Fallúdže a Násiríji;
42
podobně skokově stoupá průměrný rozměr ve výročních měsících, viz následující odstavec). Přesto je patrné, že po odeznění zajímavé události nebo po odeznění její zajímavosti (v případě nového útočného postupu a podobně) se průměr opět rychle snižuje a znovu nabírá sestupnou tendenci. Během necelých tří let průměr ze 112 cm2 v květnu a 120 cm2 v červnu 2003 na 2 cm2 v lednu a 5 cm2 v únoru 2006. Jak již bylo zmíněno, tomuto trendu se vymykají kromě významných událostí také výročí začátku války, respektive březen 2005 a březen 2006. Růst prostoru je v těchto měsících velmi výrazný – v roce 2005 stoupl průměr z únorových 10 cm2 na březnových 97 cm2, v dubnu pak činil jen 17 cm2. Počet obětí se přitom v březnu nijak radikálně nezvýšil. V roce 2005 to bylo dokonce naopak – v únoru zemřelo v Iráku 1236 osob, v dubnu 1037 osob, zatímco v březnu jich bylo 797. V roce 2006 byl vývoj prostoru následující – v lednu dostala jedna oběť průměrně 2 cm2, v únoru 5 cm2, v březnu to bylo 45 cm2. Počet obětí sice oproti lednovým 1487 a únorovým 1501 obětem stoupl na březnových 1786 osob, nešlo ovšem o žádné vybočení z rostoucího trendu posledních měsíců. V březnu totiž šlo především o „běžné“ oběti sebevražedných útoků, zatímco v únoru došlo ke střetům sunnitů a šíitů a k rozsáhlým útokům na mešity. Průměrný prostor v březnu nezvyšují ani souhrnné články, protože (jak bylo zmíněno v Metodice práce) ty nebyly do analýzy zahrnuty. Nejspíše je tak tento růst způsoben tím, že ve výročí začátku války bylo téma irácké války a jejích obětí zajímavější než v jiných měsících. Je tedy zřejmé, že prostor pro jednu oběť vytrvale klesá navzdory tomu, že počet obětí irácké války stále stoupá (a to nikoli celkový součet, ale například měsíční průměr – na začátku války umíralo přibližně 600 osob měsíčně, zatímco na konci sledovaného období v březnu 2006 to už bylo kolem 1500 obětí za měsíc). Mnohem více však o zájmu médií o jednotlivé oběti vypovídá průměrný prostor pro oběti různých národností či povolání. Následující graf ukazuje vývoj průměrného prostoru pro jednu iráckou, zahraniční a novinářskou oběť. Pro větší a přehlednější graf viz také přílohu č. 8.14 a pro příslušnou tabulku s přesnými údaji viz přílohu č. 8.15.
43
Graf č. 8. Porovnání prostoru v cm2 na oběť podle národnosti nebo povolání
Porovnání rozsahu na oběť dle zem ě
Cm2 na jednoho cizince
Cm2 na jednoho Iráčana
Cm2 na jednoho novináře
500,000 450,000 400,000 Cm2/oběť
350,000 300,000 250,000 200,000 150,000 100,000
0,000
III.03 IV.03 V.03 VI.03 VII.03 VIII.0 IX.03 X.03 XI.03 XII.03 I.04 II.04 III.04 IV.04 V.04 VI.04 VII.04 VIII.0 IX.04 X.04 XI.04 XII.04 I.05 II.05 III.05 IV.05 V.05 VI.05 VII.05 VIII.0 IX.05 X.05 XI.05 XII.05 I.06 II.06 III.06
50,000
Datum
Graf znázorňuje průměrný měsíční prostor věnovaný jedné irácké oběti, jedné zahraniční oběti a jedné oběti novinářské. Lze z něj sledovat, jak rychle klesala pozornost vůči iráckým obětem. Průměrný prostor věnovaný jedné irácké oběti se sice zvýšil po ukončení hlavní fáze války 1. května 2003, když začaly sebevražedné útoky mířené na irácké civilisty, toto téma ale přestalo být během roku zajímavé a prostor se snížil ze 110 cm2 v červnu 2003 na 9 cm2 v listopadu a 11 cm2 v prosinci 2003. Průměr se pak nijak zvlášť nezvýšil ani při bojích o Fallúdžu, Nadžaf a Násiríju v dubnu a květnu, červenci a srpnu a říjnu a listopadu 2004. To kontrastuje s vývojem prostoru pro oběť-cizince. Prostor pro tuto kategorii měl během roku 2003 stejný vývoj jako pro irácké oběti, v roce 2004 ale narozdíl od nich stoupl o zahraniční oběti zájem. Šlo totiž často o vojáky padlé v bitvách s povstalci, což bylo zřejmě mediálně vděčné téma. Na vývoji prostoru pro zahraniční oběti je také nejpatrnější nárůst pozornosti vůči irácké válce ve výročních březnech 2005 a 2006. V březnu 2005 navíc některé evropské země začaly spekulovat o stažení svých kontingentů z Iráku. Zprávy o obětech se tak často objevovaly ve spojitosti s diskusemi o stažení jednotek z Iráku. Výkyvy prostoru pro irácké oběti jsou oproti tomu spojeny s vraždami iráckých politiků, zvýšení v lednu 2005
44
kopírovalo násilnosti během parlamentních voleb a v listopadu 2005 především útoky na obhájce i soudce Saddáma Husajna.61 Nejvýraznější je v grafu ovšem křivka prostoru pro novinářské oběti. Ve sledovaném období jich bylo v porovnání s ostatními skupinami obětí velmi málo (celkem 21 oproti 598 zahraničním a 5595 iráckým obětem). Velký prostor, který je jim v médiích věnován, tedy může být způsoben nejen tím, že o zabitých novinářích píší jiní novináři, ale také tím, že takových obětí bylo za tři roky irácké války málo na to, aby mohly zevšednět (tak, jak se to podle grafu zřejmě stalo u iráckých obětí). Nejvýraznější je kontrast průměrů v srpnu 2003. Na jednoho novináře tehdy připadlo 474 cm2 oproti 97 cm2 pro zahraniční a 95 cm2 pro irácké oběti. V srpnu roku 2004 pak už byly jasně viditelné i rozdíly mezi prostorem pro jednoho novináře (181 cm2), jednu zahraniční oběť (72 cm2) a jednu oběť iráckou (16 cm2). Jediná česká oběť (voják, který zemřel na následky automobilové havárie v Iráku) dostala 23. května 2003 v Lidových novinách 417,8 cm2.
5.3 Shrnutí Celkově lze tedy pozorovat, že zahraniční oběti dostávají přes celkový pokles zájmu o iráckou válku s postupem času více místa než oběti irácké. Nejvíce prostoru se dostává případným českým obětem a zabitým novinářům. Lze to vysvětlit tím, že poslední dvě skupiny se mezi oběťmi vyskytují mnohem vzácněji a jsou touto svou ojedinělostí zajímavé, ale samozřejmě také tím, že smrt Čecha je pro české publikum (v případě Lidových novin čtenáře) zajímavější než smrt jiného Evropana nebo Američana, a ti všichni zajímají média spíše než mrtví Iráčané. Velký prostor pro oběti-novináře je zase může být způsoben tím, že témata zpráv do jisté míry vybírají právě novináři62. Ačkoli je různým národnostem věnován v médiích různý prostor, jedna věc je patrná ze všech grafů. Přes některé výkyvy během výjimečných událostí vytrvale klesá pozornost médií vůči všem válečným obětem. Zájem oživí jen opravdu zajímavá smrt (například první
61
O tom, jak soud se Saddámem Husajnem ovlivnil upadající zájem médií o Irák a o vývoji této kauzy více viz kapitola 3.2, strana 21. 62 Viz teorie agenda-settingu a gatekeepingu.
45
teroristický útok provedený psem coby nositelem trhaviny63), úmrtí zajímavé osoby nebo již zmiňované výročí začátku války. Následující graf ukazuje „národnostní“ složení obětí irácké války a vývoj prostoru jim věnovaného, narozdíl od grafu č. 5 ovšem spočítaného poměrně k obětem. Shrnuje a potvrzuje tak to, že v poměru k počtu obětí klesá jim vymezený prostor v médiích opravdu znatelně. Ve větším měřítku je graf v příloze č. 8.16, pro větší přehlednost je rozdělen i do tří menších grafů podle jednotlivých let, a to jako příloha č. 8.17 (graf znázorňující období od března 2003 do února 2004), č. 8.18 (graf pro období od března 2004 do února 2004) a č. 8.19 (graf pro březen 2005 až březen 2006). Graf č. 9. Vývoj počtu obětí podle národnosti (povolání) a vývoj rozsahu článků o obětech
Vývoj počtu obětí podle jejich národnosti nebo povolání a vývoj rozsahu jim věnovaných článků
Oběti novináři
Oběti ČR
Oběti nerozlišené
Oběti Iráčané
Oběti cizinci
Rozsah článku
1200 1000
800 600 400
200
1.3.2003 1.4.2003 1.5.2003 1.6.2003 1.7.2003 1.8.2003 1.9.2003 1.10.2003 1.11.2003 1.12.2003 1.1.2004 1.2.2004 1.3.2004 1.4.2004 1.5.2004 1.6.2004 1.7.2004 1.8.2004 1.9.2004 1.10.2004 1.11.2004 1.12.2004 1.1.2005 1.2.2005 1.3.2005 1.4.2005 1.5.2005 1.6.2005 1.7.2005 1.8.2005 1.9.2005 1.10.2005 1.11.2005 1.12.2005 1.1.2006 1.2.2006 1.3.2006 (Prázdné)
0
Datum
63
Lidové noviny: Teroristé k útoku poprvé použili psa. 27. 5. 2005, s. 8.
46
6. K VALITATIVNÍ EXKURZ Následující kapitola přesahuje rámec zvoleného analytického konceptu. Představuje totiž ty z výsledků analýzy, jejichž způsob získání nebo interpretace není dostatečně exaktní na to, aby mohly být uvedeny v hlavní analytické části této práce. Kapitola se zaměřuje spíše na postřehy o mediálním pokrytí obětí irácké války. Jsou jimi například přítomnost jiného tématu a přítomnost fotografie u článků o obětech, původ těchto článků, řazení informací o obětech různých národností nebo klamání titulkem. Nejprve budou uvedeny výsledky analýzy, které byly už předem plánovány jako součást „kvalitativní“ kapitoly. Označeny tak byly i v kapitole Metodika práce v bodě 2.5.
6.1 Přítomnost fotografie Analýza kromě rozměru a umístění článků a počtu obětí sledovala také (ne)přítomnost fotografie. Vymezeny byly tři kategorie článků – bez fotografie, s fotografií a zpravodajská fotografie s popiskou (plnící funkci článku). Jedním z důvodů zařazení fotografie k článku o obětech irácké války by totiž mohlo být, že média daný článek považují za významný a hodný větší pozornosti (v porovnání s články bez obrazového doprovodu).64 Výsledný graf zobrazuje poměr (procentuální zastoupení) článků s fotografií, bez fotografie, případně zpravodajské fotografie s popiskou mezi články o obětech irácké války, a to za jednotlivé měsíce. Pro větší graf viz přílohu č. 8.20.
64
Jak to ve své práci dokládá Ruß-Mohl. Tvrdí, že: „i u seriózních médií hrají dnes obrázky často důležitější roli než samotné texty. V každém případě se většina čtenářů dostává k textům přes obrázky.“ RUß-MOHL, S., BAKIČOVÁ, H.: Žurnalistika. Kompletní průvodce praktickou žurnalistikou. S. 133
47
Graf č. 10.
Přítomnost fotografie Přítomnost fotografie
S fotografií
Bez fotografie
Zpravodajská fotografie s popiskou
100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 1.3.2003 1.4.2003 1.5.2003 1.6.2003 1.7.2003 1.8.2003 1.9.2003 1.10.2003 1.11.2003 1.12.2003 1.1.2004 1.2.2004 1.3.2004 1.4.2004 1.5.2004 1.6.2004 1.7.2004 1.8.2004 1.9.2004 1.10.2004 1.11.2004 1.12.2004 1.1.2005 1.2.2005 1.3.2005 1.4.2005 1.5.2005 1.6.2005 1.7.2005 1.8.2005 1.9.2005 1.10.2005 1.11.2005 1.12.2005 1.1.2006 1.2.2006 1.3.2006
0%
Datum
Z grafu se oproti předpokladu, že s poklesem rozsahu zpravodajství o iráckých obětech bude klesat i počet fotografií k tomuto tématu, nedá vysledovat žádná klesavá ani stoupavá tendence. Roli zde tedy nejspíš musel hrát jiný faktor než zpravodajské hodnoty, a sice nedostatek zdrojů. Přítomnost fotografie totiž není v denním tisku otištěna vždy u těch článků, jimž noviny přikládají větší zajímavost a váhu, ale spíše u těch článků, k nimž je nějaká zajímavá fotografie vůbec k dispozici. V zahraničním zpravodajství, kde jsou noviny až na výjimky (v podobě zahraničních zpravodajů) odkázány pouze na zpravodajské agentury, to zřejmě platí dvojnásob. Pro platnost této hypotézy mluví to, že přítomnost fotografie u článků o obětech irácké války nekoresponduje s vývojem prostoru a s vývojem počtu zpráv. Jedním z vysvětlení faktu, že počet fotografií se s postupem doby nijak zvlášť nemění, tak může být, že otištění fotografie se narozdíl od otištění článku neodvíjí od toho, zda je téma zajímavé, ale spíš od toho, zda je fotografie jako taková (bez ohledu na téma) dobrá a médii považována za atraktivní. Kromě toho ale může fotografie sloužit i jako jakási výplň volného místa na novinové stránce.
48
6.2 Původnost článků Během analýzy byl podobně jako přítomnost fotografie zaznamenáván také původ zprávy, respektive to, zda jde o článek převzatý z agentury nebo o článek napsaný přímo některým z redaktorů Lidových novin. To, zda je zpráva autorská nebo agenturní, může být dalším ukazatelem zájmu médií o oběti irácké války. Pokud na sepsání článku o určité události a určitých obětech vyčlení médium vlastního redaktora, považuje ji za významnější než tu událost, o níž pouze přejme agenturní zprávu. Následující graf ukazuje procentuální podíl agenturních a autorských (redakčních) zpráv za jednotlivé sledované měsíce. V příloze je větší graf pod číslem 8.21. Graf č. 11.
Původnost článků – procentuální podíl Původnost článků
Agenturní
Autorské
100% 90% Autorskost / Agenturnost
80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 1.3.2003 1.4.2003 1.5.2003 1.6.2003 1.7.2003 1.8.2003 1.9.2003 1.10.2003 1.11.2003 1.12.2003 1.1.2004 1.2.2004 1.3.2004 1.4.2004 1.5.2004 1.6.2004 1.7.2004 1.8.2004 1.9.2004 1.10.2004 1.11.2004 1.12.2004 1.1.2005 1.2.2005 1.3.2005 1.4.2005 1.5.2005 1.6.2005 1.7.2005 1.8.2005 1.9.2005 1.10.2005 1.11.2005 1.12.2005 1.1.2006 1.2.2006 1.3.2006 (Prázdné)
0%
Datum
Z grafu je vidět, že nejvíc autorských zpráv bylo otištěno v obdobích zajímavých bojů. Nejvyšší podíl autorských zpráv za celé sledované období byl v prvním měsíci války, v březnu 2003. S postupem roku počet autorských zpráv klesal, v srpnu 2003 a březnu 2004
49
klesl až na nulu. Pak se ovšem (podobně jako v předchozí kapitole v grafech č. 2, 5 a 8) projevila zajímavost bojů koalice s povstalci u měst Nadžafu, Násiríji a Fallúdže. Nejkritičtějším měsícem bojů byl (jak to ukazuje i tento graf) listopad 2004. V letech 2005 a 2006 byl podíl autorských zpráv nepatrný. Se snížením počtu zpráv a jejich rozsahu (grafy č. 2 a 3 v předchozí kapitole) tedy zřejmě souvisí i publikování převážně agenturních zpráv. Tento jev ovšem funguje i opačně. Pokud už noviny na zpravodajství o irácké válce vyčlení svého redaktora (nebo ho dokonce na místo vyšlou jako zpravodaje), zvýší se počet článků a zvětší se i jejich rozměr (v Lidových novinách byl tento jev pozorovatelný v březnu a dubnu roku 2003 a v listopadu roku 2004, viz grafy č. 2, 3 a 5). Celkový podíl autorských a agenturních zpráv za období od 20. března 2003 do 20. března 2006 ukazuje následující koláčový graf (umístěn je i v příloze pod č. 8.22). Graf č. 12.
Původnost článků – koláčový graf
Původnost článků
Agenturní
Autorské
Celkový podíl autorských zpráv činí 16 procent, podíl agenturních zpráv 84 procent.
50
6.3 Témata článků Během analýzy bylo sledováno také téma článků, tedy to, zda se články o obětech zabývají čistě jen oběťmi, nebo i jiným tématem. Už před zahájením analýzy bylo ale s ohledem
na
zvolenou
metodiku
rozhodnuto,
že
tato
kategorie
nebude
kvůli
své neprůkaznosti do hlavní analytické části vůbec zařazena. Posuzování a pojmenování tématu je totiž závislé na osobnosti výzkumníka a jen stěží přenositelné. Přesto je zajímavé zjistit, s jakými tématy se oběti v novinách spojují nejčastěji, případně jestli jim je vyhrazen jejich vlastní prostor. Následující graf ukazuje vývoj podílu zpráv pouze o obětech ku zprávám s více tématy (viz také přílohu č. 8.23). Graf č. 13.
Téma článků o obětech – procentuální podíl Tém a článků o obětech
Jen oběti
I jiné
100% 90% 80%
Podíl témat
70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 1.3.2003 1.4.2003 1.5.2003 1.6.2003 1.7.2003 1.8.2003 1.9.2003 1.10.2003 1.11.2003 1.12.2003 1.1.2004 1.2.2004 1.3.2004 1.4.2004 1.5.2004 1.6.2004 1.7.2004 1.8.2004 1.9.2004 1.10.2004 1.11.2004 1.12.2004 1.1.2005 1.2.2005 1.3.2005 1.4.2005 1.5.2005 1.6.2005 1.7.2005 1.8.2005 1.9.2005 1.10.2005 1.11.2005 1.12.2005 1.1.2006 1.2.2006 1.3.2006
0%
Datum
Z grafu se nedá jednoznačně říct, že by se během války články čistě o obětech postupně měnily ve zprávy s více tématy nebo naopak. Dá se ovšem vypozorovat, že v době velkých bojů (březen a duben 2003, duben 2004, červenec a srpen 2004, listopad 2004, únor 2006)
51
se v článcích o obětech objevovalo druhé téma častěji než jindy. Články nejčastěji líčily průběh bojů a následně i jeho dopady – oběti. Ve výročních měsících (březen 2004, březen 2005, březen 2006) se zase vyskytovaly pouze monotematické články o obětech. Důvodem je už zmiňovaný větší zájem médií o Irák během výročí začátku války – Iráku byly v těchto měsících věnovány i celé tematické strany, proto bylo možné rozdělit články podle témat. Monotematické články se objevovaly také v měsících, kdy nedocházelo k žádným velkým bojům ani jiným významným událostem (volby, spory o ústavu, smrt významného iráckého politika a podobně). Tyto měsíce s monotematickými články se v drtivé většině kryjí s měsíci, v nichž vycházely jen agenturní zprávy (viz graf č. 11) – jedná se konkrétně o březen 2004, červen a červenec 2005, leden a březen 2006. Je možné, že těchto měsících se zprávy o obětech používaly spíše jako zaplnění volného místa na stránce, a to v takové formě, v jaké je dodala zpravodajská agentura. Následující graf shrnuje nejčastější současná témata článků o obětech (v příloze je pod č. 8.24). Graf č. 14.
Téma článků o obětech – koláčový graf
Tém a článků
boje
boje + terorismus
Irák
Saddám Husajn
52
soud s Husajnem
únosy
válka
volby
oběti
Pro popsání dalších témat spojovaných s oběťmi musel být vzhledem k rozsahu analyzovaného materiálu zvolen zjednodušující postup. Pokud to témata umožnila (tedy pokud nešlo o příliš konkrétní téma), bylo ke každému tématu přiřazeno nějaké hyperonymum.65 Pod souhrnné označení „boje“ tak byly zařazeny například boje na začátku invaze, boje s povstalci i boje mezi sunnity a šíity. Pouze boje související s terorismem (například operace cizích teroristických skupin na území Iráku nebo spojování Iráku s teroristickými útoky ve Spojených státech amerických 11. září 2001) byly vyděleny do speciální skupiny „terorismus“. Články popisující kromě obětí také ekonomický či politický stav Iráku, životní úroveň Iráčanů nebo obsahující prognózy o vývoji Iráku jsou shrnuty pod téma „Irák“. Analogicky vznikly pojmy „válka“, „únosy“ a „volby“. Pouze oběti spojované s pátráním po Saddámu Husajnovi a oběti zaviněné následným odporem některých Iráčanů vůči soudu s bývalým prezidentem byly vyčleněny do speciální kategorie. Ačkoli se totiž jednalo o oběti bojů nebo útoků, byla jejich smrt vyvolána reakcí na osobu Saddáma Husajna.
6.4 Přístup k obětem různých národností a jejich řazení Během analýzy se ovšem kromě sledovaných proměnných objevily i věci, které nebyly použitou metodikou zachytitelné. Šlo o jevy, jež by bylo nutné zkoumat kvalitativně, což by nebylo v případě tak rozsáhlého vzorku a při jednom výzkumníkovi možné. Jsou jimi řazení obětí ve článcích nebo manipulace pomocí titulků. Dalo by se totiž očekávat, že oběti různých národností budou ve zprávách zmiňovány v pořadí například podle jejich počtu a že dostanou přednost před zraněnými lidmi. Ve zprávách ale byli velmi často zmíněni nejprve padlí Američané a Evropané (a jiní cizinci) a až po nich irácké oběti, a to bez ohledu na to, kterých z nich bylo v daném případě víc. Před irácké oběti bývali dokonce řazeni i zranění koaliční vojáci. Ranění koaliční vojáci dostávali v novinách prostor i v podobě celého samostatného článku.66 Opačně to přitom nefungovalo – o raněných Iráčanech se psalo jen výjimečně. Částečně to mohlo být způsobeno i zmatkem v irácké státní správě v prvních měsících po pádu Saddáma Husajna, kdy často nebyl k dispozici ani přesný počet zabitých, natož raněných, přesto je takové řazení zvláštní. Tendence upřednostňovat americké a evropské padlé i zraněné občany před oběťmi iráckého 65
slovo nadřazené Například Lidové noviny: Zranění američtí vojáci předstoupili před novináře. 28. 3. 2003, s. 3. nebo Lidové noviny: Zranění Američané byli převezeni do Evropy. 4. 11. 2003, s. 7. 66
53
původu jen znovu potvrzuje platnost faktoru blízkosti (proximity) ze zpravodajských hodnot (viz Úvod, část 2.2, strany 9 až 11). Vyjmenovat všechny články, v nichž byly zranění cizinci zařazeni před padlé Iráčany nebo které uvedly menší počet obětí-cizinců dříve než (často výrazně) větší počet iráckých obětí, by ovšem vyžadovalo provést novou analýzu zaměřenou pouze na řazení obětí ve sledovaných článcích. Zde je proto uvedeno jen několik ilustračních příkladů. Například 7. září 2004 vyšel článek s titulkem „Útok u Fallúdže zabil sedm Američanů“.67 Až z textu vyplynulo, že kromě oněch sedmi Američanů zabil také tři vojáky irácké národní gardy. 2. listopadu 2004 nesl článek následující titulek „Radikálové zastřelili viceguvernéra Bagdádu a unesli Američana“. 68 Unesen přitom byl nejen jeden Američan, ale také jeden Nepálec a dva Arabové a kromě guvernérova tajemníka zahynulo i dalších šest Iráčanů. V krátkém článku (jeho rozsah činil 86,45 cm2) se objevila také věta: „Mezi mrtvými je také irácký kameraman.“ To jen znovu dokládá hypotézu, že novináři sami sobě (respektive smrti jiných novinářů) věnují velkou pozornost. Upřednostnění zahraničních obětí i přes velký rozdíl v počtu obětí ukazuje například článek z 9. listopadu 2004 s titulkem „Irácký premiér vyhlásil bitvu o Fallúdžu“. 69 Píše se v něm: „[...] do uzávěrky tohoto vydání Lidových novin si útok vyžádal život dvou amerických vojáků, na druhé straně mělo na začátku boje padnout čtyřicet rebelů.“ Podobně k obětem přistupuje i článek z 27. ledna 2005 s titulkem „Nehoda v Iráku: zemřelo 31 vojáků USA“.70 Článek vyšel na titulní straně s přetahem na stranu 7. Na první straně je vylíčena smrt jedenatřiceti amerických vojáků při havárii a pěti při sebevražedných útocích (už to převyšuje počet vojáků avizovaný v titulku). Až v přetahu na straně 7 je pak zmíněna smrt sedmnácti Iráčanů následkem sebevražedných útoků. Občas byl dokonce únos nebo osud prominentní osoby nadřazen všem obětem bez rozdílu. Za příklad může posloužit článek z 5. února 2005 „Ozbrojenci unesli italskou novinářku“.71 V kontrastu s titulkem začíná větou: „V Iráku byli včera zabiti dva američtí vojáci a desítka Iráčanů.“ a uzavírá: „Byla také unesena jedna italská novinářka.“ Titulek zde byl nejspíš využit pro zatraktivnění tématu. Vyšel v době, kdy bylo v Iráku unášeno mnoho cizinců, jejichž zabití (provedené nejčastěji zastřelením nebo stětím) bylo natáčeno na video 67
Lidové noviny: Útok u Fallúdže zabil sedm Američanů. 7. 9. 2004, s. 5. Lidové noviny: Radikálové zastřelili viceguvernéra Bagdádu a unesli Američana. 2. 11. 2004, s. 6. 69 Lidové noviny: Irácký premiér vyhlásil bitvu o Fallúdžu. 9. 11. 2004, s. 1. 70 Lidové noviny: Nehoda v Iráku: zemřelo 31 vojáků USA. 27. 1. 2005, s. 1 a 7. 71 Lidové noviny: Ozbrojenci unesli italskou novinářku. 5. 2. 2005, s. 7. 68
54
a následně zveřejněno v médiích a na internetu. Zmiňovaný článek měl svým titulkem tedy nejspíše nalákat čtenáře na článek v době, kdy oběti už byly „běžné“ a tudíž méně zajímavé než unesení lidé. Navíc šlo opět o novinářku. Zapůsobilo tu tedy zřejmě více zpravodajských hodnot najednou – aktuálnost, konflikt a dramatičnost (spojené v novou drastickou formu zabíjení), blízkost (unesené osoby totiž byly nejčastěji z Evropy, únosci jejich prostřednictvím tlačili na evropské státy, aby stáhly své jednotky z Iráku), human story (unášeni byli jednotlivci nebo malé skupinky lidí, jejichž životní osudy a důvody, které je vedly do Iráku, byly v novinách podrobně vylíčeny) – a grafem č. 8 znázorněný výrazný zájem novinářů o novinářské oběti. Spojení těchto faktorů nejspíše způsobilo upřednostnění unesené novinářky před dvanácti oběťmi. Podobně
s oběťmi
USA“ z 8. září 2005.
72
naložil
také
článek
„Ozbrojenci
útočili
na
diplomaty
Píše se v něm i to, že ozbrojencům se podařilo zabít čtyři členy
americké ochranky. V závěru článek obsahuje větu: „Mezi oběťmi není žádný diplomat, při útoku zahynuli najatí pracovníci bezpečnostních agentur.“ Ohrožení života vysoce postavené osoby amerického původu je zde mediálně zajímavější než úmrtí běžného občana. Zapůsobily zde nejspíše stejné zpravodajské hodnoty jako u předchozího článku o unesené novinářce. Postupem času se ovšem i smrt koaličních vojáků stala pro média nezajímavou. Novinové titulky tedy začaly upozorňovat na jiné aspekty událostí, například na materiální ztráty. Tak tomu bylo například 4. května 2005 v článku „Američané přišli o dvě stíhačky“. 73 Článek uvádí, že jeden pilot zemřel a druhý se pohřešuje, příčina se dosud zjišťuje a není vůbec jasné, co se stalo (zda byly stíhačky například sestřeleny iráckými povstalci, došlo k závadě na navigaci nebo na strojích nebo se stíhačky třeba srazily). Formulace „přišli o stíhačky“ ale svou nejasností může ve čtenáři evokovat zajímavý konflikt mezi Američany a iráckými povstalci a přimět ho tak k přečtení článku. Podobně zaměřený byl 17. ledna 2006 i článek „USA ztratily již třetí vrtulník za deset dní“.74 Řazení materiálních ztrát před v té době už nepříliš zajímavé „běžné“ oběti je v textu poměrně výrazné: „Severně od Bagdádu se včera ráno zřítil americký vrtulník. […] Je to třetí havárie americké helikoptéry v Iráku v uplynulých deseti dnech. V pátek zahynuli dva piloti vrtulníku, který byl sestřelen u Mosulu. O několik dní dříve přišli o život čtyři američtí 72
Lidové noviny: Ozbrojenci útočili na diplomaty USA. 8. 9. 2005, s. 6. Lidové noviny: Američané přišli o dvě stíhačky. 4. 5. 2005, s. 7. 74 Lidové noviny: USA ztratily již třetí vrtulník za deset dní. 17. 1. 2006, s. 8. 73
55
civilisté a osm vojáků, když spadl vrtulník na severu Iráku poblíž hranice se Sýrií.“ Tři vrtulníky tu v řazení dostaly přednost před čtrnácti lidmi.
6.5 Shrnutí Všechny výše zmíněné příklady potvrzují to, co v minulé kapitole prokázala i analýza, tedy že média věnují v souladu s faktorem blízkosti („proximity“) větší pozornost evropským a americkým obětem než obětem irácké národnosti. Z citovaných článků je ale zřejmé i to, že postupem času přestávají být zajímavé oběti iráckého konfliktu bez rozdílu, zaujmou jen výjimečné události nebo jiné (například citované materiální) aspekty irácké války. Kontrastuje to s výrokem, v němž bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan měsíc před začátkem irácké války obviňoval média z posedlosti Irákem75 (viz Úvod, část 2.5 na straně 13). Na příkladu Iráku se dá dobře sledovat, jak rychle „posedlost“ médií určitým tématem vyprchává. Na druhou stranu je (nebo alespoň do roku 2005 byla) tato posedlost stále ještě natolik velká, aby Irák v médiích zastínil mnoho jiných, stejně významných témat. Organizace spojených národů na to upozorňovala ve své zprávě z května 2005.76 Vinou Iráku podle OSN zcela zapadly stejně závažné problémy oblastí s menší mediální atraktivitou – mezi tyto takzvané „hot spots“ zařadila OSN například situaci v Somálsku (klanové konflikty, lidé bez domova sužovaní suchem a chudobou), násilí na ženách a problémy spojené s ženskou obřízkou, konflikt v Ugandě (při němž jsou do armády unášeny děti), poničení Grenady následkem hurikánu (Grenada doplatila také na mediálně zajímavější úder tsunami na turisticky exponovaný jihovýchod Asie), výrobu drog nebo problém šíření infekčních nemocí. Některá z opomíjených témat by přitom vzhledem k faktorům konfliktu, nevšednosti a human story měla být stejně šokující a zajímavá jako irácká válka. Přesto jsou podle OSN médii opomíjena. Jaká světová témata a proč se do médií nakonec dostanou, tedy není zcela jasné.77
75
OSN: Nejde jen o Irák. 14. 2. 2003 [online] URL: 76 OSN: Ve stínu Iráku. 3. 5. 2005 [online] URL: 77 MCQUAIL, D.: Úvod do teorie masové komunikace. S. 243
56
7. Z ÁVĚR V průběhu analýzy a psaní práce se objevila řada zajímavých faktorů, které už nebylo vzhledem k rozsahu možné do této bakalářské práce zahrnout. V Závěru proto budou kromě zhodnocení provedené analýzy a srovnání jejích výsledků s hypotézami z Úvodu práce představeny i možné přesahy práce a další rozpracování představeného tématu.
7.1 Zhodnocení platnosti úvodních hypotéz Ze spojení dvou myšlenek uvedených v Úvodu práce (politologické, podle níž teroristé svými útoky usilují především o publicitu bez ohledu na počet obětí, a mediální, podle níž je významnost zpráv formována principy zpravodajských hodnot (viz Úvod, část 2.2, strany 9 až 11) a i přes konfliktnost, krvavost, angažovanost vysoce postavených osob a tragické lidské osudy v irácké válce bude její zajímavost pro média klesat) vyplývá, že pokud si teroristé chtějí udržet publicitu, musejí zabíjet stále rafinovaněji a stále větší počet obětí. Jen tak mohou jejich útoky zaujmout média i po několika měsících (a letech) od začátku jejich činnosti (v případě této práce od začátku irácké války a prvních sebevražedných útoků a bojů s povstalci). Tato hypotéza se zdá být s přihlédnutím ke stále stoupajícímu měsíčnímu počtu obětí a navzdory tomu klesajícímu prostoru věnovaném irácké válce v médiích platná. V roce 2003 v Iráku umíralo měsíčně přibližně 600 lidí. V roce 2004 to bylo už 900 osob měsíčně, v roce 2005 zemřelo měsíčně průměrně 1300 lidí, v prvních třech měsících roku 2006 se průměr zvýšil na 1600 osob. Během tří let tak průměrný měsíční počet obětí narostl o jeden tisíc osob (viz také tabulku v příloze č. 8.1). Počet novinových článků o obětech za měsíc oproti tomu klesal. V roce 2003 vyšlo takových článků průměrně jedenáct měsíčně. V roce 2004 kvůli zajímavosti bojů s povstalci a dobývání jimi obsazených měst se průměr zvýšil na čtrnáct, aby v roce 2005 klesl až na osm. Na začátku roku 2003 pak vycházely už jen čtyři články o obětech za měsíc (viz také graf č. 2). Vzhledem k tomu, že počet článků a jejich rozměr (viz grafy č. 2., 3 a 5 ) se zvýšily jen v měsících, v nichž se událo něco mimořádného (útok na sídlo OSN, krvavé boje koaliční
57
armády s povstalci, zabití Husajnových obhájců, únosy a vraždy Evropanů a Američanů, výročí začátku války), potvrzuje se i hypotéza, že „opakovaná zpráva přestává být zprávou“, tedy že běžné oběti, které byly na začátku války zajímavé natolik, aby jim byly věnovány velké samostatné články, jsou postupem času zmiňovány na stále menším prostoru. Za největší přínos provedené analýzy ale považuji porovnání prostoru vymezeného obětem iráckého a obětem zahraničního (nejčastěji evropského a amerického) původu nebo obětem z řad novinářů. Výsledky analýzy potvrdily jakousi hierarchizaci obětí podle jejich národnosti a povolání. To, že irácké oběti jsou vzhledem k faktoru blízkosti („proximity“, jedna ze zpravodajských hodnot) pro česká média méně zajímavé než americké a evropské oběti, se prokázalo v grafu č. 8, který porovnává průměrný prostor věnovaný v novinách jednomu mrtvému Iráčanovi, cizinci a novináři. Ukázalo se, že zahraniční oběti dostávají podstatně větší prostor než irácké oběti. O prioritách médií mnoho vypovídá i to, že vůbec největší prostor získávali padlí novináři. Hierarchizaci obětí podle národnosti ilustrovaly i postřehy ohledně nerovnoměrného řazení obětí, uvedené v kapitole 5 (nerovnoměrné proto, že nebralo v potaz počet jednotlivých „druhů“ obětí a někdy upřednostnilo před zabitými Iráčany i raněné Američany; podrobnosti viz podkapitola č. 5. 4 na stranách 48 až 50). Celkově se dá říci, že hypotézy vytyčené v Úvodu se ukázaly být platné. Mediální prostor vymezený mrtvým postupem času opravdu klesá, a to jak v počtu článků a jejich rozměrech, tak i v počtu referovaných obětí (oproti narůstajícímu počtu obětí skutečných). Zahraničním obětem a padlým novinářům byl přitom vyhrazen opravdu větší prostor než obětem iráckého původu tak, jak to bylo v Úvodu vyvozeno ze zpravodajských hodnot (viz Úvod, část 2.2, strany 9 až 11).
7.2 Možné přesahy práce
7.2.1 Rozšíření sledovaných proměnných Přes veškeré zajímavé poznatky se už při interpretaci výsledků analýzy ukázalo, že pokud by analýza zpravodajství o irácké válce měla být opravdu důkladná, bylo by třeba podchytit, sledovat a interpretovat ještě více faktorů než jen rozsah a umístění článku, počet obětí, přítomnost fotografie a případné druhé téma článku.
58
Především by bylo dobré rozšířit okruh sledovaných proměnných na řazení obětí v článku. Sledování nejen počtu, ale i seřazení obětí a případně i to, zda a na kterém místě byli v článku zmíněni ranění, by podalo lepší informace o tom, jak média přistupují k obětem různých národností a zda nejen prostorově, ale i pořadím upřednostňují jedny oběti před jinými. Navzdory tomu, že analyzováno bylo poměrně dlouhé časové období tří let, by přece jen bylo vhodné rozšířit analýzu ještě alespoň o jeden další rok. Ukázalo by se tak, zda sestupný trend v počtu článků a jejich rozměru z roku 2005 a začátku roku 2006 pokračoval i nadále a jestli, jak a případně na jak dlouho ho ovlivnila poprava Saddáma Husajna v prosinci 2006. Přesto je i analýza tří let dost rozsáhlá na to, aby se z ní daly vypozorovat dlouhodobější trendy. Širší analyzovaný soubor nebo další sledované proměnné by navíc příliš přesáhly rozsah jedné bakalářské práce Nejpřínosnější by ovšem bylo podrobit analýze více médií než jeden deník – analýza by se mohla zaměřit například na více deníků, zahrnout i televizní a rozhlasové zpravodajství a případně i zpravodajství nějakého internetového deníku. Pro porovnání zpravodajství českých médií ve světovém kontextu by bylo vhodné provést podobnou analýzu i v médiích zahraničních.
7.2.2 Možná rozšíření tématu Jak již bylo naznačeno v kapitolách Úvod a Historie, je irácká historie skvělým materiálem k analýze. Zajímavé jsou přitom zejména poslední dvě irácké války, tedy první a druhá válka v Zálivu. Tyto války dělí nevelký časový odstup dvanácti let, v obou ve stejných rolích vystupovaly stejné znepřátelené strany (tedy Saddám Husajn coby narušitel míru a pořádku, proti němuž je třeba zakročit, a Spojené státy americké se svými spojenci coby
ochránci
před
nebezpečnými
Husajnovými
ambicemi).
Přes
tyto
společné
charakteristiky bylo mediální zobrazení obou válek velmi odlišné. První válka v Zálivu podléhala po zkušenostech z války ve Vietnamu (jejíž svobodné mediální pokrytí přispělo ke kritice války a k jejímu urychlenému ukončení) tvrdé cenzuře. K médiím a tedy i na veřejnost se dostávaly pouze informace povolené armádou. Novináři se ve válečné zóně mohli pohybovat výhradně s armádním doprovodem. Zprávy z války proto byly silně
59
proamerické, plné patriotismu a válku zobrazovaly jen odosobněnými záběry bombardování. Utrpení místních civilistů se ve zprávách objevit nemohlo78. Zpravodajství o druhé válce v Zálivu (zvané též irácká válka) už probíhalo bez omezování pohybu žurnalistů. Objevovali se i informátoři z řad amerických tajných služeb a vládních a armádních kanceláří, kteří médiím poskytovali důkazy o manipulaci s americkým (potažmo i světovým) veřejným míněním před rozpoutáním této kontroverzní války. Média ve zpravodajství zobrazovala i nedostatky a přehmaty koaličních vojáků (mučení vězňů v Abu Ghraibu, vyvraždění irácké rodiny na základě mylného podezření z teroristické činnosti) a popisovala i příběhy iráckých civilistů. Několik novinářů sice americká armáda z Iráku vypověděla, důvodem ovšem bylo to, že novináři ve své reportáži prozradili důvěrné armádní informace (například polohu určité armádní jednotky) a mohli tak ohrozit bezpečnost vojenské operace. Porovnání tak rozdílného mediálního pokrytí dvou v mnohém podobných válek z hlediska témat, počtu informací, popisu obětí nebo vojenských operací by tedy mohlo být velmi zajímavé. Takovou analýzu by bylo dokonce možné rozšířit i na všechny novodobé irácké války – irácká historie je pro takovou studii ideálním vzorkem. Jejím prostřednictvím by například bylo možné zjistit, kdy a jaká irácká válka média nejvíc a nejdéle zajímala. Využít by se přitom dalo kvantitativní porovnání prostoru věnovaného posledním třem iráckým válkám (z let 1980 až 1988, 1990 až 1991 a z roku 2003 trvající doteď) nebo kvalitativní sledování postoje médií k té které válce (kdo byl líčen jako „dobrý“ a kdo jako „špatný“, zda byl zákrok proti Iráku vždy jednoznačně považován za oprávněný). Vzhledem k tomu, že se první, íránsko-irácká válka odehrávala v letech 1980 až 1988, mohl by se analýzou porovnat také způsob zpravodajství o irácké válce a americkém zásahu do ní v komunistické a následně v demokratické éře. Zohledněním české historie by bylo možné posoudit, kdy se česká média o válku zajímala nejvíc – zda za komunistického režimu,
78
Pro více informací o manipulování s informacemi ze strany americké vlády a armády a o tendenčnosti zpravodajství ve prospěch americké strany píší například tři následující práce. Objevují se v nich přitom nejen názory k omezování médií značně kritické, ale i takové, které takové omezování obhajují. BENJAMIN, D.: Censorship in the Gulf. [online] URL: , JHALLY, S., LEWIS, J., MORGAN, M.: The Gulf War: A Study of the Media, Public Opinion & Public Knowledge [online] URL: , STAUBER, J., RAMPTON, S.: How PR Sold the War in the Persian Gulf. [online] URL:
60
několik let po takzvané sametové revoluci, nebo třeba až poté, co je přestalo bavit zpravodajství o rozhádané domácí politické scéně, tedy při poslední irácké válce.
61
8. P ŘÍLOHY 8.1 Úředně doložené oběti irácké války Tabulka obsahuje měsíční údaje pouze o doložených obětech koaličních armád a Iráčanů.79 Údaje o zabitých novinářích a humanitárních pracovnících jsou k dispozici pouze v souhrnu za delší období, v tabulce jsou tedy tyto oběti uvedeny až v závěrečném řádku. Počet iráckých obětí je navíc nejspíš nižší než skutečný počet obětí, protože po invazi vládl v zemi zmatek a informační infrastruktura se obnovovala jen pomalu. Povstalci navíc počet svých padlých většinou tajili. Cizinci – pouze vojenské oběti
Irák doložené Celkem civilní oběti
III.03
92
3973
4065
IV.03
80
3436
3516
V.03
42
545
587
VI.03
36
581
617
VII.03
49
648
697
VIII.03
43
790
833
IX.03
33
545
578
X.03
47
488
535
XI.03
110
480
590
XII.03
48
525
573
I.04
52
576
628
II.04
23
584
607
III.04
52
955
1007
IV.04
140
1247
1387
V.04
84
619
703
VI.04
50
831
881
VII.04
58
750
808
VIII.04
75
813
888
Novináři a humanitární pracovníci
79
Zdroje: Iraq Coalition Casualty Count [online] URL: a Iraq Body Count [online] URL:
62
Cizinci – pouze vojenské oběti
Irák doložené Celkem civilní oběti
X.04
68
912
980
XI.04
141
1532
1673
XII.04
76
896
972
I.05
127
1015
1142
II.05
60
1176
1236
III.05
39
758
797
IV.05
52
985
1037
V.05
88
1198
1286
VI.05
83
1196
1279
VII.05
58
1424
1482
VIII.05
85
2129
2214
IX.05
52
1291
1343
X.05
99
1148
1247
XI.05
86
1179
1265
XII.05
68
970
1038
I.06
64
1423
1487
II.06
58
1443
1501
III.06
21
1765
1786
Celkem
2526
41735
44261
Novináři a humanitární pracovníci
414
63
8.2 Počet obětí zmíněných ve zpravodajství Lidových novin V tabulce jsou započítány oběti, o nichž se objevila zmínka ve zpravodajství Lidových novin. V kategorii cizinci jsou zahrnuti vojáci, civilisté, humanitární pracovníci a další neirácké osoby (s výjimkou novinářů), které zahynuly v irácké válce.
Cizinci
Irák
Novináři
Nerozlišeno
ČR
Celkem
III.03
53
157
2
0
0
212
IV.03
12
143
3
0
0
158
V.03
7
19
0
0
1
27
VI.03
53
103
0
0
0
156
VII.03
8
45
1
0
0
54
VIII.03
7
18
1
24
0
50
IX.03
11
17
0
0
0
28
X.03
9
56
0
0
0
65
XI.03
49
50
0
0
0
99
XII.03
17
85
0
0
0
102
I.04
15
18
2
0
0
35
II.04
3
226
0
0
0
229
III.04
3
194
0
0
0
197
IV.04
74
313
0
0
0
387
V.04
9
308
5
0
0
322
VI.04
29
252
0
0
0
281
VII.04
5
178
0
0
0
183
VIII.04
5
123
1
0
0
129
IX.04
29
250
1
0
0
280
X.04
8
327
0
0
0
335
XI.04
27
142
0
0
0
169
XII.04
18
151
0
0
0
169
I.05
41
201
0
0
0
242
II.05
2
37
1
0
0
40
III.05
3
232
0
0
0
235
IV.05
14
85
0
0
0
99
V.05
25
218
0
0
0
243
VI.05
1
49
0
0
0
50
64
Cizinci
Irák
Novináři
Nerozlišeno
ČR
Celkem
VII.05
3
132
0
0
0
135
VIII.05
14
0
1
0
0
15
IX.05
4
960
0
0
0
964
X.05
0
88
0
0
0
88
XI.05
5
151
0
0
0
156
XII.05
11
10
0
0
0
21
I.06
21
135
0
0
0
156
II.06
2
74
3
0
0
79
III.06
1
48
0
0
0
49
Celkem
598
5595
21
24
1
6239
65
8.3 Počet obětí ve zprávách versus počet skutečných obětí
Počet obětí ve zprávách versus počet skutečných obětí Počet skutečných obětí
Měsíc
66
.0 6 III
6 I.0
5 XI .0
5 IX .0
05 VI I.
5 V. 0
.0 5 III
5 I.0
4 XI .0
4 IX .0
04 VI I.
4 V. 0
.0 4 III
4 I.0
3 XI .0
3 IX .0
03 VI I.
3 V. 0
.0 3
5000 4000 3000 2000 1000 0 III
Počet obětí
Počet obětí ve zprávách
8.4 Počet článků za měsíc - graf
Počet článků za měsíc 23 19
20 15
18 16
14 15
16 16 14
12 12 12
12 12
14
13
12 9 8 8 7
8
10
9
10
9 7
7 8
5
9
8 5
5
5
6 3 4
Měsíc
67
III .0 6
I.0 6
5 XI .0
5 IX .0
05 VI I.
V. 05
III .0 5
I.0 5
4 XI .0
4 IX .0
04 VI I.
V. 04
III .0 4
I.0 4
3 XI .0
3 IX .0
03 VI I.
V. 03
0
III .0 3
Počet článků
25
3
8.5 Počet článků za měsíc - tabulka
Měsíc
Počet článků
III.03
14
IV.03
15
V.03
5
VI.03
12
VII.03
12
VIII.03
12
IX.03
8
X.03
12
XI.03
12
XII.03
9
I.04
8
II.04
8
III.04
7
IV.04
19
V.04
16
VI.04
23
VII.04
12
VIII.04
18
IX.04
14
X.04
16
XI.04
16
XII.04
9
I.05
14
II.05
10
III.05
7
IV.05
9
V.05
13
VI.05
7
VII.05
8
VIII.05
5
IX.05
8
X.05
5
XI.05
9
XII.05
3
I.06
4
II.06
6
III.06
3
Celkem
388
68
8.6 Vývoj velikosti článků v čase v cm 2 – tabulka
Měsíc
Celkový rozměr
Průměrný rozměr na jeden článek
III.03 IV.03 V.03 VI.03 VII.03 VIII.03 IX.03 X.03 XI.03 XII.03 I.04 II.04 III.04 IV.04 V.04 VI.04 VII.04 VIII.04 IX.04 X.04 XI.04 XII.04 I.05 II.05 III.05 IV.05 V.05 VI.05 VII.05 VIII.05 IX.05 X.05 XI.05 XII.05 I.06 II.06 III.06
2635 2878 1033 2955 1730 4609 687 1860 1683 1556 1432 1429 1759 3480 1567 2439 1101 3152 1353 1591 2284 1763 2146 1277 1503 887 1418 329 665 757 1409 331 1026 222 614 1188 208
188 192 207 246 144 384 86 155 140 173 179 179 251 183 98 106 92 175 97 99 143 196 153 128 215 99 109 47 83 151 176 66 114 74 153 198 69
69
8.7 Vývoj velikosti článků v čase v cm 2 – graf
Vývoj velikosti článků v čase 1600
1400
1200
Rozsah
1000
800
600
400
200
0
Datum
70
8.8 Vývoj umístění článků v čase
Vývoj um ís tění v čas e
Datum 22.3.2003
18.10.2003
24.5.2004
14.10.2004
0
2
Strana
4
6
8
10
12
71
7.5.2005
13.3.2006
8.9 Počet a národnost obětí, které se dostaly na titulní stranu Lidových novin
Datum
Počet obětí
Národnost obětí
8.4.2004
109+32
I+Z
13.5.2004
1
Z
22.3.2003
14
Z
18.5.2004
9
I
24.3.2003
20
Z
20.5.2004
45
I
25.3.2003
10
?
9.6.2004
6
Z
27.3.2003
14
I
23.6.2004
1
Z
31.3.2003
4
Z
25.6.2004
70+3
I+Z
31.3.2003
1
I
10.7.2004
1
Z
2.4.2003
10
?
29.7.2004
68
I
4.4.2003
6
Z
7.8.2004
300
I
5.4.2003
3
Z
27.8.2004
90
I
9.4.2003
9+3
I+N
28.8.2004
1
N
12.4.2003
3
I
1.9.2004
12
Z
30.4.2003
13
I
6.9.2004
70
I
23.5.2003
1
ČR
9.9.2004
1
Z
19.6.2003
2
I
15.9.2004
59
I
25.6.2003
6
Z
9.10.2004
1
Z
23.7.2003
4
I
25.10.2004
49+1
I+Z
2.8.2003
5
I
8.11.2004
50
I
19.8.2003
1
N
9.11.2004
40+2
I+Z
20.8.2003
24
?
10.11.2004
60+10
I+Z
25.8.2003
3
Z
5.1.2005
2
I
30.8.2003
120
I
27.1.2005
36
Z
13.10.2003
7
I
28.1.2005
2
I
27.10.2003
1
Z
31.1.2005
40
I
29.10.2003
34+1
I+Z
1.3.2005
125
I
3.11.2003
15
Z
1.9.2005
953
I
13.11.2003
8+19
I+Z
1.12.2003
13
Z
2.1.2004
8
I
19.1.2004
22
I
28.1.2004
2
N
3.3.2004
171
I
19.3.2004
12
I
2.4.2004
4
Z
5.4.2004
20+4
I+Z
7.4.2004
75
I
Vysvětlivky: I...Iráčané Z...Zahraniční oběti N...Novináři ?...Národnost obětí neudána
72
73 Měsíc 1.3.2006
1.2.2006
1.1.2006
1.12.2005
1.11.2005
1.10.2005
1.9.2005
1.8.2005
1.7.2005
1.6.2005
1.5.2005
1.4.2005
1.3.2005
1.2.2005
1.1.2005
1.12.2004
1.11.2004
Celkový rozsah článků
1.10.2004
1.9.2004
1.8.2004
1.7.2004
1.6.2004
1.5.2004
1.4.2004
1.3.2004
1.2.2004
1.1.2004
1.12.2003
1.11.2003
1.10.2003
1.9.2003
1.8.2003
1.7.2003
1.6.2003
1.5.2003
1.4.2003
1.3.2003
Rozsah článku / Počet obětí
8.10 Velikost článků versus počet obětí
Velikost článků versus počet obětí
Celkový počet obětí
5000
4500
4000
3500
3000
2500
2000
1500
1000
500
0
8.11
Poměr velikosti článku a počtu referovaných obětí
Porovnání velikosti článku s počtem obětí v něm zmíněných 1700
1500
1300
1100 Rozsah 900
700
500
300
100
29.1.2003 -100
17.8.2003
4.3.2004
20.9.2004 Datu m
74
8.4.2005
25.10.2005
13.5.2006
75 Datum 1.3.2006
1.2.2006
1.1.2006
1.12.2005
1.11.2005
1.10.2005
1.9.2005
1.8.2005
1.7.2005
1.6.2005
1.5.2005
1.4.2005
1.3.2005
1.2.2005
1.1.2005
1.12.2004
1.11.2004
1.10.2004
1.9.2004
1.8.2004
1.7.2004
1.6.2004
1.5.2004
1.4.2004
1.3.2004
1.2.2004
1.1.2004
1.12.2003
1.11.2003
1.10.2003
1.9.2003
1.8.2003
1.7.2003
1.6.2003
1.5.2003
1.4.2003
1.3.2003
Cm2 / oběť
8.12 Průměrný rozsah v cm 2 na jednu oběť – graf
Průměrný rozsah v centimetrech čtverečních na jednu oběť
140
120
100
80
60
40
20
0
8.13
Měsíc III.03 IV.03 V.03 VI.03 VII.03 VIII.03 IX.03 X.03 XI.03 XII.03 I.04 II.04 III.04 IV.04 V.04 VI.04 VII.04 VIII.04 IX.04 X.04 XI.04 XII.04 I.05 II.05 III.05 IV.05 V.05 VI.05 VII.05 VIII.05 IX.05 X.05 XI.05 XII.05 I.06 II.06 III.06 Celkem
Průměrný rozsah v cm 2 na jednu oběť – tabulka
Průměr 25,9 27,0 112,2 120,6 75,3 123,4 65,6 52,8 25,1 14,9 32,8 12,8 12,0 46,8 43,2 37,4 38,4 37,7 10,2 56,8 25,7 13,2 39,0 10,5 96,7 16,9 7,0 9,5 13,7 5,9 4,2 12,9 29,9 27,5 2,9 5,8 45,1 38,1
76
8.14
Porovnání v cm 2 na oběť podle národnosti nebo povolání – graf
Porovnání rozsahu na oběť dle země
Cm2 na jednoho cizince
Cm2 na jednoho Iráčana
Cm2 na jednoho novináře
500,000 450,000 400,000 350,000
250,000 200,000 150,000 100,000
Datum
77
III.06
II.06
I.06
XII.05
XI.05
X.05
IX.05
VIII.05
VII.05
VI.05
V.05
IV.05
III.05
II.05
I.05
XII.04
XI.04
X.04
IX.04
VIII.04
VII.04
VI.04
V.04
IV.04
III.04
II.04
I.04
XII.03
XI.03
X.03
IX.03
VIII.03
VII.03
VI.03
V.03
0,000
IV.03
50,000
III.03
Cm2/oběť
300,000
8.15
Průměrný rozsah v cm 2 na oběť podle národnosti nebo
povolání – tabulka
Měsíc
2
2
2
Cm na cizince
Cm na Iráčana
Cm na novináře
III.03
16,7
12,6
121,0
IV.03
12,1
33,6
67,0
V.03
5,0
46,0
0,0
VI.03
139,6
110,1
0,0
VII.03
92,2
68,7
31,0
VIII.03
97,4
95,0
474,0
IX.03
50,8
74,5
0,0
X.03
36,0
69,6
0,0
XI.03
36,6
8,9
0,0
XII.03
29,1
11,5
0,0
I.04
21,6
30,8
74,5
II.04
3,7
14,1
0,0
III.04
13,8
11,3
0,0
IV.04
64,7
8,0
0,0
V.04
103,4
4,6
17,4
VI.04
60,5
19,7
0,0
VII.04
94,5
10,4
0,0
VIII.04
71,9
16,2
181,0
IX.04
20,1
2,9
2,0
X.04
137,3
8,5
0,0
XI.04
36,1
19,5
0,0
XII.04
29,6
11,1
0,0
I.05
8,6
47,3
0,0
II.05
2,5
7,4
43,0
III.05
220,7
3,8
0,0
IV.05
18,6
16,1
0,0
V.05
12,2
5,5
0,0
VI.05
48,0
3,1
0,0
VII.05
29,3
8,5
0,0
VIII.05
7,5
5,0
7,0
IX.05
6,8
3,9
0,0
X.05
0,0
12,9
0,0
XI.05
10,7
41,2
0,0
XII.05
35,7
11,2
0,0
I.06
3,5
2,3
0,0
II.06
2,0
7,3
3,3
III.06
132,0
1,6
0,0
78
79 Datum (Prázdné)
1.3.2006
1.2.2006
1.1.2006
1.12.2005
1.11.2005
1.10.2005
1.9.2005
Oběti cizinci
1.8.2005
1.7.2005
1.6.2005
1.5.2005
Oběti Iráčané
1.4.2005
1.3.2005
1.2.2005
1.1.2005
1.12.2004
Oběti nerozlišené
1.11.2004
1.10.2004
1.9.2004
1.8.2004
1.7.2004
1.6.2004
Oběti ČR
1.5.2004
1.4.2004
1.3.2004
1.2.2004
Oběti novináři
1.1.2004
1.12.2003
1.11.2003
1.10.2003
1.9.2003
1.8.2003
1.7.2003
1.6.2003
1.5.2003
1.4.2003
1.3.2003
8.16 Vývoj počtu obětí a rozsahu článků o obětech – souhrnný graf
Vývoj počtu obětí podle jejich národnosti nebo povolání a vývoj rozsahu jim věnovaných článků
Rozsah článku
1200
1000
800
600
400
200
0
8.17
Vývoj počtu obětí a rozsahu článků o obětech – březen 2003 až březen 2004
Vývoj počtu obětí podle jejich národnosti nebo povolání a vývoj rozsahu jim věnovaných článků
Oběti novináři
Oběti ČR
Oběti nerozlišené
Oběti Iráčané
Oběti cizinci
Rozsah článku
500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 1.3.2003
1.4.2003
1.5.2003
1.6.2003
1.7.2003
1.8.2003
1.9.2003
Datum
80
1.10.2003
1.11.2003
1.12.2003
1.1.2004
1.2.2004
8.18
Vývoj počtu obětí a rozsahu článků o obětech – březen 2004 až březen 2005
Vývoj počtu obětí podle jejich národnosti nebo povolání a vývoj rozsahu jim věnovaných článků
Oběti novináři
Oběti ČR
Oběti různé
Oběti Irák
Oběti USA
Rozsah článku
900 800 700 600 500 400 300 200 100 0 1.3.2004
1.4.2004
1.5.2004
1.6.2004
1.7.2004
1.8.2004
1.9.2004
Datum
81
1.10.2004
1.11.2004
1.12.2004
1.1.2005
1.2.2005
8.19
Vývoj počtu obětí a rozsahu článků o obětech – březen 2005 až březen 2006
Vývoj počtu obětí podle jejich národnosti nebo povolání a vývoj rozsahu jim věnovaných článků
Oběti novináři
Oběti ČR
Oběti různé
Oběti Irák
Oběti USA
Rozsah článku
1200
1000
800
600
400
200
0 1.3.2005
1.4.2005
1.5.2005
1.6.2005
1.7.2005
1.8.2005
1.9.2005 Datum
82
1.10.2005
1.11.2005
1.12.2005
1.1.2006
1.2.2006
1.3.2006
83 Datum
1.3.2006
1.2.2006
1.1.2006
1.12.2005
1.11.2005
1.10.2005
1.9.2005
1.8.2005
1.7.2005
1.6.2005
1.5.2005
1.4.2005
1.3.2005
1.2.2005
1.1.2005
1.12.2004
1.11.2004
1.10.2004
Bez fotograf ie
1.9.2004
1.8.2004
1.7.2004
1.6.2004
1.5.2004
S fotografií
1.4.2004
1.3.2004
1.2.2004
1.1.2004
1.12.2003
1.11.2003
1.10.2003
1.9.2003
1.8.2003
1.7.2003
1.6.2003
1.5.2003
1.4.2003
1.3.2003
8.20 Přítomnost fotografie Přítom nost fotografie
Zpravodajská fotografie s popiskou
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
84 Datum (Prázdné)
1.3.2006
1.2.2006
1.1.2006
1.12.2005
1.11.2005
1.10.2005
1.9.2005
1.8.2005
1.7.2005
1.6.2005
1.5.2005
1.4.2005
1.3.2005
1.2.2005
1.1.2005
1.12.2004
1.11.2004
Agenturní
1.10.2004
1.9.2004
1.8.2004
1.7.2004
1.6.2004
1.5.2004
1.4.2004
1.3.2004
1.2.2004
1.1.2004
1.12.2003
1.11.2003
1.10.2003
1.9.2003
1.8.2003
1.7.2003
1.6.2003
1.5.2003
1.4.2003
1.3.2003
Autorskost / Agenturnost
8.21 Původnost článků – procentuální podíl Původnost článků
Autorské
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
8.22
Původnost článků – koláčový graf
Původnost článků
Agenturní
Autorské
16%
84%
85
86 Datum 1.3.2006
1.2.2006
1.1.2006
1.12.2005
1.11.2005
1.10.2005
1.9.2005
1.8.2005
1.7.2005
1.6.2005
1.5.2005
1.4.2005
1.3.2005
1.2.2005
1.1.2005
1.12.2004
Jen oběti
1.11.2004
1.10.2004
1.9.2004
1.8.2004
1.7.2004
1.6.2004
1.5.2004
1.4.2004
1.3.2004
1.2.2004
1.1.2004
1.12.2003
1.11.2003
1.10.2003
1.9.2003
1.8.2003
1.7.2003
1.6.2003
1.5.2003
1.4.2003
1.3.2003
Podíl témat
8.23 Téma článků o obětech – procentuální podíl Téma článků o obětech
I jiné
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
8.24
Téma článků o obětech – koláčový graf Téma článků
boje
boje + terorismus
Irák
Saddám Husajn
87
soud s Husajnem
únosy
válka
volby
oběti
9. S EZNAM POUŽITÉ LITERATURY • BAUDRILLARD, J.: The Gulf War did not take place. [USA]: Indiana University Press, 1995. ISBN 0-253-21003-8 • BENJAMIN, D.: Censorship in the Gulf. [online] URL: • BOLDIŠ, P.: Bibliografické citace dokumentu podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 (01 0197): Část 1 – Citace: metodika a obecná pravidla. Verze 3.2. c 1999–2002. [online] URL: • BURNS, L. S.: Žurnalistika: praktická příručka pro novináře. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-871-6 • GANOR, B.: Terror as a Strategy of Psychological Warfare. International Policy Institute for Counter-Terrorism. 15. 7. 2002. [online] URL: nebo • JENKINS, B. M.: International Terrorism. In International Politics: Enduring Concepts and Contemorary Issues. New York: Longman, 2003. S. 200 – 206 • JHALLY, S., LEWIS, J., MORGAN, M.: The Gulf War: A Study of the Media, Public Opinion & Public Knowledge [online] URL: • JÍLEK, V: Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Katedra bohemistiky, 2004. • KRIPPENDORF, K.: Content Analysis. An Introduction to Its Methodology. Beverly Hills (CA): Sage, 1980. • KRONICK, J. C.: Alternativní metodologie pro analýzu kvalitativních dat. Sociologický časopis, XXXIII, 1/1997. S. 57-67.
88
• KUNCZIK, M.: Základy masové komunikace. Praha: Karolinum, 1995. ISBN 80-7184-134-X • LHOŤAN, L.: Historie Iráku do roku 2003. [online] URL: • LIDOVÉ NOVINY 20. 3. 2003 – 20. 3. 2006, ISSN 1213-1385 • MCQUAIL, D.: Úvod do teorie masové komunikace. 2. vydání. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-714-0 • NICHOLSON, M.: An Essay On Terrorism. American Diplomacy. 19. 8. 2003. • POWELL, B. A.: Reporters, commentators visit Berkeley to conduct in-depth postmortem of Iraq war coverage. 15. 3. 2004 [online] URL: • RUß-MOHL, S., BAKIČOVÁ, H.: Žurnalistika. Kompletní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-0158-8 • STAUBER, J., RAMPTON, S.: How PR Sold the War in the Persian Gulf. [online] URL: • TRAMPOTA, T.: Zpravodajství. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-096-8
Internetové zdroje: • BBC [online] URL: http://bbc.co.uk • Center for media and democracy. PR watch [online] URL: • Informační centrum OSN v Praze [online] URL: • Iraq Body Count [online] URL: • Iraq Coalition Casualty Count [online] URL: • Leading To War. See Where The Truth Lies [online] URL: • Světadíly.cz [online] URL: • The Lancet [online] URL:
89
• The White House [online] URL: • United States Institutes of Peace [online] URL: • Wikipedia [online] URL:
90
Anotace Autor: Burešová Zdenka Katedra: Katedra žurnalistiky, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Název práce: Prostor vymezený mrtvým – Vývoj zpravodajství daného deníku o obětech v Iráku Vedoucí práce: Mgr. Marek Lapčík, Ph. D. Počet znaků: 117 263 Počet příloh: 24 Počet titulů použité literatury a zdrojů: 30 Klíčová slova: Obsahová analýza Zpravodajství Lidové noviny Zpravodajské hodnoty Irácká válka Oběti Charakteristika práce: Práce se zabývá analýzou zpravodajství Lidových novin o poslední irácké válce, respektive o jejích obětech. Na vzorku tří let je sledován vývoj prostoru věnovaného obětem, počet obětí, upřednostňování některých obětí kvůli jejich národnosti nebo povolání, původnost zpráv a jiné jevy. Interpretací výsledků analýzy je dokazována platnost některých faktorů zpravodajských hodnot („news values“) a politologických teorií.
