No title

í3g)

PESTRÉ CESTY PO ECHÁCH. II.

^

PESTEÉ

CESTY PO ECHÁCH. SPOLENOU PRACÍ

MATJE BROUKA,

PROF.

VOJTCHA BOIVOJE

KOSTLIVÉH O, VÁCLAVA MALINY, DRA. DAGOBERTA ŠPIKY, JANA VRANÉHO, ORLANDA

BETISLAVA BOUBÍNSKÉHO, VIOLY TŠÍNSKÉ UCENC A SPISOVATEL DOMÁCÍCH

FURIOSA,

A JINÝCH

REDIGUJE

ILLTTSTRUJE

SVATOPLUK CECH

VIKTOR OLÍVA

DÍL

NAKLADATEL

II.

V PRAZE. F. TOPI KNIHKUPEC. 1892.

ALOIS

WIMNER, PRAHA.

M.

BROUEK

M VÝSTAVE.

w^

—

—

(O dopravních prostedcích na výstavu. Omluva redakce. Co našemu výstavnímu cestopisu konen mimo vše nadání pece pomohlo na svtlo boží. Pípravy na Spiknutí „u kohouta". cestu. Kritika na lanové dráze. Dráha elektrická.)

—

—

—

—

V nedli dne

13. záí

vozu lanové dráhy,

sousedem

——

tenástvo chytá se tam nedostaneš

My ekáme

!

která

redaktora

v

pan Brouek

vstoupil

vedoucí na Letnou,

pvabné dámy,

také na výstavu

1891

a náhoda

za ruku.

Oho

Pedevším povz, jaký pak

den ode dne,

uinila

prvodu dvou pán

týden za týdnem,

!

Tak

jej

jela

lacino

zpsob msíce na

je to

celé

do

:

!

výstavní

slíbený

a

referát

Broukem nkde na (! !)

Jindy

všem.

vpadnouti jen tak beze

najednou chceš

nám

Takhle Již

Naped

neuklouzneš.

nám

panem za

tyi

svým

se

vý-

když je už dávno po

dnes,

pedmluvách a

te

všeho in medias

res.

sáhodlouhých

v

libuješ

si

konen

a picházíš

—

svým

se

ho

vypravíš

šastn na výstavu stavním prvodcem milostiv msíce

zatím

sedíš

ty

vikárce,

—

se zodpovídej

mžeš-li!

mi nezbývá než kousnouti do toho kyselého

vidím, že

jablka.

Pravda, plaskl

se

oboe

po výstav.

je

pvabný smutná

prmyslový výstavy,

prázdné

tenástva;

stanou do rukou

rýpaná pda, latí,

Osielo

korso mstské,

která snad

pjde za rozeádky do-

zasvitla

se tyto

kam

zátky letos

šra

a

stepy

rozložitých

na vysokém

vodotrysk otevel

temeni

;

poslední tráva

ted

tam

žluté hsty

.

se

když ve

kaštan

obrovský

paláce

kvt

z

a

kamen svtelný

mnících

se

rubínových, smaragdových, safírových pla-

stíbrných, zlatých,

men

prmyslového

svj bájený,

.

elektrických svtel, když

koruna svatováclavská v pestrém blesku svých drahých zaplála

.

pesthovalo

nesetné davy,

ady mohutných,

šerem dlouhá

roz-

sms trám

škaredá

odházené

stromoadí,

té dvojí

než

rum,

kde šumly a jásaly

vzduchu uprosted

magicky

aloun,

cáry

krásné

staré,

prázdný

a retrospektivní

ostatek je ohava zpuštní:

zpustošené trávníky,

bedny,

:

umlecké

budovy

soudruhy,

již

roz-

tam v Královské

Ze smavé výstavní nádhery

ásf prázdných pavilón,

branými a odklizenými

se

vlastn jen zbytky kostry

kostra,

palác,

pestroskvlá bublina

kterým jsme

obraz,

kochali od jara do jesen.

zbyla jen

a

Jako

podzimní

jen .

.

.

Všechna

vítr

prohání

krása,

spustlou

všechna

sláva

alejí

polní

pes

Ale

Nebylo

vybízel a

stavy

;

aby

potebí,

tená

našich

z

ucítil

pan Brouek

navštívil

i

vý-

popudu

vlastního

V tom smru konkurovat. Nemá

básní!

novináský honorá a jakých abonent

lepší

musel

se

nemusel a nad bohudíky

Co

asopisech.

i

dkladných výstavních zpráv a vtipem

domácí

píkladem

potebu vysvtlujícího nebo zábavného prvodce,

co výstavních obrázk, klep, potulek, lelk,

ba

svým

z

ji

spoustu na vybranou v knihách

jich

bylo

soudíme, že náš výstavní spis není opozdilý.

svým líením navnadoval obecenstvo k návštv

každý

a který

ml

to

naprosto

bonmot,

anekdot,

nechtl pan

to ani

aby pro mrzký

potebí,

snídan nebo obda

ztrávení

tu

sršících causerií,

leda-

rozilovati vlasteneckým nadšením,

každý den vymysliti alespo jeden uvážení hodný návrh nebo sehnati vezmi kde vezmi obligátní nešvar, který zasluhuje nej-

ostejšího

pokárání,

po novinkách a sbírat

slídit

tvaovati se duchaplným a nutit

Brouek ze se obyejn

zásady

nemá

všelijaká

koennou antipatii a On vyšel si na vlastní zkušenost a

Chová

co initi.

výstavu

pkn

tenástvu,

po

oné

té

stran

skládajícím se u nás bez toho

knihy nemají, co by

komu navzájem své peníze

není

nic

na výstavu

vidl nebo nevidl

nikomu také

vtipm,

lidi,

pepan jimiž

hluboce za-

sám dle možnosti. pohodln jen pro svou

nevlírá

a

po

si

z

a

po

vtšin

kdy

tom, co

tam

z leda-

ruky do úst a

na nich domácí

si

vypravil,

eho

žijí

tch i onch konen ani po

po

výboru,

politické

jakých pochybných existencí, které

njaké

klepy,

kterým

zábavu jako zámožný, neodvislý soukromník,

i

té

s

proti

žebrota otírá o slušné zdržuje se jich

jemuž není pranic po výstavním novinách,

do vtipu,

se

se

vzal.

krom A ni-

pan Brouek za

tam dlal nebo nedlal,

ze své

kapsy

dopál.

On

své soukromé úsudky, nevnucuje nikomu

své

neprosí

dílo,

pro text,

kupoval

mže

hovly,

v

zajíce

potšit

se

dej

o žádnou

se

chválu a vyprošuje

si

pite vinu sám sob: Ostatn komu se nebude líbiti pylli! illustracemi a komu by ani ty nevy-

Pan Brouek vlastní potšení,

tedy

a

a pošli

máme za vá-

vydává toto

v duchu

toulkách ta tam,

ale

své tpytné

nádhee

a bude tam

:

našich

vidí

a

Každý

v toužebném

snní

uprosted toho nezapome-

ocituje se

živ

pive

zeteln

zástup na písitých

radostné rozjaení

drobnosti vající

ního

cestách

té

na

a stezkách, tisícerých

skvostné scenerie,

v nich,

svží

pestré

proudy

omamující

ruch a

—

lících

všechny po-

za dne a nabý-

záící oslniv

pímo pohádkového kouzla v arovných osvtlení. A mnohý zajisté po vší té i

výstavních referát,

sms

tu okouzlující

záhony kolem,

kvtinové

trávníky a rozkošné

ve

dlouho.

ješt

záiti

sice

dosud v celé

trvá

malebných budov a budovek, divy nahromadné

shon,

jen pro své

Výstava je

provázeti.

v myslích

nás dosud alespo jednou ob den

na chvilku oi a znovu obrazu

hlavn

dílo

nebrání nikomu, kdo by ho chtl na jeho

skutenosti

nutelného

ji

dárek.

výstavních

z

které

nkomu

knihu vázat do skvostných desek,

ve všech barvách lacino na sklad,

noní nebo novoroní

každé

si

a

Kdo bude sklamán,

krení nosu.

efektech veerletošní

záplav

psaných vtšinou nesvdomitými noviná-

skými zpravodaji nebo pepjatými a nezkušenými mladíky, rád si

tam ješt jednou zajde po boku poádného, usedlého lo-

vka, který nemá jen Tolik prozatím

zárove tedy

bez

slovo

tuhle,

také tuhle.

na výtku tenástva.

v pílišném

ostychu

ale

zaátek

spchu své

in

—

A ponvadž

medias

historie

ješt

res,

padlo

pošineme

trochu

nazad

a vylííme také

dráhy

sbh

Pro

tramwaye,

nepoužil

Ostatn,

naší knihy.

dílu

vcí. jímž náš cestovatel do vozu lanové

se dostal.

spolutrpitelé,

kteí

se

jste

výstavní hrabivosti našich

vdí tenáové

tramway v

dob

prvního

z

již

výstavy

Ó, vy

!

nemohli vydati na milost a nemilosf

drožká

a fiakrist, zajisté vás brní

pi vzpomínce na ty rozkošné jízdy, makav pesvdovaly, že lichá jest nauka o nepro-

ješt ve všech kloubech které vás

stupnosti tles.

Závistiv pohlíželi jste na sudy

na sedadlech,

nesoucí kách, na

každém

sms muž, cích

ba,

;

emenu

a každé

skob

keovit

i

visely

nemožných

chomáe

posi-

a hrozny

kde kterého výstupku a po-

za štstí, jestliže mohli alespo

balansovati na okraji vozu.

lis,

na stupát-

divoce promíchanou

žen a dtí ve všech možných

akrobat, chytajících se kládajících

vpedu, vzadu,

mezi nimi,

zvení po obou stranách

i

slanek ped

kolem nichž vás unášel ten dopravní

kupeckými krámy,

špikou jedné nohy

Byl to vhodný dopravní prostedek

do oistce, nikoli na výstavu.

A nebo mstí,

se odehrávaly

jaké výjevy

nkteré lákavé když

onen

—

takhle za krásné

slavnosti výstavní

tramwayový

moloch

—

nedle

na Josefském

vychrlil

svj

ná-

zpola

již

nedokavc, kteí

a zpola udušený obsah do tlaenice

upeený

jako hladoví dravci na koist íhali na nový vagón,

muselo pestupovati — neboE na správ

se zde

pece nikdo

mla

aby zaídila

žádati,

jen škodu

nemohl

tramv^^aye

spojení

výstavou, z níž

s

!

Když oekávaný vagón

hrzné

pímé

nhož

do

mohl

pijel,

divák živ pedstaviti

si

výjevy z potopy, kdy chumle zoufalc rvaly se o poslední,

z hltavých

vod vynívající vrcholek

pozorovati,

jak

hrav

rozvazují

všichni

s

bezohlednou

holemi

a

deštníky,

ple barbarsky

daly bez

okolk na

los, mrav,

stud

surovostí

kterak

krásnou

všechny

lovka.

vítzí vrozené zvíecí pudy

A

skalní.

se

Vždyf

pracovali

filosof

ády

klín komukoli.

— všechno

a

víte,

jak jsme tu

a podpatky,

pánové

stu patka a nejslušnjší

se

tu

lokty

vychovaní

nejlépe

mohl

civilisace

sráželi

dámy

use-

Humanita, slušnost, zdvoi-

klesalo zdeptáno v té šílené

vav.

Lidský egoism objevoval se tu v iré divošské nahot.

A

což

teprve

z

veera

ped

výstavištm!

Breughel musel by mi pjiti svj šttec, toho,

stín

co se

dlo na tamjší

zastávce

milosrdným kídlem soumraku. Vozkové a utýraní celodenní lopotou si rej

peplnných

v

na noc trochu osvžující zábavy a i

živly

dokavého

bh

groteskní komiky

:

„Pekelný"

abych zachytil jen

tramwayové

prvodí

pod

tramv^aye,

vagónech,

dopávali

vplétali v infernální ten

ujíždli bez zastávky kolem ne-

obecenstva, které se za nimi muselo

úprkem

honiti

kam do Stromovky, vypahovali s olympickým klidem kon z naplnného práv vagónu, vyhánli pasažéry z je-

až

ví

dnoho vozu a nepouštli kteí

stávali s

je

do druhého

.

.

.

Policejní strážníci,

uznání hodnou precisností v tchto místech,

by nejlépe vypravovati o zajímavých

scénách,

které

tu

mohU mli

.

skoro

píIežitosE

pozorovati

tiše

^^^\M'

den co den pro

'

í*—

ukrácení

dlouhých hodin mrzuté služby. .Nejšastnjší výstavní

rého

z

byli

ješt

hosté, jimž se

tch nkolika

ti

podailo vyšplhati

na stechu nkte-

se

rachotivých

starožitných,

omnibus

a do-

bh

ví

z

jakých

zapomenutých kolen a vetešnických brloh. Mohli

tu

s

povýše-

stavník,

které výstavní

spekulace

vytáhla

ného stanoviska rozjímati o pokrocích moderního dopravnictví

Po

bezdné odboce

této

kommunikaních prostedk dostáváme

ních

V uvedenou

zaátku.

Brouek

o

trochu

nedli

již

díve

než

k oknu, jaksi se zaradoval. ,1

rok je obrácen na ruby

máme

:

V

již

„Kam

úpln obleen

pak dnes tak

s

.

ku slíbenému

1891

pistoupiv

hned nato

zahuel

vstal

rovnou nevrle:

—

Letošní

let jsme mrzli a mokli,

a pod-

se a

jednu krásu," doložil

Když hospodyn pišla milostpán

Ale

a

se

záí

13.

obyejn

Zvedne

vždyf je to jen mlha.

zimek

dne

.

kapitole výstav-

k choulostivé

s

kávou,

bude hezky.

povzdechem. velmi se podivila, že je

a to pelivji než jindy.

asn,

ulevila

ženské

tak ledabylo,

jakoby

milostpane?"

zvdavosti.

„Na výstavu," odsekl pan Brouek

vc

ani nestála za

e.

:

10

Hospodyn smutné,

vám dosud

že

snad myslíte, že

uvdomlý

to

aby se tam potšil

by

ml

ti

z

to

nenapadlo,

také

bh

bylo

ví

co! Dost

podívat se tam.

má

špetku tento, pospíchá na výstavu,

—

z rozvoje naší

Ameriky,

z

Pijíždjí

no, naší tento.

Moravy a

bh

lidé

odkud, a našinec

ví

tak málo národního tento, aby zstal doma,

výstavu zrovna

Gi

pánové vystavujou jen pro sebe? Každý

Cech, který

až z Polska,

„Na výstavu?!*

však sepjala ruce nad hlavou:

„Co pak spínáte ruce? Jakoby

když

má

ped nosem?"

tenái dívjších

pubhkací Broukových už vdí, že pan

domácí oním mnohovýznamným

obyejn

vyjaduje

„tento"

všechny vci, povznesené nad pravidelný obor jeho myšlenek.

Vskutku také byla jeho poslední dobou

filippika

pouhou

která

parafrásí slov,

asto „u kohouta" slýchal a

proti

nimž sám

ješt do verejška vedl tuhou opposici.

Nemžeme mála

se

tená

doleji

že by výstavní náš plán bez-

tu již zamleti,

což zavinilo nkolik

byl rozplynul v páru,

pozná a

z

nichž alespo jednu

výkonný výbor výstavní dopustil

píin,

které

hned uvádíme

se té beztaktnosti,

že

pi

roz-

dlování volných vstupenek našeho referenta mimo vše nadání

Panu domácímu nešlo o nkolik tch šeponvadž výkonný výbor volné vstupenky rozdával plnými hrstmi každému na potkání, byl urážlivý úmysl onoho naprosto ignoroval.

sták,

ale

pominutí píliš na jev. Prvotní nadšení Broukovo pro výstavu chladlo

hodnou

provedení

té

stav mohl kroku

svou

antipatii.

na

dnem marného ekání,

každým

víc a více

zapomtlivost

napraví,

Nechtl

již

a

promnilo

se

o výstav ani

že výbor

konen

slyšeti.

v roz-

Arci bylo

vle pranesnadné, nebo neslyšeti o výCechách jen hluchý lovk. Pi prvním

negativní letos

ulici

v

slyšel

jsi

o ní,

holi nedovedl

t

bez výsta-

11

vního žvástu ani namydliti, traíikanlka nejnovjší výstavní novinku,

davkem

„odkud?" a ^kam?"

pro výstavu

i

kdo by

dva

se

sešli,

uzavel

byl

se

lidé

ve

i

nebo

povtrnosf

svém

doutníky ná-

místo obvyklého

železnici

spustili

s

dávalo se

„z výstavy?"

jen

na karty zapomnl. Ba

nebo kde

A

znlo

krám

mnohý venkovský honoraní kroužek

stavu?" a

nula,

na

tucet výstavních anekdot,

pedložila

ti

každém

v

„na vý-

prý dokonce

odpoi-

letos

si

hned o výstav.

tomu

pokoji,

podstr-

ila alespo roznašeka novin pod rohožku celou spoustu výstavní etby. z

rozliných

KdykoHv pan Brouek svj asopis

dvod

a nkolikrát hrozil

hemii"

zamlíme) otevel, zcela

již

mrštil jím

opravdov, že

jméno

(jehož

zlostn na stl

se pedplatí

na „Bo-

nebo „Tagblatt".

se, že alespo tiché Hradany zstaly tím výmorem ušeteny, zavítal po delší pestávce k veliké radosti pana Wiirfla opt na vikárku. Ale byl i tam šeredn zklamán. „No, už jsem myslil, že pana domácího ped kon-

Domnívaje

stavním

cem výstavy neuvidíme

mu

ela

!

uvítal

"

v tom posvátném

i

odbytná moucha.

I

na msíc, aby

Odevzdal se tedy své místo pod obraz

ped

tím,

ustavin kolem

denní spolenost

spád. Náš spolupracovník vylétnouti

zátiší

ho pan Wiirfel a výslava bzu-

s

jí

poznal,

Husv

totiž

dráždil tímto

pan

Brouek

si

ji

do

leda musel znovu

svému osudu a

s

a

byl

se

vrátil

na

nkterý veer

ostatními denními hosty, slavn

nikdo více neuvidí.

Vný

Rozumí

se,

že

ona

rýpal Klapzuba rád

nenávidným thematem

zpsobilo jeho zlomyslné popichování se

by

„u kohouta",

rozmíška vznikla také pro výstavu.

ho

jako ne-

unikl.

resignací

po prudké potýce

písahal, že ho tam

že

uší,

u kamen míchala

a v onen

úplnou roztržku.

veer Když

po nkolikadenní passivní oposici trochu roz-

12

pait opt

kohouta"

„u

sledujících dnech,

domácí stavl

rukaviká Klapzuba

zosnováno

však

šemu výstavnímu

Spiknutí to umluveno

v jeho zdar

byla

zlaté

v ná-

mírnil a pan

jakoby

neslyšel.

zp-

které

spiknutí,

duchu

v

udlali

již

v sobotu dne

záí mezi den-

12.

ped píchodem pana Brouka že k

tak silná,

uspoádána ihned krejcarová stavní vstupenky

nmu

proti

i

boží.

ními hosty „u kohouta"

vra

dále

se

píležitostech,

nad nímž jsme

referátu,

šastn na svtlo

ovšem

sice

rázem netušený obrat a pomohlo na-

sobilo v jeho názorech

kíž,

mu

výstav mluveno

pi takových

se

Potichu

ale

položeny

objevil,

O

mosty a slaveno smíení.

návrhu pana

a

d-

officiála

na zakoupení nedlní vý-

sbírka

Následkem

pro pana domácího.

jaké

úcty,

náš spolupracovník nejen u svých užších soustolovník, nýbrž

u všech

hostí

obnos, k

nmuž

pispl

i

kuchyský

a sklepnice doskoila hned

Sotva že pan

officiál

rázem potebný

personál vdoviným grošem,

pro vstupenku do vedlejší trafiky.

vstupenku prozatím uschoval, objevil

dveích pan Brouek, povsil svou „pilbu"

se ve

na

sebrán

místnosti požívá,

této

hebík,

obvyklý

svého

stiskl

po

stolového kruhu, potepal

njším stolm a usednuv na jazyk

lístku

ad

s

pravici

pívtiv rukou poruil

své místo,

polskou „šalší".

s

„klokem"

všem úastníkm ke vzdále-

i

si

z

jídelního

Mluveno pak o všeliem,

arci

také o výstav, ale rozhodný útok odložili spiklenci na dobu,

kdy pan Brouek po sedmém „poháíku" zaal

jeviti

ponkud

jaejší náladu.

Hluný

kám zvolal

do

pan

spor o

zadního officiál,

njaký

valát pivábil

ho na

kouta a když se vracel

na oko horliv

a

s

chvíli

ke svému

vážnou tváí,

k tarostolu,

jakoby

"

"

13

pokraoval v zaatém sporu, k rukavikái pane Klapzubo

mýlíte,

„A

„Možná,

Pesn

—

dva

že

Slibnos sporného

„No,

tisíc, "

o to

pedmtu

litr, jak

piva,

to je

tisíc

litr,"

i

v desítkách

ale

vysvtloval Klapzuba.

arci

litr

tisíc

trochu

Mluvíme

zcela jedno.

pánové? Kdež

žerty,

!

nadsazuje,

obyejn;

jako

sud opravdu nepojme, nýbrž jen dvaašedesát

jsem povídal," opravil pan

„Ani šedesát odbyl

Klapzuba.

našeho spolupraco-

svedla

Vína nebo

„Pan Klapzuba

eený

litr.

„Jaké htry, pánové?"

by se vzal sud na sedmdesát

tolik

tvrdil

—

nepu

se

„O jakém sudu? Bezpochyby njaké

.

tisíc

dva a šedesát."

na sedmdesát

litry.

tom sudu

„Ne, opravdu se

:

dvaašedesát

:

Sedmdesát, pravím já."

se zmýlil.

vníka k otázce:

o

to jist

já vím urit, že pes sedmdesát

,Ani pomyšlení!

jste

Vím

!

jeho

se

sud jako celý

tisíc

vší

dm.

pan Brouek.

„Tof by byl

Považte jen, kde by se vzaly takové du-

žiny? Nesmysl. Prosím vás, pánové, kdo pak

nos ten obrovský

na svt!"

nepojme žádný sud

litr

rozhodností

tisíc

officiál.

humbug? Snad

jste

to

vám povsil na njakém ame-

etli v

rickém asopise, ne?" „Ale,

ale,

pane domácí,

což

jste

opravdu

nic

neslyšel

o titanském sudu na výstav?" zvolal v líeném úžasu Klapzuba.

„Na výstav? Jdte už k asu zase zaínáte?

zpv

Nemáte bezpochyby

na krásu výstavy, že

si

s

dost

celou výstavou!

tch ustaviných

a nebyl do spiknutí zasvcen, byl by

sud na výstav.

pana domácího

Mžete

si

to

chvalo-

uvím?!"

Opozdilý host, který zaslechl jen poslední

totiž

—

ješt vymýšlíte takové báchory

pro dti a snad ke všemu myslíte, že jim

Upozornil

Aha

:

málem

ei

obou stran

pokazil všechno.

„Ale ovšem že je lakový

peísti v novinách."

"

14

Na

štstí u

Brouka

musí být ovšem pravda

A

stojí

to

teba

smysl a punktum

tisíc

zlatého

moku

A

!

pan domácí zadíval jakoby tam vidl

pny.

zvolal Klapzuba,

pesvdení,

vítzného

výraz

kterým by to je

dva-

oceán

ten

svému hlasu

dávaje se

:

rozjiskeným

se

celý

že

to

jste ?

že je to ne-

potah,

a smetanové

Pak

odkud pak

Jen považte, co

do vzduchu,

,Vsadte se tedy," a vzezení

love,

Rád bych vidl povoz a

!

litr ..."

zrakem sniv

vás,

stokrát v novinách, já povídám,

takový sud dopravili na výstavu ašedesát

„V novinách!

nepochodil.

Prosím

!

pan Brouek

sázky neodváží.

„S radostí!

O

chcete."

„O soudek plzeského."

A Broukova

„Platí."

ruka

tleskla

zvuné do

nastavené

pravice Klapzubovy.

Hned na že

musím

to

„To mžete, kdy se

na

drazn pipomenul

však

ten sud vidt

— na

chcete.

vlastní

„

:

oi vidt

Ale tof se

—

ví,

Vždyt je proto na výstav, aby

každý mohl podívat."

„Ááá, takhle

s

vámi nehraju

„Ale jak pak vás

máme

Na

!

jinak

výstavu

vám nepjdu."

pesvdit? Kdyby

šlo

na

píklad o výstavní medovinu, mohli bychom vám pinésti kalíšek

já

nebo teba celou láhev,

zstávám

ale

tedy

když

pi

arci

jste

pi svém,

pijal

sázku

nm — takový

sud

ale

sud na dvaašedesát

že jímá více než i

na

ten

tisíc

sedmdesát

menší poet,

nemžeme pec

litr

dovalit

—

tisíc,

zstame z výstavy

k vám."

Brouek neodpovdl na tuto námitku, nýbrž otázal živ: „Co to mluvíte zas o medovin? Jaká medovina?"

se

"

"

!

15

„Mj

„Bude

„Ó

Od

istá medovina!"

to asi

výborná medovina podle staroeského receptu,

nikoli, si

sám nkolikrát znamenit pochutnal,"

korun

jak o

piaruje

stava

ujišoval

pane domácí, co máte ze své výstavní stávky

„Vidíte,

svého výletu do patnáctého

dovin

hospodá-

v

!

na které jsem officiál.

O medoviii

ani o té nevíte?!

bože,

ském pavilón

ustavin blouzníte nápoj a když vám

století

a perle všech

vk,

v náš stízlivý

tom

ani o

o mevý-

ji

nezvíte."

Náš spolupracovník upel na oba podzírav oi, zaal pohvizdovat a bubnoval prsty po

tiše

pánové do

Jestli myslíte,

pasti,

mne se

!

vám na

že

med

mýlíte se velice. Beztoho jste

nastražili jen

abyste

proto,

m

„Ó nejsem

stole.

ten

i

jako

dnešní,

medvd

vlezu

uraženým.

Officiál tváil se

abychom

vážn. „Vždy jsme

tropili

na výstavu a pak

dostali

takové nejapné šprýmy?" pravil

battu sami mezi sebou, když jste tamhle u

a zvdli jsme

do našeho sporu sám mi,

o ni

co pak stáli

budeme

z

popudu vmíchal.

vlastního

kibicoval,

njaké

lži

!

Myslíte,

Klapzuba obtoval soudek plzeského jen pro

neubude;

bude

tak

že by pan

aby

tím pranic ne-

jen

to

A eknte

to potšení,

výstav? Nepjdete-li tam, nám

udláte a výstavy také

se

jste

abychom

míti z vaší výstavní pouti,

a k vli ní vymýšleli

vás uvidl na

tu sudovou de-

taroká

pozdjší pítomnosti teprve, když

o vaší

se!"

„Což nás pokládáte všechny za

panem Klapzubou zaali

s

na

ten obrovský sud

mi ješt pro mou lehkovrnosf notn vysmáli. Známe

dti, pane domácí,

si

vaše vlastní

škoda.

„Pánové, už toho nechme!" navrhoval

rukaviká. „Pan domácí zkrátka sázky a iní dobe.

Vždy pi

lepší

s

dráždivým klidem

od

své

penáhlené

rozvaze a

je-li

jen trochu

ustupuje

"

"

"

16

obeznámen kových

s

emeslem bednáským, musí

rozmr

uznati,

mu Brouek rázn

„Nesmysl je!" vskoil

vašeho pouení o sudech nepotebuj u dokonce

vytáím

se

mysleli,

že

Nemohu

strit urážlivé

z

ostatn

Ale

lépe než vy v rukavikách.

„Ó není-U pan

oíTiciál

s

z

krejcarové

couponem,

jsem

si

jest,

zcela

vera znovu

návrh, abychom

ji

hlasy o tom úelu

sbírky

neporušená.

hlasem všech svoji

jí

ponvadž

nepotebuji,

málem bych na

žádné vy

a

než

pánm

domácí,

nemže

se

zapomnl.

to byl

debatty.

další

sám, pane

stane-li

ale

;

a bez vás nechtli jsme se

rozcházely

skromnost musíte uznati, že

rodu lépe prospti,

„Nedlní vstupenka,

na njaký národní úel

vylicitovali

potebí

pán

Já

našel."

ulici

vyjímaje z tobolky vstu-

koupil celý blok. Uinil jsem tedy

se

klidn

sama náhoda vás

kterou dnes na

zakoupenou.

definitivn rozhodnout. Vida,

Avšak ted není

výstavy

píchodem ukazoval nám

potvrdil officiál,

"

ne-

!

Hledte,

!

vaším

výstavní vstupenku,

„Ano, zde

penku

—

pekážky

jiné

Práv ped

míti.

snad

pece nemohu.

tch pán od

jednání

ta-

do ei. »A tch znám se

abyste

Ne,

do kapsy a ješt jim donášet vstupné

tam chce

—

sázky

té

v

;

sud

že

—

není žádným zázrakem a že

tato

Jsem

sou-

jist

pes veškeru vstupenka ná-

klíem, který vám

oteve

bránu výstavní a naší literatue vyhlídku na nový drahocenný skvost.

„A kdyby

viká

nešlo ani o ten

žhavé železo

—

uvdomlosti,

tušeného rozvoje naší

valem našinci

z

o ten skvost

—

"

kul ruka-

„vždy by byla pravá hanba, abyste

na výstavu nepodíval! Každý rodní

—

pospíšil

ech, již

umlecké

království,

z

který

má

dávno, aby a výrobní

Moravy,

potšil

se

putovali

síly,

Slezska

se

jen špetku ná-

i

z

ne-

z

sem

ciziny,

až

"

17

z

daleké Ameriky,

byli tu

i

národ

všech bratrských

zástupci

houfn

pijíždjí

slovanských,

—

cizinci

a vy,

na výstavu jen nkolik krok, choval byste tak málo neckého

citu,

že byste se v té

úhlavním nepátelm,

kteí

i

vci

svou starou, známou tvá, plnou

vého

záští ?

„A

posupné

ukázali

zloby a jizH-

!

považte, jak se to hodí!"

zubova politického krásoenictví

v národním kroji ponesou chmelové tye,

lovými vnci na hlavách

ukázce

té

Klap„Zítra

oíTiciál.

ovnených chmelem,

na vozích,

rolníci

dodal k

vcnjší pan

Z Rakovnicka a Lounská pijedou

bude na výstav doesná.

chmelai a

výstav

nevinné

nám

vlaste-

k našim odvkým,

pipojil

vi

máte

jenž

budou tanit a

bude tonout v samém chmelu, jásotu a

šuhajové

švarné dívky

veselí.

V

s

celá

zpívat,

chme-

výstava

takový slavný

den tam pec nesmíte chybt."

Náš spolupracovník skládal ješt chvilku zamyšlen penku,

po které

ruku, a pak s

ji

byl

za

již

ei

Klapzubovy

náhle zastril do kapsy

s

bezdky

rozhodným

pánem bohem!"

Hluný

potlesk

pan domácí byl jen byli

nosili

hotovitel

Broukova k jinému

zaznl celou místností a kdyby o trochu lehí,

na ramenou. klerik

Vyskoil,

„Výletu stolu,

do

pišel

který

15. si

s

se

století"

by ho

jist

Sám tenástvu

již

po

známý

petení

pesthoval

bývalým husitou pi-

uknout.

Pevrat v názorech Broukových

byl tak roz-

opt píinou

hodný, že se ješt téhož veera pro výstavu rozehál. Prohlásil, že tam nepjde jen za

sporného

sudu,

nýbrž

i

z

prožluklé vlastenecké

:

vstu-

vztáhl „I

tedy

18

vi

povinnosti také

tak

že

doložil,

dležitému národnímu dosavadních

svých

ze

nieho neodvolává a

se

že

nedá

Ovšem hned

dílu.

výtek

spravedlivých

zaslepiti

žádným povrchním

tpytem, nýbrž neúprosn hledti bude k jádru vcí.

Na konec umluvil stolový kruh zevrubnji podmínky Ponvadž náš referent oznámil, že se vydá na cestu hned z rána a že hodlá dkladné prohlídce výstavy vnovati

sázky.

ujednali

bez vyrušení celý den,

pesn

dostaveníko kdež se

rove

hned toho dne

a

po návratu

byla na útraty

tajeplnou tváí

men na

soudek

uritji

zamítal

—

—

náboženského

nieho nevdla,

mla

z

ruce

istá jasná

hartusil,

cestu.

k

aby jí

umínil vytrvati

si

nad

podnikne

o

—

—

ovšem nazejtí,

—

když

mu

rychle

týe vyto

celý pátelský

krejí Vyskoil pro s

výhradou

svého

optn

pidal.

popudu

píbzích

„u

kohouta"

v nedli ráno uslyšela,

a to hned jí

se

pojem

pondlí veer a

ovšem

veerních

výlet

i

následující

pokud

úelem

se

z vlastního

hlavou,

pro

i

abstraktní

tím

za

Ale chlebodárce nepopál

Když

pán

strany spolená

vyhraný,

nmuž

významný pípad

pesvdení která

výstavu.

dotených tí

byl teprve v

dostaví

stolu,

Hospodyn, sprásknquti

litr.

závazek

aby

ponkud

kterýžto

se

Broukova

tento zvláštní,

zá-

tisíc

poražené

všeliký

vyprázdnn

kamž

vikárce,

kroužek

jmenovaní

nkolika

diíTerenci

hodiny noní. Ustanoveno tedy,

prohraný

Klapzuba

a

do výstražného signálu zlopovstného dunidla

výstavišti až s

officiál

na odpor pana Brouka, jenž

narazil

pitka,

na

soukromou

slavena

výstavy,

ním

s

si

hodiny veer u sporného sudu,

šesté

výsledek sázky a kdež oba prve

zjistí

urovnají svou

Návrh, aby z

pl

o

že

píinu,

milostpán

celodenní

dlouhé audience,

—

na

nýbrž

pomohla pi posledních pípravách na

podával k vyprášení svrchní kabát, byl pekvapen

19

promaštným papírovým kapsy

husy

zvdav

:

jej

vyuhujícím

balíkem,

po delším pemýšlení se upamatoval,

;

vnitní

jeho

z

peené vera ped

otevel a spatil celou krásnou tvrt

svým odchodem od „kohouta",

potebu

koupil pro dnešní

slyše

o

že

si

drahot na

výstavišti,

malé vademecum.

toto

Nyní byl

ten užitený cestovní zákusek jako nalezen a náš spolupracovník,

opt do

strkaje balík

kapsy, pochválil se za verejší prozíravost.

Následkem nezvykle asného pivstání octnul po deváté hodin na

se dnes již

ulici.

Na Staromstském námstí potkal jednoho známého, který nad jeho neobyejn svižným krokem. „Kam tak z ostrá, pane domácí?" volal mu vstíc.

se pozastavil

„Na

výstavu,

na výstavu!"

píteli,

Nedoslechl

nemá

již

druhé otázky,

ani

kterou

pítel

za

ním

„Ale kudy pak tady na výstavu?"

Dotaz ten byl arci oprávnn. neostýchali

most

že

bez

nazbyt.

poslal:

se

a kráel

sebou,

vzezením na srozumnou,

zastávky dále, dávaje celým

asu

nedbale náš

odvtil

jakoby se to rozumlo samo

•cestovatel,

z

postavit

Františku

na

na devný,

i

Letnou

své

otím

Lakota z

nouze

omrzelé

msta, kteí

ledabylo

výbrí,

sbitý

pinutila

zásadného odprce mostného k daleké oklice pes Karlv most

na Malou stranu a odtud cestou po úpatí Letné k Holešovické silnici.

Podrobností

Broukovi

uváží

"dkladn hálo poutník otíral

již

již

o

za

jeho

toho

dvanácté

šátkem

pidružujeme

obanskou plovárnou,

délku

slunce

pl

horliv

pouti pomíjíme a

opt

teprve

Kdo

Letnou.

té

okliky

dne,

ml

a

podiví

se k

na cest pod

pamatuje se

zajisté,

se,

elo a

chze

jeho

jak

že náš

Malou stranu za sebou.

zpocené

panu

Arci

ztratila

20

valnou

ást oné

námstí

obdivoval.

svižnosti,

známý

se

jíž

na Staromstském

Když dospl k restauraci pod Letnou, zabloudil plachým pohledem v loudivý

hodných

pro

svj

veliký

úpln

pipome-

od místa,

tu

kteí

slavné muže, cíl

na ho-

ale podívav se

Nebude

mimo.

nevícímu tenái

nouti

strom,

stín jejích

zmužile kráel

dinky,

v dobách

roz-

na spánek,

zapomínali

pokrm a všechny poteby hmotné.

svdnému pokynu

Ale

pece

Byla

neodolal.

nenávidné

tramwaye

tak málo

slibovalo

mu a

rozkoše,

Holešovickou

že

odhodlal,

se

konkurentka

jako

již

putování

další

na Letnou

dráhy

lanové

blízké

sympatická

silnicí

zkrátit si cestu

prostedk pes Letnou ke

pomocí nových kommunikaních Stromovce.

A neekej

bude následovati

že

nahodilé

setkání

s

touto

njaké

dámou

Když

se totiž

„Mj

sousedka:

vagón

bože,

rozjel

kdyby

dobro-

milostné

prvodci

a jejími

—

panu Broukovi málo píjemnosti

pineslo

Avšak

která naše vypravování slibn zahájila.

nikdo,

družství:

asi

vagónu lanové dráhy po bok oné

tak dostal se tedy do

pvabné dámy,

na opak.

spíše

do vrchu, prohodila jeho sliná

kam bychom

petrhlo lano,

se tak

letli?"

„Možná,

pan Brouek," otíraje

s

že až

nkam

odpovdl

úsmvem svj

pod Vltavu, jako neblahé pamti

jeden

obou

z

pán

skipec,

elegantní

provázejících,

ji

jímž

uml

velmi

efektn šermovati. Tato zmínka zapedla ho v

pánem,

který

se

honosil

francouzsku v úhlednou špiku. neoplývala úctou k pisateli

literární

krásným

tchto

rozhovor

vousem,

Rozumí

se,

s

druhým

vybíhajícím že jejich

ádk, nebo

po

kritika

takoví pánové

21 s francouzskými

vousy a skipci

duchapln

bývají z pravidla

zlomyslní.

Peskoíme zaátek

toho rozhovoru až k místu, které se

dotýkalo bezprostedn našeho hrdiny.

Ubohý autor

,

mu

že

oblastí,

Brouka

když svého

Zajisté netušil,

!

pouštl do vtrných

vesele

poprvé

potmšilá stvra

ta

jednou nadobro zláme vaz." ,Inu,

—

i

Svj

co chceš, píteli?

má

konec

„Ale to je

šastný Brouek

práv

nejhorší,

neml

míti

že se

jakoby jeho

zdá,

žádného konce!

hrdinu

svého

pohbil

nální

Requiescat

sudu,

i

druhý

byl autor

nhož

z

se

mohli jsme nad ním shovívav máchnouti

celé to opus zrodilo,

rukou:

onom Wiirílov

v

pobaviti,

tenástvo a kdyby

sneslo naivnjší

jakž takž

ne-

První jeho výlet

mohl svým groteskním nápadem toho onoho ješt

svt

všechno na

spisovatelský vzlet a vtip."

in

chtt

Ale

páce!

bh

myšlenky vysoukati ješt

ví

toho

z

kolik

ždibce

—

svazk

batot

pílišné!"

již

,Jak jsem

pravil.

Když

fantasie

ochabuje

a

tvoivosti

ubývá, chytají se literární invalidi z nouze každé plevy nápadu

a

piplají

dokud vbec možno.

se s ní,

musí odpykati obecenstvo. jící

dobrý zvuk

dívjších

z

A

nejhorší

je,

že to

Jedny pivábí jméno autorovo, ma-

as,

jiné polapí nakladatel obráz-

kovým vnadidlem nebo skvostnými deskami a buben reklamy vykoná ledajaká

ostatek.

A

na konec

sme, zatím

odbratelstvo. sešlé literáty,

Ml

by se

kde by

mli

válí

se v našich

skutené ceny

co díla

vru z

zíditi

;

ekají na

njaký chorobinec pro

milosrdenství

a nemuseli obtžovati obecenstvo

domácnostech

marn slušné

zaopatení

aby nejedli svj chléb zcela

22 obálek nebo jiné

by se pidržovati k lepení

mohli

zadarmo,

užitené práci."

K vli

,,Máš dobrý nápad!

mohli

obálek

eufemismu mohl by

teba akademií nebo

ústav nazvati

vc

Pohlížím na onu

!

se

ješt

s

jiného stano-

ml

Pozbývá-li spisovatel obraznosti a vynalézavosti,

viska.

ten

místo lepením

tam zamstnávati volbami a schzemi.

by se

Ale žerty stranou

A

tak njak.

by

alespo bedlivjší prací a pilnjším studiem nahrazovati, pokud

vbec možno,

to

skutený

Ale pohodlnjší lidí

ji

vzíti

jakou

Nedomluvil,

místo

dkladn

by

pesnému

studovati

jeho zobrazení.

skutených,

líení

živých

opotebovanou

prost takovou

na píklad pan Brouek,

jest

papí-

a petíti

ponvadž práv vagón dokonal svou krátkou

ped

stanuv u ekárny

stoupil také

a kráel

nápadn

restaurací na Letné.

ekárn

vystoupili a brali se k

jeho nohy,

píli

emeslnickým šttcem."

ledabylo

dráhu,

ovšem,

jest

krve a masa

z

rovou patronu,

Ml

své nedostatky.

vnovati nejvtší

život a

dráhy elektrické.

za ostatními tak

zrudlý v oblieji,

spšn, se

Pasažéi

Brouek

vy-

jak dovolovaly

zejmými známkami

rozilení.

Když

ped

nesl jeho jméno,

pak

tím pán v kupé ponejprv tak z nenadání proškubl sebou,

druhý pán

ho

poctil

zardv

se,

a napjal sluch.

„potmšilé stvry,

titulem

Když která

zlámala autorovi vaz", trhl sebou ješt prudeji a vyteštil na

mluvícího oi, a když

konen

tebovanou papírovou patronou " formuloval v duchu slova pracující

v jeho

nitru,

a páni

dámou

opustili

s

týž ,

pán ho pojmenoval „opo-

vztáhl

již

energicky

ruku a

ale než

vulkán,

slavného protestu,

dospl k výbuchu, svižn kupé.

stanul

již

vagón

23 Dostihl

pímo

jich teprve

v

ekárn

elektrické

Zamíil

dráhy.

k nim a hlasem, jehož chvní prozrazovalo vnitní roz-

—

okolk Dovolte, pánové jsem Brouek Matj Brouek, pražský mšan a majitel domu." ruch, oslovil je bez

Jeden

práv

byl

z

pán

za dlouhou

z

dámou

I

dáma

—

krasavice,

—

elegantní skipec, jímž

dam že

proto

pokraoval

Jsme

nestvru bych

a

konen si

malíem pokoj

pece

oi na

na lovka,

který

zpsobem

známo zavinila

— bývá as

jen

dosti nesouvisle:

každý, jak nás

pkn

taky nejsem,

vyprosil a

pedstavil.

ponkud stísnn ve upená pozornost „Všechno

Pánbh

má

stvoil

—

potmšilou teprv

své ale

—

abych petíral šttkou njaké

patrony, akoliv bych se za poctivé

Rozumíme?"

vypoulil široce

pohlížela ustrnule

jak

—

šermoval, a druhý, chytiv se

istá jasná tak neobvyklým

spolenosti

a

pekvapením

špiku francouzského vousu,

Pan Brouek

meze

,,

upustil

v rozhovoru s

pana domácího. se

:

emeslo nikdy nestydl

—

24

Pánové probrali

se

tém živý

souasn: „Jak pan Brouek?"

zatím z prvního pekvapení a zvolali

že? Vskutku? Pan

„No, snad ne papírový, jak

Snad mi nebudete ješt ted „Toto poslední by piznal pán

s

se

že

upírat,

jsem

vám ovšem mohl

chvilkou

krve a

z

poctili.

masa

?"

jen slepec upíti!*

francouzským vousem, jehož tvá

„Hleme, pan Brouek výplodem

m ped

se již rozšíila

úsmvu.

k veselému

jsme

jste

Brouek? Skutený,

tedy

skuten

žije

a není

pouhým

spisovatelské fantasie a Wiirflova piva,

zvetšelé

domnívah," dodal druhý, nasadiv

zvdav

msíního

na

si

opt skipec

jak

a po-

Vždy

ovšem.

hlížeje

jím

vás

poznávám, pane domácí. Alespo mistr Oliva vzal svou

již

Hned

figurku ze skutenosti.

„I

nám Olivovým Broukem

do va-

jak jste vstoupil k

gónu, napadla mi vaše podobnost pipletla se

cestovatele.

s

a proto

mi na jazyk ona zmínka o nešastném Cechov

„S Cechem

si

díle."

dlejte co chcete," prohlásil pan Brouek,

ponkud uchlácholen. „Nejsem s ním také spokojen. Poád míchá do mých cestopis svou vlastní drahocennou osobiku a vykládá své zpozdilé rozumy, které nás docela zbyten stojí

již

haldy drahého papíru.

Vru, kdyby

páni professoi nevynalezah

každý rok novou správnou eštinu, že potom škol ani neví, psal

bych

nikomu

si

umí-li ješt

esky nebo ne

lovk

— kdyby

ze starších

toho nebylo,

své cestopisy radji sám. Ale to všechno nedává

práva, aby

„Ale vždy

mne veejn

pane domácí,

že se naše

výtky ne-

ctnou osobu, nýbrž výhradn na

spisovatele,

slyšíte,

vztahovaly na vaši

ostouzel a urážel."

který nedovedl z tak znamenitého prototypu udlati více nežli

šablonovitou karrikaturu.

Vždy jsme

ani

nevdli,

že jste

vbec

25

na

svt

a

potšení a est

A muž

která

nám

zjednala

vaší známosti."

se

skipcem

kterou tento

pravici,

upímn náhod,

blahoeíme nyní

—

vztáhl

a

Broukovi pívtiv

k panu

ponkud váhav

—

již

bez

hnvu

pijal.

A velice

když tší,

pi tom

s

rukavice: poklonou upadl

i

tu

tak

pane

vás poznala,

okouzlujícím

úsmvem

pan Brouek, široce

:

„Opravdu mne

odmnil

hluboce uzardlý,

zející,

by

že

nevím

byl

za

Pozoruhodné

jest

as

jednou

z

jí

jakým úelem, nebyl pán

zachytil.

ostatn, že se panu Broukovi podobné

nehody pihazují pravidlem ve spolenosti dámské. jest

se

jist pozpátky

práv uprosted ekárny, kdyby ho

francouzským vousem v

mu

domácí," a když

podávala útlou ruku v hebké

vykrouženou,

do jakési prohlubn,

mezi kolejemi s

dáma líbezným hlasem dodala

že jsem

píin, pro které

se styku s

dámami

Snad

i

to

dle možnosti

"

"

26

—

vyhýbá s

krásnou

rozumj

arci

š

dámami

Pan Brouek pisedl síla

vagón a naplnil

smšné

jen tak

Neunáší a

ctitele

mrana

s níž

dosud málo se zabýval, pipáhla

ku svému triumfálnímu vozu

píjemná

že

litoval,

se pasažéry.

na dobro usmíen k novým známým.

již

elektrická,

rázem nového pracovník

smyslu, nikoli

vbec.

pletí

Zatím pijel od Stromovky

Tajemná

užším

v

jízda po elektrické

náš spolu-

;

dráze trvala

krátce.

t

tu supající

železný

smrdutého dýmu, nýbrž

drak,

rickým kídlem neviditelné nadzemské

dešf jisker

chrlící

jako pod istým, ethe-

letíš

bytosti.

Zárove dkuješ

bohu, že nemusíš pohlížeti na ubohé kon, napínající zoufale svaly pod

všechny již

sám

sob

o

ranami neúprosného bie, kterýžto pohled

staí,

aby citlivému

lovku

navždy znechutil

jízdu po tramwayi. „Zajisté jedete také se

do výstavy?" otázal se po

chvíli

pán

skipcem. ovšem."

„I

„Býváte

tam

asi

denním hostem, pane domácí,

totiž

—

Ale co bych

není-li

pravda ? ,.No

bez

—

muení: Jedu tam dnes Poprvé?

„Jak že? jen

Zajisté

žertujete.

a trápí

trápili

Opravdu?

Teprve

trplivého oekávání, kdy je

stavním referátem ^

eknu vám

výstavu

vbec

v

Piznám

vám

se

Ale

tot

není ani možné.

druhém milionu vaši

konen

ctitelé

na

!

A

zatím

skipci

ne-

obradujete slíbeným vý-

!

bez obalu:

Nechyblo mnoho,

nechal výstavou."

„Co že?!"

—

ponejprv."

dosud nesetní

se

lhal

že bych

byl

27

upímn,

„Inu,

Prahu a

plaví celou

jsem

sliboval

ped

Tof bylo

jiného.

ní

že

od výstavy

si

povyku

v novinách,

Pražanm

snad

že cizinci za-

nezbyde než utáboit

A

nkde ped mstem.

se v barácích

nco

zcela

mi

tu

das

napískal:

ob. Mám prázdný svtlý, dkladn pro-

Matji, jáku, mohl bys pinésti také njakou pokoj po jednom

—

vtraný tam

pdy

s

pkný

malíi,

pokoj,

—

nájemník se žádný nehlásil trochu

hamparátí,

Zkrátka, snesl jsem

jsem

které

as

za lepších

našeho zákonodárství zabavil všelijaké holot pro nezaplacenou

cizince

na

cizince.

jsem a

za ti zlaté

S tžkým srdcem

!

chutí bych

s

k ubytovacímu

a hajdy

inži,

nechám pokoj

si

složil

—

kde

to

dv

n

že

zlatky zápisného

vzpomenu ^- a

ted udám, se

„voulez

víte-li,

—

ekám

ei

nkolik trichtý na

i

brzo-li

A

pe-

pakatel pro

vous"

ví sám Pánbh! ped mým domem

njaký kostkovaný Anglian nebo nco podobného

objeví

ukázkou ubytovacího komitétu.

s po-

pánové, kolik cizinc

mi pihlásilo do dneška?"

V

tónu,

zdrcující

jakým byla

otázka

tato

dv

pan Brouek ve své obžalob. Matici

nebo na ernohorce,

mohl jsem

teba:

spoívala

pronesena,

již

odpov.

„Zkrátka, vyhodil jsem ty

a

pece

louskal každé ráno všelijaké

a

Celé dni jsem se díval z okna,

se

nabídkou,

s

to je

jsem

—

mi nebo ne

morning"

„good

—

napolikoval, když na

Vte

koupil

si

komitétu

denn

si

,Síla lví,

nich ani kohout z výstavy?

A

co

zlatky

oknem,

„Kdybych

pišlo

by

to

•*

je byl

pokraova vnoval na

alespo do novin

pkné heslo, nco takového. A tak po nezakokrhá. A co máme my domácí vbec " pražští hostinští? A co

k tomu ješt dát vytisknout njaké vzlet sokolí'

nebo

28

Ostatní výtky

Broukovy

byly ufaty stanutím vagónu

ped

vchodem do Stromovky. Náš zpravodaj

prvod po

nabídli

na výstavu, inily rku-li

prvod, v Proto

jim ani

s

se

mu

nmž

ztratil

bohem.

obával,

výstavišti,

se

aby

mu

snad noví známí ne-

nebof intence,

s

jakými picházel

nepohodlným každý prvod vbec, by byl zastoupen

pan

Brouek

i

živel

rychle

ne-

dámský.

v zástupu, nedav

II.

(Celkový pohled

Reklama pro

na výstavišt.

dra. Zátku.

—

—

Turnyket.

Lichotivé uvítání.

— —

dojmy.

První

Zbžná

—

obhlídka

výstavy retrospektivní.)

Za ruchu výstavního nebylo žádnou jsi

ulice

bách,

A

a cesty vedoucí k výstavišti

pomr

kdy za obyejných nedávno

teprve

na výstavu

a na terase

vnímavjších, který se

odzvonilo

prodlévaje

na

chvíli

K nim

v do-

Tak

i

nyní.

putovalo

dosti lidí

již

stál

ped krásným pidružil se

vídal

i

bývají pusty.

poledne,

že

oživeny

vchodem Stromovky

za

odtud naskytuje.

vzácností,

nápadn

hlouek

pohledem,

pan Brouek,

!

30

vykávaje, dejdou.

—

nebezpení páni

až

dámou znanjší kus pe-

s

Jak asto krajinný obraz, který jsme

vku

bezpotukráte, teprve v pozdjším

vdky! bez

Kolikrát

úastenství

Ovšem

tchto

pisatel

na

ádk

pvabné

to

od malikosti

vídali

objevuje

nám

své pravé

jako studentík pohlížel

zákoutí

ped branou msta!

tehdáž málo co blízkého a pítomného dovedlo okouzliti

ducha, jemuž svižná fantasie tpytnými barvami malovala kdes daleké dáli obrazy,

v tajemné,

nimž bylo tak nechutn

proti

Byly

stízlivé všecko, co zrak spatoval ve skutenosti okolní.

kdy první veršované pokusy unášely nás bud v koniny

to doby,

úpln neznámého zempisného Quadalquiviru

ješt

ne-li

ného Antéa, rázem v

dále,

neb alespo na

položení,

dotkla-li se jen

nic se rozplynula,

budovy nejednou budívaly ve

staré

jejíž

nudu neb dokonce odpor, velebnou

sob

z

ásti tušíme

pvab,

stokrát více

my

rozlehlý,

že

vbec

Cechy

mn

svoji celou

chovají

jim piznává cizina a nežli

i

ta

podívaná

s

terassy Královské obory

krásný sad se svými staletými stromy,

tpytný pás Vltavy uschovaný

nežli

léta,

sami.

Jak roztomilá je

Ten

pede mnou

odhalila

krásu a nežli jsem poznal,

v

lemem

Pešla mnohá

vzdušného roucha známé hroudy domácí. nežli ta Praha,

behy

a kdy naše poesie, opak báje-

v zeleni,

v pozadí

a

vinohrady,

starý

rozptýlené

za

zámek,

Trojský bílé

ním zpola

domky mezi

stromy, rolemi a nad skalnatými srázy rozmanit prohýbaného návrší, jež

obloukem.

na západ širou dolinu obepíná dalekým malebným

A

do toho rozkošného rámce vetkal

rok ješt to pestrolesklé pohádkové msto,

švihnutím

kouzelného

zanikne nadobro. Však

proutku a jako pelud nikoli.

Kdyby

s

nám

letošní

které vzniklo jako

snad brzy

opt

posledním pavilónem

31

snad

prmyslový palác zmizel s povrchu zem, mnohých letech pamtník toho krásného obrazu,

hrdý

ten

i

pec ješt

po

na

stoje v zamyšlení zde

zelené terasse, zahlédne

té

tpytné, vzdušné jeho obrysy

.

.

Akoliv pan Brouek, jak tenái práv

nepemohl svou dvodnou

zcela

nímu, že

byl

na

i

pece nový

nho

Nemohl

výstavišt

skvlé národní

za

nyní se

ale jež teprve

hee, vzedmula

ným

obraz

mu

objevilo

po

zmil

je

jsme chlapíci

náš

talent,

naše

pronesených:

A nosti

s

:

elem hrd vztyecest dol ku hlavnímu spolenost nmecky hovoících

naše nadšení."

naše

talent,

píle

zapíti nelze

radostným uspokojením

z

—

oddlil

útratu.

Teba

s

A pi a

t.

rozhovoru

hezké

„Hledte,

slovech v duchu

d."

dosti

pkný

doznati,

že

té

to je,"

klepal

si

nmecké

pan

obnos,

spole-

pijal uznání to

a vytáhnuv tobolku,

zvláštní vlasteneckou prémii celý zlatý

doma

a

prsa.

když zaslechl úryvek „Inu,

stopoval,

Žloutnete asi závistí nad tím, co vykonaly

píle,

„náš

domácí pyšn na

asu

v celé své oslující nád-

vysoká pohledem, který pravil:

s !

pohledu na pestré svého

sadové

široké

vchodu výstavišt. Když potkal

jací

sice

pýchou jeho prsa

se

sestupoval

cizinc,

Pi

dílo.

msto, jehož nenáhlý vzrst

výstavní

tak pronikavý,

nezteneným dojmem. aby sám sob v duchu nevzdal píslušnou

psobil

odolati,

ást pochvaly

posud

poznali,

trpkost proti podniku výstav-

v jeho smýšlení

obrat

tam dole

.

pidal

si

jako

do pihrádky, kamž byl

urený na

dnešní

výstavní

pan Brouek v tomto ohledu nikdy

neskrblívá.

Hle!

Tu

již

rozpíná se

nádhern ped ním vysoký

pestrý

oblouk hlavního výstavního vchodu jako triumfální brána, zvoucí jej

k vítznému vjezdu.

li

Ku pokladn hrnulo

hrd

svou

vchodu.

vstupenku

Tam

jej

a

post,

která

se

—

dosti

zamíil

k

lidí,

však

Brouek

nemže tof

si

íci

cestou.

po

vytáhl

otevenému postrannímu

odkázali k tourniquetu ve hlavní

„Turnyket!" bruel

balon captif

se již

brán.

„Zase njaká nová hlou-

esku.

Fontaine

lumineuse,

aby každému navštvovateli ke vstupence

pidali francouzský slovník!" Milý

chmelové,

dojem kterými

uinily si

na pana domácího

výstavní

zízenci

zelené

u vchodu

haluzky

na poctu

33

dnešní doesné ozdobili kabáty; ale jeho nechuf proti tourni-

quetu okázala se do

a zatoil

mezi

se

pedu

dostal jimi štulec ze

Nevdl

míry oprávnnou.

jisté

pehradami

pohyblivými

ze zadu a

i

tak

kudy kam

nešastn, že

málem by

si

pe-

byl

lomil deštník.

Octnuv

dji

ským pemetem! Ale

tená purismu. <íizí

„MH

na druhé stran, zahuel:

se

slova

sem už

na výstavu

postavit hrazdu, aby se hosté vhupovali

ra-

sokol-

jen když se to jmenuje turnyket!"

Brouek dosud vzí v zastaralém V novjší dob právem opt vítzí náhled, že jsou vzdlané ei práv tak potebná jako zámoské poznává, že pan

pokrmm.

.koení našim

nejvhodnjší pro-

Poskytují netoliko

stedek, aby se našinec zablýskl svým vyšším vzdláním a

mnjším

brusem,

e

nýbrž sama

Bez

moderní íznosti a elegance. ani mysliti duchaplné causerie

—

název

novjší

uenci

Tlach

vda? své

?

Žvást

—A

?

Pozorujte

spisy

nich

co by

si

si

na píklad

opt

vdn

Malý píklad.

mladí

špikují

chápají se každé

Ped

nedávném,

se vzalo, tu se vzalo, vyskytlo se pojednou u nás slovo loristika".

druhé jakousi

A

dnes tete

uené nebo zednáskou

uen

tváící

se

podle

formulí,

pravé písné vdy, kráející

s

publikaci,

níž se

kde

„folk-

nezbytn v každé

hezké to slovo

již

její

bez nich poala naše

jak piln

jen,

!

nelze

je-

náležité

pokuste se peeštiti hned

;

slovy a jak

cizími

novinky v tomto oboru

nabývá jimi teprve

jakoby

poznávají

—

duchem asu.

bylo

pstitelé

Nemilé zkušenosti pi vstupu byly rázem zahlazeny prvním

dojmem uvnit

výstavišt.

obrazem hlavního

Náš

výstavního

Ten ohromný dlouhý tverec vhloubeného který asi v leckterém

píteli

vyznává,

referent rád

prostranství

kuleníku

v

že byl

pravd oslnn.

trávníku uprosted,

vzbudil laskominy na

!

34

olbímskou vetkané

karambolu, úhledné pestré arabesky a obrazce,

partii

kvítím do obruby

toho

rznotvárných

lebné kulisy tu sgrafitem,

vzdušná

k tomu

ty

mohutného

kupole

zástup, hemžících

ta

paláce,

elektrické žárovky a ty

odevšad povívající

sváten odných

skupinami

pestrými

vztýeného,

prmyslového

žerd pro

nezvyklé vysoké

nesetné prapory a praporeky, oživeno

hrd

na bujném oi

bohatýra,

strmá,

vyfintných

stran,

tam sochami a v pozadí za ko-

onde malbami,

vovou sochou

obou

s

ma-

zeleného sukna,

živého

budov

i

—

vše to,

naladných

po širokých písitých cestách rozsáhlého

se

toho jevišt, a prozlaceno smavou záí slunení, tvoilo okouzlující

scenerii,

plnou zajímavých tvar,

barev, jasu a radost-

ného ruchu. Myslím,

budovy podobaly v idyllickém

s

letohrádku

ornament

a ve slohu,

Již

ob

ano skutená v

bohatém

nejbhžší

Stízlivá administrace

balkonem a fantastickou

s

—

inspekcí,

policejní

divadlem.

úvodu do íše div.

se

naproti dokonce pošta

ješt

novým

pro našince tak

zvláštním,

alespo poprvé vzrušen byl tím

že každý z nás

c.

k.

pošta,

rouše

vížkou a

k tomu

sgrafitových

hodícím se spíše pro hnízdeko nja-

kého blouznivého snílka

Náš poutník

neml

vabného prospektu..

však asu,

oddávali se

stedila jeho myšlenky na jediný pocit, který nyní

domáhal se

se ukojení.

Otíraje

pátrav po nejbližším

pehlídku pavillonem

rozumný

lovk

Uznal

dr.

dojmm p-

procházka na palivém slunci sou-

Delší

si

okolí,

Zátky

již

velitelsky

operlené elo šátkem, rozhlédl ale

mrzut ukonil

—

bezvýslednou

sodovou vodou arci žádný

žíze nehasí.

proto za dobré,

vzíti

na pomoc

nkterý

z

tisko-

pis, které veejní posluhové horliv vstupujícím na výstavišt

;

35

Koupil

nabízeli.

katalogem,

plán výstavy a dal se navnadit

si

ehož

ale

Hynkova o

—

a

prstem,

znamenitostí,

nejbližší

o které

pekvapením

Ped ním s

že

—

mu

plán

ped

sebou

cestu

k nkteré

nyní

pedevším

svého byl vyrušen nenadálým oslovením. upustil

hlavním

ani slyšeti.

objemný

hledaje

i

nebof shledal,

není na

prvodu nechtl dnes Rozestel

litoval,

rozmry jeho zaízena a že jej pod paží. Zato Prvodce Ottova, Vilímkova, jak se dále jmenovali rozhodn zamítl

nižádná lidská kapsa tedy musí nésti

hned potom

a

jezdil

tch

z

po

nm

výstavních

Ale ze studia

šlo.

Vzhlédnuv,

div ne-

plán.

stáli

dva

pánové

rukavikami a bílými kravatami.

v

bezvadné

Tof by o

iki

salonní

sob

erni,

nebylo nic

'

;;

í*.

nebot jednou

obzvláštního,

u nás v poslední

dob

našich

z

bílé kravaty

oba pánové mli zárove jakési

ale

jinými slovy

vypadali

:

práv

nové každého nezábavného

tak,

vymožeností

úadn

slavnostní vzezení,

komitétu.

A

z

je

uctivé

kterou zpozoroval

schýlenosti

druhý sám hrab

Zedwitz, pedseda výkonného výstavního výboru. byl utvrzen korunkou,

že se

netušenou

jak z pravidla vypadají le-

jednoho usoudil, k tomu náš referent, že

té

jest,

mrou

rozmohly

V domnnce

na knoflíku jeho

manšety.

Neumím u

pítomnosti

vím

jen,

že

i

definovati pocit,

osoby,

který nás tísní a

obklopené

nimbem

zárove

jakéhokoliv

blaží

erbu

leckterému zarytému demokratovi bezdky páte

oi se zamlžují a slova sladce zmírají v uctivém Nikomu nebude proto divno, že pan Brouek ve šepotu. zmatku nad nenadálou ctí z uvítací ei, kterou ho pán s koruse nakivuje,

"-

37

novanou maiišelou rozkvt",

pochytil jen

poctil,

„netušený rozvoj",

dkování zamumlal nco, slova

A

„excellenci",

podnes neví

ani,

z

eho

„jasnosti"

„utšený

„veliké dílo",

píze"

„vyšší

a p. a že na po-

bylo slyšeti jen polozetelná

„mou

a

nepatrnou

osobu".

tou excellenci a jasností neprohloupil,

jestli

nebo následkem skrovného

mšanstva s aristoirým laikem. Ostatn, my echové a titule Do nedávná zela tu v naší národní spolenosti nejcitelnjší mezera. Valné vtšin starých vlastenc se o titulech ani nesnilo a já sám pamatuju doby, kdy styku našeho

v titulaturách šlechtických

kracií je

!

se zdáloholou nemožností, aby

skanul njaký onaejší

vám

pro které

ti

na nkterého vynikajícího našince

krom

„vdce", „pedáka",

»

výte-

„národovce" nebo podobného pochybného vyznamenání,

níka",

Od

niku.

titul

nepomohl do svrch

ani žádný sklepník v hostinci

doby jsme ovšem

té

znan

pokroili. Nyní stane se

snadno, že v njaké schzi vlastenc pojednou uslyšíš „pane

vládní rado "

radové

A

dech.

zde a

kolem

lítati

jist byli

bhem asu

státi

nechám omrzelé

„

až se v

bychom pokraovali samí vládní a

o

nepatrné

si

náš

referent:

obrázk? Ale

jak se

Pan Brouek

sice

šlechticové,

kteí

snad mohli se

radové, kdyby

hrab

odmítl

blahosklonným

Mžeme

nám zavítal také V krátké pomlce,

myslel

pan

osob

píhš skromný, pane. že k

tajní

dále,

—

z

nás

Avšak

politiky.

Domnlý i skutený známku

ti zanou jiní tob samým respektem zatají

pane tajný rado " tam a že

uší,

si

Broukovu

úsmvem:

po„Jste

pokládati za obzvláštní est,

—

msíce

a do

kterou tu vznešený

eník

uinil, po-

Odkud mne zná?

Také

slavný cestovatel do

mu

z

Olivových

naše kniha mohla dostati do ruky?

vdl, že jsou již skuten nkteí eští umjí dobe esky, ale že by také ítali eské

"

"

"

38

knihy,

nešlo

tušení,

že jsou

mu pece u nás

všechny eské

dobe,

že

nejen

spisy,

dobré,

mu

bez rozpaku

sebou

práv opt

nebyla

chatrnjší,

i

Proto byl by

strhnul

zasvítila

dosud ani

které dychtiv kupuji

malého .národa potebuje

literatura

vavosti a všestranné podpory.

ped

ale

neml

Onf

jen do hlavy.

aristokratické kruhy,

vdouce

vlídné

shoví-

elegantní postavy

s

hrabcí

kdyby

gloriolu,

do

oí

zlatá

ano

—

do patnáctého

korunka na man-

šetovém knoflíku. „

—

—

do msíce a do

století,"

doložil pán.

Broukovi probleskla

ted hlavou myšlénka, že uhodl pí-

inu eníkova krátkého uváznutí. Zapýil se snad ráí vdti smle „Excellenci že

—

:

—

jednodenním husitstvím

pisvdoval

„Ó, ano, vím, vím,"

„A pílišných

vívav. vida

—

naše

druhému mati. kvie

retrospektivní

Ty

„Upímn nyní,

nutí

mne

se

si,

nemáte.

doložil,

našeho

se

mlky

hosta

— Ale —

obrácen nejvíce

ke zají-

jiné vzácné reli-

že

lituji,

poklonil.

vám nemohu sám nabídnouti svj zvlášt „Ale peetné práce

—

první.

kvapem

nejvýznamnjší

blíží

den výstavy

—

zíci se takového potšení a penechati vás laskavé

péi tohoto pána. Nuže, zatím porouím a peju

mým

onen, usmívaje se shoasi

výstava!" asi

že to s

!

pokraoval

kdy

nmu

zbran, knihy, skvosty a

starožitné

Druhý pán

prvod,"

bude

„Taf

pánovi.

stedovku

sympatií k

ne-

a zašeptal

— —

se

vám, pane Brouku,

aby vás naše krásná výstava v

Pan Brouek rukaviku a neví

ucítil

ani,

na okamžik

kam

se

ve

niem své

nesklamala.

ruce

jemnou

potom jeho excellence podla;

39

svrchní

nebof

tla

jeho

polovice

na hodnou

octla se

chvíli

v takové poloze, že mohl vidti jen špiky svých bot.

He pro

že

jest,

naprostou

s

skuten pesvden,

mluvil

zdali

sebe

manšetový

knoflík

dkazem

náš

hrabcí

:

vlastn

a

cestující

neboE

Proto

mžoural

neví,

ten

špiek

mže

knoflíku

arci

I

pesným má

nikoli

kolik

každý

se

ehož by

svou páte nadarmo,

výbor

lenm

zasloužil

nejmén, aby

jinak

si

velmi

vysekával zbytené poklony.

když

také,

dosti

indiciem,

na manšetovém

výstavní

ledajakým jeho

by pece nechtl.

ani

íci,

tom

o

Jest

pasovat na rytíe. Jest tedy prese vše možná,

Brouek namáhal

že pan želel,

pouhým

je

pítel

koruna

obchodní

hrabtem.

písahati

ale

nemže

ani

jistotou

panem

s

kouzlo

urozené

blízkosti minulo,

za-

váhav

ná-

nevlídn po druhém pánovi

a jen

sledoval jeho vedení.

„Nuže podíváme ochotný

umleckou,

kdež

se

„i

cicerone. se

pede vším do

máme

snad

presentuje

retrospektivy,"

zaíti

velmi

protjší

estn

naše

pravil

výstavou

malíství

a sochaství?"

Pan Brouek odmítl rozhodn druhý návrh.

A

není

nepítelem pkných obraz, což dokazují známý „Západ slunce v zálivu neapolském"

mže

pece

af se tento

„Spící

odaliska"

v jeho ložnici,

cechu malískému,

podkuje jednomu nehodnému svému lenu.

pejedl se náš

toho

a

utlumiti svou nechuf k

cestovatel

všelikého

umní

již

ne-

zaež

A krom dkladn

na msíci. Ale ani do výstavy retrospektivní nebral se píliš radostn. Starožitné celý ztratil

zbran zstavily

stedovk pro

nho

(vyjímaje

v

leda

nm

málo utšené vzpomínky a

medovinu

všechnu pitažlivost.

a

spanilou

A vbec,

jestli

Kuku) výkonný

výbor

:

volná

vstupenka

byla

než (jinak

bez

stokrát milejší,

tem)

celý

který

mu

hrab

pan poslali

alespo lovk,

s

Zedwitz

svou

chybu na-

na velikém

panu

domácímu

by

vstoupil

náležitým

mohlo rozumn

respek-

prvodem, prvodce

byl ten nevolány

co s takovým škrobeným patronem

S povzdechem

s

tím nežádaným

s

i

se

bývala

urážky a

Kdyby

na krk.

nímž

by

myslí,

uvítacími ora-

pravil, jest

cemi

omylu

výstavní

tmi

že

pojednat,

ale

fraku a rukavikách!

ve

pan Brouek

po jeho

boku do

dlouhého stavení na právo.

U na

vchodu zadrželo

vlas podobalo

jej

sebou roztomilou díví tvá,

mu i

nco,

co se

v prvním okamžiku

milostnému dobrodružství. Spatil

chtla pošeptati vyznání

lásky.

Tu

svdnou nhou,

teprve

si

povšiml,

že náš panic

že

slena

jakoby

Úmyslu tomu nasvdoval

pohled krásných, nyvých oí, který vpíjel se do

kovou

tsn ped

dvrn k nmu nahnutou,

stydliv

nho

sklopil

drží v natažené

ruce

s ta-

zraky.

vjí

ervenomodrých papírových proužk.

„Smím vám

nabídnouti výstavní

los,

pane? Prosím, rate

41

mi odkoupiti jeden!" okouzlujícím, že pan

a

Siréna

a

s

úsmvem

Brouek navzdor svému sklamání

povdomé pihrádce

pilepšení! ekl

šveholila tak sladce

své tobolky o zlatník

tak

neodolal

Máš po

ulehil.

trpce v duchu.

si

odmnila

mu novým

se

zamilovaným pohledem

a tvrdila, že na koupený los zcela jist pipadne hlavní výhra

100.000

Pan

zlatých.

domácí,

pijal

papír,

vzdechl

si

ukládaje

ujišování

její

pro útchu:

opt prvodci, vyloženým vkol

se

který

mu

s

Pouoval

jej

o

nástroje z kostí, pelnic

—

drahocenný

tobolky

zjevnou skepsí.

as

Ale

konen

„Kdož

ví

ho

netrpliv pobízel k jDokladm,

již

!"

resignací odevzdal

v zasklených skíních.

Byl to jakýsi Vševd. svtloval

peliv do se

velikou

skrených

kamenné

a jiné rozmanité

Vod

jej

znalostí

kostrách, palstafy,

nádobí

od

jejich

a

-fe-TH,

skín

ke skíni, vy-

praehistorický obsah.

mu

primitivní

íibule,

stepy po-

ukazoval

bronzové

náiní praobyvatel eské

42

zem.

Byly to vci

velmi

oku

radji studoval po

zajímavé,

ale

Brouek pece

pan

zaízení místnosti. Vzdává praktinosti

pi stnách, ale adami napí uprosted sín, tak že tu mezi nimi povstávaly postranní uliky, dobe kryté výškou tchto skíní, kde nahoe byly sestaveny na odiv obrovské kancionály s fošnovými deskami v umle ozdobené kži a jiné úctyhodné jeho všechnu chválu. Stály zde vitríny nejen také

výrobky dávného knihaství.

skín

Dospli k rohu jedné píní val

ho v rozvoj

názorn

domácího mincovnictví,

pedstaven

v chronologickém

úplnou

sbírkou

poádku.

Úslužný

rických zlatých jejich

kterak

hluboký

pozdvihl od

se

úpadek

skín místo

sebe

se

praehisto-

vypravoval djiny

mincím eských panovník,

tak zvaných

hlavu, aby z

boubelatého

Ale když

brakteatech.

tváe svého posluchae vyetl prohloubenými

plíšky,

spatil

Broukova vrásitou,

oblieje

hrbolatou

tvá njaké venkovské babiky,

vykladai

odmovala výmluvným

malebn

mincí

nachýliv

ádek

nejprve

byl velmi

a více zdokonalovaly, až nastal

více

v

tu

eských

starých

podivnými znaky,

tmito nemotornými

soustrast s

vedle

s

nálezu, pešel k nejstarším

upozoroval, zase

penízk

prvodce zasvco-

který

vykladatel,

mu

nad zasklenou pihrádku, ukázal

a

která se

kroucením

ochotnému

šedivé

hlavy,

zahalené kvtovaným, na babku vázaným šátkem.

Pan Brouek byl se za numismatické pednášky polehounku odtahoval za roh skín a použiv okamžiku, kdy prvodce v obdivu nad skvlou

chae

zcela

prošel

jí

zapomnl,

spšn

na druhou

hustými skupinami

Když

eských groš na

dobou

vklouznul

do

stranu

návštvník hbit

se po chvilce ohledl

na

zad,

zadní

sín,

poslu-

píní uliky

naež

se proplétal

podél

a

stny

ku pedu.

zpozoroval, že pán s bílou

:

43

kravatou

mezi

ipern

a

sín

probhl tedy

rychlém

v

poboní ulikou,

kancionály,

na ^stranu opa-

obratu

zamíil

peletí

jen

Tam

pavilónu.

po téže

zase nejbližší

staroeskými

skvostnými

nou

skín

pátrav vykukuje za rohem druhé

již

stran.

již

pímo

plachým

ústední

do

pohledem obrnné

stedovké samostíly, štíty, sudlice, emdihy a palcáty, dostaten ze svého výletu do patnáctého

rytíe,

které beztoho znal

a

století,

chvatn

prošel

druhým kídlem budovy k východu,

i

kde negalantním

máchnutím ruky odehnal rozkošnou

dýnku,

opt

která

tu

okouzlujícím

s

úsmvem

a

blon-

pohledem

nabízela výstavní losy.

Venku

nýbrž pro vtší bezpenost zahnul

se ani nezastavil,

hned stranou do

zákoutí

Tam

pavilónem plynáren, popál

teprve,

ped

dechu. Stíraje pot spektivy, již

valnými

pestrost zvyšovalo

ohlížel

si

krátkého od-

nazpt k východu

se

Prmyslovým palácem

mezi níž a

hemžilo

se

ela,

s

za budovou retrospektivní výstavy.

retro-

celé prostranství

návštvník,

zástupy a proudy

jichž

nkolik rudých hanáckých koženek a sku-

i

pina živ zbarvených polských konfederatek. Ale náhle sebou trhnul

zdálof

;

kravatu,

nad

rozmýšlení

se

níž

se

mu,

dv

obrátil,

že

zahlédl

oi

bystré

probhl

té

mosaice

živé

pavilónem plynáren a

uchýlil se do nejbližšího útulku,

devnou

v

bílou

slídiv kroužily vkol.

který se

mu

Bez

kvapn

naskytoval

:

za

ponkud zbžného

—

a plátnou ohradu American-baru.

Kritický

výsledek

svého

—

arci

studia retrospektivní výstavy shrnuje náš referent v povzdechu

Samý

missál,

samý

patí do chrámu

ornát,

Pán

samá monstrance!

a nikoli na

výstavu,

picházel, aby se naladil k pobožnosti, nýbrž jinými úmysly.!

Takové

kam lovk s docela,

vci ne-

docela

44

Konen opomenutí

:

uznává pan Brouek

porouí

se totiž

neznámému prvodci nevítanou. Vzdává

i

a

za

vhodné,

napraviti své

dodaten na tomto míst svému

mu

dkuje

zdvoile za ochotu,

dík za lichotivé uvítání, jakého se nedostalo ani leckteré

hlavé deputaci z dalekých

—

dobrým

i

kraj

svou gratulaci

obecenstva a vyznamenáním horlivou, sloužili

—

;

ba pipojuje

—

mnoho-

spláceje zlé

k pochvalným projevm eského s

hry,

kterých

svízelnou

inností

jen že

pidávali

zbhdarma

zbytených, jako práv v tomto pípad.

si

jeho

svou v plné

obtavou, si

arci

slavnému výkonnému výboru svj povinný

i

starostí

lenové

míe a

za-

prací

IIL

(American bar.

—

eská

mladosti.

V

American-baru

na

ložil

stl

—

zraku

chvíli

strakaté,

ped

zrakem široce

již

—

Pán Broukv

výlet do

Konopištská hospoda.)

Brouek na

klesl

nejbližší sedadlo,

i

šíji

sluchu

provlhlé

tkaniny

sebe pohledl,

blmo

pracovati tak horliv,

pro

oi na podivný erný

své se

Když

okolí.

že pozbyl

konen

zdvihal

co temná ruka kladla

trhnul sebou v leknutí a vypoulil obliej,

nmu

který k

velikých

ped nho njaký

ovšem takovým ignorantem v zempisu, uvdomil,

že

ze

zamlženým ješt

probral a

v hluboké

oí z pod ebenového vroubeného hustými kudrnami jako ernou oví vlnou,

poklon

od-

obtížný hlavní katalog a zaal znovu kapesním

šátkem na ele, tváích a

na

chalupa.

nemá ped sebou rohatého

Pan domácí není

list.

aby s

ela, zatím

si

byl záhy ne-

pekelným úpisem.

!

46

ernocha,

nýbrž

pouhého

získali

za íšníka a

kterého

podnikaví

zárove za vnadidlo

baru

majitelé

své amerikánské vý-

udice. Pes to odplil si rázn po svém leknutí a mruel Má to Pánbh všelijakou eládku na svt Z podaného mu lístku seznal, že zbloudil. Ale jaká

stavní

za-

:

Žíze jeho

pomoc!

vzrostla

že se odhodlal zkusiti

míry,

nápoj,

ledových

známými názvy,

které

a

„eské

svdn

už té

tch amerických nei

n-

na srdce vlastenecké.

poradil íšník,

kvítko?"

výra,

z

tu mezi anglickými vtroušena byla

na jednu takovou položku

„Kýho

slep nkterý

do

ho jinak valn nevábily svými

eská jména, nalíená

která

studiem

retrospektivním

erným

ukazuje

prstem

lístku.

vy umíte také esky?"

pekvapen

otázal se

pan domácí. „Yes, etwas esky,

úsmvu tými

skvoucím

"

blem

pochlubil se ernoch, svit v laškovném

zdravých

bh

na tch nkolik výstavních

státní

vk.

z

to

erné

Arci,

mezi

sklepníkem

Sklepník,

naše

a

peníze

slouží pouze státu a

bílý

s

a

pece

osvojilo

si

alespo

závidti nejeden vysoce postavený

a

dorozumt

prožil celý

úedníkem

státním

nebo erný,

námi

my

chla-

kterého konce svta jenom

úedník, který zde v Cechách uprosted nás

a jaký! za

ví

msíc

mu mohl

eštiny, že by

Hleme,

prolétlo myslí:

nám

pisko zabloudilo k

se

mezi tlustými, vyhrnu-

rty.

Panu Broukovi

tolik

zub

je tu ;

je

rozdíl

pro nás a musí

páni

úadníci

poplatníci existujeme jen

proto,

však

aby

mohli bráti náležité služné a mli co psát. Píšou-li japansky nebo ínsky, po tom je nám práv tak málo, jako rozumjí-li našim žádostem a stížnostem i dávají-li si je pekládat nkterým zametaem kanceláe. Vždy nemžeme pece žádat, aby ku

47

píkladu každý

Nmec,

který se chce státi

úedníkem

v

echách

nebo pro Cechy, musil se nauiti bezcenné eštin, které ne-

mže

potebovati nikde než leda jen ve svém

Pan domácí živost, ale

kývnutím hlavy ernochovu

pochválil

sna-

navržené „eské kvítko" odmítnul rázným máchnutím

ponvadž

ruky,

úad!

mu

msíní

název pipomínal známou

tento

rosu v kalichu kvtinovém. Více zamlouval se ale

mu

název následujícího nápoje

když pošinul palec o položku

níže,

„Bivoj"*,

zvolal již bez rozmýšlení:

„Tot se rozumí, že ,palcá!''

ernoch

radostnou

volbu

schválil

poklonou a letl pro

objednaný nápoj.

Pan Brouek prohlédl Peneslo

vskutku

jej

do

modrá obloha do ohrazeného

zaízení American -baru.

nyní

si

jiného

svta.

prostoru,

Volné

shlížela

shry

v jehož stedu se vy-

bambusových tyí, s podivnou baatou vkusn skupenými suchými listy palmovými; rozestavenými vkol ve stínu nkolika strom,

pínal vzdušný stánek z

stechou, krytou

mezi

stoly,

trely

Unie i

se

vysoké

žerd,

s

nichž

jiné strakaté prapory s

i

vedle

hvzdnaté zástavy

patrným ctihodným stáím a stopami mnohých bouí, jimiž na výstavu naši šastn probily

byla vyzdobena tu a

ba

pími,

i

pedstavovala

njakými šklebivými

táse

družina

hudebník,

rovnž

ohrada kolem prostoru pak

fetiši,

jichž

štíty

a ko-

a

vousy

zasedla

pravé

vlasy

suchých palmových list.

kteí

neobyejným stihem

odv

;

tam indiánskými tomahavky,

Na krytém pódium po a

vlály

prapodivnými znaky, imponujíce

jedné stran zvláštním

bílých,

baru

rázem

sndých obliej

pestrými okrasami prošívaných

se hlásili jako hosté z daleké ciziny.

Z rozmluvy

48

u vedlejšího

stolu

dovdl

se

pan Brouek, že jsou

to

Rumuni,

kteí díve bývali hlavním magnetem a rozjaujícím ohniskem

šumné

sem

výstavní vinárny Gallyho a pozdji

pesthovali.

se

Odvolal v duchu jednu kivdu, kterou výstav inil. Ne-

pl

dostatkem cizinc patrn netrpla. Hle, již

na

skrovné prostoe

této

posluhuje

k tomu

hudbu

a

:

Amerika obstarává

svta

jej

Evropa

tažné

ptactvo,

mu

Myšlenka o ptactvu pipomenula

dobe,

koupmi

aspo njakého

požije-H

sousta

ped studeným

Vnoval k lomu úelu známou nám tvrtku Když papírový

její

si

následující tužkou

Mrak, blesk, noc, den, sen hvzdy, vzešlé

žár,

uhel, peklo, nebe,

temnem nad

jezero,

checht, hašiš, epopej a romanzero,

hydry, která vesmír stebe:

To všechno šili, chlemtá, pálí, zebe, oí mystických, ó jihu dcero,

z tvých

že jako

mj

nad propastí páví péro duch se zmítá kolem

zpilý

ovšem bude

pápojem.

Obíraje husí

nartané ádky:

(Píteli Betislavu Boubínskému.)

vné

si

ale

obal na stole rozestíral, zpozoroval na

RUMUNSKÁ ZPVAKA.

chtán

výstavy.

husy.

hladké kamenné jeho desce njakou máraninu.

nohu, peetl

slétlo

které cestou

viaticum,

ješt rozhojnil. Odbyl

na Malé Stran jakýsi malý obd,

již

mu

nejstrakatjší

pivábeno záivým majákem naší

k výstavišti rozlinými anticipando

Afrika

zemkoule

kapelou, jakou mohla sehnati. Se všech stran se

zastoupeno

je

hostí,

tebe.

:

49 Spleen

mraný

v

duši,

muk

slastí stero,

i

rád v závrati bych navždy pohbil sebe v noc oka tvého, sndá bajadero,

Ty

erný

seslaný mi s nebe

chlebe,

mé v temný mramor psané desatero, v mé rakve eben z turmalinu hebe! Orlando Furioao.

Dost hezká básnika

svým

!

—

posuzoval pan Brouek, vnikaje

nožem v nepodajné

kapesním

pletivo husích

sval.

Skoro jako znlka sleny Etherey! Jen bych rád vdl, ten

Orlando Furioso njaký uhlí?

své

vlastní

(Po

známém obyeji

spisovatel ítá pan

neml

a

cestopisy

proto

Betislava Boubínského a Orlanda Furiosa,

spolupracovník naší cestopisné

sbírky,

není-li

Brouek

tušení

ani

o

—

toliko

existenci

obou vynikajících

nimiž se tu tak ne-

s

nadále na výstav setkáváme.)

Musí

svém

rozboru

zabásnit.

ml

to

Mn

být

pece hezké

básn

a husy

—

—

pokraoval pan domácí ve

když

-

mže lovk asem

si

samotnému bývá nkdy tak njak, jakobych

zapomenout na všechny pirážky a vylítnout

modra mezi skivánky. Ovšem, našinec

si

toho

Ale takovému básnickému vtroplachu je hej o

nájemníky,

podlahy; když

táhne papír

s

o

plyn

mu

a

napadne, sedne

tužkou a zazpívá

bez pemýšlení to pece nejde. naší doby si

o zboená

vodu,

si

si

z

do

dopát,

se starat

prohnilé

do chládku, vy-

slavíek.

Arci,

zcela

Je vidt, že také básnictví za

ustavin pokrauje jako všechno

dosud na veršíky

nkam

Nemusí kamna a

!

nkam

jako

si

nemže

naší staré

ostatní.

Vzpomínám

ítanky 4

50

Nenaíkej v své chudosti, jak bys jen své vady zel, že

ti

Tvrce

v nemilosti

—

statk zemských odepel ,

—

osti",

„

Ale ted, ty

—

„tebe" ale

—

bože! Jako tady:

hrálo

„nebe",

jen což.

to

„stebe",

„zebe^^

nádavkem ješt ti takové krásné rýmy

Dostaneš

toto!

a

mohl být už každý vrchem spokojeny

tím by

s

—

„pel"

„zel",

ostí",

mj

a dostal bys jich bezpochyby plný tucet, kdyby neplatilo také

o rýmo vnicích:

„Kde

A

ert nebere".

nic není, ani

ku podivu

tch nkolika mizerných nevyzná ve všech tch turmalinech,

co všechno musí nynjší básník do

jest,

ádk všemi

lovk

vecpat.

propastech,

se ani

nocích a mracích

—

jen tolik se

tmi temnotami vzí njaká ernooká

Alespo

mi

že za

zdá,

Ah ovšem I

cikánka.

nápis té zmotaniny jé srozumitelný jak se patí. Jisté

že najdu tamhle na pódium tu rumunskou se ten chlapík

zahledl a

tu

jíž

hned na

zpvaku, do

stole

které

zanechal veršo-

vané vyznání lásky. Prohledl

ahoun,

a

kratších

z

delších

pro

ústech

;

primitivních

dále

originálních

hlav ku

zádumivými

zraky,

nad

koenem

oboí

a za tímto

zaletl

pkné

daly ze i

padl

da

jakési

varhánky,

pes nkolik

jeho zrak

pkným

upírem :

Ahá

oblieje

jako

s

jiných

temnými,,

nápadn

veliká^

havraní kídlo

erná

rozpínala

srostlá,

sndého ženského

sestavené

píšfal

tvái mladého muže

nad nimiž

zahvízdnul a zakýval hlavou

mu

nástroj,

na zkoušku sem tam smýkal pa

tém

nosu

dechový

zvláštní

jejichž spojenými otvory jako

širokých

Nejdíve

pozornji hudebníky.

si

oka hubený

se

Pan Brouek

si

tiše

Ano, tam v pozadí vyhle-

!

dv

jeho samotného na chvíli pomátly.

veliké

erné oi,

které

51

Ale v tom

ernoch zadíval

mu

pinášel

A

kousky ledu.

Rozpait

rozhlédl

na nkolika stranách

Oho!

Zárove

svta a

proto,

si

jako za

se stéblem se

ji

—

slámy

tlusté

—

Snad pece nebude na biše u potoka,

Vytáhl

íše.

neobyejn

jakési

jeho pozornost.

nepívtiv

Dosti

co je tohle? podivil se vysoké, tenké rource,

obsahu

z

vc

dležitjší

objednaný „palcát".

íše zaržovlé tekutiny, v níž hust plavaly

do

se

ouhající stéblo

zaujala jiná,

—

Njaký Ale co

chlapeckých

kolem

pipomenul,

i

zdálo se

nebo

tím?

s

—

když leže

let,

——

slámy v ústech

pohledy,

rákos

mu,

že zachytil

napjat jeho konání.

stopující

ped

že tu sedí

tváí tí díl

opt záhadnou

nedbaje své žízn, klidn postavil

slámku do íše a bubnoval jako v myšlenkách všemi prsty po stole,

piln

však

pi tom

po vedlejších

pošilhávaje

stolech,,

kde trely také takové rourky ze sklenic jiných host.

Konen volnosti,

nahnul

se jeden

to

oích Broukových! Go

máme

!

hluboko

jak

netroufal

istá

civilisace!

nitým vynálezem neostýchají se snad aby nás dokonce pouili,

A

ertech praktické!

úsmškem,

.

.

Ó zemé

.

šklebkem prsty,

A

jako s

té chvíle

klesla

domysliti, tu

hrající

si

malé

tím svým zname-

—

nám na výstavu máme prakticky pít! Po

pijíti

jak

jsi

díve ani

k

pan domácí pedstavoval

si

s

potupným

jak dlouho by trvalo, než by takovou slámkou vy-

tahal svou obvyklou

Ale

si

své bryndy slámkou

Srkají

dti. Krásný pokrok!

dva

stéblu

Ameriko, proslavená svými pekotnými pokroky, svou

vychytralostí a praktiností,

v

ku svému

konen

veerní míru.

pomyslel

sarkastickým na

si,

že s vlky

tvái

vzal

nutno

nachýlil k ní ústa a vtáhl první lok.

hlavu, obrátil

oi

k

nebesm

výti.

S po-

rourku elegantn mezi

Pak pozvedl

a pohyboval chvíli jazykem v po-

!

!

52

otevených ústech .... Brrr pojmenovat palcátem

žují se

A

!

Žižka by

!

Takovým palcátem by

obrátil.

ohánjí

Pan Brouek Byl

by

ekl,

že

nad

splakal

má

svou

opova-

hrob Proti

ani vrabce.

eníci. Krásný zaátek

husitstvím

s

Hmonádu nad tím v

neškodné palcáty, kterými se

ty

všelijací básníci a politití

si

se

neporazili

tomuhle jsou ješt pány všechny tak rádi

sladkou

tu

—

žízní

rozhodné

nepamatoval

neštstí.

dávno

již

takovou jako práv dnes Ale

beku

tu

státi

nekesanský

zaplatit

Pi tom

byl hotov.

si

Když posléze

hodil

ízek pan

neubránil

aby radji už

nezbylo na

z „palcátu"

citrónu

uzardní pomýšleje,

se

sed tu nad sklenicí se slámkou dlá tpytné koule z mydlinek.

obraz asi poskytuje,

jako kloue, které

ledu,

S obliejem temným jako noc

tahal bez petržení plnou silou,

srkal tedy dále,

za ni musí

Vždyf

ovšem nenechá.

peníz.

a zelený

(!)

Brouek

opovržením rourku

s

dn

v ústech

nic než trocha

njaké bylinky

list

jaký

na zem

(!!),

a

od-

položil

melancholicky hlavu do dlan.

Pojednou trická jiskra.

a svižn,

proudu.

že

Tvá

rázem

jej

se

mu

pošlapovat, jakoby k

A

úinnji

prvod

tomu

ted pedstoupila

tvary tím

jakoby jím byla projela elek-

rumunská

strhla do

rozjasnila,

bubnovaly

prsty

taktu,

škubnul sebou, Svérázná hudba

oi

spustila tak

svého jarého,

ohniv

boulivého

zajiskily, hlava kývala

po stole a také

nohy

do

zaaly

obstarávaly pedály.

zpvaka,

vynikaly v bílém,

jejíž

svdn

zaokrouhlené

rznobarvými arabeskami

protkaném národním šat rumunském.

Její

zpv jakoby

vy-

tryskoval z hlubin vášnivé touhy, kteráž zdála se také zachvívati

celou

postavou

jižního žáru.

a

sálati

Pan Brouek

z velikých již

úpln

erných oí, plných

pochopil temné hlubiny

53

Orlandovy básn. A ty nyjící oi jakoby se upíraly práv na nho. Ohledl se za sebe ale ne on, skuten on sám je vyvoleným terem toho loudivého pohledu. Pocítil zvláštní tíse, pivel oi, ale rusalí kouzlo vnikalo sluchem neodolateln do jeho duše .... Na štstí pro stízlivost našeho referátu a tuto stízlivost (v peneseném smyslu) zvohl sob pan Brouek oproti

—

;

—

vnému hvzdu z

jednotvárnému nadšení

—

výstavní pouti

své

Rumun

Pan domácí hbit polapil kolem, zaplatil svj ád, z

na štstí tedy

v ruce zaal

a s talíem

vdí

ostatních referent za

ernocha,

po

kmitnuvšího

hostech.

práv

se

katalog a vzdálil se

hlavní

sebral

zdvihl se jeden

koledovati

American-baru tak rychle, že ve svém chvatu div neporazil

jakéhos vousatého vrátného nebo hérolta bílou šerpou a

erveným

nemajíce

na

dosti

baretem,

ernochovi,

s

ohromnou ervenopodnikatelé baru,

kterého

nastražili

u druhého

vchodu

své výstavní pasti.

Venku chmelu

zdvihl

si

náš

nkým

bohatými šištikami,

s

pkný,

referent

erstvý

vrcholík

zde utroušený, a vetkl

si jej

do dírky kabátu, aby tím významným, krásným emblémem

také

pispl k oslav dnešního Pan

Brouek,

—

velikého dne.

rozhlédnuv

se

po

skupin

budovek za

American-barem, div nespráskl ruce nad hlavou. Nechtl skoro

uviti svým oím. Spatil kryté

stavení,

jinách stydl

i

za

které

s s

by

okovem

;

se

sebou polodevné, slámou

v pokroilejších

Stny

prouhy obílené hlíny;

okrouhlým výstupkem

šindelovou

ped

nejposlednjší baráník.

mezi nimiž se táhly špici s

totiž

stíškou;

ped

vzadu pedpotopní

z

prkenný

doškové stechy; nimi

stejn

devná

pavla

eských

kra-

hrubých trám,

primitivní

—

štít,

na

sprostá vrata

studna

zkrátka, zcela

54 jaké bohudíky straší už jen v zaned-

sprostá selská chalupa,

baných

ta

tady

ješt

výkonného

a nákladem

dne 15.

!

„vyzdvižena jest

ostuda

A

A A

nezavadí.

cestující

ped oi cizincm

venkova,

napíšou švabachem na

výboru

obyejným

kvty na ohnivý

napsali

kdyby

svalil

mu

okenicích,

tehdáž

jen

poadatel

po

výslavy,

odpovdnost

zaslechl o

nedovedla ho

mnohém ale

okny, obra-

tu

za

zbarvil

pišlo

si

na

s

ba-

tento výstavní

pamt,

že již

eské chalup na výstav. zcela udobiti.

vrtní hlavy takhle

za

již

ped

národ

onomu americkému vousái

tom nebylo

díve sem tam ledacos Ale tato pipomínka

ped

na trámech a kiklavé

Hanbil se

líce.

všelikou

v

ezby

devných

vi

byl by snad

retem se sebe skandál,

studu

že

máji se strakatými

jeho

malovaných

rumnec

cizinci a

naivní

plotem,

zrovna štít,

léta Pán 1891 prvního aprile!

výstavního

byli

fábory u vrat, sprosté slunenice v zahrádce

žené

slušný

pomocí Pána boha všemohoucího

s

domácí dále pozoroval

pan

o které

na výstavu,

postaví

to si

Ješt kdyby

Aprilis."

když

našeho

koutech

odlehlých

s

pece

podivnou její

Smíil

se

myšlenkou

provedení

ani

55

chth mít

v nejhorších obavách nepedstavoval. Když tady už

pro

selské stavení,

by tu

našli

mermomocí chtli

devnou

míti

platný všechny odborné školy,

na samé výstav zase usmál

se

stavovati ouly

dami,

zakýval

holubníkem drsnými

v chudobné

piklopil

zvuky dud,

lístek,

„Á

—

kout

v

házeli

to

líc

ko-

dvora,

mdáky

do

rukou

n-

ustal a drže v

partes?"

z

sed

úboru,

kteí za

nho. práv dudák zkoumav jeho

partes,

z

bezpochyby ped-

ohrazené hrubými klá-

ped neobarveným devným ucho, nehrub potšené

staroselském

prohlížel

mly

jež

staec v opentlené vydro vce,

návštvníky chatre,

Ale v tu chvíli

jaký

niemným haraburdím! dvr chalupy. Trpce

na

dlaní

si

jimiž

plechové misky vedle

pece

Co pak jsou

štítem.

zelnici,

hlavou

ironicky

a

ženkách a pestrém astoval

—

nad obílenými špalky

—

jestliže

ji

když se vkus našeho venkova

pan Brouek

vešel

mohli

chalupu,

takovým

kazí

A

hanbit.

byli

domk,

a cihlových

nemusel

njakým švýcarským

vy onait

S nechutí

v okolí Prahy;

poádných kamenných

dost

by se alespo našinec

za které

trochu

nkde

se neohlédli

rub,

i

otázal

se

ho

posmšn

pan domácí. „I

jeden pán mi to hodil do misky

že je to padesátka,

zdá

ale

se,

že

si

—

ze

už jsem se

mne

tou

lekl,

máranicí

udlal jen dobrý den," odpovdl mrzut dudák. „Ukažte!"

Pan Brouek

vzal

DUDY

mu V

papír z ruky a

peetl

eské chalup.

(Píteli Orlandu Furiosovi.)

Ó mne

dudy, vaší notou švarnou, tklivou blaží

dd

ryzí zpév<ánky.

tyto

ádky:

56 v ní boží

obilí

ko

šumí nivou

a rodný blankyt jásá skivánky,

v ní plesn zvoní

srp, až srdce skáe, hudba vetene, pod rukou panímámy do krajáe proud mléka zurí z kravky vemene vám zasvcuji vroucn zpv svj chudý,

a lib vrí

—

ó dudy, dudy, zlaté naše dudy!

O

zlíbat

chtl bych,

ty vaše píšaly

v

nmž

a starý

sn

poklady

zlíbat tisíckráte

mch,

rodných ukrýváte,

mateí vlá zdravý dech; tam švitoí stech eských vlašovnky, tam plesá ryzí píse šuhaje

jimž doušky

a žežulkami teskní dvulenky,

když srdékem jim láska zahraje

Ó kudy

jdu, jen

vy naše švarné, acké,

Ó

dále,

nech nech

s

zlaté

dudy!

drahou rodnou nivou

líbezné se snoubí zkazky dud, vylévají písní sladce tklivou

náš pravý, Dál,

vn

—

po vás toužím všudy,

acké

eský

ryzí,

ples a trud!

dudy, hudte

mchem arným

domovenky báj, nám srdce rozjate svým zvukem švarným, le vrah podest jím zpupnou láj — tu libou, zlatou

Ach, vydudejte

mor

s

naší otné

pdy

cizácký, ó dudy, dudy, dudy!

Betislav Boubínsky.

„Za

vaši

muziku

je

toho

až

dost,"

poznamená

pan

domácí, vraceje dudákovi poetické zpropitné.

S obavami vnitek

vešel

do chalupy.

A

dstojným sokem zevnjšku.

shledal

Byl tu

skuten,

že je

sklad všelijaké

57

selské

nad jakou by

veteše,

útrpn zasmál

se

již

nejstarší

i

ddeek. Pan Brouek byl za svých pacholetských let jednou na posvícení v ddin, od Prahy dosti vzdálené. Jeden jeho píbuzný býval tam mlynáem, ješt „panem otcem" starého rázu. Živ pedstavuje si dosud lesklou, skrovnými jen šedivenkovský

ovnenou

nami

lysinu

a vrásité, zaervenalé tváe toho váž-

mkce

ného, ale srdeného „Staro echa" a pkný,

pívtivý obliej

vlým

tetin,

zaokrouhlený,

pod hladce piesaným,

lehce prošedi-

vlasem, zahaleným v hedbávný, na babku uvázaný šátek.

Z posvícenského výletu k tmto píbuzným zachoval si pan Brouek sice leckterou píjemnou vzpomínku, ale zárove se pamatuje,

s

jakým pohrdáním

již

na sprostné, starosvtské zaízení

Vzpomíná na nízkým stavením,

vstíc všichni domácí.

nhož

odným

nikám, kacabajky šátky

s

s

Nastalo srdené vítání a objímání,

ponkud váhav

po

tásnmi,

s

varhánky

sukn,

kížem pes

uvázané

hezounkých

z

onch

tváiek a sladkým

sestenic

ohnm

v jeho chlapeckém srdci první nejasnou

za

k sestev

erné

v zadu a v pestré

nichž se tpytil dukátek, zavšený na hrdle.

navzdor všemu tomu jedna

ml

se

ve kvítkované

sprostu

úzkými rukávy a

dlouhými

jejich domácnosti.

dnes.

malý Brouek

jen

pohlížel

Vz zastavil na dvoe ped nhož vzácným pražským hostm vybhli

to jako z

tehdáž jako hoch

prsa,

Piznává

se,

na že

svžím rumncem

jasných

oek

vznítila

pedtuchu milostných

pocit.

Hosté

kolá peení

vešli

vábiv

do sín, kde

se

z bublající

mlýnice,

jejíž

již

usmívaly a

na dlouhých prknech spousty

ichu

a syící kuchyn.

klapavá a frivá

lahodily

Na

hudba

levo

chlapci

píjemné

vn

bylo vidti do tak se

líbila,

58 a

jejíž

vzduch byl nasycen jemným bílým práškem,

tém

rozletoval

pídechem ního

po celém stavení, dodávaje lehkým pudrovým

vlasm oné

zejména

pvabu

na právo

;

vtšinou

upravena

ješt

sestenice

zvláštního pikant-

vcházelo se do svtnice,

po

která byla

vkusu a

sprostém

starém,

jejíž

pipamatovala panu Broukovi

ta veteš

ješt cínová kropenka jako tuto;

na levo

píslušenství

leckteré

který se

ve výstavní chalup.

U od

dveí

nich

visela

nemotorná

byla

almárka a police jako zde s

mnoze

na

s

podobnými

téže

ním

nad

židHcemi;

stejné ceny

jako

urážejí jeho vkus,

západy slunce.

A

na právo

;

mísami, sklenicemi a lžícemi

zaernalý krucifix a rozliné

již

chalup

talíi,

dokola

lávkou

s

stran v zadním rohu prostý nenatený stl

a hrubými

lavicí

stáím

;

pec

týž

které

ty,

na

stn devný,

obrazy svatých,

zde v imitované

na-

výstavní

vytíbený odaliskami a neapolskými

devný

na sl, jako

truhlík

zde,

visel

vedoucích do zadní svtniky domácí mohli si mimochodem osoliti chleb nebo zemata, kdežto arci pro hosty stála devná, íškovitá slánka na stole vedle nakroje-

tam u dveí

;

tu

Ostatek svtnice vyplovaly jednoduché, vysoko

ného pecnu.

nastlané postele a pomalované truhly;

do stny,

ležela vedle jiných

kožených

deskách,

zajímaly,

a

jejíž

by dnes

již

poklad

devoryty stží

vhloubené

v almárce,

prastará bible v odraných

malého

obstály

ped

Brouka nemálo jeho zjemnlým

esthetickým soudem. Jinak ovšem pohlížel

již

tehdáž pražský hoch s útrpností

a pohrdáním na to prostodušné, staromodní okolí,

smíily jen s

bratranci

chutné a

koláe všeho druhu,

sestenkami

cími švestkami a zejména

rozsáhlou

nekonená

nímž ho

s

dopolední

zahradou

s

potulky

dozrávají-

posvícenská hostina.

Ty

59

peste kvtované hlinné talíe a mísy,

chalup,

panu

v

oživují

Broukovi

nakupené ve výstavní

se tehdáž

které

hus,

rznými omáv podobných nádobách ped veselou

kachen, kuat, selat a jiných mas peených kami,

onch

pedstavu i

s

posvícenskou spoleností stídaly bez ustání až do pozdní noci,

domácímu

panu

že

posud sliny

píjemných reminiscencí

dkladnou

pod jichž

se

sbíhají v ústech a zraky

vzpomínkou. Za

se rozjiskují blaženou

ty

erven

a

to

vrstvou se pak

nm

nebudí v

mode

valn

pruhované peiny,

až do rána dusil v ne-

pokojném spánku.

Dávno k nim

s

minulé

zlaté

asy

dtství!

tichým steskem a leckdy zarosí se

pohnutím,

když

si

Pan Brouek

oi

Na i

vzdor

tmto

zvykm

lnoucí

kami,

nad

kesadly,

které

referent

„pan otec" byl by

by

se

a jak to

skládat.

i

ze

devných

talí,

onen

na

loue

železnými

a

tehdáž byli stydli a které do

k

emu

zde

vychvalovat,

pst na

všechen

ba

i

svítili

louemi

básn na

a nosili beranice

strakaté kordulky a celou tu

v níž strašily

devné

oko.

ten brak

snad chtjí dokonce, aby naši venkované zase

koženky, holubiky, parádu,

1

se asi usmíval

vyšívanými koutnicemi a pokrývdržadly

již

vbec nechápe, mohou ješt

vystavili

Ach,

!

upomínkám musel však

naší doby elektrického svtla teprve se hodí jako

Náš

jídlo.

nevrátí nikdy

chalupy rozhodn odsouditi.

tmi neomalen tmi podivnými

za

mu

nad rozliným tím hamparátím a hara-

a lysou hlavou vrtl burdím, nad

se

sladkobolným

vnitní stránku výstavní

ku starým

již

mu

jakým rozkošným koením

vzpomene,

tehdy svží chlapecká chut koenila nejedno prosté ten božský žaludek mládí

zaletá

jeho hlubokým

to

jedli

s fábory,

pedpotopní

figuríny ve výstavní

chalup!

60

A

cizincové

si

skuten dosud

všemu

hanebn

snad pomyslili,

náš venkov

že je

pozadu, jak to vidli zde.

však poadatelé chtli jenom na odstrašenou zná-

Jestliže

jak vypadával

zorniti,

za stará

mli

náš selský píbytek,

zejm

Broukova

náhledu

dle

ke tak

na chalup

samé

to

vyznaiti

a vystavti vedle ukázku nynjšího rolnického obydlí eského.

Mohli

njakou zámožnjší venkovskou domácnost,

za vzor

si vzíti

jak jich je dosti v našich vesnicích, a zaíditi v

šeném

vydání

švýcarské

nami

ville

pražského

inžovního domu

hezké pokoje

moderním nábytkem a

s

bezvadn po mstsku

skoro

módní asopisy,

hlava rodiny by se probírala v dopisech

výtahu

musely

z

—

pozemkových

knih

s figurí-

ženské

zatím co

úadu nebo

berního

tyto

by

listiny

arci

se

nemohli na-

aby do nich navštvovatelé

umístiti tak,

zmen-

odných majitel;

by sedly u piana nebo studovaly

ve

pkném

nebo ve vkusné

hlédnouti.

Procházka „eskou chalupou" našeho referenta tedy málo

Vrtl hlavou nad kraslicemi

potšila. ulevil

si

vyrobeným

duchem", papírových kolébkou,

kídel,

ovázaného

hraku

vyšívání,

zdobícího

se

tmi

dtinskými kresbami,

vejce,

dokonce

devné nemluvn hadíkem

Usmál

se také

jak

pomýšleje,

smšnými

malovanou

nad v pestré

udlána

opateného

a

„svatým

nitce

pozlátka a pestrých

ruce

majíc loutku, která byla

strakatým

papírovými proužky.

prázdného

sepjal

v níž leželo

a peince, za

selského

z

a

s

ped zavšeným na

ironickým „Ajajaj!"

karkulce z

cumlu,

místo

rukou

ukázkám naivního

ubohým

srdéky,

býval

staro-

vkus

trojlístky,

lidu,

tulipány

a ptáky.

Hned vení

s

za chalupou

velikým

mu do vncem a

padlo

chvojovým

oka

jiné

nápisem

podobné

sta-

„Konopištská

61

devném

hospoda" na

Tomu

štít.

již

odpustil

svtské vzezení, a chvojový onen vnec psobil

Pan Brouek

zvláštním sympatickým kouzlem.

vnc,

starých dobrých až do nedávná

V

vci nesouhlasí

té

smítá

prosté

ty

hospdky

nikterak

útulnými

s

vyskytovaly v ulicích pražských.

se

s

moderním proudem,

emblémy a petvouje

výmluvné

dokonce

pítelem tch

alespo v plechovém napodobení

které

hojn

tak

je

spíše staro-

na

šerými

kouty v elegantní

který

sousedské restauranty,

v nichž se skoro bojíš usednouti na vzácný povlak skvostných

pohovek a odhoditi naf etkviek na lesklou parketovou podlahu, v nichž se všechno tpytí nádherou, kterou zaplatiti,

a kde

vzezení

místodržitelského

které

ti

jako

za

jeden

rady,

si

musí host draze

sklepníka, majícího

vypeskovati

špatné pivo,

za

milosti pinese.

nápoje.

paralysovati

Pan Brouek

prostých

z

naparádného

netroufáš

záhodno

Bylo

ádného

z

si

nešastný usedl

„palcát"

sklenicí

tedy na selskou

stol, rozestavených

židlici

ped hospodou

ve

akát.

stínu

Obsloužil

ho íšník ve

spodkách po kolena a krátkém

zeleném kabátci, vyfintný pestrými fábory.

„Bezpochyby

uštpan

chalup", v

sousedstvím?"

prohodil

mrsknuv okem a palcem po

oknech bylo vidti strakaté figuríny

jejíchž

dávných sedlák a

nakazili

se

jste

pan domácí,

„eské staro-

selek.

íšník pokril jen ramenoma a odešel pro pivo jinému

práv pisedl k témuž stolu. Byl to elegantn Brouek v duchu vadil mezi cizince.

hostu,

který

odný

pán, kterého pan

Ml

vousy

Amusant,

si

upravené á

nesmírn

la

Gontran

vysoký

cylindr,

nebo

Gaston

nápadn

z

Journalu

tsný

kabát

62

s

karafiátem v knoflíkové dírce a žluté stevíce; v ruce držel

hl

ztlouští

zákenického

K nemalému

Byl

vadnou eštinou. oste:

„Zda-h tímto „Gistý

kový

bez-

oslovil jej

se sklepníkem a tázal se

zaslechl žert

„Vám se snad naše eská chalupa dokonce nelíbí?" „A vám se bezpochyby líbí?" opáil pan Brouek

nem, projevujícím,

ped

kyje.

pekvapení pana domácího

se

že

mi

líbí!

tó-

v opravdovost dotazu.

Bývám u

kdykoliv

stanu

náš referent.

„Ta-

vytržení,

klenotem naší výstavy."

ryzím

klenot!"

devný

neví

zasmál se potupn

a doškový barák,

by se hodil

který

njakého zapomenutého hnízda, kde

dávají lišky

leda

do

dobrou noc, ale

nikdy na výstavu."

„Práv sem sloh

je to

se hodí

výborn.

V

tomto quodlibetu cizích

zvuk našinský, pvodní a samorostlý.

A

nenáleží

bohudíky dosud zcela minulosti. Ješt nacházíme dosti takových roztomilých stavení po

pochyby

již

eském venkov.

Ve

vaší

krajin bez-

nadobro ustoupily nevkusným výtvorm nynjších

venkovských stavitel a mistr zednických?"

"

63

Pan Brouek s

drazem

pohledl oste na šviháka a pravil

„Ah, odpuste pochopuji,

Již

že

inžovní domy, chyby

nelíbí

lidového

že

vám

Tedy Pražan a pan domácí. smyslu

více

také ani

pomlázce

náš venkov nebyl vzdlanému selských koženek a

a

jiných

kokrhel

umní nkterá

selská

Mžeme

vskoil

tu skupinu,"

mu

do

být rádi,

o

starají

ei

to,

A

posmch.

pro

—

tch

v

které

vyškrabala?

lovku

kroje?"

hloupostech,

nebo

vyšila

bezpo-

Snad mi nechcete

njaké

„Prosím, než vynesete svj soud, prohlednte

tamhle

A

vyšívání,

vkusnými vzorky samy

továrny

výnosné

pro

mák ony ukázky

za

pane.

shledáváte

bába na plachetce

holice kudlou na

týe

.

upímn,

si

sám

srdíkách

kolekách,

nyní

.

máte

nežli pro starobylé chalupy.

se

„Mluvme

že se

.

a majitel domu."

umní, národní ornamenty,

namluvit,

ledajaká stará

mšan

„Jsem pražský

:

si

švihák,

aby

co se

laskav ukazuje

stranou.

Šla kolem spolenost

Byly to

úboru

znáti,

pesným)

že

pouze

je

a dívek v národních krojích.

postavy a

krajin,

slušely jim

teba

píležitostným

nápodobením národního

a moravských

doesné,

mladík

venkovské

švarné

poízeným

kroje toliko

pece výborn

že bylo nikoli

(a z

ku

ty krátké

na

jejich

veskrze

rzných eských dnešní

slavnosti

koženky, rzno-

barevné kamizoly a opentlené vydrovky, zvlášt pak dívky vypadaly roztomile ve zlatých

v

pestrých,

zlatem

snžných rukávech,

epekách

prošívaných s vlajícími

a blostných holubinkách,

živtkách

a

napouchlých

rznobarvými fábory kolem do

"

64

lový

mly

Všechny

kola.

vnec

Pan Brouek

sledoval

chme-

i

mlky pohledem

barvitou skupinu,

eskou chalupou, a piznal pak okem sniv pimhoueným: „Je-li ženská k svtu podobna,

až poslední fábor s

chmelové kytiky na adrech nebo

v kadeích.

sukn,

——

Ale jinak

za

hlasoval bych pro to

A

pak,

co je všechno plátno

do tak zvaného národního kroje, jako se

k brslenkám k

by

tm

a

Naši venko-

!

pevlékají k vy-

lidé

divadle nebo do maškarního plesu,

na ochotnickém

snad sám

ale to

sám

snad jednou za rok, k njaké slavnosti

vám

vané obleknou se

stoupení

mly zavésti obma rukama.

Ostatn, kdyby se místo vleek

sluší jí všecko.

takové krátké

zmizel

že by se

do opravdy nemyslíte,

praddek

holubinkám svých

strakatým pentlím a vyšívaným tulipánm,

se

v Praze každý

i

s

posmchem

ohlédl,

kdy

vrátili

a prababiek, za kterými

nekuli ve Vídni

a jinde v cizin!"

Švihák

hlavn,

pry

usmíval

aby se

se

vší

nám

se

malebnou

nevkusných

domácí a

barvitostí a

iní dobe naši vesniané, katurami

„Ah,

ironicky.

nevysmáli

svží

že odívají

mstských

se

oblek.

ovšem,

pražské

obírá

si

za

ideál

njakého

jde

Proto

pvodností!

Proto

nemotornými

karri-

Vru

pohled na takového venkovského šuhaje, kterýž v

zevnjšku

o to

šosáci.

cizí

pobudu

krásný

je

úprav svého z

páté tvrti

!

„Inu,

také tvrdit.

že by se náš venkovský lid

Vždy

dlají alespo co mohou, aby vypadali Já se také

pece bych

krásn

strojil,

Ale

podle nynjšího svta.

neoblékám podle nejnovjšího žurnálu, spíše

nechci

nemají na venkov žádných Mottl.

všem svým nájemníkm

ale proto

odpustil inži,

než

"

bych

na

vyšel

si

ve sva-

ulici

tebním

fraku

nebož-

svého tíka

Jaký

otce.

tak se stroj

kroj,

!

praví staré dobré písloví.

„Ano, stroj

!

jaký

tak se

kroj,

opakoval onen

"

trpkou

ironií.

„Neid

s

dívjší

se tím, co

za dobré, ale délej prost

sám uznáváš co dlají

to,

jiní.

Tato moudrá zásada vyhubí poznenáhla kd^ jaký svží a pestrý

mní

na konec

kvt pvodnosti

jednobarevnou poušt,

uniformované

níž

v

lovenstvo nudou. Snad nkdo že šat je vcí malichernou.

na prosto.

souhlasím

Dle

nežli

soudím, že

se

s

vnitní podstatou

A

každou uráží-li

národ

myslí.

celých

nebo módního tatrmana,

kazí-li se

podle

nkterého

nichž se ve

slepém

obléká celý svt."

„Ale dovolte, pane,

mén,"

mrou a

nevkusnými nápady

krásocit

krejího

opiení

tím ne-

s

mého pesvdení

býti lhostejno,

obecn

nemže

namítne,

Ale

zevnjší úprava souvisí tsnji

lovka,

a pro-

svt v jednotvárnou a

vám práv

sluší

pohledem od hlavy k pat: „Když nynjší moderní

šat,

pro

pak vy

takové výklady nej-

zmil

namítl oste pan domácí a

se si

vám

šviháka tak

velice

protiví

místo cylindru nepostavíte

na hlavu opentlenou vydrovici a místo pantalon koženky?"

výmluvným

neobléknete

"

švihák na chvilku v

nco

zcela jiného,"

kovském

kroji,

se

pro

nás

Piznávám ovšem, spoleenské

nutí

se

který

Msta nemla u

rozpacích se

zaal

pak

„Odpuste, pane, nechci vás jakoby

který

kazatel,

pro

na kazatelnu, zaal hímat

—

podle vašich slov

nmu

se k

—

Dobe

starého

z

.

.

.

kroje

.

.

.

;

až se

kroje

Vy sám

venkovanm

nebo

dokonce

nám

—

Má

náhledm

sice

pracovníka volného prchodu, ale nerad by, aby

Pochybuje

jeho vykládali za souhlas. oživne národní kroj, závidí

cestovateli

ale

jemu

budoucí

sice také,

ho

jest

doby,

pišla

úcta!"

—

popál

to

malovaných

a

Ukoniv takto vítzn šrtku s obhájcem eské zaplatil pan Brouek svj ád a ubíral se dále. díla

že i

našinci ty barevné stepy

i

zpátky na smetišt, odkud je zvedli.

Redaktor tohoto

jednáte

povídal onehdy pan rada, že

tam nabaží, hodí

jí

to,

krejí nebo tatrman

není nic než pouhá bláhová móda, která k

ciziny

proti

—

dovede vystoupit

sbírání a vychvalování starých selských truhel

žbán

nehodí

módy,

za hranicemi vymyslí, a

nedrží

nevrací!

módu nkterý

je

ven-

pipadá mi

ale

sotva

proti nestídmosti.

o pekot, kde jakou novou

chcete vyítat, že se

urazit,

tlouštku

to

nhož mne

do

šat,

vševládné

tyranie

by bohužel bláhovým odboj jednotlivce

níž byl

si

ten

nelíbí

a

arci

národního

zvláštního

mi

že se

postavení

mšáky

nás

nikdy

„Ah,

zarazil.

„Mluvili jsme o

hájiti.

svého spolu-

tenái mlení že kdy znova

upímn od

který

chalupy,

líto.

On

ne-

až

po

Gibraltaru

Archangelsk nespatí jiného kabátu, nežli jaký bude míti sám na sob. Mluvte v

si

duchovém život,

co chcete: ale

i

v

mn

Mnohotvárnost a mnohobarvost — doba tvar a barev — lof

líbí

se rozmanitost nejen

zevnjším zjevu

lidské spolenosti.

tof jaro, mládí,

zima, stáí,

smrt.

Je-li

život

;

chu-

správná tato

67

theorie, s

lovenstvo valem:

stárne

Jako

chudnoucí krajiny barvu za barvou, až

bl nebo

v jednotvárnou

a rozmanitost kroj, lidstva

vpravuje

to jen

stav

se

sed,

i

po

stírá

a život celého vzdlaného

pozvolna v jedinou

pechodní,

zima

splyne všechno

tak zaniká všechna samorostlost

obyej

obydlí,

se

blížící

konen

té

zim

nudnou šablonu. rozkvete

Gi

nová bujará,

pestrá vesna?

Jsou snad nkteré zjevy našeho života píštího jara?

Máme

lebné hasiské pilby,

^eský kraj

A

stát

?

sám

Tu

—

šeho moderního tvary

klobouk,

snad jako první jeho jichž veselým

již

známkami toho

fialky

tpytem

se

vítati

ty

usmívá

mašírý

švarnou úpravu našich statených vysloužilc ? zda nezželelo se šatu,

že

ji

mu

chudosti

a nudnosti na-

zaíná o pekot zpestovati

smlými

bohatým zlatým tepením, výložkami

barev a bohatýrskými kordy

?

všech

Nevím, kdo vymýšlí a schvaluje

rozmanité uniformy, ale podle neobyejné jejich vkusnosti

tyto

soudím, že je k tomu zízena zvláštní komisse státních esthetik.

co i

Již

upravila vláda podle svého

s ní jakkoli

o nás ostatní.

souvisí,

i

lze

vkusu

doufati,

zevnjšek

že postará

se

všeho,

asem

68 Ale možno

že

také,

i

všeobecný

tento

doucnosti zstane pouhým snem jako

vku. S

jistotou

mnohem

národní kroj díve ravských, kde

vtší

na

vzdory

živtk

a

a sbírkách

šátk

žilo

;

3) že

moderních

budou o

odv

jejich

kárati

i

v

tch

totéž pokolení,

a

konen

4) že

nežh my, kteíž nejen nosíme

nosti se

smjeme, nýbrž zachováváme úzkostliv

;

2) že

nakupí se

které je odlo-

a nevkus

ády,

jež

zatracujeme jako liché a niemné.

na

naši

šaty, jichž

prohlásili za titrné a zpozdilé,

spoleenskými

mo-

estetikové v oblecích, hodících se nej-

jiní

jsme dávno

kvt

soukromých

nebudou

v život

krajinách

našemu blaseovanému,

svérázné kráse blouzniti

lépe za doklad jejich tvrzení;

jež

píštím

národním vyšíváním, k nimž

s

bude zbožn putovati snad ješt

bu-

kroj

bohužel pedpovídati, 1) že

kvete veselými barvami polních

v etných museích

spousty pestrých

lze

pozdji zanikne

dosud jako

vku

nervósnímu za to

i

erární

jiná proroctví o

i

potomci nevkus-

jiné formy,

a

ídíme

se

eništích a v knihách

IV.

—

(Turecká kavárna.

Železný

—

dm.

Vysthovalecké myšlenky

Jaromského. — Kv— Pavilóny Hospodáové a Hauptv. — Pomník Dobrovského. — Ovoce. — Pavilón papírnický. — Pavilón msta Prahy. — Pavilón záložen. — Viktorinova dnárna a restaurace Smíchovského,

—

pana domácího.

Pavilóny Gottwaldv a

tena.

akciového pivovaru.)

Hned

Broukovy kroky plmsíci a hvzdami, jíž

za Konopišfskou hospodou zastavil

stan z rudé látky, okrášlené zlatými

byla

ovšena

také ohrada,

stranách stanu. Nápis cizího svta,

uzavírající

penesený sem

z

není sice básníkem, ale mívá v koniny,

fantasie unáší jej

jména

arovný

bývá

orient

dalekého Východu. Pan domácí

pece

„Spící

trafik

odalisky",

ocituje se v

zhusta

ženými nohami,

ibukem

v

s

ústech

o

a z rozliných

kterou

si

poídil

duchu na kyprém,

kdy operutný

chvíle,

pohádkového tpytu, a

plné

ckých sn. Positivních vdomostí lovaných štít

prostor po obou

volný

„Turecká kavárna" ohlašoval nový kus

pedmtem

nm

nabyl

obraz do

své

,

aroskvoucí

komnat

z

ma-

ložnice.

Leckdy

koberci, se skí-

asnatým turbanem na hlav v

poeti-

zpsobu známé

ve

kvtovaném

jeho

hlavn

o ze-

s

a

s

dlouhým

vyhlídkou

na

70

purpurové vlny Bosporu a

zástupem pvabných

les liliov bílých

Fatim

a Zoraid,

obrovskými vjíi ze pštrosích

minaret, obklopen

které

dílem ovívají

jej

dílem ho baví graciósním

pér,

východním tancem, zvoníce pi každém pohybu zlatými ozdobami svých kotník a elenkami ze tpytných penízk,

malebn

nichž dlouhé mušelínové závoje

samo sebou

postav. Ale

vlají

dje

rozumí, že všechno

se

od

kolem ztepilých se v nej-

vtší poestnosti.

Toto východní

kouzlo

ponvadž krom toho

oválo

uznal,

že

jej

nyní z rudého stanu a

nebude na škodu, vyrovnati

spor živl tak rznorodých, jakým byly palcát a KonopišEské,

íškou

V

erné

silné

odhodlan pozvedl oponu vchodu.

kávy,

nhož

vstoupil,

stolky a stoliky neobvyklého tvaru,

postené

obraženém, shora nepokrytém

stály

titrn malé

strakatými

takové dtské pozadí daje

mu

na

ni,

Ponvadž

koberci.

híce,

prostoru,

sviti své tlo

rozpakoval

se

uchýlil se radji do vnitra stanu, z jehož

kynula pružná orientálská pohovka. Ale když, usekatalog

výstavm'

neopatrn

stl, pekotil se tento pod nezvyklým odaliska

do

mla

práce, nežli

dosti

vše

bemenem

obsloužila pana

jeho

krasavici

domácího

;

ložnice,

nechybl

a pikvapivší

opt do poádku

Ano, odaliska, skutená odaliska, krojem

podobná východní

na filigránský

položil

jí

i

pichvla

ani

uvedla.

celým zjevem se,

aby

tpytný penízkový

ocelek s vlajícím závojem.

Broukova básnivá obraznost nji. Jeho východní sice

s

sen byl

tém

rozehrála se co nejpíjem-

vyplnn.

Sedl

tu

podloženými nohami, nebof takovou posici mohl

ve snu dovoliti,

ale

pece

nžné

nádobky, kterou

si

ne jen

na pestrém orientálském divanu,

obklopen divným východním náadím, srkaje rozohující z

—

ped nho

mokku

postavily vysoko obnažené,

!

liliové

dým

ruce úslužné Fatimy, a sniv odfukuje vonný

hat ozdobeného ibuku,

mu

který

bo-

k jeho žádosti ochotn

pinesla a vlastní rukou zažehla. Jaká poesie po škaredé prose

tam venku

sprosté chalupy

té diti

fáty

se v

tom nechutném,

morgany, mešit a

Pro nám

!

stízlivém

bylo souzeno naro-

eském

kraji

bez palem^

harém

Skoro tak povzdechl

si

pan Brouek, když zabloudil okem

Tam

k postrannímu východu stanu.

zela citelná

mezera v a-

rovné pízi východního peludu. Místo purpurových vln Bosporu a

snhobílých

minaret

Holešovických

továren

sestrojenou

železných

vzhru várny

z

stízlivou

blíže

po

tyí,

a

mu

se

šklebící

zraky

a

tkal

fidibusu,

chvíli

ležícím

zpozoroval,

na

stolku,

ohradu se

z

výstavišt,

vní

drápala

na divy turecké ka-

pímo do oí. Radji pipvabné vidiny z cypiší, rží,

neuctiv

dále

vodotrysk a sliných otroky

Po

nichž

zvdav

otrhaná mládež, zevlující

mhouil

uouzené komíny

vidl tu v pozadí a

.

.

.

že

mu ibuk

ale

když

jej

vyhasl.

chtl

Sáhnul po

zapáliti

na

pla-

72

ménku

východního

svérázného

složeného papíru.

písmo v záhybech etl na

nm

kahánce,

následující

padlo

Rozestel

mu

do

fidibus a

oí pe-

ádky:

HURISKA

TURECKÉ KAVÁRNY. (Píteli Betislavu Boubínskému.)

Jak

Iblis

tmi se v íšce žhavotoká

mokka,

Tvých

lící

perlou záí ze hluboká

mokka.

Má

v

temnu brv Tvých vítzného soka mokka,

a v žárnosti jen stín je tvého oka

mokka.

Mne

unáší jak

peru

ptáka Roka

mokka

!

!

:

73

kde se pod palmami loká

v dál,

mokka.

Tam

se

Chci

kštici

Tam

posvtí

mnou

le, ó huri štíhloboká,

mokka

vné

Tvé být

za otroka,

mokka

mne Tvého na

proroka

*

mokka a

ghasel mých tryskne medosloká

mokka Orlando Furioso.

zapálil

ghaselou ibuk.

si

Pak

básnmi!" zahuel pan Brouek

roztrhl s

se pytel

tof

„I

a

zabral se myšlenkami znovu do východu a rozumoval

„Kdyby ani nebylo palem a jiných vcí, už ten takový Turek hoví

tak spokojen, jakoby

za

patrn etl,

.

.

(Oka

.

—

mokka po niem,

.

.

že jsou také

Staroturci

a

Mladoturci,

rvaku takových dvou

živých

Za

lovk

strkat prsty

u nás!

aby poznal, jak

—

oka

—

ku píkladu.

si

—

sloka

Ml

tu

nemusí ani

umíme navzájem

Zpropadená rýmovaka!)

nenapískal, abych se proslavil

chvíli všelijaké

lanové dráze.

do

oslazovat život

.

.

.

.

as

mi

si

lovk

;

ale

te

—

politiky, .

.

si

žok.

strakatých

jsem ješt trochu pokoje, dokud mi

a každou sklenici aby

každou

— Eh,

nedovedu

ale

ani pedstaviti to

dýmku

—

mokka

Každý

klid!

svou

nebylo prapranic co se ) jakoby mu tymi cípy jeho koberce. Tam v tch koninách lovk lovku ješt dává pokoj. Nkde jsem sice

hloupost!

dje

na svém koberci a kouí

si

(Mokka Jako já zlý

duch

Na každý krok

!

dal pozor a ješt aby poslouchal

narážky a pošklebky, jako nedávno na byl

tu

slávu

dlužen

!

Vru,

že

bych

74

pt

nejradji sebral svých

toho

mám práv

nemžeme

nám

že

.

.

tvrdošíjn

tam bez

Chtje

se

nebo

uchu,

v

—

„mokka"

své

ustání

si

snažíme

Broukov Orlandv

napínaje proti vli dvtip jeho,

„sloka,"

— Ted

na které

marn

kterou

nám bzuí

který

jméno,

podobného. Tak usadil se v mozku

njaké pkné

oka

hlav njaká vc,

v

zbaviti:

hádanka,

vzpomenouti,

ghasel a mlel

—

(Sloka

uvízne

nemžeme

mocí

nápv,

rozešiti,

nco

.

dost!)"

nkdy,

Stává se které se živou

švestek

—

„oka"

aby pimyslil ješt

slovo do rýmu.

se sprostiti

a kývl na odalisku.

Z

neoloupil o krásnou

dotrné pedstavy, aby

obavy,

podal

illusi,

se

rozmluvou

mlky

jen

jí

prudce ibuk

odložil

snad

zlatník,

ní

s

ukázav

na vyprázdnnou íšku a na ibuk. Odaliska dodala

mu

Nedaleko

Zkoumal

odtud

nebylo-H by výhodné, poídil železný.

upoutal

domek

jej

míe,

té

z

vlnitého plechu.

aby

místo

si

svévoln

zatloukáním

bezúelných skob a

mohly

šplýchati

obavy,

že

že

zaal opravdov uvažovati, svého

kamenného domu

Ten by snad pece vzdoroval nájemníkm,

by nemohli

ve

otloukati

vod

celý

kde jaký

heb

;

den jako

roh

konen lovk

magistrátní

železnici

zbavil

sekatury,

a pesthoval

do Gaihradu, nebo ješt

by dále.

a

naložil

se s

že

a boiti stny

by

služky

pak

se

moské panny

potee dolejším nájemníkm za krk

se tu snad

na

položiv po

opustil tureckou kavárnu.

interesem odborníka jeho zaízení a byl nkterými

s

jeho pednostmi zaujat v

omrzely

Brouek,

drobné a pan

musulmansku dla na elo,

bez

i

hmyzu by

kdyby pana

domácího

;

by svj barák zkrátka

ním teba

—

inu,

teba

Nutno

doznati,

že

jediným

nebyl

magistrát

koovnické touhy, která pi pohledu na železný v panu

Broukovi vznikla a odtud asto

povšiml

si

o sláv

asi

myšlénky nevymizely

tyto

;

mokkou,

s rozilující

sed veer

chvíle,

svou

Vbec

pozorovati lze na

To

není ten bodrý,

již

Brouek,

pan

kypící

prvním

Nkdy

mívá výraz

mže

ho

nm

se

v poslední

tlesným

humor

nejistoty,

i

rozjímání.

nápadné zmny.

duševním zdravím

a zhoknul;

v jeho

vytáhl na

zátiší

blízkých

jakoby se

obával,

že

pohroma.

pro jsem pana domácího

trpké výitky,

si

z

v teskné

dob

té

hlavu

nervosní neklid a chorobná nedtkhvost.

úzkostlivé

milého hostinského

jsem pece znal

Mnohdy od

tenástvu v našem

ztrpknul

zastihnouti odkudsi nenadálá

asto inívám z

zahloubá

a

tená

hlavy zárove

z

pojednou

skloní

který se pedstavil

asem

chování jeví se

bohužel

sklenicí,

klidný,

Jeho

cestopise.

mu

níž se tehdáž zrodily.

z

za

do dlan

melancholicky

obnovuje.

se

kavárn erných jeho myšlének

v turecké

již

pvodem

dm tak náhle

píklad

forum veejnosti. Vždyt až

dobe temný

píliš

rub slávy. I

Brouek

pan

zakouší

každý vavínový vnec. ítal

své

lichotivými

s

nenáhla zaalo

Omrzelo

nosti.

i

býti nevolno

jej,

v

nm

a

na estném

stedovku,

;

propleten

když jméno

mu,

pozornosti

a a

pi každém pízn; ale

pódium veej-

ustavin

ve výkladních

prospektech,

na plakátech,

ísti a vidti sebe

v inserátech,

bývá

asopisech

mu

na dopisních papírech

po msíci

lahodilo

v

dkazy obecné

skíních knihkupc,

ba

Z poátku epithety

s

kroku se potkával z

trn, jimiž

již

poptávky veerních spolubesedník

které

mu

díve pochlebovaly, budí

nyní nevrlost a podezení; pochvalné zmínky o svých

cestopisech pijímá

s

nedvrou

a leckdy

zdá se mu, jakoby

"

76

na

postehoval

úsmv;

nebo domnívá se tou

zasléchá své

—

lidi

proslavené. Nejvíce však

Lži-Broukové, kteí se piživují

Ondy,

mn

dovdv

se zase o

ho

si

roz-

pozdji na-

ho mrzí,

jevištích

že vyvšelijací

dobírají.

podobném

plagiátu,

abych napsal

všecek rozilen a žádal,

i

jeho populárnosti nebo do-

z

rznými nejapnými šprýmy

konce

na

i

Brouek

pan

díve

která

ba

rozilovat,

jej

jméno v prvodu ško-

zkrátka,

v asopisech, knihách,

se

podivný

jakýsi

zaíná

stolu

chorobou,

zvláštní

vštvuje všechny skytují

tam

že

a chichotání

dolibého šuškání

nemohl

u vedlejšího

šepot se,

chvaloeník

takových

rtu

každý

proti

pibhl

ke

tomu rázné

ohrazení.

„Ale necht

je,

pane domácí," chlácholil jsem ho.

važte,

že je dosti spisovatel,

nkdo

jiný napíše.

aby

napsali

nco

slabého,

nco

Napíše-li

podle jeho

kteí

na

výhradn

„Poco

z toho,

dobrého, hned jsou tu jedni,

nco

receptu

vrhají se

žijí

to jiní,

ješt lepšího;

jako laní vlci

napíše-li

na koist,

aby se na útraty ubohého autora pochlubili svou vtipnou nií

Kdybyste

sarkasmem.

a žíhavým

znal gaudium,

popravím

ková veselá poprava eského Hteráta psobí censtvu, odpustil byste

vypjila k takové „Co

nemže mi

smysly,

které

druhé sort, kdyby

této

jak

se

baví

lhostejno,

jsem

„Radím vám

lovk

ta-

obe-

vás jednou

mezi

sebou

literáti!"

pan domácí. „Já žádným spisovatelem nejsem

býti

nikdy

když se mi kladou do úst ne-

nemluvil,

upímn:

nevšímejte

zvyknouti ledaemu."

vypravují

a

vci, o kterých se mi nikdy ani nezdálo

musí

si

i

kratochvíli."

mi po tom,

je

zvolal rozkvašený

a

i

iro-

jaké

se o

mn

!

si

toho.

V echách

"

;

77

„Dkuju pkn. A vbec dost

konen

Chci míti

!

jednoho rána své vci

rm

Porouím

:

'^

mi pronikav do

hlavu a pohlédl již

—

Z pochopitelných

—

„mám toho všeho udlám ? Složím krásným eským pom-

oí

svatý pokoj. Víte, co

tm

eknu

a

pkn

se

pan Brouek vztýil prudce

!

dvod

jsem

ulekl

hrozby ne-

se této

málo.

Ó tob se,

!

Ó

dlouhý a hluboký

klide

o

nemám

sn. Musím zstati pkn doma probh, poal bez pana Brouka! Napjal jsem tedy všechny

blahého úmyslu.

a piznávám nejradji

dálce,

Tichém oceánu

v

kídel, abych odletl na ten blažený ostrov

svých

ví,

noci

njaké ztracené výsp korálové

bohužel

Práhnu sám po

!

po rosné

toužebn snívám o daleké

že také nejednou

takhle ale

pokoji

jako spálená vedrem bylina

síly,

Tentokrát se mi

—

abych to

sice

a co

jej

bych

si

tu,

odvrátil od ne-

podailo;

kdož

ale

jak bude dále?

Upozoruji proto všechny své pány kolegy,

nem Broukem

sami toho dosti o

pomoci nepotebujeme,

i

sob

že

my

s

pa-

napíšeme a žádné vy-

prosím je snažn,

aby

již

z

ohled

humánních pana domácího žádnými pomluvami nebo úštpky nedráždili ani nešetrnými narážkami

nebo beztaktními poznám-

kami (jako na píklad o „všelijakých hterárních škvárech" a „bohopusté reklam") život

slednídob

vihled

a

mu

svého drahocenného zdraví. uinil svou hrozbu a

neztrpovali. Beztoho schází v po-

musím ho dtkliv z

ech

A

což

napomínati, aby šetil

kdyby

konen

navždy se vysthoval?

že by ani naší veejnosti nebylo lhostejno, kdyby tak

pedasn

zmizel s

eského obzoru.

skutkem Myslím,

pan Brouek

78

Avšak vrame se na výstavu, kde v železném penosném

dom

poprvé vznikly tyto vysthovalecké myšlénky.

Na konec ekl

romského

vc

opatrný pan Brouek, že se na tu

si

ješt vyspí, a vyhlížel

prozatím

si

a Gottwaldov

v blízkých pavilónech Ja-

by

jaký

nábytek,

železný

se nej-

lépe hodil do takového plechového píbytku.

Pan

umlé

domácí

pílišným

není

pstní

jich

za pepych,

ctitelem

jen

slušící

kvtin

a pokládá

mže

kdo

tomu,

vyhazovati peníze oknem. Zazlívá poadatelstvu výstavy, že se

zachovalo

otimsky k zelinám

tak

na pedním

zelený tverec

imposantn by

špatný, ale jak

míst ohromný záhon zelných

pkn že

oím

jako pouhý

by neslušelo jízdnému

skou ruku nad

ten

teprve

byl

šikem

krom trávník. A

na

cípu výstavišt. který je panu

Ale

meík,

pes

A

nikoliv

vše

neodolal

prošel

zcela

kouzlu

mnily

tiché díky

jako

ji

zastreném

v

karfiólu,

spanilých

rží,

ozdobných

a jiných

v líbezný sad.

smavým, vonným prostorem až

Hospoádové, kde vzdal

velitel-

ze všeho kvítí.

heliotrop, begonií

kvtin, které tuto ást výstavišt

obmezit

Ani poádná kytka

Broukovi nejmilejším to

záhon

malých

co tam bylo?

pelargonií,

Voln

a

se jim snad,

zdálo-li

mli kuchyské kv-

hlávek,

místo,

smšn

nkolik

toho nebyla poskytla

aby vztahoval

králi Jiíkovi,

vykázat jinde dstojné

z milosti

vypadal na tomto

mrkve, kapusty a jiné

hlávek,

zelných

nebyl sice

výstavišt

skupené zeleniny, která by

jen pastvu

Ten obrovský

užiteným.

prostranství

nebesm,

že

k pavilónu

mže

s

po-

kojnou myslí pohlížeti na nejskvostnjší a nejmodernjší dámské

odvy.

výbr

Jiinek

Našeho v

panice

záhonu

zajímal

ped

tímto

skorém

více

pavilónem,

pebohatý nesoucí na

79 odiv nesetné krásné

kvty všech možných barev a barevných

odstín.

Na sedace u té jiinkové skupiny odpoinul si na chvilku. Hled ped sebe k zemi, zpozoroval, že tu nco do písku nartáno. „Na mou vru zase verše!" zvolal s nevoh' a jakž

—

takž rozluštil pískový zápis.

VÝSTAVNÍ JIINKY. (Píteli

Ó dudy

Orlandu Furiosovi.)

milé,

váš libý hlahol

pvab

kde

m

dosud zlatým ptencem

semo

zalétá,

cizokrajných

vncem

rod mnohobarvých jiin oplétá

Ó nad

—

ves arolesk té pyšné chásky

rouch skvostn cifrovaných, cizích jmen,

mn

dražší stokrát prosté sedmikrásky,

náš ryzí

eský hemánek a rmen

srdce roztesknné stn po stráních rodných, nikdo neví, kde ambrové své dýchá libovné

mé

a jak

douška mateí! Jak sliná je ta naše fialinka, jež

ukrývá se

cudn

v travnku,

jak milostná je také dtehnka,

mel

kdy jak

i

jí

bude lásky píseku,

ten bodlák

zpsoby má bodré

a šuhajík ten švarný, vlí mák,

galánekou charpou v

když

s

nám

v zítku božím taní rejdo vák,

kytli

modré

a v zemžlui, bedrníku, vese jak sladko snít, když zazní na buku,

až zrak se rosí, hrud se

Ku ku

blahem tese:

ku!

BetUlav Boubínský,

80 r.

Pan Brouek shrnul svj posudek v

lakonické:

mli!" a

„Blázni

byli,

kordy

Hauptv

svdn

bral se dále.

Nedaleký pavilón

ho vyzýval, aby okusil tekutého granátu mlnického perly", .•t-

:.

mysli dne, se

etné

mužn

náš

nebo jasné „labské referent,

maje

na

dležité úkoly dnešního odolal

a

nástraze,

dal

nazpt mezi rozkošné záhony rží,

míe 1

ale

k zadnímu oddlení pavilónu

za-

h radnického.

Uprosted

,«/

zdvihalo

se

ržového

onoho

sadu

na podstavci poprsí Do-

brovského. Jak známo, referoval svého

asu pan Brouek

s

posmškem

o po-

mníkové horece na msíci a nebýval nikdy

ských oslav, ale v poslední schvaluje

pítelem takových

dob zmnil svj

rozhodn budování dstojných

cestovatelm

názor

socha-

úpln

a

pomník slavným

a jiným opravdu vynikajícím lidem.

Bádal tedy,

81

4im na

neznámý onen muž

si

výstav,

slov

ale

z

„slavistik"

V

(sic!) jaksi

vyznamenání

takového

zasloužil

nevyetl

podpisu

nic

potmšile

kloudného; jen pi zahvízdnul.

si

práv

zadní ásti zahradnického pavilónu byla

Pan Brouek nepožívá

-ovoce.

Pomony,

zachoval

ale

dávno

sice již

k ní pece

si

výstava

dar

sladkých

platonickou

ko-

lásku,

chaje se rád alespo pohledem na boubelatá, uzardlá jablka,

pvabné tvary zlatových hrušek a líbezný modravý nebo zaržovlý nádech rznobarevných sliv, které v nm budí truchloupomínky na nejvzácnjší požitky dávného mládí.

-sladké

pál

proto

si

procházky

krátké

zamilovan zrakem na

leckteré

lákavou

kollekcí

a

Do-

prodlel

lib zažloutlé královn máslovek

a leckterém obrovském, purpurov žíhaném „cai Alexandru",

jméno

kteréžto

hojn

mezi

bylo

vystavenými jablky

nápadn

tak

zastoupeno, že dvtipný pan domácí povážliv zakroulil

hlavou.

Tém ..pod

z

ješt více

nebem,

šírým

líbilo

se

mu

zahradnické oddlení venku

kde upraven byl miniaturní

vybraných zákrslík,

jejichž

vtve

se

nádherných plod. Na okamžik mihla

sklánly se

mu

rozkošný sad tíží

hlavou myšlenka,

že by s

pavlae jeho domu byl

mnohem pknjší

takovou

smav

trpaslií

kižující

se

plachtoví

bující,

provazy

korábu nad

jevišt ženských

spor

teba jen

rozmanitým

s

špinavým

hojných,

pohled na

zahrádku,

prádlem,

nežli

vlajícím

dláždním dvorku,

na

jako

vného

a šarvátek. Arci zaplašil hned máchnutím

ruky dobrodružný nápad. Povšiml

si

na konec ješt s pochvalným uznáním hruš-

iových a jabloových zákrslík, vedlo .

zvyklé

v živé ploty

podoby,

a

jež

umní

zahradnické roz-

nebo na špalírech natáhlo a propletlo v nepodivil

se,

když uvidl

na jedné

takové

!

82

híce zárove

sadaské

zralé

ovoce

i

práv

erstvé

rozpuklé

kvty.

V konin za oddlením zahradnickým zahledl se na vysokou, ze

tyí vzdušn

železných

otáelo

vrcholku

se

sestavené

kolo.

o jejím

úelu

vyobrazením „I

a také

té

pravda

na

pohyblivých

z

pyramid

na

Nápis

pyramidu,

sestrojenou

lehké,

výstavním

nevysvtlil

emu

na jejímž desek

mu nieho malým

plánu nalezl pod

konstrukce pouhé jméno

—k

.

tenkých

„Kunz".

pak jinému se

tebou plahoím!"

s

vzpomnl si na výstavní katalog a zaal s kraje pevraceti jeho listy. Ponvadž mu Obsah byl píliš dlouhý, dal se hned do dílu

spšn

prvního a peletaje

zrakem nápisy jednotHvých

kapitol,

— podnebí Horopis — — — ruch dopravní — penžnictví — — výkonný výbor — výbory skupinové — vcné roztídní do skupin — orientaní úvody — pozor — hospodáství — hm, hospodáství vž — — kže — šttiny — výrobky vypadá — — deva — alounické — odvnictví — — — bude mumlal

tu

a tam pro sebe

:

vodstvo

„

obyvatelstva

stav

pro-

tektor

aha, ted

polní

podle

dále

ze

Jen

lesnictví

!

živnosti

hasiství

hornictví

inženýrství a stavitelství

máme

tu

že

haldu

zase

plynem, elektrotechnika, železnicové,

most

stavby

Holá, tady to

pozemní,

o

tomto

katalogu, lela

ho

ale

již

ml

na

tu té

nadarmo. práci

ale

osvtlování

silnin a

—

Sláva!"

pouných zpráv stedovkých mostech

oddílu

novjších

všelijakých

duktech, stechách, elevatorech,

trným kolem hledal

stavby

a železných konstrukcí se v

o starodávném Juditin mostu v Praze, o a Roudnici,

rubrik:

zvláštních

stavby

Pan Brouek doetl v Písku

ne-

ta

železnou

mostech,

pyramidu

vias

v-

Arci pelétl teprve tvrtinu

vrchem

ruka, v níž katalog držel.

dosti a

krom

toho bo-

"

83 Stril

opt pod

tedy radji

jej

obana:

jdoucího

„Nevíte snad,

paždí a zeptal

pítelíku,

co

mimo-

se

ped-

tohleto

stavuje ?

,To

je

Kunzv vtrný

motor na vodovody."

„Dkuju."

Pan domácí,

spokojiv se po tomto výkladu

má ped

nou domnnkou, že

pravdpodob-

sebou nový njaký pokus záso-

bování Prahy pitnou vodou, usmál se trpce a pehlednuv na

vní nkohk

rychlo z

sousedních

kamennickým, terracottovým skupinu,

v níž

a

hodný

byly

pavil(3nk

s

nezajímavým

podobným zbožím,

referátu

pouze

opustil tuto

dv

posady

zlatými bažanty, vodojem se zlatými rybkami a veliké

se

kamenné

hiby. Zahýbaje k paláci prmyslovému,

budovou na právo. Vypínala a tvarem

Nemla

se

prapodivnými

její

lidskými

nými klikyháky, jakými

^M

byly s

figurkami, asi

••

ped

podivnou

na vyvýšené trávníkové terase

mu

svým pipomínala

oken a stny

stanul

obrácený truhlík na

hry dol zvíaty,

rostlinami,

náš referent za školáckých

*''f''^^

<Wl.^í- ^IlUlm

vápno.

peste pomalovány a let

rz-

pi

84

nudných výkladech pana uitele zdobíval pod etní tabulku. Brzy

rozluštily

panu Broukovi dva a dole u že najde

ale litoval toho

lavicí

jejich

u vchodu

obelisky

štíhlé

schod dv egyptské uvnit mumie a jiné

stoupil nahoru, papír,

ovšem záhadu

svou po-

vzdlanému

budovy trící

pevným pesvdením,

sfmgy. S

zajímavosti z íše faraón,

upímn

nepopsaný, ale pece jen pranezajímavý papír.

sice

Avšak nech cokoliv soudí náš

referent,

vku

pravé výrobku tomu náleží v našem

Vždyf možno íci, že valná ásf nynjších

piznati teba, že

místo

nejpednjší.

tráví

lidí

svj

více

na papíe než ve skutenosti. Sotva že se nauíme

lati,

již

i

skamn, z

nás

nám

cpou

dtského

všelijakými

k oddechu

tch

vku nudíme ítankami

aorist

od

muíme mu

které

logarithm,

a

básnmi

toulal

pujeme

ze škol do

oekává?

zpráv

všelijakých

soudních

akt,

z

;

cifer

a

a

formulá,

druhý zahrabe

nhož

mohl ješt nkolik a jiným

praktického

let

A

mnohý

denn jen po

zásoboval

když vystu-

života,

úady

;

pro

do brlohu

se

vyleze teprve

podobným píjemnostem

;

sám

o jichž stálou

s

bílou

v poklidu vnovati

pepoítáváním bankovek,

nejkloudnjším

zase

do školy jako

inspektoi a jiné vyšší

starají iditelé,

množování papíru

se

svého

co nás

uitel

moí žáky tém celý den papírovým uivem, as pípravou, opravováním úkolv a vyplo-

sebe pak ostatní

se

zvaného

jak

vybývaly

koše.

Jeden vrátí se ihned zase

nebo professor a

váním

tak

A

život žvat-

skreni ve

se,

nebo

a romány,

podobnými papírovými výrobky redakní

tu

vtšinu

a valnou a

písankami.

a

nkolik hodin,

potištném

papíe,

ruky slabiká

do

jinošského

po

i

vy-

tam jen samý

našel

:

zásobu

umlé

roz-

zaprášených

hlavou,

aby se

svým hemorroidám

tetí ztráví celý život psaním které jsou jinak papírem ješt

tvrtý zabývá se od rána do noci reky svých

85

román ezával

nebo novel, kteí zstávají papírovými, nejhrubší naturalistické lepenky a

z

znamu novináského

A vezmme pátely

d.

papíru nechci se ani široce

papír dopisní

lidem, jimž

t.

:

na

se

kdyby

i

a

t.

dávno

ulici

je vy-

O

vyhýbáme,

oddanými on

nkdy

nm

jediný zachovává pouto lásky synovské nebo bratrské, na

asto milenci odbývají

Ó

po všem

rcete

každý

asi

VždyC

neobyejný. Papírem

—

;

—

blouznní

navštvovatel papírnického pa-

pedležité

že výroba té

v rukou neeských.

votu národnímu

své milostné

nežijeme-li opravdu život papírový?!

to,

Jist podivil se vilónu,

všecko

si

vý-

rozepisovati.

nm zstáváme vrn

Na

d.

— — rznými

probudili jsme se k

literaturou

papírem

—

morandy a deklaracemi

spoívá tém výhradn práv pro nás má význam

látky

papír

peticemi,

ži-

me-

protesty,

domáhali jsme se svých práv po-

na papíe

vedli

jsme dosud hlavn svou houževnatou,

neoblomnou opposici

proti

vládám vídeským

litických a

jsme

národní

nejvtší i

rovnoprávnosti

vymožeností

naší

kus

a

;

na papíe dosáhli

roztrženého papíru jest

A

státoprávní.

netoliko

význam^

spoteba papíru jest u nás ohromná. Jaké spousty stráví

na píklad naše

nkdy nictví

nejlepších

—

pro

veejné

druh,

shltá

i

se tedy

roka

na v

!

nechopí

soukromé

do

vzpomeme si jenom A hadr máme

mtních hst

—

vné

i

sváry,

ho

a co papíru,,

naše krásné písem-

zuící dosud epidemii pa-

Cechách také

eské ruce

víc

než dosti

tohoto dležitého a vý-

nosného odvtví prmyslového?

Jsem

obtovn

jist,

že by zejména

podporovali

rozkvt

mladí

eských

by se pak teprve rozpádaly takové tu zase dostal! Ale takto radji s

panem Broukem

dále.

lyrikové

papíren.

reflexe,

všemi silami

A

jak

chut

do jaké jsem se

ušetím papíru a podívám se

86 náš poutník plán vý-

vytáhl

Opustiv pavilón papírnický,

stavišt, aby se zase trochu orientoval.

Ve skupin pavilón na právo

bohat ozdobená plánu

nemalou

s

Umínil

nevolí

konstatoval

v patnáctém

pravda,

si,

msíci, že bude shovívavjším

viné chyby a pevrácenosti

Tak

výtkám.

njakého vodojemu

adu

jednou

pánové

úmluvy z

dm,

Jakoby

!

pohádky

když

„Našinec

na

Rozumí

nevznikla do-

„A

jak

penz,

lituje

zcela

si

zlato již

to

musí-li si

kolosální

stran jako archa

všech

se

radnici

bezúelnou

s

kouzelného osla

do krve odraných po-

se,

že

neml

chuti rozjititi se ješt více zevrub-

njší prohlídkou mstského pavilónu. Také

banky a záložen odbyl jen

nostenské

slušnjší úrok

platili

obou

zaínaje od

— dlouhou

!"

platník

radji

novým

a

magistrátu napadne, a tady

to

vystaví

nás ubohých,

s

nkom

na

již

vystavují'?"

—

v duchu

si

pozlacenou

a

esali

ne

a

také

novým

k

podle

Prahy.

ale její usta-

dal mezi klubisty.

dále.

kapes

našich

malovanou

stavbu,

se

zlobil

obílit

z

stále

jej

aby snad v

Brouek

že se pan

vyšperkovali!"

správ,

njakým procesním aktm

až k

zamlím,

vcí, které

mnnka, si

nutí

msta

a tuším

století

k obecní

sama sebe a pedstavil

tázal se

Brouek

pavilón

„Rád bych vdl, co tam

zde.

i

nejvíce vynikala statná a

v pozadí, v níž pan

budova

nejbližších stavbách,

bližší pavilón

Živ-

„Kdyby

poznámkou:

konen

zrakem na

ped zadním vchodem

do pravého

!

"

a

prodlel

kídla Prmyslového paláce.

Na

právo

Viktorinv,

mlniiny ptova.

;

se veselými

tpytil

pozývaje

našeho

ale pochodil

Lepší

vyhlídky

barvami

poutníka

stejn jako

mla mén

na

ped

útulný

pohár

pavilón

vlastenské

vinárna

Hau-

ozdobná restaurace

Smí-

tím

87

chovského akciového

míil

pivovaru

v tuto stranu

již

Zahlédl

tpytném,

švarném

postavu

štíhlou

nespatiti

tém

nejrznjších,

klidn (a možno-li pi

tzolda

návající,

v

tu

gestikulující,

blyštivým

t.

tu

užíti)

„Viktora

vzestup

a

stopující,

výstavní

Huga"

referát

bez

postavy nebyl by ani úplným.

této

Pes Broukovo

mohl by nkdo redaktora

to s

onou

vysokou

(ve

podezívati, že setkání

dvojím

smyslu)

osobností

(vhodný pendent k nkdejšímu setkání pana domácího nastrojil

z

pomr

redaktor,

soukromých. Je

to

hrub

redaktor nedbá

nevede ho

s

Žižkou

I)

pohnutek velmi przraných.

Na obranu musí ale

pochut-

si

kavalír živ

skupinou

se

ulici

ohrad

v balónové

sklíkem napjat

licousy,

v níž poznal

na plzeském u Pe-

tu

ní slova toho

Panské

zv.

svtlými

se

Na výstavu jíti a tuto poumním. Obyejn spatil jsi ji

vysoce postavenou osobnost.

stavu

nkolikrát na místech

za-

zarazil.

úednickém,

stejnokroji

jistou

bylo

Brouek

a pan

levici

ped Prmyslovým palácem

nedaleko od ní

totiž

procházející se vysokou,

ve

po

pojednou se

ale

;

pi tom

ani

sice

a

nerad, dotknouti

neobvyklé v

obvyklostí.

což

stín ješitnosti,

uzná po petení následujících

ádk.

díle

Ostatn

Komu

se

svých

tak vážném,

ubezpeuje, že asi

tená sám

však se nechutí

nech peskoí laskav

všechny osobní projevy a potýky,

ti

odstavce.

Nuže,

autor

asu

v asopisech

sáhl

jednoho

veejn

marn

ze státních

vypisovaných,

a po

nm

Tato

stipendia

by

zapíral,

uveejnno,

že již

stipendií,

kterýchž

ponvadž

to

ped ním

užil

Hálek

ada nejastji jmenovaných eských neplynou

sice

z

bylo svého

ped mnohými lety dokaždoron pro umlce

kapes

s

jinými

spisovatel.

ministerstva,

nýbrž

88

z

kapes poplatnictva, zejména také eského,

pro zakupování

pesvdení,

politického

a nejsou urena-

nýbrž

umleckých snah všech rakouských národ,

podporu

pro

tudíž

eského ý

i

ale autor spatoval v

udlení toho stipendia obzvláštní milost

vládní a odsloužil se

adou spis

Zárove

a byzantinismem. vosti

kamarádskou

intrikami, i

odporným servilismem

v nezízené ctižádosti

neúnavn zimninou písemní

pracoval

umleckých

plazením se

porot,

pán

antišambrováním u mocných

a ziskuchti-

osobní

i

obcházením

reklamou,

kováe"

„Lešetínského

(od

až po „Jitní písn"), veskrze prosáklých

ped bohatými

—

agitací,

kritikv

si

mecenáši,

zkrátka všemi prostedky

rzných vyznamenání, hodností, titul a sinekur. Za tím úelem dopravil také peklady nkterých svých spis podloudn do ciziny, kterých pak doma chyte „užil za reo dosažení

klamu",

jak trefn

peklad

takový

vyuování

teprve z novin o

ímž

od

jeden

ministra

byl autor tím radostnji

pe-

všem

se

dovdl. S nadjn vzhlížel

nyní k

zrakem

toužícím

tm

vyšším obla-

mohou skanouti mnohé drahocenné výhody ba ve smlých snech již se luzn kmitalo ped ním?

odkud

a pocty, cosi jako

ád

„pro

litteris

Avšak pojednou

et

artibus"

zhatily se

uzaveném oteveném

a

nutící

—

ministerském

té podlosti,

k

asopis

onom

obranám tento

aktu

.

.

vylíil

autora i

dotený lánek úpln

v

spisovatele

ve

mezi

napravil.

své

ádky

k níž se shora skroušen piznáváme,

však, že nás

Jeden

eských menšin v území

eské

výslovn

.

smlé nadje.

všechny

asopis, vycházející v Praze na obranu

o

Za

uvedený.

pekladateli

vci sám pražádného kroku neuinil a

té

zkivenou páteí

a loyáln

doleji

nedávno

podpory,

jakési

ponvadž v

kvapen,

stem,

praví asopis

dostalo se

území zprávé v

celé

dodávajíce

Ano, autor pro-

89

tom lánku opt upímným

hlasuje slavn, že jest po

cem, že

jest

pesvdení

že neprodá své

shry,

vyznamenání

za jidášský

které

se

mu

prohlášení stží nabídne, že netouží a hodnostech, svatý pokoj a

oko nad

chová

nýbrž

pak — aby pozdními

jeho

a

bez

obalu

ji

již

proti

mysli

že vysoký tento

a obával se, že

by

dokonce

vyznamenání, kterého

onou vzácnou

si

se zabývá

eskou

osobností. literaturou

snad mohl nabídnouti

avšak píila se naprosto jeho

zamíil

jaké projevil

Ale prese všecku svoji loyal-

lichotila,

restauraci

zde

—

smýšlení,

prvod po

proež nechal

ji

pijmouti také

ji

literáta.

vznešený

výstavišti.

takovou pole-

jemu by dokonce nebylo

blyštivé

pán piln

mu

ctižá-

dílo.

My podáváme

zaobalenou.

nost netoužil v této chvíli po styku s Slyšel,

as

konené mžete

zasloužil.

mrzké

z

v každé novelle a básni,

i

a

njaké makavé,

ml

nechutné osobní polemice,

pouný kus autobiografie eského Pan Brouek není ovšem téhož

svými cestopisy dávno

aby

:

jest toto

a

redaktor na konci svého prohlášení;

pání

nepíše

za našich

pomalu

po tomto

zamhuovalo milosrdn

které

se arci

tená

Najdete

obratn poukrytou

upímn jako

?

za njaké,

ani

po žádných poctách

toliko jediné

již

plody,

zstane eský

kde

mikou ušeten arci

vbec

obecenstvo

Naše prohlášení podobá ale

peníz

arci nenabízí a

ehož snad nejpádnjším dokladem

dosti,

vlasten-

rozhodným nepítelem nynjšího systému vládního,

Tato pocta by

Smíchovského

mu

výstavním pivovaru

rovn do pravého kídla Prmyslového

svj

sice byla velmi

zámrm, na

paláce.

levici

a

(Divy

Prmyslového

tenái

asi

paláce.

—

oekávají,

Pod korunou Svatováclavskou.)

že

jim náš

referent v

jasném a

soustavném pehledu nartne hlavní rysy utšeného a skvlého

prmysl osloval návštvníky ústedtenái zklamáni, ponvadž paláci tom jedva se poohlédnul a Bohu

obrazu, jímž kvetoucí náš

ního paláce. Ale tentokrát budou

sám pan Brouek v

dkoval, když byl opt na erstvém vzduchu. Vždyf se pamatujete, jak bývalo v tom hlavním ohnisku

dn

výstavy za

zácpou

u vchodu

oima, jako los,

nedlních a slavnostních

ale

dostal

bílá holubice,

již

v

do

vnit,

útlá

který

jej

Když

se

zatepetala

díví ruka

okamžiku píštím

nového obecenstva,

!

s

se

mu ped

hrstí výstavních

zmizela za

zanesl daleko

pan domácí

ním v návalu

ku pedu.

Od

té

91

byl

dobe, co

neví ani

chvíle

smýkán na

—

na zad

levo,

zkrátka,

vlna vrhala

pestal

híkou mnohohlavého

ním dlo. Byl slrkán na

se s

jedna

pánem

býti

davu,

právo,

ku pedu,

vle

své

druhá

a

stal

se

který v úžasné tlaenici a zma-

smry

teném šumu proudil všemi

jej

v ulikách mezi

nesetnými

vitrínami.

Za takových

pomr

nemohlo

býti

ovšem

ani

ei

o sou-

stavném pehledu. Jako vrak bez plachet a kormidla, zmítaný

sem tam zvlí boulivých divy

vln,

potácel

paláce

a za

té

neprohrál

se

ani

Prmyslového

plánu a

bez

se

svízelné,

cíle

bohudíky nepíliš

omámení, které

se

ho

zmocnilo uprosted toho divého ruchu a shonu, uprosted

té

dlouhé

Odysseje

ohromné

pestré

skoro jako v

a lesklé

nejrznjších

spousty

Z poátku od

zadu.

konen ped

chtl

zachytiti

Zpevracel

vdí jej

mohl v knize

pedmtu

a

píslušnou

výstavní skíní, ale než

nesíslné

v

nif

tom

skupinu. si

valící

inserát

listy

s

a

našel

íshcemi,

s

Uinil

zkoušku

s

nejbližší

mohl uvdomiti, jak obtížná a

se kolem,

zachránil jen

labyrintu.

poádné íslo vystaveného

vyhledati

havá by byla taková práce orientaní,

Brouek

Byl

znovu studovati, tento-

nimi abecední seznam vystavovatel

dle nichž

vštvník,

tovar.

Jiíkov vidní.

Chopil se hlavního katalogu a zaal krát

z

mu

vyrazil

zdlou-

proud

papírový ten balvan z ruky

ná-

a pan

pomcku.

tží drahocennou

Následkem všeho toho pestává náš referent na skrovném

výbru

jen nkolika málo

pedmt

onen proud obecenstva náhodou

a skupin, k nimž

dostrkal a

pi

nichž

jej

ten

nepro-

niknutelnou tlaenicí byl donucen njakou chvíli se pozdržeti. I

z

tch zaznamenává

zvláštní pozornosti.

jen takové, které se

Ostatn, kdyby podal

mu

jevily

referát

hodnými

sebe dklad-

í»2

si

ml

vyetl

musel by napsati pouze než

tlustší,

byl

sára

pidržeti jakéhos uritého

pedmt

vidl, a co se

z

té,

.

poadu

mu

v

asi

zajímaly

pedmty

látek

namnoze velmi

referent dovoluje

si

tu

mu

snad

Pedn,

pokud

se

výhody

patriarchálních

za

z

které

umle

namanulo

kolotání

.

žbány,

poháry,

devné

sklenné, a

vkusn

a z

ji-

Náš

zhotovené.

nkolik znaleckých poznámek a pokyn,

budou povdni

týe

ani

se

nejvýznamnjší pele

rzné

každého

íše a podobné výrobky keramické,

ných

paláci

Nemže

nebot neví sám, kde který

;

tom zmateném

tu z oné strany paláce.

Pedevším

Prmyslovém

o

hlavní katalog.

Vybírá tudíž

díve, co pozdji.

mele tu

tená njakou vc,

druhý

každý

ješt povšimnouti, a kdyby chtl uspokojiti všechny

vystavovatele,

knihu

mu

by

njší, jist které

konsumenti.

i

Pan Brouek oceuje

materiálu.

korbel

vyrábitelé

a

jiných

devných

sice

nádob,

nichž nkteré na výstav vzbudily jeho obdiv krásnou prací

ezbáskou;

také hlinné a ko-

vové poháry, cínové hubatky a

plecháe mají své pednosti ale

pes

to

hodily

vše

—

se ta-

kové neprhledné látky jen do

onch

dvrou

pilo

as,

zlatých

starých

kdy obecenstvo ješt

s

teba

dtinnou po

tm

všechno, co jim pan starý uvail a

šenký

moderní,

natoil.

dob

stranného pokroku jediné sklo.

A

prosté, hladké,

dob

Avšak

skepse

a

vše-

vd, svdí

nejlepší je sklo

úpln przrané

;

93

dolíko vání a barvení

všeliké rýhování,

hned

z

ruují jest

pedu nedvru.

Zbytené okrasy

úrazm

tolikerým

a

obyejn

se užívá

jíž

náchylné k úzkostlivému opatrování.

Orlanda

ani vzletu

Furiosa

nhy

ani

neodpo-

která vydána

nálad málo

v

naprosto potebí

Je-li

jaké ozdoby, hodí se nejlépe krátký veršík (k

teba

budí

který

vbec

se

rozumné zdražovati jimi nádobu,

neníf

:

zloád,

je

není

Betislava

Bou-

bínského) nebo významný nápis, jakým byla ku píkladu

myslná

devisa*.

„Já piju rád!"

V pravd

oslující dojem

haté kollekce

mu, jakoby

pedmt byl

se

zámk,

jejichž

dla

dtských

za

nici krále

ze

let.

Zdálo se mu,

Václava nespatil

tolik

Jeho zrak nemohl se vybaviti

znovu a znovu pitahovaly

granát

a jiných

nejkrásnjších

z

že

kamen,

ml

kytu a že

vrné

služby

svdí, skoro

njakou

že

chu,

divý zašli

žár

není-li

koupiti

pvabném cizoty,

vešli

rozkoš pohlížeti

do

odmnu

v

dlouholeté

vltavínu s

na pekrásný,

nhož

jisker?!

vínkem

živý,

A

dová-

kdybyste

skalnatou

jehož

napluje bájenými poklady, Pojizeí,

paní Mar-

kola.

tch zkamenlých ervených

lidu

safír, rubín,

arovnou hrou

nám konstatovati, že sob jeho píze. O jeho

jí

v kraj kolem sivého Kozákova,

povst

jej

jest

krásn zeleného

drobných eských granát do

Vru,

démant,

pi tom vzpomnl na

si

broži z

kterými

pout,

záících

zvlášt naše domácí drahokamy získaly šlechetné mysli

prováklenot-

drahocenného tpytu a lesku.

A píjemno

barev.

chva známé

ani ve

kouzelných

ty spousty

vzácných

z

astokráte

jej

bo-

drahokam. Bylo tch zaarovaných

stíbra a

nádherou

Brouka

na pana

uinily

nkterém

v

d-

na jednom vystaveném poháru.

zlata,

ocitl

skvoucí

n-

nmuž arci

útrobu

kdybyste tam v tom

nejlakotnji

pod omšenou slamnou stechu

se

vtírá

píl)0J

pkn pruhovaných

::

94

na pohled hnízdeek

chaloupek, roztomilých

do

úsvitu

nich

v

kdybyste

tpytných

zmoené

ty

brusiského

kaménk

nuzný

uhájily

podoby,

aby

kola,

které

sedají

od

tch

hlazením

si

a k nimž dostavuje

život,

když jim vysychá tento skrovný pramen obživy

se krutá bída,

o

vidli

u

noci

trpké chudoby,

šperkem

že byste jiným

eským

tím žhavorudým

pjemi potu a bohužel

horkými kr-

skropeným

pyropem, nejednou

i

a své drahé, než

sebe

nezdobili

našich

slzou

strádajících

bratí a sester!

Od Kozákova je

k Humpolci, od safír a granát k suknu

notný skok,

sice

v

ale

upomínkách

Broukových

onm

bezprostedn

myslového paláce pidružují se k výrobky Humpolecké. Nkterá

pomenula za

mu

starých

k oltái.

A pi tom

polácká". Umínil

krejího, aby v Liberci

a

mu Brn

si,

as

textilní

tchto dkladných suken pi-

o svatebním

historku

zlatých

z

ddov,

kabát

pyšn

vnuk

ješt

pi

nejbližší

„hum-

o nic

nestojí

objednávce uhodí na svého

humpoleckých

pedložil vzorky

nmž

v

vyšlapoval

si

nebyla vystavená sukna nikterak že

Pr-

z

eského;

Páni

látek.

pro bychom

jim

tedy vnucovali své peníze?

Pan Brouek není

sice

národním výstedníkem,

slední

dob

„Svj

k svému!" Vyjímá jediný obor,

piznává

boj ten zanášeti:

stejn milá od

se

totiž

Nmce

i

na

poli

národohospodáském k heslu

kam na

prosto nesluší

pronajímání byt, nebot inže jako od

(z

jedné

Dal výhost svým proslulým

nmecké

jest

továrny) a zaal

si

Sokola

a sdruženými

znaky

švédským sirkám

kupovati zápalky

Cech,

pro-

zahájil

ravské Tešti, jichž krabiky jsou ozdobeny vyobrazením

kého

mu

echa.

Provádní oné národní hospodáské obrany zatím sirkami.

ale v po-

Moravy

a

z

mo-

ac-

Slezska

95

pod korunou Svatováclavskou. fikantka,

vláda

že

vzbuditi

ratelích

myšlenku,

místo nich sirky pruské

ony

že

s

dosud

prodej

jichž

se však bohužel,

brzkém

zavedení

eštin

ovšem

že

zakázán,

a

i

sirkového

na sirkových

mu

rodiny

Pan

roku 1866.

z

„eské

jsou

jejich

bloervených prapor.

dvojicí

pan Brouek

svj vlastenecký

nebude dlouho pstovali. Proslýchá

sirkový sport

o

nkdy

bývaly

nyní novjší

si

není

krabiky demonstrativn ozdobeny

Zdá

tra-

sirek

len nmecké

slavných

nabídku zamítl a kupuje

arci

zápalky",

zem

ti

podobiznami

nmeckých generál,

císaské a

mu

njakou eskou korunou. Trafikantka nabídla

spojeny pod

domácí

oznámila

nebezpených

státu

ponvadž by mohly v eských odb-

zapovdla,

v trafikách

Ale jednou

tchto

prodej

se totiž cosi

monopolu,

státního

krabikách

který by

nadobro

odzvonil,

penzích a pozdji na mnohých

jako se stalo na papírových

jiných vcech, ku píkladu na platebních poukázkách poštovní

Tato

spoitelny.

jest

zízena pro všechny národy rakouské a

eský obchod spotebuje do roka tomu

navzdor

smenkou.

neposkvrnila

na

Partei

ní,

že

znamenají slova:

giltig",

„Den obigen

abzutrennen",

pí-

pijetí takové po-

co

neví,

„Zwei Monate

„Zahlungsanv^eisung", der

dosud ani jedinou eskou

je

Rázný Klapzuba odepel jednou poznamenav

ukázky,

spousty jejích poukázek, ale

„Goupon

von

empfangen

Betrag

vbec svým podpisem stvrnco, emu nerozumí. Ale z Vídn došlo ho vyízení, že se tam kanceláská manipulace náramn stížila, kdyby

zu haben bestátigt" a že nehodlá diti

by

mH nech aby

také

vydávati

poplatnictva, se si

k

pro

eské

které je

uí nmecky vli

nim

poukázky, státní

poštovní

a nežádají

inili

jinými

spoitelna

nkolika

na

nepohodlí

slovy:

s

milliony

zízena,

úednících,

eštinou.

K

lako-

96

vému dvodu

musel

ješl rád, že ho

poukázky

úedn

penz ovšem

;

žádati dlužníka,

Avšak snad

i

pece

umlknouti

a byl

nedonutili k podepsání nesrozumitelné

bez podpisu

mu

aby

Klapzuba

radikální

zaplatil

eským

eníkm

hodila.

Arci

také

a musel

nedostal

jiným zpsobem.

na íšské rad

tém

konstatují

by

se

ta

vc

v každém sezení

6902 SEDLETZ-KDTTENBERG

ÁSLAU Hall).

—.19

fl.

Sill).

II.

Perszg.

II.

Perszg.

SEDLETZ-KUTTENBER&

ÁSLAU Ganz.

—.37

íl.

Sill).

6902 Rub.

Líc.

množství jiných podobných

mínám s

si,

trochou eštiny

sahám bezdky do lístek,

tobolky, z

poslanec

lístku

kde jsem

si

a

pi

Nmec

O

ryzí

kdysi té

Vzpoztropil

vzpomínce

uschoval na památku

mých známých na

pro jízdu do áslavi.

nebude snad ani žádný

naší rovnoprávnosti.

nmecký

na železniním

koupený jedním

horském

obrázk

jaký hluk jeden

nádraží

eskosti

pochybovati.

Bez

této

Kutnokrajiny

poznámky

97

podávám zde vrné

Le,

kdybychom

nevyerpatelné

s

panem

pomr.

Broukem

zabedli

vcem mén V

do

této

jakými

choulostivým,

obuvnické ásti výstavy povšiml

odlitk noh

sádrových

referent

našich

vzrostla by kapitola v celou velikou knihu.

látky,

Proto pecházíme radji k

náš

zadní strany toho lístku

i

illustraci

jsou zajisté boty a stevíce. si

pední

facsimile

jako malou, ale výmluvnou

pro

braní

míry,

ale

pohešil podobné znázornní všelikerých deformit lidské nohy,

nošením elegantní moderní obuvi.

vznikajících

as

domácí obuvnictví od

nynjší výrobky daleko za

covské,

dosvduje

což

která se dosud

skou

že se

stedovké práce

známá

nejlépe jeho

a

neroztrhala,

do trvanhvosti zstá-

co

ale

solidností

šev-

husitská podrážka,

chodívá každý

den Kliment-

ulicí.

Tím by nechal

byla

ob

kídla paláce odbyta

pedmt

pan Brouek

si

kout

v jednom

;

avšak na konec po-

nejvíce pozoruhodný, jejž objevil

huatý medvd,

levého kídla. Byl to veliký,

který za každý desetník, vložený do jeho nitra,

zamruel a strovského z

to býti

sice,

staroeských škorní neblahé pamti

v nejednom ohledu zdokonalilo, vají

Mohla

Dále uznává

bohatá a zajímavá.

velmi

kollekce

téhož

V

za

nedostižné v oboru I

tom,

v

jako onen,

jehož

dukát. byl

že se

panu

hlavou pohnul,

Jediná

eený

vada midukát

Broukovi

dvoran povšiml

na své vazby

(Broukovy)

bez

odporu

knihaském u nás

i

si

v

jedné

vlastní

zastiují

vitrin

skvost-

kteréžto

cestopisy,

všechno,

co

dosud

v cizin bylo vytvoeno.

lecos jiného lákalo v této místnosti k bedlivjšímu

ihlédnutí,

ale

asi

dostalo

návštvu msíního koncertu.

ústední

vazeb

krásný

vrátil

spoívala

díla

zlata,

odmnou ných

vkladateli

jedna

vc

vadila delšímu pobytu.

pro-

Zahnízdila 7

se

98 tu celá lovecká spolenost sliných

a zatahovala kolem jednou, letl

jakým

pímo

jsi

do náruí

pan Brouek,

je

prodavaek výstavních los

host neproniknutelnou lé není žádnou

rt

proto radji vytáhl koupený

;

zale v ruce.

Ale ani

domluvám, aby

ob

na

si

nepomohlo

to

ševe-

jej

oká-

musel odolávati úhsným

:

pikoupením druhého

Za takových okolností není této

z

arovné

—

sladce

a nesl

los

již

za

losu pojistil vyhlídku

hlavní výhry.

nejdíve o

odmítat

píjemností,

každým krokem prosbu milostn loudících oí a lících

ped

prchaje

:

Pro galantního lovka,

jiné.

koniny.

lesky briliant,

rokokovým

zbžnou

pedu,

z

zastavil

,

boudoirem

se

že místo

zajímavém

dostati se

co

teba

vnoval

a

pístrojm

Fric,

se

ped rozkošným

Skramlíkov

sklenným

pán

stroji

drahocenného

peníze,

na okamžik

pavilónu

v

pozornost roztodivným

Pi

rovým.

hledl

pijme radji hotové

toho šperku dámského

—

že

ustanovených za první hlavní výhru

beztoho rozhodl se hned

znanjší srážkou

divu,

Zavadil proto jen krátkým pohledem

mícím

Kavalíi

patrnjší prohyb ohromného kamenného prahu, byl by se

nejne-

pece

déle pozdržel, nebot! pekvapilo jej velice, jak siln se pošinul citlivý

ukazováek

dost málo pitlail

vyplašen z

optným

stroje,

—

když

ale z

ku ploše

palec

balvanu jen

tchto vdeckých pokus

zjevem pána

s

bílou

byl

kravatou,

rázem

který

se

istá jasná jako pízrak vynoil ze zástupu opodál.

Pan Brouek pochopil mžikem kritinost jedinou spásu v vala: byl

útku

cestou,

nejbližší

vzhru po schodech na

galerii

situace a shledal

která se

mu

naskyto-

ústední budovy. Jinudy

by stží nepozorován vyváznul. Bychle tudíž vystoupil na

stavní zízenec optal,

chce-li

se

galerii

a když se ho

tam

vý-

podívati až do kopule, rozhodl

99 se bez asi

rozmýšlení

i

smlému

k tomuto

—

podniku

tam

se

úslužný pronásledovatel za ním drápati nebude. Nelitoval ani zvláštního

úelem

vstupného,

musel

které

tím

za

Ale když pak vystupoval po úzkých, toitých

zaplatiti.

schodech do výše, láteil v duchu na jejich nekonenost tíhu

hlavního

stíral

katalogu,

horliv

si

mu

která

stoupání ješt

oddychoval jako

pot,

mch

i

a byl by se jist

v pli cest navrátil, kdyby nebyl chtl za drahé vstupné

eho

na

ztrpovala,

n-

užili.

Konen postranní

vzhru na

klenbu, spojující oba pední

pylóny ústední budovy.

Mezi nimi vypíná se nad

klenbou ješt

vystoupil

lehká železná konstrukce stední vže,

opt vedou

kupole

tém

na samé

paláce pod obrovskou

významn celému

vévodící

tený sted a

možno

toité schody, kterými

obrazu

do

jejíž

vystoupiti až

korunu svatováclavskou, výstavnímu

jakožto

sku-

vrchol všech našich snah.

Stejné asi myšlénky prolétaly hlavou každého z nás, když

potšivše se na výstavišti pehlídkou našich

oborech práce hmotné zrak na onen skvost,

i

záící do temna

ního paláce jako arostkvoucí

plamenný myslí

protest

našich

celistvosti

že

toliko

stavním

otiny.

korunou

my, národ eský, a

že

výše pyšného výstav-

usilují vyrvati

který

nám

sn,

jako

ze srdcí a

není

pouhým

z

nás pipomenul onen pohled

sešli i

s

jsme se k

závodm

práce

toho hlediska v obraze vý-

pomry naší zem. Pro nmecké eská koruna spíše znakem pohoršení, od závod výstavních. Na í stran je právo? se obrážely

obyvatelstvo Cech byla

odpuzujícím je

ve všech

symbolem národní jednoty a

ale

A mnohému

s

našich vzletných

kdož

všem,

královské,

pod touto

vrn

kvt

tento posvátný klenot,

odznakem moci

také,

proti

pokrok

duševní, za šera veerního upjali jsme

!

;

My

prohlašujeme

celá

:

Tato

naše jako

jest

zem

tisícileté

ddictví po pedcích našich, a vy jste pouze pisthovalci,

bud dobrovoln

nám

naše vlastní

nám

pijatí,

z

odcizená

krev,

postupem

vk a

nebo

ba namnoze

vnucení,

nemnohých

ásti teprv nedávno,

pímo ped našima oima. jaké vbec máte právo

A

^

trhati ten tisíciletý celek, zbu-

dovaný krví a prací našich

pedk,

živý

neporušený,

dosud a nikým jehož

od

jste

staletí

zákonnými píslušníky

a

nmž

v

chceme

bratr-

sky uznávati úplnou rovnost národnosti

pergamentech? všechny

Oni však

vaší ?

mrtvé

Co

nám

zákony

a

namítají

:

Co nám po vetchých

historickém

po

smlouvy minulosti

národnosti, urovati své osudy po své vli.

pívskem

té

haraburdí?

Nad

živé

právo

platí

My nechceme

býti

koruny, které neuznáváme a kterou nenávidíme

Jaké tu srovnání mezi nimi a námi?

Kdybychom s krvácejícím srdcem vskutku se zekli pokraj otiny, v nichž každá vesnice, každý vrch,

nmených

každý potok svým

o

jménem

hlásá,

že je to vlastní

že by rozpínaví sousedé vzhledem k

na velebené právo

eském

kraji

dále

národnosti,

vnucovali

že

by

své jho,

pda

naše:

nám rázem zapomnli nám v našem ryze ba že by chut sahali i

!

101

pergamentm

k vetchým z

a historickému haraburdí, snažíce se

nich dokázati, že jsme po právu píslušníky a parohy velké

Germanie

Ó

protivné

všude, všude,

lesem

bodák

právo,

zatím

—

farisejství

kam

Evrop. Každý tváí

se ježící

co

meem

s

u národa jednoho, ale

nejen

ohlédneme po dnešní osvícené, jediným

se

v ruce

se tu jako

svj

chrání

vtlené

nebo se

lup,

chystá na jiný. Kormutlivý jest pohled na ten všeobecný

menný

mrných

pímo hnus

ale

boj,

frází o

právu a spravedlnosti,

etami

falešnými

jímá pítele pravdy

osvt

celá ta hrabivá spolenost

a

tch

z

svobod,

plalico-

jejichž

osvžuje své iré,

bezohledné sobectví. Ve jménu svatého práva národnosti sahá

Vlach

Trentinu

po

—

spousty

svobody

slovanského

tváí

ubohou Slova

erné

otroky a

zárove

Terstem

s

jako

jménu

meem

lidskosti

dlouhá galerie šeredných obraz

osvobozuje Anglian

„ohnivou vodou" vyhlazuje

i

——

národy nešastných divoch

shrábnouti

paladýn osvty a

barbarským násilím

který surovým,

ve

;

zároveií

obyvatelstva;

Maar,

se

rdousí

celé

chce

a

.

.

.

však byla by to píliš

Vru, vzpíná

se

hnvem

ruka, aby v cáry rozervala všechny ty lživé prapory vzletných

nápis a vmetla

je ve

ských

za

keslech,

tribunách

za

i

by o

i

stoly

redakními,

stoly

lánká" rozehívá

tvá pokrytcm na trnech, v

zelenými

k nadšeným

nkdy tená málem uvil a

zisk

slávu

každé právo

i

našeho

bezpráví,"

ních zápas, ne sice

Není nikdo

z

to

farisejství

kde

se

minister-

na enických

leckterý

hymnám na je

nám

„úvodní

svaté ideály, že

v jejich opravdovost.

plemene

„V

vhodnou

boji

zbraní

byla by pravá devisa nynjších národ-

krásn

smšnou

diplomat,

znjící,

však alespo

upímná.

sebechválou, pravíme-li, nás že

usvditi.

Odprcové

nemže

naši sice volají:

Nyní

102

samou

oplývají arci ústa vaše

ale kdybyste nabyli moci,

korun práv bychom pouze

Maai

jako

tak,

ovšem popíráme,

spravedlností a

byste s

zatoili

v myšlénkách.

My úmysl

se Slováky.

kdybychom

ale

jej

i

rovnoprávností,

námi ve své eské

skryt

lakový hešili

chovali,

Skutkem neukivdili jsme dosud

My nemáme na svdomí žádných poznaských PoDán, nemluv ani o nesmírné mohyle Slovan polabských. My se pouze bráníme, od vk zoufale

nikomu.

lák, ani šlesvických

bráníme

ohromné pesile útoných nepátel a

proti

slavného

uchránili jsme

lesku

si

z

bývalého

tuto posvátnou korunu,

jen

spatujeme záruku jasnjší opt budoucnosti a pod

v níž

se snad v lepších

dohodneme

v míru

Nevím,

ví

pevn

slibu

krále

eského, a peje

míná

si

že by

není

mocnáovu,

o

nic

vzácnjší

loyalní

dá se korunovati za

korunovace a

svatého

je

Václava.

pesvden,

Štpán Živ pedstavuje si

ponvadž

stejn velkolepá,

byla

korunáe. Jako

že

vele, aby se toho ješt dožil. Vzpo-

si

dosud na líení peštské

pražská

—

Broukovou práv takové

hlavou

že náleží mezi

jisto jest,

níž

a spravedlivosti

snášelivosti

svými krajany jiného jazyka.

se

i

kroužily

zdali

myšlénky, ale

oban

dobách národní

svatý

všechen ten slavnostní lesk a šum, jímž by se naplnila Praha

a zvlášt staroslavné Hradany, kde by zajisté

spatil

dostal v

za

eského,

svého což

arci

lovku

dti

%

se

života

mu

blízka krále

Pan Brouek bílé a

blízkost

sní o

krále

století,

kde

cepem na ramen tžko bylo

uvi-

který

ostatn

svou korunovaci

a ledabylo. Tentokrát bude zcela jinae.

celém

ervené

pana Wúríla

korunovaních. Rád by

alespo jednoho korunovaného

Zikmunda,

spch

se protekcí

obad

nepodailo ani v patnáctém

husitským

s

odbyl velmi na

potee

tsnou

víno,

peeném o dešti

volu,

o kašnách, z nichž

penz rozmetávaných mezi

103 o selských svatbách, o

lid,

nekonených prvodech, banketech,

slavnostech a radovánkách

pes

Ale ví

.

.

neml

vše

to

.

zakoupit

chuti,

si

pímo nad

Václava

tého

svou

Ml

hlavou.

posavadním lezeckém výkonu a pivívaje obnažené spocené skrán,

bavil

lidských

figurek,

stranství

ped

jimiž

se

hust

již

si

úpln

šátkem chládek na

pitvorn zmenšených

pestilo

celé volné pro-

palácem, jako vykládáno živou mosaikou.

který

druhé ruce,

v

držel

slétl

musel za ním

pospíšiti

dob

kostmi, které

mla njaký tentokráte

na každou

mu

by se

delší

Na

štstí ne-

tím spíše,

totiž

pan domácí

vycházku rozlinými

hodily pro pípad,

nepedvídaný a neobyejný

—

klo-

holou hlavou.

nemilých zkušeností, opatuje se

z

v poslední

s

i

neobratným

tento

mávnutím dol mezi obecenstvo ped palácem.

Tže

na

dosti

Ale když chtl fofrujícímu šátku pispti na pomoc

boukem,

sva-

pohledem do hlubiny pod

se

sebou na mravení hemžení nesetných,

i

bh

šplháním

po kolika ješt schodech potšení, aby spatil korunu

ponvadž

mah-

kdyby jeho cesta

prbh.

Tak uinil

njakým nedopatením

se

—

snadn mohl octnouti teba v koši výstavního balonu a mimo jiné zastril si doma do kapsy pohodlnou cestovní ei

pici,

známého klobouníka

kterou nedávno u jednoho

Tento živnostník,

dvrný

pítel a politický

koupil.

souspeženec

ru-

kavikáe Klapzuby, není sice pro své rýpalství a šprýmaství panu domácímu píliš po chuti, ale má dobré zboží a proto zašel

k

nmu

pednesl,

vzácný

zamyslil se

zákazník

i

tentokráte.

Když své pání

klobouník na chvilku a pak jako

roz-

radován dobrým nápadem, chvatn vytáhl ze své zásoby jednu epici, z

okrouhlou,

nahoe

lehounké snhobílé

látky.

zploštlou

„Tohle

a je

ponkud vskutku

rozšíenou, nejlepší,

co

"

104

vám mohu

odporuiti,

pane

domácí,"

„Vkusná, jednoduchá, rozumná

apek,

v jakých

A

cestující.

strašívají

z

na železnicích !

židovští

Bílá

její

paprskm slunením

—

ani

horliv,

ji

téch bláznovských

obchodní

barva chrání

a látka

pi tom lehouká jako pavuina,

ale

nosí lehích

vychvaloval

žádná

pohlete, jak praktická

nyní v lét nejlépe proti trvanlivá,

—

je

sice

že snad ne-

Pan Brouek perval konec chvalozpvu nevrlým posukem, pedvídaje v ném njaký hloupý msíní vtip. Ale epice se mu líbila. Mla sice tvar ponkud neobvyklý, jakého dosud nevidl,

ale tvar jinak zcela solidní,

byla levná, odnesl

Nyní,

výborn.

pi

si

píhod

té

Posadil

ji

Ale pojednou z

hlubin

epici spokojen

schodišt

s

kloboukem,

na hlavu a

stanul jako lesklý

ml

ponvadž

a

cena

i

dom. se

hodila se

pimrazen.

cylindr a pod

mu

hned

k rychlému sestupu.

Vynoilt

ním

se

práv

objevila se

pí-

vtivá tvá úslužného lena výkonného výboru, který ho tedy

pece pronásledoval

až do tchto výsostí.

"

105 Ztrnule zahledli se na sebe

pekvapení,

nelibé

A

i

po malé chvilce

cího

Pan Brouek

m

„Což

maten.

len výboru se

již

spšn

zpozoroval,

nejen tvá

;

opt

nebyl pana domá-

hlubinách schodišt.

ve

nenadálým

byl tím

skuten

jevila

velmi zaražen.

zdál se býti

a jakoby

obrátil

zmizel

Broukova

obratem ješt více po-

nepoznal?" myslel

„Snad v

si.

té

epici? Ale ne, to není možná. Vždyt mi hledl do tváe dost

upen

a

ped

chvílí

jsme spolu

Krom

chodili.

hned u vchodu výstavišt jako známého.

toho

moje epice jako kouzelná karkule v pohádkách,

lovk

stává neviditelným.

mn

se ke

znáti.

horu? VždyC

se

Pro

Vidl mne dobe,

asi ?

A

k

emu

pece nedrápal po

potšení, aby mohl hned zase

lézti

nmu

s

pívtivým

velmi

pod

níž se

patrn nechtl sem na-

dol!" druhými schody na-

sešel

již

njaký

v ruce jeho klobouk, a když pana domácího

hned k

m

schodech jen pro to

Tam ekal

zpt do ústední dvorany.

ale

vystoupil pak

tolika

Pemítaje o záhadné píhod,

vítal

Tot by musela být

drže

pán,

zamil

spatil,

a zdvoilým pozdravem.

„Vidl jsem venku, jak vám klobouk sletl dol a jak jste jej

apkou,"

nahradil svou

kovi ztracenou pokrývku hlavy.

nohám

i

pokal jsem

s

„Klobouk spadl práv k

ním tedy zde na

Pan domácí podkoval vybraným stejn mezinárodního

vi

„

Pardon

!

"

Brou-

podávaje panu

pravil,

:

„

>ás,

Merci

mým

až sestoupíte." !

"

kterého jako

rád užívá na veejných místech

neznámým osobám, aby snad eským oslovením

neurazil

píslušníka druhé národnosti.

„Ó prosím!" odmítal

díky zdvoilý pán a dodal

„Velmi rád jsem posloužil bratru Stiskl

z

panu Broukovi pátelsky ruku a rozlouil

velým pohledem.

srden:

daleka. Zdrastvujt

!

se s

ním

106

Pan domácí,

strkaje svou

kapsy, kroutil hlavou

známého lovka.

A

záhadné

I

neuml

ženost

nejvybranjší

pokryv

si

bílou

nebo

vysvtliti jinak,

hlavu

srdeností ne-

„zdravstvujte",

mu mozkem. nebo jak

než leda jako novou

eštiny. Ale nechal

zase

opt do

cestovní epici

zvláštní pívtivostí a

slova „bratr" a „zdaleka" vrtala

„zdrastvujt",

znlo,

a

nad

kloboukem,

vyšel

konen zadním

to

vymo-

pemýšlení

východem

Ústední budovy.

tenám od

té

chvíle již

pro upokojení hned sdluji, že se pan

na

lenem výkonného

výstavišti nesetkal

výboru.

Brouek

ani s oním, ani s jiným

VI.

(ústední Matice.

Po širokých stupních nádu, táhnoucí láce.

I

stavišt,

se podél

—

Ochutnávárny.

sestupoval

severního

nový prospekt, jaký odtud líbil

se

mu

jak náleží.

A

—

Balón.)

náš poutník na prome-

prelí Prmyslového

pa-

poskytovala zadní ást vý-

navzdor

té

ohromné, ne-

bedn balónové, ouhající nemotorn v pozadí, jejíž úel nám zstal nerozešenou hádankou, líbila se jist pemnohému z vás ta sms fantastických stech, bání a vží s tou obrovskou homolí cukru, to divné msto pavilón, štvu rné

i

rozložené za širokým hledištm

veerních produkcí svtelného

;

108

mohutným stromoadím,

vodotrysku a za

A

tepna zevnjšího života výstavního.

stromoadím pravá eka

se

lila

odv

ných

;

byla

výstavišt,

Pímo ped

tém

msta

zadní ást výstavního

rznobarev-

ohnisko se nalézalo

v tuto

vbec

chvíli

celá

nabita obecenstvem.

svtelné

u

sebou,

bila as hlavní

vlnících se hlav a

pro nastávající slavnost, jejíž

kout

v nejzazším

nmž

v

v tento den zvlášt va-

—

fontány

kteráž

arci

vysoko šlehajících a rozkoš-

nyní za dne místo kouzelné hry

nými kaskádami spadajících tekutých rubín, smaragd, safír, amethyst, kišál, stíbrných a zlatých pršek, ukazovala jen

sms

stízlivou

píspvky „

si

podruhé na vymyslí

otrhaný

ulici

hned ho ale

Husv

arch nebo pokladniku

s

že

si

když

v plesovém obleku, žitost

mj

náš referent.

Jednou na

s

amaru

chvíli

Mli by alespo s

poádku

svj

ten smí

desetník s ra-

literou

Co :

,

mi

zaklepat na

dvée

chodit po dvou a zále-

(tenám

snad

pana domácího

proti

domovník už dole u schod." antipatii

je

Žebrota

takovými vyizuje dotynou

zmínka ješt lépe vysvtlí

na

hladových dtí,

se dostati do novin.

každou

si

a do ruky subskripní

prjezdu tunou

mže

nebo

Zažebrá-li

ervenobílým praporekem,

dal do

mi

!

kopou

bez trestu a ješt abys klopil

jsem

se zapovídá',

povzdechl

si

"

límec a je to zcela v

na sebe

nkterý obtavý sbratel.

tato

pokladnice na

žebroty konec.

novou sbírku

dostným pohnutím, nechceš-li plátno,

hustý dav

tlail

že je to

pomník, po tetí na Slováky, každý

strážník za vzít

té

výdlku a

nuzák bez

chytne

lidi

Matice,

nkdo njakou

komu napadne

obtžovat

poád

kdy už bude

žádostiv,

divadlo,

poznal,

blíže,

spatil náš poutník

se

pro Ústední Matici školskou.

Matice, Matice,

„Jsem

den

rozmr, kolem nhož

Pistoupiv

obecenstva.

—

ouhajících kovových rour

trpasliích

kiosk

109

„Do mého pokoje

bílým kravatám.)

málokterý

se arci

kových vlasteneckých koledm'k dostane, ponvadž

Markyta

ohledu paní

své instrukce a v nejhorším

odbyde radji ze svého. Ale opatení ?

—

Pro má

všelijakých pisálk a

inže?

tžce

se

vybírá

pražském

domu

a

uvidíte,

podobná

—

tento

každému

Dejte

mn

nco

dá

nejkrásnjší

za

to,

ech?

pokladniku

ervenobílou

Matji Broukovi!" a

jsem

že

poslal

ji

s

po

z nich

chu

hned zajde

že jim

vymýšlet

Kdo

každý den novou sbírku na erta ábla. Vlastenectví!

pak

ta-

uitel, kteí neznají cenu penz a ne-

vdí, jak

si

nemže uiniti lovk vlastenecké

kdo

což,

odnášeti majetný

z

má v tom pípad je

Kdybych

si

poídil

„Na zdar

nápisem:

tch národních kiklounech,

po

''

!

jist že bych v ní nenašel ani zlámanou grešli

Budiž podotknuto, že sem tyto úvahy klademe jen k vý-

Brouka;

slovné žádosti pana

jest

pesvden,

že tím jednou

promluvil z duše valné ásti vlasteneckého obecenstva.

pan

Ale jinak není

Vždy

tici.

krejcar náleželo

je

domácí nikterak

sám

že

matiním stelcem. vlád,

poteba.

jich je

známo,

aby

na

Myslí

zizovala ze

mu,

Ba, zdá se

si

proti

Ústední Ma-

vikárce vystílel nejeden že by snad vlastn

jen,

penz

státních

této

i

exellencí bylo

sterský svízel

plat

píjemno, aby se na píklad také

shánl

z

Ta by

ešila zákonem Kvíalovým. Ale s tím hlasiti.

O nmecké

skoro veskrze

ochotn

se

a

již

kdekoli a kdykoli,

z

arci

nemže

školy by nebyla staros

Nmci

její

které

že by

mini-

Nepehlíží ovšem

veejných milodar.

prožluklé otázky jazykové.

když

že to ani není hezké,

doma za hranicemi sbírají almužny na školství, pece patí do rozpotu ministra vyuování. Pochybuje, se

kde

školy,

:

nejlépe

roz-

zase vláda sou-

páni ministi jsou

vlastenectví zizovali by je tedy

teba

telegrafem. Avšak nikdo

ne-

mže

na vlád

aby eskými školami sama

žádati,

poet oban, kteí nerozumjí

vala

formulám, jež zstati nmecké. zdá se mu, klidily:

zjednodušení

pro

Necht zaídí

se

eské

jist

poslanec že

ml

by pak

umlo

.

dokonale

i

bez debaty.

A

spíval státu

na zizování eských

snad by pak

i

íšský

telenému Rakousku

býti

a

by se rázem od-

Nmci

nmecky

snmu

ve

pijali

!

škol,

s nejlepší

neb

Nkterý

navrhnouti a

Kvíalv návrh

velmi možná, že by pak Schulverein

odmny eským uitelm

úadním

školy tak, aby každé dítko, vy-

by tento dodatek

velkostatkái

musí

o tchto obtížích a

na prostedek, jímž

cházející ze tvrté tídy,

eský

manipulace

Pan Brouek pemýšlel

že pipadl

rozmnožo-

tm peetným

alespo

sám pivyplácel

berlínskou výslovností. Ba,

snm nmecký pispl každoron spánjakým miliónem na podporu eského

školství.

Do Matici a

té

doby nenamítá pan Brouek nieho

peje

si

jen,

slušným a moudrým zpsobem,

Takový kiosk

af

proti

Ústední

aby se sbírky na ni konaly všude týmž

se postaví

jako u fontány na výstavišti.

teba v každé

ulici.

Ten nikoho

lU nikomu nepekáží

neobtžuje a

nkde

kladnice postavily

vykonává

kdo nechce, nemusí ho ani

;

Ovšem, ješt lépe by

zpozorovati.

své záslužné

bylo,

kdyby

na odlehlejších místech

se takové po;

slušný

lovk

mnohých

skutky radji stranou a bez

svdk. Tento výstavní

matiní

upomínající na

kiosk,

„kád", do nichž pro spolenou potebu bratí házeli

peníze

své

a

rozhodn. Se zalíbením

povati

brných

pozvolné a

na menší

prohlížel

tech oddleních,

kladnice o

tu i

odný lovk, pravici jaksi

v

si

stoupání

vrstvy tu

Hodnou

píspvky,

se

našemu

vtipné zaízení vkusné po-

které

mdných chvíh z

nejapn

tápal

dlník,

po píslušném

sklou-

dosti

chudobn

v

mozolovité

otvoru,

vpravil

tu stí-

pohledem

obtavých rukou

desetníkem

pan domácí na pomoc a vlastnorun

penz,

bavil se

neb onoho oddlení a když jeden bezpochyby

referentu

nichž mohlo se za sklem sto-

papírových.

vtší

zaly do toho

zamlouval

šperky,

husitské

nadšením

s

jeho

pispl

mu

dárek do

112

odmniv

prostedního oddlení,

Ústední Matici chudému

se za

pívtivým pohledem.

dárci

povzneseným srdcem

S

spvatel, Zrak

aby

prohlédl

si

utkvl

jeho

na

obrátil

vyfintné

ady

uprosted pestré spousty rozmanitých

kusk

pamlsk,

a

kolem nich, líšk

za

stolky,

—

nebem postavenými

ped

táhnoucím

v

nm

se podél

soudk, íšek,

obecenstva,

vše to pouilo

u

sedící

nebo

v po-

nich vyhlédající

z

lahví,

zástupy

podloubím nebo

proudící

talí

a

rozjaené

od zadu.

také

vkusných buffet

vábiv

prodavaky,

hezké

palác

jakémsi podloubí,

obou postranních kídel paláce. zadí,

pak od zástupu pi-

se

prmyslový

sklenic,

venku

i

zá-

kupící

se

ka-

pod šírým

pana Brouka, že

má

sebou proslulé výstavní ochutnávárny.

Ochutnávárny ani na

Slovo, jehož vynálezce nedojde

!

onom svt,

tomto ani na

slovo,

odpuštní

upomínající na šest

holštýnských koní, táhnoucích po hrbolatém dláždní do vrchu

nekonený nákladní vz, svým nechutným zvukem

a budící !

Každý

pece z

tolik

milých upomínek

vás uložil

pamti aspo jednu nezabudku rozkošné v nkterém koutku tch nžných, smavých

listy

svlace

s

révou

šumly rozjaené

asem

íše a prý

štíhlých

chvíle,

mezi

ztrávené

uzenek

vnily

davy, kde vesele

zvo-

milostné šepoty sladce ševelily ve stínu

sloup.

Pan Brouek který

i

zajisté

arkád, kde jako

malebné gairlandy uzenic a

vzdušné oblouky, kde nily

si

ho

zde

byste otáel,

ocitl se

oekával. ale

v rozpacích

Na

ped

referentským úkolem,

právo šíe hledl,

nevdl kudy kam

na levo zrak

v ohromujícím návalu ty

dv

pedlouhé ady od konce levého kídla až do konce kídla

pra-

tolikerých

vého,

mocných a skvlých dojm.

zajiskily

mu

sice

radostn zraky,

zmil

Když

ale

zárove

poznal,

113

prostudování

náležité

že

vštvy pesahuje

zbžném

na pouhém

stati

tohoto

kehké

síly

výstavy za jedné

oddílu

bytosti

ná-

Musel tedy pe-

lidské.

probrání na zkoušku alespo nej-

slibnjších jednotlivostí.

Vedlo by ho píhš daleko, aby zde podával výsledky svých

Má

studií.

pro svou zamlklosf

volných lístk, bylo

a

jury výstavních, o

na

pánové

si

jiný

dvod. Jako pi rozdávání i pi sestavování rzných

dobe

povšimli kapitoly

cestopise.

Nechce tedy své

zajisté

stedovkém

v jeho

„koštéství"

i

zapomenuto

soukromé odbornické úsudky nikomu vnucovati. pouze dvou vcí, které se vztahují k zevnj-

Dotýká se

šímu zaízení ochutnáváren.

Pedn pi

této

skupin.

místa pro

Vykázalo

rozmr

slového paláce,

kteí

poadatelstvu,

zazlívá

poádný stl

tžko bylo soustediti Za druhé které z

víly,

obletovaly,

sebe žili

pouhý chatrný pílepek

jí

že v

nm

Prmy-

bylo sotva

pokládali za Píkopy,

se bez vyrušení

na

tak že tu

klidné ochutnávání.

referentu nevadily sice nikterak sliné

buffet se usmívaly a ochutnávae venku úslužn

ale

rázn

místem práv

a že stail jedva lelkujícím flaneurm.

Našemu

:

skrblilo

tak obmezených,

ochutnáváren

podloubí

že

pro

píští

jubilejní

výstavu

radí jim, aby od

odstrašovaly mladé hejsky, kteí se okolo nich

hem-

jako vosy kolem cukru a budili jen pohoršení u starších,

usedlých a spoádaných host. Než, toto

pes

dv

tyto

oddlení za per\u Zmínili

dojmu,

jaký

jsme

se

zmocovalo

se

již

na zaátku o radostn vzrušujícím

inila

výstava

Pan Brouek zachoval nyní

výtky neváhá prohlásiti, že pokládá

celé výstavy.

i

si

na každého

dosud

eského návštvníka.

celkem rozvážlivý chlad

;

ale

jeho znenáhla blahé rozjaení a vzrstalo

114 ásti

v této

i

každým krokem,

výstavy

každým pe-

spíše

sednutím od stolku ke stolku. Než došel do konce ochutnáváren, byl

v

již

díla.

pravd opojen skvlým zdarem našeho výstavního

v zastávce Pardubické vidl všechno své okolí v

Již

žových barvách

zdálo se

;

salky ochutnáváren, nýbrž i

mu, i

pavilón

zástupy tpytných

na

že se

usmívají nejen ru-

vkol, ba

hosté, všechny oblieje

A

v pozadí.

r-

než došel do Se-

zemic, byl by objímal celý svt, nevyjímaje ani hezkou mladou

Moravanku,

jsme

u

které

náhodou

svérázný vkus lidu

;

ale

náležitého

zde zamhouil

ob oi

kvítkovaným šátkem, uvázaným na babku škrobenými, snhobílými rukávy

Nahoe

za stolem octnul.

pan domácí nemá

že

poznali,

se

;

košile, jež

porozumní pro nad erveným,

nad velikými, na-

dmuly

se

jí

tém

jako dva malé balóny kolem oblých ramen a jsouce nad loktem staženy, dole

velikého

opt

kvtu;

se rozšiovaly v bohaté krajkoví, jako v kalich

nad

asnatým bílým

a

obšívaným

peste

ohrdelcem, pod nímž záila kordulka množstvím ohnivých barev, stíbra a zlata

vysokými všechno

kému

;

nad krátkou sukní

botami,

sahajícími

k vli pkné,

oblieji,

až

svižné

s

etnými záhyby

nad

kolena

—

postav a zvlášt

;

ba

i

odpustil

nad to

k vli hez-

který se všecek smál jarou veselostí.

115

Z rozmluvy, kamizole

kterou

s

vedla

ervenými výložky

vých erných nohavicích lesklých botách, pak

dobný

šat

—

moravskými

má

nho

ských,

za

v té

v obav,

té

ež

by

výtky,

píin

mu

se

tžko

ale

prohlašuje,

Každou

a

A konen

že snad ani není

má

se

morem

vc

s

stejná

jiný

pomyslí

se

jako

nkde

do-

s

prohlášením,

a se spoustou jiných

Pan Brouek smíil

citem,

s

i

se

s

horlivostí

jedin

ten tetí

klame

A

stejn

pravým

eských vcí.

že

eského ducha na

ryzího

obecenstvo, že

si

a

eský duch vane

žádného pravého eského ducha.

S

ei.

potíž,

ped tmito padlky

nezfalšovaný

pravý,

pravým eským

jeho podrobnosti.

dostalo

lidové

neb onoho spisovatele vane pravý eský

postav Marušin tou mrou, 1

morav-

pípadu

mžete

chvíli

chuti konati

podeí

a

ducha

Je s tím

nho, naež vystoupí tetí a výhradn jeho firma má pravého, sklad.

náeí

pravého

u

pouze

mžikem

dialektolog.

nemá

v nejpíznivjším

se brániti.

vskutku

pán

redaktor

ani

hned vedle varuje vás že

se

živý rozhovor s nimi,

aby nepohoršil

že nepostihl

že prácemi toho

duch,

nálad seznámil

v oboru

studia

s pravostí nkterých vín. ísti,

výstavu

krutou radostí vrhli by se na jeho

s

Ostatn

pokus.

namáhavá

alespo

A

v po-

že se ta

na

pijeli

že

Že tu nepodává svj

písní pánové a

to

linguistický

za

ve své rozjaené

hosty.

dvod

jediný

Jsou

odnou

vyrozuml pan Brouek,

vesnice v okolí Velehradu.

Pan domácí s

statným

krátké bílé

vyšíváním a ve vysokých

moravská krasavice jmenuje Maruša a z njaké

a

stapci téže barvy, v piléha-

a

modrým

s

—

rodii

pívtivou jeho ženou,

s

dcera

jako

svými

se

erném klobouku, tsné

v kulatém

rolníkem

—

eským

hu-

národním krojem na svižné že

ho zaaly

zajímat dokonce

pravého národopisce vyptával

116

souástech a

se po jednotlivých jeho

ruša

uený

ten výslech

když Ma-

ustal teprve,

uzardním a smíchem násiln pe-

s

trhla.

Pak chválou,

obrátil

rozprávku na výstavu a byl potšen nadšenou

kterou

jí

vdti, co

výstavišti jen

po

lesku a

moravští

hosté

se jim líbilo nejvíce,

povrchn

zcela

šumu nevdí kudy kam. Náš prvodu se vyhýbal, nabídl což s povdkem pijato.

V tom zaznlo pan Brouek brániti proti jež

slyšel

to

hledly

její

vzhru do vzdušných vtrnou

hry

pout. z

koše

balónu

máváním ervenobílého papírky, jejichž

modrých

praporce,

mocn

projela

výsostí,

beztoho pocioval

—

mu

za

zatlesk-

smrem, kam se

vznášela

i

z

svoji

vtroplavec diváky

rozmetávaje zárove njaké se snášely

k zemi.

samého pana Brouka.

Vná

pozemského prachu do jasných

pojednou celým tlem,

v

nmž

mu

bylo,

jako by se

vymrštiti vysoko do vzduchu. Zá-

obrovskou

oblastech vzdušných vesele

že

vzletnosf,

mohl pouhým odrazem nohy pohlížel

se

snad následkem nadšení ze zdaru výstavy

neobyejnou lehkost a

vistiv

zvuným

rychle

smlý

pozdravoval

touha lovenstva, vznésti se

—

tedy hlasité „Jejda!**

obrátili

koule

blavé sprchy zvolna

Pohled tento dojal

—

potlesk a jásot obecenstva a

dole

Slyšeti bylo

„Jejda!"

Balón „Godard" nastupoval

oblastí.

tak

pr-

za

kterak nad ohradou ba-

jiskící se oi, a spatili,

práv ohromná zahndlá

lónovou

sám

zeteln a chce ho

— zaznlo

Všichni

dlaní.

který

obtav

hlasité

tlumoilo mocný podiv a bylo provázeno

nutím pružných dívích

s

se jim

zcela

citoslovce

všem dialektologm

a že v tolikerém

referent,

rt Marušiných

ze

dosud

že vlastn

se,

se poohlédli,

úzkostliv vodce,

Ale když chtl

vzdávali.

piznali

bublinou, nesoucí se v istých

smrem

k

Podbab.

Jaká rozkoš,

117

modra voln jako

vznésti se do

msíního

dobrodružství

Pánubohu do oken!

nieho

bezdky

stavišti

a potšil

s

sdloval

trojlístek

vinnost,

jim

mchý,

tak naivní,

jejž

snad

a projevoval

o

vzducho-

pan Brouek uznal za svou po-

že

svými vdomostmi.

obecn

poukázáním na

balónu

vý-

zatím hluboké dojmy, jaké

si

divadlo,

pispli jim na pomoc

theorii

pímo

pan Godard upláchl

pipomínkou, že zstal na

druhým balónem „Viktorem Hugem*.

nan uinilo nevídané dosud

plavb náhledy

mu

že

jen

se

ješt pan Surcouf

Moravský

ale

vdomí,

a skoro bez

neužil.

Litoval proto opravdu,

ped nosem

Za svého

poádn povtím,

projel se sice

tehdáž konal svou vzduchoplavbu tak že z ní

nechati pod sebou všechny

pták,

nkam

všední starosti a letti

Objasnil

známý

vepový

moravská mládež pomocí brka vzduchem

i

napluje, a který spoívá na týchž vdeckých principech.

Moravská rodina dopila za tchto výklad své íše a se k odchodu.

prvodce upozoroval

nastávající

Její

ochutnávárny nejsou ješt u konce již

s

dostatek svou

žíze

Pan Brouek, jemuž

se

i

tyi, naež musel na

další pouf.

mu

se

;

uhasili a že chtjí

ješt

zjistiti,

doznati,

že

Všichni tedy

s

njaký rytíský hrad,

má

dosti

jeho dívjších publikací

Za tení závisti,

že se

na

tvrt

na

sám nejvyšší as, vydati se a pan domácí vedl své

níž

i

právo, která

již

bez katalogu konsta-

podobný povstnému, tená-

známému

Eulensteinu.

následující kapitoly pocítí asi

mu

uvidt.

hodinkami a po bedlivém

zaplatili

díve upoutala jeho pozornost a v

m

že

nco

že jest již bezmála

chránnce pedevším k romantické budov na toval

že

prohlásil,

ruka tásla blahým rozechvním nad

krásou výstavy, našel štastn kapsu pátrání podailo

Moravan

ale

mla

sice,

výstavišti nedostalo

mnohý tená

prvodce

osten

tak známe-

118

nitého,

nejen ji

jakému

se tšila

moravská rodina, prvodce, který

všechno co nejdkladnji vysvtloval, nýbrž

upozornil,

o

em

výstavy ani nezdálo.

se

snad

i

jí

na lecos

žádnému jinému navštvovateli

)

vil.

— Sob a kamzíci. — Školská výstava. — Malý — Skluzavka. — Ješt jednou malý prmysl. — Dvacet

pr-

(Rytíský hrad. mysl.

tisíc

pod

Akoli vzdálenost od Sezemické

skému hradu byla nepatrná,

Radostn

Brouka i

rozilující,

uinilo

jeho nohy

slovým

pedcházející

k bujarým

palácem

kami ku pedu a

valilo

že

trvala

pímo

ba

tolik

ochutnávárny jim

opojný

oddlení

rytmm, se

mil

moem

ale

výstavy,

operutil sice

promenádou za že

rytí-

jaký na pana

dojem,

obecenstva,

k

dosti dlouho.

cesta

Prmy-

mohl jen

okli-

ho všecka opatrnost neuchránila nkolika

120

naež

srážek,

ve

svém rázovitém

každou

konen

cimbuím

a

Ostatn

pedmtem

selské

obydlí,

nepozornost nebo

Moravané, sami jsouce omeškávali se

pozornosti,

ped mohutnou

stanuli

gotickými

i

nkterého jim nezvyklého

vížkami,

pendcnt k eské chalup

že je to staré

kroji

í

diskussemi,

zavinila.

pozorováním

chvíli

Když s

byl zdržován

píhodu

neobratnost

šedou

budovou

pan domácí,

jim

vysvtlil

zjevu-

jako tam bylo znázornno

;

zde ukázku dávného sídla pan-

vystavili

ského. Rozhovoil se o lidomornách, železných pannách a jiných náležitostech

tém u

bázní

s

nhož

rytíských

hrad ku

pistupovala

stál jakýsi

tak živ,

moravská rodina

že

zvoditému

hradnímu mostu,

vrátný nebo hérolt v divokém

stedovkém

úboru.

Nevím,

pamatuje-li

tená

se

pechod po visutém onom most

;

na svízelný a nebezpený náš referent alespo pešel

jen s obtíží po té vratké a kolísavé lávce, a

stemhlav sletl do

že by byl

nechyblo mnoho,

propasti.

Nepíznivý dojem uinilo na pana Brouka vybírání vstup-

ného ve brán hradní, což rozhodn

stedovku

Z malé hradní pedsín kobky,

kde

opravovaly ných,

rušilo illusi

pohostinného

a píilo se všemu rytískému mravu.

byla

tma jako v

reminiscence

vstupoval

pan

z

vstoupili

rytíských

domácí

do

na právo do njaké

S nedvrou, k níž

pytli.

této

historií

místnosti,

která

skorém nepívtivjší než sklepní byty v jeho vlastním a

ponvadž

se v té píšerné

temnot

jej

za mlada íta-

byla

dom,

obával nenadálého pádu

do nkteré podzemní chodby nebo dokonce mezi hady a ještry

na a

dn teprve

hladomorny, když

bez

pustil

nehody

galantn naped spanilou Maruši, prošla,

vydal

se

opatrn za

ní.

"

121

Dolápali

nýbrž

ruša,

ponkud

když se

rodie vzkikli pekvapením.

mla

pohled na

msto,

dosavadní

s

stna komnaty,

zadní

býti

náš referent,

temnoty do

se volný

otvíral

shonem

jakýmsi divokým

v popedí,

lidí

pechodem zraku

psobila tím mocnji náhlým

a tato scéna

nejen Ma-

tu I

rozhlédl místností, stanul jako ztrnulý úžasem.

Tam, kde

z

komnaty a

do jiné pololemné

se její

i

jímž byla

oslnivého svtla,

plného,

zaplavena.

Pan Brouek

chytil se za hlavu.

— kde

kamenný most

Stranu,

stna hradní byla prolomena, jak mohl by uvidti leda

ského

Chumá

:

opravdy

že

!

K tomu

mei

lidí

všechno vzalo? Kdyby

na okamžik domníval,

spatil v

který se nikterak nehodil do

výjev,

již

se

Tróji nebo Pelc-Tyrolku,

Hradany

namátly

se tu

Poznal Hradany, Malou

se to tu

ale

kdež by

popedí na most

spoádaného

života praž-

v podivných oblecích rval se tu zcela do

—

a bambitkami

—

tekla již krev

ba,

ležel tu

jeden mrtvý, zkrátka, zuila zde skutená bitva tak dsiv,

domácí

pan

bezdky

—

a

v bojích patnáctého

otužilý

—

vku

ucoufl nazad.

Zatím co

tyto

myšlénky

menal bodrý Moravan

probíhaly

jeho hlavou, pozna-

patrným obdivem,

s

že to vypadá

vru

jako skutené.

„A snad Brouek.

nemyslíte,

že

je

„Pohledte jen tady v

kus deva, na tu helmici

—

to

obraz?"

ohradil

pedu na to kamení, na vám ji mohl podat

vždyt bych

Moravan doznal po bystejším pihlédnutí,

že ty

pan

se

ten

—

vci

ne-

jsou vskutku jen malované.

Njaký pravil

ted

pán, který s

stál

vedle a hovoru jejich naslouchal,

úsmvem: „To

Skutené pedmty,

v

diorama bratí

Liebscher.

popedí vhodn umístné,

napomáhají

je

"

122

klamu

kterým takový obraz do

životnosti,

jisté

míry na diváka

psobí.

Pan Brouek jakoby jim

stranou,

aby

vlastn však,

je

zahuel

chtl

poodvedl

a

obraz

ukázati

jiného

s

hlediska,

všeteného po-

krom

že

chránnce

své

od nevolaného,

vzdálil

Vidl nyní sám dobe,

uovatele.

mt

cosi

nkterých ped-

ržová

v popedí všechno ostatní je pouhá malba, a jen

mlha,

mu

jíž

pedcházející

píinou,

byla

že

se

mu

se

any.

pece mohou

Ale

zakládati,

zrak

v prvním okamžiku

k panu Wiirflovi na

rozbhnouti

dojmy

radostné

si

že dovedli ošáliti,

skoro zachtlo

domnlé skutené Hrad-

páni Líebscherové

teba

obestely,

toliko

na tom

velmi

na chvilku,

samého

i

pana Brouka.

moravský

Upozoroval nyní bez vyrušení jednotlivé pednosti znamenitého díla,

nelze ani rozeznati, kde pestává

íná malované

ku píkladu

skutené kamení a kde

estetický

rozbor

za-

co asi

otázkou,

pedstavuje.

Brouek bezdky hmátl po hlavním vzpomnl,

si

nm

na

zdivo mostní.

Maruša perušila jeho obraz

na

že

trojlístek

že

mu

by

v

katalogu, ale

tom šeru málo

byl

hned

pláten a po

krátkém rozmýšlení pouil potichu Moravanku, že

je

to

nepo-

chybn výjev z roku osmatyicátého, kdy studenti vystavli na kamenném most barrikádu a bránili se proti Windischgrátzovým granátníkm.

Dívka se pozastavila ale i

pan domácí

jiní

lidé

nosili

Maruši strašný výjev

se

—

jí

nad nezvyklým oblekem

vysvtlil,

že v roce

všeliké nevídané sice

to

provedení

bojujících,

osmatyicátém

studenti

kroje vlastenecké.

obrazu

líbilo,

ale

zobrazený

vraždní, ta krev, mrtvola v popedí nata-

;

123

—

zená,

vše to dotýkalo se nemile jejího citlivého srdce.

matka pak byla zvlášt pohoršena zohaveným

zbožná

fixem na

most

a prohlásila, že se na to

nemže

Její

kruci-

déle dívati.

Opustili tedy romantickou budovu, která našeho referenta

úpln zklamala: nestavly a po fKpaitri:'

obraz se pece stedovkém ohlížel se

pro výstavu

nem

rytíské? hrady v ní

nadarmo

._«íj:.-:í5 >>-'?"

kdyby tam

nkam

byli

alespo pro hosty

všech historických povídek cínový pohár

s

postavili

známý

ze

medovinou!

Gesta do nižší zadní ásti výstavišt vedla naše poutníky

kolem v

ohrazeného,

nmž

se

chovala

vodce, že tu mají

hrady. Padl

jim

stromky

lesními

zv. Zvdli

ped

posázeného

od svého

sebou poátek

prostoru,

zoologické za-

do oka jeden statný kus blavé

srsti

nými parohy, a pan Brouek pouil své chránnce, zvíe až živí

se

odnkud

se

severního

pólu,

pr-

ochotného

pražské

s

div-

že to je

které se jmenuje

sob a

hlavn islandským mechem.

Moravan drobnjší

kusy,

vrtl

v udivení

poskakující

hlavou

ile

a

opodál,

když

mu

byli

pedstaveny

dva

panem

124

domácím jako

obyejní

zcela jako

„Ale, ale,"

srnci,

kterou

mžete vidt

Odtud zahnul stranství

kterých vidl dosti. si

prstem na

na výstavu obyejnou

dali

oboe ? * pan Brouek se svou v každé

zv,

!

spoleností na pro-

na levo a nahlédl do plánu, aby seznal význam

roz-

prkenné budovy o tech oddílech,

tá-

dosti prosté

ale

sáhlé,

kamzíci vypadají

ti

ho pan Brouek, klepaje

káral

„snad nemyslíte, že by

elo,

nesmle, že

kamzíci, namítl

hnoucí se tu na východ. Minul nejbližší oddlení, poznav

z

školská výstava, a byl by stejn odbyl

nadpisu, že je to pouze následující oddíl,

i

v-

novaný malému prmyslu, kdyby Moravan se ženou a dcerou Nezbylo

mu

nebyli

již

vstoupili

do vnit.

nimi,

ale

dal jim

na srozumnou, že není asu nazbyt a že

se

nesmjí

nco

každým pavilónem,

chtjí-li

na výstav

uvidti.

Pes Dívka

zdržovati

než následovat za

sice

namítla,

hání pijala

pod paždím,

galantn

nabídl

to

jej

ale

že

Maruši

ho nepotebuje,

pece. Nepoužila

svj ale

hlavní

k

sice té knihy,

pan Brouek byl

i

s

katalog.

optnému nesouc

tím spokojen.

ji

nalé-

pouze

Vykonal

125

i

bez

svj ciceronský úad strun

katalogu

mit. Pidržuje pinou

útku ped

k

pobídl je

nos,

si

výstavou

:

hned na

je

skupin voavek, pi rží,

koáry, a po-

rozliné

to

emž

vyznal,

ocitli

ve

nade všechny libodechy

že

jasmín, ambry a pižma

fialek,

nejbližší sku-

ichaje na všechny strany, že se

to,

svdo-

usní a šttin, vysvtlil jim, pospíchaje

kozí,

kolem následující skupiny, že jsou uil

ale

sice,

milejší jest

mu

vn dobré

peené. Ostatní obsah pavilónu odbyl který

se

moravskou

mt

stží se mohla odtrhnouti,

Maruša ji

dokud

vracela

bude

bez

a

když

byl rád,

od vystavených ped-

východem na druhém konci

mu

podkováním

s

hlavní

aby

si

nimi objevilo se nco,

v

vybídl,

katalog, ale

ho jen ponechala,

libo.

Pímo ped i

paláce,

na volný vzduch.

dostal

pívtivým pokynem jí

hromadným jménem šmejdu,

Prmyslového

jež ve své naivnosti

trojici,

šastn opt

on

do

nehodil

výstavního

plánu

proslulou skluzavku.

a

na první

katalogu

Práv

rozjel

em

pan Brouek pohled

se obsazený

poznal

vagónek

dol

po šikmé ploše za hlasného výkiku líené bázn, jenž se rozlehl

pravideln

stujících

a

kolem nakupeni, zase

dol

dné

pi každém

nemálo s

pispíval

úsmvem

výjezdu k

z

úst krásnjší ásti ce-

zábav

sledovali

divák,

let

vozíku dol, nahoru,

a nahoru po vlnit zprohýbané dráze,

komické pohyby úastník

té

hust

kteí

na

pohled

jakož

i

bez-

krkolomné

jízdy.

Jen rozjaení výstavnímu dlužno piísti, že rozšafný pan

domácí zachvácen byl náhle mladistvou bujností a touhou po dobrodružstvích.

Zárove zachtlo

se

mu

uslyšeti

opt ono

126

upímné

dtinsky

„Jejda!"

Manželský pro

n

vedl

párek

podnikav oima a tedy

si

když

Ale

lónku, litoval

zaplatil

ském

s

pece trochu

—

úsmvem,

krásnou

címu

ke kase sklu-

výjezdního

své penáhlenosti.

schdkách do

jakž bude teprve

té

pavi-

nyní, stou-

Již

nepatrné výšky,

pocítil

pi tom kivolakém ábel-

A

!

pak zdálo

domácího pána, aby

pražského

obecenstvu

v

nevážné

msíc

se sice astokrát v situacích a polohách,

žádného spojení

které se málo hodily

mšana, ale tenkráte odehrály svdk, nebo ped bytostmi, které

se zlými jazyky

upokojil se tím, že v povznesené i

nejváženjší

Srdnat

osob

aby

se

Maruša odvtila

pitiskla.

Brouek

ji,

položil

nynjší Prahy.

nálad

Ale

výstavní

se

ony

nemají

konen

odpustí

se

trochu mladické svévole.

posadil se tudíž

vanky a vyzval

té

15. století ocítil

pro usedlého pražského

bud beze

ne-

zevlují-

úastníci

hráli

a do

ádn

mu

se

se ukazoval

jakou

roli,

dtinské zábavy. Za své cesty na

výjevy

za-

Hrd

svolila.

spolenici

vzhru do

vyzkoušeny a komissieln schváleny

dstojno

pak

ale

po kolejnicích, které k tomu snad ani nejsou

letu

vci

že už takové

se chvíli,

za ni desítikrejcarový jízdní lístek.

i

za ní vystupoval

po bezpených

malou závrat

hezké Moravanky.

veselým smíchem

s

pan Brouek

zavky a kavalírsky

paje

namítl

Maruša zdráhala

nejsou, a také

jiskila

rt

svžích

ze

aby také okusili kluzaského sportu.

Uinil proto návrh,

do vozíku

se

smíchem, že

švarné Mora-

vedle

za divoké jízdy jen

pevn

se nebojí,

k

nmu

ale

pece, když znamení k odjezdu zaznlo, v

pan ry-

Sám zamhouiv stelhbit dol se

tískou ochranu lehce ruku kolem jejího pasu. oi, poruil

skuten

se

svému

obvyklých

rozejel za i

osudu, když

vozík

ženských výkik, k

Marušino veselé:

„Jejda!"

nimž

pimísilo

se

!

!

127

Pro

kdož jízdy

ly,

pan domácí nkolika Nejel

nily.

v

malém

nikdy

sice

pocity

po

moi,

po

ponvadž

ucítil

lehký záchvat

i

když po skonení

pd. A

tu

s

moské

chvilku

pedstavuje

asi

vzhru

lodi,

Pirovnání

za

své

vylíí

to

po

jízdy

si

dol

a

tím

jest

skluzavce

nemoci, tak že byl opravdu rád,

krkolomné

ješt

námoník, když

Brouek

pan

neokusili,

ho pi tom zmoc-

tak

ale

palub

na

cestujících

smýkané vlnami boulivého oceánu. trefnjší,

sami

skluzavce

slovy pocity, jaké se

opt na pevné práv jako

projíždky stanul

nemotorn

se potácel,

paluby pestoupí na pevnou zemi.

kolísavé

opt akklimatisoval, nastala krátká kam nyní? Pan Brouek upozornil své chránnce na

Když porada,

se

na pevnin

útulnou „selskou hospodu'' v poblíží skluzavky, ale Moravan na-

nedávno

že teprve

mítal,

žíze

mické ochutnáváme, a že by se

svou náležit uhasili v Seze-

mli

kde se lidé hrnou do veliké

stranu,

Broukovi

se ta

spíše podívati

devné

na druhou

budovy.

bouda nikterak nezamlouvala a skuten

opt malý prSamý prmysl Což ho v Prmyslovém paláci? Výstava není

seznal z výstavního plánu, že je v ní vystaven

mysl.

To pana domácího

nebylo až k omrzení

již

pece k tomu, aby tam

již

popudilo.

lovk

klady všelijakého zboží, kterých

Na

štstí povšiml

si

lelkoval

má

!

jen

ped samými

vý-

v Praze plné ulice

vedlejšího pavilónku Vejtrubova,

zvou-

cího plakátem na rozliné divy agioskopie a mikroskopie, z nichž

práv

bylo na programu

moem".

Jeho obraznost,

svdné íslo: „Dvacet tisíc mil pod vhodn již naladná boulivým ky-

mácením a hourácením po zázraky hlubin

pro by

oblastí;

oceánu

?

skluzavce, rozševelila se nevídanými

moských. Podíval také

nenahlédl

se již vysoko

v tajemné

do hvzdných

lno bezedného

mu

Podailo se moravský

pemluviti

aby

trojlístek,

panu Vejtrubovi

omrzelým prmyslem. vstupné a

Zaplatili

do jakéhos úplné

vešli

nmž

tmavého prostoru,

v

jakž

k

takž

ureným lého

dotápali

pro

se

lavicím,

ma-

obecenstvo

Brouek

Pan

hledišt.

usadil se

dali

pednost ped

vedle Maruše a upjal

zraky do popedí, kde v temnu záila svtlá plocha pro mlhové obrazy, prozatím však ješt prá-

Pivel oi

zdná.

Bh kova

ví,

Kuka.

a zdobných

mu

Spatil

její

pkný, svží obliej pod vncem

prosvítajících

cet,

se.

v té chvíli pipletla na mysl Domší-

vlnkami

hndých

mované

šaty,

úprava,

mu

i

mu,

že slyší

opt libozvunou

nabízela nezapomenutelnou lososinu

boku

halila

v neproniknutelné,

se

temno. Pedstavoval

upímné nímu

s

oi,

její

kroji inila

málem nadchl nou kordulku,

si

její

hezkou,

a

vytanula na pa-

dnes toužebn, krasavicí, jejíž

blízkosti,

le

zdravou

úinnou reklamu,

tsn

po jeho

tím jen více dráždící

švarnou postavu, která tak

šalší

moravskou

podoba v tak svdné

sliná

jadrná,

v myšlenkách

ji

staroeštinu,

si

v celé své kráse a svžesti, nepovzdychl

nýbrž porovnával

le-

stedovká

chutnou

s

mu

sladkou varmuži. Ale ku podivu: Jakkoli

mti

kadeí, spatil

blankytový pláštík a celá ta malebná

zdálo se

perel

ržové, sobolinou

ztepilou postavu, jíž tak mile slušely

její

jíž

a zamyslil

jak se

tvá,

její

sprostnému

že se pan

veselé,

národ-

Brouek

již

pro ty naškrobené bílé rukávce, pro tu tpyt-

pro

ty

krátké

sukn

a

že té selské

úprav

!

I2'j

ped romantickým úborem

skoro dával pednost

fantom

jen vzdušný

ohe

bujarý

jeho

a

Kuka

navzdor

minulosti,

kdežto

zde

to

skuteného,

naped

se

živého

tla,

takového

rukávce

do

proudilo

naškrobeného

o jeho kabát. Po-

do útulné temnoty

vn

kámen na mého

potom teprve zdvihnte

nho

vedle

sálal

toho

svdn

pi každém hnutí vedle

starodávné

všemu pece

nhož

z

pouhým dotekem

opojné fluidum

žil

rukávu, šustícího

sate

byla

Nad

patricijské dcerky.

mladého

hrdinu

nho?

Ale co to pojednou šumí a šplýchá kolem nepracují k dovršení

Brouek Nebyla

skutenou vodou? Pan

efektu

pohledl na svtelnou plochu v popedí a ztrnul úžasem. plocha,

to

ohromných

byl

rozmr

dišt spousty vod. svtle, které širý

moského

Snad

to

A

vlastn nebylo

sem zárove

prostor,

bez

hledišt;

to

oním otvorem,

vnikalo

divák,

bez

rychle

vzrstající

otvor,

zející

sedadel,

v

jevil

mavém se

vkol

neomezený stnami,

prostoupený sem tam obrovskými rudými kmeny, jejichž tastické

rozvtvení bylo obsypáno ržovými, nachovými a

lovými

kvty.

Pan domácí

nohami do kyprého

do

a chriící jako tlama Behemotova do hle-

písku,

nesedl,

již

nýbrž

stál,

przranou

obklopen

fanfia-

zaboen

vláhou, která

lnula odevšad k jeho tlu, vlnila se kolem jeho tváí a sahala

do nedohledné výšky nad jeho že se octnul zázrakem

hlavou.

na samém

Táž potmšilá náhoda, která rozpustilou hru,

uchystala

úžasnjší

dostal se

alespo mezi myslící a

podobné;

ale

jak

mu

již

mu opt

mnohem

a

dn

pochyby,

dvakráte

s

ním provedla

podivuhodné dobrodružství,

nebezpenjší bude zde

nebylo

Již

oceánu.

cítící

obou

pedešlých.

bytosti

sob

samotnému v

rovné nebo

té 9

Tam

nesmírné

!

130

nmými

vodní poušti, oživené jenom divnými netvory a zlovolnými píšerami

Prozatím

!

tváemi, dravými mezi kora-

vidí arci

lovými vtvemi prohánti se pouze roztodivné ryby, živé

pr-

pekrásných barev, purpurové hvzdýše a

jiné

svitavé zvonce

neškodné stvry moské,

na které

skín pán

školního pírodopisu a z výkladní s

pírodninami. Ale co

opakovala

historii

vláká

krom vkol

Zoufale rozhlédl se

úsmvný

že

lidské tvary,

Avšak

moská

její

vody a tu hle! z koralové houštiny

ale jen

ramena, pospíšil obemknouti,

okouzloval

se

Marn! Práv

stelhbit

a

s

když

ji

jej

chtl

nezbedným

tak,

bezdky

též

již

již

smíchem

mu mrsknutím ohyzdného ocasu v obliej smrš zpnné vody, že stanul na chvíli oslepen. Pro-

prchajíc,

celou

vstíc.

otoila

mla

vybíhala v šupinatý rybí

kdežto dolejší

laškovn loudiyý pohled

jí

nmu

hoejší polovice jejího tla

rázem zapomnl na všechny obavy a rozestev

tíral

panna.

obliej moravské krasavice. Plula k

rozpaženou náruí,

ocas.

koncem

pepiluje ho v pli zuivý

nkterá svdná

osidel

široko nic, pranic jiného

pvabné

rozevíti ko-

šastným

oekává ho vbec v koninách, kde není daleko

jaký život

vynoil se

mén

ho strašný polyp ohromnými chapadly

do svých

jej

s

obrázk

z

Fricova obchodu

ped ním

se

nebo

Jonášovu,

umaká

nebo

piloun,

s

nm

tlama velryby, aby na

losální

i A

mže

chvíli

pamatuje

se

si

vmetla

oi

když

a

konen

spatil

prohlédl,

opodál

ped

sebou osvtlenou plochu a shledal, že sedí

dišti

Vejtrubova optického pavilónku.

tenástvo oddechne nehrozí

mu njaký

dno oceánu"

;

si

„Nový

ale že jde

hluboká

v šeru v

hle-

poznávajíc,

že

pana Brouka, tentokrát

na

zajisté

výlet

opt

z

o pouhý sen

krátkého

odpoledního

:

!

131

spánku, který pana

domácího pepadl v píjemné

boku svdné Moravanky.

Mén

moravská rodina pavilón

opustila,

Vedle sebe nahmátl s

pouze

chtl klobouk,

opt

na hlavu, našel v

nm

mu

ho

ani

s

po

že zatím

bohem.

hlavní katalog, který by byl

držel

složený buditi,

mezi

ale

;

papíru.

list

když potom

kolenoma,

udala místo,

Snad

posaditi

mu

kde se

s

na ní

shledá?

Ponvadž rozbalil

byl

nm

nechtíc

krasavice,

opt

ruce

za spaní

jejž

nedavši

teba na památku

radostí Maruši ponechal

posici

píjemné bylo poznání,

:

bylo hledišt tmavé, pospíšil z pavilónu a venku

chvatn

list

papír.

Nebylo divu, že se

od sliné dívky

s

druh korrespondence,

ítal v zamilovaných

mu pi tom chvly

pozváním k dostaveníku

o kterém

pan

bylo

zbytené,

nebo

papír obsahoval

jen tyto verše

KRÁSNÁ MORAVANKA. (Píteli Orlandu Furiosovi.) vaše zkazka švarná

zlaté,

juž neroní v

le

mé

ucho sladký med,

dva lepotvarná vdkem opájí mj hled.

za to vesská

svým ryzím Ó jak mi srdce v irou rozkoš ta

topí

košulenka bloskvoucích as,

ten šátek na babku, ty jaré copy

a

tof

jen

románech

Ale vzrušení jeho

Ó dudy

—

Brouek dosud

fábor tch pyšný duhojas! Kde v žírném

zlaté

klas vlím mákem

hanácké kvetou plundry ervené,

!

132

kde Slovae syn bodrý za širákem s vonikou snoubí ety sklenné,

acký Valach jásá na fujaru u istých zdroj libé žinice, tam zkvetlas', dívko prostomilých ar, pod pércem hebkým družné orlice. kde

Dech vonný svžích posestených luh

—

v náš neseš suchopár

Jen

žel,

ó

žel,

kvtnou tvoji duhu svým hrubým svodem nemotorný mel,

že žneš varuje

oek

že z pohledu tvých

rozmilého

smí drze mlsat medný hodokvas

f

—

zaplaš dotravce otylého

a vyslyš nyjící

mé

tužby hlas

Ó pole ke mn, holubnko zlatá, mé hrudí zlatou hlavinku, nám hnízdkem bude slámou krytá chata schyl na

sádkem slunenic a barvínku; pod nízkým krovem obemšené stechy ves zapomenem svta znoj a trud a budem' vrkat milostnými vzdechy do líbezného plesu rodných dud! se

Betislav Boubínský.

Pan domácí, zklamán ve svém oekávání,

chybn báse netenu nost.

„Snad

chytila!"

první

dv ta

sám

sloky,

které

ji

„nemotorný

ale nadpis

te

a

k

a

etl

a

domnnku

když

pozornji

mel"

sob

a

s

Nad

tetí slokou

doetl, vrátil se znovu k té

prodlévaje zvlášt

„dotravce

si

potupným úsmškem

potvrzovaly.

báse

byl by nepo-

upoutal jeho pozor-

do Maruše? Tof by

se ten blázen nezamiloval

pravil

se trochu zarazil sloce,

zahodil,

otylého".

pi

slovech

Pozvolna

zaal

133

rudnouti v oblieji a škubati celou

báse

úlevo val

svému pobouení:

vypoádám

hnviv

zlostn na drobné

s

v makovici!"

ním

toho

,

brvami, až pak roztrhal

kousky a metaje

Darebák!

meláka,

že

tyto

Potkám-li

mu

na zem,

ho nkde,

bude týden bzuet

VIII.

(Výstava antikváská.

výstav

—

—

Dámská

—

Vinárna Gallyho.

kapella.

—

Fonograf.

Van Houtenovo

—

kakao.

Dítky na

—

Chme-

lový uzenky.)

^

Pan Brouek nehodlal navzdor Betislavu Boubínskému své nové známé zstaviti bez kormidla a vesla výstavnímu vlnobití a rozhlížel se tudíž po zástupech

ohnivé

barvy

moravského

ve vchodu tetí spíšil

píné

kroje.

vkol, hledaje v nich

Postehnuv

budovy naproti

cosi

ekárn

podobného

skluzavky, po-

v tu stranu. Vstoupil

do

eené

budovy

a

nenašed

v prvním oddlení, kde stály jakési tiskaské místnosti

následující,

padn chudobným

a

která

ho na

chvíli

své stroje,

pozdržela

ošumlým vzezením.

chránnce vešel

do

svým ná-

Všude jinde na

136

výstav

pedmt,

pouze

stály

ejné,

na úhledných tvarech a pestrém lesku

se zrak

pásl

rozmanitých

zasklené

mén

nebo

více

nejefektnji

antikváská a pomyslil

že tato živnost

si,

to asi výstava

nevaln

na

se hodí

duchu tch neúhledných, sešlých

má

na nich

co

list,

oby-

Brouek

Pan

že je

zde

ale

zcela

toliko

opotebované knihy.

výstavní závodišt. Tázal se v titulních

skupených,

v nichž ležely

hádání na úsudku,

se po delším

ustálil

co

pulty,

studovati?

brzy

u nás

otázku.

Dech

Jak

nejkrásnjší kniha ošumí? 1

mnohý

bezpochyby

uinil

jiný

stejnou

pomíjejícnosti vanul teskliv z té spousty sežloutlých list, jež

za poslední století nakupila se v háji našeho písemnictví. Každý

ml

ten zvetšelý svazek

dobu svého

jara,

kdy v neposkvrnné

bli vlhkého dosud papíru, v istém lesku zbrusu nové obálky, s

erstvou

vní

ješt

A

svtle veejnosti. s

jakými

svta!

A

city,

ta

svžest

a

na

objevil

autora,

a rád by

nebo pobloudilé

pvodce

nho,

do

ji

roli

jen

obvyklé bezvýznamné pocty

—

spisovatel,

tuší

kdy

pítel

zprotivil

stopy

za se

své jalové

Snad musel k závrku

již

ó

du-

i

pišly doby,

spisovatel za živa mrtvých,

kterým

ctni, ale nikoli teni,

jako leckterá

na konec

všechny

spisovatelské innosti.

mumií,

A

kdy hterární

až snad

byl vyhladil

ješt sehráti truchlosmšnou

snad

;

obecenstvu,

se

od

se

na jeho dn.

tak vadla a hasla ponenáhlu

jejího

a znechutil

sob sám

literárních

se

radostn vinul k laným rtm, netuše,

vetšela,

záe

pítelem odvracel i

jejž

hokosti skrývá se asto

sevšednl

poprvé

jakým vírem obav a nadjí provázel

s

kniha pozvolna

ševní

erni

zárove první kniha svého

snad jednomu pinesla hned trpké sklamání, jinému

opojný pohár slávy, kolik

tiskaské

byla-li to

prostoduchá

pieta vzdává

kteí jsou

již

jen

málo kdo, co takovou zaprášenou

136

vzdech zranné ctižádosti, zmaených

vrstvou knih pro ví vá trpkých

nadjí, truchlivé resignace

osobních

ím

sebou a

která

ta

ducha našeho

A

hle

zpola

již

nm

v

zetlejí

pvodcové

v zemi

jejich.

zapomenuto,

kolik tu již

smutn

po nich, po

lupenm beze

z

—

tch

Jen knihy jejich

a k rozvoji

oblažila

kolik tu

!

vskutku opadaným suchým

menutí a

nám

!

tch

našeho

podobá

knih

vi-

pam,

tchto vodí nám pouze na

tituly

pispla.

semnictví

je

autor

bolestech a rozkoších

ped

díme

Avšak co

!

klesly v prach

pí-

se

zapo-

již

dávno

Pišlo pokolení nové a také

to jest

ba

i

z

jako

stopy,

zetleli

nynjší, dosud

haraší uschlého,

zavátého

generace

žijící

listí!

Ale jsou pece knihy, které nezajdou se svou dobou, aby ustoupily

pupencm

nového

literárního

vn

nýbrž

jara,

mnohé generace, odolají píboji nových škol a smr, vrtochm mnící se módy, a snad nkteré, jež zdály se svého asu uvadlými, po mnohých létech teprve se zazelenají ku potše budoucím. Jest jich ovšem málo, tch knih nesmrtelných, jichž údlem jest ona pravá sláva, které se pvodce jejich v krátkém život lidském dožíti nemže. Ale ani ostatní, neslavné, nezajdou beze sledu. Jen když pisply ním k osvžení a potše své doby, nech potom jako to suché, sezeleny petrvají

i

—

žloutlé

listí

literatury

klesnou k zemi, kde stanou se mrvou,

erpá mízu

Uprosted

tch

knih poznali jsme, socha, zvati

znal

A

zasklených

skíní

jeho úsudek

znalci

obsah,

—

je

posloužil

s

jak obtížná je výstava

prmyslový výrobek mohou

její

to

z níž

pro novou, svží zele budoucí.

ale

adami

strom

—

ošumlých

literatury.

Malba,

se pedstaviti diváku a vy-

kniha? Pro toho, kdo^již díve ne-

pouze

výstava

by k rekapitulaci

soustavn a prakticky spoádaný

papíru,

a

katalog.

tisku

pehledu

lépe

a vazby.

pouhý,

137

Vystavili

však

možno

jakost

její

a na

kolikosti jest výsledek

porovnání

initi

té

záleží

užitenost knihové

pece

které literatury,

výstavy

spisovatel

a

vbec

uznána,

byla

t.

a

zorujících literární produkci dle "jednotlivých jakož

atd.,

umožujících srovnávání

i

jednak za

Kdyby

d.

r-

tudíž

odporuovalo

pesn

zárove pidání vhodných diagram a

a

co do

také

jinonárodních,

literatur

by se uspoádání co nejsnadnji pehledné tické

A

nejvíce.

nikoli

produkce v jednotlivých oborech,

u jednotlivých

dob,

té

pochybný, nemže-li pozorovatel jednak

rozsahem

s

srovnávati množství

zných

kvantum

leda

systema-

tabulek, zná-

odvtví

period,

písemnictvím jiných

s

národ.

Až

za sto

mohou

si

poádati druhá jubilejní výstava,

se

povšimnouti

tchto pokyn.

emž

d-

mnohých. Gáka nynjších spisovatel v nesmrtelnost

jest

vbec

velice

tato

slabá.

naše kniha, o

prmrného

díve v prach a hlídky

pro

popel,

literáty,

alespo vždy po

vku.

kteí

se

Jeden

spisovatel

z

vtšina knih

mnohá kniha

nežli její autor.*)

nemohou

dvacíti letech.

se valná

Nedávný lánek v Athenaeu

jakosti papíru

stídají se nyní již

literární

Nejmodernjší *)

lidského

že za nynjší

dokázal,

pochybujeme

Neujme-li se jich zákonodárství písnjším

dohledem na papírnickou výrobu, nedožije ani

do-

Arci, z

nim

chová-li se k

vod

bude

let

poadatelé

A

skorém

obrátí se

Jsou to smutné vy-

nadíti

nového

kolik je takových? rychleji než

vydání

Smry

dámské módy.

stává se obratem ruky antikvo váným

našich literárních kolleg,

kteí na podobné vci

íhajl jako hladový pavouk na mouchy, ulovil a vyplundroval papirnický ten motiv díve, než se tato kapitola dostala do tisku; musili jsme se bohužel uskrovniti ve svých úvahách

kalamit.

proto

o papírové té

138

už jen houževnatí

„klassikem", kterého

gymnasialním

žákm.

a kdož

rárních revolucí

jak po

nynjším

teba perioda

Už jsme

professoi odporuují

se sami

nkohka

dožili

zdaž se nestaneme ješt

ví,

smru

realistickém a naturalistickém

blouznní a

transcendentalního

Hte-

svdky, nastoupí

nejétheritjší

sentimentálnosti.

dvod

Z tchto

mli by

peovati hlavn o bytelný papír

;

naši

nesmrtelnosti

aspiranti

nm

co na

napíšou, je skoro

lhostejno,

ponvadž beztoho naše nejkrásnjší myšlenky budou

za sto

pežilou

let

nad

veteší,

pokroilý pravnuk jen útrpn

níž

pokrí ramenoma. Výstava literatury za sto pro bujnou stále

Už

fantasii.

její

bídnjší jakostí papíru

let!

Bylo by to

práv

stará se

generace neutonuly v bezmezné záplav jest,

že nynjší

—

by se tu v

se naše

na

jak že s

echách

nestail

literatury

bude

úsmvem

rejdišt

aby píští

to,

Pravdpodobné rok od roku

literární

jaká bájená spousta knih nahromadila

za budoucích sto let

Prmyslový

ani celý

nynjší spisy k

n

o

literární.

ilá tvoivost

dosti

již

ješt bude vzrstati

vdné

Snad prozetelnost onou

objem.

té píští

pohlížeti

Tuf by pro výstavu

!

palác.

výstav,

rádi

znalec

literární

A

bychom 1991!

r.

zbžn oima

shovívavým pelétne

zachovají-li

ty

vidli,

Možná,

ady

vy-

nemotorného

tisku,

prostoduché staromodní úpravy, a že pobaví posluchae

nko-

bledlých, polozetlelých relikvií zastaralého,

lika

jako se

drobty

svých

ku píkladu,

bohatých že tu

njaký as neobyejné

uinila sebe cizí,

svého

leží

asu

zástupci

literárn-historických

ten dávno

zapomenutý

populárnosti,

velikou

sensaci,

dvou nepátelských

jichžto existenci

však novjší

vdomostí, básník tšil

že tahle odraná knížka

že

onde poklidn

škol,

badatelé

t.

zv.

vedle

národní a

v oboru literární

!

139

bude ješt

neb alespo té

a

popírají

historie

záiti

doby

Souditi

d.

t.

lze arci,

požívati ješt jakés takés vážnosti,

pronese mínní,

a vzhledem

nkteré jméno

že

onom budoucím vku nezkaleným leskem

v

i

jednomu

že vadí

k nynjší výhrou šenosti

neohrabaná dosud

verše

reahstický

zv.

t.

snad esthetik

archaistický ráz

tenái ponkud nezáživným

forma," jiného že „iní modernímu

dávno pekonaný, starosvtský

a „

Ale nechme jalových fantasií a

vrame

smr"

a p.

panu Brou-

se k

kovi. Nenašel své moravské známé v celé

této

byla vystavena

ku píkladu vedle

smíšená

velmi

však, s

že

volné

mu

snad

potrhlý

básn

Umínil

Boubínský,

hlubokou

nkdy Kuka

pomýšlel

proti

s

nmuž

plouží

antipatii, ji

si

nebof nemohl se spátehti

nebof

Moravanky neb

sliné

davech obecenstva,

švarná Maruša jako

žárlivosti,

Betislav

pocitoval

stopách

v

tou budovou.

v pouhou vzdušnou vidinu.

rozplynouti

cosi jako hrot

také za

pátrati dále,

myšlenkou, že by se

i

nich

prostranství

bude vytrvale

opt mla jej

po

se

ohlížel

plnily

níž

odpadk

nalisace a zužitkování

Marn

budov, v

zaízení ochranné stanice, plány jatek, ka-

literatury bakterie,

které

spolenost,

se

Pohádalo nevolí,

že

od poslední jako stín ve

dokonce nudí svou

nám-

síní spoleností.

výzkumnou

Zahájil svou

vilón po obou stranách prve

pana

restauraci

vyprahlé

opt

hrdlo

cestu prohlídkou nejbližších pa-

slavného

stromoadí.

Povolného, a poslechl

kde si

delšímu

kterou

studiu.

k fonografu, kde

by byl za jiných

Odtud

na

zašel

svlažil

iperný kousek zajímavé

družiny mladých, hezkých hudebnic ve vkusném stejnokroji,

Navštívil nej-

mimochodem

okolností

bloerveném jist podrobil

na druhou stranu stromoadí

uinil komický dojem nehybný kroužek

!

140

poslucha,

pidržujících

tváících

za

se

si

hlubokého

k uším jakési hadovité rourky a jakoby slyšeh

ticha,

krásné vci, kdežto náš referent je co diváci

tolik

té

smšné nmohry.

pivo pomoci tlakostroje

by se mohly

pesvden,

bh

Pochopuje,

zpsobem epovat

podobným

mu

práv

ei

mže

že se

rozvádt kauukovými rourami,

a kuplety Mošnovy, nejde

jaké

ví

že slyšeli

ale že

Bismarkovy

nikterak do hlavy.

Cestou ku protjšímu pavilónu pozdržel ho zvláštní vod, který se

stuha dítek

a

s

práv stromoadím

províjela

dvojstupem

se tu

davem obecenstva, patrným

zalíbením

záících

prvodu pyšn

nesl

na

malí poutníci pocházeli

vodu uitelky.

na

hoši za

;

roztomilý

s

cesty

Byla

výjev.

nevinných, veselých dtských

vzrušením.

V pedu,

iperným kluinou,

žerdi tabulku se

Výborná

družina školních

pohlíželo

radostným

svým uitelem, kráeli

seadná

ochotn ustupovalo

tolik

pr-

Jako dlouhá barvitá

které jim

vskutku rozkoš popatiti na

tváiek,

ubíral.

jménem

za hochy ubírala se

provázeni

který v

vesnice,

dvátka

ele

odkud v

pr-

byla myšlénka tchto dtských poutí

výstavních

^

141

vbec hojnji si usmje pedagog našemu

Neškodilo by,

aby naše vychovatelství

zpsob

Snad

oblíbilo

peripatetický.

nápadu, ale kdož

se

vk

nebude-li se píští

ví,

naopak

stav vyuovací, která odsuzovala svží, puící

tém

celý

rok

a

denn

hodin

tolik

tílka

sou-

diviti

dtská po

k nehybnému sedni

v tsných lavicích dusné školní svtnice,

jež tímto

zpsobem

navzdor všem zdravotnickým opatením a zdokonalením pece jen

se

podobá

ponkud

tento

onch

Nebylo

istým

suchopár

a volným pohybem

doby ást

muírn.

trochu

širým nebem,

pod

dobe, osvžiti

by

vzduchem,

erstvou

zelení

vnovati za píhodné

hodin pravidelným vycházkám a

asem

del-

i

ším výletm,

což by nejen zdravotnímu stavu dítek prosplo,

ale spojeno s

výkladem

uitelovým

vacím asto lépe by posloužilo,

pomcky

vyuování?

k názornému

Pipamatujme

výstav.

si,

zámrm

i

vzdlá-

diagramy a jiné školské Jako

jak hlubokou

v nás leckterá vycházka

stavila

snad

nežli

na píklad tuto na

z-

a trvalou stopu

do okolí nebo vesnická

slav-

nost nebo jiná podobná událost z našeho dtství a jak nejedná

taková upomínka ješt v podveer

jitním

leskem.

Nuže,

radostn žasnoucí

dtských

oka

uprosted

v oboru

lesku,

ruchu

práce hmotné

odlesk té vlastenecké hrdosti

splých navštvovatel

Brouek míry.

Sám

souhlasí

se s

asi

jejž

i

jásotu

výstavního,

ím

mžeme

a

duševní,

se

a kde

zancoval

a radosti, jíž záily

kde

pochlui

je

oblieje do-

!

s

tmito náhledy redakce jen do

dtmi nerad

obírá a v

dom

mli

ohraditi kartelem,

jisté

pokládá ty malé

kiklouny a kazisvty dokonce za hotový zloád, by se páni domácí

svžím

dojem,

vssála do vnímavých, vzntlivých duší

spatila oslující ukázky všeho toho, biti

nás blaží svým

žití

blahodárný bude

jak

dle

proti

nhož

nmuž by pi-

!

142

pouze bezdtné

jímali

nájemníky

V zásad

vychování dítek, jen kdyby

rodi

kdo

není

pi nynjší

schovati

ped

kov

není-li

—

A potom

si

irý nerozum,

plýtvati

náleží,

a

byli

domu

se

skromní,

uitýlek

všelijaký

a div nepožaduje,

aby

výsledky nákladného moderního

systému? Za dob, kdy pan Brouek chodíval do

tam

se

po ven-

spokojovali

hezky

za to

musí

i

školní budovy,

as

kdežto nyní

než leckterý majitel

A

dm

penzi na

Za dívjších

!

smšným

až

komu

est,

lip

?

ho našinec naped pozdravil.

se

tom

neschvaluje,

nejen v Praze, ale

ledajakou školou,

platem

s

vzdávajíce

chodí

v

nekesanské peníze

inžovní

Leckterý pražský

pranic nevynášejí

kantoi

libuje

dotyné náklady vymáhal pouze

stát

školské soustav vyhazují

za holé zbytenosti.

které

si

ani proti náležitému

a nechával na pokoji kapsy svobodných poplatník,

kterým není pranic po cizích capartech. že se

zásadným

není

jinak

ale

a peje jich každému,

nepítelem dítek

drahocenném pepychu.

od

;

ani polovice nynjších zbyteností

—

a za

školy, to

neuilo

vštpovala

náš referent sám káze metlou a rákoskou vzpomíná na mnohou spasitelnou ránu a lituje každé, která šla mimo nuže, a na panu domácím jest nejlépe se

náležitá

vdn

—

vidti, že tehdejší

methoda nesla ovoce dobré. Kéž by

asu

njší školy mohly svého

pochlubiti

se

ny-

podobnými výsledky

Za tchto vychovatelských úvah došel k vinárn Gallyho a pipojil se k

hustým zástupm zvdavc,

obklopovaly, studujíce a

mnohdy

velmi bujarý

zajiskil jeho zrak,

tpytný živtek;

život,

nebo

ale

hned

jaký v ní panovával.

zahledl shledal,

uvnit široký

ponvadž

visely

ji

bílý

Na

obyejn

kroji.

chvilku

rukávec a

že to není spanilá

nýbrž íšnice v napodobeném národním více,

které

prhlednými po vtšin stnami zajímavý

Moravka

Litoval toho tím

zvení podobizny oblíbených „národních

:

143

zpvák"

„pražského humoru", panu Broukovi

a pedstavitel

zvláš sympatického; takto musel se odíci

nevrné

a pátrati dále po

umleckého

požitku

krasavici.

Odebral se k nejbližšímu pavilónu po téže stran, stejn

obleženému zvdavým davem.

ochutnávárna

Byla to proslulá

Van Houtenova kakaa. Stží jen uinil

hradbou zevloun

si

prlom, aby mohl nahlédnouti do vkusn a bohat zaízeného

hust obsazenými

salónku, kde mezi letovaly

stolky jako motýlové po-

známé Holandanky ve svých

epekách, skráním

podivnými

s

po obou

stranách,

našemu

které

snhobílých

originelních

pitknutými

okrasami,

zlatými

nevhodn pipomenuly klapky na hlavách koských. Pan Brouek zaslechl již o pímoských vílách našel mezi nimi tu,

tak

pro

své

nezrušitelné

holandské

pívtivý obliej

postava,

svží,

rumnec

tváí,

v tichém

úsmvu

dlek dtsky nžné záící pod

ist

po stranách a svérázný snžný cukru,

dýšící

práv

se nikterak,

když našel na

pleti,

slušely ty

epeek

dv

dokola

istotností

vedle

vše to jako

a

poádností,

ELEGIE.

druhu, ve stuh duhu

láska duši zavijí,

má

však jata zdobou zlata

v isté skráni

lilii,

i

nedivil

okna tužkou nartané

(Píteli Betislavu Boubínskému.)

Tob,

ozdoby

—

verše

KAKAOVÁ

útlá

jemný

kadeemi

zlaté

rozhodn píznivý dojem,

stn

krásu,

modré oi,

jasné

bílým, zlatorusými

holandskou

uinilo na pana domácího

blouké

brady,

a brzy

svoji

Mladistvá,

ílegma.

isté,

vroubeným elem, jemuž roztomile

z

jak pro

která byla slavena

ke

ponkud

referentu

144

oka perlou, zlatem vlas z

epeka blojas

pod

vlnícím se na

šiji.

Ultramarín oceánu,

nad ním úbl racka

moe

hoí

—

ó!

tulipán,

co já z íšky porculánu

sniv

Bím

piju

kakao

.

.

.

nudy, davu trudy,

nervósní ten žár

i

mráz

k nožek áru, gazel páru,

chtl bych a

s

s

dum

svých stásti v ráz

Ní lett v dálné dyny,

vtrné kde pnou se mlýny nad pomoím klidných krás.

Po smaragdech oceánu smyká ó! tam s Ni v moi tulipán

—

opál vln se

s jitra k noci, s šera k ránu chtl bych píti kakao .

.

.

Le ó hoe, tužeb moe darmo k Ní se valí — ach! Strž je kletá nazpt metá roztíštny v slzný prach.

Led

Jí

mého

v

adrech

neroztaví

srdce tepot žhavý

jak zvon

hmící na poplach.

V nachovou perle Slz

pny

hloub oceánu

láká

mých deštm

— z

ó!

rána k ránu

v tulipánu z porculánu

hokne smutné

kakao.

Orlando Furioso.

;

145

Pan Brouek

že

nešastná

láska

beztoho tu povst rozšíili jen lidé jemu

podobní,

pisálkové a ledajací mladí íloutkové, s kterými

chtla se

k

Ale kdož

zadati.

ní byl pitoil

postavením

!

ví,

ml

Pan domácí

nm

K tomu

byla

se radji

na

raménka

s

další pout,

bujarým

nejbližší pavilón

ramenou na

úelem

kakaa,

odvážiti koflíku

pece trochu

a

které

nedvru.

krásu

její

ochotn

íiligránská a proto vydal

porovnávaje cestou v duchu útlá

vdkem

obrátil jeho

mladé

Moravanky.

Pohled

její

na

myšlénky od Marušiných oblých

vlastní žaludek.

Skrovné viatikum,

z

domova pinesené

k nahrazení ádného obda,

labužnickou zastávku cnosti",

kdyby

se slušným,

skoro chuf uiniti takový pokus

ona Holandanka,

uznával, pro jeho vkus

nestailo

lovk

na pouhý pohled budilo hlubokou

již

potrhlí

ovšem ne-

si

by vci byly dopadly,

jak

njaký vážný a spoádaný

avšak nechtl se za tím v

Orlandova

povstnou nevzntlivost krásné Holandanky

nikterak nedokazuje

—

pomyslil,

si

již

a dávno ztrávené,

a proto byl uinil krátkou

v ochutnávárnách,

kde ho dstojná, ctihodná paní

„Domá-

v jídeln

obsloužila

zákuskou,

'^m.

:

146

jež

svou

chutností

sice

umní,

byla

—

rozmry

ale svými

ke

eskému

cti

kuchaskému

alespo pro pana Brouka

—

živ upomínala na písloví: „Dobrého po málu", tak že nyní

opt

potšením

s

uvítal

ohromnou vepovou hlavu a vncoví

napodobených obrovských uzenic, jimiž byla delikátn vyfintna parou pracující uzenáská dílna pana Ghmela,

kde na

dílny,

dni

bíle

výroba zboží, kteréž vznik

již

jménem svým

mu

referentovi sympatického. Velmi líbilo se

našemu

s

ped

jakýmsi

zraky

obecenstva

zaízení

dala

celá

se

zednáským tajemnstkástvím

svj rádo obklopuje mystickým šerem. Zde mohl kon-

sument

stopovati všechny fáse zajímavého vývoje, jimiž syrová,

krásná vepovina

kouící

s

se uzenky,

chleba a

bájenou

rychlostí

se

mnila

podávané koupchtivým ihned

kenem na vkusném

s

náležitou

báse, kterou

objevil

POSLÁNÍ ORLANDU FURIOSOVI.

Mým údlem s

jsou naše dudy prosté

ninrou mne

blaží fujara,

co v rukou Tvých, ó všeho svta hoste, zní loutna, tamtam,

Ty smle

gong a kytara;

sháníš cizorodé krásy

na bezích Ebra, Temže, Rodanu, na svazích And, ve vlasti Kalidasy i pod cípatou stechou

ían —

však nikde sladši nespatil

nad krásu,

jež

mi v našem

Co všechny severu a co

krajíkem

chutí,

na

papírového tácku

a

s

loudivé,

tácku z papírové massy.

Pan domácí sndl dva párky nezkazila ani následující

v

jsi,

druhu,

svitla luhu.

jilm dcery,

ecké Héry, ímské Venuše,

jíž

dn

mu

svého

147 co almy, hurisky a bajadery

ped

libou

vnadou

zlaté

Maruše?

Nad všechny turbany, jež nad jižni vjíe a mantily

mn

perlou

svití,

je skromné peste vyšily, a srdéko, jež do šáteku tkala, by v uzlíek mé srdce zavázala.

tpytné kordulky

kvítí,

jež ruce Její

Ó

kdybys znal

ty

prostomilé áry,

Tvá pise nechala by cizích tret, z alp, tunder, oás, vir Niagary by k rodným lánm pospíšila zpt, zde zamnil bys tamburinu cizí za medozvuké mchy skromných dud, našinské zpvanky a zkazky ryzí bys k

a já

chvále

Její

neúnavn

Tvým pním zmámen

rád v

odmnu

hu mdlob Tob!

v luzné

bych penechal

Ji

Betislav Boubínský.

Pan Brouek

mu

Pi

své

vkusný

schovalf

pro

vrnou

že tu nezastihl básníka,

aby se

zarazil jej

Poptávkou

vod eských

gramu

tácek

jako

na paní Markytu:

malý dárek

z

výstavy

neobyejný ruch v hustých zástupech

zvdl,

chmela. Tento

nemohl

davm,

papírový

i

hospodyni.

Pojednou obecenstva.

k

litoval jen,

povdomého meláka. chutné svain pamatoval

odsloužil za

náš

referent

že

se to blíží slavnostní

pr-

dležitý odstavec dnešního propropásti

a

proto

chvátajícím vstíc velkolepému divadlu.

pipojil

se

IX.

(Prvod eských chmela.) Ano,

v

pravd

byl

velkolepý

vjezd

bohatýrského

krále

Chrnla na jubilejní výstavu. Pijíždl ze své staroslavné íše za vážným Chánem, pod modravými, malebnými hradbami šírotáhlého

Stedohoí

a Rudohoí, z vyvoleného Rakovnicka a Lounská,

kde v nepehledných bojovník,

šicích stojí vojska jeho statných,

pyšn ozdobených

vnci. Pijíždl v plné sláv,

dvoan, hrd

a vesele,

zelenými s

nebot

bandalíry,

štíhlých

chocholy a

nádherným komonstvem svých

vdl,

že pijíždí

mezi

tisíce

149

„vrných milých", kteí lio uvítají v upímném nadšení zpsobem, dstojným jeho významu pro náš veškeren eský svých

život.

Chmel

vine

haluze, liti

tsn

se

kvty a

listy,

kolem národního kmenu

smaragdovými

protká vá svými

Chmel mli bychom právem

plody.

za svou národní rostlinu místo lípy,

odvar pro

lékárny

našich

koení nám divotvorný mysli naše.

A

pkn

jak

vesnických

nápoj,

sesterských zemí bratrské

našeho a

úponkami hust všechny jeho

to

babiek,

zvo-

mdlý

toliko

kdežto chmel

odvkému

se k

mkkou

s

obou

svazku

eského Ghmela

sdružení

ravským Jemínkem, drsné hokosti

dává

omlazující a rozveselující

hojící,

hodí

jež

mo-

s

sladkostí, jejichž

svorný spolek vždy vykonává vci veliké!

Slavné djiny chmelové

Samo jméno

ského národa.

na

pd

domácí

a že

obyejným nápojem. ten oberstvoval

lených.

již

již

úzce jsou

spojeny

pedkm

nejdávnjším

Psaní slepého

vdce

Za slabého Jagellonce

mísil se

do boulivých jednání snmovních

i

a v pozdjších klidných dobách

„zlatého

;

nejednou král Chmel

krvavých rozbroj domácích

vku"

dosáhla

zastihly

naši

krut

vlast,

Dsné

jeho

i

jeho

jemu

lepší

zpustošily

celým svtem a v nejnovjší

opt náš vrný Rakovník

se

potom

a teprve

asy. Sláva eské

vrátily

i

jež

državu

chmeloviny šíí se

se

„Unus papá

pohromy,

naším znovuzrozením již

i

vždyf zamilované jeho sídlo, staroslavný

Raconae."

cerevisia

že nápoj

po svízelích vá-

Rakovník, mohlo se tehdáž chlubiti poekadlem:

Romae, una

e-

našim býval

dokazuje,

hrdinné obránce kalicha

íše utšeného rozkvtu

historií

s

nektaru našeho svdí, že vznikl

spoleným Lounském

dob zaíná proti odro-

dilému Žatci vysoko vztyovati zelený, mnohoslibný panýr ryze

eského chmelaství, jemuž bohdá pokyne

vítzství.

150

A

co

mám

ím

eský?

íci

písní,

kterými opvuje

se

piveko pní,

to

tch

obsah

písní

s

pivo

se

a

nebyli,

Avšak

dosti

králi

pít,

nechce

až on

;

doktore!"

;

o

rozhlédl

významu

slovím a slova

rodní:

lid,

i

umním.

s

by

nám na

což !"

chme-

ty

tlem

„pane profesore!" a „pane

Dosvdí

chmeloviny

pro

se teprve rozpisovati.

„pti" a

mokku.

dob,

vatelé namítají,

pravdu.

to

„píti"

naši

krom

Pokrytci

Žíze muzikant

socha-

je

pí-

!

Za

upímní

bije

jako píse ná-

nektaru pouze krev révy to

naší prose vytýká se

oparem hostinc. Spiso-

kde že jinde mají studovati náš pivnicích

i

hudbu a zpvné

nemají také nadarmo píbuzný

že je nasáklá pivním

V

každý, kdo se

v našich kruzích malíských

ve svých verších znají

a libovonnou

zcela

A

naše intelligence oddána je

Naši básníci nejsou ovšem tak

v novjší

melancho-

rozvažuje

bude v hrob hnít?

lidové.

Nejinak je

umní nemusím zvuk.

i

dává

peje,

do toho nebe

Ghmelovi. Zajdte do kterékoli mstské pivnice a ze

ponkud

ských

Ani

celá kapitola nestaila

všech titul uslyšíte tam nejastji

jen

nám Pánbh

života:

piveko skonalo, co by nás sirotk zstalo

Ale nejen prostý duší

když

bez chmeloviny

výhonky poesie

lové

ale

se,

vnadu vezdejšího

jedinou

a po smrti nebe."

kdo že bude pivo to

omlouvá

vroucn lne k oblíbenému nžných milujících nejradji vaí, tam se dobe daí," pje nkterý zpvák pokládá dokonce

„Pro bychom veseli nám na svt piveko

„kdyby

ada „když

projevuje, jak

ne-li

teprve,

život

dlouhá

pivo ervené". Arci,

pivo,

chmelovinu za hlavní,

se leckterému

souasný

po zpsobu

velým pesvdením

licky,

pro

okazuje

lidu,

písnika daleko není,"

jasn

„Kde

zdrobnuje.

„pivo,

jméno

nápoji, jehož

významu chmele

o

našemu prostému

je

skuten

A

mají

tepna

na-

život ?

hlavní

151

spoleenského

šeho

palivé

denní

sedají areopagy,

veejného

a

a eší

otázky

soudící

vynikajících osobnostech

ku vzájemnému se

nesetné

petásají

problémy;

tam

se za-

o všech

souasných

tam tvoí

se strany, koterie a družstva

fedrování a proslavování

soukromé,

klepy

ty

záležitostech

len;

veejné,

a

tam líhnou divadelní

politické,

nichž by naše tetky a kmotry mužského pohlaví

bez

a jiné,

;

Tam

života.

se sociální

umely dlouhou

—

chvílí

toliko

vzhledem k

umní

jsou ve všech tchto

smrech mocnými sokynmi

všem nepítomným

zákoutí

a literatue

pivnic hrozná

Ghmelovina

kaváren.

mízou našeho bujarého spolkového ruchu. Ona

je

je

živnou

rozncující

A kam by se bez nemžeme zamleti

duší našich slavností a spoleenských zábav. ní

podla

Nech

politika?

domnnku,

úpadkem chmelaství také íznost našich

že by

tických diskussí rázem

chtli

ochabla

valnou ást své

ztratily

živosti

naše

a

alespo ást zásluhy o

poli-

schze toho druhu

a zajímavosti.

Ba,

upímnými, snad bychom

zcela

býti

narazíme kdekoli,

kdybychom chmelu

pipsali

zaslaný od té

leckterý vlastenecký dar,

oné obtavé spolenosti, a mnohé jiné vci, pi nichž se oby-

ejn

mluvívá jen

smle mžeme

o probudilosti

íci,

a

Po

nadšení.

všem tom

chmelová šfáva v pravd koluje všemi

že

žilami a cévami našeho národního organismu.

Víme,

náš

že

chmelný dithyramb leckomu nebude po

chuti a že zejména naše

pro náš

národní

kruzích,

kde

Kdybychom

bychom

totéž

by nenamítali

život

—

mohli

našli

nejlepší

tvrditi

o

ale pivo,

retický odpor proti

pošetilým

upímné ocenní významu chmeloviny v tch

zpsobí pohoršení na mnoze

šáv

sprosté pivo

doklady

„ušlechtilé" révy, !

A pece

chmelovin niím jiným

pedsudkem.

Proto,

i

svého

že pivo jest

tvrzení.

nieho

není ten theo-

nežli

smšným

a

naše, zcela naše,

:

152

doma nevdk a pohrdání, vítzQ zatlauje révu na všech stranách a eského dále nežli všechny úspchy naší a našeho umní.

jen proto sklízí

Redakce však nechce pokrytecky

lenému

králi

síly její

a dává

a proto vítá

Chmelu,

s

jí

který

tak

roznáší slávu politiky,

zapírati

jména

naší védy

své city k mi-

asto vzpružuje chabnoucí

zapomenouti rozliných

panem Broukem

kdežto za hranicemi

literárních

triumfální jeho vjezd

svízel,

hlasným

Evoe, zelený vítzi!

Hle! stedem jásajících zástup

lebného s

prvodu

ovnenou

ník

v

a

blíží

se již

predvoj ma-

nejprve jezdec v barvitém staroselském kroji

standartou

tažených zápeží

lubinkami

:

osl

;

za

ním ve dvou

liliputánských vozech,

a kozl, hezounká malá

tpytnými

živtky;

dále

eta

koženkách a vydro vkách na bujných

hívy jsou propleteny duhovými stuhami.

^:^W

^v/.

'j.

A

dvátka

s

statených oích,

pak

již

horol-

jejichž

zaíná

153

nekonená ada voz, postených bloervenými naplnných švarnými

dívkami

rzných kraj

eských

rozmanitjších

ohnivých

že každý ten

vání,

nejkrásnjších

vozem

nese

jezdec

skupina

jejíž

barev

kývají

že se

zdá,

na

následuje,

se

do

žerdi

tabulku

a podle

vozu

blížila

Úponky chmelové

kolébají se též se

chmel,

chmel

bujarý

bohatou

a

zelení

ragdových šištiek

vyší-

protkává,

každým

jménem

vesnice,

obou

kráejí

stran

nekonená chmelnice.

na vozích, chmelové a a

vneky

adrech esaek i kloboucích jonák

vní,

malebný

dru-

—

svou

svží

nadechnutých

sma-

obklopuje

zlatov

svých

ten

celý

Ped

Tlumy tch dlouhým prvodem,

celým

beranicích

úrodou

s s

oživlá

na hlavách

na kamizolách,

žiek,

nej-

stíbrného

a

bujným chmelem.

nad

dálky

jakoby se to

zelenají

úboru

záí smsí

kvt.

pestrých

a

kytice

zlatého

i

národním

v

jenž

vypadá jako sluncem prozlacený bohatý

duhov

chasníci s tykami, obalenými

tyek

a junáky

moravských,

i

vz

záhon

a modrobílými

nesetnými stejnobarevnými praporeky,

okrášlených

látkami,

výjev,

plný

svérázného

života a jarého veselí.

Rozjaení divák stoupá každým novým vozem, který v

na

ad

objevuje,

blížící

se,

mávají

aby

vztahují,

haluzku s

s

Oi

se jiskí,

pokrývkami

ze

urvaly za ozdobu

se

tou

které

písn družiek ve vozích

ale v té chvíH

i

zašumlo

klobouku nkterou

k nim úastníci

naklánjí.

Pana Brouka nesmí nikdo

jásavé pozdravy,

hlav nebo se dychtiv

prsou

které

hrdým úsmvem blahopejn

káství,

rt znjí

obnažených

tyrs chmelových,

veselé hudby,

vesnice,

kolísavé standart, a znenáhla uchvacuje zástupy

skutené nadšení. ruce

každým novým jménem

viniti i

i

z

prvodu

V to znjí zpv zástup

zvuky kolem.

pepjatého citlivst-

kolem jeho skrání

pla-

.

154

menné kídlo nadšení tak

mocn,

Bylo mu,

že

mu

jakoby

domácího

prvod

z

královnikami. Jest

s

roztomilejší druhé,

plných

erná oka

hromovým „Na

zdar!"

Pijíždí dlouhý

nyní vrchole.

výbor mladistvých krasavic, jedna

to

národním úboru, plném

záí a zlatých blesk. A v tom duho-

pívtiv na všechny

kých hlaviek,

Zapomínaje

kloboukem jako

mával

plic

v nejskvostnjším

rozkošných barevných jasu kývá

jemu samému.

pána,

Jásot obecenstva dostoupil

vz

triumf chmelu, drahého do-

ásten

platil

na dstojnost

zbsilý a zdravil

úchvatný

rozjiskených zrak.

do

až slzy vstoupily ten

chmelu,

mácího zcela

a nitrem jeho zavlálo radostné pohnutí

svží oblieje

bohatá kytice hezoun-

strany

radostn

se

modrá a

usmívají,

ruky povívají hedbávnými šáteky. Ten roztomilý obraz pímo elektrisoval každého a sám pan Brouek byl jím okouzlen tou mrou, že frenelaškov a nžné,

svítí

bílé

tickým voláním slávy nadobro ochraptl.

Pejely královniky, zpívajíce nimi

opt

následují

vozy

tažené bílými voly

vesnic,

Bezdky pively

tm

tam k

s s

lesy

dráždí

ich svou

lupením a

esa,

pkn

silnou,

vynikají

zpívajících

.

duch

oživené

zeleni s

hojnou

k zemi

esajících

A

na

nelítostný

as.

Jak

temn

zeleným

živ zbarvené národní kroje

esaek

opojivou vní.

starodávné

lidového

želí

všech

píjemn

a

písn

mezi

lidu

—

života,

rád

ó jak

duch k tomu vesnickému výjevu znovu pikouzluje svéráznost a pestrost

zalétl

tyek,

malebn

kývá

a za

jednotlivých

.

chmelných

vncoví bujné

„hlaviek"

rukama

pod

klesá

esai

pozlacenými rohy

mezi

vesnicím,

zlatozelených

stranách,

a

se zraky leckterého diváka a

idyllickými výjevy esání. Bohaté

úrodou

písn,

prostonárodní

esakami

i

kterou dávno

tolikeré samorostlé poesie,

si

bývalou již

setel

beze stopy

155

zahynulé, a jak by zaplesal, kdyby mohla a své

duhové tpyty rozsypali

doby,

kde

originálnost

knihách poet

Dstojné

a

krása

opt

povstati z

nudu

zponenáhla

zbudou jen

je

i

ve

zakonení skvlého prvodu. Dva páry mo-

ped nímž

sud,

statná postava

malebným skupením peste odných

s

hrobu

naší stízlivé

!

hutných vol táhnou ohromný

chmelae

v šedivou

goricky znázoruje

eské chmelaství

pak trní Gambrin, maje na

dítek

alle-

a pivovarnictví; na

sob piléhavý stedovký

sud

oblek,

každou nohavici jiné barvy, a pijímá blahosklon jásavý hold svých vrných manu. Hlasové

ústrojí pana Brouka bylo již úpln pemoženo úastnil se tudíž tchto ovací pouhými posuky, ale tak ohniv výmluvnými, že byla obava, aby po zpsobu indických náboženských blouznivc

vítáním královniek

;

neuvrhnul se pod kolesa triumfálního vozu zbožovaného

Hodnou se nesmírné

chvíli díval se

davy

ješt za prvodem, kolem

obecenstva jako

nesoucího a kolébajícího na svých s

Garnbrinem

veselým

okrášlených

voz

s

a

vlny

valily

moe,

peejích ten ohromný sud

ped ním

tu

nedohlednou

kolísavým lesem zelených stožár.

\

''Ai-.%

nhož

vzboueného

krále.

-^^

.Mk

adu

166

Uvažoval, má-li se vrhnouti také do

tch proud

a chvátati

s prvodem k napodobenému selskému statku, o kterém vera „u kohout" slyšel, že tam pantáta s panímámou chmelaskou

chasu

a že se tam

doesná ukoní tancem a družnou

pomyslel

že

uvítají

Ale

pitkou.

si,

se

místo,

odkud by mohl

pravé

povahy

až se

chasa

nco

odbytých

chmelové, porce, že

líbezné

fábory,

sud

oblieje s

lépe pro studování

recích

a

formalitách

veselí. s

komonstvem

mu

Hlavou víily

poetické.

i

na doesnou trochu pozdji,

se

Rozlouil se tedy prozatím

tém

bude

píjemností,

ztžka vybojoval

v ní

slavnostních

volnji oddá samorostlému

v nálad

si

A

vidti.

podívá-li

lidu,

po

žádnou

by nebylo

v té spoust lidu a že by

tlaiti

krále Chmela,

smaragdové vrcholíky

tpytných královniek, pestré pra-

Gambrinem.

Litoval v tu chvíli opravdu,

nemá básnického daru Orlanda Furiosa nebo Betislava

Boubínského,

—

chlapíci

aby

ztlumoil své

pomyslel

—

si

vzletnými verši.

city

verše

skládají

Hle,

ti

na všechno možné,

práv pro nejlepší nemají smyslu. Jsem jist, že si té doesné ani nevšimli. Chmel je jim bezpochyby sprostý. Mají a pece nemohu si pedv hlav samé rže, lilie, hyacinty ale

—

staviti

krásnjšího

rozkošné

vni

života

básnického

šfávy po ruce a skládati

básn

Kde

mládek

je

sládek,

chtl pezpívati pak

zasaditi

tam život

je

a

místo

nežH

v duchu .

sedti ve stínu a

pnivým žbánem jemenové

zelené chmelnice, s

.

.

vn

Takhle

pomníku

s

krásné národní:

bych

vru sám

lýrou dal bych

si

na hrob chmelový ke, jehož smaragdové úponky

by líbezn kynuly a vonly ješt v

mj vný

sen.

X.

(Teboské dojmy

a fantasie.)

Sud Gambrinv uvedl panu Broukovi na paraf onen bájený

velesud,

na výstavu. s

officiálem a

který

Vzpomnl

se stal si

Klapzubou na

ašedesátitisícilitrového obra.

šením, že

má

ješt

asi

pl

pvodem

jeho dnešní

na dostaveníko,

pl

šesté

jež

si

výpravy

ustanovili

veer u doteného

Vytáhl hodinky

dva-

a shledal s pot-

druhé hodiny asu.

Mohlf se ješt nerušen po zbývající ásti výstavy poohlédnouti a pozdji také na veselý

rej

ped

statkem

chmelaským

158

Ale pedevším bylo teba, osvžiti hrdlo, ochraptlé

se podívati.

prvodu

vítáním

vedrem

sprahlé

a

Uchýlil se proto do pivnice

tlaenici.

rozjaeného obecenstva

msto

Starobylé

mu

rže, bylo

archivem, ale svými

jihoeské, dosti

rozkvetlé

známo, ne

ohromnými rybníky

nmž

a zvlášt svým pivovarem, o

ve

ptilisté

stínu

svým proslulým

sice

se slavnými candáty

pronikly k

aby

rád píležitosti,

Chopil se tedy

zvsti.

strašné

v té

k níž ho vlna

doliesla.

jmén

po

prachem

i

Teboské,

nmu

pochvaln

d-

ním uinil

s

vrnjší známost.

vc

Ale

ped

nebyla

pavilónem

snadná,

tak

restauraním,

Prmyslového

by se

jak

stojícím

Akoliv

zdálo.

na právo pod zadní

paláce,

spousta stol a židlic zaujímala

hodnou ást prostranné arény

mezi stromoadím a svtelným

terassou

vodotryskem, byly všechny do posledního místeka a

marn

uvnit pavilónu

také

ástené

vysvtlení podávala

svtelné fontány,

ale

zajisté

sice

mla

ást zásluhy. Pan domácí umínil

se

ohlížel

již

obsazeny

prázdné

po

židli.

poloha restaurace na blízku tu si

jakost

i

nápoje nemalou

proto tím pevnji, že stj

co stj uiní zde alespo malou zkušební zastávku. Avšak bylo

tžko

nalézti

pevný operaní bod.

aneb jen stailo k umístní selo již z

nouze

že

nemuseli

mezi

všude

byly

alespo

jitelé

židlic

ruemi

nebo stl

ekali však

nebo dychtiv íhajíce, až také nadarmo,

dechu tou spoustou

pelacím jen zoufalým

podezdívka

hust obsazeny hosty, šastnými, krušn ulovenou sklenici; píti bloudili bez rady lidé, bud marn

sedli na nich jako pibiti

sklenic bez

i

;

již

a

stoly stáli

—

mu-

všechno, pravšechno

stojíce

pátrajíce po prázdné židlici

uprázdní

Kde tady nco vynívalo

za sedadlo

sloužiti

a schody pavilónu

sklenice,

;

nebot

sklepníci, lidu,

pokrením ramenou.

se

nkterá

šastnjší malítající

s

ná-

odpovídali k inter-

!

159

Ale

konen

Hbit

prázdný soudek.

dnem vzhru, objevil

zahledl náš referent

chtl

a

si

již

kout u

usednouti,

kidou napsané

následující

v

když

na

verše:

POSLÁNÍ BETISLAVU BOUBÍNSKÉMU.

mn

Ke

le na písn oi

letem racka, druhu

hmní

Slyším ležím v

moi

hledím v

mj

oceánu,

tulipán,

ader hlubou

ránu,

která hoí, hoí, hoí,

hoí jako pekla

sluj.

S osudem svým potmšilým zahrál jsem

makao,

si

vše jsem vsadil v jednu kartu,

prohrál duši,

s

kletbou na rtu

klesám lásky na standartu,

hoce

kvílím, kvílím, kvílím,

kvílím: Zrádné kakao!

V

jeho

hndou, sladkou vlnu

spádal jsem sto zlatých dum, když mi zásvit v ader šero serafských co kídel péro vdk tvj, tulipán dcero

—

a ted kinu, kinu, kinu,

kinu

Ó

marným

lásky

snm,

spš, druhu! Klid se

vrátí

mou Tvým zpvným rtem. Do strun zlatých pono ruku, pi slaviím jejich tluku v duši

ód Tvých arozvuku,

usnu

v

budu

spáti, spáti, spáti,

spáti

nekoneným snem

restaurace

na píhodné místo,

odvalil jej

.

.

.

Orlando Furioso.

postavil

dn

tom

160

Aby snad neparadoval na výstav se zvláštním otiskem té básn na míst pro poetickou publikaci nejnevhodnjším, smazal ji pan Brouek peliv, naež teprve usedl na improvisovaný prestol, položil

opel

se o deštník,

svj

hotov

letní

svrchník této

hájiti

pes

kolena a pravicí

své posice do posledního

dechu. Prvnímu sklepníku, který se kmitl kolem, vyrval

pnivou

a umístil

sklenici

rovnž na kolenou,

ji

rázn

užívaje za

podložku hlavního katalogu.

Oddechl

referent

tolik íci,

pny

i

Z

v

úplném poádku,

dvod

znaleckého

tentokráte

i

zdvihl sklenici proti svtlu a

pak uspokojen,

pehluboký doušek.

boký,

náš

si

barvu nápoje

shledav

posudku.

Mžeme

se

jen

rychle následovala druhá a že

že za první sklenicí

nad tetí v jeho oblieji zaal

již

uinil hlu-

známých zdržuje

se rozhosEovati týž výraz istého

blaha a lásky k veškerenstvu, který okrášlil jeho rysy v ochutnávárnách.

na

Pohlížel

sms

tu

a

spoustu lidiek, všeho stáí, pohlaví

a

stavu,

uprosted

zde

záivé scenerie výstavní družn sedících

íšemi,

kolem stol na

tu

rznjších obhej, šinou se

totéž

pnivými

s

míchaninu

zaaly

jeho

reformatorské

svt

duši,

se

myšlenky,

smovaly k tomu, celém

vtjaké

klidné veselí,

uhosovalo v jeho

hlavou

nej-

jevících

a

snouti

které

založiti

na

jedinou íši nezka-

leného míru a štstí.

161

Hle! jak se tu svorn

nemohlo být

tak

Brouek mohlo

a rozpádal

a stále?

vdné

každý stará

se"

Co

je

své zamilované vojáky,

mohou ví

kterážto

hraka

echy,

poplat-

stojí

Nmci

ne-

Slovince a

bh

na píklad

Což

peníze.

do krabiek

než schovati

pošetilá

být šastni, dokud nepohltí nás

A my echové

—

sami

jest pocit,

Pan domácí chápe

usta-

si

sice,

jak

mžeme-li bližnímu zpsobit hodn krušnou

zejména rodák rodáku, krajan krajanu,

chvíli,

kollega kollegovi; ale nebylo by

dovi,

abychom

což je teba,

navzájem ztrpovali život?

píjemný

pece

soused

lépe,

souse-

kdybychom

rozkoše užívaH stídmji?

Snad by mnohý pece kdyby nebylo se

by tak ne-

jaké jiné národnosti, na které mají ješt laskominy?

vin

té

Pro

by

pan

peoval jen o sebe a nechával jiné

nekesanské

tak

nictvo

—

dále.

pro

v duchu

se

po celých

nezbylo by potentátm

pokojem,

ptal

—

lidé

ti

bez poteby o jiné.

Kdyby každý národ s

thema

—

echách a konen ua vlastn píinou vného sváru? Že

po celé Praze,

být

zemkouli?

celé

jindy

i

veselí všichni

mže

tolik

pi tom

tuto svou

nalíiti

nepiznává

Nikdo

sobí potšení,

init jiným lidem

Ale jinak

politického

má-li

odprce na píklad

nejhrubšími

mohu

je,

urážkami;

mohu

;

vbec

bez

pívržence jiného

sporných otázek, pro které možno

svt

onu

neb

tu

se rád,

že

mu p-

hodn mnoho píkoí a nkdo jiné náhledy nežli

snižovat a hanobit po libosti

vci na

pro

bojovník

jako

konen

krásnou ideu.

píjemností.

choutku držel na uzd,

rozmanitých kosmetických prostedk, jimiž

;

ostychu

nejá;

zasypati

umleckého smru

také ve

vd

jest

dosti

spoluvdci vyísti nejhorší

najde se v každém oboru snadno 11

njaké

162 heslo k utvoení strany, pod

praporem pak možno

jejímž

vesele chystat peklo

na zemi

všem ostatním.

Druhý je

tolik

hlavní

nic

za

Sami ned-

nebo skoro

nic,

ale

kde se šustne

íhají,

to

zla žije

kteí se výhradn

lidí,

zabývají jinými. lají

koen námi

mezi

že

ten,

známka njaké

cizí

innosti,

aby hned pikvaili se svým

odsuzováním

posuzováním, a

podezíváním.

píklad

zvtivší

z

da-

vyskytnou se

bh

vosy,

leka cukr, ví

odkud

Zante teba

njaký kl. Ihned

zatloukat

jako

na

ped

cokoli

kutit

svým domem.

Zkuste

tito

lidé,

obklopí

vás se všech stran a za krátko uslyšíte rad a

že je

kl

shledá,

posudk

píliš slabý,

že zarážíte

více, nežli

druhý

kl

usoudí, že nemáte ani

k

vám

pojmu

že jste

hodinu dovíte se o

eech,

rážíte

kl

o zatloukání i

kladivo

kolujících

kl ped svým domem

svou tchyni.

milo. Jeden vytkne,

málo

silné, tetí

na kivo nebo na nepravém míst, tvrtý

tvrzení,

letí

vám bude

zase, že je kladivo

proto,

kl,

nkde

po celém abyste

na

odkudsi zaukradli,

a za

mst,

že za-

nm

obsili

163

Pan domácí

obviuje zvlášt noviny,

(ne já!)

Kdyby na píklad dva

mst

slušn k sob

listy

To

je zcela

jednom

se chovaly, bylo by

práv takovým

to

divem pírody jako dva spátelení kohouti na jednom I

politiky

a

prý uchají podle libosti;

má vdti,

politiku,

Také magistrátu a mstské rad neškodí

—

klofec

A konen s

by pan Brouek sám

tu

vládu af

i

nimi zatoit,

Le

alespo

ostatní

nco

s

ta

ví

už sama, jak

živ o svobod

nemohu

tisku.

„prý"

toto

dosti

nechat na pokoji. Takhle prý každý,

njaký

druhého dne jako nejvtší hlupec nebo

Ba

eského.

bázní do ruky,

cista

jasná

najde

hlasovací

kdo nedlá

ten,

i

ponvadž své

nejdív úzkostliv jen po

oku

nic podezelého, odváží se

na

by

se

snadno

jméno ve

lotr krá-

pranic, brává

mže

spojení

s

se ponechat

jen

a teprve když

— pak

ni

ly,

které

že

tam ne-

státi,

týkají

každý

tam nezahlédne

arci s chutí.

se

noviny

rozlinými

Zvlášt na rubriku „Zasláno" mrkne

hezkými vcmi.

mly

njaký pomohl.

radostí

s

zbuduje, pedláždí, sepíše, promluví,

probudí se lovství

z

—

;

potšení.

odevzdá, zkrátka cokoli vykoná, musí být pipraven, že

lístek

jen

hladí proti srsti

by prý

lidi

— mly

asto opakovat! kdo

si

a

cti

sem tam

nkdy

se jim trochu píliš

zdá-li

smetišti.

nebof kdo se dává na

tam nekyne mnoho

že

samy

vycházející v

mezi sebou, nelze proti tomu ovšem nic namítati. v poádku.

prý

že

nepracují náležit pro mír a shodu obanstva. Rvou-li se

Z

lokálek

obyejných ne-

vinných denních událostí, na p. neštstí, samo vražd a hádek

mezi

novinái

samými

;

v

ostatních,

zvlášt

vytištných, nevzí pravideln nic dobrého.

takovou potebu, trhati a drchati

„Ze soudní sín"

:

tam

af

si

po

nkoho —

libosti

skutené niemy a padouchy, kterým

vtším písmem

Mají-li

už noviny

vždyf je tu rubrika

srdce svého protepávají to

patí.

:

164

Pes s

nimiž

vše neiní

to

Brouek novinám žádných návrh,

Sám

by beztoho nepochodil.

vyznává, že by

se ne-

pedplatil na fádní asopis, který by ze svého programu vylouil

osobní

všechny

náš národní

potebou

njakým zázrakem

podailo,

vypletl

omrzelosti

života.

literatura, divadlo,

Bez

eské

z

onoho koení život,

celé

ztratily

pozemské

svj pvab pro nesetné naše klepny obojího Noviny

jakými

takové,

zkrátka

jsou

se

spolenosti,

—

epidemie sebevražd

spoleenský

Kdyby

nezbytnou. je

jsou pro

Klevety

klepy.

naprosto

jist populaci

zachvátila by z

a pikantní

jizlivosti

život

sebevražd

by

politika,

bytí

všechen

pohlaví.

je

chceme.

míti

S ná-

Obrážejí se v nich jako v zrcadle naše vlastní chyby.

pravou museli bychom zaíti u samých sebe.

A

zaátek odporuuje Brouek alespo nco:

pro

aby

se ve spoleenské zábav vzhledem k nepítomným provádla

nikdo

O nepítomných nesml by Kdyby na píklad nkdo spustil

která platí o mrtvých.

táž zásada,

leda

mluviti

„Víte již o

dobré.

výpovdi paní ***

rove uinil

[ten

(té

lenosti pestupníka pokáral

kterýmžto

zpsobem na

zvuným

„vikárce"

tlesknutím

a snad

i

následkem toho u mnohého

Dále mohly by se vinami.

Kritik,

mnohé vci

jemuž by

se nelíbila

o stnu,

Z poátku by

stolu panovalo

ale asem by snad pece poznali, že možno vcmi nežH špatností nepítomných soudruh

se

spo-

jinde zažehnávají

prastaré anekdoty a prášilovská dobrodružství. arci

dlan

zá-

nmž

hned by nkterý len

uši labužnicky natahují,

všechny

neb oné hereky)?" a

známý mnohoslibný posunk, pi

hrobové

bavit se

i

ticho,

jinými

a jiných bdí.

vyizovati jinak nežli no-

njaká

kniha, napsal by

165

posudku

místo

asopis

pro

pozvání

mu

na nábeží a sdlil by

nedostatky v knize shledal a jak by vlastn

Tak by

kritikovi

posudku a

uspoena práce

byla

k dostaveníku

autorovi

tam za krátké procházky, jaké

veejná hanba.

s

autor

ml

duchaplnou

psáti.

stylisací

Divadelní recensent

ne-

musel by po pedstavení chvátati do redakce, nýbrž mohl

by

spisovateli

druhého dne prost boudoiru a íci

by pak jeho i

vcn

jí

A

v jejím

co proti ní má.

Jist

formáln uhlazenjší,

nejen

byla s herci

hereku

neb onu

tyrma oima,

mezi

kritika

mírnjší.

tu

navštíviti

dorozuml by

se pátelsky o

nýbrž

vadách

výkon hned veer pi veselém pikniku v nkteré restauV hostincích by se vbec snadno mohly urovnati mnohé spory a nechuti, které zbyten rozbuují naši veejnost. Ovšem

jejich raci.

by jakost

nápoje musila

být

pimená.

Jist by na piklad

takovému smiovacímu pokusu neodolala ani

uenc

dvojice

i

byli

nejlítji

filologové.

mena

slovy,

by

si

z

rozvadná

Z poátku by

sedli v rovném úhlu od sebe a diskutovali

arci

až

a kdyby teba

by pes

ra-

nichž každé rovnalo by se otrávené dýce; ale

všechno jak

náleží

povdli, jist by

se znenáhla

úhel stával špiatjším, vzezení obou lidštjším, diskusse vc-

Pibýváním árek na tácku by pak tváe jasnly

njší.

a více, až by z nenadání A. uhodil soudruha lehce

mu

pes

více

ko-

jemným plesknutím do zad; tím uené hádání skonilo by bezpochyby po plnoci velým objetím a pipitím na vné Tím by se vc vyídila pro oba mnohem prospšbratrství. nji a estnji, nežli sáhodlouhými „Zaslány" nezúastnným leno,

což by

by led

byl

B.

oplatil

prolomen a

nadobro

;

kollegm

a

ásten

píjemná zábava, každý.

ale

i

širšímu

obecenstvu

by

tím

arci

ušla

njakou malou obt by musel pinésti

!

166

Pan Brouek chtl by

se

dožíti,

receptu všichni naši poHtikové, uenci, notability

zrakm mocného

poskytovali

jevil

takový

obraz,

aby

jednou dle jeho

literáti,

umlci

jaký se radostným

a jiné

jeho

tam ve výstavní Teboni pod chmelovou berlou

krále

Jemínka

XI.

(Zmeškání

dostaveníka souboj.

Pan Brouek že ani

—

ófficiálem s

a

Klapzubou.

—

Básnický

professorem Kostlivým.)

zabral se do

nepozoroval,

a jak rychle

s

Setkání

tchto myšlének tak hluboko,

kolikrát se vystídala

za nich ubíhal as.

Teprve

sklenice

ped ním

když se uprázdnilo

místo u jednoho stolu a pan domácí se tam sthoval se svého

soudku, hodinky.

pišla

S

mu opt

leknutím

na mysl

shledal,

že

jeho sázka

i

vytáhl

už minula šestá.

rychle

Zmeškal

tedy dostaveníko u obrovského sudu a Klapzuba s ófficiálem

jsou

již

asi

bh

ví

kde,

nedokavše

se jeho

píchodu

!

Do-

:

168

mnívají

bezpochyby,

se

a snad tší se

darmo

udanou,

domím které

své

to

ve

A

nad

stínu

dnešního

musí

to

za

ztracenou

tak

útraty.

pece

jíti

Ale

kon-

a je-li

sUd

skuten míru

jimi

dne v-

krásného

opustiti

rže

ptilisté

zdabh

na

a pustiti se

Má

upíti a má-li

zítra

pokazí konec

si

prohry.

zde

si

sázku

sám objem sporného sudu?

alespo

mohou mu

menší,

svou

Co dlat?

mrzutá vc.

Byla to statovati

uznal

že

na veselé oslavení výhry na jeho

již

místeko,

teplé

lopotn vybojoval,

na kolotavou plavbu,

která kdož ví

pivede-h ho do pístavu tak útulného a píjemného.

Nadobro pak zdržela hovoru

nahodilých

všechny

obsažnjší

jej

pavilóny se uzavírají.

mezi

to jediné

pozoruhodné, co

nejskvlejší íslo výstavy

všechna sedadla

již

davci,

kteí tu

svtlo

a

I

do

sedh

mže

ped

divy.

ji

kolem a i;akupí a

za

koist

vrátiti

se

až

bylo dosud plné denní

a poruil

si

dvod

veei, pi

objevil následující verše

hodn

divadla

daleko.

stály již husté

davy,

opustit židlici,

z

s

z

tch

obecenstvo

zekl

emž

e-

níž tak

placeného kesla v divadle,

všechnu vyhlídku na vodotrysk

Ze všech tchto stavišti

a

aleji

nkterému

teprve,

Bez-

Ml

pohodln všechno bude vidti jako zstavit

vbec !

vodotryskem byla obsazena zv-

aroskvoucího

trpliv na píští

marn

by

snad propásl

ješt uvidti, ba snad

jako pibiti,

zaátku

K emu

a na konec

z roz-

hodiny

šesté

pedstavení svtelné fontány

:

v prostoe kolem sedadel a v

kajíce

rázem

že

,

zavenými pavilóny

obcházel

toho

na míst zvst, pochycená

soustolovník

íhajících

ješt

mu

závistivc

hustji se tu

zahradí?

se dalších potulek po

na rubu jídelního

vý-

lístku

,

169

BÁSNICKÝ SOUBOJ.

Ó

Pylade, tvých

verš smlé kídlo

té

poechralo kade

již

k hrdlu navléká

zá

—

lehce

mé písn

by

perel nesmrlných na zlatou

má palmy vjí

—

sídlo

ni;

nuž doznej,

že krasší milky tvojí,

jak

krasší jetele,

neb k souboji se chystej ducha

zbrojí,

svých verš skižme skvoucí epele! O. Furioso.

Rád v milky obranu své ladím dudy pijímám tvé zpurné vyzvání, mj tichý zpv, po domácku chudý, tvé loutn cizích zdob se ubrání,

a

a

mj v v

zažene

nmž nmž

t

v

útk

hlahol rodný,

teskní žežule a plesá íž, s

tv^ou zpije

dtelinkou skromnou libek svodný skrá, že blažen onmíš. B, Boubinak^.

Již z

pochvy nadšeni

me

tasím, sloku,

hvzdným zákalem, ve slavn píse má jak lvice v skoku,

jak ocel bitkou s

zem vííc deptá zlatým sandálem, a zasype té rázem poušt pískem, sfing troskami

a

strží

pávích pér,

hvzd metehcí, lastur vodotryskem a deštm lotos z ruk bajader. O.

Má píse jak

šušká báje našich les,

vánkem suslí eská travika, eský strumen zurí v jarém plesu

v ní

Furioao.

170

smje

a sladko

le

se jak hrdlika,

také dupnout zná

si

podkovénkou,

poskokem se tese podlaha, a cepem husitským též nad hlavénkou zná hrzodésn mávnout na vraha. až

B. Boubínský.

hvzdném

Já na rumpálu

dum

z

sny své soukám

nesmrtelných bezdné hlubiny

a stéblem

zpvu

v

nekoneno foukám

—

své aroskvoucí vidin bubliny

O. Furioso.

Já píšalku ze svží

si

bájnou pootloukám

kry eské

vrbiny

a na ní výskám, teskním, pískám, broukám

—

ze srdce k srdci zkazku otiny

B. Boubínský.

Již

že

poznáváme oba, beznadjn

vedh bychom zápas bezmezný,

svých verš krásou pemoženi stejn,

druh druhu vijem' vnec vítzný.

Nuž podejme a v dud

i

si

sfing troskami

o slávy

ruce

s

bratskou láskou

harfy družném hlaholu

trn

i

se

rodnou sedmikráskou délme pospolu! O. Furioso.

Pan domácí po peteni

té

básn

pána,

zrak

setkal

ke stolu

Kostlivého.

se

práv

s

se

sepjal ruce

blahosklonným blížícího,

tak výrazn,

oi k nebesm, pi emž

až klouby zapraskaly, a chtl vznésti

jeho

B. Boubínský.

v

pohledem vyouhlého

nmž

poznal

professora

171

,Aj,

a

pan domový na výstav?"

i

jídelní

pravil uenec dobrotiv „A správn-li pojímám vám «de býti upílišeny,

lístek:

rukou, ceny jeví se

vašich

sepjatí

na

ukazuje

dodal,

tak-li?" ,1

má

pane

úcta,

professore,"

svého nájemníka a ponvadž

Brouek váženého

vítal

šastnou náhodou práv

host se zdvihl k odchodu, okupoval prázdnou

na

Kostlivého, který se „

Geny

dstojn

ní

vedlejší

hned pro

židlici

usadil.

tu nejsou na výstavu píliš

odpovídal úslužný

zlé, "

domácí pán na professorovu otázku, „a nápoj mohu vašnostem s

pokojným svdomím odporuit. Ale rate

šoupl k

nmu

obrácený jídelní

zbžn

Professor pohlédl

„Znamenám,

že

z

náprsní

kapsy

ostenou špikou,

Brouek do

ádk,

A

Když

pi-

a prohodil pohrdliv

lístek

ei

pod nimiž

s

z

velmi

pouhého zvyku

protáhlou

a

za-

hlava

z

jeho tváe.

Byla nyní

zabodávala se zárove tužka tu a tam

zvolna

se nakivil

nebo

asem

pejíždla.

potupn

vydral se

rázn do

z

ret

nkdy

;

prsou

vzepjalo

se

rozkolébala

hluboký vzdech.

papíru nebo inila dtklivé

vykiníky, kížky a jiná znaménka. takto proetl

první sloku Furiosovu, zatásl hlavou

a lítostiv pohledl na pana

Teprve

:

vázané, na seznamu

— patrn

tužku

dojem etby

oima

místy zarývala se tužka

otazníky,

A

dal se do tení.

hroziv oboí nebo se povážlivé

na

vyav

tenkou

vyzvídal

velmi písná, a s

"

nemístný."

Oistil nato své brejle a

—

!

lístek.

bude mi ísti okus v

pokrmv venkoncem

se podívat

po njaké

Brouka.

chvíli

odhodlal se

s

povzdechem po-

"

172

kraovati

ve tení.

ponkud

se

ale

na konec

Druhá

tém

za

zimnin

Nad slokou Boubínského tvá jeho ba

rozjasnila,

projevil

dvakrát

kývl

pece zavrtním,

sloka Orlandova

pochvalné

sice

hlavou,

že není náležit uspokojen.

pímo

jej

každým ádkem, poškleboval

i

trhal sebou

rozilila;

se jizliv, pracoval

tužkou

a když doetl, hledl chvíli do prázdna jako ztrnulý.

Následující sloka Boubínského jen málo jej uchlácholila a

„hvzdnému rumpálu",

když dospl k Orlandov

nadobro

mrštil

„Básnickým soubojem" a upel kalné zraky na pana domácího s

výitkou tak bolestnou, že tento uznal za vhodné, upozorniti

professora,

že

on (pan Brouek)

jVímt, že prof.

Kostlivý.

takových s

nevolí

povahy vaše

Ó

pevráceného,

byste za

jest se

vdl,

obrazivosti,

bliktry

a

ho jest

od nichž

každému píteh

odvrátiti

militký pane

nicotnými

upokojil

venkoncem daleka

výhonkv nezízené

a politováním

tchto verš,

netíhnou k poesii,"

„Ostatek, pravá poesie

zvlilých

slovesnosti.

není autorem

naší

domu, kterak želím

mátožnými bludikami

prostopášn tkajícího smru, jímž zavlékají ubohé naše písemnictví tací

znešvaovatelé našeho Parnasu

„Zvlášt ten blázen ložil

s

dudami a

s

!

mateídouškou," pi-

polínko pan Brouek, který dosud Boubínskému neodpustil

urážlivého

„mela".

„Ó nikolivk, tento prav ponkud mi se zamlouvá svou skromnjší a domátjší zpsobou pní, " odporoval prof. Kostlivý,

,a

nepokárati nelze, že poskvruje své varito tytýž hrubými

poklésky jazykovými, jako u píklad neústrojnou složkou .hrzo-

désn', vazbou ,zná

si

mnohem pípad nji by

dupnout' a jinými. Také místo vyzvání' ,

se

hodil

do jeho

básn

,

výzev'.

Ko-

173

enné

zlo jest,

že

mnozí takoví

ctižádostivci

chápají se lýry

ochotnji nežli uebnice mluvnické."

Tímto zpsobem petásali pan Brouek dále

naše

literární a jiné

rozhovoiti o Králové

pomry

a

Dvoe, když oba

Kostlivý

s

professorem

chtl se práv

zpozorovali, že jest

as, aby soustedili pozornost svou jinam.

již

/-

Xll.

(Fontaine lumineuse a nenadálý konec.)

Zatím šero

sneslo se

svým zvláštním svtlem, v navštvovatele unášelo

Jen

kolem

fontány

divné výstavní

msto

fantasii

v kouzelná sídla východních báchorek.

bylo

širou prostorou hlava

nad výstavištm, zahoely žárovky

nmž

temnji a tam

na hlavu,

ím

tísnila

se

již

celou

déle netrplivji oekávajíc

budoucí divadlo.

Ješt bylo tu šumno, zvolna

pohybovaly

volných prostorách

se

živo,

ve stromoadí

dvma opanými

pímo ped

stsnné

davy

proudy, tlaenice na

vodotryskem a kolem sedadel

75

sem tam rznými smry jako

víila

avšak pojednou zastavilo a

záivé

paprsek

se

ztišilo

vody vznesl

mrano vel

—

všechno: první mohutný

bleskem

se

se

rojící

do výše, zdánliv až

nad samu kopuli Ústedního paláce. I

v

panu Broukovi

zatajil se

dech a zraky jeho

s

rostoucím

obdivem sledovaly bájenou hru nesetných sdružených vodotrysk, šlehajících vzhru, padajících

zmn

v ustaviné

nejrozkošnjších,

Tu jakobys vidl nebetyný pér,

zpt, rozmanit se pro-

—

vše to

nejnádhernjších

barev.

roztišfujících se v pršky perel a jisker

plétajících,

tu zase strmou

chochol

horu

z

obrovských rznobarevných

prsvitných ledovcových homolí,

z

stídav všechny arovné záe nejkrásnjopt nesetné kaskády stíbra, zlatého prachu, rubín, smaragd, amethyst a všeho drahého kamení

v nichž obrážejí se šího západu, nyní

safír,

a led zase

široko rozvinutý, velkolepý kalich

jeného kvtu, záící promnliv ton, o jakých nesní

barevných

ohromného

bá-

celou stupnicí peskvostných se

ani

kvten

tropického

pralesa.

Sám

umn

professor vyjádil

sestrojené a zraky

pak musel i

doznati,

jemu samému

skutenost pedstihla

fantasie k

daleko vše,

se

ani býti

nemže,

vždy

zastínny.

jež

že

už krásnjší

opt nádherným leskem

následujících

stídaly a když

neustále

co

tomuto odstavci výstavního programu

S rozkoší pásl zraky na tch barvitých záích,

malovala.

ješt byly

že

že „nelze nepodivovati se této

se,

lib dojímající podívané. " Pan domácí

o jedné

Radostné jeho

myslel,

vzrušení

stupovalo

se

znenáhla v opravdivé vytržení. Odpustil nyní vodotrysku ochotn francouzské jméno a nelitoval ani dost málo, že obtoval svou sázku, jakož

i

zadní

polovici

výstavišt

korun

celé výstavy,

176

tomuto úchvatnému divadlu, jehož

prbh

Teboskou

pivnicí

u

krajního

stolu

pohodln

zcela

za

práv nevím po

sklenici,

Veery na národem. Zdálo

se,

svého místa,

k fontán,

docela

i

na svou

znovu naplnnou.

kolikáté

zejm,

dokazovaly

výstavišti

se

nejblíže

zapomnl

Ba,

stopovati.

mohl

že jsme

zpvným

tch oslujících záí nutn

že blýskavice

musí být provázena burácejícím hlaholem. Výkon toho hlasého sboru nebýval sice

a leckterý hlas v byli rozníceni

nedosti

nm

prozrazoval,

k tomu

a

pýcha nad tímto

dkazem

výstavního

snaží

nám

pravidel,

man

díla

Tak

dnes.

i

celkem bylo

se

bezdnému

Zaala jedna boulivý

bohatstvím vý-

se

pi

té

povaze:

skupina,

zpv

síly,

maiti

vzdor

každou

potupné jho

své

vytryskovalo

nitra zpsobem svdícím naší eské hvým hlaholem vlastenecké písn.

jiné a brzy rozléhal se

ale

vzpírati

netušené národní záští

vnucovati

málo dbajíc obvyklých

apotheose

;

úinkující ne-

Radostný obdiv nad

:

naši snahu a neustávají

vše to,

marno,

kteí v nezkrotném

proti všem,

všichni

že

tisíci-

vzorný

stanoviska

pouze vlasteneckým nadšením

dvodno

projevu vzrušených cit stavy,

umleckého

s

záivé

—

veerní

peplnného zpvem, bouz

pidávaly se hlasy

širým prostranstvím.

Prof. Kostlivý byl tím dojat nemile. Vztáhl ruku výstražn

k

nejbližší

skupin a

ze

rt

jeho zavznlo

písné:

jakým kárával ve škole nemístný šepot zadních

A

když

ani

hlasnjší

obrátil se rozhorlen

k

týrav

projímající

halas

a

tartas.

zvuící, po zákonech hudebního krásna

nezastrašilo,

hodným neúmrný, býti takovýto Pjil bych, že ladn

panu Broukovi:

nešvarem, tytýž neslušností vidí mi se uši

zpváky

„Ticho!"

„Sssst!"

lavic.

„Pokárání

umlecky zízený zpv

"

177

by

sborový

nému

vidu

;

k

hodil

se

zrakm

tomuto

lahodícímu

nevázanou vavu

takovouto

ale za

svtel-

nám

jest

se

u pítomnosti cizincv."

rdíti

,To

tak!

Abychom

Nmci

k vli njakému

si

sáku nesmli zazpívat na své výstav!" ozval se ze stolového

kruhu a hned

spustil

plných

z

nebo so-

rázn jeden ,Hej

plic:

Slo-

vané ..."

posmchem na

Ostatní písedící, pohlížejíce s dali se také

do zpvu. všechny pohledem

Professor potrestal

dstojn

a

vstal

Brouek

uenec

zstává v

na

—

takto

mém dom

Pan domácí,

jejž

nedávno

se

s

ho

dlanmi k uším

drazn

zazpívat!

neštstí zapomnl,

že

aby trochu

slovy

jen s

také.

si

ležel

pá-

pravda;

ním tady

na stl,

ochladil

pilože-

»Víte,

:

co je

Zazpívám

udeil pstí

povstav,

ním nemá pranic

s

a náhodou jsem se

—

sejmul,

že

jevo,

poádný nájemník,

nesmli

si

nkomu

zainely. Na

odekl

zmizela,

Bodej, abychom

na vzdor

opovrženi,

svým sousedm mrknutím a významným

dal

spoleného, a když vytáhlá postava

nové,

nmého

odcházel.

posun kem za odcházejícím

nými v davu

Kostlivého,

sešel.

Vzdor

až sklenice

ped ním

klobouk,

skrán;

rozpálené

nyní dopadla mohutná jeho pst vší silou na ubohou pokrývku hlavy,

již

pádem

s

kupole Prmyslového paláce

chroumanou, a znetvoila

alespo hrabané

z :

k nepoznání.

ji

nejhoršího napraviti, ale

klobouk

vypadl

mu

z

ml dlaní

trochu

po-

Brouek chtl škodu

dnes

ruce

a zakutálel

jaksi

se

neo-

kamsi

pod stl.

Pan

domácí nechal

jej

prozatím dole, vytáhl svou bílou 18

"

178 „furažku", posadil

si

na hlavu a zanotoval bezmála

ji

evem

lvím:

„Hrom proti

V tom obrátil

—

Ne

!

a peklo,

nám

Péro zdráhá se

Pan Brouek

— —

ramen pádnou

na svém

ucítil

marné vaše

jsou vzteky

vylíiti,

dostal se sice

ruku a

když

se

co následovalo.

—

jak

známo

—

již

jednou

^^m-

<íol '.styku

s

orgány

v obecní truhle

veejné

dopraven

na

v jeho vlastní prospch, když

ba

bezpenosti,

komisaství;

omráen pádem

teboval soucitné pomoci. Nyní však ukázala

do [konce

byl

ale

mu

stalo

se

msíce

po-

to s

stráž

veej-

ného poádku svou hroziv zamraenou tvá a tžce zasáhla jej

kárající

rukou jako

pestupníka

zákon

a

škdce

obec-

ného blaha. Divíte se asi,

že toto poslední dobrodružství našeho cesto-

pisce nebylo v novinách registrováno mezi

které se za

doby výstavní

podobnými pípady,

nezídka udávaly.

Na vysvtlenou

179

musím

Brouek

poukázati k oblíbenosti, jaké pan

požívá v

sopisech všech domácích stran a frakcí bez rozdílu sluší zajisté

hledati

událost pominula

píinu,

své policejní avantury

se snad

Cech

onu sensaní

že naše žurnalistika

úplným mlením.

Pan domácí nehodlá se za ni

a-

jen v té

;

ped eskou

;

se

ale

dodatené

nemá

veejností.

pochlubiti podrobnostmi

píiny,

žádné

také

hanbiti

Dává na uváženou tm, kdož

škodolib usmívají, že teba za krátko každý ráznjší

mže

se octnouti

kam

ješt na jiných místech, než

on. Vždyf jest dosud v živé

pamti

doba, kdy

Nmci

svobodomyslní

pouovali

rakouští

svobod

o pravé

se doslal

nás

zavíráním, po-

kutováním,

stanným právem a

podobnými

argumenty,

nými

„národa

tel". Kdož

velkých

ví,

pak

pravé

—

mysli-

opt

nezvítzí-li

vc

brzy v Rakousku té

dstoj-

nmecké

svobody,

svobody

a

má

již

odbyto. Dokázal, že

umí

také trpti za své politické

pe-

Brouek

Nu,

naped

to

svdení. Nevyítá nikomu muennictví,

své

pevn,

doufá

ale

že národ podrží

na pamti svj

estný

že

dluh

skutkem

a

neopomene

mu

dokázati

svou

vdnost. Pan domácí chce za žiti

dále

národu

až

to slou-

do

tch

180

—

hrdel

i

vlastn do toho hrdla, nebof nemá jich bohužel

více k disposici.

Z

píhody mrzí ho

celé té

udlal

trochu

jediné

lovk

špatné oko.

že

:

neví

na komissaství

si

totiž,

mže

kdy

ty

pány zase potebovat.

Vážnji poškodila ona píhoda Broukovo výstavní

Nejmén na

Škoda

náové

tím

jest

všimli

„dunidla"

a

zažíti

referent

pozorovati

obt horlivosti policejní. ponvadž tato naše kniha jest

vtší,

Brouek na

prbhem

zajisté

si

roztrpené

místech

na vždy své

se

veejnost.

publikace

vi

veejné

a

aby

namáhal

se

že

Nemá

a publicistické dráhy.

te-

na nko-

již

sláv

nadobro a neodvolateln,

touristické

toho bohudíky zapotebí,

této

nálady

jeho

Nyní rozhodl

innosti.

mohl náš

nichž

v

sešity,

v níž vystupuje pan

poslední,

se

další

píšerného

ješt ledacos, padly za

výstavišti

lika

ti

dva,

zahoukání

do

až

dílo.

vzdá prý

pro jiné a sklízel

za to na konec všelijaké nepíjemnosti.

slasf,

nemusím

že

mohu

jíti

do kavárny s

se na tichý pokojík

budu

to

byla

vdomím,

s

bez obavy

ped rznými za

štulci kri-

na procházku

mstem

etbou jiných spisovatel,

dob si

velí,

své

rého tvoení a zevnjších

vyhlédnout

jíti

a tšiti

praskavými kamny a pohodlnou lenoškou,

Ale povinnost mi

sil,

jitra probuditi

žloutnoucí stromoadí s

baviti

by každý dovedl, v

úbytek

rozhodnutí,

Jaká by

klidnou podzimní resignací

v nkteré osamlé,

se

sice toho

nikoho oblažovati mistrovskými svými výtvory,

již

mohu

tik, že

cizích.

lituji

panu domácímu závidím.

abych se mohl také jednoho

že

v níž

pomocník,

literární jeho

Já,

ale v hloubi duše

vytrvati

síly

ovšem jen

až do konce.

Aj, tof

a svého štstí tšiti se z ja-

úspch,

ale v

nejvhodnjší

dob, kdy pociujeme

chvíli,

abychom

ustoupili

181

estn

arény a zasedli na pohodlné keslo diváka,

s

konce na soudcovskou

A

stolici.

pipraviti

mou

na

divadlem

zaslouženou

o

pozvolnou,

odstrašující

zevnjší pocty,

born, se

kdežto

mu

rozvoj

k

mohou

se takové

mladému pravému

zdaí podle pání,

je

Ne,

takové

jednak jakožto

a chvilková stavidla bujarého

jichž porážením

emuž

pokochali

se

jak potební jsou staí,

literární,

jednak jakožto všáky

síly,

aby

žalostnou agónii.

píklady staré školy

moderního ruchu, mladistvé

zdravý

pro

spisovatelé

sešlí

staré pátele a spolu-

slasf,

Vím zárove,

ukrutnosti se nedopustím.

do-

potom, jak mohl bych dobro-

volným odstoupením a upláchnutím své pracovníky

ne-li

epigoni cviiti své

na rozliné

hodnosti a

mumie hodí

literární

talentu jediná

báse,

vý-

která

stokrát milejší nežli všechny hod-

nosti a titule.

vrn

Vytrvám tedy šetrn

censtvo

smru

již

až do

na srozumnou,

nepotebuje.

Do

té

té

chvíle,

že

mých

kdy mi služeb

dá obe-

v

žádném

pak odsloužím se za jeho

chvíle

soucitnou shovívavost nejlépe, když ho budu co nejídeji

tvoením

oblažovati.

A

hned nyní naskytuje

se

mi

svým

píležitost

k takové moudré 'reserv.

Ó cest",

mže

in

jak se chválím za opatrnou klausuli v úvodu

kdež jsem

pouhým torsem a že smítám Ped naped všecku odpovdnost !

as

onou radostnou

ubíhá!)

se sebe

složité

cestopisné

vrtkavost,

publikace

vyhradil jsem

výhrada není pro

mne

si

a

hned

ale

znaje z

nyní zlatem

sice

ku své práci

mne zmocuje na

která se

átku každého nového podniknutí;

v té pí-

3 lety (hrozím se

pistupoval jsem

horlivostí,

„Pestrých

upozornil, že moje dílo snadno

zstati již

sám, jak ten s

tenáe varovn

uvažuje

již

ze

za-

obtíže takové

zkušenosti

svou

pedu estný

ústup a tato

k zaplacení.

Hle, již na-

!

182

pestávka

stala

nástvo

dlouhá v naší sešitové

dosti

bezpochyby

si

již

pomyslilo, že

nieho

v polovici výstavy a že nejen nezvdí

Orlandem Furiosem a

ani se neseznámí s geniálními hteráty

Boubínským,

Betislavem

Špikou a jemnocitnou

tenáky

zvlášt

o dalších osudech

Vraného a Václava Maliny, nýbrž vbec

Kostlivého, Jana

prof.

publikaci a te-

nechám pana Brouka

s

duchaplným

Violou

A musím

tšily.

drem.

Tšínskou,

Dagobertem

na kterou

loyáln piznati,

se

se asi

že

ona

dlouhá pausa nestala se vinou mých spolupracovník; cestopisné jejich zásilky docházely

správn a hromadily

na mém redakním

se

mn

najednou pišla doba, kdy jsem nemohl na péro

ani se podívati,

kdy jsem nemohl napsati ani vlastního ádku,

stole

ale

;

neku-li

se prácemi jiných.

zabývati

Bývají

takové

doby

—

dlej co dlej, pomoci není.

A

za ta ti léta nahromadila se

rukopis, profárati

že již ji

vážn

pochybuji,

tím píliš

Dokud není

pro. píliš

s

nedokaví

díl

celé,

—

naši kritikové se asi dovtípí

pouštívají

Ped novým rokem bychom

se

do

nho

jen pes-

nebo

nenále-

kteí zneužívají posvátné nálady vánoní,

aby se

tm,

dotírali

nežádanými

zásilkami

podob bohat vypravených Avšak nkterý msíc

ukázku.

tento tetí díl a

prosíme

všemu od nás dosud leké doby.

poklady na svtlo boží.

referenti

žíme k

v

její

bych rád ješt podal veejnosti;

nespchám dílo

mi kdy vbec,

podaí-li se

celou a vynésti všechny

Však alespo jeden, tetí jen že

pede mnou taková hora

se

tudíž

neradi zaali,

štdroveerními a novoroními a skvostn

vázaných

po novém

roce

knih na

vyjde

najisto

vrné tenáe, kteí navzdor

neodvrátili,

o

ztrpení

do

té

neda-

183

Jenom pan Brouek porouí

eeno,

emeslo na hebík a

že

se

nic není.

ím

Prosí

eské

obecenstvo,

tiše

a neokázale psobiti ve

po nichž

aby laskav

kdež hodlá

prospch

Jak

již

spisovatelské

výhradn vnovati

studiím,

díve tím lépe a nevyrušovalo

u Wiirfla a „u kohout",

nevdné

bude nadále

svému domu a svým soukromým nulo

se jim už nadobro.

rozhodl se definitivn, že povsí

ho

svou

ostatek

nikomu

nan zapomezvdavostí

svého

naší milené vlasti.

života

OBSAH.

I.

O

—

Omluva renašemu výstavnímu cestopisu konen mimo vše nadání pece pomohlo na svtlo boží. Spiknuti „u kohouta". — Pípravy na cestu. Kritika na lanové dráze. — Dráha elektrická dopravních prostedcích na výstavu.

dakce.

— Co

—

—

II.

Celkový pohled na výstavišt.

3

— Turnyket. — První dojmy.

— Reklama pro dra. Zátku. — Lichotivé uvítání. — Zbžná 29

obhlídka výstavy retrospektivní III.

IV.

— eská chalupa. — Pán Broukv výlet do mladosti. — Konopištská hospoda Turecká kavárna. — Železný dm. — Vysthovalecké myšlenky pana domácího. — Pavilóny Gottwaldv a Jaromského. — Kvtena. — Pavilóny Hospodáové a Hauptv. — Pomník Dobrovského. — Ovoce. — Pavilón papírnický. — Pavilón msta Prahy. — Pavilón záložen. — American

bar.

45

Viktorinova vinárna a restaurace Smíchovského akciového

pivovaru

VI. VII.

•

— Pod korunou Svatováclavskou Ústední Matice. — Ochutnávárny. — Balón Rytíský hrad. — Sob a kamzíci. — Školská výstava. — Malý prmysl. — Skluzavka. — Ješt jednou malý prmysl. — Dvacet mil pod moem

V. Divy

Prmyslového paláce.

tisíc

68 90 107

110

VIII.

Dítky na výstav.

X. XI.

—

Chmelový uzenky

134

Prvod eských chmela Teboské dojmy a fantasie

157

kakao. IX.

Zmeškáni dostaveníka snický souboj.

XII.

— Dámská kapela. — Fouograf. — — Vinárna Gallyho. — Van Houtenovo

Výstava anlikváská.

—

s

Setkání

148

ofíiciálem a Klapzubou. s

—

professorem Kostlivým

Fontaine lumineuse a nenadálý konec

Bá.

.

167 174

—

Nákladem knihkupectví

F.

TOPIE

v Praze vyšly

následující

Spisy Svatopluka echa: Humoresky, satiry a drobné Krámská cena

rty.

n. vydání zl.

Ve

skvostné vazb Kratochvilná historie o ptálcu Velikánu Velikánovil. Illustr. v. Oliva. Krámská cena Ve skvostné vazb Nový epochální výlet pana Brouka tentokrát do XV. století. Se 114 tušovými kresbami V. Olivy. Druhé vydání Ve skvostné vazb Pestré cesty po echách pana Brouka a spoleník. Rediguje Svat. Cech, illustruje V. .

Oliva. Díl

I

.

,

vazb ... Díl II. M. Brouek na Výstav Ve skvostné vazb

Ve

skvostné

» »

.

.

.

.85

1.70

»

3.

»

3*90

»

2

» »

3.60 1.80

»

3,

40

— .80

.

» »

.

»

1.80

»

2.70

.

.

—

»

Pravda (báchorka veršem) a drobné básn. S podobiznou spis. Krámská cena Ve skvostné vazb Pravý výlet pana Brouka do msíce. S 55 tuš. kresbami V. Olivy. II. vyd. Cena Ve skvostné vazb Rzné rty, žertovné i vážné. Krámská cena Ve skvostné vazb Upomínky z Východu. Obrázky z pouti po Kavkaze a z cesty zpátení. Krámská cena Ve skvostné va^^.b

1.60 2.40

.

1.70

»

— .80

»

1.60

»

r

/>

1-90

jafíPJwe

^CT.

uti;

1

im

DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET PLEASE

UNIVERSITY OF

PG 5038 C45P38 dil 2

TORONTO

LIBRARY

Cech, Svatopluk Peste cesty po Cechách